Přidej zprávu »
Chika: *Mori se nijak nelíbí, že je ovládána, ale už vůbec se jí nelíbí, když se s ní někdo pokouší zametat. Během toho útoku, kdy s ní Shizuka praští o zem jí z těla vystřelí blesk Raiton no Yoroi Bakurai. Míří jí přímo na hrudník. Přesto by tak mohla nějakou tu ránu schytat, ale jako ET jí to nijak netrápí. Už je jim tak nějak jasné, že toho psa nezachrání (očividně). Zatímco by měla být Shizuka paralyzována (pokud útok vyšel), vyrazí k síti, kterou prudce chytne a vší silou jí odtrhne od jeřábu a hodí s ní dál do vnitrozemí. Poté využije rychlosti techniky a vyběhne hned za ní. Tam by se pokusila, pokud by nepřišla žádná překážka, o vytažení Chiki ze sítě a následně by Fu ET zrušila.*
Ayuzawa Misaki: *Ayuzawa Se vynoří v nějaké místnosti kterou si i prohlédla, samozřejmě si všimla i osoby která má ní kouká.*"kurva Kurva kurva kurva."tak tady jsem poprvé.*pronesla do prázdná s úžasem a pro jistotu zrušila Kage Bunshin, tím se přenesli i informace které za tu dobu Kage Bunshin získal i když jich moc nebylo. Ayuzawa si následně odkašlala.*mám oznámit že vetřelci který se objevily za branou byly bez větších problémů zajati.*Ayuzawa Se následně usměje, hlavně doufá že to bylo důvěryhodné i když okolnosti za jakých se tam objevila byly až moc podezřelé.*"tak jo, někam sem se dostala a je tu někdo, podle všeho to vypadá že budou problémy, už jenom u Brány to bylo dost brutální. A mají schopnosti i sílu, nebylo by asi dobré podceňovat nikoho z nich."tohle bylo vše. Mohu odejít?*Ayuzawa Se zeptá a snaží se vzbuzovat ještě větší pozornost než vzbuzovala.*
Ostrov: Jakmile se začne objevovat rakev NA DŘEVĚNÉM MOLE, NE ŽÁDNÁ PLÁŽ A POPISOVAL JSEM TO... oční volá...... Tak k síti přiskočila jedna žena, která byla poměrně dosti odhalená, celkem však menšího vzrůstu. Neboli Shizuka. NA hrudi, kde měla podprsenku, měla tři otvory, v té podprsence avšak nijak nezasahující do těla. Když to ET aktivuje Raiton no Yoroi, jen si prokřupne klouby. Při útoku toho Edo Tensei, díky své rychlosti (75) bez problémů chytila její úok a následně s ní jebla na zem a svou silou (62) ji začala rozjebávat ob ličej, tudíž se pro Chiko nenašla žádná záchrana a stejně tak ani pro psa, který byl tak jako tak podřezán.. Poté chakru beroucí síť byla hozena i na to ET co přišlo jako poslední.. MEzitím se však Ayazuwa přesunula zhruba dva kilometry, se po losování objevila přímo v centrální budově armádního generála. Přesněji se objevila ve velké tělocvičně, kde se armádní generál akorát nacházel... Otočil se na ni a nechápavě se díval (předpokládám, že tvůj útok asi neplatí) .. vzhled- odkaz »
Chika: *jakmile se Fu usadila a použila techniku, na pláži se vynořila rakev, ze které vylezla Mori Okimoto. Oblečená je stejně jako Chiko v plášti a má zakrytý obličej maskou. Už před časem jí Fu aktivovala vložením ovládacího kunaie s pečetí. Rakev zmizí a Mori se probudí. Fu jí v tuhle chvíli ovládá druhým způsobem, kterým jde ET ovládat. Mori má stále možnost vlastní komunikace a může vyzradit, co provede, ale je nucena dělat přesně to, co po ní Fu chce.* Tohle tě přijde draho. *pronese k Fu, ale nezbývá jí nic jiného a tak aktivuje třetí stupeň Raiton no Yoroi a vyrazí vpřed. Ještě než jeřáb položí síť s Chikou a se psem se pustí do každého, kdo se jí postaví do cesty, nebo se jen přiblíží k síti. Její priorita je ochrana těch dvou a tak využívá svoji rychlost a sílu na rychlé vyhlazení těch, kteří by se jim nějak pokusili ublížit. V tu chvíli je už ale oblast pokryta mlhou. \"Nejspíš Ayuzawa.\" pomyslí si Fu, ale ještě není konec. K zemi začínají padat první senbony a tak Mori pomůže Chice s Murasaki ze sítě a s nimi se plnou rychlostí vydá směrem, o kterým si je jistá, že vede od přístavu. Tam se všichni zastaví, aby se rozmyslelo, co bude dál.* Murasaki, zkus najít tu druhou pomocí nosu. *otočí se k psovi Chika. Nemyslí si, že je to dobrý nápad, ale víc lidí víc dokáže.*
Ayuzawa Misaki: *Ayuzawě je jasné že nastal obrovský problém. Proto pod molem vyvolala 1 Kage Bunshin a samotná Ayuzawa se zatím potopila pod vodu a plavala až na samotné dno a pomocí Doton: Moguragakure no Jutsu začne půdu měnit na jemný písek a začne pomalu kopat cestičku rovnou před sebe, Ayuzawa hodlá takto kopat cca 2 kilometry a poté vylézt na povrch, tím by měla být dost daleko od přístavu. Kage Bunshin zatím vyvolá mlhu (Suiton: Kirigakure no Jutsu) a druhou rukou zatím poskládá pečeťe na techniku (Sensatsu Suishō) a v atmosféře nechá vytvořit několik tisíc ledových jehel které následně začnou pršet. Kage Bunshin může být zatím schovaný a nemusí na sebe ani zbytečně upozorňovat.*
Ostrov: Ayazuwa se bez problémů dostala pod molo, kde se mohla skrývat. Mohla ze svého úkrytu mít výhled na vlekou bránu, kolem které je teď několik lidí a prohlíží si loď. V tu chvíli se však vynořila Chika se psem... Ono je logické se vynořit hned za bránou nepřítele.. Leč to na sebe nenechá dlouho čekat. "Nepřííteee je uvnííítř" Ozvalo se, když následně se Chika už ocitla v síti, která byla ukryta hluboko u dna, stejně tak i její pes. Tato sít vysávala okamžitě chakru, tudíž nějaké techniky pro únik nepřipadali absolutně v úvahu. Poté ji jeřábem přesunuli na kraj, kde byl prostor, spíše takové molo, nebo dřevěný můstek vybudovaný na kraji, kde oté už byli domy... Jelikož se neměli jak bránit tak Chice, jednoduše začali šlapat na hlavu a psa pdřezali.
Chika: *vynoří se bez problému za branou natolik, aby se mohla Murasaki nadechnout.* Hlavně buď potichu, nevíme, co nás teď může potkat. Počkáme, až mi dá Fu zase nějaký pokyn. *pošeptá jí do ucha a naznačí jí, aby se znova pokusila zadržet dech. Tentokrát s ní doplave až k zádi lodi, které je úplně na kraji. Po jejím boku se pak už nad hladinou i s Murasaki dostanou k molu. Té druhé si všimla, když se znova nořili pod vodu. Rozhodla se plavat k ní, aby něco vymysleli společně. Pokud se po lodi někdo pohybuje, je možné zaslechnout jejich kroky na dřevěné palubě.* Co myslíš? Jak to bude dál? *mají možnost se schovat pod molem, tak postaví Murasaki na hladinu.* Počkejte. Podívám se, jestli tu není nějaký kanál. *poví a opět se ponoří a prohlíží si dno. Rozhodne se sama ještě pro jeden čin. Na každou loď ze spodu přilepí výbušný lístek. (pokud to ovšem je možné takhle pod vodou nechat pak odpálit. Jinak je dá na záď lodě, kde na ní nikdo neuvidí tak vysoko, jak jen to půjde. Ať na dně najde něco nebo ne, vrátí se k nim do jejich momentálního úkrytu. Zkouší se spojit s Fu a sdělit jí, kde jsou, v jaké jsou situaci a jak to s nimi vypadá.*
Ayuzawa Misaki: *Ayuzawa našla skulinku a podplavala bránu a následně se vynořila pod nějakým molem, nehodlá se totiž prozradit okamžitě jako chiko která se vynořila někde před bránou. Ayuzawa následně vykoukne z pod mola zda se tam někdo nachází, (tipuju že jo ale psát to nebudu xD).*"chtělo by to plán, ale jaký? Je tu možnost že jsem se dostala dál jak Naomi."*pokud někoho uvidí tak si bude snažit zapamatovat jeho tvář, i když podmínky k tomu jsou horší. Nebude samozřejmě riskovat své odhalení a pokud toto nevyjde bude muset vymyslet jiný způsob jak se tam dostat.*
Ostrov: Ayazuwa samozřejmě uvidí, že brána je jen pár metrů do hloubky a mezi ní a dnem je následně prostor na proplavání. Sice nemám tušení, jak se může chika jako Edo Tensei unavovat při plavání, ale dobře. No pokud jde o zacpání nosu psu.. budiž asi? Každopádně má tak maximálně dvě minuty, než ten čokl odpadne na nedostatek vzduchu (utpome si psa power).. Pod bránu samozřejmě mířit může, tam jí v tom nic nebrání a ani v podplavání, kde pokud má otevřené oči tak může z pod vody vidět přes vodu matně, že se zde nachází přístav a celý malý přístav se točí kolem vody, která zde je a také končí. Též jsou zde samozřejmě různá mola a lodě, kterýmje vidět trup ze spodu.
Chika Saoketsu: *nijak na řev jí neraguje a tak se věnuje dál sama okolí. Lidí moc na živu není a tak se zase pomalu blíží k bráně, když se jí v hlavě ozve hlas Fu. "Jestli mě slyšíš, brána se dá podplavat. Zacpi Murasaki tlamu a pokus se to co nejrychleji podplavat. Musíš se o ní postarat. Já jsem ve stejným srabu jako Naomi."* Paráda, hej.. *křikne znovu nahoru, ale to se ozve hlasitý hlas, který jím sděluje informaci o varování a začíná odpočítávat. Chika na nic nečeká a zase popadne psa. Ve chvíli, kdy kolem ní proléta, sama ruší techniku a noří se pod vodu. Hned na to začne kopat nohama a míří pod bránu. Murasaki uchopí nos do ruky a snaží se jí co nejlépe zamezit vniknutí vody. Ona je mrtva, takže jí nějak nedostatek vzduchu nevadí, i když je to dost unavující takto plavat. Pokud to okolnosti dovolí, vynoří se až za bránou.*
Ayuzawa Misaki: *v moment kdy se ozval křik z póza brány bylo jasné že další problém přijde, a začne se ozývat varování, Ayuzawa nebude ani chvíli přemýšlet nad tím a začne mávat křídly tak zběsile jak jen to jde, Ayuzawa zamíří rovnou do vody protože je to nejvíc logické kam by se mohla schovat, nehodlá čekat co se objeví po tom, prolétáva kolem a Chiky a ještě než se zaboří pod vodu tak jí aspoň zamává. Ayuzawa mizí pod vodou kde začne hledat možný vstup na ostrov, aspoň aby to mohla podplavat, pod vodou vydrží jak dlouho bude chtít a tak má dost času na průzkum.*
Ostrov: Jediné co, tak se moře následně uklidnilo. Oni však mohly uslyšet z poza zdi křik... "Máte pět vteřin an to odejít, varování jsme vám dali několikrát... pět... čtyři.. tři..."
Chika Saoketsu: *Transformace Fu zachránila jak jí, tak i psa. Nebýt toho, pokud by jí to zranilo, uzdravovala by se také dlouho. Tělo Sanbiho pod nimi ale náhle zmizí. Dopadne na hladinu a rozhlédne se. Murasaki stojí vedle ní a nikde jí ani necítí. Zoufale se snaží jí hledat a rozběhne se k místu, kde by měla být. Chika ale vyrazila hned za ní, aby jí zastavila.* Počkej. Vydrž chvíli. *řekne Chika, ale ani ona tomu moc nevěří. Má pocit, že se něco pokazilo.* V klidu se po ní půjdeme podívat jo, nechci tě tu nikde nahánět. *řekne jí. Murasaki se to sice moc nelíbí, ale souhlasí. NA Chiku si zvykla díky časté práci s ní, takže jí aspoň trochu poslouchá. To šedí bratři by byli asi horší. Prohlédnou si místo, kam dopadla loď a potopila se a hledají, nějakého přeživšího. V tu chvíli se uvězněna Fu pomalu probouzí a nejdřív se musí nějak vzpamatovat, než podnikne další kroky.* Hej, nechceš dolů. Potřebuje to trochu promyslet. *křikne Chika do vzduchu, kde se vznáší Ayu..něco.*
Ayuzawa Misaki: *Ayuzawa okamžitě zjistila že nefunguje její teleportační technika a proto využila své obrovské síly a odrazila se od lodi, následně jednou rukou poskládala pečeťe na techniku Fuuton: Rassenpuu aby zmírnila tlakovou vlnu která nastala ihned po výbuchu, pokud se jí to nějakým způsobem podaří ustát vytvoří si na svých zad křídla tvořené papírem (Kami Enjeru) aby zůstala v bezpečí a ve vzduchu, samozřejmě pokud by se někdo našel kdo by to nějakým způsobem přežil okamžitě by šla na pomoc.*"a ještě to nějakým způsobem blokuje moji teleportaci, možná by to bylo logické proč se Naomi neteleportovala pomocí kamui."
Ostrov: Bohužel v takovéhli blízkosti ostrova, nefungují teleportační techniky, tudíž Ayaawa nebo jak je to jméno, se pomocí toho nevyhla, ale má ještě jeden pokus na vyhnutí, jelikož si to postava uvědomí ihned. No bohužel pro Fujino, která se ve formě Bijuu nechala zasáhnout bleskem v tu chvíli byla přenesena do vězení, kde se nacházela i Naomi a Kazuya (Pošlu ti odkaz na RPG ve kterém se objevíš).... Avšak to nebylo vše.. díky zásahu útoku do bijuu formy, byl z Fujino násilně vytažen Bijuu, který zmizel stejně jako Fujino. (stále zde můžeš pokračovat za Chiku)
Fu_: *díky tréninku na senjutsu, který podstoupila před několika lety, kdy sice neuspěla, ale zvládne slabě vycítit senjutsu, ví, že se něco blíží.* Pes. *stihne jen vykřiknout, než se změní do formy V2 a paprsek jí smete pod hladinu. V tom všem zmatku, rušení klonů a světla si všimne stínu, který je u brány. Nebo spíš konce brány, který není tak hluboko a potvrdí jí to i jeden klon, který než se rozpadl, zmizel taky. Na to se Fu kompletně změní v Sanbiho. Odpor, který její tělo vyvolalo na vodu zapříčinil, taky tomu trochu pomohla, že výbuch byl pod ní. Veškerá energie, kterou tedy výbuch vyvinul, zasáhla v tom směru tělo Sanbiho. I to ho ve vodě posunulo o pěkný kus stranou a vzal na svém hřbetě i loď se všemi, kteří na ní byli. Předtím, když Fu vykřikla, popadla Chika, která stála také spíše na přídi než na středu lodi, jejího psa a okamžitě se vydala po vodě pryč od místa, kam dopadl paprsek. Ve chvíli, kdy se objevil hřbet Sanbiho, vyskočila na něj a sledovala okolí, kvůli případnému ohrožení. Loď se po hřbetu převalovala zpět do vody a po cestě se poničila. Kde se nestihl seskočit, toho to mohlo zabít. (Co se stane se Sanbim netuším, neznám sílu paprsku, tak radši nebudu psát, jak to s ním dopadne)*
Ayuzawa Misaki: *Ayuzawa byla na přídi lodi když paprsek zasáhl střed lodi, takže jí paprsek nezasáhl ale co následovalo byl obrovský výbuch. Na poslední chvíli zkusí využít Furasshushifuto a 5x krát se teleportovat do výšky, díky tomu by měla být asi 100 metrů nad vodou.*"zabiju toho kdo zničil mojí loďku."*Ayuzawa vlastně neví ani co se pořádně stalo, a určitě to není nic dobrého.*"je dobře že jsem je zaujala, nevýhoda je že jsou všichni mrtvý."
Ostrov: Tak vzhledem k tomu, že jste nepočkali na reakci na volání, tak budete bez idnícii.... Ze vzduchu se najednou přiřítilo světlo. Proletělo Kuchiyose, klonem Fujino a stejně tak středem lodi, ve které následně vznikl obrovský kruh. Fujino mohla chvilkově vidět, že brána je jen několik metrů pod vodou a né zcela u země... Avšak zda to stihla? Jelikož paprsek pod vodou způsobil enormní výbuch, kdy zasáhl i všechny klony pod vodou. ˇČasově se to stalo chvíli po tom co skočili do vody.. tudíž je to zasáhlo všechny.. PS pro Ayazuvu paprsek je z přírodní chakry
Fu_: *sleduje bránu, ke které se pomalu přibližují. Rozhodne se jí nezamlouvá, jak blízko té bráně zastavili, tak se přesunula na zadní části lodi. Pak se ozve řev na bránu. "Tak přesně na to tady čekají." zavrtí hlavou. Nikdo se na předložení návrhu nehrne, tak se protlačí do popředí.* Zdar. Kdo mě nezná, tak jeho boj. *poví a rozhlédne se.* Všichni víte, že se jedná o ostrov. Každá pevnina má svůj systém podzemních vod, labyrintů, jeskyní a podobně. Ještě se mi nestalo, že bych se někdy dostala k hlavní bráně u něčeho takového a na pohodu prošla. A u tohohle to zkoušet taky nehodlám. Takže, jestli nemá nikdo nic lepšího, co by předhodil, ujmu se toho sama. *poví a vyskočí na střechu kajuty. Tam si přivolá kondora a nechá ho dosednout vedle ní.* Teď tu bude trochu těsno. *dodá a po složení pečetí vytvoří 19 klonů. Jeden naskočí na záda kondora a ten s ním vzlétne do vzduchu až k hranici samotné zdi, kde zůstane plachtit ve stejné výšce. V tu chvíli se klon pomalu posouvá po jeho hřbetu a zkoumá okolí vrcholu zdi kolem ostrova. Zbytek klonů se vrhne rovnou do vody po hlavě, kde začínají prozkoumávat okolí brány pod hladinou. Díky Sanbimu zvládají dýchat pod vodou a tak nemají problém plavat až ke dnu, kde by se mohl objevit nějaký náznak jeskyně či náhradního vchodu za bránu. Sama Fu čeká na střeše kajuty, až se jí začnou vracet informace od klonů.*
Ayuzawa Misaki: *Ayuzawa už konečně viděla jak se blíží k cíli, alespoň k tomu místu kde byla naposled naomi.*"už teď je mi jasné že tohle nebude lehké, a možná by to chtělo plán."*chvíli přemýšlí, ale uzná že to nemá cenu. Ayuzawa nikdy nebyla ten typ co by přemýšlel ale když zmizela i Naomi tak bylo jasné že to bude velký problém, když dopluli k obří bráně tak spustili kotvu aby zastavili a nenabořili do ní, bylo jasné že teď ten plán bude potřeba. Ayuzawa sice měla spoustu prostředků jak by bránu zničila, ale nechtěla riskovat že někoho nebo naštvou.*heeej nechali jste nás tu trčet otevřete bránu!!*zařvala z plných plic, ale ani po pár vteřinách se brána neotevřela a tak nechala všechny svolat.*takže lidičky, máme tady menší problém a tím je brána. Myslete na to že nemáme válečnou loď a tak to nemůžeme vzít útokem, další věc je ta že nevíme co od toho čekat a nemůžeme na sebe zbytečně upozorňovat.*Samozřejmě Ayuzawa na sebe už upozornila, ale jedině z toho důvodu že myslela že to projde a brána se jen tak otevře.*
Ostrov: (odpisy musí být plněny do 24h od posledního odpisů. Omluvy hodinu před koncem lhůty neomlouváji a pokud dojde k překročení časového limitu, je možné že postava bude pro akci určena jako Npc a bude za ní hráno pořadatelem akce
Ostrov: Když se jejich loď blížila k ostrovů, mohli si všimnout už z povzdali, že kolem ostrova je obehnana velká zeď. Aktuálně ještě co mohli vidět, byla jedna z mnoha bran, která sloužila jako přístupový bod na ostrov. Byla tvořena z černé ocely, na pohled z nepoznatelneho materiálu, který byl ve světě. Brána byla zavřená a už z dálky bylo jasné, že slouží opravdu jen na přístup rybářským lodím, které patřili k ostrovů. Nyní však zavřená a kolem žádná loď aktuálně nebyla. Nic momentálně jiného v jejich výhledu nebylo
Edit:  *záhada ostrova jí přitahovala stejně, jako podobné šílence. Navíc už jen to, že se tam jako první dostala královna ze země nebe, která je skoro na druhé straně světa, jí docela mrzelo. Kdyby žil Suzuya, určitě by se tam vydal. Takhle ale nebyl nikdo, kdo by byl ochotný zbytečně riskovat. Než vyrazila na cestu, nechala upravit brnění, které nosila Shinon na velikost Murasaki. Stejně tak i dýchací masku. Rozhodla se nechat doma šedé bratry, kteří budou mít navzájem společnost, Murasaki by byla sama. Dala je tedy na hlídání na veterinu v Yugakure. Zabalila vše potřebné na cestu a vyrazila pomalu k bráně. Na sobe svůj obvyklý oděv v zelené barvě, který jí rýsuje. U pasu Kakutō, na pravém prostředníčku prsten Yamiwa, díky kterému vidí aury lidí kolem ní, svitky se zapečetěnými technikami na stehně, kde má úchyty na deset takových svitků. Na levé ruce má skládací štít a pod ním skrytou zápěstní čepel. Se zbytkem vybavení úkrytem v pečetích Raikō Kenka na stehně a zadku usazená pevné na zádech kondora s Murasaki na klíně, se odlepí od země a míří na jeho křídlech směrem k jižnímu přístavu. Dozvěděla se totiž, že si tam někdo skládá posádku na pouť na ostrov. Uvidí odletí osazenstva, kdo všechno dorazí, zda se přidá, nebo se vydá po vlastní ose. Přistane přibližně 100 metrů od přístavu, kde už cítí několik lidí. Odvolá kondora a po složení pečetí se vedle ní objeví rakev, ze které vystoupí Chika, ve svém plášti a masce.* Jde na výlet, tak se ráda přidáš, že? *nadhodí k ní a ona jen přikývne. Takto se ve třech vydají směrem k lodi, kde se shromažďuje posádka. Zamíchají se do davu, kterého tam není moc a přes lávku nastupují na loď. "Možná jsem měla předsi jen letět. Bylo by to pohodlnější." řekne si, ale jen pokrčí rameny a společně s Murasaki a Chikou se dostaví až na příď, kde si sedne na zábradlí a kouká před loď. Chika k ní stojí zády a sleduje loď.*
Fu_: *záhada ostrova jí přitahovala stejně, jako podobné šílence. Navíc už jen to, že se tam jako první dostala královna ze země nebe, která je skoro na druhé straně světa, jí docela mrzelo. Kdyby žil Suzuya, určitě by se tam vydal. Takhle ale nebyl nikdo, kdo by byl ochotný zbytečně riskovat. Než vyrazila na cestu, nechala upravit brnění, které nosila Shinon na velikost Murasaki. Stejně tak i dýchací masku. Rozhodla se nechat doma šedé bratry, kteří budou mít navzájem společnost, Murasaki by byla sama. Dala je tedy na hlídání na veterinu v Yugakure. Zabalila vše potřebné na cestu a vyrazila pomalu k bráně. Na sobe svůj obvyklý oděv v zelené barvě, který jí rýsuje. U pasu Kakutō, na pravém prostředníčku prsten Yamiwa, díky kterému vidí aury lidí kolem ní, svitky se zapečetěnými technikami na stehně, kde má úchyty na deset takových svitků. Na levé ruce má skládací štít a pod ním skrytou zápěstní čepel. Se zbytkem vybavení úkrytem v pečetích Raikō Kenka na stehně a zadku usazená pevné na zádech kondora s Murasaki na klíně, se odlepí od země a míří na jeho křídlech směrem k jižnímu přístavu. Dozvěděla se totiž, že si tam někdo skládá posádku na pouť na ostrov. Uvidí odletí osazenstva, kdo všechno dorazí, zda se přidá, nebo se vydá po vlastní ose. Přistane přibližně 100 metrů od přístavu, kde už cítí několik lidí. Odvolá kondora a po složení pečetí se vedle ní objeví rakev, ze které vystoupí Chika, ve svém plášti a masce.* Jde na výlet, tak se ráda přidáš, že? *nadhodí k ní a ona jen přikývne. Takto se ve třech vydají směrem k lodi, kde se shromažďuje posádka.*
Ayuzawa Misaki: (Rpg se odehrává na moři v oblasti nějaký ten kus pod Zemí Horkých Pramenů) *Ayuzawa se nachází v jednom přístavu který se nachází v zemi Horkých pramenů, najmula si totiž loď Aby se mohla vydat na "ostrov" tam kam se vydala její královna (Naomi). Chce totiž vědět co se přesně stalo a hodlá jí také najít, má několik informací co se k ní dostali ale není zřejmé zda jsou pravdivé či ne proto se musí sama ujistit. Ayuzawa má svůj klasický vzhled a na své levé ruce legendární zbraň v podobě rukavice, na sobě má ( odkaz » ). Problémem je že loď kterou si pronajala nemá dost lidí na to aby mohla vyrazit na cestu, spousta lidí se bojí a tak není lehké shánět lidi kteří jsou dost šílený na to aby jeli sní, Ayuzawa nechala vyslat nějaké vzkazy do okolních vesnic, samozřejmě s tím že dobře zaplatí i když si sama nemyslí že bude komu platit. Ayuzawa takto počká do večera aby všichni stihli dorazit. Nakonec dorazilo dost lidí na to aby, Ayuzawa mohla vyplout.*"nakonec se našlo pár šílenců kteří nemají co ztratit."*Ayuzawa se usmívá při pohledu pohledu na všechny ty kteří přišli. Když už byly všichni na lodi tak dala rozkaz vyplout rovnou k ostrovu. *(já říkám že začátky mi nejdou takže ticho plss)
Rpg: ukončeno
Ramie Dokusei: *Vzhledem k potopě, která je v plném proudu, byla jsem vyslána spolu s dalšími, pomáhat při rybolovu. Je to celkem švanda. Loď je neustále v pohybu a o to víc divočeji, než kdy jindy. Přeci jen moře jsou rozbouřená. Kapitán má co dělat, aby si zachoval nejen svou tvář, ale též loď s posádkou v jednom kuse. Stará se o to, abychom neskončili na dně moře, nebo se z jeho lodě nestali jen třísky na podpal. Není to lehké, ani tak ten rybolov v tu dobu. Kolikrát už někdo skončil v moři, protože přepadl přes palubu. Marně mne zkouší udržet v podpalubí, když se čeká na zátah sítí a co přinesou. Všem se ráda pletu pod nohy. Ne, že bych to dělala schválně. Ač schválně se motám sem tam to ano. Je to zábava, jak se ten svět houpe. V určitou chvíli se vyrojíme, velká většina přítomných na lodi, na palubu. Sítě začínají být těžké a pomalu se přitahují. Úlovek jde ven hezky na své místo do podpalubí, kde se skladují, ne část podpalubí pro posádku. Úlovek ovšem zajímá i mnoho dalších. Žraloci. Je to pro ně nádherná chvíle sotva se někdo zraní, jsou tu. Shinobim to na palubě neklouže. To díky chakře, kterou se k ní lepíme. K mé smůle neohlídáme už ostatní předměty, aby drželi tak pevně na svých místech. Zatímco se všichni soustředíme na úlovek rybího masa pro další lidi, vítr serve plechovou desku, která tam byla přinýtovaná. Po letech pevnost slábla. Až bouřné období postupně desku servalo. Letí nad palubou. Zdá se, že mi štěstí došlo, když v konečném důsledku svého letu trefí mne, přímo do hlavy. Nejen, že mne to omráčí, srazí z paluby dolů do rozbouřené vody, ale zraní mne to. O mé potápějící se tělo se tak postará řada krve a masa chtivých žraloků. Víc už nikomu neodvyprávím.*
Rpg: ukončeno
Mota Kaizo: *Uhodím se do hlavy a na dlouhou dobu omdlím. Na tu dobu, kdy jsem mimo, mne stráží Taru. Ten v okamžik, kdy byl volný z uvěznění v nehybnosti při zemi, vyrazil okamžitě mým směrem. Nestaral se o Sayu, ale o mne. Kddyby věděl, že mne tu bude strážit někdo či něco jiného, odběhl by zřejmě sehnat pomoc. Zcela jsem zapomenula na můru, která tu celou dobu je též. Má stopařská můra. K jejímu štěstí v okamžik řádění vyhledala jiné útočiště. Později se jí vyhli i veškeré házecí eskapády.* Hmh...! *Probírám se, až za úplné tmy. Můra vesele poletuje kolem, protože tma je její živel spíš, než čistý den.* Taru? *V první momenty se nemohu rozpomenout na dění, které mne dostalo do současného stavu. Tvář mám celou zanešenou od oschlých slz, které mi ji dříve smáčely. Nadechnu se jen párkrát, než si uvědomím, že ze sebe cítím pach Sayi. Jen z pár míst. Bolí mne tak moc hlava, že si zřejmě nemohu vzpomenout. Na hlavě mám zaschlou ránu poblíž oka a vzadu na hlavě velkou bouli. Při dýchání mne značně bolí záda. K tomu mne ještě píchá od žeber trochu. Konkrétně na pomezí s břichem.* Tak.. Fajn.. Tar-ru.. Pojď sem... Mohl, mohl bys mi pomoct vstát.. Teď se zřejmě někam zašijem.. Nechci teď do Yuga.. Dokud zas nebudu značně víc v pořádku.. *Za pomoci Tarua a velice znatelných bolestí dopajdám k nějaké opuštěné chatce, kde se na dobu rekonvalescence zabydlím. Taru obstárává něco k jídlu, ač je to akorát samé maso. A říčka s pitnou vodou je kousíček.*
Saya: *Saya to pozoruje, a tak nějak uvažuje o dalším kroku, co totiž vlastně chce nyní? Dosáhla, čeho chtěla a Mota probudila svůj Mangekyou Sharingan. Upřímně Saya se trochu pobavila tímto výstupem Moty, ale asi je už načase to ukončit, aspoň tak nyní Saya uvažuje, když vidí, jak se Mota zvedá. Tudíž poté udělá jakoby krok směrem k Motě (Susanoo se už zrušilo) a jak provede ten krok, tak ještě, než nohou došlápne, tak se v momentě rozloží na molekuly, poté pomocí chakry jen usměrní svůj pohyb a směr kdy je rozložená (neviditelná, nehmotná). Neuběhne ani vteřina a Saya se složí přímo za zády Moty otočená čelem k jejím zádům (Jinton: Mueishō). Pak jen přiloží pravou ruku k jejímu pravému rameni a ohromnou silou Motou mrští bokem, kde je několik stromů. Dá se říct, že tam je začátek menšího lesíku, Mota by měla letět vzduchem rychle a prudce tím směrem s tím že do toho bylo vloženo dost síly, aby proletěla aspoň 4 kmeny stromů, než se zastaví. Poté Saya složí ruční pečeť a zvláštní znamení kolem očí Sayi zmizí (zrušila účinky Genjutsu Jibakugan). Pak vytvoří Kage Bunshina, který nakráčí k jejímu psu a dotkne se ho, čímž odstraní účinky techniky, kterou ho zatížila (Doton: Chōkajūgan no Jutsu), poté se Kage Bunshin zruší a originální Saya se mezitím pomocí Kamui přesune do své vlastní dimenze. Poté její Sharingan zmizí z očí a ona si tam může klidně plánovat další své kroky, které se budou tentokrát týkat Ramie a jedné dívky, kterou si Saya vyhlídla. Přesněji jde o Erzu, mladá dívka, která žije v sídle Suzuyi, jehož chakru Saya v Yugakure už nějakou dobu nemůže najít. * „Až skončím Yugakure o někoho přijde, buď o Erzu, Motu nebo Ramie ale o jednu z nich určitě přijdou.“ *Pomyslí si Saya s úsměvem. Ono možná to vypadá že to dělá jen proto aby Yugakure posílila, ale není to tak úplně pravda, protože poté hodlá Yugakure na oplátku něco sebrat. Rozhodně ji čeká mnoho čekání a dost práce. *
Mota Kaizo: *Najednou jsem chycena, že se z toho nemohu vůbec vytrhnout. Chvilku na to, už letím vzduchem.* He! *Vyheknu, když dostanu první z mnoha nárazů. Na okamžik netuším, kde mi hlava stojí. Sharigan už deaktivovaný. Jsem dost pomlácená. Něco mám možná i zlomené či nalomené, jak jsem se srazila s několika kusy trosek v ruinovém poli. Záda schytala největší ránu. I nyní, stále poháněná silou hluboké nenávisti co proudí celým mým tělem, mi dělá problém, znovu vstát na nohy. Vím, že to dám, chci, musím. Ale to úsilí co mne to stojí, když mne bolí celá ta plocha po té pecce na placáka. Čelo odřené i naťuklé, že mi po spánku teče krev kolem oka. Otřáslo to mnou.* Mu-sím! *Zasípu. Chytám se nejbližších kousků trosek, které jsou kus výš, než zrovna já při zemi a nezničil je můj setrvačnostní průlet, abych se spíš dostala na nohy a opět pokračovala v cestě zpět za Sayou.*
Saya: *Jak uhýbá, tak se poté okolo Sayi vytvoří žebra z fialové průhledné chakry a také stejné barvy pravou ruku z kostí, která je také celkem velká (Susanoo: Kai). Vytvořila si tak jen část horní části Susanaa ale jen kostru, tou velkou rukou se po Motě rychle ožene s úmyslem ji chytit a pak s ní silně mrštit opačným směrem jako s nějakým míčkem. *Probudila jsi Mangekyou Sharingan! Jednou mi za to poděkuješ! Dala jsem ti velkou moc!
Mota Kaizo: *Nezvládám to. Nezvládám brát její slova jinak, než jako šum, který ještě víc živí vztek. I ten hlas mi vadí. Hmatám po Sayie, neustále ji pronásleduji. No nedaří se mi ji chytit a vší silou co budu schopna, jí ublížit. Vždycky mi však uhybá. Ať následuji její pohyby jak chci, nedosáhnu na ni. Nevzdávám se. Pracuji na tom stále. Dokud mi stačí síly. V tom neřízeném jednání se však akorát vysiluji. A oči mne začínají bolet. Jenže všechno uvědomění ustupuje nenávisti. Ta potřeba dostat Sayu, je příliš silná. Prostupuje mne cele. Celé mé bytí. Taru špatně snáší, že je neschopen zásahu. Může vidět jen něco z dění, pokud se dostanou do jeho zorného pole a slyšet i cítit. Dělá si o Motu starosti. To co cítí a slyší, se mu nelíbí. Jako, kdyby Mota naprosto zešílela.*
Saya: *Ihned jakmile Mota vypustí ta slova, že Sayu zabije tak se spokojeně usměje, dosáhla přesně toho, čeho chtěla. Vytvořila v ní čirou nenávist vůči Saye, to je přesně to pravé o co Saya celou dobu usilovala. Dokonce v očích Moty zahlédne Sharingan o třech Tomoe, ale to není to o co Saye jde, potřebuje to povýšit až na Mangekyou Sharingan. * „Je to tu, konečně se mi to podařilo.“ *Pomyslí si Saya v mysli nadšeně jakmile v očích Moty zahlédne změnu Sharinganu ze tří Tomoe do unikátního vzhledu (Mangekyou Sharingan). Saya pomocí Kamui svůj svitek smlouvy s Kuchiyose (lišky) přesune do své dimenze. Nyní jen sleduje Motu, která se k Saye blíží sleduje její pohyby s předstihem, aby jí mohla uhýbat, ona sice uvidí s předstihem zase její pohyby, ale to jí moc netrápí. Nechce útočit jen jde o to, aby se vyhýbala. * Pokud mě chceš zabít, musíš na to jít pořádně!
Mota Kaizo: *Vše náhle skončí. No přímo před sebou mám minimálně vidinu toho, kdo za to všechno může. Kdo vytáhl všechno to co mne tak trápilo a určitě opakoval i věci týkající se přímo jeho. Sayu. Takovou vnitřní bolest, zklamání a nenávist smíchanou s láskou, která značí mnohokrát zlomené srdce, které nyní bylo dokonce totálně pošlapáno.* Ne!!! Zabiju tě!! *Rozkřiknu se vztekle v nenávisti vůči všemu co zrovna Saya symbolizuje. Okamžitě po ní vystartuji. Chci ji zabít. V očích se mi aktivoval i sharingan o třech Tomoe, kdy začalo docházet ke změně, jak mi v té bedně ruplo. ( odkaz » ) Tomoe požrali i klasickou barvu zornice, kdy ta se stala rudou a kolem ní stmelené Tomoe v tří vrcholový plamen, ji kompletně obklopují černým obležením. Něco o čem já samozřejmě nevím. A má nenávist je tak hluboká, jako i ta bolest a další spousta negativních emocí, které převažují velmi silně nad těmi kladnými. Teď je dokonce vůbec nevnímám, ty kladné. Chci Sayu roztrhat na kousky. Vlastníma rukama, klidně i zuby. Smazat ji z tohohle světa, nadobro se jí zbavit a vědět, že už na mne nikdy nedosáhne, že už nikdy nebude.*
Saya: *Upřímně? Saya je na sebe opravdu hrdá co se týče ovládání Sharingan a jeho Genjutsu nebo jakýkoliv jiných Genjutsu. Dostane ale nápad, jak by mohla toto Genjutsu a emoce z něj vsugerované a připomenuté ještě posílit. Saya při těch vzpomínkách, které Motě vyjevuje zajede do úplných detailů a celkově si užívá sledovat, jak je z toho Mota emočně na pokraji zhroucení (aspoň to si myslí). Každopádně Saya do toho zapojí ještě jedno Genjutsu, a to její Genjutsu ranku S+ při kterém se na čele a kolem očí Sayi udělají zvláštní znamení. Saya využila toho, že Mota nevnímá realitu ale jen Genjutsu, a tak se jí násilně podívala do očí pro aktivaci tohoto Genjutsu. Každopádně Saya tímto Genjutsu začne Motě vnucovat negativní a nenávistné emoce vůči Saye samotné, aniž by to postřehla. Takto může Motu ovládat přes tyto pocity, ví že Mangekyou Sharingan se probouzí při velmi silných emocí, a tak Motě připomenula tyto vzpomínky a poté na ní seslala toto Genjutsu (Jibakugan). Následně Tsukuyomi ukončí, aby Mota už vnímala realitu, ovšem vzpomínky a bolest z toho přetrvají, Saya se pak zvedne a odstoupí od Moty, předpokládá že už se neudrží a v návalu čisté nenávisti přijde útok či cokoliv podobného. Nenávist by měla být tak moc silná, že by neměla ani logicky uvažovat a o to Saye jde, aby její mozek vyprodukoval v návalu emocí tu unikátní chakru, která poputuje do očí a vyvine to v ní Mangekyou Sharingan. *Vidíš to? Jakou moc nad tebou mám? Vždycky si s tebou budu moct dělat co budu chtít, vždycky.
Mota Kaizo: *Prožívám náhle znova staré věci. Opět jsem maličká desetiletá holka, která tolik miluje Sayu a vše jí věří. Kolem mne znovu budovy a vůbec celkově vesnice, která mi sice moc neznamenala, ale byla důležitým místem. A jaksi prozařovaným existencí Sayi. No, nejlepší to bylo na místě začátku. V chatce, kde jsme byli jen my dvě. Já a Saya. Její vaření, vyprávění. Ty šťastné chvíle. Nemohu si to nepouštět k tělu. Znamenali pro mne celkem dost. Stopa melancholie v samém začátku. Jenže čím blíž jsem se ocitala okamžiku konce, tím víc se mi to přestávalo líbit. Vůbec každé opakování mne nutilo do toho zabředávat hloubš a hloubš. Slibování důvěry, starostlivosti, existence pro mne, kterému jsem uvěřila a dala mu šanci. Budování toho pouta. Nebylo nic, než já a Saya. V té chatce. Instrukce o Sharinganu, které jsem se měla naučit ze svitku. Posezení na střeše chatky se Sayou, kdy jsem se jí svěřovala o své dosavadní existenci, která mne trápila. Podivná zmínka o Jashinismu a věčném životě. Ochutnávání bábovky, kterou mi Saya upekla. Byla tak úžasná. Uvnitř však při několikátém ochutnávání bábovky pláču. Mísí se ve mne pocity tolik nahlodávané těmi, které zažívám neustále dokolečka s ranou co zůstává. Tohle ji jen otevírá, nípe, bodá do ní a prohlubuje ji. Jenže se z opakování těch stejných hloupých činností, nemohu vymanit. Strach o Sayu, když si nechává škodit Suzuyou, potom co mne přenesli s sebou na naprosto cizí místo a plné dalších cizích. Ta má hloupá láska k Saye. Věrnost a oddanost, které byli nakonec krutě odmítnuty. Porušení slibů i přísah, když si nakonec Saya zahodila jen starý, už nepotřebný objekt zájmu. Ten co nechala, jako nějaký zapomenutý dárek při řešení jejích průserů, vesnici. Zas a znovu ta zrada bolí. Zapomenutý deník, který kdysi od Sayi dostala, ale s její zradou ztratil jakoukoliv hodnotu. Naopak. Byl cele hoden k tomu, aby se ho zbavila. Potom se to přepne. Nechává ji to vydýchat. No ne příliš, když si uvědomí co se děje. Se sourozenci je zrovna v Kirigakure na jedné z prohlídek Mizukageho a jeho testů. Ty pachy. Strach, bolest, vztek a agrese. Zvuky křiku, vrčení i řinčení kovu. Potom ulička, kde byl nejmladší bratr ohrožován cizí ženou. Důvod prvního aktivování se mého sharinganu. Těch prokletých očí. Pár posledních chvil se sourozenci, než nás potkala smrt. Dosud je ten konec samotný něčím, zamlženým, zčernalým. Něco s čím si zřejmě ani má mysl nebyla schopna poradit. Dokonce může jít i o to, že prostě jen smrt byla tak rychlá, že jsem nic než tu smrt, nepochytila. Tak hluboký žal. Sourozenci pro mne tolik znamenali. Pro ně jsem byla ochotná začít věrností Mizukagemu, být jeho člověkem, jeho zvířetem. Pro ně. Aby už netrpěli. Pro jejich ochranu.*
Oprava: ( v Tsukuyomi, žádné Kamui )
Saya: *Saya si v Kamui s psychikou Moty může zahrávat, jak chce, a tak si i pohraje, nyní se totiž ocitne v dobách, kdy se o ní Saya starala a kdy si ji Mota tak moc pustila k tělu. Nechá ji tam probíhat vše co společně zažily, ale není to tak že po ní chce, aby ji odpustila, ale důležitá je i ta zrada, které se Saya vůči Motě dopustila. Tedy v očích Sayi to zase tak úplně zrada není ale tak podle Moty to tak bylo, pouze ji řekla že by se k ní neměla tak upínat a měla by žít i svůj vlastní život ale tím ji od sebe hold odehnala a ona s to vzala tehdy jinak ale Saya ji chce připomenout ty emoce jaké Mota tehdy cítila, ten vztek a tu zradu. To je to o co Saye jde, i kdyby to Motě musela pouštět stále dokola tak to bude připomínat, dokonce ji připomene i samotnou Kirigakure no Sato, která je pro Motu špatným místem ohledně vzpomínek ale nejvíce se Saya zaměřuje na vztek a případné zklamání vůči Saye. Věděla totiž moc dobře jak k ní Mota byla emočně připojená a jak moc byla na Saye závislá a ona ji odehnala, všechno tohle ji připomíná neustále dokola jen aby ji donutila, aby si neustále vzpomínky a emoce na tohle připomínala stále dokola. Z pohledu Moty to vypadá jako kdyby utíkala, ale přitom se nikam nedokázala posunout a tohle celé musela sledovat poslouchat, dokonce i když zavře oči nebo si zacpe uši tak ji to nepomůže (takové to, když jsi prostě v tom Genjutsu jako bůh a můžeš dělat cokoliv). *
Mota Kaizo: *Následuji pohled Sayi, který směruje k Taruovi. Zvedá se ve mne jakýsi chlad, když ten začne před mýma očima mizet, jako zvětrávající se prašná stavba. Jako zrychlený rozpad mrtvoly, která se nemusí ani rozkládat. "Co to mlela za nesmysl?!" přimhouřím oči. Vyrazím směrem, kterým mi zmizela. Snažím se jít za pachem. Můj instinkt je proti té činnosti. Mrazí mne z toho v zádech. Vzhledem k tomu, co jsem už zažila, mi ani tohle co se stalo, nepřijde zcela nemožné. No, nelíbí se mi to. Pozůstatkům Tarua jsem věnovala jen jeden poslední pohled. "Ty ruiny byli naprosto špatný nápad..." Konstatuji a chystám se vyrazit zpět do Yugakure, které nedůvěřuji o to víc. Saya je z ní. Co má paměť sahá, patří k osobám patřícím do blízkosti Suzuyi, který je Yugakagem. A když mi byl nyní jen tak zabit psí parťák, o to víc očekávám smrtící zradu od vsi. Ztráta Tarua mne jinak nijak zvlášť nezasáhla. Pouze chlad, odměřenost, odstup. To přišlo. Vždy jsem věděla, že kdykoliv může zemřít. Proto jsem si ho nikdy nevzala příliš hluboko citově, aby mi byl velmi důležitý. Pro jeho smrt se mi svět nezhroutil a nezhroutí. To už mne totiž potkalo kvůli příbuzným. Věcem k nimž se vracet nechci. Uzavřenost má své výhody ve světě co vždy ublíží. Dosud mi nic z toho na čem mi záleželo, nenechal. Tedy to ani nemá smysl mít. S tímhle přesvědčením žiji.*
Saya: Vidíš, nebylo to moc těžké. *Odpoví s úsměvem, jako by o nic nešlo. Vůbec nevěnuje pozornost tomu, že ji ihned dostala pod Genjutsu a vyřadila jejího psa, někdo by si mohl myslet, že pro Sayu může takové zacházení s jinými lidmi být úplně normální. *Podívej se mi do očí. *Poví ještě jednou a položí Motě ruku na rameno a usměje se, v ten moment ukončí Genjutsu hypnózy, ale nedá ji ani šanci se rozkoukat a sešle na ní úplně jiné Genjutsu ve kterém si ale Saya může dělat naprosto cokoliv (Tsukuyomi). V tomto Genjutsu okopíruje realitu, ve které se Mota může už pohybovat a dělat si cokoliv chce, co by zvládla i v realitě. V ten moment se Saya zvedne a udělá několik kroků vzad Věnuje Motě pozorný a pobavený pohled, mezitím se zničehonic začne stmívá, jen za zády Sayi je trochu světla, které okolo Sayi prozařuje směrem k Motě. * Zlatíčko, dneska se změní hodně věcí, o něco půjdeš ale něco získáš. *V ten moment přesune zrak na jejího psa, který se jakoby začne rozpadat, dokud se nerozpadne úplně a nezůstane tam po něm jen jeho kostra. *
Mota Kaizo: *Taru není hlupákem, aby naběhl přímo na nohu. Když zpozoruje, že ho soupeř vnímá, hodlá nepřítele oběhnout tak s tří metrovým rozestupem a naběhnout prudkou otočkou. Saya a on mají k jeho smůle velmi značný rozdíl schopností i zkušeností. Rázem bolestivě zakňučí, až to jejich citlivému sluchu, trhá uši. Se vzdorným zavrčením skončí zatížen při zemi, aniž by se vůbec hnul. Vrčí, polyká a znovu vrčí. Má obavy o Motu, nyní i o sebe. "Co chce?.." Mám pocit, jako kdybych nebyla plně součástí svého těla. Stačí jen slyšet její hlas a je to, skoro shodné se starými časy, kdy mne objevila. Kousnu se do prstu a podepisuji se na svitek. Naštěstí aspoń jde o stejný prst, jako posledně. No, mne to neutěšuje vůbec. Jenže nemohu nic.*
Saya: *Otočí se na jejího psa, který běží jejím směrem. Vyčkává na správný okamžik, nechá mu nohu nechráněnou, aby n ní mohl zaútočit a pak prostě provede rychlí pohyb kdy se ho pokusí otevřeno u dlaní přimáčknout za krk k zemi. Provede to dost silně a surově, takže ho to jistě zabolí už jen to zastavení, kdy není schopen se dostat až k její noze, navíc v moment, kdy se dotkne jeho těla použije svou chakru a ztíží jeho tělo tak aby se nebyl schopen ani pohnout (Doton: Chōkajūgan no Jutsu). Poté si Saya klekne naproti Motě a rozloží před ní malý svitek smlouvy s Kuchiyose (lišky). *Tak teď se na ten svitek podepiš svou krví. *Saya má naprosto klidný a vyrovnaný hlas, žádná zloba ale ani žádné přátelství, jako by byla bez emocí i když emoce vlastně Saya má jen jí tato situace žádné emoce nepůsobí, je k tomu tak nějak neutrální. *
Mota Kaizo: *Procházím zdánlivé ruiny, když tu pocítím nezvyklý pocit v oblasti ledvin, zároveň s mrazením v zádech. "Někdo je za-..." Okamžitě se otáčím. Sharingan ještě nikde. Mám zkušenosti, které vedli k tomu, že sharingan rozhodně neukazuji, pokud to opravdu situace nevyžaduje. "Saya!" Rozšíří se mi zorničky. Stihnu v šokované fázy, mrsknout liščím ocasem na opačnou stranu, silným švihem, než končím v pokleku. Oči stále upřené do těch Sayi. Jak hypnotizovaný had. Situaci mám takovou skoro, zamlženou. Tak mi to přijde. "Proč?! Proč je tu?! Proč nezaútočím, nebo nezdrhnu?! Proč klekám?..." Naprosto nechápu. Zamlžené jsou mé oči z té bolesti, která se opět ozývá. Z toho smutku. Není dost silný, aby mne ovládl. No, vzpomínka na ten minulý čas je něčím, co prostě mé oči zvlhčí, ač žádné slzy nepřetečou. Nemluvě o jistém vzteku, který za tím číhá. Za pocitem zrady. Psí společník si všímá toho co se děje. Taru cítí rozpolcenou směs pachů, kde však není nijak zvlášť cítit přátelství, láska a jiné pozitivní emoce. Vyrazí s temným zavrčením do útoku. Se Sayou přišel do kontaktu jako štěně, ale na velmi příliš krátký, prchavý okamžik. Nekouká jí po očích. Jde po rukou a nohou. Nebo rovnou sejmout celé soupeřovo tělo.*
Saya: *Saya dlouho přemýšlela o tom, že by Tomeův Sharingan povýšila na vyšší level (Eternal Mangekyou Sharingan), ovšem k tomu je potřeba jednoho kroku, a to, aby Mota probudila svůj Mangekyou, Saya je sice v tomto ohledu celkem bezcitná ale na druhou stranu, pokud jednou Mota zemře, Saya by si z ní ráda udělala Edo Tensei. Momentálně v ruce svírá malý svitek smlouvy s Kuchiyose (Lišky). Čelo Saye zdobí pečeť Byakugō no In a dlaň pravé ruky zase značka Sōsa Gijutsu. K opasku má na pravém boku připevněný krystalový bič ze Shoutonu, který ji zhotovil Razoi poté co dostal krystaly od Tsuki a k levému boku má připevněné pouzdro uvnitř kterého se nachází krystalová katana ze Shoutonu. Oblečená je v ( odkaz » ). Pomocí Tōmegane no Jutsu se podívá, kde přesně se momentálně Mota nachází a když se ujistí že je sama, pokud nepočítá jejího klanového psa tak po aktivaci Eternal Mangekyou Sharinganu použije Kamui, pomocí kterého se přesune tak 3 metry za zády Moty. Doufá, že se na ní Mota otočí, protože v ten moment na ní sešle Genjutsu Sharingan s úmyslem seslat na ní hypnózu a donutit ji, aby si klekla, Saya nechce Motě dát totiž šanci aktivovat Sharingan, Saya má sice Sharingan na vyšším stupni a její Genjutsu je jako by se jednalo o Genjutsu vyšší úrovně, ale Saya si není jistá jak to s Genjutsu a Sharingan dvou lidí ovládající Sharingan. *
Mota Kaizo: *Ocitám se u sutin a pokrčím nelibostí svůj nos. Jen kousek vedle mne je můj společník Taro. Podezřívajíc tohle místo, začne ho obcházet s čumákem při zemi. Věří spíš svým smyslům čichu, než zraku. A to co cítí, neodpovídá tomu, co vidí.* Taky to vnímáš, že?.. *Kouknu se zamumláním po psu. Vyrazím hloubš k troskám. Nesnažím se nic prolomit. Ať už je tu cokoliv. Stojím vyrovnaně, až vyzývavě. Ne. Není mi to po chuti. Ale, hrozba je hrozba. Tak to tu vnímám. Mohlo by se mi někdy stát, že budu prchat a musela bych razit tudy. Proto i přes to, procházím skrz. Potřebuji to tu trochu poznat.*
---: ---
Saya: * Saya se opět nachází u sebe v úkrytu ve kterém má své vězně, které používá jako oběti pro Jashina. Stojí na svém Jashinistickém znaku oblečená v ( odkaz » ) a v pravé ruce drží rituální nůž, z kterého kape krev žen, která před Sayou klečí neboť se nemůže hýbat, což způsobuje technika Doton: Chōkajūgan no Jutsu. Saya pozře krev z nože a klekne si na kolena uvnitř svého Jashinistického znaku. Její tělo nabralo černou barvu s různými bílými znaky a tak si Saya přiloží špičku nože k břichu a pomalu začne tlačit, čímž do ní pomalu vnikne celá čepel nože. *Velký Jashine-Sama přijmi tuto oběť do svého království, kterou ti já tvá věrná služebnice Saya Toyokazu. *Poví Saya klidným a vyrovnaným hlasem. Poté její tělo nabere opět normální barvu a žena před Sayou je mrtvá. Saya odejde umýt ten nůž a pak i sebe. Následně tělo zapečetí do pečetícího svitku a jde do cel s katanou. Vyvraždí tam všech 16 zbývajících vězňů, které pak postupně zapečetí do svého svitku. Poté se pomocí Kamui prostě přesune zpět do Yugakure a pokračuje v balení a třídění svých věcí, protože se musí připravit na to, že nějakou dobu v Yugakure prostě nebude. *
---: ---
Saya: * Saya se za použití Kamui přesune do svého úkrytu ve kterém má pozavírané své vězně, které využívá jako oběti Jashinovi. Takových lidí tam má přesně 18 a až dneska skončí tak jich zůstane jen 17 a oni to moc dobře ví. Saya se oblékne do rituálního oblečku ( odkaz » ) a dojde si do cel, ze kterých si vezme jednoho muže, kterého násilně vytáhne ven z cely poté, co ho odpoutá a odvede ho do místnosti, která je prázdná kromě Jashinistického znaku uprostřed. Aby jí muž nikam neutekl tak na něj použije při doteku Doton: Chōkajūgan no Jutsu čímž mu naprosto znemožní pohyb pod tíhou vlastního těla. Saya odejde do jedné místnosti, ze které si přinese svitek a rituální nůž ( odkaz » ). Muže následně řízne nožem do dlaně a přesune se na Jashinistický znak, který tam má připravený. Uvnitř znaku si klekne na kolena a pozře krev z rituálního nože. Díky čemuž její pokožka nabere černé barvy s různými bílými znaky. Špičku nože přiloží do oblasti srdce a zavře oči. * Velký Jashine-Sama přijmi tuto oběť do svého království, kterou ti já tvá věrná služebnice Saya Toyokazu. *Tuto větu Saya prostě vyřkne při každé své oběti a dnes to tedy není výjimka a následuje tlačení na nůž, který se tlačí postupně do Sayina těla dokud neprobodne její srdce. Saya u té bolesti ovšem ani nepípla a to ani od slasti, protože tento rituál je pro ní svatý a nesmí ho nijak narušit. Samozřejmě že následkem toho všeho je ona žena mrtvá. Saya si z těla vytáhne nůž a pomocí lékařské techniky Inyu Shometsu se vyléčí. Pak odejde umýt svůj nůž a i sama sebe umyje od krve. Pak se vrátí k mrtvole a vezme si pečetící svitek, do kterého mrtvou ženu zapečetí, aby jí připadala mezi své stávající zapečetěné mrtvoly. Samozřejmě ještě odstraní účinky techniky Doton: Chōkajūgan no Jutsu. Saye docela chybí Yato a to jí štve, protože doufala, že by si s ním mohla aspoň ještě trošku užít, navíc je to někdo kdo jí připravil o panenství a na takové lidi se nezapomíná. Dnes Saya moc věcí už v plánu nemá a tak ještě vytře krev po mrtvé ženě a postará se o své stále živé oběti, které teprve má v plánu poslat Jashinovi. Následuje přesun pomocí Kamui do Yugakure. *
Koniec: -
Satsuki: *Chytí Sayinu ručku, ktorou jej lieči zranenie na nohe* Nechaj to tak, zocelí sa to... Vypálila si mi ranu, takže nekrváca a ani sa nezapáli... Nebolí ma to a ty si vyčerpaná, tak odpočívaj dobre? Ja sa opriem o stenu a tiež si trošku pospím, vyplytvala som moc chakry. *Pousmeje sa a znova pohladká Sayu po tvári. Je pre ňu skutočne najlepšou priateľkou a nevie si predstaviť, kde by bola bez nej. Unavene oprie hlavu o studenú stenu a zavrie očka. Za tlejúceho ohňa poblíž nej zaspí*
Saya: * Saya se usměje a stále se pozorně dívá Satsuki do očí. *Nepotřebujeme ochranu. Vždyť já ji nepotřebuju a Jashin-sama je tu stále se mnou. A co bys mi tak asi mohla udělat. Zabít mě? *Saya se tomu zasměje i když slabým smíchem. Na okamžik si lehne na Satsukino stehno a odpočívá. Potřebuje, aby se její tělo trochu vzpamatovalo. Ale samozřejmě nezapomíná na zranění, které způsobila Satsuki a tak pomalu a trochu s těžkostí přiloží dlaň k jejímu zranění ve stehně a rozzáří se jí dlaň příjemným zeleným světlem (Shousen Jutsu). Sice je stále vyčerpaná ale chce Satsuki aspoň trochu to zranění vyléčit a tak se silou vůle snaží, ale stejně to nakonec skončí tak že ztratí kontrolu nad technikou a hlavou padne na její stehno a bez vědomí. Je dost vyčerpaná a tak vypadá opravdu nevinně, jak spí položená na Satsuki. *
Satsuki: *Smutne si povzdychne a nechá sa pobozkať na čelo. Pokrúti hlavou a popálené miesta vylieči pomocou Shousen Jutsu. Vzhľadom k tomu, že vo vode nebola dlho a išlo len o techniku ranku D, tak popáleniny od raitonu nie sú natoľko vážne.* Musíme byť s mojím druhým ja opatrné... Je dosť desivé a robím veci, ktoré bežne nerobím... Najbližšie, keď ho budeš chcieť prebudiť, tak budeme musieť mať nejakú ochranku, dobre? Teraz si odpočiň, musíš byť unavená. *Podoprie Sayu a pobúcha si po stehnách, čím jej naznačí, že si môže oddýchnuť na jej nohách. Na dnes im zábavy rozhodne stačilo*
Saya: * Saya je úplně paralyzovaná od té bolesti ale s naprostou slastí si to celé užívá, až se z toho poslintá. I Když nemusí to moc řešit díky vodě. Když v tom to najednou skončí a Saya je uvolněná ze znaku a doslova se položí na Satsuki, protože ta elektřina ji naprosto paralyzovala a Saya se nedokáže ani pohnout. Takže nakonec jen leží přitulené k Satsuki ale postupně se jí vrací hybnost těla a tak položí ruku na tvář Satsuki a pozorně se jí podívá do očí. Pak se tváří přiblíží k její a pokusí se jí dát polibek na čelo. Ví, že má ráda Shikiho ale je to jen takové kamarádské gesto. *To bylo úžasné. Zbožňuju tebe a i to tvoje druhé já. Nic lepšího jsem ještě nikdy nezažila.
Satsuki: *Chce vidieť umučený Sayin výraz a preto trošku zdvihne znak z vody, aby jej trčala len hlava. Prekvapí ju, že si to Saya užíva. Chce jej dať ďalšie prísuny bolesti ale čosi sa v nej ozve. Bolesť v jej nohe začne byť už znesiteľnejšie alebo si na ňu proste zvykla a tým posunula latku prahu bolesti zase o kus vyššie. Jej výraz nadobudne normálnych tvarov a začne zmätene pozerať na spútanú kamarátku. Začne symbol vyťahovať z vody pomocou páky a keď je Saya úplne vonku, uvoľní jej najprv nohy. Následne jej jednu rúčku obalí okolo pásu a druhou jej uvoľňuje ruky z väzenia (všetko vďaka klanu Doku). Nechá jej telo dopadnúť do svojich rúk a pritiahne si ju k sebe. Neudrží ju, preto sa spolu s ňou zvezie k zemi, avšak už nie vo vode. Pritúli si ju k sebe a horko sa rozplače* Prepáč... Pre toto si chcem dávať pozor na prah bolesti... Stáva sa zo mňa monštrum. *Smrkne a pohladí kamarátku po líci*
Saya: * Stále se vystrašeně kroutí ze strany na stranu jako by se snad chtěla uvolnit. Stále má ten vyděšený a bezbranný výraz a ten zůstává, i když ji ponoří se znakem do vody, kterou tam Satsuki přitáhla z venku. Poté se pozorně podívá na Satsuki a ani nemrkne. Její výraz se změní, a když Satsuki vyskládá pečetě pro tu techniku tak ji ihned dojde, co chce udělat a místo vystrašeného výrazu se jí na tváři zjeví psychotický úsměv. Olízne si rty a zvedne hlavu vzhůru ke stropu a částečně otevře ústa a pak to přijde. Elektřina začne proudit do vody a poté do Sayi a celé její tělo začne probíjet elektřina a Saya se dostane do křečí a neskutečné bolesti nehledě na to že Satsuki má techniky Raitonu silnější než obyčejní Shinobi díky Kekkei Genkai Ranton. Saya vykřikne od bolesti, ale vůbec to nezní jako by ji to vadilo ale právě naopak. Je to slastný výkřik plný uspokojení. *Ahhhhhhhh! Ještě! Přidej! *Dostane ze sebe Saya s obtížemi a slastně si užívá tu krásnou bolest každého svalu těla. *
Satsuki: *Odmieta Sayu pustiť a namiesto toho premýšľa, ako by jej mohla ublížiť* Keď si to tak želáš... *Povie sladkým hláskom a zrak jej spadne na priehlbinu pod znakom. Zdvihne jedno obočie a po zložení ručných pečatí prižerie cez otvor v stene vodnú strelu v podobe hada a hodí ho rovno do priehlbiny, čím ju po okraj naplní vodou. Zrak jej spadne na páku vedľa nej a premýšľa, čo sa s ňou robí. Pohne s ňou dole a zistí, že sa vďaka tomu hýbe jashinistický symbol, o ktorý je Saya pripútaná. Nechá znak, aby sa pomaly ponáral a začne sa smiať* Áno, Saya-chan... Sme veľké ka-ma-rát-ky... A kamarátky si po-má-ha-jú. *Vyslovuje dôrazne každú slabiku a znova začne odriekavať* Jedna, dve, tri, štyri, päť, Saya je vo vode hneď. *Priloží si rúčku k ústam a spokojne sa zasmeje. Vloží si roztomilo ukazováčik do úst až po hánku. Pomaly si ho z úst vytiahne a oblizne ešte jeho špičku. Kým je Saya ešte vo vode, použije techniku Raiton: Jibashi a vloží prstík do vody, do ktorej ponorila Sayu*
Saya: * Saya sice couvá ale Satsuki ji dožene a povede se jí Sayu chytnout za krk a nadzvednout ji. Když se Sayou udeří o znak Jashinismu tak vyděšeně vykřikne. Samozřejmě je to pouze divadlo ale tak moc důvěryhodné že kdyby Saya sledovala sama sebe tak by tomu věřila. Pokouší se osvobodit, ale ví moc dobře, že je to marné a tak se upřeným pohledem podívá do očí Satsuki. Stále má dost vystrašený výraz. *Satsu-chan? Nejsme kamarádky? Takto se k sobě nechováme ne? Prosím pusť mě. *Požádá ji Saya se slzami v očích. * „Prosím ubliž mi! Chci to ale strašně moc!“ *Saya je tak vzrušená že se celé její tělo klepe, jakoby snad čekala na svojí dávku drogy. *
Satsuki: *Keď jej Saya prejde nožíkom po ruke a spraví malú ryhu, nebolí ju to ale chce ju ešte trochu vydesiť. Preto sa k nej prudko nahne, ako jej len nástroj, o ktorý je pripútaná, povoľuje a s vyplazeným jazykom na ňu zasyčí ako had. To už je však prepustená a so slinou stekajúcou po jej kútiku pomaličkým krokom prenasleduje Sayu* Jeden, dva, Saya bojí, tri, štyri, rana bolí... *Pokračuje v odriekavaní vlastnej riekanky, ktorú vymyslela v momentálnej chvíli. Z ruky a z kožičky, kde sídlil jej necht, jej vyteká krv. Natiahne svoju ruku smerom k Sayinmu krku a chce ju nadvihnúť do výšky a udrieť ňou o jashinistický symbol. Popri tom sa k nej neustále približuje. Ak sa jej podarí ju o symbol udrieť, voľnú ruku rovnako natiahne a o ten symbol ju pripúta. Hlavu znova nahne do strany a opäť prestane žmurkať* Sa-ya, spútaná, Sa-ya, bezmocná... *Stále odrieka ďalej a ďalej a pery sa jej roztiahnu do šialeného úsmevu*
Saya: * Saya předpokládá že Satsuki už probouzí to své „temné já“ ale i přes to co říká jí Saya ještě nehodlá pustit. Poté přejde špičkou po horní části ruky špičkou a udělá do její ruky dlouhou rýhu, a poněvadž je čepel ještě stále dost ostrá tak se to hned vypálí, ale neudělá to moc hluboké ale spíše jen jako třešničku na dortu. Pak Satsuki tedy pustí a couvá směrem k Jashinistyckému znaku. Ve výrazu je vidět že je trochu vyděšená ale to je pouze přetvářka Sayi. Ráda si hraje na jiné role. *E-e-ehm Satsuki?
Satsuki: *Zahryzne si do pery a uvažuje, či ju to naozaj bude bolieť a či to prebudí jej zlú stránku. Trochu ju to desí ale je pripravená zvládnuť čokoľvek. Bolesť miluje a je rozhodnutá sa takto oddávať Jashinovi* "Jashin-sama... Pre vás kamkoľvek, až nad rámec možností." *Pomyslí si a vidí približujúcu sa Sayu s nahriatou čepelou noža. V momente, kedy jej ho zaborí do nohy, sa začne mučiarňou valiť smrad spáleného mäsa sprevádzaný Satsukinými výkrikmi od bolesti. Celá sa napne a jej telo sa začne zvierať v šialenom kŕči. Postupne sa však krik začne meniť na zlovestný smiech, z ktorého sa stavajú chĺpky na rukách a tvár bledne. Z úst jej vytekajú sliny, ktoré si následne zotrie jazykom. Oči sa jej rozšíria a vidno v nich len jediné, zlomyseľnosť a vypsychlosť* Raz, dva, tri, štyri čepele... *Začne nahlas s detsky nevinným hláskom rozprávať úplne od veci. Bolesť momentálne úplne potlačuje. Upriami pohľad priamo na Sayu a pozerá do jej očí. Hlavu pri tom nahne trochu do strany a vôbec nežmurká* Pustíš ma? Chcem... ti tiež dať mnoho... mnoho... radosti... *Rozpráva s milým a dosť presvedčivým hláskom, stále však trochu od veci*
Saya: * Saye se líbí jak Satsuki reaguje a spokojeně se na ní usmívá. Následně vytáhne čepel z její rány a jako zhypnotizovaná sleduje její ránu. Jak z toho uniká krev prostě v Saye probudí chuť. A tak se k té ráně skloní a několikrát olízne tu krev a při té chuti jen spokojeně zavrní. Pak dostane ale nápad a tak palici vytáhne z ohně a zahodí ji pryč. Místo toho do ohně vloží čepel zápěstní čepele a nechá ji se ohřívat. Sice jí to teplo bolí ale ne tak moc aby to způsobilo popáleniny. Čepel nemá daleko k tomu, aby se začala červenat a tak ji vytáhne u ohně a přejde k Satsuki. Čepelí jí opět bodne rovnou do té rány, kterou ji před okamžikem způsobila. Okamžitý rozdíl teploty čepele a těla Satsuki způsobí, že čepel zasyčí. Saya různě čepelí pohybuje v té ráně a postupně i tu ránu prohlubuje. *Chci to vidět. To tvoje krásné druhé já. Chci ho poznat.
Satsuki: *Začne prerývane dýchať a očakáva príval bolesti. Plná adrenalínu v rýchlosti niekoľkokrát prikývne a je pripravená prežiť obrovskú slasť. Horúci dych Sayi na jej ušku spôsobí mráz, ktorý jej prejde po tele. Rovnako sa k tomu pridá aj chlad zo Sayinho noža, ktorý sa začne predierať najprv cez jej pokožku, až skončí zabodnutý v mäse* AAAAAAH! *Zvolá a od slasti privrie oči. Keď nožom Saya pootočí, jej telo sa opäť napne v príšernej bolesti, ktorá v nej vyvoláva tak príjemné pocity. Začne sa mykať a trhať, aby sa čo najviac hýbala proti nožu a spôsobovala si tak ešte väčšiu bolesť. Z rany jej začne vytekať krv a následne dopadať formou kvapôčiek na zem* To je tak... ohromné... *Vydýchne Satsuki a spokojne sa na Sayu usmeje. Jej prah bolesti sa už povýšil na ultimátnu úroveň, preto na prebudenie jej druhého ja bude nutná trochu intenzívnejšia bolesť*
Saya: * Saya se nadšeně rozhlíží po té mučírně a je z toho v takovém šoku až z toho padne na zadek. Opravdu ale opravdu moc nadšeně se rozhlíží po všem možném. Ale nejvíc ji zaujme velký ocelový Jashinistický znak. Je k němu připevněný řetěz přes kladku. A pod tím znakem je jakási prohlubeň do která patří nejspíš voda. Saya okamžitě dostane nápad, jakými způsoby se do dá využít. * „Tohle je opravdu luxusní. Musím to použít. Prostě musím!“ *Saya se celá rozklepe při představě, jak se to dá použít. Když v tom ji najednou z těch myšlenek vytrhne Satsuki. Saya se na ní překvapeně otočí a dlouho se na ní zadívá. Samozřejmě že druhou ruku Satsuki zajistí a ujistí se, aby to bylo pevné, a zkontroluje i druhou ručku. Poté vyskládá sérii pečetí a vypustí slabý proud ohně (Katon: Ryuuka no Jutsu) čímž zapálí dřevo. Nyní stačí jen nahřát ty kovové palice a tak jednu z nich dá do ohně a jen ji tam tak nechá a pozoruje u toho Satsuki a dostane nápad. Odstoupí od palice a přejde rovnou před Satsuki. *Nejdřív tě trochu pozlobím, než budeme připravené ne? *Saye se vysune zápěstní nůž na pravé ruce a přejde těsně k Satsuki a ústy se nahne k jejímu uchu. *Potom uděláš i ty něco pro mě. *Saya se od ní odtáhne a špičku nože přiloží k pravému stehnu Satsuki a začne tlačit. Čímž se pomalu dostává hlouběji a hlouběji, a když je celkem hluboko tak rukou trochu pootočí, jako když odemykáte dveře třeba. *
Satsuki: *Keď uvidí, skadiaľ to svetlo prichádza, zostane len v nemom úžase stáť. Naprázdno preglgne, keď pozerá do mučiarne s dierou zboku v stene. Keď do nej nakukne, uvidí výhľad na akýsi prieliv a napadne jej, že jashinistu, čo to tu obýval, možno zabil pád do vody, ktorý ho vzhľadom na ostré kamene a rôzne pasce poblíž vody, mohol pokojne aj rozkúskovať* Mal to fakt premyslené... *Povie a začne si prezerať rôzne mučiace nástroje. Ako prvé ju upúta stroj na naťahovanie končatín a vykĺbovanie kostí. Ďalej začne skúmať čosi, kam pravdepodobne má ísť ruka. Vloží ju do akéhosi otvoru a položí na vyznačené značky. Dvoma prstami voľnej ruky začne nenápadne šťuchať do páčky a keď ju zatlačí úplne dole, nástroj jej vytrhne necht z prsta. Z tej bolesti sa jej takmer zastaví srdce ale nie preto, lebo by sa to nedalo vydržať. Začne sa totiž baviť. Absolútne nerieši krvácajúci prst bez nechtu a skúma stroje naďalej* Faaakt luxus, Saya-chan! Skús to! *Povie a oblizne si pery, zatiaľ čo si prezerá zahasenú pahrebu, vedľa ktorej ležia kovové palice* "Pravdepodobne ich nahrieval a pálil svoje obete. V tom dostane brutálny nápad a so vzrušením v očiach pozrie na priateľku* Saya... Dokážeš to drevo zapáliť? Chcem, aby si ma pálila, zatiaľ čo budem pripútaná k tamtomu. *Ukáže na stroj na naťahovanie končatín. Ani nečaká, čo na to Saya povie a už sa ku stroju zberá. Vyhupne sa hore na podopierky na nohy, kde si obe nohy zaistí a rovnako si zaistí aj jednu z rúk. S druhou jej bude musieť pomôcť Saya. Vie, že to možno dopadne zle ale chce to. Chce pocítiť tak prudkú bolesť, akú ešte necítila*
Saya: Já vím, že ochranku nepotřebuješ. Jsi silná dost a navíc ty a i já máme Jashina-sama. *Poznamená Saya a vydá se tedy dál na cestu vedle Satsuki. Také si všimne v dálce toho světla a než stihne cokoliv říct tak ji už Satsuki drží za ruku a táhne ji tím směrem. Samozřejmě že Saya sdílí to nadšení se Satsuki a běží s ní rovnou ven. Ovšem když jsou blíž a blíž tak Sayu to světlo trochu oslní, protože si její oči už stihli zvyknout na šero uvnitř jeskyně. Saya si tedy druhou rukou překryje oči, než si trochu na to světlo zvykne. *To dobrodružství moc svítí!
Satsuki: *Postaví sa a odfrkne si* Aj keby, ja ochranku nepotrebujem. Postarám sa o seba aj sama. *Prehlási a na Sayinu otázku odpovie chôdzou vpred. Zamyslene sa vráti k momentu, kedy sa Suzuya a Shiki stretli naposledy a nahlas si povzdychne. Nič viac si neželá, len to, aby sa k sebe chovali normálne a aby spolu vychádzali. Takisto uvažuje, či ju Shiki ešte bude chcieť vidieť po poslednom fiasku a začne sa jej robiť hrča v hrdle. V diaľke uvidí akési svetielko, pravdepodobne východ z jaskyne. Čapne Sayu za ruku a ťahá ju tým smerom* Pobež! Tam na nas čaká nové dobrodružstvo! *Zvolá nadšene a plná očakávaní vybehne z jaskyne von*
Saya: * Saya tam jen tak sedí a odpočívá, když v tom vyprskne smíchy a Saya se dostane do záchvatu smíchu. Smích trvá snad 2 minuty. Když skončí se smíchem tak se drží za bříško, protože jí z toho až bolí a snaží se trochu rozdýchat. *Tohle mi teda nedělej. Tohle mě fakt dostalo. On se mu určitě nepostavil, ale byl drzej, ale to nemá nic společného s připraveností je prostě jen trochu chorej. Nějaká psychická porucha nebo co ale tak jsem asi jediná, kdo si toho všímá. *Saya se stále snaží se vzpamatovat po tom výbuchu smíchu. *Tak můžeme pomalu jít dál?
Satsuki: *Trochu urazene zdvihne jedno obočie, oduje pery a nafúkne líčka* Ono je ešte niekto, kto by ho mal mať ako rád? Ukáž mi ju, nech ju obetujem Jashinovi-sama! *Naštvane zavrčí a zovrie ruku v päsť* "Ale predtým sa s ňou ešte vyhrám... Hmm, mohla by som poprosiť Suzuyu, aby mi zaobstaral nejaké domáce zvieratká na požieranie nežiaduceho... hmyzu. Napríklad levy, možno pyrane..." *Premýšľa v duchu nad rôznymi možnosťami, ako nechať bez stopy zmiznúť potencionálne rivalky v láske. Pri poznámke o tom, že by mal niečo vydržať, len prekríži ruky na hrudi a odfrkne si* Postavil sa Nii-niimu! A to nezvládne len tak hocikto! Je to ten správny chlapec pre dcéru rodu Juuzou! *Uškrnie sa a poobzerá sa, pričom premýšľa, ktorým smerom by sa mohli vydať ďalej*
Saya: * Saya je ráda že Satsuki si taky dá tyčinku a sotva si do té své párkrát kousne tak už nemá nic a tak jen prázdná obal upustí. *Ono se to časem rozloží. A k bratrovi no jak to říct. Od té Béčkové mise jsem s ním snad ještě ani pořádně nemluvila. Stejně ho moc nezajímám ale tak je to jeho hloupost jsem na něj až moc dobrá sestra. Jeho s jeho povahou kromě tebe brzo nebude mít nikdo rád. Ale jinak nějak asi dýchá nevím. *Saya nevěděla ani jak jinak odpovědět, ale moc to nehodlá rozebírat. Sayu ani nezajímá jaký je jeho zdravotní stav ale Satsuki to nehodlá říct. Radši se bude jen přetvařovat, že jí na něm záleží. * „Až mi bude 15 tak se odstěhuju a budu bydlet ve svém vlastním.“ On je chlap něco by měl vydržet. Teda doufám.
Satsuki: *S vďačným výrazom v tvári sprevádzaným milým úsmevom si prevezme tyčinku a okamžite sa do nej s chuťou pustí. Hlad síce nezaženie ale mozog aspoň na chvíľu oklame* Hm... Možno tam dokonca nájdeme aj toho jashinistu, čo ty vieš... A možno bude už v tej dobe mŕtvy. Kto vie, či ho nedolapili v jeho úkryte... *Premýšľa nahlas Satsuki a oprie sa rovnako pohodlne ako Saya. Napadne jej sa spýtať na stav jej brata vzhľadom k situácii, ktorá u nich nedávno nastala* Um... Ako sa inak má Shiki? Dlho som ho nevidela odkedy.... Odkedy. *Vetu proste nedokončí. Nevie, nakoľko je informovaná Saya ale o jeho zdravotnom stave by mala vedieť asi najlepšie, keďže spolu bývajú*
Saya: * Saya jde a jde a jde a jde dál jeskyní. Když v tom Satsuki požádá o přestávku a tak se Saya spokojeně usměje a okamžitě si sedne na zem a opře se o jednu vnitřní stěnu. *Odpočinek zní velice fajn. *Saya samozřejmě má vždy něco k snědku to aby nebyla Saya a neměla sebou aspoň něco sladkého. Chvilku hrabe v kapsách a po chvilce vytáhne jednu čokoládovou tyčinku a polovinu podá Satsuki. *Dáš si? *Zeptá se Saya a kousne si do té své. *Třeba tam ale něco zajímavého fakt najdeme.
Satsuki: *Položí si prstík na ústa a premýšľa, čo nájdu na konci jaskyne* Skôr si myslím, že toto je miesto, ktorým sa ten nukenin dostával do toho úkrytu. Tá nora bola len šťastie začiatočníkov si myslím. *Skonštatuje a na chvíľu sa rozhodne posadiť. Je dosť unavená z cesty a potrebuje nazbierať trochu síl na pokračovanie* Nebude vadiť, ak si odpočiniem? Cestujeme od rána a ja začínam byť vyčerpaná. *Povie a unavene si povzdychne. Rada by aj konečne niečo zjedla ale nenapadlo jej niečo zabaliť. A o nejakom obchode s jedlom poblíž nevie*
Saya: * Následuje Satsuki ať to vede kamkoliv. Pozorně se rozhlíží, i když tu vlastně kromě vnitřních stěn jeskyně není co k sledování. *Hm co tam asi najdeme, co myslíš? *Zeptá se Saya Satsuki a pokračuje v cestě, ať je cesta zavede kamkoliv tak hodlá pokračovat v cestě. *Co myslíš, že tam bude? Já myslím, že tam bude úkryt s nějakými zbraněmi nebo poklad!
Satsuki: *Saya jej skočí do náruče a tesne pred jej dopadom si uvedomí, akú hlúposť vlastne vymyslela. Spolu so Sayou sa zvezie na zem* Kurva... *Zanadáva a vďaka Sayi sa postaví* Hmm neviem... Objavila som to tu fakt náhodou a zatiaľ som tu nebola. *Povie a vôbec nevníma to, že jej z lakťa tečie krv a asi sa jej tam aj spraví modrina. Proste vykročí vpred jaskyni a vníma každý jej detail, aby vďaka jej fotografickej pamäti našli cestu späť*
Saya: Pravděpodobně bude už dávno mrtvý. *Poznamená Saya a sleduje Satsuki jak se spouští dolů. * „Sice bych se mohla spustit dolů, ale skočit jí do náruče bude aspoň zábavnější.“ *Saya čeká, dokud ji Satsuki neřekne a pak jí prostě skočí do náruče. Nemusí se bát, že by se zabila, když je nesmrtelná. Samozřejmě Satsuki pomůže zase na nohy. *Tak jak bude pokračovat naše prohlídka?
Satsuki: *Zasmeje sa, keď jej kamarátka hodí držku* Musíš byť opatrnejšia, Saya-chan. *Povie a rozmiestni svietniky po celej miestnosti. V jednej zo skriniek nájde ešte zopár sviečok, ktoré taktiež zapáli. Až teraz si všimne krvou nakreslený jashinistický symbol na zemi, presnejšie na sklápacích dvierkach* Vidíš to? Patrilo to tu niekomu z nás... Kto vie kam zmizol ale zdá sa, že tu dlho nik nebol. Poď, ukážem ti ešte niečo. *Povie a nadvihne sklápacie dvierka* Tu je prechod do nejakej podzemnej jaskyne... Poď za mnou, viem už aj ako sa dostaneme hore. *Povie a vďaka klanovým technikám uvoľní zo svoji rúk laná, čím si ruku v podstate predĺži. Rukou sa zachytí o okraj otvoru a pomaly sa spustí dolu. Keď stojí na nohách, nastaví ruky, aby jej do náručia mohla skočiť aj Saya* Saya-chaaan skoč! *Vyzve kamarátku. Avšak neráta s tým, že obe vážia rovnako a ak Saya skutočne zoskočí, v podstate obe zhodí na zem*
Saya: * Saya se těší, až se dostane do toho úkrytu, který Satsuki našla a tak u té nory čeká, dokud ji Satsuki nevyzve, aby tam šla i ona. Saya tedy čeká a když na ní Satsuki zavolá tak se norou protáhne a sklouzne se rovnou dolů do toho úkrytu. *Juuuu! *Očividně se Saya ta cesta dolů líbila i když se na konci rozbila o zem, protože zapomněla brzdit. Ale Saya se jen trošku odřela a tak to nijak neřeší a téměř to necítí. Saya se pak postaví a rozhlédne se okolo. *Vau
Satsuki: *Usmeje sa tiež a zastaví sa u nory, ktorá vedie do nového úkrytu* Nie som si istá, či to bola skutočne vstupná brána ale dostala som sa tam tadiaľto. *Ukáže na väčšiu zvieraciu noru a čupne si* Ale choď za mnou až keď ťa vyzvem, je to tam trochu strmé. *Upozorní Sayu a preplazí sa norou. Našťastie sa včas zabrzdí tým, že zatlačí nohami do zeme a vďaka tomu sa nezošmykne. Pomaly zíde dolu a zakričí na kamarátku* Môžeš ísť! *Zvolá a aktivuje techniku Shousen Jutsu, čo jej vytvorí v dlani malé svetielko. Vďaka nemu nájde tri svietniky na stole a zápalkami, ktorými sa dnes vybavila, zapáli všetky tri a osvetlí miestnosť. Nič sa tu nezmenilo, na stenách sú krvou pokreslené symboly Jashina, v rohu sídli knižnica s jashinistickými knihami a opísanými rituálmi a v zemi sú sklápacie dvere vedúce do jaskyne pod úkrytom*
Saya: *Saya si Satsuki pozorně vyslechne a na tváři se jí rozzáří úsměv hned z několika důvodů. *Jsi úplně nejlepšejší ze všech. Ty jsi fakt našla úkryt pro naše účely! A to tvé druhé já nebo jak to pojmenovat tak pro to mám taky řešení a ten nápad se ti bude určitě líbit ale to až na místě. *Saya se nyní opravdu těší až tam budou a už jí myslí létají různé představy o tom jak to tam asi vypadá. *
Satsuki: *Úplne jej cestou vypadlo poučiť Sayu o tom, čo pre ne vlastne chystá, tak to okamžite napraví* Nedávno som našla niečo, čo by sme mohli považovať ako úkryt, v ktorom sa môžeme venovať Jashinovi-sama. *Prezradí ich plán pre dnešok a držiac Sayu stále za ruku zabočí do lesíka, či parčíka v pustine, kde sídli nora s úkrytom* Um, zatiaľ som nikoho nezabila. *Prizná sa a nahlas povzdychne* Iba som bola spoluúčastníčkou na vražde tamtých nukeninov na misii. A... Aj ja mám menší problém. Keď si spôsobím bolesť tak po prekonaní určitej mierky sa jednoducho... zmením. Akoby som sa prestala ovládať a užívam si ešte väčšiu bolesť... A ničím. *Konečne vyjde na povrch so svojim tajomstvom a celá sa trochu zatrasie* Najhoršie je, že ma to ani tak netrápi pre obyčajných ľudí, ktorým ublížim. Bojím sa skôr, že by som ublížila tebe, Shikimu, Suzuyovi... Chápeš, že sa prestanem pri vás ovládať... Stalo sa mi to na misii a našťastie som predtým odpadla ale nabudúce sa to stať nemusí. *Povie trošku smutne*
Saya: Vlastně ani jsem se tě neptala, co že to tu vlastně je? Nebo ještě jinak. Proč sem vlastně jdeme? *Zeptá se zvědavě Saya cestou a sleduje tu opuštěnou vesničku. Líbí se jí ovšem ta prázdnota, protože prázdnota znamená smrt a smrt je vlastně něco co Sayu nikdy nepostihne stejně jako tak Satsuki nebo minimálně takto o tom přemýšlí. * „Ale stejně to tu vypadá zajímavě už jen tak atmosféra vypadá velice zajímavě.“ Jinak je tu ještě něco. Našla jsem na sobě něco jako takovou úchylku. Vždy když zabiju nějakého člověka tak prostě musím ochutnávat jeho krev. Zkus, to taky někdy třeba se ti to bude líbit.
Satsuki: *Slová Sayi a jej náhly pohyb k Satsuki spolu so zachytením ručky ju trošku vyvedie z miery. O sexe medzi dievčatami toho moc nevie ale spomenie si na deň, kedy so Sayou čítali tie zvláštne komixy v rezidencii. Jej ruku nepúšťa a snaží sa nájsť nejakú schopnú odpoveď* Um, asi na tom nebude nič zlé... Pamätáš predsa na tie knižky, tie dievčatá chlapcov asi nepotrebovali... *Mrzí ju vzťah, ktorý medzi sebou majú jej najlepší priatelia, ktorí sú zároveň súrodenci. Pamätá si, že si boli spočiatku celkom blízki, minimálne Saye záležalo na jej bratovi. Satsu si nahlas povzdychne a ukáže na týčiacu sa bránu pred sebou* Tamto je ono. *Povie a ťahá kamarátku do dediny Yukai sa Kodomo. Stále je dosť neobývaná ale Satsuki si vie živo predstaviť, ako by sa sem dala rozšíriť Yugakure* "Mohli by sa tu postaviť rôzne cvičebné alebo relaxačné zariadenia." *Pomyslí si, keď sa rozhliada po opustenej dedine, ktorá bola možno kedysi plná života*
Saya: Tak to že je, ten parchant mrtvej mi je jedno. On byl můj cíl, kterého jsem chtěla zabít, ale stihl mě takto rozhodit. A se Shikim si dělej, co chceš. Stejně se k sobě nechováme jako rodina a on mě moc nemusí. *Saya je rozhodně ale klidnější když ji Satsuki ubezpečí o tom že Jashin-sama ji za toto určitě soudit nebude. Saya ovšem stejně chytne Satsuki za ruku. Tak nějak si začíná uvědomovat, že má radši ostatní dívky, něž chlapce. Možná za to může to, jak se k ní od mala chová Shiki a ten Nukenin to jen upevnil a opravdu cítí, že se cítí dobře jen ve společnosti dívek. *Já nevím, zda bych mohla mít nějakého kluka ráda. Já mám radši holky.
Satsuki: *Netrpezlivo očakáva Sayino vysvetlenie, ktoré sa jej nakoniec nedostane. Povzdychne si ale to už sa začne Saya sťažovať na nepríjemnú skúsenosť z jej lovu. Satsuki to zamrzí a premýšľa, ako kamarátku povzbudiť. Prehrabne si modré vlásky a rúčku si zachytí bruško.Vďaka Fay už vie niečo málo o rozmnožovaní a preto jej nejako docvakne, čo od Sayi ten nukenin vlastne chcel* Saya-chan, za toto ťa Jashin-sama určite súdiť nebude. Nikto mu nebude oddanejší, než my dve, dobre? *Povzbudí ju ako to len ide a rozhodne sa to doplniť ešte o malý fakt* A spravila si dobre. Ten človek totiž porušoval zákon a tak či tak by išiel minimálne do väzenia, ak by nebol dokonca odsúdený k smrti. Snažil sa totiž robiť s tebou sex a ten nemôžeš robiť, kým nemáš pätnásť rokov. Ja čakám na mojich pätnásť, aby som mohla robiť sex so Shikim. *Povie, akoby o nič nešlo s detskou roztomilosťou v tvári*
Saya: Kombo no to jak… *Saya si pak uvědomí že Satsuki pak odpadla. Saya si pak povzdychne a ručkou se chytí za své rameno a podívá se do země. *Zažila jsem při lovu jednoho Nukenina něco opravdu hrozného. Napálil do mě bleskové vlky, což způsobilo ohromnou bolest, ale to bylo krásné. Ale tělo to pak paralyzovalo a on si na mě sedl a. *Saya na okamžik přestane mluvit. Fyzickou bolest té už dokonale dokáže čelit, ale psychická je už něco jiného. *On mě políbil a narval mi do úst jazyk a dotýkal se mě. Ehm tam dole v rozkroku a já se cítila nejhůř, jak jsem se kdy cítila a zároveň jsem začala ale cítit příjemný pocit a sice jsem ho pak zabila ale prostě. Nemohu na to zapomenout. *Saye se v tom spustí pár slziček z očí. *Omlouvám se Jashin-sama určitě vás nejsem hodna.
Satsuki: *Konečne nastal deň, kedy Sayi ukáže ich nový úkryt pre vyznávanie kultu Jashina. Na sebe má svoj nový obleček, ktorý si kúpila len nedávno. Čierne tričko bez rukávov s vysokým golierom, ktoré jej odhaľuje bruško a sukňu nad kolená v rovnakej farbe. Na rukách má rukávniky tiež v čiernej farbe a na sukni má vybíjaný opasok. Na pravom stehne má kapsičku so zbraňami a na ľavom má zmluvu s mačkami. Má u seba klasickú výbavu, nič špeciálne a za opaskom má uviazané puzdro pre Wakizashi. Vedie Sayu cez svoju obľúbenú skratku do dediny a je trošku zamyslená. Preto ňou trochu mykne, keď ju Saya oslovi* Um... Kombo? *Spýta sa nechápavo, keďže po použití raitonovej techniky skrz bojové pilulky jej organizmus skolaboval*
Saya: * Saya je zvědavá kam přesně vlastně jdou, ale očividně to bude velice zajímavé. Oblečená je v ( odkaz » ). Sebou má jen flétnu Doki, svitek smlouvy s liškami a nějaké menší vybavení jako jsou kunaie, Senbony a shurikeny. Přemýšlí, zda by měla Satsuki říct jednu novinku, která se jí stala nebo ne a je to pro ní velice obtížný boj, protože sice slíbila, že si nikdy nebudou lhát ale je to pro ní ještě citlivá záležitost. *Pamatuješ na té misi? To naše kombo co se nám povedlo a dokázali jsme tak vyřadit toho Nukenina? *Zeptá se Saya s nadějí na navázání nějaké komunikace. *
Koniec: -
Satsuki: *Má jeden zo svojich voľných dní a premýšľa, ako ho využiť. Je to už pár týždňov odkedy sa vrátila zo svojej „exkurzie“ do Zemi Vojen. Zatiaľ o svojom výlete Suzuyovi nepovedala, hoci jej tvrdí, že mu nevadí akákoľvek viera, ktorú bude vyznávať. Už pár dní premýšľa nad tým, že by mohli mať možno so Sayou nejaké špeciálne útočisko mimo Yugakure, o ktorom by vedeli len ony dve. Napadne jej preto, že by dnešok mohla teda využiť pre hľadania toho úkrytu. Nie je si presne istá, kde začať, ale ako prvé jej príde na um opustené mestečko Yukai sa Kodomo, kam plánuje vyraziť. Keď sa prezlieka do čiernej sukne a tielka, skontroluje si jazvu po bodci z chrámu. Samotný bodec má uložený momentálne pod posteľou a nikam ho nebráva, pre istotu. Po prezlečení si zakryje jazvy na rukách rukávnikmi a po uviazaní čelenky Yugakure do vlasov vyrazí von, pričom má u seba základnú výbavu pre prípadnú potýčku, ktorá by sa mohla udiať. Vďaka fotopamäti nemá ani najmenší problém si spomenúť na cestu a rovnako nepotrebuje ani mapku. Na chuuninských skúškach túto trasu lesom za Yugakure absolvovala so Shikim a spomienka na to ju trochu rozosmúti. Ako tak kráča, snaží sa spomenúť si na podzemný prechod, do ktorého sa preboril Shiki. Miesto, na ktorom sa totiž nachádza jej už povedomé nepríde, preto sa rozhodne vrátiť o kúsok naspäť a znova sa rozhliadne* Toto je posledné miesto, ktoré si z tejto časti lesa pamätám... *Povie si sama pre seba a položí rúčku na zem. Prechádza ňou po tráve a jemne prižmúri oči. Ustúpi o krok ďalej a nasmeruje chakru do pravej päste, ktorou udrie do zeme (Oukashou). Odhalí tak dieru v zemi, do ktorej počas skúšok padol Shiki. Pozrie si úlomky zeme, ktoré dopadli neďaleko a zisťuje, že boli istené niekoľkými vrstvami zeminy a kameňov, vďaka čomu sa dnes neprepadla. Neplánuje však zísť dolu ako vtedy Shiki, namiesto toho zopakuje svoju metódu pomocou upevnenia drátku o kunai, ktorý zabodne hore. Má trochu strach z pavúkov, na ktorých vtedy natrafili ale zároveň dúfa, že ich sem na skúšku ktosi vyhnal a inak sa ľudskej spoločnosti vyhýbajú. Pre prípad však aktivuje Shousen Jutsu na pravej ruke, čím si zaistí aspoň minimálne svetielko, vďaka ktorému si uvidí aspoň pred nos. V prípade útoku by jej to bolo pravdepodobne prd platné ale aspoň jej to dodá menší pocit bezpečia. Tma je desivá. Našťastie tam na pavúkov nenarazí a bezpečne sa dostane na koniec, ktorý je stále zasypaný kameňmi. Horko-ťažko sa znova pretlačí cez maličký otvor v rohu a ocitne sa pri potôčiku, pri ktorom boli aj minule. Vidí, že tu po nich dokonca zostala aj praheba, na ktorej opekali veveričky. Trochu nostalgicky sa pousmeje pri tej spomienke a bez slova pokračuje ďalej v ceste. Shousen deaktivovala už pri východe z jaskyne pre menšiu spotrebu chakry. Zvyšok cesty prebieha v poriadku a keď sa už začne trochu stmievať, ocitne sa na mieste, ktoré hľadala – Yukai sa Kodomo. Prechádza okolo vysokej budovy, kde sa konala jej chuuninská skúška a obzerá sa po nejakej pustatine, na ktorej by sa dalo niečo vytvoriť, stavať a hlavne takú, ktorá by doslova nebila do očí. Narazí na väčšiu noru, ktorá patrí nejakému zvieraťu a upevní na drát kunai a hodí ho do nory. Začne za drát pomaly ťahať a z nory vylezie dospelá čierna mačka* A-ahoj... *Povie Satsuki a chystá sa mačičku pohladkať. Tá však znova zalezie do nory a Satsuki sa odhodlá do nory vopchať ruku. Kupodivu ju mačka nepoškrábe, preto sa rozhodne do nory nahliadnuť. Dosť ju udiví fakt, že sa do nej celá vojde a ešte má aj dokonca nejakú rezervu, takže by sa sem pokojne vošiel aj dospelý človek. Nečakane sa však zošmykne po strmej zemine dolu a ocitá sa v akejsi miestnosti, kde jemne tlie malá sviečka na stole. Všimne si lampáše s nehoriacimi sviečkami kúsok od tej jedinej s plamienkom a pre zlepšenie videnia zapáli knôtky o seba. Jeden lampášik si vezme do ruky a s úžasom čumí okolo seba. Je to doslova a do písmena miestnosť venovaná Jashinovi. Na stenách sú krvou nakreslené jeho znaky a rovnaké znaky sú aj na niektorých knihách v poličkách. Je to tu však schátralé a očividne to tu bolo aj málo udržiavané, doslova opustené. Satsuki z toho usúdi, že jashinista, ktorý toto miesto obýval, sa buď to presunul alebo ho niekto zničil. Toto miestečko sa jej však páči a rozhodne sa preskúmať aj zvyšok. Sklápacie dvere na podlahe si všimne až po chvíli a vynaloží najväčšie možné úsilie, aby ich otvorila. Nakukne tam a uvidí akýsi priestor tvorený z podzemnej jaskyne. Dolu radšej nejde, náhodou by sa už hore nedostala. Už tak bude mať problém vyliezť z nory. Namiesto toho začne listovať v knihách na poličkách, v ktorých sú popísané rôzne rituály. Spomenie si na slová mnícha o tom, že sa majú naučiť potlačovať bolesť a preto vytiahne kunai. Chvíľu ho len pozoruje až si nakoniec studený kov priloží k ruke, zatlačí a posunie ho smerom k vnútornej strane lakťa. Je to najhlbší zárez, aký kedy na svojom telíčku spravila a množstvo endorfínov. Ktoré jej telíčko zaplavia, ju priam zaskočí. Nikdy sa necítila tak šťastne ako teraz. Spraví to znova o kúsok vedľa a dopadne na kolená. Sleduje, ako karmínová tekutina steká pozdĺž jej ruky a jemne ju zlizne jazykom. Chce zistiť, či mala Saya pravdu okolo chuti krvi. Z množstva bolesti jej však na krátku chvíľu prepne a keď zlízne krv z ruky, jej zreničky sa rozšíria, sánka jej začne padať dole, rozpaží rúčky od tela a vzhliadne hore, pričom sa začne psychopaticky smiať. Potlačenie vlastného prahu bolesti v nej vyvolalo akýsi záchvat adrenalínu. Poreže sa znova, tentoraz na stehne a kútiky úst sa jej pri smiechu trhano ťahajú do strany. Stratí však rovnováhu a dopadne na zem, priamo na hlavu. To ju z toho prapodivného stavu delíria vytrhne a ona zostane nehybne ležať na zemi. Sleduje svoje zakrvavené stopy na rukách a zostane na ne len tupo čumieť. Je to, akoby jej v hlave na moment prestali fungovať niektoré kolieska a ona stratila pojem o realite. Pomocou Shousen Jutsu si zastaví aspoň krvácanie. Nevie, či môže jashinista vôbec vykrvácať ale riskovať to nebude. Posadí sa do rohu miestnosti a spokojne sa usmeje. Zdá sa, že s prahom bolesti problém mať nebude*
Koniec: -
Shiki: umm dobře? *Odpověděl ji trošku nechápavě a proto i tázacím tónem, načež se opřel o zábradlí a díval se do arény. Již dále nic neříkal, načež sledoval další zápasy, čekajíc na konečné rozhodnutí a konec chuninských zkoušek.*
Satsuki: *Znervóznie, keď sa jej spýta, o čo vlastne ide. Zaseknú sa jej slová v hrdle a tváričku má znova červenú, tentoraz však skôr od hanby* No...ono, teda... Proste preto! *Povie nakoniec a naštvane sa posadí na zem, odkiaľ pozoruje ďalšie zápasy. Je to jej prvá skúsenosť so žiarlivosťou a už teraz vie, že tento pocit neznáša. Je to pre ňu ponižujúce a dúfa, že si to Shiki nevysvetlí nejak zle. Ale stále ju Tsujitino správanie štve, pretože ona vyhlásila ako prvá, že bude jeho nevestou*
Shiki: Však nikam nejdu. *Pronesl, trošku nechápavě, přičemž si strčil následně ruky do kapes a sledoval ji jak se celkem uráží. Ikdyž neměl pár ani proč.* Umm Satsu? proč sní nikam nemám chodit? *Optal se jí zvědavě trošku nechápajíc co se vlastně děje děje a nebo jak to jakože myslí.*
Satsuki: *Tsujitine baliace narážky počas zápasu v nej vyvolávali vlny žiarlivosti a len tak-tak sa drží, aby tam sama nevletela a rovno jej na mieste nerozkopala ksicht. Je spokojná, keď Shikiho zápas dopadne rovnako ako ten jej. Vidí, ako za ňou stúpa po schodoch a keď k nej nastaví päsť, neochotne a s prižmúrenými očami mu do nej ťukne tou svojou* Neopováž sa s ňou niekam ísť. *Oznámi mu a nafúkne líčka. Zhrýza ju žiarlivosť a hlavne to, že ona si ho vybrala skôr, než tá děvka v aréne* "Dúfam, že sa ráno zobudí a bude tak škaredá, že zdochne už len pri pohľade na seba" *Pomyslí si neprajne voči svojej "sokyni", ktorú práve odviezli*
Shiki: *Když přeruší zápas, narovná se, přičemž se nechá vyhlásit vítězem. Poté se vydá nahoru. Tedy po cestě si vezme svou katanu a následně se vydá za Satsuki nahoru. Když výjde schody nahoru, natáhne k ní pěst tak jako to udělala ona jemu a pod maskou se spokojeně usměje. Vlastně nemá ani jedinou oděrku od nějakého zásahu.*
Tsujita: *Odrazu ju rozbolí hlava z neznámej melódie, ktorá hrá z jeho flauty. Kunai vyblokuje zatiahnutím za drát, vďaka čomu zodvihne zo zeme svoj kunai, ktorý vrazí do toho hodeného. To už je však na ňu uvrhnuté genjutsu, ktoré jej ukáže najhoršiu možnú vidinu. Vidí seba, ako sa jej všetci posmievajú. Prekukne genjutsu pomerne rýchlo a s využitím Kai sa z neho dostane. Nanešťastie sa však nevyhne Shikiho katonovej technike a jedna guľa katonu ju žiaľ zasiahne. Rozhodca uvidí jej popáleniny po tele a to, že je očividne úplne mimo. Presunie sa teda medzi nich pomocou Shunshinu a vyhlási Shikiho za víťaza. Tsujitu zatiaľ odvezú medici na ošetrovňu*
Shiki: oprava mělo být Narakumi no Jutsu
Shiki: *Když po něm hodí loutku, uskočí přemetem do boku, přičemž vytáhne svou flétnu Doki. Následně použij techniku Surudoi kuchō a zahraje tóny, které by ji měli paralyzovat a způsobit bolesti hlavy. Na to využil té chvíle pro vhození Kunaiu proti ní a použití techniky Utsusemi no Jutsu aby ji dostal do genjutsu a poté využil chvilkové slabosti mezi tím ať už se nějak vyhnula kunaium nebo ne a použil techniku Katon:Housenka no jutsu a vystřelil po ni asi tři koule aby ji zasáhli, jakmile se uvolní. Bylo to též náročné na chakru, ale ještě jí tam trocha byla. Poté si připravil shurikeny, které navázal na dráty.*
Tsujita: *Ťahá za bič a keď na ňu letí jeho katana, uvoľní techniku a uskočí na bok, aby ju nezasiahla. Zároveň znova použije Kugutsu no Jutsu a stiahne so sebou aj Mokusei, ktorú postaví pred seba ako štít. Útok katonovej techniky vyblokuje práve loutkou. Všimne si, že tam zrazu behajú dvaja a otrávene zavrčí* Si tak otravný, bože. *Zafrfle a horiacu loutku hodí smerom, ktorým beží jej súper spolu s klonom. Síce teraz prišla aj o svoju druhú loutku ale zase si naopak získala čas. Uvoľní chakrové vlákna a nechá horiacu loutku dopadnúť. Zatiaľ si pripevní na shurikeny a kunaie drát a nechá ich zatiaľ voľne padnuté na zemi okolo seba. Cíti, že jej dochádza chakra tak pre istotu ešte prehltne jednu bojovú pilulku. Zároveň cíti, ako jej narastá aj fyzická zdatnosť*
Shiki: *Postaví se do obranného postoje a nijak si nevšímá jejich řečí. Poté když k němu však švihne bičem tak se zablokuje katanou aby to krásně vyblokoval a následně se o ni jak kdyby chvíli přetahuje aby to bylo chycené pořádně a katanu pustí. Rozběhne se proti ní, skládajíc pečetě a následné použití techniky Katon: Goukakyuu no Jutsu a vypustí na ni větší kouli, následujíc v běhu za ní. Poté ještě udělá pečeť pro techniku Bunshin no Jutsu a vytvoří ještě jeden klon se kterým se křižují.*
Tsujita: *Sleduje, ako jej vybuchuje prvá loutka a začína byť pomerne nasraná* Niekto chce Tsuji tuším vytočiť... A to sme si mohli niekam po skúške povyraziť... Nu, zdá sa,že z toho nič nebude. *Povie na oko sklamane a zruší chakrové vlákna. Pomocou Chakra Rōpu si vytvorí z chakry dlhý bič, ktorým udrie smerom, kde stojí Shiki*
Shiki: *Když mu hodí nazpátek senbony, udělá pár úskoků do boku a to už u sebe má loutku, která po něm jde očividně pěstními noži. Vtom už shiki tasí Katanu, kterou zablokuje zápěstní nože, načež se nohami odrazí přímo proti ní a skrčí se, tak aby prošel pod jejími zbraněmi jako kdyby u člověka do podpaždí. Tam sáhnul prázdnou rukou do své kapsy a vytáhnu výbušný lístek, přilepíc ho na loutku. Poté se zvedl, dávajíc si pozor celou dobu na to aby ho nezasáhli příapdné nože. Při postavení si zapřel nohu a druhou se odrazil od loutky tak aby to pusobilo i jako kop a nechal ji následně vybuchnout.*
Tsujita: *Keď po nej hodí Shiki kunai, tak pomocou chakrových vlákien techniky Kugutsu no Jutsu pohne loutkou Mokusei pred seba, čím zabráni tomu, aby ju kunai zasiahol. Mokusei v daný moment vypľuje z úst senbony. V tú chvíľu Tsujita presunie chakrové vlákna o kus ďalej, k Shoyū-sha. Pomocou jemných pohybov prstov presunie loutku bližšie k Shikimu a vystrčí jej z rukávov zápästné nože*
Shiki: *Sleduje ji před sebou jako si odpečetí své dvě loutky. "Hmm takže loutkař" Projde mu hlavou a když pronese svá slova jen se ušklíbne. Tak se tedy po jejích slovech rozhodne začít a vytáhne jeden kunai, který po ní následně hodí. Nic neříká, jen mlčí a dále stojí.*
Fujita: *Rozhodca odštartuje zápas a Fujita stojí bez poohnutia na mieste. Čaká, čo spraví jej protivník ale ten sa očividne nemá k činu. Nechápavo teda nahne hlavu do strany a zažmurká očami* Cukríček, aj sa pohneme, či nie? *Spýta sa medovým hláskom. Odjakživa je naoko rozkošná ale hlboko vnútri nechutne skazená. Nikdy však neútočí prvá, preto čaká, čo spraví on. Pre istotu si však odpečatí zo svitku Mokusei a Shoyū-sha, ktoré postaví vedľa seba, z oboch strán*
Shiki: Fuuu *Povzdechne si když padne jeho jméno a na pobídnutí Satsuki přikývne na souhlas. Poté sejde po schodech dolů do arény, postavíc se naproti své nepřítelkyni. Byla to holka a ještě asi o něco málo starší než byl on sám. Poté se podíval na rozhodčího aby potvrdil, že je připraven a po zahájení se jen psotavil do střehu. Měl vzadu za pasem svou katanu a v kapsičkách své shurikeny a kunaie. čekal co neřpítel provede.*
Tsujita (NPC): *Keď uvidí svoje meno na tabuli, rozkošne sa zasmeje a nacupitá do arény. Nemá na sebe žiadne špeciálne ninja oblečenie, len nadýchané bordové šatičky s mašličkami. Z tváre jej doslova srší detská nevinnosť a netrpezlivo čaká na príchod svojho súpera. Svoje zbrane má v kapsičke pripnutej na opasku na šatách. Hneď vedľa nej má svitky, kde má zapečatené svoje loutky*
Satsuki: *Mykne ramenami nad jeho pochvalou a uškrnie sa nad poznámkou o Shintaniho večnej slepote* No čo, on ma k tomu vyprovokoval. Spravil najprv slepú on mňa. A ako sa vraví... Vracaj dvojnásobok. *Žmurkne na neho jedným očkom a otočí sa späť k tabuli. Vyskočí na nej Shikiho meno a za ním hneď meno Tsujita Nanao. Satsuki sa znova rozbúcha srdiečko a povzbudivo sa na Shikiho usmeje* Zlom väz. Aj doslova. *Trochu zažartuje a položí mu ruku na plece*
Shiki: *Když k němu dojde Satsuki nahoru a nastaví mu pěst, kouká na ni, leč po chvíli si uvědomí co po něm chce a tak si sní ťukne pěstí.* To bylo rychlé. *Pronesl směrem k ní, přičemž ji tak i pochválil jako kdyby.* Tak schválně kdo bdue další. *Pronesl směrem k ní.* Jinak chudák ani toho moc neviděl. *Pronesl a usmál se pod maskou.*
Satsuki: *Spokojne prekríži ruky na hrudi, keď je označená za víťazku. Vystrčí palec a prostredník na zraneného Shintaniho odvážaného lekármi. Vyjde naspäť hore po schodoch a nastaví k Shikimu ruku zovrenú v pästičku*
Shintani: *Běžel přímo na ni, když vtom se akorát tak ocitl v dýmu.. zase* TY kurvo jedna už toho mám dost! *Zařval znovu. Opět nic neviděl, ale už musel myslet na svou chakru. Rychlý začátek aby to co nejrychleji ukončil se mu sice nepovedl, ale teď musel ještě přemýšlet co dále. Najednou jeho rovnováhu však rozhodí tlaková vlna, která ho donutí se posadit až na zem. Dým je pryč. Trošku zmatený z toho všeho. To už však vedle sebe má výbušné lístky...* A kurva *Pronese a lístky začnou vybuchovat a on dostává přímý zásah. Poté se tam už jen objeví jounin, aby označil Satsuki za vítězku a přibíhají lékaři aby odnesli Shintaniho na ošetřovnu.*
Satsuki: *Jej hmla sa rozpustí a naskytne sa jej pohľad na zraneného protivníka. Spokojne sa uškrnie a oblizne si pery. Vytiahne z kapsy dve plynové bomby a hodí ich jednu vedľa seba a druhú asi tri metre pred seba. Vytvorí tam kúdoľ dymu a pomocou Shunshinu sa presunie znova, tentoraz tri metre doľava. Ďalej presunie chakru do ruky a udrie do zeme. Snaží sa vytvoriť kráter a s ním aj tlakovú vlnu, ktorú využila v druhej časti skúšky. Nakoniec pripevní na posledné kunaie, ktoré má u seba, výbušné lístky a hodí ich okolo miesta, na ktorom by mal stáť Shintani v čase, kedy sa začne rozplývať dym naokolo. Lístky asi sekundu po zabodnutí do zeme vybuchnú*
Shintani: *KDyž se kolem něj o bjeví mlha tak je úplně v háji. Vůbec netuší co dělat, protože netuší kde ji najít. No poté mu něco docvakne a opět vyndá svůj svitek a nakreslí na něj myši technikou Sukoshi tanken, které pošle na průzkum okolí. Když však na něj někdo promluví, že má jít pro ni, radši zůstane stát. Mohla to byt past. Když vtom však ve skoro opadlé mlze zahlédne na poslední chvíli shurikeny a kunaie, kterým se pokusí vyhnout. bohužel shurikeny ho sice jen škrábly, ale kunaie se mu zabodli jedna do stehna a druhý do ramene.* Ty štětko malá! *Zakřičel na ni, hledající ji v té mlze. Už ho to sralo a tak udělal pečetě pro techniku FUUTON: REPPUSHOU, kterou rozvířil mlhu kolem a už ji viděl. Tekla z něj krev a nezraněnou rukou si vyrval kunaie z těla ze syknutím od bolesti. Poté se proti ní rozběhl s tím, že ji když už nic tak zbije pěstmi.*
Satsuki: *Prvotnému útoku sa vyhne tým, že sa proste ohne dozadu a dopadom na ruky spraví zo svojho tela mostík. Odrazením sa pomocou rúk opäť stojí na nohách a sleduje ďalšie jeho počiny. Chce zasiahnuť hady zoslané prvou technikou tak danými smermi hodí zopár shurikenov. Do očí jej však v momente hodenia vletí prach zo zeme a oči ju začnú štípať. Poslepiačky zloží ručné pečate pre Suiton: Kirigakure no Jutsu a zariadi si tak dostatok času na to, aby jej oči tie nečistoty vyplavili. Takto totiž oslepí na chvíľu aj jeho. Keď už sa jej videnie zlepšuje, presunie sa potichu o pár metrov ďalej, aby zostala jej poloha utajená a pripevňuje si na zvyšné shurikeny a kunaie drát pre ďalšie techniky. Keď začne hmla trochu ustupovať, využije ešte trochu horšiu viditeľnosť a s využitím Utsusemi no Jutsu prehovorí na úplne inom mieste* Poď si po mňa, blbeček. *Dúfa, že na dané miesto ten magor skutočne pôjde. Pre istotu daným smerom hodí zbrane na dráte. Ak by tam nešiel, tak ich vďaka pripevnenému drátu presunie na miesto, kam sa vyberie a dúfa, že ho minimálne jedna zo zbraní zasiahne*
Shintani: *Vešel do arény hned jak byl vyzván a následně se postavil proti dívce, která zde již čekala. Už mu bylo čtvrnáct a byl teprve na chunninských zkouškách. byl rozhodnutý vyhrát za každou cenu ať už pro to bdue muset udělat cokoli. Proti němu byla malá holka... Tu porazí lehce, tedy aspoň si to myslí. Ikdyž Juuzou mu něco říká a zní jako kdyby mu to mělo nahánět respekt no co už.* Tak poď ty malá potvoro. *Zakřičel na ni, když zahájili první souboj. Okamžitě proti ní vyhodil několik Kunaiů a rozběhl se do boku. Vytáhnouc svitek a na něj inkoustem smýchaným z chakrou nakreslil několik hadů, které následně vpustil do arény, technikou Sukoshi kōgeki. Chystal se na to jít tvrdě a to hned ze začátku. Poté poskládal několik pečetí pro techniku FUUTON: KIRYUU RANBU aby rozvířil prach a ten nahrnul té holce do očí a oslepil jí tak. To mohl využít i k tomu aby ji zasáhli hadi.*
Shiki: Tak hodně štěstí.. *Pronesl, přičemž sledoval jak Satsuki odchází. Sám si Suzuyi všiml též, jelikož si pamatuje slova, která mu řekl když se sním setkal přemýšlí jak to udělat. No uvidí se jak ho může oslnit neví. Ale nyní byla na čadě Satsuki a důvod se soustředit a nemyslet na blbosti. Chtěl ji sledovatl.*
Satsuki: *Trochu ju bodne pri srdiečku, keď zistí, že z toho asi rande nebude. Ešte je dieťa, tak čosi ako "rande" berie ešte tým detským, nevinným spôsobom. Mykne nad tým nakoniec ramenami a keď sa znova nahne, všimne si Suzuyu sediaceho na kresle, na ktorom pred chvíľou sedel Yugakage* "Nii-nii!" *Je spokojná, že je tu aj on a trochu sa jej uľaví na dušičke. Vie, že ak sa niečo pokašle, tak jej proste príde na pomoc* Takže! Budete rozdelení zase do dvojíc a budete postavení tentoraz proti sebe. Váš súper bude náhodný. *Ozve sa arénou hlas Yugakageho, na čo sa Satsu plesne po čele. Jediné, čomu sa chcela dnes vyhnúť, je ďalší boj. Nemá ich moc v láske, dokonca aj na misiách sa prevažne flákala a prácu nechávala na ostatných. Všimne si, že Yugakage sa pohne späť ku svojmu kreslu a posadí sa. Na veľkej tabuli za ním začne preklikávať jedno meno za druhým, až sa zastaví na mene Shintani Yoshihide. Na žiadne také meno z akadémie si nepamätá. Hneď pod jeho menom uvidí to svoje. Akonáhle uvidia aj diváci meno Juuzou, zostanú len s údivom hľadieť na tabuľu a čakajú, kým sa dostavia obaja do arény. Satsu neochotne zíde dolu a sleduje, ako do arény vkročí aj jej súper. To, že pochádza z Kumogakure jej rozprúdi v žilách krv*
Shiki: *Trošku ho zaskočí její otázka a vykulí na ni oči.* Já to myslel spíše tak, že ochutnám něco jiného než veverku bez jakýchkoliv přísad. *Pronesl snažíc se z toho nějak vymluvit, leč absolutně nevěděl jak a jak to také popsat či co tím vlastně chtěl říct. Byl z toho co řekla tak nějak mimo a poměrně ho vykolejila.*
Satsuki: *Shikiho povzbudzovanie moc nepomáha, hlavne fakt, že si odmietla vziať iné tričko a v podstate tu chodí s holým pupkom. Príliš ju to nenadchýna ale odmietla mať na sebe čokoľvek iné, než oblečenie od Suzuyi. Už si na určitý luxus v podobe bavlny zvykla a meniť svoje zvyky nebude. Zmienka o jedle u nej doma ju trochu vykoľají a celá sa trochu ucukne* Eh... To jako... Rande? *Spýta sa a červeň v jej tvári naberie ešte trochu tmavší odtieň. Zatiaľ do stredu arény vstúpi Yugakage a začne akýsi nudný preslov, v ktorom víta nádejných budúcich chuuninov*
Shiki: *Sleduje vnitřek arény a celé si to prohlíží.* No snad to bude dnes nějaké klidnější. Fakt mě nebaví nosit cizí trička. *Pronesl, přičemž narážel na to, že má vypůjčené tričko na dobu trvalou a vůbec si v něm nepříjde příjemně.* Ale tak snad nebude nic horšího než ta druhá část ne? *Pronesl a pousmál se pod maskou.* Jinak, někdy se budu muset stavit na jídlo, na které budeš mít veškeré koření. *Pronesl a ušklíbnul se.*
Satsuki: *Začuje známy hlas a v momente jej poskočí srdiečko* A-ahoj, *Pozdraví s úsmevom na perách a kývnutím hlavy* Som celkom nervózna z toho, čo nás čaká ale inak asi v pohode... Čo ty? *Spýta sa ho rovnakú otázku a oprie sa o zábradlie, cez ktoré je vidieť priamo do centra celej arény, ktoré je asi desať metrov pod nimi. Vidí, že sa tu už zhromažďujú všetci, rovnako vidí aj Yugakageho a zopár jouninov, ktorých videla na začiatku druhej časti skúšky. Dúfa, že ich už žiadne boje. či iné skúšky nečakajú*
Shiki: *Přespávali kousek od toho, kde měli dnes být opět nastoupeni. No trošku nepohodlné to bylo, přece jen domácí postel je domácí postel. No každopádně díky času, co získali tím, že našli jakousi zkratku nebo co se dokázali krásně a asi nejlépe zregenerovat. Shiki si dokonce tak nějak posháně oblečení, které by nahradil. Tedy aspoň tričko, které měl roztrhané od toho jak ho trhal v oné jámě. Nyní se akorát na čas jako vždy dostal na nástup, kde měli být. Postavil se vedle Satsuki, která tu již byla.* Ahoj, máš se? *Zeptal se jí potišeji, kdyby náhodou někdo něco poslouchal.*
Satsuki: 3. časť CHZ: *Niekoľko dní po dorazení z druhej skúšky sú už v takmer plnom počte. Jeden z účastníkov prišiel o život, vďaka čomu automaticky nepostúpil jeho parťák. Tým pádom zostalo osem geninov včetne Satsuki a Shikiho. Kým dorazili ostatní, tak mali dostatok času na regeneráciu ako ona, tak aj Shiki. Spoza všetkých totižto dorazili ako prví. Teraz stojí v akejsi aréne uprostred dediny a netrpezlivo čaká na vyhlásenie alebo čokoľvek, čo bude snáď už záverom celej skúšky. Fakt má už celého tohto divadla po krk a najradšej by sa zavrela u seba v izbe a prečítavala mamkin denník*
konec: ukončeno
Shiki: *Pokojně ji následuje a zrychluje zároveň s ní. Vypadá to, že přežili pernou noc, postarali se o sebe a navíc probudil druhý tomoe, tedy on to ještě nevěděl, leč něco tušil ohledně jeho očí. Protože se mu změnilo opět vnímání a podobně. Navíc ještě splnili druhou část chunninské zkoušky a mohli se vrhnout rovnou na třetí...*
Satsuki: *Kývne a začne kráčať smerom podľa mapy. Minúty ubiehajú a ona postupne pridá na tempe, aby tam boli čím skôr. Dúfa, že už ich neprekvapí žiaden nepriateľ a našťastie sa tak aj stane. V diaľke uvidí týčiť sa menšiu bránu, ktorá vedie do malej opustenej dediny, či osady, do ktorej sa majú dostať* Aha! *Zvolá s radosťou a ukáže pred seba. Je šťastná, že obaja druhú časť skúšky prežili a puto medzi nimi sa tým ešte viac upevnilo*
Shiki: *Něco sním třese a mluví na něj to ho začne probouzet a tak se vzbudí a zvedne se do sedu. Trošku rozespale se rozkoukává, kde vlastně je. Koukne se i na hromádku dříví, které vlastně nepoužili. No tak aspoň to tu má někdo nachystané.* Umm dobže tak poĎme. *Pronesl, načež se trošku líně postavil a oprašoval se. Byl celkem dosti potrhaný a polámaný. Ale tak to byl nyní ten nejmenší problém. Prostě teĎ už chtěl mít tuto část zkoušky za sebou a to bylo hlavní. Udusal pořádně oheň a podíval se na Satsuki.* tak mě veď. *Pobídl ji a by se ujala vedení a vedla ho kudy jít.*
Satsuki: *Prebudí sa až ráno ležiac rozvalená na zemi, pričom má nohu prehodenú cez Shikiho. Oheň už len zľahka tlie a slnko pomaly vychádza na obzor* Shiki-chan? *Začne ním jemne triasť, keď z neho nohu zvalí. Trošku sa začervená skrz to, ako sa zobudila nalepená na ňom. Kým sa Shiki zobudí, ona pozrie do mapy a zistí, že sú v podstate len kúsok od Yūkai sa Kodomo* Ak pôjdeme pozdĺž potoka, mali by sme tam byť ani nie o hodinu... *Poznamená a mapku znova zavrie*
Shiki: *Když dojedl veverku tak se k němu Satsu přisunula a opřala se o něj.* Nevadí. *Pronesl, přičemž se ušklíbnul. Též pociťoval chlad z nadcházející noci, přičemž už byla i celkem tma. Trošku se o ni též opřel a tak lehce podřiomoval aby trošku hlídal a pak po chvíli tak nějak i dokonce usnul...*
Satsuki: *Zasmeje sa nad vtipom o svojej kamarátke, hoci by ju mala skôr podporiť. Keď má veveričku upečenú, začne z nej ujedať a uzná, že nechutí úplne najhoršie. Keby je viac dochutená, tak by možno bola aj to najlepšie jedlo, aké kedy jedla - teda až po Zikiho steaku. Nedopapá to celé a pociťuje, že je už plná. Začne jej však byť zima tak sa trochu bližšie posunie k Shikimu* Je mi zima... Dúfam, že ti to nevadí. *Povie a unavene sa o neho oprie. Cíti sa príjemne, hoci aj trochu nervózne. Je však až príliš unavená na to, aby ju tá nervozita nejak zvlášť vyviedla z miery*
Shiki: *Když po něm Satsuki hodí již očištěnou veveričku tak tak ji chytí. Následně přemýšlí jak ji vlastně upeče a když vidí jak to provádí Satsuki, následně se zvedne pro svou Katanu, kterou předtím nechal kousek od hromady mrtvol. Tu následně vezme a utře ji do kalhot tak aby byla čistá. Poté ji lehce nahřeje a následně na ni nabodne veveričku a dá ji nad oheň.* To je jedno, horší jak jídlo od Sayi to nebude. *Snaží se ji trošku potěšit aspoň menší poklonou, ikdyž celkem blbou. Po několika minutách je maso hotové, tedy aspoň tak vypadá a snad bude i ze vnitř. Proto si Shiki dá katanu k sobě a následně z ní začne ukusovat veverku.* Ale tak nějak se to dá...
Satsuki (dodatok): *Wakizashi ešte vyňala z mŕtveho tela a omočila vo vode, aby ju zbavila nečistôt* xD
Satsuki: *Kývne hlavou s tým, že je ochotná veveričky pripraviť. Kým robí Shiki oheň, ona zatiaľ zbavuje kunaiom veveričky kože a častí, ktoré nie sú jedlé (hlavy, paprčiek a tak). Ďalej im kunaiom rozreže bruško a vyberie všetky vnútornosti a hlavne odstráni trtol s prebytkami výkalov (neviem jak to nazvať xD). Následne jednu vykuchanú veveričku hodí Shikimu. Svoju nabodne na Wakizashi, čo je jediná možná použiteľná vec, na ktorej sa dá opekať. Nahne veveričku nad oheň a opeká* Netuším, ako to bude chutiť... Nemám ani žiadne dochucovadlá a tak... *Ospravedlní sa a občasne svoju veveričku pretáča. Neteší ju, že musia jesť práve veveričky ale ak chcú prežiť, iné nezostáva. Hlad ju už celkom trápi, vzhľadom k tomu, že naposledy jedla včera*
Shiki: *Trošku nechápal, proč ho opět obímá, no ničemu se nebránil a nechal se. Když však kouknul na maliny o kterých mluvila trošku se ušklíbl.* To je mi líto. *Pronesl trošku posmutněně. No když mu nabídla veveričky ta přikývl.* dobře, ale připravíš je ty dobře? *Oznámil jí to. Bylo mu i lehce líto těch veveriček, ale to nějak přežije. Každopádně konečně mu zmizel z očí Sharingan a byly zpátky jeho modré. Poté se přemístil ke kupě dřeva, ze které několik dřev vzal a hodil je na jinou hromádku, kterou opět zapálil pomocí Katon: Housenka no jutsu, kdy vypálil jednu ohnivou kouli aby to zapálil. No už toho měl dost a posadil se vedle ohně do tureckého sedu. Bylo to na něj moc tlaku a chtěl si na chvíli odpočinou.*
Satsuki: *Uvidí už len záver toho boja, presnejšie to, ako si ich luxusne podáva. Zostane len civieť s otvorenými ústami. Jej obdiv voči nemu opäť vzrastie a je nesmierne šťastná, že ten útok prežili. V návale emócií sa mu bez rozmýšľania hodí okolo krku a nevníma rany, ktoré má po tele. Aj tak už nemá dosť chakry na to, aby si ich dala do poriadku a nie je to nič hlboké, čo by jej mohlo spôsobiť nejaké komplikácie. Po chvíľke sa odtiahne a pozrie na veveričky na zemi. Povedľa nich je pohodený rozsypaný mešec s rozmačkanými malinami* Z tých malín už asi nič nebude... *Poznamená smutne a zodvihne mŕtve zvieratá zo zeme držiac ich za chvosty* Ale ulovila som veveričky... Keby sme ich stiahli z kože a opliekli na ohni, tak by mohli chutiť dobre, čo ty na to? *Spýta sa a jej ústa sa roztiahnu do úsmevu*
Shiki: *Když na něj zůstane pět protivníků trošku ho to znervózní. No co nadělá. Oněch pět má v ruce jakési meče udělané ze dřeva, ale tipoval, že ze stejného co byli shurikeny a tudíž i trošku tvrdší. Začali na něj útočit a on se snažil vyhýbat co nejvíce a případně používat na obranu KAtanu. Ta mu však byla prd platná díky tomu, že muži byli silnější se nedokázal tak efektivně bránit a oni mu celkem dávali zabrat. No při tom jak tušil když to půjde dále, tak jeho obranu prorazí. Proto aktivoval Sharingan ikdyž s jedím Tomoe. Všichni na něj však střídavě útočí a snaží se i nějak hromadně. Po nějaké tlakové vlně, která mu pomůže k útoku a prořízne náhodou jednomu kůži na krku, kterou mu prožízne úplně a díky tomu ho zabije. Poté již však nejsou nepřátelé vykolejeni a tlačí ho dále. Shiki se celkem dosti snaží se bránit a zkouší i různé taktiky, ale nezvládá to. Navíc mu nedají ani chvíli na ústup a nebo na použití nějaké techniky. Ani předvídání nějakých pohybů mu teĎ není moc platné. Vtom však narazí zády na strom a dále již nemůže ustupovat. *Kurva. *Pronese akorát, protože čeká, že je to jeho konečná. Navíc k němu už míří dva seky a každý z jedné strany. Shiki je absolutně v hají, čeká ho smrt... Jeho život je v naprostém ohrožení. Psychicky mu též není nejlépe. Přece jen má před sebou vidinu smrti, která ho čeká a jisto jistě nemine. V tom však mozek začal automaticky tlačit více chakry do očí a jemu se v sharingamových očích objevil druhý tomoe. Díky tomu uviděl slabiny jejich počínání. Přece jen se jeho vidění i celkově zlepšilo "tak poď." Pronesl v hlavě, přičemž vyskočil do vzduchu a následně jakmile se meče zarazili o strom odrazil se od ních, saltem vyskočíc přez ně až za ně a udělal několik přemetů dozadu aby od nich byl dále. VYtáhnl shurikeny s provázkem a z každé ruky jich vyhodil pět, navést je kolem nepřátelských tvorů. Ty jelikož se hnali k němu byli krásně obmotány díky pohyblivosti shurikenů technikou SŌSHURIKEN NO JUTSU. Následně si Shiki rychle nitě strčil do úst a udělal opět několik technik a vyslal na ně proud ohně vedený niťemi. Katon technika byla Katon: Ryuuka no Jutsu a tím je spálil. Díky tělům tvořeným z části přírodou hořeli ještě lépe a takto zabil zbylé čtyři... Následně vyplivnul nitě z pusy a silně vydychoval. Bylo to na něj moc a strašně silné emoce a také námaha na tělo. Pomalým krokem se vydal k Satsu stále vydechujíc.* Vpořádku? *Zeptal se udýchaně koukajíc na ni sharinganem se dvěmi tomoe.*
Satsuki: *Ani poriadne nepostrehne, čo sa deje a už leží na zemi zavalená pod Shikim. Trochu je z toho nervózna a nechápe, čo sa deje. Uvidí ako sa čosi pohne z kríkov a začína jej to pomaly dochádzať. Postaví sa tiež a uchopí svoje Wakizashi. Nemá už dosť chakry na rozhadzovanie, preto ňou nenapúšťa zbraň a bojuje bez nej. Rozbehne sa proti nej päť nepriateľov a útočia na ňu hrubou silou, ktorou ona moc nedisponuje. Schytá preto niekoľko kopancov a úderov, niektoré aj do tváre. Vďaka zvýšenému prahu bolesti ju bolesť z úderov nejak neobmedzuje, ani nezastavuje v protiútokoch- Pri jednom z úderov spadne na zem a keď sa na ňu jeden z nich pokúsi zaútočiť, prudkým pohybom sa odrazí od zeme a spraví premet vzad. Na dané miesto zatiaľ dopadne útočník a Satsu využije jeho chvíľkovú nepozornosť a Wakizashi mu zabodne do chrbta. Dvaja ďalší útočníci sa zľaknú a dajú sa na útek. Dvaja ďalší neváhajú a vrhnú sa na pomoc už mŕtvemu kamarátovi. Satsu už žiaľ nemá v rukách Wakizashi, preto použije poslednú možnosť - nasmeruje chakru do ruky, avšak tentoraz trochu inak než keď liečila Shikiho čelo. Udrie rukou do zeme a vytvorí v nej menší kráter. Nepoužila však dostatočne veľký objem chakry, preto to nemá tak ničivé účinky. Avšak, tak či tak vznikne určitá tlaková vlna, ktorá útočníkov odmrští o približne tri metre ďalej, takže skončia vo vode. Satsu sa Shunshinom prenesie čo najrýchlejšie ku brehu vody, zloží ručné pečate a položí ruku do vody. S použitím Raiton: Jibashi nepriateľov paralyzuje a vyradí z boja. Unavene dopadne na kolená a sleduje, ako to ide Shikimu*
Shiki: Dobře. *Pronesl, přičemž se chtěl také posadit, ale zaslechl šumění keře, které nebylo přirozené, okamžitě skočil na Satsuki, tlačíc ji dozadu aby lehla na záda a on dopadl vpodstatě půlkou těla na ni. Najednou nad ními proletělo několk jakýchsi dřevených napodobenin shurikenů, leč z jakéhosi tvrdého materiálu. Ihned potom se postavil ze Satsuki nahoru a vytáhnul opět svou katanu. Čekajíc další útok. Z křoví poté vyskočilo asi deset jakýchsi zelených patvorů připomínajících lidi avšak né tak úplně zcela kompletně. Shikimu přišli i jako kdyby byli z části příroda.*
Satsuki: *Usmeje sa, keď uvidí, že prichádza aj Shiki. Odopne si z remeňa mešec a keď sa posadí, tak ho začne rozbaľovať. Veveričky pohodí na zem vedľa seba a otvorený mešec podáva Shikimu* Nazbierala som nejaké lesné maliny ako predjedlo... Hlavné jeho budú žiaľ len dve veveričky, keďže blízke okolie nič lepšie neponúka... Jedine, že by si mal chuť na našich ochlpených kamarátov z tunelov. *Uškrnie sa nad myšlienkou ako by asi tak pojedali pavúkov, ktorí v podstate ani nič jedlé na tele nemajú*
Shiki: *Když nasbíral plnou náruč dříví vrátil se zpátky na dané místo. No stačit to nebude, takže musel jít znovu. Poté ještě zaběhl několikrát, než tam měl hromádku, co by jim oheň měla zajistit celou noc až do rána. TEdy když ho nezapálí hned ale až se ještě trošku setmí.* TAk a je to. *Hlásil SAtsuki, když přicházel znovu a tentokrát již naposledy a viděl ji tam. STvoření se zatím blížili k nim, leč ještě menší kousek jim chyběl.*
Satsuki: *Vydá sa teda do lesa na zber malín a nejakej tej potravy. kunaiom si odreže kus trička a tým odhalí svoj plochý pupok. Potrebuje totiž trochu látky na zabalenie malín. Orientuje sa podľa svojej takmer dokonalej pamäti a kráča popri potoku. Kríky s malinami nájde čochvíľa. Začne trhať tie dozreté a dáva ich do látky, ktorú si sformuje do akéhosi mešca. Vie však, že maliny im stačiť nebudú tak uvažuje, čo by mohla uloviť. Uvidí, ako po haluzách stromov prebehnú dve veveričky a schovajú sa do koruny* "Tie sú moje." *Pomyslí si a vylezie na strom. Mešec s malinami zviaže a upevní si ho o remeň na stehne. Dáva pozor, aby maliny moc nepomačkala a hľadá, kam sa veveričky uložili. Koruna stromu sa na určitom bode začne hýbať a tým smerom Satsu hodí štyri shurikeny. Tie, ktorými sa netrafí letia kto vie kam ale dva z nich sa zabodnú do drobučkých tiel ryšavých potvoriek. Satsuki spokojne zlezie znova zo stromu a z veveričiek vytiahne shurikeny. Dá si ich do kapsičky a veveričky zdvihne za chvosty* "Nie je to dokonalé ale mohlo by to byť horšie." *Prebehne jej mysľou a vracia sa s veveričkami na miesto, kde sa so Shikim rozdelili. Opäť sa orientuje podľa pamäti a tým pádom by mala trafiť*
Shiki: *Když si doupravuje masku, vyslechne si rozvržení práce od Satsuki.* Doobře, nějak to zkusím. *Pronesl, přičemž se zamyslel. Bylo jednoduché katonen mvytvořit oheň, ale prvně musel jít do lesa pro dříví. No né že by se mu úplně chtělo ale dobře.* Umm tak za chvíl ise sejdeme tu? Než se setmí úplně. *Pronesl. Přece jen jí jídlo a jemu dřevo se bude hledat zle po tmě. Tedy dřevo v lese se nadje i po tmě, ale jídlo moc ne. Když to pronesl, vydal se směrem do lesa aby povyhledával nějaké dřevo. Když se dostal trošku dál od mýtiny, začal sbírat různé klacíky a dřívka aby je mohl použít na oheň.*
Satsuki: *Nenápadne sleduje Shikiho pri pití, zatiaľ čo pije aj ona sama. Čaká, či si dá tú masku konečne dolu a on to naozaj spraví* "Roztomilý..." *Pomyslí si a v momente, kedy jej to preblesne hlavou, sa začne dusiť vodou. Pobúcha si päsťou po hrudi a keď už je schopná sa napiť, tak si dá jeden dúšok, aby to kašlanie zastavila* Ehm... Mohli by sme tu prespať. Ale najskôr by som mohla nájsť aspoň niečo málo k jedlu a ty by si sa mohol postarať o oheň... Čo ty na to? *Spýta sa a utrie si mokré rúčky do oblečenia*
Shiki: *Když mu řekne aby se nehýbal přestane se hýbat a čeká co bude. Začala mu léčit čelo, což ani nečekal. Neznal ještě takovou techniku, no časem se ji snad naučí. Každopádně když skončila pod maskou se usmál.* Děkuji. *Poděkoval ji, přičemž ji následoval.* Umm dobře. *Pronesl, přičemž se sklonil k vodě, tedy kleknul. Rukou si zajel pod hadru kolem krku a vyhrnul si masku kousek nad ústa, přičemž druhou rukou udělal z dlaně takovou mističku a nabral do ní vodu, kterou následně pil. Takhle to udělal několikrát, načež si masku srovnal zpátky a narovnal se s lehkým protáhnutím a křupnutím v zádech jako známkou dobrého protáhnutí.* Tak co teď, budeme tu nocovat, nebo chceš jít dál? *Optal se jí, přičemž se rozhlédl jako kdyby něco čekal, ale vypadalo to spíše jako kdyby hzledal nějaký úkryt.*
Satsuki: *Prestrčí sa po štyroch malou dierou medzi kameňmi a ocitá sa na akomsi priestranstve, ktoré už poznáva. Je to potok, z ktorého sa po toľkých hodinách bez tekutín konečne napila pri ceste k Yugakure. Počká však, kým sa preplazí aj Shiki a všimne si, že mu stále krváca čelo* Nehýb sa. *Nasmeruje chakru do dlane a dáva pozor, aby to spravila dobre. Ak by to pokašľala, pokojne by mu mohla aj ublížiť, keďže ovláda aj techniku Oukashou. Našťastie sa jej to však podarí správne a dlaň jej obalí zelené svetlo techniky Shousen Jutsu. Priloží mu ruku na čelo a skrz tú malú vzdialenosť medzi ňou a Shikim je nervózna a líčka má zase raz červené. Nie je ešte dokonalý medik, takže jej technika nie je úplne užitočná, jazva by však na mieste zostať nemala a rana mu už viac nekrváca* Um... hotovo. *Povie a odtiahne sa. Ustúpi trošku dozadu a otočí sa k potoku* Poznám to tu. Môžeme sa napiť a neďaleko by mali byť aj kríky s malinami. *Nečaká na neho a proste a vrhne k vode. Wakizashi hodí na zem a najprv si umyje tvár, potom si dá niekoľko dúškov vody. Je už trochu unavená a vyzerá to tak, že sa už skutočne stmieva, keďže už nevidí na obzore žiadne slnko* "Možno by sme si mohli aj pospať... Ak by sme hliadkovali." *Pomyslí si*
Shiki: *Když nastal výbuch, očividně se začala hroutit zem okolo. No naštěstí otřes způsobil rozpad tenších stěn okolo a tak se jim odkry pohled na jakýsi další tunel, nejspíše tudy i pavouci chodili ven. Kdo ví. Každopádně to už ho držela Satsuki a táhla ho tím směrem. Jen přikývl na její povzbuzení a následně tedy běžel za ní co to dalo. Pavouky to mezitím zasypalo. Když se dostali až ke světlu, byla tam menší dírka tak akorát pro dítě, tudíž pošoupl Satsuki dopředu, aby prolezla jako první ven a pokud se tak stalo tak následně lezl i on. Když prolezli onou dírou, ocitli se na mýtině na které bylo menší jezýrko, ze kterého odtékal potok. Shiki doufal, že tvorové, co předtím byli nahoře o tomto místě nevědí.* Teoreticky, tu můžeme zůstat a nebo nabrat nějaké zásoby. *Řekl když se trošku rozdýchal. Díra za nimi byla kompletně zasypaná, tudiž tudy nic nemohlo přijít. Avšak tvorov, co byli nahoře o této možnosti věděli a tak se vydávali tím směrem kde se nachází Satsuk a Shiki. Byla to lehce větší vzdálenost, avšak stále v lese.*
Satsuki: *Keď vidí, že pavúci sa dávajú na ústup, spokojne si vydýchne. To však už dolu letí výbušný lístok a akonáhle sa dotkne zeme, všetko naokolo vybuchne. Steny sa začnú rúcať a Satsu vidí jedinú možnosť. Dobehne k Shikimu a čapne ho za ruku* Rýchlo, poď! *Skríkne a beží proste rovno. Nechce tu zomrieť a taktiež nechce, aby zomrel jej kamarát a parťák* Neotáčaj sa a proste bež, zranenie ti ošetrím, až budeme v bezpečí, dobre? *Povie, keď sa pri behu otočí k nemu. Už ani nevidí na cestu a beží k jedinému svetlému bodu v diaľke, ktorý preniká vďaka východu z tunela, ktorý je však zasypaný kameňmi*
Shiki: *Podíval se, když Satsuki křikla a tak nějak již nestihl pořádně zareagovat na útok pavouka jednou nohou a dostal škrábanec na čelo, zekterého se mu začala valit krev. No utřel si ji do rukávu a následně se rozběhl proti pavoukovi. Jelikož to byli mláďata a také nebyli připraveni na nějaký takový boj tak se snimi bojovalo i lehce. Což mohla i zaznamenat i Tsuki, když před ní pavouk, s posledními pěti nohami začal utíkat dovnitř do díry odkud zase vylezl. Shiki mezitím katanou odrážel útoky nestvůry. No když zaznamenal periferním viděním, že Satsuki už má skoro hotov trošku ho to nahněvalo, že se stím páře. No přešel tedy do útoku a z obranných odrazů se staly odrazy útočné a též mu brzy upadalo několik nožiček. Když se začal též stahovat k ústupu a schovávat se do díry odkud vylezl, panďuláci nahoře to viděli. Díky zvyknutí očí na šero tam viděli lépe navíc to bylo osvětlené Shikiho katonem. to, že jim znemožnili jejich mažlíčky je trošku nahněvalo a tam jim dolů hodili výbušný lístek.*
Satsuki: *Keď sa jej okolie konečne trochu odhalí, naskytne sa jej pohľad na niekoľko trochu väčších článkonožcov, ktorých nemala zrovna moc v láske* AAAAAAAAAA! *Skríkne z plného hrdla a na krajíčkoch očiek sa jej spravia slzičky. Neznáša pavúkov, hnusia sa jej a najradšej by všetkých vyhubila. Vďaka tomu, že má zbraň napustenú chakrou, tak je aj čepeľ Wakizashi o čosi ostrejšia. Preto nemá problém pri zásahu proste zotínať jednu nohu po druhej* Zdochni! *Zavrčí a je jej z celej situácie na vracanie. Nechce však, aby ju niečo počas skúšky zožralo a už vôbec nie pavúky*
Shiki: *Podle zvuku co uslyšel, se Satsuki do něčeho zařízla mečem. No on měl zatím za úkol tu nějak rožnout a tak nad tím přemýšlel jak to udělat.* Umm zkusím to. Dej mi chvíli. *Pronesl, přičemž vytáhnul z kapsy Kunai, kterým následně začal odřezávat kusy trička od břicha nahoru. Uřízl čtyři větší cáry, načež vytáhnul ještě dva Kunaie. RYchle to zamotal. Věřil SAtsuki, že ho nějak ochrání a tak se věnoval plně tomu. Poté když ombotal kunaie tak je hodil do zdí okolo, kousek nad ně. Tak aby to tu mohl pěkně osvětlit. Následně poskládal několik pečetí a na Kunaie namířil ohnivé koule technikou Katon: Housenka no Jutsu. Na každý kunai jednu kouli, která to měla zapálit a pomocí ohně to aspoiň lehce osvětlit. Jim se mezitím mohl naskytnout pohled na dva větší pavouky, kteří kolem nich kroužili. Tedy jeden měl již skrácenou nožičku.* Může být? *Optal se jí, přičemž se snažil chovat absolutně v klidu aby tak mohl podpočit i Satsuki. Ikdyž doopravdy měl celkem strach. No vytáhnul si Katanu z pouzdra, které měl vzadu na pásku. Pavouci, mezitím začali útočit.* Poďme na ně Satsu
Satsuki: *Keď sa Shiki konečne zobudí, jej srdiečko poskočí od radosti* A neviem, prepadli sme sa niekam. *Pohladká ho po tvári a vzhliadne hore aby zistila, či majú vôbec nejakú šancu na únik. Uvidí, ako sa čosi blysne a automaticky pozdvihne Shikiho hlavu, odrazí sa od zeme a presunie sa o meter ďalej, pričom potiahne Shikiho za jeho odev. Kunai ju minie len o kúsok a keby sa nepohne, pravdepodobne by ju aj trafil. V diaľke začuje nejaké zlovestné vrčanie a po tele jej prejde triaška* Zostaň tu, mohla by sa ti ešte z nárazu točiť hlava. *Povie a zdvihne sa zo zeme. Vytiahne si z puzdra Wakizashi a pevne ho uchopí do trasúcich sa rúčiek* A ak môžeš, tak vymysli spôsob, ako mi tu zasvietiš... *Snaží sa zhlboka dýchať a sústrediť. Orientuje sa len na základe sluchu a mácha zbraňou v podstate do každého smeru. Napustila ju aj chakrou, takže jej seknutia sú o trošku silnejšie. Počuje, ako sa vrčanie stále približuje, až ho vystrieda príšerné kvílenie od bolesti a k Shikimu sa dokotúľa jedna z končatín tvora, ktorého zatiaľ nevidno*
Shiki: *Dopadl na zem a rána do hlavy mu způsobila kratší bezvědomí. Když se však začínal probouzet již ležel na něčem měkkém. Tedy jen hlavou. Otevřel oči a chvíli nevnímal ještě zvuk.* Umm jop jsem nějak,... *Odpověděl po chvíli rozkoukávání se Satsu a snažil se pomaličku posadit. Měl trošku roztrženou hlavu ze které tekla krev, leč na šití to zase až tak nebylo.* Umm kde to jsme? *Optal se jí, přičemž se snažil vymyslet něco, jak vytvoří oheň nebo spíše nějak rozsvítí a něco tu uvidí. To, že se venku nahoře nad jámou, něco dělo však vědět nemohli. Jakési dvou nohé stvoření se zde objevili ze svých skrýší. Čekali právě na tuto chvíli. Nebo spíše, potřebovali nakrmit své mazlíčky, které tu pěstovali. Proto také najednou k Sayi dolů, začal padat Kunai, který měla předtím zabodnutý nahoře. Na to se ony stvoření shromáždili kolem díry a koukali dolů, zda uslyší křik nebo nějaké známky, že jejich mazlíček dostal nakrmeno.*
Satsuki: *Chce začať namietať na to, že uráža oči jej adoptívneho otca ale spočiatku ani nevie, čo by na to povedala. Keď už jej čosi napadne, zrazu sa Shiki kamsi preborí a ju to dosť vydesí* Shiki-chan! *Zvolá a nahne sa k jame, v ktorej nič nevidí. Nevie, aká môže byť hlboká a bojuje s vlastným pudom sebazáchovy a s túžbou zistiť, či je jej kamarát v poriadku. Vytiahne si teda drát a uviaže ho o kunai. Kunai z celej sily vrazí do zeme a ešte ho pre istotu čo najviac zatlačí nohou. Lanko si zaistí o kožený remeň uviazaný na nohe a pridŕžajúc sa okrajov jamy sa pomaly spúšťa dole. Postupuje naozaj pomaličky, aby udržala rovnováhu a aby sa o drát neporezala. Keď je už na dnes jamy, skoro nič tam nevidí. Začne teda hmatať po okolí až sa dotkne akejsi tváre. Ucíti na nej masku, takže si je istá, že to nie je žiaden nepriateľ. Prisunie sa teda k nemu bližšie a položí jeho hlavu na svoje stehná* Si v poriadku? *Spýta sa ešte raz. Nechce byť moc hlučná, keby tu náhodou neboli sami*
Shiki: *Sledoval cestu před sebou a poslouchal ji.* Noo asi, nepamatuji si jméno. *Pronesl trošku strapněně páč si nemohl uvědomit, zda to doopravdy neříkal a nebo říkal. No když přešla řeč na to, že o doujutsu ví opravdu hodně, jen se zašklebil.* No jestli toho ví hodne nebo málo to netuším. Popravdě se mi k tomu moc nevyjádřil. Vím název a nějaký základ. Více netuším. *Pronesl a ušklíbnul se.* Jup jeho dvou škaredých očí vypadajících každé jinak jsem si všiml. *Pronesl, přičemž to pronesl trošku tišeji. Nechtěl ho urážet, jen mu přišli prostě škaredé, nebo spíše takové divné. no dobře více škaredé.* Umm ko- *Chtěl navázat na to bavení se ohledně věku, jenže v tu ránu, zakopnul o jakési lanko, či nit, kterou nespozoroval a začal padat na obličej. Jako kdyby toho nebylo dost, když dopadl na půdu, ta se probořila a on zapadl do jakési díry, kde se udeřil do hlavy a chvíli byl mimo...*
Satsuki: *Obočie jej vyletí hore, keď príde reč na nejakého klauna. Jediný, kto by sa mohol podobať na klauna jej príde na um len Ziki. Ale nechápe, prečo chcel Shikimu vyňať oči, k nej sa choval predsa pekne* Myslíš Ziki-oniichana? *Spýta sa pre istotu. Nevie však, čo si myslieť o tom, že ho Suzuya spacifikoval. Nikdy ho bojovať nevidela, jedine vtedy, keď zabránil jej pobytu v nejakom väzení, či nápravnom ústave. Preto radšej ani nechce vedieť, čo Suzuya danému "klaunovi" spravil* A nii-nii vie o doujutsu naozaj veľa. Sám má dve rôzne a stretol mnoho ľudí, ktorí mali iné. Občas uvažujem dokonca o tom, ako dlho už vlastne žije, pretože vyzerá fakt mlado. *Prizná sa*
Shiki: *Vimne si též jemného setměni, ale přiřadí to stromům a dále to nějak neřeší. No když sním pokračuje Satsuki v rozhovoru, je za to určitě rád.* Ummm potkal jsem jakéhosi klauna. Teď si nemůžu vzpomenout na jméno. (nepamatuji si, zda se představoval) a ten mi chtěl sahat na oči. Vtom se tam objevil Suzuya. Spacifikoval klauna aniž by něco udělal. *Pronesl aby jí vychváli Suzuyu co provedl a jak ho ochránil.* Ummm a pak mi vysvětlil, co to mám za oči. TEdy jen tak okrajově. *Dodal ještě. Neměl důvod o tom před Satsuki nemluvit, když už to byl její bratr. Sice mu bylo řečeno, že by o Sharinganu neměl mluvit kde ským, ale tak snad když je to příbuzná, sic jen papírově... Tak proč ne.*
Satsuki: *Prikývne a vyrazí do lesa za ním. Začína byť trochu vydesená, pretože sa jej zdá, akoby sa zotmelo. Pravdepodobne to robia koruny stromov ale tak či tak nadobúda z lesa pocit ako z nejakého hororu. Pri zmienke o ich tréningu si znova spomenie na blbosť, ktorú vypustila z úst a je opäť nervózna* "Hlavne pokoj, možno si to ani nepamätá." *Povzbudí sa v duchu a pridá na tempe, aby to z hlavy vypudila preč. Shiki zmení tému, za čo mu je vďačná ale prekvapí ju, že sa to zvrtne práve k Suzuyovi* Um a za akých okolností? Učil ťa niečo alebo...? *Začne trochu vyzvedať a pohľadom skontroluje mapu, či idú dobre. V podstate má ten nákres už do bodky v hlave ale istota je istota*
Shiki: Hmmm *Pronesl, načež trošku zpomalil před začátkem lesa a rozhlédl se.* Tak jdem do toho? *Optal se spíše řečnickou otázkou, než-li by čekal odpověď a vydal se dovnitř. Už pomaleji, samozřejmě čekajíc na Satsuki aby nešel sám.* Co ty víš, třeba se nám podaří i použít to kombo co jsme spolu trénovali. *Pronesl, přičemž se pod maskou usmál. Byla pravda, e se to naučili, leč problém byl, že u sebe Fuuma Shuriken neměl. Přece jen ho neměl kam dát. Takže by to museli provádět s menšími obyčejnými shurikeny. No byl zvědav zda tu něco potkají.* Satsu? Jelikož jsme se neviděli, tak jsem byl již osobně seznámet s tvým bráškem Suzuyou. *Dodal, když si konečně vzpoměl co ji vlastně chtěl říct.*
Satsuki: *Na jeho poznámku o tom, že tu okolie pozná nijak nereaguje. Nejde o to, že by sem chodievala často ale jej hlava si jednoducho pamätá každý detail. Občas jej to dokonca vadí, pretože si tých detailov pamätá jaksi moc a nevie, na čo myslieť skôr* A jednoduché to určite nebude. Dokonca sa stavím, že s mojou povahou sa v prípade stretnutia s ostatnými účastníkmi dostaneme aj do nejakej konfrontácie. *Už ju trochu nervozita prechádza. Pripisuje to pohybu a tomu, že svoje myšlienky venuje konečne niečomu inému* A musíme ísť skrz ten les... A mám pocit, že by sme mali byť trochu obozretnejší. *Cez ten les nikdy nešla, keďže jej nepríde vôbec povedomý*
Shiki: Takže aspoň trošku zná jeden z nás okolí, ve kterém se budeme pohybovat. *Namítl na to, načež se rozběhl chvíli po ní a poté ji už jen doběhl a srovnal tempo.* Nemyslím si ale, že to bude jen tak jednoduché. *Pronesl tišeji svou mylšenku, když nad tím vším přemýšlel. Bylo totakové jednoduché. Dostaňte se tam za tu dobu... Žádné problémové překážky či úkoly plnit. Nic. Tak nad tím tak nějak dumal. Po nějaké chvíli běhu, se však začal an obzoru vztyčovat les, který měli přímo uprostřed jejich cesty.* Umm máme jít skrz nebo ? *Optal se Satsuki, která jak věděl měla u sebe mapu. No mohlo být jasné, že mu to poví, ale aspoň nemlčel a mohl si tak s ní povídat. Bylo mu příjemně v její přítomnosti a komunikovat s ní bylo ještě příjemnější.*
Satsuki: *Očervenie od hanby a sklopí pri chôdzi zrak. Takýto trapas a to sa druhá časť sotva začala* Em... Názvy mi nič nehovoria ale nie som tu prvý krát. *Povie, keď si poriadne prezrie svoje okolie. Cestička jej príde dosť povedomá, sklony jednotlivých stromov tiež* Išla som tadeto, keď som hľadala miesto, kde sa uchýlim. *Doplní a mrkne očkom na mapku. Na jeho otázku ohľadom behu len kývne a bez akéhokoľvek znamenia proste zrýchli krok, až napokon beží. Kondičku zlú nemá ale nevie ako ďaleko to môže byť. V čase keď tu blúdila mala pocit, že to trvá celú večnosť* "Kto vie, či sa ten časový limit vôbec dá stihnúť" *Prejde jej hlavou a s obavami si povzdychne*
Shiki: *ušklíbl se.* Ummm myslím to ohledně jmen co jsou v mapě kudy půjdeme. *Pronesl, přičemž se trošku trapněji pozasmál.* Promiň, špatně jsem se vyjádřil. *Dodal ještě k tomu, načež se ponatahoval.* Nepoběžíme? *Otázal se jí. Přece jen ti dny jsou málo, tedy asi. No a on to chtěl mít co nejdřív vzhůru a taková průměrná rychlost by mohla být fajn, nebo jim aspoň pomoci.*
Satsuki: *Je rada, že konečne prelomil ticho, keďže ona toho nebola schopná. Netuší však odpoveď na jeho prvú otázku, tak len pokrčí ramenami. Nad druhou otázkou sa len zamyslí ale nemá pocit, že by nejak zvlášť vnímala decká z prvej časti skúšky. Väčšinu tvárí pozná ešte z doby, kedy bola len študentom akadémie. Niektorých ani tak nie* Um, n-neviem. B-bola som dosť nervózna na to, aby som si pamätala, kto tam bol a kto nie... Ani mená spolužiakov si nepamätám. *Chvíľu jej to potrvá ale nakoniec zo seba predsa len dostane súvislú vetu*
Shiki: *Pikývne na souhlas vyražení, načež se vydá za Satsuki.* Umm ujmeš se vedení ohledně mapy? *Zeptal se jí a ušklíbl se. Byl by radši kdyby to vedla, protože je dosti možné, že on by se stratil hned za bránou. Ikdyž z vesnice trefil na své místo na stromě, které si i ozdobil a povylepšoval.* Jaká dálka to zhruba je? *Optal se jí po chvíli aby nebylo zase takové ticho.* Umm tušíš něco i ohledně jmen nebo tak? Určitě víš že z akademie si o těch místech moc nepamatuju. *Pronesl, přičemž si dá ruk za hlavu a hodí takový ten nevinný výraz jako kdyby za to nemohl, přičemž i trošku potupný, nebo spíše trapný.*
Satsuki: *Keď už sú skoro všetci v tímoch, ona sa naďalej tvári, akoby sa jej to vôbec netýkalo. Kontroluje si, či má dobre zastrihané nechty na rukách a či jej nebudú pri skúške zavadzať. V tom však ucíti dotyk na ramene a trhne celým telom. Tvár jej stmavne o pár odtieňov ružovej ale aj tak sa rozhodne prikývnuť* Takže, moji kolegovia vám odovzdajú mapy a môžete vyraziť. Každý tím však pôjde iným smerom. *Okolo nich sa objaví niekoľko kúdoľov dymu a keď zmiznú, na danom mieste stoja ďalší jouninovia. Jeden z nich podá Satsuki svitok a opäť zmizne. Satsu svitok rozbalí a pozrie na Shikiho* Um, ideme. *Povie a čaká, ktorým smerom pôjde zvyšok. Vyberie si poslednú cestu a sledujúc naďalej mapu len kráča vpred. Je potichu a akosi nevie, čo by hovorila. Stále je dosť nervózna a dosť ju udivuje, že ju Shiki znervózňuje viac než samotná skúška*
Shiki: *Poslouchá o co jde, přičemž si letmým pohybem těla zkontroluje zda má vzadu za pasem svou katanu. Aspoň na něco projednou nezapoměl. Ale málem nechal doma Shurikeny a kunaie. No když viděl jak se všichni zařazují do skupinek jen nad tím pokrčil rameny. Neměl tu moc kamarádů. Přece jen se v akademii moc nevěnoval kamarádění a hraní si. Spíše spal nebo poté doma trénoval. No všiml si, že se Satsuki moc také k nikomu nemá, tudíž se rozhodl udělat první krok dnes on. Přesunul se pomale k ni, piřčemž jí položil ruku na rameno. Byla jediná koho tu znal nějak více tak doufal, že to výjde.* Jdeme? *Pronesl, přičemž se pod maskou usmál, dofajíc, že příjme jeho pozvání do týmu. Jen měl menší problém... Netušil či to už bylo zahájeno a nebo bude ještě nějaký odpočet.*
Satsuki: *Čoskoro sa dotrmácajú aj ostatní a spolu s nimi aj akýsi očividne jounin podľa odevu* Tak, dnes nás je tu o dosť menej, než na predošlej skúške, čo značí, že ste už o kúsok lepší, než polovica z vašich vrstovníkov. *Začne svoju reč jounin a odkašle si*Vašou úlohou je dostať sa do dediny Yūkai sa Kodomo. Máte na to maximálne tri dni a jediné, čo dostanete, je mapa a jeden tímový kolega. Kolegu si môžete vybrať na rozdiel od predošlých rokov. O jedlo a akékoľvek iné zásoby sa budete musieť postarať sami. Zbrane takisto máte len tie, ktoré ste si priniesli. Najdôležitejšie pravidlo však je, aby ste prežili obaja. Ak jeden z tímu obdrží smrteľné zranenie, nepostupuje ani druhý člen tímu. Na výber parťáka máte päť minút. *Satsuki sa skúška nepáči už teraz a to len počúva jej pravidlá. Príde jej absurdné vystaviť geninov takémuto riziku ale očividne to nerobia prvýkrát. Obzrie sa okolo seba a uvidí toho, koho hľadala. Tvár jej zahalí rumenec a sklopí zrak. Nemá v pláne nikoho pozývať do tímu tak, ako zvyšok deciek. Proste sa pridá k niekomu, kto zostane sám ako ona*
Shiki: *Opět byl důležitý den a on pořádně nespal. Nevěděl sám či to bylo tou nervozitou, nebo spal moc přes den. Ikdyž přes den trénoval tudíž je divné, že nespal pořádně. Každopádně stále buzení se a převalování bylo strašně otravné. Navíc pro někoho, kdo miluje spánek. \"Fuu stihnu to tak tak.\" Pomyslel si, když se objevoval v cílové rovince k bráně. Přicházel tak tak na čas aby stihl začátek. No naštěstí ho tak nějak stihl. Sám by si nedovolil dojít pozdě, ale co už, vždy se něco takovéo může stát. Na sobě měl své typické oblečení co nosil od aktivace prvního tomoe Sharinganu. Samozřejmě měl i nataženou masku až na nos. No postavil se trošku dál od ostatních. Nějak neviděl přes dav zda tam někoho zná, navíc k němu byli všichni zády a tak nechtěl rušit. \"Málo\" Pomyslel si, když odhadoval kolik jich tu může být. Bylo jich poměrně méně od první části zkoušky.*
Satsuki: 2. časť CHZ: *Spolu s výbavou, ktorú mala na prvú časť skúšok sa vydá k bránam dediny. Odkedy je v Yugakure tak je to v podstate prvýkrát, čo brány opúšťa. Už sú to skoro dva roky odkedy je jej obyvateľom a príde jaj ako včera, keď do Yugy po prvé vstúpila.V liste od Yugakageho totiž stálo, že prvú skúšku mala na 100% a automaticky postupuje do druhej časti, ktorá sa bude konať mimo Yugakure. Stretnúť sa majú pri bráne o ôsmej hodine ráno. V podstate ešte ani nejedla, pretože skrz nervozitu do seba nenacpala vôbec nič. Cestou jej občas zaškvŕka v bruchu ale to je nič oproti tomu, ako sa jej začali potiť dlane* "Porazí ma ak to bude nejaká prkotina. Dúfam, že nás zase nepošlú na nejaké polia ako počas tých sprepadených misií." *Frfle v duchu a konečne sa ocitá pri bráne. Netuší, čo ju čaká a ani ako dlho tu bude s ostatnými čakať. Z deciek z akadémie tu vidí asi polovicu, čo znamená, že zvyšok skúšku nedal* "Kto vie, či postúpil..." *Spomenie si na svojho spolusediaceho z prvej časti, ktorého tu zatiaľ nevidí*
BlueBoard.cz ShoutBoard