Přidej zprávu »
-: --
Lara: *Lara podišla troška bližšie, usmiala sa na neho. Iba ho dostala z dimenzie von na rovnakého miesto, z kadial ho zobrala. Potom iba šla ku Kou, aby si zisťovala informácie. Snáď to dopadlo dobre. Mrk mrk.*
Hein: *Pri slove že si tu môže nechať Hiraishin Kunai jej ho okamžite podá do ruky.* Chcem aby si ho mala ty.. mami.. *Prenesie potichu a oddiali sa od nej. Pozrie na Laru. * Myslím, že bude lepšie, keď ma dostaneš von ty.. Bude to také.. milšie. * Usmeje sa na ňu. Zobere Yotenshiho na ruky a čaká, kým ho stadiaľ dostanú. Potom sa už len patrične rozlúči a poberie sa zas svojím smerom. S pokojom na duši a úsmevom na tvári. * " Ďakujem ti.. " *Povie sám pre seba. Je za toto stretnutie veľmi šťastný.*
Lara: *Jeho objatie príjme, je zaň šťastná. Usmiala sa i na neho.* Ak chceš, môžeš tu odložiť svoj kunai, či si tu vytvoriť značku. Pokojne i na zem. *Dala mu menšie inštrukcie a následne sa otočila, keď započula zvuky prebúdzajúcej sa Lary.* Tak, toto je asi ahoj na teraz. Ak chceš, môžeš sa dostať z tadiaľto von sám, Hiraishinom. Prípadne ťa prenesieme von. *Iba mu dala na výber, pričom Lara už v pozadí stála na svojich nohách, pozorujúc situáciu. Nemala presné informácie o tom, čo sa stalo, to s ňou plánovala prebrať neskôršie. Rozhodne ale bola nadšená, lebo to vyzeralo sľubne.*
Hein: *Vysoké postavenie nad ktorým sa len pousmeje.. "Lara Am." * Zopakuje si sám pre seba v duchu. * Dobre teda.. Keď ti to nevadí, tak budeš teda mamička. * Usmeje sa na ňu takým tým úsmevom, pri ktorom ľudia privrú oči a vyceria zúbky. Ako malé kiddo. Následne ju pozoruje ohľadom toho, že tu má počkať.* "Neurobí si na mne tú značku? " * Zamyslí sa. Niekam odkráča, cestou si prefacká svoje druhé ja, ktoré na to asi zareaguje. Nevie. Následne keď sa vráti, drží v ruke svoj Hiraishin kunai. Teda nevie či je jej.. ale niekoho určite je. Možno tej je druhej bytosti Lary. * Ďakujem.. Takže. Toto znamená , že sa ešte niekedy uvidíme? * Usmeje sa a príjme Hiraishin Kunai. Odloží si ho špeciálne na samostatné miesto. Yotenshi len spokojne zavrní. * Som rád, že sme sa stretli a mohol som ťa po toľkých rokoch vidieť.. Mami. * Pri slove mami roztvorí náruč, ako keby očakával, že ho ešte objíme. Nechce ju do toho nútiť.*
Lara: *Bola nakoniec rada, že sa to všetko takto vyvinulo. Samozrejme, mohlo to dopadnúť lepšie. Ale keď vyprával, tak povedal i vtip, dokonac ho videla i smiať sa. Bolo to pre ňu celkom odmenou.* Ano, správne. Momentálne som Tsuchikage a meno pod ktorým vystupujem je Lara Am. Ale ak chceš, môžeš ma volať stále matka, je to na tebe. *Keby toto prijal, tak by sa ona sama odvážila ho oslovovať ako jej syn. Na ponuku, že si na neho vytvorí hiraishin značku sa potešila. Bolo predsa možné spojenie, ktoré by s ním mohla kedykoľvek urobiť.* Vydrž iba sekundu! *V menšej rýchlosti sa vydala smerom od neho, do vnútra laboratórie, na miesto kde Lara skladovala zbrane a ostatné veci. Tam vzala iba jeden hiraishin kunai, na ktorom bola Larina značka. Vedela, že ak bude chcieť niečo riešiť, tak to pôjde cez Laru samotnú. Taktiež, ona by asi nemala dosť síl na to, aby teraz vytvorila značku na ňom. Keď prišla, tak ho iba podala do rúk. Avšak na ceste tam ešte pohodila pár faciek spiacej Lare, aby ju to donútilo sa prebrať z genjutsu. Mařka ospalá.*
Hein: * Nechá mamu vstať a odísť. On sám tiež vstane a porozliadne sa po okolí. Až teraz si nejak uvedomí, kde to vlastne je a že sú to kryštále a tak. * Hm.. v Iwygakure.. Teraz som ušiel z Uso . Prepáč ale.. nechcem zatiaľ patriť pod nejakú dedinu. Ale.. budem nablízko. A predsa kľudne si môžeš urobiť Hiraishin značku na mne. Aspoň budeš vedieť prísť kedykoľvek budeš chcieť. Vieš, už nie som maličké dieťa.. nepotrebujem pozornosť 24/7 aj keď raz za čas je to naozaj milé a povzbudzujúce uvidieť mamu, porozprávať sa s ňou a tak. Takže sa nemusíš báť, že by som ti zasahoval do rozbehnutého života. Aspoň viem, že sa nachádzaš v Iwe. A predpokladám , že si Kage. Podľa návrhu zostať tam. * Usmeje sa na ňu. * Nebudem robiť neplechu neboj sa. A keď ti budem chýbať, kľudne sa pri mne "objav" .. alebo prídem ja do Iwy ako veľká voda a ty len oznámiš.. Inak, toto je môj syn. *Zasmeje sa. Prišlo mu to zlaté ako sa to celé vyvinulo. * K Shireiganu.. musel by som vyhľadať otca. K nemu žiadne citové puto nemám. Zabiť ho, by bolo pre mňa jednoduché. Teda možno nie po fyzickej stránke, ale ohľadom pút a emócií. *Zamyslí sa. * Ako ťa mám teraz vlastne volať? Kou asi nie.. Lara? * Nevie, či bude pre ňu v pohode, ak ju bude oslovovať mama. Preto sa to bojí opýtať.*
Lara: *Už nevie, čo má vlastne sama robiť. Preto iba vstala, a podišla zas trochu ďalej od neho, ako tak si upravujúc vlasy. Už doplakala, iba si utierala zvyšky.* Nie, nebolo to správne. Ale som rada, že o tom vieš. Možno to raz využiješ, nikdy nevieš čo sa stane. *Nenarážala na nič, všeobecne bola pravda, že čo je mŕtve, môže byť živé. Tak to vo svete chodilo, no.* Ja ťa nevyháňam, neslubujem ako moc často sa ti budem venovať, ale ak by si ostal v Iwagakure, určite by sa veľa vecí zmenilo.. Ale je to na tebe. *Sama nevedela, či chce aby odišiel, alebo nie. Chcela ho mať pri sebe, ale bála sa, že zas s ním nebude traviť dostatok času a taktiež má svoj vlastný život. Proste, zložitá situácia.*
Hein: *Ticho hladí na mamu. Nevie čo jej na to povedať.. nevie ako ju utešiť, ako jej pozdvihnúť náladu. Nevie čo má robiť. Cíti sa neschopne. * Stále budeš moja mama. * Povzdychne si a objíme ju. * Oh. To som nevedel ale.. podľa toho čo si povedala a ak som to správne pochopil, iniciatíva o vraždu by mala vyjsť zo mňa a nie z teba. * Prenesie potichu. * Takže to.. že by si nás zabila oboch.. by asi nebolo to správne orechové. * Pohladí ju zas po vlasoch. *
Lara: *Pri tom, ako počúvala jeho slová krútila hlavou, na znak nesúhlasu, ale nechala ho dovoriť.* To tak vôbec nie je! Je veľa vecí, ktoré by som ti chcela povedať, ale nemôžem. Nechcem ich ani hovoriť. *Bolo to pre ňu ťažké, ale nemohla sa takto starať o svoje pocity, pre neho to muselo byť určite ťažšie, než per ňu.* Zapamätaj si pár vecí. Nikdy nič nebola, nie je a ani nebude tvoja chyba. Za moje činy sa ospravedlniť nemôžem, lebo sa tým nič nezmení. A ešte že ťa navždy budem ľúbiť. *Pozerala sa mu priamo do oči pri hovorení, i keď z nich pár krát vyšla slza, čo jej zrak jemne zhoršovalo, ale prežila.* Nechcela som ťa zabiť, chcela som ťa posilniť. Asi to nevieš, ale existuje posledná fáza shireiganu, ktorá sa aktivuje, keď vlastník zabije svojho rodiča a následne zabije i seba. Je to zložitý proces a ja som ti chcela túto silu dať, ale neuspela som. Nevedela som, či to bude vôbec fungovať, ale bola som rozhodnutá to spraviť, no na poslednú chvíľu som to odvolala, moja chyba.. *Znova radšej uhla pohladom, nemohla čeliť samej sebe.*
Hein: *Potichu ju drží a čaká, čo za slová z nej zas vylezú. Pozrie na Laru , ktorá spí na zemi. Potom zas na Kou. * To si pamätám .. Takže.. uh.. * Zmätene sa na ňu pozrie. * Aj ja teba ľúbim.. * Trošku sa pousmeje a dá jej pusu na čelo. * Prečo sa muselo toto všetko stať, aby sme sa mohli stretnúť? Nebolo jednoduchšie prísť do svojho domu v Uso a proste.. Alebo si o mne niečo zistiť? Viem , že máš úplne iný život a ja som asi tá posledná vec čo by ťa mohla trápiť. Veľa šťastia som ti teda veru nepriniesol. Len smútok, bolesť.. Aj zo svojím hlúpym Zetsubou. Preto si ma nemala rada.. Pretože som ešte nevedel ovládať Zetsubou. Ľudom pri mne bolo zle. Uh.. * Povzdychne si a zavrie oči. Snaží sa ukľudniť. Nevie , čo jej viac na toto počínanie povedať. * Chcela si ma zabiť? * Pozrie na ňu spýtavo. *
Lara: *Keď si ju prisunul, tak sa snažila hlavu namieriť do inej strany, aby posledné zbytky z krvi vykašlala niekam inam. Potom si len pretrela jak ústa, tak i oči. Dost dlhú dobu bola ticho, sama netušila čo povedať. Momentálne ho nemohla ani dostať preč z dimenzie. Nemala na to síl. Nakoniec sa odhodlala, že niečo povie.* Veď ja viem. *Vedela, že ju hladal. Predsa len, shintonom sa mu už predtým hladala v hlave. To čo hovorila, ani tak nemyslela, len nemohla udržať tú ťaž na svojich plecách.* Keď som bola oživená, tak moja duša bola vytvorená z úlomku tvojej. Tam- *Otočila sa a ukázala prstom na Laru na zemi.* je moje pravé telo. Takže, ona, ja sme jedna. Možno to nechápeš ale poviem ti iba jedno. Stále ťa ľúbim. *Odsekla sa, ostala otočená hlavou od neho.*
Hein: *Po všetkom čo mu povie, sa mi vtisnú slzy do očí. Nevie čo jej má povedať. Preto sa len bez slova snaží k nej prísť. * Ja.. Ja som ťa hľadal.. Naozaj! * Zakričí jej .* Celých 45 rokov som sa snažil nájsť ťa! * To už sa rozplakal. Chcel prísť za ňou a objať ju, no nebolo mu to umožnené. Až kým mu nezačala niečo vyrývať do ruky. Ignoroval tú bolesť. Snažil sa. Chcel ju objať a tak aj urobil. Objal ju najsilnejšie ako vedel. Ale pri tom objatí musel klesnúť k nej na zem. Pritúlil si ju k sebe a hladil ju po vlasoch. Ako keby on bol jej otec a nie naopak. Nechcel vidieť svoju mamu plakať. * Prepáč.. ale.. ale vedela si kde som. Prečo si proste za mnou neprišla? * Slzy zas potlačí. To , že tú vinu dáva aj na neho? Vôbec mu to nevadí. Pád Lary ignoroval. Nechcel už od mami odísť. Chcel by odčiniť všetky tie roky, čo nemohol byť pri nej. Všetko to, čo spôsobil , že sa nesnažil dostatočne. * Neodídem už od teba.. Nechcem aby si sa trápila.. * Popotiahne trošku a silnejšie k sebe pritúli Kou. V podstate ju tak oprel o svoju hruď. To, čo mu tam napísala na ruku ignoroval. *
Lara: *Kou pokračovala v plači, nevydávala zo seba žiadne slová. Všade sa odrážalo jej zvuk nariekania, pričom Larin sa iba utlmoval, lebo bol slabší, Kouin sa zosilňoval, keďže sa odrážal od kryštáľov. Hari nechápal, čo sa deje, nemal poňatia, preto iba taktiež mlčal. Pri pokuse o dotyk, ktorý Hein spravil, mu Kou iba jednou rukou odstrčila tú jeho, otáčajúc sa pritom chrbtom k nemu. Po chvíľke vstala, utrela si tvár do oblečenia, ktoré mala. Otočila sa naspäť na Heina, ale to už bola pár krokov od neho. Jej oči nabrali červenú farbu, ale nie zrenice, spodky nich.* Kde si bol celú tú dobu? Prečo si ma nehladal? *Znova sa rozplakala, hlas sa jej zvýšil, kričala. Vedela, že robí zlú vec. Nedokázala udržať celú tú vinu na sebe, preto sa ju snažila hodiť na neho, i keď vedela, že to nie je správne.* Viem, nebola som najlepšia matka, po smrti tvojich súrodencov a následne mojej som ostala sama. Jediné čo som potom mala boli povinnosti. Nemala som nikoho ku komu by som sa v posteli mohla otočiť, s kým ráno zjesť raňajky.* Nedokázala sa udržať na nohách, takže zas klesla na zem, ale pri páde sa jednou rukou udržala a sama seba pozdvihla, aby vstala. Laru, čo stála vzadu to nemohla počúvať. V chvíli mala v očiach shireigan a samú seba uviedla do menšieho spánku, ktorý ale nemal byť trvalý, samozrejme. Iba chvíľkový. Padla sama seba na zem. Iba sa ozval zvuk jej dopadu, ktorý ale Kou ignorovala. Nebola to Kou, iba tak vyzerala, ale ako matka sa samozrejme cítila. Neustále si pretierala oči, aby odstraňovala slzy. Jej vlasy boli dosť rozcuchané, ale to ju momentálne nezaujímalo. Kou vedela, že ešte nemôže používať chakru. Teda, zotavená bola už úplne, ale nejaké veľmi silné techniky by nezvládla, preto sa ani nesnažila o malé. V rýchlosti vstala, chytila Heinovú ruku a začala mu násilím do kože vyrývať napís, ktorý i v ústach opakovala.* Nebola to tvoja chyba. *Skôr ho iba šepkala. Využívala možnosti techniky Shikoku Fūin, keďže na silnejšie techniky si určite netrúfala. Keď to mala hotové, tak začala kašlať, pričom z jej úst vychádzala krv, ktorá dopadala na rozličné miesta. I Kou so sebou hodila na zem, kde pokračovala vo vykašliavaní, ktoré ale po chvíli prestalo. Vedela, že teraz sa jej doba regenerácie o niečo predĺži. Zostávala v akomsi sedu, alebo čo to bolo.*
Hein: *Každým jej krokom sa jeho srdce rozbúcha o niečo rýchlejšie . Má pocit, ako keby mu ide vybehnúť z hrudi. To, že sa stále nemôže pohnúť , ho k tomu všetkému frustruje ešte viac. Po objatí ktoré dostal, prestal rozumieť asi všetkému , čomu v ten moment mohol. Mal slzy na kraji. A hlavne keď videl a cítil každý jeden pocit Kou. A vtedy to prišlo. Moment, kedy mu na nejaký čas to srdce zastalo. * Čo to.. * Chcel zo seba vydať niečo protestujúce, no to už sa naňho hnala katana , ktorú držala Kou. Nemohol nič. Len sa pozerať a prípadne umrieť.. no.. nestalo sa tak. Milimetre pred jeho telom zastala, rozplakala sa a zrútila sa aj s katanou k zemi. Po jej páde, pocítil niečo.. ako úľavu. A veru, mohol sa znovu pohnúť. Spadol na kolená , slzy mu zmizli. V tvári mu ostal iba zhrozený a vystrašený pohľad. Nerozumel čo sa deje.. skadiaľ sa tu zobrala jeho mama.. no.. Tušil, že v tom môže mať prsty tá druhá ženská. Yotenshi len z neho zoskočí a podíde ku Kou. Pamätá si ju. Pamätá si, čo preňho s jej bratom urobila. Preto ju objíme. Hein to ale momentálne nedokáže. Ale.. priblíži sa k nej po kolenách. Chytí ju za rameno. Na jednej strane pociťuje hnev a na druhej by ju najradšej objal a plakal pri nej. Ale on skôr zvolí neutrálnu cestu dotykom len jej ramena. To , či už ona potom objíme jeho nevie. * Mami..? *Prehovorí na ňu. Na konci slova sa mu zlomí hlas. Cíti strašnú hrču v hrdle. Očami začne hľadať tú druhú ženu. Keď ju zbadá, zamračí sa a skríkne na ňu. * Čo si jej to spravila! Ty.. * Nervózne si povzdychne. Prečo by ho jeho vlastná mama chcela zabíjať.. * " Čo sa to tu deje.. Prečo .. " "No .. vieš.. oni sú vlastne jedno. " " Ako jedno!? " "No neviem.. ja si to len myslím. Pred tým nám s Yotenshinom ukázala podobu tvojej matky.. Ale.. mohla to byť len nejaká technika. " * Prenesie len tak Intenshi. Hein zas pozrie na svoju matku. Pomaličky ale neisto ide rukou na tú jej v zámere dotknúť sa jej . To, či Kou bude spolupracovať , je už na nej.*
Lara: *Lara, ktorá bola druhá entita pravej Lary, vyzerajúca ako Heinova biologická matka, sa postupne približovala k stále svojmu synovi. Jeho slová ignorovala, i keď ich vzala do hlavy. Síce bola nižšia od neho, ale keď sa k nemu priblížila dostatočne, tak ho taktiež objala, hlavu pokladajúc pod tú jeho, na jeho hruď. Vedela, že on sa stále nebude môcť hýbať, kvôli Shintonu. Po objatí od neho iba jemne odstúpila, hádzajúc pohľad na Itenshiho, pričom v jej očiach sa ligotala voda, ktorá by mohla naznačiť slzy, ale Kou furt neplakala, i keď nebolo od toho veľa. Už odstúpená chcela niečo spraviť. Jednou rukou chytila za ruku heina, druhou zozadu sa načahovala katanou.* Prepáč mi to. *Rozohnala sa katanou, meriť zozadu cez jej srdce, až po to Heinové. Milimeter pred svojím telom v tej rýchlosti ale zastala. Síce to bola druhá entita pravej Lary, ale všetky spomienky, či emócie stále mala ako tá pôvodná.* Nie, ja nemôžem. *To už vyhrkla zo seba v slzách, katana padajúc jej z ruk na zem a i ona sama sa zložila na zem. Padla na kolená, kde začala plakať a hlavu mala položenú vo svojich dlaniach. Lara iba z väščej dialky podišla bližšie, aby mala dobrý rozhľad na všetko. Síce to nebolo jej telo v tej situácii, ale ani ona sa moc emóciam nezadržala. Jemne postúpila bližšie, ale tak, aby ju prípadne Hein nemohol vidieť, i tak rátala s tým, že na ňu nebude reagovať. V dostatočnej blízkosti iba Shintonom umožnila Heinovi, aby sa mohol zas hýbať.*
Hein: * V priebehu pár sekúnd sa toho zomlelo strašne veľa. Dokonca Larina nálada sa zmenila raz hore raz dole.. Objala ho. Nerozumel tomu. V sekunde sa ocitol na inom nieste ako keby dimenzií, potom sa zrazu nemohol pohnúť ako keby ani nechcel. Ničomu nerozumel. Dokonca ani tomu, keď mu tá žena ktorej meno stále nevedel povedala, že tomu rozumieť nebude. * Ale.. * Stratil slová. Bolo to v moment, keď uvidel svoju mamu. Ako sa k nemu blíži.. S katanou v ruke. * M-mami? Si... Si to ty..? * Pozrel sa na ňu. Ničomu nerozumel. Nevedel o čo momentálne ide. Preňho sa to udialo všetko ako keby mihnutím oka. Dokonca tam ešte pred tým boli dve tie isté ženy a z tej jednej sa stala zrazu jeho mama. * Čo sa to deje? Čo mi to robíš? To je nejaké Genjutsu alebo čo?! * Skríkne na ňu trošku podráždenejšie. Stále sa totižto nemôže hýbať. Ani Intenshi a Yotenshi nevyzerajú na pohyb. *
Lara: *Kráčali. Nie dobre, sa jej počúvalo, ako vyprával o svojom živote. Samozrejme, chcela to vedieť. Ale dúfala v niečo pozitívne. Pri slovách o tom, že to vyzeralo, ako si buduje svoju vlastnú rodinu, ju potešilo vo vnútri. Ale nakoniec sa ukázalo, že ani to nepadlo tak, ako malo. Prišlo jej, že za veľmi vela vecí môže ona sama. Ona bola matka, deti sú jej zodpovednosťou. Či majú desať rokov, alebo sedemdesiat. Zklamala, zlyhala. Nebola dostatočne dobrá. Uprednostila iné veci, predtým, než čo bolo dôležitejšie. Keď začala vyprávať o svojej matke, tak jej prišlo nie najlepšie. Bola to jej chyba.* Určite to nie je tvoja chyba. *Vie, že musí vziať zodpovednosť do svojich rúk. Vyhýbala sa jej niekoľko desať ročí, nemohlo to takto ísť do nekonečna.* Hein. *Vyslovila jeho meno, zastala. Objala ho. Pritom, jak ho držala, ho rovno vzala do dimenzie. Jak jeho, tak i malého Itenshiho.* Možno tomuto všetkému nebudeš chápať, ale počkaj tu. *Shintonom mu vliezla do hlavy, aby naozaj chcel ostať stáť na mieste. To by malo ovplyvniť i Itenshiho v tom, aby on sám nič nepodnikal. Popritom oznamovala Harimu, čo sa deje, aby nič nepodnikal, aby sa držal späť, niekde ďaleko od nich. Lara sa znova teleportovala, avšak nie o moc ďalej. Vo svojej laboratórii totiž bol ešte niekto iný. Bola tam Lara, ktorá bola druhá polovica pravej Lary. Originálna Lara bola rozhodnutá. Celý život viedla svoje posledné dieťa za nos. Vedela, že túto rodinu už nezachráni, jedine keby sa vzdala všetkého. A všetkého sa vzdala už veľa krát, nemôže to robiť dokola. Druhá Lara sa práve zotavovala z oživenia Choko. Ešte stále nemohla tvoriť žiadne techniky, ale mohla sa hýbať a žiť. Bolo rozhodnuté. Lara hlavou kývla na druhú Laru. Pravá Lara vytvorila chakrovú guličku, spojila ju s Larou dva a následne jej začala pretvárať gény, ktoré súviseli so vzhľadom. Pamätala si, ako vyzerala predtým. Keď bola Kou, keď vlastnoručne porodila svoje deti. Ešte mala i Henshin podobu na to predsa. Netrvalo extrémne dlho a z Lary dva tu bola Kou. Aspoň vzhľadovo, ale to by malo stačiť. Lara iba gugenom vytvorila obyčajnú katanu ešte a podala ju Kou. Tá začala kráčať smerom, kde predtým Lara ponechala Heina aj s Itenshim. Plán bol jednoduchý. Lara chcela, aby sa Heinovi uľavilo. Možno bude na začiatku bolesť, ale je lepšie, keď je bolesť na istú dobu, než aby pretrvávala navždy.*
Hein: *Pozoruje ju pri jej odpovedi. Vie rozpoznať kedy človek klame. Nie len kvôli povolaniu Informátor a už nejakému tomu cviku ale aj kvôli sotsusei. Také tie motýliky. Privrie oči pri jej odpovedi. * Nemusíš mi klamať. Ale.. ako myslíš. * Prenesie. Jej ruku príjme a následuje ju. * Niečo skúmala? Čo také? Tieto skaly? * Pousmeje sa. Potom ho ale jej otázky o živote trochu .. sklamú? Nie. Skôr zarazia. Pozastaví sa , stále držiac jej ruku. Čiže by to ňou mohlo trošku cuknúť. * Môj život? Hm.. Prečo ťa to vôbec zaujíma. Stretla si ma len pred pár minútami a už mi pomáhaš, zaujímaš sa o môj život a očividne mi niečo zatajuješ. Nie som hlúpy. * Povzdychne . * Ale. Momentálne sa ti kľudne zdôverím nad mojím životom . Si vlastne.. Prvá osoba od vtedy.. * Odmlčí sa. Kaori nepočíta medzi osoby, ktoré by boli niečo ako jeho bútľavá vŕba. Kaori bola jeho snúbenica. Ich vzťah bol niečo úplne iné. * No. Tak.. Nie som šťastný. Skoro nikdy som nebol.. Môj život bol 90% utrpenie, bolesť ,trápenie.. Ale.. Spoznal som jedno dievča. Keď som bol mladší.. Pripomínala mi moju mamu. Na zdori môjho Kekkei Genkkai , ktoré robí iným pocit nevoľna, bola ochotná priblížiť sa ku mne.. rozprávať.. dokonca neskôr venovať svoje srdce. Miloval som ju. Zachránila mi život, zachránila ma pred sebou samotným. Hlavne keď.. Mi zomrel prvý brat.. a potom odišla mama.. a neskôr.. keď som ostal s mojou dvojičkou sám.. no.. aj ona zomrela. Jediné čo mi po nej ostalo je Yotenshi. Vtedy som sa psychicky veľmi opustil.. a snažil som sa zabiť. Niet jej, nebol by som tu. Našla ma v krvi ležať pod stromom aj s jej vlčicou a zaniesla ma do bezpečia. Postarala sa o mňa.. * Na chvíľu sa odmlčí. O jeho rodine sa mu rozpráva ťažko. Celkovo o minulosti.. Táto rozprava mu priniesla veľa spomienok a bolesti. Dokonca sa mu do očí vyhŕkli slzy, ktoré ale rýchlo potlačil. Predsa je nejaký chlap. * No a.. Potom som aj s mojou snúbenicou Kaori ostal sám úplne. Jej otec .. zmizol. Ale pred tým mi dal krásny darček. Raito.. bol to dobrý človek . Presťahovali sme sa k nám domov. Ah.. Ona nahradila jeho post Kage v dedine. * Pousmeje sa. * A potom nám do života prišlo jedno dieťa kvetov. Zomrel jej otec a tak sme si ju adoptovali. Teda ja. Bolo to úžasné dieťa. Ako taká rastlinka. Na chrbte mala kvietok . Heh. * Zas sa nad tým pousmeje . Sú to krásne myšlienky.* Chcel som ju stále ochraňovať.. a mať pri sebe.. Chcel som kvôli nej zmeniť povolanie a odísť spolu z dediny. Ukázať jej celý svet a ako vedlajšiu vec ísť hľadať moju mamu. Pretože.. Stala sa raz dávnejšie taká vec. Kedy som dokonca náhodou spoznal svojho otca. Mal veľkého draka. Bolo to zaujímavé.. To som bol ešte o dosť mladší. Nejakým štýlom sme oživili moju mamu a po dlhej dobe ma zas objala a dokonca išla na chvíľu s nami domov.. Bol to pekný moment. No potom zas odišla. Nikdy som nechápal prečo.. či som bol zlý syn alebo.. nás proste nemala rada.. snažil som sa. Byť dobrý brat ale. Sklamal som. Sklamal som každého, na kom mi kedy záležalo. Preto som odišiel z Usogakure. Aj keď moja snúbenica tomu velí.. náš vzťah už bol.. divný. Som hrozný brat, syn a dokonca aj snúbenec. * Povzdychne si. Chytí si hlavu do rúk a ťažko oddýchne. Bojuje s tým smútkom , ktorý pociťuje. * Prepáč .. myslím, že takéto informácie ťa zbytočne len zaťažujú. Ja len.. neviem sa s tým vyrovnať. S celou minulosťou. Len ju ťahám za sebou, prelievam krv.. snažil som sa byť aspoň dobrým opatrovníkom. Aj v tom som zlyhal. Všetko čo chytím do rúk , pokazím. Cítim sa byť až príliš prekliaty karmou. Aj s celým Zetsubou. Uh.. * Povzdychne . Intenshi sa nahnevane zahniezdi. Veď predsa kvôli nemu ho má. Nechápe aký má problém. Je to aspoň silná poistka a zbraň.* Rozprávam príliš veľa.. *Zamumle si Hein. Potom stíchne . *
Lara: *Pozorovala, čo sa bude diať. Mala dôveru v Itenshim, že nič neprezradí. Z Heinovej reakcie usudzovala, že akoby slovo dodržal, tak sa jej odľahlo.* Iba som ti ho opravovala, dokázala som rozpoznať, že onedlho by sa mohlo stať niečo nemilé. *Klamala, ale bolo to pre jeho dobro. Na ňu samotnú to mala silný dopad. Všetky jeho odpovede či otázky od ignorovala, prehla sa v chrbte a začala pomaly kráčať od neho. Nakoniec sa otočila a podala mu ruku, na znak, aby ju následoval.* Prejdi sa so mnou. *Pôsobila celkom milo. Napokon sa odhodlala vydať zo seba pár odpovedí.* Ja som tu iba niečo skúmala, ale dosť o mne. *Ako keby už hovorila veľa. Pravda bola, že chcela počuť jeho hlas, ako vypráva. Informácie si mohla získať i shintonom, ale nie všetko sa musí riešiť tým. Teda, môže i nemusí.* Máš dobrý život? Nechýba ti nič? Si šťastný? *Pýtala sa, v jednom bode sa jej akoby zlomil hlas. Bála sa týchto odpovedí. Niekedy by bolo možno lepšie, keby Hein žil s tým, že jeho matka umrela, než aby premýšľal nad tým, že jeho matka niekde je a neukazuje záujem. Čo bola vlastne pravda, i keď ani to nebola stopercentná. Záujem by i bol, ale sú tu aj iné veci. Bolo to proste komplikované.*
Hein: *Hein stále onemene sedí a čaká, čo sa stane. Na moment prestane vidieť. Nerozumie tomu.. Preto sa začne snažiť postaviť. Pomedzi to sa Yotenshi len udivene pozrie na Laru. Po jej premene Henshinom ako keby skamenel. * "To je.. Kou." *Poznamená telepaticky bratovi. Intenshi sa len neisto zamiesi. Teraz je tu tá otázka, či to povedia Heinovi alebo nie. * " Povieme mu to? " " Hm.. myslím.. že bude lepšie, keď sa o tom nedozvie. Predsa len.. preniesol sa cez to. čiastočne.. nie? * Poznamenajú si navzájom. Preto sa aj rozhodnú Heinovi nič nepovedať. Yotenshi len ticho prikývne so zavretými ústami. Heinovi sa zas vráti zrak. To už stojí na vlastných nohách. A bez bolesti. Udivene sa pozerá po svojom tele. Keďže meria okolo 185cm , nie je to jeden z prckov aký kedysi bol. Možno keď si ho pamätala ešte mama. Teraz je z neho naozaj silný muž. A vyzerá predsa len dospelejšie. * Čo si práve urobila? S mojím zrakom? *Začuduje sa. Yotenshi len vylezie na hlavu Heinovi a zachumlá sa mu do jeho bielych vlasov. Teraz sa pozerá na Laru trošku z inej perspektívy.* Nemám v pláne nič zlé.. Chcel som len vyskúšať 7 bránu Hachimonu. Prepáč.. ak som spôsobil nejaký rozruch, problém.. niečo. * Poznamená a chytí sa tak nevinne za hlavu. Popri tom si prehrabne vlasy . Trošku sa začne naťahovať, v zámere popukať si kosti a uvolniť svalstvo. Popri tom akte ukáže Lare chrbát. Mohla by tam vidieť jeho jazvy z detstva. Jazvy, keď ho ešte na akadémií šikanovali a mlátili bičom, hádzali po ňom kamene a tak podobne. Akadémia bola zlé obdobie. * Čo si tu vlastne pred tým robila? Ak sa smiem opýtať.. * Usmeje sa po naťahovaní Hein na Laru. Má samozrejme krásny perlový úsmev. Celý je krásny. Handsome Hein. *
Lara: *Lara si posmrkne, nechá sa chytiť Yotenshi-om. Spomenula si zas, ako ho hľadala, aby ho priniesla k Itenshimu. Aby znovu spojila jak ich rodinu bratskú, tak i ponúkla novú rodinu, v podobe jinchuurikiho. Ale nie všetko trvá večne. Následne sa jemne zahľadela Heinovi do očí a Kentenom mu v rýchlosti vytvorila v mozgu dysfunkciu, aby stratil zrak. Potom sa otočila na malého Yotenshiho. Henshinom na dobu pár sekúnd zmenila svoj vzhľad na dobu, keď mala ešte telo, ktoré sa nazývalo Kou. Vlasy nabrali ružovú farbu, obe oči nebesko modrú. Usmiala sa na neho, avšak potom sa vrátila späť do svojej terajšej podoby a znova šla do mozgu Heina, pričom mu navrátila zrak.* Nechcem robiť nič, dúfam, že ani ty. *Hovorila jemným hlasom, a referovala na to, že mu ukázala jednu zo svojich podôb. Odpovedala Yonteshimu samozrejme, preto bola zas späť otočená na neho.*
Hein: *Nechápavo sa na ňu pozerá. * " Prečo to robí?" * Zaznela v jeho hlave otázka.* Ďakujem.. *Ticho poznamená a ostane bez slova. Znovu. Po tom ako sa k nemu začne nahýňať sebou cukne. Myslí si, že mu chce ublížiť no opak je pravdou. V moment ako sa ho dotkne a pohladí ho, zastaví sa mu čas. Vráti sa mu myseľ spätne do minulosti a spomenie si na svoju matku. Spomenie si na to, ako ho takto hladila po tvári či vlasoch. Spomenie si na to, ako milovane sa cítil, aké to bolo mať chvíľu matku. Ale začal spomínať aj na sestru , brata.. Na otca. Videl ho raz. Aj po tom čo sa stalo s jeho otcom a ako znovu oživili jeho mamu? Celí život sa mu premieta v hlave. Ako keby pred očami. Tep sa mu zrýchli a oči má ako malé šteniatko. Nehybne čaká , čo sa ďalej stane. Aj keď Yotenshi a Intenshi veru nečakajú. Yotenshi chytí Laru za ruku . Teda to skôr vyzerá ako keby sa ne ňu zavesí.* Čo robíš Heinovi! * Poznamená a ďalej je na nej zavesený. Hein to nevníma. Jediné , čo momentálne vníma je ruka, ktorá ho hladí a spomienky , ktoré sa mu začali prehrávať v hlave. Po skoro 60 rokoch znovu pocítil taký hebký dotyk. Veľmi podobný jeho mame. *
Lara: *Videla a vnímala jeho bolesť, prišlo jej to smutné. Taká materinská láska celkom, no.* Neboj sa. *Iba sa na neho pozrela a začala mu opravovať svalovú tkáň. Iba tak, z ničoho. Protože black magic, kouzelnici z disney channel. Teda, pomocou Kekkei Touta Kūton.* Malo by ti byť lepšie teraz. *Poznamenala, pričom ignorovala jeho šialený výlet. Takéto pokusy, ach. Zohla sa. Ale následne stratila dych. Uvedomila si, že Hein ju vlastne nepozná. Nevie, kto je jeho matka. Minimálne nevie, že Lara je jeho matka. Alebo je vôbec? Už ani ona sama nevie.. Nie je to jej duša, nie je to jej telo. Je vôbec matkou? Ach. Načiahla sa aby ho pohladila po vlasoch a potvári. Nič nehovorila, iba mala zrak sklopnutý.*
Hein: "Hej.. Ona si nás všimla. Teda.." *Nestihol sa ani uvedomiť čo sa deje a tá osoba o ktorej tu Yotenshi blábolil sa ocitla rovno pri ňom. Strhne ho. Jednak sa zľakne a jednak je teraz pred ňou ako korytnačka vyvalená na chrbte bez pohnutia. Jeho odhalené, svalnaté telo pokryté jazvami a tetovaním ktoré mierne akokeby žiarilo na oranžovo sa naplo. Napnutie prináša neskutočnú bolesť na ktorú Hein nevydá nič iné len sykne. Hlasno. Yotenshi sa pred neho postaví a zaujme ako keby bojovú pozíciu. Určite je pripravený chrániť svojho brata a jeho Jinchuurikyho. Aj keď Hein na tak staré kolená asi urobil najväčšiu hlúposť čo mohol. Nemal silu skoro na nič. * J-ja.. no.. * Premôže sa cez bolesť.* Ja som.. Ja som len skúšal Hachimon a.. aký to dá vysledok keď si po 50 rokoch zložím závažia a .. *Odmlčí sa. Pozrie sa Lare rovno do očí a onemie. Jedno modré a druhé čierno hnedé. Vlasy čierne zopnuté do copu. Prejde očami celé jej telo. Samozrejme si všimne aj je veľkých predností , ale na to veľmi nepozerá. Nevie čo má povedať a ako reagovať. Je bezbranný a malátny. Každou chvíľou môže odpadnúť. Ale zatiaľ žije. * Prepáčte.. ak.. som vás nejak .. vyrušil z práce? Vyzeráte ako veľmi vplyvná osoba. *Poznamená a zas sa odmlčí. Trošku sykne pri pohybe.*
Lara: *Bola pripravená na odobratie vzorky. Mala pri sebe všetky nástroje, ktoré poctivo vyrobila gugenom. No čo, doba je ťažká a hľadať a kovať je zdĺhavé. Ani si to neuvedomila, ale v pár sekundách zacítila bijuu chakru. Veľmi známu bijuu chakru. Skamenela. Nad týmto už dlho, roky nepremýšľala. Túto chakru dlho nikde necítila. Chakra Yotenshiho a Itenshiho jej bola známa. Pamätá si, keď mala Itenshiho a hľadala Yotenshiho, než ho nakoniec našla a priviedla ho k svojmu bratovi. A potom to prišlo.. Deti, rodina. Bol to asi najšťastnejší moment v jej živote. Ale nie nadlho. Všetko dobré sa raz končí a aj toto. Potom prišiel ten zlom, keď prišla o jedno dieťa. Potom prišiel druhý zlom, keď prišla o druhé. A nakoniec, náporom jej smrti prišla i o tretie.* \"Nech to nie je to, čo si myslím.\" *Zašepkala si v mysli. Veľmi veľa spomienok sa jej začalo vrácať. Niektoré pekné, ale prevládali tie smutné. Nakoniec si musela shintonom vliezť sama sebe do hlavy, aby sa upokojila. Hold, nie každý človek udrží svoje vlastné emocie. Či už je Kage alebo nie.* \"Vzchop sa.\" *Môže sa furt volať matkou? Tie negatívne emócie ju napĺňali viac a viac, pričom ona šla používať shinton viac a viac. Možno to trošku prehnala, keď utlmela väčšinu tých emócii. Teda, nehrala sa s emóciami. Hrala sa so spomienkami a ako ju ovplyvňovali. (! Admini, na toto pozor). Vedela presne identifikovať polohu osoby, o ktorej si myslela, že je to, čo si myslela. Chcela i nechcela tomu veriť. Napokon tú osobu i počula niečo povedať. Všetky nástroje hodila na zem, už ju nezaujímali. Telo si obklopila svetlou energiou pomocou Miitia a nakombinovala to so shunshinom a naraz, stala hneď za oným človekom. Hlavu už mala vyporiadanú.* Čo by si želal neznými jinchuuriki v Zemi Zeme? *Nebol neznámi, ale to nemohla povedať. Hryzla si do pery, keď sa snažila neukazovať emócie.*
Hein: *Po niekoľkých rokoch. Skoro 50 sa rozhodol, že vyskúša ako jeho telo ovplyvnilo nosenie Shishi no Omomi. Samozrejme závaž si zvyšoval vždy, keď cítil že mu začína byť ľahko. Zložil si ich zo seba a hodil do tašky. Yotenshiho si priviazal ako keby takým popruhom okolo seba, aby mu neodletel preč popri behu. Zhlboka sa nadýchol. Cítil tú nadmiernu ľahkosť. Pozrel na Yotenshina a usmial sa. On mu úsmev opätoval. * Tak teda na tri. *Spolu s Yotenshinom sa odštartoval.* 1...2....3...!!! * A rozbehol sa. Bola to úžasná rýchlosť. Počas behu si chce vyskúšať ešte ďalšiu vec.. otvorí 7 bránu hachimonu Kyōmon. * Kai! * Obklopí ho modrý pot, ktorý sa časom začne vyparovať. Ako keby modrá chakra. Jeho rýchlosť je fakt obrovská. Vo chvíli sa objavil na Toge Keikoku. Objaví sa na jednom z vrcholcov skál. Pri jeho rýchlosti tie skaly trochu popraskajú a kúsky vyletia do vzduchu. Na vrcholci sa zastaví. 7 bránu Hachimonu zas zavrie a padne k zemi. * K sakru to je ale bolesť.. fu.. * Dotkne sa stehna a zasyčí . Ľahne si len nehybne na zem . Jeho svaly sú potrhané v určitej miere. Síce nebežal až tak dlhý čas, no aj tak sú dotrhané. Na chvíľu takmer odpadne. Cíti sa minimálne malátne. S ťažkosťou odfukuje. Odviaže zo seba Yotenshiho. Ten sa zgúľa z neho dole . Odfúkne si. * To bol beh! * Prenesie nadšene. Ale zárovaň aj spozornie. V okolí zacíti nejakého iného Jinchuurikyho. * Eh.. asi nie je najlepší čas na .. oddych. Poďme . * Zalezie Heinovi pod ruku a snaží sa ho potiahnuť a zdvihnúť. Heinovi tento náhli pohyb spôsobí veľkú bolesť a tak zakričí trošku hlasnejšie to Au. Možno ho aj počula. Ale v sekunde ho Yotenshi umlčí uchom.* Ups.. Prepáč.. *Zamručí a sadne si k nemu. Nevie čo s ním robiť. *
Lara: *Momentálne bola neďaleko skalnatého útvaru, ktorý sa nazýval Toge Keikoku. Nemala presný dôvod, prečo tu bola, skôr niečo skúmala. Ako Tsuchikage, hlava Iwagakuri, chcela vedieť všetko o histórii, čo mohla. Históriu Iwy mala dosť naštudovanú, ale o zemi zeme toho moc nevedela. Vedela samozrejme všeobecné znalosti, ale nič konkrétne. Tieto presné skaly ju vždy zaujila. Dlho premýšľala nad tým, ako vznikly. Bol to uživateľ Dotonu? Nevydarená iná technika? Možno vydarená technika? Alebo vznikly prírode. Možností bolo dosť, preto stala pred týmto veľkými skalami, veľa vecí ale nepodnikala. Plánovala zobrať vzorky horniny a skúmať ju, ale ešte sa do toho nepustila.*
---: ---
Tatsuya: „To změníme, zabíjení není něco na co má člověk mít náladu.“ *Pomyslí si Tatsuya a kráčí dál s Heinem, vlastně ani neví kam ono to nějak dopadne, a tak to Tatsuya nemusí nijak řešit. Každopádně hodlá Heinův vztah k zabíjení změnit, aby si ho zamiloval stejně jako Tatsuya. *
Hein: *Potichu pokračuje ďalej. Nemá záujem momentálne nikoho zabíjať. Chce len odísť.* Poďme preč.. Keby veľmi chcem, mám Hiraishin značku doma..* Yotenshi sa len začuduje ale nevyjadruje sa . Ostane ležať na Heinovej hlave. Načo by sa niekam predsa hýbal, keď ho môže len tak odniesť. Intenshi ako inak ostáva ticho. Nemá čo komentovať. * Nemám náladu niekoho zabíjať.. *Zabručí a pokračuje v ceste. Definitívne sa rozhodol opustiť Usogakure.*
Tatsuya: Co dělat? Tak můžeme se porozhlédnout okolo zda tu někde někdo ještě není, navíc si tu chci někde nechat Hiraishin značku. Myslím, že nějakej skalní výklenek by se tu určitě našel. *Poví Tatsuya s úsměvem a jde vedle Heina. * Takže půjdeme tu někde něco udělat? Klidně tu někoho zabít? Řekněme jako takovou oslavu?
Hein: *Ostane ticho. V podstate by oklamal smrť. Ha. Zasmeje sa.* Tak ja len tak odídem. Proste.. sa vezmem a odídem. Nikoho môj odchod aj tak zaujímať nebude. A nechce sa mi riešiť niečo ako falošná smrť.. alebo zločin.. na to ani tak náladu nemám. Takže.. Kam pôjdeme ? Nechcem sa nudiť. Aj tak.. ma celá táto myšlienka ostatia v Uso a nerobenia nič serie. * Naozaj sa trošku naštve. Dá sa do kroku pozdĺž ostrých skál*
Tatsuya: Tak to Nukenin vlastně nebudeš, budeš pro svět mrtvej a nikdo nebudeš vědět, že žiješ a tak podobně. Každopádně i kdybys vytvořil sérii událostí, aby to vypadalo, že jsi mrtvej tak tě bude prozrazovat Bijuu. Každopádně budeš jakoby nezařazený Ninja, nebudeš pro nikoho existovat, a to je možná i trochu výhodné. *Poví Tatsuya a trochu se zamyslí, jak by to asi vypadal, kdyby to, tak tehdy udělal i on. * jen si budeš muset dávat bacha, aby nikdo nezjistit kdo doopravdy jsi.
Hein: *Yotenshi sa po tomto celom akte stiahne k Heinovi a vylezie jemu na hlavu. Biele vlasy s jeho belastou farbou pekne ladia. Hein sa zamyslí.* A čo keby bez povolenia alebo dôvodu len tak odídem? Nikomu nič nedám vedieť. A možno používam inú identitu. Alebo by som narafičil svoju smrť? Neviem. Chcem voľnosť. Chcem si robiť čo chcem a kedy chcem.. Cítim sa v tejto dedine strašne.. Uzavretý. *Povzdychne si. Spomenie si na Kaori.. Spomenie si na to, ako odchod znamená opustiť ju.* "A čo. Aj tak na mňa kašle. Dal som jej celé svoje srdce.. sľúbil som jej všetko čo som mohol.. Bola jediná vec, ktorá ma tu držala. Bola jediná, ktorá ma držala na uzde od seba samého. Možno je na čase zhodiť okovy a vypadnúť." *Povzdychne si. Na druhej strane ju stále veľmi miluje.*
Tatsuya: *Jakmile Yotenshi vyskočí s úmyslem Tatsuyovi vyskočit na hlavu tak proti němu ihned vystřelí pravou rukou s úmyslem zachytit ho rukou. Drží ho za hlavu v úrovni své tváře, pak ho ale prostě položí zase zpátky na zem. * Neříkám, že nejsi plnohodnotný Bijuu, jen mi přijdeš maličkej nic víc. *Podotkne Tatsuya s úsměvem. * Když prostě odejdeš z vesnice tak to neznamená, že jsi ihned Nukenin, vypadáš jako někdo, kdo je mimo vesnici neustále spíše musíš provést nějaký zločin a dát tím jasně najevo že jsi se dal na cestu zločinu. Jinak Nukeninství obnáší vyhýbání se hlavním vesnicím, celkově i malým Shinobi vesnicím a civilizaci. Ale taky to obnáší zabíjení i jen pro srandu, teda tak to vidím já prostě nechutnej masovej vrah.
Hein: *Intenshi sa začne nad tým čo povedal Tatsuya trochu smiať. Yotenshi len zazrie a pozrie na Heina. Nejak si z očí vyčítajú, že je to v poriadku. Prejde pár krokov k Tatsuyovi a následne mu vyskočí rovno na hlavu.* To je dvojička môjho Bijuu.. Pozostatok z mojej.. Sestry. *Povzdychne si a zahodí tú myšlienku radšej za hlavu.* Yotenshi, to je Tatsuya. *Kývne hlavou na Tatsuyu. * Hm.. Nie všetko musí byť tak, ako sa tvrdí pán Tatsuya! Možno som maličký, ale som plnohodnotný Bijuu. Tak isto ako ten tvoj! *Zašomre a ťapne ho labkou na hlavu. Skôr je to také jemné položenie labky. Hein sa snaží vrátiť späť k téme. * Nestačí keď odídem z dediny len tak.. akože.. bez zločinu? Aby som bol Nukenin. Síce.. čo to obnáša? Nukeninstvo. *Opýta sa informačne. Teda skôr chce vedieť jeho pohľad. Ako dlholočný informátor by to bola dosť stráta pre Uso a možno hrozba.*
Tatsuya: *Tatsuya nechápe, jak si mohl nevšimnout toho, že tu někde v okolí běhalo Bijuu, zamračí se nad tím. Jak vlastně ví že to je Bijuu? Ono skrze Kagura Shingan to není těžké zjistit. Pozorně si ho prohlédne a pak se zasměje. *Spíš, kdo jsi ty, nic podobného jsme ještě nikdy neviděl. Takové maličké a rozkošné Bijuu to jsem snad ještě neviděl. *Podotkne Tatsuya se smíchem, ono totiž Bijuu by mělo být většinou obrovské a vypadat jako bestie. Tak si to aspoň představuje Tatsuya ale tohle? *
Hein: *Zamyslí sa. Začne sa pohrávať s myšlienkou o Nukeninstve..* "A čo.. však by som si možno osladil život. Alebo skôr okorenil? V Uso to tiež už nieje bohviečo. " "Hm.. To znie ako dobrý nápad.." *Zabručí Intenshi. Je to taký pesimista.. Keď tu zrazu, spoza skaly , vyskočil nám Yotenshi. * Yush! *Vybafne na nich Yotenshi.* Konečne som vás dobehol! *Udychčane príde k Heinovi a chytí ho za nohu. Potom si ale všimne neznámeho pána a pozrie naňho polozatvorenými očami.* Kto si? *Opýta sa na rovinu. Hein sa len pozrie najprv na Yotenshiho a potom na Tatsuyu. * "Zas toto radostné stvorenie.. ugh" *Zabručí Intenshi*
Tatsuya: Asi mi to vypadlo, gomenasai. *Poví ohledně jména, pomocí Shintonu se dokonce trochu pohrabe ve své vlastní mysli a opravdu to tak je, vidí tu vzpomínku živě, a tak o to víc uzná že je vlastně idiot, že na to mohl zapomenout. Každopádně otázka, které poté od Heina přijde Tatsuyu donutí zamyslet se, uvažuje nad tím, co by mohl Heinovi poradit a upřímně napadne ho několik věcí. *No vzhledem k tomu že jsou přemnožená monstra tak bych počítal že těch několik mrtvol, co jsem tu po okolí zanechal nějaká monstra přilákají, tak je můžeme lovit. Stejně myslím že každou chvilkou na nějaké z nich narazíme, pak je tu možnost zdejchnout se ještě, než dorazí a jít někam jinam. Dokonce by ses mohl přidat k Nukeninovi, kterej by mohl nějakou zajímavou řekněme chvilku vytvořit.
Hein: *Zasmeje sa* Neboj sa. Ani ja sa ničoho neobávam. Vidím, že nemáš v úmysle niečo zlé. *Mrkne naňho. Predsa len je uživateľ Sotsuisei. Očekovať si človeka pred ním nie je až tak náročné. * Nechcem byť zlý ale.. Moje meno som ti už hovoril. No, že si to ty, zopakujem ho. Som Hein . *Ruku mu už ale druhý krát nepodá. Postaví sa a odkráča kúsok opodiaľ. Prehrabne si vlasy, popuká chrbát a povie len tak do vetra.* Nemáš záujem niečo podniknúť ? Dosť sa nudím. A robiť Informátora ma už tiež nebaví.. asi dám výpoveď a nájdem niečo.. viac živšie. Pri čom môžem cestovať dobrovoľne. Nie len hlúpe misie. *Povzdychne a začne uvažovať, aké povolanie by tak mohol vykonávať. * A nech je to aj niečo také akčné.. lebo toto je dosť nuda. *Zasmeje sa.* Nejaká rada?
Tatsuya: Jsi chytrej, jsem Nukenin to ano ale strach nemám to nemám. *Poví Tatsuya a upřímně to myslí naprosto vážně. *Když se zamyslíš nelhal jsem, pouze jsem podotýkal několik faktorů, ale nikdy jsem neřekl, že Nukenin nejsem. *Podotkne Tatsuya s úsměvem a naprostým klidem. *Každopádně nemusíš se bát, Nukenin nebo ne, nehodlám ti nic provést a ani Usogakure. *Poví s naprostým klidem a zamyslí se nad tím co by se mohlo stát dále, Hein Tatsuyu celkem zaujal. *Jak se jmenuješ ty? Moje jméno už znáš, a tak bych rád znal i já to tvoje.
Hein: *Pousmeje sa. * Hm. Myslím , že nezávislím lovcom v tejto dobre je málokto. Na väčšinu ľudí, ktorí spáchajú zločin je vypísaná taká veľká odmena, že v tomto svete , v ktorom ľudia prahnú po peniazoch , by to bola priam samovražda neodovzdať mŕtvolu a vymeniť ju za peniaze. Takže stále sa držím tej možnosti, že naozaj si Nukenin. Ale neboj. Je mi to nejak jedno momentálne. Kým nemáš v pláne ohroziť moju dedinu.. Ale.. nemám rád klamárov. Keď už, tak buď úprimný so svojou minulosťou , prítomnosťou a tak podobne. Ale je to na tebe. * Zamyslí sa a pozrie naňho s úsmevom na očiach. * Nie. Tak hlúpy naozaj nie som máš pravdu. A k tomu čo som tu robil.. V podstate nič také. Bezvýznamne tu sedel a snažil oddychovať. Takže.. trošku si mi urobil predstavenie . Ale to nevadí. Aspoň som sa nenudil. *Zasmeje sa.* Tak čo teda? Čo sa ide diať ďalej?
Tatsuya: Někteří o sobě mluví o inteligentních a přitom nejsou, člověk by si tím měl být naprosto jistý, než o sobě něco takového prohlásí nemyslíš? *Nad jeho otázkou, zda je Tatsuya Nukenin se musí pozastavit, vyskytne se totiž otázka, zda mu říct pravdu nebo ne. *Copak nemohu být prostě nezávislý Shinobi nebo lovec, který neprahne po penězích a odměnách? Každého peníze a podobné odměny a uznání nemusí zajímat ne? *Odpověď, jakou mu dal se Tatsuyovi líbí, už jen protože mu neřekl že je Nukenin ale přitom mu to ani nevyvrátil, a tak mu ani nemusel lhát. *Mrtvol? No v okolí už stejně moc lidí není a tebe zatím nemám v plánu zabíjet, nemám k tomu důvod a myslím že ty mi ten důvod ani nedáš, tak hloupý určitě nejsi že? Copak tu teda děláš nebo spíš co jsi dělal?
Hein: *Zapozerá sa naňho popri tom ako rozpráva o jeho pokrme. Tvári sa neutrálne. Bez náznaku nejakej emócie. Potom sa zas postaví a zahľadí sa mu priamo do očí. Nechá ho samozrejme dohovoriť. Nie je debil, aby niekomu skákal do reči.* Múdrosť , inteligencia.. všetko sa hľadá veľmi ťažko. A ešte k tomu sa ťažšie niečo takéto dosiahne. Aby si o sebe naozaj mohol tvrdiť že si inteligentný alebo múdry.. Niektorý ľudia na ten stav ani nikdy neprídu. *Pousmeje sa . Intenshin v ňom len trošku zamumle popod nos. Ako keby chcel oponovať. Negativista jeden. * Nasral.. hm.. takže si tiež Nukenin ? Inak by si ho zabil už pred tým.. Keďže na nukeninov je vypísaných toľko odmien.. Zároveň vyplýva z toho, že keby ťa nenaserie , necháš ho tak. * Hein zafilozofuje. Predsa len.. Dlhé roky sa venuje povolaniu informátora. Nie je ťažké si preňho spojiť jedna a jedna. A analytická myseľ mu nikdy nechýbala. Prehrabne si svoje vlasy a prejde opodiaľ od Tatsuyu. * Niečo zanechať.. čo také ? Viac mŕtvych ľudí? *Zasmeje sa . Úprimne mu to je jedno, kým sa nerozhodne ohroziť Usogakure. To by mu nikdy nedovolil. Nie kým je Kage Uso jeho žena. *
Tatsuya: *Odpověď Heina Tatsuyu donutí zasmát se. *Super, poprvé za nějakých 40 let, jsem potkal někoho inteligentního. *Tatsuya doufal že by někdy potkal někoho takového, s takovým člověkem by si rád promluvil. On by taky nezasahoval, pokud by neměl hlad nebo by ho to neotravovalo či nerušilo. *Oh děkuju, ano chutnalo ale nebylo to úplně ono nechutnal zrovna nejlépe. *Podotkne, jako by se mluvilo o nějakém pokrmu z obyčejné restaurace. * „(Hachibi): Nukenin co zabíjí Nukeniny, copak se snažíš chovat se správně? (Tatsuya): Ne prostě mě jen vytočily, nic jiného v tom není.“ Tak, kdysi jsem znal jednoho muže, jeho přítomnost ve mně vzbuzovala úplně stejné pocity. *Nad tím, co mu dopoví na otázku ohledně toho, co tu dělá se musí trochu pozastavit. *Co tu dělám? Řekněme, že jeden Nukenin mě nasral, a tak jsem ho nechal odejít za jeho partou abych za nimi mohl přijít a pozabíjet je, kromě toho tu je ještě něco, co tu musím zanechat, ale to je jedno co.
Hein: *Zasmeje sa . * Prečo by som sa mal miešať do niečoho, čo sa ma netýka? Nemám to za potreby. A okrem iného, prišiel som si sem oddýchnuť , nie s niekym bojovať. A odhadujúc tvoju rýchlosť by to bolo obtiažne a zbytočne zdĺhavé s tebou nejak bojovať. Načo.. * Povzdychne sa a zapozerá sa ponad kamene len tak do diaľky. * Okrem iného, si si pochutil nie? Tatsu? *Ľahne si naspäť na zem. Absolutne ho nezaujíma, že by to mohol byť jeho budúci nepriateľ. Alebo aj terajší? Či to je nukenin alebo nie. Noa ? Kým do jeho bytia nejak nezasahuje, je v poriadku.* Obdivujem , že si bol ochotný aj cez to, že ti bolo zle prísť vôbec bližšie. *Zasmeje sa a oddýchne si.* Okrem iného.. čo tu vlastne robíš? Okrem požierania ľudí.. *Pozrie naňho jedným očkom.*
Tatsuya: *Ne že by Tatsuyu nějak zajímalo, jak moc má Hein vypracované tělo i když uzná že ta tetování nevypadají špatně. Svůj zrak zvedne směrem nahoru (Hein je jasně vyšší). Tatsuya má totiž pouhých 174 centimetrů, takže musí svou hlavu trochu zaklonit, aby se mu mohl podívat do tváře. Nemá problém si s ním potřást a věnovat mu takový ten pevný stisk ale ne s úmyslem mu drtit ruku ale nechce vypadat jako slečinka, už jen to že je Tatsuya o tolik nižší ho nutí být trochu nervózní. Uvažuje, zda mu prozradit své pravé jméno Nukenina, nebo mu povědět falešné. *Uhm ahoj já jsem Tatsuya. *Poté si všimne že mu už není špatně, účinky Zetsubou odezní, a tak si Tatsuya oddychne a posadí se naproti Heinovi. *Upřímně zajímá mě, proč jsi se do toho nezapojil plno lidí by tak udělalo. Plno hloupých a mrtvých lidí. *Dodá ještě. *
Hein: *Jedným očkom pozoruje , čo neznámy muž vyvádza. Pousmeje sa. Nechá Zetsubou len tak. Teda ten vplyv. Leží si ďalej a rozmýšľa nad sebou a tým , čo by ešte len mohol byť. Keď ho z toho rozmyslu vyruší nejaké to Ahoj.. Uvedomí si, že ten muž sa nakoniec priblížil až k nemu a nepoľavil od pocitu nevoľnosti. Pozrie sa naňho, usmeje sa a postavy sa. Bol oblečený len v nohaviciach, preto jeho "tetovanie " (to na aviku) a vypracované zjazvené telo krásne vynikalo. Prehrabne si vlasy, opráši nohavice a natiahne ruku smerom k mužovi. V zmysle potriasť ňou na privítanie. Ak sa tak stane, Zetsubou účinky kompletne potlačí.* Ahoj. Som Hein. * Premeria si ho pohľadom a sadne si naspäť na zem. Nemá chuť stáť. Prišiel si oddýchnuť.*
Tatsuya: *Když se Tatsuya nakrmí a Nukenin je mrtvej tak své zuby vrátí do původního stavu a za pomocí Jikanu zničí krev kterou má na tváři, a i na kusech své ho oblečení, aby nebyl zbytečně zasviněný. Po smrti toho Nukenina je Tatsuyovi stále špatně, ovšem pak se otočí a všimne si že nedaleko muže. * „To tu byl celou dobu i během toho co jsem jedl?“ *Tatsuya je trochu zmatený ale díky Kagura Shingan z něj necítí chakru nebo cítí ale pouze nějakou divnou chakru (Bijuu), kterou Tatsuya nezná. Ovšem ze zvědavosti začne kráčet směrem k němu a čím je blíž tím hůř mu vlastně je, kromě toho z něj cítí Doujutsu a to Shireigan (Kekkei Mora Kuraiganu). O to víc ho dotyčný zajímá, cítí z něj Doujutsu a pouze chakru Bijuu, nikoliv tu jeho. *Uhm ahoj. *Poví s úsměvem a pokouší se nevšímat si toho pocitu, který v té blízkosti má ale upřímně takhle špatně se cítil naposledy když se stýkal s Michim, který vlastnil Kekkei Genkai Zetsubou, a tak si Tatsuya dá dvě a dvě dohromady a je mu jasné že to on způsobuje že mu je špatně. *Ahoj.
Hein: *Naďalej si len tak ležal a rozmýšľal. Jeho myseľ prúdila minulosťou. Minulosťou, v ktorej zažil príliš veľa bolesti. Smrť jeho milovanej sestry, dvojičky.. smrť brata, odchod matky o ktorej zistil že zomrela.. Potom spoznal svojho otca a spolu s ním nejak oživili mamu. Bolo to veľmi hektické detstvo. Mama aj tak znovu odišla.. A cely dom ostal len preňho. No spomenul si aj na tie pekné chvíľky. Ako spoznal Kaori.. Ich prvý bozk.. Čo preňho znamená a ako veľmi ju miluje. Spoznal aj dieťa kvetov, ktoré sa rozhodol zachrániť. A prítomnosť? Jeho srdce skamenelo. Nejaká tá žiara zo života a hrejivé teplo sa vytratili. Zabil príliš mnoho, infiltroval sa kade kde.. Mal toho pokrk. Byť informátorom. Dnes chcel len bez problémov ležať a nič nerobiť. Preto mal aj zavreté oči. Ved má dvojo. On a jeho Bijuu Intenshi. Ten dá pozor aj namiesto neho a okrem iného, vedel , že keby sa niekto priblíži k jeho nechutnej chakre, radšej by sa tomu pocitu vyhol. Predsa len.. čím bližšie, tým horšie. To že okolo neho preletel nejaký typec a ten druhy bol pri ňom? Ignoroval to. Nebola to jeho starosť. A pohľad na krv a požierajúceho žralokozuba mu bol tiež ukradnutý. Zle sa mu z takýchto vecí nerobí. Skôr ho to zaženie viac do minulosti. Odkryje tie temné stránky jeho povahy. Hein, ktorý ešte nebol ovplyvnený Kaori. Ten Hein, ktorý sa v bolesti iných vyžíval.*
Tatsuya: *Tatsuya se nachází v Toge Keikoku z jediného důvodu, trojice Nukeninů Tatsuyu nasrala v jiné Zemi, a tak je nechal odejít s tím, že si za nimi dojde až sem. Ani to nebyli soupeři, kteří by za něco stály Tatsuya je tam porazil tím, že aktivoval pátou bránu Hachimonu (Tomon) a jednoho z těch Nukeninů udeří plnou silou do břicha a tím ho odmrští opačnou stranou, a tak letí vzduchem a proletí i několik kusů kamenů a balvanů, dokud neproletí přímo před Heinem a konečně se nezarazí do jednoho balvanu kousek od něj. Tatsuya nemá problém ho díky Hachimonu dohnat, když se zastaví u toho Nukenina Hachimon deaktivuje. Tatsuyovi svaly jsou celkem dost potrhané ale díky fyzické nesmrtelnosti, kterou mu poskytuje Mugen Teianjutsu: Shi (Shireigan) se to téměř ihned zregeneruje. Tatsuyovi se udělá vlivem Zetsubou od Heina špatně ale připisuje to Nukeninovi nebo Hachimonu, a tak se mu změní zuby do podoby žraločích (Shiga) a ihned se muži zakousne do hrudě ze které předtím strhl kus oblečení a odkousne mu kus masa, který spolkne a pak se mu zakousne do krku ze kterého začne tryskat krev a Tatsuya ji začne polykat, ovšem stále je mu dost špatně a neví čím to je, ovšem je tak zabranej do žrádla že si nevšiml že kousek od něj stojí Hein. Oblečený je v ( odkaz » ) a k levému boku má na opasku připevněnu dvojici pouzder u sebe uvnitř kterých se nachází dvojice mečů Yaban'na, jiné vybavení u sebe nemá. *
Hein: *Posledné roky trávil svoj voľný čas osamote. Preto sa aj dnes rozhodol vybrať na tieto zvláštne skaly. Usadil sa na jednej menej ostrej a len tak hľadel do blba. Pod ním sa rozprestierala roklina a okolo bolo niečo ako hmla. Svoju chakru nepotláčal. Bolo mu to jedno. Veď keby chce, svojou ohavnou chakrou môže jednoducho spôsobiť ostatným nevoľnosti. Preto si vybral toto miesto. Predpokladal , že tu bude sám a práve preto nechal svoju chakru ovplyvnenú Zetsubou besnieť a rozprestierať sa po okolí ako len chcela. Nemal dôvod potláčať vedľajšie účinky Zetsubou. Aj napriek tomu, že tento rok mal 66 rokov, cítil sa stále ako za mladých čias. Možno kvôli pravidelnému tréningu, možno kvôli Hachimonu či Tatakaizmu.. Ale aj tak tušil, že to bolo kvôli Zetsubou. Pousmial sa a povzdychol si.* " Mal som si ťa zobrať, keď bol ešte čas.. " *Prehovoril len tak do vetra.. Áno , narážal na Kaori. Jeho dlhoročnú snúbenicu a neoficiálnu manželku. Jediný dôvod, prečo chcel byť lepším človekom.. jediná osoba, ktorá mu ostala z dávnej minulosti.*
:.-.-: --RPG ZRUŠENO---
Hein: *Stále si len tak ležal a rozmýšľal. Jeho myseľ prúdila minulosťou. Minulosťou, v ktorej zažil príliš veľa bolesti. Smrť jeho milovanej sestry, dvojičky.. smrť brata, odchod matky o ktorej zistil že zomrela.. Potom spoznal svojho otca a spolu s ním nejak oživili mamu. Bolo to veľmi hektické detstvo. Mama aj tak znovu odišla.. A cely dom ostal len preňho. No spomenul si aj na tie pekné chvíľky. Ako spoznal Kaori.. Ich prvý bozk.. Čo preňho znamená a ako veľmi ju miluje. Spoznal aj dieťa kvetov, ktoré sa rozhodol zachrániť. A prítomnosť? Jeho srdce skamenelo. Nejaká tá žiara zo života a hrejivé teplo sa vytratili. Zabil príliš mnoho, infiltroval sa kade kde.. Mal toho pokrk. Byť informátorom. Dnes chcel len bez problémov ležať a nič nerobiť. Preto mal aj zavreté oči. Ved má dvojo. On a jeho Bijuu Intenshi. Ten dá pozor aj namiesto neho a okrem iného, vedel , že keby sa niekto priblíži k jeho nechutnej chakre, radšej by sa tomu pocitu vyhol. Predsa len.. čím bližšie, tým horšie.*
Lara: *Po istej chvílli sedenia jej začalo niečo akosi vadiť. V sekunde vedela, čo to je. Dlhé roky bola predsa Kanchi a niečo ako Zetsubou chakru by rozpoznala dosť ľahko. No, vadilo jej to ale moc to s ňou nič nerobilo. Sama mala dieťa so Zetsubou. Síce ho nevychovala v sebe, ale bola v jeho prítomnosti dlhé roky. Zvyknuť sa na to nedá, ale ignorovať sa to dá. A dneska bol jej deň voľna. Tak prečo by mala niečo podnikať? Navyše, ani nevedela odkiaľ ta chakra ide. Ach, to by ale predsa nebola ona. V zemi, v ktorej sa nachádza niekto so Zetsubou? No za normálnych okolností by ona sama nič nepodnikala. Kanchi vo vesnici mala dosť. Nakoniec predsa len vstala. Sedieť aj tak sedí každý deň za stolom pomaly už. Rozhodla sa kráčať vpred. Vedela, že nespadne, ani sa moc sústrediť nemusela. Všade kam jej išla noha sa totiž vytváral shouton. Áno, iba tak, z ničoho. Magic.*
Lara: *Po istej chvíli sedenia jej začalo ale niečo akosi vadiť.
Hein: *Posledné roky trávil svoj voľný čas osamote. Preto sa aj dnes rozhodol vybrať na tieto zvláštne skaly. Usadil sa na jednej menej ostrej a len tak hľadel do blba. Pod ním sa rozprestierala roklina a okolo bolo niečo ako hmla. Svoju chakru nepotláčal. Bolo mu to jedno. Veď keby chce, svojou ohavnou chakrou môže jednoducho spôsobiť ostatným nevoľnosti. Preto si vybral toto miesto. Predpokladal , že tu bude sám a práve preto nechal svoju chakru ovplyvnenú Zetsubou besnieť a rozprestierať sa po okolí ako len chcela. Nemal dôvod potláčať vedľajšie účinky Zetsubou. Aj napriek tomu, že tento rok mal 66 rokov, cítil sa stále ako za mladých čias. Možno kvôli pravidelnému tréningu, možno kvôli Hachimonu či Tatakaizmu.. Ale aj tak tušil, že to bolo kvôli Zetsubou. Pousmial sa a povzdychol si.* " Mal som si ťa zobrať, keď bol ešte čas.. " *Prehovoril len tak do vetra.. Áno , narážal na Kaori. Jeho dlhoročnú snúbenicu a neoficiálnu manželku. Jediný dôvod, prečo chcel byť lepším človekom.. jediná osoba, ktorá mu ostala z dávnej minulosti.*
Lara: *Po veľmi dlhej dobe sa nachádzala mimo svojej Vesnice. Nie, že by to tam nemal rada, ale pravdou je, že dlhé roky tam bola, pracovala, žila, bez toho, aby urobila čo i len krok von. Svoju chakru potláčala všelijakými spôsobmi, len aby ju nikto nemohol nájsť. Pre istotu poslala ešte Hariho do svojej dimenzie. Možno to malo nejaký efekt, možno nie, kto vie. A kto bol práve vo ves a úradoval? No, ešte že existovali Bunshiny a Kotonaru no Hito. Ani nevedela, prečo vlastne sem. Viacmenej ignorovala okolie. Možno to znelo až moc povýšenecky, či nejak, ale nebála sa nikoho a ničoho. Hold keď ste raz Kage vesnice, nemôžete sa zlaknúť pred ničím a prípadne ohroziť ves svojími chybami. Ale k tomu neskôršie. Práve sedela na jednej skale, ktorú Shoutonom dorobila, aby povrh nebol špičatý, ale hladký.*
-----: I-----I
Momo: * Ani na dívku nereagovala, neměla moc důvod, měla práci. Po dokončení likvidace těl a vypařila velice rychle Hiraishinem zpátky do vesnice. *
Miho: Jo, díky... *Odebrala se tím směrem.* Tákžé... já odcházím. Měj se. *Cestou si prohlížela krajinu a dávala si pozor na každém kroku, nechtěla aby potkala nějaký zlý zvíře. Pro dnešek na to neměla náladu. A hlavně jí trochu vyhládlo.*
Momo: * Momo jen ukázala směrem, kterým byla Iwagakure načež zrušila techniku Uchū Jikken. Poté zkrystalizovala kompletně vytvořeného tvora a tím ho vlastně zabila. Krystal se poté rozpadl na pokyn Momo až na takový prach, který vítr jednoduše odvanul pryč. Momo se poté rozhlédla po ostatních zraněných a mrtvých kusech přímotura a zamyslela se. Následně začala chodit po okolí, likvidujíc ty mrtvoly Shoutonem, aby jejich pach něco nepřilákal. *
Miho: Aha.... to je škoda. *Řekla trochu zklamaně.* No.. myslím že už asi půjdu... ale nevím kudy. *Zasmála se.* Spíše jsem sem zabloudila. Nevíš kudy zpátky?
Momo: Že se v těchhle věcech naprosto nevyznám a nevím, zda bych dokázala stvořit něco takového. * Odpověděla Momo, protože s tvorbou zbraní vážně neměla zkušenosti a ještě méně, co se týkalo elementů. Kenjutsu si moc ještě neosvojila, kvůli jejímu tréninku s Yuzu, která chtěla většinu času zapůsobit na Irairu s tím, jak se rychle učily a rozvíjely. *
Miho: Jednou když jsem byla v knihovně jsem četla jednu knihu, byla tam popsaná výroba chakrovodivých zbraní, trochu jsem to nepochopila ale pak mi to došlo, je to celkem jednoduchý proces a tak mě napadlo. *Podívala se na ní.* Pomohla by jsi mi? * Hodně knih jsem přečetla a přemýšlela jsem nad nějakou zbraní, ani nevím tvar... ale dejme tomu že by to vypadalo jak tato jehla. Byla by z chakrovodivého kovu. Příjmala by napříkladchakru s Raitonovou podstatou, tak by so uvolňovalo tedy elektřinu, kdyby Katon tak oheň a Suiton tedy voda. Ale... nevím jestli to vůbec bude fungovat. Ale je to zajímavé nemyslíš? *Usmála se.* Co říkáš?
Momo: To už je moc specifické na to, co dokážu stvořit. * Odpověděla jen Momo, protože meč opravující se krví fakt nedokázala stvořit. Ani nevěděla, z jakého kovu byl stvořen, nebo proč tak prostě funguje, takže se o ten ani nepokoušela. *
Miho: *Chvilku se dívala co dělá.* To je ono! *Chytla onen velkou jehlu.* Teda, je to hodně podobné. *Usmála se.* Ale myslím že v boji je užitečná i proti více lidem najednou. *Chvilku přemýšlela.* Vzpomněla jsem si ještě na jednu. Vypadá to jak velký meč, popravní. Prý se dokáže sám opravit krví. To zní hodně zajímavě co? *Párkrát zabodala ve vzduchu ale mimo Momo.* Myslím že u téhle jehly jde hodně o rychlost.
Momo: A jsi vůbec dobrá se zbraněmi? * Zeptala se Momo, při čemž se zamyslela nad tím, zda znala zbraň Nuibari. Naprosto nic jí to neříkalo, ale ten název napovídal, že zbraň byla asi velmi úzká a používaná k nabodávání, protože Nuibari má název odvozený od jehly. Proto Momo následně složila shurikeny dohromady a vytvořila z toho prostě obrovskou šicí jehlu s tím, že užila Katatonu, aby celou konstrukci zpevnila. Následně tuto improvizovanou zbraň chytila a hodila té dívce, při čemž ji zastavila ve vzduchu kousek od dívky, aby se náhodou nezranila při snaze ji chytit. Ale držela ji ve vzduchu tak, aby si tu obří šicí jehlu mohla vzít do ruky. *
Miho: Hmm, to je zajímavé. Jak to děláš? *Zahleděla se chvilku na ní.* Já nic takového neumím tak si to musím kupovat za peníze... *Poté si trochu zastěžovala* Ale nemůžu mít nic lepšího, prostě je to na mě drahé když se to dá koupit. Teda ale už jsem potkala pár lidí co má zbraň kterou jsem viděla v knize. Ten jeden měl takovou co se mi hodně líbila. Nuibari. No ale řeknu ti, lidi co něco takového vlastněj, jsou pěkně namyšlený. *Zvedla se a otočila se na tlačítka.* Taková škoda že zde jde jen o živé věci... *řekla spíše pro sebe.*
Momo: Buzeruje mě i moje druhá polovička, takže ne, až tak velký rozdíl to není. * Poznamenala, při čemž palcem jakoby ukázala směrem, kterým odhadovala, že je Soragakure a tak i Yuzu v současný moment. * Ve zbraních se moc nevyznám, protože si je mohu vytvořit. * Řekla a vytvořila Gugenem katanu, kterou ve vzduchu držela magnetismem. Následně je však přeformovala a z čepele katany měla rázem sérii shurikenů díky Henkei Buki. *
Miho: Aha, tak to je rozdílné od toho co jsem si myslela. *Usmála se a poškrábala se na ruce.* Tak to máš super, protože tě nikdo nebuzeruje a nemusíš se nikomu zodpovídat předpokládám. *Na chvilku si sedla, už jí z toho stání bolely nohy.* Hele, nevíš něco o nějakých dobrých zbraních? Já nemám nic moc, a ráda bych si něco opatřila. *Usmála se.*
Momo: Reálně jsem nezemřela, ale pro tebe, coby člena Iwagakure ano. Společně s celou jednotkou. Reálně jsem se přidala k někomu jinému, díky komu jsem přežila. * Objasnila poté, protože ta dívka se nedala zrovna považovat za bystrou a zřejmě jí nepochopila. *
Miho: *Moc jí to nedávalo smysl, když tu před lety zemřela a najednou je živá. Ale už se s pár podobnými lidmi setkala. Ten jeden byl obzvlášť zajímavý. Ale zmizel stejně rychle jako se objevil. Stlačila tlačítko mínus.* Jaké je to zemřít a znovu žít? *Zasmála se, přišla na vtipnou zápletku.* Představ si že někoho nesnášíš, zabiješ ho a on obživne, zabiješ ho znova a on znova obživne.* Zasmála se ještě jednou. A pak nahodila vážný pohled.* Jak si zemřela?
Momo: Možností je nekonečno, u tohodle. Například tohle tlačítko je víceméně něco jako mínus, takže to může odebrat část jiného efektu. A teoreticky se ti s tím podaří stvořit i člověka. Potrvá to asi delší dobu. A ne, ovládá to přímo jen genetiku, ale psychika se asi mění v závislosti na genetice. * Odvětila, při čemž ukázala i na to tlačítko, které víceméně znamenalo mínus. * Kdo jsem? Pro tebe někdo, kdo zemřel před lety tady. Takže ti nemohu říct nic. * Poznamenala s úsměvem a přiložila si prst na rty v náznaku toho, aby o tom ta dívka nemluvila. *
Miho: Ráda bych něco jako člověka. *Usmála se.* Chápeš... chtělo by to více možností. *Otočila se směrem k tlačítkům.* Dokáže to měnit psychickou stránku krom fyzické. *Chvilku potichu přemýšlela.* Mimochodem, kdo vlastně jsi? Někde odtud? *Pozorně si prohlédla její oblečení a tvář a čekala na odpověď.*
Momo: Mám dojem, že takové zvíře by se na tebe naštvalo po tomhle procesu a zejména, kdybys to zkazila. * Odpověděla ve zkratce Momo s tím, že ona sama nevěděla, jak to přesně funguje a co by se přesně stalo. Nicméně si nemyslela, že nejde odhadnout, co se stane, a ani si nemyslela, že nejde dvakrát po sobě stvořit naprosto to samé. Jenom to chce daleko hlubší pochopení, než jen mačkání tlačítek namátkou. *
Miho: Takže je to něco jako hrát na piáno, a to co z toho vzejde je hudba. Tedy aby vzešla dobrá hudba je třeba se naučit klávesy, tedy tlačítka. Rychlost mačkání... myslím že to chápu. *Začala mačkat tlačítka tak jak to udělala předtím ale pozpátku, poté to zkusila stejně jako předtím ale pomaleji.* Myslím že nejde přesně určit co z toho vzejde. Jedině předpokládat. Nikdy se nepodaří ta stejná věc.* Tvor se malinko změnil, už nebyl tak veliký a nehybný. Byl menší a vypadal že tentokrát dokáže přemýšlet. ( odkaz » ) * Přemýšlím... *Otočila se na Momo.* ... kdybych měla ochočeného gryfa, a použila bych něco z toho na něj a dával pozor aby mu to nic neudělalo s pamětí a mozkem... myslíš že by byl stále ochočený a poslouchal? *Protáhla se protože u toho mačkání měla shrbená záda.* Nějak mě to začalo bavit.
Momo: Jen přírodní, biologické věci. Takže žádné katany z něj asi nestvoříš. * Odvětila Momo a sledovala počínání dívky. Chápala standardní funkce, ale mělo to hlubší možnosti. * Mám dojem, že efekty jdou upravit i tím, jak rychle či pomalu, mačkáš tlačítka. Třebas dvě rychle po sobě vytvoří něco jiné, než dvě s delším rozestupem. * Poznamenala Momo, při čemž by to dívce mohlo dát nějakou další ideu. Momo při tom byla připravená tvora kdykoliv zabít, kdyby se vymknul kontrole. *
Miho: *Počkala až přinese nějaké to ještě žijící zvíře a poté se vrátila k tlačítkům.* Myslím že už jsem promačkala všechny a už vím co nějaké tlačítko dokáže ale stále mi to u některých příjde jako kdyby to byla náhoda. Jak postupně mačkala, tvor se začal postupně měnit. Nejdříve se mu změnila kůže na jakou si zvláštní strukturu co připomíná kámen vzhledem. Poté tvor již stál jen na dvou nohách, byl spíše humanoidní a poté se nezměrně zvětšil ale jelikož nebylo něco v pořádku upadl mu kus pravé ruky. Na konec vypadal takto: ( odkaz » ) Byl takový divný, a chystal se někam odejít jako kdyby v dálce něco viděl a chtěl za tím jít ale poté se zastavil a nedělal nic.* Teda, myslím že tenhle je nějakej divnej. Asi jsem ho pokazila. *Přišla k němu a dotkla se jeho kamenně vypadající nohy.* Vypadá jak nějaký starý obr... *Vrátila se.* Jdou zde tvořit i zbraně?
Momo: K tomu je to tak nějak i určené, pokud se nemýlím. Proto to člověk může ovládat, i když na tom stojí. Nicméně to nechci zkoušet na lidech, protože je složité vysvětlit, jak se z nějakého zvířete stalo chlupaté létající monstrum, ale ještě těžší je vysvětlit, proč se z nějakého člověka stalo chlupaté létající monstrum. * Odpověděla jen Momo, při čemž vzala ten krystal a pomocí železného písku ho přenesla. Následně pokynula na jednoho ze svých nakreslených humanoidů a poslala ho pro nějakého ještě živého přímotura. *
Miho: *Rozhlédla se okolo.* Myslím že to je dobrý nápad. *Začala se porozhlížet po těch co ještě nejsou mrtví a nemají nějaká velká zranění.* Lidi maj a budou mít vždy kecy na cokoliv. *Dodala jen tak bez rozmyslu.* "Kdyby jenom kecy..." *Chvilku se zahleděla na tlačítka.* Myslíš že by tam mohl být i člověk? *Zasmála se.* Na tomhle by se dala teoreticky udělat velmi silná armáda super vojáků. *Po dokončení věty jí zaskočilo a rozkašlala se.*
Momo: Tohle je poprvé, co provádím tuto techniku, takže doopravdy nevím. Jelikož se na to potřebuje něco jako základ, tak mi to přišlo trochu takové, ne zrovna dobré na dělání ve vesnici, jestli rozumíš. Lidi by mohli mít kecy. Ale jestli si to chceš zjistit, můžeme asi vzít nějakého z těch umírajících přímoturů a hodit je na tu desku a otestovat si to ještě na nich. Ale nyní, nyní bych tohle asi nikam nepouštěla. Nyní to bude agresivní a těžce zmatené. * Usoudila nakonec Momo a pro jistotu vytvořila takové uzavření na tom krystalu železným pískem, kdy tam nechala jen malý průduch pro vzduch. Přeci jen byl nyní tvor dostatečně veliký na to, aby se i dostal ven z krystalu, který stále držel uvnitř dutinu ve tvaru původního druhu, který tam byl chycen. *
Miho: *Po chvilce se zarazila.* "Počkat počkat... tohle přesně nechci. Chci aby to vypadalo taky pěkně." *Již si stihla zapamatovat nějaká tlačítka co dělají. Tedy se vrátila k tomu jednomu a snažila se mu věk nastavit tak aby to vypadalo jako nějaké mládě. Poté se obrátila k dalšímu a podařilo se ho zmenšit do velikosti asi takové jako je nějaký větší pes. Poté se rozhodla s rozmyslem mačkat další tlačítka ale dávala pozor jak se mění. Nakonec to vypadalo nějak takto: ( odkaz » ) * Myslím že na první pokus to není špatné, jde to udělat nějak aby to mohlo mluvit, bylo to inteligentní či loajální? *Usmála se jako by to bylo mistrovské dílo světa.*
Momo: * Momo pozorně sledovala dění a snažila si zapamatovat, co se přesně dělo po jakých tlačítkách. Mezitím se ten tvor měnil. Měnil barvy, věk, velikost, při čemž se naštěstí jen zmenšoval a díky tomu ho stále krystal dokázal udržet. Dokonce mu narostlo i peří a takové. Bylo to zvláštní. *
Miho: *Nechala otázek a začala se rozmýšlet nad znaky.* "Musím to brát opatrně, nechci aby z toho byl pak jen popel..." *Začala postupně opatrně mačkat ostatní znaky, vždy počkala co se bude dít. Občas se rozmyslela nad znakem co chtěla zmáčkout a raději zmáčkla jiný.* "Zajímalo by mě, co z toho vzejde..."
Momo: Ne, návod k tomu není. * Řekla Momo, ale nezmínila, že zná významy těch znaků. Byla to taková zkouška, co to všechno dovede. Ale jestliže se do toho dívka neměla, tak mohla Momo začít sama. *
Miho: *Chvilku si prohlížela znaky a pak se zamyslela.* Není k tomu nějaký návod? *Zasmála se a pak se poškrábala na hlavě přičemž nahodila zmatený výraz.* Kdybych alespoň věděla co ty znaky znamenají. Ale takhle by to bylo bezmyšlenkovité plácání. *Poté zmáčkla jeden znak co byl k ní nejblíže.* Kōjutsu... ano, myslím že jsem o tom něco četla.
Momo: Tyhle znaky patří ke Kōjutsu, takže jedinou možností je, že bys studovala taky Kōjutsu. A jestli ano, tak to bude pro tebe trénink do budoucna, co můžeš dělat. * Odvětila a nepoznamenávala nic o představách a kresbách té dívky. Mohlo jí to být jedno. Obecně na takové věci nebyla a moc často lidi nekreslila, spíše přírodu, ale na techniky se hodilo něco spíše, co se dokáže hýbat. *
Miho: *Zaklapla knížku a dala jí zpátky do vaku. Seskočila z kamene a vydala se k desce.* To musí být super, když můžeš oživit cokoliv co namaluješ. Jednou jsem namalovala jednu dívku, prodávala ve stánku s dangem. *Poškrábala se na nose.* Za 2 minuty přišla nějaká šílená ženská a zabila ji. *Když došla k desce prohlédla si znaky.* To bude zábava. *Tleskla před sebou rukama a usmála se na ní.* Už jsem tyhe znaky někde viděla, ale nevím kde... nebo aspoň myslím.
Momo: Myslela jsem mačkat tlačítka a sledovat, co se bude dít. Ta deska bude měnit toho tvora. Možná z toho můžeš vytvořit i kotě, když se budeš snažit. A udělala jsem to klanovou technikou, takže ne, ty to nesvedeš. * Odpověděla, při čemž došla názoru, že takhle nějak se musí cítit Yuzu při diskuzi s ní. Bylo to otravné a Momo nechápala, co takové děvče dělalo tady, nebo jak se sem vůbec dostala, protože tohle nebylo zrovna blízko k vesnici a cestou musela potkat velké množství monster. *
Miho: *Zvedla se oprášila se a přišla blíže.* Myslím že už nemám žádně věci. *Usmála se a vyskočila na kámen který připomínal kvádr na který si následně lehla.* Jak myslíš vyzkoušet? Utíkat už před tím nechci. Bolí mě nohy a mám žízeň. *Vytáhla z vaku knížku s tužkou, jak jsi udělala ty postavy z kresby? Jde tak udělat cokoliv? *Usmála a trochu zalehla. Přece jenom běh takovou dálku a pak ještě do kopce je vyčerpávající pro její malé tělo.*
Momo: * Otočila železným pískem krystal tak, aby na ni stvůra nemohla. Následně si došla ke kamenné desce a prohlédla si ji. Poznávala ty symboly, protože to byly symboly spojené s Kōjutsu, ale někdo neznalý Kōjutsu by je asi nepoznal. Poté zmáčkla jeden ze symbolů, který s takovou destičkou zaplul kousek do desky a zase se vynořil zpátky nahoře. Po chvilce se spustila reakce, kde do desky začala proudit přírodní chakra a následně do nebe vystřelil sloupec chakry z kruhu desky. Když to ustalo, tak tam v krystalu byl značně starší jedinec Uchūbito, což bylo poznat dle kůže, která již nebyla tak slizká a hlavně byla téměř šedivá. Oči taky už nezářily rudou barvou, ale byly vybledlé. * Nechceš si zkusit, co to vše dovede? * Zeptala se Momo dívky opodál. Protože by si mohla poznamenat efekt a možná by dívka samotná mohla čistou náhodou něco objevit a zjistit. *
Miho: *Její oči se změnily do normálu, tedy světle modré. Zajímalo jí co s ním chce dělat tak se přiblížila ještě víc. Když byla dostatečně blízko tak vzala ze země oválný kamínek. Chvilku si s ním pohazovala v ruce a pak ho hodila do hlavy té příšery.* Slizká hnusná stvůro! *Poté se posadila na zem a dívala se.*
Momo: * Vytáhla si z oblečení svitek. Byl to její speciální se zabudovaným kalamářem s inkoustem a se štětcem. Vzala si trochu z toho železného písku a vytvořila si z toho lévitující desku, na kterou rozbalila svitek. Odmontovala štětec a vytáhla kalamář, načež začala rychle kreslit. Nakreslila tam obrovské a mohutné humanoidní postavy. Po dokreslení složila pečeť a použila tak techniku Chōshin Giga. Obě dvě ty obrovské humanoidní postavy vyskočily se svitku. Byly značně vyšší, než i ten tvor. Zatím si je tam jen připravila jako případnou stráž. * Video meliora proboque deteriora sequor. * Zašeptala a užila tak jednu techniku Kōjutsu, specificky se jednalo o Uchū Jikken. Ze země se následně vynořila velká kamenná deska s různými drážkami a znaky. Momo sbalila svůj speciální svitek s inkoustem a svitkem a ten kus kovu poslala zpátky k ostatnímu železnému písku, pomocí kterého přenesla krystal s tvorem na kamennou desku. *
Miho: *Když se jí přestala motat hlava a ulevilo se jí tak se zvedla a obcházela danou kouli přičemž jí důkladně zkoumala. Dotkla se jí dlaní a zaťukala na ni.* "Hmm..." *Poté se otočila směrem k tomu tvorovi v krystalu a mírně se přiblížila aby mohla sledovat co s ním chce dělat.* "Raději to zabij, je to potvora hnusná." *Pomyslela si a třela si čelo.*
Momo: * Vytáhla si svitek z oblečení, který následně odpečetila a odpečetila z něj velké množství železného písku. Ten ovládla a nechala ho vznést nahoru k tvorovi v krystalu. Železným pískem odsekala krystal tak, aby tvor v něm uzavřený padnul dolů, což se po chvilce i stalo. Během pádu tvora zachytila železným pískem, aby se krystal dopadem neroztříštil, a tak ho snesla na zem, kde ho položila. Zbytek krystalu připevněného k útesu nechala rozpadnout a nechala v kuse jen tu část s uvězněným tvorem uvnitř. *
Miho: *Z úleku vřískla když prorazila gumu. Poté se vyškrábala ven a upadla vedle na břicho. Hlavu měla obličejem položenou na zem.* Jsem vyčerpaná... *Chtěla zvednout hlavu a poděkovat ale znovu jí spadla, protože byla unavená, a... nebylo jí zrovna nejlépe od žaludku a točila se jí hlava.* "Na tuhle atrakci už do smrti nevlezu..."
Momo: * Momo se zamyslela a mezitím se ten tvor zorientoval a pokusil se zaútočit na Momo. Doslova na ni skočil. Momo ho však zastavila přímo v letu tím, že vytvořila obrovský krystal, ve kterém ho zcela obalila, krom hlavy. Ten krystal však neměl zkrystalizovat jeho tělo, jako dělají krystaly například technik Suishou Rou no Jutsu. Ne, tenhle krystal měl tvora chytit. Přesněji se jednalo o Suishouheki Hachi no Jin, při čemž toho krystalové vězení bylo připevněno k celému tomu útesu. Momo se následně snesla dolů a vytvořila si Gugenem čepel dlouhou tak, aby s ní prorazila jen tu gumu Gomudamy, kterou vytvořila. Došla k ní, zabodla čepel zvršku do gumy a vytvořila s ní kruh, který poté vytrhla ven a tak vytvořila východ z gumové koule. *
Miho: *Když se bublina zastavila tak se Miho chvilku uvnitř válela a pak zvedla hlavu. Následně si zakryla ústa.* "Fuj... je mi zle... asi budu..." *Po pár nadechnutí dala ruce z úst dolů.* "Ne nebudu, každopádně... kde to jsem?" *Zabouchala do gumy.*
Momo: * Momo se dívala směrem nahoru a zkoumala situaci. Moc toho o druhu Uchūbito nevěděla, Yuzu tyhlety obvykle zabíjela hned od pohledu a Momo začínala mít dojem, že už asi ví proč. Útok té dívky neměl absolutně žádný dopad na tvora, až na to, že se po dívce ohnal svým mohutným a svalnatým ocasem. Kdyby ji zasáhl, tak by zemřela, téměř okamžitě. Což si Momo uvědomovala a proto už i jednala. S velkou rychlostí vzlétla nahoru díky Jikihikō a následně vyfoukla gumovou obrovskou bublinu Gomudama, kterou vyfoukla tak, aby byla okolo dívky. Takže ocas měl šanci zasáhnout jen gumovou bublinu, kterou i tak odpálil směrem dolů do rokle. Gumovou vrstvu vytvořila Momo velice tlustou, takže dívka neměla šanci pocítit sílu úderu toho ocasu, nebo i následného dopadu do rokle, i když mohla cítit ty změny pohybu a následně i mírné skákání celé té konstrukce. Momo pro jistotu tu bublinu neudělala moc pružnou, jen prostě odolnou. *
Miho: *Vší silou již bez nadávek vyšplhala nahoru rozeběhla se asi 3 metry od kraje. Tam se zastavila a čekala až přiběhne dost blízko. Jakmile byl dost blízko, rozeběhla se ke kraji a náhle použila Shunshin no Jutsu aby se dostala za něj. Poté rychle šla na všechny čtyři. (Shikyaku no Jutsu) a pomocí Tsūga do něj zezadu vrazila aby spadl dolů.*
Momo: * Nyní se projevila blbost druhu Uchūbito. Tento jedinec se vydal se dívkou a snažil se za ní šplhat nahoru. Naneštěstí měl dostatečnou sílu na to, aby zarazil končetiny do kamene a tak mohl i šplhat směrem nahoru po té skále. A s ohledem na to, jak stupidní tvor to je, tak to Genjutsu ani nezafungovalo, technicky řečeno to ten tvor ani nepocítil. Momo stále kráčela směrem k těm dvěma. Bylo velice zajímavé je pozorovat. Zjišťovala tak více a více o tomhle druhu a zejména o obrovských jedincích. *
Miho: *Stála opřená o kámen a přemýšlela co dál.* "To je zlý!" *Použila Shunshin no Jutsu aby se přesunula k nedalekému vysokému celkem rovnému špičatému útvaru a vydala se rychle kolmo nahoru, díky Ki Nobori no Shugyō a častému lezení to bylo snadné.* Už mě nech ty hnusná obludo! *Pokusila se na něj použít genjutsu, Magen: Narakumi no Jutsu.*
Momo: * Momo si nyní ověřovala své znalosti a rozšiřovala je. Přeci jen moc toho o obrovských kusech druhu Uchūbito nevěděla a tohle byla příležitost sledovat tvora v akci. Dvě věci však již věděla, že Uchūbito je poměrně hloupý druh a taky velice rychlý druh. Proto tenhle jedinec poté, co se svalil a bylo po něm cosi hozeno, tak to ignoroval a plnou rychlostí vyrazil za svojí kořistí, za tou dívku. Kunaie s výbušnými lístky ho ani za mák nezasáhly do očí. Spíše někdo do míst mezi krkem a tělem, při čemž to tvorovi neudělalo naprosto nic. Slizká kůže tohoto druhu poskytovala ochranu, přesněji ten sliz samotný. Díky rychlosti a síle tento jedinec kompletně prorazil hlavou kámen, za který se dívka schovala. Stádo přímoturů se již vzdálilo a stále uhánělo pryč, nicméně tam už žádní neběželi, co by jim tam mohli překážet. A krom mrtvých a umírajících přímoturů tam žádní další nebyli. Momo chtěla toho jedince druhu Uchūbito a chtěla ho živého. Začala se tedy přibližovat k němu a dívce. *
Miho: *Zůstala na kameni stát jako přikovaná, nevěděla či se má hnout či ne. Ale jak upadl tak chvilku zavrávorala ve stoje ale pak na nic nečekala a zbytek co měla ve vaku tedy několik kunaiů a 4 výbušné lístky, na každém kunaii byl 1 lístek. A hodila mu 2 do každého toho svítícího místa co vypadaly jako oči.* Už se nepřibližuj potvoro a skočila za kámen.*
Momo: * Ani nemohla slyšet děvče, protože tam bylo splašené stádo přímoturů, takže tak nějak nezaregistrovala, že by děvče cokoliv řeklo. Tvor Uchūbito si velmi brzy všimnul děvčete, když tak stálo na kameni. Bylo tam jak vystavené. A očividně ten tvor chtěl lidské maso, protože se na ni upřel a vyrazil směrem k ní, odkopávajíc nějaké ty přímotury, kteří odkopnutí přežili a po vstaní utíkali dál. Nicméně tak potvora i zakopnula a spadla na zem kousek od dívky na kameni s velkým zaduněním. Momo to jen sledovala, protože z toho získávala i nějaké ty informace o chování Uchūbito. *
Miho: *Jak tak stála na kameni a hleděla do dálky, pomocí sharinganu se 2 tomoe se jí vidělo lépe ale pak málem spadla z kamene a zamávala rukama ve vzduchu.* Co to k čertu je? Vypadá to jako... jako... *Nenapadala jí žádná přirovnání. Ale raději byla ve střehu, nevěděla co je to za tvora a či je nějak více nebezpečný a může ji ohrozit.*
Momo: * Už bylo vidět to, co hnalo stádo. Byl to obrovský jedinec druhu Uchūbito, který divoce máchal hlavou a svým krkem vyhazoval do vzduchu nějaké ty přímotury, které tím zabil jediným úderem. Momo ho nechávala, aby si i přiběhl blíže. To, že pobije tolik přímoturů bylo jedno, stejně byli přemnožení. *
Miho: *Všimla si oblaku prachu, vyběhla k blízkému vysokému kameni aby na něj mohla vylézt a tak se podívat co se děje. Přece jenom byla malého vzrůstu.* "Co to je?" *Posadila se na místě na tom vysokém kameni a vyčkávala co se bude dít dále.* "To bude něco velkého..."
Momo: * Momo si myslela, že ta dívka je asi trochu mimo, ale co už. Bylo jí jedno, že tam měla malého šílence. V dálce bylo už cosi vidět, zvedající se oblak prachu. Momo přešla ke kraji rokle. Oblak se přibližoval a bylo vidět, že je to velké stádo, hodně velké stádo, přímoturů. Ti nebyli nebezpeční, pakliže se jim člověk nepletl do cesty. Avšak neútočili. Utíkali. Za nimi běželo cosi, co přes oblak prachu nebylo vidět, ale bylo vidět, že ho je dostatečně silné, aby to s přímotury házelo do vzduchu, jak se je to snažilo ulovit. *
Miho: *Už si toho všimla taky. A začala poskakovat.* He he he... už se konečně něco blíží, hehe, to bude sranda. *Zasmála se a začala si kontrolovat vybavení. Bič měla připevněný u pasu, a zbývalo jí ještě pár kunaiů a štos výbušných lístků.* Hééj, nevíš co to bude? Jestli má cenu s tím bojovat. Chápeš jak to myslím ne? *Zahihňala se.*
Momo: * Samozřejmě ten útok byl dosti předvídatelný, takže se Momo ani nevyhýbala. Kunai totiž nikam neletěl. Magnetismem ho zastavila v moment, kdy ho hodila ta dívka, na jednom místě. Takže jí tam levitoval kousek od hlavy. * Ani nemáš pořádně vyvinutý Sharingan. * Poznamenala jen Momo s pokrčením ramen. Cítila z dívky Sharingan díky KM Kuraiganu a i věděla, jak moc vyvinutý, či nevyvinutý, Sharingan vlastní. Půda se začala otřásat a nějaké ty kameny a takové začaly nadskakovat vlivem dusotu čehosi. *
Miho: *Zahihňala se.* Jo tak jak to myslím já... *Řekla si pro sebe a ďábelsky se usmála. Poté z vaku vytáhla kunai a s přesností ho hodila na ní. Čekala že se tomu vyhne, přece jenom vypadala silně.* Nepleť si mě s nějakým mrňavým děckem! *Zakřičela rozhořčeně a ze vzteku kopla do většího kamene který odletěl asi 9 metrů.*
Momo: Ne, hrát si nechci. Minimálně ne, tak jak to myslíš ty. * Odpověděla Momo a zastavila se. Chvilku čekala a poté si pomalu klekla a přiložila dlaně na zem. Cítila to, drobné otřesy. Něco se přeci jen blížilo. Což bylo i to, co chtěla. Původně plánovala, že by si sama něco našla, ale díky těm explozím tam nyní něco směřovalo samo. * Co tu vůbec děláš? * Optala se zvědavě zatímco vyčkávala a připravovala se na cokoliv, co by mohlo dorazit. *
Miho: *Zaklapla knížku a vrátila ji zpátky načež kopla do kamínku který byl před ní. Ten odletěl asi pět metrů daleko. Povzdechla a podívala se vzhůru.* Tady je ale nuda! *Rozhlédla se kolem sebe kam zmizela ta žena.* Héj. *Křikla a pak řekla.* Emm teda, nechci nijak urážet. *A pohlédla jejím směrem.* Nechceš si něco zahrát? Ještě ti musím poděkovat nějak za tu čelenku! *Doufala že se vrátí.*
Momo: * Kašlala na to, takže znovu zaplula do země a objevila se o kousek dál. Když vylezla ven ze země, tak si oklepala oblečení a rozhlédla se. Vybrala si jeden směr, kterým se vydala. Neměla potřebu zůstávat přímo na tomhle místě a očekávala nějakou tu obludu. *
Miho: *Po chvilce si všimla že jí za ní sleduje, a tak rychle přitiskla bloček k sobě nafoukla tváře a podívala se na ní s dojmem že zde není nic k vidění. Přece jenom, přišlo jí to trochu trapné, malovat tohle místo. Ale pro ni to byla zábava přičemž vlastně nekreslí nijak úžasně, ale stydí se za své kresby protože by se jí někdo mohl vysmát. V těchto věcech není zrovna moc komunikativní.
Momo: * Ze zvědavosti zmizela pod zemí a objevila se za dívkou, aby sledovala její kreslení. Samozřejmě jí to zajímalo, protože uměla docela dost technik s tím spojených. Měla hodně jiný styl, což bylo očekávatelné. Bylo jí docela jedno, že se chovala takhle divně, přeci jen šlo o Momo. A bez Yuzu jí nic nedrželo na uzdě. *
Miho: Oprava č.2: *Porozhlédla se okolo přičemž se jí oči zbarvily do temně černé a duhovky do načervenalé barvy.* Jen ať si to příjde, alespoň nebude nuda. *Vytáhla z vaku menší knížku na které byla připevněná tužka pomocí provázku. Listovala v ní až se dostala na prázdnou stránku, poté trochu poodešla aby měla pěkný výhled na špičaté skály a rokli. Načež si sedla na kámen a začala kreslit. Uměla kreslit velmi dobře, dalo by se říct že to byla jedna z jejích dobrých vlastností.*
Miho: *Ještě než to dořekla se jí oči zbarvily do temně černé barvy s narudlýma duhovkama. A všimla si kompletně její aury, tedy toho co již dokázala rozeznat.* Ty se něčeho bojíš? *Řekla tázavě a rozhlédla se kolem sebe přičemž si kýchnula, bylo to takové roztomilé kýchnutí. Až jí z toho vytekly slzy které si hned otřela.
Momo: Žila jsem všemožně, včetně Iwy. A objeví, v tom mi věř. Snad to nebude moc velké. Když jsem tu byla naposledy, tak se objevil bijuu. * Podotkla jen s úsměvem a rozhlížela se a vyčkávala. Brala to hodně odlehčeně, protože se nebála a bylo to na ní vidět. Neměla strach z čehokoliv, co by se tam mohlo objevit. Jediné, čeho by se tak mohla bát, byla Iraira, ale tu tu neočekávala. *
Miho: *Vrátila čelenku do vaku.* Hmm že jim to ale trvá... nic se tady snad neobjeví takže to bylo asi plýtvání lístky... *Promnula si oči přičemž se jí vrátily do normálního stavu.* A odkud vlastně jsi?
Momo: Měla by sis to nechat opravit, než si to někdo splete. A ten lovec odměn asi nebyl dobrý, no. * Podotkla a pokrčila rameny. Neměla zrovna moc důvodů se k tomu vyjadřovat. Přemýšlela, že by využila situace a lokace a možná by si mohla trochu zaexperimentovat s nějakými těmi potvorami, co se v poslední době všude objevují. Bylo jen otázkou času, než se objeví něco i tady. *
Miho: Oprava: *Když přiběhla k ní naklonila zvídavě hlavu.* Nukenina? Proč? *Řekla nechápavě.* Počkat ty myslíš jako že je to přeškrtnutý? *Zasmála se.* To bylo omylem, ale když je řeč o nukeninech hned jsem po té jednoho potkala když se mi to s tou čelenkou stalo. *Usmála se.* He hé... zabil tam lovce odměn. *Zamrkala a čapla čelenku.*
Miho: *Když přiběhla k ní naklonila zvídavě hlavu.* Nukenina? Proč? *Řekla nechápavě.* Počkat ty myslíš jako že je to přeškrtnutý? *Zasmála se.* To bylo omylem, ale když je řeč o nukeninech hned jsem po té jednoho potkala když se mi to s tou čelenkou stalo. *Usmála se.* He hé... zabil tam lovce odměn. *Zamrkala.* Vrátíš mi jí prosím?
Momo: Nevypadáš na nukenina. * Poznamenala jen tak Momo, protože si samozřejmě všimla přeškrtnutého znaku čelenky, což dělali většinou nukeninové. A ti, kteří jimi nebyli, si našli cestu, jak to opravit. Momo zanechala magnetismu, když byla dívka dostatečně blízko, aby si čelenku čapnula. *
Miho: *Čelenka byla podélně přeškrábnutá ale to nebylo schválně. Stalo se jí to před pár dny když lezla po skále a čelenku škrába o ostrý výčnělek. Miho si všimla své čelenky.* To je ona! *Vyhrkla ze sebe a s úsměvem se rozeběhla za ní. Přičemž měla temné oči s rudýma duhovkama. A uvědomila si že vidí její auru ale ještě to nedokázala tak dobře ovládat a tak nedokázala určit její charakter a povahu či pocity.*
Momo: * Tak nějak odtušila ze slov té dívky, že si tam někde zapomněla čelenku, či něco takového s čelenkou, možná jí někam zapadla. Momo natáhla ruku a začala z okolí přitahovat vše kovové a magnetické. Avšak ne příliš absurdní silou, aby dívce nerozervala věci. Jen prostě, aby přitáhla ztracenou čelenku. Udělala to i tak, aby magnetické tah nepůsobil přímo na tu dívku a její nejbližší okolí. Po pár vteřinách směrem k Momo začala přilétat čelenka. *
Miho: *Konečně se postavila.* Jé to je dobrý. *Usmála se.* Takže vlastně může infiltrovat každou vesnici. *Poškrábala se na hlavě.* Moje čelenka... no jo moje čelenka! Úplně jsem na ni zapoměla. *Vyhrkla rozstřeseným hlasem a panicky začala hledat kolem sebe.* "Kam to vlastně spadlo?" *Pomyslela si v duchu.* Sakra, to je průser.
Momo: Jde o to, aby ti něco nepadlo na hlavu, či aby tě něco nesežralo. Což asi nechceš, ale jestli chceš, tak klidně pokračuj. A ne, Skrytá Srdíčková neexistuje, je to jen vtip. Ostatně sleduj. * Vysvětlila se zasmáním a položila ruku na tu čelenku. Přejela rukou po čelence a když byla čelenka zakrytá, tak jí pomocí Henkei Buki změnila značku vesnice. I když ze srdce tu značku přeměnila na sluníčko. Poté přejela znovu přes novou značku a následně tam měla '1+1' místo značky. *
Miho: *Lekla se tak až vykřikla a rychle se postavila do obrané pozice a uskočila přičemž stoupla na vyklající kámen a podvrkla se jí noha načež se svalila na zadek a přebrala si v hlavě co se děje.* Á.. teda prosím, tedá.. nechám.*Koukala temnočervenýma očima na osobu přčemž pohnula hlavou do prava o 30 stupňů.* Skrytá srdíčková? *Přemýšlela nahlas. Načež se chťela zvednout ale opřela se o ten samý kámen a než se postavila tak zase spadla.*
Momo: * Vplula do země, protože to bylo asi nejjednodušší, jak se vyhnout výbuchům a rychle se přemístit. Vyplula ven ze země kousek za tou holčinou. * Možná bys toho měla nechat. * Poznamenala Momo, ale ani ne naštvaně. Spíše měla takový drobný dojem, že tohle přiláká něco z okolí, nějakou tu potvoru. Bylo to dost možné. Exploze mohly přilákat leccos hledajícího potravu a znalého toho, že po explozích bývají zbytky všude v okolí. Nebo samotné otřesy by mohly něco přivolat. Nicméně to ani tak nebyla zcela vhodná zábava a jen plýtvání. *
Miho: *Usmála se a i s úsměvem pokračovala. Tentokrát lístky skládala zasebou v metrových mezerách za sebou. Skládala je o délce asi padesát metrů, pak se přemístila do vzdálenosti aby viděla na celý výbuch ale aby také byla v bezpečné vzdálenosti. A odpálila lístky.* He... *Chťela se zasmát ale přičemž se jen usmála a zase se začala nudit. Tak si sedla na zem a pozorovala prach co vznikl při výbuchu.*
Momo: * Kunai se značkou Hiraishinu si přitáhla k sobě pomocí magnetismu a schovala si ho do oblečení. Pokračovala v chůzi velkými kroky. Po nějaké té chvilce slyšela explozi. Bylo jí to docela i jedno, takže tam k místu exploze došla po pár minutách. Nespěchala. Prohlédla si okolí, aby zhodnotila situaci. Viděla tam značně jedno místo, na kterém bylo cosi odpáleno s ohledem na ožehlou zemi. Stála tam a rozhlížela se po okolí, kdy si i všimla nějaké té dívky. Mladá blondýnka a pravděpodobně i původce té exploze. *
Miho: *V rozpacích hledala svojí čelenku přičemž se jí celé oči zbarvily do temně černé a duhovky dostaly načervenalou barvu. Už ani nedoufala že ji najde. Vedle ní ležel takový větší kulatý kámen. Miho si na něj ihned lehla.* Áh... Nemá to cenu. *Řekla zarmouceně přičemž jí z vaku na jejím boku vypadl kunai s výbušným lístkem. Něco jí napadlo, pomalu se líně sesoukala z kamene dolů a vzala kunai do ruky, poté ho vrátila do váčku a z váčku vytáhla malý štos výbušných lístků kterými oblepila kulatý kámen dokola. Poté odběhla do bezpečné vzdálenosti a odpálila lístky. Zkrátka se nudila, poté vytáhla další štos lístků.
Momo: * Dokázala zmizet Yuzu z dozoru, kdy Yuzu měla svoje povinnosti a tak se po Momo nesháněla. Krom toho bylo Yuzu jasné, že se Momo jen tak nic nestane. Momo nyní už překročila hranice Země Země a zamířila si to do jednoho místa, kde to znala, Toge Keikoku. Přeci jen tam měla určitou historii, která ji stále provázela. Dostala se takto daleko rychle tím, že levitovala vysoko ve vzduchu a přesouvala se za pomocí Hiraishin no Jutsu, kdy vrhala jeden z těch spešl kunaiů do pořádné dálky. Proto se mohla dostat do Země Země bez větších problémů. Navíc se kdykoliv mohla vrátit během mžiku. Její kunai přistál přímo do Toge Keikoku a tak se tam přemístila Hiraishinem a přestala levitovat. Dopadla na nohy a protáhla se. Na sobě měla nový outfit ( odkaz » ), který si musela pořídit kvůli Yuzu. Bylo to částečně oblečení pro shinobi, ale samozřejmě takový ten neortodoxní Momo styl a proto i místo reálné čelenky tam měla čelenku s vyrytým symbolem srdíčka, protože se jí chtělo. Mohla tu, v Toge Keikoku, poznat místa, která byla poničena, když tam byla naposledy. S pískáním, rukama za hlavou a velkými kroky si to pochodovala směrem, kterým viděla poničené vrcholy špičatých skal z toho, jak tam před lety pronikl Yonbi. *
Miho: *V mapě se dozvěděla o tomto místě, připadalo jí to jako hodně zajímavé místo a tak se sem vydala a teď je tady. Vyšplhala na jeden vysoký výčnělek a shlédla dolů do rokle.* To je úžasný výhled. *Při tom jí z kapsy vypadne čelenka která spadne dolů do propasti. Ještě jí chtěla rychle zachytit bičem ale nestihla to.* "Sakra." Pomyslela si, teď bude muset slézt dolů a hledat jí. Když se po nějakém čase dostala dolů, začala hledat čelenku mezi kameny. Ale nikde ji nemohla najít.*
---: ---
Tatsuya: Jasně tak se mějte, někdy se na vás přijdu podívat, nebo možná se nám jednou povede jít na nějakou společnou misi, kdoví. *Tatsuya si v očích zformuje upravený Sharingan (Kekkei Mora) a pomocí Kamui se začne přesouvat na místo, kde dostal od toho muže úkol mu přinést prstýnek. Prostě si ho pak pomocí Byakuganu najde a prstýnek mu předá, následně se odebere domů. *
Taree: *Nechápou, jak to může fungovat. "Takže do nás vážně vidí...?" kouknou se na něj, jako kdyby ho snad viděli poprvé a je v tom trocha bázně i opatrnosti.* Tak.. Asi tedy půjdeme, aby o nás doma snad neměli obavy... *Jakmile to poví, lišky zas utvoří formaci k jejich ochraně během cesty. Dvě nové po jejich bocích a Kitu vpředu. Takin tam má nyní také prostor. Lišák, ano osobnost je mužská, jí uvolnil dost místa, aby ji neohrožoval.*
Tatsuya: Přesně tak, můžete oživit stíny. Víte, vložil jsem vám do mysli všechny svoje znalosti ohledně Shireiganu, sice to vypadá, jako vaše vlastní znalosti ale jen jsem vám předal své vlastní, ze začátku to bude zmatené, ale po pár dnech už budou vaše myšlenky urovnané, takže to nebude tak zmatené. *Tatsuya doufá že Taree s Morií to pochopí. *
Taree: *Jsou trochu v šoku, když náhle mají tolik informací, které předtím nevěděli. Stačilo jim pomyslet na shireigan, jak vypadá a náhle věděli to, co předtím ne. Navíc ze začátku je to pro ně trochu značný zmatek. Zavrtí hlavou, jako kdyby jim to mělo vypomoci věci srovnat.* Co?.. *Hlesnou, když se jakž takž vzpamatují. "Vždyť jsme nic z toho nevěděli, ne?.. Jakto, že toho teď víme tolik?.." snaží se to pochopit. Tím spíš, že nic z toho jim přeci ještě Tatsuya neřekl, vždyť to vůbec nevyslovil, pokud se jejich paměť nemýlí.* Stíny.. My můžeme oživit i stíny?
Tatsuya: Všechno? *Tatsuya si povzdychne, protože se mu moc nechce jí říkat o všech technikách Shireiganu a schopnostech různých stupňů Shireiganu, které se ho ovšem už pár let netýkají. Ovšem následně si Tatsuya deaktivuje svůj Shireigan, takže má opět jen bílé oči bez zorniček. *Zkusím jednodušší možnost. *Tatsuya Taree s Morií pomocí Shintonu vloží veškeré informaci o stupních Shireiganu a také o technikách Shireiganu, které Tatsuya ovládá. Úmyslně ovšem vynechá schopnost Shireiganu, kterou mu dává Kekkei Mora. Když skončí, tak tam jen tiše stojí, protože ví, že ty informace musí jejich mozek vstřebat. *
Taree: *Zamračí se.* Všechno.. *Odtuší v odpovědi, protože je tomu právě tak. Chtějí vědět všechno co mohou k tomu Shireiganu, protože jedině tak mohou zjistit, zda to umí, neumí a případně se to klidně i naučit. Už je nebaví dřepet víceméně na patách, tak si dřepnou na zadek. Proč nemít během toho pohodlí. Ano, očekávají, že jim tedy bude řečeno všechno k tomu Shireiganu. Takin mají nyní u sebe. Položili si přes její krk ruku.*
Tatsuya: Proč? Tak tohle setkání nebylo moc dlouhé, navíc myslím, že s vámi by mohla být v budoucnu i zábava a že váš mohu seznámit s velkým množství technik vašeho Shireiganu. Beztak moc na mise nechodím, takže se většinu času nudím a tak se někdy stavím ale, pokud nechcete tak nemusím chodit, nechci moc otravovat. *Odpoví Tatsuya a deaktivuje svůj Sharingan a místo něj se mu v očích zformuje upravená verze Rikai Shireiganu (Kekkei Mora). *Můj Shireigan je sice trošku jiný ale to je výjimečné, pokud se mě chceš zeptat na něco ohledně Shireiganu tak povídej, to ti ještě mohu před odchodem dát.
Taree: *Spadne jim brada nad tím, jak najednou ukončuje jejich společný čas, neopomenou kouknout na plameny, které stravují tělo nukenina. Fascinuje je ten pohled, protože tyhle plameny mají dle nich černou barvu. "Takže se chystá cesta domů?" táže se nepříliš spokojeně Kitu.* Stavíš se u nás doma?.. Proč? *Jsou zvědavé, ale také opatrné. Co když by mělo jít o něco, co by jim něčím uškodilo.*
Tatsuya: Já vím, že jsem tě pozval, to neřeš. Možná bys měla jít už domů do vesnice, já musím pro změnu odnést ten prstýnek jeho právoplatnému vlastníku. Určitě se za tebou ale do Iwagakure přijdu podívat jasné? *Mezitím se Tatsuyovi v očích zformuje upravený Sharingan (Kekkei Mora) a poté celé tělo toho Nukenina zapálí v plamenech Amaterasu, které postupně začnou stravovat celé jeho tělo. *Dám ti radu, těch plamenů by se tvoje liška dotýkat neměla, ten plamen spálí klidně i jiný oheň.
Taree: Mno.. Tys nás pozval... *Vydechnou, načež naposledy kouknou na mrtvolu. Zamyslí se. Nechápou, jak by měli zařídit to, že se jejich zuby vrátí do původního stavu. Tím spíš, že se jim takové i celkem zamlouvají.* A jsme dvě v jednom těle, mohl bys k nám nemluvit, jako k jednotlivci.. *zabrblá Morie. Sleduje během toho Takin. Ta vycítí ten pohled a od okusování ruky nukenina se otočí radostně na Taree s Morií. Vesele se kolem nich začne motat. Hrdá na to, že nezůstala pozadu. K tomu se jí nedostalo ani kárání. "To znamená, že určitě budeme chtít povolání, které nás zavede ven z vesnice..." shodnou se Taree i Morie. Ač zatím netuší, co to bude.*
Tatsuya: Tak nepřátelé vesnice si klidě zabíjej dle libosti, je jasné že takové si klidně můžeš sníst. Proč myslíš, že jsem tě nezastavil u tohoto muže? Je to Nukenin a tudíž nepřítel vesnice takže nikomu chybět nebude. *Upozorní Tatsuya klidným hlasem a zamyslí se, zda se má těla zbavit nebo zda ho tu nechá jen tak ležet. *Teď bys už mohla dát své zuby do původního stavu co ty na to? Nebylo by dobré, kdybys chodila s takovými zuby, pak se tě budou lidé bát už jen od pohledu.
Taree: *Zklamaně hledí na to, že už krev netryská, i když v žaludku jí mají i tak velmi mnoho. Navíc neslyší ani tlukot srdce, žádné nádechy. Pokrčí nos nad dalším zápachem, který se tam rozline, protože tělo uvolnilo svěrače a střeva sice byla v pohodě, ale močák něco schovával. S tou svou prací přestal, když nukenin zemřel. Taree s Morií pohlédnou na Takin, ta pustí spálenou část, kterou mezitím započala žvýkat. Radostně vyrazí k nim. Její radost však skrývá chytrý čin. Začne čistit obličej Taree s Morií, čímž se dostává stále k troše toho, o co byla ošizena. Jakmile má fenka za sebou čištění, kdy nebylo vítané zcela radostně, vrhne se ke zkoumání puštěné ruky. Taree s Morií si otřou rukávem tvář.* Ne? Ale.. nepřátele vesnice, ty ano, že? *Začnou prvně zklamaně s pohledem upřeným na Tatsuyu, zatímco Takin začne kousat do ruky mrtvoly v místě, kde to je vykousnuté jimi. Taree s Morií chovají naději v otázce, kterou položili. Zuby Shiga stále jsou na svém místě.*
Tatsuya: Ne tohle znamená, že máš asi někde původ klanu Hitojin, který je v Kōragakure. Tam všichni členové zmíněného klanu jsou takový, samozřejmě že nikdo nesmí, jíst kohokoliv chce. *Upozorní Tatsuya velmi vážným hlasem, má totiž obavu z toho že by snad Taree snědla první osobu ve své vesnici, kterou by potkala. Značky, které Taree s Morií má Tatsuya samozřejmě zaregistroval, ovšem nijak to neřeší. Místo toho jen pozorně sleduje jak si Taree vychutnává krev toho Nukenina, který tímto tempem brzo zemře na vykrvácení. Již od začátku je jasné, že mu to škodí, protože mu postupně slábne srdeční tep, který ovšem nakonec úplně vymizí a on zemře. *
Taree: To.. To že jsme jiné, než ostatní ve vesnici, zahrnuje i to... že nám jsou lidé kolem, jídlem? *Odváží se optat, aby unikli mnoha dalším pocitům. Načež se zaposlouchají. Jde jim o tep. Chtějí to vyzkoušet. Otočí si ruku nukenina tak, aby měli proti sobě zápěstí, jenže to je spálené. Přejdou proto dál na předloktí. Úmyslně tam, kde nebylo ještě kousnuto. Neopomíjejí však správné držení kuličky, aby ji neztratili. Zakousnou se a poruší během toho tepnu. Ústa jim začne rytmicky zaplavovat náramě přijemně teplá krev, která jim však i utíká mimo, protože hned nepolykají. Vychutnávají si ten pocit. Až poté teprv polknou, když se ho dost nabaží. Spolu s tím teplem a chutí krve se v nich probouzí i síla. Kdyby Tatsuyu zajímalo, mají Taree s Morií i značky na hřbetech obou rukou a na levém spánku, znaky Keiyaku Fūji, nebo ještě lépe řečeno pečetě. Patří k Shitsuji. A na dlaních, které mu stále neukázali, mají na obou znaky Meitonu, protože momentálně je neskrývají díky Keijozuře před šmejdivýma očima. A na levém rameni, nicméně schovaným pod rukávem, mají tetování elementu Raiton. Takin se snaží vyšmejdit skulinku, aby mohla dělat totéž co Taree s Morií, zatím se jí nedaří. Sedne si po jejich pravém boku. Zvažuje své možnosti, napadne ji a i to zkusí, zahrát si přetahovanou o tu kompromitovanou ruku. Čapne po spálené části ruky a tahá k sobě, přičemž couvá. Moc jí to však nevychází, když Taree s Morií jen zpevní svůj stisk. *
Tatsuya: Něco dalšího čemu věnovat pozornost? Tak každý má jiné chutě, pro mě za mě mu klidně sežer srdce, já ovšem upřednostňuji hlavně krev, tu mám nejradši z celého těla. *Poví Tatsuya a zatváří se u toho jako nějaký genius, málokdy se mu totiž naskytne možnost někoho o něčem poučovat. *Mimochodem všiml jsem si tvých dvou Doujutsu, jedno byl Shireigan a to druhé jsem nepoznal.
Taree: *Ona tíživá chvilka napětí ve vzduchu právě pominula s tím souhlasem. Nicméně se podívají na toho muže. Není to dlouho, co měli kousek kuřete.* Celé... Jsme malé.. *Zkouknou ruku, kterou načali.* Je.. Je něco dalšího, čemu by jsme měli věnovat pozornost? *Podívají se zas s otázkou na Tatsuyu. Sice se nemohou nabažit chutě na to co mají před sebou a co ochutnali, ale jejich žaludek má své meze. I když i tak by se zřejmě byli schopné přecpat. Nechtějí však prošvihnout možnost ochutnat i lepší části.*
Tatsuya: *Vzpomene si na sebe, když ochutnal prvně v životě lidské maso, taktéž se nemohl odtrhnout a každým okamžikem chtěl víc a víc, kdyby to nebyla Maiya tak by snad byl schopný tehdy i zabít. *Fajn tak si dej ještě, nebudu tě zastavovat, pro mě za mě ho klidně i zabij. *Poví Tatsuya a vytvoří si pomocí Gugenu hadřík aby mohl utřít svou krev na tváři, která mu stéká z úst. Když má tvář čistou tak zuby se mu opět vrátí do původního stavu a jen tiše sleduje co tedy Taree udělá, ještě během toho pomocí Jikanu svůj hadřík nechá zničit. *
Taree: *Nechápou, proč by to mělo být všechno. Vždyť sotva ochutnali jenom maličký kousek.* Vrátit?.. *Zamračí se nespokojeně. Přičemž k těm kousancům Takin nepouštějí. Na jejich ruce v nichž drží ruku nukenina, už z ran stekla nějaká ta krev a Takin toho využívá, aby ji olízala aspoň zespod. Samozřejmě, že v tomhle shledává lesco nového. Obě doposud měli tepelně upravovanou stravu a navíc určitě ne z lidí.*
Tatsuya: *Usměje se, když to Taree zvládla, navíc jí to očividně zachutnalo a Tatsuya má z toho docela radost že jí zvládl dovést k tomu, aby ochutnala své první lidské maso. Tatsuya jí znovu pohladí po hlavě ale tentokrát, aby jí mohl pochválit. *Vidíš, že jsi to zvládla jednoduše, tak se teď zkus soustředit na to, abys dala své zoubky zase do původního stavu dobrá? *Tatsuya ručku dá z její hlavičky a podívá se na stvoření, které se s k nim přidalo. *Co myslíš, bude to chutnat i jí?
Taree: *Takin má za to, že jde o něco zábavného a tak se zvědavě motá kolem, dokonce očuchá i tu spálenou ruku, kterou Taree s Morií pustili.* Dobrá.. Vážně je to lepší?.. *Kouknou Taree s Morií od kousance, který je na ruce nukenina, na Tatsuyu. Zatím ještě stále nic neochutnali. Dotek na hlavě v nich vyvolá pocit pochvaly. Vrátí se tedy k té ruce a zakousnou se. Udiví je, jak snadno tím vším jejich zuby procházejí. Vůbec to pro jejich zuby nepředstavuje překážku. Chuť toho masa jim přijde velmi lahodná a o to víc, když v něm je cítit i ta krev, která není vařená, vymytá, ale v tom kousku čerstvá a ještě teplá. Koušou sousto v ústech, vychutnávají si tu novinku.* Uhmm.. Opravdu.. *Usmějí se, jen co polknou. Takin, která to sleduje, vyráží také do akce. Chce ochutnat, co ochutnávali Taree a Morie. Se zakňučením a vtíc svým ocáskem, se dožaduje pozornosti, aby se mohla dostat k tváři Taree, jestli tam nezjistí něco výborného po olíznutí, či se v nejlepším dostat rovnou k tomu, z čeho se krmí.*
Tatsuya: Ne! To spálené je hnus vem si čerstvé, kousek od toho jak jsem kousl já. Věř mi, když to zkusit tady tak to bude lepší. *Nukenin, ten mezitím ztratil vědomí a možná to tak je i lepší. To je vlastně důvod proč se ani nesnaží křičet a volat o pomoc i když kdo by asi tak byl ochotný pomoct Nukeninovi že? Tatsuya jen mlčí a pokusí se Taree pohladit po vláskách, přijde mu to rozkošné, že jí musí učit něco, co by už měla dávno znát. *Neboj se a zkus to, opravdu to stojí za to, není se čeho bát a ani není třeba být nervózní, jen prostě kousni a oddej se instinktům.
Taree: *"Takže.." ozve se opatrně Morie. ".. to zkusíme." dopoví Taree. Pomalu se rozchází vpřed. Lišky zůstávají nedaleko a Takin je tam, kde před chvílí Taree s Morií stáli. Přeci jen vnímala tu zvláštní situaci a má se na pozoru, přesto v ní je štěněčí zvídavost.* Jsme stejní?.. *Zamumlá Taree, když se ocitnou u něj i těla nukenina. Vidí onu způsobenou ránu na ruce, kde se zakousl Tatsuya. Přitahuje to jejich pohled, stejně jako i ono zkrvavení u Tatsuyi. Cítí během toho i pach spečených prstů. Navíc se muž nehýbe, viditelně neprotestuje. Mají z toho pocit, že je snad s tímhle naprosto smířený. Dřepnou si tam a pro jistotu se prvně natáhnou pro část, kterou měli předtím ve své péči plameny. Nikdy neměli syrové maso, netuší jeho chuť. U upraveného masa tak počítají s tím, že jdou do méně neznámého. Takin z nich předtím mohla cítit hodně nervozity, která je z větší části už pryč. Zvědavě se přiblíží, zatímco mává ocasem v dobrém úmyslu. Samozřejmě, pokud jim v tom nezabrání, zakousnou se do jediného víc masitého prostoru, který na ruce od zápěstí po prsty, je. To znamená do svalu pod prstem, kterým je palec.*
Tatsuya: *Nelíbí se mu, že by se chtěli kousnout do své vlastní ruky, z toho důvodu jí Tatsuya trochu pomůže při rozhodování a pomocí Shintonu Taree vloží do mozku myšlenku [Možná bychom mohli ochutnat z toho živého místo sebe ne? Předci jen jemu to nevadí ochutnávat z něho tak proč ne mě? Když to bude bolet jeho tak to nevadí.] Tatsuya sice Shinton používat nechtěl, ovšem když viděl, že se chce kousnout do své vlastní ruky tak musel zasáhnout, Tatsuya moc dobře ví, že trhání masa těmito zuby je bolestivé. *Jsme stejní tak se neboj, zkus to. *Tatsuya poukáže na své zuby, sice mu z úst stéká krev, ale to nevadí. * Můžeš ochutnat i jen krev, ta ti bude chutnat taky tak moc.
Taree: *Polknou sliny, které jen podtrhují, že by zcela zřejmě rády ochutnali, načež jen v šoku zírají. Brada jim spadne nad tou událostí, kdy vidí toho cizince, jak si ukousnul z nukeninovi ruky. A to ještě ke všemu živému. "Co.." nechápou to a jejich smysly se zcela určitě nemýlí v tom faktu, že dotyčný žije. Nikdo ve vesnici jim nikdy neříkal, že by se kriminálníci během misí či jiní nepřátelé, požírali. Nikdo se tam o tom zcela určitě nebavil, co pamatují. Jak v tranzu svým pohledem hypnotizují ústa Tatsuyi. Jazykem zjistí, že jejich zuby už nejsou to co bývali. "On.. On si z něj právě ukousl.. " v mysli si v záblescích připomínají určité úseky toho, čeho byli svědky. Zamyslí se nad tím, kde to začalo. "On.. On nás vybízí, abychom.." zaklapnou zuby a znovu polknou. Jejich dilema bylo celkem dost narušeno, nahlodáno tím činem, ale stále zcela nezmizelo. "Je to.. v pořádku?.." uvažují, zatímco se jim stále tvoří nové a nové sliny. Jsou tak napnuté, že se stěží trochu trhaně pohnou. Třesou se, i když jen trošku, pro ten pocit rozpolcenosti. K tomu jim přijde, jako kdyby v nich snad nějak Tatsuya četl. Pocítí potřebu zkusit to a zjistit, jak to chutná. Přijdou s tím, že by mohli kousnout do své vlastní ruky. Jaksi v tom všem pozapomenuli ten holý fakt, že je to takto bude určitě bolet. To povědomí je v tuhle chvíli na dovolené, když začnou své vlastní předloktí zvedat před své rty, s pohledem i nadále upřeným na dění před sebou.*
Tatsuya: *Tatsuyovi neuteče fakt že Taree se zaostřili zoubky, proto to přirovná ke svému klanu a rozhodně se pro menší experiment. Nejdřív pomocí Shintonu Nukeninovi dočasně vyřadí nervovou soustavu, tak aby se jen nemohl hýbat. Následně se mu zaostří zuby stejně jako Taree, takže taktéž připomínají žraločí (Shiga), s těmi zuby se Tatsuya na Taree usměje a deaktivuje svůj Byakugan. Tatsuyovi rozhodně spálené lidské maso nevoní, má rád syrové, nejlépe ještě když se ten člověk ještě hýbe a snaží se bránit, to ale není kvůli experimentu nyní možné. Tatsuya tomu muži roztrhne rukáv aby mu šla vidět kůže celé ruky a prostě se mu zakousne do ruky, z horní části aby mu neprokousl žíly, a odkousne mu kus masa a polkne, tak nějak doufá, že to v Taree vyvolá instinkt chuti k tomu masu. *
Taree: *Deaktiují Akippoigan, takže se jejich oči vrátí k normálu, zůstávají však stále na místě a zírají na nukenina. Nevědí, zda přestat s tím, že mu plameny obalují o vysoké teplotě ruce. Vyhraje však to, že to tím víc upíná jejich pozornost k těm rukám a plameny nechají tedy zmizet. Zaráží je, že lidské tělo jim voní stejně, jako dalších jiných obratlovců, kteří jsou opékáni na ohni. Zvědavost spolu s pocitem nepatřičnosti a studu se v tom nezapřou. Ani si neuvědomí, že jejich zuby jsou náhle zcela jiné. Pro jejich rodiče a ty, kteří byli zasvěceni do jejich přeměn, by to bylo bráno za něco spojováno s tím, že jen převzali něco od nějakého zvířete. Mají nyní zuby klanu Hitoijin. Technika Shiga, kdy jsou jejich zuby výrazně zostřené a mají vzdálenou podobu těch žraločích. Takin moc pozornost pečínky z rukou nukenina, nevěnuje. A zuby Taree s Morií vidět nejsou, pokud nepromluví nebo jim nespadne brada, čehož se zatím vyvarovali. Temné lišky však skrz telepatii vnímají dost, aby se upřeně zadívali na nukenina a jinak jsou jak sochy na místě, nedaleko Taree s Morií. Jsou zvědavé a hlavně Kitu, co bude dál. Objímají si ruce za zády, kde drží svou kuličku. Mají ze sebe samých obavy a obavy z toho co by si o nich jiní pomysleli.*
Tatsuya: EDIT - *Tatsuya mu tedy plameny Taitonem nezničí, prostě ty plameny naprosto ignoruje. *
Tatsuya: *Tatsuya nečekal, že by Taree mohla vlastnit dokonce dvě Doujutsu, když se nad tím ale zamyslí, asi to není tak nečekané. Dokonce Tatsuya vlastní taková Doujutsu troje. Ovšem toto Tatsuya nezná, nikdy se s podobným Doujutsu nesetkal a i ta rychlost jakým se vyhla byla překvapivá. Aspoň nemusí používat Taiton aby jí ochraňoval. Nukenin je z toho ovšem trochu více rozhozený, protože ona se vyhla jeho útoku a Tatsuya odrazil jeho techniku i když se díval jinam. Ne jen že musí uskočit stranou, aby ho jeho vlastní technika nezasáhla, ale do toho mu ještě vzplanou ruce. Nukenin začne křičet bolestí a od bolesti ani není schopný složit ruční pečetě potřebné na nějaké techniky Suitonu, kterým by to mohl uhasit. Tatsuya uzná, že tohle byla docela fraška, vhledem k tomu že ten Nukenin se zdá opravdu slabý. Tatsuya proti němu tedy rychle vyrazí a zaútočí mu s roztaženou dlaní přímo do středu hrudníku a vyšle do něj svou Chakru, což má za následek vzhledem k rozdílu jejich sil kompletní paralýzu (Shōtei). Nukenin tedy padne k zemi neschopen se hýbat a Tatsuya mu pomůže od plamenů použitím Taitonu. Poté se u něj skloní a začne ho prohledávat, dokud nenajde, co potřebuje a tím je rodinný prste, který Tatsuya slíbil, že získá. *Ten se teď nepohne, jsem ho paralyzoval, když jsi ho tak skvěle zaměstnala.
Taree: *Nejsou ještě na úrovni, na níž je onen nukenin a za jistých normálních okolností, kdyby byli normálními, neporadili by si, ale v tomhle případě jen využijí deaktivace Shireiganu, aktivují Akippoigan a díky Shin'ya, které mohou použít i mimo onu noční formu, protože mají finální verzi Akippoiganu, rychle uhnou. Neuvěřitelně zvýšená rychlost při téhle technice, kdy není vůbec využívána chakra, ani potřeba použít ruční pečetě. Ocitnou se kus bokem od místa, kam měli namířeno senbony. Nicméně díky aktivaci Akippoiganu, zas nejsou předem připravené na to, co by se mělo dít dál. A Jigoku Akippoigan, kdy jsou jejich oči hlavně tmavé s černými kruhovými znaky, prokládanými bílou barvou a občas se ta barva s černou překrývá, jim ukazuje svět vždy barevně obrácený. Mají během té doby ovšem onu vyšší rychlost i větší sílu. Ani na jedno není zapotřebí chakra. Navíc, vidí svůj cíl. soustředí se na jeho ruce, které by měli nemilosrdně vzplát velmi silným plamenem, který se nebude šířit dál. Jen mu má sejmout ruku od zápěstí, až po prsty. K tomu využívají svého Kekkei Touta Suiton. Tohle už je nějakou chakru stojí.*
Tatsuya: *Tatsuya díky Byakuganu vidí téměř každý detail kolem sebe a tak mu neuteče fakt že Taree aktivovala Rikai Shireigan. *Shireigan jo? Zajímavé. *Poví Tatsuya a přesune svůj pohled na Taree, což se pokusí využít Nukenin a tak nad svou dlaní vytvoří ohnivou kouli, která svým vzhledem připomíná Slunce (Katon: Taiyō no Jutsu). Tuto kouli následně po Tatsuyovi hodí s nadějí, že ho to zasáhne, když se zrovna dívá jinam. Následně v těle zkoncentruje chakru a přemění ji na vodu, kterou poté v ústech vytvaruje do senbonů a ty poté vyplivne rovnou na Taree. Tatsuya ten všechno ale vidí a tak dlaní udeří do prázdna ve směru té ohnivé koule a z dlaně vypustí natlakovanou Chakru která působí velkou silou a s velkou rychlostí přímo na ohnivkou kouli a tak jí jednoduše odrazí (Hakke Kūshō), samozřejmě si hlídá i Taree, ale chce jí dát i šanci na obranu ale pokud by to vypadalo že to nezvládne tak kolem ní vytvoří z Taitonu silové pole, které zničí ty Senbony, které tedy skrz to pole ani neprojdou, ovšem udělá to jen na okamžik, protože pak by zase techniky od Taree nemohli projít ven. *Taree? Postarej se o něj, nebo pokud chceš, vyřídím to já.
Taree: *Přestanou s plameny před vstupem jeskyně, jakmile cíl vybíhá ven. Nechodí však k nim, i když by brali přiživení se na nich. Takin dají pokyn rukou, aby zůstala stále u nich a určitě nevyrážela zkoušet označit cíl. Nepovažují to nyní za dobrý nápad. V očích aktivují Shireigan, který mají už v té finální verzi Rikai Shireiganu. Tato verze jim dává možnost pouhým pohledem odhadnout efekt techniky a dle toho jednat.*
Tatsuya: *Tatsuyu docela zaujme způsob jakým Taree vytváří plameny a čeká na toho Nukenina. Ten nečeká, než mu uvnitř dojde vzduch a tak znovu použije Suiton: Mizurappa aby uhasil aspoň pár plamenů, a pak ihned vyběhne ven z jeskyně, a když se tak stane tak se otočí čelem k Tatsuyovi ale současně si hlídá i Taree. *Takže dva jo? To už lovci berou i školku? Ubohé! *Podotkne a pohledy sleduje střídavě Taree a i Tatsuyu. Tatsuya ten mezitím zaujme bojový styl s aktivním Byakuganem ( odkaz » ). *
Taree: *Pocítí radost z toho, že nemusí dovnitř za nebezpečím a neznámem, ale postačí, když vypudí cíl ven. Stoupne si dál od vstupu jeskyně a schválně tak, aby nebyla před ním. Je kousek stranou, kdyby něco mířilo ven. Následně se jen soustředí na místo vstupu. Vytváří na místě plameny, hodně plamenů. Zahalují skoro celý vstup. Vnitřek by se mohl dost plnit kouřem a ztrácet tak dýchatelný kyslík, který plameny požírají. Tím, že jsou hned ve vstupu, brání novému vzduchu v čisté cestě dovnitř. Dochází i k vysušování.*
Tatsuya: Tak jako ta mlha nejspíš nebude vytvořená jen proto, abychom na něj neviděli, já tam klidně můžu jít. Mě se nic nestane ale, pokud máš nějaký obavy tak ho tedy můžeš nakonec donutit, aby šel ven. Prostě se budu snažit, aby nedostal šanci na útek, tak se předveď jak vypudit nepřítele ven z jeskyně. *Nukenin zatím zmateně vyčkává uvnitř jeskyně a ruce má připravené pro skládání ručních pečetí. *
Taree: *Ona liška je mazaná, takže určitě nezůstane na místě, jakmile vidí, že dotyčný ji vidí a k něčemu se chystá. Takže ji ona vodní sprška mine a liška postupně vybíhá ven z toho místa, aniž by se dotýkala země. Taree s Morií však zastavili na místě.* Co udělat i mě, nám? *Nechápe to Taree a s Morií sdílí obavu z toho o čem je řeč. Nervozita je neopouští. Takin zůstává stále u jejich boku.* A.. Co Takin? *Vzpomene si na ni Morie.*
Tatsuya: Nemáme jít dovnitř? Já to tam zkouknu a uvidíme jak to vyřešit dobře? *Poví Tatsuya a aktivuje svůj upravený Byakugan pomocí kterého si prohlédne co se děje uvnitř jeskyně. * Nevypadá to tak riskantně, mě se nic nestane, pokud tam vejdu a pokud chceš, můžu to udělat i tobě. *Poví Tatsuya klidným hlasem a zastaví se kousek před vchodem do jeskyně. Nukenin ten se na lišku zamračí, neunikne mu, že to nejspíš způsobují plameny, že se jí nic neděje a tak jednoduše vykládá několik ručních pečetí a vypustí z úst prudký proud vody (Suiton: Mizurappa), který namíří rovnou na lišku, která tam s ním je. *
Taree: *"Nelezte dovnitř, právě něco provedl.." kontaktuje Kitu své paní telepaticky, zatímco velmi pozorně sleduje nukenina. Od kyseliny ji chrání to, že je tvořena velmi silnými plameny. Ty brání, aby se kyselina dotkla temné kuličky, která je momentálně v jejich plném obležení a není tedy ani vidět. Její plameny jsou fialové se záblesky modré. Na určitých částech, jako je obličej a nohy od lokte i kotníku až dolů, ty mají černou. Přeci jen to je promícháno se stíny a temná chakra z kuličky by ani neměla zářit klasickou barvou těm, kteří vnímají chakru. Její oči žhnou rudě, nemají bělmo, ani duhovku a ani zorničku.* Prý nemáme chodit dovnitř.. *Zamračí se Taree s Morií, jelikož nechápou. Navíc dvě lišky, které jsou u vchodu, by ji určitě nyní nehodlali nechat vejít dovnitř. "Mohu si zkusit hrát?" otáže se Kitu, která se až třese nedočkavostí.*
Tatsuya: Co o něm vím? Dle hladiny jeho Chakry by měl dosahovat třídy S. *Odpoví Tatsuya klidným hlasem a pokračuje v cestě, už se jistě blíží ke vchodu jeskyně. Nukenin je starší muž, který se otočí ke vchodu do jeskyně a všimne si té lišky, následně tedy přetvoří část svých žaludečních šťáv, což znamená velmi koncentrovanou kyselinu, a páru a bezpečně, aniž by si sám ublížil, ji vyfoukne. Výhoda je že se nachází v uzavřeném prostoru, který stou parou velmi rychle úplně zaplní a cokoliv tam vejde bude tedy poleptáno, kromě Nukenina (Futton: Kōmu no Jutsu). Mezitím se pomalu postaví a prostě se dívá ven na vchod do své jeskyně.*
Taree: *Přikývnou, ač stále je to pro ně španělská vesnice. Jsou nervózní. A k tomu už se výrazně blíží tomu cíli, kterým je vstup jeskyně. Lišky vyrazí napřed. Na nic nečekají. Dvě zůstanou před vstupem, aby zabránili v úniku čemukoliv cizímu, co by chtělo ven a Kitu, hlavní, první temná liška vbíhá dovnitř.* A víš o něm něco? *Kouknou se Taree s Morií na Tatsuyu s otázkou.*
Tatsuya: Ach tak, lepší bude když půjdeme do té jeskyně, pak nebude mít kam utéct, protože jediné místo kudy by mohl jít je přes nás. Prostě vejdeme dovnitř, porazíme ho, já si od něj vezmu to co potřebuji a pak ho prostě odtáhneme do vesnice. Chápeš to tak?
Taree: *oprava, předešlý odpis má být za Taree, nikoliv Taku
Taka: *Zamračí se. Nepochopil je zřejmě.* Ale.. My.. Víš, prostě dostat ho z té jeskyně... Takže on musí zůstat v té jeskyni... To se pak ale nemůže ani dovést do vesnice, ne? *Mají v tom díky tomu zmatek, protože jim právě zamítl vypuzení nukenina z jeskyně ven.* Tak ho tam prostě tedy jen nastálo uvězníme a konečná? *Snaží se přijít na to co se tedy vlastně bude dělat. Pořád jim v tom pak ale nesedí to, jak by se mělo zkombinovat to ,že nukenin musí zůstat v jeskyni, nesmí ven, ale zároveň má být doveden do vesnice.* Ho budeme brát podzemím?
Tatsuya: Vypudit? Správný Shinobi by ho měl dopadnout, navíc já chci něco co u sebe ten Nukenin má, nehledě na to že pokud bys ho vyhnala tak bys nezabránila tomu aby pokračoval ve své zločinecké kariéře. *Tatsuya samozřejmě zpomalil aby nešel napřed, protože jí samozřejmě nechce utéct.*
Taree: *Zamračí se nad tím. Taková odměna se jim zdá být nic moc.* A.. *Začne Taree, nicméně se vzápětí zarazí, protože Morie nakopává cokoliv co mají v cestě, pokud jde o volné věci, jako kamínek, větvička a jiné. Nicméně jdou za ním. A jsou značně pomalejší, pokud s nimi nedrží krok. Taky je zde podstatně značný rozdíl v jejich věku a s tím i ve výšce.* Nestačí ho z toho místa vypudit? *Dostanou nápad, kdy by jim postačili temné lišky a s tím i jejich možnost do jeskyně nahnat kouř z ohně.*
Tatsuya: Nelíbí? Mám ještě další dva různé vzhledy svých očí když budu chtít. Jinak co se týče odměny, tak váš doprovodím do Iwagakure abych se ujistil že ten Nukenin tak dorazí a pro tebe to má odměn ve formě dobrodružství a získávání zkušeností. *Odpoví jednoznačně a vykračuje klidným krokem směrem k vchodu k oné jeskyni, svůj Byakugan už cestou deaktivuje aby tam zbytečně nechodil s aktivním Doujutsu.*
Taree: *Zarazí se.* Nikoho jsme ještě nikdy nezabili... *Zabrblá Taree. S povzdechem na něj pohlédnou.* Dostaneme za to taky něco? *Ne, nepovažují ty kuřecí kousky co už měli, za odměnu za to, že jdou na nukenina.* A ty oči jsou divné.. *Nakloní po ptačím trochu hlavu a následně se oklepou, vždyť by samotné nechtěli mít takový obličej kvůli takovým očím. "Štěstí, že takovéhle oči se nás snad netýkají.." v tomhle směru cítí zcela jednoznačně úlevu.*
Tatsuya: Ano vím kde přesně je, vlastním Doujutsu, které mi kromě mnoho technik dává i možnost vidět skrz předměty a do velkých dálek, takže vidím co přesně dělá a kde se nachází. *Tatsuya dokonce poukáže na své oči, které jsou jiné už od pohledu díky tomu že je jeho Byakugan aktivní.* A asi bych ho neutralizoval a odvedl do Iwagakure, nebo ho můžeme zabít ale to by se ti hádám nelíbilo tak bych zůstal u toho že ho tam pak pouze odvedeme.
Taree: *Překvapuje je až takový druh odpovědi.* Ty víš kde přesně je? *Neodolají té otázce, přeci jen ano, ony by mohli též víceméně vědět, ale ne takhle aniž by to místo viděli, vědět i co je kolem. A věděli by to skrze sluch či čich, kdyby znali pach, nebo hlas dotyčného cíle. Oklepou si tepláky od neexistujícího smetí.* Co se bude dělat? *Přeci jen může jít jen o to, aby ho ony navedli někam a mnoho dalšího. "Možná by byla i vhod změna.. Ale.. " zauvažuje Morie.*
Tatsuya: Dobře nevadí, když mi to nechceš říkat tak nemusíš. *Když mu ale položí otázku jak je to daleko tak aktivuje upravený Byakugan (Kekkei Mora) a během okamžiku svůj cíl nalezne. Jak se zdá tak sedí v nějaké jeskyni u stolku a zapisuje si tam něco, očividně nějaký jeho úkryt.* 1 200 metrů východně se nachází vstup do jeskyně uvnitř které se ten Nukenin nachází.
Taree: *Pokrčí rameny. Příliš je nezajímá zda by se o to zajímali jiní. Naopak právě proto se o to takhle postarali. Temné lišky zachovávají stále stejnou formaci. Jen nyní je o metr větší rozestup mezi nimi a Taree s Morií, což Takin bere s povděkem, protože se tak může pohybovat volněji kolem své lidské parťačky. Využívá toho a už se neskrývá za ní, nýbrž je po jejím boku.* Ono.. To se neříká... *Váhají Taree s Morií. Přeci jen, když posledně chtěli ukázat, že jejich opatrnost je na místě, střílelo se po nich. A jsou věci, které zrovna neznají názvem, ač jich jsou schopné.* Jak daleko to je?
Tatsuya: Nemusíš to hned zapalovat ne? Třeba by se to mohlo líbit nějakému zvířátku. *Podotkne Tatsuya s úsměvem.* Takže pokud chceš jít už můžeme. *Řekne Tatsuya a zvedne se ze židle, stoleček i židličku nechá pomocí Jikanu úplně zničit.* Řekneš mi něco málo co dovedeš? Abych si tak nějak dokázal představit co od tebe mohu očekávat.
Taree: *Přikývnou na souhlas. Dojedí svůj díl, aby pak mohli vyřešit sáček v rukách.* Dve osobnosti v jednom těle. *Odtuší Taree s úsměvem.* Což se dost shoduje s dalším klanem u nás na vesnici, proto bychom je někdy chtěli sledovat. *Už o dost vážněji promluví Morie, než se odmlčí. Konečně mají dojedeno. Kosti hodí do sáčku, i ty co zůstávají od Takin. nenechají jí je na hraní. Ujistí se, že drží pevně v pěsti kuličku a poté dojdou k nižšímu výstupku, který je akorát tak výškou pro ně. Posadí tam sáček, pustí a na to ho nechají vzplanout díky Kekkei Touta Suiton. Stačí jim jen pohled, trocha soustředění a nechají i kosti změnit se v pouhý popel, když jim to KT umožní. Pokud ne, pak tam sice kosti zůstanou, ale naprosto čisté od jakýchkoliv zbytků masa.*
Tatsuya: *Tak nějak počítal že nebude vědět čím to je, že má tolik Chakry. Ani si nevšiml že by kulička měla nějaké zajímavé vlastnosti, místo toho se totiž snažil zapamatovat si všechna ta jména.*Taree a Morie? Takže vy jste něco jako dvě vědomí v jednom těle? *Tatsuya má pár variant jak je to možné, první je rozdvojená osobnost a druhou je nějaká speciální schopnost.*
Taree: * Sáček drželi rukou v níž mají kuličku, aspoň od chvíle, kdy byli nuceny dát kousek masa Takin. Polknou sousto v ústech a zavrtí zamítavě hlavou. Jak by mohli tušit. Mezitím jim v dlani, kde drží za roh sáček v blízkosti aktivované kuličky, začne stoupat dým.* Taree a Morie. *Ukážou si na hruď.* Takin. *Ukážou na psí partnerku.* Kitu a zatím nováčci. *Ukážou prvně na lišku před sebou a následně na obě lišky po svých bocích. Kvůli dýmu se neubrání pčíknutí. Nebylo sice moc kouře, ale i tak to jejich velmi dobré smysli podráždilo. Z dlaně by se objevovali mezitím plamínky, kdyby to Taree s Morií nevstřebávali od okamžiku, kdy se objevil dým. Zbytek sáčku tak zůstává v pohodě. Jen nesmí být přímo ve styku s kuličkou.*
Tatsuya: *Je spokojený z toho že je Taree spokojená, mezitím co ona tam jít, tak Tatsuya si prostě Gugenem vytvoří židli na kterou se posadí. Ještě si vytvoří stejným způsobem další stoličku na kterou si položí nohy.* Vypadá to že ty nikdy nejsi sama, máš kolem sebe furt veselo co? *Poznamená Tatsuya s úsměvem.* Asi netušíš proč máš tak velké Chakrové zásoby co?
Taree: Vááu.. *Užasnou a samozřejmě po tom sáčku ihned chmatnou. Tentokrát zde není jejich psí dozor od otce, který by si prvně vyžádal kontrolu, zda to není otrávené. Znamená to, že už si berou první kousek a pouští se do něj, když tu je málem shodí Takin, která se snaží na sebe upozornit, aby také dostala. Nicméně se pro to nedere bez jejich svolení, jen žádá. Má na paměti co se stalo minule, když byla moc hrr a cpala do sebe všechno co stihla.* Dobrá, neboj.. *Stěží mají první sousto v ústech a vyberou další kousek, který podají Takin. Lišky jen zírají. Nemají příliš potřebu jíst.* Je to úžasné.. *Dřepnou si, aby se v klidu najedli, než se začnou zabývat něčím dalším. "Tak prodejné.. I když neříkám, že být na vašem místě, byla bych jiná.." ozve se Kitu.*
Tatsuya: Maso? To bych snad někde mohl mít ale já vedu spíše neupravené, čerstvé maso. *Bunshin se tedy pomocí Kamui znovu začne přesouvat ale tentokrát zpátky na Kōragakure. Netrvá to moc dlouho a vrací se kyblíčkem ve kterém je několik kuřecích stehýnek, která jsou ještě horká a vůně donutí i Tatsuyu se oblíznout. Bunshin to podá Taree a pokud si to převezme tak se zruší.* Kdybys nebyla tak zajímavá tak už za ním jdu sám.
Taree: *Zaraženě sledují, že je tam najednou dvakrát, to znají jen od členů klanu Nifiku, kteří už něco umí. Připomene jim to, že stále neuskutečnili ten svůj pláno, protože na něj dočista zapomenuli. Plán o sledování nějakých tamních členů ve zvířecí podobě. Mají tak však pocit, že jsou na 'známé' půdě. Proč kdyby byl nukenin, by se ji snažil tolik přesvědčovat o tom, o čem a jak ji přesvědčuje on? Jen jí k tomu nesedí to, že je členem jiné shinobi vesnice.* Co.. ? *Začichají. Takin také, jenže necítí nic, za čím by se hnala a to samé platí i pro Taree s Morií. Sice možná ta čokoláda, ale nyní jim moc neříká. To berou jen jako něco na chuť a i ty koblihy. "Je znát, že vás nezná.." poznamená Kitu. Taree zavrtí hlavou v zamítnutí.* Leda.. Leda bys měl nějaké maso... *Dodá pak nesměle. Přeci jen to probírá jejich hlad po jídle.*
Tatsuya: Tak se můžeme seznámit ne? *Tatsuya se na okamžik zamyslí a pak ho něco napadne, vytvoří si jeden Kage Bunshin, který si aktivuje upravený Sharingan (Kekkei Mora) a začne se přesouvat do své Kamui dimenze. Tatsuya tam totiž má uložené své zásoby jídla na cesty a má tam i nějaké koblihy a pár čokoládových tyčinek. S tímto se zase vrátí zpátky a natáhne se s tím k Taree.* Takže já ještě jednou, jmenuji se Tatsuya Miyazaki a tohle je takovej můj dáreček abychom byli kamarádi. „Si přijdu jako pedofil co tahá děti na jídlo.“
Taree: *Trochu krásná představa, kterou si užívají, nicmééně hrdinství není jejich motivací. Ne velkou. Zavrtí hlavou.* Stále jsi cizinec. Může to být past. *Odtuší v odpovědi, neustupujíc od toho označení 'cizinec'. Takin stále v jejich zákrytu, ani nevykukuje pro obavu z lišek. Ano, má z nich respekt a to zcela přirozený. Jsou z ohně a žhavé jí pálí srst. Jsou venku už nějakou tu hodinu, sem kráčeli pouze chůzí, žádný spěch. A samozřejmě, že pro Tatsuyu nemají žádnou radu, jak by pro ně měl přestat být cizincem.*
Tatsuya: Nebezpečné to je, ale ty vypadáš jako schopná Kunoichi, navíc pokud by se mělo něco stát tak se o tebe postarám nemusíš se bát. Má to i dobrou stránku, protože takto nabereš třeba užitečné zkušenosti, které se ti mohou hodit že? Nedovolím aby se ti něco stalo, dokonce tě nechám zazářit jako hvězdu a nechám to hlavně na tobě. Samozřejmě pokud by bylo potřeba tak zasáhnu a vyřeším to. Bude to takové naše dobrodružství a vem si pokud bys do vesnice dovedla zločince, budeš za hrdinku.
Taree: Nukenin? *Polknou s očima rozšířenýma. Překvapuje je hlavně to, že je zve na chytání nukenina. A to už ví i jejich hodnost. "Pokud to tedy není léčka.." zabrblá nenadšeně Morie.* A není to.. nebezpečné? *Ovze se Taree, protože nechce mít špatné svědomí z toho, že by udělala něco, co by bylo špatné z pohledu rodičů. "Ale.. No táák.. Zábava, ne?! Jdeme..! " nemůže to vydržet Kitu, která však navenek nedává nic znát, ač ji to stojí hodně vůle, zůstat dál jen 'sochou'. Dvě lišky po bocích Taree s Morií ke svým paním vzhlédnou. Jenže ty dvě neví. Láká je vidina dobrodružství, jsou nervózní z ohrožení, které za tím číhá, ale stále je zde to ale.*
Tatsuya: Ta je nádherná, já bohužel nic podobného nemám, mám jen své podivné oči. *Při tom Tatsuya ukáže na své bílé oči bez zorniček, což má za následek vlastnění Byakuganu.* Každý člověk se v dnešní době nějak liší, viděl jsem už i holku s několika ocasy, které mi připomínali liščí. *Poznamená Tatsuya klidným hlasem.* Co kdybys zažila trochu zábavy? Takové povyražení, nedaleko se totiž nachází jeden Nukenin, který ukradl něco co mám získat zpět tak co ho takhle společně dostat?
Taree: Hmm.. Jsi cizí.. *Našpulí rtíky, když se zprvu zamyslí a následně odpoví. Škaredě se na něj zahledí. Nicméně se shodnou na dalším postupu. Ukáží na temnou lišku před sebou, která je stvořením, jež má tělo z plamenů vysoké teploty i stínů a temné chakry.* Tak třeba tady Kitu. *Poukáží na to, aniž by něco vysvětlili. Kuličku mají v druhé dlani, kterou stále schovávají. Liška vypne pyšně hruď, jak kdyby byla na výstavě. Těší ji, že je o ní řeč. Tělem je vyzývá, jen ať se podívají, jak je nádherná.* Nebo.. Taky máš? *Jsou zvědavé, ale opatrné. Nyní zde není otec, aby jim kryl záda a starost rodičů o ně je přeci jen jaksi nakazila, i když ne příliš.*
Tatsuya: *Trochu ho překvapí že o sobě mluví v množném čísle ale nijak na to nepoukazuje, snaží se na to nějak neptat a nepřemýšlet o tom. Překvapí ho ale informace že je ta dívka už Chuunin, ovšem když se nad tím zamyslí tak bude nejspíš docela silná i když to je jen Tatsuyova dedukce.* Lišíte? Čímpak byste se měli lišit? Jsi spíše zajímavá, vzhledem k tomu že z tebe cítím ohromné zásoby Chakry. Nebo je snad něco dalšího čím se lišíte? *Docela ho zajímá čím by se měla Taree lišit, ovšem i když neví o nikom dalším tak se snaží o ní mluvit taktéž v množném čísle.*
Taree: *Zardí se nad těmi slovy. "Prý pěknou..." neubrání se té reakci vzhledem ke štěstí, které v nich bylo probuzeno.* Ale! Náhodou.. ! Jsme už nějakou dobu Chuuniny! Můžeme už daleko! *Chlubí se v obraně na to, že by snad byli stále drženi ve vesnici bez možnosti nějakých cest mimo.* To jen.. *Zklidní se a trochu se za to stydí.* Rodiče o nás mají obavu, vzhledem k tomu že se lišíme... *Rozhlédnou se během těch slov, které by skoro mumlali. Špičkou boty kope do země pod sebou, ne před sebe.*
Tatsuya: Ani Tatsuyu znát nemůžeš. *Poví stále tím přátelským tónem.* Byl jsem na cestě skrz roklinu, když mě zaujala tvoje zásoba Chakry. *Tatsuyovi ta její Chakra možná přijde poněkud temná, ovšem za život se mockrát ještě nestihl setkat s lidmi co vlastní temnou Chakru, takže mu to sice přijde zajímavé ale ne tak jako její Chakrové zásoby.* Pocházím z Kōragakure, ty hádám patříš k Iwagakure, kdopak by jinak pustil takovou pěknou holčičku někam daleko že?
Taree: *Samozřejmě, že jim jeho otázka neujde, ale netuší co odpovědět, pokud vůbec, tak jen mlčí. Vůbec nevzhlédnou. "Máme něco udělat, nebo si hrát na sochy?" optá se Kitu. "To druhé.." usoudí po chvilce Taree. " Chakra ho zaujala... ? " Morie rázem zvažuje, nakolik jsou v ohrožení. Jenže jeho pach jim přijde být v pořádku, krom toho, že jde o cizince. Nicméně vůni jídla co by měl s sebou, z něj necítí. Maximálně tak velmi slabounký závan něčeho. Takin tak zůstává spořádaně za Taree s Morií.* Neznáme Tatsuyu. *Odtuší nakonec Taree a vzhlédne s dětskou obavou ve tváři, když se rozhodla k nějakému činu.*
Tatsuya: *Když dorazí na dohled tak si jen zběžně prohlédne ty lišky, jeho pozornost ovšem spočine na Taree, ke které se raději moc nepřibližuje, aby jí zbytečně nevystrašil. Zastaví se tak akorát daleko aby jí mohl zřetelně slyšet, nechce tu na ní totiž mluvit zvýšeným hlasem.* Koukám že jsi věděla že se k tobě blížím, nemusíš se mě bát maličká. Tvoje Chakra mě zaujala, na první pohled se zdáš výjimečná a já jsem zvědavý člověk. *Tatsuya se snaží o to aby zněl přátelsky.* Já jsem Tatsuya, kdopak jsi ty? *Zeptá se zvědavě, zároveň se na Taree zaměří jakýmsi vnitřním okem a kontroluje její Chakru, takže bude schopen určit zda lže (Kagura Shingan).* Pokud jsem tě vyděsil tak se omlouvám.
Taree: *"Narušitel.. zmizel.." dostane se odpovědi Taree s Morií od Kitu, která se svou skupinou konečně dorazila na místo. Okamžitě se otáčejí a vrací se zase zpět. Příliš času jim to nezabere. Přeci jen při odrazu v podobě kuličky, mají značnou rychlost. A zas tak příliš daleko to také nebylo. "Hmm.." jsou trochu nervózní Taree i Morie. Takin to vycítí a tak přejde k nim, aby byli bok po bok a má se na pozoru.* Tak.. *Začne Taree, když Morie za ně za obě zavětří vzduch.* Je zde.. *Schovají ručky v nichž drží svou kuličku, za záda. Až působí zahanbeně, když hledí k zemi. Nepouští ho však ze zřetele svým sluchem, ani čichem. Tahle pozornost na nich moc znát není, když nemají zvířecí části těla, která dost ukazují. "Je tu.. " informují myšlenkami lišky. Ty jen co dorazí, netrvá to určitě nějaký znatelný počet minut, a jsou opět u Taree s Morií, kdy jsou dvě mladší lišky, každá po jedné straně Taree s Morií. Takin je nucena se nasáčkovat až skoro mezi jejich nohy, jelikož jinak by díky pramalé pozornosti od lišky na jejich straně, chytla její srst jak suchá sláma. Kitu si užívá to, že si sedne před své paní. Stále však ani jedna liška není plně při zemi. Takové dva centimetry se drží nad ní.*
Tatsuya: *Stále si to klidně míří rovnou k Taree, když v tom si uvědomí že je to docela otrava k ní jít pěšky tak daleko, z toho důvodu opět aktivuje upravený Byakugan (Kekkei Mora) a pozorně si zkontroluje umístění Taree. Následuje deaktivace Byakuganu a aktivace upraveného Sharinganu (Kekkei Mora), Tatsuya se poté prakticky úplně zkroutí a v točivém víru zmizí a objeví se tak 300 metrů severně od Taree (Kamui: Nenriki Idō). Tento přesun sice není okamžitý ale i tak je to poměrně rychlé. Když se objeví na místě tak deaktivuje své Doujutsu a opět se vydá směrem přímo k Taree.* „(Hachibi) – To jsi tak línej že se musíš přesouvat blíž abys tam došel? (Tatsuya) – Jen šetřím čas, proč se zbytečně táhnout až k ní když si můžu u cestu ulehčit?“ *Na to Hachibi reaguje ignorací, Tatsuya by se už měl nacházet na dohled k Taree.*
Taree: *S použitím kuličky chvilku váhají, než k nim vítr zavane pachy zpředu. Něco z té vzdálenosti jsou schopné i slyšet. Neznají ty, jejichž pach to je. A hlavně ne ten, který se blíží. Krátce pohlédnou na Takin. Mohla by to být výborná schovka, dle jejich úvahy, ale vzápětí ji zamítnou. Schovka by jít mohla, ale nejvíc v ohrožení by byla právě Takin. "Zůstaneme." soustředí svou chakru do Orin, kterou i rozpálí díky svému Kekkei Touta Suiton. Ta barvu změní z chladné modré na rozpálenou oranžově rudou, která žhne. Jim to však nic neprovede. Jsou imunní vůči tomu. Nicméně též z ní vyjde temná kulička s modrým žhnoucím plamínkem uvnitř. Ten plamínek této barvy svědčí o vysoké teplotě. Vzápětí se z té kuličky zhmotní temná liška. (viz. informace i obrázek odkaz » ) "Vítáme tě Kitu.." prohlásí jednohlasně Taree s Morií ve své mysli, přičemž vytvoří další dvě temné kuličky. "Vítejte, vítejte mě.." odtuší Kitu, první temná liška, plná samolibosti. Vedle ní už jsou dvě další temné lišky. Víc už Taree s Morií nesoustředí do Orino nic. Necítí potřebu mít zde armádu temných kuliček, když stále neznají její hranice. Až dnes vyzkoušeli vytvořit více a povedlo se. Dohromady mají tři, přičemž další dvě ještě nemají jména. Řadí se však automaticky za Kitu, která má prostě své prvenství. "Můžete vyrazit na průzkum, avšak jen průzkum, ano?" začnou Taree s Morií, přičemž poukáží bradou ve směru o jaký jde. Než se nadějí, lišky už jsou pryč. Využili odrazu od vzduchu, jak je jejich teplota je schopna nadnášet maximálně deset centimetrů od povrchu a následně se odhmotnili. V dobu, kdy by se temné kuličky měli srazit s něčím v cestě k čemu si odhadli místo dopadu při odrazu, zhmotní se a pouze dojde k dalšímu usměrnění cesty i porozhlédnutí se. Takto pokračují, dokud neuvidí cíl, přičemž by nezastavili a rovnou by to dvě mladší obrátili zpět k Taree s Morií. Jen Kitu by zůstala zhmotnělá, využívajíc skrývání se, proplétání se ve výstupcích. Její plán je následovat onoho cizince, aby byla informace, kdyby změnil směr, dokud bude pokračovat směrem k Taree a Morii.*
Tatsuya: *Jako Kanchi ho okamžitě ta velká zásoba Chakry praští přes nos. Sice tu je aby chytl toho Nukenina, ale ten se momentálně fláká v nějaké jeskyni a tak Tatsuyovi neuteče, proto se zaměří na tu velkou zásobu Chakry. V očích se mu zformuje upravený Byakugan (Kekkei Mora), díky čemuž se může podívat na původ té Chakry.* „Zajímavé, malá holka a má takové zásoby Chakry, kdyby byla Jinchuriki tak to chápu ale ona není.“ *Pomyslí si Tatsuya a deaktivuje svůj Byakugan. Vydá se klidným krokem rovnou směrem k Taree, chce se s ní setkat, vypadá zajímavě a vyjímečně, na něco takového člověk nenarazí každý den. Nemělo by trvat moc dlouho než se k ní Tatsuya dostane, tedy pokud mu neuteče.*
Taree: *Má kolem rukou omotané obvazy, konkrétně předloktí. Nacházejí se s Morií stále v jednom jediném těle a kolem nich pobíhá jejich psí partnerka v shinobi aktivitách. Chce si hrát a ví že tohle není žádná mise a má víceméně volno.* Nezapomeň se mít na pozoru.. *Shodnou se v tom Taree i Morie, když na ni promluví. Ono, nebylo zrovna moc jednoduché pro ně, zmizet svému psímu dozorčímu od otce. Už je jaksi mimo ně, že pokud by se nevrátili do určité doby, vyrazí ji stejně někdo z vesnice hledat a že díky jejímu množství chakry to nebude tak velký problém. Oblečené jsou v červeném tričku s tmavším lemem a červených teplácích. V rukou si pohazují se svou speciální kuličkou. Nachází se na místě, kde dříve trénovali. Ano, už od té doby, kdy tam narazili na jednoho cizince jménem Ichigo, nebyli zde. Nyní však nejsou ani na konci či začátku rokle, nachází se uvnitř. Jejich mnohokrát zlepšené smysli jim zajišťují, že jen tak narušitele neopominou. Finální forma Akippoiganu slučuje změny smyslů i dalších dispozic z původně denní a noční formy, dohromady, i bez aktivovaného Akippoiganu v očích s tím, že se to netýká ale vlastností patřících k očím, ty jsou jen s aktivovaným Akippoiganem. Uprostřed obou dlaní mají diamantové znaky Meitonu, mno a poté také obrovské množství chakry, které mají i z předešlého života. Meiton chakru zdvojnásobuje tu normální, k čemuž ji i mění na temnou. Nemají zatím zcela plně temnou chakru, ale většinu určitě, ta normální by tam ani nemusela skrz to množství temné být znát. Množství chakry se rovná shinobim hodnosti Kami.*
Tatsuya: *Celkem se nudil a tak se jednoho dne sebral a pomocí Kamui se přesunul na břeh, aby se mohl zase vydat na jednu ze svých cest. Klidně se procházel docela dlouho, ovšem narazil na nějakého muže, který Tatsuyu požádal aby dostal jednoho Nukenina, který mu měl ukrást nějaký vzácný rodinný prsten. Sice by tuto práci měl plnit Shōkin Kasegi, což Tatsuya ani není ale když už o to byl požádán tak proč by to nesplnil? Tatsuya je Kanchi a dobře stopuje, takže se dostal až do Země Země, přesněji do Toge Keikoku a nyní klidně prochází dlouhou širokou roklí. Oblečený je v ( odkaz » ), veškeré své vybavení má zapečetěné v Inkan Gofu, kromě legendárních zbraní, které má uložené ve své Kamui dimenzi ve vitrínách.*
---: ---
Ichigo Yagami: * Ichigo je spokojený když dostane to, co chtěl a tím je omluva. *Omluva je přijata ale příště si dávej pozor, zda něco zapalovat nebo ne. Co kdybych tě střelil tě do hlavy. *Podotkne Ichigo a otočí se k nim zády a radši se vydá zase zpátky. Nějak ztratil chuť si prohlédnout tuto Zemi a tak zamíří pryč si prohlédnout nějakou jinou Zem, ale jakou to vlastně stále ještě neví. Má i dost času přijít na to jakou Zem si vybrat. *
Taree: *Kaido zavrtí hlavou.* Varovala vás předtím a kdyby chtěla, zapálila by vás osobně, ne jen rukáv. Nezapalovala lidi, jen něco ukázala, zkusila. Byl to rukáv, něco co je na očích a dá se i brzy uhasit. *Podotkne Kaido. Opět pohlédne na dceru. Morie i Taree zkroušeně jedním pohledem oplatí pohled otci. Ten se však stále tváří vážně. Povzdechnou si. "Tak, a už nic nebude..." konstatují, když se soustředí na změnu zpátky.* Pardon.. *Promluví tiše, zatímco zírají stále zpoza otce, do země. Temná liška jí drcne čumáčkem do dlaně. "Hlídej si to pořádně.. ! " varuje ji, když si Taree převezme kuličku.* Jdeme domů... *Hlesne stěží slyšitelně pro otce a ten se tedy začne zvedat, aby vyrazili pryč. Určená dvojice psů už je poblíž Taree.*
Ichigo Yagami: Ale ono je úplně normální zapalovat lidi že? *Ichigo seskočí z obláčku písku a ten se vrátí do jeho nádoby. Ichigo překříží ruce na hrudi a pozorně sleduje všechny ty osoby a i tu lišku. *Myslím, že takto si aspoň zapamatuje, že nemá zapalovat lidi, takže mi můžete poděkovat dobře? Ale chci jedno! Chci, aby se mi omluvila.
Taree: No, kdybyste jí nevyvracel tehdy její obavu o to aby vám neublížila... *Opáčí otec Taree. Zatímco ta se vzpamatovává z toho šoku spolu s Morií. Hlavně to zasáhlo jejich sluch na straně, kolem níž prolétl projektil. Kaido si uvědomuje, že bylo jen štěstí, že Taree skončila zrovna v psím těle a ne v něčem jiném. Kaido koukne za svá záda na Taree. Určená psí ostraha pro Taree mezitím zmlkla, ale nadále stojí v pozoru, čelem k Ichigovi v půlce cesty mezi ním a těmi, kteřé jsou pro ně důležití. Liška čapne kuličku do zubů i za cenu, že by se jí něco mělo stát a odběhne ke Kaidovi též. Nicméně zůstává víceméně v klidu. Jediný její strach je o kuličku, momentálně.*
Ichigo Yagami: * Psů si moc nevšímá ti pro Ichiga nejsou žádnou hrozbou, ale liška u té si není jistý. Ovšem pak na Ichiga promluví Kaido. *Neříkal jsem, že neexistují způsoby jak proniknout skrz. Říkal jsem, že mě bude chránit to ano, ale nikdy jsem neřekl, že zabrání jakémukoliv útoku a tohle byla jen varovná střela nic víc. Myslím, že by si měla dávat pozor, komu zapaluje věci, protože tohle oblečení je pro mě velice důležité. *Ichigo si začne prohlížet spálenou část oblečení a nespokojeně se na ní mračí. *Nesnáším nevychovaný děti. *Zabrblá si pod nos nespokojeně. *
Taree: *V šoku a polekání, jakmile jí ten hvizd kolem hlavy zalarmuje, už tam nestojí rudovlasá holčička, nýbrž ustrašené štěně s rudou srstí, které se rozbíhá do bezpečí k otci. Štěně, které má však problém s chůzí na kterou není zvyklé. V okamžiku instinktivní reakce jí uteklo i zakňučení. Liška ta se automaticky staví k aktivované Orino, která se momentálně válí na zemi. Samozřejmě že to sehrává tak, aby to vypadalo jako pouhá obrana Taree a oranžová kulička, která pálí zemi, kde nyní leží, byla zapomenuta. Psi na Ichiga momentálně vrčí. Dva hlídači vrčí agresivně, jsou už i vidět, protože také přišli blíže, uši stažené. Pes u Kaida však vrčí varovně, zůstává v pozoru. Kaido sám v napětí nyní pozoruje Ichiga. Rád, že dcera, ač to ona to vyvolala, je skrytá za výčnělkem, na němž on právě nyní sedí. Poskytuje jí to aspoň to, že není nyní na očích.* Neříkals, že tě podceňují a nemají tedy jak ti uškodit svou činností? *Začne Kaido, pečlivě udržujíc klidný hlas, aby hned nevystartovali jeho psí partneři.* Nicméně, zdá se, že bude už asi na čase, abychom vyrazili každý svou cestou, že? Začíná to tu být nebezpečné.
Ichigo Yagami: * Ichigo nemá radost a to ani trošku, protože tohle má od matky a ona mu to jen tak zapálí? Okamžitě použije písek, aby to uhasil, a pak ukáže na Taree prstem. *Tohle už nikdy nedělej! Jsi vůbec normální? *Ichigo se naštval a tak vystřelí koncový článek prstu, jako projektil (Teshi Sendan). Ichigo jí ukazoval směrem na hlavu ale, když vystřelil článek prstu tak prst posunul tak aby jí projektil proletěl kolem hlavy. Jde pouze o varování nic jiného. *
Taree: *Znovu pokrčí rameny. To je celá jejich odpověď na níž se shodnou. Zkusí soustředit svou pozornost i chakru na jeho rukáv. Jde jim o to, aby vzplanul. Umožňuje to jejich Kekkei Touta Suiton. O ni víc, než vzplanutí rukávu, jim nejde. Dál ho ani nemají v plánu udržovat, kdyby ho začal hasit. Jde jim o to, zda je možné tímhle k němu dosáhnout. Ano, upřeně kvůli tomu sledují onen rukáv, dokud se nezadaří. Což by mělo zabrat jen okamžik. Pokud se to povede, tak sebou Kaido trhne, připraven je zpražit varovným pohledem. Nestojí o zbytečnou šarvátku s cizincem, kdyby ji musel chránit za to co cizinci provádí.*
Ichigo Yagami: * Pozorně si ji vyslechne a snaží se to tak nějak pochopit. Musí si to trochu přerovnat v mysli, než to pochopí. *Chápu, takže teď já. No uvnitř té nádoby mám písek, napuštěný svou Chakrou a ten funguje jako moje automatická obrana. Kdybych si chtěl ublížit já sám sobě tak to nevyjde, protože se tomu opět pokusí zabránit. *Odpoví Ichigo klidným hlasem a usměje se. *Proč tě zajímalo, jak to funguje?
Taree: *Morie pokrčí rameny a stáhne se. "Ten nám zde cestu křížit už zřejmě nebude." konstatuje už jen mezi sebou, Taree a temnou. Taree zas působí uvolněně.* Hmm... *Uvažuje a zahledí se na lišku. Nakonec k ní rozzářeně přibíhá.* Vidíš?.. *Hlásí, zatímco rukama sahá do prostoru pod liškou, aby ukázala, že na ničem nestojí. Poté už ji pohladí po hlavě.* Nemusí stát na pevném podkladu, chodí vzduchem. A všechno co se jí dotkne, si ublíží. *Začne, načež začne vzpomínat.* Tvoří ji temná chakra, stíny a plameny vysokého žáru.. *Povede se jí, rozpomenout si pomaličku na celý popis, který zaslechla říkat během doby, kdy nad tím dumali dospělí u nich doma. Taree i Morie však mají ochranu od Kekkei Touta.*
Ichigo Yagami: He? Já nevím, proč bych ti měl říkat, jak ta obrana funguje. Co mi řekneš ty? Musíš mi mít co nabídnout abych ti to řekl, nemyslíš? Takže copak mi řekneš ty? *Pak dostane otázku, zda tudy pochází často, ale všimne si jisté změny ve vystupování Taree. *Ehm ne, procházím tudy prvně v životě, proč se ptáš?
Taree: To je tajemství. *Odpoví tajemě Taree a Morie s ní souhlasí. Nač by mu hned říkali všechno co umí. Liška se v tomhle případě také pouze odrazila od náhle se objevivší stěny, ač díky žáru co ji nadnáší, se jí tlapkami ani nedotkla. Stojí s odstupem v místě dopadu a hledí na tu stěnu. "To vážně?" konstatuje nenadšeně k Taree a Morii.* Hmm... Jak to funguje?.. *Dumá Taree nad tou stěnou u níž ani neví z čeho vlastně je. Zda zem nebo nějaký prach či písek.* Jak často tudy procházíš? *Optá se se zájmem Morie, čímž došlo i k viditelné změně uvolněného postoje, který patřil předtím Taree.*
Ichigo Yagami: * Ichiga jeho ochranný písek chrání před mnoha různými zraněními a tak v moment kdy se k němu pokusí to stvoření vyskočit tak zakročí písek z nádoby, který funguje jako taková ochranná bariéra nebo spíš stěna protože se postaví mezi Ichiga a tu lištičku. *He? Co to je vlastně za zvířátko? *Zeptá se Ichigo zvědavě. *
Taree: *Morie na něj zavrčí.* Ale holky, však vám to řekl sám. Dál už to je jeho riziko. *Kaida uklidňuje hlavně Morii, ale jeho slova míří i k Taree. Obě se uvolní. Taree se posadí. Hledí na Ichiga. Morie v ten okamžik beze slov či myšlených slov, popudí Temnou lišku proti Ichigovi. "Zvládnul by i mé tělo? Co myslíte?" pomyslí si Temná k Morii s Taree, zatímco se rozběhne k Ichigovi, kterému by vskočila na klín s výpomocí odrážením se z prostoru deseti centimetrů nad zemí, jak ji nadnáší žár. Pokud by se mělo něco stát co by ji mělo ohrozit, letět jejím směrem, praštit jí, tak se odhmotní, kdy zůstane akorát ta Temná kulička, která může vmžiku uhnout z dráhy nebezpečí.*
Ichigo Yagami: Omylem ublížit? A jak bys to asi tak chtěla udělat? *Zeptá se trochu dotčeně Ichigo, protože ha tam Taree vlastně jen podceňuje nebo aspoň tak to Ichigovi přijde. *Nemusíš mě podceňovat a říkat že mi nechceš ublížit, protože to je docela namyšlené.
Taree: *Otec Taree rezolutně zavrtí hlavou v nesouhlasu.* Tohle je něco co není v mé kompetenci. A u Taree tím spíš. *Pronese Kaida, načež se znovu odmlčí. "Kitu budeš.." pomyslí si náhle Taree k dané osobnosti temné kuličky. Liška na ni jen hledí. "Jak myslíš." odtuší k ní bytost a vydá se, vznášejíce se svým žárem stále trochu nad zemí, na prozkoumání všech možných puklin a výčnělků, takže jim brzy zmizí z očí a jen občas ji je možné zahlédnout. Taree se nějak nedokáže odhodlat k tomu, chovat se, jako kdyby tu cizinec nebyl.* Co furt tak stojíš? *Rýpne si nedočkavě Morie.* Nechci mu omylem ublížit.. *Zabrblá tiše Taree v odpověď. Pro neznalé to je jak samomluva.*
Ichigo Yagami: * Ichiga už nebaví tam stát a tak použije písek ze své nádoby, kterou má na zádech a vytvoří si z písku plošinu, na kterou se posadí (Sabaku Fuyū). Plošina se udržuje takových 40 centimetrů nad zemí. *Takže to asi nějak možné je i když není to zase tak překvapivé, když existují démoni, Bijuu a tak dále. Hele netušíte o nějaké práci? Jako zda e tu někde nenachází nějakej kemp banditů nebo Nukeninů.
Taree: *Neví, jak mu to vysvětlit. Skrz její mlčení se ozve tedy její otec.* To co se toho týká obvykle patří mezi určitý klan u nás, tam je to běžné. Nicméně, ač patří jinam i tak má dvě osobnosti. Hlavní je Taree, a pak je druhá, ta má jméno Morie. To byla ta co určila počet. *Vysvětlí Kaido a poté mlčí. Taree ta jen nesměle přikývne. Ručky schová za záda. Stále v jedné aktivovanou a rožhavenou kuličku Orino. "Tak.. ?" ozve se osobnost temné kuličky, zatímco v liščí formě teatrálně zívne. Nevynechá ani protáhnutí zad a předních noh. Začíná být nespokojená.*
Ichigo Yagami: Asi bych tu chvilku zůstal, to by se mi líbilo o něco víc. Rád bych tě třeba poznal, mohla by být sranda někoho poznat, nemyslíš? *Ichigo si pak uvědomí, že mu Taree že jich je jakože víc v jednom těle a Ichigo jen nechápavě nakloní hlavu na bok. *Jak jako? To jste jako dvě holky v jednom těla? To předci není možné ne? Jak byste se mohli vejít do jedné mysli dvě? „To si ze mě dělá blázny?“ *Pomyslí si v mysli a očekává jaké mu Taree asi tak dá vysvětlení. *
Taree: *Kaido se rozhodne mu důvěřovat, ač opatrnosti se nevzdává. Zajde k z jejich pohledu začátku rokle a usadí se na jeden výčnělek, který není příliš vysoko a ani daleko.* Pak tuším asi půjdeš zase hned dál, nebo se rozhodneš strávit nějaký ten čas nyní zde? *Pokračuje Kaido dál. Nicméně neutrálně. Taree pohlédne na otce, ten přikývne, dostala svolení.* Je nás víc než jen jedna a nejsme jako ostatní ve vesnici. *Pronese důležitě až tajuplně. Zůstává dál na místě, kde předtím byla poblíž otce, nyní je tam jen ona, cizinec a její temná liška poblíž cizince. Samozřejmě, že Taree je nesvá. Morie už však ne.* Jsme dvě. *Pronese Morie ústy Taree, k žádné vnější změně nedojde, jen akorát výraz tváře je vážnější, uzavřenější. To však opadne, jakmile ta se zase stáhne. Díky rukávkům na rukách, nelze vidět Kuchiyose tetování, ani elementární tetování na rameni. Za to pečetě Shitsuji na hřbetech každé ruky, vidět lze. Diamantové útvary Meitonu na dlaních ne, protože dlaně mu nevystavuje na odiv a oči má zdánlivě normální.*
Ichigo Yagami: He? Proč bych měl mít zlé úmysly. Pokud vám jde o to, zda jsem Nukenin tak to tedy nejsem, já je naopak mám lovit nebo aspoň to po mě vyžaduje povolání, jakým jsem se vydal, protože já jsem začínající Shōkin Kasegi. *Zareaguje Ichigo a překříží ruce na své hrudi. *A co tím myslíš, že tady můžeš být více sama sebou?
Taree: *ta otázka na Ichiga patří otci Taree*
Taree: *Prohlíží si cizince, který je mnohokrát vyšší než ona.* Mohu zde být víc sama sebou. *Nevydrží to a musí se ozvat, i když nezvyšuje hlas, avšak ani nešeptá. "Jméno... Pamatuješ?" pomyslí si k lišce, ta přestane s pokukováním po Ichigovi a v očekávání pohlédne na Taree.* Tak, jde o to, zda máš dobré nebo špatné úmysly. Zda uškodíš nebo neuškodíš někomu z nás dvou či psů. *Psí partner po jeho boku našpicoval uši. Hlídá si tóny a pachy.*
Ichigo Yagami: Kdybyste byli hlídka? To bych asi požádal o to, abych mohl projít skrz? Ale vy stejně stráž nejste, spíše to vidím na tatíka a dcerku na nějakém výletě, i když tohle místo je pro výlet docela podivné, takže asi máte divný vkus na místa pro výlety. I když, kdybych nebyl blbej a prohlédl si předem vaši Chakru tak jsem se mohl takové nečekané návštěvě vyhnout. Uhm já jsem Ichigo a vy? *Zeptá se trochu zvědavě Ichigo. *
Taree: *Hledí na cizince s nedůvěrou, ale také zvědavost není moc daleko. "Zahnat ho? Jistě to nebude problém.. " ozve se nepojmenovaná existence, až laškovně. Vidí v tom zahánění jenom hru. Zastaví se po boku cizince sice s odstupem, ale pokud by ten došel blíže, jistě by cítil sálající teplo. Hledí nyní na Taree.* A kdybychom byli hlídka? Co by to znamenalo... *Začne otec Taree, opatrně. Nicméně, ne přehnaně. Taree ta mezitím tahá nosem pachy v dětské snaze odlišit od nich i na vzdálenost mezi sebou a jím, ten cizincův. Přitom kdyby se díval pozorněji, Ichigo. Mohl by coby Kanchi zjistit, že ač je Taree ještě dítětem, dokonce jen studentem akademie, ač výuku má jen od svého otce a dalších vybraných osob. Její chakra je skoro celá složena jen z temné chakry, které má však obrovské množství. Přeci jen jí bývá dvakrát tolik, než té normální a to si Taree nese množství chakry z předchozího života, o němž nic neví. Ta zatím krom čichání, kdy vážně nemusí být příliš blízko, protože je den a i neaktivovaný Akippoigan jí zlepšuje čich, mlčí. Kaida doufá, že dcera bude v klidu, nebude jančit a nebo nespustí něco ze svých schopností z nichž mnohé jsou stále zřejmě nezjištěné.*
Ichigo Yagami: * Ichigo si střídavě prohlédne Taree a jejího otce ovšem zároveň bere na vědomí i lišku ale nevěnuje jí zase tak velkou pozornost jako dvojici osob před sebou, předci jen pokud by se ho pokusila ta liška škrábnout nebo kouknout tak se jí do cesty postaví jeho písečná obrana (Suna no Tate) a navíc stále má i zálohu v podobě písečného brnění což ale není vlastně ani vidět (Suna no Yoroi). Možná by mohl udělat k Taree udělat krok blíž ale nebude riskovat, protože to vypadá, že dvojice je očividně dost opatrná. Ichigo má ale štěstí že Taree je mladá dívka, prakticky dítě takže nebude mít problém s komunikací, než kdyby to byla žena. *Copak tu děláte? Jsem netušil že na začátku rokle bude nějaká stráž, to je Iwagakure v nějakých neshodách s jinými Zeměmi? *Zeptá se trochu zvědavě a podívá se i na otce Taree. *Och omlouvám se za mou nezdvořilost. I vás zdravím pane.
Taree: *"Ale, ale... " začne vypočítavě komunikaci s Taree, jediná zrovna existující Temná kulička, jež ztělesňuje základ a duši Temné lišky. Během toho se žárem nadnáší tak, že to není skoro při zběžném pohledu poznat. Navíc nespaluje díky tomu zem, kde by se bez toho dotýkala tlapkami. Znamená že to není ani celých deset centimetrů, ale spíše jenom pět. Stvoření, které je ztělesněním stínů smíchanými s modro-fialovými plameny nejvyššího žáru. On i samotný plamínek uvnitř nyní neviděné kuličky, která tvoří život Temné lišky, je modrý. Očka lišky určitě nevypadají na obyčejné zvířecí oči. Kulička v ruce Taree, která je originálem, žhne rozpáleně, během aktivace. Na Taree to díky KT nemá vliv. "Návštěva." vyhrkne dosud nepojmenovaná jedinečná osobnost temné kuličky a pohlédne směrem k příchozímu, než je vůbec na očích. I sourozenecký tým dává znát otci Taree, že někdo přichází. Ten pouze dotekem uklidňuje hlavního psa, který je jediný s ním. Přistoupí však blíže k dceři. Přeci jen jeho týmová smečka nezní výhružně, jako kdyby šlo o něco extrémě nebezpečného. Ale varovně zní zcela určitě.* Ahoj.. *Hlesne Taree, která s kuličkou v ručce trochu couvne blíž k otci, takže ti dva mezi sebou mají vzdálenost maximálně metr. Nesoustředí se na kuličku. "Že by něco zajímavého?.." trochu ožije Morie, druhá osobnost Taree. Nicméně zůstává to jen v myšlenkách. Liška se zájmem, zvědavě až vypočítavě obchází kolem dokola cizince. Připravuje se na neplechu. Otec Taree zůstává v pozoru, kdyby dceři něco hrozilo. Nebo kdyby si všiml, že hrozí něco neznámému z její strany.*
Ichigo Yagami: * Klidně si kráčí dál, ale v dálce si pak u východu z rokle někoho všimne a tím je dívka s nějakým divným tvorečkem, jehož totožnost ani nedokáže rozeznat na takovou dálku. * „Proč asi je jen tak u východu z rokle? I když pro ní to může být zase vchod do rokle, takže to může být nějaká hlídka? Ale zase vypadá dost mladě, takže se třeba jen zatoulala.“ *Pomyslí si a jistě kráčí dál rovnou k ní, a když se dostane už dostatečně blízko k ní tak se zastaví. *Uhm ahojky copak tu děláš?
Taree: *Následuje otce v oblečení, které má nejraději, tričko s tepláky, červeno růžové barvy s tmavým lemem.* Tak, myslím, že tady se budeš moci vydovádět dle svého. Ale stejně nezapomeň dávat pozor. *Začne otec, když se zastaví poblíž začátku Toge Keikoku, dokonce si čupne před Taree, aby si byli obličejem blíž.* Tady Ibu a Ubi ti budou dělat dozor, abys se nikam nezatoulala, aniž bys trefila zpátky, a také budou dávat pozor na tvé okolí, kdyby šlo o něco nepřátelského. Neznamená, že se tu rozdělíme, jasné? *Seznámí ji s děním, zatímco dva z tříčleného psího týmu, už počínají se svým úkolem. Odbíhají, každý v jistém okruhu takových deseti metrů od ní, aby ji měli ve středu mezi sebou. Všímají si pachů z okolí. Třetí zůstává poblíž Kaidy.* Dobře.. Rozumím.. *Přikývne Taree. Otec jí na oplátku předá do ruky její kuličku Orino, což je Ikiningyo. Přeci jen její otec jí je i jejím osobním senseiem. Taree se uvelebí do sedu před východem té rokle, která je zrovna zřejmě ve směru, kterým kráčí Ichigo. Začne kuličku probírat k životu. Soustředí do ní svou temnou chakru a zároveň se jí snaží rozehřát. Vzápětí, když dojde teplota potřebné výše, vznikne temná kulička s plamínkem uvnitř, která se osamostatní od originálu a rychlostí světla vypálí vpřed s dopadem o metr před ní, kdy nabere podobu Temné lišky. Ta hledí okamžik před sebe a poté se ohlédne na Taree. Má velikost obyčejné lišky.*
Ichigo Yagami: * Ichigo se vydal do Země Země, aby si prohlédl další místa, které vlastně nikdy neviděl. Oblečený je v ( odkaz » ) a přes hlavu má kapuci. Na zádech má připevněnou nádobu na písek, ke které má i jakýmsi pásem připevněný vějíř Kyodai Sensu. Ještě má kromě toho nasazené Shishi no Omomi jejichž kamínky dosáhli už žluté barvy. Zbytek svého vybavení má zapečetěné v pečetícím svitku, který u sebe má. * „Tahle Země se mi ale vůbec nelíbí, to jsem si zase vybral místo na průzkum.“ *Pomyslí si cestou a pokračuje v cestě skrze jakousi dlouhou a širokou rolky obklopené zvláštním skalnatým útvarem. *
---: ...
Momo: Lidi v noci spí, obvykle, takže je větší šance pro úspěšný útok. I když to záleží asi i na okolním zabezpečení budovy. Jestli jsme někde na kraji vesnice za bariérama a zdma, tak by to mělo být v pohodě. * Dodala ještě Yuzu a jakmile Iraira přešla ke dveřím, tak k nim Momo sama došla. Lehce se Iraiře uklonila na znamení určitého rozloučení a pak, jakmile Iraira už byla venku, zavřela dveře a zůstala sama na pokoji. Vyléčená mohla být, ale unavená byla stále a měla divný pocit, díky tomu Yonbimu, proto si chtěla nyní odpočinout. Možná tak za hodinu si udělá rychlý průzkum okolí. *
Iraira: *Lehce nadzdvihla obočí.* Proč si myslíš, že je komplex v noci méně bezpečný než ve dne?* Odvětila jen na její poznámku o nepraktičnosti. Obecně neurážela samotný root Iwy jako spíše jeho velitele, který byl pravděpodobně dosti nekompetentní na takovou práci. A že to Momo či Yuzu iritovalo? To už byla věc, která ji zajímat nemusela. Přeci jen mohla mít Momo vlastní postoje a názory. Hlavní pro ni byly skutky, ne slova.* Každopádně já jdu zajistit ony prostory. Ty se tu můžeš zatím porozhlédnout než se dostaví klony se zvířaty.* Dodala, kdy zamířila ke dveřím. Věděla, že Momo právě přišla o celou jednotku a jako pomstu Yonbimu ho hodlala zkrotit. No... uvidí se či na to ta holčina bude mít, nebo se nechá pohltit svými pocity.*
Momo: Stejně s nimi nechci být v jednom komplexu mimo práci. Navíc je toto silně nepraktické. Stačí zaútočit na jednu budovu v noci a zničí se tím celý Root. * Poznamenala jen Yuzu a Momo nad tím pokrčila rameny. Provádět tam nechtěla a obecně s moc s Irairou nechtěla povídat. Měly o hodně rozdílné názory. Krom toho ji Iraira tak trochu částečně urážela svými narážkami na Root Iwy. Nebo si jen pod pojmem Root představovala Iraira naprosto jinou organizaci a nechtělo se jí vymýšlet jiný název. *
Iraira: *Na otázku Momo poté, co zavřela portál se v duchu jen pousmála.* Ne, nešlo. Nikdo tě nenutí tu být celý den a celou noc. Je to jen místo na spaní a odpočinek. ROOT není místo, kde si hledáš kamarády a udržuješ přátelské vztahy jak jsi sama zmínila. Ale to neznamená, že spolu nebudete trénovat a učit se spolupracovat. Nevím, co za podřadný útvar s tím vaším velitelem jste měli v Iwě, ale jeho systém očividně vedl k tomu, že zemřel spolu se svými lidmi při lovu nějakého slabého Bijuu. Správný člen ROOTu nemá cítit výčitky ani kdyby musel obětovat člena svého týmu pro splnění mise. Jestli s tím máš problém, tak tě degraduji na klasického člena a na kapitána se dostaneš zpátky až budeš schopna takto fungovat. Vzhledem k tomu, že jsi uzavřela dohodu a máš s sobě již Yonbiho, tak ani nemáš možnost odejít.* Pokračovala.* O svoje mazlíčky se bát nemusíš. Nebudou muset být s tebou v této místnosti. Zajistí se jim prostory v komplexu.* Podotkla ještě k téma zvířat. Přeci jen neočekávala, že by je tu Momo měla mít.*
BlueBoard.cz ShoutBoard