Přidej zprávu »
---: ---
Renzo: Děkuju. *Poví celkem vděčně a je to na něm vidět, cítí se o dost lépe. Sice Shousen Jutsu nedokáže vyléčit nějaké vážnější rány ale na zastavení krvácení stačí bohatě i když Renzo tiše Rin obdivuje, protože to vyžaduje dost koncentrace a soustředění vyléčit takové zranění. * „Nikdy mě nepřestane udivovat.“ *Proletí mu v mysli a mezitím co Rin se postará o vesnici on odpočívá, může se dokonce zdát že spí ale pravda je taková že tam jen odpočívá se zavřenými oči. Poté ho vyruší (probere) hlas Rin tak otevře oči a usměje se. *Můžeme vyrazit zase zpátky, jen budu potřebovat asi trochu oporu během cesty nevadí to?
Rin Yoru: *Priblížila sa ku nemu a bola rada, že svoju chakru takmer nepoužívala.* Ja som akurát tak podpálila jeho loď a zabila pár prebytočných gaunerov. Ty si tu odviedol celú fušku. *Len čo to povedala - ruky sa jej rozžiarili na zeleno - vyliečila jeho zranenie tak aby prežil a ďalej nekrvácal. Zvyšné len tak zbežne. Nebola medik a ani sa im stať nechcela, no toto bola tkzv. prvá pomoc.* Odpočívaj tu. Upracem zvyšok dediny a pustím zajatcov. *Doliečila aj seba a potom sa rozbehla preč. Prepustila obyvateľov, ozrejmila im situáciu. Vystríhala ich pred nástrahami, ktoré v okolí ešte môžu nájsť a pomohla pár vážnejšie zraneným ľuďom. Zvyšok nukeninových poskokov sa vytratil /ak ešte nejaký boli/. Po tom čo skončila vrátila sa ku Renzovi.* Hotovo. Oddýchol si si ? Môžeme sa vrátiť domov alebo si tu ešte odpočinieme? *Opýtala sa ho a v očiach mala starostlivý pohľad.*
Renzo: Já ho nedostal. *Chtěl pokračovat ale ostrá bolest ho na chviličku překvapila, navíc je dost unavený. *My jsme ho dostaly, nicméně měla bys něco čím bych mohl zastavit krvácení? Nechci tu vykrvácet. *Poví a doufá že Rin se už dovede postarat o takové zranění. On se nevyzná moc v první pomoci ale po této misi si určitě chybějící znalosti bude muset doplnit. Ví že existují techniky na léčení zranění jako je Shousen Jutsu ale on spíše potřebuje znalosti jako takové (jak léčit bez chakry). *Koukám jsi na tom o dost lépe, jsem za to rád. *Dodá ještě a opře se hlavou o stěnu za sebou a zrak na okamžik přesune k obloze. *Musím zesílit. *Poví jen tak do prázdna, nebylo to směřované přímo k Rin ale tak když už je u něj určitě to uslyší. *
Rin Yoru: *Vrany leteli na nukenina s úmyslom vyďobať mu oči kým sa však ku tomu dostali - rozsekali telo toho zloducha Renzove bodce a tak len krúžili nad jeho telom kým mu Renzo odsekával hlavu. Len čo sa vedľa nej usadil na zemi - zletel celý kŕdel na nukeninove telo a začali hodovať. To už Rin dorazila k miestu. Počula krákanie už z diaľky a keď zbadala ako celý kŕdel hoduje na streche uľavilo sa jej, že je po všetkom. Jej oči skočili k Renzovi. Uľavilo sa jej, že je v poriadku hoci vyzeral pekne doráňane. Držala sa za zranený bok keď ku nemu prišla - prázdnym pohľadom šľahla na hlavu vedľa tela jej parťáka a potom si kľakla oproti Renzovi.* Dostal si ho. Dobrá práca. *Prehovorila pokojným tónom.* Si v poriadku? *Premerala si ho hodnotiacim pohľadom. Vyzerala pokojne.*
Renzo: *Slyší vrány ale ignoruje to, nebo spíš to nepovažuje za důležité. Vzdušná čepel jeho obranou neprojde ale zaryje se velmi hluboko do té stěny. Poté se odrazí od země a svou stěnu přeskočí a vyřítí se rovnou k pozici toho Nukenina ale on tam visí v těch jeho kamenných kopí bez jediné známky života a krev z něj jen stéká dolů na střechu a z té dolů na zem. Renzo se zastaví přímo u něj a stále plný vzteku mu kunaiem hlavu oddělí od hlavy, nicméně vzhledem k tomu že kunai není tak ostrý a velký jako katana tak mu to chvilku trvá navíc skončí úplně celý od krve, postaví se na kraj střechy kdy se mu podívá do očí a zasměje se. *Já ti říkal že tě zabiju. *Jeho cíl se splnil a znaky z celého těla se začnou stahovat zpátky do pečetě Hyakku no Juin. Nakonec zmizí úplně ale Renzovi se zamotá hlava a spadne přes okraj střechy na zem ale naštěstí to stihl ještě zbrzdit tím že se zachytil jednou rukou kraje střechy a pád zabrzdil. Poté se posadí tak aby se mohl opřít o vnější stěnu toho domu s hlavou Nukenina vedle sebe. *Sakra ten mě zřídil. *Poví si pod nos tichým a vyčerpaným tónem hlasu, krve už ztratil opravdu hodně a tak začíná být celkem vyčerpaný ale ví že by se měl snažit udržet vědomí. *Zatraceně, co s tím jako mám dělat? *Zeptá se sám sebe, ani neví kde je vlastně Rin nebo co s ní vůbec je. *Snad je Rin v pořádku. *Poví a vytáhne další kunai ke kterému připevní světelnou bombu a hodí ho ještě rychle do vzduchu ale nedokáže ho hodit zase nějak moc vysoko ale stačí to aby zahlédla pronikavé světlo, které se šíří všemi směry. * „Heh sice jsem měl tímto žádat o pomoc během boje a ne po něm ale tak i tak se to může hodit ne?“
Npc: *Mizunoshi stojí na střeše domu. Odtamtud se přesouvá ze střechy na střechu, aby měl lepší pohled na něj. Z lesa se k němu blíží hejno vran. Netuší kde se vzaly a tak se zastaví na střeše, kde začne skládat pečetě, když se ze střechy vynoří několik kopí, které ho na ty střeše probodají. Přes ten nárůst vzteku si nevšímal věcí okolo a jen chtěl za každou cenu zaútočit. Místo pečetí jen máchne rukou směrem proti kamene stěně, za kterou je a vyšle proti němu jednu čepel Juuha Shou. Pak se jen předkloní a zůstane mrtví vyset na kopích. Vycvičený komár se jen po čase ztratí kdesi v lesích, než zemře.*
Rin Yoru: *Keďže bola za stenou netušila, že na ňu letia kunaje až kým mohutný výbuch neroztrhol stenu a tlaková vlna ju neodhodila dozadu.* /Zase? Oh noták!/ *Zanadávala si v duchu - tento krát si stihla rukami kryť tvár a trup a hoci na ňu dopadli nejaké kusy zeme - tento výbuch bol s porovnaním tým na lodi nič. Odhodilo ju to ale kus dozadu mimo bojové pole na ktorom šantil Renzo s nukeninom. Hoci nezískala žiadne nové zranenie bolesť v boku jej pripomenula, že nieje žiadna akčná hrdinka. Zaťala zuby a s ďalším hučaním v ušiach sa pozviechala. Kľačala a čakala kým pískanie v ušiach odznie.* /Ja si na to snáď začnem zvykať./ *Pomyslela si a pri tom sa jej do podvedomia vkradla myšlienka - rozhovor s ňou a Renzom. Umenie sú výbuch.* /Výbuch je všetko len nie krásne umenie./ *Zhodnotila po dnešku a postavila sa na nohy. Zložila sériu ručných pečatí a pousmiala sa. Bola síce kus mimo bojiska, no jej vrany si nepriateľa nájdu ako nič. Z diaľky bolo počuť krákanie a keď sa okolo nej prehrnul kŕdel čiernych trepotavých krídel a mieril na nepriateľa - žiarivo sa usmievala.* (Sanzengarasu no Jutsu)
Renzo: *Renzo je nyní zaslepen a jediné co ho zajímá je zlikvidovat jejich soupeře. Juinka se mu mezitím rozroste na 75 % jeho těla a tím jeho atributy, chakra, síla techniky ještě zesílí. Sice dokáže ještě uvažovat ale ne tak aby se staral o ostatní ale jen na úrovni myšlení kdy přemýšlí spíše nad tím jakým nejlepším způsobem by mohl Nukenina zabít. Když proti němu letí vodní shurikeny první ho zasáhne tak že se mu zabodne do levého boku, nyní má tedy zraněné oba dva a další se mu zabodne hluboko do ramena ale on jde i přes tohle vše dál, pak se prudce zastaví a složí několik ručních pečetí a vytvoří před sebou silnou stěnu ze země (Doton: Doro Gaeshi). Nicméně nejde ani tak o to aby se tím ochránil, složí pak další sérii ručních pečetí a opět udeří dlaněmi do země a v místě kde Nukenin stojí nebo stál (pokud se přesunul) ze země vyletí kamenné bodce, které ho probodají pokud tam stále stojí (Doton: Doryuusou). Poté si nabere do ústech na dlaních výbušní jíl a nechá ho žvýkáním formovat do nějaké pevné podoby a hlavně do něj vmísí chakru. Pokud jde o Rin tak ani nevnímá zda je zraněná nebo tak podobně, hold vše ostatní pro něj nyní přes vliv vzteku z prokleté pečetě jde stranou. *
Npc: *Mizunoshiho větrné koule za letu zasáhli jen špalek se světelnou bombou. Oslnění ho na okamžik znevýhodnilo. Když jeho lano potom zastaví kamenná zeď. Hodí na ní tři kunaie s výbušným lístkem. Ty odpálí, jakmile se rozeběhne k vesnici a výbuch by měl Tím na druhé straně zasypat sutinami. Navíc tlaková vlna ze tří lístků je docela velká. Během běhu se na místě, kde byl objeví ze země bodce, ale když je schovaný za domy a Mizunoshi v pohybu, většině se z nich vyhne. Několik jich ho zasáhne na zádech, které mu tam vytvoří hlubší šrámy. S aktivní Juinkou se ještě víc rozzuří a míří k vesnici. Rin nechává svému osudu. Za běhu vyskočí pomocí Chakura Shotto a poskládá pečeť, po které vypustí na vesnici z úst větší množství vody. Suiton: Mizzurappa. Hned na to dopadne na střechu jiného domu a po poskládání pečetí vyšle z velké části tě vody proti Renzovi vodní Shuriken. Suiton: Mizu Shuriken.*
Rin Yoru: *Neveriaco sledovala ich zápas na chvíľu úplne strnula keď ju oslepil výbuch z Renzových svetelných bômb. Sama mala ešte jednu, ktorú jej podaroval. Každopádne - unikol nukeninovi po slepiačky zložila pečate a zo zeme pred ňou vyrástla stena, ktorá by ju mala ochrániť pred prípadným útokom nukenina kým sa jej zrak opäť neunormálni. Doton: Doro Gaeshi.
Renzo: *Renzo se zamračí a zrakem se otočí směrem na toho Nukenina, ten proti němu vyšle pár větrných čepelí ale Renzo je nevidí (logicky). Přecijen bez Doujutsu nevidí chakru ve vzduchu a tak nemůže vidět vítr, který nemá vlastně viditelnou formu. Nicméně tušil že se něco stalo a taky se tak stalo a nějaké čepele se mu zařežou do kůže (celkem hluboko). Nějaké řezné rány se mu zjeví na hrudi, rukou a nohou ale není to nic smrtelné. Ovšem jakmile si jeho soupeř vytvoří vzdušnou kouli co po něm hodí tak Renzo složí několik ručních pečetí a poté se tma místo něj zjeví kmen dřeva ke kterému jsou připevněné dvě světelné bomby co následně uvolní silné světlo (Kawarimi no Jutsu). Bylo celkem těžké stihnout tam dát ty světelné bomby ale jde to i když složitě. Nyní se nachází za stěnou jednoho domu kde sedí a těžce dýchá, prohlíží si svá zranění a není to zrovna pěkné. *Ještě není konec! *Zavolá na toho Nukenina. *Dokud budu dýchat tak se vždy postavím, pokud mě chceš zastavit vymysli si něco silnějšího. *Sice je to lehkomyslné, protože odhalí svou pozici ale jde o to že chce odvést pozornost od Rin aby mohla zaútočit. Nicméně vyčerpanost a vztek si vybírají svou daň a celé Renzova pravá ruka až po rameno se ocitne v pokryti černými znaky (Juinka). Je jasné že bojuje se vztekem a agresí ale nyní mu dokáže trochu pomoct a to tak že jsou jeho Taijutsu, Ninjutsu a Genjutsu trochu silnější. Složí několik ručních pečetí a udeří levou dlaní do země ze které kolem Nukenina vyrazí kamenné kopí nasměrované proti němu s tím že ho tak chce probodat (Doton: Doryuusou). Jeho směrem natáhne ruce a z rukávů mu začnou vylétávat shurikeny z papíru, který je posílený chakrou takže jsou kromě toho že jsou lehké i rychlé a velmi ostré (Kami Shuriken). Renzo to nesoustředí jen na jedno místo ale jde spíše o to aby to byl docela dost plošný útok ale vypouští jeden Shuriken za druhým ale během toho jeho tělo stravuje čím dál tím více znaků, které nakonec zahltí celou pravou polovinu jeho těla, včetně tváře. Do teď si dával pozor na to zda zasáhne Rin ale nyní už je v takovém stavu kdy mu to je vlastně jedno. *Pociť bolest! Strach ze strachu ale už padni!
NPC: *kloni se po zásahu výbušnými lístky rozpadnou do velké kaluže. Mizunoshi, s kterým to cloumá i když si to užívá, vyskočí pomocí Chakura Shotto do vzduchu, kde po Renzovi, který se objevil pod ním vyšle dvě větrné čepele Juuha Shou. Pak si fouknutím do dlaní vytvoří v nich dvě větrné koule, které mají sílu prorazit skálu a hodí je po něm ve směru, kterým by se pokusil utéct. Když dopadne, sleduje situaci a všimne si Rin, která tam doběhla. Stojí k ní zády a tak poskládá pečeť a doufá, že nestihne zareagovat na jeho techniku. Z kaluže, která tam je po klonech vytvoří pevné lano Mizu no Muchi a pokusí se jím Rin chytit. Pakli-že mu to vyjde, trhne s lanem a mrští s ní na Renza, kdy svuj hod podpoří technikou Fuuton Reppushou.*
Rin Yoru: *Hľadanie Renza nebolo práve tak jednoduché ako si myslela. Trvalo to priam celú večnosť. Stále sa obzerala či ju niekto nesleduje, zakrádala sa a potom utekala. Motala sa po okolí dosť dlhý čas mohlo to byť pokojne 20 minút - možno aj pol hodina odkedy vyrazila z prístavu. Keď konečne dorazila na miesto a zbadala Renza a toho muža - srdce sa jej na chvíľu od strachu zastavilo. /obrazne povedané samozrejme :P/ Renzo krvácal..*
Renzo: *Jakmile jsou jeho papíry vyřazeny tak se logicky zamračí, nemá z toho moc radost a spíše ho to ještě naštve a k tomu pak ještě ta neznámá bariéra. S podobnou technikou se ještě nikdy nesetkal a ihned klesne k zemi kdy klečí na jednom koleni ale snaží se rukami podepírat aby ho to nedostalo ještě níž k zemi. * „Vodní kloni, jejich slabina musí být elektřina.“ *Tohle mu projde v mysli, nicméně poté ho to napadne, bariéra je tvořená chakrou a tak chakra by měla porazit chakru. Díky tomu že se jako vědec trochu věnuje teorii různých technik tak mu logické uvažování nechybí, bez tohoto předpokladu by se snad tomuto povolání i když jen sekundární ani nemohl věnovat. Renzo tedy uvolní velké množství chakry a zničí tím bariéru ale nemá čas na oddych, už na něj totiž míří meče z vody a tak sebou cukne do strany s úmyslem uskočit para kotoulem do strany ale jeden meč ho zasáhne do boku a řízne ho a vytvoří mu hlubokou řeznou ránu, která ho sice nezabije ale dost to bolí a teče mu docela dost krve. Rychle pak proti těm klonům hodí několik kunai s výbušnými lístky a ty těsně před nimi odpálí a pak složí pečeť tygra a velmi rychlým pohybem se přesune přímou linkou přímo před Nukenina (Shunshin no Jutsu). Tam se ihned pokusí využít toho že je menší ale i tak má dost síly a tak se pokusí Nukenina podkopnout nízkým a jednoduchým kopem (Konoha Reppū). *
Npc: *vodní klony nijak neřeší jeho Shurikeny. Tím že viděl, že jsou z papírů, tak se papír rozmočí, navíc to jimi jen projde a zpomalí se. Mizunoshi složí pečeť a být pro vodní vír, Suiton: Mizu no Tatsumaki. Změní směry kopí i shurikenů, které na něj letí. Jakmile je volno, složí další pečeť a uvrhne Renza do bariéry, která mu vysává chakru a zároveň mu zabraňuje v pohybu. Jakmile je v bariéře, kloni si v ruce vytvoří pevný vodní meč a vyrazí proti němu a pokusí se ho skrz bariéru probodnout. Mizunoshi využije tu chvilku, aby se spojil s komárem a podíval, co se děje u lodi. To že se loď nachází v plamenech a dívka odbíhá pryč jejich směrem ho dost vytáčí. Neštve ho ztráta mužů, ty nahradí, štve ho ztráta zboží a štve ho to dost. Po půlce těla se mu začnou formovat věrné puntíky, jak se jeho vztekem aktivuje prokletá pečeť. Vrátí se do přítomnosti a soustředí se na Renza v bariéře. Nehodlá ho z ní jen tak pustit. Musí se o něj postarat dřív, než ta holka doběhne. I když má přibližně kolem dvaceti minut, než by tu měla být.*
Rin Yoru: *Keď mólo začalo horieť bola pripravená vyslať do vody elektrický výboj aby zabila mužov čo by sa vo vode pokúsili uhasiť - no nečakala explóziu, ktorá prišla. Jej vodný klon tlak priam roztrhal a v podobe tisícich kvapiek sa rozletel na všetky strany. Rin samú to odhodilo dozadu - ďaleko od vody. Tvrdo dopadla na zem a ešte chvíľu sa kotúľala až kým ju nezastavil kmeň stromu do ktorého vrazila. Náraz jej vybil dych, všetko sa jej točilo a v ušiach jej nepírjemne pískalo. Omámene zažmurkala a pretrela si oči. Zrak mala zahmlený. Nedokázala na nič zaostriť a v hlave dokázala udržať len jedinú myšlienku.* /Renzo./ *Len on - jej kamarát je niekde tam.. čo ak potrebuje pomoc? Čo ak - dala sa na všetky štyri a neohrabane sa postavila všade okolo nej boli tlejúce trosky, kusy dreva. Nohy sa jej podlomili a ona opäť v duchu preklínala túto svoju slabú, mladú schránku. Chvíľu sa podopierala stromu kým sa jej zmysly spamätali a kým sa dokázala udržať na nohách. Až teraz si uvedomila pálivý pocit - niečo ju pravdepodobne zasiahlo - oblečenie na ľavom boku mala spálené a pokožka bola červená. Nemala problém v pohybe, no znepríjemní jej to zvyšok misie. Nemohla dlhšie čakať na ďalších mužov, ktorí sa vyberú preskúmať tú pohromu čo spôsobila. Teraz musí nájsť Renza. Nemalo by to byť ťažké - proste pôjde za zvukmi boja. Vydala sa teda tým smerom.*
Renzo: *Renzo se usměje hlavní je že nyní tu má svého soupeře a to je to jediné o co jde i když tam má dva klony, což nebude moc velkým problémem. Hlavní problém je Nukenin jako takový a tak je to jediné na čem záleží jeho samotná eliminace. * „Byla by docela sranda kdybych ho dostal dřív než dorazí Rin.“ *Tohle jediné mu proletí v jeden moment myslí. Z jedné prašny mu poté prostě vyletí několik desítek černých papírů, které se změní do podoby Shurikenů, kterých je nyní okolo Renza 40. Využívá existujících papírů aby ušetřil chakru, protože tvorba nových je o něco náročnější. Těch 40 shurikenů poté vyletí s rychlou rotací přímo proti klonům a originálu (Kami Shuriken). Využije mezitím současně ještě pár dalších papírů a ty se vysoko ve vzduchu zformují do podoby 8 kopí, která zeshora sletí velkou rychlostí a přesností na originál (Kami Supaiku). *
Npc: *Mizunoshi se z hořícího lesa vrátil do vesnice. Nebo od ní daleko. Zatímco plameny spalovali část lesa, kde se nacházeli, ve vesnici je klid. Vodu na vytvoření klonů využil z místní studny (když už se jde tedy do detailů) a ti šli napřed. Vesnice není tak velká a vyšli z ní ještě, než Renzo do ní mohl vstoupit. Může být několik metrů od vstupu a kloni stojí oba přes cestu. Za nimi kráčí Mizunoshi s rukama v kapsách. Pomalu se k nim přibližuje ze vzdálenosti deseti metrů, když se tento objeví. Když odpálila loď, výbuch a několik žhavých kousků plachty a dřeva napadali do podpalubí, kde způsobili požár na nákladu. Bylo tam i několik beden pokrytých lístky kvůli nechtěnému otevření, které si tam Mizunoshi připravil. Jejich zapálení mělo za následek další velkou explozi, která loď roztrhala zevnitř a vyslal do všech stran tlakovou vlnu s kusy dřeva. (Tím že loď stojí rovnou na molu, ti kdož jsou na něm jsou v zóně tlakové vlny, když už jdeme do detailů.)*
Rin Yoru: *Muž Rin do tváre nezasiahol takže skočila do vody nezranená. Nebol dosť rýchly vzhľadom na nôž v jeho bruchu a okrem toho - bola maličká takže by sa musel sakra zohnúť v páse - kde bol smrteľne zranený takže ju nezasiahol. (Keby ju aj zasiahol nos by jej nezlomil vďaka tomu, že má kekkei genkai koton a tým pádom má pevné telo a on je len obyčajný chlap nie ninja.) Po tom čo skočila do vody - zmyla zo seba čierný dážď, ktorý zoslala na loď a mólo - pod vodou zložila ručné pečate. Nad hladinu vyskočil jej klon, postavil sa na vodu a hodil dva kunaje s výbušnými lístkami. Jeden sa zapichol vysoko nad mužov na lodi a druhý ďaleko od chlapov na móle - tak, že ho nemohli ani vidieť. Potom originálna Rin oba odpálila zatiaľ čo plávala k brehu - výbuch spôsobil, že sa vznietila celá loď aj mólo. (Vďaka horľavine.) Do vzduchu stúpal štiplavý dym z lakovaného dreva. Vyšla von z vody - jej klon stál na hladine medzi mólom a loďou - usúdila, že nemohli tušiť, že jej klon nieje ona keďže neovládali žiadne ninjutsu.. ona sama stála kúsok od vody.*
Renzo: *Mizunoshi dokáže skrze Kagura Shingan rozeznat pouze primární element Renza a tím je Doton, tudíž o Raitonu prozatím určitě neví. Renzo kráčí k vesnici, nicméně o ty dva klony se moc bát nemusí a důvod? Jsou v lese, který je dokonce v plamenech, tak nemá dostatek vody, aby klony vytvořil (bez vody je vytvořit nelze). Renzův klon je ovšem zničený, nicméně se během pokračování v cestě do vesnice zarazí, zahltil ho takový divný pocit. Dalo by se říct že obava, tak si z papírů vytvoří dalšího klona (Kami Bushin). Tento klon vyrazí na cestu po stromech k Rin. Nejde o to, aby tam naběhl přímo ale aby zkontroloval, zda náhodou nepotřebuje trochu pomoct. Kromě toho Renzo dostal nápad a ten klon ho má Rin právě předat. Renzo se mezitím dostane přímo do vesnice, nebo spíš těsně za vchod do vesnice. Nyní by se dalo říct, že Renzo stojí mezi vchodem a východem z vesnice. Nyní by tedy měl Renzo stát čelem naproti tomu Nukeninovi a dívat se na sebe. *
Npc: *Mizunoshi je už trochu znuděný. Použil svoje muže tady, použil svoje muže i tam (nikoliv komára). Stojí za stromem a použije techniku Kagura shingan. Zjistí si, že ten co jde k němu skrz oheň, je klon a že ten, který obchází kolem má elementy Raiton a Doton a oba primární.* Tak to nebude jen tak něco obyčejného. *řekne si. Poskládá pečeť a otočí se. Do plamenů vyšlo Fuuton: Rassenpuu, aby nabral na sebe oheň a pohltil celého klona. Pak se vydá zpět k osadě a čeká na svého soupeře, který se mu pokusil dostat do zad. Poslal mu naproti dva vodní klony. Bandita, který drží Rin, sice dostal zásah do vajec, ale hlavou jí udeřil už během toho, kdy jí nazval děvkou a tak ho mohla kopnout, ale nos zlomený mít bude tak jako tak. Kop pak odhodí banditu stranou a mrtví leží u stěny lodě a z břicha mu teče jeho krev a z čela stéká zase její. Ti tři co běželi naproti od osady, už to mají za sebou. Komár se teď přesunul nad loď a dívá se na dění tam. Ti dva poslední, kteří zaútočili na Rin teď stojí zády k sobě a otáčí se na zádi lodě, aby se mohli krýt před jejím případným útokem, po tom co skočila do vody.*
Rin Yoru: *V pozadí bolo počuť výbuchy keď sa mu dívala do očí. Prekvapene vydýchol nad faktom, že je mladá. V duchu si posmešne odfrkla a zatlačila na dýku v jeho bruchu chcela ňou otočiť, no držal ju za zápästie tak sa jej ju sotva podarilo ponoriť hlbšie.* /Som staršia než ty./ *Pomyslela si a keď jej povedal, že je kurva konala čisto pudovo. Vykopla nohou v ktorej nahromadila chakru a celou silou kopla do jeho rozkroku Taijutsu TSUUTEN KYAKU. Tak by sa mala vyhnúť jeho útoku a zároveň sa oslobodiť. Ak sa jej to podarilo - stále nebola za vodou lebo ku nim dorazili jeho spolubojovníci a zaútočili na ňu v plnej paráde. Prvý sek od jedného z nich smerujúci na jej hlavu by odrazila ľavou rukou - útok od druhého muža by odrazila zase zakrvavenou dýkou. Stála blízko pri zábradlí lode - a preto ho preskočila a padla rovno do vody. (V prípade, že by ju muž stále držal aj napriek jej silnému kopu a nepodarilo by sa jej oslobodiť - hodila by sa na neho plnou váhou/ silou jej kovového tela a spadla s ním do vody.)*stoja pri zábradlí a taký kop by ho prinútil sa oň minimálne oprieť. Jej klon medzičasom zdržal troch mužov až kým ho absolútne nezničil výbuch komára.*
Renzo: *Dokonce ani Renzo nebo jeho klon nezaznamená že se něco s těmi plameny děje. Nicméně Renzo (originál) se nakonec oddělí od svého papírového klonu a zamíří tak aby vesnici (osadu) jako takovou obešel. Uvědomil si totiž že ty exploze mohou dát soupeřům šance na to připravit se na jeho příchod. Proto chce, aby to vypadalo tak že jeho klon je ten originál nebo prostě to že se Renzo zarazil a nechce pokračovat v cestě. Několikrát i využije Shunshin no Jutsu aby urychlil ten přesun, nicméně ten klon stále míří přímo k tomu Nukeinnovi (Mizunoshi). * „Sakra tohle je otravné.“
Npc: *tlaková vlna ho smýkla trochu zpět. Psi ti zmizely.* Podle výbuchu jsem přišel o všechny tři naráz, ale je tam ještě ten jeden a nejspíš jeho klon. *řekne si a připravuje se. Použije Fuuton: Kiryuu Ranbu a vyšle proudy větru do ohně. Nejen že ho rozdmýchá, ale ještě díky tomu, že ty proudy ovládá, rozšíří do stran. Je tam jen jeden možný vstup, kudy vejít blíže k osadě. Odskáče několik metrů zpět a složí další pečeť. Za vstupem kousek od plamenů pokryje černý déšť a připraví si tak past na dalšího. Udělá se menší pokrývka černého oleje a zase s tím přestane. Už jen vyčkává, než dorazí nepřítel. Na chvilku si sedne a spojí se s komárem. Muž, na kterého Run přímo zaútočila, byl překvapený, protože ho zaskočilo, když mu katana cinkla o kov. Strčí katanu stranou a bodne ho do břicha. Muž v šoku chytne její zápěstí a dívá se jí z dvaceti čísel do obličej. Bodnutí ho donutilo se předklonit.* Tak mladá... *řekne pomalu.* DĚVKO. *řekne už rázněji a během toho jí silně míří čelem na nos, aby jí ho zlomil. Drží jí za zápěstí, takže ji utéct nenechá a ona drží jeho katanu. To už dobíhají ti dva. Jeden z přídě a druhý z mola u lodi. Už mají v ruce katany a útočí na Rin. Ti tři, co se blížili se potýkají s klonem. Pokud klona nezrušila kvůli ztrátě koncentrace, Mizunoshi zruší svoje spojení s komárem a odpálí jednoho z nich (stejné výbušné lístky). Ten smete ještě svého dalšího společníka a zároveň obalí výbuch i klona. Třetí v dočasné hluchém stavu pak pokračuje na loď.*
Rin Yoru: *Vodný klon Rin, ktorý doteraz stál nečinne na vode zložil sériu ručných pečatí a na loď, a aj malú časť móla, sa z neba zniesol tmavý dážď, ktorý v tme musel pôsobiť úplne obyčajne (Suiton: Kokuu no Jutsu). Potom jej klon vyskočil na mólo a s kunajom v ruke sa rozbehol oproti mužom, ktorý kráčali rezkým krokom ku lodi. Píšťalka vyrušila muža a on uhol a tak dopadla na drevené dosky so slabým zadunením - premenila ľavú ruku na pevný, čierny kov (od prstov po zápästie aj dlaň) Kōsei Shatai, práve vo chvíli čo sa muž otočil a tasil katanu.* /Toľko ku pokusu o nenápadné zabitie všetkých na palube. Môžem len dúfať, že to nieje ninja ale len obyčajný bandita./ *Pomyslela si skepticky. Z diaľky počula sériu výbuchov a došlo jej, že Renzo môže mať problémy, okrem toho dopadal na ňu čierny dážď. Nemôže si dovoliť zdržovať sa tu dlhšie. Nepriateľ na ňu vyštartoval s mečom v ruke. Počkala kým dobehol ku nej, potom schmatla čepeľ jeho zbrane ľavou, kovovou rukou a pravou rukou v ktorej mala stále čiernu dýku urobila rýchly výpad. Mierila tam kam dočiahla - a keďže bol o dosť vyšší - ak by sa jej podarilo zasiahnuť ho, jej zbraň by sa mala zabodnúť do jeho brucha.*
Renzo: *Jílový klon pokračuje v cestě, ovšem narazí na trojici mužů. Ani jeden z nich mu nepřipomíná cíl, ale jsou to očividně jeho společníci, a tak jakmile se ocitnou dost blízko prostě složí ruční pečeť děj se co děj a všechny výbušné lístky na něm explodují a on silnou explozí zničí sám sebe a vezme s sebou i ty tři muže, nicméně exploze je o dost silnější, protože jejich výbušné lístky tím odpálí také, pokud jsou v té oblasti další pasti určitě je buď zničí nebo aktivuje a několik stromu v blízkosti té oblasti také zničí. * „Takže narazil na nepřátelé a nejspíš je vzal s sebou.“ *Pomyslí si a z úst na dlaních vytvoří malé stonožky a vloží si je do kapsy, aby je mohl případně použít. Celkový počet těchto stonožek je 20 a tak jich nemá zrovna moc ale tohle mu bohatě stačí. Klon z papíru si během cesty po větvích dává pozor jak se blíží k oblasti kde bylo způsobeno těch několik silných explozí, které částečně les zapálily, a tak oheň poskytuje i dost světla, a hlavně upozorňuje na sebe. *
Npc: *skrz les se prožene výbuch. ''Takže něco jsem zasáhl.'' ozve se další vytí. Psi ho tak upozorní, že se v oblasti pohybují tři osoby.* Tři, to znamená klony? *zamyslí se. Pak ukáže na muže.* Běžte. *poví a vyběhnou vpřed, aby se utkaly s nepřítelem. Mizunoshi jde za nimi, ale klidněji. Jejich těla vybavil speciální dávkou výbušných lístků a chili bomb. Nebyl si u nich nikdy jistý a tak jim to schoval do oblečení. Všichni tři se po několika vteřinách běhu střetávají s prvním cílem a tak na něj zaútočí s katanami. K lodi se blíží trojice vyslaná od osady. Zbývá jim stopadesát metrů a jeden z nich pořádně pískne na píšťalku, aby se ohlásili. Zrovna ve chvíli, kdy na jednoho z nich letí Rin. Ten vyběhne k boku lodi a sahá po své píšťalce, když za nim něco zaduní. Rychle se otočí a spatří Rin, která ho mohla zabít, kdyby tam stál o dvě vteřiny déle. Rychle tasí katanu a vybíhá proti ní. Tím, že se neozvala jeho píšťalka, oba jeho společníci vybýhají k němu, protože jim je jasné, že se něco děje. Tak ho mohou podpořit v boji s Rin, pokud ho do té doby nezabije. Ti zbylí tři, kteří se přesouvají k lodi, přidají ještě víc do kroku.*
Rin Yoru: *Počas šplhania si vybrala úmyselne stranu lode, ktorú nebolo vidno z prístavnej časti tejto osady. Bola zahalená v tme keď sa ako prízrak šplhala po stene lode. Neskočila však rovno na jej palubu - nie - vyzrela spoza okraja. Na prieči lode si všimla dvoch mužov. Každý stál na jednej strane lode. Prekĺzla na palubu nehlučne ako myška a ukryla sa za bedne a sudy s /pravdepodobne nakradnutým/ tovarom. Zamerala sa muža, ktorý stál chrbtom ku nej. Vytasila svoju dýku, ktorú vytvorila svojim kotonom ešte doma a rozbehla sa na neho - odrazila sa od zeme s úmyslom skočiť mužovi na chrbát a podrezať mu hrdlo.*
Renzo: *Renzo je nyní sám, bez Rin. Zaslechne vití psů a už teď má pocit, že tohle není vití obyčejných vlků nebo psů, neví ovšem že se jedná o spojence nepřítele. Jediné, co z toho vyvozuje je špatný pocit, který se Renzovi dostavuje. Nicméně poté jeho dvojici klonů zasáhne nějaký silný proud vzduchu a narazí kvůli tomu zády tvrdě do kmenem stromu a svezou se po jeho větvi na zadek. Pomalu se zvednou a zamračí se, nicméně ten jeden běží stejným směrem ze kterého přišel ten vítr a ten druhý složí ruční pečeť a nechá vybuchnout své výbušné lístky. Kvůli tomu strom spadne a aktivuje tím několik pastí okolo. Renzo se usměje, ta exploze má upozornit na nepřítele, a tak mu je jasné že tam někdo s jistotou bude. Vytvoří si tedy ještě jeden klon, který vytvoří bílé papírky, a nakonec se zbarví, aby to byla nerozeznatelná kopie Renza (Kami Bushin). Tento klon dostane také několik výbušných lístků a následně vyrazí na cestu směrem kde se nachází nepřítel (Mizunoshi). Renzo ho tentokrát ovšem následuje ale drží se několik metrů za ním, aby byl v jeho zákrytu. Jíl v ústech na jeho dlaních je dávno zformovaný a propojený s chakrou aby ho mohl kdykoliv využít ve svůj prospěch. *
Npc: *lesem se ozve vytí psů. Jsou schovaný a slyší, když se někdo pohybuje nad nimi na větvích. Mizunoshi si tak určí směr, odkud se nepřítel blíží. Brzy by měli dorazit k nim a k pastem. Neuvědomil si, že ti blbci, které má pod sebou, nic nedají do vzduchu. Všechno je jen kdyby se někdo blížil po zemi. Uvědomí si to až o něco později, že se pátém mohou úplně vyhnout. "Idioti." Zanadavá sám pro sebe. Sám slyší už, že jsou blízko. Ve tmě se všechno rozléhá hlasitěji. Vyleze z poza stromů a vypustí proti nim techniku Fuuton: Reppushou. Na lodi se pohybují stávající hlídka. Skupina dalších tří se blíží. Dva jsou na palubě, na přídi a zádi a třetí hlídá na mole. Stojí přesně namístě, že kdyby bylo světlo, snadno by Rin viděl. Tím že je tma, vidí pendrek. Strážný oheň je navíc tak, že všechno co je za ním má ponořené ještě do větší tmy a tak ani odraz měsíce mu nepomůže.*
Rin Yoru: *Len mykla svojimi útlymi plieckami - jednu bombu si od neho vzala keďže sama žiadnu nemala a rovno ju pripevnila ku jednému kunaju. Potiahla Renza za rukáv a povedala mu nech je opatrný - potom sa ich cesty rozdelili. Prešla ku brehu a obzrela si horizont. Kus od prístavného móla kotvila loď. Prižmúrila oči a vydala sa do vody. Nekráčala po jej hladine - nie. Ponorila sa pod ňu skoro akoby si chcela len zaplávať. (Era no Jutsu) Nepotrebovala sa nadychovať, žiabre na jej krku sa pri kontakte s vodou takmer okamžite aktivovali. Uši sa jej nepatrne predĺžili a ona hbito ako rybka zvesela plávala ku lodi - takmer si to užívala. Milovala vodu a jej pokojné hlbiny si dokázala vychutnať skutočne za každých okolností. Netrvalo dlho a jej hlava sa vynorila blízko lode. Zložila ručné pečate a z vody sa vedľa nej vytvoril jej vodný klon. (Suiton: Mizu Bunshin no Jutsu) Jej klon zostal stáť na hladine a kryl jej chrbát zatiaľ čo ona sa pomocou Kinobori no Waza šplhala po stene lode až na jej palubu.*
Renzo: Výbuch není dobrý signál, přecijen u mě jsou exploze celkem běžné tak co tahle připevnit na kunai světelnou bombu, hodit ji vysoko do vzduchu a nechat ji vybuchnout? Uvolněné světlo se v této tmě bude lehce šířit, tak lehce zjistím, kde jsi a ty to stejné. Nicméně kromě toho se mi ten nápad jako takový zamlouvá ale buď opatrná jo? Musíme předpokládat tu nejhorší situaci, a to že město je zničené a přístav je plnej nepřátel. *Poví a poté se na Rin usměje, je připraven totiž začít a pokud Rin odešla nabere si do dlaně výbušný jíl a ten začne formovat a upravovat, poté z úst vypustí dvě figurky, co vypadají jako on a tak složí jednoruční pečeť a figurky se zvětší a vybarví tak aby nebyli rozeznatelné od pravého Renza (Nendo Bunshin) a pak každému do hrudě vloží 3 výbušné lístky a vyšle je na cestu rovnou do vesnice a berou to rovnou přes větve stromů. Pravý Renzo mezitím čeká na svém místě a připravuje si další výbušný jíl, kloni mají za úkol zjistit, zda je vesnice v bezpečí a zda je vůbec bezpečné tam jít. *
Npc: *Mizunoshi ukrytý v stínu lesa a tmy použije znova techniku Konchū Supai a sleduje ty dva dál. Poslechne si jejich plán a rozmýšlí nad tím, co dělat dál. Komár se potom zvedne a vydá se za Rin, aby mohl sledovat její kroky. Renzo půjde i ním, tak to není třeba. Koukne se na své muže, co má u sebe. " Na lodi jsou tři, tady semnou teď šest. Jeden hlídá rukojmí." Zamyslí se.* Vy tři, pohyb na loď. Blíží se tam nepřítel tak se o něj postarejte. Vy tři zůstanete semnou. *tři bandité se okamžitě zvednou a míří na loď, aby je tam podpořili.* Selhání netoleruji. *dodá ještě a připraví se na souboj. Kousne se do prstu a poskládá pečetě na Kuchiyose. Přivolá si skupinu ninja psů.* Rozmístit tímhle směrem. Všichni tudy a pak se rozdělit. Okolo jsou pasti. *poví a psi vyběhnou. Během chvíle ho cítí a udržují perimetr kolem něj.* Tak, a můžeš přijít. *usmívá se.*
Rin Yoru: *Zastavila keď jej to naznačil a rozhliadla sa po okolí. Myslela si, že niečo/niekoho spozoroval, no keď začal rozprávať - poľavila na ostražitosti a venovala mu pozornosť. Bola prekvapená keď sa jej spýtal čo majú robiť ďalej. Keď bola Haruka - Sasori vždy prevzal velenie a na jej nápady nedbal. Nie žeby ich porovnávala.. to sa nedá, no aj tak - zrazu mala tohto chlapca radšej.* Mali by sme sa rozdeliť. Pôjdem popri brehu - pozriem sa po tej lodi a ty pokračuj po ceste do mesta. Ak nič nenájdem prídem za tebou cez prístav. Ak loď nájdem, zabijem všetkých na palube a prídem za tebou cez prístav. *V očiach sa jej pobavene zablyslo.* Čo ty na to? Keď bude zle - nechaj niečo vybuchnúť a prídem ti na pomoc. Ak bude niečo zle u mňa - spravím to isté výbušným lístkom.
Renzo: *Konečně jsou v oblasti kde se má nacházet ten Nukenin, nicméně Renzo se zastaví a naznačí Rin aby udělala to stejné. *Jsme v oblasti kde by se odhadem měl nacházet že? Jak ho chceš ale přesně najít? Podle stop to nepůjde je to stopa, takže ví, jak ty své skrývat, otázkou zní, jak chceš tedy postupovat? Máme totiž dvě možnosti, první je pokračovat ke břehu a najít jeho loď a druhou možností by mohla být nějaká osada, co by tu někde mohla být. Podle cesty je jasné že by tu nějaká moha být, takže jaké budou naše další kroky? *Jeho tón je celkem tlumený, kdyby je někdo náhodou poslouchal, sice nemůže tušit, že jejich cíl má ještě nějakou pomoc, ale to je vedlejší. *
Npc: Hahaha. *V malém osadě půl hodiny cesty od přístavu je už několik dní pozdvižení. Ani taky veřejné, jako vnitřní. Před několika dny navštívil osadu Mizunoshi se svojí tlupou. Od té doby jak do osady tak z ní nevyšla cizí noha, kromě těch, kteří jsou s ním. Celou osadu nechal obehnat pastmi. Nejdrsnější je asi lanko, které je na většině obvodu a po kterém, když se spustí, tak do místa a okolo něj se rozprší množství černých senbonů. V tom prostředí lesa, které kolem je jsou hůře vidět ve dne, natož v noci. Výbušné lístky, chili bomby a jim podobné nástrahy samozřejmě nechybí. Teď sedí na návsi v osadě a sleduje dění, které se odehrává. Celá osada se vlastně proměnila v jeho rukojmí. Jedenáct můžu, třináct žen a patnáct dětí. Všichni tito jsou drženi a probíhá na nich hlavní zábava. Děti na připravené na odvoz a na převychování k jeho poslušnosti. Můžu byli surově zbytí a přesvědčení, že za jejich neposlušnost, bude zabita nějaká žena. Ženy se momentálně v těch nejponižujících situacích musí producírovat před Mizunoshim a jeho bandou. Tři jeho muži jsou na lodi a čekají na příchod, který je naplánován na zítra. Dalších sedm jich je s ním na osadě a dva dělají hlídku kolem osady. Tím že je Mizunoshi stopař, má v okolí rozesláného svého vycvičeného komára, díky kterému sleduje krajinu v častých intervalech. Komár zpozoroval dvě osoby, které směřují k osadě a tak je z povzdálí sleduje. Mizunoshi se zvedne a odejde stranou, aby se na chvíli dostal do klidu a použije Konchū Supai, aby viděl to co komár. Tam vidí dvě osoby, které se přibližují k osadě.* Ha, tak se nakonec někdo ještě ukázal. *řekne si když se vrací na náves.* Máme návštěvu. Konec zábavy, zavřete je a připravte se. Zítřejší odjezd nám nic už nepokazí. *usměje se a se čtyřmi muži se vydá z osady na přivýtanou návštěvy. Zastaví se třicet metrů od osady, a dalších deset metrů před nimi začínají pasti. Zalezou si do tmy a připravují se na příchod.*
Rin Yoru: *Vypočula si jeho odpoveď a potom zvyšok cesty prešli mlčky. Málokedy prehovorili. Rin bola vďačná, že je Renzo jeden z tých tichších introvertnejších typov. Aspoň teda miestami. Niekedy mal svoje bláznivé chvíľky ako každé dieťa. Hoci ho život donútil dospieť prirýchlo - stále nemal za sebou to čo Rin/Haruka. Bola stratená vo svojich myšlienkach kým napredovali v ceste. Obchádzali močiare, jazerá, rieky.. Brodili sa hlbokým lesom.. vlhkosť okolia sa im lepila na pokožku. Premýšľala nad tým ako rada by sa hodila do vody a zaplávala si, no v tejto chvíli to bola len nesplniteľná túžba. Dali si za ten čas len jednu prestávku - vtedy vytiahla z batôžku nejaké tie zásoby a vodu a len čo si odpočinuli pokračovali zase v ceste. Ako Rin na začiatku predpokladala - keď dorazili na miesto, zvečerievalo sa. Rin spomalila a ešte pozornejšie si všímala okolie.*
Renzo: Nelovím jen Nukeniny, pokud někdo chce někoho chytit tak jdu po něm, když nabídne dostatečnou odměnu, aby mi to za to stálo. Například jsem jednou chytla jednoho muže, co se vyhýbal splácení dluhů a utíkal před tím. Když jsem ho chytil dostal jsem zaplaceno a když jsem ho viděl posledně chybělo mu pár prstů, takže bych řekl že svůj dluh splatil jinak. Nicméně teď se chci zaměřovat na trochu náročnější úkoly za ty je placeno o dost lépe. *Poví s úsměvem, když se už blíží k tomu místu. *
Rin Yoru: *Prikývla.* Peniaze sa vždy zídu. *Povedala nenútene a pokračovala rovnakým tempom ako Renzo. Zem vodopádov nebola veľká, do večera pravdepodobne dorazia k dedine, ktorá leží najsevernejšie od všetkých ostatných usadlostí.* Už si ulovil veľa nukeninov z bingo knihy? *Opýtala sa naoko priateľským hlasom - nechcela aby spozoroval nejakú zmenu v jej chovaní. Jej anonymita je jedinou výhodou akú v tomto svete má.*
Renzo: Ah tak, nuže dobrá. *Poví a vydá se požadovaným směrem (severozápad). Nicméně na druhou stranu moc nespěchá, nechce si vyplýtvat moc sil, a naopak s nimi chce spíše šetřit, aby to neskončilo tak že nakonec bude proti soupeři stát vyčerpaný a vše by to musel nechat na Rin, což se mu moc nechce. *Aspoň si vyděláme, odměnu si rozdělíme půl na půl. *Oznámí Rin během cesty a během cesty si sáhne dlaněmi na svůj jíl a ten nechá svými dlaněmi rozžvýkat a poté ho vypustí z dlaní v podobě dvou dlouhých hadů, kteří se mu obmotají pod rukávy okolo rukou, aby je případně mohl kdykoliv použít. *
Rin Yoru: *Pozrela sa na svojho dlhoročného spolubývajúceho a s vážnou tvárou prikývla.* Nič viac si neželám. *Len čo to vyslovila - zapátrala v pamäti čo jej to vlastne povedal jeden z ninjov Josukeho keď odchádzala z jeho kancelárie.* Postupuje na severozápad. Stopári Josukeho predpokladajú, že mieri ku pobrežiu kde chce nastúpiť na jednu z nelegálnych lodí a vyplávať na more. *Vysvetlila mu.* Ideálne by bolo zastihnúť ho ešte predtým niekde v lese.. Určite si budú chcieť pred plaubou oddýchnuť. Možno nabrať zásoby v jednej z malých dediniek. Každopádne.. ak sa niečo zmení pošle nám Josuke správu. Asi po nejakej vrane. *To posledné len hádala.*
Renzo: Ohledně těch pastí, víme vůbec kde ho najdeme? Pochybuju že na nás bude někde čekat, a ještě k tomu že nám někdo s radostí řekne kam přesně to má namířeno abychom mohly s klidem nastražit pasti a dát si během toho oběd. Nicméně pokud se naskytne šance tak nějakou pastičku připravím tak se neboj. Nicméně kde ho teda najdeme? *Renzo se nyní přistihl u toho že se doslova těší až bude moct zabít toho Nukenina, doslova doufá že to on bude tím, kdo ho zabije, což způsobuje ta Juinka (způsobuje krvežíznivost). *
Rin Yoru: *Stála vonku vedľa neho keď povedal, že má nastražiť pasce sama, že nechce plytvať svojou hlinou.* Mám nastražiť pasce a zároveň odvádzať pozornosť? *Nechápavo pokrútila hlavou.* Nie, pasce pripravíš ty kým budeš pozorovať môj boj s tým vrahom. *Povedala pokojným tónom, no nehodlala v tomto ustúpiť.* /Neodriem všetko sama./ Ak nemáš výbušné lístky alebo drót - ak nechceš plytvať svojim vybavením - môžem ti dať svoje. *Ponúkla sa veľkoryso.*
Edit: To s tím kdy konečně půjdou neplatí.
Renzo: Fajn tak plán nastražit pasti,nechat mě sledovat jak bojuje abych mohl poznat jeho schopnosti, což je to co mě na misi zajímá asi ze všeho nejvíc. Nicméně ty nastražíš pasti, na to jíl plýtvat nebudu. *Podotkne a vyrazí už ven z domu, nehledě na to zda Rin už konečně vyrazí nebo ne však ona si ho doběhne pokud ne tak nebo tak Renzo vyrazí k bráně. *
Rin Yoru: /Ah.. je to len dieťa. Musím si to pripomínať./ *Upozornila sa v duchu.* Stratégia je dôležitá vždy, hlavne keď sme spolu ešte proti nikomu nebojovali. *Pripomenula mu, obula sa a vyšla za ním von.* Vieš nechať veci vybuchnúť - čo tak nastražiť pasce kým ho budem zamestnávať a zahnať ho tam - pokojne budem robiť volavku, nevadí mi to. Len chcem z toho celého vyviaznuť živá. *Nepáčilo sa jej ako veľmi chce improvizovať - ako ľahkovážne to celé berie, no na jej pokojnom tóne a nemennom chladnom výraze to spozorovať nemohol nikto.*
Renzo: Má strategie význam když o něm nic nevíme? Je to jednoduché ty proti němu začneš bojovat sama abys na sebe upoutala pozornost abych mezitím já mohl prostudovat jeho schopnosti a teprve pak se zapojil. Vymýšlení nějaké celkové strategie a taktiky je zbytečné. Ani jeden z nás ještě není na tak vysoké úrovni aby měl nějaké závratné techniky s ještě nejsme tak sehraní takže spíš to bude improvizované a pokud já uvidím šanci doplnit tvůj útok nebo ty ten můj tak to provedeme. *Poví a ještě se obuje a východu z domu dr otočí na Rin. *Jdeme?
Rin Yoru: *Prikývla.* Počkám ťa tu. *Sama si len skontrolovala púzdro na kunaje - zobrala si z izby jednu s pošiev, ktoré si vyrobila, sadla si s prekrýženými nohami na zem obrátila dlane smerom dohora a sústredila svoju chakru. Sedela bez pohnutia s vystretým chrbtom a pred ňou sa ako kúzlom začala tvoriť zbraň. (Hagane no Sakusei) Menšie kúsky sa jej darilo vyrobiť rýchlejšie, než takéto podobné nože, behom boja by si nemohla len tak oddýchnuť a vyrobiť si podobný tak to chcela spraviť ešte pred cestou. Kým dojdu na miesto určenia stihne sa jej aj dobiť chakra. Pretože čím väčšie zbrane takto tvorila tým to bolo ťažšie na sústredenie aj chakru. Keď otvorila oči v dlaniach jej ležal nádherný čierny nôž - presne taký aký mala v hlave. odkaz » uchopila ho za rukoväť. Bol dokonale vyvážený - nie príliš veľký ani malý, cítila, že je ťažký, no aj tak bol zvláštnym spôsobom ľahký - bol presne pre ňu, bol z nej. Bol jej. Očami skĺzla po ostrej čepeli predtým než si ho strčila do púzdra pripevnenom na svojom opasku - na ľavom boku. Na chrbát si vyhodila malý, čierny ruksak - dala si do neho aj Oinin masku a vykročila za Renzom.* Preberieme stratégiu? *Opýtala sa.*
Renzo: Nemám takový luxus jako ty a musím si vystačit jen s dvěma elementárními podstatami a těmi jsou Doton a Raiton, takže ve výsledku to stejné, co ty kromě toho Suitonu. Tohle je celkem škoda, kdybychom měli každý jiné elementy byla by lepší šance se doplňovat v tom co ten druhý postrádá. *Podotkne, nicméně nyní se Rin dívá přímo do očí a má pocit, že něco se změnilo, chtěl totiž zničit ten její prázdný pohled, ale ten je nyní pryč a on nemůže říct proč, protože to neví. Své zmatení v tomto ohledu nedává nijak najevo. * „Osobní zkušenost? Nemohla mít více misí ranku B kde se setkává s Ninji, takže buď mi lže nebo podniká nějaký speciální výcvik?“ *Renzo se na Rin usměje. *Takže já se jdu obléknout a pak vyrazíme na místo kde ho stopaři nalezli? *Renzovi je jasné že je známá jeho lokalita jinak by tam s Rin ani nešel. Nicméně se u sebe v pokoji převlékne a celkově připraví na tuto misi (oblečení: odkaz » ). Brašny na výbušný jíl má jako vždy na bocích, ale nejsou vidět, protože je kryje první vrstva jeho oblečení. Krku mu zdobí jeho přívěšek (viz. Vybavení), na levém zápěstí má takový náramek, který je ve skutečnosti skládací štít. Pokud jde o jeho speciálně barevné papírky tak ty má ve vnitřních kapsách pod oblečením u hrudi a zbylé malé vybavení nosí v malé brašně, kterou má u opasku na zadku. Pozorně se podívá na svou Ninja čelenku, která mu leží na stole, a nakonec ji tam nechá a vykašle se na ní dle jeho mínění je připraven na misi, a tak vyjde ze svého pokoje a zastaví se před Rin. *Tak teda jdeme?
Rin Yoru: Aké sú tvoje? Moje elementy sú voda, zem a blesk. *Odpovedala mu okamžite a potom keď jej položil otázku - pozrela sa mu z blízka hlboko do očí. Prvý krát odkedy si spomenula kto je a čím bola sa mu zahľadela z blízka do tváre. Mohol si všimnúť, že jej typicky prázdny - sklenený pohľad je preč. V očiach mala niečo tajomné, múdrosť, skúsenosti. Spôsob akým sa dívala - jej pohľad rozhodne nebol pohľadom 9 ročného dievčatka. Ešte viac to zvýraznilo jej "bojové" líčenie v podobe modrých očných tieňov.* Osobná skúsenosť. *Zaklamala excelentne ani len pri tom nežmurkla. Niekedy tým ako ľahko a prirodzene jej to šlo - desila samu seba.*
Renzo: Bariéry vysávající chakru, to by mohlo způsobit problémy. *Poté zkusí v paměti zapátrat, zda mu Noroi no Juin něco říká, ale nic takového nikdy nezaslechl. *Bohužel Noroi no Juin mi nic neříká ale tak předpokládám, že to zjistíme během boje. *Pak se zaměří na jeho elementy. *Suiton a Fuuton, to bych v elementech měl mít celkem velkou výhodu, pokud jde o elementy, jaké elementy vlastně máš ty? *Zeptá se ještě pro jistotu, uvědomil si totiž že nezná elementární podstaty Rin, jedině tak Doton, který použila během poslední části Chuuninské Zkoušky, na které se Renzo díval. *Mimochodem odkud ten klan znáš? Klanové techniky nejsou úplně volně dostupné věci, takže jsi se k tomu nějak musela dostat povíš mi jak? *Renzo to samozřejmě zajímá, celkem se jako vědec začal zajímat o různé schopnosti, a to včetně těch klanových ale prozatím má jen informace o svém vlastním klanu. *
Rin Yoru: *Postavila sa vedľa Renza a trochu sa postihla na špičkách. Rástol rýchlejšie než ona bol o dobrú hlavu vyšší.. Pozrela sa do Bingo knihy - prvé na čo jej padli oči okrem mena a tváre nukenina boli zločiny toho muža.* /Vraždy, mučenie../ *Prižmúrila oči. Keď uvidela príslušnosť tohto zločinca - zahryzla sa do pery. V predchádzajúcom živote bola tiež z Kirigakure. S týmto klanom sa síce osobne v boji nestretla no otec jej o ňom rozprával.* Ten klan poznám. Vedia pomocou bariér vysávať z tela chakru.. Tie slová za tým mi však nič nehovoria. Tebe áno? *Otočila hlavu na Renza a zvedavo zažmurkala.*
Renzo: Dobře minutku, hned to bude už se v tom celkem orientuju a tak tuším kde bych tohle jméno mohl najít. *Poví a začne listovat mezi různými hlavami Nukeninů, kteří se nacházejí v Bingo Knížce. *Tady je to, Mizunoshi Arata. *Poví a začne si pročítat profil toho Nukenina, ale má to natočené tak aby to mohla vidět i Rin, pokud se postaví vedle něh (profil Nukenina: odkaz » ). *Takže tohle je to prase, který máme zabít? *Zeptá se ještě pro jistotu. *
Rin Yoru: *Prikývla a kým šiel Renzo do sprchy začala im baliť nejaké jedlo - odkaz » vzala si čierny ruksak, dala do neho spacák, zásoby, fľašu s vodou. Keď sa Renzo objavil vo dverách a mával na ňu Bingo knížkou - zbystrila.* Ukáž pozrieme sa na toho nukenina. Volá sa Mizunoshi Arata. *Inštruovala ho a čakala, že to nalistuje.*
Renzo: Oh jistě, jen nejdřív si dám sprchu tak vydrž dobře? *Poví a pak se vydá do sprchy kde se rychle osprchuje a poté vyleze a obmotá se dalším ručníkem, pak v pokoji otevře jeden šuplík, ze kterého vytáhne svou Bingo Knížku a s tou vyrazí za Rin. *Takže chceš říct, že nás čeká B mise, kde si rovnou můžu vydělat skrze odměnu na toho Nukenina? *Zeptá se zvědavě a zamává svou Bingo Knížkou ve vzduchu. *Takže koho zabijeme? *Rin si může všimnout, že pokud jde o myšlenku zabíjet tak Renzo se v tomto troch změnil a není to už ten kluk co se složil ze své první vraždy, ale to je už zásluha Josukeho, který učinil jisté kroky, aby to Renzovi už nedělalo žádný problém. *Takže?
Rin Yoru: *Pokúsila sa jemne zvlniť pery aby jej tvár pôsobila trochu milším dojmom.* Ahoj.. Idem akurát od Josukeho. Poveril nás B misiou. Mohol by si priniesť svoju bingo-knižku prosím? *Požiadala ho prívetivým hlasom.* /Hlavne sa tváriť tak ako predtým - ako veľmi to môže byť ťažké?? Na svoj terajší život predsa nezabudla.*
Renzo: *Nebyl tak úplně uvnitř domu, a tak ji ze začátku nezaslechl, zrovna byl venku a pracoval aspoň na své fyzičce, tréninky s Rin mu dávají celkem zabrat, a tak když si uvědomil že nikdy se nevyrovná její mrštnosti ohebnosti tak proč aspoň nezískat výhodu ve fyzické síle. Z toho důvodu už asi 2 hodiny venku cvičí v různých sestavách několika cviků, které různě promíchává, aby procvičil každý jednotlivý sval. Ovšem asi 15 vteřin po příchodu Rin se rozhodl že skončí a tak se vrátí zpátky domů, oblečený je pouze v bílém tílku, které je propocené a kraťasech, které má ke kolenům (jsou černé). Kolem krku mý býlí ručník a když jde do kuchyně s úmyslem se napít zahlédne Rin, a tak se zastaví a věnuje ji milý úsměv. *Ahojky, dlouho jsme se neviděli co? *Tím nemyslí to občasné zahlédnutí toho druhého ale spíše nějaké delší setkání těch dvou. Na zápěstí pravé ruky má pečeť Hyakku no Juin, kterou před několika týdny dostal od toho cizince, jehož tvář nezná, a hlavně ani neví jaký význam má ta značka. *
Rin Yoru: *Keď od neho odchádzala mala nepríjemný pocit, že to týmto rozhovorom neskončilo. Vedela, že existujú techniky na sledovanie - mal takú aj Sasori, no stále ju mohol nechať sledovať rôznymi shinobi. Nesmie sa prezradiť. Nie teraz keď má Josukeho pozornosť.* /Do horúcich pekiel so všetkými vodcami!/ *Hoci si nemyslela, že by sa o ňu Josuke zaujímal z rovnakých dôvodov ako Sotaro - nebolo jej to o nič príjemnejšie. Keď prišla domov - vyzula sa a už od dverí volala Renzove meno.* Renzoo? Renzo?! *Jej tenký, zvonivý hlások musel naplniť každú miestnosť. S jej mladým priateľom sa od svojho "zobudenia" veľmi nerozprávala. Každý sa venoval misiám a pod. Bola za to vďačná aspoň si nemohol veľmi všimnúť jej premenu.*
Josuke: *Nechá Rin domluvit, Josuke si je jistý že se jedná o Kekkei Genkai a stejně tak ví i o tom že Renzo vlastní Kekkei Genkai ale chtěl to slyšet přímo z úst Rin, ovšem po její odpovědi je trochu zklamaný ale tak nemyslí si, že mu lže, ale jen že spíš žije v nevědomosti, co přesně to vlastně má za schopnost (že se jedná o Kekkei Genkai ví po dlouhé debatě s vědci, kteří mu řekli že je 90% šance že to je Kekkei Genkai). Když Rin oznámí že misi splní tak jen přikývne hlavou a nechá ji odejít, ovšem chce vědět, jak si na misi povedou, a tak si na dobu kdy budou misi plnit nechá volný čas, aby mohl Rin s Renzem sledovat pomocí skleněné koule skrze kterou je hodlá sledovat (Tōmegane no Jutsu). *
Rin Yoru: *Vypočula si o misii všetko bez jediného náznaku strachu či neistoty. Na jeho poslednej vete sa skoro usmiala.* /Ah iste, vyzradím ti všetky svoje tajomstvá. Čau som asi staršia než ty - vlastne sa volám Haruka Noburu, som reinkarnovaná žena so všetkými skúsenosťami a spomienkami a chcem zabiť Mizukageho o a samozrejme poviem ti všetky detaily o Kyutai svojom kekkei genkai - no skrátka všetko lebo som malé naivné dievčatko. Na to zabudni./ *Pomyslela si ironicky.* Nič konkrétne o tej schopnosti nanešťastie neviem - možno to je nejaká podobná mutácia akú má aj Renzo.. ktovie čo za pokusy na nás naši zatratení rodičia robili. *Zaklipkala svojimi veľkými očami. Klamala excelentne - táto schopnosť by jej v minulom živote pomohla z nejednej šlamastiky.. aspoň teraz ju však môže použiť keď ju predtým nemala. Rovnako ako svoje kekkei genkai. Ako Haruka žiadnu takúto vrodenú špecialitu nemala... no Sasori dokázal tvoriť mokuton podobne jednoducho ako ona železo/oceľ. Len si domyslela, že ide o to isté.* Misiu splníme pane, prinesieme vám hlavu toho muža, môžete sa spoľahnúť. *Uklonila sa a ak sa ďalej na nič nevypytoval - otočila sa na odchod oznámiť Renzovi, že majú prvú spoločnú misiu.*
Josuke: Mimochodem mám pro tebe a tvého přítele Renza jednu speciální misi, stopaři odhalily lokaci jednoho Nukenina, který pochází z Kirigakure no Sato. Jsi Oinin a Renzo je Lovec Odměn, takže si myslím že se vy dva jako kombo na tuto misi hodíte jemu v tom jde primárně sice o prachy jako všem lovcům, které nezajímá nic jiného, ale tak to mi může být ukradené. Zítra společně s Renzem vyrazíš na tuto misi a donesete mi hlavu toho Nukenina, pokud jde o obtížnost této mise tak je to mise ranku B a doufám že mě nezklamete. Pokud chceš znát podrobnosti o tom Nukeninovi tak se zeptej Renza, jako každý lovec odměn u sebe bude mít Bingo Knížku, tak se stačí podívat tam a najít si jméno Mizunoshi Arata. *Proč na tuto misi chce Renza a Rin poslat? Zajímá ho, jak si s touto výzvou poradí, protože on na rozdíl od nich ví že tento Nukenina není sám a má ještě doprovod několika banditů a pak nějaká rukojmí, která nejspíš prodává ale to už jeho starost není jediné, co ho zajímá je to, aby se o to Rin s Renzem postarala. *Jinak je tu ještě něco, co mi povíš o té své schopnosti, co jsi použila na Chuuninských Zkouškách? Byla to tvorba nějakého železa nebo co to bylo, tak bych rád věděl, co o tom víš.
Rin Yoru: *chyba mena v predchádzajúcom príspevku
S: *Nahla hlavu na stranu a prižmúrila svoje vševediace oči keď rozprával. Úprimne - na Takigakure jej nezáležalo, bolo jej ukradnuté ako dlho leží v špine - aké tiene ju ukrývajú a nezáležalo jej ani na budúcnosti tohto miesta všeobecne. Jej šlo o pomstu - o nič iné. Chce zabíjať ľudí čo ubližujú nevinným, chce sa kúpať v krvi bastardov ako je Sotaro.* Vážim si vašu pochvalu Josuke-sama. *Začala skoro nevinným tónom.* Vašu ponuku si premyslím. /Zatiaľ však nemám pocit, že by naše cesty smerovali k rovnakému cieľu./ *Dodala v duchu. Jej hlas bol tichý, chladný - volila opatrne každé slovo.*
Josuke: Jsem rád že jsi už tu, jde o to, že tě delší dobu sleduji a tvoje výsledky jsou až podezřele výtečné. Jak to, tak vypadá jsi velmi talentovaná a takový talent se jen tak nevidí. Mise plníš naprosto dokonale bez chyb, a hlavně naprosto klidně, což upřímně tvůj přítel Renzo nezvládá a klidně to rozhodně nezvládá ale o tom víme že? *Tím naráží na to, jak Renzo reagoval na svou první vraždu nepřítele během své mise. *Rád bych věděl jedno, byla bys ochotná v budoucnu pomoct Takigakure povznést se na vyšší úroveň a vystoupit ze stínu? Bude to sice znamenat násilí a vraždy ale už nehodlám být takto ve stínu jiných, když tu mám takto nadanou dívku, která nám v tom jistě pomůže.
Rin Yoru: *Prišiel po ňu domov jeden z ninjov a oznámil jej, že ju Josuke čaká vo svojej kancelárii. Myslela si, že ide iba o nejakú misiu, možno ešte niekde objavili zvyšky gangu ktorý nedávno likvidovala. Vydala sa teda za Josukem do jeho sídla. Spomínala si ešte ako tu s Renzom jeden večer prenocovali, v ten večer čo ušli zo sirotinca. Mala oblečené čierne nohavice, tričko a cez to prehodenú, krátku bundičku. odkaz » Oči mala namaľované modrými tieňmi aby pôsobila starším dojmom, no aj tak bolo stále jasné, že nemá ani 10 rokov. Zaklopala na dvere Josukeho kancelárie a po vyzvaní vošla dnu. Uklonila sa mu so svojou typicky pokojnou, bezvýraznou tvárou. Odkedy precitla a spomenula si na svoj minulý život - ešte sa s Josukem osobne nerozprávala, no pochybovala, že by na nej spozoroval nejakú zmenu. Len pohľad nemala prázdny, bol príliš múdry - akoby sa každým pohľadom vysmievala všetkým ľuďom nad ich nevedomosťou. Po vstupe do miestnosti ladne a sebavedomo prekráčala až ku jeho stolu. Bola to netypická chôdza na tak malé dievčatko, no neuvedomovala si to.* Chceli ste ma vidieť, prišla som tak skoro ako to bolo možné. *Vyjadrovala sa ako dospelá, len jej detský hlások oznamoval koľko má reálne rokov.*
Josuke: *Sedí u sebe v kanceláři a prochází nějaké papíry, nicméně nyní čeká na Rin. Sleduje ji už od Chuuninských Zkoušek, aniž by si to vlastně sama uvědomila. Není to myšleno tak že by ji nechal sledovat fyzicky ale spíše sleduje její různé výsledky na misích a pozorně si čte hlášení z misí, které se týkají Rin. Což je vlastně důvod pro se minulý večer během probírání žádostí o mise rozhodl zavolat si Rin, nejde ani tak o to že by pro ni měl nějakou žádost o misi ale o to, že spíš je tu něco, co pro ni vymyslet speciálně, a nejen pro Rin, protože nebylo těžké si nevšimnou, že si k sobě Rin nikoho nepouští a očividně nikomu nevěří ale přijde mu, že je tu někdo, ke komu má nějaký cit nebo spíš pozitivní přístup, ovšem to je teď vedlejší, nyní vyčkává na příchod na Rin. *
---: ---
Renzo: *Nevšiml si, že tam je sám, v jeden moment se ovšem probudil ale jen částečně do takové úrovně že ani nevnímal co se děje jen se samovolně přiblížil k Rin, kterou vlastně objal. Renzo sám neví že něco takového provedl, je to takové automatické, jako by Rin byla nějaký plyšák/polštář na objetí pro lepší usínání, pokud ho Rin sama od sebe neprobudí tak rozhodně si dopřeje dlouhou noc krásného spánku. *
Rin Yoru: *Ľahla si do perín so stiesneným pocitom a neistotou. Bola nervózna. Prehľadala celú izbu - dokoca sa pozrela aj pod posteľ či tam nečíha nejaké nebezpečenstvo - dvere zamkla a keď si vyzliekla mikinu - mala na sebe len biele tielko a nohavičky. Ľahla si do obrovskej postele. Skoro ju tam nebolo vidieť. Na mäkšom vankúši ešte neležala. Matrac ju priam objal a perina bola nadýchaná a voňavá. Bolo to príliš skvelé na to aby to bola pravda. Zaspala, no pokojným spánkom by to nazvať nemohla. Spala asi len dve hodiny keď sa zobudila s plačom. Červenovlasý muž.. opäť sa vkradol do jej snov. Predtým keď spala na lehátku v izbe z ostatnými dievčatami .. bolo to lepšie. Vedela, že keď otvorí oči nebude sama a muž s červenými vlasmi zmizne. Teraz mala pocit, že si každú chvíľu sadne ku nej na posteľ a bude pokračovať v tom kde skončil. Bez rozmýšľania si zobrala jeden menší vankúš a perinu a precupitala do vedľajšej izby k Renzovi.* /Jeho posteľ je obrovská ako aj moja. Ani si nevšimne, keď si ku nemu ľahnem./*Pomyslela si a vyliezla na matrac. Zabalila sa do svojej periny a zaspala. Muž s červenými vlasmi sa už do jej snov nevrátil. Namiesto toho sa jej snívalo o Sasorim. Jej kamarátovi, ktorý ju v snoch chránil.*
Renzo: Ano budu hned vedle neboj se. *Poví klidně s úsměvem a pak tedy zamíří do vedlejších dveří za kterými je podobná místnost jen je laděná do trochu světlejších odstínů. Renzo samozřejmě Rin ještě popřál dobrou noc a teprve pak zalezl do té místnosti kde se svlékl a nechal si jen spodní prádlo a tričko, pak se zachumlal do peřiny a po chvilce usl naprosto klidným spánkem s pocitem klidu a svobody. *
Rin Yoru: odkaz » *Keď zbadala tmavú cudziu miestnosť. Skoro svoje slová oľutovala. Prvý krát mimo sirotinca v dome cudzieho človeka.. cítila sa akoby tam v tej izbe stála nahá.* Budeš hneď vedľa áno? *Opýtala sa neistým hlasom v tvári jej však nehrali žiadne emócie.*
Renzo: No, jak myslíš, byl to jen nápad a najít nějaký pokoj asi nebude těžké stačí prostě náhodně otevřít několik dveří a ono se uvidí. *Jak Renzo pověděl, tak i provedl a začal postupně otevírat náhodné dveře a nakoukávat dovnitř, nejdřív to bylo pár kuchyní, koupelen a tak podobně dokud nenarazil na první ložnici, a tak se otočí na Rin. *Tak tady bude tvůj pokoj, můj bude teda ihned vedle. *Poví, a ještě jednou se podívá do té velké ložnice kde je obrovská postel do které by se snad vešly i všechny děti e sirotčince (obrazně řečeno). *
Rin Yoru: *Povzdychla si a uviazala si ninja pásku okolo krku.* Ak by sme mali spoločnú izbu veľmi by si sa nevyspal - radšej budem sama a ty môžeš byť hneď vedľa. *Prehovorila a obzrela sa okolo seba.* Netuším ako si tu máme orientovať je to obrovské a vôbec sa tu nevyznám. *Podotkla.*
Renzo: (Josuke): Dobře teď si tady v této rezidenci najděte místo, kde dnes přespíte a pak vše zařídím už já. *Poté se otočí a odejde pryč, musí to sepsat, aby to bylo vše oficiální, a ještě k tomu si musí naplánovat inspekci sirotčince, Renzo ten se otočí na Rin a usměje se. *(Renzo): Takže jak Rin? Co udělme dál? Ty si najdeš svůj pokoj na dnes a já svůj nebo si najdeme společně jeden?
Rin Yoru: *Bola nervózna keď veliteľ bez slova odišiel. Keď sa vrátil - šokovane vydýchla a pevne ju zovrela vo svojich malých rúčkach viac než to ju ale potešili jeho ďalšie slová. Už nikdy sa nemusí vrátiť do sirotinca. V očiach mala slzy šťastia, no prehltla ich.* Ďakujem. *Hlboko sa uklonila.*
Renzo: *Renzo si samozřejmě všiml pohledu Rin, nicméně je celkem vyčerpaný kvůli zásobě chakry, která mu celkem klesla vzhledem k tomu, že není zvyklí jako ostatní používat chakru nějak častěji, a hlavně používat tolik technik ihned po sobě. Josuke mu pokynutím ruky naznačí aby se zařadil vedle Rin a pak se beze slova otočí na patě a odejde, potrvá to tak 4 minuty a vrátí se zpět s dvojicí ochranných čelenek se znakem Takigakure no Sato a každému podá jednu z nich. Renzo ji uchytí do obou rukou a jen se na tu čelenku dívá s naprosto němým výrazem ve tváři, nicméně následně zrak přesune právě do očí Josukeho. *(Renzo): Děkuju moc, jen jak to bude s naší budoucností? (Josuke): Dnes zůstanete tu, najděte si tu nějaké pokoje stejně tu je prázdno a zítra vám ukážu váš nový domov kde budeme žít společně, nechám váš žít samotné jako dospělé. *Upřímně toto Renzo nečekal, vlastně pokud by se zamyslel zpětně tak by vlastně ani nevěděl co přesně čekal. *
Rin Yoru: *Kým Renzo predvádzal svoje schopnosti - oddychovala. Bol rovnako dobrý - ak nie lepší ako ona sama - keď však predviedol zvláštnu techniku s prsatou slečnou - jej výraz bol asi takýto: odkaz » Len dúfala, že táto posledná technika vodcu neodradí od ich snaženia. Radšej to nekomentovala a keď sa Josuke zasmial - v duchu si vydýchla. Aspoň, že ho to neurazilo. Pomyslela si a čakala, čo bude nasledovať.*
Renzo: *Sleduje, jak si Rin poradila se všemi třemi technikami a usměje se, pak svůj pohled stočí na Renza. *(Josuke): Takte to stejné jako Rin, tři libovolné techniky. *Renzo jen souhlasně přikývne a pomocí Henge no Jutsu se změní na Rin, povedla se mu naprosto dokonalá verze Rin a poté to zruší. Další předvede Henge no Jutsu a po každém svém boku vytvoří jednoho naprosto stejného klona (Bunshin no Jutsu), nicméně poté se zatvářím takovým tím pohledem jako by měl něco v plánu. Složí ruční pečetě a změní se v sexy dívku jen ve spodní prádle která se mu postaví do pózy ( odkaz » ) (Oiroke no Jutsu) a poté to zruší a zasměje se. * (Josuke): Ehm tohle bylo, nevím, co k tomu říct. *Proto se radši zasměje, aby zamaskoval to, jak ho Renzo překvapil a vykolejil. *
Rin Yoru: *Neveriaco strieľala pohľadom z Renza na Josukeho.* /Spoločný spôsob ako sa dostali do detského domova? Sme s Renzom súrodenci?/ *Nechápala, no nestihla položiť túto otázku - vyzval ju aby ukázala čo vie a ona len dúfala, že jej zostalo dosť chakry. Zložila pečate, vytvorila svoj dokonalý klon.* Bunshin no Jutsu. *Prehovorila a keď klon zrušila - opäť zložila pečate a pomocou Kawarimi no Jutsu si vymenila miesto so stoličkou ktorá stála pri stene.* Kawarimi no Jutsu. *Odvetila jasným hláskom. Otočila sa chrbtom ku obidvom chrbtom a s mrazením po celom tele a dejavu pocitom vybehla po stene - potom sa od nej odrazila a zadýchane zoskočila blízko ku Renzovi a vodcovi. Jej chakra bola oficiálne na dne. Chcelo sa jej spať, bola unavená a ak by od nej chcel ešte nejakú ukážku schopností - pravdepodobne by sa zosypala ako domček z karát.* Kinobori no Waza. *Povedala pokojným hlasom na koniec a lapala trochu po dychu. Nikdo sa jej ale nemohol čudovať. Tie techniky sa naučila len nedávno, dnes bol náročný deň - nehovoriac o tom ako dlho dnes zvládla udržať Henge.*
Renzo: Vím, co máte už si vzpomínám, kdo jste, myslím že jsem řešil váš záhadný společný způsob toho, jak jste se dostaly do sirotčince. *Taky aby to neřešil, pokud se před sirotčincem ukáže dvojice dětí, která jsou zcela jasně z jiné vesnice nebo spíš, jak to vypadala od Nukeninů. Následně se usměje a udělá několik dalších kroků k Renzovi a Rin, dokud se nezastaví. *Nicméně jmenuji se Josuke, abyste aspoň věděly, kdo je váš vůdce a nyní tedy uhmm, Rin-chan ukaž mi tři libovolné techniky.
Shizuka: *Po Renzových slovách veliteľ dlho mlčal. Mrzelo ju, že ani nevie ako sa volá. Do teraz dokonca ani len netušila ako vyzerá. Ticho sa naťahovalo, no ani ona ani Renzo necúvli. Upierala na veliteľa odhodlaný pohľad a pokúšala sa zamaskovať to ako sa jej trasú kolená. Čím viac sa ticho naťahovalo - tým krehkejšie boli jej nervy.* Prosím pane, my ... si zaslúžime stať sa ninjami, máme to v krvi.. Prisahám. Renzo má na rukách ústa a ja na krku žiabre. Hoci ich nevieme používať .. veríme, že v akadémii by sme sa naučili ako naše schopnosti využiť pre pomoc Takigakure. *Jej tenký detský hlások sa ani raz nezatriasol. Bola drobná, chudá a s kruhmi pod očami vyzerala od pohľadu zanedbane. Bola nižšia ešte aj od Renza.*
Renzo: *V první moment je trochu mimo, protože mu to na rozdíl od Rin nedošlo že by tohle mohl být vůdce Takigakure, nicméně když mu to konečně dojde ihned svou přeměnu Henge zruší a věnuje vůdci hluboký úklon. Poté se narovná ale mluvení nechává na Rin, nemá k tomu totiž prozatím co dodat. *Pokud chcete být Shinobi tak dokončete akademii. *Poví klidně, nemůže totiž vědět, že v sirotčinci je povoleno studovat akademii jen několika vybraným dětem a že některým je tato možnost absolutně odepřena. *My chceme studovat, ale nebylo nám povolené, a tak jsme vše pilně studovaly tajně a trénovaly, nicméně tajně. Myslíme si, že jsme připraveni tak vás žádáme dejte nám možnost stát se Shinobi a povolil nám jakoukoliv možnost toho, jak žít hlavně ať se nemusíme vracet. *Nicméně jakmile tohle Renzo poví tak vůdce vesnice jen mlčí, je mu to celkem podezřelé a určitě bude muset provést inspekci sirotčince, protože pokud je to pravda vedení toho sirotčince se dopustilo zločinu. *
Rin Yoru: *Dostali sa až dnu, celý čas sa držala krok za Renzom aby mu mohla kryť chrbát - keď za sebou zavreli dvere - započula smiech - striaslo ju, no odhodlane zdvihla hlavu. Pobavený modrovlasý dospelák prikročil bližšie.* Nieje to celkom tak ako si myslíte pane. *Prehovorila keď jej došiel význam jeho slov. "dve decká až ku mne - musí to byť vodca no nie?" Mierne sa uklonila urobila krok dopredu aby stála vedľa Renza a zrušila henge no jutsu.* Volám sa Rin Yoru a toto je môj kamarát Renzo Watanabe - sme siroty z tunajšieho domova, prišli sme za vodcom Takigakure no Sato požiadať ho aby nám dovolil stať sa ninjami. *Počas toho ako rozprávala sa kútikom oka pozrela na Renza.*
Renzo: *Nepotrvá to moc dlouho a dorazí rovnou před dveře do Hlavní Rezidence, Renzo naprázdno polkne a otevře velké dveře, které jak naschvál zavržou, tak nahlas, jak to jen jde. Jeho srdeční tep vyletí až do nejvyšších výšin, že má pocit, že vyplivne srdce ze svých úst. Následně se ovšem po místnosti rozlehne pobavený smích, na konci takové chodbičky totiž stojí celkem mladý muž (věk 24), který má modré vlasy a pobavený výraz (vzhled: odkaz » ), Renzo ten v ten moment málem dostal infarkt, nicméně po pár vteřinách ten muž skončí se smíchem. *Dvě děti, dva studenti akademie si myslí že sw tajně dostanou až ke mně? Tady chce někdo průšvih. *Poví tentokrát celkem děsivě a začne pomalu kráčet jejich směrem. *
Rin Yoru: *Bola mu v pätách - keď doskočila na chodník a narovnala sa - rozhliadla sa po okolí. Na ulici boli sami. Cítila sa ako nahá - nikdy predtým zo sirotinca nevytiahla päty bolo to niečo nové, niečo zakázané.. adrenalín jej stúpol a ona sa musela veľmi snažiť aby kráčala pomaly a plynule. Do toho sa sústredila aby jej henge nezmizlo keďže bola vnútorne dosť rozpoložená.*
Renzo: *Renzo stejně jako Rin přeskočí stěnu a následně přeleze přes plot, ocitá se na ulici a už teď se cítí svobodně. Renzo naštěstí z vyprávění ví, jak vypadá dům vůdce vesnice, a tak vyběhne po stěně jednoho domu a když se ocitne na jeho střeše začne se rozhlížet. Chvilku to trvá, dokud nezahlédne Hlavní Rezidenci, která slouží jako sídlo vůdce vesnice, a tak seskočí dolů a klidným krokem vyjde tím směrem, rád by utíkal ale musí vypadat naprosto důvěryhodně kdyby je někdo vidět a tak podobně. *Následuje mě a zavedu nás k naší svobodě.
Rin Yoru: *Vystrela pred seba ruku v päsť ale nedotla sa s ním - mohlo to vyzerať ako, že nepochopila čo chce robiť.* Poďme na to! *Potom sa pomocou henge premenila na peknú blondínu, ktorá prala a prezliekala periny v detskom domove. Vyskočila na stenu a hbito preliezla plot - na druhej strane počkala na Renza.*
Renzo: Taky jsem rád že jsem to zvládl, nicméně je čas začít jsi připravená? *Poví a natáhne jejím směrem ruku v pěsti s očekáváním, že by si s ním snad byla schopná i přiťuknout, Renzo stále nezvládl zaregistrovat, že Rin má problémy s fyzickým kontaktem s jinými lidmi. Nicméně ať už to udělá nebo ne tak Renzo složí potřebné ruční pečetě a zjeví se okolo něj dým a když se rozptýlí stojí tam v podobě jednoho muže, který si ho před nějakou dobou prohlížel a uvažoval o adopci, dokud nezjistil o ústech na jeho dlaních (Henge no Jutsu). *Takže připravena?
Rin Yoru: *Bola ako na ihlách - takmer pred vychovávateľkou neuhrala, že spí. Bola by irónia keby jej práve toto pokazilo šance stať sa ninjom a odísť. Hlavne keď jej techniky očividne nerobili žiadny problém. Nevedela presne či je polnoc - mesiac ešte do izieb nezasvietil, no ona už dlhšie nevydržala ležať. Všetci spali a ona toho hodlala využiť. Naaranžovala prikrívku na posteli tak, že to vyzeralo, že pod ňou spí. Bola tichučko ako myška keď si obula topánky a natiahla svoju typickú čiernu mikinu - nič iné nemala. Bol to jej jediný majetok. Dievčatá si šaty na prídel pre ňu vždy rozobrali a jej zostalo len toto. Bolo jej to ale jedno - a dnes o to viac keďže odtiaľto uteká. Otvorila okno a zbehla po stene ako pavúk. Zoskočila nehlučne na trávnik a dostala sa na ich /jej a Renzove) bezpečné miesto. Vyčkávala - keď sa po asi pol hodine Renzo objavil - zo srdca jej spadol kameň.* Som rada, že sa ti podarilo ujsť. *Priznala a hoci sa neusmievala v jej hlase bola jasná úľava.. možno aj trochu nadšenia a nedočkavosti. Dnes bola ako iný človek.*
Renzo: *Čekal do půlnoci, klidně si ležel ale nespal. Půlnoc poznal celkem lehce, a to díky tomu že se do místnosti kde spí dostalo světlo měsíčního svitku. Proto se potichu zvedne a oblékne se do ( odkaz » ), výjimečně se oblékl do něčeho jiného, protože dnes má výjimečný den. Potichu se obléct zvládl a pak zbývalo dojít k otevřenému oknu a vylézt z něj, nicméně neskákal z něj, místo z toho využil toho že se dokáže chakrou přilepil k povrchu a přilepí se ke vnější stěně sirotčince a sklouzne tak dolů. Poté rychle vyrazí na jejich tajné místečko, kde hodlá počkat na Rin (tedy pokud tam už nebude.) *
---: ---
Irie Tsurara (NPC): *Potešilo ju, že prijali jej ponuku.* Tak teda poďme na zmrzlinu. Alebo zmrzlinový pohár. Ako budete chcieť. *Veď ona sama sa príliš o peniaze starať nemusela, keďže ich mala pomerne dosť a rozmaznávať tieto deti s ťažkou minulosťou je tiež robilo radosť. Uhladila si teda sukňu a vybrala sa smerom k bráne parku. Nijako by ich do rozhovoru nenútila, no ak by nejaký nadviazali, ta by sa pokúsila zapojiť. Prípadne aspoň odpovedať na možné otázky. Nenechala však nič náhode a pri dedovi nechala svoj Kage Bunshin, ktorý sa zruší, ak bude vyhodnotenie pripravené. Veď o to nemôžu prísť, aj keď verí svojmu tímu, že to zvládli.*
Oyakawa: *Prijal podávanú ruku, no nemal v pláne ju teraz len tak púšťať. O nejaké oprašovanie sa absolútne nestaral, veď ako vždy, jeho výzor mu bol pomerne voľný. Aj preto tak veľmi vyčnieval z tejto trojice. Purpurové oči sa rozžiarili radosťou a div, že si neposkočil.* Zmrzku! *Zvolal, nestarajúc sa, že sú tam ešte aj ostatní. Počkal by si, kým zareaguje Irie a potom by sa s nimi vybral na sladkú odmenu. Predsa len, nepotreboval sa vybrať nejakým smerom a zistiť, že ide zle. Čo by bolo horšie, teraz by za sebou ťahal aj Kaneho. A ak by ho neutiahol, tak by pravdepodobne hodil papuliaka.*
Kaneshiro: *stáhl si vlasy, které během druhého a třetího kola opustili cop z čela a uhladil je za ušima a usmál se na Irie, která právě přicházela. Vyslechl si její návrh a usmál se ještě více.* Jooo *Pronesl možná trochu dětinsky ale teď to tak neřešil a vyskočil Oprášil si zadek a napřáhl ruku ke Kawowi, aby mu pomohl.* Tak, tam teda? *Optal se ho a přehoupl se ze špiček na paty, jako vždy, když jeho hyperaktivita či nervozita dosahovali vrcholu. Ne, že by potřeboval další cukr, ale stejně tu nechtěl sedět a Kawa sladké vždy mohl. Počkal tedy jestli vstane a připravil se s nimi jít na něco dobrého a vyčkat tam...*
Irie Tsurara (NPC): *Dosť tŕpla, hlavne pri druhej časti. Veď poznala limity svojho tímu a vedela, že Kaneshiro by tou dráhou prebehol ako nič, bála sa, že Oyakawa sa pri svojej nešikovnosti neudrží hore. Spoločne to však zvládli a vtedy si dosť vydýchla. A ešte väčšmi, keď sa dozvedela, čo bude tretie okolo. Keďže ich tie techniky učila, dobre vedela, ako na tom sú. Najprv chvíľu váhala, no napokon sa rozhodla ísť za nimi. Veď aj tak potrvá dosť dlhú dobu, kým sa trojica na niečom zhodne. Hlavne, keď budú posudzovať každého jednotlivca a potom zvažovať aj tímy ako celok.* Som na vás hrdá. *Bolo prvé, čo povedala Kanemu a Kawovi, keď k ním prišla.* Mám pre vás takú ponuku. Čo keby sme si ako odmenu zašli na niečo sladké? Zmrzlina, dango alebo waffle? Nepochybne si zaslúžite a im vyhodnotenie ešte nejaký čas potrvá, tak tu aspoň nebudeme musieť len tak stáť. Potom sa len pekne vrátime po čelenky a pôjdeme domov oslavovať. Súhlasíte?
Oyakawa: *Keď mal po skúške a sensei odišiel na vyhodnotenie, tak si cez zelené vlasy opäť prehodil svoju kapucňu. Cítil sa tak bezpečnejšie, skrytý pred svetom. Ruky s vopchal do vreciek na veste a otočil sa na Kaneho. Pousmial sa, aj keď bol ešte stále nervózny.* Bez pochýb. Spoločne sme sa tým prebojovali a výsledky by sme mali mať v pohode. Možno nie najlepšie, ale stále dobre. *Hoci to hovoril, presviedčal o tom aj sám seba.* Myslím si, že niektorým postup neumožnia. A najviac zaváži asi to druhé okolo. Veď prvé bola okamžitá vyraďovačka a tretie zase príliš ľahké... *Svoju pozornosť venoval naplno Kaneshirovi, o ostatných sa nestaral a tak trocha aj pozabudol, že Irie tam ešte stále je.*
Kaneshiro: *Když dokončil Kawa, usmál se na něj a pronesl.* Hustý, dokonce dva klony jo? *Pronesl a usmál se. Jeho silnou stránkou bylo vždy taijutsu, takže manipulace s chakrou mu trochu pokulhávala.* Ale určitě jsme to oba zvládli, ne? *Usměje se ještě jednou a popojde trochu stranou a svalí se do trávy na zem.* Zajímalo by mě, jestli někteří nezvládli třetí kolo... nebo byli moc pomalí v tom druhém... *Pronese nahlas myšlenku a rozhlédne se po skupinkách a jejich sensei Irir.*
Sensei (NPC): *Pozorne sledoval každý výkon a predvedenie každej techniky, rovnako tak aj ostatní členovia poroty. Niektorým to šlo o niečo lepšie, niektorým horšie. Dokonca boli takí, ktorí nejakú tú techniku sotva ovládali. V konečnom dôsledku ju však predviedli a to stačilo na uznanie splnenia aj tejto časti. Táto časť, hoci bola asi najjednoduchšia, zaberala času najviac. Predsa len, teraz tu bol každý za seba a trvalo, kým sa popredvádzali. Hoci to teda zabralo patričný čas, konečne to všetci mali za sebou.* Ďakujem vám, týmto ste splnili všetky tri časti geninskej skúšky. Teraz si dáme kratšiu prestávku, počas ktorej sa poradím s ostatnými členmi poroty a po prestávke vyhlásime tie tímy, ktoré úspešne postúpili na genina. *Sám sa teda pobral trochu dozadu spolu s veliteľom dediny a ďalším nezávislým senseiom. Spolu mali prebrať každý tím a posúdiť, či sú jeho členovia pripravení byť geninmi.*
Oyakawa: *Malo to príliš rýchly spád. Aspoň podľa neho teda áno. Nechápal, ako Irie-sensei mohla myslieť, že to zaberie aj niekoľko hodín. No zase, ona o tejto skúške nič nevedela, aby to nebol podvod. Ani sa nenazdal a štyria ľudia len tak predviedli svoje techniky. Niektorým to šlo lepšie, niektorým horšie, no hodnotiť to Kawa nevedel a ani nemohol. Všetci však ovládali aspoň tie tri techniky. Aspoň zatiaľ. Teraz sa však dostal na rad Kane.* To zvládneš. *Šepol k nemu a s úsmevom sledoval, ako si darí. Podľa neho to bolo zatiaľ najlepšie, no to mohlo byť aj tým, že Kaneho mal rád a pravdu si mohol prikrášľovať. Keď pre Kaneho skúška skončila, musel to ísť zvládnuť on sám. Pokúsil sa o úsmev a vykročil teda pred senseia. Úctivo sa uklonil všetkým prítomným a rovno sa do toho pustil.* Prvé vám predvediem Kinobori no Waza. *Keďže ovládal rovnaké techniky ako Kane chcel zmeniť aspoň poradie ich predvádzania. Rozbehol sa proti kamennej stene z druhej časti skúšky a vybehol na ňu vďaka sústredeniu chakry do chodidiel. Keď bol na vrchu, ak sa otočil a zbehol.* Ako druhé vám predvediem Bunshin no Jutsu. *Rozbehol sa smerom naspäť k senseiovi a porote a vyskladal potrebé pečate. Napravo aj naľavo sa objavil jeden klon, ktorý vyzeral presne rovnako a ešte aj bežal ako Kawa, keďže ho napodobňovali. Keď došiel k ním, tak sa klony zrušili.* A posledné bude Suimen Hokou no Waza. *Tentoraz si to zamieril k vodnej hladine, po ktorej sa trochu prebehol. Opäť to bolo vďaka sústredeniu chakry do chodidiel, no teraz nie staticky, teraz sa chakra prispôsobovala hladine vody. Po pár krokoch na vode sa vrátil pred senseia, aby sa ešte raz úctivo uklonil. Potom prešiel naspäť ku Kanemu.*
Kaneshiro: *Když všichni více či méně úspěšně dokončili druhou část a Sensei opět promluvil, zpozorněl. Vyslechl si, co je čeká a hlavně fakt, že bude na řadě skoro hned, když před ním tolik skupinek nebylo a on se ještě nahlásil před Kawou. No když na něj řada přišla, poté, co pár skupinek svůj úkol splnili, připravil se, usmál se na Kawu a vykročil směrem před Senseie. Nevěděl, zda se má uklonit, ale i tak to udělal a uklonil se i Senseiům, tak staříkovy, který měl úvodní slovo. Pak se rozhlédl a poskládal pečetě.* Bunshin no Jutsu! *Pronesl a vytvořil vedle sebe klon, který nechal se uklonit panu veliteli. Mezi tím se pak Kane rozběhl k blízkému stromu, po kterém vyběhl nahoru, díky chakře, kterou si cpal do chodidel. Nahoře v koruně se otočil a seběhl dolů, kde po zemi pokračoval až k malému jezírku, kde chtěl předvést chůži po vodě, takže se opět snažil udržet chakrou. No, udělal jen několik kroků, zastavil se na pár vteřin a raději běžel hned zpátky na 'start'.* Tak, to bylo bunshin no jutsu, Kinobori no waza a Suimen Hokou no Waza v mém provedené... *Pronese, znovu se ukloní a vrátí se za Kawou.*Hodně štěstí *Pronese a usměje se.*
Sensei (NPC): *Možno to nebolo najvhodnejšie priznávať, ale na výkony tejto dvojice bol skutočne zvedavý. Veď mladá Irie bola považovaná za geniálne dieťa a princeznú dediny. Niekoho, kto sa nepochybne stane ďalším veliteľom dediny. Jej študenti neboli najhorší, no zatiaľ nepodávali ani také geniálne výkony. Všimol si však, že jeden sa obmedzuje kvôli druhému, čo znamenalo, že ich tímové zmýšľanie je pomerne silné. Aj keď pre ninju to môže byť zdrcujúce. Vedel však, že sú to deti zo sirotinca, takže už len toto bol dosť dobrý výkon. Keď konečne skončili v doskočisku, tak im zastavil stopky. Nemali síce tak dobrý čas ako dievčatá z druhej dvojice, no boli ďaleko pred chalanmi tretej dvojice. Teraz sa však musel venovať študentom ďalším, takže si zapísal mená nasledujúceho tímu a spustil im stopky. Takto to nasledovalo, až kým sa nevystriedali všetky dvojice. Napokon prešiel k tímom, ktoré úspešne zvládli druhú časť a odložil si papierik do bundy.* Teraz nasleduje časť tretia, ktorú budete vykonávať postupne a samostatne. Ako ninjovia musíte ovládať aj nejaké tie ninjutsu, preto je vašou úlohou úspešne predviesť tri techniky úrovne E. Budem si vás volať postupne tak, ako ste vykonávali druhú časť a v poradí, ako ste sa predstavovali.
Oyakawa: *Prijal pomocnú ruku, predsa len, nechcel spadnúť a pri svojom šťastí i schopnostiach by sa mu to dosť pravdepodobne stalo. Neobratne vyliezol vedľa Kaneho a s desom sledoval ich cieľ. Zhlboka sa nadýchol a začal sa stavať, aby zbytočne nezhoršoval svojmu tímu čas. Trocha pevnejšie zovrel Kaneho ruku a odhodlával sa na to. Skôr, ako sa však odhodlal, jednoducho skočil. Prekvapil tým sám seba, no inak by to nedal. Kaneshiro ho musel trochu potiahnuť, keďže sa neodrazil najlepšie. Dopadli však obaja v pohode do doskočiska, tak to bolo v pohode. Po dopade sa od Kaneho oddelil, aby sa odtiaľ sám vyhrabal, s čím mal celkom problém. Čas mali však od dopadu zastavený, tak to bolo v pohode. Keď konečne stál na nohách, tak prešiel na stranu, aby neprekážal. *
Kaneshiro: *Sledoval počínání Kawy a usmál se, když se zachytil jeho kunaiem a když lezl nahoru, pomohl mu se přeprdelit na hranu, kde sám seděl. Věděl, že teď bude muset zvednout, přehodit nohu a seskočit dolů, ale popravdě se mu ani nechtělo. No musel, protože Kawa se moc odhodlaně netvářit a tak si Kane přehodil jednu nohu, pomocí ruky se zvedl a stál na desce. Pak natáhl ruku směrem na Kawu a vyčkal.* Skočíme společně jako tým! *pronesl a nachystal se Kawu pomoci zvednout a pa s ním za ruku skočit dolů do doskočiště. Přeci jen, čas nejhorší neměli a takhle se mohli aspoň do cíle dostat v klidu společně. Jakmile by se Kawa připravil, Kane by se odrazil od desky a skočil na doskočiště, připraven kawu strhnout, kdyby neměl dost síly v odrazu. Kdyby pak dopadly, následoval by Kawu stranou a vyčkal dál na postup.*
Oyakawa Murai: *Mrzí ho, že Kaneho brzdí, lebo si to uvedomuje, ale ani náhodou nemieni dopustiť neúspech. Napokon si ten kunai vezme, pretože sa mu predsa len bude hodiť. Kane sa tam vyšvihol ako nič, aspoň tak to Kawovi prišlo. No on sám sotva preskakoval cez boxy a teraz mal preskočiť na stenu. Zle sa však odrazil a hoci na stenu doskočil, tak pomerne nízko. Zachytil sa však zabodnutím kunaiu a moment visel, než nahrnul chakru opäť do chodidiel a prilepil sa k stene. Neobratne sa vyrovnal a kunai tam nechal, keďže pri pokuse ho vytrhnúť by asi padol. Vybehol po stene na hor, priamo ku svojmu spoločníkovi. Už zostávalo len preliezť stenu a skočiť na doskočisko. Respektíve sa trafiť na doskočisko. Rozhodne však nemal v pláne skákať ako prvý.*
Kaneshiro: *Na kostce a vzal si kunaie.* Vím, že to zvládneš, s chakrou ti to jde lépe jako mě *Pronese mile, vždyť je to pravda... když se učili stát na vodě, vykoupal se snad stokrát, než se to naučil jako Kawa. On však byl vždy rychlejší a celkově nějak přirozeně ohebnější a obratnější. Přeskakování mu zas takový problém nedělalo a když skákal, nechával si v ruce jeden kunai, kdyby mu t podjelo, aby se mohl snad zaseknout při pádu. Vždy jak doskočil, čekal na Kawu a natáhl jeho směrem ruku, kdyby náhodou doskok nezvládal a postavil se až u zdi. Neřešil nějak čas, prostě nechtěl Kawowi utéct a sám si tak mohl tak nějak vymyslet jak a kudy skočí.* Kdyby něco, tak se zkus zaseknout *Pronesl a podal mu opět kunai a rozběhl se. Vyskočil na zeď, kde se zasekl nahoře a se zabodlým kunaiem na druhé straně se a nohama obkročmo kolem hrany zdi, kde se stále držel chakrou se natáhl a naklonil, aby zachytil letícího Kawu.* kdyby něco, tak se mě chyť! *Pronese a vyčká, jak se mu povede skočit.*
Oyakawa Murai (NPC): *Sledoval počínanie prvých troch dvojíc a celkom sa mu uľavilo, že už jeden tím vypadol. Vedel, že lepší ako tie baby asi nebudú, no tých chalanov chcel prekonať. No zatiaľ dúfal len v to, že to zvládnu.* A ja som Oyakawa Murai. *Predstaví sa, keď dôjdu na radu. Nemá zmysel meno senseiky opakovať, keďže obaja majú logicky rovnakú. Nechá ísť Kaneho prvého, veď aj keby nenechal, tak Kane by mu ľahko utiekol. Zložil jednu pečať na lepšie sústredenie a presmeroval chakru do chodidiel. Vďaka tomu na box zvládol vybehnúť pomerne ľahko bez tej pomoci.* Práca s chakrou mi náhodou ide... *Urazene nafúkne líca, že mu Kane neveril a rozbehne sa, aby preskočil na ďalší box. Nechce zlyhať, lebo v tejto časti je to práve on, kto môže potopiť tím. Už pri prvom preskoku mu skĺzne noha a rozpleští sa na druhom boxe, pričom s jaukaním sa zase pozbiera. Na ďalší preskok sa už viac sústredí a preto mu aj omnoho lepšie vyjde. S preskokmi si dáva celkom na čas, no chce si byť proste istý.*
Sensei (NPC): *Hneď prvá dvojica skončí neslávne. Baba to zvládala s ľahkosťou, zatiaľ čo ten chalan pri preskoku z boxu na stenu do steny vrazil a zviezol sa k zemi. Tým bola hneď prvá dvojica vyradená. Druhej sa počínalo pre zmenu priam perfektne, dve dievčatá, jedna ryšavka a jedna černovláska, to preskákali s ľahkosťou a za veľmi krátky čas. Tretia to tiež zvládla, teraz dvaja chalani, no oni mali čas asi dvojnásobne väčší ako predchádzajúci tím. Potom k nemu prišlo dievča, ktoré sa prihlásilo ako študent Irie. A keďže tá prizvukovala, že má len chalanov, tak to očividne dievča nebolo. Tak či onak, na tím vodopádovej slečny bol zvedavý. Zapísal si mená a ustúpil, aby mohli ísť.*
Kaneshiro: *Vyslechne si, co má dělat a společně s Kawou se zařadí. Chvilku si vyčkal, než pár dvojiček prošlo a pak byla řada na nich. Vyšel tedy k nim a usmál se na Oya.* Jmenuji se Kaneshiro Chikuma a jsem zde se sensei Irie Tsurara... *Pronese a počká, až se představí Oya a pak z kapsičky na boku vytáhne dva kunaie, na které namotá drátek a nahromadí si chakru do chodidel, když se připraví vyběhnout na první box. Vyhodí dva kunaie, aby se zabodly na horní hraně boxu a jeden drát, který vedl až ke kunai podal Kawowi, kdyby ti sjela noha, tak se chytni, jo? *Pronese a vyběhne nahoru, kde se nakloní zpět přes hranu, aby svému parťákovi když tak pomohl přes hranu.*
Oyakawa: *Myslel si už, že u Kaneho zvíťazí intuícia shinobiho, keďže v jeho skupine bolo aj menej ľudí. Napokon si však Kaneshiro vybral rovnakú stranu a tak sa Kawa doširoka usmial. Úsmev mu však vydržal len do momentu, čo sensei oznámil, že správna odpoveď neexistuje. Zatajoval dych až do momentu, kedy vysvitlo, že oni vylúčení nie sú. Oddýchol si a až teraz si uvedomil, ako splašene mu bije srdce.* Ideme? *Švihol pohľadom na tvoriaci sa rad. Rozhodne nechcel byť prvý, no ani posledný.*
Sensei (NPC): *Počkal, než i posledný sa rozhodnú a až potom sa rozhodol odpovedať.* Správna odpoveď na takúto otázku neexistuje. Áno, veľké dediny uprednostňujú misie pred spolubojovníkmi, no pri dedinách, ako sme my, záleží na každom jednom živote. Predsa však budú niektorí vyradení. Nejde tu o to, kam ste sa postavili, ale či ste sa tam postavili ako tím. Inými slovami, nech sa rozhodnete akokoľvek, musíte sa tak zhodnúť. Týmto teda diskvalifikujem všetkých tých, ktorý stoja na jednej strane, zatiaľ čo ich tímový partner na druhej. *Ozvalo sa nesúhlasné mrmlanie, no napokon sa od skupiny odpojili asi štyri dvojice. Jedna plakala, dve sa hádali a štvrtá... tí ako keby tam ani neboli.* Takže prosím, teraz sa mi zoraďte po tímoch. *Očami striehol, či niekto z tých, čo zostali, nečaká na partnera z druhej skupiny. Nikto taký však nebol a vyradení odišli.* Druhá časť bude prekážková dráha. V podstate to je jednoduché, vašou úlohou je len popreskakovať z jedného boxu na druhý a dostať sa tak do cieľa. Vašou prekážkou budú rôzne rozostupy medzi boxami a drevená stena, ktorú sa musíte dostať, na konci. Celý úsek však musíte zvládnuť bez toho, aby ste padli na zem a zároveň ho musíte prejsť obaja. Ak ho prejde len jeden, tak je tím diskvalifikovaný. *Pozrel na prvú dvojicu, blonďáka a brunetu.* Povedzte mi svoje mená,, nech s vás môžem zapísať. Keď váš odštartujem, tak sa rozbehnete k prvému boxu. Akonáhle vyleziete na ten, zeme sa už dotknúť nesmiete. *To, že im bude merať časy, radšej nepovedal.*
Kaneshiro: *Stál a s otevřenou pusou sledoval toho dědu a pečlivě poslouchal. Nejdříve si toho nevšiml ale pak našel nějaké schodné rysy v obličeji s Irie a trochu vznešené chování, které oba měli. Pak předstoupil ten druhý pán a položil jim otázku. Nad tou se však musel zamyslet... Stál tam možná trochu déle, než by se čekalo, ale rozmýšlel se... Nikdy, za žádných okolností by tam jen tak Kawu nenechal, to bylo jasné... ale co kdyby na tom závisel život třeba celé vesnice?... takhle si tam chvilku přemítal v hlavě pro a proti až nakonec přeci jen přešel na jednu stranu a stoupl si přímo na Kawu a šeptl.*neboj, nenechal bych tě nikde, to je jasné. *Pronese klidně a usměje se.*
Oyakawa: *Jeho pozornosť si upútal akýsi dôchodca, ktorý sa aj predstavil. Upútalo ho však už to meno. Rovnaké, ako má ich sensei. Okrem toho, tento páprda sa postaral o založenie tejto dediny ninjov, hej? Viac toho od neho nepočul, lebo sa zasekol hneď na úvode. Asi si nevšimol, že predstúpil druhý muž. To postrehol, až keď začal hovoriť o skúške. "Tak nech to máme už za sebou..." Sotva počul otázku, hneď vedel, čo by si vybral. V živote by nič neuprednostnil pred Kaneho. Preto si prešiel na stranu, ktorú sensei určil, ak by ste zachránili druha. Obzrel sa, aby zistil, kde je fialová hlava a čakal, čo sa bude diať. Možno si to mal premysleť, no v čase rozhodnutia nemal o čom premýšľať.*
Sensei (NPC): *Akonáhle Irie ako posledná prihlásila svojich študentov a všetci tu boli už zhromaždení, skúška mohla začať. Preto ako prvý vystúpil Minoru, predstaviteľ dediny ukrytej vo vodopádoch. Dlhé biele vlasy mal stiahnuté vzadu stuhou a oblečené mal ako vždy tmavomodré nohavice a tuniku rovnakej farby.* Vítam vás tu v tento neobyčajný deň. Ako iste viete, moje meno je Minoru Tsurara a som ten, kto založil túto dedinu a stále ju zastupuje. Za vás všetkých sa vaši majstri zaručili, že ste pripravení sa stať shinobi. Osobne o tom rozhodnem, no som na vás a vaše talenty zvedavý. Preto do toho dajte všetko. *Jeho autoritatívny hlas bol napriek značnému veku svižný. Hneď po ňom vystúpil vpred sensei, ktorý mal celú túto skúšku na starosti.* Moje meno je Yuutaro Shou a spolu s Minoru-dono rozhodneme o vašom ďalšom postupe. Bez ďalšieho zdržovania sa však pustíme do skúšky, ktorú som si pre vás pripravil. Prvá časť je jedna jediná otázka. Váš partner bol zajatý a vy môžete buď pokračovať v misii alebo sa ho snažiť zachrániť, čo urobíte? Tí, čo by pokračovali v misii, prejdite napravo. Tí, čo by ste zachránili svojho druha, prejdite naľavo. *Rukami jasne naznačil strany, aby si uvedomili, že hovorí o stranách z ich pohľadu. Predsa im to nechce komplikovať.*
Kaneshiro: *Ťapal si to těsně u Kawy, aby ho uklidnil, ale taky chtěl, aby se trochu osamostatnil. Když došli až do parku, všiml si davu, který se nedaleko nic shromažďoval a když zjistil, že k těm dětem mají jít, jen smekl rameny a pronesl.* Tak jo zvládneme ne? *Dodá opět povzbudivě a usměje se.* Přeci jen jsme zvládly i vaše testy a to bez výcviku, tak nám nemůžou zastavit nějací... tamti. *Pronese a společně s Kawou si to odkráčí do davu a vyčká si na začátek.*
Oyakawa: *Tiež sa snažil o úsmev, no nevedel ho udržať. Preto to vyzeralo dosť zvláštne. Radšej si dal na hlavu kapucňu vesty a ruky pichol do vačkov. Najradšej by Kaneho chytil za ruku, no tým by mu odhalil, ako sa mu trasú od nervozity. Cesta tam bolo skoro až nekonečná a urobil ešte dva kroky, kým si uvedomil, že Irie na nich hovorí a dáva im pokyny. Otočil sa na ňu a tváril sa, že ju počúva. Vlastne, on sa o to aj snažil, ale holt nešlo. Chvíľu nasledoval senseiku, než si všimol, kde sú zhromaždení ostatní účastníci a zamieril k tým. Dával si však pozor, aby bol stále pri Kanem.* Poradíme si, ako vždy... *Šepol k nemu, keď sa pripojil ku skupine.*
Irie Tsurara (NPC): *Počkala na dvojicu svojich študentov a napravila si ešte svoju volánovú sukňu. Keď dorazili, tak im venovala ešte úsmev a otvorila dvere. Sama by vyšla posledná, aby rovno mohla zamknúť. Celou cestou mlčala, keďže sa zamýšľala nad tým, čo tam pre nich pripravia. Vedela, že tohtoročné geninské skúšky budú pravdepodobne ťažšie, aby to nevyzeralo, že vodca dediny je krotký na svoju vnučku. Ale verila vo svoj tím, aspoň sa teda snažila. Veď odkedy ich vytiahla z toho sirotinca značne pokročili vpred. Prehovorila, až keď sa dostali k parku, kde sa mala skúška skladať.* Myslite len na to, že vo vás verím a že to zvládnete. Ja sa od vás teraz budem musieť odpojiť a prejsť k porote, aby som o vás povedala. Vy si prejdite k ostatným deckám. *Asi to nebolo najšťastnejšie oslovenie, ale iné nenašla. Oboch pohladila po hlave a následne si odcupitala za ostatnými senseimi.*
Kaneshiro: *Nechal se rozčesat a splést si vlasy do velkého copu, který mu spadal až mezi lopatky. Předal pak talířek s hrnečkem klonu a po vyslechnutí Irie se vydal před koupelnu, kde na všechny očka a až potom ji využil on, aby se opláchl, vydrbal si zuby a dohladil padající pramínky vlasů, které si stáhl za ucho. Pak se vydal na chodbičku a usmál se na dvojici, která se tam sešla.* Tak snad to nějak zvládneme *Pronese povzbudivě a obuje si nové boty. Je trochu nervozní a tak se pohupuje z pat na špičky, než vyrazí a snaží se usmívat, aby to nebylo vidět a neznervozňoval Kawu.* Tak jdeme? *Optá se připraven k odchodu.*
Oyakawa: *Dojedol svoj lievanec a najradšej by si dal ďalší, no uvedomoval si, že potom by pravdepodobne behať nedokázal. Veď si už otestoval, aké nepríjemné je podľahnúť tomuto množstvu jedla, ktoré by mohol zjesť. Stále mlčal, no ich rozhovor poriadne počúval. \"Pár hodín, ktoré rozhodnú...\" Povzdychol si v duchu a ulepenými rukami presunul šálku od čaju na špinavý tanier, aby sa to klonu ľahšie nieslo. Hoci potreboval ísť aj na záchod, najprv sa rozhodne musel ísť umyť, aby všetko nezašpinil. Preto si najprv prešiel k umývadlu v kuchyni a až potom mohol pokračovať vykonaním potrieb. Neochotne sa došuchtal k Irie, ktorá na nich už čakala, aby mohli ísť na tie prekliate skúšky.*
Irie Tsurara (NPC): *Klon sa snaží vlasy rozčesať čo najopatrnejšie, predsa len, je to klon ženy, ktorá si na dobrý účes potrpí rovnako ako na dobrý odev. Pravá Irie odsunie nedojedený tanier a naplno sa začne venovať šálke kávy.* Malo by to zabrať nanajvýš pár hodín a brať si so sebou nemusíte nič. Ak aj budú testy v boji so zbraňou alebo vo vrhaní shurikenov, tak vám budú poskytnuté. *Keď klon dočeše Kaneho, tak začne postupne odnášať zo stola. Teda začnem tanierom Irie, ktorá už dojedla a postupne bude pokračovať.* Ešte si na moment odskočím, choďte aj vy na toaletu, ak potrebujete, a potom vyrazíme. *Oznámi im to s úsmevom, aj keď len ťažko prekonáva vlastnú nervozitu. Robí presne podľa svojich slov, keďže si sama zájde na toaletu a do kúpeľne. Potom by si prešla do chodbičky, kde ich počká, aby mohli vyraziť.*
Kaneshiro: *Vyslechl si plánovaný program a dojedl svou malou porci. Složil vidličku na talířek a dopil sladkou barevnou vodu. Kývyl hlavou a houpal volnou nohou, když čekal až klon před ním a nechal se jím rozčesat, i když mu to pravděpodobně urve hlavu.* ugh... No a jak dlouho tam budeme? *Optá se. Ne, že by měl nějaké další plány, přeci jen se většinou choval dle toho, co po nich Irie chtěla, ale nevěděl, zda to nezabere třeba i celý večer, nebo tam budou muset spát.* A co si máme vzít s sebou? *Optá se ještě na jednu otázku.*
Oyakawa: *Spokojne sa usmial celý zalepený od džemu a sirupu, keď bol kontakt s Kanem úspešne nadviazaný. A skoro vyprskol premedovaný čaj, ktorý práve pil, keď videl, ako sa naňho usmieva Kane s nafúknutými lícami. Bola to vážne pohoda aj napriek tomu, o aký deň šlo. Veď aj tieto nervy a nepokoj, čo mal, bol stále lepší, ako stráviť jediný ďalší deň v sirotinci. V ďalšom momente mal plno práce pri bojovaní s lievancom, na ktorý sa začal plne sústrediť. Veď sa ho snažil rozkrájať bez toho, aby si z neho zhodil všetok džem a sirup, keďže si vytvoril naozaj vrstvu sladkého. A bojoval tak poctivo, až nezachytil, o čom sa bavia. Počul len, ako sa Irie sama opravila, no netušil prečo. Nechápavo naklonil hlavu a vzhliadol na nich. Ďalším šokom bol klon, ktorý sa zrazu objavil s hrebeňom pri Kanem. "Ona sa vie teleportovať?" Pri tej myšlienke si pchal do úst predposledný kúsok lievanca.*
Irie Tsurara (NPC): *Keď pozorovala Kaneshirovu snahu o upratanie vlasov si počas celých raňajok, tak len kývla na klon. Ten si to rýchlym krokom zamieril do neďalekej kúpeľne po hrebeň- Chcela tak Kanemu ponúknuť, že ho môže aj očesať. Ak by však nesúhlasil, klon by mu len predal hrebeň. Sústo vajíčok nahradilo sústa slaniny, ktoré bola správne chrumkavá. Trochu zrýchlila, hoci sa nerada pri jedení ponáhľala. Vedela, že nemajú až toľko času a nechcela sama zdržiavať.* Hneď, ako budeme všetci najedení a prichystaní. O ôsmej má mať star-... vodca Takigakure príhovor. *Usrkla si z kávy a pozrela sa na poloplný tanier. Akosi ju opúšťala chuť, keď si uvedomovala, čo všetko jej tím čaká. Ak neuspejú, bude to jej zlyhanie ako senseiky. Veď podľa jej testov sa v nich skrýva neskutoční potenciál. Jeden má pravdepodobne Kekkei Genkai a druhý má zase fakt nadanie na taijutsu, minimálne mu teda rýchlosť a mrštnosť nechýbajú.* Môžem? *Opýta sa klon, ktorý sa vrátil s hrebeňom a zamával ním Kanemu pred očami.*
Kaneshiro: *Její odpověď popravdě odkýval a usmál se přes hrneček sladké vody s něčím, co původně byl čaj. Nechtěl být nevděčník a v tomhle mu už ta senovitá pachuť nevadila. Nebyl na to prostě zvyklý. Pral se s prvním lívancem a zvažoval, zda má vůbec chuť - hlad na druhý, ale i tak si ho přitáhl a pomalu ho jedl. Nohou ho nakopl Kawa a tak si s ním nohu jen zahákl a usmál se na něj s lívancem nacpaným v puse jak křeček. Zaposlouchal se do toho, co jim Irie vysvětlovala a naklonil hlavu. Dojedl poslední kousek a stáhl si vlasy do hodně, ale hodně žalostně vypadajícího drdolu a vzdal tak jakoukoli snahu o to vypadat obstojně.* A kdy vlastně půjdeme? *Optal se, když dopil šálek cukrovky a poslední nepoddajný pramen si dal za ucho, no jeho vzhledu to nepomohlo.*
Oyakawa: *Bolo milé, že sa ich senseika snažila povzbudiť, ale nebola v tom zrovna najlepšia. Veď tie jej testy ani náhodou nedal tak s prehľadom. Mal najhorší čas čo sa týkalo prekážkovej dráhy a akurát sa poriadne vyváľal v blate. A ani v ostatných častiach nijako extrémne neexceloval. Preto sa radšej sústredil na svoje sladké raňajky, keďže aspoň cukor mu zdvíhal náladu. Cukor a Kane. Preto aj pod stolom natiahol svoju nohu, ktorými inak len ak hompálal, aby nadviazal aspoň nejaký fyzický kontakt s Fialkom. Holt, bol naňho za dobu v sirotinci príliš naviazaný. Akonáhle zjedol prvý lievanec, tak si na tanier hodil ďalší, dal naňho raz toľko džemu čo na prvý a ešte ho zalial javorovým sirupom. Cukrovka ako vyšitá. Avšak predtým, ako sa doňho pustil, sa ešte napil z presladeného čaju.*
Irie Tsurara (NPC): *Keď videla, aká nálada v jej tíme panuje, tak sa len doširoka usmiala.* Ale verím, že s tým, čo si pre vás prichystajú, si poradíte ľavou zadnou. Veď mojimi testami ste prešli s prehľadom a oni si nemajú čo také na vás pripraviť. Možno budú chcieť vidieť, či ovládate ninjutsu, no na to sme sa spolu pripravovali. *Nabrala si z taniera pár kúskov slaniny a z misky si na tanier naložila trocha z miešaných vajíčok. Z igelitového vrecka si vytiahla žemľu. Tá jej chyba ju stále ešte mátala, no holt prvý dojem z Kaneho mala taký. Preistotu však svoj tím prihlásila a zdôraznila ako chlapčenský.* Vodca našej dediny nemá nárok na oficiálny titul Kage, to majú len vodcovia piatich veľkých dedín. *S chuťou si do úst vložila vidličkou sústo vajíčok a hneď na to si odtrhla kúsok zo žemle, ktorý si vložila do úst. Radšej sa sústredila na jedenie, než aby mala hneď pri raňajkách hodinu biológie a učila ich rozdiel medzi mužom a ženou.*
Kaneshiro: *Sedl si ke stolu a vzal si jeden lívanec a do čaje si nasypal hromádku cukru, aby přebil jeho chuť, co se to dalo. Čaj mu nechutnal, ale nechtěl být nezdvořilý. To se týkalo i slaniny, vlastně mu nikdy moc maso nechutnalo a představa vysmaženého tuku mu spíše otáčela žaludek, ale tak, vzal si jeden lívanec a natřel ho marmeládou, protože nechtěl být nevděčný. A když mu i Irie řekla, že nespala a je nervozní a neví, co je čeká, moc mu to do nadšení nepřidalo a tak jen škubl vlasy, trochu zavrčel a nechal je tak, jak je protože s nimi asi nic nezmůže.* Doufám, že si Takikage nebude myslet, že jsem holka... *Pronese klidně a zakousne se.* I když... jaký je rozdíl mezi tím být kluk nebo holka... *Pronese možná víc intelektuální otázku, než by si asi představil a zakousne se do lívance.* Stejně je divný, že jedni můžou nosit sukně ale u druhých je to divný... *Pronese klidně.*
Oyakawa: *Keď došli dole, tak sa usadil na svoje klasické miesto oproti Kanemu. Doširoka sa usmial, keď videl, ako Kane bojuje so svojimi dlhými vlasmi. Bol rád, že také problémy nemal. A vlastne, on by ich asi ani neriešil. Bolo mu absolútne jedno, ao strapatý je. Zatiaľ nijako neprehovoril, veď dobré ráno poprial už keď ich prišla zobudiť a akosi nemal ani čo povedať. Keď sa však dozvedel, že sa nevyspala ani ich senseika, tak sklopil zrak. Bolo mu to ľúto, lebo to preňho bolo, akoby jej pridávali o starosť navyše. Okamžite si vzal svoj čaj, do ktorého si dal dve lyžičky medu. Že ho bude mať dosť sladký? Snáď si aspoň teraz môže osladiť život. Ako na pokyn si vzal z hromady lievanec, ktorý si hodil na tanier. Sotva lievanec pristál na tanieri, už aj sa naťahoval po jahodový džem, ktorý jej klon vopred prichystal na stôl. No čo, sladké mal veľmi rád.* Dobrú chuť.
Irie Tsurara (NPC): *Lievanec obratne otočila na druhú stranu a slaninu už vypla. Vytiahla dva veľké tanieriky, jeden plytký a jeden hlboký. Do hlbokého, ktorý bol skôr miskou, prehodila miešané vajíčka, zatiaľ čo na plytký poprekladala slaninu tak, aby tuk zostal na panvici. Špinavé panvice hodila do dresu a rýchlo sa vrátila k lievancu, ktorý vyhodila na kôpku lievancov a vyliala na panvičku zvyšky cesta. Akonáhle jej tím zbehol dole, tak sa opäť pustil do činnosti aj klon.* Ešte raz dobre ránko. Príliš som toho nenaspala, keďže som musela vyplniť papiere a zároveň som premýšľala nad tým, čo vás čaká. Čo vy? Vyspinkaní do ružova a pripravení na nároční deň? *Klon vzal tri plytké tanieriky a rozložil ich na stôl, dva pred chalanov a jeden nechal nachystaný pre Irie. Hneď na to vzal šálky, do ktorých nalial z čajníka čerstvý čaj. Šálky s čajom poprinášal k tanierom. Ďalej na stôl priniesol maslo a citrón na ochutenie čaju. Až potom by na stôl priniesol pečivo a začal prenášať to, čo originál navaril. Na ďalšiu Fialkovu otázku odpovedala, až keď si sama sadla za stôl.* Popravde, nemám poňatia. Na skúšky dohliada väčšinou samotný vodca dediny a pripravuje ich nezávislý sensei, aby sa nedalo povedať, že bolo nadržiavané nejakému tímu. No teraz sa už pustite do jedla, kým vám to vychladne. *Kývla na klon a ten jej doniesol šálku s čiernou kávou.*
Kaneshiro: *Sešel s Kawou dolů a opět, stejně jako vždy, umíral hlady už na schodech, když cítil vůni jídla. Normálně snídali starý chleba, trochu mlíka, které bylo stejně zředěné vodou. A tady měl takové hody. Jen co přišel do kuchyně, slušně sensei pozdravil a sedl si ke stolu.* Dobré ráno, Sensei... Jak jste se vyspala? *Zeptal se a začal si prsty rozčesávat hnízdo, které by postačilo pro celou generaci vrabců aby nevypadal jako největší zevlák a špína.* pfff *Odfrkl si, když rozmotával velký chuchel z vlasů a snažil se nevytrhnout si půlku hlavy vlasů.* Jak to dne vlastně bude probíhat? *Zeptá se, mezi tím, protože na něj pomalu ale jistě šla nervozita.*
Oyakawa: *Keď videl, že sa Kane dal do práce, tak aj on neochotne zoskočil z postele. Vytiahol Shira spod paplóna a odložil si ho pod vankúš. Následne vzal paplón, pod ktorého ťarchou skoro padol. Zafučal, no podarilo sa mu paplón zložiť na polovicu a tak prehodiť cez postel. On sám si obliekol voľné čierne teplákové nohavice, ktoré si musel poriadne stiahnuť, keďže sa Irie netrafila a kúpila mu ich asi o veľkosť väčšie. Ich voľnosť mu však inak vyhovovala, keďže mal v nich slobodu. Ak sa v nich práve nezamotal a nestrieskal sa. Ešte na seba navliekol biele tričko s krátkym rukávom a tmavomodrú vestu s kapucňou. Bol zvyknutý sa skrývať pod deko-plášťom a po príchode sem mu niečo také chýbalo. Preto si vestu skoro okamžite obľúbil. Ako odpoveď sa na Kaneshira len usmial a prešiel k nemu, aby ho chytil za ruku a spolu zbehli dole.*
Irie Tsurara (NPC): *Vrátila sa do kuchyne, kde na čas nechala svoj klon. Predsa nechcela, aby jedlo prihorelo, zatiaľ čo ich bola nudiť. Teraz klon ustúpil stranou, keby ho Irie ešte potrebovala. A potrebovať ho bude, predsa sa nebude namáhať s prestieraním stolu a prenášaním jedla. Vareškou premiešala miešané vajíčka, ktoré už boli hotové a tak mohla aj vypnúť platňu pod panvicou. Na ďalšej panvici sa jej smažila slaninka, ktorá už rozvoniavala. Hoci ona sama zbožňovala smaženú slaninu, uvedomovala si, že to nie je najzdravšie jedlo a vadila jej aj jeho príprava, keďže tuk prskal všade. Slaninu na panvici otočila vidličkou, aby sa opiekla z oboch strán. Medzičasom, jej však začal horieť lievanec na tretej panvici, tak ho rýchlo z nej vyhodila, platňu trochu stíšila a naliala na panvicu z cesta. Hoci sama ešte nebola plnoletá, v kuchyni jej to išlo od ruky. Veď odkedy musela bývať s dedom, bola to práve ona, kto sa staral skôr o jedlo.*
Kaneshiro: *Když do pokoje vtancovala sensei, jen zvedl hlavu, která byla spíš koule zacuchaných fialových vlasů. Podrbal se na hlavě a v pižamku se vyhrabal z postele. Utočil se, aby si ustlal a začal se převlékat. Chtěl si vzít své sytě růžové tričko, které dostal od Sensei, než jí došlo, že je vlastně kluk, ale nakonec se uskromnil a vzal na sebe upnuté tričko, ve které se však mohl pohodlně hýbat v bledě zelené a volné kraťase. Počkal pak na Kawu a usmál se.* Tak, najíme se a jdeme si pro čelenku, ne? *Pronese s možná trochou přehnaného sebevědomí v hlase, ale chtěl Kawu podpořit, když na to tak dřeli. Pak už se však usmál a vyčkal na něj, aby s ním sešel dolů a dal se do snídaně.*
Oyakawa: *Išiel už vykoktať svoju odpoveď a pripravoval sa na začatie rozhovoru, keď započul zaklopanie na dvere. Shira rýchlo schoval pod paplón, pretože sa ho odmietal vzdať, no zároveň nechcel pôsobiť slabo. Posadil sa na posteli a pretrel si oči akoby sa sotva zobudil.* Bré ránko. *Ani náhodou však nebolo bré a nebolo to ani ráno. Pri zmienke raňajok privrel oči, keďže brucho mal zovreté a nevedel, či bude dobrý nápad jesť. Aj keď energiu bude nepochybne potrebovať. Zhodil zo seba paplón a nôžky spustil z postele, no zatiaľ nimi len mával vo vzduchu. Na senseikino extravagantné obliekanie si už pomaly zvykal, aj keď to preňho stále bolo ako päsť na oko.*
Irie Tsurara (NPC): *Predpokladala, že budú ešte spať a najradšej by ich spať aj ešte nechala, no potom by nestíhali. Preto hneď po zaklopaní vtancovala do detskej izby, teda izby členov jej tímu. Bolo jej pomerne ľúto toho, čím si prešli a preto sa im snažila aspoň zabezpečiť lepšiu budúcnosť. Respektíve možnosť lepšej budúcnosti, pretože zabojovať musia práve oni.* Vstávame srdiečka, je už ráno. Poobliekajte sa a dole na vás budem čakať s raňajkami... *Husté modré vlasy mala spútané v dvoch vrkočoch, ktoré mala prehodené cez ramená. Jej dnešný outfit pozostával z korzetu námorníckej modrej s bielym lemom, volánikovej sukne nad kolená tiež námorníckej modrej farby a čiernych vysokých čižiem. Ako do izby vtancovala, tak z nej aj vytancovala, avšak najprv sa presvedčila, že sú Fialka a aj Zelenka už hore.*
Kaneshiro: *Už to byl jistý čas, co si zvykal na nové oblečení, pokoj, chování, výcvik... stále to moc nechápal, ale nestěžoval si, to ne. Ale i tak se v noci budil, když se v nočních můrách vracel do sirotčince. Ale dnes nemohl spát kvůli nervozitě, přeci jen je čekala geninská zkouška a tak se spíše jen převaloval a hrál si se senbonem, který roloval mezi prsty. Pak trochu zvedl hlavu a přes pokoj se podíval na Kawu.* Spíš? *zeptal se tiše, kdby náhodou ještě spal.*
Oyakawa: *Uplynul už nejaký čas, čo spoločne s Kanem úspešne prešli výberovým konaním a Irie si ich zvolia za svojich študentov. Od tej doby sa aj obaja toho dosť naučili. Najväčšie pozitívum však bolo práve bývanie. Izba bola veľká ako pivnica sirotinca, no bola vykurovaná, cez okno neprefukovalo a steny boli vymaľované. Mali aj svoje pohodlné postele so skutočnými perinami, nie dotrhané deky. A hoci už uplynul nejaký ten čas, Kawa sa stále bál, že to všetko je len nádherný sen, z ktorého sa prebudí do hnusného sirotinca, kde bude opäť šikanovaným. Bolo skoré ráno, slnko ešte len sotva vyšlo, no Oyakawa bol už hore. Pokojne ležal v posteli, aby nezobudil svojho spolubývajúceho, ale na to sa musel aj značne premáhať. Veď z dnešného dňa mal taktiež veľké obavy. Bál sa, že geninskú skúšku nezvládne a Irie-sensei ho vráti do sirotinca, z ktorého si zvolí namiesto neho nejakého Itoida.*
---: ---
Teiry Toriko: *Chvíli to Teiry trvalo než se dala do kupy. Jakmile byla schopná aspoň něčeho tak se zvedla z postele a skočila si dát sprchu.* "Bože. Bylo to skvělé." *Teiry se vysprchovala a oblékla se opět do svého oblečení.* Tak Teiry. Kde jsi to skončila? *Teiry se opět pustila do pokračování v balení věcí.*
Saya: Pf ty jsi fajnovka, taky toho moc nevydržíš, kdybys zažila Yata tak bys snad i umřela. *Poví Saya a upraví si své oblečení na svém těle. *Nom posloužila jsi mi tak jí zase mizím tak se měj Teiry-Chan. *Saye se v očích aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a aktivuje Kamui a začne se přesouvat do svého pokoje v Yugakure. *
Teiry Toriko: *Teiry už se svíjela. Nemohla dále unést tu slast a bolest zároveň. Vyjekla tak vysokým tónem že je podivuhodné že se neroztříštili skla v pokoji. Zabrala tak silně že urvala kus postele jež předtím načala už Saya. Prožila hned druhý orgasmus v řadě. Nemohla už pomalu dýchat jelikož její tep byl nepředstavitelný. Její tělo pořád cukalo a měla oči v sloup.* Sayo. Prosím. Už dost. Už víc nezvládnu.
Saya: * Ještě chvilku pokračuje, protože tímto tempem se chce pokusit o další orgazmus a proto tak pokračuje. Saya je prostě bezohledná a nezajímá jí, jak to vnímá Teiry je jí dokonce jedno že by jí to mohlo bolet, protože když se Saya podívá zpětně, co si zažila s Yatem tak Teiry nezažila vůbec nic. Saya tedy pokračuje nadále ve vnikání svými prsty do Teiry jak rychle jen může. *
Teiry Toriko: *Teiryna vůle už pomalu praskala.* Sayo. Sayo dost. *Vzdychal jak jen jí to její tělo dovolilo. Bylo to na ni moc. Bylo to její poprvé a byla z toho dost zmožená avšak když Saya dále pokračovala a Teiry vzdychal čím dál tím víc. Už se nemohla držet. Vzdychala a už se jí aji do očí hrnuly slzy. Bylo jí to na jednu stranu příjemné ale na druhou už ji to bolelo. Doslova zaryla své nehty do rámů postele a stiskla zuby.*
Saya: * Usměje se když Teiry dosáhne orgazmu ale pro Sayu to vlastně nic neznamená. Teiry možná očekávala že Saya skončí jakmile Teiry dosáhne orgazmu, ale v tom se mýlila. Saya totiž i přes to že Teiry dosáhla orgazmu, pokračuje, stejně rychlím tempem, jakým do ní své prsty zasouvala celou dobu. *
Teiry Toriko: *Teiry jakmile ucítila další prst navíc tak už jí to začalo bolet ale tak bolest se jí líbila. Avšak ta rychlost kterou do ní Saya pronikala už nedokázala pomalu zvládat. Začala vzdychat stále silněji, rychleji a hlasitěji až nakonec se ozvalo hlasité a dlouhé zasténání až vití. Teiry se úplně prohla v zádech a padla zpět na postel. Pořád dýchala rychle a trochu vzdychala.* Ach Sayo. Jsi opravdu ztělesněná bohyně. *Dostávala ze sebe postupně při rychlém dechu.* Tohle byl můj první orgasmus. Jsem šťastná že jsem ho mohla dát tobě. *Dostala ze sebe.*
Saya: * Saya si užívá ty zvuky, které Teiry vydává při svém vzdychání. Ovšem Saya pak do Teiry začne prsty vnikat rovnou třemi prsty a navíc se do ní snaží vnikat, neúprosně rychlím tempem a snaží se dostat, co nejhlouběji to jde. Samozřejmě klitorisu jen tak pokoj nedá a stále ho u toho svým jazýčkem provokuje a dokonce se ho snaží i občas nasát mezi rty ale stejně ho většinou času hlavně dráždí svým hbitým jazýčkem. *
Teiry Toriko: *Teiry pomalu ztrácí svou mysl. Tohle bylo poprvé kdy si tyto věci nemusela dělat sama ale dělal je někdo jiný. A Saya ještě věděla po čem Teiry opravdu touží. Avšak jakmile v sobě ucítila prsty a její jazyk na svém klitorisu tak jí začalo cukat celé tělo vzrušením.* "Nesmím. Nesmím se ještě udělat. Chci si to vychutnat do posledního doušku. Teiry vydrž ty božské doteky a průniky." *Povzbuzovala se v duchu. Její sténání nyní nemohlo jít přeslechnout ani venku. Roztáhla nohy jak nejvíc dokázala aby dopřála Sayi více prostoru a lepší vniknutí do její svatyně.*
Saya: * Saya se na Teiry usměje a svým jazykem se nyní začne věnovat jejímu klitorisu a během toho do Teiry rychle vnikne dvěma svými prsty a hned ze začátku do ní začne svými prsty vnikat opravdu rychle. Mezitím svým hbitým jazýčkem provokuje její klitoris. Nedělá to, že by prostě měla chuť Teiry uspokojit ale prostě se jí rozhodne splatit svůj orgazmus tím, že jí taktéž jeden dopřeje. *
Teiry Toriko: *Teiry je ještě otupělá z polibku a tak neví co se děje. Najednou cítí že jí Saya servala kalhotky. Když ucítila její jazýček na své svatyni tak se musela chytnout boku postele a silně je stisknout. Jakmile však jazýček pronikl do ní tak hlasitě vyjekne. Hned na to si rychle zakryje pusu oběma rukama a zavře oči. I přes ruce je její sténání a vzdychání hodně slyšet.* Sa-yo. Ty jsi bohyně. *Dostane ze sebe s námahou Teiry.*
Saya: * Dlouho u polibku nezůstane, protože se přesně mezi Teiryny nohy a prostě z ní serve kalhotky a roztáhne její nohy. Pomalu olízne celý její rozkrok a pak její svatyňku roztáhne prsty a začne svým jazykem vnikat dovnitř do ní a různě kmitat svým jazýčkem. *
Teiry Toriko: *Teiry pořád vzdychá a čím dál více. Její tělo je rozpálené a plné chtíče. Jakmile ji Saya začne střídavě dráždit bradavky tak Tairy začne hlasitěji sténat potěšením. Její sténání je však přerušeno dlouhým polibkem na který Teiry odpoví jak umí. Opět obejme svým jazykem ten Sayin. Pevně aby cítila jak Saya chutná.*
Saya: * Saya pokračuje s hrátkami s bradavkami Teiry ale pak to změní a místo toho aby její bradavky olizovala tak jazykem začne kroužit kolem její bradavky, ale nezaměřuje se jen na jednu, ale střídavě takto dráždí obě bradavky. Takto si s ní hraje docela dlouho, ale pak se tváří přesune opět k tváři Teiry a prostě jí stačí svůj jazyk do úst, když se pustí do dlouhého a vášnivého polibku. *
Teiry Toriko: *Teiry vůbec neví co se děje. Jakmile je jí však servána podprsenka tak jí došlo o co se jedná. Jakmile se dotkly rty tak začala vzdychat ale snažila se tišit. Nechtěla přilákat pozornost i když to už se asi povedlo Sayi. Jakmile však přijde na řadu jazýček tak si Teiry musí dát přes pusu ruce aby jí nebylo slyšet.*
Saya: * Saya je naprosto spokojená a dosáhla, čeho chtěla, trochu se prostě odreagovat. Chvilku tam jen tak leží a odpočívá, ale pak se prostě zvedne a přehodí Teiry na záda tak že se Saya nachází nyní nad ní. Okamžitě z ní strhne podprsenku a odhalí tak její prsa. *Tak nám někdo trošku vyrostl. *podotkne Saya a začne se věnovat jejím prsům. Tvář se přesune k levému a začne nasávat její levou bradavku. Když skončí tak to stejné provede i s tou druhou. Poté vyplázne jazýček a jen konečkem jazyka začne její bradavky olizovat ale opravdu jen konečkem jazyka. *
Teiry Toriko: *Teiry uslyší ono zaheknutí a poznala že Saya už asi je. Zvedne hlavu a usměje se.* Doufám že jsem vám posloužila dobře vaše veličenstvo. *Teiry byla ještě plná vášně a nadrženosti a tak si zajela rukou do kalhotek a začala se sama dráždit. Začala pomalu hekat.* Odpustě své drzé služce vaše veličenstvo. *Dostala ze sebe během masturbace.*
Saya: * Dostala přesně to co chtěla a tím je to rychlé tempo, které jí Teiry dopřeje. Saya začíná hekat opravdu hlasitě a po několika minutách se ozve hlasité zasténání, které se nese celým domem a nejspíš bude velmi dobře slyšet i venku, protože Saya dosáhne orgazmu, ale mokrej rozhodně není, to by Teiry musela zapracovat ještě trochu. Ozve se další zapraskání dřeva, protože Saya doslova zaboří své prsty do toho dřeva. *
Teiry Toriko: *Teiry na její požadavky odpověděla jak si ona přála avšak ne jazýčkem. Ten přesunula zevnitř na klitoris se kterým si začala velmi aktivně hrát a dovnitř zarazila 3 prsty ruky a začala pořádně rychle s nimi pohybovat. Tak rychle jak jen mohla. Nasávala její klitoris a škádlila ho jazýčkem. Volnou rukou objala Sayino stehno a pevně ho chytla.*
Saya: * Pokračuje v hlasitém vzdycháním i když možná by teď radši brala, kdyby jí dal nějakej chlap pořádně do těla. Nyní si ale vystačí s Teiry, která Saye dopřává rozkoš. Hlasitě tam vzdychá a už se občas ozve i zasténání. *Pořádně! Zrychli, jak jen můžeš! *Okřikne jí Saya a stiskne dřevěnou konstrukci postele ještě silnější. *
Teiry Toriko: *Teiry byla vzrušená jako nikdy. Sayiny vzdechy jí braly doslova dech. Přidala 2 prstíky mezi které chytla Sayin klitoris a začala ho dráždit. Svým jazýčkem zajela co nejhlouběji dokázala. Nemohla přestat. Teď ne. Nemohla se nabažit Sayiny chutě.
Saya: * Teiry Sayu příjemně překvapí, protože nečekala, že by mohla být až taková. Každým okamžikem Saya vydává hlasitější a hlasitější vzdychy a pak už kašle na to snažit se utlumit. Nyní tam heká opravdu hlasitě a užívá si to plnými doušky. Saya zesílí stisk ruky, ketou drží konstrukci postele na jejím kraji, až se ozve slabé zapraskání. *Pokračuj! Ještě, prosím! Pokračuj!
Teiry Toriko: *Teiry poznala že narazila na správnou notu. Nechtěla moc riskovat ale doufala že to Sayi nebude vadit. Přidala však další prst a ještě zrychlila. Intenzita pohybu jejího jazyka se taky zvýšila. Po chvíli prsty prudce vytáhla ze Sayi a přišel na řadu její hbitý jazýček. Nejdříve začala lehkým lízáním od spodu až na klitoris u kterého vždy prudce jazykem skymla aby přenesla na něj co nejvyšší tlak. Nakonec se jazyk dostal tam kam měl. Teiryny pohyby jazykem byly rychlé a hbité.* "Bože Sayo. Chutnáš tak božsky. Jsi opravdová princezna."
Saya: * Saya je spokojená, že dostala přesně to, co chtěla. Několikrát slastně vzdychne a snaží se i své vzdychy tlumit aby je někdo venku nezaslechl, protože to poslední o co Saya stojí, jsou zvědavé oči cizích lidí. Jednou rukou Teiry vjede do vlasů a začne si s nim u toho pohrávat a druhou rukou chytne dřevěný kraj postele, (kus konstrukce postele) a trochu ho stiskne. *
Teiry Toriko: *Teiryna hlava nakonec skončila mezi nohami Sayi.* "Jako vždy. Jsem až moc drzá. Tak si teď musím vše odčinit." *Teiry hned pochopila co po ní asi chce. S námahou jí stáhla spodní část a dostala na onen vytoužený poklad. Bez jakýchkoliv odkladů vyplázla svůj jazýček a začala kroužit okolo Sayina pokladu. Nakonec svým jazykem zabrouzdala až na klitoris se kterým si pomocí jazyku hrála a nakonec i nasála rty. Pokračovala s hrátkami s jejím klitorisem a zapojila prstíky. Začala tedy jedním prstem který vsunula do Sayi a následně s ním dráždila vnitřek.* "Bože. Je tak vlhká a tak voní." *Teiryna mysl byla ovládnuta chtíčem po víc tohoto rozkoše. Přidala další prst a opakovala co předtím. Strkala prsty dovnitř a ven a čím dál víc zrychlovala.*
Saya: * To jak jí silně zkousla bradavku Saye nebylo zrovna dvakrát příjemné. Ne že by jí to bolelo, bolest na tu si zvykla za svou kariéru Jashinismu. *Jsi snad píča? *Ozve se naštvaně Saya. *Ty se budeš starat o mě a ne já o tebe. Musíš si to zasloužit! *Saya prostě pak rukou zatlačí na hlavu a donutí Teiry aby se přesunula dolů k rozkroku Sayi. Rozhodně jí ale nehodlá dopřát nějaké hrátky s jejími prsy nebo tak nějak. Saya se hlavně přišla uspokojit sebe a ne jí ale tak pokud jí Teiry uspokojí dostatečně tak jí to třeba oplatí. *
Teiry Toriko: "Ha trefila jsem bodík. Tady jsi trochu citlivější že?" *Myslela si v hlavě šibalsky. Její bradavku teď skousla docela dost silně. Začalo se v ní probouzet cosi co sama neznala. Z jemného škrábání nehty přešla na zarývání nehtu do jejího bříška. Poté zvedla své tělo a druhou rukou nahmatala její ruku a přesunula si ji k ústům a kousla ji lehce do ukazováčku.* Přece mě nenecháš nedotřenou Sayo. To by bylo tak nefér. *Poté její ruku přesunula na svá prsa a tou rukou kterou jí ještě před chvílí přesouvala její ruku zaryla nehty do Sayina boku. Neustále se u toho šibalsky usmívala.*
Saya: * Když se Teiry začne věnovat jejím prsům tak vydá několik tlumených vzdychů. Sayi bradavku začnou tvrdnout a po chvilce jsou už tvrdé. Pokračuje v tom, že Teiry stále hladí po vnitřní straně stehna a druhou ruku přesune na její zadeček a pevně ho opět stiskne. *Nemluv a pokračuj! *Zasyčí na ní Saya možná i trochu nepřátelsky ale to poté opět vymění za dalších pár tlumených vzdychů. *
Teiry Toriko: *Teiry na jemné dotyky po vnitřní straně stehen reaguje hlasitým vzdechem. Je jí to hrozně příjmné a ještě jí Saya nastavuje krk aby si mohla v klidu kousnout.* "Teď jsem ve vedení já milá Sayo." *Polibky z krku postupně přesune na hrudník. Nadzvedne ji horní část oblečení a začne ji líbat na prsou. Následně přejde rty na jednu bradavku kterou lehce nasaje a trošku do ní kousne a druhou bradavku dráždí volnou rukou. Poté se na chvili zvedne hlavou asi 10 cm nad Sayin hrudník aby ji viděla do očí.* Aby si ta jedna nestěžovala že je zanedbaná. *V rychlosti vyměnila prsa. Nyní svými rty a zoubky dráždila druhou kterou ještě před chvílí dráždila rukou. Ruku však přesune na její bříško kde jemně škrábe svými nehty.*
Saya: * Saya je nyní plná očekávání, protože to prostě dneska chce a bohužel Mito nyní použít nemůže, protože ta je se Suzuyou z čehože je Saya smutná, protože si na Mito poslední dobou dost zvykla a tak svůj smutek utiší v náručí jiné ženy. Nechá se otočit na záda, a když se na ní Teiry posadí tak jí uchopí za boky a pak se přesune na její stehna a začne jí na vnitřní straně stehen hladit. Je připravená Teiry aby si s ní dělala, co chce a tak ještě pootočí hlavu na stranu, aby byl přístupný celý její krk. *
Teiry Toriko: *Teiry si užívá oné polibky. Pak však najednou z nenadání Saya přestane a pomalu míří na její postel. Jakmile se tam položila a vyzvala ji k tomu aby si ji vzala tak neváhá ani chvilku.* "To oblečení není do postele." *Sundá si své oblečení a zůstane pouze ve spodním prádle. ( odkaz » ). Přistoupila pomalu k posteli a uklonila se.* Má princezno. Jsem ráda že jste své malé služce povolila dotknout se vašeho skvostného těla. *Vlezla poté d postele kde položila Sayu na záda a sedla si na ni. Chtíč a vášeň nyní ovládal její tělo. Sklonila se k jejímu krku který začala líbat a nakonec se do něj i jemně zakousla.*
Saya: * Saya v líbání ještě chvilku pokračuje a doslova se svým tělem nalepila na to Teiryno ale pak od ní odtáhne a Teiry přidrží u stěny. Saya se podívá na postel a tak začne couvat k ní a pak se na ní položí. *Teiry? Tvoje princezna chce, aby sis jí dneska vzala. Takže já čekám! *Saya se tam Teiry doslova v tom svém oblečku vystavuje jako na stříbrném podnosu. *
Teiry Toriko: Sayo co to. *Než stihla něco dořeknout tak už měla jazyk v puse. Nebránila se tomu. Zapojila též a odpověděla stejnou kartou jejímu polibku. Svým jazykem začala narážet to jejího a všemi možnými způsoby ho jím obmotávat. Jakmile ucítila její ruku na svém bříšku a zadečku tak se jí zvětšili v očích zorcničky a zrychlil tep.* "Nemysli si že to bude stejné jako předtím Sayo." *Řekla si v duchu. Silně uchopila Sayin zadeček objema rukama a začala ho mačkat.*
Saya: * Saya se tu v tomto zjevila z nějakého důvodu a tak ani nemá moc potřebu jí odpovědět. *Prostě jen ahoj a mlč. *Odpoví Saya a okamžitě chytne Teiry a násilně s ní praští zády o stěnu. Poté k ní přistoupí a ihned jí nacpe jeden dlouhý a vášnivý polibek s jazykem. Současně jí u toho jednou rukou vjede pod horní část oblečení aby jí mohla rukou začít dráždit po bříšku a druhou ruku přesune na její zadeček, který pevně stiskne. *
Teiry Toriko: *Teiry už začala pomalu s balením věcí. V pár svitcích už měla zapečetěné některé obleky které nosívala, deky a pár dalších věci které by se jí mohli hodit.* Ach Teiry. Ty blázne. Kam vlastně chceš jít? Nemáš kam jít. *Mumlala si pro sebe. V tu chvíli se za ní někdo objevil. Otočila se a zůstala stát údivem a taky štěstím.* Sa-ya? Jsi to opravdu ty? Ani nevíš jak ráda tě vidím. Konečně známá tvář. *Byla hrozně šťastná ikdyž si stále pamatovala co se kdysi stalo ale to že u sebe někoho má pro ní bylo mnohem důležitější. Otřepala se.* Sayo? Co tu děláš? Tady bych tě vůbec nečekala. *Zasypala ihned Sayu otázkami. Neměla tušení proč se tu ukázala.* Máš dost pěkné oblečení Sayo. *Teiry se dělal ruměnec na tváři. Saya byla v onom oblečení opravdu sexy. Na prázdno musela polknout jelikož její tělo zavaloval jakýsi zvláštní pocit.*
Saya: * Saya už oficiálně nespadá pod Yugakure ale stále ještě nestihla sbalit věci a tak dále. *Možná bych mohla. *Saya si vytvoří v ruce skleněnou kouli, do které se podívá a začne se soustředit na Teiry, která se jí tam vyobrazí (Tōmeganeno Jutsu). *Takže je sama jo? *Saya se jde převléknout do ( odkaz » ) a poté se pomocí Kamui přesune přímo za záda Teiry po aktivaci Eternal Mangekyou Sharinganu. *
Teiry Toriko(oprava: Opět se omlouvám. Nejedná se o Kinshiho ale o Teiry
Kinshi Iruso: *Teiry se probudila už po nějaké době co její Senpai odešla.* Bullate. Ooiry. Myslím že je na čase opustit toto místo. Tady nás již nic nečeká. *Protáhla se a poslouchala Bullatovo potvrzující štěkání.* Pšt. Bullate. Ne tak moc. Vím že souhlasíš ale klid. *Ooiry skočila na její postel a schoulila se. Teiry se tomu pohledu trochu usmála.* Jste poslední kdo mi zbyli. Itsumi je zpět v Kiri, Senpai je pryč a sestřička? Ach. *Ukápla ji slza když si vzpomněla jak musela svou sestřičku zabít.* "Ach sestři. Mohla jsi žít ale zvolila jsi druhou možnost." *Teiry si stoupla k šatníku. a hledala oblečení které si pro dnešek vybere. Neměla v plánu odejít již dnes ale pouze se připravit na cestu kterou chce podniknout zítra. Nakonec zvolila oblečení které si chtěla zkusit ale nevěděla jestli by v tom byla schopná chodit po venku ale ve svém pokoji to mohla riskovat. ( odkaz » ). Stoupla si v tom před zrcadlo a začala se prohlížet.* "Hm. Není to tak zlé. Dokonce je to fakt pěkné. Asi si to nechám pro zvláštní příležitosti." *Pousmála se v duchu Teiry.* Bullate. Ooiry. Běžte si někam hrát. Já začnu balit. *Bullat a Ooiry na jeho zádech opustili její pokoj a běželi pryč. Teiry mezitím vytáhla svitky a rozložila je po posteli.* "Tak moje milá Teiry. Co si budeš brát sebou."
--: --
Ziki Katsuki: *Nastal další problém v Zikiho snovém světě. Nevěděl, kam se má ze školy vrátit domů. Proto si z batoh vytáhl příručku a nalistoval obsah. Pátá kapitola byla nazvaná „domov“.* „BINGO!“ *Ziki nalistoval příslušnou kapitolu a dal se do čtení.* „Moje rodina je složená ze čtyř členů, včetně mě. Máma, táta a moje sestra Leiko. Žijeme bídně a k jídlu obvykle dostáváme suchý chleba, laciný instantní ramen a tak podobně. Rodiče do práce chodí a vydělávají peníze, ale není jich mnoho a většinu utratí za cigarety a alkohol. Když se maminka opije, začne mě a Leiko bít a otec se s oblibou dívá. Bydlím půl kilometru od školy. K naší čtvrti vede přímá cyklostezka. Náš dům má jako jediný červené dveře a je o poznání zanedbanější, než ostatní domy.“ *Ziki zavřel příručku a rozhodl se dál nečíst. Rozhodl se, že je lepší, když si to zažije. Polohu svého domova už věděl a víc potřeboval. Zatím.* „Červené dveře? Přímá cesta? To bude lehký najít, hehe.“ *Pomyslel si a šel po cestě rovnou domů. Občas kolem něj projel nějaký cyklista. Když dorazil k červeným dveřím, chtěl zaklepat, ale pak si uvědomil, že je to jeho domov. Sáhl tedy do kapsy a skutečně… nahrabal v ní klíče. Kromě dveřních klíčů tam měl ještě pár dalších, takže musel chvíli zkoušet, který klíč padne do zámku. Nakonec ale daný klíč našel a dveře se otevřely. Ziki vstoupil do na první pohled chudého domu, který vypadal jako z post apokalyptického románu. Binec, špína, prach, různé tekutiny rozlité a zaschlé na koberci, střepy z lahví od alkoholu, obaly od laciného jídla.* ZIKI! *Zazněl ženský hlas z kuchyně. Ziki se za oním hlasem vydal a uzřel smutnou, špinavou existenci.* Mamííí! *Vykřikl Ziki úsměvně.* Ahoj Ziki, pojď sem, pojď dát mamince pusinku… *Natáhla se po Zikim, ten se jí ale vysmýkl a usmál se.* Hah, to zrovna, ty ochlasto. *Změna prostředí nezměnila jeho nahlížení na svět, stále to byl starý, dobrý klaun, který si ze všeho dělal legraci. Maminka na jeho chování ale nebyla evidentně zvyklá, chvíli jen nehnutě stála a pak Zikiho chytla ze zadu za límec a s jeho malým, dětským tělem mrštila o kuchyňskou linku. Pár nožů, které byly na lince pohozené, se pod vibracemi způsobenými nárazem Zikiho těla o linku zachvěly a zacinkaly.* Cos to řekl, ty spratku?! To mám za to, že jsem ti dala život a že ti dávám všechno, co mám?! *Chytla ho znovu za límec a dala mu pěstí do obličeje. Zikiho až překvapilo, jak málo toho vydrží, vzhledem k tomu, kolik toho vydržel jako shinobi. Celkově na něj tento svět působil mnohem těžším dojmem, jako by byl přitahován k zemi mnohem větší silou. Ziki spadl na zem a maminka ho ještě dvakrát kopla do hlavy. Potom si do vzduchu zaklela a hystericky zavyla jako nějaký zraněný vlk. Poté se začala klepat a sáhla do jedné z polic nad linkou, ze které vytáhla lahev tvrdého alkoholu. Otevřela uzávěr a dopřála si pár toužebných loků. Ziki byl ještě chvíli ochromený, jak se vše událo tak rychle a jen tak ležel na zemi. Maminka, která se očividně už uklidnila, Zikiho zvedla ze země a začala do dřezu napouštět studenou vodu.* Donutil jsi mě k tomu. Zítra máš ale znova školu, musíme tě zbavit těch modřin. *Poté mlčky držela Zikiho za vlasy a čekala, až se dřez zaplní vodou. Jakmile se tak stalo, uzavřela kohoutek a přitlačila Zikiho hlavu do vody, ve které ho asi šest vteřin topila, vytáhla ho a znovu šest vteřin přitlačila do dřezu.* Sakra, blbý dítě… Musím přinýst led… Ta voda není dost studená. *Mluvila si spíše pro sebe, nechala Zikiho jen tak být a došla do mrazáku pro pytlík s ledem. Ten rozřízla neumytým nožem a led nasypala do dřezu s vodou. Vodu zamíchala, aby chlad z ledů rychleji působil a poté se znovu pokusila Zikiho vyléčit z jeho modřin. Takto ho asi deset minut „umývala“ a nakonec se jí to povedlo. Modřiny už téměř nebyly vidět.* Běž do svého pokoje, Ziki. *Ziki kývnul hlavou a celý mokrý šel do svého pokoje. Když ale vešel, uvědomil si, že to není jen jeho pokoj. Z postele na něj zírala asi desetiletá holčička s rozcuchanými, zelenými vlasy a s modřinami po obličeji. Byla schovaná za dekou a vykukovala jí jen hlava.* Ahoj, Leiko. *Pozdravil. Holčička kývla.* Hm. *Ziki se rozhlédl po pokoji a nervózně se poškrábal na týlu.* „Ani nemáme dvě postele? To máme spát spolu? Hehe, no, je to ségra a jsme ještě prakticky děti… asi by to neměl bejt problém.“ *Zamyslel se a pokrčil rameny.* Takžee, Leiko, jak se máš? *Leiko malinko odhrnula svou deku a oddychla si.* Pořád mi není dobře… Je mi zima… *Ziki si všiml, jak se Leiko celá třese a najednou pocítil potřebu jí obejmout a zahřát. Jeho pocity byly v tomto snovém světě úplně jiné, než ve skutečnosti, neplatilo tu na něj jeho pokřivení osobnosti, které mu v reálném životě bránilo cokoliv cítit. Nicméně, přestože se už odhodlával své malé sestřičce nějak pomoct, do pokoje vešla znovu jeho maminka, která se motala ze strany na stranu ještě více, než předtím.* „To se stihla tak rychle opít?!“ *Pomyslel si Ziki a maminka s flaškou v ruce zavolala:* Leiko, pojď mi pomoct s nádobím! *Leiko se, stále celá rozklepaná, zvedla a šla za maminkou. Držela se za paže a pomalinku přicházela k mamince. Ta, když viděla, že se její dceruška fláká, jí začala postrkovat směrem do kuchyně a Ziki jen přihlížel z polosedu na zemi, kam ho maminka odstrčila.* „Takže tohle je můj nový svět? Svět, kde jsem neuvěřitelně slabý, bez možnosti se bránit? S tyranskou matkou a bůhví jak tyranským otcem? Ve škole, kde mě trestají sekyrou a nožem?“ *Litoval se Ziki. Byla to opravdu noční můra. Normálně by mu takové zacházení nevadilo ani ve skutečnosti, ale jak už zjistil, tento nový, snový svět mu nebránil v pociťování normálních emocí, smutku, vzteku, lítosti, ale i radosti, štěstí.* „Proč tu vůbec jsem? Co je cílem tohohle snu? Kam se mám dostat?“ *Pokládal si stále důležité otázky a pozoroval, jak Leiko s maminkou myjí nádobí.*
Koniec: -
Satsuki: *Dnes nemusí moc riešiť, čo bude robiť. Stále sa len snaží poriadne zabývať a ešte na ňu moc misií nehádžu. Preto sa rozhodne pre poriadnu prehliadku zeme. Páči sa jej vzhľad, ktorý je pre Zem Vodopádov očividne typický – drevené stavby, málo nových a hlavne moderných technológií. Nepáči sa jej však, že domky v tejto oblasti, dokonca aj včetne Hlavnej Rezidencie, by po hoci aj slabšom útoku pravdepodobne padli. Vyjde zo svojho bytíku v Rezidencii a po zavretí dvier sa poriadne natiahne. Oprie sa o zábradlie a uvažuje, ktorým smerom sa dnes vydá. Z bytu vedľa vybehnú dve deti vo veku asi dvoch rokov. Malý čiernovlasý chlapec a dievčatko s rovnakou farbou vlasov. Oči majú obaja modré a Satsuki pri spomienke na túto farbu pichne pri srdiečku* „Shiki-chan...“ *Pomyslí si a smutne sa otočí na päte, že vykročí von. V tom ju však obe deti spozorujú a zrýchlením kroku ju dobehnú* Onee-chan! Ši tu nová? / Kvááášne vuašy! / Budeš tu duho? *Zasýpajú ju otázkami a Satsuki má vôbec problém pochopiť ich detskú reč. Obaja sa na ňu hodia a zaskočená Satsu má vôbec problém na to reagovať. Nič takéto nezažila ani v Yugakure a čakala skôr, že tu ju budú obchádzať a vyhýbať sa jej, keďže je cudzinka* Kouta! Kira! *Okríkne deti vcelku mladá čiernovlasá žena so zelenými očami, ktorá vybehne z bytu, z ktorého vybehli aj oni. Deti prítomnosť matky vďaka jej hlasu spozorujú a ospravedlňujúco na ňu pozrú* Chceui šme ša uen žožnámiť. *Povie smutne chlapec, Kouta a potom znova pozrie na Satsuki* Tak kto ši? *Dievčatko, Kira, sa zo Satsu zdvihne a smutne pribehne k matke, pričom ju rúčkou chytí za sukňu* Umm... Satsuki. Budeme asi chvíľu susedia. *Povie stále dosť zaskočená Satsu a hľadá spôsoby, ako sa chlapčiatka striasť. S deťmi moc skúseností nemá a tak poriadne nevie, ako sa má k nim správať* Kouta! Poď sem! *Okríkne ho znova matka a Kouta sa neochotne zdvihne zo Satsuki a pribehne k matke. Satsu sa zdvihne hneď po ňom a opráši si oblečenie* Prepáčte... Sú moc hyperaktívni. *Ospravedlní sa za svoje deti ich matka a pristúpi bližšie k Satsuki, aby sa s ňou zoznámila. Deti má samozrejme stále zavesené na svojej sukni. Vystrie ruku k Satsuki a venuje jej priateľský úsmev* Som Haruka Hirome. Toto sú moje deti, Kouta a Kira. Nikdy som ťa tu nevidela... Satsuki, však? *Satsuki si najprv jej ruku prezerá a asi po sekunde a pol jej podá aj tú svoju. Je holt k ľuďom stále moc nedôverčivá* Jup, som Satsuki Okinawa Juuzou. Pochádzam z Yugakure no Sato ale momentálne pracujem v službách Iwagakure. A v Takigakure som skrz to, že nechceme, aby sa to nejako moc roztrubovalo... Ak chápete. Je to tu krásne ale hlavne Takigakure žiadna z veľkých shinobi dedín nejako extra nerieši a je to tu ako stvorené pre zblúdilých shinobi, ktorí v podstate nikam nepatria. *Haruka jej ruky súcitne stisne a prikývne hlavou* My sme sa tu usadili v čase, kedy som na misii prišla o manžela... Je to tu pre nás ako azyl. Som s Vodcom Takigakure dohodnutá, že akonáhle mi deti nastúpia na akadémiu, tak začnem pracovať v jednom z miestnych bistier. Je to naozaj dobrý človek. *Satsuki sa na jej slovách však niečo nezdá. Haruka totiž pôsobí, že niečo zatajuje ale momentálne to nie je niečo, čo by Satsuki nejako smrteľne trápilo. Je skôr len zvedavá ale nemá pocit, že by Haruka o tom chcela hovoriť, tak to nechá proste tak* Vášho muža mi je ľúto. Neviem si predstaviť, že by som prišla o chlapca, ktorého ľúbim. *Znova si spomenie na Shikiho a smutne si povzdychne* Kaito, môj muž, by chcel, aby sme sa s deťmi snažili prežiť aj bez neho. Ale určite to nie je niečo, čo by ťa nejako extra zaujímalo... A ja musím pokračovať vlastne vo varení. Ak chceš, môžeš prísť na obed. Alebo ak budeš čokoľvek potrebovať, sme hneď vedľa. *Satsuki prikývne a Haruke poďakuje. Pustí jej ruky a vydá sa na prechádzku, na ktorú sa chystá už od rána. Zaujal ju obrovský strom, ktorý sa nachádza v strede dediny a tak sa vydá k nemu. Trošku ju nahnevá, že ju od stromu delí množstvo vody a buď to to bude musieť prebehnúť za pomoci Suimen Hokou no Waza, alebo si bude musieť požičať loďku. Plytvať chakrou moc nechce a tak zvolí možnosť loďky. V prístave zisťuje, že je tu vďaka svojmu poslaniu váženým hosťom a tak nemusí platiť ani prenájom lodi* „Určite je to kvôli Shinon alebo Suzuyovi... Mnah.“ *Trochu rozmrzelo popadne veslá a začne veslovať smerom ku stromu. Táto namáhavá činnosť sa jej vcelku páči, hoci ju z veslovania už po chvíľke začnú pobolievať ramená. Holt sa v poslednej dobe venuje tréningu prevažne ninjutsu techník. Toto však berie ako varovanie, vďaka ktorému bude musieť čoskoro začať zase trošku posilovať svalstvo. Asi v strede cesty si dá pauzu a ľahne si do lode, pričom hľadí na čistú oblohu bez mráčkov* „Možno by som im mohla pomôcť...“ *Ani nevie, čo presne sa v nej ozvalo. Možno fakt, že videla dnes vdovu s dvoma deťmi, ktoré žijú z ruky do úst a aj tak dávajú aj ostatným... Alebo to proste vidí ako možnosť získať určitú časť ľudí na svoju stranu. A ľud znamená moc* „Pomôžem pozdvihnúť Takigakure a zariadim, aby sa tu začali trénovať skutočne schopní shinobi. Nemám pocit, že by nejaký významný ninja pochádzal z Takigakure.“ *Premýšľa ale momentálne je na takéto rozhodnutia len malou rybou, preto sa rozhodne radšej ďalej veslovať. Neustále sa približuje ku stromu a prekvapene hľadí nad seba, keď začne s loďou vstupovať do priestoru, ktorým prejdú maximálne stredne veľké lode a ktorý je tvorený časťou koreňov stromu. Tieto korene vidí aj nad sebou a s úžasom si prezerá aj vnútro stromu. Vskutku tam pokračuje samotná Takigakure! Vylodí sa na brehu, ktorý sa nachádza uprostred stromu a nechápe, že je to tu až tak obrovské. Je tu čosi ako tréningové miestečko pre shinobi ale ako tak sleduje trénujúce deti, uvedomí si, že im chýba poriadna disciplína. Robia si čo chcú, pričom ani jeden nepočúva slová ich senseia. Skáču jeden cez druhého a prestanú až vo chvíli, kedy spozorujú Satsuki. Tá s tvrdým výrazom v tvári vykročí smerom k nim a prechádza pohľadom postupne z jedného na druhého, z druhého na tretieho...* Vy chcete byť shinobi, ktorí budú schopní obrániť svoju dedinu? *Spýta sa v globále všetkých a potom pozrie s ľútosťou na senseia. Ona sama nebola práve vzorná žiačka ale aspoň sa venovala samoštúdiu. Tieto decká sú v jej očiach len rebelantskí smradi a nepodarky v jednom* Kto ste? *Osloví ju sensei a siahne rukou po zbrani, presnejšie po kunaii. Satsuki vytiahne z pochvy Shikyo Hebi a zmení ho do formy biču. Rozmáchne sa ním a vzhľadom k už celkovo dobrej skúsenosti s jeho užívaním, je dosť presná. Vytvorí čosi ako pohybujúci sa oblúčik-vlnu a keď dorazí až k senseiovi, vyrazí mu kunai z ruky. Dáva pozor, aby ho nezasiahla jedovatým hrotom a aby nezasiahla kohokoľvek z jeho študentov. Sensei je pripravený sa proti nej rozbehnúť ale Satsuki po ňom hodí svitok od Vodcu Takigakure* Som tu pracovne. *Povie a sensei si začne svitok čítať. Potom podá svitok Satsuki späť a čaká, čo bude ďalej* Mali by ste možno zmeniť taktiku učenia... Alebo študentov. *Doplní a pristúpi k najstaršiemu z nich, vyzerá tak na trinásť, možno štrnásť* Koľko máš rokov? *Spýta sa ho Satsu a chlapec naprázdno preglgne, pretože už len od pohľadu na Satsukino množstvo jaziev vie, že je medzi nimi dosť veľký skúsenostný rozdiel* Umm.. Trinásť a pol. *Satsuki sa uškrnie a pozrie znova na senseia* Viete mi vytvoriť niečo pevné? Stvrdnutú hlinu alebo stenu z dotonu? *Sensei netuší, čo má Satsuki za lubom ale prikývne a použije techniku Doton: Retsudo Tenshin. Dá do nej trošku viac chakry a zo zeme sa vyrazí obrovský čosi ako bodec. Dáva pozor, aby technikou nikoho neranil ale doton ovláda dosť dobre. Satsuki na kus tvrdej hliny pobúcha rúčkou a spokojne sa usmeje. Ustúpi o krok dozadu a rýchlymi pohybmi pravej ruky začne na svojej ľavej formovať Rasengan. Popri tom opäť prehovorí na chlapca, s ktorým sa pred chvíľou rozprávala* A to mám o rok menej, než ty. *Povie a v ten moment má plne sformovaný Rasengan. Ľavou rukou s Rasenganom udrie do kusu tvrdej hliny a zlomí ju bez problémov na polovicu. Ustúpi v rýchlosti na bok, aby na ňu vrchná časť bodca nespadla. Všetci žiaci na ňu pozerajú s otvorenými ústami a nechápu ten talent* Ale toto nezvládnete ak nebudete počúvať svojho senseia. *Povie učiteľským tónom v hlase a spozoruje, že sensei je s jej doplnkom pre výuku spokojný. A Satsu pochopí, že takto môže pomôcť iným a získať si na svoju stranu priazeň obyvateľov Takigakure. Preto v doju trénuje spolu s deťmi a ich senseiom až do poobedia. Úplne jej vypadlo, že sa mala zastaviť na obed u Haruky ale na jej prekvapenie nájde pred dverami svojho bytu krásne zabalený, momentálne už studený obed. Dojato sa usmeje a vojde do bytu, aby potešila Haruku aspoň tým, že to zje. Konečne sa cíti pre svoje okolie aspoň trošku užitočne a dúfa, že jej tieto drobné krôčiky pomôžu k nakloneniu dediny na svoju stranu*
BlueBoard.cz ShoutBoard