Přidej zprávu »
Shiki: Měl by jsi dávat pozor *Pronesl směrem k chlapci, na kterého tam nějaká ženská mávala rukama, snad jako kdyby používala znakovou řeč. Všiml si že ho zaregistroval, díky jeho tělesné změně. Měl vylepšené smysly takže tohle mu nedělalo problém, stejně tak jeho pravé oko mělo úzkou zorničku jako kočka na sluníčku. Otočil poté zrak na toho chlapce a dále pobaveně sledoval jak na něj ženská mává. Nečekal, že by se tu takhle mohl pobavit.*
Hoseki: *Bol spokojný, že tu, hoci je tu plno ľudí, väčšina si vás nevšíma a ignoruje. Niekto si ho predsa len všimol. Presnejšie povedané, niekto si všimol jeho pád, na ktorom sa pobavil. Nebolo až tak ťažké ten smiech, aj keď nie extra hlasný, zachytiť, keďže sa muž so zmrzlinou nenachádzal nijako ďaleko a chlapča malo citlivý sluch klanu Kimo. Očervenel a chcel pokračovať, no predsa pozrel tým smerom, odkiaľ zachytil smiech. Ten muž nevyzeral až tak nápadne, bol oblečený ľahko a teda poznal tunajšie počasie, no podľa čelenky sem nepatril. Zároveň však pôsobil drsne a nebezpečne s tou čelenkou cez oko. To bolo zase v kontraste s tým, že sa zasmial a pekne si papal zmrzlinu. Hosekiho ten chlap však tak zaujal, že skoro vrazil do nejakej ďalšej ženy, ktorá sa začala oháňať rukami.*
Shiki: *U jedné ze zdí, celkem blízko kde spadnul nějaký kluk stál právě Shiki a onen pád ho donutil se zasmát. No ne nijak hlasitě nebo škodolibě. Byl to takový ten zdravý smích. ten pád ho opravdu pobavil, no nic neříkal a pokračoval ve své zmrzlině a při tom sledoval jemně toho chlapce, či náhodou ještě nespadne a nepobaví ho ještě více.*
Hoseki: *Snažil sa prepletať medzi ľuďmi bez toho, aby do niekoho vrazil, čo v takom dave nebolo najľahšie. Hlavne keď bol dosť nízky a okolie ho s radosťou prehliadalo. Svojimi magentovými očami behal po okolí a hľadal možné trasy, ktorými sa vydať. Netušil, kam má namierené a tak trochu mu bolo jasné, že takto nikam netrafí. Preto sa namiesto zúfalého pobehovanie rozhodol dostať viac na okraj námästia, kde ľudí bolo pomenej a kde by sa vedel prešmyknúť popri budovách a reálne aj videl na budovy, popri ktorých prechádzal. Priam geniálny plán. Škoda, že mu trvalo toľko času, než naň prišiel. Nikto však nepovedal, že to je génius. A nikto ani nemusel hovoriť o jeho šikovnosti. Bolo to zrejmé. Však konečne si našiel možnú trajektóriu, kade by vedel prejsť, no jeho nohy sa akosi nezhodli, ľavá stupila na kameň, kvôli čomu sa zošmykla do strany, pravá, ktorá bola vo vzduchu sa obšuchla okolo ľavej a jeho balans bol v troskách. O niekoľko sekúnd neskôr ležal v piesku. Nebolo to preňho však nič nové a tak jednoducho hneď vyskočil na nohy, akoby sa vôbec práve nestrepal. Začal si oprašovať oblečenie a začal sa viac obzerať po budovách, ku ktorým sa mu podarilo dostať.*
Shiki: *Stál u jednoho z domů a normálně se opíral o zeď svými zády a rozhlížel se. Jedl při tom zmrzlinu, jahodovo-čokoládovou, kterou koupil nedaleko odtud. Jaksi se mu nepodařilo ukořistit lavičku a hold musel zůstal stát. Každopádně na sobě měl černé volné tepláky, které byly poměrně profouknutelné, nebo jak to nazval... Větraly přes látku téměř jako kdyby tam nebyla. Dále měl bílé tričko s krátkým rukávem, které mu bez problému odhalovali tetování na rukou atd (v profilu.. teraz se mi to nechce po jednom přeposílat :DD). Na hlavě měl čelenku Ketchugakure, kterou měl však nasazenou šikmo aby tak zakryla jeho levé oko se Shari-rinneganem, přičemž mu však tato čelenka zakrývala i pečeť Byakugo no In na čele. Jeho pravé oko mělo však samozřejmě též změnu.. boha toho mám.... mělo zuženou zorničku, stejně jako kočka na světle a tou běhal po lidech naokolo. Gudoudamy měl samozřejěm též při sobě avšak pod oblečením jako takové brnění, které však nebylo vidět.*
Hoseki: *Napriek tomu, že davy ľudí a ľudí celkovo nemusel, niekedy sa nedalo predchádzať stretnutiam masám. Hlavne nie, keď žijete v jednej z veľkých ninja dedín. Dospel do štádia, že by sa mu hodilo rozšíriť aj sortiment vybavenia. Teda, niežeby dospel, ale prišlo mu nedostatočné používať len senbony a tanto, s ktorým nevedel poriadne narábať. A v rámci svojho tréningu a pokroku sa predsa musel snažiť zlepšiť aj po tejto stránke, hoci peňazí nemal veľa. Však ak sa len obhliadne po obchodoch so zbraňami a vybavením, tak predsa platiť nič nemusí, nie? A ešte si zváži, či naozaj nadišiel čas na utrácanie, alebo ešte nie. Na sebe mal klasicky čierne voľné nohavice a čierne číňanky na nohách. Ďalej mal oblečené oranžové dlhé tričko s krátkymi rukávmi, ktoré vyzeralo, že je mu tak aspoň o dve čísla väčšie, no chlapec s tým nemal žiaden problém. Od dlaní do polovice predlaktí mal navyše na rukách obväzy, ktorými skrýval malé dierky v dlaniach. Vyzeral by ako celkom obyčajné dieťa, keby na pravom stehne nemal taštičku so senbonmi, kolmo cez kríže previazané tanto a na ľavom ramene uviazanú čelenku so symbolom Sunagakure. Snažil si raziť cestu cez dav pobehujúcich ľudí, pričom vlastne ani nevedel, kde nejaký ten obchod s poriadnym vybavením nájde. Jeho prioritou teraz však bolo do nikoho nevraziť a nespadnúť.*
---: ---
Girei: *Slunce pražilo a vrhalo stíny tří osob, procházející ulicí. * Nemůžu tomu uvěřit. Naše první mise! *Zaradoval se Gin.* Ale přestaň. Vždyť nám řekli, že jen máme pomoct nějaké dědovi v krámku. *Zklamaně zareagovala Kayo.* Uklidněme se. Je zbytečné se rozčilovat. Je to naše první mise a mělo bychom k tomu i tak přistoupit. * S úsměvem pronesl Girei.* Zodpovědně. *Po krátké pauze doplnil. Společně přišli k oválné budově, která byla celá pokrytá pískem. Bylo rušné odpoledne a v tuhle dobu obvykle obchodníci mívají své zboží a snaží se ho všemožně prodat. Prostor před krámkem ale zel prázdnotou. Kayo odvážně přistoupila ke dveřím a otevřela je. * Co to děláš? Nemůžeš jen tak vejít dovnitř! *Okřikl ji Gin a máchal přitom rukama. * Hmm. Je divné, že obchodník neprodává své věci. Nelíbí se mi to, ale možná bychom měli jít dovnitř. * Po několika dalších argumentech se rozhodli, že vstoupí dovnitř. Místnost byla v katastrofickém stavu. Všemožné nádoby, misky nebo džbány se povalovali na zemi Všichni tři se prodírali harampádím. * Halo! Přišli jsme vám pomoci jak jste žádal! *Nikdo se neozýval. * Halo! Je tady někdo! * Po druhém zvolání se ozvalo tlumené huhňání. Kayo uslyšela ozývající se zvuky a přistoupila blíže. * Hele tady je! *Zvolala. Stařičký obchodník byl zavalen skříní a nemohl se dostat ven. Na hlavě měl k tomu všemu zaseknutou velkou vázu. *Rychle zvedněte to z něj! *Gin a Girei přistoupili ke skříni a zdvihli ji. Kayo odtáhla pána bokem a silou dostala jeho hlavu z vázy. * Aaaa! *Zakřičel stařec a začal kašlat.* Už jsem myslel, že se odtamtud v životě nedostanu. Díky. *Usmál se pán, který měl plešatou hlavu a hnědý plnovous. * A kdo vy vlastně jste? *Zmateně se zeptal. * Jsem Shinobi z vesnice. Přišli jsme vám pomoc na vaši žádost. * Odpověděl Girei.* Oh! Já hlava děravá! Úplně jsem zapomněl. * Zasmál se stařec a postavil se na nohy. Projel si rukou zamyšleně po lysině a prohrábl plnovous. * Jak jste se dostal pod tu skříň. *Zvídavě se optal Gin.* No víte… Snažil jsem se sundat z nejvyššího regálu skříně jednu vázu, ale když jsem se natáhl židle se převrátila a já upadl. Celá skříň se na mě sesunula a navíc mi ta hloupá váza uvěznila uvnitř hlavu. Navíc ten nepořádek. Zatraceně! * Zaklel a naštvaně mávl rukou. * Hlavně, že jste v pořádku. *Usmál se na něj mile Girei.* Za to jsem vám vděčný, ale obchod mi utíká. Peníze se nevydělávají sami. Když jste tady, můžete mi pomoct uklidit ten svinčík a připravit stánek? Stále není pozdě na to otevřít obchod. *Všichni tři kývl hlavou a souhlasili. Začali zvedat nádoby ze země a vracet je na skříň a police. Gin rozsvítil světlo a otevřel dveře dokořán. * Je třeba vynést stoly a připravit stánek. Přenést zboží a rozložit jej. *Nakázal stařec. * Gin a Girei začali nosit stoly na plácek před budovou. Kayo přinášela nádoby a vázy a začala je vedle sebe ukládat na stoly a kolem nich. Nádoby byly různé velikosti a tvaru. Vázy zase byly krásně zdobeny barevnými ornamenty a značkami. Stařec vynesl ven dvě velké tabule a položil je na zem. * Potřebuji, aby jste na ně napsali ceník. Je toho hodně a každá váza má svůj název a cenu. *Gin se toho chopil, jelikož má nejhezčí písmo. Obchodník mu diktoval názvy a ceny. Kayo a Girei mezitím přinesly čtyři dřevěné tyče a rozestavěli je kolem zboží a stolů. Kladívky je přibili do země, ať pevně drží a nepohnou se. Bylo nutné připravit stánek tak ať všude přítomní písek nepoškodí zboží. Girei vzal plachtu a natáhl ji společně s Kayo přes čtyřy tyče tak, aby vytvořili provizorní stříšku. Nádoby tak byly před pískem v bezpečí. * Ták a to je poslední název. Připevni ty tabule ke stolům. * Gin vzal tabule a opřel je o stůl. Musel je přibít s hřebíkama ke stolu. * Myslím, že to je všechno. Víte, sám takovéhle věci už těžko zvládám. Normálně mi pomáhá kluk od vedle, ale ten je prý teď nemocný, takže jsem na to sám. Díky vám za pomoc. * Stařec se na znak vděku lehce uklonil. Gin se naznačoval, že se ani nemá uklánět, že si ještě něco udělá. Kayo si vděk užívala. Girei se jen usmál a uklonil se také. Rozloučili se s dědou vydali se zpět setkat se svým Senseiem, který jim zadal misi.*
---: ---
Taichi: *Taichi se na ní nedůvěřivě podíval když se k němu přibližovala a v moment kdy se ho dotkla tak dokonce lehce ucukl.*"Tohle je divný."*Pomyslel si když si uvědomil že na něj nikdy nikdo nesahá a tak mu dotek někoho jiného připadal jako dosti důvěrná záležitost. Snažil se na to ale nemyslet a soustředil se na uchování si výrazu který mu právě nastavila. Vypadalo to mnohem víc jako úsměv a mnohem méně jako škleb.* Takhle dobrý? *Zeptal se jí nejistě když se to snažil znovu, a tentokrát mnohem úspěšněji, napodobit.*
Sara (NPC): *Trošku nahne hlavu na stranu a podíva se na něj trošku nechápavě.* Naučit? *Optala se na něj nechápavě a poté položila nožku opět dolů a seskočila z lavičky. Přecupitala k němu a následně zvedla ručky a prsty dala v pěst. Vystrčila poté jen ukazováčky, kterými sáhla na jeho koutky úst a následně zatlačila aby jeho koutky úst vysunula výše.*
Taichi: Neusmívej se takto divně *Zopakuje slova co slyšel a naprosto přestane vnímat cokoli co dodala potom. Otočí se zpátky na ní a jeho výraz vypadá trochu prosebně.* Naučila bys mě to? *Nevkládá do toho moc naděje a v jeho tónu je slyšet že to vzdal ještě dávno předtím než to vyslovil nahlas.* Bylo by to od tebe moc hezké. *Pokusí se ji v tom povzbudit nejlépe jak umí, ale očividně moc neumí.*
Sara (NPC): Umm povím *Pronesla, dkyž se otočil a chtěl odejít. Napadlo jí to totiž. Možná byla příliš hrubá, ale měla to tak naučené z domu.* Neusmívej se takto divno. Bude to lepší. *Poradila mu, načež se trošku začervenala a jako kdyby se snažila hlavu schovat za koleno, když měla v plánu odpovědět na tu akademi.* Ano chodím na akademii. *Odpověděla mu tedy na otázku a sledovala zda se ještě zastaví nebo zmizí.*
Taichi: Jasně a teď něco co třeba nevím. *Zamumlal si pro sebe ale tak nějak podvědomě doufal že ho uslyší. Jeho sebevědomí mělo velikost libovolného zrnka písku na kterém stál.* A vůbec jaktože tady sedíš už v tuhle dobu? Ty nechodíš na akademii? Mám pocit že už jsem tě tam zahlédl? *Zeptá se jí, ví že se ji odněkud pamatuje, konec konců pamatuje si každého koho kdy zahlédl, otázka je jen jestli je správný jeho předpoklad. Ovšem jinde než na akademii ji potkat nemohl protože se s nikým nepotkával.* No I když ono je to vlastně jedno, hlavně že jsi v pohodě. *Vypraví ze sebe a pomalu se otáčí aby pokračoval ve své předchozí dráze.*
Sara (NPC): *Držela si rukami nohu a hladila si palečkem místo, které ji bolelo.* Ano jsem v pořádku. *Odpověděla mu znovu. Nebyla ráda když měla mluvit s někým cizím.* Nechci k doktorovi. *Zareagovala ihned, protože kdyby tam šla, volali by rodiče a její otec by tak zjistill, že nebyla ve skole a hodně se na ni nahněval. O to opravdu nestála. KDyžse však zakoktal pozvedla k němu zrak a dívala se na něj. Po jeho nevydařeném úsměvu se zašklebila.* Jsi škaredý. *Řekla mu otevřeně, protože se jí jeho úsměv vůbec nelíbil a přišel mu opravdu škaredý.* A neumíš mluvit. *Dodala ještě aby mu trošku vrátila tu bolest slovně. Jak jinak by to měla udělat také že.*
Taichi: Jojo jasně sem v vpohodě. *Řekne, dost rychle aby to měl už zasebou, nerad se bavil o sobě a ještě méně s někým kdo očividně trpěl kvůli němu.* Každopádně, opravdu si v pohodě, podle toho jak se držíš to nevypadá, nechceš treba k doktorovi nebo tak? *Slova z něj létají, neumí je zastavit, jak vidí tak mluví. Už takhle se mu těžko vyjadřují myšlenky, k tomu si ještě uvědomil že je to holka a s těmi nemluvil prakticky nikdy, připadal si jako v cizí zemi při konverzaci s kýmkoli jejího pohlaví.* Eh, no, víš jak no, jen chci mít jistotu. *Dostane ze sebe a pokusí se o úsměv, nepřijde mu ale že by se mu nějak povedl.*
Sara (NPC): *Koukala před sebe a spokojeně si houpala nožičkami ve vzduchu a vtom o ni jako kdyby někdo zakopnul a spadnul na zem, přímo před ni. Chytila si bolavé místo a přitáhla tak nohu k sobě, chytíc si bebí.* Ano a ty? *Odpvoěděla spolu se stejnou otázkou, co jí položil on. Viděla jak se rozplácl, ale jí bolela noha. To byl o dost důležitější než nějaký jeho pád. Zeptala se ho vlastně jen ze zdvořilosti. Kdyby na ni nepromluvil, ani by se o jeho bolest, nebo zdraví nezajímala.*
Taichi: *Taichi odcházel z akademie úplně zničený, nechápal proč musí tak krásný den trávit zavřený v té ošklivé budově kde slovní spojení -čerstvý vzduch- byl jen mýtus nebo povídačky.*"Pitomá akademie, proboha, fakt stejně sme tam neprobírali vůbec nic, NIC."*Při svém posledním slovu naklonil hlavu nad jedno své rameno jak to dělával pokaždé když nad něčím horlivě uvažoval.*"Zakřičel jsem právě ve své hlavě, nebo to mělo stejnou hlasitost i když jsem na to dával důraz?"*A bylo to tu, přišla myšlenka dne a nyní nic neexistovalo, do ničeho nenarážel jen proto že měl cestu domů naučenou nazpaměť, a paměť byla jednou z věcí na které byl celkem pyšný, dnes ovšem přišla dosti zásadní změna. Lavička která bývala vždy prázdná když kolem ní procházel byla dnes obsazená, od si toho ovšem povšiml až kvůli tomu že zakopl o nožičky jakési mladé slečny. Padl a cítil jak mu do pusy vlétl písek.* KRucinal *Řekl jako naučenou frázi, a tudíž nijak nezabarveně na emocionálním spektru.* Moc se omlouvám, jsi v pořádku? *Dostal ze sebe a tentokrát už měl doopravdy starost, vždycky měl starost o to co komu způsobil.*
Sara (NPC): *Vykašlala se dnes na akademii a bloudila po vesnici. Nechtělo se jí do akademie a tak zůstala doma. Problém však měla v tom, že aby nedostala vynadáno od rodičů a ti na to také nepřišli, musela zmizet z domu na pár hodin, kdy se její otec vrátí z práce a ona vždy chodila po něm. Nechtěla dostat výprask za to, že se na to prostě vykašlala. Její chování však stálo hlavně na tom, jak zlého měla otce a proto jí to i odpuzovalo od toho státen se Shinoby. Považovala je všechny za stejné a stejně odporné jako byl její otec. Nyní seděla na lavičce schovaná ve stínu jedné z budov aby na ni nepražilo přímé slunce. Na sobě měla kratičké šatičky bílé barvy a houpala nožičkami ve vzduchu. Ve svých sedmi letech byla menšího vzrůstu a nedosáhla z ní tak úplně na zem.*
konec: ukončeno - neaktivní
Razoi: Veľa toho neviem. *Odpovedá mu Hachibi.* Stretol som iba pár krát pred rokmi bývalého jinchurikiho Sanbiho. Potom som počul že Nibi menil majiteľov ako ponožky a raz dokonca bol v Raikage. A o tebe som počul že si zapečatený v chlapcovi ale zdá že to už tiež bolo dávno. A správne aktuálneho jinchurikiho Kyubiho som už stretol. Ale...takmer nikdy nikoho z tejto partie nestretávam skôr o nich sa iba sem tam niečo dopočujem. A neviem čo tým myslíš, odkiaľ by som mohol. Takže čo tým myslíš? *Opýta sa keďže už takto začal. Razoi medzitým luskne prstami. Dimenzia nemizne akurát sa stane to že nie sú v prázdnom priestore kde nieje nič len oni ale stane sa to že vidia aj realitu. Rozhovory môžu naďalej pokračovať akurát rozdiel je v tom že môžu vidieť aj ľudí čo sa prechádzajú ulicou a aj pohybovať sa v nej.*
Sumi Saoketsu: *Sumi to trošku začíná chápat, ale spíše se kouká na Hachibiho.*emmm skamarádit sblížit se sním, by, nemuselo byt tak hrozné. *řekla, ale nechala to plynout dál a Nanabi koukal na Hachibiho.*no to je opravdu dlouhá doba ale jsem rád, že jsem tě opět mohl spatřit a nevíš ještě něco o ostatních? Až na Kyuubiho toho parchanta kterého mám furt za zadkem… jo a ještě Nibi ale ta mi tak moc nevadí, víš jak to myslím že? *zeptá se pro jistotu Nanabi Hachibiho.*
Razoi: Vôbec sme sa nepresunuli. Teda aspoň po geografickej stránke. Sme stále na tom istom mieste, na námestí v Sune. Len jediné čo som spravil bolo to že som ti svojou technikou ukázal a prepojil naše vnútra. Zjednodušene povedané... *Snaží sa jej to vysvetliť Razoi tak aby tomu rozumela.* Keď sa spoznáš viac so svojim spoločníkom tak to budeš môcť zvládnuť aj ty. *Hachibi sa pozerá na Nanabiho.* Fakt je to dlhá doba. Veď naposledy to bolo keď nás Rikudou sennin rozdelil. Od vtedy som o tebe nemal žiadne informácie...
Sumi Saoketsu: ‘‘Asuna‘‘*pomyslí si Sumi a usměje se. *roztomilé jméno. *dodá a zruší Hinotami a čeká co Razoi udělá, najednou se objeví někde úplně jinde, kde stojí Razoi a za ním Hachibi ovšem Nanabi to přijme a stojí za Sumi která absolutně neví, oč jde. *Ehh ahoj Gyūki těší mě, jak si slyšel jsem Sumi rada tě poznávám. *řekne Sumi a pak se koukne na Nanabiho.*tohle je moje Bijuu Nanabi ale vy už se asi znáte. A říkal si, že vás nazýváme podle toho kolik máte ocasu tak jaké má Nanabi jméno. *řekne Sumi už dost zamyšleně a přemýšlí nad Nanabiho jménem. *protože ses na něj nikdy nezeptala maličká jinak Ahoj Gyūki máš pravdu, že jsme se dlouho neviděli. *řekne Nanabi a Sumi furt přemýšlí. * a jaké je tvoje jméno? A kde to vůbec jsme? *Nanabi Sumi za ignoruje a dál nic neříká jen, kouká na Razoie a Hachibiho. *
Razoi: Volala sa Asuna...*Ani nevie prečo vlastne začal o tom rozprávať. Možno tým že sa dlhšie s nikým nerozprával a zrazu dostáva otázky.* Bola mladšia ako ty. Ale v určitých ohľadoch sa na teba podobala... Nuž som z klanu Kimo. Inak je to veľmi zaujímavé. A milé rád ti ukážem nejakú techniku len vieš teraz mám strach aby som nespálil. *Povie Razoi a usmeje sa.* Uhm...zrušíš to prosím? Aj keď je to krásne... *Počká či to zruší.* Dobre pri mojej technike sa s tvojím dovolením dotknem tvojho čela...ale nemusíš sa báť nebolí to. *Ak nebude nič proti tak sa dotkne jej čela a aktivuje (TEREPASHI NO BIJUU) Obaja sa objavia v dimenzii. Je to trochu zvláštne pretože sú zároveň na 2 miestach naraz. Sú na ulici ale sú aj v inom vesmíre kde nieje nič iba Razoi, Sumi, Hachibi a Nanabi je pozvaný. Ak Nanabi odmietne prísť do dimenzie tak na neho Hachibi zvolá.* Neskrývaj sa! Poď sem veď dávno som ťa nevidel! *Ak Nanabi prijme pozvanie na prvý pokus tak iba kľudne povie.* Ahoj dlho sme sa nevideli... *Razoi si odkašle a povie.* Takže toto je Hachibi môj Bijju. *ukáže na neho pre Sumi, aj keď kvôli jeho veľkosti ho určite nemôže prehliadnuť.* A Hachibi toto je Sumi...moja druhá najlepšia kamarátka. *Predstaví ich navzájom.* Ale moje pravé meno je Gyūki! *Dodá ešte hrdo Hachibi.* To len vy ľudia nás voláte iba podľa toho koľko máme chvostov...
Sumi Saoketsu: *Sumi poslouchala Razoie ale pořád jí vrtalo to, jak jí nazval. *’’Jinchuriki Nanabiho?? Tak se jmenuješ??‘‘*Nanabi neodpověděl, takže jí to vrtalo hlavou dál ale i tak ho poslouchala a zarazila se. *Zabil ti nejlepší kamarádku? Jaká byla? A jak se jmenovala? *zeptala se Sumi a koukla do země. *dobře budu tvá druhá nejlepší kamarádka, ale ty budeš stejně můj první nejlepší kamarád, jelikož jsem nikdy žádného nemela. *zvedla Sumi opět hlavu a vyplázla jazyk a poté se usmála. * no o klaně se moc nemluví, ale můj klan se jmenuje Doku moje oblíbená barva je černá a červená a ukážu ti tedy něco, jak si přeješ. *Sumi se usměje a vyvolá dvě Hinotami které nechá kroužit kolem Razoie.*táák chtěl si vidět nějakou techniku tak tady jí máš. No a co bylo dál? Jo vlastně… ehm no je to docela náročné jelikož Nomoe je trošku divoká a to nejspíš ale odchytila ode mě. *zasměje se a pokračuje dál. *hlavně o ní mám furt strach a teď když jsem tady a ona doma tak na ní nemůžu přestat myslet a bojím se ať něco nevyvede jelikož jak říkám je trošku divoká…ehm… trošku víc…mlátí ostatní kluky a jejich rodiče za mnou chodí ať přestane…a to je asi taky kvůli mně jelikož viděla jak vždycky já zmlátím sestřičku když si vyskakuje… teda já sestru nemlátím jen si dáváme jen takový menší trénink ale na tohle ses neptal… promiň jsem se zase trošku zakecala takže kdybych moc mluvila tak mě zastav dobře? *Sumi se zasměje a kouká na Hinotami jak lítají kolem Razoie.*
Razoi: *Začne ju počúvať. Ale začne mu zrazu hovoriť milión vecí naraz. Pri celom mene Suzuya Juuzou sa jeho mozog trochu pozastaví. Ale ďalej ju počúva.* "Skoro ju zabil. No pohoda. Hlavne že mi to hovorí ako nič..." Tak to ma veľmi teší Sumi jinchuriki Nanabiho. Rád ťa spoznávam. *Povie a podá jej ruku.* Si veľmi zvláštna. Ale nevadí mi to... Len je to zvláštne. A keď už spomínaš áno poznáme sa. Je to vrah mojej najlepšej kamarátky. Veľmi jej ublížil tak sa mu chcela pomstiť a tak ju zabil. No takže ak dovolíš nemôžeš byť moja najlepšia kamarátka. Buď radšej moja druhá najlepšia kamarátka... To len pre istotu. A ja budem tvoj druhý najlepší kamarát. Všetky doteraz moje najlepšie kamarátky buď zomreli alebo sa stratili takže tak... A čo si to ďalej pýtala? Aha, tak o klane sa mimo klanu veľmi nehovorí. Farba? To si mám vybrať iba jednu? Tak neviem asi fialová... A techniky? Tak to aj ty určite musíš nejaké mať. Nechceš mi najprv aj ty nejaké ukázať? *Spýta sa. Pretože nechápe prečo každý chce vidieť od neho techniky keď mu sám žiadne neukáže.* A... inak...aké je to byť tak mladou matkou? *Spýta sa pretože toto ho ešte viac zaujíma.*
Sumi Saoketsu: Takže říkáš že jsi nebyl v Yugakure? Že přijdeš do Yugakure ale… budeš mi muset povinně dát vědět, abych tě provedla. *Sumi se zasmála a poslouchala Razoie.*váš dědeček musel být veliký muž a skládám mu poctu i když ho neznám. *řekne velice upřímně a pousměje se, ale pak se trošku zarazila. *ehm ano Suzuya vy ho znáte? Přesněji je jeho jméno Suzuya Juuzou prakticky jsem díky Suzuyovi Chuunin byla jsem přísně pod jeho dohledem, takže to nebylo vůbec lehké a boj proti němu v poslední části, sem málem nepřežila a to doslova. Přelámal mi všechny kosti v tele. Další věc co do mi udělal bylo to že…*to se Sumi zasekne a neví, zda mu má říct, že má v sobě Nanabiho ale nakonec se přinutí a řekne mu to. *a další věc co udělal je, že do mě zapečetil démona. O tom jsem ani nevěděla a pořád netuším co nebo kdo to vlastně je a občas na mě promluví… ale jen mezi námi. Suzuyu moc nemusím, ale neříkejte mu to. *Sumi se nadechne a ještě ji trkne ze se nepředstavila. (možná jo ale jsem línej cist to co jsem psal před tím). *a kdyby něco já jsem Sumi a jak už možná víš tak Saoketsu to znamená, že jsem? Necháááááááám chvilku napětí……. Sumi Saoketsu ale říkej mi Sumi jako všichni ostatní ale nebude jako moji rodiče nebo sestry ty mi říkají Sumiku a to nesnáším anebo mi neříkej mami to mi Nomoe a vlastě to jsem ještě neřekla áá já jsem blba… mám, dceru víš? A jmenuje se Nomoe krásné že? Je jí sedm let a ne neboj není moje našla jsem jí… no původně jsem jí zabila rodiče… ale ne nemusíš se bát nejsem Nukenin nebo vrah nějakých Shinobi… bylo to na misi a byly to bandité a já jí tam našla a vzala si jí a chtěli mi jí vzít ale nakonec mi ji nechali a je semnou ale neví o tom a je to tolik co bych ti mohla říct… sice se neznáme ale teď už vím že jsi dobrý člověk a mohl bys byt můj nejlepší kamarád sice ne tak mlady ale porad nejlepší kamarád protože já nemam kamarády všichni se mě boji protože jsem jedna z těch silných a mam to co ostatní ne a toho se boji ze bych jim ublížila a nebo něco mam jen ségry a dceru a rodiče ale s nima se moc nebavím nejsou skoro furt doma a nemladší z nás Chiko tu nemam rada ta se narodila o 5 minut později než moje ségra Arui a proto ji nemam rada Arui se ode mě narodila také pět minut ale porad není nejstarší a mam jí ráda chápeš ne? A proste, jsem nejstarší a nejsilnější z naši rodiny. *Sumi se zastaví a poradně popadne dech a začnem dál mluvit. *nechceš někam jít? Na, piti? Jaká je tvoje oblíbena barva? Kolik ti je? Mas dívku? Jestli ne tak jestli nějakou chceš a jaká je? Jak si silný? Jaký si klan? Ukážeš mi nějaké techniky? Nějaké silné? *Sumi se už radši zastavila a cekala na Razoiovi odpovědi. *
Razoi: Yugakure...Nuž tam som ešte nebol...Ale raz sa tam možno zastavím. Ale to sa ešte uvidí. Inak volám sa Razoi Panki. Nie som síce synom žiadneho známeho obchodníka ale môj dedko ma naučil hrať na husliach. On bol topka čo sa týkalo hudobných nástrojov. Moment vravela si Suzuyovi? Snáď nemyslíš toho Suzuyu čo myslím aj ja? *Spýta sa prekvapene lebo mu to nieje jasné, keďže zo Suzuyom nebol práve na spoločnej vlne.*
Sumi Saoketsu: *Sumi poděkuje a přiváže si šátek ke krku a ze svitku si odpečetí čelenku Yugakure a ukáže jí Razoiovi.* nevím jestli víte co to je za vesnici ale tak jméno té vesnice je Yugakure poměrně malá vesnice ale možná ji budete znát díky rodině Saoketsu přesněji by jste mohl znát jméno Sakuto Saoketsu jelikož je to velice významný obchodník a cestuje do všech vesnic i těch velkých ale nikdy jsem v žádných velkých vesnicích jelikož mě Sakuto neboli můj otec nikdy nevzal a jsem tu jen díky Suzuyovi.*pak si čelenku přiváže přes pravé stehno a nadechne se. *jelikož jsi to nabídl ty tak ano budeme si tykat. *usměje se Sumi a na chvíli se zamyslí. *
Oprava: Nie Shinji ale Razoi
Shinji: *Pozrie sa na to dievča.* No dobre tak si nechaj si tú červenú šatku. Prečo nie veď som ti ju daroval. *Povie Razoi. Hachibi ho taktiež informuje že pred ním stojí samotný jinchuriki Nanabiho. Je z toho trochu prekvapený ale predsa len už zažil čokoľvek.* Ak sa smiem ako hudobník, talentovanej hudobníčky spýtať. Odkiaľ pochádzate? *Spýta sa lebo je nato veľmi zvedavý.* Inak ak vás to neurazí nemohli by sme radšej potykať? *Spýta sa pretože mu to takto formálne nieje zvyknutý rozprávať.*
Sumi Saoketsu: *Sumi si poklidně hrála, když v tom k ní přišel muž a položil jí šátek a do něj hodil nějaké ryo ale Sumi to nerozrušilo a hrála dál. *’’to umím tak dobře?? Hmm dohraju a vrátím mu to zpět.‘‘*pomyslela si Sumi a dohrála písničku, poté opět zapečetila housle do svitku který pak, schovala, vzala ryo a šatek a za Razoie.*Heh tady máte nazpátek své ryo a pokud trváte na tom, že mi je necháte tak je nepřijmu, ale můžeme udělat kompromis, že mi dáte tento šátek v červené barvě, jestli tedy maté červenou barvu. *od Sumi to možná mohlo znít drze, ale ten šátek se jí líbil ale, chtěla by červenou barvu. *’’(Nanabi)-Hachibi. ‘Hachibi?? *řekla potichu ale ne tak potichu aby to Razoi neslyšel. *’’co tím myslíš Hachibi??‘‘*Nanabi už Sumi neodpověděl a Sumi nechápala ale nakonec se na Razoie jen usmála. *
Razoi: *Kráča veľmi zamyslene ulicou. V podstate nič nevníma čo sa deje v okolí. Až pokým Nezačuje na hudbu. Sám dokáže hrať na viacerých hudobných nástrojoch takže ho to zaujalo kto tu o takomto čase vyhráva. Páčilo sa mu to tak to počúval aby si to zapamätal a mohol sám niekedy inokedy zahrať. Tak sa k nej postavil položil k jej nohám šatku a položil zopár ryo a potom sa vzdialil a vychutnával si hudbu z väčšej diaľky.* "Talentované dievča." *Pomyslel si.*
Sumi Saoketsu: *Sumi byla se Suzuyou v Sunagakure a opět měla volnou ruku, takže chodila po různých památkách a po obchodech ale přeci jenom po několika hodinách jí to přestalo bavit a akord to horko jí dost unavovalo, naštěstí měla svoje každodenní oblečení (pokud nevíš tak se koukni do vybavení: D) takže to nebylo až, tak hrozné když došla na náměstí nebo jí to aspoň připadalo jako náměstí tak se tam opřela o jeden z domů a vytáhla, svitek odpečetila housle a svitek schovala, poté na ně začala hrát ( odkaz » ) jiné ani pomalu nehrála ne, že by neuměla jiné, ale tahle se jí prostě hrozně moc líbila a taky doufala, že někoho svojí hudbou zaujme. *
---: ---
Keiji Michio: *Seděl toho horkého dne na střeše jedné z vyšších budov přímo na náměstí, kde sledoval prodící se davy. Hledal jen jednoho podezřelého člověka, někoho, kdo tu opakovaně působil: kapesního zloděje. Neměl absolutně žádné vodítko k pachatelově vzhledu jako například: přibližnou výšku, pohlaví ani přibližný popis. Nestačilo než sledovat dění. A ihned prozkoumat každého, kdo působil zvláštně. Nějakou dobu se to snášet dalo, ale prudké slunce a náročné soustředění mělo za následek rychlou bolest hlavy, přičemž pozvolna docházelo k prudkým ztrátám vody. V tu hodinu, kdy to nastalo, bylo slunce vysoko, ovšem bylo již po poledni. Davy se po poledním klidu opět rozproudily, ale lidí začalo pozvolnu ubývat. Seskočil tedy ze střechy, kde do té doby setrvával, věděl, že jsou krádeže hlášeny z většiny ve velkém ruchu, jen minimum v období klidu, které teď nastalo. Mířil do malé čajovny, poptat se, zdali mu nalejí vodu do již mnohokrát spravované lahve. Když obluhující kývnula, vrátila mu naplněnou lahev. Otočil se tedy Keiji na podpatku a vykročil zpět, odkud přišel. Po cestě si lahev připnul na opasek a vyšívaným látkovým kapesníkem si setřel písek z obličeje. Když vracel kapesník do kapsy kabátu, nic nenahmatal. Vyděsil se, poté mu ale došlo, že má přeci láhev na druhé straně. Natáhl tam tedy ruku a najednou... nic. Láhev byla pryč. Začal se rychle rozhlížet kolem sebe, bylo tam jen pár skupinek lidí, které aktivně komunikovali, nevypadalo to, že by si ho kdo všimnul. Všimnul si nohy, jejíž majitel směřoval nějakou menší uličkou pryč, byla to jediná možnost, kterou měl, tak se jí chytil. Doběhl k uličce, prudce zatočil a rozeběhl se za ženou, které patřila ona noha. Jakmile si ho všimnula, také se rozeběhla. Za běhu pila z lahve, kterou za sebe poté hodila, zřejmě z důvodu zpomalení naháněče. Velice rychle se blížila ke konci uličky, Keiji tedy přidal, byl už téměř u ní, když... zatočila. Keiji, který byl v té chvíli na plnou páru, neeokázal tak rychle zpomalit, rozbil se tedy v popelnici na rohu křižovatky. Když vstal, po ženě nebylo ani stopy. Rozhlédl se všude, krom nad sebe. Naštěstí byl na stěně budovy měký písek, ten se pod nohama ženy, šplhající po balkóncích a prádelních šňůrách nahoru, rozdrolil, spadl Keijimu na halvu, což ho přimělo pohlédnout na horu. Vyběhl po stěně za ženou, která se teď držela malého balkónku plného květináčů, doširoka se usmál a i když se žena snažila bránit sebevíc. Sundal ji, i když dodrápán a dvakrát kousnut dolů na zem. Provizorně jí svázal ruce drátem a vydal se s ní směrem k věznici.* //Tam už budou vědět co s ní.//
---: ---
Yukio: * Yukio zrovna skončil na Akademii a jde si klidně směrem domů. Oblečen je v --> ( odkaz » ). Dnes to byl celkem úspěšný den. Naučil se do Senseie na hodině Kawarimi no Jutsu a to celkem rychle a tak dostal i pochvalu za znalost v Ninjutsu. Ovšem jak prochází ulicemi tak se před zjeví dva kluci. Z nichž jeden je jeho spolužák a druhý je hned na první pohled starší. Podle toho jak je vysoký mu může být tak 14 let. Jsou v uličce, ve které nikdo není, takže je jasné že Yukio to musí vyřešit sám. *Ahoj prcku já jsem Wakimoto. Můj malej bráška řekl, že jsi ho udeřil je to pravda? *Při těch slovech ten velký kluk položí ruku na hlavu svého mladšího bratra, který se usmívá, protože předpokládá že Yukio dostane nakládačku. *Jak vidíš tak jsem Genin tak se radši připrav. *Yukio se ovšem jen usměje. *Heh a koho to má zajímat že jsi Genin. Kolik ti je 14? Nebo dokonce víc? Jsi Genin a to je, stále průměr no podívej se na mě je, teprve 10 a nejspíš budu brzo skládat Geninské Zkoušky. Heh až mě bude tak budu Chuunin a možná i ještě víc. * Wakimoto se naštval, protože ho to právě urazilo a rozeběhl se na Yukia. Yukio se připravil na to, že dostane rovnou pěstí, a proto se připravil na obranu ale místo toho jakmile se k němu Wakimoto dostal tak ho jednoduchým nízkým kopem podkopne. (Konoha Reppū). Yukio samozřejmě nemá nejmenší šanci se tomu ubránit a tak samozřejmě tvrdě dopadne na zem. Sykne bolestí a bolest na tu fakt zvyklí není. Ani se nestihne vzpamatovat a už ho Wakimoto otáčí na záda a sedne si na něj. Yukio je zasypán velkým množstvím pěstí rovnou do obličeje. Snaží se bránit, ale nic s touto situací nenadělá. *Au! Nech mě! To bolí, slez ze mě! *Snaží se na něj Yukio křičet ale nepřestává to. Nakonec rychle nahmatá na pravém boku pouzdro kde má Kunaie a jeden si vytáhne. *Brácho pozor! *Pokusí se Wakimota varovat jeho mladší bratr ale nemělo to cenu Wakimoto se momentálně vyřádil na Yukiovi ale ten ho prostě bodl Kunaiem z levé strany do boku. Kunai do něj zabodne velkou silou a následně ho vytáhne ven. Wakimoto vykřikne bolestí a seskočí z Yukia. Yukio tam leží s celým zakrváceným obličejem a bolí ho opravdu celý obličej. Dokonce mu z bolesti tečou slzy. *To si budu pamatovat! Jsi se mě pokusil zabít! *Křičí na Yukia Wakimoto a utíká pryč se svým mladším bráškou. Yukio tam leží asi dalších 8 minut. To se tam totiž objeví nějaký muž, a jakmile si všimne Yukia tak k němu přiběhne. *Chlapče jsi v pořádku? Vydrž, hned tu budu a seženu pomoc. *Ten muž následně zmizel a po chvilce se tam vrátil s policistou. Ten se u Yukia sehl a pozorně si prohlédl jeho zranění. *Ahoj neboj, se já se o tebe postarám. Odnesu tě do nemocnice. *Poté Yukio omdlel. Z nějakého důvodu to prostě nevydržel a omdlel. Když se probudil tak byl už v nemocnici a u jeho postele ležela jeho matka položená na jeho posteli. Držela ho celou dobu za ruku. Sice to nebylo tak hrozné, ale ona o něj měla opravdový strach. Yukio cítil jak má bolavý obličej a dokonce i že má monokly a dost velké. Ale uzdraví se brzo a až na dlouhou přednášku jeho matky o tom že má být opatrnější a že si má dávat pozor to bylo už dobré. Sice se ho policie zeptala, kdo ho takto zřídil a aby jim popsal situaci, ale on jim odpověděl jednoduchou odpovědí. *Mám to velmi mlhavé. Vím, že jsem šel domů, ale pak se tam někdo objevil zpoza rohu a zatáhl mě do uličky, kde mě takto zřídil. Ale jak vypadá, netuším. Neviděl jsem mu do tváře. Vím, že jsem ho bodl kunaiem když jsem se snažil bránit, ale víc si nepamatuji, omlouvám se. *Toto jim Yukio řekl a vyplatilo se to, protože od nich má aspoň už klid a to je to nejdůležitější. Navíc bratr toho Wakimota se Yukiovi obloukem vyhýbá a zdá se, že nikomu nic neřekl. Každopádně to vypadá, že má z Yukia strach. To je ale i celkem dobře protože bude mít tím pádem Yukio klid a nikdo ho nebude otravovat. *
KONEC: KONEC
Razoi: *Povzdychne si.* Tak ahoj. *Otočí sa a ide preč.* "Tss. To je nezodpovedný otec... Možno by som mal za ním zájsť a povedať mu nech sa viac stará o svoje decko..." *Nejde mu ešte do hlavy prečo by sa mal jej otec skrývať. A prečo ju dostal až do takej situácie že sama dcéra hľadá svojho otca.* "Prečo je to tak? Je za tím niečo viac? Alebo si iba dievča vymyslelo príbeh lebo sa chcelo porozprávať?..." *Nevie čo presne za tým stojí a svoj ďalší krok čo urobí si bude musieť premyslieť.*
Kyouko: *Jen si tak trochu zabručela, protože už ho podezřívala z toho, že mohl unést jejího otce.* "Odhadnout směr? Lže, určitě ví, kde je, ale nechce mi to říct, protože bych věděla, že ho unesl on! A zavřel ho někde, kde teď určitě bojuje o svůj život!" *Pomyslela si a jen kývla na Razoie.* Tak... Eeee... *Nevěděla co říci, ale prostě chtěla odejít pryč. Začala se bát toho, že by jí unesl taky, kdyby se vydala na útěk-*
Oprava-Razoi: *Nebol to Shinji ale Razoi.*
Shinji: Hmm...No to vieš. To sa proste veľmi komplikovane vysvetľuje. *Sám nevie ako by jej to mal povedať aby mu uverila alebo ho nepovažovala za blázna.* Nuž viem proste odhadnúť smer. Neviem presne určiť polohu alebo povedať ti ako sa nazýva miesto kde je ale vedel by som kadiaľ ísť ak by som ho chcel nájsť. *Pokúsi sa jej to vysvetliť.*
Kyouko: *Všimne si, jak zmizel jeho klon a uslyší ho. Lehce se otočí a protočí očima, jak kdyby čekala, že řekne nějakou srandu. Ale nebyla si tím jistá.* Ano, jak? *Zeptala se a koukala na Razoie.* "Najednou to ví, ale jak? To si jako až teď vzpomněl?" *Pomyslela si a pořád to nechápala.*
Razoi: *Stala sa jedna nezvyčajná vec. To svetielko čo poletovalo okolo Razoia v noci ho mohol tentoraz vidieť aj cez deň. Ale videl ho iba on a rozprávalo sa s ním.* "Hľadáš niekoho?" Jop pýtaš sa ako by si to nevedela. *Šepká jej Razoi. Vyzerá to trochu schizofrenicky pre ostatných ľudí, lebo pre ostatných vidieť ako sa Razoi rozpráva sám zo sebou s niečím neviditeľným.* "Prečo teda nenecháš mňa ti ukázať cestu?" Čo vieš mi povedať kde sa on nachádza? "Nie ale môžem ti ukázať smer." Ach...výborne. Skvelé! *Šepká jej ironicky.* To mi povieš až teraz? Veď budem za debila. Ale nevadí...*Otočí sa Kyouko.* Ryoko! *Zvolá na ňu a zruší klonov.* Počkaj... Na niečo som si spomenul. Asi viem ako nájsť tvojho otca. *Oznámi jej a čaká ako to na túto správu zareaguje.*
Kyouko: "To není jeho starost, jak to budu brát. Chci ho najít, ale chci ho najít sama. Nechci, aby ho našel někdo se mnou. Chtěla bych otci ukázat, že se dokážu o sebe postarat, že jsem silná a schopná se bránit a uvažovat samostatně. Ale to nemusí vědět.." *Pomyslela si a koukla na Razoie.* Tak se mějte. *Řekla, otočila se směrem, kde momentálně bydlí a šla. Nepotřebovala se bavit s tím klonem. Neměla už důvod. Měl jí jen doprovodit domů, zda tam není její strýc.*
Razoi: Okej, tak veľa šťastia. Inak na jednej strane hovoríš že je ti jedno či ti pomôžem alebo nie...Ale na druhej strane, ho chceš nájsť zo všetkých síl. *Pokrčí ramenami.* To sa trošku vylučuje. Ale nevadí. *Zloží pečať a vytvorí 2 kage bunshinov.* Tak ja teda pôjdem... *Skonštatuje a dá si ruky do vreciek. Jedného klona necháva aby ju odprevadil a druhého nech teda zájde na stanicu. Chystal sa odísť domov ale urobil len pár krokov a zastal lebo sa s ním hlave začal rozprávať zvláštny hlas...*
Kyouko: Pracuje tam jako zástupce zástupce ředitele... Pokud to chápete. Prostě je to zástupce toho zástupce ředitele. *Řekla pro vysvětlení, protože měl celkem divnou práci. Nad jeho nápadem jen kývla, i když se jí celkem nelíbily.* Tak, nenutím vás, aby jste ho hledal. To už bych chtěla moc. Navíc máte určitě svou práci. Proto by bylo lepší, když už vyrazím domů. Své klony, můžete poslat se mnou nebo i na tu stanici, je mi to jedno. Chci jen jedno. Najít svého otce... *Poslední větu řekla smutným hlasem.*
Razoi: A ak sa smiem spýtať čo robí na tej policajnej? Poslíčka? Alebo snáď je to zástupca riaditeľa? *Na chvíľu sa odmlčí.* S tou pomocou to bude ťažšie ako som si myslel. V tejto situácii nieje toho veľa čo by som mohol spraviť. Ale možno. Tak napríklad by som mohol poslať jedného klona na policajnú stanicu a bol by tam keby sa náhodou tvoj strýko objavil aby to po riešil a ďalšieho klona by som poslal s tebou aby ťa odprevadil domov. Predsa len aj tam by sa mohol objaviť. *Navrhne jej aby zistil čo si myslí ona o tomto nápade, pretože lepší tak narýchlo ešte nevymyslel.* Poprípade mi môžeš navrhnúť aj ďalšie miesta ktoré by si chcela aby som skontroloval...
Kyouko: Uhm, na policejní..? *Nějak nechápala, co na to mohla říci. Tak prostě řekla to, co měla hned na jazyku.* Doma nikoho nemám, momentálně jsem tam sama. I když to není zas domov.. Je to spíš strýcův domov a já tam jsem takový příživník. *Řekla a zvedla ramena. Nevěděla, jak jinak to říci, tak to prostě ze sebe řekla.* Strýc se jmenuje Naegi Makoto, kdybyste nevěděl. *Dodala ke konci.*
Razoi: Takže nevieš kde je strýko. No dobre... *Zamyslí sa nad tým celým.* "Snáď jej postupne nemiznú všetci členovia rodiny..." Uhm inak na akej stanici nebol? *Opýta sa lebo asi myslí policajnú ale čo ak nejakú inú?* "Druhá teória by mohla byť že si obaja zašli na pivo. A zabudli sa tam...Ale nie, v krčme by sa mohol jej otec zabudnúť na maximálne 3 dni. To by si ho už niekto všimol." *Uvažuje.* A máš niekoho teraz doma? *Spýta sa pre istotu aby bol objasnený zo situáciou. Postupne vymýšľa plán ale ešte nemá dostatok informácií.*
Kyouko: *Kývla, ale pak přišla na to, že neví, kde hledat strýce.* Uh, tak... To bude asi problém. Nevím, kde je strýc. Nebyl dnes na stanici, doma a ani jsem ho nikde neviděla... Takže je to takový menší problém, eh... *Řekla a nevěděla, co se teď bude dít. Samozřejmě měla radost, že jí chtěl Razoi pomoci, ale prostě strýc nebyl.* "Mně nic neříkal, kde bude ani tak... Takže kde je?" *Pomyslela si záhadně.*
Razoi: *Prikývol.* Tak dobre Ryoko. *Trochu mu je ľúto že sa prihovoril lebo mal aj lepšie veci na práci ale aspoň urobí dobrú vec. Predsa len nezvestná osoba je dosť závažná udalosť. A aj tak si potrebuje zlepšiť reputáciu nejakými dobrými skutkami aby sa zabudlo že ne misii vtedy dávno zlyhal.* Nuž zavedieš ma prosím ťa za niekým z tvojej rodiny s kým by som mohol aspoň na chvíľku prehovoriť?
Kyouko: "Razoi." *Řekla si jeho jméno v mysli, ale nemohla přijít na to, zda ho už slyšela.* "Slyšela... ne. Asi ne." *Pomyslela si a chtěla se taky představit.* Jmenuji se Ryoko. *Řekla falešné jméno, protože lidem prostě nedůvěřovala. Měla své vlastní zkušenosti. Dokonce to neznělo ani jako lež. Prostě to řekla tak, jak by řekla vlastní jméno. Už měla i nějaké zkušeností s lhaním, tak v tom je trošku dobrá.*
Razoi: Jááj. Ja som ešte nepredstavil? *Spýta sa a chytí za hlavu. Pár sekúnd rozmýšľa či zaklamať. Veľmi ho to láka. Ale nakoniec na to nevidí dôvod a nebude to robiť keďže niekto kto pôjde po ulici by ho mohol pozdraviť.* Strýko alebo ocko ťa mohli naučiť že ak chceš vedieť niekoho meno najlepšie je predstaviť sa ako prvý. Ale nevadí. Takže ja som Razoi teší ma mladé dievča. *Povie a čaká či sa aj ona predstaví.*
Kyouko: *Když ho poslouchala, tak i přemýšlela.* "Ten muž má nějaké vysoké postavení, když dokáže vyhlásit pátrání po celé Suně... Ale neznám ho, tak asi nebude mít zas tak velké postavení v Suně." *Pomyslí si a koukne na muže pořádně.* Když už jste tak dobrý, tak se chci zeptat. Mohla bych znát vaše jméno? *Zeptala se, protože chtěla vědět jeho jméno a podle toho vypátrat jeho pozici v Suně. Taková malá detektivka to byla. Ovšem ignorovala celou pomoc tím, že mu ani neřekla "děkuji".*
Razoi: Nepreháňaj. V podstate ani nič neurobím. Mohol by som si najprv pohovoriť s tvojim strýkom aby som si to overil a potom sa pôjdem spýtať na vyššie miesta? V najhoršom prípade sa môžem prihovoriť u svojich známych aby sa vyhlásilo pátranie po celej Sune a blízkom okolí. *Navrhne jej Razoi lebo mu to príde ako dobrý nápad.*
Kyouko: *Nevěděla jak má odpovědět na jeho otázky. Ona sama to s policií řešila, ale nic jí neřekli. Asi kvůli tomu, že je dítě? Kdo ví.* Tak to jste hodný, že mi aspoň tak pomůžete. Moc si toho vážím, že mi aspoň někdo jako vy pomůže. Kéž by bylo víc lidí jako vy. "Neznělo to až moc vlezle? Nesmím být zas tak vlezlá k cizím lidem. Ani ho neznám, ale chce mi pomoct. Tak co si mám myslet?" *Pomyslí si celkem zmateně, protože ona lidem nevěří. Měla vlastní důvody, proč lidem nevěřit, ale ty skrývala v sobě.*
Razoi: Aha, ani nevieš či nejakých mal. *Zopakuje si to sám pre seba.* A potom kto ho platil? Od koho dostával plat? Lebo predpokladám že od pacientov asi nie. No si teda v blbej situácii. Ja ti asi veľmi nemôžem pomôcť. Neviem kde by mohol byť. Jediné čo môžem je sa spýtať polície alebo nejakých ďalších ľudí či o tom niečo nevedia. *Skonštatuje nakoniec Razoi. Nevie si predstaviť ako inak pomôcť alebo čo iné by mohol urobiť.*
Kyouko: Strýc u kterého bydlím nic neví. Prý že se o to nemám starat a on to vyřeší, ale nic proto nedělá. "Šéfové... Ani nevím, zda nějaké měl. Spíš si šéfoval sám sobě." *Pomyslí si nejistě a pokračuje v odpovídání.* Šéfy jsem nějak nemohla sehnat. Spíš ani nevím, zda nějaké měl. *Řekne a pokrčí rameny.* Stejně by to dopadlo tak, jak vždycky. Nikdo prostě o něm neví... Jakoby se vypařil.
Razoi: Tak to je naozaj zvláštne. *Zamyslí sa znovu nad tým. Predsa len ľudia by sa nemali len tak strácať.* Nuž ani polícia? Ak hi nikto nevidel mala by sa tým zaoberať... A čo napríklad jeho nadriadený? No nevieš kto je jeho šéf alebo pod koho spadá? Ten už len bude musieť niečo vedieť. A ak nie tak musí byť fakt dobre skrytý. *Skonštatuje nakoniec. Nepremýšľa o najhoršom ale nakoniec z toho môže byť väčší problém ako sa mu na prvý pohľad zdal.*
Kyouko: *Rychle si zapamatovala jeho otázky, nebylo to pro ní těžké. Kývla a začala odpovídat postupně.* Ano, je to můj otec a zmizel tak, že ho prostě není. Byla jsem už v nemocnici, ale nebyl tam. Někteří jeho spolupracovníci říkali, že neví kde je. *Na otázku o matce nevěděla, co odpovědět. Sama jí neznala. Nevěděla jak vypadá, ani jak se jmenuje.* Matka. Ta je... dejme tomu mimo dění. *Řekla, i když nejistě.* A jak dlouho? To už je pár týdnů pryč a nikdo s tím nic nedělá. A to mi vadí... Jako by se o něj nikdo krom mě nezajímal. *Řekla a koukla na lidi, kteří chodili okolo.*
Razoi: Prepáč asi som ťa trochu zamotal svojimi slovami. Je to tak osobne som ho nestretol ale počul som o ňom, takže viem asi koho myslíš. Takže to je tvoj otec? Čo tým myslíš že zmizol? Skúsila si za ním ísť do práce či tam nieje? A čo tvoja mamka? A ako dlho už je zmiznutý? *Nechcel sa do toho starať ale spýta sa nakoniec veď predsa ak je nejaká osoba nezvestná treba sa tým zaoberať.*
Kyouko: *Vyslechla si ho a tak trochu nechápala ty jeho první věty. Ale to nevadilo. Jen otočila očima dokola, jako by jí to tak trochu vadilo. Hned na to mu už ale odpověděla na jeho otázku.* Tak... Předem je to můj otec. Jin Kirigiri. A ztratil se... Zmizel nebo přeberte si to jak chcete, ale on už tu prostě není. Není mrtvý, protože bych to poznala. "Nesmí být mrtvý..." A nikdo neví, kde je. Zkoušela jsem příbuzné a další lidi, kteří ho znali, ale oni prostě nevědí kde je. Tak ho hledám sama. *Poslední větu řekla s velkým sebevědomím.*
Razoi: Jááj! *Zvolá ako keby sa mu práve ten muž vybavil v hlave.* Už asi viem o kom hovoríš. Tak presne tohto nepoznám. *Trochu si upraví strapaté vlasy a hovorí ďalej.* Ale viem o kom hovoríš. Čo od neho vlastne potrebuješ alebo prečo sa na neho pýtaš? *Spýta sa keďže netušil prečo sa tohto muža toto dievča pýta. Trochu sa zamyslel ako niekto zvláda povolanie patologa a vyslanca. Predsa len patolog pracuje iba s mŕtvymi pohybuje sa okolo mŕtvych a zisťuje prečo sú mŕtvy. Čo oproti tomu vyslanec chodí medzi živých a rieši úplne iné veci...*
Kyouko: *Měla radost, že by ho mohl poznat. Ovšem vidět to na ní nešlo. Jen kývla na znak radosti. Na otázku povolání si nebyla moc jistá. Věděla, že byl patolog, ale to druhé se jí nemohlo vybavit.* Byl patolog... "Velvyslanec... policista..." a Vyslanec! *Řekla, když si vzpomněla na jeho druhé povolání. Její otec měl dvě povolání, protože chtěl vydělávat dost ryo, aby si mohli dovolit bydlet v luxusu. Takový ambiciózní otec to byl.* Takže... znáte ho? *Zeptala se a koukala se na muže. Ruce si dala za záda, ve kterých měla i deník a boty, které pořád neměla na sobě.*
Razoi: *Myslel si že ju svojím napoly vymysleným príbehom dostatočne u nudil aby stratil jej záujem úplne. Ale zdá sa že tu ide aj o niečo úplne iné.* Jin?...Jin hovoríš? Za svoj život som stretol 2 ľudí čo sa tak volali ale to už bolo dávno s jedným som dokonca aj pracoval. Ale ani neviem či to bolo ich pravé meno. Neviem nedarí sa mi vybaviť nikoho s takým priezviskom... Vlastne ani priezviska si zvyčajne nezapamätávam. Prepáč asi ho nepoznám ale nevieš mi povedať čím sa živil? Tým pádom by sa možno asi dalo niečo zistiť.
Kyouko: *Poslechne se jeho srdce dojemný příběh a opět svou tvář vrátí do chladného výrazu.* Tak to se omlouvám, když vás vrátila do dětských vzpomínek, ale nemusíte hned utíkat. *Řekne a koukne na něho. Byla inteligentní, tak možná pochopila, že mu to bylo nevhodné říkat. Ovšem dostala nápad, mohl znát jejího otce. Mohl o něm něco vědět, co zrovna ona nevěděla. Tak se musela ihned zeptat.* Um, pane, neznáte Jina Kirigiriho? *Jin Kirigiri byl od Kyouko Kirigiri otec, který se před pár týdny ztratil, jako by zmizel. Nikdo o něm ani o tom, kde se momentálně vyskytuje nic neví. Proto se ho rozhodla Kyouko najít za každou cenu!*
Razoi: Jasné v pohode. *Pokrčí ramenami akoby sa nič nedialo.* Veď aj ja som v tvojom veku chodil bosý do akadémie. Nemali sme peniaze na topánky a mal som iba jedne jediné tak som chodil bosý do akadémie aby sa nezničili a obul som si ich v škole. No nevadí asi ťa to aj tak nezaujíma. Sú to len historky starého uja. Tak čau. *Zakýval jej a prešiel okolo nej. Nečakal žeby mal od nej nejaký záujem keďže deti sa o Razoia vôbec nezaujímali.*
Kyouko: *Když si tak chodila, tak slyšela otázku nějakého muže. Zastavila se, podívala se na něj a až pak mu odpověděla.* Jo, mohla bych, ale ten písek je tak pohodlný. Mohl byste to zkusit taky, možná by vám to třeba prospělo, co vy víte... *Řekla a pak jen zvedla rameny. Toho muže neznala, tak zatím mu odpovídala tak, jak se jí líbí. Koukla mu pak do očí, kde se udivila. Šlo poznat, že náhle z chladného výrazu měla překvapenou tvář.* "Tyrkysové oči? Je to tyrkysová, ne?!" *Pomyslela si překvapeně, protože se jí moc, ale vážně moc líbili oči od toho muže.*
Razoi: *Nakoniec to nebolo 10 minút ani 5 ale iba 3! Už sa mu totiž samému nechcelo vyhrievať na slnku. Schádzal pomaly a opatrne z budovy a rozmýšľal čo bude robiť.* "Dám si sprchu hneď? Alebo pôjdem sa ešte predtým pozrieť do akadémie či im netreba s niečím pomôcť ako minule? Deti sú otravné ale bol tam jeden chlapec čo vyzeral inteligentne." *Rozmýšľal Razoi počas schádzania.* "A možno by som mal spraviť nejaký dobročinný koncert s mojou a-kapelou. Už dlhšie žiaden nebol..." *Rozhoduje sa čo skôr a popritom kráča námestím. Zastaví sa keď uvidí nie obuté dievča.* Nechceš si obuť tie topánky? *Spýta sa jej keď je nablízku a vidí že nieje to tak žeby žiadne nemala len ich nosí v rukách.*
Kyouko: "Nic. Pořád nic... Jen mě bolí čelo." *Pomyslí si a přestane dělat tu akci. Ruce si položí na stehna a pak jen vyskočí z kamene na písek. Sundá si své boty a dá si je do levé ruky, protože v pravé má deník. Měla v plánu se tu jen tak porozhlédnout a nabrat tak na sebe nějakou tu pozornost, aby zjistila, co si o ní lidé budou myslet, když nemá na sobě boty a chodí jak rebel! Ale lidí je tam dost a vypadají zaneprázdněně, tak si jí všimlo jen pár lidí a stejně jí ignorovali. Ale ona chodila dál boso, jako by jí to ani nevadilo.*
Razoi: "Ako dlho sa tu budeš ešte vyhrievať?" *Pýta sa Hachibi Razoia.* "Pokým naprší a uschne...Pracoval som včera aj predvčerom a dni predtým som iba trénoval. Doprajme si trochu relaxu..." *Hachibi si vzdychne a hovorí mu.* "Nemusíš sa hneď urážať. Ja som len radšej blízko vody a najradšej priamo v nej..." *Ukončia túto konverzáciu ktorá stráca zmysel.* "Tak ešte aspoň 10 minút a pôjdem robiť niečo užitočnejšie." *Pomyslí si a pomaly zaspáva.*
Kyouko: *Koukala, koukala a pořád koukala kolem. Jakoby se ztratila, ale to ne. Spíš začala být nervní z toho, že tu prostě nic není. Prozkoumala už skoro "polovinu" Sunagakure a nic o zmizení otce nenašla. Jakoby se prostě vypařil. Otevřela si tedy deník a pomocí propisky, která byla v něm začala do něho psát.* "Dneska... Náměstí. Nic nového tady. Žádné stopy, podezření, či nějaké důkazy nebo nápovědy... Je zbytečné se ptát lidí na mého otce, stejně ho neznají..." *Napsala, když si to ještě říkala v hlavě. Po tom do deníku uložila propisku a deník zavřela. Nakonec si dala dlaně na obličej a masírovala si čelo. Chtěla vědět, zda jí to zvýší objem krve v mozku, aby nabrala další vědomosti.*
Razoi: *Mal chvíľu voľno tak kráčal námestím. Pútal väčšiu pozornosť ako obvykle keďže už takmer každý v Sune vedel že je zasnúbený s Ukitou. Každý to bral inak niekto mu gratuloval iný ho za chrbtom ohováral.* "Mal som si zobrať prestrojenie..." *Pomyslel si keďže ho každých 100 metrov niekto zastavil čo zo začiatku bola sranda ale potom to začalo byť otravné. Vyskočil teda na strechu jednej z vyšších budov kde si sám ľahol a opaľoval sa na slnku. Sem tam vďaka tomu že má vynikajúci sluch počul čo si o ňom ľudia povrávajú keď už tam nieje. Ale nemal z toho hnev. Bral to seba-reflexiu. Oči sa mu na slnku zatvárali a takmer spal.*
Kyouko: *Procházela se po vesnici až narazila na náměstí. Měla na sobě své šaty a v ruce držela deník, do kterého si zapisovala informace. Když byla už nějak ve středu náměstí, tak si sedla na jeden kámen. Byla v tureckém sedu a deník měla na stehnu. Dívala se kolem, protože chtěla zjistit další informace o jejím otci, který z nějakého důvodu zmizel, ale kdo ví, zda ten důvod najde tady.*
---: ---
Keiji Michio: *Stojí před velkým domem hned na náměstí a střídavě se dívá na dům a na svitek.*//Ah... takže zřejmě tady.//Dojde ke dveřím, zaklepe. Otevře mu žena s vysokým účesem v hedvábných šatech. Zeptá se.*Ty jdeš dohlížet na mého synka? Tak pojď.*Přeměří si Keijiho pohledem. Žena ho dovede přes enormě dlouhou chodbu až do kuchyně, kde čeká prostorově výraznější muž a sotva čtyřleté dítě.*Napsala jsem ti co máš udělat. Tak, můžeme jít.*Ukáže žena na papír položený na lesklé kamenné lince a i s mužem odejdou z místnosti. Po chvíli jde slyšet zabouchnutí dveří. Keiji se nakloní nad dítě a mákne po papíru. Začne si z papíru číst. Zarazí se, když přečte: ,,Pozor ať se nepořeže!". V té chvíli se Keiji podívá po místnosti a až teď mu dojde, že je plná různorodých nožů. Podívá se na dítě, ovšem zděšeně vyjekne v zijštění, že tam žádné dítě není.*//Kde je? Jak? Jak mohlo takhle zmizet?//*Škubne sebou dozadu, když zaslechne dětský smích a rychle se za ním rozběhne. V chodbě se rozhlělédne do stran, a když dítě zahlédne rozběhne se k němu. Zatočí do místnosti za dítětem, kde je lapí a vezme ssebou zpět do kuchyně. Udělá mu jídlo podle návodu, udržuje dítě pod neustálou kontrolou. Jeho soustředení je téměř hmatatelné. Poté co dítě pracně nakrmí, ho dá spát. Pozoruje ho dlouhé hodiny, a když se jeho rodiče konečně ráno vrátí a dítě převezmou. Dopotácí se vyčerpaně domů.*//Odevzdání mise ještě chvíli počká.//
---: ---
Asuna: *Asuna se usmivala jak koukala na masarua ale jen pro efekt udelala uraženou.*pche jenom se vytahuješ.*řekla uraženým hlasem ale nemyslela to vážne přeci jenom na něj nemohla bejt naštvaná. Pak se koukla masaruovi do očí a šla pomalu k němu a obejmula ho.*jsem ráda že tě mám.*řekla mile a přitulila se k němu ještě víc.*
Masaru: *Užíval si její usměv, i její radost.* "Vypadá spokojeně. To je dobře." *Pomyslel si Masaru když ji houpal. Ve vteřině, kdy na ni nekoukal, a rozhlížel se kolem, ale pořad houpal, ucítil, že je houpačka lehčí, už na ni nesedí. Rychle se kouknul jak to, aby se náhodou nestalo něco Asuně. Uviděl ji ještě ve vzduchu a trochu se zděsil. Když ale viděl že padá na nohy, tak si pomyslel že to tak asi plánovala.* Dokážu, a ještě líp. *Řekl a vyplázl na ni jazyk.* Sleduj mě. *Dodal, zastavil si houpačku a začal se houpat. Houpal se nejdřív málo a čekal, jestli ho taky bude houpat. Jak se tak houpal, občas po ni pokoukl a usmál se. Nakonec, když si myslel že to stačí, vyskočil z houpačky, ve vzduchu udělal salto v zad a dopadl na zem s rostaženýma rukama.* Tadá! *Dodal když dopadl pak se otočil na Asunu a usmál se na ni.* Tak co ty na to? *Zeptal se s tim nejokouzlivějšim usměvem co dovedl, aby si nemyslela nic špatnýho.*
Asuna: *Jen pocítila trošku pevnější stisk od masarua a najednou se rozběhl.*\"sakra jak blbnout? kam tak běží.\"*pomyslela si a uvědomila si že jsou u hřiště.*\"uz chápu.\"*usmala se když běžela když tam doběhli tak se chvilku rozhlížel ale pak se usmál a vzal ji k houpačce a asuna jen šla za ním a usmívala se když byly skoro u ní tak ji vzal do náručí a položil ji na houpačku a začal ji houpat. Asuna se jen smála a užívala si to houpání.*\"opravdu úžasný den to je.\"po chvilce houpání si všímá že je u té stejné houpačky kde ji skoro uro zabil ale i tak se neprestala smát aby to masaruovi nebylo divné.*\"i tobě se pomstím uro neboj se. Ale už budu mít jen pozitivní myšlenky.\"*smala se dal a dal se houpala po chvilce houpání když byla už trošku víš tak vyskočila a dopadla na obě nohy pak se otočila na masarua.*to nedokážeš co??*rekla tak tak trochu chladným hlasem ale zase se usmála šla k houpačce co se jen tak houpala a zastavila ji.*ted si na řadě ty.*rekla už o něco příjemnějším hlasem a čekala na masarua až si sedne.*\"doufam že si nebude myslet nic špatného.\"
Masaru: *Líbil se jí její usměv. Nic hezčího snad ještě nikdy neviděl. Její poznámka, že se bude už jen usmívat ho opravdu potěšila.* "To je dobře." Pomyslel si jen, aby si nepřipadal moc vlezle.* "Neví kam jdem? Tak proč řikala že mě někam veme?" Chvilku přemýšlel, ale když řekla, že pujdem kam bude chtít on, trochu se zarazil... Na chvilku.. Když ale procházeli kolem toho hřiště, Masara hned napadlo, co budou dělat.* Tak jo, co chci já. *Chytl Asunu o trochu pevněji za ruku a rozeběhl se na to hřiště.* Zablbneme si trochu. *Řekl když už byly skoro na hřišti. Když doběhli na hřiště, rozhlížel se, co nejdřív. Pak se s usměvem otočil na asunu a šli směrem k houpačce. Kousek před houpačkou ji vzal do náručí a opatrně ji na tu houpačku položil. Pak si stoupl za ni a začal jí houpat.* "Snad si nebude myslet nic špatnýho, jen chci aby myslela na něco veselejšího pořád." *Pomyslel si s trochu zamyšleným výrazem.*
Asuna: *celou cestu se usmívala protože ji řekl že ji sluší úsměv.*dekuju od teď se budu jen usmívat.*a s úsměvese nana něj koukla.*"jeste přesně nevím kam jdeme."ještě nevím jen tak se procházíme ale mužem si jít někam sednout do stínu protože je přeci jen velké teplo.*rekla s úsměvem na tváři a držela ho stále za ruku.*"stále nevím co delat abych ho nenudila nevím jestli chce chodit nebo sedět."takže je to na tobě co chceš dělat jestli si chceš sednout tak řekni nebudu tě nikde tahat.*rikala s úsměvem a koukala na masika.*
Masaru: *Když se zvedala, měla takovej divnej pohled. Jako by se jí vůbec nikam nechtělo. Myslel si že jí do něčeho nutí, a to nechtěl. Než jí ale něco řekl, zeptala se kam pujdou.* "Tak přece je ráda že někam jdem." *Zas ale nestihl nic říct, popadla ho za ruku a šli. Nevěděl kam jdou a chvilku mu to bylo jedno, jen si užíval doteky Asuny a její přítomnost.* "Tohle jsou opravdu krásně prožité chvíle. Jsem rád že už neni smutná." Ten usměv ti sluší víc než slzy. *Řekl jí a usmál se na ni.* A kam teda jdeme? *Zeptal se zvídavě aby nebylo takový nepříjemný ticho.*
Asuna: Moc nechápala proč se zvedl ze země a podával ji ruku.*"emm asi chce někam jít ale mě se nikam nechce ale když už tak někam půjdem no."*podala mu ruku a vstala ze země.*tak kam půjdem?*rekla s úsměvem.*a nebo víš co já zařídím kam půjdem.*rekla a držela ho za ruku a šla směrem ke hřišti.*"teď si bude myslet ze jsem malá holka jestli pozná že jsem ke hřišti ale jen kolem něj ale to ho nemusí napadnout."*pomysli si a potichu povzdychne.*"chtělo by to zase nějakou zábavu ale hlavně že jsem s tebou masaru."*koukne se na něj s úsměvem a jen mlčky jde s masaruem za ruku.*
Masaru: *Vypadala docela nechápavě, přemýšlel, co jí asi tak probíhá hlavou.* "Asi se jé nechce nikam? Nebo mě neposlouchala? Urazila se na mě?" *Masarovi proběhlo v hlavě spousta myšlenek v tu chvíli a neměl nejmenší ponětí, která je ta správná. Ve chvíli, kdy promluvila a nakonec souhlasila, všechny tyhle myšlenky zmizeli.* "Doufal sem, že ji nikam nebude chtít. Ach jo." *Pomyslel si, ale pořád se usmíval, aby nenabrala žádný podezření. Sundal tedy ze sebe Asunu a zvednul se. Postavil se před ní, nabídl ji ruku a pověděl.* Tak pojď půjdeme se projít. *Stál tam před ní s úsměvem a s nastavenou rukou, aby ji pomohl ze země.*
Asuna: *Byla ráda že malá masarua u sebe a měla u sebe a že ho mohla objímat ale nějak nedávala pozor a nějak nevnímala.*"snad už to bude jenom lepší už se nesmí stát nic hrozného jinak bych to nedala."*pomysli si a jen něco zaslechne a Masaru ji kouká do očí.*"co říkal?? sakra měla jsem dávat větší pozor emm co odpověďet?"*kouka na něj dost nechapavym obličejem.*emmm dobře.*rekla nejistě protože nevěděla co řekl.*"sakra doufám že se neurazí nebo něco."*porad má nechapavy výraz ale usmeje se a čeká co se stane.*
Masaru: *Když ji to řekl, ulevilo se mu. Pozoroval nebe, když mu asaru pověděla, že nikdy nebude dost silná.* Zvládneme to, spolu to zvládneme určitě. Budem trénovat a dokážeme všechno. Udělám pro to cokoliv bude potřeba.. Věř mi. *Řekl a z jeho hlasu bylo poznat, že to myslel vážně. Věřil, že Doreiku by byl rád, kdyby věděl, že na ni dá pozor zrovna Masaru.* "Už niikdy nenechám zavraždit nikoho, koho znám... Obzvlášť né tebe." *Pomyslel si a zadíval se s usměvem asuně do očí.* "K veselejšímu tématu?" *Vůbec nevěděl, co jí v tuhle chvíli má říct..Čím by ji měl rozveselit. Rychle se snažil něco vymyslet. Ale ani ji nechtěl vidět už víc takhle smutnou.* "Trénovat teď nemužeme. Kdyby sme se šli projít, tak by sme se o tom zas začali bavit? Ale třeba by se naskytlo i něco lepšího, o čem by sme se mohli bavit." *Ještě chvilku přemýšlel a pak se rozhodl. I když byl docela utahaný.* Tak pojď, pujdeme se projít. *Řekl při pohledu do jejích očí a doufal, že ráda pujde.*
Asuna: *Když ji řekl že ho taky miluje tak se jí strašně moc ulevilo že to nemyslí jen ze srandy.*"verim mu a věřit mu budu."budem se chránit?i když to nedokážu?nemůžu tě ochránit protože to nedokážu.*rekne smutným hlasem a objímá ho dal.*"nedokážu to nikdy tě nedokážu ochránit můžu být silná jak chci ale stejně to nedokážu."*pomysli si.*prejdem k trochu veselejsimu téma prosím??*a koukne se mu do očí.*"musim přejít na jiné myšlenky když jsem sním ale nevím co delat."*po chvilce se mu diváni do očí se koukne na nebe.*"krasna opravdu krásná obloha."*pousmeje se a zase se masaruovi zadíva do očí.*
Masaru: *Nevadí mu že nic neřiká, doufá že se s ním cítí líp, než předtím. Když ho viděla se slzou která mu tekla po tváři, otřel ji rukou* Já vím. *Řekl a trochu se zsrazil nad tím co uslišel hned potom.* "miluje mě? To sem ještě sand nikdy neslišel." Já tebe taky. *Pošeptal ji zpátky, když se k ní taky naklonil a políbil ji. Pak jí k sobě přimáčkl a dodal.* Ochráníme jeden druhého. Budem trénovat spolu a jednou... Jednou ho najdem a zabijem ho společně. *Dodá a zadívá se zas na oblohu.*
Asuna: *nedávala nějak moc pozor co masaru říkal tak na to neodpověděla a jen tiše ho objímala když se na něj koukla tak koukal do nebe a tekla mu slza.*neboj bude to v pořádku.*rekla a do ucha mu zašeptala.*asi tě miluju.*\"je to Možný? takový pocit jsem měla u doreika než umřel.\"*pri téhle myšlence ji zase ji trošku tekly slzy.*\"naposled když sem tohle cítila tak umřel.\"bude to v pořádku nic se nestane protože tě ochra....*nedorekla to protože si vzpomněla že to řekla i doreikovi tak ho jen chytla pevněji.*\"nedopustim aby se to opakovalo stanu se silnější.\"*otre si slzy a pritiskne se víc k masaruovi.*
Masaru: *Když poslouchal, co všechno se stalo s Doreikem, co všechno musel protrpět. Byl víc a víc naštvanej. Nemohl uvěřit, proč zrovna jemu někdo něco takového.* "Suzuya... Tohle jméno nikdy nezapomenu." *Podíval se na nebe a řekl.* Doreiku byl můj první přítel. Slibuju ti, že s tebou půjdu kamkoliv. Zesílim a zabijem Suzuyu spolu. Neodpustim mu to. *Polibek který dostal byl uplně jiný, než který dostal předtím. Byl něžnější, i když si Masaru myslel, že něžnější než ten co dostal předtím, už bejt nemuže. Usmál se na na ní a přitiskl jí k sobě ještě víc.* Už bude jen líp, slibuju ti to. *Řekl a zadíval se do nebe. Když si myslel mu Asuna nevidí do obličeje, ukápl slzu.*
Asuna: ano Doreiku je mrtvej viděla jsem jak mu probodl tyč hlavou a jsem tam jen stala a nemohla jsem nic dělat rekla jsem mu ze ho ochranim ale byly to jen slova které jsem nedokázala splnit.*říká s brekem ale Masaru ji utrel slzy a pevneji ji objal.*proto se stanu silnější a zabiju Suzuyu vlastníma rukama abych pomstila doreika.*rekne už trošku klidnějším ale temnejsim hlasem.*slib mi jen jednu věc že budeš vždycky semnou ať se stane cokoliv a půjdeš semnou kamkoliv moc prosím.*rekne se slzami a snaží se rukama aby ji lehce povolil pak se mu podívá do tváře a políbí ho.*"promin doreiku za všechno se omlouvám a přísahám že udělám cokoliv jen abych tě pomstila."*přestane a znovu ho silně obejme.*
Masaru: *Byl rád že se nikam nechce, taky se mu nechtělo, ale pořád byl smutnej, protože Asuna brečela.* "Doufám že mi poví co se stalo, chci jí pomoct." *Když zvedla hlavu, trošku ji odstrčil, aby mohla mezi nima protáhnout ruce a otřít si oči, pořád ji ale obímal.* Suzuya Juuzou. *Řekl potichu.* "To jméno mi nic neříká." *A dál mlčel, když najedou zaslech jméno, které znal.* "Do-Doreiku!" *Pomyslel si* Doreiku je mrtvej?! *Řekl z děsivim výrazem ve tváři. Nevěděl co víc říct. Tak Asunu ještě víc přimáčkl.* Ano, slíbim ti co budeš chtít. *Řekl, snažil se být silnej a utřel Asuně slzu ze tváře.*
Asuna: Ne nikam se mi nechce.*rekne smutným hlasem a pritiskne ho ještě silněji.*"nevim zda je Dobry to mu to říkat ani ho neznám ale zase mám ho ráda možná trochu víc jak ráda."*pomysli si a utre si oči.*chci zesílit kvůli jedné věci abych zabila jistého může jeho jméno je Suzuya Juuzou.*rekne to i když to není pro ni lehké ale pokračuje dál.*zabil jednoho kluka kterého jsem milovala jmenoval se doreiku a zabil ho přímo predemnou a já jsem nic nemohla udělat takže jsem jen koukala.*rika s pláčem a pořád ho pevně objímá.*"ani nevím proč jsem mu to řekla."slibis mi něco prosím.*rekne a u začne si utírat slzy.*
Masaru: *Byl rád, že už si neodesdla dál, a zůstala, když se Masaru přiblížil. Seděl vedle ní a užíval si tenhle okamžik, přál si, aby to nikdy neskončilo.* Budem si užívat tenhle krásnej den, jestli chceš mužeme se jít projít. *Řekl s úšměvem ale nehejbal se, doufal tedy, a i si myslel, že ani ona nebude nikam chtít jít. Stále se díval na nebe. Najednou se otočil a koukl na Asunu, v tu chvíli jí po tváři stekla slza, otočila se a objala ho. Masarovi přeběhl mráz po zádech. Nevěděl co má říct, nebo udělat.* Co je? Co se stalo? Proč pláčeš? *Zeptal se a vůbec nevěděl co dělat. Tak ji jen obejmul a přitiskl ji k sobě víc*
Asuna: *masaru se začal cervenat.*"hmm takhle jsem nečekala že to bude ale docela se mi líbí."*Když si odsedla tak si k ní přišel a dal jí ruku kolem ramen.*"takze já se stydět už nemusím ale vypadato že on trošku jo a to je to roztomilý na něm on je roztomilej celej."*usmeje se a kouká na něj s úsměvem.*tak teď tu Budem jenom sedět a dělat že se nic neděje nebo jak?*zase se usmeje.*"takhle jsem se naposledy cítila s doreikem nez ho Suzuya predemnou zabil."*kdyz si vzpomněla jak viděla doreikovu smrt tak ji začnou téct slzy nakloní se k masaurovi a obejmeho.*
Masaru: *Seděl a sledoval Asunu, co bude dělat.* "Nic nedělá, to sem asi dělat neměl. Co teď asi tak udělá? Dostanu tu facku? Nebo odsud uteče." *Bál se co bude dál, ale nechtěl už nic dělat, aby to ještě víc nezkazil. Pořád se nic nestalo, tak už začal přemejšlet, že odejde, aby se víc neztrapnil. Najednou se Asuna přisunula blíž a dala mu taky pusu. Pomalejší, a nejspíš i hezčí než dal on jí. Přece jen, on nevěděl jestli jí to nebude vadit. Když dostal polibek taky se začervenal. Počkal až si odesdne a přisedl si k ní blíž. Dal jí ruku kolem ramen a opřel se o strom.* Jo, bylo to od hodně hezčí. *Řekl s úsměvem a koukl na nebe*
Asuna: *chvilku se nic neděje a jen tak na sebe koukají.*"co dál nevím co delat a on taky určitě ne je to taková blbá chvíle ve který nevím co delat."*jen koukají a nic neříkají když se Asuna chystá něco říct tak na ni promluví dá ji ruku z tváře a dá ji rychlou pusu a odsedne si dal.*"sakra to bylo rychlý to jsem ani nečekala."zcervena a kouká na něj přisedne si blíž a naklání se a dává mu polibek.*"takhle to má být ty trdlo."*přestane ho líbat a tentokrát si odsedne dal líbat a beze slov se na něj kouká.*
Masaru: *Ucítil jemný dotek na tváři, pak zvedl hlavu a viděl že ho Asuna drží za tvář a říká, že je vše v pořádku. Když ji viděl takhle z blízka, a kooukal se jí přímo do očí, přišla mu ještě hezčí než kdykoliv předtím, když se na ní zahladěl. Chvilku sna sebe jen tak koukali.* "Mám to udělat? Co když se ale urazí a odejde? Nebo mi dá facku?" *Přemýšlel co dál, když už si myslel, že se už dlouho nic neděje, tak řekne.* Máš moc krásný oči. *Usmál se. Potom jí dal ruku dolu a dal jí rychle pusu, pak si zas odsedl dál od ní, aby mu moc neublížila.*
Asuna: *Když masaru vyletěl tak se asunu zasmála přišlo ji to trošku vtipný.*"je sním docela zábava když neví co se děje."*pak sklonil hlavu a omlouval se jí asuna natáhla ruku a položila mu ji na tvář a nasmerovala ji tak aby ji koukal do očí.*to vůbec nevadí nemusíš se omlouvat opravdu se nic nestalo.*"em je tak roztomilý."*zase se usmeje a kouká mu přímo do očí ruku má pořád na jeho tváří aby zase neuhnul s pohledem.*
Masaru: *To hlazení ve vlasech bylo tak příjemný, že Masaru i když nechtěl, tak usnul. otázku, jestli tady usne nebo ne, už opravdu neslyšel. Byl na pokraji spánku, jenže už nevnímal čas, takže ani netušil, že vlastně žádnej čas neutekl. Cvrnknutí do čela ho ale probudilo, a trochu sebou škubl. Až po posledním cvrnknutí do čela vyletěl z lehu do sedu, chytl si čelo a zmateně se rozhlížel.* Co jel?! Co se stalo?! Kde to jsem?! *Potom se otočil a viděl, že Asuna tam pořád sedí. Jakmile ji uviděl sklonil smutně hlavu a dodal.* Omlouvám se, nechtěl jsem usnout, moc mě to mrzí. *Tak se styděl, že se na ni bál podívat, tak koukal sklopenýma očima na do země.*
Asuna: *Když ho hladila tak chvilku dělal nějaké zvuky a asune to přišlo strašně moc roztomilý když ji řekl že se mu líbí tak ji to docela překvapilo a začal se trošku cervenat.*"dneska se ten den opravdu povedl."*pomysli si A usmeje se.*nechceš mi tady usnout že ne? a ani usnout nesmíš když jsem tu já.*a cvrnkne mu do čela aby neusnul.*"opravdu rád spí ale nebude nenechám ho."*zacne ho zase cvrntkat do čela a usmiva se.*dneska spát rozhodně nebudeš hezky si mě všimej."no to sem neměla říkat ale co aspoň bude pozornost nějaká aspoň doufám."
Masaru: *Masaru už zas skoro usnul, když ucítil cosi ve svých vlasech. Ale nezděsil se, nic nedělal, jen přemýšlel co by to tak asi mohlo být. nakonec přišel s tím, že by to mohla být Asuna, tak jen lehce pootevřel jedno oko, a koukl nahoru. Měl pravdu, byla to Ona. Pak oko zas zavřel a usmál ještě víc. Chvilku dokonce vydával zvuky jako kočka když přede.* Ne, opravdu mi to nevadí, naopak, moc se mi to líbí, jako ty. Ty se mi taky líbíš. *Řekl už v skoro v polospánku.* Ještě bych tady zůstal, není vůbec kam spěchat.
Asuna: *asuna v klidu sedí se zavřenýma očima když v tom cejti něco na nohou tak je otevře a Masaru ji dal hlavu na nohy.*"jej tak to jsem teda nečekala tak co teď? budu jen sedět a koukat se na to jak je roztomilej."*kouka na něj s úsměvem a jednou rukou začne hladit po hlavě.*"mas nádherný vlasy líbí se mi ty se mi libis."*usmívá se a nakonec zavře oči a pořád ho hladí.*doufam že ti to opravdu nevadí.*rekne a přemýšlí co budou dál dělat.*"budem jen tu spolu nebo se ještě projdem? no zatím bych zůstala tady a nechci aby se naštval že sem moc aktivní i to tak je ale kvůli němu vydržím aspoň chvilku v klidu."
Masaru: "Pořád se tak hezky usmívá, znamená to, že jí je se mnou tak hezky jako mě s ní?" *Zamyslí se, pak ho ale vyruší, když se zvedá a sedá si blíž ke stromu.* "No jo, né každej tak rád leží jako já, dokázal bych ležet měsíce, určitě." *Chvilku přemýšlí, jak si lehnout, aby k ní byl co nejblíž.* "Mám to" *Sedne si a trochu se posune. Nakonec si zas pomalu lehná a hlavu si položil Asuně na nohy.* Takhle je to super. *Řekne, ruce si natáhne podél těla a s úsměvem sleduje mraky jak po obloze proti sobě závoděj.*
Asuna: "je mu semnou příjemně?? myslí to vážně?nebo jen si dělá srandu?no ale teď je to takhle tak je to v pořádku.*kdyz ji dá ruku pod hlavu tak ji je příjemně a pořád se usmívá.*"opravdu je to příjemné nechci aby tenhle den skončil chci teď být sním co nejdéle."*leží a zavře oči ale po chvilce se zvedne a sedá si.*promin nejsem zvyklá moc ležet spíš ráda sedím.*usmeje se a posouvá se ke stromu aby se o něj opřela.*"tak teď je to mnohem lepší ale ležet u masuika taky nebylo špatný."*zasmeje se trošku nahlas ale masaru by to neměl slyšet a dává si ruce za hlavu.*"není nad to si pořádně sednout."*usmiva se a zavírá oči.*
Masaru: *To co řekla ho zarazilo, vůbec nevěděl co má říct.* Neni za co se omlouvat, taky je mi tady s tebou příjemně. *Řekne a pak ji sleduje jak je zmatená a pořád sebou hází. a trošku se jí i směje, tak aby si toho ale nevšimla. Když se od něj otočí, nadzvedne hlavu a jednu ruku podsune jí pod hlavu, aby nemusela ležet na tvrdé zemi, a aby se trošku zklidnila a uvědomlia si, že mu vůbec nic z toho nevadí.* To je v pořádku. *Řekl a s úsměvem se zadíval na nebe.*
Asuna: *Když tak leží a pozoruje mraky tak ji je příjemně.*ano je příjemně protože jsi tu ty.*najednou si uvědomila co řekla a začne se cervenat.*promin jen mi přijdeš roztomilej.\"sakra co jsem to zase rekla vůbec se neovladam.\"*červená se čím dál víc zavře oči a snaží se nějak uklidnit.*\"sakra tohle se mi moc nepovedlo snad se nenastve nebo něco.\"*otevre oči a koukne se na něj s úsměvem.*promin nevím co to do mě vjelo.*pak zase otočí hlavu a zavře oči.*\"opravdu povedenej den.\"*pomysli si a poslouchá jak fouká vítr.*
Masaru: "Je hrozně roztomilá když se červená." *Pomyslí si, a pevně doufá v to, že si k taky lehne. Když si konečně taky sedá a pomaličku si lehá vedle něj, má obrovskou radost. Pořád se ale vrtěla, tak se bál aby se zas nezvedla, když v tu chvíli si dala hlavu na jeho břicho.* Vůbec to nevadí, jen si udělej pohodlí, jak ty chceš. *Pověděl radostně s usměvem, zaklonil se trochu a zavřel si oči. Najednou ale dala hlavu pryč, zvedl hlavu a sledoval co přesně dělá. Zas se začala kroutit vedle něj a pak se uklidnila.* "Asi jí to je takhle příjemnější... Mno ani se moc nedivim, vždyť se neznáme ještě ani den. *Zas položí hlavu a koukne na nebe.* "Nakonec to je dost pěknej den" *Pomyslel si, a pak dodal.* Hezký že fouká ten vítr, už takový nesnesitelný vedro, je docela příjemně.
Asuna: *Když kouká jak si leha s úsměvem tak se usmívá taky.*"on opravdu asi rád spí nebo leží to je tak hezky když leží vypadá tak nevinně."*začíná se cervenat když ji nabídne aby si lehla k němu.*"nevim jestli je to zrovna dobrý nápad ale co už lehnu si k němu."seda si a pomalu si leha když si dá ruce pod hlavu tak ji to přijde trochu nepříjemný a trošku se k němu přiblíží a pokládá si hlavu na jeho břicho.*emm promiň ale takhle mi to přijde nejlepší nevadí ti to??*usmeje se a zavře oči aby se jí líp přemýšlelo.*"ani nevím proč jsem to udělala asi bych ji měla dát pryč a lehnout si normálně."*dava hlavu zpátky a nějak si dává ruce pod hlavu aby ji to nebylo nepříjemný a kouká na nebe přitom fouká příjemně studený vítr.*
Masaru: *Sleduje jí, jak se snaží přijít na to, kdy sme se chytli za ruce.* "Vypadá hrozně roztomile, když se snaží zjistit, jak se to stalo." *Užíval si to, a sám od sebe by jí nepustil.* Jo, je tady o moc líp. *Poví s usměvem. Když mu pustí ruku, trochu mu klesl usměv, ale hned se zas usmál, tady došel ke stromu, lehli si na zem a dal si ruce za hlavu.* Rád si občas lehnu a jen tak sleduji mraky, nechceš se přidat? Je tady místo i pro tebe. *Nadzvedne hlavu a poklepe rukou vedle sebe na zem, pak ji hned zas strčí pod hlavu a sleduje mraky, plující po obloze..*
Asuna: *když se vydychava tak si po chvilce všímá že se drží za ruce.*"coze od kdy však jsem ho chytla za zápěstí tak když sakra emmm nechápu to ale stejně."*drží ho pořád za ruku a začíná se červenat.*"sakra nevím co delat je to jako naposled ale o něco lepší.*"sakra nevím co delat sakra mám čekat nebo něco dělat?"emm takže no.*došli ji slova a neví co říct takže jen stojí a kouká mu do očí.*"sakra musím něco vymyslet."emm nemyslíš si že je tady ve stínu o něco líp?*zasměje se a pouští mu ruku jde blíž ke stromu a opírá se o něj zadama při tom furt kouká na masaru a usmiva se na něj.*
Masaru: "Hezká nebo ne? Vypadá jako kluk? uza...? Co tím zas myslela?" *Chvilku nevěděl co má říct. Nikdy se ho nikdo na nic takového neptal. Přemýšlel co na to říct, ale pak si zas vzpoměl na to, co mu Doreiku pověděl. Usmál se teda a řekl* Už když jsem tě viděl z dálky jsem poznal že jsi holka, hezká holka. *Řekl s úsměvem a po čele mu stekl ledový pot, protože nevěděl, jestli jí stačí takováhle odpověď.* Toku. o tom kla.... *Než to stihl dopovědět, cítil, jak ho chytla za zápěstí a rozeběhla se dopředu. Chvilku nevěděl proč, ale taky se rozeběhl, trochu zmateně, ale rozeběhl. Pak si taky všiml stromu a už veděl proč to udělala.* "myslel sem že udělám já první krok." *Pomyslel si když běželi, ale pak ho něco napadlo. Vykroutil zápěstí z její z ruky, než s ní ale stihla nějak moc pohnout, zas ji chytil, ale tentokrát hezky za ruku. Pak se usmál a odběhli ke stromu. Když tam stáli, Masaru byl vydýchaný rychleji, už jen čekal až se vydýchá a kdy si všimne, že ji drží za ruku.*
Asuna: vypadám dobře nebo jsem hnusná? a nebo moc tlustá? ?*usmeje protože ty otázky nemysli vážně ale zajímá ji jestli se mu líbí.*"jsem zvědavá co odpoví a jestli mě naštve nebo ne."a vypadám jako kluk když mám vlasy v culiku? kazdej si mě plete s klukem takže jestli tak vypadám chci vědět názor od někoho tak uza...*zase to nedorekla protože se nechce ztrapnit nebo něco když ho ani moc nezná.*jsem z klanu toku neumím žádné techniky ale ty se časem naučím.*usmeje se a v dálce vidí strom kde je stin tak ho chytne za zápěstí a začne běžet ke stromu.*"snad se ho to nějak nedotkne nebo se mě nestiti a nebude na mě nastvanej při nejhorším půjde pryč."*kdyz doběhne ke stromu tak se ve stínu zastaví a je zadýchaná a snaží se dejchat ale neuvědomuje si že ho stále drží.*
Masaru: Pomoct? Jasně, rád ti pomužu, copak potřebuješ? *Nečekal, že by jeho ochoty využila hned, právě naopak, myslel si, že ho odpálkuje.* Myslel sem že víš kam chceš jít když ses zvedla, mě se líbilo i tam na lavičce. *Řekl a začal se trochu smát.* Ale je mi jedno kam pujdem, nevadí mi procházky, po nich se líp spí. *Řekne a usměje se. Vidí, že pořád nad něčím přemýšlí, neví ale nad čím a trochu ho to znervozňuje. Bylo mu jasný, že jí je hrozný vedro, a štvalo ho,že nemuže nic udělat, aby jí bylo líp. Rád se koukal, jak si pohazuje vlasy. "Kam zmiizel ten její hezkej úsměv?" *zeptal se sám sebe.* A, z jakého klanu jsi ty?
Asuna: pomůžeš? mi teda z něčím i teď?*a usmiva se.*kam chceš jít? nebo se Budem jen tak procházet?"snad si nemysli že jsem nudná nebo něco."*vrtá ji to hlavou když se procházejí*"sakra je strašně vedro chtělo by to najít stín nebo něco jiného.*"nenapada mě nic o čem by jsme se mohli bavit."*koukne se na něj a vidí jeho úsměv.*"cim víc se na ten úsměv koukám tím víc mi přijde hezčí za to ten můj nestojí za nic"*ale i tak se usmívá a zase si začne hrát z vlasy.*"na co teď asi mysli? přijdu mu nudná a zabíjí jen se mnou čas? nebo co?"*při těchto myšlenkách ji pomalu mizí úsměv a kouká jen po cestě co kde je a občas se i napije svoji jahodové tříště.*
Masaru: *Docela ho i zajímalo co povídala.* Když budeš potřebovat jakoukoliv pomoc, tak mužeš říct i mě. *Poví a v jeho hlase je slyšet odhodlání.* Chápu, že se o tom nechceš bavit, neni to nic, o čem se dá bavit s kýmkoliv. Přeji ti hodně štěstí. *Moc si přál, aby mu řekla víc, ale nemohl jí nutit, byl rád, že mu věří natolik, aby mu řekla aspoň tohle a doufá, že mu někdy poví i víc, a bude jí moct pomoc se vším. Najednou se začala zvedat.* "Už jí nebavím? Odchází ode mě i ona?" *Ale zeptá se ho, jestli se s ní nepujde projít.* Moc rád s tebou půjdu. *Pověděl a taky se zvedl.* Tak mužem jít.
Asuna: *Když mluvila tak ji naslouchal a to se jí líbilo.*"opravdu má zájem hmm to je pěkný."děkuju a pomstit se všem co mi kdysi ubližovali sikanovali a ještě je tu jeden muž ale nechci o něm mluvit chci být stejně silná jako můj jediný kamarád ten který mi vždycky pomohl a naučil mě bojovat s katanami taky mě učil bojovat po slepu a spoléhat se na sluch ale to mi moc nešlo.*"sakra proč mu to všechno říkám ale aspoň se o mě něco dozví a já o něm."*usmeje se zase a zvedá se z lavičky.*chces se někam projít?nebo mám jít sama?*kouká na masara a čeká jestli půjde sní.*
Masaru: "te..? Možná tebe? nebo tennis? Třeba se to někdy dozvím, ale proč to nedořekla?.." *zamyslel se na chvilku, než začala zas povídat, pak ji plně začal naslouchat.* "Hudba, zpěv.. Zajámavé." *Pak začala povídat o tom, že chce být silnější, aby mohla pomstít zpoustu lidí.* Budu ti držet palce při zkouškách. Komu se chceš pomstít? Co ti kdo provedl? *Začal se se zájmem vyptávat, a ani mu nebylo blbý, že je tak vtíravej, vzpoměl si totiž co mu pověděl Doreiku, aby si nenecchával nic pro sebe, a všechno vždy řekl.* Jinak, moc rád bych si s tebou někdy zatrénoval. *Řekl a usmál se, ale jen trochu, protože byl rozrušenej.*
Asuna: Opravdu? jahodovou mám taky ráda pak mám ještě ráda hudbu a svoje vlasy a začínám mít ráda i te....*ani to nedorekla protože si uvědomila co říká.*"sakra co jsem to řekla? no takže zase to nějak můj koníček je zpívání za chvíli nejspíš budu dělat chunninskou zkoušku a je mi 9 let chci se stát silnější a pomstít se spoustu lidem který mi ublížili."tak doufám že jsem to zaklecala."*usmála se se a koukala mu pořád do očí.*a mužem někdy zatrénovat spolu jestli chceš.*stále se usmívá pak se napije a začne si hrát s vlasama.*
Masaru: Chutnalo, jahodovou mám nejradši. "Asuna" Máš moc pěknké jméno. Já jsem z klanu Sumi, ale moc toho ještě nemumím, teprv nedávno jsem složil Genninsou zkoušku. *Ve chvíli, kdy to dopověděl, si Asuna ruzpustila vlasy, v tu chvíli ztuhl a nevěděl co dělat. Asuna měla krásné dlouhé vlasy, a Masaru si je dlouho prohlížel. Najednou jí zmizel úsměv z tváře.* "Sakra, to jsem opravdu tak nudnej?" *Ještě než se nadechl aby něco pověděl, zeptala se ona.* Je mi 10 let. a moje koníčky? Rád spím, to mě baví opravdu asi ze všeho nejvíc. Taky moc rád trénuju, doufám, že se brzo naučím zas ňákou super techniku. Abych byl silnej a mohl ochránit ostatní. *Oči se mu uplně rozzářili když to povídal.* A co ty, co ty ráda děláš? *Pověděl, když se zas trochu zklidnil a koukl zpátky na Asunu.*
Asuna: Když se napil tak ji to potěšilo a usmála se ještě víc a vzala si ji zpátky a napila se*chutnalo ti to?*znovu se napila a koukala mu do očí.*"hmm tak masaru pěkně jméno."ja jsem Asuna tomiko z jakého jsi klanu?*pak si rozpustí své dlouhé zářivě bílé vlasy když sedí a kouká mu do očí tak neví co říkat.*"sakra co mám dělat takhle jsem se cejtila naposled s doreikem."*kdyz si na něj vzpomene tak ji trochu zmizí úsměv ale pořád se na něj usmiva.*"snad nic nepoznal musím něco vymyslet."tak a kolik ti je masaru?a jaké máš koníčky?
Masaru: *Udržuje svůj okouzlující úsměv a přisedne si.* "Takhle z blízka je ještě hezčí něž byla předtím, vypadá, že je asi stejně stará jako já." *Pomyslel si. Třeba by se spolu skamarádíme. Když mu nabídla tříšť, nechtěl urazit a vzal si tedy, napil se ale jen trošku, aby jí to celý nevypil, přece jen, před chvilkou měl zmrzku, a stačilo mu to. Bylo sice horko, ale nechtěl, aby mu bylo špatně, taky nechtěl, aby se jí udělalo zle z toho sluníčka, kdyby jí toho vypil moc. Hned jí to podal zpátky a řekl.* Omlouvám se, jmenuji se Masaru Toshida. *Řekl a zahleděl se jí s usměvem do očí.* A ty jsi?
Asuna: Když v klidu seděla na lavičce a popijela svou tříšt tak si všimla že kde nějaký kluk a zastavil se u ní.*"nemohl sis vybrat lepší místo kam si stoupnout."*potom se na ni otočí s pěkným úsměvem.*"to opravdu mluví na mě? no ale vypadá roztomile."jasne můžeš si přisednout.*rekne milým hlasem a usmeje se.*"ze by nový kamarád??tak to mi nevadí akord tak hezkej kluk jako on."*napije se ze své tříště a podává mu ji.*chces se napít? a jaké máš vůbec jméno?*zase se usmeje a koukne mu do očí.*
Masaru: *Jak šel den, bylo větší a větší vedro, rozhodl se teda, že si zajde na zmrzku. Nechal si nandat do kornoutu 2 kopečky jahodový. Zaplatil a toulal se dál. Jak tak šel, uviděl kus před sebou z krámu vyjít holku s jakýmsi nápojem v ruce. Chvilku ji pozoroval, a když se dala do chůze, šel pomalu za ní a pořád se rozhlížel po krámcích, aby nevypadal jako že jí sleduje. Sledoval jí celou cestu, když se posadila na lavičku, masaru měl ještě jeden kopeček zmrzky. Stál tedy o kus dál za rohem, než dolízal zmrzlinu. Pak si otřel pusu, strčil ruce do kapes a vydal směrem k lavičce, kde seděla ona.* "Jo, pořád tam je!" *Zaradoval se a když došel k ní otřel si čelo a spustil.* To je ale vedro, člověku se nechce ani nic dělat. *Pak se otočil na dívku a dodal.* Promiň, mohl bych si přisednout? *řekl z docela hezkým usměvem.*
Asuna: *zrovna ji pustili z nemocnice kde byla na prohlídce.*"dneska je krásný den tak si trosku protahnu nohy."*da si vlasy do culiku a jde si do krámu pro něco k pití koupi si jahodovou ledovou trist a různě se začne procházet po městě.*"dneska by to chtělo nějakou zábavu aby nebyla taková nuda."*napije se tříště a začne si broukat po chvilce si jde sednout na lavičku a různě kouká co se kolem děje.*
Masaru: *Masaru už od rána měl ňákou špatnou náladu, nejspíš se špstně vyspal. Ráno ještě k tomu všemu bylo zataženo, a lehce poprchávalo. Při cestě na akademii trochu zmokl. Přes den na akademii, když sesnsei učil zas něco určitě duležitýho, Masaru se prospal a už mu bylo líp. Po vyučování vyšel Masaru před akademii, protáhl se a podíval se na nebe. Bylo hezké slunečné počasí.* "Je hezký den na procházku, co dělat doma?" *Poví si, zívne si, strčil si ruce do kapes a pomalou chůzí se vydal na náměstí. Sem tam kopnul do kamínku, jen tak letmo nakukoval do stánků a koukal co lidé prodávají.*
Doreiku: --:--
Masaru: Děkuju. *Poví a promění se zas zpět.* Za žádnou cenu tě nechci porazit, ale překonat. *S úsměvem odpoví* Taky už budu muset jít *Zívne* Sem docela unavený. *zívne si ještě jednou* Taky jsem tě moc rád poznal, ještě jednou děkuju za zmrzku a doufám že se ještě někdy uvidíme. *Poví, doběhne si pro svoje 2 shurikeny a také odejde domu.*
Doreiku: To není špatné. *Řekne Doreiku, když uvidí jak se Masaru změnil.* No trénuj více a více. Nakonec mě možná i porazíš. *Řekne a koukne se na hodinky.* "Sakra to už je hodin měl bych se vrátit do špitálu aby mě zkontrolovali." Hele Masaru rád jsem tě poznal ale já už budu muset jít. Rád tě někdy znovu uvidím. *Jen co to dořekl tak sbalil oba svitky uklidil je a běžel do nemocnice.*
Masaru: Už bych chtěl být genin! Chci být den ode dne silnější. *Poví a zamyslí se trošku, možná nad minulostí.....* Na akademii mě to moc nebaví, proto se snažím mimo, abych zesílil rychle. *podívá se na nebe a pak zas na Doreika, chvilku si ho pozorně prohlíží, poté poskládá pečetě na henge no jutsu.* PUF! *A místo Masara stojí přesná replika Doreika a začne se smát.*
Doreiku: Tuhle techniku tě naučím až budeš Genin. *Když to dořekl tak odrazil všechny letící kunaie.* "Neztrácí čas, tose mi líbí." *Pomyslel si Doreiku.* "Má docela kuráž." *Pomyslel si, když na něj útočil Masaru z blízka. Doreiku chytl Masarovu pravou ruku a kunai v jeho levé ruce jen tak tak odklonil. Potom ho od sebe odstrčil a řekl.* To bylo velmi dobré. Nic takového jsem od tebe nečekal. *Jen co to dořekl tak se usmál.*
Masaru: Přesně to jsem plánoval, moc sem to ale nestihl trénovat, nevěděl jsem jestli to vyjde, byl si takovej můj pokusnej králík. *Řekl to a usmál se. Pak viděl že Doreiku vytahuje spoustu svitků a pořád něco přivolává* "Tohle chci taky umět" Pověděl, když všechno už konečně přivolal.* Moc toho ale neumim, tak mírně na mě. *Sebral ze země jeden kunai a hodil ho po Doreikovi, pak další a ještě jeden. Zbylí 2 kunaie si vzal, do každý ruky jeden a rozeběhl se proti Doreikovi. Levou rukou ho chtěl bodnout přímo do břicha, kunaiem v druhé ruce mu švihl po krku.
Doreiku: *Doreiku se připravil, když na něj letěli shurikeny. Když už byl připraven skočit tak mu shurikeny proletěli okolo hlavy.* "Co to bylo?" Hele to jsi plánoval? Nebo se ti nepovedl hod. *Řekl a vytáhl si z kapsy svitek, který otevřel a pomocí Kuchiyose no Jutsu zněj vyvolal pět kunaiů. Rychle je vzal a hodil je před Masara.* Bojuj tak jako bys mě chtěl skutečně zabít. *Jen co to dořekl vytáhl další svitek ze kterého vyvolal Tanto. Rychle jí vzal a připravil se k boji.* "Nesmím to přehnat. Přece jenom jsem přávě vyšel z nemocnice a můj soupeř je student Akademie, tak si musím dávat pozor." *Pomyslel si a čekal co se bude dít.*
Masaru: *Masaru poodstoupil a docela dlouho nic nedělal, přemýšlel, čím se předvede, aby aspoň trochu udělal dojem. Hrábl tedy do kapsy, a vytáhl 2 shurikeny. Chvilku přemýšlel.* "Moc sem to netrénoval.. Co když se mi to nepovede a já mu ublížím? Nic mě pak nenaučí, ale zkusim to, snad se tomu při nejhorším ubrání." *Pomyslí si, pevně shurikeny stiskne a pak je oba najednou hodí. Oba shurikeny letí těsně vedle sebe, kousek před Doreikem do sebe shurikeny narazí a proletí mu kolem hlavy..každý z jedné strany. "Vyšlo to!" Zaradoval se, a po tváři mu ztekla ledová kapka potu.*
Doreiku: *Doreiku se usmál a vrátil svůj pohár do stánku. Po tom se i s Masaru vydal do tréninkové oblasti.* "Schválně co mi před vede? No co by mi vlastně mohl ukázat. Je jenom na Akademii takže bude umět jenom základní techniky." *Pomyslel si, když dorazili do tréninkové oblasti.* Tak jo ukaž co umíš. "No čím začne bude používat taijutsu nebo ninjutsu?" Zaútoč na mě jak nejlépe umíš.
Masaru: Dobře! *Usmál se, nečekal, že na něj bude tak milej za to co a jak to řekl.* Tréninková oblast? Tam sem ještě nebyl, vždycky sem trénoval jen u nás na zahradě. *Poté se protáhl.* To bude stačit, dem tam. *Zvolal, vzal svůj pohár od zmrzliny, otočil se na patě a vyrazil, cestou ještě vrátil špinavý pohár od zmrzky. Před stánkem počkal na Doreika a vyrazili spolu.*
Doreiku: Neomlouvej se a nedávej si moc pozor na to co říkáš. Prostě co na srdci to na jazyku. Bude ti stačit tréninková oblast? "Uvidíme co řekne ale stačit by mu to mělo. Je to místo, kde se dobře trénuje a je to odtud blízko." Tak co? *Zeptal se, postavil se a čekal co mu na to Masaru řekne.
Masaru: *Masaru se zvedl, rozhlédnul se kolem, pak se kouknul na Doreika.* Tady? Nepujdeme radši někam jinam? *Když to povídal, měl z hlasu znít trochu nadřazenost, hned si to uvědomil a přestal na chvilku mluvit. Pak se uklidnil, a mluvil zas svým normálním tónem.* Omlouvám se, nechci takhle na veřejnosti moc předvádět, co když někomu ubližim? *Myslel si, že by bylo lepší, kdyby trénovali někde, víc v soukromí, někde, kde by nebylo tolik lidí.*
Doreiku: Dobrá tak mi ukaž co umíš. *Řekl když dojedli zmrzlinu.* "Eště že už nejsem na Akademii. Vůbec mě to tam nebavilo." *Pomyslel si Doreiku s úsměvem na tváři.* "No když je ze stejného klanu tak bych mu mohl dát podepsat smlouvu s opicemi. No uvidím co v něm bude a jestli to také bude chtít." Ukaž co ses naučil na Akademii.
Masaru: *Když mu nabídl zmrzku, hned si vzal, už ani nebyl tolik vystrašený když se mi u představil.* Děkuju za zmrzlinu. "Taky z klanu Sumi, a už chodí na mise, třeba by mě mohl později naučit ňáký nový techniky, abych byl ještě silnější." Moc rád bych si zatrénoval s někým, kdo už chodí na mise. *Tak trochu doufal, že mu to nabídne a splnilo se mu to. Nedával to ale moc najevo, aby si o něm hned nepomyslel něco špatnýho.*
Doreiku: "Je zestejného klanu to je zajmavé." Ahoj Masaru já jsem Doreiku Kazda a také jsem z klanu Sumi. Hele ty pěkně hltáš. *Řekl a nabídl Masarovi zmrzku.* Hele já jsem přišel právě z nemocnice nechtěl by sis trochu zatrénovat? Když už jsme ze stejného klanu? *Zeptal se a pokračoval v jezení zmrzliny.* No tak vezmi si zmrzku je fakt dobrá.
Masaru: Mockrát děkuju. *Pověděl s usměvem a jakmile si sedl dal si do pusy první sousto zmrzliny.* Promiň měl sem na ni hroznou chuť. *Řekl a usmál se ještě víc.* Jsem z klanu Sumi. *Nikdy by si nepomyslel, že by k němu bude tak mílí.* Jmenuju se Masaru Toshida, jdu z akademie a dostal jsem chuť na zmrzku. *Pořád se snažil znít sebejistě, aby se neztrapnil. Mezitím dojedl svoji porci zmrzliny a odložil pohár.*
Doreiku: Jasně že jo sedni si. *Řekl Doreiku přátelsky a s úsměvem poté si prohlédl chlapce.* "Toho neznám kdo to je?" Hele promiň že se ptám ale z jakého seš klanu? "Podle toho jak je vysoký soudím že je to student akademie nebo nějaký genin.
Masaru: *Když dobíhal ke stánku, díval se přímo na svoje oblíbené místo, u svého oblíbeného stolu. Nikdo tam neseděl. S úsměvem doběhl ke stánku, zrovna když nějaký kluk před ním akorát zaplatil, a odcházel z pohárem vanilkový ke stolu. Vytáhl z kapsy pár ryo, spočítal je.* Tolik si dovolit nemužu, vezmu si jen 2 kopečky jahodový. *Řekl hlasem ve kterém bylo slyšet trochu zklamání, ale nic moc si z toho nedělal.* "Nebudu tu aspoň tak dlouho, a budu se moct jít prospat domu, a příště si dám pořádnou nálož jahodový." *S úsměvem si vzal svůj pohár a otočil se ke stolům. Všechny stoly byli zabraný, už i ten jeho, sedl si k němu kluk, který nakupoval před ním. Už na pohled vypadal jako že buď brzo bude dělat CHZ nebo už má těsně za sebou. Chvilku se tedy rozhlížel, jestli si bude moct sednout někam jinam. Nemuže.* "Tak třeba mu nebudu tolik vadit." *Pomalu došel ke stolu, ke kterýmu sedává vždycky.* "Ahoj, mužu si přisednout?" *Zeptá se trochu nejistým hlasem. Pak hlasitě polkne a je mu o něco líp.*
Doreiku: *Jen co se uzdravil z minulé mise tak se vydal na náměstí.* "Nu dlouho sem neměl zmrzlinu mohl bych si jednu dát. Stejně je vedro k padnutí." *Pomyslel si když se toulal po náměstí. Rychle si to namířil ke stánku se zmrzlinou.* "Tak jakou si dám nu mohl bych si dát vanilkovou nebo jahodovou nebo..." *Pomyslel si ve chvíli kdy byl u stánku a prohlížel si ten výběr zmrzlin. Rychle sáhl do kapsy a z peněženky vyndal několik ryo. Tak chtěl bych do poháru šest kopečků vanilkové.* "Vezmu si jí jelikož jí mám opravdu rád." *Pomyslel si, zaplatil, vzal si pohár a sedl si ke stolku.*
Masaru: *Bylo slunečné dopoledne, sluníčko silně pálilo pálilo a sem tam po obloze prolétl ňákej mráček. Masaru se cestou domu z akademie pomalu procházel po náměstí s rukama v kapsách. Sem tam zívl a koukl na nebe, kde občas prolétl i ňákej ten pták. Po úspěšném zvládnutí techniky henge se rozhodl, jít to trošku oslavit na zmrzku.* "Dám si pořádnej kopec jahodový!" *Pak s usměvem přidal do kroku, až nakonec skoro běžel směrem ke stánku se zmrzlinou a v kapse si přhazoval drobný, aby je nemusel hledat potom.*
---: ---
Rin: Fajn. Připrav se na útěk.* Souhlasí nadšeně a otočí se směrem k nedalekému stánku se zbraněmi. Pohodí si vajíčko v jedné ruce, napřáhne se a hodí ho přímo na vystavené zbraně. Než se stačí obchodník rozkoukat, rozeběhne se k nejbližší vedlejší uličce, přičemž se pohihňává.*
Yuuji: *Chvíli se dívá na Rin a přemýšlí. Pak ho něco napadne* Podívej, jak moc si chceš nechat to vajíčko, co držíš v ruce? Mohli bysme ho využít. Třeba ho hodit z dálky po nějakém stánku. Když ho hodíme dost z dálky, nebude ten obchodík tušit, odkud to přilétlo a my se můžeme ztrati v davu. *řekne a usmějě se*
Rin: Nevím.* Přizná upřímně a posadí se na lavičku. Zvědavě pozoruje kolemjdoucí a vesele si pohupuje nožkami.* Co bychom jim tak mohli provést? Napadají mě jen samé hnusárny. A nesmíme udělat nic vážného.* Přemítá nahlas a posune si slamák hlouběji do obličeje.*
Yuuji: Tak rošťárny říkáš? A co by sis asi tak představovala? *zeptal se zvědavě. Momentálně neměl sám nic na práci, a cítil trochu křivdu za vysoké ceny na vybavení, které si nemohl dovolit. Takže udělat nějaký menší průser místním obchodníkům, tomu by se nebránil*
Rin: Tvoje chyba.* Pokrčí lhostejně rameny a začne si znovu házet s vajíčkem.* Nudím se. V téhle vesnici je taková nuda. Jednoho to přímo pobízí dělat rošťárny.* Zaculí se nevinně.* Vybavení.. Mm, taky bych si mohla nějaké koupit.* Zamyslí se nahlas.* Ne, přišla jsem se sem zabavit.
Yuuji: Eeeeh to nemusíš, klidně si to ehm vejce nech. *řekne Yuuji a trošku se usměje* Já jsem se přišel podívat na nějaké vybavení. Jestli by tu nebylo něco fajn pro mě. Ale bohužel nemám peníze, zdá se, že z kapesného toho moc nepořídím. *řekne a začne se smát* A co tu děláš ty, Rin? Přišla si sbírat barevná vajíčka? *uculil se*
Rin: *Obrátí se za hlasem Yuu-chiho a na moment si přestane hrát s vajíčkem.* Etoo Yahaloo Rin-chan.* Pozdraví ho vesele a vysmekne mu komickou poklonu.* Chceš vejce? Dal mi ho jeden děda.* Navrhne s úsměvem a úplně zatají fakt, že ho tomu dědovi vzala nenápadně z košíku.* A co tu děláš?
Yuuji: *Pomalu jde směrem od stánku, když v tom zaslechne známý hlas. I v tom ruchu mezi tolika cizími lidmi poznal to pozpěvování bláznivé holky, kterou nedávno poznal. Otočil se tím směrem a uviděl Rin, jak si hází s nějakým barveným oválem.* "Ach jo, ona. Asi bych měl jít za ní.........." *pomyslel si s lehkým úsměvem Yuuji a šel pomalu k ní. Když už od ní byl jen na pár kroků, zvedl ruku a zamával* Ahoj, Rin-chan! *křikl*
Rin: *Dál si vesele poskakuje náměstím a provádí zde nejrůznější taneční kreace.* Páni, dneska je tak kráásné počasí.* Pobroukává si a protančí vedle vesničana nesoucího košík s vejci. Nenápadně si jedno vajíčko vezme a pohazuje se s ním.* Vajíčkó.* Zazpívá vesele.*
Yuuji: *Yuujimu padl do oka jeden zvláště pěkně vyzdobený stánek s vybavením, konkrétně s katanami. Přišel k němu blíž a prohlížel jsi nádherné japonské meče.* "To by bylo něco pro mě......Ale......" *Při pohledu na cenovky u katan a při pomyšlení na svůj dosavadní obnos jen zklamaně zklopil hlavu a odešel pomalu pryč.* "Jak mám získat nějaké peníze? Nemůžu jít ani na misi. Sakra!" *Nadával si v duchu*
Rin: *Poskakuje vesele po náměstí. Plavé vlasy vyčesané do dvou vysokých culíků a na sobě křiklavě žlutý top s modrou sukní. Boty zcela chybí.* Hej hou, shinobi jdou. V ruce hlavě nesou a do rakve se ženou.* Zpívá vesele a úplně ignoruje naštvané, šokované či zhnusené pohledy ostatních obyvatel.*
Yuuji: *Yuuji se dnes vydal na náměstí, aby obhlédl obchody s vybavením. Procházel se prostředkem náměstí. Nechodil sem zrovna rád, protože neměl rád, když bylo kolem něj moc lidí, byl spíše samotářský typ. Černá kapuce přez hlavu toho byla jasným důkazem. Šel mlčky pořád rovně, sem tam se rozhlédl kolem po obchodech. Prozatím neviděl nikde nic zajímavého.*
---:: ---
Kenji: *S výletem byl spokojen. Ne že by tu nechtěl ještě nějakou dobu zůstat, ne že by se mu to tu nelíbilo, ale na něj tu prostě bylo nějak moc vedro a všude samý písek. Svůj domov - Listovou - měl pořád raději. Chvíli se ještě zdržel koukáním po okolních domech, pak ale přidal do kroku, aby bratra dohnal. Cestou z vesnice se ale ještě zastavili v pár obchůdcích a koupili si něco k jídlu na cestu. Když už měli vše potřebné, tak dali Suně sbohem. Vyrazili opět na cestu domů. Za nějakou dobu už byla Vesnice skrytá v Písku opravdu malá, a pak už ji z dohledu na dobro ztratili. Čekala je ještě celkem dlouhá cesta, tak se Kenji alespoň mohl pochlubit tím, co dělali S Razoim a s Kim. Panovala dobrá nálada, takže jim oběma přišla cesta o něco kratší. Pár dní cesty je ale stejně neminulo.*
Raiden: Děkujeme a na shledanou. *Pousmál se na recepční a také vyrazil ven. Slunce ho probralo úplně. Chvíli si musel zvykat, ale pak už byl celkem v pohodě. Hlad neměl, protože stihl něco pojíst ještě než do hotelu přišel. Jak se tak díval na Kenjiho, který se rozhlížel po okolí svým zvídavý pohledem, tak si říkal, že se časem určitě začne zajímat o to, proč sem vlastně šli. Nechtěl to nějak přivolávat, ale pomalu si začal chystat to, co by mu odpověděl. Sbíral tu nějaké informace...Samozřejmě mu mohl říct, že tam byl na misi, ale žádné podrobnosti.* Tak jdeme. *Řekl po chvíli s úsměvem a vykročil opět pryč ze Skryté Písečné vesnice.*
Kenji: Cože? *Řekl překvapeně, když se dozvěděl, že ani lechtání nezabere. Vzdychl si a začal netrpělivě přešlapovat na místě.* To jako teď hned? *Podivil jsem se, když tak najednou vstal a rozhodl se, že vyrazíme zpět teď hned. Kenji ostatně neměl co balit. Tak jen v rychlosti urovnal deku na posteli a vyrazil za bratrem. Ještě za sebou zamkl dveře a pak seběhl schody. Klíče dal recepční a vyšel z hotelu ven, kde ho slunce trochu oslnilo.*
Raiden: “Ať si je poledne.” *Řekl si a zase spal. Chvíli zase měl klid, ale pak ucítil, že se Kenji zase snaží ho probutit.* Nejsem lechtivej. *Oznámil mu a nakonec z postele vstal. Věděl, že Kenji by to buzení stejně nevzdal, takže by toho už stejně moc nenaspal. Tak se beze slova přemístil ke dveří a protáhl se.* Tak jdeme, ne? *Zeptal se, ale na odpověď už nečekal. Vyšel ze dveří a pomalu scházel schody. Při tom se protahoval a snažil se se úplně probudit. Zastavil se až v přízemí a čekal, až bratr dorazí.*
Kenji: *Vysoce nespokojen s Raidenovou reakcí ho zase začal tahat za ruku. Nemělo to moc velký výsledek, Raiden jen máchl rukou a zase se dal do spaní.* Už je poledne, nechci tu jen tak trčet. *Založil si ruce na hrudi a čekal, jestli tohle s bratrem hne. Nějak se ale ničeho nedostal. Tak šel raději posnídat. Po vydatné snídani si opět stoupl k posteli a řekl si, že ho prostě musí donutit vstát stůj, co stůj. Tak se posadil na postel a začal ho lechtat.*
Raiden: *Bylo to, jako by spal jen chvilku. Ucítil, jak ho někdo tahá za ruku, tak po chvíli unaveně otevřel oči.* Co se děje? Nech mě ještě spát! *Řekl nevrle a otočil se na bok. Po chvíli už zase spokojeně oddechoval. Byl unavený a nelíbilo se mu, že ho takhle někdo budí.*
Kenji: *Podle slunce usoudil, že bude asi poledne, když se probudil. Od špatného ležení ho bolela záda.* To jsem tomu zase dal. *Zamumlal si pro sebe a zvedl se z postele. Došoural se k ledničce, aby si vzal něco k snídani. Když byl celý rozespalý, tak se mu opět málem podařilo o něco zakopnout. Když se vracel s kartonem mléka, všiml si, že už v pokoji není sám. Zaradoval se a honem rychle mléko položil na stůl, aby mohl bratra probudit.* Vstávej, vstávej, ty lenochu. *Začal ho tahat za ruku, aby se probudil.*
Raiden: *Do hotelu dorazil až někdy k ránu. Povinnosti už měl za sebou, tak si chtěl alespoň na chvíli trochu odpočinout. Když vešel do pokoje, první co uviděl byl bratr rozvalený na pohovce.* “Trochu zvláštní póza, nemyslíš?” *Protáhl se a zamířil k druhé posteli, co pořád zůstávala volná. Ani se neobtěžoval zalézt pod peřinu, prostě sebou jen tak plácl o postel a za chvíli už spal.*
Kenji: *Vydal se tím směrem, jaký mu ukázal Razoi a brzy se tak dostal na náměstí. Rozhlížel se kolem a čekal, že za chvíli ten hotel uvidí. Sice už bylo celkem pozdě, ale stále tu bylo rušno.* “Jak to mám k čertu najít.” *Prohrábl si vlasy a stál chvíli na místě. S vědomím toho, že postáváním nic nevyřeší se vydal hotel hledat. Po době neúspěchu se konečně někoho zeptal na cestu. Muž, kterého se ptal mu ihned a celkem ochotně vysvětlil, jak se k hotelu dostat. Nakonec to netrvalo moc dlouho. Kenji poděkoval a rozeběhl se k hotelu. Nakonec ho našel a vešel dovnitř. Šel rovnou za recepční a řekl:* Měl bych tu mít pokoj./A na jaké jméno?/Itsuki! *Odpověděl Kenji po chvíli. Recepční si projela seznam a nakonec přikývla.* Tady jsou vaše klíče. *Podala mu klíče a dále mu oznámila jaký má pokoj:* V druhém patře, po levé straně od schodů. Pokoj číslo 39. *Kenji poděkoval a vydal se tím směrem. Vyšel schody a odemkl pokoj. Překvapilo ho, jak pěkně je to tu zařízené.* No páni. *Rozkřikl se a hned běžel do kuchyně a otevřel lednici.* Jídlo! *Byl celkem rád, že je tu něco k snědku, protože už nějakou dobu nic nejedl. Povečeřel tedy a pak se rozvalil na pohovku. Vyhlédl spokojeně z okna a začal zkoumat okolní budovy. Ani si nějak nestačil všimnout, že už se stmívá. Přišlo mu to jako chvilka a ony už byly na obloze vidět hvězdy. Jak se tak na ně díval a spokojeně ležel na pohovce, tak po chvíli usnul. Ležel zkřiveně, takže až se ráno probudí, budou ho nějakou dobu asi bolet záda.*
BlueBoard.cz ShoutBoard