Přidej zprávu »
---: ---
Yin: *Farmáři z vesnice, u které nás Zeref "vystavil" nás po nějaké době našli a okamžitě nás sundali a odnesli do jejich vesnice, kde se nás pokusili ošetřit. No, jediný přeživší jsem byl já, tak jsem jen skončil u jejich doktora, než se pro mě dostavili shinobi z Kumo.* (Kumo) Co se vlastně stalo? (Farmář) No, víte. Prostě jsme jen tak šli mimo vesnici a najednou jsme je spatřili. Vysedli přivázaní na kůlech. Tenhle mladík je jediný živý. Zbytek jsme našli už mrtvé. A také na sobě měl jeden z nich tenhle nápis. *Starý farmář dal shinobim z Kumo vzkaz, který tam zanechal Zeref.* (Kumo) Pane, poprosíme vás, pokuste se zapomenout, co jste tady dnes viděli. My si naše lidi odvezeme zpátky do vesnice a pečlivě se o ně postaráme. (Farmář) Dobrá tedy. *Byli jsme přeneseni zpátky do Kumo, kde jsem já hned skončil na jednotce intenzivní péče a měl jsem před sebou několik operací. Nebyl jsem v ohrožení života, ale ta zranění potřebovala trochu pozornosti, než se mohla nechat léčit sama. Haki dostal zasloužený pohřeb shinobiho, na který jsem se bohužel nemohl dostavit, protože jsem ležel v nemocnici. Obchodník byl přepraven do jeho rodné vesnice, kde byl následně také pohřben. Mě čekal delší pobyt v nemocnici a následně výslech vedení o tom, co vše se stalo.*
Zeref: *Zeref dojde k tomu obchodníkovi a dotáhne ho k Yinovi, který leží na zádech s rukami na své hrudi a takto tam poskládá všechny tři. Následně Yina začne léčit za použití Shousen no Jutsu aby se ujistil že jeho zranění ho nezabijí, rozhodl se totiž Yina nechat žít z jediného důvodu, je přeživší z Temného Světa a tak si zaslouží jiné zacházení, navíc Yin z něj nemá strach a to se mu celkem zamlouvá a zároveň může Yina a další využít k tomu aby dal ostatním vesnicím varování. Yin je stále velmi těžce zraněn ale už není v ohrožení života. Poté si vytvoří několik stínových klonů, kteří mu v rychlosti připraví takové kůly na které pověsí všechny tři. Využije lana aby je k nim mohl přivázat a poté je zabodne do země nedaleko jedné vesničky ( odkaz » ). Pokud jde o varování tak k nim napíše vzkaz (každý kdo se přidá na stranu Suzuyi a jeho spojenců s cílem mě zlikvidovat skončí úplně stejně - Zeref). Tuto zprávu pak přiloží k břichu spojence Yina a vytáhne si z dlaně chakrovou tyč a vzkaz probodne a bodne ho do břicha mrtvoly tak aby si ho pak každý mohl přečíst a takto je tam nechá a poté odejde. Dá jim viditelně jejich Ninja čelenky se znakem Kumogakure a odejde. *
Yin: Heh, díky za kompliment. Tfuj. *Odplivl jsem krev, která se mi nashromáždila v ústech. Najednou jsem se však začal zvedat do vzduchu a to poměrně dost vysoko.* Oh, tak tohle nedopadne dobře. *Jak jsem byl ve vzduchu, kapala ze mě na zem krev, ale to už bylo stejně jedno. Za chvíli jsem do ní sám totiž přistál a to tvrdým pádem, který mě položil do stavu bezvědomí. Určitě bylo slyšet popraskání několika mých kostí, zároveň s popraskáním země.*
Zeref: Máš výdrž to ti musím nechat ale tohle je už opravdu konec. *Meče přestanou na Yina útočit a Zeref natáhne pravou ruku k Yinovi a ovládne kolem něj jeho gravitaci a pak jen pomalu zvedne ruku a tím se zvedne i Yin, který takto vyletí do výšky 10-ti metrů a pak s tou samou rukou prudce švihne směrem k zemi a Yin velmi rychle zopakuje ten pohyb a velmi silně to s ním praští o zem (Banshou Tenin). Jakmile to tak dopadne tak Yin bude mít zlomených několik kostí ale hlavně by mu to mělo už sebrat vědomí a mezitím také všechny meče ze kterých je aréna vytvořená zmizí a přemění se na tisíce - miliony malých růžových květů a ty se zformují zpět do katany Satsujin Hane do pravé ruky Zerefa. *
Yin: To je možná pravda, že nás jen využívají. Takovou pozornost jsem tomu nikdy nevěnoval. Ale tou povinností teď myslím povinnost splnit misi. Moje povinnost byla bezpečně dopravit toho obchodníka z bodu A do bodu B. Ale dobrým poznatkem je, že ani vedení Kumo nevědělo, co udělal tomu Izumovi. Takže tohle si tak trochu zasloužil. *Ukázal jsem na obchodníka, který ležel opodál v bezvědomí na zemi. Najednou jsem však zpozoroval meč, který mi probodl ruku a následně zmizel.* Co to- *Ani jsem nedořekl větu a už jsem jich několik dalšícj schytal do nohou a opět do rukou. Zakymácel jsem se a spadl na zadek a opřel jsem se o strom. Bolelo to, ale nebylo to něco, s čím bych nemohl mluvit nebo tak. Jenom mě to omezovalo v pohybu.* Heh, tak tohle jsem nečekal. Následně mi začali penetrovat i torso.* Argh. *Vykašlal jsem docela dost krve a viděl, jak se podemnou začíná vytvářet krvavá louže. Seděl jsem a nemohl jsem nic moc dělat. Když jsem se snažil pohnout, tak se do mě zabodl další meč.* Eh eh eh. *Odkašlal jsem a vykašlal další krev.* Vyhráls. *Stále jsem byl při vědomí, jen jsem se mi začaly tupit smysly. Pozoroval jsem Zerefa, co teď udělá.*
Zeref: Povinnost Ninji jo? Nedělej ze sebe tupce, každý ví že povinnost Ninji je pouze zabíjet a umírat aby vesnice dostala za mise prachy a pak je o ty prachy obral Feudální Pán, víš co je pro Feudálního Pána jeho Ninja? Nic než pěšák, který je podřadný a ani nemá takovou hodnotu jako jeho peníze. *Toto je důvod proč Suzuya kdysi zabil všechny členy Feudální rodiny v Zemi Horkých Pramenů ale Zeref nechce přiznat ani sám sobě že na něco má společně se Suzuyou úplně stejný názor. Následně nechá opět meče ze svých rukou zmizet a rozhodně se využít svou techniku, která se odvíjí od vytvoření této arény a tak namíří rukou (ukazováčkem) na Yina a na toho takto začnou vystřelovat meče ze kterých je vytvořená aréna. Nicméně jakmile meč vždy zasáhne Yina nebo zem tak prostě zmizí a vrátí se do své původní pozice a tak je Zeref může střílet donekonečna. Rychlost mečů, které na Yina létají jsou rychlé v hodnotě 20-ti bodů (Saishū-Tekina Kauntodaun). Zeref takto na Yina vysílá jeden meč za druhým (celkem 25) ale nemíří tak aby ho zabil ale míří mu na končetiny a tak podobně a když už chce aby trefil jeho tělo tak to namíří tak aby netrefil důležité orgány. Yin si třeba myslet že umírá ale skutečnost bude taková že pouze ztratí vědomí z nedostatku krve. *
Yin: Nehrál jsem si na hrdinu. To je prostě moje povinnost shinobiho. *Když Zeref vytvoří jakousi arénu z jeho katany, tak se jen porozhlédnu a nijak extra nereaguju.* Heh, ty se ptáš mě, co teď? Sám moc dobře víš, že proti tobě nemám sebemenší šanci. Můžu tady udělat nejlepší výkon svého života a stejně to pro tebe bude procházka růžovým sadem. A jak jsem řekl, už mě to nebaví. Nechám svůj osud ve tvých rukou.
Zeref: Nebude to v pohodě probodl jsem mu srdce, takže nemá šanci přežít. *Poví Zeref a všimne si jak obchodník, kterého má zachránit utíká pryč a Zeref si nad tím nespokojeně povzdychne. *Nenávidím když utíkají. *Poví si tiše pod nos a zakroutí během toho hlavou. Jen tiše sleduje Yina, který se snaží zachránit svého kamaráda a tak směrem k obchodníkovi natáhne levou ruku s otevřenou dlaní a ovládne jeho vlastní gravitací a levou rukou prudce švihne z pravé stranou pravé a ten obchodník ten pohyb následuje a prudce to s ním švihne o strom a on ztratí vědomí (Banshou Tenin). Současně během toho uvolní techniku Meiton: Chakura Mōdo a tím pádem jeho zvýšení rychlosti a síly zmizí. Zrovna v ten moment Yin promluví na Zerefa a vytvoří si meč z bleskové chakry. *Nemusel zemřít, já ti řekl že chci jen život toho obchodníka ale ty sis musel hrát na hrdinu a chránit ho a kvůli tobě zemřel i tenhle. Poté zvedne svou katanu špičkou k obloze a čepel katany se rozletí na tisícovky růžových okvětních lístků. Ty se rozletí všemi směry a vytvoří obrovskou arénu ve tvaru kruhu, která je vysoká 15 metrů a její poloměr činí 30 metrů, Zeref má nyní prázdné ruce, protože se jeho katana rozplynula a vytvořilo se toto (Shi no Ba). *Takže co teď Yine? *Uvnitř arény je velká tma ale ty tisíce katan, které tvoří tuto arénu na ně házejí světlo. Pak před sebe natáhne ruce a v každé se mu zjeví jedna růžově zářící katana, které tvoří právě arénu. *
Yin: *Nakonec jsem jen máchnul, ani jsem do toho nevpustil chakru, protože Zeref zmizel. Pak už jsem jen zahlédl, jak se Haki trochu klepe a jako poslední jsem si všiml katany, která mu trčela z břicha.* Haki! *V moment mého výkřiku ho Zeref odkopl a já ho chytil, než dopadl na zem. Ani jeden z nás neovládal lékařské jutsu a Haki nebyl mučitel, aby dokázal bojovat s takovým zraněním. Netrvalo dlouho a pod Hakim byla kaluž krve a já byl celý od ní.* Haki, drž se, kámo. To bude v pohodě. Hlavně v klidu. *Snažil jsem se mluvit potichu. Hakiho jsem znal od dětství, i když jsem se s ním nikdy moc nebavil. Za tu dobu, co jsem se vrátil z Temného světa jsme spolu ale byli skoro každý den. Přikládal jsem mu kusy natrhaného oblečení a tlačil na ránu, ale krev nepřestávala téct.* Kurva, Haki... *Haki ten se jen usmál.* Je to v kundě, Yine. Nemá to smysl. Běž, zachraň se... *Položil mi svojí zakrvácenou dlaň na moje ruce, které tlačily na jeho ránu na břiše a řekl tohle. Nebrečel jsem, ale nebylo mi zrovna hej. Podíval jsem se na Hakiho a ten už byl mrtvý. Možná by ještě žil, kdyby neměl problémy se srážlivostí krve. Přestal jsem ho zachraňovat a postavil jsem se.* Už mě to nebaví. Tenhle náš konflikt. Vždycky, když tě potkám, někdo buď umře nebo se stane něco hodně špatného. Jeden z nás bude muset zemřít. *Podíval jsem se na něj s vyčerpaným pohledem v očích.* Nahromadil jsem chakru v ruce a vytvořil si Chidori a pak jsem z něj jen nechal vyletět elektrický "meč" (Raiton: Chidori Eisou).*
Zeref: *Zerefova rychlost je nakonec na úrovni 36-ti bodů (Meiton zrychluje 2x) ale i tak je jeho rychlost opravdu vysoká a tak by ani jeden z nich neměl schopen být zaznamenat třeba jen ten náznak pohybu a pokud ano tak když jim to dojde tak Zeref už bude přímo u nich ale tak dejme to tomu že jim to vyšlo (tentokrát to necháme být). Nicméně pokud jde o to že Yin mu zaútočí svým mečem na břicha tak Zeref to vyřeší jednoduše, jeho tělo se rozloží jakoby na stín a velice rychle se přesune za záda toho jeho spojence za kterým se Zeref sjednotí do pevné formy a pokusí se ho zezadu v té rychlosti probodnout tak že mu bodne katanu do zad ale tak aby mu během toho projela břichem. *Tohle bylo pomalé. *Pošeptá mu do ucha a kopne do něj nohou tak aby dostal svou katanu z jeho těla. *
Yin: Tomu nevěřím. *Odvětil jsem na slova Zerefa a byl připraven tasit Taitai, protože se z něj začal vypařovat temně vypadající chakra a potřeboval jsem více “flexibilní” zbraň. V momentě, kdy dal Zeref jen trochu najevo pohyb, okamžitě jsem si vyhodil Taitai z pouzdra do dlaně (pravé) a zformoval si čepel ze stlačeného vzduchu. Tu jsem zformoval tím směrem, aby byla mezi Zerefem a Hakim. Momentálně mě ani tak nezajímal Haki, jako Zeref. Zeref byl velmi rychlý a moje zbraň měla nulový odpor a švihem jsem to měl namířené přimo na Zerefovo břicho. Kdyby se nějak vyhnul nebo bych viděl, že je něco špatně, přidal bych chakru a ve švihu pokračoval a vytvořil bych velkou, rychlou, silnou a ostrou čepel ze stlačeného vzduchu (Taitai: Shoheki). Haki mezitím rychlým pohledem našel v okolí poleno a vyměnil se s ním. (Kawarimi no Jutsu) Zeref tak tedy sekl pouze do dřevěného polena. Haki pak uviděl, jak z katany šlehají plameny a tak z úst vypustil velké množství vody, aby to celé uhasil (Suiton: Mizzurappa).*
Zeref: Proč bych mu vymýval mozek? Sám netuším proč je na straně kde jsem já ale přepokládám že je reálná možnost že tohle jeho já bylo vždycky ukryté hluboko uvnitř. *Odpoví Zeref trochu zamyšleně, protože když uvažuje nad tím proč se k němu Renji přidal tak nezná odpověď. *Fajn tak tohle je asi konec. *Poví klidně a z jeho těla se začne uvolňovat něco jako takový kouř (černý) ale je to jenom takový opar temné energie. Zerefova rychlost je nyní 3x vyšší (celková rychlost - 48). Síla je vyšší 5x (celková síla - 54). Kromě toho má ještě pár dalších schopností ale ty momentálně nepoužívá (Meiton: Chakura Mōdo). Zeref využije té rychlosti a v obrovské rychlosti se dostane přímo před spojence Yina a ihned na něj zaútočí svou katanou ale ať už zasáhne nebo ne a nebo pokud by to třeba zablokoval prostě v každém případě by z katany vyrychlil proud ohně (Katon: Kumoryuu Kaengiri). *Tak ukaž co dovedeš slabochu! *Vykřikne Zeref natěšeně. *
Yin: Pořád silně pochybuju, že tam s tebou je Renji dobrovolně. Určitě jsi mu musel nějak vymýt mozek. Renji, kterého znám já, by nikdy nestál na tvé straně, prostě ne. *Silně jsem sevřé katanu. Stála předemnou osoba, která mi těžce sužovaˇa život. Sebrala mi nejlepšího přítele, kamarády a celému se tomu směje. Najednou jsem však pocítil menší slabost, nebylo to nic extra, jenom jsem si musel udělat o krok dopředu navíc, abych neztratil rovnováhu. Jenom jsem viděl, jak přes nějaké symboly v ruce vysál můj Raiton no Yoroi. Následně na nás okamžitě vypálil plamen. Haki okamžitě reagoval a vytvořil 3 zdi z kamene (Doton: Tajuu Doryuu Heki). První 2 to zničilo, hlavně i kvůli tomu, že se nestihli pořádně vytvořit, ale třetí to zadržela. Já jsem hned složil několik ručních pečetí a rozvířil jsem prach a kouř pryč, aby bylo lépe vidět (Taiton: Taifuikka).* ,,Co to mělo být? Jestli jen tak dokáže sát chakru, tak je to zlé. Nemám to potvrzené, ale tuším, že jí může použít pak, že se v něm nějak naskladní.” Heh. *Pousmál jsem se.* Zajímavá schopnost, to musím uznat. Ale čerpáním chakry bych se jejím vládcem nenazýval. Určitě to má nějakou slabinu, jen se musí přijít na to, jakou. A ne, vzdát to nehodlám. Kdybych to měl v plánu, dávno tady už nejsem.
Zeref: Proč se tím chlubit když to každý ví? Pro tebe to ale udělám, nelituji toho že jsem stál na straně Řádu. *Poví klidně s naprostým klidem a pozoruj Yin a jeh společníka, který se ani nepohl. *Víš Yine co kdybych ti řekl že stojím nad všechno chakrou a jsem vládce Ninjutsu? Uvěřil bys mi to nebo ne? *Zeref si pak vyslechne jeho odpověď, která zní takto (Řekl bych, že si o sobě myslíš moc. Neříkám, že nejsi silný, ale to tě nestaví nad ostatní lidi a neomlouvá tvé chování). Tato odpověď Zerefa pobaví. *Víš moje chování omluvu nepotřebuje, nedělám nic co potřebuje omlouvat a mimochodem jak tě potěší informace že Renji je stejnej jako já a přidal se na mou stranu? *Poté Zeref natáhne levou ruku a namíří směrem na Yina svou dlaň a v ten moment jeho Raiton no Yoroi zmizí, protože se přemění do podoby energie (chakry), kterou Zeref pohltí přes spodní kosočtverec na své dlani (Meiton: Kyuuketsukou). Pohlcená chakra se změní na temnou a Zeref ji poté obratem vypustí z horního kosočtverce v podobě silných a temných plamenů, které se rychle řítí na Yina a jeho společníky (Meiton: Jijimento). *Tímto jsem myslel že je mi všechna chakra podřazená, moje schopnost ze mě dělá vládce chakry. *Zasměje se tomu. *Opravdu se nechceš vzdát?
Yin: Co víc jsem od tebe mohl čekat, Zerefe. Ty bezpáteřní svině. *Dodal jsem s poukázáním čepelí katany směrem k němu.* Chováš se, jako kdybys byl nejlepší. Mluvíš tady, jako kdybys byl víc než kdokoliv jiný. A z čeho tak usuzuješ? Obhájíš si to tím, že jsi mi zabil posádku? Tím, že jsi mě měsíc v kuse mučil? Tím, že zabít nevinné s tebou ani nepohne? Já jsem smrt tvé ženy a dítěte olitoval. A to hodně. *Taky jsem trochu zamáchal katanou.* A nehraj si tady na hrdinu, prosím. Říkáš tady, jak jsi zachránil náš svět, jak jsi zničil společně s Mito a a Naomi ten Temný. Ale už se nepochválíš tím, že jsi celou tu dobu tam tahal za jeden provaz s Řádem, co? *Byl jsem trochu vytočený. Už jen jeho existence mi znepříjemňovala život.* Heh, já myslím, že sám moc dobře znáš odpověď na tu tvou debilní otázku. *Zaujal jsem bojový postoj a obalil své tělo v elektrizující chakře (Raiton no Yoroi - 2. stupeň).*
Zeref: Ty jsi Yuzuru Yin! *Zvolá nadšeně jako kdyby si vzpomněl na jméno svého dávného přítele. *Tak ji si pamatuji ale tvoje tvář je tak bezvýrazná a bez té tvé bolesti ve tváři tě blbě poznávám, kdybych tě slyšel křičet tak bych věděl ihned. Víš já se s nimi už rozloučil tím že jsem společně s Mito a Naomi zničil Temný Svět a ukončil to s nimi ale to není důležité. Erza, naše nenarozené dítě a Temný Svět vždy budou mou součástí ale tak už je asi čas skončit s tou fraškou a začít to brát vážně ne? Dám vám možnost výběru, dejte mi toho obchodníka a nechám vás žít nebo ho braňte a zabiju vás i když tebe možná nechám žít Yine. *Zvolá a párkrát švihne svým mečem jen tak do prázdna. *
Yin: Heh. *Trochu jsem se zasmál.* No, jestli myslíš každodenní nitrožilní podávání jedu po dobu jednoho měsíce jako popíjení, tak ano. Chlastal. Pokud si správně pamatuju, něco jsi přitom pil, ale to už si nejsem jistý. *Celou dobu jsem se smál a sledoval Zerefa, jak si snaží vzpomenout.* Počkej, ty si mě jakože fakt nepamatuješ? Co jsi to za člověka? To jsi jí asi nemiloval, když jsi na to tak rychle zapomenul. ,,Kdyby se přes to přenesl, to pochopím, je to už nějaká doba, ale zapomenout na člověka, který ti zabil ženu a nenarozené dítě je přeci jen trochu moc." *Ve svých myšlenkách jsem jel docela sám proti sobě, ale přišlo mi to nelidské. Já osobně bych na takovou osobu nikdy nezapomenul.*
Zeref: *Sleduje Yina jak si sundává svůj plášť a pak klobouk ale když mu vidí do tváře tak nemá absolutní tušení kdo to vůbec je, nejde o to že by se Yin změnil ale Zeref si ho nepamatuje. *Počkat, my se známe? *Zeptá se Zeref naprosto vážně a hlavně překvapeně, nemá tušení kde tohoto staříka už viděl ale nemůže si vybavit kde. Stařík Yin prakticky ještě není ale oproti Zerefovi vypadá staře, nicméně Zeref teď ani neútočí a místo toho se šklebí a pokouší se vybavit si kde tuhle tvář už viděl. *Uhm nechlastal jsem s tebou někdy?
Yin: *Když se Zeref vyhnul mým projektilům, trochu jsem nacenil zuby z podráždění, ale ani mě to moc nepřekvapovalo. Věděl jsem, čeho je Zeref schopný bez chakry, takže jsem počítal, že to nebude tak lehké.* ,,Dneska z tohohle bez zranění nevyvázneme. Na 100%" *Když udeřil do Hakim vytvořené skály, začala se nám bortit pod nohama. Rychle jsem tedy vzal obchodníka do náruče a a skočil na větší padající kus kamene a pak se jen přesunul na rovnou zem. (Shunshin no Jutsu) Tam jsem pustil obchodníka a za chvíli se u mě objevil i Haki. S klidem jsem se otočil na Zerefa a rozvázal si vázání pláště, které jsem měl u krku. Ten jsem nakonec odhodil a měl jsem na sobě pouze svojí uniformu. ( odkaz » ) Následně jsem pomalu ale jistě sundal i rýžový klobouk, ale chvíli jsem zůstal v pozici, kdy mi ještě stále nebylo vidět do tváře. Nakonec jsem ho však odhodil na zem kousek od sebe.* Tak se tedy opět vidíme, Zerefe. *Haki se trochu zarazil. Věděl od mého povídání, kdo je Zeref a automaticky zpozorněl.* ,,Joo, tak tohle je vážný..." *Řekl si Haki v duchu.*
Zeref: *Tak nějak čekal že to nebude tak lehké jak by chtěl ale zase na druhou stranu by to byla velká nuda kdyby se jeho soupeři nebránili a on je zabil prakticky bez odporu. Ten hlas toho jednoho mu je ale povědomí a netuší odkud (Yuzuru Yin). Jak klesá vidí jak Yin začne skládat ruční pečetě, které Zeref zná a tak pustí svou katanu a ta začne padat dolů a v moment kdy se přímo před ním objeví první vzdušná střela tak se pomocí Hiraishinu teleportuje ke kataně, která je zabodnutá dole v zemi. *Začít to brát trochu vážně nebo ne? *Poví si sám pro sebe a dotkne se té vnější stěny země na které se Yin se svými spojenci vynesl takto do vzduchu. Pak se volnou rukou ve které nemá katanu napřáhne (levou) a udeří pěstí do stěny té země a jeho síla je taková že ceká ta stěna je proražená a ceká ta „konstrukce“ se začne rozpadat a drolit až se nakonec rozpadne celá. Síla úderu Zerefa byla totiž na velké úrovni (49 bodů). Pak se Zeref začne přesouvat trochu dál od toho aby mu nespadl nějaký šutr na hlavu, zbytečně by ho pak bolela hlava. *Co si sundat ty slamníky?! *Křikne na ně Zeref trochu podrážděně, provokuje ho fakt že netuší jak vypadají. *
Yin: *Když Zeref vyhodí katanu do vzduchu, okamžitě zpozorním. Čekal jsem nějaký útok, který měl přijít po tom odvedení pozornosti. A taky, že přišel. Když Zeref začal skládat ruční pečetě, podíval jsem se na Hakiho.* (Yin) Haki! *Haki ovládá Doton, což nám poskytuje i nějaká defenzivní jutsu. Když se na nás ze Zerefových úst začala blížit velká ohnivá koule, Haki neváhal. Složil několik ručních pečetí a plácl dlaněmi o zem. Následně jsme vznesli do úrovně té katany. (Doton: Doryuu Jouheki) Já už jsem mezitím, jak nás to vynášelo nahoru, složil také ruční pečetě a na Zerefa vystřelil několik silných a rychlých projektilů ze vzduchu. (Fuuton: Shinkuu Gyoku). Nedali jsme mu ani čas klesnout k zemi.*
Zeref: Takže asi je čas začít co? *Zeref se napřáhne a hodí svou katanu nahoru do vzduchu ale předtím na její rukojeť ještě umístil svou Hiraishin značku a hodil ji jen proto aby mohl složit ruční pečetě a z úst vyslat proti všem ohromnou ohnivou kouli, která se proti všem řítí (Katon: Dai Endan). Pak se ihned teleportuje k té kataně nad hlavami Yina a zbytku ale nepřistává, aktivoval totiž svůj Rinnegan a díky kontrole gravitace se nad nimi jen tak klidně vznáší a sleduje jak si poradí. Samozřejmě poté co mu pod nohama proletí ohniví koule tak pomalu zase přistane na zem. *
Yin: *Stojíme všichni v pozoru. Teda až na obchodníka, který vypadá, že se klepe strachy. Když se Zeref začne přibližovat, vytasím katanu a namířím na něj. Slunce svítí v takovém úhlu, že jsem mu zableskl přímo do očí, ale pak jsem z nich zmizel, neměl jsem v úmyslu ho nějak víc provokovat.* (Haki) Pane obchodníku, o čem to tenhle mladý pán mluví? Kdo přesně je Izuma? *Hned jsem Hakiho přerušil.* (Yin) Je to vůdce jedné Nukeninské frakce. *Byl jsem 30 let mimo, ale i tak jsem si pořádně pročetl Bingo knížku, abych se udržel v obraze, jak by to měl dělat každý Lovec odměn. Když pak Zeref vytasí katanu, byla mi povědomá. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a pak si vzpomněl, komu patřila.* ,,Kinshiho katana..." *Je to katana, se kterou mi Kinshi jednou rozbil hubu a to pořádně. Jestli s ní umí Zeref to samé, je to ještě větší problém, než jsem si myslel.* Ale docela to šlo? Vy? Musel jste tady čekat dlouho. *Nevěděl jsem, jestli mě Zeref po hlase poznal, ale celou dobu jsem svůj hlas trochu zkresloval, abych nezněl úplně jako já.*
Zeref: *Zasměje se, cítí chakry v moment kdy překročí vzdálenost 50-ti metrů. Cítí totiž jejich chakru a tím pádem i množství zásoby jejich chakry. Zeref sáhne levou rukou na pouzdro a zvedne se jakmile cítí že ty chakry se už nepohybují a začne kráčet jejich směrem. Zastaví se v moment kdy je vzdálenost mezi ním a všemi 3-mi pouhých 10 metrů. Každého z nich si pozorně prohlédne ale nikoho přes ty blbé klobouky nepoznává ale díky chakře dokáže odhadnout kdo z nich je právě cíl. *Izuma mě poslal, asi víš proč že? *Izuma je ten kmotr nebo hlava celé té jedné Nukeninské (mafiánské) frakce, kterou ten obchodník podvedl a okradl je o mnoho ale opravdu o mnoho peněz. Pak jen chytne do pravé ruky rukojeť katany a vytasí ji z pouzdra, které pohodí stranou a nechá čepel katany lesknout se ve slunečním světle, navít to není úplně obyčejná katana ale katana, která má unikátní schopnosti (Satsujin Hane). *Jaký byl den?
Yin: *Skoro 30 let jsem byl v Temném světě a zažil si tam své. Od hezkých až po ty nejošklivější okamžiky, které jsem kdy v životě zažil. To ale ostatní zajímalo pouze večer po tom, co měli všichni po práci a jenom si povídali. Jsem zpátky a to znamená, že můžu zase plnit mise pro Kumo. Jsem rád, že je vše ve starých kolejích, teda, skoro vše, ale nečekal jsem, že mě hodí na krk takový úkol takhle brzo. Ale co, stěžovat si nemůžu. Nahodil jsem na sebe plášť a rýžový klobouk. ( odkaz » ) Měli jsme to na sobě všichni 3. Já jsem měl na zápěstí pod rukávem schovanou svoji legendární zbraň, Taitai. Na pase jsem měl připevněnou zároveň normální katanu s nad zadkem klasicky brašnu s různými věcmi. Za východu slunce jsme se setkali před branami vesnice já, Haki a ten obchodník, kterého jsme měli dopravit.* (Yin) Připraveni? Jestli ano, vyrážíme. *Ostatní jen přikývli, ale ten obchodník se mi nějak nezdál. Přišel mi docela nervózní. Když už jsme byli trochu dál od Kumo, bylo tam moc velké ticho, tak jsem spustil.* (Yin) Pane obchodníku. Je tohle vaše první podobná akce? Přijdete mi trochu nervózní. (Obchodník) Ale ne, to ne. Hehe. Víte, já to jen celkově moc nemusím. Cestování není nic pro mě. (Yin) Jo taak, tak to jo. To vám naprosto rozumím. Jsem rád, že už v tom máme jasno. Je to tak lepší pro bezpečnost celé téhle skupinky. *Jemně jsem se pousmál, ale myslel jsem to celé ironicky. Ten frajer se mi nepozdával, tak jsem na něj takhle jemně útočil, aby ze sebe dostal trochu víc informací. Ale vypadalo to, že nám nic neřekne.* (Yin) Haki, nepovoluj na ostražitosti. Je to sice jen doprovod z vesnice do vesnice, ale nikdy nevíme, co se může přihodit, že? *Pousmál jsem se. Haki byl sice na stejné pozici jako já (S+), ale velení jsem na téhle misi dostal na starost já, takže mě i tak musel poslouchat. Byli jsme víceméně na půli cesty, když v tom za mnou přišel Haki a pošeptal mi něco do ucha.* (Haki) Několik stovek metrů před námi je obrovský zdroj chakry. Zřejmě nějaká skupina ninjů nebo tak. *Jenom jsem přikývl hlavou a za chvíli se zpoza horizontu ukázala osoba, která si jen tak seděla uprostřed cesty. Podíval jsem se na Hakiho a ten se znepokojeným pohledem jemně přikývl. Bylo mi jasné, že to je ten zdroj té chakry a že v okolí už nikdo jiný není.* ,,No vida, přeci jen nějaká zábava." *Nicméně jsme pokračovali v cestě. Cesta byla poměrně široká a tak tam bylo dost místa na to, abychom danou osobu obešli. No čím blíž jsme ale byli, tím jasnější mi bylo, jak moc hluboko jsme v prdeli. Není to jen tím, že na nás určitě čeká a má katanu položenou jen tak na zemi. Je to Zeref. A dál to už snad vysvětlovat nemusím. Změnil jsem plán a zastavil jsem celou naší skupinku před ním (20 metrů) a mlčel jsem. Čekal jsem na jeho reakci.*
Zeref: *Zeref už ví co vše se světem šíří za informace jako o tom co třeba provedl Suzuya ohledně svého zařazení mži členy Yugakure. Počítal že tento krok provede a nyní už jen očekává jak proti Zerefovi začne zbrojit a shánět spojence aby ho mohl porazit (zabít). Zeref už je nějakou dobu pro změn člen Sora-Ku i když tam se nikdo nezapisuje ani tak, prostě buď v tom místě člověk je nebo není. Prostě to je Nukenin, který se dal na dráhu žoldáka a tak i má nyní celkem zajímavej úkol. Zdá se že tu je úspěšný obchodník, který hodně vydělal na tom že oškubal o velké peníze jednoho šéfa větší Nukeninské frakce (taková Nukeninská mafie). Zeref už u zná odkud kam ten obchodník cestuje a to jen díky tomu že vůdce té frakce, kterou obchodník podrazil zjistil přes své kontakty kde by ho mohl najít. Nebo spíše kam míří a tak i Zeref ví že bude mít doprovod z Kumogakure až do Amegakure ale Zeref ho nepustí tak daleko a sedí si klidně v tureckém sedu ve středu cesty po které ví že určitě půjdou už v Zemi Údolí. Sedí v tureckém sedu a před sebou má na zemi položené pouzdro uvnitř kterého se nachází katana. Zeref má na čele jak obvykle svou fialovou pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In) a oblečený je v ( odkaz » ) - včetně účesu. *
---: ---
Shiki: *Pokrčí rameny.* ˇˇcasu je habakuk *Pronesl jen, načež si vyslechl její slova, která pronesla na rozloučenou a přikývl.* Tak zatím *Pokrčil jen rameny, načež se též otočil a vydal se někam najít příjemný stín, kde by si mohl ustlat a trošku si asi i zdřímnout*
Tatsuki Arisawa: To je možná ten problém. Pocit strachu a panika se mi vyhýbá. U mě spíše převládá pocit šílenství, když na to přijde. *pokrčí rameny a vyčkává, dokud neprohlédne okolí. Založí si ruce na prsou.* No dobře, na veverky si tedy pozor dám. *přikývne.* Nechci tě dál zdržovat, pokud máš něco jiného. Děkuji ti ale za doprovod. *ukloní se lehce.* Určitě se ještě někdy potkáme. *pak se otočí a se zvednutou rukou odchází z místa, kde je. Po pár metrech přidá do kroku a rozeběhne se, aby nahnaly trochu ztraceného času.*
Shiki: *Nechá ji si vzít mandarinku a druhou půlku postupně ujídá a přemýšlí nad svým rozhodnutím, které mu dala.* Pff to pak ale není sranda *Zasměje se* Nejsilnější je člověk, tedy jeho tělo když pociťuje záchvat strachu a sužuje ho pocit paniky.. to pak ze sebe vymáčkne snad všechno. *Zasměje se nad tím, načež použije tedy techniku pro kontrolu okolních chaker, zda se někdo v jejich okolí nenachází *Umm v okolí nikdo není, tedy nikdo kdo by mohl nějak výrazně provést nějaký útok, či ho vůbec naplánovat. ... Tedy opatrně na veverky *Pousmál se a koukal na ni.*
Tatsuki Arisawa: *zastaví se a otočí. Koukne na jeho mandarinku. Docela by si i dala tak udělá pár kroků zpět, aby si vzala.* Děkuji. Pokud mi jsi odhodlaný dát nějakou svoji chakru, abych byla na maximální kapacitě, tak se klidně nechám překvapit. Nejsem ještě ale ani v půlce, takže mě asi chápeš, že o překvapení moc nestojím. *poví a pokrčí rameny. Pak se pomalu pustí do spořádání té mandarinky. Během toho se rozhlíží kolem, jestli se tam nikdo nehodlá objevit. Pak se vrátí pohledem k Shikimu, jak se rozhodne.*
Shiki: *Pokrčil rameny na její otázku* stále jsem nezkoušel jestli je někdo v našem okolí *Poznamenal a když oloupal mandarinku, rozloupl ji na dvě půlky.* dáš si? *Natáhl jednu ruku s půlkou mandarinky k ní a čekal, zda si vezme.* Jakože můžu to přece jen nakonec zkusit, když se chceš nechat ošidit o to překvapení z možného útoku.
Tatsuki Arisawa: S ním není moc velká domluva. Buď tak, a nebo tak. Nic mezi tím. *pokrčí rameny a pokračuje v cestě. Pomalu se blíží už k hranicím země. I se jí vrátilo trochu chakry za tu cestu.* On přišel až po mě. Nebo aspoň tak mi to říkali. *poví, ale už sem ji o tom moc mluvit nechce. Myslí si, že toho řekla už víc než dost a to se k ní moc nehodí.* No, jsme skoro u hranic země. Od tamtud si myslím, že už by to mohlo být v pohodě, pokud tedy nikoho v okolí necítíš. *otočí se na něj, zrovna když odhazuje slupku od mandarinky.*
Shiki: *Pousměje se.* Možná to bude chtít nějaký způsob dohody ohledně vládnutí nad tělem a podobně *Pokrčí rameny.* Co když bere on tebe stejně jako ty jeho, jako něco co je otravné a on má být ten pravý vládce těla *pokrčí rameny a následně si z pečetě Reiko Kenka na ruce mezi tetováními odpečetí mandarinku a začne si ji loupat*
Oprava.. Špatný post: *zamyslí se. I nad touhle možnosti už přemýšlela.* To je možné. Uvažovala jsem nad spousty metodami a způsoby, jak se ho zbavit. Když jsem ale nad tím potom uvažovala, bylo by to, jako zbavit se poloviny sebe sama. Ať je jaký je, pořád jsem to já. *poví mu svoji myšlenku. Ano, někdy by bylo lepší, se ho doopravdy zbavit, ale co by bylo dál.* Jestli mě dostane z genjutsu? To asi zatím ne. Genjutsu využívá k tomu, aby se dostal ven. Nejsme v takovém stavu spolupráce, aby se mu chtělo mi pomáhat. Zatím spíš když může přebere na okamžik vedení, když jsem v koncích. *pokrci rameny. *
Tatsuki Arisawa: *Raziel je dost překvapený z toho, co se stalo. Před ní se objevila nějaká divná věc, která zase stejně tak jako se objevila, tak zmizela. Pak ucítí bolest na lýtkách. Dopadne na zem a podívá se na ty šrámy na nohou. Už nestíhá reagovat ale na její techniku a jedna za druhou ji ty koule zasáhnou. Tolik silných výbojů ji dotáhne na hranu bezvědomí. V tu chvíli Tatsuki využije příležitosti a dostane se zase do vedení. Udělala rychlý psychický převrat a získala zpět tělo. Leží na zemi a z těžká oddechuje. Meče leží vedle ní. Pomalu natočí hlavu jejím směrem.* Díky. Omlouvám se za něj. *poví a po chvíli usne.*
Shiki: *Pousměje se.* No on ose dá i pomocí technik vniknout do mysli a nějak se toho zbavit *Pokrčil rameny, ale dále se k tomu už nevyjadřoval, tedy ještě jedna věc ho zajímala.* Pokud tě však dokáže dostat z vlivu Genjutsu tak proč to nějak řešit a je jednodušší to asi prostě snést či? *Nebyla to otázka, na kterou by ho opravdu zajímala odpověĎ, spíše ho zajímalo to, zda ji dokáže dostat z vlivu genjutsu ajko to mají například jinchuuriki, uživatelé Juin jutsu a podobně.*
Tatsuki Arisawa: Nemyslím démon, jako v tom pravém slova smyslu. Spíš se tak chová. *opraví se. Pak se na něj otočí.* Neřekla bych, že se jedná o schizofrenii. Na to mě zkoušeli léčit, když jsem byla malá. Ale kdo ví, třeba je to také možné. *pokrčí rameny a pokračuje v cestě. ''Sama víš, že se mě zbavit nechceš. Jednou jsme spolu a tak to zůstane.'' zasměje se Raziel. Tatsuki si jen povzdechne, ale nijak dál to nekomentuje. Hádat se s ním je stejně jako házet perly sviním.*
Shiki: Démon? *Zopakuje po ní a zamyslí se* Trošku silná slova ne? Nebude to spíše opravdu nějaké onemocnění rozdvojené osobnosti? *Otáže se jí a následně pokrčil rameny a stále nad tím ořemýšlel.* Určitě by se to dalo nějak řešit a když už ne lékařsky je dosti způsobů jak to řešit. *Dodal následně a stále mu to vrtajíc v hlavě tak pokračoval v chůzi.*
Tatsuki Arisawa: *otočí se.* Ocasý démon? Démon to možná je, ale ne s takovou silou. Spíš je dost otravný. *pokrčí rameny a pokračuje.* Já bych to schizofrenií nenazývala. Ta se týká spíše toho, když dotyčný mluví pouze sám se sebou, ne? Tohle je jen hrozně blbá sranda a nějaká nepřízeň osudu, která zajistila, že tenhle démon se usídlil v mém podvědomí a každý den se mě snaží zničit. *řekne rozmrzele. Říká to tak schválně, aby Razielovi dala najevo, co si o něm myslí.* Většinou se mi daří ho držet zpátky. Když jsem vysílená, tak se snaží projevit. *dodá jenom.*
Shiki: *Lehce nahne hlavu na stranu po jejím výroku a nechápe nějak co se děje. Když se mu však začne omlouvat pokrčí rameny.* Tohle ale nebyl bijuu *Tak trošku má některé povahy nastudované a pochyboval, že by jen tak bijuu projevil takovéto slova a převzal lehce kontrolu.* Se schyzofrenii (jestli se tomu tak říká) by se mělo chodit k lékaři, jestli se nepletu
Tatsuki Arisawa: *"Někdo s jeho minulostí a schopnostmi si nejspíš s ničím hlavu neláme." řekne si a pokrčí rameny.* Dobrá. No, je to určitě lepší, než ta zima. Ačkoliv já stejně většinou nosím ještě tenhle plášť. *řekne a má na mysli svůj dlouhý hnědý plášť, který není nějak teplý. Má ho spíš pro svůj pocit bezpečí. Zničehonic se dotkne spánku a promne si ho.* Dej mi pokoj, prosím tě. Zalez zpátky. *zahuci si hlubším hlasem. Raziel občas náhle udeří.* Omlouvám se. *otočí se teď k Shikimu a mluví přímo na něj.*
Shiki: Tak své schopnosti by měl každý znát a mít prozkoumáne *Zareagoval jen, načež Pokrčil rameny. * Ale zvolni tempo Není kam spěchat když se můžeš i kochat přírodou *Pronesl, když se nakonec vydal za ní pomalým krokem, takovým spíše vychazkovym než nějak uspechanym.* musí být dobré pohybovat se v podnebí na které jsi zvyklá od mala že? *Narážel na ty vedra co teď všude byly a na to, že sunagakure měla takové podnebí už predtim*
Tatsuki Arisawa: Na tyhle věci moc nejsem. Navíc nejsem pořád sama a to by nesedělo. *poví k jeho vtipu. Chvíli na něj kouká, dokud přemýšlí.* Ano, život je občas o náhodě. *poví a vydá se jedním směrem.* Je to na tobě. *řekne nakonec. Není moc na humor v konverzaci. Humorem spíše žije Raziel uvnitř ní. Kdykoliv může, nadhodí si svoji poznámku. "Jo to si piš děvče." potvrdí se Raziel. Ta si jen odechne. Nikdy nepřišla na to, kde se vůbec vzal. Už ale přišla na to, že se ho jen tak nezbaví. Nejhorší na tom je, že neví dne ani hodiny, kdy se mu povede převzít vládu nad tělem a tak musí být stále na pozoru. Když převzal kontrolu naposledy, málem ji zabil.*
Shiki: *Pokrčí rameny* Měla by jsi víc studovat své tělo *Zasměje se nad tím rádoby "vtipem" ikdyž jen tak mírně zasměje.* A to je život, nikdy nevědět co příjde.. smrt.. život .. Je to zábava *Pronesl* a přirozené *Dodal ještě a usmál se. No po její otázce se následně postavil.* Tak mohu, tedy pokud se mi však chce *Přiložil si následně ukazováček a palec k bradě a tvářil se strašně zamyšleně, ikdyž si spíše dělal jen srandu...*
Tatsuki Arisawa: To samozřejmě. Neříkám, že nečtu. K tomuhke jsem se ale zatím nedostala. Ani o tom shoutonu jsem neměla ponětí, že mám. *Pokrčí rameny. Tak se zaměřila na úplně jiný druh techniky, že se k tomu prostě neměla příležitost dostat.* No, tak to mi asi moc nepomůžete. *poví a rozhlédne se. Pak si uvědomí, že mu střídavě tyká a vyká. Musí už u jednoho zůstat a neměnit to.* Jestli se tu někdo někde skrývá, tak už nebudu mít šanci. Nemohl byste mě doprovodit aspoň na hranice této země? Pak už by mohlo být snad klid. *zeptá se ho. Nerada se na někoho spoléhá, ale nerada by se tu nechala zabít, když už takhle je pomalu vyřízena s jednoho boje.*
Shiki: *Pokrčí rameny. Ohledně oka se již nevyjadřuje, protože jí ho rozhodně ukazovat nemá v plánu. Načež se však zvedla a tak ji jen trošku sledoval.* Ano, ale když si něco málo aspoň přečteš a osobně si jen dohledáváš informace mezi lidmi, nezní to tak hloupě *Zasměje se, načež když se ho otázala na to, zda se tu ještě někdo pokrčil rameny.* Mám, ale není větší sranda čekat, zda tě někdo napadne nebo ne? Takový ten pocit překvapení *Pousměje se, přičemž se rozhlédne po okolí. Zatím však techniku na hledání chaker po okolí nevyužívá. Nechává to na takovém tom.. třeba se tu random někdo objeví, tedy zatím.*
Tatsuki Arisawa: Takže prázdné oko. To je zajímavé. To bych ráda viděla. Pro inspiraci. *poví mu. Nemá důvod mu nevěřit ohledně toho doujutsu.* Ano, jsem velmi zvědavá. Knihovny máme plné, ale já mám radši slovní přenos informací. Ať už to jde dobrovolně, nebo ty informace z lidí dostanu pomocí bolesti. *pokrčí rameny. Pomalu se zvedne. Rozhledné se, aby našla svoji kosu.* Ještě jednou se omlouvám a děkuji. Ale žebra zlomená asi nebudou. Máte možnost zjistit, jestli tu tedy byl sám, nebo se někdo někde schovává? Ještě nemám takové schopnosti. *zeptá se ho a vezme si zpět svoji kosu, kterou si připne na záda.*
Shiki: *Když najednou vyjekla celkem dost se leknul a tak rychle ucuknul jak rukou tak celkově sebou trhnul* Um tak to se omlouvám, chtěl jsem jen rukou zkontrolovat zda jsou zebra v celku a nejsou třeba zlomená *Usklibl se a následně však po její otázce se trošku zamyslel a Pokrčil rameny* Eh tam oko nemám a tohle krytí vypadá lépe než nějaká stupidní pasa *Pousmeje se a dívá se na ni. Na to co se stalo či tak se vyptávat nechtěl takže na to prdel a premyslel* Nejsi nějaká až moc zvědavá? Či jen v Subagakure mají špatně vybavené lékařské knihy *položí ji následně otázku zpátky... Ano v sune byl, ale to už je taky několik desítek let a kdo ví zda byla tsuki v té době už na svete*
Tatsuki Arisawa: *když se svojí rukou začne pohybovat po jejich žebrech, hystericky vykřikne a posune se od něj stranou. Stáhne si kolena k bráně s obejme je rukama. Sice jí to bolí, ale nenechá ho se takhle jí dotýkat. Po chvíli se uklidní.* Omlouvám se. Mám menší blok, když se mě takhle dotýkají. Naposledy když se mě takhle někdo dotknul, měl to z jiných důvodů. *řekne a uvolní se. Nechá si pak vysvětlí ta kg.* Aha, to je zajímavé. A to oko pod páskou tedy máte pryč, nebo nějaké to doujutsu? *zajímá se dál. Ještě se ale trochu klepe, kvůli tomu doteku. Už je to sice dlouho, ale tenhle pocit v ní asi ještě nějakou dobu zůstane.*
Shiki: Není za co *Pronesl, přičemž ji lehce ruku přílozil k žebrum a opatrně po nich přejel aby tak zjistil zda má všechna zebra vporadku a opravdu to je jen narazene. Když si to potvrdil usadil se vedle ní. * kekkei genkai jsou vlastně doujutsu a obyčejná... Doujutsu se váží na oči, takže když má někdo oční kekkei genkai a ty si implantujes jeho oko tak získáš ono doujutsu. U shouton a takovýchto kekkei genkai jsou vázaná na srdce, takže mám jiné srdce a kvůli tomu jsem o to přišel.*Vysvetlil ji tak nějak celý princip toho . Tedy doufal v to (možná jsou nějaké překlepy nebo tak v tom, píšu z mobilu) *
Tatsuki Arisawa: No, dosud asi nejtěžší souboj. Když nepočítám ChZ. *pokrčí rameny. Při tom pohybu se ale chytí za žebra.* Asi mi narazil žebra. *řekne když si lehne a Shiki jí léčí nohu. Dívá se takhle na oblohu. Co se o něm dozvěděla, co dělal před tím, než se stal kagem, jí teď k němu nesedí. Ale neřeší to. Pálení z nohy pomalu mizí i s její ránou. Když s ní pak skončí, tak se na něj podívá.* Děkuji. *řekne a pomalu se zase vrací do sedu.* Jak to, že už vlastně ten Shouton nevlastníš? To se toho jen tak zbavíš? Nebo jak to funguje? *zeptá se ho.*
Shiki: *Pousmál se* Jednu chvíli jsem ono kekkei genkai ovládal a navíc ho měla tsuchikage Shinon Asada *Pousmál se, neměl se čím tajit ohledně tohodle, jít to nevlastní a případně By to bylo něco jako kamna informace. *Noo tak se to dá říct také. Ano jsem bývalý první Chikage *všiml si jak si začala ošetřovat nohu a tak udělal těch pár kroků k ni. * Počkej pomůžu ti s tím *Informoval ji o tom aby věděla co jde dělat a nebrala to případně nějak špatně. Následně dal ruce nad onu ránu a mezi ranou a ruky mu začala svítí modro zelená chalra/aura od techniky shousen no Jutsu pro léčení její rány * tak vzhledem k tvému stavu to mohlo být těžké
Tatsuki Arisawa: *kouká se na něj.* Shouton? Super. Očividně toho o tom víš víc než já. *řekne Tatsuki a ještě se trochu napije.* No, mě moc slabej nepřišel. Měla jsem co dělat. *řekne a uvědomí si, že ji vlastně způsobil ránu na holeni a tak si vytáhne obvaz z pouzdra a než si ji obváže tak ji polije vodou. Během toho se ale zarazí.* Shiki z Ketchugakure? Jakože první Chikage? *zeptá se ho. Touha po informacích jí tahala získat všemožné informace a hodně toho vědět. Dost se hrabala i do minulosti a kolem ostatních vesnic. Vesnice si toho ale tolik střeží, že nejednodušší bylo zjistit jen jména daných kágů.*
Shiki: Hmm sunagakure říkáš *zamumlal si jen tak pro sebe, přičemž pravým okem(to odhalené .. Mělo by to být pravé) se zuzenou zornickou jako kdyby to bylo oko kočky se podíval na mrtvolu* Shouton je celkem zajímavá vlastnost.*Opet dodal svou myšlenku nahlas a následně svůj pohled opět věnoval Tsuki. * Já jsem Shiki z Ketchugakure, těší me* Usmal se, načež přemýšlel na jaké úrovni může být její Shouton, vlastně jednu chvíli ho též mohl používat, ale nebylo to to pravé ořechové. * A tipuji že to byl nějaký nukenin, no těžko říci zda tu byl sám nebo tu může mít ještě kamarády. Na to aby se potuloval sám mi přišel slabý
Tatsuki Arisawa: *chvíli si ji prohlíží, ale na jeho upozornění přistoupí. Meče zasune zase do pouzder na kříži, jak je nosí jílci do obou stran, pro uskladnění a snadnější vytažení. Vezme si láhev vody a napije se.* Děkuji. *řekne po vyprázdnění poloviny láhve a položí jí vedle sebe. Netuší o koho jde. Jeho vzhled jí nic neříká. Moc lidí nezná, takže je to pochopitelné.* Jsem Tatsuki. Ze Sunagakure. Kdo jste vy? *představí se a zeptá se ho. Má ráda přehled a vždycky chce mít informace. Už z jejího povolání to vychází, aby se pokusila dost k informacím.* Ani nevím kdo je tohle. Prostě se objevil a zaútočil. *mykne hlavou k zakrvácené mrtvole, kolem které k zemi se pomalu snáší tmavě modrý krystalový prach ze zrušené techniky. Nelíbí se jí moc, že to viděl, ale co měla dělat. Nevěděla o něm. Nemůže znát ani jeho úmysly. Ale kdyby chtěl, tak by ji už zabil a nepomáhal by jí.*
Shiki: *Sleduje celý průběh, přičemž následně když si ho očividně všimla se zhoupne aby se tak odrazil od stromu a udělá pár kroků ze stínu a lehce nahne hlavu na strnu, přičemž ruky, které měl překřížené tak uvolní a svěsí podél těla.* Ne pokud nezaútočiš první, ale ostatně to bych ti neradil.. Už jen ohledem k tvému stavu. *Jako lékař dokáza zhruba odhadnout jak na tom asi tak je, přičemž následně z pečetě Reiko kenka odpečetil láhev s vodou a udělal opět pár kroků směrem k ní. Následně jí hodil vodu.* Napij se radši a sedni si... Souboj by neměl cenu ani kdyby jsi byla v plné síle. *ano tyhle slova mohla znít celkem namyšleně, ale ohledně síly si věřil a to dost... Jen kdyby se už vbrátil ten Suzuya a mohli dokončit ten tréninkový souboj co kdysi začali.. Ruce poté co jí hodil petlahev strčil do kapes u kraťasů a čekal na její reakce.*
Tatsuki Arisawa: *vytáhne meče a Shurikeny, které na ní letí odrazí. Už je opravdu unavená. Potřebovala by se ho zbavit posledním útokem. Ten nebude ale tak jednoduchý. Meči tak švihne proti němu, a vyšle na něj tornáda. Hned za nimi vyběhne a když se jim nukenin vyhne, použije Kurenai no Kajitsu, aby ho uzavřela do krystalového vězení. Nečeká na jeho možný útěk a zabodne meče do země. Natáhne ruce před sebe zevnitř ze stěny vyletí větší množství krystalových bodců, které ho prošpikují. Jakmile z něj vytéká množství krve, vězení se rozpadne. S ním Tatsuki dopadne na všechny čtyři a z těžka oddechuje. "To bylo o fous holka. Kdyby si mě k tomu pustila, mohlo to být hotové dřív." řekne jí s posměškem Raziel. "Jo, ale k čemu by mi to bylo." odvětí a přepadne na záda s roztaženýma rukama. Otočí hlavu na bok a v šeru stromu zahlédne další postavu.* To si děláš srandu. *postěžuje si a pomalu, opravdu pomalu vstává za pomoci zabodnutých mečů. Vytáhne je a dívá se na něj.* Máš taky potřebu na mě zaútočit? *zeptá se ho. Z její čelenky na celé se odráží sluneční světlo. Její kabát leží bokem a s ní i její kosa, kterou během boje upustila. Je na ní znát, že sotva stojí na nahou a další technika by ji poslala do bezvědomí a ztrátu většiny chakry.*
Shiki: *Kde jinde by se nacházel, než někde kde se něco děje. Sedí kousek od toho jejich pošťuchování na větvi stromu. Ani vlastně tu nemá důvod být, ani jednoho z nich nechce dostat, ale podívat se? Proč ne. No seskočí se stromu a opřese o jeho kmen zády, sledujíc je. Pořeboval lepší výhled v čemž mu bráínili předtím okolní větve. Skříží ruce na hrudi a sleduje. Na sobě má černé tričko a kratase aby mu bylo příjemně v tomto vedru. Pod nimi má Gudoudamy spojené v jedno brnění a na hlavě má čelenku Ketchugakure, která mu zakrývá jedno oko, ve kterém má stále aktivní Shari rinnegan. Tím jak to má nasazené muto překrývá i pečeť Byakugo no in. Na rukou mu jsou vidět tetování.... (pravá ruka - odkaz » ...... levá ruka zevnitř.. od zápěstí po loket - odkaz » ...... tetování na pěstech navazjící na tetování na rukou - odkaz » ..... suzuya je líná svině to nahodit než bude dělat shikiho profil na nový, takže to posílám zatím taktop )
Tatsuki Arisawa: *Tatsuki se vrací z mise, kde měla získat z určitého člověka nějaké situace. Opět se projevil její talent na mučení a opět se v tom vyžila. Při cestě nazpět jí po několika dnech ale přepadl nějaký nukenin, který měl bůhví jaké důvody. Strhl se mezi nimi tedy souboj, který v první fázi vedla ona, jenže pak projevil svoje schopnosti a karta se obrátila. Soupeři zvládla uštědřit několik a způsobila mu hlubokou řeznou ránu na tváři. On jí zato dost pohmoždil žebra, řeznou ránu přes holeň a nad okem jí nabíhá dobrá podlitina. Nechtěla se k tomu moc stahovat. Zatím používala pouze techniky mečů a Katon. Zasune meče a přejde na shouton. Odskočí a roztáhne ruce. Vytvoří kolem sebe velké množství shurikenů. Kesshou: Rokkaku Shuriken: Ranbu a vyšle je proti němu z několika směru. Hned na to si vytvoří velký Shuriken z krystalu Kesshou Kyodai Rokkaku Shuriken a pošle ho hned za nimi. Využívá té chvíle, aby si na chvilku oddechla. Její soupeř proti ní vrhne několik shurikenů a použije kage Shuriken, aby jich co nejvíce zneškodnil.*
---: ---
Renji Narimachi: Přesně tak, dokážeš to libovolně ovladat, celé je to teď na tobě a nejen tvému hněvu. Teď už budu muset jít. *Renji využil své značky hiarishinu, kterou měl ve svém bytě a hned zmizel do Kumo. Ani se Renzovi nepředstavil a on ani pořádně neviděl díky šátku jeho obličej. Potom si ve svém pokoji trochu zacvičil, zbytek dne strávil úplně obyčejně.*
Renzo: Chápu. *Zavře oči a pokouší se koncentrovat svou chakru zpět do prokleté pečetě, chvilku to trvá ale poté se jeho tělo opět změní do původní podoby a ty znaky se přesnou zpátky do jeho pečetě na zápěstí. Tudíž nyní je opět ve své pravé podobě a dívá se pozorně na Renjiho. *Dokážu to libovolně deaktivovat.
Renji Narimachi: Sám jsem měl tuto pečeť, nesnášel jsem to, že mě popadl vztek a nedokázal jsem se ovládat. Zbavil jsem se pečeti a pak jsem zjistil, že existuje něco jako druhý stupeň. Díky tomu že opustí taková krvežíznivost a ziskáš další vlastnosti. Tvoje schopnosti budou velmi posílené, bohužel přesně nevím, jaký typ juinky jsi měl, s takovou jsem se ještě nepotkal.
Renzo: Ne že by mi zabíjení pořád nedělalo radost, rozhodně ale nejsem posedlej touhou zabít tě. *Odpoví a ještě chvilku si prohlíží své tělo, které je nyní ještě zrůdnější než bylo předtím. *Uhm hele co jsi mi to sakra provedl? Však vypadám jako kdybych vylezl z radioaktivního jezera a změnil se na nějaké hrozné monstrum.
Renji Narimachi: *Když Renji sedí a dívá se na na nádobu, najednou Renzo vyleze. Renji zpozorní a vstane na nohy. Po tom co Renzo zakřičí vypadá trochu zmateně.* Zpomal kamaráde. Nic se neděje, všechno je v pořádku. Vůbec nic zlého se ti nestane. Chci se tě zeptat, cítíš zase nenávist a zlost ? Cítíš, jak chceš zabít každého kdo dýchá a je v dosahu ? *Když se Renji narovnal, vypadal oproti Renzovi dost mohutně, více teď cvičí a dost sází na svou sílu, to mělo za následek velký nárůst svalové hmoty.*
Renzo: *Ocitá se uvnitř té nádoba, uvnitř které jeho tělo pohltí temná hmota a dočasně jako kdyby jeho tělo doslova zmizelo. Renzo se ocitne uvnitř své mysli a vidí samé temné skutky, různé vraždy a tak podobně. Jde nejspíš o temné touhy, které do něj jsou vtisknuté skrze prokletou pečeť. Nicméně nakonec tyto temné myšlenky postupně mizí a jediné co zůstává je jistý stupeň krvežíznivosti, které se už nikdy nezbaví. Nicméně když se dostane až na pokraj zmizení nebo spíš zaniknutí v temnotě vzpomene si na Rin a na své samotné umění výbuchu pro které by udělal mnoho. Jeho tělo obalí znaky z prokleté pečetě kdy je nakonec úplně černý kdy se mu na čele kromě toho vytvoří další oko, na bocích mu vyrostou další dva páry rukou. Barva jeho těla jako takové nabere červeného zbarvení (tmavě červená) a všechny zuby se mírně zvětší a zaostří se. Renzo nabere opět vědomí a zničí zevnitř nádobu, která ho tam drží a prostě rozpaží ruce a hlasitě vykřikne okolo sebe. Ovšem nyní je již plně při vědomí ale ihned dostane šok, protože má zvětšené prostorové vnímání zraku díky dalšímu oku díky kterému vidí opravdu dobře a velmi daleko, navíc různě pohybuje všemi rukami kterých má nyní čest a různě se prohlíží. *Co to sakra?
Renji Narimachi: Poslední technika- Fūkoku Hōin
Renji Narimachi: *Renji pozoruje jak se Renzovi znaky stahují. Rychle odpečetí z pečeti na zápěstí ampulku s pilulkami a z jednoho svitku odpečetí nádobu. Renzo je pořád v bezvědomí, proto mu Renji otevře ústa a pilulku mu vloží téměř až do krku. Ještě ho obejde, podívá se mu na záda a mezi lopatky mu umístí pečeť hiarishinu.* Tohle je jen pojistka, nevím jak přesně budeš reagovat.* Pak mu prsty přejede přes ohryzek, aby ho donutil pasivně polknout. Pak zruší techniku, která Renza poutala a umístil ho do barelu. (Pilulky -Seishingan) Potom zapečetí Renza v tomto barelu dikdiky technice Shikokumujin. V tu chvíli vznikne v barelu černá hmota, která způsobí to, že nikdo nemůže cítit Renzovu chakru a ještě ke všemu není vidět ani pomocí doujutsu. Následně Renji na papírky svou krví nakreslí pečeť. Pak je rozmístí po barelu a složí pečeť, kterou aktivuje techniku.* A teď už je to jen na tobě no. Já můžu jen čekat. *Renji deaktivuje všechny techniky kromě těch, které jsou zaměřené na druhý stupeň juinky.*
Renzo: *Nevnímal a neuvažoval logicky, což Renzo za normálních okolností dělá a někdy až moc. Nicméně nyní se mu dostane silné rány do spánku, která ho nejen že vypne (skončí v bezvědomí) ale kromě toho si z toho od Renjiho odnese i lehký otřes mozku (přecijen má sílu zbořit stěnu, protože Gobi). Znaky z jeho prokleté pečetě se tedy začnou stahovat zpět do značky na jeho zápěstí. *
Renji Narimachi: *Když na Renjiho vyletělo několik papírových kopí, Renji rychle vytvořil díky orbům tenseiganu provizorní štít, kterým se protlačoval směrem ke spoutanému Renzovi. (Kuroi Bōru) Když se k němu dostal, přesunul rádoby štít za Renza a uštědřil mu pořádnou ránu pěstí na spánek. Při jeho síle by neměl být problém ho vypnout.* Promiň kámo, ale tohle bude lepší pro oba. Vím jaký to je když se takhle musíš chovat.
Renzo: *Dost ho zaskočí tento typ přesunu, který Renji použil. Nicméně nemá čas tu obdivovat jeho schopnosti, protože nyní musí jednat. Nicméně díky vzteku, který Renza žene vpřed nedokáže přemýšlet logicky uvažovat a jediné co ho zajímá je smrt cizince (Renjiho). Proto se ho pokusil udeřit, nicméně než to stihl provést už byl zasažen nějakými podivnými orby. Tyto orby Renza spoutají a on ať se snaží jak se snaží nedokáže se osvobodit. Využije tedy toho jediného co dokáže používat i v současném stavu a vytvoří z bílého papíru okolo sebe větší množství papírových kopí, která ihned proti Renjimu prudce a rychle vyletí (Kami Supaiku). *
Renji Narimachi: *Renji si všiml, že proti němu poslal Renzo ptáka z hmoty, že které před chvílí tvořil různé bytosti které potom vybouchli. Nehodlal se nechat zasáhnout, proto sáhl pro jeden z bleskových kunaiů a hodil hi směrem proti Renzovi. Těsně před výbuchem se díky hiarishinu přesunul na místo, kudy zrovna kunai letěl. Objevil se před Renzem těsně nad zemí.* ,,Slova jsou teď jedno, už ho neuklidním, ale potřeboval bych, aby se přestal hýbat. Musím ho uklidnit mechanicky. Výbuch který pak přišel trochu otřásl Renjiho sluchem, ale vzhledem k tomu že byl pár metrů daleko to nebylo tak strašné, každopádně v uších mu chvíli pískalo a rozhodně to nebylo něco příjemného. Pak Renji v rukou díky aktivnímu tenseiganu vytvořil dva orby, které vystřelil proti Renzovi, ty měli za úkol jo pouze zpoutat. (Tenshigan no Kusari)*
Renzo: *Renzo ani pomoc nepotřebovat, nicméně tato pomoc mu přišla vhod. Postupně lehce pozabíjí i ten zbytek ať už za použití výbušného jílu nebo kopí tvořených z kopí. Nemělo by to trvat moc dlouho a všichni jsou po smrti. Renzo se ovšem otočí směrem odkud letělo to kopí a ihned tím směrem vypustí menšího ptáka bílé barvy z jílu a po složení ruční pečetě se zvětší do velkých rozměrů a poté co Renzo složí levou rukou ruční pečeť pták exploduje a způsobí opravdu silnou explozi, která klidně zničí i celou korunu stromu (Kibaku Nendo). Netuší že Renji je spojenec a tak si ho zaměnil za protivníka, nehledě na to že nyní prahne po krvi a je velmi agresivní, což způsobuje hlavně rozlezlá Juinka po jeho těle. *
Renji Narimachi: *Renjiho dost upoutá zvuk výbuchu, který by dobře slyšel i bez svého lepšího zvuku. Nebyl daleko, proto se rozhodl, že se podívá co se děje. Renji vyskočil na strom, odkud by mohl mít lepší výhled. Viděl tam kluka, který měl po těle rozlezlé různé značky, nebyly takové jako měl Renji kdysi, trochu jiné, ale svým způsobem dost podobné. Další bandity, kteří s ním bojovali. * ,, Je to malý kluk, možná bych mu měl pomoct." *Renji složil potřebné pečetě a v ruce vytvořil kopí které bylo tvořené z čisté chakry. (Chakra Keisatsu) Počkal si na vhodný okamžik a velkou silou hodil kopí po jednom z banditů. Nevěděl co čekat, proto aktivoval tenseigan a pak se soustředil a snažil se hromadit chakru.*
Renzo: *Renzo je na jednom lovu za odměnou, přišla mu opět osobní žádost přímo domů dopisem, aby pozabíjel bandu několika banditů. Samozřejmě za to dostane zaplaceno, tak byl několik dnů na cestě. Oblečený je v ( odkaz » ) ovšem i když to moc nevypadá je to vyztužené nepromokavým materiálem. Má u sebe ukryté své vaky na výbušný jíl, dále u sebe má v několika brašnách své vybavení jako shurikeny, kunaie a tak dále. Na levém zápěstí má náramek, který je ve skutečnosti mechanismus skládacího štítu. Má i své papírky, které jsou lehce potřené speciálním olejíčkem, aby to odolalo dešťové vodě. Nyní je ovšem velmi zadýchaní a probíhá jeho souboj s bandity a několika dalšími Nukeniny, lze zaslechnout mnoho silných explozí, kdy Renzo vytvoří velké tvory z výbušného jílu a ty nechává explodovat (Kibaku Nendo). Exploze jsou velmi hlasité ale také poměrně silné, nicméně Renzova chakra během toho dlouhého souboje klesla na velmi nízkou hodnotu a bez toho, aniž by Renzo chtěl se znaky z jeho Hyakku no Juin (na pravém zápěstí) rozprostřou v podobě znaků (tetování) po velké části jeho těla (85% těla je pokryta znaky). Taktéž zasahují i na velkou část jeho vlastní tváře, tak je zběsile likviduje jednoho za druhým s tím, že nyní jsou jeho techniky ještě mocnější. *
Renji Narimachi: *Renji se rozhodl, že svůj výlet po kontinentu ještě trochu prodlouží. Nyní se nacházel na území země Údolí. Počasí zde aby bylo stejné jako na zbytku země. Pořád pršelo a bylo nechutně vlhko.* To počasí mě vážně sere.* Renji pokračoval pomalu v cestě a na zádech měl samozřejmě svou samehadu. Na sobě měl Renji oblečení, které nosil poslední dobou na dešti často, protože si ho i lehce navoskoval, aby mu nepromoklo odkaz » .
--: --
Saya: Prokletí? Tak ono, pokud člověku začne vadit, že nemůže zemřít a zestárnout tak se o to dá postarat několika způsoby, a to buď totálním zničením svého těla, díky čemuž nakonec stejně zemřeš nebo přestaneš Jashinovi-sama odevzdávat oběti a on ti nakonec odepře svůj dar. *Saya mu takto chtěla dokázat, že kdykoliv se z toho dá vycouvat, jsou totiž lidé, kteří po smrti nakonec opravdu zatouží, a tak chce, aby Wiero věděl, že tu možnost nakonec předci jen bude mít. Každopádně následně přistoupí k němu a položí mu ruku na rameno, následně se prostor kolem nich začne jakoby kroutit do prázdna a Saya je takto společně vtáhne do tohoto zkrouceného prostoru a opět z něj vyjdou přímo před chrámem v Zemi Válek (Kamui). *
Wiero(Zaraki): *Nesmrtelnost. Věčné mládí. Pro někoho, jako Wiero to byly vždy zcela prázdné hodnoty. Co s věčným životem, proč tu zůstávat déle, než bylo třeba? Sám neviděl k něčemu takovému důvod. Život byl pomíjivý, on jej tak bral a neměl pro koho jiného chtít žít déle, než byl jeho stanovený čas. Možná by mu delší život nějaký důvod pomohl najít nebo by na sebe uvrhl nesmyslné prokletí. Jindy by nad tím snad ani neuvažoval a spíše si do Sayi rýpnul, jak směšné mu to přijde, avšak jeho zájem, ač podivný to vzbuzovalo. Jakýsi hlad po poznání a touha zjistit jaké to je.* Takže ostatním daruješ smrt a za to je tobě samotné odepřena. Bůh nebo ne, smrt je nejvíce reálná věc na tomhle světě, takže ano v tomhle souhlasím. Tohle asi má smysl. Možná se ti to ale časem stane spíše prokletím než darem. *Nevysmíval se jí a kupodivu sám mluvil spíše vážně a svým způsobem chladně, stahuje své obočí k sobě, ač takto mluvil jen málokdy. Když promluvila o chrámu, neviděl důvod vlastně proč ne, z pevnosti se nedostane na takovou dobu zase tak často a jeho zvědavost stále neměla mezí. Zatoužil to místo vidět, alespoň si jej prohlédnout. Proto přikývl.* Dobrá, půjdu s tebou.
Saya: Sloužím? Ano dá se říct, že mu sloužím, ale není to jen tak pro nic za nic, poskytuje mi svou ochranu v podobě nesmrtelnosti a chce ode mne jen to abych mu poskytovala lidské oběti což je minimum co pro něj mohu udělat nemám pravdu? Lidé zabíjejí denně ale pouze pro sebe tak proč občas nějakou tu smrt nevěnovat právě Jashinovi-sama? Nehledě na to, že kromě nesmrtelnosti mi poskytuje i věčný život, který získáš, pokud si to zasloužíš, víš sice na to nevypadám, ale je mi už 41 let. Pokud se od něj neodvrátím tak mi bude poskytovat věčné mládí i nadále. *Podotkne Saya a během toho, jak mluví její tón hlasu nabral jakousi důležitost, no jde spíše o to, že mluví uctivě pokud se mluví o Jashinovi. *Existuje mnoho náboženství, ale toto jako jediné ukazuje, že je pravé a že bůh pro nás něco dělá nemám pravdu? Hele vězni už jsou v Pevnosti Samurajů, tak co kdybych ti ukázala chrám, který je zavěšený Jashinovi-sama? *Wiero si to nejspíš sám neuvědomuje ale tohle je to co myslela, že se pobaví, za prvé chce sledovat Jashinistu v řadách Samurajů a za druhé chce Jashinovi přivést dalšího služebníka boží, který bude v jeho jméno odvádět další oběti a podobně. Přijde ji to jako krásné a nostalgické mít možnost zasvětit někoho jako nového Jashinistu, a tak doufá že ho dokáže přesvědčit, aby se k nim sám přidal, to že v něm k tomu vytvořila zvědavost totiž neznamená, že nutně bude chtít být Jashinista vše záleží na tom jaký to na něj bude budit dojem. *
Wiero(Zaraki): *Wiero uklidní svůj smích a zamračí se, aniž by na ni pohlédl. Nechal by její slova být, jen kdyby mu neřekla, že ji sám ještě bude bavit i nadále. Neměl tušení, co to mělo znamenat, ale mise byla splněna a on ještě stále byl v radostné euforii, že se mu navrátila ruka. Nechal proto její slova zatím být, koneckonců nyní se měly jejich cesty rozdělit a on nepočítal, že by se ještě někdy potkaly mimo půdu pevnosti, jak tomu bylo na této misi. Její pobavení proto bude muset stranou, ať už si myslela cokoli. Ač to byl spíše on, kdo zde byl tím, kdo nevěděl, co se vlastně děje nebo jaké pobavení ona sama myslí. Najednou se mu však v hlavě objevila vzpomínka na jistý okamžik, který v něm vyvolal jakousi podivnou zvědavost. Nikdy neměl dobrý vztah k bohům, sral na ně, jako oni srali na něj. Férový přístup, dle jeho mínění. Nyní však cítil nutkavou touhu se jí na toho jejího bůžka zeptat.* Mluvila jsi o tom, že jsi pobožná, že sloužíš Jashinovi. Mám pravdu? V celku by mě to zajímalo.
Saya: *Pozoruje Wiera jak si poradí s tou technikou, upřímně věděla že to vyjde není první a ani poslední na koho tuto techniku používá ale zajímalo ji, jestli se dokáže poté nepozvracet, ale nakonec se stejně pozvracel. Jeho následný smích ale Sayu donutí zamyslet se nad tím proč se tu takto směje, upřímně je z toho docela zmatená ale nad odpovědí k jeho otázce není těžké vymyslet odpověď. *Proč? Jak jsem říkala chci tě vidět v akci, chtěla jsem vidět tvou snahu v boji proti jasně silnějším soupeřům. Toto je odměna za tvou snahu, ale pokud tomu nevěříš můžeš to taky brát tak že to je jen z rozmaru, navíc v budoucnu mě ještě několikrát pobavíš. *Podotkne a s těmito slovy Wierovi začne vnucovat myšlenky, nebo spíš samotný zájem o její víru. Sice mu neřekla přímo že je Jashinistka, ale zmínila, že má svou víru, chce v něm probudit touhu k ní a ti celé díky Genjutsu Kotoamatsukami, které funguje i tím že se dívá na svůj cíl (není třeba oční kontakt). Poté vytvoří Kage Bunshina, které se přesune do Kamui a vypustí všechny vězně v Pevnosti Samurajů. Oni si je tam už přeberou a poté se zruší. *
Wiero(Zaraki): *Po její odpovědi ji prakticky nevnímal a spíše plánoval cestu zpět do pevnosti. Samozřejmě hodlal cestovat sám, nebylo proč dále setrvávat v její přítomnosti. Když pak došla až k němu, počítal jen s tím, že odstraní svou techniku a on opět pocítí celou váhu svého těla. Spolu s tím se připravil a na příchod další bolesti levé ruky. Ta také přišla, ovšem hned po chvíli přišlo i něco dalšího, udělal vrávoravý krok do strany a najednou pocítil silnou touhu zvracet, které nešlo zabránit. Nevěděl, co to je a jelikož sám nebyl uživatelem podobné techniky nevěděl, jak si počínat, aby byla provedena správně a bezbolestně. Chvíli se tomu bránil, než padl na zem a sám vylezl ze své vlastní huby, která se rozevřela do neuvěřitelných rozměrů a on vylezl, jako když had svléká kůži. Pak se pozvracel. Klečeje a opíraje se rukama o zem před sebou ze sebe vyhodil jejich poslední jídlo, jelikož to byly jen tyčinky, zase tolik toho nebylo a spíše zvracel žaludeční šťávy a vodu. Chtěl se na ni obořit, snad sáhnout po meči. Pokud tohle měl být další její vtip, další způsob, jak se pobavit byl dost žalostný. V tom si však něco uvědomil … klečel, klečel na všech čtyřech, čtyřech nikoli třech. Zadíval se na svou ruku, chvíli s obavou, že je to je nesen, který se rozplyne, jakmile se do detailu zaměří na tuto doposud téměř scházející část těla. Pak se rozesmál. Smál se, až se mu tím do očí nahrnuly slzy. Napřímil se v kleku a posadil se na paty.* Proč? *Pronesl svou jednoduchou otázku, zatímco pomalu uklidňoval svůj smích. Už dávno vzdal šanci, že by se mu ruka vrátila…*
Saya: Byl arogantní a jistej svou vlastní výhrou to se hold stává. *Poví během toho, co kráčí směrem k Wierovi. Všimne si, co tam Wiero provádí svou zbraní při šťourání v těle Nukenina. *Takže ano jsou v bezpečí, přesunula jsem je v těch klecích na bezpečné místo. *Poví klidným hlasem a přistoupí k Wierovi s úmyslem se ho dotknout, aby zrušila účinky techniky Doton: Chōkeijūgan no Jutsu. Ovšem v ten moment do něj pomocí Tensha Fuuin zapečetí Ryū no Kawarimi no Jutsu, které způsobí že Wiero bude doslova donucen otevřít ústa, aby z nich prakticky vylezl se svým vybavením a po jeho starém těle zůstane jen slupka, které se rozpustí jako taková šťáva, která se vsákne do země, a to způsobí že Wiero bude kompletně zdravej. Všimla si jeho zraněné ruky, což je dlouhodobé zranění a takto ho vyléčí. Aktivační podmínka je nastavena tak že jakmile uplyne deset vteřin pečeť se aktivuje. *
Wiero(Zaraki): *Uspěl. Ve chvíli, kdy jeho meč proťal svaly zespoda jeho paže, věděl, že jeho naděje na výhru se zvedly. S takovým zraněním byl odsouzen k vykrvácení a s používáním ruky v boji si mohl nechat zdát, stejně jako o skládání pečetí rychlejším, než to mohl se svou rukou Wiero. Když pak vyšel i sek přes záda, přesně jak plánoval, byl osud nukenina Noriaki zpečetěn. Samuraj však svou výhru nijak zvlášť neoslavoval, a to ani, když přišla Saya, na kterou byl stále dost naštvaný, i když vše dopadlo nakonec dobře, tedy až na Wierův stav. To už ale k misím patří.* Rank A s tím nemá co dělat. Prohrál, jelikož je pitomec. Mohl mě zabít jediným útokem a tohle si ušetřit, jenže on je na to až příliš blbej. *Pronesl zamračeně a zabodl mu meč do nohy. Nuibari byl uzpůsoben k mučení nepřátel, ač v boji se jeho výhody dali využít jen zřídka kdy. Chtělo to preciznost a správné podmínky, ke kterým mnohdy není možnost. Wierovi bylo jedno, jestli nukenin řve nebo ne, vlastně ho ani nevnímal, jen se šťoural mečem v ráně. Zatímco se snažil potlačit bolest, kterou mu způsobovala jeho levá ruka, která byla zjevně zlomená.* Takže mise splněna? Ti Samurajové jsou zachránění? *Zeptal se téměř až naštvaně, avšak ten, na koho byl naštvaný byla ona a zbytečné riziko, které připustila pro své pobavení, nikoli na jejich cíl mise. Kdyby nešlo o další samuraje je mu to asi jedno, ale nyní šlo. Znovu zakroutil mečem v ráně, než jej vyndal a následným bodem mu probodl krk, sklánějíc sek němu, aby meč očistil o jeho oblečení. Sotva se však sklonil, zaúpěl a zavrávoral, při čemž si chytal levou ruku, tvář zkroucenou v bolestivé grimase.*
Saya: *Saya zruší svou techniku (Susanoo Mōdo) a skloní se, přičemž tělo Nukenina (Kiyohiro) vtáhne ve víru do svého pravého oka (Kamui). Saya hold musí sbírat těla, aby jich měla dost pro uzavření smlouvy s Mandou, aby ho mohla přivolávat. Poté se otočí směrem na Wiera, který bojuje tělo na tělo skrze Kenjutsu s druhým Nukeninem (Noriaki). Dokonce se k nim vydá klidným krokem a díky Sharinganu dokáže přečíst každý jednotlivý pohyb, který buď Wiero nebo Noriaki provedou. Nejde o to, že by chtěla najít nějaké slabiny jednoho z nich ty už našla, ale jde o to, že ji na pohled tento styl boje uchvacuje, a ráda to sleduje. Sama v tom je dobrá jen díky Sharinganu a bez něj by byla beznadějná ohledně Kenjutsu stylu. Noriaki ten zjišťuje že udělal svou životní chybu, bohužel pro něj to je jeho poslední chyba a když utrpí první zranění seknutí od Wiera tak bolestivě zkroutí tvář a než stihne Wiera nějak zasáhnout dalším pokusem o útok dostane další zásah před záda, a tak jeho meč z Raitonu zmizí a ona padne k zemi. Dýchá velmi zrychleně ale stále dýchá, ale není schopný už pokračovat v boji. *Vau, Zaraki! Vidíš věřila jsem, že to zvládneš i když jsou ranku A!
Wiero(Zaraki): *Upíral stále pohled k nukeninovi v podstatě až na chvíli, kdy Saya vykřikla, že už se postarala o bezpečí vězňů, v tu chvíli se na jeho tváři objeví úsměv. Ani nevěděl proč, ale věřil jí, že je o ně postaráno, a to bylo to na čem mu záleželo. Jeho vlastní život mu byl vlastně ukradený, a kdyby nešlo o samuraje, nejspíše by mu byla ukradená i mise. Nic to však neměnilo na tom, že na ni měl vztek, zase tak přelétavý nebyl, aby jí vše odpustil, ale alespoň na to dokázal nemyslet, když si nukenin vyvolal vlastní meč pomocí raitonu a pustil se s ním do souboje v kenjutsu. Každému, kdo byl v boji s mečem zběhlý, tak jako Wiero bylo jasné, že jej podceňoval a sám umění meče příliš neovládal. Nejspíše pokládal za vzrušující vyzvat samuraje, který by byl za jiných podmínek již poražen na souboj smečem. Musel toho využít, věděl to, a proto sám předstíral větší únavu a zranění, než ve skutečnosti měl a při boji si počínal schválně nemotorně, i když vždy tak, aby stačil jeho útok vykrýt. Náhle, když provedl další sek, vymrštil se v před, sklonil se, podklouzl pod jeho rukou a sekl vzhůru, aby jej sekl do svalu ze spodu paže. Jeho meč byl po celou dobu posílen chakrou (Hien), aby se tak mohl rovnat čepeli z blesku a byl tak i delší. Jakmile byl za ním, sekl mu po zádech, a hlavně po rameni té samé ruky. Pokud již stačil uskočit, útok provedl stejně, avšak využil při něm Shinkūken.*
Saya: * Noriaki se rozhlédne s všimne si že jeho společník (Kiyohiro) vstoupil do Hachimonu, a tak je mu jasné že o něj se starat nemusí, že to zvládne. Sice se o něj bude muset starat později, kvůli zraněním, která mu Hachimon způsobí ale to není momentálně důležité. Naprosto jistě nyní kráčí směrem k Wierovi, ale nikam nespěchá. Mezitím Kiyohiro udeří ohromnou silou jednoho jediného místa a stlačí vzduch tak, že nabere podobu tygra, který jde přímo proti Saye (Hirudora). Saya se zasměje a doslova vyskočí ze svých vlastních úst, kdy po sobě zanechá prázdnou slupku, která se změní v nějaké šťávy, které se vsáknou do země (Ryū no Kawarimi no Jutsu). Skočí prakticky proti tomu tygrovi aktivuje svůj Eternal Mangekyou Sharingan a vyvolá kolem sebe finální podobu boha blesku od trupu výš (bez nohou), který má fialovou barvu (Susanoo Finální), kterému se v levé ruce vytvoří z fialoví chakry obrovský štít, kterým zablokuje Hirudoru, která exploduje v ohromné explozi a vytvoří silnou tlakovou vlnu, která vyvrátí i nějaké stromy a klece začnou letět vzduchem, ale štít to vydrží bez poškození (Yata no Kagami). Poté Susanoo zruší vytvoří několik Kage Bunshinů (pro každou klec jednoho) a ti se rozeběhnou k nim, ale v pohybu se rozloží na molekuly a svůj pohyb usměrňují pomocí chakry, takže se velmi rychle dostanou ke klecím (Jinton: Mueishō) u kterých se složí a chytnou je. Následně ty klece vtáhnou do Kamui a opět se zruší. *Okej vězni jsou v bezpečí! *Vykřikne Saya a sleduje nasraný pohled svého soupeře (Kiyohiro). Tomu o klece už stejně nešlo, když jejich zaměstnavatel zemřel a rozeběhne se přímo k Saye s úmyslem ji zasadit sérii silných úderů, ale ona si ještě rychle vytvořila Susanoo, které aplikovala na své vlastní tělo, její tělo v tomto stavu nabere fialové barvy, přičemž je možné pozorovat, jak na ní plápolá ta Chakra. Saya má nyní obranu srovnatelnou s Finálním Susaneem a zvyšuje její fyzickou sílu a rychlost, která je srovnatelná s 4 branou Hachimonu (Susanoo Mōdo). Tudíž její tělo údery vydrží, a naopak se díky tomu Kiyohiro sám zraní tím, že si zlomí nějaké kosti skrze údery, a tak se ho pokusí pro změnu udeřit Saya, ale on je rychlejší, a tak se vyhne a zasadí ji opět několik úderů ale ne, a ne se dostat skrze. Nakonec Saya ale zahlédne jeden jeho pohyb skrze Sharingan i když ví že obrana nepřipadá v úvahu (není dost rychlá) tak ví že něco stihne, a tak pravou rukou vystřelí do prostoru kam se Kiyohiro žene a padne ji doslova krkem do ruky a ona stiskne a zlomí mu tak jednoduše vaz. Během toho, co se ale Saya musela starat o Kiyohira tak Noriaki dorazil k Wierovi a začal ním bojovat pomocí Kenjutsu, ovšem meč si vytvořil tak že si nejdřív vytvořil Chidori, a to poté zformoval do meče (Raiton: Chidori Eisou). Vidí, že Wiero má zajímavou zbraň a upřímně ho dost podceňuje, a proto a něj útočí právě pomocí Kenjutsu, kdy útočí jedním útokem za druhým ze stran a případně nějakým výpadem s úmyslem bodnout ho. Ale pokud jde o samotné Kenjutsu umění je jasně vidět, že to je amatér. *
Wiero(Zaraki): *Zakleje, když je odmrštěn jeho technikou a narazí levou stranou do jednoho ze stromů, vyrážeje si tím dech a kleje nad bolestí levé ruky. Neměl se, jak vyhnout, přesně jak se dalo čekat, jejich techniky byly na daleko vyšší úrovni, než byl on. Za nedlouho se bohužel potvrdili i další jeho slova, když poblíž něj dopadl i vůz. Nechávala to na něm a sama si hrála dokazujíc si tak kdo ví co. Mohli to vyřešit rychle, a ne riskovat úspěšnost mise, spolu s jeho životem. Bylo mu jasné, že svůj neriskuje, a i kdyby jí technika dostala, asi by jí nijak zvlášť nelitoval, jestli k ní nyní něco choval byl to vztek, snad ještě větší než proti jejich nepříteli. Pokusil se pohnou, na což jej znovu zabolela levá ruka. Byla zlomená to poznal a celé jeho „rehabilitace“ kdy se pokoušel přebít bolest mastmi, jako by rázem zcela zmizela a ruka bolela ještě více než kdy před tím. Znovu zaklel, opřel se o meč a postavil se, švihaje pohledem po nukeninovi. Věděl, že nemá moc naději, stejně tak neměl moc šanci utéct nebo osvobodit uvězněné samuraje v převráceném voze a tak alespoň splnit svou misi. Místo toho jen tasil meč a ignoruje bolest, jak ruky, tak celého levého boku, naplnil čepel chakrou (Hien).*
Saya: *Noriaki je skrčený, a tak útok Wiera projde těsně nad jeho hlavou, což je pro něj něco jako varovaní, a tak rychle složí bez dalšího přemýšlení sérii ručních pečetí a kolen Noriakiho se zvedne obrovská větrná vlna, která jde všemi směry až do vzdálenosti 10 metrů (Fuuton: Atsugai). Tímto nejen že by měl smést Wiera ale také tím smetem vůz a klece s jejich vězni. Mezitím proti Kiyohirovi míří ohnivá koule od Sayi, a tak ihned složí sérii ručních pečetí a dlaněmi udeří do země ze které před ním vystoupá mohutná zeď z půdy, která je protkána chakrou, a proto je mnohem silnější, než ta obyčejná (Doton: Doryuu Heki). Ta zadrží jak první náraz, tak i ty další, které jsou výrazně menší. Stěna sice místy popraská, a dokonce se i trochu rozdrolí ale vydrží to. *Mám toho akorát dost! *Vykřikne naštvaně a překříží před sebou své ruce a koncentruje se natolik že jeho žíly vystoupají a pokožka zrudne, poté z jeho těla začne sálat modrá, čistá energie (Hachimon sedmá brána (Kyoumon). Následně se rozeběhne ohromnou rychlostí a oběhne celou stěnu a vyskočí až na jednu z těch skal a od té se odrazí přímo po Saye s úmyslem zasadit ji sérii silných kopů do zad směřujíc je k zemi, přičemž poslední ji věnuje z otočky a s ním ji srazí silně a prudce k zemi až zem okolo ní popraská a zvedne se velká vlna prachu okolo Sayi. Dostal ji tak i dost daleko od Wiera, poté když dopadne na zem tak vyskočí na svou stěnu a sleduje Sayu. * „Tohle nemůže přežít.“ *Projde mu v mysli, zatímco Saya hlasitě zakašle a vykašle i nějakou krev ale začne se pomalu zvedat, má zlomených mnoho kostí a natržené různé orgány ale zabít ji to nemůže (Jashinismus). Bolest pro ni také není žádný problém, zrakem se otočí na Kiyohira, který stojí na své bráně. *To bolelo, to sakra bolelo ale určitě svedeš víc, pobav mě víc! *Vykřikne Saya a udělá jeden těžký krok vpřed, protože i když jí bolest nevadí tak tělo nemůže fungovat jako by se nic nestalo. *
Wiero(Zaraki): *Wiero se zamračil, doufal, že bariéra vydrží dost dlouho a lístky odvedou svou práci, avšak nepovedlo. K jeho štěstí byl onen dým obousečným mečem a pokud jej jeho soupeř nedokázal zaměřit jinak, nemohl s přesností mířit. Uskakuje do stran, dokud nenajde okno, díky střelám a také podle zvuku zhruba ví, kde nepřítel stojí. Popadne svou chromou ruku a prsty zkroutí do pečeti pro Shunshin no Jutsu, kterým se vrhne proti nepříteli a tasí Nuibari, kterým rovnou přejde do seku. Viděl jeho techniku, kterou se prakticky vyhnul všemu, co Wiero doposud použil a proto sek rovnou podpořil Hienem.*
Saya: Majitel celé této karavany je mrtvej, vzdušné čepele ho rozsekají a nejhorší je že on neviděl ani co ho zabilo, když jsou tyto čepele neviditelné. Noriaki se ovšem opět ocitne v bariéře, která na něj působí velký tlak, a tak se pokusí uvolnit trochu chakry a na moment to i zabere ale neuvolnil ji dost aby bariéru prolomil. Tak mu to dojde a zkusí to znovu, ovšem tentokrát ji uvolní více a když se u něj ocitnou výbušní lístky znovu pomocí Doton: Domu posilní své tělo exploze z výbušných lístků mu nijak neublíží. Navíc exploze stvoří dočasně dým, který ho zahaluje, a tak toho využije, aby složil několik ručních pečetí a dlaněmi udeřil do země ze které následně proti Wierovi začne vystřelovat hliněné střely (Doton: Tobi Tsubute). Kiyohira ten dostane zásah malou ohnivkou koulí do ucha a zkroutí v bolestné grimase tvář a za ucho se chytí a prudce se otočí proti Saye, která se tam směje jako by o nic nešlo. Usměje se a ze svých vlasů proti Saye začne vystřelovat velké množství senbonů, které letí obrovskou rychlostí (Hari Senbon). Saya se usměje, vidí to již s předstihem, a kromě toho vidí trajektorii letu každého jednoho Senbonu. Proto své tělo nechá ztvrdnout na kámen, a tak se od ní Senbony odrazí jako kdyby naráželi do pevné kamenné stěny (Doton: Bouka no Jutsu). *Tak a teď já. *Poví a postaví se, poté vyletí do čtyřmetrové výšky a během toho složí několik ručních pečetí načež z úst vypustí ohromnou ohnivou kouli, která se řítí přímo proti Kiyohirovi (Katon: Dai Endan). Tím ale nekončí a následně složí ještě jednu sérii ručních pečetí a poté z úst vystřelí několik (7) menších ohnivých koulí (Katon: Housenka no Jutsu), které letí v zákrytu té velké. *
Wiero(Zaraki): *Nelenil. Jakmile viděl, že Lariat sice zabral, ale byl zmírněn jinou technikou a jeho soupeř je stále schopen boje, popadl za oblečení chlapa, který stál vedle nukenina na kterého zaútočil, zřejmě majitele celé té karavany a hodil jej proti oněm čepelím a sám následně uskočil do strany. Díky Sayině technice bylo jeho tělo o něco lehčí a on tím pádem byl rychlejší, alespoň takovou výhodu měl oproti nim. Věděl však že souboj musí ukončit rychle, byly silnější a z mnohem větší zásobou chakry. Delší souboj by hrál pouze v jejich prospěch. Ještě v běhu, do kterého přešel po rychlém úhybu dal Noriakiho znovu do té samé bariéry, vrhaje proti němu tři kunaie s výbušnými lístky. Nyní bariéru rušit nemusel, výbuch by měl zabrat tak jako tak.*
Saya: *Saya zavře na okamžik oči a když je otevře má v nich aktivní Sharingan o třech Tomoe. Díky tomu vidí i skrze prach jakési obrysy modré aury, takto vlastně Sharingan vidí chakru jako modrou auru kolem lidí a kolem některých je větší (Nukeninové) a kolem jednoho menší (Wiero). Noriaki se mezitím zničehonic ocitne v nějaké bariéře, jako by se ocitl ve čtvercovém vězení, které na něj vyvíjí tlak a žere mu trochu chakry. * Sakra! *Nikdy se v něčem podobném neocitl, ovšem poté ta bariéra zmizí, a to zahlédne Wiera v těsné blízkosti a jeho ruku, kterou ho chce nabrat Lariatem. Jediné, co stihne je, že složí jednu pečeť a svoje tělo posílí půdou (Doton: Domu), takže se stane odolnější. Poté dostane zásah, který ho zabolí a odmrští ho opačným směrem, dokud se nezastaví o jeden kmen nedalekého stromu. *Kiyohiro! *Vykřikne naštvaně a jeho společník (Kiyohira) nad tím jen pozvedne ramena a zasměje se. *Jasný, jak chceš. *Poví a směrem k Wierovi jednou švihne rukou a vyšle z ní proti Wierovi tři ostré, rychlé meče, které tvoří vítr (Fuuton: Juuha Shou). Saya se usměje, protože se k ní otočil zády, navíc už slehl prach, takže vidí i něco více než jen modrou auru. Proto pozvedne levou ruku a luskne, přitom z konečku prstu vystřelí mini ohnivou kouli, která letí přímo proti Kiyohirovi, je k ní otočený zády a Saya mu míří na hlavu (Katon: Houkashusha). *Hlídej si záda chlapečku! Radši mě pobav! *Zavolá na něj se smíchem Saya, ovšem stále sedí a Noriaki se mezitím zvedne a svůj zrak upře na Wiera (Doton: Domu již nepůsobí). *
Wiero(Zaraki): *Wiero pokračoval dál za pomocí Sairento Kiringu, tak, aby jej neslyšeli a sám se soustředil především na hluk. Pozabíjet většinu co mu přišli do cesty bylo vlastně snadné a ani jej mnohdy nespatřili. Nyní však nastal další problém, kterým byli ti dva nukeninové a co bylo jisté, bude muset jedna rychle nebo prach usedne dost na to, aby jej bez potíží viděli. Ten, který použil Futton byl blíže spíše Saye a tak si vybral druhý cíl. Rozběhl se k vozu, zasunul katanu zpět a jakmile rozeznal obrys muže, jež vytvořil bariéru, použil na něj Mugen Hōyō, což by jej mělo na moment zdržet, avšak aniž by zastavoval, bariéru sám zrušil, nabírajíc jej pod krkem pravou rukou Lariatem.*
Saya: Ne myslí to vážně, nic se ti nestane neboj na to dávám bacha tak koukej jít dolů a pozabíjej aspoň ty idioty kolem tam. *Poví se smíchem, očividně z celé té situace má docela srandu. Poté když vidí, o co se Wiero pokouří tak vzlétne do vzduchu a přeletí přes tu mezeru mezi dvěmi skalami a přistane na svou stěnu, kterou vytvořila. Ovšem bere to obloukem, protože jeden z Ninjů (Nukeninů), který tam je skládá sérii ručních pečetí a z úst vypustí silnou vlnu vzduchu (Fuuton: Rassenpuu). Tímto dokáže odfouknout tyto kusy kamenů ale ne všechny, zbaví se jen některých. Tudíž nedokáže úplně zabránit pádů kamenů dolů a ani zvednutí prachu (jméno Nukenina: Kiyohira). Saya se posadí na svou stěnu, kterou vytvořila a nic zatím nepodniká. * „Schválně kdy si mě jeden z nich všimne.“ *Pomyslí si a jen tam s úsměvem sedí a čeká, mezitím lze zaslechnout křik některých strážců, kteří umírají vlivem Wiera. Nemají žádné zkušenosti s bojem jsou jen jako takový poskoci, hlavní bojová síla je ve dvojici Nukeninů, ten druhý se není postaví na klec, přičemž kousek od něj je jejich zaměstnavatel. Tento Nukenin složí několik ručních pečetí a vytvoří kolem sebe bariéru a každý kdo vejde dovnitř o tom bude Nukenin vědět (Tengai Houjin). Vytvořil ji jen 3 metry okolo sebe (jméno Nukenina: Noriaki). *
Wiero(Zaraki): *Neznal ji. Pokud o ní Toyi někdy něco říkal, bylo mu to ukradené a rychle na to zapomněl, avšak i tak jej svým jednáním začínala nasírat k nepříčetnosti a to během krátké chvilky.* Vidět co umím, děláš si ze mě legraci? Cestujeme spolu dlouho, bylo dost možností k něčemu takovému, ale nikdy jsi nic takového chtěla a teď tím ohrozíš celou misi spolu s mým životem a životem těch dvou samurajů? Děláš si ze mě blázny? *Nemluvil tak nahlas, aby jej slyšeli ti dole, avšak bylo jasně vidět, že ho tím dopálila. Především to udělat takhle, kdyby to věděl a znal její pohled na věc, celé místo by včerejšího večera připravil, avšak její vinou bylo, že to neudělal a nyní tohle. Když němu natáhla ruku, odstrčil ji, ačkoli dotknout se jej stačila. Ať už řekla dál cokoli, nejspíše mu to bylo jedno, jen v duchu proklínal Tojiho i tuhle mrchu. Jeho mínění o ní kleslo zcela na bod mrazu, a to během chvilky. Když přišli dost blízko a ona jim zatarasila cestu, měl již alespoň miniaturní plán. Těžko by se dalo čekat, že by její pohled svými slovy změnil.* Uhni… *Pronesl a ustoupil o pár kroků. Bylo mu jedno, jestli jej poslechne nebo ne, avšak snad ano, pokud pochopila, co má v plánu. Po chvíli soustředění se napřáhl a udeřil do země. (Oukashou) Tím spustil na karavanu lavinu kamení a především prachu, který pro něj hrál klíčovou roli a mohl zamaskovat jeho pohyb. Vězňům nyní paradoxně jejich cely poskytly úkryt, před velkými kusy. Wiero se po chvíli rozběhl po skále dolů (o kousek dál, než vyvolal lavinu) a za pomocí Sairento Kiringu se pokusil dostat až k nim, tasíc svou katanu (primární cíle, jsou ty bez chakry).*
Saya: Chci vidět co dokážeš, takže já jim zablokuju cestu až budou dole v tom průsmyku. *Poví a čeká, jakmile se ocitnou přesně tam kde je Saya chce tak složí několik ručních pečetí a dlaněmi udeří do země. Saya před tím vozem zformuje mohutnou zeď z půdy, která je protkána chakrou, a proto je mnohem silnější, než ta obyčejná (Doton: Doryuu Heki). Poté se natáhnou levou rukou na Wiera a dotkne se ho (pokud neuhne) a tím dotekem o 25 % zlehčí celé jeho tělo za účelem rychlejšího pohybu (Doton: Chōkeijūgan no Jutsu). *Jsi o něco lehčí tak toho využij a začni. *Poví jeho směrem Saya, zatímco sleduje, jak po vztyčení té stěny všichni zmateně začnou koukat okolo sebe a nad sebe, to Sayu moc netrápí ona to nevidí, a tak oni nevidí ani jí, nyní je to na Wierovi aby začal a ukázal ji co dovede. *
Wiero(Zaraki): Jak jsem řekl. Možná oznamoval, ale já ho neposlouchal. *Pokrčil rameny a ušklíbl se. Wiero se těžko dal považovat za někoho příliš vážného, jeho okolí jej za vážného rozhodně nepovažovalo o nic víc než on sám, a tak jej ani nenapadlo, že by to tak mohla vidět ona, avšak, když nic neříkala, sám neviděl potřebu navázat dál nějaký rozhovor. První den byl klid, avšak druhý se jejich cíl dostavil na místo.* Výborně. *Pronesl a sám pohled spustil dolů na cestu, kudy měli jet, zatímco si rukou ještě masíroval ztuhlý krk. Ani nečekal, zda se sama vytasí s nějakým plánem, když jeho návrh s pastmi okamžitě zavrhla, nečekal, že by si nějak libovala ve strategii.* Bude lepší, když zaměstnáš ty dva a já se postarám rychle o zbytek, ať se nám nepletou do cesty. Pokud nemají stopaře nebudou vědět o nás obou dříve, než bude pozdě. *Neměl starost s tím, že by ty dva nukeniny sama nezvládla udržet na uzdě, spíše by čekal, že je bude mít z krku ještě dříve, než on podřízne poslednímu z jejich doprovodu. Koneckonců, už zabila nějaký ty Kage, tak sama tvrdila.*
Saya: Tak čekala jsem, že aspoň oznámí, že tam má pokoj Shinobi i když není Samuraj. *Moc se v tom už nerýpe, Wiero je ten typ samuraje, které nemá ráda. Kdyby byl aspoň trochu jako Mito a nebyl tak vážný a tak podobně. *Klidně si tedy tiše sedí a vyčkává s Wierem se bohužel moc řeči nedočká, a tak to moc neřeší, upřímně ji bude tich trochu příjemnější. Večer nechá první hlídku na Wierovi, ale během té se nic nestane, a tak si druhou vezme Saya a když začne svítat v dálce lze slyšet nějaký zvuk, jako by nějaký vůz něco převážel a někdo se během toho bavil. Saya tedy čeká a poté si toho všimne, jak se k nim blíží vůz, na který je naloženo mnoho klecí, uvnitř kterých je mnoho lidí, kteří se tam tlačí a jsou v bezvědomí. Jako doprovod mají 8 obyčejných mužů s různými zbraněmi bez rozvinuté chakrové soustavy a 2 Nukeninové hodnosti Sanin a samozřejmě nechybí ani vlastník celé karavany což je taky obyčejný člověk. *Hele už sem jedou. *Upozorní Wiera a strčí do něj, aby ho probudila. *
Wiero(Zaraki): Já ji nechal za sebou a nehodlám se vracet. *Ukončil debatu o jeho minulosti a její předchozí sarkasmus přešel jen s úsměvem na rtech, alespoň se nebude nudit, koneckonců i jeho pokládali za někoho, kdo si libuje v sarkasmu i ironii, takže by bylo stupidní, kdyby to Saye nějak zazlíval nebo se kvůli takové volovině urazil. Její zmínku o svém bohu zcela očividně přešel bez poznámky. O Jashinovi a jeho vyznavačích logicky věděl a fakt, že se tím nijak netajila byl při nejmenším dost zajímavý. Pomalu si začínal dělat obrázek toho kým asi byla. Nebylo mu to odporné, spíše to v něm vzbuzovalo zvědavost.* Saya? Promiň, ale nic jsem o tobě neslyšel. Jestli na tebe Toyi pěl ódy asi to šlo jedním uchem tam a druhým ven. *Pousmál se, ukousl si z energetické tyčinky. Už jen to, že oslovoval takto vůdce jménem bylo něco z čeho šlo dost vyvodit a hlavně to, že ho Toyiho pozice vůdce nijak zvlášť nevzrušuje. Ne snad proto, že by byl schopnější než on, ale zkrátka proto, že byl už takový, stále v něm viděl toho krčícího se ubožáka v cele, kde přes špínu jen s těží mohl rozpoznat jeho obličej.*
Saya: *Saya pasti připravovat nehodlá a určitě nemá v plánu Wiera snést dolů a ani nahoru. Jen si klidně sedí na svém místě a klidně se opírá samozřejmě během toho pojídá svou tyčinku (sušenku) a užívá si toho klidu. *Vau Samuraj jo? To bych nečekala, když jsem šla na misi s člověkem z Pevnosti Samurajů, to mě vážně překvapuje. *Hold sarkasmus je dle Sayi nyní na místě. *Nevím třeba legendární Samurajka Rize svou minulost za sebou nenechala, nebo Samuraj Razoi Panki, který se poté stal mužem první Kazekage. Není zase zcela nutné zapomenout na svou minulost, jen ti nesmí stát v cestě, ale tak fajn když myslíš, že to je takto tak to tak asi dle tebe bude. Já se mohu přiznat, že jsem například pobožná a věřím ve svého boha Jashina. *Ovšem pak ji docela zaskočí že neví, kdo to je. *Jsem Saya Toyokazu to už budeš vědět. *Taky aby nevěděla, když všichni Samurajové ví, co pro ně Saya udělala a spolupracuje občas s Toyim dle dohody kde mu poté začne časem i pomáhat. *
Wiero(Zaraki): *Dle mého není žádná příprava jen ztrátou času, nahrazujeme to levou ruku. *Pronesl, avšak dál nic neříkal a jen obratně chytil energetickou tyčinku. Jistě, pasti připravoval rád už dříve, ale poslední roky to bylo neocenitelné. Nu což, zabila dle svých slov Kageho, takže vlastně mohl sedět tady a nic nedělat. Proč tu tedy byl? Otázka, na kterou ani od Toyiho nedostal přímou odpověď. Že by jí sám nevěřil? To bylo dost možné nebo tu chtěl jen někoho, kdo na to alespoň minimálně dohlédne.* Jsem samuraj. *Pronesl s pokrčením ramen, jako by to mělo být vše co o sobě je schopen říct, a zuby následně roztrhl obal tyčinky a ukousl si z ní kousek.* Asi se ti to zdá, jako dost málo o mě, ale my necháváme při vstupu do pevnosti minulost daleko za sebou. Dostaneme nová jména a žijeme novým životem. Ani většina samurajů o mě neví nic víc, než, že jsem jedním z nich. *Ne. Skutečně neviděl důvod proč jí o sobě říkat něco víc, neznal ji a momentálně jí zcela věřit byla hloupost, které se nehodlal dopustit. Snad šlo o zbytečnou opatrnost, ale možná taky ne.* Co ty? Nejsi samuraj, ale stejně jsi čas od času v pevnosti a nyní dokonce pomáháš s osvobozováním našich dvou lidí.
Saya: Pasti? Zbytečná ztráta času, my jsme ty pasti. *Poví a posadí se tak že se zády opře o kus té skály. Ví, že mají nějaký čas, než dorazí, je možné že jejich cíle budou přejíždět až druhým dnem, sice znají trasu, ale neznají čas, kdy tudy budou projíždět, mohou tu čekat třeba jen hodinu ale třeba i týden. Zahrabe se ve věcech a vytáhne nějaké tyčinky, které jsou vlastně energetické a jednu hodí Wierovi, tu druhou si otevře a začne ji pomalu jíst. Počasí je docela slunečné ale není zrovna moc velké teplo, místo toho je spíše celkem chladno ale to Saye moc nevadí občas chodí do Pevnosti Samurajů a tma je teprve pravá zima, sice si na to nikdy nezvykne jako ostatní Samurajové, protože tma nehodlá žít ale tak i ty občasné návštěvy a přenocování bohatě stačí. *Řekni mi o sobě něco.
Wiero(Zaraki): *Nad tím, že zabila už i Kage jen pokrčil rameny a přikývl. Byl zvyklý poslouchat o činech těch, kdo přišli do pevnosti. Při vstupu se jejich minulost smazala, už nebyla důležitá. Už se proto naučil pouštět podobné věci jedním uchem tam a druhým zase urychleně ven. Sám dobře věděl, že to nemyslela špatně, a tak nic dalšího neříkal, pouze uposlechl její výzvu, potlačujíc svůj, jistě nyní dosti nevhodný úšklebek. Objal ji kolem pasu a nechal se spolu s ní vynést nahoru. Nebyl překvapen, když se začali vznášet jen s těží se dalo předpokládat, že by svou výzvu dala za záminkou si užít. Když se ocitli nahoře, pohlédl dolů, kde se ještě před chvílí stáli a kde se dal brzo očekávat jejich cíl.* Bylo by fajn nastražit pasti, ale zajatci nám to příliš neusnadní. *Pronesl a sám několik typů pastí rovnou v duchu zavrhl.*
Saya: Zabila jsem už i nějaké Kage vesnic, takže myslím že mise typu A pro mě nebude problém, tak spíš jde o to, že pro mě byla moje první mise typu A docela náročná, malovala jsem si ji růžově dopadla hodně špatně tak abys to nepodcenil jako já. *Nejde o to, že by si Saya z Wiera nějak střílela nebo se po něm vozila to ne, spíš jen aby to nepodcenil a nedostal se do zbytečných problémů. Sice ví o jeho problému s rukou a mohla by mu s ní pomoct ještě před začátkem mise, ale chce vidět, jak si poradí během této mise, chce opravdu vidět, jak bude bojovat. *Pojď ke mně a pevně se mě chyť kolem pasu. *Nejde o to, že by ho chtěla mít u sebe, ale ona jednou rukou chytne zase jeho a vznese se s ním do vzduchu kde poté přistane na jedné plošince na skále kde se mohou utábořit a tím pádem budou moct i čekat na příjezd jejich cílů. I přistání provede pomalu a celkem ladně tak trochu jako by to pro ni bylo naprosto přirozené skoro jako dýchaní. *
Wiero(Zaraki): *Chůva. Tak nějak vnímal přítomnost Sayi Wiero. Nebyl na ni naštvaný a vlastně to nemohl mít za zlé ani Toyimu, že tu misi nesvěří pouze mrzákovi. Spíše byl jen sám pln sebelítosti a spíše za to nesnášel sám sebe. Jediná chyba a jeho život shinobi i samuraje byl u konce, ač se mu Toyi snažil namluvit opak. Šli už dlouho a z Wierovi strany po většinu času v tichosti. Ne snad proto, že neměl otázky, ale předpokládal, že mu po tom vlastně nic není, což nebylo. Sám byl oděn v klasickém bílém kimonu, pod kterým měl lehkou samurajskou zbroj, která kryla hrudník, břicho a dva oddělené pláty pak kryly stehna a rukavice pak celé předloktí, až po jednotlivé prsty, které byly už kvůli preciznější manipulaci s mečem holé, stejně jako dlaně. Když Saya položila svoji otázku zamračil se.* A ty? *Ne už při vyslovení bylo jisté, že to nemyslel vážně, šlo spíše jen o reflex o přirozenou reakci, při které se snažil přiblížit se alespoň dojmem ostatním. Za jejich cestu už Saya samozřejmě věděla o jeho ruce a on věděl, že to nemyslela zase tak zle, avšak čím pravděpodobnější bylo, že by to zvládat nemusel tím více byly časté podobné nespokojené reakce. Nakonec si povzdechl a na moment sklopil pohled.* O většinu těch parchantů se zvládnu postarat a s nukeniny bych měl být schopný udržet krok. *Pronesl nakonec. Dobře vážil jaké slova zvolí a to, že by mohl alespoň udržet krok bylo nejspíše nejpřesnější vyjádření toho, čeho bude sám ke své lítosti schopen.*
Saya: *Saya jde na misi společně s jedním Samurajem. Saya mu sama slíbila že může využívat její služby, a tak je vyslaná společně s jedním Samurajem (Wiero) aby osvobodila dvojici Samurajů, kteří měli být zajati během jedné cesty. Jde o to, že bylo zjištěno, jakou trasou pojedou, a tak Saya s Wierem nyní míří k jednomu přesnému místu na jedné neoficiální cestě. Není žádné tajemství, že prodávání lidí probíhá v Zemi Bažin, kde je zločinecké město, ale pro udržení rovnány to nikdo neřeší, a to město si tak může žít svým život, už jen proto že kdyby to místo padlo zločinci by neměli nikoho, kdo by je vedl, a tak by nastal chaos, kdyby si každý z nich dělal cokoliv by chtěl a vzniklo by více škod než užitku. Saya se zastaví, když se ocitnou v jednom průsmyku, který je obklopený takovými menšími skalami. *Tady počkáme, stačí se dostat na jednu z těch skal a čekat. *Oznámí Wierovi se kterým je už několik týdnů na cestě k tomuto místo (taky aby ne když je to celkem daleko od Země Železa). Oblečená je v ( odkaz » ) na zádech má dvě pouzdra, která jsou vedle sebe a uvnitř jednoho je katana s modrou krystalovou čepelí (Shouton) a v druhým je meč, který má čepel také z modrého krystalu (Shouton). Na krku má pod oblečením pozlacený Jashinistický náhrdelník. Na levém stehně má pečeť Kuchiyose Raikō Kenka, uvnitř které má své vybavení. Na pravé dlani má značku Sōsa Gijutsu, která ale skrze rukavice není vidět a čelo ji zdobí pečeť Byakugō no In. *Hele je to mise typu A, myslíš že to zvládneš?
---: ---
--: --
Katsumi: Yami: Možná že jo a možné že ne, *řekne mu Yami a pokračujeme mlčky v cestě. Jak jsme tak pokračovali, tak se najednou zastavil. /Katsumi: Podívám se na místo, kde bojovali a uvidím tam velký kráter.* Hmm, ale stejně nedopadl moc dobře, *řeknu mu a poté už pokračujeme v cestě zpět do vesnice beze slova. Poté co dorazíme do vesnice, tak se vydám zpět domů.*
Jin Pcho/Eren: To jo ale jakýma technikama by jste ho oddělali? To mě zajímá. "Hm asi mi neřeknou jestli umí jen to co jsem viděl když jsem snima bojoval." Neříkejte mi že umíte jen to co jste předvedli v souboji semnou. Jestli jo tak by vás zabil, byl opravdu silný a rychlý. *Eren se v lese rozeběhl a když míjeli místo kde bojoval s nukeninem tak se zastavil.* Tohle udělal jedním úderem. *Eren u díry chvíli zůstal a poté se znovu vydal do vesnice když přiběhl do Kumogakure tak se vydal rovnou do centráli Rootu.*
Katsumi: Katsumi: *Poté co odevzdáme svitek, tak se vydáme zpět. Jeho otázka mě ani tak nepřekvapila.* Hmm, kdo ví, *řeknu mu. /Yami: Když se Eren zeptá, tak se na něj Yami podívá s úmyslem ho nejraději sežrat.* Kdo ví, asi by jsme bojovaly, dokud by se neunavil s tím co umíme, co vlastně znáš a pak bych jsme ho snad oddělaly katanou a nebo by bylo po nás, *odpoví Yami a jen pokrčí rameny.* 'je pravda, že se píše učíme na lékaře než na boj,' *povzdechne si v duchu Yami.*
Jin Pcho/Eren: Měli jste odevzdat svitek. Co kdyby místo mě přišel ten útočník? Co by jste dělali? No nic dem. *Řekl a šel s Katsumi odevzdat svitek. Když jej odevzdali tak si to Eren mířil zpět do Kumogakure.* "Nemám o nich pořádné informace, to je špatný. Za to budu mít velký průšvih." Hele jen tak ze zvědavosti co kdyby místo mě přišel ten útočník jak by jste ho porazili? *Eren věděl že by se asi rozdělili asi by jim také přálo štěstí neboť by ten útočník byl rád kdyby jen stál.* No tak jak?
Katsumi: Yami: Když k nám přišel Eren, tak se na něj Yami podívala.* Dávaly jsme sázky, jestli přežiješ a nebo jsi umřel.... sakra já prohrála, *řekne smutně Yami a následně se rozejde dovnitř vesnice, aby předali svitek. /Katsumi: Já se jen dívám na Erena a neřeknu ani slovo.* 'Když jsi tak chytrý jdi si příště na misi sám, co jsme tady asi dělaly čekaly jsme jestli dojdeš a nebo ne,' *řeknu si v duchu.*
Jin Pcho/Eren: *Když viděl že se Roi vyhl tak ihned začal stáčet dřevo tak aby Roie pronásledovalo.* "Asi to nestihnu je opravdu rychlý." *Pomyslel si když vtom Roi spadl na zem. Kůly probodli Roiovi ruce a nohy. Poté Eren zrušil svou techniku a šel blíže k Roiovi.* Víš jsi opravdu rychlí a to jutsu jenž používáš je nebezpečné ale vypadá to jako dvousečná zbraň. Jsi celý pomlácený a nedal jsem ti ani ránu. Ani moje dřevo ti taková zranění nemohlo způsobit. Takže ta technika tě zraňuje. I když ti propůjčí obrovskou sílu a rychlost. Víš já jsem... *Eren nedořekl větu ale místo toho vytáhl svou Tanto a usekl Roiovi hlavu. Poté Tanto otřel o jeho Roiovy šaty. Našel svůj Kubikiri, který si dal na záda, z obličeje si sundal Root masku a uložil ji zpět do pouzdra a poté spěchal do vesnice kde měli odevzdat svitek.* "Předpokládám že Katsumi s Yami svitek odevzdali a teď se budou vracet." *Pomyslel si avšak opak byl pravdou. Když přiběhl k vesnici tak viděl Yami s Katsumi jak stojí před bránou.* Jste vy normální? Co tady děláte?
Npc Roi: *Všiml si těch dřevěných kůlů a díky své rychlosti se jim jen tak tak vyhl a poté se rozeběhl proti Erenovi. Avšak už měl moc potrhané svalstvo a tak spadl na zem a zrušil hachimon.* "To snad ne porazilo mě malé dítě?" *Pomyslel si a ze všech sil se snažil si stoupnout.* "Takže tohle je můj konec? Takhle mám zemřít? Má mě zabít kluk co ani nesmočil? No jestli to tak má být tak jsem ubožák." *Pomyslel si a stále se pokoušel zvednout.*
Katsumi: Katsumi: *Dále pokračujeme v cestě a já pomalu začínám přemýšlet, jestli Eren ještě bojuje a nebo už jde za námi. V dálce je vidět vesnice, kde máme zanést svitek a tak trochu zpomalím a dále pokračuju v cestě. /Yami: Yami dost dlouho mlčela, než konečně promluvila.* Myslíš, že ještě žije, *zeptá se Yami.* /Katsumi: Já bych řekla, že ještě určitě jo, že ho jen tak nic nezastaví, *řeknu jí a poté pokračuju v cestě až k vesnici. Před kterou se zastavím a čekám na Erena.*
Jin Pcho/Eren: "Čekal sem že se z Mokuton: Jubaku Eisō dostane ale že mi chytí Kubikiri. To jsem nečekal." *Pomyslí si a když se Roi roztočí tak Eren pustí meč a použije Mokuton: Daijurin no Jutsu. Jeho pravá ruka se promění na čtyry dřevěné kopí jenž letí přímo proti Roiovi. Když potom Roi pustí Kubikiri tak je kopí cca 20 cm od Roie.* "Mám tě!"
Npc Roi: *Roi chtěl odejít ale vtom ho začali obmotávat kořeny.* Zase? Tak tamto byl tvůj klon a tvá technika. Pěkné ale na mě to nestačí! *Zakřičí a začne trhat kořeny když se z nich dostane tak jen tak tak chytne chytne čepel Kubikiri.* Teď ti zlomím tvůj ubohý meč. Počkat ne lámat ho nebudu radši tě sním zabiji! *Zakřičel a poté se rychle roztočil a poté pustil meč.*
Katsumi: *Když jsme se dostaly celkem dost daleko od nich, tak jsme se opět spojiny do jednoho těla. Dále jsme běžely a doufala jsem že to zvládne a brzo nás dožene. /Yami: Doufám, že to přežije, *řekne Yami a chvíli je zticha.* Snad už tam brzo budeme a nikdy na nás nebude chtít zaútočit, *řekne Yami a poté už mlčky pokračuje v cestě. /Katsumi: Jen jejími slovy jsem jen pokrčila rameny a mlčky jsem pokračovala v cestě.*
Jin Pcho/Eren: *Když si Yami vzala svitek tak Eren před sebou vytvořil dřevěný klon a sám Eren se díky technice Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu schoval v zemi. Poté Roi vykopl dřevěný klon do vzduchu a sám vyskočil. Pravý Eren rychle vylezl ze země rozhlédl se a všiml si že na něj padá dřevěný klon i Roi. Eren jen tak tak uskočil a když se vytvořil menší kráter tak dřevěný klon zmizel, Eren ležel na zemi a Roi stál. Eren neváhal ani vteřinu a složil pečetě poté Roie začaly obmotávat kořeny, které obmotali jeho tělo. Kořeny se měnily na strom a přičemž mačkaly Roie. Eren rychle vytáhl svůj Kubikiri meč a rozeběhl se proti Roiovi. Když byl dost blízko u Roie tak se napřáhl a sekl.*
Npc Roi: *Když vidí jak Yami a Katsumi běží pryč tak se začne smát.* Tak ty dvě tě opustily jo. Cha Cha Cha! *Zasměje se a poté se rozeběhne proti Erenovi. Ohnivé koule si nevšímá neboť ví že jí uteče. Když je dost blízko u Erena tak ho vykopne do vzduchu. Poté vyskočí chytí Erena a roztočí se. (HITORI OMOTE RENGE) Když spadnou na zem tak Roi stojí a dívá se na díru kterou způsobil.* Ubožáku! Myslel sis že mě dostaneš sám?
Katsumi: Yami: *Roi jí chytil a odhodil Yami pryč. Eren Yami přeskočil a rozhodl se na něj zaútočit. Yami mezitím udělala několik kotrmelců, než se konečně zastavila.* 'Sakra, ten je moc silný,' *řekne si v duchu a vyškrábe se zpět na nohy. /Katsumi: Já ho chci chytit za nohy a stáhnout dolů, ale to se mi nepovede. Takže se od něj rychle vzdálím směrem k Yami. Následně na nás zavolá Eren, že má nějaký plán a tak se obě dvě přesuneme k němu. /Yami: Když řekne jaký má plán, tak se na něj Yami celkem dost zaraženě podívá.* Hmm, tak fajn, *řekne Yami a vezme od něj svitek,* Zkus to aspoň přežit, *neodpustí si Yami poznámku a poté se rozběhneme a vydáme se na cestu do místa, kde máme odnést svitek. Yami běží obloukem, aby se nepříteli vyhnula. /Katasumi: Já oběhnu nepřítele a pak ještě složím pečetě na Katon: Goukakyuu no Jutsu a vydechnu na něj ohnivou kouli. Poté se vydám za Yami.*
Jin Pcho/Eren: *Když na něj letěla Yami tak poslal svou chakru do nohou a vyskočil Chakura Shotto. Přeskočil Yami, vzal si několik shurikenů a hodil je po Roiovi. Ten však vyskočil a když Eren dopadl na zem tak se znovu rozeběhl proti Roiovi, který padal na zem. Eren sáhl po svém Kubikiri meči asekl sním po Roiovi. V tu Chvíli Roi otevřel pátou bránu a síla z ní odrazila Erena i z Kubikiri.* "Sakra co on to používá za jutsu? Vidím jeho chakru. Když tady budeme bojovat všichni tak nás asi všechny zabije ale když ji opustím tak mohu splnit misi. Ne ona ho nezastaví na potřebně dlouhou dobu. Takže musí utéct ona. " *Pomyslel si a poté odskočil dál od Roie.* Katsumi Yami pojďte sem nový plán. Vy dvě půjdete a splníte misi. Já se o něj postarám. *Řekl a nandal si svou masku na obličej. Poté vzal svitek a dal ho Yami.*
Npc Roi: *Když se Yami napřáhla tak ji chytil, zprudka se sní otočil a hodil jí po běžícím Erenovy. Poté ucítil že ho někdo chytl za nohu a tak vyskočil do vzduchu. Poté se začal smát.* Tak jo děti už si nehrajte ale pořádně bojujte! Dělej te! Zatím si jen hrajeme ale pokud nebudete bojovat pořádně tak vás zabiju. *Když dopadl na zem tak otevřel pátou bránu, bránu limitů. Kolem Roie byla vidět jeho chakra.* "To je bolest no jsou to jen ubožáci a proto si mohu dovolit takhle riskovat. Pátou bránu jsem ještě nikdy neotevřel. Takže si vyzkouším její sílu." Ukažte svou plnou sílu. Protože já to teď beru vážně!
Katsumi: Yami: Když jí zlomil hliněnou tyč, tak se na něj zle podívala a pokusila se mi jednu vrazit. /Katumi: Mezitím se přesunu pod našeho nepřítele.* 'Doufám že ho Yami ještě chvíli udrží na místě,' *řeknu si v duchu a poté použiju techniku Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu a chytnu ho za nohu a rychle se ho pokusím stáhnout dolů pod zem. V další chvíli vylezu ze země a připravím se na další boj.*
Jin Pcho/Eren: "Je rychlej." *Pomyslel si když se Roi vyhl jeho útoku. Poté se Eren ve vzduchu otočil, uklidil si Kubikiri.* "V rychlosti se mu nevyrovnáme ani já a ani ty dvě. Koukám že má i velkou sílu. Takže ho musím zabít pomocí Mokutonu avšak se dostal s Mokuton: Jubaku Eisō. Tedy nejspíše." *Pomyslel si a když dopadl na zem tak se rozeběhl proti Roiovy, který stál k Erenovy zády.*
Npc Roi: *Roi se začal smát když viděl že ten klučina si vzal meč a zaútočil. Roi se odrazil od větve a když byl u Erena tak udělal salto čímž se vyhl útoku. Poté letěl na Yami. Spadl před ní a chytl její tyč. Poté se zasmál a hliněnou tyč zlomil.* Tak co ty spratku ještě si myslíš že vás nezabiju?!
Katsumi: Yami: *Když se najednou objevila osoba, která nás pronásledovala, tak se na něj zle podívala.* 'Zabít nás, hmm, nee díky,' *řekne v duchu Yami a podívá se na Erena.* Budeme bojovat, *řekne Yami a všimne, si jak Eren sundává meč a chystá se na něj zaútočit. Následně mi dá Yami signál a čeká, co se bude dít. /Katsumi: Celou dobu je sleduju a nad slovy Yami se jen posuměju. Když mi pak dá Yami signál, tak se rozběhnu pryč.* 'Vím, vypadá to, že se bojím, ale není to tak,' *řeknu a následně se schovám za strom. Poté použiju Kagerō a zmizím pod zemí a vracím se zpět za nimi. /Yami: Použije techniku Doton: Gansetsukon a ze země vyletí hliněná tyč, kterou pevně sevře v ruce a rozběhne se na nepřítele, aby po Eernovi na něj mohla zaútočit.*
Jin Pcho/Eren: *Když se Katsumi s Yami rozdělili tak Eren uslyšel nějaký křik. Zastavil se a otočil se.* Co seš zač? *Zeptal se páč nikdy neviděl nikoho z rudou kůží.* "Tak jo asi zničil můj dřevěný klon takže technika Mokuton: Jubaku Eisō nezabrala." Yami dám ti to a ty dokončíš misi nebo mě budeš krýt vyber si sama. *Erenovy bylo v celku jedno co si Yami zvolí ale chtěl zjistit jaké má Yami tajné schopnosti a nebo jestli je srab. Eren si vytáhl svůj Kubikiri meč, poslal svou chakru do nohou a skočil proti jejich protivníkovy. (Chakura Shotto) Ve vzduchu se Eren napřáhl a když byl dost blízko tak zaútočil.*
Npc Roi: *Byl nukenin na úrovni Tokubets Jounin specializující se na ninjutsu. Pocházel z Kusagakure no Sato. Občas ho někdo najal jako zabijáka avšak dnes se jen tak flákal na hranicích země Blesků a země Údolí, když vtom si všiml dvou osob jenž skáčou z větve na větev.* "Hm asi to budou shinobi. Mohl bych si užít trochu zábavy." *Pomyslel si a začal je pronásledovat. Naštěstí uměl skvěle stopovat takže se mohl za těmi ninji držet tak daleko aby ho neviděli avšak se k nim na chvíli přiblížil na cca 5 metrů v tom se rychle zastavil a schoval se za strom.* "Sakra málem si mě všimli." *Pomyslel si a po chvíli je znovu pronásledoval. Najednou stopy pokračovaly na zemi a tak seskočil z větve a pokračoval po zemi. Vtom si všiml Makibishi ostnů a tak se zasmál přeskočil je a pokračoval dál. Najednou si všiml že za ním někdo běží ohlédl se a tam stál Erenův dřevěný klon jenž složil poslední pečeť a Roiovy nohy chytly kořeny jenž ho začaly obmotávat a mačkat.* "Tak tohle není špatné" *Pomyslel si a aktivoval třetí bránu Hachimonu. Jeho tělo zrudlo a on zpřetrhal kořeny poté se rozeběhl proti dřevěnému klonu a jednou ranou ho zničil. Poté se otočil a běžel za Katsumi a Erenem. Díky Třetí bráně Hachimonu je rychle dohnal a zakřičel.* To nebyl zlí pokus ale oba dva vás zabiji!!
Katsumi: Katsumi: *Poslouchám Erena a čekám, co mi řekne.* Tak fajn, když myslíš, že to vyjde, *řeknu mu a poté použiju Karada no Bunpu a s Yami se rozdělíme.* Yami: Takže co teda teď. Mám tady zůstat, jo, *řekne Yami a podívá se na ty dva.* 'Sakra, tohle je podle mě celkem šílené, ale asi mu to nevymluvím,' *řekne si Yami v duchu a dívá se na Erena.*
Jin Pcho/Eren: Tak to je dobře. "Asi ji dám svitek a otočím se abych mohl sejmout toho shinobiho. Ne to je blbost. Přece jen pokud jich je víc tak by nebylo dobré se rozdělit. Počkat zničit les by také nebylo špatné ale nevím." Rozděl se s Yami a jedna z vás vyskočte na větev. Chvíli jedna z vás poběží pryč od nás. Poté použije katon aby zapálila alespoň dva stromy. Jednoduše vytvoří menší požár. Jestli nás sleduje a má někde pomocníky tak ho tím to můžeme zblbnout. může si myslet že je někde souboj při kterém vznikl tento požár a tak se vydá na to místo. Co si otom myslíš? *Erena sice nezajímalo co si Katsumi myslí ale tak zeptal se.*
Katsumi: Katsumi: *Podívám se na Erena a mlčky pokračuju v cestě. Poté si všimnu jak vytvoří klon, který se schová do stromu.* /Yami: Ne nebojíme se, proč bychom se měly bát, *řekne Yami a dále pokračujeme v cestě./ Katsumi: Na slova Yami jen souhlasně kývnu hlavou.* 'Nevím proč bychom jsme se měli bát,' *řeknu v duchu.* /Yami: 'Není čeho se přece bát,' *dodá ještě Yami.*
Jin Pcho/Eren: *Vezme si kunai s výbušnými lístky a hodí ho za sebe když lístky vybouchnou tak Eren vytvoří dřevěný klon Moku Bunshin no Jutsu. Klon se rychle schová do stromu a když se dým rozptýlí tak klon je schovaný ve stromě a pravý Eren s Katsumi běží dál.* Co bojíte se? *Erena to zajímá jen proto aby věděl jestli je Katsumi zbabělec.* "No zatím jsem neslyšel křik ale na druhou stranu jsem si nevšiml nikoho kdo by nás sledoval.* "Jak to mohu prověřit? Zatím spoléhám na to že běží za námi ale co když skáče z větve na větev nebo co když jsme v genjutsu?" *Pomyslel si, vytáhl svou Tanto a udělal sní zářez do stromu. Poté ji uklidil.* "Jo jestli běháme v kruhu kvůli genjutsu tak to lehce zjistím."
Katsumi: Katsumi: *Pokračuju v cestě. Když na nás Eren promluví, tak se na něj podívám.* Hmm, mám jen výbušný lístek, nic jiného nemám, *řeknu mu a řekám co mi na to řekne.* /Yami: 'Myslíš si, že to vyjde, to co on teď vymyslel,' *zeptá se trochu nedůvěryhodně Yami.* /Katsumi: 'Možná že i jo, ale pokud to nezkusíme, tak to nezjistíme,' *řeknu Yami a mezitím vytáhnu z pouzdra kunai, na kterém jsou přivázané dva výbušné lístky a ruku natáhnu k Erenovi, jestli si ho bude chtít vzít.*
Jin Pcho/Eren: Katsumi máš něco co nás na chvíli skryje? Kouřovou bombu, granát nebo výbušný lístek? *Zeptá se klidným a tichým hlasem. Poté sáhne do pouzdra, vytáhne pár makibishi osten a hodí je na zem.* "Pokud si toho ten za náma nevšiml tak ho zpomalím. Když nás Katsumi na chvíli skryje tak vytvořím dřevěný klon jenž se schová do stromu a až kolem poběží shinobi jenž nás sleduje tak můj klon ho bude pronásledovat a poté na něj zaútočí technikou Mokuton: Jubaku Eisō, díky které ho zachytí kořeny a poté ho rozmačkají." Hlavně ať Yami nedělá nic hloupého nebo ukvapeného.
Katsumi: Katsumi: *Cesta ubíhala celkem rychle a klidně, protože nikdo nemluvil a tak nebylo nebezpečí, že bychom se mohli pohádat. Když jsme přešli hranice, tak jsem se podívala na Erena, protože se mi zdálo, jako kdyby slyšela někoho dalšího, kdo jde za námi, ale když sem se ohlédla, tak tam nikdo nebyl. A protože on na to prozatím nějak nereagovat, tak jsem taky nic neřekla a pokračovala jsem v cestě.* 'Yami, víš o tom, že jeho, nezdálo se na nám to viď,' *zeptám se jí pro sebe.*/ Yami: 'Nezdálo, řekla bych, že nás někdo už nějakou chvíli sleduje, podle toho, jak to tak vypadá,' *odpoví Yami. Když se pak Eren zeptá, jestli jsme si toho všimly, tak jen souhlasně kývneme souhlasně hlavou a pokračujeme v cestě.*
Jin Pcho/Eren: *Když přešli hranici země blesků a země údolí tak si Eren všiml že je někdo sleduje ale když se otočil tak nikoho neviděl. Eren seskočil z větve na zem a běžel po cestě.* "Sakra to se mi jen zdálo nebo nás opravdu někdo sleduje? Možná jsem rychlejší než Katsumi takže jestli je to jen jeden shinobi co nás sleduje tak bych mohl přidat a nechat aby sním bojovala Katsumi. Já bych mezi tím mohl odnést svitek ale to nezjistím jaké má schopnosti, což je pro mě důležitější. Navíc by jich mohlo být více a tenhle by mohl být jen pěšák a ostatní můžou být někde schovaní." Pssst všimla sis toho taky? *Řekne Eren tiše a bez známek emocí v hlase.*
Katsumi: Yami: Možná, *řekne jen a poté už jde mlčky a přemýšlí, co by se cestou mohlo stát, ale doufá, že mise proběhne v klidu a splní vše, co mají za úkol. Na chvíli se její myšlenky přesunuly k tomu, ale že by bylo super, kdyby toho kluka zabil někdo jiný a ona si s tím nemusela špinit ruce, ale na druhou stranu, by mu moc ráda ublížila osobně.* 'Haa, těžký to výběr, ' *řekne si v duchu.*/ Katsumi: 'Coo??!!' *zeptám se jí.*/ Yami:'Jestli chci zabít toho kluka a nebo jestli bych byla raději, kdyby se o něj postaral někdo jiný,' *odpoví Yami./ Katsumi: Vyslechnu si jí a trochu se usměju.* 'Hmm, tohle teď neřeš, to je jedno.' *řeknu jí a mlčky se dívám před sebe.*
Jin Pcho/Eren: No tak asi máme schopnosti, které se dobře doplňují. Také nevím proč by nás jinak dávaly do jednoho týmu. "Proč chce root informace zrovna o téhle holce. Není na ní nic zajímavého. Její schopnosti jsou průměrné. Třeba si mě chtějí jen vyzkoušet jestli zvládnu být spícím agentem. No neměl bych otom přemýšlet neboť kdo jsem abych pochyboval o rootu. Nemám jméno, budoucnost, minulost, rodinu. Mám jen mise, které musím splnit a díky těmto misím chráním Kumogakure. Chráním ji ze stínů. Nikdo neví že existuji." *Během této myšlenky poleví na pozornosti ale poté je zase ostražitý.*
Katsumi: Yami: Jo katon jo, ještě něco z dotonu, nic a to co víš, *odpoví mu Yami.* 'O Kotonu zatím vědět nepotřebuje, kdo ví, jestli ho vůbec použijeme, nejraději bych ho zatím ještě nechala jako tajný trik v rukávu, já mu prostě nevěřím,' *řekne Yami. /Katsumi: Vyslechnu si Erena a pak Yami.* 'Já vím a chápu tě, ale tak o Kotonu přece vědět nemusí, občas je dobré si nechat nějaké tajmství, které nemusí vědět někdo jako on,' *řeknu jí souhlasně.* Fajn budeme tě krýt kdyby něco, *řeknu mu.*/ Yami: Stejně to trochu divné, že jsme museli zrovna my spolu skončit na misi, *řekne mu a poté se raději dívá před sebe a čeká, co Eren ještě řekne.*
Jin Pcho/Eren: *Eren se jen falešně zasměje a poté řekne.* Jestli si dobře pamatuji tak ovládáš i techniky Katonu že? No krom toho dřeva umím i pár technik Suitonu a techniku Dotonu v Genjutsu taky nejsem zlý ale hlavně využívám to dřevo. *Eren ví že by neměl mluvit o Mokutonu nebo o svých schopnostech ale doufá že tak získá její důvěru.* No tvoje schopnosti jsou slušné a snažíš se používat taijutsu ale kdyby nastaly potíže tak já budu ten kdo zaútočí z blízka a ty mě budeš krýt. Jelikož to dřevo ovládám jen já a pár mých známých co mě to naučili tak budu ve výhodě. Ty se umíš rozdvojit takže mě můžeš krýt ze dvou stran. Souhlasíš?
Katsumi: *Dále pokračujeme v cestě. Když promluví tak se na něj podíváme.*/ Yami: Celkem ti to myslí, *řekne lehce ironickým tómen.* Ale tak nějak nemáme co víc ti říct co umíme, viděl si vše, při minulém souboji, více toho ani stejně není. O tobě víme, že umíš požívat nějaké dřevo, takže by jsi mohl být v boji celkem užitečný, *řekne Yami./ Katsumi: Já mu na to nic neřeknu a jen nad slovy Yami se mírně pousměju.* Spíše nám řekni něco ty, co kromě toho dřeva ještě umíš, *řeknu mu a poslouchám jeho slova, jestli něco řekne a nebo se urazí.*
Jin Pcho/Eren: *Když Eren zjistí že je Katsumi za ním tak zpomalí a když ho Katsumi dožene tak jí řekne.* Hele vím že mě nemáš ráda ale pokud máme dokončit tuto misi tak by jsme se měli zastavit a probrat strategii kdyby nastaly potíže. Něco málo o sobě už víme z předešlé strkanice. No co na to říkáš? U tamtoho dubu by jsme se mohli zastavit a probrat plán. "No až sepíšu vše co o ní vím tak jí řeknu jednoduchý plán. Já útočím a ona mě bude krýt. I když umí se rozdělit." *Pomyslí si a čeká na odpověď od Katsumi.*
Katsumi: *Mlčky pokračuju v cestě. Když vyskočí na větev stromu, tak ho následuju a za celou cestu mu neřeknu ani slovo.* 'V Kumogakure je mnoho jiných shinobi, ale my musíme jít na misi zrovna sním, tohle je fakt za trest,' *řekne v duchu Yami.* 'Ale no tak, nějak to zvládneme a pak snad budeme moct jít na misi s někým jiným ne s ní,' *odpovím ji.* 'Jo jasně, ale přece jen, tohle mě celkem štve,' *řekne ještě Yami. Já si jen povzdechnu a nějak to nekomentuju.*
Jin Pcho/Eren: *Eren chvíli šel a poté se rozeběhl když nabral slušnou rychlost tak do svých nohou poslal chakru a vyskočil na větev stromu. (Chakura Shotto) Poté skákal z větve na větev a stále dával pozor jestli je náhodou nikdo nesleduje. Svitek měl schovaný v pouzdře se svou maskou.* "Tak jo za chvíli si uděláme pauzu a já si do Shinobi Kādo poznamenám vše co o té holce za tím vím." *Pomyslel si a poté se podíval jestli je za ním Katsumi.*
Katsumi: *Když se k nám blížila osoba, tak ještě chvíli trvalo než jsme ho poznali. Yami si jen povzdechne a podívá se na něj.* Ahoj, *řekneme obě dvě a díváme se na něj.* 'Já s ním nikam na misi nejdu, ne ne ne,' *řekne v duchu Yami.* 'Ale no tak, nějak to s ním zvládneme,' *řeknu jí a dívám se na na osobu, která má jít s námi.* No jo no, jdeme spolu na misi, tak to nějak spolu zvládneme. Ne to nevím, kdo nám má dát svitek, *řeknu mu. Když má svitek, tak se na něj podívám a rozejdu se za ním. Cestou jsem kousek za ním a sleduju okolí, kdyby nás náhodou někdo sledoval.*
Jin Pcho/Eren: *Když už se blížil k bráně tak si všiml Katsumi.* "Já sem věděl že je mi to jméno povědomé." *Když přišel k bráně tak řekl. Nazdar děvčata tak s vámi mám jít na misi typu B? No nepleťte se mi pod nohy a vše bude v pořádku. Kdo nám má dát ten svitek?* "Takže něco málo vím. Takže to nebude zase tak těžká mise." *Eren čekal až dostanou svitek a poté vyrazil do země údolí přičemž se neohlížel jestli je Katsumi za ním nebo ne.*
Katsumi: *Dostala jsem za úkol další misi. Tentokrát se jednalo o odnesení nějakého svitku. Měl se mnou ještě někdo, mě to bylo celkem jedno, jestli se mnou někdo půjde a nebo ne. Vzala jsem si své oblíbené oblečení, pouzdra se zbraněmi, katanu a malou tašku s jídlem. Poté jsem pomalým krokem vyrazila k severní bráně, u které jsme měli mít sraz. Byla jsem celkem dost zvědavá s kým to vlastně půjdeme.* Mám takový pocit, že to bude ten kluk, kterého nemáme rády, *řekne Yami a pak už mlčky pokračuje v cestě.* Hmm, kdo ví, uvidíme Yami, ale byla bych ráda, kdyby jsi se pletla, *řeknu jí. Po chvíli dojdeme k bráně, tak se zastavím a čekám na osobu, se kterou se mám vydat na misi.*
Jin Pcho/Eren: *Eren dostal misi typu B, tuto misi měl spojenou ještě s jedním shinobi ze své vesnice. Hlavním úkolem bylo odnést nějaký svitek do země Údolí a však Eren měl ještě jednu podružnou misi, při které měl zjistit co nejvíce o shinobi se kterým bude spolupracovat, znal jen jméno. To jméno mu něco říkalo ale nemohl si vzpomenout odkud jej zná. Eren byl oblečen do uniformy Rootu na zádech měl svůj Kubikiri meč a přes něj měl svůj černý plášť. Svou masku měl v pouzdru na levém boku a na pravém boku měl dvě pouzdra s ninja vybavením. Na pravé noze měl svou Tanto. Eren se tedy vydal k severní bráně kde měli sraz. Svitek měly dostat až u brány.*
konec: --..--
Mito + Satsu: *Během cest Mito a Satsuki, si Mito pečlivě prostudovala svitky od Suzuyi, popisující specializace technik. Jeden pro Fuuton Rasengan a druhý pro techniku, která jí zpřístupní ve své podstatě věčný život a mládí. Šlo o to, že se musela naučit rozdělit dvě části života. Duši a životní energii. Mito věděla, díky čemu se lze člověka dostat k duši, dokonce to kdysi dávno provedla, aby získala vzpomínky informátora, ale nikdy jí nenapadlo, že by se to dalo použít i k získání ztraceného mládí.* /To ako chceš zrobiť? *Ptala se Satsuki, když jí Mito vysvětlovala, jak chce využívat nukeniny a bandity, které budou potkávat.* Vezmeš duši, ale ne jen to, ale i životní energii...běžně se bere duše, aby člověk zjistil, vzpomínky a informace. Ale ty vezmeš tu energii z těla a tím to vstřebáš do sebe. Prostě jen potřebuju, aby byli živí.. Však i ty můžeš některé obětovat Jashiovi. /Hej, pravda. *Mito byla upřímně ráda, že ej zrovna Satsu její společnice, však nebýt jí, nemohla by skoro nic a rozhodně by se nyní neměla jako prase v žitě i přes to, že v podstatě spí pod širákem nebo v hostincích. Během svých cest potkávaly jak zločince, tak hodné lidi, kterým pomáhaly a brzo se ve všech zemích proneslo, že Shion a Akira jsou takové...ženy zákona, či jak to říct. Chudým dávají a pomáhají, zatímco je chrání od zlých nukeninů a banditů. Kdyby však někdo viděl, jaká jatka Shion provádí s nukeniny, kteří putují k Jashinovi, změnil by lid názor. Mito byla trochu střídmější, sice moc dobře chápala, že je Satsuki k tomuto zavázaná, ale sama by něco takového nikdy nedělala. Tak jako tak...přišel čas, kdy se začala učit tuto formu techniky a začala si vybrané nukeniny testovat. Zrovna spolu se Satsuki chytli bandu banditů, která jim dala doopravdy zabrat, bylo jich mnoho a Satsuki si konečně mohla dovolit Jashina obšťastnit větší várkou obětí. Mito si vzala dva z těchto lidí. V očích aktivní rinn ještě ze souboje.* Ach...tohle se mi tak příčí...dělám to ale pro Suzuyu a naši budoucnost. *Skousla si ret, muži byli svázaní pevně a sotva se hnuli. Mito chytila prvního za hlavu, soustředíc se na jeho životní energii, postupně ji začala vysávat a pohlcovat. Otevřela oči....* Kdo je kurva Kohana? *Nevyšlo to...jediné co, tak pohltila duši a vzpomínky muže, poslední an co myslel, byla kurva ze zdejšího města, kterou naposledy zprznil. Mito se zvedl žaludek.* Proboha...fuj.. /Všechno v pohodke? *Ozvala se Satsuki, bodajíc si jakési kopí do břicha.* "Tohle mi zbývalo." Jo...jen potřebuju trénink, a tohle tlustý prase naposledy šukalo ještě tlustší prasnici. *Ozval se smích a Satsuki se dále věnovala svému mučeníčku. Mito chytila oběma rukama za hlavu druhého muže, viděla to, viděla jak životní energii, tak duši toho muže. Snažila se dosáhnout na onu energii, ale opět zvládla zachytit pouze duši.* "Tak když už nic, tak alespoň máme nějaké další info o sérii zločinů a o tom, kde se nachází jejich kumpáni." *Smířila se s tím, že dnes to nevyšlo. Rozhodně byla hodně vyčerpaná, ne ze souboje nebo ztráty chakry, ale z toho, že tato technika vyžadovala všechnu její pozornost a vážně preciznost na naučení. Povzdychla si, jelikož věděla, že to bude běh na dlouhou trať. Dalších pár dní se Satsuki pátraly po dalších členech této malé organizace. Satsuki usoudila, že by bylo vhodné si v okolních zemích udělat dobré jméno, než zase půjdou po větším zločinci, který jim zajistí dobrou pověst pouze pro velké vesnice. Mito souhlasila. Chtěla být známá i mezi malými zeměmi a tak nebránila Satsu v pátrání po dalších banditech. I když...porovnávat supinu banditů a S+ dvojici, je jasné, že každý boj vyhrály, maximálně tak s nějakými škrábanci. Při dalším souboji, kdy byli bandité už trochu více připraveni, uštědřili Mito zranění otrávenou zbraní, díky bohu Satsuki včas zasáhla a jed z těla Mito dostala.* Arigato.... /Nabuduce davaj pozor, hej? Čo bys robila, keby som tu nebola?/ Zavolala bych tě. *Zamávala rukou s hiraishin značkou ve vzduchu.* /Blbka. *Satsu jí věnovala pohlazení po tváři.* /Ocko by mi neodpustil, keby som ťa v tom nechala, tak buď opatrnějšia. A teď ma omluv, idem ty hajzli obětovat. *Mito se usmála, vždy si nechávaly bandity živé, domluvily se tak, aby Mito mohla trénovat a Satsu obětovat, pokaždé každá dva lidi. Proč jen dva? Protože Mito více nemohla a Satsuki za tu dobu, kdy Mito trénovala, více lidí obětovat nestihla a nechtěla zdržovat. Protože toto byla větší organizace a prostě si nemohly dovolit ztrácet čas. Před pár dny také odvedly nukeninku do Kumogakure a dnes byl den, kdy měly mít klid. Mito ale měla ony informace o síti banditů (díky předešlé oběti) a Satsuki to vzala jako prácičku přesně pro ně. Mito přiložila ruce na hlavu jednoho z mužů a zavřela oči.* "Životní energie není duše, životní energie není duše...životní....sakra." *Pomyslela si, když se snažila dosáhnotu an životní energii a pozřít ji. Špatně, ale zase získala další informace o místě, kde byla další část této organizace, již poslední, prootže tam byli i nukeninové, kteří zvládali nějaká basic jutsu. Mito se tím teď nezaobýrala a věnovala se ženě, která byla svázaná opodál. Ruce měla na její hlavě a soustředila se, pomysně se konečkem prstu dotkla její životní energie, okamžitě se pokusila ji vstřebat. Padla na zem spolu se ženou, v nesnesitelncýh křečích.* S-s....Shion. *Vyhrkl, oči pevně zavřené, Satsuki odhodila bodec, který spolu s jějí mrtvolou spadl na zem a ukončila rituál, ihned se přesunula k Mito, podpírajíc ji.* /Čo sa stalo?/ Žiju, le bylo...bylo to nesnesitelné, taková bolest. *Mito si prohlédla své ruce, nic se na ní nezměnilo, nic, neomládla ani o den. Satsuki odklidila těla s tím, že si každého, koho obětuje pečetila do svitku, Mito nevěděla proč, ani se nevyptávala. Ubytovaly se v prostorech, kde byla tato organizace. Prospaly se a další den vydaly na cestu, během které narazily na Rokubiho a Satsuki byla nucená jej do Mito zapečetit. Několik dalších dní pouze odpočívaly. Ze dní se stal týden a teprve pak vyrazily opět na cesty. S tím bylo spojeno pátrání po dalších banditech, tentokrát posledních. Mito věděla, díky vzpomínkám jednoho z předešlých zločinců, kde se skrýš nachází a tak tam se Satsuki došly, boj byl už o dost delší, Mito se bálavyužívat chakru a Satsuki se snažila, aby zůstali alespoň čtyři živí. Po souboji zůstali dvě, udýchaná Mito a Satsuki celá nadšená z toho, že bude moct obětovat více lidí.* Proč vždy jen dva? /Prečo? Pretože viac bohužal nemožem...ale aj tak si to užijem! *Zasmála se Satsu a Mito se posadila ke dvěma svýzaným.* Pokud to bude bolet jako minule, musím se na to psychicky připravit. *Zamručela si pro sebe, zavřela oči a začala se soustředit na duši a životní eenrgii cíle. Absolutně vypustila z mysli křík oběti Satsuki a dosáhla takového vyklidnění, že dosáhla i na životní energii a dokázala sískat z těla pouze ji. Mito se zakousla do svého rtu, snažíc se zastavit křik, který se jí dral ze rtů. Dopadla na zem a začala se kroutit v bolestech, neskutečně jí to bolelo. Myslela, že si urve ruce i nohy, vytrhá vlasy z hlavy. Po pár minutách bolest ustala. Mito se podívala na své ruce, pokud by omládla byť jen o den, její ruce by se byly určitě změnily, pokožka by se vypnula a nehty by byly lesklejší. Neomládla ani i den, zase musela udělat něco špatně. Natáhl ze země ruku k druhému. Zavřela oči a vyhledala duši i životní energii, snažíc se je oddělit. Dost možná se jí v předešlém pokusu spojily obě části života dohromady a proto cítila bolest, ale má pouze některé vzpomínky mrtvého. Tentokrát si na tom dala více a více záležet. Oddělila životní energii od duše a vysáala ji. Opět propadla v bolesti, kroutíc se na zemi.* Nic se neděje! *Procedila mezi rty, když viděla matný obraz Satsuki, stojící nad ní.* Zvládnu to... *Promluvila naposledy a omdlela bolestí. Probudila se druhý den.* /Keby viem, že bodem mať take starosti, tak ti to nepovolujem!/ Gomen.... /Chytla som par capkov, ktori sa snažili utiect, patria k tutej organizacii, no su svazani venku. Keby si ich chtěla, pokračovat v učeni, možech ich mať. Chápem, je to pre teba doležitějšie, než vlastne pohodlie. *Zvedla se a odešla, Satsuki měla za posledních pár dní více než dost obětí a hodlala si dát pauzu a nerozmazlovat Jashina tím, že bude neustále zabíjet v jeho jménu. Proto je tam pro Mito schovala. Ta se zvedla a pomalu došla k muži a ženě venku. Satsuki se rozhodla připravit jídlo na několik dní dopředu, jelikož se brzy měly vydat na další cestu. Mito se šla věnovat svým pokusným králíkům. Došla k nim a dřepal si před ně.* Včera jsem kvůli tomu od bolesti omdlela, předem se omlouvám, ale musíte zemřít, abych já mohla žít se svou láskou věčně. *Usmála se na oběti, které měly roubík a nemohly mluvit. Přiložila obě ruce prví z nich na hlavu. Zavřela oči a soustředila se. Pátrala po životní energii. Vyhledala ji, oddělila od duše a vysála, úspěšně. Padla na zem a chytila si nohy, chvějíc se v bolestech.* Pro boha! *Zavrčela. Stále bojujíc s bolestí. Pár minut se tam válela jak blbeček, v bolestech a křečích, které nebyla moc dobře schopná snášet. Pomalu se zvedla na všechny čtyři, ruce opřela muži na hlavu a s oddychováním si stejně dala do těla a začala vyhledávat životní eenrgii muže, oddychovala pomalu a potichu, snažíc se bolest nevnímat. I přes to byla a veliká. Začala vysávat z muže život s tím, že zatnula zuby a pevně zavřela oči. Cítila bolest, jak život z muže utíká a vrací se do ní. Avšak po dalších několika minutách, ze kterých si nepamatuje nic, než nadávání Satsuki o tom, že to zase přehnala a že jestli se zabije, tak ji oživí a zabije znovu, se probrala a podívala na své ruce. Nehty byly lesklejší, ale jen o trochu. Omládla, o pár dní. Ale nebylo to nic světoborného, dvě těla a jen asi týden nebo dva dozadu? Vyrazily se Satsu na další cestu, ona jako Akira, Satsuki jako Shion už byly známe v zemi Blesku a Údolí, bylo načase se přesunout o zem dál. Během cesty vyhledaly a zneškondily ony nukeniny, kteří byli vůdci organizace banditů, v podstatě slízávali smetanu práce svých podřízených. Bylo to dva dny po té, co Mito zabila poslední ze svých pokusných králíků.* /Tvoje trénovaní je naozaj efektivne, nedáš ni nikedy pokoj, či?/ To nedám, dokud to nebduu umět. /Ty si narozena byť Juuzou, o tom neije pochyb. *Usmála se Satsuki, když odnášela těla posledních žijících a svázaných nukeninů někam pryč, přesněji šla uskutečnit další rituál, kdy pozřela krev nepřátel a se vší parádou je oba dva obětovala svému bohu, následně těla zapečetila do svitku, což ale Mito ani nezajímalo, usmála se na ni a chytila za hlavu jednhoo z dalších dvou přeživších. Už zvládala bezproblému najít životní energii, problém byl v tom, že nebyla schopná prostě načerpat z oné energii dost života, aby omládla alespň o měsíc, natož o půl roku. Přišly bolesti po tom, co vysála životní energii oběti. Mito další křeče snášela doopravdy špatně. Z očí jí tekly slzy a udělalo se jí vážně zle. Musela se chytit za pusu, abyse z bolesti nepozvracela. Díky bohu byla svéprávný člověk a zvládala tělní tekutiny udržet v sobě i v tuto nepříznivou situaci. Po několika minutách, asi několika desítek minut, kdy bojovala s bolestí, se rozhodla pozřít energii i druhé oběti a postupovala stejně, jako předtím. Vysáala životní energii a padla do křečí, olestí a mdlob. Tantokrát ji Satsuki nechala v tom vykoupat, nemůže se o ni neustále starat. Mito zůtala tedy ležet na zemi a sledovala, jak mrtvoly pomalu pajdají na zem. Po půl hodině ležení se konečně probrala do stavu, kdy mohla normálně vnímat. O pohybu se to ale říct nedalo. Podívala se na své ruce, vzala zrcátko, které měla ve vaku na boku a zadívala se na sebe.* Přibližně půl roku....konečně. *Zamumlala vděčně.* /Mito! Tak ako? Jsi v pohodke?/ Hai! Vyšlo to! Konečně to vyšlo! *Opřela se o těla obětí a zasmála se.* Konečně... /Možem vyrazit dalej, alebo chceš ostať cez noc?/ Dej mi chvíli a vyrazíme hned...jen si potřebuju trochu odpočinout. *Mito si odpočinula na několik desítek dalších minut a pak pobrala své věci a vyrazila se Satsu na cestu, několika denní, než došly do sněhové země., uběhl asi další týden, kdy si Mito dávala pauzu od trénink a Satsuki od obědtování zločinců, v podstatě nyní ingnorovaly tyto meší "zakázky" a úkoly, a soustředily se hlavně na odpočinek a vyhledávání nukeninů z bingo knihy.*
konec: --..--
Mito: *Mito se rozhodla, ze si vyrobi novy luk. Uz jeden mela a byla s nim vazne dobra, ale mela v hlave nejake napady a tak proc by si nevyrobila vlastni luk a sipy? Stejne nikam nemohly se Satsu jit, obe byly dost vycerpane, takze jeste par dni si tu pobudou. Nicmene Mito si nejprve do deniku udelala nejake nakresy a vypocty a podobne. Take materialy, ktere pouzije. Nicmene vyslo ji, ze nejefektivnejsi bude, kdyz luk bude mit dva metry a bude mit chakrovodive komponenty.* Dva metry, to je vyssi jak ja...pro boha. *Zamruxela si pod nos, kdyz dokoncila nakresy. Vzala nejake sve zbrane, ktere byly z chakrovodive oceli. Vzdy sebou nosila ve svitku zapecetene vse na vyrpbu a opravu zbrani, takove zakladni kovarske nacini. Jako samuraj musi byt schopna sve zbrane opravit nebo upravit. Proto si vytahla ze svitku nejake veci, hlavne kladivo a kovadlinu a kleste. Zalozila ohen a mezi kleste sevrela katanu, kterou vložila do ohně, do kterého stále přikládala více a více dřeva a oheň nabíral na teplotě. Samozřejmě ohniště vyhrabala nejprve trochu do země a vyložila jej kamením, aby se teplo drželo v jeho středu, do kterého zarazila katanu. Našla si následně v lese i několik bambusů, které byly již vyschlé a staré - ideální pro výrobu luku. Vzala jej tedy k jejich "tábořišti" a tantem je opracovala, aby získala několik tenkých plochých prutů, které svázala k sobě, velice pevně, kusem kůže z brašny. Mito byla vážně vynalézavá, co se v použití materiálů týkalo. Pevně svázaný bambus dala stranou. Protože musela otočit katanu v ohni tak, aby ale nezničila tvar ohně (rozložení dřeva a pod), vše to okoukala v kovárně v Pevnosti. Luk si vyrobila asi 221 cm dlouhý, z několika vrstev bambusu, který byl zatím pevně svázaný, jelikož Mito musela vyhrabat i mořidlo a nějaké materiály na spojení dřeva dohromady. Vše důkladně slepila a svázala, aby bambus držel a nepohnul se ani o kousek. Mezitím se katana rozpálila a změkla tak, že se dala opracovat do tvaru rukojeti na kovadlině, Mito po zdlouhavém procesu vyklepávání železa dokončila práci a odštípla zbytek meče, který dala opět do ohně. Nicméně polila a zchladila kus železa a navlékla ho na luk. Seděl přesně, Mito a vyměřování a matematika s nákresy byla docela kamarád a tak jí většinou všechny takové nákresy a propočty vyšly přesně. Pevně část na ruku přivázala kůží na místo ve třech pětinách délky luku tak, aby se jí pohodlně držel. Nejprve však luk namáčela v nedalekém potoce a ohýbala tak, aby měl správný tvar, nahoře (od horního konce do 3 pětin) ho prohnula více, spodní část méně. Zkoušela pružnost a pevnost bambusu. Vydržel i silné prohnutí. Babus se tedy osvědčil jako spolehlivý materiál a Mito mohla pokračovat ve výrobě. Vytvořila klon, který byl teda sám úplně vyšťavený, ale i tak schopný manuální práce, kdy dostal za úkol vyrobit tětivu z konopí a lepidla tak, aby vydržela co nejdéle a ještě jednu do zásoby. Sama Mito luk natřela na černo a prostor k tětivě omotala ozdobně stuhou. Stejně tak, po vložení tětivy na místo, kdy dostal klon za úkol tvořit šípy, ukovala krytky na konce luku, aby se dal použít i k nárazu (myslím zabořením konce luku například do břicha nepřítele), a nezničil jej. Klon zatím vytvořil jeden šíp, asi 90 cm dlouhý a podal ho Mito, ta založila a luk napnula, vystřelila. Šíp letěl rychle a rozsekával vzduch kolem sebe, zabodl se do stromu. Mito natáhla ruku ke klonu a plácla si s ním.* Tak ještě sto takových a máme hotovo. Až budeme v Pevnosti, předám to Toyimu a nechám si tam vyrobit kvalitnější, toto bude prostě jen prototyp. *Pokrčila rameny. Samozřejmě nechala klon pracovat a sama šla obstarat jídlo pro Satsuki i pro ni, jelikož tu byly už nějaký ten den, byla schopná pohybu a takových slabých akcí jako je klon, avšak na jutsu jako takové si netroufla. Našla nějaká vejce křepelek a i jejich matku, zabila ji, upekla na ohni a naservírovala oběma. Klon měl do večera šípy hotové a zrušil se. Mito tedy spokojeně ulehla ke spánku spolu s lukem, větším než Samehada, i něž ona. a stovkou šípů. Druhý den ráno se odvážila k tomu, aby luk zapečetila do svitku.*
Konec: --..-- (praseci asiat te vidi)
Mito: Zvladnu to...*Pokusila se postavit ale slitla k zemi. Jeste se natahla pro Samehadu a pevne ji chytila v ruce, nez ucitila, jak ji Satsu bere na zada...pak iz necitila nic, jen to, jak se ji samehada omotala rukojeti kolem.ruky a uplne temno. Sice mela zbytky sil, ale vycerpani se dostavilo, muselo drive nebo pozdeji prijit s tim, jaky napor na telo to bylo, i kdyz byla hodne dobre trenovana, musela prijit tato chvile. Satsu ji tedy bohuzel musela i se samehadou odtahnout nekam do bezpeci bez pomoci.*
Satsuki: *Objime Mito naozaj silno, respektíve tak ako jej telo aspoň umožňuje* Si naozaj silná žena a Suzuya si nemohol nájsť lepšie. *Hladí ju po hlavicke a premýšľa čo vôbec ma robiť ďalej. Tu zostať nemôžu, ich chakry musia smrdieť na mile ďaleko momentálne* Zlato, musíme sa doplazit aspoň o kúsok ďalej. Je visc než možné, že ťa budú spájať s Rokubim pokiaľ prídu na toto miesto. A oni prídu, keď vezmeme do úvahy to zničené okolie. Musíme sa dostať aspoň o kúsok ďalej. *Zatne zuby a pokúsi sa postaviť, pričom si Mito vyhodí na chrbát. Telo ju boli ale na určitú záťaž vytrenovane je. A vďaka pečati na čele jakz-takz Mito unesie* Bude to v poriadku. Ale pokus sa aspoň trošku držať. Až budeme trošku ďalej, dám tvoje telo do poriadku. Mám vo svitkoch nejaké maste na svaly a kĺby. *Ak nebude mať Mito nič proti, horko ťažko odvedie obe do aspoň čiastočneho bezpečia*
Mito: *Citila ohromne bolesti, jakoby krece po celem tele citila krece jak Rokubiho chakra zatezovala jeji soustavu. Sedla na zem a po ctyrech se dosourala k Satsu, shodila u toho samehadu ze zad a vzala ji do naruce, aby ji podeprela.* Je mi hrozne. Zustaneme jak dlouho budes jen potrebovat. *Snazila se byt silna, ale bolest byla priserna, telo jakoby horelo. Rokubi v jeji mysli vypadal jako v realu, jen o dost nastvaneji. Nereagoval na ni, nastvane zavrcel a zmizel v temnote za pecetici branou v jejim tele. Mito zavrela oci.* Zustaneme nekolik dni...
Satsuki: *Keď Bijuu zmizne, Satsuki začne sťažka dýchať a odvolá samotný trón. Dopadne na zadok, položí ruky za seba a opiera sa o ne. Unavene pozrie na Mito a naprázdno prehlgne* Ako sa cítiš? *Spýta sa a priplazi sa k nej. Už je to naozaj dlho odkedy pečatila Bijuu naposledy a vzhľadom k tomu, že posledné roky venovala hlavne výchove ratolesti, jaksi aj stratila klasickú bojovú výdrž* Myslím, že nejaký čas sa tu asi zdrzime... Musíme načerpat ako chakru, tak energiu. Nie že by som mala so zásobami problém ale bude lepšie si na pár dní dať prestávku. Čo ty na to?
Mito: *Poslechla a posadila se na trun, ktery Satsuki vytvorila (samozrejme na zemi a ne na strome). Pevne chytila operky a zavrela oci.* Muzem. *Zhluboka se nadechla a nechala Satsuki pracovat. Citila, jak ji do tela pronika nova sila, chakra, ohromne mnozstvi chakry, ktere ani ona nemela, a to nejhorsi, nove, rozzurene vedomi Bijuu. Bylo to pro ni dost vycerpavajici, stejne jako pro Satsu. Pevne svirala podrucky onoho trunu a skousla si ret. Bolelo to, az priliz, nechtela ale ulazat pres Satsuki slabost, vsak to ona byla ta vycerpana a musela si brat chalru od Reibiho. Zavrela oci, ze kterych ji tekly slzy. Stale vnimajic, jak Rokubi pred mini pomalu mizi, jeho telo je tvorene chakrou a tak bylo videt, jak mizelo v ni.*
Satsuki: *Prikývne a príjemne sa uchechtne, sú fakt rozdielne a majú rozličné pohľady. Každopádne, Rokubi bude v dobrých rukách. Satsuki sa otočí späť na Bijuu a pomocou HAKKE NO FŪIN SHIKI privola slávnostný trón* Prosím, posad sa. *Povie Mito a prejde bližšie k Bijuu. Sama sa posadí na zem, zavrie oči, aby sa vedela lepšie sústrediť. Počká, kým si Mito sadne a následne započne celý proces pečatenia Bijuu. Je to náročné a Satsuki musí popri držaní pečate zároveň čerpat chakru od svojho Bijuu, keďže mnoho chakry spotrebovala pri boji. Začína byť dosť vyčerpaná ale trpezlivo čaká, kým celá Bijuu chakra prenikne do Mito*
Mito: *Chakrové tyče zasáhly tedy a Mito měla Rukobiho vyčerpaného po souboji ve své "moci" díky chaktovému řetězu, který končil v její dlani. Podívala se na Satsuki utahaným pohledem, Mlha kolem padla, aby už Rukobiho netrápila.* Do mě? *Podívala se na tvora na zemi. její kloni byli dávno tatam. Mito sklopila dlaň a uvolnila řetěz, jelikož Rukobi byl v podstatě kaput.* Eto...zničil by to tu, chápu...a hlavně..co kdyby ho někdo chytila chtěl ho zneužívat pro ničení... *Povzdychla si, bylo jí jasné, že Kurama bude dost žárlit, však i ona nebyla nadšená, věděla, že to bude dost těžké vysvětlování "doma". Ale tak jako tak kývla hlavou.* Chudák.. dám mu krásný domov. Takže můžeš... *Nasucho polkla.*
Satsuki + Rokubi: (Zabudla som napísať, že toho Kage Bunshina najprv vytvorila) *Rokubi útok samozrejme predpokladal, keďže ucítil nie práve najmilšieho "starého známeho". S opovrhnutim sa otočí a sieti sa rýchlym uskokom dozadu vyhne. Raitonovej strele vsak neujde a sila techniky ho povali dozadu. Odrazu pred ním stojí obrovská mačka. Zatiaľ sa s Nekomatom nestretol, takže nevie čo čakať. Postavi sa a ustúpi o krok dozadu a na pár stotín prestane vnímať ženu, ktorá na neho zaútočila. Keď sa k nemu neuveriteľnou rýchlosťou začne hrnúť s klonom, Raiton ho opäť popali. Sam vládne bleskom ale keďže ide o čierne blesky, tak z nich nejaké to poranenie utŕži. Okolím sa ozve šialený rev, ktorý sa ešte viac posilní v moment, kedy jeho zranenia polepta hmla. Dopadne na všetky štyri a to už na neho letí z rôznych smerov obrovské množstvo chakrovych tyci. Ledva stojí na nohách, keď na neho dopadne Nekomata a zranenia mu ešte znasobi. Odrazí ho chvostami o niekoľko desiatok metrov ďalej. To už Satsuki vytvorí Rasengan a pomocou ENERUGISSHUNA RASENGAN do neho hromadí chakru, ktorú následne v podobe paprsku vyšle na Bijuu. Rokubi v ten moment dopadne zničene na zem a čaká na porážku. Moc si tej slobody neužil. Satsuki po tomto odvolá Nekomatu a zároveň aj Kage Bunshina. Pomocou Shunshin no Jutsu sa presunie ku skutočnej Mito, ktorú rozozná Vďaka skvelým senzibilnym schopnostiam (jup neni na úrovni kanchi ale dajme tomu)* Um... Smiem ho zapecatit do teba? *Spýta sa a položí jej ruku na rameno* Potrebujem s ním niečo urobiť, nemôžem ho tu nechať len tak... Je rozruseny a nebyť nás, asi by zo strachu a stresu zničil celé okolie...
Mito: *Kývla na Satsuki hlavou, že rozumí a zmizla mezi stromy, většina byla ve dvou směrech kaput a tak se Mito schovala zezadu (za rukobiho záda), jelikož Satsu měla Reibiho a tím pádem více chakry než Mito, předpokládala, že si jí nebude tolik všímat. 5ízla se o Samehadu a nechala svou krev stéci po jejích šupinách. Kolem všech, Satsuki, Rukobiho i Nekomaty se vytvořila rudá mlha ve chvíli, kdy Satsu i s kočičím bossem útočili. Za zády Mito se vytvořila série kopí z chakry, Mito neváhala a jedno za druhým je chytala do ruky a (s aktivním rinnem), vrhala na Rukobiho, vždy po vrhnutí (z kosuny stromů), uhnula specializovaným shunshinem, do strany a vrhla další kopí. Jakkoliv Rukobiho kdokoliv zraní, mlha Samehady zranění poleptá a bude z něj vysávat chakru a pohlcovat ji. Tuto chakru začne brát Mito od Samehady, aby si doplnila tu svou. Samehadu ale již jinak nepoužila. Složila pečeť a vytvořila několik Kage bunshinů (asi 10) v okolí na dalších stromech. Všichni anjednou vystřelili chakrové tyče s úmyslem alespoň jednu nebo dvě trefit do těla Rukobiho, ihned by Mito použila tehcniku Rinnu Aku no Rensa, díky které by Rukobiho dostala pod kontrolu, v přpadě, že to vyjde, zruší se všechny klony a Mito zůstane stát jako socha, jelikož takto velkého a silného tvora nikdy neovládala a potřebovala se na to plně soustředit.*
Satsuki: *Zamračí sa, keď sa Mito začne Bijuu zastávať. Satsuki s nimi až také zľutovanie nemá. Život ju naučil pri Reibim, že tak silne bytosti by mali zostať uzamknute v schránke* Aj tak musíme konať. *S týmito slovami sa rozbehne smerom, kde vidí obrovské Bijuu. Nezrychluje svoj pohyb, keďže chce počkať na Mito, maximálne trošku pridá pomocou Shunshinu. Rokubi zatiaľ vyšle ďalšiu Bijuu damu, čo Satsuki v jej presvedčení ešte viac utvrdi. Na mieste nečaká na nič, ked je pri Bijuu, úderom do zeme použije techniku RAITON: AMIGUMO. Schválne dáva pozor, aby bola Mito od siete naozaj vzdialená* Chod z druhej strany, obehni sieť a zaútoč zozadu! Odlakam jeho pozornosť. *Vyšle svoje slová k Mito pomocou Utsusemi no Jutsu. Šlo jej len o jedine, pokúsiť sa mu aspoň trošku "popalit" nohy, aby prípadne stratil rovnováhu. Po tomto jutsu, či už zdarnom alebo nie, použije RAITON: RAIGEKI, elektrickú strelu, ktorú vyšle priamo na Rokubiho. Sama pre istotu nasmeruje chakru do nôh, aby sa odrazila od zeme pre prípad, keby Rokubi skúsi zaútočiť na miesto, kde ona práve stojí. Pre lepší dopad zloží ručne pečate, akoby položí ruku pod seba a privola Nekomatu. Dopadne na jeho rameno a uvidí ako na ňu dosť nepríjemne zazera* Čo chceš? *Satsuki len mykne ramenami a usmeje sa* potrebujem tu len znovu nastoliť poriadok, pomozes mi? *Nekomata nakoniec privoli. Už ho privolala a on si pomerne dlho neužil poriadnu srandu. Satsuki zatiaľ načerpá trochu bijuu chakry a keď sa Nekomata trochu zohne, zlezie dole a spoločne s Kage Bunshinom vytvoria RAITON: RAIDEN. Každa z nich beží po inom boku Rokubiho s cieľom, aby reťaz medzi jednotlivými chidori prešla cez neho. Nekomata sa zatiaľ dá na všetky štyri a celou svojou váhou sa ostrými drapmi hodí na bijuu. Satsuki zatiaľ dúfa v nejakú konečnú ranu od Mito. Nikde ju nevidí ale má pocit, že Bijuu zamestnala dostatočne*
Mito: *Spokojeně si brousila katany, když Satsuki dělala papání. Zvedla k ní pohled, když vyjekla.* Hai§ *Odpověděla trochu vystrašeně.* "Co sem provedla?" *Pomyslela si, když Satsuki vyhrkla. Ale hnedka jí vše vysvedlila. Nasadila si Samehadu na záda a hned ucítila chakru v okolí.* Proboha! *Chytila si uši, když slyšela výbuch.* Bijuu, ještě jsem neviděla takhle běsnit Bijuu. *Zvedla se a kývla na Satsu.* Jdeme...určitě je ten tvor rozrušený, ublíží spíše sobě, než okolí. *Mito byla poměrně mírumilovná, když šlo o Bijuu, hned se jí před očima vyjevil Kurama.*
Satsuki: *Momentálne cestuje s Mito zo Zeme Zeme a rozhodla sa dať si menšiu prestávku v Zemi Údolí. Je skoré ráno a ona chystá akési rádoby raňajky vo forme vajíčiek spravených na kameni a sušeného hovädzieho mäsa. Chýba jej domáca kuchyňa ale v momentálnej situácii je rada, že majú čo dať do úst. Od varenia ju však vyruší prudký úder "do nosa", kedy zachytí vďaka dobrým zmyslom neuveriteľne silnú chakru, ktorá je o veľkosti Bijuu* Mito! *Zvolá a palicou odsunie kameň s vajíčkami z ohňa. Pripevní si na brnenie Chakram a nechá Shikya prejsť do stavu meča, ktorý následne vloží do puzdra na chrbte* Máme spoločnosť. *Na jej slová sa ozve šialený výbuch spôsobený úderom Bijuu Damy, ktorý môže spozorovať aj jej priateľka* Ale to asi vidíš... Našou náplňou práce je síce lovenie zlých ale nemienim nechať Bijuu terorizovať okolie... Ideme do toho? *Spýta sa a s úsmevom mrkne na Mito* "Suzuya by s tým nesúhlasil ale to mi je jedno... Nikdy neviem, kto môže tadiaľto prejsť a stretnúť sa s tým... Možno to Bijuu nebude ale aj tak musím zistiť pôvodcu tej chakry. A zistiť, či je nebezpečný." *Prejde jej hlavou a uvedomí si, že netuší, čo spraví ak to naozaj bude Bijuu a ony ho porazia. Jej zrak opäť spadne na Mito a zahryzne si do pery. Je to pre ňu jedna z možností, keďže nechce opäť zaťažovať Shikiho dimenziu pobytom neželaného hosťa*
Rawen: *Dnes má za úlohu spolu so špeciálnym tímom policajtov prešetriť vraždu v Zemi Údolí. Misia prebiehala pomerne hladko, dostali sa na územie bez újmy, avšak na danom mieste ich prekvapila skupinka nepriateľov. Rawen sledovala ako padajú jeden po druhom a vôbec netušila, čo robiť. Aktivovala štyri brány Hachimonu a behala pomedzi všetkých okolo seba. Nanešťastie dostala zásah kunaiom, ktorý bol pred bojom namočený v jede Shibo. Okamžite sa jej po zásahu dostaví malátnosť a brány Hachimonu sa opäť zatvoria. Väzivá a svaly má pretrhané a sotva dýcha* Ako... *Nestihne dopovedať, pretože po minúte má pocit, akoby jej telo bolo v jednom ohni* Papa.... *Zašepká a z očí sa jej začnú kotúľať horúce slzičky. Nechce takto skončiť ale cíti, že to inak proste nejde. Jej spolupracovníci sú už dávno mŕtvi. Misia, ktorú mali plniť sa jaksi vymkla kontrole a nečakane boli ich nepriatelia o dosť silnejší, než sa čakalo. Jej srdce sa po dvoch minútach zastaví a Rawen navždy skoná. Jej telo nepriatelia začnú ťahať za sebou po zemi ale na ich prekvapenia sa začne na povrch drať chakra nahnevaného Bijuu. Rokubi je síce príjemnejší zo všetkých démonov ale svoju schránku si pomerne obľúbil. A niekto mu ju zabil. Nehovoriac o tom, že je po takmer dvoch desaťročiach opäť na slobode. Nepriatelia telo pustia a keď vidia, ako sa z chakry formuje Bijuu, dajú nohy na ramená a pokúsia sa ujsť. Prekvapí ich však útok Bijuu Damou, ktorú nahnevaný Rokubi vypustí z úst. A zabije tým nielen ich ale aj zničí veľkú časť lesa* (nechcelo sa mi to rozpisovať, aj tak chcipne)
---: ---
Kinshi Iruso: *Kinshi vycestoval hledat nové živočišné druhy pro své experimenty. Jeho cesta ho zavedla do země údolí. Chodil už pár dní okolo a hledal cokoliv co by se mu hodilo. Pod zemí lezl jeho milý červík. Po celém dni nic nenašel. Nic se mu nehodilo. Opřel se tedy o strom a vytáhl flétnu. Začal si hrát.* "Nic co by se mi hodilo jsem prostě nemohl najít. To je snad zlej sen." *Kinshi chvíli hrál. Dohrál poslední tóny a flétnu opět schoval. Zvedl se a vydal se do vysokého houští. Tam viděl jak had loví kudlanku.* "Hm. Že bych si zase pohrál s hmyzem? Jdeme na to." *Kinshi vytáhl svitky. Odpečetil si z nich jedno větší a uzavřené terárnko a jedno menší. Dále vyslal své obvazy keté chytly obě stvoření a zavřeli je do terárek (Meiton: Hōtai sakugen).* Vy dva se mi budete hodit. Trochu si s vámi pohraju u sebe doma. *Kinshi uchopil obě terárka za úchyt na víku a vydal se zpět.* "Aspoň něco jsem získal." (Inori) Pusť mě prosím. Pusť mě. *Kinshi jako by slyšel hlas. Koukal se odkud to jde. Následně zjistil že to jde z jednoho jeho terárka. Byla to kudlnaka. Posadil se a odložil terárko s naštvaným hadem. Vytáhl Inori.* (Kinshi) Ty mluvíš? (Inoti) Ano. Mluvím. Jsem zástupkyní kudlanek. Chtěla bych ti moc poděkovat za záchranu života. (Kinshi) Záchranu života? (Inoti) Ano. Za záchranu života. Zachránil jsi mě před tím hadem. Chci ti nějak poděkovat. (Kinshi) No. Tebe pustím ale hada si vezmu sebou. Nebudu ti nijak ubližovat. Jinak já jsem Kinshi. (Inoti) Inoti jméno mé. Těší mě Kinshi. Ale pořád přemýšlím jak se ti odměnit. Už vím. *U Kinshiho se objevil svitek který mu tam přivolala Inoti.* (Kinshi) Svitek? (Inoti) Ne jen tak ledajaký svitek. Je to smlouva s námi jako Kuchiose. Podepiš se zde krví. (Kinshi) Krví? Vážně? *Inoti jen mlčela a poklepala klepítkem na svitek. Kinshi ho rozbalil a rozkousl si prst. Trochu syknul bolestí. Podepsal se.* (Inoti) Tak. Od teď budeš naším zástupcem na tomto světě Kinshi. Budeme rádi když ti budeme moci přijít na pomoc. Svitek je tvůj. Když si to někdo zaslouží nech ho se zde podepsat a on si nás taky bude moci přivolat. (Kinshi) Děkuji ti Inoti. Teď utíkej a nepadni do nějakých problémů. *Kinshi popadl terárko s naštvaným hadem. Vydal se zpět do Kumogakure kde ho hodil k ostatním. Vytáhl svitek.* "Takže zástupce Kudlanek? To by se mohlo do budoucna hodit. *Kinshi si vytáhl cigaretu a spokojeně si zapálil.*
---: ---
Aoda Jaazu: *dva dny po tom, co Aoda došel k hranici zemi Řek, dostává se k Zemi Údolí. Zde údajně měl být nukenin na hodnosti Chunina. Aoda kouka do knihy.* Baku. Používá Suiton. Klan Kamamuchi. *čte si Aoda nahlas. "Hm, to neznám. Tak třeba bude nějaká zábava." zasměje se v duchu. Vytáhne si z knihy fotografii a knihu uklidí. Shová si i ochranou čelenku.* Jeden nikdy neví. *Chodí po zemi údolí a prohlíží si lidi. Nikdo z nich není Bakuovi ani za mák podobný. Strávil dva dny tím, že chodil od osady k osadě a hledal ho. Bez úspěchu. Posadil se v lese na kámen u cesty.* Už nevím kde ho mám hledat. *řekne si a sedne si na kámem. Sāberu cinknou o kámen. Vytáhne si trochu sušeného masa a ukusuje. Kus od něj se z lesa vynoří postava a vyjde na cestu. Všimne si Aody a vydá se k němu. Je dost daleko a Aoda může v klidu schovaz jeho fotku. Ač je od něj kus tak vidí přesně, že ten na cestě je přesně ta osoba, kterou hledá. Aoda v klidu ujída maso a čeká, až k němu dojde.* Ahoj chlapče. *pozdraví ho. Aoda kývne na pozdrav.* Ztratil ses? Můžu ti pomoci? *Aoda tuší, že pomoc nebude pro něj ale pro Bakua.* Neztratil a ztratil. *odpoví.* Už dlouho bloudím světem a hledám kam patřím. *Baku si před něj stoupne a překříží ruce na prsou.* Aha. A čím se živíš? Koukám, že máš pěkné meče. Můžu je od tebe odkoupit aby si měl nějaké ryo. *poví Baku. Kouká na něj stejně mlsným pohledem jako na něj koukal Samji, než ho znásilnil.* Ty prodat nemůžu. To jediný mám po otci a ty mě živí. Chodím po osadach a předvádím s nimi vystoupení za trochu jídla či nějaké drobné. * vymyslí si hned Aoda.* Aha a předvedeš mi nějaké to vystoupení? *aniž by pojal podezření tak mu všechno žere. Aoda se směje.* Proč ne. *odpoví. Sundá si batoh a položí ho vedle kamene. Postaví se na kámen a vytahne Sāberu do každé ruky.* Radši jdi o kousek dál. Občas se mi stane že mi vypadne z ruky. *Baku odstoupí a Aoda začne. Nekdřív s nimi dělá kruhy. Plynule přejde na protáčení kolem těla. Nejednou zrychlí. Začne se otáčet a ohýbat aby se netrefil. Jedno Sāberu náhle vyhodí do vzduchu. Baku se podívá vzhůru. Aoda rychle k druhému přidělá drát a chytí první Sāberu. Po deseti vreřinách hodí to na kterém má drát směrem k Bakuovi. Proletí metr od něj a zabodne se do stromu.* Jejda, já to říkal. *poví omluvně.* Nic se neděje. *poví Baku. Všimne si ale.najednou dratu kolem něj a Aoda s ním trhne zpět. Sāberu vyleťí a sekne Bakua do ruky. Vytáhne kunai a hodí ho před Baka. Na něm je jeho fotka. Baku ji zvedne a podívá se na ni.* Jo. * řekne Aoda.* To je.moje druhá obživa. Lovím stejné sráče, jako byli Ragnar a Samji. *Baku se na něj podíva se zlostí.* Ty parchante. Obalamutil si mě. *zakřicí a hodí po něm jeho kunai. Aoda ho jen odrazí a vyběhne. Před sebou sekne Sāberi a míří mu na hruď. Baku uzkočí zpět ale špičky ho seknoj přež hruď. Začne skládat pečetě, ale Aoda vyhodí Sāberu do vzduchu a danpravou ruku do strany.* Lariat *křikne a zarazí mu ruku pod krk. Baku nestihl reagovat a uděla otočku vzad. Začne se zvedat. Aoda je za ním a namíří na něj ruce jako pistole.* Tenshi sendan. *čtyřikrát po něm vystřelí do nohou jedna do holení a jedna do stehen. Baku padne k zemi. Jak leží složí pečeť.* Suiton:Mizurrappa. *vyplivne na Aodu příval vody. Aoda vyzkočí do vzduchu. Z ramene si vytahme kost ve tvaru meče. Dopadne na vodu a běží v před. Zabodne mu kost do pravého ramene a přišpendlí ho k zemi. Baku vykřikne. Aoda si vezme věci a uklidí Sāberu. Sváže Bakua dratem a táhne ho do nejbližší vesnice. Tam si najde středisko. Ukáže doktorovi Sookyny záznam a pta se ho na kompatibilitu s Bakuem. Doktor udělá rozbor a oznámí mu, że nejsou kompatinilní. Aoda si vezme papíry a vyvede Bakua ven. Tam mu jedním přesným sekem Sāberu utne hlavu a nechá ho tam ležet. Vyzvedne si odměnu na jeho hlavu a odchází směrem do země Bažin.*
---: ---
Yukio: * Je to už pár dní co si Yukio konečně vybral své povolání. Yukio se stal Lovec Odměn, co se sekundárně věnuje Stopařství. Yukio má za misi v Zemi Údolí. Jako úkol má vypořádat se se skupinou banditů, kteří z této Země operují a způsobují Zemi Větrů škody svými krádežemi, únosy a vraždami. Yukio je oblečen v ( odkaz » ) a klidně si prochází přes různé lesy a údolí této Země. Sice zná polohu jejich úkrytu, které našli stopaři, ale není to zrovna za rohem. Zrovna sedí pod jedním stromem a před sebou má ohniště, které Yukiovi dodává teplo, aby mu nebyla zima. V noci je tu totiž celkem chladno. Nakonec šel stejně usne a když se probere. Už je ráno a oheň nehoří. *Fajn dneska zbývá poslední část cesty a budu tam. *Řekne si pod nos Yukio a vydá se dál na cestu, ale nejdřív si dá snídani a nějaké tekutiny. Následně se konečně může vydat na cestu a tak se na cestu i vydá. Trvá to asi další 3 hodiny. Ovšem to se začne už přibližovat k táboru, který je obklopen neprostupnými skalami, a tudíž tam vede jen jedna cesta. Ovšem i ten vchod je obklopen stromy. Yukio nenápadně vykukuje zpoza krytí stromů a opatrně se přibližuje, až se dostane na kraj. Vidí tam jen několik beden a asi stany. Snaží se zpozorovat bandity a celkově jich napočítá 6. Následně si ze svitku odpečetí loutku Karasu a Shoyū-sha. Pak se mu rozzáří oči a má tedy aktivovaný Tenseigan. Pak si vytvoří nad dlaní kouli zelené energie, kterou vloží do loutek. Loutky se následně začnou chovat jako živé. Loutky se okamžitě rozeběhnou směrem do táboru. Banditi ani nepočítají, že by se tam někdo dostal a tak si loutky z horních částí zápěstí vysunout zápěstní nože. Takto tajně podřízne krky 4 banditům. Ovšem dva poslední si jich všimnou a tak se postaví k sobě zády. Ovšem Karasu vyskočí vysoko nad ně a otevře ústa a okamžitě z nich na ně začne střílet Senbony. Takto na ně letí okolo stovky Senbonů (Shikomi Kugutsu: Shinshin Happa). Takto je vlastně jednoduše zastřelí. Yukio vyjde zpoza stromu a loutky se přesunou k Yukiovi a ten je pak zapečetí do svitku. Následuje deaktivace Tenseiganu a poté jen výbušnými lístky celý tábor odpálí. Misi má takto splněnou a s úsměvem může zas vyrazit do Sunagakure. *
--: --
Chang (Heihaichi): *Nakonec se dostal do země blesků ale byl dost unavený a tak si našel nějaký potok, kde napojil koně i sebe.* "Sakra ta voda s potoka není špatná. No zajímá mě jak to vypadá v Kumo ještě jsem tam nikdy nebyl takže to bude paráda. Kouknu se do další skryté vesnice. Sakra jak to udělám s noc lehem? Budu spát tady nebo nechám koně jet a budu doufat že mě tam zavede a já mezi tím budu spát." *Pomyslel si, vytáhl si mapu z kapsy, podíval se na ni a začal se smát.* "Super takže pojedeš rovně koníčku." *Pomyslel si, stoupl si, šel ke koni pohladil ho, uklidil si mapu, do rukou si nabral vodu a postříkal koně. Když byl kůň celý mokrý tak Chang nasedl na vozík, chytl opratě a vydal se znovu na cestu. Když si byl jistý že už může opratě pustit a že kůň půjde pořád rovně tak se usmál a pomalu usl.*
Npc bandité: *Když se kůň rozeběhl tak bandita jenž stál před koněm tak rychle skočil do příkopu. Ani jeden z banditů se nerozeběhl za vozíkem. Jen se na sebe koukli a poté se všichni začali hádat. Nakonec se začali i prát a tak nikoho neokradli ani nezabili.*
Chang (Heihaichi): "Ach jo no kdybych se jen tak mohl bránit tak jim ukázal ale takhle? Mohl bych použít genjutsu. Ne na genjutsu potřebuji taky pečetě takže by to bylo kničemu akorát bych se mohl prozradit. Počkat no jo! Na Yuugure no Jutsu a na Utakata pečetě nepotřebuju." *Pomyslel si a ve chvíli kdy chtěl použít Yuugure no Jutsu tak se usmál práskl otěži a tím pobídl koně. Kůň se velmi rychle rozeběhl.* "Vy jste debilové. Rozdělit se to byl váš nejhorší nápad co jste kdy dostali." *Pomyslel si a otočil se. Koukl se jestli mu nevypadl nějaký bleskoví kunai. Naštěstí nevypadl a tak se začal smát, poté se Chang znovu začal věnovat kočírování. Když už byl dost daleko tak donutil koně zpomalit.*
Npc bandité: *Všichni bandité se rozesmáli když uslyšeli jak jejich oběť prosí. Pokrčili rameny a začali se k němu přibližovat. Vy táhli si své katany jen aby se ujistili že jejich oběť se nebude chtít bránit.* (první bandita) "Super konečně někoho okradu. Konečně se budu chovat jako praví bandita. Konečně někoho okradu a možná i zabiju." (druhý bandita) "Sakra co si o sobě myslí? To si opravdu myslí že mu to pomůže? No jestli jo tak to je dobrej kokos." (třetí bandita) "Zabiju tě a tvoje vnitřnosti si usmažím." (čtvrtý bandita) "Ach jo takže se nebudu moc válet, to je mrzuté, nebaví mě bejt s nimi. Hrajou si na velké bandity a drsňáky a kdyby se ten klučina zvládl bránit tak rychle utečou." *Všichni se břibližovali a poté obklíčili Changův vůz.*
Chang (Heihaichi): *Zrovna když Chang usl tak se kůň zastavil a začal řehtat. Changa to samozřejmě vzbudilo a tak se koukl co se děje.* "Sakra čtyři bandité? No normálně bych je zabil ale když už jsem ten obchodník a hlavně nemám žádné zbraně. Sakra co budu dělat?" *Pomyslel si a poté uslyšel jak mu jeden znich vyhrožuje.* "Jo já mám smůlu a nebo máte smůlu vy? No nesmím použít žádné techniky je to moc nebezpečné a na má mise je dost důležitá." Pánové prosím vás nechte mě v klidu projet. Nemám nic cenného. *Chang ani nedoufal že jeho prosby budou vyslyšeny, protože sám dobře věděl jak se choval k lidem jenž chtěl zabít nebo jenom okrást.*
Npc Bandité: *Čtyři bandité šli po hlavní cestě ze země blesků.* (první bandita) Sakra dlouho jsme nikoho nepřepadli už chci nějaké ukradené peníze. Sakra kde je kdo? (druhý bandita) Nech toho zabijeme a okrademe prvního člověka, kterého uvidíme. Tak drž hubu. Tudy někdo jít musí protože je pro něj bezpečnější jít po hlavní cestě než nějakou zkratkou. *Jen co to dořekl tak první bandita zmlkl a pokračoval v cestě v tichosti. Všichni bandité měli staré katany. Po nějaké době uviděli Changa. Usmáli se, podívali se jeden na druhého a zatarasili mu cestu.* (první bandita) Máš smůlu poutníčku že jsi na nás narazil teď tě okrademe a zabijeme!
Chang (Heihaichi): *Chang v těle obchodníka Heihaichi cestoval, tak že seděl na vozíku ve kterým měl plno Suzuyovích bleskovích kunaiů. Před vozíkem byl zapřažen kůň. Chang si cestu užíval a vymýšlel jak by mohl prodávat ty bleskové kunaie.* "Do země blesků to není daleko, ještě deset kilometrů a budu tam. No potom už se jenom dostanu do Kumo, najdu si nějaké v hodné místo a budu tam prodávat své zboží." *Pomyslel si usmál se, zavřel oči a začal klimbat. Chang věděl že kůň půjde pořád rovně po cestě a to se mu hodilo. Sice to nebyla nejkratší cesta ale jel po hlavní cestě a nečekal že by tam mohli být nějací bandité, jenž by ho mohli přepadnout. Tak radši nechal koně jít po hlavní cestě a on sám pomalu usínal.*
--: --
Akuma Maku: -Koniec filleru- *Akuma ležal skrútený na podlahe. Pri stene oproti nemu ležala polorozbitá kryštálová guľa. Zvedavosť nad ním vyhrala a teraz za to platil. Chcel vedieť, či je Ayumi v poriadku, no nič na svete ho nemohlo pripraviť na to, čo tam uvidel. Ako tam tak ležal, tak z rúk a hlavy mu tiekli menšie pramienky krvi, ktorá sa miestami zlievala so slzami. Pôvod jeho zranení bol jasný hneď na prvý pohľad na blízku stenu, na ktorej na rôznych miestach boli diery, v okolí ktorých pomaly schla Akumova krv. Takmer sa sám knockoutoval, no nakoniec sa v jeho temnote objavilo slabé svetlo. Bolo to svetlo jeho a Ayuminej poslednej misie. No nakoľko ho to svetlo priviedlo naspäť k zmyslom, tak vina si ho hneď rýchlo privinula naspäť.* "Prečo...? Prečo som odišiel...? Nebyť môjho odchodu, tak sa nič z toho nestane...! Mohol som ich ochrániť! Všetkých!"
Ayumi: *Pri behu sa trochu zaškerí, spomalí a plácne Akumu po zadku* Mekekeke! *Vyplazí mu jazyk a pomocou Shunshinu sa presúva o čosi rýchlejšie. Konečne cíti o čosi uvoľnenejšiu atmosféru* /Ale zaskočil ma ten pubertiak... Kto by to do neho bol povedal.../ *Zasmeje sa v duchu a krúti pri behu hlavou*
Akuma Maku: *Začervenanie zmizne a konečne sa naplno usmeje.* Tak teda dobre. Uvidíme, kto dorazí do sídla ako prvý. *Povie veselo a vybehne za Ayumi.* No varujem ťa. Ja sa len tak ľahko nenechám. *Dokončí trocha provokatívne.* "No asi sa teraz budem chvíľu venovať štúdiu...ak si chcem dať v tomto myšlienky dohromady, tak budem najprv potrebovať pokojnú myseľ a hádam štúdium mi to umožní..."
Ayumi: *Zaženie sa po Akumovi, ruku mu omotá okolo krku a pritiahne ho k sebe, aby ho postrapatila vo vlasoch* Samozrejme, baka! *Rozosmeje sa a pustí ho. Rozbehne sa plnou rýchlosťou vpred a pri behu sa otáča za Akumom, pričom mu vyplazuje jazyk* Predbehni ma, ak to zvládneš, A-ku-chan! *Zvolá a pridá na tempe*
Akuma Maku: *Jeho začervenanie trocha ustúpi a trocha sa dokonca aj usmeje.* Netráp sa tým. Ja...mal som mať rozum... *Vykročí povedľa nej.* No...obaja máme asi o čom rozmýšľať a...nechcel som, aby to medzi nami bolo divné len...nejak som si nedal veci dobre dohromady... Ale...stále kamaráti? Aspoň kým...si nedáme veci dohromady? *Spýta sa s nádejou v hlase.*
Ayumi: *Akonáhle sa po zranení zľahne zem, odtiahne ruku a priloží si ju nervózne k hrudi, pričom odvráti tvár* Mrzí ma čo som urobila... Nie že by sa mi to nepáčilo... Len ma to zaskočilo. *Zamrmle a nervózne sa zavrtí sa od nervozity* A hej, mali by sme ísť... *Pohne sa z miesta, pričom má stále v tvári rumenec*
Akuma Maku: *Nechá sa ošetriť, no pri jej poslednej poznámke sa ešte viac začervená.* Ehm... vďaka, ale tamto je...ehm...v pohode...vážne... "Daj sa dokopy Akuma...takto to len zhoršuješ...pre oboch..." Tak pri našich tréningoch a spoločných misiách som mal už aj horšie zranenia a ešte stále som tu, že? *Trocha nervózne sa zasmeje.*
Ayumi: *Trochu si odkašle a potrasie hlavou. Pristúpi o kúsok bližšie k Akumovi a vystrie ruku k jeho ústam* Nebuď ako malý... Som medik, tak sa nevrť. *Povie a ruku položí na jeho prepolenú spodnú peru. Ruka jej zažiari zelenou lekárskou chakrou, ktorú začne do zranenia vysielať* Ošetrila by som ti... Aj tamto dole, ale tak... Eh. *Zasmeje sa v pokuse trochu odľahčiť napätú atmosféru*
Akuma Maku: *Ticho kráča vedľa nej a celý čas má sklonenú hlavu, takže maximálne pozoruje cestu inak nič. Keď si všimne, že sa Ayumi zastavila, tak trocha prekvapene zastaví aj on sám. Pri jej otázke sa začervená a opäť uhne pohľadom.* Nie...je to v pohode. *Odpovie potichu so stále trocha zahanbeným hlasom.* Pozri ja...ja som ti nechcel zle, len... *Začne, ale stratí hlas. Sám nevie, čo presne vlastne chcel dosiahnuť.* Proste...prepáč. No mali by sme už ísť...takto blízko by nás ešte mohol niekto ľahko nájsť. *Pokúsi sa o zmenu témy. Dúfal, že tým sa mu podarí získať stabilnejšiu pôdu pre jeho emócie, no stále je z toho celého trocha mimo.*
Ayumi: *So sklopenou hlavou vykročí vpred smerom k sídlu Fumetsu. Hryzie si nenápadne pery a prehráva si v hlave posledné minúty. Je stále trochu v šoku, no začína ľutovať, že urobila, čo urobila. Zastaví sa a opatrne zdvihne k Akumovi zrak* Aku-chan... Bolí to? *Spýta sa s ustarosteným výrazom a pohľadom kontroluje jeho zranenia*
Akuma Maku: *Pokúsi sa zo seba dostať aspoň trocha veselý tón.* Jasné...odovzdám. Zatiaľ sa maj. *Kývne za dievčaťom a pokračuje ďalej k Ayumi. Je trocha nervózny, keďže veľmi nevie ako má vôbec reagovať. Nedokáže sa jej priamo pozrieť do očí, takže len viac-menej mlčky zoberie zvitok, kým on má sklopený zrak a pozerá sa na nohy.* Tak za úlohu sme mali ho len odovzdať, takže s týmto sa môžeme vrátiť do sídla a nech Hotaru rozhodne, čo ďalej... *Snaží sa hovoriť neutrálne, no v jeho hlase cítiť nervozitu a zahanbenie.*
Ayumi: *Otvorí jej staršia žena a znechutene si Ayu premeria. Nepozdáva sa jej Ayumino oblečenie a pokrúti nad ním hlavou* Vy ste od Harasakiho, však? *Ayumi na jej otázku prikývne a podá jej zvitok. Žena ho len roztvorí a prikyvuje. Odíde na pár krátkych chvíľ a vráti sa s iným zvitkom. Podá ho Ayumi a tá len bez slova prikývne a odíde. Obzerá si neroztvorený zvitok a uvažuje nad tým, čo sa za posledné minúty udialo. To už však vidí ako sa blíži Akuma, tak sklopí zrak a na tvári sa jej objaví slabý rumenec. Dostaví sa k nemu a pomaly vzhliadne hore* Zvitok som odovzdala a dostala tento. *Ukáže zvitok Akumovi*
Namine: "Úlohu?... Čo za úlohu môžu mať nukeninovia..?.. Nehovorte mi, že..." *po správnosti by ich mala zrejme zastaviť, ale sama si bola vedomá, že by na nich dvoch nestačila.. Navyše ju nejak ich záležitosti nezaujímali a vôbec.. bolo jej jedno, či niekoho zabijú, okradnú, alebo niečo podobné.. Holt, také veci sa stávajú, ale ona ich súčasťou nechce byť.. I tak si ako lovec odmien brúsi zúbky na niečo celkom iné..* Eeee.. Hlavne daj pozor na seba, *uškrnie sa naňho pri tých slovách a zabrzdí.. Predsa len nepotrebovala, aby ju niekto z tej osady videl v sprievode dvoch hľadaných ninjov..* Rozlúč sa za mňa s Ayumi.. A... nech pozdraví brášku.. *milo sa pousmeje, pričom sa jej na líčkach urobia jamky. Hravo, až s poskokom sa otočí na päte a vyrazí bez slova úplne iným smerom..*
Akuma Maku: *Bolesť začala pomaly poľavovať a tak sa začal stavať na nohy. Nebolo to veľkým utešením, ale bol rád, že v takejto situácii je tam aspoň Namine.* "Hej...nabudúce si radšej tresnem hlavou o stenu...aspoň to nebude až takto bolieť." Uvidíme... *Povie a oblizne si krv z krvácajúcej pery.* No teraz musíme dokončiť úlohu...a ja musím dať na ňu pozor, aby sa jej v tomto stave niečo nestalo. *Vzdychne si a pokrúti trocha hlavou. Pozrie na Namine a potom smerom do osady, kam potom vykročí.*
Ayumi: /Ten baka, ten baka, ten baka! Akuma! Zdochni, zdochni v plameňoch Jashinových!/ *Zúri v duchu a nahodí brutálne rýchle tempo kroku. Ruku zviera v päsť a zuby má pevne stisnuté k sebe* /Ako si to mohol len dovoliť?! Len tak?!/ *Krúti pri chôdzi hlavou a sem-tam sa nenápadne otočí. Dostane sa konečne do osady a prejde k jednému z domov* /Je to správna adresa.../ *Povie si v duchu a zaklope na dvere*
Namine: *Zatajuje dych až do posledných sekúnd, kedy si všimla, že Ayumi pohla perami. Bolo z takej diaľky nepatrné, ale predsa len to uvidela. Na okamih sa potešila, ani nevedela prečo vlastne z toho mala radosť, ale potom..* "To je teľa!.." *rukami si zakryje ústa, pričom polohlasne zhýkne..* "Dobre, niečo podobné som očakávala, ale neprehnala to?.. Však tam má žížalku.. Ne ne.. PENIS!.. Ako bude robiť deti?.." *zakrúti nad tým hlavou a rozbehne sa ku chlapcovi, ku ktorému si čupne. Pohladí ho po hlavičke,* Nezúfaj, nabudúce to určite vyjde.. *naozaj jej ho bolo ľúto. Také veci, ako odmietnutie.. S tým nemala tiež skúsenosti, bola predsa len dieťa.. Trochu si aj uvedomovala, že to môže vyznieť ako provokácia, ale což.*
Akuma Maku: *Len na krátku chvíľu pocíti neznáme teplo, ktoré sa hneď na to zmení na veľmi známu bolesť aj keď na nie až tak typických miestach. Rýchlo sa zvezie k zemi, pričom jednou rukou si drží krvácajúcu peru a druhou sa drží za rozkrok. Pri tom všetkom je schopný len raz syknúť, no inak je ticho. Leží skrčený na zemi, oči prižmúrené od bolesti, s ktorou sa snaží vnútorne nejak vyrovnať.* "DOPRDELE! To je BOLESŤ! ŽE JA IDIOT SOM DAL NA JEJ RADU! ČO INÉ SOM ČAKAL!"
Ayumi: *Jej ruka je zachytená a pár chvíľ na to je násilne otočená o 180 stupňov. Ani sa nenazdá a ucíti na perách čosi teplé a mäkké. Spočiatku len zarazene stojí bez akéhokoľvek pohybu. Keď na ňu však doľahne o čo sa jedná, kompletne celá očervenie, z hlavy sa jej začne doslova pariť a do žíl sa jej dostane riadna dávka adrenalínu. Zuby presunie na Akumovu spodnú peru a z celej sily ich stisne k sebe. Následne dá pravú nohu medzi obe Akumove a v rýchlosti ňou švihne nahor s cieľom udrieť do citlivých miest*
Namine: "Čo je ťažké na tom ísť a dať niekomu pusu?" *pre ňu to bolo jednoduché.. Bola sama o sebe divná, nehanbila sa, dokonca sa stále lepila na Kazukiho a nemala problém mu strkať jazyk do pusy len preto, že to neznášal. Keď však videla, že sa rozišiel rýchlejším tempom smerom k Ayumi, z nejakej škvíry vytiahla transparenty, ktoré boli farebne vyzdobené a vysrdiečkované.. s nápismi typu 'Neznámy chlapec, ty to dáš!' 'Si poriadny chlap!' 'Neslintaj!' 'Máš na to, úchyle!' .. Keď ju potiahol za ruku a prilepil svoje pery na tie jej, len rozšírila oči a zastavila ďalej od nich.. S otvorenou pusou a so zatajeným dychom čakala, ako sa celá situácia vyvinie ďalej.*
Akuma Maku: *Keď si všimne vedľa seba Namine, tak ho to trocha zaskočí, no emocionálne je tak mimo, že to na ňom ani nie je vidno. Pozrie sa na ňu a pokúsi sa aspoň nevyzerať tak otrávene ako momentálne vyzerá.* Vďaka za radu, no...neviem, že či je to také jednoduché... *Pozrie smerom k Ayumi, no na tvári má stále trocha unavený výraz.* "Tebe sa to povie...vždycky sa ľahšie radí ako koná...No na druhej strane...čo mi ostáva...buď nerobiť nič alebo počúvnuť radu malého dievčaťa." *Mierne si povzdychne. No potom sa mu na tvári zjaví odhodlanie. Dokonca sa mu do krvi dostane aj trocha adrenalínu. Pridá do kroku, no nie až príliš, lebo nechce zas na seba až príliš upozorňovať, no zároveň dostatočne veľmi, lebo to chce stihnúť ešte pred vstupom do osady. Keď už je fakt na krok od nej, tak ju čo najrýchlejšie schytí za ruku, no zovretie nemá prisilné. Len ňou trocha trhne, aby ju k nemu otočil a pobozká ju priamo na pery.*
Ayumi: *Spozoruje, že Namine spomalí a vzďaľuje sa jej. Nevenuje tomu však pozornosť a nasrdene kráča vpred. Nikdy nebola tak veľmi vytočená ako dnes a čo je horšie, naštval ju práve Akuma. Zovrie ruku v päsť a potichu zavrčí* /Chcípni, Akuma, proste chcípni!/ *Nadáva v duchu a krúti hlavou. Ruku po chvíli uvoľní a vidí brány osady* Konečne sme tu... *Povie si skôr sama pre seba*
Namine: *Potichu zamrčí sama pre seba a spomalí svoje tempo, aby šla Ayumi sama popredu a pritom kráča natoľko pomaly, aby ju dohnal chlapec.. Zaťahá ho za ruku a priloží si ruku k perám,* Co se škádlívá, to se rado mívá.. *uškrnie sa naňho,* Teraz sa vzchop.. A ukáž jej, že si poriadny chlap!.. Dobehni ju, potiahni ju za ruku, *trochu spomalí, aby mu to názorne ukázala, keďže ho schytila znova za ruku, ale trochu trhla smerom k sebe,* a strel jej poriadnu pusu!.. *tentokrát opisovala jeden zážitok, keď sa mama s otcom pohádali a otec sa snažil udobriť.. Mrkne naňho.. Pre ňu to bol dokonalý plán, ale predsa len sa v týchto veciach nevyznala a láska okolo nej ešte ani len neprešla.. Ak sa nepočíta tá rodičovská..*
Akuma Maku: *Zvezie sa po kôre stromu až k zemi, takže teraz len sedí opretý o strom. Hlavou mierne do neho buchne a zatvorí oči.* "Že ja sa s tým vôbec trápim..." *Chvíľu je len ticho a nechá tým dvom náskok. Fakt teraz nevie, čo so sebou. Nakoniec predsa len otvorí oči a pozrie sa k nebu. Cez listy stromu sa k nemu predierajú lúče slnka a občas tam vidí nejaký oblak. Len skloní hlavu a trocha ňou zatrasie. Trochu zúfalo sa opäť postaví na nohy.* "Nemôžem ju nechať, aby v takomto stave niekam šla sama. Hlavne, keď je tam tá Namine...stále je tu šanca, že tú svoju detskú naivitu len hrá, aby mohla Ayumi dostať..." *S povzdychom teda vykročí ich smerom, no nesnaží sa vzdialenosť medzi nimi nejak veľmi skracovať.*
Ayumi: Som slečna. *Odpovie stroho na Akumov monológ a kráča ďalej. no to už je pri nej Namine. Pri jej slovách sa Ayumi zrýchli tep srdca a celú tvár má v jednom ohni* Ja...ja milujem niekoho iného. *Zamrmle a odvráti zrak* S Akumom som skončila, nadobro. *Povie s odhodlaným výrazom tvári, hoci hlas sa jej mierne trasie, čím prezradí, že klame* /Nemilujem ho... Už len to by mi chýbalo... nie že by to s Hotaru-sanom bola výhra ale on je aspoň poriadny chlap./
Namine: *Zabuchla knihu docela veľkou silou, čo malo za následok, že sa ozval hlasný zvuk.. Treskla ňou o zem a začala sa stavať zo zeme.. Jej zvedavosť bola nateraz uspokojená, takže si naplno vypočula, čo si Ayumi s chlapcom hádzali na oči.. Potiahla Ayum bez slova za ruku, dala sa na špičky, ale vďaka Ayuminej menšej výške (si malá, že? xD) sa nemusela tak nadrapovať k jej uchu.. Priložila si ruku k ústam a začala jej šepkať,* Ayumi? Vy sa milujete?.. *znela jej otázka, ale hneď na to pokračovala, a ani nečakala na nejakú idpoveď..* Miesto faciek a hádzania klackov.. By si mohla skúsiť mu dať pusu.. To čakať nebude!.. *šeptne jej s vážnym hláskom.. Myslela to smrteľne vážne, ale bolo za tým aj čosi viac.. Chcela vedieť, ako na to Ayumi zareaguje.. Bola to taká malá provokácia.. Ale ak to urobí, chcela vidieť i chlapcovu reakciu.. Docela ju bavilo sledovať ľudí, ako reagujú na rôzne veci.. podnety*
Akuma Maku: *Fakt nemá ani chuť sa tej haluzi vyhnúť. Trocha to síce zabolí, no fyzická bolesť je v súčasnosti absolútne nič v porovnaní s jeho mentálnym zmätením. V Sune poznal len odpor...to najpozitívnejšie, čo dokázal cítiť bola tolerancia voči jeho rodičom, no to bolo tak všetko. Odkedy prišiel do organizácie, tak stále bojoval s novými citmi. S citmi, o ktorých nemal najmenšie tušenie, že vôbec niečo také cítiť môže. No po ich obojstrannom výbuchu hnevu cítil opäť niečo nové. Nebol to priamo smútok. Nebolo to priamo ľútosť. No nech už to bolo čokoľvek...cítil sa kvôli tomu blbo...Pomaly sa vyštveral na nohy a zhlboka si vydýchol. Hnev ho našťastie už opustil, no to najlepšie čoho bol teraz schopný bol akýsi neutrálny hlas so slabým náznakom smútku, únavy a podráždenia.* Koho sa tu snažíš predbehnúť? Spomínaš Pain Rikudou? Tie mŕtvoly? Celý týždeň som nespal a vkuse som na tej technike pracoval. Buď som sa hrabal v knihách alebo v tých prekliatych mŕtvolách! Každý deň som sa musel aspoň hodinu drhnúť, aby som zo seba ten smrad dostal! A s čím som aj po tom týždni skončil? So stále nefunkčnými náčrtmi! A ty si si k tomu sadla a za pár minút si to mala hotové! Moja doteraz najdokonalejšia technika! A ty za pár minút stihneš, čo ja som nedal za týždeň nepretržitej práce! Takže mi tu nehovor o tom, kto koho sa snaží predbehnúť, hej?! Ó a skoro som zabudol...pani má city? Keby ešte v dobe, keď som bol v Sune mi pred očami vyhladili celú dedinu, tak by mi to bolo jedno. Ani si nevieš predstaviť ako nehorázne jedno by mi to bolo! No tu mám problém pri každom slove. Čo keby som ťa urazil? Čo keby som ti ublížil? Čo keby som ťa naštval? Takto fungovať NEMôŽEM! No snažím sa...ver mi, že sa snažím... *Vzdychne si a pokrúti hlavou. Len podíde k najbližšiemu stromu a oprie sa oň.*
Ayumi: *Každé jedno Akumovo slovo sa jej postupne vrýva do pamäti. Nikdy nemala v äne mu ublížiť, bolo to skrátka vždy inštinktívne. Naprázdno preglgne a po líčkach sa jej spustia horúce slzy. Sama nevie, či je naštvaná alebo smutná. Najskôr z každého troška* Akuma no Baka! (Sry musela som xD Preklad: Akuma, ty hlupák!) *Spojené pery sa jej mierne roztrasú. Zdvihne zo zeme kus odlomenej haluze a hodí ju po Akumovi* Ty si buď to opoždený alebo mentálnw retardovaný! *Kričí, miestami sa jej skrz slzy stráca hlas* Prečo si, kurva, myslíš, že ťa neustále provokujem, ha?!!! *Odmlčí sa, aby sa nadýchla* Závidím ti! V porovnaní s tebou som absolútne neschopná a snažím sa byť lepšia a vyhrať nad tebou! *Už ledva vládze a hrudník sa jej dvíha do enormných výšiek ako tak lapá po dychu* Okrem iného... /Nádych, výdych, nádych, výdych.../ Niečo skurvene divné k tebe cítim! A robí mi problém sa s tým vyrovnať... Pretoźe pokaždé... Ma doslova dostávaš do kolien... *Zrak otočí k Namine* Viem ako sa robia deti. Chcela som, aby mi ich spravil on ale akosi ma prechádza chuť. *Smrkne, otočí sa a utierajúc si zmáčanú tvár vykročí zase vpred*
Namine: "Penis.. Penis.." *poškriabe sa na hlave.. Ona tomu hovorila žížalka, pretože Kazukiho penis tak vypadal.. Toto slovo jednoducho nepoznala, ale už ho niekde počula, videla napísané alebo niečo také.. Pretože Akuma dostal poriadnu facku, sadla si na zem aj ona.. Nie, že by ho napodobňovala, len ju čosi napadlo.. Vytiahla jeden zo svojich zvitkov, ktorý roztiahla a odpečatila z neho jednu knihu, ktorú našla dnes v starej budove, kde bola minule s Kazukim.. Na tie knihy nemala moc dobré spomienky, ale táto ju celkom zaujala.. Bola o anatómii ľudského tela a celkovo o jeho fungovaní.. Roztvorila ju na obsahu..* "P....P..." *prstom prechádzala po písmenkach a názvoch, pričom sa párkrát uškrnula pri tom, ako sa títo dvaja spolu hádali,* "Má to! Penis!" *nalistovala danú stránku a vyskočil na ňu obrázok obrovského penisu s ochlpením!* Kyaaaa... To čo je?!.. Vypadá to ako.... v-veľká žížalka... *začala si to obzerať zblízka,* Presne ako Kazukiho! *zajásala,* Ale on má menšiu... *pretočí stránku na druhú stranu, a tam na ňu vyskočia zas ženské pohlavné orgány,* Ayumi! Ayumi!! Tadiaľto budeš rodiť!! *znova zajásala.. Chcela sa pochváliť, že vie, kadiaľ sa deti dostanú na svet, a preto knihu natočila na Ayumi a prstom jej horlivo ukazovala obrázok.. Potom stránku znova pretočila a uvidela obrázok, ktorý nechápala..* Toto.. Je pe-nis.. *poklepkáva po obrázku* Ale v čom je zasunutý?... *nechápala tomu obrázku, tak si to začala nahlas čítať* K oplodneniu dochádza vo vajíčkovode, ktorý spája vaječník s dutinou maternice. Spermie sa do ženského organizmu dostávajú pri pohlavnom styku, keď stoporený penis preniká do pošvy a pri vyvrcholení dochádza k výronu semena... *prestáva čítať. Nechápala ani slovo, len jej doplo, že penis sa strká ženám medzi nohy.. To bolo tak všetko.*
Akuma Maku: *Nedával dostatočný pozor, takže až si ranu všimol, tak bolo neskoro. Niekoľkokrát ním otočilo až dopadol o pár metrov ďalej. Ani sa neunúval vstávať len sa pretočil na chrbát, jednou rukou sa podoprel a druhou si chytil líce. Tá rana mu pomohla k tomu, aby sa mu v hlave poskladalo všetko, čo sa doteraz stalo...a začalo to v ňom trocha vrieť. V sídle zvykol mať síce pokojnú a hravú povahu, no to bolo hlavne preto, lebo tu to bolo tak odlišné od jeho domova, no teraz sa začala prebúdzať jeho domáca povaha, ktorá až tak hravá nebola. S výrazným podráždením v hlase teda začal.* No jasné! Na bitku a uťahovanie som ti dobrý, čo?! Kým si robíš zo mňa prdel, tak na to som ti dobrý, na ponižovanie som ti dobrý, no Jashin ochraňuj, keď niekto raz za sto rokov povie alebo spraví niečo našej princeznej! Vkuse, VKUSE si robíš prdel z toho aký som detinský, no skúšala si sa niekedy zamyslieť prečo?! Kruci som v puberte! Celý čas hraješ na moje slabé stránky! Ako mám podľa teba asi dospieť?! *S ťažkým povzdychom sa vystrie na zem.* Hovoril som ti, že doma som bol vyhnanec a fakt som dúfal, že vo Fumetsu budem medzi rovnými...no ti musím povedať, že je fakt úžas, že pre teba - KONKRÉTNE PRE TEBA - som len hračkou na pobavenie! "Aspoň raz v živote by mi niekto mohol preukázať úctu...skutočnú úctu..." Fakt...všetci v organizácii na mňa niečo majú. Kazuki ma berie ako najväčšieho idiota, pre Ros som vrah a pre teba som úchyl na pobavenie! Ti poviem...úzasné prostredie!
Ayumi: *Chce sa už-už zasmiať nad Namininou otázkou, no v tom jej dopne, čo vlastne jej parťák vypľul z úst. Doslova to v nej začne vrieť a na celom tele sa roztrasie. Ototočí sa najprv k Namine* Nie, lebo na to treba sku*vený chlapský penis, ktorý ty nemáš! *Zvreskne a po nádychu pokračuje* A toto nie je téma, ktorá patrí do huby malého decka! *Pomaly sa prestáva ovládať, predsa len jej výbušnosť bola vždy povestná v celej Kumogakure* A tyyy...... *Zavrčí a otočí sa na Akumu. Napriahne ruku, pričom do nej vloží trochu svojej chakry v snahe zvýšiť silu nárazu a prudko ňou trhne smerom k Akumovmu lícu s cieľom vraziť mu poriadnu facku* Zhor v plameňoch Jashinovýýýých, ty bastard!!!! *Zvreskne s plných pľúc*
Namine: *Uškrnula sa a až po Ayuminej vete jej doplo, čo mala znamenať AKumova dávnejšia poznámka..* Úchyl.. *predniesla smerom ku chlapcomi a napodobnila jeho počíňanie, keď sa vtedy snažil zastaviť krvácanie z nosa.. Tiež si tak chytila nos a vyplazila mu jazyk.. Mala z nich docela srandu,* Ayumi?.. To potom znamená, že som ti urobila bábätko, keď som sa ti dotýkala.. tých balónov?.. Som poriadny chlap?.. *zazubí sa na ňu, pričom kráča smerom, ktorým ide Ayumi a teraz i Akuma.*
Akuma Maku: *Keď mu dopne, že ide zlým smerom, tak len zamrzne na mieste. Zhlboka sa nadýchne a vydýchne.* "Ja už teda fakt neviem..." *Trocha nasrdene sa otočí a s miernym odstupom kráča za nimi.* Tak ak sa budeš brániť rovnako slabo ako naposledy, tak to ani nebude žiadna sranda. Až som normálne zvedavý, že ako je možné, že tu pri tebe necupitá ešte jeden prcek... *Tvár síce drží rovnako nasrdenú, no kútik jeho úst sa pomaly prebíja do úškrnu.*
Ayumi: *Znudene si voľnú ruku položí na ústa a zívne si. Trochu nadskočí, keď ju Namine chytí za zadok, no potrasením hlavy nervozitu doženie. Dá si ruku v bok a nahne hlavu na stranu, pričom pozerá na Akumu* Nevravím, že nemám záujem... Prostej dospeeeej! *Prst si položí pod oko, potiahne kožu trochu dole a vyplazí mu jazyk* Mimochodom... Tadiaľ sa dostaneš akurát tak do kravskej ri*i. *Poznamená a vykročí vpred k osade, ku ktorej si to mieria už dlhšie. Pohľad stočí k Namine* Áno... Chcieť je pekné, lenže keď sa robia deti, muž sa môže ženy dotýkať tu. *Položí ruku na svoje prso a jemne zmačkne, pričom sa uškrnie* On by však pri tom pravdepodobne vykrvácal, vieš ako... *Ruku z hrude zloží a zasmeje sa*
Namine: *Po svojej otázke na ocitne nalepená na Ayumi. Rukou ju teda inštiktívne objíme tiež, niekde v úrovni pásu, než si uvedomí, že Ayumi má tiež mäkký zadok a dvihne hlavu k nej. Počúvala ju pozorne. Prikývla, pretože už vedela, že na tvorbu bábätka je potrebný muž a žena,* Takže na dieťa treba poriadneho chlapa, *prikývne, že tomu rozumie a pozrie sa smerom ku Akumovi,* Takže on nie je poriadny chlap, Ayumi? *odvráti pohľad znova dohora na Ayumi a jedným uchom počúva Akumu,* Ale on vypadá, že chce bábätko.. *zaťahá Ayumi za ruku ako malé dieťa, ktoré sa dožaduje lízanky,* Mohla by si mi to ukázať aj s ním? *zamrká na ňu svojimi veľkými očami a vypadá naozaj ako malé dieťa.*
Akuma Maku: *Keď začne hláskovať jeho meno, tak sa začne červenať. Jeho nervozitu a zúfalstvo pomaly začne striedať duševná únava a slabé podráždenie.* "Ayumi...mňa z teba asi raz porazí..." *No to provokovanie mu vpáli novú dávku energie.* Uhm...jasné...chápem. Taaakže ja ti nie som dosť dobrý. No ale aspoň viem, kto je. Síce len tipujem, ale vzhľadom v akej si bola situácii pri našom poslednom tréningu a vzhľadom na to ako rýchlo si sa rozhodla použiť vzhľad toho chlapa pre svoje henge, tak aspoň viem, čo za ľudia ti chodia po rozume. *Zaškerí sa na Ayumi.* No keď ma vidíš takto, tak ja sa môžem kľudne vrátiť. *Rozhodí rukami akoby mu to bolo jedno a namyslene - doslova s nosom nahor - vykročí opačným smerom.* "Dvaja môžu hrať túto hru."
Ayumi: *Akumove priznanie ju dostane do rozpakov, no okamžite ich zaženie a s prižmúrenými očami ho prepaľuje pohľadom* /Vedela som to! Pche! Ale to kvázi odmietnutie si mohol teda odpustiť.../ *Pomyslí si a uškrnie sa. Vyplazí Akumovi jazyk a rukou objíme Namine, čím si ju k sebe pritiahne* Neskoro... A-ku-chan. *Rozkošne vyhláskuje jeho meno, teda skôr prezývku, ktorú mu dala už dávno a pozrie na Namine* Ja už mám iný objekt záujmu. /Jashin, stoj pri mne... Ale skrátka odplata musí byť./ *Uvažuje ako odpovedať Namine, aby tým Akumu ešte viac vytočila a rozhodila. V hlave jej skrsne nápad* Takže... Aby mohlo byť bábo, je na to potreba muža a ženu ale to už vieš. *Odmlčí sa a trochu si odkašle, než sa rozhodne pokračovať* Aj by som ti to ukázala ale na to treba poriadneho chlapa... *Ruku si položí na čelo tesne nad oči a začne sa akože rozhliadať* Bohužiaľ žiadneho nevidím. *Samozrejme by to Namine nikdy neukázala, no chuť vytroliť parťáka je väčšia a tak odhodí morálku bokom*
Namine: Počkať! Počkať!!.. A čo ja?.. *reagovala na to, keď sa Ayumi postavila, vybrala sa kamsi preč a chlapec si to namierim za ňou. Bola síce od Ayumi odpútaná, ale tá okova na nohe nebola nijak moc príjemná, pretože patrila na ruky. Ešte šťastie, že bola malá a chudučká. Vstala zo zeme za pomoci rúk a vydala sa za nimi, pričom reťaz typicky rynčala, keď sa šúchala o zem. Nepočula ich rozhovor, ale keď ich dohnala, začala znova otravovať,* Poviete mi teda, ako sa dostane bábätko do bruška?.. Som zvedavá!..
Akuma Maku: *Najprv len poloprekvapene polovystrašene pozrie na Namine, lebo už vážne neverí svojim ušiam, že počul to, čo počul, no keď uvidí, že Ayumi sama odchádza, tak vybehne za ňou.* Hej, hej! Ayu! No taaak...fakt som si len robil srandu. Ty si zo mňa uťahuješ celý čas, tak aký problém, že raz sa to zas podarilo mne? No dobre...je to problém a mrzí ma to, no vážne som to tak nemyslel. *Hlas má až zúfalý a vety hovorí takmer jednu cez druhú.* Pozri...páčiš sa mi, no tamto proste...čas...a tak...proste...chápeš?
Ayumi: *Poposunie sa o kus ďalej od Namine. Absolútne nereaguje na to, čo každý z nich povedal a vytvorí jeden projektil Hinotami, ktorý pridrźí pri reťazi, ktorá ju spája s Namine. Je natoľko rozladená, že sa už ani nepokúša skryť. Akonáhle sa reťaz prepáli, Ayumi sa postaví a zdvihne zo zeme obväz, ktorý si na pevno priviaže k hrudi. Vydá sa smerom k civilizácii s výrazom, v ktorom sa mieša podráždenie a zároveň smútok* Baka. *Zamrmle na Akumovu adresu a vzpriamene vykročí vpred*
Namine: *Sledovala oboch dosť pozorne.. Bavilo ju sledovať ľudí a ich reakcie na rôzne podnety.. Ani sama netušila prečo.. Možno nejaká vlastnosť po otcovi. Bola teda ticho a so záujmom počúvala, až kým nesmerovala jedna z otázok smerom na ňu. Pokrčila nad tým ramenami,* A prečo nie?.. Chcem len vedieť, ako sa robia deti.. *pozrela sa na Ayumi. Zatvárila sa dosť bolestne, pretože sa jej pred očami vynorili spomienky a obrazy na pôrod jej adoptívnej matky Mei.. Bola to hrozná skúsenosť, ktorá ju straší do dnes.. Dala sa šikovno na štvornožky a rukou potiahla jednu Ayuminu nohy a trochu ju odtiahla doboku, zatiaľ čo druhou ukázala na jej rozkrok,* Viem, že sa tadeto dostanú bábätká von, ale neviem, ako sa tam dostanú a prečo tam rastú!.. Ukážete mi to?.. *zamrká očami na oboch.*
Akuma Maku: *Len prižmúri oči a jednou rukou si chytí čelo. Pár krát sa zhlboka nadýchne a vydýchne.* "Ľudia zlatí...čím som si toto vyslúžil...Teda asi viem, no prečo teraz? Prečo takto?!" *Otvorí ústa, že ide niečo povedať, no nevie na koho má teraz vlastne reagovať.* Len som si robil prdel Ayu! Teda počkať...nie že by som súhlasil, no nie je to o tom, že by som mal nejaké kritéria...TEDA kritéria vlastne mám, no nie že by si ich nespĺňala... *Chodí v kruhu a do hlasu sa mu pomaly dostáva nervozita, ktorá naberá na intenzite. Vie, čo chce povedať, no nemá šajnu akým spôsobom by to povedať mal.* A vlastne, keď už sme pri tom...PREČO toto vlastne riešime pred ňou? *Trochu zúfalo sa otočí na Namine.* Úprimne...nemôžeš len tak chodiť po svete a pýtať sa ľudí, či to už spolu robili?!
Ayumi: *Naminina otázka ju zaskočí a to riadne. Stuhne na mieste, no po chvíli namrzene našpúli pery a odfrkne si pri spomienke na nedávnu udalosť* Navrhla som tu to. Očividne ale. Nespĺňam jeho kritériá dokonalosti. *Zamračí sa na Akumu, pričom sa stále pokúša zahaliť čo najviac. Nevie, či ju jeho odmietnutie zarazilo, rozosmutnilo alebo ponížilo, no príjemné jej to nebolo*
Namine: *Ayumina odpoveď na nejakú chvíľu upokojí jej rozbúrenú zvedavosť a miesto toho ju nahradí nedočkavosť. Chcela mať tiež takú veľkú hruď, ale nevedela, že je to skôr prekliatie, než šťastie,* "Všetko len 'Keď budeš veľká, budeš to mať aj ty' .. 'Keď budeš veľká, pochopíš, ako sa robia deti..' .. Počkať..." *pohľadom mrskne najprv na Ayumi, potom na chlapca.. Na tvári sa jej zjaví tajomný úsmev, ktorý sa pomaly zmení na pohybovanie pier,* Vy už ste robili spolu deti?.. *spýta sa takým nevinným hláskom.. Vďaka Mei vedela, že je na to potreba muža a ženu, ktorí sa majú radi.. Netušila, či sa títo dvaja majú radi, ale asi sa spolu kamarátia. Snažila sa pri tom roztvoriť okovu, ale nešlo to.*
Akuma Maku: *Chvíľu je zmätený, lebo vôbec si nie je istý, že či si to dievča iba robí srandu alebo tie slová. Pomaly a opatrne sa začne stavať na nohy, pričom do rukáva si začne utierať krv.* Rozbitý nos by mi nimi asi nespôsobila, no vykrvácanie už asi skôr... *Zamrmle popod nos, no o niečo hlasnejšie ako chcel. Konečne sa otočí naspäť k Ayumi, no každý pohyb ho teraz dosť bolí. No ten prosebný pohľad, ktorým sa na neho Ayumi díva, ho takmer zloží k zemi.* "Niečo vymyslím! Len ešte neviem čo..." *Potom si všimne okovy, ktorými sú teraz obe dievčatá spútané.* Jop...ono sa to aj dá zavrieť, no otvoriť to bude väčší problém. *Povie ešte trocha otupene, lebo v hlave mu to stále hučí od toho nárazu.* A otvoriť to budeme musieť...
Ayumi: *Na mieste stuhne keď jej Namine oznámu, že sa od nej nepohne. Nevie ako odpovedať na jej otázku tak, aby to Namine pochopila* Keď budeš staršia, narastú... *Zamrmle so sklopenou hlavou. Začuje zvuk zaklapnutia železa a uvedomí si, že je k Namine pripútaná. Naprázdno preglgne a s prosiacim výrazom pozrie na Akumu dúfajúc, že ju z tohto dostane* /Takto som si dnešok nepredstavovala... To dievča je dielom samotného Jashina.../ *Pokrúti hlavou a prsia si zakryje ešte viac*
Namine: *Prevalí sa z Ayumi dole na zem a nohou skoro kopla chlapca medzi nohy. Bolo to od nej nepekné, keď si konečne našla dobrú a pohodlnú polohu,* Ayumi, prisahám, že dnes sa od teba nepohnem a budeš mi robiť večer vankúš, *zapriadla, keď sa pretočila na bok a pozrela sa na Ayumi, ktorá si zakrývala hruď,* Prečo ich mám ja také malé?! *zamrčala nespokojne a začala si rukami ohmatávať hruď. Chcela sa pretočiť na chrbát, aby si mohla sadnúť, ale ako položila jednu z nôh na zem, aby ich mohla natiahnúť pred seba, tresla nohou po okove, čím si privodila nepeknú bolesť, až jej noha ostala na chvíľu paralyzovaná. Zasyčala a natiahla sa k nohe a okovu zacvakla,* Aha, ono sa to dá zavrieť, *pohľadom prešla na chlapca, pretože vtedy jej neodpovedal na otázku ohľadom toho, čo za vec to je.. Uškrnula sa,* Ty krvácaš.. A celkom dosť.. Ayumine prsia sú ťažké, ale mäkkučké, nimi ti nos asi nemohla rozbiť..
Akuma Maku: *Na zem ho vrátili až Ayuminine slová. Akonáhle ich začul, tak sa začal nehorázne červenať, no to čo videl doteraz spôsobilo, že prúd krvi z jeho nosa rázne nabral na intenzite. Keď si to konečne všimol, tak si len oboma rukami chytil oblasť okolo nosa, skrčil sa a otočil na druhú stranu.* Sorry Ayumi. *Povie skrze prsty. Je príliš mimo, aby dokázal akokoľvek rozumne rozmýšľať, takže už aj toto je pre neho výkon.*
Ayumi: *Ucíti Naminin dotyk, na čo ňou trhne a rázom si uvedomí v akej je situácii. cíti sa neskutočne zahanbene a v rýchlosti strčí do Namine. Posunie sa o kus ďalej a ruky si položí na odhalenú hruď v snahe ju zakryť. Hlavu skloní a celá sa roztrasie. Pobehovať tu polonahá nie je práve to, po čom túži. Bezbranným a zároveň riadne zahanbeným výrazom pozrie Akumovi do očí* Aku-chan... Nepozeraj, prosím... *Zamrmle a potichu smrkne*
Namine: *Zaujato špekuluje prstami s jej bradavkou, ale zo slabého zovretia sa jej vytrhne, keď Ayumi zletí z chlapca na zem,* Ayumi.. Ony sú tak mäkké!.. *nakloní sa cez chlapcove nohy smerom ku Ayumi, ktorá síce už nabrala vedomie, ale očividne bola ešte mimo. Zmáčkla jej odhalené prso a snažila sa dočiahnuť aj tou druhou rukou ďalšie prso, ale bolo ďalej a ona sa musela začať dosť nadrapovať, aby vôbec dosiahla,* Nyaaa.. *ozval sa jej detský hlások, keď bola o čosi viac naklonená, než by mala byť.. Stratila rovnováhu a hlavou vrazila priamo Ayumi do hrude..* Vankúúúše.. *žaštebotala radostne a miesto toho, aby sa začala stavať, zaborila tvár ešte viac medzi jej prsia a hýbala ňou, akoby sa chcela dobre uložiť.. Svojim malým telíčkom na nej v podstate ležala, pričom nohy mala zas skrížené cez nohy chlapca.*
Akuma Maku: *Konečne otvorí oči a pomaly si začne uvedomovať, čo sa skutočne okolo neho deje. Cíti, že už je voľnejší a môže sa hýbať, takže sa trocha podvihne a jednou rukou si začne šúchať udreté miesto na hlave. Potom sa začne obzerať.* "Kruci...to bola rana. Mi v hlave hučí že až." *S prižmúrenými očami pozrie na Namine. Po chvíli otočí hlavu smerom k Ayumi a stále ešte s prižmúrenými očami si prezrie aj ju. Niečo v pozadí hlavy mu začne šrotovať a kolieska v hlave sa mu opäť rozbehnú. Ayumi si ešte pár krát prezrie až nakoniec sa mu zrak zastaví práve na jej hrudníku a vtedy kolieska zapadnú na svoje miesto. Oči otvorí dokorán a z nosa sa mu pustí krv, pričom fyzicky prakticky skamenie.*
Ayumi: *Jej sny začnú naberať na intenzite, čo má za následok pomerne hlasité vzdychy. Na nohavičkách má už mokrý fliačik, ktorý sa začne prepìjať aj na kraťasky, no keďže sú čierne, nemožno to vidieť. Vo chvíli, kedy je jej vzrušenie už k nevydržaniu, prebudí sa a a z vydesenosti dopadne na zem vedľa Akumu. To, že je úplne odhalená si zatiaľ neuvedomuje, keďže je plne otrasená zo sna* /Ja a Aku-chan sme.../ *Snaží sa vstrebať a pochopiť svoj sen*
Namine: *Slová Ayumi nebrala na žiadnu váhu.. Niečo žvatlala, ale ona v tom nevidela nejaký význam.. Ak by vedela, že prsia sú nejaká intímna partia, možno by ju z tých jej slov aj čo-to napadlo. Len pokračovala ďalej v preplieskavaní oboch. Konečne sa aspoň pohol ten chlapec, takže ruku rýchlo stiahla, ale zrazila tak chlapcovu ruku zapletenú do obväzov.. Zamrkala očkami, pretože sa jej naskytol pohľad na odhalené prso. Naklonila hlávku do strany a obe ruky si priložila na svoju hruď a cez šaty skúšala, či má i ona niečo také, čo tam videla,* "Čo je to?.." *natiahla ruku a začala prstom šťuchať do jej bradavky.. Druhou rukou cítila, že ona nič takého nemá,* "Zaujímalo by ma, prečo nemám takú mäkkú a veľkú hruď," *začala ju za bradavku ťahať a štípať ju do nej. Všetko šlo teraz bokom.*
Akuma Maku: *Pri páde si celkom silno tresol hlavu o zem, takže ešte hodnú chvíľu neregistroval, čo sa okolo neho deje. Dokonca aj potom bol stále v stave polospánku, no ako-tak cítil, že leží a že sa nemôže postaviť ani posadiť. Len námatkovo začal rukami chytať veci okolo seba, aby dotykom zistil, že čo sa to vlastne deje. Pri tých náhodných pohyboch rukami nakoniec zavadil prstami o Ayuminin obväz. Stále ešte čiastočne mimo sa začal pokúšať prsty vyslobodiť, čím obväz len väčšmi začal uvoľňovať.*
Ayumi: *Leží v bezvedomí na zemi a to, že bola nechtiac spútaná neregistruje. Sem-tam keď sa Namine dotkne jej hrudníka, zamrmle a začervená sa* Aku-chan... Sme e_te deti... *Hovorí zo sna, keď cíti Naminine dotyky. Pri páde sa jej obväz o čosi uvoľnil, takže je pravdepodobné, že pri nadvihnutí tela úplne spadne (enjoy xD)*
Namine: *Nevenovala Ayumi svoju pozornosť, preto jej unikol fakt, že sa pošmykla na jednej z haluzí a začala padať zo stromu dole. Len to neprirodzené šuchotanie listov sa jej nepozdávalo.. No o chvíľu sa našla asi meter ďalej, ležiac na zemi bruchom nadol a tvárou k zemi. Niekto z nich ju buchol, či kopol, alebo niečo podobné. Dvihla hlavu a bez jediného pípnutia ňou zavrtela.. Po otcovi mala vyšší prah bolesti a možno to bolo spôsobené aj tým klanom, kto vie.. Ale toto bolo pre ňu úplné nič. Zodvihla sa zo zeme a okovy spolu so sebou. Ešte nemala poňatia, že sú tí dvaja odrovnaní.. Otočí sa smerom k nim. Jej úmysly boli z jej výrazu očividné - poriadne im to chcela dať vyžrať! Čo ju majú čo zrážať k zemi.. Len tak z ničoho nič!.. Ona sa síce cítila hrôzostrašne, ale kvôli jej malej výške, detskej postavičke a faktu, že má len deväť rokov.. pôsobila akurát len komicky.. Už-už chcela niečo utrúsiť, ale nemala komu. Boli mimo. Reťaz zarynčala o zem, ako sa k nim začala blížiť,* Ayumi?.. *spýtala sa opatrne. Keď jej neodpovedala, kľakla si k nim. Okovy pustila na zem, nevšímajúc si, že sa medzi jednu otvorenú dostala Ayumina ruka. Voľnými rukami začala dievča štípať, či tľapkať po tvári, občas preplesla trochu aj chlapca, ktorý ležal pod ňou.. Ayumi mala veľkú hruď, a tak sa dosť často stalo, že sa nechtiac jej pŕs dotýkala, keď sa načahovala k jej tvári. Rozptylovalo ju to, pretože si pamätala, aké mäkké a príjemné jej prsia boli. Preto sa kúsok posunula, ale členkom 'pristuupila' okovu, v ktorej mala Ayumi ruku a tá sa zacvakla.*
Akuma Maku: A ja zas neviem, kto z nás ma na čele napísané A-MA-TÉR. *Povie uštipačne. Čím ďalej tým viac si je istý, že od tohto dievčaťa im nič nehrozí. Už už chce ďalej niečo tomu dievčaťu povedať, keď sa pozrie na Ayumi, ktorá akurát začne padať zo stromu. Len rýchlo priskočí na miesto, kde čaká, že dopadne a pokúsi sa ju chytiť. Nanešťastie rýchlosť, ktorú pri tej výške nabrala, a fakt, že po fyzickej stránke nebol Akuma práve najväčší borec, to všetko spôsobilo, že keď na Akumu Ayumi dopadla, tak obaja zahučali k zemi až Akuma uvidel pred očami hviezdičky.*
Ayumi: /Kurva... vážne sa skrývam pred malým dievčaťom... To je úbohé.../ *Pomyslí si a pokúša sa zliezť dole. Nohou však zavadí o jednu haluz, pošmykne sa a začne dopadať dole. Behom stotiny sekundy sa jej z neznámych príčin začne premietať celý život pred očami, čo je dosť divné, keďže je nesmrteľná. Avšak, strachu z tvrdého dopadu, ktorý ju čaká, nezabráni* /Vážne zomriem mladá...?/ *Pomyslí si dúfajúc, že nespadne na Namine*
Namine: *Stále pokrikuje po Ayumi, ktorá sa skrýva v korune stromu. Vôbec nemá páru, prečo tam je, a že sa skrýva kvôli nej,* Ayuuumiiii.. Kde je Kazukii? *bľačí na ňu zospodu a chlapca dokonale ignoruje.. Nie že by na ňu niečo hovoril, len ignorovala jeho prítomnosť, až pokým nepovedal jej meno. Stočila pohľad naňho.. Najskôr sa tvárila nechápavo, ale potom sa jej pohľad zmenil na trochu nenávistný,* Neviem, kto z nás má na čele napísané.. NU-KE-NIN.. *vyhláskovala detským hlasom a vzápätí sa uškrnula. Vypadalo to, že sú títo dvaja priatelia, preto sa jej pohľad znova zmenil. Ayumi ho poznala, to jej stačilo na to, aby sa skrotila.. A Ayumi bola Kazukiho sestra.. To bol ten najhlavnejší dôvod.. Dosť prosté..* K čomu to vlastne slúži?.. *spýta sa smerom ku chlapcovi. Jej zvedavosť sa derie na povrch, takže v tomto momente zase ignoruje Ayumi.*
Akuma Maku: *Stále zastáva svoje miesto. Situácia mu síce príde komická, no nechce zbytočne riskovať, keby k niečomu došlo.* Takže Namine? A ty poznáš Ayumi? *Pohľadom prejde od jedného dievčaťa k druhému a naspäť.* Rád by som si síce vypočul odkiaľ sa vy dve poznáte, no to počká. A slušnosť alebo nie...pobehuješ tu s okovami, čo nenaznačuje práve priateľské úmysly. A proti nepriateľovi...mi o slušnosť veľmi nejde. *Zaškerí sa, no v hlase je stále veselý. Nechce zbytočne hrotiť situáciu, no kým si nie je istý, tak musí byť obozretný.*
Ayumi: *Roztrasie sa na strome a potichu pošepne smerom k Akumovi* To je Namine... *Hlavou narazí o vetvu a potichu smrkne. Nechce ďalšie Naminkine spoznávanie ženského tela. O čo horšie, nemá ani tričko* /Ale je tu Aku-chan... Snáď to nedopustí.../ *Pri spomienkach na to, čo jej Namine robila, sa mierne zatrasie a ucíti, že spodné prádlo má opäť trochu vlhké* /Jashin-sama.../ *Opätovne smrkne a krúti hlavou dúfajúc, že ju z toho Akuma vyvlečie. Hoci pri jeho povahe má o tom určité pochybnosti*
Namine: *Beží rovno oproti dvom ľuďom. Z diaľky ani tak moc dobre nevidela, kto je to zač, svitili na ňu len červené vlasy. Až keď bola bližšie, ten veľký hrudník jej pripomenul, kto to je. Zrýchlila teda tempo behu. Nevidela poriadne Ayumine reakcie a ani nevdela, prečo vybehla na strom. Zastavila teda rovno pred Akumom, ale pohľad jej smeroval do koruny stromu. Okovy s reťazami sa húpali a vydávali typický zvuk nárazu kovu o kov. Naklonila ale potom hlavu do strany a pozrela na AKumu, pričom dvakrát mrkla,* Je slušné sa tiež predstaviť, keď sa pýtaš niekoho na meno, *nezakladala si moc na slušnom správaní. Vlastne jej to bolo docela jedno, či by sa predstavil,* "Je mi povedomý.. Určite som ho už niekde videla.." *zamrčí v duchu a chvíľu trvá, kým jej dopne, že ho videla v Bingo knihe,* Ayumiiiii.. *ozve sa svojim detským hláskom a vzhliadne spod stroma do koruny stromu. Zamáva jej, akoby boli staré dobré kamarátky.*
Akuma Maku: *Správanie Ayumi ho rovnako prekvapí aj rozosmeje. Potom sa začne obzerať, že čo alebo kto to správanie má na svedomí. Keď uvidí ako k nim beží nejaké dievča, ktoré v rukách držalo okovy, tak len nadvihol jedno obočie. Chakra toho dievčaťa nenaznačovala, že by mala byť nejakou hrozbou, no rozhodne si získala jeho pozornosť tým, ako zapôsobila na Ayumi. Akuma sa na Ayu len pozrel a zasmial sa.* Také malé dievča ťa takto vystraší? Si rob zo mňa srandu. *Veselo pokrúti hlavou a podíde k novoprichádzajúcej.* Stáť! *Zavelí s pobaveným úsmevom na tvári.* Kto si a čo tu robíš?
Ayumi: *Nad Akumovou poznámkou jej opäť začne stúpať para z hlavy a zahanbene sa otočí na päte. Vykročí vpred k civilizácii a rukami si objíma telo, čím v podstate tlačí z boku na hrudník, čo má za následok, že pôsobí väčšie. Nepáči sa jej, že nemá čo na seba a ešte viac je jej nepríjemné to, že je odhalená pred Akumom. Avšak, počas chôdze ju v istom okamihu zamrazí, keď uvidí Namine bežiacu priamo k nim. Je inak oblečená ako naposledy, no tie fialové vlasy sa jej naposledy dokonale vryli do pamäti a nie je možné, aby si ju s niekým splietla. Okamžite vystrelí z miesta, pomocou Kinobori no Waza v rýchlosti vyšplhá na strom a vylezie na jednu z haluzí. Nachádza sa asi päť metrov od zeme a kŕčovito zviera haluz v náručí, pričom na jej leží* /Toto je zlý sen... Toto je zlý sen.../ *Opakuje si v duchu*
Namine: *Bola tu pred nejakým časom, keď ešte ani z ďaleka nevedela, že sa naozaj ocitne na cestách.. Sama.. Pôvodne ale chcela hľadať Jashina a rodičov, ktorí mali byť u neho.. než zistila, že Jashin je boh a jej rodičia sú mŕtvi.. Mala teraz vlastne voľnú ruku, a tak ju jej nohy zaviedli na miesto, ktoré si celkom dobre pamätala.. Bola v starej budove, ktorú prehľadávala.. Mala ju tu prehľadať vtedy s Kazukim, ale jaksi sa k tomu nedostali a ju to poriadne ťahalo naspäť.. Jej kocúr Chiko niekde vonku pobehoval.. Akurát našla okovy, keď sa ozval výbuch,* "Mhmmm.. Mala by som asi vypadnúť," *ani si neuvedomila, že v rukách stále drží okovy.. Vybehla prednými dverami. Bola bez čelenky a nemala na sebe ani žiadne ninja oblečenie, len krátke biele šatičky.. Aby vypadala ako civilista.. A len malú brašnu na stehne.*
Akuma Maku: *Z cesty je trocha otrasený, no bol to pre neho zaujímavý zážitok. Keď zastavia, tak zlezie z vlčice a opäť sa rozhliadne.* Tak hádam, že nás už medzičasom nebudú čakať žiadne nečakané prekvapenia. Ale musím uznať...nech sa už máme stretnúť s kýmkoľvek, tak tvoj výber oblečenia toho človeka rozhodne zaskočí. *Zaškerí sa a slabo sa zasmeje.*
Ayumi: *V diaľke počuje výbuch, čo znamená, že cieľ bol zasiahnutý. Trochu si vydýchne, no keď sa na ňu Akuma nalepí, pocíti slabú nervozitu, ktorá sa odrazí len v jej tvári. To, že je v podstate bez trička jej veľmi nepomáha. Dlhé kilometre Ookami beží bez prestávky stále sledujúc čerstvú stopu. Asi tristo metrov od najbližšej civilizácie sa zastaví a unavene si ľahne na zem. Ayumi z nej zlezie, pohladí ju po hlave a Kuchiyose odvolá. Vyberie z vrecka malý ďalekohľad a poobzerá sa naokolo* O kus ďalej by malo byť to miesto, kde máme namierené... *Skonštatuje a ďalekohľad odloží*
Akuma Maku: *Pri tom štarte len inštinktívne voľnou rukou chytí Ayumi okolo pása. Keď si je istý rýchlosťou, tak odpáli raketky niekde dozadu a nechá ich svojmu osudu.* "Nech už tam bol ktokoľvek...prinajmenšom bude mať čo robiť, aby sa tomuto vyhol." *Ruku - teraz už bez raketiek - opäť pritiahne k telu a viac sa nalepí na Ayumi, lebo sa len takto dosť blbo na vlčici drží a pomaly fakt začína mať pocit, že by mohol vypadnúť. Keďže nebezpečenstvo ešte reálne nepominulo, tak Rinnegan si stále udržuje aktívny.*
Ayumi: *Prikývne a naznačí Ookami, aby sa pohli vpred. Keďže veľmi dobre vie aké štarty má vlčica, v okamihu jej rozbehu sa jednou rukou pevne zachytí Ookaminej srsti a druhou čapne Akumu za tričko* Drž sa! *Zvolá a nechá Ookami nech vedie. Predsa len, okrem rýchleho behu vie aj slabšie stopovať a čerstvú stopu vycíti. Pomocou nej sa orientuje a smeruje priamo k akejsi osadlosti* /Snáď to bude to čo hľadáme.../ *Pomyslí si a stisne Ookaminu srsť pevnejšie. Tá na to nijak zvlášť nereaguje*
BlueBoard.cz ShoutBoard