Přidej zprávu »
Kudasai: *Pří tom, jak soupeř vyskočil ze psa a vrazil do země, sám několikrát odskočil o několik metrů bokem, aby se vyhnul letícím kusům země, o kterých se navíc nepřítel šplhal výš. Při skocích si vytáhl bublifuk na chvilku nechal Kusanagi jen tak levitova ve vzduchu pomocí myšlenky, než vyslal několik drobných bublinek (Mabayui no Baburu) směrem k nepříteli, který se teď na něj roztočil v podivném vrtáku. Pokusil se mu uhnout dalším odskokem zpět. Věděl, že si musí dávat pozor na toho čokla a tak rychle vrazil bublifuk do pouzdra na stehně a z kapsičky na zbraně vedle vytáhl tři kunaie s výbušnými lístky a hodil je směrem, kterým běžel pes, který ho chtěl oběhnout.*
Takuto Goeshi (NPC): *Jeho ohnivá sprcha donútila súpera aspoň uskočiť a aj to bolo niečo. S bodcami, ktoré vyrazili zo zeme, si absolútne nič nerobil. Ešte než sa k ním dostal, sa odrazil od Ginovho chrbta a mieril do zeme s chakrou sústredenou do päste. Nasledoval silný úder Oukashou, ktorý vytrhal niekoľko kusov spevnenej zeminy a kameňov. Takuto skutočne na nič nečakal, odrazil sa od zeme a cez lietajúce úlomky sa dostával do vzduchu, odrážajúc sa od nich (technika Daichiwari). Týmto spôsobom sa dostal ponad bodce a zároveň bubliny, keďže vďaka tej technike sa dalo dostať vyššie do vzduchu. Gin v tom čase už bežal vo väčšom oblúku okolo bojiska, aby sa dokázal dostať stranou, prípadne za Kudasaia. Navyše sa ako ninja pes pohyboval veľmi obratne a rýchlo. Takuto si však pýtal Kudasaiovu pozornosť, keďže po ňom vystrelil z úst pomerne veľkú ohnivú guľu Katon: Endan. Tým mal Gin aj potrebné krytie. Akonáhle by Takutovi zostala posledná skala na odrazenie, odrazil by sa priamo na svojho súpera a roztočil v technike Tsuuga, čiže by naňho letel ako taký vrták.*
Hoseki: *Bolo to márne. A zbytočné. Všetky jeho pokusy boli hneď doslova odfúknuté. A navyše tu bol len jeden súper. Mal málo času, než sa sem rozbehne Kudasai. Aspoň veril tomu, že zatiaľ je v bezpečí. No čoraz viac o tom pochyboval. Hlavne preto, že ho nikto neprepadol zo zálohy a sluchom tu nezachytil nikoho iného. Nikoho iného v okolí, pretože les bol inak tichý. Rozptýlil sa týmito myšllienkami a strachom o svojho brata v zbrani, že nepostrehol, čo sa deje okolo neho. Zrazu sa ocitol uprostred akejsi bariéry. Akoby celé jeho telo oťaželo. Nebol schopný sa ani pohnúť. Nukenin si ho ulovil. Dovliekol svoju najbližšiu osobu na smrť. Čo si myslel? Však je len úbohý chuunin. Vybrať sa na lov Tokubetsu Jouninov. A skončiť lovom dvoch? Nemysliteľné. "Odmietam! Pohni sa! Sakra, hýb sa!" Bublal v ňom hnev, no hnev na seba samotného, ale pritom rástol aj strach o Kudíka. Sústredil chakru, aby dokázal pohnúť rukami. Neboli ďaleko od seba. Stačil kúsok. Chcel sa vyskúšať vyslobodiť, akoby to bolo genjutsu. Nemal na toto čas. Už tak to naťahoval. Nemôže sa držať späť. Musí ísť s každou kvapkou sily, ktorú má. Preto zároveň pri pokuse o Kai siahol do svojej zapečatenej oddelenej zásoby chakry, toho obrovského jazera, ktoré dostal darom od Renza. Načiahol sa doň a vytvoril priechod do vlastných zásob. Z tela mu začala bublať oranžová chakra. V momente okolo neho vytvorila plášť s jedným chvostom. Ohromný nápor chakry, ktorá patrila jednému z deviatich chvostých chakrových démonov. A to už tá bariera nemohla vydržať. Séria rýchlych pečatí. Zo zeme za Mizunoshim ako aj po jeho stranách, vyrazili mohutné piliere. Technika Doton: Ganchuurou no Jutsu. Mal v pláne mu odrezať únikovú cestu, zatiaľ čo spredu by naňho vyslal mnoho kryštálových shurikenov techniky Kesshou Rokkaku Shuriken: Ranbu. Nič by však nenechal na náhodu. Vypustil by ešte vlnu Zankuuha, ktorou by vytvoril veternú vlnu, ktorá by Shurikeny urýchlila. Bol možno obyčajný chuunin, no jeho techniky boli posilnené brnením, chakrovým plášťom a túžbou rozbehnúť sa za Kudom.*
Mizunoshi Arata(npc): *Stál a oddechoval. Už to byl nějaký pátek od jejich pořádného boje a ta zastaralá kolečka se teprve rozbíhala, sice pomalu, ale jistě. Když na něj vyslal onu vodní tlamu, jen se ušklíbl a s chakkra shotto dvěma skoky odskočil dál od tlamy a během skoků vyskládal pečetě na fuuton: Rassenpuu a vydechl velmi rudkou vzduchovou vlnu, jenž vyslal na proražení tlamy. Však hned za vzdušným poryvem vyskládal pečetě na jeho klanovou specialitu. Věděl, že takhle jen zbytečně plácal chakru a nemělo by to snad dlouhého trvání. Pokusil se tedy použít Mugen Hoyo, tedy základní barieru jeho klanu. Sice musel mít celou dobu spojené ruce v pečeť, ale kdyby ho dokázal udržet dost dlouho... *
Kudasai: *Stál tam a sledoval jak se rychle přibližuje a běží k němu, takže měl chvilku na to, aby se připravil. Všiml si že skládal pečetě ještě za jízdy a pak na něj začaly pršet drobné ohnivé koule. Pomocí chakry, kterou si koncentroval do noh už při cestě do kopce, takže chakkura shotto pro něj bylo nejlepším řešením, i když musel proskočit několika ohnivými kuličkami. Sám pak při dopadu poskládal pečetě a nechal pár metrů před sem vyrazit ze země několik kamenných hrotů Doton: Doryuusou. Pak obratně hrábl po bublifuku a vyslal směrem k psovi a protivníkovi, kterého měl vlastně lovit Hosík, několik bubinek Setchaku-zai Baburu. A hned na to si ale uplácal doutnající tričko a stáhl si ze zad Kusanagi.*
Takuto Goeshi (NPC): *Kým bol ešte pomerne ďaleko, tak sa musel riadiť pomocou cítenia chakry. On sám však prakticky vyrastal so psami a preto sa dokázal na Ginovom chrbte bez akejkoľvek námahy. Desila ho predstava, ako Mizunoshi bojuje, pretože pocítil aj tú zmenu, keď sa jeho najdrahší ocitol v genjutsu. Ale holt, to nebol jeho boj a musel mu len dôverovať. "Takže predsa len si mal v pláne útočiť zo zálohy, hej?" Opýtal sa sám seba v duchu, keď Kudasai vyrazil smerom k bývalému táborisku, kde sa teraz bojovalo. Počas blíženia postupne prešiel na vnímanie okolia len na základe svojich citlivých zmyslov, predovšetkým sluchu a čuchu. V tomto priestranstve však prekvapivý útok príliš nepripadal do úvahy a tak sa rozhodol do toho oprieť rovno, keď mal to decko na dohľad. Vyskladal sériu ručných pečatí a na tvári sa mu rozhostil podivný smutný úsmev. Vyvolal doslova ohnivý dážď, keď mnoho ohnivých gulí začalo padať na Kudasaia (Katon: Faiabōrushawā). A na Ginovom chrbte sa rútil ďalej vpred.*
Hoseki: *Ani nepočítal s tým, že by tak dobre genjutsu zabralo. A až teraz si uvedomil, že aj tento súper tu je hľadaným nukeninom z bingo. Dokonca o niečo nebezpečnejším ako prvotný cieľ. Dlhá radosť mu však nezostala, pretože väčšina kryštálových Shurikenov bola neškodne odfuknutá, aj keď teda zopár si ich svoj cieľ našlo. To už však mal čo robiť. S veternými technikami sa už raz stretol, no vtedy mu krk zachraňovala Naomi. Teraz bol na to sám. Prudko sa odrazil chakrou v chodidlách a svoj výskok ešte urýchlil vypustením Zankuuhy z pravej ruky pod seba. Takto sa veternou vlnou vymrštil vyššie a zároveň ešte aj letel trochu doľava, vďaka čomu sa mal dostať z dosahu. Ešte pred dopadom mal vyskladané pečate na svoju ďalšiu techniku. Medzi ním a jeho súperom sa vytvoril vodný stĺp, ktorý následne nabral podobu hada. Voda v hadovi rotovala a otáčavým pohybom mieril na nukenina (Suiton: Ja no Kuchi).*
Mizunoshi Arata(npc): *Trochu se zarazil nad tím, že to byl klon. A taky materiál, ze kterého je vytvořený. V tom se na celé údolí řítil obrovský meteor. V reakci na to sebou trhnul a pomocí chakura shotto odskočil co nejdále od útočníka/epicentra meteoru, než mu docvaklo, že by to byla těžká náhoda, kdyby zrovna teď padal na údolí meteor. V tom se na něj rozletěli krystalové shurikeny. Poskládal pečetě a dupl do země, načež se kolem něj roztočil prudký poryv větru /fuuton: toppa/ a většinu shurikenů tím odrazil, až na prvních pár, které jej stihli pořezat na ramenou. Než se však poryv úplně rozplynul, otočil se a několikrát mávl pažemi a na útočníka vyslal další trojici vzdušných čepelí (futton: juuha shou).*
Kudasai: *Stále tam přešlapoval a počítal, zatím co čekal, než bude moci vyrazit. Vytáhl si z kapsy jeden kunai a přehazoval si ho z ruky do ruky a točil si s ním na prstu. Už zbývalo jen pár minut, snad něco málo vteřin přes pět minut. Nervozně přešlapoval a byl rád, že ho tam nikdo neviděl. Když ale čas uplynul, vytáhl si bublifuk z pouzdra na pravém stehně a vyfouhl 3 bublinky Sagashi Baburu. Ty se rozletěli přímo před něj směrem, kterým běžel Hoseki a pak se daným směrem rozběhl i Kuda, jenž svůj ohyb urychloval chakrou. Zastavil se ale hned na hřebenu kopce, takže měl lepší přehled. Pod ním se právě Hoseki a jeden z ninjů pustili do sebe, tedy dle toho co mohl Kuda takhle na dálku vidět. A taky si všiml, že se na něj druhý řítí, jedoucí na svém psu.* Kurváááá *Povzdechnul si Kuda a vyčkával, než se ten psí žokej přiblíží.*
Takuto Goeshi (NPC): *Nepáčilo sa mu nechávať Mizunoshiho za sebou a najradšej by tam s ním zostal, no to bolo priveľké riziko pre ich vlastnú budúcnosť. Navyše, Mizunoshi bol z nich dvoch ten silnejší a schopnejší bojovník. Nervozitu však cítil aj od svojho psa. Očividne aj Gin mal predsa len starosť o milenca svojho pána.* To bude dobré. Nie je to prvýkrát, čo sa nás snažia uloviť... *Potlapkal Gina po hlave, keď zastali. Skontroloval opäť chakry v okolí, no to celkom prekvapivo zistil, že zatiaľ čo jedna rozdelená do dvoch (klon) útočí na Mizunoshiho, tak tá druhá zostala na mieste. "Buď tu môžem zostať čakať, no to znamená, že keď sa postará o jedného nepriateľa, môže ho prepadnúť druhý, alebo sa postarám o toho druhého..." S použitím Konchū Supai sa spojil so svojou lienkou na Mizunoshim, ktorý práve likvidoval svojho súpera (klon). "Čím skôr sa ich zbavíme, tým skôr odtiaľto vypadneme..." Ukončil prepojenie zmyslov a popohnal Gina z ich strategicky dobrej polohy k miestu, kde zostal druhý lovec.*
Hoseki: *Klonu netrvalo dlho prekonať tú vzdialenosť vo svojom kryštálovom disku. Avšak, na nič viac sa nezmohol. Prvá veterná vlna sa zarezala do kryštálového disku, ktorý vzdoroval, no príchodom ďalšej sa kryštály začali štiepiť a rozpadať. Klon už nič nechránilo pred vzdušným útokom a tak to schytal. Dorezaný a odfúknutý odletel naspäť v smere, z ktorého prišiel. Ako naivný Hoseki musel byť, keď si myslel, že si s týmto poradí? Originál sa už však tiež už blížil a rozhodol sa odvrátiť trochu pozornosti aspoň plošným genjutsu. Z neba sa na zem, na miesto, kde sa nachádzal jeho súper, začal rútiť obrovský ohnivý meteorit (Jigoku Kouka no Jutsu). Po priblížení by využil prípadného rozptýlenia z meteoritu na záplavu šesťhrannými kryštálovými Shurikenmi Kesshou Rokkaku Shuriken: Ranbu.*
Mizunoshi Arata(npc): *Pomalu šel, připravený snad na vše a vyslal svou malou vážku, aby vyletěla nad něj a vyletěla směrem, odkud měli ninjové přicházet. Trochu zpomalil a soustředil se na onen drobný hmyz přenesl tak svůj pohled na Vážku.. Díky tomu tak viděl jak Takuto běží někam za kopec na celkem dobře zvolené místo a když se vážka otočila, všiml si podivného útvaru kolem ninji, který se na něj řítil a druhý vyčkával v pozadí. To, že je to vlastně klon a pravý Hoseki však nevěděl, přeci jen, byl dost daleko na to, aby je pomocí onoho zkresleného pohledu rozpoznal a Kudasai stál ještě kus za hřebenem kopce. Vrátil pak smysli do svého těla a nechal vážku letět k Takutovi. Zhluboka se nadechl a otočil se. Nerad bojoval, když nemusel. To byl jeden z důvodů, proč utekl kdysi z vesnice, která pod vedením Mizukage, která vládla pevnou rukou od krve, chtěla jen ty nejlepší bojovníky a vraždící stroje. Vyčkával, dokud se onen ninja nepřiřítí a ještě z dálky na něj vyslal mávnutím rukou 4 ,čepele fuuton: juuha shou, jenž za sebou letí v jistém rozestupu od sebe (a za sebou).*
Kudasai: *Bylo divné tam jen tak stát a čekat. Chodil tam a zpět na místě a počítal. Sem tam si proplétal prsty nebo se ohlížel, co se děje v okolí či snad něco slyšel. Ale tak nějak neměl žádné podměty, které by ho donutili vyrazit dříve a tak tam jen jak trouba přešlapával a odpočítával patnáct minut. Jistě, nedal mu moc času, když si vezmeme i vzdálenost, která ještě zbývala překonat. Ale co, chtěl jít sám, mohl, to že za 9 minut a 12...11 sekund za ním Kuda vyběhne jak nejrychleji bude moc je druhá věc. Nevěděl, co se tam děje, nebo zda je najde, ale na to měl své bubliny, která by ho díky kousku démona našla snad kdekoliv na tomto venkově někde v zemi čaje. A už jen 8 minut, 29 sekund a proletí tímhle venkovem jako lávová kulička, až na fakt, že lávu ještě neovládl.*
Takuto Goeshi (NPC): *Svojmu milovanému plne dôveroval. Nie len kvôli ich vzťahu, ale aj kvôli jeho schopnostiam a úsudku. Mal viac skúseností ako Takuto a mal i lepšie taktické myslenie. Zatiaľ čo Takuto bol len bývalý radový ninja z Kirigakure. Pri lúčení Mizunoshiho pevne objal okolo pásu a precítene pobozkal. Predsa len, pri tomto spôsobe života tu vždy bolo riziko, že to je naposledy. Aj keď to by si nikdy nepripustil. Len myšlienka na niečo také bolela, akoby sa to naozaj stalo. Pred rozdelením sa ešte Takuto natiahol ruku, po ktorej mu liezla lienka. Jeho vycvičený hmyz. Lienka preletela na Mizunovo rameno.* Dávaj si pozor. Keby sa čokoľvek stane, v momente ma tu máš. Som predsa tvoj žiarivý rytier na čiernom-bielom psisku. *Pokúsil sa o úsmev, i keď bol napätý a strnulý. Mávol na Gina, ktorý ku Takutovi hneď dobehol. Vyskočil naňho a pevne sa ho chytil za hlavou. Gin vyrazil smerom ku kopcu oblúkom, aby mohol Takuto získať výhodnú pozíciu a bol v bezpečnej vzdialenosti, no zároveň na blízku Mizunoshimu. Vo výsledku by chcel zaujať miesto na kopci, ktoré by tvorilo spolu s ich táborom a polohou, kde sa nachádzali tie chakry, akýsi rovnoramenný trojuholník.*
Hoseki: *Ísť sám a dúfať v najlepšie? To naozaj nemohol. Ale odmietal riskovať Kudov život. Pri tomto povolaní dáva v stávku ten svoj a s tým sa zmieril, ale ohroziť tú jedinú osobu, ktorú na tomto prekliatom svete má, neprichádzalo do úvahy. "Pätnásť minút..." Vzhľadom na to, že musí prekonať ešte skoro dvojkilometrovú vzdialenosť nemá naozaj času nazvyš.* Tak ťa teda počkám spolu s našou priepustkou pre odmenu... *Vyštartoval hneď, ako Kudasai začal počítať. Rozbehol sa, no mal to v pláne brať aj cez stromy, ak to bude možné. Však vďaka chakre v chodidlách a Chakura Shotto to bola o niečo rýchlejšia preprava. Sústredil sa predovšetkým na svoj sluch, aj keď bolo nepravdepodobné, že by sa už teraz objavili súperi. Zhruba v polovici cesty usúdil, že je čas pre posily a vytvoril si jeden kryštálový klon. Ten mal zároveň fungovať ako návnada, pretože sa vo veľkom kryštálovom disku (Kurisutaruhoīru no Jutsu) rotujúcom okolo neho vydal vysokou rýchlosťou do táboriska nukeninov.*
Mizunoshi Arata(npc): *Už od rána měl divný pocit a teď se mu to jen potvrdilo, když se jeho partner soustředil na okolí a varoval je před nebezpečím dvou ninjů.* Myslíš, že o nás posílají hlídku, nebo jsou to jen děcka, co bloumají okolím? *Zamyslí se, ale pospíší si s úklidem a je na něm vidět podivné napětí.* kurva... doprdele... já říkal že máme vypadnout... *zakleje tiše.* Na útěk už je asi pozdě, ně? *Pronese a rychle přemýšlí.* Hlavně nesmí zjistit, že jsme tu spolu. Kdyby se to dostalo do bingo, bude to jen větší návnada pro lovce odměn... jeden lov za cenu dvou... *Pronese a znovu zakleje.* Rozdělíme se. Já zůstanu tady a počkám co se bude dít. *Pronese a rychle přejde k Takutovi.* A ty se vydáš na kopec a budete tam s Ginem čekat. Jsi rychlejší a vidíš lépe než já. Když to bude planý poplach, sejdeme se tam, když ne, protentokrát mi budeš zachraňovat zadek ty. *Dodá a rychle jej obejme a políbí, než se odtáhne, aby ho nechal odejít.* Uvidíme se brzy, zlato *Není to poprvé a ani naposled, co se takhle narychlo musí dělit nebo se vypravují někam sami, ale vždy to loučení špatně nese a napňuje ho to panickou hrůzou že by na světě zůstal sám. Když by Takuto odešel, zůstal by nedaleko jejich tábora a pomalu se vydal dál, klidnou chůzí, snažíc se vypadat a tvářit naprosto přirozeně.*
Kudasai: *Trochu se zarazil na jeho návrhem, či rozhodnutím. Nebyl si vlastně jist jak to chápat. Jistě, nebyla to jeho mise ale i tak si mohl děla vlastní názor.* Nevím, jak moc dobré je jít na dvojici, nebo spíš trojici nepřátel osamotě a doufat v to nejlepší. Pokud tak nutně chceš jít sám, budiž. Ale půjdu přesně 15 minut za tebou. Jen pro jistotu. *Dodá naprosto vážně a rozhodnutě. nedovede si představit to, že by se jen tak otočil a vyrazil na onu dlouhou cestu zpět do Suny, kde by čekal doma s připálenou večeří, doufajíc, že se Hosík vrátí v pořádku. To vážně nemohl nikdo čekat.* A jen pro informaci, o tomhle odmítám diskutovat. *Pronese a pevně si utáhne popruh taštičky na zbraně a jeho ohled podivně zvážní.* Nech mě pro jednou hlídat zadek tobě! *Dodá a začne tiše odpočítávat...* 1... 2... 3.. čas ti běží... 7... 8...
Takuto Goeshi (NPC): *Gin bol pre Takutu jediným pojítkom s Kirigakure a zároveň to bol jeho najvernejší a najspolahlivejší priateľ. Potom sa však v jeho živote objavil Mizunoshi. Obaja boli pre Takutu však neodmysliteľnou súčasťou a asi najmä preto si navzájom neodkusli hlavu. Ľavú ruku spustí na Ginovu hlavu, aby ho zadržal a zároveň upokojil, kým si ešte užíval Mizunovej blízkosti. Na žiaden protest nemal ani príležitosť, pretože bol umlčaný bozkom. Ani v najmenšom by sa však nesťažoval. Opätoval ho, aj keď len letmo, lebo sa od neho hneď odtiahol.* Sa budem červenať, keď mi budeš takto lichotiť... *Vyplazil na Mizuna jazyk, zatiaľ čo poškrabkal Gina za uchom.* Ale aby si sa mi tu nerozplakal, tak ti teda pomôžem. *Husky si urazene odfrkol a odpochodoval stranou, kde sa vyvalil do tieňa. Predtým, než sa však Takuto naozaj pobral do balenia vecí, tak ešte na moment zavrel oči a s nádychom sa sústredil na celé svoje okolie, nie však len blízke, ale aj niekoľko kilometrov vzdialené. A v danom momente stuhol. Na tvári sa mu zjavili mnohé vrásky, ktoré boli dôkazom jeho veku. Pokrútil hlavou a okamžite vykročil ku svojmu milovanému.* Prosím, odpusti si svoje "ja som ti to hovoril", ale mali sme už naozaj dávno vyraziť. Zhruba dva kilometre od nás sú dve chakry. Slabšie ako tie naše, no s jednou z nich nie je niečo v poriadku. Ukrýva v sebe ešte jednu chakru. Mocnú. Akú chceš zvoliť taktiku? Útek alebo likvidácia?
Hoseki: *Keďže vrana mohla beztrestne preletieť priamo nad nimi v dostatočnej výške, tak Shiryoku mala o niečo viac informácii než Pakkun, ale bol problém s pretlmočením, takže nič viac sa nedozvedeli. Len teda, že okrem dvoch nukeninov je tam aj pes a mali tam svoj tábor. Pri Pakkunovom správaní sa Hos pod maskou usmial, pretože bolo vtipné, ako si čokel kladie podmienky Kudovi.* Shiryoku, dobrá práca. Ďakujem aj tebe Shisha. *Následne ich zložením pečate tigra odvolal a po dvoch vranách zostal len oblak dymu.* Ďalej to vezmem asi sám. Ak do toho pôjdem od začiatku s Yonbiho chakrou a vytvorím si klony, tak by som mohol mať šancu. *Nepáčilo sa mu to. Ani v najmenšom. Teraz však cúvnuť nemohol a rovnako tak do toho nechcel ťahať Kudu. Nie do boja, ktorý je pravdepodobne prehratý. "Dvaja a pes..." Zhlboka sa nadýchol a v zvrtol sa na Kudu, ktorého pevne objal.* Tak sa vidíme doma..? *Mal to byť skôr oznam, žiadosť, ale hlas sa mu ku konci zlomil a vyznelo to ako otázka.*
Mizunoshi Arata(npc): *Ohlédne se, když uslyší zakrákání vrány, ale pak se usměje zpět na Takura a upraví si brýle, které mu lehce sjíždí po nose, jak je předkloněný.* Tak dobře... Půjdeme se tam podívat a uvidíme, jaké to tam bude, hmmm? Pár dní tam zůstaneme, prozkoumáme vody a třeba se usadíme v domečku se zahrádkou... *Pronese trochu v žertu, ale byla by to krásná představa. Akorát jej chtěl políbit na čelo, když se mezi ně pes začal motat. Mizunoshi si vždy myslel, že na něj Gin žárlí, jakoby mu ho snad chtěl Takutovi přebrat. Ale už je dávno, kdy se budil s podledem na Gina, jak na něj z minimální vzdálenosti cení zuby jen kvůli tomu, že se k němu Takuto přitulil ve spánku a nezvolil si jej jako velkého živého plyšáka/tulítko.* No ale už bychom měli balit... *Pronese a ušklíbne se. * Víš moc dobře, že jsem chtěl zmizet už předevčírem! Máte na mě velmi špatný vliv, mladý muži! *Dodá a políbí ho, než se odtáhne a začne pakovat to málo, s čím cestují a ukládat jejich 'zavazadla' do svitku.*
Kudasai: *Sledoval jeho počínání s vránami a nadzvedl zvědavě jedno obočí, když se v tom odněkud z úbočí kopce přiřítil Pakkun. Někde však ztratil svou vestičku a pelášil co mu tlapky stačily. Jazyk měl až někde za ocasem, a jen co se připelášil, ušklíbl se na ně.* Jsme v háji... *Pronese Pakkun a podívá se na vrány.* no ty vole, ta má přízvuk... *Pronese rýpavě čoklík a pak se podívá zpět na Kudasaie.* Jsou tam dva... a ještě pes. Nešel jsem blízko, aby měl nevycítili, ale dle stop tam jsou nejméně dva... a pes. *Řekne Pakkun mezi něčím, co připomíná uštěpačný otlačený smích a hluboké dýchání.* Ten Váš je z mlžný, však? Tam prej některý psy nechávaj cvičit na ninji *Pronese snad s nadějnými jiskřičkami v očích.* Jo a dlužíš mi novou vestu... kdybych si ji nestrhal a oni mě zmerčily, určitě by jim došlo že mám super speciální stupařský výcvik! *Pronese Pakkun nafněně, těsně před tím, než ho Kuda se slovem 'dík' odvolá.* Tak na 90% jsme v prdeli a asi umřu *pronese optimisticky kuda.* Kdo jde první? *Dodá a odívá se k hřebenu kopce před nimi.*
Takuto Goeshi (NPC): *Mizunoshiho smiech ho vždy dokáže vytrhnúť z myšlienok a rozveseliť. Dokonca aj teraz. Keď sám má akúsi melancholickú náladu. Povzdychne si. Mizunoshi je od neho o niečo vyšší, takže i pri tom oprení sa čelami zostáva zaklonený. Rukou mu prejde opatrne po tvári.* A čo tak Naomi no Sato? V posledných rokoch sa o nej hovorí čoraz viac. Zem Neba sa otvorene postavila na vlastné a odmieta sa podraďovať veľkým dedinám. Je možnosť tam začať od začiatku. Možno to nie je jednoduché, no aj nukenini si tam môžu nájsť svoje miesto. A hlavne, my sme žiadne tažké hriechy nikdy nespáchali. Tak prečo nie? Tento život sám o sebe, aj so stálymi presunmi, je veľké riziko. A ja ťa nechcem stratiť... *Hovoril ticho. Pokorne. Akoby sám tomu návrhu neveril a zároveň čakal na akési schválenie, či je to vôbec dobrá myšlienka. Ich chvíľku sa však rozhodol sabotovať Gin (Akamaru II). Dospelý pes siahajúci Takutovi vyše pása ( odkaz » ). Obtrel sa Takutovi o ľavé stehno, akoby sa snažil vkliesniť medzi nich dvoch. Hoci je to svojim spôsobom už senior, niekedy sa stále správa ako šteňa. Pýta si svoju pozornosť a je nespokojný, keď si ho nevšímajú. Takisto však je veľmi nebezpečné sa s ním snažiť hrať alebo sa mu venovať, keď zrovna nemá náladu.*
Hoseki: "No, rozhodne nemám sebavedomie a ani ego ako Ryuu..." *Pri spomienke na stretnutie toho oprávnene arogantného muža len pokrútil hlavou. Ďalej sa však už k tomu nevracal. Však bol ešte primladý, aby nejako viac riešil svoj vzhľad alebo postavu. A navyše mohol byť nadmerne spokojný, keďže dokazovala, že dokáže premôcť svoju lenivosť. Na tú však v živote shinobi až toľko možností nie je. Zvyčajne.* Netuším. Možno sa rozhodla len tak preletieť a urobiť si zo mňa srandu. *Mávol nad tým rukov. Už skutočne bol čas, aby sa pomaly aj vrátila. KeďŽe to však brala naspäť väčším oblúkom, tak ju to stálo celkom dosť času. Nie dlho na to sa však už naozaj aj vrátila s informáciami o tom, že videla zhora. Párkrát ich obkrúžila, než sa rozhodla pristáť Hosekimu na ramene. Vďaka brneniu necítil jej páraty. Pravý ukazovák si poreže na senbone v taštičke, aby získal obetu pre Kuchiyose. Potrebuje teraz vyvolať aj svoju druhú vranu, lebo inak sa od Shiryoku nič nedozvie.* Ahoj, potrebujem sa dozvedieť, čo Shiryoku videla, no nie sme v komunikácii tak zohraný, aby sme si poradili bez teba... *Osloví rovno bielu vranu, ktorú vyvolal. Tá vydá podivný zvuk, čo mohol byť smiechom a následne začne Shiryokine krákanie prekladať do ľudskej, miestami nezrozumiteľnej, reči. Vrana skutočne objavila nukenina, no nebol sám. A to je prvý celkom nepríjemný šok.*
Mizunoshi Arata(npc): *Trochu se usměje a zabručí.* To víš, na stará kolena nám už zbývá jen brblání a bolavá záda. *Dodá, jako by mu už táhlo na 189. Trochu si oddechne a pak trochu zachmuřele pronese.* Však jsem ti to říkal už mnohokrát... Jistě, že chci místo, kde spolu můžeme být a nestarat se o svět okolo nás... Ale kde to místo najdeme? Na půlměsíčním ostrově? V oné bájné Letní zemi? Nikdo nám nikdy nezaručí klid a místo, kde můžeme navždy vydechnout a zůstávat dlouhodobě někde, kde nám nezaručí bezpečí je zbytečné riskování. *Pronese a zadívá se někam do dálky, trochu rozladěně a pak se zvedne a opře se čelem o čelo Takuta.* Víš, že nechci aby se ti něco stalo a tohle se zbytečně velký risk...
Kudasai: Bohužel ale nevím, kdy otec začal... *Pronese s hraným zamyšlením. Zasměje se jeho reakci a taky na moment zpomalí, než se vydá dále.* Já ale nic takového neřekl, jen jsem naznačil, co si možná podvědomě myslíš... *Pronese a zasměje se. Kuda sám nebyl zrovna vychrtllík, ale trénink se na něm projevoval spíše atletickou postavou, nežli rysy kulturisty nebo svalnatého vyžlíka. Prostě sem tam sval, sem tam trošku vycpávky. Jistě, kdyby trénoval více, možná se jeho postava vylepší, ale v poslední době se snažil věnovat hlavně vylepšení svých stopařských vlastností.* Tak kde kruci ten Pakkun je? *Optá se a ohlédne se po svém kuchyiose a vráně, kterou přivolal Hosík.* Jak je na tom ten tvůj... pták? *Optá se a rozhlédne se po obloze. Při tom se zastavil, kousek od vrcholku kopce, na který kráčeli a měl je dělit od většího údolí, kde se mělo nacházet tábořiště nukenina.*
Takuto Goeshi (NPC): To by nebolo to správne ráno, keby si nebol hneď mrzutý, všakže? *A že už ráno skutočne nebolo? Zanedbateľný detail. Prešiel od stromu, o ktorý sa opieral, ku svojmu životnému partnerovi a položil mu ruku na rameno.* Neboj, uvedomujem si to, že je už najvyšší čas sa zase pohnúť. Ale úprimne, už ma to unavuje. Existuje veľa možností, kde aj nukenini môžu začať nanovo. Nemyslíš, že pomaly je čas začať zvažovať aj niečo také? Či chceš do konca života utekať pred svetom len preto, že sme sa narodili do nesprávnej dediny? *Zdvihol zrak ku korunám stromov a zahľadel sa pomedzi ne na oblohu. Spočiatku ho táto sloboda a nekončiace možnosti uchvátili a skutočne si ich užíval. To však po pár mesiacoch upadlo, keďže takto človek skutočne nemá svoj komfort a ani priestor. Je to život so strachom z ďalšieho dňa, neustále presuny a maskovanie vlastných stôp.*
Hoseki: Myslím, že ak by si začal v takto mladom veku, tak by si ho nepochybne pokoril hneď... *Na tému alkoholizmu sa mu príliš žartovať nechce, ale začal s tým samotný Kuda, tak si ešte jednu uštipačnú poznámku nedovolil. Následne sa zhlboka pre efekt nadýchne a zastaví.* Robíš si zo mňa srandu? Ja nepotrebujem zoštíhlovať, moje telo je v tej najlepšej kondícii, akej môže! No dobre, možno to trochu preháňam so sladkým alebo jedením večer, ale to proste len preto, že mi to spaľuje... *Odrkne si a rýchlo zase vykročí vpred. Samozrejme, že si len uťahuje a robí srandu. Na druhú stranu je pravda, že stálym tréningom je na jeho stavbe tela možné pozorovať aj svaly a nie prebytočný tuk. To zase však nie je nijako extrémne nápadné a ani prehnané.*
Kudasai: //Oprava, Kuda měl být před Mizunoshim ^^"// - No ale nahlas, nesyším tak dobře jak ty *Pronese a zašklíbne se na něj, což žádná maska nezakrývá. Vyslechne si o plánech a usměje se.* Hmm... když ty s krystaly přebereš kšefty tvému drahému Papá... Co budu dělat já?! Propiju si jádra v cedník? *Pronese a trochu sarkasticky se zasměje se. Je divné, jak čas dokáže změnit bolest a hněv v něco naprosto... podivného. Jakoby celý incident v poušti byl už tak dávno a tak nějak podivně utlumen vším, co hned na to následovalo.* Hmmm... Víš, že o černé se říká, že zeštíhluje? Možná se ti tvé podvědomí snaží něco naznačit... *Pronese trochu rýpavě, i když Hoseki byl vždy ten 'atletičtější' z této dvojice. Kuda se raději hrabal v mapách, cestopisech a celkově se zajímal o divnosti jako dění ve vesnici a politiku světa.*
Mizunoshi Arata(npc): *Ninja už v nejlepších letech seděl pod stromem, nedaleko vyhaslého ohniště. Vlasy měl delší, padající pod rameny, prošité nitkami již šedivých pramínků. Přeci jen, život ve stresu a neustále v pohybu není zrovna nejlepší na udržování mladistvého vzhledu. Už pár let spolu s Takutem cestovali po světě a utíkali před svým osudem. On již byl pár let z vesnice, když potkal Takuta. Vlastně díky němu se vzdal své 'kariéry' vraha, jenž to dělal nejdříve z nutnosti po dezertaci, následně však hlavně pro zábavu a ten zvláštní pocit, který ho naplnil při tom, když někomu mohl sebrat život. To se ale nějak změnilo po setkání s mladším z jejich dvojice. A mezi nimi se stalo už spousta různých věcí.* Jak dlouho se tu chceš zdržet? Víš, že se nerad zdržuju dlouho na jednom místě. *Pronese a protáhne se.*
Takuto Goeshi (NPC): *Jeho mladé roky boli už na konci, ako sa blížil tento niekedy nádejný stopár k tretej dekáde svojho života. Nikdy si nepredstavoval, že skončí takto. Však pôvodne sa stal stopárom, aby odpadlíkov dokázal nájsť. To je ale už dávno zabudnutá minulosť. Hoci takýto spôsob života nechcel, bolo to lepšie, ako žit v Kirigakure. Dedine, kde sa všetko dialo podľa plánov jedinej osoby. Preňho bola Kirigakure skôr zločineckou organizáciou, ako dedinou. Ale na to taktiež mal svoje dôvody. Dlhé roky sa svetom predieral sám, no potom raz stretol o desať rokov staršieho Mizunoshiho. A ten mu ešte len otvoril oči. Nikdy nijako významne nepostúpili, pretože ich jedinými hriechmi bola dezercia a vraždy lovcov, prípadne iné zabitia v zmysle zachovania vlastného života. A keďže Kirigakure nepatrí medzi najpopulárnejšie dediny, hoci otvorených nepriateľov nemá, z tejto dvojice nukeninov sa stali skôr cestovatelia po svete.*
Hoseki: Dobre, tak na teba písknem. *Vyplazil by mu jazyk, ale akosi sa pozabudol, že má masku a tak by ju len zvnútra oblizol. Našťastie si to však včas uvedomil a jazyk strčil naspäť za zuby, než došlo k tomu nepríjemnému stretu.* Ale aspoň pekný kryštál, keď už nič iné... Ak nám raz kariéra shinobi nebude vynášať, otvorím si klenotníctvo a zruinujem "otcovo" impérium... *Na to oslovenie dal zvlášť dôraz, takže bolo zjavné, ako ťažko sa mu to vyslovovalo a ako nepríjemné mu to bolo. Páčila sa mu táto odľahčená atmosféra, ktorá medzi nimi panovala. Išlo by však o nádherný deň, keby sa neschylovalo k boju a vraždeniu. A to sa asi trochu vylučuje s romantickým piknikom, či? Ak teda zrovna nejde o psychopatov, pre ktorých by to tú romantickú hodnotu pridávalo.* Aj keď, nikdy som si nemyslel, že sa mojou farbou stane čierna...
Kudasai: Hmmm dobrá dobrá, jakmile budeš potřebovat pomoci, někoho nadběhnout či jinou podporu, stačí dát nějaké znamení... *Pronese a usměje se.* Hm... ale jaké? *Optá se zamyšleně.* A já toho vlastně moc nepořizoval... bingoši, ano, je to oficiální pojem,.. mají vždy složku od stopařů a informátorů k vyzvednutí... Pokud víš kdy a kde vyzvedávat. Pak už jen dát pár poznámek dohromady, zakreslit je do map, najít místa a odhadnout jejich postup podle toho, kde a jak často byli či se pravidelně zdržují. *Trochu se zasměje jeho chatrně hrané omluvě.* No je fakt, že na to, že jsi vlastně chodící krystal mi kazíš vlny a máš blbé vibrace... *Pronese a zasměje se. Mezi tím kráčel dál směrem, jakým se vydal Pakkun a letěla vrána. Rozhlížel se po okolí a pomalu kráčeli ke kopci, který dělil 'jejich' údolí od údolí, ve kterém měl tábořit ještě donedávna i nukenin, kterého hledali. Bylo heky, teplo, možná až moc idylické počasí, na lov. Ptáčci zpívali ve vzduchu a někde z dálky byl slyšet štěkot psa.*
Hoseki: *Spokojne prikývne, keď Kuda uzná, že pavúkom sa vyhnú. Popravde, nad tým už rozmýšľal, aj keď Kuda si z toho robí len srandu. Ono to však je aj možný vážny problém, nie len žart.* Ideálne by som bol najradšej, keby boj prenecháš mne. Predsa len, zatiaľ som nič neurobil a ty si dal dokopy informácie o ňom a určíš jeho polohu. Preto nech aj ja niečo spravím. A nikde nie je povedané, že oinin musí jednať samostatne a bez pomoci. Ono v podstate ani nebudú vedieť, že lovím s niekým. Predsa len, mŕtva hlava veľa nenakecá. A hviezdičku nemám, tak mi nemajú akú vziať... *Poslednú vetu povie s hraným smútkom a sklamaním. Na varovanie ohľadom Pakkuna chápavo prikývne, aj keď vlastne nechápe. A Kudík nemôže vidieť výrazy jeho tváre. Ospravedlňujúco zdvihne ruky, akoby ho to mrzelo a trápilo.* Prepáč, prepáč, nepočítal som s tým, že ti budem rušiť vlny... *Vykročí smerom, akým vlastne mali namierené, kým nezačali vyvolávať. Ako povedal Kudasai, nič lepšie aj tak na práci nemajú. A takto Hos aspoň môže kontrolovať okolie sluchom, kým sa Shiryoku a Pakkun nevracajú.*
Kudasai: *Jistě, Chuuninské zkoušky byly podivné a nerad na ně vzpomínal, ale teď se k tomu nijak nevracel. Byl podivně spokojený tam kde je. Někde daleko od domova, v údolí z polního kvítí a Hosíkem po boku, i když se právě nepřímo chystali někoho najít, zavraždit a vydělat si na jeho mrtvole. Ale vše v rámci vyššího dobra, doufejme.* No dobrá... žádné pavouky... Stejně se ještě rozmýšlím... *Pronese a zamyslí se.* Hmm... teď mě napadlo, kde končí moje práce? Při stopování? Nebo se mám účastnit i toho boje? *Dodá možná zbytečně, když je více méně obalen zbraněmi a připraven na vše.* Přeci jen, aby ti to uznali, když ti nějaký stopař - lovec odměn na volné noze pomůže... *Dodal a uškíbl se.* Aby ti nesebrali zlatou hvězdičku *Dodá a vyplázne na něj jazyk. Poslechne si Hosíka, že má více vran v arsenalu.* Ach tak! No já mám zatím jen toho psíka, ale bacha, není to mazel a neškrab ho za uchem. *Pronese podivně temně, varovně a tajemně, jakoby se tím snad mohla rozpoutat apokalypsa.* No mohli by jsme, žejo... máme jiné možnosti, kro pobíhání po okolí a doufat, že ho najdeme? Ono, kdyby tady někdo neměl démoní chakru, mohl bych použít pátrací bublinky, aby našli největší zdroj chakry v okolí, ale mám pocit, že bys mi kazil signál... *Dodá a opět se na něj přátelsky ušklíbne.*
Hoseki: *Pri poznámke, že vie Kusanagi už lepšie používať ho až zamrazí na chrbte. Akú šancu by mal proti jeho meču teraz? Asi žiadnu. Však vtedy sa ho zbavil len vďaka kryštalickej ruke, teraz by sa mu nemuselo podariť meč chytiť. Radšej sa však nad tým nezamýšľa. Jednak to vyvoláva nepekné spomienky na chuuninske skúšky a druhak nechce myslieť na to, že by bojoval s Kudasaiom. Pri zmienke o pavúkovi zamrzne a je rád, že má na tvári masku.* To je... odporné... a prosím, žiadneho pavúka... lebo budeme musieť poriešiť oddelené bývanie... *Snaží sa, aby to znelo len ako znechutenie, ale je jasné, že je arachnofobik. Nevysvetliteľný strach z tých osemnohých beštií. To už aj samotný Kuda predvedie Kuchiyose a celkom Hosom trhne, keď malý pes prehovorí takým dospelým a možno aj drsným hlasom. Minimálne spôsobom vyjadrovania drsným.* Neboj, ja mám aj vranu prekladateľku. Ale keby tu poletovala, tak by to asi bolo podozrivé... *Naráža na Shishu s jej bielym perím. Mávne nad tým rukou a otočí sa na Kudu.* Takže teraz čo? Čakáme, či ideme za ním, akoby sme ho venčili?
Kudasai: *Uvažoval o maskách a nakonec pronesl.* Stejně budu nosit asi jen látkovou masku, přeci jen nejsem oinin abych nosil tu vaši a ani anbu... *Pronese a přehodí si přes rudé dready alespoň kapuci. Nevěděl, proč by zrovna medvídek mýval byl něco extra, nikdy mu nepřišli nějak speciální, navíc je zná jako vyžírače odpadků... Na jeho poznámku se jen zasměje, možná to nebyl vtip, ale přišlo mu to vtipné.* Náhodou je to fajn zbraň! A už ji umím ovládat lépe než posledně! *Pronese trochu pyšně a podvědomě si zbraň upraví na zádech. Trénoval s mečem, co to šlo, aby se ho naučil ovládat jak pomocí rukou, tak i bez fyzického doteku, kdy meč lítal, jak ukazoval.* Hele, víš, že si stopaři cvičí hmyz jako své špehy? Prý si na další hodnosti budu moci vybrat ten svůj... Jen nějak stále nevím, který... *Dodá zamyšleně.* Chci pavouka, co se umí spustit na síti? Motýla, který je nenápadný a kupodivu umí létat rychle, nebo něco robustnějšího jako třeba švába, kterého jen tak nezabiješ? *Dodá a otočí se na Hosíka, i když je to stejně na něm, s čím se secvičí a bude využívat. Pak už ale Hosík vyvolá vránu a ta kráknutím odletí. Sám si prokousne kůži na prstu, kde má ještě šrám z tréninku a s vyskládanými pečetěmi bouchne rukou o zem.* Kuchyiose no jutsu! *Pronese a přivolá Pakkuna. Malý, relativně roztomilý postarší pes v roztomilém oblečku a ninja čelenkou na hlavě se na ně zvědavě podívá a pak až nečekaně hlubokým lidským hlasem pronese.* Copak potřebuješ, Kadete?! *Optá se s pyšností v hlase. Kuda se k němu složí a vytáhne složku z batohu, kde má poznámky. V nich vyhrabe fotku onoho nukenina a ukáže ji Pakkunovi.* Hledáme tady tohohle cápka, který by měl být někde opodál... Myslíš, že bys nám ho mohl vyčmuchat? Měl by být někde blízko, hned za tím kopcem byl vidět naposledy. *Optá se a Pakkun jen kývne a začne si to roztomile pelášit po cestě vpřed.* Tenhle ti to aspoň řekne, zda to pochopil... A nebo vyčurá veselí obličej do písku, když si z tebe chce udělat prdel... *Dodá a ušklíbne se vzpomínce na jejich setkání.*
Hoseki: *Sám si takto vyzbrojený pripadal nesvoj, príliš ako bojovník, za ktorého sa až tak nepovažoval. No bojovníkom bol rovnako ako Kudasai, predsa len, boli deťmi ulice, nechcenými hriechmi svojich rodičov, a napriek tomu to za pár rokov dotiahli na chuunina a teraz sa pomaly dostávali na prah ďalšej hodnosti. Okrem toho, brnenie sa už stalo jeho súčasťou, aj keď na zvučnú pažu a masku si ešte úplne neprivykol.* To nie je zlý nápad. Asi by sa to hodilo. Ale hlavne, prosím, nedávaj si masku medvedíka čistotného. *Pri spomienke na Ryuua sa trochu zaškerí, no to cez masku nevedno. Sám nevie, aký má na toho oinina, ktorý ho zaúčal, názor. Áno, bol dosť atraktívny a zároveň mocný, priateľský a i vyžaroval svojou autoritou, no Hoseki nemal možnosť ho bližšie spoznať.* Hlavne si dávaj pozor, aby si sa s tým trávnym mečíkom nerozšantil a netrafil aj mňa. Stačilo mi raz šermovať v levitujúcim mečom. Bolo to, akoby ho držal duch... *Pozrie sa na mapu, ktorú mu Kuda po zastavení predkladá. Jeho orientačný zmysel a i čítanie mapy sa trochu zlepšili, ale to len minimálne. Sám však prikývne a pravú ruku zasunie do vrecka s vybavením, kde sa úmyselne pichne do ukazováku senbonom. Pomocou svojej vlastnej krvi ako obety po poskladaní niekoľkých pečatí vyvolá čiernu vranu Shiryoku. Vytiahne z batohu svoju bingo knižku a otvorí ju na strane s portrétom svojho cieľa.* Preleť do ďalšieho údolia, či nenájdeš nejaké stopy tábora, prípadne tohto muža. *Knihu následne zaklapne a vrana so zakrákaním odletí. Nijako o Kudových schopnostiach nepochybuje, však bez neho by ani nevedel, kde začať, nieto sa dostať sem, len proste môže byť uľahčením to mať zmapované aj zo vzduchu.* Zaujímalo by ma, či vôbec pochopila, čo som po nej chcel... *Zabrble si nakoniec sám pre seba, no chce tým skôr pobaviť Kudu.*
Kudasai: *Nějak si nezvykl na to, že Hoseki musí nosit tu masku, přeci jen mu to bylo trochu divné. Ale patřilo to k jeho práci, stejně jako usekávání hlav mrtvolám. A hlavně vidět Hosekiho v plné zbroji je trochu divné taky, nebo spíš, nebyl na to zrovna zvyklej.* Chmmm, neměl bych si pořídit nějaké maskování taky? *Zamyslí se nahlas.* Jasně... maska ke stopařům zrovna nepatří, ale aspoň třeba látkovou žejo... Přeci jen, pokud se budeme potulovat společně, lidi by si nám mohli spojovat... *Dodá zamyšleně a poškrábe se v rudých dreadech, které by asi taky měl nějak maskovat. No a ještě by nám do večeře kecal... *Dodá trochu morbidně a zasměje se.*Jistě... Co by taky s lidmi okolo jejich hlavního centra pozornosti. To máš to stejné jako Naho v Suně a i ta vesnička, co jsme spolu navštívily. Dodá víc vážně než by se na něj dalo čekat.* To neříkám, ale víme, jak šikovný dokážu být... ale snad mi mé nové jutsu trochu pomůže a kdyby se dostal blíž, mám tvou oblíbenou Kusanagi *Dodá a ušklíbne se vzpomínce na Chuuninskou zkoušku. Pak ale vytáhne z batohu mapu, která je více méně počmáraná různými značkami a čísly.* No za tímhle údolím ho prý viděli naposledy, tedy... prý tam někde tábořil a napadl nějaké místní... *Dodal a ukáže Hosíkovy mapu Země Čaje, kde ukáže na nějakou čmáranici uprostřed mapy.* A pak prý šel tímto směrem *Přejede kousek prstem k další poznámce a číslu.*
Hoseki: *Keď prekračovali hranice alebo sa nachádzali v meste, tak mal svoj čierny plášť a čiernu masku psa anubisa s vyrytým žltým symbolom Sunagakure na čele ukryté v batohu. Ako oinin by to síce mal mať pri plnení misie na sebe stále, no v civilizácii by to pútalo zbytočnú pozornosť a hlavne by tým ohrozoval identitu Kudasaia. Teraz však, keď sa nachádzali uprostred ničoho, tak mal čierne chakrové brnenie spolu s chráničmi predlaktí skryté pod priliehavým, no voľným, plášťom s kapucňou. Tak isto mal na tvári svoju na zákazku vyrobenú masku, ktorá bola súčasťou Shazaia. Plášť mu trochu odstával však na krížoch, kde mal paralelne so zemou pripevnené svoje tanto s rukoväťou napravo. Na pravom stehne mal taštičku so svojím ninja vybavením, ktoré už nebolo tvorené len zo senbonov. Navyše, na pravej ruke mal ešte zvučnú pažu, zbraň svojho klanu. Vďaka tomu všetkému si pútal celkom dosť pozornosti, no tu mu ju poskytovali len stromy, vtáky a veveričky.* No, rozhodne sa sem môžeme raz vrátiť. Alebo si povečerať v romantickej spoločnosti vrahovej hlavy, záleží na tebe... *Jeho hlas bol maskou značne skreslený a vďaka tomu pôsobil staršie i napriek drobnému vzrastu, no bolo počuť, že žartuje. Bohužial, zabíjanie nebolo preňho ničím nezvyčajným. Zabil Kudovho otca, zabil banditou, s ktorými prišiel do stretu pri svojej druhej C misii a zabil aj iného nukenina, konkrétne dievča hodnosti chuunin. To však bola jeho práca, pre ktorú sa rozhodol a tak ju plnil.* Je to zvrátený systém. Hladia si len svojho a za brány svojich dedín alebo miest nevychádzajú. Akoby stačilo udržiavať poriadok v nich. Akoby sa ich dianie okolitého sveta netýkalo... *Ten Kudov žart Hosekiho celkom zasiahol. Jednak odmietal pripustiť, aby takto zatiahol svoju najbližšiu osobu do nebezpečenstva a nebol schopný ju ochrániť. Navyše, bolo preňho neprípustné tolerovať Kudovo zraňovanie.* Tým chceš povedať, že sa cezo mňa dostane? *Pokúsil sa odľahčene odpovedať na vtip, ale aj cez masku bolo jasne cítiť, že to myslí vážne.*
Kudasai: *Po dlouhé době byl zase na cestách a dokonce na společné 'misi' s Hosekim. Cestou sem měl nos většinu času v knihách, cestopisech či mapách a zkoumal vše, co mohl o oblasti této země. A samozřejmě měl i složku s poznámkami, informacemi a dalšími postřehy o jejich cíli, které vypátral v archivu nebo u policie v Suně. Kráčel si teď krajinou, ve které toho, jenž hledal naposledy viděli, i když už to bylo pár dní, od posledního hlášení. Teď ale kráčel po cestě v Zemi Čaje, v plné zbroji - s Kusanagi na zádech, brašničkou na zbraně na levé stehně, na pravém měl lahvičku s bublifukem a batohem s další výbavou na zádech. Jinak ve svém běžném oděvu, tedy volné mikině a pevných kalhotách. Bylo celkem hezké počasí na jejich procházku - pátrání - na venkově čajové země. Právě šli skrze údolí, kterým protéká jakýsi potok a v této části roku bylo plné drobného kvítí. Otočil se na Hosíka a trochu se usmál, aby prolomil ticho.* Kdybychom nebyli na podivné 'najdi-ulov-zabij' misi, mohli jsme si tu dát piknik... *Řekne a vrazí do Hosíka lehce ramenem.* Jen teda doufám, že ho najdeme... Poslední hlášení je už víc jak týden staré, když počítám i dny, co jsme cestovali a místní policie byla... opravdu velmi sdílná, jen co je pravda. To jim jako nevadí, že jim tu po okolí běhal vrah?! *Kuda věděl, že i jejich cíl je stopař a tak to asi nebude jen tak snadný cíl, ale kdo Ví, možná to půjde snadno a vše budou mít brzo z krku.* Tak schválně... pokusí se mě zabít hned, co ho najdu, nebo prolomí tradici? *Optá se v žertu, ale je i tak trochu nervozní.*
Hoseki: *Nadišiel najvyšší čas, aby sa vydal na svoj vlastný lov nukeninov ako Oinin. Však od tých cvičných neprijal žiadnu misiu a takto sa flákať nemôže. Popravde však skôr čakal, kým sa mu naskytne príležitosť podhodiť svoju plánovanú obeť Kudíkovi. Však ešte pred Hosovým prijatim za Oinina sa spoločne dohodli na vytvorení dua, kedy bude Kuda využívať svojich stopárskych vlôh na vystopovanie nukeninov, o ktorých sa bude treba postarať. Za svoju prvú obeť si Hoseki, teda Shazai, keďže to bola jeho Oinin identita, vybral nukenina z Kirigakure menom Takuto Goeshi. Všetky známe informácie, ako vek, vzhľad, schopnosti a zločiny objasnil Kudovi. Jeho Bingo kniha nebola zrovna najaktuálnejšieho vydania, no podľa daných informácií mal byť Takuto Tokubetsu Jounin. To je síce o hodnosť vyššie ako samotný Hoseki, ale pravdu povediac, v tomto si dosť veril. Však už pochopil, ako veľmi užitočné sú mu dary od Renza. Brnenie, ktoré posilňovalo jeho Ninjutsu i Genjutsu a Yonbiho chakra, ktorá mu posilňovala všetky atribúty a výrazne zvyšovala zásobu chakry. No a hoci to nejaký ten piatok trvalo, ako sa vraví, no konečne boli na cestách. Všetko bolo vybavené a pripravené. Oficiálne prijali B misiu a Hoseki svoju plánovanú obeť nahlásil v sídle Oininov tak, ako mu Ryuu vysvetlil. "Aby ostatní vedeli, po kom ideš. A aby sme prípadne vedeli, kto ťa zabil..." Slová toho neskutočne atraktívneho jounina. Kruté a prosté. Zároveň však veľmi pravdivé.*
---: ---
Ayase: *Zřídila si trochu volna a tak nyní také cestuje a cesta jí zavedla až do této přístavní vesničky. Díky tomu že už neprší ale spíše mrzne byl obchod po moři opět obnoven i když je to stejně pro námořníky těžké cestovat v těchto mrazech. Ayase vystoupí z lodi, která ji sem zavezla ze Země Válek a ihned se vydá na průzkum, oblečená je v ( odkaz » ) a na zádech má dvě pouzdra na meče vedle sebe a v každém je jeden z jejích bleskových mečů Ikazuchi no Kiba. Nakonec se dostane do nějakého podniku kde si objedná horký čaj (černý) a začne popíjet a zahřívat si s ním své tělo. Rozhlédne se kolem a všimne si několika lidí u jednoho stolu, kde se hraje poker. Čirou náhodou tam je Katayanagi, kterou Ayase poznává. Již se s ní jednou potkala během procházení se po světě chvilku po jejím oživení. * „Mám nápad.“ *Pomyslí si a aktivuje svůj Byakugan, ve středě očí se jí vytvoří něco co vzdáleně připomíná zorničky a kolem očí vystoupnou žíly ( odkaz » ). Takto nakráčí rovnou ke stolu a usměje se tam na všechny. *Vadilo by kdybych se přidala?
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi se nachází v zemi čaje v jedné menší vesnici, ve které sbírala informace. Každopádně teď seděla v putyce a užívala si chvilku volna které si sama dala. Katayanagi je teple oblečená neboť venku je strašná zima a v noci by byla sebevražda zůstat venku a proto si zařídila pokoj v oné putyce a teď sedí u baru a popíjí whisky kterou si objednala.*"když pro nechčije tak je zima není normální to počasí."*Katayanagi si nadává v mysli a kouká kolem.*"mohlo by tu být víc živo."*Katayanagi sleduje zdejší skupinku jak hrají poker a přemýšlí že se k nim přidá i když poker nikdy nehrála, ale pravidla zná a proto dopila svou skleničku a objednala si rovnou celou flašku.*"tak si jedem trošku užít."*Katayanagi si nasadí na záda nádobu se Železným pískem a do ruky vezme flašku whiskey a jde k oné skupince.*tak co hoši můžu se přidat?*zeptá se a muži na ní koukají, ale poté jeden kývne a přidělí ji jednu židli ke stolu, Katayanagi si opět sundá nádobu na Železný písek a posadí se.*(muž) - takže víš jak se to hraje? (Katayanagi) - bez obav (muž) - dobře ale aby si pak nebrečela že jsme tě okradli. (Katayanagi) - být tebou tak se bojím o sebe jasné?*řekla takovým drzým tónem a otevřela si flašku whiskey a pomalu se napila, poté flašku položila na stůl a čekala až bude mít své karty u sebe.*"když prohraju, tak je venku všechny zmlatím."*usmála se a koukla se na své karty které jí byly rozdány.*"hmm to by šlo, ale ještě uvidím."*Katayanagi zatím přihazuje ale nijak neriskuje jelikož nemá ještě pořádně určené že vyhraje, ale pak se jí naskytla příležitost a Katayanagi vsadila vše co měla a ostatní muži to složili.*"sice jsem vyhrála, ale ty drobný co tam hodili není moc." ale no tak hoši moc se bojíte.*řekla a napila se opět z flašky a čekala na další kolo hry.*
--: --
Yuzuki: *Yuzuki dostala misi. Misi úrovně C. Nějaký obchodník prodává velmi nekvalitní zbraně.* Procházela se právě tou uličkou, kde se měl ten nepoctivý obchodník vyskytovat. Ne, nepraštila se do hlavy, prostě si usmyslela že to vyřeší... ano sama. Bylo tu hodně stánků a spousta obchodníků. Nemohla přece jít ke každému a něco si koupit. To by se nedoplatila. Musela tedy najít nějaký lepší způsob. Chvíli tedy pozorovala ze střechy jednoho domu celé okolí. Najednou si všimla, jak jeden muž křičí na obchodníka se zbraněmi.* "To by mohl být on." *Pomyslela si a seskočil na zem. Prošla mezi spoustou lidí až tomu muži, co na obchodníka křičel.* Tak co se to tady děje? *Zeptala se obou.* Ten muž mi nechce vrátit mé peníze. *Řekl ten, co si zjevně koupil poškozenou a nekvalitní zbraň.* Já nechápu, proč bych mu měl vracet peníze, když jsem mu nic neprodal. *Řekl obchodník. Tomu se Yuzuki celkem podivila. Proč by ten muž chtěl vracet peníze od někoho, kdo mu nekvalitní předmět neprodal. Yuzuki otočila hlavu zpět na muže čekajíc vysvětlení.* Tamtem obchodník mi řekl, že toto je jeho společník, že on mi peníze vrátí. *Řekl naštvaný muž a ukázal na obchodníka.* "Trochu naivní si myslet, že je to pravda." *Pomyslela si Yuzuki.* Peníze vám budou vráceny, počkejte tu. *Řekl muži. Už bylo skoro jisté, že ten obchodník, na kterého muž ukázal, je právě ten, kterého hledá. Dal se totiž na útěk. Chytit jednoho nepoctivého obchodníka, to pro Yuzuki nebyl žádný problém. Aby se nemusela prodírat mezi lidmi, vyskočila na střechu a vzala to za utíkajícím obchodníkem tamtudy. Za chvíli už byla dostatečně blízko na to, aby ho mohla dopadnout. Seskočila tedy zpět na zem. Už byla jen kousíček od utíkajícího.* Stůj! *Zakřičela na něj, i když si nemyslela, že ho uposlechne. Utíkal dál, přesně jak si myslela.* "To je jedno, mně stejně neutečeš." *Přivřela oči a za pomoci Shunshinu se přenesla přímo před něj.* Říkala jsem ti, ať zastavíš. *Řekla mu s úsměvem.* Když mě necháš jít, dobře ti zaplatím. *Obchodník se ji pokoušel podplatit. Yuzuki nad tím přemýšlela jen krátce. Peníze by se ji sice hodily, ale zde se jedná o misi. Hezky se vrátíš, jinak tě zabiju. *Křikla po něm. Obchodník zbledl, beze slova se otočil a kráčel zpět ke stánku. Tak mu Yuzuki řekla, ať vrátí peníze tomu muži. On to tedy udělal, ale jen z donucení. Představa, že by ho měla zabít nějaká malá se mu moc nezamlouvala. Yuzuki jej pak odvedla do vězení..*
--: --
Yuzuki: *Yuzuki dostala od Sayi tři svitky pro mise typu D. Tedy dnes jde plnit jednu z onech misí, respektive tu druhou. To co bude dne náplní její mise je hlídání malé dcery, jednoho muže zde z Degarashi. Jeho dceři je asi okolo čtyř let. Yuzuki nemá s dětmi žádné zkušenosti, vůbec žádné. Ono je to vlastně tak že nezná prakticky nic a nikoho krom zámku králů a jeho okolí. Když se nějakým tím způsobem dostala sem na toto místo. Byla trochu zaskočena, protože čekala že to tu bude trochu jiné, její původní mínění bylo že to bude nějaké malé městečko, či vesnička kde bude celkem málo lidí. Jenže když sem dorazila, bylo zde celkem rušno. Její první setkání kde je hromada lidí na jednom místě a všichni někam jdou nebo stojí u krámku a vybírají si zboží. Děti, pobíhající po ulici a hrajíc si na honěnou. (Nic v tom nehledej ty úchyláku...) Yuzuki se procházela podlouhlou ulicí, po udusaném prachu. Byla zde cítit voda, no aby ne... je to přeci přístavní město. Tu náhle se zastavila u jednoho stánku, hledíc na spoustu jablek na jednom místě a spousty dalšího ovoce vedle a jinde. Yuzuki vzala jedno jablko do ruky a zahleděla se na něj. Bylo takové červené, lesklé nicméně nebylo ale světlo se od něj odráželo. Bylo čisté. Muž stojící u stánku si jí všiml.* "Jsou z mého sadu, je to taková sladčí odrůda jablek, velmi dobrá a plná vitamínů..." *Usmál se na Yuzuki.* "No... dobře, tak já si jedno vezmu." *Odvětila a vytáhla pár ryo a zaplatila jedno jablko. Zakousla se do něj a pokračovala k domu onoho muže kde má plnit misi. Když tam dorazila, jablko měla snědené a zbytek jablka co se nejí někam zahodila. Zaklepala na dveře. Po chvilce otevřel posunovací dveře onen muž.* "Ah... tak jsi tady. Vítej." *Yuzuki se uklonila a kývla.* "Ano, jsem Yuzuki. Budu dnes hlídat vaši dceru." *Muž se pousmál* "Děkuji. Jsem rád že se někdo našel, moje dcera je..." *Zpoza muže, se držela malá holčička která vykoukla a usmála se.* "To je ona." *Muž se usmál a pohladil holčičku po hlavě. Yuzuki kývla.* "Dobře..." *Odvětila a muž si nazul boty.* "No, už budu muset vyrazit. Vrátím se pozdě večer, tedy budu potřebovat aby jsi se postarala o oběd, nějakou svačinu a večeři, poté ji uložila ke spaní." *Vysoký muž vyšel ze dveří a zamával na rozloučenou. Jak řekl, tak Yuzuki provedla. Celý den byla s holčičkou, prošla se s ní u vody a po městě. Doma jí ukázala pár karetních triků a kouzla s mincí. Postarala se o jídlo a večer dala holčičku spát. Sama usnula, tedy se splněnou misí odešla až druhý den ráno.*
Rpg: zrušeno
Saisho: *Konečně oblečená a může tak vyrazit znovu mezi lidi z tohohle děsného místa. Na nic nečeká a vyrazí. Rychlá chůze, kdy neopouští správně spořádané pohyby a rovná záda. Určitě se nepředklání a bradu má trochu staženou ke krku, čímž na všechno a všechny kolem až zahlíží. Zavře za sebou dveře.* Tak.. Kde by mohlo být nejlépe.. *Zabrblá si, zatímco se rozhlíží a odhodlává se k vybraní si nějakého cíle. Všimne si Sumi a Jessieho. Pohled se jí zastaví zamyšleně na Jessiem.* To by jít možná mohlo.. *Zamrzí ji však, že s sebou nemá krabičku s kamínky na hru. "Na něco už snad přijdu..." začne je s odstupem sledovat.*
Suzuaki: (Suzuaki se pousmeje.) tak až budu silný, tak vymyslim jutsu, diky kteremu neumřu ani když mi useknou hlavu! (Usmeju se načež poedne na Sumi, kdyby se ji nedržel už by se ztratil.. Přikyvnu) něco dobreho by bylo dobré mám celkem chut.. (Pousmeji se a jeji ruku lehce sevře.)když nikdy neumřu tak nebudeš muset být nikdy smutná (pousmeje se)
Sumi Saoketsu: Sumi se samozřejmě nechá chytnout za ruku a nechá Suzuakiho aby ji vedl, přičemž poslouchala co Suzuaki říká a nakonec se trošku zasměje. *ale no tak zlatíčko proč myslíš, že bys měl být pošťák? Budeš Shinobi jako já a časem budeš silný a jen tak tě nikdo neporazí, ale než se dokážeš postarat sám o sebe tak tu budu pro tebe já a budu tě chránit, dokud to nedokážeš sám Dobře? A dokud mě nedokážeš porazit tak nejsi dostatečně silný. *“(Nanabi) - zas tak moc si věřit nemusíš tak silná nejsi a druhá věc je že tě nikdy neporazí a víš proč? Protože ty máš mě a já bych nikdy nedovolil, aby tě někdo porazil nebo popřípadě zabil. (Sumi) - víš parťáku někdy mě dokážeš tak nasrat ale potěšit zároveň."*Sumi se trošku zasměje a vidí krám, kde by mohli mít něco dobrého na zub. *nechtěl bys něco dobrého k jídlu? Nějakou sladkost nebo tak něco? *zeptá se a doufá, že odpoví ano protože Sumi by si opravdu dala nějakou tu čokoládu. *
Saisho: Hotovo. *Pousměje se na ni jedna z novějších žen v tomhle pracovním týmu. Právě vše dokončili. "Už bylo na čase..." zabrblá ve svých myšlenkách a jen tak zběžně si prohlédne své ruce, potom se rozhlédne po nějakém oblečení, kdy si přeci jen všimne, že se nachází to co s ní tvoří hrůznou kombinaci a její matka to celkově nesnáší. Sleze ze stoličky a zamíří k černému kimonu. Společně s její naprosto bílou pletí i vlasy, to bude opravdu, jak pěst na oko. Začne si ho oblékat.*
Suzuaki: *Suzuaki na sobě měl koženou bundu, která mu byla o něco větší, rukávy mu přesahovaly přes ruce a celá na něm tak trochu vysela.. Suzuaki zatím spozoroval, že se ho Sumi na něco ptá.* Na tom nezáleží můžeme jít kamkoliv.. *Zašeptá a pomalu k ní přistoupne, aby jí chytil za ruku. Poté se někam rozejde a sumi zkouší táhnout za sebou.* Co bych měl dělat až vyrostu? *Zeptá se s pohledem upřeným na Sumi takže ani nevěnuje pozornost kam Sumi táhne.* Měl bych dělat poštaka? *zeptá se trochu sklamaně jako by mu to někdo nutil.*
Sumi Saoketsu: *Sumi se rozhodla, že se Suzuakim podnikne menší výlet přesněji do přístavu degarashi který se nachází v čajové zemi šla tam jenom protože to je vůbec nejznámější přístavní město co je a také chtěla strávit se Suzuakim trošku víc času. Sumi na sobě měla černé tričko s černými džíny a na své levé ruce měla připevněnou svoji legendární zbraň, když byla se Suzuakim na místě tak už přemýšlela kam půjde ale poté se koukla na Suzuakiho.*tak co zlatíčko? Chceš se semnou někam podívat nebo tu budeš poletovat sám? *zeptala se Sumi a čekala na Suzuakiho odpověď. *
Saisho: *Stojí před zrcadlem na stoličce naprosto nehybně, zatímco se kolem ní motají dvě ženské, které jí berou míry a podobně. Její matka si zrovna užívá v jednom kasinu. Ji zde nechala, aby se postarali zdejší o její další šatník. Přeci jen roste. A zaručeně vybrala takové lidi u nichž si je jista, že ji nepíchnou ani tím špendlíkem. "Chjom.." povzdechne si v myšlenkách, ač by si nejradši povzdychla nahlas. Jenže navenek zůstává pečlivě nehybná a odtažitě chladná. Hledí na sebe, ač vnitřně se nesleduje. Její chvíle zde jí je velmi dlouhá. Ženy však pomaličku svou práci dokončují. Občas přichází s nějakou látkou k ní, aby si lépe představili, jak k ní takové barvy sednou, když je její pokožka doslova bílá i s jejími vlasy. Kolem je látka, která ji zakrývá, protože je tam kvůli mírám a dalšímu zkoušení, nahá. Tak aby nebylo zvenší vidět. Její oči jsou hadí, se žlutou duhovkou a svislou zorničkou, i když jde jen o vzhled, nikoliv funkci. Nad očima má coby obočí rudé hadí šupiny. Jsou drobné a hladké na dotek. Stejně zbarvené, ale o něco větší a pevnější jsou šupiny obklopující na zádech její páteř. Další namátkou objevující se šupiny jsou drobnější a opravdu hladké, jako kdyby byla strakáč. Tak by to vypadalo za předpokladu toho, že by tolik nesplývali s její bílou pokožkou. Tyto šupiny jsou totiž naprosto bílé. Jen občas některé mají nádech trochu do růžova.*
konec: --..--
Mito: *Zamyslela se.* Můžeš mi podávat věci, to bude stačit, ještě bys na to těsto byla moc hrubá. *Zasmála se a pak chytla záchvat.* Jsi blbá! *Smála se, až se lidi otáčeli.* Takovýhle nápady. *Otřela si slzy, byla celá rudá, jelkož ta představa se jí docela zamlouvala. Ani vůdce odboje nebyl k zahození, byl to přece Yatův bratr, ale Mito přece slíbila, že je pouze Suzuyova a tak si na tohle musela nechat zajít chuť.*
Saya: Heh ale pokud bys chtěla tak jsem ochotná ti i pomoct. Sice se nejlíp hodím na nějakou fyzickou práci, protože mám ohromnou sílu, ale jsem ochotná ti tedy pomoct i s něčím dalším. Tak jsem přemýšlela, jaké by to bylo zkusit najednou Yata a velitele odboje. *Po chvilce se tomu ale Saya i zasměje, protože to myslí pouze jako vtip. Saya se v odboji převlékla do nějakých obyčejných věcí a hodlá následovat Mito do kuchyně. *
Mito: Ano, v podstatě máš pravdu, není to nic rychlého, ale vznášet se umím. Jsem ráda, že s očima nemáš problém, asi bych Shikiho zabila, kdyby jsi oslepla jen protože on se svýma očima nezacházel, jak se sluší. *Zamumlala a pokračovala do odboje, brzy už byly v jeho prostorách.* Taky se těším, naposledy jsem pekla v den, kdy nás unesli, bylo by hezk, mít na pečení lepší vzpomínku. *Usmála se, neprve si to zamířila k jejich přístřešku, kde odložla věci a pak do odbojové kuchyně.*
Saya: Takže se vlastně nejedná o klasické létání, ale jen se pomocí gravitace můžeš vznést do vzduchu. Já si původně myslela, že do vzduchu tak pomalu letíš úmyslně, ale očividně to bylo teda tím, že jsi jen zneužila gravitaci tak teď už to chápu. A omlouvám se, pokud jsi mi to už někdy říkala a já jen nedávala pozor. Jinak využívala jsem poslední dobou několik technik Mangekyou Sharinganu a neslepnu, takže mohu svůj Sharingan používat dle libosti a to i všechny jeho Ninjutsu a tak dále. Takže už se nemusíme bát toho, že bych snad někdy oslepla. *Saya začne v dálce svým zrakem nacházet vchod do odboje kterého, by si asi někdo, kdo k odboji nepatří ani nevšiml. *Ale docela se těším na to sladké, poslední dobou mi sladké docela zachutnalo.
Mito: No dobre, jeste pockame. *Porkcila rameny nabrucene.* Me to vzdycky bavilo, varit a pect. Hlavne pro nekoho, t vzdy bylo nejlepsi. Vznest? Ah..no jasne, vsak jsem ti to uz nekolikrat rikala, ale neposlouchala jsi. Je to diky rinneganu, to oritahovani, to je ovladani gravitace v podstate. Jsem schopna se vznest jak se mi zachce.
Saya: Jasné ale tak nelíbí se mi tvoje sebevražedné sklony. Jít jen my do Sunagakure? To ani ve snu se šancí na přežití. *Poznamená Saya a pokračuje dále v cestě k odboji. *Já nejsem tip holky co by měla v kuchyni péct, sice to neumím, ale už jsem to zkoušela a vydržela jsem u toho 5 minut. Pak jsem se na to vysrala a radši jsem si skočila někam něco sladkého koupit. *Saya se té vzpomínce jen zasměje. *Heh bylo to vtipné, ani si už nepamatuju, co jsem chtěla původně upéct. Jinak jak je možné že ses mohla vznést do vzduchu? Sice to nebylo moc rychlé ale i tak mě to docela překvapilo. Jak to děláš?
Mito: Jo tak takhle jsi to vymyslela, no jak chces. *Pokrcila rameny a pak Saya zacala vysilovat.* Co blbnes. *Ohnala se po ni.* Tu lecitelskou techniku jsem se taky naucila, tak neboj, jsem v pohode. Ty bys vrazdila lidi v osade, ja netroskarim. Mam pocit, ze bych se tak mohla priblizit k Suzuyovi. Musi to tu nekdo vedet, kde ho drzi. Prece by si nepostavili odboj tady, kdyby nevedeli, kde je velitelstvi tech z druhe strany. Tam bude Suzuya. *Pokrcila rameny a pokracovala v ceste.*
Saya: Jako ano mohlo by se něco upéct a už to mám vymyšlené. Ty budeš péct a já ti budu dělat psychickou podporu. *Saye se ale rozhodně nelíbí, že by měli jít samy do Sunagakure a nevěřícně se podívá na Mito. *Uhm Mito? Jak tě ten můj démon kopl, neuhodila ses náhodou do hlavy? Říkáš docela velké šílenosti a nerada bych aby to bylo mojí vinnou. *Saya se zastaví a začne prostě Mito zkoumat hlavu. *Doufám, že jsem ti nezpůsobila sebevražedné sklony, protože to tak opravdu vypadá. Nech to na mě, jsem předci stále sekundárně lékařka.
Mito: Hmmm, sladkeho... *Rozplynula se, mirila zpatky k odboji.* Jo, jdeme zpatky do provizotniho domova. *Zasmala se, pevne chytila Sayu za ruku. Premyslela, co by si chtela dat sladkeho.* Hmmm, co takhle si upect buchty? Povydlove. Urcite budou neco mít, co na to budeme moct pouzit. Upeceme toho vic i pro Yata a pana velitele odboje? Trochu se zalibit a hlavne si udelat dobre vztahy, aby nas pak nechal jit do velke vesnice si zaradit. Hm?
Saya: Tak si pro ně budu muset někdy skočit sama. No nevadí, tak tedy jdeme. *Saya přijme ruku, kterou jí Mito nabídne a postaví se. *Tak teda jdeme, takže jde se na cestu zpátky? Ráda bych si dala něco sladkého a ty? *Zeptá se zvědavě Saya. Upřímně docela doufá, že by Mito něco upekla a tak na to jde takto nenápadně. *
Mito: *Zapecetila Engel a podivala se na Sayu.* Ja nevim...prici se mi to. Nic mi neudelali, to ti silni z tohoto sveta ano. Takze jim se budu mstit. Spis bys me nalakala na nejakou velkou vesnici, ne osadu delniku *zasmal se a schovala svitek, sebrala kosu ze zeme a natahla ruku k Saye.* Jdeme?
Saya: Pf suchare. Jashin-Sama by se mnou souhlasil. *Podotkne Saya a v klidu dojde k mrtvole Engel a přiloží na ní ruku. *Nenavrhla jsem to jen tak ale musím sehnat co nejvíce lidských těl kvůli jedné své technice. Sice se jedná o Kinjutsu ale to mě moc nezajímá. *Saya následně z Engel odstraní účinky techniky Doton: Chōkajūgan no Jutsu takže Engel se opět může v klidu pohybovat, pokud by chtěla. *Takže jdeme zase zpátky? „Doufala jsem, že to pro ní nebude problém, když víme že Suzuya takové věci dělal bez mrknutí oka.“
Mito: Aha. *Stale to moc nepobirala, ale zase uz moc neotravovala. Sedla si k Engel.* Mohla bys ji uvolnit prosim? At ji muzu zapecetit. *Engel byla 'vypnuta', takze na ni chtela jen Mito rozlozit svitek a zapecetit.* Myslis tim, vyvrazdit vesnici? To jsme tak ubohe, abychom utocili na bezbranné lidi? Ne dekuji, radeji se vydam rovnou do velke vesnice, kde se budou moci alespon branit. To by byla zabava. Asi bych spis dnes, nez bojovat, sla na jidlo a odpocinout si. Zitra muzeme hrotit nejake vesnice.
Saya: Jak? Sharinganem dokážu zkopírovat jakoukoliv techniku, kterou pokud se nejedná o Kekkei Genkai a další unikátní techniku ale jinak jsem díky Sharinganu schopná zkopírovat techniku elementu, který neovládám. Každopádně Chidori zní jako dobrý název techniky takže ti děkuju. *Saya nechá Chidori opět zmizet a přistoupí rovnou k Mito. *Copak bys ráda podnikla? Napadlo mě, že bychom mohli do Země Lesů do jedné farmářské osady, která momentálně bude bez jakékoliv ochrany, protože jediné co jsem tam zatím zahlédla, bylo několik dobrovolníků s nějakými vidlemi. Mělo by tam žít včetně žen a dětí nějak 40 možná i 50 takže co tam jít a trochu se pobavit? Ty aspoň na někoho nasměruješ svůj vztek ne?
Mito: *Sledovala Sayu, pricemz si otirala pot z cela.* Eh? *Nechapala na co se pta, dokud ji to neukazala.* Tohle...jak jsi to udelala? *Udivene ji sledovala.* To je Chidori...ja ale myslela, ze Raiton neovladas. *Zamracila se. Deaktivovala rinn.*
Saya: * Saya pokračuje dál ve hře na flétnu a v moment kdy Kosoku Mito zasáhne svým kopem Sayu trochu píchne u srdce z toho, že tu vlastně ubližuje své kamarádce. Naštěstí Mito navrhne konec toho všeho a tak Saya prostě přestane hrát a všichni Kuchiyose Doki Demonzu se změní na obláček dýmu takže Saya dopadne nohama na pevnou zem a podívá se na Mito. Samozřejmě ještě deaktivuje Sharingan a vydá se klidným krokem rovnou k Mito. *Tak skončíme, akorát potřebuju se na něco zeptat. Jak se jmenuje tahle technika Raitonu? *Saya během toho vyskládá během chvilky několik ručních pečetí a v pravé ruce se jí vytvoří Chidori. *Jakej je název této techniky?
Mito: *Utokum jejich vytvoru se dost dobre vyhybala. Nemela s tim moc problem, ale spis ji stvalo to, ze nebyla schopna se poradne odvazat. Zastavila se a jedno z monter ji nakoplo, Mito odletela o kus dal a zastavila se o zem. Zvedla se a protahla si ramena.* Sayo, me to nebavi, nedokazu se poradne odvazat, kdyz jsi to ty! A uz jsem docela utahana Shinra byla az moc narocna... *Zamumlala.pak.*
Saya: * Saya vidí, jak na ní Mito vystřelí ten silný blesk a možná by se mu možná i mohla vyhnout ale Saya ví, co přijde, až jí dostane a tak stojí na místě a nechá ten blesk, aby jí zasáhl. Připomene jí to její časy, kdy do sebe nechala úmyslně vpouštět elektřinu. V moment zásahu se ozve křik, ale není to moc bolestný křik ale spíše slastný. Následně padne na jedno koleno a zvedne pohled k Mito a děsivě se usměje a olízne si rty. *Aaaach taková krása. Prosím ještě Mito-Chan! *Saya cítí, že má z trochu ztuhlé svaly, takže se nebude chvilku pohybovat tak plynule jak by chtěla, ale není to tak hrozné jak by se dalo čekat od někoho jiného. Saya si z pečetě Kuchiyose Raikō Kenka odpečetí flétnu Doki a pomocí Kuchiyose Doki Demonzu přivolá Doki Demozu Kosoku, Kaisha a Kyōryoku. Tyto postavy začne ovládat pomocí hraní na flétnu a tak se Kyōryoku rozeběhne rovnou na Mito s úmyslem se po Mito z levé strany ohnat svým kyjem. Následně asi tak dvě vteřiny na to se k Mito vydá i Kosoku a ten se pokusí Mito nakopnout a Kaisha mezitím nechá Sayu aby mu vylezla na rameno. *
Mito: *Netušila, co Saya prováděla dole na zemi, ale když viděla, jak na ní letí strom a z pohledu Engel ještě nějaké kunaie či co, tak neváhala, roztáhla ruce a vypustila kolem sebe tlakovou vlnu Shinra Tensei, přičemž tak odrazila strom, i ledový útok, snedla se pak na zem a po bleskovém vyskládání pečetí vyslela na Sayu výboj techniky Raiton: Gian*
Saya: * V moment kdy Mito začne skládat pečetě, získá Saya šanci, protože Mito jí v ten moment už nepřitahuje svou technikou a tak Saya pozorně sleduje její ruce a zároveň skládá stejné pečetě. Samozřejmě že Katonové brnění Sayu už neobaluje, není to potřeba když Saya není přitahovaná. Saya tedy po vyskládání pečetí vytvoří v pravé ruce také Chidori (Okopírovala to – Sharingan Power). Ovšem pak Mito Chidori změní na nějaké kopí a Saya nečeká a Chidori ve své levé ruce zruší, protože momentálně jí je stejně k ničemu. Saya naštěstí uvidí, kam vlastně přesně útok kopím směřuje a tak ještě stihne vyskládat pečetě a pak Saya dostane zásah kopím, ale pak se objeví dým a místo Mito tam je dřevěný špalek a Saya se nachází dole na větvi jednoho stromu (Kawarimi no Jutsu). * „Kdyby mě to zasáhlo tak to by mohl být problém. Sice mě to nezabije, ale nechci se zbytečně zranit moc brzo.“ *Saya rychle seskočí dolů a udeří do kmenem stromu, který se přelomí a pak ho prostě Saya jen chytne a plnou silou ho okamžitě hodí po Mito a let stromu rozhodně nebude pomalý. Díky síle, kterou Saye propůjčuje Byakugō no In to není nemožné. Mezitím z pečetě Kuchiyose Raikō Kenka odpečetí trojici Kunaie ke kterým má na provázku připevněné ledové bomby a ty kunaie hodí tak aby následovali strom, následuje exploze a každá ledová bomba do svého okolí do všech stran uvolní ledové Senbony. Z toho důvodu se Saya na okamžik ukryje za kmen jiného stromu, aby jí Senbony nezasáhli, protože letí doslova každým směrem, ale pak samozřejmě vyjde ven z krytu. *
Mito: *Mito ve chvíli, kdy uviděla hady, roztočila kosu před sebou, měla by je tak všechny rozsekat na kousy. Kosu si následně hodila přes ramena a vyskládala tpečetě na techniku Raiton Chidori. To ale nebyl její úmysl, máchla rukou a v jejím pohybu se z obyčejného chidori stalo Raiton: Chidori Eisou, tehdy Mito měla v úmyslu Sayu zasáhnout "kopím/bodcem", který se z chidori zformoval. Její katonová obrana jí moc nevzrušovala, naopak.*
Saya: (Promiň nevím proč, ale myslela jsem si, že Mito vyvolala dvě sféry) * Saya se dívá, jak Mito vysává její techniku nebo tedy prostě jak její technika zmizí v nějaké bariéře. Následně ale Mito začne Sayu k sobě přitahovat nějakou podivnou technikou. Saya mezitím zrušila žebra Susanaa a snaží se analyzovat svojí situaci. * „Má nataženou ruku a to mě k sobě přitahuje nebo je možné že to způsobuje jen svým pohledem.“ *Saya se nechává přitahovat a pak prostě jen natáhne ruku směrem k Mito a z rukávů po Mito vyskočí 7 dlouhých bílých hadů, kteří se Mito pokusí svázat (Senei Jashu). Ovšem má ještě plán B a tím je její vlastní technika. Sayu obalí ohnivá podstata Chakry ovšem nebude jí spalovat (Katon no Yoroi). Pozorně zároveň Mito pozoruje Sharinganem by mohla pak její pohyby předvídat a mohla tak jednoduše předvídat její další pohyby. *
Mito: (Edit: Saya čekuje jen Engel, Akiho Mito nevyvolala) *Mito stála ve vzduchu, sledovala Sayu, kmitala očima přesně tam, kam ona letěla. Jakmile se na ní vynořila ohnivá koule, Mito natáhla ruku před sebe a kolem ní se jí vytvořila bariéra z chakry (Fuujutsu Kyuuin), která katonovou techniku vstřebala. Mito ale nechala ruku nataženou, jelikož zároveň při vysávání techniku katonu, vyuila techniku Banshou Tenin, kterou začala Sayu přitahovat.*
Saya: * Saye se nelíbí, že se tomu tělu rozevřela hlava ale ani to Sayu nedonutí aktivovat nehmotnost, protože by se pak nemohla dotknout jejího těla a tím pádem by jí nemohla vyřadit, co se týče pohybu. Místo toho se jí kolem těla vytvoří žebra Susanaa a obklopí to fialová barva (Susanoo: Kai) Saya to vypočítala tak že se žebra vytvoří těsně po tom, co se dotkla Engel a přenesla na ní účinky své techniky a tak paprsek Chakry nebo co to je Sayu zasáhne, ale ochrání jí její žebra Susanaa i když z takové blízkosti z jaké to dostala, to nebylo moc příjemné, protože to Sayu i vyhodilo docela do vzduchu. Tato firma Susanaa není moc silná, takže už stihne prasknout ale i tak se Saya udržuje ve vzduchu a snaží se trochu vzpamatovat, ale Mito jí nedá moc šanci kvůli svému útoku kosou, kterou jí udeří do žeber Susanaa a již tak popraskaná žebra prasknout ještě o něco více. *Sakra už mě začínáš srát. *Saya zruší žebra Susanaa a začne letět pozadu a dívá se pozorně na Mito, u čehož skládá pečetě a vypustí na ní z úst poměrně velkou ohnivou kouli (Katon: Endan). Mezitím se letem pozadu vzdálí ještě trochu a pro jistotu zkontroluje dvojici sfér na zemi, co mezitím dělají ale jen v rychlosti, aby neztratila přehled o tom co se děje ve vzduchu. *
Mito: *Zamračila se, když jí to na poprvé nevyšlo. Ale Engel se nedala tak snadno, ve chvíli, kdy jí Saya procházela, se rozevřela její hlava v útoku technikou Chakra no Bakuhatsu, kdy měla plosně nasát chakru z okolí a pka vypustit do všech směrů a tak zranit zhmotněnou Sayu, ať už za Engel, tak ve vzduchu. Mito se rozeběhla směrem k Engel, jejíž tělo (Engel po tíhou vlastního těla klečela na kolenou, a opírala se rukama o zem), použila jako odrazku. Odrazila se od ní a vyskočila vysoko do vzduchu za Sayou. Následně díky kontroly gravitace (Rinnegan), se vznášela u Sayi. Máchla kosou, tak, jak měla v plánu předtím, stranou bez ostří.*
Saya: * Saya si letí vesele plnou rychlostí dál přímo k Engel, protože je nehmotná a Banshou Tenin by mělo přitahovat pouze hmotné objekty. Takže vlastně do momentu dokud se se Saya nezhmotní, což je vlastně moment kdy se ocitne i za Engel v moment doteku tak by to na Sayi nemělo ani moc působit. A pokud Saye Zatížení Engel vyjde nebo ne tak stejně má pak v plánu nabrat výšku a vyletět tak do výšky 7 metrů ale v ten moment je už hmotná tak to je už možné Sayu přitáhnout. * „Musím se prostě nejprve postarat o ty její těla.“
Mito: *Mito se otočila za Sayou, která letěla k Engel, Egnel lehce ustoupila a připravila si ruce, aby mohla vykrýt případný útok. Pokud by však Saya prošla skrze Mito, která natáhla ruku před sebe a pomocí techniky Banshou Tenin si chtěla Sayu přitáhnout zpátky k sobě. V momentě, kdy by měla být Saya dostatečně blízko, se rozmáchla kosou, ale tou stranou, kde nebyla čepel a chtěla Sayu jakoby odhodit touto stranou kosy do strany, aby si Engel nevšímala.*
Saya: * Saya vyletí přímo naproti Mito s úmyslem jí vlastně jen udeřit, ale překvapí jí to, že se Mito sehne a v ten si všimne pěsti, která je už moc blízko aby se Saya vyhla a z toho důvodu a použije schopnost Kamui (nehmotnost) takže skrz Sayino tělo proletí jak ta ruka tak i útok kosy od Mito. * „Ty zkurvený těla s nimi to nepůjde.“ *Saya letí dál rovnou směrem ke sféře Engel a to plnou rychlostí ale nehodlá na Engel útočit ale i skrz ní hodlá proletět, protože jakmile by se měla ocitnout za ní tak své tělo znovu zhmotní a pokusí se Engel aspoň na okamžik dotknout a seslat na ní účinky techniky Doton: Chōkajūgan no Jutsu aby jí zatížila, aby nebyla schopna se pohnout. *
Mito: To ne, jen chci být připravená na lidi zde. *Sledovala Sayu, z dvou úhlů. Viděla, jak se Saya soustředí na ní.* "Zkusím jí trochu obalamutit." *pomyslela si a protočila kosu v rukou, rozeběhla se prosti Saye, Engel v tu samou chvíli, kdy Mito běžela na Sayu, namířila ruku a vypustila svou pěst přímo na nynější protivnici. (Kaiwan no Hiya). Mito těsně před Sayou zastavila a přikrčila se, aby pěst, která letěla od Engel náhodou netrefila jí, přičemž máchla kosou ve výšce Sayiných kotníků.*
Saya: Tak to se rovnou můžeme vykašlat na užívání Ninjutsu jako takového. *Poznamená Saya a zasměje se tomu. *Co už tak v tom případě. *Saya zavře oči a když je otevře tak v nich má rovnou aktivovaný Eternal Mangekyou Sharingan. * Že jsem se ptala. „Tak Sharingane nesmíš mě zradit, jsi pro mě na užívání nejméně náročný tak ne že mě podrazíš!“ Tak můžeme začít! *Saya se pohledem zaměří na Mito, ale první pohyb chce nechat jen na ní. *
Mito: Eh, limity? M-možná by bylo dobré vynechat genjutsu, přeci jen, v tomhle světě je nám proti lidem k ničemu. Nemá smysl ho trénovat. Možná bys nemusela moc využívat ten tvůj rozklad, můžeš ho používat, ale docela by mě štvalo, kdyby každý můj pokus prošel skrz...co ty?
Saya: * Postaví se tedy naproti Mito a levou rukou chytne pouzdro katany a palcem trochu vysune katanu. Pravou ruku má zatím nataženou podél těla. Saya prozatím Sharingan nechává deaktivovaný a jen sleduje Mito, ale podívá se i střídavě na její sféry. * „Heh byla by sranda, kdybych jí ty těla zapálila pomocí Amaterasu.“ *Pomyslí si Saya v mysli a bez toho aby jen mrkla, se vznese tak 30 centimetrů nad zem takže to vlastně může nabývat dojmu jakoby Saya stála ve vzduchu. *Chceš určitě ještě nějaké limity, než začnu?
Mito: Hmmm...ty vaše oči, Sharingan je hodně zrádná věc, nesnáším iluze. *Zasmála se.* Máš pravdu. Tak tedy...*Otočila se k saye a poklonila se. Aktivovala Rinnegan a rozložila si svitek, ze které přivolala Angel.*"Vždy se mi hodí oči navíc." *Pomyslela si, Engel si ustoupila stranou a Mito se připravila do bojového postoje s kosou.*
Saya: Jak moc jsem se zlepšila? Myslím, že od doby co mám Shikiho oči docela dost ale můžeme to udělat tak že to můžeš zjistit na vlastí kůži dobře? *Upozorní jí Saya a jde s Mito pryč od odboje, aby se mohli vzdálit dost daleko. *Nemyslíš, že je to dost daleko? *Zeptá se Saya když se ocitnou na kraji jednoho z lesů této Země. *
Mito: Dávej si pozor na svá slova, nebo tě budu brát vážně. *Zasmála se při odchodu. Čekala před odbojem na Sayu.* Měli bychom jít ale někam dál, abychom nepřilákaly na toto místo pozornost, co myslíš? *Pokrčila rameny a prostě se vydala dál od skal. v ruce si točila kosou, nad hlavou a pod.* Sayo, jak moc jsi se zlepšíla, co jsme tady? Vždycky jsem tě musela dohánět...Tak chci vědět, jak moc jsem zaspala.
Saya: Měli bychom se možná utahat, protože kdo na sebe není tvrdý, ten nezesílí. *Řekne Saya klidným hlasem když Mito odchází a začne se převlékat do ( odkaz » ) a na levý bok si připevní pouzdro s katanou. Na levém boku má připevněnou pečeť k technice Kuchiyose: Raikō Kenka uvnitř které se nachází její vybavení. Takto se pak vydá ven za Mito. *Mimochodem já se taky nemusím držet s Chakrou zpátky díky Byakugō. *Poznamená Saya k Mito a ukáže na svoje čelo, když už dorazí k Mito. *
Mito: Ah, neblázni, vážně si myslíš, že kdyby tohle čekal, tak by se nechal uspat? To ej hloupost. *Mávla rukou a pak jí to došlo.* Jej...bude to jen krátký trénink, nechci tebe, nebo sebe nějak víc utahat. Nikdy nevíš, ale ráda bych byla fit, kdyby se něco stalo. *Pokrčila rameny a protočila si kosu mezi rukama.* Počkám venku. *Přikývla a vyběhla ven, pryč z odboje. Nic víc si nebrala.*
Saya: Myslím, že nejsi naivní, ale možná to tak opravdu je. Připravil tě na dobu, kdyby tu nebyl a ty ses musela starat sama o sebe, třeba věděl, že se něco takového stane. *Odpoví Saya a klidně ještě sedí. Trochu jí překvapí, že po ní Mito chce, aby s ní šla trénovat. *Tak jako klidně spolu můžeme trénovat, já jsem už v pohodě, jen prostě se cítím tak jako. Kašli na to prostě jdeme, akorát se převléknu, takže se potkáme venku?
Mito: Muzes, pokud mi pomuzes zuskat Suzuyu, nebo znicit nejakou zdejsi vesnici...dosla mi jedna zasadni vec... *Odhalila ji pecet na krku.* Ze se s chakrou nemusim drzet zkratka. *Zasmala se.* Mam tu tuhle pojistku, ktera je plna prirodni chakry..mam pocit, jakoby me Suzuya uz driv pripravoval na to, ze se neco takoveho stane a proto mi ji dal...i kdyz je to spise jen moje naivni predstava, stale ma sve vyuziti. *Zvedla se z postele.* Pujdu si zatrenovat, preci jen jsi sama rekla. Neco se blizi... *Usmala se a popadla kosu, ktera se valela na zemi.* Tohle Yato koupil...zajimava vec, dobre se s ni pracuje. Proti Katane idealni, chces jit se mnou?
Saya: Dobře platí. *Saya ten slib s Mito zpečetí polibkem a pak se usměje. *Uhm takže Mito-Nee bude ti vadit, když si občas zarajtuju s tvým poskokem Yatem? *Saya u toho skloní poníženě hlavu. Bere to celkem vážně, i když to jak se chová poníženě před Mito, je spíš jen nějaká její hra. *Mám takový divný pocit, že i tvoje štěstí se blíží rychleji, než si myslíš.
Mito: Me bohate staci, kdyz se me zeptas, az priste prefiknes myho poskoka, jasne? *Usmala se na ni.* Ano, to bysme mely, jen dneska nemam naladu na nejake hratky. Pusa jako dukaz bude stacit. *Usklibla se a natahla se k Saye, aby ji polibila. Pak se odtahla.* Jsi jako moje sestra, nejlepsi kamaradka, zivot bych za tebe dala.
Saya: I mě se to zdálo nechutné už jen při té myšlence my je špatně. Mohu si za to možná i trochu sama, protože jsem po něm chtěla, aby si se mnou dělal opravdu cokoliv, ale tohle jsem fakt nečekala. *Saya pak drží Mito pevně ve svém objetí. *A já zase slibuju, že příště ti třeba něco takového nebudu vůbec říkat dobře? *Pak už Mito pustí ze svého objetí a podívá se Mito do očí. *Nejspíš bychom měli své sliby nějak zpečetit, nemyslíš? Napadá tě něco?s
Mito: Do pusy? *Prilozila si ruku k puse. Zamracila se.* Fuj, tohle se chlapum fakt libi jo? Ah...odporny...co je to nenapada, takovy nechutnosti. *Zamrucela.* Gomen, nechtela jsem se hadat.. *promluvila, az kdyz si ji Saya pritahla k sobe.* Jen jsem proste sobecka a zarliva a zavidepa jsem ti to....nejak se s timhle svetem stale nemohu smirit a prijmout ho tak, abych se dokazala uvolnit. *Povzdychla si a chytila Sayiny ruce.* Uz budu drive premyslet, nez se necham ovlivnit emocemi ano? Slibuju..
Saya: Heh ne neublížil mi, jen po mě chtěl, abych mu prostě jeho péro vzala do úst a já odmítla, že kouřit mu ho teda nebudu a tak byl trochu zlý nebo spíš naštval se a pokusil se mě k tomu donutit, ale stačí být dostatečně děsivá a člověk pochopí, že ne znamená ne. Ale když to celé skončilo ani nevím po kolika hodinách tak mě na okamžik vyděsilo, že bych mohla otěhotnět, ale ujistil mě, že to bude v pořádku, takže jsem klidná. Heh jsi mě měla vidět, jsem nedokázala ani chodit. Ale teď se budu věnovat tobě, přísahám. *Řekne Saya a přitáhne k sobě Mito, aby jí mohla pevně obejmout. *Už tě nechci nikdy naštvat a nechci se s tebou už nikdy hádat.
Mito: Suzuya no...*pokrcila rameny a pousmala se.* Chvilkovy problem? Ublizil ti snad? *Zamrucela. Zamyslela se hlavne nad tim, co myslela s temi city. Doslo ji, ze Saya asi nikdy nemohla videt Muze doopravdy milovat, jwlikoz jeji rodice zabili kdyz byla mala, jeji bracha ji zadnou sourozeneckou lasku neprojevuje a sama Saya se rozhodla milovat zeny. Ale Mito vedela, jak vypada laska muze. Minimalne si byla jista tim, ze Suzuya milovat umel, dokud nespal.*
Saya: * Saya si lehne vedle Mito na záda a dívá se na strop. *Máš pravdu, ženský jsou prostě pro mě osoby, ke kterým dovedu chovat city a i lásku ale chlap je pro mě vlastně jen nástroj na to abych si užila. Sice s holkou je to v posteli taky dobrý co dobrý výborný ale není na škodu si najít i chlapa za kterým si občas skočím, aby to do mě nabušil. Kdybys neměla Suzuyu tak bych nejspíš milovala tebe. Ale byl tam i jeden chvilkový problém mezi mnou a Yatem.
Mito: *Sedla si naproti ni, peclive ji poslouchala.* Vyplnuje....*prilozila si ruku na bricho.* Jezis! Achjo...proc ten idiot spi, to neni schopny se s vzbzdit? Skoro tri roky, uz skoro tri roky se vali na zemi, namisto toho, aby...Sayo jak ja ti zavidim. Uz jen pro ten pocit mit u sebe muze. A mit ho v sobe. Jsem rada, ze jsi si to uzila, i kdyz jsem byla tak nastvana. Zaslouzis si to, uzivat si. *Lehla si do postele.* Takze rikas, ze milovat dokazes jen zeny? Ale vyuzivat chlapy pro dobry orgasmus hodlas i tak?
Saya: Jako na vztah to není, protože já bych k chlapovi asi nic cítit nedokázala, ale stále mám i nějaké potřeby takže k tomu ho potřebuju. *Saya neví, zda by mohlo Mito říct, jakej byl, protože se bojí, že se znovu naštve. Nakonec si ale povzdychne a posadí se do postele do tureckého sedu a Mito naznačí, aby se posadila naproti ní. *No jakej je. Byl velmi pozorný a možná kdybych chtěla, byl by i jemný ale já to chtěla právě naopak. Nevím jak to říct ale prostě byl úžasný. Během jednoho večera jsem se udělala nespočetněkrát, prostě netuším kolikrát to tak bylo. A ten pocit když jsem cítila, jak mě vyplňuje, bylo to úžasné, ale chyběli tomu emoce, které ke chlapům cítit nemohu. Prostě to nejde. Když se podívám na kluka a na holku tak prostě po emoční stránce mě to více táhne k ženě.
Mito: Chci Sunu, chci najit svou rodinu a zabit je vsechny. Nebo kdokoliv kdo vypada jako oni.*zamrucela a drepla si na postel.* Gomene....uzivej si, zavidim ti. Hrozne moc, proto jsem tak nastvana, myslela jsem, ze by sis o Yata ani neoprela kolo, natoz se do nej takhle pustila... *Promnula si oci.* Jakej je?
Saya: Gomene že jsem tě zradila. *Řekne Saya provinile a podívá se na podlahu. Nediví se, že je Mito nyní taková jaká je ale pak dostane nápad. *Pokud chceš tak ti mohu trochu od té bolesti pomoct. Minimálně ti tedy pomoct někoho zabít. Teda zabiješ je ty, já nás tam mohu jen dopravit, ale budu potřebovat aspoň hodinku času. Takže co kdybychom si odpočinuly společně, a pak nás přenesu někam, kde můžeš zabít, co hrdlo ráčí. A uhm odpustíš mi?
Mito: *Uhnula pohledem a cela.zrudla. z oci se ji valily slzy. Hodila vecmi na zem a otocila se k Says zady.* Stve me to! Stve me, ze jsi stastna, spokojena, ze tu mas kluka, se kterym prozivas hezke chvile, i kdyz jak rikas, k nemu nic necitis. Moje nejvetsi vzruseni tady je, kdyz oznami, ze se podava vecere! Nebo kdyz mi upadne neco na zem. Zarlim a zavidim ti a nesnasim ten pocit. Nechci se delit. Ani o tebe, ani o Yata, ani o jidlo. O nic, jsem sobecka neprejicna svine. Zarliva a nastvama na tenhle zasranej svet. Nenavidim to tady. *Miti netusila jak by si mohla vybit svou zlost, hlavne kdyz jeste nez sla opet hledat Sayu, zase videla Suzuyu v kouli jak jen lezi. Vrelo to v ni, nejradeji by vyvrazdila cely svet.* Chci nekoho zabit...*zamumlala.potichu *
Saya: * Saya je možná vyčerpaná ale hýbat se dokáže, takže jí ještě nedělá problém se dostat mezi Mito a východ ven. *Mito nikam nejdeš! Ráda mám tebe, takže tu se mnou zůstaneš ty! Chci tady tebe! Chceš, aby to skončilo? Fajn tak ho zabiju žádný problém! Jashin nikdy nemá dost obětí! Stačí jen říct a vyhladím celý tento vyjebaný odboj! Nechtěla jsem ti lhát a řekla jsem ti to místo toho abych ti to zatajila například. Prostě jsem se neudržela tak co jsem udělala tak hrozného, že mě tady chceš nechat?
Mito: Nechtela, ale bylo hezke, mit neci pozornost, kdyz tu jsem prakticky sama. Ted uz uplne. Zadnyho chlapa nemam jestli jsi si nevsimla, tak ten muj je nekde nejspis asi uz chciplej. Satsuki chodi s tvym bratrem, takze taky zadna hitparáda. *Zvedla se. Rozhledla se kolem sebe a zacala si pobirat svoje veci.* Myslela jsem, ze jsme si tu jedna pro druhou a ne, ze se vrhnes na orvni hezky oblicej, co tu uvidis. Nenluve o jeho ptaku. *Uz mela vsechno nahazene v brasne.* Takze si tu uzivejte vase hnizdecko a ja jdu pryc...*nafoukla se. Vyrazila ze vchodu ven.*
Saya: * Sayu to mrzí, když to teď tak od Mito poslouchá. *Já k němu nic necítím a rozhodně jsem se nenechala sbalit a věřím, že on je na tom úplně stejně. Nevím, proč tu říkáš, že si to nezaslouží, když on na tom bude určitě úplně stejně nebo jsi chtěla snad pro sebe? *Následně Saya na okamžik přestane mluvit. *A to že jsem se s ním vyspala, neznamená, že by se snad měl změnit v chování k tobě. *Saya následně zmlkne na okamžik, protože nechtěl reagovat na ten fakt, že by se jí měl narodit bastard bez Chakry ale prostě se neudrží. *A už nikdy neříkej nic takového, že by se mi měl narodit nějaký bastard. Mám tě moc ráda ale všechno má hranice. *Odpoví Saya nyní již trochu temnějším hlasem. *Satsuki někoho má a ty prakticky taky ale ne Saya je ta čubka co nikoho mít nebude že? S tím jděte do hajzlu, taky chci občas chlapa!
Mito: *Neverila vlastnim usim. Zhluboka se nadechla a zamracila se.* Delas si srandu? Kdybys ho obetovala, byla bych stastnejsi, to si pis. *Sedla si apremyslela, co udelat nebo rict.* Prd jsi se obetovala, proste jsi se nechala sbalit a to jsi lidmi jako je on opovrhovala...tahas ho za nos vid? Jen si s nim uzijes a pak ho odkopnes...nezaslouzi si to Sayo a ty to vis, jak je to hodnej kluk. *Byla moc nastvana, jeste vic, kdyz vedela, ze Saya si uzivat muze a ona ne. Zase citila bolest v srdci a prazdnotu. I pres to, ze svou pecet ovladla, citila ji, jako tezky kamen na rameni.* Sakra! To jsi se nemohla alespon zeptat, vsak to je jeste horsi, nez kdybych ti osukala bratra! Mela jsem Yata fakt rada, jako brachu...mozna i trochu jako rodinu, kterou nemam a ty tohle udelas...vazne bych ti prala, aby se ti narodil bastard bez chakry. *Vyjekla afektovane, neuvedomovala si, co rika, jak by mohla Saye ublizit, ale byla doopravdy rozcilena a temnota v srdci ji pohlcovala cimdal vice.*
Saya: * Sayu ta její teorie docela rozesmála, ale nakonec si překryje tvář dlaní a povzdychne si. *Fajn tak já ti to řeknu ale ty mi slib že se nebudeš zlobit. *Saya vlastně ani nečeká, zda jí to Mito slíbí nebo ne. *Víš, celou tu dobu jsem byla s Yatem a včera večer jsem s ním spala a skončila s ním někdy k ránu. Svoje poprvé jsem si užila tak že se ještě teď cítím na umření, jak jsem unavená je prostě rozkošnej a tak jsem si řekla, že bych ho mohla trochu zneužít pro své potřeby. Tak to by byl důvod, proč jsem tu nebyla. *Saya pak vykoukne zpoza prstů přímo na Mito a čeká, jak zareaguje. *Obětovala jsem, se pro tebe by ti dal pokoj.
Mito: Do sveta na vylet? *Zamrucela. Moc se ji nechtelo, zdala se byt sama sobe dost slaba, aby chodila nekde volne po svete.* No jak chces. Vidim, ze jsi unavena, ale to nevysvetluje, kde jsi byla....Sayo...ze ty mi neco tajis? *Privrela kci a chvilku ji propalovala pohledem.* Yato je pryc hodne dlouho...ze....tys...tys ho obětovala! Ze jo! To snad ne?! Co budeme delat. Proto chces odejit ze? Protoze jsi ho zabila a az to zjisti, bude pruser. *Povzdychla si.* Kdo mi bude nosit koblihy k snidani? *Rekla doopravdy zoufale.*
Saya: * Moc se jí nechce říkat, co dělala, ale zároveň jí nechce lhát, protože to je jedna z věcí kterou odmítá dělat a to je lhaní Mito. *Uhm neboj se, nic se mi nestalo, jen mám pocit, že každý kousek mého těla chce odpočívat. „Snad se mi povede nějak zakecat její otázku, co jsem dělala.“ Jinak tak mě napadlo, co kdybychom se pak někdy vydali někam ven do světa na výlet?
Mito: Pfff...jak na me muzes zapomenout? *Zamrucela.* Nevadi...ja jsem se alespon zabavila hledanim te. *Pokrcila rameny, objevila jsem v odboji zajimava mista...ale vice me zajima. Co to bylo za praci? Vypadas dost znicene...nestalo se ti nic ze ne?
Saya: * Tohle jí úplně vypadlo z hlavy. Zapomněla na Mito a tak jí nedala žádný vzkaz prostě nic. Saya se jen unaveně převalí na záda a podívá se na Mito. Sice není ospalá, ale stále se cítí, že každý kousek jejího těla je vyčerpaný. *Jejda promiň Mito, měla jsem totiž něco na práci a tak jsem ti tak trošku zapomněla říct, že tu nebudu. Nečekala jsem, že budu pryč tak dlouho Gomene.
Mito: *Behala po odboji cely dena. Hledala Sayu, mozna i dele. Nakonec se na to vyprdla a proste sedela u jezirka, kde se schovalala pred par dny pred Yatem. Po celem dni tam, se vratila do pokoje, kde uvidela lezici Sayu.* Kdes byla? *Nafoukla tvare a lehla si vedle ni.* Mela jsem strach, tohle mi uz nedelej, skoro dva dny jsi byla pryc i predesly vecer jsi zmizela nekam pryc...mam strach v tomhle svete o tvou dusicku...*povzdychla si. Otocila se na Sayu.* Hmm?
Saya: * Stále se cítí dost vyčerpaná z předešlé noci, kterou má před očima ještě teď. Saya se těší, až si lehne znovu do postele, protože se ještě necítí na nějaký ten pohyb a nejraději by si šla lehnout a taky k tomu směřuje. Namíří si to rovnou do pokoje, který má společný s Mito a prostě tam sebou flákne do postele, přes kterou se rozvalí a spokojeně si zavrčí. *Já snad umřu.
---: ---
Saya: * Saya nechá Teiry v klidu odejít a následně se svlékne a oblékne se jen do černé noční košilky a lehne si. Leží na bříšku a dívá se před sebe. *Hm možná bych mohla zkusit nakonec svést jak Yata tak i Teiry. Hm zkusit něco s klukem to by mohla být zajímavá změna. *Saya si vloží do úst koneček ukazováčku a začne o tom celém přemýšlet. Nakonec tam ale takto sladce usne. *
Teiry Toriko: *Jakmile dostala polibek na rozloučenou tak se rychle rozběhla přes celý komplex k sobě do pokoje. Tak se zamkla a sedla si do tmavého rohu. Rozbrečela se.* "Promiň mi Itsumi. Podlehla jsem. Odpusť mi to. Tohle se nemělo stát. Je mi to líto. Mě srdce patří jen tobě ale tahle holka se ho snaží ukradnout nebo využít. Už se to nesmí nikdy opakovat. Moje srdce patří pouze a jen mé milované Itsumi." *Teiry v tomto koutku strávila už zbytek dne. Neměla v plánu se ještě dlouho ukázat mimo svůj pokoj.*
Saya: Už mě chceš opustit jo? Pokud budu něco potřebovat tak si tě najdu, tak klidně jdi. *Řekne Saya aniž by se na Teiry podívala. Ovšem jakmile se Teiry se postaví tak si ji Saya k sobě ještě otočí a prostě jí vrazí ještě jeden polibek s jazykem na rozloučenou a to ať už chce nebo nechce. Teiry nemá zrovna dvakrát na vybranou. *
Teiry Toriko: Je mi 14 Saya-hime. *Začervenala se že je tak mladá. Pak se ihned zarazila když uslyšela že je jen její.* "Jen její? To není možné. Ani nevím co se to tu stalo. Ale nemůžu. Co Itsumi? Pro tu bije mé srdce. Toto byla jen chyba. Ano jedna chyba která se nesmí opakovat." *Teiry sama sebe přesvědčovala že prostě její srdce patří jiné. Troch use jí dostali do očí malé krůpěje slz které si rychle utřela aby to nemohla Saya vidět.* Ne. Nevím co o tobě chci vědět Saya-hime. Ale asi bych se měla vrátit zpět do svého pokoje. *Její nálada padla do depresí. Už se na Sayu radši ani nekoukla aby neměla problém.*
Saya: * Když je spokojená s označením Teiry tak jí ještě dá maličký dárek a tím je polibek a ještě jí rukou přejede po rozkroku i když jen přes oblečení. Následně se od ní oddálí a na okamžik se zamyslí. *Hm jak jsi vlastně stará? A neomlouvej se, pokud si polibky a tak dále vyžádám jako první já tak je to v pořádku ale ty si je nikdy bez mého svolení nesmíš vzít jasné? Mimochodem jsi jen moje, abys o tom věděla. *Oznámí jí Saya a narovná si své oblečení. *Takže je něco co chceš o své princezně vědět?
Teiry Toriko: *Teiry je překvapena že najednou Saya přestala. Na její iniciativu na Teiryn krk odpovídá silným zarytím nehtů do Sayiných zad. Poté však jakmile jsou ústa od Teiryna krku pryč ochabnou i ruce. Teiry teď leží na posteli, neschopná se pohnou a s extrémně zrychleným dechem.* Saya-hime. Odpustě mi moji troufalost jež jsem si k vám před chvílí dovolovala. *Pronesla udýchaným hlasem.*
Saya: * Saya je nadšená z Teiryny iniciativy. Čekala by to u Mito ale ne u tak mladé dívky jako je Teiry. Saya začíná být i docela vzrušená a to není dobré, protože dál to Saya rozhodně nechce pustit a tak přeruší jejich polibky a ústy se přisaje na krk Teiry s úmyslně že si jí tam označí pěkným cucflekem. *
Teiry Toriko: *Teiry vnímá čím dál intenzivněji. Jejich jazyky se dotýkají, Sayiny nehty dráždí její bělostné bříško což je jí velmi příjemné. Přešla svými ručičkami na záda Sayi a lehce jí povyhrnula její oblečení a zaryla své nechtíky do jejích zad. Ne moc silně, ne moc slabě. Avšak už toho na ni moc. Pomalu začne při polibcích zatínat zuby až kousne Sayu jemně do jazyku. Ani sama neví či to byl reflex či její iniciativa. Chtěla to udělat a předtím se bála ale nakonec se stalo.* "Co se stane teď? Teď nadejde nějaký trest. Jsem si tím jistá. Dovolil jsem si už moc."
Saya: * Příjemně jí překvapí, že se Teiry okamžitě snaží zapojit. Sice zatím to není nic světového a lze poznat že Teiry to ještě nikdy nezkoušela. To neznamená, že ale Saya přestane, ale naopak ještě víc se do polibků vloží a trochu i přidá na vášnivosti. Rukou, kterou měla přiloženou na jejím boku, se přesune na její bříško pod tričko a konečky nehtů jí začne dráždit na pokožce. Současně u toho si bere polibky a zapojuje svůj jazyk, jak jen dokáže aby Teiry aspoň dopřála pořádný první polibek s jazykem. *
Teiry Toriko: *Teiry už ani sama pomalu neví co se děje. Tohle nezažila nikdy. Ne takhle intenzivně. Jakmile se rty Sayi dotknou Teiryných tak blahem zavře oči avšak jakmile ucítí i jazyk ve své puse její oči se otevřou a roztáhnou se její zorničky. Ani neví proč to udělala ale odpověděla stejnou kartou. Dotkla se svým jazykem toho jejího. Upadala čím dál tím víc do tranzu Sayi.*
Saya: * Sayu ten pohyb Teiry zarazí a ví, že kdyby chtěla tak by tomu mohla zabránit, ale zajímá jí co tak Teiry může chtít. Nechá Teiry aby se jí okolo rukou omotala kolem krku, a nechá jí, ať dělá, co chce. Docela jí ale překvapí ten fakt, co jí předtím ještě řekla. Ona se k ní chovala doslova podřadně a Saya se cítí ještě nadřazeněji a Teiry jí příjemně potěšila. Když skončí polibek tak jí Saya jen zírá do tváře a usměje se. *Nejsi hodna toho, abys mě mohla políbit! Já jsem princezna Saya Toyokazu ale dnes ti to odpustím. Ale něco ti ukážu. *Saya se poté přiblíží ústy k těm Teiry opravdu pomalu a zastaví se kousek od těch jejích takže Saya by měla cítit teplý dech Teiry a naopak. Levou rukou přiloží k jejímu boku a pravou se opře o postel. Poté se ale vloží do něžného a pomalého polibku, do kterého Saya ale přidá i svůj jazyk a proč? Protože předpokládá, že tohle Teiry neumí a tak jí aspoň v něčem zaučí že? *s
Teiry Toriko: *Teiry se dostala chvilka oddechu. Avšak za chvíli následovalo další kolo. Tentokrát Teiry nějak ustála kroužení Sayina jazyku kolem šupinek ale poté přišel malý stisk zubů. To už Teiry pomalu zatmavilo smysly. Vší silou co měla a dokázala použít v tomto stavu se přetočila na záda. Teď hleděla zadýchaná a rudá Teiry do očí Sayi. Zvedla ruce a omotala je kolem Sayina krku.* Saya-hime. Odpusťte své bídné poddané její opovážlivost. *Jakmile to dořekla přitáhla se rukama k Sayine tváři a políbila ji. Dlouze a něžně. Po chvíli opět padla na záda a čekala co se bude dít dál.*
Saya: * Po chvilce se svými rty odtrhne od šupinového ložiska a dá Teiry chvilku na to aby to všechno zvládla pobrat. *Uvolni se, jen to trochu prozkoumám Teiry-Chan. *Saya se, svými ústy opět přiblíží k tomu ložisku šupiny a nejdřív okolo něj začne kroužit jazýčkem, ale pak se mu začne věnovat svými zoubky. Jemně ho chytne mezi zoubky a jemně zatáhne a pak pustí a to několikrát zopakuje. Mezitím jednou rukou stiskne pevně levou půlku zadečku Teiry. *
Teiry Toriko: *Teiry začala být nervózní.* "Co se to děje. Tohle by se nemělo dít." *Jakmile se opět jazyk dotkne jejího ložiska vydechne ještě víc.* Saya-hime. *Jakmile však přijdou na řadu rty tak Teiry chytne rukou nejbližší polštář a stiskne ho nejsilněji jak jen dokáže. Její dech se ještě zrychlil.* "Jakto že je to tak citlivé. Co se to děje?" *Teiry už neví co dál. To co jí dělá Saya je jí extrémně příjemné a nedokáže se bránit. Její tělo je ve stavu podobnému euforie.*
Saya: Nic nedělám, jen jsem zvědavá, protože jsem nikdy nic takového neviděla a tak to chci trošku prozkoumat. *Odpoví Saya klidným hlasem a poté to zopakuje znovu a opatrně tu šupinku celou pomalu olízne. Pak se ale rozhodne pro další krok a k té šupince se přisaje svými rty a jakoby jí lehce nasává. Saya se snaží být něžná a opatrná aby jí neublížila, protože si není jistá, jak přesně tyhle ložiska šupin fungují. *
Teiry Toriko: *Teiry najednou ucítí na sobě něco co na ní nebylo. Když otevře oči zjistí že je to Saya. Začne být nervozní když uslyší co řekla.* Saya-hime co to... *Teiryna krku se dotkl Sayin jazyk. Vydechla blahem. Ani sama netušila že šupinky co má po těle jsou tak citlivé. Zadýchala se trochu.* Saya-hime. Co to děláš? *Dostala ze sebe přes zrychlené dýchání.*
Saya: * Bylo jí jasné, že má pravdu ohledně toho kdo Teiry daroval tu značku, ale dál se v tom nerýpe. Sice je zvědavá kdo ta Senpai může být, ale nebude to zjišťovat proti její vůli. Saya začíná ale bojovat se zvědavostí, protože jí zajímá, jak by ta šupina na kůži Teiry mohla reagovat na určitou věcičku. Teiry leží na břichu (prý je to na mě) a tak se Saya přesune doslova na Teiry a prostě si na ní lehne, tváří se přesune k šupině, kterou má zezadu na krku ale naštěstí šla vidět i přes vlasy tak je pak stačilo dít stranou. *Vypadá zajímavě. *Saya vyplázne jazýček a špičkou jazyka přejde po tom ložisku šupiny. *
Teiry Toriko: *Teiry se uklidnila a sedla si zpět do postele.* Ano je pravda že Suzuya-sama mi jí nedal. Znám ho ale jen okrajově. A ano tuto mi dala moje Senpai. Stejně jako tyto řekněme defekty na kůži. *Odhrnula opět kousek oblečení a ukázala malé šupinové ložisko.* Vedlejší účinek jedné malé úpravy. *Teiry se na ni koukala a nevěděla co říct. Nakonec si přece jen lehla vedle ní a na chviličku zavřela oči (Ne neusnula ani nešla spát. Prostě jen zavřela oči). Potřebovali odpočinout.*
Saya: * Trochu jí překvapí že Teiry zná Shikiho ale nijak moc na to nereaguje a nadále si v klidu leží v posteli. *Ano jsem sestra Shikiho. Moje celé jméno je Saya Toyokazu a pocházím z Yugakure no Sato stejně jako Shiki a jeho holka Satsuki. Satsuki mu tu věc určitě dát nemohla, když to získal, byli jsme ještě slabé děti, takže mě napadá jen Yugakage ale ten taktéž není nějak silný, takže pak muž jménem Suzuya Juuzou? Upřímně nevím, kdo mu to dal, ale tak logicky nad tím přemýšlím. Beztak tobě to dala tvoje Senpai že?
Teiry Toriko: Shiki? *Teiry byla trochu vyplašená že ona je jeho sestra. Vyskočila z postele na nohy a koukala na Sayu.* Ty jsi Sestra Shikiho? Ten zmetek mi sežral všechny zásoby na cestu. *Trochu se nafoukla při té vzpomínce.* Shiki má taky toto? Kdo mu jí dal?
Saya: „Mám si tu informaci vzít pomocí Sharinganu? Kašlu na to, jsem líná a moje chuťové buňky jsou spokojené.“ Fajn tak mi to říkat nemusíš a tohle co mi ukazuješ, jsem už viděla u mého brášky Shikiho. *Odpoví Saya a zavře na chviličku oči. Trochu jí trápí její vztah se Shikim, protože sourozenci jsou jen papírově ale Saya má pocit že Shiki je tak nebere. Spíš jí chybí Satsuki a ráda by ji viděla. *Zajímalo by mě, zda jste to oba získali od stejné osoby.
Teiry Toriko: *Jakmile přišla řeč na její Senpai byla Teiry v koncích.* Saya-hime. Tohle ti říct bohužel nemohu. Dala jsem slib a nemohu ji zradit. Bohužel ti toto říct nemohu. Ale ona je ta díky které mám to co jsi viděla když jsme spolu bojovali. *Odkryla rameno a ukázala juinku na šíji.* Ptát se můžeš ale ne na toto. *Teiry už se připravovala že teď přijde něco hrozného. Naposledy když jí odmlouvala dopadlo to velmi špatně.*
Saya: Tak můžeme se poznat ne? Teda aspoň mě zajímá tvoje minulost. Respektive kdo je ta tvoje Senpai? Nějakou Senpai jsi tehdy zmiňovala, než jsem ti přelomila čelist. Kdo je ta tvoje Senpai? *Zeptá se zvědavě Saya a přetočí se na bříško a vyzuje si botky a prostě nakonec tam zůstane bosá jen v oblečení. *Možná by ses pak mohla na něco zeptat i ty mě pokud chceš.
Teiry Toriko: *Teiry chytla balíček a připla si ho k pásku. Jakmile vešli do její komůrky tak sebou Saya šlehla do postele. Sedla si k ní na postel.* O čem by jsi si chtěla povídat Saya-hime? Nevím moc o čem by jsi si se mnou chtěla povídat. Nejsem moc zajímavá osoba. *Teiry se koukala jak se Saya rozvalila na postel. Nehodlala se chovat jako doma. Byla prostě slušně vychovaná (Aspoň částečně).*
Saya: Uhm tak půjdeme ke mně. To v čem jsi oblečená, nejsou věci na courání venku, takže u mě to bude asi nejlepší. *Odpoví Saya a vrátí Teiry pytlíček s koláčky. *Tady si vem tohle, abys neřekla, že jsem ti všechno sežrala. *Saya pak vyrazí na cestu, do takové jeskyňky kde sebou pak rovnou flákne do velké a prostorné postele. *Klidně si sedni nebo lehni prostě, jako kdybys byla doma.
Teiry Toriko: *Teiry se usmála jak nesladčeji uměla.* Nechám to na tobě Saya-hime. Mě je to jedno. Jen prostě se necítím dobře když kolem pořád někdo prochází. *Vzala si láhev zpátky a schovala ji. Koukala na Sayu a čekala s jakým nápadem přijde.* "Sakra. Měla bych se co nejrychleji vrátit k Bullatovi a Ooiry. Ale nebudu to teď řešit. Nestojím o polámané kosti."
Saya: Heh dobře když nechceš tak s tím nic nenadělám. *Odpoví Saya klidným hlasem a pak si s radostí vezme láhev a napije se. Láhev pak znovu podá zpátky Teiry. *Děkuju a napadá mě buď moje dimenze anebo mám pokoj mě a mé kamarádky ale mám pocit, že tam asi teď nebude, takže můžeme jít tam? Nebo někam tady do lesa k jezírku v Zemi Čaje.
Teiry Toriko: *Teiry se zase udivila.* "Ježiši ta má chutě. Teď jsem jí řekla že se dostat do kuchyně není tak jednoduché. Ach." Ne děkuji ti Saya-hime. Tady se mi líbí. Nemám místo kam bych chtěla jít. Pro teď budu radši tady. Nemohli by jsme se někde posadit nebo tak? Docela mě od té plotny bolí nohy. *Vytáhla malou flašku. Napila se své vody se šťávou z bobulí.* Dáš si taky? Nemáš žízeň? *Nabídla jí vodu.*
Saya: Je tak děkuju. Aspoň tohle stačí ale, pokud nepůjdou udělat další koláčky tak bych byla ráda za jahody a šlehačku. Pokud bys přinesla něco z toho tak bych se ti odměnila ale, pokud by tě zajímalo kde mě najdeš. Tak se stačí zeptat u šéfa, ten to bude vědět na sto procent. Hm nechtěla by ses někam projít? Můžeme klidně během okamžik být v Zemi Lesů nebo na Půlměsíčním Ostrově, Země Horkých Pramenů a ještě pár Zemí tam mám.
Teiry Toriko: *Teiry sklonila hlavu.* Ano. To jsem pekla já. *Řekla.* "Sakra Teiry seber se. Přece před ní nebudeš fňukat." *Nahodila obličej úplně normální jako by mluvila se svoji opravdu kamarádkou.* Jsem ráda že ti chutnají. Ale bojím se že tác k snídani bude problém. Tohle jsem ukecávala celé dopoledne. Aby mě aspoň nechali vařit. Musela jsem to navařit pro celý odboj. *Vzala pytlíček který sebou vždy nosila a koláčky nasypala do něj.* Takhle to bude pohodlnější. Tady máš. Ale upřímně bych byla ráda kdyby tam něco zůstalo i pro mé mazlíčky Saya-hime. *Podala jí doslova plný pytlíček koláčků.*
Saya: * Saya se usměje a sebere si hned několik koláčků, jako kdyby to bylo snad jen pro ní. Jakmile si do úst vloží první z nich tak si ho vychutná a podívá se na Teiry. *Hm to je celkem dobré to jsi dělala ty? *Zeptá se Saya a vydá se prostě náhodnou cestou bezcílně odbojem. Samozřejmě že cestou hodlá chroupat koláčky, které jí tak chutnají. *Zítra chci jeden tác k snídani. Jsou výborné a tohle by s kávou nebo mlékem anebo čajem mohlo chutnat ještě lépe.
Teiry Toriko: *Teiry věděla že kdyby odporovala dopadlo by to špatně.* Dobrá tedy Saya-hime. Půjdu s tebou. Dáš si koláček? *Natáhla k ní malý tác plný koláčků.* "Snad jí budou chutnat. Dělala jsem je podle svého receptu." *Teiry s v krku udělal knedlík. Nevěděla co se teď bude dít. Ta co jí zlomila skoro každou kost v těle je teď jako úplný andílek.* "Má změny nálad stejně jako já."
Saya: * Saya si to v klidu kráčí odbojem oblečená v ( odkaz » ) a samozřejmě si všimne Teiry. Rozhodla se vyzkoušet tohle oblečení, protože to dostala dárkem od někoho z odboje snad asi s nadějí, že se Saye zavděčí ale ona se k lidem bez Chakry staví jako k hmyzu. Doslova jimi pohrdá ale Teiry má jídlo a tak se Saya usměje, jako kdyby byli nevětší kamarádky, a pochoduje si to rovnou k ní. *Ahoj Teiry dlouho jsme se neviděli že? Pojď si někam pokecat kamarádko.
Teiry Toriko: *Teiry nemohla toho dne odolat tomu si něco dobrého uvařit. Poprosila tedy rebely jestli by jí nedali dnes prostor uvařit pro ostatní něco malého. Po menším přemlouvání jí to dovolili. Teiry celá šťastná letěla do kuchyně v outfitu pro vaření ( odkaz » ). Bullata s Oiry samozřejmě sebou vzít nemohla a tak je nechala u sebe v pokoji.* Nebojte. Vrátím se a něco dobrého vám přinesu. *Teiry se rozhodla pro své klasické božské koláčky. Napekla jich tolik že si všichni rebelové mohli dopřát onen zákusek. Poté na zvláštní tácek dala několik koláčků a vydala se do pokoje. Její cestu však zbrzdilo to že uviděla Sayu a zarazila se a na místě ztuhla.*
Oprava: Tsukiyama je žena a ne muž jak jsem několikrát napsal (Fail nom)
Saya: * Ano slíbila si, že si dá s oběťmi pro Jashina pauzu ale bylo to moc lákavé si zase někam odskočit pro další oběť. Z toho důvodu si aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a pomocí Kamui se přesune do Země Lesů. Je to už docela dlouho od doby co se tam stavila pro oběť. Přesune se tak 300 metrů západně od menší osady, která se tam nachází. Saya začne nenápadně slídit v okolí osady, dokud si nevšimne jedné ženy. Saya se usměje a zaměří se na ní pohledem a začne okolo ní kroutit prostor, dokud jí nepřesune do své Kamui dimenze do které pak přesune i sebe. Žena je logicky překvapená a vyvedená z míry, protože nechápe co se děje ale Saya k ní přistoupí a stačí jí pevně stisknout ruku, dokud se neozve prasknutí a vyžvaní Saye své jméno a věk, které po ní požaduje (Tsukiyama, 31 let). Samozřejmě si ještě z pečetě Kuchiyose Raikō Kenka odpečetí Jashinistický bodec a Tsukiyamu bodne do stehna. Tsukiyama padne na zem a chytí si to zraněné místo. Saya se mezitím postaví na Jashinistický znak a pozře krev z bodce. Její tělo nabere černé barvy s různými bílými znaky. *Jashin-Sama přijměte mou oběť a vezměte si duši toho muže do svého království. Saya do sebe začne zběsile bodat a řezat se různě po těle. Celou její dimenzí Kamui se nese bolestný křik muže, jak trpí. Když Saya skončí a on zemře tak použije techniku Inyu Shometsu aby se vyléčila. Přejde k jednomu stolku, který tu ve své dimenzi má a vezme z něj pečetící svitek uvnitř kterého má 14 dalších mrtvol a Tsukiyamu tam taktéž zapečetí. Ještě než se přesune do odboje tak se pomocí Kamui přesune k jezeru v Zemi Čaje, které několikrát využila a tam se umyje, aby se následně mohla převléknout a čistá se mohla vrátit do odboje. *Mám docela hlad měla bych jít najíst mám docela hlad. *Řekne si Saya pod nos a vydá se směrem do kuchyněk odboje. *
konec: --..--
Mito: *Mito byla oblečená v ( odkaz » ), ležela na pláži přístavu Čajové Země, z nějakého důvodu byl v tomto světě klid, nikdo jí neobtěžoval, i přes to, že měla chakru. Možná její skleslý výraz, hubenost a Rinnegan v očích spíše budili hrůzu, než zvědavost a chuť jí lovit, u ostatních lidí. Mito se potulovala sama, nečekaně, byla nabručená, zklamaná, osamělá, se zlomeným srdcem a vůlí. Seděla na písku a prsty u novou si s ním pohrávala, voda moře jí smáčela až po zadek, vlny se čeřily v pěnu až půl metru za ní. Lehla si, její už dlouhé tmavohnědé vlasy pomalu sákly vodu. Zvedla ruku a mezi palcem a ukazovákem se jí na hraně kůže kutálelo slunce.*Ah...Suzuyo...kdybys tu tak mohl být se mnou, je tu tak krásně a já si to nedokážu pořádně užít...bez tebe. *Povzdychla si, oblečení již měla celé mokré, stejně tak vlasy. Samehadu ze záhadných důvodů neměla. Asi jí ztratila? NE...nechala jí v lese za přístavem s Akim, proto ten Rinnegan. Pomalu se zvedla a dala se do pochodu ve vodě, oblečení a vlasy od písku jí neštvaly, byla zvyklá...Suna už lidi vycvičí, i když tam mnoho času nestráví.. Postupně pokračovala hlouběji a hlouběji do vody. Čím dále od pláže byla, tím více s ejí do očí hrnuly slzy. Mrkla a Rinnegan jí zmizel z očí, Aki v lese poklesl a stala se z něj opět jen mrtvola. Mito si postupně sundavala oblečení a nechala ho na hladině vody plout zpátky ke břehu, na co jí teď bude? Nemá smysl být oblečená, nemá smysl ani být jako taková, když nemá pro co žít. Pro Suzuyu? Který spí na místě, kam se nedostane a střeží ho někdo, koho nepřekoná? Pro pomstu? Pomstu na kom? Tady jí každý loví, pro každého je terčem a každý doufá, že Shinobi vymřou, nemá šanci se pomstít ani za Suzuyu, an za sebe...ani tomu, kdo jí okradl, ani Suně, která jí zničila naivní představy o rodině, ani Suzuyovi, který jí zničil po emocionální stránce.* Jak jsi mohl? *Promluvila tiše, svrchní díl si přiložila na nahá prsa, pevně jej svírala v rukou a z očí jí kapaly slzy do slaného moře, upustila i svršek a pokračovala, dokud neměla vodu těsně pod prsa. Už vypadala jako žena, ne jako dívka, ale měla tvary odpovídající těm, které měla její matka. Geny se nezapřou. Mito vytáhla kunai z vaku, který následně také zahodila do moře, a odřízla si vlasy. Nechala je plout na vodní hladině, zalité sluncem. Hřálo jí do tváře, když přímo civěla do sluníčka ve snaze si vypálit oči. Udělala ještě jeden krok. Už nedokázala žít bez své lásky, nedokázala snést tlak okolí na to, aby se skrývala a žila jako nějaký uprchlík, už nedokázala nic, ani zvládnout vlastní život.*Suki desu Suzuya-sama. Gomene.... *Zakuňkala se vzlyky a pevně uchytila kunai do obou rukou před sebou.* Jaké to krásné léto, měli jsme si jej užívat spolu na pláži....spolu...budeme brzy...neboj. *Nadechla se a s úsměvem si vrazila Kunai do srdce. Vyhrkla ze sebe krev a s vkulenýma očima se zapotácela, měla krví zalité celé hrdlo. V rychlosti kunai vytrhla, dokud jí ještě neopustila poslední síla. Natáhla ruku ke slunci.* Wakare no taiyōkō (Sbohem sluníčko). *Vykašlala společně s krví a potopila se do moře, kam vždy patřila, kde jí vždy bylo nejlépe. Poslední chvíle jejího života viděla před očima, otevřenýma ve slané vodě, nejen mořské korálové dno a exotické ryby, ale i nejšťastnější chvíli jejího života, kdy poprvé políbila Suzuyu, tehdá v jeskyni a pak znovu doma a pak zase a znova a do nekonečně se jí tyto vzpomínky vracely jakoby dokola na kolotoči, uprostřed se jí jevilo bílé světlo, ke ktrému se natáhla a uchopila ho, byla to její duše, co držela v rukou, čistá....kupodivu, jakoby si ji přiložila k hrudi.* "Su...zu...ya...san...jdi...k..němu,jsi..jen...jeho." *Vydechla podlední slova a její bezvládné tělo dopadlo na dno moře. Z díry v hrudí jí vytékala krev a z tyrkysově modré vody udělala rudou.*
---: ---
Suzuya: *Suzuya se nacházel v přístavním městě Degarashi. Byl oblečen ve svém outfitu ( odkaz » (Yonshoku.no.Shihaisha).full.1713152.jpg) a seděl v jedné luxusní čajovně kterou čirou náhodou financuje jeden ze Suzuyovo kontaktů takže i přes to že je Suzuya Nukenin tak ho majitel čajovny nechává být. Dokonce mu zařídil koutek kde bude mít soukromí. Suzuya tu ovšem nebyl náhodou. Suzuyovo kontakt se od majitele čajovny dozvěděl že se v Degarashi potuluje banda, která údajně pátrá po Bijuu a údajně také ví kde jeden je takže se tu připravují na cestu. A jak zjistil jeden z té skupiny do této čajovny pravidelně chodí každý den. Tak Suzuya v tom svém vyhrazeném koutku sedí a popíjí čaj a u toho si po dlouhé době pročítá svůj deník. Dlouho do něj nic nezaspal a tak přemýšlí že tam něco zase nenapíše ale neví kde začít a jak to uspořádat. Suzuya se do toho přemýšlení dostal že si ani nevšiml že k Suzuyovi přišel majitel hospody. Suzuya trochu polekaně ucukl ale jinak nic.*Suzuya-dono už je tu. Jak jste chtěl tak jsem už zavřel aby sem nikdo nechodil a nechal jsem ostatní pracovníky taky odejít stranou tak můžete.*Suzuya se usmál a přikývnul.*A jak se jmenuje ?*Majitel čajovny se zamyslí ale pak jen s úsměvem dodá.*Shiraki Eisen..*S těmito slovy pak odejde. Suzuya se postaví a vydá se tedy ze svého kouta. A když dojde do části kde normálně bývají obyčejní hosti tak si všimne muže celého v černém. Dokonce i obličej měl zahalený. Přes ústa měl šátek a přes oči nějaké brýle [Takto záhadný muž vypadá ---> ( odkaz » )] *Suzuya si přisedl k němu ke stolu. Pozorně se mu podíval do očí. Zdá se že Shiraki ho poznal a taky mu došlo proč najednou zmizeli všichni ostatní.*Heh Suzuya Juuzou. Čemu pak můžu vděčit za tak hroznou návštěvu..*Suzuya se zamračil a pozorně se mu podíval do očí.*Slyšel jsem že jsi ve skupině která pátrá po Bijuu a tak jsem se tě na pár věcí přišel zeptat.*Řeknu ti to ale nebude to zadarmo.. I informace mají nějakou cenu to víš.*Odpověděl mu Shiraki a Suzuya jen s úsměvem na stůl položí celých 100 ryo.*Takže přidal jsem se k nim před asi dvěma dny takže toho moc nevím ale máme se setkat zítra u přístaviště číslo dvě a oni si mě tam prej vyzvednou.*Suzuya se usmál a naprosto mu věřil. Ale pak Shiraki udělal něco co Suzuyu překvapilo pokusil se rychle sáhnout po své kataně kterou má přes záda a očividně měl v plánu na Suzuyu zaútočit ale pro Suzuyovo štěstí měli stále navázané oční kontakty a tak na něj jen seslal Shikumi no Jutsu. Shiraki byl paralyzován kvůli Genjutsu do kterého byl chycen. V hlavě se mu přehrávalo to jak ho Suzuya zabíjí stále dokola. Suzuya si vzal ze stolu zpátky všech 100 ryo a pak si obešel stůl. Pak Shirakimu položil levou ruku na hlavu a aktivoval Tamashī no Tōnan. A pak začal vytahovat ale ne duši ale jeho životní energii. Bylo to pomalé ale u životní energie se nesmí pospíchat jinak se to přeruší a ona se rozptýlí do okolí. Tak to Suzuya prováděl pomalu ale jistě. Asi o dvou minutách ji vytáhl všechnu. Ruku z něj sundal a Shiraki tam seděl bezvládně na židli a byla z něj mrtvola starého dědka. Suzuya ten věděl co přijde ale nechtěl aby někdo věděl co to dělá a tak se opřel o stůl a zapřel se. Zkousl zuby a pal to přišlo. Bolest z efektu vysátí životní energie. Jeho tělo začalo mládnout o dalšího půl roku a tak ho bolela každá buňka v těle. Suzuya by tak potřeboval křičet aby si ulevil ale nemohl a tak se musel držet. Bylo to ještě horší než když u toho křičí protože mu přišlo že ta bolest je silnější. Naštěstí to trvalo jen 20 vteřin. Suzuya se pak usmál a mrtvolu položil na zem a prostě mu sundal jeho věci. (černé kimono ro volný pohyb. A černé boty + to co měl na obličeji.) Suzuya si to kimono a boty oblékl. Následně brýle a šátek nechal bokem a Suzuya si klekl. Následně vyskládal pečetě a položil Shirakimu na obličej pravou dlaň.* Shuushagan no Jutsu !!*Na Suzuyu se nabalila kůže jako slupka Shirakiho. Takže momentálně vypadal jako Shiraki ale stále měl v očích Rinnegan. Následně si tedy nasadil jeho divné brýle a šátek. Suzuya nyní vypadal dokonale jako Shiraki ( odkaz » ) Ovšem v očích měl Rinnegan ale vidět to bude pouze když se podíváte z větší blízkosti. Svoje věci si Suzuya zapečetil do pečetě ne pravém předloktí a ještě si přes záda upevnil Shirakiho katanu v černém pouzdře a černou rukojetí. Následně Suzuya luskl a majitel čajovny se tam ukázal. Suzuya/Shiraki se na něj otočil a pozorně se na něj podíval.*Všechno vyšlo a jak jsme se dohodli tak se zbavte mrtvoly.*Majitel čajovny jen přikývl a udělal vše co si Suzuya/Shiraki vyžádal. Následně se tedy Suzuya/Shiraki mohl vydat na cestu. Jeho cesta směřovala do přístaviště číslo 2 přesně jak mu Shiraki řekl.*,,(Kurama)- Opravdu si myslíš že nějaké Bijuu najdou ? (Suzuya)- Ani ne ale aspoň bude co dělat a navíc nikdy nevíš. Navíc myslím že jsem se rozhodl dobře. (Haikei)- Pochybuju že jsi se rozhodl dobře. (Suzuya)- A tady se zase pán pochybná existence ozvala. Drž hubu !! (Kurama)- Toho to asi nepřestane bavit co ? (Suzuya)- Ne nepřestane je to existence co nemá smysl a existuje zbytečně takže musí někoho otravovat. Já ho prostě většinu času stejně ignoruju.“*Suzuya tedy došel na přístaviště které mu řekl Shiraki a jen tam čekal. Asi po hodině k Suzuyovi přišla banda dvou mužů a jedné ženy. Všichni měli černé kimono ale obličeje měli na rozdíl od Shirakiho odhalené. Všichni byli ve věku od 23 do 29 let.*Tak jsi tu Shiraki no nebudeme to zbytečně natahovat. Já jsem Kurokawa a tohle je Renjiro.*Seznámí Suzuyu/Shirakiho a ten se jen usměje.*A já jsem Iwasaki..*Přidá se do toho mladá pěkná blonďatá žena. Suzuya/Shiraki se usmál ale pod jeho šátkem přes ústa to není stejně vidět.*Tak sice už asi víte kdo jsem ale já jsem Shiraki rád vás poznávám.*Následně se už tedy mohlo pokračovat a Suzuya/Shiraki s nima šel na jednu velkou loď kterou si zřejmě objednali a vyrazilo se na cestu. Jejich směr je Země Řek a následně půjdou přímo do Sněhové Země. Suzuya/Shiraki je celou cestu takovej ten tichej typ a nechce na sebe moc upozorňovat. Ovšem bez problémů směřují ve své cestě a pokud najdou to co hledají to se teprve uvidí.*
--: --
Akuma: *Cítil ako sa pomaly účinky sage módu začínajú vytrácať.* "Kruci...čas sa kráti... No mohlo mi byť jasné, že s naštrbeným zdravým to stále ešte nebude ono. Radšej to už ukončím. V tomto móde sa nemusím obávať plytvania chakry a aj môj zdravotný stav je stabilnejší...no ak by som v moji musel pokračovať aj po deaktivovaní sage módu... Je tu príliš vysoká šanca, že to by mohlo moje zdravie opäť priviesť do bodu nula..." *Akuma sa rozbehol ďalej, keď uvidel, že sa k nemu začínajú blížiť skupiny z rôznych strán.* Páni! Berte to ako moje posledné zbohom. *Povedal uštipačne, keď rozpažil ruky. Na jednej si vytvoril celý arzenál rakiet a na druhej sformoval delo, do ktorého hromadil viac a viac chakry. Nakoniec vypustil obe techniky. Ani jedna nezasiahla protivníkov, ale zato zasiahli kamenné piliere. Výbuchy boli tak veľké, že väčšina blízkych pilierov a kamenných stien sa začali rúcať. Každý bežal inou stranou a snažil sa si nejak zachrániť život, no to už tam mierilo Akumove lietajúce monštrum. Akuma na neho vyskočil a potom odvolal svojho nosorožca. Už o chvíľu bol Akuma na leteckej ceste do zeme vojen. Sage mód bol vypnutý a Rinnegan mal aktívny len pre potreby kuchiyose. Teraz už len ležal rozvalený na tom tvorovi a pozoroval ubiehajúcu oblohu.*
Akuma: *Z rôznych kútov za ozýval krik, výbuchy a ďalšie zvukové prejavy boja. No aj napriek tomu všetkému sa zdalo, že za Akumom mieri viac a viac ľudí.* "Keby len vedeli, že mám skvelý prehľad o ich polohe vďaka zraku, ktorý zdieľam s mojimi summonmi." *Zasmial sa a spoza chrbta si vytiahol časť pečatiaceho zvitku, z ktorého odpečatil svoju špeciálnu zbraň - obojstrannú kosu Gai Oujou. Vybehol smerom k ďalšej skupinke. Kľučkoval medzi kamennými piliermi až napokon sa konečne dostal nadohľad. Videl odhodlanie v ich očiach, no vedel, že len to im na prežitie nepomôže. Použil techniku rýchleho premiestnenia, ktorú obohatil ešte o prírodnú chakru, takže celú tú vzdialenosť medzi nimi prebehol takmer v momente. Keď už bol len na pár krokov od nich, tak techniku ukončil a vyskočil do vzduchu. Protivníci boli zarazený jeho rýchlosťou, no mali smolu. Akumova zotrvačnosť ho stále hnala vpred a stačil jeden sek kosou a na zem dopadli hlavy dvoch najbližších ninjov. Keď Akuma konečne dopadol na zem, tak musel do zeme kosu zaraziť, aby sa konečne zastavil. Protivníci začali proti nemu strieľať rôzny kamenné a vodné projektily, dokonca sa sem tam objavila aj ohnivá guľa, no Akuma mal výhodu v rýchlosti. Technikám sa elegantne vyhýbal a pár skokmi sa opäť vrátil na úroveň nepriateľskej skupiny. Potom spravil ešte pár skokov, aby dostal protivníkov a seba na jednu líniu a opäť vyskočil proti nim. Posledný sek a posledná séria hláv skončila tiež na zemi.*
Akuma: *Netrvalo dlho a narazil na prvých protivníkov. Partia ninjov vyliezla na jeden kamenný stĺp a z neho sa pokúsili zaplaviť celú blízku oblasť pomocou techniky Suiton: Mizzurappa.* "To si fakt myslia, že niečo také bude na mňa fungovať?" *Pomyslel si posmešne a pár šikovnými odrazmi od blízkych kamenných stien a stĺpov vyskočil až nad novo sformovanú krajinu, kde sa na moment len tak vznášal. Behom tej chvíle si na ruke pripravil niekoľko raketiek, ktoré vystrelil na protivníkov. Väčšina z nich sa ranám vyhla, no to si už Akuma z rúk vytiahol chakrové tyče a začal protivníkov prenasledovať.* "Nemám síce veľmi čas na to, aby som do týchto techník sústredil prírodnú chakru, ale na týchto...to ani nie je potrebné." *Na zemi proti nemu nemali šancu. Pokúsili sa ujsť, no na Akumovu rýchlosť nemali. To už len na okamih zazreli jeho tvár a úškrn a potom...im chakrová tyč prerazila hrdlo.*
Akuma: *Vyvolal ešte nosorožca a veľkého vtáka, ktorý - podobne ako Akuma - mali už len jedno oko s rinneganom, pričom druhé mali normálne.* Bežte! Leťte! Bavte sa! *Rozkázal so smiechom svojim summonom a tí sa rozišli. Nosorožec vybehol smerom k jednému z mnohých viacerých priesmykov, pričom jeho veľkosť a sila spôsobili, že mnohé kamenné stĺpy sa začali rúcať, takže tých, ktorých neudupal na smrť, zadlávili skaly. Vták vyletel vysoko nad prístav a čas od času robil nálety na miesta, kde videl väčšie zhluky ľudí. Keď už bol Akuma konečne spokojný s tým ako sa veci vyvíjali, tak sa sám rozbehol iným smerom, pričom sa uistil, že sa jeho cesta a cesty summonov neskrížia.*
Akuma: *Netrvalo dlho a ninjovia, ktorí sa aktuálne v tejto oblasti nachádzali sa začali spamätávať z toho, čo práve videli a rozhodli sa pustiť do boja. No Akuma sa len nahlas zasmial.* Teší ma, že sa tak ochotne vrháte do náručia smrti! Dúfam, že ma svojím výkonom pobavíte. *Ako to dopovedal, tak zložil pečate a použil rýchlu verziu techniky Doton: Uitenpen. Technika začala náhodne pretvárať celé blízke okolie. Zo zeme začali vyrastať rôzne skaly, kamenné stĺpy a ďalšie, čím vytvorili akési kamenné priesmyky.* "Pôda je pripravená...čas sa ísť zahrať!"
Akuma: "Boli len o moment pomalší ako by potrebovali..." *Skonštatoval len tak pre seba v duchu. Už nazbieral dosť chakry, takže už len aktivoval sage mód. Otvoril svoje oko, v ktorom už mal aktivovaný rinnegan, pričom na perách sa mu usadil šibalský úsmev.* "Už viac sa nemusím sústrediť na cieľ...tentoraz...je tá technika dosť silná na to, aby som poslal do hája vás všetkých!" *Povedal si a sústredil svoju senjutsu chakru do techniky Shinra Tensei. Protivníci boli už len na chlp vzdialený od Akumu, keď on uvoľnil plnú silu svojej vylepšenej techniky. Na moment sa akoby zastavil svet. Niektorým sa mohlo zdať akoby tento moment trval celú večnosť, no napokon...výsledná vlna gravitácie ukázala svoju silu. Protivníkov to nie len odrazilo...prakticky ich to vyrazilo von z budovy, pričom cestou prerazili stenu, no dokonca ani to príliš nespomalilo ich let. Ale tým to nekončilo...sila techniky prakticky v momente roztrhala budovu, v ktorej Akumu držali. Trosky sa rozleteli na všetky strany, no už o chvíľu sa k nim pridali aj trosky ďalších niekoľkých budov, ktoré boli v blízkosti Akumu. Tí, ktorí boli v priamom dosahu Akumovej techniky nemali šancu, no ostatní...sa len s hrôzou pozerali na miesto skazy. A uprostred tej skazy...bol Akuma. Celé to miesto vyzeralo ako po výbuchu, no v jeho centre...nič. Akuma len hrubou silou roztrhol reťaze, ktoré ho zväzovali a upravil si šál naspäť okolo krku.*
Renzo: Čo to trepeš...?! Má zviazané ruky, takže žiadne pečate. K tomu doujutsu sme veľa informácií nedostali, no ak sú to schopnosti očí...tak sú mu naprd, lebo sme mu oči obviazali jeho vlastným šálom. Nič nevidí a nemôže útočiť, tak čoho sa bojíš?! *No to vstúpi do hovoru Koji.* Vole! Pozri sa na neho teraz! *Renzo sa otočí a spadne mu sánka. Niečo také ešte v živote nevidel. Tomu chlapovi zrazu vyrástli z hlavy štyri rohy. Renzo len rýchlo pozrel na Hakiho a Kojiho. Všetci kývli a v ten istý moment vybehli. Haki zložil pečate a vyslal k Akumovi svoj tieň. Renzo vytiahol kunaj a rozbehol sa za Akumom. Koji si na ruke vytvoril chakrový skalpel a vybehol hneď za Renzom. No presne v tom momente sa spod väzňovho šálu ozval smiech.*
Akuma: *Akumova príprava sa už pomaly blíži ku koncu. Už v sebe sústredil takmer hraničné množstvo senjutsu chakry a je tak pomaly čas prejsť na bod dva jeho plánu.* "Nebojte sa páni...pripravil som si pre vás niečo špeciálne. Moje obľúbené jutsu...no vo forme, v akej ho ešte nikto nikdy nevidel. Pripravte sa, lebo...bude to RANA!"
Renzo: *Veľmi podráždený zrušil techniku.* Čo je Haki?! Ja sa tu o niečo snažím, ak si si náhodou nevšimol! *Haki na jeho podráždenie nereaguje. Ostáva úplne pokojný a taký ho aj informuje o tom, čo si všimol.* Pekné, že sa snažíš, no dávaš dobrý pozor na väzňa? Niečo sa deje s jeho chakrou. Bol si v jeho hlave, tak si si to mal všimnúť. Nečudujem sa, že nie si schopný vykopať žiadne staré spomienky, no mohol by si byť aspoň schopný vytiahnuť to, na čo myslí práve teraz...lebo ja ti garantujem, že sa o niečo pokúša.
Akuma: *Snažil sa čerpať chakru, čo najpomalšie a hlavne stabilne. Dával pozor, aby všetko bolo v rovnováhe, aby sa znaky prebúdzajúceho senjtsu neukázali príliš skoro.* "Trocha blbé, že sa to ukazuje aj navonok...možno keby som to zvládol o niečo lepšie, tak by tá zmena nebola viditeľná, ale...nie! Tento tréning mám už za sebou! Nebudem sa k tomu vracať..." *Povedal si rozhodne a potom ďalej čerpal chakru.*
Renzo: *Usilovne prehľadával spomienky toho človeka, no najprv mal problém sa k nim vôbec prebojovať, no až k nim získal prístup, tak zrazu...nedávali veľmi zmysel. Chcel nájsť spomienku, ktorá by vysvetľovala súčasný vzhľad tohto človeka, no jediné, čo našiel bola...scéna z nemocnice. Bolo to nechutné. Pokusy na ľuďoch nikdy neboli jeho šálkou kávy...pri vypočúvaní bol síce tvrdý, no aj on mal svoje limity. No zarážajúci bol fakt, že v niektorých momentoch videl, že tie operácie vykonával Akuma. Bol to presne vzhľad, ktorý si pamätal z bingo knižky. No o pár scén neskôr...sa na to všetko pozeral skrze Akumove oči. Bol to protiklad. Nemohol to byť aj doktor aj pacient zároveň. Tento človek musel byť jedno z toho. Buď na ňom vykonával Akuma pokusy alebo on bol tým, kto vykonával pokusy na iných, no spomienky si v tomto smere protirečili. To už na neho začal niečo hovoriť Haki, ale Renzo to ignoroval. Skúšal hľadať niečo ďalej, no nachádzal len...nezmysli. Už ho to začalo štvať.*
Akuma: *Keď sa Akuma prebral, tak si všimol, že sa mu niekto začal hrabať v hlave.* "Odvážlivec...no rátal som s tým." *V duchu sa zasmeje a v jeho mysli sa objaví veľké oko. Vidí ako sa ten chlap snaží niečo vyhrabať v jeho hlave, no to je Akumova príležitosť.* "Takže hľadáš niečo na mňa? Podľa toho, čo hľadáš, súdim, že si nie si úplne istý tým, kto som. Hľadáš moment, ktorý by vysvetlil, prečo som si prešiel takouto zmenou...tak čo by si povedal na to...už to mám! Hodím ti tam nejakú scénu z nemocnice...čo by si povedal na pokusy na ľuďoch? Na to sa ti bude dobre pozerať. No musím ťa opustiť...obávam sa, že na všetkej tej krvi a utrpení sa budeš musieť ukájať ty sám...ja sa na oplátku pozriem do tvojej makovice." *Povedal si Akuma a on sám začal prehľadávať chlapovu myseľ...no nech pozeral ako pozeral...nič užitočné nenašiel. No aspoň mal istotu, že sa teraz nedeje nič, o čom by mal vedieť.* "Ale tak ti poviem...spravili ste chybu. Držať ma v úplne pokojnom stave...to sa vám nemusí vyplatiť." *Opäť sa len v duchu zasmial. Predhodil chlapovi ešte pár falošných spomienok, no potom začal v sebe sústrediť chakru.*
Renzo: Dostali sme ho! *Zaradoval sa Renzo, no ostatní dvaja spoločníci dvakrát nadšený neboli.* Nemáme dôkaz, že je to skutočne on, Renzo! Je tu veľká šanca, že sme sa trafili, no pred tým ako spravíme čokoľvek, čo by nám mohlo spôsobiť problémy, by sme sa mali uistiť, že máme toho pravého. *Povedal Haki a potom si zapálil cigaretu. Renzo opäť len zaškrípal zubami.* Ak je to on, tak by sme sa ho mali zbaviť čo najskôr! No...máš pravdu...ak by sme spravili niečo také razantné, tak by z toho mohli byť problémy. Ja sa už o to postarám...veď viete, že sa špecializujem na vypočúvanie. Je tu malá odchytová stanica, tak ho tam zoberte. Nejak už z neho dostanem, kto v skutočnosti je. No ak je to on, tak sa ho musíme okamžite zbaviť, je to jasné? *Obaja spoločníci súhlasia a zoberú omdletého Akumu a spolu s Renzom sa vydajú smerom k stanici. Tam Akumu hodia na stoličku a Renzo ho začne spútavať reťazami, aby sa nemohol ani hýbať ani používať pečate. Až je hotový, tak sa postaví za Akumu a priloží mu ruku na hlavu. Haki a Koji si sadnú na stoličky len o kúsok ďalej a pozorujú situáciu. Potom začne Renzo prehľadávať Akumove spomienky.*
Akuma: *Najprv si nebol úplne istý, či si získal ich pozornosť, no keď potom za sebou počul zrýchlené kroky, tak pocítil iskru nádeje, že jeho plán bude fungovať. Akurát sa otočil, keď uvidel troch ninjov bežiacich k nemu.* Tak ste sa konečne rozhýb... *Ani nestihol dokončiť vetu, keď okolo neho zo zeme vyrazili kamenné stĺpy, ktoré ho pridržali na mieste, hneď za tým si všimol, že sa k nemu natiahol nejaký tieň a potom sa zrazu nemohol vôbec hýbať. Na záver k nemu pribehol posledný člen týmu, ktorý ho jednou rukou chytil za tričko a druhou mu chytil ruku. Akuma vedel, čo za techniku sa chystá použiť. Znaky, ktoré sa mu rozšírili po tele, mu jeho tušenie potvrdili.* "Shīru o Yokusei...pekná pečať." *Potom, ale chlap pred ním zakričal niečo o jeho očiach a ďalších chlap pribehol k Akumovi a s pomocou jeho vlastnej šatky mu zaviazal oči. Hneď nato...Akuma pocítil tupú bolesť niekde na hlave a omdlel.*
Renzo: *Dnešná šichta sa mu vliekla ako zvyčajne. Problémy takmer žiadne, takmer nič sa nedialo, takže celý deň proste nuda. Dnes tu bol s Hakim a Kojim, takže sa mal aspoň s kým baviť. No čakala ho zmena. Jeho pozornosť si získal istý divný chlap, ktorý prechádzal okolo. Čas od času tu videl rôznych divných ľudí, no tento...bolo na ňom niečo iné. Potom si spomenul. Pred nedávnom dostal správu, ktorá obsahovala update na jedného nukenina. Nebol to veľmi podrobný update, no keď sa teraz tak pozeral na tohto divného týpka, tak začal vidieť isté podobnosti.* "Toto nemôže byť on... Vôbec nevyzerá nebezpečne...skôr ako lepšie oblečený bezdomovec, navyše...čo by tu ON takto robil?" *No potreboval sa uistiť. Pozrel na Hakiho a potom na Kojima. Haki bol schopný vidieť aj cítiť chakru a Koji bol zas trénovaný lovec odmien. Obaja sa v tom istom čase pozreli na Renza a v ich pohľade bolo to isté čo v Renzovom.* Chakra síce presne nesedí na niekoho jeho úrovne, no rozhodne je v ňom viac ako sa zdá. *Zereagoval Haki.* Zmenil sa...no sú tam podobné črty a tie základné črty, ktoré boli v tom update, sa zhodujú presne. *Dodal Koji. Renzo zaškrípal zubami, no potom sa pozrel smerom, ktorým ten chlap kráčal.* Berieme ho. *Zašepkal kolegom. Tí sa na seba chvíľku len tak pozerali, no potom prikývli a všetci traja vybehli, pričom každý si pripravoval svoje vlastné jutsu.*
Akuma: *Najprv bol v rovnakom bezemočnom stave ako pred tým, no potom sa začal usmievať. Časom si dokonca až veselo vykračoval po hlavnej ceste do prístavu. Väčšinu tváre mu zakrývali vlasy a veľký šál, no aj cez vlasy bolo vidno jeho oko...jeho zvláštne veselý pohľad. Časom začal stretávať rôznych ľudí, ktorý okolo neho prechádzali. Keďže bol vrchol dňa, tak ľudí bolo dosť až napokon začal stretávať rôznych ninjov. Niektorí mladší, iní starší...každý mal svoje vlastné veci na starosti a o Akumu sa nestarali. Časom sa ale konečne dostal na územie prístavu, no tam narazil na menšiu skupinku, ktorá očividne dozerala na poriadok v prístave. Akuma sa len zaškeril a prešiel okolo nich. Keď prechádzal okolo, tak si len jednou rukou odhrnul vlasy, ktoré mu zakrývali jeho prázdnu očnú jamku a veselo sa zasmial.* Zdravím páni...dnes máme ale pekný deň, čo? *Spýtal sa posmešne a šiel ďalej.*
Amatsu: *Ešte aj dosť dlhú chvíľu po tom ako jeho sensei odkráčal preč, tak tam len tak stál a pozeral sa jeho smerom. Došlo mu, že tie posledné roky zdeformovali jeho názor na Akumu. Zabudol, kým jeho sensei bol pred tým ako sa stretli. Zabudol, že behom celej tej doby videl senseia v jeho najhoršom...no teraz bol na ceste naspäť.* "Celú tú dobu, čo som ho videl na pokraji smrti...príliš som si zvykol na to aký je...aký bol slabý. No to sa mení...ale veď to som chcel? To som si prial? Vidieť ho opäť pri sile. No zdá sa...že som nebol pripravený..." *Potom len to len striasol z hlavy, rozhliadol sa a vybral sa hľadať alternatívnu cestu do zeme vojen.*
Akuma: *Zastane a uprene sa pozrie Amatsuovi do očí. Akuma má kamenný výraz tváre. Nie je možné rozoznať žiadne emócie až na to jedno oko. V tom jedinom pohľade bolo vidno Akumovu únavu...jeho hnev a zhnusenie nad životom...no hlavne tam bolo vidno jeho odhodlanie.* Zopakujem ti to len raz. Od tohto momentu pôjdem do zeme vojen sám. Ty tam pôjdeš alternatívnou cestou...akou, to mi je jedno. Ak budeš v mojej prítomnosti tu v prístave Degarashi...umrieš. Rozhodnutie je na tebe. "Sú veci, ktoré vykonať musím...a on by mi tu len zavadzal." *Ako to dopovedal, tak sa proste otočil a kráčal ďalej smerom k prístavu.*
Amatsu: "SI ROBÍ SRANDU?!" Prepáčte, ale...ČO? Tri roky Vás držím pri živote a teraz toto?! Jasné, že ste si obnovili časť svojich síl, ale nemyslíte si, že to preháňate? Veď je to ešte len pár dní od Vašej operácie...? Povedal som Vám, že ste schopný fungovať týždeň-dva bez mojej pomoci, no to neznamená, že ste pri plnej sile!
Akuma: *Len sa slabo usmeje, no inak si zachováva tvár a vážny tón hlasu.* Netráp si s tým zbytočne hlavu. Za prvé...jedná sa o najznámejšie prístavné mesto. Dúfam, že po tom, čo som zanechal na tej hranici, ti nemusím vysvetľovať, prečo som si vybral takéto miesto a takúto cestu. Za druhé...mám dôvody, ktoré ti ešte neplánujem vysvetliť. "Moje plány so zemou vojen sú opäť v pohybe...a tie sa skaziť nesmú!" No len drobná oprava...ja podnikám túto cestu. Ty tam budeš musieť podniknúť vlastnú cestu. Toto je na teba príliš nebezpečné. Prakticky ti viem garantovať, že by si umrel...možno dokonca aj mojou rukou. *Hovorí prakticky bez emócií akoby len vysvetľoval učivo.* Takže sa maj chlape...ja idem *Kývne na neho rukou akoby sa lúčil.*
Amatsu: Ak mám byť úprimný, šéfe...je tu veľa vecí, ktoré nechápem v súvislosti s Vašim rozhodnutím. *Posťažuje sa Amatsu, kým poslušne kráča vedľa svojho učiteľa.* Tak za prvé...prečo ideme cez prístav, keď...ja neviem...sme mohli letieť? Už aspoň ako tak dokážete používať svoje schopnosti, tak prečo neprivolať toho summona, o ktorom ste mi hovorili? A za druhé...prečo sa tam vôbec chcete vrátiť? Za všetky tie roky, čo som s Vami, ste ani raz ani len nespomenuli možnosť, že by ste sa tam chceli vrátiť. A teraz z ničoho nič tam podnikáme cestu? Navyše...zvolili ste dosť...viditeľnú cestu. Sme tu priamo na rane a po tom, čo ste spravili na hranici zeme ohňa...už sa nebudeme môcť spoliehať na to, že vás nikto nespozná. Nezanechali ste svedkov, ale...budú Vás hľadať. A budú si dávať pozor...
--: --
Behemen: *Behemen se dostal do přístavu a šel k lodi.* "Stihnul sem to super." *Rychle se nalodil na lod která míří do Země Moře.* "Jo je to sice zdržení ale jinak to nejde musim to takhle obeplout. To je otrava."
Narcius: Ty chudáku utíkáš pryč. *Pokusil se stoupnout si ale když to skusil spadl nazem a nemohl si stoupnout.* Ty hajzle já tě zabiju. "Bohužel to budu muset odložit." Já tě zabiju.
Behemen: *Jen co bandita domluvil otočil se a svym mečem chtěl přeseknout Behemenovi nohy.* No ani ty se nepoučíš. *Rychle kopnul do bandity kterej si lehl na zem a Behemen se otočil a spěchal dopřístavu Degarashi.* "Nezabiju ho."
Narcius: *Když se kluk vypařil tak Narcius padl nazem.* Co si to udělal? Ty hajzle já tě zabiju. *Rychle se otočil a svym mečem mířil na chlapcovi nohy.*
Behemen: *Když bandita zaútočil i svým nožem tak Behemen rychle použil Shunshin a dostal se za banditu. Poté rychle zaútočil na banditovi nohy.* Nezabiju tě ale nemam čas se stebou tady zdržovat.
Narcius: Co že? Ty takovej smrad a zastavil si můj útok? *Podivil se. Potom si jednou rukou šáhl do zadní kapsy a vzal si svůj nůž. Poté zaútočil i nožem.* "Toho dostane zaručeně.
Behemen: *Bandita se velice rychledostal k Behemenovi a mířil muna krk. Behemen však vytáhl své boxery a jen tak tak zastavil meč protivníka.* "Sakra je silnej. Co budu dělat. Jo možná to vyjde."
Narcius: Dobře nechceš mi dát peníze tak tě zabiju a potom sije vezmu. *Vzal si svůj meč a rozeběhl se proti tomu smradovi. Když doběhl k tomu klukovi. Namířil svůj meč proti tomu klukovi a mířil mu na krk.* "Přetnu mukrční tepnu."
Behemen: Co že ty chceš po mě peníze? Cha cha cha nic ti nedám leda pobyt ve vězení. *Řekl a vzpoměl si na to co mu řekl Hokage.* "Tenkrát mi řekl skus svého protivníka chytit ného zabít."
Narcius: *Pozoroval kluka kterej se blížil k přístavu.* "Přepadnu toho chudáka." *Když uslyšel jak ho ten klučina vyzívá aby se ukázal vyběhl z úkrytu.* Já sem bandita tak že mi naval všechny tvoje prachy a cennosti. *Řekl a pohladil se po dlouhých šedivých vlasech.Potom vytáhl svou katanu a namířill ji na něj.*
Behemen: *Blížil se k přístavu Degarashi.* "Musim stihnout lod která odplouvá za hodinu tak musim pohnout." *Při této myšlence uviděl někoho ve křoví.* Kdo seš? Ukaž se! *Vykřikl a čekal co se bude dít.*
konec: --:--
Behemen: *Ráno se probudil a šel na místo srazu.* "Budu doprovázet běžce hm co by se mohlo stát? Možná nějakej ten bandita ale jinak nic víc." *Pomyslí si a usměje se. Když dorazí na dohodnuté místo,uvidí běžce a také šéfa klanu Wasabi.Použije Henge no jutsu a by si nikdo nemyslel že je ninja a potom se šel představit běžci ale ten neměl vůbec radost že Behemena vidí. Když se představil poodešel kousek dál a vyčkával až se závod zahájí.* Běžci připravit pozor běžte. *Tím byl závod odstartován Behemen se díky Shunshin no Jutsu dostal ke kormidlu lodě na které byl běžec klanu Wasabi.* "Ten kluk mě tady nevidí rád ale je docela rychlej. No takže dokončí závod já dostanu odměnu a bude to." *Behemen se otočil aby zjistil jakej maj náskok. Byly od druhéhé lodi dost daleko.* "Jestli to půjde takhle dobře tak to bude super." *Když dorazily ke břehu ostrova Nagi vystoupily a Behemen vytáhl člun na břech a uvolnil své Henge a potom se rozhlédl a viděl že běžec už virazil.* "Ach jo to je otrava." *Pomyslel si a vyrazil zaním. Když ho dohnal u viděli bandity kteří je zastavily.* Ty jsi z klanu Wasabi co? Tak to tě musíme zabít. *Řekl jeden z banditů a zaútočil na běžce. Behemen nezaváhal ani na chvíli vytáhl své dva boxery a zaútočil na banditu. Bandita který útočil na běžce schytal ránu do boku další dva téžzaútočily ale ty kopl do obličeje potom použil Kagemane no jutsu.* Běž dál já je zabiju a pak tě doženu. *Řekl Behemen vytáhl své kunaie které hodil tak aby zasáhl všechny bandity do nohou.* Tedkon nás už nebudete otravovat tytokunaie se vám zabodlido nohou tak že nejste schopni běhat můžete jen pomalu chodit. *Řekl a rozběhl se směrem ke svatyni Modoroki. Behemen se snaži ale nemohl dohnat běžce.* "To je divné sem rychlejší než on. Asi je už hodně daleko." *Behemen do běhl před schody které vedly do svatyně Modoroky.* "No on užbude jistě na cestě po schodech." *Pomyslel si a rychle serozeběhl po schodech nahoru. Když konečně vyběhl ty proklatě dlouhé schody uviděl běžce který právě tedkon bral jeden křišťáloví klenot.* Rychle poběž máš dobrej náskok. *Zavolal na běžce který se na něj podíval mávl rukou a potom se rozeběhl směr svatyně Todoroky. Behemen ho rychle následoval k té svytyni.* Hele svatyně Todoroky je na ostrově O'uzu. To budeme muset zase pročlun a doplout tam? *Zeptal se Behemen ve chvíly kdy seběhly schody a pokračovaly dále. Behemen se své odpovědi nedočkal. Po nějaké té chvíly do běhly k visutému mostu.* "Tak už to chápu ostrov O'uzu je hned za tímhle mostem." *Pomyslel si ve chvíly kdy běželi přes most. na ostrov O'uzu.* "Má docela výdrž chlapec tímhle tempem sme ve svatyni Todoroky do setmění." *Běželi stále dál a když byly už asi 6 kilometrů od svatyně přepadly je další bandyté.* Tak jo jako předtím běž jáje dostanua potom tě doženu. *Jen co to dořekl složil pečetě pro Doton: Doryuuso. Když dokončil své jutsu tak banditům probodli nohy kamenné kopí. Bandité vykřikly a Behemen běžel dál. Po chvíly doběhl běžce kterého zastavily další bandyté.* Tak jo už toho mam tak akorát dost! Vás zabiju. Vytáhl své boxery a do jednoho zabil všechny bandity. Potom pokračovaly dále. Konečně do běhly do svatyně Todoroky. Zavodník donesl křišťáloví klenot a tím vyhrála závod rodina Wasabi. Behemen dostal odměnu a vyrazil do své vesnice.*
konec: --:--
Behemen: "Dnešní mise je v zemi čaje. Super. Je to mise typu C. Mam doprovázet běžce který poběží od přístavu Degarashi do svatyně Todoroky. Cestou se musí stavit u svatně Modoroky." *Pomyslel si Behemen a šel se domů zbalit. Doma si vzal batoch do kterého dal své svitky z vybavením a také do něj tam dal chleba a sádlo. Do pásku si vzal svitek kde měl uloženou kytaru. Když vyrazil z domu usmál se a běžel směr Čajová Země.* "Těším se na to co mě v Čajové Zemi čeká." *Behemen proběhl branou vesnice s úsměvem na tváři.* "To by měla bejt dost pohodová mise." *Behemen běžel po hlavní cestě do Čajové Země Když v tom narazil na čajovnu.* "Menší zdržení mě nezabije." *Pomyslel si a zastavil se před vchodem. Pak vstoupil do dveří a posadil se k nejbližšímu stolu. Koukl se do menu a začal si ho prohlížet.* "Tak co bych si dal? Knedlíčky Dango? nebo Kung Pao? nebo dokonce rýži?" *Přemýšlel když v tu kněmu přišla krásná dívka která se ho ptala co si dá.* No chtěl bych kdelíčky Dango a rýžové koule s nějakou omáčkou. *Řekl a začal se slečnou flirtovat. Slečna si flirtování nevšímala a přinesla mu jeho objednávku pak odešla a on začal pomalu jíst .* "Sakra tak to se nepovedlo ale to jídlo je opravdu skvělé. Knedlíčky Dango namáčené do této omáčky jsou výborné i rýžové koule jsou skvělé." *Behemen si pochutnával když tu kněmu přišel jeden kluk se slovi.* Vypadáto že seš ninja z Konohy z té ubohé vesničky jestli semnou nesouhlasíš tak deme ven a tam se ukáže. *Řekl chlapec. Behemena naštvalo jak ten drzej spratek mluví o jeho vesnici ale nic stím nedělal a dále jedl. Chlapec však nepřestal bouchl do stolu se slovi.* Nedovolím abys mě ignoroval! Deme ven a tam ti ukážu jak sem silnej. *Behemen se usmál a začal flirtovat se slečnou která okolo zrovna šla. Chlapec se naštval a namířil pěst přímo na Behemena.Který však nelenil a pomocí Kagemane no jutsu. Když chlapec zjistil že se nemůže pohnout hrozně se rozčílil a začal nadávat. Behemen vzal svůj kunai a položil ho nastůl. Potom požádal slečnu aby kunai podala chlapci. Behemen se pohnul a chlapec si vzal kunai potom byl chlapec donucen dát si kunai ke krku. Chlapec se zatvářil zděšeně a potom vyděšeně vykřikl.* Nech toho nech mě jít. *Behemen se usmál a řekl.* Jo mohl bych ale to by ses nic nenaučil. Já tě zabiju a ty už nikdy nepomluvíš mojí vesnici. *Jen co to chlapec uslyšel začal se potit avšak Behemen se nahlas zasmál a donutil chlapce položit kunai potom si ho vzal a odešel do přístavu Degarashi. Když seBehemen konečně dostal do přístavu zašel za šéfem rodiny Wasabi. Poslechl si znění svého úkolu a potom se šel vyspat.*
Rpg: ukončeno
Yuu: No..tak se omlouvám takže já asi půjdu.*Řekne smutně a začne utíkat zpět na molo kde měl být její opatrovník cestou ovšem nemůže zapomenout na její slova.*"Takže na ní otec dělal experimenty..Nejsem jiná taky na mě dělal experimenty jenže já ho znala a měla jsem ho ráda..Chybíš mi otče."*Yuu běží a podívá se na nebe přitom se usměje a pokračuje dál.*"Jak daleko to ještě je zatím to jen pokračuje a nic nevidím. Chjo to je otrava ,že já za ní vůbec lezla."*Pomyslela si když běží na molo.*
Rosuto: *Jakákoliv radost co měla se vytrácí. Trhne sebou, když zmíní pokusy a jméno nějakého jí neznámého muže.* Ne.. Neznám žádná jména! *Odsekne jí. cítí z pachu i hlasu Yuu, že k dotyčnému muži chová vřelé city.* Vím jen to, že za to co semnou je, může můj otec, nikdy jsem ho neviděla a neznám ani jeho jméno. *Zavře slepé oči ze stresu, že tu snad někde číhá, hlavně kvůli faktu, že třebas ta dívka má něco společného s mužem, který jí držel mnoho let pod zemí.* A.. A radši se vrať za tím svým doprovodem a už mě nech být! *Varuje dívku. Soustředí se na své smysli a hodlá odejít. Nechce se ani vracet do města. Znamenalo by to, že bude mít společnou cestu a co když tam ten muž bude čekat?*
Yuu: "Je tvrdohlavá jak kráva. Chjo co se dá dělat. Musím jí říct pravdu.*No...takže jak bych to řekla....*Kouká na ní nechápavě.*Chtěla jsem vědět kam jdeš ,protože vypadáš jako že na tobě dělaly pokusy tak jsem si myslela zda znáš muže jménem Daranken Naoie?*Zeptala se překvapeně ,protože to je její otec a ona ho dlouho neviděla takže se jí stýskalo i když věděla co jí provedl.*
Rosuto: *Ne, absolutně vůbec nechápe, čemu se ta dívka tak vehementně směje. Neodpověděla jí však nijak. Nic jí ta dívka nezodpověděla, jen se jí naopak snažila donutit, aby se cítila být snad zahnaná v koutě. Jenže ona poprvé za dlouhou dobu cítí, že je štěstí na její straně. Vážně se zahledí do tváře dívky.* Jsem, kde jsem pro své vlastní rozhodnutí a ty tu jsi ta, která má odpovídat. Jinak tě taky mohu třebas sežrat. Co ty víš... Nevypadám přeci normálně a víc úst, větší hlad.. *Ne, rukavice nesundavá ani náhodou, ač to vypadá, že zřejmě to bude užitečné.* Odpověz, nebo budeš sežrána.
Yuu: "Smrdím?! Co si to dovoluje! Ale co prokoukla mojí lež tak bych jí mohla nahradit ještě větší lží."*Kouká na ní a usmívá se.*No...co bych ti mohla říct sama nevím jenže ty..."Vypadáš jak pes...A dokonce cítíš můj pach."*Yuu se začne smát a kouká na Rosuto smíchem. Okamžitě přestane a koukne se na jeden strom ,který tam je.*No...dobře řeknu ti proč jsem tě sledovala až mi řekneš proč si mě sledovala ty!*Yuu neví co má říct tak začne říkat nesmysli.*"Doufám ,že se mi to teď podaří.."
Rosuto: *Zamračí se. Lži té dívky jí nemohli uniknout. Bylo to poznat v hlase i v pachu a v pachu zaručeně. Začne jí obcházet v kruhu, udržujíc stále stejnou vzdálenost.* Proč bych měla věřit lháři? Jsi prolhaná a těmi lžemi smrdíš na míle daleko. *Konstatuje. Hůř jí vidí. Má potíž, protože má obavy z jejích skutečných cílů. Zatím se jí však zdá, že jí osobně není hrozbou, dokud nedorazí její doprovod.* Chci skutečný důvod, proč mě sleduješ, proč se teĎ semnou bavíš a proč jsi mě následovala až sem.
Yuu: *Když zmizel klon tak uslyšela ,že stojí někdo za ní a promluvil na ní. Otočila se na dívku a usmála.*No...*Zapřemýšlí a poškrábe se na hlavě. Nakonec si dá ruce do kříže ,aby vypadala vážně a odpoví.*Asi ,protože mi příjdeš nějak sympatická na pohled.*Uměje se. Ovšem ona lhala sledovala jí jen proto ,že vypadá jako zvíře což jí nechtěla říct ,aby to nevypadalo divně.*"Doufám ,že to zbaští bude sranda...Jinak by mě stejně zajímalo proč má ty uši....Určitě je to pokusný experiment ,který nikomu utekl měla bych o ní zjistit více..."*Pomyslí si Yuu a mrkne na ní a potom jí podá pravou ruku.*Já sem Fuu Yamako těší mě.*Opět zalže nechce nikomu říkat svoje pravé jméno chce se jenom bavit.*
Rosuto: *Počká si, než dívka prochází kolem ní a vydává se jí v patách. Opravdu dbá na to, aby byla tiše po celou tu dobu a držela se z dosahu jejího zraku. Po chvilce takového cestování a vzdalování se od přístaviště čím dál tím víc, čímž se vzdalují i od samotného města Degarashi, zruší Bunshin. Zůstane stát za jejími zády. Vše to provede, až když si je opravdu jistá, sesbírá odvahu a odmítá si připustit nějaké nejistoty, možné potíže, aby nepřišla o zrak.* Proč mě sleduješ? *Uhodí slovně otázkou na Yuu. Mezi ní i sebou má asi dva až tři metry prostoru. Sází na to, že dívka nebude tušit, zda nemá náhodou v okolí někoho dalšího, kdo by tu byl skrytě s ní. Mohla by taky už dávno být obklíčená. A ujistila se, že jí nesleduje nikdo další, ani z doprovodu, který na dívce cítila v obchodě.*
Yuu: *Sledovala jí celou dobu jenže už jí to nebavilo ovšem pokračovala dál ,aby mohla zjistit něco o dívce.*"Takže tudy..Počkat ona jde do lesa?!"*Yuu se zastaví a otočí se její opatrovník hledá čaje takže tam už není. Oddechne si a jde za dívkou do lesa. Jde tím směrem kudy jí viděla jít ovšem už jí skoro ztratila. Ovšem znovu jí uviděla a doběhla potichu za ní.*"Už bych na ní asi měla promluvit?! Ještě ne zjistím kam jde..."*Yuu nevěděla ,že sleduje jenom jejího klona teď*
Rosuto: *Kráčí tou ulicí. Nějak si nemůže pomoct v tom pocitu, že je sledována. Vítr k ní občas donese pach dívky, která byla v čajovně a sluch jí prozrazuje, že vyšla určitě chvilku po ní z obchodu a nyní se jí drží v patách. Neblíží se k vodě, ale lesům, které jsou nedaleko. Aby však vpadla do lesů, opouští kvůli tomu přístav. Konečně se ocitá v lese a začne kličkovat mezi stromy. Nakonec použije bunshin no jutsu. Sama zůstane za jedním tím stromem a čeká, kdy dívka projde kolem ní, nebo jí projde před nosem. Její bunshin však následuje její vlastní činnost, kterou prováděla, než h vytvořila a nakonec se ztrácí kdesi v lese. Samozřejmě nevydává pach, ani hluk. Ale dívka nemá takový sluch, jako vlastní Rosuto. Aspoň s tím Rosuto počítá.*
Yuu: *Když vyšla ven dívka ta za ní šla i Yuu ovšem pomaleji ,aby si toho nevšimla. Otevřela dveře a zavřela směrujícím krokem k Rosuto i když jí jen sledovala takže byla pár metrů od ní.*"Musím z jistit kdo to je..A proč má ty zvířecí uši. Určitě je to mutant nebo to jsou geny. Co když patří do nějakého klanu kde mají zvířecí rysy?!"*Yuu si pomyslí jak by vypadala dívka kdyby byla na půl ryba.*"To by bylo cool..Měla by žábry a všechno super..."*Pokračuje dál za dívkou a její opatrovník ani neví ,že zmizela.*
Rosuto: *Zaplatí čaj, který si kupuje. Jen zběžně se rozhlédne. Spatří pohled té dívky, která se na ní dívá. Té co zavinila podráždění jejího citlivého čichu. S nádechem se vydá vpřed. Opouští obchůdek. Rozhlédne se po těch, jejichž pach na ní ulpěl též a měli by tu být. Zároveń má neustále tik a uši stahuje vzad, jak naslouchá tomu, zda jí to děvče nepronásleduje. Hned co je venku z obchodu zavře za sebou dveře a zabočí do prava. Kráčí ke kraji přístavu.*
Yuu: *Když byla na zemi tak se jen dívala kolem sebe zda jí někdo nepomůže. Ovšem nikdo jí nepomohl takže se postavila a otřepala. Rozhlídla se kolem sebe a uviděla něco co připomínalo nějaké zvíře. Yuu si sundala brýle a pravou rukou si otřela oči a levou si opět nasadila brýle. Koukající na toho člověka.*"Měla bych se jít podívat blíž kdo je to a co to je? Možná to je mutant . Budu ho sledovat a zjistím o něm víc informací."*Yuu se otočí zpět na čaje a začne dělat ,že si je prohlíží kdyby Rosuto odešla tak by šla nenápadně za ní.*
Rosuto: *Ve zdejším přístavu si už na její zjev zvykli a jelikož během její přítomnosti nikdo neonemocněl na nic co by na ní mohli hodit, tak už jí nemají za něco co by mohlo přinášet smrt. Úmyslně se některým čajům vyhýbá. Její čich je o dost silnější než lidský. A stačí jí i jen závany z čajů, které ta neznámá dívka zvědavě otevírá, aby k nim přičichla. Sama musí ustoupit od regálu a zakrýt si nos rukávem, protože na ní jde kýchání. Samozřejmě, že si minimálně dvakrát v řadě za sebou kýchne. Zlobně se koukne po Yuu, která se tam válí na zemi a jde i s tím jedním čajem, který našla, k pultu. Radši zaplatí a vypadne ven z tohohle místa dřív, než jí dívka zajistí pachové peklo. V tom krámku by jí pak pro jistotu nechtěli ani vidět. Měli by obavy z toho, že je nemocná a čaje by byli infikovány během kýchání.* Tenhle. Tenhle beru.
Yuu: *Prohlíží si čaje a občas otevře balení a čichne si nenápadně. Potom to zavře a jde dál. Když se tak prochází a čte si názvy zdá se jí to divné.*"Jabidarský zelený čaj, Mokutonské srdce, Ďáblův rozparovač.."*Jen si otřese hlavou jaké to jsou nesmyslné názvy pro čaje...Mě to připadá vy myšlené i když je to celkem lákavé."*Yuu se podívá na cenu a překvapí se.*"50 ryo za jeden kus?! Tohle je zlodějina!"*Oddychne si a podívá se na další.*"Takže tenhle je za 45 ryo není o nic levnější ,ale můžu si zkusit čichnout."*Yuu nenápadně otevře krabičku čaje a čichne si. Okamžitě to položí zpět a začne si utírat nos.*"Štípe to! Můj nos já snad umřu!"*Začala panikařit a couvat zpátky. Najednou za kopla o jednu malou bednu co tam jen tak ležela a spadla na zadek.*
Rosuto: *Střihne ušima a rozhlédne se. Logicky se dívá na nového zákazníka v čajovém obchodu. S jejím sluchem je ten zvoneček u dveří nepřeslechnutelný. Navíc cítí pach ještě od dalších osob. Znamená to, že dívka co vešla má nějaký doprovod. Zavzpomíná si na opatrovníka a přeje si, aby u ní byl býval nebyl jen na jediný rok. S povzdechem se vrátí opět k čajům. Vezme balení borůvkovo smetanového. Vyráží ještě dál koumat nad dalšími. Jenže se jí zdá, že to asi zřejmě čaje nebudou. Zkusit to však i tak hodlá. Zrovna je u nějakých citrónových.*
Yuu: *Když došli na nějakou tu cestu kde se zastavily a rozhlédly. Yuu se podívala na jednu prodejnu ,která se jí hned na první pohled zalíbila.*"Mohla bych se tam jít podívat i když musím se zeptat."*Yuu se otočí a zeptá se zda by tam mohla jít.*Ehm? Chtěla bych se zeptat zda bych se mohla mrknou do toho krámku co je tam?*Zeptá se Yuu a ukáže rukou na obchod. On jenom kývne a Yuu má radost tak se tam vydá. Ovšem náhodou to byl ten krám kde byla Rosuto. Když došla tak otevřela dveře a vešla dovnitř a rozhlédla se. Nakonec šla k jedné přihrádce co byla napravo od ní a začala se rozhlížet po dobrém čaji.*
Rosuto: *Vejde do prodejny všech možných čajů. Sotva jen měla otevřené dveře, cítila tu spoustu pachů. Nyní je to víc silné a obklopuje jí to. Prochází kolem všech možných druhů i směsí. Pravidelně dýchá ve všem poklidu. Času má dost na prozkoumání toho, který čaj se jí bude zdát být víc chutný. Odhaduje to dle pachu a své smyšlence.*Hmm.. Že by tenhle? *Zastaví se u boruvkovo smetanového čaje.*
Sarina: *Právě připlula na jedné z mnoha lodí co tady jsou. Se s vím opatrovníkem ,který byl celý v černém oblečení a na tváři měl namalovanou masku. Na zádech měl loutku ,která byla schovaná pod bandáži které jí obalovaly. Používal jí v často v boji když chtěl chránit Sarinu ,protože ona je dcerou Kazekage. Oba dva vyšli z lodě a první šla Sarina a za ní šel opatrovník ,který se furt díval kolem sebe a hlídal zda je někdo nesleduje. Už tak měli problém v Suně kdy je napadl jeden ninja ,který chtěl revoluci v Sunagakure ovšem to se mu nepovedlo a opatrovník ho chytl a potom ho odvedla stráž. Sarina a její opatrovník tady měli najít nějaké dobré čaje a koupit je. Měli je koupit a odvést do Sunagakure ,protože Sunagakure nemá žádné zdroje vody. Má některé jako oázy ovšem ty se hledají těžko na tož aby nějaké vůbec našli. Pokračovali si to tak až nakonec molu ,které vedlo na ulici.*Tak co? Kam to vlastně jdeme?*Zeptá se Sari svého opatrovníka a ten se jenom na ní podíval a usmál nakonec odpověděl.*Jdeme koupit nějaké čaje pro Sunagakure.*Sarina jenom kývla upravila si brýle co měla na obličeji. Pokračovali na ulici ,která byla za molem na kterém šli.*
Rosuto: *Hledá všude možně, zda nenarazí na něco, co by jí vyhovovalo. Od doby co skončila služba jejího opatrovníka u ní, koumá nad tím, k čemu jsou ta ústa navíc. Zkoušela různá jídla, jenže nic z toho nešlo pozřít. Mohla to v nich jen schovat. Na schovku jí to přijde špatné místo. Vždyť stačí aby jí do dlaně někdo uděřil, kdo ví co by následovalo. S věcmi se však ani nic nestalo. Má tedy tak nějak dojem, že k něčemu sloužit mají. Jídlo, ani textilie nejsou užitečné. Momentálně je zde v zei čaje a zkoumá, jestli čaj a další tekutiny něco změní. To však vyžaduje též nějaké finance. V přístavu zrovna končí nějakou tu brigádu a i s platem, o nějž se zasloužila, vyráží k nejbližší prodejně.*
Shoutboardy končí. Více zde.