Přidej zprávu »
---: ---
Renji Narimachi: *Díky tornádu, které zničilo klony mohl Renji vidět daleko lépe než před krátkou chvilkou. Poté jeho zrak a sluch upoutal výbuch. Ale když si všiml, že vidí na zemi dvakrát kokkuriho, byl dost zmatený. Jeden s těch dvou k němu vyskočil a něco mu řekl. Renjimu to nepřipadalo úplně normální, protože Kokkuri byl do teď pasivní a spíš negativní. Tahle osoba měla nějak moc energie na to jak se choval před tím. Renjiho napadlo, že by to mohl být nějaký klon, zvlášť po tom co řekl. Renji rychle v ruce vytvořil obu. Kuncentroval do toho chakru. Bál se, že by mohlo jít o normálního kokkuriho. V nervozitě, jako kdyby stlačil chakru a doufal, že se nemýlí. Vystřelil obū, ovšem z nějakého důvodu si to na poslední chvíli rozmyslel a ruku strhnul, takže nepřítele netrefil, ale ani pravého Kokkuriho. Ovšem jedná věc Renjiho dost překvapila. Obū nevybuchlo. Orb se přilepil na zem a držel. Renji byl zmatený a snažil se přijít na to, jak se mu to povedlo. * ,,Co se ti sakra stalo ?! Neměl následovat výbuch!?" *Renji nečekal a rychle stáhnul pro samehadu, kterou měl na zádech. A díky ní se pokusil poranit klon seknutím. Ten byl sice v hachimonu, ale padání jen tak neurychlíš.*
Shinsui, Shuzo: *Originál stále čerpá přírodní energii, kterou transformují na přírodní chakru. Kloni co mají co dělat s Renjim jsou nakonec vtaženi do tornáda, která je do sebe vtáhne a už uvnitř zemřou (udusí se) a následně jsou tornádem vyhozeni ven, a tak lze vidět jejich mrtvoly, protože o smrti tito kloni nezmizí. Nicméně klon, co má podobu Kokkuriho reaguje celkem rychle a odrazí se od země v moment kdy se Kokkuri odrazí od země a díky své rychlosti by to měl stihnout téměř ihned a zjevit se přímo za ním (Kage Buyō). Následně Kokkurimu věnuje plnou silou a rychlostí sérii tvrdých ran, kterými ho pošle velmi rychle zase zpět k zemi s velkou rychlostí, razancí a silou (Ura Renge). Poté jakmile dopadne na zem tak se plnou silou Hachimonu odrazí od země a měl by doskočit přímo vedle Renjiho. *Řekl bych že ti kloni mají schopnost při fyzickém doteku převzít naší vlastní podobu jako ten dole, vidíš? *Poví a ukáže na Kokkuriho (pravého). *Jen nevypadá to že by pochytily moc našich pravých schopností, nemáš nějakou plošnou techniku jak to porazit všechno naráz?
Kokkuri: *Jakmile Kokkuri viděl sám sebe tak mu okamžitě jen blesklo hlavou.* "Já..? Ono se to proměnilo na mě." *Znova konstatoval jak měl v oblibě a shurikeny neměli účinek skrze velkou dálku. Ovšem jakmile se na něj rozběhl on sám a uviděl jinou barvu pleti v té ohromné rychlosti tak měl jistou teorii.* "Proměnilo se to na mě a umí to hachimon...Možná to umí i ostatní věci co umím..Dost možná má i ostatní moje schopnosti..." *Kokkuri to neměl nějak moc podložené ze to vážně umí i ostatní věci co on. Ovšem kvůli hachimonu to mohl čekat. Ovšem dostal dosti silné údery do tváře a nejspíš měl i zlomený nos. JEn trochu syknul bolestí kvůli tomu ze to kurva bolelo a nejspíš i trochu odletěl dohadu. Přeci jen to byla 4 brána a rozhodně měl Kokkuri v prděli nos.* "Kurva! To bolí...Musím k Renjimu...Nechci použít hachimon a bez Renjiho sotva něco udělám.." *Yep...Možná Kokkuri nekonal chytře ze nechtěl použít hachimon, ale přeci jen mu to sebere dosti energie, nemůže používat jiné techniky a navíc otázka či by sám sebe porazil. Ovšem po tom úderu do nosu chtěl...Rychle jednat i když nato nejspíš nebude mít čas tak uviděl tornádo a to jak se i mlha nebo jak to nazvat rychle mizí do tornáda. Kokkuri vyndal kunai a dal na to jen rychle lístek. Tento kunai hodil nahoru a ve výšce kdyb y to nejspíš mělo být nad kouřem tak to nechal skrze chakru zapálit a odbouchnout. K tomu zařval.* Tady! *Kokkuri tak nějak tušil ze bez renjiho sám sebe neporazí...Kdo ví proč. Zároveň to tornádo...Proste věděl ze on je tady ten nejslabší a potřebuje ochranu, nebo aspoň pomoc. xd Následně dá chakru do nohou a vyskočí vysoko do vzduchu. Nemá to ani moc význam. Možná jen aby se k němu Renji dostal rychleji, možná si jen chtěl vyskočit...kdo ví.* (Chakura Shotto)
Renji Narimachi: *Renji vytvoří v ruce další Obu, které vystřelí směrem k uhýbajícím klonům, tím ale nekončí. Ze svých černých orbů udělá kruh, který začne rotovat a tím vytvoří ničivé tornádo, které směřuje na klony ze vzduchu a ještě tím hodně popožene techniku Obu. (Shi´nen) Pak Renji vezme svitek a nakreslí 4 velké orly, které vyvolá a pošle je útočit na klony.* Kokkuri jsi v pořádku ? Když vylezeš z toho kouře, budu ti moct pomoci. Když tě nevidím, je to horší.
Shinsui, Shuzo: *Klonům nezbývá nic jiného než uhýbat před střelami orbů, které jim Renji věnuje, a proto je to pro ně tak náročné, nyní totiž nemohou žádnými způsoby uhýbat. Shinsui a Shuzo se hluboko pod zemí spojí a začnou čerpat přírodní energii a měnit ji na přírodní chakru, která se ukládá uvnitř jejich těla. Nicméně klon, co se dotkl Kokkuriho se okamžitě změní na Kokkuriho dokonalou kopii, a to jak pachem, hlasem, schopnostmi ale i chakrou. Když Kokkuri hodí své Shurikeny klon se jim vyhne, co nyní vypadá jako Kokkuri, a dokonce ani nevypouští už ten plyn to ti ostatní, a i kdy se ho Kokkuri pokusil odfouknout získal si tím jen pár vteřin, protože se k němu opět znovu blíží. Klon, co nyní vypadá jako Kokkuri aktivuje 4 bránu Hachimonu (Shoumon) a ihned se plnou rychlostí rozeběhne proti Kokkurimu s úmyslem zasadit mu pár ran do tváře a opět odběhnout a zmizet v dýmu a poté k němu touto rychlostí opět přiběhnout podrazit mu nohu a kopnout ho plnou silou do boku a opět odběhnout do kouře. Tento klon nyní ovládá všechno, co ovládá Kokkuri, ať už se jedná o techniky Hachimonu nebo Shakutonu. *
Kokkuri: *Kokkuri se snažil to vše sledovat, ale sám neviděl v tom plynu předním. Přeci jen nemá sharingan, byakugan, tenseigan, Rinnegan nebo podobně čím by viděl líp. Ovšem klonu se vyhnout nestihl a ani nemohl. Jenom dal ruce před hlavu, kam směřoval kop, a snažil se kop přežít. Kop by měl sakra bolet, ale kosti a vše by mělo přežít. Jenom proste bolest. (dle discordu a zpráv suzuyi)* "On mě tady nechal.." *Jen konstatoval jakmile uviděl ze tady není Renji a viděl jen něco jako šmouhu nahoře když zmizel kompletně z jeho dohledu a nejspíš i z dosahu plynu. Kokkuri jen nějak přežil úder od klona a následně se zapřel o zem, takže se ho již ve vzduchu snažil hodit zpět do vzduchu či tak něco. Proste mu zablokoval úder nohou a poté zabral zpět aby mu tu nohu vyhodit do vzduchu, následně by Kokkuri několikrát skočil dohadu, čímž by se snažil udělat velkou mezeru mezi ním a klonem. Mezitím by hodil jen pár shurikenů na klona.* "Takže..On je ve vzduchu, já jsem tady. A mám tady nepřítele. Co udělat..? Navíc...Má sílu..Fyzicky rozhodně není slabý..." *Kokkuri netušil co přesně dělat a proto se rozhodl aspoň něco udělat s tím plynem, co se k něm blíží. Kokkuri jen složí pečetě a vypálí vzduch na ten plyn či tak podobně. (FUUTON: TOPPA) Tento poryv vypálil před sebe, takže i na klon a plyn. Jeho jediný zaměř byl hlavně nějak rozplývat plyn a když tak odhalit něco co by v něm mohlo být schované.*
Renji Narimachi: *Renji se rozhodl, že je čas něco dělat. Proto že svých orbů vytvořil desku, na kterou nasedl a vyletěl do vzduchu tak, aby se nacházel nad tím plynem.* ,,Teď bych měl mít pokoj od toho plynu. " *Renji ani neví, kam se poděli praví nepratelé, viděl vlastně jenom klony. V obou rukou začal tvořit zelené orby, které následně střílel po klonech na zemi. (Ōbu) *
Shinsui, Shuzo: *Kloni vrhnou směrem proti kunaiům Renjiho další kunaie, a tak se v půlce cesty srazí a nic se jim nestane. Mezitím se jedovatý plyn šíří dál a dál a ti kloni kráčí směrem k Renjimu a Kokkurimu, ovšem jeden z nich si všimne že jeden z nich má nasazenou dýchací masku (Kokkuri). Shinsui mezitím vytvoří jednoho kompletního klona (Danketsu Bunshin) a využije toho, že je v zákrytu dalších klonů a omezené viditelnosti skrze plyn a zaleze si ihned do země stejně jako druhá černá polovina (Shuzo). Jeden z klonů (Akadoku Enmaku) použije Shunshin no Jutsu aby se přesunul před Kokkuriho a mohl ho napadnou pomocí rychlého a jednoduchého kopu z otočky na hlavu (Konoha Senpū). Nyní je tedy jak Shinsui, tak i Shuzo velmi hluboko pod zemí pod kterou se ale dokáže pohybovat velmi rychle, a navíc je nemožné vycítit jeho chakru (Kagerō). Je prostě součástí samotné půdy. Mezitím další kloni (Akadoku Enmaku) vypouštějí čím dál více plynu, který se šíří všemi směry, a tak i ke Kokkurimu a Renjimu, který ten plyn prozatím nějak ignoruje. *
Kokkuri: "..Silná technika.." *Jen mu blesklo hlavou když uviděl oheň. Již sledoval klony jak vypouštějí nějaké plyny do ovzduší. Okamžitě si sáhl do své bundy a dal si na ksicht raději dýchací masku.* "Možná by bylo lepší se to pokusit odfouknout. Ale je toho moc a nevypadají ze by přestaly foukat ten plyn." *Kokkuri pochopil asi jen jednu věc z momentální situace. Rudý plyn, klony a to ze právě Renji sedí jen tak na zemi a nic nedělá. A víte co? Kokkuri hovno dělal, jediný co snad udělal bylo to ze udělal pár kroků zpět, a prozatím si hodil kunai do ruky.* "Zatím počkám, na to co udělá....Stejně dostanu na prdel." *řekl si v hlavě pesimisticky. A avíc...Ani nemůže používat žádné své techniky mimo Taijutsu.*
Renji Narimachi: *Renjiho klony, si oba vzaly kunaie s výbušnými lístky, které hodili proti klonům, jeden byl odpálen ještě před tím, než zasáhl, takže těsně před klony a druhý kunai nechali letět až na cíl. Renji stále čerpal chakru z okolí a jeho klon ho měl chránit. Tento klon zavřel oči a začal se plně soustředit na svůj sluch. Neslyšel nic, ale zvuk je rychlejší než světlo, takže by mohl zareagovat vcelku rychle, kdyby se někdo ukázal nepřítel.*
Shinsui, Shuzo: *Jsou dva Nukeniné, ten první se jmenuje Shinsui, starý je pouze 27 let a pochází z Kumogakure (klan Kumamuchi). Tento Shinsui je ovšem na první pohled rozdílný než jeho společník, a to tím že má jednu nezvyklost na těle a tím je černá polovina, které říká Shuzo. Hodností dosahuje ranku S (Shinobigashira) a pokud jde o jeho schopnosti tak ty musí Renji s Kokkurim odhalit. Ještě po jeho boku jde společník, který není nijak důležitý a vypadá to spíš jako jeho poskok než společník. Shinsui složí několik ručních pečetí, jakmile zahlédne ty podivné černé ptáky a kolem sebe vytvoří obrovskou ohnivou vlnu, která se šíří všemi směry do vzdálenosti 15 metrů, a ještě k tomu vybuchuje (Katon: Zukokku). Samozřejmě to doprovází křik jeho společníka, kterého tímto lehce zabil. Poté se jeho černá polovina (Shuzo) oddělí od jeho těla (Karada no Bunpu) a poté se ponoří do země (Kagerō), nicméně nyní nelze vycítit ani jeho chakru. Shinsui ten vytvoří 10 svých klonů, kteří mají růžové zbarvení a ihned proti klonům začnou vydechovat červený jedovatý plyn, který zároveň jejich těla neustále produkují, a tak se během chvilky zamoří celá oblast (Akadoku Enmaku). Shinsui je ovšem odolný vůči tomuto jedu. *
Kokkuri: *Jakmile uviděl Orly, tak se také vydal do útoku. Z důvodu ze stále byl před Renjim tak neviděl ani jeho pyua pyua pyua Tenseigan. Jako první zaútočil na človíčka číslo dva, skrze to ze složil pečetě pro Katon: Goukakyuu no Jutsu, a vypálil to přímo na osobu. Načež by použil Fuuton: Daitoppa, pro pošílený své techniky, díky vztahům elementům. Následně Kokkuri jen čekal na další kroky a rozepnul si bundu, aby měl volnější ruce, a lepší možnost si sáhnout na zadek a potom si vžít vybavení.*
Renji Narimachi: *Renji okamžitě aktivoval svůj pyua tenseigan. Takže jeho oči se najednou úplně změnili. Poté vzal štětec a nakreslil na svitek dva mohutné orli, které vyvolal díky technice Idaina kōgeki. Tyto orli hned poslal na nepřítele. Měli na něj shora útočit hlavně svými drápy. Potom udělal dva své stínové klony. Jeden se vydal k nepříteli, ale takovým rychlejším krokem pouze. Druhý zůstal u Renjiho, který začal čerpat okolní chakru.*
Kokkuri: *Kokkuri měl narozdíl od Renjiho normální uši a neměl potřebu si tím něco kompenzovat, takže to logicky neslyšel.* Bude to nejlepší možnost. A mě by stejně zranil i genin... *Kokkuri se jako vždy a rád podceňoval, i když by nejspíš byl schopen i více, než co si myslí. Ovšem stále neútočil, čekal na krok nepřátel či renjiho.*
Renji Narimachi: *Renji zaslechl šepot těch lidí ve předu. Byli oblečeni do bílého, takže byli vidět jen pokud se pohybovali. Nerozuměl tomu co si říkali, ale věděl, že mluví.* Vypadá to, že jsou dva. Vezmeme si každý jednoho ? Nechci aby jsi ale přišel ke zranění, kdyby něco, tak zakřič, nějak ti pomůžu. *Renji věděl, na jaké je tak Kokkuri úrovni a nechtěl, aby se mu něco stalo, byl mu docela sympatický.*
Kokkuri: Hm..Zajímavé. Možná je pravda ze je pár shinobi který byly pomalý ovšem poté je ještě víc co dopadly jako ztroskotanci, což je můj případ. *Jakmile to do řekl tak si toho podobně jako renji všiml. Renji měl normální zrak a kokkuri také, takže logicky si toho také mohl všimnout když šel jako "vůdce".* ....Ze by pomsta..? Popravdě jsem byl chvíli zpět na misi...Kterou jsem dokončil a buď my někdo utekl, což pochybuji... Nebo tohle je pomsta za mojí akci. *řekl klidným hlasem, a podíval se očima po stranách a začal být více pozorný.* "Pochybuji ze by někdo utekl...takže bych odhadoval pomstu."
Renji Narimachi: V tvé vesnici jsem ještě nikdy nebyl. A to je co říct, procestoval jsem docela velkou část světa. Já sám jsem z Kumo, ale působím spíš na volné noze. Samozřejmě s povolením Raikage. Ostuda ? Znám spoustu ninjů, kteří postupovali pomalu a teď jsou dost silní. Myslím, že jsem sám jeden z nich. Vůbec nemá cenu se kvůli něčemu takovému trápit. Blbost. *Renji se vyjádřil. Najednou si všiml, jak se v dálce něco pohlo. o kosek dál se najednou také něco pohlo. * Sakra, asi máme společnost. Nejde po tobě někdo ? Jsem si jistý, že mě nikdo nesledoval, ale je možný, že jsme vlezli do pasti.
Kokkuri: Jsem shinobi ze Iwagakure no sato. A nepřítel přímo ne, mimo toho ze moje vesnice má jednu vesnici jako nepřátelskou. A moje chakra není nic dobrého...Stejně jsem na svůj věk ostuda, pokud jde o hodnost. *Kokkuri více méně jen odpovídal. A vše co řekl byla pravda. Až ve svých 21 letech se stal Chunnem, do té doby byl jen chunnin. Skoro ho porazila malá holka co byla očividně i slabší jak on. Celkově se od ChZ cítil jen spatně a pomalu padal do větších a větších depresí než byl dříve, kdy to tolik nedával najevo. Ovšem tak nějak časem ztratil i chuť žít.*
Renji Narimachi: Z jaké pocházíš vesnice ? Nejsi doufám nějaký nukenin, nebo nepřítel pro některou z vesnic. *Bylo evidentní, že Kokkuri si nechce moc povídat, to bylo Renjimu docela jedno. Chtěl s někým komunikovat.* Vypadáš docela mladý, ale cítím, že s chakrou na tom špatně nebudeš. ,,Nesnáším, když nevím co jsou lidé zač. Jsem z toho vždycky zmatený."
Kokkuri: *kokkuri šel směrem který bral jako dobrý do země Země. Neměl jako vždy potřebu mluvit, potřebu komunikovat. Potřebu existovat. Ovšem na otázku Renjiho odpoví, měl možná dneska dobrou náladu, možná jen měl chuť mluvit. Kdo vííí (a tohle rozhodně není nenápadně taktika jak ten odpisu dělat delší)* Ano. *řekne tak nějak neutrálně a více nahlas aby ho případně slyšel, když Renji jde za Kokkurim.*
Renji Narimachi: *Když za ním Renji došel, tak si ho pořádně prohlédl.* ,,Je mladý, ale v jeho věku jsem byl silnější. Snad to nebude past." *Renji se společně s ním vypravil nějakým směrem. Šátek organizace měl na ruce pod bundou a čelenku Kumo měl tentokrát schovanou. Nikdy jí veřejně moc nenosil, pouze když bylo potřeba a nebo ve vesnicích.* Jsi shinobi že ? *Zeptal se Renji ledabyle.*
Kokkuri: *Když byl již Kokkuri blízko muže,tak se zastavil a stále na něj koukal. Neměl zrovna potřebu mluvit, ale nevypadal nebezpečně a očividně to ani nebyl shinobi. Neviděl čelenku, chakru necítil a navíc Kokkuri je až směsně jednoduchý cíl, takže měl důvody si myslet ze to je jenom někdo kdo se sem náhodou dostal. Takže slušně odpověděl.* Mířím do Země Země. A je mi to jedno. *řekl takovým klidným a neutrálním hlasem. Na krku měl i pod šálou ještě svou čelenku, takže nebyla ani vidět díky šále. Na nohách měl také závaží, které díky kalhotám nebylo vidět a ani nějak nevypadalo divně. Ovšem vydal se znova svým směrem, a to do Země Země, nebo aspoň tím směrem by měla být.*
Renji Narimachi: *Renji už byl téměř u Kokkuriho.* Tak to mi moc nepomůžeš. *Renji se zasmál do větru.* Škoda. A kam míříš ? Já mám namířen, kamkoliv, kde budou nějací lidé, začíná mě trochu hrabat z toho, jak si můžu povídat jen se závějí. Vadilo by ti, kdybych se k tobě přidal ? *Začínalo se pomalu zatahovat a vypadalo to, že v tuhle večerní dobu ještě začne prudká vánice.*
Kokkuri: *Kokkuri ho slyšel ovšem začal přemýšlet.* "Může to být past, a já tam můžu umřít...I když stejně by to nikomu nevadilo..." *Lehce depkařil a vydal se naproti Renjimu a trochu víc nahlas aby slyšel Renji řekl.* Ne, nejsem. *V kapsách nic neměl, mimo svých ruk*
Renji Narimachi: *Když byl Renji blízko, (asi těch 50 metrů) zvedl hlavu a zakřičel.* Zdravím! Jsi místní ? Možná jsem zabloudil, jsi místní ? Nějaká rady by se mi asi bodla. *Renji nepřestával v chůzi směrem ke Kokkurimu, nechtěl na nikoho křičet, radši by se bavil normálně.* Nemusíš se bát, nechci žádný konflikt.
Kokkuri: *Kokkuri byl zatím v klidu a jen sledoval muže. Logicky netušil co tam daleko takových 50 metrů dělá. Ovšem nějakou dobu čekal a nechal Renjiho se přiblížit, na takových 40 metrů si byl již jist ze jde blíž. Nic nedělal a jenom čekal. Ovšem dal si ruce do kapes, protože zima. Nic nedělal z důvodu ze neměl důvod a navíc proč jít naproti?*
Renji Narimachi: *Jak Renji šel, všiml si něčeho v dálce. Pohybující se tmavá postava. Renji nečekal a proto hned použil KAGURA SHINGAN.* Shinobi? Tady ? *Podivil se Renji potichu. *Renji díky technice zjistil, že jeho primární element je Raiton. Podle chakry byl podstatně slabší než Renji.* ,,Co je asi zač ? Co když zakrývá svou chakru ?!" *Nebylo jiné řešení, Renji neutíkal. Nikdy. Takže se klidným krokem vydal k oné postavě. Neříkal nic a jen se vydal k němu s tím, že celou dobu koukal jen na Kokkuriho.*
Kokkuri: *Kokkuri dostal další misi, kterou již splnil. Ovšem dostal se holt až moc daleko od země Země a svojí vesnice.* "Dostal jsem se až moc daleko..." *Rozhodl se vydat přes pohoří, aby cestu si značně urychlil. Pokud jde o vzhled Kokkuriho ( odkaz » ) ovšem kapuci měl na hlavě a vše bylo zavřeno (konkrétně bunda.). Vybavení měl v brašně nebo jak to nazvat nad zadkem. Sice to nebylo chytré ale již nečekal nepřátelé.* "Vážně zima...Ještě ze jsem si tohle oblečení vzal.." *Pomyslel si a klidným krokem pokračoval skrze pohoří, ovšem to si již někoho všiml v dálce. Skrze faktu ze měl černé oblečení a všude okolo je bílo tak si ho všimnout nebylo těžké, což platí i o Kokkurim, díky jeho modré bundě a černým kalhotám.* "člověk..Nepřítel či přítel?" *Ptal se sám sebe Kokkuri a na chvilku ho jen sledoval a kontroloval či o něm ví nebo ne, a i co dělá.*
Renji Narimachi: *Renji se rohodl, že by mohl dosah organizace trochu rozšířit i na prvním kontinentu, jeho plán byl postupně projít pár zemí a získat další informátory a tím rozšířit působení zmíněné organizace. Bloudil zemí Sněhu a byl rád, že byl oblečený do teplého oblečení, protože se na zdejší podmínky pečlivě připravil. odkaz » (černá bunda + plášť na hlavě.) . Renji procházel zemí a dostal se až na Ledové Pohoří, kde ještě nenarazil ani na duši.* ,,Tady je to jak na konci světa, ještě že jsem se na to připravil, jinak bych tady zmrznul." *Samehadu tentokrát Renji raději zapečetil do svitku, nevěděl, jak by na takové počasí reagovala (Kuchiyose Tobidougu). Ostatní své vybavení měl v pečetích na obou zápěstích (Kuchiyose: Raikō Kenka). Jenom dýku měl u pasu, aby měl alespoň nějakou obranu, kdyby na něco došlo.*
---: ---
Mito: Nic ti nedochazi.... *Zamrucela jeste, nez odesla z prostoru jeskyne ven, klon predal Samehadu a jeste chytil Suzuyu lehce za rukav.* Presne takhle jsi vzal domu i me. A jak to dopadlo...toho se bojim, ze to dopadne stejne s nekym jinym. Laska je pomijiva vec a rychle clovela prejde. *Nasledne se klon zrusil a Mito si povzdychla. Uz byla o kus dal od jeskyne, takze ji bylo jasne, ze Suzuya ven rozhodne nepujde.* Jednou ho to zabije. Tahat cizi deti do naseho domu, brat je jako svoje, aniz by sve vlastni dite dokazal uchranit. Nikdy timhle chovanim nic nezmeni. Nespravi a neodcini to, co posral. To by mu to muselo ale dojit. *Septala si pod vousy, nebylo dobre, aby vztek dusila uvnitr. Spis ji stvalo to, ze doufala v hezkou chvili spolu. A on to behem tri vterin uplne posral.*
Suzuya: Člověk se zeptat nemůže, protože to je prostě nečekané. *Upřímně Suzuya se nehodlá v tomto ohledu měnit a to i kdyby se Mito postavila na hlavu. On je ten kdo je doma zavřenej, ona si běhá venku a baví se. Změní se zpět do své podoby a vezme si jak kalhotky tak Samehadu od klonu, nepotřebuje, aby mu to její klon nosil, jako poslíček už mají vyzkoušené, že když mu Mito Samehadu půjčí tak si vzpomene na jeho chakru a nezraní ho. *Rovnou ohniště udupe a otočí se ještě na Mito. *Tss, zase přehání. *Šeptne si to jen tak pod nos. *Měj se. *Pronese a pomocí Hiraishinu se prostě vrátí do Yugakure. Samehadu uklidí přesně, jak po něm Mito chtěla a odejde do vězení, nechá si tam přinést dva vrahy, kteří byli chyceni v Zemi Dělníků a pomocí specializované verze Tamashī no Tōnan jim vyjme jejich životní energie, čímž začne rychle mládnout o celý rok. Bolest ho sice dostane do kolen, ale není to nic, co by nezvládl, celkem si na to už i zvykl, takže to není takový problém. Stále má navíc na mysli Mito a její přehnané chování, je to stejně ženská takže jí to nakonec přejde aspoň v to doufá. Nehodlá kvůli jejímu výletu být v prázdné rezidenci, takže stejně i když Aiko přestěhuje, tak si sem hodlá někoho zatáhnout, aby neměl prázdnej barák. Radši se pak podívá, jak probíhá stavba kasina, teď by asi dal cokoliv za to, aby bylo kasino dostavěné, poté se odebere do kanceláře a odešle vzkaz do Kumogakure ve kterém žádá Raikage o setkání. Následně ho čeká hromada a hromada dokumentů. *
Mito: Od kdy je Suzuya Juuzou takovy lidumil? *Protocila ocima.* To je fuk, priste se zeptej. Myslela jsem, ze to dneska bude fajn, ale mam naladu na jeste ledovejsim stupni nez je teplota venku. *Pronesla suse a slozila oecet, vytvorila klon, ktery si stoupl k samehade. Sama si stoupla a sundala si kalhoty a kalhotky, ktere po Suzuyovu v lisci podobe proste mrskla a nasledne si kalhoty oblekla proste na nohy bez toho, aby se obtezovala si oblekat kalhotky nove.* O informace te ani zadat nebudu. Vezmi si to, klon a jdete...at nejsi sam moc dlouho. Protoze ja se sama vlastne taky vubec necitim, jelikoz je Satsuki neustale mysli na zemi a ne u sve rodiny. *Pronesla s cirou ironii a poradne si nandala rukavice a utahla pasek kolem ponca.* Tak se zas nekdy uvidime... Uhas ten ohen nez pujdes, je to moje oblibeny misto, nerada bych, aby mi ti tu nekdo obsadil. *Zastavila se jeste u vchodu jeskyne. Podivala se na hory okolo a natahla ruku ven. Zacinalo snezit. Par vlocek ji padlo na kozenou rukavici a po vterine se rozplynulo.*
Suzuya: Bandu ne, jedno dítě a banda dětí je rozdíl zase tak moc to nepřeháním. Kdybych totiž byl takovej, jak říkáš, nikdy bys nepoznala Satsuki. Je jasné, že si neberu hned první, co vidím ale prostě když jsem viděl ten Rinnegan, řekl jsem si, že jí na nějakou dobu vezmu do Rezidence, než se rozkouká a pak prostě půjde do svého. Ale to s cizím bastardem je ošklivé pamatuj, že kdyby nebylo této vlastnosti přišlo bys o Satsuki a nikdy bys jí nepotkala a změnilo by to strašně moc dětí, takže prostě nemůžu ti vyloučit fakt, že si jednoho dne přitáhnu dítě. Nenávidím samotu, víš to lépe než kdokoliv jinej a i když mám tebe tak jsem sám, takže se to prázdno pokusím zaplnit. Navíc jsem si zvolil nové sekundární povolání a tím je Sensei. Občas se na jedno z těch dětí usměje osud jako tehdy na Satsuki a já mu dám šanci vzít svět do hrsti a udělat si z něj svoje osobní hřiště, zaslouží si to.
Mito: No jasne, jasne. *Vzdychla.* Takze jak rikam, az uvidis vetsi skupinku nejakych bastardu, tak si je nazenes do domu a na tvoje vlastni tam uz nebude misto. Pohodicka, vsak to nevadi, ja si ho vezmu zoatny do suby, tam stale mame dum, tak ti vadit nebude. *Pokrcila rameny.* Prave ze kdyz nema zadne vzpominky, tak se mela naucit je vsechny tvorit sama nekde a nazdar. No co, uz jsi to udelal. Priste bys mohl rict předem, az si zase neco vezmes z ulice domu, jeste to bude kit blechy nebo tak a to doopravdy chytit nechci. Vis co tim myslim? Ze odmitam bydlet s cizim bastardem. *Promluvila doopravdy tvrde a nemilosrdce. Myslela to vazne a musela tomu dat nejaky duraz.*
Suzuya: *Poslušně ve své pravé formě už sedí vedle Mito a mlčí jako děcko, které má průšvih a Mito je jako matka, která mu za to má vynadat a potrestat ho. *Nelpím na ní, místo té knihovny tam je normální knihovna. Navíc tahle tam je pouze dočasně, nemá žádné vzpomínky tak než se rozkouká, nechám jí tam a pak jí nechám bydlet samotnou. *Je to taková výmluva, je to ovšem naprostá pravda. * Jen jsem jí poskytl dočasné zázemí, víš, že si nedokážu pomoct, tohle jediné říká, že mám vlastně ještě srdce. *Šeptne potichu, sleduje plamen ohně, neodváží se Mito pohlédnout do očí. *Občas si prostě nedokážu odpustit, kdybych viděl bezbranné dítě na ulici tak bych si nemohl pomoct a poskytl bych mu svůj domov jako kdysi třeba Satsuki, každej má vůči něčemu slabinu. U mě to jsi ty a tohle.
Mito: *rozhledla se a uvidela lisku.* Tohle na me neplati. *Zavrcela neprijemne.* Sedni si tady. *Ukazala na misto u ohne, mohlo to byt desive, ale Mito chtela, aby se ohral, i kdyz ji momentalne sral.* Kolik jeste? Kolik si jich tam nastehujes? No? Doufam alespon, ze jsi konecne zrusil tu knihovnu Rize. Nebo i na svoji ex porad tak lpis? Nebo i tu si stale strezis jako oko v hlave? A co moje veci? Ty taky rozdavas, muzes je dat na charitu, kdyz uz jsi v tom. *Drepla si k ohni a rypala se v nem klacikem.* Tak ja si reknu Saye a rovnou si k ni vsechno prestehuju, nebo k Satsuki, abych ti uvolnila prostor po nejaky dalsi poulicni ulovky. *Zamyslela se. Mluvila celou dobu klidne, bez zadne velke mimiky ve tvari. Jemne se az hypnotizovana divala do plamenu.*
Suzuya: *Má strach to rozhodně, takovej strach že když Mito vyšla ven a zakřičela tam, tak se změnil na malého Kuramu (Chīsana Henkan) v jehož podobě utekl do jednoho rohu jeskyně mezi malou škvírku vnitřní stěny jeskyně a v ní se choulí v klubíčku, jako kdyby byl k smrti vystrašený. Doslova v Mito vidí Satsuki, ovšem v trochu nebezpečnější verzi. Nejradši by jí řekl, že žádné chlapy tam mít nebude, ale upřímně nemá odvahu ani na to vyjít ven. Ono to že mu nakonec řekne, že se nezlobí, ho na tom celém děsí asi nejvíc ze všeho, je to jako když řeknete dítěte, ať vyleze, že problém mít nebude a jakmile poslechne tak BUM. *Opravdu se nezlobíš? Nic se mi nestane? *Zeptá se trochu vystrašeně, v této formě je mu trochu větší teplo díky srsti, napůl pomalu vyleze ven z jeho úkrytu a pozorně sleduje Mito. *
Mito: Cerstve necerstve, musis si je ulovit. *zacala pomalu couvat a pak se zastavila. Srdce se ji zastavilo. Mitin pohled z usmevu se uplne pretvoril. Jeji usmev zamrzl a zmebil se v naprosto kamennou tvar (pokr fejs). Pomalu mrkla a zhluboka se nadechla. Pomalu vydechla, divala se mu primo do oci a citila, jak si Rokubi pomalicku razi cestu a vyuziva situace, kdy to v Mito doslova vre. Podivala se do temneho stropu. Rozhodla se uklidnit se jistym typem meditace.* Ja se zlobim. Jsem nastvana...hrizne, boze. U jashina mam chut vrazdit. *Septala. Pomalu se otocila a vysla z jeskyne ven do zimy.* Ja te asi zabiju! *Vykrikla jak nejvice nastvane a nahlas mohla, ozvena se tahla pres cele hory. Ozvalo se prasknuti a snih se zacal linout dolu k upati protejsi hory. Rokubi opet rychle zmizel ve tme. Miti se na podpatku otocila a vesla za Suzuyou.* To nevadi... *Usmala se jakoby se nic nedelo.* Zajimave je, ze sbiras vzdycky jenom zensky. Jak houby, nejaka dcera ci neznam, Satsuki, Ja...tohle, co priste, cely stado nejakych krasotinek? Za chviki si muzes ze svyho domu udelat bordel...pockat, jestli spolu mame nekdy doopravdy zit a byt par, tak to ma byt nas dum. Do svoji pulky si teda chci vzit nejaky hezky kluky. At jsme si kvit.
Suzuya: Ale jsou čerstvé, když jsem řekl, že je chci tak mi je dáš ne? Nabídnu ti zase já něco ze sebe, pokud chceš. *Odpoví s úsměvem, pak se trochu přiblíží k ohni, ale stále se drží blízko u Mito. Chyběla mu její přítomnost a teplo jejího těla. *Mimochodem, miláčku je to něco s čím se ti musím přiznat. Něco jsem provedl, sice z mého pohledu to asi není nic zlého ale, pokud jsi žárlivá, jako já mě budeš asi chtít narvat do ohniště a upálit mě jako čarodějnici na hranici. Pamatuj, že jsem ti taky odpustil, takže prosím buď klidná. *Narovná se, aby se jí podíval do očí, je jasné že má strach. *Uhm, našel jsem někoho dalšího s Rinneganem, uhm já jsem ho nebo spíš teď je to ona přitáhl do Yugakure a dal jí jeden pokoj v rezidenci. Takto můžeme mít Rinnegan pod svou kontrolou a tak podobně, o nic jiného vtom nejde. *Radši je připraven na nějakou tu ránu a tak do toho místa případně nahromadí chakru aby se zmírnil účinek a hlavně díky nahrazování buněk aby se to vyléčilo (Inyu Shometsu). *
Mito: *Spokojene mu to podala, ale pak vyslovil dalsi prani.* Je spinave! To ti nedam, vzdyt jsem v tom od rana a proste...nah. *zamrucela a zarazila si oblicej do dlani.* Ty me chces trapit ze jo? Vis co....co je ti za darek? A ja ti povim, zda ti to dam dobrovolne nebo ne. *Usklibla se a zvedla se od neho.* Mel by ses trkchu zahrat, kdyz je ti zima, rozdelala jsem kvuli tobe j ohen.
Suzuya: *S radostí si to vše prohlédne, určitě si vezme to, v čem omládla o svůj první půl rok, kromě jiného má v úmyslu vzít s ještě něčím. *To si vezmu teda to, v čem jsi omládla, má to velkou cenu ale kromě toho si od tebe vezmu spodní prádlo, která máš momentálně na sobě. *Je jeho úmyslem dostat jí do rozpaků? To je zcela jasné ale nemyslí to jako vtip ale naprosto smrtelně vážně. *Ještě ti k těm věcem pro Toyiho přidám dáreček. *Poví s úsměvem a s radostí se tulí k Mito, u které mu je trochu tepleji. *Jak já tyhle Země nesnáším.
Mito: Arigato...jsi moc hodny, jsem rada, ze jste nakonec i vychazeli. *Poseptala s usmevem a pak Suzuya prisel s jeho zadosti. Mito zrudla a nez odpovedela, natahoval se k polibku. Vyuzila toho aby se trochu dostala z rozpaku a tak jeho polibeni vice nez ochotne opetovala. Chytila se rukou okraje jeho obleceni a druhou vnorila do jeho vlasu a lehce si s nimi pohravala, kdyz se odtahl, lehce se usmala a pak se natahla jeste pro jeden takovy polibek.* Ty uchylaku. Ja to myslela jako zert, ale jestli na tom trvas...mam tady cele hromady spinaveho, roztrhaneho, poniceheno a vyuziteho pradla, ktere jsem chtela opravit nebo vyprat az se dostaneme do nejake vesnice ci do pevnosti. *Vytahla z pecete na obleceni dva svitky, mela to hezky roztrizene, spodni pradlo a zbytek. Vybrala ten zbytek a rozvinula onen svitek na zem a slozila pecet, objevila se kupa uhledne slozeneho obleceni. Kalhoty, tricka, tilka, lnene podprsenky a pod. Co nosila bezne kamkoliv se slo. Neco bylo kozene, neco latkove.* Leva pulka je i od krve moji i cizi, to uz nevim. Zbytek je jen spinavy treba od hliny a tak, nebo proste se mi to uz nechtelo nosit. *Pokrcila rameny.* Tohle je moje nejoblibenejsi. *Vyhrabala onen kozeny komplet, podprsenka s pasky na zebrech a kalhoty, oboje tmavo hnede barvy, kalhoty na stehnech roztrzene od nejake secne zbrane a kolem der byla stara krev, podprsenka stejne tak lehce zakrvacena.* V tomhle jsem omladla svuj prvni pul rok. *Prohlasila hrde. Jako kdyz dite ukazuje doma znamky z vydareneho testu.*
Suzuya: Och ukájela jo? Tak to si musíme dohodnout dobu, abych se mohl podívat. *Zasměje se tomu, sice má i Suzuya na Mito jednu prosbu ale to teď počká. Nakonec zjistí, že Mito chce Toyimu dát nějakého věci. *Dobrá tak se nemusíš bát, dnes večer nebo zítra ráno během toho co budeš, spát ti pošlu pár balíků s věcmi přímo pro něj. Je to můj kámoš a celkem mi pomohl, takže mu rozhodně dlužím. Každopádně chci něco i já po tobě, chybí mi tvoje vůně, takže chci taky nějaké tvoje věci. *Poví s pozorným pohledem a natáhne se pro polibek, sice jí políbil při příchodu, ale bylo to jen pro přivítání, ale teď jí chce dát pořádný vášnivý polibek se zapojením jazyka. *Stále tak rozkošně sladká. *Pošeptá, když polibek ukončí. *
Mito: *chtela mu vice priblizit ty informace, ale pak si s ni zacal hrat jak kocka s mysi. Mito ho capla za ruku a pevne ho objala a pritahla k sobe, videla jak mu nos rudne a nebyla hkoupa. Suzuya je zhejckanej teplickem.* I kdyby smrdelo potem, je to ten nejrasnejsi pach na svete. Kazdou noc bych se s tim mazlila a ukajela se nad tboji vubi, kdyz uz nemuzeme byt spolu jako milenci. *Zavrcela potichu a lehce se mu zakousla do ucha, studeneho jako rampouch.* Ale dost reci. Jdeme do Pevnosti, chci dostat Toyiho z toho vezeni a dosadit ho podle zakonu na post vudce samuraju. Nechci do toho tahat shinobi problemy a jine lidi, protoze samurajove vase zakony nerespektuji. Maji sve. A tak to musim udelat touto cestou. Ale Toyi jaksi...nema nic. Vsechno mu spalili na uhel. I tu krasnou rudou zbroj... Hmm...tak nez se poradne postavi na sve vlastni nohy, chtela bych mu poskytnout alespon neco na sebe. Prece nechces, abych travila cas s jinym polonahym muzem, ne?
Suzuya: Samehadu si s radostí vezmu, u nás doma bude v bezpečí. Co se týče informací tak záleží jaké informace a o kom. Nejsem vševědoucí a tak jsou jisté věci, které jsou i mimo můj dosah. *Poslední žádost ho trochu zarazí, je mu jasné co tím asi tak myslí, ale trochu si jí podat může ne? *Prosím? Staré věci, které chci vyhodit? Co přesně tím myslíte, slečno? *Během pokládání té otázky se zašklebí. *Předci byste nechtěla mým pachem nasáklé věci. *Je na první pohled jasné že se na tom celém celkem baví. Však není divu, ovšem další jasná věc je že je Suzuyovi chladno a tak se trochu přitulí k Mito. Není se čemu divit, však se nachází v Zemi Sněhu, kde je neskutečná Zima a Suzuya je oblečen tak lehce. *
Mito: *Podivala se na nej smutnym pohledem * nezlobis? To jsem si oddychla... *Povzdychla si s tim, ze ji spadl kamen ze srdce a posadila se. Samozrejme jeho techniku nepostrehla, jak taky? Oprela se hlavou o studenou stenu a podivala se na Suzuyu.* Slusi ti to, ze vzdycky ty nejvetsi zmeny prichazeji, kdyz spolu nejsme. *Zasmala se. Lehce prejela hrbetem dlane po jejo tvari a pak se nadechla.* Potrebuju si k tobe dat Samehadu.odnest ji domu do bezpeci. Mam pod posteli v pokoji velky polstar, ten je jeji. A tam ji potrebuju na par tydnu schovat. *Ukazala na zbran opodal. Schoulila nohy k telu.* A potrebuju zjistit nejake informace. Vim, ze se na tebe muzu spolehnout, vic nez na sebe...a taky si pujcit nejake tvoje stare veci, co chces vyhodit. *To posledni zamrucela, bylo ji rozumet, ale dost tezce.*
Suzuya: *Postřehl všechno, to že je stále stejně mladá místy možná snad ještě mladší než když jí viděl naposledy. Její nervozita ho nepřekvapuje, nejspíš netuší že Suzuya ví o tom, že Mito je Jinchuriki, nezapomene na tu docela ostrou výměnu názorů kterou se Satsuki měl, nakonec to skončilo naštěstí dobře, protože se domluvily. *Dobře nejdřív ale to nejdůležitější, nezlobím se na tebe. *Poví a přiloží jí ruku tam kde má pečeť Bijuu. *Vím, že máš nového kamaráda, tak chci, abys věděla, že se nezlobím. *Samozřejmě že to je pravda spíše má strach a tak využil doteku a zapečetil do Mito pomocí Tensha Fuuin Hiraishin no Jutsu, které jí teleportuje přímo k Suzuyovi v okamžik kdy Mito ztratí nad Rokubim kontrolu do takové míry že by hrozilo, že jí pohltí a uvolní se. Stal ose to už i Suzuyovi a málem se z toho nedostal, takže by se nedivil, kdyby to hrozilo i Mito. Pevně Mito znovu obejme a pohladí jí po vlasech. *Takže uvolni se, vypadáš nesvá, však jsem to já a ty nic jiného tak buď bez starostí a povídej, co máš na srdci. *Poví a posadí se ne zem vedle Mito. *
Mito: *Byla hodně nervózní, doopravdy až moc, ruce se jí třásly, bála se mu podívat do očí za to, co se stalo s ní, Rokubim a Satsuki. Váhavě zvedla pohled. Suzuya se zdál být v pohodě, lehce se pousmála. Mohl si všimnout toho, že od chvíle, kdy odešla nezestárla, nemusela mu říkat ani proč. Nebyl debil, však on jí tu techniku předal. Mito ho pevně objala a políbila. Cítila jak Rokubi v jejím nitru mizí někam do tmy.* "Snad se tam nepachtuješ se Shae..." *Zamručela Mtio v mysli, nicméně Suzuya tu byl ten hlavní.* A-asi se ptáš, co tu děláš, v takové zimě....Můžeš prosím, nechat tu značku a vzít nás domů? Počkat.... *Zakousla se do rtu. A zamračila.* Nemůžeme, musím zůstat v zemi, kde je Satsuki, jinak bude zle. *Zamručela.* Umn...potřebovala bych se tě na něco zeptat a taky si u tebe něco nechat a něco si půjčit. Samozřejmě jsem tě chtěla i vidět. *Lehce zrůžověla v tvářích, přišla si hloupě.*
Suzuya: *Zrovna se nacházel na střeše centra obrany vesnice/válečného centra. Na čele má jako obvykle aktivní pečeť Byakugō no In s aktivním Rinneganem v očích, který nemůže deaktivovat i kdyby to chtěl udělat. Oblečený je v ( odkaz » ). Na dlaních má značky Meitonu, na pravém rameni pečeť Meiton: Dākushīru. To nejdůležitější je ovšem dvojice náhrdelníků, které nosí. Jeden je ten který patřil dnes mrtvé Mitsuki ( odkaz » ), na kterém je ze zadní strany vyřezané právě to jméno a to nejhlavnější je právě řetízek, který mu odeslala Mito ( odkaz » ). Začíná si pomalu připadat jako klenotnictví, nemůže ovšem nenosit přívěšek, který mu připomíná selhání při ochraně Yugakure a přívěšek který mu poslala jeho milovaná. Dnes má celkem pěkný den, stojí na té střeše a tak nějak přemýšlí o tom, co by mohl dělat v budoucnosti. Momentálně toho moc podniknout nemůže, čeká, až mu jeho kontakt pošle potřebné informace, aby mohl pokračovat v řešení problému na jeho kontinentu. Když v tom se zničehonic bez varování přesune úplně někam jinam. Nebylo těžké přemýšlet kdo, a jak to udělal, jen Suzuya a Mito ovládají specializaci této techniky, aby se mohly navzájem přivolat. Poslední dobu Mito ani nesledoval, rozhodl se nechat jí trochu soukromí a věří že Satsuki se o ní postará, aby byla v bezpečí. Suzuyu i Kuramu ihned udeří chakra Rokubiho, pohlédne Mito do očí a usměje se. *Rád tě vidím, lásko. *Pokud nebude nic namítat tak k ní přijde, aby jí mohl obejmout a políbit na přivítanou. *
Mito: *Zašila se do jedné z menších jeskyň v tomto pohoří, které již měla kompletně zmapované a obchozené. Opžela se zády o stěnu a sundala si Samehadu ze zad. Vydechla a založila oheň, tvář měla lehce od krve, jelikož byla na lovu a před nějakou chvílí zabila jelena a vyvrhla ho a odřezala z něj kusy masa, které hodlá používat, zbytek nechala vlkům k večeři. Měla dva svitky s tímto masem, jelikož během pár minut si chtěla pozvat návštěvu. Tak nějak si omyla ruce vodou od krve a lehce očistila tvář. Neměla na sobě svůj shuushagan vzhled, ale měla tvář pokreslenou barevným make-upem. (Jako na avataru). Za nehty a kolem jejich lůžeka le stále měla krve dost, ale už na to neměla nervy. Aktivovala rinnegan a nadechla se.* Tak jo...jinak to nepůjde... *Samozřejmě měla na oblečení vytvořenou pečeť a v ní zbytek vybavení, u pasu měla katanu a na vnitřní straně stehna tanto, obě pečlivě očištěné po zabijačce.* Ningen no Kuchiyose! *Složila pečetě a soustředila se na Suzuyu, kterého si také přivolala, ať už byl kdekoliv. Upřímně jí bylo jedno, kde byl, s kým a co tam dělal, raději se ani nepodívala přes křišťálovou kouli, chtěla ho i sebe překvapit...*
konec: -.-
Mito: *Usmaála se a stiskla Laně ruku stejně tak.* Brzy, doufám v to...že brzy znovu zkřížíme cesty Lana-chan. *Rozloučila se s ní a vydala se na cestu dom.*
Lana: *Lana sa len začne smiať, lebo toto ju naozaj pobavilo.* Milujem peniažky, netajím sa tým a nikdy sa tým tajiť ani nebudem... ale tiež si vážim svojich dobrých priateľov.... pretože tí sú na nezaplatenie... *Povie Lana s ľahkým úsmevom na tvári, no vtedy už stoja na rozcestí, jedna cesta je pre ňu a druhá pre Mito. Lana sa len zastaví a tiež radostne povie Mito v podstate to isté.* I ja som ťa rada opäť stretla, vieš, cesty obchodníčky sú nevyspytateľné a preto sa môžeme stretnúť kdekoľvek... *Keď to Lana povie, nastaví Mito ruku, aby si ju mohli podať na rozlúčku. "Nejak vy vyhýba kontaktu... tak jej radšej podám len ruku..." Povzdychne si jemne v myšlienkach a čaká kedy jej podá Mito ruku, keď tak urobí, pevne jej ju stisne, a povie.* Zbohom... a dúfam, že sa znova čoskoro uvidíme... moja drahá a neoceniteľná veľká sestra...
Mito: Dobře, dobře, pustá země. Budu si to pamatovat. *Vyrazila. neubránila se tomu a zasmála se.* No jo, penízky, kdybys byla víc na chlapy, řekla bych, že jsi hotová zlatokopka co vidí jen prachy, takhle jsi prostě jen nenasytný skrblík. *Smála se a zamířila k cestě k jejímu obydlí.* Lana-chan...jsem ráda, že jsem tě potkala, opět...jaká to náhoda. *Pronesla radostným tónem.*
Lana: *Keď vyšli von, Lana videla, že sa Mito rozhliada, asi hľadá cestu alebo tak podobne.* Stačí ak zídeme touto lesnou cestou a sme tam približne, kde sme boli... *Povie Lana pokojne a následne vysvetľuje polohu zámku.* Je to v Pustej Zemi... bývalý zámok kráľov, no teraz je to môj útulný domov... *Povie Lana milo a kráča po lesnej ceste na hlavnú, aby sa mohla napojiť na smer zámku, i tak plánuje ešte chvíľu sa prejsť po ľadovej kráse tejto zeme a následne sa teleportuje do hrobky, keď sa nabaží chladnej atmosféry.* Trochu som ho upravila, má okolo seba krásne ponuré záhrady a tiež som ho dala do takého gotického štýlu upraviť... bude sa vám určite páčiť, vo vnútri je veľkolepí... a hlavne neďaleko je zrúcanina bývalého mesta, ktorú plánujem tiež oživiť, nech je to centrum obchodu... a hlavne voľného pohybu ľudí, tovaru a veľa veľa veľa peniažkov.... *Jemne sa pri tej predstave zachichoce.*
Mito: *Lanino chování jí přivádělo do rozpaků, věděla, ne...byla si jistá, že pokud se něco posere, tak nejen že dostane Lana i Mito od Satsuki, ale Lana ještě k tomu od Suzuyi. Nechtěla zavinit smrt někoho jne kvůli hloupostem. Uhnula tady lehce pohledem, když na ní Lana urobila ono gesto a zvedla se.* Hai hai...je čas vyrazit. *Přidržela se stolu a následně vyrazila ven.* Kde že je to ten tvůj zámek přesně? Ať vím, kam se máme vydat. *Usmála se na Lanu a rozhlédla se, přemýšlela chvilku, kudy to přišli a kudy to bude nejrychlejší k Satsuki - měla to tu už zmapované a tak nebyl problém se rychle zorientovat a vyrazit na cestu.*
Lana: *Jemne sa pousmeje a položí si ruky pod tvár a lakte si oprie o stôl a zadíva sa na Mito, takto jemne opitá s červenými tvárami bola proste pre Lanu moc roztomilá.* Hmmmm.... je to tak.... vždy ma niečo k tebe ťahalo a stále ma i priťahuje... *Povedala na Mito a jemne na ňu žmurkla, pričom urobila s perami pohyb ako pri bozku.* Si pre moje city záhada... ktorú proste nemôžem nejak potláčať... *Povzdychne si Lana, lebo rada by Mito objala a pobozkala, no drží sa na uzde.* A máš pravdu asi je na čase ísť, ja musím doručiť na zámok pálenku a ty musíš ísť zase za svojimi povinnosťami... niekedy sa obe stavte u mňa na zámku... rada vás tam uvidím... a primerane vás i pohostím... *Povedala Lana pokojne a milo, pričom sa postavila, zapečatila tovar a išla ku dverám, čakala na Mito, chcela aspoň kúsok cesty ísť ešte s ňou.*
Mito: *zakerne se usmala.* Nikdy nerikej nikdy. Ja vim, ze te ke me cosi tahne a proto si stejne nedas rict a vzy za mnou nakonec prijdes. I kdyby te to melo stat zivot. *Usmala se a napila palenky. Tvare uz mela cervene.* Stacilo pro dnesek...nechci prijit za Shion uplne znicena a jeste k tomu opila jak prase. *Promnula si tvare a lehce je poplacala.*
Lana: : *Jemne sa zasmeje, keď počuje to o tej broži ale nič si z toho nerobí.* Som na teba pyšná a je to darček a darček ako taký si moc vždy vážim... *Povie Lana a následne počúva ten príbeh o sľube a to,ž e by mohla i proti Mito stáť.* Neviem... tí čo dajú zákazky sú proste mojimi zamestnávateľmi... takže akoby som to povedala, svoju prácu urobím, nie je to osobné... ale tiež nie som nukenin, som nájomný shinobi, čo robí veci pre peniaze a hlavne ich robíme tak, aby sa nevedelo, kto to spravil... čiže je malá šanca, že by si ma kvôli niečomu lovila... no ak by sa niečo také stalo, asi by si ma nikdy nenašla... *Začne sa jemne smiať, pretože to čo práve povedala je pravda.*
Mito: Vsak ja si ho taky moc vazim. Tvoje broz je taky cenna, ne kvuli stari, podle myho je to i nejaky obycejny bizu sunt co mi prodali na trhu. Ale je to orvni vec, kterou jsem koupila za sve prvni vydelane penize jako Akira, na ceste za ocistenim jmena. *Usmala se pysne. Byla na sebe doopravdy hrda. Nasledne prikyvla hlavou.* Ah tak, to je bezva. Jsem rada, ze vam to klape, hlavne bud opatrna a vybirej si dobre ty, pro ktere pracujete. Nerada bych nakonec skoncila tak, ze budu muset lovit i tebe. Bohuzel slib, ktery jsem Shion dala je tak pevny, ze i kdybych mela stat proti Suzuyovi, ktery by se nedej boze stal nukeninem, tak bych to pro ocisteni jejiho jmena udelala. Protoze jsem prisahala na svuj vlastni zivot. *Usmala se.*
Lana: * Lana prejde očami po prsteni a tiež po pálenke, ktorú má položenú vedľa stola, nie ej to veľa debien, no je v nich veľa fľašiek, pretože sú malé, v duchu si povzdychne, lebo už nikdy ju neochutná tak ako dakedy.* Hej... ten prsteň by na nikoho ruke tak nevynikol ako na tvojej... *Jemne sa Lana usmeje a potom pokračuje.* Bol to môj najcennejší lup v kariére zlodejky, pretože, síce je len strieborný, ale má dlhú históriu, som sa dočítala v hradných záznamoch, že patril poslednému vládcovi pustej zeme Kinshi Korovi... *Keď to dopovie, znova si upije a potom začne premýšľať.* Tak, akoby som to povedala... mám dobrých členov, ktorí robia dobré meno mojim vodcovským schopnostiam... snažím sa ich vždy motivovať ale tiež i jemne držať na uzde... je to jednoduché... ak si urobíš prácu máš voľno a môžeš si robiť čo potrebuješ, ale nič, také, čo by poškodilo meno organizácie...
Mito: *Tiše sledovala a pak se zasmála* Hah, já doufám... *Donesli jí pití hned za chviličku, následně i ony pálenky a Mito tedy vzala jednu, která měla být její a zapečetila si ji.* Hold za moc se musí platit, ty jsi zaplatila možná hůř než všichni...city a chuť jsou to nejcennější, co bych měla komu dát. Duše je....duše umírá s tělem. Ta Brož se mi moc líbila, jsem ráda, že ji máš, já také stále nosím tvůj prsten. Jak se hezky třpytí, je výborný v kombinaci s genjutsu. *Usmála se pyšně.* Jak ti vůbec šlape organizace?
Lana: *Objednávku Prinesú Lane ako prvej, pretože je to len víno, Lana ho len s nechuťou dala do úst, pretože čo mohla cítiť, nič len tým zaplnila žalúdok, ktorý z toho nič nemal.* Naozaj výborné víno... *Poznamená obsluhe a potom sa pozrie na Mito.* Dúfam, že to, čo si si vybrala ty, bude niečo lepšie... *Pošušká Mito a má na tvári smutný výraz, predsa len, je silná je naozaj rýchla, má veľa dobrých schopností ale necítiť chuť a vlastne necítiť nič ani emócie a vedieť o nich len z pamäti, je trochu smutné, no i ten smútok Lana poznala už len zo spomienok na to aký smútok je.* Inak brož, ktorú si mi poslala, stále nosím pri sebe, je to môj talizman pre šťastie a moc sa mi páči... *Poznamená Lana a pripne si ju na uniformu.*
Mito: *Tiše následovala Lanu a posadila se naproti ní.* Dobře Lana-chan...počkám. *Usmála se a sedla si poslušně na židli, rozhlížela se kolem. Samý divný cápek tam,a le tak co čekat, uprostřed nikčeho je prostě taková maličkatá osada s hospodou ve stanu. Mito si vybrla as lístku nějaké teplé pití, punč z javblečného moštu, aby se zahřála.* To je bezva, já si dám tenhele punč, je to teplé a je mi celkem zima. *Zamsála se.*
Lana: Tak a sme tu.....je to pekný veľký stan a v zadu pália pálenku... je moc dobrá... teda mala by byť... *Povie Lana smutne a vojde do vnútra, úctivo sa uloní a následne pohľadom nájde voľný stôl.* Tak... tu by sme si mohli sadnúť... *Ukáže na jeden menší pre dvoch.* Objednaj si niečo... *Ukázala na jedálny lístok, ktorý bol na stole* ja idem vyjdenať cenu a samozrejme, jednu krabicu kúpim pre teba... *Keď to Lana povie tak vstane a rýchlo kráča k pultu, tams a začne s jemným úsmevom dojednávať o pálenke a jej cene. Používa všetky ženské zbrane a tiež pretvárku, predsa len, stále jepekná, i keď je mŕtva. Keď sa vráti, tak má úsmev na tvári.* Som vyjednala 35% zľavu... čo si si objednala?? *Povie Lana so záujmom a sama si objedná len červené víno, pretože to jej aspoň farbou pripomína krv.*
Mito: *Přidala do kroky, aby Laně stačila, nebylo to těžké, však byla zvyklá chodit a běhat v horších podmínkách.* Pohoda, stíhám. *Usmála se a s růzovýmy tvářemi, které kdykoliv může svést na zimu, jelikož měla rudý i nos, uhnula pohledem od Lany, která se před ní obnažovala.* Máš výhodu, že ti nikdy není zima, ne že bych an toto nebyla zvyklá ze země železa, ale i tak je tu chladno. *Protáhla se.* Dobře dobře, tak v tom případě si dám alespoň něco k snědku a pak se vrátím za Shion. *Musela si neustále dávat pozor na to, aby neprozradila Satsuki. Byla to hrůza, už se těšila, až ji bude moct veřejně oslovovat jejím jménem, ne cizím.* "Tobě taky říkají jiným jménem...Rokubi...to není jméno, ale označení pro démona a to ty přece nejsi." *Promluvila v mysli k Bijuu.*
LAna: Tak ako mohla by som premýšľať... *Hovorí Lana, keď sa vydá smerom z jaskyne a potom zase nájde smer, ktorým je tá osada, kde snežnú pálenku vyrábajú.* Ale... k čomu by mi to bolo, dostala som úlohu, tú splním, dostanem odmenu... zbytočné otázky by to len sťažovali a hlavne by mi robili problémy... dôležitý je cieľ mojej misie, aspoň tak to mám ja... ale zase ty... ty si Mito... si niekto koho si vážim a koho názory rešpektujem... a keď mi niečo povieš a prikážeš alebo ma poprosíš, ja to pre teba splním... *Žmurkne na Mito a pridá jemne do kroku, samozrejme, jej šaty ju vôbec nekryjú pre zimou a vetrom ale je mŕtva už dávno, dokonca sa ešte na uniforme rozopne a odhalí podprsenku a bledú kožu, pričom sa jemne natiahne.* Dúfam, že nejdem moc rýchlo, predchvílou si vyzerala dosť zle, keď si použila to jutsu... *Poznamená Lana a následne pokračuje.* Neboj je tam stan, ktorý slúži ako hospoda, tam sa môžeme najesť a napiť... sú tam milí ľudia... a veľmi pohostinní... *Keď to Lana hovorí, už je vidieť dym z ohňa.*
Mito: Ah tak. Tak samozrejme se nezastavis a ani nemas cas nad vecmi premyslet jako ja. *Upravila si veci.* Pro palenku bych presla nekolik zemi. Tak jdeme. *Usmala se. Samozrejme to milovani slysela. Jen v duchu doufala, ze nebude problem.* Ale zase, doufam, ze to nebude nekdo hledany...jinak bych ho musela zabit. Kdyztak pockam nekde stranou.
Lana: *Jemne sa usmeje na Mito, keď počúva jej vysvetlenie.* Úprimne... nedokážem pochopiť určité veci... ktoré mi tu hovoríš... lebo sa vymykajú logike... možno keby som bola znova človekom a nadobudla city tak ako som dakedy mala, pochopila by som to... hlavne tvoju motiváciu a demotiváciu.. pretože ja dostanem zmluvu, splním ju a zase dostanem ďalšiu a tú splním... takže u mňa jej toto celé moja motivácia... ktorá má logicky začiatok a koniec a hlavne vždy niekto niečo chce a ja to obvykle plním... *Povie Lana zamyslene a vtedy je to cvakne, že to je vlastne jej zmysel života, ale komentovať to nehodlá pred Mito. Potom dostane otázku, čo tu vlastne robí a tak sa zasmeje.* No toto počasie prospieva môjmu telu a pleti.. *Vyplazí Lana jazyk na Mito a potom pokračuje.* A hlavne idem kúpiť várku Snežnej pálenky... ak chceš môžeš ísť somnou, viem moc dobre, že ty jej neodoláš, pretože ju miluješ, miluješ ju ako ja milujem teba... *Povie Lana a objíme Mito, potom ju však pustí.* Tak čo, pôjdeš somnou si vypiť?? Pritom ti dám zadara celú bedničku... ktorú si môžeš vziať do zvitku...
Mito: Nikdo to moc nechápe....upřímne? *Chtila její chladnou ruku a zvedla se.* Pro mě je všechno cennější. Momentálně jsem dosti demotimovaná. Jediný důvod, proč tu stále jsem je Shion a budoucnost její rodiny, kterou neuvidí, dokud nedokončíme naše poslání. *Pokrčila rameny.* Ještě se uvidí, co se bude dít pak. *Pousmála se. Moc se jí nechtělo mluvit, rozvinula svitek a zapečetila tam ona těla a následně i sféru.* Opravím si ji pak...někdy... Lana-chan? Kde ty jsi se tu vůbec vzala?
Lana: Ja ťa chápem... ty si staráš i o ostatných, ja si to samozrejme na tebe vážim, je to tvoj postoj k životu... ale vieš sama, že je to nelogické, nikdy nestavaj život iných nad svoj... pretože práve na tebe musí samej sebe záležať... *Keď to Lana hovorí, tak len sleduje, čo Mito robí a čo pritom prežíva, potom príde k Mito a jemne ju pohladí po rameni.* Samozrejme... že pre Mńa toto presvedčenie platí pri všetkých... okrem pár ľudí... vrátane teba... Mito-chan... *Zašepká jej jemne do ucha a potom sa od nej s tvárou vzdiali a ponúkne jej ruku aby mohla vstať.* Takže... ak mi hovoríš o tom, aby mi záležalo na živote niekoho ako je on... *Ukázala na mŕtvolu jedného z nich.* Tak to neviem pochopiť... vlastne... už som zabudla, prečo človek niekoho miluje... alebo nenávidí... *Keď to hovorí, tak sa pritom jemne zamyslí a položí si prst na peru.* Hmmm... vážne... neviem si an to spomenúť...
Mito: (To tělo nestárne, jen Mito o 0,5 roku omládne z 1 těla, nukenin prostě umře). *Zvedla pohled a sledovala Lanu.* Lidský život....má svou cenu, pro lovce odměn je to kolem stovky ryo, pro mě je to vlastní život a budoucnost. Mrzí mě ale, že o těch lidech nic nevím a už jsou mrtví, ani se nenaděju. Víš Lana-chan, mě na cizím životě záleží víc než na svém.... *Zvedla se a chytila nukenina mrtvolu za ruku a odtáhla ji k tělu toho druhého nukenina a i z něho vysála životní energii. Klesla na kolena a opřela se jednou rukou o zem, druhou si chytila čelo.* U Jashina to je nesnesitelný. *Zamručela přes skousnuté zuby.*
Lana: *Lana sa len pousmeje nad jej rozkazom, pretože keď je vodcom organizácie, obvykle rozkazuje práve ona.* Rozkaz šéfe!! *Povie Lana rozhodne a proste jej z ruky vyjdú vlákna, ktoré ako klan doku v tele má, zviažu tomu nukeninovi ruky i nohy a to pekne pevne. Lana sa potom oprie o stenu jaskyne a sleduje boj MIto, pozorje každý pohyb, nehodlá zasahovať, pretože Mito si predsa chcela užiť boj a tak si Lana zase užíva predstavenie. Na konci je precízne zasadená rana a potom trochu prekvapená Lana, pretože vidí ako telo zraneného nukenina starne a jemne sa omladzuje telo Mito. Určite to musí spôsobovať veľkú bolesť, pretože Mito je v jednom kŕči a i keď potláča slzy, je to cítiť z jej hlasu. Lana pomaly príde k nej a jemne sa k nej zohne, pričom sa usmeje.* Nemáš sa za čo ospravedlňovať... je to len nukenin... a ak to vezmeš logicky, zbavila si svet jedného nezmyselného zabijaka... čo vraždí pre radosť...
Mito: Svaž ho. *Rozkázala Laně, sama zastavila a natáhla ruku před sebe.* Banshou.... *začala útočníka přitahovat, ten po ní mrskl několik zbraní, které na Mito letěly o to rychleji, sféra ji zastoupila a Mito skočila do strany.* Zvládnu ho sama. *Zamručela. Nukenin se zastavil.* Chci si užít souboj... *Dodala Mito a tasila katanu. Útočník složil pečetě na techniku katanu a vyslal proti Mito několik ohnivých dračích hlav. Mito složila jednoruční pečeť a přesunula se shunshinem do strany, sekla katanou tam a zpět a vyslala proti útočníkovi dvě chakrové čepele, přičemž nukenin na ní vyslal další várku ohnivých hlav, kterým se Mito opět vyhla shunshinem do strany a následně ho použila dopředu bez pečetí, kdy chytila katanu do obou rukou a svihla zespoda nahoru. Nukenin její útok zarazil zápěstními noži.* Yare yare...tady se někdo brání. *Pousmála se, Nukenin vykopl nohu proti její hlavě, Mito byla přikrčená u země a tak v rychlosti zaklonila své tělo, kdy se rukou za hlavou dotkla země, vykopla nohy nahoru, aby mohla efektivně rychle vstát a jedním sekem rozřízla muži břicho. Okamžitě po seknutí, kdy si nukenin chytil tělo a snažil se orgány narvat zpátky do torza, chytila jeho hlavu a vysála z něho specializovanou technikou životní energii, kterou její tělo pozřelo a začalo se omlazovat o jeden půl rok. Mito okamžitě i s tělem v náručí klesla k zemi, pevně držíc mrtvolu, ventilovala tak bolest, která přecházela jejím tělem. Skousla si ret a zatlačovala slzy.* Gome...nasai.... *Zamručela přes slzy v očích, a s popotažením si je utřela hřbetem dlaně.*
Lana;: *Lana si nechala pomôcť a následne sledovala ako Mito za nimi uteká, samozrejme, že sa rozbehla tiež a po niekoľkých sekundách predbehla jej sféru a i samotnú Mito.* Hai hai... živý... *Povie v celku chladne, pretože k nim nič necíti a z logického hľadiska v tom nevidí nič extra, a prečo, pretože stačilo by za odmenu priniesť ich hlavy a ryo by boli na svete, takto sa s nimi bude musieť Mito ťahať. Lana použije shunshin do ktorého sa oprie i svojou silou nôh, zrazu sa ocitne za chrbtom prvého z dvojice.* Bu! *Povie mu a udrie mu po zátylku katanou v pochve, nukenin padne na zem, no Lana mu zachytí pri páde hlavu aby sa náhodou nezabil pádom. Položí ho na zem a vtedy okolo Lany prebehne Mito a i sféra.* Pomôžem alebo to zvládaš?? Ty svetuškárka... *Poznamená Lana s jemným úsmevom a rozbehne sa za Mito, pričom sa chichoce, je to ako naháňačka na zajace.*
Mito: Neboj, nejsem zas tak tlustá, to je tím kimonem... *Postupovala dál. Preta už byla na konci tunelu a sledovala utíkající dvojici nukeninů. podala ruku Mito, která jí chytila a Preta ji vytáhla na nohy, stejně tak nabídla ruku Laně. Mito se okamžitě rozeběhla za nukeniny, přičemž si odepínala katanu od pochvy, aby po nich mrskla chakrovou čepel techniky Hadan. Preta upalovala za Mito a Lanou, spíše kvůli tomu, aby sledovala pohyb nukeninů a Mito tak měla přehled o situaci.* Nezabíjej je, potřebuji je. *Vyhrkla Mito na Lanu.* "Potřebuju si stáhnout ještě dva roky, abych byla alespoň trochu spokojená se svým tělem..." *Domyslela si v hlavě, nechtěla ale Laně nic říkat o tom, co dělá. Lana si přece myslela, že Mito je svatá mírumilovná bojovnice za životy a ne že je bere.*
Lana: *Všetko moc dobre počuje, ako vchádza do pastí a ako stále a stále postupuje, ale tak bola mŕtva, Mito ju ako sa zdá ovládala cez rinnegan a tak Lana len počúvne rozkaz od Mito. Svoju katanu si vezme do ruky a potom počká, kým Mito vojde a prejde pár metrov, Lana ju následne nasleduje.* I tak.. dávaj si pozor... je to tu vážne úzke... *Povie Lana a potom odpovedá na poznámku Mito o nukeninoch.* Hmmm, tak vieš i ja som sa tu často pohybovala a i pohybujem... pretože je to vážne dobrá skrýš... a vlastne som tiež zločinec... ale nie som nukenin... nukenin je vážne odpad... obvykle zabíjajú pre potešenie... to je nelogické... a pre mňa vážne neprípustné...
Mito: *Mito o velikosti 157 cm a se svou hubenou postavou by se do te skviry nenarvala, a tak Preta, mlada divka asi 15 let, malinka a krehka, se tam vesla akorat. Postupovala dal a dal.* Oci. *Ukazala na svuj Rinnegan, aby ukazala Lane jaj telo ovlada.* Diky nim. Nicmene, ona je najde, vycisti cestu. Tahle zeme je prospikovana nukeniny a bandity jako tlacenka. *Preta pomalu postupovala, ale stale dost rychle na to, aby brzy Mito zahledla pohyb nukeninu. U niceho nic se do Prety zabovaly senbony. Nasledne dalsi a dalsi, jak Preta prochazela pres pasti.* Muzem dovnitř. Vybrala vsechny pasti. *Mito okamzite zacala prolezat pruchodem. Pevne si predtim privazala katany k telu, aby ji nezavazely.*
Lana: Dobre... platí... už nikdy viac... *Povie Lana trošku smutne a potom spozornie pritom čo Mito hovorí.* Tak máš pravdu, počula som ich už dávno ale nezdalo sa, že by mali v úmysle bojovať... okamžite po tvojom odhodení mňa... utiekli... cítim ešte ich pach a rozhodne... išli tým smerom... páchnu po ohni a pote... boli tu určite už dlhšiu dobu... *Potom Lana pozorne sleduje ako sa zo zvitku objaví žena, dokonca Lana nepočuje ani jej srdce a tá žena páchne ako mŕtvola.* Ako to, že sa hýbe, veď je mŕtva... teda ja som tiež... ale ona je skutočne mŕtva... *Hovorí Lana potichu, pričom uvidí oči Mito, ktoré sú rovnaké ako u Suzuyu, tak si dá dve a dve dohromady. "Asi... asi to súvisí s tými očami..." Pomyslí si a sleduje ako dievčina ide dopredu ako návnada, Lana príde bližšie k Mito a šepká.* Ak chceš, môžem ich stopovať, tu mi nik neujde.
Mito: To si jen myslis. Proste uz to nedelej, hlavne kdyz vis...ze se Shion cestujeme a chytame nukeniny. Kdybych te nevidela, byla bys mrtva...a to bych tobe ani sobe neodpustila. *Pokracovala hloubeji do jeskyne. Rukou jemne prejela po krapniku, ktery ze stropu vysel skoro k zemi.* Chvili se zde zdrzujeme. Mapujeme okoli, nicmene tady jsem to vcera nestihla projit a tak resty dohanim dnes. A uz bud potichu, slysela jsem tu oheň...urcite o nas už ví. *Zaseptala a pokracovala dal.* "Blby, mela jsem si vzit sehadu, pak bych si byla stoprocentne jista..."*dosla pomalu az do mensi jeskynky.* Tak vazne, jestli chces byt se mnou, tak potichu a nikoho nezabijet. *Upozornila Lanu a drepla si k vyhaslemu ohnisti, ze ktereho jeste vychazel dym. Sahla do ohniste.* Vlhke...zalili to a utekli. Kudy ale. Pres nas jit nemohli. Maximalne tak hloubeji... *Rozhledla se kolem, nez objevila pomerne maly uzky pruchod pryc z teto jeskyne. Zamracila se. Mohou tam byt pasti... Rozvinula svitek a privolala sferu Preta. Divenka s blond vlasy, s oblicejem plnym piercongu, se okamzite vydala skvirou. Mito diky Rinneganu videla jejima ocima.*
Lana: *Bolo to trochu prekvapenie, keď ju nejaká neviditeľná vlna od Mito odhodila, toto vážne nečakala. Preto keď letela vzduchom, tak urobila jemný premet na rukách a pristála v podrepe.* Ahojky Mito-chan... gomene... ale ja si to proste nemôžem odpustiť... *Povie Lana s ľahko pobaveným úsmevom na tvári, pričom potom nahodí psí výraz v očiach.* Tak či tak... mňa nie je ľahké zabiť, to vieš sama moc dobre... *Keď to hovorí, postaví sa a opráši si svoju uniformu a narovná si sukňu.* Inak čo pohľadávaš v týchto miestach, nie je tu nič len vlci, medvedi, banditi a tak podobne... ja som si myslela, že ľadové hory mám rada len ja...
Mito: *Aktivovala při vchodu do jeskyně Rinnegan, jeden nikdy neví, kdy se bude hodit. Potichu se dostávala hlouběji a hlouběji do jeskyně. Slyšela kapky vody dopadat na zem, k tomu ještě praskání ohně, ne toho jejího, protože to, co ona měla zapálené byl hadr omatlaný hořlavinou, takže dřevo jí u hlavy nepraskalo. Z ničeho nic jí někdo zakryl oči. Mito skousla ret a pomocí slabší Shinra Tensei Lanu od sebe odhodila. Prudce se otočila s plameny v ruce. Míříc ohněm k Laně.* Neděs mě.... *Zaručela naštvaně, když ji spatřila.* Chceš, abych tě někdy omylem zabila? Já ne...
Lana: *Zo zamyslenia ju prebral jeden pach, ktorý sa niesol vetrom cez les.* Mito!! *Povie Lana nahlas, odkopne pritom jedného vlka a shunshinom sa presunie o kus ďalej a potom zase použije shunshin, ktorý posilní svojou nadľudskou silou.* Je to vážne ona?? *Povzdychne si Lana a zhlboka sa nadýchne, pričom zase ucíti jej pach, tak proste napne svaly a bez shunshinu prešprintuje les, je to rýchle vďaka jej sile. Zastaví sa pred jaskyňou, odkiaľ vedie pach Mito, Lana miluje jaskyne a tak bez váhania vnikne do vnútra a začne Mito hľadať, to je však s jej sluchom, zrakom a čuchom v celku ľahké. Samotná Lana sa však pohybuje v takejto tme absolútne bezhlučne, keď nájde Mito, tak priskočí za jej chrbát a rukami jej zakryje oči.* Bu... bu buu... *Zašepká jej do ucha a čaká na reakciu, nevie čo má čakať presne, ale možné je všetko, keďže ju Mito predtým necítila nijako.*
Mito: *Procházela na druhé straně lesa, ze kterého vycházely zvuky, které vydávají vlci na lovu.* Ať si loví, dlouho jsem neviděla losy, dost možná právě teď nějakého našli... *Šeptala pro sebe. Pomalu se otočila na druhou stranu od lesa, nechtěla je rušit. Její cesty vedly k jeskynnímu komplexu, který minule nestačila prohledat. Pomalu vešla do jeskyně, z poza opasku vytáhla pochodeň a lusknutím prstů (Katon: Houkashusha), pochodeň zapálila, aby viděla. Pomalu pokračovala hlouběji do prostor jeskyně.*
Lana: *Išla po vyznačenej ceste alebo skôr pri nej, keď zrazu začula vytie, otočila sa do ľava a nadýchla sa, videla asi dvadsať člennú skupinu vlkov ako sa blíži k nej.* Ale ale... *Jemne sa pousmiala a to už okolo nej bolo kolečko, kde si ju dookola obchádzali tieto dravé šelmy. boli to snežný vlci, Lana ich už párkrát videla z diaľky, keď tu prechádza ešte ako mladá shinobi.* Odíďte... alebo umrite... ale tomu nerozumiete... ja som predsa vaša korisť... *Keď to Lana povie, tak začnú na ňu útočiť zo všetkých strán, vďaka zmyslom a reflexom sa dokáže dobre vyhýbať. Ale vôbec nevyťahuje katanu, uhýba sa a ak sa ju niektorý z vlkov snaží hryznúť tak ho odkopne alebo udrie. Je to ako keby tancovala s vlkmi, no pre bežného človeka alebo shinobiho by to mohlo znamenať smrť. No Lana len s chladným výrazom na tvári uhýba a odráža útoky, pričom prichádzajú ďalší vlci na pomoc. "Aký zmysel by malo ich zabiť... na krv chuť nemám... mäso nejem... jediné logické vysvetlenie by bola kožušina... ale neviem, či sa mi ich chce sťahovať z kože..." Blúdia jej myšlienky, pričom stále pokračuje v uhýbaní. Toto všetko je dosť hlučné, pretože vlci vrčia, zavíjajú a tiež je počuť i niekedy kňučanie od toho ako ich Lana udrie, no Lana sa stále nerozhodla, či jej stojí práca za získanie kožušín alebo nie.*
Mito: *Potulovala se nedaleko od Satsuki a tak nebylo potřeba, aby její klon Mito hlídal, tak jako tak měly domluvenou větu, kteoru Mito mohla kdykoliv říci a Satsuki s eu ní objeví. Byla oblečená v několika vrstvém Kimonu tmavé barvy, na němž měla i slabou lehkou zbroj v oblasti břicha. Měla takový pocit, že díky tomu Rokubiho trochu ochrání. ( odkaz » ). Vlasy ve vysokém copu jí splývaly s ramenem. Měla u sebe jen Katany. Rudá barva vlasů zářila u světlé pleti těla. Procházela podél pohoří. "Já tě donutím spolupracovat, jen neboj.." Promluvila v mysli na Rokubiho.*
Lana: *Toto bola Lanina obľúbená zem, pretože zatiahnuté mračná, ľad, sneh a zima jej naprosto vyhovovali. Skoro nikdy tu nesvietilo slnko a tak mohla byť bez svojho plášťa. Vlastne bola jediná široko-ďaleko, ktorá bola oblečená veľmi naľahko, lebo zimu ani necítila a zima robila jej mŕtvemu telu len dobre. Oblečená bola v ďalšej zo svojich uniform, ktorá mala dokonca minisukňu, krásne ukazovala jej bledú pokožku, vlasy mala rozpustené a na boku mala katanu Yora. Smerovala cez hory k dedine, alebo skôr osade, kde bol jej kontakt, tam kupovala snežnú pálenku, ktorá patrila i medzi obľúbené nápoje Mito. Avšak Lana ani pri nej necítila nič, jedine krv mala pre jej jazyk chuť, u tejto pálenky ju to i mrzelo ale tak dobre sa predávala a tak rada mala túto snežnú scenériu, že proste nikdy sa do tej dediny neteleportovala, proste si kráčala, užívala si ľadový vietor a chladnú scenériu, ktorá nemala ďaleko od jej chladných citov. Odkaz na oblečenie odkaz » *
konec: ._.
Mito: /Mito/ *Byl to uz nejaky den po te, co Saya Mito navstivila a Mito mela onen napad s tim, ze Toyiho kontaktuje. Proc ji to jen nenapadlo driv? Mozna hlavne protoze sama mela tezke problemy se psychikou a pak mela plnou hlavu nikeninu. Sedla si do stredu jejiho a Satsukina obydli a slozila rucni pecet, v hlave se soustredic na prostor zalaru Pevnosti samuraju. Samozrejme si predtim pres kristalovou kouli zkontrolovala, ze je Toyi sam a aktivovala Rinnegan. Jakmile v mysli dosla az do Toyiho cely, vytvoril se tam jeji holograficky obraz, jedine, co melo nejakou barvu byly oci. Byla oblecena v poncu a mela na sobe svou podobu, hnede vlasy spletene do copanku a na tvari make up, ktery nosi bezne lide zijici v lesoch zeme Zeleza.* Toyi-san... *Sklonila se nad spicim muzem, hubenym, zarostlym a dobitym.* /Toyi/ *Klidne spal, pred par dny ho zbili do bezvedomi a jemu to bylo uplne fuk. Zakary se tu obcas ukazal na uklid, ale od minula byl nejak moc nabrucenej. Toyi premyslel nad tim, co se asi bude dit dal, slysel neco o tom, ze uz Vudce nebavi zivit zradce. Bud to byla pravda, nebo ho chteli jen mucit predstavou smrti. Ale s tim byl Toyi uz davno smireny. Nemel tedy duvod se nejak bat a takovehle vyhrozovani na nej neplatilo. Uslysel znamy hlas a usmal se. Mel pocit, ze sni.* Uz jsem doopravdy zemrel, Mito-chan? *Usmal se, oci ale neoteviral. Pretpcol se na bok.* Pry si mrtva, pokud jsi tady, tak uz jsem umrel taky...konecne v pekle... *Otevrel oci a cukl sebou. Odlezl par decinetru dozadu a narazil do zdi.* Co to je? Kdo jsi?! /Mito/ *Natahla k nemu ruki, ale pak ji doslo, ze je jen hologram a tim padem se honnemuze dotknout.* Toyi! Uklidni se, pst...jinak sem prijdou. *Snazila se ho uklidnit a nazancila rukou pred usty, aby byl potichu. Ohledla se, aby zkontrolovala prostor vezeni.* Toyi...jen jsem ti prisla rict, ze uz jsem na ceste. Jdu pro tebe. Neboj se. *Zhluboka se nadechla a vydechla.* Nesmis se podvolit, musis jim ukazat, ze mas silnou vuli a ze se jen tak nenechas zlomit. Rozumis? Jsi ten nejlepsi samuraj, ktereho znam. Protoze to mas tady! A chci, abys to byl ty, kdo samuraje povede. *Tukla ho svym nehmotnym prstem do srdce.* /Toyi/ *sledoval ji ocima navrch hlavy. Nerozumel tomu, co se tu deje, myslel si, ze je to Zakaryho blbej vtip, aby mu vratil kecy o neschopnosti. Ale mela uplne stejny hlas a tvarila se uplne stejne ustarane. Tise kyval hlavou.* Hai...hai, Mito. Zijes? /Mito/ *zamrkala.* Jasne ze ziju! Poslouchas me? Jdu ti na pomoc! Jak se tohle dava pryč? *Ukazala na jeho pecet na tele, zamezujici mu pouzivat chakru.* /Toyi/ Co ja vim, dal mu to nejaky vudciv strazny, musi to umet davat i pryč. Mito...ani jsem nedoufal, myslel jsem...tvrdili. at je buh pochvalen, neverim tomu, ze nejsi jen obycejny sen...zachranis me? Zachranis nas? Vudce nas prodava jako kravy na porazku a ani nevi, co se s jeho lidmi deje. Stovka, sto a jeden meli byt v Kirigakure a neni po nich ani vidu! Ani slechu! Meli se nam ozvat kazdy mesic a uz nekolik let nic...Mito, byl tam mezi nimi muj pritel, ucil stejne deti jako my dva...zjisti, zjisti co s nimi je. Jestli zemreli cestne v boji...nebo byli zabiti bezucelu. O me se nestarej, jsem jeden, jich je sto. /Mito/ *primhourila oci a ruce mu jakoby prilozila na tvare.* Zjistim to, mam kontakty a zjistim ti to. Dam ti vedet, ale pro mne jsi dulezity ty, tyhle veci necham na jinych lidech. *Okamzite pomyslela na Lanu a Suzuyu, ted jen...platit nebo celit Suzuyovi? Nevedela, co je horsi...* Ty jsi priorita cislo jedna a pokud te neosvobodim, zabijou te a to si neodpustim. Kde mas veci? /Toyi/ *poslouchal ji s ocima lesklyma od slz.* Veci? Spalili je na uhel, zbroj...katany, moje krasne lasky jsou roztavene, stejne tak Suzuyuv kunai...nemam nic, jen kalhoty a tamhle ten hadr, ktery kdysi byval trickem. /Mito/ Suzuya... *Povzdychla si. Mela totiz jen dve moznosti, Suzuya, ktery bude nastvany, zw v sobe drzi bijuu, ale nebude chtit peníze za vyhledani informaci o samurajich a jeste k tomu mu bude moct ukrast hadry ze skrine, nebo Lana, ktere bude muset zaplatit za oboje. Ale nebude se na ni zlobit kvuli nicemu a jeste ji tim Mito udela velkou radost.* H-chan... *Usmala se.* Dobre, sezenu a přinesu ti i hezke obleceni. Neboj se. *Zaslechla podivny zvuk. Zamracila se.* Jdu uz. Neztracej viru Toyi...uz jdu! *Zmuzela z pevnosti a rozpojila pecet, vydechla.* Řeknu Laně, nehodlám se dívat na toho bručouna, jak pindá kvůli Rokubimu....chudák Satsuki určitě si to už musela vyslechnout.
Lana: *Všetko moc dobre počuje, ako vchádza do pastí a ako stále a stále postupuje, ale tak bola mŕtva, Mito ju ako sa zdá ovládala cez rinnegan a tak Lana len počúvne rozkaz od Mito. Svoju katanu si vezme do ruky a potom počká, kým Mito vojde a prejde pár metrov, Lana ju následne nasleduje.* I tak.. dávaj si pozor... je to tu vážne úzke... *Povie Lana a potom odpovedá na poznámku Mito o nukeninoch.* Hmmm, tak vieš i ja som sa tu často pohybovala a i pohybujem... pretože je to vážne dobrá skrýš... a vlastne som tiež zločinec... ale nie som nukenin... nukenin je vážne odpad... obvykle zabíjajú pre potešenie... to je nelogické... a pre mňa vážne neprípustné...
konec: --..--
Mito: *Pokračovala v cestě s klonem, mapujíc okolí. Už byly na úpatí další hory.* Zpátky nás vezmeš Hiraishem že? *Optala se Mito sledujíc z výšky místo, kde někde v dálce mají se Satuski obydlí. Klon přikývl.* Tak fajn. To sem ráda... *Usmála se Mito a pokračovala v cestě, klon za ní.* NEní ti zima? Mám tady furt pončo navíc... *Klon odmítl.* Být tady pravá Satsuki, alespoň si trochu pokecáme, ale já mám pocit, že kloni neumí myslet, v tom bude ten problém. *Pokrčila rameny a pokračovala v cestě. Stále díky Samehadě mapovala okolní chakry. Nehledě na to, že Satsukin klon dokázal vycítit chakru za pomoci Kagura Shingan (myslím, že se to tak jmenuje). Pokračovali v cestě po úpatí hory, stále výš a výš. Když se Klon otočil.* Krej si záda. *Mito také vycítila chakru, i když o trochu později, než satsuki, prudce se otočila a jen tak tak katanou vykryla útok vrhací zbraní, shurikenem. Následně se na ně sneska salva šípů z druhé strany.* Asi měl nějaký kámoše.... *Zamručela Mito a technikou fuuton rassenpuu odrazila šípy. Rozeběhla se nahoru, protože tomu, kdo útočil zespodu se logicky hůře poběží do kopce aMito měla nohy jako profesionální běžec a tak to pro ní bylo náročné, ale ne tak, jako pro blbečka u konce hory. Odrážela se, koncentrujíc chakru do nohou, aby byla ještě trochu rychlejší, resp. Aby dělala delší skoky. Vyběhla a vyskočila na kamán, za kterým si několik nukeninů nabíjelo samostříly.* Vás je tu jako blech v kožihu! *Sekla katanou a technikou Kumo-Ryū Omotegiri v kombinaci s technikou Hien odsekla jednomu muži hlavu. Druhý a třetí se odrazili a uskočili stranou. JEden z nich po Mito vystřelil několik šipek a dal se na útěk. Druhý mezitím v ruce vytvořil Rasengan.* Tak ty takhle? *Zasmála se Mito a vytvořila v ruce Fuuton Rasengan, rozeběhli se proti sobě a srazili se, následoval výbuch a chakrová vlna, která oba dva odhodila o několik metrů dozadu, nukenina zabila. Mito se skutálela po sněhu dolů a zabodla rychle vytažené tanto do země a tak ustála pád. Měla nějaké odřeniny, ale stále to nebylo nic hrozného.* Sem v pohodě! *Okamžitě vyjekla, když se k ní klon hnal.* V pohodě! Jdu dolů, dávej pozor! *Vytrhla Tanto, koncentrovala chakro do nohou a hodila salto dolů z kopca, kdy v podstatě přeletěla nad mužem, který po ní házel zbraně a snažila se je nějak odrážet tantem. Dopadla za něj a prudce vyrazila proti muži. Technikou Boku no Ai mu zarazila tanto do krku a zabila ho. Poslední z nukeninů na ně vyslal nějaké šutry techniky Doton: Tobi Tsubute. Mito se snažila jeden za druhým rozsekávat katanou posilněnou o Hien. Ale už před nějakou tou hodinou vyplácala dost chakry a teď znovu, nechtěla to přeháět a už doopravdy potřebovala jít zpátky na místo jejich "pobytu". Aby nesáhla na dno a nemusela využívat juinky či Rokubiho chakry - to by nedopadlo dobře. Proto se rozeběhla, sekajíc do hliněných útvarů a aktivovala rinnegan. Vystřelila chakrové tyče, kterými zasáhla muže a technikou kuroki junshiki ho na chvilku parazilovala, technikou banhsou tenin ho přitáhla k sobě a specializovanou technikou Tomashi no Tonan z muže vysála životní energii. Přišly silné bolesti, zatímco Satsukin klon shromáždil těla, Mito bojovala s bolestmi.* Musím si zvyknout, jinak mě tohle brzo přejde a raději bduu stará bába.... *Procedila mezi zuby, ve kterých svírala rukojeť katany, aby si neprokousla něco od bolesti.* /Svatý Jashin... *Utrousil klon, Mito po chvíli dřepění opřená o kámen zvedla řiť a zapečetila těla do svitku – jen ta použitelná samozřejmě. Následně se chytila klonu, který se teleportoval ke kunaii v obydlí Mito a Satsuki.*
konec: --..--
Mito: *Seděla na zadku, zrovna když byla Satsuki pryč...Mito přemýšlela, že by nebylo špatné Rokubiho donutit říci alespoň slovo. Byla na cestách po okolí, jen aby to tu trochu zmapovala a měla přehled. Ale nedalo jí to, aby nad tímto nepřemýšlela. Aktivní rinnegan, díky kterému měla pod zadkem rudý kruh a mohla seděla a přitom být v pohybu.* "Se Shae byla alespoň rozmluva...." *Pomyslela si a zavřela na okamžik oči. Objevila se na temném místě, kde za branou - tvořenou bariérou - byla temnota. Mito cítila tu zlost a vztek. Vysvětlení bylo snadné, Rokubi přišel o Jinchuuriki, kterou měl rád a proto trucoval na mMito i Satsuki, protože ji 1. nezachránily a za 2. ho opět zapečetily. Mito si povzdychla a opřela se zády o bránu, sjela na zem a sedla si na bobek do podivné tekutiny. Voda...možná, možná něco více lepkavého? Nezkoumala to, zatím.* Achjo... *Povzdychla si, ve tmě zamrkaly dvě velké oči.* Víš...já ti nechci ubližovat. Mám k vám až příliž velký respekt a chci pro Bijuu jen to dobré. Můj přítel je Jinchuuriki. Mají s Kuramou skvělý vztah. *Otočila hlavu a pohlédla do modrých očí ve tmě.* Ano...Kyuubi, Kurama, devítka....je zapečetěný v mém příteli. Já...chtěla bych mu to nějak vysvětlit víš. Protože ani on, ani já nezastáváme názor, že Bijuu jsou zbraně a mají být pod zámkem. Ale už se stalo...on už nemá cesty zpět, pokud o Kuramu přijde, zemře. Pokud přijdu já o tebe, také. Proto chci, abychom spolu spolupracovali...komunikovali a vybudovali si stejně hezký vztah, jako má Suzuya a Kurama. Vím, že máš jméno...Rokubi to ale není. Vím toho o Bijuu hodně. Jste citliví, živí, nejste zbraně hromadného ničení, ale máte emoce, a proto se necháváte ovládat vztekem, či truchlením, jako ty teď. Chápu, to děvčátko asi bylo hodně milé, protože jinak bys nebyl tak zuřivý, po jeho smrti. Taky bych zuřila, kdyby mi zabili partnera. *Dlouze se nadechla. Slyšela pohyb.* Nechci, abys byl můj nejlepší kámoš...k tomu musíme dojít časem. Jediné co chci je, abys na mne nebyl naštvaný za to, co se stalo. Já tě nemám v sobě kvůli tvé síle. Ale kvůli tomu, že jsem viděla, že i ty jsi bezbranný a snadno zranitelný emočně. Stejně jako já. Jsme křehké bytosti a proto máme být spolu. Spolu budeme silnější a odolnější. Nemohla jsem nechat Satsuki tě zapečetit do někhoo jiného. Prostě ne. Protože... *Otřela si oči, ze kterých jí tekly slzy.* Protože tě chci ochránit před zneužitím. Protože vy si zasloužíte lepší život a pověst, než jako démoni a netvoři. Protože já vím, co jsi zač! Sakra! Ty nejsi žádný nertor, ale obrovský slimák, který bránil mrtvé tělo milované osoby. *Zvedla se a podívala do mříží, spatřila hlavu Rokubiho, těsně u mříže. Zacouvala několik kroků, zakopla a spadla. Vyděsil jí.* /Čo ty vieš o bijuu? Hmm? Zkama si, že si dovoluješ také hovoriť? *Mito si přiložila ruku na pusu. Uhnula pohledem. Má se smát, nebo křičet? Nevěděla. Zvedla se a setřásla z rukou sliz. Došla těsně ke mříži.* Mito Kamatsu, Sunagakure, Yugakure, Pevnost Samurajů...nikde...nikde nemám domov, toto jsou jen místa, kde jsem žila. Mám zkušeností a znalostí dost na to, abych byla schopná ti porozumět. /Nevieš, kdo je náš papá, nemáš nárok také hovoriť. Rawen jsi neznala též. Malé děcko, čisté, bez potreby brát moju silu za svoju. *Mito nafoukla tváře.* Já tvojí sílu ale nechci! Když už jsi tu. *Plácla se do břicha a ukázala mu svou pečeť.* Tak musíme vycházet, spolupracovat, komunikovat. Jsi mou součástí, stejně jako já tvou a jako Rawen byla přede mnou. *Rokubi se otočil zády a jeho sliz se rozmázl o mříže.* Chceš trucovat? Mysli na to, že já ti nedám pokoj, budu tu každý den. Celý můj život, dokud nezemřu, budu tě otravovat. Dokud nebudu znát tvé jméno a nebudu schopná tě oslovovat jako sobě rovného. Protože právě kvůli tomu, jaký jsi teď, jsi ještě větší nicka, než jsem já, než je obyčejný dělník. Protože jsi jako malé děcko, které trucuje! *Zamračila se. Z poza mříží se ozval řev.* Až mc dospěle řveš na to, jakým tónem mluvíš Rokubi. Odkud jsi ty, že nejsi schopný přijmout fakt, že se z tohoto těla už nikdy nedostaneš? *Zkusila obrácenou mentalitu, rozzlobit ho, ale on už neodpověděl.* Přijdu zítra...dřív nebo později, pokusím se ve stejnou dobu...Zatím se měj. *Otevřela oči. Klon Satsuki byl za Mito jako nějaký hlídáček. Povzdychla si.* Neuteču, nepotřebuju neustále dozor Satsuki....postarat se o sebe umím taky..ale chápu tě, co kdybych byla zraněná a slova, která jsem řekla Rokubimu by byly lží? *Seskočila z desky a ta se proměnila na katanu a celou dobu jí měla po boku. Samehadu a zbytek zbraní měla na sobě ověšené jako vánoční stromeček. Vydala se na cestu po svých, jak jinak tak ypřijde na případné pasti? Postupovala potichu, následně po několika set metrech , které procházela takřka pustinou, přišel menší les. Mito si připadala divně, cítila kolem sebe chakru, ale nejen to, i smrach ohně. Ne, jako když si někdo dělá oheň k vaření, ale vyloženě požár. Vydala se tím směrem, aale jediná, kdo dokázal ovládat Suiton, byla Satsuki.* To ej smrad. *Chytila si nos a zakryla jej maskou z šátku. Před nimi stále chata, celá v plamenech, na zemi před chatou leželo a dohořívalo tělo.* Fuj...můžeš to uhasit? *Klon kývl a složil pečetě pro techniku Suiton: Baku Suishouha, díky které celou chatu zaplavil.* Fajn, to by bylo...kdo to je? *Došla Mito k tělu, katanou ho otočila.* Fuj.... /Žena...asi čtyřicet let, typuju. *Mito se podívala na klon.* No jo, to vaše lékařství...ty kdybys to nevěděla, tak bych se divila. *Zamručela Mito a Klon se vítězně usmál.* Někdo tu je....v okolí... *Zamručela a díky samehadě vycítila chakru kolem sebe. Zvedla se.* Zvládnu to, jsi tu jenj na léčení, jasné? *Klon kývl.* /-neboj... *Mito se rozeběhla směrem, ze kterého cítila chakru.¨Z ničeho nic se na ní vyvalilo několik lvů tvořených inkoustem.* Co to?! *Vyhrkla, vyslala proti nim řetězy techniky Tsūru Sakusei Tekunikku, které omotaly jednoho lva a rozdrtily ho. Druhého Mito rozsekala chakrovými čepelemi techniky Hadan a třetího fuutonovými projektily techniky Fuuton: Shinkuu Gyoku. Běžela následně směrem, odkud lvy vyšli. Spatřila ale jen stín s chakrovou soustavou. Zrychlila, Mito byla hodně trénovaná díky pobytu v pevnosti jí tedy nedělalo problém dohnat kde koho. Tělo jí obalila chakra raiton no yoroi 1. stupně, už ho měla skoro nadosah a tak si to chtěla ulehcit. Zrychlila tedy a nabrala osobu technikou Lariat zezadu za krk. Ozvalo se prasknutí a najednou Mito narazila do stromu. Byl to klon. Strom se přelomil vejpůl pod náperem techniky.* Ts. *Odplivla si. ¨Chakry přibývalo, dvě, tři, čtyři. Mito se řízla o šupinu samehady a přejela po ní svou krví. Na zbrani se vytvořil znak a následně začala vypouštět rudou mlhu.* "Tak se ukažte..." *Pomyslela si Mito. Z ničeho nic všichni kloni najednou vypustili směrem k Mito a Satsuki techniku KATON: RYŪEN HŌKA NO JUTSU. Mito přitáhla klon k sobě, roztáhla ruce a zavřela oči. Aby se soustředila an okruh kolem nich. Technikou Fuujutsu Kyuun pohltila útok ze všech směrů, stálo jí to poměrně dost chakry, jelikož technika šla ze 4 směrů. Zamračila se. Složila pečetě a její ruku obalilo Chidori, máchla s ní a vypustila do okolí techniku Raiton: Chidori Senbon. Ozvalo se jedno bouchnutí a obláček dýmu značil, že se jí podařilo zničil jeden kage bunshin. Do dalšího směru, odkud cítila chakru, vyslala několik chakrových tyček - další obláček dýmu, další klon. Kolem nohou se jim začalo něco motat, inkoustoví hadi, stovky hadů. Technika Raiton Amigumo je všechny zničila, ale to už na obě dvě letěla salva senbonů ze dvou směrů, Satsukin klon vykryl jednu stranu, Mito kantanou druhou. Zaxichtila se od olesti, senbon, díky bohu neotrávený, se jí zabodl do kolene. Vytrhla ho a zabodla do země. Vyběhla směrem, odkud cítila onu chakru. Tesně u stínu zastavila a technikou Iado tělo probodla.* "Klon. Satsuki!" *Otočila se jako na podpatku a specializovaným shunshinem se dostala ke klonu Satsu. Zrovna na ní útočil nukenin nebo co to bylo, Mito si ale nepřála, aby Satsukin klon nějak více zasahoval a tak natáhla ruku a pomocí banshou tenin vyhodila útočníka do vzduchu a prudkým pohybemruky k zemi s ním o onu zem flákla. Byl to ten pravý, jelikož všude cítila jen jeho chakru (nepočítaje satsuki) a navíc po praštění s tělem se nerozpadlo v dým. Doběhla tam a technikou Daichiwari, přičemž jí z paty vyjela chakrová tyč, přibodla nukenina k zemi.* Uf...dobrý? *Klon kývl.* Tak jo...*Chytila ho za hlavu a specializovanou technikou Tamashi no Tonan z něho vysála životní energii. Okamžitě si řepla k zemi a chytila se za hlavu.* U jashina! To bolí... *Vyhrkla. Snažíc se snést bolesti, které jí omlazování těla přinášelo. Přišla si, jakoby v podstatě umírala an rozklad a přitom to pouze bylo to, že se rozdily nové buňky a znovu ožívaly ty staré.* Uf... *Vydechla po několika minutách v křečích.* Co s ním? /Zapečeť si ho do svitku...nikdy nevíš, co se stane a kdy se ti bude mrtvola hodit. / To je fakt... *Vytáhla prázdný svitek a zapečetila tělo do něj. Následně pokračovala v cestě po té, co jí Satsuki zalepila ránu od senbonu náplastí.*
Koniec: -
Satsuki: *S Mito dorazili do Snežnej Zeme. Keďže pomaly ale isto dochádzajú potraviny, Satsu sa rozhodne ísť na menší lov. S Mito nechá svojho klona, pre istotu. Suzuyovi dala holt určitý sľub a nemieni ho porušiť. Nehovoriac o tom, že smrť priateľky by jej tiež nebola práve po chuti. Zatiaľ nemá potrebu aktivovať Kagura Shingan, keďže jej táto lokalita nepríde práve bezpečná. Spozoruje totiž rôzne vrchy plné snehu* "Takže stačí čo i len trochu nadmerného hluku a všetko sa to zrúti... Musím dávať pozor." *Pomyslí si a vyrazí vpred. Pohybuje sa potichu, aby neprilákala prípadnú divokú zver. Chce totiž zaútočiť ako prvá a využiť moment prekvapenia. Začína jej byť aj pomerne zima, tak si k sebe ešte viac pritlačí svoj plášť. Nie je nejak extra vyhrievaný ale aspoň trošku zahreje* "Ak narazíme na nejaké mesto, mohla by som si kúpiť aspoň nejaký šál..." *Prejde jej hlavou a nechá z rukávu vyliezť Shikya* Chystáš sa preskúmať terén? *Uškrnie sa na svojho hadieho spoločníka* "Tak nejak. Nezabúdaj, že hady sú na lov drobných zvierat najlepšie." *Satsu zdvihne kútik úst a prikývne na súhlas. Presunie chakru do nôh a vystrelí sa na jeden zo stromov. Shikyo sa rozhodne skúmať terén po zemi. Podarí sa mu vďaka silnému hadiemu zovretiu usmrtiť niekoľko hlodavcov, ktorých si Satsuki zapečatí do svitku. Podobné veci síce ešte nejedla ale v takejto krajine si nemôžu vyberať. Ďalej pokračujú v love, keď ktosi odrazu hodí kunai smerom k Satsuki. Vďaka skvelým zmyslom a vnímaniu stihne kunai vyblokovať tým svojím.a v ten moment už nepoľavuje na ostražitosti. Aktivuje Kagura Shingan a sústredí sa na chakry v okolí. Zacíti chakru neďaleko seba a začne skákať po haluziach, aby sa tam dostala čím skôr. Vypustí daným smerom otrávený plyn pomocou Doku Kiri a keď dym zmizne, uvidí na danom mieste len kus dreva* "Kawarimi!" *Zatne zuby a odloží kunai. Vytiahne niekoľko shurikenov a hodí ich smerom, odkiaľ cíti chakru tentoraz. Posilní ich pomocou Katon: Housenka Tsumabeni a shurikeny obalí oheň. Vrazia rovno do nepriateľa, ktorý sa snažil schovať do kríkov. Sneh na kríkoch sa roztopí* "Hm... Asi musím pritvrdiť." *Pomyslí si. Prekvapí ju však ďalší útok nepriateľa v podobe Raiton: Shichuu Shibari. Satsuki sa ocitne vo väzení tvorenom štyrmi stĺpmi vysielajúcimi raitonové útoky priamo do nej. Na tele sa jej zo striel začnú objavovať popáleniny. Satsuki sa však objaví na tvári úškrn, keďže zranenia sa jej začnú hojiť. Vďaka jej Kekkei Genkai ju útok ani tak moc neserie, keďže má len polovičné účinky. Použije Doton: Moguragakure no Jutsu. Vďaka snehu je obtiažne cestovať ale minimálne jej to pomôže dostať sa z väzenia. Vylezie mimo ohrozenie a úsmev jej z tváre neschádza* A teraz uvidíš, čo to znamená začať si s niekým ako som ja. *Posilní svoj pohyb pomocou Shunshin no Jutsu a dostane sa až k nepriateľovi. Zloží ručné pečate pre jutsu Raiton: Amigumo a udrie päsťou do zeme. Nepriateľ dostane okamžitý zásah raitonom, ktorého sila je o dosť vyššia vďaka Rantonu. Na jeho tele sa začnú objavovať silné popáleniny. Satsuki to celé dorazí tým, že si na drát upevní kunai. Hodí ho jeho smerom a následne stiahne späť* A teraz začne pravá zábava. *Uchopí kunai do úst za držadlo a zloží pečate pre Fuuton: Toppa, aby sa zbavila zbytočného snehu okolo seba. Následne si vytiahne kunai z úst a zahryzne si z celej sily do ruky. Kým má zranenie ešte otvorené, nakreslí vlastnou krvou na zem znak jashinizmu. Postaví sa do neho a sleduje, ako sa jej protivník snaží odplatiť* Kamže kam... *Zasmeje sa a krv zlizne. Prehltne ju a zmení sa do rituálovej podoby. V ten moment uchopí kunai pevne a zabodne si do stehna. Jej zranenia sa začne samovoľne liečiť, to sa však o jej oponentovi nedá povedať. Nasleduje zárez do brucha, ktorý predĺži na dĺžku desiatich centimetrov, aby bola rana dosť hlboká. Okolím sa ozve šialený krik a Satsuki spozoruje, že lavína začína padať* No do piči. *Zanadáva a prebodne si srdce. Ukončí rituál a mŕtve telo neznámeho shinobi zapečatí do svitku s mŕtvolami. Má šťastie, že lavína padá z pomerne ďalekého vrchu. Aj napriek tomu nechá Shikya, ktorý medzičasom prišiel, zaliezž späť pod kabát a následne vyskočí znova na strom. Pohybuje sa dosť rýchlo vďaka Shunshinu. Chcelo by to však ešte nejaké väčšie zviera. Preto sa vydá viac severne a pátra po niečom, čo by aspoň trochu mohlo chutiť dobre. Spozoruje neďaleko zamrznutého jazera skupinku sobov. Nikdy nič podobné nevidela. Ale keďže nechce spôsobiť ďalšiu lavínu, zvolí radšej tichú taktiku. Namotá si ďalšie kusky drátu na kunaie a ovláda ich pomocou Soushuuha. Hodí ich z rôznych smerov okolo jedného soba a zatiahne smerom k sebe. Zvyšok stáda sa rozpŕchne a ten, na ktorého útočí, zostane spútaný jej drátmi. Stiahne ich smerom k sebe, aby zovretie ešte viac spevnila. Počas chôdze k nemu si drát stále namotáva, aby zovretie nepovolilo a na mieste mu zabodne kunai do šije. Potiahne smerom k sebe, aby zranenie rozšírila a tým ho usmrtí* Mrzí ma to ale musíme prežiť. *Povie a zapečatí mŕtve telo soba do svitku, kde má aj zvyšok budúcej potravy. Keď sa otočí späť na odchod, uvedomí si, že jej cesta je zaterasená lavínou, ktorá sa spustila počas boja* Naaah, otrava. *Zavrčí a popri kráčaní zasypaným terénom neustále používa Fuuton: Toppa. Zabezpečí si tak plynulý prechod terénom a môže zamieriť späť k Mito. Pred dorazením si však na chvíľu sadne na zem. Aktivuje Tomegane s využítim Reibiho chakry a pozrie sa na to, ako sa darí jej rodine. Chýbajú jej všetci a pri pohľade na nich jej navrie hrča v hrdle* "Musíme to dokončiť čo najskôr... A musím Mito priviesť v poriadku. Čím dlhšie budeme na cestách, tým to bude horšie... Jashin-sama, stoj pri mne." *Po týchto myšlienkach jutsu zruší a vydá sa späť. Spotrebovala dosť chakry a nemieni jej dnes plytvať ešte viac. A hlavne sa necíti dobre, keď je s Mito len klon. Keď dorazí späť na miesto ich táboriska, klon zruší a pozoruje spiacu Mito* "Ochránim nás. A sľubujem, že ti tú službu v podobe nosenia Bijuu v sebe nejako vynahradím." *Pobozká ju na čelo a zabalí sa do deky, aby po zvyšok noci neprechladla*
Koniec: -
Satsuki: *Dnes sa rozhodla vyhradiť si deň len pre Jashina. Aj napriek tomu, že sa nachádza v akomsi post-apokalyptickom svete, stále miluje svojho boha a je to už dlho, odkedy mu vzdala obetu. Neustále si však pripomína, že sa nesmie nechať uniesť. Nemôže ju nikto začuť, bol by z toho akurát tak problém. Riadi sa podľa stôp v snehu, ktoré sú ešte viditeľné. Vidí len stopy jedného človeka, tak sa vydá za nimi. Dáva si však pozor, aby ju bolo čo najmenej počuť. V puzdre na chrbte má Shikya a je plne pripravená na lov. Dostane sa na začiatok lesa a ďalej ide po stopách. Stále vidí len odtlačky dvoch nôh ale nemusí byť ten človek z pravidla sám. Mohol ísť za skupinou či tak, lenže to Satsu rovnako vyhovuje. Ak by sa aj nechala uniesť nejakou skupinkou, poskytla by tak ostatným možnosť tú základňu nájsť, napríklad cez Tomegane. Použije Kinobori no Waza a vylezie na strom, pretože jej príde bezpečnejšie sa pohybovať po nich. Využíva chakru, aby sa ľahšie udržala na jednotlivých haluzách stromov a aj trošku tlmila svoj dopad na ne, keď skáče zo stromu na strom. Ovláda aj Sairento Kiringu, čo sa momentálne hodí, pretože sa vďaka tomu pohybuje rýchlo a zároveň potichu. Keď doskočí na jeden zo stromov, uvidí neďaleko skupinku asi štyroch chlapov. Sedia pri ohni a opekajú si nejaké mäso. Aktivuje Kagura Shingan, pričom už čerpá Reibiho chakru. Zisťuje, že tí chlapi chakru nemajú. Ani nevyzerajú na nejakých lovcov, skôr nejakých farmárov odtiaľto. Preto bezmyšlienkovito zoskočí zo stromu a pri dopade sa odráža od jednotlivých stromov a jej dopad je nakoniec elegantný* Kto si?! *Skríkne jeden z nich a tasí niečo, čo vyzerá ako nôž na porcovanie mäsa* To je len ďalšia kurva s chakrou. *Zasmeje sa druhý a vytiahne z puzdra podobný nožík ako jeho kolega. Satsu už podobné správanie fakt začína iritovať, preto načerpá Reibiho chakru, ktorý netrpezlivo čaká na dávku temnoty. Poskytne Satsuki svoju chakru a tá použije Suiton: Kirigakure no Jutsu. Ako vždy, aj teraz sa v hmle pohybuje tak rýchlo a tak potichu, že to chlapi sotva postrehnú a ležia na zemi. Každý jeden z nich schytal smrteľnú ranu cez krčnú tepnu prostredníctvom Satsukinho meča. Štvrtému len zabodne meč do brucha a následne ho vytiahne. Ustúpi trochu dozadu a nechá hmlu rozplynúť* Čo to kurva... *Sykne muž od bolesti a drží si ranu na bruchu. Satsu sa zatiaľ čistou stranou meča poreže a nakreslí na zem znak Jashina . Postaví sa na neho a zlizne krv zo svojho meča. Po tele sa jej objavia rôzne znaky symbolizujúce, že je pripravená na rituál. Kľakne si na jedno koleno, zavrie oči a prepichne si mečom srdce. Muž, ktorý bol stále hrozne mimo a zdesený zo smrti priateľov, dopadne bezvládne na zem a Satsu môže rituál ukončiť. Žiaľ si momentálne nemôže užiť poriadnu srandu ale aspoň vyhladila všetok hmyz v okolí svojho útočiska. Povšimne si opečené mäso pri ohni a kúsok z neho ochutná* Ňamka! *Zvolá nadšene. Zranenie si vylieči cestou späť pomocou Inyu Shometsu, v čom jej pomôže samozrejme aj Reibi. Trošku z mäsa si zabalí aj do nádobky, ktorú ukradne tým chlapom* „Shikimu to určite bude moc chutiť. Rybičky rád nemá ale mäsko áno. A potom sa mi určite odmení.“ *Pomyslí si spokojne, keď sa vracia späť do úkrytu*
,,,,,,: .......
Nyoko: *Nyoko si sedla a poslechla si vudkyní.Pote až ji vudkyně všechno řekla vydala se do sveho pokoje .Sedla si na lužko a uvažovla co jí to vudkyně řekla.*"Nevim co si mám o tom myslet ,ale vzladnu to tady přežit .Zajímalo by mně zda tady mají dobre misto na rening."*Pote si lehla a začala pomalu usinat.*
Rebelové (NPC): *Velitel zatím poslouchal hlášení od těch dvou.* Shinobi? Jste si jistí? Tady? *Velitel se zarazil. V tu chvíli jí vyrušilo poklepání na stan.* Dále. *Jakmile vešla slečna tak muži kývli že to je ona.* Posaďte se slečno. Tady jste v bezpečí. Není se čeho bát. Mi shinobi pomáháme. Jste u nás vítána a jak jsem slyšel tak chlapci už vám předali i pokoj. Omlouvám se ale moc toho nemáme. Musíme žít s tím co máme. Pro teď si odpočiňte. Vypadáte dost zničeně. *Než ji poslal pryč sdělil jí vše o tomto světě a co se děje. Poté ji poslal do její ubikace.*
Nyoko: Aha to jsem nevěděla.*Když ji zavedli do vnitř byla překvapena .Jakmile vešla do pokoje divila se že si mužou tohle dovolit.*Dobře a děkuji zavše.*Nyoko zavře dveře a nachvili si sedne.*"Kdo je jejich velitel vubec to my aspoň mohli řict."*Nyoko se oblekla do tepleho oblečeni a pote vyrazila k hlavnimu stanu.*"Snat to bude někdo rozumny a hodny."*Když nyoko došla k stánu tak zaklepala na bok.Vyčkavala zda muže vejit dovnitř.*
Rebelové (NPC): Shinobi? Kdepak. My jsme pouzí lidé bez chakry. Už je to nějaká doba co byl svět úplně zbaven chakry a najednou se tu objevíte vy. *Už byli velmi blízko svého úkrytu.* Tak jsme tady. Toto je náš úkryt. Dostanete tam najíst, napít a nějaké teplé oblečení. *Zavedli dívku dovnitř a udělili jí pokoj.* Vše je ve vašem pokoji. Jakmile budete hotová a odpočatá tak se dostavte do stan velitele. *Ukázal jeden z nich na stan. Odebrali se podat veliteli hlášení co našli a že obchůzka je u konce.*
Nyoko: To vím .*Rychle si schovala senbony,když z jistila že jsou na její stráně.Jakmile poni hodil kožich nyoko ho chitla a doběhla je,ale i přesto se měla na pozoru.*Vyjste taky shinobi?Ráda bych věděla co je zač ta vaše organizace."Snad jsou fakt na moji stráně ."*Nyoko se pořad divala kolem sebe projistou.*"Jenom škoda že kdybych použila chakru tak se mi to rychle vyčerpe a zkolilo by mně to a to nechci jenomže meumim vubec mlatit se nemám ani konvičku na to ."*Nyoko šla pořad zanimá a čekala na odpověď.*
Rebelové (NPC): *Koukli se na čelenku a poté na sebe. Pokývli hlavou.* Máte velké štěstí slečno. *Řekl jeden a oba se uklonili.* Asi víte co se zde děje že jsou shinobi loveni jako zvířata. Inu my jste jedni z mála kteří vás shinobi podporují a pomáhají jim. Jsme členy rebelského odboje. Pojďte s námi. Zavedeme vás do naší základny. Tam se dozvíte zbytek. *Jeden z nich si sundal kožich. Díkybohu byl nabalený jako eskymák a tak mu nebyla tolik zima. Hodil kožich dívce.* Vemte si to na sebe ať vám není zima. A pojďte za námi. *Otočili se oba a šli směrem k základně. Jen se letmo ohlédli dozadu jestli je dívka následuje.*
Nyoko: *Nyoko se těsně unich zastavila.*Jsem Nyoko Kirichimo ze sunakagure hodnost genin.*Nyoko si přenda senbony jedne ruky do druhe a vytahne levovou rukou z leve kapsy čelenku ze ze sunakagure.Ukaže jim to a zase ji schova .*Jsem tudiž shinobi .*Nyoko si rychle přenda senbony a diva se naně.*Stejně jsou vám tyhle informace k ničemu.*Čeka na jejich reakci.*"Stejně by mně zajímalo kdo to je."
Rebelové (NPC): *Sledovali jak se ozbrojuje a jejich ruce na katanách již cukaly.* To ještě teď říct nesmíme. Nejdřív nám řekněte slečno odkud jste vy a co jste zač. *Sledovali jak se přibližuje pomalu k nim. Ruce jim cukali čím dál víc.* Jestli je to někdo jiný než shinobi nebo jeden z nás víš co máš dělat. *Zašeptal svému kolegovi. Ani jeden nespouštěl oči z neznámé dívky a čekali na její odpověď.*
Nyoko: *Když uslyšela jak nani někdo vola otoči se.*Vyjste kdo?*Nyoko si vytahne šest senbonu.Dokažde ruky si da tři ale mezi prsty.*Nechci se svámy byt .Nemám duvod .*Nyoko byla připravena se branit i když ji bylo celkem zima.*"Co jsou záč a co mi chtějí?"*Ptala se sama sebe .Nyoko šla pomalim krokem knim ale byla opatrna.*"Neráda bych umřemla."Děkuji zarádu.Odkud jste že jsem celou dobu nikoho nepotkala?
Rebelové (NPC): *Byli vysláni velitelem na klasickou obchúzku kolem ledového pohoří. Měli sebou své klasické katany a teplé oblečení aby nezmrzli. Dva muži si zkracovali svoji práci historkami o jejich rodinách, zábavách a zkušenostech. Dostali se až k zamrzlé ledové ploše jež už byla jedním z posledních bodů jejich obchůzky. V tu ránu uviděli dívku jak se trmácí po ledě. Oba položili dlaně na katany a jeden z nich zavolal.* Tam tudy bych nechodil dámo. To takhle půjdete ještě dost dlouho. *Oba byli v pohotovosti kdyby se jednalo o nepřítele. Avšak dívka nevypadala jako někdo z koho by měli mít strach. Stáli na kraji zledovatělé plochy a čekali co udělá nečekaná "návštěva" kolem ledového pohoří.*
Oprava: *Nyoko se probudi z neškodni past,pote sejde dolu co se včera zdalo jako moře moře to nebylo byl to jenom zledovátěli povrch sedne si do do sněhu a přemyšli .*"Jdu vlastně dobrym směrem a jak se od tud vubec dostanu to bych fakt ráda věděla."*Jak tak sedi tak se zadiva na ten z leďovatěli povrch .*"Nevim sice kdy dojdu do tepla ale jednou jistě jo."*Nyoko se zvedla a vyrazila po zleďovatělem povrchu.Šla pomalu protože to bylo kluzke.*"Nechci se tady ještě zmrzačit."
---: ---
Nyoko: *Ráno se probere zneškodni past a začne hledat čim byse mohla dostat z toho chladu pryč.*"Sakra jak se odtud jenom dostat."*Zadiva se kolem sebe a všimne si velkeho kusuledu.Vytahla si zkapsy kunai na kterem byl připevněn vybušny listek a hodila ho potom ledu .Led rozpulil.*"Už vím co z toho udělam."*Horni polovina ledu spadla jak měla ,tak e nyoko dala do práce vytahla si dalši kunai a začala ten led vydlabavat.Popovrchu ho zbrousila do tvaru lodě .*"Už jenom si udělat veslo a mužu odsať pryč."*Nyoko si nachvili doněho sedla a divala se na moře.*
....: ,,,
Nyoko: *Jak tak opeka diva se přitom z jeskyně ven.*"Kudy mám se jenom dát."*Ptá se samá sebe.Když v tom začne slunce pomalu zapadat tak rychle nastavi pasti předvchody a pomalu usina.Dalši den ráno nyoko vstáne a zneškodni pastě z oslepujicich listku i drátu.Pote se pomálu rozdivá z jeskyně jestli je bezpečne vylest ven.Zachvili vyjde ven a jde při zanos od těch ledovych hor pryč.*"Snad dojdu do tepla."*Nyoko šla pomalu a hlavně davala si pozor abyse jo nic nestálo.Jak se diva kolem sebe všimne si že předni vedou tři cesty uprostřed zmrzle jezero .Vprávo vede cesta i v levo.*"Kterou jenom pujdu."*Nyoko stoji a přemyšli.*"No tak to zkusim přes jezero."*Nyoko přijde k jezeru zkusi jestli ji to unese,když je přesvědčena tak zkouši rozběhnout se a potom se nechat svest po ledove ploše.*"To je zabává."*Jakmile ji to přestava bavit jde trochu rychlejši chuzi .když přešla zmrzle jezero čekala ji zase jedna cesta ,ale stim že se začinalo stmivát šla skoro cely den přes to jezero.*"Kde přespim "*Rozhliži se kolem sebe ,ale nic tady nebylo takže ji zbyvalo přespat na stromně.Nyoko vyskočila na strom a jentak zlechka spala.Dalši den ráno nyoko napřed posbidala měla na snidani zbytek masa ktere ji zbylo.Pote poktáčovala dál.*"Dneska bude krásný den."*Nyoko přichazela k zasněženemu udoli .Zastavila se předním.*"Mám tim projít když tu jina cesta nevede ."*Nyoko šla pomalu když byla v polovině začla zani padat lavina.Nyoko se o točila pote začala utikat nakonec .Když byla ukonce tak skočila do sněhu nabok a naštěsti se ji nic nestálo.*"Už mám zimy dost."*Nyoko se zvedla a pokráčovala dal.Kvečeru se dostala kmistu kde šlo viděť moře proto si začala hledat ukryt .Zanedlouho ho našla byla to norá vykopana pod stromém.Nyoko se opatrně si zapali třistránky z knihy a pote se i skunsiem v ruce podivala dovnitř vevnitřnikdo nebyl tsk to uhasila a vlezla si dovnitř .Před vchodem nastražila zase past ale tak aby nešla vidět.Skunaiem vruce usina.*
...: ....
Nyoko: *Nyoko se probudila na sněhu mezi stromy .*"Aaach moje zada."*Snažila se postavit.Když se postavila šla pomalu mezi stromy.*"Fuj to je zima musim si rychle najit nějake misto kde bych se mohla zchovat."*Jde velmi pomalu ,cela se třese zimou.Jak se bliži k horam ,rozhliži se kolem sebe.Když vyjde z lesa k hoře .Otoči se namálou chvili a pote zase pokráčuje v cestě.Jakmile je ve čtvrtině všimne si v dalce jeskyni.Zamiři přimo kni.*"Tady bych se mohla z chovat.'*Nyoko vejde dovnitř je tam otrochu tepleji než venku.Nyoko si vytahne dva kunaie a knihu o lasce.Vytrhne z knižkydva listy a začne o sebe mlatit kunaii až vznikla jiskra ktera zapalila ty dva listy sedla si ke stěně a divala se ven přes v chod.*"To tady nějak přežiju."*Celou noc nyoko nespala.Ráno přestalo sněžit a tak se Nyoko vydala na obhlidku pomalu se rozdivala ze v chodu jeskyně a potom pomalušla do lesa ,měla velky hlad.*"Musim si něco najit k snědku."*Jak šla divala se do zemně .Najednou si všimla s topy ktere nikdy neviděla.*"Či to mužou byt stoupy?"*Nyoko je začala sledovat.Stopy ji dovedly k jeskyni .Před jeskyni byly popadane stromy .*"Snad to bude jedle."*Nyoko si vezne jedno dřevo a pomoci papiru z knihy a dvou kunaiu zapali dřevo.Potom vejde do jeskyně .Jakmile vejde na konec jeskyně.Zaszavise a diva sena spadly stom a naněm spi nějaky bily pes s velkymi špičaky.*"Co to sakra je ."*Nyoko si vytahne luk a šip a trefiho přimo do tepny.*"Snad je poněm."*Jakmile šelma s padne ze stromu tak nyoko přijde k te šelmně a vykuchaji a zbytek si zatahne do jeskyně .Zase si rozděla ohěn a opekasi maso šelmy nad ohnem.Maso má na bodnute na senbonu.*"To bude dobrota."*Nyoko sedi a opeka maso a sem tam nakresli i něco na zeď jeskyně.*
---: ---
Razoi: *Razoi bol narýchlo a hlavne tajne s troma ďalšími samurajmi povolaný Feudálnym pánom na obtiažnu misiu. Nedávno bol z pevnosti železa nevedno akým spôsobom ale stalo sa že zmizol zvitok v ktorom sa nachádzajú všetky informácie ohľadom všetkých samuraiov krajiny. Všetky stopy viedli práve tu na toto pohorie kde sa mali aj nepriatelia ukrývať. Razoi mal na sebe hrubú bielu bundu. Zrazu sa niektorý zo samurajov spýtal* Nemyslíte si že je to pasca? Veď všetko tomu nasvedčuje... *Ale nato mu hneď najstarší samuraj odpovedal s úsmevom na perách* Ak by to nebola pasca tak by nás sem feudálny pán neposlal. Navyše je to jediná cesta ako môžeme získať ten zvitok späť. *Prehodili ešte pár slov ale potom už kráčili smerom vyšľapanej cestičke po ľadových horách.* "Ach prečo nemôži tí nepriatelia sa niekedy ukryť v takej krajine kde je teplo a dá sa opaľovať..." *Pomyslel si cestou Razoi lebo mu bola dosť zima. Začalo sa strmé stúpanie a viditeľnosť bola znižená. Zničoho nič jeden zo samurajov hlasno povedal.* Pozor! *Razoi sa ho teda spýtal* Čo sa deje? *On mu odpovedal vyťahujúc katanu. Každý dal ruku na svoju katanu* Práve som stúpil na drôt. Aký býva na... *Ani nestihol dopovedať že na pasciach a z vrchu sa ozval nejaký zvuk.* Obrana! Už to ide! *Z vrchu bolo vidno letieť asi 50 kunaiov. Traja samuraji a Razoi sa postavili pred jedného samuraja ktorý očividne mal niečo iné na práci. Odrážanie kunaiov im nerobil nejaký veľký problém. Ale z vrchu na ktorý nebolo vidieť letelo asi ďalších desať kunaiov na ktorých boli pripevnené výbušné lístky.* "Sakra" Kryte sa! *Zahlásil ďalší ale ani im to nebolo treba hovoriť všetci začali ustupovať. Rozdeľovať tak aby každý bol od kunaia minimálne 6 metrov. Jeden kunai letel priamo na Razoiovu hlavu* "Sakra!" *Pomyslel si a hodil sa do snehu. V snehu nič nevidel iba počul výbuchy. Po výbuchoch zistil že je celý nič sa mu naštastie nestalo ale je na ňom oveľa viac snehu ako bolo predtým. Ešte že tam mal miesto na pohyb tak použil techniku Hadan a vytvoril si chakrovým prúdom vypusteným z katany cestu von. Hneď sa začal obzerať kde sú jeho spolu bojovníci. Uvidel ich všetkých aj keď dvoch iba ako hlavy trčiace zo snehu. Rýchlo pribehol k jednému a pomáhal sa mu dostať von. Zatiaľ jeden zo samurajov rozložil vätší zvitok na sneh. Všetci sa dostali von ale ten čo stál pri rozloženom zvitku zrazu prehovoril* Nemyslím si že už naši protivníci skončili... *Odrazu zďaleka bol počuť podozrivý zvuk. Ten čo stál pri zvitku zložil pečať a zvitok sa premenil na 5 drevených dosiek priponajúcich snowboard.* Zoberte si ich! Musíme sa stiahnuť! *Zakričal na nich nervózne. Zvuk bolo počuť čoraz hlasnejšie a z bolo vidieť ako od nich asi 500m sa blíži lavína.* Pozor!! Lavína!! *Každý si zobral dosku a začali sa spúšťať smerom nižšie z hory. Ako posledný si zobral dosku Razoi ktorý si uvedomil že lavína je rýchlejšia ako on. Nasledoval ich ale lavína ho dosť rýchlo dobiehala. Videl ako všetci odbočili za stranu kde bolo relatívne bezpečne a lavína tam nedosiahla ale Razoi sa tam nestíhal dostať včas. Jedna obrovská snehová guľa preletela tesne vedľa Razoi a hrba snehu bola priamo za ním. Dal si ruky za seba a začal používať techniku Zankuuha. Tak začínal naberať veľmi vysokú rýchlosť. A trochu sa vzdialil od lavíny. Vyhýbal sa masívnym snehovým padajúcim vrstvám a namieril si to do bezpečnej zony kde bol aj zbytok týmu. Možno by to aj stihol keby mal nejaké tri sekundy viac. Zistil totiž že hrby snehu ho už zaplnili úsek kde sa chcel dostať a množstvá snehu už boli aj po jeho pravej aj ľavej strane.* Hachibi pomôž mi! *Zakričal keď už nemal žiadnu možnosť úniku a sneh ho pohltil. Hneď na to nevidel vôbec nič a nemohol sa tento raz vôbec hýbať.* "Nie! Nemôžem dýchať!!...Razoi nestresuj! Ten kyslík si musíš šetriť!" *Snažil sa sám seba motivovať Razoi.* "Ale nie...nechcem aby zo mňa bola zmrzlina..." *Okolo Razoia sa vytvoril chakrový plášť od Hachibiho ale veľmi mu to nepomáhalo.* "Hachi? Nenechaj ma tu prosím." *Razoiovi narástli tri chvosty a časť snehu sa pri ňom začala topiť. Až nakoniec hrubou silou vo forme keď nieje Razoi úplne pri vedomý sa postavil zo snehu. Pozrel sa na ľavo a uvidel ako asi 200 metrov od neho sú jeho spoločníci. Jeden z nich hovorí ostatným* Nešli sme s ním preto aby sa toto nestalo? *Razoi by tento mod by aj teraz zrušil ale Hachibi nemal záujem sa vracať do normálnej podoby keď len teraz sa dostal ku kontrole. Začal skákať po skalách ako keby bol kamzík lenže išiel oveľa rýchlejšie. Na vrchu bolo zopár shinoby ktorý mali na starosť aby tadiaľto nikto neprešiel. Jeden z nich prehovoril* Ešte sme ich všetkých nedostali cítim silnú chakru ako beží oproti nám. *Ďalší z nich len mávol rukou a povedal* Sú to samovrahovia nie samurajovia... Len to nechaj na nás. *Jeden z ninjov poskladal pečate na techniku Doton: Uitenpen. Ďalší ninjovia skladali pečate na Katon: Gouryuuka no jutsu. Razoi v móde kde už nevyzeral ani ako človek a mal tri chvosty sa musel chvíľu potrápiť s tým že zem sa začala meniť. Na niektorých miestach sa zem prepadal pod zem lebo sa tam robili rôzne priepasti. Niekde zem zem klesala inde zem stúpala inde sa robili diery. Ale nebolo to nič s čím by sa Hachi nevedel vysporiadať, ak nejaké kamene na neho padali tak sa im s ľahkosťou vyhol. Zrazu si všimol ako oproti nemu letí zopár ohnivých drakov. Iba zavrčal a pokúšal sa im vyhýbať ale boli celkom veľké a musel robiť veľké skoky. Pri uhýbaní nebol dostatočne opatrný a pri skoku spadol do jednej diery ktorá vznikla presúvaním zeme. Razoi v tejto podobe iba zavrčal na celý vrh tak že ho bolo počuť dosť ďaleko. Ako padal. Oproti nemu vplyvom gravitácie začali padať ďalšie mohutné balvany. Razoi to využil a od nich sa začal odrážať smerom odkiaľ padol. Od jedného veľkého sa odrazil k stene po ktorej vyliezol. Razoi aj nepriatelia stojaci na vrchu sa už mali na dohľad . Trochu ich prekvapilo že sa mu nič nestalo to dalo Razoiovi ďalší čas aby sa priblížil. Traja z nich použili techniku Fuuton: Juuha Shou. Veterné čepele ktoré mierili na Razoi sa netrafili mali problém keďže pre nich bol Razoi príliš rýchli a pohyblivý cieľ. Piati sa chceli pripraviť na stret z jinchurikim tak vzali do rúk kopije. Ďalší traja sa otočili a chystali sa utiecť. Ale k nim sa dostal Razoi ako k prvým každý dostal úder chvostom obaleným Hachibiho chakrou čo ich vyhodilo do vzduchu. Tí piati sa zgrupili do skupinky kde každý každému kryl chrbát a plánovali sa brániť. Razoi v tejto podobe schytil tých troch čo boli vo vzduchu a po jednom ich hodil do skupinky. Skupinku to rozhodilo čím sa museli rozostúpiť a každý v boji na blízko s Razoiom poľahky prehral (stačil mu na každého iba jeden úder).* Hej! On je predsa démon! *Zakričal jeden z nich z posledných síl ležiaci na zemi.* Ale takto nás tu nesmie nikto nájsť… Rozumiete? Radšej smrť… *Povedal ďalší tak všetci z posledných vytiahli kunaie a vrazili si ich do srdca. Razoi v tejto podobe vydával nad mŕtvymi telami nezrozumiteľné zvuky. Onedlho tam dorazil aj zvyšok týmu jeden zo samurajov začal na Razoia kričať* Hej! Tu som! RIKO! vráť sa prosím do normálu! *Razoi sa začal na neho pozerať zatiaľ ďalší samuraj použil Shusin no jutsu a tak sa presunul priamo za Razoia rýchlo na neho pripevnil lístok ktorý potlačuje Bijju chakru a potom rýchlo odskočil. Razoi v tomto mode ešte raz vykríkol a potom sadol si na zem, červená chakra z neho začala ustupovať. Po chvíli sa cítil unavený a musel si ľahnúť a už vyzeral ako normálny človek.* Nemuseli ste to robiť... Hachibi bol síce rozzurenný ale nie na vás… *Ďalej už nerozpával lebo sa cítil unavený.* Musíme ísť ďalej! Oni nás mali iba zdržať ale oni nie sú tí čo majú náš zvitok! *Oznámil jeden zo samurajov.* Nemali by sme počkať kým sa Razoi zotaví? *Spýtal sa pochybovačne ďalší* Misia má prioritu, potom ich môžme stratiť… navyše jeho stav nieje v životnom ohrození takže pokračujme! *Jeden zo samurajov si Razoia prehodil cez plece a pomaly všetci schádzali z vrchu.* “Ach to je ale pohodička, až na tú zimu” *Pomyslel si Razoi ale to čo nasledovalo nečakal. Tí samuraji vytiahli drevené dosky v štýle snowboardu a takto začali schádzať smerom dole. Dokonca ja ten čo niesol Razoia pridržiaval ho iba jednou rukou a občas dával pozor aby nespadol.* “Uááá…Z tohto uhlu sa mi to nepáči!” *Blížili sa dole z vrchu a tam už stálo asi 50 bojovníkov z kopijami v rukách* Idú si rovno po svoju smrť. *Povedal jeden z nich.* Daj pozor na Razoia! A počujte chlapi mali by sme sa im poďakovať že na nás čakajú. *Povedal veselo jeden zo samurajov. Takže ten čo niesol Razoia zastavil. A ostatný vykočili z drevených dosiek vytiahli katany a rozbehli sa oproti armáde kopijníkov. Kvôli tomu že kopija je dlhšia ako katana nemohli ísť na nich priamo ale museli svoje útoky kombinovať. Razoi hovorí samurajovi čo stojí pri ňom.* Chceš nechať všetku zábavu iba pre nich? Poďme sa aj my zapojiť ja som už v pohode! *Povie Razoi a jeho spoločník iba prikývne. Razoi chytí jednu katanu ústami, ďalšie dve do rúk a rozbehne sa proti kope kopijníkov. Očividne to všetci neboli iba obyčajný kopijníci. Dvaja sa totiž stiahli jeden technikou Doton: Goremu vytvoril vysokého golema a ten druhý mal na sebe masku, vytiahol zvitok ktorý sa premenil dlhú katanu. Golem mal síce silu ale chýbala mu rýchlosť napriek tomu samuraji si museli začať dávať veľký pozor pretože kopijníkov bolo strašne veľa. Jeden zo samurajov keď sa vyhol útoku golema zistil že sa už nemá ako vyhnúť útoku štyrom kopijníkom ktorý ho prebodli. Razoia to vytočilo a urobil riskatný ťah, urobil rýchli výpad na všetkých štyroch. Bol pri tom celý odkrytý ale nikto z nich nevedel kde má Razoi slepé miesta pretože držal tri katany na chvíľu zaváhali a Razoi im všetkým odrezal hlavy. Jeden zo samurajov mal západ s tým čo nemal kopiju ale dlhú katanu a masku. Počas súboja mu prišlo niečo divné a tak na neho zakričal* Takýto štýl som už videl…Kto je tvoj sensei. Používaš presne take výpady ako jeden od nás. *Súper na neho iba zavrčal a pokúšal sa ho zraniť rýchlimi útokmi. Samuraj nestíhal a súper mu porezal rameno. Samurajovi začala tiecť krv a vtedy si to uvedomil.* Au! Vlastne moment! To sú predsa kroky Yuga... a nedržíš to v rukách náhodou meč Kurosawa ktorý je bývalého feudálneho pána ? *Muž si zložil masku a bol to predsa len Yugo.* Spávne aj tak je už on mrtvy a nepotreboval ho. *Samuraj sa preľakol keď uvidel stáť pred sebou svojho bývaleho spoločníka* Čo to? Prečo už nebojuješ za nás? *Yugo uvidel medzeru v samurajovej obrane a tretím útokom sa mu podarilo ho zasiahnuť do srdca.* Vieš čo…bojujem za toho kto dá viac… To bolo podlé! *Zakričal Razoi najprv od seba rozohnal tých zvyšných kopiníkov čo mu bránili v pohybe a rozbehol sa na Yuga. Yugo ho v kľude odrážal a hovoril* Poznám tvoje slabiny… A jednou z nich je že keď si v hneve tak útočiš bezhlavo. *Razoi sa ešte viac naštval a povedal* SKLAPNI! *Ale aj tak sa nemohol cez Yugovu obranu dostať* “Hachi potrebujem časť tvojej sily ale nesmiem ťa nechať prevziať úplnú kontrolu chápeš?” *V jeho hlave sa ozvalo* ”Chápem a nepáči sa mi to ale tentoraz ti pomôžem.” *Razoi vyskočil smerujúc katany oproti Yugovej hlave. On ich odrazil svojim mečom ale potom sa stalo to čo nikto nečakal ani Yugo ani Razoi. Ako keby z Razoioveho chrbta vyleteli dva chápadlá(Hachibiho chvosty) a chytili Yugove ruky.* Čo to? *Nestihol sa čudovať Yugo ktorý nemohol pohnúť rukami.* “Hachi neviem čo si to spravil ale bolo to skvelé…Díki” *Razoi využil tento moment a najprv Yuga kopol keď si bol istý že sa už ďalšiemu útoku neubráni tak ho rýchlo prebodol každou svojou katanou. Posledný žijúci Razoiov spoločník si narobil zopár Kage bushinov aby vyrovnal počty na bojisku. Golema nakoniec premohol tak že sa pomocou Shunshinu presunul za neho a rýchlo mu pripevnil na chrbát tri výbušné lístky. Po zápase ostali iba Razoi a jeho spoločník stáť nad kopou mrtvých tiel. Razoiovi to celé prišli smutné a spýtal sa* Bolo toto všetko nutné? *Spoločník len pokrčil plecami. Razoi sa ďalej spýtal.* Ten meč Kurosawa ideme teraz vrátiť feudálnemu pánovi? *Spoločník len na neho pozrel a povedal* Ten je už tvoj jeho majiteľstvo patrí tomu kto porazí vlastníka čiže teraz je tvoj… * 200 metrov od miesta kde bojovali boli tri prázdne stany. V jednom z nich našli zvitok ktorý bol ukradnutý a mali ho vrátiť. Lebo vlastne to bola misia.* Poďme domov nepáči sa mi už to tu…*Povedal Razoi a vydali sa na cestu do zeme železa kde vrátili zvitok do správnych rúk.*
---: ---
Razoi: Druhá časť Chz (skúška prežita): *Na miesto určenia došiel Razoiov tým dve hodiny pred začatím. Nebolo tu ešte veľa týmov ale postupne prichádzali* Fúú tu je ale zima! Je tu o dosť chladnejšie ako v sune.*Povedal Razoi* O dosť hovoríš? Veď oproti tomu sme v Sune iba samý oheň! Musíme si dávať pozor na to aby sme sa nepodchladili! Máme jasnú nevýhodu prostredia! *Rozkrikovala sa Hiyori* Len sa nesťažujte padavky! Tak ako je zima aj nám musí byť aj ostatným.*Vravel Joushiro. Čas pokročil a bolo treba začať. Dve tými boli diskvalifikované lebo prišli neskoro. Teraz prišla nejaká kunoichi oblečená ako eskimák ktorá im začala vysvetľovať:* Vidíte tamtú vysokú horu? Je iba necelé 2 kilometre vysoká. Za ňou sa nachádza úzky priesmyk dlhý tri kilometre. Váš cieľ je prejsť tento priesmyk z dvoma zvitkami jeden s pečaťou Ying a druhý s pečaťou Yang ak sa vám to podarí postupujete do finálnej fázy Chz. Každý z týmov dostane iba jeden zvitok náhodnej pečate. Zvitky rozdávam iba ja a môj kolega naproti skúška pre vás začína akonáhle prekročíte tamten prah *(ukáže 100 metrov pred seba)* alebo budú všetky zvitky rozdané. *Ľudia si v skupinkách išli postupne po svoje zvitky. Razoiova skupina sa vôbec neponáhľala. Viacero skupín hneď keď dostali zvitok sa rozbehla smerom k hore. Niektorí sa najprv porozhliadli a keď videli kto beží ktorím smerom potom sa rozhodli ktorou cestou pôjdu. Predposledná odišla nejaká skupina z Konohy. Nakoniec dostali zvitok s pečaťou Yang* Dobre, nestrácajme čas všetky skupiny sú pred nami! *Zavelil Joushiro a rozbehli sa vpred. Vtom začul Razoi nejaké šepkanie asi 100metrov pred nimi svojím skvelím sluchom* Stojte! *Povedal* Nie sme tu sami. *A hodil shuriken pred seba do jediného stromu ktorý bol pred nimi. Ako shuriken do stromu narazil tak vyskočili zo stromu traja ninjovia z Konohy pričom jeden bol veľmi tučný.* čakali ste na nás že? *Spýtal sa Joushiro. Nato začali dvaja ninjovia skladať pečate a tučko v strede povedal* Ty si nejaký chytrák, že ale na vašu škodu priveľa rozprávate. *Nato dvaja ninjovia poskladali pečate* KATON: GOUKAKYUU NO JUTSU! *Vychrlili na nich dve ohnivé gule ktoré sa rýchlo približovali. Razoi rýchlo odskočil na pravú stranu. Joushiro a Hiyori odskočili na ľavo. Razoi videl okolo seba o meter prefrčať prúd ohňa.* Nebojte sa hneď vám prídem na pomoc! *Zakričal a otočil sa a uvidel ako pred neho asi 10metrov doskočil červenovlasý tučko* Hej, tučko nepribral si cestou? *Spýtal sa ho Razoi lebo sa mu akosi zdal vetší ale na to už len ten tučko* NIKUDAN SENSHA!!! Vyrútil sa na neho ten tučko premenený v masívnu guľu.* Čože?! *Ani sa nestihol začudovať Razoi dal pred seba ruky uhnúť sa už nestíhal a použil svoju klanovú techniku Zankuuha s čím ho plánoval odraziť. Tým ho spomalil ale nestačilo to aby ho zastavil a tak dostal silný náraz od tučka ktorý ho odhodil o 6 metrov dozadu. Pokým sa Razoi znova postavil znova už pri ňom stál tučko ktorí zovrel päsť a celou silou ho udrel do brucha.* Aaaa!! "Za toto zaplatíš!" * Odpľul krv a zvíjal sa od bolesti na zemi* Ukončíme to. *Povedal tučko a vytiahol z vrecka kunai a ešte sa zasmial nad Razoiom. Vtom si tučko všimol ako na neho letia dva papierové shurikeny. S kunaiom ich jednoducho vykryje a zakričí na dievča s viacerými škrabancami* Nerob problémy dievča! Lebo zabijem aj teba a tie tvoje origami ťa nezachránia! *Razoi nevidel toho veľa* "Počkať, papierové shurikeny veď to musí byť Hiyori... Au! Jeho päsť ešte stále cítiť. Som padavka." *Razoi zavrel oči a upadol na chvíľu do bezvedomia. Tučko zareval na Hiyori. To sa už ale dostal za jeho chrbát Joushiro z jeho vlastnoručne vyrobenou loutkou ktorá mala v jednej ruke meč a namiesto hlavy iba lepku celá zahalená v čiernom plášti. Loutka otvorila ústa a z nich vletelo 20 senbonov, ktoré sa všetky zabodli do tučkovho chrbta. Tučko padol ako zaťatý. Joushiro mu ešte povedal* Neboj sa nezomrieš, iba žeby si to sám chcel tieto senbony boli namočené v paralyzujúcej látke takže sa teraz ešte asi nebudeš môcť iba jeden deň hýbať. Hiyori dáme si krátku prestávku. Obviaž sebe i Razoivi obvazom najkritickejšie zranenia a potom na Razoia použi Shousen jutsu ale neplytvaj veľa chakrou budeme ju ešte potrebovať. *Razoi sa onedlho prebral a cítil sa celkom dobre len ešte stále trochu cítil svoje brucho.* Čo sa stalo? ...Aha už si spomínam ale ako to bolo s tými druhými ninjami z Konohy? *Spýtal sa Razoi a Hiyori mu odpovedala* Joushiro ich oboch porazil za jednu minútu a potom prišiel teba zachrániť. *Joushiro jej skočil do reči* Musíme si pohnúť naneštastie máme dva rovnaké zvitky takže budeme musieť ešte minimálne s jednou skupinou bojovať.*Hodil Razoiovi a Hiyori kožušinové hnedé bundy* Tu máte zdá sa že Konoha vedela ako sa má obliecť. Pozrite sa sme ešte stále len pred tou horou. Najbližšie je to prejsť priamo cez ňu ale aj najnebezpečnejšie na takúto cestu výstroj nemáme. Keď sa budeme držať pri zemi narazíme pravdepodobne na veľa skupín a tie čo pôjdu cez vrchy nás budú mať priamo na muške. Pôjdeme priečne a zatiaľ sa budeme súbojom vyhýbať. *Nikto neprotestoval tak sa všetci držali tohto plánu. Nestretli žiadnu skupinu a tak stredne dlhou cestou prešli cez vrch ako sa dostávali do priesmyku tak videli mnoho skupín ďaleko pred nimi, tak len pomaly išly ďalej. Razoiovi sa zdalo na tej ceste niečo podozrivé* Zastavme na chvíľu. Mám taký zvláštny pocit. *Na to však Joushiro iba odvetil* To bude asi hlad alebo hanba. Ideme ďalej. *Zrazu však pri ďalšom jeho kroku, vyletela zo zeme sieť ktorá Joushira celého zviazala a totálne znehybnila. Spoza kameňa neďaleko nich vyskočili traja ninjovia z čelenkami Kumo. Dvaja vrhli na Hyiori Fumma shuriken. Vyhla sa obidvom ale tretí ninja na ňu hodil sieť ktorá ju tak isto značne obmedzovala v pohybe. Razoi siahol po svojich dvoch katanách na chrbte a rozbehol sa z revom a krikom oproti nim* Hej! Okamžite ich puste! Dnes nemám vôbec svoj najlepší deň! Neopovážte sa ma naštvať! *Joushiro aj keď sa nemohol hýbať tak si nemohol odpustiť poznámku* Jasné že dnes nie je tvoj deň doteraz si všetko iba prehral * Dvaja ninjovia Kumo vytiahli katany a tretí sa stiahol do zadu. Razoi bezhlavo, vôbec sa nestaral o svoju obranu a iba sekal oproti dvom ninjom s katanami. Tí však jeho útoky striedavo vykrývali. Na chvíľu sa Razoi sústredil iba na jedného protivníka. Ten protivník jeden meč vykryl ale druhý meč mu prebodol ruku. Tretí ninja z Kuma sa už stihol skryť pod zem a pomocou techniky DOTON: SHINJUU ZANSHU NO JUTSU, Razoia rýchlo začal sťahovať pod zem. Jeden z ninjov z Kumo Razoia ešte predtým stihol kopnúť do hlavy a porezať mu nohu.* Aaaaaaaa *Zreval od bolesti a začul podivný hlas* Radšej to nechaj na mňa * Okolo Razoia sa začala tvoriť červená Hachibiho chakra. Razoi bol už po pás v zemi ale ruky mal ešte voľné celou silou oboma rukami udrel do zeme a vyslobodil sa od tamadiaľ. Vytvoril sa tam malý kráter v ktorom ostal ležať omráčený ninja z Kumo. Zvyšní ninjivia z Kumo začali do neho hádzať shurikeny. Razoi v tomto stave ich všetky preskočil a keď bol pri nich schytil ich hlavy a udrel o seba. Obaja padli ako zaťatý. Znova sa ozval ten hlas* Vidíš aké je to dobré požičaj si viac mojej sily. *Razoi si chytil hlavu a kričal* Nechaj ma už konečne! *Začínal cítiť ako mu unikajú sily. Za ten čas sa už podarilo Hiyori pomocou ostrého papiera roztrhnúť svoju sieť, pomohla aj Joushirovi dostať sa von zo svojej pasci. Joushiro zobral jednému ležiacemu ninjovi zvitok a zavelil* Poďme máme čo sme chceli. Nestrácajme čas! *Razoi stále nehybne stál a ani nepočul čo Joushiro hovorí* "Čo sa to vlastne stalo?... Som monštrum?..." *Z jeho myšlienok a zamrznutia ho nakoniec prebudila Hiyori ktorá ho ťahala za ruku preč* Hej, Razoi všetko bude v pohode uvidíš teraz len utekaj s nami správnym smerom. *Razoi sa spamätal a prikývol. Utekali spolu až kým bezpečne sa nedostali na miesto určenia. Takto všetci traja postúpili do tretej časti*
BlueBoard.cz ShoutBoard