Přidej zprávu »
--: --
Tray Pcho: *Když uslyšel co mu vlastně otec říká tak si stoupl a řekl.* Byla chyba myslet si že by jsi mi mohl pomoct. Jin trénoval doopravdy a ne jako ty! *Traye velmi ranila otcova slova ale také ho velmi mrzelo to co mu řekl sám Tray a když jeho otec odešel tak Tray znovu zvedl kámen a znovu si poslal chakru do nohou. (Kinobori no Waza) Tray lezl po skále a když udělal dvacátý krok tak ucítil že mu noha klouže. Rychle do ní poslal více chakry ale nebylo to k ničemu. Stejně spadl. Znovu začal propadat beznaději a znovu slyšel slova svého otce. Což ho donutilo znovu vstát a zkusit to. Tray takhle padal a vstával a když už byl opravdu vyčerpaný tak si stoupl podíval se na své třesoucí ruce.* "Sakra co to má být? Proč se mi třesou? Proč mě ty ruce tak pálí? Také mě pálí nohy a vlastně celý tělo." *Pomyslel si a když chtěl zvednout kámen tak ho bolest dostala a on spadl na zem a usl. Probudil se až ráno. Všechno ho bolelo a on se nemohl ani postavit. Také byl celý mokrý protože večer nejspíše pršelo. Poznal to podle velkých louží které byly kolem. Tray se po nějaké chvíli postavil, chytil kámen a zvedl jej.* "Všechno mě sice bolí ale zvednout ten kámen bylo lehčí než včera." *Pomyslel si a znovu si poslal chakru do nohou což mu způsobovalo bolest. Nevěděl proč ale myslel si že to včera přehnal a moc namáhal svou chakrovou soustavu. Tray se znovu pokusil vyšplhat na skálu ale znovu udělal jen dvacet kroků a znovu spadl. Takhle to zkoušel celý týden. Přespával venku ale jednoho dne už toho měl dost a tak se otočil a šel domů. Doma se vykoupal, špinavé prádlo hodil do koše na prádlo a šel si lehnout do postele. Ruce, nohy vlastně všechno ho bolelo a když si lehl do své postele tak usl.*
Npc Otec: *Když uslyšel jak se Tray snaží vymluvit aby nemusel brát kámen tak se otec zamračil.* "Dělá si ze mě srandu? Chce abych ho trénoval ale když mu něco řeknu tak to neudělá. Za co mě moji předci trestají?" *Pomyslel si když v tom Tray zvedl kámen a začal šplhat po skále. Když Tray spadl tak se jeho otec mírně pousmál protože si vzpomněl na začátky svého trénování avšak poté se zamračil. Když Tray začal mluvit o tom že to nejde tak se otec nadechl a pomalu vydechl.* Ach jo. Po kom jsi? Děláš naší rodině hambu. Když tvůj děda umřel tak jsi sliboval že se staneš nejsilnějším nindžou a že budeš dělat čest naší rodině a našemu klanu. Tímhle stylem se neposuneš dál. Dosmrti budeš slabým Geninem. Budeš už do smrti ubožák který nic nezvládne! *Jen co to dořekl tak se otočil a šel domů.*
Tray Pcho: *Tray se zarazil když mu jeho otec začal říkat že by mohl trénovat s jedním ze studentů kteří se také staly Geniny a nebo že by mohl trénovat se svým senseiem. Když Trayův otec odešel tak ho Tray následoval. Tu cestu znal v celku dobře takže ho nepřekvapilo když došli k Doju. Když mu jeho otec řekl co má dělat tak se Tray zarazil.* Vždyť ten kámen je velký a těžký, navíc ta skála je celkem vysoká. *Po nějaké chvíli však přišel Tray ke kameni uchopil ho a zdvihl. Kámen byl opravdu těžký a Tray se zadýchal když ho zvedal ale i tak šel ke skále, u které si poslal chakru do nohou a začal po ní šlapat. Když udělal cca 20 kroků tak se mu smekla noha a on i s kamenem spadl na zem.* Au to bolí. Není možné abych ten kámen odnesl až nahoru. Skála je kluzká a ten kámen je těžký. Nikdo by to nezvládl!
Npc Otec: *Když přišel do kuchyně tak si sedl ke stolu. Za chvíli uslyšel zvuk připomínající běh. Když vtom Tray vběhl do kuchyně a začal si stěžovat. Otec se jen zhluboka nadechl a dlouze vydechl.* Co to si stěžuješ? Ty nemáš mistra? Ty neznáš jiné shinobi? Ty jsi jediný ze studentů co se stal Geninem? *Poté si stoupl a šel do předsíně kde se obul.* Tak co ty spratku jdeš? * Otec nečekal jestli za ním Tray půjde. Otec se vydal do Doja. Cestou přemýšlel o tom jestli na Traye nebyl tvrdý ale poté si vzpomněl na svého otce a zjistil že nebyl. Když přišel k Doju tak se otočil k Trayovi čelem a řekl.* Takže začneme tady. Musíš trénovat skládání ručních pečetí a zvyšovat svou zásobu chakry. Takže teď vezmeš tenhle kámen a vylezeš sním po támhleté skále* Otec samozřejmě ukázal na kámen a poté i na skálu.*
Tray Pcho: "Sakra mohlo mě napadnout že použije Suika No Jutsu." *Pomyslel si když dopadl na zem a otočil se aby byl čelem ke svému otci. Jen co se otočil tak po něm skočil jeho otec chytil ho pod krkem, zvedl ho a přirazil ke zdi. Poté na něj začal řvát. Když Tray slyšel slova svého otce tak se mu do očí hrnuli slzy. Tray nemohl dýchat a tak chytil tátovu ruku a snažil se ji sundat ze svého krku. Když vtom ho otec pustil. Tray spadl na zem a začal kašlat. Začal znovu dýchat. Traye bolel krk a také se mu ze začátku špatně dýchalo ale než pořádně popadl dech a vstal tak jeho otec už byl dávno pryč. Když si Tray stoupl a popadl dech tak běžel za svým otcem. Našel ho v kuchyni a řekl mu.* Tak jo chci dělat našemu jménu čest. Chci být silnější ale nikdo semnou netrénuje. Tebe jsem neviděl od té doby co jsem ti řekl že jsem Genin. Jin pořád nemá čas a Mark je slabý. Tak s kým mám trénovat?
Npc Otec: *Byl velmi zklamaný z toho jak se Tray vyhnul kameni ale když na něj začal řvát tak se otec naštval sáhl si do kapsy avšak vtom Tray vyskočil na postel a vrhl se proti němu. Otec neměl moc času přemýšlet a tak použil Suika No Jutsu. Díky této technice se proměnil ve vodu která spadla na zem. Takž ho Tray minul. Poté se znovu sformoval do své normální podoby otočil se tak aby byl Trayovi čelem skočil po něm a chytil ho pod krkem poté ho zvedl do vzduchu a přirazil ke zdi.* Jsem z tebe zklamaný. Jak je možné že tady ležíš. Od doby co jsi se stal Geninem tak neděláš nic jiného než že ležíš v pelechu. Jsem z tebe zklamaný. Vždy jsem si myslel že zrovna ty budeš dělat jménu Pcho čest. Bohužel jsem se v tobě zklamal! *Poté svého syna pustil na zem a šel do kuchyně.*
Tray Pcho: "Proč mi neodpověděl? Proč má takový výraz." *Pomyslel si když vtom uviděl jak po něm jeho otec hodil kámen. Tray se rychle svalil s postele. Spadl na zem.* "Au! Co to mělo být?" *Pomyslel si rychle vyskočil a řekl.* Sakra co to mělo být Táto? Proč jsi sem přišel? Proč jsi po mě hodil tím kamenem? Proč? Odpovíš mi vůbec? Co to má všechno sakra znamenat? *Tray Vyskočil na postel, vložil do svých nohou chakru a odrazil se od postele přičemž letěl a svého otce. (Chakura Shotto) Tray se rychle napřáhl a poslal svou pěst proti svému otci.*
Npc Otec: "Už je to týden co se stal Geninem. Možná bych ho měl začít trochu trénovat." *Pomyslel si a šel za Trayem do pokoje. Trayův otec byl na úrovni shinobigashira. Byl uznávaným nindžou a také byl velmi přísný. Když byl před dveřmi do Trayova pokoje tak se usmál a zároveň mu začali téct slzy. Rychle si otřel oči otevřel dveře uviděl že Tray ležel na posteli a nic nedělal.* "To snad ne? Čekal jsem že bude trénovat alespoň dřepy nebo něco takového." *Pomyslel si a s přísným výrazem ve tváři si sáhl do kapsy a vyndal zní kámen který hodil po Trayovi.*
Tray Pcho: *Tray se stal před týdnem geninem a nebyl ani na žádné mise a ani netrénoval Tray byl nadšený tím že se stal konečně Geninem. Tray byl oblečený do Modré košile, modrých kalhot. Kolem kalhot měl připnutý pásek a na něm měl tři pouzdra v prvním pouzdru měl kunaie a shurikeny, v druhém pouzdru měl výbušné lístky a ve třetím měl kunaie na kterých byly připevněné výbušné lístky. * "Dnes bych mohl trénovat ale bratr nemá čas." *Pomyslel si když v tom se otevřeli dveře a do jeho pokoje vešel Trayův otec. Tray se zarazil.* "Sakra od doby co jsem se stal Geninem tak jsem tátu neviděl. Co tady chce?" Ahoj táto potřebuješ něco? *Tray stále ležel ve své posteli.*
--: --
Tray Pcho: *Tray byl se svým bratrem Jinem u Doja.* "Dneska je sobota takže je čas trénovat. V celku mě zajímá co budeme trénovat dnes. Možná sílu, nebo rychlost a možná i výdrž." *Pomyslel si a vtom Trayův bratr ukázal na panáka který měl dřevěnou desku místo hlavy, břicha rukou a nohou. Jin řekl Trayovi aby praštil do dřevěné desky. Tray pokrčil rameny napřáhl se a dal pěstí do desky která byla místo břicha. Když to udělal tak ho rozbolela pěst a on začal skákat a třást svou rukou. Trayův bratr se začal smát a poté si k němu klekl vzal jeho pěst a poté mu řekl že svou sílu musí dát do své pěsti. Začal mu vysvětlovat že musí využít svou sílu ale i hybnost. Poradil Trayovi aby do úderu zapojil svůj trup, nohy a pěst.* "Takže musím začít poskakovat a točit se v trupu?" *Pomyslel si Tray a začal poskakovat, vytáčet se v trupu a poté dával rány do dřevěné desky.* "Takže tohle je tajemství úderu? Co to je za hlouposti?" *Pomyslel si a vtom spadl na zem. Trayův bratr Jin mu totiž podkopl nohy a poté mu začal vysvětlovat že tancuje, že se nesoustředí a poté mu poradil aby se nadechl nosem před úderem a když udeří tak má zakřičet Hai a také že by neměl tancovat. Tray tomu všemu moc nerozuměl ale stoupl si, začal poskakovat na místě a poté se nadechl, trochu uskočil (o jeden krok zpět) poté se vytočil v trupu. Najednou přiskočil a zároveň s tím využil rychlost a sílu a udeřil přičemž zakřičel.* Hai! Hai! Hai! *Stále takhle odskakoval, vytáčel trup, dýchal, udeřil a křičel.* "Sakra cítím se o trochu líp. Cítím že moje rána je rychlejší prudčí a tím pádem i silnější." *Trayův bratr nechal Traye takhle chvíli trénovat a poté mu řekl aby dělal kliky na pěstech. Vysvětlil mu to tím že když bude dělat ty kliky tak bude mít pevnější klouby a celou pěst a jeho rána tím pádem bude silnější. Tray se zasmál a když chtěl začít s kliky tak si vzpomněl jak se cítil trapně když dělal kliky minule. Takže místo toho aby začal dělat kliky tak udeřil do svého bratra. Trayův bratr se zamračil a vtom Tray pokračoval dalšími údery. Snažil se co nejrychlejší a nejsilnější údery co uměl. Jin se bránil úderům ale Tray pokračoval přičemž zapomněl vše co se před chvílí naučil. Trayův bratr Jin poté udeřil Traye do břicha. Tray spadl na zem a Jin mu začal nadávat. Nadával mu kvůli tomu že neuposlechl co se týče těch kliku a poté mu začal nadávat kvůli tomu že teď jen natahuje ruce a myslí si že dává pěstí. Tray jen seděl na zemi se skloněnou hlavou.* "Co pak jsem tak ubohý? Co pak neumím dát ránu? Ne všechno zvládnu." *Pomyslel si poté si stoupl, začal poskakovat poté se vytočil v trupu a poté udeřil. Odskočil, vytočil se v trupu, napřáhl se. Přiskočil k Jinovi a udeřil přičemž vykřikl.* Hai! Hai! *Toto křičel s každým úderem. Traův bratr Jin se teď bránil silnějším úderům.* "Jo takhle to má vypadat. nejspíše." *Tray a Jin takhle trénovali celý den. Tray už dávno přestal cítit ruce a nohy. Také trup ho neuvěřitelně bolel a tím pádem byly jeho údery slabší a pomalejší. Když v tom Tray spadl na zem. Jin se jen zasmál a poté sebral Traye ze země, dal si svého bratra na záda a Tray se chytl. Poté šel Jin domů.* Jine jednou budu trénovat já tebe! Budu silnější, rychlejší a vynaleznu nové techniky. *Když to Tray dořekl tak se Jin začal smát.* Jine proč se mi směješ? Ty mi nevěříš že? Neboj se jednoho krásného dne tě budu učit. *Jen co to Tray dořekl tak usnul na bratrových zádech.*
--: --
Tray Pcho: *Dnes byla sobota a tak se rozhodl že bude trénovat. Tray byl dohodnutý se svým starším bratrem Jinem. Jin byl ve svých 16 letech úspěšným shinobi na úrovni Tokubets Jounin. Tray byl rozhodnutý překonat svého bratra jelikož stále slýchával svého otce jak říká že je na Jina hrdý a potom samém toužil i Tray. Tray se oblékl do černých kalhot a černé košile. Přes košili si vzal svou bílou bundu a šel se obout. Když byl v předsíni tak mu někdo zaklepal na rameno. Otočil se, usmál se a řekl.* Ahoj Jine jdeme? *Jin se usmál souhlasně kývl hlavou obul se a vyšel z domu. Tray se také obul a poté šel za svým bratrem.* "Jine kam jdeš?" Já jsem myslel že budeme trénovat tady na zahradě? *Jen co to Tray dořekl tak se Jin zastavil, otočil se k němu čelem, povzdechl si otočil se ke svému bratrovi zády a pokračoval v cestě. Tray pokrčil rameny a šel za svým bratrem.* "Sakra proč si mi neřekl kam jdeme." *Tray se cestou díval po okolí ale vůbec nevěděl kam jdou. Po nějaké půl hodině přišli na osamělé místo kde byla jen menší chajda.* "Co tady sakra chceš dělat?" *Jin se zastavil otočil se na Traye usmál se a začal mu vysvětlovat že pro rodinu Pcho je důležitá síla, rychlost, výdrž.* Co takhle zásoba chakry?. *Jin se usmál souhlasně přikývl a poté se zeptal Traye na to co je to vlastně chakra.* No chakra je přece energie fyzická i psychická. Už chápu proč chceš abych trénoval svou fyzičku. *Jin se hlasitě zasmál a poté řekl že má Tray v zásadě pravdu. Jin také řekl aby Tray začal s kliky. Tray souhlasně přikývl a začal s kliky. Když jich udělal deset tak ho začali bolet ruce avšak pokračoval dál. Čím více kliků udělal tím bolest rostla když jich měl zhruba devatenáct tak se mu začali ruce klepat.* "Sakra ta bolest je větší a větší navíc se mi klepou ruce. Měl bych přestat?" *Najednou se Tray zastavil v půli kliku. Najednou Trayovi potní žlázy začali produkovat více potu, Trayovi se rozbušilo srdce najednou pocítil hroznou bezmoc. Zároveň s tím pociťoval únavu, strach a velký příliv vzteku.* "Sakra udělal jsem jen dvacet tři kliků a už dvacátý čtvrtý nezvládnu dokončit? Ne já to zvládnu!" *Pomyslel si a místo toho aby se zvedal tak začal pomalu pokrčovat ruce a tím se přibližoval k zemi. Trayovi se čím dál více začali klepat ruce, dech se mu zrychlil a bušení srdce též. Když se Trayův nos dotýkal země tak se Tray zhluboka nadechl. Poté se začal zvedat a dlouze vydechoval vzduch z plic. Ruce se mu začali více klepat. Více ho začali bolet až pálit. Tray cítil že má ruce v jednom ohni. Pocity bezmocnosti, úzkosti a vztek vzrůstali ohromným tempem. Trayovi se začali do očí hrnout slzy, které mu poté začali ztékat po tvářích, nosu a padali na zem. Znosu mu také začali téct nudle. Tray najednou zakřičel aniž by jsi to uvědomil a dokončil dvacátý čtvrtý klik. Chtěl zvládnout ještě jeden ale místo toho padl obličejem k zemi. Ruce měl roztažené a zdálo se mu jako by mu ruce hořeli ale když se podíval na ruce tak se klepali. Snažil se sevřít ruce v pěst ale moc mu to nešlo. Začal ztěžka dýchat a poté uslyšel ve své hlavě něčí hlas.* "Neboj se dědo za chvíli se stanu Studentem Akademie. Budu tvrdě pracovat abych se stal shinobi a poté budu pracovat ještě tvrději abych se stal ještě silnější. Budeš na mě pyšný to slibuji!" *Najednou si uvědomil že to je jeho hlas. Uvědomil si že tohle říkal na pohřbu svého dědy. Trayovi se začal zvedat žaludek. Dělalo se mu špatně z toho že jen tak tak zvládl pouze dvacet čtyři kliků. Najednou uslyšel smích. Podíval se na svého bratra a viděl jak se mu Jin směje. Tray sebral veškerou sílu která mu ještě zbývala a postavil se. Utřel si slzy a nudle z obličeje. Díval se jak se mu jeho bratr Jin směje.* "Co pak to co jsem říkal na dědově pohřbu byly jen prázdné řeči? Co pak jsem jen malej uplakánek co nedodrží to co slíbí? Hlavně na pohřbu svého dědy?" *Tray pocítil nárůst síly rozeběhl se proti Jinovi a když byl dost blízko tak se napřáhl a poslal svou pěst pro ti jeho hrudníku. Jin se vyhl uskočil a Tray běžel za ním. Když byl dost blízko tak začal s rychlými údery. Jin se všem úderům vyhýbal.* "Sakra musím zrychlit. Musím překonat to pálení, tu bolest. Musím překonat ten pocit beznaděje a musím stále útočit." *Trayovi se přestali hrnout slzy do očí přestali mu téct nudle z nosu. Jeho beznaděj pomalu mizela a on zničeho nic kopl svou pravou nohou. I tento útok Jin zablokoval a Tray pokračoval v serii zuřivých úderů a kopů. Traye stále páleli ruce a teď ho začali bolet i nohy ale on se snažil tu bolest nevnímat a soustředil se jen na to aby útočil. Také se snažil najít skulinu v Jinově obraně ale nemohl žádnou najít. Najednou padl k zemi vyčerpáním. Jeho tělo ho přestalo poslouchat ale měl dobrý pocit. Sice nezvládl více jak dvacet čtyři kliků a ani nedokázal zasadit svému bratrovi jediný úder ale nevzdal se a byl odhodlaný při příštím tréninku zasadit svému bratrovi alespoň jednu ránu a také udělat alespoň třicet kliků. Jin sebral svého bratra se země, dal si ho na rameno a odnesl jej domů, kde ho položil do postele. Tray ihned usl.*
---: ---
Kenji Abito: Nemáš za co, taky jsem si to užil. *Řekl a rozloučil se. Zůstal ještě trochu dýl a pouklidil, aby bylo uklizeno pro další lidi. Pak se sebral a šel domu odpočívat.*
Kureya Yakushi: Díky za kopí. Taky jsem pořádně unavenej. Chystám se splnit Geninskou zkoušku, takže příště určitě přijdu s pár technikama v rukávu. *Otočí kopí hrotem dolů a opře se o něj rukama.* Asi půjdu domů a pořádně si odpočinu. Nečekal jsem, že to učení bude tak vyčerpávající. *Řekne a zasměje se.* No, asi půjdu. Díky za dnešek. Byla to fakt zábava. Měj se. *Řekne, mávne rukou a zamíří ke dveřím.*
Kenji Abito: "To bylo hezký." *Pomyslel si Kenji, když viděl jeho otočku ve vzduchu. Při jeho útoku vyrazil Kureyovi kopí z rukou, dal do toho útoku ví než chtěl. Už ale nestihl zastavit před dalším útokem. Kureya ho ale dost překvapil, když využil k útoku zeď. Tak že na chvilku přestal dávat pozor a opravdu, rána do ramene mu byla osudná. Kopí mu vyletělo z rukou a ustoupil o pár kroků. Ránu by i ustál, jenže klopýtnul a letěl k zemi zády napřed. Než se stihl zvednout už měl hrot kopí u krku. Trochu zle se na Kureyu podíval a začal soustředit chakru na vytvoření krystalových shurikenů. Hned se ale vzpamatoval a přestal.* Tak jo, tentokrát si asi vyhrál ty. Jsi docela šikovnej. *Řekne a usměje se. Pak se zvedne.* Příště ať umíš ňáký techniky, to bude teprv sranda. *Zasmál se. Už začínal být docela unavený, strávil tady vlastně celý den.* To kopí si nech, třeba se ti bude jednou hodit. *Řekne a to druhé nechá zmizet.* Jsem docela unavený, co ty? Už toho dneska necháme.
Kureya Yakushi: "Sakra!" *Pomyslel si Kureya, když ho Kenji chytil za obě nohy a hodil ho pryč. Ve vzduchu se otočí tak, aby dopadl na nohy. Po dopadu se kousek sklouzne po podlaze. Ještě se ani pořádně nepostavil a Kenji už proti němu běží. Když vidí, že Kenji drží kopí jako meč, chytne ho tak taky.* "Chceš souboj mečem,máš ho mít!" *Pomyslí si. Kenjiho úder zablokuje, ale kopí mu vypadne z rukou.* "Sakra, už jsem docela unavenej. Je to na mým dalším pohybu. Buď se mi to povede a vyhraju, nebo vyhraje Kenji. Tak fajn musím myslet rychle." *Zaregistruje zeď za sebou.* "Hmm, to by šlo." *Skočí dozadu a odrazí se od zdi. Ve vzduchu udělá salto tak, aby směřoval ke Kenjiu nohama napřed. Pokud vše vyjde jak má, tak Keniho kopne do ramenou. Kvůli tomu by mu mělo kopí z rukou vypadnout. V tom momentě ho Kureya chytí. Kenji by měl spadnout na zem. Pokud se tak stane,Kureya mu přiloží hrot kopí ke krku.*
Kenji Abito: "To bylo dobrý." Pomyslel si Kenji když se mu Kureya vyhnul. Pak ale viděl další jeho útok.* "Proč mě pořád kope do obličeje." *Zeptal se Kenji sám pro sebe. Tentokrát měl ale dost času se připravit. Upustil kopí na zem, aby měl obě ruce volné a překřížil je před obličejem. Jakmile do nich Kureya narazil, Kenji se zasmál a chytl mu obě nohy. Pak se otočil a prudce ním švih přes celou místnost. Pak sebral kopí ze země a vyrazil za ním. Když byl u něj, švihnul po něm jako mečem.*
Kureya Yakushi: *Kryje Kenjiho body, ale cítí, že do nich nedává Kenji všechnu svou sílu.* "Řekl, že se nebude držet zpátky ne? Tohle mi nějak nesedí. Co máš v plánu Kenji?" *Zaregistruje pohyb Kenjiho nohy.* "Aha, chce mi podkopnout nohy. Dneska ne Kenji, dneska ne." *Skoči do vzduchu a oběma nohama ho kopne do obličeje.*
Kenji Abito: *Nečekal by, že se takhle Kureya vyhne. nebyl už čas, pořádně se jeho útoku vyhnout. Kenji povolil stisk svého kopí, které mu proklouzlo mezi prsty a chytil ho zas na opačném konci. V tomhle úchytu však neměl Kenji tolik síly, aby dokázal jeho útok zastavit úplně a spodní konec kopí se mu tak zabodl do stehna. Rána to ale byla opravdu silná a tak ho to posunulo o kousek dá.* Au, tohle docela bolelo. *Řekl trochu vážně ale nechal to být.* Tak teď se teda krotit nebudu. *Řekl a s úsměvem se proti němu rozeběhl. Bodal proti němu kopím, ale jen tak na oko, nechtěl se trefit, jen ho trochu zmást. Po čtvrtém bodnutí naznačil další útok, místo toho ale rychle trhnul nohou aby podkopl jeho nohy a on spadl na zem. Jestli se tak povede, přiloží mu špičku kopí ke krku a usměje se.*
Kureya Yakushi: *Kenjiho pohyby prokoukne. Čeká, až Kenji bude co nejblíž. Pak se přikrčí, aby uhnul kopí. Zároveň se odrazí zadní nohou a vyletí kupředu. Díky pokrčení získal ještě větší rychlost. Kopí zvedne od země, a švihne s ním Kenjiho do břicha jako katanou. Díky vlastní i Kenjiho rychlosti Kenji odletí pěkně daleko.* V pohodě? *Zeptá se trochu nejistě.*
Kenji Abito: *Byl dost překvapený, jak to kopí drží. Nechtěl mu do toho ale moc mluvit, třeba se mu to ňák povede. Stále nehnutě čeká, jak moc se Kureya přiblíží a co udělá. Když už je asi na 2 metry od Kenjiho, cukne Kenji pravou nohou tak, že to vypadalo jako kdyby se chtěl rozběhnout do prava a zaútočit z prava. (Z Kenjiho pohledu.) Nakonec se ale z té pravé nohy odrazil do leva, a kopím mu mířil na hlavu.* "Tak to nakonec vypadá, že ho vlastně učím já." *Pomyslel si Kenji a usmíval se při tom celou dobu.*
Kureya Yakushi: Tak fajn, jdeme na to! *Řekne a chytne kopí oběma rukama u konce, takže ho drží jako meč a dá si ho k levému boku tak, aby ostří hrot mířil k zemi. Pokrčí se v kolenou a velmi pomalu postupuje směrem ke Kenjimu.* "Tentokrát tak snadno k zemi nepůjdu. Tentokrát ne!"
Kenji Abito: *Trochu se zamyslí.* Mnó,je pravda že od chuninských zkoušek, kde jsem se boji na blízko snažil co nejvíce vyvarovat, jsem dost trénoval, takže asi ano, jen jsem si to chtěl potvrdit.. *Řekne a zasměje se.* Taky je pravda, že kdybys byl taky na vyšší úrovni, asi by to dopadlo trochu jinak a bylo by to zajímavější. *Dodá a uskočí asi o 5 metrů dál* Docela mě to bavilo, tak si to dáme znovu. *Vyzve ho znovu na souboj. Chytne kopí tak, že levou rukou ho drží skoro až u konce a pravou rukou uprostřed nad levou. Je trochu rozkročenej a špička kopí tak míří přímo na něj.* Budu se trochu víc krotit.
Kureya Yakushi: *Tohle nečekal. Spadnul břichem na zem a upustil kopí. Kenji mu úplně vyrazil dech. Chvíli tam leží a rozdýchává se. *Pak se zasměje a řekne* A pak že jsi dřevo na Taijutsu.*Postaví se a pokračuje.* Tohle bylo dokonalý. Přesně jsi odhalil záměr soupeře. Vyhnul jsi se a navázal rychlým, přesným a silným úderem. Myslím, že už tě toho nemám moc co naučit. Snad už jen ti nabídnout druhé kolo, pokud chceš. *Řekne a zasměje se.*
Kenji Abito: "Dobrá, tak tedy ještě." *Pomyslí si, když vidí, jak se k němu Kureya rychle blíží.* "Je rychlej." *Usměje se. Kenji ví, že když chce vyhrát, musí v sebe věřit. Né tak, aby se povyšoval nad ostatní, ale tak, aby věřil ve svojí sílu. Stojí nehybně tak dlouho, dokud není jasný co Kureya udělá. Ve chvíli, kdy se přikrčí, je už jen jediný způsob, jak by mohl zaútočit. Vyskočí do vzduchu, skoro ještě dřív, než švihne proti jeho kotníkům. Ve vzduchu se mu odrazí od ramen, čímž to trochu postrčil, aby v dřebu ztratil rovnováhu. Pak dopadne na zem za něj. rychle se otočí ruku ve které má kopí sevře v pěst a dá mu menší, ale silnou ránu do zad.*
Kureya Yakushi: *Postaví se po skoku a vezme kopí do ruky. Protočí kopím a chytne ho do pravé ruky tak, aby delší část kopí měl za zády. Pak se rozeběhne proti Kenjimu. Pohledem se snaží analyzovat slabiny. Očima těka ze strany na stranu. Když doběhne ke Kenjimu, jde rychle k zemi. Pak kopím švihne Kenjimu na kotníky.*
Kenji Abito: *Jakmile se zvedl, nemohl Kureyu nikde najít, koukal se sem tam, by trochu dezorientovaný, což byla jedna z hlavních příčin toho, že nevěděl kde je. Jak se tak rozhlížel, najednou uviděl podrážku Kureyovi boty, co mu míří na obličej. Cuknul rukama před obličej, aby nedostal přímej zásah. To ale uplně nestihl, povedlo se mu jen trochu nohu odklonit, čímž nedostal přímo na obličej ale jen do čela. Odraziloho to pěkně daleko. Odporem vzduchu, působící na ruce v letu švihnul j rukou, a kopím ho vzal ještě přes nohu.* Ta docela bolela. *Zasmál se, když se postavil a uklidnil. Stoupl si do bojové pózy a čekal na jeho krok.*
Kureya Yakushi: *Kopanec do kolene nečekal. Noha, do které ho Kenji kopl se smekla a on by spadl obličejem na podlahu. Rychle ale zareagoval, a dal před sebe ruce a začal dělat přemet. Když už nohy začaly dopadat na zem, odrazil se rukama a vymrštil se do vzduchu. Udělal salto tak, aby byl opět hlavou k zemi. Když dopadal ke Kenjimu, zabodl kopí do země, kolem kopí se otočil a kopnul Kenjiho do hlavy.*
Kenji Abito: *Nijak jinak se ani Kureya vyhnout nemohl. Jen Kenji nepočítal s jeho protiútokem. Jediný co ho rychle napadlo, dostat se z úrovně dosahu kopí, tak se tedy skrčil. Bylo to jen tak tak a kopí mu škrtlo o vlasy. Jak byl na zemi měl krásnou příležitost zaútočit, sice trochu zákeřně, ale i to se počítá. Položil ruce na zem, aby měl lepší stabilitu a kopnul Kureyu přímo do kolene. Pak se rukama odstrčil a udělal kotoul vzad, čímž se popřípadě dostal z jeho dosahu.*
Kureya Yakushi: *Odsune Kenjiho kopí na stranu svým a začne otáčet kopím tak, aby dolní konec zasáhl Kenjiho do paže.*
Kenji Abito: *Základy tak nějak chápal, jen nebylo kdy to s kým pořádně natrénovat, a v chuninských zkouškách proto se snažil utočit spíše na dálku, na blízko zautočil až ve chvíli, kdy věděl, že úder nemine. Každopádně si to poslech, Kureya toho věděl docela dost.* "Tak dobře, nejdřív přesnost.." *Zamyslel se a podíval se na hlavu jeho, teď už protivníka.* Tak jo, braň se. *Vykřikl skoro dřív, než se Kureya stihl postavit do bojové pózy. Hned na něj zautočil, bodnutím kopí, které mu mířilo na krk.*
Kureya Yakushi: *Vezme kopí a chytne ho do obou rukou.* Dobrá, nejdřív zapracujeme na přesnosti. Když jsou tvé údery přesné, teprve potom můžeš zrychlovat. Rychlost je ti k ničemu, když nic netrefíš. Při úderech se snaž soustředit na důležité části těla jako například hlava, kolena, břicho a tak dále. Důležité je také navazovat na údery a pojit údery do kombinací. Zkusíme si to. Dáme si krátký tréninkový souboj. Určitě přijdeš jak na to. *Řekne a postaví se do bojového postoje.*
Kenji Abito: *Dost ho překvapilo, že se do role učitele vrhnul tak po hlavě. Myslel že bude alespoň chvilku váhat. Už jen proto že je SA a Kenji ho poprosil aby mu pomohl. Nedošlo mu hned co po něm chce, ále když se toho tak hezky ujal, asi se nebránil. Alespoň uvidí jeho styl boje.* "Ještě že jsem krystalové shurikeny cvičil před chvílí. Byl bych naštvaný, kdyby je viděl." *Zamyslel se trochu, ale pořád posloucahl co Kureya povídá.* To zní dobře. *Odpoví a kopí které má v ruce mu hodí.* Vem si tohle. *Řekne a pomocí (Doton: Gansetsukon) si vytvoří nové.* A co tedy dál?
Kureya Yakushi: *Ani nehne brvou, když se mu před obličejem zastaví kamené kopí.* Nejde ti Taijutsu? No, jsem spíš přes Ninjutsu, ale něco můžeme zkusit. Takže, to co si dělal s tou tyčí nebylo špatný. Zkusíme zapracovat na rychlosti, přesnosti a střídání úderů. Pak se přesuneme ke krytí. *Řekne s vážným výrazem na tváři. Uvnitř se ale cítí trochu nesvůj.* "Tohle je divný. Jsem student Akademie a on je Chunin. Teď k němu ale mluvím jako by to byl můj žák. Prostě na to nemysli. Jen dva kamarádi co trénují." Nejdřív tě ale musím požádat, aby jsi mi vytvořil kamené kopí.
Kenji Abito: *Kenji byl zrovna uprostřed tréninku. Snažil se zlepšit v boji na blízko, v tom docela zaostával. Moc mu to ale nešlo. Zrovna ve chvíli, kdy se otevřeli dveře, pomocí techniky (Doton: Gansetsukon) se před ním objevilo kamenné kopí. Chytl ho do jedné ruky, trochu s ním zatočil, přehazoval ho z ruky do ruky a různě se s ním otáčel. Zastavil se v bojovém postoji přímo proti dveřím, ve kterých stál Kureya. Zasmál se.* Ahoj, jo je o tu celkem malé. *Řekl a narovnal se.* Mnó jestli mi pomužeš budu jen rád. Ninjutsu a Genjutsu mi jde. Jsem ale dřevo na taijutsu, tak se snažím trochu zlepšit. Můžeš mi pomoct s tím. *Dodá a naznačí mu, aby šel blíž k němu do doja.*
Kureya Yakushi: *Než vejde dovnitř, zaslechne, že je někdo uvnitř. Odsune dveře a vejde dovnitř. S radostí zjišťuje, že přítomná osoba je Kenji.* Ahoj, Kenji. Vypadá to, že Skrytá mlžná je docela malá co? *Řekne a zazubí se.* Co takhle trénink. Vzhledem k tomu že jsi mi minule pomohl, říkal jsem si, že bych se ti odvděčil a tentokrát ti pomohl s tréninkem já. Teda, aspoň se o to pokusil. *Řekne s úsměvem*
---: ---
Kureya: *Vchází dovnitř s jasným cílem: Naučit se KINOBORI NO WAZA. Postaví se metr od stěny. Začne soustředit chakru do chodidel.* "Teď" *Řekne si v duchu a rozeběhne se proti zdi.Zvedne nohu a dá ji na stěnu. Drží. Udělá další krok. Pak další. Déle už ale nedokáže soustředit chakru. S žuchnutím spadne na zem.* "Já se tak snadno nevzdám stěno!" *Znovu se začne soustředit. Rozbíhá se. Jeden krok. Dva. Tři. Čtyři. Už je skoro nahoře. Poté ale opět následuje pád. Je zpocený, trochu potlučený, ale usmívá se. Je šťastný. Rozzářený dokonce. "Už to skoro mám! Ještě několik pokusů a dokážu to!" *Opět začíná se známým soustředěním. Tentokrát to jde rychleji, zlepšil se v přemisťování chakry. Rozbíhá se. Doběhne až na strop. Stojí na stropě. Na jeho tváři se objeví zářivý úsměv* Hurá, dokázal sem to! *Zavře na celé dojo a spadne na zem.* Au. *Řekne a chytne se za hlavu.* "Nesmím se přestat soustředit." *Následuje další přemisťování chakry do chodidel. Stojí na stropě. Tentokrát se tam udrží. Celý zpocený, rozzářený a pohmožďený oběhne celé dojo kolem dokola, a pak si sedne na zem, neboť se mu z vyčerpání zamotala hlava.* Dokázal jsem to! *Zařve a lehne si na zem*
---: ---
Suigadan: *Přišel do doja, aby si naučil novou základní techniku, která se jmenuje KINOBORI NO WAZA. Přišel teda ke zdi, přiložil ruce k sobě a začal uvolňovat chakru. Snažil se ji soustředit do nohou, aby mohl vylézt na zeď. Pak zavřel oči, z hluboka se nadechl a oči zase otevřel. Přiložil nohu na zeť a pak druhou, ale při do šlapu druhou nohou mu první sklouzla a spadl na zem. Takhle to zkusil ještě několikrát, ale výsledek byl pořád stejný. Asi po desátém pokusu byl unavený, tak si sedl, odpočíval a přitom si v duchu říkal co dál.* " proč mi to nejde, kde sakra dělám chybu. Musím přijít s něčím, aby se mi to povedlo, aspoň dva kroky udělat, aby jsem věděl, že se zlepšuji." *Pak se postavil, opět se nadechl a tentokrát to zkusil s rozběhem. Pořád mu to nešlo, tak se zastavil a zkusil se soustředit, tak ze myslel na jeho nejlepší den v životě. Zkusil to znovu a vyběhl po zdi až ke stropu ale ještě se neudržel dlouho na zdi.* No nic zkusim to zase zítra. *Řekl si a šel domů se vyspat.*
---: ---
Haruka Noburu: *Keď začal rozprávať uvoľnila sa. Nevedel pravdu. Z jeho dedukcie sa jej chcelo plakať a smiať zároveň. Pri spomenutí Sasoriho sa však nahnevala. Položila šálku a postavila sa.* Nechcem sa o tom rozprávať otec. Ani teraz ani nikdy. *Len čo to povedala - doslova vybehla z miestnosti. V dome zostať nemohla. Utekala teda ďalej, bočnými uličkami aby stretla čo najmenej ľudí a mierila si to rovno k doju. O takejto hodine tam nikto nebýval.. Vošla teda dnu a začala trénovať taijutsu na jednej z figurín. Boxovala do nej, kopala a predstavovala si na nej pri tom Tsukyiamovu tvár. Cvičila ďalej aj napriek bolesti v svaloch až kým nebola úplne vyčerpaná. Kompletne spotená a zadýchaná potom šla do sprchy, kde sa pod horúcou vodou trochu upokojila a uvoľnila. S prázdnym pohľadom sledovala svoj odraz v zrkadle. Nálada sa jej nezlepšila, no aspoň podtlačila hnev. Keď sa obliekla a vyšla z doja vonku už bola tma. Nasadila si kapucňu a so sklonenou hlavou kráčala ulicami pomalým krkokom až domov. Vyhýbala sa miestam kde by mohla stretnúť nejakých ľudí. Nechcela aby ju niekto videl - aby ju niekto spoznal. Už bola takmer doma keď za zákrutou započula rozhovor dvoch mužov. Podľa ich tónov, hlasneho smiechu a celkovej reči usúdila, že sú to alkoholom podgurážený civilisti.* "Hovorím ti videl som ich ako sa tam oblizuju. Hehehh tiež by som bral Haruku ako vernú, ohol by som si tú malú štetku a poriadne osedlal tak ako náš Mizukage." *Len čo to vyslovil - jeho kamarát sa hlasno rozrehotal. Zaplavila ju zúrivosť.. Nemali to odkiaľ vedieť no ľudia si radi vymýšľajú a oni sa trafili rovno do čierneho. Nerozmýšľala - rozbehla sa, schmatla muža jednou rukou pod krkom, zdvihla ho zo zeme a tresla chrbtom o najbližšiu stenu. Ľavou rukou si z hlavy dala dole kapucňu aby ju spoznal. Oči jej žiarili načerveno - jej telo obalila bijuu chakra.* Povedz mi to do tváre ty slizký úbožiak! *Zavrčala a cítila temné potešenie ked v tvári muža zbadala strach v momente čo ju spoznal. Šokovane zachrčal, mával rukami a kopal nohami. Jeho kamarát vykríkol pustil na zem poloprázdnu fľašu a tá sa s rinčaním rozbila. Utekal preč - nechal v tom svojho kamaráta samého.* Kde sú tvoje silácke reči teraz? *Zasyčala opäť a zovrela jeho hrdlo pevnejšie tak, že sotva mohol dýchať.* Ešte raz mi povedz ako by si si ma osedlal! *Posledné slovo doslova vypľula cez zuby. Keby ešte trochu zaťala prsty do jeho krku tak by ho zabila. Niekto na budove oproti rozsvietil v izbe svetlo a keď dopadlo na mužovu tvár a ona v jeho očiach zbadala svoj vlastný odraz - zháčila sa. Pustila muža a ten dopadol na zem ako vrece zemiakov.* "Prosím, nezabíjajte ma, prosím.. Mrzí na to. *Chrčal - kľačal na všetkých štyroch s čelom nalepeným na zemi a nariekal. Zaplavili ju výčitky svedomia, deaktivovala svoj bijuu mód a zrýchlene dýchala. O krok od neho ustúpila a rozbehla sa preč, neobzerala sa. Vydesilo ju čo sa stalo - takmer práve zabila nevinného človeka len kvôli tomu, že táral v opitosti somariny. Bola zúfalá z toho čo sa z nej stalo. Utekala rovno na cintorín - padla na kolená pred Sasoriho hrobom, rukami si objala hrudník a nahlas sa histericky rozplakala.* Sasori.. Kiežby si tu bol.. Kiežby si tu bol so mnou. *Jachtala pomedzi vzlyky a končekmi prstov nežne hladila jeho náhrobný kameň.* Milujem ťa..
Daisuke Noburu (NPC): *Otočil sa viac ku nej a povzdychol si.* Nie som slepý Haru a ani hlúpy. *Nehovoril to vyčítavo ani nahnevane.* Som tvoj otec a došlo mi, že sa niečo stalo medzi tebou a Sotarom. Počul som.. *Odmlčal sa - nevedel nájsť vhodné slová.* Ľudia vravia, že vás videli ako sa bozkavate pred jeho domom. *Zažmurkal a odkašľal si.* Chcem aby si bola šťastná, viem, že si Sasoriho milovala. Poznali ste sa celý život, no som presvedčený, že by tiež chcel aby si bola šťastná. Nemusíš si vyčítať ak si opäť začala cítiť k niekomu náklonnosť... Je to prirodzené si mladá, ešte stále môžeš mať krásny život .. Založiť si rodinu. Viem, asi si z toho zmätená, no určite si to nemusíš vyčítať .. Láska si nevyberá - Hoci tvoj výber mohol byť lepší.. *Pokúsil sa ju malým vtipom na záver trochu rozveseliť.*
Haruka Noburu: *Vzala si od neho šálku a opäť sklonila pohľad ku klávesám. Cítila ako ju pozorne pozoruje. Nepríjemne ju zamrazilo.* /Vie to? Počul niečo? Niekto mu to určite prezradil!/ *Do žíl sa jej vlial strach a chlad. Celá stuhla bola napätá ako struna. Stále hľadela pred seba, teplý čaj jej zohrieval studené dlane.* Kam tým mieriš ocko? *Opýtala sa s obavami.*
Daisuke Noburu (NPC): Prehodil som si zmenu. Chcel som sa s tebou porozprávať. *Prisadol si ku nej za klavír a podal jej jednu zo šálok. Napil sa a pozorne si prezrel jej tvár. Neušlo mu, že je jeho dcéra iná.. Ešte smutnejšia a utiahnutejšia než bývala. Povedala mu, že jej dal Mizukage týždeň voľna, no nepovedal prečo. Tušil, že sa niečo stalo.. A na hliadke započul nejaké klebety.* Harunka, vieš, že mi môžeš povedať všetko dcérka. Máme už len jeden druhého.. A ja som tu pre teba vždy a navždy.
Haruka Noburu: *Sedela za klavírom a s neprítomným pohľadom hľadela na bezchybné, biele klávesy. Už to bol tretí deň jej voľna. Dnes sa prvý krát odhodlala vyjsť z izby. Prešla po nich končekmi prstov, no hrať nedokázala. Prekvapilo ju keď do miestnosti vošiel jej otec aj s dvomi šálkami čaju.* Myslela som, že máš dnes hliadku pri bráne.
---: ---
Araki: *Chvilku jen přemýšlel nad její otázkou..* Mizukage mě fascinuje.. *Ušklíbnu se i když nejde poznat jak to přesně myslím, ve své hlavě to říkám ironicky no nahlas to zní kdo ví jak..* Bylo by fajn mít nudný život myslím .. *Zašeptám polohlasně spíše k sobě.*
Atarashi: *Koukla se na něj a cukal ju trochu koutek do úsměvu. Ale okamžitě zatřesela hlavou a byla zpátky její ledová tvář.* Bude? Proč mluvíš v budoucím čase? *Zeptala se a položila svoje tělo na zem. Zase koukala na oblohu.* Víš.. Obloha je jako člověk. Čisté jako srdce, hřejivé jako úsměv, volné jako duše.. Ale někdy může být černé jako něčí svědomí. *Řekla nahlas svoju myšlenku a zadívala se pozorně. *Někd chodím ven jen kvůli obloze.. Fascinuje mě. Co tebe třeba fascinuje? *Zeptala se nakonec a vyčkávala na jeho odpověď*
Araki: *Pousměje se a lehce si ruce si dá za hlavu a sleduje mraky.* Tak krásné mraky .. Víš někdy to bude úžasné místo na procházení a sledování.. *Usměju se *
Atarashi: *Kouká co dělá a vůbec nechápe. Neví, co tohle mělo znamenat, ale řešit to nechtěla. Přece jen je jí málo, aby tyhle věci chápala. Na jeho představení zpozorní. Vždy si pamatuje jména všech, co poznala. Měla dobrýho pamatováka na obličeje a jména.. Bohužel jen na tohle.* Jsem Atarashi Hajime. Těší ma. *Na to si sedla vedle něj a koukala před sebe.* "Na to, že to tu skoro celé zničil vypadá živě" *Řekla si v duchu a stále si všímala svého*
Araki: *Chvilku mlčí lehce její vlasy sevře a když poví větu kterou poví tak si jich nabere o něco víc a zároven se k ní přikloní lehce pronikne nosem do jejich vlasu.* Jo líbí jsou úžasné.. *Nevydržím to a začnu se smát mám poměrně dost energie..* Jsem Araki Kazue dvojče jedné krásné slečny .. *mrkne jí do očí a odtáhne se posadí se na zadek.*
Atarashi: *Sleduje ho pozorně. Vidí, jak natahuje ruku k tomu aby ju pohladil. Nechala se, protože tohle dělávala její mamka. Je ju to i příjemné. Přivřela jedno oko, když ju trochu zacuchal vlasy. Nad slovem roztomilá swe trochu nabručí, ale nedá to na sobě znát* "Prej roztomilá.. " *Řekne si v duchu* Tobě se asi hodně líbí moje vlasy, co? *Rázem řekne hned, jak za ně zatahá. Znova se nechá. Je ju to příjemné, když si někdo hraje s jejíma vlasama.* Rodiče? Ty jsou doma. Dokážu se o sebe postarat sama. A hledala jsem tady trochu klidu.. Neúspěšně. *Řekla zase s kamenou tváří a přitom ho skenuje.* "Může mu tak být kolem 14-16.. Víc ani míň ne. Podle výšky a struktury těla. A podle toho, co tu udělal je to Shinobi.."
Araki: *Araki sleduje děvče ako si mne čelo.. chvilku mlčí než na něj děvče promluví s její kamenou tváří trochu se pousměje. * Ale ale *vyhoupne se na nohy a jednu ruku jí dá na hlavu a lehce jí roztrapatí vlasy* To je ale roztomilý kukuč taková ledová tvářička.. *zasměje se trochu nevinně jak se k ní chová jako k malé holčičce* jen jsem něco zkoušel asi se nepovedlo.. *vydechnu zakroutíc hlavou následně si dívku prohlídne má hezké rudé vlasy trochu jí za ně zatahá.* a co tu děláš ty bez rodičů?
Atarashi: *Počítala s tím, že se lekne, ale až tak že se bouchnou do čela? V mžiku cítila tupou bolest na vsém čele a okamžitě si ho mnula. Ale jelikož její povolání je trochu jiné než normální, tak ju to prakticky vůbec nebolelo. Samozřejmě, že si to čelo mnula. Přestala řešit čelo a začala si více všímat onu neznámou osobu.* Co to já vyvádím? Spíš ty.. bouchnul si ma. *Odpověděla bez zájmu a s kamenou tváří.* Co si to tu vůbec dělal? Všechno je zničené. *Řekla hned to pom a čekala na jeho odpověď* "A to jsem si myslela, že tady bude aspoň trocha klidu"
Araki: (Jako by do něj uhodil blesk, tak Araki rychle troku mimo otevře oči a zvedne se, čimž Atarashi dostane celkem bolestive čelistko a araki jeste vic mimo hledi na ditko pred sebou.) co to vyvadis? (Pres bolest ktera prochazi jeho celym telem je jen hlavička nezaujimava vec.)
Atarashi: *Z jejího klidu ju vyrušil rámus. Zvedla se a začala se dívat kolem sebe. Viděla jak se skoro všechno poničené. Šla směrem k tomu poničenému místu.* "Divný.. Neviděla jsem, že by někdo procházel.." *Řekla si v duchu. Znova se rozhlédla a viděla jak nějaká postava leží. Podle nadzvedávání hrudníku a pravidelného nádechu zjistila i takhle z dálky, že nejspíš spí. Stále to neřekne tak dobře, ale už je to lepší než minulý rok. Odhodlaně udělala jeden krok dopředu a šla za tou postavou. Když se přiblížovala, tak postupně zjištovala, že to je kluk. Když byla přímo u něj, tak se naklonila k němu. Pár pramínků vlasů ju spadlo před obličej, ale s tím si nelámala hlavu.* Vzbuď se šípková růženko. *Řekla chladným hlasem a stále byla nakloněná.*
Araki: (Araki už rano byl na nohou dřive než kdokoli v domě, nevedel co by mel jit delat, nebyl zvykly na hodne lidi v dome.. Po dobre snidani a rozhovorem s Yonem se vyda kousek za Dojo kde v klidu muže něco vyzkoušet.. Nějakou dobu tam řadil v Biiju kara 2 formě. Stromy kolem jsou odtrhane porazene zborene.. Araki tam vyčerpanim pospava na zemi s trochu potrhanym obličejem ale i kuži.)
Atarashi: *Bylo něco kolem oběda, když konečně vyšla z domu. Pozdravila, ale nikdo ju neodpověděl. A to byly obadva rodiče doma.* "Normálka.. " *Pomyslela si a zabouchla dveře. Zakručelo ju v břichu. Doma skoro nikdo nevaří. Jsou buď zaneprázdněni a nebo nemají náladu. Měla s sebou pár ryo a tak zatočila směrem k nejbližší restauraci. Koupila si nakonec ramen. Snědla to všechno, poděkovala a zaplatila. Nevěděla, co dělat. Neměli pro ňu žádnou misi a tak se jen tak poflakovala do Kiri. Sama neví jak, ale došla k Doju. Na místo, kde ninjové cvičí. Nikdy tu nebyla, takže byla docela náhoda, že sem došla. Ale co už. Chtěla být na čerstvém vzduchu a tak si sedla na zem kousek od Doja. Lehla si a zase pozorovala oblohu. Nechala své rudé vlasy, aby ju obalilo kolem těla a užívala si chvilku klidu.*
---: ---
Haruka Noburu: *Haruka si išla po ďalšiu misiu, bolo jej oznámené, že sa stratila vnučka starenky Soro Chiyoku. Že je to už 21 hodín, čo bola naposledy videná a práve hľadajú nejakého voľného ninju, ktorý by sa na to dal. * Megumi?! *Haruka sa vyľakala a okamžite tú misiu zobrala a okamžite vyštartovala do domu starej babky Soro. Tá plakala a bola veľmi rada, že prišla Megumi na pomoc práve Haruka. Povedala jej všetko čo sa stalo keď ju videla naposledy. Boli spolu v lese a zbierali huby, keď sa Soro na chvíľu otočila.. Megumi už nikde nebola. Hľadala ju až kým nepadla hlboká noc, kričala jej meno až takmer stratila hlas.. napokon skoro sama zablúdila. Keď našla cestu do mesta, utekala rovno za shinobi a dúfala, že rýchlo pošlú niekoho na pomoc – počas toho hľadania si doráňala nohu a tak teraz ledva chodila. Haruka ju ubezpečila, že Megumi nájde a privedie ju v poriadku domov. Podala Soro vreckovku a rozbehla sa do knižnice, kde si vypožičala podrobnú mapu celého lesa v hmlistej. Vymyslela si plán a stratégiu ako preskúmať každý jeden kúsok. Prečesávala systematicky les, robila si značky na stromoch aby nechodila v kruhoch, no stále bez výsledku. ..................................... Už sa stmievalo, Haruka strácala nádej, že ju vôbec nájde a išli na ňu zlé spomienky z nocí strávených v druhom svete. Začínala byť zúfalá, keď zrazu uvidela v diaľke drobné telíčko s blonďavými vlasmi. Srdce jej vynechalo jeden úder. Megumi ležala na zemi, nehýbala sa a mierila si to ku nej svorka vlkov! V tej chvíli za Haruku reagovali jej asi materinské pudy. (O ktorých dovtedy ani nevedela -.-") V sekunde bola medzi nehybnou Megumi a zbiehajúcimi sa vlkmi. (pomocou Shunshin no Jutsu) Prikrčila sa, zavrčala akoby nebola ani človek a okolo nej vzplanula červená aura. Viali za ňou dva chvosty - zuby sa premenili v tesáky, nechty v pazúre. Využila Bijuu chakru a bola pripravená vlky roztrhať v zuboch ak by to bolo nutné. (koniec koncov už to raz urobila - hoci vtedy to bol medveď) Hlavný Alfa samec čo bol na čele svorky zakňučal, stiahol chvost medzi nohy, prikrčil sa a sklopil uši. Napodobnili ho aj ostatní vlci len čo ucítili skutočné nebezpečenstvo .. nejaký z nich zavyl. Zutekali preč – ani ich nemusela zneškodniť. Rýchlo sa otočila na Megumi. Našťastie žila, no vo vlasoch mala zaschnutú krv, čiže Haru usúdila, že spadla zo svahu a udrela sa do hlavy.. Preto bola v bezvedomí.. Chvatne na ňu použila Shousen Jutsu, vzala ju do náručia a šprintom utekala rovno do nemocnice. Bála sa o ňu! V nemocnici ju ošetrili.. povedali, že sa z toho za 2-3 dni dostane. Povedali, že je v poriadku. Soro Haruku objímala, bozkávala jej ruky, ďakovala a plakala. Doktori neskôr, keď tam nebola stará pani Chiyoku, povedali Haruke, že Megu-chan zachránila.. chýbalo pár hodín a mohla umrieť na podchladenie. (Nechceli to vyťahovať pred Soro aby ju tam náhodou netrafil šľak.)*
---: ---
Akame: *Akame v moment kdy uviděla Arakiho ruku tak se k němu rozběhla a vytáhla ho ze země. * Araki! Jsi v pořádku? Žiješ? * Akame třásla Arakim a odnesla ho do nemocnice. *
Araki: (Poté co se vytvořila lavina vybuchu zem ood ktere byl se začala vybuchy trhat v tu jednu chvili může slyšet křik) Aah (vykrikne a z poza země kouká jen ruku, která je od krve a ani se nehne, jen tam výsi jako označení hrobu)
Akame: *Akame začala čuchat Arakiho, který byl počůrý. * „Mám ho.“ * řekla si a chtěla po něm hodit svůj kunai, když v tom uslyšela jak nějaký zvuk. Akame k tomu začala strácet Arakiho pach. Uvědomila si že se někde schoval kde ho nemůže cítit a jediné místo kde by se mohl schovat je zem. Akame si připravila několik výbušných kunaiu a rozházela je do oblasti kde předtím stál. * Tak je čas vylézt. * řekla Akame a odpálila všechny kunaie. Výbuch byl dost silný a proto mlha byla odvanutá výbuchem. Byly v dosahu Arakiho, takže jestli ho nezranili tak ho nejspíš odhalili a on je zavalený zemí. Akame si měla připravené ještě nějaké kunaie. * Tak skončil si. *řekla a byla připravená hodit kunaie na něj.
Araki: *Poté co ho počůral ten pes vydechl * Fuj" *Yonbi se jen začne smát a Arakiho to naštve..* Zmlkni idiote to je humus né k smíchu.. *Odsekne otráveně tohle při tréninku dělat určitě nemusela.. * Jako by tu mlhy nebylo dost *vydechne *dobře nebudu čekat.. *složí pečetě *Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu *zašeptá a díky mlze se zahrabe do země.. *
Akame: *Akame se pousměje a zapíská. Během chvilky k ní přiběhne její pejsek Akamaru. * Ty si hodný kluk. * Řekne a pohladí Akamara.* Tak teď můžeme. Akamaru Dainamikku Mākingu.* Akamaru štěkne a rozběhnese směrek k Arakimu. Běží skoro přesně na něj jenže asi dva metry od něj vyskočí vysoko do vzduchu mimo jeho dosah. Akamaru ho počůral a přeskočil ho. Jak dopadl tak se Akamaru rozběhl zpátky za Akame tak aby ho Araki nemohl ohrozit. Hned jak se Akamaru rozběhl na Arakiho ještě před tím než ho počůral tak Akame vyskládala pečetě do Suiton: Kirigakure no Jutsu a udělala hustou mlhu tak, že nešlo vydět skoro ani na metr. Akame se v mlze dokázala řídiť podle čichu, protože Araki byl počůrán Akamarem. *
Araki: Dobře to by šlo.. *Pousměje se načež při jejím dotyku udělá skok a salto vzad aby se oddálil.* Tak ti dovolím začít protože dívky mají přednost. *Mile a zároven sebejistě se pousměje a jen čeká na její první útok má v plánu využít okolní mlhu , která už se pomalu dostávala až k nim.*
Akame: *Akame se podívala na Arakiho a s usměvem řekla. * Proč ne. Když to tak chceš, ale tak teda podmínky budou po mém dobře? Vyhraje ten kdo toho druhého donutí se vzdát, dobře? Budeme bojovat tak aby jsme byly oba dva v pořádku. Nemam zájem o zranění.* Řekla Akame s ledovým klidem a podívala se na Arakiho který je jí štouhl prstem do tváře. Akame mu dala pěstí do ramene za to a odfrkla si. *
Araki: Není lepší trénovat venku ? /Zeptá se klidně.* Venku můžeš využít svůj plný potenciál a své techniky.. *ušklíbne se* Nebo se bojíš že mě ztratíš v té mlze? *štouchne jí hravě do tváře jako by jí provokoval..* Ale klidně můžeme dovnitř -.. *Mile se pousměje.*
Akame: *Když Araki vstal zeptal se jí. Akame mu odpoví takhle. *Tak můžeme teda. * Ušklíbne se a když jí Arakí nabídne ruku tak se jí chytne a vstane. * Tak teda pojdme do doja. * Akame pomalým krokem vyšla směrem do doja a v hlavě si říkala. * "Tak dneska se najím zadarmo, ale nesmim ho podcenit." *Akame doufala že jí následuje. *
Araki: Trénovat.. *Vydechne načež se zahledí na oblohu začíná být celkem hustá mlha..* Tak to uděláme zaujímavé? ten kdo vyhraje dostane nějakou odměnu ? *Ušklíbne se načež se vyhoupne na nohy natáhne k ní ruku.* Budu se snažit být jemný.. *Nevinně se uculí. Pravdou je že se tréningu s někým jiným bojí ani neví jak Kurome přežila jeho výbuch bijuu chakry..* Nějaké pravidla?
Akame: *Akame se podíva do nebe a řekne.* Jo má se fajn. Dělá chuninskou zkoušku, tak má celkem dost práce, ale asi se má fajn. *Řekne a podívá se znova na něj a řekne.* Nechceš si společně zatrénovat? *Zeptá se ho a doufá, že jí to odsouhlasí, protože je zvyklá trénovat s Kurome, a proto se jí tak lépe trénuje*
Araki: *Poškrábe se na tváři..* ano trochu Kurome znám.. *vzpomene si jak ho nutila nakupovat..* Mé jméno je Araki Kazue.. *Poklidně jí řekne své jméno * Akame *pošeptá si její jméno a pousměje se.* Rad poznávám Kurominu sestřičku.. *jeho úsměv je klidný a svým způsobem chladný a trošku snad arogantní..* Ako se má Kurome-chan?
Akame: *Akame se na něj podívá a odpoví mu.* Jo klidně. * Sedla si vedle něj a opřela se o zeď.* Jak se jmenuješ? Já jsem Akame Kamari. Možná znáš mojí sestřičku Kurome. Neznáš jí? * Zeptala se zvědavě Akame a koukla mu do obličeje jak se bude tvářit, protože podle jeho předešle reakce si myslela, že jí bude znát, protože si jí asi spletl s její sestřičkou. *
Araki: *Skoro zaspal když v tom ho vyruší celkem milý hlas pozvedne oči a tak i svou tvář na jeho tváři se mírně pohlédne na dívku kterou si prohlídne..* Kuro ne počkat.. *Krátce vydechne* Ty nejsi... *nechá to být prostě se pousměje.* Odpočívám to je taky důležitá část tréningu. *poví mile.* chceš se přidat?
Akame: *Akame si dneska řekla, že se dneska půjde zacvičit do doja. Oblékla si svoje podkolenky oblíbené a k tomu si vzala svoje šatičky. Vyrazila do doja. Dorazila do doja a začala s tréninkem. Ze začátku si řekla že se trochu rozcvičí, a tak si udělala jedno kolečko kolem doja. Když byla za dojem tak si všimla, že tam někdo sedí, a tak se zastavila aby ho pozdravila.* Ahoj, co tu děláš tak sám?
Araki: Opět.. *Vydechne když se posadí zezadu u doja.. Potichu vydechne svou krásnou kosu si opře o stěnu vedle sebe sám si poupraví plášt a trošku si utáhne obvazy na rukách..* Myslím že bych se mohl prospat.. *pomalu si dovolím přivřít své oči avšak pořád vnímám své okolí.. Do mysli mi opět přijdou vzpomínky na Geninskou zkoušku a zároven to co udělal Sasorimu..*
---: ---
Haruka: *Musela uznať, že má pravdu aspoň v tomto. Nieje Sasoriho rodina, teraz ju k nemu nepustia a aj keby.. Pravdepodobne by bol ešte mimo. Ktovie či bude pri zmysloch zajtra. Tak či tak Sasori nikoho nemá... Ani rodinu, ani priateľov. Toľko o ňom už vedela.* Tak teda zajtra ráno ale hneď len čo príde úsvit. *Prehovorila panovačným hlasom aj ona a vyšla dverami.*
Araki: *Sevře ruce v pěst.* Já se Mizukage nebojím! *Odsekne jí naštvaně.. Kdyby neměl Haruku rád tak se sebere a prostě odejde ale to on nemůže.* Zajdeme za sasorim zítra hnedka ráno ted tě tam stejně nepustí.. *Konstatuje načež se vydá ke dveřím které otevře.* Tak pojd Haruko.. *poví trošku panovačně.*
Haruka: Nie. *Potriasla záporne hlavou a postavila sa.* Nechcem ísť domov. *Odvetila a postavila sa mu čelom.* Pôjdem za Sasorim do nemocnice a ty by si mal ísť so mnou. *Bola tvrdohlavá.* Musíš sa mu ospravedlniť, napraviť to. *Odvrátila tvár a vzdychla si.* Možno potom k tebe nebude druhá tak prísna. *Držala sa márnej nádeje. Dúfala, že sa z toho Sasori dostane. Ešte stále jej znel v ušiach jeho krik.*
Araki: (Zhluboka vydechne nacez zacne vstávat..)Haruka pojdme domů.. (poví směrem k ni. Vezme kosu a pozastavi se u ní.) Nenechám tě tu samotnou tak pojď (zkusí se pousmat)
Haruka: *Čo urobiť? Veľmi sa na neho hnevala za to čo urobil Sasorimu, no aj tak to bol stale jej brat. Bála sa o neho.. Niečo sa s ním dialo, niečo kvôli čomu ubližuje sebe aj ľuďom naokolo a ona nevedela ako mu má pomôcť.* Odvedú ťa k nej.. *Zašepkala polohlasne.* Potrestajú ťa. *Schúlila sa do klbka a položila si hlavu na kolená.*
Araki: (Pozoruje Haruko) on nie je,démon.. (zašeptá potichu načež se podívá na své ruce položené na podlaze.) Skutečný démon je vrah.. (pohledne jinam načež se pomalu postavi.) Nie oběť zpečetěna proti své vůli.. (pomalu začne vstavet, do obvazu si setre slzy. Udělá pár kroků ke kose, kterou pohladi po rukojeti.) DÉMON jsem tu já však Yonbi (zašeptá potichu.. Ví že od geninske zkoušky je s ním něco špatně dokonce pomalu kazdou,chvíli ztrácí svou cestu k titulu Mizukage.. z ničeho nic pevně udere do stěny.) Taková hloupost lepší jak soucastny mizukave.. a predesly.. (udeří znovu do stěny.) "Už teď jsem horší než oni" pomysli si a vrazi do stěny ještě jednu ránu, pak ruku spustí podel svého tela a pohledne ke stropu, poté jde do kolenou a jen tam tak zůstává klečet.)
Haruka: *Zavrela oči a odvrátila od neho tvár keď na ňu prehovoril.* Len pre to, že máš v sebe démona, neznamená, to, že máš právo sa tak aj správať. *Prehovorila tichým hlasom a so stále zavretými očami. Objímala si rukami hrudník, snažila sa trochu pozbierať, no stále sedela na zemi.*
Araki: (Chvilku mu to trvalo něž se zvládl posadit, jeho sebevědomí tak trošku zmizelo, konečně si klekl a poposel k Haruce.) HARU jei v pořádku? (Zeptá se hlasem ve kterým byl strach, ale to nieje vše z očí mu tekly slzy, které dopadali potichu na podlahu, pokud se na něj nekoukne tak ani nezjistí že pláče.. on sám neví proč pláče to jeho srdce pláče za jeho mozek.)
Haruka: *Keď sensei Sasoriho vzal do náručia a odnášal ho preč - zostala kľačať na zemi. Dívala sa niekam do prázdna. Skoro jej pred očami zomrel kamarát! Nepoznali sa ani týždeň a skoro.. neodvážila sa ani dokončiť myšlienku. Bola v šoku - dýchala plytko. Bola nahnevaná, najradšej by sa po Arakim vrhla a strelila mu pár výchovných - no na druhej strane sa aj bála. Po tom čo videla, že Araki dokáže spraviť cudziemu chlapcovi.. čo by vedel urobiť jej ak by sa mu postavila?! A tak tam len sedela - dívala sa do prázdna - necelých pár metrov od svojho brata.*
Araki: (Chvilku bez hnutí sledoval jak Sasori leží na zemi na moment i spozoroval jejich ruce, jak se drží, to už byl odstrcen pryč přičemž dopadl na záda na kterych bez hnute zůstal ležet, i po tom co Sensei odešel, nepočítal s tim ze by s ním Haruka chtěla mluvit. Jediné co tedy údělal bylo že poslouchal yonbiho smich a slova jak to zvoral.)
Sasori Shintaro: * Sasori sice tak dlouho pálení pečetě nepociťoval, ale bylo to i tak na jeho drobné tělíčko moc. Cítí se ohromně vyčerpaně a hlavně je v šoku. Bolí ho celé tělo a to hlavní je že se mu těžce dýchá. Jediné co vnímá je ruka Haruky a pevně se jí drží skoro jako kdyby to že jí pustí, mělo znamenat jeho smrt, ale díky vyčerpání moc silný stisk nemá. Sensei k nim přijde a pokusí se Arakiho odstrčit stranou a není moc jemný. *Já ho odnesu do nemocnice na jeho mladé tělo to je až moc velký šok. Kdyby technika byla aktivní o pár vteřin déle aktivní tak ho teď odnáším do márnice. Ikari vezme Sasoriho do náruče a postaví se na nohy. Možná vypadá drsně, ale svoje studenty má většinou rád jen vyžaduje, disciplínu. *Araki! S tebou si to ještě vyřídím. Pro dnešek naši schůzku končím, a kdyby vás to zajímalo tak skončí nejspíš tak na týden v nemocnici. *Sensei poté prostě odejde se Sasorim v náručí ven z Doja a zamíří to rovnou do nemocnice kde se o Sasoriho už postarají a nechají si ho radši na pozorování. *
Haruka: *Otočila sa keď Sasori vykríkol a kľakla si k nemu na zem.* Čo si mu to urobil!? *Prebodla Arakiho nahnevaný a zároveň vystrašeným pohľadom. Takto si jednoznačne prvý deň s novým teamom nepredstavovala a to sa tak tešila keď zbadala kto s ňou v tíme bude. Keď Araki zložil pečate zostala vedľa Sasoriho kľačať na zemi a držala ho za ruku.* Ikari-sensei! Musí ísť do nemocnice! *Len tak-tak sa nerozplakala na svojho bračeka sa ani nepozrela.* "Dúfam, že mu dôjde ako moc toto prepískol!"
Araki: *Araki přesně nevěděl co se stane, jelikož mu to nebylo ukázáno jen vysvětleno jak to použít a k čemu to slouží, nějak vypustil nějakou bolest, nebo jí nedával takovou důležitost.. První chvíli stojí jako opařený trošku zaskočený, z čehož jde poznat, že nejspíše nevěděl následky té techniky.. No když ho tak nějak Sensei probudil tak rychle složil pečetě a skluzem se sklouznul k Sasorimu načež se ho dotkne a pečetě z jeho těla se stáhnou.. Vydechne vyčerpaně zůstane sedět nemá ted energii na to ukázat něco dalšího..* Jsi v pořádku Sasori-chan? *Zašeptá polohlasně protože věděl že provedl něco co určitě nechtěl.. Silně si prokousne spodní ret při té myšlence..*
Sasori Shintaro: Klidněte se! Arak tak dobrá bude po tvém. Sasori předveď mi nějakou svou unikátní techniku, pokud něco máš dobře? *Sasori se usměje ani neřeší proč do něj Araki strčil naštěstí ho Haruka zachytila. *Nic se neděje, to zvládnu! Ovládám něco co v celé Kirigakure neovládá určitě ani jeden Shinobi! *Sasori se do prázdna chce pokusit vypustit z ruky dřevěná (Daijurin no Jutsu). Ovšem pečeť Katon Tenrou zareaguje na to, že soustředí Chakru a všechny znaky se rudě rozzáří a Sasori začne křičet bolestí a je to tak bolestivé jak mu to spaluje tělo, až sebou praští o zem. Sasori pláče z tak velké bolesti a Sensei jen vykulil oči, protože tohle moc dobře zná. Taky aby ne když to ovládá. *Ty DEBILE dej, to pryč jinak ho zabiješ! ALE HNED! *Sasori nechápe, co se stalo, prostě chtěl použít svoje Ninjutsu ale prostě přišla tato bolest. Křičí, jako kdyby ho brali na nože a prakticky to tak je i když toto je možná ještě horší. *
Haruka: *Nešlo jej do hlavy prečo chce za každú cenu robiť Araki problémy, trhlo ňou keď poza ňu prešiel a postrčil Sasoriho dopredu. Doteraz bola skôr tichý pozorovateľ, no už toho mala dosť. Zachytila Sasoriho za ruku a keď si bola istá, že nespadne - otočila sa na svojho brata a hoci bol od nej už teraz o niečo vyšší - dala si ruku v bok a ukázala na neho prstom.* Čo je to s tebou? *Vyčítala mu, ešte stále bola trochu urazená, kvôli tomu ako ju odignoroval pri vstupe do doja.*
Araki: *Potichu vydechne proč on musí být první nechce se mu.. Ví že to že je Jinchuriki by mu ukázat neměl, a neměl by to vědět ani Sasori pro jeho vlastní bezpečí, stačí že o tom ví Kurome z čehož má celkem obavy.. Trošku ho naštve, že Sasori je méněcenny apson to tak vyzerá..* Podle mě by měl začít tady Sasori.. *Na moment se k nim otočí zády načež vypadá zamyšleně jako by přemýšlel jakou techniku si zvolit následně složí pečetě a rozejde se k Sasorimu a piřloží mu ruku na záda.* Určitě ovládá něco senzačního chcem to vidět.. *Ve chvíly kdy se Sasoriho dotk na něj umístil pečet KATON: TENROU což Sasorimu po těle vytvoří červené značky, které díky oblečení nejspíše nevidí.* Nejste Férový Sensei.. *Popostrčí Sasoriho kupředu aby začal, sám si stoupl vedle Haruky s rukama v kapsách.* Pokud nepředvede Sasori co umí tak já odmítám..
Sasori Shintaro: Moje sny ti můžou být ukradené Araki. A moje jméno je Ikari. Takže teď bych od každého rád viděl pár věcí, takže asi něco jako vaše schopnosti. Haruko a Araki, umíte něco, o čem bych měl vědět? Prostě vaše techniky, které ovládáte. Takže nejdřív Araki a pak ty Haruko jasné? „Tak co ukážou mi sílu Jinchuriki?“ *Sasori je celkem zklamaný z toho že nechce vidět, co ovládá on i když částečně si u toho vydechne, protože toho umí opravdu málo, co se týká Ninjutsu. Momentálně prostě hodlá sledovat Haruku co předvede. *
Haruka: *Haruke tak nejako nedochádza čo k nej Sasori cíti a myslí si, že sa na ňu otočil aby ho povzbudila - čo aj urobila. Usmiala sa na neho - skoro mu ukázala palec hore. Keby mala ona sama zhodnotiť svoj team nebolo by to ťažké. Sasori bol usmievavý ako slniečko, milý, priateľský a čestný. Taký ten typ na ktorého sa môžete spoľahnúť, s kým budete v bezpečí. Araki on bol .. komplikovanejší. Jeden nikdy nevie čo od neho čakať.. chladný, vzdialený s meniacimi náladami ako má Mesiac mesačné fázy.* "Slnko a Mesiac.. o tom by sa mohla zložiť nejaká pieseň." *Pomyslela si a čakala na ďalšie senseiove slová - Araki mu položil otázky na ktoré by sama veľmi rada chcela počuť odpovede.*
Araki: *Araki si Sasoriho vyposlechnul ale nijak to nekomentoval, jen se na moment pootočil na Sensei.* A vaše sny Sensei? a jméno? *Zeptá se celkem zvědavě.*
Sasori Shintaro: * Sasori a Sensei si poslechnou odpověď Arakiho. Sasori to nijak nekomentuje ale Sensei ten se zamračí. Rozhodně o tomto hodlá podat hlášení Mizukage ale to je až na později nyní jeho pohled sklouzne na Sasoriho. * „O tom mi Mizukage něco říkala. Prý v sirotčinci skočil přímo před ní a předvedl ji výkon, který většinou předvádí studenti v akademii. Ale vypadá to, že má až příliš dětské myšlení už jen z toho výrazu.“ Takže jsi poslední, kdo zbývá. Tak povídej, otázku jistě znáš. *Sasori souhlasně přikývne a vykročí. *Takže mám jen několik cílů a jeden z nich je být silný a uznávaný Shinobi, který ochrání ty které má rád. *Při tom se otočí na Haruku, protože už moc dobře ví, že to ona je ta osoba, kterou má rád a kterou chce chránit. Sensei jeho odpověď moc nekomentuje sice si o tom myslí svoje, ale neřeší to. *A jmenuju se Sasori Shintaro. *Dodá ještě jako takový dodatek. Sensei nyní pozoruje, jak zareagují na sny Sasoriho jeho společníci týmu. Sledoval celou dobu reakce všech a tak to nyní nevynechá. *
Haruka: *Keď jej Sasori poďakuje - obdaruje ho milým úsmevom. Ďalej mlčí - čakala, že ju sensei vysmeje alebo ponaučí, no on povedal len fajn. Zatiaľ nevedela ako ho má vnímať - choval sa veľmi neurčito. Premýšľala ako asi vyzerá pod maskou. Keď vyzval aby o svojich snoch hovoril Araki - neprekvapili ju jeho slová. Zvažovala čo sa mu mohlo stať behom tých pár dní čo sa nevideli - že v sebe prebudil toľko nenávisti. Každopádne - jeho plány poznala, bola zvedavá na Sasoriho odpoveď.*
Araki: *Přeměří Sasoriho pohledem, když si povšimne jeho pohledu mířeného na něj.. Vydechne a narovná se v duchu prohodí pár slov k Yonbimu... Jeho pohled opět skončí na Sasorim, přičemž se zamračí následně pohled zameří na Senseie.* Nemám žádný sen jen cíl.. *Jeho chladně klidný pohled je upřený na Senseie.* Zabít jistou osobu a všechny co mi v tom budou stát v cestě.. *Odmlčí se.* A stát se Mizukage Abych odčinil říchy minulých Mizukage a napravil reputaci tohoto titulu.. *Ani na moment nezaváhal ve svých slovech ani neucukl z pohledu svých očích do Senseiových. Byl si sebou až moc sebejistý? Nebo se jen jeho zloba přetvařovávala za sebejistotu, která mu ovšem nikdy nechyběla.. *
Sasori Shintaro: * Sasori se celkem naštve v moment kdy Araki obejme Haruku a nejradši by mu zápěstním nožem probodl bok, ale zachová se klidně a neudělá to. Následně prostě tiše stojí a poslouchá Haruku. Když zjistí, že někomu slíbila, že mu pomůže stát se Mizukage tak se jeho výraz nemění. * „Takže konkurence jo?“ *Ale to co ho zarazí je to ohledně dětí bez rodičů. Zahřeje ho to u srdíčka a to opravdu dost. Samozřejmě Sensei celou dobu poslouchá a je to celkem vtipné kdy prohlásí, že někomu pomůže stát se Mizukage tak věnuje zamyšlený pohled Arakimu. *Fajn tak teď ty! *Sasori nenápadně přistoupí k Haruce aby jí mohl něco pošeptat. *Děkuju Haruka-Hime. *Tím myslel to ohledně dětí bez rodičů a pak se opět postavit trochu stranou. *
Haruka: *Otvorila ústa - chcela na to Sasorimu niečo povedať, no len zakrútila hlavou a so slabým úsmevom odvrátila tvár. Jeho podpora ju zahriala pri srdci. Keď sensei prehovoril - pozrela sa na neho a počúvala, nečakala, že ju vyberie ako prvú aby rozprávala o svojich snoch a cieľoch. No ešte viac ju prekvapilo Arakiho chovanie. Najprv sa na ňu ani nepozrie - potom sa od nej odvracia a teraz sa chová takto?Prečo?! Popravde - v tejto chvíli nevedela čo má urobiť len čo sa na ňu Araki zavesil.. Mala by ho odstrčiť alebo by ho mala nechať? Nebolo to nepríjemné, hoci to bolo nevychované. Naskočili jej zimomriavky keď jej cmukol pri uchu. Myslieť v tejto chvíli tak ďaleko do budúcnosti jej prišlo bláznivé, no Gobi-sama často hovoril.. ´´Človek bez cieľa je ako cesta bez konca´´a bola si tiež vedomá, že by jej to sensei spočítal ak by sa chcela pred odpoveďou vykrútiť. A tak vystúpila krok dopredu s mierne zdvihnutou bradou čím skĺzla Sasoriho ruka z jej ramena a striasla tým zo seba aj Arakiho. Hlas mala pevný, možno trochu nahnevaný či chladný, no hovorila rozhodne.* Volám sa Haruka Noburu, mojím cieľom je dodržať slovo a pomôcť .. istej osobe stať sa Mizukage.*Rýchlo uhla pohľadom smerom k Arakimu - hneď sa však pozrela späť na senseia a pokračovala.* Potom zo mňa bude člen rady, veľvyslanec či veliteľ Anbu a Rootu. Budem dôležitá osoba v Kirigakure, chcem pomôcť udržať mier medzi zemami a dedinami.. Želám si aby na svete neboli deti bez rodičov. *Pri poslednej vete sa cez rameno usmiala na Sasoriho.*
Araki: *Potichu se vydýchává sensei si samozdřejmě získal jeho pozornost, proto se pousměje a trošku se postaví.* Takové zbytečnosti.. *Odsekne si potichu pro sebe načež vezme svou kosu a vydá se blíže k těm dvoum, kde opžre svou kosu o boxovací pytel.. Sám od sebe se pak vydá k Haruce, která má zrovna začít mluvit, Haruko obejme kolem krku a svou bradu položí na její rameno pohodlně.* Ahoj Haruko-chan *Zašeptá jí do ouška na které jí dá malou pusu pro své vlastní potěšení a zabavení.*
Sasori Shintaro: * Haruka dobře maskuje své pocity ale Sasorimu to neuteče. Nebo spíš není si na 100% jistý ale má tušení že se něco děje. Proto se po chvilce vnitřního boje rozhodne Haruce položit ruku na rameno. *Ehm Haruka? Jsi v pořádku? Je něco co pro tebe mohu udělat? *Zeptá se starostlivě Sasori. Sensei ten se usměje, když už to Araki dokončí. *TAKŽE! *Upozorní na sebe hlasitým a hrubým hlasem čímž na sebe opravdu upozorní, protože Sasoriho to trošku vyleká. Každopádně Senseiovi věnuje pozornost. *Takže dnešek je jen představení toho jak se kdo jmenuje a jaký má cíl či sen, jakého touží dosáhnout, takže například ty! *Sensei ukáže na Haruku. *
Haruka: *Z Arakiho chovania zostala nesvoja.* "To mu už nestojím ani za pohľad?" *Neverila vlastným očiam. No potom.. Potom jej to došlo.* "Keď zistil, že sme súrodenci.. Drží sa ďalej." *V očiach mala smútok a sklamanie, no inak najavo svoje zistenie nedala znať - aby si náhodou Sasori niečoho nevšimol - pozrela sa na neho a slabo sa usmiala. Rukou si objala hrudník a druhou podvedome nahmatala náhrdelník, ktorý jej Araki daroval v časoch kedy si boli navzájom tak blízky.* /Je rozumnejší než som si myslel.. Na rozdiel od teba. Mala by si si z neho brať príklad, Hime./ "Ale to nieje fér.. Ja ho mám rada, Gobi-sama. Aj napriek tomu čo sa medzi nami stalo - je pre mňa dôležitý.. Je to môj brat." *Gobi si len niečo zrozumiteľné zavrčal.. Pravdepodobne to ani nehovoril v ľudskej reči. Bola odhodlaná sa s Arakim neskôr porozprávať. Zatiaľ len sledovala jeho kliky, v duchu ich rátala a keď pri poslednom udrel hlavou do parkiet - zvraštila čelo a odvrátila sa.*
Araki: *Potichu vydechne stále se na nikoho z nich nepodíval, nebyl k tomu důvod.. Po svolech Sensei se na jeho tváři utvořil menší úsměv, po ktrém následoval úšklebek.* To už nezní tak nudně.. *S těmito slovy odloží kuso a pustí se do kliků, které dělá v klidu a pomalu, jinak by to přeci nemělo žádný smysl.. při 40 se mu začnou podlamovat ruce a poslední klid dá tak že čelem plácne do země určitě si dá pár sekund oddechový odpočinek, až tehdy se pustí do dřepu, které začne dělat stejně tak podstivě, jak je zvyklý... Když má hotovo i to tak se posadí, jeho pohled skončí na Senseiovy s menší otázkou v jeho hlavě co bude dál? Až nyní pohlédne na Sasoriho, které ho si prohlédne, když však vedle něj spatří Haruko jeho pohled se strhne k zemi..*
Sasori Shintaro: * Sasori se přesune rovnou vedle Haruky, když tam je tedy i jejich Sensei. Na otázku kde je třetí člen týmu neodpoví a jen se podívá na podlahu. Když v tom se otevřou dveře a vejde Araki. Sasori k němu zvedne pohled, ale nepoznává ho. Sasori celkově nezná z Akademie ani jedno dítě takže je jasné že ho znát nebude. Sensei ale Arakiho probodne káravým pohledem. *Takže trapná výmluva Araki. A kromě toho přijít hned první den pozdě? Za trest si dáš okamžitě na místě 50 kliků a 40 dřepů! *Sensei na to sice moc nevypadá ale disciplína je jedna věc, kterou naprosto vyžaduje. Sasori jen tiše přihlíží na Senseie a Arakiho. Má radost z toho že je v týmu s Harukou to je to jediné co je pro něj důležité. *
Haruka: *Zachichotala sa.* To znie celkom jednoducho! "Možno Mizukage nieje až taká zlá." *Napadlo ju v duchu.* Asi ti cesta shinobi bola súdená. *Prehovorila veselo, no to sa otvorili dvere a dnu vošiel zahalený shinobi.* "To bude náš sensei? Vyzerá byť silný!" *Pomyslela si s tichým obdivom. Keď spomenul tretieho člena - spýtavo sa pozrela na Sasoriho. Na znak toho, že o tom sama nič nevie len mykla plecom. Keď sa však po chvíli otvorili dvere - na perách sa jej objavil žiarivý úsmev. Najradšej by sa za ním rozbehla a objala ho. Bola tam šťastná keď jej doplo, že tretí člen teamu je Araki. Vyzeral v ninja oblečení staršie.. Rovnako aj Sasori. Sama sa cítila v svojom terajšom odeve dospelejšie.. Ale u nej to bol ozaj veľký rozdiel - predtým nosievala šatočky a vďaka ním pripomínala viac porcelánovú bábiku než kunoichi.*
Araki: *Na moment se ještě zastavil na místě, kde probíhala jeho Geninská zkouška, na moment se tam zastavil, a věnoval onomu místo minutu ticha až pak se vydal na určené místo.* Už mám 15 minut zpoždění aspoň se vyhnu seznamování.. *Kdo ví co má Mizukage v plánu třeba by po něm chtěla aby zabil i svůj team v pozdější době.. Potichu vydechne když vidí Dojo.. Kosou párkát přetočí za krkem a jde dál.. * Nejspíše tam už budou mít rozjetou nějakou zábavu Yonbi.. *Pousměje se pro sebe.* Víš budeme spolu trávit zbytek našich životá nebo aspon já ten svůj.. tak by jsi se mohl přestat zlobit a být trochu přátelský přál bych si mít jednoho kamaráda, na kterého se můžu spolehnout né zbraň .. *Vydechne jelikož mu Yonbi nevěnuje ani jedno slovo.. S klidným nádechem otevře dveře od Doja a vejde dovnitř.* Omlouvám se že jdu pozdě třikrát mi přes cestu přeběhla černá kočka tak jsem musel jít jinudy.. *Rychle si vymyslel nějakou nesmlyslnou výmluvu, které se i Yonbi zasmál. Jeho pohled nemířil ani na jednoho z jeho nových kamarádů, ani na senseie.. Trošku se na ně bál podívat, co kdyby to byl někdo z kým chodil na akademii? Nebo dokonce bratr chlapce kterého zabil? Ani by se nedivil kdyby něco takového Mizukage udělala...*
Sasori Shintaro: Eh no ano stal jsem se Geninem, protože sirotčinec navštívila, jak jsem doufal Mizukage-Sama jako na nějakou prohlídku a tak jsem před ní skočil a ukázal ji Henge no Jutsu, Bushin no Jutsu a Kinobori no Waza a ona mi dala prostě jen tak čelenku a šla zase dál. Prostě jsem byl sám překvapenej, že ze mě je Genin. Tak jsem si včera koupil tohle oblečení, co na sobě mám nom ( odkaz » ). *Odpoví natěšeně Sasori a má opravdu rád že je v týmu zrovna s Harukou. Sensei ten se pomalu už blížil k Doju a pak prostě jen vešel dovnitř a rozhlídl se. *Ehm to tu jste jen dva? Měli byste být tři, pokud se nemýlím.
Haruka: Sasori-san! *Zvolala veselo a postavila sa - keď si všimla jeho ninja pásky všetko jej docvaklo. * Je z teba genin? Za tak krátky čas? *Nemohla uveriť svojim očiam.* Obdivne sa zasmiala.* Tak to vyzerá, že budeme nakoniec v tíme spolu! *Ako to povedala - podišla k nemu.* Vyzeráš dobre! *Potešila sa, že už nemá na sebe opotrebované oblečenie z druhej ruky.* Porozprávaj mi ako prebiehala geninská skúška? Čo za techniky si ukázal?! *Vyzvedala ako je už jej zvykom - bola veselá, aspoň jedného z členov tímu aspoň trochu pozná.* (Vzhľad Haru -> odkaz » )
Araki: / odkaz » )
Araki: *Poté co před Mizukage splnil svou geninskou zkoušku a byl Anbu odnešen domů, kde mu ještě Anbu řekl aby dnes ráno přišel do Doja aby se setkal se svým Teamem, Araki celý den nevylezl z postele.. Neměl energii ani chuť protože musel udělat něco co si nejspíše nikdy neodpustí, ale ten kluk neváhal na něj zaútočit.. Když se Sachiko své matce snažil říct co se při Geninské zkoušce stalo tak byl rázem paralyzován a po celém těle dostával křece, proto možmá zase zaspal.. Díky Sachiko ví že nesmí mluvit o tom co se mu stalo při Gz. Mít na Jazyku pečet je hodně zvláštní pocit.. Když konečně vylezl z postele tak se vydal se obléknout.. K jeho překvapení mu Sachiko jeho matka koupila nové oblečení něco v čem by se mohl cítit Araki lépe a možná taky aby ho povzbudila, protože jinak by se mu tam asi vůbec nechtělo.. Nejprve si ruce obvázal obvazama tak aby splnily pár důležitých věcí zaprvé zakryli odřené ruce po tréninkách, za druhé aby své ruce zpevnil.. Zároveň tenhle nový obvaz využije místo rukavic takže si například od zbraní nesedře ruce.. Nakonec na sebe hodí bílou slabou mikinu a na to černý plášť u kterého si trochu schrne rukáv, pové popadne své nové pouzdro se zbraněmi a překrásnou ostrou kosu, kteorou si dá zá hlavu a chytne jí oběma rukama za hlavou a tak trošku rukojet otírá o svůj krk.. Nikam nepospíchal i když už ted měl zpoždění... Nevěděl jak by se před svým teamem měl chovat né po tom co musel udělat aby se stal Geninem.. Zabít svého kamaráda pro něj bylo doopravdy těžké jediné za co je rád, je že to za něj udělal Yonbi i když ho za to nemůže obvinovat..*
Sasori Shintaro: * Je to sotva den od toho incidentu v sirotčinci a tím incidentem byl příchod samotné Mizukage. I přes nesouhlas vychovatelek před ní předvedl 3 Ninjutsu a ona z něj udělala Genina. Zdá, se že vychovatelky dostali lekci, protože už mu nezakazují věci ohledně Ninjutsu, Genjutsu a tak dále. Dostal dopis že má být další den v určený čas v Doju. Dokonce si kvůli dnešnímu dni rozbil prasátko a utratil většinu svých úspor a v sirotčinci moc peněz nezískáte. Každopádně nakoupil si zápěstní nože, které má připevněné na zápěstí rukou. Ale nejdou vidět, protože jsou ukryté pod rukávy jeho oblečení. Dnes má už o něco lepší a kvalitnější, protože si mohl koupit za zbylé peníze něco kvalitnějšího. Takto odejde do Doja a když ta vejde a uvidí Haruku tak se zastaví mezi dveřmi a zmateně na ní zamrká. Nečekal, že by mohl být v týmu zrovna s ní. *Ehm Ahojky Haruka-Hime. *Pošeptá trochu stydlivým hláskem, ale slyšet by to měla. *
Haruka: *A je to tu - veľký deň D! Ide na miesto určenia kde sa má stretnúť so svojim teamom číslo 8. Od nadšenia a nervozity večer takmer nezaspala a aj teraz - kráčala tak aby tam bola o 5 minút skôr. Od nevoľnosti sa jej trochu točila hlava. Otvorila dvere a vošla do Doja. Bola prvá. Rozhliadala sa okolo seba - boli tu figuríny, žinienky, drevené meče.. Ešte nikdy tu nebola keďže tu väčšinou trénovali skúsenejší shinobi. Prstami prešla po svojej ninja páske a posadila sa na lavičku. Čakala v prázdnej miestnosti.*
---: ---
Kurome: *Ten den bylo nádherně a příjemně foukal vánek.* "Tak krásný den. Asi si půjdu zatrénovat. Naposledy jsem trénovala s Haru-chan. Ale přecejen by se mi hodil oponent výhradně na taijutsu." *Kurome takhle chvíli přemýšlela koho by požádat aby s ní šel trénovat. Po chvilce přemýšlení si vzpoměla na roky na akademii kde byl jeden chlapec který se jí v taijutsu mohl aspoň trochu rovnat.* "Kéž by Onee-chan měla čas. To by byl aspoň trénink." *Kurome si povzdechla a vydala se na cestu k domu kde zmíněný chlapec bydlel. Bylo to až na druhé straně města. Kurome se až tak daleko nechtělo ale touha po tréninku byla silnější. Došla až k domu a zaklepala na dveře. Otevřela jí paní nejspíš maminka chlapce.* Dobrý den je Kashi doma? *Maminka chlapce se na ní usmala.* Kashi máš návštěvu. Pojď sem. *Chlapec přiběhl a koukal na Kurome.* Co chceš Kurome-chan. *Jak u něj bylo typické tak měl opět párátko v koutku a pořád si ho posouval mezi pravým a levým koutkem.* Kashi-kun přišla jsem se zeptat jestli by jsi neměl zájem se mnou jít trénovat taijutsu. *Kashi se zarazil překvapením. Nebyl zvyklý že po něm dívky chtěly aby s nimi šel trénovat. Normálně chtěly spíš na rande.* Wow. Kurome to jsi mě překvapila. Někdo tvé úrovně v taijutsu a chce trénovat se mnou? Proč? *Kurome nevěděla co na to říct. A taky trochu v rozpacích z komplimentu co jí daný chlapec řekl.* Takže 2 věci. Ta první. Děkuji za kompliment. A ta druhá. Ty protože jsi byl jeden z mála co mi dokázali být soupeřem. *Kashi se zdál dosti zaražený. Ale i tak se usmál.* Aha takže proto. No proč ne. Tak chvilku počkej než se nachystám. Mami jdu ven. *Kurome jen viděla jak Kashi zmizel v domě, slyšela nějaký hluk. Najednou se Kashi přiřítil z vrchu domu.* Jdeme. *Kurome a Kashi vyrazili na cestu do doja. Když dorazili na místo tréninku oba si sedli a Kurome začala mlsat své sladkosti. Kashi vytáhl z batůžku něco jako Sandwich. Oba se najedli a připravili se na trenink.* Tak Kashi. Jdeme začít s treninkem. *Kurome se postavila do pozice a sledovala Kashiho jak taky zaujímá pozici.* Jdeme na to. *Oba se proti sobě zorběhli a začali boj na pěsti a nohy. Kurome zaútočila a zasáhla, avšak Kashi byl v taijutsu taky celkem zběhlý a tak Kurome pár ran taky obdržela. Po posledním údery oba skončili každy na jedné straně tréninkvé místnosti.* Kashi. Umíš Hachimon? *Kashi přikývl že ano. Kurome se zaradovala.* Tak změníme styl boje. Pojď na Hachimon. *Oba otevřeli první bránu a pustili se do boje. Šlo poznat že se tu odehrává velmi zajímavý boj. Dojo se dosti otřásalo.* Wow jsi dobrý. *Kurome silně oddechovala. Koukala se na Kashiho.* Jsi hodně dobrý. Pojďmě to ukončit. *Roběhli se proti sobě a srazili se. Oba odletěli na odlišné sraty Doja. Kurome přistála na nohách ale Kashi přistál na zádech.* Pěkné. *Kurome konstatovala.* Dáme si pauzu. *Oba si sedli a opět se občerstvili.* Hej Kashi. Nezkusíme otevřít druhou bránu? *Kashimu se ten nápad líbil. Oba si stoupli a otevřeli první bránu. Poté se oba soustředili na otevření druhé brány. Kurome se soustředila tak moc že se jí to nakonec povedlo avšak ji neuderžela příliš dlouho. Upadla a bolelo ji celé tělo.* Skvělé povedlo se. *Oba si ještě chvíli zatrénovali a šli domů.* Díky Kashi. Uvidíme se zase někdy. *Kurome se rozloučila. Jak přišla domů ihned padla do postele a vyčerpáním usnula.*
Konec: -
Araki: AAAach konečně jsem tady.. *Vydechl když se konečně dostal k Doju no neměl v plánu jít dovnitř, ale být kus od něj na klidném místě pro tréning..* Musím rychle zazářit.. *Vydechne načež se protáhně..* Dneska se to všechno naučím! *Vydechne s úsměvem načež doběhne na místo, kde to vypadá že je klid a pohodlí..* Takže Hange no jutsu už mi celkem jde.. *Vydechnne..* Fajn Fajn klamstvo *Zasměje se nadále se bude zkoušet přeměnit na Mizukage.. Udělá pečetě na Hange no jutsu ale skončí to jako vždycky Tlustá a znetvořená verze..* Sakra jak to mám.. *Zavře své oči..* Nejdřív si to představit..* Hange no jutsu! *Nyní se mu povede více méně podoba Mizukage až na tu tlouštku..* Fajn ještě trošku zhubnout no běháním by to bylo jednoduší.. *Zasměje se to že je Yonbi ticho ako obvykle je příjemné pro jeho mysl, protože zde není nic co by ho rozhodilo.* Fajn Hange no jutsu! *Vyhlesne a konečně se mu povede přibližný stav Mizukage tedy až na to malé tělo..* Ale no tááák *Vyhlesne a změní se do své původní podoby..* Ach jo zase jsem to zvoral.. *Vydechne je rád že Yonbi nejspíše spí protože jinak by měl plno poznámek o tom jak to dělá špatně..* Tak ted už to musí vyjít... *Zavře své oči a pečlivě se začne soustředit .. Soustředí tok chakry a zároven v mysli vypilovává každá kousek přeměny..* Hange no jutsu! *Vytřepe ze sebe a přemění se opět na mizukage, když prohlídne sám sebe tak se krátce pousměje.* To vypadá na dějně.. *Pousměje se.* Yonbi první mise splněna.. *Zamumlá si vítězně pro sebe.*
Koniec: -
Taijo: *Taktéž pustí jeho dlaň a ruku spustí podél těla. Kunai, který mu podává, si vezme a prohlédne si ho. Přijde mu něčím jedinečný.* Arigato, sensei. *Strčí ho mezi šípy do toulce a své vybavení si nasadí na ramena tak, aby se mu pohodlně neslo.* „Ovšem, jednou přes ně dostanu. A věřím, že to nebude dlouho trvat.“ *Potvrdí jeho větu a chvíli sleduje, jak odchází. Poté se sám odebere druhou stranou směrem domů.*
Kosuke (NPC): *Potrasie si rukou s Taijom a potom mu ruku pustí. Vytiahne si z terča svoje kunaie a jeden podá Taijovi ako darček* Luk so šípmi a tento kunai ber ako dar odo mňa... Tvrdo trénuj a čoskoro ťa povolám na náš prvý oficiálny tréning... A je jasné, že nebudeme sensei a študent navždy. *Jemne nadvihne kútik úst a otočí sa na päte* Opatruj sa, chlapče. A hlavne pozor na ústa, aby si po nich nedostal. *Vyplazí mu jazyk a rukou zamáva. Ak ho Taijo nezastaví, tak sa vydá plniť ďalšie povinnosti*
Taijo: *Sleduje jeho nadání s jinými zbraněmi, než se kterou trénovali doposud. Ta přesnost je neuvěřitelná, přímo úchvatná.* Chystám se bránit vesnici, až to bude potřeba. Jsem oddaným ninjou Kirigakure, takže jsem připravený zlepšovat své dovednosti, jak jen to půjde. Prozatím jsem připraven přistoupit k těmto podmínkám, které stanovujete, Sensei. *Jeho odpověď je naprosto upřímná, procítěná.* Ale až budu potřebný jinde, svůj trénink ukončím. *Natáhne svou ruku k té jeho.*
Kosuke (NPC): *Pomaly poťahuje z cigarety a sleduje chlapcovu streľbu lukom. Každá strela mu príde stále presnejšia aj napriek ich rozhovoru. Vytiahne si z vrecka tri kunaie. Postaví sa pred druhý terč a kunaie ladným pohybom ruky ale za to pevným a mrštným hodí smerom na terč. Všetky tri sa zabodnu do stredu a dotýkajú sa navzájom. Ani jeden sa však neodrazí a zabodnuté zostanú všetky* Tvoj otec chce, aby si vedel ovládať zbrane na takejto úrovni... Preto sa pýtam jedno - máš na to? *Tentoraz sa otočí smerom na Taija a vystrie k nemu pravú ruku posiatu jazvami* Ak si si istý, že to zvládneš a si pripravený na ťažký tréning plný krvi a potu.... Tak som ochotný ťa učiť. Ale vyžadujem tri veci - dochvíľnosť, rešpekt a snahu. Spĺňaš to? *Nalieha na neho a ak bude Taijo súhlasiť, tak je pripravený si s ním potriasť rukou*
Taijo: *Šíp vystřelí a vyslechne, co mu řekne. Otočí se ale až ve chvíli, kdy slyší několikanásobné škrtání zápalek. Teprve v tu chvíli mu dojde, že se dotkl něčeho až moc citlivého.* „Aha.. není to o tom, že by mi něco tajil. Prostě se o tom nechce bavit. Potkal se s něčím, co ho poznamenalo, změnilo. Ale pořád nechápu, jakou roli v tom hrál můj otec.“ V pořádku, nemusíte se mi svěřovat. *Otočí se znovu k terči, přičemž se chystá vystřelit další šíp.*
Kosuke (NPC): *Spomenie si znova na moment, ktorý ho občas máta v snoch a to moment, kedy sa na neho naposledy usmiala žena, ktorá bola jeho pánom a zároveň jedinou životnou láskou, pričom o jeho citoch nikdy nevedela. Vždy ho pri spomienke na ňu zabolí srdce a nerád sa v tom rýpe* Hej, bola to skupinka ľudí, ktorí... Proste robili zlé veci. Ale fakt sa ma na to nepýtaj, nemám to rád. *Zapáli si skrz nervy ďalšiu cigaretu a ruky sa mu viditeľne trasú. Preto musí použiť asi štyri zápalky, aby sa jeho cigareta vôbec rozhorela* Určité veci ľudí proste bolia a je nadmieru netaktné sa ich na to pýtať. Proste to nechaj tak. *Tu už ide o Kosukeho city a končí všetka sranda. Zároveň sa zmení aj jeho výsmešný a arogantný pohľad a v očiach mu možno spozorovať známky smútku*
Taijo: *Dvěma prsty vytáhne z toulce jeden šíp a do druhé ruky vezme luk. Postaví se a šíp nasadí do tětivy. Začne zaměřovat jeden z terčů v místnosti, ale spíš jen naoko.* Předpokládám, že i Vašeho nejsilnějšího soupeře jste skolil díky svým znalostem Kenjutsu, že, senpai? *Zeptá se, jelikož ho prostě zajímá odpověď na otázku. Nemá ve zvyku být takhle zvídavý, většinou je nezaujatý, skoro až otrávený, ale tenhle člověk ho díky své tajemnosti něčím přitahuje.* Byl to nukenin?
Kosuke (NPC): *Znova nepríjemne zazrie na Taija a otrávene pretočí očami. Na jeho vkus má až moc otázok a to Kosuke nemá rád. Rád si stráži svoje súkromie a ten chlapec ho dosť viditeľne narúša* Si moc zvedavý... Venuj sa tréningu, pretože o chvíľu ťa budem musieť opustiť... Čaká ma ešte niečo a dnes som ti chcel len ukázať ako sa narába s lukom. Moji študenti boli vždy zvyknutí dostať len návod a ďalej sa učili sami. *Snaží sa odbehnúť od témy, pretože sa rozhovor zvrháva tam, kam nechce*
Taijo: Aha. Takže nudička. *Povzdychne si a dojde k tomu muži, přičemž se posadí vedle něj na lavičku.* S jakým nejsilnějším ninjou jste kdy bojoval? Porazil jste ho? *Jeho zvídavost začíná nabírat na obrátkách, skoro by se mohlo zdát, že se snaží dobrat k nějakým informacím.* „Uvidíme, jestli z něj něco vypadne.“ *Sundá si luk a toulec, sezení s těmito věcmi přes ramena je totiž krajně nepohodlné.*
Kosuke (NPC): *Neprekvapí ho, že sa tým jeho otec moc nechválil* "Bol číslo.. Ale o tom mladému rozprávať asi nebudem." *Premýšľa a prehrabne si vlasy* Tak o nič moc tam nešlo, mám pocit, že len nejaké správy o výsledku o dosť dôležitejšej misie... Ale bola to naozaj vtipná misia. Ale o jej priebehu sa deťom fakt nerozpráva a nedivím sa, že ti o nej tvoj otec nepovedal. *Potmehútsky sa uškŕňa a začína sa na celej situácii celkom baviť*
Taijo: *V jeho tváři se objeví z části zdrcený a z části pohoršený obličej.* Tak takové věci o otci poslouchat nemusím. Budu raději žít v domnění, že jediná žena, které patřilo jeho srdce je moje matka. *Jeho tón je podbarven nechutí.* O co se jednalo? Důležitý svitek? Politické mezizemské informace? *Vyzvídá, jako kdyby mu bylo pět let.* Otec nikdy o takové misi nevyprávěl, i když jsem se ho už několikrát ptal, jestli zažil něco zajímavého.
Kosuke (NPC): *Zadusí nohou o zem cigaretu a pátra v mysli po všetkých misiách, ktorých sa zúčastnil. Prevažne všetky plnil pre svoju Ojou-sama, ktorá je už po smrti a o nej sa mu určite rozprávať nechce. Preto spomína na misie, ktoré plnil ešte prv, než sa vydal na cestu samuraja, ktorú porušil, keď utiekol zo Zeme železa* Raz sme s tvojím otcom mali doručiť svitok do Takigakure... Bolo to zaujímavé a pri vodopádoch sa kúpalo mnoho krásnych žien. *Zasmeje sa pri spomienke na nejakú vtipnú historku*
Taijo: Jsem Taijo. *Nemá potřebu nikterak vysvětlovat význam svého jména ani kolem toho dělat cavyky. Jedná se jenom o jméno, a proto ho řekne. Vystřelí další šíp. Posledních několik střel trefuje přesně do míst, do kterých chce, aby se šípy trefovaly. Samozřejmě v tom ještě není dokonalý – cíl se nehýbe a je ve stále stejné vzdálenosti, navíc je v místnosti, takže pohyby větru jsou naprosto zanedbatelné.* Co byla Vaše nejzajímavější mise? *Aniž by se otočil, pokouší se vyzvídat dál.*
Kosuke (NPC): *Pokrúti hlavou a prevráti očami. Fakt je to už celkom dlho, čo v ňom niekto rozhádzal emócie. A ešte k tomu malé decko. Na jeho poznámku už ani nemá chuť reagovať, pretože má strach, že by ho to donútilo k výbuchu. Preto skúsi trošku odviesť téma* Ako sa vlastne voláš? Ani tvoje meno neviem... Nepredstavoval si sa, však? *Istý si tým nie je a na mená nemá moc dobrú pamäť, preto sa spýta len pre kontrolu* Ja som Kosuke Kansetsu. *Doplní pre istotu*
Taijo: Určitě je lepší, když přijdu na to, za jakých situací je lepší použít jaký druh zbraně, ale myslím, že když budou ty zbraně nefunkční a poškozené, tak mi to bude k ničemu. *Odsekne mu s výrazným chladem v hlase. Všechny šípy jsou samozřejmě znovu použitelné, jelikož terče jsou upraveny tak, aby se hroty neponičily. Znovu se tedy postaví na čáru, ze které předtím střílel a začne znovu od začátku.*
Kosuke (NPC): *Prižmúri oči a pohodlnejšie sa oprie, pričom poťahuje dym z cigarety* Moja forma učenia nie je klasická, očakávam totiž, že moji študenti sa budú pokúšať aj o rozvoj sami od seba. Ak by som ti povedal všetko, mal by si potom zo seba dobrý pocit? Nemáš lepší pocit, keď na niektoré veci prídeš sám? *Je pravda, že na to zabudol ale to mu povedať nemusí. Radšej to zahrá tak, že mu išlo presne o toto*
Taijo: No dobrá. *Odpoví táhle sledujíc ho, jak se od něj vzdaluje a usedá na lavičku. Poté trhnutím hlavy převede svůj zrak zpátky k terči, aby si uvědomil, že opět zasáhl střed. Pokračuje v trénování střelby.* „Nebudu se ho na to dál ptát. Zjevně je to čistě jeho minulost a s mým otcem to nemá nic moc společného.“ *Po několika hmatech do toulce si uvědomí, že všechny své šípy už vystřelil směrem na terč a ten vypadá jako ježek. Vyrazí k němu, aby všechny šípy naskládal zpátky do toulce, ovšem vždy zkontroluje, jestli nemají zlomený hrot.* Na tohle jste mě neupozornil. *Křikne na něj.* Klidně byste mě nechal střílet dokola se šípy, které můžou mít zničené hroty. Ani jednou jste neřekl, abych se na ně podíval, zda-li se dají znovu využít. *Skoro by se zdálo, že mu vytýká chybu, neznalost, ale Taijo to jen neutrálně konstatuje.*
Kosuke (NPC): *Je to snáď prvýkrát za posledné roky, čo skrz niekoho stratil reč. Stojí ho naozaj veľa úsilia, aby nevybuchol, tak použije metódu hlbokých nádychov a hlbokých výdychov. Z časti sa za svoje skutky minulosti hanbí ale predovšetkým sú pre neho bolestivé* Je to proste jedno... Sú to veci, ktoré ma bolia. Prišiel som o niekoho, na kom mi záležalo viac než na čomkoľvek inom a nie, nechcem sa o tom rozprávať, prirodzene. A čo sa týka tvojho otca, chcel to nechať tak ale ja svoje dlhy proste splácam. Tak ma poprosil, či ťa naučím používať zbrane a zlepším tvoje kenjutsu. Bodka. *Rázne ukončí diskusiu a posadí sa na lavičku. Chce sledovať chlapcove počínanie z diaľky, pretože odvaha a hlavne jeho zmýšľanie Kosukeho desia*
Taijo: Ts, myslel jsem, že se nebudeš stydět o tom mi říct pravdu. *Pokrčí rameny a začne zaměřovat terč s dalším šípem, přičemž už mu jich v toulci moc nezbývá, tři, maximálně čtyři.* Já si myslím, že ti prostě zachránil krk při nějaký misi. *Je pravda, že nemá potřebu se o tom s ním bavit, ale zjevně nechce, aby bylo úplné ticho.* Nejsem si jistý, jestli je můj otec ten, kdo by on někoho čekal něco na oplátku. *Pustí tětivu a šíp vyletí směrem k terči. Aniž by sledoval, kam se trefí, otočí své tělo k muži.* Buď se o tom nechceš bavit, protože se stydíš za sebe, nebo protože je můj otec jiný, než si myslím.
Kosuke (NPC): *To, že chlapcovi bol luk súdený alebo nebol súdený ho fakt nadmieru nezaujíma. Nepáči sa mu však, že sa ten malý rýpe vo veciach, na ktoré ešte nemá vhodný vek. Kosuke by najradšej vybuchol ale umenie zbrane mu dosť jasne zakazovalo akékoľvek výbuchy hnevu a naučilo ho vnútornému pokoju* Nie sú to veci, v ktorých by si sa mal rýpať. Možno ti o tom povie tvoj otec ale mne sa o takýchto veciach nehovorí najlepšie... Proste to nechaj tak. *Vyberie si z vrecka cigarety a jednu si zapáli. Nefajčí často, len v moment, kedy si spomenie na veci, na ktoré by najradšej zabudol*
Taijo: „To by mě tedy setsakra zajímalo, čím může být dlužen mému otci. Nevypadá jako někdo, kdo by potřeboval zachraňovat život při misích nebo něco takového.“ *Sleduje toho muže koutkem oka. Nakonec obě oči přimhouří a vystřelí další šíp.* „Musím to zjistit, tohle se mi nezdá.“ Hai, luk spolu se šípy mi byl nejspíše souzen. *Pronese nakonec nahlas.* Jestliže se s mým otcem znáte, tak předpokládám, že už Vás obeznámil s tím, že se jednou stanu ninjou bojujícím na střední až dlouhou vzdálenost. *Nijak si nedělá servítky s tím, že ten muž je o dost vyspělejší než on – co se týče věku i postavení – a narovinu říká to, co se mu dere na jazyk.* Spolupracoval jste s mým otcem na nějaké misi? *Zeptá se s výstřelem dalšího, tentokráte přesně zamířeného šípu.*
Kosuke (NPC): *Nevie, či zrovna vešať chlapcovi na nos pravý dôvod svojho učenia a tak sa rozhodne to nejako uhrať do outu* Kedysi pre mňa tiež niečo spravil, tak mu to takto vraciam... Chce, aby si bol lepší než ostatní a vie, že so zbraňami to viem najlepšie. A hej, ten luk je odteraz tvoj. *Ukáže prstom na luk s tulcom šípov, ktoré si vzal chlapec k sebe. Vystrelí ešte raz ale tentoraz netrafí stred ale aspoň trafí terč. Čo sa dá brať ako pokrok, keď sa na výstrel moc nesústredil* Luk má svoje výhody, na rozdiel od mnohých zbraní môžeš usmrtiť potichu a z diaľky... Nevýhodou je, že munícia rýchlo dôjde, keď jej vystrieľaš veľa. *Povie ešte na záver a vyčaruje aký-taký úsmev vo forme zdvihnutého kútika úst* Až sa naučíš ovládať luk, prejdeme na inú zbraň.
Taijo: Samozřejmě, že to jde. *Odsekne mu, aniž by se ohlédl. Až po několika vteřinách o krok odstoupí a pootočí hlavou tak, aby ho periferně viděl.* Proč můj otec oslovil zrovna vás, sensei? *Zeptá se ho bez ostychu a vykročí směrem k terči a stěně za ním, aby sebral všechny tři šípy. S těmi poté přejde k toulci, do něhož je uloží a přehodí si ho křížem přes rameno.* Předpokládám, že tohle si teď můžu nechat, když už se s tím mám učit zacházet. *Opět se otočí k terči, hbitě vytáhne jeden šíp, zasadí ho do tětivy a vystřelí. Nesoustředil se na přesnost, nýbrž na rychlost, a proto nezasáhne buvolí oko, ale jednu ze soustředných kružnic.*
Kosuke (NPC): *Všimne si ucuknutie chlapca ale nevenuje tomu veľkú pozornosť. Možno ho len prekvapil jeho dotyk ale to v podstate Kosukeho ani nezaujíma. On len plní svoju časť dohody a nemá s tým veľké problémy, pretože senseia nerobí prvýkrát. Trajektória šípu je takmer tak dokonalá, ako tá jeho a tak sa nad tým hrdo pousmeje. Berie to ako ďalší dôkaz svojej úžasnosti a toho, že dokáže zaučiť umeniu zbrane každého. Šíp sa trafí do stredu terča a Kosuke spokojne zloží ruky na hrudi* Tak vidíš, že to ide. *Z jeho úst sa táto veta dá brať v podstate ako pochvala, hoci to tak sprvu určite neznie*
Taijo: *S výsledkem své střelby je poměrně spokojený, ale slova jeho ‚mistra‘ ho nijak extra nepotěší. Co ho ale naprosto odrovná je jeho dotek. Není zvyklý, aby na něj cizí lidé sahali. Mírně tedy poskočí, ale ve snaze zachovat si kamennou tvář a vyrovnaný výraz se zase pevně zapře nohama a udělá to, co udělal předtím, ovšem své natažení tětivy obohatí o rady, které dostal. Vystřelený šíp pak letí prakticky bez záchvěvu.*
Kosuke (NPC): *Pozdáva sa mu odvaha, ktorá z chlapca črší ale nie je z tých, ktorí by človeka radi vychvalovali. Radšej len mlčky hľadí ako bude narábať so zbraňou, keď už dostal dobré rady od samotného majstra* A ja som ti len odpovedal, čím som ti aj poskytol radu do budúcnosti. *Šíp letí trošku neobratne ale letí. A ku podivu zasiahne aj terč, nie síce jeho stred ale aj toto sa počíta* Bradu trochu vyššie a vypni hruď. *Pristúpi k nemu odzadu a položí mu ruku na brucho a jemne zatlačí, čím mu ukáže ak na to (ježiši čím ďalej mi to príde stále viac ako yaoi...)*
Taijo: „Eh? Takový zvláštní člověk je známý mého otce? Myslím, že spolu měli leda rozepře, protože tenhle chladný člověk, který si udržuje odstup je naprostým protikladem mého otce.“ *Zakroutí hlavou a sehne se pro další šíp, který natáhne na tětivu, jednu ruku pokrčí, druhou naopak natáhne a celý mechanismus přiblíží se svému obličeji. Oko, které je dál od tětivy zavře, aby neměl zbytečně zkreslené vidění.* Jenom jsem se zeptal. *Vydechne tiše a pustí šíp ke svému cíli.*
Kosuke (NPC): *Zachichoce sa a pokrúti hlavou, keď chlapcova strela terč v podstate minie. Pristúpi k nemu a mu lakeť tak, aby bol kolmo s telom* Daj ústa takmer k napnutej tetive luku... Zaistíš si tak najlepší priamy výhľad na dostrel šípu... A len pre informáciu, nie je slušné z ľudí ťahať ich klan... Ale hej, som starý známy tvojho otca. *Doplní a znova ustúpi. Dúfa, že jeho rada chlapcovi pomôže. Príliš sa s deťmi nemazná ale je niečo dlžný a učenie chlapca kenjutsu je splatenie jeho dlhu*
Taijo: *Na svou otázku nedostane odpověď, což se ho mírně dotkne, protože takový tón jednání se mu moc nelíbí. Po obdržení dalších instrukcí se opravdu postaví na místo, kde předtím stál Jounin. Jedné ruce třímá luk, do druhé vezme z toulce ležícího opodál jeden šíp a nasadí ho do tětivy. Je oděný ve svém kimonu, které nosí výhradně při trénování, snad jako zvyk na předchozí generace jeho rodu.* Uvidíme. *Šeptne směrem k sobě a pokusí se vystřelit šíp přesně tak, jako už to několikrát v životě viděl. Šíp letí směrem k terči, ale sotva ho lízne na samém okraji, čímž akorát změní trajektorii letu a zaboří se do stěny.*
Kosuke (NPC): *Prekvapí ho oslovenie senpai a keď vidí, ako obratne chlapec na hod luku zareaguje, tak v ňom vidí dosť veľký potenciál* "Bude to ešte sranda..." *Pomyslí s a zavesí si luk na chrbát. Ustúpi od svojho miesta a rukou pokynie chlapcovi, aby sa na to miesto postavil on* Teraz si na rade ty. Skús aspoň trafiť ten terč. *Povie s miernou dávkou pohŕdania a povýšenectva v hlase. Nie že by bol práve namyslený ale sám dobre vie, čo dokáže a vie aj to, že to v Kiri nedokáže nik iný*
Taijo: *Z jeho zamyšlení ho vytrhne až luk, který letí jeho směrem. Poměrně obratně ho chytí, ale i přesto se chvíli tváří překvapeně.* H-..Hai. *Vykoktá ze sebe nakonec. Toho muže už si předtím v doju všiml, ale rozhodně by nečekal, že je on tím, kdo ho bude dnes vyučovat. Sleduje přesně mířený šíp, který se zarazí do středu terče.* Vy jste z našeho klanu, senpai? *Jeho otázka je opatrná, jelikož vnitřně pociťuje, že ten člověk nebude úplně ten typ na povídání.* „Nikdy jsem si toho člověka nevšiml. Zvláštní, zrovna se mi zdá být nepřehlédnutelným.“
Kosuke (NPC): *Zrovna v doju trénuje streľbu lukom a očakáva príchod nejakého radového študenta Kirigakure. Odjakživa je to muž boja a jeho telo je posiate mnohými jazvami z boja. Pevné a vypracované ramená, ktoré majú tiež veľa šrámov, má odhalené vďaka tomu, že má na sebe len vestu. Je urastený a stále pomerne mladý 26-ročný jounin. Je to miestny kendo majster ale nepohrdne ani použitím luku. Po chvíli spozoruje chlapca, ktorého má dnes učiť a hodí po ňom luk, ktorý tu má prichystaný pre neho. Tulec so šípmi si nechá pri sebe a jeden z nich natiahne na tetivu svojho luku. Vystrelí a zasiahne stred terča, ako vždy* Teba mám dnes učiť?
Taijo: *Stojí v místním doju, kam byl pozván jedním z Jouninů z jeho vlastního klanu. Jeho otec si přál, aby se začal zlepšovat se svými dovednostmi, aby si procvičil všechny techniky, které se do té doby naučil, a aby natrénoval techniky boje. – ‚jednoho dne se staneš zásadním článkem našeho klanu, budeš podporovat naše jednotky a jednotky Kirigakure ze zálohy. Podědil si obrovský potenciál k ovládání elementárních sil a je nezbytné, aby ses stal bojovníkem na střední vzdálenost‘ - to jsou slova na svého otce, na která vzpomíná v posledních dnech velice často. Začíná cítit, že s blížící se geninskou zkouškou a jeho povýšením na skutečného ninju mu na bedra padá víc a víc povinností.*
---:: ---
Itsumi: *Dnes opět měla trénovat se svým senseiem. Ráno vyrazila a po chvíli došla na domluvené místo - dojo.* Začneme trénovat teď hned? *Zeptala se Toshia. Ten jen s úsměvem ve tváři pobaveně přikývl.* “To jsem tedy zvědavá, jaké to dnes bude.” *Pomyslela si a začala přecházet po okolí a čekala, jak to bude s jejím tréninkem. Toshio zatím ještě přemýšlel. Opíral se o zeď doja a jeho výraz se měnil od příšerně zamyšleného až po trochu děsivě usměvavý. Po chvíli se odlepil ode zdi a připravil nějaké terče.* Tak se předveď. *Pousmál se a hodil jí svůj kunai. Tentokrát ho pohodově chytla a řekla.* Už zase házení na terč? Vždyť to jsme dělali včera. *Sensei mírně protočil očima a odpověděl.* To ale neznamená, že to nepotřebuješ trénovat. Teď házej a já tě pak něco zkusím naučit. *Itsumi se tedy otočila k terči a zamířila. Hodila kunai a tentokrát se zabodl ke středu blíže než včera.* Už můžeme jít trénovat něco jiného? *Ptala se a doufala, že bude souhlasit. Jenže on ne.* Mohlo to být lepší, zkus to znova. *Oznámil Toshio a přitom se opět opřel o zeď.* "No jo." Řekla si. Tentokrát se už hodlala trefit lépe než předtím. Hodila kunai znovu a tentokrát se zasekl zase o něco blíž ke středu terče. Podívala se na Toshia a ten jí řekl, ať to zkouší dál. Tak si jen povzdechla a šla si k němu pro další várku kunaiů.* "Už by mi mohl pořídit vlastní." *Sama mnoho peněz neměla, takže bude muset poprosit otce. Po chvíli už zase házela na terč, ale moc se nezlepšovala. Na házení kunaiů neviděla nic moc zajímavého. Už chtěla přestat, ale tu kolem ní prosvištěl kunai a zabodl se přesně do středu. Ona se překvapeně otočila a až několik kroků za dveřmi spatřila svého senseie.* Páni. *Řekla uznale a vrátila se k házení. Chtěla se to totiž také naučit tak dobře jako on. Alespoň teď měla koho překonávat. Po několika dalších hodech už byl terč kunaii posetý, a tak je šla vyndat z terče.* Polož je támhle a jeden si nech. *Řekl jí Toshio a ona to tedy udělala. Jen si pokládala otázku, co po ní bude chtít.* Hoď po mě ten kunai. *Řekl s ledovým klidem.* Co že? *Ptala se nechápavě. Nevěděla, proč by měla kunai házet zrovna po něm.* Neptej se a prostě to udělej. *Usmál se. Itsumi věděla, že v tom asi něco bude, ale zatím nepřišela na to, co. Tak tedy zamířila a hodila kunai po svém senseiovi. Viděla jak zasáhl, ale po chvíli byl na místo senseie jen dřevěný špalek.* “O tom už jsem někde něco slyšela.” *Bylo to na akademii. Jejich sensei se tam o téhle technice někdy zmínil. A asi to bylo někdy nedávno. Toshio se po chvíli objevil za svou žačkou.* Nepředpokládám, že bys chtěla, abych po tobě házel kunaie, takže si asi budu muset vystačit s kamínky. *Trochu se zasmál a šel si ven posbírat nějaké kamínky. Ne moc malé, ale ani moc velké. Pak se vrátil.* Možná budeš mít nějakou tu modřinu, ale alespoň si to vyzkoušíš. Teda jestli chceš. *Itsumi hned kývala hlavou. Určitě to chtěla umět. Toshio jí vysvětlil, co má dělat a jak to má dělat, aby se jí to podařilo. Nechal jí si to jednou cvičně zkusit a celkem se jí to povedlo. Jenže to že to zvládla jednou určitě neznamenalo, že jí to půjde na výbornou. Dal jí chvíli čas, aby se mohla připravit a za chvíli už na ni letěl první kamínek. Skoro ani nestačila zareagovat.* Jauvajs, mohl bys být trochu něžnější. *Postěžovala si, když dostala kamenem do nohy.* Snaž se. *S mírným úšklebkem po ní hodil další kamínek. Výsledek by úplně stejný.* Kdybys mě nerozptyloval… *Jako odpověď jí opět byla rána kamenem.* Nepřítel po tobě nebude házet kameny a nebude čekat, až se na jeho útoky připravíš. *Mrkl na ni a už vzduchem letěl další kámen a Itsumi to opět schytala. Konečně si přestala stěžovat a začala se plně soustředit na to, co dělá. Po dalším kamínku se jí to už celkem povedlo, i když trochu pozdě.* Jen tak dál. *Kývl hlavou Toshio a vzal další kamínek. Ten letěl a letěl, ale Itsumi, tentokrát už včas, použila Kawarimi no jutsu a ránu kamenem už nedostala. Přesunula se k Toshiovi a podívala se mu do očí. Čekala nějaké hodnocení. Nejlepší by bylo, kdyby řekl, že jí to jde, takže se můžou učit nějaké další techniky. To se ale úplně nestalo.* Tak to ti celkem šlo, i když ten začátek nebyl nejlepší. *Ona jen pokývla hlavou.* Dáme si závod k vám domů, jo? *Itsumi jen zakroutila hlavou. Nebylo možné, aby nad ním vyhrála.* Dobře, nebudeme závodit. Poběžím vedle tebe. *Ona znovu zakroutila hlavou. Moc se jí nechtělo běhat.* To nebyla otázka. *Podíval se na ni trochu přísněji a ona nakonec pokývla hlavou. Toshio si vzal všechny své kunaie a pak už běžel vedle Itsumi, které to neběhalo zrovna moc rychle. Bylo na ní ale vidět, že se snaží, tak ji nechal být a nijak to nekomentoval.*
---:: ---
Itsumi: *Již nějakou dobu vedla s otcem opravdu nudný rozhovor. Bavili se jen o takových běžných věcech, které Itsumi moc nezajímaly. S otcem se taky o moc jiných věcech bavit nemohla. On ninja nebyl, takže mu spoustu věcí nic neříkalo. Jediné, co ji možná bavilo, bylo to, že se před ním občas mohla vytahovat. I když zatím třeba jen s chozením pod stropě nebo klonováním se.* Taky mám něco na práci… *Řekla trochu otráveně. Chtěla tak naznačit, že jí rozhovor nebaví a pokud nic jiného, že by chtělo přejít k jinému tématu.* Ah, promiň, že nejsem dost dobrý… *Řekl Kano (otec) a poposunul si brýle.* Ale myslím, že mám pro tebe někoho, kdo by ti mohl pomáhal s ninja uměním líp než já… *Itsumi zpozorněla a tázavě se na něj zadívala.* No? Koho? *Řekla už ne tak otráveným tónem hlasu. Byla zvědavá, jestli si z ní nedělá srandu. Otec jen kývl hlavou ke dveřím a ona se tam nechápavě zadívala. Nikdo tam přece nebyl. Střídavě se dívala na otce a na dveře, až se najednou ozvalo zaklepání a dveře se po chvíli otevřely. Ve dveřích stál mladý muž se světlou pletí a světlými vlasy. Usmíval se.* Tohle je Toshio Modoru, znal se s tvou matkou. Když zemřela, nabídl mi, že jednou může být tvůj soukromý sensei. *Mírně se pousmál a pozval Toshia dovnitř, ať si přisedne k nim ke stolu. Itsumi si ho prohlížela, ale vždycky, když se na ni podíval, tak uhnula pohledem.* Ale notak. *Řekl Toshio a zasmál se.* Jestli s tím tvůj táta bude souhlasit, můžeš mi jít ukázat, co všechno už umíš. *Navrhl mu. Kano mu totiž pár dní předem řekl, že Itsumi se na akademii daří a že by se ráda něco naučila ještě nad rámec toho, co musí. Kano s tím samozřejmě žádné problémy neměl, a tak se Toshio vydal s Itsumi k doju. Tam bylo hodně místa a různé vybavení, které se dalo použít ke trénování. Itsumi tam ještě nikdy nebyla, protože se jí tam nechtělo chodit samotné.* Tak, jaké techniky už umíš? *Zeptal se jí její nový sensei cestou. Ona mu je všechny vyjmenovala a také se zmínila, že už jí všechny dobře jdou. Samozřejmě nevynechala ani to, že ostatním ze třídy některé ještě moc nejdou. Vždy se ráda vytahovala, když mohla. Toshio jí ale trochu naznačil, že některým to hned nejde, ale že i ti ji jednou mohou překonat. Když došli až do doja, tak jí Toshio nečekaně hodil kunai. Chtěl si tak vyzkoušet její postřeh. Itsumi to sice překvapilo, ale podařilo se jí ho chytit.* A teď ho hoď támhle na terč. *Ukázal a opřel se o zeď.* Tak daleko? *Zeptala se ho a on přikývl hlavou.* To není daleko. *Dodal ještě a s úsměvem jí naznačil, ať už hází. Ne že by to neuměla, ale přece jen byla zatím zvyklá vrhat na trochu menší vzdálenosti. Postavila se ale naproti terči, zamířila a pak kunai hodila. Nebylo to dostatečně silně a tak se trefila jen na okraj terče.* Měla bys trochu potrénovat i svou fyzičku. *Mrkl na ni.* Já vím. *Odsekla mu.* Nemusíš na mě být tak nepříjemná. Já ti nic nevyčítám. *Řekl jí a ona si po chvíli uvědomila, že má pravdu. Nebyl jako její spolužáci, kteří k ní byli každou chvíli hnusní. Neměla mu tedy co oplácet.* A no tak jo, no. *Pokývla hlavou a šla k němu, aby si od něj vzala další kunai. Když s ním hodila na vzdálený terč, tak výsledek také nebyl úplně oslnivý.* To budu trénovat později. *Usmála se. Šla k němu blíž a prohlédla si ho. Pak složila pečeť a pomocí Henge no Jutsu se v něj proměnila.* Dobré. *Pochválil ji. Její přeměna byla opravdu povedená. Takhle mu předvedla všechny techniky, které zatím uměla. V doju strávili celkem dlouhou dobu a pak už z toho byla celkem unavená. Tak se dohodli, že půjdou trénovat zase někdy jindy a on že jí naučí nějakou další techniku.* Ahoj, Toshio. *Rozloučila se s ním přede dveřmi jejího domu.* "Zajímavý týpek."
.....: ....
Miu: *Když uslyšela pozor tak se skrčila pak vešla ven.*"Blazen jeden škoda že si mně nepamatuje."*Pak šla pomalim krokem domu.Když přišla domu odložila si věci a postavila si vodu s nudlemi a dala se do omačky a prsnich řizku od kuřete a udělala si nudle s kuřecimi prsy a pojidle uklidila nadobi a pak šla ven meditovat a se zavřenyma očima trenovala chvaty ostrom pak se postavila trenovala svuj novs styl boje.*
Saku: "Sakra co to má bejt? Hází sice dobře ale proč mě pohladil po tváři?" *Pomyslel si a když viděl jak Miu odchází tak si stoupl rozeběhl se k ní. Když byl u ní tak zakřičel.* Pozor! *Poté ji přeskočil, doběhl k prvnímu stromu a skákal z větve na větev. Mířil domů.* "Sakra tak dojo už je profařené. No ta holka mi je povědomá ale nemohu si vzpomenout kdo to je? No ale asi jsem ji potkal na akademii když jsem tam ještě chodil. No nebo jsem ji potkal někde jinde ale kde? To sám nevím." *Pomyslel si a když doběhl domů tak v běhl do kuchně a začal si vařit dango knedlíčky.*
Miu: Jak chceš .*Miu si vytahla dva kunaie a hodila je na terč zapichnul se jeden do středu přičemž druhemu kunai prošel a zasekl se okem o oko na konci kunaie.Pak se podivala na sakua ,když si všimla že se nani diva přišla k němu a pohladila ho potvaři .Pak se otočila a šla pomalim krokem ke v chodu .*
Saku: *Saku se usmál když se Miu vzdala. Rychle zní sundal výbušný lístek a poté řekl.* Promiň ale na žádnej oběd nepůjdu. *Poté si výbušný lístek uklidil. Otočil se pravou rukou si vzal pět kunaiů a hodil je na jeden terč. Všechny kunaie se zabodli přesně do středu. Saku se usmál otočil se na Miu a řekl.* Miu já už jsem Genin no už se těším až se stanu Chuuninem. *Jen co to dořekl tak se usmál sed si a díval se na Miu.*
Miu: No tak si vyhral ale mohl bysi ten listek zemně sundat?"Sakra no co pozbiram si věci a dak se zase do treningu musim se ještě hodně zlepšit."Až ho zemně sundašco takhle spolu zajit někam na oběd? Jestli jsi pro."To mu časem vratim a mnohem horši verzi."*Miu se usmala na Sakua.*Kamo ty jsi student akademie pořad?
Saku: "Sakra uskočila." *Pomyslel si když viděl jak uskočila s jeho dosahu. Poté udělal salto a dopadl nohama na zem. Když se k němu rozeběhla tak si svou levou rukou vzal kunai a hodil ho po Mie. Poté uskočil a rozeběhl se k Mie. Když byl u Mii dost blízko tak Miu přeskočil a když byl za ní tak se rychle otočil a na záda ji přilepil výbušný lístek, který měl v pravé ruce. Poté odskočil od Mii a řekl.* Tak jo pohni se a rozletíš se po celém tomhle doju.* "Tak jo tohle by bylo. Prohrála jsi. Můžeš použít i Kawarimi no jutsu a stejně na sobě ten výbušný lístek budeš mít." *Pomyslel si a usmál se.*
Miu: *Když je saku na stropě uskoči do zadu ke zdi .Vytahne si dva senbony a hodie poněm.*"Sakra nevim co v planu ale musi jit nějak porazit jinak to neni možne .Neni možne že byvh ho neporaziza."*Sundala si ze zad Kusari Fuubou.A hodila je tesně pod senbony.*"tak se předveď co v tobě je cucaku."*Čekala až přistane obličejem na zemi pak se kněmu rozběhne a znehybniho.*
Saku: *Když se Sakova katana zabodla do stěny doja tak se pousmál hned se však zamračil protože Miu proti němu hodila dva kunaie. Rychle se skrčil a když ho minuly kunaie a Miu se proti němu rozeběhla tak se hlasitě zasmál a poté se rozeběhl proti ní.* "Schválně jak jsi dobrá v taijutsu." *Pomyslel si a když byl dost blízko tak Saku přeskočil Miu poté rychle přiběhl ke stěně ve které měl zabodlou katanu, vyndal ji ze zdi a uklidil si ji do svého pouzdra na zádech. Poté poslal svou chakru do svých chodidel a vyběhl po stěně na strop. Poté si do pravé ruky vzal jeden výbušný lístek. Nakonec skočil proti Miu. Až se dostane k Miu tak na dotek tak na ní svou pravou rukou dá výbušný lístek a uskočí od ní.*
Oprava: *Uskočila do zadu a hodila těsně vedle jeho hlavy cca2 cm dva kunaie.Pak se proti němu rozběhlasundala si kakuto a chtěla mu podkopnout nohy.*"Jak machruje stejně budu silnou holkou ,ktera si poradi zevšimco seji postavi do cesty."*Byla připravena na cokoliv.*Kawarimi no Jutsu."Mám to připravene projistotu."
Miu: Viš co kašli na to jdu si dat něco k jidlu chceštaky něco?*Pak si zašla sednout kezdi a vytahla si chleba se syrem a čekala co ji řekne saku.*"No co já se zmlatit od něho nenecham nejsem až tak blba."
Saku: "Dobře tak ona chce bojovat ale proč dělala ty dřepy a kliky?" *Pomyslel si usmál se.* Dobrá tak já zaútočím ale pozor nebudu tě šetřit jenom protože jsi na akademii. *Jen co to dořekl tak hodil katanu tak aby proletěla cca 2cm vedle Mii hlavy. Poté se odskočil cca o 10 cm a řekl.* Teď útoč ty. "Schválně jak zaútočí. No neměl bych ji podceňovat ale měl bych ji předvést jakej je rozdíl mezi studentem akademie a geninem." *Pomyslel si a pokud Miu zaútočí tak Saku složí pečeť pro Suika no Jutsu. Po každé když Miu zaútočí na Sakua tak se promění na vodu a poté se zhmotní do člověka vždy za Miu. Poté ji kopne do pravého boku.
Miu: *Schovala kakuto a postavila se .*Jestli chceš bojovat neni problem.I když jsem přišla trenovat ne bojovat.*Sundala si ze zad Kusari Fuubou.Pak dala si ji přes ramena a začla dřepovat když dala dvacet dřepu .Tak si dala stim na zadech dvacet kliku pak se postavila připevnila si to na zada .A čekala na jeho odpověd.*
Saku: "Miu Misaki? Sakra to mi něco říká?" Jo už jsem si vzpomněl. *Byla to lež ale Saku ji nechtěl urazit. Když viděl jak sahá po Kakuto tak si rychle vytáhl svou Katanu a řekl.* Miu ty chceš bojovat? No jestli chceš tak pojď. "Počkat s katanou bych neměl bojovat proti shinobimu z mojí vesnice.* Miu hele nevidím tvojí čelenku. Ty jsi pořád studentka akademie? "Sakra tak to bych měl uklidit katanu ale pokud to udělám tak si bude myslet že ji podceňuji. No zkusím ji uklidit při souboji. Možná bych ji mohl po ní hodit a ona by ji mohla odrazit." *Saku takhle přemýšlel a ve chvíli kdy Miu zaútočí tak slabě hodí katanu po Miu a poté složí pečeť a použije Suika no Jutsu aby se proměnil na vodu a poté se znovu proměnil na osobu. Při čemž Miu chytil pod krkem.*
Miu: *Miu někdo vyrušil z meditace a otevřela oči a pak se postavila .*Saku ty jsi na mně nepamatuješ? Jsem Miu Misaki .Taky jsi jsem přišel trenovat ?"Asi chce dat odvetu."*Miu si znovu sedla do tureckeho sedu a zase meditovala.Když ona medituje tak se ji cviči i bojuje lip.Vytahla si kakuto ktere měla připevněno na zadech podel pateře.*"Mám chuť se poprat."*Miu otevřela oči a koukala se na Sakua co ji odpovi.*
Saku: *Saku byl doma a četl si svou knihu.* "Achjo tak co mám dělat? Nebaví mě nic. Jednak mě nebaví si číst a jednak mě nebaví jíst. Dlouho jsem neměl žádnou misi ta poslední se bohužel odvolala. Vůbec nechápu proč. No to je jedno mohl bych si jít za trénovat." *Pomyslel si vzal si svůj opasek s pouzdrem na ninja vybavení a připevnil si jej k tepláků. Poté si na záda připevnil pouzdro s katanou. Přišel k oknu, otevřel jej a poté vylezl na parapet. Nakonec si poslal svou chakru do nohou a seběhl po fasádě domu. Poté se rozeběhl k doju.* "V Doju je klid a moc lidí tam netrénuje no spíše nikdo tam netrénuje takže to bude super trénink. Když přiběhl k Doju tak se usmál, protože u doja uviděl nějakou osobu, jenž vcházela do Doja.* "Sakra někdo tady je. Co budu dělat? No nic kouknu se do Doja a uvidím koho tam uvidím." *Saku rychle přiběhl ke dveřím Doja, otevřel dveře a chytl rukojeť své katany. Rychle otevřel dveře a vešel do Doja.* "Počkat kdo to je? Je mi nějaká povědomá." Kdo ty jsi? Hele my dva jsme se už někdy potkali? Jsi mi nějaká povědomá. "Sakra kdo to je?"
Miu: *Miu se vydala do doja aby si zatrenovala na zadech v oblasti ledvin měla přidělany.*Kusari Fuubou.*Když přišla k doju sedla si na kamen co byl na práve stráně od doja a začla meditovat.*"Jim všem ještě ukažu že nejsem slaba budu trenovat a cvičit a budu silnějši než oni."*Zachvili ji začala byt zima protože se ochladilo a tak miu zašla dovnitř do doja a sedla si ke stěně naproti dveři.*
..: ... ...
Miu: *Miu se doma velmi nudila a tak si vyšla do doja za trenovat.Cestou se divala kolem sebe.*"Mně to nevadi že nejsem geninka ale zato jsem silna jako kdybych byla."*Miu do šla k doju sedla si na na kamen a začla meditovat snažila nabtat energii z přirody na to aby byla silna a splinula s přirodou .*"Až vyrostu budu sina shinobi a nenecham si od nikoho rozkazovat."*Seděla tam hodinu pohodině seslezla dolu z kamene a začla davat silne rany do stromu trenovala i kopy.Zkoušela vymyslet vlastni styl boje .Vypadalo to jako kdyb tančila .Pokoušela se i do uderu zakom binovat i dva prsty a v kladala do nich chakru přikaždem uderu dvouma prsty zustalo vestromu doliny.Pochvili s kočila na ruce a roztočila se a nohama kopala do stromu.*"Zkusim si vymyslet jeden po4adny styl boje takovy ktery se bude težkce naučit."*Když vešla do doja žduchnul doni kluk taky student akademie.*Holko co dělaš maš problem?/A ty ty nekňubo/Jak chceš pojď na soubouj /Dobře tak jdem.*Postavili se na žiněnku a jeden kluk jim to odstartoval.*Teď.*Miu skočila po tom klukovy a začla ho mlatit pěstmi do tváře pak nasadila techniku dvou prstu a bouchlaho dvěma prsty do břicha kluk se svalil na zem pochvili se zvednul a začnul opravdovy souboj .*"Ten kluk nemá proti mně šanci nakopumu prdel."*Kluk ji začnul mlatit pěstmi miu ale miu mu jeho udery blokovala .Miu mu kopla do hlavy a kluk si lehnul na zada ale už se nezvedal prostě jenom tam ležel a bolel ho cely člověk.Miu ta odešla ven a začla zase meditovat.Za dalši hodinu vstala a začla dělat klyky a pak dřepy.Miu si pak vzala kamen a uačala ho zvedatpoteho položila na zem .*"Uff to je dřina no nic pujdu se podivat ještě k bráně tam taky zamiřila ale žadneho znameho neviděla.Pakšla pomalim krokem domu.*
--: --
Saku: "Sakra on si na to nestoupl. To je průšvih." *Pomyslel si a poté poslouchal co mu Akeno říká.* "Co že že by mi pomáhal z tréninkem? No proč ne je to jounin a je odost silnější a zkušenější než já takže proč ne." *Sakunestačil nic říct a Akeno zmizel.* "Sakra v půl druhé odpoledne. No to nemám školu tak proč ne alespoň se zlepším a něco se přiučím." *Pomyslel si a vydal se domů. Doma se umyl najedl a vzal si knihu jenž měl přečtenou a začal jí znovu číst.*
Akeno: *Když praštil Sakua, který si sedl na zadek tak si všiml Makibishi, které Saku hodil tak aby na ně Akeno stoupl. Akeno vyskočil a přeskočil Sakua.* Na to že nejspíše nejsi ani Genin tak to nebyl špatný souboj. No co by jsi řekl na to že bych ti pomáhal z tréninkem? Celkem se nudím a rád bych vyděl jak se zlepšuješ. Takže zejtra se sejdeme tady v půl druhé odpoledne jasné. *Jen co to Akeno dořekl tak použil své jutsu aby zmizel.*
Saku: "On je Jounin? Tak to nemám šanci." *Pomyslel si Saku a než se stačil nadát tak se Akeno vyhl kunaiům a běžel proti Sakuovi.* "Tak jo mám tě, jen se přibliž a uvidíš." *Pomyslel si Saku a když už Akeno zaútočil tak Saku těsně před sebe hodil všechny Makibishi co měl v levé ruce. Sice dostal ránu po které si sedl na zadek ale před sebou měl Makibishi a doufal že alespoň na jednu stoupne Akeno.*
Akeno: No ty chceš namě znovu zaútočit? Děláš si jenom srandu že jo? Že si opravdu nemyslíš že bys mě mohl porazit že ne? "No má kuráž a to se mi líbí." *Když Saku na Akeno hodil kunaie tak se Saku zasmál a řekl.* Chlapečku já jsem Jounin na mě takovéhle útoky neplatěj doufal jsem že se vzdáš ale ty ne. Musel bys ovládat ninjutsu možná Genjutsu aby jsi mě dostal ale ty nic takového neumíš a tak se mě ani nedotkneš! *Jen co to Akeno dořekl tak se vyhl oběma kunaiům a rozeběhl se proti Sakuovi.* "Tak jo zkusím na tebe zaútočit a uvidíme jak se zvládneš bránit." *Pomyslel si Akeno a když byl dost blízko u Saku tak se napřáhl a poté poslal svou pěst. Ovšem Akeno se při svém útoku držel opravdu hodně zpátky.*
Saku: *Když byl Saku odhozen Akenem tak dopadl k terčům. Stoupl si a sebral kunaie, které upustil když spadl.* "Sakra ten je ale rychlej ani sem nestačil zareagovat a letěl jsem od něj pryč. No teď se mi směje ale já nemám jinou možnost než na něj útočit přímo. Proto že se nemůžu nikde skrýt a on se bude otáčet takže i kdybych ho oběhl tak on se na mě otočí a zablokuje všechny mé útoky." *Přemýšlel Saku, když vtom ho napadl celkem slušný plán. Saku se usmál rozeběhl se proti Akenovi, hodil po něm kunai, jenž měl v levé ruce. Poté vyskočil a hodil po Akenovi kunai ze své pravé ruky. Když Saku dopadl na zem tak dal ruce za záda a do levé ruky si vzal Makibishi a do pravé ruky dva kunaie.*
Akeno: *Akeno se usmál když viděl jak si Saku vzal své dva kunaie a rozeběhl se proti němu.* "Má odvahu ale to nestačí. Ukaž mi kamaráde co umíš." *Pomyslel si, chytl Sakua za pravé zápěstí, poté se i sním roztočil a hodil Sakua k rozbitým terčům. Jen co zahodil Sakua tak řekl.* To má bejt co? Ještě řekni že takhle jsi mě chtěl zasáhnout? To si snad ze mě děláš srandu ne? Řekni mi že jsi tenhle útok nemyslel vážně. Prosím řekni mi to. *Jen co to dořekl tak se zasmál ale stále sledoval Sakua.*
Saku: *Saku se zamračil když mu Akeno řekl že by si měl hrát z hračkami.* "Sakra on mě urazil a dost mě naštval. Sice nejsem ani Genin ale to mě nezajímá. Já toho blba zabiju." *Pomyslel si vytáhl si dva kunaie a rozeběhl se proti Akenovi. Když už byl dost blízko u Akena tak vyskočil napřáhl se a svými kunaii zaútočil Akenovi na ramena.* "Schválně co uděláš?"
Akeno: *Akeno se usmál když uviděl že jeho Dotonová technika je stále silná. Když se ukázal Saku tak se na něho podíval a řekl.* Já jsem Akeno a jo tahle technika je dost silná. No co tady děláš kluku? Neměl by jsi být spíše doma a hrát si z hračkami? "Nemám teď žáka a tak by mi jeden bodnul ale ten kluk nebude ani genin možná to nebude ani Student Akademie a i kdyby byl tak co se studentíkem." *Pomyslel si Akeno a pozoroval Sakua.*
Saku: *Když Saku konečně dorazil před Dojo tak zpozoroval že dveře od Doja jsou do kořán a uvnitř Doja je nějaký shinobi.* "Kdy to je? No má celkem slušnou techniku. Když rozpůlil ty terče." *Pomyslel si vstoupil do Doja a řekl.* Dobrý den já jsem Saku a kdo jste vy? Mimochodem to je pěkně silná technika když zvládla zničit ty terče. *Jen co to dořekl tak se na Shinobiho usmál a čekal co bude dělat on.*
Akeno: *Akeno byl jounin z Kirigakure jenž byl celkem uznávaným silným senseiem. Dneska se rozhodl že by se mohl kouknout do Doja protože tam dlouho nebyl. Když Akeno došel do Doja tak si pořádně prohlédl, vzal si několik shurikenu a hodil je do terčů, poté rychle složil pečetě a použil techniku DOTON: DORYUUDAN. Akeno z bahna vytvořil hlavu draka jenž začal střílet bahnové střely do terčů. Shurikeny se zabodly do všech terčů přímo do středu a bahnové střely rozrazily terče vejpůl.
Saku: *Saku byl doma a četl si, když vtom.* "Sakra co budu dělat?" *Saku se začal potit, byl vystrašen a dost nervozní.* "Sakra co budu dělat po zbytek dne? Právě jsem dočetl tuhle knihu a žádnou jinou tady nemám? No mohl bych jít trénovat do Doja. Jo to bych mohl. Jednak se zdejchnu z baráku a jednak si procvičím taijutsu." *Pomyslel si, odložil knihu, rychle vstal z postele, převlékl se a vyběhl ze svého pokoje, seběhl po schodech do přízemí, kde se obul a poté si otevřel hlavní dveře, vyběhl ven a namířil si to do Doja.
--: --
Toyo: *Toyo přišel z Akademie domů, nandal si oběd a vzal si jídlo ke stolu. Když Toyo začal jíst tak k němu přišel jeho bratr Ichiro. Když přišel Ichiro tak Toya plácl po zádech a řekl.* (Ichiro) Nazdar bratříčku jak se máš? Co v Akademii? Prý jsi bojoval proti mámě? (Toyo) No na Akademii to jde a už mě to tam nebaví. Už bych chtěl bejt Geninem. No jo opravdu jsem bojoval proti mamce ale nebyl to nijak lehký boj. Nebejt toho že na mě máma zaútočila s blízka tak bych prohrál. (Ichiro) No hele máma bojovala i proti mě když jsem byl genin a já jsem nevhrál. Takže už teď jsi lepší jak já ve dvanácti letech. *Toyo se nadmul pýchou a poté dojedl oběd. Toyo poté vstal, vzal talíř a šel si jej umýt. Když si umyl talíř tak jej utřel, uklidil jej poté se otočil a šel ke dveřím. V tu chvíli se proti němu rozeběhl jeho bratr Ichiro. Praštil Toya do břicha, Toyo se uklonil, Ichiro ho oběhl chytl Toyovi obě ruce a poté řekl.* (Ichiro) Musíš bejt stále připravený takže buď stále připravený na souboj a nepřestávej se soustředit. Je úplně jedno s kým bojuješ, musíš bejt pořád na pozoru ať bojuješ s kýmkoliv. I kdybys svého nepřítele znal a věděl o něm všechno. Je jedno jak bude tvůj nepřítel, velký, malý, silný, slabí. Musíš bejt pořád na pozoru jasné? (Toyo) Jasně Ichiro budu stále na pozoru. *Jen co to Toyo dořekl tak Ichiro pustil svého mladšího bratra a sám si sedl. Toyo odešel z domu a šel k Doju. Cestou Toyo uviděl spoustu pěkných holek, skoro ani nedošel k doju. Nakonec se k doju dostal a poté se rozeběhl proti nejbližšímu stromu, poslal si do nohou chakru a vyběhl po stromě až na vrchol, poté udělal salto, vzal si pět kunaiů a hodil je na zem. Když spadl tak si vzal své jeden kunai do pravé ruky, do levé ruky si vzal druhý poté si jeden dal do pusy. Poté se usmál natáhl pravou nohu a na chodidlo si pomocí chakry přilepil kunai k noze. Poté se rychle otočil a chakrou pustil kunai, kunai letěl ještě rychleji než kdyby ten kunai hodil. Bohužel ten kunai netrefil větev, kterou chtěl Toyo se zamračil a znovu svou pravou nohou si přilepil druhý kunai jenž byl zaražen v zemi. Toyo se znovu prudce otočil a poté znovu pustil kunai. Kunai letěl velmi rychle a znovu netrefil větev ale tentokrát to bylo jen tak tak. Poté vyhodil kunai jenž měl v levé ruce. Poté se prudce otočil a kunai jenž padal k zemi zachtil pravou nohou, poté se znovu prudce otočil a ten kunai pustil. Tentokrát se kunai zabodl do větve kterou chtěl Toyo trefit. Toyo se usmál, rozeběhl vyskočil a chytl se za kunai. Pravou rukou, poté se začal přitahovat.* Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, najednou se kunai uvolnil a Toyo padal na zem. Toyo pokrčil nohy a když spadl tak se odrazil od země a poté vyskočil a hodil a znovu zabodl kunai do další větve. Poté se znovu začal přitahovat pravou rukou. Raz, dva, tři, čtyři, pět, najednou Toyo ucítil nějaký zvuk. Rychle se otočil, a pustil se kunaie. Když Toyo spadl na zem tak uviděl kunai jenž byl zabodlý v zemi. Poté se koukl po dráze letu a viděl že kdyby se nepustil tak by ho ten kunai zasáhl. Toyo uviděl svého bratra Ichira a najednou uslyšel.* (Ichiro) To bylo docela dost dobré. Vidíš že když dáváš pozor tak se můžeš vyhnout i kunaii jenž jsem hodil i já. *Toyo se usmál, vzal si z pusy svůj kunai a hodil jej po svém bratrovi. Ichiro odrazil letící kunai, Toyo se usmál a poté si vzal své dva kunaie, jeden hodil po Ichirovi a druhý pustil na zem. Kunai jenž pustil na zem tak zachytil svým pravým chodidel zachytil letící kunai poté se prudce otočí a pustil kunai. Kunai letěl dost velkou rychlostí. Toyo se usmál.* "Tak co odrazíš i tenhle?" *Ichiro skutečně odrazil i tento kunai, poté seskočil na zem a rozeběhl se proti Toyovi. Toyo si toho všiml prudce se otočil a svým pravým kolenem zaútočil na Ichira. Ichiro skočil na Toyovo koleno a poté prudce vyskočil. Toyo se zamračil vzal si pět shurikenů a hodil je po Ichirovi. Ichiro složil pečetě a použil SUITON: MIZZURAPPA. Ichiro vyslal proti shurikenům silný proud vzduchu. Shurikeny spadli na zem a Ichiro řekl.* (Ichiro) Toyo na mě tyhle útoky neplatí. *Jen co to dořekl tak se Toyo usmál a řekl.* (Toyo) já už jdu domů * Jen co to dořekl tak si Toyo našel všechny kunaie a shurikeny, poté je uklidil a potom šel domů*
--: --
Toyo: *Když máma odešla tak ještě chvíli trénoval házení kunaiů na stromy a poté trénoval Kinobori no Waza. Po nějaké době stím přestal a šel zpátky domů.* "Vím že kdyby se máma nedržela zpátky tak bych jí na zem nikdy nehodil. Vím že dlouho nebojovala a navíc celou dobou chtěla abych vyhrál takže mě nepřekvapuje že jsem jí dokázal chytit tu nohu." *Pomyslel si přišel domů, umyl si ruce a poté si sedl ke stolu kde měl připravené sushi.*
Máma: Takže dobře já udělám nějaké dobré sushi. No jak simyslíš e se odtud dostaneme Toyo? Přece zruším techniku ne? *Jen co to dořekla tak složila pečeť a zrušila SUITON: MIZUAME NABARA. Poté si stoupla a šla domů. Neboj se Toyo začnu zase trénovat a poté tě porazím. Jen co to dořekla tak odešla domů.* "Je pravda že jsem Chuuninskou zkouškou prošla jen tak tak a nikdy jsem nebyla tím nejsilnější chuuninem ale nikdy bych nevěřila že mě Toyo porazí."
Toyo: *Toyo se usmál a dal od mámy pěst pryč a poté řekl.* Chtěl bych sushi. "Super takže jsem vyhrál. No ale kdyby zde byl ještě jeden ninja tak tomu už bych se neubránil protože klečím v lepidle a jediné co mohu je házet kunaie a shurikeny. Kdybych uměl nějakou techniku na dálku tak bych jí mohl použít ale neumím take se co nejrychleji budu muset nějakou naučit." *Pomyslel si a poté řekl.* No ale jak se odsud dostaneme?
Máma: *Byla dost překvapená když jí Toyo chytl nohu a poté jí hodil na zem. Když tak ležela na zemi tak se usmála a pomyslela si.* "Dost jsem ho podcenila sice nejsem v plné formě ale i tak sem nečekala že mě porazí." Toyo vyhrál jsi řekni si co chceš k večeři? Udělám ti všechno co si řekneš. Ber to jako odměnu za vítězství jsi dost dobrý.
Toyo: *Když viděl jak máma uskočila před jeho pěstí tak se trochu naštval. Poté se rozeběhla a tentokrát Toyo neváhal a hodil po ní jeden kunai, jenž si vzal z pouzdra. Načež mamka vyskočila a tím se vyhnula jeho kunaii. Poté z otočky poslala kop proti jeho hlavě. Toyo rychle nastavil ruce tak jak ho to učili na Akademii a díky tomu zastavil její kop. Poté jí rychle chytl za nohu a hodil jí na ne zem. tak aby ležela předním a on si mohl jen kleknout a dát k ní svou pěst.*
Máma: *Když Toyo odrazil její pěst tak uskočila. Díky tomu nedostala ránu pěstí.* Jsi dobrý nečekala jsem že by jsi zvládl odrazit moji ránu ale jsi dost schopný. "No schválně jestli se ubrání i tomuhle." *Pomyslela si a poté se rozeběhla znovu k Toyovi, vyskočila a z otočky kopla Toya a mířila na jeho hlavu.* "Sakra neměla bych se trochu držet zpátky? Je přece ještě na Akademii."
Toyo: "Jo to vím taky." Mami ale zajímá mě jak na mě teď zaútočíš protože ke mě taky nemůžeš. *Jen co to dořekl tak viděl jak se proti němu mamka rozeběhla.* "Sakra jak to že potom může běhat?" *Pomyslel si a poté odrazil pěstí své mámy a poté zaútočil svou levou pěstí.* "Sakra jak to? Jak to že potom může chodit? To musí bejt nějaká technika ale jaká? Sakra už to mám Slyšel jsem že je to podobná technika jako Kinobori no Waza, teda stím rozdílem že SUIMEN HOKOU NO WAZA mi dovolí chodit po vodě. "
Máma: "Chytil se to je dobré." No Toyo jsi přilepený tudíž se ke mě nemůžeš dostat. No jak na mě zaútočíš? řekni mi proč jsi na mě nehodil nějaký kunai nebo shuriken? Vím že jsi se pokusil pohnout. Příště až tě někdo takhle chytí tak na něj bez váhání zaútoč, aby nestačil použít nějakou další techniku. "Tak jo teď zaútočím z blízka. Uvidíme jak se mi bude bránit když mi nemůže uskočit a ani se jinak vyhnout. No nevím jestli jsem to trochu nepřehnala je přece ještě na akademii. No teď už je to stejně jedno." *Pomyslela si a poslala si do chodidel gakru poté se rozeběhla proti Toyovi a když byla u něj tak se rozpřáhla pravou rukou a poté zaútočila svou pěstí. Svůj útok vedla na Toyovu hlavu.*
Toyo: "Sakra tak mamka také ovládá tuhle techniku? No je škoda že ještě neumím nic co by mi v boji nějak pomohlo. Teda kromě Kawarimi no Jutsu ale to nechci používat. Nemám tu techniku rád." *Pomyslel si a poté jej voda odnesla o něco dál. Když mamka zrušila SUITON: MIZZURAPPA. Tak se Toyo koukal co dělá dál.* "Sakra co to je za pečetě? Co je to za techniku? Aha zase nějaká vodní ale co dělá? Ta technika mi nic neudělá protože se pohybuje celkem pomalu. No teď v tom stojím a necítím nic zvláštního. Možná to je technika, díky které mamka vytvoří vodu a poté může používat jiné vodní techniky." *Pomyslel si a chtěl se rozeběhnout proti mamce aby nemohla použít žádnou jinou techniku. Bohužel zjistil že se nemůže pohnout z místa.* "Sakra to lepí. To je nějaké lepidlo. Takže ona mě přilepila k zemi? Co budu dělat? Teď už na ní mohu jen házet, kunaie a shurikeny. Ale nevím jestli má u sebe nějakou zbraň takže to radši dělat nebudu abych jí nezranil. No schválně mami co uděláš teď?"
Máma: "Super takže jak byly ty pečetě?" *Pomyslela si když se proti ní Toyo rozeběhl. Když vyskočil tak složila pečetě a použila SUITON: MIZZURAPPA. Z úst vyslala velkou vlnu jenž zasáhla Toya.* "Nepodceňuj mě synku. Sice jsem byla jenom Chuunin a dlouho jsem nebojovala ale to vůbec nevadí. Já si to velmi rychle procvičím a poté s tebou budu bojovat jako jiní shinobiové." *Když vlna odnesla Toyo o něco dál tak ukončila techniku složila pečetě a použila SUITON: MIZUAME NABARA. Z jejích úst šla voda na zem. Voda se poté blížila k Toyovi.* "Jak si poradíš s touhle technikou? Pokud stoupneš na tu vodu tak se změní v lepidlo a ty se poté nebudeš moct hýbat." *Pomyslela si.*
Toyo: *Toyo byl dost přikvapený když mu mamka nabídla pomoct.* "Co že? Mamka chce semnou trénovat? No je pravda že jsem viděl její fotku s ochranou čelenkou ale nikdy jsem si nemyslel že by semnou šla trénovat." *Pomyslel si Toyo a vtom jeho mamka od něj odskočila.* Dobře mami ale nebude tě šetřit. *Jen co to dořekl tak se proti ní rozeběhl, vyskočil a kopl. Svůj kop mířil na její hruď.*
Máma: *Toyova mamka byla v kuchyni a připravovala oběd. Najednou za ní přišel Ichiro a požádal jí aby řekla Toyovi že jde na misi a tak sním nebude moct trénovat. Mamka dovařila jídlo a hned se vydala k doju, kde vzkaz předala Toyovi. Když viděla jak je Toyo smutný tak se usmála a řekla.* Toyo tak já ti pomohu s tréninkem. "No je pravda že už je to nějaký čas co jsem naposledy bojovala ale Toyo je Student Akademie a já jsem dosáhla úrovně Chuunin. No snad jsem to nezapoměla." *Pomyslela si a trochu odskočila od Toya a řekla.* Až budeš připravený tak zaútoč.*
Toyo: *Toyo byl u doja a čekal až přijde Ichiro. Toyo sním chtěl znovu trénovat ale Ichiro ne a ne dorazit. Najednou přišla Toyova matka a řekla že Ichiro nepřijde protože jde na misi. Toyo se naštval protože se chtěl zlepšit aby už nikdy s Tsubasou neprohrál.* "Ach jo to je škoda že brácha nemůže." *Pomyslel si Toyo.*
--: --
Toyo: *Když Toyo uslyšel pochvalu tak se usmál a byl velmi nadšený. Protože to bylo poprvé co ho bratr takhle pochváli.* "Super teď ještě budu muset zesílit. Sakra docela mě zajímá ten trénink o kterým brácha mluvil. Protože jestli mi řekl pravdu tak to by mohla bejt celkem švanda. Hlavně bych mohl ukázat co všechno ve mě je." *Pomyslel si a vydal se zpět domů.*
Ichiro Npc: *Ichiro se vyhl Toyově útoku a rychle uskočil. Poté řekl.* Toyo bratře hodně jsi se zlepšil a na to že jsi jenom student Akademie tak jsi dost silný a rychlý. Nečekal jsem že by si se vyhl mým útokům ale zvládl jsi to na jedničku. Ještě se staň geninem a půjdeš trénovat na pole. A to si pamatuj že žádnej takovej trénink jsi v životě nezažil. Bude na tebe neustále útočeno a hlavně jestli někdy splníš trénink tak budeš silnější jak já. Protože já jsem ten trénink nezvládl. Takže se dost snaž no a teď jdu domů.* Jen co to Ichiro dořekl tak se vydal domů.*
Toyo: *Když Ichiro praštil Toya do zápěstí tak Toyo upustil kunai ale útoku dlaní se vyhl a sám se napřáhl a poté poslal svou pěst proti Ichirově krku.* "Brácha nebudeš mě pořád porážet. Ne dneska vyhraju já!" *Pomyslel si*
Ichiro Npc: *Ichiro se usmál a poté svou levou rukou praštil Toya do jeho zápěstí a poté svou pravou dlaní poslal útok proti Toyovi.* "Toyo jsi dobrý, nečekal jsem že budeš takhle dobrý. Sakra táta na tebe bude pyšný. Máma už na tebe pyšná je a počkej až táta přijde z mise. Tak jo ukaž co v sobě máš takže jestli se vyhneš tak tě přestanu šetřit a uvidíme kam se dostaneš."
Toyo: *Toyo se trochu lekl když se Ichiro přestal vyhýbat a přešel do útoku. Toyo se vyhýbal jak jen mohl. Toyo se vyhýbal a zároveň si jen tak tak vyndal svůj kunai. Poté uskočil a zaútočil svým kunaiem na Ichirův hrudník.*
Ichiro Npc: *Ichiro se jen tak tak vyhl oběma Toyovým útokům. Skočil dozadu a poté se rozeběhl k Toyovi a začal útočit na svého bratra, nejdříve zaútočil pravou pěstí, poté levou pěstí, poté znovu pravou pěstí a poté třikrát kopl pravou nohou a poté levou nohou a tohle celé opakoval.* "Neboj se zatím se budu držet zkrátka."
Toyo: *Toyo stále útočil a měl velkou radost že se Ichiro brání. Měl velkou radost a tak se snažil ještě zrychlit.* "Super tak tohle je parádní brácha bude za chvilku v úzkých." *Pomyslel si a v tu chvíli se Ichiro objevil těsně před Toyem. Toyo neváhal ani vteřinu a ihned zaútočil svým kolenem a zároveň se pokusil dát Ichirovi hlavičku.*
Ichiro Npc: *Byl dost překvapený když ho Toyo přeskočil. Jen co ho Toyo přeskočil tak spadl na zem. Poté se rychle postavil otočil a vyhýbal se Toyovým útokům.* "Dobře jen tak dál bratře, jen tak dál." *Pomyslel si a poté se k Toyovi rychle přiblížil. Byl u bratra asi tři centimetry takže Toyo nemohl dále útočit.* "Co uděláš teď?"
Toyo: *Toyo se trochu zamračil když viděl že se Ichiro vyhl jeho kopu ale hned se usmál když viděl jak Ichiro útočí. Toyo vyskočil roztáhl nohy poté se rukama opřel o Ichirohu hlavu a odní se odrazil. (jako když se skáče přes kozu roznožka) Když Toyo přeskočil Ichira tak se prudce otočil, při běhl k němu a když stál tak na něj spustil salvu útoků nejdříve pěstí pravé ruky, poté kop levé nohy, potom pěstí levé ruky, kop pravé nohy a takhle to střídal a snažil se zrychlovat tempo.*
Ichiro Npc: *Trochu se lekl když viděl že bratra za sáhl a ten si lehl. Poté si však Ichiro normálně stoupl a čekal co Toyo, udělá. Byl rád když si Toyo stoupl a kopl. Ichiro se vyhl a poté skočil na Toyo tak aby ho srazil hlavou.* "Lepšíš se bratříčku lepšíš se." *Pomyslel si Ichiro.*
Toyo: *Byl moc rád když vrány zmizely ale dost ho znepokojoval bratr, protože stále stál na místě. Najednou se Ichiro rozeběhl a tak po něm Toyo hodil oba kunaie. Ichiro se vyhl tím že vyskočil a použil Konoha Senpu. Toyo se skrčil ale nepovedlo se mu to dost rychle a tak schytal mírnou ránu. Toyo spadl na zem. Poté rychle vstal a poslal kop proti svému bratru.*
Ichiro Npc: *Ichiro se usmál a po chvíli zrušil svou techniku. Takž vrány zmizely a on viděl jak Toyo na něj běží a v každé ruce má jeden kunai. Dobře takže teď s tebou budu bojovat bez použití ninjutsu nebo genjutsu. No z genjutsu by jsi se ještě bratře nedostal takže." *Pomyslel si a poté se také rozeběhl proti Toyovi. Když byl dost blízko u Toye tak vyskočil a zprudké otočky vykopl na Toyovu hlavu přičemž řekl.* Konoha Senpu ukaž se bratře.
Toyo: "Sakra co to skládá za pečetě?" *Pomyslel si a v tu chvíli se okolo Toyiho objevili vrány.* "Kurňa co budu dělat teď ho nevidím. Počkat když nevidím já jeho tak nemůže vidět on mě. Super takže se můžu skrýt za tyhle vrány." *Pomyslel si Toyo a pomalu padal na zem. Když dopadl na zem tak vrány požád létaly okolo něj.* "Sakra nebaví mě to co mám dělat?" *Pomyslel si a poté se rozeběhl a běžel přímo rovně. Pro jistotu si vzal do obou rukou kunai a stála běžel.*
Ichiro Npc: "Sakra docela se dobře vyhl. Sice sem tu techniku nepoužil nijak silně ani rychle ale i tak dost dobrý." Nestěžuj si ty si myslíš že až se setkáš z nějakým nepřítelem tak tě bude šetřit? *Jen co to Ichiro dořekl tak složil pečetě a použil SANZENGARASU NO JUTSU. Díky které Ichiro svolal hejno vran které začaly létat okolo Toya.* "Tak jo co uděláš teď bratře? Máš to těžké protože mě nevidíš." *Pomyslel si a čekal co Toya udělá.*
Toyo: *Když Toya zasáhla vodní vlna tak ho odrazila cca dva metry od Ichira. Když Ichiro dopadl na zem tak rychle odskočil od doja. Vyskočil co nejdál a zároveň nejvýš. Když Toyo uskočil tak se jen tak tak vyhl Ichirově útoku. Když viděl jak velkou část půdy Ichiro svým kopem zničil tak se dost vyděsil.* "Sakra kdyby mě zasáhl tak sem mrtvej. Co si Ichiro myslel? Ještě štěstí že jsem chtěl skočit tak abych na Ichira mohl hodit pět shurikenů." *Pomyslel si a poté řekl.* Sakra co děláš? To mě chceš zabít?
Ichiro Npc: "Sakra to je tele." *Pomyslel si když Toyo udělal salto a zároveň vykopl. Ichiro rychle použil SUITON: MIZZURAPPA. Ichiro z úst vyslal proti Toyovi velké množství vody. Ovšem svou techniku omezil jen na to aby Toye odrazil od sebe. Neměl v úmyslu svého bratra zranit.* "Toyo naneštěstí pro tebe jsem jounin a tuhle techniku jsem celkem dost používal takže na ni nemusím skládat pečetě." Tak co Toyo to je vše co umíš? Bojuj pořádně nebo se nikdy nezlepšíš. Musíš mě chtít zabít abys měl alespoň minimální šanci na úspěch. Ichiro počkal až Toyo spadl na zem, poté vyskočil do vzduchu a svou pravou nohu zvedl nad svou hlavu. Až bude Ichiro dostatečně blízko tak svou pravou nohou zaútočí těsně před Toya.* "Díky síle téhle techniky dostaneš zásah i když tě netrefím. No možná to je moc používat na studenta Akademie Taijutsu téhle třídy." *Pomyslel si Ichiro.*
Toyo: *Když Ichiro strčil do Toya tak Toyo ztratil rovnováhu a poté rychle udělal salto aby alespoň měl další šanci na tok. Zároveň se saltem kopl a svůj kop mířil Ichirovi na hlavu.* "Tak co bratře uděláš? No vsadím se že ten útok nějak odrazí a co pak budu dělat já? To není dobré." *Pomyslel si Toyo.*
Ichiro Npc: "Tak co uděláš teď Toyo? Nejspíše po mě znovu hodí shuriken nebo kunai. Jo to je možné že udělá. No i když nejspíš ví že každý jeho útok odrazím takže by to nejspíše nebude zkoušet." *Pomyslel si a když viděl že Toyo vyskočil na střechu a zaútočil svou pěstí tak se usmál. Ichiro chytl Toyu za zápěstí. Když Toyo zaútočil svým kolenem tak Ichiro pustil Toyovo zápěstí a strčil do Toya tak aby spadl na zem.* "Tak schválně co uděláš teď?" *Pomyslel si Ichiro.*
Toyo: *Když Ichiro hodil své kunaie a ty vyrušily útok shurikeny tak se Toyo usmál.* "Sakra on tam snad bude jenom sedět? No to je jedno zkusím ho alespoň zasáhnout. Problém je že jakýkoliv můj útok on odrazí." *Toyo se usmál vyskočil na střechu Doja poté se napřáhl a zaútočil svou pravou pěstí Ishirovi na hlavu.* "Bratře pokud odrazí mou pěstí tak tě kopnu svým pravým kolenem." *Pomyslel si Toyo a usmál se.*
Ichiro Npc: *Ichiro byl doma a přemýšlel co by mohl dneska dělat. Žádnou misi neměl a tak se doma nudil. Nakonec si vzpomněl že za chvíli přijde Toyo domů.* "Sakra mohl bych bratříčkovi pomoct s tréninkem. Jo alespoň se trochu zabavím. No i když jeho výpady jsou docela jednoznačné. Je celkem zábavné sním trénovat protože v něm vidím sám sebe, když jsem byl v jeho věku." *Pomyslel si Ichiro a šel do kuchyně kde máma připravovala oběd.* Mami až uvidíš Toya tak mu prosím tě řekni aby šel do Doja. Chci si tam sním trochu zatrénovat. *Jen co to dořekl tak se šel obout a poté se vydal do doja. Když byl před Dojem tak vyskočil na střechu. Poté si sedl do tureckého sedu, zkontroloval si jestli má vůbec nějaké kunaie a shurikeny.* "Sakra všechny zbraně jsem si nechal doma. Co budu dělat? Toyo na mě určitě zaútočí jen co mě uvidí." *Ichiro se zhluboka nadechl a s výdechem nahmatal svitek. Rychle ho vytáhl a usmál se.* "Super v tomhle svitku mám zapečetěné zbraně." *Pomyslel si a ze svitku si pomocí KUCHIYOSE TOBIDOUGU odpečetil deset kunaiů. Poté uklidil svitek a všech deset kunaiů si dal do kapes.* "Tak kde jsi? Nebaví mě jen nečině sedět a čekat." *Pomyslel si a poté se usmál protože v dálce zpozoroval Toya. Když Toyo hodil své shurikeny tak se Ichiro usmál a hodil svých pět kunaiů. Když se shurikeny srazily s kunaii tak Ichiro řekl.* To je vše?
Toyo: *Když Toyo přišel domů tak potkal svou matku, která mu řekla aby šel do Doja. Prý tam na něj bude čekat Ichiro. Toyo běžel do kuchyně kde si nandal oběd jenž mamka uvařila. Poté jídlo rychle snědl. Šel do pokoje kde si vzal své pouzdra na shurikeny, kunaia. Také si vzal pouzdro pro makibishi ostny a pouzdro s drátem. Tyto pouzdra si připevnil k opasku na zadní stranu. (k ledvinám) Nakonec šel znovu do kuchyně kde se napil a poté šel na chodbu kde se obul a běžel do Doja. Cestou potkal několik spolužáků, kteří chtěli aby si s nimi šel Toyo hrát. Ten však odmítl aniž by se zastavil. Když Toyo doběhl k Doju tak uviděl svého bratra který seděl na střeše Doja.* "Super nejspíš tady budeme trénovat." *Pomyslel si Toyo a pravou rukou sáhl do pouzdra pro shurikeny. Vytáhl si pět shurikenů a všechny je hodil na bratra.* "Musím se koukat jak odrazí můj útok." Pomyslel si a zastavil se před Dojem.*
Hazuki Taketsu V: --:-:--
Hazuk: *Přijde znovu do doja a nastane harmonie kterou cítil když poprvé vkročil do této tréninkové lokace* ,,Nic se tu nezměnilo" *řekne si sám pro svojí osobu a pokračuje v chůzi, sedne si na okraj dřevěných zdí­ a kouká dolu na zem z vysoké vzdálenosti. Prolétnou kolem Hazuki 2-3 čápy a on se jen kouká jakou krásu ukrývají pod peřím, stromy v dálce jakoby svým šumem šeptali svá vábná slůvka a hory jako by naopak neříkali nic. Teď se cítí na zahájení tréninku a tak se projde doprostřed stavby a udělá pečeť, zkouší novou techniku o které zjistil v jedné z knih v knihovně Mlžné. Technika se jmenuje Kinobori no Waza a Hazuki neustále zkouší­ soustředit chakru do mnoha částech v těle aby se mu podařilo alespoňˆ vyšplhat sloup za pomocí­ nohou. Zkouší to neustále a nic mu nepřekáží­ v tvrdém tréninku*
---: --- (Nauč se ukončovat rpg)
Hazuki Taketsu: *Hazuki vkročí do doja a kochá se krásným, nepředstavitelným a nezapomenutelným výhledem. Přijde k jednomu ze sloupů a párkrát se podívá nahoru, dolu a občas si prohlídne části doja.* ,,Měl bych si asi procvičit novou techniku co nám dnes ukazovali na akademii..." *Hazuki se zamyslí a začne si trénovat techniku Bunshin no Jutsu a přitom se nesmírně soustředí. Vánek vane a uklidňuje Hazukiho mysl. Chakra proudí celým jeho tělem a on jí cítí i na konečkách jeho prstů u nohou. Jeho trénování vypadá nadějně a po pár nepodařených pokusech se mu zadařilo udělat jednoho klona co alespoň stojí.*
---: ---
Hishigata Joo: *Prekvapenie za prekvapením. Aspoň tak mu to teraz pripadalo. Veď mu zrazu bolo oznámené, že tréning skončil a on si má zájsť do nemocnice. Problém je, ako môže ísť do nemocnice, keď ich nemá ani len ako vyplatiť? A asi ho na úceť Mizukage nevyšetria. Tak či onak, neplánoval ešte skončiť. Možno z neho neskutočne tieklo ako bol spotený a sotva sa od únavy držal na nohách, no plánoval to aspoň párkrát ešte vyskúšať. Nanešťastie, už nedosahoval také výsledky. Nebol schopný tak prudko vybehnúť, ale s technikou to nemalo nič. Veď postupoval rovnako ako predtým. Ibuki očividne vedel, prečo tréning ukončil. On to ale aj tak zabaliť nemienil. Namiesto toho si rozhodol dať párhodinovú pauzu, pri ktorej len tak sedel a v hlave sa snažil si usporiadať všetky tie myšlienky. Doteraz bola jeho najväčším problémom Saitova parta a teraz zrazu mohol skutočne prísť o život. Neplánoval len tak sedieť, keď naberie dosť síl, tak si to ešte párkrát vyskúša. A že sa do nemocnice dostane až okolo polnoci? Čo už. Horelo v ňom nevýdané odhodlanie a keby ho uhasil, tak by také už asi nezískal.*
Ibuki (NPC): *Ibuki se usmál když jeho rada přinesla trochu větší úspěch než normálně. Následně se podíval ven a všiml si že už se stmívá tak si jen povzdychl.*Hej !! Stejně už nemáš dost Chakry pro dnešek to balíme tak už zmiz.*To už Ibuki vycházel ze dveří Doja ale mezi nimi se zastavil a otočil se na Hishigatu.*Zajdi si do nemocnice nikdo ti nezakázal tam jít.*Řekl Ibuki a následně se jen Shunshinem začal přesouvat pryč přesněji aby podal hlášení jak to zatím s její zbraní vypadá. Samozřejmě že moc spokojená není protože jí je jedno jak postupuje jediné co jí zajímá je zda to do limitované doby stihne nebo ne. Ibuki následující 3 dny nechá Hishigatovi pokoj ale není to ani tak aby si mohl odpočinout ale hlavně aby se mu dali dohromady záda. Samozřejmě ho hlavně zajímá zda bude trénovat Kinobory no Waza i přes to že nebude mít za zády Ibukiho. Ten ho totiž samozřejmě bude sledovat protože ho to zajímá jestli to trénovat nadále hodlá i ty 3 dny co se neuvidí a bude mít prakticky odpočinek.*
Hishigata Joo: *Celú radosť z toho, že aspoň sa tam dokázal postaviť na stenu mu skazil Ibuki svojou poznámkou. Nemohol sa však naňho hnevať. Teda mohol, ale nie teraz a za toto. Veď sa mu odhodlal dokonca poradiť a opraviť ho, čo by od neho nikdy nečakal. Nezostávalo mu nič iné, ako svoj odpor prekusnúť a vložiť sa do toho. Čo by dal teraz za to, aby sa mohol vrátiť mesiac dozadu a znovu len kradnúť. Zrazu mu ten život prišiel jednoduchý. Nie ľahký, ale jednoduchý. Veď tie dni boli rovnaké, predvídateľné, jediné, čo sa v nich menilo, boli jeho obete. A teraz toto. Snaží sa zo seba urobiť niekoho, kým nie je. Tvári sa ako budúci ninja a pritom o to vôbec nestojí. Nemá žiadne presvedčenie a cieľ. Robí to len preto, aby prežil. Aspoň niečo sa teda nezmenilo vstupom Mizukage do jeho života. Predklonil sa a bolestne zasyčal, keď sa mu tričko odtrhlo od chrbáta. Potreboval sa však oprieť a oporu našiel v kolenách, o ktoré sa oprel dlaňami. Nevedel chakru používať a zbytočne ňou plytval, tak nečudo, že mu dochádzala. Okrem toho bol aj fyzicky vyčerpaný, keďže jeho telo nedostalo v poslednom týždni poriadny oddych a psychicky na tom nebol tiež najlepšie. Predsa sa ale snažil zariadiť podľa rady čiernoodenca. Predstavil si chakru ako rôzne sa točiacu rieku, raz klesajúcu a raz stúpajúcu, zatiaľ čo jeho telo bolo koryto. Koryto, ktoré upravilo ten tok do chodidiel a upravilo silu toku svojou šírkou, ale ďalej už viac tok rieky neriešilo. Bola to zvláštna predstava, ale ak nič iné, tak ju mohol aspoň otestovať. Vykašľala sa na nejaké sústredenie alebo rozdýchavanie, pretože to by bolo príliš strojené. Toto malo byť prirodzené. "Som koryto..." Prudko sa narovnal a ešte prudšie vyštartoval proti stene. Urobil prvý krok. A hneď druhý. Tretí. Vybehol nepochybne aspoň do polovice steny, keď sa niečo zvrtlo. Pravdepodobne koryto na moment vyschlo a nevedelo tok obnoviť. Ale už len samotný tento úspech bol neskutočným úspechom a krokom vpred. Síce bol aj dopad teraz tvrdší, ale z tej výšky sa mu aspoň podarilo urobiť salto a tak nedopadol na chrbát. Síce sa mu nepodarilo dokonale a dopadol tvrdo na nohy, ale vždy lepšie ako takto padnúť na chrbát. To by už len tak nerozdýchal.*
Ibuki (NPC): *Ibuki musel uznat že to s tou vodou byl celkem dobrý nápad protože jde vidět že mu to jde ihned lépe ale nakonec to není žádná sláva.*Musí to být přirozeně. Ty tu Chakru nutíš ale ty prostě musíš si ji představit jako přirozený koloběh tvého těla a tak ji v mírném množstvím odeber a přesuň do chodidel kde ji necháš kolovat.*Poradil mu Ibuki upřímně doufal že to dnešní proces urychlí protože musel uznat že tímto tempem dnes v Doju stráví víc času než dnes plánoval ale tak rozkaz od Mizulkage je absolutní a musí se uposlechnout.*
Hishigata Joo: *Už očakával nejakú opovrhovačnú pripomienku, ale v podstate mu bolo vyhovené a ešte dostal aj radu. Teda, bola to vyhrážka, ale on to bral skôr ako radu, že nemá plytvať vodou. A to rozhodne nemienil. Sotva čutoru zachytil, okamžite si ju otvoril a s chuťou sa napil. Teda, s chuťou, ale prezieravo pil po malých glgoch, pretože tak tiekla voda jeho ústami pomalšie a viac stihla osviežiť, ale zároveň to bol preňho psychologický efekt, že dlhšie pije. A to si odpil minimálne. Čutoru potom zavrel a odložil bokom, aby mu neprekážala pri tréningu. Koniec koncov, Ibuki povedal, že si ju môže nechať. Znova prešiel k drevenej stene a na moment zavrel oči. Sústredil sa a teraz si to skôr predstavoval práve ako tú prísavku, za ktorú považoval chakru. Nebola to však prísavka bežná, keďže sa dokonale prispôsobovala jeho chôdzi a zároveň sa ľahko odlepila,keď chcel nohou prekročiť. To bola však perdstava. S hlbokým nádychom otvoril oči, zložil jednoduchú pečať, ktorú si predtým všimol na obrázku v knihe, aj keď jej meno si nepamätal, mala mu pomôcť so sústredením chakry. Následne už vykročil. Síce opatrne, no zároveň nie spomalene. Musela v tom byť istá razantnosť, aby nemohol sám seba spochybniť. To sa mu aj podarilo, keď sa mu noha na stene zachytila a dokonca vykročil nohou druhou. Aj tá sa dokonca zachytila, čo bol zatiaľ asi najväčší úspech, no šťastie plynúce z tohto úspechu rozhodilo jeho sústredenie, aj keď si to neuvedomoval, a ako chcel spraviť krok prvou nohou prilepenou na stene, tak chakra príliš oslabla, neudržal a znova skončil na zemi. Sklamane si povzdychol, ale hneď sa vytiahol na ubolené nohy. Minimálne už musel byť vyčerpaný aj zo stáleho vyskakovania na nohy po pádoch. Opakoval rovnaký postup ako predtým a teda dosiahol aj rovnakého úspechu, no po prvom kroku takisto skončil na zemi, keďže teraz sa sústredil až príliš a chakry dal teda priveľa. Očividne mu zostávalo vyriešiť asi ten najzávažnejší problém tejto techniky, balansovanie a správny pomer chakry. To sa dá ale vyriešiť len opakovaným skúšaním a presne to aj robil.*
Ibuki (NPC): *Ibuki to celou dobu pozorně sleduje. Ty pokusy no je to zatím opravdu marné když vezme v potaz jak dlouho tam ještě jsou. Ale zase když vezme v potaz i to že ho musejí bolet ty záda a k tomu má jistě žízeň tak se mu musí soustředit ještě hůř. Když tedy požádá o vodu tak jakoby chvilku přemýšlí ale nakonec beze slov vytáhne čutoru a hodí mi ji. Vody je tam ještě dost minimálně z poloviny je ještě plná.*A hlídeji si ji tohle si nech ale pamatuj že další už nikdy nedostaneš..*Dá mu takové menší varování aby věděl dopředu jak na tom teď je.*A teď jestli teda už můžeš tak pokračuj ..
Hishigata Joo: *Bol natoľko zažratý do svojho myslené obrázku, až skoro prepočul tú radu. Veď radu od bukiho v živote neočakával, ale v podstate to rada byť ani nemusela. Mohlo to byť len opätovné vysvetlenie techniky, keďže predtým moc nedával pozor. Alebo čokoľvek iné. Snažil sa prepojiť to, čo sa doteraz naučil - takže skoro nič - s tým, čo mu poradil tréner. Niežeby sa mu to hneď podarilo, ale úspech tam už bol, keď sa noha zachytila. Akonáhle chcel vykročiť druhou, stratil sústredenie, chakra okolo nôh zmizla a on tvrdo dopadol na chrbát. Bolestivo zaskučal, keďže si stále otváral rany po zbičovaní, ale hneď sa zase bral na nohy. Zápästím si otrel pot z čela a znova premeral svojho nepriateľa. Stena to nebola nijako extra vysoká, ale očividne mu dá ešte nepekne zabrať. To mu nanešťastie vyskočil v mysli iný obrázok, obrázok zaháňajúcej sa Mizukage a rýchlo pochopil, že toto zvládnuť proste musí. A preto to stále skúšal. Niežeby sa mu začalo dariť, ale aspoň sa od steny vždy odsotil keď strácal balans a stočil to tak, aby dopadol hlavne na zadok a nie na chrbát. Ak nič iné, stane sa aspoň majstrom v padaní. Dôvod na pád bol rôzny, buď dal chakry primálo a sa chodidlo odlepilo, priveľa a tlak stenu popraskal a noha sa pohla, čím spôsobila pád, alebo jednoducho nevedel, ako správne vykročiť nohou druhou. Ani tie myslené obrázky, ktoré mu pomáhali sa sústrediť, už príliš nevedel upraviť. Jediným šťastím bolo, že nepadá kvôli rozptýleniu. Môže len dúfať, že poškodenie vznikajúce na stene mu nedajú k úhrade, keďže nemá ani cent. Dokonca od začiatku tréningu nemôže ani kradnúť a zásoby, ktoré si prezieravo tvoril sú čoraz tenšie a tenšie. Jednoducho nerátal s tým, že ich bude tak skoro potrebovať.* Vodu... *Precedil rozhorčene. Nerobil to rád, ale veď ubehli už hodiny od rána a on odvtedy nič nepil. Už pri klikoch ho černoodenec s vodou provokoval a vtedy tomu odolal, no teraz sa už napiť proste potreboval. V ústach mal neskutočne vyprahnuto a predsa len bolo otravné, aby sa musel sústrediť aj na zaháňanie smädu.* Dovoľujem si požiadať o vodu na osvieženie úst. "A spláchnutie neúspechu..." *To druhé si dodal našťastie len v duchu, aj keď to isté si pravdepodobne myslí aj Ibuki.*
Ibuki (NPC): *Ibuki sledoval jak to jeho ,,žák,, zvládá teda spíš nezvládá ale malej pokrok udělal. Ibuki ale seskočil zase na zem nechtěl tam vyset celé hodiny hlavou dolů. Následně tedy jen stál bokem a sledoval to. No přemýšlel zda mu má poradit nebo ne. Ale když uběhlo už něco kolem 80-ti minut.*Soustřed Chakru do chodidel a udržuj ji tam v poměru který si musíš odhalit.*Řekl to spíš jen sám pro sebe i když to byla rada ale nechtěl aby si Hishigata začal myslet že Ibuki je snad mkkej. A proč byl vlastně takovej ? Protože takto se naučí věci rychleji než kdyby mu to naservíroval. Ne že by byl zlej ale prostě byl tvrdej ale je zase fakt že se v tom často vyžíval. Následně sledoval jak to Hishigata zvládne dál.*,,Hm on a je Jinchuriki ? No doufám že mi ho Mizukage-sama nedá na krk na furt.“
Hishigata Joo: *Dobre si uvedomoval, že to ani zďaleka nebude tak ľahké, ako mu to predvádza tréner, ale tá ďalšia poznámka ho doslova zamrazila. "Vysvetlil? Kedy? Kedy mi o tom hovoril?" Hrabal v pamäti a skutočne si uvedomil, že mu niečo hovoril, no vtedy sa zarazil pri slove chakra a úplne vypol. Teraz sa za to preklínal, pretože si bol istý, že mu to Ibuki nezopakuje. S povzdychom došiel k stene doja a zúfalo hľadel na svojho súpera - drevenú stenu. "Takže, jediné čo viem je, že na to využívam chakru. Chodím po nohách, tak ju logicky musím smerovať tam, ale ako, to je záhada..." Snažil sa to nejako rozpitvať v duchu, ale moc sa mu to nedarilo. Akoby aj mohlo? Veď si to snažil vysvetliť a to to sotva videl. Aby toho nebolo dosť, bolo to prvýkrát, čo videl techniku. S nádychom si predstavoval, ako nejaký prúd energie presmerováva do chodidiel, ktoré ním obkolesuje. Po chvíľke sústredenia sa rozhodol položiť nohu na stenu. Stalo sa však niečo nečakané. Nič. Teda, nebolo to až tak nečakané, ale modlil sa aspoň za niečo. Tak teda pokračoval, stále znovu a znovu kopal do steny a povzbudzoval sa v duchu. Pri jednom kope, keď ako ak dokázal tú chakru tam nejakým zázrakom vážne presunúť, padol na zem. Pri pokladaní nohy to spôsobilo tlak na drevo, to zapraskalo a on sa zľakol a padol. Vážne úbohé. A prečo to vôbec vyvolalo tlak? Lebo on sa nesústredil na udržanie chakry okolo chodidiel, on ju tam proste sústredil a tá sa teda uvoľňovala. Po opakovaných pokusoch ale túto záhadu odhalil, lebo bol vyčerpaný ako po tých klikoch a to v podstate teraz žiadnu námahu nepodstupoval. "Tak takéto to je? Manipulovať s chakrou?" Všetko to preňho bolo zatiaľ len o sústredení sa na myšlienkové obrazce, ktoré predstavovali sústredenie a ovládanie chakry. Akokeby nechal vykonávanie práce na podvedomí, zatiaľ čo vedomie sa sústredilo na prácu. Divná metóda, ale niečo na nej bolo. "Takto to nepôjde..." Povzdychol si a zhlboka oddychoval. Nevedel, koľko minúť ubehlo, či desiatky, či hodiny alebo sotva dve minúty. Príliš sa sústredil a všetku pozornosť smeroval len na to. Aj keď teraz v mysli ten obrazec prekresloval. "Nemôžem ju len bezmyšlienkovito presúvať. Skôr si z nej potrebujem vytvoriť niečo ako lepidlo, ktoré drží na chodidle a zároveň drží chodidlo na stene..." Áno, táto predstava bola už lepšia, ale stále v nej bolo príliš veľa dier.*
Ibuki (NPC): Hmm ale dobře můžeš si ji půjčit aspoň bude o nepříjemnost méně.*Odpověděl mu Ibuki na otázku zda si může knihu půjčit. Následně věnoval Hishigatovi dlouhý pohled.*Ano to je ono ale tvůj úkol je abys se dokázal stropu jen dotknout. Stačí když pomalu vyjdeš k hranici mezi stropem a stěnou a rukou se stropu dotkneš. Takže jak se to dělá jsem ti už řekl takže teď to zkus.*Řekl jak nečekaně chladným hlasem a sledoval jak to mladíkovi půjde.*
Hishigata Joo: *Dobre si uvedomoval, že to tak ľahko nedokončí a najradšej by si tú knihu nechal požičanú, aby si čo najlepšie osvojil všetky pojmy. Presne toto ho doviedlo k nápadu, ktorý sa odhodlal navrhnúť, až keď sa ho opýtal.* Zatiaľ som asi na nič také nenarazil, ale myslím, že tie základy som si už prečítal a ak by bolo možné si nechať knihu požičanú, tak by sme mohli prejsť k tréningu. *Navrhoval to len nerád, keďze tričko mal nepríjemne nalepené na chrbte kvôli zaschnutej krvi a chrbát ho stále bolel a pri každom pohybe protestoval, no nemohol inak. Ak by Ibuki odhalil, že sa pri čítaní knihy ulieva a kvôli tomu by sa tréning nedajbože odložil, tak by ho dal asi zaživa stiahnuť z kože. Po dočítaní strany si pozrel číslo strany, ktoré si vryl do pamäti ako miesto, kde skončil a postavil sa. Až teraz si všimol, čo Ibuki medzičasom spravil.* Toto je tá technika?
Ibuki (NPC): *Ibuki se do svého výtvoru tak zabral že Hishigatu už nějak nebral na vědomí. Asi po půl hodině měl svůj výtvor dokončený tak se podíval na Hishigatu jak čte..*Je ještě něco s čím by jsi chtěl poradit nebo vysvětlit ? Chtěl by jsem abys se tu techniku začal učit aspoň dneska. Čemu ještě nerozumíš ? *Zeptal se Ibuki a následně se postavil protože ho už nebavilo jen tak sedět tak šel prostě přímo ke stěně a u ní prost na ní přešlápl a vyšel ji až nakonec přešlápl i na strop a stál hlavou dolů na stropě a díval se na Hishigata.*
Hishigata Joo: *Toto vysvetlenie ho ani zďaleka neuspokojilo, no nemal žiadne právo sa sťažovať. Veď by si tým nič nepomohol a aj tak to bolo lepšie vysvetlené ako informácie v tej knihe. Aspoň mu to tak zatiaľ prišlo. Nevedel, čo všetko tam naňho čaká, keďže už tak si prečítal základné vysvetlenie chakry a ako sa dopĺňa, nejaký základ techník a ich rozdelenie na druhy, jednoduché vysvetlenie druhov a následne ešte vymenovanie základných elementov a ich výhody i slabiny. Nemal ani poňatia, že ďalej je popísaný spôsob života shinobiho v službách dedine a zároveň vysvetlenie stupňov pri misiách. A nakoniec sa tam mohol dočítať aj o pojme nukenin a o tom, o aký odpad sa jedná. škoda len, že z toho vysvetlenia pravdepodobne nepochopí, že tak sú označovaní určití ľudia.*
Ibuki (NPC): Kekkei Genkai jo ? No je to prostě vlastnost s kterou se narodíš. Prostě abys to pochopil tak dokážeš ovládat speciální techniky, které nikdo jiný bez toho Kekkei Genkai nedokáže ovládat. To by ti asi mohlo stačit.*Vysvětlil mu Ibuki a pokračoval ve své malbě. Jeho obrázek bude ve výsledku vlastně obrázek na kterém je Hishigata probodanej asi deseti katanama. Celkem se mu ten obrázek líbí a tak to začne stínovat aby to bylo fakt dokonalé.*
Hishigata Joo: *Keď dostal tú ponuku, tak neveril svojim vlastným ušiam. Najprv sa obával, že to je len pasca, pričom by ho za nevedomosť potrestal, ale keď sa nad tým tak zamyslel, tak toto nedávalo žiaden zmysel. Chvíľu sa odhodlával a párkrát naprázdno otvoril ústa, ale nakoniec nabral odvahu a opýtal sa.* Ehm... to... ono... Kekkei Genkai, čo to znamená? Píše sa tu, že je to vrodená schopnosť, ale čo to má vlastne predstavovať? *Začal neisto a slová sa mu hľadali ťažko, ale nakoniec svoju otázku len tak vychŕlil. Ani na chvíľu však neodvracal zrak od knihy a snažil sa pokračovať i naďalej.*
Ibuki (NPC): *Ibuki se zamračí ale nějak nekřičí ví že by chtěl zázraky a tak prostě hodlá čekat než to dočte.*Když nějakému pojmu nebudeš rozumět tak máš povolení se m zeptat co to znamená.*Řekl Ibuki chladným hlasem. Sice mu to nabízel nerad ale musel uznat že to aspoň trochu to jeho pochopení urychlí. Jsou tam pojmy kterým nemusí rozumět a on nemá jak by je mohl znát. A takto aspoň ušetří mnoho času.*
Hishigata Joo: *Nebolo to preňho vôbec oddychové čítanie. Veď žiadnemu z tých odborných názvov nerozumel a hoci to boli len základy, preňho to bolo už príliš. Možno vedel čítať dobre, ale samozrejme, že to trvalo, keď skoro každú vetu si musel čítať viackrát, aby tomu pochopil. A moc nepomáhalo ani to, že vedľa neho bol Ibuki a stopoval mu v podstate čas. Keď ho vyrušil od čítania, tak nad tou otázkou prekvapene pregúlil očami. "Robí si srandu? Ako to mám tak rýchlo prečítať?" Odvrávať mu však nemohol a tak bol dlhšie ticho, než našiel tie vhodné slová.* Bohužiaľ, očividne to ešte chvíľu potrvá, než sa dostanem na koniec... *Ani náhodou to nevzdával, snažil sa čítať ešte rýchlejšie, no to malo za následok, že mu občas vypadlo nejaké slovo a potom musel čítať vetu nanovo, aby jej porozumel.*
Ibuki (NPC): *Ibuki nadále už nenadává posadí se nedaleko a čeká. Musí počkat až si tu knihu Hishigata přečte. Potřebuje aby Chakru pochopil. Jinak další trénink nemá absolutně žádný smysl. Následně si vytáhne skic a začne si do něj tužkou něco kreslit aby zahnal tu dlouhou chvíli než to Hishigata dočte.*Už to máš přečtený ? *Prskne po něm Ibuki celkem podrážděně.*
Hishigata Joo: "Sedieť počas tréningu? Je to len sen alebo čo?" *Protestovanie nebolo na mieste a preto urobil presne, ako mu bolo rozkázané. Len si sadol a čakal. Nemusel čakať ani dlho a už sa tam objavil druhý maskovaný, ktorý niesol akúsi knihu. V ďalšom momente mal čo robiť, aby tú knihu zachytil. Nakoniec sa mu to podarilo, ale nepekne mu chruplo v zápästí a bolela ho aj dlaň od nárazu. "Nevie ani poriadne nadávať. To Saitova skupina lepšie kľaje..." Nevedno, či to bola urážka alebo poklana. Samotný Hishi sa nad tým príliš nezaoberal. Veď to bral ako sen, tak prečo si nezačal čítať v knihe kúzel? Okamžite ju otvoril a pustil sa do čítania. "Chakra je zjednotenie a uvedenie do harmónie fyzickej a psychickej energie..." Moc tým slovám nerozumel, predsa len, boli to odborné texty, ale aspoň sa tváril chápavo. A úplne sa do toho ponoril, keďže každú chvíľu prechádzal na novú a novú stránku knihy.*
Ibuki (NPC): Sedni si a okamžitě !!*Zaječel Ibuki a ukázal Hishigatovi na jednu z laviček. Netrvalo to dlouho a už se tam objevil klon s knihou. Originál si knihu vzal a následně se klon rozpustil v obláček dýmu. Následně přišel k Hishigatovi a ve zdálenosti jednoho metru se zastavil a knihu mu následně hodil a tvrdě a přímo do obličeje a kniha měla celkem tvrdou vazbu takže pokud to nějak nevykryje tak ho to jistě bude velmi bolet.*Čti a pořádně a zapamatuj si to !! Jinak tě fakt zabiju !! Už tě mám dost jak tvoji ¨malý inteligence tak tvůj hloupej ksicht !!
BlueBoard.cz ShoutBoard