Přidej zprávu »
...: ....
Nyoko: *Nyoko spala vesvem křesle když v tom někdo zaklepal nadveře.*"Kdo to muže byt?"*Vstanula a pravou rukou otevřela dveře.Za dveřmi stal anbu a předal ji do keve ruky svitek s misi.Pote rychle smyznul.Nyoko zavřela dveře a rozbali svitek a v něm stalo.*"Máš za ukol jit pomahat se stavbou domu a jedna se o misi typu d."*Nyoko se zbalila a vyrazila na cestu.Jak šla rozhližela se kolem sebe a divala se kolik zdatnych kluku potkala.*"Ktery je promně asi ten pravy."*Jakmile došla na stavbu ,šla zajakym si stařikem .*Dobry den jsem tady kvuli te pomoci přistavbě domu./*Stařik se na ni podival chvili si ji prohližel.*Inu dobra tady máš helmu a davej pozor ať se nezraniš./Dobře.*Odpověděla mu nyoko a vzala si tu přilbu a vyšla směrem ke stavbě .*/Vemsi ten krumpač apomoz nam kopat zaklady.*Nyoko ho poslechla a vzala si do rukou krumpač.Hned se přidala k nim a začala kopat řadek dlouhy dvacet šest metrua širokou patnact cm.*"Fuj to je těžka dřina."*Když se bližil čas oběda tak už byla za polovinou.Pote se šla s ostatnimi kolegy na obědvat.Po obědě se vratila zpět do sve práce.Dovečera už to měla hotove a tak šla domu.Dalši den ráno co tam přišla dali ji dalši práci.*Tvou práci bude dneska tahat lano u klady s chlapama.*Povidal stařik a nyoko jenom přikivla .Jakmile přišla ke klatce chlapy už pomalu tahaly prvni čast zdi na zaklad domu.Nevahala a přidala se k nim.*"Lepši než včera ."*Do oběda mněli všechny zdi postavene i vevnitř.Po obědě nasazovali střechu .Pote přišla za stařikem .*Děvenko děkuji ti za pomoc a tady maš podepsanou misi že si splnila.*Nyoko si ji vzala.*Děkuji a naschle./Mějse.*Nyoko šla pote pomalu domu a sledovala zase okoli ,když v tom zaslechla holku křičet o pomoc.Nevahala a začla utikat ,jakmile doběhla dote uličky bylytam tři sinci a jedna holka ktera brečela a klečela .Ti kluci si nani dovolovali a tak nykoo přišla ž knim .*Nechtěji byt.*Kluci se nani podivali a pote se ozvalo .*Ne.*Nyoko se naštvala jednomu dala pravy hak druheho hodila o zeď a třetiho hodila na ty dva .Pote všechny tři odvela ke svym rodičum a oni ještě dostali našup .Pote se nyoko vydala odevzdat svitek o splněne misi.*
,,,,,: .....
Nyoko: *Když se nyoko vzbudila se šla dolu po schodach a posnidala po snídani se oblekla .Zanedlouho někdo zaklepal na dveře nyoko otevřela a stal tam atnbu předal ji svitek a zmyznul.Nyoko zavřela dveře a sedla si do křesla .Rozbalila svitek a vněm bylo psano.*"Vaši misi je pomahat vzdějši květinařce a jedna se o misi D."Super takže dneska budu zahradničit.*Vzala si sebou vybavení a vyrazila na misi.Pocestě potkavala hodně znamych lidi.*"Zajímalo by mně co maji ostatni geninove za misi."*Jakmile přišla na misto byla tam starši pani,ktera se hrabala v hlině.*Dobry den/Dobry tyjsi tady na tu misi?Jo čim mám začit_*Zeptala se te stare pani.*Podlej všechny květiny a povytrhuj plevel mezi níma až to budeš mit tak přijdeš k pokladně a budeš prodavat.*Nyoko si vše poslechl a dala se do práce vzala si ocelovou konev napustila doni vodu azačala podlevat.Jakmile to měla hotove ak začala strhanim plevele.*"To je děsna práce tim hle se živit nebudu."*Když to měla hotovo ,tak vynesla plevel do koše .Pote šla do prodejny a čekala na zakazniky .Zachvilku přišel jeden a chtěl kytici takmu ji prodala a hned na to přišel dalši to mzase prodlala dvacet ruži.*"Kežby i mně měl někdo rád ale to se asi nestane."*Když už pomalu zapadalo slunce přišel staši pan a koupil jsi velkou kytici a když odchazel zapoměl si tam upokladny peněženku Nyoko nevahala vzalaji a začala utikat zatim panem .*Počkejte pane zapoměl jste si tam peněženku.*Ale pan šel pořal a nyoko se ho snažila dohnat když se pa zastavil tak ho nyoko jen tak tak dohnala a dala mu tu peněženku.Pan se velice usmal a poěkoval .Nyoko se na něho take usmala a pote se vraíla zpatky do květinařstvi.Tam si zbytek mise odseděla a když jita pani přišla .*Mužeš jit domu a děkuji za pomoc.*Nyoko se uklonila .*Nemate zač naschledanou.*Nyoko se narovnala a pote šla domu.*Konečně dalši mise splněna zajimalo by mně jaka bude dalši mise .*Když přišla domu udělala si kafe a po kavě si lehla a natoi usla.*
....: ..
Nyoko: *Bylo slunečne ráno nyoko se procházela po suně .Měla na sobě svuj černy oblek na zadech tsurukame.*"To je zase hic a už mně to tady přestava bavit."*Jakmile došla k bráně začala přemyšlet.*"Jak se dostat ven."*Přemyšlela dlouho.*"Nesmi mně odhalit ani najit jaktohle jenom udělat."*Nyoko šla okus dál a stale nad tim přemyšlela.*"Musi tady byt slepe misto."*Proßla celou sunu ale nic nenašla.*"Sakra."*Pak se jeji zrák upřel na zeď brány.*"To je napad."*Když nastala noc tak se vydavala temnymi ulički směrem kezdi.Jakmile byla uzdi ,rozhledla se jestli ji nikdo nesleduje pote soustředila svou chakru donoh a rukou.*Kinobori no Waza.*Nyoko začala šplhat na horu jakmile byla těsně u vrchu všimlasi stažneho .*"Sakra ."*Vylezla ještě otrochu viš a když uviděla že stražny spi vylezla potichu na horu a zkočila dolu a aby nespadla na zem tak rychle ze zad sundala kasu a snesla se naz zase ji složila a dala na zada,pote začala utikat coji nohy stačili od suny .*"Snad jsem neudělala poplach."*Nyoko jakmile byla dost daleko od suny pokráčovala dal po poušti.Jakmile měla zasebou skoro celou noc běhu i chuze zastavila se a vytahla si ze svitku vodu napila se a pote zase pokráčovala dal.Popul dni cesty došla k jakesi vesničce lide tam byly pohostini .Zahodinu vyrazila a ze sluncem zapadu došla k hranicim.Lehlasi nazem a cela se schovala pod tsurukame .*Dalši den ráno odklopila tsurakame a nasadila si ho nazada.Všimlasi že zahranici už začina rust tráva vzala a postavila se a hned nato začala utikat dal a nezastavovala .*"Konečně svoboda."*Nyoko vlese si vytahla kunai a v noře co vedla podstromy zkontrolovala a když tam nic nebylo teprve vešla dovnitř a usnula.*
konec: ---
Uekiya: Tak, Uekiya, můžeš mi to říct tedy od začátku, jak to vše bylo? *Zeptal se psychiatr Uekiya, která u něho v kanceláři seděla sama a měla mu za úkol přednést celý svůj příběh. Proto Uekiya jen kývla a začala mluvit chladným tónem.* Narodila jsem rodině Engeika, v klanu Yumi. Nenarodila jsem se jako zdravé dítě, ale s prokletím. Nedokážu cítit jakoukoliv emoci, bolest lásku. A přesto mě moje matka milovala. Můj otec se snažil s tím něco dělat. Nevyhovovalo mu to, že jeho jediné dítě je tolik bez emoci, proto mi kupoval hračky a snažil se mě rozmazlovat, ale já se nestarala. Můj otec byl z toho mimo a proto moc, ale moc pil alkohol. Jednoho dne jsem si vzala do ruky plyšáka a poděkovala mu za to, že si moc toho dárku vážím, aby si myslel, že ho mám ráda. Od té doby jsem se pokusila chovat jako normální děti. Nevím, co je to smích ani strach. Nerozumím tomu, nemůžu. Za to, že jsem se nechovala víc normálně, mě děti na začátku akademie šikanovali. Já se nestarala o nic a nic jsem k nim necítila. Byla jsem šikanována velice zlými dětmi, protože jsem nepatřila ke kolektivu. Žádný strach, žádný vztek, žádná bolest. Neměla jsem žádné kamarády, necítila jsem se smutně. Necítila jsem vůbec nic. Jen jsem pozorovala ostatní a nic si z toho nedělala. Život. Necítila jsem vůbec nic v sobě. Proto jsem si jednou vzala ještěrku a dala do akvárium . Rozstříhala jsem jí všechny končetiny a nechala jí tam jen tak ležet, čekala jsem co se bude dít. Nestalo se nic, ještěrka byla v pořádku a po nějaké době se jí končetiny vrátili, tak jsem to dělala pořád dokola. Jistou dobu jsem se chovala mezi ostatními známými normálně. Snažila jsem se vycházet se všemi, jak jen to šlo, ale uvnitř sebe jsem necítila vůbec nic. Cítila jsem se mrtvá ve svém životě. Chtěla jsem se pokusit experimentovat na otci, proto jsem vzala nůž a když spal, tak jsem ho podřezala a jeho tělo odnesla do svého pokoje. Vzala jsem si sekáček na maso, rozřezala otci všechny končetiny, krev byla po celém pokoji a já jen čekala. Čekala zda se bude něco dít a ono se dělo. Můj otec, on umřel a já ho zabila. Myslela jsem si, že skončí jak ta ještěrka, úplně v pořádku, ale to se nestalo. Proto jsem jeho tělo zahrabala za domem, s krvacenými věci a oblečením. Všechno jsem pak nahradila z půdy, koberec, pokrývku na lůžku a další zbytečnosti. Když přišla máti z práce, řekla jsem jí, že jsem tátu zabila a zakopala vzadu za domem. Matka mě na to objala, řekla že si z toho nemám nic dělat, že a mám jít spát, tak jsem šla. Nestarala jsem se. Pár dní na to se máti chovala ke mě víc mile. Nosila mi do postele jídlo, říkala mi pořád přezdívkami jako jsou 'miláčku, medvídku, zlatíčko, pusinko..' Ovšem já si z toho nic nevzala, nic to se mnou nedělalo. Jednou večer jsem přišla do kuchyně a máti ležela na podlaze, protože jí uklouzla noha o dlaždici a praštila se do hlavy. Vzala jsem tedy polštář z ložnice, protože ho mají větší, jak můj a přiložila jsem ho k máti na obličej. Po pár minutách jsem ho dala pryč a máti nedýchala. Tak jsem jí zahrabala vzadu za domem, hned vedle otce, aby to vypadalo esteticky. Pak jsem se ocitla tady, protože jste hledali mé rodiče. *Dořekla Uekiya a psycholog se na ní díval s hrůzou, protože s takovým případem se ještě nesetkal. Proto se jí jen zeptal na jedinou otázku.* Uekiyo, lituješ toho všeho, co si udělala? *Zeptal se dívky psycholog a ona okamžitě s chladným pohledem mu odpověděla.* Ne, nestarám se. *Psycholog na to polkl a hned se postavil ze židle, na které seděl. "Monstrum!" Pomyslel si psycholog a Uekiya na se na něj jen chladně dívala.* Za chvíli jsem zpět. *Řekl psycholog a odešel si za dveře, Uekiyi nechal samotnou v místnosti. Ona se jen rozhlížela a uviděla na stole jednu jeho propisku. Postavila se a vzala si jí, hned na to si jí schovala do pravého rukávu. Natož se psycholog vrátil a koukl na Uekiyi.* Vrať se prosím na židli, nepotřebuji abys mi tady dělala bordel. *Dořekl a ona stála pořád na místě vedle té jeho židle. Psycholog si sedl na svou židli a koukl na Uekiyi.* Děje se něco? *Optal se jí jednoduchou otázkou a ona kývla.* Mohla bych vás obejmout, já mám strach. *Nepodala to ani jako otázku, jen to tak řekla. Hned na to ho objala a psycholog jen pocítil její stisk na svém těle.* Uekiyo, není ti nic? *Optal se psycholog, ale to už bylo pozdě protože mu pomocí pravé ruky vrazila zezadu do krku propisku, kterou mu sebrala. Hned na to se od něho odsunula a on spadl na zem. Uekiya se jen dívala, jak se válí na zemi a z něho teče krev.* Nikdo, nikdo, nikdo na světě... Mě nepomůže... *Dořekla Uekiya a hned na to vzala opět tu propisku, která teď ležela na zemi, protože si jí vyndal a bodala ho s ní do krku, obličeje, po těle, jen aby už umřel. Po nějakých pár minutách, kdy se psycholog přestal hýbat se Uekiya jen upravila, hodila na sebe jeho bundu, kterou měl na věšáku, aby nešla vidět krev, kterou měla na triku. Sice bunda byla o trochu větší, ale to jí nevadilo. Hned na to odešla z jeho kanceláře a zavřela za sebou dveře. Nestarala se o nic a vůbec nic k tomu necítila. Jako by se to vůbec nestalo. Zamířila si to zpátky domů, kde ale stála policie a šetřila se ty těla, která se tam našla. Police Uekiyi vzala na stanici a vyzpovídali jí, proč není někde, kde měla být. Ovšem ona nic neřekla. Nakonec se přišlo na to, že zabila muže, co měl zjistit všechny informace o vraždě jejich rodičů. Police došla k názoru, že to udělala všechno ona. Psycholog si totiž všechno zapsal a záznamy schoval o jejím příběhu. Police nevěděla co s dívkou dělat, tak si jí nechala ve vězení a čekala, kdo si pro ní přijde. Zatím si nedošel nikdo a Uekiya sedí sama, v tmavém rohu své cely. Necítí samotu, strach, bolest, radost, lítost, škodolibost. Ona necítí vůbec nic.*
---: ---
Aoda Jaazu: *nastala chvíle Aodova propuštění. Když se prohlížel v zrcadle, jeho zjev ho vyděsil. Rozhodl se nejdřív upravit a zajít do kadeřnictví. Tam si sedne a čeká až přijde na řadu. Zatím si prohlíží účesy."Měl bych změnit barvu. Modrá je moc nápadná. Jako lovec nemůžu být nápadný." řekne si. Nakonec se rozhodne a posadí do křesla. Kadeřnice se do něj pustí. Nejdřív mu vlasy umyje a pak ostříha. Nakonec ho čeká změna barvy. Konečně se po hodině může podívat na výsledek. odkaz » "no to není špatné" řekne si Aoda. Pochválí kadeřnici za dobrou práci, zaplatí a odejde. Zajde si koupit nějaké slušnější oblečení. Vybral si šedé kalhoty s šedým sakem. Černý svetr a bíloi košili s tenkými proužky. Své staré oblečení si odnesl domů, kde nechal i výbavu až na Sāberu, které má u pasu z každé strany jednu podél nohou. Vyjde z pokoje a jde kolem pracovny senseie. Ten na něj zavolá, ale Aodu mu zvednutím ruky naznačí, že s ním teď mluvit nehodlá. Koupí kytici a jde na hřbitov k pomníku zabitých na misi. Tam ale Sooky jmeno nevidí. Proběhne cely hřbitov, ale žádný z nových pomníků nenese jehí jméno. To mu přijde divné. Rozhodne se zajít k jejim rodičům, zeptat se, kam ji pochovali. Zaklepe na dveře a otevře její matka. Kouká na něj divně. "Samozřejmě. Nepoznávají mě." dojde mu.* Dobrý den, trochu jsem změnil vizáš. Jsem Aoda a chtěl jsem se zepta... *než stihl pokračovat, její matka ho překvapila. Klekla si před něj a začala mu líbat ruce. V očích se jí objevili slzy. Z kuchyně vykoukl její táta. Poznal jehk rysi a hned k nim došel. Objal Aodu a zvedl ho do vzduchu. Aoda nechápe, co se děje. Kytka mu vypadne z ruky.* Ne-nemůžu dýchat. *vysouká ze sebe. Pustí ho a vedou do domu. Aoda sebere kytku a jde za nima. Kdy vejde do kuchyně, brada mu padne dolu. U stolu sedí Sooka a usmívá se na něj. Nechápavě kmita očima od Sooky přes její rodiče.* Co se stalo. *stihne se zeptat, než se mu hlava zaboří do vlasů Sooky, která po něm skočila, aby ho objala.* Děkuju Aodo. Riskoval jsi, aby si mě zachranil. I za cenu svého zdraví. *řekne mu Sooka a políbí ho.* To-to nic nebylo. Úspěch mise není to hlavní. * řekne Aoda.* Kdyby si tam umřela, neodpustil bych si to. *řekne. Stále má v živé paměti, co kvůli ní musel udělat. Nevyčítá jíto. Vyčítá sám sobě, že nebyl dost rychlí. Nedal si pozor a skončilo to tak jak skončilo.* Proč mi ale v.nemocnici nic neřekli. Ptal jsem se na tebe a nikdo mi nic neřekl. *divil se.* No, nechtěla jsem. Vím, že by si hned letěl ven. Potřeboval sis odpočinout. *řekne mu Sooka.* A si v pořádku? * vyzvídá zatím co si všichni sednou ke stolu.* Bohužel musím na nějakoj dobu omezit mise. Přišla jsem o ledvinu. Prý kdybych dorazila dřív, ale řekla jsem, že za to nemůžeš. Dělal si co šlo. A ja jsem ráda, že si v pořádku. Prý když najdou vhodného dárce, tak budj moct zase na mise. *poví Sooka.* Nějakého najdu. Budi lovit nukeniny. Snad mezi nimi najdu takového, který bude vhodný. *řekne Aoda a vstane.* Zatím se drž. Já budu trénovat. Vsadím se, že Hasashi měl možnost zamakat. *řekne Aoda a obejme Sooku.* To měl. Už je z něj TJ. *řekne Sooka trochu zklamaně.* Nevadí, zachvíli ho mám. *políbí ji na čelo, rozloučí se s rodiči a odejde. Jde si najít Hasashiho, aby zjistil, jak na tom je.*
BlueBoard.cz ShoutBoard