Přidej zprávu »
---: ---
Temari: “Dneska je něco cítit ve vzduchu.” *Napadne Temari, ale i když si není jistá co to je, moc dobrý pocit to v ní nenabudí. Zachmuří se a podívá se z okna. Dneska to vypadá na mizerné počasí, takže ideální doba na trénink. Jistě zvrácená logika je ale taky logika. Vezme si plášť hned jak sejde dolů po schodech a přehodí si ho přes ramena. Stáhne si kápi hluboko do tváře, protože venku fouká ostrý vítr a padají kapky deště i když prozatím jen sem tam pěkně zvolna. Žádný slejvák to ještě není. A pak moc pekně vyjde pevným krokem na ulici. Prochází prázdnými ulicemi a když potká známého z policie, kde nedávno pomáhala, tak mu kývne na pozdrav. Nic víc a klidně si pokračuje dál. Má v plánu navštívit svoje zašité místečko blízko chrámu bohů hromu. Cesta jí i přes špatné počasí netrvá dlouho a ona se po nedlouhé době zastaví na můstku s výhledem do údolí. Chvíli zaraženě stojí a přemýšlí co je jinak, má totiž z tohoto místa jiný pocit, než obvykle. Není špatný, jen je tak nějak jiný. Chvíli nad tím přemýšlí, ale pak jen pokrčí rameny a začne seskakovat dolů po svahu. Pak už je to jen chvilička, aby došla ke svému zašitému koutku. Jako často předtím, i nyní položí dlaň na skálu a začne se soustředit na tok své chakry a rozpoložení mysli. To co ucítí jí překvapí až tak moc, že sebou prudce trhne. Možná je to tímhle divným místem, rádoby posvátným. Ale jako by se jí zdálo na moment že cítí něco temného sama uvnitř sebe. Zažene tu myšlenku a rozhodne se raději zaměřit plně na trénink. Odrazí se a doskočí s chakrou v nohách na skalní stěnu, po které se okamžitě rozběhne směrem nahoru. Ruce za zády jako podle nějaké příručky pro správný běh ninjů. Pak prudce přesune ruce dopředu a prudce se zastaví aby mohla vystřelit z úst ohromnou ohnivou střelu (Katon: Karyuu Endan) okamžitě se však odrazí a pokračuje v běhu dál. Následuje další prudké zastavení a znovu použití techniky, tedy ohromné ohnivé střele, která zamíří neškodně také k nebi. Temari to už však nevidí, protože zvýší nahromaděnou chakru v novou a prudce se odrazí aby doskočila na vedlejší skalní stěnu. Po té se rozběhne doprava, napadlo jí to tak nějak podvědomě.* “Proč se držet vlastních zažitých pravidel?” *Navíc nyní má mnohem na víc, než když tu trénovala kdysi. A tak vypustí další ohromnou ohnivou střelu a zareaguje odskočením zpět na původní skalní stěnu. Zde se ještě jednou zastaví a použije opět tu samou techniku, než vyskočí nad okraj. Zde se zastaví a nechá příjemně vítr aby si pohrával s jejími vlasy. To že je plný deště jí nijak nevadí. Se zavřenýma očima užívá chvilku klidu a srovnává v mysli vlastní chakru. Vydrží takhle stát poměrně dlouho a pohraje si s jejím celkovým používáním. Jak zesilováním tak i jejím zeslabováním. Než znovu oči otevře, uplyne poměrně dlouhá doba. Na malou chvíli se jí díky tréninku podařilo zapomenout na ten divný pocit, ale nyní je v plné síle zpět. Zamračí se a udělá krok do prázdna. Stylově přepadne přes okraj a složí pečetě. Pak jen roztáhne ruce a sleduje jak se kolem ní zvedá poryv větru, který se jí nahromadí rychle pod nohama a ztlumí tak její pád. Takže dosedne zlehka na zem. Tohle chtěla vždycky zkusit. Byl to báječný pocit a navíc samotný stres z pádu jí zase na chvíli pročistil mysl. Pak složí pečetě a rozhodne se použít jinou techniku (Katon: Onidoro), kolem Temi se tak ve vzduchu zhmotní asi dvacet ohnivých koulí které naberou tvary duchů. Pozvedne mírně hlavu, aby si je mohla prohlédnout. Opět se ocitá myslí v minulosti na aréně. Mechanicky provede další znak, hned jakmile si rozmyslí kam které ve skupinkách vyšle. Ještě ani nedozní žár plamenů a temari se odrazí, doskočí na rozpálenou skalní stěnu a běží po ní. Skáče z vyhřátého místa na další a tak znovu a znovu. Pálí jí to pekelně pod nohama a stěny sálají horkem, ale ona se rozhodla zapojit i trénink výdrže. Pokračuje v tom, dokud horko po chvíli dostatečně neklesne. Pak provede několikrát původní techniku s obrovskou ohnivou střelou, než se rozhodne pro odpočinek tentokrát dole v údolí. Posadí se na své staré místečko a zavře oči, rozhodnutá zklidnit dech i chakru. Což se jí po chvíli povede a ona tak může začít trénovat její ovládání. Zvýší chakru v celém těle a nechá jí plynout skrz každý kousíček jejího těla. Užívá si ten pocit, pak začne zesilovat a zeslabovat chakru pouze ve svých končetinách. Jde o náročný trénink sebeovládání, zvlášť když po chvíli jí přepadne ponurá nálada a opět ty temné vzpomínky. Ještě chvíli ten psychický tlak vydrží a pokračuje, než to pro dnešek už po chvíli vzdá a vydá se zpátky domů.*
---: ---
Aishi: Pokud jsi říkala, že je silná, tak tu určitě přežila a bude někde ve světě, *řekne Aishi Temi.* Tak dobře, jdeme ještě trénovat,jasně, dobré jídlo nikdy neodmítnu, to víc ne, *řekne Aishi a poté opět začne trénovat se svou sestrou.* 'Dneska to bylo super,' *pomyslí si Aishi.*
Temari: Já doufám, že přežila a že se za mnou zastaví přesně jak slíbila. *Pronese Temari tak trošku zamyšleně s jistou dávkou naděje v hlase.* Vypadala být silná, takže stále ještě chován jistou naději. Na slova Aishi jen přikývne a pak jí vezme za ruku.* Pojď půjdeme si ještě trochu zaplýtvat chakrou během používání nějakých technik a pak se stavíme na něco dobrého k jídlu ano? *navrhne Temari a pokud Aishi bude souhlasit, tak udělá jak řekla a vydá se si naposledy pro dnešek se svou sestřičkou ztarénovat.*
Aishi: *Aishi vyslechne Temi.* Aha, zajímavá osoba, celkem ráda bych jí potkala, mno, ale uvidíme, *řekne Aishi.* Kami, jo, zajímavé jméno, *řekne trochu zamyšleně Aishi. Po chvíli se zamyslí.* Tak co kdybychom pokračovali v tréninku, pokud teda ještě máš nějaký plán nebo už toho chceš pro dnešek nechat, *zeptá se Aishi své sestry.*
Temari: *Temari vážně a pomalu pokývá hlavou, protože slovům sestřičky dobře rozumí.* Já jsem se asi špatně vyjádřila, ale když tam ty peníze nechala. Tak jsem nestačila nic víc, než sotva za ní zavolat poděkování. *SLeduje se zájmem Aishi jak nejdřív váhá, ale pak se rozhodně stejně tak, jak Temi zamýšlela - pro nákup zbraně na ochranu v CHZ.* Slyšela jsem, že se tam stalo něco hrozného. A je mi jí děsně líto.DOufám že ona i její rodina nebyly ve vesnici. *Pak pomalu s jistou dávkou něžnosti vysloví její jméno.* Dovolila mi, abych jí říkala Kami. *Sklopí trochu víc hlavu, protože je to stále bolavá rána nejistoty od krutého světa a ona neví, zda Kami žije. Může jen doufat.*
Aishi: *Aishi sleduje svou sestru.* Aha, zajímavé, *řekne Kami.* Z Yugakure kunoichi, *řekne Aishi trochu zaraženě.* Zajímavé.. *řekne Aishi. Poté co jí podá sáček, tak ho vezme a otevře ho.* Peníze, pro mě, tohle nemůžu přijmout.* A nevíš, jak se jmenovala? Chtěla bych jí osobně poděkovat, ale Yuga, už prý není, takže nevím, kde bychom jí mohli najít, *řekne Aishi trochu zamyšleně.* Myslím, že si za to koupím nějakou zbraň, abych byla na dalších chuuninské zkoušky, *řekne Aishi.*
Temari: Víš, úplně jsem na to zapomněla. *Pořád jí trápí a očividně jí baví sestřičku napínat jako kšandy, protože pokračuje tajemným vysvětlováním.* Bylo to totiž čerstvě po těch zkouškách. *Hlas jí trochu zeslábne.* Procházela jsem se Yugo a tak trochu zabloudila. No a pak jsem potkala zajímavou Kunoichi. *Pokouší se vzpomenout jak to celé bylo, proto se odmlčí a chvíli dumá.* Víš byla starší o dost, ale ne zase stará. A kupodivu milá, ukázala mi vše co tam mají, samozřejmě i cvičiště a pak jsme si daly dobré nudle. *Koukne, zda je už Aishi nervózní nenápadně.* Nějak jsem se neopatrně zmínila, jak moc jste pro mě obě důležité a nějak padla řeč na to, že bych se cítila lépe když by jsi měla nějakou ochranu jako má Mayu. *Temari se trochu zastydí, trochu zčervená a pak vytáhne velký sáček který vloží Aishi do rukou. Ta asi netuší co to je, ale obsahuje 300 Ryo.* No a tohle mi pro tebe dala a zmizela. Takže si vyber něco u čeho se o tebe budu moci bát trochu méně, jo? *Mírně se usmívá a čeká na sestřičku co ona na to.*
Aishi: *Aishi se dále soustředí. Když Temi promluví, tak se zavřenýma očima odpoví.* Ale pokud nepoužíváš jen obyčejné kopy a údery, tak je to zajímavé a dobré, prostě když dokážeš vymyslet nějakou sérii útoků, o kterých nepřítel nepochopí jak jdou za sebou, *řekne Aishi své sestře.* Překvapení? A jaké, *zeptá se trochu překvapeně Aishi.*
Temari: *Temari nad chválou sestřičky jen pokrčí rameny.* Ale podle mě někoho pořádně praštit není žádné umění. *Zasměje se tiše, skromně. Pak pozoruje jak sestřička pokračuje v tréninku. Zdá se jí,že jí dobře porozuměla a to jí těší. Sama zavře oči a chvíli trénuje vlastní chakru, jenže pak sestřička znovu promluví a jí to trochu vyruší.* Hmm…? *Otevře jedno oko a koukne na Aishi. Když vidí, že pak pokračuje zase oko zavře a trénuje dokud Aishi neskončí znovu. Pak si protáhne ruce a tiše k ní promluví.* Ty Aishi, myslím že přišel čas na to překvapení. *Schválně jí ještě chvilku nechá v tom napětí, aby jí trošku napínáním potrápila.*
Kami: *Aishi poslouchá svou sestru.* Ale ty jsi zase genius na taijutsu, *řekne Aishi a dívá se na Temari. Poté co jí Temi řekne, co se bude trénovat dále, tak si jí Aishi vyslechne.* Jo, můžeme to zkusit, *řekne poté dívka. Následně zavře oči a začne se soustředit. Postupně se snaží přesunovat chakru* Po chvíli otevře oči a podívá se na Temi.* Tohle už je teda těžší, *řekne své sestře a pak se začne soustředit znovu.*
Temari: *Temari jí celou dobu napjatě sleduje a když Aishi konečně otevře oči může spatřit v jejích očích čiré nadšení. A Temi to hned také vysvětlí.* Zvládla jsi to o dost dřív, než když jsem to kdysi já zkoušela poprvé. Na techniky jsi prostě talent Aishi-chan. *Její slova jsou přímo od srdce, takže Aishi nemůže přehlédnout jak je na ní Temi hrdá.* Dobře, teď to zkusíme obráceně. V další fázi cvičení, jsem si představila se zavřenýma očima své tělo. To už pro mě bylo těžší. *Přizná k sestřičce upřímně ale nestydí se před ní.* No a pak jsem zkoušela ovládat chakru jen v jedné ruce, druhé ruce a pak v obou a pak v noze a v druhé a pak v obou a pak zase třeba v celém těle. Přidávát a ubírat víš? *Usmívá se na Aishi.* Jakmile mi to trochu šlo a tělo si odpočinulo, šlajsem zase chakru pořádně rozbouřit a to vždy tak dlouho dokola, dokud jsem nepadala únavou. *A hezky jsem si zvýšila ovládání chakry na vyšší úroveň. Ale to nahlas neřekne.* Tak co, zkusíme to?
Aishi: *Aishi dále sedí a drží Temi za ruce.* Ne, ještě jsem to nikdy nezkoušela, *řekne sestře.* Dobře, *řekne jen dívka a poté už jen poslouchá, co jí bude sestra říkat.* Dobře, zkusím to, *řekne Aishi. Následně se začne soustředit na svou chakru, která je celkem dost neklidná. Aishi se dostane do svého podvědomí a následně se pokouší uklidnit svou chakru. Po nějaké chvíli se jí to podaří a podívá se na Temi.* Myslím, že už to mám, *řekne dívka.*
Temari: *Konečně to zabírá, Temari je ráda. Drží sestřičku za dlaně, aby cítila trochu i její chakru. Klidným hlasem, pak Aishi sdělí.* Nevím zda si zkoušela někdy tento druh ovládání chakry. Proto mi dovol, říct vše a co víš prostě uslyšíš znovu. *na chvilku se kousne do rtů, když přemýšlí jak začít.* Já si vždy představím vlastní chakru v mysli jako rozbouřené moře. Svou vůlí jí ovládáš a já si jí představím jako ruku. Pak se pokusím tou rukou lehce pohladit vlastní chakru a přenést na ní klid. Když to nepomůže, tak znovu. Zpočátku mi to trvalo dlouho, ale když to nacvičíš, půjde to snadno. *Chvíli počká na Aishi a pak svou vlastní chakru během chvíli dokonale srovná.* Až to budeš mít řekni, nebo když něco nechápeš.
Aishi: *Když Temari použije techniku zároveň s ní, tak se dívka jen trochu posuměje. Poté běží dále. Když pak její sestra doběhne až nahoru, tak jí Aishi o krok pozadu následuje. Poté se zastaví nahoře stejně jako její sestra a začne se dívat dolů na vesnici.* Tak dobře, je tady opravdu pěkný výhled, *řekne Aishi a pak se podívá na Temi, která se kousek dále posadila. Aishi jen pokrčí rameny a dojde ke své sestře a posadí se na zem. Pak jí chytne za ruce jak chtěla a čeká, co bude dále. Poté zavře oči a soustředí se na svou chakru.* Jo, cítím to, *odpoví jí souhlasně.*
Temari: *Temari se usměje, když sleduje jak Aishi okamžitě reaguje na její znamení. Pečetě poskládají téměř současně a ohnivé koule rozvíří vzduch a zamíří neškodně k nebi. Vzdálenost je tak akorát, aby nahoře vyskočily obě přes okraj. Ale pokud chce Aishi seskočit dolů, tak jí nečekaně Temari vezme za ruku aby jí zastavila.* Pojď posadíme se tady nahoře, kde můžeme cítit vítr. Krásný výhled, že? *A jak řekne, tak i učiní. Posadí se kousek od kraje do tureckého sedu a natáhne k sestřičce dlaně.* Posaď se a vezmi mě za ruce. *Napadlo jí, že takhle to může Aishi brát mnohem víc vážně. Navíc sama na sobě cítí, jak jí používání technik rozbouřilo chakru. Sama by to dokázala zklidnit, ale chce to naučit sestřičku. A tak vyčkává až si sedne naproti a pak jí řekne.* Zavři oči a zkus se soustředit na svou chakru. Cítíš jak bouří?
Aishi: *Aishi se podívá na Temi.* A jak myslíš, že jsem dopadla já... Neboj se sama sebe, *řekne Aishi a dále běží. Poté skočí za Temi na stěnu a dále běží.* 'Hmm, doufám, že s tímto tréninkem se mi už bude konečně dařit,' *pomyslí si Aishi, když najednou uvidí znamení. Poté začne skládat pečetě a pak začne vydechovat několik ohnivých koulí. Jak tak dále běží, tak celou dobu koutkem oka sleduje Temari.*
Temari: *Temi se při slovech o zničení jen ušklíbne a jemně strčí do ramene Aishi.* Ale no tak, jak myslíš, že trénuju já? Nebo jak jsem s tím tréninkem začínala? Mockrát jsem to pokazila a namlátila si. Ale dělám pokroky a ty budeš taky. Jen se nesmíš bát sama sebe sestřičko. *Pronese to zcela vážně a pak ale už kápen dopadne a Temi si všimne že je pořád rychlejší. Proto ještě zpomalí a běží přesně vedle Aishi. Pak skočí s Aishi na stěnu a pokračuje vedle ní. CHce se naučit být se sestřičkami v rovnováze. ALe na to se musejí znát a umět se doplňovat. Takže dá Aishi rukou znamení a pak se snaží skládat pečetě stejně rychle jako ona, aby vypustily ohnivé střely opět najednou. Není to lehké, ale Temari se drží a věří i v Aishi.*
Aishi: *Jen sleduje svou sestru.* Já vím, ale vypadalo to tak, jako kdyby jsi měla chtěla zničit, *řekne Aishi a podívá se na Temi. Následně si vyslechne sestru a zamyslí se.* Tak jo, *řekne jen Aishi a připraví se. Poté co Temari vyhodí do vzduchu kámen, tak to Aishi sleduje, ve chvíli kdy dopadne na zem, tak se Aishi rozběhne. Po chvíli už jen kousek za svou sestrou, ale to jí nevadí, protože se nechtěla dostat hned na své hranice.*
Temari: *Temari se při prvních slovech, které z úst sestřičky znějí dost úzkostlivě, musí hezky rozesmát. Položí povzbudivě Aishi ruku na rameno.* Jde o to trénovat používání chakry a překonávat vlastní limity. Jakmile chakru rozbouříš, pjdeme meditovat aby si se jí naučila zvládat i v nejtěžších podmínkách. *Pak sleduje Aishi jak vyběhla po stěně a provedla techniku jako ona. Spokojeně přikývne.* To bylo dobré! *Tak teď poběžíme spolu a vedle sebe. Zkusíme sesterské duo. *Zažertuje a pak se postaví vedle sestřičky.* Připravena? *Vezme do rukykamínek a vyhodí ho do vzduchu, ve chvíli kdy dopadne by měly obě vyrazit. A Temi také vyrazí. Neběží naplno, jde přeci o to aby si stačily a protrénovaly si společné techniky.*
Kami: *Jen mlčky sleduje Temi, která řekla, že to udělají ještě jinak. Když vyskočí na skálu, tak Aishi jen trochu přehvapeně zamrká.* Tak s takovou mě zničí, *řekne potichu. Poté co se Temi objeví dole, tak se na ní jen podívá.* Ehm, jo chápu to, takže dneska bude hodně těžký trénink, *řekne dívka. Následně se začne soustředit na svou chakru a rozběhne se po skále nahoru. Během toho ještě složí několik pečetí a začne vydechovat ohnivé koule. (Katon: Housenka no Jutsu) Poté se odrazí a doskočí zpět na zem.*
Temari: *Temari sestřičku sleduje s přivřenými víčky, takže vidí, že to prozatím nebere moc vážně. Proto pomalu ruku ze skály sundá dolů.* Tak dobře něco ti ukáži, možná potřebuješ rozproudit chakru aby jsi jí dokázala více vnímat. *Usměje se a pak vyskočí s vloženou chakrou do nohou a běží po skále směrem nahoru jako blesk. U toho skládá pečetě a pak vypustí nahoru před sebe několik ohnivých koulí (Katon: Housenka no Jutsu) a ty pak proletí přes okraj skály až směrem k nebi. V ten moment Temari na okraj vyskočí a podívá se směrem dolů. Plášť na ní vlaje v mírném větru a ona má levou ruku založenou v bok. Pak po malé chvilce seskáče dolů ke své sestřičce.* Tohle budeme provádět na rozproudění chakry. Musíš udržet kontrolu nad svým pohybem, ať se zdá sebetěžší a ještě být schopná se přinejmenším bránit. Až to provedeme několikrát nahoru i dolů, zkusíme tu meditaci znova. Vše jasné?
Kami: *Aishi jen sleduje Temi, která vypadá nadšeně.* 'Tak to jsem zvědavá, co tady budeme dneska dělat,' *pomyslí si dívka.* Aha, mě to povětšinou jasné bylo, *řekne Aishi a pak se podívá na stěnu, kterou její sestra vybrala.* 'Eh, co že to po mě chce, *zamyslí se.* Zajímavé, *řekne jen Aishi. Tak trochu se ztrácela v tom co Temi říkala. Když jí pak řekne, že má udělat to samé, tak jen lehce pokrčí rameny a taky se dotkne stěny.* Hmm, zatím moc ne, *řekne Aishi a soustředí se na okolí.*
Temari: *Temari brzy našla, co hledala. Krásné místo skryté za průrvou ve skále, která vedla do malého nikým nerušeného údolí. Zde se zastaví a složí svačinu. Pak se založenýma rukama chvíli hledá nejvhodnější vysokou a hlavně příkrou stěnu.* Tahle bude dobrá! *Prohlásí sebejistě a pak přijde k stěně a mávne na Aishi aby přišla k ní.* Víš, dříve jsem hodně přemýšlela o slovech našeho učitele na akademii. Jak mluvil o meditaci chakry a jejím ovládání. Ale bylo pro mě hodně těžké to chápat vědecky, nebo tak nějak. *Váhavě se na Aishi usměje, však ona ví že jí někdy termíny a pojmy dělaly problém.* Tak mě napadlo, najít nějaké tajemné místo. S vyšší mocí víš? *Pak se zářivě usměje a rozhodí rukama kolem sebe.* Šla jsem trénovat k chrámu bohů hromu. Teda ne do něj, ale blízko a zažívala jsem zvláštní pocit. *Natáhne dlaň a položí jí na skalní stěnu.* Pojď sem a udělej to samé sestři. Zavři oči a zkus otevřít mysl a jen hledej chakru. Cítíš to taky? Ten krásný klidný pocit prostupující tyto skály, toto místo? *Temi se rozohnila nadšením. Očividně v moc bohů a jejich vliv na její chakru tak trochu věřila.*
Aishi: *Mlčky běží za Temi. Když se pak Temi zastaví v pekárně, tak se Aishi rozhlíží okolo a přemýšlí, co asi její sestra vymyslí za trénink dneska. Když pak Temari vyjde z pekárny, tak se za ní dívka rozeběhne. Ve chvíli, kdy Temi promluví, tak se na ní pousměje.* To se neboj, nemusíš mě šetřit, *řekne Aishi na slova Temi. Jak tak po nějaké chvíli doběhnou ke skalám, tak si je dívka začne prohlížet.* Pěkné místo sis tady našla, je tady klid, *řekne Aishi.* Tak jo, *dodá na slova Temi a pak se vydá za ní.*
Temari: *Ulice vezmou velmi rychle, Temari dnes nemá chuť se ve městě příliš zdržovat. Jedinou zastávkou jim je malá pekárna, kam chodí Temi ráda. Nakoupí dva sáčky všeho možného i nemožného, aby měly obě nějakou svačinu. Vezme k tomu pití, zapaltí a poděkuje. Poté už míří nejkratší cestou ke skalám. Po cestě tentokát Temi moc nemluví, tedy až ke konci se tiše ozve.* Doufám, že si nemyslíš že tě budu šetřit. *Počká si na odpověď a pak ve správnou chvíli kývne směrem ke skalám. Jsou velké a vysoké, nedaleko nich je i chrám bohů Hromu. ALe kdo ví, zda to Aishi ví. Temi to ví rozhodně.* Najdeme si tu nějaké pěkné místečko, co říkáš? *Usměje se na sestřičku nevinně.*
Aishi: *Aishi se ještě rychle obuje, aby na ní Temi nemusela čekat a pak se už za ní vydá do ulic Kumogakure.* 'Hmm, jsem zvědavá, copak budeme dneska trénovat a co má pro mě Temi za překvapení,' *pomyslí si Aishi a pak pokračuje v cestě za svou sestrou.* Do skal, to by mohlo být super, už se těším na dnešní trénink, už je to opravdu dlouho, co jsme spolu trénovaly, *řekne Aishi a usměje se na Temi.*
Temari: *Temari přikývne a počká dokud se Aishi nedozbrojí a neseběhne zase rychle dolů. Je ráda, že je to zase její stará Aishi, která vždy pro ní byla velkou psychickou oporou. Kdyby o ní přišla, nejspíš by už v tomhle světě nadobro zešílela. Je podivné, že si to tak nějak sama uvědomuje. Ale to už je tu její sestřička které na souhlas kývne v odpověď.* Tak pojď, půjdeme se podívat do skal. Znám jedno hezké místo snad se ti bude líbit. *Naznačí jí s úsměvem a vydá se i s Aishi nejkratší cestou ke svému oblíbenému místu. Aishi bude první, komu tenhle druh tréninku chce ukázat do detailů. Jistě, nejspíš to pro ní nebude nic moc, ale pro Temi to hodně znamená. Proto se těší a navíc i na to překvapení co pro ní má.*
Aishi: *Aishi si poslechne Temi a pak se na jejími slovy na chvíli zamyslí.* Tak dobře, ráda se něco přiučím, *řekne Aishi a usměje se na Temari.* To víš, že to vím ségra, *řekne Aishi a nechá se od ní obejmout.* 'Temi to pořád trápí ty chuuninské zkoušky,' *pomyslí si Aishi, až se vrátí, tak se usměje na Temi.* Tak můžeme teda vyrazit, *řekne Aishi a následně se rozejde do chodby, kde se obuje a pak vyjde ven.* Takže, kam vyrazíme Nee-chan, *zeprá se Aishi Temi.*
Temari: Vlastně mě ovládání i trénink chakry docela dost baví. *Prozradí Temi své sestřičce s lehkým úsměvem na rtech.* Přišla jsem na pár triků, když jsem o chakře meditovala na posvátném místě. Myslím, že tě můžu naučit pár postřehů, pokud budeš chtít. *Pak si vzpomene jak jí přiměli přátelé geninové kdysi, aby je trénovala a dodá k Aishi.* Nebyla by jsi první kdo mě o to žádal a pro tebe udělám ráda cokoliv. Víš to, že? *Přijde k sestřičce blíž a opatrně jí jemně obejme, dřív než jí pustí, aby si odběhla pro své věci. *Poslední dobou si začala uvědomovat, jak vzácné může být chvilky, kdy může lidem které miluje říct jak moc je má ráda. Někdy totiž stačí opravdu málo, aby se i silnější shinobi než je ona z mise nevrátil. Ale o tom Aishi pro jistotu nic neřekne. Temi už je připravená, takže pak společně nejspíš vyjdou ven.*
Aishi: *Aishi se jen pousměje a dále jí. Když po chvíli dojí, tak se podívá na Temi, která akorát umývala nádobí. Poté se zvedne a odejde s nádobím do dřezu.* Jak jsem na tom s chakrou.. Mno chkaru umím ovládat celkem dobře, ale spíše jde o to, že mám malou zásobu chakry, takže bych jí nějak potřebovala zvýšit, ale nějak mě nenapadá jak na to, *řekne Aishi Temi.* Zajdu si nahoru pro věci a pak můžeme vyrazit na trénink, *řekne Aishi a poté se rozejde po schodech nahoru do svého pokoje, kde si vezme své věci a i s věcmi se vydá dolů do kuchyně, kde případně počká na Temi.*
Temari: Rádo se stalo. *Pronese upřímně a sleduje jak sestřičce krásně chutná. Je to jeden z mála rodinných pohodových chvilek, které si temi dosyta užívá.* I mě chyběl čas strávený s tebou. *Pronese upřímně a pak se rozhodne dojít ještě trochu poklidit v kuchyni. Nespěchá, i kdyby Aishi skončila dřív, než ona. Tak to dodělá později, až se obě z tréninku vrátí. Mayu se vrátí totiž dnes buď hodně pozdě večer, nebo až zítra ráno. Takže nemusí spěchat aby nedostala vyhubováno. Během úklidu se Aishi zeptá.* Co tvé ovládání chakry? A trénink vlastně celý, jako takový? Jde ti to dobře, nebo potřebuješ s něčím pomoci? *U toho na chvíli přestane otírat umyté nádobí a otočí se na sestřičku se zvědavým pohledem v očích.*
Aishi: *Aishi dojde dolů a pak se podívá na Temari, která stojí ve dveřích.* Ohayou Nee-chan, *řekne Aishi a následně dojde ke stolu a posadí se.* Děkuju za snídani, *řekne Aishi a pak se už pustí do jídla.* 'Hmm, copak asi po mě bude chtít,' *pomyslí si Aishi a podívá se na sestřičku.* 'Zase má na sobě ten plášť, ale tak co s tím,' *řekne si v duchu.* Na trénink, super, sama jsem chtěla jít dneska trénovat, tak aspoň nepůjdu sama, už mi trénink s tebou celkem chyběl, *řekne Aishi a pokračuje v jídle.*
Temari: *Na stole na Aishi čeká hrnek s kouřícím kakaem a pak nějaké malé koláčky. Takže snídani jednoznačně chystala Temari. Ta vždy připraví pro Aishi sladké, protože ví že je má ráda. Jenže Temari na první pohled není vidět. Ona totiž stojí v otevřených dveřích co vedou ven z domu a sleduje oblohu. Přesněji mraky, které po ní plují. Včera večer se prohrabávala svými věcmi, aby si udělal trochu pořádek a našla tlustý měšec na který na nějakou dobu úplně zapomněla. Takže už ví, že dnes vezme Aishi na trénink a musí jí oznámit tu dobrou novinu. Určitě bude mít radost, už se těší na její překvapený výraz. Když v tom slyší zavrzat schody, mírně nakloní hlavu na stranu.* Ohayo Aishi-chan! *Pak se pomaličku otočí, nechá dveře otevřené aby dovnitř proudil čerstvý vzduch a přijde do kuchyně.* Máš tu snídani. A pak jednu prosbu. *Koukne na ní a zvedne hlavu, aby na Aishi lépe viděla. Kápě černého pláště jí tak sjede více dozadu. Má opět na sobě ten černý plášť se vzorem rudých květů, který od zkoušek nosí často. Původně byl jen ale díky popáleninám na chuninských zkouškách ho nechala u šikovné švadlenky vyspravit. A toto byl výsledek, no žádná sestřička se jí k jejímu tajemnému vzhledu ještě nevyjádřila, ale nevadí.* Ráda bych tě vzala na trénink, a pak něco pro tebe mám ale to až později. je to překvapení.
Aishi: *Mohlo být tak kolem deváté ráno, když se Aishi probudila. Bylo to trochu divné, že jí ještě nikdo nebudil, ale tak Temi i Mayu měly obě dvě hodně práce. Aishi se ještě nějakou chvíli převalovala v posteli, než se nakonec rozhodla vstát z postele. Vytáhla si nějaké oblečení a pak se rozešla do koupelny, aby provedla ranní hygienu po nějaké chvíli se vyhrabe z koupelny a vydá se zpět do svého pokoje, kde se převlékne a nachystá si nějaké věci, které by si s sebou vzala na trénink.* Jak to tak vypadá, tak dneska zase budu trénovat sama, *řekne si Aishi a pomalu jde po chodech dolů do kuchyně.*
---: ---
Aishi: *Aishi seděla ve svém pokoji a přemýšlela, co by mohla dělat, protože se celkem nudila, když jí najednou napadlo. Že by si mohla zajít zatrénovat. Oblečená v černých kraťasech a černém tričku se zvedla ze židle od knížky, kterou četla a následně si vzala nějaké věci a pomalu se rozešla po schodech dolů a zamířila si to přes kuchyň rovnou do chodby, kde si obula boty a pak vyrazila do ulice Kumogakure. Po nějaké chvíli dojde až na tréninkové pole, kde se začne rozhlížet po okolí, jestli tam někoho nezná, ale nikoho takového tam nenajde, tak se rozejde přes tréninkové pole až dozadu, kde bylo celkem prázdno a nikdo by jí tam nerušil v trénování. Poté se Aishi zastaví a trochu se rozcvičí, než začne trénovat opět genjutsu. Poté co se rozcvičí, tak se zamyslím, jak by mohla trénovat genjutsu, ale dlouho jí nic nemohlo napadnout. Když si pak vzpomněla, že by mohla pokračovat v trénovaní Ryuu Yanagi. Aishi vezme několik kunaiů a hodí je před sebe, následně se začne soustředit a pak vytvoří několik iluzí zbraní, které hodila. Ty doletí celkem dost daleko a pak zmizí.* Sakra, mám takový pocit, že jsem trochu zapomněla, co jsem se naučila, *řekne si Kami trochu smutně. Následně se opět začne soustředit a znovu hodí několik kunaiů a pak vytvoří několik jejich iluzí, které po chvíli zase zmizí. Aishi se trochu naštve a pak se začne opět soustředit a opět hodí několik kunaiů a vytvoří za nimi iluze dalších kunaiů, ty tentokrát urazí dost velkou vzdálenost než opět zmizí.* Myslím si, že tohle už bylo o dost lepší, ale pořád jich je ještě málo, chtělo by to, aby jich bylo více, aby to soupeře více zmátlo, *řekne si potichu Aishi. Následně se na chvíli posadí, aby si odpočinu, protože už začínala být celkem unavená.* ‘Teď už to bude chtít jen zvyšovat množství,‘ *pomyslí si Aishi. Jak tak sedí, tak si trochu odpočine a následně se zvedne ze země a opět se začne soustředit na svou chakru. Hodí několik kunaiů a za nimi se vytvoří několik iluzí zbraní, tentokrát vytvořila ještě o dvě více než předtím a povedlo se jí to udržet celkem dost dlouho. Když se jí to povedlo, tak se rozhodla, že vytvoří ještě další. Znovu hodí kunaie a vytvoří za nimi jejich iluze. Když se objeví, tak se je snaží co nejdéle udržet a to se jí podaří. Jak se rozhodne přidat ještě další, tak trochu začíná mít pochyby, že by se jí to nemuselo podařit, ale k jejímu údivu se jí i to povedlo.* ‘Možná, že jsem na to přišla, ale co když se mi to příště zase nepovede a vše to dneska bylo pro nic,‘ *proletí Aishi myslí a přestane se soustředit, takže genjutsu se zruší. Zkusí to ještě jednou a vytvoří asi osm zbraní v genjutsu a podaří se jí to celkem dlouho udržet, když najednou dopadne na kolena.* ‘Sakra, už jsem dneska vyčerpala hodně chakry, myslím, že už toho pro dnešek nechám,‘ *pomyslí si Aishi a následně se pomalu zvedne ze země a rozejde se domů.*
---: ---
Temari: *Je nádherné ráno, slunce svítí nad pár mraky, které jen málokdy líně proplují jinak modrou oblohou. A jeho paprsky se líně odrážejí od vodní hladiny jezera. Ideální místo pro trénink chakry. Temari toto místo má opravdu ráda už od doby kdy sem poprvé přišla se svou sestřičkou Aishi. Ach, jak jen tenkrát byly obě naivní a myslely si, jak za pár tréninků nesmírně zesílí. Temi se musí při té vzpomínce ušklíbnout. Svět prostě není ideální a je jen o síle. A k udržení síly je potřebná pořádná zásoba chakry, proto je nyní tady. Rozejde se proto po vodní hladině zhruba doprostřed kde se pak zastaví. Chvíli se jen tak soustředí na sebe i své okolí, než začne skládat pečetě na katonové techniky co ovládá. Střídá je postupně a pořádně plýtvá a bouří vlastní chakru. Dává si pozor, aby však všechny se neškodně rozplynuly nad vodní hladinou. Když pocítí, že by to už mohlo stačit, tak vloží chakru do nohou a doskáče na břeh kde se posadí do trávy. Zavře oči a nechá ve svém nitru chakru jí celou prostoupit. Baví jí jako by uchopit a neviditelnou rukou jako při pohlazení tady zmírnit a tu zase naplno uvolnit. Mění její tok i sílu postupně v rukou, nohou i celém těle. Opravdu se v jejím ovládání dost zlepšila od dob, kdy byla pouhým studentem akademie. A navíc jí těšil i fakt, že na sobě vlastní pokrok viděla a dokázala se reálně ohodnotit. No netrvalo jí dlouho a mohla vyrazit znovu na vodu. Tentokrát se rozhodla pro trénink Fuutonu. Opět si vybrala postupně všechny techniky a nacvičovala jejich dopad neškodně na vodní hladinu. Bylo zábavné zkoušet do tréninku zaplétat nové oblasti, které ještě do nedávna neovládala. Tentokrát vydrží pokračovat ještě o něco déle, než si všimne že jí na břehu pozorují nějací studenti akademie. Tedy alespoň tak je odhadla podle věku. Povzdechla si a rozhodla se pro malou jídelní pauzu. Však už byl také nejvyšší čas na oběd a doplnění síly i chakry. Totálně vyignorovala skupinku studentích čumilů, kteří se nakonec odvalili někam dál. Což Temari udělalo poměrně radost. Nechtělo se jí totiž ztrácet drahocenný čas na trénink přesunem při hledání jiného vhodného místa. Navíc tu byla první tak co. Zvedla se a oprášila ze sebe drobky, jen proto aby se mohla rozběhnout zpět na vodní hladinu. Kapičky vody odlétaly od jejích chodidel a Temari nabrala svou plnou rychlost. Rozhodla se pro svůj oblíbený tanec na vodní hladině, no tanec, spíš nácvik rychlých pohybů, úhybů a skoků před údajným nepřítelem. Když si trochu opět rozproudí krev v žilách i chakru v celém těle, tak se rozhodne pro pár závěrečných technik. Chce si vyzkoušet zda by stíhala na techniku z katonu sama zareagovat a posílit jí fuutonem. No samozřejmě že po pár pokusech pozná, že to možné není. Trochu jí to zklame, ale pak se utěší alespoň tím, že může posílit techniku některé sestřičky až budou někdy v budoucnu bojovat bok po boku. To vědomí jí alespoň trošku uspokojí a tak se vydá opět ke břehu, kde se usadí a oddá se hluboké meditaci ohledně ovládání chakry. Čas pozvolna utíkal, až se to nezdálo skoro možné, ale brzy bude čas na přípravu večeře. Proto Temari poněkud unavená vstane a posbírá všechny svoje věci. Rozhodne se pro dnešek už skončit a vydat se domů, aby Mayu zase nemusela odřít všechno sama. Už nemá ani ona tolik času co dřív. Takže si podle Temi zaslouží sem tam víc ulevit od běžných povinností v domácnosti. Navíc se těší na obě své sestry, musí je někdy opět vytáhnout na nějaký společný trénink! S velkým odhodláním pomalu odejde směr domov nejkratší jí známou cestou.*
---: ---
Aishi: *Jen se na něj nasraně dívá. Když jí ještě pak kopne do hrudníku, tak jen bolestivě zasténá a zůstane ležet na zemi. Poté už jen sleduje jak ti lidi odcházejí a ještě zničí a seberou nějaké věci, které měli doma. Ještě nějakou dobu je Aishi vzhůru a dívá se na Temi, která je mimo a nevypadá, že by se měla brzo probudit.* 'Divné, oči, co tím myslel,' *pomyslí si Aishi. Ještě nějakou chvíli je brzo než po nějaké době omdlí z toho, jak jí dále z nohy teče krev, takže na velkou ztrátu krve.*
Npc: No nic to asi stačí, vzkaž tátovi že pokud nevrátí co dluží tak by se příště někomu jeho blízkému mohlo stát něco ještě horšího a mimochodem máš divný oči měla by ses s tím jít léčit. *Poví a pak ji silně ještě jednou kopne ale do oblasti hrudníku kde jsou žebra ale ona má žebra z vláken klanu Doku a ne kostí ale i tak ji to určitě zabolí a pak už jen všichni odejdou ale cestou ještě rozflákají nějaký nábytek a něco se ukradne. Nyní už tam je Temari a Aishi sama a mají klid i když jsou celkem zraněné ale katanu tam Denny nechal a ta katana nutí Aishi zůstat na místě protože je probodnutá její noha a přišpendlená k zemi aby nemohla odejít. *
Aishi: *Technika Aishi trochu popálila onoho muže, ale toho to ještě více nasralo a tak jí vrazil takovou ránu, že skončila na zemi. Bylo dokonce možné, že při ráně do hlavy mohla utrpět i otřes mozku. Každopádně zůstala ležet na zemi a viděla dalšího muže, který za vlasy do kuchyně dotáhl Temi, která vypadala, že je mimo.* Temi, *řekne potichu, když jí vidí. Aishi začínala být opravdu naštvaná, protože někdo ubližují jí, ale hlavně její sestře.* 'Zatraceně s takovou nás tady zabijou obě dvě.. Tohle dopadne opravdu špatně, kéž by tady byl Mayu,' *proletí dívce hlavou. Aishi se dívá mlčky na Dennyho a jeho slova jí celkem zarazí. Do očí jí teče krev, takže pořádně nevidí a mrká, i když jí to moc nepomáhá. Ve chvíli, kdy jí Denny šlápne na nohu, tak trochu zakřičí bolestí, protože to celkem bolelo. Pohledem se ještě přesune na Temi, která byla pořád mimo. Při slovech Dennyho jen nervózně polkne. Ve chvíli, kdy vezme do ruky katanu se začne opravdu bát, že jí nakonec zabije a že poté zabije i její milovanou sestřičku. V další chvíli jí do nohy bodne katanu. Aishi jen zařve bolestí a mísí se v ní strach a nenávist proti těm chlapům. Začíná být opravdu nasraná a kdyby mohla, tak by je na místě zabila. Jak se Aishi bojí a je naštvaná, tak se jí v mozku zvyšuje proudění chakry přes chakrovou soustavu a tato chakra mizí v oblasti očí, kde se nachází jedna z částí zakončení chakrové soustavy. Z toho jak Aishi cítí takto silné emoce se jí v očích zformuje Sharingan s 1 Tomoe. Aishi vůbec nemá potuchy o co se jedná, jen cítí, jak jí pálí oči, ale připisuje to krvi, která jí do nich teče z rozbité hlavy. Následně se pohledem přesune na Dennyho a překvapí ji, že kolem něj vidí nějakou modrou auru.(chakru)* Ty šmejde, to bolí, *řekne naštvaně Aish po chvíli, protože do té doby nebyla schopná slova.*
Npc: *Temari se podařilo chytit jeho knoflík ale ani h nezvládla utrhnout protože ihned poté ztrácí vědomí a složí se k zemi jako použitý hadr který tam někdo nechal. Nicméně Denny Aishi chytne za vlasy a hezky pevně a začne ji takto po zemi za sebou táhnout do kuchyně kde by měla bát právě Aishi a jeho 4 poskoci. Pokud jde o Aishi tak takto ta technika nefunguje to tak že se jí zničehonic vytvoří na konečcích prstů malé ohnivé koule ale funguje to tak že luskne a směrem kterým luskla vyletí JEDNA taková malá ohnivá koule (předpokládám že to je Katon: Houkashusha). Ano zasáhne jednoho celkem blízkého muže tímto přímo mezi klouby do ruky a popálí ho to ale tím ho akorát nasere a on ji udělí takovou ránu svou pěstí že ji to uzemní k zemi a nějaké rychlejší pohyby nebo pořádně zaostření pro ni bude problém protože krev z hlavy ji teče do očí a navíc bude mít rozbitou hlavu. *Poděkuj svému tatínkovi je to jeho vina, vzkaž mu že pokud mi do měsíce nezaplatí i s úroky tak se sem zastaví další lidé a tentokrát to bude horší. *Poví Denny a pustí bezvládné tělo Temari a přistoupí k Aishi které plnou silou dupne na nohu v oblasti holeně a za normálních okolností by ji zlomil nohu ale ona kosti nemá (klan Doku). *Sakra ono to neprasklo, no nevadí. *Poví a vytáhne katanu a probodne s její pomocí její nohu v oblasti holeně a přišpendlí ji tak k zemi. *
Aishi: *Když Aishin útok nemá žádný klid, tak si jen smutně povzdechne a následně schytá ránu do hlavy půllitrem.* 'Zatraceně, tohle ale jako fakt bolelo,' *pomyslí si Aishi a následně se zvedne ze země. Rychle se otočí a podívá se na Temi, která akorát narazila do zdi.* Temi, *vydá ze sebe naštvaně a bezmocně.* Seberte se a vypadněte, *řekne naštvaně Aishi. Následně se jí vytvoří na konečcích prstů malé ohnivé projektily, které se rozletí na onoho chlapa, který byl kousek před ní.*
Temari: “Zatraceně!“ *Probleskne Temari hlavou, když vidí že jí sestřička následuje. Už na ní chce křiknout, ať není hloupá a utíká zadem pro pomoc, jenže Aishi už zmizí ve dveřích do kuchyně. Ví, že na tyhle chlapy její taijutsu nebude stačit. Tedy pokud se jí nepodaří zasáhnout je znovu a znovu a znovu. Tohle je přibližně její plán. Alespoň, že se jí první útok zadařil. Možná budou s dalším útokem váhat. Jenže pak jí vyruší z myšlenek rámus boje z kuchyně a ti dva se tak můžou stáhnout dál od ní. Temi je rozhozená a má strach. Na rozdíl od svých sestřiček má nejvíce zkušeností s boji proti jiným shinobi, jenže upřímně tam nešlo nikdy doopravdy o život. A tady navíc cítí, že musí zoufale zachránit Aishi! Jednou rozevře a pak zatne dlaň v pěst na levé ruce. Pak to samé udělá ještě jednou, ten stisk jí pomáhá se uklidnit. Jenže to už přichází proti ní nějaký další velký chlap. Pokud si myslíte, že si ho vyslechne mlčky, tak se rozhodně pletete. Protože hned jakmile skončí, mu vmete svá slova do tváře.* Děláš si srandu! Raikage-sama vás všech... *V ten moment se však muž změní ve vrány a ona ztuhne. Ocitne se v nějaké prázdné místnosti a má podivný pocit, že se vznáší.* “Co to je! Pusť mě! Musím zachránit Aishi! “ *Chce se jí křičet, ale její tělo nereaguje. A pak vše ukončí bolest, která jí nečekaně vytrhne z genjutsu. Cítí jak padá a zády naráží o stěnu jen chvíli po hlavě. Jako v mdlobách máchne rukou proti muži v prázdném gestu. Chce se ho zachytit, nepustit ho k Aishi, ale místo toho jen prsty zavadí o něco z jeho oblečení. Pokusí se to chytit a sevřít v dlani, možná knoflík nebo tak něco. Ale to už uplyne těch pár vteřin během kterých poslední věc co vidí je tvář toho muže, která se propadá do bezesné tmy. Temi je momentálně mimo.*
Npc: *Útoky Aishi mají absolutně nulový účinek a ten muž do kterého Aishi mlátí se jen zasměje. *Holčičko to mě šimrá nech toho. *Poví ji a taky aby to nebylo jinak když Aishi má sílu na 0 bodech a tak mu nezpůsobí ani malou modřinu natož aby to s ním nějak pohlo a tak ten chlap jednoduše sáhne na kuchyňskou linku a jebne Aishi půllitrem po hlavě. Pokud jde o ty dva tak ano sice dostanou útoky ale zase se rychle zvednou protože Temari už má trochu vyšší sílu ale zase ji nemá tak vysokou (jen 2 body). *Ty malá kundo! *Okřiknou ji a už se začnou zvedat ale to tam přijde ten hlavní který se jmenuje Denny (ano strašně anime jméno xD). Ten Denny jakmile dorazí dá těm dvěma najevo ať jdou do kuchyně se podívat jak krásně tam má Aishi rozfláklou hlavu od půllitru a Denny jen klidně stojí přímo naproti Temari. *Nebude to tak hrozné neboj, pokud se nebudete bránit. *Nicméně v ten moment se rozloží (rozletí) na vrány a desítky těchto vran létá kolem Temari a ona se celkově nachází v nějaké místnosti kde nejsou žádné stěny nic a jako kdyby jen poletovala ve vzduchu jedná se o Genjutsu ranku C/B [Yuugure no Jutsu]. Toho ten Denny využije aby mohl přijít k Temari která nyní nevnímá realitu a aby ji mohl vzít za čelo a silně (opravdu silně) ji mohl prudce zatlačit dozadu a dostat ji až ke stěně o kterou ji takto udeří hlavou tak silně že ji tu hlavu rozbije, bolest ji sice z toho Genjutsu probere ale určitě ji způsobil otřes mozku. *
Aishi: *Pomalým krokem sejde po schodech dolů a dívá se na Temi, která se snaží vypadat naprosto nevinně.* Ach jo, co potřebuješ, *zeptá se Aiishi své sestry, když vidí její pohled.* Hmm, aktuálně si čtu o nějakých technikách, ale fajn s čím chceš pomoct, mám takový pocit, že mi stejně nic jiného nezbude, *řekne dívka a dále se dívá na svou sestru a čeká, co jí dá za práci. Najednou se rozrazí dveře a objeví se tam nějací lidi.* Co je zase tohle, *řekne celkem naštvaně Aishi. Poté se jen podívá na Temi, která vypadá hodně naštvaně.* 'Ach jo, toto ještě chybělo,' *pomyslí si otráveně Aishi. Poté se rozběhne, aby pomohla Temi, ale ona je oba dva rychle složí. Následně se Aishi vydá do kuchyně, aby se podívala, jestli tam někdo není. Narazí tam na jednoho a když se za ní rozběhne, tak ho začne zasypávat pěstmi a kopanci.*
Temari: *Temari už ani nedoufá, že její sestra sejde dolů. Zrovna je až po uši zbaraná v úklidu kuchyně. Nádobí dle plánu poskládala do odkapávače a dokonce stihla i zamést v kuchyni. A pak má dojem, že zaslechla Aishi volat nějakou odpověď. Jenže protože už nebyla pod schody, tak jí nerozuměla.* “Je dobré, že je doma. Možná mi s něčím ohledně úklidu pomůže. “ *Probleskne jí hlavou a ohne se, aby malým smetáčkem sebrala poctivě smetenou hromádku. Tu uklidí pěkně do odpadkového koše a odloží zametací náčiní. Zaslechne jak Aishu dupe dolů a vyjde jí na chodbu v ústery.* Aishi-chan, jsem ráda že jsi doma. *Pronese naprosto upřímně, takže nemůže nepoznat, že po ní Temari určitě něco bude chtít.* Mayu mi tu nechala tenhle děsivý seznam domácích prací. Něco jsem už stihla,ale nepomohla by jsi mi alespoŇ s pár věcmi, než pjdeš i ty trénovat? *Doufá, že jí Aishi hned neodmítne. Pro jistotu se pojistí smutným štěněčím pohledem, který občas u některé ze sestřiček či rodičů úspěšně zafunguje. Jenže pak se něco stane. Vlastně už během poslední prosby vezme Temari do ruky mop a začne stírat podlahu od hlavních dveří směrem ke schodů, kam mezitím dojde i Aishi. Protože je zaujatá rozhovorem se sestřičkou a neočekává nic zlého, přeslechne kroky přede dveřmi. A pak najednou někdo vykopne dveře. Banda jakýchsi dospělých blbečků jí napochoduje dovnitř a všechno jí dokonale pošlape! První šok přeběhne a zděšení nahradí prudká vlna nenávisti.* “ Za tohle vás zabiju!“Probleskne Temari hlavou a zareaguje zcela podvědomě. Jak? Když jí někdo na cvičišti překvapil, automaticky se bránila a nebo lépe jako nyní využila protivníkovi neznalosti terénu a nepřipravenosti na to čelit jejímu útoku.Odrazí se a plnou rychlostí díky Chakura Shotto naletí na dva prví narušitele jejího soukromí. Nejedná se o velitele, ale dva jeho poskoky, kteří se vydali jako první prohledávat chodbu naproti Temari a dolů přicházející Aishi. Ostatní se nejspíš rozešli hledat do kuchyně obývacího pokoje v přízemí. Pokusí se při plné rychlosti trefit pěstí prvního chlapa do obličeje, což by mu snad mohlo i zlomit nos. A ať už uspěje či nikoliv, po zásahu plynule přidřepne a použije na druhého techniku Konoha Reppū. S trochou štěstí by se jí mohlo podařit složit na zem i druhého protivníka. Horší to již, ale bude s dalšími. A navíc nemá i tak by neměla příliš času ty dva zajistit. No děj se nadále vůle boží.*
Npc: *Otec Aishi a Temari je pryč a jejich matka také ale to si uvědomuje tahle skupina lidí kteří pracují pro jednoho dalšího muže kterému jejich otec dluží peníze které si od něj půjčil v hazardních hrách (v pokeru) a nebylo to zrovna málo a logicky to prohrál a už je to delší doba co to měl zaplatit ale nic takového se nestalo. Trvalo to sice takové dva měsíce ale nakonec si našel kde žije a řekl si že mu dá varování. Už se sice připozdívá ale není ještě úplná tma ale moc lidí se tu kolem nikde nenachází a i kdyby ano tak by to stejně nikoho nesralo. Před dveřmi do jejich domu se shromáždí 5 mužů a jeden z nich prostě prokopne dveře a vejde dovnitř. Vypadá to na jejich šéfa al další 4 jdou ihned s ním s tím že někteří mají zbraně ale spíš jen tak 2 z nic a zbytek je má uložené protože je nebudou potřebovat. *Ťuk, ťuk! Je někdo doma?! *Zakřičí ten co tam velí a kývne na ty 4 a ti začnou prohledávat ve velké rychlosti dům a mají v úmyslu chytit a svázat každého koho najdou aby ho mohly dopravit do obýváku kde by dotyčnou nebo dotyčného mohly donutit si kleknout na zem. *
Aishi: *Po snídani se opět vydala do svého pokoje, kde si vzala do ruky svitek a už nějakou dobu si v něm četla. Temi byla dole a něco tam dělala.* 'Hmm, jsem zvědavá, kde zase Mayu zmizela,' *pomyslela si Aishi a lehla si na postel a pokračovala ve čtení svitku. Když ho po chvíli přečetla, tak se zvedla z postele a rozešla se ke svému stolu, kde ho položila. Když už se chtěla natáhnout ke knoze, která ležela o kousek dále na stole, tak uslyšela Temi, která volala.* 'Hmm, co asi chce,' *pomyslí si a pak dojde ke dveřím.* Co potřebuješ, *zeptá se a následně se rozejde dolů po schodech, aby došla za svou sestrou.*
Temari: *Takže dnešní den a jeho úkoly. Temari se doslova protočí panenky, když v ruce otáčí popsaný seznam od Mayu.* “Zatraceně, proč je toho tolik?!! “ *Zdrceně a letmo projíždí rychle mezi řádky, co jí dnes čeká a nemine. Slíbila totiž, že se během pár dnů postará o domácnost. Rodiče nebyli tradičně doma a Mayu měla své plány. Dost možná trénovala někde na zkoušky, či plnila misi. Temi to přesně nevěděla, ale co věděla jisto-jistě bylo, že se unáhlila se svým slibem.* Chjóó, dnes se už nedostanu ven na trénink. *Povzdechne si od srdce a rozhodne se, že začne se sběrem prádla. Vezme si velký koš a sbírá věci na vyprání. Zabere jí to poměrně dost času ale i to není ještě tak hrozné. To horší je všechno prádlo vyprat a pak vynosit ven na zahradu, kde je zase a pouze na Temari, aby ho rozvěsila na sluníčku. Alespoň že je tak hezky. při té myšlence se zasní a chvilku jen tak hledí do koruny stromu u nich na zahradě. Ach, jak to bylo krásné když jako malé běhaly kolem dokola a zničeho si nedělaly těžkou hlavu. Jen se smály a smály. Usměje se a trochu sebou zamyšleně trhne. Znovu se ohne a věší další kousky. Až to bude mít rozvěšeno, stejně nebude čas na flákání. Mohla by mezitím zamést a vytřít hlavní vstupní chodbu. Nebo uklidit v kuchyni a to nemyslí jen nádobí. Stále se ještě nerozhodla, co z těch dvou hrůz si chce zvolit jako první. Nejspíš to nechá na později a rozhodne se pudově jakmile skončí s tím proklatým prádlem. Netrvá dlouho a přijde čas na rozhodování. Pokusí se ještě vše odložit a vejde do chodby, přesněji přemístí se pod schody. Upře zrak nahoru k jejich pokoji a zkusí zavolat s malou nadějí v hlase.* Aishi! Jsi nahoře? *Chvíli naslouchá a když hned neslyší odpověď, tak se pro sebe ušklíbne. Že by jí předtím Aishi slyšela a pro jistotu se vytratila dřív, než jí mohla požádat o pomoc s úklidem? No není si jistá, zda by to bylo, či nebylo její sestřičce podobné. No je možné, že jen zaspala a pořádně. To je o dost pravděpodobnější, i když kdo ví? Poslední dobou bere i ona vše kolem tréninku smrtelně vážně. Je to až únavné vidět obě, jak se tolik předhánějí. To Temari chce zesílit kvůli sobě samotné a pokud jde o ní, na zkoušky se příliš necítí. Vlastně tajně doufá, že jí jejich velitel týmu vynechá z návrhu. Ale svým sestrám tohle samozřejmě neřekla. Nejspíš by jí určitě nepochopily. No po chvíli přestane čekat a vydá se nakonec do kuchyně, kde začne sbírat nádobí do dřezu a chystá se ho jako první umýt. Seznam s úkoly nechala položený prozatím na jídelním stole, aby se nenamočil. U práce si tiše pobrukuje příjemný nápěv písničky, kterou slýchávala od matky jako malé škvrně pravidelně před usnutím. Vlastně jí poslouchaly všechny společně. Takhle jí samotné práce rychleji utíká. Za malou chvíli bude mít hotovo, plánuje dát nádobí do odkapávače. Nesnáší jeho utírání, přijde jí to strašně zbytečné když přeci může nádobí samo krásně bez práce a hlavně bez ztráty času uschnout.*
---: ---
Aishi: D mise: *Po nějaké době jsem se opět rozhodla jít na další D misi. Když jsem dostala zadání, tak jsem byla celkem ráda, že se nebude jednat o práci na poli, ale tentokrát to bude něco zajímavějšího, a to hledání zatoulaného domácího mazlíčka. Jednalo se o mourovatou kočku.* ‘Tak jo, budu hledat kočku proč ne, mám takový pocit, že to bude ještě,‘ *těžké pomyslím a následně se rozejdu do ulic vesnice abych onu zatoulanou kočku našla. Celkem dost dlouho jsem přemýšlela, kde bych asi onu kočku mohla najít, nakonec jsem se rozhodla, že bych mohla hledat v blízkosti domu oné ženy. Jak se tak dívám po okolí, tak přemýšlím, kde by ta kočka mohla zmizet. Následně se rozejdu do centra vesnice a dívám se po okolí, jestli tam někde onu kočku neuvidím, ale nikde nic, tak dále procházím jednotlivé ulice. Když se najednou přede mnou něco mihne, ale není to ona kočka, ale je to jiná.* ‘Ach jo a to jsem si myslela, že to bude jednoduché, ale vypadá to, že to až tak jednoduché nebude, ale jen tak jednoduše se přece nevzdám,‘ *pomyslím si a jdu dále. Po nějaké chvíli si nějaký muž všimne fotky kočky, kterou mám v ruce./ Muž:* Slečno, pokud se nepletu, tak ta kočka před chvíli běžela tamtudy, *řekne muž./* Díky, *řeknu mu a rozběhnu se tím směrem. Následně zahnu za roh a dále se dívám okolo, jestli někde tu kočku neuvidím. Po chvíli si všimnu, že kočka zaběhla za roh. Dále běžím a následuju kočku. Kočka přeskočí plot a pak zmizne. Jen se pousměju, odrazím se od země vyskočím na bednu, která tam byla a přeskočím přes plot, abych mohla pokračovat za kočku. Kočka dále utíká, protože se nechce jen tak jednoduše vzdát.* ‘Nechci nic říkat, ale kdybych byla tou kočkou, tak bych tam u té paničky, taky nebyla,‘ *pomyslím si a dále běžím. Následně kočka udělá rychlou zatáčku a rozběhne se zpět.* ‘Ach jo, takže zase zpět,‘ *pomyslím si a taky se rychle otočím, abych mohla dále pronásledovat kočku. Jak tak dále kočka utíká, tak už začíná být trochu unavená, přece jen je to kočka která byla většinou doma. Dále běžím za kočkou a ještě trochu zrychlím. Po nějaké chvíli se mi jí podaří doběhnout. Za chvíli se mí jí podaří chytit, tak si jen oddechnu a pořádně si jí držím, aby mi neutekla. Cesta k domovu kočky byla celkem rychlá. Následně jí předám majitelce a rozejdu se domů a doufám, že už kočka nebude utíkat.*
---: ---
Aishi: *Když Mayu skočí, tak jí jen překvapeně sleduju.* 'Tak tohle bylo dobré,' *pomyslím si a pak se podívám na Temi, která se dále houpe.* Hej Mayu, *řeknu trochu smutně, když se Mayu rozběhne pryč.* 'Ach jo, a je pryč,' *pomyslím si, když mi zmizí z dohledu. Pak se podívám na Temi, která akorát skočí.* Tohle bylo dobré, *řeknu Temi a trochu se pousměju.* Pokud doskočím dále... No to nevím Temi, *řeknu jí a pak se ještě trochu více rozhoupu.* 'Tak jo, jde se na to,' *pomyslím si a ještě trochu se rozhoupu a pak skočím. Doskočím o kousek dále než Temi a trochu se zaraduju.* Ehh, já jsem doskočila dál, *řeknu a usměju se.* Díky Temi. Taky tě mám ráda, *řeknu a usměju se na ní. Nechám se vzít kolem pasu a rozejdu se s ní domů. Na její slova jen souhlasně kývnu hlavou a pokračuju domů.*
Temari: *Temi přivře oči, Mayu skočí a dopadne poměrně daleko.* “To nebylo vůbec špatné. “ Ohodnotí pro sebe Temari a pak jí málem trefí šlak. Mayu hrábne a skřikem je tam obě nechá. Div, že nespadne dolů po hlavě. Naštěstí využije vší své mrštnosti a dopadne nohama na houpačku. Nechce, aby Aishi byla zklamaná. Očividně chtěla soutěžit.* Aishi jestli jí přeskočíš, tak máš u mě lízátkovou odměnu. *Doufá, že tohle Ai-chan povzbudí. Pak se Temi taky rozhoupe ale neskočí zdaleka naplno i když předstírá, že ano. Dopadne zhruba na stejno jako Mayu. ALe to je vzdálenost, která se dá s trocou štěstí překonat. Temari si hezky počká, až Aishi taky doskočí a vyhraje. ak se na ní usměje a vytáhne z kapsy lízátko.* Na, tady máš odměnu. Mám tě moc ráda Ai-chan. *Vezme jí kolem pasu.* Pojď půjdeme domů. Někdo na Mayu musí dohlédnout, když jí takhle hrabe. *Je jasné, že myslí Temi sebe a Aishi. Pokud se Ai nechá, jdou spolu směrem domů.*
Mayu: *Mayu chvíli nějakou dobu nereaguje protože si přemýšlela nad nějakou věci co musela udělat, ale nevěděla co, každopádně se pořádně rozhoupala a když byla dost vysoko tak se odhodlala vyskočit, před tím než dopadla na zem si vlastně uvědomila co musela udělat.*"koupit si čaj a novou knížku."*Mayu dopadla na zem a hned nabrala rovnováhu se rozběhla okamžitě pryč, protože její oblíbený čaj došel a neměla už co číst takže to bylo důležité.*musím okamžitě něco zařídit omlouvám se že vás tu takhle nechám.*zakřičela na své sestry a utíkala svou plnou rychlostí okamžitě pryč.*
Aishi: *Když mě Temi obejme, tak se na ní podívám a trochu se pousměju. Když mi pak řekne, že jsem se zlepšila, tak se na ní nadšeně podívám. Následně už jen mlčky sleduju blíží se Mayu. Když projde brankou, tak seskočím ze zídky a pomalým krokem se za ní rozejdu.* Ehh, další soutěž, hmm, tak fajn no, *řeknu a rozejdu se k houpačkám.* 'Jako malé dítě,' *pomyslím si, když uvidím co Temi vymýšlí. Když jsem na houpačce, tak se pomalu začnu rozhoupávat a dívám se na Mayu, která už se taky houpe.* 'Doufám, že se na té houpačce, nepřizabiju,' *pomyslím si, když už se celkem dost houpu.*
Temari: *Když se ukáže Aishi, trochu se jí uleví. Při jejích slovech, se pokusí uklidnit. Pak protáhne pomalu ruku kolem jejího pasu a přitiskne si ji k sobě.* Jsi rychlejší než naposledy… *Pošeptá ji povzbudivě do ucha a věnuje jí váhavý úsměv. Pořád je znát, že jí něco trápí, ale Aishi určitě pozná, že se nezlobí na ní. No a pak dorazí Mayu s výrazem jako by se nic nestalo a nešlo o žádný závod.* Pfůů… *Vypustí vzduch z plic, ale neodpoví. Takže to nejspíš bude na Aishi. A pak přijde sestři s dalším nápadem a slibem ohledně zúčastnění. Tentokrát Temi protočí oči v sloup a seskočí ze zídky. Přijde k volné houpačce a postaví se na ní. Jenže se nehoupe, ale vyskočí a rukama se chytí tyče na které houpačka visí. A pak se vytáhne celá nahoru jen proto, aby vzápětí skončila zavěšená hlavou vzhůru za nohy. Ten pohyb stačil akorát na to, aby se mohla houpat v opačném směru, než mírně rozhoupaná sedačka houpačky. Dívá se, zda se Ai-chan hodlá i podruhé zůčastnit a při tom vytáhne z kapsy lízátko. Rozbalí ho a spokojeně se konečně usměje. Je příjemně sladké a jahodové.*
Mayu: *Mayu nějak nepospíchala takže jí to celkem trvalo, ale když už došla k hřišti tak tam byly už obě její sestry. Mayu se ani nesnažila přelézt plot a šla brankou jako každý normální člověk a dojde rovnou k Temi a Aishi.*kdo vyhrál?*zeptá se i přesto že je Temi naštvaná.*"důvod je jasný, ale tak co."*Řekla si v myšlenkách a usmála se.*nevím jak vy ale aspoň se jdu houpat.*Řekla s úsměvem a šla si vyčíhnout houpačku, samozřejmě zkouší vymyslet nějakou soutěž ve které zase plnohodnotně prohrát, ale zatím ji nic moc nenapadá když se ovšem posadí na houpačku tak jí to hned napadne.*tentokrát se plně zapojím, kdo doskočí nejdál?*jsou tam celkem 4 houpačky takže není problém že by se měli nějak střídat nebo něco, Mayu se začne pomalu rozhoupavávat aby mohla předvést první skok.*
Aishi: 'No počkej Temi, já se jen tak nevzdám,' *pomyslím si a ještě trochu zrychlím. Jak dále běžím, tak se přede mnou v cestě objeví větší dřevěná bedna, tak se jen odrazím od země a bez problému jí přeskočím a dále běžím dále.* 'Už je to jen kousek,' *zaraduju se v duchu a následně zahnu doprava. Jak dále běžím, tak cestou ještě bez problému přeskočím menší dřevěný plot, který tam byl a následně už uvidím hřiště.* Yatta, *výsknu jen šťastně a dále běžím. Když už jsem skoro u hřiště, tak si všimnu, že těsně přede mnou je Temi.* Ach jo, zase je rychlejší, *řeknu smutně a následně se odrazím od země a vyskočím na zídku, která odděluje hřiště a doskočím vedle Temi.* Jsi moc rychlá, *řeknu jí, ale když uvidím její naštvaný pohled, tak už neříkám další věc, kterou jsem chtěla ještě říct.* 'Hmm, co se jí stalo, že je tak naštvaná,' *pomyslím si smutně a pak se začnu dívat po okolí, kde je Mayu.*
Temari: *Nevnímá! Nevidí! A řítí se dál, je rychlá to se jí musí nechat. Kdyby to bylo na poušti, jistě by se za ní zvedl obrovský mrak zvířeného písku. Ale není a cesta byla nedávno opravená, takže se do toho může pořádně opřít. Když se ukáže nízký plot se známou oprýskanou zelenavou barvou, který ohraničuje prostranství dětského hřiště, vítězoslavně zapiští. Doběhne k němu a stylově se vyhoupne nahoru. Spokojeně se usadí a pak si všimne, že něco není v pořádku. Kromě dvou spěchajících chodců, se zde vyskytuje pouze postarší dáma o berlích a ta právě v plné rychlosti předjíždí Mayu. Něco takového se nedá jen tak odpustit! Maya to nebere vážně! Dosavadní úsměv Temi se pokřiví a pozvolna ho nahradí překvapení a vztek ( odkaz » ). Rozhlédne se a pohledem vyhledává marně alespoň Ashi.* “To se na mě domluvily… neboo..?” *Otočí se zpátky směrem na hřiště a snaží se Ashi najít, pokud jí proklouzla. No zatím ji nevidí, ale o to víc pociťuje vztek a chuť se prát. Nerozumí totiž tomu, proč May nemá zájem s ní závodit.* “Že bych jí za to nestála? Však já jí ukážu!” *Houpe rozzlobeně nožkama a mračí se jak samotné peklo.*
Mayu: *Když jí Temi předběhne tak se usměje a úplně zpomalí a jde normálním klidným tempem přeci jen není kam spěchat, o Aishi si nedělá starosti přeci jen to je soutěž a ona se nevzdává.*vážně bych se mohla někdy začít snažit co?*Řekla si pro sebe a dále kráčela svým vlastním tempem.*
Ashi: *Když ke mě pak doběhne Mayu, tak se pousměju. Poté co doběhne i Temi, tak se na ní podívám.* Poslední, *řeknu a trochu se zasměju. Když pak Mayu řekne, že bude soutěž, kdo první doběhne na hřiště.* Eh, tak fajn, *řeknu a poté se rozběhnu směrem k hřišti. Občas jsem se toulala po venku i sama, tak jsem měla jednu zkratku, kterou holky neznaly. Po chvíli zahnu doprava a zamířím si to do takové malé uličky, ve které nechodil vlastně nikdo jako po cestě, po které běžely holky.* 'Hih,' *pomyslím si jen v duchu a dále běžím k hřišti.*
Temi: Heeej! *Křikne za Mayu, která se přidá k prchání Ashi.* To je podvádění! *Načež se rozběhne chodbou za nimi. Dole dožene May a rychle si také nazuje boty. A pak přijdou slova, která prostě nedokáže ignorovat - soutěž! V očích se jí zableskne zájmem.* Okamžitě vyrazí, jako by do ní udeřil blesk. Narozdíl do May se nekrotí. Dává do běhu všechno a její trénované tělo má menší výhodu. Vubec jí nenapadne, že by May mohla schválně zpomalit. Spíš si hlídá Ashi jak je na tom. No všechny se jistě velmi rychle přibližují k cíli.*
Mayu: *chvíli ještě přemýšlí, ale nakonec tak nechá být protože to asi nejhorší nápad co jí mohl napadnout, na mluvení stejně extra není takže bez dalších průtahů se rozběhne za Ashi, samozřejmě jí je jedno zda bude poslední nebo ne, hlavně aby se to už někam pohnulo, mayu si rychle obuje boty a vyrazí ven, kde je příjemně krásně.*taaak jestli chcete soutěžit tak Budem soutěžit.* Řekla takovým tím svým hezkým hlasem a rozběhla se rovnou na hřiště které od nich není tak daleko minimálně 10 minut chůzí, samozřejmě ví že se jí sestřičky chytnou a také v moment kdy jí budou dohánět záměrně zpomalí a nechá je ať se poperou o první místo, nejde jí o výhru a je to taky forma zábavy.*
Ashi: *Poslouchám ty dvě a přemýšlím.* 'Na hřiště... Hmm, mě je to asi celkem jedno, ale co když tam budeme nejstarší,' *pomyslím si lehce zamyšleně.* Mě je to celkem jedno, kde půjdeme hlavně, že půjdeme spolu, *řeknu jim a usměju se na ně.* Hmm třeba do cukrárny na dort, *řeknu zamyšleně a lehce se ušklíbnu. Když tam pak dále ty dvě stojí, tak si povzdechnu a rozběhnu se do chodby.* Kdo bude poslední, *zavolám na ty dvě jak běžím do předsíně, kde se obuju a pak rychle vyrazím před dům a čekám na ty dvě.*
Temi: *Natáhne ruku pro pouzdro s první pomocí a otcovým kunaiem, který tam nosívá pro štěstí, a to si připevní na nohu. Pak vstane a založí si ruce na prsou.* Hmm… *Pronese a usilovně přemýšlí.* Už si ani nepamatuju jaké je to povalit vás obě do trávy… *Zazubí se při vzpomínce jak se všechny tři smějou a objímají. Ale úsměv se pozvolna mění, tak nějak z-něžní.* Myslím, že mi je jedno kam pujdeme. Třeba na hřiště ale hlavně i na dobré jídlo. *Zamyšleně pokyvuje souhlasně hlavou.* Ale trénink bez tebe? *Koukne na Mayu a znovu přivře tázavě oči, ten pohled ji propichuje skrz na skrz.* Nejspíš tě budu muset zlochtat… *Pronese drsným hlasem a s tím pohledem jde o děsivou kombinaci. Temi se ráda pere a ještě raději své sestry lochtá. A co je nejhorší, když ji hrábne je schopna skočit a začít lochtat kdykoliv a kdekoliv!*
Mayu: *Mayu chvíli přemýšlí nad tím kam by mohli jít ale prozatím jí nic nenapadá nebo aspoň není si jistá zda by je to bavilo a tak zatím mlčí, pomalu si dá ruce do kapes a míří rovnou za Ashi.*možná jsme na to už velké, ale co kdyby jsme šli na hřiště si užít opět trochu toho dětství? Poté by jsme mohli někam na jídlo a nakonec by jsme mohli jít trénovat nebo aspoň vy dvě.*navrhla to spíše jen kvůli tomu aby přišel někdo s lepším nápadem, tohle bylo spíše kvůli tomu že ji to napadlo jako první.*"možná bych pak mohla do knihovny zkouknout nějaké knížky."*Řekla si pro sebe a nadále nic neříkala, jen sledovala Ashi a občas koukla po Temi s úsměvem.*
Ashi: *Na sobě mám něco, co se dá použít na každou příležitost. ( odkaz » ) Ruce v kapsách a čekám na ty dvě, až se obléknou a bude moct vyrazit.* Neko Nee-chan, *řeknu Mayu a zasměju se.* Vypadáme úžasně, *řeknu a poté se rozejdu dolů po schodech.* Jasně.... A kam jdeme, *zeptám se trochu zmateně, protože nikdo neřekl kde se jde a to se mi moc nelíbilo.* 'A teď se budeme hádat, kde se půjde hih...,' *pomyslím si a trochu se uchechtnu, protože jsem byla celkem zvědavá, kdo co vymyslí a potom navrhne.*
Temi: *Tak jo, tohle je super! Musí se taky převléci. Koutkem oka zahlédne obleček Mayu a závistivě jí zasvítí oči. Sestři je rozkošná, to se musí nechat a Ashi taky vypadá dobře. Povzdechne si a pokrčí rameny, když loví své oblíbené věci.* “Holt někdo jim musí dělat ostudu.“ *No když už nic, alespoň je její oblečení praktické pro boj. Ano, Temi je ten drsnější typ který dává přednost připravenosti před krásou. Což ovšem neznamená, že by jí těsné jeany a triko neslušelo ( odkaz » ).* Tak jo, připravené? *Koukne z jedné na druhou jak postávají u dveří a přijde k nim. Obě je obejme kolem pasu aby si je mohla zabrat jen pro sebe.* Takže se jdeme bavit… *Jen na chvíli se oči Temi střetnou s těmi May. Ale i tak je jasné, že Temin pohled je pořád starostlivý. I když jí na chvíli rozptýlila, nezapomněla. Bude na ní, vlastně na obě dávat pozor.*
Mayu: Komu se nestalo dát špatně jméno?
Ayuzawa Misaki: *jen koutkem oka sleduje Temi jaký tam dělá cirkus a proto si také všimne že na ní skočila a má čas zareagovat nebo aspoň se připravit aby nespadla, když jí objímá tak se natočí tak aby jí mohla pravou rukou chytnout a pevně sevřít samozřejmě ne moc pevně aby jí to nebolelo.*obě vás miluju ale to víte.*odpověděla a začala si všímat více svého šatníku s tím že Temi otázku trošku odignorovala, když jí přistane dlaň na čele tak se jen usměje ale nic neodpoví protože nebude dělat zbytečný rozruch že je unavená poslední dobou ze všeho.*"moc oblečení."*nakonec se mayu usměje protože si vzpomněla na jeden roztomilý kousek který její šatník ukrývá a nakonec se začne převlékat.( odkaz » ) když je převlečená tak se usměje na své sestřičky a nasadí si kapuci.*taaaaak jdem?*řekne roztomilým hlasem a jde rovnou k Ashi.*
Ashi: *Chvíli ty dvě sleduju.* 'Takže dneska se nebude moc uklízet a půjde se někde ven, no super, to zní dobře,' *pomyslím si a podívám se na obě dvě. Když mě pak Temi obejme a roztočí se se mnou, tak se na ní trochu usměju.* Juchů, *řeknu jen, když se se mnou rozotčí a pak sleduju ty dvě.* Takže půjdeme někam na procházku, *zeptám se a pak se podívám na trochu smutnou Temi, která už chtěla jít někde trénovat. Pak se rozejdu ke skříni a začnu si hledat nějaké oblečení, které bych si na sebe mohla vzít, které vypadá trochu lépe než to co mám na sobě a to co mám na sobě pak přehodím přes židli. Až jsem převlečená, tak se podívám na ty dvě a čekám, až budeme moct někam vyrazit.*
Temi: Temi: *Nechápavě nakloní hlavu na stranu a aby se ještě neřeklo tak zamrká dlouhými řasami.* Coo? *Dívá se na Mayu a pak na Ashi a v ten moment ji to dojde. Nebude muset celý den uklízet! No dobrá, možná trošku, ale to až večer! Radostně pískne a nejdřív oběhne dvakrát Ashi, kterou na závěr popadne za ruce a roztočí se společně s ní. Pak jí pustí, ale tak aby snad neupadla a skočí po své starší sestřičce. Tu šetřit nemusí! Ta něco vydržela doteď, tak vydrží snad i tohle upřímné obětí. Chvíli jí spokojeně drží, než jí řekne.* Mám tě ráda! *A hned koukne na Ashi a dodá. *Vás obě! A nejvíc a moc… *Pustí konečně sestru a až po chvíli jí zpětně dojde, když poklekne a hledá ve své krabici s poklady cosi co určitě strašlivě moc potřebuje… hrome Mayu nemá náladu? Zarazí se a přes rameno se otočí.* Sestři? Není ti nic, že ne…? *Pustí krabici z ruky a je jí jedno, že se pootevřená na zemi částečně vysype. Přijde k ní a starostlivě, tak jak to dělá matka jí položí dlaň na čelo. Chce zjistit jestli nemá teplotu.
Mayu: *když se tam zjevila Temi tak to byla polehčující okolnost, ale ne o moc.*ano už jsem jedla nemusíš mít strach.*odpověděla a vyslechla si její další slova a nachvíli se zamyslela, přeci jen měla pravdu a plný úklid mohla udělat později ale zase by to neměla nechávat na později. Mayu se chvíli rozhodovala a taky se rozhodla.*"jednou to vadit nebude."*Řekla si v hlavě a to už tam byla i Ashi a sledovala je.*tak dobře mužem dneska někam zajít.*Temi bude určitě ráda.*pokud budete chtít dneska trénovat nebo aspoň ty tak já se toho dnes nezúčastním, nemám na to náladu.*pronesla a rozhodla se vybrat si hezčí oblečení na venek.*
Ashi: *Když dojdu do kuchyně, tak Temi už pomalu dojídá. Následně se pustím do snídaně.* 'Hmm, to tady jí každý sám, myslela jsem, že se najíme spolu, hmm, tak asi nic,' *pomyslím si a smutně si povzdechnu. Poté co dojím, tak začnu pomalu nosit nádobí do dřezu. Chvíli mi to trvá, než vše nanosím do dřezu, ale nakonec to tam dám vše.* 'Hmm, umyla bych to, ale mám takový pocit, že bych toho více rozbila,' *pomyslím si. Následně se vydám po schodech nahoru a podívám se na ty dvě, jak se tam spolu baví.*
Temi: *Tak plány bohužel nevyšly. Než se stihne rychle umýt a upravit sestřička se konečně vyvalí z pokoje a tak nic naplat, minou se ve dveřích. Povzdechne si a alespoň si začne uklízet svou postel. Mezitím přijde Mayu na kterou hodí tázavý pohled.* “Zdá se nějaká nasraná.“ *Proto pro jistotu nepřestane uklízet a když si srovná vlastní postel, začne uklízet i své další poházané věci. Pevně doufá, že se díky svému odhadu vyhne dalšímu výbuchu své starší a zároveň méně psychicky stabilní sestry.* Už jsi jedla? *Hodí po ní opatrným pohledem a pak váhavě pokračuje.* Když tu není táta, co budeme dělat? Pujdeme se podívat po obchodech, nebo tak něco? *Doufá že to co vzápětí uslyší nebude ve stylu, budeme uklizet cely den. Uklizeni nesnasi. Vzdyt se da cas vyuzit na tolik zpusobu a lepe. A hlavne tam nekde venku je porad do čeho je možné se zaplést. Trochu se zasní a chvíli nevnímá okolí ani svou sestru.
Mayu: *Maya si zatím rychle snědla snídani protože toho musí ještě hodně udělat než bude mít trošku volného času, ale zatím ten pravý čas není, také slyšela Temi ale té už radši nic neříkala.*"rozpis?? zodpovědnost ty blbko."*řekla si jen v myšlenkách a uklidnila po sobě, poté šla zpátky do pokoje aby aspoň ustlala když to ty dvě nezvládnou, nebo aspoň nechtějí. Normálně by to nevadilo ale poslední dobou začíná být víc a víc unavená protože je to dlouhá doba co měla nějaký pořádný odpočinek, ale na to teď také není čas. Mayu dojde do pokoje a začne stlát postele, když i tohle má hotovo tak rovnou sebere nějaké věci které se tam valí a opět je dá na své místo tam kam patří.*tady je hotovo.*zamumlá pro sebe.* a tentokrát hodlá šikanovat Temi aby začala aspoň něco dělat když je tak plná energie.*
Ashi: *Dále dělám že spím a poslouchám jejich rozhovor. Když mě pak začne Mayu budit, tak chvíli dělám, že spím. Když pak na mě začne mluvit, tak se podívám na sestřičku.* Ale venku je ještě tma a to se spí, *řeknu Mayu a rozespale na ní zamrkám. Když pak Temi odejde do koupelny, tak se převalím na druhý bok a začnu se dívat po pokoji.* 'Spát, spát a spát,' *pomyslím si v duchu. Pak ze sebe sundám peřinu, ale zatím ještě ležím v posteli. Když Temi vyjde z koupelny, tak se začnu pomalu zvedat z postele a pak se přesunu ke skříni, abych si našla nějaké oblečení a pak zmizím to koupelny, abych se sprchovala, umyla si zuby. Poté se vrátím do pokoje, kde se převléknu. Rozhovor Temi a Mayu jsem slyšet nemusela, protože to byla běžná součást dne. Poté se šnečím tempem vydám do kuchyně na snídani.*
Temi: *Sotva se jí podařilo proklouznout a vystrčit polštáře na stranu a už slyší lehké kroky Mayu. Přehodí přes sebe tedy jen narychlo deku a tváří se, že tvrdě spí a snad ještě přehnaněji než Ashi. Když však na ní promluví, rošťácky na ní koukne jen jedním okem.* Ale já chci spát… a nehraj si furt na rodiče když tu nejsou sestři… *A aby dokázala jak moc je ospalá, neochotně se posadí a pořádně se protáhne. Jenže tím pádem, se ukáže že na sobě rozhodně nemá noční úbor. Zčervená a sklopí oči k zemi. Dál už bez protestu vyskočí na nohy a šourá se pro ručník. Hned po té zamíří do koupelny, stejně se chtěla opláchnout ještě předtím než pujde dolu na snidani. Jen jí trochu mrzí, že přijde o buzení nejmladší Ashi. Ona sama jí ráda budívá, ale dnes to nestihla. Snad se tedy pokočkují jindy a nebo pokud si znovu lehne až Mayu jako vždy odejde zpět do kuchyně. Za chvíli muže Mayu slyšet šplouchání vody ale co nevidí je spokojený úsměv někoho co má cosi za luben.* Mayu? Co máme vlastně dnes v plánu? Nějak jsem zase ten tvuj dokonalý rozpis nějak pozapomněla… *Zavolá skrz po-otevřené dveře koupelny a doufá, že jí Mayu uslyší. Snaží se být co nejrychleji ready, aby stihla ještě Ashi znovu v posteli. No uvidíme, kde jí najde, až už umytá a v čistém stane znovu na prahu pokoje.*
Mayu: *než Mayu dojde do pokoje tak se ještě zasekne nad nějakou maličkostí a proto se vrátí rychle do kuchyně a díky tomu se Temi podaří proklouznout, ale to vůbec nevadí, když mayu přijde do pokoje tak jde první k Temi která pravděpodobně zalehla jen tak tak aby se nezjistilo že byla pryč, za normálních okolností by to prošlo ale Mayu zná svoji sestřičku jako svoje boty a navíc když je blíž u ní tak to pozná díky tomu že smrdí kvůli potu.*tady zase někdo dělá co nemá že? Ale když si tak plná energie tak se běž umýt a pak najíst.*promluví k Temi spíše to zní jako rozkaz, poté se otočí další posteli kde leží Ashi a snaží se jí vzbudit pomocí cloumání, ale stále se neprobouzí a proto se k ní nakloní.*víš že tě mám ráda, ale pokud okamžitě nevstaneš sama tak tě z té postele vykopu sama.*Mayu to řekla velice milým hlasem a ohlédla se po Temi zda dělá to co má, pokud bude vše v pořádku tak odejde zpátky do kuchyně.*
Ashi: *Zatím co ty dvě už někde pobíhají po domě či někde okolo, já ještě spokojeně spím. Zrovna já jsem ta osoba, která si ráno přispí, ale za to večer by byla klidně vzhůru i do půl noci, ne-li i déle. Když se probudím, tak se rychle podívám po pokoji a zjistím, že obě dvě už jsou nejspíše vzhůru.* Hmm, nevím, že se jim chce vstávat tak brzo ráno, *řeknu potichu a rozespale. Následně se přetočím na druhou stranu a opět začnu usínat, i když to se mi teda zrovna moc nedaří, protože přiběhne nahoru Temi.* 'Ach jo, proč jsem jde, když už je vzhůru,' *pomyslím si a dále dělám, že spím. Když po chvíli uslyším další kroky, tak si v duchu povzdechnu.* 'Ale ne, budící komando.... Já chci spát, ještě je venku skoro tma a když je tma, tak se spí,' *pomyslím si celkem naštvaně a dělám, že spím naprosto tvrdě.*
Temi: *Ranní ptáče, dál doskáče! Mayu není jediná kdo si umí přivstat. Přikrývka přetažená přes pár polštářu pomohla neuměle zamaskovat že zde není. Po špičkách se vykradla ven pouze v černých teplácích a stejně zbarveném tričku. Před každým novým dnem se na radu otce totiž naučila, jak vybít trochu té přebytečné energie. A pak, pak jí dělalo méně problému zustat pres den v klidu. Tak ale zpět k tomu kam se pravidelně krade. Vykradla se do předsíně, kde si nazula stejně tiše boty aby si mohla zaběhnout na trénink. Pohyb jí vždy dělá dobře, pohyb to je celé ona. Venku se posadí a rychle si stáhne vlasy do culíka. Víc nepotřebuje na to, aby mohla vyrazit. Vyskočí zlehka a vydá se na již zažitý okruh. Míjí domy a pozvolna se probouzející město. Lidé často ospalí nevlídně bručí na pozdrav, když je s velkým úsměvem míjí. Je krásný den a světla pozvolna přibývá. Rozhodne se zabočit a pozvolna se vrací zpět. Netrvá dlouho a už zahlédne známou zeď kolem jejich dvorku. S úsměvem nabere rychlost a s rozeběhem skočí. Zde je díra na ruku, kousek níž pak na ruku a hopla mrštná dívčí postavička už klečí na zdi. Spokojeně se zaculí a z kapsy vytáhne lízátko. Jahodové samozřejmě! Ta jsou totiž nejlepší. Seskočí lehce na druhé straně a prochází se zahradou.* "Nejspíš bych měla brzy posekat trávu, stačila už zase dost dorust." *Povzdechne si a presune zamyšleně lízátko z jednoho koutka úst do druhého. Mezitím dojde před vchodove dvere. Rozhodne si zacvicit a udelat par kliku a pritahu na vetvi. Na zaver si zahazi s otcovym kunaiem do stare desky s neuměle namalovaným terčem, který tu od toho je. Příjemně spocená pak zaslechne Mayu v kuchyni. Usměje se a pokusí se nepozorovaně před ní dostat zpět do pokoje. *
Mayu: *Mayu vstala jako vždy dříve než její sestry, jelikož měla spoustu povinností co musela udělat, bylo brzo ráno a pomalu ani ještě nevycházelo slunce. Předtím než vždy začala něco dělat dala si sprchu aby se umyla, vyčistila si zuby a veškeré ranní zvyky které se dělají, když měla vše hotové tak se přesunula do kuchyně aby mohla připravit snídani, samozřejmě nic složitého jen nějaké namazané pečivo s nějakou přílohou jako třeba nakrájené okurky a rajčata aby na tom bylo taky něco zdravého, poté začala vařit vodu aby mohla udělat zelený čaj k tomu. Mayu nemusela nějak spěchat a proto připravila stůl na který začala pokládat talíře s jídlem, když byla voda dost horká tak už jen zalila čaj, poté položila hrníčky s čajem na stůl a pro jistotu udělala trošku více čaje, takže tam byl i džbánek s čajem aby si popřípadě mohli dolít. Když Maya měla vše připravené tak už udělala jen vizuální úpravy, ale ne nějaké velké.*"tak konečně vše hotové."*řekla si v hlavě a usmála se, ještě si hodila vlasy do culíku a šla vzbudit své sestry aby se nadále mohla věnovat jiným činnostem.*
Filler: ukončen
Chikaku Filler: *Je jí jedenáct let a právě složila svou Geninskou zkoušku. Pyšně a s velkou radostí si to kráčí rovnou domů, když už se rozloučila s Akabanem, svou dnešní novou známostí. "Čelenka shinobiho.. Konečně jsem o kus blíž svému snu, být někým.." párkrát si cestou i poskočí. Samozřejmě, že se vrací z akademie, kde zkoušky probíhali, do klanových prostor klanu Doku. Tam její rodiče i bráška, žijí. Už je u dveří, kde vleze rychle dovnitř a zkontroluje místnosti. "Bráška.." nevidí ho tam nikde. Otce také nenachází.* Mami? Kde je Yasuda? Kde je můj bratr? *Vejde opatrně do místnosti, kde slyší nějaký šramot.* Och...! Chikaku! Musíme je najít! Otce popadl zas nějaký ten jeho nápad a má s sebou Yadudu... *Okamžitě na ni matka spustí tolik vět a Chikaku se v tom stěží orientuje, krom špatného pocitu, který z toho má a ten jen sílí.* Mami? Co? *Nechápe. Neví, že Yasudův stav se stihl zhoršit díky špatné imunitě a špatné dýchání se jen zhoršilo, protože onemocněl. Matka už ji pakuje z ložnice a chystají se vyjít konečně ven.* Nějak to neustál!! *Vejde rozražením dveří do domu otec. Obě k těm dveřím pohlédnou. Otec opět ožralý, nevzrušený ze syna, který mu v náručí kašle krev. Naopak je ve svém stavu, kdy si ani neuvědomuje závažnost dění a vidí jen to, že je jeho syn neschopný. Chikaku okamžitě přiběhne k matce, které Yasudu otec předal.* Nedochůdče, není dobrý k ničemu! *Třískne za sebou otec dveřmi a už ho opět není. Vztekle odešel zas za svou partou plánovat nějaké levárny.* Mami! Umírá?! Bráška umírá?! *Je jejím dvojčetem. Cítí se kvůli tomu dost stísněně. Matka ji mlčky a ve spěchu odstrčí, načež míří do nemocnice. Chikaku nehodlá vůbec čekat a žene se za ní. Nestíhá ji samozřejmě. Sice je také shinobi, ale jen genin a malé dítě. Dorazí do nemocnice, když už matka stojí u východu.* Kde je Yasuda? Mami? *Dožaduje se reakce. Matka si jí nevšímá a otře si tvář od slz. Poté po podepsání nějakých papírů se vydává k lavičkám, že se usadí. "Proč mi nikdo nic neříká?!! Dospělý zatracení!" rozčiluje se zoufale Chikaku, když tu spatří přijíždět brášku, kterého vezou na vozíčku a s nějakou maskou na obličeji.* Yasudo! *Vrhne se k němu, ale matka ji čapne za rameno.* Ne! *Zaslechne co je určeno jí, od matky, která si následně přebírá vozík s jejím mladším bráškou. Nevěřícně to sleduje, zatímco její bráška téměř nereaguje.* Mluv semnou přeci... *Hlesne Chikaku, zapomínajíc zcela na svou předešlou chuť oslavovat úspěch. Vleče se za matkou, která veze brášku k nim domů. Poté sleduje, jak ta ho vyloží. Yasuda je uložen v jeho posteli v jejich společném pokoji, zatímco Chikaku zůstává pouze, jako pozorovatel ve dveřích. Neslyší co mu matka říká a co on tiše říká jí. Vnímá tíživou atmosféru. Otec stále není doma.* Může, už můžeš.. *Zamumlá k ní matka při odchodu z pokoje. Chikaku už na nic dalšího nečeká. Vrhne se tam a skončí na kolenou u postele. Matka jim tam zhasne a dál už o ní Chikaku neví.* Yasudo... Bráško.. Mám o tebe takový strach.. Budeš v pořádku, že? Že budeš v pořádku? Musíš!.. Prostě musíš být.. *Rozpláče se tam, zatímco ho drží za ručku. Ani si neuvědomí, že právě usnula. Vzbudí ji až nějaký chladivý pocit a pocit, jako kdyby ji právě nějaká její část snad opustila. Netuší zda jde o sen, nebo skutečnost, ale pocit je to opravdu skutečný. Uvědomí si prvně, že je ve tmě a chvilku jí zabere, než se rozkouká.* Yasudo?! *Cítí v ruce něco chladného, než se rozpomene, že jde o ruku jejího brášky.* Yasudo!! Ne! Ne! Prober se!! No táák!! Nehraj to tu!!! Prosím!! *Rozkřičí se spěšně a zkouší ho probrat, třese s ním v očích se jí během toho stane změna, aktivoval se jí Tenseigan, probudil se a jí se v šoku z uvědomění si ztráty bratra, povedlo odhodit mnoho drobných a lehkých předmětů kolem, ani to nezaznamenala. Poloprázdná sklenička skončila na zemi, kde se roztříštila. V tu chvíli tam přišla její matka. Jenže to už o sobě Chikaku vůbec nevěděla. Oči zase normální, ale psychická část událostí, nejen vyčerpání, které přišlo s probuzením Tenseiganu, si na ní vybrala svou daň. Ztratila vědomí. Její matce pozděj v nemocnici řekli diagnózu, kóma. Yasuda zemřel a Chikaku skončila v kómatu. Na jak dlouho, to nikdo tehdy nebyl schopen říct. Matka však zařídila všechno potřebné, aby o její poslední dítě bylo postaráno co nejdéle to bude možné a s nadějí, že se někdy probudí. Než se tak však stalo, tak nezůstal už ani jediný z rodičů při životě. A Chikaku s probuzením nezůstali žádné vzpomínky na život před kómatem. Výjimku tvoří jedině setkání s Akabanem a úspěch s Geninskou zkouškou.*
---: ---
Raiki: *Raikimu rychle ubývala chakra. Držel pečeť tygra a před ním se zvedala masa vody techniky Suiton: Suijinheki. Raiki pustil pečeť a technika se rozpadla. Pořád to nebylo ono. Jeho technika byla slabá a vyčerpávající. Sebral všechny síly a znovu poskládal pečetě. Tygr, had, krysa, had, tygr. Zhluboka se nadechl a vyplivnul před sebe proud vody, který se zformoval do podoby vodní zdi. Raiki cítil, že mu dochází i poslední zbytečky chakry. Přerušil techniku a spadl na kolena. Vypotřeboval svoji chakru skoro na minimum. To se mu ještě nestalo.* Nesmíš být na sebe tak tvrdý. Je to jouninská technika. Už to, že ses jí byl schopný naučit je úspěch.* Usmál se strýc Tonero a vzal Raikiho za ramena.* Pojď, jdeme jíst. Raiki se sesul na židli a zavřel oči. Byl neskutečně unavený. Tenhle trénink byl celkem vyčerpávající. Když se najedli, konečně se vydal na misi, na kterou se upřímně těšil celé dopoledne. Tohle byla zvláštní D mise. Nezačínala ráno, jako obvykle, ale měl se hlásit až po obědě. Toho dne měl uklízet v knihovně. To byl jeho nejoblíbenější typ mise. V knihovně se člověk dozví spoustu zajímavých věcí i jen tím, že uklízí. Naposledy třeba našel jednu zajímavou knihu o anatomii, kterou si hned následujícího dne půjčil a za noc ji přelouskal. Zajímavé čtení. Raiki celkově rád četl a dozvídal se nové věci. Tentokrát měl za úkol uspořádat nové knihy z krabic do polic podle abecedy. Krabici sice bylo víc než dost, ale Raiki neodolal a občas do nějaké knihy, nebo svitku nakoukl. Samozřejmě když se nikdo nedíval. Ještě aby ho obvinili v tom, že nic nedělá. Našel pár knih o botanice a strategii boje. Všechny vypadaly moc zajímavě. Raiki si pečlivě zapamatoval jaké knihy to byly, aby si je mohl příště půjčit. Trénink nebyl jen o fyzičce. K večeru měl police úhledně srovnané a podlaha, kterou měl také utřít, se jen leskla. Knihovnice ho pochválila a poslala domů. Raiki šel rovnou spát. Chakra se mu pořád plně neobnovila.*
Rpg: ukončeno
Chikaku: *Má za sebou vyučování v akademii. Vydává se takto po vyčování ven, nikoliv domů. "Dám se do toho.." hledí k obzoru, jak tak po cestě opouští prostory studentů. Její cíl je o větší kus dál ve vesnici. Pomyslí si na ty věci, které se tu před mnoha lety udály a zamrazí ji. "Štěstí, že jsem ty doby s bráškou nezažila.. Celá vesnice zničená a tak.. Už jen ta představa.." zabrblá si ve svých myšlenkách. Každý den se snaží vyhýbat co nejvíc je to možné, setkáním s otcem. Mnohdy z něj jde strach. "Tak.. Vzduch čistý?.." vstupuje do klanových prostranství. Otce nikde nevidí a je za to ráda. Přesto se pozemkem Doku klanu krade, jak nějaký zločinec. Jako někdo, kdo tam nemá co dělat. Jo, ví to, že je pro mnohé obyvatele děsně průhledná, že se o ní ví. Dokud však nezmerčí otce, nechává ji to klidnou. Je odpoledne, kdy se takhle přikrádá domů. Ano, domů. Určitě potřebuje být opatrná. Otec mívá velmi špatné nápady, aspoň z jejího pohledu. Už je skoro doma, když nadskočí hrůzou.* Ááá.. Tak tady jsi. Nevím, kde se nyní toulá tvůj bráška, ale to nevadí. Pro zatím jistě postačí, že jsem našel tebe. *Na rameni má těžkopádnou ruku dospělého a za ní zní hlas jejího otce. Trošku se uklidní, nicméně, byla by radši zůstala nenalezena. "A.. Co máš semnou v plánu?.." přemýšlí zhrozeně, když ji otec odvádí od domova zcela jinam. Neopouštějí však prostranství klanu Doku.* Rozhodl jsem se, že když už chodíte na tu akademii a máte za sebou první úspěchy, bude dobré, aby jste něco také dostali. *Informuje ji otec, když jsou skoro na místě u jednoho jeho velkého kamaráda. V putyce přišla totiž řeč na pár věcí a tohle bude jeden z jejich výsledků.* Wau.. Dárek? *Těší se Chikaku, unešena tou dětskou představou. Absolutně netuší, do čeho ji to otec žene.* Oh, ano.. dárek Chikaku. A pořádně si ho važ. *V tu chvíli otec otevře bez zaklepání dveře svého známého.* Tak jsem tu! *Ohlásí se Kōno.* Oh.. Vážně? Tak přec. No.. *Začne muž, kterého vidí Chikaku poprvé v životě, sotva vykoukne zpoza rohu jiné místnosti, shlédne jejího otce i ji.* Neměli načínat sázky. Víc o tom nehodlám slyšet! *Varuje její otec toho muže. Ten si z toho nic nedělá a pokrčí rameny.* Tak má starost to není, že? *Spustí chlápek bez nějakého valného zájmu. Nicméně koukne na Chikaku. "Zírá na mne.. " uvažuje Chikaku, proč asi tak.* Tak pojďte sem. *Mávne na ně a následují ho. Otec Chikaku drží za ruku, když vstupují do tmavší místnosti, kde je však během chvilky rozsvíceno pořádné osvětlení. Chikaku s úžasem hledí na všechny ty papíry s různými obrázky. Přesto ji nejvíc zaujme ten, který je na stropu místnosti. "Znak Doku.." zírá tam.* Ah.. Už sis to našla, koukám. *Promluví na ni onen muž. Stočí k němu svůj pohled. "Co jsem si našla?.." nechápe ho. Nicméně si všímá, že je ta místnost celá nějaká nezvykle zařízená. Nemá čas příliš okounět. "Proč?" hledí s rozšířenýma očkama na sklenici, která jí je podávána, zatímco ji otec vysazuje na jakési velké lehátko. Obrovské, protože ona je ještě malým capartem, nikoliv puberťákem či dospělou ženou.* Na, pij. *Je vybídnuta, sotva neodbitnou sklenici přebere. Nad ničím zvlášť nepřemýšlí, žízeň má. Napije se. "Wau.. " žasne, jelikož je to moc dobré. Džus, i když chutná nějak zvláštně a má už po prvním hltu prazvláštní pocit slabosti, tepla a radosti. Usmívá se na ty dva v místnosti.* Výbornééé, tati... *Pochvaluje to úžasné pití. Začne dopíjet tu sklenici. Čím víc toho v sobě má, tím méně její pozornosti zaujímá většina světa. Když jí ze tří čtvrtin prázdná sklenice sklouzne z dlaní, její otec ji pohotově zachytí.* No, pověz, přeci by jsem nedával své dceři něco nechutného, co se nedá pít, ne? *Usmívá se na ni, když k ní mluví. Většina jeho slov jí uniká, nicméně pokývá hlavou na souhlas. Cítí se příjemně, ale unaveně a neustále jí je do úsměvu. Promne si oči.* Chce se mi spát.. Je to tu úžasné.. *Zamumlá s obtížemi. Jazyk se jí chce plést. Nejen mluvení, i přemýšlení je namáhavé. Nevšímá si toho, co se kolem ní děje. Alkohol jí natolik zblbnul, že necítí ani to chladno, když jí je sundáno tričko, natož dávat pozor na to, co dál její otec promyšleně provádí. Cítí se natolik spokojeně, dobře, šťastně a neohroženě, že se nemá potřebu hýbat, stačí jí jen moci koukat sem tam. Nic její pozornost nezaujímá na dost dlouho, aby si to nějak zvlášť pamatovala.* Mohu? *Natáhne se náhle po tom, co je na tom zajímavém tácku vedle ní, jenže pohyb nikde. S povzdechem pouze pokukuje. Pozornost jí těká ke každému novému pohybu, který postřehne.* Dneškem se stáváš nezpochybnitelně členem klanu Doku, klan se k tobě bude znát před světem. *Zaslechne ta slova, která jí nedávají smysl, ale mají hlas jejího otce. Stále se tak pitomě usmívá. Potom už jen ví, že se jí otec na něco optal, neví co, ani co mu odpověděla, nebo zda vůbec odpověděla. Znovu ucítila ten dobrý džus. V tu chvíli už má ovšem zamlžené vědomí. Ze stavu apatie i nevíry, ji vytáhne pouze náhlá bolest na rameni. Bolest, která neustává a postupuje, jako kdyby si na ní vyléval zlost roj vos. Žádný pohyb jí však není umožněn, je přivázána k lehátku a za kompromitovanou část těla je přidržována tak, aby s ní neměla možnost ani hnout. Aby nepřekazila vznikající obrazec. Po nějaké době se probírá v posteli ve svém pokoji s bolestí hlavy, ramene a co teprv silnou nevolností. Nevzpomíná si na události, které tomu předcházeli. Což je to, oč její otec usiloval tím alkoholem, míchaným s džusem.*
---: ---
Raiki: *Po příhodě s Arui se všechno změnilo. Raiki o ní a hlavně o sobě v poslední době hodně přemýšlel. Dospěl k názoru, že musí radikálně změnit svůj trénink. Do té doby bral Akademii jako v celku nudnou záležitost zabírající značnou část dne a trénink jen jako nutnost. Sice zábavnou nutnost, ale stejně se nějak moc nepřetrhl. Už několik měsíců teď detailně plánoval svůj trénink. Jak Raiki zjistil, byl celkem metodický když chtěl. Vždy po skončení výuky na Akademii si šel číst do knihovny. I to ho bavilo. Ve všem se pokoušel hledat něco, co ho bavilo a zatím se mu to celkem dařilo. Četl si nejen o různých základních technikách a taijutsu stylech, ale zkrátka o všem, co ho zajímalo. Historie, biologie, geografie, fyzika a tak dále. Po jedno z dlouhých rozhovorů se strýcem Tonerem si totiž Raiki uvědomil, že vítězství nezáleží jen na síle, pohotovosti a obratnosti. Záleží také na znalosti svého okolí. Klanová knihovna mu samozřejmě poskytovala dostatek informací, ale veřejná knihovna byla zaprvé větší a za druhé ho nebavilo neustále dřepět doma. Vždy odpoledne chodil do skal za klanové sídlo a cvičil. Po vzoru Arui si zvyšoval výdrž tím, že běhal nekonečná kolečka kolem jedné skály a postupně si přidával další a další až dokázal uběhnout víc jak dvacet poměrně velkých koleček kolem skal aniž by mu došel dech. Dnes se však rozhodl přidat na obtížnosti. Nahromadil chakru do nohou a s pomocí Kinobori no Waza se rozběhl vertikálně nahoru. Tohle bylo o dost náročnější, než jen tak běhat kolem skal. Nahoru to dalo zabral a dolů ještě víc. Raiki neuběhl nahoru a dolů skoro ani desetkrát a svalil se do trávy. Měl nový cíl. Zvládnout to tam a zpátky dvacetkrát s minimálním vyčerpáním. Raiki zafuněl, zvedl se a šel si dát ještě pět koleček. Když už ho nohy bolely jak čert, rozhodl se trénovat vrhání kunaiů. Od minula už se dost zlepšil a teď mu už nedělalo skoro žádné problému trefit cíl. Zkoušel se vrhat shurikeny i na cíle v zákrytu. To ho pro změnu naučila teta. Byla Jounin a neustále, stejně jako jeho rodiče, byla na misích. Proto jí byl Raiki vděčný, že si na něj udělala čas a něco ho naučila. Raiki zjistil, že fígl je v pohybu zápěstím. Když shuriken správně hodí, dá mu správnou rotaci, může zasáhnout i věci, které nevidí. Shuriken totiž udělá oblouk a zasáhne terč v zákrytu. To se ale samozřejmě snadněji řekne, než udělá. Raiki strávil dalších pár hodin cvičením házení shurikenů. Házel z různých úhlů na různé terče a k jeho zklamání se mu podařilo zasáhnout jen zhruba třetinu terčů. Ale o to víc ho to motivovalo k dalšímu tréninku. Až se s Arui potká příště, ukáže jí zač je toho loket.*
--: --
Ziki Katsuki: *Ziki se rozhodl, že vylepší své umění klanových technik. Od získání jintonu svoje klanové umění zanedbával a přeci jen, tradice by se měla dodržovat. Musí svému klanu dělat čest! Díky svému zesnulému otci znal prakticky všechny techniky, tedy, co by měly dělat a byl schopen vyvodit, jak asi fungují a jak se je může naučit. Momentálně se rozhodl se naučit techniku s názvem „Jiongu: kakusareta ha“. Cílem bylo, naučit se plně ovládat nitě, jež měl ukryté v těle a umět je použít v boji. To by se mohlo hodit v situacích, kdy bude nucen používat taijutsu. Získal by tak neomezené množství „končetin“, které by mohl v boji použít. Dal se ihned do práce. Přišlo mu, že by bylo příhodné trénovat na pozemku klanu Doku a tak se tam rovnou vydal. Stoupl si k jednomu blízkému stromu a započal trénink. Nejprve chtěl vyzkoušet toto umění na rukou. Prakticky si tak nemohl ublížit, vzhledem k tomu, že už nitě uvnitř svých rukou ovládal celkem dobře, díky jiným klanovým technikám. Až poté, co zvládne ruce, se vrhne na zbytek těla. Napřáhl pravou ruku a soustředil chakru do nití, které začal ovládat. Nechtěl to uspěchat a tak pohyby nití byly ze začátku pomalé, jen tak pomalu vylézaly z jeho ruky a když byly venku, snažil se Ziki s nimi pohybovat. Nejen, že se musel naučit, jak nitě ovládat, ale i ovládat vícero najednou. Nemohl se spoléhat pouze na jednu či dvě nitě. Nejprve zvládal asi jen pět v jeden okamžik. Postupně své umění vylepšoval a to tak, že nejprve těmi pěti ostrými nitěmi kreslil na kůru stromu čárky. Poté, když už zvládal čárky, vyzkoušel jednoduché geometrické tvary. Čtverce, kruhy, trojúhelníky, atd. Když zvládl i tohle, začal na kůru stromu psát. Většinou to byly jen nesmyslná, nic neříkající slova a často jenom „ha ha ha“, ale i tak to zvládl. Poté začal přidávat nitě. Zanedlouho byl schopen nitě ovládat natolik, aby na stromy psal několik různých slovních spojení najednou. Když byl schopen provést techniku s jednou rukou, vrhnul se na obě ruce. To zdvojnásobilo jeho rychlost psaní, ovšem zanedlouho byla celá kůra stromu popsána. Proto zašel k dalšímu. Ten byl čistý a bez poskvrnky, přímo si říkal o to, aby do něj Ziki něco vyryl! Tentokrát však vyzkoušel psát nitěmi z různých jiných částí těla. Z nohou, z ramen, z břicha, z hrudního koše, z každého místa. U pár částí si však musel dávat pozor, aby si náhodou nitěmi neublížil. Mohl si jimi propíchnout nějaké důležité orgány, což by se mu mohlo stát osudným. Hodinu takto psal na kůru stromů a až si byl jist, že techniku zvládá dostatečně dobře, přestal s tréninkem a šel si odpočinout zpět do domu. Tuto techniku už zvládl, ale ještě byla jedna dvě techniky, které chtěl umět. Proto se potřeboval dobře vyspat, zítra začíná znovu jeho trénink. Navíc, teď, když byl neschopen nějakých intenzivnějších tréninků, kvůli odkládání chakry do pečeti byakugo no in, musel stále více a více odpočívat.*
---: ---
Indra: *Indra zrovna ležel na střeše domu kde on a jeho bratr Ashura žijou poklidný život s jejich milujícími rodiči. Ležel a sledoval mraky na obloze.. Sice jich moc nebylo ale stejně neměl co dělat a toto byl uklidňující faktor.*,,Tak by mě zajímalo jestli tu Izumi ještě někdy uvidím."*Pomyslel si Indra ale pak si uvědomil ze vlastně přemýšlí o holce a tak aniž by si to uvědomil zčervenal jak rajče. Okamžitě vyletěl a posadil se. Rozhlédl se kolem a na protější střeše. Viděl nějakou holku.*Hm ta mi někoho připomíná...*Řekl jen tak do prázdna ale pak si všiml že si ta holka všimla že si ji on všiml. Ta holka seskočila dolů respektive seběhla takže bylo očividné že ovládá Kinobori no Waza. Indra se tuto techniku naštěstí už nedávno taky naučil a tak seběhl dolů a následoval tu holku. Ale taky to bylo celkem náročné asi až po proběhnutí několika ulic ji dostihl. Když byl už celkem blízko u ní tak po ní skočil a tak ji svalil na zem. Takže byl vlastně nad ní Indra ji rychle otočil takže ležela na zádech a koukala se tak na Indru.*Izumi ? Ty jsi mě sledovala ? Proč ?*Dožadoval se odpovědí Indra ale Izumi čím dál víc červenala a pak jen rychle zvedla nohu a dala mu koleno do břicha. Indrovi to jen vyrazilo dech a ta holka ho odhodila stranou.*Takže za prvé svalit holku ?? To se jako nestydíš ? Za druhé jmenuju se Akira to jméno jsem si vymyslela.*Odpověděla mu Akira a zvedla se ze země. Při tom si oprášila oblečení a sledovala Indru. Indra ten se snažil popadnout dech což se mu po chvilce povedlo. Akira se na něj jen koukala no ve skutečnosti měla Indru velice ráda ale nedala mu to nikdy nijak dát vědět. A zároveň byla tvrdá holka a takto mu to svým způsobem dávala vědět. Když se pomalu Indra vyšplhal na nohy tak se zároveň držel za břicho které ho stále bolelo. Ovšem už stál na nohou.*Tak promiň ale stále jsi mi neodpověděla. Takže proč jsi mě z té druhé střechy sledovala ?*Akira se na Indru podívala dlouhým vážným pohledem.*To je holčičí věc takže ti to říkat nemusím.*Odpověděla mu Akira ale pak se k němu otočila zády a uraženě se otočila a šla pryč. Indra se nechtěl nechat odbít a tak se za ní vydal ale šlo mu to blbě protože ho bolelo břicho. Následně se mu ale stejně Akira ztratila a on si jen naštvaně povzdechl.*Sakra !!*Pak se jen otočil a vydal se zase na střechu svého domu kde bydlí.**Indra zrovna ležel na střeše domu kde on a jeho bratr Ashura žijou poklidný život s jejich milujícími rodiči. Ležel a sledoval mraky na obloze.. Sice jich moc nebylo ale stejně neměl co dělat a toto byl uklidňující faktor.*,,Tak by mě zajímalo jestli tu Izumi ještě někdy uvidím."*Pomyslel si Indra ale pak si uvědomil ze vlastně přemýšlí o holce a tak aniž by si to uvědomil zčervenal jak rajče. Okamžitě vyletěl a posadil se. Rozhlédl se kolem a na protější střeše. Viděl nějakou holku.*Hm ta mi někoho připomíná...*Řekl jen tak do prázdna ale pak si všiml že si ta holka všimla že si ji on všiml. Ta holka seskočila dolů respektive seběhla takže bylo očividné že ovládá Kinobori no Waza. Indra se tuto techniku naštěstí už nedávno taky naučil a tak seběhl dolů a následoval tu holku. Ale taky to bylo celkem náročné asi až po proběhnutí několika ulic ji dostihl. Když byl už celkem blízko u ní tak po ní skočil a tak ji svalil na zem. Takže byl vlastně nad ní Indra ji rychle otočil takže ležela na zádech a koukala se tak na Indru.*Izumi ? Ty jsi mě sledovala ? Proč ?*Dožadoval se odpovědí Indra ale Izumi čím dál víc červenala a pak jen rychle zvedla nohu a dala mu koleno do břicha. Indrovi to jen vyrazilo dech a ta holka ho odhodila stranou.*Takže za prvé svalit holku ?? To se jako nestydíš ? Za druhé jmenuju se Akira to jméno jsem si vymyslela.*Odpověděla mu Akira a zvedla se ze země. Při tom si oprášila oblečení a sledovala Indru. Indra ten se snažil popadnout dech což se mu po chvilce povedlo. Akira se na něj jen koukala no ve skutečnosti měla Indru velice ráda ale nedala mu to nikdy nijak dát vědět. A zároveň byla tvrdá holka a takto mu to svým způsobem dávala vědět. Když se pomalu Indra vyšplhal na nohy tak se zároveň držel za břicho které ho stále bolelo. Ovšem už stál na nohou.*Tak promiň ale stále jsi mi neodpověděla. Takže proč jsi mě z té druhé střechy sledovala ?*Akira se na Indru podívala dlouhým vážným pohledem.*To je holčičí věc takže ti to říkat nemusím.*Odpověděla mu Akira ale pak se k němu otočila zády a uraženě se otočila a šla pryč. Indra se nechtěl nechat odbít a tak se za ní vydal ale šlo mu to blbě protože ho bolelo břicho. Následně se mu ale stejně Akira ztratila a on si jen naštvaně povzdechl.*Sakra !!*Pak se jen otočil a vydal se zase na střechu svého domu kde bydlí.*
--: --
Ziki: *Zikimu se zachtělo ještě alespoň dvou technik Dotonu a tak znovu zašel za svým strýcem. Ten už byl kupodivu na nohou a posiloval u sebe v pokoji, takže když Ziki přišel, přestal, vzal si ručník a tím si setřel pot z těla a následně si ho položil kolem hlavy.* Budu hádat… další techniku? *Ziki s úsměvem kývl hlavou a otec rukou zavelil směrem ven.* Teda to ti povim Ziki, ta ženská včera… hehe, ta byla… Nejdřív jsme se spolu trochu napili, už nevím ani kolik, myslím, že jsem přestal počítat u šestýho panáka a pak jsme šli ke mně do pokoje, kde jsme… *Strýc si uvědomil, že Zikimu je teprve jedenáct let a snažil se honem něco vymyslet.* Kde jsme hráli stolní hry… přesně to jsme dělali, hráli. *Zikimu to přišlo divné, proč by někdo chodil se ženou po pár panácích hrát hry, ale nějak ho to nezajímalo, tak jen s úsměvem pokrčil rameny a přemýšlel hlavně nad tím, co ho strýc naučí.* Takže, dneska se mi nikam nechce chodit, jasný? Takže si zatrénujem tady a budem doufat, že zas nepřiletí ta bába z vedlejšího pokoje a nebude mít kecy.. hehe.. Co bys řekl na techniku, která ti půdou posílí nějakou část těla, kterou budeš chtít a to pak bude odolnější? Mohl bys takhle si třeba obalit ruku a ta pak bude mít větší průraznost. O dost. *Ziki znovu jen pokrčil rameny.* Jasný, proč ne. *Strýc se usmál a složil jednu jedinou pečeť. Jeho ruka se zbarvila na hnědou barvu zeminy a následně ruku natáhnul k Zikimu.* Tak, zkus do ní seknout kunaiem. *Ziki si vyndal kunai a seknul vší silou. Normálně by se mu nápad nelíbil, aby náhodou strýce nezranil, ale také věděl, že jeho milovaný strejda nedělá nikdy nic, o čem si není jistý, že mu neublíží, takže to bral spíše jako takovou srandičku. Samozřejmě, že kunai nezpůsobil na jeho ruce ani škrábnutí a strýc se usmál.* Vidíš? To je celkem paráda, ne? *Ziki kývl a okamžitě to chtěl také vyzkoušet. Už si byl jistý, že se mu to na první pokus nepovede a tak si rovnou k začátku tréninku vytvořil šest kage bunshinů, kteří techniku zkoušeli s ním. Nejprve se mu to nepovedlo vůbec, po dvaceti minutách tréninku se mu povedlo si na ruce vytvořit jen takové malé flíčky o velikosti mateřských znamínek, takže vypadal, že má nějakou neznámou chorobu. Po chvíli se flíčky zvětšovaly, až nakonec vypadaly jako velké bradavice. Podobně na tom byly i jeho klony, skoro by se dalo říci, že spolu se Zikim trénovali naprosto identickou rychlostí. Když jim pak došla chakra a rozplynuly se, do Zikiho vešly všechny vědomosti a zkušenosti, jež při tréninku získaly a Ziki vyzkoušel techniku ještě jednou. Tentokrát se mu povedlo bez problému svou ruku obalit půdou a po vyzkoušení jeho strýcem, tedy švih kunaiem do Zikiho ruky a potvrzením, že jeho technika funguje, jak má Ziki ještě trénoval na tom, aby dokázal obalit i další části těla, až se mu povedlo obalit jakoukoliv část chtěl. Když dotrénovali, strýc se uchýlil k sobě do pokoje v sídle klanu a Ziki vyrazil domů. Byl rád, že umí takovou techniku, protože dosud neuměl příliš technik, které by mu zajišťovaly nějakou ochranu.*
--: --
Ziki: *Ziki znovu vzbudil svého otce a společně po krátké snídani vyrazili do sídla klanu Doku.* Tak co se chceš naučit dnes, Ziki? *Zeptal se ho jeho otec. Ziki se jen zamyslel a pokrčil rameny, neměl ani páru, co by se chtěl naučit, ale jedno věděl.* Nevím, ale chci nějaké genjutsu. *Otec se usmál.* Tak fajn, teď mě napadlo, co by se ti mohlo hodit. Máš ve svý výbavě i světelný bomby? *Ziki kývl hlavou.* Výborně. Tak tohle je něco podobnýho, akorát místo bomb je to genjutsu a řekl bych, že světlo je i ostřejší a efekt trvá déle… ale to je jen můj subjektivní pocit. Zkrátka vytvoříš silné, ostré světlo, které cíl na chvíli oslepí a v tu chvíli můžeš udeřit. Je to rychlý, užitečný a můžeš to použít prakticky na každýho. Já sám to jednou použil proti jednomu hodně silnýmu ninjovi a celkem ho to dostalo. Víš jak jsem ti říkal o Suzuyovi, viď? *Ziki se na otce podíval se zvláštním, neživým pohledem.* Jo… Počkej, takže říkáš, že jsi ho tím genjutsu dostal?! *Otec přikývl.* No vlastně ano, splnilo to, co jsem po něm chtěl a to oslepit ho na chvíli, ale i tak to nakonec nemělo vliv… No, zpátky k tréninku. Takže, ukážu ti jak na to a ty to po mě zopakuješ, není na tom nic těžkýho, takže bys to měl zvládnout. *Ziki kývl a prohlédl si, jak na něj genjutsu jeho otec použil. Na chvíli byl oslepen a když bylo genjutsu u konce, vytvořil si šest kage bunshinů, kteří se ve skupinkách po dvou postavili naproti sobě a jeden na druhém genjutsu zkoušeli. Ziki trénoval se svým otcem. Vytvořil pečetě přesně v daném pořadí, jako jeho otec a vytvořil světlo, které bylo hodně slabé, asi jako světlo žárovky, takže nebylo až tak moc oslepující. Zkoušel to dál a dál a světlo se zesilovalo, ale stále to nebylo ono. No zanedlouho klonům došla chakra a rozplynuli se a do Zikiho znovu vešly jejich vzpomínky a zkušenosti z jejich krátkého tréninku, takže už světlo, které následně použil na svého otce bylo o hodně silnější a dalo by se říci, že se i trochu vyrovnalo tomu jeho. V této chvíli Kenjimu přišlo, že by trénink stačil, když viděl, jak je Ziki vyčerpaný a raději pokynul k odchodu domů, než se Ziki zase zničí vším tím trénováním. Po cestě se mu ještě snažil promluvit do duše.* Hele.. Ziki… moc trénuješ, za chvíli se úplně zničíš, nechceš si dát pauzu? *Ziki zavrtěl hlavou.* Ještě aspoň jedno jutsu, pak přísahám, že toho na chvíli nechám. *Kenji si povzdechl a když došli domů, najedl se a šel spát, stejně tak i Ziki.*
--: --
Ziki: *Ziki se na základě svého nedávného tréninku Utakaty, že by stálo za to vylepšit své umění Kai, tedy uvolnění genjutsu. Proto vzbudil svého otce a společně šli do sídla klanu Doku, kde si stoupli na zahradu a Ziki promluvil.* Tati, mohl bys mi pomoct vylepšit Kai? Abych se mohl uvolnit i ze silnějších genjutsu, něco mi říká, že by se mi to mohlo hodit. *Kenji (Zikiho otec) přikývl souhlasně jak na jeho žádost, tak i na to, že by se mu to mohlo hodit.* Jasně. Tak pojď, jdem trénovat. *Po tomto seslal na Zikiho genjutsu, ve kterém ho začaly ovíjet lusky, což bylo dostatečně silné genjutsu pro jejich trénink. Ziki se snažil zastavit svůj tok chakry a znovu ho uvolnit a tak nějak mu to vyšlo, ale z genjutsu ho to nedostalo. Otec ho z jednoho lusku nahlas podporoval, slovy jako „Dělej!“, nebo „To zvládneš!“ a Ziki to stále do kola zkoušel. Nakonec se mu to však povedlo a z genjutsu se uvolnil. Díky tomu, že už dvakrát kai trénoval, věděl, že vylepšit ho bude chtít jen čas.* „Ach jo… kéž bych mohl trénovat s kage bunshiny…“ *Pomyslel si Ziki a v tom ho to napadlo.* Hele tati, neumíš nějaký genjutsu, který ovlivní víc lidí najednou? *Otec se zamyslel a poté se zeširoka usmál, jako by dostal nápad.* No jasně že jo! Tak vydrž. *Ziki kývl hlavou a vytvořil si pět kage bunshinů, kteří stáli těsně vedle něj, asi ve vzdálenosti dvaceti centimetrů. Kenji potom složil pečetě a vykřikl:* Nehan shouja no jutsu! *Všichni kloni včetně Zikiho cítili, jak usínají a okamžitě se z genjutsu uvolnili. Poté Kenji seslal genjutsu znovu a znovu se všichni uvolnili. Takto to pokračovalo ještě asi osmkrát a ke konci klonům došla chakra a rozplynuli se. Ziki získal jejich zkušenosti z tréninku a tak se cítil připravený se dostat z jakéhokoliv podobného genjutsu. Nicméně jeho otec na tom byl s chakrou celkem bledě, jak na ně neustále sesílal genjutsu. Sice stále mohl chodit a fyzicky nebyl tak strašně fyzicky vyčerpaný, ale i tak si netroufal použít další techniku. Zikimu přišlo, že jeho kai už je dostatečně vylepšeno a tak pobídl Kenjiho, jeho otce, aby společně zašli domů. Byl zrovna čas oběda a naštěstí pro Kenjiho, který měl šílený hlad, Hana (maminka) už uvařila pořádný oběd. Kenji ho zhltnul jako malinu a šel si okamžitě lehnout nabrat síly. Ziki si své jídlo snědl v klidu, přestože byl taky hodně unavený a poté si šel lehnout, ale nespal. Jen si tak přemítal v hlavě a odpočíval.*
--: --
Ziki: *Ziki byl v koncích, když přemýšlel, co by se rád naučil dál. Tak jednoduše znovu vzbudil svého otce, který den předtím šel spát raději brzy, protože věděl, že to může přijít. Vstal nečekaně rychle a svěže, skoro přemýšlel, že si ani neudělá kafe, což nakonec porušil, ale i tak byl čilejší a svěžejší než vždy. Poté Zikimu gestem ruky pokynul, aby s ním šel ven a vedl ho do sídla klanu. Když přišli, už si nesedali na trávník, ale postavili se proti sobě a Kenji (Zikiho otec) začal mluvit.* Takže, dneska jsem fakt nadšenej, že tě můžu učit, protože tohle je v podstatě základ všech dalších jutsu a dokonce ti to pomůže i v tréninku. Je to podobné technice, kterou už umíš, karasu bunshinům,až na to, že teď tvoje klony kromě pohybu dokážou i bojovat a působit reálná zranění a co je úplně nejlepší, dokážou vytvářet techniky! *Zikimu se zjevně technika líbila a tak Kenji pokračoval.* No a víš co je na těchto klonech absolutně nejlepší? Všechny vzpomínky a zkušenosti, které tvůj klon získá po zničení, nebo odvolání klonu přejdou do tebe. To znamená, že pokud tvůj klon bude trénovat nějakou techniku a zároveň s ním se ji budeš učit i ty, trénink bude dvakrát kratší. Když budete takhle trénovat tři, trénink bude třikrát kratší! *Ziki už byl natěšený se tuto techniku naučit, protože už ho štvaly zdlouhavé tréninky a už dlouho uvažoval, jak se učit rychleji. Kage bunshin no jutsu bylo přesně pro něj.* Takže, teď ti ukážu, jak by to mělo vypadat a pak to po mě budeš zkoušet ty, dobře? Jako vždycky. *Dodal ještě Kenji a vytvořil si pět kage bunshinů, všichni byli dokonalé kopie jeho samého. Poté je odvolal a pobídl Zikiho, aby to také vyzkoušel. * Jo a mimochodem, tentokrát jde o to, vložit do nich trochu chakry, aby ji mohli používat. Hlavně nevytvářej iluze, mluvím tu o skutečných klonech, kteří jsou fyzicky přítomni. *Ziki kývl hlavou a snažil se svou chakru zformovat do podoby hmotného klonu, ale výsledek byla jen hromádka… jakési zvláštní hmoty, která se poté ještě roztekla po zemi a poté se vypařila. Kenji nemohl zadržet smích a z plných plic se Zikimu vysmál, což ho ještě víc pobídlo k tomu se techniku naučit co nejdříve. Soustředil se na to, co už zná – karasu bunshiny a srovnal si to v hlavě tak, aby klony zformoval podobně, ale tentokrát tak, aby to nebyla jen pouhá iluze. No zanedlouho to vypadalo, že by se Zikiho klony mohli přihlásit do cirkusu, protože to všechno byly zrůdy. Jeden byl malinký jako liliput, druhý velký jako nějaká hrouda masa, třetí měl jen jedno oko, další devět očí, někteří neměli ruce, někteří nohy, někteří měli více rukou nebo nohou, dokonce jeden byl kombinace všech těch zrůd předtím, z čehož Kenji málem zvracel. Zkoušel to ještě intenzivněji a častěji, až nakonec se mu to povedlo, ačkoliv vyplýtval spoustu chakry. Klon zmizel a Ziki si vzal jednu pilulku na doplnění chakry a zkoušel to dál. Tentokrát se snažil využít toho, co mu otec řekl a vytvořil si klona, do kterého vložil větší množství chakry a ten trénoval spolu s ním. Poté si Ziki vytvořil ještě jednoho a ten také dal ruku k dílu. Trénoval tak moc, že zanedlouho se klony rozplynuli a Ziki spadl únavou na zem, ovšem techniku se naučil a to celkem dobře. Otec ho musel odnést domů a když ho viděla jeho maminka, málem Kenjimu dala facku, co to s chudáčkem udělal. Poté ho uložili do postele a přikryli a Ziki s klidným srdcem usnul.*
--: --
Ziki: *Po třech trénincích technik klanu Doku se Zikimu zachtělo naučit další genjutsu. Proto tedy zašel za svým otcem, kterého znovu vzbudil, tentokráte ještě o něco dřív.* Co zas?! Z klanovejch technik už tě nic nenaučim, jindy… *Ziki se usmál.* Dneska bych rád nějaký genjutsu, tati. *Otec si povzdechl a vstal z postele.* Máš štěstí, že jsem včera šel spát brzo… *Udělal si kafe a hned byl o něco čilejší a svěžejší. Vyšel ven a zamířil si to rovnou do sídla jejich klanu. Dnes nemuseli spolu chodit až do tréninkové oblasti, protože genjutsu obecně nezpůsobí takové škody jako ninjutsu, takže mohli v klidu trénovat na společných zahradách. Sedli si spolu tedy na trávník naproti sobě a otec začal svou lekci:* Tak… No, co bych tě tak mohl… Jo! Vím! Naučím tě, jak nepřítele dostat do genjutsu BEZ pohledu do očí. Stačí hejbnout prstem, hehe… to je dobrý, ne? *Ziki kývl hlavou s úsměvem a vyčkával, co řekne dál.* Takže, jde v podstatě o to samé, jako při pohledu do očí, jen trochu jiným způsobem. Vzpomeň si, jak jsem tě učil tvoje první genjutsu a tyhle znalosti by ti měly dopomoct k tomu, aby ses tuto novou techniku naučil. Ukážu ti, jak se to dělá. *Jakmile to dořekl, pohnul prstem trochu do vzduchu a Ziki se objevil v genjutsu, kde ho začaly ovíjet fazolové stonky. Z jednoho z lusků, který byl přímo před Zikiho očima vylezl jeho otec.* Vidíš? A to jsem se ti ani nemusel podívat do očí, paráda, ne? *Ziki se usmál a kývl hlavou a otec genjutsu zrušil.* Tak, teď to zkus ty. *Ziki pohnul prstem, ale nic se nestalo. Uvědomil si, že takhle to asi nepůjde a tak se snažil si vzpomenout na svůj první trénink genjutsu, když mu otec popisoval, jak genjutsu vlastně funguje. Poté se začal soustředit na chakrovou soustavu jeho otce a prstem ji trochu naťuknul tak, aby v ní udělal trochu bordel, ale nic se nestalo. Zkoušel to zas a znova a po asi patnácti pokusech se mu to poprvé povedlo, ale vzhledem k tomu, že znal jen narakumi no jutsu, tak to bylo trochu krutější než to, co udělal jeho otec jemu. Když pak Ziki genjutsu zrušil, Kenji (otec) řekl.* No paráda! Tak, teď to chci ještě třikrát za sebou, ať vidím, že to plně ovládáš. *Ziki se snažil dalších deset pokusů a nakonec se mu to povedlo i ve třech zmíněných pokusech. Když dotrénovali, otec vstal, oprášil se, stejně jako Ziki a společně vyrazili domů, kde už na ně čekala teplá večeře. Trénovali sice dlouho, ale stálo to za to. Ziki teď přemýšlel, že se asi naučí více genjutsu, aby se mohl účinně bránit i proti ostatním ninjům, kteří v nich vynikají.*
MEZNÍK: Pro přehlednost - tři tréninky pod mezníkem jsou techniky klanu Doku (viz. objednávka) a nad tím jsou další techniky.
--: --
Ziki: *Ziki se rozhodl, že se naučí ještě jednu techniku klanu Doku a tak znovu zbudil svého otce.* Ziki! Proč mě neustále budíš tak brzo ráno, už jsem fakt unavenej! *Vykřikl na něj a Ziki se jen ze srdce zasmál.* Ranní ptáče dál doskáče, ne? *Otec zavrtěl hlavou, oklepal se a vstal z postele. Poté už opravdu unaveně došel do kuchyně, kde si udělal klasicky kávu s vajíčky a jakmile se najedl a dopil, byl o něco svěžejší.* Tak jdem, ať už to máme za sebou. *Pronesl jednoduše a vyšel ven. Zamířil si to rovnou do tréninkové oblasti Sanda a Ziki ho celou cestu následoval. Když došli k plotu, Kenji (otec) si ho znovu na chvíli zastavil, aby mu mohl přednést, co ho vlastně bude učit a jak to bude probíhat.* Takže… *Hlasitě zívnul.* Dneska se budem učit techniku, která není ve srovnání s těmi, co jsem tě učil nedávno nic moc, ale občas se taky hodí. Díky týhle technice ti z rukou vylezou vlákna, který jsou pěkně ostrý a pevný. Dají se použít třeba jako bič, nebo důtky, nebo cokoliv tohohle typu. Tak pojď, jdem si trochu zatrénovat, zas ti ukážu, jak to dělám já a ty to po mě zopakuješ, dobře? *Jakmile to dořekl, vešel za plot do samotné tréninkové oblasti a přišel k menšímu lesíku.* Tak se dívej, nebudu to opakovat. *Z rukou mu vystřelila vlákna, přesně jak řekl a konci těchto vláken do stromů vyřezal různé geometrické tvary.* Tak. Teď to budeš trénovat, dokud neokopíruješ všechny tvary, které jsem tu udělal, dobře? *Po těchto slovech si sedl k blízkému kameni, o který se opřel a sledoval Zikiho unavenýma očima. Zikimu z rukou vystřelila přesně taková vlákna, jako jeho otci. Už byl celkem znalý v těchto technikách a tak mu to nedělalo zas až takový problém. Jenže pořád s nimi neuměl tak dobře manipulovat a tak ten hlavní problém byl v tom, že nedokázal přesně vyřezat do stromů ty tvary, které jeho otec nakreslil. Někdy to vypadlo spíše jako škrábance nějaké bestie, někdy už to skoro měl, ale nebylo to nic moc, někdy to vycházelo krásně, dokud neudělal poslední řez, který vždycky pokazil a vyřízl místo poslední části čtverce třeba škrtanec úhlopříčně přes načatý tvar. Trénoval opravdu dlouho a občas už se na otce opravdu vztekal, protože mu to přišlo jako naprosto absurdní trénink, kreslit takovou technikou na stromy, ale když to nakonec dokázal všechno přesně okopírovat, byl nadšený a vzbudil otce, který si zrovna dával šlofíčka. Ten vstal, podíval se na tvary řekl.* No, sice jsem neviděl, že to děláš technikou, ale budu ti věřit. No tak paráda! Asi by stálo za to ti říct, proč jsem tě nutil kreslit tyhle tvary na strom. Je to jednoduchý, když se budeš víc soustředit na detail, bude pro tebe jednodušší manipulovat s vlákny, které máš uvnitř sebe a o to ničivější a smrtelnější budou tvoje techniky. Teď pojď, myslím, že si zasloužíš zmrzlinu, hehe… *Ziki se usmál a šel s otcem do cukrárny, kde dostal čtyřkopečkovou zmrzlinu, jeho oblíbenou příchuť – tedy vanilkovou.*
--: --
Ziki: *Ziki chtěl znát další techniky jeho klanu po tom, co se od otce naučil, jak se stát nesmrtelným. Opět tedy ta samá písnička, vzbudil ho, on se najedl a společně vyrazili, tentokráte ne do sídla klanu Doku, ale do tréninkové oblasti Kumo. Jakmile dorazili, ještě před plotem ho otec zastavil.* Tak synku, dneska tě chci naučit jednu techniku, co mám já osobně hrozně moc rád a dost často ji používám. Jmenuje se Jiongu: Ropu. Jde o techniku, kdy ti z rukou, podobně jako u techniky Jiongu: Garroter vystřelí ne ruka, ale silná vlákna, kterýma můžeš třeba… plácnu, svázat nepřítele a jednoduše ho rozmáčknout jak červa, hehe… Vzal jsem tě do tréninkové oblasti, protože mě napadlo, že to bude nejlepší cvičit třeba na větších kamenech, aby sis to procvičil a kdybychom to cvičili v sídle, zas by na mě řvali že jim ničim panáky, hehe… No, tak zas ti to asi nejdřív ukážu, abys měl představu jak to vypadá a pak to budeš zkoušet ty, dobře? *Ziki kývl hlavou a otec ho vedl na místo v tréninkové oblasti, kde kromě roztříštěných balvanů byly i takové, které stále byly pohromadě a bylo jich celkem dost, několik tuctů. Kenji, Zikiho otec složil pečetě a z ruky mu následně vystřelila velmi tlustá, silná lana, která obmotala jeden z balvanů a chvíli na něm držela, ale zanedlouho Kenji přitvrdil a balvan rozdrtil, jako by to nic nebylo. Ziki v úžasu pootevřel pusu, poté se oklepal.* Tak jo, to zvládnu! *Složil pečetě a z ruky mu vystřelila lana, ačkoliv spíš tenká než silná. Nicméně díky tomu, že už uměl Jiongu:Garroter tak je alespoň dokázal ovládat, protože techniky byly založeny víceméně na stejném principu. Ziki zatáhl zpět nitě a vyzkoušel to znovu. Tentokráte už byla lana trochu pevnější a silnější, ale stále to byla taková tintítka. Zkoušel to takto znovu a znovu, dokud lana nebyla dostatečně tlustá a pevná a poté, když se mu to nakonec povedlo jimi obmotal balvan a plnou silou ho rozdrtil na kusy. Ziki se podíval na svého otce s nadšeným úsměvem a ten jen s opětovaným úsměvem dvakrát kývl hlavou. Poté ještě Zikiho chvíli trápil s tréninkem, kdyby náhodou to nebylo tak, že se to Zikimu povedlo jen náhodou a když to Ziki zvládl i třikrát za sebou, poplácal ho otcovsky po ramenech a cestou domů si s ním ještě povídal.*
--: --
Ziki: *Ziki se rozhodl dát si po vyčerpávajících sedmnácti kontraktech velmi, ale velmi dlouhou dovolenou. Proto ho napadlo, že tento čas nevyužije nijak jinak, než tréninkem. Jakmile vstal asi v pět hodin ráno, přiběhl k otci a znovu ho vzbudil.* „To tu dlouho nebylo…“ *Pomyslel si otec, jak už z reflexu vstával a šel si udělat kávu a snídani. Jakmile dojedl, vybídl Zikiho, aby šel s ním.* Tak kam dneska půjdem trénovat tati? *Otec se zamyslel před dveřmi jejich domku.* No tak mě napadá… když už jsi jounin, mohli bychom jít do sídla klanu, chtěl bych tě ponaučit o jedné nové… technice. *Ziki se usmál a následoval svého otce až do sídla klanu Doku. Když dorazili, Ziki s otcem si sedli naproti sobě na menší zahrádce a otec spustil.* Tak. Přestože nejsi dostatečně starý, abych tě ji mohl naučit, docela rychle ses vyšplhal až k hodnosti jounin a tak si myslím, že se na mě nikdo nebude zlobit, když ti o technice řeknu. Je to pravá podstata umění našeho klanu, téměř nejvrcholnější a zároveň nejzákladnější technika pro všechny další, které tě budu učit. *Ziki ho přerušil.* Tak už mě nenapínej! *Otec se usmál a gestem obou rukou Zikimu naznačil, aby zpomalil.* Už se k tomu dostanu. Technika se tedy nazývá Kokoro o nusumu. Trénovat ji s tebou však nebudu, za chvíli uvidíš proč. Takže, co je vlastně zač tahle technika, ptáš se? Jde o jakousi formu nesmrtelnosti, prodloužení života. Díky této technice při správném užívání tě smrt nemá šanci dohnat, pokud tě tedy někdo neporazí v boji. Jednoduše si necháš do těla nitěmi přišít srdce nepřítele a to pak funguje jako to tvoje. *Šťouchnul Zikiho párkrát do hrudního koše.* Teď si představ, že třeba tvoje srdce zkolabuje, dostaneš infarkt, nebo ti ho jednoduše někdo propíchne kunaiem. Normální člověk by umřel, ale ty budeš mít ještě jedno srdce, díky kterému neumřeš. Tyto srdce můžeš mít až čtyři a následně se s nimi dají používat velmi silné techniky, ale to až jindy. Ale POZOR! *Ziki byl až do toho „pozor“ nadšený, teď trochu ucuknul, protože jeho otcův hlas je velmi silný a pronikavý, když křičí.* Srdce mají nějakou životnost a budeš je muset jednou za čas vyměnit za jiné, jinak ti selžou a ty umřeš. Jo a ještě jedna věc, jakmile budeš mít v těle cizí srdce, můžeš si na tělo přišít i masku, díky které bude moct ovládat jeden ze tvých živlů… to znamená zatím fuuton, nebo doton. No, to je asi všechno co jsem ti chtěl říct, zaujalo tě to aspoň trochu? *Ziki se nadšeně usmál.* Takže mi chceš říct, že lidi z našeho klanu můžou bejt prakticky nesmrtelní?! To je to nejhustší, co jsem kdy slyšel!! *Otec se spokojeně usmál.* Přesně tak, ber to jako dar, nebo prokletí, je to možná oboje. Někdy je lepší nechat přírodu ať dělá svoje, protože sice budeš nesmrtelný, ale před stářím už nezachráníš své blízké…
--: --
Ziki: *Ziki chtěl splnit slib, který dal babičce a chtěl jí překvapit tím, že jí navštíví už další den a zamedituje si s ní. Proto se oblékl a vyrazil za ní domů. Bohužel však babičku nemohl najít, což mu přišlo divné, dnes by bingo mít neměla a nevěděl o ničem, co by kromě toho dělala, většinou nevycházela z domu, pokud nešlo o bingo nebo něco zásadního, nebo rodinného. No nedával tomu přílišnou váhu a tak se šel zeptat rodičů, jestli o něčem neví.* Mami, nemá dneska babička nějakou akci? Nemůžu jí nikde najít. *Maminka se podivila a zamyslela se.* O ničem nevím, možná má bingo… Ne počkej, to by měla mít až zítra… Nevím, zkus se zeptat v klanu. *Ziki kývl hlavou a vyrazil zpět do sídla klanu Doku. Vyptával se všech, na které narazil, ale nikdo nic nevěděl, až na jednoho pána, kterého v sídle Ziki viděl jen málokdy. Prý večer u ní v pokoji byli nějací tři páni a poté bylo slyšet křik.* „Co to sakra..? Někdo ji unesl?...“ *Zikiho překvapilo, že by někdo měl důvod jeho babičce chtít nějak ublížit, byla to nejvíc bezkonfliktní osoba, jakou znal. Proto se rozhodl do toho trochu zabořit nos. Hledal ji všude po vesnici, prohledal každý kout, ale babička nikde. Když se s prázdnýma rukama vrátil domů, ve schránce na dopisy byl anonymní vzkaz, který si Ziki vzal a přečetl. Stálo na něm „Jestli chcete někdy Haranu vidět, přineste pět tisíc ryo, jinak vám ji pošlem po kouscích.“.* „Co? To má bejt jako nějaký vydírání?!“ *Ziki nevěděl, co dělat, dokonce v dopise ani nebylo napsáno místo, kam má peníze donést, ale vzhledem k tomu, že jejich finanční situace nebyla na tak dobré úrovni, aby mohli shromáždit takové množství peněz, neměl Ziki na vybranou. Musel začít babičku hledat a zachránit ji sám. Proto se vydal okamžitě k bráně za strážným, který bránu hlídá ve dne v noci.* Nazdar, chci podrobnej seznam všech lidí, kteří procházeli bránou včera v noci. *Strážný se přestal dívat do svého časopisu a podíval se na Zikiho.* Počkej, ale včera nikdo nepřišel, ani neodešel… stalo se něco? *Ziki nasadil svůj zklamaný výraz a řekl prostě:* Ne, nic, to je v pohodě… *Ziki se tedy rozhodl jít zpět na místo činu, tedy do pokoje jeho babičky. Když přišel, uvědomil si, že předtím si nevšiml spousty věcí, které byly jinak. Tak za prvé, nikde nemohl najít babiččinu dýmku uvolňující mysl. Za druhé, čajová konvička byla ještě plná čaje, přičemž Ziki věděl, že babička nikdy svůj čaj nenechá vystydnout, vždy ho celý vypije i horký.* „Hm, jaktože jsem si toho nevšiml dřív?“ *Pomyslel si a hledal nějaká vodítka, která by ho dovedla k únoscům. Když se podíval do krbu, našel jakýsi napůl spálený papír, který oklepal od popela a zbytkovou špínu setřel opatrně rukou, aby nezamazala text. Na papíře byla půlka věty, která Zikimu přišla jako část výhružky a jakéhosi zvláštního znaku.* „Tohle bude asi důležitý…“ *Pomyslel si a znak vyřízl z papíru a strčil si ho do kapsy. Myslel si, že to je nějaký zvláštní podpis. Poté hledal dál a když se dostal k šuplíku, kam si obvykle schovávala své našetřené peníze a o kterém Ziki věděl jen díky tomu, že občas jako malý kluk chodil za babičkou „žebrat“, překvapilo ho, že tam žádné finance nejsou.* „Hm… Že by šlo o peníze? Tak moment… Proč by brali peníze od mojí babičky? Vždyť jsme téměř nejchudší klan ve vesnici… Ledaže… Hm… *Ziki si řekl, že už pátrání po vodítkách bylo dost a tak se šel vyspat, aby zítra mohl pokračovat v hledání babičky.*
--: --
Ziki: *Ziki den poté, co navštívil svou babičku vstal relativně brzy, asi pár minut po páté hodině ráno. Byl s babičkou domluvený, že s ní stráví i dnešní den a naučí se základy meditace a byli domluveni na půl šesté, prý proto, že v tu dobu je ještě všude klid a ticho je pro meditaci klíčové. Oblékl se tedy a vyrazil. Ani ne za pět minut už byl nastoupený u babiččina pokoje, kde na něj už dávno čekala.* Dobré ráno Ziki, připraven? *Ziki odpověděl:* Ehm.. No.. nevím přesně, co čekat, ale asi jo. *Babička se usmála a vytáhla jakousi zvláštně vypadající dýmku z kapsy.* Tohle budeš muset nasát do plic, pomáhá to zrychlit učení se základům. Stimuluje to mysl a uklidní takový ten „vnitřní hlásek“. *Ziki se zhrozil, protože už v akademii se učili o nebezpečnosti drog.* Babi..? Není to doufám nějaká droga, že ne? *Babička se zasmála a odpověděla:* No ovšemže ne. Přece bych ti nedávala něco, co by ti mohlo ublížit. Jen si dej. *Natáhla k němu ruku s dýmkou a Ziki jí tedy sice s odporem, ale přece dal do úst. Babička zapálila náplň dýmky a Ziki kouř potáhl a nasál do plic, jak ho babička zainstruovala. Už po prvním nádechu (a vlastně i silnému zakašlání) Ziki pocítil jakýsi větší klid, skoro cítil, jakoby už neovládal své tělo, ale přesto stále stál pevně na nohou.* Tak, teď si sedni přesně tak, jako já. *Pokračovala babička a sedla si do tureckého sedu, ruce měla položená na kolenou. Ziki udělal co ona.* Paráda! Tak, teď k tomu, co je vlastně meditace. Je to cvičení, při kterém je cílem dosáhnout jakéhosi vnitřního klidu, odloučení ducha od těla, kdy se soustředíš pouze na to, co se děje ve tvojí hlavince. Jednoduše zavři oči a zkus prostě na nic nemyslet. Utiš ten hlásek, který ti neustále klade otázky, názory a další zbytečné myšlenky. *Ziki zavřel oči a snažil se na nic nemyslet.* „Tak.. na nic nemyslet. Dobře. No jo, ale jak mám sakra na nic nemyslet?! Každej musí myslet, to přece nejde vypnout! Blablablablablablabla Týdadá, týdadá, týdadá…“ *Snažil se, ale moc mu to nepomáhalo. Začal se při svém snažení mračit a babička přesně věděla, co to znamená.* Ziki, zkus si ještě jednou natáhnout tu bylinku, třeba to pak bude jednodušší. *Podala mu znova dýmku a Ziki ještě jedou nasál kouř do plic. Teď už si byl jistý, že necítí ani kus svého těla, ovšem z nějakého důvodu s ním mohl stále pohybovat. Za nějakou dobu snažení už docílil toho, že absolutně vypnul svůj mozek. Nespal, ale zkrátka nic nevnímal. Byl to nádherný zážitek, všechny problémy, negativní myšlenky a všechna špína, která ho stahovala ke dnu najednou zmizela. Připadal si, jako by přestal existovat, ale takovým příjemným způsobem. Takto spolu s babičkou meditovali asi ještě hodinu, přičemž chvílemi ještě Ziki doplnil látku pro stimulaci mysli, kterou mu babička s radostí vždy poskytla. Když první meditaci babička ukončila, poslala Zikiho domů. Jakmile Ziki dorazil, pozdravil maminku a šel do svého pokoje, nějak ani nechtěl jít ven, chtěl zkrátka jen odpočívat.*
--: --
Ziki: *Zikiho rodiče donutili k návštěvě babičky, která před pár lety ovdověla, když zemřel Zikiho dědeček. Logicky. Babička na svůj věk rozhodně nevypadala, přestože jí už táhlo na sedmdesát, stále vypadala jako čtyřicátnice. Kdejaký mužský se po ní ohlédl, když procházela ulicí s galancí jí známou. Ziki byl rád, že uvidí babičku, ale příliš ho nelákala představa, jak se asi teď má, když už je dva roky bez manžela. Navíc s pocitem, že už ho nikdy neuvidí. Představoval si, že je úplně zničená a jen posedává u sebe v pokoji v sídlu klanu a dny jí utíkají pod prsty. Každopádně rodinka se sebrala a vyrazila. Po cestě si ještě stihli koupit zmrzlinu a jednu koupili i pro babičku. Nebydleli od sídla daleko a tak jim ani neroztekla a už byli u babiččina pokoje. Babička je uvítala s otevřenou náručí, následovalo několik objetí a úsměvných poznámek, ale babička navzdory Zikiho představám vypadala relativně usměvavá. Už bylo z její kuchyně cítit lahodný oběd, který připravila pro své hosty. Teď, když už vařila jen pro sebe byla ráda, že jí přijde někdo navštívit a tak rovnou vyvařila skoro celou hostinu. Usadila je k dokonale prostřenému stolu a začala nosit jídlo. Skoro to vypadalo, že je chce jídlem udávit. Když konečně donesla poslední dílek skládačky, stůl se už prohýbal v základech, celá trojice měla strach se čehokoliv dotknout, aby se náhodou jídlo nesesypalo. Pustili se však do jídla a povídali si s babičkou, smáli se, popichovali, vzpomínali. Vše bylo perfektní. Dokonce i počasí jim přálo a tak si mohli po obědě udělat menší procházku. Vyšli ven a procházeli se po pozemcích sídla klanu Doku. Na malou chvíli si Ziki babičku ukradl a vzdálil se od svých rodičů.* Babi? Jak je možný, že… však víš… netruchlíš? *Zeptal se neomaleně.* Oh? Ach ano, víš Ziki, s tvým dědečkem jsme si ze smrti dělali většinou legraci. Když ji bereš jako samozřejmost a víš, že ten druhý nad ní přemýšlí stejně, není problém se trápit. Navíc mi dost pomohla meditace, četla jsem pár knížek a celkem mě to chytlo. Hele, můžu tě to naučit! *Zikiho popadla zvědavost. Nikdy neslyšel o meditaci, většinou se místo spirituálních cvičení soustředil na techniky a chakru, takže vlastně ani neměl energii něco takového zkoušet.* No.. jasně, proč ne. *Babička se usmála a připojila se znovu k Zikiho rodičům. Když už se začalo stmívat, rodinka se s babičkou rozloučila a odešla zpět domů.* „Hmm.. meditace… To mě zajímá, co mě čeká, hehe…“
--: --
Ziki: *Ziki vzbudil otce, který ještě chrápal jako medvěd.* Tati! Nauč mě novou techniku, chci se učit techniky s fuutonem! *Otec si promnul oči a vstal z postele.* Ticho, maminka spí… a já taky… Fuuton tě učit nemůžu, sám ho neovládám… Může tě učit maximálně strýc, ale nevím, jestli na tebe bude mít čas. *Zikiho mladický, idealistický úsměv se změnil v pobledlou tvář.* Ach jo, strejda je vždycky kritickej… Fajn… *Odcupital potichu pryč, aby nevzbudil maminku, oblékl si kabát a vyrazil do sídla klanu Doku, kde jeho strýc bydlel. Když došel do jeho pokoje, podíval se, jestli náhodou nespí a když viděl, že si zrovna v kuchyni dělá snídani, vešel pomalinku do místnosti a metr za ním vyhrkl:* Strejdo! Nauč mě fuuton, prosím! *Strýc se lekl až hrůza, vůbec nečekal, že ho někdo takto vyleká, skoro mu spadla pánev s vajíčky.* Ziki! Takhle mě děsit nesmíš.. Fajn, naučím tě nějakou techniku, jakou bys rád? *Ziki se zamyslel, jakoby hloubal nad počátkem vesmíru a pak odpověděl.* Já vlastně o fuutonu nevím zhola nic, jen to, že ho ovládám… *Strýc se plácnul dlaní přes čelo a zavrtěl hlavou.* Fajn, co že teď jsi, Chuunin? Jo mimochodem, gratuluju… V tom případě myslím, že bys měl zvládnout jednu fajn techniku, jmenuje se Fuuton: Reppushou. Jde prakticky o to vytvořil silný proud vzduchu, který by měl lehce odfouknout lehké předměty jako papír, stromovou kůru, listí, ale zároveň třeba i vychýlit z dráhy kunaie, takže se občas hodí i v boji, co ty na to? *Zikiho příliš technika nezaujala, představoval si spíš něco vražednějšího, ale nonšalantně kývl hlavou a strýc ho vedl na tréninkový plac na zahradě sídla.* Tak, teď ti ukážu jak na to. *Vytvořil proud vzduchu, který trochu rozechvěl lístky, které opadal z blízkého stromu a zároveň trochu potrápily plátěné oblečení cvičných panáků.* Je to jednoduchý, jen soustřeď fuuton a spoj ho se svou chakrou, zatímco se soustředíš, kam proud vyšleš a je to. Teď ty. *Ziki kývl hlavou a pokusil se jednou. Nejdřív to nevyšlo a Zikiho strýc mumlal jakési kritické urážky Zikiho schopností a vzhledu a taky utrousil něco ve stylu proč Ziki pořád nosí ten kabát, když je třicet nad nulou. Nakonec se však přes demotivaci ze strany strýce jutsu povedlo a Ziki se šel vyspat, aby ze sebe smyl všechnu tu kritiku a pot.*
--: --
Ziki: Tati, tati! Dneska máš volno, že jo?! Nauč mě prosím jednu z těch technik! *Ziki vzbudil svého otce, který ještě vedle své manželky dospával včerejší směnu, která se protáhla o pár hodin kvůli naléhavým událostem. Otec si promnul oči a hlasitě zívnul.* Jasně, jasně, nech mě si udělat kafe a můžem vyrazit. *Hned na to, co to dořekl, vylezl pomalu z postele a zamířil si to do kuchyně, kde si nechal vařit vodu v konvici a z lednice vytáhl balíček s mletou kávou. Mezitím, co se vařila voda si do hrnku nasypal větší množství kávy a přidal do něj dvě lžičky cukru. Lžíci, kterou přidával do kávy cukr vložil do hrnku a vyčkal, až se voda uvaří. Trvalo to ani ne minutu a z konvice vycházela horká pára, která stoupala vzhůru a usazovala se na dřevěné poličce, na které se z ní poté vytvářely vodní kapky, které znovu padaly dolů. Zalil si tedy kávu horkou vodou a promíchal kávu s cukrem. Než se kávová zrnka usadila, vytáhl z lednice vajíčka a rozklepl je na rozžhavenou pánev. Když už měl snídani a kávu hotovou, usedl ke stolu a blaženě se zakousl do prvního sousta.* Honeem! Nemáme moc času, co když to bude trvat dlouho se to naučit?? *Naléhal Ziki.* Synku, jsou dvě věci, které nesmíš rodičům dělat. První je, nelézt jim do ložnice po desáté hodině a druhá, kazit jim snídani po náročné směně. *Ziki zmlkl a sledoval, jak z talíře pomalu mizí vajíčka a z hrnku káva. Když jeho otec konečně dosnídal, vstal, oblékl si kalhoty a přišel ke dveřím, kde si nazul boty a gestem ruky Zikimu pokynul k odchodu. Přestože byla Zikiho rodina z klanu Doku, nebydleli v jejím sídle. Ziki měl dvě teorie, proč to tak je. První byla, že táta nechce, aby jeho syn vyrůstal v přítomnosti vesnické lůzy a drobných zlodějíčků. Ta druhá, že je v sídle nechtějí. Tak jako tak pravda mu zůstala skrytá, protože kdykoliv se na to chtěl rodičů zeptat, okamžitě převedli konverzaci jiným směrem. A byli v tom opravdu dobří. Když tedy došli do sídla klanu, Zikiho otec si stoupl doprostřed menšího tréninkového placu a Zikimu ukázal prstem, kam si má stoupnout on. Když Ziki došel na místo, otec promluvil.* Takže, protože je tohle zatím tvoje první genjutsu, budeme muset probrat zákla… *Ziki přerušil otce uprostřed věty.* To nepotřebuju, to jsme se už dávno učili v akademii! *Otec se usmál a pokračoval.* Budeme muset probrat základy praktického užívání genjutsu. Ano, je hezké, že jsi se učil něco málo o genjutsu, ale probereme, jak se vlastně takové genjutsu vytváří… *Vysvětlil Zikimu, co chtěl a pak ho vyzval, aby techniku zkusil. Samozřejmě ho předtím ještě řádně nainstruoval k tomu, aby techniku nebylo těžké pochopit. Ziki se zhluboka nadechl a začal se soustředit. S jeho otcem to však ani nehlo a dále jen stál na svém místě.* Děláš to špatně! Soustřeď se! Musíš použít mou chakru a pak ve mně vyvolat strach. Tak, prosím. *Ziki to zkoušel ještě asi desetkrát, marně. Otec jen zoufale vzdechl a vysvětlil Zikimu znovu, tentokráte podrobněji princip techniky. Trénovali dohromady asi sedm hodin, díky čemuž byli oba velice unavení, ale nakonec Ziki techniku zvládl a společně se vrátili domů, kde už na ně čekala teplá večeře.*
--: --
Ziki: *Přišel další Zikiho slavný den. Už se stal geninem a tak, dle tradice klanu Doku získá vlákna, kterými je tento klan proslaven.* Tak Ziki, jak se cítíš? Konečně se staneš opravdovým členem klanu Doku! *Vyzpovídal Zikiho jeho otec.* No… nevím, dobře? *Tatínek se zasmál a poplácal ho po rameni, jak to často dělával.* Neboj, bude to fajn. Ani nebudeš vědět, že tě budou naši chlapci operovat, budeš uspanej a až se vzbudíš, budeš mít tělo protkané spoustou… *Zikiho maminka se už řítila do Zikiho pokoje.* Nestraš ho! Bože, chudák malej, chceš mu způsobit trauma?! *Ziki přeskakoval pohledem z maminky na tatínka, jak spolu diskutují a pak otec rozhovor s manželkou ukončil.* No, každopádně.. Už bychom měli jít, už na nás čekaj. Pojď, synku, bude to príma. *Ziki následoval svého otce do operačního sálu v sídle klanu Doku, kde už na ně čekali tři muži oblečení do lékařských plášťů a ústa měli zakrytá rouškami. Uprostřed místnosti bylo lehátko a kolem všemožné, nerezové lékařské náčiní. Tatínek dovedl Zikiho k lůžku, pokynul hlavou třem mužům a odešel. Jeden z mužů pobídl Zikiho, aby se vysvlékl do spodního prádla a poté, aby si lehl na lůžko. Druhý muž mu přiložil hadřík k nosu a ani ne za minutu už Ziki usnul. Když se pak probudil, už u něj stáli jeho rodiče a tři muži v pláštích. Ještě prováděli poslední kontrolu, jestli operace proběhla úspěšně. Následně Zikimu pokynuli, že se může zvednout z lůžka a vyzkoušet pohyb. Vše bylo v pořádku, ani nevěděl, že má v těle usazenou spoustu vláken. Pak ještě podstoupil pár jednoduchých testů, jako zatínání pěsti, různé protahování končetin a testy reflexů. Když pak vycházeli pryč ze sídla klanu Doku, všichni se na Zikiho dívali jinak. Veseleji, více usměvavě.*
--: --
Lochivan Tori: *Lochivan si opatrně nasadí kožené rukavice, jedny z mála, které mu byl jeho klan ochotný půjčit, na tuhle odpornou práci. Vrhne znechucený pohled na první na stěnu, podél které má vyplít pomalu metr široký záhon a následně se podívá na svoje šaty, které má na sobě.* "Nejhorší na tom je, že musím mít ty šaty ze včerejška a musím je nosit sebou dokud se nestanu Jouninem, jako trest za ztrapnění klanu Doku. Za tohle se jim jednou pomstím, já jim ukážu. Jednou porazím Raikageho, však uvidí. Budu nejsilnější než kdokoliv, dokonce silnější než Kyuubi.Však uvidíte." *Naštvaně škubne a utrhne kus bodláčí, bohužel kvůli vyschlé půdě, ale bez kořenu.* Sakra *Povzdechne si a unaveně a znechuceně si povzdechne a dojde k pumpě, kde si napumpuje vodu do konvy a zalije si část záhonu, aby mohl vytrhávat i kořeny a pak pracuje. Pracuje skoro bez přerušení asi dvě hodiny, kdy střídavě zalévá a následně vytrhává. Když už pomalu končí objeví se to čemu se chtěl po celou dobu vyhnout provokatéři. Dojde trojice chlapců a jedna dívka.* Ale heleme se co za pěknou děvu to tady máme. *Podobné a mnoho další urážky, donutí Lochivana zatínat zuby, aby jednomu z nich nevrazil, protože si je vědom že přestože by je dokázal každého z nich v boji jeden na jednoho porazit, tak proti všem najednou by neměl šanci. Nakonec je to přestane bavit a tak se začnou pomalu otáčet k odchodu, když tu se jejich vůdce otočí zpátky a kopancem pošle Lochivana do blata. Lochivan se začne s cukáním v obličeji pomalu zvedat. Když ucítí jak mu někdo pomáhá, tak sebou škubne, tak že málem skončí zase blátě. Natočí hlavu a uvidí onu dívku, jak se na něj povzbudivě usměje. S její pomocí se postaví a obhlédne škody způsobené na oděvu.* Sluší ti to. *Pronese dívka, na což se Lochivan zazubí a odpoví.* Díky za uklidnění. *Pronese lehce sarkasticky.* Chtěla bych se ti omluvit, že sis to musel vytrpět. *Lochivan si povzdechne a odpoví.* Pokud se mi opravdu chceš omluvit, tak mi můžeš pomoct poté, co to tady dokončím vyprat tohle oblečení. *Mile se na Lochivana usměje a odpoví.* Tak dobře. *Následně si sedne kousek od záhonu, aby nepřekážela, ale aby všechno viděla. Zbytek práce doprovází debata s Hiruko Lochi, jak jsem následně zjistil její jméno*
---: ---
rpg: koniec
Namine: *Bol jeden z tých letných večerov. Akurát sa začalo stmievať a v dedine sa začali napínať lampy v uliciach, aby bolo vidieť aspoň na krok. V takýto moment žiarila celá dedina ako tisícky malých svetielok, keď sa naň človek pozerá z veľkej diaľky a z vyvýšeného miesta. Chizuku to pripomínalo svetlušky, rada sa v taký moment na dedinu pozerala. Ako obvykle, Namine sedela s rodičmi v kuchyni. Práve prišla z vonku z dvora. Snažila sa nájsť si nejakých kamarátov, ale nijako sa nedarilo. No, nie len to, ale to maminke a tatinkovi povedať nemôže, boli by nahnevaní,* Namine-chan, čo si to zas vyvádzala?.. *Namine pretočila pohľad z farebného kvetináča a pozrela sa na svoju matku, Chizuku. Trochu sa mračila, ale inak mohla na jej tvári hmatať aj známky toho dokonale hrejivého úsmevu, ktorý patril jej dcére. Namine sa pousmiala a vzápätí sebou dosť cukla, keď jej Chizuku kapesníkom s dezinfekciou zotrela špinu z tváre a opatrne ošetrila šrám,* Hjala šom ša.. *zašišlala Namine smerom k svojej mame a odvrátila od nej hlavu. Chizuku vedela presne, kedy klame,* Že ty si zase zlobila tú starú pani Hanabi, že? *spýtala sa jej a povzdychla si. Pani Hanabi bola jedna milá stará pani, ktorá bývala v klane Doku kúsok od domu Hidea. Namine ju mala rada, ale nemala rada jedno - jej domáceho mazlíčka!* Ne, nezlobila šom ju.. Ae jej kocúja! Je mi nemsyptický! *predniesla s úplnou vážnosťou vpísanou do tváre. Práve od toho kocúra mala škrabance. Stará Hanabi jej ale vysvetlila, že k zvieratám sa treba správať úctivo, pretože len srdce zvieraťa je natoľko verné, že vás nikdy nezradí.. Čo sa o človeku povedať nedá,* Nesympatický si chcela povedať, že? *maminka sa zasmiala, no Namine si len ofrkla. Keď tak sedeli v kuchyni, nedalo jej nespýtať sa,* Ummm, maminka? Ako šom ša najodila? *spýtala sa. Tá otázka ju trápila dlho. Naklonila hlavu na stranu, čím sa nechcene, no dobre, tak i trochu zámerne, oddialila od tej dezinfekcie. Mama sa na chvíľku zatvárila rozpačito, čo Namine nechápala,* Priniesol ťa bocián! *odpovedala Chizuku a Namine sa údivom rozšírili oči,* Bočián?.. A bou ašpoň veuký?.. Mušeu byť veuký, aby ma uniešol! *vydedukovala Namine,* Áno, bol veľký, *odpovedala jej matka stroho,* A bou šilný?.. *ďalšia otázka od dcéry. Nedala si pokoj,* Samozrejme, že bol.. *ďalšia strohá odpoveď matky,* A to ši mu ty a papa žavolali?..A to bolo pvedtým avebo potom, čo šte ša požnali?.. A ako dlho šte ša požnali, než šte mu žavovali?.. Môžem mu tiež žavolat?.. *z vedľajšej stoličky sa ozval otcov smiech. Namine pretočila pohľad naňho, vôbec nechápala, čo mu na tom príde také smiešne, tak ho prepálila ultra vražedným pohľadom, což v jej podaní vypadalo viac komicky, než všetky jej otázky dohromady,* Vieš, s maminkou sme sa stretli, keď... *Hideo prestal hovoriť, pretože mu Chizuku chytila ruku a pokrútila hlavou a začala hovoriť ona. Vedela, aký je Hideo priamy a aj to, že sa síce po narodení ich dcéry dosť zmenil, no v tomto mu istým spôsobom neverila,* Boli časy, kedy sa po svete preháňali hordy samurajov, všetci verní a pripravení slúžiť iba jednému jedinému pánovi - mieru. Mnohí z nich ale uznali, že túto úlohu už viac nezvládajú spĺňať, a preto sa stiahli do ústrania. Vzniklo tak najväčšie sídlo samurajov, nachádzajúce sa neďaleko hlavného mesta Zeme železa. Vládnu tam úplné iné pravidlá ako vo svete shinobi. A ja som bola ich súčasťou už odmalička. Od čias, kedy sa k moci dostali shinobi, je to vo svete jedna smrtiaca vojna za druhou. A jeden mocný ninja sa jedného dňa rozhodol, že to všetko zastaví. K tomu ale potreboval pomoc samurajov, ktorí ako jediní najlepšie rozumeli slovu mier. Tento mocný ninja prekonal nástrahy Zeme železa a náš shogun, Pieseň Ohňa, ho prijal do našich radov. Tohoto legendárneho ninju dostala na starosti Pieseň Sakury. Učila ho všetko, čo vedela ona sama. Bola nadaná, ale ninja ju nikdy nebral vážne. V jeden podvečer sa vojna dotkla aj Zeme železa. Bojovali všetci v hrozivej bitke, dokonca aj sám veľký ninja mal na mále. No prišla Pieseň Sakury.. *Chizuku očkom pozrela na Hidea, čo Namine stačilo na to, aby sa začala na stoličke mrviť,* Čo bovo ďavej?! Čo.. čo?.. *hltala každé jedno slovo svojej matky,* Prišla Pieseň Sakury a ninju zachránila, *v tom Hideo flusol,* Vieš, že to tak nebolo.. Ja som zachránil teba, *oboril sa a Chizuku sa rozosmiala svojim zvonivým smiechom. Obaja vedeli, že ich stretnutie takto neprebiehalo. Chizuku však chcela, aby mala Namine dobrú mienku o svojom otcovi a Hideo s touto historou nenamietal. Navyše, počul ju prvýkrát aj on, ale pristúpil na túto malú lož. Stejně.. Ktorý otec by povedal svojmu dieťaťu, že kedysi dávno chcel svoju budúcu ženu obetovať Jashinovi alebo robiť na nej pokusy?.. Asi žiaden,* V-v-vy.. Papa je ten ninja a ty ši, maminka, Sakuva?.. *spýtala sa úplne odrovnaná Namine a nechala otvorenú pusu. Chizuku milo prikývla,* Nicméně.. Tento čin ich spojil a vytvoril medzi nimi najsilnejšie puto, ktoré existuje.. Puto lásky, *tomu však už Namine nerozumela.......... Prítomnosť: Pousmiala sa nad tým. Spomenula si na túto spomienku práve vo chvíli, keď si znova večer čítala otcove zápisky zo Zeme železa,* Klamali o svojom stretnutí, teraz to už viem, ale ten príbeh si budem pamätať ešte dlho.. *Nadýchla sa a zatvorila knihu so zápiskami. Zívla a zápisky položila na nočný stolík. Bolo to už pár mesiacov po tom, čo vďaka Kazukimu zistila pravdu - jej rodičia sa už nevrátia. Boli mŕtvi. S hlavou plnou spomienok potom pokojne zaspala, aj keď jej po líčkach stekali slzy.*
rpg: koniec
Namine: *Ráno si všimla Namine z okna svojej izby, že tá čiernovlasá potvorka Mei naháňa psa po celej záhrade. Vypadalo to, ako keby sa jej pes bál, ale tým, ako vrtel chvostom, bolo jasné, že sa s ňou hrá, aj keď Mei to za hru nepokladala, chcela ho chytiť a umlátiť, aby konečne prestal behať a slintať všade naokolo. Vadil jej hlavne ten štekot. Nikdy nemala zvieratá rada a ešte chvíľu sa so psom naťahovala, kým jej nezačalo toto divadlo liezť na nervy. Netrvalo to dlho, nemala dvakrát pevné nervy. Mohla toho psa dostať už dávno, ale bolo by to dosť brutálnym spôsobom a to by sa Namine moc nepáčilo. Tak trochu na ňu predsa len brala ohľady a rešpektovala ju. Nakoniec sa rozhodla pre menej "brutálny" spôsob odchytu toho psa. To však už bola na záhrade aj Namine, ktorá dosť prísne pozerala na Mei, ktorá sa tam so psom skoro bila, nemali od toho ďaleko,* Ku zvieratám sa musíš chovať nežne.. *povedala odmerane, keď sa zjavila pri nej a vzala psa bez problémov do rúk. V jej rukách sa pes, ako inak, upokojil a olizol jej tvár, na čo sa Namine rozosmiala a položila ho na zem. Pes sa rozvalil pri jej nohách a začal oddychovať s vyplazeným jazykom, čím sa chladil. Mei len flusla na Namine zamračený pohľad a pozviechala sa zo zeme. Namine bola viditeľne nahnevaná. Hnevala sa na Mei. Pretože včera sa dozvedela, že jej učiteľka je tehotná. Akosi to vzala tak, že Mei sa na ňu vykašle, keď bude mať toho svojho spratka. Áno, privlastňovala si ju, pretože ona a sensei z Akadémie su jediné osoby z Kumogakure, ktoré má skutočne rada, ktoré sa jej nehnusia, ktoré ňou neopovrhujú, ktoré sa jej nesmiali, ktoré sa jej neboja a ktoré jej pomáhajú a neubližujú jej. Tak trochu si s Mei kompenzuje aj to, že nikdy nemala súrodenca, a tak brala ei ako vlastnú staršiu sestričku. Mei si kľakla k nej a tvárila sa ustarane,* Nami, nem... *ani to nedopovedala a Namine na ňu vyštekla,* Netvár sa, že ti na mne záleží, že ma máš rada.. *postavila sa rýchlo a otočila sa jej chrbtom. Pes len zaskučal, na čo sa Mei postavila a prešla pred Namine,* Čo sa deje?.. *nechápavo na ňu hľadela, snažiac sa ju chytiť za plece, ale Namine ju len pleskla po ruke, takže Mei ruku len zvesila pozdĺž svojho tela,* Vieš moc dobre, že ťa mám rada.. *opäť ju Namine prerušila dosť naštvane,* Rada.. Rada.. Máš ma rada.. Hlavne, že sis urobila malého smrada.. *úplne spontánne vyletela Namine ruka, ktorú mala zovretú v päsť smerom ku Meinmu bruchu. Mei to vôbec nečakala, no Namina ruka sa tesne pred jej bruchom zastavila. Mala sklopenú hlavu a úplne mlčala. Keď hlavu dvihla, v jej očiach boli vidieť slzy,* Spratek malý.. *ozvala sa Namine sama na seba a ruku stiahla,* Udri ma, *povedala Namine, na čo Mei zmätene a trochu vydesene pokrútila hlavou a odstúpila pár krokov dozadu,* O-o.. t-tom.. sa n-nesmie nikto dozvedeť.. *bolo úplne nelogické to, čo teraz Mei povedala. Naprázdno prehltla, bola celá roztrasená, veď išlo o jej dieťa, ktoré mohla potratiť kvôli Namine. Bola to neodpustiteľná vec, našťastie sa však nič nestalo. Samozrejme, toto Namine nikdy nezabudne, ale ubližovať jej nechce, nebude a ani to nedokáže, len zavrela oči a chytila sa za brucho, pričom zhlboka dýchala, aby sa upokojila,* Nie.. Neublížim ti.. *to Namine už nevydržala. Rozplakala sa, keď si uvedomila, že Mei jej neublíži, aj keď mierila na jej bruško s bábätkom. Rozbehla sa do domu, zavrúc sa do svojej izby. Mei si len sadla pod strom, držala sa za brucho a v hlave jej stále behal obraz toho, ako Namine mierila na jej brucho. Nedokázala teraz za Namine ísť. Potrebovala to vstrebať. Na druhý deň k nej Mei neprišla. Namine sa kvôli tomu cítila celý deň veľmi zle, a až večer pozbierala všetku odvahu a vybrala sa domov k Mei,* "Mala by som sa ospravedlniť za to, že som vybuchla.. Jednak je to moja učiteľka a veľa mi pomohla a som si istá, že takto ju iste stratím, ak sa budem aj naďalej takto správať!" *i vo vlastnej hlave znela utrápene. Zazvonila pri dverách, ktoré nakoniec Mei otvorila,* Gomen... *zabrblala,* Budeš sa dlho takto chovať?.. *spýtala sa jej Mei úplne kľudne,* Chovať ako?.. Nič nerobím, *odfrkla jej Namine,* Ospravedlniť si sa mohla aj trochu normálnejšie, *pokračovala kľudne, no stále mala pred očami včerajšiu scénu. Jedinou útechou bolo to, že sa nakoniec nič zlé nestalo,* Ospravedlnila som sa normálne, pokiaľ viem.. Neviem, čo odo mňa ešte chceš!.. Mám sa zbaliť a spakovať?.. Vlastne hej, to aj urobím, pretože stále hovoríš, že už som veľká a samostatná a ešte budeš mať aj toho sopliaka!!.. Budeš sa venovať jemu, už ku mne neprídeš, lebo budeš mať starosti s deckom!!.. *vybuchla opäť,* Tak dosť! Vôbec si sa nezmenila, si malý usmrkaný fracek, ktorý si všetko privlastňuje, všetko chce a musí mať.. Ale vieš čo ti poviem?!.. Mám ťa rada takú, aká si, len si uvedom, že svojim chovaním ľuďom občas ubližuješ, zraňuješ ich a od seba v podstate odstrkávaš, tým, čo robíš a čo hovoríš.. To, že čakám dieťa neznamená, že sa ti nebudem venovať, a že na teba zanevriem.. Práve naopak, chcem sa podeliť s tebou o moje šťastie.. Budem u teba častejšie, pretože ťa beriem ako rodinu a to dieťa bude proste ďalšia záminka okrem tréningu k tomu, abych ťa navštevovala častejšie.. Si mi ako sestra.. Vždy budeš.. Je pravda, že prvé mesiace sa budem zdržovať doma, ale to neznamená, že nemôžeš prísť ku mne ty.. *zo začiatku pôsobila Mei trochu naštvane, ale čím dlhšie rozprávala, tým viacej znela uvoľnene. Pozrela sa Namine priamo do očí. Jej oči sa ligotali, pretože potláčala slzy. Toto na Mei doslova milovala, dokázala ju len svojimi slovami zneškodniť.. Ak by jej toto povedal človek, ktorého by nemala rada tak, ako Mei, nepohlo by to s ňou, ešte by ho vysmiala, ale Mei bola pre ňu dôležitá osoba. Vyskočila na Mei a vrhla sa jej okolo krku. Mei ju s úľavou objala, lenže Nami sa rýchlo odtrhla, utrela si slzy,* Prepáč mi to.. Naozaj.. *po chvíli sa začala tváriť ako v bežný deň. Chcela na toto celé zabudnúť, ale nechcela zabudnúť na Meine slová, moc to pre ňu znamenalo, len ju štvalo, že až takto moc sa na ňu fixovala a že objavila ďalšiu svoju slabosť, ktorou bola Mei.. Štvalo ju to, pretože paradoxne ona bola i tou osobou, ktorá z nej robila silnú osobu, ale zároveň i slabocha. Co už,* Máš dávno odpustené, hlupáčik, len najskôr rozmýšľaj, až potom konaj, keď ti na niekom záleží.. *mrkla na ňu a zavrela za sebou dvere,* Ideme trénovať, nie?.. *Mei bola rada, že si to s Namine vydiskutovala. Verila, že sa nič podobné už nikdy nestane, pretože Namine bola na svoj vek inteligentná, holt.. Len bola na Mei dosť fixovaná a bola voči nej majetnícka.*
rpg: koniec
Namine: *Istý čas tu už Mei v podstate bývala. Bola jej osobným senseiom už takmer rok. Vlastne odvtedy, čo dokončila štúdium na Akadémii a úspešne zložila skúšku geninov. Bola v tej dobe najmladšia z účastníkov. Je od toho zhruba rok. Stále je však maličká a potrebuje nejakú opateru, ktorej sa chopila práve Mei. Bola to jediná osoba, ktorá sa jej nebála a normálne s ňou komunikovala. Dokonca ju brala ako svoju staršiu sestričku, aj keď to si nepripúšťala. A sama Mei vlastne ani netušila, prečo je Namine bez rodičov. Bola obyčajným mladým jouninom. Nikto jej takéto informácie nepodával, obzvlášť keď sa jednalo o niečo tajné.. Čo Mei doplo dosť skoro, pretože jej rodičia vo väzení neboli, ako tvrdili civilisti prítomní v dedine. No vedenie muselo túto záležitosť nejako ututlať, a prečo nevyužiť zámienku zlého klanu? Jednoducho z nich urobili len ďalších zlodejov z klanu Doku, aj keď pravda bola úplne niekde inde. Hideo, Naminin otec, bol Jashinista, ale túto skutočnosť sa mu dlhé roky darilo skrývať. Veľa cestoval kvôli zložitým misiám. Bol to veľmi schopný ninja, svojho času naozaj silný a zrejme v dedine patril aj k jedným z najsilnejším.. vzhľadom na jeho mladý vek. Kým nemal rodinu, darilo sa mu jashinizmus tutlať a ako obete používal ninjov, ktorí boli cieľom jeho misií. Častokrát sa stalo aj to, že zabil civilistu, či niekoho iného, no holt nebol nikdy svätý. No po tom, čo si založil rodinu, bolo obtiažne dávať Jashinovi obete bez toho, aby si to niekto všimol. Pár prešlapov znamenalo smrť preňho, a aj pre jeho ženu Chizuku. Raikage nemala priame dôkazy, ktoré by Hidea usvedčili, ale aj tak ho dala odstrániť. Bol príliš veľkou potencionálnou hrozbou. A Chizuku bola prisťahovalec z inej dediny. Na tú nemali vôbec žiadne dôkazy, ale zlikvidovali ju tiež. Pre istotu.. Zrejme by bola aj tak svedkom a museli by ju umlčať. Ale späť k Namine. Práve sa zobudila, keď Mei nechtiac treskla dverami. Vysúkala sa z postele a zamierila si to do kúpelne, kde si opláchla tváričku a umyla zúbky. Zišla dolu schodmi a zamierila do kuchyne, kde už Mei lietala, ako najatá gazdiná a pripravala raňajky. Bolo vidieť, že sa ponáhľa,* Dobré ránko, *pozdravila malú Namine, keď sa ospalá zjavila vo dverách kuchyne,* Dobré ráno.. *odzdravila ju a zívla si. Síce bola ranné vtáča, ale dnes bola výnimočne unavená. Sadla si k stolu a sledovala svojimi veľkými fialovými očami pobehujúcu Mei,* Kam sa ponáhľaš? *spýtala sa jej chraptivým hláskom a párkrát zamrkala očami,* Máme len nejaké stretnutie.. Nič vážne, len záležitosti Jouninov.. *mávla rukou a položila na stôl pred Namine tanier s raňajkami,* Tu máš spravené raňajky. Dobrú chuť, dobre sa napapaj, aby si mala dostatok síl na celý deň.. Ja musím utekať.. Poobede ťa prídem skontrolovať, *Namine len kývla hlavou a pustila sa do jedla.. Zatiaľ čo Mei odišla preč z domu,* "Divné.." *prebehlo jej hlávkou a pomaly jedla. Keď dopapala, vzala tanier a hodila ho do drezu. Vykukla z kuchyne, potichučky cupitajúc chodbou a kontrolujúc každú miestnosť na prízemí. Chcela sa uistiť, že je Mei preč. Už dlho ju prenasledovala myšlienka, že vstúpi ockovi do pracovne. Keď tu ešte s mamou boli, vždy jej zakazoval tam chodiť. Chcela zistiť prečo. Však nikto doma nie je, nikto to teda nezistí. Vybehla hore schodmi a chodbičkou zamierila k dverám, ktoré predstavovali vstup do otcovej pracovne. Stisla kľučku a dvere otvorila. Predtým na kľušku takmer ani nedočiahla, preto Hideo nemusel dvere zamykať. Ocitla sa v úplne normálnej miestnosti so stolom, kde boli stohy papierov a naokolo boli samé regále s policami plnými kníh. Taká malá domáca knižnica,* Waaaw.. *zbožňovala knihy, možno to mala práve po otcovi. Obrátila zrak od kníh smerom ku stolu. Nad stolom bola polička, na ktorej boli fotky. Bola na nich jej matka a vo väčšom rámčeku na stole bola aj fotka malej Namine. Pousmiala sa a vzala do rúk fotku, na ktorej bola matka spolu s otcom. Prstom prešla po ich tvárach,* Chýbate mi.. *šeptla sama pre seba a odložila fotku naspäť na miesto. Odhodlane sa pozrela na knihy v regáloch. Rozhodla sa nájsť niečo o Jashinovi. Skúmavo behala očami po policiach a všetky knihy začala vyťahovať a rozhadzovať okolo seba, hľadajúc v nápisoch slovo Jashin. Keď vyťahovala ďalšie knihy, všimla si, že za jednou z nich je.. kľúčová dierka?.. Vypadalo to tak,* Čo tam robí dierka na kľúč.. Bez kľučky?.. *sadla si na zem a unavene sa rukou chytila za zátylok. Mala trochu stuhnutý krk. A vtedy si uvedomila, že má na krku prívesok.. Kľúčik! Odopla si retiazku, na ktorej bol kľúčik a vopchala ho do kľúčovej dierky za regálmi. Otočila ním a bolo počuť, ako sa odomkla západka. Stena, na ktorej bol regál s policami, sa jednou stranou posunula dozadu, vytvoriac tak malý zvislý otvor. Zatlačila na regál a stena sa otočila doboku, vytvoriac tak vstup do ďalšej miestnosti. Bol z nej cítiť chlad. Striaslo ju, ale vstúpila. Bola tam tma, žiadne okná, takže hľadala vypínač, pretože svetlo prichádzajúce z otvora, nestačilo. Hmatala rukami po stene. Lepili sa jej na prsty pavučiny. Konečne nahmatala vypínač, ktorý stlačila. V miestnosti sa rozľahlo svetlo. Žiarovka trochu preblikovala, ale to jej zatiaľ nevadilo. Opäť tu boli regále, niekoľko stolov a akési náradie. Všade veľa papierov, zápiskov a veľká kniha.. Zaujala ju najviac, takže ju vzala so sebou, pretože to blikanie svetla jej začalo robiť zle na oči. Nechala všetko rozhádzané a v otcovej pracovni si sadla za stôl a knihu otvorila, no nie na začiatku,* "Som v Zemi železa už niekoľko týždňov. Vypadá to, že zistiť určité informácie nebude tak ľahké, ako som pôvodne predpokladal. Títo ľudia, ktorí sa nazývajú samurajmi, sú dosť opatrní a majú svojskú filozofiu a pohľady na svet. Musím to tu vydržať a tváriť sa ako jeden z ich študentov. Stále ma dosť štve, že mám za majstra dievča. Mladé dievča. Nebolo by na tom nič, veď aj ja som mladý a už som tak silný. Nečudujem sa, že je skvelým šermiarom, mňa len štve, ako sa nado mnou povyšuje. Keď tu skončím, zrejme ju obetujem...." Obetuje..? Nechápem tomu.. *Namine vedela, že jej matka je samuraj, i to, že aj jej otec vládne šermiarskemu umeniu, ale ešte jej nedoplo, že písal v knihe práve o jej matke,* "...Mal som pocit, že to dievča niečo skrýva. Moje pocity boli správne, ako obvykle. Sledoval som ju dlhší čas, ale akoby vždy vytušila moju príromnosť. Vyslal som teda niekoľko mužov, aby ju napadli, čo sa aj stalo. Samozrejme ich úplne prevalcovala, pretože dostali príkaz neublížiť jej. To, čo som sa od nich dozvedel, ma dosť prekvapilo. V najkritickejšej situácii vraj použila na obranu drevo. Nie však hocijaké. Ona ho dokázala vytvoriť, či prikázať mu vyrásť. Môj záujem o to dievča rapídne od toho dňa stúpol. Čisto však za vedeckými účelmi. Bolo to predsa nevídané, aby človek dokázal nútiť stromy rásť. Rozhodne zistím, o čo ide..." *Namine každé jedno slovo z knihy hltala. Už jej doplo, že sú to zápisky. Zápisky jej otca, ale kto je to dievča?.. Je to mama?..* "...S Chizuku som sa dosť zblížil..." MAMA!.. Naozaj je to mama! *na perách sa jej objavil úsmev. Toto zistenie ju ešte viac nabudilo k tomu, aby čítala ďalej. Tak moc ju to zaujímalo,* "...Musím získať jej dôveru, musím sa tváriť ako jej priateľ. Možno keď mi bude veriť, povie mi aj sama o svojom.. tajomstve. Dúfam, že bude taká hlúpa, inak sa budem musieť uchýliť k radikálnejším riešeniam..." Stále nechápem to s tým drevom.. *zašepkala potichu, keď prevracala stránky ďalej,* "...Chizuku je tak neodbytná! Zrejme som to s tým zbližovaním prehnal. Ona je naozaj blbá, nechce ma nechať odísť. Ale moja misia tu skončila, musím sa vrátiť do Kumogakure, nemôžem si dovoliť tu ostať o nič viac. Ale jej neodbytnosť mi vnukla skvelý nápad, ktorý však nesie so sebou dosť podstatné riziká..." *nechápala ani slovu, ktoré sa tu písali,* "...Nemusel som jej svoju ponuku hovoriť dvakrát. Horšie bolo vysvetliť jej, prečo od nej žiadam, aby so mnou odišla do Kumogakure a zanechala svoju prácu v Zemi železa a nevracala sa domov do svojej dediny. Na nič takého som nepomyslel, a preto som urobil prvú blbosť, ktorá ma napadla. Pobozkal som ju. Ale zabralo to. Len dúfam, že si nebude veľa namýšľať, už tak mi ide tá jej povýšenosť na nervy. Mal by som ju čím skôr umlčať a preskúmať..." Skúmať? Ako skúmať? Prečo?.. *poškriabala sa na hlave a znova pretočila stránky ďalej,* "...Asi bolo dobré, že ma brala ako svojho priateľa. V Kumogakure sa rýchlo zabývala. Pre niekoho mohol byť môj klan nešťastím a prekliatím, ale ja to bral ako výhodu. Každý v Kumogakure ju mal za cudzinca, pokrikovali na ňu, hovorili jej zlodejka a rovnako označovali mňa. Bol som jej jedinou oporou. Presne toto som chcel. Sama sa mi potom zdôverila s tým, že dokáže tvoriť drevo, nechať vyrásť nové stromy za krátky okamžik. Tváril som sa udivene, pretože sa zdráhala o tom hovoriť, ale ukazoval som aj to, ako veľmi ma to fascinuje. Ukázal som jej svoju pracovňu aj tajnú miestnosť. Ak chcem, aby spolupracovala, musí cítiť, že dôverujem aj ja jej. Aj keď to tak nebolo. No niekedy človek musí zariskovať a tu sa ukázala jej oddanosť, pretože nikomu o mojom hobby necekla. Vysvetlil som jej to tak, že milujem vedu a pokrok a navrhol som jej, že môžeme spolu zistiť, čo za schopnosť ovláda. Videla, ako moc po tom túžim a ja jej ešte zámerne predhadzoval to, že jej chcem pomôcť..." *niektorým veciam nechápala vôbec. Tak miloval jej ocko maminku, alebo nie? Bola z toho dosť zarazená. Zamračeným pohľadom pozrela na fotku, na ktorej bol Hideo s Chizuku. Nahnevane pretočila stránku. Toto sa jednoducho muí vysvetliť!* "...Po niekoľkých mesiacoch mám prvé výsledky. Najpravdepodobnejšou možnosťou vysvetlenia Chizukiných schopností je Kekkei Genkai. Buď veľmi mladá vrodená schopnosť alebo novovyvinutá, ktorá sa rozvinula zatiaľ len u nej. Zistil som jej elementy. Sú nimi Doton a Suiton. Po dlhších pozorovaniach som dospel k názoru, že kľúčom k celému tomu kekkei genkai budú práve tieto elementy. Čo sa mi prednedávnom aj potvrdilo. Zmiešavaním oboch elementov vzniká drevo. Na jednej z misií som objavil človeka, ktorý taktiež disponoval dvoma elementami, Dotonom a Suitonom.. Po tomto stretnutí som sa definitívne usvedčil v tom, že je to Kekkei Genkai, pretože dotyčný človek nedokázal zmiešať chakru oboch elementov. Tento objav som pomenoval Mokuton..." *zamrkala očami,* Moja mama mala.. Kekkei Genkai?.. To je úžasné! Vedela som, že je skvelá, *:3.. takmer zabudla, že otcove zápisky nasvedčovali tomu, že mamu nikdy nemiloval,* "...Chizuku sa zmenila. Nie, môj pohľad na ňu sa zmenil. Ale kedy? Kedy som ju začal brať ako ženu? Kedy som v nej začal vidieť niečo viac než len objekt mojich pokusov?.. Nespočetne veľakrát som kvôli pokusom videl jej nahé telo a nie len to. Vždy bola krásna, ale nikdy som z hlavy neupustil dôvod, prečo tu je. Už je to niekoľko rokov. Jej schopnosti som na kompletku zmapoval. Toľko rôznych testov som vykonal a zistil, že okrem tvorby dreva ním dokáže aj pohlcovať chakru. A keď hovorím o chakre, tak tým myslím aj chakrových démonov, prezývaných Bijuu. Nemali sme ešte možnosť sa stretnúť so žiadnym, ktorý by bol voľne v prírode, ale mala veľký vplyv na osoby, ktoré takéto monštrá v sebe mali. Možno práve ten čas, ktorý sme spolu prežili, ma donútil vybudovať si voči nej ochranárske sklony. Mal by som predsa chrániť svoj objav..." *už sa opäť utvrdzovala v tom, že otec matku nelúbil, kým neprečítala niekoľko ďalších stránok a nezastala pri jednom zo zápiskov,* "...Je to potvrdené. Chizuku je tehotná a otcom nie je nikto iný, než ja. Mal som si asi pri tých prejavoch lásky dávať väčší pozor. Lenže z nejakého dôvodu som.. šťastný, že je v tom. Cítim, že sa na to malé teším. Dokonca som povedal Chizuku o mojej viere v Jashina a o všetkých mojich zlých skutkoch, ktoré som v jeho mene napáchal. Ona sa len usmiala a pobozkala ma. Miluje ma takého, aký som a že spolu zvládneme všetko. Niečo podobné som tvrdil ja jej, keď sa sem nasťahovala. Ja.. Myslím, že som si k nej vybudoval po tých rokoch náklonnosť. Na čo viac. Ja ju milujem..." *Namča sa zamračila. Tentokrát ale kvôli sebe,* Ako som mohla pochybovať?.. *ucítila na jednej zo stránok niečo tvrdšie, takže okamžite tam pretočila. Bola tam nalepená fotka jej matky, ako držala v náruči práve narodené dieťa,* To som... ja?.. *užasla nad tým pohľadom. Taký maličký drobček,* "...Chizuku nám porodila nádhernú dcéru. Podobá sa na mňa, ale oči zdedila po Chizuku. Kvôli Namine som urobil na Chizuku posledné neškodné testy. Len aby som zistil, že Mokuton má malú šancu na zdedenie. Musíme však počkať, kým Naminka vyrastie. Čím skôr začnem u nej rozvíjať umenie ninji, tým skôr si budeme istí, či zdedila Mokuton. Jedno je však isté. Ak má oba Chizukine elementy, potom na 99% zdedila aj automatickú kombináciu týchto elementov a mala by byť schopná Mokuton využívať..." *toto tvrdenie ju dostalo natoľko, že knihu zavrela tak, že to až prásklo. Mala ucho v krku. Neuvedomovala si, čo to pre ňu znamená, ak by mala tiež Mokuton. Musí si tie zápisky prečítať všetky. Všetky od slova do slova. Ale najskôr by mala zistiť svoj element.. Práve včas, pretože prešlo pomerne dosť času a už sa vrátila aj Mei. Akurát stihla zavrieť dvere na pracovni, keď Mei začula na schodoch,* Namine? Si tu?.. *Namča sa okamžite ohlásila,* Unn.. Tu som.. Mei! AKo zistím svoj element?.. *naliehala na ňu Namine,* Čo? Element? A prečo ťa to zaujíma?.. *Namča začala žobrať,* Chcem vedieť, aký mám element! Spomenula som si, že nám o tom hovorili na Akadémii a ja som nemala nikdy možnosť sa to dozvedieť.. Možno mám dva!.. *zazubila sa na ňu,* No tak, počkaj.. Počkaj.. Mať dva elementy je docela vzácnosť.. *z tašky vytiahla malý lístoček, ktorý podala Namine,* Nahromaň trochu chakry a vlož ju do papiera, dobre?.. *Namine prikývla a urobila to, čo jej povedala jej sensei. Papierik okamžite zvlhol,* Gratulujem, máš Suiton.. Poznám pár Jouninom, ktorí tiež majú SUiton, mohli by ťa nie... *Namine ju nenechala dokončiť vetu,* Daj mi ešte jeden! Ešte jeden papierik, prosím..! *bola celá nedočkavá. Mei nechápala, čo sa deje, ale papierik jej nakoniec podala,* Hovorím ti, že dva elementy sú vzácnosť, *NAmine proces zopakovala, ale tentokrát jej papierik stvrdol priamo v ruke a trochu popraskal,* Tomu neverím.. *neveriacky nad tým Mei zavrtela hlavou,* Čo? Čo? Čo to je?.. *Namine ju neustále otravovala,* Zaujímavé.. Máš dva elementy.. Suiton a Doton.. Páni, ja nemám ani jeden, *pousmiala sa na ňu, ale Namča so širokým úsmevom na tvári vletela do izby a začala tam po celej miestnosti behať, skákať a výskať,* Mokuton! Mokuton! Mokuton!.. *nedbala však na slová, ktoré otec napísal.. Stále je tam 1%, že Mokuton neovládne aj napriek tomu, že má oba elementy potrebné k jeho ovládaniu.*
rpg: koniec
Namine: *Namine vstala skôr, ako obvykle. Síce bola ešte dosť unavená, ale chcela sa naučiť novú techniku. Tou technikou bolo Kuchiyose no Jutsu. Zmluvu už podpísanú mala, takže ostávalo už len sa tú techniku naučiť. Ak to zvládne, mala by podľa všetkého vyvolávať ninja psov. Všade bol kľud, a preto sa to chcela naučiť práve teraz. Rýchlo na seba niečo hodila vyšla z izby mieriac na záhradu. Namine sa postavila do stredu záhrady, kusla sa do prstu a poskladala všetky pečate. Ruky rýchlo položila na zem:* Kuchiyose no Jutsu, *zamrmle si, ale nič sa nestalo. Síce nečakala, že by sa jej to podarilo na prvýkrát, ale ono sa nestalo nič. Vôbec nič! Keby sa aspoň objavili na zemi znaky, alebo biely obláčik dymu alebo niečo iné. No toto bolo proste divné. Rozhodla sa urobiť to znovu. Rana na prste medzitým prestala krvácať, a preto sa do neho kusla znovu, teraz o trochu viac, čo celkom bolelo, ale jej to zatiaľ nevadilo. Položila ruky na zem a povedala:* Kuchiyose no Jutsu! *opäť sa nič zvláštne nestalo. Spravila to znovu, ale bez toho, aby jej tiekla krv. Chcela totiž zistiť, čo robí zle. Najprv poskladala pečate a hneď niekoľkokrát za sebou. Ďalej však nepokračovala, vedela v čom robí chybu. Plácla sa rukou po čele a potom sa pousmiala:* Celú tú dobu som to robila inak, *zahundrala si pre seba. Rýchlo poskladala pečate Inu, Tori, Saru a Hitsuji. Znovu si otvorila ranku na prste a položila ruku na zem. Teraz sa na mieste, kde ruku položila, objavil akýsi znak, ktorý po chvíli zmizol. Zamrkala očami, prekvapilo ju to. Z prsta jej krvi ešte tiekla, tak poskladala znova pečate a položila ruku na zem,* Kuchiyose no Jutsu! *vykríkla a sústredila chakru do ruky. Ozvalo sa akési puknutie či prasknutie a objavil sa obláčik dymu. Rýchlo cukla rukami, no nič sa neobjavilo. Bola na správnej ceste. Rozhodla sa odpočinúť si, čo bol vlastne aj skvelý nápad, keďže na privolanie zvieraťa bolo potrebné celkom slušné množstvo chakry. Po dlhšej dobe oddychu vstala a znova opakovala všetko dokola, no stále sa ozývalo ‘puf‘ a zjavil sa dym. Nič viac. Stmievalo sa, a tak sa rozhodla ísť........ Ráno vstala skoro ráno a znova sa vydala trénovať. Všetko opakovala, no nijak sa nezlepšila, až po nejakej dobe sa jej podarilo privolať, zrejme, práve narodené psíča. To však nevydržalo dlho a zmizlo v obláčiku dymu. Opakovala to, ale buď neprivolala nič alebo len ďalšie práve narodené šteňa. Okolo obeda sa bola najesť v blízkej reštaurácii a po jedle sa ocitla znova na mieste, kde trénovala. Kusla sa do prsta, zložila pečate a položila ruku na zem,* Kuchiyose no Jutsu! *zrevala a na zemi sa objavili znaky, v dyme ležalo menšie psíča, ale to hneď, ako sa objavilo, zmizlo. Takto to pokračovalo ďalej, kým neprivolala bielu čivavu, ktorá však v dyme nezmizla,* Ja to dokázala! *zajásala. Fenka sa vystresovane otočila a pozrela na Namine. Namine chcela niečo povedať, no fena kamsi zmizla a ozvalo sa len ‘puf‘, ktoré značilo, že zmizla,* Chjoom.. *zosmutnela,* Ale v podstate som to dokázala.. *na tvári sa jej opäť objavil úsmev a ona sa pobrala preč.*
rpg: koniec
Namine: *Mei jednu ruku zatla v päsť a vrazila ňou do dlane druhej ruky,* Yosh! Ideme na to.. *zavelila a znova predviedla Shunshin. Tentokrát sa však zjavila za Nami, nie však tesne za ňou, ale kúsok ďalej,* Princíp je jednoduchý.. Nahromadi chakru, ktorú potom prudko vyšleš cez všetky chakrovody do celého tela a nohami sa odrazíš od zeme, akoby si sa chcela rozbehnúť.. Shunshin sa môže zdať, ako teleportačná technika, ale ide len o veľmi rýchly pohyb.. Tak sa sústreď a koncentruj chakru, náhle ju uvoľni a v tom momente vykroč nohami dopredu.. *vysvetľovala jej Mei, ktorá sa medzitým postavila bokom a nechala dievčine priestor. Nami počúvala, ako jej Mei vysvetľovala princíp techniky. Kývla hlavou, že tomu celkom rozumie. Zatvárila sa vážne a vzopla ruky do pečate, vďaka ktorej sa jej lepšie koncentrovala chakra. Trvalo jej to trochu dlhšie, no napokon ju nahromadila a vypustila, pričom nohami pohla, ale jediné, čo sa stalo, bolo to, že urobila krok dopredu. Zamčarila sa a pozrela sa na Mei. Tá naklonila hlavu do strany a ruky si zložila na hruď, sledujúc nevydarený pokus jej žiačky,* Vypúšťaš tú chakru pomaly.. Nesmieš ju vypúšťať pomaly a po etapách.. Všetku naraz! *posledné slová dosť zvýraznila, aby si ich Namine zapamätala. Čakala, kým to vyskúša zas, znova pozorne pozorujúc jej chakrovú sústavu. Namine sa znova postavila do pozoru, ruky dala do pečate a koncentrovala chakru. Začala ju vypúšťať, ale znova márny pokus. Zavrčala, ale kľudnila sa. Len zvraštila tvár a pokúsila sa o to znova, no zase s neúspechom. Mei z nej nespúšťala oči a jej ďalšie dva pokusy nevnímala ako neúspech, ale ako šancu učiť sa z vlastných chýb,* Musíš sa sústrediť a vypustiť ju celú.. Teraz sa nesústreď na to, aby si sa prebleskla z jedného miesta na druhé.. Trénuj len koncentrovanie chakry a jej okamžité a úplné vypustenie a všetku naraz! *zmenila postup tréningu, lebo dievča síce vedelo koncentrovať chakru celkom dobre, ale nevedela ňou moc manipulovať, čo by mohlo byť problémom aj v ďalších technikách,* Budeme tu dovtedy, kým sa ti to nepodarí.. alebo kým nepadneš únavou.. Ale to by som ti neodporúčala, inak sa vezmem a odídem a už sa nevrátim.. *chcela byť tvrdá, aby u nej upevnila disciplínu, a aby ju motivovala k lepším výsledkom, aj keď takýto začiatok čaká vždy u každého, je to prirodzené,* Bolo by nefér, aby si ty o nás vedela a my o tebe nie.. Nechceš nám o sebe niečo povedať?.. *spýtala sa Nami a jej dych sa trochu prehĺbil. Stále dokola koncentrovala chakru a snažila sa ju vypustiť naraz, aby sa tak zlepšila a bola schopná použiť Shunshin. Ostávala čoraz viac unavená, a práve na jej dychu to bolo vidieť, no skúšala to ďalej. Mei sa uchechtla nad Naminou výzvou,* Čo by si chcela počuť?.. Alebo sa mám skôr opýtať.. čo by ste chceli počuť?.. *poslednú otázku dosť zvýraznila,* Som len kunoichi pochádzajúca pôvodne z Kirigakure, ale teraz je mojim domovom Zem Blesku a pracujem ako Sensei, a preto som tu.. Takže už viete, čo robím, odkiaľ som.. Čo chcete ešte vedieť?.. Mám šestnásť rokov.. Mám troch súrodencov.. *vzdychla, pretože ich má v skutočnosti už len dvoch. Na chvíľu v mysli zatápala po Renovi a jej oči nabrali sklený výraz, ale rýchlo sa otriasla. Dievča predviedlo ešte niekoľko pokusov, avšak zlepšovala sa,* Ehmm.. *zahmkala Nami so slabým zasmiatim. Vydýchala sa a spustila,* Je pekné, že si sa nám takto predstavila, ale skôr sme narážali na tvoje schopnosti.. *z nejakého dôvodu si ju Nami začínala obľubovať, bola podobná ako Chizuku, aj keď nie výzorovo, ale povahovo. A práve Chizuku bola jej mama, ktorú mala skutočne rada. Zhlboka sa nadýchla a nakoncentrovala posledné množstvo chakry a celé ho vypustila.. A podarilo sa jej to naraz. Celá unavená začala padať na zem. Prešlo hodne času od začiatku tréningu, takže bolo len zrejmé, že sa unavila. skôr, ako Namiene dopadla na zem, ju Mei zachytila, pretože videla jej pohyby a prečítala každý náznak únavy na tele dievčaťa. Položila ju chrbtom na zem a nechala ju oddychovať,* Moje schopnosti.. Sú tajné *usmiala sa na ňu Mei a zamrkala očami. Len jej vrátila to podpichnutie. Namine nespokojne zavrčala. Ostávala ležať na zemi a zhlboka dýchala. Náhle sa jej však zmocnila únava a ona skoro okamžite zaspala. Mei chvíľu pozorovala dievča ležiace na tráve a dych sa jej pomaly upokojoval. Došlo jej, že zrejme zaspala, preto ju dvihla a odniesla dovnútra domu. Mala problém sa zorientovať, ale keď našla schodisko, vedela kam má ísť. Zabočila vpravo a otvorila dvere a položila ju na posteľ.*
rpg: koniec
Namine: *Chvíľu Mei trvalo, kým sa z domu vymotala. Dokonca si ani nevšimla dverí, ktoré viedli priamo dozadu na záhradu, takže vyšla vlastne prednými dverami, cez ktoré došla a cez dvor si to namierila dozadu, kde bola celkom veľká záhrada aj s vecami potrebnými na tréning,* Máš nejakú predstavu, v čom by si sa chcela zdokonaliť, resp. čo by si sa chcela naučiť?.. *nebude ju predsa učiť niečo, čo nevyužije. Namine sa odrazila chrbtom od stromu, o ktorý sa opierala,* Rada by som sa naučila Shunshin, *zložila si ruky na prsia a sledovala dlhovlasú kunoichi. Odhadovala, že môže byť od nej staršia zhruba tak o 10rokov. Čakala, že toto dievča pred ňou, bude úplné teliatko, preto ani nedúfala, že by Shunshin ovládala, i keď je to jedna z tých techník na nižšej úrovni. Popravde ani nevedela na akej úrovni jej nová učiteľka je, ale nejako ju to netrápilo. Namine sa musela vzdať učenia medzi inými deťmi, a hlavne v tíme, pretože niekoľko rodičov sa sťažovalo, že niekto ako Namine, z klanu Doku, sa približuje k ich deťom. Hlavne po tom, čo ich provokovala na skúške geninov s podobou jej matky. Tak dostala učiteľku na doma,* So Shunsinom.. *Mei sa prebleskla z miesta, kde stála na neďaleký strom a tam sa objavila v podrepe, akoby nič,* ..nebudem mať žiadny problém.. Ale čo ty..? *dokončila svoju vetu hneď, ako sa objavila na onej haluze na strome. Keď sa znova zdvihla a vzpriamila, okamžite zoskočila zo stromu a vybrala sa smerom ku Namine. Tá ju ani nestihla zaregistrovať. Proste len začula hlas z blízkeho stromu, na ktorý ihneď otočila hlavu. V tom momente, keď na ňu Mei vybafla otázku, ktorou zrejme Nami podceňovala, aspoň si to ona myslela, zmocnil sa jej hnev. Koncentrovala chakru do chodidiel, a tým aspoň trošku zvýšila svoju rýchlosť, keď sa rozbehla oproti nič netušiacej Mei. Namierila si to päsťou do jej brucha,* Ja ti dááám.. podceňovať ma.. blbá nána!.. *vykríkla ešte predtým, než ju vôbec trafila. Mei smerovala pohľadom z nejakého dôvodu ku zemi. Neunikol jej však tieň, ktorý vytvorila fialovovlasá dievčina, rozbiehajúca sa oproti nej. Dvihla pohľad a len tak-tak stihla nadstaviť dlaň, ktorou vykryla Namin útok päsťou na jej brucho. Avšak to nebolo všetko. Päsť jej zovrela, ruku jej vytiahla nad hlavu a otočila ju. Všetko sa to zomlelo príliš rýchlo, aby mala Nami na úrovni genina šancu sa ubrániť. Ruku jej následne stiahla za hlavu, a tým jej ju vykrútila, pričom jej chytila aj tú druhú,* Ak mi sľúbiš, že sa to už nebude opakovať, som ochotná privrieť nad tým obe oči a zabudnúť na to, čo sa teraz stalo.. Ale ak nie, počítaj s tým, že sa budem správať rovnako ako ty.. *Mei si už viac uvedomuje, že aj deti dokážu byť nebezpečné, preto jej neskutočne trhá srdce, keď musí pohroziť niekomu, kto je o dosť mladší než je ona sama. Stále jej držala ruky a len jej zakliesnila jednu z nôh, aby ju mohla zvrhnúť na zem, ak by sa o niečo pokúsila. Namine ucítila, že jej päsť na niečo narazila, ale kým sa stačila zorientovať, bola už zpacifikovaná svojou učiteľkou. Mei mala stále navrch. Chcela ju podkopnúť, ale jej nohy boli zakliesnené,* "Do pekla!.." *zanadávala v duchu a zavrčala, čo už mohla zreteľne počuť aj Mei,* Sľubujeme, že sa to nebude opakovať.. *precedila pomedzi zuby. Mei sa len nahla k jej uchu,* Je márne na mňa útočiť.. A je jedno, či využívaš Taijutsu, Genjutsu alebo Ninjutsu.. Dokážem z tvojich pohybov, pečatí, toku chakry a z veľa iných vecí čítať ako z knihy.. *zašepkala jej to bez náznaku emócie. Chcela toto divoké dievča trochu skrotiť. Keď dievča súhlasilo a sľúbilo, že sa bude chovať slušne, usmiala sa a pustila ju,* Skôr, než začneme s tréningom.. Vysvetli mi, prečo hovoríš v množnom čísle.. Nepatríš predsa k susedom.. *zviazala si vlasy do copu. Tými susedmi myslela klan, v ktorom sa rodia ľudia s rozdvojenou osobnosťou. Namča sa zazubila,* To je tajné, *vyplázla jazyk. Dôvod prečo použila množné číslo bol prostý. Jednoducho si občas spomenula na imaginárneho brášku Shira, ktorého si vytvorila pri stretnutí s Larkom. Kto vie, kde je teraz. Dlho ho nevidela,* Fajn, *zamumlala Mei,* Trochu sa rozcvič a začneme.
rpg: koniec
Namine: *Blížia sa záverečné skúšky. Aby mohla pristúpiť k týmto skúškam, musí sa naučiť základné techniky E-ranku. Už zvládne chodiť po kolmých plochách i po vodnej hladine a to docela obstojne. Dnes sa rozhodla, že skúsi techniku menom Henge no Jutsu, čo by mala byť technika, ktorá svojmu užívateľovi dovoľuje premeniť sa na inú osobu, či vec. Trénuje doma, pretože tu má dostatok priestoru a nepotrebuje k tomu nič špeciálne. Akurát dobrú predstavivosť. A možno všímavosť? To asi skôr, pretože sa chcela riadiť podľa fotky svojej matky, ktorých bolo v dome neúrekom. Bola naozaj nádherná.. A podedila po nej oči. Chcela sa zmeniť na ňu. Sústredila sa na koncentráciu chakry.. Zložila pečate, ktoré sa predtým postupne naučila. Ozvalo sa puf.. Zdvihol sa obláčik dymu, ktorý o chvíľu zmizol. Keď sa zbadala v zrkadle.. Zľakla sa toho výjavu, ktorý videla,* Aaaaaaaaar.. *až nadskočila. Bola to totálna katastrofa. Takmer vlastne ani nevidela, pretože mala hlavu ako balón, okolo očí nazbieranú kožu, ústa ako kačica a nos vypadal, akoby bol zlomený na niekoľko častí. Katastrofa. Okamžite prerušila koncentráciu chakry, opäť sa objavil dym, no tentokrát tam stála už ona,* T-to... Bolo strašné.. *na okamih sa rozosmiala. Vypadala strašidelne, no na jednej strane to bolo celkom vtipné.. Aj keď by sa asi nemala smiať, že tak znetvorila svoju matku. Koncetrovala chakru, zložila pečate a vyčkala, kým sa rozplynul obláčik dymu. Znova obrovský výbuch smiechu. Teraz mala obroské uši a jej vlasy vypadali akoby vypelichali. Na jedno oko dokonca nevidela, lebo jej nos smeroval do strany,* Mohla by som chodiť strašiť.. *nemohla sa prestať smiať. Tak toto ju naozaj bavilo, ale napokon to po ďalších nevydarených kúskoch začala brať vážne. Šlo predsa o skúšky. Pri skladaní pečatí si detailne predstavovala obraz jej matky. Snažila sa akoby chakru usmerňovať do tvarov a farieb. Puf. Naozaj to bolo lepšie. Holt, len netrafila výšku a detaily. Takže znova odzačiatku.. A stále dokola, až kým nevidela v zrkadle presnú kópiu matky z fotky,* "Je tak krásna" *prebehlo jej hlavou, keď sa vo večerných hodinách nemohla vynadívať na matkinu podobu.*
rpg: koniec
Namine: *Zazvoní budík, ktorý je položený na nočnom stolíku, ale nikto ho dlhšiu dobu neutíši. Namine leží hneď vedľa stolku v teplučkej, mäkkučkej posteli a boh vie ako sa jej nechce z toho teplúčka teperiť von. Ani sa jej nechce načiahnuť rukou ku budíku a stopnúť ho, aby nezvonil. Na to bola momentálne až moc lenivá, predsa len bol piatok a už toho mala dosť. Ležala na boku a s hlasným mrnčaním sa prevalila ako vrece zemiakov na bok. Zaborila hlavu do vankúša, ako stlmila zvuk budíka, ktorý sa jej zarýval do uší. Čím bola bdelejšia, tým viac ju ten zvuk otravoval. Načiahla ruku, aby ho konečne vypla, ale nedočiahla naň, takže ruku sťažka spustila na postel. Znova hlasno zamrnčala. Po chvíľke sa prevalila na brucho a konečne na ten blbý budík, ktorý robil taký rámus, dočiahla a nemotorne ho vypla. Hlasno sa nadýchla a ešte hlasnejšie vydýchla. Pozrela sa na hodiny ešte zalepenými očami. Odhrnula paplón a neochotne sa postavila z tepla postele. Šúravým krokom a so zvesenými rukami a hlavou sa dostane do kuchyne na obhliadku.* "Páni, ja mám ale hlad," *v bruchu cíti pocit, ako keby jej tam cvrčkovia vyhrávali. Neznesiteľný pocit, hlavne hneď takto z rána. Posadí sa ku stolu a rýchlo do seba nahádže chutné raňajky. Rozpochoduje sa do voľnej kúpeľky. Konečne sa tam dostala. Vykoná rannú hygienu, osprchuje sa a vráti sa do izby, aby sa obliekla.* "Dnes je piatok?" *pohľad sa jej zastaví na kalendári* "Yattáááá!! To znamená prax!!" *zo šuflíka si vezme zošitok s perom, vyskočí cez okno svojej izby, dopadne na zem a ako stíhačka sa vydá smerom ku Akadémii* ........ Z cestyyyyyy!!! *kričí celou chodbou Akadémie a smeruje do svojej triedy. Rozrazí dvere a všetci sú už skoro prítomní. Rýchlo sa usadí na svoje miesto a čaká na ten sladký zvuk zvončeku, ktorý oznamuje začiatok vyučovania. Dlho na to nečakala. Zazvoní a po niekoľkých sekundách hluku, všetky zvuky v triede utíchnu. Zjaví sa totiž sensei, ako vždy štýlovo - v obláčiku dymu.* "Tak začni, tak začni" *celé jej telo sa trasie nedočkavosťou, čo nové sa dnes budú učiť.* Skôr, ako sa začneme učiť niečo nové, musíme si zopakovať staré učivo. *zahlási sensei a celou triedou sa začnú ozývať otrávené pazvuky a námietky. Sensei sa len usmeje* Buď si vyskúšam 2-3 dobrovoľníkov, alebo si to zopakujete všetci.. A tým mám na mysli test! *uchechtne sa a dá si jednu ruku v bok* Tak, čo si vyberiete? *všetci mlčia, takže už vie, že test rozhodne písať nechcú* Fajn, Hoshi, poď sem pred tabuľu a povedz nám niečo o ručných pečatiach. *fialovovlasé dievča sa neochotne dotacká pred tabuľu a dá si ruky za chrbát* Hai, sensei.. Ručné pečate.. Sú to znamenia rúk, pomocou ktorých je ninja schopný robiť jutsu. Prevažne ide skôr o elementárne techniky, ale nie je to pravidlo. Niektoré techniky nevyžadujú žiadne ručné pečate. Celkovo je 12 ručných pečatí. Sú to - Uma(kôň), Ushi(vôl), Tora(tiger), Mi(had), Ne(potkan), Tori(vták), Inu(pes), I(diviak), Hitsuji(baran), U(zajac), Saru(opica), Tatsu(drak), *všetky pečate názorne predviedla* a teraz by som rada predviedla techniku, *začne skladať pečate a premení sa na senseia. Nebola to dokonalá premena, ale na 1 to bohate stačilo.* Výborne, *pochváli ju sensei a pošle ju sadnúť si s jedničkou* Skvelé, skvelé.. Tak a teraz sa konečne dostaneme k novému učivu. *Namine natešene otvorí zošit a vyčkáva* Dnes si povieme niečo o hodnostiach shinobi, ktoré sú v každej dedine. Vie mi niekto povedať, ktorá hodnosť je najnižšia? *spýta sa davu detí a očakáva, že to bude väčšina z nich vedieť. Začne sa hlásiť kopec mladých nádejných ninjov* Ria, máš slovo. *ukáže na červenovlasú dievčinu, ktorej vlasy čiahajú po lopatky* Najnižšou hodnosťou je študent akadémie, teda my, čo sme tu máme najnižšiu hodnosť, *sensei sa pousmeje* Nie tak celkom, vy ešte nie ste považovaní za shinobi. *Namine sa len uškrnie a neprestáva sa hlásiť ako o život* Namine, máš slovo. *Keď ju sensei vyvolá, postaví sa a spustí* Študent akadémie musí urobiť záverečnú skúšku, aby sa stal plnohodnotným ninjom, *zazubí sa, pretože si predstavuje, ako drží čelenku, ktorú dostala za splnenie skúšok,* Dostane čelenku so znakom svojej dediny a jeho prvou hodnosťou je genin. Na misie sú posielaní v 4členných skupinách, ktoré sa skladajú z 3geninov a z 1jounina, ktorý plní úlohu senseia. Tímy nie sú tvorené len tak pre nič. Ide o to, aby sa členovia jednotlivých tímov naučili spolupracovať. *vyhlási hrdo. Pilne začala študovať. Naozaj sa jej AKadémia zo začiatku nepáčila, ale keď videla staršie deti behať po vode, či liezť po stene bez pomoci rúk, strašne sa začala na každú hodinu tešiť. Chcela dokázať to, čo oni. A keďže nastúpila kvôli určitým okolnostiam na Akadémiu neskôr, musela toho veľa doháňať. Sensei ju stopne,* Veľmi dobre. Saki, ty máš sestru chuunina, však? *Saki jeho narážku hneď pochopi, postaví sa a spustí* Ďalšou hodnosťou, hneď po geninovi, je chuunin. Sú to väčšinou ninjovia, ktorí učia na akadémii alebo na misii sú veliteľom menšieho tímu. Na to, aby sa stal genin chuuninom, musí zložiť chuuninsku skúšku, ktorá sa vždy koná v inej dedine. Je to kvôli tomu, aby bol medzi dedinami udržaný mier, *sensei ju zastaví a prikývne* Áno, tak to je správne. Ďalšou hodnosťou je Jounin. Ninjovia na tejto úrovni chodia na misie typu A, občas aj typu S, čo je najťažšia a najnebezpečnejšia misia. Môžu to byť velitelia väčších tímov na misii alebo pracujú ako senseiovia. K jouninom sa radí aj takzvaný Tokubetsu Jounin, čo je ninja, ktorý sa zamerava na konkrétku činnosť, napríklad: elitný učiteľ. *zastaví sa* Rozumiete tomu? *všetci prikývnu. Namine si všetko poctivo píše do svojho zošita, aby jej nič nevypadlo.* Najsilnejším ninjom z dediny je Kage. Kage sú vodcovia 5 veľkých shinobi dedín. Vždy môže byť aktívny len jeden Kage v každej dedine. *sensei ešte vymenoval názvy Kagov hlavných dedín a pokračoval,* Za úlohu budete mať zistiť niečo o ANBU, nukeninoch a lovcoch odmien.. Tak a na dnes by to bolo všetko, *znova si dá sensei ruku v bok a triedou sa ozývajú pokriky typu: ""A nejaké jutsu?"". Sensei samozrejme na tieto poznámky nereagoval a začal študentov vyháňať von. Namine sa sklamane postavila zo svojho miesta, mala pocit, že dnes tu ozaj nemusela vôbec byť, ale čo, aspoň sa naučila niečo viac teoretické. Nevadilo jej to. skôr ju zaujímala úloha, ktorú im dal sensei. Áno! To bolo ono, dnes skončili dosť skoro, takže prebytočný čas využije veľmi užitočne. Hneď, ako sa dotrepala pred akadémiu, rozlúčila sa so svojimi kamarátmi a namierila si to rezkým krokom do miestnej knihovne.*
Shoutboardy končí. Více zde.