Přidej zprávu »
---: ---
Fu_: *ve svém postu se Fu rozhodla pro další krok. Sedí v kanceláři a sepisuje dopis pro Kumogakure. Jde o jisté opatření pro případ, že se odboji povede vyhrát. Stále dělá vše tak, že počítá s výhrou odboje. Výhru řádu si vůbec nepřipouští. "Zdravím stávající vládu Kumogakure a feudálního pána země Blesků. Mezi našimi zeměmi panuje nyní spojenecký závazek. Pro zjištěnou informaci, která byla předložena a ověřena od anonymního svědka, který se vrátil z Temného Světa, jsem se rozhodla následující kroky. Vrátí-li se Renji Narimachi, momentálně veden jako Raikage, z Temného Světa a usedne opět na křeslo vůdce Kumogakure, budu nucena od tohoto závazku upustit. Nemyslím si, že Yugakure a země Horkých Pramenů bude jediná, která k tomu takto přistoupí. V té chvíli se náš vztah změní v nepřátelský. S přáním hezkého dne, Fujino Sawa, třetí Yugakage." Vezme si dopis a prohlédne si ho. Párkrát si ho přečte a nakonec ho opise ještě jednou. Zapečetí je svitek pečetí pro dokumenty mezi vesnicemi a vyjde na střechu. Tam přivolá On'nu a Aozu. Předá každému jeden dopis.* Feudálnímu pánovi země Blesků a momentálním vládcům Kumogakure. *poví Fu každému cíl jejich cesty.* Dobrá. *poví oba jednohlasně a pak zmizí zpět na ptačí horu. Z ní to mají do Kumogakure podstatně blíž.* Tak. Jsem zvědavá, co se kvůli tomu světu ještě podělá. *řekne si a vrátí se do kanceláře. Má na programu ještě rozjet jednu akci. Daleko náročnější a rozhodně na delší dobu.*
---: ---
Renji Narimachi: Oprava jména
Toshiro: Nu dobrá, já se zatím nějak postarám i toho muže, půjde do vězení a nechám ho vyslechnout, aby se zjistilo, jestli to není nějaký trestanec. Tak zatím ahoj a dávej na sebe pozor. *Renji když potkal první hlídku, hodil muže před sebe.* Postarejte se o něj prosím. Zaútočil na mě mimo vesnici a chtěl ublížit i mému synovci. Čím horší pro něj vyslýchání bude, tím líp. *Pak Renji odešel do své kanceláře, kde zrušil klon a začal zase pracovat.*
Natsu Narimachi: Aaha, chápu. *Řekl jsem víceméně do prázdna, ale i tak jsem strejdu poslouchal.* Chtěl bych někdy něco podobného umět! *Řekl jsem velmi razantně a zastavil jsem se hned, jak jsme vstoupili do Kumo.* Jestli dovolíš, rád bych se vydal studovat a trénovat. *Řekl jsem s jiskrou v očích. Právě jsem totiž poprvé viděl strejdu pořádně bojovat a úplně mě to nadchlo.* ,,Nemůžu se dočkat, až budu taky takhle silný. Nesmím proto ztrácet čas!” *Odpojil jsem se od strejdy a rozutekl se domů, abych se mohl pořádně připravit na blížící se termín Genninských zkoušek.*
Renji Narimachi: No Natsu, jak bych ti to řekl. Někteří lidé nemají bijuu rádi, nebo se jich boji. Tohle byl jeden z nich. Jutsu které použil už jsem viděl, používala ho jedna moje známá, hodně posílí útoky, obranu a dokonce i rychlost. To samé jsem vlastně použil i já, akorát úplně jiné jutsu, ale následky to mělo stejné. Jenže já jsem se díky tomu dostal asi na dvojnásobnou rychlost té jeho. *Renji se otočil směrem k vesnici a vydal se na cestu. Muže táhnul po zemi až do Kumo.* Nevím jestli jsem vůbec odpověděl na všechny tvé otázky, kdybych na něco zapomněl, klidně se ještě zeptej.
Natsu Narimachi: *Byl jsem ukoněn a čekal na nějakou odezvu.* ,,Promluví zpátky? Jak reaguje? Co budu teď dělat? Mám něco říct?” *Přemýšel jsem, mezitím, co jsem byl v úklonu. Pak jsem se ale rychle narovnal a podíval se nahoru.* Huh? *Bijuu tam nebylo. Pak jsem ale zaznamenal křik.* Co se to děje? *Viděl jsem strejdu, jak jde k nějakému chlapovi a toho najednou obalila elektřina, nejspíš.* “Shinobi?! Vypadá to, že jde po strejdovi.” Dobře. *Odvětil jsem docela zmateně strejdovi, když mi přikázal stát na místě.* ,,Co se to vlastně děje?” *Najednou ten chlapipk začal na strejdu útočit a toho to odrazilo ke mě.* Jsi v pořádku? Vypadá silně, přeci jen tě odrazil takhle daleko pár pěstmi! *Převzal jsem klobouk, ale do vesnice jsem nešel, věřil jsem, že to strejda zvládne, je to přeci Raikage.* Huh? *Jen jsem postřehl, jak na mě něco letí, tak jsem si kryl obličej, ale netrefilo mě to.* Díky... *Řekl jsem strejdovi. Moc jsem toho nevnímal, jen jsem si uvědomoval, jak rychle vlastně probíhá skutečný boj.* Páni, co to je? *Taková byla reakce na zářícího strejdu. Po tom už netrvalo dlouho a strejda to vyřešil. Byl jsem docela zmatený a zpracovával jsem informace.* Co se to vlastně stalo? Jsi v pořádku? Proč útočil? Co to bylo za Jutsu, to tvoje i jeho? *Zahltil jsem strejdu otázkami.* Asi pěšky, ať ho můžeme přenechat ninjům u vchodu, ne?
Renji Narimachi: ,,Gobi- nebojí se ? To jsi ho na setkání nějak tajně připravoval nebo co ?! Tohle se mi snad ještě nestalo, kdyby tak reagoval každý. No ale myslím, že by jsi ho měl přestat trápit Renji. Ale vypadá celkem mile. Renji- Dobře, přestanu ho trápit, ale nezapomeň, že ty ho teď trápíš se mnou, nehodíš to na mě celé." *Renji se začal v duchu smát. Nejasnou Gobi proletěl kolem hlavy kunai. Gobi otočila hlavou a viděla muže, který měl zahalenou tvář.* Paráda kluku, nalákal jsi jí, teď to nech na mě, zabiju jí já. ,,Nech mě to vyřešit prosím." *Gobi se změnila zpátky v Renjiho, který v téhle situaci tak nějak Natsua ignoroval. Renji se rozešel k tomu muži. * Cože ?! No tak zabiju tebe a pak i toho hnusnyho koně. (Muž) ,,uvědomuje si vůbec kdo jsem ?! To zase bude nějaký debil." Natsu, počkej tam. Pane, nechte toho, situace je pod kontrolou, jsem šestý raikage. Muž- Je mi jedno kdo jsi, každopádně tě zabiju, tyhle hnusný stvoření by měli všechny chcípnout. Jsou to monstra. *Muž se na Renjiho rozběhl a začal skládat pečeť. Najednou ho obalilo bleskové brnění a jeho rychlost se dost zvětšila. Rozběhl se na Renjiho a v tu chvíli ho zahltil útoky. Renji prvních pár vykryl, ale pak začal mít problém. Jeden úder ho trefil a odrazil trochu dozadu. Renji nebyl daleko od Natsua.* Natsuo, podrž mi prosím klobouk. Kdyby se cokoliv stalo, utíkej k vesnici a křič, o mě si nedělej starost. *Renji se postavil čelem k soupeři.* ,,Tak se do toho dáme." *Muž najednou vytáhl kunai a hodil ho. K Renjiho překvapení ale neletěl na něj, ale na Natsua. Renji rychle sáhl pro bleskový kunai, protože ostatní vybavení měl zapečetěné a samehadu nechal v kanceláři a trefil kunai v letu.* Za mě Natsu. Teď mě trochu naštval. * Najednou se v Renjiho oci zmenily objevil se v nich vzor a celé oči najednou byly do zelené barvy. Renji se podival na muže a aktivoval si tenseigan mód. V tu chvíli ho obalila modrozelená chakra a Renjiho rychlost se navýšila do obrovských čísel, i jeho síla a síla jeho jutsu se rapidně zvýšila. Renji nečekal a rozběhl se, za ním zbyla jen rozrytá země. Renji doběhl k muži, který neměl téměř možnost ho trefit, Renji mu věnoval pár opravdu silných úderů, ale při každém ho doběhl a odpálil zase jiným směrem. Nakonec muž dopad a jeho brnění se deaktivovalo. Renji deaktivoval tenseigan mód a došel k muži. Vší silou mu věnoval úder do obličeje a muž z té rány ztratil vědomí. Pak se Renji ohlédl.* ,,Nemůžu ho zabít, to by mi Natsu nemusel nikdy odpustit." *Renji ho vzal za nohu a táhnul ho po zemi až k Natsuovi.* Ten si chvíli pobyde vy vězení. *Renji pak deaktivoval svůj tenseigan.* Tak a my by jsme se také měli vydat do vesnice, půjdeme po svých, nebo se přeneseme hiarishinem? Co říkáš ? *Renji se usmál, aby zase trochu uklidnil atmosféru.*
Natsu Narimachi: Joo, to bych byl mega rád. *Byl jsem překvapen, protože jsem očekával to stejné jako s tím Suzuyou. Nahodil jsem na sebe kabát a podal strejdovi ruku. Pak jsme se z ničeho nic objevili u vstupní brány.* Hustý... *Řekl jsem potichu, ale ne tak, že by mě nebylo slyšet a díval jsem se přitom na bránu a pak se otočil směrem ke strejdově kanceláři a pak zase na bránu.* Vážně hustý. *Zasmál jsem se. Následoval jsem strejdu kousek za vesnici na větší prostranství a když odběhl, čekal jsem na místě, jak řekl.* ,,Jsem zvědavý, kdo je ten, kdo se kamarádí s tím dé-...Bijuu.” *Začal jsem se trochu rozhlížet a kopat si do země a prostě jsem se snažil zabít čas, když v tom jsem uslyšel poměrně silné dupání a najednou bylo zataženo.* ,,Co se to dě-“ *Když jsem se podíval před sebe, viděl jsem kopyta a tak jsem pak pohledem následoval nohy nahoru, až jsem se zastavil na hlavě.* Páni... *Řekl jsem s úžasem a chvíli na to zíral.* ,,Pochybuju, že to je ten, kterého strejda zmiňoval, tohle musí být samotný Bijuu!” *Pak jsem si vzpomněl na strejdova slova a z delšího pohledu jsem se bleskově rychle uklonil.* Ť-Těší mě...? *Na konci věty jsem nahodil náznak otázky, protože jsem nevěděl, jestli mi to vlastně rozumí, ale rozhodl jsem se pokračovat. Strejda zmínil vychování, takže to minimálně chápe gestikulaci. Já jsem Natsu Narimachi. Jsem synovec Renjiho. Asi ho znáte. *Své věty jsem doplňoval jemným a pomalým ukazováním na mě.*
Renji Narimachi: Mohl bych ti ho ukázat. *Renji složil pečeť a udělal bunshin, který sedl ke stolu a začal pracovat. (Kage bunshin no jutsu)* Tak a já půjdu s tebou. Dej mi ruku. *Jakmile dá Natsu Renjimu ruku, ten se s ním přenese k bráně vesnice díky hiarishinu. Každý ho zdravil a Renji se jen usmíval. * Kdyby se něco dělo, mám v kanceláři klon, stačí ho zrušit a jsem tady. *Renji to stráži oznámil jako hotovou věc a vydal se s Natsuem dál od vesnice na louku, kde bylo dost místa.* Tak Natsu, doufám, že znáš dobré vychování a pěkně jí pozdravíš. Počkej tady, hned jsem zpátky. *Renji zašel kousek dál, aby na něj neviděl Natsu. A potom se transformoval na Gobi a vrátil se zpátky.* ,,Snad ti to nevadí Kokuō, nechci aby na vás měl stejný názor jako ostatní lidé a myslím, že tohle je dobrá možnost. Gobi- Nevadí mi to Renji. Dokonce se mi to zdá jako dobrý nápad, ale mohl jsi mě varovat předem." *Gobi došla až k Natsuovi a čekala, jak bude reagovat. Oproti němu byla obrovská, dost možná na sebe Renji strhnul pozornost z okolí.*
Natsu Narimachi: Jo, však já jsem to nemyslel nijak špatně. Já jen, že jsem tohle o nich slyšel. Takové jejich pojmenování. *Řekl jsem celkem v klidu* Vážně? To je hustý. A oni jsou jakože nějací kamarádi? Jak jsou vůbec velcí? Já jen, že pokud s ním spolupracuje, tak asi nebudou nijak velikostně rozdílní. Pokud s ním teda spolupracuje v boji. A kdo to je? Povíš mi to, nebo si to budu muset zasloužit, či zjistit sám? *Zašklebil jsem se a byl jsem zvědavý, co mi na to strejda odpoví.*
Renji Narimachi: No asi bych je nenazval úplně démony, démoni totiž páchají zlo, kdežto byjuu, kdyby si to u nich lidé už dříve nepokazili, jsou vcelku mírumilovná stvoření. A co kdybych ti řekl, že dokonce v naší vesnici je shinobi, který s jedním z těch tvých "démonů" dokáže spolupracovat ? Věřil by jsi mi to vůbec ? *Renji chtěl před svým synovcem vypadat silně, to proto aby v něm viděl osobnost, ne jen osobu, protože pak by neměl mít takový odstup.*
Natsu Narimachi: Chápu chápu. *Zatvářil jsem se vážněji a pokýval hlavou.* No co jiné=ho jsem od tebe mohl čekat že, strejdo. *Dokončil jsem větu a zasmál jsem se. Nad slovem Bijuu jsem se zamyslel.* Hmnm, Bijuu. Pokud si správně pamatuju, tak jsou to ocasí démoni a mělo by jich být 9? *Větu jsem dokončil vysokým a protáhlým tónem, že to spíš vyznělo, jako bych si u strejdy ověřoval informace.* Nicméně, proč se ptáš? Zkoušíš mě snad už teď? Geninská zkouška mě ještě jen čeká!
Renji Narimachi: Umístil Zjistil jsem na tebe svou pečeť, ke které se kdykoliv můžu přesunout, mám takovou i doma, tady v pracovně a na dalších pár místech. A možná ho poznáš uvidíme, teď bych ho ale nerad dráždil, něco se mu stalo a možná by dělal problémy. A samozřejmě tě nechám přemýšlet. Víš, že nic není zadarmo. Teď ti nezbývá než se snažit. Ještě na něco jsem se tě chtěl zeptat. Učili už jste se, kdo jsou to bijuu ? Nebo jsi teď úplně mimo obraz? *Renji se zasmál, protože v jeho věku sám netušil kdo bijuu jsou.*
Natsu Narimachi: Oukej, jsem připravený. *Když ke mě strejda přišel, tak jsem i napříč tomu, že řekl, že to nebude bolet byl trochu nervózní a zavřel jsem oči. Pak už jsem jen zjistil, že mluvil pravdu a nic jsem necítil.* Páni, vážně to nebolelo. A co že jsi vlastně udělal? *Snažil jsem se podívat na místo, kam sáhl, ale marně. Neviděl jsem tam pořádně, jen takový černý flek na pokožce.* ,,Hm, to bude nejspíš nějaká pečeť, vzhledem k tomu, že se dostal tak rychle i k tomu kunai." *Pak jsem ale byl překvapen skoro tak stejně, jako když jsem uviděl, jak je strejda rychlý.* Coo?! Ještě rychlejší?? *Zajímalo mě, kdo to tak mohl být.* Suzuya, Suzuya... *Podrbal jsem se zezadu na hlavě a tvářil se i docela zamyšleně a snažil se přijít na to, jestli jsem to jméno už někde neviděl nebo neslyšel.* Nevím, nejspíš jsem o něm ještě nikdy neslyšel. Ale když to říkáš ty, tak to musí být pravda, strejdo. *Zasmál jsem se.* ,,Třeba ho poznám, až když mi o něm bude strejda vyprávět, když si to zasloužím." Oukej! Jen počkej. *Dal jsem ruce v pěst a udeřil do prázdna.* Řekneš mi o něm víc dřív, než si myslíš! *Zatvářil jsem se odhodlaně směrem, kam jsem jen tak do prázdna udeřil.* heh, myslím, že už by sis měl připravovat, jak mě to budeš učit, protože Geninskou zkoušku nehodlám zpackat. Opustím akademii s tím, že semoje jméno zapíše do její historie, jako jeden z nejmladších a nejlepších absolventů! Ne-li ten nejlepší. *Zakřenil jsem se a vydal zvuk, který k tomu úšklebku seděl.* Gee-hee. *Podíval jsem se na strejdu.* Řekneš mi alespoň o co jde, nebo mě necháš přemýšlet, jak to většinou děláš?
Renji Narimachi: Dobrá tedy, neboj nebude to vůbec bolet. *Renji došel k Natsuovi a u klíční kosti mu trochu stáhnul tričku a pečeť hiarishinu mu umístil na zadní část ramene.* Tak a teď ať jsi kde jsi, vždycky se k tobě budu moct dostat. A rychlý ?! Znám o dost rychlejšího shinobiho. Jde o Suzuyu. To jméno jsi určitě slyšel. Ale víc ti o něm neřeknu. Možná až si to zasloužíš. A když zvládneš geninskou zkoušku na poprvé, naučím tě něco, co nikdo jiný nezvládne. *Renji chtěl Natsua za každou cenu motivovat, chtěl z něho udělat silného ninju.*
Natsu Narimachi: Jak jako děti?! Já už nejsem dítě, jsem student akademie, který bude brzy Geninem! Jsem už velké dítě! *Řekl jsem důležitě, ale pak jsem se zasekl, protože to vyznělo ještě hůř, než řekl strejda.* Tedaa..no, víš jak jsem to myslel. *Zašklebil jsem se, protože mi popravdě nevadilo, když mě nazval dítětem, je mi přeci jen osm. Měl jsem jen potřebu zahrát trochu divadlo.* Aaahaa, chápu. Jo, jasně. Mhmm. *Tvářil jsem se zaujatě, možná jsem to trochu hrál. Trochu. Ale byl jsem zvědavý, o jaký druh jutsu půjde.* ,,Zachránit život, nebo zakročit v nějaké lumpárně? Jak to chce jako udělat, když nebude na blízku..." *Pak ale strejda dokončil větu a už jsem to víceméně pochopil.* Hustý... Jo! Chci to vidět, prosím! *Pohledem jsem následoval kunai po místnosti a ještě chvíli se na něj díval, když dopadl na zem.* ,,Vždyť se nic neděje..." *Obrátil jsem tedy svůj pohled zpátky na strejdu, sedícího za stolem, ale ten tam ale nebyl.* ,,Co-" *Pak už se ozval strejda od místa, kam dopadl kunai a mě spadla čelist.* Hustý... O tomhle budu muset říct kluků, jak jsi mega rychlej. *Ještě jsem chvíli zpracovával informace, než jsem strejdovi odpověděl.* Jo, nevadí mi to. Jsem jedině pro!
Renji Narimachi: Mám přátelský vztah z každým z vesnice, tedy doufám. Bylo by špatné mít tady nepřátele. Takže když něco provedeš, hned se to dozvím. *Pak si vyslechne to, co má na srdci Natsu.* ,,Učí se rychle chlapec." To máš tedy pravdu, ale k tomu snad nedojde. A že zvládáš všechny techiky ? Víš že to co umíš ještě nejsou ani podřáné techniky. Je to něco co umí i děti. Musíš to vypalovat na maximum. Natsu, ještě jsem ti chtěl dát něco. Ovládám takové jedno jutsu, díky kterému ti můžu třeba zachránit život, nebo zabránit v nějaké lumpárně. Umístím na tebe pečeť, díky které se kdykoliv budu moct objevit v tvé blízkosti, souhlasíš ? Můžu ti i ukázat jak ti funguje.* Renji sáhne pro jeden bleskový kunai a lehce ho odhodí na druhou stranu místnosti. Pak se k němu lehce díky hiarishinu přesune.* Vidíš, takhle je to snadné. Takže co ty na to?
Natsu Narimachi: Pokusím se takové věci, co nejrychleji pochopit. *Řekl jsem strejdovi Renjimu, po tom, co mi vysvětlil, proč něco takového vlastně udělal. Moc se mi to nelíbilo, ale viděl jsem za tím ten smysl.* Připravuju! Všechny techniky zvládnu levou zadní na jedničku, o to se bát nemusíš. *Zasmál jsem se.*Trochu jsem se zarazil.* Ty máš takový vztah s ředitelem, že ti bude takové věci říkat sám od sebe. ,,Páni, dokud neskončím v akademii, budu se muset snažit, abych strejdu nijak nezklamal." *Říkal jsem si v duchu a tvářil se celkem znepokojeně.* Ale co, na mě nikdy nic špatného nenajde. *Zasmál jsem se a doufal jsem, že jsem to docela zahrál do autu.* A já doufám, že ty si plníš svojí práci pořádně. Já uslyším možná dřív než ty, když tě lidé budou venku pomlouvat. *Zatvářil jsem se přísně, ale nakonec jsem se tomu také zasmál. Ani jsem nepochyboval, že by strejda svojí práci dělal nějak špatně.*
Renji Narimachi: *Renji si všiml, že Natsu nahodil jiný výraz. Položil pero, kterým vyplňoval tiskopisy a šel blíž ke svému synovci.* Natsu víš, takhle žena dokonce zabila jednoho předchozího raikageho a ne jenom jeho. Počet lidí které zabila je o dost větší, ona naší vesnici způsobila nespočet problémů. Bylo to buď já, nebo ona, taky by jsi určitě neváhal. *Renji se přikrčil, tak aby se mu díval do očí.* Aaa, tady už je někdo zase při sebevědomí. *Renji šťouchl Natsua do břicha.* Doufám, ale že se poctivě připravuješ, ředitel akademie mi řekne, když budeš na něco kašlat! *Renji se zasmál, protože by něco takového asi ani nebral v potaz.*
Natsu Narimachi: *Docela mě uklidnilo, když mi strejda řekl, že to dám levou zadní.* Fuu, tak to se mi docela ulevilo, abych pravdu řekl. Teď se na to ještě víc těším. *Zasmál jsem se.* Neboj se strejdo, neztratím ho! *Řekl jsem víceméně odhodlaně, když jsem pochopil, že to myslí víc než vážně, ale smích jsem mu opětoval.* Zabil...? *Byl jsem celkem překvapen, že to řekl takhle narovinu.* Páni, vypadá to, že to bereš docela dobře, na to, že jsi vzal několik lidských životů. Chápu, že to k práci shinobiho víceméně patří, ale asi pochopíš, když řeknu, že to nevidím úplně v pohodě. *Trochu jsem posnesl pohled k zemi a zatvářil se smutně. Nakonec jsem se ale zase podíval strejdovi do tváře, ale už s úsměvem na tváři, po tom, co dokončil poslední větu.* No to máš pravdu. Však jen ty počkej! Až vyrostu, porazit tě bude stejně lehké, jako splnění Genninské zkoušky! *Zakončil jsem větu smíchem a odhodlaným výrazem.*
Renji Narimachi: Neboj Natsu, všechno dobře dopadne, jsem si tím téměř jistý.* Renji to řekl s tak klidným hlasem, jako by to byla naprostá jistota, což mělo za účel Natsua co nejvíce uklidnit.* Jsem rád, že máš radost, ale opravdu ho hlídej jako oko v hlavě. *Renji se zasmál a trochu zapřemýšlel nad další otázkou, kterou mu Natsu položil.* No víš, já jsem byl ten, kdo zabil úhlavní nepřítelkyni Kumo, Sayu. Ta napáchala hodně škod Kumo a po tom co se začala chovat jako blázen tak i organizaci ve které byla. No a také mě doporučila bývalá raikage a nakonec mě rada starších shledala jako vhodného kandidáta. Možná jsem nejsilnější z Kumo, ale víš čím to je ? Že jsi ještě nevyrostl, aby jsi měl šanci mě předehnat. *Renji nahodil šibalský výraz a zasmál se na Natsua.*
Natsu Narimachi: *Trochu se mi ulevilo, když mi strejda potvrdil, že si dělal legraci.* Už jsem se trochu lekl, že to myslíš vážně. *Poškrábal jsem se za hlavou a pousmál jsem se, načež jsem se posadil normálně.* Tak to jsem rád, jednou chci být minimálně tak silný, jako ty! *Řekl jsem strejdovi radostně.* Ano ano, těším, ale jsem i trochu nervózní. Vím, že jsem teď řekl, že chci být silný jako ty, ale co když to nezvládnu. Co když mi celá ta shinobi věc nepůjde? *Řekl jsem s poměrně vyděšeným výrazem a začal jsem si v hlavě promítat různé věci, co by se ho stát a tak. Trochu jsem nevnímal, ale když strejda zmínil štěstí, věnoval jsem mu veškerou pozornost světa. Tak jsem si náhrdelník vzal a prohlédl.* Páni, to je hustý. Tak děkuju moc, budu ho opatrovat jako oko v hlavě. *Nahodil jsem si ho kolem krku a zastrčil pod triko.* Noo, víš, ani ne. Zaprvé jsem tě chtěl přijít pozdravit a pogratulovat, aby ses trochu odreagoval a zároveň se zeptat na ty Genninské zkoušky. Měl jsem z nich strašný strach a velký respekt, no teď, když mám tohle, tak už se zas tak nebojím. *Povytáhl jsem náhrdelník zpod trika.* A teď mě tak napadlo. Proč jsi vlastně Raikage ty? Znamená to, že jsi nejsilnější ve vesnici, nebo že jsi nejšikovnější? Protože Geninů a tak je hodně, ale Raikage je jen jeden, tak se ptám, víš?
Renji Narimachi: Neboj, budeš dělat klasické zkoušky, stejně, jako tvoji vrstevníci. *Renji se tomu celému trochu zasmál. Vždy si jednou za čas něco napsal do papírů, ale hlavně se věnoval Natsuovi.* Neboj, naučím tě všechno co budeš chtít a kdybych to nezvládl já, určitě znám někoho, kdo by tě to mohl naučit. A co, těšíš se, až budeš moc plnit mise jako plnohodnotný shinobi ? Já jsem se tenkrát tak strašně těšil. Natsu, chtěl bych ti dát něco pro štěstí. Nosím to sebou už od malička a i mně to vždy přineslo štěstí. *Renji si sáhl na hrudník, potom na krk, kde měl přívěsek z kančího klu, který získal s Yinem, když byli oba malí.* Tady máš, ale musíš na něho dávat pozor, kdybych potřeboval štěstí, možná si ho od tebe budu půjčovat. *Řekl Renji a se smíchem podal přívěsek Natsuovi.* Vlastně, proč jsi vůbec přišel ? Snad se nic nestalo?!
Natsu Narimachi: Mám se dobře. *Pousmál jsem se a docela se mi ulevilo, když strejda řekl, že to dal na první pokus a že to není nic těžkého.* Cooo?! *Vykřikl jsem zděšením, ale trochu jsem to i zahrál.* To mi neuděláš, že ne? *Zeptal jsem se se smíchem.* I když bych pak z toho měl lepší pocit, kdybych dal těžší úroveň. Ale ne, chci to tak, jak ostatní. *Protáhl jsem se.* Doufám, že až ze mě bude Genin, tak mi pomůžeš se zlepšit, budeš mě trénovat a učit různé mega silné techniky. *Doplnil jsem to různými “kung fu” pohyby a zvuky chvatů a nakonec jsem to završil pečetí a smíchem.*
Renji Narimachi: Ahoj Natsu.* Pozdravil ho Renji a posadil se.* Mám se dobře, ale nezdá se to, je to dost papírování. A děkuji. Jak se máš ty ? *Renji něco chvíli psal a pak zvedl pohled.* Máš z toho strach ? Také jsem měl. Ale já jsem ji zvládl na první pokus, neboj nebývá to nic těžkého. Ale když jsi to ty, mohl bych ti to udělat trochu těžší. *Renji se zasmál.* Ne neboj, zvládneš to levou zadní.
Natsu Narimachi: *Když jsem byl vyzván ke vstupu do místnosti, neotálel jsem. Otevřel jsem dveře, vešel do místnosti a zavřel za sebou.* Ahoj, strejdo. Jak se dneska máš? Oh a ještě jsem ti chtěl pogratulovat k nové pozici. Gratuluji! *Doplnil jsem s úsměvem na tváři.* Hlavně jsem se chtěl zeptat, jak to vidíš s Genninskou zkouškou. Na akademii mi řekli, že tenhle rok jí budu absolvovat. Tak jsem docela nervózní, víš? No, snad to nebude nic těžkého. Tys ji dal na první pokus?
Renji Narimachi: *Renji zrovna vyřizoval nějaké papíry. Takhle brzo po nástupu do funkce toho měl ještě dost. Když k tomu začala tahle krutá zima, musel rozvrhnout zásoby jídla a rozplánovat pěstování many i v zimě. Najednou se ozvalo klepání.* Dále. *Řekl Renji a postavil se za stolem. Byl oblečený do pláště raikage a svou čepici měl na stole.*
Natsu Narimachi: *Už je to rok, co bydlím u strejdy Renjiho a studuju na akademii. Za chvíli mě čeká Geninská zkouška, takže teď pilně trénuji. Přišel jsem za strejdou Renjim, řekl, že ho najdu v kanceláři Raikageho, jak se jím teď nedávno stal. Šel jsem chladnými uličkami Kumo, až jsem se dostal k velkolepé budově. Uvnitř bylo teplo, jak jsem i mohl očekávat, ale i přes to jsem byl teplem mile potěšen.* Aaah, tohle teplíčko bodlo, venku je fakt zima. *Sundal jsem si kabát a čepici a jen jsem je držel v ruce, jinak bych se roztopil. Vyšel jsem pár pater až jsem došel ke strejdově kanceláři. 3x jsem zaklepal a čekal na pozvání dovnitř.*
---: ---
Gina: Samozřejmě... *Vystavila v rychlosti ještě jednu a podepsala ji se všemi náležitostmi. Pak se uklonila i ona jemu.* Děkuji. *Počkala, než odešel, následně strhla prkna z okna a spatřila svou vesncii. Jak ona tenhle výhled milovala, ale teď jí přínášel pouze trápení. Sebrala se a odešla z kanceláře, do svého malého domu, kde pobrala co mohla a s kápí na hlavě opustila vesnici. Neohlížela se, mířila přímo za nosem, přímo k jejímu opravdovému domovu v zemi válek.*
Renji Narimachi: Dobře, děkuji. Doufám, že už se vám bude dařit jenom lépe. Ale než odejdete, budu potřebovat přepsat kartu nového člena vesnice. Jedná se o mého synovce. Chtěl bych, aby se nejmenoval Narimachi, mohlo by to upoutat pozornost. Byl bych rád, kdyby měl stejné příjmení, jaké budu mít teď i já. Ode mě je to tedy vše. Ještě jednou děkuji. Vše zbylé vyřídím. Nashledanou *Jakmile Renji domluvil, uklonil se a odešel.*
Gina: Dobra... *Sepsala doporuceni kandidata na post raikageho, ktere spolu se slozkou pripravila na stole. Sebrala si vsechny sve veci, zbrane a obleceni predevsim, ktere tam mela. Vedle soupisu nechala klobouk. Jesste vse podepsala a zapecetila svou peceti (vosk a razitko). Oblekla se do normalnich veci.* Malem. Bych zapomnela... Rezignace. Mam ji sepsanou uz dlouho. Tohle vsechno vezmi k rade starsich, ja mezitim opustim vesnici. Budu v zemi Valek, ale smis to vedet pouze ty, nikdo jiny.
Renji Narimachi: Omlouvám se, ale díky tomu znáte mé pravé záměry. *Renji si potom poslechl všechny rady které mu Gina dala.* Děkuji za rady, děkuji za všechno co jste pro mě a pro celou vesnici udělala.* Když se zeptá, jestli si je Renji jisty, tak se chvíli odmlčí.* Ano, naprosto jistý. *Řekne a pevne k ti u přikývne hlavou.*
Gina: *Pevne stiskla sve ruce, ktere mela skrizene na hrudi.* prijimas... Chimera.... Nepripominej mi ho prosim. Mela. Jsem si rozbodat srdce ve chvili, kdy jsem pozrela jeho krev.,*otocila se k Zarakimu celem.* Zaridim, abys byl dokonalym nastupcem a ja zmizim z tehle zeme navzdy. Hlidej sj barieru, hlidej si manu, zivi ty lidi tam, bud kruty... V tuhle dobu neni vetsi sebevrazdou nic jineho, nez laskavost. *zacala sepisovat nejake veci, pro radu, pro anbu, pro root, pro feudala zeme valek, aby ji pripravil pokoj v chramu.* jsi si jisty? Pokud bych prijala nekoho jineho, mam pocit, ze bych kumogakure odsoudila k smrti a ty ses mi ukazal jen v dobrem svetle.
Renji Narimachi: Chápu vás. Sám jsem se musel zbavit toho, co jsem od něj...dostal. právě proto jsem vlastně měnil tělo. Byl jsem něco jako chiméra. Teď už mě nemá kdo ovládat. A pokud to celé myslíte vážně, bude mi ctí po vás to místo převzít. Určitě by mohla existovat celá kopa lepších zájemců, ale přijímám. *Renji to myslel naprosto vážně a byl z toho vcelku i nadšený, ale nedával to vůbec najevo.* ,,Až se tohle dozví Yin, toho jebne."
Gina: Neno se to da nejak nahrat... Ja nevim, nechci tu bejt. Vesnice me vysala uz dost. Nemam nic, nemam otce,. Nemam manzela, nemam dite ani rodinu a nemam. K tomu vsemu ani dusi..... *zastavila se.* Jashin.... Pujdu k memu bohu. Kdo jiny by me mohl zastoupit? Vsak ty jsi vcelku rozumny, vesnice se ma i tak dobre. Jidla je pro nas dost. Nemas co ztratit a ja taky ne. Odejdu.
Renji Narimachi: Zaraki... Ani nevím, to jméno se mi asi prostě líbí. Líbí se mi jak zní a podobně. A pokud by se to dalo udělat tak, že jsem tu žil již dříve, to by bylo naprosto perfektní. * Renjimu se dost zlepšila nálada, kterou mu další částí rozhovoru Gina trochu zredukovala.* Cože?! Zastoupit vás ? Laskavost ?! *Renjiho to celé tak překvapilo, že pořádně nedokázal vypustit plnohodnotnou větu. Normálně by mu to vcelku lichotilo, teď to ale znělo, jakoby to měl přebrat za trest .* Nemůžu přeci jen tak zasednout místo vás. *Renji si uvědomoval, že tohle byl od malička jeho sen, ale nikdy si nepředstavil, že ho bude raikage prosit o to, aby ji zabil.* Zabít ?! To nemůžu. Budu upřímný, už jako malý jsem snil o Tomy že jednou zasednu za tento stůl a budu nosit plášť raikageho, ale nikdy jsem si nepředstavoval, že mě o to bude raikage prosit souběžně s tím, abych ji zabil.
Gina: Zaraki... Proc zrovna toto jmeno? *optala se, prohlizejic si Renjiho telo. Pak se podivala an toho nynejsiho zarakiho.* Musime vymyslet duvody, proc jsi tu... Nebo mohu proste zapsat, ze jsi clenem Kumogakure jiz leta... Nikdo to nakonec ted zkoumat fakt nebude. Je tu prelidneno. *pokrcila rameny.* Blby, ze nemuzu umrit, nebo jen tak vypadnout z tohohle mista. Nenavidim to tady. *Zvedla se a prilozila ruku k oknu, ktere bylo zevnitr zabednen drevem.* Nechces me zastoupit? *otocila se.* Jakozto Jeho svedek... Mi dluzis laskavost.... Dluzis je hloupe slovo. Oni me nepusti, dokud nebudou mit zastupce a ja se asi zblaznim. Chci umrit. *celou dobu mluvila do dreva.* Chci nebejt. Zabijes me?
Renji Narimachi: *když se Gina zvedla, Renji si všiml pořádně až teď, co asi přesně prováděla. Věděl že je jashinistka a jashinistický obřad viděl při jednom souboji s nukeninem, který byl také jashinista. Renji se pokoušel moc po ji nepokukovat, ale nemohl si pomoct a přeci jen si ji trochu prohlédl. Čekal, že bude chtít, aby s Renjiho tělem zemřelo i jeho jméno, proto si také své staré tělo vzal sebou.* Dobrá, trochu jsem s tím počítal, proto jsem své tělo vzal sebou. *Když před něj hodila nové papíry, chytil tužku a vyplnil kolonku pro jméno. Napsal tam své nové jméno. "Zaraki Chikarai" pak odpečetil svou mrtvolu.* Bylo by divné, kdybych sám sobě pořádal pohřeb, pokud se ale pohřeb udělá, mohlo by to být věrohodnější. Můžu to tedy nechat na vás ?
Gina: *Sledovala ho chladnym pohledem. Zvedla se, jeji dokonale tvarovane telo bylo jako jehelnicek, poseti nezahojenymi ranami, jizvami, stehy klanu Doku. Dosla k vesaku a hodila na sebe rudy zupan, byval bily, ale uz byl tak nasakly krvi, ze nesel ani poradne vyprat, satenovy, takze se jeste k tomu hezky leskl.* Pak tedy uplne nova karta a Renji bude mrtvy nadobro. Taky budu muset zrusit obedove pauzy senzibilu, drzicich barieru, kdyz jste se sem tak snadno dostal. *zamrucela a hodila na stul kartu s nevyplnenymi papiry, kterou vytahla ze supliku.*
Renji Narimachi: Nová fotka by se asi taky hodila, ale kvůli tomu bych sem nešel. Myslíte, že získávání těla někoho jiného je úplně čistá záležitost ?! Já si myslím, že radě se to moc líbit nebude a taky než kvůli fotce, mi jde spíš o to, že mám teď i rozdílnou chakru, což by dost mohlo zmást senzibily v Kumo. ,,Fotka jak ji to napadlo ?! Asi ji to co Kinshi provedl vlezlo na mozek."
Gina: Hmmmm... Renji. Ah tak to pak jo. *Pronesla, jakoby o nic neslo. Oprela se. Do kresla a zadivala se na nej.* Nom... Co na to amm rict, uctyhodna promena. Po me tedy chces co? Zmenit fotku v dokumentech? To zvladne i ANBU kapitan.
Renji Narimachi: *Renji vzal místo na židli.* Omlouvám se, úplně jsem si ještě nezvykl. Moje jméno bylo a je Renji Narimachi. *Renji se trochu porozhlédnul. Moc se mu tam nelíbilo, bylo tam tma a jenom cejch smrti. Renji se doslechl o tom co Kinshi provedl a nechtěl to rozvádět, muselo to být strašně těžké. A pro Renjiho to taky nebylo úplně jednoduché, přeci jen to byl pro něj docela důležitý člověk.*
Gina: Pozor, at neslapnete do nejakych sracek. *varovala ho a ukazala na zidli pred stolem, vypadala celkem ciste. Hodila si nohu pres nohu a odlozila zakrvaceny hadr. Pachlo to tam jako smrt a Gina si v tom dokonce i vcelku libovala.* Zmena tela? Muzete se prosim, nejprve predstavit? At vim o co jde...
Renji Narimachi: *po vyzvání Renji vešel do místnosti. Trochu ho překvapilo co viděl, ale možná v téhle situaci jo více překvapila nahá Gina, než mrtvola na zemi. * Zdravím, rád vás zase vidím. *Renji šel pomalu a dával pozor, aby zbytečně nedělal nepořádek tím kam by šlapal.* Mám vcelku důležité téma na probrání a myslím, že jste přesně ten člověk se kterým bych to měl řešit. Jedná se o změnu mého těla.
Gina: *Cela mistnost byla zatemnena, okno bylo zabednene a jedine, co. Svitilo, byly svice na stenach a oci Giny. Otirala si krev z rukou a tvare, na podlaze lezel muz, ktereho chytili jak krade a Gyna byla kompletne naha, s telem rozbodanym jako jehelnicek. Nicmene jeji klan ji dodaval moznost se kdykoliv sesit. Jaksi diky Renjimu nestihala.* Dale. *zavolala. Dlouhe blond vlasy od krve si hodila po ramenou pres prsa a v klidku si sedela na zidli.*
Renji Narimachi: *Renji si nebyl jistý, jestli je Gina opět ve svojí pozici, po tom co se stalo. Ovšem neměl jinou možnost, po tom co změnil své tělo, chakru a dokonce i klan, to samozřejmě musel ohlásit. Vyrazil tedy do budovy, kde by měla raikage být. Vešel dovnitř a zaklepal.* ,,Tak jo, teď se dozvím jestli tu je, jestli to nevyjde u ní, rada starších ne sežere." *Renji čekal před dveřmi, zda se ozve vyzvání ke vstupu.*
---: ---
Renji Narimachi: Dobrá. Děkuji. *Renji se uklonil a ještě než odešel, otočil se zase na Ginu.* Moc vám děkuji za to, jak jste nahlédla na mou situaci a jak moc jste mi pomohla. Jsem vám opravdu vděčný. *Renji pak došel k mrtvole Sayi a díky technice Kuchiyose Tobidougu jí zapečetil do prázného svitku.* Nashledanou tedy. *Rozloučil se Renji a vydal se na cestu.*
Gina: *V rychlosti dopsala žádost pro truhláře.* Ještě maličkost...odnes tu mrtvolu s tímhle na tuhle adresu. Tady... *Vytáhla svitek a sepsala zadání infiltrační mise, která měla být zástěrkou pro Renjiho.* Tohle je tvoje pomyslná mise...takže když tak plníš tohle. Kdyby se někdo ptal... *Pak se ponořila do papírů.* To bude asi všechno, děkuji za pomoc.
Renji Narimachi: *Renji věděl, že mluví o Jashinovi, protože na její svatbě byl všeho svědkem. * Mám tedy udělat ještě něco ? Nebo už si se vším poradíte sama ? Nerad bych vás nějak zdržoval, vím, že vaše práce bude víc než dost. *Renji dopil skleničku, kterou mu nalila. Pak jí položil opět na stůl.*
Gina: To tělo nikdo nezneužije, to se neboj. Bude to můj majetek..pohřbím ji stejně tak, jako každého, koho kdy dostal můj bůh jako dar, až na to,že je škoda, že právě jí jsem nemohla obětovat. Ta jao tak ji nechá pohřbít, její tělo bude tam, kde nedojde duše klidu. Bude to vězení a zároveň projev odstřižení emocí od práce Raikage. lidé si budou myslet, jak jsem laskavá a schopná odpouštět, ale kdo se jednou podívá na místo, kam dávám své oběti pozná...že to žádný akt cti neni, naopak. Kybych ji spálila, bylo b to chvikové utrení, takto bude trpet, dokud se nerozloží.
Renji Narimachi: *Renji udělal přesně to co mu Gina řekla. Bral jí i víc jako nadřízenou i proto, že to byla žena Kinshiho. Měl k ní tedy respekt jako k raikage, tak jako k ženě svého kamaráda. Sice se trochu divil, že nechce její tělo prostě spálit. * 172 centimetrů. *Zahlásil Renji.* Co s ní chcete dělat, pokud se můžu zeptat ? Myslel jsem, že její mrtvolu spálíme, aby na ní vesnice už nemusela myslet a jejího těla někdo nezneužil.
Gina: Dobra tedy. *Vytahla metr.* Zmer ji, at vim jak velkou rakev nechat udelat. Napisu do Chramu. Myslim... Ze je cas stare krivdy zapomenout a pohrbit je spolu s nenavisti nekam hluboko. *Gina mela ve chramu jashinistu zarizene nejake kontakty a tak si tam. Take nechala zaridit jakousi hrobku, kam odklada mrtvoly vsech, ktere obetovala. Saya sice nebyla ji venovana Jashinovi, ale Gina si myslela, ze pohrbit ji v chramu bude na jednu stranu pocta a na druhou trest, jelikoz jeji telo bude majetkem Giny.*
Renji Narimachi: *Renji si při té poznámce vzpomněl na Suzuyu a musel se trochu zasmát.* Je mi jasné, že by pro mě nemuselo skončit dobře kdybych odporoval. To ani nechci. Jde mi o vztah, který mám ke své vesnici. *Když pak zmíní, že by Renji mohl být raikege, nevyjadřuje se. Rád by se jím stal, ale při jeho momentální síle by si z něho ostatní kage dělali možná tak legraci.* Pokud vám nebudu překážet, určitě vám rád pomůžu.
Gina: *Mávla rukou.* Ať je můj, nebo tvůj názor jakýkoliv, nejsme Yugakage, abychom si své názory prosazovali tím, že zabijeme své nadřízené. Pro tvou budoucnost ve vesnici to takto bude doopravdy pohodlnější. *Posadila se do křesla. Přemýšlela, co s tělem udělá.* Mimochodem...pokud jde o nějaké postavení. Jsem si jistá, že za pár let budu chtít opustit toto místo...toto křeslo a předat tenhle putovní klobouk dál...pokud máš takové ambice, nepokaz si to u rady a možná budeš mít možnost mne nahradit....ruku na srdce, Kinshi je tak zaneprázdněn, že ani pokud by měl možnost být Raikagemm, nezvládl by tuhle práci tak, jako někdo, kdo má zkušenosti s vedením, i přes to, že krachující, organizace. Mysli na to... *Vzala nějaké papíry a projela je pohledem.*Pokud je to vše...klidně můžeš jít, nebo mi můžeš pomoci učinit přípravy na převoz těla do země Válek.
Renji Narimachi: Když jste mě pouštěla, o organizaci nepadlo ani slovo. Organizace dokonce vznikla až několik let po tom, co jsem již nebyl v Kumo. K tomu, v jaké jste pozici asi rozumím, umím si to představit. Ovšem z toho vyplývá, že díky tomu, že jsem udělal něco pro vesnici. *Renji ukázal na ležící mrtvolu.* Tak díky tomu mě teď oni chtějí téměř potrestat. Když si stěžujete, tak mi nějaký úkol. Mít co dělat, dělám to pro Kumo. Miluju tuhle vesnici, vyrostl jsem tady, plánoval jsem tady zestárnout, ale nemám proč. Vracet se budu. Nic jiného mi ani nezbývá. Ale když člověk dělá něco z donucení, nedělá to rád. Ale o tom vy asi víte svoje. To že jsem se v organizaci posunul takhle vysoko není nic na úkor vesnice. Každopádně myslím, že organizace zanikne. Jelikož druhá velitelka a vlastně i zakladatelka se dlouho neukázala. Zjistil jsem pár věcí, které mi na ni změnili pohled. Pokud jí nezabiju, tak už se do něčeho takového motat nebude. Ovšem to bych z organizace odešel. Nevím ale jestli bych se natrvalo vrátil do Kumo. Takže nemám ani na vybranou než vaši nabídku přijmout. Vám děkuju, ale asi tušíte jaký mám názor na ty, kteří mě tu chtějí držet.
Gina: Slyšela jsem o té organizaci více, než dost špatného, taky si pamatuji, že jsem tě původně dod světa pustila právě proto, abys nám na ní donášel, ne aby sis v ní budoval postavení a kamarádíčkoval se s jejími členy. *Povzdychla si.* Ani tady s tebou nediskutuji, ale dávám ti na vybranou z mých návrh, které, ať chceš nebo ne, nakonec budeš muset schválit a jednomu z nich se podrobit, jelikož to, na koho bude vesnice vyhlašoval hon, já neovlivním. Mám tady asi takové slovo, jako na summitu kage. Snadno mohu být přehlasovaná většinou,, radou, feudálem...být kage znamená být hezká tvářička a nést zodpovědnost za chod vesnice, ale jakmile se něco pokazí, jakoby moje důležitost pominula. Takže si mysím, že nejvýhodnější pro oba bude, když přistoupíš na můj první návrh.
Renji Narimachi: Já to všechno chápu. Ovšem mám mimo vesnici důležité záležitosti. Určitě jste se něco doslechla o organizaci jménem Inazuma. Jsem jeden ze dvou velitelů téhle organizace. Mám tedy důležité záležitosti ohledně velení. Můžu navštěvovat vesnici častěji, ale nejsem si jistý, jestli tak často jak říkáte. Bývají roky, kdy mám totiž plnou hlavu práce a nestíhám nic. Ta organizace pro mě znamená sílu, hodnost, jméno. Nejde mi ve vesnici o hodnost jako takovou, ale zase se nechci vzdát toho co mám jen tak pro nic za nic. *Pak sleduje jak Gina došla k mrtvole. Pak dala Renjimu peníze.* Děkuji, ale odměna by bývala nebyla nutná. Vím co ta osoba znamenala pro naší vesnici. Abych se přiznal, nebyl můj záměr jí zabít, ale nedala mi na vybranou.
Gina: Já to chápu. *Promluvila dost hlasitě na to, aby to slyšel i případný zvědavec za dveřmi, ale stále neagresivně.* Chápu. *Zopakovala tišeji.* Ale oni ne. Nenahlíží na sílu bijuu jako na bytost, ale jako na démena, co přináší vesnici zkázu a musí být pod kontrolou. Už několikrát nám jinchuuriki udělali z vesnice paseku. Chápej ty toto, tohle je to nejmenší opatření, to nejmenší...být na mém místě někdo jiný, zahltí tě pečetěmi, kontrolami a zamkne do kobky, kde budeš čekat na chvíli, kdy tě vypustí do boje. Já pouze žádám to, aby ses k nám častěji vracel. Nedržím tě tu jako ve vězení, ale musíš být pod, alespoň minimálním, dohledem z mojí strany. Kinshi ti věří a já tím pádem stejně tak, ale zbytek rady tě takřka nezná. Věř, že tohle je to nejméně násilné, co pro tebe dělám. Pokud ti jde o jméno a postavení, řekni, co bys rád....můžeš fungovat jako vyslanec...pokud stojíš o volnost a zároveň ti budu schopná zajistit jakousi imunitu...můžeš cestovat, vyřizvat státnické záležitosti a podobně...obnáší to i potřebu podávat hlášení, ať už písemné, nebo ústní.. *Zvedla se, dopila sklenku a došla k tělu Sayi.* I když není nukeninem, vyplatím ti za ní tučnou odměnu, to se neboj. *odhrnula Saye vlasy z tváře a chytila ji za bradu. Pak pustila a vytáhla ze skříně nabytý vak s penězi, které podala Renjimu.*
Renji Narimachi: *Renji si vyslechl, co mu Gina řekla. Bylo mu jasné, že ona mu chce pomoct jak nejlépe může. Ale byl pořád trochu proti.* Ta bytost, která v mém těle je, by měla být volná. Já bych měl být taky. Za tuhle sílu nevděčím vesnici, proto nevím, proč bych se kvůli tomu měl podléhat nějakým opatřením. Chápejte mě. Nemám tady nikoho. Všichni koho mám jsou venku. Ketchu, Yuga... V téhle vesnici ani nemám žádné postavení nebo něco podobného. Jsem pro vesnici jen další shinobi. *Renji to říkal samozřejmě úplně slušně, protože Raikage z určitého pohledu ,,uctíval,, a respektoval její autoritu.*
Gina: *Sledovala tělo, přemýšlela, zda v tom není něco podezřelého. Neměla z toho moc dobrý pocit, ale asi to bylo i tím, že Sayu chtěla zabít ona sama. Povzdychla si.* Svoboda a vězení...tak se ti nyní může vesnice zdát. Ale jak říkám, rada nebude moc nadšená, až zjistí, že jsem tě nechala opět volně jít. Musím udělat opatření, že se neotočíš proti vesnici a nebudeš nakonec ty naší problémem, narozdíl od Sayi, která byla hrozbou, ale od jejího zproštění viny se proti Kumogakure neobrátila. *Promnula si čelo.* Budeš se muset do vesnice častěji vracet....delší cesty budou pouze pod rouškou fiktivní mise, kterou ti budu zadávat vždy, když se vrátíš...myslím, odchod na několik týdnů až měsíců. Platí?
Renji Narimachi: *Renji se na vyzvání posadil. Pak si vzal jednu sklenku a trochu se napil.* Chápu situaci, ovšem musíte chápat, že při mém stylu života nemůžu zůstat připoután k vesnici. Nemám nic co bych mohl dělat uvnitř vesnice. Cítil bych se trochu jako otrok vlastního domova. A ohledně Sayi ? nebyl jsem tam sám, byla tam také Naomi, královna té země, která sebou měla dvě docela zkušené strážkyně. Já jsem přišel ve chvíli, když už byl boj v plném proudu a pouze jsem se připojil. Znal jsem její schopnosti, byla členkou organizace, ovšem nemohl jsem jako jeden z velitelů souhlasit s tím co prováděla. To byl další faktor, který mi v souboji dost pomohl. *Renji si opět loknul.* Tady je tedy její tělo, jako důkaz toho, že je Saya mrtvá a už nebude ohrožovat naší vesnici tak, jako se tomu dělo dříve.
Gina: *Zavrela dvere a nalila dve sklenky skotske. Jednu polozila na okraj stu a druhou si nesla v ruce. Sledovala telo, jakoby nemrkla. Posadila se a az Renji skoncil, tak se napila. Protocila palcem snubni prsten na prstu.* Vsimla jsem si a slysela jsem. Obavam se ale, ze te nyni jiz nebudu moci propustit na tak dlouhou dobu pryc. Jsi pro vesnici nyni mnohem cennejsi. Starsi by mohli byt nastvani. *Prohledla si nejake papiry.* Sedni si. *Naznacila mu rukou.* Moc se mi nezda, ze bys Sayu jen tak zabil sam... Byla dost silna na to, aby zabila meho otce... *Zamumlala a stahla si dlouhy cop pres rameno. Podivala se na telo. Citila zlost a chut to telo naporcovat na kusy, ale musi se chovat jako Kage ne jako mucitel, kterym byla.*
Renji Narimachi: *Když byl Renji nahoře, Gina už tam čekala. To ho docela překvapilo. Na její vyzvání tedy vstoupil. Pak počkal až zavře. Jakmile se mu bude věnovat tak spustí.* Zdravím, je to dlouho co jsem tu byl naposledy a vidím, že se toho hodně změnilo i tady. Určitě taky poznáváte, co za tělo vám nesu. Možná už jste zaslechla o tom co se stalo. Další novinku vám nemusím zřejmě ani oznamovat, určitě jste si již stihla všimnout mé chakry. *Pak Renji čekal na reakci Giny, neměl totiž sušení, co pro ní může znamenat vidět mrtvé tělo Sayi.*
Gina: *Od dob odchodu Renjiho se toho dost zmenilo a to i pres to, ze byl na svatbe pred nekolika mesici. Jeji kancelar byla v zamku, takze tam take Renji urcite miril. U hlavni brany jej straz prohledla a pustila dale i s telem v ruce.* Nejvyssi patro veze. *Informoval jej strazny. Gina jej uz znacnou chvili sledovala z okna kancelare. Dalekohledem. Jakmile se Renji priblizoval ke dverim kancelare, sla je otevrit. Oblecena byla v cernych satech se zlatym zivutkem a klobouk Raikage se ji valel na obrim stole. Jeji nova ka celar byla obrovska.* Vitej... *Ukazala mu, at vejde.*
Renji Narimachi: *Renji byl zase dost dlouhou dobu z vesnice, ale měl dost věcí, které se musely vyřídit, tak doufal, že to bude dostatečná omluva. Od doby co byl v Kumo naposledy se dokonce stal jinchuurikym. Nevěděl jak na to bude raikage reagovat a měl z toho trochu strach, ale také měl jednu dobrou zprávu. Nesl totiž do vesnice mrtvé tělo Sayi. Procházel se svou čelenkou Kumo na čele a šel rovnou do budovy, kde sídlila Gina. Renji byl oblečený opět do kimona, tentokrát ale do úplně nového, které ještě nikdy neměl na sobě. odkaz » . Mrtvé tělo Sayi nesl v náruči a mířil rovnou ke dveřím budovy. Ze všech stran na něho udiveně koukali lidé. Když přišel ke dveřím, chytil sayu jen do jedné ruky a druhou rukou zaklepal. (silově v pohodě, síla pasivně díky Gobi.) Pak už jen čekal na vyzvání k tomu, aby vstoupil.*
---: ---
Renji Narimachi: Děkuji, já se za to budu snažit, jak nejvíce to půjde. *Renji si vzal dokumenty a odešel. Před odchodem ještě pozdravil a ještě jednou poděkoval.*
Gina: Ah ano...dobře, jsem ráda, že si můžeš splnit své sny. *Usmála se azačala vyplňovat dokumenty, nakonec je zapečetila.* Tohle jsou tvé dokumenty, identifikační karta. *Vzala papír z jeho složky s jeho fotkou. Vše to zabalila do obálky a dala na ni svou pečeť.* Tuto je tvé, buď opatrný prosím, nerada bych přišla o dalšího shinobiho ze své vesnice.
Renji Narimachi: Jsem si jistý. Byl bych za to opravdu rád. Myslím že tohle je maličkost, kterou pro Kumo a vás, Raikage-sama, udělám velice rád. *Renji se snažil být klidný a nedávat svou radost moc najevo, ale muselo to být vidět minimálně na jeho očích, které se úplně rozzářily.* Moc děkuji, vždy hned jak získám nějaké informace, dám vám vědět díky schopnostem našeho klanu by to nemělo být obtížné. Ještě jednou velice děkuji.
Gina: Ah ano...svět je velký a nebezpečný. Nicméně, jak chceš, nebudu ti bránit, pokud jsi si jistý, že se do Kumo někdy vrátíš a nepřeběhneš k někomu jinému. Mohu ti vystavit nějaké listiny, které by ti mohly zařídit vstup do našich spřátelených vesnic. Těm nepřátelským se vyhýbej obloukem. Když už chceš být na cestách, mohla bych tě využít? Ráda bych zjistila, jaká je ve světě situace, která vesnice potřebuje podporu a která ne, co se týká těch malých vesnic. Mohla bych tam pak uzavřít spojenectví. Co ty na to? Mohl by jsi mi posílat informace.
Renji Narimachi: *Renji se posadil ke stolu. Když Raikage mluvila o jeho uších jen se zasmál.* Moje uši se vyryjí do paměti. Můžu za ně poděkovat kamarádovi. Bez něho bych k těmto schopnostem vůbec nedošel. Nenašel jsem učitele, ale slyšel jsem o spoustě zemí, dalších vesnic, dalších umění a podobně. Nikdy jsem nebyl daleko od vesnice a proto, bych se chtěl přesvědčit na vlastní oči jak to jiné vypadá. Samozřejmě, že kdyby bylo potřeba, tak se do vesnice okamžitě vrátím. Kumo miluji a chci jej podporovat, jak jen to půjde. K tomu ale musím ještě dost zesílit. A myslím že tohle by byla dobrá možnost.
Gina: *Sledovala kluka s úsměvem.* Ohaiyo... *Pozdravila ho a ukázala na židli před stolem, aby se posadil, zmizela hlavou v krabicích a hledala jeho složku. Znala všechny fotky všech ninjů ve vesnici a tak jí klučina byl povědomý.* Ha! Tady jsi...ty jsi, Renji-kun, že? Tyhle uši se jen tak zapomenout nedají. *Hodila složku an stůl a zavřela krabici.* Hm? Na zkušenou? *Povzdychla si.* Všichni chcete odejít...proč? Našel jsi si snad učitele, který požaduje, abys odešel?
Renji Narimachi: *Renji na vyzvání vstoupil do místnosti.* Dobrý den Raikage-sama, doufám že neruším. Přišel jsem vás o něco požádat. *Najednou si to Renji uvědomil.* ,,Vždy jsem si myslel, že Raikage bude nějaká ošklivá stará ženská, na kterou se člověk nebude chtít ani podívat, ale ona je mladá a přitažlivá." *Renji se porozhlédl okolo a viděl v kanceláři vcelku nepořádek.* Snad najede trochu času. Chtěl bych požádat o povolení, k opuštění vesnice, chtěl bych nasbírat nějaké zkušenosti a trochu se porozhlédlnout po světě.
Gina: *Balila věci, postupně stěhovala svou kancelář do hradu, ale už jí zbývaly poslední úpravy a tak stále pracovala z budovy raikage.* Ano? Vstupte. *Odpověděla na zaklepání, sledovala dveře, čekala, kdo přijde. Na stole se jí válel klobouk, vlasy měla v copu hozené přes odkryté rameno, měla šaty, jako vždy, které držely na druhém rameni.*
Renji Narimachi: *Renji se po době čekání rozhodl, zajít k Raikage a požádat ji o povolení o opuštění vesnice. Když přišel k budově, byl docela nervózní, přeci jen s Raikage ještě nikdy nemluvil. Nakonec si vše v hlavě urovnal a pevně vkročil do budovy. Když přišel ke kanceláří Raikage upravil se a zaklepal. Poté už jen čekal na vyzvání ke vstupu.*
konec: --..--
Mito: *Zůstala s Raikage sama, sledovala jí, sedíc v křesle naproti stolu. Raikage seděla na druhé straně, upřeně na sebe hleděly. Mito nepromluvila. Ruku měla opřenou o svou katanu.* Vy...Vy jste snoubenka Yugakageho? Suzuyi? *Optala se Gina, aby prolomila to hrobové ticho, seděly tu proti sobě už nějakou tu minutu. Odložila práci strnaou a zavřela okno, postavila na čaj a vytáhla plod many, nakrájela ho a přisunula k Mito, následně i čaj.* Nabídněte si, jste tu jako host. Vítaná, kdykoliv budete potřebova- *Přerušila ji.* Nepotřebuji tu být vítaná, nepřišla jsem se kamarádit Gina-san...Přišla jsem si pro vysvětlení. Ale jídlem nepohrdnu, děkuji. *Sáhla po maně a snědla kousek.* Vím o vaší víře, vím o vašem svádění Suzuyi, vím všechno. Kinshi-kun se zdá být jako hodný muž, proto jsem mu nic neřekla, nemám potřebu nikomu ničit vztahy a vy jste očividně poučená a nemáte v úmyslu o něj přicházet. Věděla jste, že je zasnoubený? *Cukla sebou, když zmínila že ví o Jashinismu. Následně sklopila pohled, seděla na židli a připadala si jako malá holka u výslechu.* Gomene... *Promnula si čelo.* Věděla jsem to. Slečno...já, nechtěla jsem vám ublížit, nebo jemu. Nemohla jsem si pomoci, kdybyste byla na mém místě. Tak bych nesvedla muže, který slíbil věrnost jiné. *Odsekla Mito, ale klidně se napila čaje. Barva se jí vrátila do tváří.* Netušila jsem, že to bude mít takové následky. Víte...v opilosti a ještě v nejvíce vzrušující chvíli...on mi dal to, co jsem chtěla, mohla jsem mučit, v krvi a bolesti. Jsem šílená slečno....nemůžu si pomoci kdykoliv, kdy vidím krev tak jsem vzrušená jak nikdy. KDykoliv kdy cítím boles- *Lapla po dechu.* *Poslouchala ji, o bolesti a krvi, ušklíbla se, prudce vstala, tasila katanu a zabodla ji Gine do krku. Probodla její tělo a kreslo, zvuk praskající kůže křesla.* Tohle se vám líbí? Mohla jste přijít za mnou. *Zatlačila na katanu, v jejím hubeném těle bylo najednou tolik života, nohou si stoupla na stůl, pošpinila Gine důležité papíry, naklonila se k ní, byla centimetr od obličeje Giny, které se z pusy valila krev. Ještě zatlačila, až byla u rukojeti a dále nemohla. Sledovala ji naštvaným pohledem, matnýma očima, plnýma strachu a zloby.* Zabít mne nemůžeš, ale vztek si na mě klidně vylij. *Procedila Gina chraplavým hlasem, bylo slyšet, jak jí krev v krku bublá. Sledovla Mito prosebným pohledem.* Vybij se, vím, že jsem ti ublížila, zasloužím si trest. *Krev jí stékala na oblečení.* *Povolila, vytrhla katanu z jejího krku, uklidnila se.* Nejsem tkaová špína, abych si vybíjela zlost, jen jsem měla dost těch výmluv. Jste krásná žena a Suzuya je nádhernej chlap, proč myslíte, že jsem se do něj zamilovala? Pro jeho ego a neúctu? Ne...protože ke mě byl vždy vřelý, nikdy na mě nekřičel, nikdy nebyl zlý, pokud jsem sama nechtěla. A vy jste ho svedla na scestí a udělala z něho podvodníka a lháře. Budete s touhle myšlenkou muset žít, že jste z nejmocnějšího Shinobi udělala trosku, jelikož vy jste důvodem, proč jsem ho opustila a proč je chudák psychicky na dně. Viděla jsem, co se s ním stalo ve chvíli, kdy jsem se s ním loučila. Ještě před chvíli byl šťastný a těšil se z toho, že mne odmítl kvůli vám. *Držela si hrdlo a mluvila.* Nečekala jsem, že se karta takhle rychle obrátí. Nemyslete si, že svého rozhodnutí nelituji, doopravdy dost mě bolí myšlenka na to, že jsem vám zničila život. Mě? Ne, mne zničila život civilizace ve které žiji, s tím nemáte nic společného. To jemu jste jej zničila. Omlouvejte se tam. *Usadila se na křeslo.* No, doufám, že jste si to alespoň užili...když už v tom nebyla žádná láska. Chtěla jsem pouze upevnit postavení své vesnice, získat ho definitivně na svou stranu- Vy jste s ním nikdy předtím nemluvila? Neslyšela jste o něm nic? Však každý ví, že Juuzou drží své slovo. Nemusíte si je motat kolem prstu jako loutky Raikage! Kdyby vám slíbil, že zabije své vlastní dítě, tak to i udělá, protože neustupuje od svých rozhodnutí. Prostě jste ho využila k vlastnímu uspokojení, jako kus hadru. *Tváře jí rudly. Plácla se po nich rukama a zakroutila hlavou.* Teď ne Shae! Tohle je můj cíl. *Zavřela oči a zamručela, snažila se zahnat svou přítelkyni do kouta.* Chci abyste řekla nahlas, co jste. *Sledovala ji nechápavým pohledem, ano měla pravdu, byl to přešlap, ale co je? To sama neví.* Nevím...lidský odpad...zhrzelá žena, vyhledávájící zábavu v mužích, kurva, manipulátorka, úchylná jashinistka? Cokoliv si budete přát, hoďte všechnu vinu na mne a jeho netrestejte, nikdy jsem neviděla nikoho tak moc milovat. Prosím...rozmyslete si to a neberte mu lásku, neodpírejte mu ji. *Zvedla se a došla k Mito, klekla si před ní na kolena.* Na kolenou vás prosím, nedělejte to, nemůžete takhle skončit něco tak nádherného, co jste měli. *Sledovala ji chladným pohledem.* Ukončené to už je, své slovo zpátky vzít nemůžu. Nejsem hodna jeho jména, nejsem hodna jeho lásky, nesmím přijímat či dávat lásku od kohokoliv, komukoli....nesmím mít rodinu, manžela, lásku. Nevidím důvod ho zržovat. Na světě je mnoho žen, které ho budou milovat. Opravdově a upřímně? Nevím.... *Zvedla se.* Raikage, neponižujte se, už tak jste u mě ten největší odpad a nejnižší tvor, kterého jsem mohl poznat. Tímhle se dostáváte na úplné dno společnosti. Vidět vás takhle jiní Kagové, přijdete o své slovo, moc i postavení....možná i o ten fešný klobouk. *Hrdě stála, otočila se na podpatku.* Možná se někdy zastavím za Kinshim, zdál se jako sympatický muž. *Lehce provokovala Ginu.* Vemte si alespoň na znamení úcty a vděku jídlo a pití. Moje asistentka půjde s vámi a nakoupí vám co budete chtít. Stačí mi ten plod, který jsem jedla zde a lahev vody. Jak chcete *Hned vytáhla manu a láhev a podala je Mito.* Přeji vám bezpečnou cestu. Tu přejte těm, které potkám. *Zamručela.* Děkuji. *Přemohla se nakonec a vyšla ze dveří kanceláře.*
Konec: --..--
Raikage: Bud na ceste opatrna. Behem cest te chranit nemuze ani politicka imunita. *Promluvila kdyz odchazela. Tim jejich setkani ukoncila. Mela plne ruce prace a dost starosti s prichodem feudaal.*
Chikaku: *Zamračí se nad posledními slovy Raikage, ale nevyjadřuje se k tomu.* Dobrá, pak tedy nic víc, bylo to vše a vyrazím dnes na cestu. Přeji úspěšné vyřizování, nashledanou. *Naznačí zlehka úklonu, načež se otočí a opouští kancelář, pokud ji tedy Raikage nezarazí, i to je něco na co je připravena, dokud se neocitne mimo kancelář. Pokud došlo k bezproblémovému uvolnění, vydá se ke svému sídlu, aby z domova zapečetila vše do svitku co se týká věcí na cestování. Ještě ze svých věcí vybere nějaké to oblečení co by snad mohlo být uznatelné pro její funkci. Vydá se i s ním do centra vesnice, kde sežene trvalé přebarvení na barvy Kumogakure o nichž se zmínila Raikage. K večeru jí je oblečení konečně odevzdané. Ještě spěšně vyřídí objednání několika dalších stejných kusů oblečení, ale tentokrát v těch správných barvách přímo, kdy si to vyzvedne, až dorazí a tehdy i zaplatí. Takže bez náhradního formálního oblečení, převlékne se a na postrojeném Chinshim se z dvoru jejího sídla vysoko nad jezerem, vydají na cestu do země Větru, kde vyhledají Sunagakure. Ráda za to, že si sehnala i nějaký teplý kabát přes to, který se při letu velmi hodí.*
Gina: Jsi můj první vyslanec, nikdy jsem žádného neměla, nepotřebovala, takže sama pořádně nevím. Výdaje ti zpětně proplatíme i s první výplatou po návratu. Takhle se to dělalo dle zápisů dříve a tak to budeme dělat i teď. Ústupky? Myslím, že dopis je vcelku snadný, buď a nebo. Neustupujeme, požadujeme. Chceme znát názor Kazekageho na výzvu, případnou výhrůžku. Neptáme se na to, jak moc máme ustoupit. *Povzdychla si.* Jestli jdi připravená tak můžeš jít. Jako Kage bych měla spoléhat na tvé verbální schopnosti....tak uvidíme, jak se osvědčíš při prvním úkolu a pak se rozhodnu, jak s tebou naložím v budoucnu.
Chikaku: Tak.. Kam mohu zajít při jednání.. Myslím ústupky či.. A co výdaje.. hradím sama.. ? *Navrhne s mírným povzdechem, načež si připomene ještě jednu podstatnou věc. Je v tom nová a zdaleka se jí nedostává dostatek informací.* Jinak to bude vše. Budu už moci dnes večer nejspíš.. Vyrazit na cestu. *Je připravena i na to, že už bude propuštěna a bude tak moci dovyřídit zbývající potřebné drobnosti na cestu.*
Gina: Toto prislusenstvi umi pouzivat pouze personal k tomu urceny, ktery je prave kvuli takovym situacik k dispozuci kdykoliv budes chtit. Video nahravky si pak muzu i zpetne pustit. *Promluvila si s povzdychnutim celo.* Gomene, ale ne. Ucel cesty je ciste osobni a nikdo nesmi vedet, kam jdu. *hledela na ni svyma svetlefialovyma ocima. Bylo uz od pohledu jasne, ze tuhle informaci nesdeli nikdy a nikomu.* Navic, pochybuji, ze jsi na takovem miste nekdy byla. A cesta tam, jen abys mohla vyuzit svych schopnosti bude ztratou casu. "Hlavne protoze bys tam neprezila ani vterinu..." *Domyslela si s povzdychnutim.* Co jeste potrebujes vedet?
Chikaku: S těmi věcmi nemám žádné zkušenosti... *Nezdá se jí ta možnost použití nějakého televizoru.* Místo toho mohu vytvořit přímo projekci sebe sama na jakémkoliv místě, které jsem měla možnost vidět.. Víceméně své vědomí v tu dobu posílám na to místo... Vnímám vše co projekce, mohu se tak pohybovat i s vámi mluvit. *Vezme to tedy nakonec takto, než přímou ukázkou, kterou umožnila zažít Kinshimu.* Kam cestujete? Pokud to tedy smím vědět.
Gina: Sídlo Kazekageho, tam...jsou tam i různí zaměstnanci jako tady, ke komunikaci můžeš využít jejich komunikační středisko, jako vyslanec bys na to měla mít právo, jde o televizor a kameru, takže spolu můžeme mluvit v reálném čase, pokud tu zrovna budu. Chystám se také jít na malou cestu, budu pryč možná čtrnáct dní. Takže nebudu na příjmu, dopisy tedy budou stačit, nebo podání zprávy až se vrátíš.
Chikaku: Sice mám ve zvyku nosit oblečení fialové a modré barvy.. Ale seženu si něco v nových barvách. Už postroj pro mého společníka, který mne má nosit, tak jsem nechala vytvořit štítek se znakem vesnice, aby bylo jasné, že jsme z Kumogakure. *Přebere si jak zprávu, tak i průkaz Vyslance. Obojí si prohlédne pozorně.* Takže není třeba, abych měla ještě nějaký doprovod, chápu-li správně.. Teď ještě asi také seznámit mne s možnostmi kam ohledně toho lze zajít.. A ráda bych vás obeznámila s tím, jak vypadá způsob komunikace, předávání zpráv, hlášení, jaký zvolím spíš než posílání zpráv skrz nějaké posly. *Pokračuje. Přeci není zrovna příliš mnoho času. Každým okamžikem se situace může jen dál měnit.*
Gina: Vezmi si to, co je ti pohodlné, nejlépe však v barvách naší vesnice. *Poklepala si na železnou část svého outfitu, která byla ve zlatožluté barvě.* Dnes jsem měla rozmluvu s Feudálem a tak jsem lehce mimo. Gomene. *Nadechla se a otevřela šuplík.* Tady je svitek...v něm je napsaná má žádost pro Kazekageho, aby otevřel cesty mým obchodníkům. jelikož kvůli němu přicházíme jak my, tak on o cenné finance. Můžeš si to přečíst, není zapečetěný. On totiž na desítky mých dopisů neodepsal, neodpověděl, nereagoval nijak...tak pošlu tebe. Ty bys měla být v bezpečí už jen díky tomuto. *Vytáhla průkaz pro vyslance.* Pokud se ti něco stane, znamená to válku, nevím, zda tě přijme, může a nemusí, nicméně se postarej o to aby dostal mou zprávu. Pokud odmítne, znamená to válku. Nebudu se nechávat okrádat. Řekni to komukoliv, budeš tu zprávu předávat.
Chikaku: Vše o čem vím, že bych připravené mít měla a k čemu se není třeba ptát, mám. Zůstává akorát rozhodnutí o tom, v čem bych měla vystupovat, jako Vyslanec, když jistým způsobem prezentuji Kumogakure.. A možná zda není zapotřebí, abych měla nějakou 'ochranku', jako Vyslanec. *Spustí po té otázce, kdy u ochranky naznačí prsty uvozovky.* Mám možnost rychlejšího přesunu, který probíhá vzduchem.. A snad dostatečně připraveného.. *Může jen doufat.* Tuším, můj úkol bude mít už rozdílné zadání, než původně bylo míněno... ? *Zkouší volit svá slova opatrně.*
Gina: *Seděla v kanceláři a psala pozvánku pro Feudála, byla dost nervózní a bylo to na jejím obličeji poznat, oblečená byla stála v ( odkaz » ), ještě od chvíle kdy mluvila s feudálem skrze televizor. Ozvalo se zaklepáí a jí trhla ruka a udělala šmouhu přes papír.* Dále. *Vyzvala Chiku ke vchodu.* Dobré dopoledne. *Usmála se, zmuchlala papír a vyhodila ho na zem vedle stolu, kde se válela takových kuliček již kupa.* Už jsi připravená vyrazit?
Chikaku: *Vyráží do budovy Raikage. Konečně má za to, že by měl být Chinshi připraven na cesty. Včera jí dorazila výstroj, měla tak čas nechat ho si na ni zvyknout, když je to jiné, než její pokusy o zajištění díky Onikusari. Zatím doráží ve svých obvyklých kalhotech tmavě fialové barvy a tričku se střihem chybějících ramen. Má i zásoby na cestu co se týká vody a jídla, uzpůsobenou k připevnění k postroji Chinshiho, který je hybridem vlka s orlem od Kinshiho. nyní v plně dospělé velikosti i stavby těla, ač myslí je ještě tím mládětem. Netrvá jí to tak dlouho a ocitá se v budově Raikage, kdy se octne před dveřmi kanceláře. Zaklepe a počká na vyzvání, když se jí ho dostane, vstoupí.* Přeji dobrý den. *Neopomene pozdravit. Dost ji trápí, že situace se od posledně zhoršila a neví tak, nakolik se její úkol mění.*
Rpg: ukončeno
Chikaku: *V klidu počká, stejně jí nic jiného nezůstává, než vyčkat. Poslouchá nové instrukce a přebírá si obálku se zprávou pro Kinshiho. "Že by ten tvor byl jeho práce?" dává si dohromady tohle s tím, co se ukázalo na té jejich misi.* Dobrá, děkuji. *Na dopis se může podívat během cesty, aby měla představu a ověřila si to. Potřebovala by vědět, kdyby tam bylo něco jiného, aby se na to mohla připravit. Nicméně i Raikage ji vybídla, či zmínila, že klidně může a není zapečetěný.* Nashledanou. *Opustí kancelář Raikage a míří k místu, kde dosud nikdy nebyla, aby se dostavila za Kinshim.*
Gina: Hmm... *Povzdychla si.* vydrz prosim. *Premyslela chvili. Sepisovala na papir, novy, dopis pro Kinshiho.* "Poslu ji tam a nez se vrati, budu mit vse potrebne pripraveno, snad." *Pomyslela si.* Tvoje prvni prace bude Suna, abys tam byla rychleji, dojdes za Kinshin, zije v tom proklatem hrade, tady je dopis, kde se pise, ze ti ma vytvprit tvora, ktery te rychle a co nejpohodlneji a nejbezpecneji dopravi alespon pobliz vesnice, aby te poslpuchal, takze spojeni nejakeho verneho spolecnika a nejlepe letajiciho tvora, cesta vzduchem je vzdycky rychlejsi. Az ti on povi, kdy bude jeho prace hotova, tak dorazis sem a ja ti predam potrebne rmdokumenty a informace ke tve misi. Je to takovy tvuj nacvik. Ten dopis je otevreny, muzes si jej take precist. *Podala ji papir v obalce.*
Chikaku: Dobrá, jen.. O těch Kuchiyose.. Nemyslím, že to bude zrovna takhle snadné.. A sehnat nějaké letecké by asi zabralo spousty času. Možná by bylo lepší nechat to, jak to je či zkusit shůdnější variantu, pokud je nějaká.. O žádných však nevím. *Neslyšela nic o získávání létajících Kuchiyose v zemi Ptáků a nepřijde jí za dobře strávený čas, pobíhat po té zemi a hledat, když také nemusí být nalezeno nic.* Jinak souhlasím, jsem ochotna být hlasem prospěšným Kumogakure a tedy, protože je to v zájmu vesnice, tak tím Vaším. *Nehodlá kolem toho okolkovat příliš dlouho, zvlášť v tom případě, že jí nějaké cestování, problém nečiní.* Jak jsem na tom s časem, kdy bych asi tak měla vyrazit na cestu, případně doba kdy bych tam měla docestovat... A podávání zpráv od okamžiku, kdy vyrazím na cestu, dokud se nevrátím, má probíhat kolikrát či kdy? *Začne rovnou s tím nejvíce podstatným.*
Gina: *Pousmála se.* No, ale pochybuji, že jsi schopná během jednoho dne po svých nohou se dopravit do vzdálenější vesnice. Doporučila bych ti, i přes tvé schopnosti, si takové kuchiyose pořídit, země ptáků je plná příležitosí k uzavření smluv. *Promluvila s úsměvem, chvilku ji sledovala.* Pokud tedy přijímáš, rovnou bych mohla využít tvých služeb. *Vytáhla předpřipravený dokument a začala jej doplňovat.* Kazekage odmítl mou nabídku, pozvání na festival...takže bych mu ráda doručila vřelé pozdravy, Manu a pozvání k osobnímu setkání, ohledně otázky uzavření příměří, případného vyhlášení války, jelikož kvůli Sunagakure a jejímu uzavření obchodních cest, pro naše obchodníky, přicházíme o dost peněz. Hodilo by se nám, kdyby otevřeli obchodní cesty. Nemusí s námi obchodovat, ale otevřít obchodní trasy by měli. Vztah mezi vesnicemi zůstane neutrální, pokud otevře cesty, mír, pokud cesty otevřou a budou ochotni s námi obchodovat, válka, pokud odmítnou. Nehodlám svou vesnici připravovat o bohatství kypící z jejich obchodníků, kteří k nám nemohou dopravovat drahé látky a kovy, koření z jejich země. Vše ti to sem sepíšu, pokud jsi tedy ochotná se stát mým hlasem. Jsi?
Chikaku: Dobrá.. *Stále jí je dost zatěžko vůbec zmínit se o tom, když jí nic než nabídka téhle funkce, zatím z důvěry druhé strany předvedeno nebylo.* Nedisponuji jiným Kuchiyose než je stonožka od Aody ze Sunagakure.. Nicméně disponuji mnohem rychlejší možnost komunikace, než nabízí let z místa určení tam a sem. *Nejradši by z toho vyřadila lidi o nichž ví, že ale s Raikage tak či onak budou muset být kvůli bezpečnosti Raikage, takže jde o lidi, kteří tomu stejně dřív či později budou přítomni.* Stačí mi, abych na tom místě už někdy byla přítomna..
Gina: V podstate ano. Duvera bude muset byt oboustranna, budu se na tebe spolehat v otazkach, ve kterych h spravne nebyla schopna verot ani sama sobe. Nejen ze budes moct pobyvat v jinych vesnicich, ale budes cestovat a mit moznost bezuhone pobyvat ve vesnici, se kterou budeme ve sporu. Budu ti predavat dulezite informace a ty je budes prezentovat dduhe strane. Pokud vsak nebude treba tvych velvyslaneckych altivit, budes moci plnit mise a fungovat jako besny shinobi nasi vesnice. Je to vcelku vyhodne, pokud mas rada cestovani. Ale budeme si muset vzajemne verit. Nektere veci si rada resim osobne, takze bychom mohli konat dobro pro nasi vesnici, obrazne receno, na dvou frontach najednou.
Chikaku: *Poslouchá a uvažuje nad tím co se dozvěděla. "Tak ta Kuchiyose určitě nemám... Mám lepší a rychlejší možnost, jen je otázkou.. Nakolik se mi chce s tím svěřovat Raikage... I když.. Vyslanec... Zase Kage bude v jistém smyslu nucená se svěřovat o dost věcech mě, pravděpodobně.." dost váhá.* Znamená to, že se mi bude dostávat množství informací, které spadají i do kolonek, jež nejsou příliš známé veřejnosti a k nimž se dostáváte Vy a případně jen velmi úzký okruh dalších lidí? Tedy nutnost důvěry mezi mnou a vámi, která by tak měla být oboustranná? *"I když zřejmě přednost dobra vesnice jako celku...?" prvně by ráda pochopila co pro ni má přesněji znamenat tohle povolání vůči ostatním. Ono zase tak blízké si s Ginou nejsou, aby ji brala za zcela určitě důvěryhodnou osobu, které by se svěřovala se svými tajnostmi. Učinit však kompromis, pokud ji Gina za dost důvěryhodnou osobu považovat bude, je možné z jejího úhlu pohledu.*
Gina: Dekuji Chikaku, za tvou gratulaci, chci aby se zde lidem zilo lepe. *Usmala se a podivala na dokumenty, ktere od ni mela.* Ano, vzpominam si. Hodne misi spolecne s jinymi vesnicemi. Bez povolani...hmmm... *Promnula si celo.* Pokud bys rada cestovala a travila cas v jine vesnici, mela bych pro tebe nabidku. Momentalne se vesnice znova stavi na nohy, mana nam vydelava a festival se stal zlatym prasatkem, ze ktereho muzeme cerpat na opravy a vylepseni ve vesnici. Proto si i muzeme dovolit spolupraci s dalsimi vesnicemi. *Precetla si par radku svitku s popisem mise.* Velvyslanec ma za ukol mluvit jmenem kageho jine vesnice, bude reprezentovat jeho domov, predavat informace, nejen o politice, ale i o stavu vesnice, ve ktere sidli. Velvyslanec funguje jako spojka mezi dvema vesnicemi v pripade, ze Kagove maji dost svych povinnosti. Mela bys mit nejake letajici kuchiyose, vrany? Orel? Kondor? Cokoliv, co by rychle dopravilo tebe zpatky a zpravy sem. Sidlila a zila bys v jine vesnici, ale prislusnost bys mnela stale tu. Zda se ti to alespon trochu zajimave? Dost misi jsi plnila spolecne se Sunagakure, tak co myslis? Horko, slunce a pisek. Nezni to lakave....v Yugakure nepotrebujeme velvyslance. V Iwagakure take ne. Zbyvaji Suna a Kiri, Konoha.
Chikaku: Tak, hlavně asi pogratulovat k úspěchu, poděkovat vaší snaze o zlepšení stavu vesnice, jež má zatím nějaký úspěch a snad dlouho vydrží. Ale také kvůli tomu, že jsem stále bez povolání. *Popojde dál, když už je uvnitř a ocitne se tak blíž u stolu Raikage, než u dveří.* K žádnému mne to nějak příliš netáhne.. Nemám k nim zrovna vztah.. Ale jak jistě víte ze svitku, jenž jsem donesla posledně i důkaz.. Mnoho mých misí obvykle bylo plněno společně se shinobi jiných vesnic, spíš než našich.. *Odmlčí se, než bude pokračovat.* Tehdy bylo na krátkou dobu zajištěno, že byl se spoluprací problém. Ráda bych se pokusila o zabránění, aby se takové situace opakovali, jestli by tedy kolem toho něco bylo..
Gina: *Bezne papirovani, v obdovi festivalu vsude po vesnic behal jeji klon a vyrizoval formality. Gina by vsak nikdy nenechala klon delat praci Kageho.* Muzete dal. *zavolala, vyzvala tedy divku ke vstupu.* Copak bys rada? *optala se s usmevem a zvedla hlavu od papiru*
Chikaku: *Už předtím, než jí sem konečně byl umožněn vstup, protože přeci jen měla Raikage celkem dost věcí na vyřizování, tak při doražení z pomoci Sunagakure k níž se nachomýtla, odevzdávala svitek se zprávou jménem Aody Juuzou, kde bylo poděkování i popis její pomoci s vynecháním všeho týkajícího se jejích očí a kousky těla nukenina z klanu Doku, který vedl celou tu skupinu co se připravovala na útok na Sunagakure. Doráží před dveře kanceláře Raikage a zaklepe. Pokud se jí dostane vyzvání ke vstupu, vejde a zavře za sebou, přičemž také pozdraví.*
Konec: --.--
Gina: Netreba dekovat. Nakonec budu dekovat ja tobe, az tve vytvory ochrani nasi vesnici. *Usmala se a vydala se do sidla Raikage, kde sepsala vse potrebne k realizaci planu.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se hluboko uklonil.* Děkuji vám Gina-sama. A nebojte něco našetřeno mám a do rekonstrukce se vrhnu z vlastních zdrojů. Mockrát děkuji za vaši ochotu. Kdybych měl nějaké další informace nebo projekty tak za vámi přijdu. Myslím že se rovnou pustím do pár prací. *Kinshi se opět hluboce uklonil.* Ještě jednou mockrát děkuji Gina-sama. Nebudu vás již nadále zdržovat. *Kinshi se rozešel k místnostem kde bylo kdysi zázemí úklidové čety a pustil se do úklidu pomocí pár klonů.*
Gina: Sezenu ti klece a lidi, kteri budou spadat pod tve veleni, delej si s nimi co chces. Zvirata si chytite sami nekde v divocine, nebo toulave kocky a tak. Rozhodne nechci, aby odtud bylo slyset nejakych podivnych zvuku, tak drz sva zvirata v klidu prosim. Do tydne to tu budes mit, chaktovych kleci je v mucirnach mnoho volnych. *Zapsala si to do svitku a otocila se na podpatku * Jak jsem rekla, je to tvuj dum, delej si s nim co chces. Ale na renovaci si musis vydelat sam, penize z pokladny uz na tento hrad jednou sly a dopadl takto...nemame dost na rozhazovani za zbytecnosti. Pokud je to vse, rada bych se vratila do sve kancelare a sepsala formality.
Kinshi Iruso: *Kinshi se zamyslel.* Není to nic pěkného. Je to opravdu hrůza. *Koukl se po hradu.* Inu. Ze začátku by to chtělo nějakou úklidovou četu která by to tu dala trochu do pucu. Následně nějaké klece nejlépe z chakrové ocely aby to ty tvory mohlo udržet na místě. Dále určitě nějaké pokusné subjekty. Psy, kočky různé ptactvo a mnoho dalších. *Kinshi jsi uvědomil že má mnoho nároků.* Ve volném času se budu věnovat renovaci a následně se sem i nastěhuju abych měl vše pod kontrolou. To je asi vše Gina-sama.
Gina: *uz si rikala, ze to snad nikdy neprijde. Sledovala jak jeho potvory umiraji, kdyz nakonec..zvedla se. Prisla se podivat na podivneho tvora.* Fuj. Myslim, ze tohle by odradilo snad kazdeho. *Zamrucela a podivala se na Kinshiho.* Co budes potrebovat? Dam ti finance, snad najdu nejake lidi, kterym se da verit a kteri budou o tomto projektu pred radou mlcet. Mozna by toto mihlo spadat pod Root...hmmm...domluvim se s mym mentorem.
Kinshi Iruso: *Kinshi kývl hlavou.* Dobře. Rozumím. *Kinshi rychle chápal jak jeho technika funguje. Ještě že se hodně zabýval myšlením, vědeckými postupy a podobně. Znal vše ve své hodnosti a tak se rychle naučil jak s touto technikou manipulovat. Asi po dalších 5 pokusech se mu konečně povedlo spojit švába s mochou. Tato nová sloučenina však už žila.* "Skvělé. Už vím co a jak." Žije to Gina-sama. Žije to.
Gina: Hmm....zivot. *Sledovala jej. Jeho praci. Zamrucela.* zkus to znovu, nez to bude zit. Mame casu dost. Chci to videt zive. Jinak ti to nepovolim. *Dukladne sledovala jeho ruce. Jeho schopnosti.*
Kinshi Iruso: *Kinshi opatrně přišel k jednomu kousku hnijící potravy. Už vůbec nepoznal co to bylo než to začalo hnít. Na této "substanci" se krmila moucha a šváb. Sundal rukavici a rozzářil se mu spodní kosočtverec a oba organismy se začali spojovat v jeden. Po asi minutě tu byla jakási kombinace obou organismů. Ale bohužel to bylo mrtvé. Otočil se na Ginu.* Takhle nějak to funguje. Avšak musím to ještě více prozkoumat jelikož jak vidíte výsledek postrádá důležitou věc a sice život.
Gina: Dobra. *Nasledovala ho a posadila se na jednu z nahnilych zidli. Sledovala tvory kolem hmyz. Kinshiho.* Tak ukaz co umis...*peclive ho sledovala.*
Kinshi Iruso: *Kinshi přemýšlel kde by mohl najít nějaké potvory. Napadla ho jako první kuchyně. Určitě tam nikdo neuklidil když se hrad zničil.* Půjdeme do kuchyně Gina-sama. Dle mého tam bude dost havěti. *Kinshi vedl Ginu až do kuchyně. Měl pravdu. Much tu byla spousta a nejen much. Mimo jiné tu byli i šváby a spousta jiné havěti. Kinshi se pousmál.* Myslím že můžeme začít. Souhlasíte Gina-sama?
Gina: Uvidime jeste, co z toho bude. Jsem zvedava, neco takoveho jsem jeste nevidela. *stali tesne u hradu, Gina tu nikdy nebyla, proto nechala Kinshiho jit prvniho. Netusila kam ji zavede, byla ale pripravena na cokoliv.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se zamyslel.* Je pravda že hmyz moc nepomůže ale větší zvířata jsem ještě nezkoušel. To teprve přijde ale na ukázku hmyz stačí. *Pomalu už se blížili k hradu Ten no Shiro. Kinshimu se vracely staré vzpomínky.* "Ach to byla doba. Ale musím jít dál."
Gina: *Zamyslela se.* Hmm...to doopravdy nevím, zmutovaný hmyz asi těžko, pokud nebude fungovat jako informátor. Možná by je šlo nějak propojit s našimi stopaři, aby skrze ně mohli vidět...hmm...to je ale na delší přemýšlení. *Pokynula hlavou pár lidem, kteří jí zdravili, jedné staré paní se uctivě poklonila.* Kdyby jsi byl schopný vytvořit něco většího, nebo nebezpečnějšího, než je moucha s křídly vážky, tak by se to mohlo brát jako možnost aktivní obrany. To zajisté...
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál.* Dobře. Půjdeme. *Kinshi si nandal rukavice a upravil se. Čekal než Gina bude připravená. Jakmile vyšla následoval jí. Po cestě se chtěl pokusit aby konverzace nevázla.* Gina-sama. Myslíš že by nám toto mohlo opravdu pomoci ochránit Kumogakure? Doufám že ano.
Gina: *Nadechla se, zamyslela.* Jdeme na hrad...bude tam dost hmyzu, v tech troskach nikdo nebyl hodne dlouho. Je tam shnile jidlo, krev. Urcite tam bude i hmdost podivnych tvoru. *Vzala si jen potrebne veci, klobouk a vyrazila z kancelare. Primo skrze vesnici k hradu.*
Kinshi Iruso: *Kinshi si nechal rukavice sundané.* Bohužel. Ty zvířata nepřežili. Nevím proč ani jak. Vím však že to souvisí s mými značkami. *Kinshi se zahleděl na své ruce.* "Kdyby to vyšlo mohl bych tímto chránit Kumo. Snad objevím jak to úplně funguje." *Zahleděl se na Ginu. Potěšilo ho že hrad je jeho. Ovšem pak přišla zvláštní podmínka.* Inu. Mohu vám to ukázat Gina-sama. Přiveďte mi nějaký hmyz. S tím vím že to funguje.
Gina: Schopnostmi....*Zaseptala si pro sebe, zatimco ho poslouchala.* Ukaz mi ty ruce jeste jednou. *Zvedla se a dosla k nemu, chytila ho za dlane aby se poradne podivala na znacky.*Hmm. Spojoval jsi tvory do jednoho druhu? Jak to dopadlo? Prezil ten tvor? *Pustila ho a dosla k oknu, ze ktereho mela vyhled na trosky.* S tim hradem si delej co chces, podle dedickeho prava je tvuj. Je mi jedno co s nim udelas. Nez ti povolim nejakou takovou vec ale! Chci videt na vlastni oci, jak to delas.
Kinshi Iruso: *Kinshi popřemýšlel. Postavil se a začal chodit zprava doleva a naopak.* Tyto pokusy nebudou vyžadovat tolik financí jelikož se jedná o pokusy společné s mými schopnostmi. *Sundal rukavici a ukázal je na Ginu.* Když jsem teď nedávno chytl brouka a kolem letěla moucha začalo se něco dít a oni se začali spojovat. Nevím jak to funguje ale nezdá se mi to zrovna jako technika něčeho velmi bezpečného. Proto bych chtěl toto dělat s vaším vědomím abych nebyl potom stíhán za špatné chování. Bude to možná troch troufalé ale rád bych použil pozůstatky hradu Ten no Shiro jako svoji řekněme "laboratoř". Jediné co bude potřeba budou živočichové. S nimi budu toto trénovat dokud nevytvořím něco co bude prospěšné pro naši vesnici. *Kinshi se opět pohodlně usadil do křesla a koukl na Ginu.* Co si o tom myslíte Gina-sama?
Gina: Vědecký tým? *Povzdychla si.* Kinshi -kun, Kumogakure nemá peníze ani na opravu škod, které způsobily některé menší útoky, natož na realizaci vědeckého týmu. Uvědomuješ si, co to obnáší? Budeš muset předložit dokumenty, co zkoumáš, čeho chceš docílit, výhledový plán a finanční požadavky nejen mě ale i Radě. Mohla bych tě finančně podpořit z vlastních zdrojů, byla jsem před nějakou dobu dost šetrná a peníze mám, ale budu muset mít jistotu, že nevyhazuji peníze z okna.
Kinshi Iruso: *Kinshi přistoupil a posadil se.* Ano. Má rána je úplně v pořádku. Daří se dobře a teď nedávno jsem konečně dodělal vše co potřebuji na novou hodnost shinobiho. Ale teď k mé žádosti a prosbě Gina-sama. *Kinshi si přeložil ruce na prsou.* Chtěl bych založit vědecký tým přímo pod vaší záštitou Gina-sama. Chtěl bych se nyní spíše věnovat výzkumu a zmodernizování Kumogakure a všemu co by jí mohlo ochránit. Proto vás žádám o vaše svolení. *Kinshi se koukl Gině přímo do očí.*
Gina: *Nadechla se, mohla by mu prostě říct ne, ale v hlavě jí zněl hlas jejího sempai, který jí kdysi říkal, že i když není v dobré náladě,měla by s lidmi hovořit.* Ano, klidně se posaď, můžeme to probrat...to co máš na srdci tedy. Jak se ti daří? Už máš ránu zahojenou? *Optala se a odložila papíry stranou.*
Kinshi Iruso: *Kinshi vešel do místnosti. Uklonil se.* Gina-sama. Chtěl bych si s vámi o něčem promluvit a o něco vás požádat. Jestli nemáte čas mohli bychom to prokonzultovat teď. Jestli ne příjdu jindy. *Kinshi se narovnal a koukal na Ginu a čekal jak mu odpoví.*
Gina: *Oblečená v (2. outfit odkaz » ), seděla ve svém křesle a zapisovala si co všechno již měla hotové, co měla v plánu udělat a pdoobně,co se týkalo "renovace" vesnice. Najednou někdo zaklepal, Gina zvedla pohled.* Ano? Můžete vejít...
Kinshi Iruso: *Kinshi se rozhodl jít si promluvit a trochu požádat o lár věcí Ginu. Musel se obléct nějak formálně jelikož šel k hlavě vesnice. Po menším pátrání ve skříní zvolil ( odkaz » ) a jako vždy doplnil rukavicemi. Pomalu vyrazil k budově Raikage. Přemýšlel co jí má říct, jak požádat a jestli jí to povolí. Tyto myšlenky mu zabrali hlavu tak že se ani nenadále a stál před budovou. Vyšel až ke kanceláři a zaklepal na dveře.*
---: ---
Gina: Vím co dělám, alespoň co se týče zdravotnictví. *Usmála se.* Trénovat? Ano, ale vyvaruj se prudkým pohybům a pádům na to rameno. Radši nerada bych ti upravovala stehy. Mimochodem, hodně štěstí při tréninku. *Usmála se ještě než odešel.*
Yuzuru Yin: Ne, děkuji, nemám žádné otázky. Nevím sice, co se dneska dělo, ale věřím, že víte co děláte. *Usmál jsem se a ohl se pro svůj svitek, zvedl ho a připl si jej.* Tak jedna otázka by tady nakonec byla. Můžu normálně trénovat i po tom zákroku? Nevím, jak rozsáhlý byl, ale netrvalo to moc dlouho, takže bych mohl už dneska trénovat, že? *Zeptal jsem se s tázavým výrazem.* Jestli ano, tak jestli dovolíte, rád bych šel a pustil se do něj. *Usmál jsem se.*
Gina: *Usmala se.* To by zatim bylo vse. Pokud ty nemas nic na srdci. Nicmene, kdykoliv bys potreboval, budu tady, muzes prijit a probereme to. *vratila se na sve misto.* Pokud nemas jiz co rici, muzes tedy jit. Nedrzim te. *Vzala do ruky a polozila na stul stos papiru. Chtela pokracovat v praci.*
Yuzuru Yin: Ano. *Lehl jsem si a nechal se "operovat". * Je mi líto, ale moc těmto dospělá kým věcem ještě nerozumím, ale z toho, jakým tónem to říkáte usuzuji, že vás to trápí. Nicméně vám přeji hodně štěstí a věřím, že to zvládnete. *Po dokončení zákroku jsem se zpátky oblékl.* Děkuji vám, Haki-sama, a doufám, že se v tom zorientujete a vše bude fungovat ještě lépe, než doteď. Je tady ještě něco, co byste si přála probrat? *Zeptal jsem se s úsměvem na tváři.*
Gina: *Pripravila si veskere nacini, uz v tom mela cvik.*Mohl bys prosim si tady lehnout na bricho? *pozadala ho. Pak si povzdychla.* jsem rada, ze jsi spokojeny, kez by takovi byli vsichni obyvatele....vidis ty stosy papiru? To jsou stiznosti. Neni to snadne vyhovet vsem. Jelikoz si vsichni na neco stezuji. *Pripravila jehlu s umrtvovaci latkou.* Toto ti pichnu do tela v mistey kde mas znacku aa nebude te to bolet. *informovala* Abych byla uprimna, hodili me do more abych se naucila plavat sama...tak se citim, topim se v papirech, topim se v dluzich, nedokazu uzivit vlastni vesnici, kvuli chybam predchoziho kageho, at uz to myslel jak dobre chtel, akorat nas dostal do dluhu. *povzdychla si, kdyz mu vpichla latku a chvilku pockala, pak pripadne odrizla kousicek kuze, kde se znacka nachazela. Byla tak prstava, ze nebylo treba transplantovat kuzi, jen misto peclive zasila a zalepila s dezinfekcnim roztokem, aby nahodou nedoslo k infekci.* Hotovo.
Yuzuru Yin: Naprosto vám věřím, Haki-sama, takže spolupracovat není problém. *Usmál jsem se.* Ano, líbí se mi tady a ano, jsem v týmu šťastný. A co se systému misí týče, tak jsem ještě neměl tu čest, jít na misi, ale věřím, že když ten systém funguje už několik let, tak asi bude všechno v pořádku. *Znovu jsem se usmál.* A co vy? Vám se líbí na postu Raikage, Haki-sama?
Gina: *Došla zezadu k Yuzurovi a prohlédla si jeho ramena, na jednom z nich měl miniaturní hirashin značku od Zikiho. Vypadala jako malá piha, ale po zvetšení lupou to byly znaky.* JE to ono, děkuji, že jsi tak ochotný spolupracovat. Jak se ti tu líbí? Jsi v týmu šťastný? Myslíš, že bych měla něco změnit, třeba co se týče systému misí? *Optala se ho, přičemž připravovala provizorní operační lůžko.*
Yuzuru Yin: Ano, dotkl se mě na levé rameno, pokud si dobře pamatuju. ,,Nikdy jsem si ale ničeho nevšiml. Ani při sprchování, hmmm, divné." Jestli jde o mou bezpečnost, tak prosím, vřele do toho, Haki-sama. ,,Říkala něco o prohlídce, takže bude lepší, když si dám dolů tričko." *Odepl jsem si svitek, který jsem následně položil na zem vedle sebe a poté si dal dolů tričko, aby mě Haki-sama mohla prohlédnout.*
Gina: Hmmm...*Prohledla si desky se spisem kluka ored ni, jeste od zikiho.* Byl docela stedry, v jistem slova smyslu. Hlavne, ze tim ostatnim pridelal dost starosti. Nedotkl se te pri techto slovech na kuzi? Rada bych uskutecnila prohlidku a pripadne odebrani one znacky, pokud souhlasis. Je to nezbytne pro tvou bezpecnost i bezpecnost vesnice. *Obeznamila ho s jejimy umysly.*
Yuzuru Yin: *Raikage mi nabídla, abych si sedl. Samozřejmě jsem neodmítl a posadil se. Následovalo nabídnutí čaje a vody.* Oh, děkuji za nabídku, ale nedám si nic, děkuji. *Pousmál jsem se a poslouchal, co měla na srdci. Nabídla mi, abych jí nazýval jejím jménem a oslovením sama. Neodmítl jsem.* Dobrá tedy, Haki-sama. *Znovu jsem se pousmál.* Abych pravdu řekl, tak netuším. Vším jen, že po splnění Geninské zkoušky mi bývalý Raikage-sama řekl, že je za mě teď zodpovědný a že mi dá malý dar. Přišel ke mě a nic jsem nedostal. Zřejmě to bylo myšleno nějak abstraktně a jen jsem to nepochopil. *Usmál jsem se a čekal na reakci Haki-sama.*
Gina: *Jen seděla a civěla na něj s očima dokořán. Když skončil pousmála se a zvedla z křesla. Ukázala na křeslo před sebou.* Ty jsi ale nějaký aktivní, co kdyby ses posadil? *Vybídla ho.* Čaj? Vodu? *Ukázala na konvici s horkou vodou a sypaným čajem a na vodu.* Jmenuji se Gina Haki. Můžeš mne oslovovat jménem, ale ráda bych si ponechala zbytek úcty oslovením "sama". *Pousmála se a svůj dlouhý blond cop si přehodila přes rameno, aby si mohla s vlasy hrát.* Ano, chtěla jsem si promluvit. Koukám, že jsi v týmu s Kinshim...proto se domnívám, že předešlý Raikage ti ponechal nějakou památku ve formě značky. Hm? Je to tak?
Yuzuru Yin: *Téměř ihned jsem byl po mém zaklepání pozván dovnitř. Neváhal jsem tedy a vešel.* Dobrý den, Raikage-sama. Rád vás poznávám. Mé jméno je Yuzuru Yin. Jsem zdejším Geninem. *Pozdravil jsem se a v rychlosti se představil.* Dnes jsem za vámi přišel, kvůli vaší žádosti viět všechny z Kumogakure. Tak jsem tady a poslouchám, o čem jste si chtěla promluvit. Tedy, alespoň předpokládám, že jste si chtěla promluvit. *Po dokončení mé věty jsem se jen mírně usmál a vyčkával na její reakci.*
Gina: *Hlavu mela ponorenou do papiru, soustredila se. Netusila co delat, byla nova, mlada a zoufala. Prave se snazila vyresit problem kvetinare, jehoz kvetiny hnily, hloupost. Ozvalo se zaklepani.* Ano? Vstupte.
Yuzuru Yin: *Každý se měl dostavit za novou Raikage.* ,,Dnes nemám nic moc co na práci. Vypadá to, že přišel čas mé návštěvy nové Raikage.˝ *Vzal jsem si všechno potřebné. Ale to nejdůležitější byla dobrá nálada.* ,,Tak fajn, je čas vyrazit!˝ *Otevřel jsem dveře a vydal se na cestu. Po nějaké chvíli jsem se konečně dostal k budově Raikage. Oslnila mě svou velkolepostí jako vždy.* ,,Páni, to je ale velká budova. Jednou to bude mé sídlo.˝ *Řekl jsem si v hlavě a zatvářil se motivovaně. Každopádně jsem pokračoval ve své cestě. Vyšel jsem pár schodů, až jsem se konečně dostal do patra, kde jsem měl být. Přišel jsem až ke dveřím do kanceláře Raikage.* ,,Tak fajn, jdeme na to.˝ *Zaklepal jsem a vyčkával na pozvání dovnitř.*
--: --
Sumi Saoketsu: Hmm tohle že uděláš pokud se něco stane? To můžeš, ale nikdo o tom nebude vědět takže bys to mohl udělat nějaké prohlášení ne? protože nemám žádnou jistotu že pokud umřes tak se stanu Raikage.*Sumi tohle po Zikim nechce a samotná Sumi ani se na ten post nehodí, ale když to důkladně promyslí tak se usměje.*no dobře pokud zemřeš převezmu si post, ale jak říkám chci mít jistotu že se tak stane.*řekne Sumi mile a ještě přemýšlí zda je to dobrý nápad.*
Ziki Katsuki: *Falešně se usmál.* No pokud jsi to zjistila ty, zjistí to i jiní. Zanedlouho budu na summitu a přítomen bude i Kazekage. Pravděpodobně mě bude chtít zabít na místě. *Prozřetelně dedukoval z toho, co o Kazekagem věděl.* Pokud to zatím udržíš pod pokličkou, přenechám ti svůj post v případě, že se na summitu něco stane. *Ziki jí zrovna dvakrát nic dávat nechtěl, ale byla pravda, že takto si aspoň pojistil její mlčení. Třeba nakonec ze summitu vyjde v pořádku a nebude muset Sumi nic dávat.*
Sumi Saoketsu: Aha takže pokud neznám celý příběh? A jak to tedy bylo? Přišel si za Kazekage a poprosil ho o Bijuu? To asi těžko co? A nemyslím si, že by ti ho Razoi dal jen tak anebo je tu verze že si ho nechal zabít a poté sis vzal Bijuu a nikdo o tom neví nebo je tu spoustu jiných věcí a teorií takže jaká je správná? *v tu chvíli stala těsně před Zikim. *já vím kde jsou dveře nemusíš mi je ukazovat jen mě zajímá co se stalo za tu dobu, co jsme se neviděli Ziki, ale vypadá to, že nejsi rád, že vidíš starou známost. *Sumi se otočí a kráčí ke dveřím, ale před nimi se zastaví a otočí se zase na Zikiho. *ale mě se nikam nechce jít, takže si to ráda poslechnu. *Řekne s úsměvem na tváři a opře se o dveře. *
Ziki Katsuki: Mluvíš tu o něčem, čemu nerozumíš, Sumi. Já ho nezabil. Nevyvozuj výsledky, dokud neznáš celý příběh. *Nijak se nestaral o to, že se Sumi přibližovala. Kdyby něco plánovala, mohl by jednoduše utéct hiraishinem.* Dveře jsou tam. *Ukázal prstem na dveře.*
Sumi Saoketsu: *Když skončilo prohledávání mysli tak se Sumi usmála. *ale no tak Ziki nebuď takový. *řekne a upřeně se koukne na Zikiho. *“(Nanabi) - má Hachibiho neboli osmiocasej pamatuješ si na Razoie? (Sumi) - počkej parťáku musíš pomalu na mě, ale na Razoie si pamatuju to jsme se znali teprve chvíli a měl vlastně taky Bijuu že? (Nanabi) - přesně tak maličká a měl přesně to samé Bijuu jako tady Ziki."*Sumi se postaví a jde pomalu k Zikimu. *takže proto zabil jsi Razoie a pak si vzal jeho Bijuu? Víš Razoie jsem poznala, když jsem byla se Suzuyou v Sunagakure a nějak si mě Razoi našel a dokonce se vytahoval, že má Bijuu a náhodou je to Hachibi tak mi řekni, jak to bylo ne? *Sumi se usmívá a přibližuje se k Zikimu. *
Ziki Katsuki: To není předmětem této schůzky, není na to čas. Pokud o tom chceš mluvit, sjednej si se mnou schůzku v sekretariátu. *Odbyl ji a nechal ji prohlédnout mysl. Po několikaminutovém hledání se však nic nenašlo a muži, kteří prohlídku prováděli, na Zikiho jen smutně zavrtěli hlavou.* Dobře, to bychom měli. Můžeš jít. Děkuji.
Sumi Saoketsu: Sumi poslouchala Zikiho, až se chystala sednout v tom na ní začal mluvit Nanabi.*"(Nanabi) - hej maličká možná sis toho nevšimla ale tady nás Raikage je také Jinchuriki nevím, zda ti to k něčemu bude, ale informoval jsem tě maličká."*Sumi si pohodlně sedla a než ještě než začali dělat svou práci tak se usmála. *Ziki? Kde jsi sehnal Bijuu? Jen tak pro zajímavost? *zeptala se než Sumi začala prohledávat její mysl. *
Ziki Katsuki: *Ziki zvedl zrak ze svých papírů, když přišla Sumi.* Jsi tu. Dost ti to trvalo. *Řekl skoro znuděně a mávl na lidi, které měl připravené v kanceláři. Byli to odborníci na prohledávání mysli.* Tak se v klidu posaď, nebude to trvat dlouho. Děkuji ti, že jsi vážila cestu až sem. *Pronesl naučeným tónem a počkal, až si Sumi sedne. Poté se dají jeho lidé do práce s prohledáváním její mysli skrze Dokushinjutsu.*
Sumi Saoketsu: Sumi se nedostavil žádný doprovod ale tak nemohla za to že Ziki je k ničemu pp celou dobu se nějak courala takže ji to zabralo o něco déle, ale to taky nevadilo když byla u brány tak prošla bez problémů a zamířila si to rovnou do budovy Raikage přímo za Zikim kde se ani neobtěžovala ani zaklepat a prostě tam vešla, jako kdyby ji to tam patřilo. *čau Ziki nemáš lepší věci na práci než mě otravovat zbytečnosti? *říká klidným hlasem a jde pomalu k němu. *
Ziki Katsuki: *Ziki vyčkával na příchod Sumi, která byla jedna z podezřelých z útoku na Kumo. Všichni ostatní vyšli jako nevinní, zbývá už jen Suzuya a jinchuuriki z Kiri, kteří kontrolu odmítli. A pak je tu samozřejmě Sumi. Ziki skutečně doufal, že zjistí, že útok byl realizován Sumi, tím by se všechno zjednodušilo. Samozřejmě o ní už věděl, když se k vesnici blížila, ale žádného speciálního doprovodu se od něj nedočkala, ani nedočká. Ostatně, nejde do Kumo jako host, ale jako podezřelá. Nicméně u brány mají rozkaz Sumi pustit bez kontroly, neboť je očekávána.*
Sumi Saoketsu: *za poslední dobu se stalo spoustu věcí a Sumi se měla dostavit osobně za Raikagem. Přesněji za Zikim protože v nedávné době zaútočila na Kumogakure samozřejmě si to Sumi nepamatovala díky tomu, že si nechala vymazat vzpomínky na ten den a nikdo ani Ziki to nezjistí, takže se Sumi nemusí ničeho bát na sobě černé tričko a černé kraťasy vlasy měla v culíku a na své levé ruce připevněnou legendární zbraň. Ziki by už správně měl o Sumi vědět jelikož je to Jinchuriki a je poměrně blízko vesnice asi necelých 10 kilometrů Sumi šla taky klidným krokem, protože nebylo kam pospíchat a taky trochu doufala, že Ziki bude trošku od věci a pošle jí aspoň nějaký ten doprovod, aby se nenudila po zbytek cesty. *
Rpg: ukončeno
Ziki Katsuki: *Velitelka týmu 1 tedy vstoupila zpět do kanceláře a zvědavě na Zikiho pohlédla.* Jak to dopadlo, Lorde Raikage? *Ziki pokrčil rameny.* Bude se snažit, ale vy se snažte dvakrát tolik. Pravidelně s ní diskutujte a starejte se o ní. Co je nejdůležitější, chraňte jí před různými strastmi. Je jako dítě, budete ji muset vychovat a postarat se, aby na ní její okolí mělo lepší vliv. Rozumíme si? *Velitelka kývla a uklonila se.* Děkuji mnohokrát, určitě se o ní budu starat. Spolehněte se. *Ziki kývl a sedl zpět za stůl.* Můžete jít. *Velitelka se ještě jednou uklonila a odešla z kanceláře. Za sebou zavřela dveře.*
Chikaku: *Nelibě nese, že se k ní přiblížil a ještě se jí dotknul. Donutí se to však přetrpět, přečkat. Ač pokusu stáhnout hlavu mezi ramena, tomu se nevyhne. Zikimu to v ničem překážet nebude. Z toho, že je nyní označená má rozporuplné pocity. Ze strany, že ji tím dává ochranu, si toho cení. Je zde však také ta nevýhodná protistrana. Očekává v tom nějaký háček, který se jí líbit nebude a nelíbil by se jí, kdyby ho znala, kdyby věděla co je to zač. I tak si tím přijde mnohem víc pozorovaná, sledovaná, než dosud a to v ní vyvolává potřebu stáhnout se hloubš, aby tomu unikla. Jenže před vlastním tělem těžko unikne. Roztržitě se otočí a vyrazí pryč. S velitelkou pouze naváže oční kontakt a ukáže palcem za sebe. Takasa ta seběhne ze skříně, aby samozřejmě byla společně s ní. Div tu skříň nepovalí. Obě odchází.*
Ziki Katsuki: Dobrá, v tom případě se těším na lepší zprávy o tvém stavu. *Pokrčí rameny.* Jak říkám, nikdo tě tu nedrží. Mise máš prozatím povolené, ale potřebuju vidět výsledky. Slibuju, že se postarám, aby se tvé okolí snažilo minimálně tolik, co se budeš snažit sama. Ještě než ale odejdeš… *Vstal a šel pomalu k Chikaku.* Dám ti značku, pokud bys měla potíže, mohu se k tobě osobně dostat během okamžiku. *Obešel jí a dotkl se rukou zadní části jejího krku, na které vytvořil značku – kanji pro „Ochránce“.* Můžeš jít. Ještě mi sem zavolej tvojí velitelku. Děkuju.
Chikaku: *Povzdechne si.*Pokusím se. To je asi tak jediné co mohu.. Není to něco.. Snadného.. A nejde to.. *Nedořekne. Ví jen, že to nejde. Přeci jen ona v tomhle těžko může být naprosto nezaujatá, nezainteresovaná. Už to, že se byla schopna dostat k nějaké té komunikaci se Zikim, s Raikagem, je hodně. A ani tak to pro ni není nic lehkého. Vzpomene si na Akabaneho.* Pokud.. Pokud se budou snažit ti kolem mě.. Třeba to jednou přijde.. *Doplní.* Mise.. Mám povolené? *To je to oč jí momentálně opravdu jde. U všeho ostatního dosud se cítila být zahnaná do kouta, v tísni a ne volně.* Pokud jo.. Tak, nashle. *Je netrpělivá ohledem odchodu.*
Ziki Katsuki: *Ziki ignoruje, že mu Chikaku tyká, neboť je to velice napjatá situace.* Někdy je pro lidi lehčí přehodit své potíže na další osobu. A já je rád přijmu. Pokud ale myslíš, že ti to nepomůže, pak to respektuji a oceňuji. Právě proto bych nerad přišel o takového shinobi. Něco mi říká, že sama chápeš, že to, jak se chováš a jak interaguješ s okolím ostatním škodíš, jen nevíš, jak si s tím poradit. Mám pravdu? Co se týče tvého probuzení, určitě to musel být traumatizující zážitek, ale to přece neznamená, že ti všichni musí být cizí i nadále. Je tu spousta zajímavých a hodných lidí, kamarády si tu určitě najdeš. Jen musíš chtít. *Unaveně si oddechne. Doufá, že s ní alespoň trochu pokročí, není zvyklý lidem dělat psychologa a vzhledem k postupu této promluvy do duše mu to ani příliš nejde.*
Chikaku: Nikoho neviním.. Pouze beru pravidla, která mi byla ukázána mým okolím a žiji jimi. *Odtuší, načež naráží na další háček.* K čemu by mi bylo vůbec vinit zrovna tebe? Něco to snad změní? Spraví to, co se stalo? Jak jsi sám podotknul, jsi Kage... Těžko ti něco můžu, že ano.. *Dodá rozmrzele.* Všichni mi zde byli i jsou cizí... Probudím se v dospělém těle a mezi samými cizinci, pak jsem mezi ně hozena bez ničeho... *Vzpomíná na počátek toho, od probuzení se z kóma.* I mé vlastní tělo mi bylo cizí.. A navíc bez minulosti... *Poklepe si na spánek, aby poukázala na to, že bez minulosti ve své hlavě.* Co z toho spraví ukázat na tebe? *Uvědomuje si, že pokud přijde o možnost misí, nebude mít rázem na nic. Přeci jen jsou jejím jediným příjmem. Jediný důvod, proč se pokouší o odpovědi, o obranu slovní. S nikým se o těch věcech dosud nebavila, neměla s kým. Maximálně tak s Takasou. Navíc doufá, že jí tohle zajistí, že tohle sezení u kageho brzy skončí. Dost blbě se jí to říká někomu dalšímu, když je to přeci jen její problém. Nikomu do něj nic není, nikoho nikdy nezajímal.*
Ziki Katsuki: V tom se pleteš. V misi si navzájem kryjete záda, nejste individuální jednotky, jste ucelená skupina, která má tahat za jeden provaz. Buď všichni vyváznete živí, nebo všichni zemřete při plnění svých povinností. Raději bych měl zkaženou misi a všechny v pořádku, než splněnou misi za cenu života člověka. Ostatní nemůžou za to, v jakých problémech jsi byla. Většina z nich ani nemá prostředky na to, ti pomoci. Pokud chceš někoho vinit, že ti nepomohl v době nouze, viň mě. Já jsem rozhodl, že tě nechám na pospas světu, já jsem přehlédl tvé problémy, ačkoliv jsem k nim měl volný přístup. To neznamená, že jsou všichni lidé ve vesnici špatní. *Začal mluvit vážněji, ale tak nějak bezbarvě a monotónně, jako by mu to bylo jedno. Přesto svou pozornost stále upínal na Chikaku.*
Chikaku: *Těká pohledem po místnosti, dokud nenarazí na záchytný bod, kterým je pro ni Takasa na vrcholku jedné rozkymácené skříně z toho, jak na ni ta lezla.* Zodpovědnost? Zodpovědnost se týká splnění mise a mě samé.. Nevšimla jsem si, že by mi někdo obstaral zde dům pro mé dobro... Zde.. Zajistil mi ho cizinec.. Starám se o sebe sama, proč bych se měla starat o ostatní, kteří se o mě dosud nikdy nestarali? *Nerozumí tomu. Ostatně, je to také i jeden z dalších důvodů, proč si nezvolila žádné povolání. Povolání by jí vázalo k nějakým povinnostem navíc a zodpovědnosti vůči dalším, dle druhu povolání.*
Ziki Katsuki: *Zikiho potěší, když si Chikaku opět sedne.* Víš, kdyby se tento tvůj problém týkal jen tebe, nechal bych to být. Musíš si ale uvědomit, že pokud v tomto chování budeš nadále pokračovat, ohrozíš tím nejen sebe, ale i ostatní. Mluvím například o misích. *Nahnul se hromadě papírů na stole a prstem v ní prošmátral, než vytáhl jeden ze spisů. Ten otevřel.* Pamatuješ si na misi s Katsuem? Podle jeho zprávy jsi ho nechala samotného bojovat proti banditům a sama z bojiště utekla. To je absolutně nepřípustné. Musíš se někomu otevřít, aby lidé věděli, s čím od tebe mají počítat a jak zamezit případným problémům. Co kdyby ty bandity nezvládl? Jak by se ti žilo, kdyby kvůli tobě umřel? Už nejsi dítě, Chikaku, musíš pochopit svou zodpovědnost vůči svým misijním partnerům a hlavně vůči lidem Oblačné. Pokud toto nezvládneš, pak bys měla zvážit, jestli je kariéra shinobi vůbec něco pro tebe.
Chikaku: *Uleví se jí, když jí dá souhlas k odchodu. Uvolní se a chce už vyrazit. Začne vstávat, když se opět zarazí.* Nechápu... *Dosedne zpátky a hledí na něj. Chce vědět co tím myslel. Trochu se v těch posledních slovech ztratila. Takasa se mezitím kvůli vyrušení, kterým bylo její vstávání, sebere a začne šmejdit po místnosti. Zřejmě hledá, kde by bylo nejlepší místo o nějž bojovat. Nejvyšší bod, kam by mohla vlézt a shlížet na místnost z vrchu.*
Ziki Katsuki: Samozřejmě, že můžete jít. Nikdo vás tu nedrží. Pokud chcete být nešťastná, tak támhle jsou dveře. Rozhodně si ale nemyslete, že to nechám jen tak být. V mé vesnici nikdo trpět nebude. A už vůbec ne kvůli lidem. *Vstal a popošel zpět ke svému stolu a opřel se pozadím o jeho hranu. Následně si zkřížil ruce a čekal, jestli odejde, nebo zůstane.*
Chikaku: *Zarazí se. "Přesně proto o tuhle pozornost nestojím.. " povzdechne si a poposedne nervózně na svém místě. Nakonec se nadechne k odpovědi.* Rozumíme,... mohu už jít?... *Mluví momentálně celkem tiše, ale ne nijak moc. Napětí ji nyní nechce opustit. I když se snaží být a působit, uvolněně. Určitě se mu nyní není schopna dívat přímo z očí do očí. Nedovolí jí to obava, ani neví jaká obava konkrétně. Možná obava z problému, že svou situaci jen ještě zhorší.*
Ziki Katsuki: *Zikiho přestávalo bavit, jak se Chikaku brání jeho terapii a tak vstal a přišel k ní, jak seděla na židli. Poté si naproti ní dřepnul, zadíval se jí do očí a chvíli jen tak nečinně čekal.* Víš, já nejsem nějaký tvůj kamarád, kterého můžeš ignorovat a bránit se mu. Jsem tvůj nejvyšší nadřízený a už alespoň z respektu k mému úřadu bys mohla odpovídat na mé otázky. Ačkoliv bych tvou absenci respektu a úcty trestal už na jejím začátku, jsem s tebou trpělivý, protože máš očividně duševní problém. *Mluvil naprosto vážně.* Rozumíme si?
Chikaku: *Nechápe, kam tím míří. Navíc to pro ni není příliš jednoduchá otázka. "Snaží se zavzpomínat, aby tohle setkání měla už za sebou a mohla se zas vypařit, být jen někým z davu, někým nepodstatným. "Hodnost..." hrkne v ní, když si uvědomí, že to je tím, co mohlo zapříčinit probuzenou pozornost od vedení vesnice. Hledí na Takasu. Ví, že tak či onak není uvnitř vesnice tak moc v pocitu ohrožení, jako venku. Pobyt uvnitř vesnice jí skýtá jistý pocit bezpečí, ale skrze to, že je nikým. Nepřitahování pozornosti, držení se při zemi a věnování se jen svým věcem, hezky v zákoutí, čímž se chrání. Zavzpomíná na tu hračku pavouka. Dokud má svůj prostor, dokud si jí okolí nevšímá, cítí se normálně, volně. V případě opaku, napnutá s potřebou co nejdřív to vše vrátit zase zpět. Vzpomene si i na setkání se Say, která si ji vyhmátla se Saradou v uličce, kam zdrhla se skrývající se Takasou, právě před její Saradou. Cítila se nepříjemně a ohroženě. Není schopna dát dohromady jednoduchou a pořádnou odpověď na tu otázku. Tak moc sesnaží být v bezpečí, že přítomnost lidí v roušce velkého množství neustále přítomných chaker, nevnímá. Dokud by někdo nezačal narušovat její stav věcí. Což se víceméně, dosud nedělo. Ani Saya se nenamáhala opravdu ji z toho vytáhnout. Stačilo dát najevo nezájem a tím to končilo. Navíc jediné kvůli čemu byla ta krátká pozornost, bylo přání Sarady, seznámit se s Takasou. Takasou, která tehdy měla za to, že jde o útok. Coby ne, když se jí Sarada vynořila za zády a hnala se k ní.*
Ziki Katsuki: Tak co kdybys mi teď řekla něco o sobě. Co cítíš, když jsi venku mezi lidmi? *Začal svou menší, amatérskou terapii. Nebyl expert, ale základy by dal dohromady i naprostý laik. Klást otázky a povídat si s „pacientem“, to je v kostce základ terapií. Tedy, o tom je alespoň Ziki přesvědčený. Určitě nedokáže zanalyzovat její psychický blok, ale alespoň ji chce rozmluvit, aby mu začala alespoň trošičku věřit.*
Chikaku: *Vyprovází ty dvě závistivým i překvapeným pohledem. Tak ráda by se s nimi vyměnila. Nadechne se mnohem uvolněněji, než tomu bylo předtím. I když stále je tíživá atmosféra, ale to už je vlivem přítomnosti mnoha chakry, která se koncentruje nejvíc kolem téhle budovy. Přeci jen Ziki, Saya jsou dost a co teprv nějací další. Ač ona stěží něco víc určí, či to, čí je co. Jen vnímá celkově množství v němž je právě přítomna a to přebíjí i cokoliv slabšího. Nedokáže vnímat ani vycítit nic jiného. Je to jako deka. Ale, už je zde mnohem méně přítomných očí, uší a mnohem méně pozornosti, která na ni je upřena. I když i ta Zikiho je dle ní až až. Lepší to však je. "I když radši bych byla, kdybych mohla odejít já..." vnitřní povzdech. Přikývne.*
Ziki Katsuki: Ano, myslím myšlenky. *Potvrdil jí bez okolků. Rozhodl se pro jiný postup, protože toto evidentně nefungovalo.* Byla bys více v klidu, kdybychom spolu mluvili jen my dva? Mezi čtyřma očima? *Vrhl pohled na velitelku a Sayu, který dost jasně říkal, že mají jít pryč z jeho kanceláře. Velitelka ochotně vstala a odcupitala pryč, Saya po asi minutě také, přestože nerada.* Hm? *Podíval se na Chikaku a očekával nějakou reakci, nebo alespoň další myšlenku.*
Chikaku: *"To myslí myšlenky, nebo...?" je zmatená, zda se jen potvrzuje to, že jsou v jeho pozornosti nyní právě ty, nebo nejsou a jeho slova se týkají jen toho ostatního. Pokrčí rameny nad jeho otázkou. Zcela upřímně neví. Tak moc si na to zvykla už, i na to že jí jsou ostatní jen cizinci, kteří se o ni nestarají. Měnit na tom něco už z jejího úhlu pohledu je nebezpečné a sama se tomu jen tak neubrání. A ještě víc se bude 'stavět na zadní', když jí budou ty věci plně vnucovány. Koutkem oka koukne po Velitelce. Začíná nabývat dojmu, že je to zřejmě její práce, protože dosud si ji nevšímali a opravdu vyjímečně, většinou jen kvůli základním potřebám, misím, přicházela do kontaktu s někým dalším. Ne že by ji kvůli tomu nenáviděla. Neví co si o tom myslet. Přes dva roky nic. Nikomu nedělalo problém hodit ji do toho světa kolem, nezajištěnou. Nevšimla si toho, že by někdo měl nějakou viditelnou starost o její osobu. "Je to tak.. otravné.. " povzdechne si v myšlenkách. Je tam na ní moc lidí, kteří jí věnují momentálně pozornost či jsou u tohohle. Útěchou jí však není jen Takasa, ale i to, že tam není bez možné obrany. Už navyklá pocitu řetězů legendární zbraně, kolem svého těla pod oblečením.*
Ziki Katsuki: *Úšklebně se usměje, když se Chikaku začala bránit jeho schopnosti číst myšlenky.* Nemusíš se tomu bránit, snažím se s tebou jen komunikovat. O tom vlastně celá společnost je, nebo ne? O komunikaci. Pokud budeš nadále setrvávat ve své bublině, do které nikoho nepustíš, nakonec tě to pohltí a budeš prázdná, jako vaječné skořápky po snídani. *Neodpustil si přirovnání.* Snad víš, že se ti teď nesnažím uškodit, že?
Chikaku: *Ztuhne v šoku, když tuší, že reaguje zřejmě na její myšlenky, pokud to není jen čistě jeho dedukce. Nemůže si však být zcela jistá. A zabolí ji obvinění z toho, že se lituje, protože nemá pocit, že by bylo zcela pravdivé. Ano, tehdy by vítala něco, jenže nebylo nic, ale to už dávno přešla. Nicméně to nezměnilo, ale jen podtrhlo ten fakt, že tam nikoho nemá, že je sama a každý kolem je cizinec. A to vše znamená hrozbu. Vždyť vesnici nestála za to, aby jí poskytla střechu nad hlavou. Vše nějak musela získat sama. "Cíle.." vzpomene si na akácie a vše s nimi společného, nicméně se velmi moc snaží nemyslet na nic dalšího. Nechce, aby o ní jiní věděli co se jí týká. Kazí to možnost obrany. "Nemyslet na to... Nemyslet na nic.. " je to pro ni obtížné udržet pozornost jen na té myšlence, nemyslet na nic. Stěží na okamžik koukne po Zikim. Nechápe, proč se nyní tak moc sám Raikage, stará. Má obavy, že tím přichází o podstatnou část své obrany, o anonymitu, o to že je nikým. Což se jí nelíbí.*
Ziki Katsuki: Já tě ale nepřehlížel, Chikaku. *Odpověděl na její myšlenky.* Měl jsem jen pocit, že se z toho dostaneš sama. Je mi líto, že cítíš, že se ti ode mě nedostalo včasné pomoci, ale teď tu pro tebe jsem. Nehodlám nechávat žádného občana Oblačné v problémech, pokud mohu pomoci. Co třeba takový Akabane? Určitě bys s ním ráda trávila více času. Buď se můžeš nadále litovat, nebo se snažit to celé nějak přejít a začít žít. Nemůžu ti ale poskytnout pomoc, pokud nebudeš sama chtít. A jsem si jistý, že máš určitě spoustu věcí, které bys ráda dělala, ale sama si v tom bráníš. Ať už by šlo o Akabaneho, nebo tvé cíle. Máš vůbec nějaké cíle? *Nepřestával jí číst myšlenky.* „(Hachibi) Razoi a Ukita taky měli sny! Ty tě ale nezajímaj, co?! Teď ze sebe děláš svatouška! Až mě jednou neudržíš, přísahám, že zabiju tu tvojí věrnou a všechny tvoje lidi!“ *Řval Hachibi rozzuřeně. Ziki už tyto jeho výlevy už ani neposlouchá, neboť jsou tak časté, že ho přestalo bavit na ně reagovat. Ani to nevypadalo, že by se Hachibi alespoň trochu uklidnil, to ale bylo pravděpodobně způsobeno tím, že tak často je přítomná Saya, anebo její klon.*
Chikaku: *Ze zopakování té otázky, která je směrována na ni i s jasnou pozorností Raikageho na své osobě, se cítí být jaksi pod nátlakem. "Pomoct?... A co takhle nechat mě být.. Nevšímat si mne?.. Dělat, že nejsem, jako tomu dosud bylo...? Co pamatuji.. " ke konci těch jasných, spěšných myšlenek sklesne. Pro ni je víceméně minulostí jen čas od probuzení se v nemocnici, po tuhle chvíli. Netuší co bylo minule a doktoři tehdy usoudili, že ta ztráta paměti je zřejmě lepší, než kdyby si to pamatovala, protože se tím tělo pokouší o obranu před tím a zřejmě z dobrých důvodů. Vzpomene si na ten začátek. " Tak či onak jsem sama, od té chvíle... až dosud.. S výjimkou tebe, Takaso.. " mlčky jí přejíždí palcem po vršku hlavy v srsti. Takasa se uvelebí, jako kdyby se nyní nic nedělo. Chikaku už není tak moc napnutá a vystresovaná, jako byla. Nemění to však, že i nadále mlčí. Nechce nic měnit na tom, nač už si navykla a co jí je víceméně obranou předtím, v čem od toho okamžiku strádala. "A možná.. Akabaneho.." jenže to není nic moc a sama si to uvědomuje. Pamatuje si konkrétně jeho z doby před probuzením se v nemocnici, stavil se tam za ní i, ale od určení týmu a jejího získání střechy nad hlavou, se stejně téměř nevidí. Ona nemá potřebu vyhledávat ho a on zřejmě ji též ne. Vždyť i v té nemocnici za ní byl jen kvůli tomu, že tam byl dotažen. Uvědomuje si to. I to, že krom té vzpomínky, kdy ho zachránila před dopadením po čmárání na zeď nemocnice, jediná část na niž pamatuje, je nic nepojí. Mlčí, nedostane ze sebe pro Raikageho žádnou odpověď.*
Ziki Katsuki: *Když Segata viděla, že Chikaku na Zikiho nereaguje, znervózněla a cítila potřebu její mlčení nějak obhájit za ní.* Omluvte jí, cítí se tu nejistě… *Ziki zvedl dlaň, aby jí umlčel.* V pořádku, nemusíš mluvit, pokud nechceš. I tak se ale ještě jednou zeptám, mohu ti nějak pomoci? *V tu chvíli začal číst Chikaku myšlenky (Kakurenbo no Jutsu).*
Chikaku: *Téměř nedýchá a to nejde o nikoho, kdo by na okolí pro ni působil svou chakrou tolik, jako tomu bylo se Suzuyou, kterého potkala krátce po opuštění nemocnice v Kumogakure. Možná to bude tím, že tehdy byla čerstvě z nemocnice venku a možná tím, že nebyl Kagem její vesnice a nepřikládala jeho osobě žádnou důležitost. Netuší co nyní. Možná tak to, že se jí zde nechce být. V téhle místnosti s pozorností Raikageho na své osobě. Takasa, její Rakkitsune jí seběhne do klína a má snahu jí nabídnout útěchu. S velmi tichým vrněním se jí otírá o břicho, postrkuje čumáčkem do její rukou. Skoro, jako opravdová kočka, ač kočkou není. A ne že by sama hýřila klidem. Chikaku na ni automaticky položí ruku. Cítí se trochu volněji, ale ne dost. Navíc si povšimla, že je tam i Saya. Moc ráda ji po tom dni, kdy na sebe narazili kvůli její Saradě, nemá. Zběžně a podezřívavě se rozhlédne, zda se tam ta rudá příbuzná její Takasy, nenachází. Nikomu nyní není schopna věnovat pohled přímo z očí do očí.*
Ziki Katsuki: *Když uslyšel klepání, zavolal:* Dále! *A velitelka týmu 1, Segata Manaoka, otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Jakmile překročila práh Zikiho kanceláře, uklonila se.* Zdravím, Raikage-sama. Zavolal jste si nás? *Zeptala se pokorně, ačkoliv tušila, co se asi děje. Přeci jen, už mu psala o Chikaku třikrát a teď si zavolal jen je.* Ano, prosím, posaďte se. *Ziki měl na sobě své každodenní, formální oblečení odkaz » . Počkal, až se ty dvě posadí a poté si složil ruce na stůl.* Doneslo se mi, že příliš nevycházíš s okolním světem, Chikaku. To je samozřejmě tvoje věc, nikdo tě nemůže nutit být společenská a s každým se přátelit… *Promluvil na ní.* … nicméně bych nerad, aby se lidé v Oblačné cítili špatně, pakliže tomu tak ve tvém případě je. Tak nějak jsem doufal, že na tebe tvoje minulost nebude mít negativní vliv. Počítal jsem s tím, že když se dostaneš do týmu, najdeš si přátele a naučíš se s tvým neblahým osudem žít. Očividně se ti v Oblačné ale zrovna dvakrát dobře nežije, tak bych rád věděl, jak bych ti mohl soužití s ostatními nějak usnadnit. *Momentálně velitelku zcela ignoroval a nechal jí jen poslouchat, veškerou svou pozornost teď upřel právě na Chikaku.*
Chikaku: *Není nadšena z toho, že má opět před dveřmi velitelku. Automaticky očekává, že ta jí nese nějakou misi. Ta na ni ve dveřích chvíli hledí a cosi zřejmě zvažuje.* Úkol.. Hmm.. *Odtuší velitelka. Chikaku nechápe, kam tím míří. Pro velitelku však bylo snadno vypozorované, že to je to jediné co od ní Chikaku očekává a o nic jiného nebude mít zájem.* Pojď. *Velitelka se otočí a vyráží na cestu. K Chikaku se okamžitě přidává Takasa, která z jejích posledních výletů byla vynechávaná. Nechce si nechat ujít nové výhledy. Chikaku dost nedůvěřivě a s jistou nechutí vyráží s velkým odstupem, za velitelkou svého týmu. "Takže mise někde... nebo co?!.." zachmuří se. Dveře svého bydliště za sebou samozřejmě zamkla. Míjejí dost míst, kam vždy tuší, že se zamíří. Nic se však neděje. Pokračují stále dál. Samozřejmě po zemi. Nakonec se však ocitá u místa, kde je pro ni nejtíživěji ve vesnici. Jde o to její pasivní a amatérské vnímání chakry. Zde se jí soustřeďuje nejvíc. Té přítomnosti jedné či více silných osob. Vstup dovnitř se jí nelíbí. Jenže jakou pozornost by určitě vyvolalo se nyní sebrat, otočit a vyrazit pryč, nebo dokonce zastavit se na místě a nehnout se dál, že? S nevolí to překousne. Srdce jí bije o sto šest. Necítí se tu dobře a tím spíš, když se pokračuje budovou, až do hlavní její místnosti. Takasa její neklid vnímá a má se též na pozoru. Ač samozřejmě neustále se rozhlíží. "Úklid.. určitě sem jdu jen něco dát do pořádku a zas pryč.. Jen něco bezvýznamného... Klid.. " stejně jí to příliš nepomáhá. Velitelka své tempo uzpůsobila jejímu ráznému zpomalení od chvíle, kdy se vstoupilo do budovy. Přes její obavy a zcela jasně viditelnou nervozitu i občasné ošívání se, octne se skoro až u dveří, když si uvědomí kam až zašla. V ten okamžik velitelka zaklepe.*
Ziki Katsuki: *Ziki si zrovna pročítal reporty o efektivitě jednotlivých týmů. Chtěl mít své shinobi pod kontrolou a chtěl vědět, jak si vedou, aby mohl v případě potřeby nějak zasáhnout. Nehodlá vychovat ve vesnici druhého Suzuyu, nebo někoho jemu podobného. Součástí reportů byly obvyklé základní statistiky, jako počet splněných misí, spokojenost lidí, kteří o misi požádali, peníze, které se tím vydělaly, atp. Kromě toho ale velitelé zapisovali i své postřehy a někdy i dotazy. Obzvláště u mladých shinobi totiž docházelo k různým problémům a někteří velitelé si zkrátka nevěděli rady. Podobný případ nastal i u týmu 1, který Ziki sám skládal, tudíž o něm něco málo věděl. Velitelka v reportu už po třetí zmiňovala starost o svou svěřenkyni, Chikaku Hidohito. Psala, že u ní pozoruje silné asociální chování, o kterém si myslí, že by mohlo v budoucnu mít vliv i na průběh misí. Ziki si domyslel, že se asi snažila to vyřešit sama, ale nevyšlo to. Protože to už ale byl třetí report, ve kterém si velitelka stěžovala, rozhodl se Ziki, že to nenechá jen tak. Při čtení reportu si vzpomněl, že v kartě měla Chikaku zapsané informace, které byly pravděpodobně příčinou tohoto chování. Ziki sice nebyl psycholog, ale říkal si, že by mohl pomoci, nebo se o to alespoň pokusit. Poslal tedy velitelce dopis, že má přijít i s Chikaku ve tři hodiny odpoledne do jeho kanceláře.*
--: --
Ziki Katsuki: Na shledanou, Mito-san. *Odvětil a počkal, až odešla.* Dobře, teď se ještě připravit na ten rozhovor s Feudálním pánem… *Řekl nahlas a pustil se do práce. Pracoval dlouho do noci, až se skoro udřel a poté šel zpět na hrad se pořádně vyspat.*
Mito: Hmm...zajimave. *zadivala se z okna, slunce svitilo pres strechy domu.* Asi ano. Mela bych jit, drive nez se Suzuya vzbudi. Nerada bych mela problemy, nebo je delala vam. *Zvedla se.* Mate doopravdy krasnou vesnici. Neznicte ji svymi pravidly. *Usmala se. Zvedla se a uctive se poklonila Zikimu.* Snad to neni naposledy, co se potkavame. Sbohem Raikage-sama. *Raikageho odhlaskovala a lisacky se u toho usmala. Trochu zakerne mozna. Otocila se na podpatku a vydala se vem ze dveri, z budovy primo do hotelu, kde objednala na recepci velkou snidani pro Suzuyu. Odnesla ji sama rovnou do pokoje a sebrala prsten z nocniho stolku. Zasnubni. Navlekla si ho a sundala si Katanu, pak i obleceni a rozhodla se pro ranni sprchu. Den byl jeste dlouhy a ona potrebovala trochu probrat.*
Ziki Katsuki: Ano. *Odpověděl prostě a usrkl si další doušek kávy.* Bylo to všechno, co jste chtěla vidět? Nevím, co bych vám ještě ke svojí práci a k Oblačné mohl říct. *Zeptal se přímo. Přestože mu její společnost nijak nevadila, přesto s ní nechtěl posedávat u kafe celý den.*
Mito: Takze jak se rika. Pujdete i pres mrtvoly. Hezke. Je hezke, ze jste do sveho planu tak zapaleny. *Dopila salek a odlozila ho na stolek.* Vyborne, doopravdy, vasi sekretarku bych si vzala domu. Je to krasna zena, jeste k tomu skvele dela kavu. Musite ji libat ruce. *Pousmala se.*
Ziki Katsuki: U kávy nejde o značku, ale o to, jak ji připravíte. *Poučil ji Ziki. Samozřejmě to nebyla jeho slova, tohle mu ráda připomínala daná sekretářka, která jim kávu připravila. Káva byla její hobby.* A v čem přesně je tedy problém? Já mám moc oněch devadesát procent vyhladit. Co se ale týče počtů, myslím, že k devadesáti nedojde. O to se postará strach. *Odmlčel se. Už zacházel příliš do detailů na to, že Mito je cizinka z jiné vesnice. Nemohl jí přeci prozradit celý svůj plán.*
Mito: *Tise poslouchala. Bylo zajimave, ze z niceho nic tak zapalene mluvil o necem, ceho chtel dosahnout.* Vy o tom snite asi hodne dlouho. Mluvite vazne zapalene. *Napila se kavy a skousla si spodni ret.* Umn...*povzdychla si spokojene.* Je vyborna, kavu piji podruhe v zivote a musim uznat, ze tahle je vazne chutna. Asi si ji koupim domu. Co to je za znacku? *Optala se mezi reci.* Jen bych vas chtela varovat, ze na svete je jen hrstka lidi, ktera je ochotna obetovat neco ze sveho. At uz trochu penez, ci svou osobni svobodu, nebo dodrzovani pravidel. Vzdy se najde nekdo, kdo to porusi. Je to zacarovany kruh. Musel byste vyhladit devadesat procent populace, abyste mel dokonalou spolecnost bez problemu. Bohuzel...
Ziki Katsuki: To je pravda, byla jste v rozhodování oproti mě značně znevýhodněná. Ano, dceru má. V této době už je ale zabydlená, alespoň podle toho, co mi napsala policie do reportu, v dětském domově. Vsadím se, že už si i našla přátele. *Usrkl si doušek ze své kávy.* Mé rozhodnutí by ale nezměnilo nic. Tento muž zabil čtyři lidi, aniž by to byli zlí lidé, je mi jedno, proč a co ho k tomu navedlo. Takový čin je jednoduše neodpustitelný. Vždy se na to dívám spíše ze strany oběti. Ten zoufalý pocit, když víte, že jste neudělala nic špatného a přesto se přiřítí zloděj, vezme si vaše věci a možná vás i ohrozí na životě. Takový život pro mé lidi nechci. Chci společnost, ve které nebudou potřeba zámky. Ve které můžete na pět minut opustit tašku s nákupem na rušné ulici, ať už z jakéhokoliv důvodu, aniž byste se musela bát o její obsah. Ve které nemusíte kontrolovat svého životního partnera, jestli vám nezahýbá s někým jiným. Někdy si říkám, proč lidé věří v boha, když nebe mají na dosah ruky. Stačí pro to jen obětovat kus své svobody pro dobro ostatních, kteří naopak obětují kus té své pro vaše dobro. Pokud toto lidé nechápou, pak jim to jednoduše vštípím do hlavy. Jak vám chutná káva?
Mito: *Sledovala co Ziki delal.* "Stejna schopnost jakou umi Saya? Zajimave." *Pomyslela si u toho a bez mrknuti oka sledovala, jak muze polhcuje kostka. Zvedla ruku v pozdravu na rozloucenou * Sayonara. *Usmala se na muze, ktery se rozpadal.* Jsem jeste mlada, neotesany kamen. Takze sance, ze mne nekdo dokaze presvedcit o jeho pravde tu stale je. Ci diky nemu zmenim svuj pohled na vec. Vychovala jsem se sama, takze asi chapete, proc jsem takova. *Protahla se a zivla.* Dekuji mnohokrat. *Podekovala slecne a vzala si salek kavy. Kafe pila jen jednou, jako mala a nechutnalo ji, ale tohle ji lakalo uz jen vuni.* Hmm... *Zamrucela spokojene a napila se horkeho napoje.* Vy jste nejspise schopny odhalit, kdyz nekdo lze, mate o tom vetsi prehled. Kdybych ja mela takove znalosti, o Oblacne, jako vy, mozna bych se o osudu muze rozhodla jinak. Mimochodem, ma on vubec dceru?
Ziki Katsuki: *Když trestanec slyšel, co Mito říkala, vzplála v něm jiskřika naděje. Podíval se na ní děkovně očima skelnýma od pláče. Ziki k němu přišel a ukázal policistovi gestem ruky, aby poodstoupil.* A v tom se přesně rozcházíme. *Vytvořil si mezi rukama menší objekt ve tvaru kostky z Jintonu a poté ho vyslal proti muži a uzavřel ho v něm (Jinton: Genkai Hakuri no Jutsu). Muž se na Mito nyní podíval, jako by ho snad zradila. Ale to bylo pochopitelné, nevěděl, proč se Ziki Mito ptá na názor. Ziki ho poté bez mrknutí oka rozložil na molekuly a techniku ukončil. Policista souhlasně kývl hlavou. Sám evidentně muži přál smrt. Po muži nezbylo vůbec nic.* Děkuji, můžete odejít. *Řekl policistovi. Ten se uklonil, odešel a zavřel za sebou dveře.* Nemám důvod trestancům působit bolest jako Suzuya. Nic proti nim nemám, jen je potřebuji odstranit. *Zasedl zpět do svého křesla.* Jen pro informaci, minimální mzda v Oblačné je zavedena, vlastně tu byla už před mým příchodem. Vězeň šest osm šest proto buď špatně hospodařil s penězi, nebo v něčem lhal. Tak či tak, byla jeho chyba, že se ocitl v takovéto situaci. Nevím o žádných případech, kdy by oceláři kradli i se mzdami, jaké mají. Teď jsem ho mohl odstranit, protože by beztak dostal trest smrti, jak mi tu napsala policie, ale jinak tu většinu zločinců musím nechávat a sledovat, jak páchají ty samé zločiny, jakmile vyjdou ven z vězení. Tento systém jednoduše nefunguje. Snad bude mít feudální pán stejný názor. *Povzdechl si.* Ale nemyslím si, že vás o své pravdě nějak přesvědčím, stejně jako si nemyslím, že vy přesvědčíte mě o té své. Nedáte si kávu? Jedna žena ze sekretariátu dělá výbornou. *Nečekal ani na odpověď a zavolal si danou ženu.* Dvě kávy prosím. *Za několik minut přišla žena i se dvěma kávami a položila je na Zikiho stůl.* Prosím.
Mito: Kecy o rodinach a detech me neobměkčí. *Prohodila a spletla ruce na hrudniku, s ledivym vyrazem sledovala Zikiho zada, nasledne jen cekala, nez dorazi vezen, aby ho vyslechla.* Co si myslim? *Zopakovala otazku.* Ze kdybyste v ocelarne platili lepe, nemusel by krast, kdyby nekradl, nenachytali by ho a on by nevrazdil. Kdyby jiz drive existovaly predpisy, ktere urcuji minimalni mzdu, ktera by vystacila na najem, nemuselo by se nic z toho stat. Taky si myslim, ze o vasi dceru by se lepe postarali v sirotcinci. Taky si myslim, ze kazdy rodic je prachsprosty lhar a ze sve dite nikdy nemiluje tak, jak by mel. I kdyz to rika, neni to pravda. Zadny dospely clovek nemluvi pravdu. Obzvlaste, kdyz jde o city k detem. Nah, to uz jsem nekde jinde. Kdyby ocelarnu nevedli pitomci, nestalo by se to. Urcite tenhle muz neni jediny, kdo strada. I ostatni zamestnanci ziji v chudobe. I oni se drive ci pozdeji uchyli ke kradezi. Ale jestli chcete vedet, jak bych s nim nalozila, kdyby byl odsouzen k smrti...tak bych nechala Suzuyu, at z nej vysaje zivot. Je to velice bolestive. Sama bych toho muze k smrti neodsoudila. Naridila bych mu do konce zivota vezeni a verejne prospesne prace. Dostaval by za ne mzdu, ktera by sla primo jeho dceri, on penize nepotrebuje, bude ve vezeni, jeho dcera ano. Aby z ni byl lepsi clovek nez on, aby dosahla vzdelani, na ktere jeji otec nemel penize. Take by se z tech penez zaplatil pohreb a vydaje na uklid domu. I kdyz je to lhar a jeho slovum o lasce neverim, tak ma mit sanci svou dceru financne zabezpecit. Tim, ze potrestate jeho smrti, potrestate ji, tim stejnym rozsudkem. Deti by nemely trpet za hrichy jejich otcu. *Prehodila si nohu pres nohu a na klin si polozila katanu. Prejela po ni dlani.*
Ziki Katsuki: To jsou docela silná slova. Mé cíle ale sobecké nejsou. Byly by, pokud bych po jejich plnění profitoval více, než ostatní. Ale já ze splnění mé vize dostanu přesně stejný díl zisku, jako ostatní. Tím ziskem je klid a bezpečí v dokonalé společnosti. *Otočil se na křesle o sto osmdesát stupňů a hleděl ven na Oblačnou přes prosklenou zeď své kanceláře.* I bohaté rodiny mají právo na svůj majetek. Kdoví, třeba svého jmění také dosáhli nečestně. V tom případě by bylo jen správné, kdyby je chlapec okradl. S tím souhlasím. Ale smýšlení, že pokud má někdo více, než ostatní, tak je menší zlo je okrást, než chudého, je jednoduše špatné, pokud nevezmete v úvahu i způsob nabytí jejich majetku. Ale abych tu jen nemlel pantem… *Zavolal si do kanceláře jednu ze svých sekretářek.* Přiveďte mi prosím vězně číslo… *Podíval se do papíru, který měl zrovna před sebou a přečetl:* Šest osm šest. *Sekretářka se uklonila a odcupitala pryč.* Vězeň číslo šest osm šest, nedávno polapený vrah, který zavraždil celou rodinu obsahující manželský pár a dvě děti, chlapce a holčičku, jen proto, protože ho nachytali při krádeži. Každá z obětí měla četné tržné rány způsobené sekáčkem na maso. Mám tu zprávu z jeho dopadení a mám rozhodnout, jaký trest dostane. Třeba mi při rozhodování pomůžete. *Zanedlouho sekretářka přišla i s jedním policistou, jako jeho eskorta.* Vedu vězně číslo šest osm šest, Yondaime-sama. *Řekla sekretářka a odešla z kanceláře. Policista zůstal s vězněm, aby na něj dohlédl.* Dobrá, rád bych si vyslechl vězně, než vynesu rozsudek. Chci znát jeho příběh, proč se vlastně uchýlil ke krádeži. *Muž předstoupil s rukama za zády.* Lorde Raikage, děkuji, že jste mě přijal. Předem říkám, že jsem to neudělal úmyslně! Sám mám malou dceru, když jste jednou otec, tak byste nikdy cizímu dítěti neublížil! Potřeboval jsem peníze, abych zaplatil nájem. Byl jsem už tři měsíce v prodlení a domácí mě chtěl z domu vyhodit. Představa, že moje malá dcerka nedostane šanci mít normální život, jen kvůli mně, mě sžírala za živa! A přitom jsem nikdy nic neukradl, tvrdě jsem dřel v ocelárně celý svůj život a vždy jsem nějak vyšel, ale teď se snižovaly mzdy… Přísahám bohu, měl jsem v plánu jen najít něco, za co bych mohl zaplatit nájem za tři měsíce! Ale když pak přišli domů a viděli mě, ten chlap mě nechtěl nechat utýct… Furt opakoval, že půjdu do vězení a zabraňoval mi v útěku… Už ani nevím jak, ale jak jsme se prali, tak jsme se dostali do kuchyně a na lince byl položenej sekáček… Víte, v tu chvíli nepřemýšlíte rozumně… Před sebou máte jen své dítě, které jí prohnilé odpadky cizích lidí, je celé špinavé a představa, že bude navíc sama beze mě? Kdo by se o ní postaral?! Přestal jsem přemýšlet a vzal jsem ten sekáček do ruky a… No a pak jsem slyšel tu malou holčičku, jak křičí a volá svého tatínka… *Začaly mu stékat slzy po obličeji.* Nemohl jsem do vězení, po tomhle bych určitě dostal nejmíň deset let… A všichni tři mě u toho viděli… Tak jsem… *Odmlčel se a sklopil zrak, stále bezmocně plakal.* Tak co si myslíte, slečno Mito-san? *Zeptal se Ziki.*
Mito: Spatne jste to pochopil. Ten hoch, co kradl, to udelal proto, aby si mohl nakoupit jidlo. Okradl nejbohatsi rodinu v kraji. A oni ho odsoudili k smrti, zaplatili trikrat tolik za jeho dopadeni, nez byla castka kterou ukradl. Ti, co si zaplatili lovce, by meli viset, ten kluk si smrt nezaslouzil. *Povzdychla.* Sobecky jsou vsichni lidi. I ja, i vy, kazdy v tehle vesnici je z casti sobec. Vase cile jsou sobecke, i kdyz prinesou dobro vask vesnici, stale jsou to vase cile a vase sobeckost, co vas nuti jit dal a dal a dosahnout sveho.
Ziki Katsuki: Raději bych zemřel hlady, než někomu zasahoval do svobody krádeží. *Řekl zcela upřímně.* Je jen jedna strana zákona. Ta absolutní, rozhodující a pravdivá. *Poté se na chvíli odmlčel.* Jste stejně sobecká jako všichni ostatní. Jen sobec může smýšlet tak, že když nemá co jíst, má právo krást jiným. Co když chlapec, kterého jste odstranila, kradl rodině s nemocnými dětmi? Třeba si jen tak tak dovolili jejich léčbu a tím, že kradl, jim odepřel léky? Měl v tom případě právo ohrozit cizí život kvůli vlastnímu přežití? A i kdyby byla ta rodina zdravá, šťastná a měla peněz na rozdávání, myslíte, že přemýšlel nad tím, jaké mají jeho skutky následky? Pochybuji.
Mito: Jakozto lovec odmen bych se na to mela divat stejnym pohledem jako vy, ale stale mi neni prijemne rozhodovat o lidskem zivote. I na prvni pohled zly clovek muze byt v nouzi, mit strach o vlastni zivot a proto krade, zabiji, aby prezil. Sama jsem zabila pouze jednou. A mela jsem vycitky svedomi. Byl to pouze kluk, ktery se potreboval uzivit a tak kradl. *Protahla se a zadivala si na Zikiho. Doopravdy uprenym pohledem.* Kdybyste sam byl bezmocny v cizi zemi, kde vas kazdy lovi a pro kousek jidla byste zabijel...neudelal byste to? Zly skutek? Takove zoufale lidi odsuzujete k smrti a schovavate to za zakon. Musite se vzit do lidi, ktere lovite, nez je odsoudite. Jsem mlada a hloupa, sveta jsem nejvice videla az v Temnote, do ktere jsme vsichni upadli a tam jsem se take vice naucila od velitele odboje. *Odmlcela se.* Nejprve se musite pokusit szit s druhou stranou zakona, s tou spatnou, nez rozhodnete o jeho platnosti. Vam se to zda spravne, a ano, pro vas lid to spravne je, ale zaroven jste odsoudil nepravem ostatni.
Ziki Katsuki: Hmm, víte, Mito-san, v tom je ale rozdíl. Být vrahem neznamená, že jste nutně zlý člověk. I kdyby se má vize proměnila ve skutečnost, tak bude platit pouze pro Oblačnou a její lidi. Tam venku budou stále zlí lidé o které bude potřeba se postarat. Jako bližního definuji člověka, se kterým si navzájem neomezujete svobodu. Proto pokud by, dejme tomu, v zákoně stálo, že jedinec nezavraždí svého bližního, pak to platí právě pro lidi, kteří, stejně jako daný jedinec, nikdy neuzmuli a nikdy neuzmou cizího majetku ani zdraví. Nicméně, pokud venku bude někdo zabíjet a krást pro své vlastní, hanebné účely, pak je jen přirozené, že odstranit takového člověka ze světa, by mělo být bráno jako hrdinský akt, nebo ne? Vražda v tomto případě mi nepřijde jako provinění. *Přestal už úplně pracovat a soustředil se jen na svůj výklad.*
Mito: *Se zaujetim ho poslouchala. Sice ji trochu zarazelo, ze chce omezit lidske svobody, ale na druhou stranu, ocividne si nepreje mit ve vesnici 'skodnou'.* Nechci nejak zesmesnovat vas plan a sen, zda se byt velice...proste super. Ale lazdy shinobi je vrah. Mise, na kterych mate za ukol odstranit skudce...proste nekoho zabijete, to je vrazda. Ale na druhou stranu se Shinobi uzuvi prave diky misim, ale co kdyz vetsina z nich bude takoveho razu. Nad tim jste nepremyslel? Ze by se z vasich vernych staly vrazi prave kvuli takovym prikazum?
Ziki Katsuki: Ano, to by bylo skvělé, kdyby byla Kumo samostatná, vojensky i finančně. Ale ne, o to mi nejde. Není to můj primární cíl. Víte, bylo by hloupé se od zbytku světa úplně odříznout, pokud jste měla na mysli toto. Můj cíl je jednoduchý, chci vytvořit ideální společnost, jak o ní filozofové mluví už staletí. Bude zapotřebí jistých extrémních kroků, ale víte, lidé nikdy nebudou skutečně svobodní, dokud jim trochu té svobody neuzmete. Z nějakého důvodu má lidstvo vlastnost bojkotovat samo sebe. Dáte lidem svobodu, začnou si jí navzájem upírat. Dáte lidem štěstí, začnou ho stavět nad potřeby ostatních. Naštěstí to v jistém smyslu funguje i opačně. Zkrátka, pokud lidem štěstí upřete, budou ho hledat jinde. Konkrétně ve svých bližních. Hodlám vymezit hranice svobody jednotlivce tak, aby jeho vlastní svoboda nezasahovala do té jeho bližních. Lidé s čistým srdcem a úmysly pak budou v Oblačné žít v míru a harmonii. Takový systém by nevyhovoval jen zlodějům, lhářům a vrahům. Není důvod si takové lidi držet u těla. Proto mi ani nebude vadit, když takoví lidé z vesnice zmizí. *Pokračoval.*
Mito: *Jakmile zacal mluvit a dokonce i prerusil svou praci. Narovnala se a peclive ho sledovala. S takovym zaujetim, hktala kazde jeho slovo. Hlavne, konecne mluvil trochu zapalene, z jeho hlasu bylo snadne poznat, ze mu na teto praci doopravdy zalezi. Pockala nez domluvil.* Jste do toho doopravdy zapaleny, takhle odhodlaneho cloveka, verneho svoji praci jsem uz dlouho nevidela. Jaka je vase vize? Ceho chcece docilit? Aby se Kumogakure osamostatnila, co se tyce zivota schopnosti? *Na toto se ho vlastne vubec neptala, ted byla skvela prilezitost. Byla prirozene zvedava.*
Ziki Katsuki: Když mě nedostihne zub času, tak ani madam nuda. *Odpověděl na její zmínku o smrti nudou.* Nemůžete o tom přemýšlet jako o prachsprosté byrokracii. Přestože si z toho sám utahuji, je to důležitá práce. Tyto záležitosti nemůže rozhodovat nikdo jiný. Já bych ani nechtěl, aby mi do toho někdo hrabal. Když to mám popsat z vlastní zkušenosti, tak Kage, který má určitou představu, jakým směrem chce svou vesnici vést, pak pro něj toto papírování zas až tak nudné není. Každý vyřešený papír mi přináší pocit, že jsem blíže ke svému cíli, protože pokud se mi nějaký návrh nebo žádost nelíbí, promyslím ho a pozměním v souladu s představou mojí i druhé strany. A vím, že kdybych to neudělal, udělal by to někdo jiný třeba špatně a proto když vím, že nad těmito záležitostmi mám dozor, tak také vím, že jednou Oblačná bude taková, jakou ji chci mít. Je to těžké popsat, pokud se rozhodnete stát se Kagem, pak už vaše osobní problémy, jako například nuda, vypadají bláhově a miniaturně, protože se musíte starat o ty skutečné, veliké problémy. Stanete se srdcem celého organismu, tím, kdo udává rytmus. *Ziki byl sám překvapený, jak moc se rozmluvil. Ještě nikdo neprojevil zájem o jeho práci Kage. Jako jedna z mála věcí mu jeho práce přišla důležitá a tak o ní samozřejmě rád mluvil. Dokonce i na chvíli přestal pracovat, aby se v tom nezamotal.*
Mito: *Chvili tam sedela, dojedla svou buchtu a sledovala Zikiho pri praci.* Jednou tu na tuhle nudu umrete, Raikage-dono. To se tu nedeje nic vzrusujiciho? Myslela jsem, ze vedeni vesnice bude vetsi zabava, nez razitkovani. Jedine co vas tu muze vyvest z miry, je to, ze vam dojde inkoust na razitka. To by tuhle podradnou praci nemohla delat nejaka rada? *Promluvila asi po peti minutach ticha, ktere mu venovala.*
Ziki Katsuki: mm-hmm… *Zaposlouchal se do toho, co mu Mito říká. Když došlo na řeč o vraždách Kagů, jen se neskrývaně usmál.*Zařídil jsem určitá protiopatření. O svůj život strach nemám. Třetí? Podle toho, co jsem slyšel, umřel ve spánku, zavraždila ho nějaká… Nepamatuji si to jméno. Erza no Shinigami? Nebo Enza? Teď nevím. S ničím jiným už pomoct nepotřebuji, děkuji.
Mito: Ah tak. No vidite, jak vam to jde. *Zasmala se a polozila listiny na stul. Chvili sledovala jak razitkuje.* Jak nudna prace. A ano, je nestabilní. Snad se to zmeni. Parkrat prohodil pritele jeho dcery zdi. Hruza. Pokusim se tohle nejak mirnit. Zajistit, aby nebyl hrozbou pro ostatni vesnice. "Az se sama pomstim. Do te doby se jeho nestalost perfektne hodi." *Pomyslela si.* Ale muzi se tezko ovladaji a udelat ze Suzuyi podpantoflaka jako byl muj otec...nemozne. da se jen mirnit, jak jste rekl. Neco dalsiho co bych mohla udelat? Krom toho, ze na chvili budu zticha...jak vubec zemrel vas predchudce? Posledni dobou Kagy nekdo neustale vrazdi....nebojite se o svuj zivot na tomhle postu? *Pak naznacila zamykání pusy a poslusne si sedla do kresla. Ze se na ni nepodival. No a co. Alespon nekdo furt necivel.*
Ziki Katsuki: Kontroly jsou jen prvním krokem. *Konstatoval jako fakt. Mitoinu narážku pochopil a při podepisování různých listin na ni zareagoval.* Suzuya je nestabilním článkem společnosti. Takových je sice spoustu, ale Suzuyi se nedá tak lehce zbavit. Je jako zhoubný nádor na mozku. Můžete ho v určitém smyslu krotit, ale je velmi malá šance, že vyhrajete. *Použil přirovnání z oblasti svého druhého povolání.* Jeho vězněm jsem byl v době daleko po tom, co mě naposledy oživil. Takže na tu dobu si vzpomínám velice dobře. Co se týče reportu, půjčil mi Kekkei Genkai, jehož funkci a schopnosti potřeboval zjistit. Mě se hodí při mé práci, takže je to jakýsi druh symbiózy. Obě strany z toho profitují. *Když poté Mito dokončila zadanou práci, Ziki zamával levou rukou na znamení zastavení (zkrátka aby Mito přestala s tím, co dělá – signál STOP xD), zatímco pravou stále podepisoval listiny.* To nikam nezakládejte, jen mi to dejte tady na stůl. Když to budu mít setříděné, budu se o to moct starat mechanicky. Většina žádostí, které mi přijdou, beztak projde a já nedělám nic jiného, než že razítkuju. *Vysvětlil a pokračoval práci. Za dobu, kdy začal pracovat, se na Mito ani jednou nepodíval.*
Mito: Vizi? No...jestli mezi to patri i kontroly, pak vam to docela jde. Ale vzdycky budou potizisti. *Naznacovala tim predesly incident.* Ale rikal jste, ze jste byl jeho vezen...na to si vzpominate? Jo a...o cem to Suzuya mluvil u brany? Nejaky report...o co jde? *Pak ztichla a soustredila se na svou praci. Brzy mela tento stos hotovy.* Tohle mám. Kam to mam ulozit? *Zvedla stosy, ktere si poskladala tak, aby se ji papiry opet neponotaly.*
Ziki Katsuki: *Když se ho Mito zeptala, proč se vlastně stal Raikagem, nemusel dvakrát přemýšlet, aby jí odpověděl.* Mám vizi, kterou chci v Oblačné uplatnit. Pokud jde o to papírování, nevadí mi. Je to dobrý trénink disciplíny. *Pokračoval soustředěně v práci monotónním tempem, které ani nezpomalovalo, ani nezrychovalo.* Suzuya není můj nepřítel. Navíc, k takovému rozhodnutí by byl potřeba hlas všech Kage hlavních vesnic. A já Yugakure jako hlavní vesnici neuznám. *Řekl odměřeně, bez nějaké stopy po citovém zabarvení.*
Mito: *Narovnala se. Lehce se usmála.* Pohopitelně, když vám zemře srdce i mozek, vzpomínky by měli s nimi. *Natáhla se pro štos papírů.* Jdu na to. *Odsunula se kousek i s křeslem od stolu, aby mohla papíry skládat na hromádky na zem před sebou.* Celý den tu jen tak sedíte a děláte tohle? To mus být nuda....proč jste se stal Raikagem, to nebyl nikdo jiný, kdo by tuhle otročinu dělal? *Optala se a při tom dělala ty papíry, vytáhla jednu buchtu a jedla u toho.* Asi nejste nejradši, že váš nepřítel chce svou vesnici dostat mezi hlavní...hm?
Ziki Katsuki: Chápu. No, dobrá, Mito-san. *Oslovil jí jejím „jediným“ jménem, jako souhlas, že už jí nebude nazývat příjmením.* Takže jestli to chápu správně… Chcete se mnou strávit den a sledovat, co dělám? Kvůli pozorování? *Ziki si nemohl pomoci. Mito mu zatím přišla jako nějaká otravná novinářka se spoustou otázek, se kterými chodí za lidmi, kteří mají už tak své práce dost.* No, pro mě za mě. Můžete mi pomoct s papírováním, beztak tu pravděpodobně není nic natolik tajného, aby to nemohl vidět cizinec. *Řekl bez zájmu a poté se vrátil k papírování. Přesto ale vypadal, že i při práci věnuje plnou pozornost své návštěvě.* Už si nepamatuji své pocity z dob, kdy jsem přišel o rodinu, ani ty z doby, kdy mě Suzuya usmrtil. *Řekl s očima zabořenýma v nekonečné spoustě slov vytištěných na papírech.* Ženu nemám, mám adoptivního syna. Pokud chcete pomoct, slečno, můžete mi tuto hromadu setřídit do skupin: žádosti o podpory, návrhy zákonů, účty, reporty a ostatní. *Zainstruoval jí.*
Mito: Dekuji. *Sedla si do křesla, docela hulvátsky, nohy si přehodila přes ruční opěrku a zadívala se na strop.* Neříkejte mi jménem, které nenávidím, jsem Mito a tím celé moje jméno začíná a končí. *Zamručela jakoby mimochodem.* Jistě že ho nemůžete vychválit, s tím ani nepočítám, vím, že je to vrah. *Zadívala se na tu kupu papírů.* Jsem tu i kvůli pozorování. Jak žijete, jak pracujete, co asi tak Kage velké vesnice dělá, jaké jsou tu zvyky a tak. Však od koho jiného bych se toho mohla dozvědět nejvíce, než od kageho. *Protáhla si ruce.* Můžu pomoct, třeba vám to tu třídit nebo tak. A ne, dole jsem lidem lhala, že se chci připojit k vaší vesnici. Zajímavé je, že mi na lži každý skočí. *Protočila očima.* Chci se dozvědět i mnoho o vás, muselo to být nepříjemné...přijít o rodinu a pak i dvakrát o život, kvůli jednomu člověku. Máte své děti? Ženu?
Ziki Katsuki: *Ziki ustrnule vyčkával, kdo se objeví za otevírajícími se dveřmi.* Ohayo, slečno Kamatsu-san. *Pozdravil. Když poté spustila a zeptala se ho, jestli se s ní nasnídá, začal přemýšlet, co vlastně v jeho kanceláři dělá.* „Snad sem nepřišla, jen aby si se mnou dala pár buchet…“ *Zamyslel se, ale stále soustředěně pozoroval její výstup. Když se zeptala, jestli se může posadit, rukou mávl směrem ke dvěma křeslům, která stála naproti jeho stolu.* Jistěže, prosím. *Pobídl ji, aby se posadila, když se rozhlížela. To byla jediná chvíle, kdy mohl promluvit. Poté už jen poslouchal s očima soustředěnýma na její pečeť, která byla tak vyzývavě odhalená. Vzpomněl si při tom na Teiry a uvažoval, jestli je to ta samá záležitost.* „To sem vážně přišla kvůli tomuhle? Abych jí povídal o Suzuyovi?“ *Pomyslel si Ziki, když zjistil, co byl důvod její návštěvy. Překvapilo ho, že jí s takovým záměrem vůbec pustili k němu do kanceláře. Podepřel si hlavu rukou opřenou o pracovní stůl a chvíli jen mlčky Mito pozoroval, jako by ji zkoumal.* Nechci být neuctivý, ale jen kvůli tomuhle jste za mnou přišla? *Promluvil, když konečně dostal prostor.* Navíc, nevím, jestli jste na správné adrese. Suzuya mi v mých mladých letech vyvraždil rodinu a přátele, dvakrát mě zabil a znovu oživil a následně byl po řadu let mým věznitelem. Nevím co si o mé výpovědi o něm slibujete, ale předpokládám, že nebude příliš pozitivní. Vlastně ani teď mi nepřijde, že bych mohl nějakou jeho vlastnost vychválit. *Řekl přísně. Vlastně ho celkem uráželo, že s ní musí řešit takovou bláhovost ve své pracovní době. Není přeci žádný manželský poradce ani nějaká kadeřnice, se kterou by se měly řešit drby o nastávajícím.*
Mito: *Chytila za kliku a vesla do kancelare. Nejprve se poradne rozhledla po mistnosti. Pak se lehce uklonila.* Ohaiyo Raikage-sama... *Zamrucela a pomalu za sebou zavrela dvere. Ocima stale jezdila od rohu k rohu, hledala neco, co b bylo podezrele. Co by mohla byt hrozba. Pomalu dosla az ke stolu, na nemz lezela hromada papiru a pod.* Mate mnoho prace koukam...hmm. *zvedla sacek s pecivem.* Nasnidate se se mnou? Urcite jste uz jedl. Ale i tak. Muzu se posadit? *Optala se a rozhledla se po zidli.* Chtela jsem s vami mluvit o Suzuyovi. Jak jinak. Neni tu, kdyby vedel ze jsem tu a nerekla to, asi by se zlobil. Nicmene. Jak vite, je to muj...ja jsem jeho. Jsme snoubenci. *Podivala se na ruku* i kdyz se zda, ze je to hlavne ustni dohoda, ze si mne vezme. Chci vedet o jeho minulosti a vy jste prvni, kdo by mi mohl pomoci. *V podstate ho nenechala ani promluvit, jak to ze sebe sypala.* Tahle nase cesta. Budeme cestovat po vice vesnicich a je to nejen kvuli me touze, poznat svet, ale i kvuli tomu, ze chci poradne poznat jeho, jaky byl a jaky je dnes. Nemohu se provdat za cloveka, ktereho znam jen z poloviny. *Az ted umlkla a polozila sacek na stul. Pripadne si i sedla, pokud by ji tak bylo dovoleno. Zase, zas tak neuctiva nebyla.*
Ziki Katsuki: *Časně zrána, jako obvykle, Zikiho probudil obličej jeho nejpěknější a morálně nejčistší služebné. Přestože nad ní Ziki nesmýšlel v romantickém smyslu, její úsměv na něj působil jako na jiného silné kafe. Už jen svým zjevem mu totiž připomínala, že má před sebou ještě dlouhou cestu k vytvoření bezproblémové a dokonalé společnosti. Ziki tedy vstal z postele, protáhl si svaly, jen tak, aby se neřeklo a šel se převléci. Jeho služebná na něj počkala a když se Ziki nasoukal do svého formálního oblečení, které nosil téměř vždy, vyšel z pokoje spolu se služebnou a zamířil rovnou k jídelnímu stolu. Tam už na něj čekala káva, ovoce, vejce benedikt a k tomu opečený toastový chléb. Kromě toho měl na stole, jako každé ráno, i report noční hlídky. Mezitím co snídal, si pročítal data, která byla v reportu obsažena. Kdyby se totiž v noci něco stalo, musí o tom vědět. Naštěstí se nic mimořádného nestalo a tak Filip, Zikiho majordomus, report odnesl a založil do archivu, který se nacházel na hradě. Když dojedl, služebné sklidily ze stolu a Ziki vstal ze židle. Poté se Hiraishinem přemístil ke značce, kterou měl vespod pracovního stolu ve své kanceláři a sedl si do křesla.* Tak jdeme na to. *Podpořil se nahlas a pustil se do hromady papírů, která mu ráno přistála na stole. Zanedlouho se ale ozvalo klepání a tak Ziki svou práci pozastavil.* Dále!
Mito: *Bylo velmi brzke rano a Mito se zahadne podarilo proklouznout z pod obejmuti spiciho Suzuyi. Nahradila sve prave ja klonem, ktery spal, hrat a dychat jako ona by mel, takze by to nemel byt problem. Oblekla se do obleceni, ve kterem by pohodlne mohla byt cely den (presne to, co mela pri prichodu do Kumogakure). Sebrala Katanu a sla ven z hotelu. Potichu hlavne, aby sveho nastavajiciho neprerusila ve sneni. Vydala se do sidla Raikageho, jelikoz si chtela overit to, co rikal Suzuya a dozvedet se o jeho minulosti. I pres to, ze mu slibila ze se v ni hrabat nebude. Chtela vedet, jak moc se zmenil. Uvazala si vlasy do vysokeho ohonu a odhalila tak pecet na krku. Obvaz kolem hrudniku mela stazeny docela pevne, ale stale bylo na prvni pohled jasne, ze Mito za pobyt v temnem svete dost vyrostla hlavne v teto oblasti. Na nohou mela sandaly a v ruce nesla nejake pecivo, co nakoupila po ceste. Neco jako buchty, ale s ruznymi naplnemi, vecpala ji to prodavacka a Mito v podstate bylo suma fuk, co ji. Zastavila u dveri do kancelare, po te, co ve spodnim patre sidla raikageho podala dukladne hlaseni o tom, kdo je, co tu dela, s kym je a proc chce mluvit s Raikagem. Natahla ruku a zaklepala na dvere, nervozne si utahla rudy opasek od katany a cekala na moznost vstoupit.*
--: --
Ziki Katsuki: *Do nového dne ho opět uvítala jeho nádherná služebná. Ta ho po jeho probuzení pozdravila, usmála se na něj a počkala, než se oblékne. Poté spolu došli k jídelnímu stolu, kde už na Zikiho, jako obvykle, čekal report noční směny hlídek, káva a snídaně. Hned jak se nasnídal, vyšel rovnou na místo, kde se měl setkat s kandidáty o post jeho stráže. Jakmile přišel, všichni se znovu postavili vedle sebe do pozoru a vyčkávali, co jim Raikage dnes přichystal.* Dobře! Dneska si vyzkouším vaši sílu. Půjdeme spolu do tréninkové oblasti. Pozval jsem si několik schopných Shinobi, kteří na mě budou chrlit ninjutsu a vy budete tyto útoky odrážet. Je mi jedno jak. Odrážet je bude vždy jenom jeden, ale útočit bude hned několik Jouninů a Saninů. Abyste si nemysleli, tito cviční útočníci mají za rozkaz na mě jít na plno. To znamená, že pokud mě neubráníte, mohu skončit pěkně zřízenej. Až tak moc vám věřím. Tak mě nezklamte. Je to jasný?! *Ozvalo se jednotné:* ANO, LORDE RAIKAGE! *Ziki tedy gestem ruky zamával, aby šli za ním a dovedl je do tréninkové oblasti Sanda. Tam už na ně čekali cviční útočníci.* Zdravím, děkuji, že jste přišli. *Poděkoval útočníkům za účast a stoupl si do vymezeného prostoru.* Dobře, jako první jdeš ty! *Ukázal prstem na jednoho z uchazečů. Ten neváhal a předstoupil k němu. Útočníci začali okamžitě na Zikiho chrlit elementární a ninjutsu útoky na střední vzdálenost. Tento kandidát byl zručný v elementárních technikách, nejvíce ve Fuutonu a v Dotonu, takže proti většině používal hlavně Dotonové zdi, proti Dotonu zase používal Fuuton, kterým řezal útoky vejpůl přesnými větrnými proudy. Měl navíc takovou schopnost koncentrace, že nevynechal ani jeden útok a všechny bez problémů odrazil. Ziki po pěti minutách vytrvalého snažení zvednul ruku na znamení, že mají útočníci zastavit salvu.* Výborně, běž si odpočinout. *Pochválil kandidáta.* Další! *Vykřikl. Jeden z nich se hned ujal druhého pořadí. Tento byl naopak schopný v taijutsu, takže většinu útoku odrazil svými fyzickými údery. Ziki byl rád, když viděl, že je i shinobi zaměřený na fyzickou sílu schopen ho ubránit před ninjutsu i elementárními technikami. Samožejmě neodrážel všechno jen nohama i rukama, semtam použil nějakou tu techniku, ale primárně odrážel hlavně svým tělem. Když uběhlo pět minut, Ziki zvedl ruku a salva opět skončila.* Skvěle. Další! *Přišel další. Ten na to šel poněkud jinak. Vytvořil ohromného Buddhu s tisíci rukama a postavil se k Zikimu (Raigou Senjusatsu). Všechny útoky, které na něj šly, odrazil Buddhovýma rukama a zdálo se, že bez větších potíží. Jakmile uběhlo pět minut, zvedl Ziki ruku a salva opět přestala.* Zajímavé, využít takovou útočnou techniku na obranu. Každopádně, dobrá práce. *Pochválil i tohoto kandidáta. Přišel čtvrtý a ten měl zase jiný způsob, jakým chtěl Zikiho chránit. Vytvořil kolem něj několik mohutných zdí, do kterých vložil velké množství své chakry a tak je zpevnil na maximum, co dovedl (Doton: Tajuu Doryuuheki). Saninové a jouninové nebyli schopni techniku prorazit a po pěti minutách sami skončili útočit, neboť neviděli přes zdi na Zikiho, tudíž jim nemohl dát rozkaz k ukončení útoku.* Výborně! To je přemýšlení, které hledám. Než abyste se vyřídili, využijte něco, co jednoduše odolá a nespotřebuje to tolik energie a chakry! Díky! *Plácnul ho Ziki po rameni.* Další! *Vyvolával takhle jednotlivé kandidáty. Všichni jeho ubránění zvládli svým osobitým způsobem, za což byl Ziki vděčný. Nikdo nekopíroval styl toho druhého. Proto bylo těžké se rozhodnout, kdo půjde.* Dobrá. *Řekl, když byli všichni nastoupení v řadě a vyčkávali jeho verdikt.* Bude složité z vás vybírat, všichni jste dnes ukázali velice dobrou schopnost, co se týče síly. Někdo ale vypadnout musí a přesto, že se mi líbily výstupy všech, jeden přeci jen trochu pokulhával. Ty… *Ukázal na jednoho z kandidátů.* Je mi líto, ale ty vypadáváš. *Kandidát se zvedl a uklonil se.* Dobrá, přijímám vaše rozhodnutí. Sám jsem si nepřišel, že bych v této části obstál. Děkuji za šanci, mějte se všichni! *Rozloučil se a odešel.* Dobře! *Vykřikl Ziki.* Všichni se připravte na naše zítřejší setkání a dobře se vyspěte. Věřte mi, budete potřebovat být bdělí na sto procent. Rozchod! *Všichni se rozešli do svých domovů.* A vám děkuji za vaši dnešní práci, opravdu si toho vážím. Musíte už být opravdu unavení, po tom dlouhém útočení. *Cviční útočníci se uklonili a také odešli. Ziki nakonec odešel do své kanceláře, kde se věnoval své práci. Sem tam ještě trochu zapřemýšlel o zítřejším kole konkurzu.*
--: --
Ziki Katsuki: *Nastal čas uzavřít Kumo od vnějšího světa. Samozřejmě ne zcela, vesnice přeci musela nějak obchodovat se zbytkem zemí. Přesto ale Ziki toto uzavření smýšlel tak, že se do vesnice nikdo nedostane bez podstoupení zvláštní prohlídky, která zahrnovala jak kompletní fyzickou prohlídku, tak také ještě speciální prohlídku identity. Ta se skládá ze speciálně vycvičeného kontrolora a medika. Každý, kdo bude chtít projít do Kumo, bude muset podstoupit kontrolu kůže, kdy mu kontrolor řízne do kůže a zjistí, jestli je jeho kůže pravá, nebo jen slupka. Pokud bude pravá, medik ho okamžitě vyléčí. V týmu budou i dva senzibilové, kteří jsou speciálně vycvičení proti genjutsu, aby zjistili, jestli někdo neovlivnil kontrolorovo rozhodnutí technikami. Samozřejmě, pokud by se chtěl někdo přistěhovat do Kumo, musí mu to uznat sám Ziki. Taková imigrace bude opravdu výjimečná a bude se dávat pouze v případě, že si to daný imigrant opravdu zaslouží. Po obvodu vesnice i ve vesnici budou zřízeny speciální stanice, do kterých budou moci vstoupit pouze oprávněné osoby. Do každé stanice bude moci vstoupit pouze 5 ověřených osob, které se budou střídat a osm hodin hlídat určitou část vesnice technikou Tengai Houjin.Tak se pokryje celý prostor Kumo i určitý prostor nad ní a kolem ní. Cílem těchto stanic je jen a pouze hlídat, jestli se někdo cizí nedostane do Kumo jinak, než bránou. Samozřejmě u brány bude i speciálně vycvičená stráž, která v případě potřeby zasáhne proti vetřelcům. Stráž bude složena ze dvou shinobi o hodnosti Shinobigashira. Tedy pokud by se někdo chtěl dostat do Oblačné za obchodem, musí projít prohlídkou jak své osoby, tak celého svého zboží. Tyto kontroly nebudou jen běžné, jako například celní prohlídky, ale budou opravdu důkladné. Tudíž se do Kumo nedostane nikdo, kdo by měl špatné úmysly. Samozřejmě člověk, který bude v Kumo jen na dobu určitou, bude hlídán na každém kroku 24/7. Ziki všechny tyto nápady sepsal na svitek a poté na jednotlivé svitky sepsal podrobnosti, jak se vše vlastně vykoná, koho je na to třeba povolat, komu se musí nabídnout práce v jednotlivých místech… Zkrátka veškeré podrobnosti a nutnosti, které bylo třeba sepsat. Jinak by v tom byl až moc velký chaos. Poté si nechal zavolat posla. Ten přišel okamžitě, když se k němu doneslo, že si ho Yondaime-sama žádá. Když otevřel dveře, okamžitě se uklonil a předstoupil.* Volal jste, lorde Raikage? *Ziki kývnul hlavou.* Ano. Děkuji, že jsi přišel tak rychle. Potřebuji, abys doručil tyto svitky lidem, kteří jsou zapsaní na tomto výčtu. Svitky jsou označené číselně a ke každému člověku máš přiřazené číslo svitku, takže je jednoduše oběhni a všem dej příslušný svitek. Udělej to co nejrychleji můžeš. Děkuji. *Předal poslovi svitky spolu se seznamem příjemců a posel se uklonil a vyběhl z kanceláře. Hned jak všichni dostali své svitky, se začali řídit plánem, který pro ně byl vymyšlený a okamžitě se dali do práce. Stanoviště se postavily, hlídky se přiřadily a okamžitě nastoupili do práce. Celková doba této práce, dokud se všechno nezorganizovalo, byla dva týdny, což byla přesně doba, jakou Ziki stanovil jako hraniční. Od této doby už nikdo nevejde do Kumo bez řádné prohlídky.*
---: ---
Tiko Atane: *Tiko pozorovala odcházejícího Kinshina* Nemáš zač.*zamumlala si pro sebe*"Hn,Opravdu zajímavý člověk,a zajímavě se oblíká,snad nebude problémový jako třeba bráška"*Pomalu otevřela dveře svého domu* Jsem doma.
Kinshi Iruso: *Kinshi pouze zavrtěl hlavou že chápe směr. Vydal se s ní až do části která patřila mezi část klanu Supaida. Pak mu to došlo.* "Jasně. Vždyť její bratr mi říkal že ke Supaida. To dělá věci o dost lehčími." *Koukal se na dům který Tiko ukazovala. Kývl hlavou že rozumí.* Děkuji. Že jsi mi udělal v tak nepříznivé a bolestivé chvíli společnost a oporu. Odvděčím se ti ale ještě nevím jak. Něco vymyslím a někdy se za tebou zastavím. Teď bych už taky mohl jít. Musím si dát vše v hlavě do pořádku a promyslet co bude dál. *Otočil se pomalu k Tiko zády.* Děkuji ti Tiko-chan. Jsi úžasná osoba. Přeji ti krásný zbytek dne. *Zamával a odebral se do domu kde ještě nedávno žil se svými rodiči. Otevřel dveře a uslyšel to ticho. Povzdechl si a po tváři stekla slza. Procházel dům a sbíral každou fotku svých rodičů co našel. Následně se s nimi odebral do svého pokoje kde si je všechny schoval aby mu připomínali jeho rodiče. S pláčem nakonec i usnul. Příštího dne však přišla jakási nová rodina do jeho domu. Nechápal co se děje ale společně s nimi mu přišel dopis ve kterém bylo psáno že toto je teď jeho pěstounská rodina že se o něj budou starat. Odfrkl si a zavřel se do svého pokoje. Odmítal měnit rodinu hned den po tom co věděl že jeho rodiče již nežijí.*
Tiko Atane: Tímhle směrem*ukazala prstem Tiko,a pokračovali v cestě*"Ještě tak aby vědet o čem čtu"*,pomyslela si Tiko**Když pokračovali po cestě,Tiko se najednou zastavila* Je to tady,tamten dům vzadu.*Otočila se na Kinshiho a ukazala prstem na dům který stál nedaleko od nich*"Doufám že mě nepujde doprovodit až domů nerada bych aby mně s ním viděl bráška nebo hůř,otec."
Kinshi Iruso: Mám a jsem za to rád. A nemusíš se bát. S tou knihou bych ti nic neudělal. *Dořekl po tom co po té knize Tiko chňapla. Trochu se tomu i pousmál.* Kudy teď Tiko-chan? Asi budeš muset vést ty protože já opravdu nevím kudy. *Podrbal se na hlavě.*
Tiko Atane: *Tiko se trochu začervenala a chňapla po své knize,neměla příliš ráda když jí někdo šahal na její věci*Děkuji,*odpověděla skromně* je to ona.Máš skvělé oči,vůbec jsem jí v té travě neviděla. *Tiko si přivinula svoji milovanou nalezenou kořist a snažila se zakrýt název knížky. "Snad si toho ten rukavičkař nevšiml".
Kinshi Iruso: Dobře. *Usmál se Kinshi. Vyrazili po cestě a jeho oči byli ve střehu a hledal onu knihu.* Máš pravdu. Aspoň budu vědět kde tě mám kdyžtak hledat. *Cesta ubíhala docela rychle. Kinshiho oči zasáhlo cosi ležící v trávě. Sklonil se pro onen předmět. Byla to kniha. Přiběhl k Tiko.* Je to tvá kniha Tiko-chan? Ležela tady v trávě. *Podal jí knihu. Doufal že to bude ta kniha o které mluvila.*
Tiko Atane: "Ale to snad né,chtěla jsem se jít projít sama,no co budu muset přijmout,nechci mu ublížit" Tak jo můžeš. Máš pravdu víc očí víc vidí *Usmála se a dali se na cestu zpět*" Nechtěla jsem aby věděl kde bydlím,ale když už jsem mu řekla že kdyby cokoliv potřeboval,tak že se má stavit". Alespoň budeš vědět kde bydlím,kdybys něco potřeboval *usmála se a pokračovali po cestě*"Ale doufám že za mnou nebudeš chodit každý den" *pomyslela si*
Kinshi Iruso (OPRAVA: (Omlouvám se za překlep. Nemělo tu být Teiry Toriko ale Kinshi Iruso)
Teiry Toriko: Tak já půjdu s tebou a pokusíme se jí najít. 2 páry očí vidí víc než jen jeden. *Usmál se hřejivým úsměvem. Chtěl jí pomoct jelikož k ní cítil cosi jako dluh za to že mu pomohla když mu bylo nejhůř. Koukl se na skálu.* "Asi je to znamení. I obloha se rozjasňuje." *Koukl se na ni když mluvila o tom že bude muset jít.* Smím tě doprovodit tedy domu Tiko-chan?
Tiko Atane: Ale nic vážného.*Pousmála se na Kinshiho a otřela si oči aby nešlo poznat že měla na krajíčku* Jenom jsem někde asi někde omylem upustila výtisk mojí nové knihy, a čtu rada to máš pravdu.*Tiko se zpátky podívala na skálu na kterou právě dopadal paprsek slunce,které se ukázalo skrz zatažené mraky.*Podívej vypadá to že se dneska ještě vyjasní."A zdá se že i toho kluka přešel pláč"*pomyslela si*. Děkuji žes mi ukázal tak hezké místo*řekla na konec s milým úsměvem* Ale myslím že je už dost pozdě měla bych jít domů a něco uvařit aby bráška nebyl hlady" A abych cestou zpátky mohla najít tu knížku,achjo kde by jen mohla být ?"
Kinshi Iruso: Asi ráda čteš že? Já dávám přednost tomuto místu. *Usmál se. Cítil se v její přítomnosti opravdu skvěle. Pak však uslyšel její nářek.* Co se stalo? Co jsi ztratila? *Zajímal se Kinshi o to co se jeho nové kamarádce stalo.* "Snad se jí nestalo nic vážného. Pomůžu jak jen budu moct. To je to nejmenší co můžu udělat když ona pomohla mě." *Koukl se na ni.* Pověz. Co se stalo. Když budu moct tak ti pomůžu.
Tiko Atane: *Tiko se podívala na vysokou skálu a hned tam toužila jít.Milovala výšky.*"Musím si sem zajít jednou i sama,ale nakonec není ten podivín takový špatný, snad už na to zapomněl" Pro mě je nejlepší místo ve vesnici Antikvariát *řekla Tiko,a všimla si že ji chybí její knížka*Ale néé,sakra, musela jsem ji někde upustit."Proč zrovna ted".
Kinshi Iruso: *Byl rád že se Tiko zapojuje s ním do konverzace.* Ano. Je to tu krásné. Tohle místo je v celé vesnici to nejlepší. Je tu klid, čerstvý vzduch a voda ve které se může unavený člověk osvěžit. *Vychvaloval ono jezero. Ani sám nevěděl proč ale najednou na smrt svých rodičů vůbec nemyslel. Myslel jen na to že je tu s někým s kým si povídá a je mu to velmi příjemné.* Myslím že si tohle místo taky zamiluješ. Nejlepší místo je támhle. *Ukázal na jednu velmi strmou a vysokou skálu nahoře zploštělou.* Tam většinou trávím svůj volný čas.
Tiko Atane: *Tiko se podívala směrem kam ukazoval.*"Vážně,je to tady nádherné".*Tiko si moc míst nepamatovala ale tady se jí velmi líbilo,když jí Kinshi řekl že je mu zima pomyslela si"Hmm asi mu je vážně zima,přece je jen trochu zataženo,a opravdu se hodí k jeho oblečení" Když nad tím tak přemýšlím,tohle je tvé oblíbené místo ? *Zeptala se,a podívala se na nej*
Kinshi Iruso: "Sama o něm moc neví. Nebudu se jí vyptávat. Asi jí to není zrovna 2x příjemné." *Přestal tedy s otázkami na její rodinu a hlavně na bratra. Šli v klidu k jezeru. Už šlo i z dálky vidět.* Hele. Jsme skoro tam. *Ukázal prstem na vodnou plochu v dáli. Pak však přišla řada na jeho rukavice. V tu chvíli ani sám nevěděl co má říct.* "Nemůžu jí přece říct že je nosím kvůli Meitonu. Bude se mi smát nebo to nepochopí. Jediný kdo o mém tajemství teď ví je Yzune." No víš. Mě zima docela i je. Velmi často proto nosím ty rukavice a navíc se hodí k mému oblečení které nosívám. *Snažil se to zahrát do outu ale pochyboval že se mu to povede. Hlas měl nejistý a trochu roztěkaný. Začal si ruce rychle mnout.*
Tiko Atane: Víš popravdě já ani pořádně nevím "Zamyslela se Tiko" Řekli mi že když jsem byla trošku mladší jsem jednou spadla a rozbila si hlavu takže si vůbec nic nepamatuji. Mockrát jsem se snažila si vzpomenout ale nešlo to. Mně to přijde jako týden ale myslím že tu žijeme už roky.*Když si Tiko vzpomněla na brášku vždycky měla divný pocit že byl sice mladší ale vždycky byl chytřejší ,ve všem popředu než ona.Snažila se ho chránit ale vždy měla pocit že on chrání jí* Ano bráška je trochu zvláštní.*Odpověděla nakonec* "Zajímalo by mě proč ze mě tahá tolik informací, no ale ze mně moc nevytáhne" *Pousmála se.* Ale mam ho rada. *Až ted si Tiko všimla že má chlapec zajímavý vkus co se oblékání týče," proč má rukavice,nepřijde mi taková zima" Hej kluku*zeptala se váhavě* proč nosíš rukavice,tobě je zima ?
Kinshi Iruso: Znám. Měl jsem tu řekněme čest ho poznat. *Smutek se mu díky Tiko podařilo docela překonat.* Jak moc jste stejní jakožto sourozenci? Opravdu má hodně zajímavý pohled na svět. *Otázal se Kinshi. Opravdu ho zajímalo jak moc je jako on. Byla to pěkná dívka a byla by škoda kdyby měla takový charakter jako její bratr.* Jak dlouho tu vlastně jste? *Zjišťoval informace.*
Tiko Atane: "Né to se mám s ním vláčet až k jezeru ?,tak snad se mi nerozbrečí na rameno"Tak jo,ráda*Odpoveděla Tiko s dokonale falešným usměvem* Tsukiyama ? Ty ho znáš ?*Ptala se po cestě Kinshina.* Ano je to muj mladší bratr. Ale popravdě s ním netrávím moc času. "Jo to si radši přečtu třídílný román a k tomu kopu jídla" *Pousmála se v duchu Tiko*."Zajímalo by mě o čem s ním budu celou cestu mluvit.Doufám že se rozpovídá"* Řikala si v duchu,protože mluvení bylo její opravdu slabou stránkou.
Kinshi Iruso: *Vzal si rozbalenou sladkost a zakousl se. Byla dobrá a jak Tiko říkala tak se i stalo. Opravdu mu to pomohlo zastavit aspoň trochu smutek.* Noví? A není tvůj bratr náhodou Tsukiyama Atane​? *Zeptal se.* Něco podniknout? Budu rád. *Usmál se na ni.* Můžeme třeba k místnímu jezeru. Je tam opravdu nádherně. *Navrhl Kinshi. Doufal že s návrhem bude Tiko souhlasit.*
Tiko Atane: Měla jsem v plánu navštívit Raikageho. Jsme tady noví a máme se kdykoliv zastavit až bude čas.*Tiko se podívala na Kinshiho rozklepané ruce pokoušejíc se rozbalit onu sladkost* Chceš s tím pomoct ? *Zeptala se a s úsměvem mu podala rozbalenou sladkost* "Achjo bojím se že řeknu něco špatně a ještě více ho rozesmutním. Proč jen musím být tak bezcitná." Pomyslela si.*Opatrně vstala a chystala se k odchodu*A sám určitě nezůstaneš.*Řekla mu*Kdybys cokoliv potřeboval stačí říct,bydlím nedaleko odtud,najdeš to snadno. Asi půjdu*Usmála se a otočila se zády k chlapci.*"Tiko,to ho tady necháš samotného?"*Trápilo jí svědomí* "To bych asi neměla" Nebo víš co ?*Otočila se se snaživým úsměvem* Mohli bychom něco podniknout abys alespoň na chvíli změnil své myšlenky. Raikage má ještě čas*Tiko se lítostivě podívala na knihu*"A tohle taky".
Kinshi Iruso: To je možná pravda. Ale i tak. Co teď budu dělat. Jsem úplně sám. Nikoho teď nemám. *Jakmile si k němu sedla tak instinktivně se mu pomalu slzy ztrácely z očí. Smutek cítil pořád ale prostě v blízkosti holky nikdy moc nebrečel. Když mu nabídla onu sladkost tak ji rozklepanou rukou vzal.* Děkuji ti Tiko-chan. Děkuji. Já jsem Kinshi Iruso z klanu Doku. *Představil se a otočil na ni i svoji tvář. Byla to jedna z mála holek která dokázala být v jeho přítomnosti a neutéct.* To že neumíš utěšovat lidi není pravda Tiko-chan. Je mi určitě lépe. *Pousmál se na ni.* "Sakra. Mám promočené rukavice. Ale teď si je sundat nemůžu. Bohužel to musím nějak zvládnout." *Pokoušel se otevřít onu sladkost. Ale tím že měl rukavice a ještě nyní navlhlé tak neměl v rukách vůbec cit. Nakonec to vzdal a koukl se opět na Tiko.* Kam vůbec míříš Tiko-chan?
Tiko Atane: "Ale né,žes ses vůbec ptala,sama víš že v takových situacích ty pomáhat neumíš.No co se dá dělat" To je mi líto *Řekla, a posadila se vedl něj.* Víš,smrt je jen další cesta kterou musíme jít. Alespoň takhle mi to vždycky říkával můj otec.*Pousmála se na něj a vytáhla z kapsy drobnou sladkost* Na, vezmi si,bude ti líp. Moc lidi utěšovat neumím tak alespoň to. * Tiko se cítila nervozně protože se lidem spíše vyhýbala.Měla rada svůj klid. "No možná bych se mu měla představit,ale snad se moc nerozpovídá,přece mám jen jiné plány" *Pomyslela si a podívala se na knížku kterou držela v rukách.* Jsem Tiko.Atane Tiko a ty ?
Kinshi Iruso: *Kinshi uslyšel sladký hlas a trochu se jeho proudy zpomalily. Otočil se na dívku jež na něj mluvila.* Ahoj. No víš. *Utřel si slzy z očí.* Byl jsem povolán do budovy raikageho kde mi bylo řečeno že oba mí rodiče zemřeli na misi. Nyní je ze mě sirotek a nevím co dál. *Otočil se a dal se opět do pláče. Nyní však do menšího jelikož mu pomohlo to že se dokázal svěřit a měl komu se svěřit.* Promiň. Asi to není tvůj problém a asi vypadám jak každý uplakánek tady okolo. Ale přijít o oba najednou. *Schoulil se opět do klubíčka.*
Tiko Atane: *Byl víkend a Tiko se přestěhovala nedávno do vesnice.* "Hn. Dnes bych měla zajít za Raikage " *Pomyslela si,když ráno vstávala. *Posnídala a když vycházela z domu na něco si vzpomněla. A něco jsem zapomněla,na svou novou knihu.Musím si ji po cestě dočíst. *Když vyšla byl docela zamračený den.*"No snad nebude pršet" . *Šla cestou a najednou ji ze čtení vyrušil vzlykavý pláč* "Ale né, zase nějaký uplakánek" *Odvrátila zrak od knížky a uviděla schouleného plačícího chlapce. "Achjo, co je tohle za člověka vylívat si smutek takhle na veřejnosti". "No,tak jo Tiko,ne že bys byla nejak přátelská ale alespoň se zeptej co se mu stalo " *Nenapadaně se přiblížila k chlapci* Ahoj copak se ti stalo ? *Zeptala se *
Kinshi Iruso: *Toho dne byl víkend. Už od rána se Kinshimu nic nedařilo. Ráno zakopl jen co vstal. Když šel do kuchyně tak mu uklouzla noha. Chtěl si udělat snídani a polil se mlékem.* Sakra. Kruci fix. Nic se mi nedaří. To není možné. Teď jsem vstal." *Odebral se do svého pokoje jen co nasnídal. Vybral si oblečení které si dnes obleče. ( odkaz » ). Nedařilo se mu se pořádně ani obléct. Jakmile byl oblečený tak se odebral tam kam byl povolán. Nevěděl za jakého důvodu ale byl povolán do budovy k Raikagemu.* "Co po mě asi může chtít." *Dorazil tam a sdělil své jméno. Po chvíli k němu přišel jakýsi člověk který mu zdělil pro něj velmi znepokojivou a bolestivou novinu. Z jeho slov bylo zřetelné že jeho rodiče zemřeli na misi. V Kinshiho očích se utvořili obrovské vodopády slz a bezmyšlenkovitě vyběhl z budovy. Běžel až na kraj vesnice kde si sedl do trávy a dal se do usedavého pláče.* Proč. Co se stalo. Proč museli zemřít. *Mluvil skrz slzy a vzlykání.*
--: --
Ziki: „Heh… Myslí si, že jsem hlupák? Kdyby mi fakt chtěl sundat tu pečeť, musel by najít toho ANBU, kterej mě pečetil… No, co mám dělat. Hihi.“ *Pomyslel si Ziki a nechal si dát dobrovolně další pečeť. Kdyby se totiž vzpouzel Raikagemu i v takové malichernosti, mohla by se uvolnit nynější a spálit ho zaživa. Ziki posléze uposlechl gesta k odchodu a v doprovodu věrného odešel do svého nového „domu“.*
Toshiro-Raikage NPC: Hmm ta banda kreténů je neschopná a já mám moc papírování a různých blbostí. A ty se tím můžeš očistit. A vzpomněl jsem si že máš v sobě zapečetěné techniky že? Tak tě jich taky zbavím.*Kagera si sloupnut a šel k Zikimu a Následně Zikimu položí dlaň na hruď a usměje se. Pomocí technik Tensha Fuin do něj totiž zapečetil techniku Katon tenrou a podmínka spuštění je zcela jednoduchá. Pokud Ziki raikagemu zalze jakýmkoliv způsobem tak se pečeť aktivuje a Katon tenrou zikiho upálí za živa.* a nebo přidám další to je taky možnost.*usmál se a šel si opět sednout.*můžeš jít a nezapoměn na svou misi jo?*a udělal gesto aby Ziki odešel. Ovšem ho nenechal aby šel sám takže jeden verný šel Zikimu že ho doprovodí za Anbu.*
Ziki: Heh. *Usmál se Ziki.* Toho zmetka vám najdu coby dup, spíš mě překvapuje, že se o to neumíte postarat sám, hehe… Nebo ti ANBU… Člověk by řekl, že s drogovými gangy takový problém nebude, huh? *Ušklíbl se povýšeně a prokračoval.* Jinak se na brouky moc těším, vlastně se divím, že kvůli mně strojíte takový luxus, hihi… Ale… Jak mám plnit mise, když budu po odchodu z mého luxusního apartmánu spoután?
Toshiro-Raikage NPC: *Raikage se usmál, když to Ziki přijmul a zhluboka se nadechl. * no víš, jelikož Titul Raikage je dost náročný tak budu potřebovat nějakou zábavu ne? Jsem zvědav, jak dlouho takhle vydržíš a jak dlouho bude trvat, než budeš blázen. Ovšem neboj, v nejhorším tě z toho dostaneme. Co se týče, mise začínáš ode dneška a chci pokroky jasný? Minimálně jednou týdně chci hlášení. Je ti jasné, že čím rychleji to bude, tím rychleji budeš venku z místnosti a budeš kompletně očištěn, takže se snaž. Z mé strany by to bylo asi vše a co u tebe? Chceš něco probrat dalšího? *řekne Raikage v klidu a v tom do místnosti vejde věrný s tím, že je všechno zařízeno. *
Ziki: „Sakra…“ *Zaklel si Ziki v duchu, když mu Raikage dal za úkol najít muže či ženu, který vede organizovanou zločineckou skupinu v Kumo… Což byl on! Každopádně na sobě nedal nic znát.* Fajn, beru. Najdu vám toho vašeho záškodníka, co tu vede prodej drog. A proč nemůžu bydlet ve svým starym domě? Proč se namáhat s výstavbou nové místnosti? *Zeptal se Ziki s podivem.*
BlueBoard.cz ShoutBoard