Přidej zprávu »
---: ---
Chikaku: *Zatímco odchází, přemítá nad vším co je potřebné mít zapečetěné ve svitcích, které bude s sebou brát na svou poslední misi pro Kumogakure, již využije pro své zmizení. Nutností je pro ni ještě kontaktovat Aodu, což může učinit, jakmile bude mimo Kumogakure. Určitě si do jednoho svitku zapečetí připravené a sušené dřevo akácie a její součásti, aby toho mohla využít později a uschová je do pouzdra, které k tomu má určené a nosí s sebou pokaždé i na každou misi. Už jen počkat na vhodnou misi, až jí bude dána.*
Kinshi Iruso: *Kinshi vše sledoval a jen smutně kýval hlavou.* "Jak toto může někdo udělat živému tvorovy který s ním vyrůstá. Tohle mi asi hlava nikdy nepobere." *Když Chikaku odejde od balkónu tak tam vejde on.* Chinshi. Teď tu budeš žít s námi. Vlčík se o tebe postará. Neboj se. *Pohladí ho po krku. Chinshi se svěšenou hlavou letí za Vlčíkem.* Máš pravdu. Asi bude lepší když půjdeš. Mám opravdu hodně své práce. Užívej tedy následujícího života. Nebudu tě jinak k ničemu nutit. Měj se Chikaku. *Vyprovodil ji až ke dveřím a zavřel. Následně se vydal zpět do laboratoře pokračovat ve svých pokusech.* "Nechápu to. Proč?"
Chikaku: *Uvolní se, když konečně slaví jistý úspěch. Je z toho sice tak trochu nervózní, ale vstane z křesla. Ano, nerada se ho zbavuje, ale ví, že ona to má nyní velmi nejisté a i kdyby zůstla v kumogakure a vzdala se své lásky k Aodovi, čekali by ji jen samé nebezpečné mise, pravděpodobně dokonce i snaha přijít během nich o ten svůj život a pro něj by to znamenalo velkou šanci ztratit svůj. Dojde k oknu a naposledy pohladí Chinshiho po nose, když ten se přiblíží natolik, že se předními zachytí budovu. Nechápe tu změnu, ale je rád za to, že už není ignorován a ten dotek určitě vítá.* Musí stačit. Zde na tom budeš lépe. Takže zůstaň s ním! *Ušklíbne se na něj. Sama si na něj zvykla, takže ji to lehce trápí, ale určitě to nese lépe, než kdyby ztratila Aodu. Zvládá to snad i dost dobře skrýt.Při posledním slovu ukáže na Vlčíka. Potom se otočí a zamíří zpět do nitra místnosti, kdy už míří ke dveřím, nikoliv ke křeslu.* To je tedy vše, tak zas jdu. Jistě máš plno své práce, která ti jde také výborně. Nebudu déle zdržovat.
Kinshi Iruso: Možná máš pravdu. Kdo ví jestli mu s Vlčíkem nebude lépe. Jak si tedy přeješ. Vezmu si ho zpět k sobě. Snad jsi se rozhodla dobře. Je pravdou že u mne se dočká přesně toho co potřebuje a to i v ohledu společnosti. *Posadil se opět do křesla a vytáhl cigaretu.* Tak dobře. Vezmu si ho zpět. Ale myslím že by ses s ním ještě měla rozloučit. *Kinshi otevřel balkón a hvízdnul. Najednou přiletěl Vlčík a s Chinshim. Oba se vznášeli před balkónem. Kinshi pokynul Vlčíkovi ať se vzdálí.* Tak prosím Chikaku. *Ustoupil dozadu a nechal jí prostor.*
Chikaku: Nejsem již vyslancem. Tedy by mohl v mé blízkosti na stoprocent o ten život nadobro přijít. A co je pro něj tedy lepší? Zůstat semnou a zemřít pro má rozhodnutí, nebo přežít? Sám jsi se rozhodl, že pokud mu bude ublíženo, stáhneš si ho. Nemluvě o tom, že se stále vyhýbáš reakci na to ohledem jeho druhové osamělosti, protože v té u mne jaksi zaručeně bude naprosto sám. *Ostatně to poslední je věcí k níž se zmiňuje již po třetí. Stále je ta otázka ignorována.* Víš, že v tomhle mu nemohu být co platná a dřív či pozděj to pocítí. *Nedodá už, že to možná už možnost pocítit měl, když byla na odchodu ze Sunagakure a byl s ní na tu chvilku Aoda.* Zde u tebe by měl aspoň sobě rovného, stejný druh, i kdyby stejného pohlaví. A s tvým vlivem by se mohl zbavit i stesku po mě, ne možná úplně, ale dost na to, aby to bylo v pořádku. Nebo snad ne? Přeci jen jsi ho plánoval stáhnout zpět k sobě, kdybych mu ublížila, kdyby u mne trpěl.. Takže jsi musel mít možnost, toho jak mu u tebe bude lépe, ač ke mě má jistou věrnost.
Kinshi Iruso: *Kinshi vstane a dojde k oknu a koukne se na Kumo. Povzdechne.* Byla jsi s ním od začátku a vyrostl v tvé blízkosti a tak jste na sebe zvyklí. Ale jestli na tom budeš tedy trvat tak si ho vezmu zpět avšak věř že on na tebe nezapomene. Toto není otázka jestli chci nebo ne ale toho že je na tebe zvyklý jelikož vyrůstal u tebe. *Otočil se na ni.* Ještě si to jednou promysli. Opravdu ho chceš dát pryč i po tom co ti obětoval svou věrnost?
Chikaku: *Zarazí ji to. "On je až moc rozhodnutý, aby mi Chinshi zůstal.. Asi tak, jako já zase mu ho vrátit.. Jen ne natolik, abych proto Chinshimu ublížila, protože tehdy by si ho byl určitě vzal hned zpět.." povzdechne si.* Stále to neřeší, že k sobě nikoho nemá. *Podotkne, ač jí jinak došli argumenty, aniž by mu vykukala své rozhodnutí či mu jakkoliv jinak dala zjistit její rozhodnutí opustit Kumogakure. Zrovna to by jí mohlo celý plán plně znemožnit a přišla by tím o možnost se dát opět dohromady s Aodou. Chinshi však za nic nemůže a tedy se nemá k tomu, ukřivdit mu natolik, že by si to pamatoval, ač nechápal a zároveň se ho tím zbavila.* Proč si ho nechceš prostě vzít, když ti ho chci vrátit? Proč mi ho tak moc hodláš prostě nechat.. *Zamračí se.*
Kinshi Iruso: *Kinshi vykulí oči.* Já ti neřekl jak moc ho krmit až bude dospělý že? *Plácl se do čela.* Kinshi jsi fakt pitomec. Základní chyba. *Podíval se opět na Chikaku.* Promiň. Mluvil jsem si pro sebe. Inu. Tvé příjmy neřeš. Můžeš ho nechat normálně volně létat po okolí Kumogakure. On si potravu a vodu najde. Stejně jako ten můj. Můžeš ho zavolat jen když budeš potřebovat. Můj třeba reaguje na mé hvízdnutí. Věř mi. Je to úžasný partner. Opravdu si ho můžeš nechat. Není to náročný společník.
Chikaku: *Přemýšlí co dál, když jasně pochopil kam míří a odpověděl takto. Není jí to příliš vhod.* Je to samec a s tím tvým jsou tedy víceméně jedinými svého druhu. Spolu by jim bylo určitě mnohem lépe. I když do nejlépe prožitého života jim shází vhodná samice... *Odtuší a po krátké odmlce pokračuje.* Tím, že jsem ztratila to povolání se též mé příjmy vrátili, kde byli. Takže to znamená, že nejsem schopna mu poskytnout správnou péči, ani stravu. Jsou celkem nákladné. *Zkusí to ještě z tohohle směru věci, který by snad ještě mohl fungovat.*
Kinshi Iruso: *Kinshi sepjal ruce v pěst a lokty se zapřel o křeslo.* Chinshi je tvor který ti byl svěřen. Je mi jedno jestli k povolání nebo jako mazlíček. Byl sice vytvořen na příkaz ale je tvůj Chikaku. Dal jsem ti ho do opatrovnictví a jako mazlíčka se kterým si budeš moci i popovídat či se s ním zabavit. *Kinshi se nadechl.* Říkám to proto že usuzuji že po tom co jsi tento post ztratila tak mi ho chceš vrátit. Rovnou říkám že o to nestojím. Můžeš si ho klidně nechat.
Chikaku: *Přikývne při poslední části poslední věty.* Přesně to poslední, nejde jen o návštěvu. *Konstatuje, zatímco se usadí. Hledí na Kinshiho zpříma. Hodně nad mnoha věcmi uvažovala a poslední mise, kdee byla společně se Suzuyou, jí umožnila i díky běžným cestám tam i zpět, dojít k mnoha rozhodnutím.* Jak si jistě pamatuješ, tak Chinshi mi byl dán v rámci výkonu povolání Vyslance. Byl myšlen jako součást toho povolání, aby byl kvalitnější i jeho výkon. *Začne pro úvod připomínkou důvodu pro jeho stvoření.*
Kinshi Iruso: *Kinshi s ní stoupal po schodech.* Hodí se i k mým účelům a cílům. To je důvod proč jsem si jednoho taky vyrobil. Nemůžu si ho vynachválit. *Došli až do velké místnosti kterou Kinshi v průběhu času sladil do černobílého stylu.* Vítej v mém malém osobním sídlečku. Posaď se. *Ukázal na křeslo a sám si sedl do křesla naproti.* Tak povídej. Za jakým účelem jsi za mnou přišla? Jde snad jen o návštěvu nebo o něco vážnějšího?
Chikaku: *Pokývne na pozdrav hlavou. Trochu neochotně koukne na Chinshiho, kterému to gesto pozornosti dovolí ztratit trochu svých obav a trochu uvolněněji tak zpozorní vůči druhému jedinci, který je stejný. Vyrazí se s ním seznamovat. Přesto zanechává jistou část své pozornosti stále na budově v níž mu mizí Chikaku. Ta následuje Kinshiho.* Vidím, že jsi výsledku využil i pro sebe. *Zmíní během cesty, než dorazí tam, kam ji vede.* Nezdržím tě příliš dlouho.
Kinshi Iruso: *Kinshi zrovna dělal různé pokusy zaměřené na krev a její transfuzi či na to aby ji mohl uměle vytvořit. Když někdo zaklepal tak si jen povzdychl. Byl zde ještě s jedním vědcem kterého si ze všech asi nejvíce oblíbil. Položil zkumavky do stojanu.* Arusi. Vem to dále za mě. Jdu se kouknout kdo to klepe. *Kinshi byl oblečen v jeho klasickém vědeckém outfitu ( odkaz » ) a přes sebe měl přehozený bílý plášť. Otevřel dveře.* Chikaku. Vítej. I ty Chinsi. Pojď dál. Kinshi ji pozval. Jestli vejde tak jí odvede do horních pater kde je jeho osobní místo.* Kdyžtak Chinshiho pošli ať se proletí. Stejně jako můj Vlčík. *Hvízdnul a před nimi přistál Vlčík.* Můžou se jít proletět spolu. Ty pojď.
Chikaku: *Vyráží po té misi za Kinshim. Chinshi ji bezradně a snaživě sleduje s drobným odstupem, čímž však stejně mnohdy pobíhá přes střechy domů vesnice a to může zavinit mnoho obav obyvatel o své domy. Křídly se nadnáší, neměl by je tedy probořit. Oblečena je ve svých obvyklých teplácích a tričku s mikinou, které jsou tmavě fialové barvy. Už není vyslancem, tak nač chodit reprezentativně. Kolem krku má řetízek, ale velmi dobře usazený, takže není vidět. Prsten na něm chycený je naveden mezi prsa a tedy pod oblečením. Pod mikinou má též své Onikusari, ale na tričku, tedy ne holá kůže. Po nějakých minutách končí před tím hradem, který patří Kinshimu. Vyrazí a zaklepe, pokud jí v tom nikdo poblíž hradu nezabrání.*
Rpg: ukončeno
Chikaku: *Je to už nějaký den, co má k Takase i Chinshiho, který díky granulím od Kinshiho opravdu roste celkem rychle. Je ráda za to, že má dosud to své sídlo rozlehlé dostatečně a stejně tak vzdáleno od míst pohybu obyvatel vesnice. Je zde i dostatek výšky na jeho vylomeniny s pádem v případě nouze do jezera dole pod nimi. Díky mravenčí ochraně akácií se Chinshi naučil, že by ty stromky a jejich nejbližší okolí měl nechat být. Každý týden bylo výrazně znát, jak roste. Asi po třech týdnech, skoro po měsíci, zdá se, že je už opravdu dost schopný na další postup. Jejich obvyklými dveřmi už nemohl dovnitř a tedy ani spát vedle postele Chikaku, natož na posteli, jak měl ve zvyku v samém začátku v nohách postele. Takasa se k němu stále chová s velkou rezervou, ale zvykla si na něj v rámci svých mezí.* Chinshi! *Zavolá na něj, sotva vyjde ze dveří a pronikavě zapíská táhlým tónem. Po chvilce vyběhne zpoza domu a žene se k ní, aby se s ní přivítal. Div ji neporazí. Jeho vlezlost a zvyk být v její blízkosti během spánku, kdy však nešlo o nic víc, navykli na jeho přítomnost tak, že s ním nemá žádný problém. I když už kvůli její povaze se Chinshi naučil respektovat díky své vlčí i orlí stránce, určité věci. Nebyl v tom takový problém, když ho měla Chikaku od mláděte, ač stárlo díky granulým velmi rychle a nemělo to takový prostor k získání mnoha jiných návyků obvyklým přirozenějším způsobem.* Tak.. Nyní budeme pokračovat.. Jsou to tři týdny a ty jsi velmi vysoký.. Bylo řečeno, že tak ten třetí týden už by mělo začít létání.. Ač jsem zvědava, jak to tedy zvládneme.. Kord, když zvážíme tuhle výšku.. měl by být prostor pro to, abys se stihl zbavit i paniky... Pokud ti to nepůjde.. Jinak narazíme do jezera.. Ale.. Dnes by se zde měl zastavit i jeden výrobce a zařídit mou žádost. Kdysi jsem pomáhala v záchraně jejich vesnice, tak to pro mne učiní, když zde má vyjímečně zastávku.. Ač zadarmo to také nedělá. *Přijde jí zvláštní, že by jí něco tak obrovského mělo i po tom co ji přerostlo, uchovat loajalitu a respekt, když to má nad ní navrch. Pokud by nedošlo na boj, kdy si ona může zajistit technikami výhodu. Jenže je tam problém v tom, aby to pak Kinshi neklasifikoval jako ubližování. Povzdechne si, zatím čeká na terase, Chinshiho vedle sebe a dotýká se jeho ramene, které má o kousek výš nad svou hlavou. V kohoutku má dva metry, hlava tak sahá o něco výše. Chinshi si po chvilce lehne, když se nic dalšího neděje. Chikaku si vedle něj sedne na schůdek u svých dveří. Kvůli jeho srsti na ocase a peří na zbytku těla, byla nucena zajistit si nějaké informace potřebné pro poznání, zda jsou v pořádku či ne a jejich obstarávání, díky čemuž vypadá Chinshi skvěle a zdravě. Chinshi během čekání zbystří.* Zůstaň! Jde jen o návštěvu. *Varuje ho Chikaku, když si toho všimne a spatří postaršího muže, který jde onou velmi nebezpečnou cestou k jejich plošině ze skalní cesty. Chikaku mu vyrazí naproti.* Oh, vážně..? Víte jistě, že mi neublíží? *Spustí mužík, jen co je Chikaku na doslech, když může spatřit trochu nejistého Chinshiho, jak se postavil na nohy a hledí jejich směrem s poloroztaženými křídly.* Nedovolím mu to. Když už jsem vás o něco požádala. Je to zapotřebí. Mám cestovat a bez nějaké výbavy to nepůjde. *Zmíní k muži, který je jedním z výrobců zbraní pro Kumogakure.* Také je zde třeba zvážit to, že dost spěchám, tak doufám, že nepotrvá dlouho, než bude hotovo. *Doplní, zatímco muže doprovází na plošinu svého majetku.* Pokusím se. O tom nepochybujte. Nicméně nechám vše naměřit vás. Nejsem blázen, abych se nechal sežrat. *Podá jí v cíli metr. *Rád bych, aby jste ho prvně nechala projít sem a tam.. válet sudy... *Postupně jí popisuje činnosti, aby měl možnost posoudit tvary tvora od pohledu a jeho pohyb. Skrz křídla byl však problém s válením sudů, takže to se vynechalo. Postupně si dělal zápisky, když Chikaku Chinshiho prováděla vší tou drezurou, kdy ho však lákala na pamlsek.* Tak a vezměte míry.. *Pronese muž, kdy ji slovně navádí na potřebná místa, která je potřebné změřit. Vše a to i v ukázání rozpětí křídel.* Dobré.. Tuším.. Budete žádat o to, aby tam byl někde viditelně i znak vaší vesnice, že? *Spokojeně začne s náčrty, když mu Chikaku přikývne a ukáže jí po hodině návrhy.* Vybírejte, ale moudře, protože máte možnost jen na jeden výtvor za cenu, kterou jste schopna zaplatit. *Chikaku nakonec jeden vybere. Obsahuje nejen sedlo s možností připojit další dvě sedla dozadu, ale i ostré čepele na konečný kloub obou křídel. K tomu právě pro její žádost, aby jí to bylo vhod při práci Vyslance, nakreslený štít se znakem Kumogakure, který by tam měl tedy poté též být a k tomu ochranná přilba.* Dobrá.. Vše to bude z pevného a trochu lehčího materiálu, který nebude chakrovodivý, ale nebude snadno prorazitelný či prohybatelný nárazy. Přesto vám poté s hotovým výrobkem pošlu i náčrty pro možnost zhotovení nového či jen opravy. *Konstatuje mužík, kterého potom ještě Chikaku doprovází do bezpečné části vesnice z té její krkolomné cesty.* Tak, to by bylo tohle.. Nyní ještě otestovat... Jak zvládneme další část. Bude to poprvé nejen pro tebe, ale i pro mne.. Nikdy jsem dosud nelétala, ani nepadala vzduchem.. *Informuje Chinshiho, když se vrátí a ten tam stále čeká před otevřenými dveřmi sídla s pohledem upřeným na cestu po níž mu zmizela. Dosud cestovala pouze na stonožce, což je něco trochu dost podstatně jiného. V kapse má pro Chinshiho něco k čemu on neustále zkouší šmejdit čumákem.* Neboj, budeš toho mít odteď víc.. Granule byli jen na vymezenou dobu a i tak bylo třeba získat něco dalšího, když jsi takhle vyrostl.. Chtělo by to získat možnost nechat tě lovit si k jídlu zvěř v zemi Blesku.. Zdejší masna by neutáhla tebe a zdejší obyvatele dohromady. *Upozorní, když jeho čumák odstrkuje od svých kalhot.* A ten lov se budeš nucen učit.. ale od Takasy... Budeš-li trpělivým pozorovatelem.. V tom ti nemám moc jak pomoct. *Odhodlává se dost nejistě k tomu kroku, který bude třeba nějakou dobu zkoušet víckrát, aby to zvládal i Chinshiki.* Lehni Chinshi... *Přejde před něj a s prstem u země přejde kousek při ní, vzad vlastním couváním. Chinshi si zalehne. Očekává odměnu i vysvětlení toho, proč je to po něm žádáno. Chikaku rázem přejde zpět k němu, aniž by mu za tenhle počin něco dala.* Nová věc pro nás oba.. *Zabrblá, když přijde na sednutí si mu na záda, kdy má nohy před klouby jeho křídel a zároveň sedí těsně za jeho krkem.* Jo.. Divné pro tebe, ale i pro mne.. *Okomentuje jeho uši stočené vzad směrem k ní. Dokud není postroj, nemá se moc čeho držet. Soustředí chakru do Onikusari v okamžik, kdy se Chinshi zvedne na nohy. Chytá se jeho peří, což není vhod ani jemu, ani jí. Není to vhod k chytání, když je to drobné, jako nějaké chýří. Nechá Onikusari využít toho, že se její společník zvednul a zkusí je nechat provést to co pamatuje z nákresu postroje, kolem jeho těla, aby se mohla něčeho držet. Když má hotovo, jen se konec toho útvaru na vrcholu zaklesne, aby se sám neuvolnil. Je to dost mizerné, nic jiného zatím nemá. Konečně přestane soustředit chakru. Chinshi to celou dobu sledoval s velkou nelibostí.* Takže naučit tě ještě i na ten postroj.. Fajn, až bude.. A než vyrazím za Ginou... *Zkontroluje ještě pevnost spletených dvou konců řetězu. "Lepší nebude.." s povzdechem sáhne do kapsy kalhot, vytáhne z nich kus čerstvého masa. Krví jí zamazalo kalhoty i skrz onu kapsu. Je to přesně to za čím se furt natahoval Chinshi. Zbystří teď, když to cítí lépe a vidí to v její ruce.* Tohle bys rád, že?.. *Ušklíbne se Chikaku, vůbec nepřipravená na tohle, uvědomujíc se, že připravenější nebude. S rozmachem vyhodí kus masa pryč od sebe a z plošiny do dálky, kdy padá vzduchem do jezera z obrovské výšky. Chinshi se za tím automaticky zbrkle vrhne.* Blázne! Křídla! .. Křídla!! *Křičí po něm vzápětí, protože jemu zřejmě křídla vypadla z nápadu činnosti, když skočil a padal dolu. Aspoň toho se obává, když tak padají dolů a kolem nich nyní navíc samé bílo, jak prolétávají mlhovitým mračnem. Provlhlí se náhle ocitnou venku, řítíc se proti jezeru, které je sice ještě nějakou hloubku pod nimi, přesto ta vzdálenost velmi rychle mizí. Chinshi začne zkoušet křídla, teprv v okamžik, kdy má úspěšně dostižený kus masa. Zprvu mu to nejde, lehce zpanikaří, protože poryv větru s nimi hodí do strany, kdy to blbě vybere. Chikaku se málem učila životu sardinky mezi ním a skalní stěnou. Naštěstí má Chinshi nějaké ty instinkty a vzdálenost od jezera mu dala příležitost vnímat delší dobu vítr kolem sebe, vliv pohybu ocasu a nabírání větru do křídel. Těsně nad jezerem proto proplachtí a skončí o kousek výš na jiné, menší plošince. Čeká je po tomhle trénink počítající s letem a ne jen samotným plachtěním. Chinshi se musí naučit vzletět ze země bez srázu a letět nahoru.*
Rpg: ukončeno
Chikaku: *Rozmrzelá stále stojí jen u dveří a až po hodně dlouhé chvíli vyjde ven. Ne však hledat Akabaneho. Naopak, neočekává, že by se tam vůbec dále zdržel a tedy, že by tam stále byl. Jen si jde obhlédnout akácie a zda tam snad Akabane nic nevyvedl, když sem očividně z jejího úhlu pohledu nedošel v dobrém. při návratu si tak všimne si nějakého červeného nápisu na zdi svého domu u dveří. Prve strne. Z nějakého důvodu se tím cítí hluboce dotčena a zklamána. Necítí hněv, ale smutek. "Takže.. Takhle se věci mají.." hledí na to nějakou chvíli. Potom začne pracovat na tom, aby to z té zdi odstranila. Což není vůbec nic lehkého. Je nucena zajít do útrob budovy a vyhledat si tam pár věcí, kterými toho bude schopna, i když by mohla jednoduše zničit celou stěnu a to jedinou ránou. Nakonec zkusí jednoduše najít konec omítky a tu prostě odstraní. Později si najme někoho, kdo omítku spraví. Přesně tak provede a poté se vydá na obhlídku všeho co je zvenčí, kdyby tam někde bylo ještě něco dalšího. "Kdyby náhodou.. Zapíši si to do deníku, abych nezapomenula a nebo jsem měla čím si to připomenout... Abych neskončila v naprostém neznámu bez vědomí toho, komu mohu věřit a komu ne.. Jako předtím.. " povzdechne si, když najde další pod okny a to už měla dojem, že to bylo všechno. I toho se zbaví a pro tuhle chvíli se vrací zpět do budovy. Další den si ve vesnici sežene člověka, který jí to opraví.*
Akabane-Edit: *Okej, okej...ospravedlňujem sa všetkým čitateľom...Pred sídlom nieje žiadna stena čoby hradba takže hlúpo som si to predstavil. Na celom odpise sa mení iba to. Že teda na neexistujúcu stenu nič nepísal. Ale červeným "Pozor! Nebezpečenstvo nahnevanej ženy! Nekŕmiť a radšej sa nepribližovať!" Napísal na stenu priamo nad jej dvere. Čiernym "Zadarmo nepracujem! Maliari potrebujú dostať aspoň šálku čaju aby tvorili umelecké diela." Napísal nenápadne pod niektoré z jej okien.*
Akabane: *Akabane sa zamračí. Jediné čo povedala že či by nechcel a nie žeby mohol. A povedala akoby teoreticky že keby maľoval na jej žiadosť tak nič by mu nehrozilo ale nepovedala nič o tom že mu to aj povoľuje alebo schvaľuje. Keď Chikaku zabuchne dvere tak on hodí nahnevane s obálkou s peniazmi pre ňu o zem a dupne o zem.* "Že som sa vôbec obťažoval sem prísť!" *Zúri a obzerá sa dookola a hľadá do čoho by si mohol kopnúť. Keď uvidí obálku na zemi. Tak sa zhlboka nadýchne a vydýchne. Zdvihne ju zo zeme a zastrčí si do vrecka. Ešte nevie čo s ňou má spraviť alebo čo s ňou spraví. Urobí ešte pár krokov že odchádza ale na chvíľu zastaví pred stenou ktorú Chikaku spomínala.* "Žeby sa tam len predsa niečo namaľovalo alebo napísalo?" Je to predsa len také suché. *Obzrie sa za seba na chvíľku ako keby sa chcel uistiť či ho náhodou niekto nesleduje. Premýšľa čo napísať aby jej dal náležito najavo že aj on nieje nadšený z tej poslednej výmeny názorov.* "Smrdíš!...To nie. Príliš detinské navyše, nemal by som písať o sebe. Hmm..." *Premýšľa a nakoniec si zloží hlavu do dlaní.* "dokelu...na žiadnu poriadnu urážku nemôžem prísť..." to je smutné. *Povzdychne si a najviac ho štve ako málo ho vytočila. Kopne do jedného menšieho kameňa pred ním. Vyskočí na stenu a z tej strany ktorá je otočená prichádzajúcim napíše veľkými červenými znakmi: Pozor! Nebezpečenstvo nahnevanej ženy! Nekŕmiť a radšej sa nepribližovať! Potom preskočí naspäť a na tú stranu ktorá je otočená k sídlu napíše maličkými čiernymi znakmi na kraj aby to príliš nevzbudzovalo veľkú pozornosť: Zadarmo nepracujem! Maliari potrebujú dostať aspoň šálku čaju aby tvorili umelecké diela. Už ho pomaly ale isto opúšťa hnev ale pokým ho ešte v sebe kvapku má tak si dá ruky do vrecka a odchádza odkiaľ prišiel.*
Chikaku: *Zamračí se. Jasně mu předtím říkala, že může zařídit zdi jejího sídla a on to nyní zapře. Otočí se mu zády a vrací se do svého domova. Ano, uraženě.* Když nechceš, tak nechtěj. Nebudu nabízet dvakrát. *Zabouchne za sebou dveře. Samozřejmě toho podílu a sošky co jí podával, se ani netkla. Takže to má stále on u sebe. Zůstává stát u dveří, které za sebou zabouchla, ruce překřížené přes svou hruď a prsty jedné ruky poklepává na paži druhé. Hledí do budovy a zvažuje, proč to musel Akabane odmítnout a ještě takto. Je z toho rozmrzelá.*
Akabane: Ten chlapec teraz býva u mňa. Vlastne presnejšie... pri mne. Vlastne to jedno aj tak si robí čo sa mu zachce. Sám sa ku mne nasáčkoval a sám si aj odíde keď si to zmyslí. *Pokrčí ramenami.* "Načo som jej to vlastne povedal?" Nuž tak či tak, ten obchod nebol nikoho. Každý do toho niečo daroval zo svojej vôle a nie požičal, a každému z nás aj tým pádom prináleží svoj podiel. Svoj podiel si zobral aj Takai aj ja a tento zvyšok je tvoj. *Na chvíľku sa zamyslí.* Správne. Ak by som maľoval na tvoju žiadosť nič by som neporušil ale zatiaľ sa ku mne žiadna žiadosť nedostala. *Na chvíľu sa usmeje ale keď spomenie Takaia krátko si povzdychne.* Čo by nám malo spolu ísť? Videl som ho naposledy v ten deň ako aj ty. A ozaj sa o neho zaujímaš? Posledne ste si príliš veľa nepohovorili. Ale možno ma s ním čoskoro pošlú na nejakú misiu. Nech aj nejak kariérne napredujeme. *Povie aj keď v hlave mu behá myšlienka či vlastne Kumo aj zaujíma nejaký maliar Akabane Nikolajew.*
Chikaku: *Pokrčí rameny, když jí podává Takasinu řezbu.* To jsi klidně mohl nechat tomu klukovi a peníze si též můžeš nechat. Nebyl to můj prodej. Já vám je na to darovala. Ne, půjčila. A už jsem se nějak zvládla zařídit. I když rozjezd mi dal hlavně Suzuya. *Informuje ho stručně. Momentálně je celkem uvolněná.* Jo a co se toho týká, mé zdi nejsou nikoho jiného, než mé. Takže tím, že je na mou žádost, na mé rozhodnutí pomaluješ, nic neporušuješ. *Uvede to hezky na pravou míru. Ušklíbne se krátce. Nic z podávaného nebere do rukou. Ty má schované a sepjaté za zády.* Jak vám to s Takaiem jde?
Akabane: Ahoj. *Povie keď ju uvidí a maľuje ďalej.* Skúsiť steny? Hmm...dnes sa nechcem dať chytiť. *Povie a na chvíľu sa usmeje popodnos. Na otázku čo tu robí odpovie jednoducho.* Hádam to nieje vidieť? Čo by som tu robil hrajem shogi. *Bez slova pokračuje ďalej v maľovaní keď sa tu z ničoho nič zarazí.* Počkaj! Vlastne niečo tu pre teba mám. *Prestane maľovať a všetko odloží nabok.* Prišiel som kvôli tomuto. *Pohrabe sa v taške a vytiahne obálku ktorú jej podáva.* Tvoj podiel z predaja. Keď sme boli na misii. Odišla si skôr a ani sme sa nestihli rozdeliť. Nieje to síce veľa ale možno pomôže. A ešte jedna vec. *Pohrabe sa v taške a vytiahne drevenú figúrku Takasy ktorú si ona sama vyrobila. Ale pri eskorte zlodejov sa na ňu takmer úplne zabudlo.* Čo bolo ukradnuté musí sa vrátiť späť do rúk tvorcu.
Chikaku: *Všimne si, že jí někdo došel na pozemky. Přestane proto s kontrolou sušícího se dřeva na budoucí práci a vydává se pomalu ke dveřím. Otevře je tiše a zůstane v nich stát. Pozoruje činnost Akabaneho, který si tam sedí a maluje. Takasa vyběhne a sbíhá z vrcholku střechy, kde dosud byla. Mnohdy jí to až uklouzne, už si však dost zvykla. Zvládá to bez větších problémů a když už nějaký bude, poradí si. Nakonec seskočí dolů z poslední výspy střešní krytiny. Je to pořádná výška, ale ví co dělat a dopad dolu ji nezraní. Chikaku na ni mávne rukou, jako pozdrav a zprávu, že si jí určitě všimla. To už Takasa mizí v domě.* Nechceš rovnou zkusit zařídit zdi sídla? *Nadhodí nakonec, aby to Akabane slyšel.* Co tu děláš? *Pronese pak k situaci. Oblečená je stále ve fialovém tričku s fialovými kalhotami. Pod tím oblečením má okolo sebe omotané Onikusari, řetězy co jsou legendární zbraní. Pod nohavicí levé nohy má svitek v němž je zapečetěn zbytek její veškeré výbavy.*
Akabane: *Keby mu Segata nepovedala ktorým smerom má Chikaku sídlo tak by k nej určite tento mesiac ešte nedošiel a ak áno tak len nejakou náhodou. Lebo totižto ako keď došiel k jazeru bolo ďalej potrebné ísť stále a stále hore. Pre shinobiho alebo skúsených vysokohorských lezcov žiaden problém. Skôr by to bol problém pre bežných ľudí. Akabane mal na chrbte ruksak v ktorom mal všetky veci ktoré potreboval ale nemal v ňom žiadne zbrane. Keď došiel k miestu odkiaľ už viedol chodník priamo k vchodu do jej sídla zastal. Poobzeral sa okolo seba a zistil že je tu parádny výhľad. Preto prestal kráčať vyskočil na najbližší kameň čo bol pri ňom, vytiahol z ruksaku plátno, štetec, farby a začal maľovať to, čo videl naookolo seba.*
Rpg: zrušeno - mělo být dokonce smazáno xD
Chikaku: *Absolutně nechápe co tam dělá a proč proti ní někdo z té brány něco má. Jeden by řekl, že pokud se někde objeví, mělo by tam být to co to má na svědomí. Jenže ten na bráně se k tomu celému dle toho nestaví.* Nic! Odcházím! *Otočí se a má se k odchodu. Stát tam a čekat, až se přiřítí víc dalších, kteří by jí něco chtěli ve zlém či ji zpovídat z něčeho o čem sama nic neví, natož čekat, že by se z okolí něco přiřítilo do jejích zad. Určitě nehodlá na tom místě zůstat. Třeba by cestou narazila na nějakou směrovku, která by jí svým nápisem řekla, kde se octla.*
Suzuya: *U brány stráží dvojice mužů, kteří se celkem leknou a reflexivně tasí katany z pouzder. * Kdo jsi! *Křikne po ní jeden z nich dost útočným tónem hlasu. Ten druhý se ovšem zamyslí, protože mu je divné že se tu objevila zničehonic a pak mu to dojde. *Je možné, že na jejím přesunu má něco společného Suzuya-Sama, radši pro něj dojdu. *Poví druhý strážce a ihned tak udělá. Ten první ovšem z Chikaku nespouští zrak a stále na ní má namířenou katanu. *
Chikaku: *Je večer. Skoro by Chikaku mohla říct, půlnoc. Ač ta ještě není. Má na sobě nejoblíbenější oblečení, kterého má víc kusů, aby ho mohla mít opravdu pořád. A pod ním i zde nosí legendární zbraň, kterou jsou řetězy a u lýtka svitek s většinou vybavení. Ano, náhradní sady kunaiů, senbonů, a tak, má i ve sklepě sídla. Ale tohle chce mít u sebe, kvůli všem možným věcem, co se mohou semlít. Vrací se ze střechy s Takasou v náručí. Seskočí ze střechy, když tu dopadne ona Bijuu dama na Ten no Shiro a řekněme popravdě, že Bijuu dama určitě není jen neškodná věcička, která způsobí škody jen na tom s čím se srazí. Důsledek dopadu něčeho takového doráží i k ní, která nemá zrovna prostor si uvědomit co se děje, dokud by ji to nezasáhlo a pak by stejně akorát umřela v nevědomosti. Aktivuje se pečeť Tensha fuuin, kterou do ní, tím dnem předání tohohle bydliště, zapečetil Suzuya. S domem to smetlo i kunai a postel na níž byla nějaká ta značka umístěna, takže z toho tam nezůstalo nic. Maximálně suť a třísky na dne jezera. Jestli nějaké jezero ještě stále je. Chikaku s Takasou ve svém sevření, má ji přitisknutou u hrudi a objímá ji rukama, protože se jí nelíbilo, že je tahána ze střechy dolů. Ani jedna netuší co se stalo. Prvně před dveřmi k sobě domů a vzápětí na úplně neznámém místě. Jejich dům nikde, dveře nikde a podnebí kumogakure i ta výška, také zmizeli. Hledí na cizí bránu v cizím prostředí. A navíc na Chikaku doráží pocit opravdu dost silných přítomností. To Tenseigan jí zajišťuje uvědomění si chakry kolem. Jasně, že v ní nyní převládá strach, po odeznění prvního šoku s objevením se zcela jinde. Takasa je stále ještě strnulá, srst zježenou.*
BlueBoard.cz ShoutBoard