Přidej zprávu »
---:: ---
Sumato: *Tu se takhle jednou Sumato svižným krokem vracel z mise, která netrvala zrovna nejkratší dobu. I když si to nechtěl moc přiznávat, byl celkem unavený. Spěchal tedy jen z toho důvodu, že už se chtěl natáhnout doma na postel a trochu se prospat. Když už byl zpátky Iwě a mířil domů, tak měl nějakou dobu pocit, že ho někdo sleduje. Když došel až na tiché náměstí, tak se otočil a rozhlédl se kolem.* Tak můžeš už trochu zpomalit?! *Křikl na něj známý hlas a Sumato se tím směrem otráveně otočil.* Co mi chceš? *Zeptal se svého staršího bratra, který ho zdá se naháněl již nějakou dobu. Oba na sebe teď hleděli otráveně, jeden víc, než druhý. Sumato svého bratra moc nemusel, protože si asi stejně jako otec myslel, kdo ví co.* No, teď sice nemám náladu, ale stejně by ti to musel někdo říct a shodou okolností bych to stejně musel být já, tak to nebudu zdržovat. *Vzdychl si Zen (bratr). Sumato se tak na něj podíval a čekal, co chytrého z něj zase vypadne.* V podstatě jde o to… *Pokračoval. Sumato jen protočil očima.* Tak vypadne z tebe konečně něco? *Založil si ruce na hrudi a povytáhl obočí, čekajíc, jestli mu tedy něco poví.* Tak fajn, no. Matka umřela. *Řekl mu Zen s klidem. Pak si něco zamumlal a přesunul se pryč. Tato zpráva Sumata doslova přikovala k zemi. Nemohl tomu uvěřit. Jeho matka přece nemohla umřít. Jak by mohla umřít. Ještě doufal, že je to jen blbý vtípek. Rozeběhl se tedy co nejrychleji k domovu. Tentokrát se vykašlal na to, aby se do svého pokoje dostal potichu oknem. Tentokrát vběhl dovnitř dveřmi a ani se neobtěžoval zavřít tiše dveře. Proběhl celý dům, aby se podíval, jestli tu jeho matka někdo není. Nebyl zvyklý brečet, ale když ji nikde nenašel, tak mu to vehnalo slzy do očí. Zůstal v kuchyni nehnutě stát. Netrvalo však dlouho a přiletěl mu jeden silný pohlavek.* Co tady tak řveš, přestaň s tím. Jsi přeci ninja a ne nějaký uřvanec. *Řekl mu důsledně otec a změřil si ho pohledem.* Myslel jsem, že budu mít lepšího syna. Alespoň, že mám Zena. *Druhou větu si sám pro sebe zamumlal a chystal se odejít do své pracovny. Sumato mu to ale nechtěl dovolit, aniž by se dozvěděl, co se s matkou stalo. Stoupl si otci do cesty a ptal se ho, proč je matka mrtvá. Ten ho prvně odstrčil a šel dál. Pak se ale zastavil.* Byla nemocná, když to chceš vědět. Už dlouho. A teď mě nech, mám nějakou práci. *Zamkl se do pracovny a nechal Sumata samotného v skoro prázdném domě. Sumato si zalezl do svého pokoje a začal přemýšlet.* „Proč mi to nikdo neřekl. Proč nikdy nevím, co se děje. A když už se to dozvím, tak jako poslední…“ *Podíval se ven z okna. Bylo tam pěkně, celkem teplo. Jeho nálada ovšem byla někde na bodu mrazu.* „Co jim na mě pořád tak vadí. Co dělám tak špatně, že nejsem podle jejich představ. To opravdu musím být jako oni? Pořád mít jen co největší fyzickou sílu a nenávidět ostatní klany? To je pitomý.“ *Sklopil hlavu. Nechtěl se litovat, jak je na tom strašně hrozně a tak dále, ale zrovna moc šťastný nebyl. Jestli do teď neměl nějakou extra šťastnou náladu, tak odteď to bude jenom horší. Sumato byl takový, že křivdy nezapomínal, ani ty nejmenší. I to mu možná trochu kazilo život. Jak rád by si teď na něčem, nebo i klidně někom vylil zlost.* Však já vám ukážu, že můžu být lepší než vy, i když nebudu, jak vy. *Procedil mezi zuby. Utřel si několik slz, které se mu rozkutálely po obličeji a sešel znovu dolů za otcem do pracovny. Zaklepal, ale otec mu stejně neotevřel, jen ho odbyl. Že se má prý nad sebou zamyslet a raději jít trénovat. Sumato se ale nenechal. Když se ho nemohl zeptat přímo, tak alespoň přes dveře.* Kde jsi ji pohřbil? *Zeptal se. Chvíli bylo ticho. Pak se mu ale dostala další odpověď, která ho vůbec nepotěšila.* Ani nevím, kam ji pohřbili. *Sumato se zarazil. Myslel si, že měl otec matku rád. Co byl doma, tak to vypadalo, že i když se občas na něčem neshodnou, tak se mají rádi. Muselo se něco změnit za tu dobu, co nebyl doma. Jenže co? Sumato si řekl, že na to prostě musí přijít.*
---:: ---
Sumato: *Jednoho dne, nebylo zrovna moc pěkné počasí, se Sumato, již ve večerních hodinách, šoural zpátky domů. Měl domů přijít již dávno, ale tak se zažral do trénování, že nějak zapomněl na to, kolik je hodin. Pomalu začínala být tma. Šel tou samou uličkou, kde ho předtím přepadl nějaký chlap. Nechtěl tak snad pokoušet osud nebo něco podobného. Jen tamtudy to bylo domů nejkratší. Sice se mu na ono místo, zvané domov, moc nechtělo, ale zatím nebyl ve věku, kdy by si mohl jen tak říct, že se svou rodinou bydlet nebude. Jen si představil, jak by na tohle reagoval otec a starší bratr. Už viděl, jak by se mu bratr vysmál a otec by jen nechápavě zakroutil hlavou a poslal by ho do pokoje. Jeho vztahy s rodinou nebyly nyní zrovna nejlepší. Sice se na venek všichni tvářili, že jsou spokojenou rodinkou, ale doopravdy tomu tak nebylo. Otce již pěkně dlouhou dobu něco užíralo a Sumato ne a ne přijít na to, co. Zabýval se přemýšlením a cesta mu uběhla, ani nevěděl jak. Už opět stál před dveřmi jejich domu. Zhluboka se nadechl a dlouze vydechl, vzal za kliku a vstoupil dovnitř.* Ahoj, mami. *Pozdravil celkem vesele svou matku. Ta se na něj příjemně usmála, ale v jejích očích bylo cosi nezvyklého, takový jakýsi neobvyklý smutek. Sumato se neptal. Za to Ai (matka) ano.* Zase jsi trénoval? *Zeptala se mile. Sumato jen přikývl a šel si do vedlejší místnosti odložit pár věcí. Když se vrátil zpět k matce, která zrovna dodělávala večeři, tak mu znovu něco řekla.* Neměl bys to s tím trénováním přehánět. Vím, že od tebe očekávají, že budeš skvělý, lepší než ostatní, ale na světě jsou věci důležitější, než tohle. *Usmála se a rozčechrala mu vlasy.* Mami… *Zasmál se a hned si zase vlasy urovnával. Tohle opravdu nemusel. Pak se vydal pomalu ke schodům. Chtěl jít do patra, do svého pokoje. Cestou míjel otcovu pracovnu. Bylo pootevřeno.* "To je divné." *Pomyslel si a nakoukl dovnitř. Vevnitř bylo všechno rozházené. V rohu stál jeho starší bratr. Vyhlížel tak, jako by mu bylo všechno ukradené. Otec urovnával rozházené věci. Když oba uviděli Sumata, zamračili se.* Vypadni! *Křikl na něj bratr. Otec se po něm tak otočil, jako by mu chtěl říct, ať mlčí.* Co se stalo? *Zeptal se Sumato.* Na to jsi ještě moc mladý, abys to pochopil. *Řekl mu otec a dal se opět do dělání pořádku. Sumato ale ještě chvíli neodcházel. Sledoval, jak jsou na zemi poházené všechny knihy z knihovny.* Chybí to tu. *Okřikl otec staršího Sumatova bratra, který se bez odpovědi dal na odchod.* "Aha, tady se něco stalo." *Docvaklo Sumatovi. Raději vycouval ze dveří a vyběhl po schodech do svého pokoje. Sedl si na postel a přemýšlel nad tím, jestli otec nehledá právě to, co si Sumato 'vypůjčil'. Kdyby to tak bylo, tak by mohl mít opravdu velký problém, kdyby na to jeho otec přišel. Každopádně mu to všechno ale přišlo divné. V tom svitku, co měl z otcovy knihovny, nebylo nic důležitého. Alespoň mu to tak nepřišlo. Další zvláštností bylo, že byl jeho starší bratr v otcově pracovně. Oba sice vypadali, jako by nic, ale panovala tam divná nálada. Sumato byl moc zvědavý, co se tam odehrálo. Bylo to netradičně mnoho podivných věcí za jeden den. Večer ani usnout nemohl, jak nad tím přemýšlel. Možná za to mohla i jeho přirozená dětská zvědavost.*
---:: ---
Sumato: *Ačkoliv celkem pomalu, stále se k němu blížila ona událost, na kterou se tak těšil.* "Prý to není vůbec složité. Předvedu jen tři techniky, dostanu čelenku a mám to za sebou. To pro mě přece nebude problém." *Ano, Sumato již myslel na geninskou zkoušku. To ona se k němu blížila. Nebyl z toho tak vystresovaný, jako několik jedinců, jeho spolužáků. Možná to bylo tím, že již věděl, co ho čeká. Možná by se mohl předem podělit o to, co ví, ale nějak se mu nechtělo. Zrovna se vrátil z tréninku a byl lehce unavený. Trénoval dlouho s snažil se zlepšit. Aby byl silnější, rychlejší a odolnější. Touha po tom, být lepší, byla asi nejvíce podpořena tím, když ho nějaký chlap přepadl a on mu sám nedokázal utéct. Věděl, že je ještě celkem mladý, ale to mu nebránilo v tom, aby se zlepšoval. Seděl ve svém pokoji a přemýšlel o tom, co by mohl dělat. Vzpomněl si na to, že si 'vypůjčil' jeden svitek z otcovy knihovny. Popravdě… vlastně ho tak nějak ukradl. Sumato by ale řekl: vypůjčil bez dovolení. Tak si teď řekl, že se na jeho obsah podívá. Nevypadal nějak moc velký, tak usuzoval, že toho v něm moc nebude. Opatrně ho otevřel a začal si číst jeho obsah. Dozvěděl se tam hlavně o kuchiyose a ještě několika technikách, o kterých si myslel, že by je stejně nevyužil.* "Myslel jsem si, že to bude zajímavější." Pomyslel si a zavřel zklamaně svitek. Dal se do přemýšlení. Po chvíli mu ale došlo, že by také mohl uzavřít smlouvu s nějakými zvířaty. Přečetl si, jak se to dělá, ale hlavní problém byl v tom, že neměl ten svitek se smlouvou. Neznal nikoho, kdo by ho měl. Bylo možné, že jeho otec také něco podobného vlastnil. Konec konců Sumatovi moc věcí neříkal. Určitě by mohl mít nějaké tajemství. Sumato vzal svitek a vrátil se k otcově pracovně, že ho dá na své místo. Otec byl ale vevnitř.* Chceš něco? *Ozvalo se z pootevřených dveří.* Ale nic. *Odpověděl Sumato a hned s tím svitkem upaloval do svého pokoje.* "Doufám, že si toho nevšiml." *Řekl si sám pro sebe a svitek uklidil do skrýše. Zbytek večera strávil koukáním z okna a dumání o tom, jaké zvíře by si vybral, kdyby měl tu možnost s ním podepsat smlouvu.*
---:: ---
Sumato: *Sumato si až nyní, po delší době, našel čas na to, aby se podíval na ten svitek, který vzal otci z knihovny. Zatím to vypadalo, že si toho otec nevšiml. To bylo pro Sumata jenom dobře. Přece jen udělal něco, co mu bylo zakázáno. Byl ale strašně zvědavý, tak se v pokoji zamkl a šel se posadit na postel. Chvíli tak na ten svitek koukal. Byl převinutý černým provázkem a vyhlížel poněkud staře.* "Co tam asi najdu?" *Ptal se sám sebe. Dokonce měl možná i trochu strach ho otevřít. Přece jenom netušil, co tam může být. Jestli to třeba není nějaká past, nebo tak. Každopádně, teď ho tu měl a musel využít tu šanci se do něj podívat. Zatím Sumata nikdo nesháněj, takže na to měl i klid. Mohl si ho v klidu prohlédnout, nikým nerušen. Tak se do toho tedy pomalu dal. Vzal za provázek a pomalu jej rozvázal. Odložil jej na stranu a nyní byl na řadě svitek samotný.* Ták *Řekl na hlas a dlouze se nadechl. Pln očekávání jej začal pomalu rozevírat. Byl strašně zvědavý. Když viděl kousek obsahu, tak se ale mírně podivil. Byl sice po okrajích bohatě zdobený, ale žádný zvláštní text tam nebyl. Byla tam jenom napsaná jména a pod nimi otisky prstů.* "Co to asi tak může být? Na co to asi je?" *Prohlížel si svitek ze strany na stranu a různě ho otáčel ve snaze z něj něco vyčíst. Pak ho napadlo, že si také projde ta jména. Vzal to postupně a četl si je. Pak ale dorazil k poslednímu, u kterého se zastavil.* "Renzō Natsu" *Toto bylo přece jméno jeho otce.* "Proč je tam podepsaný i on?" * Tolik otázek, na které nenalézal odpovědi. Byl to jen zdobený svitek se jmény, ještě nějak podivně napsanými. Začal to tedy zkoumat trochu víc. Tak nějak zjistil, že to, čím jsou ta jména napsaná, nebude asi nic běžného, čím by se psalo. Po nějaké době se mu podařilo přijít na to, že je to vlastně krev.* "Napsané krví, to bude určitě něco zajímavého." *Zvedl se z postele a šel si vzít ze stolku malý nožík. Měl v úmyslu zjistit, o je to za svitek. Když je tam podepsaný jeho otec a pořád žije, tak proč by to nemohl zkusit. Mírně se řízl do prstu. Nebylo to zrovna příjemné, ale zvládl to celkem snadno.* "Tak…" *Pomyslel si a začal psát své jméno. Přesně takovým způsobem, jak byla napsaná jména předtím. Když dopsal, tak svou krví ještě udělal otisky prstů pod jméno.* "No…" *Pomyslel si a čekal, jestli se něco stane. A ono se nestalo nic.* "Možná se nic stát nemělo." *Pokrčil rameny a zavázal si prst, aby neměl věci od krve. Svitek ukryl na svoje tajné místo - pod prkna od podlahy. Toto místo ještě zakrýval menší skříňkou, která byla nad ním.* "Budu s tím svitkem muset k někomu zajít a pozeptat se na něj." *Řekl si. Trochu ho totiž naštvalo, že stejně nezjistil, na co ten svitek je, jaké skrývá tajemství. Alespoň doufal, že je něčím zajímavý.*
s: sss
BlueBoard.cz ShoutBoard