Přidej zprávu »
---: ---
Mito: Heh, přesně to! *Odpověděla ohledně značky na čele a pak doma začala vařit nějaké obyčejné maso se zeleninou a rýží, Mitsuki hezky papal a to jí dělalo radost, sama tooh moc nesnědla. Následně sklidili ze stolu a Mito si lehla do postele.* Samozřejmě, bez tebe bych ani neusla, tak pojď. *Posunula se a nabídla mu svou náruč, jakmile se k ní Mitsuki přitulil, usnula.*
Mitsuki: Já tě taky miluju mami. *Když začala Mito Mitsukiho lechtat, začal se smát a celý se vrtěl.* Jo, vím, má na celé ten kosočtverec (piču) viď?! Ale to je zvláštní že je ta chakra takhle mocná. Už se těším až se jí naučím používat. *Pak chytil Mitsuki Mito za ruku a šel směrem domů.* Tak pojď mami, ať můžeš odpočívat. Když došli do pokoje, začali vařit. Mitsuki pomáhal a celou dobu sledoval Mito jak vaří, aby se to taky naučil. Když bylo hotovo, najedl se a že mu to hodně chutnalo, ještě si přidal.* Maminko vážně umíš skvěle vařit. A teď už si musíš lehnout, aby ses vyléčila. Nevadí, že si lehnu k tobě ? *Pak Mitsuki udělá, jak mu Mito řekne.*
Mito: *Usmála se.* Určitě mi můžeš pomáhat, se vším, abys věděl, jak se co dělá. Jsi můj malý šikulka. Nemůžu si pomoct, ale bezmezně tě miluji, nejradši bych z tebe vymačkala duši. *Začala ho trochu lochtat a mačkat. Paks e zvedla a vydala se zpátky k jejich příbytku.* Ano, dá se tam léčit, i díky té chakře, kterou tam každý má v těle, díky ní dokážeš vyléčit šílené věci. Víš, jak má teta Naomi na čele ten znak? To má každý, kdo dokáže velice dobře léčit i svá vlastní zranení. Usekneš jí ruku a ona si ji přiloží k tělu a zase se jí vyléčí, až tak dobře to jde! *Usmála se.*
Mitsuki: Mami, mě to nevadí, já jsem rád, že tě mám, lepší maminku nikdo nemá. *Mitsuki se taky přitulil.* Hlad už mám, pořádně mi kručí v břiše. A já ti s tím vařením pomůžu, musím se to taky naučit. Když budeš mít hlad, abych ti s tím dokázal pomoct. Můžu ti tedy pomoct viď mami ? Tatínek určitě taky uměl vařit a já bych chtěl být stejně dobrý jako on. Chci vědět všechno tak jako tatínek a určitě byl i pořádně silný, jednou budu jako on mami. A tam v tom druhém světě se dá léčit nějak jinak než bylinkami? Tady existují i poradní doktoři, ale tohle tady zná skoro každé dítě, to mi řekl tatínek. Teď jdeme mami, ať si můžeš lehnout a pořádně si odpočinout.
Mito: Sokka... To jsem netusila, ty muj rychliku. Vazme se nestacim divit tomu, jak sikovny jsi. Delas mamince radost. *zase se k nemu pritulila.* Mrzi mne, ze jsem se ti tolik nevenovala, kolik bych mela. Snad mi to odpustis, vsechen ten cas ti vynahradim, az budeme mit domov a budeme spolu spokojene zit. *Usmala se a zvedla.* Tak co zase jit zpatky, urcite mas hlad, uvarim ti a pujdu si zase lehnout, citim se vycerpane. Telo vsecchnu energii smeruje na lecbu zraneni. Az budeme na druhe strane te bariery, budes se ucit o dalsich zpusobech lecby, o kterych se ti ani nesnilo.
Mitsuki: Ale mě tohle všechno učil tatínek, ty jsi měla moc práce totiž. Ale klidně si můžeme trochu zatrénovat, abych ti ukázal, jak jsem silný a že mě tatínek učil tak dobře, jak jen to šlo. Umím rychle běhat a mám i sílu, dokonce vydržím i docela dlouho. To by ses divila, kolik jsem toho zvládl natrénovat. Ale mami, tobě ještě srůstají rány, ty by jsi neměla trénovat aby se ti zase něco nestalo. Přeci si ještě nechceš pohoršit.
Mito: *Poslechla si ho a políbila ho na čelo.* Ty jsi můj šikulka, naučím tě všechno, co budu moct, abys byl. Budeme silní spolu a krýt si záda. A vůbec! Vím, že jsem se o tebe moc nestarala v tomto směru. Neučila jsem tě šplhat, bojovat, lovit, vyrábět zbraně a tak...co kdybysme si zkusili třeba oběhnout tohle skryté městečko? Nebo nějaký malý trénink, maminka se musí držet ve formě, i když je zraněná. Ale díky tvojí chytrý hlavičce se mi to zranění dost rychle léčí.
Mitsuki: Mami, určitě se mi tam bude líbit, protože když se tam líbí tobě, mě bude taky. *Pak ji chvíli poslouchá a když narazí na jeho sny jen kývá hlavou, aby ji neskákal do řeči. Ale co přijde potom ho trochu vyvede z míry.* Mami, ty se mnou budeš ještě dlouho, vždyť ty jsi moc silná, jsi vůdkyně spousty lidí v tom vašem světě. A až budeš stará, budu silný já a budu tě bránit před tím, aby se tě někdo dotkl. Můj sen je být nejsilnější ninja. Ale ne proto, aby ze mě šel strach, ale proto, abych tě mohl co nejlépe bránit.q
Mito: Ano, možná ano, uvidíme,jaké to tam pro tebe bude. *Usmála se ohledne očí Mitsukiho.* Hmm, to já nevím...každý si tam chce něco dokázat, nějakou moc, že je lepší, než ostatní. A v tamtom světě je to hold jiné, než zde. Tady jsou lidé doopravdy fyzicky silní a schopní stratégové, tam mají jen štěstí. *Povzdychla si.* Dům, no vidíš...nemám žádný, žiju v jedné velké pevnosti, kde vedu všechny samuraje světa, i přes to, že si lidé myslí, že je vede někdo jiný, ale ten, kdo doopravdy tahá za nitky jsem já. Takže až se vrátíme, sebereme všechny věci, které tam mám a půjdeme jinam. Chci abys žil v normálním městě, měl normální výchovu a vzdělání. Nebyl jako já. *Sklopila pohled.* Nechci abys měl zničený život, protože se zamiluješ do špatných lidí a budeš je poslouchat na slovo. Slib mi, že když budeš mít sen, půjdeš si za ním, i kdybyhc ti stála v cestě, budeš dělat to, co ty chceš, ne to, co po tobě chce někdo jiný. Nikdy se nesmíš stát otrokem cizí vůle. Postarám se o to, aby na tebe nikdo nevztáhl ruku, to samozřejmě, ale jakmile budeš velký, budeš na to sám....tatínek umřel a já taky nebudu žít věčně. Dokud ale nebudeš mít dost zkušeností a nebudeš zvládat život sám, neopustím tě. Neboj.
Mitsuki: Takže si myslíš, že bych mohl mít takový oči jako ty mami ? *Mitsuki se zaculil když ho pak Mito šťouchla do břicha, chytil se tam a začal se trochu smát, protože ho to polechtalo. * A proč tam takhle všichni bojují? A jak vypadá město ve kterém tak žiješ? A máš tam veliký barák ? A myslíš že si tam někdy najdu kamarády ? Tady se přesouváme tak často, že jsem si ještě nestihl žádné udělat. *Mitsuki byl velmi zvědavý, proto tolik otázek.*
Mito: *Usmala se.* Tenhle svet mi toho hodne dal, ale taky vzal. Vzal mi jednu z nejcennejsich veci, ktere jsem mela Mitsuki. Tebe mi dal, *pohladila ho po tvari,* ale tatinka mi vzal a proto to tu nenavidim. *povzdychla si.* Fialove oci nemas, prootze nemas chakru. Kdo vi, co se v tobe projevi, az budeme v druhem svete. Tyhle rucicky mas diky, nejspis asi mutaci genu, ktere jsi ziskal od Maminky, spolu s geny od tatinka. Ale jsi cely ja, vypadas jako ja, kdyz jsem byla malinka jen se svetlejsi pleti a jsi kluk. *zasmala se, i kdyz trochu nervozni, nechtela Mitsukimu za zadnou cenu rict, ze Jullian nebyl jeho otec.* Chakra? Nene. Tu mas tady. *pichla ho prstem do briska* Tady je centrum chakry, v kazde casti tela mas jeden bod, ktery tvori chakru a pomaha ti dodat silu, rychlost, reflexy, vsechno.... Chakra v tomhle svete nema sanci existovat a jelikoz jsem cele sve tehotenstvi byla zde, tak jsi se bez chakry rovnou narodil. Az se podivame do meho sveta, pak zjistis, jaka je chakra, ukazu ti veskerou mou moc, budeme zit jinak, nez tady, nebudes mit takovy luxus a komfort, budes se muset naucit byt ve strehu, budes se muset naucit byt spravedlivy, ale zaroven nemilosrdny. Muj svet neni takovy jako tento, tady se ti muze zdat, ze jsou lide kruti, hazi spinu na tve milovane, zabiji je, ale tady jediny kdo bojuje je rad a odboj. U nas bojuji vsichni se vsemi. *povzdychla si.*
Mitsuki: Mami, a proč nemáš ráda tenhle svět, když jsem se tady narodil já i tatínek ? *Mitsuki byl teď spíš zvědavý než že by ho to trápilo, chakra ho začínala zajímat víc a víc, ale přišlo mi to trochu jako nějaká pohádka.* A ta chakra, to si musím někde koupit, nebo kde ji najdu? A jak to, že já nemám ty fialové oči, když ty je máš a jsi moje maminka? Teď máš zelené oči a já je mám taky. A mami, kdy se budeme moc vrátit do toho tvého světa, kde je ta chakra a lidi tam mají fialové oči ?
Mito: Neboj, nebude to nic nudného a těžkého. *Usmála se a prošla s Mitsukim vesnici a zastavila až mimo domy, posadila se na trávu a přitulila si Mitsukiho k sobě.* Tak poslouchej, budu ti to spíš vyprávět. *Zamyslela se nejprve jak mi to vysvětlit.* Prostě jsou dva světy, na jedné planetě jsou dva dsvěty, ten, kde jsi se narodil a ten, kde jsem se narodila já. V mém světě existují démoni, neskutečně silní lidé, samurajové, vůdci obrovských vesnic, a hlavně chakra, která může za to, jací jsme. Já díky chakře dokážu věci, o kterých se ti ani nesnilo a ty díky chakře máš značky na ručičkách. Tuhle chakru nesmíme využívat zde, je to vstupenka do hrobu a ty jí ani neumíš využívat, protože jsi to nikdy nepotřeboval a nikdo tě to neučila učit tě to nebudu dokud nebudeme v mém domově, kam se jednou dostaneme. To co já umím díky chakře, co se mi vyvinulo v očích, je Rinnegan, tomu se ríká doujutsu, dou, jako oči a jutsu jako technika. Oční techniky, doujutsu. Funguje to tak, že mi tahle vrozená schopnost změní oči na fialovo, je to děsivé, ale díky nim dokážu manipulovat s věcmi jak se mi zachce, gravitaci, různé techniky a podobně. Vše ti ukážu, až budeme na druhé straně a tahle noční můra skončí. Díky jednotlivým pečetím, které provádíš rukama, dokážeš vytvořit neuvětřitelné věci, neuvěřitelné techniky, jak pomáhat a léčit, tak ničit a zabíjet, to dokážeš díky chakře a technikám. Já přesně nevím, co je to, co máš na rukou, neviděla jsem to doopravdy v akci, ale vím, že je to ohromná moc, těžká na ovládnutí a hlavně na nenechání se zlákat zlem. Chci, abys byl dobrý, hodný a pomáhal, nezneužíval svou moc ke zlu. Chápeš to zatím?
Mitsuki: Dobře mami, tak půjdeme. *Mitsuki stáhnul taky po jednom hroznu a hned si ho dal do pusy a snědl.* A bude to sranda mami, nebo to bude těžké učení jako matematika ? *Mitsuki se moc těšil na den strávený s maminkou. Bylo to i dost vidět na jeho dětském úsměvu, který měl na tváři a to nebylo zvykem v nepřítomnosti Mito.*
Mito: *Objala Mitsukiho a rozhlédla se po pokoji. Měli tam nějaké občerstvení v podobě ovoce a sladkostí a pod. Mito vzala hrozny a pár jich snědla, popravdě jen pro to, aby si Mitisuki nedělal starosti, že nic nejí. Zapila je vodou s citrónem a protáhla se.* Jako tatínek jo? *V očích se jí zaleskly slzy.* Půjdeme ven miláčku, tam tě budu učit, dobrá? Naučím tě, co je Kekkei Genkai a o našem světě, ze kterého já pocházím. *Natáhla k němu ruku a do druhé vzala ještě pár hroznů.* Jdeme?
Mitsuki: *Mitsuki samozřejmě opětoval Mito její lásku a pořádně ji objal.* Musím se o tebe teď starat, když se o tebe nemůže starat tatínek. Musím se chovat jako pořádný chlap. *Mitsuki trochu zesmutněl, ale díky tomu že byl u své maminky, byl hned zase šťastný.* A co dneska budeme dělat mami ? Budeš mě teď učit ty, jako mě učil dřív tatínek ? *Mitsuki objímal Mito, dokud ho ona sama nepustila.*
Mito: Dobre rano. *zvolala z koupelny a za pak vterin vysla ven, uvidela Mitsukiho, jak je roztomily a poklada veci na stul. Okamzite se k nemu priskocila a objala ho, jakoby jej tydny nevidela.* Ty jsi muj velky lecitel, moc dekuji milacku, ze se o me takhle staras. *ale nepoustela ho.* Vubec se mi nechce te poustet. Umazlila bych te. *smala se a zacala se trit tvari o tu jeho jako kocicka.*
Mitsuki: *Když Mito ještě spala, Mitsuki se rozhodl, že ji nebude budit. Šel tedy ven a natrhal další lístky oné léčivé byliny pro Mito. Když už byl u toho nabral ba studánce čistou vodu do hrníčku, který si vzal s sebou. Najednou zaslechl maminčin hlas, který by slyšel, i kdyby byl daleko přes celý svět. To souboru už se vracel od studánky, takže netrvalo dlouho a objevil se v pokoji. Byl už upravený, protože se ráno samozřejmě umyl a učesal, jediné co, tak si trochu ušpinil venku tvář, to ale sám nevěděl.* Dobré ráno maminko. Jak ses vyspala ? *Mitsuki položil listy byliny na nedaleký stoleček a utíkal Mito obejmout.* Přinesl jsem ti zase tu léčivou bylinku, aby se ti pěkně zahojily rány a ty jsi tam neměla ani jizvu.
Mito: *Probudila se po dlouhém dni a noci, které kompletně prospala. Ani netušila, že u ní Mitsuki je nebo není, pokud se ní tulil, objala ho instinktivně. PRobudila se ráno po dvou dnech, kdy se za svým synem vrátila. Rána byla zacelená a pomalu se hojila, Mito se vzbudila a promnula si oči. Než jí opět všechno naskočilo, pár vteřin jí to zabralo. Okamžitě vyrazila do koupelny, aby se umyla a převlékla do čistých věcí.* Mitsuki! *Otevřela oknoa vykřikla, aby přivolala svého syna. Kde jinde by byl, než venku?*Musím mu říct pravdu o tomhle světě....ale nesmí se dozvědět o...umn.... *Povzdychla si, když skládala peřiny v posteli.*
---: ---
Mito: *V noci, kdy Ziki spal a ona nemohla zabrat, přemítala o všem, co jí potvory na moři ukázaly.* ,,Rodina...sláva.....svoboda.\" *Neustále jí v hlavě kolovaly tyto myšlenky. Podepřela si čelo dlaní a druhou rukou si otřela slzy z očí. Byla v tureckém sedu, katanu mezi nohama opřenou o rameno. Zásoby skoro neměli, týdny na poušti způsobily nedostatek jídla a hlavně vody. Kterou Mito díky bohu našla v lese. Život v divočině jí ledacos naučil. Vděčila tomu Samurajům, hlavně Toyimu. Ten ji vždy nutil být venku, aby se vyvětrala z husté atmosféry v Pevnosti.* ,,Snad to tam je lepší...snažila jsem se to pro ně udělat lepší. Samurajové si to zaslouží, slouží shinobi...ale není jediný důvod, proč by měli. Dokáží se jim vyrovnat.\" *Pomyslela si a zvedla se ze svého místa. Ulovila dva zajíce, kteří si nejspíše hráli, nebo bylo období říje, kdo ví. Mito to nezajímalo, museli jíst, musela tedy lovit. Opřela se o jeden ze stromů, se zajícem za ušiska v ruce. Z katany očistila krev a vsunula ji opět do pouzdra u pasu.* ,,Rokubi, jsi tu?\" *sklouzla se po zádech k zemi a klekla si. Opřela se o ruce o zem a sledovala kapky slz, dopadající na zeminu.* ,,Ozvi se, prosím....\" *rukou si chytila košili v místech, kde měla pečeť.* ,,Kde jsi? Spíš....zmizel jsi? Sebrali mi tě?\" *Zamyslela se.* Sebrali nám chakru...mohli mi sebrat i jeho, aniž bych si toho byla vědoma. To je hloupost! Jak by mohli...však bych zemřela. *Plácla se do čela. Zavřela oči a pokusila se dostat vnitřně k Rokubimu. Objevila se tam, ve tmě, kde Rokubi byl zavřený za velikou rudou bránou. Prolezla jí do jeho prostoru a hledala. Našla maličkého mimi Rokubiho, jak spinká tvrdým spánkem. Byl doopravdy maličký. Mito se usmála, spadl jí kámen ze srdce. Z ničeho nic se jí cosi dotklo, vyhublá kostnatá ruka. Prudce se otočila a uviděla bledou protáhlou tvář a bílé dlouhé vlasy.* Ah Shae...vyděsilas mě. /Já vím...gomene, spí tady už týdny. Od chvíle, kdy jsme se tu objevili...hlídám ho neboj. Sama nemám moc sil, však sama vidíš...jsem kost a kůže a to doslova! Rychle to tu vyřiď a vypadni, takhle žít nemůžem./ (M) Neboj se, bude to rychlé...nevím, co tu má Ziki v plánu, já se podívám po Suzuyovi, chci vědět, co se mu stalo...pokud je toto temný svět, který znám, mohl by někdo vědět, co se stalo s Yatem. *Chytila Shae za ruku.* Slibuju, že přežiješ. Když né já, tak ty určitě. Neboj. *Otevřela oči a vydala se zpátky k tábořišti. Opět se posadila do tureckého sedu, opřela se o katanu a pokusila se chvíli spát.*
BlueBoard.cz ShoutBoard