Přidej zprávu »
--: --
Naomi: Tak se měj, jdu tě zaspat jako Ninju Sora no Sato a tak podobně abys tu byla oficiálně vedená a další blbosti tak se měj Yuzu. *Poví klidně a vyrazí na cestu za určitými lidmi aby to tam vše zařídila a nakonec se pomocí Kamui stejně přesune do své Kamui dimenze ze které se po převlečení do samurajského opět přesune do normálního světa nicméně vyjde z prázdna v Pevnosti Samurajů. *
Yuzuki: *Kývla a následovala jí. Když se dostaly do komnaty usmála se.* Děkuju, je to pěkné. A... určitě zesílím. Nezklamu tě. Můžeš se na mě spolehnout. *Yuzuki se cítila v novém domově celkem útulně, bylo to tu hezké a tak. Doufala že tyto pocity přetrvají.*
Naomi: To bude asi pro dnes všechno, pojď ukážu ti kde jsou tvé komnaty ve kterých budeš bydlet. *Poví s klidem a vydá se přes palác k části kde jsou obytné části a tam najde jedny volné, otevře dveře a vstoupí společně s Yuzuki dovnitř. Sice to je velmi pěkné a ne zrovna levné ale s komnatami Naomi nebo Toshira se to nedá srovnávat. *Tohle bude tvůj nový domov.
Yuzuki: Jistě... můžeš se na mě spolehnout. Naomi.....-sama Budu.... budu.... budu A rank! *Vyhoupne ze sebe Yuzuki a poté se porozhlédne po nádherném sále.* Je... je to krása. Těším se. *Usmála se Yuzuki.*
Naomi: Nejdřív musíš během misí prokázat svou sílu a užitečnost, hold budu počítat s tím že až se příště uvidíme budeš minimálně rank B (Jounin) nebo rank A (Sanin). *Naomi je v tomto celkem optimistická, moc si nepřipouští že by se snad Yuzuki během té doby nijak nerozvinula nebo nezlepšila. *Tak tohle je trůnní sál. *Poví a zastaví se, nechá Yuzuki aby si to tu mohla krásně prohlédnout ( odkaz » ). *Tohle je můj trůn Yuzu-chan.
Yuzuki: Aha... no. *Yuzuki se na ní podívala.* Již mám dvě povolání takováto... jsem vědec... a mučitel. *Odkašlala si Yuzuki.* To jediné se mi zamlouvalo... *Yuzuki se na chvilku odmlčí.* Ale strážce... či správce... já... ráda bych, moc ráda. Hlavně když to bude pro tebe. *Usmála se Yuzuki.*
Naomi: Nikdo nemůže být všech no, dokonce ani já nemohu být úplně všechno. Musíš si vybrat jeden směr jakým se budeš ubírat a pak i druhej směr kterým by ses ubírala ve svém volnu, říká se tomu tuším primární a sekundární povolání. Pokud budeš v tom co si vybereš opravdu dobrá tak tě lidé budou respektovat a tak podobně, nicméně jednou bych z tebe ráda měla strážce králů a královen této Země, natolik ti věřím že bych ti tohle svěřila nebo bych z tebe možná jednou ráda udělala jednoho ze správců, víš králové a královny sice vládnou samy ale neřeší vše mají několik správců různých odvětví, kteří mají velká práva a konají ve jménu královny nebo krále a těm dvoum pak jen podávají různá hlášení. Dá se říct že po královské rodině jsou to nejvýše postavené osoby.
Yuzuki: *Pozorně Naomi poslouchala a prohlížela si vše co jí ukázala. Bylo to tu pěkné, alespoň jí to tak přišlo.* Jakým ninjou? *Yuzuki byla zaskočena, nikdy jí nikdo takovou otázku nepoložil.* No... já po pravdě ani nevím... nejraději bych chtěla být... všechno a ve všech směrech. Chtěla bych být prostě někdo... před kým budou mít všichni kdo mne potkají respekt. Ale... jinak netuším jak odpovědět... opravdu nevím. *Sklonila hlavu.*
Naomi: Postavení? Prozatím žádné jen blízká přítelkyně královny, která má díky tomu konexe bez kontrol chodit do Sora no Sato a do paláce nicméně pokud jde samotné postavení mezi ostatními tak to si musíš vysloužit. *Odpoví a vyrazí na cestu po paláci kdy ji ukazuje všelijaké krásné obrazy, které mají cenu několika tisíc ryo, různě zdobená okna a další sošky jejichž cena je také dost vysoká. *Jakým Ninjou se chceš stát? Myslím jakým oborem nebo povolání se chceš ubírat.
Yuzuki: No... jo. *Kývne Yuzuki a povyzkouší si nějaké boty. Ty které jí nejlépe padly si nasadila obě a šla za Naomi.* Tak tedy... můžeme jít. *V tom Yuzuki něco došlo.* A jaké vlastně budu mít postavení? "Nemůžu tu přeci být jen tak..."
Naomi: Konečně hezky oblečená, sice to není ten nejlepší kus co jsem našla ale upřímně si myslím že to je lepší než to cos měla. *Poví Naomi směrem k Yuzuki ohledně toho oblečení co má nyní na sobě. *Tak tedy jdeme, jen se musíme obout. *Poví a nazuje si jedny botky a počká na Yuzuki, má jich tam na výběr opravdu mnoho a tak nebude nouze o to nějaké si půjčit. *Tak teda jdeme?
Yuzuki: No... ráda bych kdyby jsi mě tu provedla. Abych věděla kde co je... a tak. Však víš. *Usměje se a prohlíží se v tom v čem je právě oblečená. Není moc zvyklá na tento styl oblečení ale špatné to není. Je to takové lehké a celkem dobře se v tom pohybuje.*
Naomi: Co teď? Možná bych ti to tu mohla ukázat co? Nebo chceš zůstat jen tu a promluvit či tak nějak? Záleží na tom co bys ráda dělala, já tu totiž nezůstanu dneska se ještě musím vrátit zpátky do pevnosti kde žiju během svého tréninku.
Yuzuki: *Namířila si to rovnou do koupelny kde ze sebe sesypala mokré, těžké oblečení nasáklé vodou a vlezla pod sprchu, samozřejmě nahá. Když dokončila sprchu, tak se usušila a oblékla si to co jí Naomi přichystala. U prsou to bylo trochu více na těsno ale co se dá dělat. Jinak jí to sedlo. Vydala se zpět za ní.* Umm... a co teď?
Naomi: Utíkej do sprchy já ti přinesu nějaké věci, jen budeš vypadat trochu na vyšší úrovni mám tu hlavně věci co nosím jako královna nebo když se někde prezentuji ale zkusím ti najít i něco v čem se budeš cítit příjemně. *Poví a začne se přehrabovat ve svých věcech ale předtím se ještě svlékla (do naha) a zamířila si to do koupelny kde bude nejspíš Yuzuki ale Naomi to moc nevadí a pouze se rychle usuší osuškou a své mokré věci tam položí někam stranou na osušku. Poté opustí koupelnu a vezme si nové věcí, které si oblékne ( odkaz » ). Ještě se jednou vrátí do koupelny ale tentokrát s věcmi pro Yuzuki ( odkaz » ). Poté opustí koupelnu znovu a jen si počká dokud Yuzuki nedokončí svou sprchu, nicméně přemýšlí kde by se mohla dostat ke svitku klanu Nishi. *
Yuzuki: Emm... *Nechápala kudy nebo jak se tu vzali. Ale než se stihla na něco zeptat tak Naomi spustila první.* No... dobře. Bohužel mám jen toto. Ale hned si dám sprchu, díky. *Tekla z ní celé voda a tvořila se kalužička dešťové vody.* A... mohla bych mít prosbu? Sehnala by jsi mi prosím svitek... klanu Nishi?
Naomi: Prší na celém světě zlatíčko, proto musím do Temného Světa, ten déšť je předzvěst konce světa. Pokud to nezastavím celá planeta vymře a nikdo nepřežije, zemřeme na nedostatek jídla a nakonec na nedostatek místa kde vlastně žít. *Poví ohledně toho a aktivuje svůj Eternal Mangekyou Sharingan a za použití levého oka se společně s Yuzuki přesune do své dimenze (Kamui) a stejným způsobem se vrátí do normálního světa, nicméně vystoupí z prázdna přímo u ní v komnatách v paláci ve městě Sora no Sato. Její komnaty jsou rozlehlé a velmi přepychové od nábytku po různé obrazy a další dekorace. *Pokud chceš můžeš si dát sprchu, mohu ti půjčit i nějaké věci pokud nic nemáš.
Yuzuki: Hmmm. *Podepřela si bradu a chtěla nad tím přemýšlet. Přemýšlela dlouho a poté se pouze usmála.* Nechápu to. *Povzdechla si a celá smáčená se prohlédla.* Je nějaké místo kde neprší? *Yuzuki si na něco vzpomněla, strhla si z ramene rudý šátek a hodila ho do vody který potom po vodopádu spadl dolů a plaval někam.* Tak... *Vzala si své věci.* Myslím že můžeme vyrazit... někam. Třeba do toho paláce. *Usmála se. Už se nemohla dočkat až to uvidí.*
Naomi: Král to není, králové a královny neexistují, Země Nebe je první Zem na celém světě která zavedlo takový systém vlády. Říká se tomu monarchie, nicméně abych pravdu řekla tak to je muž co mě trénuje v Pevnosti Samurajů, je to vůdce samurajů a jmenuje se Toyi. Nicméně zatím se brát nebudeme je to teprve krátké co jsem s ním začala nějaký vztah a myslet na nějakou svatbu je příliš brzy, nicméně jak bych to popsala. Pořád bys chtěla být té osobě blízko ale ne protože jí dlužíš nebo tak nějak ale protože ti je u té osoby příjemně a každý den kdy u té osoby nejsi je pro tebe utrpení a chceš u něj být opět znovu, když jsi v jeho objetí cítíš se v naprostém bezpečí a máš pocit že veškerý čas světa by se mohl zastavit a na ničem a na nikom jiném vlastně zrovna nezáleží. Víš neumím to vysvětlovat ale prostě až se zamiluješ tak to poznáš, vše je to o tvém srdci.
Yuzuki: *Zadívala dlouze se jí do očí.* Rozumím. *Usmála se.* Jsem za tebe šťastná. *Stále na ní dlouze hleděla s úsměvem.* A... kdo to je? *Zamyslela se Yuzuki.* Je to nějaký král? ... Nebo něco podobného? *Rozzářili se jí oči když jí právě přišla na jazyk jedna myšlenka.* Budete se brát? Jaké to je se zamilovat? Je to dobrý pocit? *Yuzuki to vše vyvalila na jeden nádech a teď lapala po dechu.*
Naomi: Organizace mě nezajímá, pokud budu muset celou ji zničím ale momentálně je Inazuma můj nepřítel, vyvraždila jsem mnoho jejich poddaných a tak dále. Nicméně teď jdu k tomu co jsem ti vlastně chtěla říct, uhm víš pamatuješ co jsme si tehdy užily u tebe v pokoji? Ten náš společný sex a tak dále? To už se nebude opakovat, protože jsem se zamilovala do jednoho muže a chci mu být věrná, proto mezi námi nemůže být vztah na takové úrovni, řekněme nějaký sex či tak podobně už nebude možný.
Yuzuki: No... rozumím. *Řekla Yuzuki potichu a pozorně jí naslouchala. To o těch misích a tak... s tím programem. Zní to pro ní dobře.* Dobře, to bude dobré. *Voda jí stékala po vlasech a oblečení, taktéž po obličeji když se obličejem odtáhla od ní.* Klidná? Já... no nerozumím co tím myslíš... proč bych měla být klidná... *Řekla tichým hláskem.* Ale... budu klidná. Jen netuším... mělo by mě něco... no... nevím to slovo... rozčílit... či podobně? *Otřela si mokrým rukávem mokrý obličej.* A... co organizace? Nebudou mě hledat... nebo mě chtít zabít. Musela jsem slíbit věrnost... ale udělala jsem to jen kvůli tobě ale já půjdu s tebou.
Naomi: Promiň ale to nepřipadá v úvahu, musíš pamatovat na to že nejsi můj ocásek a upřímně nejsi dost silná abys tam přežila a i pro mě bude docela náročné tam zvládnout bojovat, natož tě tam hlídat Gomene. *Naomi si je vědoma toho že to jsou krutá slova ale bohužel pravdivá, přecijen sama Naomi se připravuje už asi rok na to aby tam mohla jít. *Já sama se připravuju už asi rok a stále nejsem připravena. *Odpoví s klidem a přitom s naprosto milým úsměvem. *Budeš mít možnost zesílit, v Sora no Sato jsou různí Ninjové a tak tě přiřadím do programu Ninjů, kteří proti sobě pravidelně bojují a tím získávají zkušenosti z bojů a tím získávají na síle, navíc budeš ve jméně té vesnice plnit mise, to ti taky pomůže nakonec zesílit neboj se jo? Mimochodem je tu něco co bych ti ještě ráda řekla ale prosím slib mi že budeš klidná dobře?
Yuzuki: Aha... ale... *Yuzuki pozvedla hlavu a zatvářila se vážně.* Já bych chtěla jít s tebou... nechci aby jsi mi znovu zmizela. *Yuzuki se jí pevně držela.* A... potřebuju být silnější... musím být silnější... *Klesla hlavou.* Na chuuninských zkouškách... jsem tak trochu... selhala... sama pro sebe... cítila jsem se v tu chvíli tak... slabá. Zklamala jsem sama sebe... a asi i tebe protože jsi ve mě věřila. Nechci cítit to že prostě s tím nemůžu nic dělat jako kdyby to bylo předem takto určené ale... já ten pocit nechci zažívat... že něco nedokážu že prostě nastane situace kde nebudu moct udělat vůbec nic. Proto potřebuju být silnější a... potřebuju pomoc protože cítím že sama to nedokážu.
Naomi: Než tam půjdeme tak nejdřív tě musím připravit na pár věcí, například ve společnosti mi budeš říkat buďto Naomi-sama nebo Ojou-sama (královna). Za druhé budeš tam muset vydržet beze mě, potřebuju tam někoho dospělého komu věřím a ty mezi ně patříš, nicméně jde o to že i když jsem tam královnou tak podstupuji výcvik v Pevnosti Samurajů, kde trénuji. Připravuji se tam pod vedením vůdce samurajům k tomu abych mohla odejít do Temného Světa, který hodlám porazit a zničit.
Yuzuki: Ale... dobře. *Odmlčela se Yuzuki a pohlédla jí do očí.* Královna... a v paláci? Já... určitě. Chci být vždy tam kde jsi ty... Naomi. *Usmála se Yuzuki a zamyslela se.* "Zem nebe... tam jsem ještě asi nikdy nebyla... určitě je to nádherné místo." *Zaradovala se v duchu.* A mohu vědět... proč jsi se tak chtěla přesunout do jiného těla? Já... tuším že to nebylo jen tak. Něco se stalo?
Naomi: Co je na tom špatného zabíjet lidi? Víš já si myslím že zabíjení je velmi jednoduché a někdy i docela zábavné, pokud nezabíjíš někoho na kom mi záleží nebo někoho na kom záleží někom z mých přátel tak si zabíjej dle libosti, nezapomínej že jsem z víry, která mi káže zabíjet lidi. *Podotkne s úsměvem. *Mimochodem říkej mi Naomi, víš jsem totiž královna Země Nebe a chci aby ses stala členkou vesnice Sora no Sato a žila v královském paláci.
Yuzuki: Půjdu s tebou kamkoliv. *Usmála se podívala se na ní.* A... jak ti mám teda říkat? A... kam půjdeme? *Yuzuki byla momentálně šťastná, že už není sama. Ale něco jí trápilo...* Víš... musím ti něco říct. Já... totiž... nedávno jsem zabila osm lidí... a předtím ještě jednoho... ten první... byla to mise od organizace a pomohl mi jeden muž. Vypadal hodně silný... a potom jsem měla další misi... bandité... dělali potíže jedné vesnici a já... já... asi je stačilo jen nějak potrestat... vyhnat je ale... já je zabila, všech osm a... jen tak je tam nechala.
Naomi: *Yuzuki samozřejmě obejme a to velmi pevně, chvilku ovšem potrvá než se rozhodne ji odpovědět, protože si chtěla užít to objetí. *Chtěla jsem začít nový život a tak jsem se musela přesunout do jiného těla a ukrást jiný život, který jsme si vlastně přivlastnila. Saya Toyokazu je mrtvá a už se nikdy nevrátí. *Odpoví s klidem a úsměvem. *Uhm chtěla bych abys opustila Inazumu a šla se mnou, chtěla bys?
Yuzuki: Tak doufejme že jsi to pravdu ty... *Objala ji.* Ale... proč? Proč jsi... jiná a proč jsi byla tak dlouho pryč... *Tiskla se k ní.* "Jsem ráda že jsi zpátky..." *Pomyslela si Yuzuki a zavřela při tom oči.*
Naomi: Myslíš náhrdelník s jmenovkou jména které jsem ti dala poté co jsem tě našla v lese a když ses probrala tak jsi neměla žádné vzpomínky? *Naomi to ani nepovažuje za otázku ale spíše jak odpověď, ovšem pověděla to takovým zajímavým způsobem. *Nebo jsem ti zařídila setkání s Hideyoshi která tě přijala do organizace Inazuma, jejíž sídlo je v Zámku Králů.
Yuzuki: *Hleděla na její tvář nejdříve překvapeně, ale poté se její výraz změnil na lehce podezíravý.* "Nevidím důvod této osobě věřit... co když lže. Co ode mě může chtít?" *Upřeně osobu sleduje.* Pokud jsi člověk za kterého se vydáváš... dej mi nějaký důkaz... měla jsem kdysi prosbu... bylo to pro mě důležité protože jméno jsem dostala od ní. Co to bylo? *Yuzuki myslela její takový náhrdelník s jmenovkou který má vždy na krku.*
Naomi: *Když je Yuzuki konečně čelem k ní tak k ní nakráčí s úmyslem přiblížit se jak nejblíž to jen půjde. *Jsem ráda že žiješ, přecijen jsem tak co ti dala šanci na život. *S těmito slovy si trochu odkryje kapucu aby jí bylo lépe vidět do tváře ale úplně si ji nesundavá aby ji nezmokly vlasy. *Víš jsem to já jen jsem tak trochu v novém těle moje milá Yuzuki-chan.
Yuzuki: *Trošku více zmoklá Yuzuki se dívá směrem do údolí a v tom se za ní z ničeho nic ozve čísi hlas. Yuzuki přestane hrát a stále se dívá před sebe. Rozmýšlela se, netušila jaká má ona osoba za jejími zády úmysly. Ještě s onou větou... že ještě žije.* Žiju pouze díky jedné osobě, a žít ještě budu protože žít chci... *Netušila o koho se jedná, a ani hlas nedokázala k někomu přirovnat.* Kdo jsi a proč tě zajímá mé bytí? *Sklonila mírně hlavu a zavřela oči, poté se položila kytaru a otevřela oči. Postavila se a stále hleděla před sebe, poté se pomalu ohlédla a nakonec otočila tělem i čelem k osobě.*
Naomi: *Naomi si usmyslela že by mohla udělat jednu věc, tím je návštěva Yuzuki. Je to už několik let co Saya Toyokazu zemřela rukou Naomi Yuyake a Renjiho Narimachi. Uvědomila si že vlastně s Yuzuki o tom ani nemluvila, proto by bylo fajn se za ní zastavit, nehledě na to že Yuzuki je stále členkou té organizace (Inazuma). Naomi ji chce dostat pryč, přijde ji že v blízkosti Lany by mohla být v nebezpečí. Oblečená je v černém kompletu, který má jak plášť přes záda tak i kapucu co ji zakrývá jak hlavu tak i velkou část tváře. Navíc to je celé prošité speciálním materiálem aby to bylo nepromokavé, protože neustále prší a jen tak nepřestane. Naomi si je jistá že to celé způsobuje Temný Svět, který potřebuje ukončit nebo zničit ( odkaz » oblečení). Kapuci má samozřejmě nasazenou, pomocí Tōmegane no Jutsu si vyhledá kde se Yuzuki nachází a z Pevnosti Samurajů se po aktivaci Eternal Mangekyou Sharinganu přesune do své dimenze (Kamui) a z té se poté stejným způsobem přesun do normálního světa a vyjde z prázdna takových 5 metrů za zády Yuzuki. Nemá u sebe žádné své vybavení, nepovažovala za nutnost si ho sebou brát, proto ho nechala v Pevnosti Samurajů. *Heh, takže stále žiješ jo? *Yuzuki ji nejspíš nepozná, protože s Naomi se vlastně nikdy nesetkala a ani ji nyní neuvidí do tváře. *
Yuzuki: *Yuzuki se potřebovala nějak odreagovat. Vydala se proto na menší cestování po zemi že by i dokonce mohla narazit na něco zajímavého. Nu dostala se na toto místo a usmyslela si že se zde na chvilku zastaví. Na sobě má své obvyklé oblečení. ( odkaz » ) Na zádech měla batůžek a v něm pár svých věcí, tedy rolničku, minci, karty, boxery a spár. Měla s sebou dokonce i svojí kytaru. Na tomto místě kde se rozhodla zastavit jí zaujaly dvě sochy. Yuzuki vyskáče na jednu z nich a posadí se na ni. Respektive na hlavu Vůdce klanu Fuku. Sundá si batůžek a položí vedle sebe. Sedí v klíně a v rukou má kytaru.* "Umm... sakra, nevím či bylo správné ty bandity zabít... mohla jsem jen... uhh... doháje... už s tím nic neudělám..." *Povzdechla si a hluboce se nadechla. Začala si poté pomalu hrát na kytaru tuto melodii. odkaz » *
--;;--:
Shiki: *Zamrčí a pokrčí rameny, když vlastně Saya zmizí a on si svitky schová do oblečení. Podívá se do nich až potom, jakmile bude třeba někde večer přespávat a třeba se to i naučí. Následně si však nasadí masku na obličej a zvedne se. No následně se otočí. S mrtvolami neměl moc co dělat, proč by s nimi něco dělal. Kdyby je někam donesl, asi by byl hodně vyslíchán. Takhle to může nechat na kolemjdoucí. Pokrčil si jen tak sám pro sebe rameny a odešel pryč.*
Saya: Je mi jasný že tě to nebaví ale nejsem takový pako, co to sebe jako idiot musí bodat a pak s jít po svých je to barbarské. *Podotkne Saya a pak aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a pomocí Kamui si ze své dimenze přivolá dva svitky, které obsahují popisy dvou různých technik (Katon: Hi no Ken a Katon no Yoroi). Tuto dvojici svitků Shikimu hodí, aby je chytl a usměje se. *Ber to jako dárek jo? Tak já mizím ahoj, jinak pokud ti šlo o to, jak zabíjím a baví mě to tak jsi po mě nechtěl chtít rituál ale pouhé zabíjení. *Dodá a poté se sama začne přesouvat do Kamui nechajíc tam Shikiho s mrtvolami, protože věří že on se o to postará. *
Shiki: *Sleduje Sayu a poslouchá její modlitbu. No už od půlkdy ji její rituál připadá nudný. Zažil i záživnější rituály a tak si jen povzdechl, sedl do tureckého sedu a seděl. Nic neříkal. Nebavilo ho to, měla opravdu nezuáživný ritál.... Asi čekal něco více.. Možná i lepšího kdo ví.. No nic neříkal ani p otom, co bnyl očividně konec*
Saya: *Nejdřív pomocí své krve na zemi nakreslí znak Jashina a poté přistoupí ke každému z těch dvou z toho páru a řízne je špičkou bodce, čímž získá jejich krev, a tak si následně klekne na kolena do středu kruhovitého znaku a pozře jejich krev. Její tělo nabere černého zbarvení, po kterém se zjeví i množství různých bílých znaků (Jujutsu: Shiji Hyōketsu). Následně zavře oči a začne odříkávat svou modlitbu. * Každým dnem ve mně se shlížíš, posloucháš má slova. Své skutky jen ve mně vidíš, takhle se oddaný chová. Po rukou krev mi kape. Znovu se tobě oddávám. Tuhle službu milovanou, si krapet užívám. Potřebou drobné ingredience, se příliš nespoutávám. Spoutám jiné, a pak už jen v bolesti vše plyne. Užívej si se mnou, můj bože vzdávám se ti. A já tobě věrná, s touhou klaním se ti. Jashine tvé jméno zákonem je poslouchám tvůj hlas. Někoho tvůj služebník obětuje, aby sis užil zas a já s tebou vysvobozena od té denní tužby, poděkuj mi prosím, za mé laskavé služby. Znovu zkoumám ten děj. Tu bolestnou sílu. Co do mě stoupá, jakmile splynu, splynu s tělem, splynu s duší a každý mou sílu, už předem tuší. Tuší, že moc, je silnější jak den. Tuší, že přijde ten den, kdy byl život pouze sen. Sen můj, o tom, jak vše bude mé. Tu bolest, co mě těší a také tvůj. Co z života jasného, zbylo tak krásného. Pro jiného láska jiná, pro jiného smrt děsivá. Já však tobě dávám sebe, a to je to, co mě těšívá. *Jakmile skončí bodne se do břicha a bodec vytáhne, poté se bodne znovu a znovu a opakuje to stále dokola, opět ji zahltí ten úžasný pocit vzrušení. I když jsou oba mrtví tak Saya pokračuje až po několika vteřinách přestane, ale bodec stále nechává uvnitř svého těla. Její tělo sice získá opět své obyčejné zbarvení, ale Saya tam jen klečí a rozdýchává to. *
Shiki: *Pokrčil rameny když ho přenesla do lesa a čekal. Když se Saya opět objevila už otvíral pusu, že něco řekne, ale to ho předběhla a tak ji zase zavřel a mlčel. Sedl si do tureckého sedu. Ano mohl namítat něco o tom, že jsou to nevinní lidé, ale pravděpodobně by to nemělo žádný výsledek. Navíc dohoda s feudálním pánem, byla dohoda s feudálním pánem. Někdy by se měl spojit opět s rikudoo senninem a zeptat se ho, jak by řešil tohle. Nebo asby mu dal aspoň minimální nápovědu.*
Saya: *Když je zaplaceno Saya vytvoří hustou mlhu po celém městě (Suiton: Kirigakure no Jutsu) a poté si v očích vytvoří Eternal Mangekyou Sharinganu a pomocí Kamui se, se Shikim přesune do své Kamui dimenze. Tam vytvoří Kage Bunshina a ten se společně se Shikim přesune do lesa v Zemi Lesů, kde sedí svázaný manželský pár, kteří mají i zacpaná ústa, aby nebyla možnost křičet. * (Kage Bunshin): Tady počkej prosím. *Mezitím se Saya svlékne (úplně) a vezme si čistý obvaz a tím s obváže hruď, aby ji zakryla a také i jisté partie, aby tma nebyla fakt úplně nahá. Kage Bunshin se samozřejmě zruší a Saya poté co si vezme Jashinistický bodec, a ještě si na krk nasadí přívěšek s Jashinistickým znakem (zlatý) tak se pomocí Kamui přesune i za Shikim. *Ani slovo o tom, jak vypadám prostě dělám své rituály po svém a neberu to jako obyčejné zabíjení, mimochodem ano ti dva jsou nevinní lidé ale je ti po tom prd.
Shiki: *Zasmál se* Ale ano obládání amaterasu též patří k ohni, takže já jsem vládce *Rýpl si do ní se smíchem, no poté se zamračil.* Vždy´t ti říkám, že platím v kamení a asi je tu neberou *Pronesl ještě pobaveně, načež tedy vytáhl nějaké ty peníze a položil je na stůl. Poté dopil džus ze skleničky a podíval s na Sayu.* No můžeme tedy vyrazit *Dodal následně a postavil se ze židle. To, že by mu měli ještě nějaké peníze vracet neřešil, proč také, nebylo zrovna dvakrát potřeba a určitě to barmanku potěší*
Saya: Zapálit oheň? Leda jsem tak dokázala plameny zapálit pomocí Amaterasu, ale to umíš i ty, takže mě toho moc nenapadá ale nějaké Jutsu bych najít mohla, to je pravda. Předci jen se mohu považovat za královnu plamenů a ty nevytahuje Amaterasu a tu tvou schopnost manipulovat s nimi to s tím nesouvisí jasné? *Poví Saya dost jednoznačně, doufá že to Shiki totiž pochopí, nicméně její Kage Bunshin se zruší a Saya zjistí že už má dvě takové oběti pro rituál a svázal je v jednom lese v Zemi Lesů, kam se nakonec dostal pomocí Kamui. *Každopádně můj Bunshin svůj lov dokončil, můžeš zaplatit ať můžeme jít na ten rituál?
Shiki: *Zamračil se.* No jasně to by jsi mohla.. doteď jsem jako kage všechno řešil rukama nohama a platilo se kamením! *Morava power.. xD (sám jsem z moravy chill) Ještě aby se její poznámky nechytil, to by asi nebyl on že? No každopádně pokrčil rameny.* Nebo mě můžeš naučit jak zapálit oheň.. jednou jsem to viděl a byl jsem z toho úúúplně unešený. *Pokračoval, přičemž onličejem i rukami naznačil neandrtálce.*
Saya: Jako mohu tě naučit číst a psát to by bylo fajn ne? Hádám že i v počítání máš nějaké mezery, takže pokud mi dáš nějakou dobrou nabídku tak tě to klidně naučím. *Saye je jasné že by Shiki chtěl, aby mu předvedla nějaké své techniky, které by Shiki případně mohl zkopírovat ale proč mu to ulehčovat a neodpustit si nějaké to dobírání. * „Jako od Sharinganu ho nic nenaučím ale asi bych mohla od Katonu.“
Shiki: No nikdy jsem neřekl, že je to na furt *ZAsmál se, přičemž se ušklíbl.* Ale nejlepší bude asi když tě lidé respektují za tím jaká jsi *Dodal následně jen ještě k onomu tématu, sledujíc poté Sayu. Lehce se na pil a protáhl. Teď byl zralý na takový ten odpolední dýchánek.* Dobře *Odsouhlasil její slova ohledně klonu.* Ty Sayi? Nechceš mě něco naučit? *Otázal se zvědavě. Nikdy se vlastně nebavili o jejích schopnostech a třeba umí něco extraaa*
Saya: Strach je dvojsečná zbraň, pokud ovládáš lidi přes strach tak jsou ještě méně důvěryhodní jak ti, které uplácíš. Jakmile uvidí první příležitost se tě zbavit i s malou šancí na úspěch tak to udělají, aby ten strach zmizel z jejich životů. *Neodpustila si ten Shikiho omyl ohledně toho opravit, když zrovna spolkla jedno sousto, které měla v ústech, předci jen nemohla na něj mluvit s jídlem v ústech ne? Když má dojedeno tak talíř kousek odsune a s chutí se napije své limonády. Nejde o to, že by to snědla rychle, je možné že Shiki už má jídlo snědené. *Jinak Bunshin šel najít nějakou oběť pro rituál. *Vysvětlí mu důvod vytvoření Kage Bunshina. *
Shiki: Nebo těm, co z tebe mají strach, co jsem tak pochopil. Ale to se mi příliš moc nezamlouvá. *Ano on jako dědic chakry Sennina šesti cest musel mít i nějakou tu jeho vůli, kterou by měli přenášet dále a roznašet. Možná by se měl stát kazatelem, ale to by zase něčemu velel a to je o ničem.* To mi nevadí *Pronesl. Přece jen už zažil rituál, po kterém následoval sex a stejně tak rituál, u kterého se nejmenovaná Kage začala dělat. Co už, jeho život byl očividně divný.* Dobrou chuť. *Pronesl následně a napil se pití a poté se pustil do špaget, které jim donešli. Těšil se na ně celkem dost a tak se i rychle ládoval a zároveň si to vychutnával.*
Saya: Věřit? Nikomu se nedá věřit, kromě těch, na které použiješ Kotoamatsukami. *Podotkne, Saya to myslí totiž vážně nevěří téměř nikomu (čest výjimkám). Ovšem Shiki ji zaujal, co se týče zájmu o její vlastní víru a o průběh samotných Jashinistických rituálů. *Jen buď připravenej, že rituál v mém podání pro tebe může být trochu, nezvyklá podívaná. *Sotva to poví tak Shiki a Saya dostanou na stůl své limonády, které jsou opravdu studené a následně obratem i talíře s jejich jídlem. *Itadakimasu. *Poví klidným hlasem směrem k Shikimu a pustí se do toho, nejí moc rychle ale celkem pomalu. Saya si ráda vychutnává to co jí, nehledě na to, že když jí vypadá to jako by byla na nějaké vyšší úrovni než obyčejní vesničané, kteří dokáží žrát jako prasata. *
Shiki: *Ušklíbl se.* ano hodí se to, jen tomu člověku se poté nedá věřit *Pousmál se a následně, když mu Saya odsouhlasila jeho žádost byl nadšený.* vždy mě ty rituály zajímaly a vcelku i fascinovali. Navíc co jsem si tak všiml, každý Jashinista má jiný styl toho, jak svou oběť zabije. *Pousmál se. Ano občas sledoval to jak někteří Jashinisti v Zemi Válek popravují odsouzené k smrti. Nejvíce co si však všiml, se vyžívali na pedofilech a násilnících. No co už. Klon nějak ignoroval, proč by ho řešil, kdo ví co měla Saya v plánu.*
Saya: Hele hnusit se ti mohou ale prostě tu jsou a některým lidem se hodí, jako třeba mě. *Podotkne a pak Shikimu jednoduchým mávnutím ruky naznačí ať se ptá. Čekala, že se zeptá na nějakou blbosti, ale nikdy by ji nenapadlo, že by Shiki mohl požadovat, aby mu ukázala průběh rituálu. * „Nejspíš mu chybí Satsuki a takto si ji trochu připomene.“ *Projde Saye v mysli a věnuje Shikimu upřímný úsměv. *Dobrá dneska mám dobrou náladu, a tak ti dovolím sledovat mě během rituálu. *Poté složí ruční pečeť a vytvoří Kage Bunshina, která se odrazí od země a vyletí vysoko do vzduchu kdoví kam (Jinton létání). *
Shiki: *Samozřejmě si nechal objednat džus a poté koukal na Sayu a povzdechl si.* Občas se mi lidi co se nechají podplatit hnusí, příjdou mi častokrát horší než ti, co jsou vrazi *Zasmál se* Jinak Sayi? *Začal jeho další otázku.* YMslíš, že by jsi mi mohla ukázat rituál? *Otázal se. Ano mohla to být překvapující otázka.* Tedy průběh oběti *Ano možná bylo opravdu nečekaná takhle prosba či otázka, ale měl k tomu své důvody.*
Saya: V dnešní době nepouští nikoho jen tak, svět je stále plnej Nukeninů a já sem se nechtěla prokazovat stejně jako jsem nechtěla, aby ses prokazoval ty, protože je to zbytečně ztracený čas. *Poté na chvilku mlčí. *Mimochodem odpověď, proč nás pustil je korupce. *Čeká, že Shikimu dojde, že prostě ten strážce je zkorumpovaný (podplacený). Poté když už je obsluha u nich tak objedná teda ty špagety (dvakrát) a ještě nějaké pití (dvakrát + nechám to na tobě jaké). *
Shiki: Nejde o to, že by něco dojebal. Jen se ptal jak se máš *Pronesl a pokrčil rameny. to, že spolu něco měli Shiki absolutně nevěděl no a radši to ani neřešil, pro jistotu. KAždopádně když se dostali do restaurace usadil se a uvelebil se.* Asi špagety bych si prosil *Pronesl a pousmál se a pozoroval Sayu.* Proč jsi vůbec ukazovala šátek? To se nepouští běžné poutníky? *otázal se Sayi. Nějak netušil pořádné funkce té jakési organizace o které vlastně pořádně neslyšel od odby Sasoriho - tím si i myslel z části že se zrušla.*
Saya: Ptát se mohl no, pokud to ten idiot nezvládá tak pokud něco v Ketchugakure dojebal přines mi ho a já mu zajistím přímé setkání s Jashinem. *Poví naprosto nekompromisně a očividně to myslí vážně ale poté se ihned obratem zase usměje jako by před okamžikem nevypadala jako sériový vrah. Kolem brány projdou celkem klidně, Saya se prokáže šátkem Inazumi. Ono mají tu menší centrum v čajovém domku Chamise, který je nedaleko a někteří lidé odtamtud pracují právě tu a muž u brány byl právě jeden z těch zkorumpovaných. Po Shikim ani nic nechtěj, je totiž naprosto jasné že je tu se Sayou, a tak klidně projdou a Saya to ihned zamíří k jedné restauraci s terasou kam se dostanou po několika odbočení. Tam se Saya posadí pod slunečník, aby na ně nesvítilo přímé sluneční světlo a počká na obsluhu, která jim tam položí nápojoví a po vyžádaní od Sayi i jídelní lístek. *Takže chtěl jsi nějaké těstoviny jenže otázkou zní, jaké že?
Shiki: *podívá se na SAyu a posuměje se.* No vidíš že to jdeee *Zamrčí když je přenese a odkýve to* Dobře to zní zajímavě si myslím *Pronesl a pokračova.* Jinak SAyi, ptal se na tebe kolega z nemocnice *Pronesl a podíval se na ni. Netušil zda je dobré o tom mluvit, ale nechtěl aby řeč stála.*
Saya: Fajn. *Poví a aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a společně se Shikim se přesune takových 300 metrů od vstupu do města Tanzaku, které se nachází v Zemi Ohně. Když se ocitají na hlavní cestě tak Sharingan opět deaktivuje a vydá se na cestu přímo směrem k bráně do toho města. *Tak se najíme ve městě Tanzaku, jinak stále jsme v Zemi Ohně.
Shiki: *Zamrčí* Ale jo klidně zvu, ale ty jsi otho procestovala více a já už dlouho necestoval. Takže nás někam vem ty. Mé restaurace pravděpodobně již zkrachovaly *Pronesl a doufal, že je Saya přesune. Bylo logické, že když už deset let byl Kage tak nebude moc restaurací znát, když byl velkou část doby ve vesnici a ne mimo. Proto to i řekl. Spoléhal na to, že Saya to bude mít prozkoumané více.*
Saya: Samozřejmě že znám, víš jsou věci jménem restaurace ve městech a poněvadž jsi to navrhl ty tak mě zveš a tím pádem vybíráš místo kam nás přeneseš tak dělej šup, šup už bych se najedla. *Poví Saya a čeká kdy je Shiki pomocí Kamui přesune buď přímo do nějakého města nebo pouze do nějakého jeho blízkosti. Protože zase pokud se zjeví přímo ve středu nějakého města mohlo by to být bráno jako nepřátelský akt. *
Shiki: *Zamyslel se a chytil se za bradu jako důležitý člověk. Ano gesto dítěte, ale tak co už. Proč nebýt jednou za čas děcko?* Jááá bych si přááááááál nějaké těstoviny *Vymrčoval si a následně chytil čelenku a zakryl si zpátky oko. Poté se postavil též a koukal na Sayu.* Ty určitě víš o nějakém jídle žeeee
Saya: *Radši nic neříká, dokonce přijde i to Shikiho gesto s tím, jak jí chytne za tvář, místo toho se zvedne a opráší si zadek. *Kam by sis to představ jít? *Samozřejmě tím myslí, kam by si Shiki chtěl skočit na jídlo. *Je dobré žes to navrhl už jsem začínala mít celkem hlad, takže jsi to navrhl docela v příhodnou dobu.
Shiki: *Zasměje se nad tím celým* tak emokrál je emo král no *Směje se dále. Baví se nad tím jak se Saya durdí. Proto k ní natáhne opatrně ruku a lehce ji chytí za tvářičku.* Abys nám tu nepraskla od nafouknutosti. *Bavil se na ní a následně se podíval na krajinu a zamyslel.* Neee co kdybychom si zašli na jídlo? *Otázal se a pozvedl jedno obočí.*
Saya: Neboj poučila jsme a příště už se nenechám chytit, mám trumfy i na toho vašeho úžasného idiota Suzuyu Juuzou. *Pronese naprosto znechuceně jako by to jeho jméno bylo jedovaté. Kdybych tehdy byla se svým současným já a svou mocí tak by se to možná provalilo ale nikdo by mě nezavřel, protože by mě nikdo nedostal. *Podotkne klidně a pozoruje dále obzor před sebou. *Už nikdy mě nikdo nebude držet nebo odsuzovat. *Během toho se zamračí zaskřípe zubama celkem naštvaně. *Takového ztraceného času.
Shiki: *Pozoroval Sayu a pousmál se.* Jenom aby to využití nedopadlo jako to poslední. *Pronesl a přimhouřil oči. Moc tomu nevěřil, ne že by nevěřil SAyi, ale měl strach aby to nedopadlo jako osledně, kdy se rozhodovalo o její smrti a nebo věznění.* Víš že bych byl nerad kdyby tě zase museli soudit. Ještě by to bylo řped všemi kagy a já bych pravděpodobně nemohl říct ani půl slova
Saya: Vzala jsem ji od Hideyoshi, dala mi ji, když jsem se uvolila k tomu, že budu pro tu její organizaci pracovat a plnit různé kontrakty a úkoly a chránit ten její zámek. Samozřejmě za peníze ale nemám plán ji sloužit to se neboj, jde o to, že ji nehodlám sloužit, ale myslím, že bych tu její organizaci mohla využít k tomu abych se rychleji dokázala projevit a mohla je využít ve svůj prospěch.
Shiki: Ďěláš jako kdybych ti ho chtěl vzít. *Pronesl a šátek pustil.* Kde jsi ho tedy vzala? *Vlastně i věděl, kde ho mohla vzít, jen chtěl vědět zda mu bude lhát a nebo mu řekne pravdu. Přece jen Sasori mu toho řekl dost a on sám si nechal zjistit nějaké to info o té organizaci, kterou už však asi neznal ani jménem. Nebo aspoň si na něj nemohl zvpomenout. To však ničemu vůbec nevadí. Ruku ji následně pustil.*
Saya: *Ty dvě síly způsobí opravdu nějakou tlakovou vlnu, nicméně tráva se vlnit nemůže, když tma žádná není (jsou na hlavě sochy). Ovšem Saye se stejně moc nelíbí že to Shiki zablokoval a ona mu nemohla dát tak vytouženou facku, kterou si rozhodně zasloužil. *No nevím, jak moc normální jsi a jak ne ale to že znáš ten šátek neznamená, že mi na to budeš sahat jasné? *Podotkne klidně, nicméně stále zamračeně. *Ne nezabila jsme žádnýho zahradníka.
Shiki: *Díky tomu, že má odhalené oko se Shari-rinneganem, mu nedělá problém vidět Sayinu reakci, kdy mu chce lisknout. Na to však zareaguje vzednutím druhé ruky, kdy jí ruku prostě zachytí. Jelikož též ovládá Byakugo no in není v tom problém. Možná tak jestli vznikla nějaká tlaková vlnatak se zavlněla tráva a trošku oblečení? IDK jaká to byla síla.* Ti seru na ženskou, ten šátek znám *Pronesl, přičemž se jejích prsou ani nijak nedotkl.* A určitě vyjedu po sestře, nejsem nenormální *Pronesl a ušklíbl se* Kdysi ho měl jendou týpek, nevím ani jak se jmenoval tedy, ale někde v ketchu v dokumentech to bude. Vysazoval stromy po Zemi válek. Ty jsi ho zabila nebo co? *Otázal se, Trošku mu to vrtalo hlavou. Přece jen Sasori vypadal rozumě*
Saya: Hej ty prase, kam to saháš! Pokud potřebuješ ženskou najdi si jinou! *Saye se to nelíbí ten šátek je totiž až nebezpečně blízko jejímu hrudníku a Shiki po něm hmátl jakoby nic, a tak Saye zcela reflexivně Shikiho plnou silou udeří fackou přes tvář pravou rukou (pokud neuhne). Ovšem pokud se Saye povede ho zasáhnout tak skrze její sílu Byakugō no In by to se Shikim mělo určitě hodit do strany nebo by se mohl proletět o pár metrů. *
Shiki: no já.. *Začal a zamyslel se.* Díky tomu všemu můžu více proklouznout a zjišťovat si věci sám, takže budu pravděpodobně dělat to. *Pousmál se* Ono když jsi Kage tak se informace zjišťují těžce a když to má někdo zjistit, může to zjistit špatně, nebo to co není potřeba... No a taky díky tomu, že nemusím papírovat se můžu věnovat více dětem, celkem jsem je zanedbával když jsem kagoval a byl stále pod papíry. *Pronesl a pousmál se. Poté však něco zaregistroval a následně rukou chytil Sayin šátek na oblečení. Ano pamatoval si tak nějak, že podobně vypadal šátek Sasoriho, který přišel na zalesnění Země Válek. Nic však neříkal.*
Saya: Co plánuju? Teď si hodlám užívat trochu klidu, prostě období klidu a míru takové cestování na takovéhle krásná a klidná místa, trochu se naučit meditacím a tak podobně. Pokud jde o další věci tak pak se teprve ukáže, jinak co ty? Celkem by mě zajímalo, co máš ty v plánu, vzdal jsi se oficiálního titulu Chikageho a teď si klidně můžeš cestovat, tak mě zajímá, co plánuješ teď.
Shiki: *Pousmál se.* To by jsi byla úplně nejhodnější *Pronesl, přičemž se pousmál. Začínali se mu takovéto rozhovory líbit, hlavně v rodinném kruhu. Co nemusel řešit papírvání měl i více času, takže se začne i více věnovat dětem, na které doteď nebylo příliš času díky jeho Kagování.* A co máš dále v plánu? *Otázal se Shiki své sestřičky a usadil se do tureckého sedu aby se mu pohodlněji sedělo.*
Saya: Promiň, ale s tím povoláním končím, ovšem mohu se někdy zastavit a něco málo ji naučit nebo se na ní podívat a tak podobně ale jinak Senseie aktivně dělat už nehodlám. *Takto by měl být Shiki spokojený, sice Saya nebude dělat to co by přesně chtěl, ale tak je v tom menší ústupek, a to by mohlo bohatě stačit. *
Shiki: *Zasmál se* No já právě bych možná věděl o někom, kdo má Sharingan a Jiton. *Pousmál se šibalsky. Snažil seji tím navnadit.* A nedokážu si představit lepšího učitele než tebe. *Dodal ještě a poté se rozesmál nahlas.* Když víš jak dá se to udělat jednoduše. Prostě ji pošlu s tebou do světa *Pousmál se. Věděl, že Sayi může dítě svěřit, sice bude mít strach co Ayame naučí, ale tak snad i nějaké ty techniky.*
Saya: „Pokud nepočítám Tomea tak Sharingan mám já, Shiki a Mota.“ *Proletí Saya v mysli v mžiku. *Sensei? Ne nebudu, neexistuje dále důvod abych se tomu věnovala navíc když nebudu vázaná na vesnici tak to nepůjde až vůbec, taková kombinace nebude možná. *Odpoví naprosto klidně. Spíš uvažuju, že změním primární povolání úplně buď opět na Lovce, stopaře anebo vojáka.
Shiki: Tak dokud to člověk nezjistí tak to neví *Pousměje se* A taky jepravda, že kdo z lidí má Sharingan že? Aby to mohl udělat, pokud by to šlo. *Pousmál se a pokrčil rameny. Když se podívala do dáli Shiki nasměřoval pohled stejným směrem.* škoda že nevidíš i přírodní chakru *Pronesl jen mimo řeč, poté ho však napadlo. * Ty posliš, budeš dále Sensei? *Stočil na ni opět pohled a šibalsky se usmál.* Měl bych nějakého toho člověka, který by stál za to aby jsi ho trénovala *Pronesl. Chtěl ji tím povzbudit k tomu, že by mohla ještě někoho opět trénovat a předtím Saya vypadal, že jí to bavilo.*
Saya: Rozhodně to byla zajímavá podívaní to beze slova, tento Enton je pro Sayu úplně nová zkušenost a ona je ten typ člověka který se rád žene za informacemi. *Já si osobně myslím, že cizí plameny Amaterasu je nemožné uhasit, pouze ty vlastní ale je to jen moje teorie nic víc. *Poví Saya svůj názor ohledně toho a usměje se, otočí se pak zrakem opět k horizontu a celkově k celému tomu výhledu, který se jí tu naskytuje. *
Shiki: "takze nemůže, to je fajn" *Pomyslel si, načež oheň uhasl.* Kdysi jsem se naučil ovládat enton. Je to vlastně amaterasu a umožňuje mi to absolutní ovládání černých plamenů. *Vysvětlil a jako ukázku mu zvplanula noha a ta se rozšířila kolem nich a následně zhasl úplně. * a zajímalo mne zda to někdo jiný svým sharinganem dokáže uhasit. Je to poměrně nebezpečná věc když si můžu nechat zapálit místo dopadu úderu. A kdyby mi to mohl někdo rušit, musel bych to ještě více pilovat, *Dodal následně a jeho sharingan mu z oka zmizel. * Nehledě na fakt, že jsem to ještě nikdy před nikým nepoužil a neměl jsem šanci ani v souboji. *Dodal. Vlastně použil to proti suzuyovi a dokonce ho i zapálil, ale tam šlo spíše a hlavně o moment prekvapenk*
Saya: Dobře je fajn vědět že mě nesleduješ ty a ani nikdo z tvých lidí skrze Tōmegane no Jutsu. *Podotkne a pak jen mlčí a poslouchá Shikiho slova, který pak zmíní její úkol ohledně organizace jejíž součástí se Saya stala. *Ano pamatuju si to. *Poté ale k tomu už nic neřekla, Shiki totiž svou ruku zapálil v černém plamenu Amaterasu a zeptal se, zda to dokáže zapálit, ono Sayu nikdy nenapadlo že by zkusila uhasit cizí plameny Amaterasu, ale tak za zkoušku to stojí. Následně aktivuje svůj Eternal Mangekyou Sharingan a začne se na ten jeho plamen koncertovat a pokouší se ho donutit, aby zhasl, ale nic se nestane. *Uf no nejde to, proč to chceš vědět?
Shiki: Nene nesleduji tě. Kdybych tě sledoval tak na to pravděpodobně přijdeš dřív *Oznámil ji to, přičemž se pousmál. * Jen jsem tě hledal abych tě viděl. Zmizela si zase bez půl slova a tak jsem tě pro jistotu chtěl najít. A jednou za čas tě vyhledám abych věděl jak se máš a viděl tě. Přijde mi, že jak jsi byla v Ketchu tak sme z části aspoň napravil naše sourozencke pouto a neminim ho zase utnout *Pronesl a pousmál se* Jinak pamatuješ si ten úkol ohledně one organizace? *Otázal se zvědavě, načež se mu v očích, tedy oku objevil Eternal Mangekyo Sharingan. Poté se podíval na svou ruku a následně na Sayu. Jeho ruka mu začala hořet od plamenů amaterasu, díky entonu je uměl bravurně ovládat a nemusel se na to místo dívat. *. Ate k tomu co jsem chtěl vyzkoušet. Dokážeš enton uhasit? *Zeptal se a zvedl ruku hořící černými plameny. Bylo to poprvé co to Sayi ukazoval*
Saya: Slibuju, že pokud k tomu nebude pádný důvod nezabiju nikoho z Ketchugakure, a i kdyby ano jen je rozmlátím a pošlu ti je zpátky domů s vysvětlením. Čelenku si u sebe samozřejmě nechám, dokonce i teď ji mám uloženou uvnitř pečetě Kuchiyose Raikō Kenka, ale prosím mohl bys mě přestat sledovat pro mé soukromí? Předpokládám totiž že se o mě staráš a hlídáš mě že? *Saya si je jisté že ji sleduje, protože ona by udělala to stejné, kdyby byla na jeho místě. *Samozřejmě že pomůžu myslíš, že bych si nechala ujít takovou srandu jako obranu vesnice společně se svým bráškou?
Shiki: *Vyslechl si její slova, přičemž si i nechal sundat čelenku. (masku už dole měl) Otevřel následně oko se Shari Rinneganem a koukal před sebe. Viděl přírodní chakru kolem nich a tak se do ní celkem zazral * Já to nezískal, to získala jen Satsuki aby mohla cestovat. Já byl jen U shinon a poté hned nukenin. A ano mohu ti to přidělit a uvolnit tě *Pronesl a pousmál se* Ale byl bych rád kdyby jsi u sebe měla stále čelenku ketchu a nezanijela lidi z ketchu tak jak je to domluvené z feudalnim panem, neboli vrchním kněžím *Ještě že to Satsuki domluvila, jemu by to asi tak úplně neprošlo a kdo ví zda by ho nesnedli při jednání. * Zároveň počítám že když bude potřeba tak přijdeš do ketchu pomocí *Dodal ještě a svůj pohled přesměroval na ni. Sledoval ji tedy oběma oky. Jedním z doujutsu a druhým se zuzenou zornickou jako locka*
Saya: Jde o jednu věc, o kterou jsem tě stejně chtěla požádat, a to abys mě zbavil povinnosti služby vůči Ketchugakure, cítím se, jak ov kleci víš. Sice si chodím, jak chci, ale toho pocitu se nemohu zbavit, pamatuješ, jak jsi se Satsuki odešel z Yugakure? Myslím, že to bylo z toho stejného důvodu a já to tak cítím že chci být volná, chci být svou vlastní paní. Sice mi můžeš říct, že ti nesloužím, ale ať tomu dáváme nálepku, jakou chceme sloužím tobě a Ketchugakure a v tom odmítám pokračovat, no, pokud mi to povolíš bude to jednodušší, než abys mě musel pronásledovat a chytat mě ne? Ber to spíš jako žádost od své sestry než něco, co pro mě musíš udělat. *Poté se od Shikiho trochu odtáhne a otočí se na něj, dokonce se natáhne k jeho masce, aby mu ji sundala a mohla se mu pozorně dívat do očí, chce, aby viděl to odhodlání v jejím výrazu a zároveň aby viděl, jak se prostě cítí a že si to nevymýšlí. *
Shiki: Zajímaví známí *Pronesl Shiki, přejdouc na další téma které nacalim*. A co budeš chtít? *Otázal se Sayi. Absolutně netušil, co by po něm asi tak Saya mohla chtít. Navíc on chtěl zkusit jen banální věc, nikdy ji před nikým nepoužil Teda možná před Suzuyou a ten neměl šanci to zkusit. Navíc jediný kdo by to asi mohl dokázat je Saya a proto ho to i napadlo ji k to požádat. Leč těžko říci jak to dopadne. No nyní šlo to, co bude po něm ona chtít.*
Saya: Já vím že ano ale moje katana má jen krystalovou čepel, rukojeť mám normálně z kovu, krystal mi přijde, jak to říct divný na dotek, takže ne nelžu ti. *Saya se nyní cítí fakt dobře, protože Shikimu vlastně říká pravdu přesně takto to totiž dělá. Její krystalové zbraně nejsou kompletně krystalové, ale jsou normálně ukované. *Odpoví s úsměvem. *Ty se mnou něco chceš vyzkoušet a já za to něco budu chtít počítáš s tím doufám.
Shiki: *Usklibl se a už na jeho oko radši nereagoval.* Ale takhle jsem si mohl sestavit řadu jaká mi vyhovuje více *Pousmál se. Asi fakt byli rodina, akorát on byl prejebany v konverzacich a uměl to se slovy, no očividně se na něm začala i projevovat stránka, kterou měla saya a to vyjebavat se systémem a lidmi. No co uz* ty hele a nekecas mi trošku? *Otázal se a pozvedl obočí na nezakeytem oku, název nastavil dlaň před sebe kde nahradil chakru a pomocí Shoutonu vytvořil též katanu, avšak z bílého křišťálu, skrz který šlo vidět. * dá se to tvořit i bez samuraje *Dodal ještě a usklibl se. * Jinak chtěl bych z tebou něco vyzkoušet nee
Saya: Tak ho prostě vytáhneš a hotovo, proč to vše dělat zbytečně složité? *Podle Sayi to není ani nejmenší problém že by to oko musel odhalit, však stačilo by odhalit to oko a seslat potřebné Genjutsu nebo Ninjutsu, a ne to řešit takto složitě. Když ji Shiki položí otázku, kde sebrala katanu ukovanou z krystalu ze Shoutonu tak se zamyslí, musí uvažoval, kolik mu toho může říct, protože ani Shikimu nehodlá prozradit své temné tajemství ohledně Edo Tensei, není si moc jistá, zda by totiž reagoval zrovna nadšeně. *Řekněme, že mám svého spojence, který Shoutonem disponuje a zásobuje mě jeho krystaly a pak mám Samuraje, co mi z těch krystalů vytvoří zbraně.
Shiki: Nee *Zacal* Víš přece že Kotoamatsukami potřebuje levé oko, no a jelikož ho mám stále skovane tak ho nemohu jen tak použít *Pronesl. Možná na to Saya zapomněla, kdo ví. Každopádně to ničemu nevadí. Když však pronesla další slova ohledně tahání za nitek trošku hlasitěji se zasmál. * No vpodstate tomu tak je, až na to že jsem věrný a zároveň i člen rád, ikdyz tu druhou věc nikdo neví *Pousmál se a poté když mluvila o anbu se usklibl. * Tak je to lepší než chodit normálně. Přece jen dost nukeninu by za mne určitě dostalo dobrou odměnu. No a takto se můžu pohybovat bez otravnych lidi a tak dále. Navíc je zajímavé mít na sobě anbu vybavení *Pousmál se trošku Pohl hlavou aby si ji upravil do pohodlnějšího na jejím ramenu.* sayo, minule jsem viděl, že jsi použila Shoutonovou katanu. Kde jsi ji získala? *Otázal se jí zvědavě. *
Saya: Vidíš stejné řešení, jaké jsem před chvilkou navrhla, Kotoamatsukami. *Shiki ví že Saye nedělá problém to použít na vysoko postavené lidi jako na 1. Yugakageho ale tak Shiki to možná vidí i jinak. *Takže můj bráška Shiki není Chikage, ale stále tahá za nitky a ovládá svou loutku které nasadil nálepku 2. Chikage. *Musí se tomu trochu zasmát, tohle by od Shikiho nikdy nečekala, a tak je z toho příjemně zaskočena. *Takže teď si hraješ na Anbu a běháš po světě jo?
Shiki: *Usklibl se. Na její poznámku o smrti nijak nereagoval, no poté se zamyslel. Očividně se opravdu zprávy šířil velmi rychle, ikdyz ohledně rady se to drželo vpodstate v tajnosti. * Napadla mě má vlastní ráda a chtěli mi vzít mě levé oko *Pronesl, přičemž si povzdechl.* Nebyl čas přemýšlet co se dá dělat. *Vysvětlil ji vpodstate co se stalo a pousmál se. *Ketchugakure však stále vedu, ikdyz z pozadí všeho *Pronesl jako dodatek aby Saya věděla, že sice odstoupil, ale není tak hloupý aby něco co se vybudovalo z ničeho nechal jen tak ladem*
Saya: *Saya ne Shikiho ani nepromluví, nejde o to, že by nechtěla spíše se nějak nemá do řeči a k tomu si prostě užívá ten místní klid. Když si Shiki opře svou hlavu o její rameno tak jako by nakloní svou hlavu, aby ji opřela o tu jeho a spokojeně se přitom zatváří. *Smrt, tak krásná věc ale občas umí na krátkou dobu naštvat to je pravda. *Hlas Sayi je naprosto vyrovnaný a klidná, nikdo by nemohl říct že ještě před 48 hodinami byla stroj na zabíjení. *Slyšela jsem, co se stalo, nebylo by jednodušší prostě použít Kotoamatsukami? *Podotkne během toho, co je ona sama opřená o Shikiho a sleduje obzor. *
Shiki: *Když si ho očividně všimla, což samozřejmě očekával, prohlédl si ji. Následně se usadil vedle Sayi. Koukal před sebe přes masku. Nijak neprompuvil či neudělal zbytečný pohyb navic. Nevěděl jak začít konverzaci a tak zatím mlčel. Netušil ani s čím by měl začít, no byl rád že ji našel a po té době opět viděl. Následně vzal zvedl ruku a sundal si ANBU masku že svého obličeje a položil ji vedle sebe. Poté si i kapuci dal dolů. * Je zvláštní že se poslední dobou scházíme hlavně kvůli smrti že? *Pronesl spíše recnickou otázku, kdy se poté nahnul a bok hlavy si opřel o Sayino rameno. Přece jen už se udobrili, tak proc by se nemohl k Sayi chovat takto? Vpodstate ani netušil zda je to dobrý nápad, byl to takový ten pokus omyl. *
Saya: *Saya tu byla za účelem toho, aby měla klid, ono se smrtí Kamei se už nějak vyrovnala a lidí taky už pozabíjela dost aby se uklidnila, a tak tu je za účelem toho, aby měla takový ten klid na duši. Občas chvilkově zavře oči, aby se koncentrovala na okolí dvou kilometrů kolem sebe, zda někde neucítí nějakou chakru (Kagura Shingan). Zrovna když to provede nyní tak ucítí, jak se blíží chakra, kterou docela poznává (Shiki), moc ji to netrápí spíše si říkala, co mu tak dlouho trvalo že za ní nepřišel pomocí Kamui už dříve. * „Tak ono to umí chodit jo?“ *Neodpustila si takový komentář ve své mysli a sedí tam se zavřenými oči a klidně si tam dýchá, dokud se teď tedy Shiki nezjeví kousek od ní. *Sedni si, znervózňuje mě, když tady tak stojíš.
Shiki: *Hledal už nějaký ten pátek Sayu. Beze slova opět zmizela z vesnice a tak proč ji nehledat že. Na sobě měl anbu oblečení, přes které měl prehozeny plast s kapucí na hlavě. Godudamy měl pod oblečením jako brnění a na obličeji měl masku. Pod maskou však měj este čelenku Ketchugakure, ktera mu zakryvala oko se Shari-rinneganem. Ruce mu ani nelezli z rukávů jeho tělo bylo kompletně skryto. V tom když běžel kousek od soch, ho něco jeblo do nosu. "Boha to je pach... Nojo Saya" Prošlo mlu hlavou, načež změnil směr svého běhu. Po chvíli se vpodstate z ničeho nic objevil u Sayi, nebo spíše objevil se na druhé straně, kde chvíli zůstal stát a sledoval ji přes masku. Jeho oblečení volalo ve větru a k tomu využil Shunsin a zjevil se asi metr od Sayi. Nic nerikajic *
Saya: *Sedí na hlavě sochy 1. Hokage v tureckém sedu a sleduje okolní přírodu, sochu vůdce klanu Fuku a vodopád, který se mezi sochami nachází. Oblečená je v ( odkaz » ) (místo Shinobi čelenky tam má šátek Inazumi). Na levém rameni má pečeť Kuchiyose Raikō Kenka, uvnitř které má zapečetěnou svou výbavu (zbraně, jedy a další vybavení). Zaslechla, že se něco stalo v Ketchugakure od jednoho muže ještě, než ho zabila a pak zapečetila do svého pečetícího svitky, aby nikdo nezjistil, že ho někdo zabil. Moc ji to ale nezajímá, Saya ví že Shiki to zvládne, a navíc to že není Kage by nejspíš mohlo být pro Shikiho psychické zdraví ještě lepší. *
--: --
Tadashi a Kenta: *Když Tadashi uviděl že se Asa nehýbá tak se usmál a udělal dva pohyby své levé ruky a vtom Shoyū-sha svou levou ukou dala Asovi velkou a rychlou pěstí do hlavy. Když Asa schytal ránu tak omdlel v tu chvíli Tadashi udělal několik pohybů prsty levé ruky a Shoyū-sha zastrčila svůj zápěstní nůž a Tadashi si loutku přitáhl k sobě. Když byl chycen i Botan tak k němu přišel Kenta svázal Botana a Tadashi několika pohyby prstů pravé ruky vyndal všechny končetiny i s hlavou ze stromu a z Botana a vrátil je na Karasu poté si vzal oba své svitky a zapečetil do nich své loutky.* (Tadashi) Tak co jakej jsem byl? (Kenta) Nemusel jsi je tak zřídit jinak to bylo dobré ale musíš se ještě hodně učit. No své loutky taky ovládáš dobře takže tě asi mohu pochválit. *Jen co to Kenta dořekl tak přiběhl stopař jenž je sledoval a sním přiběhli i čtyři policisté. Sebrali ty čtyry zrádce a než odešli tak velitel řekl Tadashimu že by bylo dobré kdyby se přidal k policii. Tadashi se jen usmál a poté se policisté i se stopařem vydali do Konohy. Tadashi a Kenta se vydali do Údolí Konce a pozorně si to tam prohlíželi. Přičemž Kenta začal Tadashimu vyprávět jak tady kdysi bojoval proti deseti ninjům. Když Kenta dokončil svůj příběh tak se oba vydali do vesnice. Když přišli do vesnice tak šel Kenta odevzdat hlášení o misi a Tadashi šel domů.*
Asa, Botan: *Když Shoyū-sha probodla Asovi ruku tak Asa zařval bolestí a když mu loutky zastavila i nohu tak se propadl v bez naděj. Když se však podíval na Botana tak se usmál protože věděl že ho Botan zachrání. Asa se zkusil udělat nějaký pohyb ale hrozně ho bolela probodlá ruka a měl strach že kdyby se nějak pohne tak může přijít o svou ruku. Mezi tím Botan uskakoval před končetinami a hlavou Karasu. Když se však dostal zády k stromu a vtom mu ruce a nohy probodli končetiny Karasu a hlava loutky se zabodla vedle hlavy Botana. Když se Tak stalo tak Botan zakřičel a podíval se na Choa s Daiem. Toco viděl bylo otřesné. Oba ninjové byly svázáni kolem stromu a byly v bezvědomí.*
Tadashi: *Když Tadashi uviděl jak Asa drží zápěstí Shoyū-sha tak se usmál udělal dva pohyby svými prsty na levé ruce, tou totiž ovládal Shoyū-sha. Když to Tadashi udělal tak Shoyū-sha vytáhla ze svého zápěstí svůj zápěstní nůž a probodl Asovi ruku. Poté Shoyū-sha zastavil svou nohou Asův kop. Mezi tím Tadashi udělal několik pohybů prstů na své pravé ruce a Karasu se oddělila hlava, ruce a nohy od těla. Poté z těhletěch končetin pomocí dvou pohybů prsty vytáhl zápěstní nože a poslal je proti Botanovi. Botanův kunai se zabodl do hrudě Karasu. Pokud se bude Botan vyhýbat tak Tadashi bude končetiny i s hlavou stále posílat za Botanem. Takže Botan bude pronásledován dokud nebude zasažen všemi končetiny i s hlavou.*
Asa, Botan: *Oba se podivili když uviděli jak Tadashiho loutka ničí vodní shurikeny Botan se však nestihl divit dlouho protože se k němu přiblížila Karasu a zaútočila na něj. Botan jen tak tak stihl uskočit a poté si vyndal svůj kunai a hodil ho po Karasu. Když se Shoyū-sha dostal k Asovi tak Asa chytl loutce pěst a poté proti ní poslal silný kop svou levou nohou.*
Tadashi a Kenta: *Když se proti Kentovi rozeběhli Cho s Daiem tak snima začal bojovat pomocí Taijutsu. Když Tadashi spatřil čtyry vodní shurikeny posílené elektřinou tak před sebe postavil Shoyū-sha, která vysunula své zápěstní nože a když byly shurikeny dost blízko tak je Shoyū-sha zničil, mezi tím Tadashi poslal Karasu na Botana. Když byla Karasu dost blízku u Botana tak se napřáhla, zaútočila svou pěstí a ze své pěstí vystrčila své tři senbony (Přesně tak jako Wolverin) Když Shoyū-sha zničil vodní shurikeny tak jej Tadashi poslal na Asu. Když byl Shoyū-sha dost blízko u Asy tak se napřáhl a svou pěstí zaútočil na Asu.*
Asa, Botan, Cho, Dai: *Tihle běželi ve čtverci a když se do jejich formace dostal Tadashi tak se zastavili a Cho s Daiem se prudce otočili přičemž Botan použil SUITON: MIZZURAPPA a ze svých úst vyslal prudký vlnu v té samé chvíli Asa použil RAITON: JIBASHI aby z elektrizoval Botanovu techniku. Bohužel než to stačili dokončit tak byl Tadashi ve vzduchu a oni leželi na zemi okolo nich byla voda nabitá elektrickým proudem takže je všechny probil. Naštěstí Botan s Asou zrušili své techniky a tak byly všichni čtyři volní. Když pak uviděli že jsou obklíčení Tadashim a Kentou tak se začali smát.* (Asa) Vy si opravdu myslíte že nás čtyry porazíte ještě když jste jen dva? Botane my dva se postaráme o toho loutkaře Cho a Dai se postaraj o toho druhého. Cho s Daiem se rozeběhli proti Kentovi a Asa s Botanem rychle složili pečetě. Botan použil SUITON: MIZU SHURIKEN díky čemuž vytvořil čtyři vodní shurikeny jenž vrhl po Tadashim. Asa použil RAITON: JIBASHI aby posílil čtyři vodní shurikeny.
Tadashi a Kenta: *Když Tadashi spatřil čtyry ninji jak běží knim tak se usmál.* (Tadashi) "Sakra použiji své loutky? Ne udělám to jednodušeji. Skočím ke Kentovi a použiji své Kekei Genkai. Ne teď jsem dostal hodně dobrý nápad. Jo Kenta mě bude krýt a já je dostanu. Jsou to přeci jen Chuuninové." (Kenta) "Tadashi uděláš něco? No možná to nechám na tobě ale jestli přiběhnou až ke mě tak je dostanu svou nejsilnější technikou." *Pomyslel si Kenta a vtom Tadashi skočil ze stromu a dopadl přesně mezi čtyry ninji, poté ze svého malíčku na pravé ruce vyslal chakrové vlákno a obvázal nohu Daiovi z palce na pravé ruce vyslal chakrové vlákno a obvázal nohu Botanovi. Z malíčku na své levé ruce vyslal chakrové vlákno a obmotal jím nohu Chovi a z palce vyslal chakrové vlákno a tím obmotal nohu Asovi. Poté vyskočil do vzduchu a prudce trhl oběma rukama takže všichni čtyři spadli na zem. Tohle se stalo během krátké doby. Když Tadashi dopadl na zem tak se otočil směrem ke zrádcům a vytáhl si dva svitky. Zrušil svá chakrová vlákna a ze svitků si odpečetil Karasu a Shoyū-sha. Na tyto své loutky přichytil chakrová vlákna a čekal co se bude dít dál. Mezi tím se Kenta začal smát ale stále dával pozor na vše co se děje.* (Kenta) "Čekal jsem že udělá všechno ale nic takového mě ani ve snu nenapadlo."
Asa, Botan, Cho, Dai: *Asa, Botan, Cho a Dai byly chuuniny z Konohy, které už nebavilo plnit mise a být ninžou. Tito čtyři se při jedné misi střetli se shinobim z vesnice ukryté v trávě a dohodli se sním že mu přinesou informace o technickém vybavení Konohy a tak dnes ukradli od vědeckého týmu informace o technologiích a běželi na místo setkání. Tito čtyři ninjové si naplánovali utéct přes údolí konce protože to místo velmi dobře znali. Neměli ani ponětí že je sleduje stopař s Kenty týmu. Když už byly cca kilometr a půl před údolím tak spatřili ninju z Konohy. O tomto ninjovi slyšeli jen dobré zprávy a tak se zasmáli protože když ho porazí tak zajistí Kentovi posměch. Asa a Botan začali skládat pečetě. Mezi tím si Cho a Dai vyndali své katany a připravili se na střetnutí s Kentou.*
Tadashi a Kenta: *Tadashi byl doma a hrál na svou kytaru, když vtom mu někdo zaklepal na dveře. Tadashi všeho okamžitě nechal a šel otevřít dveře. Tadashi byl oděn do světle modré košile a světle modrých tepláků. Když otevřel dveře tak se usmál.* (Tadashi) Ahoj Kento pojď dál. *Kenta Tadashiho pozvání odmítl a hned mu řekl aby se oblékl že sním jde na misi typu B.* (Tadashi) "Super myse typu B. Konečně to bude paráda." *Pomyslel si Tadashi a řekl že může jít. Když to Kenta uslyšel tak mu vysvětlil že tohle je mise typu B a ne žádná lehká mise typu C, vysvětlil Tadashimu že se musí pořádně vybavit. Tadashi pokrčil ramena a otevřel skříň, kterou měl po své pravici. Z této skříně vyndal batoh ve kterém byly čtyři složené Fuuma shurikeny a na pravé straně byla připevněná katana. Tadashi si batoh oblékl a poté řekl.* (Tadashi) Kento já jsem vybaven můžeme jít. *Jen co to Tadashi dořekl tak vyšel ven zavřel a zamkl za sebou dveře a poté se vydal s Kentou do údolí konce.* (Tadashi) Kento co máme za misi a proč běžíme tudy? Údolí Konce je na druhou stranu. (Kenta) Čtyři shinobiové z naší vesnice ukradli vědecké zprávy. Tito shinobiové jsou úrovně Chuunin ale i tak si na ně dávej pozor, jejich schopnosti nejsou moc známé a jsou stopováni jedním stopařem z mého týmu. Tenhle stopař mi řekl že běží do Údolí Konce, je dost dobře možné že tam mají schůzku z někým komu dají informace jenž ukradli. No to je teď jedno máme před nimi cca 20 minut náskok. (Tadashi) Počkej jak můžeme mít takoví náskok když oni běží přímo do Údolí Konce a my běžíme na druhou stranu? *Jen co Kenta uslyšel Tadashiho poznámku tak se zasmál a poté řekl.* (Kenta) Hlupáku mi běžíme zkratkou. *Jen co to Kenta dořekl tak s Tadashim vběhli do jeskyně a když zní vyběhli tak byly cca kilometr a půl od údolí konce. Tadashi vyskočil na větev stromu, jenž byla nad cestou a začal vyhlížet zloděje. Mezi tím se Kenta postavil na cestu a začal skládat ruční pečetě.*
konec: --..--
Mito: Ah, to je pravda, tak někdy příště určitě. *Usmála se, nebránila mu. Byli u místa, udkud přišla a tak neměla potřebu ho následovat, zastavila a chytila si růžovou tvář.* Tak děkuji a opatruj se, uvidíme se brzy zase. *Zavolala za ním a s kroucením hlavy se vydala směrem k přístavu. Sice chtěla do konohy, ale podle Izayi to přece byla hrozná díra bez významu a tak se rozhodla jet zase domů.*
Izaya: *Dá pred ňu svoju vzpriamenú ruku a pokrúti hlavou* Zaplatíš mi obed nabudúce. *Povie a znova jej pridrží dvere, aby mohla vyjsť von. Vykročí späť k rieke a čaká, že ho bude Mito nasledovať. Pri ceste si oblieka svoje oblečenie Root a navlečie si masku* Ďakujem za príjemne strávený čas. *Povie a masku si trošku vyhrnie. Trošku sa skloní a chce pobozkať Mito na líce. Pedofil rozhodne nie je ale stále je možnosť, že by sa stretli o pár rokov neskôr a jeho vľúdnosť by sa zúročila trošku príjemnejším spôsobom* Opatruj sa... Mito-chan. *Zašepká ešte. Ak by jeho bozk odmietla, tak by sa proste odtiahol a nenaliehal by na ňu. Začne sa vracať späť k Hikaru, kde si vyslúži vystrašený výsluch o tom, kde bol. Zakončí to tým, že hľadal pitie a odovzdá Hikaru fľašu s minerálkou. Nazbierajú spolu ešte trochu ovocia a so splnenou misou (Izaya aj so žalúdkom) sa vrátia späť do sídla Rootu.
Mito: *Nestačila se divit, když odnesl ty talíře a tak, ale platit za sebe chtěla sama.* Eh...nechceš, abych ti půlku dala? Peněz mám dost..nemusíš za mě platit. *Dopila a zvedla se od stolku, poklonila se obsluze.* Stačí k nejbližšímu rozcestí, pokud budeš tak hodný. *Usmála se.*
Izaya: Ako som povedal, varia málo nezdravých jedál... Dokonca aj barbecue, ktoré som jedol ja, je pripravované bez oleja. Sladkú tu nájdeš možno nakladanú repu ako prílohu k jedlu. *Zasmeje sa a pokrúti hlavou. Doje svoju porciu a vezme taniere aj poháre k pultu, aby ukázal, že má aspoň ako-také vychovanie* Poprosím vás ešte fľašu čistej minerálky. *Za všetko zaplatí a vráti sa späť ku stolu, kde sedí Mito* Musím sa vrátiť za tímovou parťáčkou... Odprevadím slečnu niekam? *Spýta sa galantne a schová si peňaženku. Aspoň nejakú časť dohody jeho veliteľ splnil a to slušný prínos peňazí*
Mito: *Papala spořádaně, ale stejně dojela do dost dřív než Izaya.* Eh...ani jsem ti nenabídla...*Trochu nervózně se zasmála a dopila svou limonádu. Otevřela znovu jídelní lístek a dívala se, co tam mají ještě dobrého, měla nějakou žravou náladu.* Mají tady něco sladkého? Hmmm...banán v čokoládě, nic moc...chjo. Tak už si nic nedám. *Pokrčila zklamaně rameny.*
Izaya: *Potichu prikývne na jej otázku a v mysli sám seba pochváli. Vskutku je majstrom všetkých možných lží a podvodov a ako mu vždy vravievali rodičia, on je ten typ, čo sa v živote nestratí. Konečne im prinesú jedlo a tak si vezme do rúk paličky* Itadakimasu. *Zaželá tiež Mito a pustí sa do svojho barbecue s pálivou omáčkou. Pri jedle upíja s minerálky a v mysli zablúdi k Hikaru. Asi by sa po jedle mal vydať späť za ňou a priniesť jej fľašu minerálky, aby neprišiel na prázdno*
Mito: *lehce se pousmala a napisla piti.* Arigato. *Podekovala obsluhujici a ta se lehce poklonila.* Vsak v poho, asi je to proste tim, ze jsi zil dlouho sam? *Hodila to jako otazku, ale odpoved nepotrebovala.* Uz aby tu bylo to jidlo, limonada je vyborna. *Usmala se nedockave. Za chvilku jim polozili pod nasy talire, Mito na nem mela misku s ramenem, co mel Izaya nevim :D* voni hezky, vazne jsi vybral hezke misto. Urcite to bude lahudka. Itadakimasu! *Splacla ruce v poprani dbre chuti a dala se do jidla. Hooodne se drzela zkratka, aby ho nevidesila, protoze normalne by to do sebe hazela jak o zavod.*
Izaya: *Zdvihne ruky v obrannom postoji a s vygulenými očami sleduje dievča pred sebou. Vzápätí sa potajomky uškrnie v duchu nad predstavou toho, že konečne stretol očividne poriadne ohnivé dievča. Ťuťky ako je Hikaru nikdy nemal moc rád* Veď pokoj, mladá... Už sa to nestane. Mňa tak nejak vychovala ulica, tak mám návyky ako pouličný pes. *Uškrnie sa a obsluha im zatiaľ prinesie nápoje. Izaya je celkom smädný, tak si odpije a čaká na vyjadrenie Mito. Začína sa pomerne baviť*
Mito: Hmm...těžké rozhodování...*Zamyslela se.* Eh, tak teda Limonádu, malinovou, rámen k tomu poprosím. *Usmála se na obsluhu a odložila jídelní lístek. Hned, jakmile obsluha odešla se zamračila na Ichira.* Na lidi se neluská prsty, jeto nevychovanost. *Zamručela.* to vás to doma neučili? Asi máte v Konoze jiné mravy...*Nadechla se, aby se uklidnila. Mito se nasírala vcelku snadno, od doby, kdy má tu proklatou pečeŤ, kterou považovala doopravdy za proklatě stupidní nápad.*
Izaya: *Nasleduje Mito a posadí sa ku stolu oproti nej. Otvorí jedálny lístok a potichu v ňom listuje. Keď ho Mito požiada o radu, len pomaly zdvihne oči od svojho lístka ale ponechá ho otvorený* Jedávam tu vždy niečo iné a nikdy som nebol sklamaný... Majú dobrý ramen, dobré nudle, dobré barbecue... Ale prevažne si doprajem barbecue. *Povie a luskne prstami na obsluhu* Pre mňa minerálku a barbecue s pálivou omáčkou. Pre slečnu... *Nechá znieť vetu vo vzduchu a otočí sa k Mito, aby si tiež zvolila, čo bude jesť. Uvažuje aj o tom, že by jej obed zaplatil ale o tom sa ešte rozhodne*
Mito: Tak to jo. *Zamumlala na to s maskou a už se o tom nechtěla bavit. Jen prošla kolem něho, když jí podržel dveře a zaplula k prvnímu stolu, který viděla. Hospůdka nebyla prázdná, ale místa tam bylo dost ještě tak pro dvacet lidí. Mito se tedy posadila a odložila si věci vedle stolku, avšak rudou ktatanu měla stále u sebe.* Tak co tu mají dobrého? Doporučíš mi něco? *Optala se Izayi, kterého znala jako Ichira.*
Izaya: *Potichučku sa zasmeje nad detskou roztomilosťou Mito zhlboka sa nadýchne čerstvého vzduchu* Nejde o to, že by som sa schovával... Proste je to taká nutnosť, ktorú deti nepochopia... A ani neviem, ako by som ti to mohol vôbec vysvetliť. *Znova pocíti akýsi blok, akoby mu zmeravel jazyk a on nebol schopný slova. Táto skutočnosť ustúpi do úzadia až v moment, kedy prestane na danú myšlienku myslieť. Čapne po svojej maske, keď mu ju Mito podáva a znova si ju nasadí* Je to proste nutnosť a nie každý si tú nutnosť pripustí. *Ukončí rozhovor na túto tému, pretože tiež cíti dobré jedlo. Pred nimi sa týči tunajšia obľúbená reštaurácia. Izaya je pravý gentleman a tak Mito dvere podrží, aby mohla prejsť a drží ich do chvíle, kým tak nevykoná*
Mito: Aha...hmm, mozna by to chtela na sobe trochu zamakat a neschovavat se za masku ne? *Natahla se a chytila ho za rameno, aby se zastavili a druhou rukou se mu pokusila masku sundat. Lehce se na neho pousmala (roztomile ;) ) a nasadila si ji na oblicej.* Neni pres to moc dobre videt...*mumlala.* To asi nebude nic pro me. *Sundala ji a prohledla si ji.* Ale je moc hezka. Hodi se k tobe. *Natahla ruku s maskou a podala mu ji zpatky.* Hmmm...uz citim vuni jidla. *Zacichala ve vzduchu jak pes, Mito byla uplne nejlepsi zpjsob jak nekde hledat jidlo, nenazranec.*
Izaya: *Pod maskou sa od hanby začervená a je na seba naštvaný, že si z neho vystrelila malá holka. Povie však len nafučané "pchm" a ďalej to nekomentuje.* Je to asi desať minút, dlho to už nebude. *Prejde si ukazováčkom po svojej maske od stredu čela až po špičku nosu, čo využije ako čas na premyslenie odpovede. Z nejakých príčin nedokáže odpovedať, tak to proste zahovorí* To nosím len tak, nemám moc kamarátov a skôr ma nemajú radi, tak nemusím každý deň dostať ranu do mojej dokonalej tváre. *Mykne ramenami a dúfa, že jej táto odpoveď bude stačiť* A Hikaru to zvládne sama. Ak by som jej povedal, aby skočila do jamy, tak by tam skočila aj stokrát, aspoň podľa môjho názoru. Je proste hlúpa ale pracovitá.
Mito: *jen se hlasite zasmala.* Hlupaku. Nikdo tu neni. Co je to za masku? *Optala se, trochu ji rozesmalo i to, ze zustal vlastne trochu obnazeny.* Jak dlouho tam pujdeme? Zacinam mit hlad...*zamyslela se.* Partacku.. a to ji nechas makat samotnou? To neni hezke...
Izaya: *O vzťahoch medzi dedinami toho moc nevie, nikdy ho to vlastne ani poriadne nezaujímalo. Zaujímalo ho len vlastné pohodlie a to, aby vždy zo všetkého vyšiel dobre a hlavne vcelku. Keď sa dozvie, že dievča tu nie je samo, inštinktívne sa začne obzerať okolo seba a hľadá prípadných ďalších shinobi. Bez masky a oblečku by moc chodiť nemal, tak si dá aspoň tú na tvár. Plášť i ledabolo prehodí cez seba ale dáva pozor, aby bola jeho hruď aj naďalej viditeľná. Uvažuje aj o tom, ako sa má vlastne Mito predstaviť, pretože fakt netuší, či je bezpečné jej povedať svoje pravé meno* Som Ichiro. A som tu momentálne na misii... Teda misii, skôr nechávam svoju tímovú partnerku zbierať ovocie a ja sa idem medzitým najesť. "Možno by som mohol večer pozvať na jedlo aj Hikaru... A posunúť naše kolegovské vzťahy na novú úroveň." *Uškrnie sa nenápadne*
Mito: *Chvilku tam stala, tvare mela cervene. Nevedela jak se chovat, kdyz se pred ni takhle promenaduje.* Eh..gomen. *Dobehla ho.* Aha...tak to jo, no nikdy si nevyberes sveho vudce. *Pokrcila rameny.* No...jasne, jeste aby ne, mame s Kohodou dobre vztahy...pry teda. Navic ja nikdy nejsem sama, nemusim se bat. *Usmala se na nebe. Jakoby tam byl nekdo, kdo by ji ochranoval.* Jsem Mito..jen tak mimochodem. *Predstavila se po chvilce.*
Izaya: *Príde mu, že s dievčaťom by mohla byť ešte sranda, tak sa z vody postaví ale ešte sa neoblieka. Plánuje ju takto provokovať a namotávať. Vyzerá, že je už vo veku, kedy sa o chlapcov zaujíma a toto by mohlo pomôcť. Zdvihne si aj oblečenie Rootu, ktoré má neďaleko a vykročí smerom k reštaurácii. Premýšľa aj nad Hikaru a nad tým, či ho nebude hľadať* "Nezdržím sa predsa moc dlho.." *Pomyslí si a obzrie sa na Mito* Ideš? Či budem dnes jesť sám? *Spýta sa a ak ho bude Mito nasledovať, tak bude pokračovať v debate* A nie som tak úplne rebel, proste nemám Konohu a Hokage rád, to je celé. *Ozrejmí situáciu a pozrie na Mito. Uvidí čelenku Yugakure a zdvihne kútik úst* Ťa sem pustili z druhého kontinentu? *Spýta sa a dá si voľnú ruku za hlavu*
Mito: Aha...rebel co? *Zasmala se na urok toho, ze ma zakz do Kohony.* Hmm...lesni podnik? To jsem jeste nepotkala...m-mohl bys mi ukazat kudy tedy? *Optala se a az pak ji dlo, jeho osloveni, trochu zcervenala.*
Izaya: *Za hlavou sa mu objaví kvapka potu a na tvári ťažký pokerface. Trochu zahanbene si odkašle a prehrabne rukou v zemi* Do Konohy nemôžem ísť... Mám proste čosi ako zákaz. *Povie a vážnejším pohľadom pozrie na Mito* Ale neďaleko odtiaľto je menšia lesná reštaurácia. Varia tam veľmi dobré jedlá s nízkym obsahom oleja. *Odporučí jej a v hlave sa mu rodia ďalšie možné plány* Čo tu vlastne robíš, kráska? *Použije jeden z plánov vo svojom rukáve a kým mu Mito odpovie, tak vymýšľa ďalšie*
Mito: Chtela bych ochutnat zdejsi Ramen...proto tam chci. *Odpovedela a dala si ruku v bok s dost nevericnym pohledem na nej cucela.* Eh..ne to fakt nemam. Ticho...fajn, ale radeji mam hluk mesta. *Mito se neda jen tak, ma na chlapi zvysene naroky, vsak zije se Suzuyou, jeste aby nemela.* Ukazes mi tedy kudy tam? Prosim. *Posledni slovo se snazila rict roztomilym tonem a s kukusem maleho stenatka.*
Izaya: *Šibalsky sa usmeje ale keďže je k Mito otočený chrbtom, tak to ona nemôže vedieť. Odkašle si a kým sa otočí, tak má v tvári vľúdny a galantný výraz* Nie je to ďaleko... Ale je tam nuda. Je lepšie sa potulovať okolím, máš tu viac voľnosti a nepočúvaš žiadne kecy od obyvateľov. *Povie a posadí sa do plytkej vody kúsok od brehu* Tiež máš rada to ticho sprevádzané jemným zvukom tečúcej vody a spevom vtákov? *Vie až moc dobre, že dievčatá hlavne v jej veku majú podobné pi*oviny rady a preto sa to rozhodne uhrať na záhadného gentlemana. Nemá pre neho síce ešte ten správny vek ale kto si počká, ten sa dočká. A keď si ju namotá v tak mladom veku? Ešte lepšie*
Mito: *Zrovna cirou nahodou kolem ni prosel nejaky kluk. Mito si ho prohledla zamracenym pohledem, prisel ji to jako az moc podezrely okamzik. Zastavila se a ohledla se za nim. Zrovna se svlikal a tak, takze uhnula pohledem a lehce zruzovela ve tvarich.* E...eh...prosim. Mohu mit otazku? Kudy do Konohy? *Mito zapomnela, odkud vubec prisla.*
Izaya: *Dievča sa pred ním vyzlečie do naha a Izaya zostane len civieť. Rýchlo si ale plácne, pretože už len od pohľadu vidí, že dievča je určite dosť mladé. Nie že by bola Hikaru o dosť staršia ale aj tak* "V podstate ani neviem koľko má rokov... Mnah, koho to trápi." *Plácne po chvíli a sám premýšľa nad tým, či nemôže byť pedofil. Zaženie to však myšlienkou na to, že dievča pôsobí vyspelšie na svoj vek. Dá zo seba dole oblečenie Rootu, pretože ho sám moc nemusí. Nikto naokolo aj tak nie je a jemu to môže byť asi tak jedno. Vyčká si, kým sa mladá oblečie a potom vyrazí nenápadne z krovia (áno je asi tak nenápadný jak stometrové ho*no na chodníku). Zatvári sa tak, že ju akože spozoroval ale len kútikom oka. Snaží sa pôsobiť nezaujato a proste si len bezmyšlienkovito vyzlečie tričko. Potom mlčky vykročí k vode a nechá Mito, aby si prezrela jeho krásne opálenú a jemne vypracovanú hruď. Stále na ňom vidieť, že je ešte len chlapča ale rozhodne na sebe maká*
Mito: *Hluk z vodopadu byl doopravdy ohlusujici a tak nemohla vedet, ze je Izaya tam, leda ze by aktivovala Rinnegan a prohledla si okoli-coz neudelala. Chvilku si tam jen tak plavala a cachtala se. Pak se vydala ke brehu a sedla si na kamenity brah, z batohu vytahla rucnik a vysusila si castecne vlasy. Otrela se, aby se mohla znova obleknout. Vlasy uz mela po ramena, nestrihala si je uz rok. Nicmene se blekla opet do stejnych veci, avsak predem si jeste vymenila mokre kalhotky za nove. Takze Izaya mohl videt uplne vsechno. Ale mito se oblekala rychle, za par minutek byla oblecena a batoh mela sbaleny, na prvazcich mela povesene na batohu mokra vecy, aby uschly, dala se smerem ke krovi, kde byl Izaya, mirila do lesa *
Izaya: *Začne ho trochu trápiť smäd, tak sa otočí k Hikaru, potiahne ju za ruku smerom k sebe a vtisne jej takú pusu, až sa jej z nej zatočí hlava. Jazykom jej prehmatá mandle a spokojne spolu s úškrnom na tvári sa od nej znova odtrhne* Kočka, idem sa trošku prejsť. Zatiaľ pokračuj, ja nám skúsiť splašiť nejakú vodu. *Hikaru poslušne s riadne červenou tvárou prikyvuje. Izaya toto zvykne robiť pomerne často ale aj tak je z toho vždy v pomykove. Izaya vidí, že to zabralo a tak sa presúva k jazierku, ktoré očakáva pod vodopádom. Prebrodí sa nejakým tým krovím a už pri brehu uvidí ležať na zemi nejaké oblečenie. Pohľadom vyhľadá všetko naokolo a keď uvidí obnažené dievča v spodnom prádle, jeho mozog prepojený s penisom začne blikať ako alarm. Rýchlo sa k oblečeniu priblíži a pomocou Shunshinu sa zase vzdiali do jedného z kroví. Robí to potichu a tak, aby ho nepočula. Rád by totiž videl viac*
Mito: *Protáhla se a rozhlédla okolo. Nedaleko viděla les, dole pod vodopádem jezírko.* Hm...*Zamyslela se a pak skočila dolů z hlavy jednoho z týpků. Odrazila se od jeho druhé ruky a doskočila na hladinu vody. V tomhle se dost zlepšovala, v sebevražedných skocích. Došla pomalu na břeh na strnau Hokageho a odložila si věci, svlékla se z ( odkaz » ) do spodního prádla a prošla do vody, pomalu byla hlubší a hlubší, dokud ji neměla do pasu, tak nezastavovala, tehdy zastavila a ponořila hlavu do vody, oči otevřené. Následně jí vytáhla.* Žádné ryby? smutné... *Zamumlala a ponořila se celá, pak si sundala mokré tílko a hodila ho na břeh, obtěžovalo jí. Její tělo se už začalo tvarovat, konečně už nebyla úplně dítě. Ale i tak se nestyděla, za co a proč? Koho tu potká...leda tak ptáky a lesní zvěř.*
Izaya (+Hikaru): *Spolu s Hikaru sú na svojej ďalšej misii, tentoraz o kúsok ďalej od samotnej Konohy. Vďaka skrytej polohe Rootu sa ani v Konohe priamo nezdržiavajú a majú preto trošku voľnejší výbeh. Samozrejme sú stále sledovaní kvôli úteku, či iným prípadným nekalostiam ale tak Izaya momentálne pre útek dôvod nemá. A po uši zamilovaná Hikaru taktiež nie, pokiaľ neutečie ani samotný Izaya, pre ňu Ichiro. Majú za úlohu nazbierať lesné plody, čo nie je zrovna niečo, čo by Izayu napĺňalo* "Meh... Ale mohol by som sa aspoň dobre nažrať keď už sme pri tom." *Pomyslí si a vhodí si do úst lesnú malinu. Hikaru zbiera usilovne plody neďaleko neho a občasne pozrie do diaľky, kde uvidí obrovský vodopád, pri ktorom sú vyobrazení dvaja legendárni shinobi. Prvého Hokage spoznáva ale muža zo skaly stojaceho oproti nemu nie*
Mito: *Byla to už doba, co se vrátila z výletu ze země Moře (rpg se odehrává jakože po doražení zase do Yuga). Mito využila možnosti cestovat, kterou díky Suzuyovi a tomu, že Yugakure měla dobré vztahy s vesnicemi a zeměmi. Tentokrát se rozhodla pro zemi Ohně. Ale do Konohy se nehrnula. Věděla, že jí Suzuya určitě sleduje, či ji nenechá chodit po světě nestřeženou a tak si s ničím hlavu nelámala. Dlouhou dobu trvalo, než se vůbec dostala na pevninu. Plula několik dní na lodi s námořníky a pomáhala na palubě. Přistáli přímo v zemi Ohně, takže se nemusela potulovat moc dlouho, než narazila na rozcestník. Na zádech měla batoh s jídlem, dekou a podobně, aby nebyla hladová a unavená, vybavení měla vše možně ověšené na těle, rudou katanu na pravém boku v její rukojeti hiraishin značku Suzuyi.* Údolí konce....Konohagakure....Chrám....eh, fuj. *Otočila se na podpatku a vydala se k údolí konce, zdá se, že to nebylo moc daleko, brzy stála na hlavě jednoho z mužů, obřích soch a hleděla dolů na vodopád.*
---: ---
Shinon: * Shinon překvapí, že se vrána vrátila. Pomalu se chystala odejít, ale vrána se vrátí s tou ampulkou, kterou si Shinon otevře a dým ji celkem překvapí, a když se dým rozfouká tak Shinon má v ruce jakýsi svitek a vrána je pryč. *Co to sakra? *Shinon svitek rozevře a přečte si, že se jedná o smlouvu s vraním Kuchiyose. Dokonce se tam dočte kdo všechno má s vrány podepsanou smlouvu což je jen Toshiro Mikura což je Raikage. *Raikage má smlouvu s vraním Kuchiyose jo? *Shinon svitek položí na zem a skloní se u něj. Senbonem, který si vytvoří ze Shoutonu se píchne do prstu a napíše do příslušné kolonky Shinon Asada a svitek opět sroluje. *Hm kam s tebou? U sebe to radši nosit nebudu, mohlo by se to ztratit a je to poměrně důležitá věc. *Shinon se tedy přesune do své dimenze Kamui a svitek položí na stůl, který tam vytvoří ze Shoutonu. Pak se prostě Shinon pomocí Kamui vrátí zase zpět a pokračuje v tom, že bude zkoumat dále okolí Údolí Konce. *
Shiryoku: *Ešte chvíľu pozerá na Shinon až sa nakoniec odrazí a vyletí hore. Nechce byť však sebecký a tak len zaletí neďaleko ku svojmu hniezdu. Začne sa hrabať vo svojom perí svojim zobáčkom a z peria mu vypadne malá ampulka, ktorú si vloží do zobáčku. Znova zaletí na miesto, kde bola predtým Shinon a ak sa ešte odtiaľ nepresunula niekam inam, tak pristane pred ňou. Vypustí zo zobáčku ampulku, ktorá ak ju Shinon otvorí, vytvorí menšiu dymovú clonu, po ktorej zostane len nádobka s malou zmluvou Kuchiyose vrán. Shiryoku dym využije a proste odletí, aby sa tak mohol potichu vytratiť. Nie je jej už nič dlžný ale ľuďom proste neverí*
Shinon: No vidíš, jak to šlo, stačilo se necukat a jsi hned v pořádku maličký nebo maličká. *Shinon se na vránu usměje a opatrně ji položí na zem. Udělá několik kroků vzad a oči nespouští z vrány. *Tak a můžeš zase letět zlatíčko tak leť a nelétej tak vysoko ať tě znova nestřelí jasné? *Shinon si začíná připadat jako magor, protože si uvědomuje, že se vlastně baví se zvířetem. *
Shiryoku: *Zakráka ešte viac v moment, kedy Shinon šíp zlomí a z druhej strany jeho krídelka ho vytiahne. Zatrepe sa ešte viac ale prílev príjemnej energie tvorenej technikou Shousen no Jutsu je tak krásny, že sa postupne začína menej a menej trepať. Krídelko ho skoro nebolí a tak trošku prekvapene pozrie na ženu, ktorá ho zachránila. Pozerá do jej zvláštne sfarbených očí svojimi tmavými a snaží sa prísť na dôvod, pre ktorý mu pomohla. V ľudí a ich dobrotu žiaľ neverí a vie, že všetko robia len pre vlastné potreby. Preto len potichu zakráka a skúsi krídelkom trošku pohnúť, aby si bol istý, že je plne zdravé. Kupodivu je*
Shinon: * Shinon se snaží vránu udržet aby ji neutekla. Už vypadá jako obyčejný člověk ale i tak stále má své oči takže i to může vypadat dost děsivě. Prostě chytne šíp a zlomí ho a tak ho může vytáhnout. Následně na vrány použije Shousen no Jutsu. Není si jistá, jaký účinek by technika mohla mít na zvíře, ale nakonec by to fungovat mohlo. Shinon je tak zabraná do léčení že si ani nevšímá okolí. *
Shiryoku: *Myslí si, že je už pre neho neskoro ale v tom sa k nemu znesie krásna žena so zvláštnym tvarom krídel. Zachytí ho a podarí sa jej ako-tak bezpečne pristáť na zemi. Krídlo ho však stále nesmierne bolí a je z bytosti, ktorá ho zachránila, zároveň aj trochu vydesený. Kráka ako o dušu a snaží sa nejako uvoľniť z jej zovretia. Netuší, čo so zraneným krídlom spraví ale musí si dávať pozor. Táto žena môže byť oveľa nebezpečnejšia než nejaký šíp v krídle*
Shinon: * Shinon se tak prochází, ale neunikne ji ta vrána, která letí nezvykle vysoko ale hlavně to co jí překvapí, je to proč tu takhle letí v těchto místech. *Celkem ji tu svobodu závidím. *Řekne si Shinon pod nos s úsměvem ale pak vránu něco zasáhne a začne se řítit k zemi. Shinon ani neví proč, ale prostě se jí rozhodne tentokrát zachránit a tak se jí v očích zformuje Eternal Mangekyou Sharingan a pomocí Kamui se teleportuje nad padající vránu. Poté Shinon přejde do druhého stupně prokleté pečetě a tak jí narostou křídla. Pro tento účel je toto oblečení uzpůsobené aby se nezničilo. Poté se vydá střemhlav dolů a vránu zachytí do náruče a přitiskne si ji k hrudi. Jen tak tak to vybere, aby nenabourala, a tvrdým dopadem přistane nohama na zem. *Och to bylo těsné maličká. Nebo maličký? To je vlastně jedno. *Shinon se ani nerozhlíží, zda někdo kolem není a nechá prokletou pečetě se opět stáhnout do pečetě ne krku. *
Shiryoku: *Pokojne si ako každý voľný deň lieta vzduchom a premýšľa, čo bude robiť. Dnes je celkom teplo a obloha je bez mračien, tak sa nebojí letieť aj trošku vyššie. Vietor sa pohráva s jeho perím a všetko pôsobí moc idylicky. Všetko však pokazí šíp, ktorý trafí jeho krídlo a za sprievodu zaškriekania sa začne rútiť k zemi*
Shinon: * Shinon se dnes opět vydala na nějakou dobu do Země Ohně. Místa okolo Údolí Konce se jí celkem líbí a tak se rozhodla tu zůstat takový týden. V Iwagakure nechala jednoho Kage Bunshina, který zastupuje Shinon a dělá tedy její práci. Samozřejmě nikdo by neměl ani tušit že jejich Tsuchikage ve vesnici není, protože Shinon se vlastně přesunula pomocí Kamui. Nyní Shinon prochází lesem Země Ohně oblečená v ( odkaz » ). K levému zápěstí má připevněné okovy, ke kterým má řetěz dlouhý 3 a půl metru, jehož druhý konec je připevněný ke Gunbai kterou má připevněnou na zádech. Na čele má zformovanou pečeť Byakugō no In, v očích má stále aktivní Sharingan s třemi Tomoe ovšem vůbec jí to nevyčerpává díky tomu, že přebytečná Chakra z Byakugō no In je převáděná právě do očí. Ještě má aktivní techniku Wakagaeri no Jutsu takže Shinon vypadá na pouhých 23 let a na levé straně krku má pečeť Ten no Juin. *
---: ---
Akuma Shin: *Shin stál na hladine rieky, ktorá pokračovala po vodopáde, ktorý sa nachádzal medzi dvoma sochami. Shin mal oči zdvihnuté k týmto dvom postavám, no pohľad mal prázdny.* "Také masívne úlomky histórie. A načo? Stačí pár generácií a nikto si na nich ani nespomenie. Ľudský život je krátky a aj tak ho mnohí len premárnia. Tak prečo? Prečo mrhajú energiu na vytvorenie pamätníka, ktorý behom jediného storočia prestane dávať väčšine ľudí zmysel? Jasné... v dedine som to vytvoril ako symbol, ktorý im mal dodať pokoj, no v prvom rade som potreboval nejak zakamuflovať staviteľské práce v okolí tej hory. Navyše... stačí, že vedia, že na tej hore sú vyobrazení ich Hokagovia. Je jedno, či zabudnú na tých prvých... pokiaľ budú vedieť, čo symbolizuje tá hora, tak budú vedieť, čo symbolizujú tie tváre. Aj keď viac ako dve tváre tam najskôr nebudú. No toto? Aký význam má toto? Ego? Idiotský prejav túžby po nesmrteľnosti? Keby venoval ten čas radšej hľadaniu skutočnej nesmrteľnosti, tak by mali aspoň šancu, že dosiahnu nejaký skutočný úspech. No ich životy zostávajú krehké... ešte krehkejšie ako tieto sochy. Kým sochy majú aspoň šancu vidieť priebeh niekoľkých storočí... ani jeden z týchto dvoch neprežije ani jedno jediné storočie. Hideo to má dokonca už za sebou." *V Shinovom pohľade sa začne miesiť hnev, odpor a opovrhovanie.* "Je načase pohnúť s históriou o krok vpred, Hideo." *V Shinových očiach sa zablysne Rinnegan. Potom už len namieri na Hideovu sochu pravú ruku.* Je načase zmiznúť!!! *Povie si naštvane a vyšle na sochu guličku techniky Chibaku Tensei. No stalo sa pár vecí, ktoré Shin prehliadol. Kvôli náhlemu návalu emócií bolo jeho vedomie na moment zahalené v hmle, ktorá spôsobila, že si Shin nevšimol ako zmizlo svetlo z pečate na jeho pravej ruke v momente, keď vyslovil 'zmiznúť'. Neuvedomil si ani, že k tomu došlo v ten istý moment ako započal techniku Chibaku Tensei. To všetko mu však dôjde za pár chvíľ, keď sa gulička techniky Chibaku Tensei začne správať inak ako Shin čakal. Už za letu sa akoby začala rozpadať. Keď začne naberať materiál z okolia, tak je jasné, že jej gravitácia poletuje všade po okolí. Je podstatne nestabilnejšia, niektoré kusy materiálu sa rovno strácajú kým iné proste poletujú po okolí.* "WTF?!!!" *Technika sa Shinovi prakticky rozpadá pred očami, no je očividné, že sa zároveň snaží udržať sama seba pohromade. Chvíľu toto trápenie ešte pokračuje, no potom sa rozpŕchnu aj posledné zvyšky gravitačnej energie a všetok zvyšný materiál proste bezvládne padne do vody. Na soche ani v okolí niesú známky vážnejšieho poškodenia, no Shin sa na to už dávno nesústredí. Už skôr sa začal plne sústrediť na ten zvláštny tanec, ktorý spôsobovala jeho technika vo vzduchu.* "Dobabral som chakru tej techniky... ale zdalo sa, že aj tá skazená verzia sa snažila nájsť stabilný bod. Čo by sa asi stalo, keby ten stabilný bod našla?" *Shin pokus zopakuje, no tentokrát vedome vmieša do techniky aj jintonovú chakru. Vie, koľko chakry do techniky vložil a vidí v akom stave je výsledná technika. Shin teda opakovane skúša techniku s rôznymi úrovňami jintonovej chakry.* "Ak sa mám priznať... ťažko povedať, že či vôbec niečo z toho je použiteľné. Pri nízkych úrovniach to iba kazí celú techniku. Pri vysokých úrovniach... to proste rozožerie gravitačné jadro a technika sa rozpadne. Na druhej strane... gravitácia ako taká je energia, ktorá sa neviaže na hmotu... čiže ak by sa mi podarilo do jedného bodu sústrediť dostatočné množstvo gravitačnej energie... a posilnil to gravitačné jadro, aby sa nerozpadlo až tak rýchlo... tak kým sa jadro stihne rozpadnúť, tak gravitačná energia by mohla stihnúť vytvoriť singularitu a teda aj po rozpade jadra by gravitácia mohla ostať sústredená v tom bode. Teraz to už len vyskúšať..." *Shin opäť namieri pravú ruku na Hideovu sochu a pokračuje v experimentoch. Ponecháva vysokú úroveň jintonovej chakry, aby zabezpečil schopnosť jintonu 'rozožrať' gravitačné jadro, no postupne pridáva viac a viac gravitačnej energie na vytvorenie gravitačnej singularity. Keďže Shin vidí nielen fyzický prejav jeho pokusov, ale aj správanie vypustenej chakry, tak je pre neho jednoduchšie správne stabilizovať techniku. Keď konečne trafí správny pomer, tak je mu poskytnutý pohľad, na ktorý sa len tak nezabúda. Gravitačná gulička sa behom letu rýchlo rozpadá a kým sa vôbec stihne dostať k soche, tak úplne zmizne. Shin však vidí, že technika pokračuje ďalej a keď dôjde až k soche, tak to vyzerá ako malý výbuch chakry. Fyzický prejav je však úplne odlišný od toho chakrového. Keď sa uvoľní gravitačná energia, tak všetko, čoho sa dotkne sa začne trhať a špirálovito letí do gravitačného jadra. Čím bližšie jadru je, tým viac a viac sa daný predmet rozpadá a kým dôjde do jadra, tak sa rozpadne úplne. Zo sochy takto postupne miznú väčšie a väčšie časti skál, pričom ako socha stráca balans, tak sa sama pomaly postupne začne rozpadať a tieto časti pozvoľna samé od seba padajú do gravitačného jadra, v ktorom ich 'rozožerie' jintonová chakra. Technika má samozrejme vplyv aj na samotný vodopád. Ten sa ohýba takmer až úplne ku gravitačnej singularite. Dokonca aj vodná hladina okolo Shina začne 'tancovať', pričom sa z nej oddeľujú menšie a väčšie kusy vody, ktoré potom miznú v singularite. Shin sa však len vzniesol do vzduchu, lebo cítil, že na hladine by sa už dlho neudržal. Pohľadom však neuhýbal od predstavenia, ktoré sa odohrávalo pred jeho očami.* "Presne takto... som vždy chcel, aby mizli moji nepriatelia. Rozdrvení na prach. Bez jedinej stopy po ich existencii." *Keď technika skončí, tak po Hideovej soche neostane ani stopa. Namiesto toho to vyzerá akoby niečo doslova vyžralo obrovskú guľu z toho miesta. Dokonca aj napriek pretekajúcej vode z vodopádu je vidno obrysy takmer dokonale guľatého 'zahryznutia'. O pár momentov sa na oblasť znesú prvé kvapky dažďa. To si len Shin zisťuje, že či niekde v okolí nešpehovala Shina nejaká nepovolaná duša.* "Hm... nikto. No aj keby odišiel tak skoro, že sa stihol dostať z dosahu Ukojizai no Jutsu... tak môžem kašľať. Môžem to obkecať ako nejaký experiment s nečakaným vedľajším efektom. Alebo z toho môžem obviniť nejakého podvodníka, ktorý sochu zničil nejakým normálnym spôsobom, ale na svedka uvrhol genjutsu alebo také niečo..." *S takýmito a podobnými myšlienkami si to Shin nasmeroval naspäť do Konohy.*
---: ---
Shinon: *Shinon překročila hranice Země Ohně a Země Deště. Takže se momentálně nacházela v lesu v Zemi Ohně. Oblečená je v jednom ze svých outfitů ( odkaz » ) navíc nebyla sama měla samozřejmě doprovod šesti členů jednotek Anbu. Anbu byli skoro jen jako takový kompars. Taky jsou naprosto potichu. Důvod cesty Shinon byl jednoduchý. Ishida neboli Tsuchikage a současně její adoptivní otec ji navrhl meditace aby se dala po psychické stránce na 100% do pořádku. Shinon tedy nakonec přistoupila k tomu že za tímto důvodem odejde na pár měsíců do Země Ohně do Údolí Konce. Ishida ji přiřadil jako ochranu právě těch šest členů jednotek Anbu. Nakonec když dorazili do údolí konce tak Shinon ještě nemohla začít s meditací. Nejdřív museli založit tábor. To bylo celkem rychle navíc když Shinon vytvořila ze Shoutonu jakési opevnění kolem tábora. Když to bylo vše hotové tak se rozhlídla a usmála se protože to bylo kvalitní.*Tak já jdu nemusíte zamnou chodit až tam tak můžete být tady a v okolí.*Řekla Shinon a vydala se pryč z táboru. Jejím směrem byla hlava sochy která je vlastně první Hokage. Shinon se posadila do tureckého sedu a zavřela oči. Ten zvuk vody co byl slyšet je velice uklidňující. Shinon se soustředila na meditaci. Dělala to ž dříve a taky velmi často takže v tom nebyl moc problém. Shinon si vyčisťovala hlavu hlavně se snažila srovnat s tím že Shinji je mrtvej. Shinon okamžitě co na něj pomyslela a na to že se vlastně obětoval pro to aby žila tak se rozbrečela. Anbu co byl u toho když plnila Chuuninské zkoušky to věděl ale prostě ji tam nemohl nechat měl ji i celkem rád. Měl často i za úkol ji hlídat takže byl prakticky svědek toho jak vyrůstala.*Půjdu za ní jen se ujistit že je to dobré.*Řekl a zbytek jednotky jen přikývli zatímco jedna členka připravovala jídlo a zbytek nějak našel něco na práci. Následně ten Anbu přišel za Shinon. Ona tam měla zase obličej v dlaních a brečela. Iwasaki -->(Krycí jméno Anbu) se k Shinon přidal a sedl si vedle ní. Bylo mu jí líto tak ji obejmul. Shinon to okamžitě přijala a prostě se do něj celá zabořila jakoby u něj hledala klid a pokoj. Iwasaki ji objemul a pevně ji držel. Měl ji rád a bylo mu líto že její psychika je až tak špatně.*Shinon neboj to bude v pořádku ty to nakonec zvládneš… Jsi silná.*Snaží se ji Iwasaki trochu uklidnit.*Ale já už nechci být silná čím víc toho překonám tím víc si přijdu oslabená a zranitelnější. Prostě nedávám to !!! *Iwasaki ji nadále uklidňoval až to nakonec dopadlo tak že ji sice uklidnil ale pro první den už asi meditovat nebude když usla. Další den to bylo stejné zase se rozbrečela a takto to šlo asi prvních pět dnů. Nakonec Shinon ale začala být zase silná po psychické stránce. Shinon tam meditovala každý den a každý další den si přišla že je na tom o něco lépe. Nakonec tam Shinon a její doprovod Anbu zůstaly 4 měsíce. Ale výsledek za to stál. Shinon se cítí že je na tom už dobře. Musela se prostě smířit s tím že Shinji je pravděpodobně mrtvý. Sice ji něco v duchu našeptávalo že stále žije ale Shinon to nakonec pohřbila a smířila se s tím. První krok bylo to že vlastně praštila se svým povoláním Sensei. Dnes už je den kdy je čas se vydat na cestu zpátky do Iwagakure. Nakonec se celý tábor zničil a vše vytvořené ze Shoutonu Shinon nechala rozpadnout. Následně je tedy čekala dlouhá cesta zase zpátky do Iwagakure. Shinon se musela připravit na to že až dorazí do Iwagakure tak ji čeká zkouška na to aby se stala druhá Tsuchikage a ani netuší jak těžké to bude ale podle slov Ishidy to bude nesmírně těžké.*
--: --
Chang: *Děti v Akademii seděli v lavicích a čekali až přijde jejich sensei.* Sakra kde je náš mistr? Nech toho skuhrání mistr přijde neboj se. Už by mohl přijít! *Chang nerad poslouchal ale tahle konverzace se nedala přeslechnout. Potom se rozhlédl po třídě a viděl jak si holky povídají, kluci jak běhají okolo stolů.* "Sakra nejdříve se hádali a teďkon si hrajou. No to je jedno. Dneska máme jít do údolí konce. Už se těším jakákoliv exkurze s naším senseiem je super. Zase nám bude vyprávět něco o samotném údolí, potom nám řekne že tam měl několik potyček s nepřáteli a nakonec nám otom bude vyprávět. Takhle to dělá vždycky. Je dobře že máme takového senseie. No co budu dělat do té doby než přijde?" *Pomyslel si Chang, otočil se a uviděl jak na něj letí míč. Jen tak tak ho chytl a řekl.*Sakra kde steho vzali? *Potom jim ho hodil zpět.* "Sakra kde mohli vzít míč? No asi ho někdo přinesl z domova. No ale kde je sensei? Už bych chtěl vyrazit. Vůbec mě to tady nebaví. Moji spolužáci běhají po třídě, dělaj kravál a stejně radši bych trénoval nějaké techniky nebo bych se něco učil ale to by tady musel bejt nějakej sensei." *Pomyslel si Chang, položil hlavu na stůl a pomalu usínal. Ostatní pokračovali v dosavadní činosti. Holky si povídali, kluci běhali po třídě a nikomu nic nechybělo. Najednou se otevřeli dveře od třídy. Všichni se rychle usadili a čekali co se bude dít. Do třídy vešel jeden s učitelů a začal se rozčilovat.* Sakra co tady pořád děláte? Všichni senseiové mají důležitou poradu a vy tady děláte bordel! Hnedka toho nechte! Seďte hezky na zadku a procvičujte si něco. Za chvíli odejdu a ne že budete dělat hlouposti jasné! *Zakřičel tak že všichni ztuhli hrůzou. Dokonce i Chang a to jenom měl hlavu na stole.* "Sakra ještě že nemáme tohodle mistra to by byl problém. Je hodně přísný, možná zlý a možná sním je i legrace ale to je jedno." Pane prosím vás očem je ta porada? *Zeptal se jeden s Changovích spolužáků. Na tuto otázku se mistr posadil a řekl.* No rád bych vám to řekl ale to je přísně tajné. Takže vám to neřeknu. Jediné co můžete vědět je že váš sensei se tady moc dlouho nezdrží. Za nedlouho ho vystřídám a potom uvidíte jak má vypadat pořádná výuka. *Řekl velmi rázně, zvedl se složil pečetě a všude se objevili vrány. Vran bylo opravdu hodně, takže mistr nebyl vůbec vidět, nakonec vrány zmizeli a všichni koukali bo ten mistr co tam před chvilkou stál a říkal že se jejich milovanej mistr vymění za tohohle vola, tak ten zmizel.*Sakra kde je? *Řeklo několik žáků. Naštěstí za chvilku přišel jejich sensei a vše bylo v pohodě. Jen co přišel jejich sensei tak se usadil za svůj stůl a potom řekl.* Já vím že jsem vám slíbil že půjdeme do údolí konce ale dneska jsem se dozvěděl že tam byly zpatřeny nějací shinobi. Takže je to hodně nebezpečné a tak zůstaneme tady. *Jen co to sensei dořekl tak se ze třídy ozvalo hlasité.* Ach jo!!!!!!!!! "Co tak to je na prd já si myslel že se podívám do údolí konce a zatím tady budeme sedět. Ach jo, no snad nám mistr bude něco zajmavého vyprávět." *Pomyslel si Chang, rozhlédl se po třídě a potom se zase koukl na senseie. Ten se jen usmál, zatleskal čímž si získal pozornost u všech studentů a řekl.* No bohužel vám údolí neukážu ale můžeme si k němu něco říct tady. Jako vždy vám řeknu něco o Údolí a potom vám řeknu něco co se mě tam přihodilo. *Když to sensei řekl tak se všichni usmáli a hlasitě skandovali.* Vyprávějte! *Dokonce i Chang skandoval. Mistr se usmál souhlasně pokynul hlavou a začal vyprávěním. V tu chvíli všichni ztichli a pozorně poslouchali svého senseie.* Tak jo jak víte tak v Údolí Konce jsou dvě sochy jedna socha patří prvnímu Hokage a ta druhá socha patří Vůdci klanu Fuku. V tom to údolí sem plnil svou první misi typu B. No měli jsme za úkol, porazit nepřátelské ninji. Byl sestaven super tým ve kterém sem byl samozřejmě i já. No Tito ninjové podle všech našich informací patřili k nebezpečné organizaci, která měla v plánu zničit naší vesnici. My jsme přiběhli do údolí konce, kde prý odpočívali. No ale rozhlédli jsme se a nikoho jsme neviděli. Sakra kde jsou? Řekl náš velitel a poté se začal rozčilovat nad tím že jsme tu zbytečně. No ale to by nebyla žádná zábava kdyby to šlo takhle jednoduše. Jen co se přestal rozčilovat tak na nás vyběhlo několik shinobi se skryté travnaté vesnice. Začali jsme spolu bojovat ale bylo jich moc a nakonec nás porazili. Na začátku mise nás bylo šest a po bitvě sme zbili jen dva. Já a ještě jeden chuunin. Bohužel si nemohu vzpomenout na jeho jméno ale to je jedno. Právě ve chvíli kdy nás chtěli zabít utvořil můj spolubojovník několik pečetí a všude se objevili vrány. Můj společník je potom ovládal tak zručně že nás nepřátelé neviděli. Rychle sme utekli a vše nahlásili ve vesnici. No co ztoho vyplívá? *Zeptal se sensei a všichni začali přemýšlet.* No poučení je že musíte mít vždy dobré informace a hodně štestí. Zapamatuj te si že desinformace je odost horší než nemít žádnou informaci. Vím že zatím to využijete jen v písemkách ale i tak si to dobře zapamatujte. Ve vašich budoucích misích můžou nastat situace jako byla tahle a proto se naučte vhodně užívat své techniky. Není nic horšího než shinobi co neumí hospodařit s chakrou a neumí vhodně využívat své jutsu. No tak to je celý příběh. Uvidíme co si stoho vezmete. No já budu muset jít na další důležitou poradu. Vy můžete jít domů. *Řekl sensei, stoupl si, odešel ze třídy a všichni žaci také odešli ze třídy. Dokonce i Chang šel domů.* "Byl to krátký ale zajmavý a poučný příběh." *Pomyslel si Chang, když byl před Akademii.*
---: ---
Tomeo: *Konečne prišiel čas, kedy dostal svoju prvú misiu. Teda, niežeby sa mu do toho nejako extra chcelo, ale vedel, že tento deň musí nastať. Veď doteraz hoci trénoval rôzne techniky a postupne sa učil ovládať svoju chakru, a hoci už bol nejaký ten piatok ninjom, on sa za ninju moc nepovažoval. Neprišlo mu to, že niečo dokáže a hlavne to bolo nič v porovnaní s tým, čoho chcel dosiahnuť. A preto aj misie boli potrebné, jednak si tým mal dokázať, že na to má, ale zároveň tým dokazoval aj tým vyššie, že sa len nefláka. A napriek tomu, že mu bola jeho situácia niekoľkokrát vysvetlená, poriadne ju nechápal. Teda, chápal, že oficiálne je ninjom Kirigakure, ktorý žije pod opaterou kunoichi Kirigakure Liath Murasaki v Ohnivom chráme. Nechápal však presne, ako to bolo medzi chrámom a dedinou zariadené. Áno, spomínali sa nejaké zmluvy, ale nevedel, čo v nich presne bolo. Najviac sa ho ale dotýkal fakt, že kým to vyhovuje obom stranám, tak bude plniť misie pre chrám. A prečo zatiaľ žiadne neplnil? Asi preto, že ho jednak nepúšťali samého ďalej od chrámu, ale zároveň preto, že chrám bol strážený skúsenejšími ninjami, ktorých požiadali o to, čo potrebovali. Teraz však konečne nastal čas aj pre tohto chlapca. A prečo preňho nastal čas? Lebo také triviálnosti riešili mnísi a ten, ktorý to mal na starosti ochorel. Tak z toho zrazu spravili misiu pre genina. A čo bolo cieľom jeho misie? Natrhať nejaké hlúpe bylinky neďaleko Údolia konca. Niežeby teda vedel, čo je to miesto zač alebo kde sa nachádza. Veď ho skoro nikam nepustili. Dostal však mapu, niežeby sa v nej vyznal, a zároveň inštrukcie. Podľa inštrukcií mal nájsť rieku tečúcu lesom neďaleko a ísť popri nej proti jej toku, až kým nedorazí k vodopádu. Spolu so sebou mal batoh, v ktorom mal vodu, desiatu, nádobku na bylinky a zároveň obrázok tej byliny s popisom, na sebe mal samozrejme bledé rúcho, v ktorého vnútre mal zamotané ninja vybavenie. Na mieste hrude na lome rúcha mal pripevnenú čelenku Kirigakure a na hlave mal samozrejme čiernu čiapku. Pohmkával si akúsi známo-neznámu melódiu. Bola to melódia pesničky, ktorú si často spieval s A-chan a Inori v dedinke Mahon, no už dávno sa tá pesnička z jeho hlavy vytratila a zostala mu len melódia. Akási čiastočná pripomienka toho, kde vyrastal a ako sa zabával. Život v chráme bol možno monotónny a miestami nudný, ale cítil sa tam dostatočne bezpečný a zároveň si na to miesto dosť privykol. Síce to malo stále ďaleko od domova, ale čo už. Už hodnú dobu bol na ceste k tomu údoliu, respektíve našiel onú rieku a pokračoval proti jej toku. Ani nevedel, ako dlho išiel, no odhadovanie času nikdy nebol jeho silnou stránkou. Navyše sa už dosť vzdialil od chrámu, takže tieto lesy dobre nepoznal. A že ako sa dostane naspäť? Logicky pôjde opäť popri rieke, až kým sa neocitne v tej známej časti, v ktorej bol už toľkokrát. „Zaujímalo by ma, čo sa bude diať ďalej. Bojím sa, že sa vrátia... že opäť príde ten muž a bude ma chcieť odviesť...“ Premýšľal v duchu nad svojou budúcnosťou, aj keď mu myšlienky lietali rôznymi smermi a nedokázal sa príliš sústrediť. Veď aké zložité myšlienkové pochody môžu mať deti? A áno, síce bol už ninja, no stále bol v prvom rade dieťa. Nemal tradičný tréning a ani tie tradičné informácie. Všetko, čo vedel, bolo buď od Liath alebo zo zvitkov, ktoré sa k nemu dostali v chráme. A hoci bolo v chráme tých zvitkov nespočetne veľa, k nemu sa skoro žiadny nedostal. Veď väčšina tých zvitkov bola prísnym tajomstvom chrámu a patrila k jeho histórii. Aj keď sa týkali techník a ninjov. Počkať, asi by bolo dobré, že sa skutočne zlepšil v čítaní, keďže na začiatku pobytu v chráme nedokázal čítať skoro vôbec.* Pchm, ako dlho ešte? *Bol už dosť unudený, keďže myšlienkami sa nedokázal sústrediť na jednu vec a bol dosť ľahkovážny. Možno to bol vplyv aj jeho bijuu, ktorý si postupne zvykal, aspoň to teda tak vyzeralo, keďže v poslednom čase bol v úzadí, ale možno to bola jeho prirodzená osobnosť. Sotva si však povzdychol, začul to hlasné zurčanie vody. Okamžite pridal do kroku, do konca sa až rozbehol, prebehol pomedzi halúzky stromov, ktoré ho poškriabali na tvári až zakňučal. Nanešťastie, stratil prehľad o zemi pod nohami a potkol sa o jeden vytŕčajúci koreň stromu. Dopadol tvrdo a bolestivo vedľa stromu, len sa tam tak rozpleskol. Hneď však vyskočil na nohy a potlačil slzičky. Oprášil sa od prachu a s tými špinavými rukami si pretrel tvár. Samozrejme, že mu hneď začali tiecť slzy vo veľkom, keďže si podráždil oči tou špinou. Ticho zapišťal a divno zatancoval, čo bol v skutočnosti prejav jeho hnevu a malo to byť dupnutie. Nakoniec však predsa len dokázal pokračovať v ceste k tomu vodopádu. Keď konečne prešiel pomedzi tých pár stromov, tak mu len skoro až doslova padla sánka. Veď ten výjav, čo videl, bolo niečo neskutočné. Dve ohromné sochy skladajúce pečať, pomedzi ktoré tečie voda ako vodopád. Ešte chvíľu mu trvalo, než sa dokázal vrátiť do reality. Dal si dole batoh z chrbtu a vytiahol si kartičku z batohu.* Takže v skutočnosti to je m...mak? Nie, mach. Je to zvláštna klzká rastlina, ktorá obklopuje vlhké kamene. Tento druh rastie len na tomto mieste, na skalách pri vodopáde, ktoré sú stále klopené... nie, kropené vodou. Takže... to mám ísť za tú vodu? Veď ma to... spláchne... *Znova si len povzdychol, kartičku odložil a vytiahol nádobku. Následne prešiel bližšie k tým skalám, no na brehu si ešte odložil batoh. Áno, musel prejsť cez vodnú hladinu, pretože tak mal k zelenkastým skalkám lepší prístup. A hoci toho machu nebolo tam veľa, keďže voda ho aj zmývala, no je to len na nejaké rituály, kde sa využíva ako kadidlo. Aspoň niečo také mu bolo hovorené. Pustil sa teda do boja s ovladaním chakry, aby prešiel až ku kameňom a následne mal čo robiť, aby sa na hladine udržal. Takmer okamžite bol celý mokrý. Očividne sa mal vyzliecť, len na to nejako zabudol. Detail, ktorý bude ľutovať, ak prechladne. Išlo to však jednoduchšie ako myslel a po chvíľke mal nádobku naplnenú. Rozhodol sa tu však ešte zotrvať, kým sa mu nevysuší oblečenie a zároveň si odpočinúť, keďže len tá cesta ho vyčerpala. Okrem toho mal desiatu a bolo to tu dosť pekné, tak prečo si neužiť výhľadu a nenajesť sa?*
---: ...
Liath: *Byla tu už poněkolikáté. V chrámu nechala svůj klon, zatímco navštívila tyto dvě podobizny pro ni neznámých Shinobi. Jaksi se totiž nikdy nezajímala o to, kdo jsou a nač to měnit? Tak či tak přešla až k jezírku, které bylo nad vodopády a zahleděla se na vodní hladinu, která se kousek od ústí formovala do menší řeky ze které následně voda padala. No ta se k jejímu překvapení se hladina zavlnila, kdy se po ní ohnala vodní masa, která si udržovala jakýs-takýs tvar. Jednalo se o Umibōzu, což byla v podstatě voda, která držela pohromadě pomocí chakry. Zvláštní tvor, no když se to vzalo kolem a kolem, tak Bijuu vlastně byly jen z chakry. Chakra, která získala vlastní vědomí. A tohle si vybralo i fyzický tvar.... Nuž, stává se. Nezaobírala se však tím, co ten tvor vlastně je. Podstatnější bylo, že to na ni zrovna útočilo. Kdoví proč. Možná tomu narušila odpočinek, možná z ní cítila propojení s vodou, které měla...Kdoví. Tak čči tak se ji rozhodla pohltit. A Liath se překvapivě ani nebránila. Sama ovládala Suiton, a tak moc dobře věděla, co je jeho slabina. Raiton. A ironicky se u ní tyto dva elementy mísily v jednom Kekkei Genkai. Takže se bez problémů nechala pohltit, kdy se ocitla v tvorovi. Jako ryba ve vodě. Následně však její tělo pokryly blesky techniky Ranton: Kuroi Kaminari. Kdy vypadala jako nějaká prskavka uvnitř vodní hladiny. Tvor sebou škubl, no nic mu to neudělalo. Alespoň to tak tedy vypadalo. Alespoň se však zasvíjel, když výboje procházely jeho tělem. To byl však první krok. Nebyla hloupá, a tak se rozhodla využít samotného tvora na to, aby ho dostala na kolena. A co by bylo lepší než Suika no Jutsu: Nami, kdy se s využitím vody ze samotného monstra proměnila na podobnou obludu, která však měla pevnější tvar a dokonce jakési vodní "zuby"? No, tak trošku sebrala hodně vody i samotné obludě, která se zmenšila a stáhla. Čelit jiné vodní obludě, která navíc mělave svém nitru blesky nebylo nic o co by stála. Co však Liath trošku překvapilo byl fakt, že ji v posledním útoku Umibōzu vrhla směrem ke břehu kde seděla malá holčička se svitkem v ruce a fascinovaně zírala na vodní souboj. Což bylo překvapující v tom, že si jí Liath dosud nevšimla. Detail, že dívčina vyběhla z nedalekého lesíka nad vodopády.* Umibōzu! Neubližuj muuuuu!* ozval se jen její pisklavý hlásek, až sebou Liath lehce škubla, no nenechala se vyrušit ze soustředění. Voda okolo ní vybuchla do menšího deště a ona trošku zadýchaně dopadla na břeh kus od děvčátka na kterou hodila ledový pohled.* Začal si,* zavrrčela jen jejím směrem a dítě nafouklo tvářičky.* Zkušel tě,* odsekla jen na což Liath tázavě nadzdvihla jedno obočí.* Umibōzu chtěl nají někoho, kdo by ho volal do soubojů. Nudí se tu, ale nechce mě nechat samotnou.* Vysvětlila dívčina, což Liath překvapilo. Ne, že by to snad dala na sobě znát. To by nebyla ona, kdyby ano.* To je Kuchiyose?* optala se jen pochybovačně, zatímco se nad vodou tyčila stále vodní obluda, i když už menší než předtím. I když teď to bylo proto, že většina byla splynutá s vodou.* Uhmm,* zahmkala jen dívčina. Nevěděla přesně, co znamená Kuchiyose. Liath si v duchu povzdechla.* Ukaž mi ten svitek,* vybídla jen dívčinu zatímco blesky okolo jejího těla, které vydávaly tichý švitořivý zvuk elektrických výbojů zmizely. Což podpořilo děvčátko aby ji poslechla. Sice neuvažovala tak, že by jí ho Liath mohla snadno i sebrat, ale tak nevadí, že. Liath rozvinula svitek a skutečně to byla pokrevní smlouva. Pousmála se. Tak trošku sbírala smlouvy s různými Kuchiyose. Pohledem sklouzla na chvíli na vodní potvoru a zase zpátky ke svitku.* Fajn, přijímám,* odkývla to jen, zatímco položila svitek na zem a čupnula si k němu. Hryzla se do krve do palce a vlastní krví napísala své jméno. Sice ranku musela obnovovat lebo krev se po chvíli začala srážet, ale což. Nakonec si nanesla krev na všechny prsty jedné ruky a ty přitlačila vedle svého jména, které právě dopsala. Nechala krev pořádně zaschnout a poté svitek zase srolovala a vrátila dívčině.* Díky,* pokývla jen a dívenka se na ni šťastně zazubila.* Umibōzu už nebude sám...* zavýskla, rozběhnouc se zpátky do lesa pryč. Liath se za ní jen chvíli zadumaně dívala. Zvláštní dítě. Nevěděla, že je i těžce nemocné a brzy zemře na selhání srdce. No dívenka to věděla. Proto nechtěla aby byla vodní obluda sama. Liath od lesa stočila pohled k vodní hladině, ale ta byla zase klidná stejně jako předtím. Pokrčila nad tím v duchu rameny. Tohle místo pro ni má čím dál zvláštnější význam, no teď nastal čas na návrat do chrámu.*
---: ---
Liath: *Cítila na hrudi jistý tlak, když viděla jeho výraz. No její ruka nezaváhala ani navzdory pocitům, které z toho celého měla. Už jen proto, že věděla, že to tak chce. A ona mu jinak nedovedla pomoci. Tak proč nesplnit jeho přání? Byla Shinobi a měla za sebou už dost zážitků a vražd na to, aby dovedla potlačitsvé emoce a zabít někoho, koho měla ráda. Pro jeho vlastní dobro. Zachytila jeho padající tělo, když se jí zhroutil po zásahu do náruče. Technika kolem její ruky ještě chvíli jiskřila, kdy toho využila a jakmile jeho tělo ochablo, tak ruku trhnutím vyškubla, a tak ji vysvobodila. Ve tváři měla nicneříkající výraz, jako vždy. Zvykla si už nedávat svoje emoce najevo. Chvíli zůstala takto bez hnutí, no následně se sesunula na kolena, kdy Tenshiho hlavu uložila do svého klína a pohladila ho po tváři. Vypadal nyní tak vyrovnaně. Povzdechla si. Následně jen zapečetila jeho mrtvolu do svitku. Hodlala ho řádně pohřbít mimo dosah Mizukageho. Jen ještě vymyslet způsob. Nejlepší by bylo, kdyby jeho tělo spálila. Vlastně se ho možná měla zeptat, co by chtěl on... no pozdě jaksi. Dokončila poslední drobnosti a postavila se. Necítila se dobře. Vůbec ne, no nemohla s tím teď nic dělat. Vedle ní se opět objevil Pakkun. Věděl, co se tu stalo, no nic neřekl. Nebyl důvod. Místo toho jen spolu s Liath zamířil zpět směrem k chrámu.*
Tenshi: *Po odvolaní Shiryoku sa cítil ešte horšie, jeho pud sebazáchovy sa začal pretláčať a vyjavovať mu tých pár šťastných spomienok, ktoré mal. A práve väčšina z nich bola spojená s Liath, hoci ju stretol len zopárkrát. Smutne sa pousmial a rozpažil ruky, akoby ju chcel privítať do objatia. Bolo mu jasné, že pokiaľ sa pre ňu stal aspoň trochu tak podstatným, ako ona preňho, tak to musí byť pre ňu veľmi ťažké, no tým viac zaviazaný jej bol. Normálne by bol uchvátený tou technikou, už len jej zvuk bol strašidelný, príjemný a zároveň vtieravý, nehovoriac o jej čiernom prevedení.* Ďakujem ti, *Šepol, no nevedno, či jeho slová sa k nej dostali, keďže vtedy sa dávala už do pohybu.* Liath-n... *Oslovenie zostalo nedopovedané. Jej ruka preletela jeho hruďou a on len skĺzol nižšie, priamo na ňu. Rozpažené ruky si tiež hľadali akúsi cestu a dopadli na ňu akoby do objatia. Možno on ten pohyb započal, keď sa k nemu dostala a zotrvačnosť sa postarala o zvyšok, no či to tak skutočne bolo už nezistí asi nikto. Jeho krv sa pri prebodnutí roztrekla na blízke kamene. Na jeho tvári zostal zachovaný úsmev a jeho oči vyzerali živšie ako za posledné roky života. Jeho hlava dopadla na jej rameno a vďaka tomu po nej len neskĺzol, ale zostával v tomto poslednom objatí, respektíve jeho telo zostávalo.*
Liath: *Neptala se tak úplně na to, či si je jistý tím, že ji svěří smlouvu s vránami, jako spíše to, či si je jistý tím, že chce ukončit svůj život. No jeho další slova nepřímo zodpověděly i to. Všimla si těch stop na krku, které tam zanechaly neúspěšné pokusy o sebevraždu a v duchu si povzdechla. No nedávala svůj smutek najevo. Nechtěla mu to dělat horší, i když bylo nasnadě či by se to vůbec dalo a či by ho to vůbec trápilo. Ale tak nač to zjišťovat, že? Sledovala, jak se loučil s vránou a v duchu se zamyslela. Chápala jeho pocity, co se týkalo Kuchiyose. Ona sama měla podobný vztah k liškám. Sice měla vícero smluv, no právě tato jí přirostla k srdci nejvíce. Za což asi mohl asi i fakt, že byla první. A také, že připomínala staré doby. Když vrána zmuzela, nebo ji spíše Tenshi odvolal, tak jen v rychlosti složila několik pečetí. Následně začala koncentrovat chakru do rukou, která se začala formovat do blesků. Díky jejímu Kekkei Genkai měly i obyčejné blesky černou barvu. Okolím se začal ozývat bzukot, nebo spíše hvizd, který řipomínal tisícovku ptáků. Ostatně od toho byl i odvozen název techniky. Chidori.* Mrzí mě to,* pousmála se na něj jen Liath, no to už její ruka mířila na jeho hrudník, který protnula skrz naskrz. Nejrychlejší cesta k něčímu srdci ala Kakashi style. Tušila, že ho to nezabije ve vteřině. Což mohla najít i způsob, který by to zařídil, ale to by ji neumožnilo ho naposledy sevřít v náručí. Alespoň takovou smrt mu chtěla dopřát. I když nevěděla či to pro něj bude něco znamenat.*
Tenshi: Bude to tak najlepšie. Pre nich to tak bude určite lepšie, zaslúžia si viac ako im môžem poskytnúť. A nič iné nemám, žiaden dôvod a ani cieľ. Už dlho som sa to pokúšal ukončiť sám, *prešiel si rukou cez ružové stopy na jeho krku, ktoré boli spôsobené slučkou, keď sa pokúšal obesiť* ale nikdy mi to nevyšlo. *Zohol sa opäť k vrane a zahľadel sa jej do čiernych očí.* Pozdravuj Shishu. Odkáž všetkým, že ma to mrzí. No budete v dobrých rukách... *Vrana zakrákala, akoby mu odpovedala, no zároveň ho zobla do prsta, ktorým ju chcel pohladiť. Akoby nesúhlasila s jeho rozhodnutím. Venoval jej posledný pohľad a zložil jednoduchú pečať, pečať tigra.* Sayonara Shiryoku. *Šepol smerom k vrane, ktorá následne zmizla v oblaku dymu spolu so zmluvou.* Asi je čas. *Zdvihol zrak naspäť k Liath. Netušil, čo pre neho má pripravené, bol by najradšej, keby to nebolelo, no bol pripravený aj naposledy okúsiť fyzickú bolesť, ktorá by sa vyrovnala tej psychickej.*
Liath: *Sledovala ho, jak přivolal drobnější vránu. Slyšela, co se o nich povídá, ale že by jí to trápilo? To se říct nedalo. Nedala na pověry a ji samotnou provázela spousta zlých věcí na to, aby ji něco takového trápilo. Příliš toho nenamluvila, pouze se zamyšleně obrátila k sochám, než vránu opět přivolal.* Skutečně to chceš takto? Myslím to všechno...* optala se jen naposledy, i když odpověď znala. Při opětovném přivolání vrány se jen zahleděla na ten kus svitku. Jaksi automaticky zdvihla ruku k ústům a hryzla se nejprve do palce. Stačilo pár kroků a ocitla se u svitku ke kterému si čupnula. Palcem napsala na svítek své jméno, no musela se v rámci toho ještě jednou kousnout jelikož ranka přestávala krvácet. Tak či tak se poté musela hryznout ještě do třetice a nanést si trošku krve na všecky prsty. Jejich otlačky poté umístila vedle svého podpisu. Nebyla to první smlouva, kterou podpisovala, a tak si počínala rychle a zručně.* Hotovo,* prohlásila jen nakonec. Ve tváři měla opět ten nicneříkající výraz, i když uvnitř byla celkem napjatá.*
Tenshi: *Jej odpoveď ho nadmieru potešila. Veď sa aspoň postaral, že vrany budu mať mocného reprezentanta. Aspoň niečo za svoj život dosiahol, aj keď sa nikdy nestal vhodným vyvolávateľom. Pohrýzol sa do prstu a v rýchlosti zložil niekoľko pečatí, pričom sa mu v hlave vynorili spomienky na čas, kedy ho práve Liath túto techniku učila. Buchol rukou do zeme a pod jeho rukou sa objavili čierne pečate. Následne sa objavil dym a keď zmizol, tak tam stála čierna vrana, ktorá sa nijako vzhľadom nelíšila od tých ostatných.* Ahoj maličká. *Opatrne ju pohladil po hlave a v očiach mal smutný výraz.* Potrebujem od teba, aby si mi priniesla zmluvu. *Pousmial sa a následne zložil pečať tigra a vranu odvolal. Chvíľu počkal, aby mala Shiryoku čas na získanie zmluvy. Následne ju opäť vyvolal a sledoval zvitok, s ktorým mal spojených tiež niekoľko spomienok. Zakrútil hlavou a zmluvu pred sebou rozprestrel. Od jeho podpisu nepribudol žiadny iný, no ani ho to neprekvapilo. Veď on bol poverený strážením zmluvy a už predtým mu bolo jasné, že zmluvu s vranami nepodpisuje len tak niekto.* Vieš čo máš robiť... *Kývol hlavou na Liath a zahľadel sa na modré nebo.*
Liath: *Nepředpokládala, že by si vybral sám, jak chce zemřít. Proto nad tím uvažovala ona. Chtělo to něco rychlého a co nejméně bolestivého. No z výběru možných smrtí ji vyrušila jeho otázka. Alespoň na chvíli.* Chránit smlouvu s vránami?* zopakovala jen načež stočila své kroky zase ke břehu. Nemohla si pomoci, ale vždy se cítila v přítomnosti vody dobře. Asi za to mohl její původ, kdy byl její klan spojený s vodou. Nemusela nad tím příliš přemýšlet. Ani ne kvůli tomu, že podepisovala smlouvy s co nejvíce tvory, ale proto, že to bylo jeho přání. Přikývla.* Tohle ti můžu splnit a udělám to ráda.* Odvětila. Sice se zastavila kousíček, sotva krok od břehu, no zatím zůstávala nohama na vodě.*
Tenshi: *Nijako si nezakladal, ako tá smrť prebehne. Bolo mu to jedno, veď to je len koniec jedného nepodstatného shinobi. Vtom si však uvedomil, že treba zariadiť ešte jednu vec predtým, než umrie.* Možno na to nemám právo a možno je to dosť nevhodné, ale mám prosbu, nie, mám žiadosť na teba predtým, ako to urobíš. *Jeho hlas už získal aj čiastočne na farbe, z jeho hlasu sa dalo vycítiť vďačnosť, ale aj smútok. Z hlboka sa nádychol a pokračoval.* Mám niečo, čo som sa zaviazal chrániť a nemôžem dopustiť, aby to zaniklo. Môžeš to brať ako poďakovanie alebo posledný odkaz svojho bývalého... priateľa. *Zaváhal,ako sa má označiť.* Chcem od teba, aby si uzavrela zmluvu s mojimi kuchiyose, s tvormi, ktoré si zaslúžia viac, než dostávajú. Prosím, chranila by si namiesto mňa zmluvu s vranami, Liath-nee-sama? *smutne sa na ňu pousmial, už dlhšie nedokázal poklačovať emócie a bolo to aj zbytočné.*
Liath: Ani změnění v jedné vesnici nebude stačit na změnu světa. Hlavní vesnice jsou jen ty mocné a velké prvky, stále tu existuje spousta malých a nepoznaných se samostatným myšlením a zvyky. Kdyby se menší vesnice spojily, tak by mohly zničit i ty velké. Ty fungují na ukořisťování těch menších.* Podotkla jen, no poté se rozhodla toto téma uzavřít. Otočila se k němu bokem, udělajíc krok blíže k vodě. Dalším krokem vstoupila na vodní hladinu na které se bez menšího problému udržela. Takto udělala několik dalších kroků přičemž kolem ní párkrát zapraskal černý blesk, no byly to zatím jen menší výboje. Všimla si totiž jak při její otázce, nebo spíše nabídce? strnul. Neviděla mu do hlavy aby viděla proč, ale to nevadilo. Došla až kousek od vodopádu a poté se k němu otočila předem. Po dlhé době nechala spadnout svou chladnou masku a smutně se pousmála.* Můžeš to klidně brát jako vykoupení. Je to tvá věc. Měl by sis však vybrat způsob, jakým by sis to představoval.* Pokračovala. Jazykem si opět přejela po zubech, no nakonec svou myšlenku zavrhla. Z vícero důvodů.*
Tenshi: Každý považuje za svet niečo iné, nie každý svetovou zmenou myslí zmenenie celého sveta, stačí zmeniť jeden zo svetových pilierov, akým je práve jedna z piatich dedín. *V jej slovách bola pravda a s tým súhlasil, no práve tie slová dokazovali, že pokiaľ neplánuje pretvoriť každého človeka v tej dedine, tak pravdepodobne neuspeje. Rozoberať to už ale nemienil. K čomu by to bolo dobré? Zbytočná debata, ktorá by k ničomu aj tak neviedla. Jej posledná poznámka ho však bodla do samotného jadra. Áno, po smrti túžil, no teraz, keď mal na to reagovať, tak strnul. Toto zaváhanie však trvalo iba chvíľu, až príliš dlho nad smrťou premýšľal, aby teraz povedal, že to nechce.* Kto by bol povedal, že ty, ktorá si mi toľkokrát pomohla, ma dokonca aj vykúpiš? *Na jeho tvári sa objavil akýsi úškrn, mal to byť úsmev, no tvár zostala kamenná, pretože smiať sa mu vážne nechcelo. Hovoril o smrti ako vykúpení, pretože dúfal a veril, že konečne sa odpúda od bolesti a výčitiek, ktorými sa púta a ktoré mu nedovoľujú pokračovať.*
Liath: Kdo mluvil o celém světu? Navíc nic není nemožné, ale věřit, že by se zrovna tohle někomu podařilo je šílenství.*odvětila jen s mírným pokrčením ramen. Měla jisté ideály, které chtěla naplnit. A zatím zahrnovaly její rodnou ves, Kirigakure. Ale to bylo ještě jen v nedohledném plánu. Nejdříve musí zesílit. A dokončit ty menší cíle. Jako třebas pomstu Toruovi a Fumetsu. Mizukage přijde jako třešnička na dortu.* Lidé jsou arogantní. Čím je člověk mocnější, tím je arogantnější. A tím má více tendenci dokazovat svou moc jiným, hlavně těm slaším. Někteří je chtějí vést, jiní silou ovládat. Proto se nemůže v tomto světě zatím stát, že by se něco změnilo.*Odvětila mu jen na otázku, stočíc pohled opět do jeho tváře.* Chceš li opravdu zemřít, tak ti s tím mohu pomoci. Ne proto, že bych si přála tvou smrt, nebo by jsem to schvalovala. Ale proto, že je to něco, co sis sám vybral.
Tenshi: Zmeniť? Akoby by si chcela zmeniť svetové usporiadanie? Nech urobíš čokoľvek, nikdy sa to nezmení. *Prišlo mu to ako detský sen, zmeniť svet, a hlavne ako hlúposť, možno by ho to aj dokázalo rozčúliť, no akosi sa naučil svoje emócie potlačovať za určitú hranicu, respektíve si ich nevšímať. Aspoň sa mu to teda väčšinou darilo, no väčšinou bol aj sám. Očividne mala omnoho ťažší život ako on sám, veď stratila brata, aj otca, no s tým moc nevychádzala, zradili ju tí, ktorým mala najviac veriť. No ona si aspoň našla cieľ a spôsom života, on nie. Spálil príliš veľa mostov z tých pár, ktorých mal, takže mu už nezostala žiadna cesta. Sám sa uväznil a spútal reťazami vo vlastnej bezmocnosti a zúfalstve. Príliš sa spoliehal na to, že nájde niekoho, kto ho z toho vyvedie. To bola ale hlúposť. Jediný, kto ho mohol oslobodiť, bol on sám a o to akosi záujem nemal.* Život patrí mne, no predsa je ovplyvňovaný ostatnými, irónia, nemyslíš? *Keby patril skutočne len jemu a nebál sa vtedy pravdy, nebál sa toho, čo si o ňom iný pomyslia, mohol by žiť inak. Možno by žil mimo dediny, možno by sa aj tak vykašľal na život shinobiho, ale aspoň mohol byť spokojný. Viniť však môže stále len seba.*
Liath: *Nemohlo jí uniknout, že se jí konečně zahleděl do tváře. Dřív by ji možná jeho stav trápil, no dospěla do bodu, kdy zastávala názor, že každý svého štěstí strůjcem.* Svět se nestará o jednotlivce. Stejně jako vesnice se nestarají. Jelikož lidí je mnoho. A jsou různí. Což však není důvod k tomu aby to tak bylo. Leč zatím není v mé moci to změnit,* odvětila jen nakonec, pohledem se pevně zaseknouc v tom jeho, no poté ho stočila směrem k sochám.* Tohle místo je zvláštní. Alespoň pro mě. Tady jsem poprvé spatřila pravou tvář lidí a hlavně vesnice. Tady nás náš týmový partner zradil a stal se nukeninem. Vybral si tuto cestu, kdy si pošpinil ruce krví a životem přítele. Možná nechápeš, co tím chci říct. Ale myslím, že to nevadí. Tak či tak je na tobě, co se svým životem uděláš. Leckdo by se mnou asi nesouhlasil, ale život je to jediné, co patří skutečně tobě. Chceš li před ním utéct, tak tvoje volba.* Pokračovala. Že její hlas stále neměl žádnou barvu? Nuž, bylo to u ní už zvykem. A hlavně při tomto tématu se nebylo čemu divit.*
Tenshi: *Konečne sa jej pozrel do očí. Za iných okolností by mu možno bolo ľúto, že sa kvôli nemu snaží, no ona bola asi jediný človek na planéte, čo to robil. Pokiaľ sa nesnažil o svoju záchranu on a namiesto toho sa niekoľkokrát pokúsil neúspešne zabiť, tak čo čakať? Že zrazu uvidí svetlo?* Možno som mladý a možno by som mal mať ešte roky života, no sú to zároveň roky, čo som hľadal dôvod pre moju existenciu. A nenašiel som jediný uspokojujúci dôvod, prečo by som tu mal zotrvať. Svet ani nebude vedieť, keď sa z neho stratím. Možno som to vzdal príliš rýchlo, no lepšie, ako sa stať otrokom niekoho iného, komu nemôžem dôverovať. A presne také je pre mňa byť ninjom Iwy, neviedlo ma to nikam. Ak som si náhodou aj myslel, že mám prečo žiť a kvôli čomu sa posunúť ďalej, veľmi rýchlo som si uvedomil, že mi na tom skutočne nezáleží. Prečo by som sa mal starať o niekoho, kto sa nestará o mňa? Prečo by som mal mať záujem o ľudí, ktorí ani nevedia, že existujem? Precestoval som si myslím toho dosť a nenašiel som nič, absolútne nič, čo by ma tu malo držať. "To, čo ma mohlo z temnoty vyviesť sa už aj tak stratilo a spoločnosť by ma nikdy neprijala..." *Najsmutnejšie na tom bolo, že nikdy nezažije svoj prvý skutočný bozk alebo dokonca intímnejšie zblíženie s niekým iným. Ale bude to tak lepšie ako so svojimi stavmi zničiť niekoho iného.*
Liath: *Všimla si, že ji tak úplně neposlouchá. Nijak na to však nereagovala. Však nač? Zbytečná slova, která stejně nesplní svůj účel. Všimla si i, jak odvrátil tvář k sochám. Viděla předtím v jeho očích jistou apatii a nezájem, takže věděla, že je to jen proto aby jí nemusel hledět do očí. Bylo celkem škoda, že se i ona za ty roky změnila. Dřív by se mu snažila více pomoci, zkusila by ho zachránit. Ale on o její pomoc nestál, tak neměla důvod se vícero snažit. Ještě by stáhl zpátky ke dnu i ji. A to nehodlala dopustit. Už víckrát ne. A že by mohla cítit nějakou tu výčitku ke svému chování? Ne, ani to už se nemohlo stát. Tyhle pocity v ní už byly zabité dříve.* Co je ztracené se může znovu najít. Možná v jiné podobě, ale nemožné to není.* Podotkla jen, přejdouc si jazykem po zubech. Její morálka se za poslední roky změnila. Nebylo to tak dávno, co se od jednoho nukenina naučila jednu věc, výměnou za jeho život. Přesněji to, že mu ho nechala. Sice o této dovednosti věděla už od dětství díky Keijimu, který jí zabil sestru a který odlákal Torua z vesnice, ale nikdy nepotkala někoho, kdo by ji do toho více zasvětil. Až donedávna, no i tak měla jisté mezery. A napadla ji jistá věc, kterou si však zatím rozebírala jen v hlavě. Však času dost, že?* Člověk leckdy nejvíce ubližuje sám sobě. Jsi ještě mladý, stále máš čas něco změnit.* Pokračovala. A že to ještě naposledy zkusila? No, stane sa. Zvyk je zvyk a v chlapcově případě se rozhodně nezapřel.*
Tenshi: *Jej výklad o tom chráme už nerozoberal, nezaujímalo ho to. Možno to bolo zaujímavé miesto a možno by mu skutočne prospelo, no nemal o to záujem. "Ako chodiaca mŕtvola sa cítim aj teraz, tak aký by bol rozdieľ? Aspoň by tá bolesť ustála, vzdať sa duše, to by bolo pre mňa asi ideálne dožitie života..." Myšlienky bez nejakej pointy, také je chlapcové zmýšľanie. Zahľadel sa na sochy, akoby mu niekoho pripomínali. V skutočnosti však len potreboval do niečoho zabodnúť svoj zrak a tváriť sa tým zaujatý, aby sa nemusel pozerať do očí Li. Akoby zosilňovala jeho detské sny a zároveň aj prázdnotu. Aspoň tak nejako to cítil.* Zamerať na tých, čo ublížili? A čo keď som ja ten, čo si ublížil? Bol hlúpy a nedokázal vidieť jediné svetlo, ktoré v tej dobe mal? Úplne ho stratil a tým sa stratilo všetko. *Akosi mu slová z úst vykĺzli skôr, než stihol myslieť. Rozhodol sa, že si už svoje sračky nechá pre seba, no akosi podľahol návalu odporu pri tých slovách. Ak ho niečo držalo ešte pri živote, tak to bolo puto s vranami. Veď sa zaviazal ich reprezentovaním a zároveň si ich obľúbil, no nijako nepokročil vo vyvolávaní a dokázal vyvolať len jednu. Aj napriek tomu bol za ňu rád. Prišlo mu to, že tá vrana je jeho presným opakom. Spoločnosť sa na ňu pozerá s odporom, zatiaľ čo ona vie o svojom potenciály. Naňho sa s potenciálom pozeral tsuchikage, keď ho dal do falošnej rodiny, zatiaľ čo on si zhnusil všetko, hlavne seba.*
Liath: Jsou to podobná slova i významy, ale jaksi ne každý chrám je ninjovský. Nebo má spíše Ninja mnichy. A nutit mě v někoho věřit? Ne, tak to tam nefunguje. V podstatě oni sami chrání samotný chrám, no najímají si i Shinobi z hlavních vesnic. A pobyt tam je moje očista.*odvětila mu jen. Na jeho slova možná trošku očekával facku, ale nedočkal se jí. Ne proto, že by nemohla, nebo ji to nenapadlo. Ale spíše proto, že se dovedla ovládat a nejednala impulzivně. Navíc na to z jejího pohledu neměla právo ani. Ona sama nad těmito věcmi dříve uvažovala. No našla si nový cíl a tím byla pomsta. Možná trošku špatný směr, ale dalo jí to možnost se pokusit o to, aby se znovu dala dokopy. A fungovalo to. Zdejší prostředí jí prospívalo. Sílila jak duševně, tak fyzicky, ale i dovednostně.* Každý tvor, co se narodí má duši. Kdyby jsi neměl duši, tak by jsi nebyl schopen cítit nic. Byl by jsi jen prázdná skořápka be nějaké známky vědomí či podvědomí. Chodící mrtvola bez vůle a mysli.* Odvětila však na jeho otázku, přesunouc ruku na jeho rameno, které lehce sevřela.* A jak by to mohlo pomoci? Hmm. Třeba by se ti podařilo najít nový smysl života. Když dle toho jak vypadáš jsi ztratil vůli k životu či pokračování v něm.* Pokračovala, neodmlčujíc se však.* Nechat minulost minulostí, nebo se zaměřit na ty, co ti ublížili. A vrátit jim to. Možná špatná logika, ale i ta má své čaro,*pokračovala. Věděla, proč se vůbec alespoň trošku snaží. Tenhle chlapec byl poslední osoba z její minulosti, který byl naživu, nebo který pro ni nebyl zrádcem. Všichni ostatní buď zradili, nebo zemřeli.*
Tenshi: Kláštor, chrám, len synonýma s nepodstatným a minimálnym rozdielom vo význame. Na čo však potrebujú ochranu tí, čo zastupujú boha na zemi? *Možno to presne tak nefungovalo, ako si myslel. Možno mali mnísi úplne inú funkciu, ale čo s tým? Keď mu odrhnula vlasy a zahľadela sa mu do tváre, tak len odvrátil pohľad. Nemalo zmysel vzdorovať, bolo mu jasné, že jej vzdorovať nedokáže. A nemalo ani zmysel vzdorovať. Prečo by si ho nemohla premeriať? Možno sa aspoň zmiluje a ukončí jeho útrapy. Keď však spomenula, že by mu to možno prospelo, tak sa na ňu už však zahľadel.* Pomôže? A ako? Odpútajú dušu od tela? Pochybujem, že nejakú mám. Ak to však znamená nejakú rituálnu popravu, tak to hneď beriem. *Jeho hlas bol až príliš monotónny, nedalo sa ani dobre určovať podľa intonácie, či ide o otázku alebo len oznam. Popravde, možno to mal byť oznam znejúci ako otázka. Nečakal na to kladnú odpoveď a prípadná odpoveď by mohla byť viac fyzická než slovná. Kašľať však na to. Kto sa zaoberá takými detailmi? Keď odstúpila, tak pohľad opäť odvrátil. Cítil sa nesvoj. Posledné roky sa o okolie a o to, ako ho vníma, nestaral, no teraz sa niečo vrátilo a preto nevedel, ako reagovať. Rozhodol sa to potlačiť.*
Liath: *Nikterak nekomentovala jeho chování vůči vodní hladině. Nebylo zrovna dvakrát třeba. No na jeho slova ken pokrčila rameny.* Vzhled ne vždy odpovídá realitě.* Odvětila jen bezbarvě. Málokdy nechávala v hlase něco cítit. A když, tak to nejčastěji bylo hrané. V tom byla dobrá. Nebýt Shinobi, tak by se možno dala na hereckou kariéru. Ale nestalo se, tak co to řešit. Místo toho k němu prešla a odhrnula mu vlasy z očí a tváře.* Nejsem v klášteře. Patřím ke strážím zdejšího ohnivého chrámu. I když praktikuji jejich životní styl a zvyky. A mezi to patří i šaty,* odvětila jen zatímco se mu zahleděla do tváře. Zcela ignorovala, že by se mu tobsnad mohlo nelíbit. Sice byla starší jen o pár let, no byla na trošku jiné úrovni než on. A tak by si svou mohla snadno prosadit.* Možná by ti to také prospělo.* Podotkla jen zatímco si ho řádně prohlédla. No poté ruku stáhla. Nemusela se ho přeci zbytečně příliš dotýkat. No chtěla ho donutit aby se na ni podíval.*
Tenshi: *Ruku uzavrel v päsť a nesúhlasne ňou udrel do vodnej hľadiny. Nemienil sa dlhšie pozerať na svoj odraz. Toto v podstate urobil aj so zrkadlom doma. Teda, to bolo ešte v čase, kedy sa tam vracal. Posledné roky sa skôr len túľal, občas sa tam len zastavil na výmenu oblečenia alebo tak. Aj keď bol náhodou v dedine, tak sa snažil byť zašitý v rôznych iných miestach, len nie tam. Nemal tam prečo byť. Nebol to jeho domov a zároveň to neboli ani jeho rodičia. Nevedno, ako sa to riešilo, no ani ho to nezaujímalo. Buď ho uväznie alebo sa musia zmieriť s tým, že tam nebude.* Zrovna najlepšie? To je trochu slabé označenie, nemyslíš? *Ani sa za hlasom neotáčal. V živote bližšie spoznal len zopár ľudí, takže si bol istý tým, komu ten hlas patrí. Nemal jej však akosi čo viac povedať. Veď naposledy, keď ju videl, tak sa psychicky zrútil a v podstate jej svoje sračky povedal. Možno to nebolo najmúdrejšie rozhodnutie, no zmeniť sa už nedalo. A nijako mu na tom rozhodnutí ani nezáležalo. Veď prečo by aj malo? Postavil sa a otriasol si ruky od kvapiek vody. Až teraz sa otočil na Liath, aby si ju prezrel. Aj ona sa na prvý pohľad zmenila.* Nečakal som, že sa pridáš do kláštora. *Pokúsil sa o sarkastickú poznámku ohľadom jej oblečenia, no jeho hlas zostal monotónny, akosi ho nedokázal pozmeniť.*
Liath: *Ještě chvíli uvažovala či jít za ním, no to už mezitím došel k vodě. Stočila k němu pohled, zpytavě si ho měříc. Viděla na něm spoustu změn. Samozřejmě, že vyrostl. Však i ona se stala vyspělejší. I když u ní to bylo ve více směrech, nejen tělesně.* Já pro teď půjdu,* ozval se jen Pakkun a ona prikývla. Pakkun se však neztratil v oblaku bílého dýmu, místo toho zamířil do nedalekého lesa. Stačil mu k tomuto rozhodnutí jeden pohled od Liath.* Vyrostl jsi, i když nevypadáš zrovna nejlépe,* podotkla jen Liath, když zamířila k chlapci na břehu.*"Očividně má ještě větší deprese než tehdy. Možná sem tomu mohla zabránit... Možná."*pomyslela si, no říct, že by si něco vyčítala, se nedalo.*
Tenshi: *Už dávno sa odpútal od ostatných osôb, pretože by ich len zaťažoval svojimi depresiami a návalmi hnevu. Aspoň taký bol jeho názor. A zároveň nechcel počúvať nejaké nezmyselné klamstvá o tom, ako sa to všetko zlepší. Nezlepší. Na čo si klamať? Pokiaľ sa sám nesnaží o zmenu, tak sa nemá jeho život ako zmeniť. Možno keby aspoň vtedy neváhal a neprerušil s ním kontakt, tak niečo v jeho živote by bolo fajn a nebol by v takomto stave, netúžil by po smrti. No na čo sa zapodievať tým, čo by mohlo byť? Dávno sa vykašľal na nejaký sľub, ktorý si dal s Liath, dokonca aj na ňu. Na čo by bolo dobré myslieť na niekoho, kto nemusí byť ani medzi živými? Možno všetko videl v čiernom, no aspoň ho nemohlo prekvapiť, ak sa veci ešte viac posrali. Všimol si o niečo ďalej obrysy akejsi osoby, no nevenoval jej pozornosť. Prečo by aj mal? Namiesto toho mieril rovno k brehu, na ktorom by si kľakol, aby dosiahol na vodu. Veď kvôli tomu sa sem dostal, nasledoval zvuk prúdiacej vody. Ako prvé si do vody namočil ruky, aby si ich jednak očistil, no zároveň zistil jej teplotu. Bola dosť studená, no nie zas ľadová. Ponoril dlane pod vodu a vytvoril si ich spojením misku, z ktorej sa následne mohol napiť. Bolo to dosť osviežujúce, cítiť ako sa studená kvapalina rozlieha vyprahnutými ústami. Nepríjemné prekvapenie prišlo, keď sa vodná hladina ustálila a videl na nej svoj odraz. Nenávidel ho. Nenávidel, ako dopadol jeho vzhľad. Oči, na ktoré bol niekedy hrdý a teraz vyzerali bez života, vlasy, ktoré stratili svoj lesk. A konečne tvár, ktorá by mala patriť niekomu o mnoho rokov, možno až dekád staršiemu a nie jemu.*
Liath: *Nebylo to až tak dlouho, co dostala hlášení od psů, že je někdo nablízku. Přesněji ji o tom zpravil Pakkun, který díky svým psím smyslům slyšel to, co ona ne. Sice různé hlášení znala, no k čemu vám to je, když neslyšíte, že nějaký signál byl. Proto měla u sebe Pakkuna. Nedělalo jí problém poté zjistit skrze Kagura Shingan o koho se jedná. S Tenshim se už znala a znala i jeho chakru. I když jí chvíli trvalo než jí došlo o koho se jedná. Přeci jen už to bylo několik let, co se viděli. Slíbila mu tehdy, že se pokusí najít jeho matku. Což po tomto slibu sice chvíli pátrala, no nenašla nějakou stopu. A než by se k nějaké dostala, tak skončila ve vesnici s lahví v ruce. No teď přemýšlela či má za ním jít. Za poslední roky na něj jaksi ani nepomyslela, buďme upřímní. Více se zajímala o sebe a v poslední době hlavně o pomstu. Nedalo by se říci, že by ji to však nějak mrzelo. Na sobě měla obyčejné roucho, které běžně nosili mnichové v chrámu. Přizpůsobila svůj životní styl tomu, aby dosáhla klidu a sebepoznání. I když i takto u sebe měla několik věcí. Z různých důvodů. Stála kousek od vody, kdy v jejím okolí nebyly ani stromy, a tak byla její postava dobře vidět. Dlouhé tyrkysové vlasy měla svázané v širokém copu, který měla přehozený přes rameno.*
Tenshi: *Počul už zdiaľky zurčanie vody a rozhodol sa ho nasledovať. Niežeby sa chcel utopiť, až tak hlúpy nebol. Veď utopenie bol jeden z najnáročnejších druhov samovraždy a nevyšli mu ani tie jednoduchšie. Vodu potreboval ako každá živá bytosť na pitie a hoci nerád napĺňal takéto nazvyme to túžby, nemal príliš na výber. Jedine že by chcel po viac ako dvoch dňoch umrieť na dehydráciu. Taktiež by sa hodilo z rúk zmyť zápach cigariet. Nenávidel ten smrad. Predsa to však robil. Ešte viac podkopával vlastné zdravie. A kvôli čomu? Na čas zamestnal ústa, ruky a zároveň myseľ a nemusel sa teda ničoho báť. Hoci nebral ohľady na tento svet, jeho hlava si stále robila však čo chcela. A najradšej zo všetkého mu ubližovala jeho vlastná myseľ a sny, ktoré sa nikdy nestanú realitou. A hoci poslednú cigaretu vyfajčil už dosť dávno, keďže už hodne dlhú dobu neprešiel cez nijakú dedinu alebo osadu, kde by si škatuľku mohol kúpiť, smrad stále zotrvával. Vďaka svojmu menšiemu vzrastu nemal žiaden problém dostať sa pomedzi stromy a kry a konečne spatriť vodopád. Hoci bol ešte ďalej, no výhľad to bol impozantný. Možno by sa mu za iných okolností tu aj páčilo. On už však význam toho slova nepoznal.*
Liath: *S jistou nostalgií se sem občas chodila podívat. Přesněji hleděla na sochy ohraňující vodopád. Ani nyní ji nezajímalo, co jsou ti dva na těch sochách zač. Pro ni nic neznamenali. Měla zrovna volno ve strážení chrámu, ale ani tak se příliš nevzdalovala. A jako vždy tam nechala jeden Kage Bushin aby věděla, kdyby se něco dělo. Toto místo přinášelo hlavně negativní vzpomínky. Tady je před lety zradil Toru a zemřel zde Shikashi. No brala to však i pozitivně. Tady potkala Ookami a uzavřela smlouvu s vlky. Přišla do ohnivého chrámu aby se dala dokupy. A návštěvy tohoto místa pro ni byly i jakousi terapií. Přeci jen se krátce po smrti Ayumi psychicky zhroutila. Časem se dostala k alkoholu, kdy mu trošku propadla a teď prodělávala jakousi očistku těla i mysli. Nedalo by se říci, že by na Tenshiho zapomněla, ale faktem bylo, že se odřízla od minulosti. Do jisté míry. Nyní měla za cíl zničit Fumetsu. A s tím, co zatím věděla to vypdalo, že by se částečně mohlo ničit i samo. Nekontrolovala své okolí svými senzibilskými schopnostmi, místo toho nechávajíc v okolí své ninja psy, kteří sledovali okolí, dávajíc si signály vytím, zatímco Pakkun ležel natažený vedle vody.*
Tenshi: *Príliš mladý muž až príliš vyspelý sa túlal neznámymi končinami. Teda, možno tu ešte nebol, ale nijako mu nezáležalo na tom, kam sa dostane. A stále približne vedel určiť svoju polohu na mape s odchýlkou jednej zeme. No je tam toho. Čo to znamená nejaké územie spravované idiotom pre niekoho, kto sa už dávno odpútal od tohto sveta? V podstate tým preňho padli akékoľvek morálne alebo právne zásady, pretože jemu už bolo všetko jedno. K tomuto postoju sa nedostal zo dňa na deň, ale jeho vlastný život, ktorý bol skôr peklom, ho k tomu priviedol. Úplne zanevrel na život shinobiho, pretože jeho ideály sa roztrieštili ako okno, do ktorého vrazil kameň. Roztrieštil sa na príliš veľa častí než aby sa dokázal opäť zložiť. A možno nejaké časti skladačky aj do seba predsa len zapadli, no stále medzi nimi boli praskliny. Dokázal si už otvorene priznať, že nikdy nebude mať potomstvo a omnoho viac ho zaujímajú chlapci o niečo starší ako on. Čo by mu ale iné aj zostávalo? Keď sa ešte pokúsil si urovnať život, musel sa potýkať s tým, že bol skoro znásilnený svojím senseiom a následne pocítil prvú, hoci detskú no predsa silnú, lásku k synovcovi samotného senseia. Keď si to však začal uvedomovať, tak spanikáril a úplne pretrhal akékoľvek kontakty. Keď si to priznal, tak bolo príliš neskoro na čokoľvek. Popravde? Ani o nič také nestál. K čomu by to bolo dobré? Verejnosť niečo také neprijímala a pridať si len ďalšie útrapy vážne nepotreboval. A že to znie ako popisovanie mučedníka? Vzhľadovo to aj súhlasí. Možno má len štrnásť rokov, no vyzerá omnoho staršie. Líca má prepadnuté, pod očami skoro až letokruhy. Azúrové vlasy už dávno stratili svoj lesk a objem. Čo je však strašidelnejšie, na svet sa pozerá aj jazva v podobe obojku na jeho krku, ktorá je dôkazom jedného z väčšieho množstva neúspešných pokusov o samovraždu. A oblečenie? Dotrhané čierne džínsy, ktoré už boli skor tmavo sivé, čierne tričko a vyťahanú tmavú mikinu, ktorá prekrývala tričko. Možno mal pri sebe ninja vybavenie upevnené k ľavému stehnu, no keby malo na niečo dôjsť, nevedno, či by sa rozhodol ho použiť. A bol by vôbec po takom čase schopný ho použiť?*
---: ...
Liath: *Ookami nespouštěla oči z Liath a ta zase z ní.* Navíc ta osoba o které mluvíš, Kenji byl chlapec.* Podotkla jen vlčice na což Liath jen pokrčila rameny. Moc si z toho dne nepamatovala. Ne v tomto směru. Co taky čekat, když byla tehdy o dost mladší, prošla si traumatem a jen co se dostala domů, tak jí oznámili smrt bratra. A že někomu z toho dne zaměnila pohlaví, když se jednalo o někoho, koho viděla prvně? Snad omluvitelný omyl.* Je někde poblíž?* optala se jen na což vlčice krátce zakroutila hlavou.* Takže jsi tu sama?* položila jen další otázku. Sice nikoho v okolí necítila, alespoň tedy ne člověka, ale nikdy nevíte. Proto jen stočila pohledem na Ashiata, který souhlasně kývl, že vlčice mluví pravdu. Což jí ostatně tato výměna pohledů neunikla. Koutky se jí stočily kapánek směrem vzhůru, i když to díky mordě nebylo vidět.* Jsi tu za nějakým účelem?* optala se jen Liath přičemž vlčice chvíli neodpovídala.* Možná,* odvětila nakonec nejasně a přešlápla z nohy na nohu, co se týkalo předních tlap. Liath ji chvíli sledovala, no nakonec se rozhodla zeptat na to, co jí vrtalo hlavou.* Necháš mě s tebou a vlky podepsat smlouvu?* položila jen prostou otázku. S Ashiatem to nijak nehnulo, i když většině jiných lišek by se to zrovna dvakrát nelíbilo. No takto bylo ticho. Ookami chvíli mlčela a dívku před sebou si prohlížela. Pamatovala si její pach jen matně a ve spojitosti se smrtí a krví. I když ona nebyla zdrojem těch věcí. Chvíli se tak jen měřili pohledem. Menší rozhodování a případná zkouška vůle, což však Liath netušila. No nakonec vlčice kývla.* Počkej tu,* vybídla ji jen načež zmizela z mýtiny mezi stromy. Ona i Anshoku mlčeli zatímco byla pryč. Liath si jen odložila batoh a během čekání se posadila na louku.*De ja vu, co? * podotkl jen lišák, když se objevilo tělo vlčice na druhé straně mýtiny. Jen se tomu uškrnula. No vlčice, která nesla svitek ve kterém byla zřejmě smlouva nešla až k ní. Zastavila se uprostřed palouku a položila svitek na trávu. Nebyla pes, aby jí to nosila až k nohám. Hold jistá vlčí hrdost. Zvedla se tedy na nohy a došla do středu mýtiny. Věci nechala na místě, Ashiato by se o to případně postaral. Klekla si před vlčici a rozvinula svitek. Všimla s na něj jména, které ji doslova uhodilo do očí.* "Ayumi..."* pomyslela si jen přičemž se jí stáhlo hrdlo. Možná to bylo ironické, ale brala toto jako znamení, že se rozhodla dobře, že pomstí její smrt. Vytáhla si jen kunai se kterým si rozřízla dlaň. Prstem jedné ruky poté nanesla své jméno na svitek, podepisujíc se vlastní krví. Následně si jen namočila prsty nezraněné ruky do krve, vytvoříc nakonec u jména otlačky všech pěti prstů. Poté nechala krev pořádně zaschnout a svitek zase srolovala, položíc ho přd vlčici, která celou dobu nehla ani brvou a jen ji sledovala. Nebyla zřejmě zrovna nejvýřečnější.* Díky,* pronesla jen směrem k vlčici, zůstávajíc v pokleku, kdy jí složila menší poklonu. Brala to jako znak vděku. No následně se postavila, zahledíc se pro změnu na Ashiata.* Zůstaneš tu než se vykoupu? Využiji toho vodopádu a že tu nikdo není,* pronesla jen směrem k lišákovi, otočíc se vzápětí k vlčici jakmile přikývl. Ta však byla už pryč, stejně jako svitek. Věděla, že když si o něj řekne, tak jí ho přinesou, no na to teď nebyl vhodný čas. S povzdechem se tedy vybrala zpět k vodopádu, seberouc po cestě svůj batoh ze země.*
Liath: *Během své započaté toulky, kdy se dostala až do země Ohně se dostala i sem. Údolí konce, které v ní probudilo jen další hořké pocity. Ale alespoň se dozvěděla, kde vlastně je. Země Ohně, Údolí konce. Tady je zradil Toru a zabil Shikashiho. A taky tu potkala tu holčinu, co přivolávala vlky. I když to bylo v její mysli jaksi zasunuté jako nepodstatná informace. Ostatně z toho dne si odnesla traumu, tak co by ji zajímal takový nepodstatný detail. S prázdným výrazem ve tvářích i očích přistoupila ke břehu, který se nacházel kus od vodopádu mezi sochami. Mohla cítit tu jemňonkou vodní tříšť, která od padající vody byla zanášena až ke břehu. I když díky vzdálenosti byla opravdu velice jemná. Chvíli hleděla na sochy před sebou, no nakonec se od nich odvrátila a zamířila směrem k lesíku, který byl o kus dál. Pohledem však zaznamenala jakýsi pohyb mezi stromy. Spozorněla. Zaznamenala jen, že se jednalo o něco bílého o velikosti nějakého středního zvířete. Ruka ji automaticky zamířila k ústům, kdy se hryzla do prstu a prokousla tak kůži. Šlo to snadno, nedělala to poprvé a měla ostré zuby svého klanu. Trvalo ji jen okamžik než složila pečetě. V bílém oblaku se poté objevil větší ryzavohnědý lišák, který se se zívnutím protáhl.* Dlouho jsme se neviděli,* zazbubil se na ni jen Ashiato, alespoň tedy tak, jak to jako napůl liška a napůl vlk dokázal. Slabě mu opětovala úsměv, pokývnouc směrem k lesu.* Je tam někdo? Zvíře či něco podobného?* optala se ho jen narovinu a zamíříc daným směrem. Zaujala ji ta bílá barva, což lišákovi samozřejmě neuniklo. No nijak to nekomentoval, stočíc svůj čenich daným směrem. Měl dobrý čich za což ostatně mohla i jeho vlčí část. Proto ho trošku překvapilo, když zacítil zrovna tohoto tvora.* Vlk,* odvětil prostě. A že se Liath neptala na člověka? Nač, když dovedla vycítit něčí chakru. I když i ta se dala potlačit, no to vyžadovalo soustředění.* Vlk?* zopakovala jen trošku překvapeně Liath, projevíc i trošku údivu či nějaké celkové reakce. Ashiato jen lehce pokývl. Na výzvu Liath jen zamířil daným směrem. Bylo celkem dobře, že zavolala jako stopaře jeho. Měl k vlkům blízko a stejně jako se psy, tak i s nimi dovedl spolupracovat narozdíl od jiných lišek, které to považovali pod svou úroveň. Krom Fokkusa. Ten byl ale jiná kategorie. A ona se s ním ještě nesetkala.* "Jak velká je šance, že to není obyčejný vlk? I když na druhou stranu... kolik bílých vlků se pohybuje v této oblasti?"* pomyslela si jen, zatímco vklouzla do stínů lesa. Netrvalo to příliš dlouho a dostali se až na mýtinu, kde však už seděla bílá vlčice. Liath po ní překvapeně sklouzla pohledem, zatímco Ashiato ji jen pohlédl do očí a poté se jejímu pohledu taktně vyhl. Oba to brali jako pozdrav.* Já... už tě někdy viděla. Tady...* zamumlala jen Liath směrem k vlčici. Ta jen majestátně pokývla lehce hlavou,* no mlčela. Liath se mezitím snažila pátrat v paměti.* Tebe ... tebe zavolala ta holka, která se mi tehdy snažila pomoct!* rozpomněla se, i když jí to dalo řádně zabrat. Ashiato ji jen zvědavě sledoval zatímco se natáhl na kraji mýtiny. Proč taky zbytečně stát, že?* Vypadáš, že stále potřebuješ pomoci,* podotkla jen vlčice, narážejíc na fakt, že si k jejímu sledování přivolala napůl vlka. Nevěděla, že někdo jako Ashiato je. Sic ji to přišlo trošku zvláštní, ale což. Cítila z něj totiž lišku i vlka, i když více lišku. Což bylo způsobeno tím, že patřil k nim.*
---: ...
Liath: *Pevněji stiskla Kakeru, když zopakoval jeho jméno. Bylo to jako by jí do duše zabodli nůž. Už teď byla mimo a to ještě nevěděla, co za zprávu ji čeká po návratu domů. Ostatně její tušení se vyplnilo a vesnice už poslala jejich senseie s doprovodem aby je šli hledat. Proto ji i o několik hodin našli sedět u vody, objímajíc lišku zatímco hleděla tupě před sebe. Až ve vesnici jí řekli o smrti jejího bratra, který zahynul na misi, kterou plnil. Stejně jako zbytek jeho týmu.*
Kenji: Toru Umino? To si budu pamatovat. *Zopakoval jeho jméno znovu a přemýšlel, co je to vlastně za člověka, že jeho přátelé kvůli němu skončili takhle. Poslední dobou se podvědomě hádal ohledně spousty věcí sám se sebou a snažil se přijít na to, jak by věci měly správně být. Pořád řešil nějaká dilema. Ještě se ohlédl přes rameno. Uviděl malou zvláštní lišku, se kterou se teď dívka mazlila. Momentálně ho tu nic nedrželo, tak už si definitivně řekl, že odejde. Po několika krocích zvedl ruku na pozdrav a pak už jen směřoval pořád dál z tohoto místa. Když pak zmizel v lese, dal se do běhu a mířil si to opět k Vesnici skryté v Listí*
Liath: Neočekávám, že bys mě doprovodil.* Poznamenala jen bezbarvým hlasem* Měl bys ve své vesnici nahlásit nového utečence z vesnice Kirigakure. T-toru Umino,* poznamenala jen přičemž se jí při vyslovování jména zadrhl hlas. Vlastní slova se jí nelíbila, ale byla pravdivá. Po tomto se Toru jen tak do vesnice vrátit nemůže. Ne, když zabil Shikiho. Chtěla něco obejmout a tak spíše podvědomě se kousla do palce až se tam zaperlila krev a složila pečetě na Kuchiyose no Jutsu, kdy přivolala Kakeru, malou dvouocasou lišku se zvláštním znakem na čele. Té následně zabořila nos do kožichu a zavřela oči.*
Kenji: Hm *Vzdychl a pokýval. Vzhlédl k obloze a sledoval, jak si tam mraky líně plynou.* Aha. *Sebral si batoh ze země a dal si ho opět na záda.* Je mi líto, ale zpět tě doprovodit nemůžu. Doufám, že to zvládneš. *Po chvíli se k ní otočil zády a udělal pár kroků vpřed. Pak se zastavil a nepřítomně se zahleděl kamsi do dáli. Možná mu něco napovídalo, že by jí měl pomoct dojít do vesnice, sám nevěděl, co to bylo za pocit, ale rozhodl se ho začít ignorovat.* Pokud tu není žádná důležitá věc, kterou bych měl dále udělat, asi se vrátím do vesnice. *Řekl s rukama v kapsách a pořád otočený zády.*
Liath: Stejně je to zbytečnost,* poznamenala jen na téma války, zatímco si přestala umývat ruce. Většiny krve se už zbavila. Dřív nikdy neměla moc ráda týmovou práci, no zvykla si po přidělení do týmu. Bratr jí i vysvětlil jak velký důraz to má. Přeci jen budou chvíle, kdy se v boji bez cizí pomoci neobejde.* Pomoct?...* zopakovala jen prázdně.* Chci jen domů. Už jsme tam měli být, kdyby...* odvětila přičemž se jí v půlce věty zlomil hlas. Nevěděla ani sama, co přesně chtěla říct.*
Kenji: Tak to vám tedy opravdu nezávidím. *Byl rád, že Konoha s nikým neválčí. Ve válce neviděl nikdy žádný význam. Války považoval jen za masové zabíjení nadaných ninjů.* Zrádce? *Zopakoval a zamyslel se nad tím.* “Většinou bývají týmy po třech, jaká je možnost, že je právě jeden z nich zradil. Nebo jenom náhoda?” *Na to nebyl schopen přijít. Zatím ve většině případů spoléhal jen sám na sebe, nebyl moc týmový hráč.* Nepotřebuješ teď nějak pomoct? *Zeptal se.*
Liath: S Iwou a Sunou.* Odvětila jen na jeho otázku. Neměla důvod neodpovědět.* Celé je to takové divné... Menší útoky mezi vesnicemi krátce po sobě...* odvětila, vždy se po větě odmlčíc. Nechápala ani význam této války. O co vlastně šlo? O další mrhání životy? Při jeho další otázce však polkla.* Zrádce...* dostala ze sebe jen s tichým zavrčením a sevřením zubů. Chtěla tu svého bratra. S tím vždy dovedla mluvit o čemkoliv.*
Kenji: Kiri je teď ve válce, že ano? *Zeptal se, protože se chtěl ujistit, že jsou jeho informace správné. Pořád ho zajímalo, co se tu stalo. Ne že by se to chystal nějak řešit, prostě jen byl zvědavý. Nechtěl chodit kolem horké kaše, tak se prostě zeptal rovnou.* A co se vám vlastně stalo? *Sundal si ze zad batoh a položil ho na zem vedle sebe. Vyčkával, jestli se mu dostane odpovědi. Pokud by mu neodpověděla, už by se ani nepokoušel se jí na to ptát znova, zase by to byla jenom ztráta času.*
Liath: Myslela jsem si to. Musíš být buď z Konohy nebo Kumo. Jinak by ses choval jinak,* poznamenala jen tiše, zatímco si umývala z rukou krev. Začínala se chovat jinak než doposud. Tenhle zážitek ji změnil a usměrnil. Bolelo to. Ne fyzicky. Ona se na Shikashiho teď nedovedla podívat. Hleděla na svůj vlastní obličej v odrazu vody. Nepoznávala se. Přesněji neznala ten bolestný pohled a kruhy pod očima. Byla sice pravda, že její vesnice byla ve válce s jinými, no myslela si, že tohle s tím nemělo co dělat.*
Kenji: *Otočil hlavu směrem k ní, aby jí odpověděl.* Konohagakure no Sato. *Řekl krátce. Nic víc se mu povídat nechtělo ani nevěděl, co by měl říct. Utěšující slova by nezabrala, tak si i nadále hleděl mlčení. Sledoval vodu, jak padá z výše dolů a jeho pohled se občas letmo vrátil ke chlapcově mrtvole.* “Zajímalo by mě, co se mu opravdu stalo. A je pravda, že je Kiri ve válce?” *Když nebyla ve válce jeho vesnice, tak se o ty ostatní moc nezajímal, takže si tím nemohl být tak úplně jistý.*
Liath: *Mlčela. Pohledem na chvíli sklouzla ke svým rukám. Byly celé od krve. Od krve jejího přítele.* \\\"Proč, proč, proč?\\\"* opakovala si stále v duchu. Stále tomu nevěřila. Netušila jak dlouho to trvalo než se trochu vzpamatovala. Musí dostat jeho tělo do vesnice. Stejně je dřív nebo později přijde někdo hledat. Určitě jejich sensei. Přeci jen se měli vrátit už včera. Pohnula se. Něžně zatlačila Shikimu oči. Děsil ji ten prázdný pohled. Jako tělo bez duše se následně vydala k vodě.* Odkud jsi?* optala se jen sotva slyšitelně toho cizince. Očekávala že to bude někdo ze zbývajících dvou vesnic se kterými nebyla Kiri ve válce.*
Kenji: *Medik si ji důkladně změřil pohledem, jestli si tím je jistá. Nepokoušel se ji nijak moc přemlouvat.* “Bylo to jen mrhání časem.” *Proplulo Kenjimu myslí, když nechal Ookami s medikem zase odejít.* “Tak zbytečný.” *Odfrkl si a postavil se. Pak udělal několik kroků k vodě, aby si z rukou smyl krev, která mu tam ještě zůstala. Pak se posadil ke břehu a hledíc do vody přemýšlel, co by měl dělat dál. Raději ve svém nemluvení chtěl nějakou dobu ještě pokračovat, aby dívce dal čas se s tím vším prozatím nějak srovnat. On sám takhle zatím nikoho neztratil, tak si nedovedl představit, jak jí je.*
Liath: *Spíš už naprosto apaticky sledovala Shikashiho tvář. Tak nějak podvědomě doufala, že je to jen zlý sen a ona se z něj brzy probudí leč nevydalo. Proto se když už jí ten cizinec řekl, že je pozdě vrátila k Shikoho hlavě, Nevěděla co si počít. Jak tohle vysvětlí ve vesnici? Už teď na tom nebyla dobře. Válka s dvěma zeměmi. Zradil je Toru proto, že se přidal k jedné z nich? Myšlenky jí létaly hlavou jako splašené. Téměř si ani nevšimla příchodu medika. Když ji však potřetí oslovil, tak k němu zdvihla pohled.* V pořádku,* zamumlala jen. Nevnímala vlastní zranění, které nebyly hluboké. I když i kdyby byly tak by teď asi řekla, že je v pořádku.*
Kenji: *Čím déle se na chlapce díval, tím více si říkal, že to ti medikové nedokážou stihnout včas. Jeho domněnka se za chvíli potvrdila. Jeho již tak nepravidelný dech začínal pomalu mizet úplně. Kenji si ještě ověřil jeho tep, ale i ten už postupně mizel.* Je mi líto. *Postavil se a zahleděl se opět k lesu. Za nějakou dobu se z lesa vynořila vlčice s medikem. Ten okamžitě poznal, že pro jednoho přišel pozdě, ale nabídl dívce, že alespoň o její zranění se postará.*
Liath: *Na poznámku o údolí nereagovala. Nebyla ve stavu aby to vlastně pochopila.* Shiki by věděl... Měl být medik našeho týmu,* zamumlala jen v odpověď.* "Tohle ti nikdy neodpustím"* pomyslela si jen v duchu zatímco se jí do koutku očí dostaly slzy. Slyšela povzbuzování toho chlapce. Bohužel ona tak optimistická nebyla. Což se mělo za chvíli ukázat jako opodstatnělé.*
Kenji: Doufám, že neskončí v údolí Konce. *Poznamenal s mírným povzdechem.* I když je rychlá, tak to nějakou dobu potrvá. *Dodal a zahleděl se směrem, kde předtím Ookami zmizela.* Neví alespoň jeden z vás dvou, co by se mělo udělat dál? *Zeptal se, protože už mu nápady solidně docházely. Rána pořád nepřestávala krvácet a jeho stav se každou chvíli zhoršoval. Kenji se začínal obávat, že ten medik nezvládne dorazit včas.* No tak chlape, přece tu neumřeš. *Snažil se ho nějak povzbudit, i když věděl, že na tohle slova nezabírají.*
Liath: *Trvalo to jen pár okamžiků, kdy se Shikashiho dech zastavil. Tak téměř ani nezaregistrovala, že se zase vrátil. Z otupění ji vytrhl až příkaz, který dostala. Což na ni momentálně fungovalo nejlépe.* \"Vlk...\"* uvědomila si jen tak podvědomě, no více pozornosti věnovala ráně. Kterou stlačila jakmile jí to bylo přikázáno. Kdyby nebyla v šoku, tak by to zřejmě udělala i sama.* Díky...* zamumlala jen tiše. Teď by se nejraději vydala za Toruem aby ho přivedla zpět, no nemohla by tu Shikashiho nechat. I když ten už neměl příliš daleko k smrti. Ztratil už dost krve i z jiných zranění než z toho největšího na boku. Cítila, jak je látka nasáklá krví.*
Kenji: *Počkal, než mu podala další kousek látky. Tomu chlapci rána nepřestávala krvácet. Kousek látky, který doposud používal odhodil a ten větší kousek mu přitiskl k ráně.* “No tak pokud se to nezlepší, tak tu vykrvácí.” *Kenji nikdy nemíval ochranářské touhy, ale nechtěl ho nechat bez pomoci.* Přidrž mu to. *Nakázal dívce. Pak se trochu odsunul a použil Kuchiyose no Jutsu, aby přivolal vlčici Ookami.* Doběhni do vesnice a doraz prosím zpět sem s nějakým medikem. *Vlčice pak s kývnutím hlavy rychle odběhla pryč. Kenji věděl, že to chvíli potrvá, a tak doufal, že jim tu ten kluk mezitím nezemře. Něco mu říkalo, že by to pak ta holka asi nemusela unést.*
Liath: *Nijak si nevšimla, že se ten kluk chová odtažitě. Bylo jí to jedno. Stejně jako jí bylo jedno, že tu vůbec je. Shikashi mezitím, co se snažila zastavit krvácení upadl do bezvědomí. Při cizincově poznámce se však na chvíli probrala.* "Větší kus látky..."* zopakovala si jen v hlavě. Ruce jí automaticky sjely k lemu trička, které si vzápětí bez okolků přetáhla přes hlavu. Sice jí bylo sedm, no měla pod ním ještě krátké bolérko. S nepřítomným pohledem ho podala chlapci. Šok přecházel pomalu v apatii. S tou se přesunula k Shikashiho hlavě, kterou si uložila na do klína. Stále tomu nemohla uvěřit. Toru je zradil! Všimla si, že se už nějakou dobu nepravidelný rytmus nádechů a výdechů chlapce ležícího na zemi zastavil. Sklopila hlavu, čelem se dotýkajíc toho jeho. Neplakala. Přišla si totiž jaksi prázdně.*
Kenji: *Pohlédl na zraněného chlapce a jeho pohled se na chvíli zastavil na jeho ochranné čelence, která mu říkala, že je z Kirigakure no Sato. I přes to se k němu přikrčil a přitiskl mu opatrně ten kus látky ještě více k ráně.* “Proč jim vůbec pomáhám, cizím ninjům.” *Mírně zavrtěl hlavou.* “Jen ať si něco zkusí…” *Řekl si pro sebe a obrátil se na dívku.* Bude to asi chtít větší kousek látky. Ale i kdyby se nám podařilo zastavit krvácení, stejně bude urychleně potřebovat lékařskou pomoc. *Řekl celkem otráveně. Vnitřně se pořád ještě srovnával s tím, že jim pomáhá.*
Liath: *Bylo jí celkem jedno, co ten kluk chce. Začínala ho brát celkem apaticky. Ruce se jí třásly, když očišťovala Shikashimu ránu. Neměla chuť mluvit a řekla tomu klukovi dost na to aby pochopil, že neví o žádném jiném nebezpečí.* Pomoz jemu. Nebo vykrvácí,* odvětila jen tiše. Nedařilo se jí zastavit krvácení. Neměla s tím pražádné zkušenosti. Ne s tou ránou, co měl na boku. A její šok, který stále měla tomu příliš zrovna nepomáhal.*
Kenji: “No to jsem se toho dozvěděl.” *Protočil otráveně očima. Věděl, že jí není moc do řeči, ale mohla říct třeba něco víc.* Nechcete nějak pomoc? Nejsem sice lékař, ale pokud jste mi schopni říct, co mám udělat, pomůžu. *Neměl ve zvyku pomáhat úplně někomu cizímu, ale když už u nich byl, bylo mu blbé odejít.* “Zavolal bych pomoc, ale nevím, jestli by mi za to spíš ještě nevynadala. Nevypadá moc důveřivě.” *Řekl si zase sám pro sebe a vzdychl.*
Liath: *Opravdu by se nedalo říct, že by vítala někoho, koho nezná. Zvlášť teď, kdy byla psychicky dost mimo. Toru byl její dětská láska a on je zradil. Nejen je, ale celou vesnici a utekl. Nečekala, že je tak silný. Vždycky byl, no netušila že až tak. Byla téměř bez chakry a Shikashi na tom byl zle. Pravdou bylo, že se teď toho kluka, co přišel bála. I když se víc bála o život svého přítele. Spolkla další slzy, vracejíc se k ošetřování jeho rány.* Už je pryč. Odešel,* odvětila jen nakonec tiše, třesoucím se hlasem na cizincovu otázku.*
Kenji: *Nevypadala, že by Kenjiho přítomnost nějak vítala.* “Taky jsem se mohl sbalit a klidně odejít.” *Řekl si sám pro sebe trochu naštvaně, ale nijak to nedal znát.* Zaútočil na vás někdo? *Zeptal se ještě jednou, když se mu předtím nedostala odpověď. Dřepl si, aby se na něj nemusela dívat do výšky. Viděl, že ten chlapec na tom není opravdu moc dobře, ale nevěděl, jak víc by mohl pomoci. Lékárničku s sebou také momentálně neměl, takže s tím opravdu nemohl moc nadělat. Doufal však, že mu ta dívka alespoň odpoví.*
Liath: Krucinál,* zanadával jen tiše Shikashi, když se k němu po chvíli doplazila po kolenou. Ona sice byla celkem zbitá, no krom menších zranění byla v pořádku. Což se nedalo říct o rudovlasém Shikashim, který měl hlubokou ránu v boku, která nepřestávala krvácet.* U-ucpi tu ránu. Musíš zastavit to krvácení.* Vydechl jen chlapec, s námahou se přetočíc na záda, kdy zhluboka a bolestně oddychoval. Liath tedy odtrhla kus z jeho trička, které stejně bylo na kousky. Namočila ho do vody aby ránu i trochu ochladila a vyčistila. Ani si nevšimla díky strachu o svého přítele nově příchozího. Cukla sebou. A neodpověděla jen po něm hodila nedůvěřivý pohled.*
Kenji: *Už nějakou dobu směřoval k údolí konce. Vlastně ani neměl rozmyšlené, co tam chce dělat, ale nad tím hodlal, jako vždy, přemýšlet až potom. Když už měl na dohled sochy prvního Hokage a vůdce klanu Fuku, přidal trochu do kroku. Říkal si, že se trochu smočí ve chladné vodě. Jak se ale čím dál více přibližoval, začínal rozeznávat siluety dvou lidí dole u vodopádu. Jelikož jejich pohyby nevypadaly moc přirozeně, tak přidal do kroku.* “Co kdyby byli zranění.” *Pořád byl ale dost daleko, tak naznal, že použití Shunshin no Jutsu bude asi rychlejší.* Co se vám stalo? *Zeptal se Kenji dívky. Nebyl sice žádný medik, aby jim mohl rány vyléčit, ale chtěl vědět, jestli je nenapadl někdo, kdo by teď mohl být ještě poblíž.*
Liath: *Zhluboka oddechovala. Z ran na těle jí sem tam vytékal pramínek krve. V očích měla slzy. Nechápala to. "Proč?" Proč se Toru rozhodl je takto zradit? Vlastní vesnici, vlastní tým?* Sakra!* zanaříkala jen, zatímco se snažila vstát. Klečela pod vodopádem mezi dvěma sochami, které tu stály naproti sobě. Momentálně nevěděla kdo na nich je a bylo jí to jedno. Původně nedaleko měli plnit jednoduchou misi na sběr bylin. Shikashi, její druhý parťák z týmu byl dobrý v jejich rozpoznávání a chtěl se stát medikem. A vzhledem k válce se muselo vytvářet spousta mastí a jiných léčiv. A na to byly potřeba různé byliny. A teď se tu ona plazila po kolenou k Shikashimu, který ležel polomrtvý na břehu.*
Shoutboardy končí. Více zde.