Přidej zprávu »
---: ---
Mizukage (NPC): *Tsukyiama sedí u sebe v kanceláři a vyplňuje různé papíry, takové ty obyčejné záležitosti kdy jsou potřeba různé podpisy a razítka. Je to tak týden co se s Patsumi vrátil z jejich „výletu“ ze Země Železa, kde si objednali stovku Roninů ranku S (Shinobigashira) a jednoho jejich velitele, jehož rank by měl dosahovat až do třídy S+ (Kage). Patsumi dostala ovšem jeden nápad a tím je že by se nechala obdarovat prokletou pečetí a z toho důvodu míří rovnou do kanceláře Mizukageho. Ani nečeká na vyzvání, zda může vejít, prostě otevře dveře a vejde dovnitř, samozřejmě za sebou zavře. Posadí se tam na židli naproti stolu Tsukiyami. * (Patsumi) – Ahoj, nebudu chodit kolem a vyvalím to na tebe rovnou, zatím svou práci jako Mizukage plníš výtečně a chci, tě pochválit jsem pyšná na to, že jsem tě vychovala do vzoru, v jakém jsi dnes. (Tsukyiama) – Děkuju, ovšem co se děje že tak najednou? Každopádně o tomhle se bavit nebudeme, spíš bych se začal bavit o tom, co potřebuješ. *Patsumi se zvedne koutek v úst v nenápadný úsměv, jde tu spíš jen o to, že je pyšná na to co vytvořila. * (Patsumi) – Přejdu rovnou k věci, oba dva víme, že jsem už celkem stará a slábnu, každým dnem jsem si jistá, že pokud by došlo na boj, skutečný boj tak bych neobstála a nejspíš bych prohrála a tak bych chtěla získat trochu té síly od tebe. Vzpomínáš, jak jsem tě učila o tom co je to prokletá pečeť? (Tsukyiama) – Ano vzpomínám, tuto možnost jsem získal v den, kdy jsem ovládl Senjutsu. Takže ty chceš, abych tě obdaroval prokletou pečetí, pokud dobře chápu že? (Patsumi) – Jistě přesně tohle po tobě chci, sice vzhledem k mému věku to bude celkem riskantní a ty se budeš muset postarat o mé tělo v nemocnici, abych měla veškerou péči, abych to přežila, ale jinak věřím, že to budu schopná přežít. (Tsukyiama) – Fajn ale tady to nebude, přijď zítra v jednu hodinu ráno do nemocničního pokoje číslo 8 ve třetím patře. *Patsumi jen přikývne a poté se zvedne s úmyslem odejít pryč. Musí se na to totiž fyzicky připravit a tak hodlá svému tělu dopřát dost odpočinku a další takové věci, jako jsou zdravé čaje a případně čajové koupele. Tsukyiama mezitím nechal vše připravit, aby pokoj číslo 8 byl připraven a bylo tam všechno nadstandartní vybavení, aby měla Patsumi všechno co bude potřebovat. Ještě nechal, zařídit aby všichni lékaři na patře ignorovali, jakýkoliv hluk nebo křik, který by z toho pokoje mohl vycházet, protože Tsukyiama už s prokletou pečetí testoval a tak ví, že to způsobí nesnesitelnou bolest než se Patsumi složí. Vše je připravené už okolo jedenácté hodiny večer a tak se musí jen počkat, než dorazí Patsumi, která dorazí přesně v jednu hodinu ráno na minutu. Před pokojem stojí dvojice Anbu, v černých pláštích s maskami. Tsukyiama zatím čeká uvnitř, Patsumi tam tedy vejde a rozhlédne se po pokoji. Jako lékařka dokáže dobře určit, že toto vybavení by mělo bohatě stačit na to, aby její tělo všechno zvládlo. * (Patsumi) – Tohle by určitě mohlo postačit, tím jsem si naprosto jistá. (Tsukyiama) – Lepší snad ani neseženeme, takže tohle musí stačit, protože lepší věci tu fakt nejsou. Jsi teda připravená? *Patsumi poté přestane používat svou chakru aby vypadala mladší (Wakagaeri no Jutsu). Její tělo jakoby začalo celé sesychávat a začnou se jí zjevovat různé vrásky. Její prsa ani zadek už nedrží svůj tvar a Patsumi prostě vypadá na svůj věk, což je 78 let. * (Patsumi) – Teď jsem připravená. *Poví starým a slabším hlasem. Tsukyiama k ní tedy přistoupí a poté se jí zakousne do krku z levé strany (předtím se mu vytvořili ostré špičáky). Následně jí začne předávat přírodní chakru, která se začne, v oblasti kousnutí začne formovat do malé černé pečetě, která postupně nabírá tvaru (Hyakku no Juin). Když má pečeť kompletní tvar tak do ní Tsukyiama odstoupí a jen zvědavě sleduje její reakce. Patsumi ihned padne na kolena a ruce položí dlaněmi na zem. Zatne zuby, jakoby odmítala vydat jedinou hlásku, nechce dávat najevo jakoukoliv slabost/bolest. Následně prsty doslova proboří do podlahy. Díky své síle skrze Byakugō no in to není nejmenší problém, poté to ovšem už nevydrží a začne z bolesti křičet. Má doslova pocit jakoby jí měla shořet pokožka a vnitřní orgány každý sval a nerv jakoby byl pod elektrickým proudem a klouby jí bolí, jakoby jí do nich někdo bodal noži. Takto tam křičí asi dvě minuty, dokud neztratí vědomí a nesloží se tam na zem bez známek jakéhokoliv vědomí, ovšem co je horší je to že Patsumi nedýchá. Tsukyiama ji okamžitě vezme do náruče a položí ji na postel, pak zapíská a jeden z Anbu co je za dveřmi vběhne dovnitř a sundá si masku. Začne Patsumi oživovat i toto měl totiž Tsukyiama pojištěné zajistil, aby jeden z těch Anbu byl lékařem a mohl případně Patsumi oživit. Tsukyiama se rozhodně nebojí, že by zemřela, pokud by to nezvládla tak jí může jednoduše přivolat pomocí Edo Tensei. Nakonec se to ovšem Anbu povede a Patsumi opět začne dýchat. Anbu si znovu nasadí masku a přikývne na Tsukyiamu, který ví, co to znamená a tak ho pošle opět za dveře a i on sám odejde z toho pokoje a zaúkoluje je, aby hlídali její nemocniční pokoj. Pak si to zamíří do sesterny, kde pověří jednu ze sester, aby se starala výhradně o Patsumi, tak to vezme velmi vážně a ihned se jí vydá obléknout do nemocničního, přikryje jí a napojí jí na umělou výživu, aby tělo Patsumi mělo dost živin. Nyní zbývá jen čekat, zda tělo Patsumi přijme prokletu pečeť nebo ne. Tsukyiama si nechá posílat pravidelné zprávy o stavu Patsumi. *
---: ---
Daisuke Noburu (NPC): *Pousmial sa.* Si ešte mladý, chce to len čas. *Uistil ho a potom sa pobral k dverám. Dúfal, že mu zmysel života privedie do života nejaké dievča...aby zabudol na Haruku.* Odpočívaj Araki, nech si rychlo zase vo forme. *Po svojich slovách sa otočil a vybral sa dverami na chodbu. Šiel navštíviť o pár dverí vedľa svoju matku Momoko.*
Araki: (Arakiho pohled dopadol na jeho nohy, ktere jsou lod dekou.. Potichu vydechne. Ked uciti jeho ruku tak chvilku zustava.. Pak však lehne do postele a zahledi se ke stropu.) já už neviem ani co chcem .. (Povie bez emocì aspon se o to pokusi.) Asi budem robit to co chce Mizukage ..(povi nerozhodně.) možná někdy zjistim co chci při tom co budu robit.. (Mirne se usklibne a zavre oči je dost unavený.)
Daisuke Noburu (NPC): *Zarazil ho Arakiho výlev. Hoci sa o to veľa krát snažil jeho syn sa mu nikdy neotvoril. Tá záplava informácií ho zanechala neistého. Nevedel o detailoch jeho života - nevedel o tom čím všetkým si jeho syn prešiel z jednoduchého dôvodu - jeho syn sa mu s tým nikdy nezdôveril a on sám bol dosť inteligentný na to aby sa do jeho záležitostí nemotal. Už takto ho nenávidel, nechcel mu na to dávať ešte viac dôvodov.* Mizukage musí byť silný, hrdinovia sú len v príbehoch, nikto z nás nieje bez viny. *Povedal napokon - aspoň k tomu sa mohol vyjadriť túto situáciu poznal, bola mu známa.* Pakura bola krutá až príliš, neexistuje osoba, ktorá by Druhú nenávidela viac než ja. Vzala mi všetko, vzala mi vašu matku, rozbila našu rodinu, zakázala mi vychovávať ťa.. to jej ako otec nikdy neodpustím a ak budem mať možnosť.. raz tento dlh voči nej splatím, hoci to bude posledná vec, ktorú by som tu mal spraviť. *Nepovedal to ako sľub, nevychvaľoval sa, bolo to niečo čo plánoval celý život - odkedy sledoval ako mu tesne po pôrode dvojičiek zabila manželku pred očami. Plánoval to dvadsať rokov a nikdy s tým neprestane kým nezomrie.* Nech už sa ale na seba a na svet pozeráš akokoľvek Araki - vždy budeš môj syn a ja ťa budem vždy milovať. *Keď rozprával - približoval sa k posteli - pri tejto vete už stál priamo pri Arakiho lôžku - natiahol ruku, chcel mu otcovsky stlačiť rameno, na znak podpory.*
Araki: *Araki pohlédne do stropu a následně své oči zavře trochu klidněji oddechne.* Pocit? Mám takový pocit už dlouho.. *nadychne se..* Od chvíle kdy jsem udělal Geninskou zkoušku? *Odmlčí se a oči pomalu rozevře vzpomene si na prvů Mizukage která ho tak strašně žere.. * Doufal jsem že další Mizukage bude správný něco jako zachránce hrdina? *Ušklíbne se.. Poté pohlédne na svého otce.* Když někdo zabije svého kamaráda ještě jako dítě může to být v pořádku protože to tak někdo chtěl? *Zkousne si spodní ret.* Když se někdo stane chuninem díky své sestře kterou má chránít není to zklamání? Když ubližuješ někomu kdo tě má rád a někomu koho miluješ je to zklamání.. .. *Sevře ruce v pěst čímž sevře částečně prostěradlo.* Zradil jsem svého nejlepšího a jediného přítele! Haruku jsem donutil mě nenávidět ještě víc zrovna před chvilkou! Už nebudu takový! *Vyslobí ze sebe snad tucet věcí kterého ho až do ted tížily věci které vždycky držel v sobě.. Jecho chvilkové emoční vypjetí které tak vytvořil dokončil s potemnělejším pohledem klidnějším a chladnějším.* Nepotřebujem už nic.. *vysloví s posledním chladným nádechem.*
Daisuke Noburu (NPC): *Bezvýrazne sledoval ako sa driape - doslova zubami, nechtami na posteľ. Neurobil ani jediný pohyb aby mu pomohol. Náturu svojho syna poznal. Bol tvrdohlavý neprijal by jeho pomoc. Túto vlastnosť zdedil rovnako ako Haruka po svojej mame. Ubehol nejaký čas kým reagoval na jeho slová.* Ty máš zo seba tento pocit?
Araki: Araki mìrně vydechny když Mizukage zmizì lehce se chyti za misto pečetě, a své břicho jemně sevře. Pote pohledne na sveho otce, a začne se zapirat o ruce aby se sám dostal do postele.. Po chvilce ruce uvolni a vydechne to namáhánì celkem bolelo, jeho pohled spadne na jeho otce, ne nechce jeho pomoc spìše vydechne.) Už nic neurobim.. (Vyhlesne ze sebe načež se začne opět hrabat na postel, když se trochu vyhoupne tak se zubama zakousne do madrace, aby si mohl přehmatnout a neskončil uplne na zemi, jeho nohy ho moc dobře nechtěli poslouchat no nakonec se na postel vyhrabe s trochou bolesti zubu.. Chvilku mlči než jeho pohled skonči na okně. Poté pohlédl na svého otce který jeste stale byl v mistnosti.) Musì to být zklamánì mìt takového syna (povì načež rxchle koukne z okna.)
Araki: (Araki mìrně vydechny když Mizukage zmizì lehce se chyti za misto pečetě, a své břicho jemně sevře. Pote pohledne na sveho otce, a začne se zapirat o ruce po rukouch se neni vyhrabe přičemž se ukaže yonbiho ocas ktery mě zvedne a ja se vyškrabu na postel, kde si lehnu. Čeká na nějaké slovo.)
Mizukage (NPC): *Následuje další úsměv. Dostal totiž geniální nápad. *Nauč se tedy nemít žádné emoce, řekl jsi, že je ovládat asi nebudeš moct a tak je potlač, odstraň je a zachráníš život lidem, kteří by mohli být oběťmi různých nehod. *Poví naprosto klidným hlasem. *Každopádně teď se dostaň do postele, do týdne tě propustí takže budeš pak schopný plnit opět mise. Takže myslím, že teď to všechno stačí, Daisuke jste obeznámen se situací, takže chci, abyste aspoň dohlédl na svou dceru, ta má aspoň nějakou budoucnost, což mi připomíná. *Následně Mizukage odejde do své kanceláře, ovšem cestou vydá rozkaz jednomu z Anbu aby se vydal domů k Haruce a obeznámil se situací ohledně Arakiho a jeho Bijuu. *
Daisuke Noburu (NPC): *Keď uvidel, čo Kage urobil - v prvej chvíli ho chcel od jeho syna odstrčiť, chcel chrániť Arakiho vlastným telom, no včas sa spamätal. To by jeho chlapcovi nepomohlo. Mizukage nie je slaboch - porazil by ho, jeho snaha by prišla v niveč. Keď zapečatenie skončilo, chcel sa skloniť k synovi, no opäť svoje chúťky potlačil. Nestojí o jeho podporu, je načase aby začal akceptovať jeho túžby.* Ja Haruke nič nepoviem. *Prisľúbil pokojným hlasom bez štipky emócie. Jeho syn je troska. Bojoval s tým aby mu z očí nesršala toľká ľútosť a odpor čo skutočne cítil.*
Araki: *V jednu chvilku sleduje Mizukageho ani se nepokusí nijak reagovat no ve chvíli kdy na něj umístí pečet tak jeho chakra která pocházela od Yonbiho zmizne v první chvíli se mu zastaví srdce. Hlasitě vykašle ze šoku který mu to způsobí čelem se pořádně flákne o zem, na kterou poté zůstane kapat krev.* Pořád lepší než *odmlčí se jen zavře oči kdyby se ted neuklidnil tak by nejspíše skončil ve vězení.* Myslím že si to budem užívat *ušklíbne se přeci mu neudělá radost aby ukazoval že ho to trápí.* Haruka o tom vědět nemusí však? *Zeptá se když hlavu pozvedne přičemž mu po čele stéká krvavé kapky..* Vím že Sasorimu to povíte je velitelem našeho teamu takže o tom vědět musí ale Haruce to říkat nemusíte! *Poví vážně i když by to Haruce bylo nejspíše jedno on sám neví důvod proč nechce aby se to Haruka dozvěděla.*
Mizukage (NPC): Takže Bijuu se ovládat nenechá? Fajn od tohoto momentu nebudeš ovládat Chakru svého Bijuu dokud se nenaučíš sebekontroly je to kvůli bezpečí vesnice. *Mizukage během zlomku vteřiny stojí skloněny před Arakim a prsty ho udeří do místa kde má pečeť Bijuu. Mizukage Arakimu na pečeť Bijuu umístil další pečeť, která mu ztíží manipulaci s Bijuu Chakrou (Gogyou Fuin). Následně se postaví a odstoupí od Arakiho na své původní místo. Je jasné že Araki nemá šanci se bránit, je to Tokubetsu Jounin a tohle je Mizukage takže je pravděpodobné že ani nestihne zaregistrovat, co se stalo. *Tak a teď je z tebe obyčejný řadová Ninja, nedokážeš využívat svojí opičku.
Daisuke Noburu (NPC): *Objal ho, chcel mu pomôcť no päsťami ho od seba Araki odstrčil nemal takú silu ako si predstavoval že má - teda predtým než k sebe privolal Yonbiho chakru a tak ho len pustil a Araki dopadol tvrdo na zem. Otočil sa na Mizukageho a len záporne zakrútil hlavou.* /Vychovávať sa ho snažil od narodenia, no on ho nenávidel - netušil prečo, lámalo mu to srdce, bolel ho každý pohľad na jeho syna. Venoval mu toľko lásky čo Haruke, vychovával ich oboch rovnako, no napriek všetkému v ňom jeho vlastná krv nevidela nič iné len nepriateľa. Zlyhal ako otec - ako tréner a bol si toho vedomý. Bol len rád, že sa toho nedožila Hana. Jej by žiaľom puklo srdce.*
Araki: *Jeho pohled spadne na jeho otce při tom jak stiskne pěstě zaryje své nechty do dlaně a když se ho pokosí Daisuke zvednout tak ho s trochou nepřiměřenou silou od sebe odstrčí, takže do postele dopadne jen Daisuke. Jeho tvář se potom sklopí k zemi a zhluboka se nadechne.* A vás tohle trápí chcete mě rozesmát? Každý ví co jsem zač co v sobě mám a každý tvrdí to samé! Tak mě nechtějte rozesmát! Démony a monstra se ovládat nenechají ! *Vzdorovitě se na Mizukageho podívá. Svého otce který se ted nejspíše zbírá z postele si nevšímá. Na malý moment zavře oči přitom se odmlčí soustředí Yonbiho chakru tak aby zvíšil svojí regeneraci, i když se neukáže plášť nechává Yonbiho chakru běhat ve svém chakrovém systémo, když své oči s výdechem otevře tak se na Mizukageho podívá trochu chladnějším pohledem než je u něj zvyklé.* Emoce *Ušklíbne se* Jestli že jsou emoce překážkou tak žádné mít nebudu! *Odpoví naprosto vážně s chladným přístupem.*
Mizukage (NPC): Jistě jen tu hromadu zvedni na lůžko. *Odpoví Mizukage a prostě klidně počká dokud Daisuke Arakiho neuloží na lůžko. *Takže Araki, bojovat ve vesnici je jedna věc ale ohrozit několik životů je už druhá věc. Ty jsi neohrozil jen život Sasoriho ale i nějaké ženy, která tě tuším označila za monstrum nebo za démona? Necháváš se opakovaně ovládat emocemi a ohrožuješ zbytečně život kolem sebe, to se mi rozhodně nelíbí. Musíš se naučit ovládat své emoce, každý Ninja dokáže ovládat své emoce tak mi vysvětli jak je možné že ty to nedokážeš. *Mizukage následně otočí tvář na Daisukeho. *Vy mi řekněte jedno, dokážete Arakiho naučit sebekontrole?
Daisuke Noburu (NPC): *Bol na ceste domov - keď ho zdrapli Anbu a priviedli do izby v nemocnici kde odpočíval jeho syn. Bol tam mizukage a Araki ležal na zemi.* Mizukage-sama. *Prehovoril úctivo, kľakol si na jedno koleno po synovom boku.* Dovoľte mi zdvihnúť syna na jeho lôžko - prosím.
Araki: *Sleduje Haruky odchod a vydychne na moment zakloní hlavu dozádu a potichu vydechne... Než se tam objeví samotný Mizukage se všemi ostatními tak se snaží pohnout nohama, což se mu trochu i povede proto si oddychne v tu chvíli se však ocitne v místnosti Mizukage a můj klid tím končí potichu vydýchnu ruce položím na podlahu a pomalu je sevřu v pěst. Poté je povolím a vydechnu tichí proud vzduchu.* Né každý je geniální a úžasný Shinobi .. *Vysloví ze sebe načež pootevře oči.* Nesnažím se Yonbiho krotit je jen na něm co se rozhodne udělat není to žádná věc kterou můžete ovládat! *Vzdorovitě se na něj podívá v očích má trochu jiný pohled, než před tím.* Slabý jsou jen ti co se vzdají! *Odseknu mu vzdorovitě.*
Mizukage (NPC): *Mizukage už ví že Araki se probral, nepočítal, že bude tak brzo na nohou a tak si nechal poslat pro jeho otce, aby ho Anbu dovedli do jeho nemocniční pokoje kam se mezitím dostaví i sám Mizukage. Pozorně si Arakiho prohlédne a nahodí pohrdavý výraz. *Takhle se nechat zostudit. Nejhorší a nejslabší Jinchuriki jaká kdy žil, dřív se lidé báli jejich sil a bylo na ně potřeba několik lidí a ty? Na tebe stačil pouze jeden Ninja.
Haruka Noburu: *Nezastavovala - bolo jej jedno čo sa v miestnosti deje. Odišla preč. Na chodbe sa Anbu pohli - určite zistili, že sa Araki prebral. Zo slzami v očiach utekala domov. Zavrela sa v izbe a schúlila sa na posteli do malého klbka.*
Araki: (Arakimu se nasledně razem jakoby rozsviti.. V tu. Hvili už však je Haruka krokem pryč z pokoje a Araki se po ni pokusi rychle schmatnout, jelikož aby dosahl tak se musi dost překlonit a v tu chvili z postele přepadne a ocitne se na zemi, kde se rozplacne.) Neviem to ! (Při padu zjisťuje drsnou situaci jeho nohouch, se kterými nemuže pohnout.. Arakimu se nejspìše povedlo něco dost duležiteho narušit.. Araki v tu chvili zustava sledovat Harukyny zada.. V této chvili jako by byl v šoku a chvilku nevnima co mu Haruka řika neno neřika)
Haruka Noburu: *Odtiahla sa od postele. Napriahla sa a dala mu facku - nemohol sa uhnúť keď sa na ňu nepozeral. Nedala do nej toľko sily koľko by mohla, no rozhodne ho to zabolí a pravdepodobne mu na líci ostanú aj otlačky jej prstov a dlane.* Ak ti nestojím ani o to aby si mi povedal pravdu tak sa strč! *Vyštekla na neho. Poznali sa od detstva - žili spolu. Vedela kedy si vymýšľa, vedela kedy nieje úprimný. Na to sa otočila k nemu chrbtom a kráčala ku dverám.*
Araki: (Sleduje ju ruku pomalu položi na postel a nechá ju volne ležet.. Bez slova pozoruje Haruku.. Nasledně se dost namahave posadi .. Pokud to Sasorimu neřekl on ani ona kdo mu to řekl? Zhluboka se nadechne ) Řekl jsem mu vše a pak se ho pokusil zabit abych tě mohl mit pro sebe.. ( jeho pohled miřì někam do blba a jeho rty se klepou.. Vždycky když Haruce lže tak se kouka jinam.. K tomu si kouše ret aniž by si to on uvědomoval, ale ani dnes to neni vyjimka, nedokaže Haruce klamat do oči, on si toho však vědom nenì nikdy to nespozoroval profože Haruce malokdy klamal a když ano vždy koukal jinam a kousal si ret.. Tak nějak čeka na jeji odchod a třisknuti dveřmi lehce přivře oči po rtu mu steče krev jak si ho drtivě prokousne..)
Haruka Noburu: *Rozčúlene sa odtiahla keď za ňou vystrel ruku.* Ak by som mu niečo povedala tak by som sa ťa asi nepýtala či si to urobil ty. *Sykla cez zuby a dúfala, že je taký pribrzdený vplyvom liekov a zranení.* Chcem počuť pravdu Araki. Čo si mu povedal? Od vášho súboja som ho nevidela, nekontaktoval ma ani sa na mňa nepozrel. Prisahám, že ak si si niečo vymyslel tak - *Ovládol ju hnev prinútila sa stíšiť hlas. Jednou rukou sa oprela o jeho posteľ, sklonila sa mierne nad jeho obviazané telo a ukázala na neho prstom.* Tak už nebudem mať brata. *Jej oči boli chladné ako mrazivé, ľadovo-modré jazierka.*
Araki: (Chvilku Haruku bez slova pozoruje..) čo sa stalo? (Zamysli se.) proč se ptáš když o tom vì všichni? (Odmlči se) Napadl jsem Sasoriho přece.. (To že se branil trochu jinak než by měl, řešit nemusì bez tak už každý má svuj obrazek o jeho osobě.) nejspiše přišel lebo si mu pověděla co se stalo... (Vydechne.. Kdyby nebyl opily tak by nejspiš urobil něco ineho a qni by Sasorimu upřimně neřekl odpoved kterou určitě slyšet nschtěl. Chvilku opet hleděl na strop než opět pohledl na Haruku svýma modrýma očima.. Pote natahne ruku a tu se Haruce pokusi položit na hlavu, když je tak blizko, že na nì dosahne..) Sestřičko (zašepta jen potichu, kdo vi kestli puvodne chtel neco řict ale neřekl nic. Jeho hlas měl takový zvlaštnì ton. Potichu se nadechne )
Haruka Noburu: *Za normálnych okolností by sa ho okamžite pýtala ako sa cíti.. no teraz ju na jazyku svrbeli omnoho naliehavejšie otázky.* Nemáme veľa času, len čo sa preberieš pôjdeš na koberček ku kagemu. *Vysvetlila a pristúpila k nemu bližšie - stlmila hlas a čupla si k posteli. Nechcela aby ju počuli všetky zvedavé uši okolo jeho izby.* Čo sa stalo? Prečo ste do seba skočili? Ty si mu povedal o našom tréningu? *Tvárila sa prísne, hovorila naliehavo. Nevedela koľko času im zostáva kým si po neho prídu.*
Araki: (Araki ležel ve své posteli a pozorpval bìlý strop, od sestřiček ktere si mezi sebou povidali, když si mysleli že je stale v bezvedomi zaslechl nějaké povidačky atd.. Ked se dveře otevřeli tak své oči zavřel.. Zatìm nikdo nevěděl že se probral a dokud zvladne uhrat že je stale mimo a spì tak se o to jednoduše pokusi.. Ked slyšel Haruky hlas na sucho v krku prehltl a zkousl si spodni ret.. Tak aby to nebylo moc vidět... ) Haruka (povi trochu přidušeně přičemž pootevře oči.)
Haruka Noburu: *Dlhé, rozpustené vlasy jej viali okolo tváre - na sebe mala svoje brnenie a zelenú, koženú bundičku. Nemocnica bola stráženejšia než väzenie. K Arakimu nechceli pustiť ani len babičku. Vraj žiadny civilisti z bezpečnostných dôvodov. Sasori sa s ňou od toho boja nepokúsil nijako skontaktovať a tak musela odpovede vytiahnuť z Arakiho. Nič iné jej nezostávalo. Vošla do nemocnice a skôr než smela vojsť do Arakiho izby - musela odovzdať zbrane. Potom vošla dnu, Araki ležal nehybne na posteli. Kožu mal načervenanú, no aspoň ju už mal. Nevedela presne ako dlho sa koža u jinchuurikiho regeneruje, no bola spokojná s výsledkom práce tunajších medikov. Keď vedela, že bude v poriadku pristúpila k posteli.* Araki, si pri vedomí? *Opýtala sa ho prázdnym hlasom. Nevedela čo si myslieť. Ešte stále bola na neho naštvaná kvôli tomu čo si dovolil počas ich tréningu.*
---: ---
Sasori Shintaro: Pokud tě život srazí na kolena tak se nevzdávej a postav se. *Dodá Sasori a následně se pomalu vydá směrem k sobě domů. Pro jistotu cestou vytvoří Kage Bunshina, který má za úkol dohlížet z dálky na Arakiho a pomocí Kagura Shingan si pohlídat kde se nachází. Sasori ten si prostě doma lehne a jde spát. *
Araki: *Ocitne se naražený tváří na vlastní stěně a tak nějak si vyposlechne opět Sasoriho otočí se k němu a opře se o stěnu vlasy mu spadají do očí. Jeho pohled je zaměřený trochu do blba.*Stejně nic nechápeš.. *Zašeptá potichu skoro jako b ho něco dusilo..* Udělám co budeš chtít.. *řekne klidně a pohlédne na něj.* Vždycky je tu možnost dát Biiju do někoho schopného.. *upozorní Sasoriho nečež si trochu poupraví vlasy aby na něj viděl. Kdyby řekl své myšlenky tak by toho později co řekl mohl litovat proto mlčí.* Když už něco vzdáš těžko se to získává zpátky.. *pokusím se projít kolem Sasoriho .* Jdu se projít... *Poznamená ve skutečnosti si však jde koupiš flašku alkoholu.*
Sasori Shintaro: *Když se do něj Araki pokusí vrazit a narazit ho na stěnu tak Sasori provede jednoduchý pohyb, chytne Arakiho za rameno a pevně ho stiskne čímž mu částečně zabrání v pohybu a místo toho aby on narazil do stěny Sasoriho tak Sasori přitlačí Arakiho ke stěně s tím rozdílem že mu skroutí jednu ruku za zády, když i sebemenší pohyb způsobí, bolest navíc ho čelem tlačí k té stěně. Rozdíl mezi jejich úrovněmi je dost velký takže Araki by neměl mít šanci Sasorimu nějak vzdorovat. *Ego? Myslíš si, že mě zajímá nějaké Ego? Upřímně s myslím že nejsi pro Haruku dobrý sourozenec ale to je vaše věc. Jsem takticky přemýšlející člověk a podle některých velmi inteligentní, a když Jinchuriki jako ty zůstane takto slabý tak to může skončit špatně. Je možné, že třeba bude válka a někdo zaútočí na Kirigakure a všechno bude záviset na tom, zda budeš mít dostatek schopností ten rozhodující okamžik zvládnout. Ano jen myšlenka že tvoje schopnosti rozhodnou o přežití Haruky mě děsí, ale může se to stát a tak chci, abys měl dostatek schopností to zvládnout. Přestaň se klepat a podceňovat se, prostě se seber a bojuj aspoň za lepší budoucnost, když ne za rodinu a sebe. Bojuj za to, že třeba v budoucnosti bude ten život výrazně lepší. *Sasori následně Arakiho pustí a udělá pár kroků vzad. *Opravdu chceš být dokonce svých dnů slaboch a srab? Chceš, aby si tě lidé pamatovali takto? Nebylo by lepší, kdyby si tě pamatovali, jako někoho kdo byl rozhodujícím článkem při záchraně vesnice? Na někoho kdo má takové schopnosti, že může zachránit mnoho životů?
Araki: Něco? *Prudce se postavím udělám rychlý krok k tobě a narazím tě zády dost pevně na stěnu.* Yon není věc ani něco Je to Yon a narozdíl od tebe je to můj přítel! *Drží Sasoriho za tročko přišpendleneho na zdi trochu do něj tlačí.* Já tě požádal o pomoc a tys mě odmítl možná jsem to nevzal správně to požádání.. Odnlčím se* proč bych měl bojovat když nemám za co bojovat? *Pomalu ho pustí a ruce nechá spadnout podél svého těla.* Jestli mi chceš pomoc kvůli Haruce nebo aby se tvé vznešené a dokonalé ego cítilo lépe tak můžeš odejít.. *Zavrčí na něj.*
Sasori Shintaro: Dát ho mě? To si radši podříznu žíly než v sobě nést něco takového. *Sasorimu nevadí lidi, kteří v sobě nosí Bijuu on má problém spíše s existencí Bijuu, přijde mu to nepřirozené. Ani Haruce to nikdy neřekl. Z myšlenky že by v sobě měl nosit něco jako je Bijuu Sasorimu obrací žaludek. *Víš co? Lidem je jedno že jsi Jinchuriki, lidem vadí ta tvoje sebelítost, jsi největší srab, jakého jsem kdy poznal. Chováš se naprosto dětinsky, místo toho abys byl normální tak se jen lituješ a stahuješ na sebe pozornost ostatních. No a co že nemůžeš cestovat po celým zkurveným světě? Ne každej může dělat úplné všechno dokonce ani já se nemohu sebrat a na nějakých dvacet let odejít, to by mě označili za zrádce a zabili mě tak si nestěžuj a nedělej ze sebe chudinku. Kdyby tě Mizukage chtěl zabít tak tu spolu už dávno nemluvíme ty trubko, jsi fakt pako. Místo toho aby ji se konečně začal chovat jako chlap a postavil, se tomu čelil tak tu fňukáš jako dítě! Tak se kurva seber a postav se tomu ne? Zlepši se! Postupuj v žebříčku hodností a ukaž všem, co si o tobě myslí, že jsi slabá sračka, že ses změnil! *Ano Sasori na něj i dost zvyšuje hlas ale to jen proto, aby prostě zdůraznil co tím myslí. Doufá, že tímto Arakimu dodá ztracenou sebedůvěru. *
Araki: *Chvilku jen tak leží přemýšlí a Sasoriho slovám nemůže věřit, aspon on jim nevěří.. Kdo ví co si Sasori o něm myslí vypustil na něj biiju... Pomalu se posadí a prohrábne si vlasy jako by si je upravoval.* Co zamýšlíš Sasori? Jsem jen jinchuriki *Odmlčí se a sevře ruce v pěst.* Jaký to má smysl nikdy nebudu moc volně opustit vesnici a vydat se na cesty.. Vždycky budu jen věc patřící Mizukagem! Nadozdíl od tebe mě chce zabít a Tobě dát Yonbiho! *Upřeně se podívám Sasorimu do očí.*
Sasori Shintaro: Odejít? *Sasori rozhodně nemá v plánu prostě odejít a tak klidně vejde dovnitř a zavře za sebou vchodové dveře. Je mu jasné že bude Arakimu muset vylíčit úplně to stejné co Bunshinu dveří, protože i když se ten klon zrušil tak Araki nebude vědět o čem s ním Sasori mluvil. *Araki? Myslím, že bychom si měli vážně promluvit o tom jak tě vyšvihnout na postupy napříč hodnostmi abychom mohli tomu dementnímu Mizukagemu zavřít ukázat že to je kretén. *Poví Sasori naprosto vážným tónem když vejde, do pokoje ve kterém se nachází Araki. *
Araki: (Chvilku ho sleduje postoupi k němu. ) odejdi (zašepta klon načež se rozpline ve vodu čimž ho pusti dovnitř, Araki se však z postele ani nehne snad i trochu trucuje..)
Sasori Shintaro: Co chci? Chci mluvit s originálem tak prosím mlč a pusť mě dovnitř, je čas si promluvit, a pokud Araki chce, aby přežil tak ať mě pustí dál. Mizukage mi dal dar za to, že jsem tě porazil a ten jeho slizký úsměv je prostě odporný tak jsem se rozhodl tě vytrénovat, tak uhni a pusť mě dovnitř. *Poví Sasori rozhodným a sebevědomím tónem. *
Araki: Dneska už nikomu neotvírám .. *zašeptám si..a vytvořím jednoho vodního klona, který dojde otevřít, trochu překvapeně na Sasoriho hledí.* Co chceš Sasori? *Zeptá se klon klidně a mile .*
Sasori Shintaro: *Sasori to nenechá jen tak a sleduje Arakiho do domu kam se prakticky přestěhoval. Zastaví se u dveří, ovšem přemýšlí jak by měl následně pokračovat. Nakonec tedy na ty dveře zabouchá a to opravdu hlasitě, aby to Araki neměl šanci přeslechnout. Chce si s Arakim promluvit jako dva dospělí chlapy i když Araki prakticky ještě dospělej není, to je ale vedlejší prostě si s ním dnes promluví a to ať chce nebo ne. *
Araki: *Potichu vydechl opět udělal něco co nejspíše neměl vydechne a Shunshinem se vrátí jen nakoukne do kuchyně.* Babčo jsem dospělý stěhujem se domů řekni to otci.. *Aniž by babču nechal cokoliv říct zase Shunshinem zmizne tentokrát se poimocí Sunshinu dostane až k domu, kde bydlel jako malý kam taky vešel a tašky zanechal v obýváku poté zalehl do své postele, že jde spát.*
Sasori Shintaro: *Sasori je naštěstí na takovém místě aby ho Araki nemohl vidět, ovšem ani on nevidí na Arakiho. Je štěstí že ho nemusí ani vidět, protože ho zvládá sledovat pomocí Kagura Shingan. Sasori použije techniku Suiton: Kirigakure no Jutsu aby vytvořil mlhu, která není ovšem nějak extrémně hustá. Je to tak husté aby Araki nemohl na Sasoriho vidět z větší dálky, protože následně se Sasori vydá na pronásledování Arakiho. *
Araki: *Neurobil to z nějakého divného důvodu ale protože je to jeho sestra, tak trochu vydychnul jako by něco provedl..* Nic také neurobím.. *Zašeptám si pro sebe následně se vydám po schodech i s taškama pryč z domu po cestě neslyšně vezmu své věci a odejdu z domu.*
Haruka Noburu: *Za normálnych okolností by pre ňu bolo jeho objatie príjemné a normálne. No takto.. Spôsob akým ju držal, ako si privoňal k jej vlasom. Všetko to bolo iné Ako predtým. Bola hlúpa a slepá keď si to za tie roky nevšímla. Možno to len nechcela vidieť.. No teraz nemôže prehliadnuť ako ju k sebe tlačí a po tom čo ju pobozkal a ozrejmil ju s faktom, že ju nemiluje ako brat ale ako muž.. Necítila sa v jeho náručí prijemne. Zvlášť po tom čo ju pred chvíľou videl nahú počas jej orgazmu.. Oh bohovia veď Sasori mal ruku v jej nohavičkách.. Ešte stále bola vlhka.* Len ťa nechcem zdržovať. Keď si sa už rozhodol. *Dodala a odtiahla sa od neho. Otvorila dvere a slabo sa na neho usmiala.* Momo to ale povedz sám.. Ja si idem ľahnúť.
Araki: *Araki sledoval její zády chvilku jen stál a pak vykročil zezadu jí z ničeho nic objal.* Počkaj neodcházej.. *Přitáhne si jí a opatrně jí objímá prostě jí nechce nechat odejít svou hlavu zaboří do jejich vlasů a vydechne.* Nerob blaznivini a nechod *zašeptá s menším úšklebkem*
Haruka Noburu: *Položila mu ruky na ramená a objala ho keď sa odtiahol. Potom o krok ustúpila. Stale sa mu nedokázala pozrieť do očí a tak len zlomene prikývla.* Chápem tvoje rozhodnutie. Nikto ti nebude brániť len prosím nerob hlúposti. Nepokúšaj sa odísť z Kirigakure. *Len čo to povedala - otočila sa k dverám a mierila si to k sebe do izby.*
Araki: *Potichu vydechnu.* Haruka každý jsme jiný na mě se koukají jinak než na tebe.. *Vydechnu a mírně se pousměju.* Jdu prostě jen domů Tam jsem měl vždycky zůstát.. *Pomalu položím tašku a přejdu k Haruce kterou obejme kolem krku a své čelo opře o její.* Nemusíš se bát *zašeptám*
Haruka Noburu: *Nechápavo a trošku ublížene sa mu pozrela do očí.* Prosím? *Dúfala že len žartuje. Jedna vec je, že ho nemiluje ako muža ale čo to má s jinchuuriky?!* Ak si si nevšimol - od narodenia mám v sebe tiež bijuu. Toto fakt nieje meter podľa ktorého by som kohokoľvek posudzovala. *Vzdychla si, hlas mala pokojný. Myseľ mala trošku otupenú z alkoholu, no inak už premýšľala jasne.* Milujem ťa. Si môj brat.. A preto mi prosím povedz kam chceš ísť. *Bezmocne rozhodila rukami.*
Sasori Shintaro: „Právě s ním nejspíš mluví, když je její Chakra u něj.“ *Pomyslí si Sasori v duchu a poté se uvelebí tak že na té silné větvi se přesune ke kmeni toho stromu, o který se opře. Levou dlaň položí na tu větev a zavře oči. *Proč je příroda jedna z věcí, která mě dokáže tak lehce zklidnit a potěšit. *Sasori je rozhodlej na Arakiho dávat pozor, pokud se něčeho bojí tak o to že udělá, nějakou hloupost jako je útěk z vesnice což se rovná zradě. *
Araki: *Potichu vydychne své oblečení hází do jedné tašky a všechny své drahocenné zbraně a ostatní do druhé.. Když na něj zezadu promluví Haruka zastaví se.* Nic mi do toho není.. * Odpoví jí suše načež si prohrábne vlasy.. druhou rukou zavře tašku s nářadím a paknásledně druhou.. Chvilku mlčím než se k tobě otočím čelem přičemž si švyhnutím hodím tašku s prádlem na záda přes rameno.* Nemusíš mi nic říkat jsem jen Jinchuriki.. *Jeho pohled je zeměřený spíše na prostor kolem Haruky než na Haruku i když jeho zrak jí pozoruje, snažil se před tím moc nedívat ale byl zaskočený.. *
Haruka Noburu: *Momoko chytila svoju vnučku za ruku.* "Videla som ho tu pobehovať.. Robím si starosti." *Haruka zavrela za sebou dvere a keď si všimla pohyb.. Len sčervenela. Išiel do svojej izby.* Opýtam sa ho, neboj sa, dobre? Ja sa o to postaram. *Upokojovala Momo, chytila ju za ruky a zľahka ju na ne pobozkala.* "A ja vám zatiaľ uvarím puding." *Nadchla sa staručkym hlasom a pobrala sa do kuchyne. Haruka sa zhlboka nadýchla a potom vstúpila do Arakiho izby. Fakt, že ju ešte pred chvíľou videl takmer nahú a .. Všetko okolo toho - nedokázala sa mu pozrieť do očí a líca mala purpurove.* Araki.. Prepáč.. Mala som ti o mne a Sasorim povedať skôr. *Zašomrala a zastrčila si prameň vlasov za ucho.*
Sasori Shintaro: He? *Nemá moc radost z toho, že musí odejít, ovšem nemůže se s Harukou dohadovat že tu zůstane že? Rychle si svojí hůl Ōyamatsumi připevní na záda a věnuje Haruce polibek, přičemž hned na to tedy vyskočí z okna a ladně dopadne na zem. Díky Kagura Shingan poznal že Araki se vrátil do domu a proplížil se do svého pokoje. * „Sakra a to jsem s ním chtěl mluvit.“ *Pomyslí si Sasori a tak obejde opět celej dům s tím, že tentokrát vyjde po vnější stěně domu k Arakiho oknu a podívá se, co dělá. Všimne si jak Araki balí nějaké věci a tak následně opět sejde dolů ze stěny a přesune se o pár metrů od domu, kde si vyskočí na jeden strom a sleduje oblohu. Vytvoří Kage Bunshina, který vyrazí k Sasorimu domů a sebere tam pár věcí a rychle se zase vrátí zpátky a předá Sasorimu jeden pečetící svitek. Sasori pak Bunshina zruší a dále sedí na větvi stromu a sleduje oblohu. * „Araki ty idiote co si myslíš, že děláš?“
Araki: *Araki si protřepal hlavu a zastavil kousek od domu.. Opřel se tam o strom a zapozeral se na oblohu. Pevně v ruce sevře svou kosu a zhluboka vydechne.. V hlavě měl tak nějak prázdno a nevěděl co dělat.. Nakonec se rozešel zpátky přičemž si povšimnul ako je Sasori u otevřeného okna.. Araki se vrátí do domu, kde u dveří nechá své věci Shinshinem se myhne po schodech nahoru, kde se pomocí Sairento Kiringu tichými kroky aniž by vydal jakýkoliv hlas dostane do svého pokoje aniž by si ho všimla babča o to jestli si ho všimne Haruka se nezaujímal zavřel za sebou v pokoji dveře a začal vyhazovat věci ze skříní ty následně začne házet do dvou velkých tašek v rychlosti tam všechno sebe což nakonec nezanechá místnost bez hluku.*
Haruka Noburu: *Len čo zadržala dych - stačila chvíľa a spadla z úplného vrcholu - roztrieštila sa na tisícky kúskov. Dosiahla so Sasorim prvý orgazmus a jej brat bol pri tom. Ešte bola roztrasená keď otvorila oči, zhlboka vydychovala akoby práve zabehla maratón. Videla rýchlo odchádzajúcu Arakiho siluetu. Zbledla a odtiahla sa od Sasoriho - bola napätá ako struna, natiahla si tielko a započula z prízemia šramot.* Sasori - rýchlo vyskoč oknom! *Šepla bez dychu keď počula babičkyne kroky. Jej chôdzu vedela rozoznať na kilometre.* "Harunka? Čo sa to Arakimu stalo?" *Počula naliehavý hlas, ktorý sa blížil k nej dverám z prízemia.* /Ah nie!/ *Zahryzla si do pery.* Rýchlo Sasorimu vtlačila na pery bozk.* Bolo to krásne, ďakujem. Ale teraz musíš zmiznúť. *Prehovorila a odtiahla sa od neho - rýchlo odložila fľašu otvoreného vína za posteľ a otvorila dvere.* Momo? Čo sa deje? *Vykukla na chodbu aby sa babča rovno nevrhla do izby nebolo by nič moc keby tam načapala Sasoriho.* /Dnešný deň ... Je šialený./
Sasori Shintaro: *Začínal nabírat dost rychlé tempo svými prstíky a stále si dravě od Haruky bral polibky. Chtěl Haruce dopřát tu nejlepší rozkoš, jak to může zvládnout. Ani nezaregistruje, že tam někdo vešel, tedy až v poslední moment když se Araki otáčí a odchází. Sasori se zastaví a skoro až zkamení, svůj zrak přesune do očí Haruky. *Uhm Araki nás viděl.
Araki: *Araki se ještě zastavil ve svém druhém domě, mnohokrát přemýšlel že by se mohl nastěhovat zpátky, přeci jen už je dospělý.. Chvilku tam pobyl nakonec však vzal jedinou věc, kterou tam potřeboval a vydal se zpátky domů, nemohl přece odejít s pocitem, že něco udělal špatně, Nanešrěstí se mu povedlo potkat babču, které ještě naposledy šel pomoc s nákupem, moc to nedělal s babčou tak dobře nevycházel, i když v poslední době se jejich vztach zlepšíl, ale kdo ví proč?.. Když byly v kuchyni nechal tašky na stole a rychle vyběhl dveře.. Pravda měl se s Harukou rozloučit jinak než tak jak udělal, aniž by nad tím přemýšlel tak otevřel dveře.* Haru *Vyslovil když na ty dva jen zůstal zírat.. * Omlou *Ani nedopoví větu a rychle za sebou zabouchne dveře následně se vydá na schody jak je jchce seběhnout a je rozrušený tak špatně šlápne a ozve se rána, v tu chvíli je z kuchyně ven babča a Araki se skláda ze země. Trochu bolestně vydechne ale jen si narazil zadek, aniž by babče odpověděl na její otázky jestli je v pořádku popadne kosu z předsýně a Shunshinem se dostane ven z budovy.. Kus od domu už jde normálním klidným krokem, má pocit že na něco takového jen tak nezapomene, Yonbiho který k němu mluví ani nevnímá.*
Haruka Noburu: *Jej telom lomcovala jedna vlna horúčav za druhou - mala zavreté oči a musela si hrýzť do pery aby nekričala od rozkoše. Čím viac však zadŕžala dych tým rýchlejšie jej bilo srdce = tým intenzívnejšie prežívala každý jeden jeho pohyb. Tempo zrýchlil a keď zapojil dva prsty - nemohla lapiť dych.* Mmmhha.. *Mala pocit, že viac už neznesie, že viac už nedokáže zniesť.. myslela si, že z toľkého vzrušenia exploduje.. Zadržala dych - hánky mala biele z toho ako silno zvierala prikrývku. Cítila ako jej vzadu na krku vyskočili drobučké kropaje potu. Sťahy svalov sa zladili tempu ktoré Sasori udával.. toto bola extáza.*
Sasori Shintaro: *Sasoriho vzrušuje už jen to jak Haruka reaguje, ovšem i přes to si od ní bere jeden polibek za druhým, nebo aspoň se o to snaží a rychlost vnikání svých prstů do Haruky začne postupně zrychlovat. Každým okamžikem tempo vnikání prstu do Haruky zrychluje a dokonce se do toho poté pokusí zapojit rovnou dva prsty, ovšem tam je už opatrný. Navzdory všemu tohle dělá poprvé a to poslední co si přeje je to nějak zkurvit. *
Haruka Noburu: *Cítila ako jej stúpa červeň do tváre keď Sasori vkĺzol rukou pod jej nohavičky. Hral sa s ňou zatiaľ len chvíľku a už cítila ako pod Sasoriho prstami vlhne. Svaly sa jej napínali a uvoľňovali a on zatiaľ pokračoval v nemennom mučivo-pomalom tempe. Myslela si, že sa zblázni, prehýbala sa pod ním ako mačka, v rukách zvierala prikrývku a hoci sa snažila vzdychy potláčať - veľmi sa jej to nedarilo, keď do nej vnikol prstom od rozkoše takmer vykríkla Sasoriho meno. Nechýba veľa a Sasori ju prvý krát privedie k orgazmu.*
Sasori Shintaro: *Nehodlá dnes využít toho jak na tom Haruka je, pro své osobní potěšení zároveň to ale nenechá jen tak být. Ještě párkrát jí přejde po rozkroku přes oblečení a poté se začne dobývat i pod to. Na okamžik skončí s polibky, aby mohl své polibky věnovat jejímu krku. Nemělo by být těžké se jí dostat pod kalhotky, mezitím opět zaměstná její ústa těmi svými v dalším vášnivém polibku, přičemž tentokrát přejde po jejím rozkroku už pod jejími kalhotkami. Pomaloučku a opatrně po ní přechází, když v tom do ní nečekaně vnikne jedním prstem, který následně vytáhne a poté ho opět vsune dovnitř, zatím chce být pomalý a opatrný a tak si s ní zároveň hrát tímto tempem. *
Haruka Noburu: *Áno mala v sebe alkohol.. dnešný deň bola pre ňu jedna veľká katastrofa a ona chce na to zabudnúť v náručí svojej lásky. Je na tom niečo zlé?? Nie, nieje! Poddala sa jeho bozkom aj dotykom. Od vzrušenia jej po celom tele naskočili zimomriavky a keď prešiel prstami po jej najintímnejšom mieste - zaklonila hlavu a nahlas zalapala po dychu.*
Sasori Shintaro: *Když se od něj Haruka odtáhla, tak si ze zad sundal svou hůl Ōyamatsumi, kterou odloží stranou, aby mu nepřekážela. Rozhodně si tohle celé nechává líbit, když si Haruka na něj obkročmo sedne a on skončí bez vršku. Polibky si bere s takovou chutí a dravostí že to i jeho docela překvapuje, jakmile je v blízkosti Haruky tak se prostě neovládá, vždy stačí tak málo aby Haruce nedokázal odolat. Ručkami přechází, po její hladké odhalené pokožce. Následně Haruku trochu zvedne a položí jí na záda na její posteli a on se přesune nad ní a okamžitě jí začne dávat další série polibků, přičemž jednou ručkou se přesune k jejímu rozkroku, po kterém jí ručkou několikrát opakovaně přejde, i když prozatím stále jen přes oblečení. *
Haruka Noburu: *Mala na ňom rada to, že vždy rešpektoval to čo chcela a .. A teraz chcela jeho bozky, horúce dotyky, jeho dych, chuť jeho pier. To všetko v kombinácii s jeho dotykmi a vínom čo mala v krvi.. So zavzdychaním sa od neho odtiahla vyzliekla si bledoružové tielko. Vlasy sa jej ako hustý závoj rozsypali po chrbte opäť sa sklonila k jeho perám - vášnivo ho pobozkala. Sadla si obkročmo na jeho pás a stiahla mu z pliec jeho vršok, ktorý aj tak veľa nezakrýval. Bozkávala ho dychtivo akoby na tom závisel jej život.*
Sasori Shintaro: Dobře, nebudeme o tom mluvit. *Sasori respektuje přání Haruky nemluvit o tom co jí je, ovšem, stále tu může být aspoň s ní a třeba jí i trochu rozptýlit. Když přijde řeč na odměnu tak není moc nad čím přemýšlet, hlavně ani nemá moc šancí k tomu něco povědět, protože Haruka si jde pro další polibek, do kterého se ponoří i Sasori. Zapojí do toho i svůj jazyk a současně u toho si k sobě Haruku přitáhne a přitiskne ji k sobě, přičemž jednou ručkou jí okamžitě stiskl jednu půlku její zadečku. Hold svojí odměnu za kytici si už vybírá. Sasori se do polibků tak zabere že Haruce brzo dává dravé polibky a bere si jeden za druhým jako na běžícím pásu. *
Haruka Noburu: *Nadšene sa usmiala a vzala si do ruky kyticu.* Ďakujem sú nádherné! *Na jeho ďalšiu otázku však neodpovedala plná entuziazmu. Záporne potriasla hlavou.. trochu sa jej zachvela spodná pera.* Nechcem o tom hovoriť. *Odvetila a ponorila tvár do kvetín. Zhlboka sa nadýchla.* Čo ti len dám za odmenu? *Nahla hlavu trochu na stranu a zaklipkala mihalnicami. Potom sa trošku usmiala, kvetiny položila na nočný stolík a nahla sa k Sasorimu po bozk, ktorý nehodlala tak rýchlo prerušiť.*
Sasori Shintaro: *Přijde mu, že se Haruce nejspíš něco stalo, ovšem nejprve si radši po objetí vleze dovnitř, nerad by ztratil rovnováhu a vypadl z okna. *Já tebe taky miluju, moje hvězdičko. *Poví Sasori a během dalšího objetí chce Haruce věnovat polibek, který ovšem neplánuje moc natahovat. Následně mezi sebou a Harukou vytvoří trochu prostoru, aby jí mohl předat kytici. *Přišel jsem za tebou, chyběla jsi mi a navíc jsem ti přinesl tohle. *Uhm jsi v pořádku? Stalo se ti snad něco?
Haruka Noburu: *Započuje zvuk - pohne hlavou a s ňou sa otočí aj celá izba .. dva krát.* Sasori! Vydýchne a posadí sa - po štvornožky sa natiahne k oknu a otvorí ho.* Sasori! Čo tu robíš?! *Vrhne sa mu okolo krku.* Tak rada ťa vidím.. *Oči sa jej na chvíľku opäť zalejú slzami. Odtiahne sa však a utrie si ich chrbtom dlane.* Milujem ťa vieš to? *Načiahla sa s úmyslom vtiahnuť ho do izby a objať ho. Áno bola pripitá.*
Sasori Shintaro: *Nikdo mu neotvírá, ovšem díky Kagura Shingan si je naprosto jistej že tam Haruka je. Trochu si ten jejich dům obejde, dokud nezahlédne její okno. Následně si to prostě po vnější stěně jejich domu vystoupá až k jejímu oknu skrz, které se podívá do jejího pokoje. Všimne si Haruky a tak na to okno trochu silněji zabouchá, aby měla šanci si ho všimnout i přes to jak na tom je, není blbej a tak si toho všiml už od pohledu, že je připitá. Tak nějak počítá s tím že Haruka to okno otevře a pustí ho k ní do pokoje. *
Haruka Noburu: *Plakala dlho, potom sa osprchovala a prezliekla do pyžamka - neplánovala dnes opustiť svoju izbu - ba čo viac z pod postele vytiahla fľašu vína. Získavala sa ťažko, no ona to zvládla - chcela si ju dať so Sasorim, no teraz - teraz alkohol potrebuje. Otvorila fľašu a napila sa priamo z nej. Takto to chvíľu pokračovala až kým neležala na posteli totálne pripitá.. odkaz » *
Sasori Shintaro: *Sasori se rozhodl, že navštíví svojí lásku Haruku. Oblečený je v novém oblečku, který si pořídil hlavně kvůli Haruce ( odkaz » ). Má sebou i svou hůl Ōyamatsumi, kterou má na zádech. Ovšem to nejdůležitější je to co má v ruce a těmi jsou květiny. Má kytici složenou z nejrůznějších druhů květin, ovšem převládá tam hlavně červené růže. Hlasitě zaklepe na dveře a čeká, až mu někdo otevře. *
Haruka Noburu: *Zamračila sa - potom vyskočila na nohy..* Araki! Neblázni! Zostaň doma! *Vedela, že jej slová majú efekt asi ako keby sa snažila udržať vodu v otvorenej dlani.. nakoniec si nájde svoju cestičku a stečie jej pomedzi prsty. Zahryzla si do pery. Zaťala ruky v päste a otočila sa na päte. Zavrela sa vo svojej izbe kde sa opäť rozplakala.*
Araki: *Vydechnu sleduju co provádíš potichu se postavím.* Nerob ze mě blázna Haruko když nic nevíš nejsem jako ty.. *Aniž bych nad tím přemýšlel popadnu kosu a vydám se ven z pokoje.* Dávej tady na to pozor Haruko.. *Rozejdu se po schodech dolů abych mohl odejít.*
Haruka Noburu: *Utrela si oči chrbtom dlane smrkla ale už neplakala.. teraz musí byť silná.* Uvedomuješ si prečo to nemôžeme robiť však? Prosím povedz mi, že rozumieš aspoň tomu. *Chytila sa za čelo a chrbtom sa zviezla po stene až na zem.. Ona je príčinou stavu jeho mysle? Čo ak sa zbláznil kvôli tomu? Čo má robiť? Má to povedať otcovi? Babičke? Sasorimu? Čo by s tým zmohli? Čo s tým môže urobiť ona? Cítila sa absolútne bezmocná.*
Araki: *Chvilku jen mlčí když si uvědomí co udělal.. * Haruko nekřič promin.. *posadím se do louže na zemi a svůj pohled udržuji na tvých nohách.* Haru-Nee? *ušklíbnu se a zavřu oči. svuj pohled stočím k Haruce a podívám se jí do očí .* Jsem slabý.. *vydychnu.*
Haruka Noburu: *Jeho slová ju zanechali zmätenú. Nerozumela tomu prečo by ho chcel Kage zabiť. Už chcela potriasť hlavou a vyhovoriť mu tú hlúposť. Sasori by nikdy nechcel bijuu ale - keď si ju ku sebe pritiahol. Už z toho ako sa jej dotkol ... vytušila, že sa stane niečo zlé. Nestihla však zareagovať. Keď pritlačil svoje ústa na jej pery a vynútil si od nej letmý, naliehavý bozk - šokovane vytreštila oči. Automaticky sa odtiahla, o krok cúvla akoby sa popálila a v prvej sekunde sa napriahla, že mu vlepí poriadnu facku, že ho zmláti - prebila by ho a ani by sa nemusela extra snažiť, no ruka sa jej v polke pohybu zastavila a roztriasla. Ani si neuvedomila, že plače až kým nemala plné oči sĺz. Roztriasla sa a ukryla si tvár v dlaniach.* Nie! Nie.. to nemôžeš. *Ako sa neho mohla hnevať za to, že ju miluje? To preto sa choval ako blázon? Aké to pre neho musí byť strašné byť s ňou pod jednou strechou a prechovávať pocity, za ktoré by ho všetci označili za chorého a zvráteného? Toto bolo iné.. už neboli deti.. mali sedemnásť rokov - obaja boli dospelý a ona po celý ten čas ani len netušila, že ju má rád inak než súrodenecky. Potriasla hlavou snažila si vyčistiť myseľ od spletených myšlienok.*
Araki: *Zostal na ní pozerat chvilku mlčel své rty měl semklý o sobe. Zhluboka se nadechne a pohlédne Haruce do očí.* zbabělci utíkají, když je někdo chce zabít.. Mizukage už mě zabít chce .. *Udělá od ní pár kroků.* Chce mě zabít a Biiju dát Sasorimu nebo si ho vzít sám.. *Pomalu Přejde před Haruku.* Zabije mě tak jako tak.. A Haruko *rukou jí prohrábne zamyšleně vlasy.* Mluvíš o tom jak mě znáš jak jsme spolu vyrůstali. *Trochu jí chytí za bok a z ničeho nic si jí přitáhne.* Ale zapomínáš že už někoho miluji.. *Aniž bych nad tím přemýšlel tak si ukradnu od Haruky polibek aniž bych se jí ptal.*
Haruka Noburu: *Nevedela sa rozhodnúť či ju jeho slová naštvali alebo rozľútostnili. Proste ho chmatla za kapucňu a stiahla mu ju z hlavy.* Ty nemôžeš odísť Araki.. ak by si sa o to pokúsil - Mizukage ťa zabije. My dvaja nie sme obyčajný, nemôžeme len tak opustiť mesto, nemôžeme! Tak sa postav svojim démonom a neutekaj! *Mierne do neho strčila a potom spustila ruku.* Tu nejde o ostatných - buď taký aký chceš byť ale netvrď mi, že si takto so sebou spokojný. Poznám ťa, poznala som ťa ako malého chlapca! Došľaka Araki veď sme spolu vyrastali.. keby si ako malý chlapec videl čo sa z teba stane, dostal by si infarkt. *Ťažko si vzdychla.* Zmeň sa pre seba. Vidím, že nie si šťastný .. nájdi si dievča.. miluj. *Radila mu ďalej.*
Aralki: *Jelikož nečekal že rozrazí dveře tak se nepromění ve vodu.. Dveře trošku vrátí.. poté co dopoví na zem spadne rámeček s fotkou na které jsou oni dva aj s otcem a babčou, poté se klon rozpline ve vodu, a Araki popojde z poza dveří..*Ber to ako chceš Haruko .*kouknu na zničený rámeček v kaluži vody. Následně Araki udělá několik kroků aby stál ve dveřích. Zhluboka se nadechne a vydechne. Kápí si trochu zahalí své čelo přičemž si jí rukou přidržuje.* Zbabělci už prostě utíkají nemyslíš? *Mírně se pro sebe ušklíbnu.* Omlouvám se že nejsem takový jako by jste všichni chtěli.. *Pomalu se k tobě otočím zády přičemž si stáhnu kapuci..* Haruko *Lehce na tebe pootočím svou tvář.* Odedneška už se o mě nemusíš starat ani strachovat tohle je Zbohem .. *Ještě než dokončí Araki větu tak se otočí.* Omlouvám se že nemůžu dodržet náš slib..
Haruka Noburu: *Chcela mať len kľud, zahrať si niečo na klavíri, čítať si knihu... keď ho uvidela sedieť na posteli vo svojej izbe - vzplanul v nej opäť hnev.* Prečo si ušiel ako zbabelec? *Opýtala sa keď rukou rozrazila dvere - tie narazili do skutočného Arakiho - vošla do jeho izby a nechápavo sa pozerala na neho a jeho klon. Ani nechcela vedieť čo to znamená.* Vieš vážne by si mal vyhľadať odbornú pomoc. *Povzdychla si a ukázala raz na neho a potom na jeho klon.* Toto proste .. nie si zdravý Araki, máš niečo s hlavou.. *Pokúšala sa mu to vysvetliť.*
Araki: *Chvilku seděl na své posteli, kde si dokonce i lehl.. Položí si ruku na hlavu a vydechne.. Nesnáší to tady přijde si ve vězení at se hne kamkoliv.. Posadí se a vyhoupne se na nohy, rychlými kroky dojde ke skříni kam natáhne ruku. * Sachiko .. *Zašeptá potichu jméno, které už dlouho neslyšel.. Prudce ze skříně vytáhne plᚍ který na sebe nasadí u krku ho sepne a nasadí si kapuci, popadne svou kosu, ale v tu chvíli zaslechne kroky po schodech, do jeho pokoje je pootevříno, Araki rychle vytvoří jednoho vodního klona, který stojí u postele a v ruce drží Rámeček s fotkou který pomalu položí na stolek ruku ponechá lehce na vršku rámečku jako by nad nečím přemýšlel už ze dveří je jasně viditelné. že je na odchodu.*
Haruka Noburu: *Udrel do nej ramenom.* Prisahám, že by ťa mali zavrieť do blázinca. *Zavrčala a napriahla sa po ňom. Chcela ho schmatnúť za rameno, no to už jeho silueta horela v plameňoch.* Baka! *Zavrčala skrz zaťaté zuby a namosúrene vpochodovala z nemocnice. Ako sa vrátil z temného sveta - nemal to v hlave v poriadku. Priepasť medzi nimi bola čoraz väčšia. Nevedeli sa už takmer na ničom zhodnúť, nedalo sa s ním o ničom rozprávať. Bol proste šialený. V Ryuuovom denníku čítala, že sa to môže niektorým jinchuuriky stať.. nikdy by si však nemyslela, že sa to stane práve jej bratovi. Okrem toho mu ani neprospieval vzťah čo má so Sasorim. Tak či tak kráčala domov.* Momo-chan? *Ozvala sa len čo prešla prahom dverí, no odpovedal jej len vlastný hlas odrážajúci sa od prázdnych stien. Vyzula sa. Predpokladala, že Araki domov nemieril. Babička však v dome tiež nebola. Otec riešil nejaké veci pre Sandaimeho mimo mesto a tak len prikročila ku kuchynskej linke a prečítala si odkaz od babky. ´Šla som nakúpiť´. Len čo si ho prečítala - vrátila ho na svoje miesto a mierila si to do svojej izby.*
Araki: *Po otevření dveřích na své hrudi ucítí ruce patřící jej sestře, a skončím opět v pokoji, kde zůstanu stát. Chvilku jen zírá na svou sestru, která na něj křičí, aspon tak to Araki bere. Na moment se zasekne zkousne si spodní ret.* níčím.. *zašeptá načež se odmlčí a hned to dopoví.* Níčím všechno kolem sebe.. *Zašeptám si potichu trochu zaraženě. Z hluboka se nadechne a udělá krok , ke své sestře, jeho hlava pozůstává skloněná.* Nemusíš se obávat dlouho tě níčit nebudu .. *Udělám pár kroků kolem tebe, přičemž Haruce drcne do ramene.* Nevšiml jsem si že bys byla blízko mě.. *pokroutím hlavou. Načež jeho tělo začne pomalu hořet.* Omlouvám se sestřičko .. *Zašeptá již hořící přelud zatím co Araki pomocí Shunshinu zmizí z nemocnice snaží, se co nejrychleji dostat domů.*
Haruka: *Kráčala za bratom do nemocnice.Chcela ho ísť pozrieť - odkedy v nemocnici skončil bála sa návštevy. Dostal sa do nej kvôli súboju so Sasorim.. bála sa, že by ho jej prítomnosť rozhnevala.. keďže so Sasorim chodí. Zamyslená nad tým ako to bude prebiehať - z okna Arakiho izby vyletel kvetináč. Len tak-tak, že ju netrafil do hlavy. Pri pohľade na črepiny - strelila pohľadom po oknách. Jedno okno bolo zabuchnuté tak silno, že sa div nerozbilo. Nemusela dlho odrátavať poschodia. Vedela kde bol jej brat ubytovaný. Povzdychla si a pomocou Shunshin no Jutsu sa rozbehla do jeho izby. Plánovala rozraziť dvere jeho izby a poriadne mu vyčistiť žalúdok, no to už Araki dvere otvoril. Zamračila sa a strčila ho do hrude - nemala v úmysle aby spadol len ho chcela strčiť do vnútra izby.* Čo to s tebou je! Skoro si mi tým kvetináčom prerazil hlavu! Prečo máš za potrebné všetko okolo seba ničiť?! *Nekričala - teda nie úplne. Avšak zvyšovala hlas čo v kombinácii s jej tenkým, nežným hlasom a sladkou tvárou vyznelo ako najvyšší stupeň hnevu.*
Araki: *Araki bol v nemocnici, kde ležel v posteli a sledoval bílou stěnu.. Na rukách měl ještě stále obvazy a jeho pleť mohla působit trošku červeně..* Asi je čas jít domů.. *Zamyslím se načež se postavím a jdu se obléknout, ještě na moment pohlédnu na prázdný květináč, z ničeho nic otevřu okno popadnu květináč a vyhodím ho z okna.. * Koho to zaujíma.. *Prohodím s přibouchnutím oknem div se nerozletí a vydám se ke dveřím, které následně chci opustit.. Chci v klidu a nepozorovaně opustit nemocnici..*
---: ---
Haruka Noburu: *Bola rada, že sa nakoniec zvládol pobaliť. Na jeho slová sa len usmiala, vzala ho za ruku a pomohla mu postaviť sa.* Svet je dosť zlý, bez pozitívneho myslenia by sme sa už dávno zbláznili. *Objasnila mu a pri tom sa usmievala. Podala mu fotku a spoločne sa vydali domov kde na nich už čakal otec a babička.*
Araki: *Potichu vydechne a jeho pohled se zaměří na botník.. Chvilku jen poslouchal Haruku, než do ruk lehce uchytl cestovní tašku..* Nevím zda můžem Haruka *Pohledne tak nějak smutně na tašku chvilku mlčky sleduje vše možné než si tašku lehce přehodí přes rameno.* Tak já idem na to.. *Vydechne a vydá se do svého pokoje pobalit snad co nejvíce věcí.. Když má konečně dobaleno tak dojde za Harukou, která vybírá nějakou fotku potichu se na fotku koukne. Načež si prudce sedne na zadek.* Stále ve všem vidít pozotivní věci Haruka? *Zašeptá potichu své oči privře a malý moment jen oddechuje přijde si vyčerpaný nejspíše toho na něj je po psychické stránce více než zvládá.* Můžeme jít? *Zašeptá a oppět se zvedne, nějak i zapoemene, že by si měl vzít nějakou fotku chce být co nejrychleji pryč a vrátit se až později, poté co vykročí natáhne ruku k Haruce.* půjdeme domů ? *zkusí sep ousmát.*
Haruka Noburu: *Povzdychla si a mierne potriasla hlavou keď sa odtiahol. Bola z jeho chovania nesvoja. Ruky mal studené, pohľad vzdialený. V hlave sa jej miešali pochmúrne myšlienky keď si pred ňou kľakol.* Araki, chcem aby si býval s nami. Mali by sme byť spolu, sme rodina. *Objasnila mu pre ňu úplnú samozrejmosť.* Ale teraz sa prosím postav.. pôjdeme tam normálne po svojich. Nemusíš ma niesť. Zvládnem kráčať dosť dobre aj sama. *Unavene si utrela čelo a otočila sa naspäť k vchodovým dverám. Niečo jej však napadlo.* Nechceš sa zbaliť? Zobrať si nejaké oblečenie a podobne? U nás zatiaľ nič nemáš. *Upozornila ho a rozhliadla sa po miestnosti. Zbadala v rohu miestnosti poskladanú cestovnú tašku. Prišla ku nej, zdvihla ju a podala Arakimu.* Tu máš môžeš to dať sem. Kľudne si so sebou zober aj nejaké fotky. Nech sa u nás cítiš čo najútulnejšie. *Navrhla mu svojim sladkým hlasom a zobrala z poličky jednu fotku ktorá sa jej osobne najviac páčila. Araki tam bol mladý, veselý a Sachiko bola ešte krajšia než si ju predstavovala.* Napríklad túto. *Mykla plecom a usmiala sa.*
Araki: *Pomalu ju povolí a lehce od ní poodstoupí provinile koukne jinam pak se k Haruce otočí zády a lehce si poklekne.. *Haruka už můžeme jít domů jestli chceš budem bydlet s tebou *zašeptá potichu a čeká než mu vleze na záda.* Odnesem tě tam ale *mírně se pousměje což vidět nemůže.*
Haruka Noburu: *Silno ju objal - mala sa problém nadýchnuť.* Za čo sa ospravedlňuješ.. teda okrem toho, že mi drvíš rebrá? *Zašomrala priduseným hlasom a pokúsila sa o úsmev, avšak veľmi neúspešne. Nebola v stave na vychádzky. Transfúziu nedostala len tak zo srandy.*
aRAKI: *Vypočuje si vše comu Haruka rozprávěla,měl pocit.. Chvilku na to co do rozprávěla se díval mimo pak z ničeho nic přikročil k Haruce a pevně jí objal.* Haruka *Zašeptá potichu celou by se jí pokusil rozmačkat ještě že nemá takovou sílu..* Omlouvám se Sestričko *Zašeptá potichoučku se strachem v hlase.*
Haruka Noburu: *Zachmúrene si od neho zoberie mikinu, mračí sa a trpezlivo mlčí. Tepláky vyzerali už od pohľadu veľké a tak ich len položila na najbližšiu komodu. * To nieje naša maminka. Naša maminka zomrela pri našom pôrode. Zabila ju vtedajšia Mizukage lebo nechcela aby z nás urobili Jinchúúriky. *Rozprávala a pri tom si natiahla ponožky a na nemocničnú košieľku si dala mikinu. Nechala si ju rozopnutú a podišla bližšie. Ukázala prstom na fotografiu.* To je Sachiko-san. Vychovávala ťa, keďže sme museli vyrastať oddelene.. nemali sme nikdy spoznať pravdu. *Pozrela sa na neho, spustila ruku a mykla plecom.* Čo tiež prikázala Mizukage. *Potom ho chytila za ruku.* Ale neboj, ocko na nás oboch od detstva dozeral, asi si to nepamätáš ale stále ti bol na blízku. Veľmi mu na nás záleží. Dal ti toto. *Vybrala spod košieľky náhrdelník a zamávala ním pred tým, než ho nechala voľne na svojej hrudi.* Patrilo to našej mame, ty si mi to daroval.. keď sme ešte nevedeli, že sme rodina. *Informovala ho s opatrným úsmevom.*
Araki: *pohlédne směrem k Haruce.* Pojd dál Haruko *Vydechne a jde dál projde až do svého pokoje, kde vytahá nějaké věci.. Mikinu tepláky ponožky.. Dojde k Haruce a podá jí to.* Oblékni se *mile se pousměje * něco tu chybí.. *Vydechne i když nevěděl co bylo to důležité.. *Omluv mi to myslel jsem že je tu něco důležitého.. *Pousměje se načež si povšimne fotky na stěně kousek od Haruky.* Mami? *Vydechne v tu chvíli tam Haruku nechá samotnou a rychle proběhne celý dům povšimne si aj zvadlých květin.. Opět se vrátí k Haruce akorát že k ní dojde celkem pomalu a opře se o futra.* Kde je naše maminka ? *Zeptá se opět pohlédne na fotku kd eje Araki se Sachiko ale není tam Haruka což mu nějak divné nepřijde nebo nad tím ani nepřemýšlí.. Některé věci se mu vybavují ale jiné zase ne..*
Haruka Noburu: *Mlčala, nevedela čo povedať a on by aj tak nepočúval. Keď zastavili pred domom kde býval Araki so Sachiko len si v duchu povzdychla. So Sachiko sa osobne nikdy nestretla a nebola nadšená z toho, že ju uvidí takto. Bolo jej divné, že nebola v nemocnici spolu s ostatnými, no nejako to neriešila. Sústredila sa hlavne na svoju rodinu, obavy o Sasoriho.. Teraz keď ju položil v chodbičke na zem tak len bosky prešľapovala na mieste. Hanbila sa ísť bez vyzvania ďalej a Araki aj tak veľmi nevnímal. Niečo si mrmlal. S obavami cúvla trochu ku dverám a tam zostala stáť. Bolo jej chladno.* Araki? Ja by som chcela ísť domov.. k nám domov. *Objasnila mu. Nevyzeral, že by s ním mohla viesť normálnu duchaplnú debatu - a to bola zvedavá na toľko vecí! A hlavne.. na veci čo zažil v druhom svete.*
Araki: *Když už jsou kousek od nemocnice tak poleví a sklidní se* promin *koukne jí do tváře provinile a trošku si ji přitiskne k sobě.. Bylo téměř jisté že jí nepustí.. Rozešel se aniž by zastavoval.. Yonbi ho trochu navádí aby trefili domů, samozdřejmě fakt mu řekne cestu k Sachiko a né k Daisukemu takže se o chvilku ocitnou před dveřmi, které Araki otevře nebylo ani zamčeno.* Co to nezamiká se? *Zašeptá načež Haruku položí na nohy před sebou má pantofle které jsou pohodlné, ale velké..* Myslím že jsme doma? *Zašeptá s pohledem na Haruku ani neví co by měl říct ale jde dál když vedje do obyváku tak se zarazí jako by do jeho těla prošel blesk.. Araki si v tu chvíli přijde úplně prázdný.* Co to? *zašeptá potichu nejspíše ani nevnímal Haruky protesty, že nejsou doma ? Mohlo ju napadnout že pujde tam kde to nejspíše zná celý život..*
Haruka Noburu: *Ešte stále nebola stopercentne pri sile a tak veľmi protestovať nemohla.* Počkaj Araki! Prosím!! *Skríkla keď ju zodvihol do náručia a ponáhľal sa k oknu. Stihla ešte naznačiť otcovi poza Arakiho chrbát, že to zvládne, dokonca mu naznačila perami, že sa uvidia doma. Už bol totiž na nohách a Arakiho by zastavil. Takto len zaťal zuby a s chladným výrazom nepatrne prikývol. Obávala sa o duševné zdravie svojho brata. Jeho výbuchy hnevu, zmeny nálad.. a celkový fakt, že má v sebe Yonbiho. Vedela, že by sa len viac vzpieral ak by protestovala a tak sa ho jednoducho len pevnejšie chytila okolo krku aby nespadla. To, že sa obliekol bolo užitočné, ona stále bola bosá, unavená a len v nemocničnej košeli, ktorá sa na chrbte viaže na tri mašle. Nebol to odev vhodný na vychádzky, lenže Araki nikdy nerozmýšľa veľmi dopredu. Bolo fajn vedieť, že sa nezmenil a je to stále on.. nevypočitateľný, chladný, mesiac jej života.*
Araki: Yon říká že domů trefíme.. *Ušklíbne se ked pohlédne na Daisukeho při pohledu na něj nic necítí stejně tak při pohledu na babičku.. Chvilku mlčí než si povšimne Haruky výraz..* Haruka vezmem tě *zasměje se a než Haruka stačí odporovat tak jí Araki vezme do náruče jako princeznu? No jelikož ho doktor s Harukou nechce pustit tak jí k sobě o něco pevněji přitiskne naschromáždí chakru do nohy přičemž se dvěma rychlými pohyby dostane na okno a následně seskočí dolů po stěně seběhne náčež s Harukou utíká pryč jako by jim jí tam nechtěl nenchat což nechce..*
Haruka Noburu: *Vymenila si s otcom pohľad plný obáv keď spoločne sledovali ako sa Araki oblieka.* Aj pre mňa si dôležitý. *Zažmurkala, zaplavila ju vlna strachu lebo to vyzeralo, že chce odísť.* Pre nás, pre svoju rodinu. *Naznačila gestom k otcovi, ktorý sedel vedľa nej na stoličke - mal zachmúrený výraz, no prinútil sa k úsmevu.* "Dúfame, že sa s nami vrátiš domov.. pomôžeme ti spomenúť si. Ak chceš." *Prehovoril Daisuke vyčerpane. Haruka na neho hodila nahnevaný pohľad.* /Prečo povedal "ak chceš?" Bol by snáď ochotný len tak ho nechať ísť?!/* Pomyslela si pohoršene. To ona rozhodne nepripustí! Nie po tom všetkom čo prežila aby ho našla!*
Araki: *Araki chvilku nevěděl,že něco provedl až ked mu konečně Yonbi objasnil aspon, že Haruka není anjel ale jeho dvojče.. To užvšak přišel doktor a Haruka musela íst stranou.. Nejdříve si doktor Arakiho prohlídl posvítil si do očí atd.. Pak konstatoval, že Araki trpí ztrátou paměti na to Araki jen moudře přikývl.* Myslím že to trvá už od doby co jsem se poprvé probral někde v ... *Ani větu nedokončil protože se zvedl.. Obešel doktora a otevřel velkou dřevěnou skříň.. Aniž by ho cokoliv zaujímalo tak začal oblékat.. Když na sebe nahodí poslední cár svého oblečení což je plášť tak se protáhne a pak se pohlédne na Daisukeho.* Haru? *Pohlédne z Daisukeho na Haruku jméno zjistil díky Yonbimu.. Udělá k ní několik kroků přičemž všechny ignoruje. Protesty doktora ho také nezajímají přeci jen se cítí zdravý a nějaká ztráta paměti co trvá už několik měsíců ho nezaujímá..*Haru-chan I když si nevzpomínám.. *Lehce uchytí její ruku a tu si položí na místo kde by měl mít srdce.* Myslím že i když má hlava si nevzpomíná tak něco uvnitř ví že tě potřebuje a že jsi důležitá *mírně se pousměje načežjí obejme kolem krku a přitiskne jí k sobě jako by jí dvacetr let neviděl.*
Haruka Noburu: *Daisuke si vymenil ustarostený pohľad so svojou matkou.* "Idem po doktora." *Prikývla Momoko ako keby mu čítala myšlienky. Len prikývol a posadil sa na stoličku vedľa postele svojho syna.* "Nespomínaš si kto sme?" *Opýtal sa svojho syna opatrným hlasom. Haruka zmätene zažmurkala a trochu sa od Arakiho odtiahla. Stále ho však držala za ruku - ustarostene sa dívala na svojho brata.*
Araki: *Araki nějak moc neměl potuchy co se děje nemohl si vzpomenout ani jak se dívka jmenuje, ani co je zač jediné co věděl, že její vůně mu přijde příjemná a krásná.. Chvilku jen tak ležel a dokonce Haruku objal kolem krku ako by jí ani nechtěl pustit.. V tom sa mu v hlavě rozduní hlas.* "Od kdy jsi tak ukecaný Yone! " *Trochu se v mysli ušklíbne protože k němu Yon v poslední době mluví o něco více než když byl malý.. Ještě nějakou chvilku jen vydechuje než jeho pohled spadne na Momo a Daisukeho.* Anjeli? *Zašeptá Haruce do ouška potichu vydechne.* Když ty jsi Anjel kto sů ty dvaja? *Zeptá se jí potichu možná trochu necitelně? Možná ho momentálně nic jiné nenapadlo proč jinak by mu její vůně byla tak příjemná jako by bez ní nemohl více žít? *
Haruka Noburu: *Ani nedýchala keď jej zovrel ruku. A hoci to nebolo práve nežné, nepokúsila sa mu vytrhnúť. Keď sa posadil a pohladil ju po tvári - šťastne sa usmiala a pevne ho objala.* Araki! Tak som sa o teba bála. *Zaplakala, no slzy jej už po tvári netiekli. Zmenil sa, mal dlhšie vlasy, no to aj ona. Siahali jej skoro do polky stehien.* "Konečne, sme zase po hromade." *Vzdychla babička a bielou vreckovkou si utrela slzy. Daisuke ju objal okolo pliec a cítil akoby mu zo srdca spadla obrovská ťažba. Jeho deti boli opäť doma. Kiežby to Sachiko nevzdala. Po tom čo sa Araki stratil.. Stratila samú seba a opustila mesto, vraj nevydržala žiť v doma a v meste kde jej všetko pripomína jej strateného synčeka.*
Araki: *Araki nebyl zrovna moc zraněný neměl na sobě napojené žádné přístroje i přes to že byl v bezvědomí.. Spíše to vypadalo jako by jen někde usnul, ale jak se na to místo dostal? Nejspíše by si připadal, že již blázní.. Zatím co spí tak se mu zdá sen.. I přes to že vyzerá spokojeně tak má noční můru.. O chvilku potom co si na jeho postel sedne Haruka a chytne ho za ruku tak on její ruku pevně stiskne, spíše reflexivně.. Nějak moc nevnímá cit ve své ruce proto by jí to mohlo lehce bolet... Ve svém světě se mu zdá jako by mu někdo z hrudi vytrhával Yonbihu přímo z hrudi kousek po kousku.. V jednu chvíli se prebere přitom si prudce sedne.. Jeho delší vlasy, které mu dorostli zatím co ho Haruka neviděla mu spadali aj do očí.. Ještě nějakou chvíli si ani neuvědomuje že někomu tiskne ruku ani nevnímá, že na něj někdo mluví nebo že je někdo v místnosti.. Když už konečne zareaguje po tváři mu začnou stékat slzy, nebrečí ale slzy se derou napovrch sami od sebe..* Co to *zašeptám si pro sebe potichu zatím co nic nevidím přes své vlasy.. Pomalu pustím Haruky ruku a lehce si vlasy poupravím tak abych viděl trochu mě překvapí neznámí lidé okolo mě a dívka co pláče na mé posteli.. Nevím jak reagovat proto sedím zmateně a sleduji krásnou tvář dívky.. Nakonec pomalu pozvednu ruku kterou sem dívce tiskl ruku.. Pomalu jí pohladím po tváři ale nic neříkám jako bych její tvář zkoumal, ale zárověň z ní byl tak nějak v úžasu.*
Haruka Noburu: *Prebrala sa s trhaným nadýchnutím. Zažmurkala keď ju oslepilo ostré umelé svetlo. Počula pravidelné pípanie nejakého prístroja a v nose ju štípal typický nemocničný pach.* "Zobudila sa! Prebrala sa! Zavolajte Daisukeho! *Skoro sa rozplakala keď spoznala hlas svojej babičky. Chvíľu trvalo kým sa jej prispôsobil zrak. Pozrela sa do zvraskavenej tváre Momoko. Usmiala sa na ňu.* Momo-chan. *Zachripela a do očí sa jej nahrnuli slzy. Babička tiež plakala. Sklonila sa ku svojej vnučke a tuho ju stisla. Chvíľu sa objímali.* "Už je všetko v poriadku, našli ťa neďaleko brány Kirigakure. Okamžite kontaktovali otca. Musela si ísť sem. Si trochu podvýživená. Ale inak si v poriadku.. Ty aj tvoj malý kamarát." *Vrelo sa usmievala keď sa odtiahla a hodila rukou smerom k Mizu, ktorý spal na stoličke neďaleko postele.* A Sasori? Araki? Kde sú oni? *Do hlasu sa jej vkradla panika. Pokúsila sa posadiť ale nevládala sa postaviť z postele.* "Harunka! Lež prosím pokojne kým nenaberieš dosť sily." *Rukami ju jej babička zatlačila spať do vankúšov.* "Araki leží v izbe vedľa. Aj jeho sme našli v bezvedomí.. Neďaleko nášho domu. Ocko je teraz pri ňom, ešte sa nezobudil." *Zalapala po dychu, v očiach slzy.* Chcem ísť za ním! Prosím! *Znela neodbytne, najradšej by si z ruky vytrhla infúziu a utekala za ním - bosá a v nočnej košeli. Len čo to povedala, dvere sa rozleteli. Dnu vbehol jej otec - prekonal krátku vzdialenosť, čo ich delila a zovrel ju v pevnom objatí.* "Dievčatko moje!" *Niekoľko krát ju pobozkal do vlasov, a hladil ju po chrbte.* Ocko! Zober ma za bratom... Chcem vidieť Arakiho! Sľubujem, že potom vám poviem všetko čo sa stalo. *Mumlala mu do ramena a tak teda súhlasil. Babička pristavili k posteli koliečkové kreslo a Daisuke Haruku do neho položil hoci protestovala, že zvládne chodiť aj sama. Araki ležal v posteli len o miestnosť vedľa. Spal, vyzeral pokojný.. Nezraneny a pri tom bol iný. Vyrástol.* Araki! *Zvolala a aj napriek nesúhlasnému mumlaniu Momo - vstala z kresla a sadla si na posteľ k Arakimu. Chytila ho za ruku a plakala. Neverila že ho ešte niekedy uvidí. Ďakovala bohom, že zije a dúfala, že neskôr nájde aj Sasoriho. Strávila s ním dosť času na to aby vedela, že sa o seba vie postarať.* Araki, pocuješ ma? Sme späť, sme doma. *Mumlala a pohladila ho po tvári. Daisuke sa postavil za ňu a položil jej ruku na rameno. Babička si sadla na stoličku z Arakiho druhej strany.*
---: ---
Kurome: *Kurome mu zamávala když byl mezi dveřmi. Jakmile opustil její pokoj otevřeli se dveře a byla jí přinesena večeře. Kurome se najedla a poté šťastná že ji přišel Sasori navštívit s úsměvem usínala.*
Sasori Shintaro: Už končí jo? To je škoda ale tak dobře nechám tě odpočívat. *Sasori se přemůže k tomu, že se natáhne ke Kurome a věnuje jí objetí. *Tak já jdu, měj se dobře. *Rozloučí se s ní Sasori a vyrazí ven z jejího pokoje. Mezi dveřmi se ještě otočí a zamává jí. Ale pak už opravdu odejde a vydá se rovnou do tréninkové oblasti, ve které hodlá trénovat svoji kondičku a útoky zápěstními noži. *
Kurome: Nemusíš se bát. Dám si s tebou trénink. *Kurome mu přislíbila že mu pomůže. Byla ráda za to že mu může pomoct. Těšila se velmi až jí pustí z nemocnice.* Návštěvy už končí Sasori. Tak utíkej a uvidíme se.
Sasori Shintaro: Ale musíš mi něco slíbit! Jakmile tě pustí z nemocnice tak si se mnou dáš další trénink jako přípravu na Chuuninské Zkoušky dobře? Ty jsi je už podstoupila, takže bys mi mohla poradit jak si s nima poradit. Vím akorát, jak probíhá poslední část ale o první a druhé části nemám ani tušení. Ale minimálně se chci připravit na opravdoví souboj.
Kurome: *Kurome se jeho poznámce taky zasmála.* To by bylo super. *Kurome si vzpoměla na své zkoušky a říkala si jak asi Sasori při zkouškách dopadne. Doufala že na ně je dostatečně silný.* To ti potom přeji hodně štěstí. *Usmála se na něj.*
Sasori Shintaro: Netuším, kdy budu dělat Chuuninské Zkoušky ale myslím, že nás nechají dělat společně. Víš, co by bylo ještě lepší? Kdybych se s ním utkal ve třetí části zkoušek a porazil bych ho. *Této představě se Sasori teprve začne smát. Dlouho to ale nevydrží, protože se nechce smát, když je jeho kamarádka zraněná. *
Kurome: Vím moc dobře. Ale ty jsi pro mne důležitý. *Kurome se po chvíli zvedla. Cítila jak jí už nohy začínají zrazovat a tak se zachumlala zpět do peřin na lůžku.* Kdy budeš dělat chuninske zkoušky Sasori? Bylo by super naštvat Arakiho tím že by jsi ho takhle předběhl. *Kurome se tomu sama zasmála. Přecejen dokázal být i dosti škodolibá.*
Sasori Shintaro: * Nechá se obejmout a klidně zavře oči. Objímání si začíná celkem užívat a tak je z toho opravdu příjemný pocit. Prostě bere Kurome jako člena rodiny. Takovou sestřičku. *Uhm měla bys spíš v klidu ležet víš o tom?
Kurome: *Kurome byla moc ráda. Když zahlédla Sasoriho slzy tak se silou vůle nebo silou nečeho jiného sama nevěděla čeho zvedla z lůžka a objala ho. Přitiskla ho k sobě tak jak on danou panenku.* Teď už mě u sebe můžeš mít kdy si zamaneš. *Šeptala tiše.* Užij si ten dáreček. *Políbila ho lehce na jeho čelo.*
Sasori Shintaro: * Sasori neví co na to říct. Dá se říct, že je to jeho první dárek, který dostal. Nikdy žádný dárek totiž ještě nedostal a to ani k narozeninám, protože v sirotčinci se toto neslaví. S radostí si panenku vezme a přiloží si ji k hrudníku a obejme jí. *Ta je krásná. Jsem ti moc vděčnej a opravdu ti děkuju. *Sasorimu se z toho dokonce z koutků vyhrne pár slziček. *
Kurome: Sasori něco jsem ti vyrobila. Možná už jsi něco podobného vyšel u Haru-chan. *Podala mu krabičku. Jak kdysi tak ušila pro Sasoriho panenku se svoji podobiznou aby ji mohl mít kdykoliv při sobě.* Stihla jsem to vyrobit ještě před misí. Snad se ti to bude líbit i když jsi kluk. *Kurome se na něj usmála nejsladšeji jak jen uměla. Mezitím hlásila svého psíka po hlavě který zatím v mezičase seskočil z její postele.*
Sasori Shintaro: * Překvapí ho, když do pokoje vnikne její pes Akamaru, protože prostě nechápe jak je možné že pouštějí zvířata do nemocnice. Každopádně to nekomentuje a jen prostě tiše přihlíží tomu jak jí Akamaru něco položí na postel. Pozorně si tu krabičku prohlídne, protože je prostě zvědavý co v ní tak může být. *
Kurome: *Kurome si vezme jablíčko a zakousne se do něj.* Je vinikající. *Kurome se usmála. V tu chvíli vpadl do pokoje její pes.* Akamaru. *Skočil na postel a polžil jí na postel balíček. Kurome se do něj koukla.* Děkuji Akamaru. To je ono. *Kurome se usmála na Sasoriho. Něco pro něj měla.*
Sasori Shintaro: Ne já slyšel jen o tom, že v nemocnici jsi ty ale o ní ne když ji vlastně stejně osobně neznám. Mimochodem měla bys asi nosit nějakou ochrannou vestu, protože tímhle tempem z tebe bude brzo zjizvená mumie. *Sasori sebere ze stolku jedno jablko, které Kurome přinesl a podá jí ho. *Tady si radši vem jablko.
Kurome: *Kurome se Sasoriho poznámce zasmála.* Ja vim. Travin tu spoustu času ale co nadělám. *Kurome se posadila na postely a povyhrnula si tryčko. Šlo vidět sešitou ránu na jejím boku.* Takhle se cítím. Ale už to neboli tolik. *Kurome se opět uvelebila na lůžku a pokracovala v mluvení.* Spíš mám strach co se stalo s moji parťačkou Itsumi. Neřekli ti o ní něco?
Sasori Shintaro: * Vezme jednu židličku a přitáhne si jí k její posteli. Na noční stoleček vyloží obsah tašky a prohlédne si Kurome. *Ty si prostě nedáš pokoj. Přiznej se, že to tu v nemocnici máš ráda! *Obviní ji Sasori ale ihned se tomu zasměje, aby bylo jasné, že to myslí pouze jako vtip. *Jak se teda cítíš?
Kurome: Je ahoj Sasori. Tak jsem tady zase no. *Kurome se zasmála. Zcpostele nevstala. Ještě stále jí bolel její bok. Byla opravdu rada ze ji přišel někdo navštívit. A jeste ze to byl Sasori. Byla opravdu rada.*
Sasori Shintaro: * Sasori se doslechl že Kurome je znovu v nemocnici. Bohužel tentokrát nemá tolik peněz, protože dlouho nebyl na misi. Takže má jen pár jablek a několik balíčků s bonbóny. Od sestřiček zjistí v jakém pokoji a na jakém oddělení může Kurome najít. Nakonec jen do jejího pokoje vejde s taštičkou v levé ruce. *Ahoj Kurome!
Kurome: *Kuromina poslední mise byla sice úspěšná avšak odnesla si z ní dosti nepěkná zranění. Krom extrémně vyčerpaného těla a namožených salů taky hlubokou ránu na boku a dvě rány od shurikenů na zádech. Bylo jen a jen jasné že bude trávit nějaký ten čas v nemocnici. Ležela zde už 3 dny a stále jí bolelo skoro vše. Z postele vylézala jen minimáně. Doufala že jí nějaký z jejich kamarádů přijde navštívít. Co ji však deptalo ještě víc bylo to že neměla žádné informace o své kamarádce Itsumi. Bála se o ní.*
---: ---
Kurome: *Akamaru zaštěkal a dal se na cestu. Donesl Kurome domu kde ji potom její maminka uložila do postele.* Jen spinkej holčičko. Ať jsi zdravá. *Kurome na matčina slova jen ze spaní přikývla.*
Sasori Shintaro: * Pro jistotu Kurome na zádech Akamara trochu lépe uloží, aby si byl jistý, že mu ze zad neupadne a pak Akamara pohladí po hlavě. *Nemusíš, se o ní bát je v pořádku jen si musí doma odpočinout tak na to dohlédni jasné? Utíkej domů a já půjdu, zase zpátky k sobě do sirotčince platí?
Kurome: *Akamaru byl díkybohu silný pes a tak když se ho Sasori zeptal tak neváhal a štěkl na souhlas. V tu ránu byl vedle něj a měl Kurome na zádech. Koukl se na Sasoriho a zakňučel.*
Sasori Shintaro: * Na Sasoriho je to až moc velká váha ale tak skočí do směru pádu otočený ke Kurome zády takže mu vlastně spadne na záda. Podívá se na Akamara a chvilku ho zkoumá zvědavým pohledem a nakonec uzná, že by ji mohl unést. *Akamaru? Uneseš ji? Pokud jo tak pojď vedle mě, ať ti ji mohu dát položit na záda.
Kurome: Děkuji ti Sasori za ochotu. Neboj Akamaru ti kdyztak pomůže. *Kurome kráčela kulhavým krokem avšak hlava se jí točila čím dal tím víc. Domů to byl ještě kus cesty. Všechnu svou víru teď vkládala do Sasoriho a do Akamara.* Promiň mi to Sasori. *Dořekla a sekla sebou na zem.*
Sasori Shintaro: * Sasori ustaraně kráčí s Kurome. Má starost o to jak jí je a to je to hlavní. *Nevadí, mi to je to samozřejmé, že nebudeš ještě úplně fit. Však tě teprve pustili z nemocnice. A já o tebe mám starost tak prostě jdeš domů na můj rozkaz. *Informuje ji Sasori ustaraným hlasem. *
Kurome: *Kurome došlo že to nezamaskuje.* Dobrá ale kdybych spadla tak tě nenechám táhnout mě samotnou. *Zahvízdala a chvilku vyčkala. Z dálky se ozval štěkot a byl tu Akamaru. I ten poznal že s její paničkou není něco správně. Šel jí po boku a když čas od času klopítla tak jí běhal pod nohy aby jí zmírnil pád.* Promiň Sasori že se o mě musíš takhle starat.
Sasori Shintaro: Takže mise jsem už splnil. Přesněji mám za sebou už tři mise typu D, ale to není teď důležité, protože ti není dobře. Jdeme k tobě domů! I kdybych tě tam měl odtáhnout násilím! *Sasori si vezme pytlíček, který mu dala a podívá se na ní trochu zamračeným pohledem. *Můžeme si, když tak povídat u vás doma ale ani to není nutné! Jdeme tě dovést domů a to okamžitě!
Kurome: Ne v pořádku. *Usmála se přes bolest na Sasoriho.* "Musím to vydržet. Jsem shinobi a musím snést únavu a vše co se na mě nachystá." *Kurome se pokusila dech uklidnit aby si Sasori nemusel dělat starost. I tak jí srdce bušilo jako bubeník metalové kapely. Držela se jak jen mohla. Dech se jí ovšem povedlo aspoň navenek zklidnit.* A co ty? Už jsi byl vyslán na nějaké mise Sasori. *I když se snažila začinala se jí motat hlava. Ale její tvrdohlavost jí nedovolila to přiznat.*
Sasori Shintaro: * To že je jako její sestřička nijak nekomentuje, spíš ho trápí to že Kurome začne zničehonic takto vydechovat. Sasori o ní dostane strach a tak jí pohladí po hlavě. *Ehm jsi v pořádku? Nemám zajít do nemocnice pro doktora, že ti není dobře? Nebo pokud chceš, mohu tě doprovodit domů, protože opravdu nevypadáš dobře.
Kurome: *Kurome se zasmála jeho reakci. Připomínal jí ohledně jídla její sestřičku.* Jsi jako moje sestřička. Ta má taky žaludek u kterého pochybuju že má konec. *Kurome se zasmála. V tu chvíli ji začalo extrémně bolet tělo. Přecejen se týden ani pořádně nepohla. Začala zhluboka oddechovat.*
Sasori Shintaro: Ano chci další! Moc prosím dej mi další je to výborné! Prosím! *Sasori chce zcela určitě další, protože mu to chutná a po něčem takovém se klidně utluče. Nyní jen netrpělivě očekává další koláček, a jakmile ho dostane tak si ho ihned strčí do úst a sní ho. Opět se zatváří velmi blaženě, protože mu to opravdu chutná. *
Kurome: *Kurome se rozzáří oči radostí. Byla pyšná že se jí sladkosti opět povedli a že chutnají i Sasorimu.* Jsem ráda žr ti chutná. Dáš si ještě? *Sáhne Kurome do pytlíčku a pohotově mu podá další.*
Sasori Shintaro: * Převezme si do Kurome pytlíček s jejími vlastními sladkostmi. *Děkuju. *Pytlíček si položí vedle sebe na zídku a pak mu už Kurome podává koláček, který dělala ona sama. Sasori si ho poslušně vezme a pozorně si ho prohlídne. Pak bez další okolků si koláček prostě dá do úst a sní ho. *JE to výtečné!
Kurome: V pořádku Sasori. V tom máš pravdu. Ale i tak. Ja dam přednost tomu si to uvařit sama. *Kurome opět vyjádřila svůj názor. Vložila další kousek čokolády do pusy.* Až se uvidis s Haru-chan tak jí dej tohle. A že pozdravuju. *Vložila Sasorimu malý pytlík sladkosti do ruky. Byli to její sladkosti které jí do nemocnice přinesl z domu Akamaru.* Hele ochutnej taky. Tyhle si dělám sama. *Sáhla do pytlíčku u pasu a podala mu jeden koláček.*
Sasori: Ale tak já chtěl být pozorný. *Odpoví Sasori s úsměvem. Když si ale Kurome vezme čokoládu tak na ní pozná že jí to chutná. Sasori reakce na to je nadšený úsměv. *Každý by si občas mohl dovolit koupit něco výtečného a drahého ne? Určitě něco koupím i Haruce-Hime.
Kurome: Ale notak Sasori. Nekupuj vždy to nejdražší. I z mála ti doma dokážu uvařit skvělou baštu. *Kurome se usmála a trochu ho poučila. Vzala si kousek čokolády a vložila ho do pusy. Čokoláda se začala rozplývat a byla opravdu velmi chutná.* Měl jsi pravdu. Je skvělá Sasori.
Sasori: * Nevadí mu že ho Kurome krmí. Prostě jen otevře oči a nechá jí aby mu do úst vložila bonbon. Když už ho má v ústech tak se zatváří velmi spokojeně. Je jasné že mu to chutná. *Koupil jsem opravdu dobré sladkosti. Vem si čokoládu tu jsem vzal tu nejdražší co jsem našel. Takže je jasné že to bude velmi kvalitní čokoláda! ,,Hm asi bych mohl něco koupit i Haruce." *Pomyslí si Sasori.
Kurome: *Kurome se podívala do pytlíku a vytáhla dva bonbóny. Jeden si vložila do úst a druhým mířila do úst Sasoriho.* Tak otevři. *Kurome se trochu zasmála. Připomínalo jí to krmení dítěte které nechce jíst.*
Sasori: *Je mu u Kurome opravdu příjemně. Je jako nějaké maličké koťátko, které chce být u své maminky. Když Kurome ale zmíní že by si dala to sladké tak se pustí její sukničky a posadí se opět vedle ní. *Je tam všechno možné! Čokoláda, bonbóny a tak dále. Jen se podívej a vyber si.
Kurome: *Kurome si oddechla. Byla ráda že si nevšiml jejího přeřeku.* Jako Onee-chan? Děkuji ti Sasori. Ráda budu tvou Onee-chan. Jsi suprový a milý kluk. *Kurome ho nepouštěla ze svého objetí. Stále ho k sobě tiskla. Cítila teplo jeho těla a na oplátku mu dávala svoje.* Co že jsi to koupil? Začínám mít mlsný jazýček. *A vyplázla ho s úsměvem na Sasoriho.*
Sasori: *Sasori je tak zabraný do myšlení na Haruku až z toho absolutně nepostřehl že Kurome řekla ,,Jí \"Což je celkem pochopitelné. Navíc i kdyby to Sasori postřehl tak by tomu nevěnoval žádnou pozornost. Nyní je rád že tu má Kurome a může být v její blízkosti. Kurome je pro Sasoriho náhrada za matku. Mateřská láska mu chybí a od Kurome má pocit že jí dostává. *Tebe mám taky rád. Jsi jako moje starší Nee-Chan, kterou jsem nikdy neměl.
Kurome: *Kurome téže zrudla. Sama nevěděla co by na jeho místě dělala. Vzpomněla si pouze na pár útržků z jejího odpoledne kdysi s Itsumi. Měla úplně černo. Byla v tu dobu plně ovládaná emocemi které ani sama nechápala.* Hele Sasori. Já ani sama nevím. Sama tomu nerozumim. Ale prostě opravdu je osoba ke které cítím víc než k ostatním. *Kurome nemohla přestat myslet na Itsumi.* Nevím jestli by jsi jí to měl říct nebo to držet v sobě. Já jsem jí to taky ještě nedokázala úplně říct. *V tu chvíli se Kurome zarazila. Uvědomila si že řekla asi co neměla.* "Opravdu jsem řekla JÍ? Proč jsem neřekla jemu?" *Kurome zrudla snad az na konečkách prstů u nohy.*
Sasori Shintaro: * Sasori je skoro jak rajčátko když mu Kurome řekne, že by to měla být láska. Láska je něco co mu prostě v jeho věku přijde jako divné. Nepopře ale fakt že symptomy k tomu krásně sedí a to Sasoriho trápí ještě víc. *Um. Já nevím, co mám dělat, když cítím tedy lásku. Poradíš mi? Mám jí rád od prvního dne, kdy jsem ji potkal. Přišla mi, jako kdyby byla krásný Tenshi-Sama (Anděl).
Kurome: Prý se tomu říká láska Sasori. Sama jí ještě příliš nerozumíme ale mám to taky tak. Mám jednu osobu kterou mám ohromně ráda a nemohu na ni přestat myslet. "Ach Itsumi. Kde tě mám." *Kurome jen pozorovala jak zavítal očka. Najednou chytla pevně kus její sukýnky.* Copak se děje Sasori? *Přitiskla si ho ještě silnějibk sobě a opřela svoji hlavu o jeho.* Neboj. Vše dobře dopadne.
Sasori Shintaro: * Je rád když ho Kurome utěší tím, že ho obejme. Zavře na chviličku očička, ale stále to nemizí. Ani on sám neví, že to co cítí je to, že má prostě Haruku rád až moc. *Ehm já jen že to. Nevíš čím to je? Nedovedu si vysvětlit čím přesně to je. *Sasori se v ten moment chytí jednou ručkou za část látky oblečení Kurome. *
Kurome: *Když toto Kurome uslyšela tak se vcitila do jeho situace.* "Hrozně dlouho jsem neviděla Itsumi. Hrozně mi chybí." *Aby trochu odlehčila situaci tak Sasoriho obejme kolem krku jako kdysi.* Chápu jak se cítíš. Mám to úplně stejně. *Přitiskla si ho opět k sobě a trochu sikla bolestí když se hlavička dotkla jeejího pohmožděného hrudníku. I tak to vydržela. Začala Sasoriho hladit po jeho hlavě.*
Sasori Shintaro: Ehm nic jsi neudělala, spíš jde o to. *Sasori se začervená, když o tom musí mluvit, ale po delší pauze se překoná. *Ehm prostě je kamarádka, která mi chybí více než ostatní kamarádky. Dokonce ji mám nejspíš ještě raději a i teď mi chybí. Já to nějak prostě nechápu proč to tak je. *Sasori má celé rudé tváře a pohled přesune na špičky svých noh. *
Kurome: Děkuji. Určitě si povedu lepe. Budu tvrdě trénovat. *Kurome byla rada ze ma společnost někoho jako je Sasori. Postřehla jeho povzdech.* Copak se děje? Udělala jsem něco špatně? *Rychle zvedla hlavu ze Sasoriho ramena a začeevenala se.* "Asi jsem neměla být takova a hned se o něj opírat." *Zastyděla se.*
Sasori Shintaro: Ou to je hrozná představa. Příště už si povedeš o dost lépe, uvidíš. *Pokusí se jí Sasori povzbudit a když se o jeho rameno opře tak jí nechá. Sasorimu je s Kurome celkem příjemně ale přijde si tak nějak divně. Když je takto s Kurome tak prostě musí nějak přemýšlet o Haruce. Sasori si dokonce i smutně povzdychne. Neví proč mu Haruka tak chybí má jí rád, ale přitom jí neví, proč mu chybí víc než jiný kamarádi. *
Kurome: *Jakmile Sasori zamířil k zídce hned šla za nim. Jen předtím ještě poslala Akamara domů aby si mohla se Sasorim povídat sama. Posadila se vedle něj.* Víš jeden gang co měl sídlo za vesnici tu dělal neplechu a tak jsem měla za úkol se o ně postarat. Byli sice 4 ale 3 z nich jsme s Akamarem jednoduše dostali. Avšak ten poslední jejich šéf byl oříšek. Odkopl mého Akamara a tak přišlo na boj ocel proti oceli. Bohužel to s mečem uměl skvěle takže vidíš jak jsem dopadla. Nebýt toho že se Akamaru probral a kousl ho do nohy tak nevím jak bych dopadla. *Kurome trochu zesmutněla. Představovala si co vše se mohlo stát nrbýt Akamara. Mohla teď už ležet někde mrtvá. Jelikož se dlouho pořádně nehýbala tak jí začali docela bolet svaly. Opřela si tedy hlavu o Sasoriho rameno.* A co jsi celou tu dobu dělal ty? Sasori-kun.
Sasori Shintaro: Aha jinak pěknej pejsek. *Sasori se pak rozhlédne a začne hledat nějaké místo kam si sednout, dokud si nevšimne jedné zídky vedle jednoho domu. Ihned se tam vydá a posadí se tam. Předpokládá že Kurome ho následuje a posadí se vedle něj. *A co se ti vlastně stalo? Vypadá to dost ošklivě a určitě to muselo bolet. *Lze v jeho hlase poznat jistou starostlivost. *
Kurome: Sasori. *Kurome se sladce usmála.* To jsi vůbec nemusel. Hele vezmu si ho ale když slíbíš že si dáš se mnou. *Usmála se na něj sladce Kurome.* Ano byla jsem v nemocnici. *Ukáže Sasorimu obvázanou ruku a povyhrne si blůzku aby ukázala ovázaný pas.* Vrátila jsem se z mise bohužel tak trochu víc zraněna a tak se tu o mě starali. *Kurome si snažila vybavit všechno to co se dělo když ležela v nemocnici. Nebyla to nic těžkého. Jen čas od času za ní přišla maminka ale jediný kdo tam s ní byl celou dobu byl Akamaru.* Když už jsi tady a koupil jsi toho tolik. Pojďme se někam posadit.
Sasori Shintaro: * Sasoriho vyděsí, když uvidí Kurome. Nečekal, že by mohla vypadat takto to je snad ještě horší než jeho představy. Stejně se odhodlá ke Kurome dojít. *Eh. Ahoj Já slyšel jsem, že jsi v nemocnici tak jsem za tebou přišel a přinesl ti toto. *Sasori k ní natáhne ručku s taškou plnou sladkostí. *N2co sladkého na zub, které jsem koupil za ušetřené peníze z misí.
Kurome: *Jakmile si stoupla od Akamara tak si všimla Sasoriho. Nečekala že po týdnu v nemocnici hned uvidí někoho koho zná.* Ahoj Sasori. *Kurome se na něj pokusila zamávat ale zabolela ji ruka jak ji měoa zničenou. Obvazi jí šli vidět snad všude. Na romukou i na nohou.* Co tu děláš?
Sasori: *Sasori se doslechl že jeho kamarádka Kurome se nachází v nemocnici. Sice ví že tam je, ale netuší proč a jak dlouho tam už je. Z toho důvodu se sebral koupit nějaké sladké jako bonbóny, čokolády a tak dále. S tímto se pak okamžitě vydá směrem k nemocnici. *
Kurome: *Kurome se ještě zotavovala z mise kterou měla. Její tělo stále ještě vypadalo jako by spadla mezi hromadu nožů a čepelí. Aspoň že Akamaru jí dělal společnost po celou dobu její léčby.* "Pod oblečením vypadám jako mumie." *Kurome se konečně dostala z nemocnice. Na tváři měla 4 náplasti pod kterými byli jizvy z boju. Vyšla před nemocnici a objala se se svým pejskem.* Děkuji ti Akamaru.
---: ---
Haruka: *Pozrela sa na Arakiho a sladko sa usmiala.* Bude rada, dnes piekla koláčiky špeciálne pre teba.. Stale sa ma na teba pýta, najradšej by o tebe vedela prvé posledné. *Usmiala sa a vykročila ruku v ruke s bratom k jej domu.* A ja chcem o tebe tiež vedieť všetko.. Na našej ceste k tvojmu postu Mizukage nás nesmie rozdeliť žiadne prekvapenie! *Vyhlásila veľavýznamne a usmiala sa. Dnešok dopadol lepšie než si predstavovala.* "Sasori sa z toho dostane! A s Arakim sa udobrili.. Dnes je tak krásny deň!" *Pomyslela si - mala dobrú naladu.. Konečne sa dnes dobre vyspí." /Si tak naivné dieťa, Hime../ *Prehovoril k nej mrzuty Gobi-sama, na čo len zmatene zažmurkala.. Aj napriek jej otázkam jej už neodpovedal.*
Sasori Shintaro: To není třeba zítra stejně jdu domů. Jen pak budu muset odpočívat v sirotčinci ale tak to vydržím. Ale děkuju za starost. *Sasori přemýšlel, že by se jich zeptal na nějaké věci ale nakonec tomu tak nebude, protože tam vejde doktor a Haruku s Arakim. Odchod Arakiho ho moc netrápí, ale co se týká Haruky to je už horší takže si jen smutně povzdychne. Vizita neodhalí nic špatného ale naopak Sasorimu potvrdí, že další den ráno může jít domů. Takže to tam nějak vydrží a prostě bude odpočívat. *
Araki: *Araki to chtěl vzít oknem tak jako před tím, ještě by potkal nějaké ty zlé sestřičky co ho nemají rádi.. Dlouhý výdech.* Sasori počítám s tím *mrkne na něj Haruka podle něj nemusí vědět o co jde, proto se zároven i nechá odtáhnout. Když jsou venku tak se koukne na svou sestru.* Tak asi jdeme za babčou? *pousměje se mírně.*
Haruka: *Šťastne sa usmiala a prikývla.* Samozrejme! A poved ak chceš niečo priniesť.. Hračky, nejaké sladkosti či uterák.. Vlastne pyžamo.. Čokoľvek! *Chcela mu pomôcť, no v tom vošiel do izby doktor.. Pravdepodobne za účelom rannej vizity.* 'Decká! Čo tu robíte? Okamžite vypadnite - ešte nie sú návštevné hodiny!' *Spustil krik.* Uhm prepáčte doktor! *Prekvapene zažmurkala a pozrela sa na Sasoriho.* Prídem za tebou neskôr! *Zvolala a chytila Arakiho za ruku.* Už pôjdeme doktor.. Prepáčte. *Uklonila sa a ťahala za sebou svojho brata aby mali sestričky s doktorom miesto.*
Sasori Shintaro: * Arakiho hodlá respektovat jako člena týmu ale rodinu a kamaráda ne. Tedy prozatím dokud si to s ním nevyřídí jedním způsobem. Vytvoří si na tváři úsměv, který by mohl být směřován oběma ale je pouze pro Haruku. *Ehm tak co kdybychom se za týden sešli na dalším tréninku? Teď budu muset být nějakou dobu v klidu, ale za týden už budu opět ve službě. A mě nezavřou jen kvůli takové hlouposti, protože Kirigakure potřebuje Shinobi. Možná by mě zavřeli, ale ty bys na tom byl o dost hůř. *Druhou větu Sasori směřuje už na Arakiho. *Haruko? Uvidíš, že budu v pořádku dobře? Pro tebe se dám dohromady tak rychle, jak to jen půjde.
Araki: *Chvilku mlčí než se na Sasoriho podívá.* Díky *ODmlčí se a koukne jinam.* Ale ted tě můžou taky zavřít za to že jsi jim klamal pokud Sensei něco řekne.. *ušklíbne se načež koukl na Haruku a pak jinam. Nemohl nic říct vlastně se tu cítil jakoby navíc radši by odešel potichu vydechl.* To je zbytečné... *zašeptá potichu*
Haruka: Araki-kun! *Rozrušene zažmurkala - nebolo múdre prezrádzať ich súrodenecke puto. Keď však Sasori prehovoril o tom, že Arakiho neudal a celkovo prepočul tú poznámku.. Dojato sa usmiala na oboch chlapcov.* Myslím.. Že by sme mali začať od začiatku! *Navrhla veselšie.* Sme jeden team! Sme jedna rodina, keď budeme spolu plniť misie.. Musíme si navzájom dôverovať.. A podporovať sa. *Pri svojich slovách bola čím ďalej tým viac nadšená.* Som rada, že si už v poriadku.. Naozaj!
Sasori Shintaro: * Když tam je Haruka tak se opravdu celý rozzáří a únava celého těla je téměř okamžitě pryč. Objetí ho trochu zaskočí, ale nedělá mu problém ho opětovat. Arakiho upozornění aby na Haruku nezíral, ani nebere na vědomí, protože Sasori momentálně dýchá jen pro okamžik kdy tu má Haruku. Kdyby věděl co je láska tak by Sasori řekl, že se do ní zamiloval na první pohled ale Sasorimu věc jako láska nic neříká. *On se mi už omluvil a vyříkali jsme si to tak je to v pořádku. A jsem rád, že jsi přišla. Nikdo jiný by sem nejspíš už asi nepřišel tak děkuju. A Araki když se mě policie ptala, co se stalo tak jsem řekl že nehoda při tréninku. Takže nemusíš mi děkovat za to, že nebudeš mít problém. *Sasori to sice neudělal kvůli němu ale jen kvůli Haruce ale to nikomu nemusíš říkat že? *
Araki: (Araki hledí na Sasoriho a,chce mu něco říct, v tom mu však zabrání zaklepání a nasledny vpad Haruky, sledovala to přičemž si pevně zkousne ret.) Haru (vydechne ale nechá očí zavřené nepatrně ji to odkyve načež se podívá jinam.) Nezirej na Nee-chan tak (zavrci)
Haruka: *Prišla k príslušným dverám a zaklopala predtým než vošla dnu.. Dobre spôsoby ku ktorým ju viedol Gobi-sama sa na nej prejavovali čoraz intenzívnejšie. Keď vošla dnu a zavrela za sebou dvere - pozrela sa na Sasoriho. V nemocničnom oblečení vyzeral viac zraniteľne a krehko. Sedel však a usmieval sa - rozbehla sa teda k nemu a tuho ho objala.* Som tak rada že si v poriadku Sasori-kun! *Vydýchla a odtiahla ho od seba aby ho mohla chytiť za tvár. Prižmúrila oči a skúmala ho.* Vyzeráš byť v poriadku.. Aj tak ma to mrzí - pristúpila k Arakimu a chytila ho za ruku čím ho pritiahla bližšie k posteli.* Oboch nás to mrzí. *Dala dôraz na slovíčko oboch. Pustila Arakiho ruku a veľavýznamne sa pozrela na svojho brata.* Však Araki - kun !
Sasori Shintaro: * Ani Arakimu neodpoví, protože se rozhodl k jednomu. *Fajn odpouštím ti, ale mám podmínku! Až mě pustí a já budu v pořádku tak si dáme férový Shinobi souboj. A nebudeme kamarádi. Nemám tě rád a nevěřím ti. *Sasori má naprosto chladný výraz ale v moment kdy zjistí, že přijde Haruka tak se mu rozzáří úsměv. Otočí tvář ke dveřím a netrpělivě čeká, až jimi projde. *
Araki: *Sleduje Arakiho..* Ne přišel jsem se omluvit.. *Koune jinam.* Nevěděl jsem že to způsobí tohle omlouvám se myslel jsem že jen nebudeš moc používat chakru.. *omluvně se na něj zadívá, než k němu dojde blíže.* Klidně mě můžeš ubodat. *Pousměje se s úšklebkem, pak však pohlédne na dveře, a poukáže na ně.* Za chvíli tu máš aj Haruku-chan *pousměje se*
Haruka: *Skoro ani nespala ako myslela na to čo sa stalo Sasorimu - skoro ráno sa stretla s Arakim na dohodnutom mieste a spoločne sa mlčky vydali smerom k nemocnici. Predtým ale než vošli do vnútra - Araki povedal, že si ešte musí niečo zariadiť a odišiel. Nekomentovala to, povzdychla si a vošla dnu.. šla k recepcii kde uprosila sestričku aby ju za Arakim pustili ešte kým budú otváracie hodiny. Mala šťastie.. Sestrička nemohla odolať tak rozkošnému dievčatku a povedala Haruke poschodie aj číslo izby. Zdvorilo poďakovala, uklonila sa a mierila si to k schodisku.*
Sasori Shintaro: * Sasori je oblečený v nemocničním oblečení a spí v posteli. Krásně odpočívá, protože jeho maličké tělo to potřebovalo, ale vypadá to, že zítra ho už pustí zase domů tedy ne domů ale spíš zase do sirotčince. Hlas Arakiho, Sasoriho ale donutí otevřít očka a tak se protáhne a podívá se na něj. Už na něj chce útočit svými zápěstními noži, ale zjistí, že je vlastně ani nemá. *Co chceš? Jsi mě přišel dorazit jo? Tak si teda posluž.
Araki: *Předem si Araki byl zjistit ve kterém pokoji byl Sasori, od sestřiček se mu to povedlo, s velkým ofousem než by ho prokoukli.. Když už jde s Harukou do nemocnice za Sasorim kousek před ní se pousměje.* Musím si ještě něco zařídit tak počkej v nemocnici.. *Pousměje se a rozeběhne se směrem kde je nemocnice, tym vyskočí ze stromku na první okno pak o větší teradu stolek se dosatane do dalšího okna až dokud neskončí v okne Sasorimu, které je pootevřené aby větral dokud je aspon trochu tepla a světla.* Sasori! *Vydechne potichu ještě nejsou ani návštěvní hodiny..* Spíš nebo jsi mrtvý? *skočí do jeho pokoje a rozejde se k posteli.*
................: ...................
Miu: *Miu se procházela na naměsti když se v tom objevil anbu a předal Miu svitek a pote zmizel.*"Už dalši mise to jsem nečekala."*Otevřela ho a začala si ho čist.*"Vaši misi je vypomoct v nemocnici jedna se o misi typu D."*Schovala si svitek a vyrazila k nemocnici.Jak šla k nemocnici.*"Nevim zda jsem připravena na chuuninskou zkoušku ale mohla bych ji dat, nechci zkončit špatně."*Když už viděla zdalky nemocnici zastavila se předni divna holka.*Ahoj jak se jménuješ?/Proč bych ti to měla řikat klid se mi na bok nebo uvidiš.*Holka se naštvala a chtěla dat miu pěsti do tvaře ,ale miu se vyhla a použila.*Konoha Reppū.*Holka spadla na zem a Miu si ji nevšimala a tak šla dal.Když vešla do nemocnice přišla k Miu stara sestřička a řekla ji.*Ty jsi ta co maty misi?/Ano /Tady maš kliče od kumbalu najdeš tam věci na ulkizeni a mužeš uklidit posledni patro cele.*Miu si vzala kliče vytahla si mop,kybel na vodu,čistidla na okna a hadru na okna pote zamkla kumbal a šla poschodech na horu,ještě že nemocnice měla jenom tři patra.*"Proč musim dělat tu nejhorši práci."*Když vešla tam tak vpre řadě vynesla všechny koše a pote udělala okna a pak se dala do vytirani z mopem.*"Fuj takovy děs ta podlaha tady se snad nikdy nevytiralo."*Pokračovala dal ve vytiraní.Když vytřela jednu mistnost z byvalo ji ještě deset pokoju a chodba a schody.Jakmile si udělala těch deset pokoju.Tak šla na zachody .Jak tam vešla tak zas rychle vyšla smrdělo to tam jak tchoř.*"Fuuuuujjj takovy smrad tam snad někdo umřel."*Nasadila si roušku kterou našla nově zabalenou v jednom z pokoju.A dala se do prácekdyž už měla zachody hotove tak si nachvili sedla na chodbě a rozdychavala ten smrad.Pote udělala chodbu a schody vratila kliče sestřičce a pote vyyšla ven.*"Už nikdy vic jednou mi to stačilo."*Když došla na konec ulice stala tam ta holka co ji podkopla nohy.*Zase ty/Jo já.*Holka si vytahla katanu na miu a rozběhla se k ni.Miu si vytahla Boxery.Od te holky ten uder blokovala a pote ji miu dala pěsti do leve lica holka ten uder ustala a pomoci odraženi odzdi kopla miu do hlavy miu spadla na zem a pote se hned zvedla.Miu odrazila je ji uderkatanou odrazila a pote ji miu chytla a hodila ji o zeď .Kde ji miu kopla do břicha a odhodila ji katanu.Pote holce zakroutila rukou a holka si klekla .*Prosim dost to boli Aaaauuuuuuu/ještěraz něco na mně zkusiš a zabijutě je tito jasny /Ano.*Miu ji pustila a šla Podat hlašeni do kancelaře kageho.*
---: ---
Doseia: Dos *Když se ráno probudil, byla ještě tma. Vlastně ani nespal. Kdo by taky spal, když by věděl, že se dobrovolně upsal na amputaci? Asi nikdo. Když už nemohl spát, zíral na protézu a stále o tom přemýšlel, ale už stejně nemohl nijak couvnout a tak se prostě oblékl, nachystal si svitek s potřebnými věcmi, které by se mu v nemocnici snad i hodily, vzal si dřevěnou protézu a vydal se na cestu. Normálně by vzal Kegu, ale toho už večer předal do péče jiného ze strážců a tak šel pěšky. Už pomalu přicházel k nemocnici, když se slunce pomalu vyhouplo nad obzor. Lin *Od brzkého rána pobíhala po nemocnici a komandovala každého, koho viděla. Měla na sobě prosté bílé oblečení a vlasy vyčesané do vysokého drdolu. Pověřila čtvrřici mediků, aby vybrali jeden sál a nachystali se na chikatsu saisei no jutsu. Na čtvrřici z anbu, kteří tam pobíhali za ní v rámci ochranky rozdělila na dvojice a první dvojici poslala za mediky, aby se připravili a během operace jim doplňovali chakru. Když se podívala z okna a uviděla, jak se Yudoku blíží, dvakrát rychle luskla prsty, aby si přivolala někoho z personálu a vyslala jej přímo pro Yudoka, aby šel rovnou za ní a připravil se. Sama šla za čtveřicí mediků do sálu, kde bylo jedno prosté operační lůžko, stolek plný různých nástrojů, jako jehel, svorek, háků, pil a šroubů. Sama si šla ještě pořádně vydesinfikovat ruce a navléct si rukavice. Nakonec se postavila ke stolu a pronesla.* Techniku spustíme, až budeme z větší části hotovy nebo nastanou komplikace. Nechci, aby se rána začala hojit dříve, než potřebujeme. Dos *Když vcházel do nemocniční haly, už na něj čekala uřícená sestřička, která jej rychle vedla spletencem chodeb až k předsálí, kde byla jednoduchá sprcha a vysel tam prostý bílý plášť. Dos, jak pochopil, se šel vysprchovat a pořádně se vymyslil dezinfekčním mýdlem. Pak se otřel a navlékl si čistě bílé roucho a vešel do sálu. Lin, jak se dalo čekat, už tam stála, stejně jako několik dalších mediků. Vcházeli tam také dva další, pravděpodobně medici, kteří v operačních pláštích přistoupili k Lin.* Zdravím. Vím, že tohle je asi nezvyklé, ale děkuji, že to děláte. *Pronesl a rovnou si lehl na postel.* Pokud nejsou nějaké problémy, můžeme asi rovnou začít. *Pronesl a snažil se trochu uvelebit na chladném kovu lůžka. Pak už jen zavřel oči a čekal, co se bude dít.* Lin *Jen co ho viděla přicházet sledovala, jak moc se za tu dobu, co ho znala změnil. Vždy ho brala trochu jako její dítě a výtvor. A věděla, že by ji jednou mohl přerůst, kdyby ho neovládala. Dnes ho však měla znovu změnit, doufejme k lepšímu. Všechna její arogance opadla a nahradila ji profesionálnost a serioznost.* Pokud jsou všechny testy v pořádku, můžeme rovnou přejít k operaci. *Pronesla, vzala do ruky lahvičku s uspávací látkou a vpíchla ji Dosovy přímo do žíly. Další injekcí mu vpravila látku, která měla zpomalit tok krve a nachystala si několik lahví s transfuzí krve. Po deseti minutách, kdy už anestezie plně zabrala vzala silné škrtidlo a silně zaškrtila levou ruku těsně nad loketním kloubem. Pak si prsty nahmatala místo asi patnáct centimetrů pod koncem ramenního kloubu a naznačila tam jasnou linku. Následně vzala skalpel a provedla první řez. Ten vedla podél linie, kterou si právě naznačila a opatrně skalpelem prořízla první vrstvu kůže. Když prořízla první vrstvu, tedy pokožku, nechala medika, aby tampóny odsál první krev, která vytekla. Dalším řezem podél obvodu prořízla vrstvu škáry a v následujícím prořízla kůži až na podkoží. Tím se jí odhalilo svalstvo, se kterým měla pracovat nadále. Opatrně zvedla Dosovu ruku do jiné polohy. Pak skalpelem uvolnila prostor mezi kůží a svaly a nařízla z boku kůži až ke svalu, aby ji doslova mohla přehrnout a uvolnit si tak prostor. Když mu uvolněnou kůži přehrnula nahoru jako natrhnutý rukáv, nechala zase medika, aby vše otřel od krve a poté upevnil svorkou. V dalším řezu se chystala proříznout přes dvojhlavý sval až k nervům. Musela se vyhnout Cephalické žíle, kterou zatím nechtěla více porušit. Upevnila ji do spony, aby krev mohla proudit i když ji musela ucpat na několika místech, když se větvila do podkoží. Pak přešla na druhou stranu a v lehce nepohodlné pozici se dala do dělení trojhlavého svalu. Tam ji naštěstí po většinu času neomezoval žádná žíla, jen když došla až ke konci, musela být nanejvíše opatrná, aby nepoškodila nerv. Nejdříve oddělila menší část svalu a poté dvojitou. Když došla až k nervům, měla co dělat, aby vůbec viděla na to, co dělá. Napojila na Yudoka transfuze s krví a nechala odsát krev. Sice ještě zbýval hluboký sval, ale sen si prozatím nechávala. Dala se teď do rozšifrovávání a rozřazování, která trubička je žíla a která je tepna. Pak musela přijít na to, kterou trubičku napojit na jakou. Věděla, že to musí být správně, hlavně pak žíla na tepnu, jinak by nefungoval oběh. Problémem pak byli i nervy. Musela naříznou nervový obal a pak vždy vzít stahovač a natahovač a spojit je. a v té sekundě aktivovat Shousen no Jutsu a počkat, dokud se nenapojí. To samé pak udělala i s cévami a tepnami, které taky napojila na sebe obdobně jako nervy. Na rozdíl od nervů ale vždy, když rozřízla tepnu či žílu, vyvalilo se velké množství krve a navíc ne vždy na sebe perfektně seděli. Jednou dokonce musela napojit dvě žíly na jednu tepnu a doufat, že to vydrží. Bylo to hrozně titěrná práce a některé musela spojovat navícekrát, když nechytli napoprvé. Když byla celá od krve a dos začal blednout, okamžitě vyslala pro další transfuze. S jejího drdolu už trčely vlasy všema směry, když spojovala poslední dvojici. V tom se však Yudokovo tělo začalo jemně třást a bledl ještě více. Medik mu rychle zkontroloval tlak* Mizukage-sama, klabuje!* To vím taky, ty idiote! *Pronesla a zacelila spoj. Sama si ověřila, že začíná fibrilovat a dala se do masáže srdce.* Ted... když jsem se s tebou srala... mi taky neumřeš... *Pronese mezi jednotlivými stlačeními a slyšela i prasknutí několika žeber.* Adrenalin! *Zařvala na medika, který podával nástroje a ten rychle začal nabírat z ampulky do injekce dávku látky, kteru mizukage po poslední ráně do hrudi vrazila přímo do srdce. Youdokovo tělo se pak nadzvedlo asi na centimetr z lůžka, načež po zkontrolování medik prohlásil, že je zpátky.* Toho jsem si všimla taky. *Pronesa kage a vrátila se k otevřené ráně. Posledním krokem před řezáním kosti bylo odřezání posledního svalu, tedy hluboký pažní. Pak si vzala do ruky pilu a přiložila ji na kost. Než zuby prošli okostnicí, pila se ne a ne zakousnout. Takže Lin musela dost zabrat, aby kost načnula. Pak už to šlo o poznání snadněji. Naštěstí je tato kost dutá a šlo to tedy docela rychle. Dalším krokem bylo odstranit z duté kosti trochu morku a poté do prostoru v kosti zavrtat tenkou tyčku z chakrachakry, která měla na jedné straně tenký závit , kterám se upevnila v kosti. Navíc byla pomazána hmotou, která fungovala jako rozpuštěná kost, která se po ztuhnutí spojí s původní kostí v jeden celek. Tyč tam byla proto, aby chakrová soustava, která se na ni napojila, se pak mohla lépe propojit s novou paží. K tyčce pak začala stahovat i svaly a napojovat je kolem tyče. Tyč měla nakonec jít až mimo tělo, ale jen několika centimetry. Pak se dala k napojování nově vzniklého krevního oběhu s cévami na kůži, kterou začala vracet na své místo. Pracovala s Shousen no jutsu, abyse vše rychle spojovalo a hojilo, ale věděla, že to bude ještě dlouhý boj i po operaci. Kdyř upravovala kůžu na pahýlu a kolem tyčky, aby vše sedělo jak má, mávla na čtveřici, která okamžitě aktivovala čtvercovou pečeť. Cítila, jak se rány pomalu hojí rychleji a spoje se pomalu zacelují. Konečným krokem bylo aktivovat na Yudokově těle saibō no kassai jutsu, aby se jeho tělo doléčilo i po operaci samo a hlavně se vytvořili dělením buněk lepší a pevnější spoje a napojení na vlásečnice. Urychlí to také pooperační vyšetření. Když skončili a nechala Yudokovo tělo odvést na pokoj, nechala speciální tým změřit pahýl dose a vytvořit napojení na tyč podle instrukcí, které jí Dos poslal s objednávkou. Takže když se další den Dos probudil, k jeho ruce už byla připevněna nová, dřevěná ruka loutky.*
Rpg: ukončeno
Shi Kira: Nie si neschopná... a teraz si odpočiň... mám ťa rada takú aká si... *Povie Shi a proste otvorí dvere a pretlačí úsmev cez slzy.* Uvidíme sa neskôr... ak by si čokoľvek potrebovala, tak povedz sestričke a ja to vybavím a tým myslím naozaj čo si len budeš želať... *Keď to Shi povie, tak zavrie za sebou dvere a premýšľa ako toto celé vyriešiť, no zatiaľ bude najlepšie ak to nechá tak, proste je Ajairu ešte moc malá aby pochopila niektoré veci, ktoré jej hovorí. "Asi bude najlepšie jej proste všetko prikazovať.. bude to drina... no nič iné mi neostáva..." Povzdychne si Shi a ide sa venovať niečomu inému.*
Ajairu: *Nechápe to. Cítí se díky tomu stísněně. Vždyť ona se tak přeci chová, jenže Kira si myslí, že ne. Netuší co dělá špatně, když přeci jedná, jak se po ní chce. Kdyby neměla Kiru ráda a nehodlala to projevovat, pak by se tak přeci nechovala. A odpor zmizel, když se takto stáhla totálně. Mizukage jí dával na výběr. Říkal, že by měla, ne že má. Kira to říkala zcela jinak. Jen pro ni to tedy začala dělat. Ne kvůli Mizukagemu.* Ale já projevuji to, jak moc tě mám ráda. Poslouchám tě. Dělám to co chceš. Co si přeješ. Jak se nemusím chovat? *Mluví suše, ale přeci jen do té otázky na konci jí pronikne trocha zmatku. Nechápe to. Netuší co se po ní chce.* Promiň, že jsem tak neschopná. Nezasloužíš si někoho takového. *Odvrátí tvář stranou nad svou nemožností a snaží se ignorovat ten mírně dusivý tlak na hrudi z toho všeho. Ostatně jen ty city vůči Kiře stále zůstávají. A k tomu jí je prostě příliš velké teplo, které jde od toho srdce. Něco na co není zvyklá a teplota, jíž též není přivyknutá, ani v takových teplotách nikdy nebyla. Vždyť Kirigakure je v zemi Vod. Nežije v místech, ani nepobývala, kde jsou vedra a podobně.*
Shi Kira: *Poslúcha každé jedno slovo a vtedy si to uvedomí, uvedomí si to, čo sa vlastne odohráva v hlave Ajairu, nakoniec zruší genjutsu sharingan s tým aby si to Ajairu nepamätala a potom začne.* Ja ťa chcem takú Ajairu aká si bola dotera, takú, ktorá ma ľúbila a prejavovala to, som z toho smutná ak sa ku mne tak nechováš a tiež nesmieš to na tom vyšetrení takto brať, musela som sa pre Mizukagom pretvarovať, aby som splnila jeho želanie, on ti tú masku chcel s toj čo stoj dať, no nakoniec, keď som videla, že i cez tvoj odpor k nej sito ochotná urobiť, som sa vzoprela a nechala som to na tebe... nechcela som... odpusť mi to... ja ť moc ľúbim a pre to aby som ťa mala som ochotná hlavne urobiť všetko, no vtedy som nedomyslela to, ako to tebe ublíži, aké máš na to spomienky... *Povie to so slzami v očiach a potom pokračuje.* Ja nechcem dokonca ani to aby si počúvala svojím jemným sluchom celé okolie, to MIzukage ťa chcel takto testovať, že ako to psychicky zvládneš... je to proste strašné, mala som to zastaviť... nechcela som... odpusť mi... v mojej prítomnosti sa takto chovať nemusíš... *Povie Shi, pričom začne kráčať ku dverám a pritom plače, odomkne zámok dverí a chystá sa odísť, je z toho absolútne nešťastná...*
Ajairu: *Zpozoruje nevídaně oči Kiry bez brýlí, které je kryjí, v době mimo domov. Potom už však jen začíná odpovídat na všechny ty mnohé otázky. Odpovídá jí detailně dle jejího přání.* Protože jsi si to přála. Přála jsi si mě takovou a pouze takovou, jako jedině vyhovující. Jakkoliv jsem se chovala předtím, bylo to nevyhovující. Nesmím mít vlastní strasti. A i když jsi mi prve dávala na výběr, možnost vybrat si, vzalajsi to zpátky, ač jsi to neřekla. Ale jelikož jsem si dovolila vybrat si, rozhodnout se po svém... Bylo to špatně a byla jsem nic... nic. Poslouchám tě... Víš..?! Poslouchám tě... Argumentovala jsi situací, která nebyla. Nebylo to pro tvou záchranu, bylo to pro tvé rozhodnutí, tvé přání. Ač pod falešným slibem výběru a mém vlastním rozhodnutím. Maska mi ublížila... Tys mě hodlala nechat nasadit masku. *Odpovídá zdlouhavě a pomalu, suše, ale s odmlkama.* Musím jen splňovat to co chceš, být pouze ničím. *Sama neví, jak to popsat. Jak to vysvětlit. Ano, málo čte, ale to ona vždy.* Nechat vám plnou vládu nad sebou samou, tím co budu a nebudu dělat. Emoce jsou v tomhle na překážku. Já... Já jsem na překážku a neschopná. *Zmlkne, protože ví, že se v tom zamotala, ale řekla jí vše co říct mohla. Ač ji mírně trápí její hruď z tak dlouhého mluvení, když je teprv krátce po operaci srdce, kdy se jí muselo řezat i do kosti.*
Shi Kira: *Shi si dá dole okuliare a upriami pohľad do očí Ajairu, pričom použije genjutsu sharingan, nechcela to robiť, no zaujíma ju, čo vlastne Ajairu prežíva a prečo sa takto chová, chce vedieť ako to ukončiť, pretože toto nie je Ajairu, ktorú poznala, je síce pravda, že na ňu predtým použila kotoamatsukami, no tiež je pravda že potom ju už nijak neovplyvňovala a preto je jedno jasné, že postupom času sa Ajairu pri Shi chovala prirodzene, i keď ju samozrejme viac poslúchala.* A teraz mi povedz, čo sa stalo povedz mi dôvod, prečo sa takto chováš a tiež... nevynechaj ani jediný detail...
Ajairu: *Poslouchá co jí Kira říká. Ale, že by ji to nějak extra zajímalo, měnilo to něco na tom všem se nezdá. Přijme však to přesvědčení Kiry, že dle všeho není v pořádku. Ač jí to nedává smysl. Ať dělá co dělá, stále je s ní nespokojená. Nyní to však přechází s klidem. Neničí ji to. Protože si nepřipouští ty emoce, které museli jít minule přeci stranou. Pouze vykonávat to co se po ní chce, toť celé.* Pak jsi v bezpečí. *Pokrčí bez zájmu rameny nad tím, že by to mělo něco stát ji samotnou. Ostatně to je to o čem minule mluvila Kira, co po ní chtěla.*
Shi Kira: *Shi pristúpi k jej posteli a pozrie sa jej priamo do očí, pričom má veľmi smutný výraz, sadne si bokom na posteľ, potom pokračuje.* Nie nie si... aby som ťa uviedla do toho, prečo som sa minule tak k tebe chovala, všimla si si, že sme tam boli s MIzukagom, on je ten najvyšší v tejto dedine a i keď sa k tebe správa milo, má nad tebou moc a tú moc má i nadomnou, ak sa mu totiž niečo nepáči, dokáže to veľmi kruto dať najavo, preto sa pred ním musím k tebe chovať inak, musím sa chovať tak, aby som ho nenaštvala a aby mi ťa nezobral.... chápem že je to mätúce, no je to muž mnoha tvári a preto s ním vo veľa veciach musím súhlasiť i keď nechcem, ja ťa mám moc rada Ajairu... no ako vidíš, som v zložitej situácii, ak urobím niečo zle, tak si to odnesiem ja a Mizukage sa mi pomstí práve cez teba...
Ajairu: *Po tom pozdravu pocházejícím od Kiry, zaujme její sluch cvaknutí zámku. Ne, nijak ji nezajímalo to, že někam kráčela. Ale zamknutý zámek, znamená, že se něco děje. Po otázce Kiry pouze stroze přikývne na souhlas. Načež na chvíli váhá, zda ji může otravovat s něčím takovým.* Jen je mi nezvykle velké teplo tady.. *Mluví pod mizejícím vlivem léků, zpomaleně a líně. A stejně tak s vypětím dost sil a jistou námahou, zvedá postupně dlaň, aby ji přesunula na hruď k srdci. Během toho si též uvědomí, že má něco zavedeného v ruce. Jednala během té odmlky Kiry.* Jsem v pořádku a taková, přesně taková, jaká být mám. *Odtuší suše v odpověď. Pamatuje si na to vše co Kira říkala i na tu situaci. Stejně jako pár předchozích událostí ve svém životě, jako byla GZ, návštěva Kumo, únos, záchrana od Shinon, ji už jen tak nezapomene.*
Shi Kira: *Pred tým ako sa Ajairu zobudila sa jemne zobudila i Shi a mala priotvorené oči, takže si všimla, ako sa jej pohnú uši a tiež ako sa otvoria viečka.* Ajairu-chan... ohayo... *Povie Shi a potom pokračuje veľmi milím hlasom, popritom príde ku dverám a zamkne ich aby mali súkromie.* Ako sa cítiš... je všetko v poriadku?? Ešte sem tam by to mohlo zabolieť alebo by ti to mohlo spôsobiť nejaké problémy, no inak by to všetko malo byť v poriadku... *Potom sa z hlboka nadýchne a s veľmi nešťastným výrazom pokračuje.* Čo sa stalo Ajairu-chan, od tej poslednej kontroly si ako vymenená mám o teba naozaj veľký strach... prosím, povedz mi prečo, ak sa dá bola by som rada aby sme spolu našli riešenie toho, čo ťa trápi, si pre mňa všetkým...
Ajairu: *Sny jí opouštějí, ač je to pro ni dost neochotné. Nechce se jí jich pustit, ale svět kolem je holt neústupný. Nemá ho za to ráda. A k tomu se cítí nezvykle prohřátě. Ale ten pocit je nejsilnější v hrudi. Konkrétně na tom jednom místě, které zabírá srdce. Cítí se dost omámeně a jaksi i zpomaleně z vlivu mizejících, ale stále přítomných látek, které ji přivedli do stavu uměle navozeného spánku. Rozespale zamrká očima do prostoru, který její oči vede naproti stropu. Zamžourá a její uši se nepatrně pohnou. Dýchá klidně a nijak jinak nevykazuje známky znepokojení a podobně. Slyší přítomnost další osoby nedaleko sebe samé. Netuší zda je po všem a smí vstát, takže zůstává nadále bez jiného hnutí, ležet na lehátku. Dokonce opět začne přivírat oči, že si zřejmě ještě zdřímne.*
Shi Kira: *Shi proste vytvorí na prstoch chakrové skalpely a začne prerezávať tieto tepny, ktoré sú teraz priškrtené tak, aby tam bolo dosť miesta na prišitie. Nie je to nič pekné, lebo teraz je Ajairu techniky mŕtva, jediný Araki ju vlastne drží pri živote. Nie je čas na vyše, musí konať Shi rýchlo, preto rýchlo sestrička odsaje krv, ktorá vytiekla zo srdca Ajairu po tom ako bolo odrezané. Shi zobrala do rúk srdce Yumi a položila ho do miesta v hrudi, kde sa pred-chvíľou nachádzalo srdce Ajairu. Zobrala ihlu a niť, samozrejme špeciálnu niť zo zvieracích čriev, ktorá sa v tele postupne rozloží, našťastie prax v zošívaní mala neustále, pretože nie len v ambulancii ale hlavne pri pitvách musela mŕtvoly neustále zošívať. Po asi 5 minútach mala tieto tepny prišité, síce si to Ajairu nevšimla no v tejto operačke po jej uspatí znížili teplotu na veľmi chladno, tým sa spomalil obeh Ajairu a tak mala Shi možnosť pohodlnejšie operovať. Tepny boli prišité a svorky boli odstránené, Shi nakoniec tiež použila shousen no jutsu a zregenerovala srdce a tiež tepny, takže boli zošité a tiež už zrastené. Následne položila prsty na srdce Yumi, ktoré bolo už na svojom mieste a použila Raiton: Jibashi, asi na tretí výboj elektriny sa srdce rozbehlo. Krv začala prúdiť a vitálne funkcie sa dali do normálu, všetko to trvalo desať minút a vďaka tomu, že ju Araki neustále uzdravoval a tým udržoval všetko v norme. Shi sa nakoniec pustila do spájania rebier svorkami, potom zošívala svaly a nakoniec kožu, pri koži si dala záležať na jemný steh, ktorý potupne zmizne úplne a po operácii tam skoro nič neostane. Následne už dosť vyčerpaná no ešte stále s dostatočnou chakrou použila znova shousen no jutsu a zregenerovala postupne jednotlivé vrstvy zošitia.* Hotovo... odvezte ju na izbu a zapojte jej potrebné infúzie a samozrejme jej dajte injekciu, ktorá ju začne postupne preberať z narkózy... *To čo Shi povedala sestričky urobia Araki so spokojným úsmevom, no bez slova, odišiel a Shi s apo umytí a prezlečení vydala do izby kde ležala Ajairu, nakoniec pri čakaní na to, kým sa preberie zaspala v kresle vedľa jej postele.*
Ajairu: *Zatímco její srdce pomalu dostává stopku a chystají se ho odstranit na trvalo, jí se postupně přerušují stávající útržky z reálných zážitků s něčím novým. S tím co by bylo bývalo mohlo dojít opravdové skutečnosti, nebýt zásahu Shinon. Ale to je jen na chvíli, ač jí v tom snu ubíhá svět vlastním tempem, jiným než to co se kolem děje ve skutečnosti. Tentokrát však jsou sny ovlivňované tím co slyší její uši. Znovu zažívá ten den, kdy se poznala s Yumi na hřbitově. Den, kdy lovila myš a také poprvé ve svém životě, byla na exkurzy v mučírně s nabídkou budoucí práce. A její srdce, její pravé a jediné srdce ustává ve své činnosti, jak je odstřiženo.*
Shi Kira: *Shi nakoniec vidí srdce Ajairu, ako pekne pracuje a pumpuje krv, vie, že v ňom nie je žiadna chyba a vie, že je to len kvôli tomu aby Ajairu získala KG, ktoré mala Yumi.* Tak začneme... *Keď to Shi povie, objaví sa tam v operačnom rúchu samotný Araki, ktorý má pri sebe kufrík, kufrík, ktorý je upravený na prevoz orgánov, položí ho na pohyblivý stolček vedľa Shi a jemne ho otvorí, nachádza sa tam srdce Yumi.* Je to pre mňa veľká škoda... Yumi bola taká spomienka... viem, že robím rôzne experimenty na určité kúsky, ktoré študujem, mi časom prirastú k srdcu... *Povie Araki a Shi sa na neho len na chvíľu zahladí.* Možno... nikdy som is nemyslela, že budete sentimentálny... *Keď to Shi povie, naznačí Arakimu aby sa prichystal asistovať, bude totiž potrebovať aby niekto pri vybraní srdca Ajairu stále používal shousen no jutsu, pretože to jediné bude držať Ajairu pri živote. Araki teda začne a Shi svorkami začne zastavovať tepny, ktoré idú do srdca, čo bude mať za následok zastavenie jej srdca.*
Ajairu: *Zatímco její tělo nevykazuje nějaké výkyvy špatným směrem, které by značili komplikace ohrožující pacientku, právě té pacientce se začnou v mysli objevovat různé noční můry. Prochází si zase znovu Geninskou zkouškou. Tou první částí a poté následuje ona nedávná událost z předoperačního vyšetření, kdy byla pro Kiru ničím. Zas a znovu si prochází tím. Vystřídá se to i s oním děním v Kumogakure. Jen tou částí od chvíle, kdy byla v kanceláří Raikage, po probuzení v rukou banditů. Sice jsou to jen útržky, ale pro její život dost podstatné.*
Shi Kira: *Keď už spí, tak dajú jej dole kimono a potom jej telo prikryjú plachtou, ktorá má otvor presne na hrudi, tam kde je hrudný kôš a srdce.* Tak môžeme začať... *Povie Shi a na prste sa jej vytvorí chakroví skalpel, s ktorým urobí prvý rez a ním tak začne rozrezávať pokožku, pritlačí hlbšie a začne prerezávať tkanivá svalov až kým sa nedostane ku hrudnej kosti, na ktorú už použije pílku na kosti, je to veľmi pracná robota a vždy po každom zarezaní odstráni kúsky kosti a iných tkanív. Samozrejme musí dať pozor na krvácanie a odsať prebytočnú krv, ktorá tam pri týchto úkonoch natečie, no zatiaľ ide všetko tak ako má. Keď je všetko hotové, dostanú sa dutine, ktorá je určená pre srdce a nachádza sa v nej tento dôležitý orgán.*
Ajairu: *Je jí jasné, že Kira něco provádí, ač ji nesleduje. Přeci jen hluk vozíků byl zastaven, když dorazili na místo. Děje se kolem ní toho celkem dost. Na to pocítí malé píchnutí. Pro ni zcela známá věc po tom co se jí dělo v Kumogakure. Rozhodně nepřehlédnutelná. To už však dostává ještě doping rajským plynem skrz přiloženou masku. Ta přišla vzápětí po injekci. Pomalu si ji bere spánek. Plně nepochopila, že by měla spát, takže s tou potřebou usnout, bojuje, dokud to jde. Jenže proti tomu imunní není. Netrvá to dlouho. Neustále í těžknou oči a vědomí chce odplout. Pak už však oči znovu neotvírá a spí spánkem beze snů. Teprv nyní se však také plně a pořádně uvolní.*
Shi Kira: *Shi rýchlo vytiahne injekciu tak aby to nebolo vzornom uhle Ajairu. Pristúpi k nej z boku a rýchlo jej ju pichne aby začala pôsobiť uspávacia látka, vždy sa to tak robí, najprv sa dá slabšia uspávacia látka injekčnou formou a potom sa priloží dýchací prístroj s rajským plynom. Po vpichu injekcie proste len budú čakať asi 5minút, kým zaberie a potomsa pustia do vyzlečenia Ajairu z kimona, chcú ju vyzliecť až cez spánok, aby jej nerobili žiadne stresy, Shi z Ajairu cíti, že je iná a že sa jej správanie zmenilo, je z toho veľmi smutná no teraz sa musí sústrediť na to najdôležitejšie a tým je transplantácia srdca Yumi do Ajairu tak aby to Ajairu prežila a aby bola Araki spokojný.*
Ajairu: *Ocitnou se u dveří, které jsou vzápětí otevřeny, takže vidí na všechno co tam je. Samozřejmě, že zmerčí stejný stůl, jako byl i ten tehdy při operaci očí a uší. Tentokrát nehledá nic co by tam nepatřilo a podobně. Prostě na výzvu Kiry vchází dovnitř. Ani se po ní neohlédne, jak ji obcháhí. Uvnitř zamíří na ten stůl. Uši jí však trhnou nad následně nepříjemným zvukem kovového osazení vozíku se steriními nástroji, které taktéž cinkají či chrastí, během pohybu vozíku. Samozřejmě, že není svlečená, ani převlečená. Nikdo o potřebě tohohle, nic neříkal. Pohyb tolika osob po jedné místnosti, která je též více méně uzavřená, je pro ni v tomhle hluku chaotický. Špatně se jí na to soustředí, aniž by se v tom ztrácela.*
Shi Kira: *Príde k operačnej miestnosti a otvorí dvere aby Ajairu mohla vojsť.* Prejdi si tam, uvoľni sa a ľahni si na operačný stôl, ja sa pôjdem prichystať, bude to dobré, postarám sa o teba, hlavne nezabúdaj na to, že ťa mám moc rada a všetko na svete by som pre teba urobila... *Keď to povie, tak ide do zadnej prezliekarne, kde si začne obliekať veci, ktoré sú určené na operáciu, umýva si ruky a chystá si sterilné rukavice, sestrička jej nasadí rouško. Keď vyjde von, tak by mala byť Ajairu už na mieste, preto by sestrička pritlačila vozík so sterilnými nástrojmi a druhá sestrička by pritlačila vozík s rajským plynom, ktorým bude Ajairu uspaná.*
Ajairu: *Má tu kliku, že se nakonec nemusí nikoho zbtečně vyptávat, protože Kira si tam na ní čeká. Na to uvítání, nijak nereaguje. Jednoduše k ní dojde a potom ji bude následovat, když se rozejde. Nabízené ruky si nevšímá. Nemá důvod to dělat. Vidí, chodit taky umí. Postrádá to tedy smysl. A dá se to vyložit i jako slabost. Přijde jí, že v nemocnici je až nezvyklý hluk, ruch, když se věnuje tomu co se po ní chtělo a nevěnuje se pouze tomu, čemu chce, kdy ty ostatní rušivé elementy a též škodlivé, jednoduše vypouštěla. Horko těžko se v tom vyznávat, je to spousta informací a navíc ne mnohé, jejímu sluchu skutečně vadí. Třebas takové pípání či pískání a další.*
Shi Kira: *Shi keď ju uvidí, zamáva jej a milo sa na ňu usmeje, no potom ju ten úsmev veľmi rýchlo prejde, vidí totiž, ako sa Ajairu chová a aká je. Od toho posledného vyšetrenia zostala ako vymenená.* Poď zamnou Ajairu-chan, dnes nastal ten veľký deň, deň pri ktorom sa zbavíš svojej choroby... *Keď to povie, tak jej podá rukua čaká, čos a bude diať, netuší ako Ajairu zareaguje a ani čo sa v jej hlave odohráva, preto to zatiaľ encháva tak, veď predsa po operácii budú mať pre seba sdosťčasu, kedy budú len samé dve v nejakej nemocničnej izbe a tam to s ňou určite rozoberie, chce vedieť, čo sa to s ňou stalo, no v poslednej dobe mala toľko práce, že sa nemala čas venovať takýmto veciam, čo ju dosť mrzí, no za to, že je tak vyťažená, za to môže práve samotný Araki.*
Ajairu: *Kráčí k tomuhle tomu místu. Nijak se za ničím cestou neohlíží, ani nehýbe ušima. A neřeší to, zda ti ANBU mají něco proti. Předpokládá, že byli posláni Kirou nebo Mizukagem, ale obojí posledně ústilo k nemocnici. A tedy je předpoklad, že má jít právě tam. Nyní sere na nějaký boční vchod. Hodlá si zjistit na informacích, kde se má stavit a dojít tam. Nechává ji bez reakce k jak vážným věcem se už může schylovat, pokud nejde jen o nějaké další vyšetření. Na sobě má oblečené kimono dle toho, jak si přeje Kira, aby se oblékala. A barvu má rudou.*
Shi Kira: *Je to tak, ANBU idú k dverám, no tie sa otovoria a odtiaľ vyjde Ajairu sama, bez slova ich obchádza, len pozrú rozpačito na seba a idú za ňou, všimnú si totiž, že ide smerom, ktorým chceli aby šla. Takže cestou na ňu dávajú pozor a keď sú po mlčanlivej ceste u nemocnice, tak čakajú či tam Ajairu vojde, pretože Shi čaká na recepcii, kedy sa Ajairu dostaví, potom by ju zobrala na operačnú sálu a pripravila by ju na operáciu za asistencie nejakých sestričiek a zamestnancov nemocnice.*
Ajairu: *Tráví zrovna čas ve svém pokoji, jako už poslední dobou tomu je opravdu často. Hlavně od předoperačního vyšetření, kdy se dost věcí změnilo. Leží na posteli a jediné co dělá je, že naslouchá všemu ve svém okolí. Je to něco co ji opravdu zaměstnává. A Kira chtěla, aby to dělala, tak se tomu věnuje. Žádné vlastní potěšení z těch činností už jaksi nemá. Proč by mít měla. Ví tak proto i o blížících se ANBU. A i o těch dvou stálých, kteří stále dělají onen dohled. Bez valného zájmu o to, jak vypadá oblečení, které si obléká, se obleče a vydává se ke dveřím, aby ve chvíli, kdy se u nich octnou, otevřela a suveréně se vydala směr nemocnice, aniž by čekala na to co ti dva poví a bez jediného proneseného slova.*
Rpg: ukončeno
Ajairu: *Je jí jedno co může, dokud jí Kira nedá vědět, že může jít. Může jít domů. To však bylo vše. Dokonce, i když jde o pouhý klon Kiry, vyhýbá se mu. Nedívá se na něj. Věci nechává být. O nich nebylo řečeno nic. Sebere se a odchází z nemocnice tak, jak je. Nevidí důvod a potřebu se převlékat. Stejně tak přeci měla vykonávat spoustu běžných činností, zde, v tomhle oblečení, na místo toho běžného. Bez zájmu o své okolí se stará jen o svou cestu domů, kde si sedne před krb, aby čekala, až se po ní bude chtít něco dalšího.*
Shi Kira: *Shi je spokojná, majú všetko, čo potrebovali namerať a všetko vyzerá byť v norme, preto sa ona i Mizukage otočia na Ajairu a Mizukage pokračuje.* Ajairu-chan, môžeš sa ísť prezliecť, test je u konca a všetko, čo je treba, tak to splňuješ, si zdravé dievča a shinobi v dokonalej kondičke, ani lepšiu by sme si na operáciu želať nemohli... *Keď to povie, Shi pokračuje.* Možeš ísť domov... *Povie jej to milým hlasom a potom dodá.* Som an teba hrdá, že si to dokázala, dokázala si sa premôcť, urobila si mi veľkú radosť... *POvie Shi a vytvorí svoj kagebunshin, ktorý sa postaví vedľa Ajairu.* Môj klon pôjde s tebou domov a postará sa o teba, ja musím ešte odslúžiť službu... *Povie Shi a odíde preč, pričom ešte pohladí Ajairu raz po hlave, Mizukage sa na Ajairu usmeje.* Tak... vidíme sa zase neskôr Ajairu-chan... *Povie Araki a zmizne za dverami ambulančnej miestnosti.*
Ajairu: *Nečeká na to co by řekla dál. Nijak s ní nehne ani ta pochvala Kiry. A tedy přesne v okamžik, kdy je řečeno, že má zadržet dech, učiní tak. A teprv v okamžik, kdy je řečeno, že má dát vědět, tak tak taky provede. Neodvažuje se však Kiry dotknout, takže se na ni pouze zadívá. Nemá jak jinak jí to dát vědět, aniž by kvůli tomu narušovala tenhle test. V okamžik, kdy po krátké chvilce dojde limitu, zvedne ruku a čeká na tu trubičku, aby mohla vyřídit i ten zbytek, který po obdržení trubičky taky splní.*
Shi Kira: *Shi sleduje, čo robí Ajairu, vidí ako sa nakoniec premohla a išla tam.* Nedávajte jej tú masku, toto mi stačí... *Povie Shi hrdo a potom príde k Ajairu a silne ju objíme.* Si naozaj odhodlaná... *Keď to vysloví tak ju pustí a pokračuje ďalej.* Proste Ajairu, teraz zadrž dych, musíš mi sľúbiť, že to urobíš poctive, keď to urobíš, daj nám znamenie a my začneme meranie, že koľko to vydržíš, keď už sa budeš blížiť k limitu, tak nám to daj vedieť zdvihnutím ruky, ja ti podám túto trubičku a do nej vyfúkneš tento zadržaný dych... tým zmeriame silu tvojho výdychu a cez tú trubičku sa i nadýchneš a urobíš to ústami.... rozumela si všetkému ak áno... môžeme začať... *Keď to Shi povie ešte raz Ajairu pochváli pohladením za to, že sa premohla a potom čaká, kedy Ajairu začne.*
Ajairu: *Uleví se jí v okamžiku, kdy jí Kira odsouhlasí její odmítnutí a oznamuje, že nic dalšího už nebude. Myslela, že to bude už vše, jenže Kira pokračuje. Trochu netrpělivě, chtějíc už odejít z téhle místnosti, dál setrvává na místě a čeká na dokončení řeči. Jenže ještě není věta ani v půlce a už to jde od desíti k pěti. Nechápe to. Nechápe, jak ji může chápat a přitom pak říkat takové věci. Neví co nyní říct, ale cítí se opravdu pod psa. Dost ji to zdeptalo. Protože na Kiře a právě na ní, jí opravdu hodně záleží. Na jejím uznání, na všem.* Ale... *Oči jí zvlhnou zadržovaným pláčem. Jako kdyby jí něco rvalo něco čím je. Na víc kusů, než jeden. Netuší k čemu ten pocit přirovnat. Ale v okamžik, kdy slézá z toho lehátka, přijde si, jako kdyby cosi svého nechávala a ztratila to, výměnou za tohle, pro Kiru. Vyhne se jí však během chvíle, kdy se vydává k Mizukagemu. Beze slova čeká na to, až jí bude maska nasazena. Avščak, jaksi nemá potřebu se předtím plně a pořádně nadechnout. Tohle přeci Kira chtěla. Aby si došla nechat nasadit tu masku.*
Shi Kira: *Shi sa len usmeje a povzdychne si.* Dobre, tak už nič dnes nebude, je mi jasné, že sa bojíš a proste na to nemáš, to vážne chceš až do konca života utekať pred svojim strachom, asi som sa v tebe zmílila, ty nie si shinobi z Kiri... ty si len dievča, ktoré sa hraje na to, že je shinobi, že chce chrániť svojich ľudí... no pritom... to nehodlá dodržať, čo ak by som bola pod vodou, čo ak by som sa topila, čo ak by ma niekto spútal takou maskou a aby si ma oslobodila, musela by si ju mať tiež a ísť si tak pre mňa.... to by si am tam nechala??? *Povie Shi veľmi ustarostene a smutne.* Ja ťa ľúbiť neprestanem, no ako sa potom môžem na teba spoľahnúť... keď mi pôjde o život, ty sa zľakneš svojho strachu a ujdeš...
Ajairu: *Má za sebou masáž, která jí dost pomohla po tom jejím vyčerpání. Je schopna bez problémů zase slézt z lehátka. Tak nějak automaticky totiž hodlá poslechnout co jí Kira říká. Když tu se stejně napne a uši má v pozoru i se zbytkem pozornosti. Okamžitě se zahledí na Mizukageho tam, kde vnímá jeho přítomnost. Srst na uších zježenou a oči mírně rozšířené. Zauvažuje co je větší a horší zlo, vyhrává voda, ale to neznamená, že ta maska pro ní má najednou lepší cenu. Ostatně, voda tam není přítomna, ale ta maska ano. Znovu jí bude upírán přísun vzduchu, znovu bude mít na sobě k tomu masku. Jakmile dostane na výběr, jít až se na to bude cítit, stáhne se a trochu roztřeseně se posadí zpátky na lehátko.* Co, když se na to nebudu cítit vůbec dnes a ani žádný další den? *Pronese, když si je jistá, že její hlas nebude znatelně roztřesený.* Nechci masku! *Pohlédne zpříma do očí Kiry, když jí projde ten už dávno ztracený pocit vzdorování, kerý ji kdysi hodněkrát hřál a posiloval, ale už ani neví, kdy zmizel. Snad tehdy při Geninské zkoušce.*
Shi Kira: *Shi pomaly dokončuje masáž a medzitým Araki ide všetko nachystať na ďalší test, presnejšie prichystá špeciálnu masku, ktorá je umravená tak aby sa cez ňu dal uzavrieť prístup vzdychu tomu, kto ju nosí.* Tak si hotová... teraz choď za Mizukagom a on ti nasadí tú masku, vieme dobre, že ti vadí voda a tento test sa vždy robí pod vodou, je ním zadržanie dychu, no my sme to nahradili touto maskou, ktorá bude simulovať nedostatok vzduchu pod vodou a tým otestujeme na ako dlho dokážeš zadržať dych a tiež zistíme akú máš veľkú kapacitu pľúc, je to predsa len dôležité pre srdce, srdce a krvný obeh potrebujú veľa vzduchu... takže keď sa budeš na to cítiť, choď tam a začneme z testom, keď nám naznačíš, že chceš ukončiť test, tak okamžite tak urobíme...
Ajairu: *S povzdechem jí poklesnou mírně i ramena. Cítí se bídně, ač jí je právě dávána úžasná péče od Kiry. Jediné osobě, která je pro její osobu, tak moc důležitá. Ale je s tím srozuměna. Jenže tak bude nucena dávat menší pozornost na další věci. Vážně se necítí být všemocná, aby byla schopna zvládat úplně vše naráz a všechny věci kolem. Není dobré vnímat úplně všechno v celém svém okolí. Je v tom pak jeden velký chaos. Oproti tomu, soustředit se na to co zrovna chce slyšet a věnovat tomu svou pozornost, kdežto to ostatní vypouštět. Nehledě na to, že by ji pak ohlušovalo vše v její blízkosti, kdyby se potřebovala zaměřit na nějaké dění, které je vzdálenější. Nemůže je však neuposlechnout, ani na to nemyslí. Dnes ji napětí opouští zase dlouho.*
Shi Kira: *Shi ju začne pomaly a veľmi jemne masírovať a Araki potom začne rozprávať.* Nič si špatne neurobila, len ako vidím, tak sluch ešte nie je u teba až tak dokonale adaptovaný, zdá sa, že musíš veľké úsilie venovať tomu aby si sa pri určitých veciach mohla na niečo sústrediť a pritom ostatné veci okolo ignoruješ, mala by si sa svojím dobrým sluchom naučiť vnímať celé to okolie v ktorom sa nachádzaš... takže nič si zle neurobila, len by si si mala ešte trénovať sluch, aby si na to v budúcnu nedoplatila... *Povie Araki a Shi len viac pritlačí pri masáži aby poskytla Ajairu uvoľnenie po tak namáhavom behu.* Je to tak Ajairu, budeš sa musieť obrniť a vnímať celé svoje okolie ako celok... aby si bola vo väčšom bezpečí a ja sa o teba nemusela tak báť...
Ajairu: *Stáhne uši, protože na ni přijde stud za to, že se nesoustředila na jejich hlasy během toho běhu.* Slyšela jsem její hlas, ale blíž byli jiné zvuky.. A měla jsem se soustředit na ten běh, byl přednější, ne? *Nechápe tu otázku, protože ví jistě, že slyší dobře. Jen netušila, že se má soustředit na ně. Má dojem, že asi něco udělala špatně a vrtá jí to hlavou. Je z toho nějaká špatná. Ale dokráčí znaveně k tomu lehátku, kde si lehne. Je však z té otázky Mizukageho zmatená. Opět leží zády nahoru.* Udělala jsem něco špatně?
Shi Kira: *Araki na ňu chvíľu pozerá, nechápe, prečo neišla na to lehátko, a tak si jemne odkašle.* Ajairu-chan... ehm ehm... kedy už pôjdeš na to lehátko, Kira povedala, že ti tam dá masáž a vraj ťa uvoľní na ďalší test, ktorý bude i posledný.... ty si ju nepočula?? *Povie trochu prekvapene Araki a pritom si toot poznačí do zošita, medzitým si Shi chystá potrebné veci na masáž Ajairu.* Ajairu-chan... kde si... už ťa očakávam, nemám na to celý deň, ešte ma čakajú pitvy a pacienti...
Ajairu: *Tak tohle jí přichází, jako kdyby šlo o podpásovku. Stěží má šanci dávat pozor na to co jí je říkáno a během toho se hnát v běhu. Tak dlouho co byla bez opravdu pořádného pohybu, natož tréninků a navíc, když předtím se nikdy fyzičce věnovat nemusela. Chvilku jí to vydrží. Pár minut a pak jen udýchaně div, nezakopne. Ohlušena vlastním dechem i srdcem přeslechla zbytek toho co jí předtím bylo řečeno. Když bude pás konečně zastaven, tak trochu dost mátožně, sleze. A jelikož tamto pořádně nevnímala, protože se soustředila na ten pás a to, aby se hned neznemožnila, netuší co nyní dál. Pokud jí však bude řečeno lehátko, uvítá to bez debat a dojde tam.*
Shi Kira: Ide ti to naozaj výborne, ešte vydrž Ajairu-chan... *Povie Shi a potom sama prepne pás do behu, chce vidieť ako dlho znesie beh, ako keby ju niekto naháňal.* Predstav si, že musíš utiecť pred nejakým nepriateľom, ukáž nám, koľko by si pred ním dokázala utekať bez shunshinu... *Keď to Shi dopovie, tak Mizukage len súhlasne prikývne hlavou a zapisuje si ďalšie údaje.* A keď skončíš, potom si ľahneš na to lehátko tam a ja ťa popočúvam a dám ti masáž spojenú s akupunktúrou, aby si sa úplne zotavila a potom prejdeme na posledný test dnešného dňa, to ti sľubujem, už to dlho nepotrvá...
Ajairu: *Kráčí, ale chytne se tam, kde jí je ukázáno. Není z toho tedy nadšená, ale co jiného jí zbývá. Navíc jí je právě řečeno to, že se to bude celé postupně zrychlovat. Z toho je nadšená ještě méně. V tom jí do zorného pole vejde Mizukage. Rozpačitě na něj hledí, zatímco kráčí na tom páse. Hlavně, když jí začne ujišťovat o tom co už svým způsobem zmínila i Kira. "To je na mě tak patrné to, jak moc tím jsem 'nadšená'?" pomyslí si s povzdechem. Tak trochu se za to stydí, to je fakt. Horko těžko se jí s tím bojuje. Hlavně netuší, proč se v případě pouhého takového cvičení, musela též převlékat. Vždyť to by mohla předvádět i bez převléknutí. Z tady toho couvat nehodlá. Sice to nepatří mezi její dobré stránky, vzhledem k tomu, jak bývala vedená a předchozím nedávným událostem, ale není to nic co by jí vadilo, jako jisté jiné věci. A dělá to nejen pro sebe, protože t by to dělat odmítla, ale i pro ty dva, protože si to přejí. Zatímco s ní ten pás postupně přechází až do poklusu, sem tam se rozpačitě kouká sem tam. Ne do zadu. To by se jí mohlo jít blbě, stačilo by jedno šlápnutí. ALe dopředu a do stran. Je nesvá z toho, že tu chodí na páse, zatímco ji oni sledují a něco si zapisují.*
Shi Kira: *Keď si stúpne na pás, Shi ho okamžite pustí na rýchlosť bežnej chôdze, pričom jej ukáže aby sa rukami chytila určitých madiel, lebo tie obsahujú čidlá na meranie potrebných údajov.* Takže začni a pekne postupuj, keď ubehne pol-kilometra, tak jednoducho prejde pás do mierneho behu a každým ďalším pípnutím pôjde rýchlejšie, čiže nezľakni sa toho... *Povie Shi milo a vezme si zápisník, Mizukage príde bližšie a jemne sa na Ajairu usmeje.* Ničoho sa neboj Ajairu-chan, toto všetko je robené pre to, aby tvoja operácia bola čo najlepšia a najbezpečnejšia. *A tiež si zapisuje úvodné údaje, Shi pritom jemne nahodí úsmev a pokračuje.* Ak by si mala z niečoho obavy alebo strach, ihneď mi to povedz a ja urobím nápravu, alebo prerušíme vyšetrenie.
Ajairu: *Zamyšleně hýbe ušima a přemýšlí. Kde jaký zvuk zaujímá její pozornost, ale nejvíc se soustředí na tuhle místnost, kde je a její obyvatele. Vydává se už bez řečí na zmíněný pás. Minimálně ví to, co ji čeká, aspoň tedy to, co jí už bylo právě řečeno. Nevšímá si toho, že si MIzukage něco často zapisuje. Pro ni to z jejího pohledu, bez podstatné informace, není podstatné a důležité. Stoupne si na pás a čeká, až bude puštěn. Potom se rozejde. Chůze jí problém dělat nebude.*
Shi Kira: *Shi sa len usmeje a pohladí ju po líci, následne pokračuje.* Takže, vidíš tam ten bežecký pás, urobíme s ním niekoľko cvičení, ktoré preveria tvoju zdatnosť ohľadom behu a po nich zmeriame i tvoj tlak a tep a samozrejme i to, ako rýchlo trvá návrat tvojich síl po určitých typoch behov... takže teraz sa tam postav a vyskúšame klasickú chôdzu, ktorá bude mať 500 metrov, uvidíme ako s a ti zvýši tvoj tep a krvný tlak, samozrejme, že by ti chôdza nemala robiť problémy ale bude to taký povedzme kontrolný test, ktorý nám ukáže tvoje základné schopnosti... schopnosti ktoré bežné užívaš a potom vyskúšame hraničné situácie a pozrieme si hodnoty pri nich.
Ajairu (oprava): *Poslušně si, po svlečení kimona, obléká tu zástěru, která tam je pro ni připravena. Rozhodně Kiře důvěřuje a po jejím ujištění je poměrně v klidu.* Tak.. A dál? *Netuší co se po ní nyní chce, takže vychází z toho prostoru na převléknutí, s otázkou. Ale určitě si pod tím co jí bylo řečeno, představuje nějaká cvičení.* Jaké... Cviky? *Ptá se dál, protože přeci jen ona nikdy nebyla vedena na nějaké taijutsu a další. Žádná práce ohledem fyzičky. Až na občasné pokusy Sasariho, než odešel na lov nukeninů. A vyprchali i ty účinky séra, které ji dosud ovlivňovali.*
Ajairu: *Poslušně si, po svlečení kimona, obléká tu zástěru, která tam je pro ni připravena. Rozhodně Kiře důvěřuje a po jejím ujištění je poměrně v klidu.* Tak.. A dál? *Netuší co se po ní nyní chce, takže vychází z toho prostoru na převléknutí, s otázkou. Ale určitě si pod tím co jí bylo řečeno, představuje nějaká cvičení.*
Shi Kira: *Kira sa len jemne usmeje a proste chytí pevne Ajairu za ruku a začne s ňou kráčať ku kabínke aby sa mohla prezliecť.* Neboj, tvoju krv a všetko ostatné už dávno máme, dnes podstúpiš telesné testy na výdrža amotoriku, proste si dnes jednoducho zacvičíš a ukážeš nám, že čo skutočne dokážeš... *Povie milo Shi a pustí Ajairu aby jej neprekážala v prezliekaní, Araki sa len an to pozerá a zapisuje si chovanie Ajairu, posledné udalosti mali veľmi zlý vplyv na jej psychiku, čop ho dosť trápi, lebo to môže mať vplyv na jej bojové výkony, keď sa stane plnohodnotným shinobim, no toto všetko ukáže až čas, teraz však všetci čakajú kedy sa Ajairu prezlečie.*
Ajairu: *Nechce se hnout od Kiry, ale v okamžik, kdy jí poví, aby tam šla, tak chtíc nechtíc se tam rozkročí, aby vyrazila na to místo. Chytne však Kiru za ruku, aby tam s ní šla, aby ji měla poblíž. Příliš se toho obává, aby si nechala Kiru zmizet z očí. Je pro ni jedinou jistotou, vyjma Mizukageho. Ale toho těžko může táhnout někam s sebou. Blíž má ke Kiře, než k němu. Když tam s ní Kira dojde, převlékne se z kimona do té zástěry.* Žádné odběry krve... Ano? Ž..žádné prozkoumávání otvorů...?! *Snaží se vymoct si ústupky předem, pamatujíc na průběh vyšetření z minula. Hlas se jí při těch otázkách lehce třese.*
Shi Kira: *Všetci nakoniec vstúpia do miestnosti, ktorá je väčšia než bežná miestnosť ambulancie, lebo je tam veľa prístrojov, ktoré slúžia na meranie telesných funkcií a iných výsledkov, ktoré je treba poznať predtým, než niekto podstúpi operáciu.* Tak sa sme tu Ajairu-chan... *Povie Shi a potom rukou jje ukáže na prezliekací kumbál.* Choď tam, vyzleč si veci a prezleč sa do tejto nemocničnej zástery, pretože v nej podstúpiš všetky vyšetrenia, vďaka nej budeme mať lepší prístup k určitým častiam tela a nezničíme ti tvoje kimono... *Keď to Shi vysloví, tak potom sa k nej zohne, usmeje sa a dá jej pusu.* Celý čas tu budem s tebou a nemusíš sa odomňa pohnúť, ak chceš, pôjdem sa s tebou i prezliecť. *Araki medzitým všetko sleduje a príde mu to veľmi zábavné, no to si necháva pre seba.*
Ajairu: *Nelíbí se jí to. Vstupuje však po výzvě Kiry. Vstupuje do nemocnice a doufá, že se tam neobjeví nic z toho, čeho se obává. Drží se však poblíž Kiry. Nejlépe, kdyby byla stále po jejím boku. Rozhodně ne sama. Je jí jedno, zda bude vypadat ustrašeně a podobně. Má své vzpomínky a ví jistě, že se jí nelíbí, co to způsobuje.* Bude to trvat dlouho? *Zamumlá, zatímco se nechává vést na místo určení, kde má probíhat kontrola. Vzpomene si na to, jak probíhala předchozí kontrola, před operací. Ta první, před několika roky. "Jen ať to není stejné.." cítí se slabě, jen při vzpomínce na to, že tehdy jí byla odebírána krev. To znamená jehly.*
Shi Kira: *Arkai sa len usmieva a nič nehovorí, no Shi si ju pekne rukami trošku viac privinie k sebe a potom prehovorí.* Viem, že toto miesto nemáš rada, no tu majú všetky potrebné veci a tiež prístroje na to, aby sme ťa poriadne pred tvojou operáciou prešetrili, predsa len bojím sa o teba a chcem si byť istá, že všetko bude dobré a o všetko bude postarané... *Povie Shi starostlivým tónom, pričom Araki dodá.* Vieš Ajairu-chan, obaja máme proste o teba starosť, a chceme pre teba len to najlepšie a naša nemocnica je na dokonalú starostlivosť o teba najlepšie pripravená... predsa len chceme obaja aby si bola zdravá a aby si nám obom robila radosť... *Shi sa pri týchto slovách začne jemne pridusovať od smiechu, no udrží to a naznačí Ajairu, aby išli dovnútra.*
Ajairu: *Nedělá jí nejlépe, jak se k nemocnici blíží. Pocity jsou holt pocity. Je z toho nervózní. To už však zaslechne známé hlasy. I na tu vzdálenost je poznává a tak je nervozita, nejistota přebyta i jisou trochou úlevy. Znamená to, že ji nikdo nepodvedl a neděje se to co tehdy. Snad, zřejmě. Zastaví se až před těma dvěma. Nebo by se byla zastavila, ale bez čekání, či projevu respektu, nebo nějakého pozdravu se vrhá ke Kiře. Rukama ji hodlá obejmout. A zakrýt těch pár slz, které jí přitom objetí unikly.* Proč nemocnice? *Koukne na obě osoby, které jsou v tom opravdu zainteresované.*
Shi Kira: *A tak sa vydajú preč k nemocnici, samozrejme až vtedy, keď oznámia tým dvom, ktorý prehľadávajú dom, že je všetko v poriadku. Cestou je teda taká mlčiaca atmosféra, Shi radšej čaká Ajairu pred hlavným vchodom, medzitým prišiel i samotný Araki a postavil sa vedľa Shi.* Ako vidím, máš o ňu starosti.... *Povie Araki Shi a tá sa na neho ani len nepozrie, je chvíľu ticho a potom odpovedá.* Samozrejme ale ja mám o ňu starosti z úplne iných dôvodov... *Jemne sa usmeje, lebo vtedy na jednej zo striech vidí tri postavy, mali by to byť oni, lebo v prostriedku vyniká silueta jednej postavy, ktorá má zvieracie uši.*
Ajairu: *Nelíbí se jí to. Hlas Kiry slyší všude kolem sebe. Ač tu nevnímá její nádechy a výdechy plic, natož srdce. Hlas je kolem. Přemýšlivě se chytla zuby za ret, protože dokud není řečeno poslední slovo, ví jedno zcela jasně. Nechce do nemocnice. Ale má tam přijít za Kirou. A Kira jí právě příchod nařídila osobně. Povzdechne si a vyráží k nemocnici. S ANBU po tomhle neprohodí ani slovo. Cítí se z nějakého důvodu zrazeně. Ale Kira přeci ví o tom co ji potkalo. Neměla by mít nyní důvod k nějaké nervozitě a obavám.*
Shi Kira: *ANBU sa pozrú na seba a potom jej opätujú pohľad.* Miko-sna o tom nevedela, tento príkaz vydal samotný Mizukage, no keď nám neveríš, tak chvíľu vydrž... *Povedal jeden z nich a druhý použil utsusemi a spojil sa z miestom, ktoré mu bolo oznámené ako ambulancia Kiry. "Miko-san, prosím... spojte sa s týmto miestom pri vašom dome a oznámte Ajairu-chan, že má prísť, nechce nám veriť, že ju tam čakáte." Shi toto jasne počula a preto použila to isté jutsu a spojila sa s tým miestom, ktoré je pri dome, vlastne jej hlas sa premietal na celé okolie domu.* Ajairu-chan... to som ja Miko... všetko, čo týto ANBU hovoria je pravda, očakávam ťa v nemocnici, v mojej ambulancii a čochvíľa sa tu ukáže i samotný Mizukage, takže okamžite sem príď..
Ajairu: *Ztuhne prve v šoku, sice jo, celou dobu o nich ví, ale nyní ji konfrontovali přímo. Do té doby byli jen poblíž a to celé. Tohle jí prostě nevyšlo. Zahloubaně hledí na zem u svých nohou. Jak jen jim to říct, když je to jistě zajímat nebude. Ale stejně to zkusí.* Nechci do nemocnice. A kdo říká, že je zaručeně posílají zrovna Kira a Mizukage?! *První větu pronese ještě k zemi, ale to další, už hledí na masku jednoho z nich. Hledá svým zrakem průzory očí, aby mohla opětovat pohled. Nechce do blízkosti jehel. A natož tam být odvedena.* Kira mi nemusí vzkazovat po ostatních. Měla možnost mi o tom ráno říct.
Shi Kira: *Tí dvaja pri dverách sa práve chystajú vkročiť do vnútra, no to už dvaja ďalší, ktorí ju majú stále pod dohľadom stoja vedľa nej, keď vyskočí z okna, vlastne sa tam pri nej objavili pomocou shunshinu a len na ňu cez masku neveriacky pozerajú.* Ajairu-chan, prečo nejdete v sprievode tých dvoch ANBU do nemocnice... *Povie jeden z tých, ktorí ju každý deň sledujú a dávajú na ňu pozor vo dne i v noci.* Robíte im len zbytočné starosti. *No to už tí dvaja, vrazili do domu a začnú to tam prehľadávať.* Ak chcete, tak môžeme ťa tam doprovodiť my dvaja, ak ti oni nevyhovujú... *Povie jeden z nich, pričom je počuť ako tí dvaja prehľadávajú dom a blížia sa k tomu otvorenému oknu.*
Ajairu: *Netuší nakolik věřit tomu co říkají. Jenže slyší je. A netuší, nakolik oni jsou seznámeni s jejím sluchem. Rozhodne se zkusit to vzít jinudy, než odkud slyší přítomnost lidského tlukotu srdce a dechu. Tamti dva jsou u dveří, vchodu do domu. A tamta druhá dvojka, je na střeše. Dvojka, která je všude, kam jde ona. Jen většinou mimo její dohled zraku, ale sluchu se neskryjí jen tak. Maximálně v nějakém tom chumlu dalších osob. Zkusí tedy zdrhnout. Zdrhnout těm, kteří si pro ni došli. A najít Kiru. Jenže do nemocnice vkročit nehodlá ani kvůli Kiře. Příliš velké povědomí o tom, že tam mají samé injekční stříkačky s jehlama. Otevře potichu okno a chystá se seskočit na zem pod oknem. Dál to zatím zrovna nedomyslela. Možná počká, až to vezmou ti dva dovnitř domu a na to by vyrazila s pomocí shunshinu, přerušovaným jen kvůli zatáčkám, právě k té nemocnici. Opět jedině k zadnímu vchodu.*
Shi Kira: *ANBU pokojne čakajú pred domom Shi ale po 15 minútach im vyprchá trpezlivosť a silnejšie zabúchajú.* Ajairu!!! sme tu pre teba lebo Kira ťa očakáva v ambulancii, vraj to má byť dôležité vyšetrenie... a bolo nám oznámené, že tam na teba čaká i samotný Mizukage, mi ťa tam máme bezpečne dopraviť, aby sa ti nič nestalo, je to príkaz a želanie samotného Mizukageho... *Povie jeden z tých ANBU a potom sa druhý k nemu otočí a začne rozprávať.* Čo ak sa jej nie stalo?? Čo ak jej niekto ublížil alebo uniesol... to by nám Mizukage nikdy neodpustil... *Keď to dopovie, druhý pokračuje.* To je fakt, a predstav si tú Kiru, je to patologička no niečo je na nej strašideľné, vraj už robila i pitvu za živa pre samotného Mizukageho... počul som niečo také... no nie je to podložené... *Keď to povie tak sa nakoniec zhodnú.* Dobre teda, počkáme ešte 5 minút a ak nepríde, vtrhneme do bytu a prehľadáme to tam, ak by tam nebola, okamžite ju začneme hľadať, no ak ju nenájdeme ani vtedy, budeme to musieť oznámiť, čo bude náš koniec v očiach Mizukageho a určite potom skončíme na pitevnom stole Kiry...
Ajairu: *Válela se zrovna v posteli a netušila co dělat. Už se tam totiž vcelku dost nudí. Je to už nějaký měsíc od té události a stále má nařízen klidový režim. Tehdy tam pro ni došli ANBU. Samozřejmě, že v ní se ozval strach a nechuť po té události u Mori. Přeci jen ANBU mají zakryté tváře. Co by jí mělo zaručit, že jsou to zrovna ti, kteří patří ke Kirigakure a ne jiné vesnici. Odmítla jít. Prostě si dál ležela v posteli, kdyby tam bla aspoň Kira. Ta by jí řekla, zda je to v pořádku, nebo ne. Je zalezlá pod dekou aspoň pro ten pocit úkrytu.*
Shi Kira: *Je v ambulancii, keď jej príde dôležitý list, vraj Araki príde sem za ňou a dokonca nechal aby ANBU prišli zobrať Ajairu na vyšetrenie sem do tejto anbulancie. Araki chce byť totiž účastný vyšetrenia pred operáciou, aby sa uistil, že tak drahocenné a vzácne srdce dá do zdravého tela, ktoré tento orgán prijme.* To zase bude deň... takto tu budem mať Arakiho, ANBU a ešte určite i jeho sekretárku a všetci budú čumieť na Ajairu a na to ako jej robím vyšetrenie, to je naozaj super... *Pomyslí si Shi a sadne si za stôl, kde si vytiahne zložku Ajairu a začne piť svoju poobedňajšiu kávu, pretože práve je čerstvo poobede, má vlastne šťastie, lebo po tejto správe by určite na obed chuť nemala, no teraz má nutkanie ho vyvrátiť pri pomyslení na Arakiho.*
Rpg: ukončeno
Ajairu: Ále...! *Spustí nešťastně, když se zase konečně zorientuje v dění. Ty kroky jí totiž dost zmátly a zorientovala se, až opět na posteli. Nechce tu být zavřená. Natož pod dohledem. Její svoboda u Zan'yo jí byla obrovským darem, i když i tak byla tam jistá omezení, proti tomu by nejradši. Hlas Shi jí zní stále hodně blízko. Rozčarovaně zírá na zeď proti sobě. Opravdu právě slyšela každý krok i otvírání a zavírání dveří spolu se zámkem, který slouží k odemykání a zamykání dveří? To vážně je zde celou dobu neustálě zamykaná?* Ale.. Ale já se poctivě učím... Umím všechno co bych měla umět.... *Zabrblá si pro sebe sama. Je zklamaná z toho, jak moc se celý tenhle podnik nehezky zvrtnul. Navíc se zdá, že Kira je v kontaktu s Mizukagem a láká tak na sebe pozornost, před níž ji Zan'yo varovala. Roztrpčennost, uraženost spolu s rozčileným zklamáním ji svírají hrudník svou tíhou. Pohlédne na sestřičku, zpozoruje ono okno. Pamatuje se na to, jak sestřička zatahovala závěsy. Stačí jen snížit její pozornost, bdělost a poté už jen se nějak doštrachat tam, otevřít, přelézt a je volná. Možná počkat na chvíli, kdy bude sestřička potřebovat spát, nebo jí pro něco poslat. Nebude tu a ona osobně bude mít příležitost k úniku. Rozhodně to hodlá vyzkoušet, ale ne teď. Teď by jen docílila toho, že bude ta žena opravdu hodně pozorná. "Musím odsud..." ulehne na bok. Zády k sestřičce, ač při uvolnění, než ji z toho začne zmáhat spánek, opět vnímá každé šustnutí v místnosti a občas i nějakého toho opeřence, který prolétá kolem téhle strany budovy. Slzy jsou dotěrné i pro ni. Takhle si to nepředstavovala. Být někde zamčená a to navíc, když je pro ni vše tak jiné.*
Shi Kira: *Shi vidí, že teraz z nej nič nedostane, preto ju chytí pod pazuchami a vyloží ju spať do postele.* Tieto veci preberieme zajtra, dnes ostaneš tu v nemocnici, Mizukage povedal, že je to na mojom uvážení a vidím, že si z toho sluchu a i zraku ešte zmätená a preto si dnes pospíš v tejto izbe nemocnice, keď budeš niečo potrebovať, sestrička ti to prinesie, pretože táto sestrička ti bude pridelená, dokedy tu budeš... musíš byť pod dohľadom aby sa ti nič nestalo... ja si zatiaľ pohovorím s Mizukagem, čo s bude pre teba najlepšie a hlavne kontaktujeme toho, kto sa o teba stará... jej meno už poznám zo spisu, no ako sa zdá, misie sú pre ňu prednejšie než ty... čo sa mi moc nepáči... takže... odpočívaj a naberaj sily, snaž sa zrelaxovať a pokús sa privyknúť na nové vnemy v kľude... tu si v bezpečí, tu sa o teba postaráme... *Keď to Shi povie, vstane z postele a príde ku dverám.* Ja idem... *Keď to povie, odomkne dvere, rýchlo vyjde a dvere zatvorí a zamkne, nechá tam s Ajairu sestričku, ktorá sa bude teraz o ňu starať.*
Ajairu: *Znovu navrátivší se světlo jí nijak neuškodí. Zrak se s tím vyrovná snadno a barvy se světu kolem ní vrací zpátky. Oddechne si. Nebyla by ráda, kdyby ztratila možnost vidět barevně. Pořádně Shi nevnímá protože v danou chvíli zvažuje, zda je bezpečné svézt se z toho lehátka na podlahu. Co když jí nožky neudrží, že? Přeci jen delší dobu byla mimo. Nedaří se jí Shi plně ignorovat. Slyší bzučení světla, pohyb látky během jejich i nepatrných pohybech. Dech a tlukot srdcí též. Má v tom guláš. Čemu věnovat pozornost spíš, že? Jenže ten hlas je hlasitější. Kord skrz její uši, které si drží připláclé k hlavě. To ostatní je slabší, hlas též, ale je z těch zvuků nejvíc znatelný. Jako kdyby ani ty uši něměla překryté dlaní. Jo, zvuk se díky tomu mírně deformuje, hlas zní zvláštně, ale pořád to slyší. Asi si ty uši přidržuje špatně.* Odpovím ti, když se ztišíš.. *Zabrblá umanutě.* Proč musíte ... *Zarazí se. Mluvení nahlas ani křičení by jí nesedělo. Vždyť i sebe slyší dost a to se snaží být tichá, hodně tichá. Hlavu má stočenou k podlaze, jak na ni zírá. Netuší, že tu její poznámku nyní neslyšeli, ne zřetelně. Nakonec s trhnutím pozvedne hlavu a koukne se na Shi.* Umím se o sebe postarat sama. *Zamumlá tiše. Je fakt, že jsou doby, kdy by ocenila, aby Zan'yo byla dostupnější. Nakonec seskočí z toho lehátka a doufá, že jí nohy udrží. Jedním uchem se začne soustředit na tu sestřičku a druhým na Shi. Je to automatická reakce, protože jsou pro ni možnou hrozbou co by jí mohli zastavit v odchodu, který plánuje. Při tom slezení je nucena na okamžik zavřít oči, protože je to pro ni, jako kdyby se jí ta podlaha snad nějak přiblížila víc než je zvyklá. Ne, nyní neodhaduje správně vzdálenost. To je ještě stále na začátku. Tenhle krok se sám nezařídí. Bude se to muset prve naučit. Stejně, jako odhad u vzdálenosti různých zvuků a podobně.*
Shi Kira: Dobre, všetko vyzerá byť v poriadku... mám an teba jednu otázku, má sa teraz o teba kto postarať, pretože... ako vidím i na dnešnú operáciu si prišla sama, takže... sa ťa chcem opýtať ako to je... *Povie Shi dosť prísnym tónom a potom si do svojho zápisníku poznačí svoje osobné poznámky z týchto testov.* Ide o to, že tieto nové veci, ktoré teraz pociťuješ, je treba rozvíjať a tiež je treba dávať pozor na toho, kto ich dostal... musí sa ich naučiť ovládať... čo ej dosť namáhavé a treba to aby bol nad dotyčným dozor... aspoň tak mi to vysvetľoval Mizukage... takže musíš mať stály dozor...
Ajairu: *Zamračí se podrážděně na Shi, uši nyní napnuté, ač stále stažené vzad. Je rozčilená, že jí tu zdržují dál, když očividně vidí i slyší. Začne se však soustředit s tou zlobou na sestřičku. Slyší toho hodně, ale náhle je vše odsunuté stranou, tlumené a vnímá jen zvuky z toho rohu. I jen šustění oblečení o sebe samo je pro ni nyní hlasité. Protože jedno ucho pozvedne a stočí tím směrem. Škubne jím, když ta sestřička promluví, nelibostí nad hlasitostí, kterou neočekávala. Ale měla problém to málem zaslechnout skrze toho pohybu látky a nádech i výdech ženy.* Kunai... *Odtuší opravdu tiše se zlým pohledem namířeným na Shi, jakmile si je jistá, že hodlá riskovat další příliš hlasitý zvuk. Furt však tím jedním uchem sleduje sestřičku a její pohyby. Nakonec si opět oboje uši přitiskne k hlavě a pokouší se vyčistit si mysl aspoň trochu. Místo sluchem, sleduje tu sestřičku zrakem. Protočí očima nad dalším požadavkem. Zadívá se na sestřičku přesně ve chvíli, kdy jsou zataženy závěsy. Překvapí ji, že stále vidí. Ač jí přijde, že je snad šero nebo tak nějak, protože je vše v nevýrazných barvách. Nevidí barevně vůbec v tuhle chvíli. Párkrát zamrká. Počet prstů samozřejmě vidí. A je možné, že její oči to zbytkové světlo odráží.* A co záleží na tom jestli ukazuje prstů pět, nebo šest či rovnou všechny?! *Zabrblá tiše v nesouhlasu s tím, že je tohle zapotřebí.*
Shi Kira: *Shi sa len trochu počuduje, no predpokladala to, červenú farbu vníma i ona ako šedú. "Čiže jej mozog sa úplne stotožnil s novými očami, a nepociťuje žiadnu zmenu, je to pre ňu prirodzené, čo je dobré..." Povie si pre seba v myšlienkach a pokračuje v teste.* Takže teraz sa sestrička postaví do rohu miestnosti a niečo si zašeptá, ty mi povieš čo to je... *Keď to Shi povie, sestrička ide do zadného rohu v miestnosti a veľmi potichu povie (kunai). Ak to Ajairu povie správne, už viac nie je treba a prejdú na posledný test, test zraku v noci alebo v tme.* Zhasnite svetlá... *Keď to Shi povie, tak sestrička zastrie okná a zhasne, no v miestnosti je stále zbitkové svetlo, takže môže vnímať.* Pozri sa na sestričku a povedz koľko prstov na rukách ukazuje... *Povie Shi jednoznačne, najprv sestrička ukáže 6 a potom desať, keď to Ajairu povie správne, zažnú svetlá a ukončia tento test.*
Ajairu: *S jakousi akutní potřebou tomu prstu ublížit se na něj tedy zaměří a propaluje ho svým pohledem. Sleduje každý jeho pohyb. Nemá s tím problém. Ač jí udivuje, že vidí ten prst lépe. Když je řada na nějakých barevných kartičkách tak se jí začíná už ten pobyt na zádech zajídat. Hodlá však počkat, až bude dost kartiček, pak si začne sedat.* Bílá... černá.... šedá...šedá... modrá...oranžová... fialová... hnědá... *Dál vyjmenovává barvy. Přeci jen, ona rozdíl nepozná. Nemá vyměněný zrak jen na půl a ani u kartiček není nápis barvy, jen ta barva. Tohle určování barev, které vidí, jí zrovna radost nedělá. Nudí se.* Už můžu jít, ne? *Začne zcela samozřejmě, jako kdyby bylo vše úplně normální a neprodělala nějakou operaci, která jí před okamžikem zajišťovala dost výrazné změny.*
Shi Kira: *Keď sa na ňu pozrie zamračeným pohľadom, tak Shi pochopí, že ju i vidí, preto sa len jemne usmeje, zdvihne prst na ruke a začne tou rukou hýbať.* Tak... teraz sleduj môj prst... *Povie Shi pokojným a ľadovo chladným hlasom. Keď to Ajairu urobí, tak si pripraví štvorčeky na ktorých sú farebné odtiene a začne jej jeden po druhom ukazovať.* Vždy mi povedz akú farbu vidíš... *Povie Shi, hneď vedľa sediacej Shi stojí sestrička a všetko si zapisuje do formulára, ak toto všetko prejdú, tak jej Shi ešte pôjde odskúšať sluch aby zistila, na koľko je citlivý a nakoniec vyskúša nočné videnie, či už sa stihol mozog úplne adaptovať.*
Ajairu: *Tak moc se zaobírá v daný okamžik právě tím tlukotem co slyší ze sebe samé a dalšími zvuky s nimiž má dost společného její vlastní dýchání, že ji zastihnou zvuky kroků někoho dalšího, nepřipravenou. Trhne sebou, slyší dýchání, pohyb osob v místnosti, ale sem tam i dál. A pouze převažuje místnost z důvodu, že jí momentálně dává větší přednost. Soustředí se víc na ni, když v ní je a nevidí. Mate jí to, jak blízko u sebe slyší ty kroky a pak i hlas Shi. Jako kdyby jí mluvila přímo do ucha. Stáhne uši vzad.* Slyším vás! *Sykne skrz zuby málem neslyšně pro její okolí, ale ona to slyší normálně. Snaží se brát ohled na citlivý sluch. Najednou se přestává těšit na cestu skrz vesnici domů. Ale měla by být noc a to by mělo znamenat z větší části klid a ne ruch. Při každém dalším hlasitým zvukem, sebou její uši slabě trhnou. Vztáhne co nejdřív ruce k uším a zkouší si je překrýt, víc přitisknout nyní k hlavě a během toho též otevírá oči. Oči, jimiž překvapivě vidí. Samozřejmě, první osoba již zahlédne, je Shi. Oči mhouří, takže se dívá zamračeně.*
Shi Kira: *Sestrička dá dole všetky obväzy a tiež vyberie z uší gázu, Shi vidí, že nikde nie ej krv, takže sa všetko správne zahojilo, čiže odviedla svoju prácu dobre, dokonca ju Ajairu počuje, čo je ďalšie pozitívum.* Dobre, keď budeš pripravená otvor oči... *Povie Shi a pritom sestrička prichytá pár pomôcok, ktoré pomôžu nový zrak Ajairu preskúmať a hlavne otestovať, či všetko funguje správne. V tej chvíli príde k Shi jeden shniobi, lekár a priloží jej ruky k hrudníku, čím ju začne liečiť a jej telu sa začne uľavovať, pritom začne miznúť i vyčerpanie. Po asi desiatich minutách prestane, Shi sa mierne zapotáca a potom sa postaví a prejde k posteli Ajairu, sadne si na jej bok a čaká, kým otvorí Ajairu oči.*
BlueBoard.cz ShoutBoard