Přidej zprávu »
---: ---
Nibi + Kari: *Isamu sa naďalej venoval vlastnej rane a Zero si všimol, že ďalej od neho sa bojuje.. Vlastne, dobojovalo sa, pretože jeden z nich odletel a už sa nepostavil.. A druhý klesok k zemi. Mal Michimu pomôcť - tak znel príkaz Kari, a tak sa k nemu presunul a prehliadol si ho,* Rezná rana.. Dlhá, nie moc hlboká, skôr plytká.. To bude stačiť obviazať.. Malá slečna Kaori máva podobné.. *nemal ale čím obviazať tú ranu, preto s hlbokým povzdychom zo seba sňal svoje vrchné oblečenie, z ktorého vytvoril nejaké provizorné čosi, čím mu zastavil krvácanie,* Ajaaaj.. Moje oblečenie.. je zničené.. *Kari medzitým stále pečatila, sage mód slabol, žiara sa sťahovala a jej dochádzala prírodná chakra,* Tak to niee... *potrebovala ešte nejakú chakru, Kitsune jej ju neposkytne, a tak stiahla sage mód a začala násilne čerpať chakru z Juin Jutsu, meniac tak svoj výzor do podoby jej vlastného druhého stupňa.. Tak získala ďalšiu chakru, bolo náročné udržať takéto veľkého tvora nehybne ležať vďaka zvýšenej gravitácii.. A tak dlho.. Nibi sa strácal, až sa nakoniec i posledná jeho chakra 'preliala' do nádoby techniky Bijū no Tenpu. Vedela ale, že bude musieť svoje experimenty s pečatením prehodiť na inokedy, lebo tentokrát to nezvládne.. A tak mala záložný plán, ktorý teraz snovala..* "Hideki.." *skusla si peru, skvelý nápad.. Konečne bol Nibi zapečatený v nádobe.. Mala ale veľmi málo času.. Vďaka aktivovanej Juin mala zvýšenú rýchlosť, takže sa dostala rýchlo k Michimu,* Čo sa mu stalo?.. Nah, to je jedno, žije, vezmi ho na plecia, Zero.. *pred sebou kľúčom otvorila portál a vzala ich všetkých do Zeme Vĺn, kde mala istého.. otroka.. Keď tam boli, zamerala sa na jeho chakru, poznala ju, takže ho vystopovala rýchlo,* Hideki.. *v jeho prsteni sa rozhoreli plamienky, vzala mu všetku jeho vôľu.. Dúfala, že toho biju bude vedieť zapečatiť.. Vedela, že je znalý fuinjutsu, o tom sa presvedčila, keď polu bojovali..* V tejto nádobe je masa chakry, chcem, aby si ju zapečatil do tamtoho chlapca, ktorý leží na zemi.. Mimo mesta, teraz hneď, okamžite.. Nemáš priveľa času, Nibi sa čoskoro uvoľní, potom tomu chlapcovi pomôžeš.. A keď bude chlapec v bezpečí.. Všetko sa vráti do normálu a ty na to zabudneš.. *s týmito slovami mu podala nádobu. Vyčkala, či to vykoná.. Chcela vedieť, či je toho schopný.. Keď si bola istá, zmizla so Zerom a Isamom v portáli.. POtrebuje si oddýchnuť..*
Michi: Nevím sice co tu pohledáváš,ale ta modrá potvora je moje!*zařve zamaskovaný ninja a chytne i druhou rukou meč a začne tlačit čepelí na Michiho.Michi upustí kunai a uskočí,ovšem díky tomu ho ninja snadno sekl a Michi měl od pravého ramena k levému boku řeznou ránu,která začala krvácet.Michi odplivnul krev a začal se usmívat.Ninja udělal dva kroky vzad a levou rukou si zakryl ústa,chtělo se mu zvracet.Michi využil šance a vyskočil do vzduchu,kde se začal rychle točit a blížit se k nepříteli,který nevnímal a snažil se udržet,aby nezvracel.Michi poté pomocí Kaiten: Sakini ve vzduchu natáhl levou nohu a patou udeřil ninju do hlavy,který odletěl dva metry daleko,dokud nenarazil do stromu,šlo si všimnout jak po nárazu na šátku kolem pusy měl červeno-žlutou skrvnu,zřejmě s krví vylezli z něho i zvratky.Jelikož měl masku,tak mu zvratky zůstali v puse a šlo slyšet pár minut dušení.Michi stál chvíli na zemi celý zadýchaný a po chvilce spadl na zem na záda a upadl do bezvědomí,pod ním se začala dělat louže krve z rány.*
Nibi + Kari: *Jeden z trojice neznámych maskovaných osôb sa vrhol ku Isamovi. Ten ležal na zemi nahý a olizoval si ruku. Bolo to divné, keď dotyčný nevedel, čo je Isamu v skutočnosti zač. Uškrnul sa pod maskou, pripraviac si len kunaie, pretože považoval Isama za podivína. Skočil priamo k nemu, že ho rovno podreže, ale Isamove citlivé uši zaznamenami zvuk doskoku, a tak sa premenil do zväčšenej podoby pantera čierneho ako noc. Kunai mu síce urobil šrám na prednej labe, ale on ho za to druhou labou pritlačil k zemi a priľahol ho nakoniec svojim telom, ďalej sa venujúc labke a ranke, z ktorej tiekla krv. Bolo treba ju vyčistiť, a tak ju začal olizovať. Ešte dobre, že má antiseptické sliny. Pri premene ale zboril pár stromov naokolí, ktorému sa musel vyhnúť dokonca aj Zero, ale jeho nadľudská rýchlosť mu dovolila urobiť rýchly úskok do boku. Zozadu sa naňho vrhol ďalší maskovaný, ale Zerove bystré oko zaznamenalo, že tie ladné pohyby a proporcie a menší vzrast, patria žene..* Je mi ľúto, ale mladá pani mi prikázala postarať sa o vás.. *poznamenal a vyhol sa jej priamemu útoku, čím ho dostala do vyhovujúcej pozície. Vytvorila pečate a z úst jej vystrelilo niekoľko veterných ihiel. Boli rýchle a bolo ich vela - zdalo by sa, že normálny shinobi by sa im všetkým nevyhol, ale Zerova rýchlosť bola taká, že sa dokázal každej jednej vyhnúť bez toho, aby ho zranila. Niečo také nečakala, preto ostala prekvapená a to ju vyviedlo zo sústredenia. Zero sa rozbehol a skôr, než mohla čokoľvek urobiť, keďže bola skôr na diaľku a nebola dostatočne rýchla, urobil Zero chmat pre techniku Rariatto.. a rozdrtil jej krk a hrudník. Ostala ležať na zemi a chrčala. Bude to celkom rýchle, no bude trpieť. Zero sa postavil nad ňu,* Nič pre mňa, možno sa stretneme v inom svete.. *olizol sa. Chcel jej dušu, no nemohol.. Nesmel.. Kari zatiaľ ďalej pečatila Nibiho chakru do nádoby, stále viac sa jej prehlboval dych, ale šťastie, že nibio chakra bola jedna z najmenších, tak by to mohla ustáť.*
Michi: *Opřel se o kmen stromu a zhluboka dýchal.*''To se jí snadno řekne postarat se o tu společnost.Já už nemám chakru,takže nemám jak bojovat.''*Michi se ještě zhluboka nadechl a vytáhl si z kapsi kunai,jediná zbraň,kterou měl momentálně po ruce.*Už slyším tu potvoru!*ozvalo se z dálky. Byli to ninjové,o kterých mluvila Kari,ale nebyli to ninjové z nějaké vesnice,byli to nukeninové,což Michi ještě nevěděl.*''Jsou tady...''*řekne si Michi a náhle se před ním objevily tři zamaskovaný ninjové,kteří měli na hlavě čelenku se znakem Iwagakure,ovšem znak měli přeškrtnutý.*Hele nějaký smrad,asi nám chce ukrást naši kořist!*řekne jeden ninja.*Dávejte si pozor hoši,třeba jich tu bude víc,nechte toho spratka na mě a jděte za tím tvorem.*řekne další ninja a z pochvy ze zad vytáhne katanu,zbylí dva ninjové kývnou a zamíří si to ke Kari.*Koukám že tu máme zrádce Iwagakure,co mi asi ve vesnici dají za tvou hlavu?*řekne s úsměvem Michi a pozoruje ninju.*''Teď se musím spolehnout na Taijutsu,i když jsem vyčerpaný,tak bych mohl chvíli bojovat pomocí Taijutsu a zdržet toho hlupáka.''*Ninja udělal krok k Michimu a poté se mu začalo dělat špatně.*Co jsem to dneska zase jedl?*řekne si ninja a dá si ruku před ústa,Michi zareaguje a rychle se rozeběhne na ninju s kunaiem,když chtěl Michi seknout muže do krku,tak on stihl katanou zablokovat útok.Ovšem udělalo se mu špatně ještě víc,v blízkosti Michiho.*
Kari Yagami: *Mrskla naňho nepríjemný pohľad, ale nedívala sa mu do očí,* Nemôžem ho pečatiť len tak.. Traja ľudia na druhej a tretej hodine, asi dvesto metrov od nás. Postaraj sa o nich, Lichi, ja sa postarám o Nibiho, ale za toto mi budeš niečo dlhovať, *Yukki ale nemienila prestať s útočením na Matatabiho,* Prestaň, Kitsune.. *poznala konečne jeho meno, preto ho oslovila tak, ako ho oslovila. Zavrčal, a tak bola nútená zrušiť techniku Hokka no Seikaku a Yukki znova splynula s Kari. Teraz len zložila pečate a privolala Isama - nahého muža, ktorý si olizoval prednú ruku, akoby bol mačka, čo aj v skutočnosti bol - a Zera - čiernovlasého vysokého muža,* Pomôžte tomu skrčkovi s istými.. nepriateľmi.. *ona sama sa otočila na nibiho a tomu sa pri papuli tvorila nová ohnivá guľa,* Ty máš ale výdrž, *poznamenala, Kontonom sa snažiac podtlačiť jeho zúrivosť. Nebola v tom ešte zbehlá, takže to nestihla a zdalo sa, že ho rozzúrila ešte viac. Vypálil proti nej veľkú ohnivú guľu, avšak v jej očiach sa už zražil Shireigan, a tak cez ňu ohnivá guľa preletela, lebo jej telo bolo tvorené z tieňov,* Skvelá vec.. A ty.. *rukou mrskla ku Nibimu a zvýšila uňho gravitáciu tak, že mu nedovolila žiadny pohyb a ešte ho aj piesok zasypával. Z Inkanu odpečatila nádobu, do ktorej Nibiho zapečatí. Urobila pečate a pomaly začala jeho chakru 'prelievať do nádoby'.* "Sakra, nestihnem to.." *jej dych sa prehĺbil. Aj keď bola v Sage Móde, neudrží ho už pridlho, a tak jej chakra rapídne klesne.. A ešte k tomu nevie, či jej po tomto Kistune trochu svojej chakry poskytne, ak by náhodou.. Ale teraz sa spoliehala na tých troch, že jej budú kryť chrbát.*
Michi: *I přes únavu vstal a utíkal za Nibim a Kari,dýchal strašně rychle a věděl,že až tohle skončí,tak bude velmi unavený a určitě prospí tři až čtyři dny.Uslyšel co Kari říkala.*''Sakra,nesmí mi ho ukradnout,Nibi patří mě!'' Kari jestli umíš nějaké pečetící techniky,tak se nám to teď hodí.....ufff.... Potřebuji aby jsi ho zapečetila buďto do mě..... nebo do nějaké nádoby!*zařve zadýchaný Michi a pomalu začne zpomalovat.Štve ho,že šli na lov Nibiho takhle rychle,navíc ho začala bolet zraněná ruka,jak jí prudce dal k zemi. Kvůli tomu že pospíchali jim může někdo teď Nibiho vyfouknout,oni odvedli tvrdou práci a teď si ho může někdo v pohodě vzít.*
Nibi + Kari: *Vysoká vrstva piesku mu zabránila na nejaký čas v pohybe. Mal ale silu na to, aby sa veeľmi pomaly začal uvolňovať, ale bolo to v podstate neúčinné, lebo a opäť do piesku ponáral, a tak mu neostávalo nič iné, len zbesilo mávať chvostmi vo vzduchu a prskať naokolo. Vrstva piesku zmietla aj Yukki, ale vďaka tomu, že ju predtým Matatabi odpálil chvostom, bola na kraji, takže nemala problém sa vyhrabať. Nibi si ju všimol, stále okolo nej plápolala Kitsuneho chakra, a tak Matatabi bez okolkov sústredil chakru a z úst vyšľahol priamo na Yukki ohnivú guľu. Yukki sa stihla dostať stranou, ale to tu už bola Kari, pretože pred malou chvíľou ucítila, že sa sem blíži niekoľko chakier,* Michi, pohni si, o chvíľu sa tu objaví niekoľko ďalších shinobi a môže sa stať, že ti ho vyfúknu..
Michi: *Uslyšel co Kari řekla a všimnul si toho podivného tvora,co bojoval s Nibim.*''Hmmm to je divný,vypadá to podobně jako Bijuu,ale není to tak velké.Sakra co ta Kari všechno dovede?''*řekne si pro sebe a tím že ten tvor zdržoval Nibiho,se Michi mohl bezproblému dostat půl kilometrů před Nibiho,naštěstí nebyl středem pozornosti.Což je i celkem jasné,když Michiho chakra nešla cítit a Nibi určitě nemá náladu ani čas se zabývat s někým koho považuje za obyčejného civilistu.*''Fajn,jde se na to!''*Michi položí ruce na zem a pomocí Ryūsa Bakuryū,změní všechny kameny a hlínu na písek,přes ty stromy to bude obtížnější dostat,ale kvůli tomu si vybral vzdálenost půl kilometru před Nibim.Michi se soustředil a použil skoro všechnu chakru co měl a písek nadzdvihne,začal být opět zadýchaný a potil se,ruce měl stále na zemi.Písek se začal pohybovat směrem k Nibimu a rychle zvedat do tvaru Tsunami. Některé stromy spadly k zemi,jiné písek zdrželi a tudíž ten písek musel stromy obejít.Když už bylo písečné Tsunami před Nibim,tak bylo stejně vysoké jako samotný Nibi,ale čím blíž bylo,tím víc zpomalovalo,protože Michimu docházela chakra.*''Sakra,to je práce.Říkal jsem Kari že potřebuji své vybavení a hlavně jsem potřeboval sem přicestovat jinak než tím teleportem,teď jsem tak slabý,že nevím zda ho porazím''
Nibi + Kari: Nie, ty ho budeš loviť a ja sa len prizerať.. Tamtá osoba vpredu ti pomôže.. "Ale tá je teraz ako odtrhnutá z reťazov.." *uškrnula sa Kari na Michiho žiadosť a ďalej si len vykračovala za nimi. Yukki sa hnala priamo za Nibim, mal nevýhodu, že ho bol veľký a stromy jeho pohyb stále brzdili, takže Yukki v kara demon II sa k nemu dostala veľmi rýchlo, hlavne keď Kitsuneho chakra zvyšovala jej silu a rýchlosť. Bohužiaľ takto oddelená od Karinho tela nemala rýchlosť a silu, ktorú jej poskytuje Tatakaismus, ale čo,* Kitsuneee.. Drž sa odo mňa ďalej aj so svojim jinchuurikim, *zavrčal Matatabi na Yukki, ktorú už kompletne ovládal Kitsune. Ten ale neodpovedal a v duchu akurát klial, že s Kari nespolupracoval, inak by mohol teraz použiť Bijuu Modo a pohrať sa s tou veľkou číčou lepšie. Vrhol sa naňho zozadu, ale Nibi sa stihol otočiť a labou chcel Yukki pritlačiť k zemi, ale tá uskočila vzad, odraziac sa zo zeme tak, aby sa vyšvihla do vzduchu a mohla zaútočiť odtiaľ. Nibi bol ale napriek svojej veľkosti veľmi pružný a rýchly, a tak stačil švihnúť jedným z chvostov a zostreliť tak Yukki k zemi. Keďže väčší zdroj chakry, ktorým bola Kari bol ďalej od neho a Michiho ako hrozbu nebral, nezaoberal sa ním, nechcel mu ublížiť..* Nenávidím mačky, roztrhám ťa na kúsky, *zavrčal Kitsune cez Yukki a druhú časť veci povedal posmešne. Nibiho nohy sa ale ocitli pod pieskom.*
Michi: *Rychle uskočil,aby se vyhnul útoku ocasem,ale zdálo se že Nibi ani nemířil na Michiho či Kari,zřejmě je chtěl jenom zastrašit.*''Vida, že by ti Bijuu nebyli zase tak zlý? Či minul jenom omylem?''*řekne si Michi pro sebe a poté pomocí Shunshinu opět rychle běží za Kari a Nibim.*Kari zdrž ho trochu,aby neutíkal! Já se ho poté pokusím znehybnit!*Michi plánoval dostat se půl kilometru před Nibiho a pak použít Ryūsa Bakuryū, čímž by vyvolal obří vlnu písku Tsunami,sice by ho ta technika dost vyždímala v jeho současném stavu,ale pokud by se mu povedlo zavalit aspoň Nibiho nohy do písku,tak by se pak nemohl pohybovat a utíkat.*
Nibi + Kari: *Matatabi zboril ďalší zo stromov. Kto vie, či sa len hral, oslavoval to, že bol voľný alebo naopak, trúchlil za svojim jinchuurikim. Bolo to nepodstatné. Jedno bolo isté, keď si ich všimol, zahnal sa na nich svojimi dvoma chvostmi, zámerne ale minul, akoby im nechcel ublížiť a dal sa na útek. Ten mu ale sťažovali stromy, ktoré ho brzdili, aj keď svojou ohromnou silou ich boril. V hlave Kari počula ako Kitsune zavrčal. Nemal radosť z prítomnosti mačacieho démona,* "Chcem sa s ním pohrať," *ozval sa konečne po niekoľkých rokoch,* "S radosťou.." *z Kari sa oddelil kúsok jej duše, ktorý sa zhmotnil vedla nej do inej osoby - veľmi podobne ako bola Kari, akurát bola trochu nižšia, mala biele rovné vlasy a červené oči. A jej jedinou schopnosťou bolo to, že práve v tejto časti bol zapečatený Kitsune,* Yukki.. Kara Demon.. *bielovláska nelenila a aj okolo nej sa zjavila žltá žiara, ale táto nebola spôsobená Sage Módom, pretože ten neovládala, ale bola to chakra Kitsuneho. Tento Kara Demon dokázala ovládať, ale postupne začínala prechádzať do Kara Demon II, ktorý už neovládala a tak sa jej zmocňoval Kitsune. V tomto prípade to Kari nevadilo. Koža Yukki sa začala trvať a jej vzhľad už ďalej nevyzeral ľudsky, podobal sa viac na líšku. Ihneď sa začala hnať za mačacím démonom,* Poďme na to, je to na nej a na tebe.. *povedala. Ona mala čas, vnímala to svojim zbystreným vnímaním, a ak bude treba, doženie ich mrknutím oka. Obrazne povedané.*
Michi: *S otevřenými ústy pozoroval Kari,jak zářila.*'' Co to sakra je?Jak to vůbec dokázala?''*řekl si v myšlenkách Michi,ale poté zakroutil hlavou a vstal,taky si všimnul padání stromů.Michi rychle pomocí Shunshin no Jutsu zrychlil a utíkal za Kari a Nibim,ovšem byl stále oslabený,takže i pomocí Shunshinu neběžel moc rychle.*''Takže modrá číča,Nibi jsi můj!''*Michi dorazil za Nibiho a všiml si jak Kari září.*''Tohle mi bude muset později vysvětlit.''*Když se Kari dívala Nibimu do očí,tak Nibi silně zařval.*''Teď ho por..... do hajzlu! Já nemám své vybavení,nemám ho jak porazit a navíc nemám moc chakry!''
Kari Yagami: *Hlavou jej prebehla myšlienka,* Tak to môžeme považovať za náš prvý experiment, *už cítila, že o chvíľu dosiahne maximum sily, ktorú môže z prírody načerpať, zlatistý opar okolo nej sa začal rozpínať do okolia, až napokon, keď Kari dosiahla Sage Mod, zasiahol celú oblasť a naokolo sa rozľahlo zlaté svetlo, ktoré ale nijak nedráždilo oči,* "Je blízko.." *vďaka Sage Módu nemusela používať ani žiadnu techniku, ani sa nemusela obťažovať so sústredením, proste cez prírodu všetko cítila, zlepšilo sa jej vnímanie a reflexy, zvýšila sa jej sila a rýchlosť. Ale to bolo jedno, pretože Nibiho už bolo počuť, dokonca šlo vidieť, ako zletelo na zem pár polámaných stromov,* Snaž sa, zadarmo ho nedostaneš, *rýpla si doňho Kari a rýchlo sa dostala do nibiho blízkosti. Stála proti nemu zoči - voči. Mohla použiť jeho váhu a gravitáciu uňho zvýšiť natoľko, že by ho vlastné telo začalo drviť, ale chcela sa pohrať,* Michi!!.. Je to modrý horiaci kocúr! *okríkla ho, lebo bola rýchljšia než on.*
Michi: *Nekoukal se na Kari,takže neviděl jak se jí mění barva očí apod. Díval se před sebe.*Vím že je to v mé blízkosti nepříjemné a nevím zda se dá na to zvyknout.Jak jsem říkal,na některé lidi nemá ta temná chakra vliv a na jiné ano.Nikdo ale z těch,kterým se dělalo špatně, nezůstal u mě na dlouho,takže jsem nemohl zkoumat zda se dá či nedá na tu temnou chakru zvyknout.I když možné je vše ne?*Michi hledal něco neobvyklého,šel radši napřed.Po chvilce ale zakopl a spadl do obří stopy.Stromy měli polámané větve,což znamenalo že tudy něco obřího prošlo.*Sakra,proč musím vždycky zakopnout já?*řekne si pro sebe Michi ležící na zemi ve stopě.*
Kari Yagami: "Hmm.. Takže nie som jediná, u koho sa prejavilo nové kekkei genkai len tak.. Ani Raito ich predtým nevidel v mojej DNA, to je.. zaujímavé," Nie si jediný, komu sa objavilo nové kekkei genkai.. *nepovedala ale konkrétne, že sa to stalo aj jej. Dokonca aj Raitovi, keď jej povedal, že SHikotsumyaku môže ovládať aj on. No, to bolo vedľajšie,* Dá sa na to zvyknúť? Je to trochu nepríjemné v tvojej prítomnosti, *jej oči sa začínali sfarbovať do zlatistej farby a okolo nej sa objavovala zlatá žiara. Stále ale mala málo prírodnej chakry a oni už boli tak na polceste. Bohužiaľ si teraz nemohla ani kontrolovať, kde sa tá masivná chakra nachádza,* Nevidíš nič podozrivé? *teraz s amohla spoľahnúť len na vlastné a jeho zmysly.*
Michi: *Následoval Kari a poslechl si co mu řekla,no sice říkal až chytí Nibiho,ale tak když už budou spolupracovat,tak by jí to mohl říct.*Fajn takže chceš vědět proč necítíš moji chakru?No dělal jsem nějaké průzkumy a zjistil jsem jednu věc,získal jsem Kekkei Genkai zvané Zetsubou,toto Kekkei Genkai jsem získal při útoku divného tvora,který získal schopnosti té věci,kterou snědl.Chtěl jsem ho pitvat,ale zabila ho nějaká ženská a mrtvola skončila kdesi.... ani nevím. Díky tomuto Kekkei Genkai mám temnou chakru,která způsobuje stejně jako tobě i ostatním lidem nevolnost,slabost apod. Ano vím že ti je špatně,nemusíš to předemnou tajit.* řekne poslední větu dřív,než by čekal na reakci Kari.*U některých lidí to způsobuje menší slabost u jiných tak silnou slabost a nevolnost že omdlí,jsou ale i tací na které ta temná chakra nemá vliv. Temná chakra nejde vycítit a je velmi nebezpečná,ještě neznám moc schopností,které mi toto Kekkei Genkai dáva,ale stále to zkoumám. Toť vše.
Kari Yagami: Pitva, velice zaujímavá činnosť.. *v tomto momente nemala žiadnu chuť pitvať nejakého tvora, a aj sčasti preto, že jej bolo trochu zle, ale.. takého človeka by rozpitvala veľmi rada a s radosťou,* Kým prídeme na miesto, mohol by si mi povedať, prečo nedokážem tvoju chakru rozoznať? Pri prvom stretnutí som ju bez problémov rozoznávala, *začala konverzáciu popri chôdzi. A do toho privrela trochu oči a začala sa sústreďovať na čerpanie prírodnej chakry. To chvíľku potvrá, preto sa nikde nenáhlila. Netušila, že existuje niekoľko druhov tejto sily.. A už vôbec nevedela, že niektoré sily pri čerpaní nedovoľujú žiadny pohyb. Ona mala výhodu, že mohla, no nemohla robiť žiadne techniky a skladať pečate, inak by prerušila príjemn prírodnej sily.*
Michi: Myslíš že nemám důvod se radovat?I kdyby to nebyl Bijuu,tak jsi řekla že cítíš ohromnou masu chakry,pokud je to nějaká nádoba s hodně chakry,tak se nám bude hodit a pokud to je nějaký člověk či jiný tvor,který ovšem není Bijuu,tak skončí v mé laboratoři,kde ho budu zkoumat a možná i pitvat.*řekne klidně a poté se podívá na svou ruku,která byla zašitá a měla na sobě trochu zaschlé krve.Ruka už moc nebolela,ale pokud s ní bude mávat,tak určitě bolet bude.Ale co,Michimu bolest nevadí,je to takový masochista a tudíž je na bolest zvyknutý.*Neboj se,já to přežiju. Měl jsem jednou rok a půl ruku v sádře,protože mi ji nukenin jednou silnou ránou zlámal na několik kousků a vydržel jsem to,tohle je oproti tomu nic.*řekne s klidem.*Veď nás,dokážeš určitě vycítit chakru lépe jak já.
Kari Yagami: *Premerala si ho nechápavým výrazom v tvári,* Nemal by si byť taký nadšený, môže ťa čakať sklamanie. Nemusí to byť vôbec práve Nibi a nemusí to byť ani žiadny bijuu, *pravda, že vedela odhaliť, koľko rokov má bytosť, odkiaľ pochádza a podobné veci, keď sa sústredila na jej chakru, a tak vedela, že toto žiadny človek nie je, avšak stále to nemusel byť bijuu, mohlo to byť stvorenie s vlastnou chakrovou sústavou - podobne ako Shizuo od Raita,* Musíš vydržať, kým sa mi obnoví chakra.. Síce si ma toľko chakry nestál, ale.. každá kvapka chakry sa bude teraz hodiť, *znova si olizla pery, lebo ich mala suché a neznášala ten pocit popraskaných pier. Po nejakej chvíli konečne stiahla ruku dole a trochu ňou potočila, aby si uvoľnila napätie v ramene,* Zvládneš to s tou rukou?.. Mohla.. By som ti dočasne pomôcť, aby si necítil bolesť.. *poznamenala, vykročiac smerom na východ, stále si kontrolovala okolie, aby im tá chakra niekam neunikla.*
Michi: *Usmál se a postavil se,odplivnul si a podíval se na Kari,která začala něco dělat.*Výborně,takže to nakonec byla pravda a Nibi se tady vyskytuje.Takže je načase ho chytit a zapečetit.Pokud to výjde,tak pak budu mít dostatek chakry vytvořit nám laboratoř,kde budeme provádět různe experimenty a výzkumy.Jsi připravená vyrazit?*Michi věděl že to nebude jen tak snadný souboj,obzvláště když je ještě teď oslabený,pokud se mu ale povede chytit Nibiho,tak má vyhráno a stane se silným ninjou.Ovšem ví,že bude sledován Anbu stejně jako Alex a pokud udělá něco špatného,tak mu zakážou odcházet z vesnice.Proto bude muset ještě vymyslet plán,jak ovládnout Anbu,aby nevykecal co Michi dělá za experimenty a s kým spolupracuje.*
Kari Yagami: *Popri predávaní chakry Michimu sa sústredila na svoje okolie a snažila sa rozsah svojho vnímania chakry zosíliť a zväčšiť natoľko, aby mohla zaznamenať vzdialené chakry. Chvíľu to trvalo, kým prehľadala okolie a narazila na masu chakry, ktorá bola síce menšia ako tá Kitsuneho, no mala rovnaký pocit ako vtedy v Kumoyame, keď videla toho lišiaka prvýkrát,* "Mám ťa.. Takže to bude skutočne bijuu," *olizla si pery, a prestala Michimu dodávať svoju chakru. Miesto toho teraz pošepkala potichu pár divne znejúcich slov a vystrelila rukou smerom k nebu,* "Dajte mi vašu silu..." *Aiki nebol jediný boh, v ktorého existenciu verila, no vyznávala jeho vieru, a teraz žiadala od bohov, aby jej poskytli chakru, o ktorú pred chvíľou prišla. Jasné, nebude to hneď, ale vo vzduchu uchmatla neviditeľnú 'žilu' a začala z nej čerpať chakru, pomaly, v malom množstve,* Takže má tá teleportácia obmedzenie - musíš byť predtým na tom mieste fyzicky, aby si sa tam mohol dostať, *dumala. V podstate to tak fungovalo aj pri Sorahoshi, ale ona to miesto mohla vidieť len na obrázku, nepotrebovala tam byť fyzicky, len musela vedieť ako vyzerá,* Mimochodom.. Zhruba dva kilometre na východ sa pohybuje obrovská masa chakry.. *povedala, akoby to bolo niečo pomimo, len tak náhodou.*
Michi: *Jakmile mu Kari začala předávat chakru,tak Michi začal pomaleji dýchat a už nebyl tak zadýchaný,ale potil se stále.*Tahle technika se nazývá Hiraishin no Jutsu,je to teleportovací technika,bohužel na mě je stále moc silná a proto mi bere dost chakry.Tato technika funguje jednoduše,na nějaký objekt umístíš jakousi značku a k té se pak můžeš teleportovat,můžeš si rozmístit značky po celém světě a pak se pomocí teleportace můžeš během dvou vteřin dostat na místo,na které chceš,ale jen pokud tam máš tu značku.Toto je další důvod proč potřebuji Bijuu,chci Bijuu chakru abych mohl používat teleportaci častěji a tak se snadno dostával na potřebná místa.Ovšem nejdřív si na těch místech musím udělat tu značku.Co se týče mé chakry,tak to ti vysvětlím později.*Michi začal trochu cítit sílu,ale stále bude dost oslabený i kdyby mu Kari předala všechnu svoji chakru. Ta slabost z velké rychlosti spotřeby chakry jen tak hned nezmizí.*
Kari Yagami: *V duchu pretočila očami, keď jej podrobne opisoval kde kedy bol a čo tam robiť. Samozrejme, niektoré veci mohli byť zaujímavé, ale toto momentálne nebolo. Akurát tá zmienka o akejsi značke, to ju celkom zaujalo. No mlčala, pretože sa jej dotkol, jej telom prešiel slabý výboj, striaslo ju. A o pár sekúnd boli už inde. Stočila naňho svoj pohľad. Ona s časopriestorovou technikou nemala taký problém ako on, *"Buď je to tak zložité, alebo je stále ešte slabý.." *poskladala niekoľko rýchlych pečatí a ruky nakoniec nechala poskladané do pečate. Sústredila sa a začala na Michiho prenášať svoju chakru. Predsa on si bude Nibiho loviť,* Čo je to za teleport? Ako funguje? *vie, že Raito sa prenáša podobne, možno rovnako..* A prečo necítim tvoju chakru?.. *znela ďalšia jej otázka. Prenos chakry bude chvíľu trvať a zas mu ju nechcela dať všetku.*
Michi: Chápu,co se týče té teleportace,tak jsem schopný nás dostat do Lesní země. Naštěstí stejně jako Travnatou zemi tak i Lesní zemi často navštěvuji kvůli vzorkům a proto jsem si tam udělal značku.Bude mě to ale stát všechnu chakru nás tam dostat.No to je teď jedno.Připrav se!*Michi chytne Kari za ruku a soustředí se,poté pomocí Hiraishin no Jutsu se během dvou vteřin i s Kari teleportuje do Lesní země.Teleportoval je do středu lesa vedle keře,kde měl ukrytý a pověšený Hiraishin Kunai ve kterém měl značku,kunai sem pověsil před měsícem,když tu sbíral rostlinné vzorky na experiment. Michi pustil Kari a padl na kolena,potil se a byl celý udýchaný a slabý,technika byla na něj stále moc náročná a vyplýtvala všechnu jeho chakru.*Ufff.... jsme.....tady....*Michi byl tak zadýchaný že nedokázal ani mluvit,ta technika z něho vyždímala opravdu všechnu chakru.*
Kari Yagami: *Sklonila sa a nechala svoje vlasy dopadnúť na zem, prstami vošla do nich a roztrapatila si ich, potom pohodila hlavou dozadu a narovnala sa,* Časopriestorová technika. Si na jednom konci sveta a o chvíľu sa objavíš na druhom konci. Hovoril si, že sa dokážeš teleportovať, nemalo by to byť pre teba nič.. nové.. A čo sa týka tohoto miesta.. Sme v Zemi Vodopádov.. Lesná Zem by mala byť tak dve, či tri zeme ďalej. Myslíš, že nás tam dostaneš? Ja... nemôžem
Michi: *Náhle se objevila ve vzduchu jakási trhlina*'' Co to sakra je?!''* Kari ho chytila za ruku a vzala ho do té tajemné trhliny,aniž by mu něco řekla,Michi nevěděl co se děje,ale poté se objevil na jiném místě,než byl předtím.*Sakra co se to stalo?Kam jsi nás to vzala?*Začal se vyptávat Michi,ale poté se jenom zhluboka nadechl a poté vydechl,aby se trochu uklidnil,klidně se začal ptát Kari.*Kari můžeš mi říct kam jsi nás to vzala? Tady jsem ještě nikdy nebyl.
Kari Yagami: Toho údajného Nibiho budeme riešiť na mieste, *chcela tam ísť čo najskôr, kým sa jej neurobí znova zle, aj keď už teraz jej nebolo najlepšie, ale predsa.. Toto si nemôže nechať ujsť a navyše.. Nájsť veľkú masu chakry nebude pre ňu problém. V ruke urobila kľúč, ktorým vo vzduchu potočila, akoby odomykala dvere, ale miesto dverí sa pred ňou otvorila akási trhlina - portál, ktorý hýril fialovou, modrou a ružovou farbou. Nepýtala sa ho na povolenie, jednoducho ho chytila za ruku a strhla ho so sebou rovno do zmesy farieb.. A vďaka portálu sa ocitli v Zemi Vodopádov, hneď vedľa jedného z nich, kde už predtým bola,* Bližšie k Lesnej Zemi nás nedostanem, teraz to bude už len na tebe a o chakru sa neboj.. *kde sa vzal u nej ten tímový duch? Zvláštne. Navyše chcela vidieť tú teleportáciu..*
Michi: Bohužel teď hned to nedokážu,ovládám sice techniku teleportace,ale bere mi to moc chakry a nejdál kam bych nás mohl dostat je země Růžového květu a to by ze mě dostalo všechnu chakru,navíc nemám u sebe své zbraně a věci,abych mohl bojovat s tak mocným tvorem jako je Nibi.Ani nevím jak moc silný Nibi je,vím jenom jak přibližně vypadá z popisků a obrázků v jedné knihovně,ale jeho schopnosti neznám.Navíc nemáme stále někoho kdo do mě zapečetí Bijuu a kdo nám ho pomůže zkrotit. Ovšem nejdřív bychom měli to místo prozkoumat,zda se tam ten Nibi nachází,též to může být pouze výmysl toho chlápka,co se snažil vypadat zajímavě.*Pokud by Michi získal Nibiho,tak by opravdu dokázal dělat velmi složité experimenty,na které je potřeba spousta chakry a času.*
Kari Yagami: *Zamyslela sa. Ten popis jej absolútne nič nehovoril. Od Raita nevedela akurát to, že Nibi je druhý v poradí a vyzerá ako obrovská kočka. Akurát sa nezmienil o modrých plameňoch, ale čo. Obrovský tvor, môže to byť čokoľvek,* "Je Nibi pokrytý modrými plameňmi?" *spýtala sa v duchu, ale otázka bola smerovaná na Kitsuneho. Priložila si prsty na čelo a pošúchala si červený mesiac, ktorý mala umiestnený rovno v strede čela - znak Kituneho jinchuurikiho,* Vieš sa do tej zeme dostať.. teraz hneď?.. *na poznámku o lovení sa nevyjadrovala. Pre ňu to bola výzva, avšak nehodlala mu s tým pomôcť len tak pre nič.*
Michi: Poblíž Iwagakure by mi to sice nevadilo,ale nemusí to být poblíž,pokud žádné takové místo neznáš.A co se týče volného Bijuu,no když jsem se cestou sem,zastavil v nějaké čajovně,tak se spolu bavily dva poutníci a jeden říkal,že nedávno viděl v Lesní Zemi obřího tvora,co měl modré plameny.Podle toho co jsem četl o Bijuu,ten popis se hodí k Nibimu,ale nemůžu na sto procent říct,že se tam Nibi nachází.Proto bych potřeboval nalézt někoho na pečetění co nejdříve,pokud ta informace je pravdivá,tak nechci ztrácet čas,mohlo by se stát že Nibi zdrhne či ho někdo jiný chytí.Kari ty se zúčastníš taky lovu,pokud to výjde a já získám Nibiho,tak nám vytvořím úkryt,ve kterém budeme moci dělat velmi užitečné experimenty,díky kterým se možná i proslavíme,jdeš do toho se mnou?*zeptá se zvědavě Michi.*
Kari Yagami: *Prehrabla si rukou vlasy,* Nad miestom porozmýšľam, ale pre teba by bolo asi vhodné niečo blízko Iwy a niekde, kde budeme mať dostatok.. pokusných králikov, *trochu sa zašklebila. Nemala problém ublížiť človeku, ale jaksi sa zdráhala ubližovať zvieratám a iným podobným tvorom. Dokonca by neublížila ani svojim bytostiam Shitsuji, aj keď majú ľudskú podobu,* Máš pocit, že vieš, kde by sa nejaký voľný bijuu nachádzal? *podvihla trochu obočie, dokonale sa vyhýbajúc každej jeho snahe pozerať sa jej do očí. Ovládala rôzne pečatiace techniky, no rada by si to konečne vyskúšala. To mu le hovoriť nemusí,* Porozmýšľam nad tým.. *a ani mu nehovorila, že vďaka tej divnej moci, ktorú získala pri jazere, by mu dokázala sama vytvoriť trebárs podzemný komplex.. Nie síce naraz, ale dokázala by to..*
Michi: Upřímně plánuji už nějakou dobu zřídit si nějakou skrýš mimo vesnici,takže s touhle podmínkou problémy nemám. Ovšem neznám místo,kde bysme měli klid,pokud znáš nějaké poklidné místo,kde nebudou otravovat nepřátelé apod. tak mi řekni,rád si pak to místo prohlédnu a pokud to místo bude vyhovovat,tak tam postavím skrýš.Ale než něco takového začnu dělat,tak mám pro tebe jeden požadavek.*Podívá se Michi vážným výrazem Kari do očí.*Na stavbu takovéto skrýše a hlavně výzkumy,budu potřebovat spousty chakry. Sice jsem nevěděl kde jí sehnat,ale dostal jsem nápad. Potřebuji,aby jsi mi našla někoho,kdo dokáže zapečetit do člověka Bijuu,plánuji si totiž nějakého obstarat.S jeho chakrou dokážu dělat dost experimentů. Předem říkám že potřebuji člověka co ho do mě zapečetí,né co má Bijuu v sobě zapečetěného. Pokud se to povede,tak společně dokážeme udělat spousty léků a jiných věcí,které by mohli pomáhat lidem.
Kari Yagami: Som v poriadku, *odpovedala stroho, pritisnúc si hrdlo fľaše opäť ku perám. Znova sa napila. Na nejakú dobu jej voda pomohla stlmiť neblahý dopad Zetsubou na jej telo. Pritom sa zamyslela. Čo všetko by jej dala jeho ponuka. O spoločnosť nestála, ale pre ňu by to bol taký sociálny experiment a bola tu šanca, že sa aj naučí niečo nové, kto vie. Bolo nad tým mnoho otáznikov a to sa jej na tom práve pozdávalo, pretože nevedela do čoho ide,* Prijímam tvoju ponuku, *odpovedala, keď odtiahla fľašu od pier a chrbtom ruky si utrela kvapky vody z úst,* Mám ale podmienku, musíš si zriadiť nejakú skrýš mimo dedinu.. *predsa len nevedela, či náhodou neexperimentuje priamo v dedine, v utajení.. Tak mu to navrhla takto. Ona do inej dediny nemohla vstúpiť, Kanchi by ju hneď zaregistrovali a problém bol aj Kitsune. Teda, nie pre ňu, dokázala sa ho zbaviť rýchlo..*
Michi: Jsem si tím naprosto jistý,ten jed proudí jenom krví a je smrtelný ve velký dávce,kdyby byl i v menší,tak jsem dávno mrtvý.*Michi vypozoroval na Kari to,co pozoroval na ostatních lidech v jeho blízkosti.Na Kari začínal mít vliv Zetsubou,takže nepatřila mezi ty odolné jako je Nagisa či Niju s Ni.*Experimenty na sobě nezkouším,zatím. Zkouším to na zvířatech nebo někdy dostanu čerstvou mrtvolu na které mohu sledovat jaké vyrážky apod. způsobují kožní jedy.*Michi v budoucnu plánoval dělat na sobě pokusy,ovšem nejdřív chtěl být trochu vzdělanejší,přeci jen se může něco zvrtnout a jeho by to stálo život a to v tom lepším případě.*Tvé poznatky? Hmmm spíš jak poznatky by se mi docela hodila společnost,která by mi pomáhala s výzkumy. Navíc když je člověk dlouho sám,tak mu to docela leze na mozek ta samota.Ehm a nechceš nějak pomoc?Vypadáš že se ti dělá špatně.*Michi měl ruku od krve,neměl žádný kapesník ani nic jiného čím by tu krev mohl otřít,ale to ho momentálně nezajímalo.Teď se hlavně zajímal o zdraví Kari.*
Kari Yagami: *Síce vyzerala, že bola celkom pokojná, ale faktom bolo, že sa predtým trochu vyplašila, keď neďaleko svojho Inkan Gofu spatrila z vody niekoho na brehu. A ešte keď necítila žiadnu chakru.. Dostalo sa jej do krvi trochu adrenalínu v tej chvíli, a tak doteraz moc nevnímala, že Michi má na ňu negatívny vplyv. Ako sa adrenalín odplavoval a ona sa počas konverzácie a šitia rany uvoľnila, začínala pociťovať závrat. A bolo jej zle..* Si si istý, že ten jed je smrteľný len vo veľkom množstve a len keď prúdi krvným obehom? *nejak si začala myslieť, že ten jed mohol byť pokojne jedovatý aj takým spôsobom, že by sa dal vdýchnuť.. Alebo.. Že by bola znova tehotná? Tú myšlienku zahnala,* A ty tie pokusy robíš sám na sebe? *spýtala sa s podvihnutým obočím a priložila si ruku k ústam, robilo sa jej zle.. Potlačila nutkanie zvracať a 'vyčarovala' si z Inkanu fľašu s vodou.. ďalšiu.. Nosila ich so sebou veľa, pretože jej bolo neustále horúco.. ALebo mžno dostala úpal.. Rozhodne sa ale napila a ostalo jej na chvíľu lepšie,* Ak robíš experimenty so zvieraťami, hodili by sa ti moje poznatky, *touto vetou nepriamo naznačila, že momentálne skutočne uvažuje o tom, že by mu pomáhala. Totiž.. Rada by začala niečo robiť.. A teraz ju napadlo, že by si v rámci malého experimentu vyskúšala, aké to je, keď má nad sebou niekoho.. V dedine síce bola hierarchia, ale toto by bolo.. dosť priamé 'rozkazovanie'.*
Michi: Můžu ti jenom říct,že ty zvířata mají obvykle nějaký jed, zjistil jsem že některé jedy dokážou neutralizovat smrtelný jed v lidském těle,ovšem je to riskatní práce a pokud něco pokazím,tak můžu rychle umřít,to je vše co ti můžu říct... jo a děkuji za pomoc Kari.*Michi nevěděl co by měl teď dělat a o čem by si měl s Kari povídat,sice se neviděli dlouho,ale jak Kari řekla,tak oni nejsou přátelé,tudíž ji nemůže důvěřovat a říkat o všem co za tu dobu dělal. Nikdy neví,zda ho Kari nějak nezradí a nezaútočí na něj.Ovšem bylo pro něj divné,že na Kari neměl žádný negativní vliv Zetsubou.*
Kari Yagami: *Hmota na jej rukách, ktorá nahradzovala rukavice bola za normálnych okolností neškodná, ale ak by užila techniku Jigen Chimei, dokázala by ho ňou na niekoľko minút paralyzovať. A kto vie, či nie aj na dlhší čas, keď sa s tou technikou dosť dlhý čas zabávala na Menme a na misiách. Premýšľala, či ho poctí takou vecou, ako bola paralýza, ale nakoniec nechala fialovo-ružovú hmotu zmiznúť z rúk, samozrejme až vtedy, keď gázu omotala vytvoreným obväzom. V pamäti tápala, ale nebola si istá, či by mala takáto rana dýchať, alebo byť prelepená, či obviazaná, aby sa do nej nedostala infekcia. Pokrčila ramenami, keď svoju prácu dokončila,* Nepýtam sa na tvoje výskumy, pýtam sa len na tie zvieratá, viem mnoho o rôznych zvieratách, mohla by som ti.. poskytnúť informácie.. *už dlhý čas ju práca kapitána ANBU otravovala. Ako mladšiu ju tešilo rozkazovať ľuďom, keď ich nenávidela.. Ale v poslednom čase akoby dospela a hľadá vyššie hodnoty.. Prestáva ju baviť spolupracovať s idiotmi, ktorých jediným záujmom je zabíjať.*
Michi: *Když Kari dokončila zašití rány,tak se na ní usmál.Jestli to udělala správně či ne,ho teď nezajímalo,stejně si to doma zašije sám,popřípadě mu to zašije a vyléčí Alex.*Je mi líto Kari,ale co se týče mých výzkumů,tak ty jsou tajné.Nemůžu o tom s někým mluvit,obzvláště s dívkou z jiné vesnice,mohla by jsi to využít pro prospěch své vesnice a já bych byl pak potrestán.Kdyby jsi ale dříve přijala mou nabídku a dělala mi asistentku,tak by jsi předem věděla co za výzkumy dělám.*Michi nechtěl nikomu říkat o svých výzkumech,někdo by to mohl využít pro zločinné akce.*
Kari Yagami: *Po chvíli došila. Vyzeralo to celkom dobre, avšak nebol to správny spôsob šitia, takže netušila, čo sa s tou ranou môže stať a či mu stehy nepopraskajú samé a neotvoria mu tak ranu. Žiaľ, nebola medik a veci o ľudskom tele vedela len teoreticky, prakticky ich nevedela využiť, aj keď... niektoré vedela. No čo, knihy boli proste super na teóriu a ona bola veľký knihomol,* Kašli na tie žvásty o priateľstve, radšej mi povedz niečo o tých zvieratách, to ma zaujalo viacej než tvoje opúšťanie.. *urobila mu malý uzlík, aby sa niť nevytiahla a Jikanon zničila zvyšok nite, čím ju odtrhla od stehov. Podobne zničila aj ihlu a v rukách si vytvorila čistú gázu, ktorú mi priložila na ruku.*
Michi: *Když mu zapíchla jehlu hlouběji,tak zatnul ještě víc zuby.Tušil že to Kari udělala schválně.Sice se mu trochu motala hlava,ale tohle dokáže vydržet.*Máš pravdu,nejsme žádný kamarádi,ani se pořádně neznáme a zřejmě nestojíš o seznámení se.*Michi si začal uvědomovat jednu věc,on vlastně žádné přátelé nemá.Všechny co poznal skoro vůbec nezná a moc toho o nich neví,dalo by se říct že Michi celou tu dobu neměl ani jednoho přítele.Smutně ale tiše si povzdychne a čeká až Kari dokončí zašívání.*
Kari Yagami: *Zabodla mu pokojne háčik do kože a pretiahla niť na druhú stranu, a tam znova pichla do kože a niť potiahla, aby pritiahla časti kože ku sebe. Hneď vedľa urobila ďalší steh, potom dala väčšiu medzeru, a takto pokračovala ďalej dvojitými stehmi, aby niť lepšie držala kožu pohromade, no vyberanie tých štichov potom asi nebude moc príjemné, ak dotyčný nebude ovládať Jikan,* Naozaj? Si nejaký bledý, mne sa nezdá, že by si to zvládal, *trochu ho provokovala slovne, ako to ona rada robila, keď sa už s niekym rozprávala. Ale dokázala byť aj normálna. Občas,* Pýtaš sa, akoby si bol môj starý priateľ, ale nepamätám sa, že by sme sa my dvaja spolu priatelili.. *pri jeho ďalších slovách pichla háčikom trochu hlbšie, čo podráždilo receptory bolesti viac a zaťahala niťou oveľa silnejšie,* To by si si mal tú ranu dôkladne umývať a dezinfikovať.. A teraz zmlkni, nech to došijem, inak mi znova ujde ihla..
Michi: Fajn budu ti říkat jenom Kari a nijak si to umrtvit nepotřebuji,vydržím toho dost. Tahle bolest je oproti tomu co jsem zažil úplné nic.*Michi stále svírá pěst a zhluboka dýchá,ovšem stále se usmívá a tváří se naprosto klidně.*Koukám že jsi dost vyrostla Kari,co je vůbec nového? Neviděli jsme se tak dlouho,že jsem tě skoro ani nepoznal.*Zasměje se nad tím a sleduje Kari jak zašívá ránu.*Dávej pozor,šití ran je dost komplikované a pokud to špatně zašiješ,tak mi to může zahnisat.* Michi už několikrát rány zašíval pod dohledem svého senseie Mineka,který mu říkal jaké problémy můžou vzniknout,když se rána špatně zašije.*
Kari Yagami: *Trochu sa zamračila. Vytvorila si v ruke opäť chirurgický háčik, alebo inak chirurgickú ihlu a niť. Prevliekla ju cez malinké očko,* Bez toho '-chan' .. *povedala stroho a zamerala sa na jeho ranu. Vôbec nevedela, ako má ranu zašiť. Bolo niekoľko typov šitia, ani jeden nepoznala a už vôbec nevedela, aký ostup má nechávať pri jednotlivých stehoch. No, urobí to od oka. Toto bude druhýkrát v živote, čo bude šiť ranu, ale veď to nebolo také ťažké, len to nedopadlo vôbec dobre. Raito jej vynadal, že sa jej to mohlo zapáliť, či zahnisať, ale to Michimu hovoriť nemusí, nie?* Ak si padavka a má nejaký lieh, môžeš si to lokálne umŕtviť.. *síce mu takú možnosť dala, ale nenechala ho konať, lebo špička háčiku už prerážala jeho kožu a ona sa dala do šitia.*
Michi: *Proces byl dost nepříjemný,ale Michi zatnul pěst v pravé ruce a zhluboka dýchal.Usmál se když ho dívka oslovila Lichi.*Říkal jsem ti,aby jsi mi neříkala Lichi,jmenuji se Michi zapamatuj si to Kari-chan.*řekne klidným hlasem a s úsměvem.*Nemusíš se bát,většinu jedu jsem už ze sebe dostal,teď v krvi mám jenom menší zbytek,který by mi neměl způsobit smrt.*Michi začal být trochu bledý a dělalo se mu špatně,ztratil celkem dost krve.*Jsem rád že tě po dlouhé době zase vidím Kari-chan,je to dlouhá doba co jsme se naposled viděli,doufám že se máš dobře.
Kari Yagami: *Pokývala hlavou na to, že tomu rozumie,* Jasné, takže sa predsa len chceš zabiť, Lichi.. *vyhlásila a zničila jak ihlu, tak aj nič a miesto nich si vytvorila v rukách remienky,* Daj mi ruku, ukáž.. *potiahne ho za ruku a priškrtí mu ju pod ramenom remienkom, aby spomalila prúdenie krvi z ruky a do ruky, aby sa jed neprenášal tak rýchlo. Ak je to pravda to, čo hovorí. Nerobí to kvôli nemu, robí to čisto z experimentu. Chce si to vyskúšať. Potom vytvorí v ruke malú pumpičku. Lievikom mu zakryje ranu a začne pumpovať. Krv z rany sa nahromadí v lieviku za pomoci podtlaku, tak mu ruku nahne, aby krv z lievika dostala preč a ešte raz zopakuje to isté,* Neviem, čo za jed to bol, ale ak bol smrteľný, tak to máš zrátané aj tak.. Neviem ani koľko času od infikovania ubehlo, tak ti bezpečie nezaručím.. *Jikanom zničila pumpičku a remienok mu nechala priškrený na ruke. Z Inkanu odpečatila fľašu s čistou vodou a vypláchla mu nou ranu. Pumpovanie aj vyplachovanie mohlo byť nepríjemné.*
Michi: *Jelikož tu byl písek,tak jakmile se voda dala do pohybu,tak se kolem Michiho utvořil písek,který vodu zastavil,ovšem bylo obtížné udržet mokrý písek,proto ho Michi obtížně pravou rukou ovládal a posunul za sebe a poté ho nechal spadnout,opět zíral když si dívka dokázala vytvořit v ruce nit a jehlu.*Díky za pomoc,pracoval jsem s pár agresivnímy zvířaty co měli dost smrtelný jed,proto jsem si projistotu ještě nechal odkapat trochu více krve,jen pro jistotu.Poslyš nepotkali jsme se někdy?Zdáš se mi strašně povědomá.''Odkud jsem jí jenom viděl?''*Michi si moc na své přátelé už nepamatoval,kromě Nagisi a Niju si už nikoho dalšího nepamatoval,dlouho je neviděl a oni můžou vypadat jakkoliv,pokud jsou ještě vůbec naživu.*
Kari Yagami: *Chápala sarkazmus, veľmi často ho sama používala, ale toto naozaj znelo tak, že to myslí vážne,* Uhla by som stranou, ak si to nechceš vyčistiť morskou vodou, *Pokynula rukou smerom k vode. Obe vodné strany koryta prestali držať tvar a zrazili sa spolu. Vznikli väčšie vlny, ktoré bili na všetky strany a voda vystrekla poriadnu dávku smerom na pobrežie. Ona sama sa predtým od brehu trochu vzdialila, aj keď bola mokrá už dostatočne.. Nechcela schytať rybou do tváre, či mušľou do oka. To by asi príjemné nebolo. A jemu nebude príjemná soľ v rane, ak neuhol..* Ukáž to.. *zavrčala smerom k nemu, keď tam začal šaškovať s ihlou a niťou,* To chceš zašívať týmto?.. Zanesieš si tam infekciu, *nebola doktor, ale boli to logické veci, a tak si na rukách vytvorila z vesmírnej hmoty rukavičky fialovo-ružovej farby, ktoré sa neustále menili a v nich si vytvorila chirurgickú niť a ihlu. Síce to vedela teoreticky, ale jej praktický pokus, ktorý raz vykonala sama na svojom ranenom líci nedopadol dobre. Vtedy jej to musel nakoniec ošetriť Raito.*
Michi: Ale já se nech...víš co nechme to být.*Michi jenom zakroutil hlavou a díval se na dívku.*Ty asi nebudeš moc chytrá co,když jsem to myslel sarkasticky.Ale co tvoje věc co si myslíš.*Michi se začne hrabat v kapse a hledat tam nějaký provázek a nit,aby mohl ránu zašít.*Sakra kam jsem dal tu blbou nit,ale co kašlu na to.*Michi si rozepnul košily a poté ji sundal,rozhlédl se kolem a všiml si balvanu,na který tu košily položil,poté na košily položil krvácející ruku a chystal se to pevně zavázat,aby nevykrvácel.Šlo vidět jeho trochu vypracované tělo.*Pomůžeš mi prosím?*Zeptá se milým hlasem a podívá se na dívku s úsměvem.*
Kari Yagami: *Zohla sa pre svoj 'amulet'. V ruke si vytvorila malú brašnu, ktorú koženými pásikmi pripevnila o svoje stehno,* V tom prípade by som ti doporučila ranu viesť iným spôsobom.. *natiahla ruku pred seba dlaňou hore a druhou rukou, v ktorej držala Inkan Gofu, naznačila prstom rez cez žily na zápästí,* Toto je jedna z možností. Je ale veľká šanca, že sa zachrániš, trvá to dlho, preto mnohí samovrahovia rozťali obe svoje zápästia, aby vykrvácali rýchlejšie.. Ale ja osobne by som volila stehennú tepnu, znemožní ti to pohyb, ak by si zmenil názor.. *povedala vážne. Chlapec neznel, že by hovor sarkasticky, preto mu oodpovedala vážne. A so stoickým pokojom. Vôbec jej nevadilo, že niekomu tu doporučuje, ako úspešne previesť samovraždu. Bez slova potom otvorila brašnu a strčila do nej amulet.*
Michi: *Voda se začala zničehonic pohybovat a vytvořila se uprostřed ní cesta,po které šla dívka.Michi jenom nechápavě sledoval co se děje.*''Co je tohle sakra za triky?Měl bych si na ní dávat pozor.''*Michi byl v pozoru a byl připraven reagovat na útok dívky,ale ta ho pouze obešla,když si ji ale prohlídl a uslyšel její hlas,tak se mu to zdálo povědomé.Michi se otočil směrem k dívce s úsměvem.*A co když si tu ránu nechci nechat vyčistit?Co když tu chci pouze vykrvácet?Nikdy nedělej předčasné závěry.*Michi byl stále zaskočený tím co dovedla,ale dokázal mluvit klidně,aby to nešlo poznat,že je zaskočený.Rána mu stále krvácela a na zemi se začala dělat loužička krve,Michi tipoval že do dvou minut se mu začne dělat špatně z nedostatku krve.*
Kari Yagami: *Keď odtiahla ruky z očí, všimla si nejakú osobu na brehu. Necítila jej chakru, takže toho človeka nepovažovala za hrozbu. AKurát tam v tých miestach nechala svoj Inkan Gofu a naozaj by bola nerada, ak by prišla o všetky svoje veci. Mala tam nádoby na pečatenie bojuu, zbrane - dve legendárky, ale o jednej netušila, že je až tak legendárna, a ani netušila, že za jej výpadok pamäte môžu práve dva matné čierne meče s kryštálmi, ktoré majú vštiepené do seba vlastné osobnosti. Skoro ako bijuu. Mohla sa na hladinu vody dostať pokojne pomocou chakry, ale.. radšej využila gravitáciu a tam, kde bola, oddelila vodu na dve strany a vytvorila tak koryto až ku brehu. Na dve sa ligotali mušle. Zaborila nohy do mokrého piesku a vykročila vpred, vytvoriac si cestou na sebe šaty po kolená, aby tak skryla svoje prednosti. Nerada sa promenádovala polonahá pred hocikým. Ak by bola suchá, vytvorila by si na sebe nohavice, košeľu a zahalila by sa čo najviac, avšak vedela, že voda na tele jej veci zmáča a nebolo by to príjemné. Ešte keď tu bolo také horko,* Ak si chceš tú ranu vyčistiť, nepoužívala by som morskú vodu.. *špitla k nemu, keď okolo neho prechádzala.*
Michi: ''Měl bych ještě dostat ze sebe trochu krve projistotu,některá zvířata byla přeci jen smrtelně nebezpečná,díky svému jedu.''*Michi vytáhl s kapsi jeden kunai,který měl u sebe projistotu,kdyby ho chtěl někdo přepadnout.Poté natáhl levou ruku a kunai slabě zarazil na kraj největšího škrábance,poté s kunaiem jel přesně po tom škrábanci,aby otevřel ránu.Měl zatnuté zuby,protože to celkem bolelo,ale kvůli takové maličkosti přeci nebude řvát.Když měl ránu otevřenou tak vrátil kunai zpátky do kapsy a poté prstama na pravé ruce ránu trochu rozevřel a nechal ztékat krev z rány na zem,písek nabíral díky krvi červenou barvu a Michi se pořádně soustředil na tu ránu,proto si nevšimnul Kari,která se vynořila.*
Kari Yagami: *Už istý čas plávala v mori. Chcela si užiť ešte slobodu, ktorú mala.. predtým, než konečne odíde ku pávom. Vôbec nevedela, čo ju tam čaká a čo sa jej tam prihodí pri stretnutí s oným mužom. Teraz na to ale nemyslela, jej myšlienky boli potlačené a ona mala v hlave len šum vody, v ktorej plávala. Nenávidela teplo, preto si krátila chvíľu vo vode, pretože vzduch bol na ňu moc horúci, než aby lietala po oblohe. Samozrejme si svoje okolie kontrolovala, ale.. Nikoho tu zatiaľ necítila. Aspoň nie nikoho s chakrou. Na brehu mala pohodený len Inkan Gofu, v ktorom bolo zapečatené všetko potrebné. Staré veci zničila Jikanom a nové si môže vytvoriť Gugenom, podobne ako si vytvorila aj čierne dvojdielné plavky. Konečne sa vynorila nad hladinu a rukami si pretrela oči.*
Michi: *Stál na kraji pláže a sledoval moře,bylo jako vždy nádherné.Naposledy tu na dovolené byli před hodně velkou dobou a tehdy tu potkal Nagisu.Svoji tykev s pískem si nechal tentokrát doma,na sobě měl košily s krátkým rukávem a modré kraťasy.*Dneska je příjemné teplo,je to dlouhá doba,kdy jsem si šel takhle odpočinout,furt jsem pracoval a neměl jsem ani čas na odpočinek,poslední práce byla dost obtížná.*Michi se podívá na svou levou ruku,na které má dlouhé a celkem čerstvé škrábance,od ramena až dolů. Dělal nějaké výzkumy se zvířatama,která byla velmi agresivní.Málem o tu ruku i přišel.*Dlouho jsem nepotkal své přátelé,jak se asi mají? Doufám že líp jak já.
---: ---
Michi: *Jakmile převezme kunai zpátky tak cítí jak se mu regenerují menší zranění.*Děkuji Nagiso-chan a dávej na sebe při cestě pozor.*řekne Michi s úsměvem a sleduje Nagisu,jakmile mu pošle vzduchem polibek,tak ho chytí do dlaně a přiloží si ho k srdci.*''Nevím co se to dneska se mnou děje,ale doufám že to co jsem dneska prohlásil,nebudu litovat.Chci být vůbec její otrok?Možná jsem to všechno řekl díky tomu vzrušení z bolesti,nebo jsem to řekl z....lásky?Vždyť miluji Niju s Ni,ale....je možné se zamilovat do někoho jiného,když už někoho miluju?Musím si o tomhle někdy promluvit s Alex.Do té doby se musím snažit zesílit.''*Michi si schoval Kunai do prázdného pouzdra a protáhl se.Nagisa už byla pryč a on též pomalu vyrazil zpátky do vesnice.*''Uvidíme kdy se znova potkáme Nagiso-chan,dneska sis mě sice jako otroka získala,ale kdoví zda budu tvůj otrok i příště.''
Nagisa: *Zoberie si Kunai a použije Jūden no Chakra. Vloží doňho skoro všetku časť svojej chakry. Takto bude Michiho môcť sledovať.* 1. Bude to na teba pozitívne pôsobiť, prípadne liečiť slabé zranenia, ale musí to byť v priamom kontakte s kožou a tebou a 2. Vďaka mojej chakre vloženej v tom Kunai budem vedieť kde si. Tak ho prosím nestrať, nech si ťa potom budem môcť zase nájsť. *Vyplazí naňho jazyk a podá mu naspäť Kunai. Pri dotyku s Kunaiom by sa mu mali začať hojiť poranenia. Posledný krát ho pohladí po vlasoch a vyskočí na skalu. Ešte sa otočí.* Michi. Kým sa znovu stretneme, nech je z teba poriadny muž. Ako samuraj. Pamätaj ! A nesklam svoju Pani! *Zasmeje sa a venuje mu jednu vzdušnú pusu. Potom pomaličky odkráča preč. Už sa zabavila, teraz treba pracovať.* "Dobre si si ho omotala okolo prstu. A tiež aj ten Kunai.. Hmm neviem či to bol najlepší krok.." "Shh.. Bude to preňho určite oveľa viacej ako len Kunai. Može ho tým jeho pani vystopovať. To ho určite poteší. *Pousmeje sa a rozbehne sa preč.*
Michi: *Nasadí si na záda tykev a kolem pasu si dá opasek s pouzdry.Zaskočí ho otázka Nagisi zda nemá kunai.*Ovšem že nějaký mám,co bych to byl za ninju,kdybych neměl kunai.*Michi si vytáhl z pouzra kunai a dal ho Nagise do ruky,rány které mu udělala Nagisa ho stále boleli,doufal že až dorazí do vesnice tak už bude v pořádku,jelikož pokud ho uvidí v tomto stavu Alex,mohl by mít problémy což nechce,má Alex rád ale je příliš starostlivá a stále se k němu chová jako k děcku.*
Nagisa: *Stále rozmýšľa. Potom ju však niečo napadne.* Michi daj mi jeden svoj Kunai. Niečo skúsim. *Podíde k nemu a nastaví ruku. Napadla ju technika zo Shakidousu a zapečatenie chakry do predmetu. Tiež by naňho mala pozitívne vplývať, kým sa nevyčerpá.* "Hm? A koľko mu jej dáš? Nevieš kedy ho stretneš zas.." "Takmer všetku. Vďaka Kojutsu si ju môžem doplniť naspäť. Časť z nej. Lebo všetku by strašne dlho trvalo."
Michi: Já bych měl též pomalu vyrazit domů.*Michi dojde ke svým věcem a začne se pomalu oblíkat.*Byl to ale opravdu úžasný den Nagiso-chan,užil jsem si ho a moc.Byla to sranda a opravdu mě to vzrušovalo.*Michi se oblékl a protáhl se,po tom co mu dělala Nagisa už byl suchý,nejradši by pociťoval bolest od Nagisi celý den,ale též musel jít domů,Alex si o něj určitě dělá starosti.*
Nagisa: *Pousmeje sa.* "A je to tam Gasir.. Mám ho.. Aj keď.. Och! Musíme už ísť.. Ako si ho mám označovať tak, aby som ho vždy spoznala kde je? K sakru.." *Tuho uvažuje čo spraviť.. * No Michi ani neviem.. Budem ťa už musieť pomaličky opustiť. Mám prácu cestou, preto som sa tu zastavila. *Stojí pri veciach a oblieka si ich. Nasadí si naspäť náramky, ktoré priťažujú, nádobu, katanu, kraťasi a tenisky. Pozerá sa naňho a uvažuje ako ho vystopovať.*
Michi: *Po dotyku Nagisi se cítil spokojeně,polibek od ní byl naprosto úžasný i když moc krátký.*Ano patřím jenom tobě Nagiso-chan.*Michi se usměje a pomalu vstane,uslyšel zachichotání Nagisi a mírně sčervenal.*Co by jsi ráda dělala teď Nagiso-chan?Chceš si ještě hrát nebo mám pro tebe něco udělat?Udělám cokoliv řekneš přesně jak jsem slíbil.*Michi se rozhodl být velmi oddaný Nagise,odteď poslouchá jenom ji.Ona rozhoduje co má a nemá udělat.*''Ona je opravdu úžasná.''
Nagisa: Výborne.. Otrok.. Som na teba hrdá. *Pohladí ho po tvári a usmeje sa naňho. Pomocou Yōsei ho upkojí. Vlieva doňho pri dotiku dlane o jeho líce dobrú energiu, ktorá by ho mala upokojiť. Pomaličky sa k nemu nakloní. Je od neho asi tak na päť centimetrov.* Chcem od teba vernosť, poslušnosť, vďačnosť a oddanosť. Budeš ako pravý samuraj. *Priloží svoje pery k jeho a pomaličky si ich vezme medzi svoje a tak ho pobozká. Je to jeden krátky bozk. Pre Michiho možno až moc krátky. Zas ho pohladí po vlasoch a odkráča od neho pomaličky. Prstami si prechádza po perách a usmieva sa.* "Nagisa? To čo bolo? Prečo si ho pobozkala? Eh?" "Uvidíš Gasir.. Niekde som raz počula, že k psovi sa musíš správať presne takto. Bič a med. Láska a bolesť. Až vtedy ti bude naozaj oddaný a verný. A s Michim to je veľmi podobné." "Ahá.. Prešibané.. Čiže si si ho omotala okolo prsta?" "Keby len jedného Gasir.. Keby len jedného.." *Zachichoce sa tak, aby to Michi počul. Nagisa začína objavovať svoje ženské zbrane a výhody. Veru, páči sa jej to.*
Michi: *Jakmile k ní doběhl,tak ho chytla pod krkem a silně s ním švihla o zem,začala ho škrtit a Michi nemohl dýchat.*''Áno víc bolesti!''*opakuje si pro sebe Michi a vyžívá se v bolesti,kterou mu způsobuje Nagisa.Po ráně do bránice vydechl poslední vzduch co měl v plících a začal rudnout,poslouchal moc dobře co mu Nagisa říkala,když se mohl nadechnout tak začal rychle dýchat.*Přísahám a slibuji že se budu snažit vzmužit.Jsem tvůj otrok i hračka,poslouchám jenom tebe a jsi pro mě můj smysl života.Děkuji ti za tu bolest a prosím ještě o větší má paní.A taky bych vás rád políbil na znamení své oddanosti.*Dotek Nagisi byl pro něj vzrušující,podíval se jí do očí a lehce se usmál.*
Nagisa: *Vie, že za ňou príde a bude prosiť o viac. A tak sa aj stane. Usmeje sa nad tým. Presne tieto rečičky od neho očakáva. Schytí ho pod krk a tresne o zem. Začne ho škrtiť, kým sa nezačne dusiť.* Tu a teraz mi odprisahaj, že zmužnieš. Si moj otrok. Si moja hračka. Si niekto, kto ma má chrániť a položiť za mňa život. Musíš byť viacej chlap! A nie decko! Ako samuraj.. Samuraj bol odhodlaný položiť život za svojho pána. A ty budeš presne taký istý. Budeš ma poslúchať a robiť čo ti poviem! Ja som teraz tvoj zmysel života a budeš poslúchať iba mňa! Budeš mi oddaný! Rozumieš!? *Zhúkne naňho. Uštedrí mu tak jeden úder do bránicu tak, aby mu vybila dych. * Akokoľvek ti ublížim NIKDY mi to nevrátiš a ani nebudeš myslieť na to, že by si mi to vrátiť chcel. Budeš mi ďakovať za to, že ti zvyšujem prah bolesti. *Usmeje sa naňho a pohladí ho po tvári. Čaká kým chytí dych.*
Michi: *Tvorové zmizeli a Michi si oddechl,Nagisa ho ovšem odtáhla na kámen a dala mu facku.*O-omlouvám se,ale když jsem byl jako malý sám ve starém domě,tak jsem měl často podobné iluze a mám z nich strach,navíc kdybych neměl nikomu věřit,tak bych pak nebyl tvůj otrok.*Michi dostane další facku,ovšem ta bolest ho opět vzrušuje,jeho kamarád tam dole se opět zvětšil a Michi nechtěl aby ho Nagisa přestala mlátit.Jakmile seskočila tak okamžitě vstal a seskočil též,aby ji mohl dohnat,nebo lépe ji předběhl a stoupl si před ní a chytl jí za ramena.*Nagiso-chan nevím proč,ale chci být tvá hračka na hraní,můžeš mi způsobovat jakoukoliv bolest,kterou budeš chtít,jenom mi ubližuj dělá mi to strašně dobře a chci víc.Prosím má paní.
Nagisa: *Usmeje sa. Vezme ho cez rameno a odskočí s ním na kameň. Deaktivuje Tojikomeru a všetky ostatné jutsu. Všetky ilúzie zmiznú. Michimu dá facku.* Zmuž sa! Nemôžeš byť takáto padavka ak máš byť so mnou! Čítať tu od strachu? Prosiť? Nie! Máš bojovať. Čo keby to bol niekto iný? Niekto, kto ti chce naozaj ublížiť? Nebuď takýto milý a never každému. Nie vždy budem v okolí, aby som ti pomohla! Otrok!! *Dá mu facku aj na druhé líce. Podvedome si to užíva, ale štve ju aký je Michi.. Neškodný.* Zas ba druhej strane, sa musíš naučiť ku komu sa ako správať. *To už povie skôr pre seba a odíde od neho. Zoskočí zo skaly dole na pláž. Jeho tam nechá.*
Michi: Aaaa!*zařve Michi když se tentokrát objeví čtyři děsivá monstra,stále se nemohl hýbat a strach měl čím dál tím větší,bál se těch příšer,dokonce si přál zemřít aby se na ně nemusel dívat.Poté si poslechne co říkají.*Ano budu její otrok a budu jí poslouchat,i kdyby mi nařídila abych vypil její moč tak to udělám,jenom mě prosím nechte být!*Poté se před ním objeví Nagisa a chytne ho za bradu,když uvidí její výraz tak byl stále trochu vyděšený,ale uklidňoval se,její tvář byla hezčí a navíc více snesitelná jak obličej těch monster.*Budu vás poslouchat má paní,udělám cokoliv řeknete,ať je to sebevíc ponižující či ostudné,já to udělám,jen mi prosím pomozte*začne Michi prosit Nagisu a doufá že mu pomůže*
Nagisa: *Smeje sa. Zas je to ten smiech, ktorý mala, keď ho týrala. Rozhodla sa ho ešte trošku potrápiť. Preto odvolá Kokurui no Hokori jutsu a použije pre zmenu Akuma no Kiri. Vytvorí tak hmlu okolo Michiho nasiaknutú svojou čakrou a štyri monštrá. Vysoké. Majú takmer tri metre. Dlhé ruky s pazúrmi a rohy. Majú prázdne oči a pôsobia naozaj strašideľne. Monštrá sa k nemu približujú. Z prava, z ľava, z predu aj zo zadu. Nagisa sa len bláznivo smeje. A tak aby to Michi určite počul. Schová sa za jednou z monštier ktoré idú od zadu.* Michi!!!!! Bwahaha! Ideme si po teba Michi! Takže budeš otrok? Budeš?! A pomyslíš ešte raz na to, že by si ju zradil? Skúsiš neposlúchať!? Budeš jej otrok a budeš robiť presne čo ti povie! Rozumieš tomu!?!! *Nagisa sa premistňuje od príšery k príšere aby to bolo počuť z viac miest. Napodobnuje iný hrubší a chrapľavý hlas. Pri tom ako povie poslednú vetu sa objaví pred ním a zdrapne ho za bradu. Pozerá mu do očí. Má pohľad ako 'neuposlúchneš tak zomrieš.' Sám Gasir sa jej teraz bojí.* "N-Nagisa? Hej.. Ukľudni sa.. však.. nič ti nespravil.. Nagisa.. Hej!" *Nagisa Gasira ignoruje. Zas má svoju sadistickú náladu. Na tvári má strašidelný úsmev a pohľad. Očami mu tak pozerá do očí, ako keby číta jeho dušu.*
Michi: Padejte!*zařve ještě Michi než skončí spoutaný v řetězech a spadne na zem,démoni se k němu pomalu přibližují a Michiho strach se zvyšuje.*Nagiso-chan pomoc mi prosím!Budu navždy tvůj otrok,s mým citlivých rozkrokem si dělej co chceš,jenom mi prosím pomoc!*začne ze strachu Michi prosit Nagisu o pomoc,bylo to pro něj děsivé,jak viděl že se k němu přibližují démoni a chystají se mu určitě něco udělat.*
Nagisa: *Nagisa keď započuje Michiho reakciu a výkrik, sa začne nehorázne smiať, no smiech tlmí svojimi rukami. Rozhodne sa ho ešte trošku postrašiť. Preto použije Tojikomeru a dá mu tak ilúziu, že je spútaný reťazami. To mu zamedzí vlastne aj pohyb v realite. A potom sa budú len tí malý démoni približovať, pokým nebudú úplne na ňom nacapený. Nagisa sa mu potom povyhráža.* "Hi hi.. zaberá to Gasir. Ach to je taká sranda.. " *Usmieva sa. Čaká, kým sa pomalými pohybmi k nemu tí malý démoni priblížia. Užíva si to. Čerpá jeho strach a ani nevie ako tým kŕmi Gasirové horšie ja. Čo by v celku mohlo byť aj problém.*
Michi: *Když na něj foukla Nagisa písek tak se kolem něj začali objevovat divný malý démoni co mluvili jazykem,kterému ani nerozumněl,bylo jich dost a obkličovali ho.*''Sakra,co to je?''*Vypadněte ode mě vy potvory,odkud jste se vůbec vzali?!*vyhrkne ze sebe vyděšeně Michi a začne všude možně kopat,děsili ho ty démoni,nevěděl co jsou zač,nerozumněl jim a navíc jich bylo více než dost.*
Nagisa: *Nagisa sa na Michiho zlovestne usmieva. Keď sa postaví a začne približovať k nej. Zoberie si kúsok piesku do hrsti a fúkne ho naň ho. Tým použije Kokurui no Hokori jutsu a vytvorí tak ilúziu malých démonov. Démoni sa k nemu začnú približovať a keďže toho piesku bolo dosť, tak aj tých démonov je dosť. Začnú sa okolo neho zgrupovať a popri pohybe ako keby vydávajú také šuchotanie, čo môže pripomínať iný jazyk.* "No čo ty prcku? Cítim z teba niečo ako pomstu, takže urobíme prvý krok čo ty na to Gasir?ô *Gasir sa len zahniezdi a niečo zamumle.* "Mhm.. môže byť." *Nagisa sa pousmeje, vyskočí hore na kameň a pozoruje Michiho s ilúziou.*
Michi: *Je sice rád,že už mu nebude Nagisa házet pískové koule do rozkroku,ale stále ležel na zemi a rozdýchával ty rány,byla to šílená bolest a dokonce kvůli té bolesti se Michi nedokázal udržet a okamžitě začal močit.*''Auuu to je bolest,proč mi tohle udělala?Za tohle mi zaplatí,já vím jak pocítí stejnou bolest jako já.''*Michi domočil a vstal,pomalu šel k Nagise a držel se za rozkrok.*''Co si pamatuji,tak když jsem dívce strčil prst do rozkroku,tak jí to šíleně údajně bolelo,teďka si projde stejnou bolestí Nagisa!''
Nagisa: *Keď sa prestane konečne smiať a utrie si slzy, zas si len tak ľahne na piesok. Povzdychne si.* Oke.. Už to neurobím . *Zachichoce sa.* "Nagisa? Si zlá. Ale je to sranda. Keď si to tak vezmeš." *Nagisa sa ponorí do svojich myšlienok a vbehne tak ku Gasirovi. Začne mu robiť zle. Štekliť a naháňať. Len tak leží a mysľou je pri Gasirovi. * "Nagisa!!!!!" "Čo je padavka? Heee?" *Gasir je vlastne len viac ako decko, kedže sa živí jej emóciami. Nagisa si to trošku aj uvedomuje, ale stale nie vedome.*
Michi: Auuuu!*zařve opět Michi když dostane do rozkroku,z očí mu tekli slzy tahle bolest byla až moc velká,nevěděl jak to vrátit Nagise,ale rozhodně jí to brzy nějak vrátí.*Nagiso-chan prosím,už žádný písek,cokoliv jen ne písek prosím!*Michi byl celý rudý a ta bolest byla strašná,válel se po zemi a držel si pevně rozkrok,toto bylo pro něj opravdu hrozné,navíc se nad tím Nagisa baví což se mu moc též nelíbí.*''Jen počkej já ti to vrátím!''
Nagisa: *Začne sa nehorázne smiať. Zvalí sa na piesok a váľa sa po ňom. Nevie sa prestať smiať. Gasir sa smeje tiež.* "Ešte. Ešte.." *Nagisa vytvorí z piesku menší stĺp pod Michim, aby mu to znovu narazilo medzi nohy. Stále sa smeje, až jej idú slzy.* Michiiiiiiii.. *Nevie sa proste prestať smiať. Baví ju mu robiť zle. Gasir sa zabáva tiež.*
Michi: *Nevšimnul si že Nagisa po něm hodila písečnou kouli a dostal plný zásah do svých dvou koulí.Michi se za ně okamžitě chytl a zrudl,spadl rychle k zemi a díky tomu se vyhnul dalším písečným koulím.*Auuu,Nagiso-chan říkal jsem ti že jsem tam strašně citlivý,auuuu!*Z očí mu začnou téct slzy,tato bolest už nebyla zas tak moc příjemná,bylo to dost nepříjemné a bolestivé.*Tohle je opravdu moc velká bolest!
Nagisa: *Ešte ani neodpovie, čo môže a už doňho hodí jednu pieskovú guličku celou silou. Mieri rovno ma rozkrok. Hodí aj druhu a tretiu. Tú už mieri len čisto na jeho telo. Nechce mu odpovedať, tak ho len obsadzuje celou silou tými pieskovými guličkami. Malo by ho to bolieť.* "Pome sa hrať.. Hehe." *Zaškerí sa Nagisa a ďalej ho obhadzuje.*
Michi: ''Neodpovídá a dokonce mě ignoruje,snad jsem jí neublížil nějak,zdá se být nějaká divná.''Ehm Nagiso-chan doufám že jsem ti neublížil,opravdu jsem nechtěl,ale tvůj hrudník je tak nádherně měkký a já prostě nemohl odolat,mrzí mě to pokud jsem ti něco provedl,můžeš mě.....*polkne a pomalu jde k Nagise.*můžeš mě.....jako svého otroka potrestat,pokud jsem ti ublížil.*docela špatně se mu to říká,no pokud jí ublížil,bylo by fér kdyby ho nějak potrestala,aby si byli rovni.*
Nagisa: N-no.. "Čo mu odpoviem.." "Pravdu?" "Ale Gasir.." "Aké ale? Pfhce.." No vieš.. bolo to také divné a už som dlho ležala. Nieje príjemné byť v jednej polohe. *Podíde k svojím veciam a vyhrabe z nich Shishi no Omomi. Pripevní si ich na ruky aj členky tak, ako majú byť. Oblečie si len tričko. Náramky ihneď zmenia trošku farbu a oťažia. Nagisa si sadne do piesku a vytvorí z neho menšie guličky. Stvrdnuté. Hrá sa s nimi. Nevie čo má robiť. Je jej trošku trápne byť pri Michim, po tom čo sa všetko stalo, no nechce ani odísť. Tak sa s tými guličkami len tak hrá. Hodí jednu o skalu tak silno, až sa rozpadne. Vyformuje druhú a robí to dookola. Občas jednu vyhodí do vzduchu, kým druhú hodí o skalu a potom chytí aj prvú a hodí ju o tú istú skalu. Snaží sa triafať na to isté miestečko. Na skale ostáva kúsok piesku po každom údere gule o ňu.*
Michi: *Nedokázal prostě odolat.*Domov ti pomůžu najít Nagiso-chan.*No moc dlouho si to už neužil,místo Nagisi Michi najednou ležel na balvanu,ihned z něho seskočil na zem a poté vstal,podíval se na Nagisu,když jí viděl červenat se,tak též se začal červenat,on sám nevěděl proč,ale hlavně nevěděl proč ho to tak vzrušuje,nebo lépe jak je možné že najednou dokáže mít pocit vzrušení?*Nagiso-chan proč jsi změnila místo s balvanem?Chtěl jsem se mazlit ještě víc.*řekne svým dětským hláskem a podívá se Nagise do očí.*
Nagisa: *Nechá ho ležať na svojich prsiach. Pohladí ho po hlave, no keď sa začne hniezdiť na jej prsiach, začne ju to štekliť a je to síce nepríjemné, ale na druhej strane príjemné. Nevie čo má robiť.* M-Michi.. nerob. Nemies sa na mne. Je to nepríjemné. Michi!!!! *Keď započuje vetu o tom, že s ňou chce zostať, očervenie ešte viacej.* Michi.. ale .. to nemôžeš. Veď ty si z Iwy. Ja som Shokin.. Ja sa potulujem. Nemám domov. Neviem čo to je domov. *Snaží sa ho zo seba zdvihnúť.* Aj tak.. Si ešte krpec. *Postrapatí mu vlasy a s pomocou Kawarimi si vymení miesto s menším šutrom, ktorý zbadá. Snaží sa nečervenať, ale to nejde. Je to prvý krát, čo sa jej opačné pohlavie takto dotýka.. a .. vzrušuje ju tým. *
Michi: Když tvůj hrudník je tak příjemně měkký a nemůžu se od něho odlepit.''Co když mají takhle měkký hrudník ostatní dívky?Co když to mají i sestřičky či Alex-chan?To by bylo super,pak bych jim mohl položit hlavu na hrudník a cítil bych se perfektně.''*Michi začal otírat tvář o její prsa,nikdy by si nepomyslel že dívčí hrudník je tak měkký a příjemný,Michi nevěděl že toto by dělat neměl,ale prostě z toho byl v sedmém nebi a nemohl tomu odolat.*Nagiso-chan máš krásně měkký hrudník,chci být furt u tebe.*dostane ze sebe,aniž by si uvědomoval co říká.*
Nagisa: M-Michi!!! Zlez.. *Je jej to nepríjemné, no zároveň aj príjemne. Keď si znovu ľahne ešte sa chvíľu hniezdi, no po čase zistí, že to nikam nevedie.* "Pozerá sa na ne ako na boží obrázok.. Tseh.. Ako keby to bolo niečo úžasne." *Nehýbe sa. Nemá to zmysel.* Ty kliešť. Čo je nádherné? Aspoň sa nemies. *Zduto odvráti zas tvár. Stale ju má červenú. Ruky má položené vedľa tela. Zrýchli sa jej tep. Normalne by od hocijakého kontaktu vypadla, no teraz nejako.. Nechce.. Má to niečo do seba, čo ešte necítila a chce to preskúmať. Preto len tak leží a pomaličky si zvyká.*
Michi: *Trošku se opře rukama o zem a nadzdvihne se byl celý rudý a sledoval její prsa.*J-já se omlouvám promiň!*poté se jí podíval do očí a snažil se udělat nevinný obličej.*Omlouvám se Nagiso-chan byla to nehoda a....*Michi se podíval na její prsa,byli nádherně měkká a jelikož Michi neměl vychování ani žádnou výchovu,tak i přesto že ho Nagisa odtlačovala Michi znova položil hlavu na její hrudník,byl to opravdu příjemný pocit,cítil vzrušení a ty prsa byli nádherně měkká,jako kdyby ležel na polštáři,což se mu líbilo.*Nádherné
Nagisa: *Pozoruje Michiho čo stvára.* "Zas sa lepí.." *Nestihne ani dokončiť a Michimu zrazu újde ruka a spadne hlavou rovno na Nagisine prsia. Nie sú menšieho zrastu, takže dopadne asi do mäkkého. Nagisa sčervenie. Nevie ani ako má reagovať. Úplne jej tým vyrazí dych a slová. Len naňho pozerá a kuká ako puk s červeným xichtom ako má Michi. Telom jej pri tom prechádza zvláštny, no príjemný pocit. Vzrušenie. Cíti, že to s ňou niečo robí. No nerozumie tomu. Odvráti od Michiho zrak. Keď sa konečne odváži hovoriť, zareaguje na ten jeho pád trošku s roztraseným hlasom.* B-Baka! *Potlačí ho zo seba rukami dole.*
Michi: Aha*poslouchá všechno co Nagisa říká a přemýšlí přitom,no nechtěl jí zbytečně radši otravovat.Michi se otočil na břicho a díky tomu byl opět přilepený k Nagise,levou ruku položil na zem vedle ní zleva a pravou vedle sebe z prava aby mohl vstát.Michi opatrně vstával a byl trochu nad Nagisou,pak mu ale uklouzla levá ruka a Michi spadl na Nagisu,při pádu zavřel oči a když je otevřel tak byl úplně rudý.Jeho hlava skončila na jejím hrudníku.*''A sakra,toto je dost špatné''
Nagisa: No tak ja som.. *Zadrhne ju, keď sa k nej Michi nalepí. Mierne sa odsunie. Nie je zvyknutá na dotyk. Od malička je sama a ľudia ju vačšinou odháňali a nikto ju nemal rád. Hlavne kvôli Shimu, ktorý je teraz vo vačku pripevnený o nádobu s pieskom. Pokračuje.* Tvrdo som trénovala, stala sa Shõkin Kasegim... No a neviem.. Zosilnela som. O dosť. Hlavne kvôli náramkom, ktoré mám teraz ale dole. No a .. Hmm.. Neviem už. Roky ubehli rýchlo a ja som väčšinu času venovala tréningu a tak. Dosť som sa naučila a objavila vecí.. *Odmlčí sa. Nevie, či mu má povedať o Gasirovi. Ani sama o ňom poriadne veľa ešte nevie. Zapozerá sa do mora. Chvíľu len tak sedí, no potom sa rozhodne si ľahnúť. Piesok je príjemne teplý.*
Michi: Ale já ti chtěl jenom pomoc.*řekne Michi a sedne si vedle Nagisi,podívá se na její tvář a jeho líce sčervenají,měla nádhernou tvář.*Nagiso-chan co vůbec poslední dobou děláš?Nebo lépe,co děláš od té doby,kdy jsme se naposled shledali?*zeptal se zvědavě Michi a trošku se posunul k Nagise blíž,aby se jeho bok dotýkal jejího boku,měl rád dotek někoho koho znal,odmalička byl Michi sám a jakmile poznal dotyk lidí které měl rád,tak se rád lepí na ty které má rád.*
Nagisa: Pfch.. Nepotrebujem pomoc od takého skrčka ako si ty! *Sadne si na piesok a hodí doňho kúsok. Je naštvaná a prekvapená zároveň. Po jeho dotyku, je zaskočená. Mierne ju to vzrušilo. Nechápe prečo, no čuší. Ďalej sa hrá na nedobitnú a odmeranú potvoru. Zazerá po ňom. Potom sa obzrie za vtáčikom, ktorý preletí okolo, naháňajúc muchu pre svoje mláďatá.* "Aký pekný vtáčik.." *Stále sedí na piesku nahá*
Michi: *Sice byla na něj Nagisa naštvaná,ale když se Michi dostal na břeh za ní,tak si oddychl.*''Pfuj není mrtvá,už jsem se lekl že nežije.''*Michi se podíval na Nagisu s úsměvem.*Vypadala jsi jako by jsi byla mrtvá,proto jsem tě vytáhl ven z vody Nagiso-chan,bál jsem se že ti něco je,tak jsem ti chtěl dát první pomoc,ale jsi v pořádku což je dobře,příště mě prosím takhle neděs.''Aspoň už není smutná jak se zdá''
Nagisa: *Pri jeho dotyku jej tela, ju strasie a zľakne sa. Prejde jej po tele taký zvláštny pocit. Nevie to opísať. Jej reflex ju premiestní preč od Michiho na breh pláže. Vyjavene pozerá na Michiho.* Zbláznil si sa?! Prečo sa ma dotýkaš? Grr.. *Zazrie naňho. Už má zas svoju normálnu náladu.* "Ublížil ti?" "Nie.." *Gasir spozornie. Nagisa naňho škaredo zazerá. Všimne si obviazanej rany. No nerieši to.*
Michi: *Dokončí obmotávání obvazů a vstane,oblečení si ještě nebere,přeci jen mu je pohodlně když na sobě nic nemá,než když má oblečení.Podíval se na Nagisu a stále byla ve vodě,ale vypadala jako když je mrtvá.*Nagiso-chan!*zařve Michi a rozeběhne se do vody za Nagisou,rychle za ní plave,nechtěl aby se Nagise něco stalo a pokud bude opravdu mrtvá,tak si to bude vyčítat do konce svého života.Michi se dostane k Nagise a chytne ji,jednou rukou kolem krku a druhou za pravé prso,chtěl ji odtáhnout na břeh.*
Nagisa: *Nevie čo má ďalej robiť. Stále ostáva vo vode a nechá sa len tak nadnášať na hladine. Hlavu má ponorenú.* "Možno už aj odišiel preč.. Alebo neviem.. Určite odišiel preč. Kto by tu ostával.. A ešte potom čo sa mu stane to čo jemu.. Ako sa mu to môže páčiť.. Ah.. " *Snaží sa relaxovať. Kedže má pod vodou aj uši, počuje tlmene. Je to príjemná relaxácia. Oči má zavreté a ďalej leží. Premieta si hlavou všetko čo Michimu spravila. Mrzí ju to, no zároveň sa jej to páči. Nechápe to. Bojí sa, chápať to. Je to pre ňu nové.*
Michi: *Vidí jak Nagise tečou slzy a trochu přestával chápat co se děje,zničehonic se na něj naštvala a pak se rychle uklidnila a teď pláče.*Mě to ani nevadí Nagiso-chan,nevím proč ale trochu se mi to i líbilo.*Svěřil se Michi,toto by měl ještě prozkoumat,jak je možné že mu bolest dělá dobře.Michi vstal a šel pomalu ke svým věcím,kde měl v plánu si vzít z pouzdra nějaké obvazy a náplasty,aby si mohl ty rány obvázat,taky si je bude potřebovat vydezinfikovat,všiml si že jde Nagisa do vody,ale teď se potřeboval soustředit na obvázání těch ran.*''Tohle je opravdu divné.''
Nagisa: N... Nič.. *Otočí sa k nemu. V očiach má slzy. Očividne to nezvláda. Nevie čo sa to stalo a nechápe to. Zapozerá sa mu do očí. Má krásne modré oči. Pohladí ho zas po hlave a pomocou Yōsei mu predá kúsok pozitívnych emócii. Nechce aby sa cítil zle. Prejde mu prstom po ranách a otrie krv. Tiež ho pohladí po miestach, kde ho predtým bila. Dá mu pusu na čelo.* Prepáč mi to.. Michi-chan.. Neviem čo to do mňa vošlo.. ja .. Takáto sa nepoznám. *Zlyhá jej hlas. Obráti od neho tvár presne v moment, keď jej vybehne pár sĺz. Postaví sa a prejde do vody. Hodí sa do nej a ponorí. Je tam dosť dlho. Normálne by sa začala asi už aj topiť, keby nepoužíva Mizu Henbō. Len tak sa nechá nadnášať vodou. Upokojuje ju to.* "Tak je dobre.. keď sa upokojíš. Neboj sa.. Bude to v pohode. Veď sama si povedala, že tomu skrčkovi sa to aj tak páčilo nie?" *Snaží sa ju povzbudiť no nevníma ho.*
Michi: *Očekával další rány,ale Nagisa se zničehonic zastavila,vypadalo to opravdu divně,nejdřív na něj řvala a mlátila ho,no a najednou se uklidnila.Vypadalo to jako kdyby jí někdo ovládal.Michi vstal a z pusy vyplivnul krev,byl celkem od krve a špatně se mu chodilo,ale i když se mu křížily nohy a on se pomalu nedokázal udržet na nohou,tak se dostal k Nagise a sedl si vedle ní.*Co se vám stalo má paní?*zeptal se zvědavě,projistotu jí oslovil tak jak požadovala,co kdyby tohle jen předstírala?*
Nagisa: *Začína si toho užívať asi až príliš. Hlavou jej prebieha mnoho myšlienok a nápadov ako mu ublížiť. Keď už chce niečo spraviť, Gasir ju stopne.* "Nesmieš! Neubližuj mu už viacej! Pozri sa naňho.. Nagisa.." *Gasir ju ďalej presviedča. Po chvíľke jeho presviedčania, Nagisa len zatrasie hlavou a už je zas pokojná. Pustí Michiho a odskočí k svojím veciam. Nechápe čo sa deje. Pozerá sa na svoje ruky a potom na Michiho. Ubližuje mu bez dôvodu a to ona nerobí. Vystrašene sa pozerá do zeme.* "Čo.. čo sa to stalo.. P-prečo?" *Chytí si hlavu do rúk.* "Ňom.. ovládli ťa emócie.. to sa stáva.. ale samozrejme! Ja tvoj verný ochranca som zachránil celú situáciu!" *Uvedomí si, všetko čo sa stalo. Snaží sa to nedať poznať. Postaví sa, prejde k okraju pláži, kde voda vychádza na breh a sadne si tam. Začne prstom kresliť do piesku.* "Nebuď smutná.. sľúbil som ti predsa, že ťa budem ochraňovať. Tak to presne robím." "Mhm.. " *Ďalej kreslí prstom bezvýznamne po piesku.*
Michi: *Když ho pustila tak se mu ulevilo,no né na dlouho.Poté co ho pohladí po hlavě tak ho druhou rukou začne škrtit a Michi se nemohl nadechnout.*''Co to se mnou sakra je?Už dávno bych s ní měl bojovat,ale já prostě nemůžu jí nic udělat a tohle je..... příjemné.''*Najednou dostal od Nagisi facku a na tváři měl obtisk její ruky,Nagisa povolila trochu zevřetí a Michi se nadechl.Měl z tohohle smíšené pocity,měl trochu strach,cítil vzrušení a nedokázal nic udělat,aby Nagisu zastavil v tom co dělá,spíš naopak jí v tom ještě podporoval.Když dostane ránu do břicha,opět ucítil bolest což byl pro něj příjemný pocit a při té ráně do břicha vyplivl sliny,z ramene mu stále tekla krev a z hrudi též.Tělo ho bolelo.*Budu ti řík.....*nedokázal to vyslovit a poté dostal opět ránu do břicha.Rychle dýchal a pozoroval Nagisu,nevěděl co má říct.*
Nagisa: *Pustí ho.* "Takže toto je tvoje slabé miesto? Hmm.. " Užíva si pocit výhry. Ona je teraz pani. Pohladí ho jednou rukou po hlave a druhou ho začne škrtiť. Zas má ten nebezpečný pohľad. * Ešte raz budeš odporovať, tak budeš mať zo života peklo. Som tvoja Pani. A ty si len obyčajný otrok. Si slabý papier.. Schop sa! Kto by ťa mal chcieť po boku, keď si neschopný poslušnosti a bojíš sa aj muchy?! *Strelí mu plnou silou facku. Ďalej ho drží popod krk, no trošku zmierňuje zovretie, aby sa mohol nadýchnuť.* Nauč sa poslušnosti a odolnosti! Nauč sa kedy máš šúchať nohami o zem a kedy sa nesmieš nechať zastrašiť! Budeš ma oslovovať Pani rozumieš otrok?! Tak rozumieš!? *Zhúkne naňho a zdvihne ho zo zeme. Stále ho drží popod krk. Udrie ho silno do brucha až tak, že ho oplieska o skalu.* Tak si ti zopakujeme. Čo som pre teba a čo máš robiť? Ty červ?! *Ešte ho kopne do brucha.* "Nagisa! Prečo mu ubližuješ? Veď ti nič neurobil.. " "Gasir.. Hrám sa s ním. Nevidíš, že sa mu to páči? Necítiš to vzrušenie?" *Zasmeje sa. Je to taky.. Mierne bláznivý smiech.*
Michi: *Jakmile ho stiskla tam dole,tak trošku přikrčil kolena a sčervenal,trochu ho to bolelo,pak mu Nagisa přejela Kunaiem po rameni a díky tomu že to byla hluboká rána,tak to dost bolelo a krvácelo,což se Michimu líbilo.Nagisa na něj zařvala a silně mu stiskla přirození a Michi spadl na kolena.*Auuu dobře budu vás poslouchat má paní,ale dávejte si pozor na to dole,mám to tam strašně citlivé!I jemné zmáčknutí je pro mě jako kdyby jste mi tam dala silnou ránu.Ale jinak můžete pokračovat.*chtěl víc bolesti,cítil jak ho to vzrušuje.*
Nagisa: "Tak on chce viac.. Vidíš? Táto hra sa mu páči, tak pokračujeme!" "Pff.." * Vycerí naňho zuby a zavrčí. Všimne si jeho kamaráta. Vie, že je vzrušený a kúsok vystrašený. Gasir tiež vie. Pumpuje ňou sila. Priam vstrebáva jeho emócie. Nevie, čo to má tam dole, no schytí to a trošku stisne. Nevie, že by to malo bolieť. Potom mu Kunaiom zas prechádza po ruke a nakoniec mu poreže rameno. Trochu hlbšie, takže mu tá krv tečie rýchlejšie. Oblizne hrot Kunaiu, na ktorom je jeho krv. Zaz naňho zavrčí.* Tak už budeš poslúchať smrade? *Stisne mu kamaráta silnejšie. Malo by ho to pekne bolieť, no to ona nevie.*
Michi: *Nagisa byla opravdu rychlá a Michi toto nečekal,zničehonic stála za ním a Kunaiem mu přejela po krku a následně hrudi,kde začala téct krev,Michimu ale ta bolest nevadila,naopak opět se mu to líbilo,což bylo pro něj opět trochu děsivé.*Prosím víc bolesti*trošku zašeptá ale Nagisa by to měla slyšet.Pak ho Nagisa přitlačí na kámen a trochu ho nadzdvihne,líbilo se mu to chování k němu,líbilo se mu jak ho zraňovala a vzrušovalo ho to,proto jeho kamarád tam dole vzrušením se zvedal.Když však chtěla zasáhnout ho kunaiem do srdce tak se začal třást,ale pak se zastavila a následně mu tam dala ránu,která dost bolela.Michiho sice trošku to chování děsilo,ale líbilo se mu to.*Ano budu odporovat a budu zlobit,musíš mě naučit poslušnosti.*vyhrkne ze sebe aniž by si to uvědomoval,chtěl víc bolesti.*
Nagisa: *Čaká, že bude odporovať a presne to sa aj stane. Iba sa pousmeje. Nie je ochotná svojho otroka len tak nechať. Už raz otrok bol a jej sa to páčilo. Preto bude otrok stále a navždy.* "Gasir? On sa nechce hrať.. Čo s tým urobíme? " "Mhm.. Neviem.. Hlavne nič.." *Nagisa už stojí za ním s kunaiom pod jeho krkom. Ešte ani nestihne poriadne odporovať.* "..nič násilné. " *Dokonči Gasir. Nagisa sa prikloní k nemu a pošepká mu do ucha. * Tak ty si sa rozhodol odporovať? Zaujímavý krok. *Zasmeje sa. Špičkou Kunaia mu prejde po krku. Potom po hrudi a tam ho poreže. Zatiaľ slabšie. Potom ho celou silou schytí pod krk, ale zas nie až tak silno, aby ho nezabila. Pritlačí ho tak o kameň, až ho mierne nadvihne nad zemou. Oči sa jej zmenia na bielu. Dôsledok Ikari no Jutsu, ktoré aktivuje. Kunaiom naňho zaútočí. Vyzerá to, že mu smeruje na srdce, ale tesne pred ním Kunai prechytí a buchne ho rúčkou.* Tak čo ty zmetek?! Budeš poslúchať, alebo nie!? *Dá si záležať, aby mu tým výstupom poriadne nahnala strach.* "Nagisa?.." "Pokoj.. Som v pohode.." *Zazrie naňho vražedným pohľadom.*
Michi: Ne,budu si dělat co chci a teď nemám náladu si něco nasazovat,prostě nebudu mít na sobě nic ať se ti to líbí nebo ne.*řekne Michi a vyplázne na Nagisu jazyk,nevěděl zda tohle byl dobrý nápad,trošku znal Nagisu a věděl že jí odporovat je dost špatné,ale chtěl zkusit zda z něho opravdu chce otroka,či to vzdá jakmile přestane poslouchat.*''Uvidíme jak si stojíš za svým názorem,že budu tvůj otrok a budu tě poslouchat Nagiso-chan,mě jen tak snadno nezískáš.''*Usměje se při této myšlence Michi a čeká co se bude dít.*
Nagisa: *Zasmeje sa a zas prevráti očami.* "Nagisa on nám klame. Pfch.." "Je to možné.." *Michi poslušne odišiel tam, kam ho Nagisa poslala. Uvažuje čo teraz.. Nemá potrebu sa pozerať ma jeho nahé telo, preto mu prikáže aby si obliekol nohavice. Stale ho vidí od chrbta. Takže nevidí jeho stojáka, bohužiaľ ona si neuvedomuje, že je ti vlastne jej vina. S ňou o nič nerobí. Čaká kým sa oblečie a zatiaľ vymýšľa, ako ho vytrénuje, aby už viac nebol bojko a papier. Má naňho kričať alebo byť milá? Mal ho biť alebo nie? Ani Gasir nevie.. Teda vie. On nieje zástancom násilia. * Michi vypadni si obliecť tie nohavice. Ihneď! *Zhúkne naňho. Prekríži si ruky pred prsiami a sadne si na kameň. Kolená si pritiahne k sebe. Ukazuje tak asi niečo, čo nemá ukazovať. Ale potom si vezme katanu a položi ju pred sebou tak, že to zakrýva. Bude ho možno mučiť a vštepovať mu poslušnosť. Tiež ho odnaučí tomu strachu. Nechce papiera po boku.*
Michi: Tsch,jdu na ten písek,ale jenom protože mě to ve vodě nebaví,né protože jsi mi to nařídila.*Michi plave pomalu ke břehu,ve skutečnosti radši nechtěl nic riskovat a naštvat Nagisu,no stále se snažil vypadat že jí odporuje.Mezitím se v jeho rozkroku začalo dít něco co nezná,jeho malý kamarád tam dole se začal zvětšovat,čehož si Michi nevšimnul,nezaregistroval moc to vzrušení když koukal Nagise do rozkroku,přeci jen je ve věku,kdy se chlapci zajímají o dívky a můžou se i vzrušovat.Michi dojde na břeh a poté se postaví na písek a otočí se na moře kde je Nagisa.Stále si nevšiml té změny tam dole.*
Nagisa: *Prevráti očami, lebo ona vie, že klame. Taktiež cíti jeho vzrušenie. Ale nerieši to. Tiež si všimne, kam sa pozerá. Moc si neuvedomuje, čo by to mohlo vyvolať v chlapcovi, no nastaví zas svoj dominantný postoj.* Vyjdi z vody krpec. A postav sa tam ma piesok. *Ukáže prstom na pláž.* "Gasir.. Ideme sa hrať.. Hmm.. Čo by sme mu spravili?" "Čo tak ho trošku vycvičíť? Ale tak jemne.. Vieš.." "Vycvičíť ho, je dobrý nápad. Hmm. " *Uvažuje ale ako.. Potom ju niečo napadne.*
Michi: *Když ho otočila a dala mu polibek na čelo,tak Michi hned poznal o koho se jedná,byla to Nagisa.*Nagiso-chan!*řekne radostně a podívá se na ní s úsměvem.*Ty jsi mě vyd....tedy.*Michi zavrtí hlavou.*Chci říct že jsem předstíral jak se bojím,abych ti udělal radost.Jinak jsem se vůbec nebál.*Michi nechtěl vypadat před Nagisou jako srab,poté když si jí prohlídl,tak si všimnul že je nahá a sčervenal.*''Takže ten dotyk co jsem cítil na zádech,byli její pr..''*Michi věděl že dívky mají daleko větší prsa jak muži,no vlastně muži nemají tak velký hrudník jako ženy,navíc Michi věděl že na prsa dívek šahat je velmi špatný nápad,riskuje tím ránu,ale jeho oči se začali dívat pod vodu na její rozkrok,stále ho zajímalo jaké rozdíly jsou mezi ženskými a mužskými rozkroky.*
Nagisa: *Zasmeje sa. Zas tá istá reakcia.* A sme doma.. Otrok. Zas sa stretávame a zas sa ma bojíš a urobíš presne to, čo ti poviem. To je úžasné. Každopádne ako prvé ťa musíme trošku.. Vzmužiť. Nemôžeš byť takýto papier, ak máme spolupracovať. Nepamätáš si ma? Som Nagisa pako... *Otočí si ho tvárou k sebe a dá mu pusu na čelo. To by ho malo upokojiť a rozpamätať. Vie, že sa bojí. Cíti to.* "Nie je dobré keď zo zábavy vznikne strach... Tsch." "Ja viem.. Preto ho najprv upokojíme, dáme mu čas a potom pokračujeme Gasir. Hlavne s kľudom. Nie sme predsa násilný.*
Michi: *Nakonec skončil ve vodě,konečně přestal močit,ale stále kvůli panice nevnímal hlas Nagisi a proto nepoznal že je to ona,Michi chtěl utéct do moře a proto začal plavat dál od břehu,ale jakmile byla pod ním pár metrů hluboká hloubka,tak se na jeho záda ta osoba zavěsila a potopila ho,Michi nevěděl co dělat,přeci jen je ta dívka nahá,ale to mu teď bylo ukradený.Michi se vynořil a rozhodl se udělat jednu věc.*Dobře vzdávám se,klidně udělám cokoliv co budeš chtít,jenom dost.*vyhrkne ze sebe.*
Nagisa: Len z piesku? Na to ti kašlem?! Čo keby je živí?! Ha!? Ha!! Tebe by sa páčilo keby do teba kopnem smráďo? *Spozná Michiho podľa hlasu. Strká ho až k vode, kde ho následne do nej strčí tak, že ho lipne rovno do zadku.* Schlaď sa ty škvŕňa jedno. *Katanu utrie od jeho kúsku krvi a vloží do púzdra. Nádobu aj katanu položí k veciam a rozbehne sa za Michim do vody. Ošpliecha ho.* "A teraz? Mohla by si ho potopiť alebo nejak.. Ešte viac ošpliechať." *Zas raz komentuje Gasir.* "Hai Hai.. " *Zavesí sa mu na chrbát a tlači ho pod vodu svojou Gisei silou. Aj keby ho tam zatlačí, hneď by ho pustila na hladinu.*
Michi: *Začal se trochu třást,tohle opravdu nečekal,ta dívka se dostala za jeho záda a přilepila se na něj,k tomu mu dala ostří katany ke krku a jemně ho tam řízla,ucítil bolest ale nevšimnul si že mu teče krev.Michi zpanikaří a kvůli tomu nepozná že se jedná o Nagisu.Dokonce se lekl natolik,že začal močit leknutím,před ním začala na zem padat jeho moč.Ta žena ho strkala kupředu a Michi byl bezmocný a proto dělal malé kroky dopředu.*A....ale vždyť byl jenom z písku...nebyl živý!*vyhrkne ze sebe Michi.*
Nagisa: "On ho.. On ho rozkopol!!! Špina jedna ja ti dám, kopať do zajacov! A moje veci!!!! Grrrr." "Dá si nádobu na chrbát, katanu chytí do ruky a pootvorí ju. Shunshinom sa presunie zaňho, katanu mu dá pod krk tak, že ho kúštik poreže a vyjde pár kvapiek krvy. Pri tomto manévri sa oprie svojím nahým telom o to jeho od zadu. Pre ňu to vôbec nie je divné, ani to nič neznamená. Prsia sa jej jemne otierajú o jeho chrbát. * Ako sa opovažuješ kopať do tak zlatého stvorenia hriešnik?! Trest ťa neminie! "Heh.. Ideme sa hrať Nagisa?" "Ideme." *Potlačí ho svojím telom dopredu na náznak pohybu.*
Michi: *Uviděl jak se před ním objevil zajíc z písku a dokonce jedl mrkev z písku,Michimu se na to něco nelíbilo.*''Tohle může mít pouze dvě vysvětlení,buďto je toto místo záhadné a straší tu duchové,nebo tu je někdo kdo umí ovládat písek.Tipuji to druhé!''*Michi kopne do zajíce a pak se začne rozhlížet,dokud si nevšimne nějakých věcí.*''Tohle ale není moje.''*Michi dojde k těm věcím a začne si je prohlížet.Šlo poznat že to bylo holčičí oblečení,Michi sčervenal a začal se usmívat.*Vida,vida je tu nahá dívka,měl bych se asi po ní podívat hehehe.*zasměje se.*
Nagisa: *Pozrie sa znovu čo robí. Vidí ako hľadá príčinu, tak spraví pieskového zajačika rovno pred ním ako papá pieskovú mrkvičku. Ak sa ho pokúsi chytiť, zajac samozrejme újde.* "Kto že si krpček. Podobáš sa mi na niekoho... Mmh..." *Pozoruje ho a užíva si jeho nevedomosť.* "Mohla by si ho zasypať alebo hodiť do vody." *Zabŕda Gasir do Nagisi.* "Mohla by som, to máš pravdu. Ale ako? On tiež ovláda piesok. Vidím tam nádobu a nieje moja.. Svoju mám tu. Žeby to bol Michi?" *Siahne po oblečení, že sa oblečie a pôjde za ním, no nenahmatá ho. Potom si uvedomí, kde ho vlastne nechala a trošičku spanikári. Je len otázka času, kedy si to Michi všimne.*
Michi: *Zničehonic ležel na zemi,něco narušilo jeho rovnováhu a kvůli tomu Michi spadl na zem,štěstí jen že to byla zem z písku,jinak by byl pád o hodně tvrdý.*Auu,co to sakra bylo?Vždyť tu nejsou žádný kameny,tak o co jsem mohl zakopnout?*zařve hlasitě Michi a ihned vstane,začne se rozhlížet zda a podívá se za sebe,nikde nebyl žádný kámen,tak jak mohl spadnout na zem?Že by náhoda či zakopl o nějakého tvora,který se schovává pod pískem?To chtěl rozhodně zjistit.*
Nagisa: *Z driemania ju preberie známy hlas. Otočí sa na brucho a pomaličky prejde na okraj skaly. Vystrči iba kúsok hlavy. Teda lepšie povedané len oči a vrch hlavy. Všimne si povedomé škrvŕňa.* "Chce trénovať? Fajn. Tu máš tréning. " *Použije Suna no Yoroi a vytiahne kúsok piesku zo zeme za ním. Hodímu ho pod nohy, aby mu to troška narušilo rovnováhu. Zasunúť sa naspäť na skalu a čaká jeho hlasnú reakciu. Stále leží obalená a vyhrieva sa tak. Vie, že ju nájde. Prečo by sa mala ona nejako namáhať.*
Michi: *Nějakou chvíli plaval a poté se potápěl a zkoumal skály pod vodou.Není divu že si ho Nagisa nevšimla,Michi nenašel nic zajímavého a rozhodl se opalovat se,ještě si prohlížel okolí a když vylezl z vody tak je jenom oklepal jako pes.Neviděl Nagisu ani se nerozhlížel už po okolí,pouze se začal protahovat.*Aaaah,dneska je opravdu nádherně,co bych asi měl jít teď dělat?Opalovat se či si trošku zatrénovat?Přeci jen je tu písek a to je ideální na trénink.*řekne si hlasitě Michi že by to měla slyšet i Nagise,no on doufal že tu nikdo není a proto mu bylo jedno,že mluvil hlasitě.*
Nagisa: *Pláva si v mori. Vďaka Mizu Henbõ sa nemusí ani vynoriť. Túto techniku objavila asi len pred dvomi týždňami a taktiež jej poskytovateľa. No veľmi spolu ešte nekomunikujú. Prvé 'stretnutie' s Gasirom ju vystrašilo. Potrebuje len čas. Ako tak pláva, dopláva k pláži obklopenej kameňmi.* "Ideálne." *Vylezie na pláž, vyzlečie si premočené veci a nechá ich shnúť na piesku. Premiestni sa na jednu z vyšších skál. Zloží si nádobu s pieskom a katanu vedľa seba a ľahne si nahá na skalu. Vyhrieva sa na slniečku a odpočíva.* "Dnes nemám žiadnu prácu. Super."
Michi: *Byl na menší dovolené na pláži,ovšem nebyl na té pláži kde bylo spousta lidí,Michi si našel menší pláž,kde byli zleva i zprava skály a díky tomu se sem šlo dostat jedině přes les,či moře.Bylo dost horko a proto si Michi sundal všechny věci a byl celý nahý,proč by to mělo vadit,když tu kromě jeho nikdo nebyl že?Sice nevěděl zda někdo zná že tu je tento malý plácek,ale doufal že ne.Michi si položil oblečení na skálu a vedle ní položil tykev plnou písku,poté se rozeběhl do vody,která byla krásně teplá.*Aaaah tohle je opravdu nádherný den,jsem rád že jsem si sem zašel na dovolenou,navíc mě tu určitě nebude rušit žádný ninja či bandita.
------: -..--
Kari Yagami: *Neďaleko rušných pláži, v menšom odľahlom lesíku, kadiaľ chodilo málo ľudí, sa začínala zbierať podivná temná sila. Kari ležala v tieni jedného zo stromov a krík, ku ktorému ju uložil onen podivný červenovlasý chlap, ju tiež chránil pred Slnkom, až do doby, keď začalo zapadať a nastala noc. Celé telo mala rozhorúčavené a čím dlhšie bola v tomto stave bezvedomia, tým viacej sa jej telo triaslo a ona vyzerala, akoby spala a snívali sa jej strašlivé nočné mory, ktoré museli byť viac ako reálne. Ležala tu už takmer deň, pretože vykuklo znova Slnko,* Hej, pozri sa.. Niekto tam leží!.. *upozornil jeden muž druhého, keď prechádzali neďaleko kríku, kde ležala Kari. Temná sila bola takmer hmatateľná a dosť na ňu reagovali aj civilisti, ktorými tí dvaja boli,* Kecáš, čo by tam niekto robil? *obaja sa ale ku kríkom vybrali,* Veď je to len dieťa.. Čo tu robí? Myslíš, že tu zaspala? Asi sa jej niečo zlé sníva.. *poznamenal jeden z nich, asi ten odvážnejší, pretože druhý sa držal trochu v úzadí,* Počuj, nechajme ju, mne sa to nepáči.. Necítim sa vôbec dobre.. Poďme preč.. *prvý sa uškrnul a siahol jej na tašku a otvoril ju. Začal sa jej tam prehrabávať, ale nič cenné okrem jedla a pitia tam nebolo, takže sa rozhodol, že preskúma aj jej brašnu, ktorú mala na stehne a poprehľadáva jej vrecká,* Zbláznil si sa? Čo ak sa zobudí?! *okríkol ho druhý, ale potichšie, aby to dievča nezobudil,* A čo? Nevidím čelenku, buď nie je ninja vôbec, alebo ešte len študuje.. *pokrčí nad tým ramenami,* Čo by mi tak urobilo malé dievča? *uškrnie sa znova a siahne jej na brašnu...... Všade bolo temno, nič iné pred sebou, okolo seba, nad sebou i pod sebou nevidela.. Len čierno čierna tma, ale i napriek tomu mala pocit, že vidí úplne perfektne,* "Kde to som? Čo sa stalo..?" *povie zmetene, ale jej hlas znie divne. Zrazu sa tma premení na divné žlto-oranžové čmuhy, ktoré sa pohybovali, menili tvar a vypadali ako nejaká stena, cez ktorú sa na to miesto, kde bola, predieralo slnečné svetlo,* "Kto je to?.. To som.. ja?" *pred sebou v diaľke uvidela alé ružovovlasé dievčatko,* "Maminka.. Ocko.. Kde ste?.." *počula ju veľmi dobre, aj keď stála tak daleko,* "Nepamätám si vás.. A kto.. Kto som ja?.." *začula vzlyk. Dievčatko očividne začalo plakať, pretože si malými rúčkami zotieralo z tváre slzy, no Kari ich z takej diaľky nevidela...... Navonok z nej sálala fialová chakra, no nebola voľným okom viditeľná, len bolo cítiť v jej okolí čosi temné, nedobré. Keď jej muž siahol na brašnu, jej ruka vystrelila proti jeho a čapla ho za zápästie tak silno, že vykríkol od bolesti. Mala stále zatvorené oči a stále vyzerala, že nevníma okolie........V jej hlave dievčatko stále plakalo a vzlykalo,* "Som vlastne k niečomu dobrá? Nič si nepamätám.. Kto som?.. Kým som? A prečo som na tomto svete?.. Nenávidím všetkých.. Musím zosilnieť, určite nájdem silu a zistím.. kto skutočne som a prečo som tu." *dievča sa pozrelo na Kari takým strašlivým pohľadom,* "Ak by si mala aj ty silu, zistila by si kto si.." *Kari sebou trhla a začala vnímať okolie. Jej oči sa roztvorili doširoka a muž sa vymanil z jej zovretia. Začala sa stavať zo zeme, dosť divným spôsobom, ako nejaký nemŕtvy. Z jej tela triskala fialová chakra, no nebola viditeľná. Viditeľné boli len žhnúce značky asi na polovici jej tela, ktoré sa stávali čiernymi. Obaja muži začali veľmi rýchlo ustupovať. Oči jej skĺzli ku jej veciam, ktoré boli z tašky vyhádzané. Nahnevalo ju to do takej nepríčetnosti, že okamžite vyštartovala po mužovi, ktorý bol bližšie k nej. Chytila ho za ruku, ako sa rozbehol preč, trhla ním k sebe, aby ho otočila a druhou rukou ho silno chytila pod krk, pričom sa musela držať na špičkách, aby naňho dočiahla. Vôbec si neuvedomila, že práve použila svoje implantované kekkei genkai SHikotsumyaku, pretože trochu vysunula podvedome z dlane jednu z kostí, ktorá mužovi prepichla hrdlo a ešte ho aj rukou stisla tak, aby sa uistila, že zomrie. Druhý muž zatiaľ utekal ako zmyslov zbavený. Pustila toho prvého, rozbehla sa po druhom. Bola dosť rýchla, ale asi to nestačilo, preto deaktivovala závažia, ktoré jej aspoň trochu pridali na rýchlosti. Zrevala a prudko do muža vrazila zozadu, čím ho dostala na zem a päsťou ho začala udierať všade, kam dosiahla a kam trafila. Revala, kričala ako zviera, ako zmyslov zbavená. Neuvedomovala si čo robí, len ju ovládala agresia, hnev a reagovala na okolie impulzívne. Udierala ho tak dlho, kým jeho tvár prestala pripomínať tvár človeka. Vstala a rozbehla sa oproti stromu, do ktorého udierala tiež. Bolesť momentálne nevnímala, takže si neuvedomovala, že má celé hánky od krvi a rozmliaždené prsty na oboch rukách. Zviezla sa dole, čelom opretá o kôru stromu a hlasito vydychovala, až pritom chrčala. Zrazu okolo nej niečo prebehlo. Reagovala, jej ruka vystretila s úmyslom lapiť to do svojej moci, ale bolo to dosť rýchle, čo ju naštvalo. Vbehlo to do kríkov. Vyštartovala tam a keď zúrivo odhrnula konáre a druhou rukou šla proti tvorovi, zarazila sa.. Tá krémová srsť a znak na hlavičke,* Ko...fu....ku... *klesla na kolená, dýchajúc tak rýchlo, že sa jej až hlava začala krútiť. Koun sa krčil v kríčkoch, zrejme cítil, že sa deje niečo zlé, no Kari sa konečne upokojila a chakra sa začala sťahovať a s ňou mizli pomaly z jej tela aj čierne značky, ktoré sa scelili do jednej značky na jej krku, skladajúcej sa z trochu identických znakov.. Cítila sa vyčerpane. Neskutočne moc vyčerpane. Natiahla ruku ku kounovi, ale ten sa stiahol viac dozadu,* Kofuku.. *neveriacky naňho pozerala, no bola tak vyčerpaná, že nemala teraz silu na nič. Zrútila sa na zem, uvedomujúc si, že zabila dvoch ľudí. Mala by zrejme zmiznúť, ale kouna tu nenechá. Aj keď sa snažila udržať oči otvorené, únava ju premohla a ona zaspala. Koun cítil, že nebezpečie je zažehnané, a keďže Kari bola tá, čo ho vždy kŕmila a hrala sa s ním, ostal pri nej. Už sa cítil v bezpečí, no ostával ostražitý.*
----: -.---
Nona: Nedostatek dobrodružství?*Zeptala se, přičemž vyšla na břeh a protáhla se.*Měla jsem za to, že v téhle době není o dobrodružství nouze a stačí k tomu jenom vytáhnout paty z vesnice..*řekla trochu nadneseně. Nemyslela to úplně tak vážně. Axe měl schopnosti na to, aby mohl v klidu jít na výlet, ale určité riziko tu bylo vždy.*Heh, to opravdu ne, moc pravidel na mě*řekla a usmála se. Nějak se znovu dostali k trochou choulostivějšímu tématu, v čemž ji utvrdila i Axeho poznámka.*Mno, možností je víc a řekla bych, že je to na tobě*poznamenala na jeho otázku a pobaveně se uchechtla.*
Axe: Bohužiaľ nie, nevediem divoký čivot, no rád by som.. mám rád adrenalín a momentálne ho mám nedostatok, takže by to bola fajn varianta. *Zasmial sa, pri čom mu bolo poznať v hlase mierny smútok nad tým, aký má nudný život.* Takže žiaden celibát? *Spýtal sa už trochu intímnejšie a bol zvedavý na reakciu.* A musím to vyťahovať iba z tvojho oka..? *Spýtal sa dvojzmyseľne vzhľadom na informáciu, ktorú mu dala predtým, no samozrejme len vtipkoval.*
Nona: Při nejlepší? Koukám, že tady si někdo žije dost divoký život*poznamenala a uchechtla se. ''Ne všichni si můžou dovolit divoký život..no, ne že by mi to vadilo''pomyslela si a v duchu se usmála. Byla se svým životem v rámci možností spokojená. Měnit něco bude, až se pro to naskytne dobrý důvod.*To máš pěkné. Každopádně já nebudu tvrdit, že žiju jako jeptiška*řekla a s mírně křivým úsměvem se dala zase do pohybu.*Dobře, jak chceš. A pokud u toho vytahování nepřijdu o oči, tak si vytahuj co chceš*řekla pobaveně, ale za tím pobavením se skrývalo i trochu něco jiného. Nepředpokládala ale, že to Axe pozná, měla za to, že to dobře schovala. Pokračovala v pomalé chůzi směrem ke břehu a voda jí už sahala jenom po kolena.*
Axe: No podľa mňa hej, pri najlepšiom by som sa dostal do nejakého maléru.. *Zasmial sa, pretože by to pravdepodobne nemala byť najlepšia možná varianta, no miloval adrenalín, ten ho skutočne napĺňal.* Oh, boh mi je svedkom, že som fakt hriešnik, čo všetko by som si ja zaslúžil.. *Hlasno sa zasmial, samozrejme že vtipkoval.* Ja..? To radšej nie, bolo by to stereotypné, teda z mojej strany. *Fakt tam nechcel prísť s niekým ďalším novým.* To beriem, snáď sa mi podarí vytiahnúť ti to z oka a zaplatiť. *Bol to tak trochu detinský vtip, čo si uvedomoval, no bolo mu to jedno.*
Nona: No nevím jestli škoda, nikdy nevíš, se všechno se může stát*řekl a zastavila se. S lehkým náznakem úsměvu si překřížila ruce na ramenou.*Co já vím, neblahé následky jsou prostě neblahé následky. Záleží na tom, co by si dotyčná osoba zasloužila*řekla a několikrát nad tím jemně pokrčila rameny. Pohledem vyhledala Axeho, na kterého upřela svůj pohled.*Mno, doufala jsem, že máš nějakou představu ty, ale to je jedno. Co kdyby jsme se prostě šli projít městem a zašli se najíst na první místo, které nám padne do oka?*Zeptala se s pobaveným podtónem v hlase. Už dlouho si jenom tak nevyrazila mezi lidi. Mezitím vším se jí podařilo zahrabat se skoro po kotníky do písku.*
Axe: Škoda.. bola by sranda.. *Síce sa to nechystal urobiť, no nemal rád, keď šlo niečo ľahko, proste rád prekonával prekážky.* Neblahé následky..? Čo máš na mysli? *Zvedavo sa pýtal, kedže iná možnosť, ako ich zistiť nebola, teda.. okrem vyskúšania.* Lenže ja nie som ostatní. *Povedal a poriadne jej vyplazil jazyk. Videl v nej istú "nedôverčivosť" v tom cúvaní.* Máš nejaký návrh, kam by sme išli..? *On zakaždým, keď sa s niekym šiel najesť tak to bolo u Ichiraka, až na jeden prípad a tak si myslel, že ho konečne niekto pozve inam, no platil by samozrejme stále on.*
Nona: Pokud se ti bude chtít, tak ti v tom bránit nebudu. Ale za neblahé výsledky ti nijak neručím*řekla a vyplázla na něj provokativně špičku jazyku.*Jak pro koho, ale zatím tomu nikdo neudělal. On čas udělá svoje, nakonec tam spadnou všichni*řekla a pro tentokrát si mlsně olízla levou polovinu horního rtu.*Tak to je od tebe pěkné*řekla a trochu se uchechtla.*Zní to víc než lákavě*řekla a koutky jí zacukaly v mírný úsměv. Pomalu ale jistě začala couvat ven z vody, kdyby náhodou měl Axe tendence se o něco pokoušet, tak aby na to mohla včas zareagovat. Navíc se jí taky ještě nechtělo z vody, ale věděla, že to nesmí přehánět, nebo si za to ponese patřičné následky.*
Axe: Za pokus by to stálo, možno že by sa mi to aj podarilo, kedže mám pevnú vôlu. *Povedal, no nemyslel to vážne, pretože opak bol pravdou, v poslednej dobe sa viac vzdával, než pokračoval v niečom.* No nechať sa vtiahnuť bude asi väčšia sranda, čo? *Dodal aj s rečníckou otázkou.* To teda hej, mám rád ten pocit, keď niekomu robím napriek, no všetko s mierou samozrejme. *Ten záver pôvodne neplánoval povedať, no nechcel, aby sa to otočilo proti nemu.* Jaj takto.. *Milo a ústretovo sa usmial.* Čo teda povieš na spoločnú večeru? Vysušíme sa, oblečieme a vydáme sa na niečo pod zub, kde sa zároveň zahrejeme. *Nadvihol obočie a pomaly cúval.*
Nona: Co se dá dělat, leda by mě někdo převichoval..Zatím se to ale nikdomu nepovedlo, spíš se nechali stáhnout do hry..*odvětila na jeho poznámku.*Ne, že by mi to vadilo, být ďáblík je fajn*řekla a křivě se pousmála. Při té příležitosti taky věnovala Axemu pobavený a hravý pohled.*To je dobře, smích je zdravý*řekla a prohrábla si vlasy. Díky tomu, jak byly mokré, tak se jí začaly lepit do větších premnů a to se jí moc nelíbylo. Spíš to potom nechtěla rozčesávat tak pracně.*Ještě se nechystám nikam jít, jenom nepředpokládám, že tak dlouho vydržím ve vodě*řekla a lehce pokývla hlavou. Vzhledem k tomu, že ji po většinu času byla lehká zima, tak voda z ní vysála i to teplo, které vzniko hraním. Neměla v plánu prochladnout, ale ani v nejbližší době opustit Axeho.*
Axe: *Samozrejme, že nepotreboval odpoveď na jeho otázku, bolo to viac než jasné, no nejak nechápal význam toho, že ho dráždila/provokovala.* "Odvážne a zároveň zlomyseľné." *V duchu sa nad tým zasmial, no celkom sa mu páčila jej povaha - aspoň tá časť, ktorú mal zatiaľ česť spoznať.* Ty si mi ale diablik. *Povedal so šibalským hlasom a kýval nad tým ukazovákom. Zatriasol hlavou, pretože mu voda z vlasov stále stekala do tváre.* Heh.. som rád, že si sa tiež zabavila, už dlho som sa takto nenasmial. *Povedal a opätoval jej úsmev.* Samozrejme, že niet zač, aj ja som z toho mal úžitok a nebodaj sa už chystáš ísť? *Povedal, pri čom narážal na to, že používala minulý čas, no on dúfal že ešte chvíľku poblbnú.*
Nona: *Všimla si jeho reakce na její poznámku ohledně toho, že je roztomilý. To, že zčervenal ještě víc, ji přišlo ještě roztomilejší. To už mu ale neříkala, nechtěla ho tím ještě víc provokovat. Bylo spousta jiných možností, jak provokovat.*Heh, samozřejmě*řekla pobaveně a prohrábla si vlasy, aby nebyly slepené vodou, ale rozdělily se alespoň na nějaké prameny. Ne moc nadšeně si uvědomila, že jí vlasy budou schnout poměrně dlouho, pokud je bude chtít nechat uschnout bez pomoci.*To je fajn vědět*řekla a na chvilku se zamyslela.*Hm, na chvilku jsem si připadala jako malé dítě.*Řekla a nevinně se usmála.*Děkuju, že jsi mi to umožnil*řekla a lehce pokynula rukou, kterou doteď lehce čeřila vodní hladinu.*
Axe: *Keď mu povedala, že je roztomilý - samozrejme, že vedel, na čo naráža, tak sa ešte viac začervenal.* "Sakra.." *Dúfal, že to tak nejak nebude vnímať alebo podobne, proste bol "naivný".. Premýšľal dokonca o tom, že sa za to ospravedlní, no nakoniec mu to prišlo naprosto normálne, samozrejme, že sa mu to stávalo aj inokedy, no neotieral sa s ním o druhých.. Zrazu zacítil väčší tlak na hrudi, ktorý vyvíjali jej prsia, čo ho samozrejme ešte viac vzrušilo.* Ty to robíš snáď naschvál.. *Povedal potichu, no dostatočne na to, aby ho rozumela - jeho hlas neznel tak neisto ako pred chvíľkou Axe vypadal, pretože si povedal, že si tak fajn deň nepokazí.* Niet zač. *Povedal prívetivo a trochu odstúpil - síce mu to bolo príjemne ale jej pravdepodobne nie.*
Nona: *To, že se předtím dost smál ji přidávalo na dojmu, že se dobře baví. Byla docela překvapená, že se ji bez protestů rozhodl odnést. Měla chuť to jeho 'ehm' zopakovat, ale pak si uvědomila, proč ho vypustil do světa. To, jak zčervenal ji v tom ještě utvrdilo.*Hah, jsi roztomilý*řekla s lehce přimhouřenýma očima a křivým úsměvem. A aby nebylo provokování málo, tak se k němu ještě víc přitiskla vrchní polovinou těla. Kvůli tomu ho sice musela trochu víc stisknout na ramenou, ale evidentně pro něj nepředstavovala velkou zátěž. Do té doby, než se Axe zastavil, se mu dívala do tváře. Chtěla vědět, na co myslí, ale nechtěla se mu kvůli tomu hrabat v hlavě. Rozhodla se odpověď získat jinak. Když se zastavil, tak se ho pustila a udělala krůček dozadu. Ta provokační blízkost tam však dál zůstávala.*Děkuju za odnos*řekla a zčeřila prsty hladinu, přičemž se na svoji ruku dívala. Voda ji sahala mírně nad pas, holt nebyla tak vysoká jako Axe.*
Axe: *Iba sa na nej smial, keď šla hlbšie, pretože mala usta až pod vodou a tak nemohla nijako reagovať.* Chceš mi niečo povedať? *Povedal, a začal sa nehorázne smiať.* Nie..? Škoda.. *Docela mu to vyhovovalo, no vedel, že to tak dlho nevydrží a tak si to potreboval rýchlo užiť.* Sakra.. *Povedal hneď potom, čo sa postavila na špičky.* "Čo to robí?" *Pýtal sa sám seba, keď mu chytila ramena.* "Ahá.." *Iskrička v hlave mu skočila až po tom, čo sa na neho "zachytila", nepredstavovalo to pre neho žiadnu príťaž, koniec koncov ešte mal na sebe ešte závažia a ju nadľahčovala voda. To mu tak trochu nevyhovovalo, kedže jeho erekcia ešte nepominula a tak to pravdepodobne cítila.* Ehm.. *Začervenal sa a radšej ju mlčky odniesol do takej hĺbky, kde mu siahala voda po pás a tak to nebolo vidieť.*
Nona: *Snížila se pod vodu tak moc, jak jenom to bylo možné, aby mohla dýchat. Ne, že by to byl nějak extrémně velký skok. Měla chuť hraně podrážděně zaprskat, ale měla pusu pod vodou a tak by to nemusel být dobrý nápad. I přes to, co Axe řekl ucítila letmé doteky rukou na svých zádech od toho, jak dostával šňůrky k sobě. Jakmile měla zavázáno, tak se obrátila k Axemu zase čelem a postavila se na špičky.*Hmm*vypravila ze sebe zamyšleně a přimhouřila oči. Potom natáhla ruce a položil a je Axemu na ramena. Na to se zapřela, aby se dostala víc nahoru. Tím pádem se k Axemu přiblížila na tu nejkratší možnou vzdálenost, která byla možná. A to na dotek.*Rozhodla jsem se...že tě zotročím jako můj osobní dopravní prostředek..protože bohužel nejsem vysoká jako ty a plavat k místu, kde bych v pohodě stačila, se mi nechce, když tu mám tebe*řekla s jemným úsměvem.*
Axe: "Aspoň že tak.." *V duchu sa zasmial a nahodil škodoradostný úsmev, pretože keby mu ani toto nevyšlo, tak by bol nútený sa smiať sám sebe kvôli tomu, aký je nekreatívny..* Záleži na tom, čo ťa dokáže rozosmiať. *Kedže mu povedala, že mu odhryzne jazyk, tak z provokácie jej vyplazil špičku jazyku a čakal na reakciu, neudržal sa pri tom však a jak sa smial, tak si kúsol do jazyka, no nekrvácalo to. Zaujali ho jej reakcie, kedže sa okamžite po pustení hneď postavila a ustúpila od neho.* Tééda, ja čumím.. *Zložil jej tak jemnú poklonu, ktorá bola celkom detinská, celkovo sa tak dnes choval asi stále - pripadal si pri nej ako malý chlapec.* Um..? *Nič si nevšimol, kedže jej nehľadel na hruď, čo bolo divné, kedže bolo na čo. Všimol si, že si prekrížila ruky na hrudníku a tak mu to došlo, ešte k tomu, keď sa jej hneď na to rozviazali šnúrky, ktoré plávali na hladine.* Ani nie.. *Odpovedal na otázku, či jej zaviaže šnúrky, samozrejme, že to myslel zo srandy - už dávno nebol puberťák, ktorý by šiel len po niečom takomto. Neznamenalo to však, že necítil tlak v gatiach, rozhodol sa to radšej ignorovať a zaviazal jej šnúrky.*
Nona: *Trošku sebou při jeho výkřiku cukla, nečekala to.*To je škoda, smích je zdravý..asi si ho budu muset obstarat někde jinde, co?*Zeptala se a pustila jeho tváře. Všimla si jeho smutné tváře. Uvědomila si, že si musel pamatovat, že předtím byla dost lechtivá. Teď se nedalo nic moc dělat. Když ji pustil tak od něj o krk odstoupila, aby na něm nebyla tak nalepená. Jakmile to udělala, tak ucítila, že ji sevření plavek na hrudníku povoluje.*Sakra*zakňourala si sama pro sebe. Stihla si zkřížit ruce na hrudníku, než se šňůrka povolila na zádech povolila úplně. Nebyla svojí situací nijak nadšená a to taky znamenalo, že se jí na tvářích objevila lehká červeň.*Mohl by jsi, prosím?*Zeptala se a otočila se k Axemu zády. Šňůrky si líně plavaly na hladině a nejevily zájem, že by se k sobě vrátily samy od sebe.*
Axe: *Nona sa správala s úplnym kľudom, ako keby predvídala každý jeho pohyb od chvíle, kedy sa spolu s ním potopila a tak ho to docela hecovalo, no v tejto oblasti nebol zrovna kreatívny a tak nevedel ako jej to platiť, pravdepodobne urobí niečo jednoduché, čo bude Nona očakávať, no to mu nevadilo.* Presne tak! *Zrazu zkríkol do jej ucha, pri čom dúfal, že ju aspoň trochu vystraší vďaka momentu prekvapenia.* To je teda pekne na prd.. samozrejme pre teba, pripravila si sa o kopu smiechu. *Smutným pohľadom sa na ňu pozrel, pretože v minulosti to bola jej slabina. Počas toho ako hovoril uvolnil ruky a tak pustil Nonu s myšlienkou, že to počas "rozhovoru" nebude čakať.*
Nona: *Cítila, jak ji chytil. Byla za to na jednu stranu ráda, nemusela se na hladinu dostávat sama. Věděla, že se Axe postaví hned jak bude moc. Tak se taky stalo a ona to hned využila k nadechnutí a setření si vody z obličeje.*Neměla..?*Zeptala se hraně nechápavě. Potom, jak ji začal lechtat, se zasmála. Vzala Axeho za tváře a začala za ně jemně tahat.*Je mi líto, musela jsem se téhle úžasné vlastnosti zbavit..překážela mi.*Řekla a vyplázla na něj jazyk. Bylo to už celkem dávno, co si to tak zařídila. Nezbavila se toho úplně, ale jenom do té míry, aby to byla schopná potlačit, pokud ji dotyčný neumí zlechtat. Věděla jenom o jednom člověku, který to dokázal, ale od toho to nijak nehrozilo.*
Axe: Takže ty si rada pochutnáš na ľudskom mäsku..? *Zasmial sa a ešte k tomu dodal.* Ja by som ti nechutil, som už starý.. *Povedal so smiechom v hlase a bol si vedomý, že obaja majú rovnaký vek.* Heh, nejak ti to nevyšlo. *Reagoval na to, že sa zachytil o ňu a ešte k tomu ho chytila.* Čiže ideš so mnou? *Nechystal sa jej pustiť, práve naopak, chcel sa držať ako kliešť až do doby, kým mu neumožní hýbať nohami - bol si istý, pretože ju poznal, ale na druhú stranu, bolo to dávno. Keď k nemu skočila, tak vedel, že idú obaja dole a tak ju iba jednou rukou držal stále za rameno a druhou za stehná, aby si bol istý, že mu nikam neutečie. Zrazu si začal cítiť nohy a tak sa postavil, spolu s ňou na rukách tak, že jej trčala iba hlava.* To si nemala.. *Povedal a bol si vedomý toho, že je šteklavá - teda aspoň bola a tak dvihol jedno koleno, ktorou si ju podoprel a jednou rukou ju začal štekliť.*
Nona: Pokud to bude nutné, tak proč ne*řekla a jemně se kousla do spodního rtu. To jak se jí chytil ji trochu pokazilo plány. Nicméně ho instinktivně chytila za lokty a rozkročila nohy, aby měla lepší stabilitu. Tím pádem se trochu ohnula, aby byla schopná držet Axeho nad vodou.*Vypadá to, že budu muset přinést nemalou oběť, aby ses potopil*řekla a uchechtla se. Potom pustila Axeho lokty a prakticky mu skočila kolem krku tak, aby spadl do vody po zádech. Vedlejší efekt jejího činu byl ten, že se potopila s ním. Až když byli oba dva pod vodou, tak mu vrátila cit do nohou.*
Axe: Heh.. *Zasmial sa, pravou rukou si prešiel po zadnej strane hlavy a prižmúril oči. Doteraz sa skoro stále smiali, no Nona nahodila ešte väčší úsmev, až to vypadalo neprirodzene - nutene, nejak moc to neriešil, vlastne si toho skoro nevšimol a tak nad tým len pokrčil pliaciami.* Presne tak. *Vyceril zuby a znova si pripomenul ten jej výraz.* "Čo asi plánuje..?" *Zasmial sa nad myšlienkou, že príde o jazyk, pokiaľ jej ho bude vyplazovať.* Odhrýzneš mi ho snáď? *Začal sa smiať, keď v tom mu nepriamo povedala, že ho dostane pod vodu. Docela to pokazila tým, že to povedala, kedže nebude žiaden moment prekvapenia a tak to bude slabšie, nech to urobí ako koľvek, je pripravený na všetko. Zrazu nedokázal stáť na nohách a tak ju rýchlo schytil, aby nepadol, prípadne ju ztiahol so sebou.*
Nona: Já? Nikdy*odpověděla pobaveně a odhrnula si vlasy z obličeje. Vzpomněla si úplně přesně na situaci, kdy se naposledy přecenila. Díky tomu se jí úsměv ještě víc rozšířil. Vzhledem k tomu, že odletěla kousek od Axeho, tak se musel trochu přiblížit, pokud by ji chtěl provést něco dalšího. Nepatrně couvla a v ten okamžik jí taky napadlo, jak mu to oplatí.*Vždycky záleží na úhlu pohledu*řekla a pokrčila nad tím rameny.*Aby si o ten jazyk nepřišel, pokud ho budeš takhle vystavovat*řekla a křivě se usmála.*Slyšela jsem, že se chceš ještě jednou potopit..*řekla a usmála se na něj. V ten okamžik mu odpojila pomocí Shintonu nervy v nohou. To způsobilo to, že naprosto znecitlivěly a neměl by na nich být schopný stát.*
Axe: Heh, sa pekne predceňuješ! *Povedal so smiechom v hlase, kedže to stále myslel zo srandy. Síce mu stekala voda do očí, kedže sa ešte len vynoril, no jej výraz si aj tak všimol a bol na nezaplatenie. Šiel k nej bližšie, kedže ju vyhodil o kúsok ďalej, no nie dostatočne na to, aby nedočiahla.* Nebolo pekné? *Zasmial sa a dodal.* Z môjho úhlu pohľadu to vypadalo pravdepodobne inak. *Začal sa smiať, no očakával nejakú tu odplatu.* Čo sa mi na to nepodarilo..? Videla si svoj výraz? *Mierne ju postrkoval a popri tom sa smial, pri čom jej vyplazil jazyk..*
Nona: *Pomalu se vzdalovala víc a víc do vody. *To co můžu*odpověděla Axemu na jeho otázku a protože na ni přestala dopadat voda, tak to využila k tomu, aby si protřela oči. To ji zabralo jenom pár vteřin. Rozhlédla se, aby si udělala přehled o tom, kde je Axe. To že je pod vodou ji došlo v okamžiku, kdy ji chytil za boky a vyhodil. Lekla se a to bylo vidět i na jejím výrazu. Ve vzduchu roztáhla ruce, aby nespadla po zádech do vody. Díky tomu to nějakým způsobem ustála. Navíc nebyla ještě tak hluboko ve vodě, aby se potopila celá. Skončila po krk ve vodě v podivném podřepu, rozpuštěné vlasy se rozprostřely kolem ní.*To nebylo pěkné..a už vůbec ne povedené*řekla a vyplázla na něj špičku jazyku. Přemýšlela, jak mu to oplatit. Zatím se jenom postavila a nechala vlasy, ať se jí přilepí na tělo.*
Axe: Tak to ti gratulujem. *Priateľsky sa usmial a nijako jej to nezávidel, pretože on až tak na osud neveril, no za väčšinu toho, čo sa mu dialo mohol pravdepodobne on sám a tak sa aj správal.* Hádam na to prídeš v dohľadnej dobe. *Keď videl ako sa tvári, tak ho to iba podporilo v tom, aby ju trochu rozptýlil.* Uvidíš. *Povedal a šibalsky sa zasmial.* Času mám dosť. *Odvetil a rovnako ako ona šiel ďalej, kde mu voda siahala po pás.* Čo si to dovoluješ? *Povedal zo srandy, ponoril sa a plával až k nej, kde dal nohy ku hladine, chytil ju na bokoch a odrazom od hladinu ju vyhodil.*
Nona: No, ne že by i tak nebyl příznivý...vlastně si nemám na co stěžovat. Jenomže tomu všemu něco chybí..A já nevím co*řekla a přestala si hrát s vlasy, přičemž nafoukla uraženě tváře. Nesnášela, když něco nevěděla a nemohla na to ani přijít.*Hmm, to jsem zvědavá, jak to chceš udělat*řekla a zvědavě naklonila hlavu ke straně. V hlavě se jí objevilo několik možností a jakmile se Axe začal vzdalovat víc do vody, tak jí bylo jasné, jaká možnost bude ta správná. Ani si nad tím nestihla povzdechnout a jejího těla se dotkly první kapky vody.*Jen počkej*řekla a popoběhla trochu hlouběji do vody, aby se nemusela tolik ohýbat. Jeho počínání mu stejnou měrou oplácela. Připadala si jako malé dítě a nedalo by se říct, že by jí to vadilo.*
Axe: *Pripadalo mu, že sa od stretnutia s Nonou smeje viac ako počas niekoľkých posledných týždňov. Keď sa tak zastavil nad jej poznámkou a chvíľku popremýšľal tak to vlastne nebola pravda, kedže toto bolo možno aj prvý krát, čo to za niečo stálo. Ďalej sa nad tým nezamýšľal, proste nad tým iba pokrčil pleciami a odpovedal jej na zjavne rečnícku otázku.* Tento krát to vypadá, že áno. *Zasmial sa a povedal si, že nabudúce chytí osud do vlastných rúk a sám vyhľadá Nonu. Hneď jak sa premiestnila do jeho tieňu napadlo ho vyviesť nejaké šibalstvo pomocou Kagemane, no nechal to na potom.* No vidíš, tak to budem musieť napraviť. *Zasmial sa a šiel trochu dozadšie, až kým nebol po členky vo vode a začal na ňu špliechať.*
Nona: *Spustila ruce zase podél těla, protože si uvědomila, že tohle gesto může působit odmítavě. Což ona zrovna v Axeho případě neměla zapotřebí. Možná za to mohlo to, že ho znala už z dřívějška. Neměla strach k němu být otevřenější než k ostatním, i když to asi pořád nebylo dost. S vyjímkou jediné osoby, ale té by se nemohla uzavřít ani kdyby sebevíc chtěla.*Jo, osud se někdy i příznivě přikloní, co?*Zeptala se a nevědomky si začala hrát s pramenem, který ji spadl přes rameno. Musela se trochu přemístit a tím se taky dostala do Axeho stínu. Přeci jenom byla o něco menší a sluníčko v kombinaci jejíma očima nebylo zrovna příjemné.*Mýlím? Zrovna u tebe bych očekávala nějaký impulzivní styl života..*řekla a vyplázla na něj špičku jazyku.*
Axe: *Tú chvíľku po objatí sa zdala byť nejaká nesvoja, ako keby jej to nejak vadilo, no objatie mu opätovala, takže to moc nepochopil.* No tak vidíš, osud to zariadil úplne inak, než sme čakali a povedal by som, že celkom príjemne, aj keď.. "Kto vie čo sa ešte stane.." *Myšlienkami naviazal na nedopovedané, no až po tom si uvedomil, že Nona bola vždy výnimočná, lepšia a jedným zo sprievodných javov bolo čítanie myšlienok. Týkalo sa to nedávnych udalosti aliancie desiatich, ktorá útočila aj na Konohu, takže ani sám nevedel, čo sa s ním stane a to by mal čoskoro dostať misiu.* Nie, to sa mýliš. *Zasmial sa, aj keď to bolo vlastne smutné, jak všetko zanedbával.*
Nona: *Jakmile ji Axe pustil, tak se trochu odtáhla a založila ruce. Ne, že by jí to bylo nepříjemné, spíš naopak, ale byl to pro ni nezvyk. Nevyhledávala kontakt s lidmi a tohle pro ni byl nezvyk. Nedalo by se však říct, že by si nezvykla.*Já se spíš smířila s tím, že nikoho z dětství asi neuvidím*řekla a smířlivě pokynula rukou. Potom ruku zase založila pod prsa.*Jak chceš, ale moc toho není. Nijak zvlášť jsem se zatím neprojevila, nemám to nějak zapotřebí. Ale jak chceš*lehce pokynula hlavou a koutky ji zacukaly v úsměv.*Myslím, že tvůj život bude zajímavější..*řekla a lehce tak naznačila, že od něj bud chtít na oplátku to samé. Povahově teď připomínala spíš malé zvědavé dítě, než dospělého člověka.*
Axe: *Mierne sa od nej oddialil a znova si ju prehliadol a porovnal z ich detských rokov.* "Na nepoznanie.." *Pomyslel si, kedže vypadala skoro ako nový človek.* Po tých rokoch by som si ani nepomyslel, že sa znovu uvidíme. *Nechápavo ale šťastne na ňu zazeral, predsa len keď sa starí známi len tak po niekoľkých rokoch stretnú bez toho aby sa vyhľadávali..* Musíš mi porozprávať o tom, ako si pokročila, čo sa ti v živote podarilo a podobne. *Mal záujem znova vybudovať to, čo bolo stratené a tak sa o nej chcel dozvedieť čo najviac.*
Nona: *Dalo by se říct, že ji ze srdce spadl kámen, ale hned se tam zase objevil nový. Uvědomila si, že Axeho přežití může být jenom šťastná náhoda. Takhle to ostatně bylo u všech, ale Axe byl jediný kdo ji zbyl z dětských let. To že ji objal ji trochu zaskočilo. Přeci jenom pořád ji trochu chyběl normální fyzický kontakt s lidmi. Přitom jak zašeptal ji naskočila husí kůže. Jenomže to ji taky donutila se vzpamatovat a opětovat Axemu obětí.*Ty mě taky*řekla a když to dořekla, tak se kousla do rtu, jako kdyby si to nechtěla přiznat. Jenomže moc dobře věděla, že to je pravda.*
Axe: *Ani nevedel, prečo mu vyhŕkla slza aj po tých rokoch, čo sa nevideli, v podstate to boli dvaja úplne iní ľudia so spoločnou minulosťou, minimálne Axe sa zmenil. Nonino symbolické zotretie jeho slzy mu naznačilo, že sa cez to preniesla a obaja by sa nemali zamýšľať nad tým čo bolo ale nad tým, čo je.* Nie, nie.. *Pousmial sa, pretože nerád smútil.* Som nesmierne rád, že ťa znova vidím. *Povedal a spontánne ju objal.* Chýbala si mi. *Pošeptal jej do ucha, bola jedna z jeho najlepších kamarátok, no nevyhľadával ju preto, že by neuniesol pohľad do jej očí pri tom, ako jej ublížil.*
Nona: *Nejdřív to moc nevnímala, ale teď když se trochu probrala z počátečního šoku si byla schopná uvědomit, jak rychle ji buší srdce. Taky si uvědomila, že navzdory tomu, že se jí chtělo zpočátku brečet se teď usmívá. Nemohla si od toho úsměvu pomoc, plně si ho uvědomovala a nevadilo jí to.*Omlouvám se za tu reakci..ale nějak jsem se nedokázala udržet na uzdě, když vím, že ještě žiješ*řekla s trochu rozjařeným úsměvem. Skutečnost, že by mu teď nejraději skočila kolem krku, nechala být. Moc dobře si pamatovala, jak k němu byla chladná. Normálně by asi měla snahu se přímému kontaktu vyhnout, ale teď neměla potřebu. Její úsměv ochabl, když se dotkl její jizvy. Všimla si jeho slzy a její ruka se samovolně pohnula a setřela ji.*Ale no tak..omlouvat bych se měla spíš já. Psychická bolest je někdy horší než fyzická..*řekla a její ruka chvilku zůstala na Axeho tváři. Potom ji zase stáhla a na tváři vykouzlila malý, ale upřímný, úsměv.*
Axe: *Jej správanie po tom, ako jej povedal svoje meno ho prekvapilo. Reagovala, ako keby ho poznala, no on si na ňu nevedel spomenúť aj napriek tomu, že veľmi chcel.* "Kto to môže byť..?" *Spoznal kopu ľudí, s mnohými sa aj kamarátil, no s tými nebol už celé roky v kontakte a tak by už nespoznal len tak hádam žiadného, kedže všetci určite prešli určitými fyzickými zmenami, rovnako ako on.* No.. na..? *Zamrmlal si popod nos, kedže šlo o jeho dobrú kamarátku z detstva, ktorá bola dokonca jeho prvou láskou a taktiež jej spôsobil veľa bolesti. Od chvíle, kedy jej spôsobil tú hroznú jazvu ju nevidel a tak od hanby zapichol pohľad do zeme, no po chvíľke očami zamieril na jej jazvu a nesmelo po nej jemne prešiel ľavou rukou.* Veľmi sa ospravedlňujem.. *Povedal a pri žmurknutí mu vybehla z kútiku pravého oka slza.*
Nona: *Když se jí představil, neubránila se nutkání a prohlédla si ho ještě jednou. Chvilku na něj beze slova zírala, protože si konečně začínala všímat podobností. Nejspíš by to přešla bez povšimnutí, ale byla teď schopná si ho s tím jménem spojit. Uvědomila si dvě věci. Byl asi jediný, kdo z jejích dětských let přežil a ona ho teď potkala. Tou druhou byla ta, že mu musela předtím ublížila. Složila obličej do dlaní, chtěla tak zabránit slzám, což se jí alespoň částečně povedlo. Potom si uvědomila, že tu beze slova stojí. Spustila ruce podél těla a přimhouřila kvůli sluníčku, ale nejenom kvůli němu, oči.*Nona...*neměla sílu ze sebe vymáčknout víc, cítila, jak má sevřené vnitřnosti.*
Axe: *Podľa jej reakcie sa pravdepodobne zamýšľala nad niečim iným, kedže pravdepodobne nevnímala a začula ho iba náhodou.* "Nemal som ju rušiť.. Zrejme si tiež prišla odpočinúť." *Zmieril sa s pravdou, že nedokáže vrátiť čas a zdvorilo sa predstavil.* Som Axe. *Nevedel, či má povedať aj z kadiaľ, kedže nemal na sebe čelenku, tak to ani nemohla tušiť, pokiaľ by ho samozrejme nepoznala.*
Nona: *Vzhledem k tomu, že neměla nic moc jiného na práci, tak začala přemýšlet. Nejdřív se jí v hlavě rojily nápady, jak využít prázdné místnosti na hradě. Jenomže ty vždycky po nějakém čase zavrhla, protože ji to přišlo moc nereálné. Jedenu svoji pohnutku si sice už pomalu ale jistě začínala realizovat, ale to bylo ještě na dlouho. Po nějaké chvíli se její myšlenky začaly stáčet k jejímu osobnímu životu a jí samotné. Naštvaně nakopla vodu, nechtěla nad tím přemýšlet a kazit si tím náladu. Pohrdavě si sama nad sebou odfrkla a založila ruce. Ty vzápětí musela zase uvolnit, aby si mohla zastínit oči. Navzdory své ignoraci si všimla, že ji nejspíš někdo pozdravil. Pohledem vyhledala onu osobu a zastínila si oči.*Zdravíčko*odpověděla na pozdrav, který musel patřit jí, protože i když bylo krásně, nikdo tu nebyl. Změřila si Axeho letmým pohledem, aniž by ho poznala.*
Axe: *Po asi pol hodine začali mať vlny väčší dosah, kedže nastal príliv a voda už na neho dosiahla, dokonca viac, než by si prial a tak sa pomaly postavil, oprášil si ruky od piesku, ktorými sa pri vstávaní podopieral a mierne sa porozhliadol, pri čom zbadal peknú ženu, ktorá bola pravdepodobne o niečo mladšia, prípadne rovnako stará. Kedže si prišiel odpočinúť od stereotypu tak sa k nej vybral a pozdravil.* Zdravím *Milo sa usmial a poriadne si ju prezrel, keď v tom si všimol jazvu na rameni a okamžite sa mu premietlo pred očami, ako jednú takú spôsobil tiež - doteraz toho veľmi ľutoval, no na osobu, ktorej ju spôsobil rád vspomínal.*
Nona: *Vzhledem k tomu, že měla vlastní ostrov a vlastní pláže, měla potřebu je jít porovnat. Hlavně z toho důvodu se ocitla na tady. Samozřejmě že měla i jiný důvod a to byl ten, že pomalu ale jistě si po světě dělala Hiraishin značky, aby se zpohodlnila cestování. Vzhledem k tomu, že bylo vedro, tak na sobě měla plavky. Nejdřív se jí líbili ale teď měla pocit, že možná ukazuje až moc. Nakonec nad tím jenom v duchu mávla rukou, neměla za co stydět, kromě jizvy u levého ramene, tak proč to řešit. Pomalu šla po pláži a nechala si kotníky omílat vodou. Pohled měla zabořený do písku, dalo by se říct, že ignorovala svoje okolí.*
Axe: *Prišiel si na chvíľu odpočinúť od dediny a všetkých ľudí v nej, nie, že by sa mu tam nepáčilo ale sem-tam potrebuje aj on prestávku od všetkého. Prišiel len v plavkách, kedže počasie bolo perfektné a slnko svietilo viac, než by bolo zdravé.* Konečne oddych.. *Povedal si a začal si pískať, pri čom šiel smerom k moru a meter od miesta, kam vlny dosahovali si lahol v domnenke, že si najprv trochu poleňoší a potom si zapláva.*
--: --
Daro: Jednou se vrátím.
Daro: Chci zpátky... Do světa živých.
---: ....
Ren: *Keď mu Kirra podala tanier, vrhol po nej celkom vďačný pohľad - predsa len, držať v rukách dve polky melónu a ešte ich krájať na menšie nieje zrovna ľahká úloha. Každopádne, rozkrájal časť melónu na menšie kúsky, aby sa mohli do nich krpci pustiť a podal im tanier s nimi. Teda, skôr ho položil pred nich, ale to je detail. Nebude predsa rozkrájavať celý melón hneď, nie ? Celkovo bol relatívne spokojný. Nič mu nejak výrazne nechýbalo - možno jeho potulky, no tie teraz ustúpili do pozadia.*
Kirra: Tak fajn,* odvětila jen s mrknutím na Renova slova, během chvilky nachystajíc vše potřebné k tomu, aby si udělaly takový menší piknik na pláži. I když dostupnou měli jen vodu a meloun. Co už, času dost a případně se mohou stavit ve městě na něco na zub ne? Všimla s, že Ren měl svou vlastní metodu a tak to nechala na něm, podajíc mu však následně větší talíř, aby nemusel případné ukrojené kousky držet v rukou - což by bylo asi celkem nepraktické. Kluci zatím obsadili deku, něco si mezi sebou šuškajíc, házíc po rodičích spiklenecké pohledy. A ona byla spokojená. V podstatě měla všechno, co by mohla chtít. A za nic by to nevyměnila.*
Ren: *Samozrejme, vedel, že tu nemajú zrovna čosi menom nôž, no to neznamená, že nevedel, ako rozkrojiť melón bez neho. Predsa len, krájaním vecí sa živil väčšinu života. Fajn, krájaním ľudí. Detail, nepodstatný. To, že nevedel, čo malo znamenať to Kirrine prejdenie prstom po melóne nejak neriešil. Svet je plný záhad. Samozrejme, vzal si flašku, jednou rukou ju otvoriac i napijúc sa.* Uvidíme. *Odpovedal s rovnakým úsmevom, keď sa napil a flašku odložil. Veci ako deka a podobné praktické užitočnosti nechal na Kirre - bola v tom lepšia, než on a ovládala Gugen. Medzitým rozložil trochu svojho mäsa na dlani na piesok, ktorý vytvaroval do čepele a tou rozkrojil melón na polky. Samozrejme, Vďaka svojej vláde nad pieskom zaistil, aby žiadne zrniečo tam neostalo*
Kirra: *Sice z vody nějak nespěchala, no jednou na břeh dojít musela. Měla značně dobrou náladu, což bylo jak pro ni tak pro její okolí jen dobře. Co už. Během chvilky se ocitli u hradu z písku, kde postavila Tara do písku, vezmouc do dlaní tašku s vodou, odkud vytáhla pár lahví s sladkou vodou, které podala po jedné chlapcům, nejdřív je však Hyoutonem trošku ochladíc, no ne příliš aby to nebyl pro tělo takový šok. Nebyla si úplně jistá, či je ten meloun ještě v pořádku, když voda v lahvích byla poměrně teplá a tak se na Rena jen jemně usmála, prstem po ovoci přejdouc, navracejíc ho skrze Jikan do stavu ve kterém byl před pár hodinami. Druhou rukou mu mezitím podala také láhev s ochlazeou vodou, s neutuchajícím úsměvem se sama z další lahve napíc.* Máš to čím rozkrojit? A na čem?* optala se trošku pobaveně Rena. Přeci jen by se jim asi hodila nějaká ta deka na kterou by se natáhli a nějaké talířky aby nebyl ten meloun všude. O noži nemluvě. I když byli i jiné způsoby jak něco nakrájet. Přesto však, zatímco chlapci pomalu pili z lahví, tak jak jim to nařídila tak se pustila do přípravy jejich menšího plážového tábořiště. Na klucích už byla jasně vidět nedočkavost se kterou svého tátu sledovali, vyčkávajíc trpělivě na slibovaný meloun.*
Ren: *Nečakane, Daro následoval Tarovho príkladu v 'pokuse uškrtiť rodiča'. Ehm, inými slovami objať okolo krku. A rovnako tak ani on neriešil rukáviky, ktoré síce trochu prekážali, ale oni zrejme hádzali salám na to. Samozrejme to, že sa Kirra tak snaží podporovať jeho autoritu ho tešilo - což jej oplatí večer. Ale tak, večer ešte nenastal, takže salám. To, že to robila občas nevedome nevedel a ani neriešil. Proste sa mu to páčilo a bol za to rád. Šiel rovnako pomalými krokmi, ako ona - približne z rovnakých dôvodov, i keď tam bol jeden navyše. Ale to je detail, hlavné je, že šiel pomaly. Samozrejme, nemohol si nevšímať jej pohľadov, ktoré však akosi nevedel ako oplácať. Tak si ich 'ukladal', aby ich jej mohol večer 'splatiť'. Nie, že by mu nejak vadili - to ani v najlepšom. Každopádne, keď vyliezol z vody (súčasne s Kirrou +-), zamieril si to ku hradu, kde zložil Dara na zem. Sám vzal do rúk melón, pripravený ho rozkrojiť - vedel, že Kirra sa najprv bude starať o pitný režim. Predsa len, trochu ju poznal.*
Kirra: *Lehce si jen při jeho odpovědi zkousla pobaveně ret, zatímco se jí Taro chytil pevně okolo krku. A to, že by ty rukávky mohli trošku zavazet mu zřejmě vůbec nepřekáželo. Co už, přežije se, tak hrozné to nebylo.* Tatiiiiiii* zakňourali chlapci unisimo ještě předtím než odpověděl, následně se jen na sebe zazubíc.* Tak fajn,* přikývla jen jako kdyby to bylo jen na Renovi, či si zasloužili co chtěli bo ne. Holt se tak nějak pořád snažila podporovat jeho aurtoritu, i když to ne vždy bylo úplně vědomě. Co už, neuškodí, přeci jen byl chlap ˇ^ˇ. Na to jen pomalými kroky-jednak kvůli hloubce a jednak kvůli kamínkům které byly na dně, leč zaoblené-si to zamířila i se synem v náručí směrem k pláži a pískovému hradu v jehož stíu se nacházela taška s vodou a melounem. Ostatně též by se měli napít, i když nepochybovala že se kluci nalokali slané vody, no tím spíš. Občas se však s úsměvem ohlédla na Rena, házejíc po něm trošku laškovní, až jemně provokační pohledy. Zkrátka si nemohla pomoci >.
Ren: *Síce nemal v úmysle 'dať jej pocítiť' jej výkon, no akosi sa to stalo. Nie, že by mu to bolo nepríjemné - ako by mohlo ? Každopádne to však nebolo moc zamýšľané. Ale čo už. Celkom súhlasil s uprednostnením krpcov pred škádlením. Predsa len, večer si to vynahradia. A oveľa fajnejšie. (dat slovo ._.)* No, snáď áno. *Odpovedal, furt s malým úsmevom. Tie neviditeľné klince ho tam držali nejak podozrivo dobre... holt, Kirra asi vie ako zabiť kliniec (pretože to bezpochyby urobila ona ˘^˘). Samozrejme, keď ho pustila, nasledoval jej príklad a vzal na ruky pre zmenu Dara. Ešte šťastie, že boli celkom hlboko vo vode, takže Kirrin 'výtvor' či 'reakica na Kirrino činenie' sa stihlo 'skryť'. Studená voda má svoje výhody, občas. (dat retardácia o.o)*
Kirra: * Zlehka přimhouřila oči, když ji k sobě víc přítiskl,více tak citic jeho reakce na vlastní menší provokace. A jistě se nedalo říct, že by se jí to nelíbilo. Spíše naopak, svým způsobem ji to dokonce lichotilo. Přeci jen koho by nepotěšilo, že i po dvojčatech vypadá pro svou druhou milovanou polovičku atraktivně? Dlaněmi pomalu sjela z okolí jeho krku přes ramena a hrudník až k břichu, přesunouc následně své ruce na jeho boky, spojíc je nakonec za jeho zády. Hlavu si mu položila na rameno, získávajíc tak lepší pohled na přibližující se krpce. Musela se jejich odpovědím na Renovu otázku pousmát. Měla pár vteřin dilema mezi starosti o krpce a skadlenim se s Renem, no krpci jasně vyhráli. Přeci jen mohli pokračovat až budou sami ne? * Co říkáš, zasloužili si meloun?* obrátila tvář k Renovi, bradou se mu opříc o hrudník a něžně ho kousnouc do brady. Byla to je řečnická otázka přičemž ho po chviličce pustila ze svého sevření, vzajic na ruky bližšího k ní Tara, políbíc ho zlehka na spánek. Byla šťastná, že je všechny má. A věděla, že udělá cokoliv aby svou rodinu ochránila.*
Ren: *Samozrejme, jej škádlenie celkom chápal. Našťastie. Totiž, s iným tónom by jej poznámku by bolo možné brať mierne útočne. Ešte šťastie, že vedel a počul správne. Pravdou bolo, že ani on tak trochu tú 'tsunami' zrovna moc nečakal. Nie, že by úplne sa na krpcov vykašlal, no pomocou sluchu toho moc nezachytil predtým. Nie, že by tá vlnka čosi urobila. Síce, na ich veľkosť to bol pozoruhodný výkon, vo výsledku bola sotva znateľná. Predsa len, boli v mori. To mierne nadhodenie bolo cítiť len kvôli tomu, že bolo takmer úplné bezvetrie. Prirodzene, na trocha väčšie oprenie Kirry ju pritisol ku sebe o niečo viac, no to bola záležitosť mimovoľná. (Ruky furt na bokoch, možno trochu zo zadu ˘^˘).* Tak čo, uťahaní ? *Oslovil krpcov. Od nich sa mu však dostali len odmietavé výkriky. Možno dokonca i pobúrené.* Nikdy ! Len si by sme radi melón *Odpovedali. Predsa len, to ich máchanie sa vo vode nebolo zrovna šetrivé na energiu a toto bola prvá výhovorka, ktorú si vymysleli. Predsa nie sú nejaké lamy, že by ich uťahala takáto chvíľka, nie ? Samosebou, furt oxidoval úsmev.*
Kirra: Přesně tak. Jen tak pro jistotu,* poznamenala s neutuchajicim úsměvem, bedlivě ho sledujíc. Jeho následné odpovědi se jen nepatrně úšklibla, jazykem si pobaveně přejdouc po horním rtu.* Ale neříkej...* odvětila jen. Věděla, že Ren bere věci jednodušší logikou což ji nikterak netrápilo. Nebylo v tom nic špatného, co se týkalo tónu jakým to řekla. Jen ho lehce skadlila. Než však stihla říct cokolov dalšího tak krpci s křikem rozhodli na ně poslat menší Tsunami, kterou společnými silami vytvořili a která je oba nahodila. Jelikož za tu chvílí stihla její pokožka trochu oschnout tak to zadtudilo až překvapeně vyjekla, více se tak opříc o Rena a ohlédnouc se přes rameno na jrpce, kteří už se sotva drželi na hladině. Přeci jen pro ně bylo plavání dosti vyčerpávající.*
Ren: No, zrovna teraz asi nie. Inokedy... *Nechal nedopovedané, aby si domyslela, čo sa jej páči. Predsa len, zrejme by nebolo tak ťažké domyslieť si, čo tam on mienil dopovedať. A duplom nie, vzhľadom na kontext. Takže sa nebál, že by to nepochopila. Teda, nie, že by si to odôvodňoval takto 'zložito'. Jednoducho on si to domyslel, tak predpokladal, že aj ona. Jednoduchosť (˘^˘).* No... niekde vo vode... *Odpovedal neskutočne duchaplne, dokonca i pod jeho úroveň. Čo už čosi je. Ale, salám. Možno to bolo také menšie provokovanie, keďže on jej ho moc oplácať nemohol - nie, že by si nehryzol, no čosi vzadu hlavy mu hovorilo, že by jej to akurát pripomenulo Sakita. Takže radšej nie. Samozrejme, ani on nehovoril zrovna nahlas. Každopádne, krpcov zrejme omrzelo byť prehliadaní a tak sa 'veľmi nenápadne' vydali prepadnúť rodičov.*
Kirra: A to by nebylo zrovna nejvhodnější což?* poznamenala jen s pobavením na jeho poznámku, nakloníc hlavu lehce do strany ve svém charakteristickém gestu, jemně ho políbíc na jamku pod ohryzkem na krku, zkousnouc si následně spodní ret, zatímco na něj zespodu vrhla pobavený pohled. Jeho dravost ji jaksi příliš nevadila. Spíše vůbec, ba naopak líbila se jí na něm. Ostatně těch věcí bylo mnohem víc.*Hmm, asi u obojího. Ale teď spíše to plavání,* odvětila tiše na jeho otázku, ostatně nepotřebovala mluvit hlasitěji, když byl tak blízko, přesto se však nikterak nepohnouc. Nechtělo se jí. Spíš sluchem než jakkoliv jinak teď kontrolovala chlapce, no víc se teď věnovala lehkému provokováním Rena. Sice jí samotné vadila ta červeň, kterou cítila na tvářích no neřešila to. Nebyla přeci způsobená ničím nepříjemným. ˇ^ˇ*
Ren: To je fajn, inak by sme museli rýchlo vyviesť z omylu... *Poznamenal pobavene. Tak, možno v prítomnosti krpcov nebol úplný svätúšik. Ale čo. Kirra si o to koledovala a on bol chlap. Nemal na výber, musel sa správať tak, ako sa správal. Nie, že by mu to nejak vadilo. Toto 'provokovanie', či ako to nazvať, ho celkom solídne bavilo. Plus mu dalo dôvod tešiť sa na večer (chlap ). Prirodzene, bozk jej opätoval najlepšie ako vedel - i s jeho dravosťou, ktorá bola možno trochu výraznejšia myšlienkami, čo mu lietali hlavou. Ale čo, detail. Nikto (snáď) mu to nebude vyčítať. I on už pomaly končil s dychom, keď sa konečne oddelili.* Myslíš u večeru, či plávaní ? *Spýtal sa, mierne pobavene. Což odrážal i výraz tváre - úsmev tam oxidoval furt. Milé od neho, no nie ?*
Kirra: *Pousmála se při dotyku na bocích, lehce zakloníc hlavu, když po ní tak škádlivě cvakl zuby.* Ani v nejmenším,* odvětila jen se stejnou pobaveností v odpověď, využívajíc ruce okolo jeho ramenou aby si ho mohla přitáhnout blíže k sobě, s jakousi dychtivostí ho opětovně dlouze políbíc, jako by mu cchtěla své vlastní přesvědčení dokázat. Sic občas pocítila jakýsi záblesk provinilosti, no vždy se jí ho momentálně dařilo v Renově přitomnosti jaksi zahnat, odvést své myšlenky jiným směrem. A to příjemějším směrem.* Kde.. kde sme to zkončli?* optala se nakonec s končícím dechem a přetrvávající červení. Přeci jen na ni jeho blízkost a reakce měly svůj vliv. Což ji lehce přivádělo do rozpaků. Možná by ho teď neměla provokovat, není to od ní fér. Ale zkrátka si nemohla pomoci, na to byli donedávna příliš dlouhi od sebe.*
Ren: *Tak trochu tušil, že celkom jasne vie, čo sa mu deje v hlave. Což o to, to nebolo nijak nečakané. Predsa len, bol chlap. Keď prišla a objala ho kol krku, jeho vlastné ruka tak akosi automaticky pristáli na jej bokoch.* Hm, to je fajn nápad. *Odpovedal, s mierne krivým úsmevom. Predsa len, nechcú traumatizovať krpcov. Na jej ďalšiu vetu povytiahol obočie a mierne naklonil hlavu ku strane.* Pochybuješ ? *Spýtal sa, pričom to znelo naozaj celkom pobavene. S radosťou by ju totiž z takého omylu vyviedol. Príjemným spôsobom. Minimálne pre neho, ale počítal že ani jej by to nebolo nepríjemné. Na jej hryznutie odpovedal tichým cvaknutím zubov. Kto vie prečo ? Ja teda nie (˘^˘).*
Kirra: *S jemným usklibnutim si nasadila opět plavky, zavazajic si je na uzlik.* Asi máš pravdu,* odvětila jen s mírným úsměvem na jeho poznámku s přimhouřenýma očima ho sledujíc. Samotné byl jeho chvilkový dotyk příjemný a celkem si dovedla představit, co se mu honí hlavou. Přeci jen ho trošku znala. Stačilo pár kroků vodou aby se dostala zpátky k němu, polozic mu ruce kolem krku. Stále si v tvářích držela jemnou červeň se kterou ho políbila něžně na rty.* To si necháme na večer,* poseptla mu jen do rtů trošku s ostychem.* Když teda budeš chtít,* dodala s úsměvem a hravostí, která se v posledních pár týdnech příliš neprojevovala. Nedovedla se prostě dostatečně uvolnit. I když říct, že by se jí s tím Ren nesnažil pomoct se říci nedalo. Ostatně on a chlapci i se setrickou Kaede a bráškou Hakuhyem ji drželi takříkajíc nad vodou. Ostatně to byl i jediný důvod proč se neuzavřela do sebe s depresí a výčitkami.* Hmm?* poznamenala jen, něžně ho kpusnoic do brady, zatímco ho sledovala jak jinak než spod řas.*
Ren: *Kúzlo, ktoré sa mu akýmsi zázrakom podarilo vyrobiť, prekvapilo i jeho samého. Predsa len, nečakal, že by sa obyčajným nestihnutím mu mohlo podariť stiahnuť jej dolný diel plaviek. Ale čo, zázraky a kúzla sa dejú. Nie, že by to nebol fascinujúci pocit, cítiť ju tak 'preplávať' mu po ruke zrovna touto časťou. Což - samozrejme - nakoplo jeho mužskú predstavivosť. Bohužiaľ, začali sa mu v hlave množiť úchylárny. Nečakane. Ešte šťastie, že bola voda všade okolo a on bol hlbšie, než po pás vo vode. Ale tak, ono sa to ukľudní, krv sa vráti tam, kam patrí. Len chvíľku času treba.* To som si myslel aj ja. Čosi má ale asi iný názor. *Odpovedal, s mierne krivým úsmevom. Koniec-koncov, bola to celkom vtipná situácia. Keby tu neboli sami, zrejme by to bolo prudko trapné, no takto nie. Okrem toho, chlapci ich zas pomerne sebavedomo ignorovali.*
Kirra: *Bylo jí příjemné cítit jeho ruce na svém těle, i když jen takto. Ostatně celková jeho blízkost jí byla příjemná, což o to. Přesto ji však překvapil pohyb jeho ruky, když se ji pokusil přidržet. Asi vyrazila moc rychle - jaksi si nemyslela, že by to udělal schválně, i když kdo ví, no ona ne a ani nad tím nepřemýšlela - no zkončilo to tak, že díky svému pohybu se Renovi jakýmsi kouzlem (ˇ^ˇ) podařilo stáhnout spodní díl plavek přičemž se rozvázala i jedna ze šňůrek na bocích - což byla asi hlavní příčina toho, že jí jednoduše trošku uplavaly. Spíš instinktivně než úmyslně se jí podařilo během chvilky přetočit tak, že v podstatě ve větší hloubce seděla. Do tváří se jí nahrnulo lehce červeně přičemž se ušklíbla. Sice neměla zrovna dvakrát důvod se červenat - přeci jen Ren už ji nahou viděl a víc než to - no zkrátka to patřilo k její povaze. Stejně jako to, že se v jeho přítomsnosti stále ještě 'občas' červenala, i když třebas jen lehce. * A já myslela, že budu plavat já a ne moje plavky...* poznamenala naoko zklamaným tónem, bleskovně po kousku oblečení chňapnouc, když si ho všimla ve vodě.
Ren: *Naozaj mu bolo celkom ľúto, že nič obstojné nevymyslel. Keď to by sa tam tak hodilo... Kirra mu na to tak nahrávala... no, čo už. Bude sa musieť prežiť. Ďalej sluchom kontroloval krpcov, našťastie však ich rukávky spoľahlivo držali na hladine. Keďže vedel, že nelenila a Sharinganom zrejme si skopírovala jeho pohyby, nemal výhrady k jej spôsobu. Pretože si prakticky potrebovala len zvyknúť, pohyby sa učiť nepotrebovala. Holt, Sharingan je fajn vecička. Mainstream, ale fajn. Bohužiaľ však sa trochu prepočítal. Držal jej ruku kúštek pod bruškom, aby ju mohol chytiť, no jeho pohyby boli 'pridobré'. Takže, hoci robila tempá pomaly - tak, ako sa majú - vyštartovala vpred celkom rýchlo. A on to tak trochu nestihol. A keďže úplne na vode položená byť nemohla - isté zošykmenie tam muselo byť, nohy musia byť nižšie - stalo sa čosi fascinujúce. (˘^˘)*
Kirra: *S jistým pobavením sledovala jeho vář na které se krom úsměvu zjevilo i jisté zamyšlení.* Tak tedy dobrá,* odvětila jen s jistým pobavením. Tak trošku čekala, že odpoví možná i trošku dvousmyslně, no nestalo se i když mu do toho tak trošku i nechtíc nahrávala. Co už, přežije se. Krpci nadšení z vody jaksi suveréně ignorovali rodiče a jejich rozhovor, cákajíc na sebe navzájem vodu. Měli celkem dost energie i když jim z toho nadšení asi brzy vyhládne. Což o to, měli alespoň s sebou meloun, i když toho se asi moc nenají. Přinejhorším by si tedy zaskočili na něco na zub.* Myslím, že to zvládnu sama, jen mě jisti,* pokračovala s úměvem, změníc pozici tak, aby ležela na vodě, pomalu přesně opakujíc jeho předchozí pohyby, což p chvíli zaujalo krpce, kteří po sobě přestali stříkat vodu, cosi si mezi sebou šuškajíc.*
Ren: *Samozrejme, i on kontroloval krpcov - bol predsa otec - i keď on hlavne pomocou sluchu. Predsa len, nepotreboval nejaké špeciálne techniky, aby rozoznal tón ich hlasov. Rozjasanie znie bezpochyby inak, než strach či niečo podobné. A to šlo počuť bez problému i cez príboj vĺn - nebol nijak veľký vietor, takže vlny boli skôr malinkými vlnkami. Na jej vyhlásenie sa zatváril zamyslene, hoci len na chvíľku a nie nejak výrazne. Síce sa v skutočnosti zamýšľal nad nejakým dvojzmyslom, ktorým jej odpovedať. Akosi však nevydalo. Zrejme v prítomnosti krpcov nedokázal vymýšlať dvojzmysly.* To je pravda... *Úsmev mu mierne skrivol. Nie však nejak zlomyseľne, či niečo podobné - skôr divne pobavene.* Tak, asi na rade si. *Dokončil. Úprimne, bol aj celkom zvedavý na to, ako budú krpci reagovať na to, že sa aj ona bude učiť.*
Kirra: *Stále na rtech cítila předcházející polibek, který si jak jinak než náležitě vychutnávala, nezanedbávajíc však svou ostražitost vůči krpcům. Sice věděla, že teď Ren nějakou dobu nikam nepůjde a bude s ním trávit víc času i bez společnosti dvojčat, no s její celkem mazlivou povahou neměla strach, že by se pro ni jeho polibky jen tak všedními. Co už, třebas to bude nakažlivé jako úsměv, který se jim rýsoval na tváři. Při jeho odpovědi však jemně přimhouřila jedno oko, dlaněmi přejdouc na jeho hruď a ramena.* Ty jsi tu teď Sensei, řídím se dle tebe,* odvětila s mírným pobavením v hlase, nevinně na něj mrkajíc zpoza hustých řas. Možná trošičku laškovala, ale kdo by odolal? Zvlášť, když se za poslední dobu konečně řádně uvolnila, vychutnávajíc si prostě den a celou atmosféru.*
Ren: *Samozrejme, svoju odmenu si náležite vychutnal - a snažil sa to umožniť i Kirre. Predsa len sa vraví 'ber keď dávajú'. A on sa týmto celkom riadil. Okrem toho, príliš často boli - či bývali - od seba oddelený na neznámo ako dlhý čas, takže jednoducho si to nemohol nevychutnať. To, že teraz zrejme nejaký ten čas zostanú spolu, a Ren sa naučil techniku vďaka ktorej sa pri nej môže objaviť kedykoľvek je detail. Možnosť - či istota - častejšieho zážitku ešte nestihla znížiť cenu. To, bohužiaľ, tiež spraví čas. Samozrejmosť stráca cenu. Našťastie, do tohto štádia ešte nedospeli. A snáď im ešte nejaký čas potrvá, kým dospejú. Každopádne, tá jej hravosť, i mierna provokácia mu ani zďaleka nebola nepríjemná - práve naopak. Len tak trochu nevymyslel ako jej to 'vrátiť'. Tak nič nespáchal.* No, to sa uvidí. Čo bys radšej ? *Odpovedal, stále s úsmevom. Síce by jej rád odpovedal niečo dvojzmyselné - mal pocit, že tá otázka jednoducho takú odpoveď vyžaduje - no tak trochu sa mu nepodarilo vymyslieť nič také.*
Kirra: *Netrvalo jí příliš dlouho aby si zvykla na chladivý dotek vody na kůži. Ostatně ještě aby ano. Stejně jako Renovi ani jí ze rtů nezmizel spokojený a i pobavený úsměv, se kterým ho i přivítala když se k ní ten kousek 'přebrodil'.* Ať se trošku vyřádí,* přikývla jen, trošku se vytáhnouc z vody, dodávajíc mu zasloužené odměny, položíc mu přitom následně ruce okolo krku, koutkem oka však neustále sledujíc cákající chlapce. Přesto se však nedalo říct, že by kvůli tomu Rena zanedbávala. Přesto se však chtě nechtě musela po chvíli odtáhnout, přeci jen potřebovali oba dýchat. I tak ho však potáhla s jakousi hravostí sobě vlastní za spodní ret, s malinkou provokací se otříc nosem o ten jeho.* Přestávka, nebo jsem na řadě Sen-pai?* neodpustila si otázku, úmyslně ho i oslovíc stejně jako tehdy, když ji učil tancovat. Ale tak proč ne? Věděla, že to vezmme s humorem. *
Ren: *Popravde, nemal tušenia, ako môže niekomu pripadať - a zrovna nejak ho to ani netrápilo. Vo všeobecnosti ho názory druhých veľmi netrápili - síce Kirra bola výnimka, no jeho výzor, či pôsobenie ho netrápilo tak či tak. Jednoducho nemal kapacitu na to, aby sa zaoberal takýmito nepotrebnými srandičkami. Každopádne, teraz sa krpci zdali zabavení snahou o plávanie, sústredení len na to. Síce šlo poväčšine iba o rozstrekovanie vody po okolí, no ich to zrejme bavili. V ich stave nadšenia by jeho poznámky moc nepomohli - zrejme by sa im ani nedostali do hláv. A keďže ich Kirrine rukáviky spoľahlivo držali nad hladinou, Ren mal tak trochu chvíľu čas. Což využil k tomu, aby sa akosi dostal ku Kirre - na plávanie nebolo tam zrovna dosť hlboká voda (pre neho) a ani nekráčal. Samozrejme úsmev na tvári mu ostával. Klince boli zrejme hlboko.* Tak, asi ich necháme chvíľku pohrať... či ? *Spýtal sa, kým sa k nej dostal. Samozrejme, ako prvé si šiel po odmenu (˘^˘). V ľudskej reči bozk.*
Kirra: *Musela si přiznat, že pohled na Rena byl celkem - obrazně řečeno - sladký. Za což asi mohla pozornost a starostlivost s jakou se krpcům věnoval. Přeci jen byla ráda, že se její obavy nenaplnily, leč byly až zbytečně stresující někdy. Co už, to už bylo pryč a teď je teď ne? Do Renovi výuky nijak nekecala. Sám věděl co dělá nejlíp. A ona nepatřila k těm šťourům, co ví všechno nejlépe - tedy ti co si to o sobě myslí přesněji řečeno. Dlaní si jen přikryla ústa, skrývajíc tak široký úsměv i pobavené zasmání, které znělo spíše jako dívčí zachichotání za což mohla jak jinak než scéna před ní. Bylo jen dobře, že měli kluci rukávky, jinak by se asi už dávno potopili. Sama využila chvíle, kdy se Ren věnoval klukům, ponoříc se po krk do vody pro což si samozřejmě musela čupnout, jinak by jí voda sahala někam k pasu, zkoušejíc si tak nadnášení vody.*
Ren: *Na to ich žadonenie najprv nevedel, ako zareagovať. Predsa len, úplne jasne si uvedomoval, že asi veľmi ťažko sa za tých pár chvíľ naučili plávať - aspoň aby sa udržali na vlnách. Čo vlastne celkom jasne vystihla i Kirra. Keď vytvorila krpcom rukáviky, vlastne tak trochu vyriešila Renovi dilemu. Samozrejme ich po tom pustil. Čo vo výsledku prinieslo akurát tak veľké špliechanie ako sa krpci snažili napodobňovať plávanie. Najprv, možno dve tempá, to trochu plávanie pripomínalo, no potom sa to 'zvrhlo' v akési chaotické trhanie sa a cákanie po okolí. Predsa len, kto by čakal, že sa za takú chvíľu čosi naučia. Dokonca i tých pár takmer temp na začiatku bol veľký úspech. Samozrejme sa však nedalo povedať, že by to vyzeralo nejak dôstojne - skôr naopak. Bolo to celkom solídne vtipné, čo sa aj celkom odrazilo na tom, že sa zasmial. Nebol to výsmešný smiech, skôr od srdca a úprimný. Nič, čo by mohlo uraziť.* Nebojte sa tej vody, ona vás nezje. *Vravel.* Pomalšie robte tie tempá. *Napomínal ich.*
Kirra: *Samozřejmě jí nemohli uniknout Renovi občasné tázavé pohledy. Což ji jaksi dovedlo i k uvědomění, že všechno tohle je pro něj jaksi nové. Ne, že by ji to nedošlo už dříve. Přeci jen o něm něco málo věděla, ale i když s nimi strávil pár týdnů tak vlastně pro něj spoustu věcí bylo nových. Ostatně jak by taky ne? * Tatíííí pusť nááás,* žadonili po chvílli kluci, čemuž se pousmála. Věděla, že už jsou netrpěliví a tak jim pro všechny případy vytvořila Gugenem jakési plovací rukávky, které jim měli pomoci se držet na hladině. Přeci jen nemůžete po tříletých krpcích chtít, aby se během chvíle naučili perfektně plavat ne?* Zbytečnně nespěchejte, času máme dost,* napomenula je jen, povzbudivě se na Rena usmějíc, no jinak více nezasahujíc. Bylo jen na něm, kdy vyhoví jejich žádosti, tedy spíše škemrání. Dělalo jí radost, že ho to očividně celkem baví. Usuzovala tak alespoň z jeho úsměvu, který k její radosti viděla za poslední dobu často. V duchu se ušklíbla nad myšlenkou, že dřív nebo později příjde na řadu ona. Netrápilo ji to však, už jen díky Sharinganu ji to půjde lépe než tancování. I když to by šlo asi i bez něj, detail.*
Ren: *Medzi tým, ako sa snažil učiť krpcov ako správne robiť tempá, akási zadná časť jeho mysle si čosi uvedomila. A to, že kým doteraz len jeho učili - poprípade sa učil sám, což celkom preferoval - odteraz sa zrejme do pozície učitela bude situovať on. Predsa len, mal deti. Hoci to vedel už nejaký ten čas, zrejme si všetky dôsledky, všetko s tým spojené doteraz celkom neuvedomil. Už nebude ten, čo príjma, ale ten čo dáva. Hoci to bolo v zásade jednoduché uvedomenie, aj to ho celkom prekvapilo ? Zaskočilo ? Nie sú to síce správne slová, no majú k tomu snáď najbližšie. Pravda, Kirru tancovať učil už predtým, no to bola vlastne skôr hra. Zodpovednosť si po neho jednoducho prišla. A on si to uvedomil až teraz. Rýchlosť neskutočná. No, čo. Aspoň niekedy. Prirodzene však to, čo sa mu v tom zadnom kútiku hlavy preháňalo nedával najavo. Stále pridržoval krpcov na hladine, aby sa mohli učiť tempá. I to, že okolo seba už nerozstrekovali vodu ako záhradné zavlažovače, bral ako pokrok. Treba brať svet pozitívne (˘^˘). Samozrejme, celý čas mu akosi nemohol zmiznúť mierny úsmev z tváre. Zrejme ho tam naozaj niekto priklincoval keď spal (Kirra!). Síce sa väčšinu času sústredil na krpcov, neodpustil si občasný tázavý pohľad smerom ku Kirre.*
Kirra: *S úsměvem se vydala pomalými kroky za chlapci, kteří se sice trošku váhavě no bez řeečí a s jakýmsi zapálením vrhli do výuky. Moc dobře si pamatovala, jak ji Ren učil tancovat - ostatně z toho dne si pamatovala každý detail. Byl pro ni svým způsobem důležitý. Ostatně ten den jaksi obrátil celý její život naruby jjehož výledkem byli právě Daro s Tarem, kteří se snažili řídit dle Renových instrukcí, mávajíc kolem sebe rukama i nohama v náznaku temp. Na moment zavřela s úsměvem oči načež když je zase otevřela tak měli zpět svou zářivě modrou barvu. Sic měla jistou tendenci mu více pomoci, no tak nějak cítila, že tohle by měl Ren udělat sám. Přeci jen chtěla aby se spolu sblížily, vynahrazujíc tak alespoň trochu ty roky, které strávili odděleně. Přeci jen i všímala různých maličkostí, které jak doufala odstraní čas. I tak však byla šťastná a sledovat je pro ni hodně znamenalo. Proto se jen zlehka objala pažemi, sledujíc je. Bylo celkem dobře vidět, jak se kluci po chvíli, co se jen plácali na hladině naučili alespoň kolem sebe tolik necákat. Což muselo být alespoň pro Rena příjemější. Navíc... kdyby chtěl pomoc tak si o ni nějak řekne ne? I když jí něco říkalo, že by to stejně neudělal. A to něco nebyl vyjímečně Hakuhyou, který se okolní situací celkem dobře bavil.*
Ren: *Samozrejme, zas to tak trochu nedomyslel. Keby tam nebola Kirra, zrejme by mal čo robiť s pritopenými krpcami. A to by nebolo ani trochu príjemné. Ešte šťastie, že tam bola. Samozrejme on Kirru ani v najmenšom nepovažoval za nejakú zjemnelú krasotinku, čo potrebuje na nakrájanie cibule pomoc. Vedel, že je schopná - a nielen kvôli Bijuu. Síce teraz nevedel, či by sa dokázala sama ubrániť - predsa len, po takej traume si nemohol byť istý - no to je teraz nepodstatné. Netreba to sem ťahať. Jej Sharingan si samozrejme všimol - ako by si mohol nevšimnúť, že jej prakticky svietia oči na červeno? Rovnako tak prirodzene vedel, čo plus mínus sharingan dokáže - takže mu došlo, že zrejme kopírovala jeho pohyby. Ale tak, prečo nie ? Uľahčiť si to keď to ide nieje od veci nápad. Keď však tak krpci vybehli, prirodzene sa rozhodol začať s nimi. Čupol si k nim.* Takže, najprv sa skúsite položiť na vodu. Nebojte sa. Budem vás držať. *Samozrejme, natiahol k nim ruky, aby sa mu mohli položiť prakticky na ne. Čo krpci - hoci možno trochu váhavo urobili.* Ták, a teraz sa poriadne vystrite. Inak sa neudržíte. *Chlapci ho zas počúvli.* A skúste tie tempá, čo som vám ukazoval
Kirra: *Pustila Rena ze svého sevření jakmile promluvil, uvažujíc nad tím, jak si to asi naplánoval. Což během chvíle i zjistila. Využila volných rukou aby zachytila kluky, kteří se natěšeně chtěli vrhnout za Renem do vody, vyzdvihnouc si je do náruče. Přeci jen nebyla tak slabá a křehká jak by se na první pohled mohlo zdát. Už jen proto, že byla Jinchuurki. Tím však krom toho, že je měla víceméně pod kontrolou jim poskytla i lepší výhled na Rena. Tak trošku ji nepřišlo fér, aby Ren musel učit ji i krpce a tak se rozhodla to trošku usnadnit nejen jemu, ale i sobě. raději mu pomůže s učením, než se jen koukat. I když 'pomáhat' bylo v tomto případě hodně nadnesené. Do výuky kluků by mu nezasahovala. Ostatně proto i aktivovala Sharingan s třemi Tomoe, sledujíc a zapamatovávajíc si jeho pohyby. Jakmile se Ren začal vracet zase zpátky raději si i s kluky čupnula. Přeci jen je znala dost dobře na to, aby věděla že se do toho vrhnou nadšeně po hlavě. Sice asi nevěděli přesný význam zesynchronizovat, no to je netrápilo. Zřejmě. Stačilo jim vidět, co jejich táta nyní hrdinný zachránce provádí. Proto se mu i nadšeně vrhli naproti, trošku váhavě se však zastavíc, když jim voda sahala víš než na pas. Přci jen vodu samozřejmě znali - častokrát se koupali ve vaně, no tahle voda byla jiná. Krom toho že jí bylo mnohem víc si už jaksi stačili všimnout její slanosti.*
Ren: *Ešte šťastie, že tam bola Kirra. S tým, ako bol Ren neskutočne chytrý by na odloženie vecí si ani nespomenul. No, čo. Kirra tu bola, tak to netreba riešiť. Síce on vedel rozoznať príliv od odlivu, i vedel ako vyzerajú, no to ho nejak teraz netrápilo. Samozrejme, s tým ako bol otočený moc ten trucovitý výraz krpcov nevidel, no to sa prežije. Keď boli snáď po kolená vo vode, zastavil sa. Predsa len, najprv bolo treba vymyslieť ako ich učiť.* Dóbre... myslím, že najprv treba ukázať ako. *Pustil sa Kirry.* Takže, najprv sa pozerajte, dobre ? *Urobil pár rýchlych krokov do mora a skočil do vody. Pár záberov, otočka, ďalších pár záberov k nim.* Je to v zásade jednoduché. Stačí zosynchronizovať ruky a nohy. *Ukázal tie zábery.* Urobíme to takto. Položíte sa na vodu a budete to skúšať áno ? Budem vás držať. *Zakončil s úsmevom, čakajúc na reakciu.*
Kirra: *Jen jemně pokývla bradou chlapcům, kam mají své věci odložit, přesněji u stěny hradu kus od vody. Sic u moře nikdy nebyla no věděla, že existuje něco jako příliv a odliv leč netušila jak to vypadá, či jak to rozeznat. To ji však nijak netrápilo, ostatně proč by taky mělo? Šlo jí jen o to, aby to nespláchlo věci klukům. Ti ji nakonec s trošku trucovitým výrazem poslechli. Mezitím však Rena pomalu odtáhla až ke břehu, stále se usmívajíc. I když u ní to nebylo nic nezvyklého, ale což. Nebylo příliš překvapením, že voda byla na začátku mělká a postupně se svažovala do hloubky - přeci jen byli na pláži a ne na nějakém útesu. Proto ani neměla obavy, když se chlapci s nadšeným křikem rozběhli směrem k nim, pocákajíc je do pau vodou, jak cákali rozjařeně na sebe zároveň.*
Ren: *Samozrejme, teraz nechal melón melónom - veď načo je melón vo vode ? Teraz idú plávať, melón príde na rad potom. Zrejme, ak sa nedostane medzi to nejaká ďalšia vsuvka. Pre zmenu však stále hrad nechával - i vežu. Predsa len, zrejme by to krpcov nepotešilo, keby videli ich hrad sa rozpadnúť. Koho by aj ? Každopádne, aj on hodlal vyhovieť ich žiadosti o vodu - predsa len, sľúbili im to, nie ? To, že by im to splnil aj keby to sľúbené nebolo, je detail. On sám si na ich synchronizovanosť ešte tak celkom nevšimol, no to má čas. Ten to spraví. Rozoznať ich od seba ani on nemal veľký problém - hoci to nebolo ani tak tým, že bol ich otcom - hoci to možno akúsi malú rolu hralo - no hlavne pretože bol skúsený Kanchi. Detaily si všímať bolo prakticky jeho prácou. Stále s úsmevom - ktorý mu zrejme niekto priklincoval na tvár, ako pevne sa tam držal - sa nechal viesť. Predsa len, neprekážalo mu to, tak prečo ju nenechať starať sa ? V skutočnosti sa mu to dokonca možno páčilo - okrem iného totiž to dávalo jasne najavo, že ho má rada. Koho by to netešilo, nepáčilo sa ?*
Kirra: *Jen se zlehka ohlédla přes rameno daným směrem, kterým ukázal no nijak zvlášť to nestudovala. Stačilo jí, co řekl. I když ani kdyby se melounu něco stalo tak by to s Jikanem asi nebyl problém, ale lepší bude se tomu vyhnout ne?* To je fajn,* pousmála se tedy jen na jeho odpověď, obrátíc svou pozornost zpět k krpcům, kteří se dvouhlasně dožadovali vody. Už si na jejich až synchronizovanost dáno zvykla přičemž jí ani narozdíl od jiných nedělalo potíže zjistit který je který i když bylo například stejně oblečení. Přeci jen, co by to byla za matku, kdyby ani nedovedla rozlišit vlastní děti ať si byli sebepodobnější?* Hai, hai* zazubila se jen na ně, uchopíc Rena za ruku a s couváním zamíříc směrem k vodě. I když věděla, že je na tom už fyzicky celkem dobře tak o něj stejně občas projevovala přehnanou starostlivost. Co už, to se přežije.*
Ren: *Rovnako ani on príliš nerozmýšľal nad nepodstatnými nezmyslami. A to nielen kvôli tomu, že nebol nijaký mysliteľ, no hlavne kvôli tomu, že celú jeho pozornosť zaujímala Kirra. Akoby nie? Predsa len, ani on nebol nejak príliš skúsený - asi všetko, čo vedel, mal zo vzťahu s Kirrou (čo sa bozkávania a podobných fascinujúcich vecí týka). Napriek tomu teda, že mu to bolo celkom solídne príjemné, koniec - z nedostatku slovnej zásoby - uvítal. Predsa len, rovnako ako ona, aj on potreboval dýchať. Ešte mrtvý nebol. Zrejme našťastie. Na jej otázku sa musel mierne zamyslieť. Kam ju dal?* Hmm... hej, viem. Tamto, za tou stenou, v tieni. *Odpovedal, ukážuc na jednu stenu. Predsa len, nenechal by predsa krpcom melón sa skaziť. Našťastie, že teplota vody nebol problém - Kirrin Hyouton by to vyriešil bez najmenšieho problému, pokiaľ vedel. Samozrejme, ani on od nej neodstupoval, nemal najmenší dôvod. Teda, dovtedy, kým krpci si všimli, že majú čas, a môžu ich vyrušovať. Prirútili sa k ním.* Poďme už do vodýýý *Spustili dvojhlasom. Občas to vyzeralo, akoby si navzájom čítali myšlienky - čo nieje nijaký div, boli bratia, dvojičky, celý svoj život strávili spolu.*
Kirra: *To, že by někdo mohl brát jeho poznámku v špatném slova smyslu bylo sice možné, no ona to tak v žádném případě nebrala. A to, že Shinobi dovedli chodiit po vodě, bylo pro ni celkem vedlejší. Přeci jen nikdy nevíte, kdy se může obyčejné plavání hodit, nebo kdy bude třeba se dostat pod hladinu a potopit se. Teď už však nad ničím podobným nepřemýšlela, vychutnávajíc si dlouhý polibek, který však musela po chvíli ukončit jednak kvůli chlapcům a jednak kvůli přísunu vzduchu. To ji však nezabránilo v tom, aby si ho náležitě nevychutnala. Ostatně sama nebyla v tomhle nějak extra zběhlá, když jediný s kým se kdy líbala byl právě Ren. Ale tak času měli dost a na něčem takovém se nemá co zkazit ne? Alespoň se za tu dobu stihla zbavit jisté zdrženlivosti, která vyplývala spíše právě z nezkušenosti.* To je fajn,* pošeptla jen nakonec, pevně zase dopadnouc na paty, zatímco se kluci, kteří už posbírali své věci pobaveně při pohledu na rodiče chychotali, něco si mezi sebou špitajíc.* To mi připomíná... Kde zůstala vlastně ta taška?* optala se, narážejíc tak na tašku s vodou a melounem, kterou u sebe měl předtím Ren, trošku povolíc svoje sevření, no neustupujíc od něj, naopak se na něj tázavě zahledíc.*
Ren: *Akosi tak trochu vycítil, že zrovna sa nevyznamenal tou svojou nie príliš chytrou poznámkou. Predsa len, komu by sa páčilo, keby mu niekto pripomínal - možno sa dokonca vysmieval, pretože i tak to bolo možné pochopiť - to, čo nevie ? Síce on to tak nemyslel, ani zďaleka, no Ren mieni, slová menia. Nikdy nebol príliš umelec vo vyjadrovaní sa. Vlastne sa mu často podarilo povedať čosi úplne iné, než myslel. No, čo už. To, že Shinobimu plávanie môže byť celkom nanič - veď vedia po vode chodiť - je zrejme detailom. Každopádne, keď zrušila šaty, naskytol sa mu celkom hodne fajn pohľad. Ktorý - zrejme našťastie - len v duchu však ocenil. Predsa len, Kirra vyzerala celkom hodne fascinujúco. No, každopádne, to, čo sa dialo v jeho hlave pre istotu teraz necháme trocha vedľa. Každý si vie predstaviť, čo približne to bolo. Na to, že aj on by sa mal prezliecť do plaviek, stihol len trochu pokývnuť hlavou.* To asi mal, len... *Začal, no zmĺkol, pretože videl, že Kirra ide upozorniť chlapcov. Netreba skákať si navzájom do reči. Nieje to zdravé. Ešte šťastie, že tak rýchlo ho 'preobliekla', pretože by sa mohli fascinujúce veci stať viditelnými. A to nikto nechce.* Nie, nebolo. *Odpovedal krátko, kým sa pokúsil dať do bozku všetko, čo o bozkávaní vedel. Nie, že by toho bolo veľa, ale aspoň niečo.*
Kirra: *Jemně se jeho slovům pousmála a přikývla.* Pravda, já zřejmě taky,* souhlasila přičemž lehká červeň z jejích tváří nechtěla zmizet. Věděla, že to nemyslel ve zlém, no stejně jí to přišlo trošku zahanbující, že neumí plavat. Přeci jen tanec je jedna věc, zvlášť u Shinobi (i když je teď jako Shinobi prakticky k ničemu) ale plavání trošku druhá věc. To už však bylo teď celkem jedno. Když byli kluci už mimo jednoduše Jikanem přeměnila šaty opět na chakru, zhluboka se nadechnouc, jak ji ovanul příjemný vánek a odhalil tak bílé plavky s vločkami, které měla pod nimi.* Máš pravdu. Neuškodí to a kluci jsou nadšení,* pokývla opět souhlasně, zatímco si všimla jak rama za nimi mizí. Pousmála se, sejdouc s Renem až na její konec, zatímco se kluci už stačili převléct do plavek, nechávajíc svoje oblečení rozházené po okolí.* Ještě ty se však musíš převléct do plavek,* poznamenala pobaveně, nakloníc hlavu lehce do strany, s úsměvem který neměl v plánu nikam zmizet se zahledíc Renovi do tváře. Nato však stočila pohled ke klukům, nadzvihnouc trošku káravě jedno obočí a jemně se pousmějíc.* A to rozházené oblečení tu dělá co?* podotkla na což se kluci vyměnili vzájemně pohled, začíc poslušně kousky rozházeného oblečení i s botama, které skopli už ani nevidno kdy, sbírat čehož využila, aby Rena objala okolo pasu, Jikanem mu jaksi zlikvidujíc co měl na sobě místo toho mu ve vteřině vytvoříc kraťasové plavky v písčité barvě. Sic měla chvíli chuť na nich vytvořit nějaký motiv, no nakonec to nechala tak.* Doufám, že to nebyo nic oblíbeného,* poznamenala jen pošepky načež neodolala tomu, aby ho dlouze nepolíbila, jak jinak než se kvůli tomu vytáhnouc na špičky. Nevadí, malá daň za polibek při kterém ho zlehka potáhla za spodní ret, vychutnávajíc si jeho přítomnost.*
Ren: *Nedivil by sa, keby sa rozhodla strhnúť zo seba tie šaty hoci hneď - nenamietal by, možno by sa mu to dokonca páčilo (chlap ). V skutočnosti dokonca cítil akýsi obdiv voči Kirre - on sám by si nevedel ani predstaviť, ako nepríjemne musí v nich byť. No, čo už. Ona to prežije. Samozrejme, nechal Kirru odbaviť krpcov. Ani na okamih mu nenapadlo, pliesť sa do toho. Stále na nich pozeral hlavne ako Kirriných. Čas spraví. Keď ich prakticky poslala prezliecť - a on dostal pusu - neodpustil si zašeptanie.* A ty tiež. *Síce to možno nevyznelo príliš milo, no on to myslel len v dobróm. Inak o Kirre vlastne uvažovať ani nedokázal. Čo už. Detail. To síce zrejme čas nespraví, ale je to tak fajn. Bolo by smutné, keby to spravil. Keď sa do neho zavesila - čo mu nebolo ani trošku nepríjemné, skôr naopak - spolu s ňou vykročil dolu, na pláž. Prirodzene za sebou, keď už nemusela byť, nechával rampu rozpadnúť sa. Nechcelo sa mu to udržovať, plus to tak trochu ubližovalo umeleckému výzoru veže. Ale to je detail.* To aj ja. *Odpovedal.* Trochu zmeniť prostredie a pretiahnuť svaly nieje od veci. *Furt tamten úsmev. To, že možno začínal vyzerať ako mierne psychicky postihnutý mu bolo jedno. Rovnako ako to, že ho pomaly začali bolieť lícové svaly. Furt nebol zvyknutý.*
Kirra: *Keště chvíli držela chlapce ve svém náručí, než je z něj s úsměvem propustila. Nejraději by ze sebe šaty strhla hned, no tak se přece správná princezna nechová.* A svatba?* vyhrkl zvědavě Daro, na což Tsro jak jinak než horlivě přikyvoval.* Na tu si počkáte na příště. Víte přece, že to chvíli zabere,* odvětila jen s úsměvem, načež se opět postavila na nohy, pohladíc je po vláskách. Přišli jí tak moc podobní na Rena!* Teď se ale budete učit plavat,* dodala s neutuchajícím úsměvem, opět se zahledíc na Rena, kterého lehce políbila na tvář. Byla si vědoma toho, že má celkem dost velké štěstí, že má svou rodinu a Rena s dětmi. A cenila si toho víc než čehokoliv jiného. Krpci jak jinak než nadšení z pláže i záchrany mámy jako princezny se rozletěli zase dolů po vytvořené písečné rampě, dávajíc si přitom jak jinak než závody. Všimla si Renova úsměvu a dělal jí radost. Chtěla, aby byli šťastní a radost na jejích tvářích ji byla větší odměnou než cokoliv jiného. Proto se i opět zavěsila zlehka do Rena, zamíříc ten kousek dolů za chlapci, kteří se nadšeně vrhli do převlékaní se do plavek. Přeci jen byli už dpst velcí na to, aby to zvládli i sami, když chtěli a pamatovali si předtím předchozí slova rodičů.* Jsem ráda, že si nás sem vzal,* poznamenala jen směrem k Renovi, přičemž se jí do tváří dostala jemná červeň. Sic to bylo trošku zvláštní, no stále se dovedla v jeho přítomnosti červenat i z drobností.*
Ren: *Na tvári mu hral akýsi - možno už mierne priblbe pôsobiaci - úsmev, ktorý nie a nie zmiznúť. Prečo by aj mal ? Nemal najmenší dôvod. Hoci si to poriadne ani neuvedomil, za tých pár týždňov, čo vedel o krpcoch mu poriadne prirástli k srdcu. Síce ešte nie tak, ako Kirra, no času dosť. Predsa len, všetko má svoj čas. Preto aj, toto ich 'zvítanie po hroznom únose' ho celkom tešilo - predsa len, Kirra aj krpci boli radi, prečo by nebol on ? To, že Kirra sa pod vrstvami šiat zrejme celkom varí, si uvedomoval kdesi na okraji mysle. Predsa len, keď jej bude príliš horko, tých šiat sa zbaví. Nijaký problém. Rovnako tak takmer zabudol na to, že ich v skutočnosti mal učiť plávať, nie hrať si rozprávku. Ale což, Ren mieni, Kirra mení (˘^˘). Prežije sa. Samozrejme, trpezlivo čakal, kým sa dosť doobjímajú. Času majú dosť.* (Pozn.: Nezmysly to píšem ._.)
Kirra: *Věděla, že mu celkem zvyšuje už nějakou dobu ego, v podstatě už dlouhou dobu, no nevadilo jí to. Přeci jen ze svého pohledu svá slova myslela vždy pravdivě a Ren nebyl zrovna tak velký egoista, aby cítila potřebu ho nějak takříkajíc zchladit. Zlehka s ním srovnala krok, když upravil okno, aby jím mohli projít, zamíříc dolů za krpci, kteří jim vyrazili v ústrety. Nedělala si však jaksi starosti, věděla že Ren dává pozor, aby se jim nic nestalo. Přeci jen byli na `jeho písečku` kde byl králem on. Písečným králem. Svou hlsvu z jeho ramene sundala až když byli chlapci kousek před nimi, kdy si navzdory šatům, ve kterých už jí bylo celkem teplo vzhledem k počtu vrstev, i když okruží držící sukni vynechala, si ke klukům, kteří se k ní vrhli čupnula, sevric je pevně v náručí a každému z nich vlepic pusu na čelo.* Jsem v pořádku,* usmála se na ně, přítisknouc je k sobě. Trošku si vyčítala, že o ni měli očividně strach, no překousla to. Následně jen zdvihla pohled k Renovi, něžně se na něj usmějic. Bylo na ní vidět, jakou má radost a že je šťastná. Ostatně pro to měla všechno, co potřebovala a to nejdůležitější měla u sebe.*
Ren: *Keďže na to predtým tak trochu zabudol, upravil ešte okno tak, aby mohli prejsť bez nejakého preskakovania, vyskakovania či podobných nezmyslov. Aby mohli ísť jednoducho bez problémov. Potom pomaly vykročil tak, aby Kirra si nemusela skladať hlavu z jeho ramena, ak by nechcela. Ani z ďaleka mu to totiž nebolo nepríjemné, skôr prudko naopak. A to, ako mu to nafukovalo ego ani nehovoriť. Samozrejme, krpci nadšene vyrazili im po rampe napred. Predsa len, bola dosť široká, aby pohodlne prešli vedľa seba dvaja dospelý, pri deťoch nebol problém. Napriek tomu ich Ren pozorne sledoval, aby náhodou nepadli a neublížili si. Prirodzene, krpci mali aj svoj pokrik. A ten znel* Mamí!
Kirra: *S lehce načervenalými tvářemi a mělkým oddechováním stáhla ruce z okolo jeho krku. Přeci jen zatím měli pozornost dětí, což nemuselo dlouho trvat. Přesto si však polibek náležitě vychutnala každým douškem. Na jeho úsměv jen odpověděla vlastním, zářivým úsměvem. Věděla jak to myslel a svým způsobem ji to těšilo. Přeci jen zrovna tohle téma už díky Kaede probrali před nějakou dobou.* Budou si muset asi počkat* pokývla jen jemně hlavou, tlehka se o něj opříc bokem, když se natočil směrem k oknu, vychutnávajíc si tak jeho přítomnost a blízkost.* Půjeme,* souhlasila jen, vytáhnouc se na špičky a polííc ho zlehka na tvář.* Můj hrdino,* dodala nahlas, kryjíc lehké pobavení v hlase, opříc si mu zamilovaně hlavu o rameno jako správná princezna, leč tohle gesto už nebylo ani tak kvůli reálnosti hry, jako protože to tak zkrátka bylo.*
Ren: *Po príjemnej chvíli - ktorá bola síce podľa pravidiel rozprávok 'trocha' pridlhá (což on sám celkom ocenil, snahou odpovedať čo najlepšie, najpríjemnejšie) - sa musel odtiahnuť. Predsa len, okrem iného potrebovali aj dýchať. A neradno zabúdať na deti. Mohlo by ich nadšenie z rozprávky prejsť a niečo vyviesť, v najhoršom prípade sebe. Keď sa teda oddelili, opäť sa mu na tvár dostal menší úsmev.* Zdá sa, že pre chlapcov ešte rozprávka neskončila. Len mi čosi vraví, že toto bude na pokračovanie... *Prehodil k nej, kým sa otočil - prirodzene jedna ruka na nej akosi zostávala - aby krpci mohli vidieť zachránenú princeznú. Predsa len, väčšinu času ju doteraz kryl. Keďže však - prirodzene - princezná z okna vyskakovať nemôže, nepatrí sa to, pomocou piesku prirobil akúsi rampu pod okno, smerujúcu ku krpcom.* Ma'am. Pôjdeme ? *Spýtal sa, hlasom hrdinu-záchrancu.*
Kirra: *S mírným úsměvem se jí nějak podařilo odstoupit od okna, aby mohl projít, přivítajíc ho víc než spokojeným úsměvem. Stejně jako chlapci neviděli do tváře Renovi tak ani jí ne, když ji stínil.* Perfektní,* pošeptla jen, jakmile ji uvolnil ze sevření provazů mu položíc ruce okolo krku, přitáhnouc si ho tak blíž, když ji políbil, s jakousi něžností i dychtivostí mu ho oplácejíc.* Svatbu, svatbu!* začali nadšeně jásat chlapci pod věží, zatleskajíc přitom. Přeci jen jim ještě jedna věc chyběla do úplného šťastného konce. Hrdinný zachránce si přeci musí vzít princeznu, kterou zachránil! A odměnou mu krom princezny bude i půlka království jejího otce! A to, že by s tím královstvím byl trošku problém bylo nepodstatné. Důležité bylo, že se přeci museli vzít! Nemohla přeslechnout jejich skandování, no krom naběhlé lehké červeně v tvářích si nechávala jakkoukoliv reakci až po skončení polibku, který chtěla co nejvíce natáhnout. Přeci jen si ho zasloužil no ne?*
Ren: *Prirodzene sa nechal viesť ku vežičke, v ktorej bola Kirra, samozrejme nechajúc meč rozpadnúť sa skôr, než sa k nemu krpci čo i len priblížili. Holt opatrnosť je opatrnosť. Keď ho však pustili a išli sa pozrieť na hlavu draka - predsa len, ktoré dieťa by odolalo pohľadu na porazeného draka? - on pokračoval ku Kirre. Zľahka vyskočil na okno, preskočiac dnu.* Tak čo, aké vystúpenie bolo ? *Spýtal sa, s pomerne širokým úsmevom - predsa len, bol k nim otočený chrbtom, chlapci ho nemohli vidieť. Medzitým však sa natiahol ku jej povrazom a, premeniac prst na piesok, ten zas na malú čepieľku, prerezal ich. Potom nechal si prst vrátiť do normálu, natiahol sa však ku Kirre, pre bozk. Predsa len, zaslúžil si ho. Bol hrdina a to bolo samozrejmé. Samozrejme ju aj zľahka objal okolo pásu a mierne k sebe pritisol. Chlapci, prirodzene, z pod veže zajasali. Správny happy end - hrdina s princeznou v okne veži.*
Kirra: *S pevně sevřenými rty nasazeným strachem ve tváři sledovala probíhající souboj mezi jejím zachráncem a zlotřilým drakem. Renovo tušení bylo jak jinak než správné, nevytvořila draka tak pevného, jak by měl správně být. Jinak by ho s tím písečným kopím či co to vlastně měl za zbraň příliš neponičil. Jakmile však drak dopadl do písku trošku jí to znemožnilo výhled. Svezla se na kolena, sklopíc hlavu, že jí nemohli vidět do tváře, vypustíc mírný pobavený úsměv, který už nedokázala potlačit. Nepotřebovala vidět, co se stalo s drakem poté, co padl do písku. Věděla, co bude následovat. Po chvíli se však písek usadil, no to už opětovně zdvihla tvář, ve které měla místo úsměvu mírné napětí.* Můj hrdino!* zvolala jen k Renovi, zřejmě zamávajíc i bílým kapesníčkem, kdyby ovšem neměla svázané ruce a měla mu čím zamávat - i když ani s jednou věcí by neměla jaksi problém, ale to byl jaksi nepodstatný detailík. Co už. Zůstala však na místě, čekajíc až si pro ni Ren přijde do veže, naslouchajíc nadšenému křiku chlapců, kteří se vrhli nejprve k Renovi, táhnouc ho každý za jednu ruku směrem k věži, následně však svou pozornost na moment stočíc k poraženému drakovi prohlížejíc si jeho utlou hlavu. Víc je však zajímala máma a tak je to po krátké chvíli přestalo zajímat, namíříc si to zase k věži.*
Ren: *Keby nevedel, že je to celé len hra, uveril by tej úzkosti v Kirrinom hlase. Našťastie to však vedel a tak sa odolal prvotnému nutkaniu premiestniť sa k nej a ochrániť ju od všetkého zlého (˘^˘). Samozrejme, hlasy chlapcov, keďže úplne verili, sa opäť spojili v dvojhlase.* Mamí! Táta tě zachrání! *I tentoraz videl, že tie vtáky letia mimo neho, no napriek tomu sa zas hrdinsky poprebíjal cez neškodné vtáky. Predsa len, tak sa robí hrdinstvo. Poväčšine. Keď sa drak vrhol proti Renovi, musel sa naozaj snažiť, aby to vyzeralo, že mu ten drak chce ublížiť. Po pár stretoch draka s mečom už po okolí leželo niekoľko odštiepených kúskov draka, pričom každý stret chlapci sprevádzali príslušnými zvukovými efektmi. Síce teraz chýbali Renove hrdinské výkriky, no on bol zvyknutý bojovať po tichu - a zvyk je železná košeľa. V jednom momente, keď drak zas sa vrhol na neho, podarilo sa mu medzi zuby na prieč strčiť meč. Nejakú chvíľku sa len pretláčali - drak zubmi, Ren oboma rukami oprenými o meč - jednu na čepeli, z tupej strany. Potom však Ren ustúpil a trhol - drak svojou vlastnou silou, usmernenou tou Renovou sa prevrátil aký široký, tak dlhý na zem, pričom pri dopade zvíril pomerne veľké množstvo piesku. Keď sa ten rozptýlil, Ren s výkrikom - * Had pekelný, princezna už nieje v tvojej moci! * - mu sťal hlavu. Síce bežne by sa mu to zrejme nepodarilo, no on počítal, že Kirra oslabila ľad - alebo niečo také. Vedel, že by nedovolila, aby v jeho role hrdinu zlyhal.*
Kirra: *Nemohla si nevšimnout písečné věže ve kterou se přeměnila její předchozí převlíkací zástěna.* Taro! Daro!* vykřikla nejdříve jména dvojčat, jakmile je spatřila s hranou úzkosti v hlase. Nemusela se ani příliš snažit, aby to znělo věrohodně. Stačilo so vzpomenout na některé věci a šlo to rychle.* Rene!* vykřikla následovně, když se díky drakovi ocitla v písečné věži, zatímco drak vystrčil špičatou hlavu z okna, opětovně na Rena zaječíc a vychrlic na něj tentokrát spoustu ledových ptacku velikostí připomínající spíše senbony. Stejně jako předtím však nemířila přímo na něj. Ona sama se zády zlehka opřela o stěnu vedle okna, koutkem oka pozorujic dění. Na jednu stranu jí bylo chlapců líto, no hra je hra. Přece nemůže v půlce ji přerušit a říct, že jí nic nehrozí ne?* Pozor!* stačila jen kriknouc, když se ledový drak vrhl přímo proti Renovi, přetočíc se od zdi a vyklonic se z okna se stracham ve tváři. Bylo až vtipné jak působil realosticky.*
Ren: *Keďže mu akási maska z Suna no Yoroi kryla tvár, celý čas mohol mať kľudne aktivovaný Byakugan. Ten by vlastne mohol mať tak či tak, kvôli dodaniu hodnovernosti. Každopádne to znamenalo, že videl všetko (vševed ˘^˘). A, keď už bola Kirra tou princeznou, pre dokreslenie príbehu vytvoril z tej 'prezliekarne' vežu, s oknom dosť veľkým na to, aby sa tam ten drak pohodlne zmestil. Samozrejme, keď drak na neho zajačal - či zareval - tváril sa ako hrdina. Síce videl, že tí orlíci nemajú šancu ho zraniť, ani keby tam stál so zaviazanými očami, postupne ich pozrážal piesočným mečom do piesku a tam ich nechal spútať pieskom. Hrdina víťazí nad poskokmi zla. Čo chlapci náležite odmenili výkrikmi. Potom však prirodzene všetci traja následovali okolo hradu za drakom. Keď uvideli Kirru, spútanú a zajatú drakom, chlapci takmer srdcervúco vykríkli.* Mami! *Ozvalo sa dvojhlasne. Keďže však už mali svojho hrdinu - Rena - s nádejou sa na neho pozreli. Ten síce mal naozaj čo robiť, aby nedal na sebe vidno pobavenie, no svoju rolu hral ďalej. Namieril svoj 'hrdinský' meč na draka.* Vydaj nám princeznu! *Vyzval draka, predsa len, hrdina nemal bojovať tak, aby ohrozil chudáka princeznu.*
Kirra: *Přišla si trošku provinile, když slyšela až naříkavý tón chlapců, když volali Rena, aby ji zachránil z područí draka.* "Už to tak vypadá,"* poznamenala jen s úsměvem na jeho psaná slova, avšak jen v mysli. Přeci jen už nemohla použít stejný způspob odpovědi jako před chvílí, když kluci o drakovi věděli. Gugenem si tedy na těle přes plavky vytvořila dlouhé zdobené šaty, tentokrát však v růžové barvě s růžičkami. Jednak bílé by vypadaly jako svatební a jednak princezna přece musí být růžová! No ne? Chtěla však vidět, co se tam děje a takhle toho moc neviděla. Nebylo však příliš těžké si jak jinak než Gugenem vytvořit okolo těla provazy, které ji měli poutat. Ledový drak se mezitím vzepjal oproti Renovi, rozevříc tlamu a zařvajíc. Na to se však drak dal do pohybu jejím směrem, předtím však vypustíc z tlamy na Rena několik ledových orlů techniky Hyouton: Īguru, nasměrujíc je však mimo něj. Přeci jen musela nějak odvést pozornost od drakových pohybů směrem k ní ne? Nemohla by na Rena však přímo zaútočit ani ve hře a ani kdyby byl stoprocentně v pořádku. A to, že by to neměl zřejmě problém odrazit byl nepodstatný detail. Tedy alespoň pro ni. Ledový drak tedy prosvištěl vysoko nad hradem, ovinouc se kolem ní. Slyšela křik chlapců no nerozuměla slova. Asi si mysleli, že drak už jde po nich.*
Ren: *Naozaj sa musel celkom solídne premáhať, aby sa otvorene nezasmial. A to teraz nemohol, pretože by to skazilo celý Kirrin nápad. A tak, s pomocou trochu piesku si vytvoril Suna no Yoroi na tvári, takže to vyzeralo, akoby na nej nemal takmer žiaden výraz. Keď videl jej odpoveď, naozaj ďakoval tomu, źe si vytvoril tú masku. 'A ty budeš chudák unesená princezna' odpísal jej. Keď videl, že si ich všimla, nechal slová zmiznúť. Predsa len, nepotreboval aby ten fascinujúci plán prerušil taký detail. Síce chlapci ešte čítať nevedeli, mohli z toho vytušiť podvod. Neboli sprostí. Samozrejme im ale ľadový drak moc odpovedať nemohol - oni si to však vyložili ako zlovestné mlčanie. Príbehy sa holt nezaprú. Keď sa drak začal rovnako zlovestne blížiť ku hradu, opäť sa ozval dvojhlas.* Tatíííí! Drak uniesol mámu! Zachráň mámúúú! *Nariekavý dvojhlas krpcov bol naozaj celkom dojemný - úplne tomu zrejme verili. Samozrejme, na ich zavolanie Ren takmer vystrelil z svojho miesta - či skôr sa rozpadol. Rozpadol sa na piesok a nechal sa odviať medzi chlapcov a draka, kde sa zas zložil - ako pravý hrdina. Namieril ruku na draka a v tej sa mu z piesku poskladal meč, občas prekrytý akýmisi červenými znakmi - hlavne na a v okolí rukoväti (Shukaku no Hoko adaptace ˘^˘). Keď mal teda namierené epickým mečom na zlotrilého draka, spustil reč hrdinu.* Had jeden pekelný, zalez do temnej diery, odkiaľ si prišiel! Vráť nám mámu, inak to budeš ľutovať! *Túto 'reč' si tak celkom nevymyslel - kdesi ju počul, uviazla mu v mysli a teraz sa mu opäť vynorila.*
Kirra: *Nemohla přehlédnout slova tvořená z písku, která se před ní objevila. Zazubila se a jemně přikývla. Tušila, že ji sleduje Byakuganem, přeci jen by ty slova takto přesně jinak neumístil. Přesto však díky vzdušné vlhkosti, která byla u moře ještě vyšší nechajíc draka před tlamou vytvořit odpoveď.* "Jop. Budeš hrdina, co zachrání jejich hrad,"* obeznámila ho se svým plánem načež se dal drak do pohybu, přeletíc těsně nad písečným hradem, dopadnouc několik metrů do strany až se písek rozvířil na všechny strany. To už si ho všimli i kluci.* Draaaaak!* zaječeli sborově, přeci jen poznali tvora o kterém znali pohádky ne?* Určitě nám chce zničit hrad a ukrást princeznu!* poznamenal Daro, lehce se přikrčíc za písečnými hradbami. Nato se však oba kluci zahleděli na sebe, přičemž to téměř vypadalo, že si čtou myšlenky.* Mamííííííííííííííííí!* zaječeli, zřejmě ji považujíc za princeznu, kterou jim chce drak ulupit. A to, že nevěděli, kde se nachází se jim nelíbilo. Považovali to asi za dračí práci. Proto na něj i ukázali prstíky.* Kam jsi schoval naši mámu!* křičeli na něj, jaksi zapomínajíc na písečnou stěnu za kterou se máma převllékala do plavek.*
Ren: *S akýmsi potešeným úsmevom sledoval, ako Daro s Tarom nadšene skúmajú hrad. Ako ich to teší. Pred pol rokom by nikdy nepovedal, že ho bude tešiť pozerať sa ako sa malé deti tešia. Samozrejme, zaregistroval, že Kirra použila nejakú techniku, nie úplne malú - čo by to bolo za Kanchiho, keby nevycítil vytvorenie dva a pol metrového ľadového draka pár metrov od neho ? Prirodzene teda aktivoval Byakugan, trochu ho skrývajúc za dlaň, ktorou si kryl oči pred slnkom nesvietiacim mu na ne. Čo už. Detail. Samozrejme, všimol si, čo to tam Kirra stvára - a celkom dosť ho to pobavilo. S potláčaným smiechom nechal pred ňou z piesku sa vyformovať slová. 'Ideme zahrať divadlo?' dokonca i samotné písmená vyzerali, akoby sa triasli od potlačovaného smiechu. Chlapci, stále príliš zaujatí obhliadkou a hraním sa v hrade, si hrozby menom dráča nevšimli, ešte nie.*
Kirra: *Pousmála se jen stěně, kterou jí pískem vytvořil, využívajíc to jak jinak než převlečení se. Což obsahoval stáhnout tílko a kraťase, Gugenem si vytvoříc sněhově bílé plavky s vločkovým motivem. Přeci jen jí byl Hyouton jaksi nejbližší už kvůli bráškovi. I když říct, že by její povaha byla ledová by byla prachsprostá lež, ale což. Nevadí. Během převlékání však špicovala uši aby věděla, co se děje mimo stěnu. Pousmála se. Nadšený křik chapců, kteří se vrhli nadšeně do pískového hradu, prolézajíc všude kam mohli ji prozradil, co se tam asi děje. To už však byla převlečená, svoje oblečení uložíc do igelitové tašky, kterou si též kvůli tomu vytvořila. Na to jen využila volného stropu, odrazíc se od země a snadno se z stěny dostajíc. Přeci jen nebyla tak vysoká aby to snadno nešlo. Teď ji však kryl hrad z písku před Renovým zrakem, zatímco kluci věnovali svou pozornost hradu z písku. Pousmála se. Skrze Hyouton: Doragon vytvořila ledového draka i když v trošku zmenšené velikosti. Trošku víc. Udělá z toho menší divadýlko.* "Pěkná hra,"* poznamenal Hakuhyou pobaveně jejímu cíli udělat v očích chlapců z Rena hrdinu, který zachrání jejich království před hrůzostrašným drakem (který sic neměl víc jak dva a půl metru ale což). To, že neviděla na Rena a on na ni celkem i znamenalo, že ji nevidí ani chlapci a že nebudou vědět, že to dělá ona. Zvlášť, když na drakovi Gugenem vytvořila jakýsi kostým, dodávajíc mu na realičnosti poté co si byla jistá že si ho Ren všiml no kluci ne.*
Ren: To by bolo fajn *Prijal celkom zvláštnym spôsobom ponuku naučenia Gugenu. Což o to, zvláštnosť bola jedna z jeho silných stránok. Detail.* Dobre, *Povedal s úsmevom, pričom mierne mávol rukou - piesok sa zdvihol a vytvoril okolo Kirry takú kruhovú stenu, dosť veľkú na to, aby sa tam mohla pohodlne prezliecť. Bez strechy však, nechcel ju udusiť. Kým sa ona prezliekala, Ren venoval pozornosť škriepke chlapcov.* Čo, chceli by ste pieskový hrad ? *Spýtal sa, keď si k ním čupol. Predsa len, tak sa pozeralo lepšie. Taro i Daro, prirodzene, nadšene súhlasili. Ktoré dieťa by nechcelo pieskový hrad?* Tak sa teda poriadne pozerajte. *Povedal Ren, pričom sa začal tváriť, akoby šiel snáď čarovať. Prešiel ku vode, vzal trocha mokrého piesku a začal z neho čosi tvarovať. Popravde, ani z ďaleka to nevyzeralo, že by sa mu malo niečo podariť, no o to mu nešlo. Šlo mu o to, aby odpútal ich pozornosť od kupy piesku za nimi, ktorá sa akoby od seba začala formovať a triasť. Čoskoro sa pretvorila do piesočného hradu, pomerne veľkého - teda, na piesočné hrady. Bol dosť veľký, aby sa tam chlapci vliezli, no Ren by sa tam nedostal ani pri najlepšej vôli. Našťastie, príboj vĺn prehlušil zvuk presúvajúceho sa piesku.* Tatí, kedy to bude ? *Spýtali sa, dvojhlasne, celkom nariekavým tónom. Očividne nemali príliš veľkú trpezlivosť a očakávanie sa akosi vyparilo.* Ono to už je. Pozerajte *Povedal s úsmevom, zdvihol pieskovú guličku - jeho výtvor - a vysokým oblúčikom ju prehodil ponad nich - dopadla len meter či dva za nich, pred hrad.*
Kirra: *V duchu se ušklíbla, když jí to slíbili, no věděla že to potrvá maximálně pár hodin než si na to ani nevzpomenou. Zkrátka děti. Její děti při jejichž porodu neměla daleko od smrti. A taky Renovi. Snadno jim odpustí takový prohřešek.* S Gugenem ti můžu pomoct,* poznamenala jen s stále načervenalými tvářemi, i když už k tomu neměla důvod. Přesto se však její tváře nějak nechtěli vrátit do své původní barvy.* Asi by to neuškodilo,* přikývla nakonec. Což o to, před ním nebo krpci neměla důvod se stydět, ale to, že nikoho neviděla (a po nikom se nerozhlížela) neznamenalo, že tu nikdo není.* Přeci jen jsme pořád na pláži a i když nikoho nevidíme, tak to neznamená že tu nikdo není,* dodala s nepatrným ušklíbnutím.* Zámek! Hrad!* překřikovali se nadšeně chlapci, zopakujíc vždy to, co řekl ten druhý.* Hrad! Hrad je lepší! Zámky jsou pro holky!* zakončil nakonec debatu Daro, s čímž musel Taro souhlasit. Pousmála se, no raději jim to nijak nevyvracela.*
Ren: *Chlapci, keď ich objala, ešte naposledy poďakovali a prisľúbili, že už to nebudú robiť. Síce Ren by im moc neveril - predsa len, boli to deti. A všetky deti rady skúmajú nové, neznáme veci - a títo obzvlášť. Na poďakovanie len s úsmevom - ktorý už svojou permanentnosťou začínal vyzerať 'připitoměle' - mierne mávol rukou, značiac že sa nič nestalo. To, že podporila jeho slová ho, hoci si to nejak neuvedomoval, celkom potešilo. Predsa len, aj on vnímal, že ho ešte tak úplne nevzali - predsa len, bol s nimi len pár týždňov. Kirra mala nepochybne omnoho väčšiu autoritu. Což ho v zásade nijak netankovalo. To, že i Kaede mala väčšiu autoritu, ho vnútri trochu škrelo, no snažil sa to nedávať najavo. Ale čo. Času dosť, ono sa to možno 'spraví'. To, že im vytvorila plavky rovnakej farby si akoby poznačil. Predsa len, nevedel o deťoch moc - takže sa pozeral a učil. 'Dávať im všetky veci rovnaké, aby sa nehádali' asi toľko si v mysli poznačil. Snáď mu to tam aj ostane - aj keď, v to môžeme len dúfať. Medzitým, si samozrejme na niečo spomenul.* Už by som sa vážne konečne mohol naučiť ten Gugen... *Zamrmlal si.* Jo, to by nebolo od veci. *Odpovedal.* Chceš trochu súkromia ? *Spýtal sa ešte. Predsa len, boli na pláži, tam mohol vystavať zámok veľkosti normálneho zámku bez nejakej výrazne veľkej námahy.*
Kirra: *Na rtech se jí objevil mírný úsměv, když se k ní s omluvami přiřítili. Čupla si k nim, pevně je obejmouc.* Tohle mi nedělejte,* pošeptla jen směrem k nim, zhluboka se nadechnouc. Věděla, že to nebyla jejich vina, jsou to děti a navíc zvědaví kluci. Zdvihla pohled k Renovi, majíc chuť mu poděkovat. Jenže jí to během chvilky přišlo takové zvláštní ... Navíc to určitě neudělal kvůli ní, ale kvůli chlapcům. Což bylo hlavní a tak si to nakonec raději odpustila.* Děkuju,* usmála se na něj však při jeho nabídce, že je to naučí. Bylo jí celkem jasné, že tím má na mysli i ji. Proto se i postavila, dlaněmi přejdouc na vršek jejich hlav, přimhouříc jedno oko.* Ale nejdřív se musíte převléct. Slyšeli jste tátu. V oblečení se do vody nechodí,* pronesla k nim, podporujíc tak předchozí Renova slova. Sic k němu měli jako k muži jistý respekt už od začátku, no to neznamenalo, že si vždy to co řekl brali takříkajíc k srdci. Přeci jen s nimi nebyl tak dlouho, i když si na něj rychle zvykli. A to chtěla co nejrychleji napravit. Navíc by dle jejího měli být rodiče jednotní a nepodkopávat autoritu toho druhého, naopak ji spíše podporovat. Proto i Gugenem vytvořila dvoje plavky, oboje tmavě zelené aby se nehádali o barvu, což se často stávalo, že se hhašteřili kvůli nějaké drobnosti no o to vášnivěji.* A my taky,* dodala s stále červenými tvířemi směrem k Renovi. Sama neměla plavky ani doma, nepotřebovala je bylo jí jasné, že Ren je někde schované mít taky nebude.*
Ren: *Vykročil smerom ku nej, po chvíli položiac krpcov na zem. Predsa len, neboli tupí, nevrhnú sa hneď do vody. Miesto toho sa však s akýmsi neomylným citom detí vrhli ku Kirre, pričom sa ospravedlňovali. Mali ju veľmi radi, a akosi dokázali vycítiť, že ju nepotešili - skôr naopak. Ren, samozrejme, kráčal za nimi, ale s jemným úsmevom. Jednak, nebolo to tak tragické - nič sa nestalo - a chcel, aby sa Kirre nálada vrátila. A určite vedel, že nejakým zamračeným xichtom sa mu to nepodarí. To, že ich nemôže učiť plávať mu chvíľu pochopiť. Nie však nejak nápadne dlho.* To nevadí. Ja naučím. *Ponúkol, stále sa usmievajúc. Vlastne tým ponúkal aj že naučí plávať Kirru, nie len krpcov.*
Kirra: *Stihla akorát tak zachytit Renovu nadávku- no neměla zrovna myšlenky zabírat se jeho slovníkem- když už byl u nich. Jakmile si toho všimla během vteřiny zastavila zhruba na půlce cesty, zatnouc ruce v pěst. V duchu si nadávala za svou neopatrnost. Jak mohla? Co kdyby se jim něco stalo? Nikdy by si to neodpustila. Vždyť to byly děti, které ještě neměli rozum a ona je tak lehkovážně nechala pobíhat okolo! Po chvíli však zaťaté pěsti uvolnila, obejmouc se jimi kolem hrudníku.* Nemůžu je učit plavat,* odvětila jen přičemž jí tváře jaksi nabrali červený nádech. Přeci jen jí to přišlo - jak to říct, trapné- že sama v podstatě plavat neumí. Tehdy to jezírko bylo něco jiného, přeci jen bylo mělké a stejně byla stále v Renově blízkosti. Její dobrá nálada se vytratila, no znala se dost dobře na to, aby věděla, že to nepotrvá dlouho. Vyčítala si svou neopatrnost, i když nahlas neřekla nic.*
Ren: *Keď počul, že plávať nevedia, medzi pery mu šeptom vykĺzla nadávka, ktorú by Kirra radšej počuť nemala. Nie, že by to bolo na ňu, no bola celkom hrubá. Každopádne, okamžite pomocou Hiraishinu sa premiestnil ku chlapcom, a vzal ich každého do jednej ruky. Urobil to tak rýchlo, že snáď nebolo ani jasné, ku komu z nich sa primiestnil ako ku prvému. Zdvihnúť každého do jednej ruky mu nerobilo najmenší problém - predsa len, bol veľmi fyzicky silný, hoci to nemuselo byť na prvý pohľad vidno.* Nemôžete len tak chodiť do vody. *Napomenul ich.* Okrem toho, musíte mať plavky. V oblečení sa do vody nechodí. *Pokračoval, pričom teraz sa už neusmieval. Síce sa na neho valili vyčítajúce výkriky, poväčšine obsahujúce niečo ako 'Tatí!', nebral ich nejak na vedomie. Otočil sa ku Kirre, aby mohla dobre vidieť, že im nič nieje. Pre istotu.* Asi by sme ich mali naučiť plávať, že ? *Spýtal sa, teraz už s ľahkým úsmevom. Nič sa im nestalo, dostali napomenutie, bral to ako ukončené. Vedel však, že Kirra to môže brať inak - predsa len, bola matkou.*
Kirra: S chutí mu oplácela polibek, následně jen nakloníc hlavu lehce do srany. SLuchem kontrolovala chlapce, v ten moment se však chviličku věnujíc Renovi. Nějak jí v tu chvíli nedošlo jak blízko jsou k vodě. Jinak by asi byla opatrnější. Proto ji i jeho otázka překvapila.* Ne,* vydechla jen, stáhnouc ruce a zprudka se otočíc na patě. Ten jeho tń ji tak nějak napověděl, proč se vůbec ptá. Sama neměla k tomu nikdy jaksi příležitost se to učit, přeci jen byla z pouště a vesnici nebo její okolí za celý život opustila jen párkrát. Což teď úplně jaksi vypustila z hlavy, stejně jako Renův Hiraishin.* Daro! Taro!* křikla na ně přísně jako kdyby je to snad mohlo v tuhle chvíli rozjívení zastavit.* "Hloupá!"* zanadávala v mysli nad svou nepozorností, Shunshinem zamíříc k nim.*
Ren: Presne tak. Trocha pohybu nikomu nezaškodí *Vyhlásil so spokojným úsmevom. Tešilo ho, ako ich to nadchlo - Kirru i chlapcov. Tí mu pripadali ako ryby vo vode, keď videl ako sa jašia v tom piesku. Kto by sa im divil ? Piesok pláže bol príjemnejší, než ten púštny - aspoň on mal vždy ten dojem. Keď sa na neho tak pritiskla, prirodzene ju objal a bozk opätoval najlepšie, ako vedel.* Som rád, že sa ti tu páči. A chlapcom tiež *Odpovedal jej, rovnako tichým hlasom. Nepotreboval hovoriť hlasnejšie. Všimol si však, že chlapci sa pomaly blížili ku vode. Čoskoro im vrchol vĺn obmýval nohy a oni pokračovali v svojom hrdinskom prieskume pláže.* Ehmm... vedia plávať ? *Spýtal sa opatrne, tušiac odpoveď. Preto sa aj pripravil použiť Hiraishin. Ešte šťastie, že ich mal označených.*
Kirra: *S nepatrným ušklíbnutím nechala tedy přípravu na Renovi. Očividně ji znal dost dobře na to, aby věděl, co by především sbalila. Využila té chvilky aby nechala na stole vzkaz, že jdou pryč a že se asi chvíli zdrží. Přeci jen nevěděla, co má Ren v plánu a tak nechtěla psát, že se brzy vrátí. A to, že s sebou momentálně nevzali nic k jídlu ji netrápilo. Ti tři byli po jídle a tak to nevadilo. Sic neuvařila, no svět se nezboří. Sice se jí se zavěšenými krpci zrova dvakrát dobře nepohybovalo, no vyřešila to jednoduše tak, že si k nim na chvíli čupla, vlepíc každému láskyplně pusu na čelo. Poté však chytila Rena za ruku, cítíc jak se jí chlapci drží jako klíště. V mžiku však byli na jiném místě, přesněji na pláži.* Měsíční ostrov?* vydechla jen překvapeně, s rozzářenýma očima se zahledíc na Rena jakmile se trošku rozkoukala. Nikdy dřív na pláži jaksi nebyla. Chlapci se mezitím s nadšením pustili jejího těla, vrhnouc se do písku, který byl jiný než který měli doma. Věděla, že chlapci mají písek rádi, i když o tom, že po Renovi sdědili dvě Kekkei Genkai moc dobře věděla. Zřejmě to asi bylo hodně způsobené tím. Písek je v podstatě chránil před zraněním, no ona stejně byla někdy až přehnaně opatrná co se jich týkalo. Co už. Stačil půlkrok aby se přitiskla těsně k němu, vytáhnouc se na špičky a vtisknouc mu dlouhý polibek.* Je tu krásně,* pošeptla jen nadšeně, obejmouc ho okolo krku.*
Ren: *Keď vytvorila tašku, automaticky vykonal to, čo mal. Takže do tašky hneď poputoval melón s nožom, po chvíli aj flašky, do ktorých nalial vodu a zvyšok limonády. Tej síce nebolo nejak veľa, no to nikoho netrápi. Asi. Medzitým chlapci pribehli a vzali Kirru útokom (˘^˘). Respektíve sa na ňu zavesili, no to je detail. Tak to znie lepšie. Pôvodne mal síce Ren v úmysle sa premiestniť dva krát, no očividne to nebolo nutné. Keď to bolo hotové, prišiel ku Kirre a jemne ju vzal za ruku ('gantleman') a všetkých premiestnil na tamtú označenú pláž. Keďže krpci boli nalepení na Kirre, tých moc riešiť nemusel.* Mesačný ostrov je poctený vašou prítomnosťou *Poznamenal, mierne pobavene.*
Kirra: *Spokojeně je sledovala, jak si vychutnávají jídlo. Pochvala od Rena ji potěšila, ostatně taky jak by ne, i když samotný výraz těch tří mluvil sám za sebe. Sama zatím v poklidu upíjela z limonády, postupně tak sklenici vyprazdňujíc. Chtěla po nich talíře poté poklidit no o to se postaral Ren a tak se jen s úsměvem otočila na židli do boku, lokty se opříc o opěradlo židle o které si následně opřela i bradu. Netušila co má v plánu a bylo celkem zábavné, že kluci to zřejmě věděli. Zůstávala sedět dokud se Ren nevrátil za ní, kdy přijala jeho ruku, vyytáhnouc se na nohy. Byla dost zvědavá, co chce udělat no neptala se. Řekl že je to překvapení a tak to tedy i brala.* Tak to abych něco pobalila,* poznamenala jen s úsměvem, Gugenem rovnou vytvoříc tašku do které se měl uložit krom slibovaného melounu i nůž a lahve s vodou a limonádou. Sic byl meloun hlavně z vody, ale často po něm byla žízeň. A pirný režim je pitný režim.*
Ren: Ako myslíš. *Odpovedal s úsmevom, pričom vzal paličky a následne jedlo útokom. Keďže bol celkom hladný, mizlo to pomerne rýchlo. Síce nezvykol jesť tak rýchlo, aby sa zadrhol, ani sa v tom nenimral. Jedlo je fajn, ale je iba pre to, aby žil. Nežije aby jedol.* Výborné... *Zamručal medzi jednotlivými sústami, spokojne to znelo. Netrvalo to dlho, a on aj malí dojedli - skončili takmer narovnako. On ešte nakoniec vypil limonádu - chlapci sa jej zbavili počas jedla. S malým úsmevom vstal - toho sa v prítomnosti svojej rodiny (čo bol pre neho ešte stále zvláštny pocit, mať rodinu) pomaly ani nevedel zbaviť - a vzal riad, ktorý odniesol do drezu. Potom sa otočil späť a úsmev zas nabral čosi zo spiklenecksti.* Ideme ? *Pozrel sa na malých, ktorý však akosi dostali pocit, že budú ukrátení o melón.* Vezmeme ho so sebou. *Uistil ich ešte. Hoci by to možno ani nepriznal, celkom ho bavilo mierne dráždiť takto Kirru(ak ju to dráždilo o.o). Po tomto vyhlásení chlapci opäť natešene vyskočili - teda, zoskočili - zo svojich stoličiek a pribehli ku Renovi, ktorý medzitým prišiel ku Kirre.* Ma'am (=madam) *Povedal, pričom jej podal ruku, tváriac sa ako neskutočný gantleman. Škádliť nieje hriech (˘^˘). Hodlal ich všetkých štyroch premiestniť Hiraishinom na jednu z zastrčenejších pláží na Mesačnom ostrove, ktorá však bola rovnako krásna ako všetky ostatné. Len tam bolo súkromie.*
Kirra: *Dělalo jí radost je takto vidět. Jen chlapcům pochvalně kývla, když popřáli dobrou chuť, vděčně se usmějíc na Rena, který přinesl poháry. Měl pravdu opravdu by se jí příliš nezamlouvali myšlenky ve smyslu, že jí něco dluží. Z jejího pohledu prostě neměl co. Stejně tak si zakázala myšlenky, že naopak dluží ona něco jemu. Zkrátka tu byli jeden pro druhého a samozřejmě i pro chlapce. Nato jen rozlila limonádu do připravených pohárů, odložíc poloprázdný džbán na stranu. Jaksi trvala na dodržování pitného režimu, který byl zvlášť v podmínkách, které byli v Suně celkem potřebný. Nedopustila by, aby někdo v jejím okolí něco takového strádal. A už vůbec ne rodina.* Snídala jsem zároveň s klukama. Nemám hlad,* zakroutila jen s úsměvem hlavou nad Renovou otázkou. Nikdy se zrovna dvakrát nepřejídala, i když se stravovala co nejlépe. Navíc tuhle snídani dělala pro ně. S jistou spokojností se tedy posadila ke stolu vedle Rena, zatímco kluci spokojeně hodovali naproti nim.*
Ren: *Keďže videl, že aj chlapci budú jesť najprv normálne jedlo, melón ešte nechal tak. Predsa len, všetko poporade - okrem toho, nechcel spochybňovať Kirrinu autoritu voči chlapcom, či podkopávať jej výchovu. To by bolo od neho nanajvýš nevďačné. Akosi si stejnak pripadal, že Kirre toho hrozne moc dlží, no nedával to moc najavo. Poznal ju dosť dobre na to, aby vedel, že také myšlienky by sa jej nepáčili. Tak si to nechával pre seba. Samozrejme, chlapci sa okamžite vrhli na jedlo, akonáhle to pred nich Kirra postavila. Nezabudli však slušne popriať dobrú chuť - Kirrina výchova(˘^˘). Zvláštne, že oni dokázali vyzerať natešene aj keď sa pchali jedlo.* Pomaly, lebo vám zabehne. *Povedal k nim Ren, ktorého to celkom pobavilo. Kým si však sadol, ešte sa vrátil ku linke a vzal poháry pre pre všetkých štyroch, keď už bola tá limonáda. Rozložil ich pred každého z nich a až potom sa posadil ku jedlu.* Díky *Usmial sa na Kirru. Potom sa však mierne zarazil.* ty nebudeš jesť ?
Kirra: *Jen se pousmála při pohledu na kluky, kteří se jak jinak než natěšeně začali drápat na svoje stoličky. Nechala Rena aby vzal meloun, sama se otočíc a přendajíc slaninu s vejci na talíře, do mističek naberouc proceděnou rýži a spolu s různými dochucovadli to vyskládajíc na snídaňový podtácek, který občas využívala aby mohla Renovi nosit snídani do postele. Holt ho chtěla trošku rozmazlovat. Ale když to byl prostě Ren. Její Ren. To pomyšlení ji hřálo.* Asi před hodinou,* přikývla jen na jeho slova. Což o to, kluci jedli i šestkrát denně, když měli hlad. Jen se je snažila učit, že nesmí sladkosti před obědem. Když se totiž napráskali sladkým a nechtěli pak jíst tak měli zase zákaz klidně i několik dní což se tedy rychle naučili dodržovat. Povětšinou. Ostatně které dítě by chtělo být ochuzováno o dobroty? Ještě však přidala na celkem velký podnos džbán s limonádou kde stačil jemný dotyk, aby byla příjemně vychlazená. Přeci jen měl Hyouton svoje přednosti. Na to jen s spokojeným úsměvem zamířla ke stolu, kde tác položila, zazubíc se na chlapce, kteří hned nadšeně čekali co dostanou. Přisunula jim tedy jejich plastové talíře (přeci jen nechceme nikde střepy že) na kterých bylo jedno vajíčko a dva plátky slaniny, Renovi šoupnouc podstatně větší talíř.*
Ren: *To zavrnenie - pretože mu to naozaj znelo ako zavrnenie spokojnej mačky - mu zas a opäť vykúzlilo úsmev na tvári.* Presne tak, to by sme si nedovolili *Potvrdil jej slová, stále s celkom pobaveným úsmevom. Prirodzene, bozk jej vrátil, no nevkladal doň nejaké vylepšenia, primerane. Chcel vyjadriť to, že ju má rád, nie, že by ju zjedol. Ani nič podobné. Nálet chlapcov v ňom vyvolal menšie zasmiatie - mal jednoducho dobrú náladu a tak sa smial ľahko, stačilo len trošku. Chlapci, samozrejme, počúvli mamin príkaz a skôr, než sa Ren čo i len nazdal, sa driapali na stoličky.* Dobre. *Odpovedal s úsmevom, pričom rovno vzal i melón s nožom a podložkou na krájanie. Predsa len, nech nemusí všetko nosiť Kirra, a počkať to môže na stole rovnako ako na linke. Samozrejme to však položil mimo dosah malých - nechcel, aby sa porezali.* Jedli už ? *Otočil sa ku Kirre, aby vedel, či im už môže krájať, alebo si počkajú. Síce predpokladal, že áno, no všetko je možné.*
Kirra: Hmmm,,* odvětila jen trošku zamyšleně, i když to znělo spíše jako zavrnění, ale což. Možná tam byl i náznak menší samolibosti v reakci na jeho slova, no za to mohla jeho pozitivní nálada. Sama bývala odjakživa takový ten optimista, který se snažil být vždy nějak pozitivní, no v poslední době pro ni tuto úlohu jaksi zastával Ren, dodávajíc jí krom jakéhosi ujištění a uklidnění i podporu a pocit bezpečí. A hlavně tuhle svou až hravou stránku, kterou milovala, ostatně jako většinu věcí na něm.* A to bychom nechtěli, zkazit překvapení,* poznamenala jen s primhourenyma očima, zlehka se vytáhnouc na špičky, uštědřic mu o něco delší polibek, zakončený lehkým potahnutim za spodní ret.* To je fajn,* dodala jen už posepky, zkousnouc si přitom jemně spodní ret.* Pusuuuuuu!* ozval se jen rozjařený dvouhlas krpců, kteří se k nim s rozjarenymi tvářičkama přihnali, aby mohli skemrat. Jen se nad tím pousmála, naposledy se usmejic na Rena, než povolila sevření a pohladila kluky po vlascich.* Mazejte ke stolu a hezky počkejte. Je toho dost pro všechny tři,* mrkla na ně, zahledic se s úsměvem na Rena.* Pro tebe to platí taky,* dodala s jakýmsi pobavením. Tak nějak tušila, že soli Daro s Tarem nenechají ujít příležitost aby mohli skemrat.*
Ren: *Samozrejme, hranosť usyknutia rozpoznal, takže si nemusel robiť starosti, s tým, či je to jej nepríjemné. Čoho by on, ak sa jedná o ňu, schopný bol, no to je detail. Našťastie sa to nestalo. Keď mu tak poskytla lepší prístup, uštedril jej ešte jeden bozk, nieje predsa nejaký škrt(/držgroš). Každopádne, to, že sa mu nevyšmykla a zvládla raňajky obťažovaná ním, ho celkom potešilo. Predsa len, byť akoby odstrčený ego zrovna nepohladká. Našťastie sa to nestalo, takže Ren mohol byť spokojne namyslený. Na jej otázku odpovedal s úsmevom.* No, stále som si nezvykol na to, že spávam na posteli, ale inak veľmi dobre. Pretože som tam mal teba, *Dodal ešte s výrazom, ktorý celkom solídne vyjadroval spokojnosť - dokonca sa aj preniesla do hlasu. Na jej noc sa však nepýtal, pretože vedel, že máva nočné mory. Nechcel, aby na to myslela, v tej chvíli bol čas na to byť pozitívny. Keď sa otočila k nemu, akosi automaticky jeho prsty prestali bubnovať, pokojne sa zložili. Bozk jej opätoval rovnako hravo, no svojou obľúbenú dravosť si nechal na neskôr. Až budú večer sami (˘^˘). Ako reakcia na jej otázku sa mu po tvári rozlial akýsi šibalský úsmev, možno až detský.* To je predsa prekvapenie. A to ti nemôžem skaziť. *Odpovedal, stále sa usmievajúc. Aj chlapci by s ním súhlasili, keby zrovna neboli zabraní do akejsi hry.* Ale bude sa vám to páčiť *Povedal, celkom presvedčene, teraz do toho zahrnúc aj malých. Z vône slaninky, sa mu už pomaly začali zbiehať slinky - aj chlapcov zrejme tá vôňa zaujala. Možno sa neuspokojia iba s melónom.*
Kirra: Tss,* usykla jen s hranou nespokojeností při jeho kousnutí, které však bylo víc než příjemné. Vnimala rytmus jeho prstů na svém bříšku, vychutnávajíc si tu blízkost. Spíš mimovolně než s nějakým cílem naklonila hlavu lehce do strany,poskytujíc mu tak o něco málo více prostoru. Využila toho i k tomu, aby se mu koutkem oka zahleděla do tváře. Věděla, že ta jeho lehká uraženost je jen hraná. Přeci jen ho trošku znala, vnímajíc mimo jiné i jeho očividně dobrou náladu. Jeho dotyk jí byl víc než příjemný a tak se ji nějak podařilo zkloubit přípravu snídaně a jeho objetí, aniž by se z něj musela vykroutit. Bylo jí takhle víc než příjemně. Bylo tedy jen dobře, že měla vše nachystané, nemusíc se nikam natahovat. Vnímala to rytmické potukavani, rozeznavajic v něm jistou netrpělivost. Věděla, že pro něj není lehké tu dlouho zůstávat na jednom místě, že má zkrátka toulavou povahu, i když ji teď nedával přímo najevo. Ji však leckterá gesta řekla víc než některá slova. Vždycky byla na své blízké citlivá a od chvíle, co se narodili kluci si vypěstovala i jakousi intuici, šestý smysl na reakce ostatních.* Jak jsi se vyspal?* optala se nakonec s úsměvem, zatímco pomalu smažila vejce a slaninu, zahánějíc nechtěné myšlenky už v zárodku. Nechtěla přemýšlet jak dlouho to potrvá než ho bude muset nechat jít. Nebo jít i s kluky s ním. Stále tu však bylo plno věci, které byli vzhledem k této věci pro a proti. Přeci jen nějaká vycházka po vesnici, nebo jejím okolí se nedávala srovnávat s cestováním po světě. Věděla však, že tu Ren není proti své vůli, ale věděla, že je tu kvůli ní a chlapcům. Jak ho znala tak by jinak asi ani neřešil svá hojící se zranění. Následně vypnula jen sporák, otočic se k němu čelem a obejmouc ho naoplatku okolo pasu, s jakousi rozvernosti ho políbíc. Přeci jen z něj cítila i tu hravost na kterou jaksi nemohla nereagovat.* A copak tu kujete za pikle?* dodala pobaveně, zatímco jí za zády jemně syčela slanina jejíž vůně se jaksi rozšířila po celé místnosti. Koutkem oka hodila po dvojčatech, no poté stočila svou pozornost zpět k Renovi,*
Ren: Presne tak *Zamrmlal pobavene, mimovoľne začnúc prstami zľahka poklepkávať po Kirrinom brušku. Gesto to bolo mimovoľné, nemalo znamenať nič. Na jej provokačnú odpoveď odpovedal ako inak, než provokačne. Zľahka ju hryzol do krku, kúsok od miesta ktoré predtým pobozkal.* Myslím, že radšej postojím, *Povedal s hlasom, v ktorom sa miešalo úprimné pobavenie a dobrá nálada s hranou možno až urazenosťou. Keďže však dobrý herec nebol - to ani v najmenšom - sám pochyboval, že to bolo rozoznateľné. Čo už, stáva sa. Keďže však si pomoc neprosila, malí - alebo, podla ich slov veľkí - sa bavili sami, nepotrebovali zrovna teraz tátu, ostal ju tak držať, stále vyklepkávajúc akýsi rytmus. To bol vlastne - hoci on sám si to moc neuvedomoval - prejav jeho neposednosti a možno až nervozity zo zostávania na jednom mieste. Síce to moc nebolo pochopiteľné, ale což. Jednoducho nebol zvyknutý spávať tak často v posteli a na tom istom mieste. To však neznamenalo, že tu nebol rád - pre Kirru a chlapcov bol schopný potlačiť svoju túlavosť, aspoň teda na chvíľu.*
Kirra: *Spíš sluchem než jakkoliv jinak sledovala dění za sebou.* Tak tajemství jo?* zopakovala jen stále pobaveným tónem, zvlášť když se ohlédla, spatříc tak jeho výraz. Na to se však začala věnovat opět sporáku, slyšíc za sebou šrumec, no nechávajíc to pro tuto chvíli takříkajíc "v Renových rukách". Trošku ji však překvapilo, když ji zezadu objal, i když by ani moc nemělo. Zlehounka se o něj opřela, nakloníc hlavu jemně do strany, když pocítila jeho rty na svém krku. Nevadilo jí, že jsou tu kluci, kteří se stejně zabavili jinak než špízlováním rodičů - alespoň pro teď tedy. Navíc nedělali nic nedůstojného, či jak to jinak nazvat.* Hmm, můžeš se jít posadit ke stolu,* odvětila nakonec na jeho slova lehce provokativním tónem. Ne, že by ho nechtěla v kuchyni, ale jen by si zavazeli a takto to bude rychlejší. A co bylo hlavní, chtěla mu snídani připravit sama. Nevykrucovala se však z jeho objetí, bylo to víc než příjemné a alespoň pro ni, uklidňující.*
Ren: No, to asi nie. *Poznamenal celkom pobavene. Keď videl, ako sa rozhodla pripravovať jedlo, odsunul najbližšie stoličky a posadil na nich krpcov. Vedeli rovnako dobre ako on, že s Kirrou sa ohľadne jedla neradno prieť. A preto ani moc neprotestovali. Napriek tomu sa k nim sklonil a pokračoval v spikleneckom šepte* Len sa trochu najeme a pôjdeme. *Povedal, čo - hoci by to človek nečakal - zas krpcov potešilo. Bohužiaľ, zrejme mali priveľa energie a tak sa čoskoro zošuchli zo stoličiek a šli sa hrať, ako sa hrali keď prišiel. Potom sa otočil, stále s úsmevom ku Kirre.* To je tajomstvo *Pokúsil sa o tajomnú tvár, ktorá však nejak výnimočne nevyšla. Čo už. Keďže teraz zrazu prakticky nemal čo na práci, stúpol si za Kirru a zozadu ju objal okolo pása.* Pomôžem nejak ? *Spýtal sa, pričom jej uštedril menši bozk na krk. Prejavovať náklonnosť môže aj pred deťmi, nie ? (˘^˘)*
Kirra: *Pohled jí tak nějak zjihl při pohledu na Rena s kluki. Očividně měli všichni tři dobrou náladu, což se jaksi automaticky přenášelo i na ni. V jejich přítomnosti se prostě nešlo neusmívat.* Ukecali jste mě, ale toho se příliš nenajíš,* pozanemanala směrem k Renovi s mírným ušklíbnutím. Přeci jen meloun opravdu nebyl zrovna vydatné jídlo. Vydala se tedy do ledničky, odkud si krom pár vajíček a slaniny přinesla ještě pár různých pochutin.* Musíš se pořádně nasnídat,* dodala trošku přísnějším a jaksi nekompromisním hlasem. Netušila co má v plánu a tak se podle toho jaksi nemohla ani zařídit.* Ale a pročpak?* hodila po něm podezřívavým pohledem, no stále s úsměvem a jakýmsi pobavením, pustíc se do přípravy snídaně. Prvně dala vařit samozřejmě menší várku rýže a nechala se nažhavit pánvičku. Chtěla mu přchystat alespoň pořádnou snídani, přesunouc si meloun, který si kluci vyžebrali ke krájecí desce, no zatím ho nechajíc tam. Nechtěla nic připálit a jakmile by se pustila do krájení zabralo by to příliš času. Daro s Tarm navíc byli naučení, že si holt musí občas na něco počkat, že nedostanou všecičko hned.*
Ren: *Na poznámku o zaťažovaní sa, sa len pobavenie usmial, trochu krivo.* Drobci nie sú žiadna záťaž... *Prehodil, pričom sa zdvihol dvojhlasný, synchronizovaný protest.* My nie sme drobci! Sme veľkí! *Spustili takmer naraz Taro i Daro. Ren sa trochu ľahko zasmial, prišlo mu to celkom vtipné.* Prepáčte, páni veľkí. *Odpovedal pobavene, na čo sa na chvíľku zatvárili takmer urazene, no tiež sa zasmiali. Očividne aj oni mali veľmi dobrú náladu, nielen Ren. Keď sa spýtala na jedlo, Ren ani nestihol odpovedať, keď sa opäť ozval synchrónny dvojhlas.* Melón! Melón! *Dožadovali sa. Síce zrejme už jedli, no očividne opäť vyhladli. Alebo proste chceli maškrtiť.* Tak, myslím, že bolo rozhodnuté za mňa *Prehodil pobavene. Predsa len, ten melón na linke nebol na okrasu. Na otázku ohľadne obeda sa na chvíľku zamyslel.* Nemám nič také vytúžené *Prehodil s úsmevom.* Ale, obed asi budeme musieť trošku posunúť. *Poznamenal s šibalským výrazom v tvári, ktorý sa celkom odrážal aj v tvárach malých.*
BlueBoard.cz ShoutBoard