Přidej zprávu »
---: ---
Tomeo: *Držal ho pri sebe tak dlho, ako len mohol. A aj z toho posledného bozku sa snažil vyťažiť čo najviac. Teda, z posledného len pre teraz. Veril, že budú aj ďalšie. Veril, že to Seishin len nehrá. Aj keď, niekde hlboko v pozadí jeho hlavy bola aj výstraha, že to všetko môže byť len hra. Hra, ktorá ho zničí. Napriek tomu, to, ako vyslovil domov, Toma úplne premohlo. Doširoka sa usmial a pozoroval vzďalujúceho sa Seishina. Vychutnal si výhľad, než sa pohol aj on sám. Zložil pečate pre Henge a opäť si takto vykúzlil uterák okolo pásu. Vyliezol z jazierka s vodou a vykročil priamo do šatne.* Neprovokuj, lebo ti nedovolím sa odo mňa ani vzdialiť. *Nevedno, na koľko vážne to myslel.*
Seishin: *Usmál se nad jeho prohlášením, ale měl vlastně pravdu, přeci jen, bylo to více méně jen štěstí, že se k nim nikdo ještě nepřidal v pramenech a nehodlal se také uvolnit. Ještě si užil posledních pár chvilek v této pozici a pak jej naposledy políbil a musel se trochu odtáhnout.* Asi by jsme se přeci jen měli vrátit domů... *Pronese klidně a usměje se.* Přeci jen, nechceme pobouřit celou vesnici... *Pronese a trochu víc se odtáhne směrem k okraji, kde se natáhne pro ručník, který si odložil. Sice při odchodu asi vše nezakreje, ale to mu bylo trochu jedno v tuto chvíli. Otočil se ještě na Toma, když vycházel z pramene a mrkl na něj jedním okem.* Tak jdeš, nebo mě necháš na ocet? *Ozve se a po velmi dlouhé době se zasměje.*
Tomeo: Ja tu s tým nemám žiaden problém, práveže sa mi tu teraz takto dosť páči. Len si nie som istý, či by sa to páčilo aj tým, ktorí sem môžu prísť. *Bolo mu jedno, čo si tunajší o ňom hovoria a pokojne by tu aj teda zostal, nevedel však, aký postoj má k tomu Seishin. Pri tej blízkosti ho zmáhala až elektrizujúca túžba si ho celého vychutnať. A ešte sa to umocnilo, keď ho pobozkal a potom aj pohrýzol na krku. Dokonca vtedy vydýchal zadržiavaný vzduch, pričom ani nevedel, že ho zadržuje. Nasledujúci očný kontakt ho doslova hypnotizoval. Normálne mala nejaká jeho časť aj strach ho prerušiť. A on ani nechcel.* Chcem byť tam, kde chceš byť ty. *V tej jedinej vete sa toho skrývalo omnoho viac, než mienil prezradiť. Bol však príliš opantaný tým, čo sa tu dialo.*
Seishin: *I na Seishinovy byly patrné známky toho, že se mu současný stav patřičně líbil a mělo to i své projevy. Usmál se při Tomeově povzdechu a trochu odtáhl hlavu, když se ho zeptal, aby se mohl rozhlédnout.* Chceš více do prostoru nebo se ti zde už nelíbí? *Optá se s hranou udiveností. Při zmáčknutí zadku se přitáhl do těsné blízkosti a zapoil se do jeho polibků. Pak setrochu natáhne a položil své rty zezadu na Tomeuv krk, kde ho jemně políbil a pak jemně kousl.* Ale pokud chceš, klidně se můžeme přesunout.. *Pronese , když se vrátí zpět před jeho obličej a zadívá se mu do očí.*
Tomeo: *Zahalený len horúcou parou a vodou, keď ich neoddeľoval skoro žiaden priestor, bolo zjavné, ako veľmi si to užíva a ako sa mu to páči. Tá náhla spontánnosť bola úžasná, hlavne ho Seishin neprestával udivovať. Slastne si vzdychol pri tom všetkom, no to už sa musel vložiť do ďalšieho bozku. Po bozku sa natiahol k jeho uchu.* Nemyslíš, že by bolo vhodnejšie sa presunúť? *Ruku spustil ešte nižšie, až na jeho zadok, ktorý stlačil. Uvedomoval si, že by mu mal dať čas a nikam to nehnať. Tú poznámku však myslel čiastočne ako provokáciu a zároveň tu bola nejaká jeho časť, ktorá sa nechcela obmedzovať. Rukou v jeho vlasoch jemne potiahol, no to sa ústami už venoval opäť tým jeho.*
Seishin: *Usmál se na něj, když ho pevně obejmul. Nejdříve ho jen pohladil přes záda, no v tom se jeho ruce rozběhli a zkoumali každý kousek kůže, na kterou jeho ruce, leč jedna dřevěná, dosáhly. Při tom se snažil držet krok s líbáním a usmál se, když se Tomeo snažil mluvit i přes polibky. Seiovi ruce začali zkoumat i prostor mimo záda a jedna začala zkoumat Tomeovo rameno a druhá klesala níže až se zastavila těžce nad zadkem, za kterou si Seishin Tomea pevně přitáhl k sobě, aby mezi nimi byl už jen minimální prostor. Pak se na sekundu odtáhl a pronesl.* No, sám jsi řekl, ať se někdy zkusím unést proudem, tak to zkouším.* Pronese a místo polibku ho jemně kousne do spodního rtu, než ho znovu políbí.*
Tomeo: *Bolo to sladké zadosťučinenie, keď počul, aký efekt na neho má. Jeho radosť sa však na moment vytratila, keď sa Seishin od neho odpútal a vzdialil. V ďalšej chvíli bol však zase pri ňom. Objatie mu samozrejme opätoval. Bol by sa hral na urazeného, no to by niečo také musel dokázať. Pri kontakte ich perí sa do bozku okamžite tiež pridal. Prstami blúdil po jeho chrbte, až ruky nabrali rôzny smer. Jedna smerovala nahor, k jeho modrým vlasom, zatiaľ čo druhá mierne nadol.* Niekomu- *Prehovoril šeptom, keď sa na pár sekúnd odtrhol od jeho pier.* sa - to - zapáčilo. *Pokračoval rovnakým štýlom, až sformuloval provokatívne tvrdenie.*
Seishin: *Snažil se plavat v nových vodách emocí, které neznal a nechápal ale nechal je ovládat jeho tělo. Užíval si líbání a snažil se tak nějak spolupracovat s Tomeem. Užíval si pevné obětí a hlazení, ale když se jeho druhá ruka začala pomalu posunovat přes jeho břicho, podivný pocit začal ovládat jeho tělo a jemně vydech slastí, v sekundě mezi polibky. Na jednu stranu ho ničilo, že se zastavil na půl cesty, přeci jen, bylo to tak příjemé, ale na druhou stranu se 'bál', co vše by mohlo ještě přijít a tak se trochu odtáhl a sjel z lavice, ale hned přišel k němu a stáhl si ho k sobě, aby ho mohl ve vodě pevně obejmout a políbit v horké vodě.*
Tomeo: *Slová už boli zbytočné, keďže to, k čomu sa schyľovalo, sa dialo. Začal opäť pomaly, no s určitou nástojčivosťou. Veď samotný Seishin mu dodal kus odvahy, keď si ho pritiahol. Bozk stále prehlboval a rukou na jeho hrudi ho teraz objímal pevnejšie. Nevedel sa už nijako obmedzovať a preto sa rozhodol zapojiť aj jazyk. Preskúmať nepoznané teritórium a vydobyť si nadvládu. Neodtrhol by sa, kým by mu dych stačil. A keď by to aj bolo nevyhnutné, tak by tak urobil len na moment. Pri nádychu by sa však dala do pohybu aj ľavá ruka, ktorá by postupne prechádzala prstami po jeho pevnej a svalnatej hrudi nadol. Keďže však išlo len o dráždenie, zastal by ňou tesne v podbruší.*
Seishin: Bůh ví? *Dodá a zadívá se na něj.* Ale, tak ono prostor se lehce zaplní, ale je to tu lehce... zbytečně prostorné... *Pronese klidně a trochu se rozhlédl, no v tom však už byl Tomeuv obličej nebezpečně blízko.* Momentálně mě nic nenapadá, ale jak se něco naskytne tak... *chtěl něco doříct, ale to mu už položil ruku na tvář a Seishin mu jemně přejel rukou do vlasů a jemně sevřel prsty, aby si ho přitáhl blíž k sobě a políbil. Nakonec se přeci jen rozhodl poprvé zvednout nohy a nechat se strhnout proudem.*
Tomeo: Má to stále naznačovať túžbu po zmene? *Na jeho tvári sa zjaví široký úškrn. Spôsob, akým to Dos povedal, mu neumožňoval sa toho nechytiť.* Skôr je tu priestoru až priveľa by som povedal... *Stretli sa im pohľady a Tom dlho odolávať nedokázal. Priblížil sa, akoby ho chcel pobozkať. Zastal však skôr, než sa ich pery stretli.* Máš nejaké konkrétne návrhy? *Chcel vyčkať na odpoveď, no tá blízkosť bola preňho toxická a jediným liekom mohli byť Seiove pery. Bolo aj pomerne možné, že ho vyruší uprostred vety, no holt si potreboval dopriať lieku. Pravú ruku mu nežne položil na líce, akoby mu ani nechcel dovoliť sa odtiahnuť. Keby však chcel, mohol sa Seishin vyslobodiť veľmi ľahko.*
Seishin: Jo, je to trochu velká huba *Pronese s úšklebkem. Nikdy ho nějak moc nemusel a Lin ho více méně nesnášela, i když ona neměla v lásce snad nikoho.* Tak, u tebe stále spím jen jako host... ve 'svém' pokoji *Pronese a ušklíbne se.* Copak, zde máš málo horké vody a prostoru? *Optá se a trochu otočí hlavu a trochu se zakloní, aby se na něj podíval s hraným šokem v obličeji. Usmál se na něj a skousl si spodní ret.* Ale přeci jen pokud chceš jít do vany, nebo snad podniknout něco jiného...? *Optá se a zahledí se mu do očí.*
Tomeo: Hlavne ak žiadnym kagem ani nie je... *Mocou možno prekonával Kage všetkých, no oficiálny titul stále nemal. Bol len uzurpátor. Teda, nie úplne, ale čiastočne sa to povedať dalo.* Samozrejme, že áno. Ak bývaš u mňa, budeš mať len mňa... *Dramaticky mávol voľnou rukou a vytvoril vlny smerujúce od nich. Sám sa však krátko zasmial.* Relax si mi zhatil, keď si vyjadril tú ponuku s vaňou, teraz myslím už len na to... *Bolo jasné, že trepe, ale taký on už raz bol. Radšej mal srandu a narážky, než sa vyjadrovať priamo. Rukou, ktorou ho objímal, začal teraz pomaly postupovať striedavo o kúsok vyššie a potom nižšie, čiže inými slovami ho začal hladiť. Napriek horúčave vody sa skôr sústredil na teplo a dotyk Seishinovho tela.*
Seishin: *Usmál se do vzduchu, jelikož to stejně nemohl vidět a pronesl.* Figurkou jsem byl už spoustu let a nějak mě to nebaví. Myslím, že je na čase, aby loutkař přestal být něčí loutkou a začal svět ovládat sám. *Pronese metaforicky, i když je to v podstatě i realita.* Navíc root spadá pod velitele a ani kage mu do toho nemá co kecat. *Pronese a lehce mu zajede do vlasů.* Copak, snad by ti nevadilo, kdybych se opíral i o někoho jiného, nebo snad ano? *Optá se a trochu se usměje, když ho jemně šťouchne loktem do boku.* Ale dost vážných debat, máme relaxovat, tak relaxuj. *Pronese klidně ale rozhodně.*
Tomeo: *Po zistení tej novinky na pár sekúnd doslova zamrzol. Tak Suzuya sa do svojho úradovania naplno pustil. A jeho prvé rozhodnutie, respektíve jedno z prvých, bolo založiť Root. Povzdychol si a oprel sa hlavou o tú jeho.* Nech sa rozhodneš akokoľvek, či už Root založíš alebo nie, hlavne sa nestaň jeho figúrkou. "Veď bohate stačí, že som mu zaviazaný ja..." *Úplne zabudol, že prakticky sú na verejnosti. A bolo mu to aj pomerne jedno.* O nikoho iného ti ani neradím sa opierať... *Prehovoril úmyselne majetnícky a s náznakom žiarlivosti. Veď ak nič iné, mohlo to byť aj odľahčením debaty.*
Seishin: *Opíral se a bylo mu příjemně.* Suzuya si mě k sobě zavolal a nabídl mi, abych si to rozmyslel a popřípadě si zde organizaci založil, ale stále o tom uvažuji. *Pronese upřímně.* Ano, děti z vesnice a váleční sirotci by měli budoucnost a o mučení a ničení osobnosti jsem zatím nemluvil. Proč ničit jedinečnost jedince, když stačí tréninkem podpořit jeho potenciál? Ničit identitu bych mohl leda vězňům bez budoucnosti, kteří by jinou možnost neměli. *Pronese. Přeci jen, potřeboval by i jiné vojáky, než jen pár dětí a sirotků. Ale to byly jen návrhy, nad kterými uvažoval.* Pokud mě někdo chce soudit, bude muset projít přes mé dva nové přírůstky do sbírky. *Pronese klidně a jemně ho hladí prsty po šíji.* Kdo ví, co vše bude a nebude, ale nemám o koho jiného se... doslova... opřít. *Pronese upřímně. Však krom Toma nikoho nezná... Dobře, je tu Suzuya, ale toho znal jako nepřítele No.1 a vraha jeho asi jediného přítele - v rámci root možností a Isamu je, i když přítel, stále pes.*
Tomeo: *Nechcelo sa mu doťahovať o tom, či mala Lin na to právo, či to bolo dobré a podobne. Preto to nechal plávať. Tú ďalšiu poznámku však už nemohol nechať len tak.* Takže predsa len to zvažuješ? To, čo povedala Saya? Založiť Root? *V jeho hlase bola mierna trpkosť, ale to len preto, že si to hneď predstavil so spôsobmi Kirigakure.* Nepochybne je fajn vychovávať množstvo detí, hlavne sirôt, o ktoré sa nemá kto postarať. Urobiť z nich shinobi a dať im možnosť sa o seba postarať. Zabiť v nich však ich osobnosť a city, to mi vhodné nepríde. A hlavne nie, keďže to je spojené s mučením, ktorým si si sám musel prejsť. *Pri tom dotyku sa jeho telom roznieslo príjemné teplo a túžba akoby ani na moment nezoslabla.* Neracionálnosť u teba naozaj nehrozí. Ale aj keby, nikto nemá právo ťa súdiť a ty budeš ten, kto bude so svojimi rozhodnutiami žiť. A nech budú akékoľvek, pokiaľ sa ma nerozhodneš vylúčiť zo svojho života, môžeš sa spoľahnúť, že ťa v nich podporím.
Seishin: *Trochu se nadzvedl, aby mohl ruku vytáhnout a pak se uvelebil a trochu schoulil v jeho náručí. Bylo to trochu divné, ale rozhodně příjemné, být schoulen v pevné svalnaté náruči.* Na její obhajobu se mi dařilo celkem dobře. zabila mě až zrada jednoho malého sráče na misi. *Pronese s úsměvem. Vlnu nenávisti vůči Lin nechal jednoduše přejít přes něj.* Ale na druhou stranu, root byl v něčem dobrý... jistě, zastaralé metody mají své... mouchy, ale kdyby se to vychytalo a výcvik by byl upraven, možná by se jednalo o efektivnější způsob. *Pronese čistě teoreticky a pak trochu natočí hlavu.* Ale co když má rozhodnutí budou neracionální a až přehnaně emotivní? *Pronese a rukou mu přejede po krku a prsty se mu zastaví na jeho šíji.*
Tomeo: *Nechal ho hovoriť a počúval ho. Veď si vedel predstaviť, ako náročné to preňho je. Alebo sa o to aspoň snažil. Keď sa Dos pevnejšie oprel a dokonca trochu zatriasol, tak Tom zdvihol ruku. Mohlo to byť na moment pre Dosa nekomfortné, no musel si ju vyslobodiť, keďže ho chcel ňou objať krížom cez hruď. Aspoň nejaké gesto, že v tom nie je naozaj sám.* Tak si žil bez nich a mal zmýšľať len racionálne. Konať pre vyššie dobro. Kam ťa to však doviedlo? Jedine do hrobu. A konal si len to, čo ona chcela. To vyššie dobro bola jej vôľa. Možno emócie naozaj môžu zahmliť naše myslenie, no súčasne z nás robia unikátne osoby. Robia z nás to, kým sme. Žil si život, ktorý ti nalinkovala, no od toho si sa už vyslobodil. Už nie si nikoho zbraňou a tvoje rozhodnutia, či už racionálne alebo emočné, musia byť len tvoje. Nie podriadené vôle niekoho iného.
Seishin: *Vyslechl si jeho vyprávění a popis vnímání emocí, jak to bral on.* Mě od ala učili, že řídit se emocemi je nelogické a nerealistické, protože pokud se člověk nechá emocemi ovládnout, není schopen se racionálně rozhodnou a dává přednost pro něj vhodných volbám, než těm.. které vedou k vyššímu dobru, či jak tomu chceš říkat. *Pronese klidně.* Takže v náš už od mala emoce ničili a tréinkem, mučením a drilem se nás snažili posilnit v ideální zbraně. *Pronese a hledí do jednoho místa. Ne, že by se mu o tom mluvilo nějak těžce, no příjemné mu to taky nebylo.* Ale nikdo asi nepočítal, že se zbraně jednou ocitnou v reálném světě... *Pronese a pevněji se zapře, protože se najedou cítí podivně slabý, jako by si uvědomil, že on samotný vlastně nikdy nic neznamenal. Teda, ne že by mu to Lin neříkala stále dokola, že oni jsou jen zbraně a jsou nahraditelní, ale až teď si uvědomil sílu tohoto slovního spojení. Možná se i lehce otřásl, ale to si nechtěl připustit.*
Tomeo: *Ruku stiahol, keď sa otočil a ticho si povzdychol.* Emócie takto nefungujú. Áno, v záchvate dokáže urobiť človek čokoľvek, čo by inak nikdy nespravil. Môže to byť akokoľvek nelogické a práve emócie ho k tomu môžu dohnať. Avšak, takéto emócie aj ľahko vyprchajú, nezostávajú s nami. Dlhodobé city ako láska a nenávisť nás tiež môžu dohnať k rôznym činom, no vždy ti zostáva aj zdravý úsudok. Skôr ťa takéto city rozpoľujú, pretože máš túžbu urobiť niečo, o čom vieš, že by si nemal. Tú pevnú pôdu pod nohami však máš. Ani náhodou to nie je tak, že ak sa poddáš raz emóciám, tak tebou lomcujú do konca života. Ak by to tak bolo, bol by som tvor neschopný rozmýšľať. *K ničomu ho nenúti a preto ani nič nerobí. Len tam teda tak sedí, aby mu bol aspoň trocha oporou. Minimálne teda teraz, keď sa oňho čiastočne oprel.*
Seishin: *Připadal si po velmi dlouhé době nesvůj. Jako by ho Tom pozoroval pod mikroskopem a sledoval všechny jeho reakce, ale na druhou stranu to chápal. Ne vždy máte možnost, koupat se a dělat kdo ví co s někým, kdo technicky neužívá své emoce tolik let. Všiml si, jak k němu natahuje ruku a chvilku na ni spočinul zrakem, jako na něco z jiného vesmíru. Pak, když mu ji položil na srdce, bylo to ještě podivnější, ale ne ve špatném slova smyslu. Prostě jen na toho chování nebyl zvyklí.* Co by se stalo? Možná bych už nikdy nenašel pevnou půdu pod nohama. *Pronese možná chladně, ale sesune se na stranu a trochu se natočí, aby se šikmo zády opíral o Tomeuv bok a nohy si natáhne na lavici, na které sedí.*
Tomeo: *Počúval ho a snažil sa porozumieť. On sám bol až príliš temperamentný a hoci sa naučil pretvarovať a skrývať, čo cíti, nedokázal zmeniť svoju osobnosť, aby sa citmi nenechal unášať. Za normálnych okolnostiach by sa pri tom opise pravdepodobne zasmial, no teraz nie. Visel na ňom pohľadom a pripadalo mu to smutné a sladké zároveň. Neisto natiahol ruku nevediac, čo chcel vlastne spraviť. Asi ho chcel objať okolo pliec, no keďže Sei sa opieral o ruku, tak to v úvahu akosi nepripadalo. Napokon ňou spočinul na jeho hrudi, na mieste srdca.* A čo by sa asi tak stalo, keby si sa raz, prvýkrát, nechal tou riekou strhnúť? *Odlepil sa od kamenného okraja a otočil sa tak, aby bol k Seishinovi natočený celý.*
Seishin: *Hlavou mu běželo snad vše, co jen mohlo. Všechny vjemy, myšlenky a pocity, které v něm byly spoustu let pohřbeny a snažili se vyplavit nahoru. Ale stále se snažil vypadat, jako by měl na tváři neproniknutelnou masku, která vše kryla. Podíval se koutkem oka, v jakém rozpoložení je právě Tom, ale vypadal taky podivně v klidu, no nevěděl tedy, co čekat a dělat. Seděl tedy na kamenné lavici, opíral se jednou rukou o okraj a měl na ni položenou hlavo.* Jaké to je cítit?... Podivné. *Pronese upřímně a zamyslí se.* Je to jako žít u řeky a nikdy do proudu nevkročit a pak se rozběhnout a skočit přímo doprostřed a snažit se stát pevně na nohou a nenechat se strhnout.
Tomeo: *Netušil, čo Seishinovi behá hlavou, no očividne na ňom bozk zanechal nejaký vplyv. Možno bol perfektný v pretvárke, ktorú by Tom nikdy neprehliadol, ale logicky si stačilo zmeniť tú náhlu zmenu, keďže ešte doteraz panovala uvoľnenosť. Keby chcel, mohol by mu nahliadnuť do hlavy a zistiť, čo presne to preňho znamenalo. Tým by však všetko len zničil a zasiahol Seiovi neodpustiteľne do súkromia. Preto len sedel a nespúšťal z neho oči. Ten dotyk, či už bol omylom alebo nie, Tomovmu rozpoloženiu príliš nepomáhal. Preto sa len rozhodol usmiať a hrať na istotu, ktorú nemal. Ale presne o tom boli medziľudské vzťahy, o neistote. Bolo potrebné vedieť čítať medzi riadkami, no bolo ťažké rozlíšiť, či to tak naozaj je alebo si to len domýšľa.* Aké to je zrazu cítiť? *Nebolo to nijaké rýpanie a ani výsmech, len otázka s dávkou záujmu.*
Seishin: *Ušklíbl se, když mu byli zakázány triky.* Triky jsou pro děti, ne? *Pronese a když se otře rty o ty jeho, trochu se otřese, jak mu projede mráz po zádech. Je to něco úplně jiného, než do dnes cokoli zažil. Ponořil se do polibku jako do vody a užil se v tom plavat. Jistě, je to asi divné, že nikdy nic neměl, ale co by se dalo čekat, když od 6 let jen trénoval a osobní život neměl. Když se po chvilce od něj Tom odtáhl, cítil podivný žár, jak se rozpíná po jeho těle a chtíč, který ho začíná ovládat, ale snažil se na sobě nic nedat znát. Pár sekund stál v horké vodě a vzpamatovával se z všech těch novách dojmů a vjemů a pak proplul vedle něj na místo, kde seděl předtím, no tentokrát 'omylem' zevadil o jeho stehno, když se otáčel, aby si sedl. Když se usadil, nevěděl, zda má chtít pokračovat či ne a tak se jen zhluboka nadechl a pročísl si prsty, aby si je stáhl z obličeje a opřel se o jednu ruku.*
Tomeo: *Hlavou zastal tesne od tej jeho, no tak, aby si ešte stále mohli hľadieť do očí. Pri tej otázke sa musel jednoducho doširoka usmiať.* Musíš byť inak romantická duša, ak chceš už o tomto básniť. A žiadne triky... *Po tých slovách pritlačil na Seiov zátylok prstami, aby si ho pritiahol. Veď sám sa už nemal viac kam posunúť. Najprv sa len zľahka obtrel perami o tie jeho, no to bol moment, kedy úplne stratil očný kontakt, keďže oči aj zavrel. Prstami vystúpil vyššie a zahrabol si ich do jeho vlasov, akoby mu chcel zabrániť sa odtiahnuť. V skutočnosti mu v tom však nebránil nijako. Bozk začal pomaly, vlastne len tým ošuchnutím, no hneď by sa snažil aj ústami poodchýliť tie Seishinove. Postupne sa do toho vkladal viac a viac, zatiaľ však stále bez jazyka. Sám by bozk tak skoro neukončil, ak by sa Seishin od neho nechcel odtrhnúť. Po bozku by sa však od neho odtrhol a vrátil sa na miesto, na ktorom bol. Jednak si uvedomoval vlastné rozpoloženie, keďže počul splašený buchot svojho srdca a mal čo robiť, aby pochytil dych, nehovoriac o začervenaní sa. Ten hlavný dôvod však bol, že jeden mu ani náhodou nestačil a v tej blízkosti by sa neudržal. Chcel najprv vidieť jeho reakciu, než aby teraz pokračoval a potom to ľutoval.*
Seishin: *Když byl blízko něj a jeho prsty se ho dotkly jeho krku, zhluboka ústy vydechl a svoje ruce si složil na Tomových bedrech. Lehce přejel prsty po jeho kůži a usmál se svým možná chladným úsměvem, no vypadalo to, že se v něm odrazila snad špetka emoce po velmi dlouhé době.* Tak o tomhle všichni tak básní, jo? *Optá se a zahledí se mu do očí.* Nebo máš více triků v rukávu? *Pronese stále s lišáckým úsměvem na tváři a lehce nakloní hlavu stranou, jak to dělá, vždy, když přemýšlí nebo něco/někoho analyzuje. Přeci jen, tohle pro něj bylo jako něco z jiného světa. Kdyby by stále živý... teda... kdyby byl stále Yudoku, tohle by asi nikdy nezkusil.*
Tomeo: *Žlté oči venovali pohľad len jeho perám, aspoň teda do momentu, než prišiel úplne k nemu. Potom pohľadom poskočil a nadviazal očný kontakt. Cítil sa... Zvláštne. Všetko to bolo zvláštne, neskutočné. Veď od Seiovho oživenia počúval len, že žiadne city a rozptyľovanie, žiadne pozemské slasti. Napriek tomu teraz ten muž teraz konal na základe emócií. Aspoň Tom si to vedel vysvetliť len tak. Samozrejme, v hlave mal aj možnosť, že celé to je len hra, no tomu nedokázal uveriť. Možno by túto myšlienku začal zvažovať, keď Seishin odtiahol drevenú ruku, no to bolo už jeho telo ťahané do vstyku. Nijako sa tomu nebránil, ba skôr naopak. Rukami mu šiel v ústrety a prstami by mu spočinul na krku. Sám by ešte pomaly pokračoval v približovaní, no len pomaly. Jednak nechcel stratiť kontrolu a jednak aj čakal, čo ďalej urobí jeho spoločník.*
Seishin: *No jeho výbuchu smíchu moc pozornosti nevěnuje a soustředí se na další kroky. Usměje se jeho poznámce a pronese.* Možná ano, možná ne... *Pronese tajemně a ještě o kousek se přiblíží. Když se Tom nadzvedl a následně se roztáhl po kameni, přišel Seishin přímo až k němu a stál těsně u jeho těla u okraje pramenu. Vzal svou dřevěnou ruku a vydal se s ní až k tělu, kde se velmi pomalu 'prošel' prsty po jeho hrudi a než prsty zvedl a stáhl k sobě, umístil mu na hruď jedno chakra vlákno a když ruku stáhl k sobě, mělo by ho to přizvednout k němu. Pořádně nevěděl, co dělá ale tak nějak se rozhodl se tomu jednou v životě poddat a prostě uvidí.* No jen pojď blíže *Pronese a usměje se.*
Tomeo: *Pri tej otázke vyprskne do smiechu, keďže sa mu to akosi aj zjavilo v mysli... ako by si leštil trojzubec... Pri tej ďalšej provokácii zostal zaskočený. Takéto niečo by od nepoškvrneného Seia asi nečakal. Zahryzol si do pery a len sledoval, ako sa k nemu približuje. Lakťami sa oprel o kamenný okrej, čím sa trochu viac vystrčil z vody. Dával si však pozor, pretože nepotreboval svojmu spoločníkovi ukazovať, ako veľmi ho tá provokácia berie.* Nepoškvrnený to tu chce poškvrniť? Ak sa však chceš stať hriešnikom, tak ja ti s tým s radosťou pomôžem. *Naozaj zostávalo teplo, no skôr Tomovi. Hoci vyzeral akokoľvek zvodne, keď mu z vody vytŕčala aj časť jeho hrude, Tom zostal ako primrazený pohľadom na jeho perách. Netušil, k čomu sa schyľuje. A ak aj tušil, tak rozhodne nechcel Seishina vyplašiť. Preto radšej vystrel na kamennom okraji celé ruky, akoby ho chcel objať. Malo to vypovedať o akejsi pohode, no Tom jednoducho prstami zvieral kamenný okraj.*
Seishin: Neříkal jsem, že ze svými loutkami něco mám... Jsou to zbraně... ty si snad leštíš trojzubec? *Pronese, aniž by mu došla ta narážka. Pak se natočí zpět k němu.* Neříkám, že se mi tu nelíbí, jen se trochu protahuji... *Pronese klidně a pomalu se začne přibližovat k němu, ze 2/3 ve vodě.* Ale pokud ti tak chybím, klidně můžu být těsně u tebe. *Pronese a už se opravdu blíží až k němu.* A nemusíme ani do vany, pokud k tomu sejde, tady je stejně více prostoru a je to pohodlnější, ne? *Optá se a usměje se na něj jedním koutkem. Nevěděl, co přesně dělat a doufal, že Tom zareaguje, než dojde do tuhého, protože tohle šlo úplně mimo něj a pohyboval se na velmi, ale velmi křehkém ledu.* Začíná být docela teplo, co? *Pronese do páry.*
Tomeo: Nepovedal si to priamo, no nepriamo si to naznačil. A tomu sa povie dendrofília. Teda, neukájaš sa priamo na strome, ale keďže sú bábky z dreva, je to prakticky to isté... *Mrmlal si stále pre seba.* Ale zmeniť by sa to tiež dalo ľahko... *Nemal v pláne hovoriť nahlas, jednak by to kazilo dojem urazenosti a jednak to bolo zbytočné, keďže aj takto ho počul. Zdvihol hlavu, aby si pozrel, čo sa to deje, keďže voda sa dala spolu so Seishinom do pohybu.* Nemusíme tu zostávať, ak ti to nie je príjemné. Prípadne môžme skúsiť tú vaňu... *Teraz už hovoril normálnym normálne, keďže to myslel vážne. Aspoň prvú časť. Veď na čo by bolo dobré tu zostávať, ak si to neužíval.*
Seishin: Řekl jsem snad, že jsi Jen kontakt a domácí? *Pronese a odfrkne si.*Svaté loutky, ty se kvůli malichernostem neurazí. *Pronese a trochu teatrálně převrátí oči.* A nikdy jsem neřekl, že jsem teplý... nikdy jsem neřekl, že jsem normální... nikdy jsem nic nedělal s nikým, abych mohl porovnat a vybrat si. *Pronese upřímně o své neposkvrněnosti.* Jistě, většinou se zdají věci horší, pokud si člověk nevybere realistický pohled. *Pronese klidně a postaví se ve vodě a projde se vodou asi doprostřed pramene, protože už má z kamene za zády akorát tak otlačeninu. Je divné si tu tak nahý plavat v horké vodě, ale pomalu si na to zvyká.*
Tomeo: Takže som pre teba zbytočný kontakt a len domáci, to ti veľmi pekne ďakujem. *Povie to až preafektovane, no sklamanie nemusí byť ani až tak hrané. Zvezie sa hlbšie do vody a hlavu zakloní, aby tvár mal nad hladinou. Napriek svojej urazenosti si však nemohol odoprieť ďalšiu poznámku.* Čistý, nepoškvrnený a teplý. *Bolo viac bodov, ktorých sa na jeho monológu dalo zachytiť a urobiť si srandu, no toto bohate stačilo. Preňho však blbosti ako orientácie alebo pohlavie nemali zmysel. Ak sa mu niekto páčil, čo sa nestávalo tak často, prečo by malo záležať na tom, či je to muž alebo žena?* Skôr by som povedal zle alebo horšie, ale to je každého subjektívny názor. *Hoci najprv prehovoril normálne, postupne sa tak stíšil, že sotva šepkal. Seishinov dobrý sluch to však zachytiť musel.*
Seishin: Byl jsem trénován, abych zapomněl na to, co jsou to emoce, ne abych se štítil tělesného kontaktu. *Pronese a trochou hraného vtipu v hlase.* A srdce náhodou mám... jediné, o co jsem přišel byla rodina, emoce a ruka... celkem dobré skore na to, že mě v 7 letech Lin naverbovala a o několik let později mě zabil jeden slaboch. *Dodal a vyslechl si i jeho příběh.* No, já nikdy nenavazoval zbytečné kontakty, když nepočítám tebe, přeci jen, jsi můj domácí a asi jediný, koho si matně pamatuji za ex-života, když nepočítáme tvou milovanou Lin.* A co se vztahů týče, jsem jako tahle voda... či stý a neposkvrněný - bereme li v potaz teorii, že ji nikdo nevyužil jako veřejnou toaletu a přítomnost nás dvou ji nijak neposkvrňuje či neznehodnocuje.* Pronese a vrátí mu cáknutí.* Vždy může být hůř i lépe, ne?
Tomeo: Kto povedal, že nechcem? Jednoducho som vychádzal z toho, že by sa to nepáčilo tebe. Predsa len by to bolo telo o telo. *Otvoril oči a pohľadom spočinul priamo na ňom.* Chudera, keby len vedela, po kom to išla. Po mužovi bez srdca a bez emócií. Ale čudovať sa jej nedá. *O smrti sa mu baviť nechce, veď obaja ju zažili a obaja žijú, aspoň teraz. Návrat do temnoty tak skoro v pláne nemal. Pri tej myšlienke sa pomerne uškrnul.* Moja romantická duša si prežila už detskú lásku, ktorá sa však pre mňa stala zničujúcou. Vlastne bola jedným z dôvodov, prečo som sa vrhol naproti smrti. Po oživení som mal problém s nadväzovaním ľudských kontaktov a nijako som ich nevyhľadával. Raz za čas sa ale našiel mladík, ktorý mi spríjemnil večer. *Normálne by si to všetko nechával pre seba, ale keď chcel vedieť viac o Seishinovi, musel byť ochotný hovoriť aj o sebe.* Potom tu je ešte Saya, ktorá započala tvoje oživenie. S ňou je to však... iné... *Pri tých slovách až mávol rukami, že vyšplechla voda. To, čo medzi nimi bolo, sa však vzťahom nazvať nedalo. Veď sa videli sotva párkrát v živote.* Ale keď si to tak vezmem, tak na tie roky je to pomerne slabé.
Seishin: Říkal jsem podobné, ne stejné... ty taky neumíš štěkat jako pes... *Pronese a trochu zavrčí - doslova. Pak si ho vyslechne a podívá se na něj.* Co ta změna? Okukuješ mě, jak se to dá, narážíš na vše možné ale do vany se mnou nechceš? *Pronese až přehnaně dotčeně a na jeho další větu jen zakroutí hlavou.* Jak jsem se dostal k alkoholu? To se takhle Doseiu... nebo lépe Yudoka jedna slečna snažila na baru okouzlit, no řekněme, že neúspěšně. A pár dní na to jsem stejně zemřel, takže ani nevím, zda se příliš neurazila... ne, že by mě to zajímalo. *Pronese a zasměje se.* A co ty a pozemské radosti a slasti? *Optá se a ušklíbne se. Samozřejmě, že si Tomeo musel užít mnohem víc jak on.*
Tomeo: Schovať sa vo vode je iné, ako sa s ňou spojiť... *Pokrúti hlavou a zavrie oči.* Veď aj horúca vaňa je super. Len tá je o poznanie menšia, nemá takéto liečivé účinky a pravdepodobne by som do nej neliezol s tebou. *To posledné nemuselo tak nutne platiť, ale to Tom nepredpokladal.* Samá práca, žiadna zábava, zomierajme za Kiri. Ale musím Rootu poďakovať aspoň tomu, že ťa uchránil pred tou zvrátenosťou. *Na slovo zvrátenosť dal obzvlášť prízvuk a ešte aj sa pri tom doširoka usmial. Oči však mal stále zavreté.* Ako bolo možné, že sa Yudoku dostal k alkoholu? Kto stojí za takou nemorálnosťou? *Robil si z neho len srandu, aj keď v ňom bola akási iskra zvedavosti, no to by si nepriznal. On sám alkohol nevyhľadával, no ani mu neodporoval. Veď raz za čas, kým bol ešte stále sám a bez styku s okolím, sa socializoval práve pod vplyvom.*
Seishin: Umím něco na ten způsob... *Pronese klidně a poskládá pečetě na Suiton: Inpei, kdy se jeho tělo rozpadne na chvilku ve vodě, ale zhmotní se za pár sekund zpět, aby mohl odpovědět.* Dost pravděpodobně... nebo se otrávila... no to už je její problém. *Pronese a znovu se opře a nechá ruce volně plout na hladině a zakloní hlavu.* Nevím, je to jako horká vana... *Dodá.* Krom emocí a 'pozemských slastí' nám root nějak nedovoloval přehnaně relaxovat, spíš naopak... když jsi nebyl na misi, tak jsi trénoval nebo zveleboval sídlo organizace *Pronese.*Vlastně jsem se ven dostal spíše sporadicky a to většinou jako poslíček od Lin, která si nás hlídala... Vlastně třeba i alkohol jsem pil poprvé až těsně před smrtí jako Hogo... *Dodá a usměje se té vzpomínce.*
Tomeo: Jednoducho mi len závidíš, že to nedokážeš. *Že sa správal detinsky? Raz za čas na tom predsa nie je nič zlé. Či?* Pri troche šťastia sa o ňu postarali. A ak nie, tak zomrela na nejakú chorobu, ktorú na seba preniesla. *Skonštatoval kývnutím hlavou a oprel sa hlavou o okraj, no najprv si ešte rukami prehrabol mokré vlasy. "Mal som si zobrať štipec." Natočil sa hlavou na Seishina a zatváril sa zamyslene.* Čo to je, ak nie relax? Zvýšil som dokonca efektívnosť tým, že voda mohla vplývať na celé telo. Či mi chceš naznačiť, že ti leziem na nervy? *Zatváril sa pri tej otázke urazene.*
Seishin: *Když se tak vedle něj zhmotnil a pak pomalinku odplul, jen zakroutil hlavou.* Ale rozplýváš se v ní... takže jsi se možná stal jedním s močí někoho cizího... *pronese klidně a stále má zvedlé koutky v úšklebku.* Lidi jsou divní... A někteří mají dost divné choutky... Lin jednou dostala informaci o dívce, která se koupala v krvi jiných dívek a jedla jejich srdce, aby nikdy nezestárla... a pak se po ní slehla zem. *Pronesl jednu náhlou vzpomínku a lehce na něj cákl prsty, když odplouval.* A mimochodem, nechtěl jsi tu relaxovat? *Optá se a zakloní hlavu o kamenný lem jezírka s horkým pramenem a dřevěnou rukou na něj začne poklepávat.*
Tomeo: *Mal v podstate aj svoj cieľ, takže hoci bol vodou, dokázal sa v nej posunúť, aby sa zhmotnil inde. Vlastne to aj bol jeho cieľ. Svojich tvarov nadobudol tesne vedľa Seishina na pravo od neho, pričom sa hruďou vlastne oprel o jeho ruku, keďže sa k nemu otočil. Síce to nebolo úplne okamžité, ale malo to svoj efekt, hlavne keď sa z vody vynorila ružovovlasá hlava.* Ja ju ale nepijem. Aj keď viem, že niektorých berie práve také... *Nemienil však viac rýpať a ani zbytočne provokovať, preto by sa odsunul zase o kúsok ďalej. Tak, aby medzi nimi bol aspoň nejaký priestor.*
Seishin: *Prošel vodou a posadil se na kamennou lavici pod vodou, aby nemusel jak idiot stát. V tom však Tomeo zmizel ve vodě. Věděl, že je to technika jeho klanu a on uměl něco podobného, no ne tak dokonale. Úplně nevěděl, jak tahle technika funguje, ale doufal, že ho uslyší.* Víš, že někteří lidé sem chodí a mučí zde? *Optá se a usměje se v koutcích. Následně aktivoval své dojutsu a snažil se ho najít, ale voda byla jen jako flek z jasné chakry, jelikož Tomeo ji neměl zrovna málo a tak to vzdal a do vody jen kopl oběma nohama, když pohodlně seděl na lavice.*
Tomeo: *Henge sa vo vode zrušilo, keďže absolútne nemalo zmysel a Tom nemal v pláne míňať chakru na udržiavanie premeny. Seishina dôkladne pozoruje, sám nevediac prečo. Je to asi rovnaký dôvod, ako keď hovorí všetky tie dvojzmysly. Je niečo neskutočné sledovať, ako ho tá nevinnosť chráni pred skazením. Aj keď je paradox hovoriť, že Root mu dodal nevinnosť.* Predsa sa kúpať a užívať si vody... Sotva to dohovorí a neodolá pokušeniu. Jeho telo akoby prestalo existovať, keďže sa zmenilo na vodu a spojilo s touto horúcou. Technika Modoru, ktorá mu umožňuje rýchlejšiu regeneráciu tela a doplnenie chakry. Okrem toho, samotné spojenie s vodou je pre niekoho, kto má rád vodu, pôžitkom. Urobil to však aj preto, aby zistil, ako bude Sei reagovať.*
Seishin: *Ano, kdyby byl perverzní a chtěl, mohl si aktivovat tenseigan a prohlédnout tak nahromaděnou chakru v oblasti, kde teď viděl ručník. Sám si zamkl skříňku a šel za ním. Při navlékání náramku s klíčem se podíval na výzdobu, ale bytový designe ho nikdy moc nebral. Když dojdou k vodě, na sekundu se zastaví a počká, až Tomeo vleze do vody, načež si Seishin stáhne ručník a vleze za ním. Otočí se a ručník si úhledně a puntičkářsky přeloží a sroluje a nechá ležet na okraji vody.* A co teď? *Pronese a podívá se, jak jeho dřevěná ruka trochu ztmavla, když se velmi tvrdé lakované marně snažilo nasáknout vodu.*
Tomeo: Obyčajní obyvatelia to neprehliadnu a ani ninjovia bez doujutsu by nemali, pričom v Yugakure ich až toľko nie je. A ak aj prehliadnu, čo ma po tom? *Mávol nad tým rukou, ako keby to bola každodenná záležitosť. Keď má všetky svoje veci v skrinke, tak ju zamkne a kľúčik si na gumičke pripevní na zápästie, aby ho nestratil.* Rovno k jazierku... *Vykročí známym smerom, ani príliš neriešiac, či ho Seishin nasleduje. Bral to ako samozrejmosť, že bude. Hneď po prejdení k vode ich uvíta opar horúcej pary. Tom na nič nečaká a vkĺzne priamo do horúcej vody. Oprie sa o kamenný kraj a hlavu si oprie o okraj.* Presne toto som potreboval...
Seishin: *Jen kývl rameny, protože k tomu neměl moc co dodat a slovu relax taky moc nerozuměl. Jistě, mýval dny volna ale ty věnoval tréninku nebo opravám loutek.* Nikdy jsem perverznostem moc nerozuměl a nevěnoval se jim. *Pronese upřímně. Následuje ho až do pramenů, kde se chystal si zaplatit za sebe, ale očividně jej chtěl Tomeo pozvat a vzal mu rovnou i skřínku na věci. V šatně si převezme klíček a odemkne skříňku. Boty si uloží do skříňky, společně s košilí a kalhotami.* Nevím, ale možná by nebylo špatné si nějaký opatřit, pokud tu nechceš způsobit poprask *Pronese, otočí se, vysvleče se i s posledního kousku oblečení a obmotá kolem sebe malý bílý ručník.* Tak kudy teď? *Pronese a jen zakroutí hlavou nad jeho počínání.* Víš, že to jde lehce prokouknout?
Tomeo: A to všetko sa stalo aj mne pred tebou. Ty si ma len nasledoval o mnoho rokov neskôr... *Mávol nad tým ešte rukou a počkal naňho, než teda vyšiel. Keď bolo aj zamknuté, tak zamieril najkratšou cestou k prameňom. Veď na čo by to naťahoval.* Nie, to veru perverznosti nie sú. To je relax. Jedne, že by si chcel, aby to perverznosti boli... *Veľavýznamne sa naňho pozrel, no dával si aj pozor na cestu. Veď sa nepotreboval strápniť tým, že sa tu strepe. A už vôbec nie, keď viacerí aj jeho meno poznali, čo doteraz nebolo. Po príchode do horúcich prameňov na recepcii zaplatí zaňho a aj za Seia a vezme si kľúčik aj od dvoch skriniek. Pokračuje teda chodbou do oddelenej pánskej časti, najprv do šatní. Tam nájde ich skrinky a jeden kľúčik dá svoju spoločníkovi. Najprv si vyzuje topánky, ktoré si odloží na dno skrinky a do nich pichne ponožky. Pokračuje vyzliekaním, keď v tom sa náhle zarazí, keď zostane len v trenkách.* Prečo mám tendenciu zabúdať na uterák? *Povzdychne si sám pre seba. Veď keď tu bol prvýkrát, tak tiež nemal. No to ho sem vzal Suzuya a boli len oni dvaja vo VIP zóne, tak to bolo viac-menej jedno. Napokon nad tým mávne len rukou a stiahne si aj trenírky. Za svoje tela sa absolútne nehanbí. Jednak sa nemá za čo hanbiť a jednak ho oživili nahého niekde bokom v dedine, tak na hanbu nezostalo miesto a ani čas. Teraz však zloží jednoduché pečate a použije Henge no Jutsu. Nemení sa však na nikoho iného, premenu použije len na to, aby sa mu objavil okolo pásu obviazaný uterák.*
Seishin: *Jistě pro někoho byla voda vodou, pro něj za nebylo dřevo dřevem, ale to bylo o tom, jak se o dané materiály zajímá.* Nebudeš? *Optá se opět v monotónní hladině. Nějak nechápal, proč by někdo někoho cíleně okukoval, jako jistě, ne že by se někdy na někoho nepodíval, když byly odhaleny jisté partie nebo se to cíleně nabízelo, nebyl asexuál, ale prostě mu to nebylo tak prosté a přímé, tedy otázka sexu a sexuality, protože v něm byla hluboko potlačena.*Ale já na rozdíl od seniorů už jednou umřel, uhnil, rozpadl se a plaval v hlubinách nicoty *Pronese a opět se lehce zasměje, aby bylo vidět, že to myslí ve vtipu.* hehe tak můžeme vyrazit... *Pronese a ještě si zaběhne nahoru pro kalhoty, které si natáhne a obuje si boty, aby nešel jako absolutní podivín. Vydal se za ním a seběhl schody, aby mohl vyjít ven a počká u dveří než zamkne a jen mávne na velikého rudého psa, který jen nakloní zmateně hlavu, pak s ní zakroutí a jde si zpět lehnout.*Vzhůru k perverznosti... teda... jestli by tohle bylo bráno jako perverznost...
Tomeo: *To, že voda je len voda, by mu najradšej vyvrátil, ale napokon sa na to vykašľal. Bolo to pre každého subjektívne a to on považoval vodu za niečo viac, ostatní nemuseli. Vypil obsah pohárika a odložil ho dresu na neskoršie umytie. Uchechtne sa, pretože nútene sa zasmiať nedokáže, no chce aspoň nejako oceniť jeho snahu o vtip a humor.* Tak to brzdi, tých seniorov vážne okukovať nemienim. *Povedal skoro až zdesene. Následne sa však zase upokojil a uškrnul.* Zato ty senior nie si... *Vložil si do úst banánovú cereálnu tyčinku a odhryzol si z nej. Otočil sa k dverám a vykročil.* Tak netreba strácať čas. *Prešiel by chodbou k vstupným dverám, kde by sa obul a následne vyšiel von. Nikka by nechal vyhrievať sa na slnku, dom by za nimi zamkol a zamieril by k horúcim prameňom.*
Seishin: *Na jeho první poznámku se jen neutrálně zatváří. Jeho bezemočnost mu nějak umožňovala brát vše naprosto reálně a nějak se nenaštvat, i když ho někdo kritizuje - hlavně když je to oprávněně. Opřel se o zeď v kuchyni a vyslechne si o kráse vodních pramenů.* No, voda je fajn, ale je to tak nějak... jen voda *Pronese klidně.* Hmmm, myslíš, že mi to pomůže rozhýbat tohle? *Optá se a zaklepe si 'živým' prstem o dřevěnou ruku a zasměje se lehce uměle, protože chtěl, aby to vyšlo jako vtip, protože si byl vědom své monotonnosti.* A není to lehce... já nevím... nevhodné? Takhle si na veřejnosti okukovat spolukoupající se? *Optá se ale pak stejně trhne rameny a pronese.* Stejně nemám co dělat... tak proč ne.
Tomeo: Možno nie som detektív, ale to, že sa nechytáš som si zvládol uvedomiť... *Nechcel ho strápniť a ani nič podobné, len bolo na čase, aby vedel, o čom tie reči sú. Aj keď, niekomu by možno prišli nechutné a neprirodzené, keďže padali medzi dvoma mužmi, no to bolo to posledné, o čo sa Tom staral. Veď v detstve bol aj šikanovaný za zženštilosť a ružové vlasy. Odpovedal mu, až keď sa napil chladeného pomarančového džúsu. V chladničke síce nenašiel nič, na čo by mal chuť, no zo skrinky si vytiahol bananovú müsli tyčinku. Tú si odbalil a s chuťou sa do nej pustil.* Neviem posudzovať za ostatných, no voda na mňa vždy mala upokojujúci účinok. Okrem toho horúca voda obohatená o minerály je dobrá na uvoľnenie svalstva a celkový relax tela. *Znovu si odhryzol a ďalšiu poznámku zavŕšil žmurknutím.* Navyše, do vody vstupuje každý nahý... *Nalial si ešte jeden pohárik džúsu, než ho vrátil do chladničky.* Chceš teda ísť?
Seishin: Ou... ehm ou... teda.. *Trochu se zakoktá, když mu dojde, co všechny ty poznámky a narážky myslí. Jistě, že mu to lichotilo ale na druhou stranu si připadal jako blbec.* Ehm, omlouvám se, ale nějak se v takových věcech nechytám... Jako člen root moc emocí nemáš, natož nějaké vztahy... jako Hogo se pak těchto věcí vzdáváš oficiálně, protože se vzdáváš života za, jak ty říkáš, štětku. Jistě, že tyto ... věci ... pochopitelně znám, ale prostě se nějak, snad jen zatím, nechytám. *Když blikl světlem, připadal si, jako by na sekundu oslepl a promnul si oči.* No, chtěl jsem si ji zapnout, ale tak když ji mám sundat... *Pronese a rádoby si ji sundá, ale nakonec si ji stejně zapne a jde za ním do kuchyně vyhodit ohryzek.* A co je v horkých pramenech tak skvělého, že tam všichni chodí? Není to jen horká voda, která teče ze šutru? *Optá se a pozvedne jedno obočí, aby se v jeho običeji snad projevila emoce, i když to možná vypadá jako pěst na oko.*
Tomeo: Tak z toho neobviňuj chudery steny, nemôžu za to, že pán má perfektný sluch. *Prevrátil očami, no pri ďalšej nepochopenej poznámke si musel povzdychnúť a pomasírovať si čelo.* Očividne na tomto budeme musieť popracovať, keďže už nie si Root a neslúžiš tej štetke. Nejdem ti dávať prednášku o včeličkách a kvietkoch, na to si trochu pristarý. Hlavne u mužov nášho veku sú však narážky na sex častou témou vtipov, no ani v bežnej komunikácii dvojzmysly nechýbajú. *Rozhodil pri tej prednáške bezmocne rukami, pričom jednou rukou udrel až do steny, presnejšie do vypínača a v obývačke sa rozsvietilo. Rýchlym pohybom ruky opäť zhasol.* Ak hovorím o výhľade, hovorím o tom, čo vidím. Respektíve koho, aby si pochopil. Rozvalený na gauči len v trenkách a košeli, ktorá aj tak skoro nič nezahaľuje. To je ten výhľad, ktorý stojí za hriech. *Ďalší povzdych.* A keď už sme u toho, pre mňa za mňa, tú košeľu nemusíš mať vôbec, ak ju máš len tak, aby sa nepovedalo. *Tým chcel niečo naznačiť, no nerátal s tým, že by to Seishin pochopil.* Nechápem, ako ona mohla mať stalkera... A čo sa týka srandy, ja idem do tých horúcich prameňov, čo som ti tak sľúbil. *Vykročil, no nie do obývačky, ale chodbou. Išiel do kuchyne sa napiť a možno si pozrieť niečo drobné pod zub.*
Seishin: Nejsem přecitlivělí, jen moje uši slyší až moc dobře. *Pronese možná egoisticky, ale nemyslel to tak, prostě konstatoval fakta. Někdo by mohl říci, že je to hrozný suchar, ale nikdy se vlastně nebavil, nebo si neužíval nějaké zábavy.* Jaký výhled? *Optá se a podívá se z okna.* jako výhled z oken máš docela slušný, to ano, ale nevím, proč by mě lákat lidi... A celebrita jsem nikdy nebyl, ale je fakt, že když jsem bojoval o titul Hogo, dívala se na nás celá vesnice... *Pronese klidně a dojí jablko.* A stalkeři jsou docela otravní, jednou jsem jednoho chytal a mě odvést za Lin, ale raději skočil ze střechy a zabil se... *Pronese a zavzpomíná se.* Ale to už je spousta let zpět... Jaká ta... sranda... se tu dá vlastně dělat? *Zeptá se. Když má žít nový život, měl by se naučit se bavit.*
Tomeo: *Nemal v pláne kričať z kúpeľne, aby mu odpovedal. Možno steny neboli najhrubšie, no on s tým problém nemal. Hlavne, keď tu toľko rokov žil sám. Keď si umyl ruky, tak si mokrými rukami pretrel aj tvár. Utrel sa a zamieril naspäť do obývačky.* Nebuď precitlivený, lebo je možnosť, že dvere nemusím ani zatvárať. *Znova sa len oprel o zárubňu.* To tam chceš ísť takto? Neviem, či by senilní dedinčania ocenili takýto... výhľad. Ale aspoň by si sa stal celebritou dediny. Možno by sa našli aj nejakí stalkeri, ktorí by ti nedali pokoj. To by tieto tenké steny potom aj oni vedeli oceniť.
Seishin: Stejně pořád nechápu, co tím někdy myslíš... *Pronese upřímně. Tak nějak vždy propásne jeho poznámky.* Ale pokud ti tu překážíme, můžeme se odstěhovat... viděl jsem pár volných pokojů dole v ulici... *Pronese klidně a odkousne si znovu jablka.* A hlavně... ten pes má lepší výcvik jak většina ninjů v téhle vesničce... *Pronese a lehce si odfrkne.* A neboj, nikoho ti nesežere, spíš ho pošle do háje, protože děti ho naučili mluvit sprostě a jemu se to docela zalíbilo... *Řekne klidně a protočí oči, když odejde na toaletu.* Všiml sis, že v tomhle domě jsou stěny jak z papíru a můžeš slyšet úplně vše, nebo je to jen mýma ušima? *zeptá se nahlas, aby ho popřípadě slyšel.* A jde slyšet tak nějak úplně vše... *doplní a zamyslí se.* A stále mi dlužíš ty lázně *Zamyslí se nahlas.*
Tomeo: Práve preto, že som bol preč tak dlho, by si na mňa mal čakať s prekvapením, ako veľmi som ti chýbal. Aj keď, ani toto prekvapenie *mávol rukou naňho* nie je na škodu. *Keď však prejde rečou k psovi, tak ho doslova až primrazí. Musí rozdýchať ten šok. Predsa len, nerátal s tým, že sa z jeho domu stane útulok a to už si tu ubytoval Nikka. A Seishina. "Klan Doragon potrebuje na svoje techniky psa..." Uvedomil si a prevrátil oči.* Dobre teda, ale po prvé, sám si zaňho zodpovedáš a to, čo zničí, ide na tvoju hlavu. *To nemyslel ani tak vážne, ale aspoň sa chcel tváriť, že platia pravidlá.* A po druhé, radil by som tebe a aj jemu, aby s mojím Rakkitsune vychádzal. Hoci je to otravné stvorenie, no posledné, čo by som chcel, je riešiť zvieracie zápasy. *S tými slovami sa od verají odlepil a zamieril konečne do kúpeľne. Potreboval z tela dostať nadbytočné tekutiny a zároveň si umyť ruky z vonku. A logicky aj po vykonaní potreby.*
Seishin: *Válel se tam už chvilku a byl pohodlně zavalený, jablko svírajíc ve své dřevěné ruce a když kolem něj prošel, jen naklonil hlavu a podíval se na jeden suk, který měl na 'palci'.* Měl bych na tebe čekat, když se bůh ví jak dlouho vláčíš po světě a hledáš klan? *Optá se a zakousne se do šťavnatého jablka, aniž by se jakkoliv pohnul či zahalil. Nějak nechápal, o co mu jde a jako vždy mu dvojsmysl vždy utekl a nechytal se.* A snad ti nevadí, že jsem si domů přivedl štěně... teda... byl štěně už hodně dlouho zpátky a umí i mluvit, takže ti koberec nepočůrá... *Pronese rovnou, aby ho připravil na nového obyvatele a doufá, že ho nevyhodí.* To víš... když já ti toleruju tu tvou vydličku, tak snad se s Isamu dohodnete... *Pronese a znovu se zakousne do jablka, až mu šťáva steče koutkem na bradu, kterou si bude muset utřít hřbetem ruky.*
Tomeo: *Vracal sa práve z prechádzky s Nikkom, počas ktorej zablúdil až k priestorom, ktoré budú patriť novému klanu. Bolo to zvláštne, keďže zrazu ho s touto dedinou spájalo niečo väčšie. Zároveň bol za ten čin vymenovaným na hodnosť rovnajúcu sa kage a teda S+, aj keď on sám sa o nič mocnejšie necítil. Možno sa pôvodne stratil kvôli tomu, že sa vydal trénovať, no zabil dva týždne tým, že učil o chakre dymových ľudí. Tak či onak, jeho doteraz pokojný život zrazu nabral prudký spád.* No poď ty všivavec, ideme domov. *Červený líškovoidný patvor zavrčal a spokojne sa rozvalil na trávniku pred domom, kde naňho pieklo slnko.* Tak si tu pokojne zostaň, ale zabudni na to, že sa budeš potom dobíjať dnu. *Oznámil, no Nikko ho už aj tak neposlúchal. Tom si len povzdychol a otvoril vchodové dvere, ktoré aj zavrel hneď, ako nimi prešiel. Skopol si z nôh topánky a z chrbta si zvesil Kraitkin, ktorý oprel o stenu vedľa skrine. Zamieril do kúpeľne na prízemí, no ako míňal obývačku, tak do nej bezdôvodne nazrel. A pohľad, ktorý sa mu naskytol, ho zastavil. Zvrtol sa a so širokým úsmevom sa oprel o veraje.* Mám to brať tak, že tu takto čakáš na mňa?
Seishin: *Když se ráno probudil, byl celý rozlámaný, protože posledních pár nocí strávil opravami loutek a hlavně se ještě pořádně nevzpamatoval z cesty na žábě, která mu snad hnula zádama. Vyhrabal se tedy a vyhrabal si alespoň tmavé boxerky a natáhl si je. No stále mu bylo lehce blbé chodit po domě polonahý, tak si přetáhl alespoň košili, i když si knoflíčky stejně nezapínal a sešel dolů, kde se z mísy pomocí vláken přitáhl jablko, když se svalil na gaučík a hodil si nohy na stůl. Možná to bylo nezdvořilé, no Tomea nikde neviděl ani neslyšel a tak si jen tak zakousl do jablka a trochu se roztáhl, což možná způsobilo, že košile víc odhalovala, jak měla původně skrývat, ale byl tu sám, tak co.*
---: ---
Doseia: *Ve zmateni a vlastnich pripravach si nevsimal okoli. Horni polovinu tela, na ktere bylo nekolik caru puvodniho satu zeny, si necha ve volnem raseni ovinou latkou hotai. Spodni polovina je na tom trochu lepe. Prez vypracovana stehna jsou puvodni kalhoty vyrazne roztrhane a pod koleny latka ani nedrzi. V pase se sotva drzi na poslednich nitic a rozktok je vice nezli napnut. Latkou se pokusi zamaskovat skody a obmota si kolem pasu i nabidnutou mikinu, a vyda se nasledovat Tomea s tim, ze jen co budou na vetsim prostoru, schova se do sve loutky hiruko... Dal, do taju neznama.*
Tomeo: *Keďže sharingan mu umožňoval chápanie techník a videnie chakrovej sústavy, Kamui ani neaktivoval. Hoci sa naň pripravoval, aby sa toho tela zbavil, no myslel si, že to telo je odpad. Teraz, ako to sledoval, videl, že do toho tela prúdi Suzuyova chakra, čiže je súčasťou techniky. Nebolo také ťažké si uvedomiť, že to telo sa stane Dosovým telom. Mangekyou Sharingan sa mu zmenil teda na tri tomoe, keďže Kamui nebol potrebný. Takto sharinganom sledoval celý priebeh a všímal si, ako sa mŕtve telo pomaly prispôsobuje tej duši, ktorá je doňho vkladaná. Predstavoval si, ako sa aj nejaké mŕtve telo prispôsobovalo jeho duši, z čoho mu prišlo mierne nevoľno. Nedal to na sebe však poznať a nemienil sa tým ani nijako hlbšie zaoberať. Suzuyovu poznámku odignoroval, aj keď nebola najmilšia. Akonáhle bolo dielo dokonané, sharingan deaktivoval a pousmial sa na znovuoživeného. A nebolo to preto, čo mal na sebe. Vlastne, kvôli tomu na chvíľu Tom oprel zmluvu aj trojzubec o stolík a vyzliekol si mikinu, ktorú mu hodil.Následne si trojzubec pripevnil na chrbát a zmluvu prevesil cez plece.* Vitaj medzi živými, Seishin-kun. Suzuya, spolieham sa na teba aj s ostatným. Maj sa... *Po tých slovách zamieri k východu a kývne aj Seishinovi, aby ho nasledoval.*
Suzuya: *Suzuya se zamračí když mu tam Tomeo přesouvá mrtvé tělo, které prakticky potřebuje.* Přestaň to přesouvat jinak ti vyrvu to oko. *Suzuya totiž nechává duši Doseii přesouvat se do toho těla, které se mu přizpůsobí aby bylo jako to jeho. Dále se k tomu nijak nevyjadřuje. Prostě se otočí a vydá se do své ložnice za Mito.* Jdu spát dobrou!
Doseia: *Dos se před zahájením techniky jen zhluboka nadechne, i když to jako edo asi ani nepotřebuje. Když mu vyrval duši z falešného těla, připadal si podivně opuštěný, volný a nespoutaný. Po chvilce, což se mu zdálo jako zlomek sekundy se probudí na zemi a trochu zmateně, s pomocí jedné ruky se začne možná lehce neohrabaně zvedat. Cítil se možná ještě více divněji, než jako edo, kdy necítil vlastně nic. Teď cítil až moc věcí, kterých by si možná nevšiml, kdyby nikdy nezažil být mrtvý. Když se trochu vzpamatoval, pomocí vláken k sobě přitáhl svou dřevěnou ruku a nasadil si ji pomocí popruhů a přezek. Následně si upevnil zpět i svitky a Hotai a postavil se mezi dvojici.* No... asi Díky *Pronese více stroze, neví, zda cítit vděk, když si oživení dobrovolně nevybral, ale přišlo mu hloupé nic neříct.*
Tomeo: *Stál možno bokom, no so záujmom to sledoval. Predsa len, raz bola táto technika použitá aj na neho, no nevie, ako to prebiehalo. Keď však uvidel, ako sa Yudokovo telo po vytrhnutí duše zmenilo na papieriky a na zem padla mŕtvola, Tom vedel, čo musí urobiť. Okamžite aktivoval Mangekyou Sharingan, hoci si uvedomoval, akú vysokú cenu za to zaplatí. Veď tento fakt, že bola na Edo Tensei potrebná ľudská duša, Tom úmyselne vynechal. Chcel zachovať svoju verziu a preto sa Yudoku, vlastne Seishin, nemohol o tom dozvedieť. A presne preto sústredil Tom chakru do svojho ľavého oka, zatiaľ čo pohľad mal zameraný na mŕtvolu. Akonáhle by bol pripravený, použil by Kamui na prenesenie toho tela do svojej dimenzie. Niežeby ho tam potreboval, no bola to najrýchlejšia cesta, ako sa ho zbaviť. Okrem toho, asi ani Suzuya nechcel, aby sa mu tu telo povaľovalo v obývačke. Na obvinenie z klamstva nereaguje, nemá prečo. Jednak Suzuya pravdu už pozná a súčasne musí teda vedieť, že Tom sa zaviazal mlčanlivosťou. A to aj splnil, on sám nič neprezradil.*
Suzuya: Fajn to se pak zařídí, teď jdu na to. *Suzuya Doseiovi položí ruku na hlavu a pomocí techniky Tamashī no Tōnan chytí jeho duši, kterou mu jedním ladným pohybem sebere a doslova se Edo Tensei zruší a leží tam mrtvola, která byla použita jako základ pro Edo Tensei. Ovšem vedlejší efekt techniky je že Suzuya získal jeho vzpomínky, respektive veškeré informace, které se mu hodí a jakože si to Suzuya hodlá projít.* Tenseigan jo? Ta takto se jmenuje jeho Doujutsu, a páni já jsem ho už několikrát potkal jo? *Suzuya se pak zamračí a otočí se na Tomea.* Saya ovládá Edo Tensei ne ty, nemusíš mi lhát. *Suzuya se následně soustředí jak jen může a složí potřebnou pečeť ( odkaz » ), hlavní na co se Suzuya soustředí je aby se tělo oživilo bez ruky. Ze Suzuyova těla začne vyvěrat červená, průhledná chakra, která nabere takový plášť lišky s třemi ocasy.* Rinne Tensei! *Zvolá Suzuya a následně se duše Doseii přesune do těla, které tam leží a tak se přemění a následně by tam měl stát Doseia bez jedná ruky jak si přál, Suzuyu to celkem vyčerpalo ale není to tak strašné, dá se to zvládnout, hlavně díky Kyuubimu, jehož chakra opět zmizí.*
Doseia: *Sledoval podpisování a nijak zaujatě se netvářil, sám podepsal dvě smlouvy, kde vlastně o podpisování hadů ani pořádně nevěděl, protože ho Lin částečně ovládala v genjutsu. když se ho konečně Suzuya zeptá, je připravený, jen kývne hlavou.* Já jsem snad připraven. Co se identity týče, můžete mi klidně říkat Seishin... Mé jméno je stejnak vymyšlené a v životě jsem přijal mnoho různých identit. *Pak se jen na chvilku zamyslí.* Pokud to bude možné, chci zachovat svou dřevěnou ruku. Nerad bych přišel o jednu ze svých zbraní, díky. *Pronese možná podivný dotaz a odšroubuje si z pravého ramenního kloubu dřevěný implantát, který odloží na zem i se svmi svitky a látkou hotaj, kterou pomocí chakry sroluje do velké role. Pak přijde blíže k Suzuyovi a je snad připraven na vše a popřípadě jej i následovat, kdyby zde měl málo místa.*
Tomeo: *Ako Suzuya povedal, tak Tom urobil. Na stôl položil zmluvu, ktorú rozvinul. Bolo v nej pomerne málo podpisov a posledný bol rovno jeho. Veď ešte nikto nemal tú česť. Akonáhle sa Suzuya podpíše, tak si tom zmluvu preberie. Zatiaľ ju však nezmotáva, čaká, kým krv zaschne. Preto na ňu začne aj fúkať. Predsa len, chce mať ten zvitok stále pri sebe, lebo je to preňho celkom cennosť, a rozmotaný sa mu nedrží najlepšie. Akonáhle si je istý, že je krv zaschnutá, tak zvitok zruluje.* Inak, potom bude potrebné preňho aj zariadiť falošnú identitu, ale záleží, aké meno si zvolí. *Prišlo mu nelogické naďalej nosiť meno osoby, ktorá bola v Kirigakure na celkom významnom poste. On sám si svoje meno ponechal, no nikdy pre nikoho nič neznamenal. Je pripravený ich nasledovať alebo urobiť čokoľvek, o čo bude požiadaný, aj keď zatiaľ len stojí bokom.*
Suzuya: Tak mi sem polož na stůl tu smlouvu, to podepíšu a pak oživím mrtvolku. *V momentě kdy mu Tomeo podá smlouvu tak si prokousne bříško na palci a do příslušné kolonky se ve smlouvě podepíše. Následně se postaví přímo před Doseiu a pozorně si ho prohlédne.* „Někoho mi připomíná.“ *Takže můžu začít? *Otázka je směřovaná na Doseiu.*
Doseia: *Připadá si jak kus masa, o kterém jednají dvě babky na trhu a připadal si lehce trapně. navíc tu obchodovali kvůli kuchyiose a dalším dohodám. A aby to celé završili, přidali i špetku nostalgie. Dos jen nenápadně protočil oči a stále mlčky stál a cítil se lehce dotčeně, že jej Suzuya ani nepoznává. Jistě, už je to nějaký ten pátek a dědkovy možná kape na maják, ale přeci jen se nejednou setkali. Ono, jistě, že by se mohl ozvat a být protivný, ale tak... on chtěl oživení, když už měl tedy tu možnost. Připravil se tedy na snad cokoliv a byl připraven je následovat, kdyby se někam vydali či po něm něco chtěli.*
Tomeo: *Trochu ho zarazí to označenie ďalšie. Tá technika mu naháňa hrôzu, vyvolávanie mŕtvych a robenie si z nich otrokov. Teraz však nie je čas riešiť toto.* Vieš, že od vtedy prešlo už kopec rokov? Nečakal som, že budeš nostalgický.... *Mierne sa uškrnul, no dlho si úškrn neudržal. Tá otázka mu prišlo ako čistý sarkazmus, no keď to doplnil, či môžu začať, tak Tomovi mierne odľahlo.* Ak k tomu nič ďalšie nepotrebuješ, tak na čo strácať čas? *Po tej rečníckej otázke sa aj postavil. Do jednej ruky si vzal Kraitkin a do druhej tú zmluvu.* Najprv podpis a potom oživenie, či naopak? *Jemu to bolo docela jedno a zaujímalo ho, čo skôr Suzuya uprednostní.*
Suzuya: Takže další Edo Tensei jo? *Ono se pak stačí podívat Doseiovi do očí a už jen od pohledu pozná že se jedná o Edo Tensei.* To mi přináší vzpomínky na tvé oživení Tomeo víš to? *Podotkne Suzuya a svůj pohled znovu zaměří na Tomea.* Takže mě necháš podepsat smlouvu s vraním Kuchiyose a já ti tady mám oživit kamaráda jo? Tak fajn takže chcete to provést ihned?
Doseia: *Dos je jen tiše následoval a poté poslouchal, jak se ti dva baví. Neměl v plánu se usazovat a tak jen opět stál poblíže vchodu a těkal očima mezi oběma z nich. Popravdě ho jejich rozhovor přehnaně nezajímal, ale nakonec si jen vyslechl, že má zrušit henge. Udělal tak tedy a chakra, která jej obalovala zmizela a jeho pravá tvář se ukázala. Nadále tu tedy jen stál a vyslechl si onen příběh znovu, tedy to, jak se jeho duše vrátila zpět na tento svět a dál a dál. Nepřipadalo mu potřebné se do tohoto rozhovoru zapojovat a ani neměl předem vyhraněný prostor, takže opět jen mlčel a sledoval další dění.*
Tomeo: "Neopisovala Lin skôr samu seba?" *Áno, bol dlžný Suzuyovi viac, než by chcel, ale on nechcel byť dlžný nikomu. A Suzuya od neho nechcel na oplátku skoro nič. Prikývol a len ticho nasledoval Suzuyu do tej rezidencie, ktorú pred rokmi aj on sám obýval. Pred usadením si odopol trojzubec a aj zvesil zvitok. Zvitok oprel o gauč tesne vedľa, ako sa sám chystal sadnúť a trojzubec bol momentálne trochu nepraktický, takže ho držal v podstate nohami.* Nach, priamo k veci ako vždy. Bolo naivné si myslieť, že si sa bol zabávať. Dobre teda, priniesol som zmluvu s vranami, keďže naposledy si povedal, že by si s nimi rád uzavrel zmluvu. To je ešte v podstate splátka na tú chakru. Môžem oznámiť, že to fungovalo omnoho lepšie, než by som očakával. Kvôli tomu tu ale nie som. *Otočil hlavou, aby sa pozrel teraz na Yudoka.* Uvoľni prosím ťa premenu. *Akonáhle by to urobil, tak by pokračoval na Suzuyu.* Nejako sa zbehli udalosti typu, že som mal výlet do Kirigakure. Prešmyknúť sa tam je stále rovnako jednoduché. V slabej chvíli som sa rozhodol hrať na boha a povedzme, že toto je toho výsledok. Priviedol som mŕtvu dušu do nášho sveta, aby mala druhú šancu na život. Výsledok však nie je... uspokojivý. A preto by som ťa chcel požiadať o... veď vieš čo. *Že si celý ten príbeh mierne upravil? To je možné, ale nepotrebuje Suzuyovi oznamovať, že sa rozhodol ísť proti vedeniu tej dediny a zároveň nemohol prezradiť, že sa na tom podieľala aj Saya.*
Suzuya: Huh? Tak tedy pojďte. *Suzuya se otočí a vydá se do své Rezidence, samozřejmě jim i podrží dveře aby mohly vejít dovnitř a on za nimi mohl zavřít dveře. Následně je zavede do svého obývacího pokoje a naznačí jim aby se posadilo, což udělá i sám Suzuya.* Dáte si něco k pití? *Doseiovi nevěnuje téměř žádnou pozornost, prostě řeší spíše Tomea.* Takže?
Doseia: *Doseia se zajímal okolím a nikdy nebyl zrovna zajímavý společník na toulky přírodou. Moc toho nenamluvil a když, bylo to většinou přímé, k věci a bez zbytečných prkotin a okras. Vyslechl si tedy, co mu chtěl Tomeo povědět o Suzuyovi.* Lin vždy říkala, že je to hnusný, vypočítavý a vychcaný hajz, který chce věci jen pro sebe a nedá ti nikdy víc, než kolik on přesně chce a budeš mu vždy dlužen víc, než by sis přál *Pronesl klidně, jako by prohlásil, že voda teče z kopce nebo že svítí slunce. Když se přiblížili k jeho domu, jen lehce ztuhl prsty pro případ, že by snad došlo k boji. navíc vypadal jako někdo, koho Suzuya sám zabil, ovšem nepočítal, že by snad naletěl na snadné henge. Jen postával vedle Tomea a raději byl zticha, než aby snad řekl něco nevhodného. Vypadalo to, že si dobře rozumí.*
Tomeo: *Cesta nebola nijaká dlhá, ale predsa mu nebola úplne po chuti. Akosi nevedel začať rozhovor a všetko, čo mu napadlo, znelo buď nevhodne alebo príliš silene. Keď sa blížili k rezidencii, tak len s povzdychom šepol svojmu spoločníkovi.* Dedina má svojho oficiálne vodcu, no v podstate ju súčasne vedie aj Suzuya. Nepoznám jeho cenu, mnohé veci vykonáva akoby zadarmo a s ľahkou hlavou, no skôr by som povedal, že vždy si buduje aj svoje plány... *Ďalej bol už opäť ticho a tváril sa ako vždy, neutrálne, možno s miernym nezáujmom o okolie. To, že stretli Suzuyu, ako ešte len prichádza domov, ho mierne prekvapilo.* Ale ale, návrat z nočných potuliek? Zdravím. Áno, k tebe, neviem o tom, že by tu žil niekto iný, koho by som potreboval. Prišiel som sa na teba obrátiť s prosbou, respektíve žiadosťou, no to asi nie je vhodné riešiť na ulici. Okrem toho, mám tu aj niečo pre teba. *Potľapká ten veľký zvitok, ktorý má prehodený na špagáte cez plece.*
Suzuya: *Suzuya se momentálně nachází ve vězení, kde si nechal předvést dvojici vězňů, kterým pomocí upravené verze Tamashī no Tōnan sebere veškerou životní energii, kterou jeho tělo vstřebá. Sice přijde silná bolest celého těla, která ho dostane až do kolen ale po několika minutách je to už v pořádku a Suzuya se narovná a vydá se zase ven z vězení směrem k rezidenci. Oblečený je v ( odkaz » ) a na zádech má v pouzdru katanu Rize no Murasame, na čele je vidět pečeť Byakugō no In a kromě toho je vidět i jeho tetování podél klíčních kostí ( odkaz » ). V pravém oku má aktivní Rinnegan a v levém Shari-Rinnegan. Obě oči jsou v červené barvě, čirou náhodou dorazí ke své rezidenci v momentu kdy se k ní dostane i Tomeo a Doseia a tak se Suzuya vydá k nim.* Tomeo? Copak potřebuješ? Hádám že jdeš ke mně.
Doseia: *Přešel tedy až k botníku a pozoroval, jak se obouvá a bere si tu podivnou trojzubcovou zbraň. Sám by ve své klasické výzbroji, kde hotai měl pevně obmotán kolem trupu jako hrubé tričko/obvazy a horní část měl kolem krku ve volném řasení jako capelet. Na ledvinách měl několik svitků s loutkami a pod nimi kapsy na zbraně a malou přihrádku na jedy a protijedy. Když se konečně nachystal a obul, pořádně se nadechl na doslovné vykročení k novému životu a vydal se běžným krokem za Tomeem neznámým směrem a ke starému známému nepříteli, aby mu dal nový život.*
Tomeo: *Od určitej doby prestal považovať ninja výbavu za niečo extra podstatné, hlavne, ak sa pohyboval len po dedine. Vedel sa o seba postarať aj bez toho, aspoň sa teda na to spoliehal. A ak nedokáže? Tak v tom prípade mu to môže byť už jedno. Keď zbehol dolu, tak prešiel rovno ku vysokej a úzkej skrini pri botniku. Otvoril ju a vytiahol z nej najprv samotný Kraitkin, ktorý hoci mal miesto vyhradené v jeho izbe, väčšinou sa mu ho po návrate nechcelo nosiť hore. Trojzubec mal na sebe rovno aj istenie a kožené popruhy, takže si ho Tom mohol priamo prevesiť cez seba. Kraitkin so sebou brával skôr akosi zo zvyku, no zároveň to bola ninja výbava, ktorú sa mu oplatilo mať, keďže ním dokázal tvoriť a ovládať vodu. Zo skrine následne vytiahol aj pomerne veľký zvitok, pre ktorý sa mu stále nepodarilo nájsť miesto. Hoci on sám k vyvolávaniu vrán ešte neprešiel, zmluvu mohol dať podpísať a Suzuya to po ňom chcel už naposledy. Prečo mu teda niečo nesplatiť, keď chce od neho ďalšiu vec, všakže?* Môžeme. *Skriňu zavrie, obuje si vytiahnuté čierne tenisky a je konečne pripravený vyjsť z domu. To teda aj urobí, počká, než vyjde aj Yudoku a zamkne dvere. Potom konečne môže zamieriť k Suzuyovej rezidencii.*
Doseia: *Už od mala se v root přestal stydět, přeci jen, společné sprchy s většinou jednotky pohromadě. A vlastně mu to pak už nikdy nevadilo. Ale ani mu nedošlo, že to myslí jako vtipnou možná až perverzní narážku.* V teorii mají všichni muži a všechny ženy stejné partie a bez oblečení jsme všichni stejní. Není to má potřeba vidět tě bez spodního prádla. Ovšem horké prameny navštívit můžeme. *Pronese klidně.* Běžně cestuji v loutce a má pravá identita zemřela už v dětství, kde jsem přijal identitu root... A teď, když je mrtvá i tato, trochu hloupě se to kombinuje. *Pronesl a vyčkával u zdi, dokud se Tomeo nenachystal a nepřipravil k odchodu. když došel, jen si ho prohlédl a trochu se podivil jeho slabé výzbroji pro ninju, ale asi je jiná doba.* Tak, můžeme? *Optá se a je připraven ho následovat.*
Tomeo: *Nechcelo sa mu baviť o chybách a hriechoch minulosti, ani o Suzuyovi a už vôbec nie o Shinigami a smrti ako takej. Zažili si ju obaja, no pre Toma to bolo, akoby jeho čas zastal v momente, keď Nikkova ruka prešla jeho hruďou a opäť sa rozpohyboval, keď Suzuya urobil, čo urobil.* Skoro by som povedal, že ma tu na niečo navádzaš. Ale ak ma tak veľmi chceš vidieť bez treniek, tak potom môžeme zájsť aj tam. *Že sa pokúšal si robiť srandu z oživenej mŕtvoly bez emócii? Čo už, snáď sa aspoň pokúsi brať to s humorom, ako sa Tom snaží situáciu odľahčiť.* Pekné, ale tu sa nemusíš vydávať za niekoho iného. *Rýchlym tempom obišiel Yudoka a zamieril k schodisku, po ňom rovno do svojej izby. Zamieril si ešte do kúpeľne, aby si v rýchlosti umyl zuby a zaplietol vrkoč zo spodných dlhších vlasov. Keďže sa ponáhľal, tak mu z vrkoča občasne vytŕčal nejeden vlas, no o to sa nestaral. Po návrate do izbe zo skrine vytiahol prvé veci, ktoré našiel, v tomto prípade to boli džínsové šortky, čierne tielko a biela mikina. Keď bol pripravený, tak zbehol zase dole.*
Doseia: *Všiml si, že zareagoval na informaci o Rinovi, ale víc se k této vzpomínce vracet nehodlal, nebude li nutně muset. Vyslechnul si i to, jak se Suzuya v posledních letech chová.* Dobré skutky stáří ne vždy nahradí hříchy mládí a chyby, které napácháme. A u některých jsou ty hříchy natolik velké, že se snad bojí zemřít, jelikož neví, co s nimi samotná Shinigami zamýšlí. *Pronese kupodivu dost ostře na jeho poměry.* Každopádně, díky za informace. *Pronese a jen si pomyslí něco o tupých ovcích, které následují každého, kdo je chrání před vlky a sem tam jim dá krmení.* Ano, pamatuji si, jak Suzuya bojoval a co jeho kekken genkai dokáže. *Pronese znovu stroze a prohlédne si hostitele, který se teprve chystá obléci k odchodu.* Jsme v Zemi horkých pramenů, pokud se nepletu... stále jsi až moc oblečený pro koupel v pramenech... bůh ví, jak se místní k těmto věcem staví. *Pronese a zamyslí se, jak by asi reagovali na něj. Poskládá pak jen několik základních pečetí a jednoduchým henge se změní. Jistě, že tím neoklame moc lidí, ale minimálně místní by mohl. Jeho rysy se moc nezmění, jen vlasy naberou jasnější, více oranžovou barvu podobnou barvě pečené dýně a oči získají kobaltově šedý nádech. I rysy v obličeji se více projeví, vystouplé lícní kosti... ostrá brada... Kdyby někdo věděl, jak vypadal Rin, možná by byl schopný uhodnou, že se nejedná o pravou osobu, ale kdo si může pamatovat někoho, kdo je mrtvý skoro jednou tolik co Dos* Doufejme, že jim nebude vadit ani mrtvola vydávající se za mrtvého.
Tomeo: *To o veľkosti obydlia ďalej nerozoberá. Veď on sám žil najprv s Nikkom v malinkej izbičke a potom pár rokov u Suzuyu, než sa mu rozhodol darovať tento dom. Stál ho dosť námahy, si to tu poprerábať, no rozhodne to stálo za to. Veď si tu žil ako kráľ. Dokonca aj Saya uznala, že má lepší dom ako ona sama. Keby ho však nedostal darom, nikdy by si ho nemohol dovoliť. To o zabití akéhosi Rina znelo, akoby to bola pre Yudoka naozaj strata. Čo znie pomerne divne vzhľadom na výchovu, akú mal.* Suzuya je mužom mnohých chýb. Žije príliš dlho a vykonal toho priveľa. Odkedy ma však oživil, tak sa prezentuje ako muž, ktorý sa chce zo svojich hriechov a chýb vykúpiť. Tunajší ho majú radi, výrazne podvihol prosperitu dediny. *Skonštatuje to ako obyčajný fakt pri jedení. Na Suzuyovi mu nijako extrémne nezáleží, no je mu zaviazaný. Viac než by chcel a po tomto bude ešte viac.* Toto oživenie sa oživením nazvať nedá. Tvoja duša bola privedená naspäť, no tá technika robí z duší otrokov. Keby chcela, tá žena by ťa mohla opäť úplne ovládnuť. Bol to však nevyhnutný medzikrok, mať tvoju dušu tu. Suzuya pomocou svojho doujutsu vezme tvoju dušu a začne do nej vlievať časť svojej životnej energie. Sám neviem, ako to presne funguje, no jeho oživenie je skutočným vrátením do života. Budeš mať telo, ktoré ako vidíš, má všetky ľudské potreby, a nebude ťa môcť nijako kontrolovať. *O tom, že na Edo Tensei bola potrebná ľudská obeť sa radšej nezmienil.* Avšak, zaviazal som sa Saye svojou mlčanlivosťou. Takže keby niečo, bol som to ja, kto sa ťa pokúsil priviesť naspäť. Avšak, zlyhal som a potrebujeme od neho, aby to dokončil. *Vložil si do úst posledné lyžičky rozmočených cereálií s mliekom a dojedol. Postavil sa, vzal misku s lyžicou a prešiel k umývadlu. Riady po sebe umyl a nechal odtiecť.* Ja sa teraz pôjdem obliecť. Obyvatelia by asi neboli nadšení z toho, že po dedine pobehujem takto.
Doseia: Mým domem byla malá místnost, která nebyla o nic větší, než tato. *Pronese stručně. Vydá se za ním a poslouchá popis tohoto obydlí. Pak pozoruje jeho počínání v kuchyni a nijak to nekomentuje. Rozhodne se stoupnout si ke zdi a pozorovat ho, jak se připravuje dojíst si snídani.* Suzuya... Toho ninju znám, bojoval jsem proti němu a několikrát jsme komunikovali přes naše projekce. Dokonce jsem mu domlouval jednání s Lin, která jej vykázala z Kirigakure... a to on zabil Rina. *Pronese snad s prvním závanem něčeho jako emocí v hlase.* Divím se, že ještě stále žije, s tím, jak k životu přistupoval ještě v době, kdy jsem po světě chodil já jako živý. *Pronese a zase se zklidní, přeci jen nechce vypadat moc vlezle a nepříjemně.* Smím se zeptat, jak bude ono oživení pokračovat? nejsem si vlastně jistý, jak proběhla první část onoho procesu, ale očividně to fungovalo. *Pronese klidně a opět lehce nakloní hlavu stranou, když se nad tím zamyslí.*
Tomeo: Ale ja som ti povedal, že môžeš používať tento dom ako svoj... *Povie niekam za seba, kde sa jeho spoločník nachádza. Nepovažoval za potrebné zostávať dlhšie dole.* Tak, na poschodí sú len dve izby, tak by si mal docela dobrú šancu uhádnuť tú správnu. *Po vyšlapaní schodov naspäť na prízemie zastane za dverami tak, aby sa okolo neho dalo prejsť a aby za nimi mohol zavrieť dvere.* Prosím ťa, tie veci tam nemajú v podstate ani svoje miesto, sú tak, ako mi to práve vyhovuje. A až také starosti si s robiť naozaj nemusel. *Aj keď je pravda, že mu to tak vyhovuje. Veď na poriadok si celkom potrpí, no tým netreba Yudoka zaťažovať. Po zavrení dverí zamieri zase do kuchyne, kde ho čaká na dlážke vystrelená lyžica. Tú zodvihne a hodí do umývadla, zo šuplíka si vytiahne čistú a z linky ešte vezme servítku, ktorou utrie vystreknuté mlieko.* Neviem, či máš nejaké otázky alebo tak, no čo sa týka plánu dňa, naraňajkujem sa a môžme vyraziť k Suzuyovi. "Ten bude ozaj mať milé prekvapenie. Vlastne, asi by som mu mal poslať odkaz. Aj keď, to už sa neoplatí, kým ho dostane, tak tam už aj budeme..." *S čistou lyžičkou sa usadil za stolom a mohol pokračovať v jedení. Bohužiaľ, za ten čas stihli lupienky už od mlieka zmäknúť.*
Doseia: *jen co se otevřeli dveře a zmatený pan domácí se objevil v nic, nechal hady zase klidně zalézt zpět do rukávu a dřevěnou ruku sklopil. Trochu se podivil jeho reakci, ale na to si zvykl. Postavil se tedy a urovnal si záda.* Řekl jsi, že smím využívat tyto prostory pro své potřeby. Nechtěl jsem se bez svolení toulat bytem, když jídlo, soudě dle pocitu hladu a koupelnu nepotřebuji. A pocit únavy se mě ani nedotknul a bylo mi hloupé se plížit domem a hledat onen pokoj pro hosty. *Pronese monotonně jako vždy.* A práci jsem odvedl, všechny loutky jsou opravené, renovované a bezpečně uložené. A samozřejmě jsem si dovolil uklidit a vše vrátit na původní místo. *Podotkne. Ano, má paměť na detaily ale přeci jen, mohl něco umístit špatně.* Snad je vše tak, jak by mělo být. Bohužel jsem nenašel mop či hadr na vytření... *Pronese lehce pohoršeně a vydá se pomalu za hostitelem.* Ne, nerušíš... Vlastně tu už pár hodin čekám, ale neměl jsem nic jiného na práci, tak jsem se zde usadil....
Tomeo: *Akonáhle zbehol dolu, tak si mohol pokojne vydýchnuť. Yudoku sedel v tureckom sede, aj keď očividne pripravený sa brániť.* Bol si tak potichu, až som sa bál, že si odišiel na potulky... Niežeby si tu bol vo väzení. *Rukou si teraz odhrnul z tváre strapaté vlasy a pokúsil sa o úsmev. Alebo aspoň o niečo úsmevu podobné. S nadvihnutým obočím sa rozhliadol po telocvični, ktorá snáď vyzerala rovnako, ako vždy.* Pracoval si vôbec? A vlastne, čo si nešiel hore? Ak nič iné, tak v obývačke je slušná zbierka kníh, s ktorými si mohol zabíjať čas, ak si nespal. *Slová sa mu hľadali ťažko, keďže toto bola celkom divná situácia. Zrazu sa však otočil na päte.* Ak som ti náhodou narušil súkromie, tak sa ospravedlňujem a asi sa radšej zase poberiem hore. *Veď ak nič iné, raňajok sa sotva dotkol.*
Doseia: *Seděl klidně na podlaze a jen se lehce přetočil, aby hypnotizoval očima dveře a když se ozvaly podivné rány, natáhl ke dveřím svou dřevěnou ruku, na které měl chakrový štít, kdyby náhodou a druhu, z jejíž rukávu se začali pomalu objevovat malé hadí hlavy, které hladově mrskaly svými jazyky. Nevěděl, co se tam děje a tak se raději jen připravil, co kdyby náhodou. Ale nestavěl se na nohy, necítil ani více chakry než běžně, ale Tomeova nadměrná chakra mohla někoho menšího maskovat. Ale stejně byl mrtvý a znovu oživen, nějakým podivným stylem, tak čeho se bát, *
Tomeo: *Po príchode do kuchyne až inštinktívne siahol po poháriku, do ktorého si nalial vody a napil sa. Veď pitie bolo veľmi dôležité. Hlavne, ak nešlo o alkohol. Následne nahliadol do chladničky, z ktorej si vytiahol len mlieko. Nemienil to s raňajkami preháňať a tak si do misky nasypal čokoládové lupienky a zalial ich mliekom. Zo šuplíka si vzal lyžicu a mohol sa s raňajkami pobrať za stôl pri protiľahlej stene vzhľadom na kuchynskú linku. Usadil sa a začal aj jesť, keď v tom si uvedomil, že niečo je... divné. A trvalo pár lyžíc raňajok, kým si uvedomil, že čo. Ak ho spomienky neklamú, tak Yudoku sa rozhodol si ísť skontrolovať bábky a prípadne ich opravovať do posilňovne. Nech však Tom naťahoval uši ako len chcel, nepočul absolútne nič. Možno nemal lepší sluch, ale ostatní, ale mal ho vycvičený, vedel sa ním dokonca riadiť a preto mu veril. Hlavne, ak chcel opravovať, tak pravdepodobne by aj niečím búchal, nie? Áno, bola možnosť, že išiel spať, ale vyjadril sa, že také nepotrebuje. Ružovovlasa oblial studený pot. Premkol ho zlý pocit, že po Yugakure behá oživená mŕtvola a všetkých kosí svojimi bábkami, aby si ich otestovala. Nie že by mu záležalo na Yugakure, ale životy obyvateľov by padli na jeho hlavu. Okamžite zo stoličky vyskočil, pričom vystrelil lyžicu z misky niekam do neznáma. O to sa však nestaral. Vybehol z kuchyne a zamieril rovno ku dverám do pivnice. Bolo mu jedno, že je oblečený len tak, ako je, a v podstate na to aj zabudol. Dvere div, že nevytrhol z pántov a schody dole bral po dvoch.*
Doseia: *V podstatě celou noc pracoval na různých opravách, úpravách a dalších detailech. A nad ránem, kdy už neměl moc co dělat, rozhodl se uklidit celou posilovnu tak, jak byla předem. Nesnášel nepořádek a připadalo mu extrémně neslušné zanechat posilovnu v naprostém chaosu, pilinách a prachu. Dokonce balíček prachu zapečetil do kusu svitku, protože nenašel koš a takhle se s tím nemusel starat a vyhodí jej, až bude moci. Nakonec si sedl na zem uprostřed místnosti do tureckého sedu a prostě tupě zíral do zdi. Původně chtěl meditovat a urovnat si myšlení, ale nějak k němu nepřišla ta správná vlna relaxace a uvolnění a ani žádné myšlenky, které by si měl přirovnat a tak jen nehnutě seděl a zíral na zeď jako socha. Nakonec slyšel nějaké zvuky ze shora, ale nevěděl, zda je to tím, jaký sluch má jeho klan, nebo se Tomeo jen hlasitě probouzí, ale stále nehnutě seděl a čekal na vyzvednutí.*
Tomeo: *Hoci sa zobudil už asi pred pol hodinou alebo tak nejako, zostával ležať a nechápavo hľadel na biely podkrovný strom. Cez seba mal pretiahnutú len tenku prikrývku, do ktorej bol v podstate zamotaný, keďže málokedy mal pokojný spánok. Nechápal, či to, čo si pamätá, že robil včera, je realita alebo len sen. Nepripadalo mu to možné. Nemalo byť. Ako by mohlo? Nielenže nezákonne navštívil Kirigakure, on ešte aj znesvätil hrob. A nie hocijaký hrob. Hneď hrob človeka, ktorého poznal a považoval za čias života v Kirigakure za jedného z blízkych. A to nebolo všetko. Ešte aj ho oživil. Dobre, nie on, urobila to Saya, ale preňho. A teraz naňho dopadla ťarcha vynútenej existencie niekoho, kto už na tomto svete nemal byť. Veď keď ožil on, stále sa pýtal prečo a čo tu má robiť. A teraz to spôsobil niekomu on. "Ako sa to mohlo stať? Vážne som až takto nadobudol správanie jedného z nich? Za života sa mi ich metódy priečili a teraz..." Myšlienku radšej ani nedokončoval. Vyhrabal sa spod prikrývky a elegantne vstal. Jeho ďalšie kroky viedli ku komode, z ktorej si vytiahol čierne trenky, a okamžite si ich aj obliekol. Ďalej jeho kroky viedli ešte do kúpeľne spojenej so záchodom a oddelenej od izby sadrokartónovou stenou. Keď bol tam hotový, konečne mohol zamieriť dole. Od kedy ho Suzuya oživil mu bola hanblivosť cudzia a preto sa za svoje telo nijako nehanbil, okrem toho, bol doma a predpokladal, že Yudoku bude stále v suteréne, zatiaľ čo Tom smeroval len do kuchyne sa naraňajkovať.*
---: ---
Tomeo: *Z nosa sa mu ešte aj pustila krv, no to už strácal vedomie. Vodná medúza jeho telu pomohla sa aspoň udržať. Veď u normálneho alebo slabšieho jedinca by telo mohlo začať aj kolabovať, on mal ale šťastie, pretože býval jinchuuriki a telo mal celkom trénované. Aj tak ale stratil vedomie a čakal ho ešte tvrdý boj, nie len teraz, ale aj potom. Opäť sa naučiť zvládať tú chakru.*
Suzuya: * Suzuya počítal, že to nebude zrovna jednoduché a tak vytvoří trojici Kage Bunshinů, kteří se tu o Tome postarají. Jeden připraví nějaké jídlo a druhý zase nějaké pití, zatímco třetí vyskládá několik ručních pečetí a vytvoří Tomeovi na hrudi medúzu, která celé jeho tělo ubude léčit (Iryō Suiton: Mizukurage). Suzuya má jediné štěstí že má bezkonkurenční zásoby Chakry i bez Kyuubiho takže tři kloni pro něj nejsou vůbec nic, ale dále radši nebude zkoušet štěstí a za použití Hiraishin no Jutsu se přesune do své Rezidence, kam se svalí do postele a po chvilce usíná. *
Tomeo: *Očakával nejaké pečatenie pozvoľna, nie taký náraz, aký nastal. Chakra ho doslova premkla, bolo to, akoby stál na pláži a zrazu doňho vrazilo tsunami. Lenže ho nepohltilo, on naďalej stál a vlna ho neprestávala zrážať. Akoby chcel sám ustáť niečo, oproti čomu bol ako mravec proti hore. Raz už pečatenie zažil, ale bola to úplne ina pečať a pečatenie vtedy trvalo, bolo to postupné. Teraz sa len topil v tej mase. Sotva lapal po dychu Každý nádych ho bolel. Hrdlo mal zovreté. Oči div, že mu nevypadli z očných jamiek. Bol celý otrasený, vlastne, toto je ešte prislabé slovo oproti tomu, ako sa cítil. Premáhal sa, aby sa mu telo nezačalo od vypätia triasť. Sotva sa držal a keď zrazu príval chakry prestal, zvalil sa na gauči. Neschopný pohybu. Očami behal po strope. A vtedy to nastalo. Telo sa mu začalo doslova až klepať.*
Suzuya: Jasné, jasné tak já jdu na to. *Tatsuya mu položí ruku do oblasti srdce a Kyuubi začne propouštět svou Chakru, která skrze Suzuyu proudí rovnou do Tomea. Chakry nepustí zrovna málo a odešle Tomeovi Chakru o množství devíti ocasů takže Suzuya nebude nějakou dobu moct používat jeho sílu. Každopádně na místě kde má Tomeo srdce se zformuje pečeť Taiyō Kami o Fūin. Suzuya se z toho cítí dost vyčerpaný, ale není to nic, co by nezvládl rozhodně Tomeo na tom ale bude hůř, protože pocítí tlak takové ohromné Chakry, kterou do něj Suzuya zapečetil. *
Tomeo: *Pri zmienke o tričku nechápavo nadvihne obočie. To sa naňho Suzuya ani rza nepozrel alebo je jednoducho slepý, keďže Tom tričko po celú dobu nemá. Maximálne mal prehodený okolo krku uterák a ten si dá teda dole. Zhlboka sa nadýchne a čaká. Má z toho akési obavy, veď na bijuu chakru nemá najlepšie spomienky, aj keď veľmi dobre pozná jej moc.* Zverujem sa ti do rúk, takže čo sa stane, ide na teba...
Suzuya: Dobře tak tedy vyhrň tričko, protože na to použiju pečetící techniku, kterou se pečetí Bijuu s tím rozdílem že Kurama bude vypouštět přese mě jako přes kanál svojí Chakru do tvého těla, která se bude nejspíš projevovat jako pečeť na srdci takže ukaž mi svojí hruď, ať můžu začít dobrá? *Suzuya je připraven a Kurama taktéž i když ten z toho nemá moc velkou radost, ale rozhodl se, že bude věřit Suzuyovu úsudku. Pokud si Suzuya myslí že si to Tomeo zaslouží tak to tak i nejspíš bude. *
Tomeo: "Takže prvý svojho druhu... So všetkými rizikami, ktoré to obnáša..." *Povzdychol si v duchu, no následne sa rozosmial. Zbesní? Kamarátov? To snáď nie. Nevie o tom, že by niekoho takého mal. No niekedy mal. A vtedy ho vždy zastavil Nikko.* Inými slovami by to mali byť jednoduché a bezpečné, no nevieš to garantovať. Znie lákavo. Ale dúfam, že si uvedomuješ, že ak to neprežijem, vrany nezískaš. *Jedná sa skôr o konštatovanie, smrti sa nijako nebojí, keďže si ňou už prešiel, no nijako po nej ani netúži.* Asi sa teda pusťme do toho.
Suzuya: Super takže dohodnuto, později mi prostě přenecháš možnost podepsání smlouvy. A nemohu ti říct přímo, jak to funguje, protože žádného Pseudo Jinchuriki jsem ještě nikdy neviděl. Budeš pouze ovládat Chakru Kuramy ale jeho vědomí tam nebude, takže myslím, že se nemusíš bát, že zběsníš a začneš zabíjet své kamarády. Takže jsi připravený? *Zeptá se zvědavě Suzuya. *
Tomeo: *Najprv mu to hovoriť nechcel, ale teraz nevidel dôvod, prečo nie.* Popravde, moje zásoby chakry sú teraz pomerne drasticky limitované, keďže som tak trocha experimentoval s fuuinjutsu. Čiže chakra navyše by sa viac než hodila a nemám dôvod nesúhlasiť. Len mi to budeš musieť trocha ozrejmiť, lebo s niečím takýmto som sa ešte nestretol, hoci som bol jinchuuriki. "Ak to znamená chakra bez vedomia démona, tak to je aj ľahšia kontrola a žiadne pokusy o ovládnutie..." *Nepoznal riziká toho celého a preto chcel viac informácií, no inak bol pripravený okamžite súhlasiť a urobiť, čo je potrebné.* Hoci som ich zástupca, zatiaľ som žiadneho ich kuchiyode nevyvolal. Najradšej by som sa vyhol podpisovaniu zmluvy takto skoro, ale keďže ty sám si mi umožnil podpis so žabami a nie si ten, čo kuchiyose zneužíva, nemám dôvod ti podpis neposkytnúť.
Suzuya: Hm však ty mi to jednou vrátíš, ale určitě bych neodmítnul možnost podepsání smlouvy s tvým Kuchiyose. Každopádně myslím to naprosto vážně a nejradši bych to udělal ihned, takže co si myslíš? Souhlasíš? *Zeptá se zvědavě a čeká na Tomeovu reakci. Sice pravda je trochu jinde a Suzuyovi jde pouze o to, aby měl v Yugakure uživatele Sharinganu, který nebude limitovaný Chakrou ale to Tomeo vědět nemusí. *
Tomeo: *Prešiel tiež ku gauču, na ktorý sa usadil vedľa Suzuyu.* Ponúkol by som ti čaj, kávu alebo aspoň vodu, no ak sa ponáhľaš... *Mykol nad tým plecom. Absolútne mu nevadilo, že je pri návšteve len v šortkach. Pri tej ponuke len nechápavo zostal hľadieť na Suzuyu.* myslíš to vážne? Čo odo mňa chceš za niečo také? *Bolo mu jasné, že to nebude iba tak. Alebo si to aspoň myslel.* "Zásoby chakry, dokonca priamo od Kyuubiho, by sa mi momentálne extrémne hodili. Hlavne, keď je moja zásoba značne limitovaná..." *Čakal, čo mu na to Suzuya ešte povie.*
Suzuya: * Klidně vejde a zamíří si to ke gauči, na který se posadí. *Takže nebude to moc dlouhá návštěva, jen jsem ti přišel něco nabídnout. Jinchuriki jsi už byl a já jsem se rozhodl, že bych do tebe rád zapečetil samotnou Chakru Bijuu, která ti poskytne velké zásoby Chakry a možnost využívat tu Chakru říkám tomu, že budeš Pseudo Jinchuriki a chci ti dát Chakru Kuramy o síle devíti ocasů, sice se mu to ze začátku nelíbilo, ale nakonec svolil.
Tomeo: Tak, po prvé, nie som na návštevy zvyknutý a po druhé, bol som v posilke... *Otvoril dvere do koran a naznačil mu, aby prešiel okolo neho dnu. Pohľadom zablúdil k zvitku a pousmial sa.* Už to tak vyzerá. Som zástupcom vrán, ale to len pár dní. *Akonáhle Suzuya prejde, dvere zatvorí. Sám hneď vykročí k prvej miestnosti so vstupom z chodby, čo je priestranná obývačka. Hneď oproti vstupu sa nachádza obrovský rohový kožený gauč a po ľavej ruke sa nachádzajú regále s knihami.* Cíť sa ako doma...
Suzuya: Heh to ti to trvalo, než jsi sem došel. Hele potřeboval bych s tebou mluvit, mohu dovnitř? *Zeptá se Suzuya ale pak si všimne velkého svitku, který patří ke Kuchiyose ale Suzuya netuší k jakému, ale svitek rozhodně poznává. *Tome? Ty jsi zástupce nějaké linie Kuchiyose?
Tomeo: *Od návratu z temného sveta sa skutočne snažil asi ako nikdy predtým. Veď už mu nechýbala ani motivácia. Mal svoj cieľ, osobu, s ktorou nechcel prehrať, aj keď už dosť zaostával. Hlavne teraz, keď kvôli odklonu chakry nebol schopný používať ani vlastné S techniky. A keďže mal sťažený tréning ninjutsu, o to viac sa sústredil na fyzický tréning. Nachádzal sa u seba dole v telocvični a na sebe mal len čierne voľné teplákové šortky. Už celkom dlhú dobu cvičil, najprv na kladke, potom posilňoval s jednoručnými činkami a teraz bojoval s benčom. Ružové vlasy sa mu lepili na tvár a šteklili ho na ramenách, zatiaľ čo strapatý vrkoč zo spodných dlhších vlasov trčal z lavičky. Stále nenabral odvahu stretnúť sa so Suzuyom a oznámiť mu svoj dočasne plánovaný odchod. Rozmýšlal dokonca o tom, že mu zanechá len list. Predsa len, je mužom minulosti, nebyť tej podivnej zmeny sveta, stále by bol uväznený medzi naším a jeho vlastným časopriestorom. Keď započul búchanie zhora, tak tomu nechcel veriť. Ved kto by sa k nemu dobýjal? Napokon sa však rozhodol skontrolovať chakry. Na benči zatiaľ skončil, keďže činku s prudký výdychom zavesil na držiak. Posadil sa a pustil sa do kontroly okolia. Chakra, ktorú pocítil, ho doslova zlomila svojou mocou. "Očividne sa tomu nevyhnem..." Vyskočil na nohy a vzal si uterák, ktorý bol zavesený na rebrine. Pretrel si ním tvár, ruky a prehodil si ho následne okolo krku cez plecia. V rýchlosti vybehol hore schodmi na prízemie a trvalo len chvíľu, než stál pri vchodovým dverách, blízko ktorých bol o stenu opretý veľký zvitok. Ten získal pri stretnutí s tou podivnou vranou, ktorej meno bolo Shisha. Dvere otvoril a hľadel na muža na verande. Tak sa od ich posledného stretnutia zmenil, no napriek tomu vyzeral stále tak mlado.* Ahoj?
Suzuya: * Už je to do dost dlouho co je Suzuya zpátky v Yugakure a dokonce už své tělo dává dohromady. Každý den pilně posiloval a cvičil, aby opět nabral svalovou hmotu, sice to ještě není úplně Suzuya ale už je to rozhodně lepší ovšem co Suzuyu trápí je věk jeho vlastního těla, který dosáhl 31 letům. Ovšem momentálně vychází ven od kadeřníka, u kterého si nechal upravit vzhled, aby konečně vypadal jako člověk a neměl dlouhé vlasy, jako kdyby byl na opuštěném ostrově jako trosečník (Nový vzhled - odkaz » ). Oblečený je v ( odkaz » ) a jde rovnou do vězení. Dozorci skoro zapomněli na to k čemu je Suzuya využívá a tak jsou zprvu zmateni, co tam chce ale, když se rozpomenou tak ho tam pustí. Každý vězeň je připoutaný k zemi pomocí řetězů a okov tvořených Chakrovými tyčemi. Žádnou ze svých zbraní u sebe nemá, má je zapečetěné v pečeti Kuchiyose Raikō Kenka, kterou má pod rukávem levé ruky na zápěstí. Náhodně si vybere dva vězně a použitím své upravené techniky Tamashī no Tōnan jim z těla vysaje všechnu jejich životní energii a tu jeho tělo vstřebá a za doprovodu silné bolesti, která Suzuyu položí do kolen, jeho tělo omládne o celý rok. *Fajn dneska na ně už seru, jdu za ním, když byl tak dlouho pryč, aby mi to vysvětlil. *Řekne si Suzuya a vyrazí rovnou k domu který Tomeovi daroval a zaklepe na jeho dveře. *
Rpg: ukončeno
Rosuto: *Jílový orel s ní nakonec zalétne nad střechu jejího pozemku. Tam už se Rosuto nechá srazit větrem, takže dopadne na všechny čtyři v troskách po obnovené cestě. Zkroušeně na to hledí. Trápí ji, že to vše bude zapotřebí znovu obnovovat a hlavním bodem jejího trápení je hlavní fakt, že to stejně bylo k ničemu a jsou zde osoby, které za ní stejně vážně mohou naprosto kdykoliv. Rukou se dotkne jílového hádka u krku. Taková menší vzpruha pro ni, protože se tak má na co upnout, jako ochranu před hrůzami, které by si pro ni mohli dojít. "Odešel pryč... Aspoň to.." povzdechne si. Už nyní zjišťuje napáchané škody. Bude muset dojít pro novou zásobu jílu. Pohlédne však na toho orla. "Hmm.. Mohlo by jít zpracovat ten jíl, který ho tvoří, ne?.." hádá a nakonec se pustí do toho, aby z něj ukusovala ústy, rozebere ho na části z nichž si připravuje nové zabezpečení. Bez obřích bytostí z jílu, ale určitě ty automatické miny rozmístí na větší plochu své zahrady, nenechá je pouze na chodníku, tvoříc chodník. A udělá pár hejn vrabčáků.*
Ziki Katsuki: *Ziki pokrčil lhostejně rameny a s úsměvem stáhl svou Jintonovou ochranu, přičemž jednoduše slétl zpět na cestu, ze které přišel do Rosutoina domu a vydal se po té cestě zpět k sobě domů.* Tak to bude asi pro dnešek všechno, co? Hehe, no, no a co. *Říká si nahlas sám pro sebe.* "Hihi, jsou tu skutečně zábavní lidé. Zajímalo by mě, kam to vlastně letěla..." *Když Ziki dorazil domů, uvařil si čaj a šel si lehnout. Byl z toho časově náročného udržování vrstvičky Jintonu vyčerpaný.*
Rosuto: *Na cestu vzhůru je opravdu velmi slabě oblečená. A k tomu ji z hladkého těla jílové bytosti, skoro srazí proti vítr. Klepe se, jak osika. Promrzá chladem. K tomu její strach z výšek, jakmile se ve výšce ocitne, když hledí dolů. Orel zůstává ve výšce z níž je dole ještě viditelný.* Ne!.. *Už, už ji to táhne k tomu, aby zmizela i s orlem k Suzuyovi. Jistá její část je z té možnosti nadšená, ale z další části je zklamána, protože to neudělá. Už tak se o ni stará víc než dost a stačí, když zůstane zde. Za předpokladu, že ji z orla nesrazí prudký protivítr, který se občas objevuje, během plachtění v kruhu nad domem. Motá se jí z toho čím dál tím víc hlava. "Měla bys přistát.. " poznamená tiše Nibi. "Příště nezapomeň vytvořit něco, čeho se na bytosti, která ti má posloužit k dopravě, chytíš." chápe ji, ale dotyčný zůstává stále dole. Neletí k ní. A přitom ukázal víc než dost okatě, že pohyb vzduchem mu žádný problém nečiní. "Vidíš?.. Nevyrazil nahoru." Nibimu se až příčí, že v tuhle chvíli vlastně zastal roli milého rádce. Mohl by ji snadno v jejím rozpoložení popíchnout k tomu, aby zdemolovala jistou část vesnice svými výtvory. Ten dole by tomu nebránil. Udělal by to rád. Jenže by to pak řešil Suzuya. "Nechtěj mě naštvat tím, že bys se zabila, aniž by jsi byla ohrožena a navíc upadnutím!" zavrčí k Ros naposledy.*
Ziki Katsuki: *Když na Zikiho začal ten nálet Rosutoiných tvorů, usmál se a nechal je se demolekularizovat v jeho Jintonové ochraně.* "Huh... Ještě, že jsem ji nechal celou tu dobu aktivní. Nom, škoda, začínalo to bejt konečně zábavný. Tak... Jméno mi už řekla, něco o sobě taky.. To mi zatím stačí, hehe." Pomyslel si Ziki a jakmile na něj její tvorové přestali nalétávat, sledoval, jak skočila na svého orla a vzlétla. Ziki jí jen s úsměvem zamával a čekal, jestli chce uletět pryč, nebo má v úmyslu něco jiného. Jednoduše tam jen stál a snažil se jí sledovat až dokud to nebude možné, no potom se bude jen rozhlížet, jestli ji znovu neuvidí. Pokud se ovšem nevrátí do deseti minut, nezbyde mu nic jiného, než vrátit se domů.*
Rosuto: *Dobrá, pocit ohrožení je zpátky.* Neměls mi sem vůbec lézt! Cedule jasně hlásí, že je to pozemek, který někomu patří! *Prskne po něm zlostně. Soustředí se na něj a vrabčáci jsou v tu chvíli zpátky. Hejno se jich proti němu slétne. Nelíbí se jí. Tím spíš, že pochází z toho místa, odkud byli ti, kteří jí ublížili. Stáhne tam i pár zbývajících tvorů z jílu, kteří jsou po prostorách domu. Zkoušejí to z všemožných směrů. Zamračí se nad výsledkem. Nelíbí se jí to. Vyrazí na záda orla a nechá ho vzlétnout. Nechává ho stoupat. Ač je jí čím dál tím větší chlad. Nyní v tom však není panika, nýbrž promyšlenost.*
Ziki Katsuki: *Ziki si doposlechl, co všechno mu říkala a poté se usmál, jako by mu to přišlo vtipné, nebo zábavné.* Já jsem z Kumo! To je moje domovina! *Vykřikne nadšeně.* Ale to je v pohodě, v Kumo jsou všichni tupci. Mě vykopli do týhle díry jenom proto, že jsem poskytoval místním levný… povyražení, hehe. *Poté se pozastaví nad Rosutoinou otázkou, proč ho tolik baví ji ničit pozemek a tvory.* Byla to přece sranda! Muselas to taky cítit, ten adrenalin, ne? A hlavně, já ti nic nezničil, ničeho jsem se ani nedotkl. To ti tvoji tvorové ti zdemolovali pozemek, ne já.
Rosuto: *Zamračí se.* Pokud jsi tak moc zvědav na mou minulost.. Jdi se ptát Suzuyi.. *Odtuší varovně.* Beztak ví všechno... *Pohlédne k střešní krytině, když ta slova zabrblá naprosto nenadšeně, uši svěšené a i liščí ocas. To se však mění, když upřímí pozornost opět jeho směrem a opustí ty kruté vody vzpomínek, které jí nejsou po chuti, jak jsou plné bolesti a hrůzy.* Dejme tomu, že mi Kumogakure ublížila, zabila mne... *Zamumlá pro Zikiho stěží slyšitelně se zachvěním.* Jsem Rosuto Anshoku Suzushi. Nebo.. Bývala jsem. Ani nevím, zda si tak vlastně ještě mám říkat.. *Představí se nakonec s dávkou jisté melancholie následující po vyslovení toho jména.* Ty? Proč tě tak baví.. Ničit mi můj pozemek, ničit mi mé výtvory? *Přimhouří oči, pryč od té melancholie, k
Ziki Katsuki: No vidíš! *Usmál se Ziki nadšeně.* Konečně se někam dostáváme! Takže uhm… jak se jmenuješ? Já jsem tedy ještě jednou Ziki, Ziki Katsuki, těší mě. „Vyčkal, než se dívka představí a poté pokračoval.* Co se ti stalo, že se mě tak bojíš? To se takhle bojíš všech lidí? A není to náhodou kontraproduktivní, takhle dávat najevo strach? *Poté si uvědomil, že jí až moc zasypává otázkami a na chvíli zvolnil, aby měla čas to vstřebat. Nemohl si zkrátka pomoci, jednoduše ho nadchlo, že s ním konečně má chuť promluvit. Nebo alespoň se chce snažit.*
Rosuto: Hmm... *Přimhouří oči. "Zkus se soustředit na své smysli a své instinkty.. Jsi přeci z velké části také liškou, nezapomnělas doufám... Tuším, že tam nebude shoda s tím cos cítila tehdy, během události, které se obáváš, že se bude opakovat, což chápu.." Zkusí jí Nibi pomoct. Rosuto se začne zařizovat dle jeho rad, ač zprvu hodně váhá. "Uvolni se, přesně tak... Kdyby se k tobě blížil, budeš o tom včas vědět.." pokračuje Nibi, když se mu povedlo něco, co díky prokleté pečeti nebylo možné, než byla srovnána.* Nepolezeš ke mě blíž, než jsi.. Jasné?.. *Odtuší k Zikimu, když má po té analýze. Vzpomene si, jak dřív tyhle věci vnímala neustále, byli pro ni velmi důležité a to hlavně z důvodu většinové slepoty kvůli výpadkům zraku při stresech.*
Ziki Katsuki: *Zikimu se na tváři objeví vyjevená grimasa, která následně přejde v úsměv.* „Co to sakra mele?“ Já… Uhm, hehe… Já jsem to ale myslel jako… promluvit. *Řekne poněkud zmateným hlasem, no poté si jen povzdechl a pokračoval.* Takže, zeptám se znovu a neplaš se. CO mám udělat pro to, aby sis se mnou normálně promluvila?
Rosuto: Pobavila?.. *Zbledne. Připomene jí to tu chvíli, kdy ji chytli. Pracně zabrání tomu, aby vzpomenula na ony události.* Kecání ještě jde.. Ale nejsem tu pro ničí pobavení.. *Skoro šeptá zhrozeně slabým hlasem.* Rozumíš?! *Hlas jí ke konci toho slova vyjede trochu výš k vyjeknutí, ale hledí na něj s rozšířenýma očima. Což v té denní době zřejmě neuvidí Ziki.* Jen to zkusíš a už mě tu nebude.. *Mluví nadále tiše zkroušeným hlasem, ale tak, aby to Ziki slyšel.* Umřu dřív, než.. *Nedořekne to. Hledí na něj zpoza té nohy orla. Má užší zorné pole, proto na něj musí hledět přímo a ne koukat periferním viděním, aby ho viděla.* Takové umírání pro mne prostě zábavou není a trpět nehodlám, jasné?! *Polkne.*
Ziki Katsuki: *Přestože byl tento rozhovor vcelku jednostranný, co se týče nějaké snahy o to ho udržet při životě, Zikiho to bavilo. Ne proto, že by mu snad byla dívka až tak moc sympatická, to určitě ne. Zkrátka mu to přišlo zábavné a i jako dobrá výzva.* Dobrá, tak já přeformuluju mojí předešlou otázku. Co mám udělat pro to, aby ses se mnou normálně pobavila a neschovávala se za to bůhvíco?
Rosuto: *Napne se pod orlem v rozčilení z toho, že jí snad zkouší být hrozbou. Zatne čelisti. Uši stažené, zatímco si ho s přimhouřenýma očima prohlíží.* Ty zapátrej, protože pokud vím, říkala jsem ti, že ho ke mě donesl vítr... * Zaleze opět tak, aby na ni neviděl. Nelíbí se jí, jak poletuje kolem toho orla. "Snad neuděláš práci za něj.." zamračí se Nibi. Nelíbí se mu, že muže zřejmě může napadnout kdykoliv vlézt blíž pod orla a Rosuto se odpálí. "A riskuješ, že zkusí duch chytit šanci, pokud je i malá naděje, že k tobě jeho slova pronikla a začne ti otravovat život." poznamená ještě, co si tak uvědomil a že Rosuto hodně zkouší. Navíc jí hrozí, že se to v takový okamžik dozví i spousta dalších duchů kolem a právě od tohohle jednoho.* Opovaž se vlézt blíž! *Prskne po Zikim.* Opovaž se a nic ze mě nezůstane! *Varuje ho. Ocas zježený.*
Ziki Katsuki: Ale jo! Zapátrej v paměti! *Vykřikne, ale ne nijak zvlášť naštvaně, jen tak pobízivě. Byl si naprosto jistý, že se jí představoval, no asi jeho jméno jen přeslechla.* A ne, nejsem tu dvakrát. To ještě neumím, hehe. *Poté popoletěl o kus do strany, aby měl alespoň menší výhled na tvář té dívky. Nechtělo se mu mluvit do bílého orla.* Takže? Čekám na to jméno.
Rosuto: Ne, ne! Tys mi žádné jméno neříkal! *Začne rozhořčeně.* Leda.. Leda bys tu byl.. dvakrát.. *Ztiší se v obavě. Náhle je nedůvěřivější, než před pár okamžiky. Podezírá ho. Nelíbí se jí představa, že by její nepřátelé mohli být zároveň jak hmotní, tak i nehmotní. Pohlédne pro jistotu na místo, kde ví o přítomnosti toho něčeho bez zápachu. Nepoznává však žádnou shodu s mužem, který se tu s ní vybavuje.*
Ziki Katsuki: Huh? S jakým Akumou? *Podivil se Ziki.* Ehh… To je jedno. Co se ti stalo, že jsi takovej strašpytel? Je ti asi jako mě a chováš se jako vystrašený kuře, hehe. To mi nejde do hlavy. *Usmál se a obrátil oči v sloup.* „Ale vážně, hehe… Ta je divnější než Suzuya… A to je co říct. Ale začíná mě to nudit… Ještě to zkusím, vypadá, že by s ní byla sranda. Třeba se rozmluví.“ *Poté se zamyslel, jak ještě by mohl dívku, jejíž jméno stále neznal, rozmluvit.* Mimochodem, nějak jsem přeslechl tvé jméno. Je nezdvořilé se nepředstavit, když já ti to své řekl.
Rosuto: *Zamračí se.* Ty se znáš s Akumou?.. *Nechce se jí tomu věřit, ale to, že se s ní snaží komunikovat, bavit se s ní, dokonce s ní začíná hru na hádanky. Ač nikdy hry nehrála a hádanky ji už tuplem nepřitahují. I když dřív, než ji potkali Raikage s jejím věrným, zřejmě by se toho chytla. "Blázníš?! Suzuya by ho sem dle všeho nepustil, kdyby to byl známí Akumy.. Ač je možnost, že to zřejmě tají.." vyhrkne prvně Nibi, poté nad tím víc přemýšlí. Rosuto zamrazí v zádech v okamžik, kdy si uvědomí, jak nekrytá má záda. Orel ten s ní přistane. Nicméně se Ros sveze přes jeho záda, až sklouzne k jeho noze, kterou má nejblíž a tam skončí skrytá pod tou obří výbušninou, která je zatím jen jílovým tvorem, připraveným k odpalu kdykoliv. Stojí na pařátu, vršek nohy, před sebou. Je jí jedno, že sama je vysoká a tedy se tam musí krčit. Ne v okamžik zalézání ji netrklo, že během toho vystavovala na odiv ten ličší ocas, za který ji tak možná hrozba mohla kdykoliv strhnout jinam, ač právě ta odkrytá záda byla spouštěčem k přesunu.* Neznáme se, nebudu ti vyzrazovat své triky.
Ziki Katsuki: *Ziki otočí své jediné oko v sloup a pokrčí rameny. Celý tento rozhovor se nikam nedostával a Ziki už jí chtěl nechat být, ale jeho ješitnost a mužská hrdost mu to nedovolila. Řekl přeci, že neodejde, dokud mu o tom neřekne.*Ale já ti přece tvou cestu nezničil. To ta tvoje ochrana ti ze dvorku nadělala paseku. *Poté se zaměřil na tu jedinou věc, co mu řekla o těch bílých zvířátkách a tj., že jsou jejím výtvorem.* Tohle jsi vytvořila ty? Vážně? Už jsem slyšel o shinobi, kteří dokážou přivolávat zvířata, aby jim pomohli v boji, ale vytvořit je? Za tím něco bude! Zahrajem si na hádanou, co ty na to? Takžééé… Jsou to… loutky? Můj dávný parťák z týmu byl loutkař. Hehe, bůhví co s ním je.
Rosuto: Ale já ti nechci odpovídat! *Odsekne s nevírou, že ji dotyčný stejně nenechá být.* Už jsi mi podruhé zničil cestu i mou práci.. Mou jedinou ochranu ti tedy nevyzradím ani za nic! *Odmítá mu něco říct o jílových bytostech.* Jediné co povím je, že jsou mým výtvorem. *Neukáže mu ani své dlaně, ač dokud má tamní ústa zavřená, nic by stejně neviděl. "No, zdá se, že nemá v plánu pokročit tam, kam nechce, ač nehodlá ani ustoupit, to je fakt. Ale i tak je to úspěch, ne?" zamumlá Nibi.*
Ziki Katsuki: Heleee! *Vykřikl a zasmál se té ironii.* Ale dobrá, nebudu se vnucovat. Když mi odpovíš na otázky, které jsem ti předtím dal, odejdu z tvého pozemku a už tě nebudu otravovat. To zní fér, ne? Když už jsem se dostal přes tu tvou "dokonalou" obranu, měl bych z toho alespoň něco mít, že jo? A nebo víš co? Stačí mi, když mi povíš víc o těch bílých věcech, co tu všude máš. Co to je? Vysvětli mi to jako pitomci. *Usmál se a čekal, jestli se rozmluví.*
Rosuto: *Sleduje to. Mhouří oči. Přemítá nad jeho hlasem i pachem. Čeká, zda nezachytí lež. Nic však nenachází. Všechno to myslí zcela vážně. Nic co by nasvědčovalo i jen stopu nepřátelství. Cítí ze všeho nadšení, až se diví.* Abych měla klid v duši?.. *Zapřemýšlí krátce, nemá potřebu dlouho přemítat, když je to tak snadné.* Opustit můj pozemek. *Oznámí mu ten holý fakt, který mu už jednou říkala slovy a také ho dvakrát měl jasné zmíněn v textu cedule, že na její pozemek nemá lézt.*
Ziki Katsuki: *Ziki dal ruku, kterou předtím natáhl, nad sebe a usmál se.* Vidíš? Není se čeho bát. Věř mi, kdybych ti chtěl ublížit, neváhal bych. Ale dám ti možnost si mě proklepnout. Co bych měl udělat, nebo říct, abys měla v duši klid? *Ziki si tento rozhovor začínal užívat. Měl rád výzvy a rozmluvit tuto zvláštní dívku tedy výzva rozhodně byla.* Mimochodem, jak se jmenuješ? Ať vím, jak tě nazývat.
Rosuto: *"Hlavně neplaš! Máš jíl kolem krku, pamatuješ? A ten muž by neměl vědět, jak to s tím funguje.. Jedině, že by ho poslal Suzuya, jasné?!" začne Nibi zhurta ve spěchu, aby se neodpálila už v okamžik, kdy se Ziki přibližuje.* Vítr to ke mě donesl a stůj! *Křikne, mluví velmi rychle, jak má strach a chce, aby zastavil. Orel rozpřáhne křídla a zamává jimi, zatímco se jedním pařátem drží základu střechy. Toho nejvyššího bodu, takže si udělala díry do střechy skrz něž jí bude zatékat do pokoje, ale to nyní není její starostí.*
Ziki Katsuki: Skutečně? To mám asi dobrou pověst, hehe. Kdopak ti to řekl? *Zikimu se nelíbilo, že mu dívka nechce odpovídat na jeho otázky a rozhodl se vyzkoušet, jak moc může dojít, aby na něj dívka nezaútočila.* Mohl bych si tvého orla pohladit? Vypadá přátelsky. *Následně pomalu natáhl ruku směrem k hlavě orla, ale stál dost daleko, takže musel ještě udělat pár "kroků". Tedy, kroků vzduchem, stále ještě létal. Jak ruku natáhl, sledoval, jestli se nebude dívka chovat vyplašeně. Pokud dívka vykoná nějaký rychlý pohyb, ucukne rukou zpět, aby jí ukázal, že jí nechce narušovat osobní prostor, pokud mu to nepovolí. Chtěl, aby se trochu rozmluvila, protože ho dožíralo, že naprosto ignoruje jeho otázky.*
Rosuto: Říká se, že Ziki je lhář... *Protahuje slova, nicméně nadále se tváří, že o duchovi neví. Nedívá se na něj, neupozorňuje na něj, protože nechce, aby ji otravoval. Ale tuší v tom oslovení od osoby bez pachu, že jde o toho muže, který se s ní vybavuje. "Ho.. Bakuton ti dává výhodu neobávat se, protože by ti poskytl rychlý únik, co?.." pobaví se nad tím Nibi. Nicméně sice se mu nelíbí, že by tak snadno zahodila svůj život, chápe to však. Tím spíš jí nemůže nic vyčítat, když vezme v potaz, jak snadno by se jí zbavoval Kyuubi se Suzuyou.*
Ziki Katsuki: Ale, ale, přece nechceš vypadat jako strašpytel. *Usmál se.* Co bych z toho měl, kdybych ti chtěl ublížit? Leda tak kopanec do zadku od Suzuyi, hehe... Toho se bojíš, ne? Že ti ublížím? *Duch malé dívenky, kterou Ziki přibližně před deseti lety zabil, protože byla cílem jeho kontraktu jakožto lovce nukeninů to už nevydržela a přestože už si zvykla, že mluvit je zbytečné, neodpustila si poznámku:* Haha! Jasně. Mě jsi taky nechtěl ublížit, viď? Ziki-chan. Pfff... *Ziki se na dívku stále usmíval.* A ani jsi mi neodpověděla na otázku... To mě docela mrzí. Odpovíš mi teď, ploším?
Rosuto: *Nelíbí se jí, ač z jeho hlas vypovídá o něčem jiném, pach jí nehlásí žádný problém vyjma toho, že je dospělý a je to muž. Vidí černobíle, takže co se týká vzhledu, příliš si ho nevšímá. Vídává horší a tím pádem jí ale také vzhledem sedne spíš k duchům.* Nepřibližuj se blíž! *Varuje ho, srdce zděšeně rozbušené, že má problém pořádně slyšet něco jiného. Všeho co ve svém zorném poli vidí, ale necítí to, ač to slyší, ignoruje. Polkne.* Proč... *Dělá jí problém na něj promluvit, když na ni upírá svou pozornost a očividně má dobrou náladu. Ona ji dobrou nemá. "Lépe by mi bylo, kdybys můj kout ignoroval..!" zamračí se na něj. Dává si však pozor, aby neaktivovala tu pečeť, kterou má na svém krku na levé straně. Neslyšela by ho pak. Nechce být bezbrannější, než je.* Běž pryč a nelez na můj pozemek! *Obklopená výbušninami, kterými se může smáznout z povrchu zemského, když by se rozhodl přiblížit a ohrozit jí, ji uklidňuje aspoň natolik, že má odvahu přeci jen na něj mluvit.*
Ziki Katsuki: *Ziki dolétl až k ní, jen tak, aby ho slyšela a nemusel na ni křičet.* Zdravím! *Pronesl s úsměvem.* Máte pěkného ptáčka, slečno. Chystáte se na výlet?*Zasmál se.* Omlouvám se za ten vpád, ale nikdo neodpovídal, když jsem se ohlašoval. Jsem Ziki Katsuki, jsem tu teď dočasně ubytován a trochu jsem se nudil. Ale tohle byla zábava, děkuju mnohokrát! Hihi.. A to jsem si myslel, že tu bude nuda. Určitě jste veselá kopa! Jak se jmenujete? A smím-li se ptát, co je to za druh orla? Takového jsem jaktěživ neviděl! *Ziki se snažil znít co nejpřátelštěji, ale jeho intonace byla spíše taková slizácká. Rozhodl se ale vrstvičku jintonu ještě nerušit, v případě, ze by chtěla dívka něco zkoušet. Její vzhled nijak nekomentoval (ocas, uši..)*
Rosuto: *Samozřejmě, že už chce orla nechat vzletět, jenže to si teprv nyní uvědomila, že dotyčný se pohybuje též vzduchem. Ve svém strachu a soustředění se na únik, nepostřehla chvíli, kdy se hrozba z balkónu vydala vysoko nad ní. "Počkej, co když ho poslal Suzuya? Nebo je to osoba, kterou poslal Akuma? Co když je to jeho přítel, jako byla ta, která tě zkoušela chránit před smrtí.." začne Nibi ve snaze ji uklidnit a konečně aspoň ji dovést k tomu, aby před každým dospělým hned nezdrhala. Přeci jen on ví moc dobře, že to není někdo od Akumy, jako byla Futakuchi, ač od Suzuyi by ten chlapík být mohl. "Já.. Dobrá.." zváží své možnosti. Přeci jen hrozba se dostala přes její miny prve zraněna, nyní nezraněna, ale nezbavila její zbraně účinnosti. Takže jí nevezme její poslední záchranu před krutostí světa, kterou má kolem krku v podobě jílového hada. "Můžu ho přeci kdykoliv odpálit.. Toho orla taky.." snaží se přesvědčit samu sebe, aby nechala orla na střeše a nezkusila zmizet. "Když se vytratíš z vesnice... spíš k tobě budou moci špatní lidé.." poznamená Nibi, upozorňujíc ji na to, že zde to má jisté slovo Suzuya, venku ne. A to i když ví, že by tenhle chlápek klidně mohl být vyslán Suzuyou, aby ji zabil a Suzuya měl čisté ruce. To jí však nyní říkat nehodlá. Rosuto počká na místě, ale nehodlá ho nechat dorazit blíž než dva metry od sebe.*
Ziki Katsuki: *Ziki si všiml velkého bílého orla a jakési pohybující se šmouhy, což byla Rosuto, ale to Ziki nemohl určit, protože jí nezná a kvůli tomu, že má jen jedno oko, jí nevidí do tváře úplně ostře. Přesto však mohl určit, že je to člověk a ten člověk nasedl na orla. Ziki se rozlétl za orlem a mával na danou osobu, která na něm seděla a křičel:* Počkej! Počkej! Nechci ti ublížit! *Ziki by se o ní vůbec nestaral, ale zajímalo ho, co jsou ty bílé potvůrky a chtěl se jí na to zeptat.*
Rosuto: *Už dávno na střeše. Stačilo jí k tomu vydat se od balkonu na stříšku, která je ve stejné výši a od jejího konce se vytáhnout na hlavní střechu. Poté z toho nejnižšího rohu šikmé střechy dorazila až k nejvyššímu bodu. Tou dobou už dotyčný dávno prošel pokojem na balkon, když ona teprv pokládá na střechu jílové vrabčáky i toho orla. Soustředí se a složí pečeť, kdy je všechny aktivuje. Orel nabere daleko větší velikost. Je vysoký tři metry a rozpětí bude mít ještě větší. Vrabčáci jsou opravdu velikosti vrabců. "Nikdo nejančí.. Suzuya sem také nevyrazil, takže nemyslím, že by tě měl možnost ohrožovat.." poznamená Nibi suše. Zatímco orel čeká, až se Rosuto usadí na jeho zádech, vrabčáci vyrazí, aby upoutali pozornost na sebe. Letí však směrem pryč od Rosuto do nitra pozemku. Orel roztáhne křídla a chystá se jimi mávnout, aby nabral výšku.*
Ziki Katsuki: *Ziki si nejprve prolétl přízemí a sledoval, jestli někde nejsou otevřeny dveře. Jediný prostor, kam se mohl podívat bylo schodiště a tak po něm vylétl nahoru, samozřejmě opatrně, aby nic neponičil a všiml si, že nahoře jsou pootevřeny dveře.* „Takže tu přece jenom někdo bydlí!“ *Prolétl nadšeně pootevřenými dveřmi a rozhlédl se, jestli někoho neuvidí. Nikdo tam ale nebyl. Ovšem, vysouvací stěna vedoucí na balkon byla pootevřena, stejně jako dveře vedoucí do pokoje. To ovšem znamenalo, že je skutečně někdo v domě, jinak by nechal tuto stěnu zavřenou. Samozřejmě to okamžitě neznamenalo, že je někdo na balkoně, mohl být stále v domě a schovávat se a jen třeba zapomenout dovřít, ale Zikiho už zase tak moc nebavilo hrát si na schovku bůhví s kým a tak se rozhodl, že se podívá ještě na balkon. Protáhl se opatrně škvírou (pokud pro něj nebude dostatečná, hold ji trochu „projede“ vrstvičkou jintonu) a zjistil, že na balkoně také nikdo není. Zbývala už poslední možnost, kde by daný člověk mohl být a to někde mimo dům. Ziki tedy vylétl nahoru, aby měl lepší výhled na pozemek a pořádně si prohlédl celý dům i zahradu.*
Rosuto: *Poslouchá a vnímá ten pohyb v přízemí, jak narušitel míří hloubš do domu. Téměř nedýchá. Tiše, opravdu tiše a díky futonu nic nemůže ani zavrzat, se po čtyřech při zemi připlíží k vysouvací stěně, která vede na balkon. Trvá jí jejich odsouvání na dostatečnou škvíru, přeci jen nechce, aby si toho snad všiml narušitel, ač nemá tak skvělý sluch a čich jako ona, jinak by neztrácel dole žádný čas procházkou. Cestou si vezme k sobě nějaké figurky. Jednou z nich je orel, další jsou maličcí vrabčáci. Figurky jsou zatím stále miniaturní. Vylézá na balkon a hodlá se vyštrachat na střechu. Stěnou se nezabývá, protože jde o něco, co by se mohlo tentokrát pokazit, vydat zvuk, který by ji vyzradil. V zádech stále strach.*
Ziki Katsuki: *Ziki téměř ignoroval nálety zvířátek z jílu, přestože musel stále vynaložit určité množství soustředění, aby je vrstvičkou Jintonu odstranil. Zikimu přišlo vhod, že výbuch min na cestičce vzal s sebou i dveře, protože nakonec nemusel vůbec klepat. Když mu nikdo na jeho volání neodpovídal, jednoduše pomalu vlétl dovnitř, stále obalen Jintonem.* Halóó! Jdu dovnitř! *Ohlásil se a prolétával domem tak, aby nic neponičil. Přeci jen, bylo mu řečeno, aby nikomu nelezl na nervy. Ziki na svém kontě nemá příliš zabití, při kterých by byl vysloveně rád, nebo by oběť nenáviděl, ačkoliv, pár se jich určitě najde. Nejvíce vražd způsobil při svém lovu banditů a nukeninů, ale pouze pár z nich zabil opravdu s radostí. Většinou to bral spíše jako práci. Každopádně, Ziki se proletěl kolem domu a začal slídit, jestli je někdo, nebo něco uvnitř.*
Rosuto: *Vrabčáci nalétají na Zikiho a během toho kamikaze aktu prostě mizí. Vlivem té techniky nemají prostě šanci. Had ten teď byl aktivní též. Nicméně je pouze připraven o zuby a nakonec i o střed hlavy, jehož náhle prázdné místo se protáhne až po konec čumáku. Svým pádem k zemi odpálil miny v cestě. Takže cesta měsíc po první aktivaci, je znovu odpálena i s dveřmi. Rosuto je tentokrát zalezlá v tom svém pokoji, kde zrovna spala, takže si maximálně udělá bouli při zděšeném pádu z gauče, který okupovala jen vyjímečně. Futon není naštěstí tvrdá podlaha. Srdce jí bije o závod. Tentokrát totiž není prostor bez ničí přítomnosti. Narušitel je na prahu přízemí. Rosuto je však v patře v neosvětleném pokoji. "No.. Nikdo, kdo ve vesnici být nemá, to nebude.. To už by tu jinak zřejmě dávno byl ten tvůj Suzuya." poznamená Nibi. Z jeho strany je to pokus o to ji uklidnit. Nicméně to stejně má vadu, pokud Ziki zabíjel s radostí, aby se k němu oběti při své smrti upnuly, nenávistí a podobně, bude u sebe mít jejich duchy. A ty duchy bude Rosuto slyšet i vidět. Ač ty už se naučila víceméně ignorovat, jenže to nemění fakt, že je slyší a vidí. Zůstává jí tak spolehlivým jen čich. Zůstává leže na futonu, jak tam spadla. Během toho s napětím čeká, co narušitel, který si zřejmě hraje na poctivého doručovatele, provede. Vejde, nebo odejde?*
Ziki Katsuki: O měsíc později: *Ziki se, tentokráte už zcela spravený, vrátil k domu, kde došlo k jeho silnému zranění. Jak musel celý měsíc čekat, než se bude moci do domu konečně podívat a zjistit, co se skrývá za oněmi dveřmi, tím více se mu chtělo to znovu podstoupit. Samozřejmě by to podstoupil i kdyby za dveřmi nic nečekalo, protože adrenalin mu dodával pocit, že je stále na živu. Ziki tentokráte raději aktivoval svoje Antatchabaru Karada ještě než se vůbec přiblížil k cestě, asi čtyřicet metrů, tentokrát všude po těle, včetně spodku chodidel. Musel se proto vznášet ve vzduchu pomocí Jintonu, aby se nepropadl zemí. No a teď už zbývalo jediné. Proplout vzduchem až ke vstupním dveřím. Což také udělal. Tentokrát už mu přišlo, že není příliš způsobů, jak ho dostat, takže byl v klidu a jednoduše si v klidu proplul až ke dveřím. Nicméně neklepal. Nechtěl nic nechávat náhodě, kdyby klepal, musel by na chvíli z místa svých kloubů zrušit vrstvičku Jintonu a toho by se dalo využít.* Halóóó! Je tam někdo?! *Vykřikl nejpřívětivějším hlasem, kterým dokázal.* Jsem z ehm, poštovní společnosti a vy, pane, jste vyhrál milion ryo v loterii! Pokud neotevřete, výhra vám bude odepřena a všechny peníze půjdou na záchranu koal! *Ziki jen tak stál ve vzduchu a čekal, co se bude dít.*
Rosuto: *Delší dobu se nic nedělo. Neslyší nic živého u sebe, ani v blízkém okolí, vyjma domů všech sousedů. Jenže je mezi nimi a jejím domem jistý větší rozestup. Opatrně vykoukne po asi dvou hodinách klidu. Koukne do chodby. Zažívá během toho obrovský strach, očekává, že po ní někdo, něco prostě vystartuje zleva. "Ale no tak... Jedno zlo vítáš.. a tohohle se obáváš, ani jsi se s tím nesetkala.." zabrblá Nibi. "Narušitel už dávno odešel.." poznamená ještě. Na jeho ubezpečení víc aktivně koukne do té obávané strany. Nikde nic. Stoupne si do chodby, narovná se a nevěří tomu, přesto je to přesně tak. Čich jí též nehlásí nebezpečí. Vyrazí tedy dál chodbou. Protahuje jí tam průvan, dveře to schytali a jejich práh též. Projde. Vidí, že ostatní je v pořádku. Jen cestu má pěkně roztrhanou výbuchy. Klid. Během svého rozhlížení nespatří nic a nikoho, kdo to způsobil. Nechá cestu prozkoumat pár vrabčáků z jílu, kteří kdyby o něco zavadili sice nevybuchnou bez jejího příkazu, ale bude to vidět. Vzduch je však čistý. Další hodinu váhá, než tam vleze. Dorazí na kraj a ucítí pach neznámé osoby, která se očividně průnikem na její pozemek zranila. Osobu, která na něj chtěla vniknout, způsobila onu řetězovou reakci a zavinila, že jí nyní ruka tepe i otéká od vařící vody. Zapamatuje si pach osoby. "Neměl by dorazit v blízké době.." vzhledem k rozsahu zranění. Odhaduje vše z pachu. Postupně začne s opětovnou úpravou cesty, což jde jen s jednou rukou obtížně. Už svítá než zaleze zpět do baráku. Během nejbližšího měsíce jí tam dorazí dveře nové, což byla pozornost Suzuyi, spolu s opravou cesty. Během těch oprav však byla zalezlá. Odklidila se stranou. Jí potom nezbývalo, než znovu zavést stejnou ochranu vstupu. Vrabčáky nechala už vypuštěné. Hlídali tak vzdušný prostor. Narafičila mezi ně i některé, které vybuchují při kontaktu. Ano, občas jí vítr něco na takové bytosti či desky vmete, takže stejně dojde opět k výbuchu, ale není to nijak časté. Ruka jí byla též ošetřena Suzuyou během té příležitosti. O měsíc později je tedy vše zase při starém, jen s novými dveřmi a tak.*
Ziki Katsuki: OPRAVA - *Jakmile vstoupil pravou nohou na první dlažební kostku, zespod vyšla exploze. Ziki to nečekal a přestože měl tělo pokryté vrstvičkou Jintonu, zrovna spodní část chodidel, přímo tu část, kterou doléhá na zem, pokrytou neměl, aby mohl normálně chodit po zemi. Jakmile destička vybuchla, Ziki reflektivně vyskočil dozadu a vylétl vzhůru, přičemž si obalil Jintonem i právě onu holou část, ale samozřejmě, vzhledem k rychlosti a momentu překvapení výbuchu to nestihl včas. Tedy, výbuch mu stihl zasáhnout a rozmašírovat pravé chodidlo, to levé na tom bylo lépe, ale zdaleka ne dobře. Výhodou u levého chodidla bylo, že za chůze ho měl nakloněné vrstvičkou naproti počátku výbuchu, ale přesto se i levé chodidlo nevyhnulo poškození. Ziki tedy stihl zastavit výbuch před poškozením zbytku těla, ale chodidla to odnesly pěkně. Ziki neměl v plánu tam pobíhat bez chodidel, takže dolétl díky Jintonu do nemocnice a nechal se od nich vyléčit, tedy spravit úplně nohu, což by mělo zabrat tak měsíc práce.*
Ziki Katsuki: *Jakmile vstoupil na první dlažební kostku, zespod vyšla exploze. Ziki to nečekal a přestože měl tělo pokryté vrstvičkou Jintonu, zrovna spodní část chodidel, přímo tu část, kterou doléhá na zem, pokrytou neměl, aby mohl normálně chodit po zemi. Jakmile destička vybuchla, Ziki reflektivně vyskočil do vzduchu a vylétl vzhůru, přičemž si obalil Jintonem i právě onu holou část, ale samozřejmě, vzhledem k rychlosti a momentu překvapení výbuchu to nestihl včas. Tedy, spálilo mu to boty a částečně i kůži, ale to už to stihl včas zarazit a vrstvička vstřebala zbytek výbuchu, včetně těch dalších, které se ho dotkly (pokrytí „vrstvičkou“ netrvá dlouho, obzvláště pak pouze malé plochy). Jednoduše tedy přilétl ke dveřím a jak už bylo v příspěvku č.1, zaklepal na dveře.* Halóó!
Rosuto: *V poklidu si zalévá svůj čaj, když tu sebou cukne, zlije si vařící vodou ruku.* Kurva!! *Vykřikne bolestí, konvici zahodila do dřezu. Výbuch aktivní miny znamená problém. A že hned ta první destička z bílého jílu na její cestičce, tak nevinně se tvářící jako obyčejný dlažební deska, vybuchla. Spustilo to řetězovou reakci celé cesty. Sama si okamžitě zalézá do kouta kuchyně a poplašeně hledí k vstupu do chodby, kde kdyby se vydala doleva, má předsíň a vstupní dveře. Krčí se tam u země, uši stažené vzad. Ty výbuchy cítí až v hlavě. Zapomenula kvůli tomu šoku i na starání se o spálenou ruku.*
Ziki Katsuki: *Ziki se zrovna procházel po Yugakure, hledajíc nějaké vzrušení, nebo alespoň malou zábavu. Přestože od svého převozu z Kumo do Yuga nevěřil, že by se mohl nějak zabavit, našel tu už několik „atrakcí“, z nichž jedna byla přihlášení se do Rizeiny školy a druhá, jak jinak, souboj se Suzuyou před diváky. Jak se tak procházel, nemohl si nevšimnout cedule u jednoho z místních domů.* „Zákaz vstupu na soukromý pozemek… vstup znamená smrt… To asi bude dům hrůzy!“ *Ziki se nadchl a obalil si celé tělo vrstvičkou Jintonu, který při kontaktu s čímkoli organickým či anorganickým a dokonce i slabší chakrou daný předmět/techniku rozložil na molekuly (Jinton: Antatchabaru Karada). Jednoduše došel ke dveřím a vrstvičku stáhl z místa kloubů pravé ruky, aby mohl zaklepat a příliš se nestaral, co se bude dít. V tomto „módu“ se cítil dostatečně bezpečně. Jakmile došel ke dveřím, zaklepal na dveře a čekal, jestli dostane nějakou odpověď (samozřejmě si nejprve musel stáhnout z oblasti kloubů vrstvičku Jintonu, aby mohl doopravdy zaklepat a ne poškodit danému majiteli domu dveře).*
Rosuto: *Stále má na svém pozemku rozmístěné kontaktní miny a jílovité tvory. Většinou sem tam pavoučka u stromů a podobně, kteří vybuchnou na její příkaz. Kontaktní miny, které mají vybouchnout v okamžik, kdy dojde ke kontaktu. Ty jsou však hlavně rozmístěné na cestě ke dveřím, jako nápodoba chodníku. Vyloženě desky, aby to vypadalo, jako dlaždice. Před vstupem má i vražený klacek do země před cestičkou s cedulí na níž je nápis 'Zákaz vstupu na soukromí pozemek - vstup znamená smrt'. Po bytě má i jiné. Dokonce i lučního koníka a cvrčky, kteří jsou různě po místnostech. Jsou mrňavý. Ti vybuchnou, když jim dá příkaz. Kolem svého vlastního krku nosí pouze hada. Jílovitého hádka, kterého bere za svou vlastní pojistku před noční můrou. Pozemek jí však stráží i větší jílovité stvoření. Jedná se o hada, který je obrněný jílovými šupinami, ne jen hladké tělo, má ostré, dlouhé a tenké zuby. Dokonce i růžky na temeni hlavy. Je obrovský. Ne příliš na tloušťku, jako na délku. Je na místo hlídacího psa. Had se může totiž vyhýbat minám a zároveň tak tedy slouží i jako přenašeč přes miny pro Rosuto. Rosuto si mezitím oblečena pouze v krátkém tričku bílé barvy s krátkými rukávy a tepláky šedé barvy, dělá v kuchyni čaj. Hledí na konvici, dokud nedovaří. Pak zalévá hrnek s čajem.*
Rpg: ukončeno
Rosuto: *Dostala jednu misi, která se jí také dotýká, jako dalších obyvatel téhle vesnice, kteří měli tu smůlu. Někdo jí uřezal větve u jednoho ze stromů, kolem jejího pozemku a další mají počmárané zdi a podobně. Jde o misi C. Dopadnout toho, kdo to má na svědomí. Ona to může mít dokonce ihned. Cítí pach dotyčného z těch míst. Vydává se po vesnici během sledování pachové stopy. Ignoruje ostatní obyvatele, které míjí. Hlídá si jen to, aby nedošlo ke kontaktu. Kdyby k němu mělo dojít, to už by radši dotyčného z té cesta srazila stranou, naprosto bezohledně. Nemá náladu na nějakou ohleduplnost. Její smysli neustále otravuje vnímání Suzuyovi přítomnosti. Míjí budovy, kam pach vede a automaticky následuje další stopu, která vede jinam, jak cíl pokračoval. Náhle však během své cesty narazí na naprosto čerstvý pach, který protíná její stezku. Nechá starý pach být a přejde k novému. Čím dál tím víc vnímá to, jak je blíž a blíž, dopadení viníka. Nebude na něj však nijak milá. Nemá v plánu se ho ani nějak dotýkat. A k tomu jí hraje i to, že viník míří na místo, které se zdá být zapadlým místem. Nicméně, dostihne ho dříve. Je mu už za zády, když už složí pečetě k Raiton: Hiraishin a ruku mu zcela bez okolků přiloží nabitou proudem, na rameno. jde o jeden jediný kontakt během jeho vědomí. Nevšímá si pohoršení ostatních na ulicích. Ignorantsky přečká i náhlý příchod někoho z řad shinobi, kteří dohlíží na bezpečnost po vesnici, který jí spílá, co že to dělá. Beze slova vyndá akorát papír, kde má napsané znění mise.* Mám cíl, projděte mu hlavu, vyslechněte ho a máte to ověřené. *Oznámí, načež papír uklidí a hodlá odejít s tím, že tohle už zvládnou jistě bez ní, o další popotahovačky nemá žádný zájem.* Tak to ne. Jdeš s námi na stanici a počkáš, až si ověříme, co tu tvrdíš! *Zvolá policista, přičemž jeho kolega jí zahradí cestu. Rosuto sevře ruce v pěsti a se zatnutými čelistmi se snaží udržet, aby na něj nezaútočila. Musí si však opakovat bolestné oznámení, které jí dal Suzuya. Bolestné, protože jí to připomíná to, co jí rve vnitřně, ač jde jen o to, jak ji tehdy upozornil na to, že zdejší jsou spojenci. Celou dobu má mrazení v zádech a napnuté svaly ze stresu. Policisté jsou dospělí muži, ten koho odrovnala, též. A k tomu ta pozornost všech kolem, když je následuje. Policista za ní, další před ní, který zároveň táhne vandala. Posadí se v čekárně na policejní stanici, tam s ní zůstává jeden z té dvojice, zatímco druhý odvádí vandala do výslechové místnosti. Trvá to opravdu dlouho, protože je nucen znovu dotyčného probrat k vědomí. Potom co má za sebou celé jednání, dojde promluvit se svým kumpánem.* Můžete jít, ale příště jednejte vhodněji. *Upozorní ji, když ji nechávají jít ze stanice. Zpráva o dopadení vandala se ke Kagemu dostane i bez toho, aby za ním musela jít hlásit sama, postará se o to policie. Kdyby měl Kage nějaké otázky, může jí ostatně napsat a ona napíše své hlášení. Nyní opouští tohle místo. Vandaly už brát nebude.*
BlueBoard.cz ShoutBoard