Přidej zprávu »
Yama Shugo: Kaonusumu je bytost žijící v temnotách tohoto světa, ačkoliv je možné, že se neomezuje jen na tento svět. Jeho zálibou je kradení obličejů těch, co se s ním setkají a nezachovají si kamenný výraz ve tváři. Dle toho se dá i najít oblast, kde zrovna žije. Kaonusumu zdědil po Koganehaku Ryū taky velký objem moci. Já jsem zdědil spíše tu fyzickou, zatímco on spíše ty dovednosti. Jeho lokalitu nedokážu určit ani já, skrývá se přede mnou. Užívání klonů a podobných technik vám proti jeho schopnosti kradení obličejů nepomůže, to už někteří zkoušeli. * Odvětil na to ohledně tvora Kaonusumu, kdy bylo poznat, že je jaksi i znechucen mluvením o něm. Neměl ho zrovna v lásce. Poté začal zase užívat schopnosti svých očí, kterým se různě měnily duhovky, rotovaly tam symboly a takové. * Byli tu tři velice schopní v tomto ohledu. Jeden z nich, jménem Takeo Abunai, studoval staletí genetiku a stál i za zrodem Kekkei Genkai Shireigan. Ale vy ho budete znát spíše jako Shichidō Sennina. Bohužel před lety byl unesen tím jedním, co přišli při invazi. Druhým býval poměrně slavný informátor znám jako Gin'Iro. Avšak ten byl také unesen tím stejným, co Takeo Abunai. Třetí z nich byl mladík ze Suny, původně zvaný Keiji Kurushimi. Ten se posléze reinkarnoval do Iwy jako Kazuya Hansha, které několik let poté založil Usogakure. Tu však opustil pod jménem Yuuma Watai. Poté se dlouhou dobu nacházel ve formě Yuuma no Kumitate, ale před lety byl složen zpátky za pomoci zde přítomné kolegyně. Do nedávna se nacházel na infiltraci v Kumo pod jménem Eijiro Norudōru. Ale zmizel do druhého vesmíru výsledkem invaze, kdy po něm zde byl zachován bijuu, Houkou. Nicméně důvod, proč ho zmiňuji je ten, že to on je autorem techniky Idenshi Kumikae. Je tak možné se zřejmě něco dozvědět od jeho bijuu, ale možná i z jeho laboratoře, která je v oblasti Mayonaka Tera. Ale jsou i jiní schopní, kteří dokonce unikají mému zraku. * Dodal nakonec s určitým pokoutním pohledem na Irairu. * Netuším nic o systému, dle jakého byli vybráni ti, co zmizeli a ti, co zůstali. Ani nic o tom přístroji. Oboje jsou informace mimo tuto planetu. Obdobně jako mnohé ohledně bohyně Nyukusu, až na to, že je bohyní temnoty. * Odvětil na otázky Irairy a Aiyy, protože se ho ptaly zejména na věci sahající mimo tento svět. Tak nějak i přestal chápat, proč vlastně došli za ním, protože se ho ptali hodně na věci mimo jeho designaci. Akorát v něm začínali vyvolávat jakýsi komplex, který měl vůči Kaonusumu. Takže s každou odpovědí na něm bylo znát větší a větší rozhořčení. *
Kou: * Kou sa cítila ako nejaká redaktorka, či novinárka. Samozrejme bez toho, aby sa sama pýtala otázky. Čiže by to mohla byť skôr stalkerka. No závisí na pohľadu na vec. Pretože jediné čo robila je to, že vstrebávala informácie, ktoré tu padali. Akoby si v hlave predstavovala nejaký notes do ktorého zapisuje znalosti a nové poznatky, čo tu získa. A možno to i naozaj shintonom robila, aby na to nezabudla. Kto vie. Tak či onak, ju osobne by to možno ani moc nezaujímalo. Ale čo by nespravila pre Laru, žejo. Pokračovala v počúvaní a pozeraní sa, pričom snažila si i zapamätať vizuálnu stránku vecí. Ako si Yama otvára oči a premieta udalosti z minulosti. Samozrejme, vynaloženú chakru cítiť pocítila. A Iraira mala dosť dobrý bod, a to ten, že pre prítomných tá prvá Gentenová otázka bola asi naozaj najzaujímavejšia. I keď Kou si moc nevytvárala názor na ľudí čo tu boli, predsa len každý si žije svoj vlastný život. Ži a nechaj žiť, tak by sa celkom dala opísať jej filozófia. Samozrejme, stála zostávala na plošine. Mala z tade ako keby najlepší výhlad. Mohla pekne vidieť premietanie v očiach a i dobre počuť. Čiže by sa dalo povedať že si zakúpila lístky do prvej rady. I keď všetci vieme že najlepšie je asi niekde v strede, ale to nevadí. No, pravdou naozaj ostalo, že Kou výnimočne dosť zaujalo niečo. A to ten fakt, že sa dozvedala, že sa nachádzajú v inom vesmíre. * "Za tieto informácie čo donesiem Lare by som mohla dostať mesiac volna. " * Prebehlo jej v hlave, ale to iba tak okrajovo. V istom momente avšak dostala i Kou otázku, ktorú by sa rada spýtala. No nechcela nikoho prerušovať, takže ostávala zas ticho a skôr vyčkávala na možnosť, keď nastane príležitosť. A čím ďalej čakala tak tým sa jej vytváralo viac a viac otázok v hlave. A presne tomuto sa chcela vyhnúť, aby ju veci aktuálne zaujímali. *
Aiya: *Seděla si na jílovém orlovi Irairy ve svém slizu. Debata začínala být celkem zajímavá, kdy sama však nepřicházela s otázkami. Od toho tu byli ostatní. V tuhle dobu tedy alespoň tamti dva nerdi. Iraira a Genten. Jak je tak poslouchala, tak přemýšlela, který z nich je horší. A nějak se nemohla rozhodnout. Ten řeší bohyni, ta zase nějaký přístroj od Otsutsuki. Že se jim to vůbec chce řešit. Věci jsou jaké jsou, tak proč se je snažit pochopit? Myslí, že tím něco změní? Nah, jejich boj. Poslouchala tedy jen konverzaci, kdy zareagovala až na zmínku o monstru. Ve tvorech se obecně orientovala už předtím, než se dostala do tohoto flower módu, takže něco o něm slyšela už dříve. Osobně na něj nikdy nenarazila, protože se nepohybovala v temných oblastech, ale slyšela o něm různé zvěsti.* "Žije v temných oblastech pokud si dobře vzpomínám. Myslím, že se vyskytoval i v tom bývalém slunečním údolí ... Mayonaka Tera. Dřív jsem tam chtěla zajít, abych zkusila trénovat temné senjutsu, ale nenašla jsem to."* pomyslela si jen, ale nahlas neříkala nic. Kdyby tvor neodpověděl, tak by toto řekla Gentenovi, i když netušila jestli by mu to k něčemu bylo. Ale věřila, že by ho s pomocí přírody a rostlin dovedla najít. I v temnotě a tmě rostou rostliny.* Nyukusu... co je zač? Nějaká bohyně tmy, že jí nasralo, že uctívali Teiu? Přeci jen... když na ně hodila tmu...?* ozvala se jen s úšklebkem. Přišlo jí to celkem vtipné. Asi to nepotěšilo uctívače Teii, ale to ji moc netrápilo. Nebylo zrona human-lover.* Vlezdoprdelko,* utrousila jen směrem ke Gentenovi později, když začal mluvit o tom, jak na něj udělala dojem tvorova síla. Mohla použít celý slovník pojmenování, ale raději si to odpustila. I kdyby náhodou naštvala tvora a rozhodl se ji sníst, tak by mohla zkusit zdrhnout nebo se chránit. A kdyby to náhodou selhalo... No, tak chudáci její entové by se bez ní nějak obešli. Život jde dál, ne?*
Iraira: *Poslouchala Gentenovi otázky, kdy ve výsledku ji zajímala jen ta první. O Slunečním údolí neslyšela a moc ji to příliš ani nezajímalo, ale tak pokud se dozví odpověď, tak to určitě nebude na škodu, ne? Poslední otázka ji příliš nepřekvapila, tedy ne v Gentenově případě. Kdyby se na to zeptal někdo mimo tu víru, tak by jí to přišlo asi zajímavější, ale takto? Moc ne. Kdy jí tak trošku přišlo, že je to otázka mimo mísu. Přeci jen tenhle svět byl jen zrnkem v tomto vesmíru.* Myslím, že pro přítomné je společná jen první otázka. Tato legenda o věcech z tohoto světa totiž přetrvala. Jen někteří zkusí využít i sebemenší možnosti, že by dotyčný mohl znát odpověď. Nevíme, co vše se událo v tomto světě, spousta věcí je pro nás neviděna, takže rozlišit hranici je o něco obtížnější.* Podotkla jen na Yamovu reakci, kdy se jemně usmála.* Kaonusumu... To je ten tvor, co krade tváře pokud si vzpomínám. Moc dalšího jsem o něm neslyšela. Taky patří mezi takové legendy spíše. Zajímavé, že dle tvých slov disponuje spoustou informací.* Podotkla jen zamyšleně, kdy si tuto informaci zapamatovala. Rozhodně byla užitečná. A hodlala ji v budoucnu i využít, kdy pokud by se nezeptal Genten na doplňující otázky, tak by to udělala ona. No takto jí stačilo pouze čekat na odpovědě, pokud příjdou. No následně jen sledovala, jak se tvorovi pomalu, ale že fakt pomalu otevírají postupně oči. Nepřekvapilo ji to, ale bylo rozhodně zajímavé to sledovat. I ten následný biják.* Takže druhý vesmír... Měla jsem pocit, jako kdyby nebyli v tomto světě... Když zmizely i duše.* Podotkla jen následně zamyšleně, kdy se rozhodla dodat jednu otázku.* Ti co nebyli vybráni... Co jsem si všimla, tak zde zůstali jen silnější shinobi, kteří měli vícero různorodých schopností. Má to nějakou souvislost?* Dodala takovou doplňkovou otázku.* To na co se k tomu chci zeptat nevím či spadá do tvých vědomostí... Ale mám ten přístroj, který Otsutsuki použil. Moc jsem k němu zatím nezjistila. Víš o něm něco? Vím, že v tomto světě nebyl moc dlouho... Ale také neznáme rozsah tvých schopností.* Ano, více ji zajímalo to, co se vlastně stalo než něco s nějakou Gentenovou bohyní. Sice měla pár otázek týkající se i bohů, ale trošku jiného charakteru. Měla i pár otázek na Isonadeho... ale na to se najde čas jindy. I když by to mohlo poskládat celkem pěknou mozaiku, či by do sebe různé věci zapadaly jako puzzle, kdyby se optala zde... Ale to se uvidí. Třeba na to dojde. Cítila tu masu chakry, kterou tvor používal, i když v porovnání s tím, co z něj obecně cítila to ještě nic nebylo. Sama měla masivní zásoby chakry i propojení s planetou, ale stejně by nemálo cítila, kdyby se rozhodl je zatlačit byť jen svou chakrou. OP potvora no. Další otázky Gentena ji však celkem zaujaly. Ty týkající se genetiky a Keijozury. Ona sama měla možnost tuto schopnost získat skrze Tozan, ale zatím k tomu neměla moc důvod. I když by asi už bylo na čase podniknout jisté kroky. Měla jisté nápady, jak by se to asi dalo udělat, kdy to všechno byla jen teorie vyvozená z informací, které měla dostupné v mysli. Scarlet se genetikou zabývala už pár stovek let vzhledem na jiné plynutí času tady a v její dimenzi, i když moc neaplikovala svoje výsledky do tohoto světa. Kdy i když Iraira se Scarlet sdílely znalosti, tak toto byla oblast, kterou měla Iraira jen uloženou někde v šuplíku v hlavě. Spíše celém archivu tedy, běžně se tím nezabývajíc. Když to bude potřebovat, tak se obrátí na Scarlet. Přeci jen ona už myslela jinak než její kopie. A bylo to znát, když přišlo na vědeckou tématiku. Každopádně tak nějak pochybovala, že tuto informaci bude Yama mít. Zvlášť, když Scarlet byla v tomto světě dohromady asi dvakrát. Každopádně to nijak nekomentovala, kdy jí koutek vyšel trošku nahoru při Gentenově "pokloně" Yamě.*
Hikarimaaju: *Uklonil sa pred tvorom.* Vďaka za Vaše odpovede. Mrzí ma ak sa pýtam na niečo, čo je mimo vašu oblasť. Je pravda, že v mnohom som len na začiatku pátrania, takže nie je pre mňa jednoduché presne určiť, na čo dáva zmysel sa pýtať. *Hikarimaaju sa teraz prioritne sústredil na tvora pred sebou a zvyšok skupiny sledoval len pre prípad, že by niekto ukázal nebezpečné správanie. Ale vo všeobecnosti pochyboval, že by táto skupina vedome spravila niečo proti tomuto tvorovi. Takže vo výsledku sa sústredil hlavne na svoju komunikáciu a správanie.* Ak ale môžem byť tak odvážny, tak z Vašich odpovedí vyvstali nové otázky. Pochopím ak na ne nebudete chcieť odpovedať, ale rád by som ich aspoň položil. Tento Kaonusumu... smiem vedieť, kde by som ho mohol nájsť a čomu by som sa uňho mal vyvarovať ak by som od neho chcel získať odpovede? V prípade najvyššej nutnosti by som asi mohol byť schopný ho nájsť asi aj skrze iné zdroje, takže bez tejto odpovede by som sa aj zaobišiel... No mám ešte jednu vec, ktorá ma páli a na ktorú hľadám odpoveď len veľmi ťažko. Vopred sa ospravedlňujem ak to bude mimo Vašu oblasť, ale ocenil by som aspoň nasmerovanie na niekoho, kto by mi to vedel zodpovedať. Mám schopnosť zvanú Keijozura, ktorá mi umožňuje ľubovoľne manipulovať s vlastnou genetikou. Čo zatiaľ ukázali moje experimenty, tak jediným limitom je moja fantázia. Problém je v tom, že sa jedná o veľmi nestabilnú genetiku, takže pre mnohé účely je proste nepoužiteľná. Napríklad transplantácie sú prakticky nepoužiteľné... teda na liečebné účely. Ak teda vidíte čokoľvek, čo sa deje na tomto svete... vedeli by ste mi poradiť? Kde by sa mohol nachádzať človek, ktorý by dokázal stabilizovať moju genetiku? Respektíve človek, ktorý je skutočný génius na túto oblasť? Nemusí byť ani živý... aj keby som napríklad vedel o lokácii labáku nejakého génia na túto oblasť? Proste čokoľvek... kohokoľvek... kto by mi umožnil bezpečne a kontrolovane odovzdať dary môjho tela môjmu okoliu. Budem za to nesmierne vďačný. No aby som vkuse iba nepokládal otázky, tak by som chcel skloniť poklonu Vašim schopnostiam. Napríklad tá manipulácia s horou. Tiež mám schopnosť, ktorá mi umožňuje ľubovoľne manipulovať s okolnou pôdou, ale jedná sa o omnoho... kostrbatejšiu... schopnosť v porovnaní s Vašou. Aj napriek tomu mi ale trvalo značnú dobu túto schopnosť vyvinúť, takže som proste nemohol o tomto len tak mlčať, hlavne keď som u Vás videl, že narozdiel odo mňa vo Vašom prípade sa jednalo o niečo tak prirodzené ako napríklad dýchanie pre ostatné tvory. *Keďže si všimol, že tvor použil veľké množstvo chakry a videl aj premenu jeho vlastného tela, keď ukazoval, čo sa stalo, tak mu doplo, že aj to bola nejaká náročná technika. Nakoniec sa teda zasmial.* Viem, že máte aj ďalšie skvelé schopnosti, ale čo som videl, tak sa nejednalo o oblasť môjho pôsobenia, takže to už komentovať nemôžem.
Yama Shugo: Zda se, že ačkoliv se legenda přetrvala, tak ne tak zcela. Jste si vědomi, že mojí silou, i dle legend, by měla být schopnost vidět cokoliv, co se děje na tomto světě? Jestliže ano, proč se ptáte na otázky o událostech, které se nemusely ani odehrát v tomto světě? * Poznamenal trochu rozmrzele, což bylo znát na jeho hlase a pohybech těla. Jejich otázky byly hodně mimo to, co bylo jeho doménou. Nebo alespoň mimo to, co mělo být známo jako jeho doména. * Můžu jen hádat, že jste nebyli ochotní riskovat setkání s Kaonusumu, protože je příliš nebezpečný i pro takové, jako jste vy. Ačkoliv jeho informace jsou na zcela jiné úrovni. * Řekl poté a hluboce si oddechl. Celou dobu tu skupinu pozoroval dvěma očima, ale najednou se na jeho hlavě začaly rozestupovat jakési štěrbiny, které po celou dobu byly pevně zavřené. V těchto štěrbinách se ukázaly další páry očí. Dohromady měl nyní otevřených deset očí. Co bylo však fascinující, byl ten fakt, že každý další pár očí měl značně jiný vzhled. Jedny z nich měly dokonce podobný vzhled jako hodiny, ale místo hodinových ručiček tam byly uvnitř dvě kola. Chvilku mu trvalo je všechny otevřít, protože některé z nich nepoužíval věky. * V momentu, kdy byl dokončen rituál těch z jiného světa, byl vytvořen druhý svět, druhý vesmír, do kterého se přesunuli všichni vybraní a ti, co nebyli vybráni, zůstali zde. * Odvětil, kdy na plošinu před sebe z jednoho páru očí promítl obraz toho, co se dělo. Šlo o projekci tvořenou chakrou. Jednalo se specificky o bojiště Yasua Ōtsutsuki, kdy Yama Shugo promítal to tak, jakoby se nebe otevíralo, ačkoliv to nebylo viditelné pro nikoho jiného. Taky promítal to, že v momentu dokončení rituálu se čas zastavil, ale Yasuo Ōtsutsuki se stále pohyboval. Následně i promítl jeho zmizení a tak i všech ostatních. Kdy tím projekci ukončil. * Sluneční údolí je dnes známo jako Mayonaka Tera. Kdysi to bývala oblast hodně zasvěcená uctívání světla a Teiy, což pobouřilo bohyni Nyukusu, která zahalila celou oblast do věčné tmy. * Odpověděl na druhou otázku, kdy na plošinu právě promítl oblast Slunečního údolí, přesněji oblast chrámu, který v těch dobách vypadal značně jinak, kde byla řada lidí nosících symboly Slunce na svém oblečení, kde se najednou objevila postava ze stínů a způsobila katastrofu zahalujíc Sluneční údolí do věčné tmy. * To poslední však sahá mimo to, co mohu vidět. Taková informace nikdy nebyly řečena a neodehrála se na tomto světě. * Řekl nakonec, když už rušil projekci s Nyukusu a Slunečním údolím. Celý ten proces si vyžádal velké množství chakry, což mohli přítomní cítit, ale neznamenalo to ani, že by byl Yama Shugo příliš oslabený v tento moment. Jen musel nahlédnout do časů dávno minulých. *
Kou: * Kou tam stále celkom prekvapená, v nie moc dobrom zmysle, keď monštrum prezradilo svoje meno. Nijako na to nereágovala, iba mimikou, ktorá bola dosť že wtf. No na druhej strane, taktiež celkom zosilnela svoje počúvacie schopnosti, lebo bola celkom dosť zvedavá na odpovede na otázky od Gentena. Bolo by fajn, keby odpovedal všetky, žejo. Možno tá o matke jeho bohyne, to ju možno až tak moc nezaujímalo. Ale to kam sa podela populácia a čo sa stalo s Slnečným údolím, to by boli informácie ktoré by sa mohli hodiť Lare. Preto jediné čo spravila bolo to, že prišla bližšie, vlastne na tú onú plošinu, kam sa zhodila. Nijak na seba neupozorňovala, viac menej bola úplne ticho. Len chcela byť bližšie pri zdroji odpovedí. *
Aiya: *Na slova tvora se zasmála.* A to tady ten byl ještě zklamaný, že je nás tak málo.* Podotkla jen, palcem ukázajíc samozřejmě na Gentenův buněčný klon.* Hej! Jsem sice malá, ale nemám tak velkou hlavu!* houkla jen se zamračením na tvora, kdy se pak vzápětí ale rozesmála.* Ale musím uznat... máš bod.* Pokračovala. Ne, že by neměla k tvorovi respekt a mluvila tedy neuctivě. Spíše nebyla zvyklá někomu vykat.* "No jo, zase ho zajímá v podstatě jen ta jeho víra a bohyně... Koukám se moc nezměnil."* problesklo jí jen hlavou při jeho otázkách, zachovávajíc však mlčení, odpustíc si tedy nějaké blbé poznámky.*
Iraira: *Na tvorovu poznámku jen kývla hlavou.* Vím, že existuje vícero zdrojů... Ale ne každý má stálou lokaci. Navíc... co jsem tak slyšela, tak jsi od zlatého draka získal největší část moci. Alespoň dle legend. Možná i víš něco z jeho znalostí... Každopádně když se nic nedozvím zde, tak mám v úmyslu hledat i jiné zdroje.* Podotkla jen na jeho slova. Následně poslouchala ono jeho přirovnání ke svému jménu.* To je hodně dlouhé a komplikované jméno. Ale svým způsobem hezké.* Podotkla, kdy ignorovala poznámku Aiyi. Sice viděla logiku za její volbou, ale přišlo jí to trošku hrubé. Sice do jisté míry vtipné, ale to záleželo už na gustu. Pousmála se jen při poznámce tvora, že Aiya bude pro něj Chibi. Ona své jméno zatím nevyslovovala. Tak nějak předpokládala, že to bude asi vědět. I to, kým kdysi byla. Dle legend měl dohlížet na vše a vědět o všem, co se tam děje... Otázkou bylo ale, jakou tomu věnoval pozornost. Tak či onak vzápětí nechala prostě mluvit Gentena. Přeci jen se první chopil slova a ona byla celkem zvědavá, co je tenhle úředně odděný vlastně zač. To, že je to Genten už tak nějak pochopila. Ale Gentenů a jeho variant občas bylo vícero, takže byla zvědavá, co je zač tento.*
Hikarimaaju: *Keďže tvor reagoval aj na relatívne tichý hlas Aiyi, tak si Hikarimaaju povedal, že nie je dôvod tak kričať a začal hovoriť svojim normálnym hlasom. Chvíľu sa ale spamätával z toho mena, v priebehu ktorého sa fakt sústredil na každú slabiku rovnakým štýlom akoby bojoval s rovnocenným súperom. Každý zlatý nerv mal napnutý, aby mu neunikla ani slabika a každú si vyryl do pamäte. Keď si ale vypočul celé meno, tak ešte chvíľu na Yamu zízal, kým si v hlave to meno opakoval. Až keď si bol istý, že si ho pamätá, tak prehovoril.* "No ak mu budem vykať, tak sa hádam vyhnem tomu, aby som ho vkuse volal jeho menom." Nie sme tu pre pekné správy, ale pre informácie. Kým vy budete ochotní hovoriť, my budeme ochotní počúvať. Prijať Vaše slová... to už je naša starosť. *Potom si odkašľal.* Svoje meno som spomínal, rovnako ako meno toho, koho tu teraz zastupujem. Vzťah medzi nami dvoma by som aktuálne neriešil, príde mi to zbytočné. Pointa je... Genten je najvyšší predstaviteľ viery zvanej Taiyōismus, ktorá vyznáva bohyňu Teiu. Je pravda, že všetkých nás zaujíma, kde zmizla väčšina populácie po útoku cudzincov zvaných Otsutsuki, no zároveň je pravda, že toto zmiznutie malo katastrofálnu vieru na Gentenovu cirkev, keďže zmizla väčšina, ak nie všetci, vyznávači. Genten teda medzičasom ako pracuje na obnove svojej cirkvi, ma poveril hľadaním odpovedí na jej hlbší pôvod. No aby som sa nezamotával. Ak Vás neurazím, tak by som začal svojimi troma otázkami. Prvou by bolo, čo sa stalo väčšine populácie, ktorá zmizla? Ako druhú otázku by som rád zistil, čo je zač Slnečné Údolie a čo sa s ním stalo? Na záver by som rád vedel jedno... Teia by mala mať matku... Máte nejaké informácie o tejto bytosti? Vďačný budem za akékoľvek aj najdrobnejšie informácie čo i len na jedinú z týchto otázok. Ale pointou tohto výstupu bolo získať informácie... nebudem teda tajiť, že otázok mám dosť. Rozhodne ale nemám v úmysle Vás nimi alebo ich počtom akýmkoľvek spôsobom uraziť alebo rozhnevať.
Yama Shugo: To je pořádná výprava jen pro pár otázek. Uvědomujete si to, že existují i jiné zdroje informací a že informace, které dostanete ode mne se vám nemusí líbit? * Zeptal se zpětně k nim. Uvědomoval si to, že jeho predispozice mu umožňovala vidět leccos, ale to neznamenalo, že znal vše. Od toho existovali jiní, které by mohl i nazvat jakýmisi bratry svými. * Yama Shugo je titul, nikoliv mé jméno. Mé jméno pochází z jazyka staršího, než vaše civilizace a nemá žádného logického překladu ani přepisu. Nejbližší, co by se mohlo podobat k mému jménu je toto rčení. Jugemu Jugemu Gokō-no surikire Kaijarisuigyo-no Suigyōmatsu Unraimatsu Fūraimatsu Kuunerutokoro-ni Sumutokoro Yaburakōji-no burakōji Paipopaipo Paipo-no-shūringan Shūringan-no Gūrindai Gūrindai-no Ponpokopī-no Ponpokonā-no Chōkyūmei-no Chōsuke. * Dořekl rčení, které vlastně vystihovalo, co nejlépe, jeho vlastní jméno, které neužíval už dlouhou dobu. Ačkoliv této plné moci dostal až po smrti Koganehaku Ryū, tak existoval už před jeho smrtí, jen byl o něco menší a ne tak mocný. Proto si pamatoval i věku před lidskou civilizací. * A já ti budu říkat Chibi, z mého hlediska se to k tobě hodí. * Odvětil jen jedné z nich, která mu chtěla říkat Toki. Nebyl naštvaný, spíše pobavený nad její smělostí. Ale samozřejmě měl své meze, které by jí nedovolil překročit. A ačkoliv nyní zhltl celého Hikō Chitana, tak by mu malá jednohubka nevadila. *
Kou: * Kou pozorovala dianie, pričom na chvílu rozmýšlala či má skočiť taktiež na onú plochu. No jej osobne by sa to celkom i hodilo. Nemusela by tu takto šaškovať so svetlom a všetkým. Bolo by to proste jednoduchšie. A možno by sa jej tak dostala i možnosť sa niečo spýtať. Predsa len, Lara ju poslala niečo zistiť. Avšak, možno zistí i niečo z toho, že bude iba takto načúvať ich konverzácii. Tak či onak, keďže sa už takmer všetci dostali na onú plošinu, tak si Kou povedala, že šak tam príde taktiež. No, spravila by to ale o trošku inak. Najskôr by počkala, či obrovi nebude vadiť, že sa tam dostali Iraira a Genten. Ak by mu to neprekážalo, tak by sa tam samozrejme dostala taktiež dokopala a bola by tam s nimi. Ak by avšak ukázal náznak toho, že sa mu ti nepáči, tak by proste ostala tam kde je. Nemusí sa predsa nasrať všade, už takto dosť sa sem len tak pribehla. I keď to skupinke asi nevadilo, ale aj tak. No, bola zvedavá, ako bude tvor odpovedať, či vôbec bude ochotný po tom, čo sa dostali na plošinu. Predsa len, bol to jeho domov. *
Aiya: *Nechávala se vozit, kdy zatím moc neřešila, kdo se na co chtěl zeptat. Takže se zatím ani ona na nic nemusela ptát. Jak se znala, tak bude mít max nějaké blbé poznámky. Kdy první se naskytla při zmínce o krvi. Ušklíbla se jen, kdy pootevřela ústa, no nakonec to nechala plavat. No při slovech Irairy se jen zahihňala.* Budeme mu říkat Toki. Protože sedí na hoře.* Podotkla jen pobaveně, i když ani zdaleka nemluvila tak nahlas jako Genten a Iraira. Takže bylo otázkou či ji tvor vůbec bude slyšet a jestli ano ... no, snad se neurazí.*
Iraira: *Sledovala jen jak si tvor udělal plošinu na kterou se přesunul. A na kterou se mu tak trošku Genten i vetřel. Ale tak uvidí se či mu to bude tvor tolerovat. Ona sama jakmile se vše uklidnilo navedla svého jílového orla více před tvora než k jeho boku. Byla zaujatá schopnostmi komunikace, ale nikoliv překvapená. Tak nějak to tušila. Každopádně jakmile Genten domluvil, tak se chopila tentokrát slova ona.* Zdravím. Nebudu se opakovat. Doufám jen, že jsme tě nevyrušili při jídle. Každopádně rádi bychom ti položili několik otázek. Než se však můj společník začne ptát na to, co chce a co určitě zajímá méně nebo více každého z nás, co jsme zde... tak by mě zajímala jedna věc o tobě. Lidé tě znají jako Yama Shugo... Jak ale chceš, abychom tě oslovovali? Je to tvé jméno, nebo je to pouhé označnení, které ti dali lidé?* optala se, snažíc se udržet orla kousek za tou plochou co si vytvořil zhruba ve výšce Gentena. Přeci jen asi nebude ten tvor otáčet hlavu pokaždé, když se někdo z nich ozve ne? Jako... určitě by to nedělal, ale vzhledem na to, že se Genten chopil slova první, tak si získá prvotní pozornost. Pravděpodobně.*
Hikarimaaju: *Pristál na vytvorenej ploche. Z chrbta mi vyrástli 4 dlhé tykadlovité útvary z rovnakého materiálu ako mal svoje telo a tieto útvary zarazil do zeme, aby tak stabilizoval svoju polohu a neriskoval, že by ho znova niečo odhodilo. Ruky a nohy si znova preformoval na ľudsky vyzerajúce, ale interne boli z toho istého materiálu ako tykadlá. Skrze Gugen si vytvoril klobúk, ktorý si zarazil na hlavu a neustále si ho jednou rukou pridržiaval.* "Ok... takže je inteligentný a aj napriek svojej veľkosti sa zdá, že jeho reakcie nie sú spomalé, pričom to isté sa dá povedať aj o jeho vyjadrovaní a teda myslení. Hm... v prípade konfliktu by sa teda jeho veľkosť proti nemu len ťažko používala. Ale tak... nie som tu pre konflikt. A hádam to teda tak aj zostane. Navyše... to kontrolovanie krajiny... on to robí úplne prirodzene, kým u mňa je to proces náročný na sústredenie a čo ešte..." *Hikarimaaju sa predklonil a zložil si aj klobúk a potom sa znova narovnal a klobúk si nasadil.* Vďaka za Vaše privítanie a ochotu komunikovať! Ospravedlnenie ani nečakáme! Mnohí by vyrušenie pri jedle považovali za urážlivé! *Stále si nebol istý ako dobre je z tejto vzdialenosti počuť, takže radšej hovoril viac nahlas.* Ak sme tu teda nevhod, tak prosím o prepáčenie! Prichádzame tu s otázkami, na ktoré dúfame, že by sme u Vás mohli nájsť odpovede!
Yama Shugo: Je vždycky problematické mluvit s lidmi, zejména po tak dlouhé době. * Zamumlal poté, avšak i jen to mumlání bylo dostatečně hlasité na to, aby to slyšeli všichni přítomní. Nyní se začala ozývat i hřmění zespoda. Během chvilky vystoupaly nahoru obrovské kusy hory, které se zformovaly do poměrně velké plochy. Bylo zřejmé, že za to může on sám, kdy vytvářel tuto plochu pro možnost, aby se měli kam postavit. Ostatně přetvarovávání hory pro něj bylo velice přirozené, dělal to téměř neustále. * Za svůj vzhled a ani krev zde se vám omlouvat nebudu, náhodou jste mě zastihli během jídla. * Zaznělo poté, kdy si tak nějak sednul na nově vytvořené plošině tam nahoře a sledoval je všechny z docela velké výšky, díky gigantické velikosti jeho těla. * Jsem pánem této hory, celá tato hora je mojí domovinou a mým vlastnictvím. Co si žádáte, cestovatelé? * Zeptal se nakonec, kdy vyčkával na odpověď. Přes svoji velikost nemluvil extrémně pomalu, jak by někteří mohli očekávat, mluvil spíše prostě jako jen starší lidské rasy. Neměl rovněž problém rozumět jim zpětně, nebo alespoň tomu, co se odhodlal mluvit. *
Kou: * Kou sa tu zo všetkých cítila najviac ako taký divák, ktorá len pozoruje. Nemala moc slovo v ničom, ale to jej moc nevadilo. Taktiež asi ako všetci, zpozornela najviac keď tvor robil oný kšá náznak. * "Tak legendy hej.. neverila som že spoznám niečo, čo je staršie ako Lara." * Jemné popichovanie, ktoré si nechala sama pre seba. Nač to hovoriť nahlas žejo. No, na 'ničivú' tlakovú vlnu moc nereágovala. Telo Kou bolo tak chránené tolko technikami na opravovanie tela, mimo vlastnej fyzickej úpravi skrze Idenshi Kumikae, že sa to prakticky opravilo samé, i keby to niečo spôsobí. A dopad odhodenia? Nech sa páči. Ako keby sa nevieme dostať naspäť, žejo. No, Kou bola hlavne zvedavá, že čo vlastne má zaľubom Genten. Teda klon, teda chápeme. V jediné čo sa modlila je to, aby mu nedával nejaký dôvod na to, aby bol agresívny. Zatiaľ vyzeral byť celkom v pohode, no aj tak, zvieratá sa neoplatí rušiť keď jedia. Síce tvor môže byť inteligentný, ale stále. No, uvidí sa. *
Iraira: *Nechávala Aiyu na svém orlovi, přeci jen nebylo třeba zbytečně plýtvat chakru a koncentraci na to se udržet ve vzduchu. A ovládat jílového orla moc chakry nestálo. Udržovala si od tvora dostatečný odstup, kdy to tedy platilo i pro Aiyu. Když seděla na zadku na tom, co ovládala. Vnímala ono hřmění způsobené jeho pohyby, kdy tak nějak tušila, co se stane v případě, že se tvor pokusí promluvit. Takže následující zvukovou vlnu prostě pohltila Rikitonem, tedy minimálně tu část, která by je jinak zasáhla. Takže Aiya nemusela ani nic zkoušet pohltit. Čekala, kdy se to stane, takže byla připravená. Stejně jako Aiya cítila k tvorovi respekt a jistou zvědavost. Nejen kvůli odpovědím na které doufala, že dostanou odpověď, ale také kvůli tvorovi samotnému. Cítila jeho chakru, kdy jí bylo celkem jasné, že se musí na téhle hoře udržet i s její pomocí. I když, když nad tím teď tak přemýšlela, tak by se mohla zeptat i na pár věcí o samotném tvorovi. Určitě byl dosti zajímavý a neobvyklý.*
Aiya: *Konečně začala více pozornosti věnovat i tvorovi. Jakože pohled a tak. Do té doby vnímala akorát hluk, který dělal. Jako kdyby poslouchala pořád fakt silné hřmění přímo nad hlavou. Bylo celkem fajn, že mohla nechat leckteré věci nechat pohltit slizem. Kdy se o to hodlala vždy i pokusit, když bude třeba. Minimálně co se týkalo zvuku. No pohledem zabloudila na tvora. A to zrovna ve chvíli, kdy dělal to svoje kšá kšá. Nebyly tak blízko jako Genten, ale i tak pochopila, co to asi mělo znamenat. Nebyla z té potvory na vrcholku hory tak na větvi jako Genten. Spíše pociťovala jistý respekt k tak velkému a starému tvorovi. A jelikož tu byla spíše za zábavou a jako doprovod, tak si nyní prostě sedla na prdel a čekala jaké divadlo se tu bude dít. A kdyby náhodou přišla nějaká silná tlaková vlna, kterou by nedovedla pohltit? Tak by ji to prostě o velký kus odhodilo no. Sliz jako takový by ji uchránil před zraněním a když ovládáte vlastní gravitaci, tak dolů jako brambora nespadnete.*
Hikarimaaju: *S napätím pozoroval toho tvora. Predsa len... vlastnými očami pozoroval legendu. Otázkou ale zostávalo, koľko pravdy na tej legende bolo. Či bude ochotná komunikovať. A či bude vôbec schopná komunikovať. Keď ale začal otvárať ústa, tak jeho maska pokojného človeka padla a s vyvalenými očami sledoval to, čo sa pred ním otváralo.* "Ok... raz musím skúsiť túto transformáciu! Toto... z biologického hľadiska... toto fakt vyzerá ako tvor, ktorý by mal stáť na vrchole sveta." *Bola ale pravda, že celý proces trval dlho. Ale Hikarimaaju tak trochu aj čakal, že takto masívna forma života nebude mať práve najaktívnejší režim. Mnohé formy života s veľkosťou strácali na rýchlosti... aj keď sa niekedy zdali, že sa pohybujú rýchlejšie ako ostatní, ale to bolo iba tým, akú dráhu dokázali prekonať jedným krokom. Ale v porovnaní k telu, boli ich pohyby proste pomalé.* "Čo znamená ďalšiu otázku... aj ak je dostatočne inteligentný a ochotný komunikovať... nehovoril som naňho príliš rýchlo? Ako dlho vôbec budeme čakať na jedinú odpoveď?" *Potom sa ale prehol a iba žmurkal.* "Počkať... to sa otiera? Alebo... počkať... to fakt má byť heš, heš? To tým vážne..." *Potom ale prišiel ten rev. Adaptácia na zvuk nebola až tak problematická. Proste si nahradil zdevastované ušné bubienky niekoľkonásobnou vrstvou grafénu, ktorý bol ohybný, ale stále odolný, takže dokázal fungovať ako ušný bubienok, no rozhodne s vyššým levelom odolnosti. Hlavný problém ale bola tlaková vlna ako taká. Prvotný zásah Hikarimaaja odhodil vzad, takže si proste behom svojho letu pretransformoval svoje ruky na rovnaké trysky ako mal namiesto nôh, na klobúk už sral, a proste všetky trysky namieril za seba, aby odolal tlaku toho revu. Našťastie bol schopný vysielať dostatočné masy chakry na to, aby ho trysky dostali cez tlakovú vlnu aspoň cca na miesto, z ktorého sa tvorovi prihováral. Tentoraz ale nešiel až tak blízko, lebo aj keď cítil, že jeho schopnosti mu dávali ešte nejakú rezervu na to, aby si dokázal svoje miesto udržať, tak na strane druhej... nebol dôvod, aby zbytočne míňal priveľké množstvá chakry len na to, aby mohol byť v trochu intímnejšej vzdialenosti od toho tvora. Keď ten rev utíchol, tak sa proste na mieste stabilizoval, aby sa moc nehýbal, ale bol pripravený na ďalšiu tlakovú vlnu, v prípade ktorej by si proste pretočil ruky za chrbát a vysokým výkonom trysiek by sa udržiaval na mieste.*
Yama Shugo: * Už tam skupinka dorazila, kdy jeden z nich začal i s představováním se a mluvením. Yama Shugo se na něj moment díval, kdy dožvýkával sousto. Neměl zrovna naspěch. Následně však začal pořádně otevírat kompletně celé své čelisti, které nevedly jen po délce hlavy, ale i po velké části krku. Jakmile měl už takto otevřené čelisti, tak do nich chytil celý zbytek těla toho Hikō Chitana, načež ho technicky zhltnul v tomhle jednom velkém kuse. Hned na to zavřel svoje obrovské čelisti a zase je přepnul na tu menší formu, jen těch na hlavě samotné. I jen jeho polykání a zavírání čelistí vydávalo ohlušující zvuky. Jednou tlapou si otřel částečně krve z krku a čelistí na hlavě. Poté tou samou tlapou pokynul, jakoby naznačoval, ať si udržují odstup. Bylo to spíše takové jemné kšá kšá, než něco více agresivního. * Aaa... * Čímž si otestoval hlasivky, které přeci jen používal po delší době. Jen toto krátké testování hlasivek bylo jako sonická vlna dunící neuvěřitelně hlubokým zvukem. Vedlejším efektem bylo to, že se rozrazily okolní mraky, takže se tam okolo nich a nad nimi roztáhlo. *
Kou: * Človek by očakával, že takéto pmýlenie môže nechať Kou v stave zmätenia, ale ona bola práve jeden z tých ľudí, čo to chápal. Nakoľko s Larou to mali podobné. * Á, tak to teda už chápem. * Vravela, pričom zrakom preskakovala z Aiyi na Irairu. Nebola ani prekvapená, že Iraira poznala Laru. Predsa len, ak Scarlett a Iraira boli jedna v dvoch, tak to iba dávalo zmysel. * Tak trošku. Lara ma poslala aby som to tu poobhliadala, ale ja sa priznám, že som netušila ani že čo mám nájsť. * Vravela, pretože z onej velkej bytosti bola celkom dosť prekvapená. Vysvetlenie od Aiyi ale pomohlo, aspoň bola ako tak v obraze. No, rozhodne nechcela nič podnikať sama. Vyzeralo to, že tuto Pán Klon Gentena asi vedel, čo robí. Ostatne, Kou by radšej brala to rozprávanie, než útočenie. Bohvie či by vôbec stáli šancu, i keď by tu prakticky mali byť tí silní z najsilnejších. Vyzeralo to, že o tomto mal byť viac menej tento svet. No, uvidí sa. Bola hlavne zvedavá, že akú cestu si vezme veľký pán Yama. Snáď sa bude chcieť kamarátiť. *
Iraira: *Pohledem se vrátila ke Kou, když ji pozdravila jakožto Scarlett. Aiya však zareagovala na tento fakt dříve, kdy se Iraira jen usmála.* Jak řekla... Poslala tě Lara, nebo jsi sem přišla sama? Hádám, že má teď celkem dost práce s shromažďováním lidí a zjišťováním situace... * Podotkla jen jejím směrem. Znala tuto podobu Kou. Ještě aby ne, když to tehdy byla ona, kdo tuhle podobu vytvořil. To už byla ale hodně dávná historie.* Víme za kým jdeme. Cílem je položit otázky na které možná bude znát odpověď a třeba se dozvíme, co se stalo. Uvidíme, co se dozvíme...* Dodala jen na slova Aiyi, zaznamenajíc zakrvácenou horu. Čemuž moc nevěnovala pozornost, obzvlášť, když zaznamenala, že se tvor krmí. Nějak žít musel a jestli se na ně rozhodne zaútočit, tak se s tím budou muset vypořádat. Nemyslela si však, že by se to stalo. A nejen kvůli legendám. Neznamenalo to však, že by nebyla na pozoru. Prozatím nechávala mluvit Gentena.*
Aiya: *Zůstávala na orlovi Irairy, když ta nejevila nějaké známky nesouhlasu.* Dá se to tak říci. Když všichni zmizeli z bojiště, tak jsem moc neměla důvod zůstávat.* Pokrčila jen rameny se zazubením, soustředíc raději trochu chakry do chodidel, aby se udržela na orlovi za jakýchkoliv situací. Nestahovala sliz ze svého těla, ne kvůli dýchání, ale hlavně kvůli teplotě. Nedostatek kyslíku ji netrápil, nevěděla ale jaké zastoupení oxidu uhličitého je v této výšce. Přeci jen byla dost rostlinou a tady nahoře nebylo zrovna nejtepleji. Zaznamenala však pozdrav od Kou, který byl směrovaný na Irairu. Ušklíbla se. Věděla, kdo je Scarlett, takže celkem chápala, proč si je ta holčina spletla.* Tohle je Iraira. Scarlett má zlaté oči a vlasy. Ve výsledku je to jedno, v podstatě jsou jedna osoba i když s rozdílnými povahami...* Podotkla, kdy však na otázku pokrčila rameny.* Nemám tušení. Vím, že jdeme za monstrem s označením Yama Shugo. Kolují o něm legendy, ale myslela jsem, že jsou to jen pohádky pro děti. No minimálně jeho existence není...* S tím však už odpoutala pozornost od Kou jelikož zaslechla Gentenův hlas. Bylo jí celkem jedno, jak si teď říkal. Pro ni to prostě byl Genten.*
Hikarimaaju: *Keď sa začínal dostávať na dohľad Yamy, tak bol zaskočený tým, čo videl.* "Yama Shugo... tak toto je to legendárne monštrum? Je fakt... masívne." *Pred tým ako sa dostal na dosah, tak doletel k hore, na ktorú si pre istotu umiestnil značku pre Hiraishin.* "Ak ma náhodou tá potvora pošle k zemi, tak by bolo fajn mať skratku." *Následne pokračoval vo výstupe. Od hory aj od monštra si udržiaval odstup. A keď už bol fakt blízko, tak až vtedy mu začala dochádzať veľkosť Yamy. Predsa len... už vôbec cesta od jeho chodidiel na úroveň jeho hlavy trvala nejakú dobu. Čo pri jeho súčasnom spôsobe prepravy niekoľkonásobne prekonávalo akúkoľvek bytosť, ktorú doteraz videl.* "Celé to tu je od krvi... žeby to bola iba obyčajná beštia? Bolo by smutné, keby po takej dobe som našiel iba monštrum bez nejakého vyššieho vedomia. Na druhej strane... zdá sa, že tá krv pochádza z tej mŕtvoly, ktorú žerie. A na mieste ako je toto sa na príbor asi nehrá... Možno teda iba efekt spôsobený stravovaním?" *Hikarimaaju prestal riešiť, čo robí zvyšok skupiny a záver cesty podstúpil sám. Netušil aký dobrý sluch Yama má, takže za pomoci svojich tryskových nôh sa pohyboval cca na úrovni hlavy Yamy. Snažil sa k tvorovi priblížiť čo najviac ako mohol, no zároveň si nechával určitú rezervu. Predsa len... prišlo mu nezdvorilé sa hneď na začiatok mu natlačiť priamo do xichtu.* Ak ma počujete! *Nedá sa povedať, že by vrieskal, ale rozhodne zdvihol svoj hlas, aby zlepšil svoje šance na to, že ho bude počuť.* A ak mi rozumiete! Moje meno je Hikarimaaju! Zastupujem tu osobu menom Genten Yami! Ak to je možné, mám na Vás nejaké otázky!
Yama Shugo: * Normálně sledoval celý svět naprosto neustále, ale nyní se pro jednou po dlouhé době krmil. V gigantických tlapách třímal již mrtvého jedince druhu Hikō Chitan, kterého měl z poloviny již sežraného. Snad hektolitry krve toho Hikō Chitana zalévaly vršek hory, ale to mu nevadilo, protože se to postupem času zase opláchne. Krom toho se nemusel takto krmit moc často, jen jednou za delší dobu. Většinu energie získával z chakry a přírodní chakry, pouze specifičtější živiny potřeboval získat z Hikō Chitanů létajících čas od času kolem. Věděl moc dobře o výpravě, co k němu směřovala. Viděl je už dávno a nyní i vyčkával, kdy se tam vlastně dostanou. Bylo již hodně dlouho, co se za ním někdo vypravil. Začínal z toho měl již mít dojem, že na něj lidé zapomněli. Ale to mohlo být prostě tím, že sídlil na takovém místě. Nebo i tím, že se informátoři tohoto světa značně zlepšili. Díky tomu, že se v současný moment i krmil, tak nějakou tu krev měl na spodní čelisti a krku, kvůli čemu mohl vypadat dost výhružně a nebezpečně. *
Kou: * Kou bola jemne v pomykove z osoby, čo sa tu objavila. Bola zdravená inak, než si ju ona sama pamätala z vyprávania. A samozrejme, nemohla tušiť, že táto osoba bola kedysi oživovaná ňou. Teda Larou. Teda imi oboma. No, komplikované! * Zdravím, Scarlett. * Povedala, pričom si bola vedomá že bola oslovená iným menom predtým. Možno iba dávala falošné mená, aby keby náhodou. No, vyzerala síce o trošku inak, ale aj tak si to Kou ľahko popletie. Ale celkom fajn, že aspoň trochu známa tvár v tomto svete. Teda, známa aspoň pre Kou, od Lary. No, ako už bolo spomenuté, Kou sa sem prisrala, pričom nemala tucha, čo očakávať na vrcholku hory, ako ostatný mohli vedieť, či tušiť. Preto znova, radšej sa držala vzadu za skupinkou, čo znamenalo, že by stúpala ako posledná. * Inak, ak máte teda nejaké konkrétne informácie že do čoho ideme, tak mi to môžte objasniť ak chcete. * Prehodila iba pomedzi reč. *
Iraira: *Jen kývla Gentenovi na oplátku pozdrav, kdy zaznamenala i Kou. Věděla o tom, že je Lara takto rozdělená, i když neznala moc detaily, protože se nikdy příliš neptala. Tak či onak jen odpověděla Gentenovi.* Větší otázkou bude, zda vůbec bude chtít Yama Shugo s námi komunikovat.* Odvětila mu jen, kdy následně hodila pohledem po Aiye, která k ní přistála na jílovém orlovi.* Tebe jsem neviděla od skončení boje. Zalezla jsi do své rostlinné říše?* odvětila jen na pozdrav od bijuu, nechajíc jílového orla, aby letěl za Gentenem výše. Brzy se měli ocitnout na úrovní hlavy Yama Shugo, kdy se nacházeli po jeho levé straně. A rozlišit hlavu od zadku nebylo zase tak těžké.*
Aiya: *Rozhovor tak nějak umlkl, kdy bylo otázkou či to bylo kvůli tématu, nebo to, že se kus nad nimi objevila Iraira. Tak či onak proletěla kolem, kdy se však následně zastavila a nadrzo prostě dopadla vedle Irairy na jílového orla.* Yo. Numekai pozdravuje,* pronesla jen se zazubením, kdy zdvihla pohled k masivnímu stínu. Celkem rychle se totiž blížili k vrcholku, kdy se prostě nadrzo rozhodla svést s Irairou. Sice neplácala chakru jako Genten, ale pořád udrřžovala Numekaiův sliz.* Yama Shugo. Je hodně velký, jen co je pravda.* Ušklíbla se jen, kdy se protáhla. Poslední debata ji trošku znudiila, kdy nyní byla zvědavá na to, co se ostatní chcnou zeptat. A či jim ta potvora vůbec odpoví. Vzhledem na legendy musela přece vědět, že jsou už na cestě.*
Hikarimaaju: *Ako tak pozoroval ďalšiu cestu nahor, tak si všimol návštevu, ktorú Aiya spomenula. Nespomaľoval a dúfal, že nebudú ani ostatní.* Zdravím, Iraira-hime. Prišli ste sem na pozvánku alebo sa jedná o ďalšiu zhodu náhod? *Pri tých slovách hlavou kývol smerom ku Kou.* "Som zvedavý, ktorým smerom sa konverzácia uberie s ďalšou osobou v týme." Účasť na tomto výstupe je slabá... ale nemá zmysel, aby som do toho niekoho nútil. Dúfam ale, že tam hore na nás čakajú aspoň nejaké odpovede... Nie, že by ten výhľad nebol prekrásny, ale bolo by fajn, keby tento výstup priniesol aspoň nejaké ovocie.
Kou: * Tak nejak očakávala, že ponuka na zabitie a oživenie bude odmietnutá, i keď jemne dúfala, že nebude. Dúfala v to, že nebude, ale očakávala i že bude. Trošku škoda. Kou si chcela veľmi vyskúšať niekoho oživiť. Lara jej hovorila, ako kedysi niekoho oživovala, vtedy ešte mala i podobu, čo má Kou teraz. Škoda že ale nespomínala žiadne detaily. Takže Kou jemne posmutnela, ale nič moc vážne. Kou bola dosť často vynechávaná, zo všetkého. Bohvie či bola i pri Larinom pôrode, alebo či sa práve vtedy nerozprávala s Heinom. Aspoň v tom mala akúsi úlohu. Niekedy i rozmýšlala o tom, že by sa reinkarnovala, ale nemala absolútne ani kúsok tušenia, čo by to spravilo. Reinkarnovalo by to i Laru? Na jednej strane mala v hlave otázky a na druhej jej to zas bolo jedno. Bola naozaj veľmi divnej povahy, ale človek sa jej nemôže ani divieť. Na čo ale Kou zareágovala, bola na slová od Aiyi, teda na tie konkrétne o návšteve. Už ona sama sa brala za to, že sem prišla neoznámene, či bez pozvánky. Teda, skôr na nich iba tak narazila, ale to je jedno. No, bola zvedavá, rozhodne. Samozrejme, naturálne by Kou stúpala viac menej až po Gentenovi a Aiye. Predsa len, prisrala sa sem, nechcela si vziať 'velenie' do rúk. *
Iraira: *Po rozhovoru s Houkem hodně přemýšlela. Obecně o situaci ve světě a také o té potvoře, co žila na vrcholku té hory. Jaksi už věděla, že to není jen pověra či legenda, ale že je opravdu skutečný. Raději by se vydala na pokec s drakem, ale ten byl jaksi dead. Takže některé odpovědi mohl mít ten tvor na vrcholku světa. Což byl důvod, proč se i vydala za ním. Věděla o kterou horu se jedná, a tak prostě využila portálu Sorahoshi, aby se dostala do jejích nižších "pater". Ne však úplně u úpatí, pár kilometrů výše, kde už nebyly Gentenovi klony. Což nebyl jaksi účel. Nevěděla, jak vysoko bude muset jít, tak byla připravená i na to, že v dané výšce nebude zrovna dýchatelno. Takže měla po ruce i dýchací masku, jelikož se jí nechtělo vymýšlet složitý způsob, jak využívat vlastní chakru na něco takového. Zbytečně složité. Skrze portál proletěla na jednom z jílových orlů. Dlouho už je nepoužívala, kdy toto byla vhodná příležitost. Rozhodně vhodnější než plýtvat chakru nebo vzít s sebou Akai Hakiho. Každopádně postupně otevírala portály výše a výše, vždy po několika kilometrech směrem nahoru. Po prvním portálu následoval další až v sto kilometrech a následně pokračovala každých dvacet. Kdy zrovna otevřela jeden kus nad skupinkou Gentena, zaznamenajíc jak jejich chakru, tak toho tvora na vrcholu.* "Slyšela jsem, že se má konat nějaká výprava... Ale vzhledem na prázdno dole jsem myslela, že to odpískali".* Problesklo jí jen hlavou. Vzhledem na to, že se nesetkala s Gentenovými klony, tak o nich nevěděla. A i kdyby ji oni měli možnost zaregistrovat, tak jim nedala moc čas zareagovat no. Každopádně jakmile zaregistrovala jejich chakry, tak zavřela za sebou portál, neotevírajíc další a zůstala letět na místě. Přesněji jílový orel mával křídly a držel se ve vzduchu na místě.*
Aiya: *Nad nabídkou smrti pokrčila rameny.* Ne díky. Kdybych měla zájem, tak to můžu udělat sama. Mám možnost obsrat i takového Midase v tomto a stejně nemám zájem to zkoušet.* Odvětila na nabídku prozkoumání Shinigamiho světa a obecně onoho světa. Zamyslela se nad otázkou života a smrti a samotné duše, kdy nad tím neměla moc důvod více hloubat a studovat to. Brala prostě koloběh života a to jí stačilo. Jak tak ale postupně rychle stoupali, tak v dálce zaznamenala silnou chakru. Pomalu / rychle se začínali blížit k vrcholu, kdy skrze Kagura Shingan zaznamenala blížící se chakru.* Navíc se asi blížíme k vrcholu. Tedy... Ještě to je zhruba deset kilometrů, ale to půjde rychle.* Podotkla, kdy zaznamenala známou chakru kousek nad nimi. Na rtech se jí objevil menší úšklebek.* Návštěva navíc....
Hikarimaaju: Nie som dokonalý... no učím sa. Učím sa už desaťročia a budem ešte niekoľkokrát toľko. *Hovoril vyrovnaným hlasom. Nebol si istý úmyslami, ktoré stáli za slovami, ktoré počúval, ale cítil, že tie slová boli úprimné a minimálne ich nebral ako útočné.* Ale cením si vaše slová. Vás oboch. Možno... som v určitých modifikáciách zašiel skutočne až priďaleko. A možno nie. Ako ale vidím, tak to rozhodne nie je otázka, ktorú môžem ignorovať. No asi nejaký čas ešte potrvá, kým na ňu nájdem odpoveď. Čo sa ale týka tej druhej otázky - ako to vyzerá na druhej strane - tak to už je iná záležitosť. Určite by to stálo za preskúmanie, ale fakt je, že toto telo neobsahuje dušu. Toto je iba bunečný klon a nič viac, pričom hlavné telo má priveľa práce na to, aby teraz riskovalo smrť. Teoreticky... je otázne, že či by som bol schopný vytvoriť niečo ako pseudo-duševný materiál, ktorý by mohol fungovať ako duša... no je otázka, že či by mi niečo také umožnilo skutočne umrieť tak ako umierajú aj ostatní ľudia a teda, že či by som bol potom schopný sa vrátiť. Priznám sa... cesta na druhú stranu by mohla byť zaujímavá. A čisto teoreticky... ak by som bol schopný podľa vlastnej vôle posielať svoje klony za Shinigamim a potom ich znova privolávať naspäť, tak by som mohol byť schopný vykonávať aj prieskumné výpravy na onen svet. Ale... nerád to priznávam... no aj to teraz vidím ako otázku, ktorú zodpoviem až niekedy časom...
Kou: * Jak ich tak počúvala, tak si začínala celkom myslieť svoje o nich. Teda, Aiya bola ešte ako tak v pohode. Ako tak. Ale tuto pán, to už bolo mimo ligu. Ale tvár Kou naznačovala všetkému. Mala také viac vypúlené oči a pozerala sa zo strany na stranu, ako keby mala v očiach otázku \'Naozaj sa toto deje?\' Nemyslela to zle, len.. Jej to prišlo, možno až trochu moc prehnané. Ako keby niekto zažíval existenčnú krízu ale sám si ju i privádzal. Počas toho jak vyprávali, tak si znova vytvorila kefu. A čím iným, než Gugenom samozrejme. Pokračovala v česaní si svojich vlasov, čo prinášalo aspoň ako takú zábavu. Jak oni rozprávali, tak sa i jemne snažila hýbať hlavou hore a dole, ako keby je nejaký študent a toto sú učitelia a snaží sa súhlasiť s tým čo hovoria. Ale pritom to robila skôr kvôli komickosti. * Mať vaše problémy. * Vyšlo z nej, celkom tichým tónom, možno aj keď niekto rozprával. Čo Kou ale naozaj pobavilo, bolo keď Aiya urobila oný znak rukou, aby akoby Genten nemal počuť, čo povedala. To bolo vidieť i na jej uchechnutí. Cítila sa ako piaté kolo na voze? No, iba trošku. Ale moc tomu význam nedávala. * Počuj, ak chceš, môžeš sa zabiť a potom ťa môžme oživiť. Možno vďaka tomu niečo zistíš. A povieš nám i aké to je u Shinigamiho! Ja som tam síce osobne nikdy nebola. * Toto bolo niečo, čo možno i Kou reálne zaujímalo. Ako to u neho vyzerá? Je to iba nekonečný priestor, či tam dostane každá duša svoju vlastnú izbu? No ale povedať že Kou je mysľou na správnom mieste by bolo tiež asi prehnané. *
Aiya: Eh já řekla sobeckost? Myslela jsem pokrytectví...* zatřásla jen hlavou nad jeho reakcí hned jakmile to vyslovil. No potom už ho nechala prostě mluvit. * Víš, že jsem z velké části nemluvila o tom, jakým způsobem pomáháš jiným najít světlo, ale o tom, jak jakožto představitel víry v Teiu sám hledáš zkratky k nalezení vlastního světla a neváháš i oživit někoho jen proto, aby jsi měl možnost splnit vlastní slib, že? Prostě jsi pokrytec v tomto. Teď jsi i dokonce řekl, že to neděláš pro samotnou bohyni ale pro svoje světlo. Nevím, možná tě znám až moc dlouho na to, abych to neviděla v každé druhé větě... Ale s tím už asi nic nenadělám teď... Stejně na tom nezáleží. Mě se to může zdát jakkoliv pokrytecké, ale dokud máš tu tvou blbost na čele, tak se ti to zřejmě toleruje. Takže to není má věc. Kdy jsem nikdy neřekla, že to musí mít vliv na tvoje následovníky. Beztak ses zaměřil na takové ty trosky, které se chytnou každé naděje. Čímž neříkám, že to třeba nepotřebovali nebo jim to nepomohlo... Ale to je fuk. Jediná cesta jak vybudovat lepší svět je zbavit se lidí. A vualá. Ono se to z velké části stalo. Každopádně pointou bylo, aby sis dal bacha na to, jak sám sebe ovlivňuješ. Mohlo by se ti to časem vymstít.* Dodala, kdy se vzápětí otočila na Kou a ušklíbla se.* Ani nevím jak se do toho vlastně zabřehlo. Většinou se mi dařilo dřív Gentena s tím poslat do háje... Ale byla jsem zvědavá no. Ale filosofovat se mi též nechce. Zvlášť bavit se o něčem s ním je vždy na půl dne,* dodala, kdy při poslední větě si zakryla ústa z boku dlaní v Gentenově směre. Jako kdyby si snad myslela, že ji takto potom neuslyší. Což samozřejmě věděla, že ji uslyší, ale chtěla ho popíchnout. Vždycky jí bavilo ho popichovat. Asi proto, že ho znala už od dětství.*
Hikarimaaju: Egoizmus, sebeckosť... prašť jak uhoď. Z môjho pohľadu som proste praktik. Ak som prišiel o akúkoľvek formu kontaktu s nimi, tak to je to isté akoby sa proste vyparili z môjho sveta. Ich stav teda stratil akýkoľvek význam. Ja tu ale som a musím niesť následky sľubov, ktoré som dal a znovuvybudovať základy pre moju vieru. Inými slovami... kým si oni len tak zmizli, tak moje trápenia iba začali a ja môžem začínať znova takmer od nuly. Ja nepomáham preto, lebo by ma to robilo nejako nesmierne šťastným. Ani preto, aby som si zarobil nejaké bonusové body pre posmrtný život... alebo Teiu. Moja cesta za svetlom ma proste zaviedla na toto miesto... a na tomto mieste je mojou povinnosťou pomáhať. Tak to robím. Nečakám za to odmenu. No ocenil by som, keby sa vesmír len tak z ničoho nič nerozhodol ma pripraviť o všetku moju prácu.*Na pár momentov sa mu na tvári usadí spokojný výraz.* Duša je dôležitá... presne ako hovoríš. No ľudia nie sú pre mňa hračkami. Sú pre mňa úlohou. Ja nedávam sľuby len tak pre nič za nič. Ak som sľub dal, tak mal svoj význam. A s veľkou pravdepodobnosťou ten sľub siaha až za hrob. Aj preto ale vlastním moc, s pomocou ktorou dokážem duše na ich ceste aspoň trocha ochrániť. Dokážem človeka bezpečne vrátiť naspäť do života. A bezbolestne ho poslať preč. Ak by som nemal dôveru v tento proces, tak by som ho ani nezvažoval. *Na chvíľu sa odmlčí.* Ale aby som sa vrátil k ľuďom. Ako som už povedal... ja ich beriem ako úlohy. Pričom ja sám mám pozíciu, na ktorej je mojou povinnosťou tieto úlohy plniť. Niektoré sú ale nesplniteľné, iné len veľmi ťažko a ďalšie ešte potrebujú čas. A čo vlastne znamená splniť takúto úlohu? Dať človeku silu stáť na nohách a kráčať oproti osudu. Naučiť ho, čo všetko môže dosiahnuť a čo všetko môže dosiahnuť ak bude spolupracovať s ďalšími. A prečo to robím? Lebo verím, že toto je cesta, ktorá môže priviesť ľudstvo na novú dráhu. Dráhu, na konci ktorej bude krajší svet. Svet plný nekonečných možností pre každého, kto bude ochotný tie možnosti využiť. *Potom sa zaškeril.* Nie som dokonalý a ani dobrý. Teraz mám proste dobrú náladu, tak som voči tebe úprimný, lebo ma zaujíma tvoj názor. No keď zachrániš topiace sa dieťa... zaujíma ho, či to robíš z dobroty srdca alebo proste robíš svoju úlohu? Keď uzdravíš niekoho manželku, bude ho zaujímať či si to spravila zo správneho dôvodu? V praxi... je filozofia na nič. Každému z mojich nasledovníkov som poskytol to, čo potreboval, aby bol schopný prekonať svoju temnotu. A spravil by som to znova. Ochránil som ich, keď som vedel, že boli v nebezpečí a spravil by som to znova. Aj napriek rizikám, ktoré som pre nich musel podstúpiť. V niektorých prípadoch som sa za nich postavil v čase, keď pri nich nestál nikto. Cesta je dôležitá... ale keď zachraňuješ život, tak je dôležitejšie uspieť ako konať so správnou filozofiou. A v mojej viere ma vždy zaujímal iba jedna vec. Pomer šťastia, ktoré naša viera spôsobovala verzus utrpenie, ktoré sme priniesli. A to je hlavná myšlienka toho, čo hlásam. Nedávaj svojmu okoliu dôvod na smútok. Namiesto toho prinášaj úsmev. Všetko ostatné sú proste kecy. Môže sa to zdať ako hodne primitívna filozofia, ale čo som videl... fungovala. Môžeme sa baviť o dôležitosti života, smrti a emócií... ale pravda je taká, že sto ľudí, sto chutí. Pochybujem, že každý nasledovateľ Taiyoizmu veril v úplne to isté. Ale to nebolo ani podstatné. Všetci totiž poznali základ. Šírte svetlo a nie tmu. Stačí konať aj v malom... pomôcť starším cez cestu... nemusí každý hneď zachraňovať svet. A bola to táto pokora, vďaka ktorej sme fungovali. To, že moje názory na život, smrť a emócie sú aké sú... By mohlo mnohých pobúriť, ale pravda je taká, že to sú v praxi nepodstatné informácie. Ja sa rozhodujem na základe svojich úloh a nie na základe mojej filozofie. A svoju úlohu som dostal od Teii, ktorej verím, že vie lepšie ako ja ako stvoriť svet, o ktorom snívam. Preto aj keď môžu byť moje názory niekedy až odpudivé... šanca, že by som nimi niekomu ublížil je nulová. Lebo taký čin by bol proti mojim povinnostiam a úlohám. No je pravda, že vzhľadom na zmeny v tomto svete som sa rozhodol o vlastný pokus. Nie som si istý, akú budúcnosť má tento svet vzhľadom na to, čo sa z neho stalo. Dalo by sa povedať... že som v neho stratil vieru. Čo ale nemení absolútne nič na mojich povinnostiach. Mení to ale jedno... moje hlavné telo, ktoré je teraz niekde hodne ďaleko... sa pokúsi vytvoriť svoj svet. Izolovaný od tohto. Chcem totiž otestovať svoje teórie. Chcem zistiť ako by svet mohol vyzerať ak by som mal pravdu ja. Ale aj s takto arogantným cieľom... budú moje klony pokračovať v pôvodnej práci a aj naďalej budeme šíriť svetlom tým, ktorí ho v tomto svete budú potrebovať.
Kou: * Kou naozaj prestala skákať zo svetla na svetlo. Ona samozrejme viditelná bola, len nie keď stákala do iného paprsku, čo vydala z ruky. Keď už ale na jednom 'stála', tak tu samozrejme že bola. No, počúvala ich rozhovory, monológy, ako to len nazvať. Úprimne, keby tu bola Lara nie Kou, tak by sa tu to zmenilo na niekoľko hodinový rozhovor. To si samozrejme Kou pomyslela. I jemne sa nad tým pousmiala, možno i v nevhodnú chvílu, keďže to mohlo byť v dobe, keď niekto niečo hovoril. Taktiež, ako i Aiya, počkala najprv nech každý povie svoje. Nemala za potrebu skákať ľuďom do rečí. * No, neviem ako vy, ale mne by sa takto filozofovať nechcelo. * Vravela, zatiaľ čo sa na nich pozerala iba letmo, pretože si to tu jemne obhliadala. Naozaj nebola taký ten typ, ktorý by sa zastavil nad vecmi a takto dlho premýšlal. Znova, ona proste bola a existovala. Bohvie načo. Nad svojím cieľom sa nikdy nepozastavovala, boh vie že keby Lara chcela, tak by ju spojila zase v jednu. A možno by i bolo po Kou. * Nie som si istá ani ja sama, že kde to sme a kam sa podeli ostatní. No, je jasné, že ich telá tu nie su. Mojej, hm, kamarátke?- *Odsekla sa na chvílu, pretože netušila ako nazvať Laru. A povedať o Lare ako o druhej polovičke, mohlo znieť až moc, no, viete ako. * Mojej kamarátke teda, sa tiež stratilo pár osôb. Telá tu nie sú, ale nie som si istá, či ich duše tu sú taktiež. Ale ak by ste chceli, môžem to skontrolovať u Shinigamiho. * Iba bežne používala boha smrti v konverzácii o hladaní ľuďoch. Ale tak, taká Kou bola. Celkom bezstarostná. * A, čo vy tu vlastne hladáte? Iba na prechádzke?
Aiya: *Nechala ho nejdříve domluvit, zaznamenajíc i poznámku od Kou. Vyjádřila se až jakmile dokončil svůj monolog.* Hmm. Pořád mi to zní spíše jako něco, co by bylo proto, aby ses ty cítil líp, že jsi dodržel, co jsi slíbil. Neoznačila bych to za egoismus, spíše za sobeckost. Navíc... Nemáš tušení, co smrt může udělat s duší. Jak to bude prožívat. Tak nějak nevím o tom, že bys umřel a odešel do říše mrtvých za Shinigamim. A už bys bral duše z onoho světa jen pro vlastní lepší pocit. Nevyznám se v těchto věcech, ale není duše to, co dělá člověka člověkem? Něco, co je podstatou živých tvorů a díky čemu dovedou prožívat emoce, uchovávat si vzpomínky a propojit se s ostatními? Přijde mi, že vnímáš lidi jako svoje hračky, které máš na starosti a kdy si své povinnosti splníš za každou cenu... proto, aby ses cítil ty lépe.* Pronesla zamyšleně. Následně se rozesmála.* Když tě tak poslouchám, tak mám pomalu pocit, jako bys považoval lidi za větší odpad než já. Považuješ duši za hračku se kterou si můžeš dělat co chceš. Je to celkem vtipné. Spíše mi to zní, jako by sis pomalu hrál na boha, než následoval cestu bohyně. Jasně, je pěkný že se snažíš ukázat světlo v temnotě ostatním a pomáhat jim. Jenže když tě tak poslouchám, tak mě napadá... proč. Proč se zabýváš tím, co už se stalo a nemůžeš to změnit, místo toho aby ses zaměřil na to, co můžeš dělat.* Pronesla v kuse, kdy se následně zhluboka nadechla a vydechla, nasadíc vážný výraz. Což u ní bylo celkem vzácné pokud se nejednalo o rostliny.* Upřímně. Zní mi to jak kurevské výmluvy. Hledáš důvody proč by něco nešlo. Ááááá všichni ti, co jsem přivedl na víru zmizeli. Nevím ani či jsou mrtví nebo třeba jen v jiné dimenzi či vesmíru. A jediné nad čím uvažuju je to, že neumím oživit někoho bez těla, které taky zmizely. Budu kázat o tom, jak vidět světlo v nejtemnější temnotě, ale můžu ovládat vlastní emoce stejně jako své tělo... Prosím tě. Posloucháš se vůbec? Pomocí Shakidousu ovlivňuješ vlastní emoce, aby ses zbavil vlastní temnoty. Co jsem pochopila, tak jsi dostal kritiku za to, že to děláš u ostatních. Ale vážně si myslíš, že budeš pořád schopen vidět to svoje světlo, když vlastně budeš takhle ovlivňovat sám sebe? Vytvářet si zkratky, abys nemusel už bojovat s vlastní temnotou? Bez následovníků té tvé víry se z tebe stává akorát pokrytec, tak ti povím. A nemůžu říct, že bych měla takto tendenci tě následovat, i kdybych uvažovala nad tím následovat Teiu. Možná proto, že jsem kdysi dost používala Shakidousu a řešila tak svoje problémy... které se tak ale nevyřešily. Jen se odložily a vytvořily mé stinné já, které mě samotnou nenávidělo. A když si nedáš pozor, tak se to dost brzy stane i tobě... A z toho, co si pamatuju ze Saishino keců, tak mi to nepřijde zrovna jako něco, co by Teia od tebe čekala...* Dokončila svůj velice seriózní monolog a stočila pohled na Kou, nebo spíše světelný paprsek či co to bylo a pousmála se.* Život je to, co činí svět jakým je. Není to jen existence samotná, která může kdykoliv skončit... Není to jedinec, člověk ale je to koloběh, cyklus. Kouzlo života je však právě v tom, že není nekonečný. Všechno dříve nebo později zanikne. Něco za pár dní něco za tisíce let... Má život v našem světě smysl, nebo jsme jen něčí mravenčí farma? Co vlastně pro tento svět znamenají bohové? Nebo co tento svět znamená pro bohy? Je to právě lidská sebestřednost, která postupně ničila tento svět... a proto mě nemrzí, že je většina pryč. I když nechápu proč se to stalo a proč tu zůstali ti, co tu zůstali.* S těmi slovy jen se přetočila hlavou směrem vzhůru, přimhouříc oči a aktvujíc Shinwagan. Měla dojem, že zahlédla masivní stín v dálce. Ale mohlo to být cokoliv, nemuselo to znamenat že se blíží k vrcholu.*
Hikarimaaju: *Pri Aiyiných komentároch na čase, kedy bol rozdelený na troch, sa proste musel zasmiať.* Dalo by sa povedať, že moja minulosť je zábavnejšia na počúvanie ako na spoluprežívanie. *Ďalšie slová, ohľadne oživovania a viery, ho už ale donútili k tomu, aby sa zamyslel. Nechal ale Aiyu, nech svoje myšlienky dokončí. Potom ale prehovoril už vážnejším hlasom.* Čo sa oživovania týka... ak niekto chce umrieť, tak zabezpečiť rýchlu a bezbolestnú smrť je jednoduché. Čiže úplne v poho sa dá ísť štýlom: Hej! Niečo som ti sľúbil. On: Bol som rád, že som otrčil paprče! Ja: Dik za info. Tak ťa pošlem naspäť. *Potom iba rozhodí pravou rukou.* Hotovo. Pohodička. Práca max na pár minút. On dostane smrť, ktorá sa mu zapáčila a ja si overím, že mu nič nedlhujem. A ak tá smrť bola náhoda alebo nehoda? Tak už je nažive a môžeme začať na tých veciach pracovať. Je to win-win tak či onak. Ale teraz? Keď všetci proste... zmizli? Neviem ako kontaktovať dušu, keď nemám ani stopu po tele. Asi som teda proste egoista... ale teraz to irituje proste mňa. Ja som dal tie sľuby. Ja som ich viedol. No keď som sa znova za seba obzrel... tak tam bolo prázdno. Oni sú preč. Ja som zostal. *Potom si iba unavene vzdychol.* Emócie... sú náročná téma. Ale rozumieš jej dobre. Mám pocit, že keby si sa ty stretla s Teiou, tak tvoje prvé stretnutie by mohlo dopadnúť lepšie ako to moje. U mňa to je tak, že som schopný s mojimi emóciami pracovať rovnako dobre ako s mojim telom. Ak teda chcem... môžem sa zbaviť všetkých negatívnych emócií. *Vtom sa mu na tvári objaví letmý úsmev.* Čo aj robím... ale to nie je riešením pre ostatných. Viem, že nie je jednoduché stále kráčať po tej správnej ceste. Sem-tam každý raz stúpi na temnejšiu cestu. Každý zažije nejaký pád a smútok. Ale pointa je vtom, byť schopný sa vždy vrátiť. Vystúpiť z temnoty. Čo nie je pre každého jednoduché. A tu je moja práca. Byť tu pre tých, ktorí padli a nie sú schopní znova vstať. Preto mi nevadí sa zbavovať takýchto emócií... lebo je to moja práca prinášať svetlo tým, ktorí to potrebujú. A preto si nemôžem dovoliť depresiu, hnev alebo niečo podobné. No únavu cítim. Nech sa snažím akokoľvek, tak tá sa vracia. Ale teraz... takto s vami. A s týmto výhľadom... Musím uznať, že cítim... mier. *Úsmev sa mu rozšíril po celej tvári.* Čo ma ale privádza k myšlienke, ktorá spája obe vaše nápady. Je možné byť šťastný bez smútku a je možné žiť bez smrti? Šťastie je emócia a emócie je možné vytvoriť alebo dokonca vnútiť. Otázne ale je... akú cenu má takéto šťastie? Pre toho, kto je takto manipulovaný, len malú. Lebo aj keď bude šťastný naveky, no príde o slobodu. Bude môcť cítiť iba to, čo je mu prikázané cítiť. Asi to bola pointa kritiky, ktorú som dostal. A žiť bez smrti? Aj to je možné... spojiť vlastnú myseľ s planétou alebo sa premeniť na kvapku vody v oceáne a podobne. Sú spôsoby ako existovať naveky, ale akú pointu má taká existencia? Existencia, ktorá nerobí nič iné, iba existuje? Čím viac sa chceš priblížiť niečomu, na čom ti záleží, tým viac sa musíš tomu otvoriť... no čím viac sa tomu otvoríš... tým zraniteľnejšia si. Tak prečo by niekto žil bez smútku a smrti? Podľa mňa sa to dá... ale iba ak sa taký človek rozhodne pre službu. Pokiaľ má úlohu, ktorú musí vykonať. Jediný cieľ, ktorý môže čakať aj na konci času. Vtedy... môže mať význam zbaviť sa aj smútku aj smrti. *Potom sa ale nahlas rozosmial.* No jedno sa mi uprieť nedá... Stále rád počúvam svoje vlastné kraviny!
Kou: * Pokračovala v onom skákaní. I jej samej si prišla, ako taký zajac. Skákajúca na ničom. Aiya mala celkým dobrý point, že dokedy to Kou vydrží. Ale o to sa moc nebával, pretože keby chcela, tak sa obnoví celá, niekoľkokrát. Lenže, Kou si chcela možno i niečo vypočuť z ich konverzácie. Už keď sem bola donesená. Preto, miesto toho aby len skákala, tak by zostala splynutá so svetlom, miesto toho aby sa hneď odrazila na ďalší 'schodík'. Rozprávali sa asi o zaujímavých veciach. Asi. Kou to moc nevedela odhadnúť. Ale mala istý bod, ktorý chcela podotknúť. Preto počkala, dokým ostane ako také ticho, medzi ich hovorením, než nakoniec zo seba vydala iba jednoduché. * Čo je život, než smrť neustále číhajúca? * Mohlo to znieť poeticky, alebo ako keby ani nevedela rozprávať. Pre každého ako si to vybaví. Jak to hovorila, tak sa úprimne ani na nich moc nepozerala. Skôr si dala iba záležať, aby ich bolo počuť. Nebola si istá, či teraz je čas aby sa predstavila. Predsa len, už takto im mohla skočiť do konverzácii. *
Aiya: *K jejímu zklamání se žádný výbuch nekonal. Jaká to bolest no. Každopádně na Gentenovu poznámku o ukeccávání k víře, nebo spíše neukecávání v tento moment se jen krátce zasmála.* Uvidíme... Minimálně tě nepošlu do háje předtím, než něco řekneš jako předtím. Ale musíš uznat... Byl jsi hodně velký podivín. Nejvíc když jsi byl rozdělený. Renkin, Shitsuji a ten třetí... Saishi? Co hlásal tu tvou víru. Z toho to nadšení tak odkapávalo, že byl jak fanatik... bleh. Jsem ráda, že jsi zpátky v normálu. Tedy... v tvém normálu.* Odvětila jen se zasmáním, kdy si založila ruce za hlavou.* Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží dělat. Dost možná nejsme ani v polovině cesty. Sice už nevidí zem... ale ani vrcholek.* Podotkla jen pobaveně, kdy jednou rukou ukázala palcem na Kou, která skákala po světle. Při dalších slovech Gentena však na něj otočila hlavu a zamyslela se.* A myslíš, že oživení někoho, kdo zemřel jen proto, abys splnil slib bude ku prospěchu té osoby? Nebo si jen ty budeš připadat lépe, protože jsi splnil to, co jsi slíbil? Pro někoho může být smrt celkem vysvobození... * nadhodila jen takovou otázku a myšlenku, která ji napadla.* Navíc.. Můžeš bez smutku vůbec vidět nebo ocenit to světlo, které popisuješ? Popravdě nejsem zrovna dobrá v těchto věcech... Ale nemyslím si, že smutek je špatný. Jo, poddat se bznaději, nenávisti, sebelítosti asi není moc fajn. Ale cítit emoce? Dají se vůbec cítit dobré emoce bez těch špatných? Myslím to tak, že mohl by existovat život bez smrti a naopak?* Pokračovala, kdy se však zápětí rozesmála.* Asi to co říkám nedává pořádně smysl, co?* prohodila se smíchem. Nikdy nad takovými věcmi nepřemýšlela. Jediné co věděla je, že existuje koloběh života. Skrze spojení s přírodou k těmto věcem měla daleko blíže než dříve, přesto však nerozumněla všemu o čem Genten mluvil.*
Hikarimaaju: *Keď Kou ukázala, že bola schopná fungovať samostatne, tak druhý klon sa proste pustil toho prvého a voľným pádom začal klesať k zemi. Pocit vetra pri voľnom páde ho nesmierne upokojoval, tak proč to nevyužiť? Vedel, že vzhľadom k stavbe jeho tela mu pád aj tak neublíži, takže to ani neriešil. Medzičasom prvý klon pokračoval v konverzácii s Aiyou.* Svetlo má v živote každého dôležitú rolu... aj preto som sa rozhodol nasledovať práve Teiu. Nebolo to iba také pobláznenie... ale skutočne som veril... a verím... v dôležitosť svetla v životoch všetkého živého. Je otázne, že či tvoj postoj k ľuďom by bol vrámci mojej viery prekážkou... ale teraz ťa na to ukecávať nebudem. Na takéto reči je v budúcnosti času dosť... teraz si môžeme užívať výhľad, ktorý sa len tak nevidí. No myslím, že portál je zbytočný... mám tu síce svoj cieľ, ale tešil som sa aj na tú cestu. A dúfal som, že práve na tejto ceste nebudem musieť byť sám a budem ju môcť s niekým zdieľať. Takže dúfam, že si ju užije aj tento zajko. *Povedal mierne pobavene smerom ku Kou. Potom sa iba chvíľu rozhliadal po okolí, kým si aj naďalej držal svoj klobúk aj keď s klesajúcou hustotou vzduchu boli aj vetry slabšie a teda sa už až tak nemusel obávať, že by oň prišiel. Nakoniec sa pozrel aj pod seba a venoval zemi nostalgický pohľad.* Vieš... Aiya... máš pravdu. Nie som boh... ale som najvyšší reprezentant mojej viery. A mojim nasledovníkom som niečo sľúbil. No sľuby, ktoré som vykonal... už nikdy nenaplním. Keby boli mŕtvi, tak ich môžem oživiť a stále dodržať, čo som sľúbil, ale takto? Všetci proste... zmizli. Neviem ako sa na toto celé pozerá moja bohyňa... ale z môjho pohľadu je to viac než smutné. Ja si nemôžem dovoliť byť smutný... lebo ak sa nájde čo i len jediná duša, ktorá bude potrebovať v svojom živote trocha svetla, tak musím byť pripravený. Ale aj tak... Vzhľadom na to, čo sa stalo... Mám pocit, akoby som prišiel o celý môj svet. Takže potrebujem odpovede.
Kou: * Kou naslúchala dosť pozorne. Nebola typ, čo by odignorovala. Skôr by radšej neodpovedala, ale vzala povedané do mysle. No, už v momente čo spomenul riedší vzduch, vedela čo má spraviť. Ono vlastne, už i keď sem šlapala, tak tušila že tu bude jemnejší problém s dýchaním vzduchu. Nebola sprostá. Len si nebola istá, že ako vysoko bude chcieť ísť. Ale tak, očividne teraz pôjde vysoko. Preto iba, bez toho aby si to možno i klon všimol, tak použila na seba kompletku. Kenton a Kūton boli nápomocné vecičky. Vlastne, spravila to isté, čo jej povedala Lara, keď nemohli dýchať v oblasti jedovatej. Výsledkom bolo, že nemusela dýchať vôbec. Upravenie si pľúc, aby sa tam nedostavoval vzduch a upravenie si mozgu, aby nezkolaboval na nedostatok kyslíka. Proste, kompletka. A že by hore malo byť chladnejšie? Aj o to sa dá postarať, prakticky sa môže zahrievať zvnútra, keby chcela, keby bolo potrebné. * Môže byť. * Povedala s úsmevom na klona, keď položil svoju ruku na ňu. V tom sa samozrejme ale že objavili pri prvom klonovi. Kou si udržiavala úsmevom na tvári, ale bohužial musela upustiť svoju kefu, pretože potrebovala obé ruky. Hold, techniky si vyžadujú i pečate. Na to, aby Kou udržala tempo so skupinkou, tak šla znova kombinovať techniky. Áno, mohla použiť Senninku a proste, no, lietať. Ale toto jej prišlo ako omnoho väčšia zábava. Kou začala využívať svetelné paprsky klanu Tengoku. Najprv, avšak použila techniku Yang no Mezame, aby využila potenciál svetla naplno. Pokryla si svoje telo svetelnou Tengoku energiou, avšak neoslepujúcou. Na to začala vysielať z rúk svetelné lúče a v poslednej rade ešte využila princípu techniky na, no, skákania veľkou rýchlosťou. Vďaka tomu, že jej telo bolo pokryté svetlom, v kombinácii s Yang no Mezame, tak bola schopná odrážať sa od svetlených paprskov, ktoré vysielala z dlaní a tým si i určovať dráhu. Pre ostatných mohla vyzerať ako skákajúci zajac. *
Aiya: Jo, o tom už jsem něco slyšela. Vím i o někom, kdo ji krom tebe má. Celkem užitečná věcička, která tě připraví na cokoliv.* Odvětila jen s úšklekem, kdy jen pokrčila rameny nad jeho slovy.* Já teď vnímám tu tvou bohyni trošku jinak než dřív. Přeci je Slunce je dost důležité pro rostliny. Ale vzhledem na můj postoj k lidem asi nejsem zrovna ideální následovník té tvé víry. Víc než lidé mě zajímá příroda. Kdy nemám potřebu někoho slepě následovat... však i výsledek tohoto světa je i vinou bohů. Tedy... Mám na mysli to, že neudělali naprosto nic, aby tomu zabránili. A teď je většina jejich uctívačů pryč. Celkem smutné, nemyslíš?* Optala se jen zamyšleně, kdy se vzápětí objevil klon s někým dalším.* Eh, děláš taxi jiným? Kdybys řekl, tak klidně vyletím nahoru a pak udělám portál. Mě by to bavilo aa bylo by to jednodušší.* Podotkla jen, kdy se vzápětí zaměřila na příchozí. Bylo by vtipné, kdyby jí třeba explodovala hlava nebo tak, vzhledem na tuto výšku a tlak by to nebylo už tak překvapivé be nějaké předchozí přípravy. Dobré přípravy. Stoupání jako takové by nebylo problém zařídit, mohla manipulovat i s gravitací někoho jiného.*
Hikarimaaju #2: "Konečne niekto so zdravím prístupom." Teší ma Vaše rozhodnutie. Aktuálne sa tohto výstupu účastní primárny Gentenov klon, ktorý zdieľa moju podobu, a ešte jedna osoba - Aiya. Účelom cesty je získať odpovede, ktoré sa nemusia nutne nachádzať na zemi. Testujeme totiž správy o bytosti, ktorá by mohla sídliť na vrchole tejto hory, ktorá by mohla byť schopná poskytnúť odpovede aj na najťažšie otázky. Ak to ale nevyjde, tak aspoň sa nám naskytne pekný výhľad na svet. No už sa zakecávam. Vo vyšších výškach bude potrebné sa adaptovať na riedky vzduch, nízku teplotu a kto vie čo ešte. Je zároveň možné, že skupina bude napredovať hodne rýchlo... v prípade potreby, Vám ale primárny klon pomôže držať krok so skupinou. Už ale bolo dosť rečí. K skupine vás dostanem skrze Hiraishin. Takže ak dovolíte... *Hikarimaaju jej položí ruku na rameno a následne sa objaví za prvým Hikarimaajum, ktorého sa chytí za rameno.* Ak myslíte, že túto rýchlosť zvládate, tak sa ma pusťte. Inak sa prosím chyťte môjho spoločníka a ja sa vrátim naspäť.
Hikarimaaju #1: Keijozura. Odstránilo limity na modifikácie môjho tela. Ako vedcovi sa mi to zišlo aj keď... povedzme, že som v poslednej dobe tak trocha upustil od práce a podobných vecí. Ako predstaviteľ viery mám síce určité povinnosti voči ľudstvu, ale keď väčšina ak nie všetci vyznávači zrazu zmizli... A tí, čo zostali, sú monštrá, ktoré sa o vieru moc aktívne nezaujímajú. Ako nič v zlom, ale musíš uznať, že oproti obyčajným ľuďom... sme proste všetci niekde inde. A kým myšlienky mojej viery mali zmysel pre tých slabších... ak má niekto schopnosť tvoriť vlastné svety, vydobiť alebo vytvoriť si všetko, po čom mu srdce túži alebo je tak modifikovaný, že už vlastne ani nie je človek... *Hikarimaaju iba letargicky pokrčí ramenami.* Tak takí ma zvyknú spíše poslať doprdele ako by mi mali naslúchať. Ako... vždy existujú donucovacie techniky, ale už mi bolo povedané, že takéto šírenie viery nie je... to pravé orechové. Takže pri súčasnom stave ľudstva... je otázka, či si proste nevytvorím nové. Ale ak jo, tak to budem mať spíše ako voľnočasovú aktivitu. Aktuálne beriem život tak nejak... viac v pohode. *Hikarimaaju sa zaškeril.*
Kou: * Kou sa jemne mykla, keď na ňu prehovoril bunečný klon. Predsa len, bol to taký jump scare. Nechala ho rozprávať, iba sa na neho tak divno pozerala. Ako keď vám niekto povie že ste vyhrali lotériu bez toho aby ste sa do nej zapojili. Proste taký nechápavý výraz, ale možno i jemne milo prekvapená. Aspoň tu nemusela teda kráčať sama. * Tie mená mi nič moc nehovoria, úprimne. Ale pokojne, môžem ťa asi následovať. * Kou nebola Lara. Kou nerobila kedysi 'výmenné obchodky' s Gentenom. Kou asi nepoznala chakru Isonadeho. A taktiež, ani Kou nebola tá, čo mala kedysi niečo s Aiyou.. velmi dobre vieme čo. Takže, ona tam teraz viac menej išla naslepo. Ale nevadilo jej takto kráčať do neznáme. Čo už len by sa mohlo stať. * Takže ano, pripojím sa teda k vašej ceste. * Samozrejme, neprestávala si kefovať vlasy. Plus teraz išla za spoločnosťou, minimálne tušila že ju klon donesie k tomu pánovi Gentenovi. Musela vyzerať reprezentačne. I keď je svet v troskách. *
Aiya: *Pokrčila jen rameny nad jeho otázkou.* Je to jiné. A hlavně můžu komunikovat s přírodou samotnou a manipulovat s ní i s vlastním tělem.... Hádám, že ty děláš něco podobného, aby jsi tu mohl dýchat. I když ne skrze Hanabiru... * odvětila jen s úsměvem na jeho otázku.* Navíc vím všechno o každé rostlině. A nejlepší věc jsou entové. Ale to trochu odbíhám...* pronesla jen s dalším zasmáním.* Mám svůj vlastní rostlinný svět. Kdy jsem si občas dělávala legraci z lidí... kdy většina je ale pryč. Takže se bavím s enty a Numekaiem. A řekla jsem si, že se zastavím podívat, co zase vyvádíš. Když stejně nemám nic jiného na práci.* Pokrčila nad tím jen rameny, pokračujíc v letu. Hora se už o dost zúžila, no pořád před nimi plynula pořád nahoru a nahoru.*
Hikarimaaju #2: *Jeden z bunečných klonov, ktoré zostali na zemi a skrývali sa skrze KH Miton, sa odmaskoval, keď sa blížila neznáma osoba.* Zdravím. Nie som nepriateľ... teda ak Vás to napadlo. Pred nedávnom som organizoval výstup na túto horu. Mnoho ľudí na ponuku nereagovalo, takže neviem, či ste tu za týmto účelom alebo kvôli niečomu inému. Ak ale máte aspoň chvíľu čas, tak by som sa predstavil. Volám sa Hikarimaaju a spadám pod osobu menom Genten Yami. Prvá skupina lezcov je už na ceste na vrchol, pričom mojou úlohou je poskytnúť skratku k tým, ktorí šli napred. Ak máte nejaké otázky, pýtajte sa. No dúfam, že sa pripojíte k našej ceste.
Hikarimaaju #1: "Takže v tomto svete nám zostali egoisti a tí, ktorí považujú ľudstvo za mor... Ako mám len teraz vykonávať svoju prácu, Teia? Možno... ak zlyhalo toto ľudstvo... tak by stálo minimálne za pokus vytvoriť nové." Existuje kopec látok, ktoré majú na organizmus zaujímavý vplyv. No bežné ľudské telo je príliš obmedzené na to, aby dokázalo tieto látky naplno využiť... alebo čo i len prežiť. Rastlinný svet ti teda musí ponúkať úplne nové zážitky oproti tomu starému, nemám pravdu? *Hovoril pobavene, lebo ho potešilo, že aj napriek všetkému bol schopný zaujať aspoň niečím.* A čím sa touto dobou vlastne zvykneš baviť?
Kou: * V rukách držala kefu, keď kráčala na istú horu zatiaľ čo si prehrabávala svoje hodvábno ružové vlasy. Po tom, čo ľudsko ako tak zmizlo, tak tu akoby neostalo čo na robenie. Teda, Kou to aspoň tak prišlo. Ona stále mala úlohu od Lary, aby prehľadávala oblasti a zisťovala informácie. Lara pravdepodobne oxidovala v Iwagakure, keďže ešte stále mala post Tsuchikage, i keď bohvie komu teraz bude Kage. Mimo toho by asi iba trčala v laborke, snažiť sa nateleportovať na Choko. Našťastie, Kou nemala takéto 'pozemské' starosti. Kou proste, bola a žila. Bola si i vedomá, že je 'len tá druhá', od Lary. Vystúpať takúto horu úprimne nerobilo Kou moc problém. Ani to, že by mohla prísť do výšky, kde by nebol moc prístupný kyslík. Keď sa človek dostane na takúto úroveň, tak sa môže spýtať samého seba, čo je vlastne pointa života. Ale vlastne, Kou nad tým ani nepremýšlala, bolo jej to celkom jedno. Ona si česala svoje vlasy za kroku. Bola viac menej iba na prechádzke, asi i bez ciela. Nebola si istá, či niečo objaví. *
Aiya: *Jen tak se smíchem rozhodila rukama.* Víš, alkohol tak trošku dehydratuje organismus. A rostlinám moc nesvědčí. Navíc... exisují více rostlinné možnosti, jak dosáhnout podobného, možná až stejného efektu. Navíc... alkohol je lidský výrobek. A lidi jsou morem tohohle světa. Alespoň tedy většina byla... teď jsou pryč. A nemůžu říct, že by mě to nějak mrzelo.* Dodala, točíc se se smíchem kolem vlastní osy.* Už jsem téměř zapomněla, jak super byl tento pocit.* Zavýskla si. Očividně si ten výlet užívala a bylo jí celkem buřt, co najdou nahoře. Jestli tam něco je tedy.* A může být. Po všech těch letech bys mohl být i něčím zajímavý.* Zasmála se jen v rozjařené náladě. Viděla, že Genten má nějaký způsob, jak se adaptuje. Dobré pro něho. Ona o Keijure sice věděla, i když ne moc. Ani to, že ji má Genten. A tak prostě stoupala dál.*
Hikarimaaju: Ty? Takmer bez alkoholu? *Pri tých slovách prižmúril jedno oko.* Čo si pamätám, tak som ťa zvykol vidieť buď pri nejakom sude alebo uprostred alkoholových výparov. Nie, že by som sa sťažoval. Teda ak som sa nesťažoval vtedy, tak o to viac nemám dôvod sa sťažovať teraz. *Letmo sa uchechtol.* Ale čo sa mňa týka... ja to beriem tak, že v minulosti som sa snažil, aby môj zovňajšok reflektoval moju silu a postavenie. Teraz možno som nápadný... vzhľadom na súčasný stav sveta... ale nepríde mi, že by som sa hneď na prvý pohľad niečím chválil. Povedal som si, že trocha pokory mi nezaškodí. *Pri tých slovách sa jemne zaškeril a chvíľku sa iba tak rozhliadal po okolí. Cítil ako v okolí klesá tlak aj teplota, ale to mu v jeho súčasnom stave vôbec nevadilo. Keď sa pripravoval na túto misiu, tak došiel k podobným záverom k akým došlo aj jeho hlavné telo, keď sa potápalo na dno. Inými slovami... súčasné telo tohto bunečného klonu bolo viac anorganické ako organické. A aj keď navonok vyzeral ako človek, tak to bolo hlavne vďaka vrstve kože, ktorá udržovala jeho telo v tomto tvare. Inak bol zložený z dutých lianovitých útvarov, ktorými kolovala jeho chakra, krv a ostatné tekutiny a navyše niektoré obaľovali jeho zlatú nervovú sústavu. Tieto lianovité útvary boli tvorené niekoľkými vrstvami grafénu, pričom priestor medzi týmito útvarmi bol vyplnený diamantom na báze techniky Daiyamondo no Yoroi. Zrak, sluch, čuch a trávaciu sústavu mal ale zachované, keďže sa nechcel vzdávať ľudských pôžitkov. No aj tieto orgány mal posilnené grafénom všade, kde to len šlo, aby minimalizoval miesta, ktoré by mohli byť jeho slabinami.* Vďaka za pochvalu. *Zareagoval ešte na Aiyine posledné slová.* V poslednej dobe skúšam rôzne transformácie na maximalizovanie mojej schopnosti prežiť a adaptovať sa. Ak budeš chcieť, tak ti môžem ukázať aj divokejšie veci.
Aiya: No... i tak se to dá říci. Mám teď blíže k rostlinám a téměř nepiju alkohol. Asi hlavní změny.* Odvětila jen s úšklebkem. Postupně se celkem rychle dostávaly do vyšších výšek, kde už byl podstatně řidší vzduch. A čím více stoupali, tím více to bylo cítit. Vrcholek hory však byl v nedohlednu, i když okolní vrcholky byly celem dole pod nimi.* Vždycky jsi vypadal a choval se jako pako. I když jsi byl rozdělený na několik dalších... to bylo snad ještě horší. A teď si hraješ na úředníka a starého patrona? Pořád stejné pako... nechci ti kazit radost, ale teď moc nenápadný nejsi, když zmizela většina lidí a zůstali tu jen silní shinobi a monstra. Spíše je to taková pěst na oko...* Dodala, kdy se vzápětí ušklíbla. Díky slizu okolo těla neměla ani v takových výškách problém s dechcem. Mohla by vyletět až do vesmíru a byla by v pohodě. Díky Numekaiovi, který si tohle stoupání dost užíval. A hlavně byl zvědavý, co najdou na vrcholku.* Trysky? Celkem cool na takového starého páprdu,* zasmála se jen, kdy byla celkem zvědavá, jak si Genten poradí s řídnoucím vzduchem. Celkem rychle se totiž dostávali do výšky, kde člověk už ztrácel vědomí.*
Hikarimaaju: *Chvíľu iba sledoval Aiyu a jej spôsob prepravy.* Máš pravdu... od nášho posledného stretnutia si sa vcelku zmenila. No dôvodov na zmenu som mal dosť aj ja. Moje minulé formy boli... trochu moc. *Jemne sa zasmial.* Kapánek som to s nimi proste prehnal. Tak som si povedal, že tentokrát pôjdem s niečím... menej nápadným. *To si už uvedomoval, že touto rýchlosťou bude za Aiyou zaostávať, keďže táto technika nebola práve najúžasnejšia v oblasti dosahovaných rýchlostí. Skrze KM Keijozuru si teda transformoval dolné časti nôh na trysky techniky Funryū Shōatsu Idō zo Senninky, pričom z týchto trysiek následne začali šľahať masívne prúdy chakry. To si už ľavačkou poriadne držal klobúk, lebo teraz by oň už skutočne prišiel. Vďaka spojeniu s planétou nemusel riešiť zásoby chakry, takže mohol lietať na plný výkon, čím chcel dohnať Aiyu.* Ako ale môžeš vidieť, tak nie všetky moje zmeny sú práve nudné.
Aiya: *Nikdy neměla lidi ve zvláštní oblibě, ale od doby, co se projevila Hanabira a ona se čím dál více stávala rostlinou, tak tím méně měla ráda lidskou populaci. Obecně se v mnohém od té doby změnila, i když některé její povahové prvky zůstaly. Například to, že si dělala legraci z Gentena.* Sím tě. S tím jak jsi byl vždycky zavřený v tom svým labáku nebo trajdal po světě a hlásal tu svou bohyni, tak nemáš tušení, co vlastně dovedu. S tím se jen v rychlosti rozletěla za Gentenem. Ona si neměnila váhu, aby mohla levitovat. Manipulovala se svou gravitací, kdy si obrátila polaritu. Což znamenalo, že nemusela ani nic dělat a celkem rychle stoupala. Prostě padala nahorru. Magic. Ruce si založila za hlavu, hlavu otočíc směrem k zemi a stočíc hlavu ke Gentenovi.* Hele nezměnil jsi jak vzhled? Jsi horši jak baba v tomhle.. Pokaždé, když tě vidím, tak vypadáš jinak. Aspoň že pořád smrdíš rybinou,* odfrkla si jen během letoppádu.*
Hikarimaaju: *Za pomoci Hikō no Jutsu sa vzniesol do vzduchu a opäť si ľavou rukou chytil klobúk, aby mu nespadol. Sako sa mu zatrepotalo vo vetre a Hikarimaaju nasledoval Aiyu do vzduchu.* "Tak ani ona nechová voči ľuďom nijak extra pozitívne emócie..." Je fajn, že si tu už raz bola. Aspoň máš skúsenosti. Verím teda, že sa v tomto smere vieš o seba postarať. "Ten spôsob adaptácie... je tak retardovaný až si viem predstaviť, že by som ho sám používal. Hm... začínam pomaly chápať, prečo sa ku mne ľudia zvykli chovať ako sa chovali..." Nechcem nejako naliehať... ale pokecať môžeme aj cestou, čo povieš? Po okolí by som mal mať nejaké klony pre prípad, že by sa dostavil niekto ďalší. "A pre istotu mám na sebe aj Hiraishin značku..." *Následne začal pomaly stúpať.* Bude to dlhá cesta... ale to už vieš. Ak teda máš na to chakru, tak odporúčam pridať, nech nám to netrvá celú večnosť. *Hikarimaaju sa zaškeril a vzlietol plnou rýchlosťou, akú mu technika dovoľovala, priamo nahor, pričom dráhu letu upravoval tak, aby sa od hory moc nevzďaľoval.*
Aiya: *Nechala se propadnout skrze vlastní portál, kdy však dopadla vedle Gentena a ne jemu na hlavu. Vzápětí se však objala na chvíli rukama a zatřásla se.* Brrr. Zima.* Pronesla, což vzhledem na její rostlinou stavbu těla a žádné oblečení nebylo asi tolik překvapivé. Každopádně z jejího těla následně začal bublat Numekaiův sliz, který ji po chvíli obalil od hlavy k patě. Mohla skrze něj dýchat dokonce i ve vysokých výškách nebo pod vodou. To už si ověřila.* Co já vím, co dělají lidi. Asi se jako krysy shromažďují ve velkých vesnicích. Navíc se tu všude potloukaj různý potvory. Takže hádám, že mají větší starosti s nějakou stabilizací světa, než aby řešili nějakou potvoru na špičce světa, kde většina z nich stejně nemůže dýchat nebo by jim praskla hlava kvůli tlaku... Už jsem tu jednou byla s jedním známým z Kumo. Už si ani nepamatuju kolikrát při pokusu vystoupat nahoru umřel a hned se oživil skrze jakousi techniku... * pokrčila nad tím jen Aiya rameny, kdy se ale už vznášela nad zemí. Levitace, krásná to věc. A jedna ze schopností, kterou jí propůjčoval Numekai.*
Hikarimaaju: *Keď naňho Aiya zvolala, tak si len poriadne zarazil klobúk na hlavu a otočil sa jej smerom, pričom na tvári mal letmý úsmev.* Zdravím. "Predstaviteľ viery... Tvorca nového sveta... Pako. No budiž. Nezdá sa, že by som mal možnosť byť vyberavý." Teší ma, že sa tu ukázal aspoň niekto. Popravde som čakal väčšiu účasť vzhľadom na uplynulé udalosti... Ale zdá sa, že väčšina tých, ktorí tu zostali, stratili o tento svet záujem. Môžem teda rátať aspoň s tebou na tejto ceste za odpoveďami? Prinajhoršom sa toto stále dá považovať za peknú vychádzku. Tam hore by mohlo byť fakt pekne.
Aiya: *Byla spíše náhoda, že se tu objevila. Dosud byla více ve své dimenzi, než aby se zajímala o tento svět. Na druhou stranu.... Už tu nebyla většina lidí, tak měla větší důvod se sem zastavit. No teď se spíše rozhodla prostě mrknout, co dělá Genten. A v Uzu našla akorát nějakou výzvu na výlet. Chvíli jí trvalo než si vzpomněla na tuto horu. Už tu kdysi byla přece! Takže jí nedělalo takovej problém se portnout skrze Sorahoshi k úpatí hory. A tam najít Gentena, nebo spíše jeho chakru. Přesněji chakru Isonadeho.* Hey, pako.* houkla na něj, kdy se úmyslně objevila nad jeho hlavou, vyčuhujíc vlastní z portálu Sorahoshi. Původně mu chtěla něco hodit na hlavu, ale nakonec si to rozmyslela.*
Hikarimaaju: *Stál na úpätí najvyššej hory sveta, pričom ľavou rukou si pridržiaval na hlave béžový klobúk, s ktorým sa mu pohrával jemný vánok. Na sebe mal oblečený formálny béžový oblek a nohavice. Na prvý pohľad vyzeral ako obyčajný úradník až na jeden detail - kamennú pravú ruku, vďaka ktorej bol spojený s planétou. Po okolí sa pohybovalo ešte niekoľko ďalších bunečných klonov, ktoré si vytvoril, ale tí boli vďaka KH Miton neviditeľní a nevycíteľní.* No... uvidíme, koľko ich tu príde. Čakal som, že táto misia ich nadchne o niečo viac vzhľadom na súčasný stav sveta. Ale... nemôžem ich kritizovať. Každý sa s touto situáciou vysporadúvame po svojom.
---: ---
Tatsuya: Díky, bylo by fajn kdyby to bylo co nejdřív. Ono totiž není to moc dlouho co jsem se probral po vyjmutí Bijuu a stále se cítím dost mimo a rozhodně jsem unavený, takže ti rovnou odpovím na otázku, co budu dělat pak a nejspíš si tu ještě pár dní pobudu, než vyrazím zase někam dál. Beztak se budu muset ještě tady s tím řekněme drakem seznámit a poznat.
Shigeki: *Když se objevili na místě, kde to moc neznal postavil se ze židle. Nečekal tak klidného bijuu, vlastně ani jednoho. Ale očividně to bylo tím, že Hachibi měl být propuštěn, těžko říci. Poté však přiomhouřil oči a též přikývl Kisetsufovi. Znal ho z dokumentů, ael to je asi tak vše. No cítil jeho chakru, stejně jako on pravděpodobně cítil Torikageho z něj. Poté se však podíval na Tatsuyu.* Hmm dobře, asi to nebudeme natahovat že? *Otázal se a sledoval ho. Protáhl se a prokřupnul si krk.* A co bdueš dělat potom *Dodal aby sřeč nestáala.*
Kisetsufu: *Ležel a čekal, sledoval chvíli Tatsuyu a chvíli Hachibiho. No když se tam objevil klon Tatsuyi spolu se Shigekim zamrčel. Cítil z něj nějakého cízího bijuu, kterého vlastně neznal. Ale tak on byl též vytvořen a třeba tamten byl též, těžko říci. Každopádně když ho Tatsuya představil jen pokývl hlavou. Nechtěl se mu říkat své jméno, kvůli čemu, však se uvidí jen na zapečetění a to je všechno. Nehýbal se však. Čekal, kdy na to dojde.*
Tatsuya: *Tatsuyu v první moment napadne že by Shigekiho mohl přesunout bez židle, což by znamenalo že by Shigekiho čekalo nemilé překvapení a on by pak mohl upadnout, ale nakonec od toho upustí, protože by mu pak určitě nepoděkoval. Takže se pomocí Kamui začne přesouvat zpátky za Hachibim a Kisetsufu, samozřejmě sebou vezme i Shigekiho s jeho židlí na které sedí. Zjeví se vedle Tatsuyi (originálu) a tak se následně Kage Bunshin zruší. Hachibi ten otevře oči a podívá se přímo na Shigekiho. Ihned mu dojde že pečetit bude právě on, pamatuje si setkání Tatsuyi a Shigekiho i když je pravda že si o něm nikdy neudělal nějak hezký obrázek. *Uhm tohle je Shigeki to on tě do mě zapečetí.
Shigeki: *Přivřel lehce oči a koukal na něj. Poslouchal ho a poté co domluvil mlčel. Opět se napil z lahve, kterou už poté však zapečetil zpátky do inkanu a přikývl.* No dooobře no *Pokrčil rameny a odsouhlasil tak jeho prosbu. Však stejně neměl na výběr, tedy vlastně měl, ale takto se mohl aspoň částečně zabavit místo toho aby tu jen seděl a vlastně nic nedělal.* Tak mě přenes *Pronesl a pokrčil rameny. Avšak nezvedal se z židle, zůstával sedět a čekal. Neměl v plánu se momentálně zvedat. PRoč taky, Kamui znal a věděl, že ho může vzít i s židlí.*
Tatsuya: Uhm ahoj Shigeki, hele nechci tě nějak otravovat, ale nemohl bys pro mě něco udělat? *Poví klidným tónem hlasu se stále aktivním Sharinganem v očích. Tatsuya si až teď uvědomuje že úspěch toho všeho totiž záleží právě na něm. Pokud by totiž odmítl tak nejen že Tatsuya nezíská nové Bijuu ale ani nebude mít moznost získat opět Hachibiho. * „Doufám, že bude souhlasit.“ Víš potřeboval bych abys do mě zapečetil jedno Bijuu, prosím.
Shigeki: *Seděl u vody, tedy u řeky na židli, co si vytvořil pomocí gugenu a koukal na vlnky, probíhající na hladině. Řeka se nacházela uprostřed Země řek a kolem ní byly stromy, které však propouštěli částečně sluníčko a tak to tu probouzelo i celkem krásný výhled. Z Iknan gofu si vytáhl láhev s vodou a a jemně se z ní napil a následně ji zavřel. Pousmál se. Dostal chuť na pečené kuře. " Mohl bych si někam zajít na jídlo" Prošlo mu hlavou, když v tom se před ním začal objevovat vír Kamui ze kterého vypadl Tatsuya. Otevřel znovu láhev a napil se. Určitě ho nenavštívil jen tak.*
Tatsuya: *Hachibimu se moc nelíbí že se musí dělit již o tak malý prostor s Kisetsufu. Vybral si tedy po pozdravení samotného Kisetsufu pěkný flek v jednom rohu a tam čeká a čeká, trvá to několik hodin (7), než se Tatsuya opět probere. Pomalu se postaví a rozhlédne se okolo sebe, trochu ho bolí hlava, a ještě k tomu je stále unavený. Následně si pomocí Gugenu vytvoří židli a stůl a k tomu se posadí a vytvoří si na jeho povrchu několik kuliček z chakry. Poté se začne soustředit na Shigekiho a kuličky cestující po stole se pak zastaví v jednom bodě na stole a v ten moment Tatsuya ihned získá informaci toho kde se Shigeki nyní nachází, prostě to ví (Kanpekina Kyokuzai). Následně si vytvoří Kage Bunshina a ten se pomocí Kamui začne přesouvat přímo za Shigekim, Tatsuyova chakra je stejně změněná, a tak ho nikdo nemůže přirovnat k Nukeninovi Tatsuyovi a Hachibiho taky nyní nemá. *
Kisetsufu: *Sledoval Tatsuyu. No při tom jak z něj začala utíkat chakra tak se opět uložil a pozoroval. Nebylo mu zrovna po chuti, že bude opět zapečetěný, ale zajistil tak Hachibimu svobodu a třeba to nebude zas tak špatné. No kdo ví on sám to teprve uvidí. Každopádně doufal, že ho Tatsuya poslechne. Při tom mu však začínalo vrtat něco v hlavě. Kdo ho vlastně bude pečetit? Jsou tu dva, tedy teď už skoro tři a z toho dva bijuu a jeden spící. No nechával to tak. Ikdyž je pravda, že momentálně mohl krásně utéct stejně tak Hachibi, ale dohodu hodlal dodržet. Ještě by si tak pošpinil svou čest že?* Zdravím tě *Pozdravil Hachibiho a lehce se mu uklonil na nějaký ten znak úcty.*
Tatsuya: *Tatsuya počítá že budou věci, které se mu líbit nebudou jako právě ono jeho kanibalství, ale pokud mu to podá jako přirozenost tak by to snad mohlo i nějak dojít k nějakému kompromisu, aby to Kisetsufu ze začátku minimálně ignoroval. Tatsuya počítá že ze začátku to bude jistě velmi náročné, nicméně nyní se podívá na Kisetsufu a usměje se. Tatsuya následně uvolní svou pečeť, která uvnitř něj drží Hachibiho, který se následně dostane ven. Ovšem není to okamžité, místo toho se prostě začne dostávat z Tatsuyi ven jeho chakra a ta se poté zformuje do podoby celého Bijuu kousek od Tatsuyi. Nicméně je to pro Tatsuyu velmi vyčerpávající, a tak následně padne na zadek a zády se opře o nějakej větší zmrzlej kámen a usne. Je to fyzicky velmi vyčerpávající, normálně by zemřel ale fyzická nesmrtelnost (Mugen Teianjutsu: Shi (Shireigan) zabrání možnosti zemřít. Hachibi ten si svou svobodu rozhodně užívá celkem vesele se tma různě protahuje a tak podobně. Sice by měl šanci nyní Tatsuyovi dát celkem zabrat ale i kdyby chtěl Tatsuyu zabít nesvede to, protože by se stejně zregeneroval. *(Hachibi): Teď jen počkat, než se ten blb probere.
Kisefutsu: *Pozorně si ho vyslechl, přičemž se zamračil a protáhl svá křídla.* To zní opravdu zajímavě. *Nechával ho stále v napětí a bez odpovědi. Prvně si ho chtěl vyslechnout než mu odpov a povzdechl si.* Dobře tedy, to zní zajímavě. *Pronesl a postavil se* Nechám se do tebe zapečetit, pokud bude splněno to, co jsi řekl. *Pronesl a zhluboka se nadechl a vydechl.* a žádné věci co se mi nebudou líbit *Dodal následně. Neznal Tatsuyu, ale myslel to prostě všeobecně, třeba něco jako jezení lidí a podobně se mu určitě líbit nebude.*
Tatsuya: Pokud budeme v nějakém rozporu tak určitě hádka nebude, místo toho dojdeme něčemu jako ke kompromisu. Myslím, že když budeme mluvit normálně jako inteligentní osoby tak určitě dojdeme k nějaké domluvě ne? *Pak se zasměje. *Případně hold někdy hádky vyhraješ ty a někdy zase já ale radši bych aby to bylo formou dohod a kompromisů. *Tak nějak nyní čeká, co mu na to Kisetsufu asi poví, sice dřív by asi něco takového určitě neřekl ale Tatsuya už nemá důvod bejt nechutná svině na každého, koho potká a důvodů je hned několik, s novou chakrou přichází nové chování, aby nikdo nemohl říct, že tohle je Nukenin Tatsuya, a navíc bez Maiyi nemá život moc velkou pozornost od Tatsuyi a dá se říct že mu většina věcí je ukradená. *
Kisetsufu: *Zamrčel.* To že vypustíš Hachibiho zní lákavě. Přece jen zasloužil by si též svobodu. *Zamrčel, ale na chvíli se zamyslel.* Ale řekni mi ješě jednu věc. *Rozhlédl se a protáhl se, tedy natáhl tlapy přední aby se tak protáhl.* Pokud tedy proběhne vypuštění Hachibiho s tím, že ho ani nebudeš už nikdy lovit a zároveň mě budeš poslouchat a naslouchat, co budeš dělat, když budeme mít rozdílný názor? *Otázal se ho a lehce přivřel oči. Opravdu na Tatsuyových odpovědích, se nyní tvořila smlouva a Kisetsufu ještě vůbec uvidí, zda se do něj nechá zapečetit.*
Tatsuya: Každý ví že vlastním Hachibiho, takže je problém si ho nechat a zároveň kdybych ho pustil asi bych se zbláznil bez někoho kdo mi bude stále kecat do hlavy. Pokud budeš totiž souhlasit Hachibi dostane svou svobodu a vypustím ho na nějakém bezpečném místě, aby si pak šel, kam bude sám chtít. *Poví s klidem s úsměvem, každopádně nyní musí vymyslet co na Kisetsufu vytáhnout ohledně nabídky, aby ho zaujal. Navíc na to má jen jeden pokus, a přitom si nemůže vymyslet něco co by se mu hodilo, aby souhlasil, ale musí to být prostě pravda. *Prostě jde o to, že na první pohled se mi zamlouváš, navíc ano možná částečně chci mít podporu tvé síly, ale nechci tě jako věc a přístup k síle ale jako parťáka. Přitom ti mohu nabídnout že pokud se ti moje následná životní rozhodnutí a co budu dělat nebude líbit kdykoliv ti mohu opět dát svobodu, mě odejmutí Bijuu nezabije, takže ti to klidně slíbím naší dohodou. Ale ber to tak že já hodně cestuji po světě a poznávám různé věci, takže poznáš a uvidíš mnoho věcí, které odsud určitě neuvidíš. *Poví klidně s úsměvem. Tohle Tatsuya myslí vážně a nevymýšlí si to jen aby to Kisetsufu sedělo. *Nehledě na to, že co můžeš ztratit? Jsi Bijuu ty nikdy nezemřeš, takže nakonec se sem stejně můžeš nakonec kdykoliv vrátit a pokud budeš chtít můžeme udělat dohodu, že se sem mohu jednou za rok vrátit abys měl klid tohoto místa. Každopádně pokud nesouhlasíš tak s tím nemohu nic dělat, silou tě získávat nebudu nechci zraňovat něco tak krásného.
Kisetsufu: *Zamrčel* Není složité se přemístit na jiné místo a stále si svou svobodu udržet. *Pronesl na jeho dohodu, tahle dohoda se mu stále nelíbila, tedy on nechtěl žádnou.* Máš hachibiho, copak nás bereš jen jako věci? Hachibi je též vězněn v tvém těle a kdo ví zda tam chce být. No a ty tam chceš jiné, nepříjde ti to blbé? *Pomrčel si, přičemž zatřásl hlavou aby se oklepal.* Příjde mi, že nás chceš vyměnit jen proto aby si zkusil co má pro tebe větší výhodu, přičemž nemáš ani dobrou nabídku. *Zasmál se.* Pokud o to opravdu tak toužíš, dej mi nějakou nabídku, která se mi bude líbit, ale máš na to jen jeden pokus. Pokud se mi nebude líbit tak odejdeš a už mě o to nikdy nepožádáš. *Pronesl a položil si tlamu na tlapy*
Tatsuya: Proč? Protože se mnou můžeš zažít opravdu hodně zábavy a kromě toho, pokud jsem na tebe narazil já tak je dost možné, že narazí i někdo další a v tom případě je možné že ten další člověk si tě bude chtít vzít násilně, takže co tím můžeš ztratit? Můžeme uzavřít i takovou smlouvu že pokud poruším nějakou část své dohody opět ti dám svobodu. *V tónu hlasu a ani v jeho očích nelze najít nějakou známku po lži, Tatsuya to myslí smrtelně vážně. Hachibi ten mlčí jako hrob, sice na Tatsuyu si zvykl ale na druhou stranu stále s ním nemá tak úžasný vztah a touží po své svobodě, kterou by mohl získat. *
Kisetsufu: *Když mu Tatsuya uhnul, přesunul se na to místo a pohodlně se vyvalil. Poté však TAtsuya stále neodcházel, Kisetsufu zajímalo proč tu zůstává, vždyť určitě dal dost jasně najevo, že ho tu nechce. No a tu byla odpověď. Po návrhu Tatsuyi se jen začal smát.* Ne nenechal a teď odejdi. Takhle dohoda pro men zaprvé nemá žádný smysl a taky proč bych se dobrovolně vzdal svobody co mám teď? *Otázal se spíše řečnicky, opravdu chtěl aby Tatsuya odešel.*
Tatsuya: Hachibi do mě byl zpečetěný ale byl jsem ještě dítě a neměl jsem moc možností, zda to chci nebo ne. Jde spíš o to, že moc Bijuu jsem na vlastní oči neviděl v jejich plné velikosti a kráse. *Tatsuyova odpověď je pravdivá, však vlastně kromě Hachibiho a nyní i Kisetsufu nikdy žádné Bijuu neviděl. Každopádně když zmíní že by si rád lehl tam kde nyní Tatsuya stojí tak prostě ustoupí sice s jeho velikostí bude muset ustoupit trochu víc by ho nezalehl. Ovšem stejně stále neodchází úplně, uvažuje delší dobu nad tím, co udělat ale následně si stejně klekne a sklopí tvá k zemi. *Uhm asi to bude žít divně ale dovolil bys mi nechat se do mě zapečetit? Mohu ti slíbit, že ti zůstane svoboda a nebudeme upoutáni na jedno jediné místo, a přitom se k tobě budu chovat s úctou.
Kisetsufu: *Podíval se na Tatsuyu, který s ním mluvil. Lehce si oddechl. Nevypadalo to, že by chtěl bojovat, což pro něj bylo jen dobře. Vyvalil se přitom na zem a koukal na něho. Lehl si prostě na tlapy a koukal na Tatsuyu.* Potkal jsi Hachibiho, tak neříkej, že jsi Bijuu ještě nepotkal. *Pronesl. Sice ano mohl to Tatsuya myslet jinak i Kesetsufu věděl, že to Tatsuya může myslet jinak, ale proč by nezareagoval na špatně sformulovanou větu.* Víš rád bych šel tam kde právě stojíš a měl svůj klid. *Pronesl. Jo sice ležel v klidu, ale chtěl tu být sám, ikdyž očividně muž neměl v plánu s ním zápasit, Kisetsufu by se cítil lépe, kdyby tu vůbec nebyl. Stálá nervozita tam byla.*
Tatsuya: *Tatsuya čekal nějakou nebezpečnou potvoru, ale ono se to nestalo, místo toho to vypadá že to bude klidné setkání s tímto Bijuu. *Uhm, těší mě jsem Tatsuya. *Poví klidným tónem hlasu. Neví, jak pokračovat, chce ho. Za každou cenu ho chce do sebe zapečetit a získat ho jako své nové Bijuu, místo Hachibiho. *Původně jsem jen cestovat světem ale nikdy jsem nečekal že potkám tak úžasného tvora. Nikdy jsem neviděl podobné stvoření a Bijuu už vůbec ne.
Kisetsufu: *Samozřejmě pach člověka cítil a dokonce poznal i to, že je to Jinchuuriki Hachibiho.* Jinchuuriki Hachibiho, těší mě. *Pronesl s naprostým klidem. Nevyvolával žádný boj nebo tak něco. Zůstával klidně stát, přece jen on byl mírumilovný a nerad řešil něco bojem, navíc kdyby ho napadl, mohlo by to prozradit jeho bydliště a navíc, by to mohlo i ohrozit jeho svobodu.* Kde se zde bereš? *Pokračoval v Koverzaci, kterou si myslel, že navázal.* Nestojím o problémy takže, jestli dovolíš. *Dodal ještě, chtěl si lehnout a odpočinout si. O problémy opravdu nestál, neměl k tomu důvod, navíc mu ani nic neudělal.*
Tatsuya: *Tatsuyu něco zarazí, zaslechne nějaké těžké kroky. * „Nějaké monstrum?“ *Projde mu v mysli a skrze jeskyni vyjde na volné prostranství před východ z jeskyně a v tom to uvidí, podobné monstrum nikdy nezahlédl a tohle vypadá spíše jako drak než monstrum. * „(Tatsuya): Viděl jsi někdy něco podobného? (Hachibi): Ne nic podobného jsem neviděl.“ *Tatsuyovi to nedá a proklepne si to stvoření tím, že se koncentruje na chakru (Kagura Shingan) a díky tomu cítí jeho obrovskou chakru, kterou dokáže přirovnat k množství jaké odpovídá Bijuu. Tatsuya jen mlčí a zaujatě ho sleduje, dokud ho další jeho krok nedonutí se vzpamatovat. * „(Tatsuya): Hachibi, dostaneš svobodu. (Hachibi): Už bylo načase.“ *Tatsuyův vztah s Hachibim nikdy nebyl nějak úžasný, a tak je určitě celkem rád že získá svou vytouženou svobodu, Tatsuyu pouze respektoval stejně jako on jeho díky tomu, že Tatsuya se o něj nikdy neprosil. *Ty jsi mi ale krasavec. *Poví a prokřupne si své prsty. *tat
Kisetsufu: *Přilétával k hoře, to už se však bouře zmírňovala zůstávala jen taková lehčí aby stále mohl bez povšimnutí proletět do jeskyně. To také udělal a z nebes se vrhnul na převis, kde rychle přistál. V tom však ucítil známý pach. "Člověk a tu?" Pomyslel si celkem rozhořčeně. Tady by člověka nečekal. Hlavně nečekal, že by ho tu takto někdo rušil a otravoval. Vybral si schválně vysoké místo a jeskyni aby nebyl k nalezení. Vždyť i to bylo krásně v nebi aby ho nikdo neviděl. No rozhodl se ho trošku vystrašit a vyhnat ho, proto se vydal pomalu do jeskyně. Dávajíc však pozor kdyby náhodou něco.*
Tatsuya: *Postupuje stále výš a výš, upřímně nemá to žádný význam spíše chce jen objevovat a tohle místo se Tatsuyovi i celkem líbí. Ta bouřka mu ani nepřijde moc podivná, kdyby tak věděl, co ho dnes čeká tak by tomu určitě nevěřil. Pokračuje dál v cestě a musí si dát i několik přestávek, kdy se hory drží pomocí chakry aby nespadl. Jak je vysoko, tak vzduch je tu dost řídký, a tak se tu Tatsuyovi nedýchá zrovna jednoduše ale je odhodlaný vystoupat co nejvýš, a tak poté opět pokračuje. Po další hodině až dvou se dostane k převisu, na který vyleze a ocitne se u nějaké díry v hoře, dalo by se říct u vchodu do nějaké jeskyně, a tak Tatsuya vejde dovnitř. * „Kdoví třeba tu najdu něco pěkného.“
Kisetsuf?: *Na nebi se právě začínala objevovat bouřka. Přibližovala se orpavdfu rychle a zněla děsivě na několik desítek kilometrů. On sám byl uprostřed té bouře a díky svým šupinám krásně splýval se svým okolím. Nechtěl an sebe totiž poutat pozornost, kdyby letěl jen tak a proto měl kolem sebe bouřlivá mračna. Bylo to pro něj lepší, přece jen každý někdy zažil a potkal bouřku, přičemž co by se řeklo na to, kdyby se volně pohyboval ve vzduchu. Určitě by ho chtěli zase chytit. NAštěstí on neptřeboval vyvolávat konflikty a tak žil dále od ostatních lidí. Zhruba uprostřed Kumoyama, dosti složitého názvu na sklonění, ale urpsotředj ejí výšky byl jakýsi převis, kde byla i větší díra. Tam se nyní zdržoval, tudíž letěl tam si odpočinout.*
Tatsuya: *Už je to tak týden ode dne, co Tatsuya přišel o svůj střed vesmíru, Maiya zemřela, když potkala v Zemi Moře jednoho Shōkin Kasegi, když tam Tatsuya nebyl. S její nesmrtelností si poradil pomocí Kuraiganu, kterým to vyřadil a pak už ji dokázal přemoci. Hold bohužel byl prostě silnější než Maiya a díky tomu ji porazil a ona zemřela. Tatsuya se prochází po světě nemá žádný cíl tedy snad kromě toho, že by bylo asi fajn vypustit Hachibiho na svobodu, ale prozatím k tomu nedostal ten impulz, který ho přímo donutí Hachibiho pustit na svobodu. Tatsuya nyní stoupá na horu Kumoyama, která má být nejvyšší v celé Zemi Hor. Je to jedno z míst, které ještě neviděl, a tak proč se tam nepodívat? Během těchto jeho výletů má výhodu v tom, že moc nemyslí na Maiyu, a tak tím pádem ani na bolest, která ho tak tíží. Nemá u sebe ani žádnou zbraň či tak podobně to vše má v Kamui, jediné, co má je přívěšek Chikyū no Shukufuku (Doton) a snubní prsten, který mu připomíná jeho manželství s Maiyou. Dokonce ani Hachibi na Tatsuyu od toho dne nepromluvil, protože mu je jasné že by to bylo zbytečné. *
--: --
Kari Yagami: *Samozrejme sa tomu s ľahkosťou vyhla,* "Čo to malo byť, líštička? Tak nepresný úder.. Žeby si sa bál zraniť ma? *opäť sa na ňu zahnal svojimi obrovskými labami,* "Nebuď smiešna, maličká, to bolo len varovanie, aby si sa nezahrávala," *opäť sa s ľahkosťou vyhla jeho útokom. V očiach sa jej objavil Kansei Shireigan a v ruke sa jej začínal tvarovať ohnivý meč, ktorý dokázala stvoriť za pomoci Yinu a techniky Sōtsui no Jutsu. Vedela, že proti jej bijuu nebude tento meč moc efektívny, no ona ho mala na niečo úplne iné,* "Máš v pláne mi tým malým horiacim páratkom ublížiť?" *Kitsune sa zachicúňal,* "No, mám pre teba novinku, nie si jediná, čo dokáže tvoriť zbrane," *na jednej jeho tlape sa objavili tri dlhé kovové čepele, poriadne ostré a nablýskané. Kari sa ani len neusmiala, len uskočila smerom dozadu, pretože Kitsune na ňu práve zaútočil tou labou. Výborne, môže spojiť dve veci dokopy - bude mečom zapaľovať okolie, kým sa bude svojej líštičke uhýbať. Aspoň to nemusí robiť tak okato,* "Bojíš sa ma maličká? Stále sa len vyhýbaš, brániš a neútočíš! To sa tak ľahko vzdáš?" *tá sa len uškŕňala v duchu. Odhodila ohnivý meč, ktorý sa vzápätí rozplynul a konečne sa dostala od Kitsuneho na väčšiu vzdialenosť. Plamene ho trochu spomalili, ale neboli preňho problémom. Ona za ten čas stihla použiť Sawarabi no Mai - šiesty tanec Shikotsmuyaku, vďaka ktorému tu vyrástla veľká plocha posiata veľkými, pevnými a ostrými čepeľami z kostí. Vydýchla, ukratá medzi týmito kosťami. Mohla sa nimi pohybovať naozaj veeeľmi rýchlo,* "Hra na skrývačku? Nechci ma naozaj naštvať, má to byť boj, maličká, nie hra! Vylez von, inak si po teba prídem," *Kari jeho vyhrážky takmer nepočúvala, mala menšiu prácu s vlastným telom, pretože z neho nechala vyrastať väčšiu kostenú štruktúru, ktorou by sa aspoň sčasti vyrovnala silovo a veľkostne Kitsunemu. Aspoň by ho na pár minút zabavila, pretože už dávno mala plán, ako ho čo najrýchlejšie odstaviť, no nemohla si dovoliť to potešenie. Bol moc pyšný, ak by ho porazila hneď, dokonca aj bez gravitácie a Kontonu, zrazilo by to jeho ego a on by mohol zmeniť svoj názor. Predsa len, pri jeho prejave cítila, že mu ide len o zábavu. A tú mu mienila dopriať, len to chcelo prípravu. Nedočkavo dupol prednými labami o zem, stiahol sa vzad a rozbehol sa, vysokým skokom mieril priamo do kostným čepelí,* "Idiot!" *okamžite sa dostala do miesta, kde mal dopadnúť, mohutnými kostnatými končatinami sa zdvihla do výšky a ďalšími pármi končatín sa snažila Kitsuneho skok zastaviť, avšak ten už mal prichystané na labkách ďalšie kovové čepele, veľmi fascinujúco navrhnuté tak, aby na jednej strane chránili jeho laby pred kostenými čepeľami a na druhej strane, aby nimi bol schopný bojovať. Ozvalo sa radostné zavytie, zvoľnila svoj tlak na jeho telo, ale niekoľko čepelí sa jej zaháklo o končatiny a miesto toho, aby skončil medzi kosteným poľom on, skončila v ňom ona. Ešte šťastie, že jej reflex bol v tento moment docela slušný a stihla čepele zmenšiť, až sa vytratili úplne. Inak by zrejme bola napichnutá na jednej z nich. Okamžite sa prevalila na druhú stranu, lebo Kitsune si nedal pokoj a snažil sa na ňu skočiť celou svojou váhou, čepeľami nasmerovanými na ňu. Vymrštila niekoľko končatín proti nemu, snažiac sa ho odhodiť späť,* "Vyzeráš prekvapene, maličká. Čo si čakala? Hahaha.." *A dosť! Snaží sa mu dopriať zábavu, ale on ju len zosmiešňuje. No tak zosmiešni ona jeho. Za pomoci Katon: Pairokineshisu ovládne oheň, ktorý tu horel naokolo. Vďaka Midori no Kasai sa sfarbí do zelenej farby, zvýši jeho žár a teplotu o niečo vyššie, jej koža sa pokryje vrstvou potu, pretože tu zrazu ostalo neskutočné teplo. Vyšle všetky plamene na Kitsuneho, a aby toho nebolo málo, ich silu zvýši za pomoci techniky Ōkamaitachi, ktorá vytvorí silné poryvy vetra, ktoré nielen oheň zosilnia, ale dokonca majú schopnosť rezať. Veľká ohnivá stena mieri na Kitsuneho, kvôli ohňu naňho Kari nevidí, preto jej uniklo, ako začal tvoriť Bijuudamu, ktorú vypálil takou rýchlosťou skrz ohnivú stenu, že tlak a smer Bijuudamy strhol so sebou všetok zelený oheň a zmenil jeho smer a posilnil si tým vlastnú techniku. Ak by technika Shinsei no Jutsu potrebovala na aktiváciu pečate, bola by usmažená ako kus kuraťa. Našťastie čas na prípravu bol minimálny, a tak len tak tak sa vytratila v jednom z tieňov, pretože predsa len svetlo a oheň tiene vytvárali. Objavila sa na inom mieste, vytvoriac pečate, bola nabudená, zdvihla jednu ruku hore a začala tvoriť priehľadnú guľu z chakry, ktorá začala pohlcovať všetko svetlo z okolia. Tým guľa naberala na svojej sile, tým žiarivejšia bola, tým viac Kitsuneho, ktorý sa začal na Kari rútiť, oslepovala, až ho oslepila do takej miery, že sa musel stiahnuť. Postupne z nej začínala šľahať energia, priblížila sa k nemu Shunshinom a snažila sa ho energiou porezať, pretože to bolo jej hlavným aspektom. Kitsune zlovestne zavrčal, bolestne zakňučal a naslepo útočil labami, celým telom, chvostom, všetkým, čím mohol. Avšak technika Shinsei no Jutsu bola stále aktivovaná. Každý jeho fyzický útok ňou prešiel, pretože sa mohla rozpadať na tiene. Zahnala ho do kúta, technika vyhasla, ostala len tma, v ktorej ona dokázala vidieť. Dala ruky pred seba, pretože neskončila, chcela dať posledný rozhodujúci úder skôr, ako znova vytvorí tú jeho techniku. Už miešal pred papuľou správny pomer chakier. Nakoncentrovala pred seba tiene z celého okolia a vyslala ich ako obrovský tieňový kužel smerom na Kitsuneho, ktorého to zatlačilo dozadu, vrazil celou váhou do steny a ostal ležať. Priskočila k nemu, dotkla sa rukou jeho laby, a keď sa odtiahla, zažila podobný pocit, ako keď v jeho žalúdku požierala jeho vlastné mäso. Naplnila ju sila. V ruke mala akýsi žltý chuchvalec niečoho, potiahla ruku k sebe, z tela Kitsuneho vyrvala šnúru jeho chakry. Túžila po tom a on sa nebránil. Predsa jej povedal, že ak ho porazí, poskytne jej svoju moc. A tak ďalej ťahala a ťahala, brala si to, čo si vybojovala, až sa vedomím opäť ocitla v Kumoyame, tentokrát sa ale na výhľad z hory dívala očami Kitsuneho, pretože mala jeho podobu, vyzerala ako on,* "Kitsune," *ozvalo sa jej v hlave,* "Tak ma prezývajú.."
Kari Yagami: *Stála na kraji kamenného výstupku ďaleko pod vrcholom Kumoyamy. Pokojne by sa dostala aj na vrchol, avšak riedky vzduch, ktorý obsahoval málo kyslíka, by jej nedovoľoval dýchať, takže by sa tam čoskoro udusila, či prinajlepšom pridusila,* "Tu sme sa prvýkrát stretli, pamätáš si to vzrušujúce stretnutie, kedy si ma chvostom vyšmaril zo svojej skrýše? To bolo od teba veľmi milé, mala by som ti to konečne vrátiť, čo na to povieš?" *prihovorila sa ku Kitsunemu vo svojej hlave. Ani sa nenazdala a ocitla sa v dôverne známej miestnosti, kde bola vysoká ohrada, za ktorou bol jej bijuu, líščí tvor menom Kitsune. Jeho meno stále nepoznala, stále ani len netušila, že má nejaké meno. Možno akurát nejaké označenie, ako trebárs pôvodná deviatka. Nevyzvedala to od neho,* "Čo sa deje, líštička? Berieš moje vyhrážky vážne? *predniesla s jemným naznačením úsmevu. Kitsune len švihol chvostom, priamo proti nej vytriskol poryv vetru. Pousmiala sa viac,* "Zaujíma ma, prečo si nevyužil šancu, keď som bola mimo. Sama ovládam pečatiace techniky, viem, že pečať, ktorou si do mňa zapečatený, nie je stabilná, ak myseľ človeka, ktorý ju má, nie je pevná.." *Kitsune samozrejme neodpovedal tak, ako očakávala,* "Vieš, kedysi som bol mocný démon, mohol som ničiť hory a mestá, naháňal som strach. Ale potom ma zapečatili a mnohí sa hrali na mojich pánov. Hehehe," *videla, ako si ju démon v jej tele premeriava pohľadom,* "Nenávidím vás, ľudí. Našťastie tak ako ste sebavedomí, ste aj hlúpi. Skúšali ma zapečatiť do ľudí, a tak ovládnuť moju moc, ale každý ich pokus sa skončil nezdarom, zničil som mysle tých, ktorí ma mali ovládať. Nanešťastie som tak uviazol na mŕtvom bode, nemohol som sa úplne uvoľniť zo žiadneho tela, nedokázal som prelomiť pečať, kým sa osoba nedostala na pokraj smrti. Vtedy boli pečate slabé. Nespočetne veľakrát som doviedol človeka na pokraj smrti a uvoľnil sa. I mňa to už dokonca takmer omrzelo, kým sa nestala istá vec," *samozrejme Kari neprezradil, že sa objavil meč, ktorý dokázal blokovať Kitsuneho menenie myšlienok,* "Mám pred sebou celú večnosť, ty si ľudská bytosť, nebudeš žiť večne a istým spôsobom mi, maličká, vyhovuješ, preto to beriem ako výzvu - zotrvať v tebe a možno sa vďaka tebe zabavím. Dovádzať ľudí na pokraj smrti, to omrzí a voľnosť je častokrát nudná, tak ma.. zabav, maličká. A ak to dokážeš, prepožičiam ti svoju moc, kedykoľvek budeš chcieť. Jediné, čo musíš urobiť.. Vypustiť ma, otvoriť mi dvere.." *zachichotal sa a úpenlivo čakal. A Kari samozrejme si zložila ruky na hruď,* "Už som ti povedala, milá líštička, že poznám a sama ovládam pečatiace techniky. Ak by som ti otvorila dvere, vypustila by som ťa a sama by som sa zabila," *Kitsune sa neprestával chcichúňať,* "Neprekvapuješ ma, tak to vyriešime iným spôsobom," *pred ňou začali bublať žlté bubliny chakry, ktoré sa začali tvarovať do podoby Kitsuneho, samozrejme o dosť menšieho než v skutočnosti bol. Tresol labou vedľa Kari a tlamou sa sklonil k nej,* "Poraz ma, poraz ma a moja moc bude tvojou mocou. Mám však podmienku.. Bez gravitácie a bez tej schopnosti, ktorú si použila na Nibiho. Donúť ma uznať ťa," *Kari ani brvou nepohla, len zložila ruky vedľa seba,* "A neuznal si ma už náhodou, keď si nevyužil šancu oslobodiť sa?" *rýpla si doňho, čo on okamžite využil, aby tlapou máchol proti nej.*
-;;-:
Raito: Kdyžtak mě pak třeba vzbuĎ. *Pověděl, přičemž se nuceně pousmál a vydal se po schodech nahoru aby si šel lehnout, nejdříve však ze sebe shodil oblečení a dal si an sebe něco na spaní, přičemž si následně lehnul pod peřinu a snažil se na chvíli usnout.*
Kari Yagami: *Hneď sa posadila na gauč a oviala sa rukou,* Nebude mi to vadiť.. *pmaly pustila jeho ruku a rozpačito sa naňho pousmiala. Myslela si, že je to jej chyba, ale nevŕtala sa v tom zbytočne, ešte by to zhoršila,* Sladké sny, *dodala ešte, a keď Raito odišiel, vstala a zamierila do kúpeľne, zhodiť zo seba šaty a umyť sa, pretože potrebovala telo rýchlo schladiť.*
Raito: *NEvadilo mu její propletení si prstů s ní, leč neodpověděl na její otázku. Tedy chvíli neodpovídal.* Eh, ne neurazil jsem se. *PRonesl, přičemž když položila otázku, zda je přenese on nebo ona, už byly v obýváku jejich domu, přemístění pomocí Hiraishin no Jutsu.* Půjdu si na chvíli lehnout, nebude ti to vadit? *Optal se jí. Nějak ho přešla nálada a také mu začínalo být trošku špatně.*
Kari Yagami: *Chcela sa dať do kroku, ale keď povedal to, čo povedal, len si povzdychla,* SNáď si sa neurazil, *chytila jeho ruku, tú, ktorú mal voľnú a chcela si s ním prepliesť prsty. Dúfala, že jej to povolí,* Ako chceš, aj tak je tu nepríjemné teplo, *uhla na chvíľu pohľadom, dávajúc mu priestor, keby chcel niečo povedať, avšak potom sa ozvala,* Prenesieš nás ty.. alebo to urobím ja?
Raito: *Zůstal s rukou na Kariinem boku, když ho nazvala přísavkou a otočila se k němu čelem, trošku se zašklebil, né zrovna příjemě.* Poďme domů. *Pronesl když se zastavil a koukal do jejích očí. Nějak ho to celé přešlo a celkem i nálada na to a tak doufal že mu schválí to, že půjdou domů.* Prosím.... *Dodal teda ještě, přičemž čekal co mu na to poví.*
Kari Yagami: *Akonáhle sa jej nepodarilo od seba Raita dostať, uštedrila mu nemilú poznámku,* Si ako prísavka.. *zamrmlala, urobiac väčší krok, čím sa dostala kúsok pred neho, celým telom sa otočila k nemu tvárou, čím by ho mala zastaviť, keďže mu teraz stála v ceste, ale nijak ho to neobmedzovalo aj naďalej ju držať za pás. Pozrela sa mu do očí a natiahla sa k nemu pre pusu,* Je to tamto, ešte kúsok.. *ukázala prstom, keď sa znova otočila a už sa čakali črtať postupne budovy. Nebolo ich veľa, zrejme len nejaký penziónik pre pocestných, nejaký hospodka a podobné veci. Kto vie.*
Raito: *Sledoval ji, no když se ho pokusila odstrčit tak se jí to však nepovedlo, přece jen měl ji chycenou kolem pasu a nechtělo se mu ji pouštět.* No jooo ale bez tebe to není zábava nějak extra. *Pronesl a pousmál se.* Eh tak kde jsou ti z tou chakrou? *Optal se jí a čekal co řekne, či zda na jeho hlasitý podnět někdo nevyleze.*
Kari Yagami: *Hlasnejšie zamrčala a bokom sa natisla na časť tela, na ktorú sa jej bok lepil, letmo mu tiež obkrútiac ruku okolo pása,* Neupravujem sa, len sa necítim v tom dvakrát príjemne a je mi strašné horko a ešte k tomu mám nepríjemný pocit, pretože... POd tým nič nemám, *zakňučala. Tieto veci moc v obľube nemala a najradšej by sa dala do kombinézy, keby jej v nej nebolo horko. Ale čo, musí s tým žiť,* To je pravda.. Vzala som ťa a sme tu.. Ty si sa chcel zabaviť, nie? Tak... sa bav.. *pustila ho a bokom ho od seba odstrčila, dávajúc mu tak istú voľnosť.*
Raito: Pfff *Zaprskal jen směrem k ní po její narážce, přičemž udělal pár rychlejších kroků aby ji dohnal a šel vedle ní. Lechce se k ní ještě přiblížil a rukou ji chytil kolem pasu.* Prestaň sa stále upravovat, sluší ti to. *Pronesl poklonu, přičemž si ji trošku přitiskl k sobě, dávajíc pozor aby o ni či ona o něj nějak nezakopla. No pomalu se blížili.* Pff já se mám přemáhat a vymýšlet? Vždyť ty jsi mě pozvala na krásný výlet *Pověděl a vyplazil na ni jazyk jako provokaci.*
Kari Yagami: *Znova sa otočila naňho, upraviac si rukami límec na šatách a neprestávala sa usmievať,* Isteže nie si, to by som to v posteli poznala, *podpichne ho trochu, dajúc sa do kroku smerom ku miestu, odkiaľ cítila chakry, pričom si šaty neustále popravovala, pretože mala pocit, že jej krivky zvýrazňujú viac, akoby mali a to ju večne uvádzalo do rozpakov,* No, ukáž, že si chlap aj po mentálnej stránke a nie len fyzickej, *znova ho podpichla, dávajúc tak najavo, že to celé necháva len na ňom a ona sa proste zvezie.*
Raito: Nejsem malý chlapec *Zamraučel na protest, když mu pustila zadek a sledoval ji. No když si od něj vzala šaty trošu se zasmál.* To se prostě musí umět. *Pověděl pyšně, přičemž sledoval jak si obléká šaty. No i on sám sobě vytvořil tričko s krátkým rukávem a navlékl si ho na sebe.* Tak jaký máš teda plán. *Zeptal se Kari, zvídavě, čekajíc na to co vymyslela.*
Kari Yagami: *Pristúpila pomalým krokom smerom k nemu a rukou ho plácla po zadku,* Si ako malý chlapec.. *otočila hlavu do boku, pretože sa pri ňom nezastavila a šla kúsok ďalej s malým úsmevom na tvári. CHvíľu na to sa naňho otočila, len tak kvôli nejakému inštinktu, či intuícii, ešte skôr, ako ju ohlásil, že má oblečenie hotové, ale to, čo uvidela.. Nebola z toho moc nadšená.. Naposledy mala šaty oblečené vtedy, keď bola vo vysokej fáze tehotenstva a nosila šaty kvôli pohodliu.. Premerala si ho neveriacky, no ironicky sa pousmiala,* Ty vieš naozaj, ako ženu rozčarovať.. *uchopila šaty, ktoré šikovne navliekla na seba, bez spodného prádla. Ešte dobre, že boli tmavej farby, inak by tak na verejnosť nevyliezla.*
Raito: Ale to nebude tak zábavné. *Zamrčel ještě trošku nespokojeně, než přestal řešit toto téma jak on tak očividně i Kari. Přece jen jemu bylo celkem fuk jak tam dolezou. No na výzvu, že Kari potřebuje nějaké šaty, si to vzal doslovně a v ruce vytvořil jakési šaty, které byly Kariine velikosti. No následně jí je začal podávat.* Tu jsou. *Pronesl a usmál se na ni.*
Kari Yagami: Hmmmm, *zahmkala a zľahka naklonila hlavu do strany, privrúc pri tom oči a jemne si okusujúc pri tom spodnú peru,* Vrhnúť sa tam len tak, ako hovoríš ty, mi nepríde dvakrát múdre. Čo tak prísť tam ako dvaja civilizovaní ľudia? *roztvorila oči a mrskla po ňom pohľadom, cuknúc trochu kútikmi do hora, naznačiac tak úsmev,* Ale potrebujem šaty, inak tam odmietam ísť... A to... moc dobre vieš.. *opäť si trochu okusla spodnú peru, nenechávajúc ju napokoji. Nejaký jej nový zlozvyk.*
Raito: *Když mu poručila aby zastavil, poslušně tedy zůstal stát na místě, přičemž zrušil chakra mod a pousmál se na ni.* Já přece nikdy neupoutávám pozornost. *Pronesl, načež ji lehce vyplazil jazyk a pustil dolů* nebylo by lepší tam prostě naběhnout a uvidíme co bude? *Optal se jí. Věděl co by se mělo, ale přece jen zbytečné zjišťování okolo je nudné.*
Kari Yagami: *Nechala sa teda odniesť Raitom až k miestu, kde by mali byť nejaké chakry. Otázne ale bolo to, či to boli senzibili. Ale čo, v prípade prúšvihu jednoducho otvorí portál a zdrhnú,* Zastav.. *šeptne. Keďže bola senzibil, nedokázala určiť, či Raitovu obrovskú zásobu chakry dokáže cítiť aj obyčajný shinobi, takže si nechávala medzi nimi a ninjami rezervu. Nôžkami zatrepala, aby dala najavo, že ju už môže pustiť dole. A na druhej strane, potrebovala predsa nové oblečenie, rozhodne tam nepôjde takto,* Snaž sa nepútať na seba pozornosť.. Problémy sú to posledné, o čo dnes stojím.. *trochu sa zamračí, pretože príhoda s Kitsunem jej na dnes stačila. Rukou si prehrabla vlasy a čakala, či ju zloží dole z náručia.*
Raito: *Raito se trošku zašklebil, ked ho opět popichovala no co už. Po pár zrychlených krocích se dal do poměrně rychlého běhu aj ked měl stále aktivované závaží, leč na rychlosti mu přidával Tatakaismus a jeho tělesná stránka původně budovaná hlavně na Taijutsu. No následně se však kolem něj objevila žluto-oranžová chakra, přičemž mu vytvořila jakýsi obrys jeho těla načež se jeho rychlost se ohromě zvýšila. Samozřejmě byla to technika Kyuubi Chakra Mōdo I. Rozhodl se totiž, že úroveň dva není potřebné používat. No razil touto rychlostí tím směrem kterým měli namířeno.*
Kari Yagami: *Trošku sa zamrví v jeho náručí, aby sa jej tam pohodlnejšie 'ležalo' a zhlboká vydýchne,* No, áno. Mal by si bežať celú cestu.. Predstav si! *povie, pričom naňho vyplazí jazyk a využije k tomu taký tón, ktorý naznačuje, akoby to bolo úplne jasné a akoby to bola úplne normálna, každodenná vec bežať s niekym v náručí celú cestu až do cieľa. Ale čo. Ona ho len podpichovala, pretože to vôbec nebolo až tak ďaleko, ako to vykresľovala ona.*
Raito: Pfff *Odfkl si znovu páč to vyznělo jako kdyby ho jen využívala, ale věděl že to tak nění, tedy snad. No myslet si to mohl. Každopádně když ho pobídla se lehce zašklebil.* A to mám jako běžet? *Optal se jí, přičemž ho napadlo využít jednu věc aj ked nevěděl, či tím někoho náhodou nepřiláká, ale už tak lákavé byli dva jinchuuriki osamotě že? Jasný cíl, tedy kdyby po nich někdo šel.*
Kari Yagami: *Tentokrát si odfrkla ona a zatvárila sa urazene,* Chceš povedať, že neviem byť sebestačná a samostatná?.. Milý Raito.. *rukou, ktorú mala omotanú okolo jeho krku, si chytila prameň jeho dlhých fialových vlasov a trohu ho zaň zaťahala,* Som nezávislá, ale keď mám možnosť... *natiahne hlávku k jeho ušku a pritlačí mu naň pery,* Tak ju využijem.. *uvoľní mu vlásky a ruku si znova pokojne omotá okolo jeho krčku,* Ešte je to ďaleko, mal by si pridať do kroku, ide hrozne pomaly.. Takto sa tam nedostaneme ani do večera..!
Raito: *Koukal na ni a chvílemi na cestu. Její provokace si všimnl no po jejich dalších slovech věděl jak jí to vrátit.* Pfff ty by jsi beze mne neměla ani oblečení. *Zamraučel a vyplázl ji lehce jazyk. Myslel to tak, že by vlastně neměla co na sebe, lebo by jí to nevytvořil* eh samozřejmě že ti to vytvořím *Pověděl milse a lehce se tváří otřel o ruku na svém krku. * Jak je to ještě daleko? *Optal se jí následně, přičemž čekal na odpověď zvědavě. Nechtělo se mu používat chakra kanchi no jutsu, navíc ona byla povoláním kanchi.*
Kari Yagami: *Takže nie si taký úžasný, ako som si myslela?.. Hmm..? *trochu ho podpichovala. Jaksi s Raitom mala vždy len hravú náladu. Alebo aspoň väčšinou. Chcela sa pomaly postaviť, keďd povedal, že nemá nič na rýchle premiestňovanie, ale milo ju prekvapil. Vzal si ju do náruče, na čo reagovala tak, že si jednu z rúk obkrútila okolo jeho krčku a vtisla mu na líčko pusu,* Odvolávam, si najúžasnejší.. *šeptla, pritúliac sa k nemu akoby bola malé bezbranné dievčatko, ktoré potrebuje ochrániť, a o ktoré je treba sa starať,* Aleee.. *zamrmle,* Potrebovala by som potom nejaké oblečenie.. To tričko je trohu mokré od mojich vlasov...
Raito: *Trošku odrfknul když mu namlouvala to, že tu nikde nic není, určitě tu někde muselo něco někde být, což také potvrdila její další slova. No na to se ušklíbl.* NEmám nic na rychlé přemisťování když tam nemám značku. *Pronesl, přičemž si uvědomoval, že Kamui je značně pomalejší, navíc by tím možná udělal i větší rozruh než li hitaishinem. No když to něj šťouchla loktem trošku sebou škubnul.* Au to bolí. *Zamrčel, načež se postavil a přitom ji jednu ruku propletl pod koleny a druhou za zády a zvednul i jí k sobě do náruče.* Tak hurá tím směrem. *Zavelel a následně se vydal tím směrem, kterým mu předtím ukázala Kari, že jsou lidé.*
Kari Yagami: *Privrie pod látkou oči a trochu si povzdychne,* Raitóóó.. *zamraučí,* Vidíš tu niekde niečo, čo by napovedalo, že tu nejaká civilizácia, *strhne si z tváre kus trička a obráti svoj pohľad naňho,* Som tu druhýkrát v živote, ale cítim pár chakier tamtým smerom, *natiahne ruku doľava a prstom ukáže smer, kde by sa relatívne mohlo niečo takého nachádzať. Vlastne ani netuší, že je na Mesačnom ostrove.. Na mieste, kde už predtým mala dávnejšie misiu,* Ale overiť si to môžeme, ak máš nejaký rýchly spôsob dopravy, *v tom sa posadí a lakťom ho štuchne a trochu sa zazubí.*
Raito: *Když si zakryla tvar tak na ni otočil a zasmál se lehce. No když se ho zeptala na chvíli se zamyslel a poté ho něco napadlo.* zajdeme si někam na pití se schladit? Teda jestli je tu někde nějaký bar či něco *Napadlo ho jen tak přičemž zvedl rychle ruku a lehce ji cvrnknul do čela a pak rychle ruku oddelal a tvářil se jakoby nic*
Kari Yagami: *Už na jeho slová ani nijak nereagovala. Nemala dôvod a len sa trochu od neho odsunula. Vôbec jej nevadil ten dotyk ich kože, ale bolo tu moc teplo a nechcela cítiť teraz teplo ešte aj z Raita,* Je tu moc horko, *oviala sa rukou a druhou nahmatala svoje tričko, ktoré si prehodla cez tvár, pretože už aj svetlo samotné jej začalo robiť zle,* Nepôjdeme radšej niekde do chládku, alebo..? *zamrmlala do kusu látky.*
Raito: Ano budu mít pohmožděniny. *Zamrcel a zatvaril se ze ho to boli načež sledoval jak si seda a lehá. Když se dotkla prsty jeho břicha tak ho trosku zatáhnul protože to celkem nečekal. No následně se trošku prisunul protože chtěl cítit její kůži na své.* no určitě se bude vyptávat. Bylo by divné kdyby ne. Ale tak muslim ze za bijuu se žádný kage nezlobí.
Kari Yagami: *Rozpačito sa pri jeho slovách usmiala.* Promiň, dúfam, že som ti nijak vážne neublížila,* vyplazila naňho jazyk a začala si ho akože naoko obzerať, či ho neporanila, pričom sa k nemu posadila na dečku,* Myslíš, že sa bude Onikage vypytovať na toho bijuu? *nemusel on sám na to prísť, aj keď pri takej mase chakry by si toho nepovšimol asi len idiot, ale tak v dedine je viacero Kanchi a fakt, že si dokáže Meiyo čítať v ich hlavách, ako v knihe, síce nepozná, ale on to dokáže.. Rovnako, ako Raito. O chvíľu na to si vedľa neho ľahla, položiac mu ruku na bruško, pričom mu po ňom behala prstami a hladila ho.*
Raito: *Koukal na ni při tom když si lehal an deku a lehce se usmíval, tedy spíše mu menší úsměv hrál na rtech. No následně se trošku zašklebil.* Tak přece se dobrovolně nenechám bít. *PRonesl a vyplazil na ni trošku jazyk. Narážel na to, že když se jí snažil vytáhnout tak ho začala mlátit aby ji nejspíše pustil, či aby ublížila ona jemu.* Poďme si na chvíli lehnout, odpočnout než půjdeme domů. *Pronesl a kouknul se na nebe. Za chvíli byl totiž čas zkontrolovat děcka.*
Kari Yagami: *Trochu si povzdychla a naklonila hlavu na stranu a otvorila jedno z očí. Nad hlavu si natiahla ruky a pomaly si začala vodu liať do oka, aby tak pomohla vyplatiť slanú vodu. Bolo to nepríjemné, ale nič, čo by nedokázala vydržať. Keď už vydržala pôrod a implantáciu vzorky Shireiganu a aj odobrate vzorky kekkei haibi.. Pritom počúvala Raita, ako odpovedá na jej otázky,* Verím, že si to zariadil bezpečne.. *dodá len ako poznámku na jeho odpovede. Zloží ruky podzĺž tela a odloží fľašu bokom, pričom sa predtým ešte napije, pretože jej je dosť horko z toho tepla.*
Raito: *Když doplaval na břeh trošku se otřepal a vyždímal si z vlasů vodu. Poté se i lehce protáhnul.* Nene pacient to zvládne sám. *Zareagoval na její dotaz, či co to bylo a na chvíli se zamyslel kvůli formulaci slov aby se to dalo pochopit.* Ne každý bijuu to neumí. Toto je nejspíše jediný. No bijuu umí číst myšlenky jeho jinchuurikiho, ale neumí je měnit. Leč tento očividně umí manipulovat se svým Jinchuuriki. *Pronesl zamyšleně, doufajíc, že to Kari pochopí.* Eh a myšlenky ti již měnit nemůže a číst také ne. *Dodal na to ještě, přičemž si pomocí gugenu vytvořil jakousi deku, kterou rozprostřel na zem a poté se na ni usadil.*
Kari Yagami: *Zarazila sa a zamrkala očami, pričom si ruku položila naspäť na Raitov krk,* Čo mi..? Menil myšlienky? Akože.. Ten bijuu mi dokáže meniť myšlienky? To.. dokáže každý? *vyzvedá, aby bola v obraze. Taktiež ju napadlo, ako to Raito zistil, ale ohľadom tohoto mlčala a nepýtala sa ho na to. Ostatne, boli to jeho schopnosti, ona nemala čo do toho strkať nos, i keď zrejme by mohla, keď sa to tak trochu teraz týka aj jej samotnej,* Ja som vedela, že si mám o ňom nazbierať viacej informácii.. Urobila som unáhlené, zbrklé rozhodnutie bez premyslenia a to sa mi vypomstilo!.. Akú mám šancu, že mi prestane meniť myšlienky? *pýtala sa a ocitla sa otočená ku brehu, takže poslušne nasledovala Raita, až sa dostala preč z vody na breh. Bolo tu horko, preto sa nemusela sušiť uterákom. Načiahla sa po svoje veci odkiaľ vytiahla Inkan a z neho odpečatila fľa s čistou vodou,* Urobí to pán doktor sám..?
Raito: *Dále ji držel a trošku si o její hlavičku opřel tu svou, tedy do doby než se trošku odtáhnula.* Ne nemám se proč zlobit, když za to vlastně ani nemůžeš. Byly ti změněny myšlenky a byla jsi na to navedena tím tvorem co je v tobě. *PRonesl a pousmál se na ni, přičemž ji ve vodě lehce otočil a nasměroval ke břehu kam poté začal plavat.* Poď vypláchneme to. *Zavelel a usmál se na ni, přičemž přemýšlel co s tím bijuu. Bylo dobré, že se prozradil takto brzy, protože by ho jinak mohlo napadnout donutit Kari povolit pečeť a pustit ho tak ven.*
Kari Yagami: *Zamrčala,* No to zrovna.. *zamrmlala mu do ramena a letmo mu naňho vtisla malú pusinku, len sa tak otrela o jeho kožu svojimi perami a odtiahla sa, držiac ho rukami stále okolo krku, no len sa hlavou oddialila, aby naňho videla,* Prepáč, bola to totálna hlúposť, neviem, čo to do mňa vošlo.. Hneváš sa na mňa za to..? *spýta sa ho smutným tónom. Takto detsky sa dokázala chovať len pred Raitom.. Pred nikým iným.. I keď pred Kaori s tým problém tiež nemala. To boli asi jediní ľudia, ktorých si takto pripúšťala k telu, nikoho viac,* Mhmmm.. To bude rozumné, mám v Inkane nejakú čistú vodu.. *pustila ho jednou rukou a prestrela si ňou obe oči. Začínala vidieť normálnejšie, ale štípanie neprechádzalo a oči mala značne začervenané.*
Raito: *Pozoroval Kari jak si mne oči a stěžuje si na to. No když se mu obmotala kolem krku a držela se tak, musel si pod nohami z rikitonu vytvočit jakési pomyslné dno aby se nepotápěl a udržel sebe i KAri nad hladinou.* No to ano, stejně blbý nápad jako mít v plánu se utopit. *Poznamenal jen a chytil Kari kolem pasu a pevně ji stisknul aby ji nemusel pouštět.* Možná by sme to měli vypláchnout vodou, nevím jestli jen slzy budou stačit. *PRonesl a pousmál se na ni příčemž ji pohladil po zádech.*
Kari Yagami: *Vyplávala nad hladinu. Takmer sa pri tom naglgala vody, pretože už tesne pri hladine otvorila ústa a chcela sa nadýchnuť, pretože mlela z posledného so vzduchom. Zhlboka sa nadýchla čistého vzduchu a rýchlo dýchala. Zaberala len nohami, pretože rukami si žmolila oči, ktoré ju neskutočne štípali,* Raito.... Ja nevidím.. *zamrčala, keď ruky odtiahla a oči otvorila. V skutočnosti videla, ibaže nie moc dobre, keď mala v očiach soľ, ktorá jej videnie zamlžovala.. Niekoľkokrát zrýchlene zamrkala a z očí sa jej spustili slzy, ktoré soľ pomaly vyplavovali von. Rukami sa zahákla okolo Raitovho krku ako malé dieťa a oprela si čelo o jeho rameno,* To bol moc zlý nápad.. otvárať oči pod vodou..
Raito: *Když se Kitsune stáhnul a KAri se jako tak probrala a začala pádlovat sama od sebe pousmál se. Byla zpátky. No ještě než ji pustil, ji trošku popostrčil aby byla nad ním a trošku nabrala rychlost. No následně se Raito snažil plavit nahoru i když pozadu za Kari. Nijak na to nespěchal. Na co. Jemu vzduch nedocházel. No když už byl kousek od hladiny rozhlédl se. Přece jen moře je moře. Ale to nebylo podstatné, rozhlédl se z důvodu kontroli Kari, kterou prováděl celou dobu. Přece jen co kdyby se něco stalo. No když se vynořil tak se nadechnul vzduchu i když nevypadalo to nijak potřebně či z nedostatku vzduchu.* Jsi vpořádku? *Optal se Kari*
Kari Yagami: *Kari ani netušila, o čo tu ide. Zmenené myšlienky automaticky preberala ako vlastné, takže si nemala ako všimnúť, že sa deje niečo.. zlé. Až Kitsune zaregistroval, že mu jeho 'súper' odpovedal rovnakým spôsobom, ako to robil on. Teda, predpokladal, že to urobil Raito, keďže Kari doteraz nijak nebránila čítaniu svojich myšlienok a ani ich meneniu. Keď sa Karine myšlienky vrátili do 'normálu' a on s tým už nemohol nič urobiť, pretože to nešlo kvôli pomyselnej bariére, naštvalo ho to, ale na druhej strane ho to aj prekvapilo. Chvíľu s tým bojoval, no nemohol s tým nič urobiť. Zatiaľ. A tak sa stiahol do úzadia, aj keď mohol s Raitom komunikovať priamo vďaka dotyku. Ale nechcel. Kari zamrkala očami a hneď ich zatvorila, pretože ju neskutočne štípali.. Dochádzalo jej aj to málo vzduchu, ktorý jej poskytol Raito, a preto bez premýšľania zabrala rukami i nohami, aby sa dostala na hladinu. Už nepotrebovala, aby jej Raito pomohol.*
Raito: *Plaval nahoru co to šlo i pomocí chakry, no když se začala KAri bránit zamračil se, bylo to divné. Proč by se chtěla utopit a proč by se mu ještě bránila. No podíval se na ni. Ať nyní si všimnul toho půlměsíce na jejím čele, což byla změna, předtím to určitě neměla. Byl si tím jistý. No celkem ho to zajímalo a tak nijak vpodstatě nereagoval na její útoky, jen ji tahal nahoru. Přičemž se pomocí Shintonu dostal do její hlavy a nic nedělal vpodstatě jen sledoval o co jde a když si všimnul že se tam myšlenky mění, začal je měnit též na původní a přitom utvořil nejen pomocí Rikitonu, ale i Shintonu v KAriine hlavě jakousi barikádu mezi Bijuu a její hlavou. Komunikace byla povolena, leč měnění myšlenek již ne. Vpodstatě se nemohl ani hrabat v jejich myšlenkách. Poté však prolézal její hlavu aby se ujistil že se nezměnilo ještě něco jiného. No toto bylo poprvé co lezl Kari do hlavy, ale nekontrtoloval co si myslí a jaké má vzpomínky, na co. Neměl důvod k tomu.*
Kari Yagami: *Cítila, ako stráca vedomie, ale na okamih ju prebudilo to, ako ju Raito chytil a pritiskol jej ku perám svoje pery a vdýchol do nej vzduch. Na to automaticky reagovala tak, že vzduch vdýchla do seba a trochu viac sa prebrala, ale opäť úradoval Kitsune a jeho schopnosti meniť svojmu jinchuurikimu myšlienky. Snažila sa tentokrát vymaniť z Raitovho náručia a nechcela mu dovoliť, aby ju vytiahol z vody von. Čím viac sa Kitsune hrabal v hlave, tým viac sa mi Kari ako jinchuuriki začínala páčiť. No, keď už bol v nej uväznený, prečo ju trochu neupraviť podľa jeho predstáv? Rozhodol sa teda, že nakoniec neublíži jej, ale Raitovi. Ešte nepoznal ani jeho, ani jej schopnosti, preto vlastne nemohol využiť takmer nič, akurát, že sa snažil za pomoci Kariných rúk udrieť Raita do krku tak, aby ho dostal do bezvedomia a nechal ho utopiť. Nevedel ale, že Raito vie pod vodou dýchať.*
Raito: *Chvíli plaval na hladině a čekal, než se Kari vynoří. No nijak to zatímnevypadalo, že by se tak dělo. Proto mu to bylo divné, možná ho chtěla viděsit, ale nevěděl podle její DNA nic o tom, že by uměla dýchat pod vodou, proto se potop pod vodu. Pomocí Rikitonu, si vytvořil jakési štít, který mu kryl oči aby mu na ně neěla voda a tak ho sůl z moře neštípala. No plaval hloubš. Držel si v pstách vzduch i když ho nijak extra nepotřeboval. Teda on ne. No když se dostal hloubž tak moc daleko přez vodu neviděl, proto si aktivoval Sharingan aby viděl její Chakrovou soustavu a mohl ji tak najít. No díky sharinganu ji uviděl a proto se vidal jejím směrem. Pomocí sharinganu dokázal i zjistit, že se něco děje, protože její tok slábnul, což vypadalo jako kdyby odpadávala do bezvědomí, proto se k ní co nejrychleji i pomocí vypuštění chakry z nohou přiblížil a přitiskl jí rty svých úst na ty její. Poté jí fouknul do úst vzduch co měl vy svých aby se toho mohla nadechnout a následně ji chytil a začal plavat nahoru, opět si pomáhajíc vypouštěním chakry v chvilkovích sekvencích aby to fungovalo jako kdyby se odrážel.*
Kari Yagami: *Ponorila sa pod vodu, ale dosť ju mrzelo, že musela mať zatvorené oči. Nechcela riskovať, že ju kvôli slanej vode mora budú štípať. A mohla by si tak poškodiť aj zrak a po tom nejak moc netúžila. Vlastne vôbec po tom netúžila. Lenže bolo nebezpečné takto otvorene nechávať čítať svoje myšlienky Kitsunem. Aj keď, asi neexistuje spôsob, ktorým by tomu mohla brániť, keď o tom ani nevie, že jej niekto číta myšlienky. Náhle ale otvorila oči, pretože to sama chcela. Zabrala rukami a nohami a začala plávať hlbšie, pretože to opäť sama chcela. Vypustila z pľúc všetok vzduch, ktorý by ju mohol tlačiť hore a ostala 'nehybne stáť' na mieste. Všetko to mal na svedomí Kitsune, ktorý jej zmenil myšlienky a tie teraz ona považovala za svoje. Nevynorovala sa a po kratučkom čase začala zavierať oči, ktoré ju už neznesiteľne štípali.. a upadala do bezvedomia..*
Raito: *Koukal na ni jak se vyslíkala a následně šla do vody. Přešla velkou změnou od holky co se s nikým nechtěla bavit a měla i strach z doteků až po ženu, co se jde koupat do moře, jako by to kdysy bylo nic. No co už, pokrčil nad tím rameny a následně si sundal kabát tričko a pomocí Jikanu si upravil kalhoty na kraťase aby mohl jít též do vody. No následně skočil za Kari do vody a na chvíli se potopil, přičemž se vynořil. Neměl důvod se vynořovat, když mohl dýchat pod vodou, ale chtěl se ještě na chvíli ohřát na sluníčku.*
Kari Yagami: *Vyčkala na Raita, kýms a portálom dostane k nej na Mesačný ostrov a zatiaľ si rukou tenila pred ostrými a teplými slnečnými lúčmi. Rozhodne tu bolo oveľa teplejšie ako v Usogakure. Potom, keď sa tu Raito objavil, portál sa zavrel a ona sa rozhliadla,* No, neviem.. Budeme improvizovať, *vyplazila naňho jazyk a skoro hneď, ako to dopovedala, rozopla si plášť a zhodila ho zo seba na horúci piesok. Taktiež zo seba sundala dole oblečenie, ktoré by jej vo vode mohlo zavadzať, predsa nepotrebuje,a by sa na ňu lepilo a bolo mokré. Ani nečakala na Raita a vrhla sa priamo do teplého mora, ktorému sa more okolo Usogakure nemohlo rovnať, pretože to bolo naopak chladné.*
Raito: *Prošel za ní poltárem a oběvil se na ostrově. Trošku to tu poznával, no nějak extra si to nedával dohromady s nějakým místem. Bylo mu to celkem fuk dokonce. Hlavně, že si tu mohou už konečně odpočinout.* A co podnikneme teď? *Optal se jí Raito, přičemž čekal, že ona má vymyšlený nějaký plán na který byl i celkem zvědavý. Tedy pokud nějaký je že.*
Kari Yagami: *Trochu ju zamerzelo, že o výhľad stratil záujem, ale na druhú stranu videla tiež, že sa mu na začiatku páčil.. Ona mala rada takéto miesta.. Ďaleko od civilizácie, kde mohla byť len ona a jej samota.. Ešte zatiaľ ale netušila, že na čele sa jej objavil znak mesiaca, ktorý ju viaže s jej bijuu.. Takže už nikdy sama nebude,* No, hádam sa ti tam bude páčiť.. *to miesto ju napadlo vlastne až teraz, pretože si spomína, že tam bolo moc teplo a tu je dosť zima a veterno, preto len otočila kľúčom vo vzduchu a vytvoril sa tu opäť ďalší portál, ktorý viedol na pláž na Mesačný ostrov. Mrkla naňho a tentokrát mu ruku nepodala, ale vhupla okamžite do portálu a počkala ho na druhej strane, kde na ňu začalo pražiť slnko.*
Raito: *Vešel za ní do portálu, přičemž opět vyšli nahoře. No po jejích slovech byl zvědavý co pro má ještě nachystané a proto se rychle pokochal. Prsty si sní samozřejmě proplet, no výhled byl opravdu krásný a proto se otočil a sehnul k ní a věnoval jí polibek na tvář.* Poďme čem vědět co si si dále nachystala. *Pronesl a čekal co mu dále ukáže. Bylo vidět, že ztratil o výhled zájem a je zvědavý na to co má ještě připravené.*
Kari Yagami: *Bola rada, že to Raito chápe. Teda, aspoň sa tak tváril a ona nemala ako zistiť, či to myslí vážne. Vlastne, mala ako zistiť, podľa jeho chakrovej sústavy, avšak na to sa musela sústrediť,* Sľúbila som ti výlet.. *pustila ho a vyvolala z Ingan Gofu kľúč Eria, ktorým otvorila znova portál a potiahla ho sebou.. Pričom sa druhým objavili na mieste, kde predtým.. Na jednom z výbežkov, ktoré poskytovali krásny výhľad..* Pokochaj sa, pretože tu neostávame, mám pre teba niečo iné.. *pousmeje sa a chytí ho za ruku teraz tak, že si s ním prepletie prsty.*
Raito: *Šlapal směrem ven a když už vykročil ven uslyšel kroky Kari. Díky svému dobrému sluchu a také ji mohl cítit, leč foukal tu moc vítr a tak spíše slyšel než cítil nějaké pachy. No tak tak se otočil, když ho Kari obejmula a on ji obejmul taky.* Dobře dobře, je to hold změna. *Zašeptal směrem k ní a na chvíli zavřel oči a užíval si její obětí. Na chvíli i zamrčel.*
Kari Yagami: *Všimla si, že Raito odišiel podľa toho, že vnímala jeho chakru. Sedela tam ešte nejakú chvíľu, prihovárajúc sa tej bielej líške, ktorá teraz s ňou zdieľala jedno telo, ale nedočkala sa žiadnej odpovede. Povzdychla si a vstala zo zeme, natiahnuc sa, aby si uvoľnila napäté a stuhnuté svaly. Vykročila smerom ku jednej z dier, ktoré tu ostali po tom, ako bijuu preboril stenu. Nechcela sa zošmyknúť, či spadnúť, takže použila gravitáciu a šup ho smerom ku Raitovi. Ani poriadne nebola pri ňom a hneď ho objala,* Prepáč, že som jednala tak impulzívne a hrubo.. Bola som nesvoja.. *zamrmle a pohladí ho po chrbte rúčkami. Od Kitsuneho stále dostávala žiadnu odpoveď, či hocijakú inú odozvu.*
Raito: *Nějak nečekal, že by ho KAri odstrčila, spíše to zažil poprvé a tak na ni nechápavě čuměl jak na svatý obrázek.* Eh.. d-dobře. *Odsouhlasil jí to tedy, přičemž vyskočil nahoru do chodby kterou přišli a dal se na odchod po paměti, přičemž deaktivoval svůj Fuumetsu Mangekyou Sharingan. Měl tak nějak strach, že Kari vzalo nějak extra moc to co řekl onen bijuu.*
Kari Yagami: *Odstrčila RAitovu ruku od seba na znak, že nepotrebuje pomôcť s postavením, pretože sa nechystá postaviť sa,* Nechcem.. Nechcem ísť domov.. *potiahne nohy k sebe a objíme si pokrčené kolená rukami a zaborí si tvár do nich. Zhlboka sa nadýchla,* Počkaj ma niekde vyššie, o chvíľu prídem za tebou.. *zamrmlala si do kolien a privrela oči. Snažila sa spojiť s tým bijuu,* "Počúvaj ma ty prerostlá albínska líška.. Nechcela som ťa v sebe väzniť preto, aby sa z teba stal nejaký väzeň, ale preto, že obdivujem stvorenia ako si ty.. Nejde mi o tvoju moc, tvojou chybou som získala tvoju chakru a akési divné módy, počas ktorých môžem využívať tvoju chakru.. Ja som sa o to neprosila.. Chcem len zistiť čo si zač, dozvedieť sa o vás niečo viac, a keďže si ma pri našom prvom stretnutí zmietol, dospela som k záveru, že normálnym spôsobom sa s tebou nebude dať komunikovať.. Takže buď si pobyt vo mne môžeš spríjemniť tým, že budeme spolu vychádzať a spolupracovať, alebo máš smolu.. Pretože von sa nedostaneš, dokážem udržať pečať jinchuurikiho pod kontrolou.."
Raito: *Sledoval ji. No všiml si jak je nesvá, leč to se dalo čekat. Vlastně poprvé pociťovala bijuu a jeho hněv. No a když se Bijuu hněval, nebylo to nic příjemného, ale tak co se dá dělat.* Poď půjdeme domů. *Pronesl a postavil se, přičemž se snažil pomoct se postavit i KAri.* Odpočineš si a tak. *Dodal ještě a pousmál se. Celkem ho trápilo, že ho KAri vytáhla s tím, že si udělají pěknej výlet, přičemž ho akorát táhla za tím bíjuu a tako to skončilo, ale tak co už, hlavně že Kari už bude dobře.*
Kari Yagami: *Nespokojne zamrčala, ale holt už bol ten bijuu zapečatení v nej, a tak sa s ním musí naučiť žiť.. Hlavne po tých vyhrážkach, ktoré im predniesol. Sama nevedela, čo za schopnosti má jej nový spoločník, takže jeho slová nebrala na ľahkú váhu. Pokrčila na Raitové slová ramenami,* Neviem.. *opovedala stroho, pretože po tejto skúsenosti ju prešla všetka nálada a nemala ani chuť na ten výhľad, ktorý ich čakal vonku z hory. A bolo to na nej vidieť. Len sedela ďalej na zemi.. Premýšľajúc, ako sa s tým bijuu zblížiť, aby toto väznenie vyhovovalo obom.. Samozrejme netušila, že všetky jej myšlienky dokázal Kitsune čítať, aj keď ch nesmerovala priamo na neho..*
Raito: *Koukalna Kari, v mysli už to nijak extra nevnímal. Na co šak měli i normální komunikaci.* Eh bijuu, kteří jsou zapečetěni, se většinou snaží nějak mstít tomu kdo je zapečetit. Nespoluprácí, snažením se o vládu nad tělem, snažením se dostat ven. *Pronesl Raito a trošku se ke KAri přisunul aby se mohl přitulit.* Co chceš dělat teď? *Optal se jí a podíval se na ní.*
Kari Yagami: *Kitsune zavrčal a švihol chvostom tak, že vytvoril menší poryv vetra a vzápätí sa zachichúňal, neodpovedal, len okamžite vyčlenil Raita z rozhovoru, takže ho počula len Kari,* Ani ty sama mi nezabrániš v tom, aby som vás oboch potrestal za to, že ste ma obrali o moju slobodu.. *a stiahol sa do úzadia, takže ho Kari už nevidela,* "Čo to malo znamenať?" *spýtala sa Raita, dúfajúc, že pozná odpoveď.. Ruku mu nepúšťala, ale pokračovala normálnou komunikáciou,* Prestáva sa mi to páčiť..
Raito: *Sledoval KAri a lehce přikývnul, než se ozval Kitsune. No on sám se objevil v její mysli, tedy spíše přímo naproti zavřenému Kitsunemu, přičemž seděl na tlamě Kyuubiho. "Kušuj, je lepší vyfasovat normálního člověka, třeba tě bude brát jako sobě rovného a né jako zbraň" Zavrčel Raito. Bylo na něm znát, že si z Kitsuneho nic nedělá. Mluvil sním jako se sobě rovným. Jako kdyby mezi nimi nebyl žádný rozdíl. Prostě jako by byl člověk jako on. Kyuubi mezitím jen zavrčel. "Aspoň je tu klid." Zavrčel potom Kurama, přičemž si lehnul na břiho a překřížil si tlapy na které si položil tlamu.*
Kari Yagami: *Na konci pečatenia sa jej vrátila sila. SKoro ihneď sa posadila, stiahla si tričko a zababušila sa do svojho hrubého, teplého plášťa a chytila Raita za ruku,* "Takže teraz počuješ moje myšlienky?" *spýtala sa ho v myšlienkach a snažila sa potlačiť všetky ostatné, ktoré sa jej honili hlavou. Ozvalo sa zavrčanie a ona sa ocitla priamo pred majestátnym Kitsunem. Chvostom pohadzoval zo strany na stranu a sledoval Kari ako predátor, ktorý striehol na svoju obeť. Ozvalo sa zachichotanie, také.. zvieracie, rozhodne nie ľudské,* "Jasné, že ťa počuje, veď ti to povedal.." *Raita ale z rozhovoru nevyčleňoval, ba čo viac, smeroval svoju reč naňho,* "Po dlhých rokoch som bol konečne voľný a prídete vy a celé to zničíte.. Bude vás to mrzieť," *znova sa zachichúňal, nezúril, pretože si bol vedomý svojich schopností a vďaka Karinim myšlienkam vedel, aký vzťah ku sebe tí dvaja majú. Kari pozrela na Raita, trochu skľúčene, pretože takto si to nepredstavovala..*
Raito: *Pokračoval v soustředění se na pečetění oné chakry do Kari, přičemž se po její otázce trošku zašklebil.* No řekněme že už nejsi nikdy sama, ale hodně záleží na povaze onoho Bijuu. Na jeho chování a ostatních věcech. *Pronesl a zašklebil se, přičemž už chyěl jen kousek.* No a jinchuuriki mezi sebou umí komunikovat myšlenkami když se dotýkají. *Dodal ještě. Cele to tu trvalo několik minut, než se dostal kompletní bijuu do KAri a jí se na břichu oběvila pečeť, která poté zzmizela. Přece jen pečeť mohla být vidět, ale nemusela. Záleželo na jinchuurikim.* hotovo *Zahlásil a pousmál se.*
Kari Yagami: *Nič nerobila, len ležala bez pohnutia. Nemala moc čo robiť, akurát tak niečo rozprávať popritom, ako sa Kitsuneho chakra premiestnovala do jej tela. Lenže na rozprávanie moc nemala náladu, respektíve konečne bola ticho po dlhšej dobe, keďže pri Raitovi a deťoch nemala problém rozprávať viac, akoby sa patrilo. Podložila si rukou trochu hlavu a sledovala, ako sa chakra dostáva cez jej brucho dovnútra jej tela.. A aj cítila, že sa jej vracia energia. Bola moc zvedavá, aký to je pocit byť jinchuuriki a aké výhody jej to prinesie,* AKé je to byť jinchuurikim?.. *spýta sa Raita otázku, aby tu neboli v úplnom tichu.*
Raito: *Počkal až si lehnula aby mohl začít. Věděl že je tu chladno, sám ho pociťoval, leč hold bude to muset nějakou tu chvíli přežít. Následně tedy udělal několik pečetí, pro techniku Tekkō Fūin a přiložil ruku Kari na bříško. Následně začal pečetit Kitsuneho do KAri. Proto se onen velký Bijuu pomalu měnil na chakru, proudící do Kari a tam se usazovala. Mělo to za následek pomalé mizení Kitsuneho a přemisťování jeho chakry a síly do Kari. Toto má trvat několik minut, přece jen je to velká masa chakry a velké stvoření.*
Kari Yagami: Ale ja.. *chcela namietnuť, keďže ona bola vysílená a Raito predsa toho Bijuu dokázal ovládať, tak by nemal byť problém toho bijuu dostať bližiše ku Kari, ale keď to vyriešil za pomoci Rikitonu, nič nenamietala a nechala sa uložiť na zem, pričom si poslušne vyhrnula tričko. Ale ešte predtým si odopla plášť,a by si to tričko mohla vyhrnúť. Bolo jej jedno, kde pečať bude,* Ďakujem... *šeptla, keď sa Raito naklonil k nej, čo využila a dala mu pusu na poďakovanie. Ale aj preto, že jednoducho chcela. Držala si látku hore a cítila chlad vetru, ktorý sem prúdil cez diery v hore. No musí vydržať, takáto príleživosť by sa jej už nemusela nikdy naskytnúť.*
Raito: *Koukal na ni a zavrtěl hlavou.* Tak by to nešlo, musím být při tom co nejblíže bijuu. *Pronesl Raito, přičemž pomocí Rikitonu vznesl KAri vzhůru a následně ji přenesl k sobě, tedy přesněji před něho, kde ji položil na zem.* Lehni si na záda a vyhrň si trčiko. Udělám ti pečeť na břichu. *Pronesl a pousmál se na ni, lehce se k ní nahnouc pro pusu, tedy doufal že ji dostane. No uvidí se podle toho zda si toho Kari vůbec všimne.*
Kari Yagami: *Vytreštila na Raita oči s výrazom 'myslíš to vážne?', ale priamo sa ho tú otázku nespýtala,* Daj mi chvíľku.. *zareptala smerom k nemu a natiahla ruku smerom hore, pričom odrecitovala pár veršov. Rukou nahmatala nebeskú žilu, z ktorej odčerpala trochu chakry, aby si tak doplnila svoje zásoby. V ten moment sa jej Kara Demon začal sťahovať.. Žltá chakra sa začala trhať na bublinky a tie po chvíli zmizli úplne. Snažila sa vstať, ale moc sa na to necítila,* Musíš asi prísť ty sem.. *ovládala pečatiace techniky, ale väčšinu z nich ešte nikdy naostro nerobila.. Tak bola celkom aj zvedavá.*
Raito: *Koukal na ni o tom jak si mluví skoro sama pro sebe. No jen přikyvoval jejím myšlenkám, přičemž ji ani tak moc neposlouchal. Neměl v plánu ho brát do dimenze a kdyby odtud odcházeli tak by ho propustil. Protože proč by ho tu držel že. No a do dimenze se mu ho dávat nechtělo, protože by zase musel hlídat intervaly, kdy klonům dochází chakra a posílat tam jiné na výměnu.* Eh tak poĎme pečetit. *Pronesl a čekal až se Kari přiblíží, aby do ní mohl zapečetit Kitsuneho.* šup Šup už si chci zase užívat ten výhled. *Dodal ještě aby ji popohnal. Přece jen to nebylo zrovna příjemné když venku byl takový krásný výhled a oni trčeli uvnitř skály.*
Kari Yagami: *Konečne ho mohla po Raitovom vysvetlení prepustiť spod 'svojej' nadvlády, ktorou pomohla Raitovi. Aj keď to vyzeralo, že by si s tým istotne poradil aj on sám. Prehla sa dopredu, vydychujúc. Niečo tak veľké udržať bolo pre ňu namáhavé a žlté chakrové bublinky stále nemizli, dokonca už úplne obalili jej telo,* Neviem, čo by som s ním urobila.. Je nádherný, chcem vedieť čo je zač.. Mohla by som ho do niekoho zapečatiť, a tak sa prostredníctvom jeho jinchuurikiho o ňom dozvedieť viac.. *premýšľala nahlas, a potom sa náhle zarazila,* ..alebo.. by som si ho vzala ja.. ja sama.. *oči sa jej rozšírili, pretože toto bolo niečo viac než očakávala, že sa dnes stane.*
Raito: *Uhnul následně pohledem směrem ke Kari, přičemž jeho stromové ruky povolili a následně i zmizeli, nebo se spíš ztratili. No Bijuu též pozvednu hlavu a podíval se na Kari, přičemž měl v očích Raitův Fuumetsu MAngekyou Sharingan.* Ovládám jeho tělo jako kdyby byl má loutka. *Pronesl Raito a trošku se protáhnul, přičemž se pousmál a přešel ke Kitsunemu a prohlížel si ho.* Můžeš ho pustit od gravitace. Pokud ho nepustím je v mé moci. *Pronesl ještě a posadil se do tureckého sedu.* Eh záleží na tom co chceš sním udělat ty. *Namítl na to.* ty jsi ho našla a tak dále. *Pokrčil rameny a koukal na ni.*
Kari Yagami: *Kitsune sa snažil oslobodiť z nadvlády Raitovej techniky, avšak nemohol, pretože gravitácia ho tlačila k zemi a znemožňovala mu pohyb. Keď ale ucítil, že je u nich Kari, ktorej z tela vyvierala jeho chakra, snažil sa s labou pohnúť tak, aby ju odstrčil a nezasiahla aj ju jeho bijuudama, avšak márne. A kvôli Raitovej technike sa tento rozzúrený bijuu akoby začal upokojovať a strácať silu, čím sa mu zrušila pri tlame aj nevytvorená bijuudama. Očami prešiel od Kari ku Raitovi, aby sa pozrel na osobu, ktorá ho dokázala spútať a znemožniť mu pohyb, keďže pripisoval aj tú Karinu techniku Raitovi.. To bola ale chyba, pretože sa tak pozrel Raitovi priamo do očí,* Čo si mu urobil..? *zaujímala sa, pretože sa ten bijuu takmer úplne upokojil, aj keď proti svojej vôli.. Čo sa veľmi podobalo jej novej schopnosti, ktorú nedávno objavila..* Čo teraz?.. Nemôžeš ho tu takto držať večne.. *vychraptí zo seba a cíti, že už gravitáciu na ňom neudrží v takej miere..*
Raito: *Když se mu nepovedlo zachytit pohled biju zašklebil se. No udělal několik pečetí a pomocí techniky Hotei no Jutsu se ze zěmě oběvily čtyři dřevěné ruky přímo velikostí úměrné aby chytili Kitsuneho. Proto mu trošku i pomohlo, když ho KAri uzemila, na to ho už jen chytili ruce, které mu začali odsávat jeho chakru a tím ho i tišit. To by mohlo i narušito stabilitu Bijuu dami a zrušit ji tak. No Raito se během pár vteřin přesunul přímo před něj, hledíc mu do očí aby ho ovládnul.*
Kari Yagami: *Kvôli prachu a úlomkom, ktoré lietali na okolo, nebola Kari schopná vnímať, čo presne sa deje. Avšak jej to bolo jasné. Kitsune zúrivo zavrčal, keď mu Raito zastavil jeho tlapku, avšak to mu nebránilo tomu, aby chvostom prebúral stenu vedľa nich a zahnal sa chvostom ešte párkrát na prázdno. Znova zúúrivo zavrčal, pretože jeho tlapa ostala uväznená, takže začal pri tlame koncentrovať čiernu a bielu chakru, ktorá sa začala miesiť v pomere osem ku dvom. Ale to nejaký čas trvalo. Kari sa zatiaľ premiestnila bližšie k nim, a keď postrehla, ako ho Raito sčasti uväznil na mieste, využila gravitáciu, aby ju u bijuu zvýšila.. Avšak na tak veľkú bytosť spotrebovala veľké množstvo chakry, čo malo za následok, že z nej začali vyvierať jemné žlté bublinky chakry obaľujúce jej telo. To jej ale dopomohlo k tomu, aby dokázala zvýšiť gravitačnú konštantu u líščieho bijuu natoľko, že sa pod vlastnou váhou skolil k zemi, no nezastavilo to tvorbu bijuudamy. Kari klesla do kolien. Takýto objem chakry ešte nevydala na niečo podobné.*
Raito: *Čekal co se bude dít, no očividně byl cílem útoku on, což nebylo zrovna dvakrát příjemné, ale co se dalo dělat. Každopádně zaznamenal o co tomu bijuu nejspíše šlo, každopádně neměl v plánu se nějak vyhýbat a skočit tak do pasti nebo tak. Proto se pousmál, když na něj letěla tlapa. No posunul jednu nohu dozadu, přičemž část chakry nahromadil v teď už zatnuté ruce a udělal krok dopředu, přímo proti tlapě toho tvora. Tipoval že by tu sílu mohl ustát, díky Tatakaismu, zaměření na Taijutsu, Shikotsumyaku, jeho úrovni a klanu Gisei. Navíc ještě nahromadil chakru do pěsti, kterou vypustil přímo proti tvorově tlapě. Následně se mu v očích oběvil Fuumetsu Mangekyou Sharingan a to mělo za následek, že se objevila ruka od susana, která chytila po tom všem tlapu Bijuua a držela ji aby nemohl utéct. Poté ta ruka jako kdyby se přitáhla a tím vymrštila Raita přímo proti Bijuu, přičemž se snažil zachytit pohled Bijuu aby ho mohl chytit do techniky Bijū no Seigyo.*
Kari Yagami: *Nemala ani čas mu odpovedať na jeho otázku. Popravde, ona sa vôbec nezamýšľala nad tým, že by toho bijuu mohli chytiť. Pôvodne chcela len zistiť, čo je zač. Znova sa pozrieť na tú masu chakry, ktorá ju zhltla a nevedomky jej prepožičala časť svojej sily. Pravdepodobne ho vylákal pach Kari, pretože sa s ním už raz stretol a možno sa mu nepáčilo, že sa tu znova objavila a otravuje ho. Preto po nej chcel chňapnúť obrovskou labou, ale akoby zastal. V poslednej chvíli len zavrčal, cítil z nej vlastnú chakru, a tak sa zvrtol, čím svojim telom prerobil ďalšiu časť vnútra hory a vrhol sa ťarbavým skokom priamo na Raita, pretože tu nemal veľa priestoru. Bol veľký a práve táto chodba mu bola dosť tesná. Nezastavilo ho ani to, že z Raita cítil Kyuubiho, ba práve naopak.. Zahnal sa naňho labou a pritom zboril chvostom stenu vedľa seba, aby znemožnil Raitovi úskok tou stranou, ale prinútil ho skočiť do tej druhej, kam sa už sám chystal skočiť.. Buď to ho zhltne, či primáčkne.. Kari mala celkom ťažkosti vyhýbať sa úlomkom skál, preto musela využívať gravitáciu, aby ich zastavila a popokladala bokom,* "Prečo na mňa nezaútočil....?"
Raito: Ano mučil. *Potvrdil znova svá slova po jejím smíchu a následně se rozhlížel po zdech, kde viděl pomocí louče, která tu osvětlovala určitou část chodby.* A co chceš dělat s tím bijuu až ho najdeme? *Optal se Raito KAri a následne se zřítila zeď. Kdyby nebyl odstatečně rychlý, nejspíše by se zřítil též, ale stihnul uskočit na druhou stranu, ke zdi která se neřítila přichytil se chakrou, přece jen jistota kdyby něco.* Asi jsme ho našli. *Pronesl, když se poté od zdi oddálil a přešel ke kraji chodby a koukal dolů a hledal ho.*
Kari Yagami: *Dobre. To jej celkom ako vysvetlenie stačilo, aj keď tie veci, že jinchuuriki dokáže cítiť iného bijuu, či iného jinchuuriki by celkom rada prijala viac vysvetlené, ale to vôbec v tejto situácii nevadí. Takže sa nemusia spoliehať len na Karine schopnosti cítenia chakry. Čím viac ľudí, ktorí vnímajú jeho polohu, tým lepšie,* Mu-čil? *trochu sa uchechtla. Ani sama nevedela prečo.. Možno preot, že Raita už dlhšiu dobu vníma skôr ako dobrého človeka. Ale rozhodne mu to nemá za zlé, keďže sama moc dobrých vecí nerobí.. Čo sa teda týka hlavne ľudí mimo Usogakure a Zem démonov,* Každopádne to zistíme, *ledva to stihla dopovedať, pretože stena vedľa nich sa preborila. Nebyť toho zadunenia, zmietlo by ju to stranou a odhodilo, ako kamenie, ktoré skončilo na druhe strane oproti diere, ktorá sa zo steny stala. Ozvalo sa hlasité zavrčanie.*
Raito-oprava: *Následoval ji pomocí Rikitonu dovnitř, kde tedy přešel opět na chůzi a snažil se ji následovat. No on neviděl ve tmě tak jako Kari a proto musel pomocí Gugenu vytvořit louč, kterou následně i vytvořeným zapalovačem zapálil aby něco viděl. Poté až pořádně následoval Kari.* Eh jsem jinchuuriki, poznám bijuu a Jinchuuriki na dálku a navíc stačí cítit ta chakra. MAsivní chakra a bytost tvořená vpodstatě jen z ní. *Vysvětlil tak napůl přičemž se zamyslel.* Navíc toho bijuu poznávám. Nevím co je zač, ale před nějakou dobou jsem jaksi mučil jeho jinchuuriki. *Pronesl a pousmál se opět. Nebylo to sice moc k chlubení ale tak nevadí, navíc nemá proč a co tajit před KAri.*
Raito: *Následoval ji pomocí Rikitonu dovnitř, kde tedy přešel opět na chůzi a snažil se ji následovat. No on neviděl ve tmě tak jako Kari a proto musel pomocí Gugenu vytvořit louč, kterou následně i vytvořeným zapalovačem zapálil aby něco viděl. Poté až pořádně následoval Kari.* Eh jsem jinchuuriki, poznám bijuu a Jinchuuriki na dálku a navíc stačí cítit ta chakra. MAsivní chakra a bytost tvořená vpodstatě jen z ní. *Vysvětlil tak napůl přičemž se zamyslel.* Ale podle chakry jsem se s ním nikdy nesetkal. *Pronesl a usmál se. Neměl ponětí opravdu co to je za Bijuu a ani Kyuubi to netušil. No uvidí se až ho najdou.*
Kari Yagami: *Mrskla po ňom očami a zatvárila sa dotknuto, ale len naoko,* Nie, nedokážem. Tým úžasným si tu predsa ty a nie ja, Raito.. *predniesla a len sledovala, čo za techniku práve vytvoril. Keď sa stena pred nimi 'rozpadla' a vytvoril sa tam miesto nej preichod dovnútra hory, len na Raitovo vyzvanie využila gravitáciu, aby sa pohla vpred a až vo vnútri vrátila pôsobenie do normálu a zľahka dopala na nohy. Vedela presne, kde sa ten bijuu nachádza. A keďže vďaka Akuganu videla aj v tme, nemala problém nájsť nejakú chodbičku, po ktorej sa hneď vydala. Ak by sa dostali do nejakej slepej uličky, určite by Raito znova použil nejakú techniku, ktorá by ich cez stenu dostala,* Ako si poznal, že je to skutočne bijuu, keď si ho nevidel..? *spýtala sa popritom, ako kráčala vpred.*
Raito: *Jelikož Kari letěla přímým pádem, neměla problém Raita předběhnout, no ten si to poměrně užíval, každopádně, kousek od místa, kde již čekala Kari vyskočil z onoho prkna a dopadl lehce do pokrčených nohou vedle ní.* A ty si nevíš rady jak se tam dostat? *Optal se jí lehce provokativně Raito, přičemž složil několik pečetí pro techniku Punkai no Jutsu a následně namířil ruku směrem ke zdi. Následně vyletěla síť s úplně miniaturními oky aby se ze skály vytvořil vpodstatě prách a následně projela zdí jako by nic, rozřezajíc ji na kousíčky. Tím udělala jako kdyby vstup dovnitř.* Jsi na řadě. *Pronesl a lehce vyplázl jazyk, přičemž se trošku zachumlal do svého kožešinového pláště.*
Kari Yagami: *Jej oči sa rozšírili a kútiky úst trochu zacukali a chcela sa usmiať, keď jej oznámil, že predsa len ide o bijuu a ešte viac bola spokojná, keď jej Raito tento výlet v tom momentne nezatrhol, ale ešte doplnil, že to bude zábava. A ako ho sledovala, zoširoka sa usmiala a naklonila sa cez výbežok, pozorujúc Raita ako brázdil na doske úpätie hory. Na nič nečakala, olizla si pery a skočila z výbežku ako ryba do vody. Nechala sa, aby padala voľným pádom priamo dole. Najlepšie bolo, keď padala rovno cez jeden z oblakov.. Čím nižšie letela dole, tým viac sa približovala ku hore, takže už bola nútená využívať gravitáciu, aby do nej nevrazila, ale vyhla sa jej.. A aj tak musela naplno svoje kekkei genkai využiť, keď dosiahla miesto, kde cítila tú chakru.. Ostala vidieť vo vzduchu, vznášala sa,* Je vo vnútri.. *oznámila a očami sa snažila nájsť nejaký vchod, ale márne.*
Raito: Hmm *Zamrčel lehce, přičemž se zašklebil. Věděl že je o něco níže, takže neměl ani vlastně problém se přiblížit ke kraji.* Je to bijuu. *Pronesl, přičemž si prokřupnul krk a pousmál se. Navíc se usmál ještě více, po tom co Kari pronesla, že by se mohlo spojit příjemné s užitečným.* A se zábavou. *dodal Raito, přičemž se trošku zašklebil a pustil Kari ruku, přičemž trošku vyskočil přez okraj u kterého stály a u noh si vytvořil gugenem jakou kamenou desu, která měla takové dva úchyty na nastrčení nohou. Tam měl Raito nohym, načež když deska dopadla na kámen, začal po ní klouzat dolů, lehce přikrčený a sledujíc cestu. Mělo by to být na principi snowboardu. Čekal, že Kari ho bude následovat, avšak nejspíše nepůjde tak jak on. Leč sranda občas musí být že.*
Kari Yagami: *Bola tak vzrušená z celého toho, že momentálne nepociťovala zimu, ako tu silno prefukovalo, avšak ju spražila Raitova poznámka. Pustila mu pacičku a vytiahla Inkan Gofu, do ktorého zapečatila späť svoj kľúč, pretože nechcela, aby sa stalo to, čo minule. A ešte z neho odpečatila nejaký teplý plášť, ktorý na seba začala dávať,* Jasne, že som to celé naplánovala.. Chcem vedieť, čo je zač.. Nemôžem ho nájsť nikde v knihách, aspoň nie v tých, ktoré mám ja a v knižnici nie je zmienka o žiadnych iných bijuu, či tvoroch, len o tej pôvodnej deviatke.. Preto si tu ty so mnou.. Prečo nemôžeme spojiť niečo príjemné.. *pohla sa v pred a rukou ukázala na šíru krajinu pred sebou. Bol to naozaj pekný výhľad,* s užitočným? Ja sa dozviem to, čo chcem a na chvíľu budeme spolu sami a vytrhneme sa z každodenného stereotypu.. *opäť ho čapne za ruku a potiahne ho ku kraju výstupku. Pozrela dole a následne na Raita. Nemusela sa ho pýtať, či jej verí..*
Raito: Když myslíš. *Zareagoval jen na její slova ohledně toho že nebudou nic potřebovat, no následně se nechal vtáhnout do portálu za ní a vyšel na jakésiá hoře. on sám tu ještě nebyl, takže neměl ani nejmenší tušení kde vlastně je, ale to nevadí. Držel Kari za packu a rozhlížel se. No nebylo mu příjemě jen v tričku a kalhotech, proto si vytvořil gugenem jakýsi plášť z kožešiny, přímo na svých ramenech a sepnutým kolem krku tak aby ho zakrýval. No sledoval okolí.* Kdo je tu? *Optal se Kari. On sám KAnchi no jutsu nepoužíval, neměl důvod, navíc měl sebou senzibila tak na co by to používal. No leč nechápal o co jde, vůbec mu nedodávalo na divném pocitu to, že KAri o někom ví. " Je tu nějaký Bijuu" Pronesl však vzápětí Kurama v jeho nitru a Raito se poohlédl.* Ty jsi mě sem vzala schválně že? *Optal se Kari, přičemž si trošku protáhnul krk a použil tedy KAnchi no jutsu bez pečetí aby si upřesnil polohu toho tvora. *
Kari Yagami: *Pusu mu, samozrejme, veľmi rada opätovala, ale nepredlžovala si ju, pretože bola dosť nadšená z toho, že s tým súhlasil. No, keby vedel, čo ona plánuje!* Ja si myslím, že nebudeme potrebovať nič.. Napapaní sme, ak budeme hladní, skočíme domov.. *z Inkanu odpečatí jeden zo svojich kľúčov, konkrétne kľúč Eria. Vložila doňho trochu chakry a vo vzduchu ním potočila, akoby ho vložila do zámku. Okamžite sa pred ňou otvoril portál. Chytila Raita za rúčku a potiahla ho smerom do otvoreného priestoru. Ani sa nenazdali a druhým portálom vyšli rovno na obrovskej hore. Nie na vrchole, ale zhruba na mieste, kde predtým narazila na tú obrovskú masu chakry,* Je tu.. *šeptla potichu, avšak tú masu chakry necítila z tohoto miesta, ale o dosť nižšie. Neprestávala Raita držať za ruku, stále mu ju stískala. Poobzerala sa. Boli na kamennom výstupku, z ktorého bol pekný výhľad, niektoré miesta ale neboli vidieť kvôli mrakom..*
Raito: *Koukal na ni* Eh ty mi taky někdy neceš dát lízátko. *Zareagoval na její mrčení ohledně toho že jí nedal líznout a následně se trošku protáhnul.* No tak můžeme vyrazit hned, mne je to celkem fuk. Aspoň nebudu ve vesnici i z jiného důvodu než je mise. *Pronesl a udělal k ní pár rychlých kroků, přičemž se dostal na těsno k ní a věnoval ji polibek.* Tak běž sbalit nějaké věci si ať můžeme vyrazit. *Pronesl a usmál se na ni. Byl však zvědavý, jestli má nějaký plán teleportace, nebo půjdou pěšky. * Šup Šup *popohnal ji, lehkým plácnutím po zadečku, ked u ní takto stál a ona se opírala o linku.*
Kari Yagami: *Zamračila sa, keď vyhodil paličku od nanuku,* A mne si olízať nedal.. *zamvrčí naňho a rukou sa ho snaží štípnuť do boku. Potom sa naňho pousmeje,* Vzhľadom na to, že sa nikde neponáhľaš, máš veľa času, súdim, že dnes na misiu nejdeš.. Tááákže.. Navrhujem aj hneď teraz.. *vybafne naňho rázne a rukou nahmatá handričku, ktorou prejde po linke, aby ju utrela a znova ju odloží bokom. Otočí sa a oprie sa o linku chrbtom,* Čo si o tom návrhu myslíš? Mám pekné miesto, kde zažijeme kopec srandy.. *zamrká očami a na perách jej pohráva hravý úsmev. Vedela, že ak nebudú dostatočne opatrní, mohlo by sa im prihodiť to, čo jej minule. A možno tam už tá líštička ani nebude. Tak si aspoň ozaj urobia pekný výlet s nádherným výhľadom.. Čo viac si priať?*
Raito: Času je dost, nikam nespěchám. *Zareagoval na její poznámku o době, jakou byl pryč. No lehce ji přešel rukou po její, kdyžh o obímala a než ho pustila. No pak si jen lízal zmrzlinu a sledoval jak poklízí nákup kam patří. Celkem už se tu orientovala, přičemž on tak trošku ztrácel pojem o tom kde co je, když dost často to dělala Kari a možřná i něco uspořádala jinak. Bude sranda až místo pánvičky vytáhne smetáček a lopatku, či záchodové prkýnko. No když mu dala onen návrh, už měl jen dřívko od zmrzliny, které vyhodil a zamyslel se.* Tak mohli bychom, nic proti tomu nemám, ale kdy? *Optal se jí, přičemž jí to odsouhlasil a usmál se na ni, čekajíc co z ní vypadne.*
Kari Yagami: *Niekedy bolo až otravné vedieť polohy chakier, a ktorá komu patrí. Takže vlastne aj teraz vedela, že je Raito už na ceste domov.. Vedela aj to, keď vošiel do domu, a tak už očami striehla po dverách do kuchyne. Úsmev mu však neopätovala, ale miesto toho sa postavila zo stoličky a zamierila k nemu, objímuc ho zozadu okolo pásu a pritlačiac sa k nemu,* Trvalo ti to dlho.. *zamraučala a odtiahla sa, presunúc sa vedľa neho a pomaly začala vykladať nákup na linku, pričom pomocou gravitácie, ktorú okolo seba menila, začala jednotlivé veci posielať na rôzne miesta, kam patrili,* Neurobíme si nejaký výlet..? Len my dvaja, bez detí.. Dlho sme spolu nikde neboli, nikde sme na seba náhodne nenarazili.. Hm..? *navrhne mu a moc dobre vedela, kam budú mať namierené, ak s tým Raito bude súhlasiť.*
Raito: *Vracel se pomalou chůzí z náměstí, kde byl na nákupu. Sice nemuseli nakupovat nové potřeby, ale jídlo vytvořit neuměl ani on ani Kari, takže se na nákup muselo a proč by tam nezašel zrovna on, když má čas a Kari mu nikam nemá vplánu momentálně utéct na misi. No při cestě z obchodu se zastavil ještě u zmrzlinářského stánku, kde si koupil malou zmrzlinku a následně si ji rozdělal. No vydal se opět na cestu směrem domů do klanu Tengoku. Už to nebylo tak daleko, protože převážná část jeho cesty již byla za ním. No když přišel před dům otevřel pomale dveře a následně vešel dovnitř, zavříc je za sebou. Poté směřoval do kuchyně, kde viděl Kari, na kterou se usmál, načež nákup položil na stůl a dál si cucal zmrzlinu.*
Kari Yagami: *Už ani poriadne nevedela, čo je to normálny život, pretože s Raitom mali plno vymožeností.. Kari cítila chakru, takže nemusela po celom dome pátrať, kde sa kto nachádza, nemusela sa obťažovať stále variť ako v detstve, keďže Menma s tým problém nemala a s Ori si to dokonca dosť užívali.. Nemusela sa postaviť kvôli maličkosti, ktorú zabudla na stole, pretože jednoducho využila gravitáciu a nechala tú vec 'dolevitovať' priamo do jej ruky.. Ničila staré veci a Raito vytváral nové.. bez toho, aby niečo vôbec kupovali.. A tak podobne.. Práve sedela na stoličke v kuchyni a čakala na Raita. Už nemôže vydržať to, že netuší, či vlastne ide skutočne o bijuu alebo nie. A chcela vedieť, čo za bijuu to bolo.. A tak mala v hlave plán.. že by sa naň išli spolu pozrieť..*
----: Vraj som spam
Kari Yagami: *Než sa nazdala, dostala riadny zásah niečim zboku. Zachytila pohyb jeho chvosta, takže to bol pravdepodobná zásah od toho. Vymrštilo ju to do strany, nad kamenný útes a bola nútená využiť gravitáciu, aby sa udržala vo vzduchu a nespadla dole. Vlastne, mohla by využiť aj svoj kľúč, aby sa dostala preč, avšak to by sa nemohla ocitnúť niekde, kde to vyzeralo, ako obrovská tlama s desivými ostrými tesákmi. Keďže náraz jeho chvosta jej zlomil niekoľko kostí, Raitovi vďaka, že jej dal Shikotsumyaku a mala ich odolnejšie, inak by bola polámaná celá a možno už aj mŕtva, nechala ich sceliť a zatvrdiť tak, aby ju jeho zuby nemohli rozdrtiť. Videla tu, pretože vďaka Akuganu videla v tme ako za svetla. Chakruou sa udržiavala na jeho jazyku, ale keď ním začal kmitať, rozhodla sa opäť pre gravitáciu, nahromadila chakru do ruky a vrazila mu medzi zuby, aby otvoril tlamu a ona sa dostala von. Nepomohlo, ani to ním nehlo, akurát ju udrel jazykom tak, že ju zmietol smerom do hrdla, odkiaľ sa šmykla dole do jeho žalúdku. SNažila sa ešte chakrou udržať nejak na stenách pažeráka, či čo to bolo. Nejak anatómiu tvorov, a už vôbec nie bijuu, zatiaľ neštudovala. No bolo to klzké, slizké? Takže dopadla na niečo poriadne mokré. Zrejme žalúdočné šťavy, pretože ju nepríjemne z toho svrbela pokožka. Kyselina nebola nejak moc agresívna, takže sa jej oblečenie nerozpadávalo hneď, avšak si ho vyzliekla. A vtedy zistila, že jej zmizol z vačku kľúč, ktorým sa sem dostala. Vďaka gravitácii sa začala pohybovať nad žalúdočnými šťavami a hľadala svoj kľúč,* Dúfam, že sa rozpustí a porazí ma! *oblečenie hodila do 'vody' a nechala si v ruke len Inkan, z ktorého vytiahla nejaké kimono a to si na seba obliekla. Nahá tu predsa nebude. Možno tu objaví nejakého človeka, ktorého tá potvora tiež zhltla, ale pochybuje o tom. Pátrala takto dosť dlhú dobu a to neustále vznášanie sa, občasné pristátie na niečom malo, čo sa ešte nestihlo rozpustiť, ju vyčerpalo. Premýšľala, kde by si mohla odpočinúť, až objavila niečo celkom veľké, aby sa na to mohla zmestiť a nedosiahli na ňu žalúdočné šťavy. Zatiaľ nepodnikala nič radikálne. Žiadne útočenie zvnútra, potrebovala najskôr nájsť ten kľúč.. Toto prebiehalo asi zo tri-štyri dni. Začínala byť frustrovaná. Došli jej aj zásoby jedla a určite sa o ňu boja. Najhoršie bolo, že vodu spotrebovala tiež. Naštvala sa, bola z hladu tak mrzutá, že bez rozmyslu nahromatila chakru do ruky a udrela proti slizkej stene. A nič. Zakňučala. Vyslala proti nej niekoľko svetelných lúčov, avšak takmer žiadny účinok. Skvelé, pokračovala ďalej, nezmyselne útočiac rôznymi útokmi, ale stena ju nechcela prepustiť. Od hladu a zúfalstva celkom nepremýšľala. Mala sa na ten kľúč vysrať a podniknúť niečo, keď ešte normálne uvažovala. Nechala vysunúť v amoku kosť z dlane a začala bodať stenu žalúdku, pričom druhou rukou odtŕhavala kusy mäsa, ktoré dopadali na miesto, kde ona stála. Zrýchlene dýchala, nevedela, čo si počať, a tak sa uchýlila k zúfalému kroku. Zviezla sa dole, vydychujúc. Vybila si trochu zlosť. A keď spatrila surové mäso, či niečo, čo sa tomu dosť podobalo, jednoducho to začala hltať. Nejak prežiť musela, nie? Ucítila príval energie. Ale ešte netušila, že to nebolo tým, že by zaháňala hlad.. Pokračovala ďalej. Tento prísun energie sa jej páčil, nemala dosť, vytŕhala ďalejšie kusy a cpala sa nimi, aj keď mala pocit plna. Nedodalo jej to len energiu, ale aj nové odhodlanie pátrať po kľúči. Škoda, že druhý nechala doma, to ju mrzelo najviac. Jej pátranie trvalo ďalšie dva dni, kým neprešla každý kúsok žalúdku. A hľa! Tomu sa hovorí sakra šťastie! Kľúčik ležal schovaný pomedzi stenou a niečom neidentifikovateľným. A bol celý! Nedotknutý šťavami. Zavrela oči a zhlboka vydýchla. Mala tak zmiešané pocity, že na pár okamihov absolútne znecitlivela a necítila nič. Keď tento stav prešiel, potočila kľúčom vo vzduchu a ocitla sa v obývačke domu. Svojho domu, ktorý bol momentálne tichý, pretože tam nikto nebol. Potrebovala si to v hlave po tomto zážitku utriediť a nájsť správne slová, ktorými to vysvetlí Raitovi.*
Kitsune: *Chvíli ještě vklidu ležel, než se trošku probral kvůli pachu co cítil. Jeho nos byl skvělý, přece jen to byla liška, navíc ještě jeho nos byl také velký že a zvládnul dost cítit."To už mě chtějí zase chytit? Hlůpí ludia." Zavrčel si v hlavě, přičemž dále pokračoval v jakoby spaní, načež prudce mihnul ocasem tak aby Kari zasáhnul z boku a vzal to i z kamenem. Chtěl ji takto vyrazit, načež se prudce otočil a zvednul a chytil ji chytit přímo do tlamy a strávit ji. Jídlo se hodí že a navíc bude klid od otravování lidí. I když jeden člověk je poměrně malé množství na chycení.*
Kari Yagami: *Stále pozerala pred seba a smerom dole. Neomrzelo ju to, aj keď boli pod ňou mraky. Náhle sa pozrela smerom hore a dostala nápad. Chcela sa dostať medzi tie horné mraky. Chcela vedieť, aké to je, takže využila manipuláciu s gravitáciou vo svojom okolí a pomaly sa začala vznášať smerom hore, pretože na sebe gravitáciu znížila, takže jej telo vážilo na tomto zemskom povrchu naozaj máličko. Ako sa to berie z fyzikálneho hľadiska. Čoskoro sa okolo nej rozprestreli husté chumáče mraku. Bolo to neskutočné. Zavadila nôžkou o kus kameňa, takže sa vo vzduchu posunula, nohami hľadajúc oporu. Tú čoskoro našla,* "Hm.. Ako asi vysoko som?" *nevedela, čo ju to napadlo, avšak využila Chakra Kanchi no Jutsu, aby skúsila, či z tejto výšky dokáže zachytiť nejakú chakru z dola zo zeme. Nečakala, že by ucítila čokoľvek tu. Opak bol ale pravdou a bolo to nečakané prekvapenie, pretože tá obrovská masa chakry bola tak blízko nej.. Ak by ju neopantalo vzrušenie z tohoto miesta, pravdepodobne by si tú ohromnú chakru všimla aj bez techniky, bola predsa Kanchi. Čoskoro sa ocitla nad oblakom. Využila okamžite Sairento Kiringu, pretože to, čo sa pred ňou objavilo, bolo niečo... úžasné.. Obrovský tvor.. Masa chakry. Čo to bolo? Bolo to to monštrum? A môže mať chakru? Nebola si tým istá. Len nečujne pristála za ním, pár metrov od neho. Chcela ho len vidieť z blízka. Preto bola ticho, pozorujúc ho a sčasti sa skrývajúc za kamenným panelom.*
Kitsune: *Vzhledem k tomu, že mu před pár dny umřela jeho Jinchuuriki Niox, uchýlil se pryč. Neměl rád lidi a navíc opravdu nejradši miloval svůj klid a také samotu. Proto se zdržoval u této hory Kumoyama, kde nikdo nebýval a nikdo nechodil. Ať už to bylo kvůli tomu že tu byla zima a vítr, nebo kvůli legendě o nějakém monstru na vršku hory. On jakožto bývalý bůh větru, měl rád místa kde silně foukalo. Proto nyní ležel a vpodstatě pospával na jednom ze skalisek, vyčnívajícím z hory, kde se bijuu jeho velikosti vlezl a skála ho unesla.*
Kari Yagami: *Pred malou chvíľou si v knihe prečítala o tejto hore. Prečítala celú kapitolu, a keďže k tomu boli aj obrázky a fotky, mala dokonalú predstavu ako miesto vyzerá a ako na nazýva,* "Kumoyama," *prebehlo jej hlavou, keď sa vďaka svojmu portálu ocitla na kamennej vyvýšenine, ktorá bola na jednom z obrázkov. Nebolo to vysoko, ale zase ani nízko. Cítila vo vlasoch vietok, ktorý dul v tejto výške. Ostala jej aj zima, avšak vďaka zvýšenej odolnosti to bolo pre ňu v poriadku. Vlasne, už ani tak moc nemala rada slnečné počasie. Obrátila sa chrbtom ku hore, ktorá bola za ňou a pozrela sa smerom pred seba. Pred ňou sa rozprestierala krajina. Kamenná krajina a mnoho úsekov nebolo vôbec vidieť, pretože ich prekrývali oblaky.*
BlueBoard.cz ShoutBoard