Přidej zprávu »
---: ukončeno
Sayuri: *Přimhouřím oči, když sleduji cizince motajícího se kolem místní školky. Vůbec se mi nepozdává jeho random pozornost. A ten pozdrav už tuplem ne. Naštěstí vlčí ocas není tak okatě prozrazující emoce, jako kočičí. Otočím se zády. Vůbec ho právě velmi okatě ignoruji. Otočit se zády pro mne znamená zvednout se, srovnat si přední část šatů s hvězdným motivem a přejít na opačnou stranu střechy. Pro někoho naprosto líného nejspíš velmi vysilující úkon k němuž se neukecá a prostě padne, kde je. Naštěstí to nyní nejsem. Dám si práci s tím, aby pochopil. Otázkou zůstává, nakolik pochopí či to bude respektovat. Něco na co čekám. Výsledek na mou reakci.*
Kokkuri: *Když se takto procházel, tak se díval i lehce na nebe, které zdobilo pár mráčků ale hlavně modrá obloha a hezké počasí. Ovšem když se takto díval nahoru na nebe, tak si všiml zajímavé dívky. Zastavil se a zadíval se, mimo faktu ze na zádech měla obrovskou nádobu světle žluté barvy, tak i barva vlasů a celkově oblečení ho zaujalo.* "Zajímavá holka" *Jen si pomyslel a proste vyskočil také na tu střechu kde byla i ona. otočil se na ní. Jen si vyndal jednu ruku z pravé kapsy a zvedl jí nahoru ve smyslu pozdravu.* Yo. *Usmál se a doufal v pozitivní reakci. Kokkuri hold nikdy neměl talent na seznamování se s lidma.*
Sayuri: *Sleduji procházející obyvatele i návštěvníky. Na zádech velkou nádobu v níž je uschována většina mého písku. Nádoba velká, jako já. Takže, když ji nosím, převyšuje mi hlavu. Ostatně mám tak sto padesát centimetrů. Vlčí uši se natáčejí mírně za různými zvuky, které jsou slyšet či do míst, kde mne něco zajímá. Vlčí ocas. Ocas nese stejný odstín barvy, jako dlouhé vlásky. Uši však mají vrchní část zbarvenou velmi tmavou fialovou. Ano. Zvláštní barvy vlasů, uší i ocasu. Nejsou zcela přirozenými mezi lidmi, ani mezi vlky. Očka mi září čistě nebesky modrou barvičkou. Pokožka zase svou bledostí odolává zdejšímu podnebí. Nejsem nijak opálená. Přes sebe mám volné šaty s nočním hvězdným motivem. Černá, modrá i fialová se v něm spojuje. Kdežto znaky tvoří zlatá nit. Jako i hvězdy. Na hlavě se mi nese zvláštní pokrývka- Speciálně uzpůsobená k tomu, jaké uši mou hlavu zdobí. Ale krom zlatých znaků na ní není nic dalšího. Ani žádná shinobi čelenka. Jsem na domácí půdě. Čelenka je schovaná v nádobě s pískem. Za zády, či spíš za krkem, kdy je sám krytý u zad mou nádobou s pískem, je Nik. Můj opičák. Nevýrazný a maličký uličník. I když pro mne příliš maličkým už není. Bystře přehlíží naše okolí. Všímá si drobností v očekávání, zda mu dovolím a vyšlu ho pro ně. Posedáváme na sluníčku, kdy zemi nahrazuje střecha zdejší školky. Dovnitř nás pro příliš velké rošťáctví nepustí. Prý špatný příklad pro tak malé děti. Rodiče z nich chtějí jistě poslušná dítka.*
Kokkuri: *Kokkuri již splnil první část a měl nějaký ten delší čas před druhou částí, okolo dne či tak. Takto se procházel okolo ninja školky a přemyslel nad pár věcmi. Mimo faktu ze ho stále bolelo zápěstí a záda tak byl více méně v pohodě, ovšem nehrbil se. Pokud jde o vzhled tak měl černé tílko, bílou bundu a bílé kalhoty s černí my botami. Oblasti zadku mel klasičkou brašnu s ninja věcmi a okolo krku čelenku naruby, takže by neměla působit jako čelenka ale jako šátek či něco v tom smyslu. Kokkuri si pamatoval ten incident se Sayou takže se chlastu vyhýbal takže by tak ani smrdet a dost se myl. Ovšem i tak se Kokkuri procházel a koukal po zajímavých lidech.* "Snad potkám dneska někoho normální a s kým bych si mohl aspoň pokecat....Strašně se nudím." *Pomyslel si a rukami v kapsách se dál procházel.*
---: ---
Saya: Jasné jen běž, neboj budu teda tvoje. *Poví se smíchem a zamíří si to do Oltáře Smrti, tam si vybere dvě ženy, které poraní a pozře jejich krev poté co si na zemi ze své krve vytvořila několika tahy nohou Jashinistický znak. Poté její pokožka kompletně zčerná a místy se ji tam vyjeví různé bílé znaky, předtím si vzala i svůj Jashinistický bodec kterým se několikrát bodne do těla a stejná zranění způsobí i svým obětem (Jujutsu: Shiji Hyōketsu). Takto je nakonec obě zabije, předtím se Saya samozřejmě částečně svlékla, aby si nezničila oblečení a pomocí svých lékařských Ninjutsu si zranění vyléčí tak že tam nezůstane ani jizva. Následně vyrazí ještě někam na skleničku do Ketchugakure a poté domů. *
Kamei Hoshitaji: Myslíš? *podvihla obočie. Druhou rukou si masírovala zápästie boľavej ruky. Tie geninské skúšky by už konečne mohli byť. Ale nevedela, čo ju na nich čaká. Z rohu uličky sa ozývali hlasy. Najskôr im moc nerozumela, ale potom zachytila len krátku vetu,* Už je skoro jedna hodina.. *vyslovil ženský hlas. Kamei sa zastavila na mieste,* Hej, Saya! Musím ísť.. Ale.. Po skúškach.. Si moja! *povedala jasne Kamei a ukázala na ňu ukazovákom na vystretej ruke. Prudko sa otočila na päte a rozbehla sa preč. Musí sa dostať pred Akadémiu. S bratom chodili domov spolu. On bol ale v inej triede, než ona. Takže mohla vynechávať bez toho, aby to on vedel.*
Saya: „Hrozné jméno, Saya. Beztak si vymyslím časem nové, a tak mi pak bude říkat tím.“ *Pomyslí si v jednom krátkém okamžiku, chvilku poté co Kamei řekla, jak ji má zatím říkat. *Fajn když to vydržíš tak to necháme být, já jen že by to zabralo chviličku a ruka by byla zase jako nová. *Poví ohledně té bolesti, kterou si nakonec Kamei nenechala vyléčit. *Každopádně na Geninské Zkoušky jsi už připravená to věřím, takže tvůj trénink začne teprve až v momentě, kdy složíš Geninské Zkoušky. Každopádně myslím že Geninská Zkouška si pro tebe přijde dřív, než si myslíš.
Kamei Hoshitaji: Dobre, *kývla hlavou na jej meno. Respektíve na to, že jej má hovoriť Saya. Možno ani pri tom mene neostane. Možno jej vymyslí nejakú prezývku. Kto vie. Časom sa uvidí. Kráčala popri nej rôznymi vedľajšími uličkami a vychutnávala si chuť cigarety,* Bolí. Ale nič, čo by som nezvládla, len je to otravné a nepríjemné, jak s ňou hýbem. Nerob si starosti, Saya.. Mimochodom, kedy začneme s tým tréningom? Až keď zložím skúšky na genina, alebo ma na ne pripravíš ty sama? *okom na ňu Kamei pozrela, poťahujúc z cigarety, ktorú následne hodila na zem. Nohou špak zadusila a trochu pobehla, aby dohodila Sayu.*
Saya: Neboj Sensei mi ani říkat nemusíš, stačí když mi budeš říkat Saya dobrá? *Poté se zastaví na rohu jedné prázdnější uličky, snaží se totiž vyhýbat frekventovanějším oblastem, kdyby totiž někdo viděl že Saya chodí venku s dívkou a nechá ji takto kouřit mohl by z toho být problém. *Každopádně co ruka? Vypadáš jako by tě snad bolela, chceš abych ti trochu ulevila od té bolesti? *Saye to jako někomu kdo se ve volném času věnuje lékařství nebude dělat problém, navíc několik let už vede zdejší nemocnici, takže to je pro Sayu úplná maličkost. *
Kamei Hoshitaji: *Ani sa na mŕtve telo muža neobrátila. Len hľadela pred seba. Bola tam pred ňou Saya, kľačiac na kolene. Bola už pokojnejšia. Dych sa jej spomaľoval, tep sa dával do normálu. Adrenalín sa z krvi vyplavoval. Stále mala ale telo v ohni. A jej to bolo príjemné. Rukou sa zaprela o Sayine rameno a vstala. Boľavou rukou si oprášila zadok od špiny zo zeme,* Nemám chuť na jedlo.. Ale teraz by mi bodol ten alkohol..*uvedomovala si však, že mali dohodu. A tú neporuší. Preto vytiahla zase krabičku cigariet. Zapálila si jednu z nich. Na nervy. Rukou si zastrčila vlasy za ucho. S každým výdychom dymu jej bolo lepšie a lepšie. Kráčala za Sayou,* Ty.. Jedna vec.. Nečakaj, že ti budem hovoriť sensei
Saya: *Saya nechá mrtvé tělo toho muže dopadnout na zem, prakticky s ním trochu mrští do strany, aby ji nepřekážel v jejím přiblížení se ke Kamei. Mačeta je nyní uvnitř těla toho muže a rukojeť vykukuje z jeho těla. Bylo jasné že z toho bude určitě trochu mimo, však první vražda je jen jedna a pro každého člověka to je těžké. Nakonec to Kamei hlavou projde velmi rychle, Saya je ale velmi pyšná a je spokojená výsledkem jakého Kamei dosáhla. Dokonce se před ní skloní a klekne si na jedno koleno, aby mohla Kamei položit ruku na hlavu a podívat se jí do očí. *Už teď získáváš oproti ostatním obrovský náskok a ani si to možná neuvědomuješ. Tak jdeme na to jídlo? *Poví, pokud totiž Kamei bude mít chuť na jídlo o dále tak se zvedne a vyrazí opět na cestu, ovšem vytvoří Kage Bunshina, co to vše má nahlásit na policejní stanici, aby pak neprobíhalo zbytečné vyšetřování nějaké vraždy a tak podobně. *
Kamei Hoshitaji: *Cítila, ako sa mačeta dostávala hlbšie a hlbšie. A ako sa zaprela do nej, tak to bola rýchla smrť. Ale pre ňu sa to udialo pomaly. Každú stotinu sekundy precítila. V hlave mala taký zvláštny pocit. Zadunelo jej v nej. Zaplavilo ju neskutočné horko. Ruky jej oťaželi. Pustila mačetu, prestala sa zapierať, uvoľnila telo a spadla zadkom na zem. Mačeta ostávala v mužovom srdci. Z rany stekalo pár pramienkov krvi, ktoré sa zachytávali na jeho oblečení a vytvárali pomaly krvavú škvrnu. Kamei zhlboka dýchala. Nepomyslela si, že by zabila človeka skôr, než sa dostane z Akadémie. Vypadala, akoby bola v šoku. Akoby sa z toho zrútila. V jeden moment ale obrátila pohľad od zeme na Sayu. Zhlboka dýchala,* Budem.. tá najsilnejšia.. *vyslovila odvážne, bez strachu.*
Saya: *V moment kdy špička mačety muže zasáhne ozve se další bolestný výkřik, dokonce se pokusí vzepřít a utéct ale Saya silně zatlačí jeho tělo zase zpátky aby si opět klekl. Je jasné jedno Saye nedokáže oponovat a je nyní vystaven na milost a nemilost Kamei. Kdyby mu někdy někdo řekl že o jeho životě a smrti bude rozhodovat malá dívka řekl by že daný člověk je blázen a mele sračky a předci jen to tak opravdu je. Saya očekává co Kamei nyní udělá, upřímně trochu pochybuje že by dokázala zabít, ale radši si to chce na Kamei otestovat, však je možné že by mohla Sayu překvapit. Ovšem pak to přijde, mačeta se protlačí jeho kůží a poté skrze maso a později mu špička mačety projde srdcem, Saya ho v ten moment ale nepouští, aby nespadl na záda, protože vidí že Kamei se do toho celkem zapřela. Takto by akorát spadla s ním. *Mile jsi mě překvapila, myslela jsem, že to nedokážeš. Pamatuj, že smrt nic neznamená, smrt je součástí života všech a všeho, navíc přežije jen ten silnější a slabej zemře. Takže budeš tou silnou, a ne tou slabou.
Kamei Hoshitaji: *Čupela u toho chlápka, prepočítavala v dlani peniaze, ktoré mu čorkla. Moc nevnímala, že tam Saya s ním nejak šaškovala a on už nebol na zemi, ale kľačal. Práve v okamihu, kedy si strkala ukradnuté peniaze do vačku, tak pred ňou zabrzdila mačeta. Trochu sebou trhla dozadu. Zápästie ju stále bolelo. Pohľad striedala. Najskôr pozerala na mačetu, potom na Sayu a nakoniec na chlapa. To zopakovala niekoľkokrát, než mačetu uchopila oboma rukami. Pevne. Na tvári sa jej občas objavil bolestný výraz. To to zápästie. Prešla pohľadom jak po rukoväti, tak po celej čepeli mačety. Švihla ňou pred sebou. Nepočítala s tým, že by trafila toho muža, ale špička mačety sa mu zarezala do prsného svalu. Bola to len plytká rezná rana. Na onej špičke sa leskla jeho krv. Kvapka stekala po čepeli. Kamei zdvihla pohľad k mužovi. Naprázdno prehltla a priložila mu krvavú mačetu ku hrudi, na miesto, kde bolo srdce. Cítila tlak jeho hrude proti mačete. To mu tak rýchlo a silno bilo srdce. Jej samotnej nebilo o nič pomalšie. S otvorenou pusou dýchala. Niekoľko sekúnd sa nehýbala, až nakoniec bez zaváhania pritlačila oboma rukami na rukoväť. Prevážila sa dopredu, aby vytvorila väčší tlak a silu na hruď. Aby mohla čepeľ prejsť cez tkanivo. A zasiahnuť srdce.*
Saya: *Saya dostane nápad, sehne se k tomu muži, kterého vyřídila a sebere mu jeho mačetu, pak přejde ke Kamei a její oběti. Toho tlustého chlápka chytne zezadu za krk a donutí ho, aby si klekl, stále si přitom drží oblast vypáleného oka a naříká od bolesti. Saya aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a využije toho, že drží tu mačetu a umístí na ní značku Sōsa Gijutsu. Saya se podívá na Kamei a mačetu pustí, ovšem ta nespadne na zem, ale vznáší se ve vzduchu na tom místě. Mačeta poté přiletí přímo ke Kamei a otočí se tak aby na Kamei směrovala rukojeť. *Kamei? Opravdu chceš být moje studentka? Pokud totiž uděláš, co po tobě budu chtít už nebude cesty zpět. *Chvilku mlčí ale pak se usměje jako kdyby o nic nešlo. *Takže vezmi tu mačetu do obou rukou a zatlač mu ji do hrudi přímo do srdce.
Kamei Hoshitaji: *Nemala čas všímať si to, čo sa dialo naokolo. Saya tam vyklepala troch smradov jak rizky na nedeľný obed. To by si Kamei za normálnych okolností rada pozrela. Ale nemohla. Mala svoje starosti. Ďalej pichala do oka tomu tlsťochovi a ťahala ho za vlasy. Bol ale silnejší, samozrejme. Chytil ju za zápästie, ktoré jej vykrútil. Kamei od bolesti zaskučala, ale nepúšťala druhú ruku. Bolo to automatické, akoby nejaký inštinkt. Potiahol ju za ruku a prehodil cez seba, ale ona sa držala jeho vlasov, takže ju síce zhodil zo seba, ale oskalpoval si tým časť svojej hlavy. Asi nebolo moc príjemné. Dopadla chrbtom na zem, skoro jej náraz vyrazil dych. V dlani zvierala za poriadnu hrsť jeho vlasov. Ešte dobre, že ich mal také dlhé. Rukami sa zaprela o zem a sťažka sa zodvihla do sedu. Otvorila oko a videla len jedno - ako muž vrieskal a zmietal sa na zemi. Čosi cítila na ruke. Otočila hlavu na stranu, zbadajúc prameň jeho mastných vlasov medzi svojimi prstami,* Fuuuuuuj, hnus! *vyhŕkla znechutene a zostriasla vlasy zo svojej ruky. Postavila sa zo zeme a prešla ku mužovi. Zápästie ju neznesiteľne bolelo. Dokonca mala aj slzy v očiach, ale chovala sa hrdinsky.. Prešla k nemu,* Tak ty si dovolíš na dve holky?! Práve si rozhneval draka, ty šmejd! *svojou malou nohou ho kopla do tváre. Ani nemala v pláne niekde mieriť. Len ho kopla. Zasiahla nos, ktorý mu zlomila. Hold, mala dosť dobré topánky. Čupla si k jeho trupu a siahla mu rukami do vačkov, povyťahovala šikovne veci, ktoré tam mal. Nejaké tie peniaze, ale inak nič zvláštne.*
Saya: *Saya se během uhýbání před útoky mačetou na krátký okamžik ohlédne na Kamei, která zakroutí tomu svému koulemi až ho donutí zakřičet jako ženu. * „Au chudák jeden.“ *Projde ji v jeden krátký okamžik myslí a radši se rychle otočí zase před sebe, aby se mohla věnovat svému soupeři, který se Sayu za každou cenu snaží zasáhnout svou mačetou. Ten zloděj, který bojuje s Kamei nemá moc možností, sice by si dokázal s jejími maličkými nožkami poradit, ale momentálně je docela mimo z toho, jak ho Kamei chytla za koule a zakroutila s nimi. Saya se poté odrazí od země směrem k jedné stěně po pravé straně zloděje a od té stěny se poté odrazí a vystartuje proti svému soupeři z boku a srazí ho tak k zemi, nečeká ani chvilku a pak se zvedne a chytne ho pod krkem a zvedne ho do vzduchu, kde přehmátne, aby ho mohla chytit za krku zezadu a opravdu silně s ním praštit o zem tak aby se praštit tváří o zem. Dala do toho opravdu velkou sílu, která je vzhledem k Byakugō no In obrovská. Prvním takovým útokem ho ihned na místě vypne. Poté se zvedne a otočí směrem ke Kamei, které nyní ten bandita šáhne po zápěstí s úmyslem jí s ním celým zakroutit a poté zatáhnout, aby ji přehodil přes ramena a udeřil s ní o zem. Saya ale luskne prsty a vystřelí tak z konečku prstu mini ohnivý projektil (Katon: Houkashusha), kterým zasáhne toho banditu do oka, které mu tím vypálí a on začne kvičet jako prase a svíjet se v bolestech na zemi, už tak měl oči docela dost poraněné kvůli drápání Kamei ale tohle. Saya nyní sleduje co s ním chce Kamei dělat dále, docela ji to totiž zajímá. *
Kamei Hoshitaji: *Obzrela sa cez rameno za seba, keď na toho ďalšieho Saya upozornila tým, že povedala, aby sa o neho postarala Kamei,* "Si robí srandu, nie?" *stihla vidieť, ako Saya chytila kamen do ruky a mrštila ním proti jednému z trojice mužov oproti nim. Kameň sa rozletel a muž padol k zemi. Kamei sa zatvárila trochu bolestne, trochu zasyčala pomedzi zuby. To by teda zažiť nechcela, ale vnuklo jej to nápad. Ten štvrtý, ktorý bol za nimi, bol nejaký tlsťoch. Schmatol ju za ruku a udrel ju do brucha, čo ju prinútilo klesnúť na kolená, k zemi. Naplo ju na zvracanie, skoro vyvrátila nejaké tie zvyšky jedla v žalúdku a žalúdočné šťavy. Mala ale šťastie, že sa nič také neudialo. Tvár mala v bolestnom úškľabku, ale to jej nebránilo v tom, aby vystrelila voľnou rukou k jeho rozkroku, chytila ho za jeho malé nádobíčko a koule, ktorými zakrútila až tak, že donútila toho tlsťocha, aby znel ako žena. Ihneď Kamei pustil, chytil sa za rozkrok, lebo ju rukou odrazil preč. Už vedela sústrediť chakru do nôh, atak ju využila, aby sa udržala na nohách a nespadla. Odrazila sa od zeme, skočiac tlťochovi okolo krku zozadu. Silno mu začala stehnami stískať krk. Tým ho začala dusiť. A aby toho nebolo málo, prstami jednej ruky ho začala pichať do očí, druhou ťahala za vlasy,* Smrdíš!
Saya: Nic nemáš? No stejně tě prohrabou a zjistí že u sebe máš cigarety, které stejně seberou. *Upozorní j aby ji bylo jasné že dokonce i ji mají co sebrat, nehledě na fakt, že podobně ztracené existence nepohrdnou tak mladým masem jako je Kamei. * Fajn já se postarám o ty tři před námi a ty si zkus poradit s tím jedním co je za námi. *Poví a otočí se zrakem k těm třem, co jsou před nimi, podívá se na zem a sebere z něj tvrdší kámen, který akorát do její ruky. Párkrát si s ním pohodí a pak se rozpřáhne a hodí ho po jednom z těch co mají pálku a trefí ho rovnou do čela, s tím že Saya do toho dala dost síly a kámen se o něj roztříšti la rozletěl snad na všechny větové strany. Tím ho samozřejmě ihned vypla, než stihla sebrat, ale další už po ní jeden míří úder pálkou, Saya ovšem úder zablokuje rukou tím, že ji chytne do dlaně a pak škubne čímž mu ji sebere a udeří ho ze strany po držce, pálka se o něj ale zlomí, jakou do toho dala sílu a nehezky mu rozbila levou část držky. Ovšem ten poslední má mačetu, a už po Saye útočí která je nucena trochu zacouvat a pokoušet se mu vyhýbat což se Saye i daří ale ten který jde zezadu se chce postarat o Kamei, a tak se ji pokusí k sobě Jendou rukou stáhnout tak že ji chytne za zápěstí a škubne a druhou ji chce udeřit do břicha a nebere ohledy na to, že to je malá holka. *
Kamei Hoshitaji: Nezvykať si na to? Tak to aby sme viacej trénovali, než jedli! *vyhlásila Kamei. Malými nôžkami nasledovala Sayu do uličky, ktorou sa mali dostať niekde do nejak reštaurácie. Zrejme. Keď tu zrazu im cestu zatarasili nejakí privandrovalci,* Čo sú zač? *spýtala sa Kamei Sayi. Prezrela si tých mužov. Vyzerali celkom nebezpečne. V tom prišli Sayine slová, že ich zrejme chcú okradnúť,* No, tak v tom si potom sama. Ja som malá a nič nemám, *vo vačku mala ruku. V nej držala akurát tak krabičku cigariet a v druhom vačku mala zapaľovač. Nemali jej čo vziať, leda by nechceli peniaze, ale celkom niečo iné..* Počúvam, ale mala by si si pohnúť.. *otočila zrak zase na tých mužov, ktorí sa neústupne približovali.*
Saya: Samozřejmě že platím ale nezvykej si na to jo? *Poví a zahne do jedné uličkou, kterou chce projít, ale jejich cestu zatarasí trojice mužů a za nimi se poté ukáže taky jeden. Očividně se nejedná o místní ale spíše o nějaké návštěvníky z jiných vesnic s úmyslem dělat problém tady místo u sebe doma. *Uhm asi tu je někdo kdo nás bude chtít zmlátit a okrást, možná i něco víc. *Poví Saya a zrakem je rychle všechny začne analyzovat, zatímco se k nim jistým krokem přibližují. Vytahují různé pálky, ale jeden vytáhne i mačetu. *Tak co kdybychom začali první lekcí, co ty na to? *Zeptá se a otočí na Kamei svůj zrak. *
Kamei Hoshitaji: *Niežeby nebola zvedavá na niečo, čo by ju mohla Saya naučiť.. Ale po tom zážitku s Jintonom, nemala vôbec chuť, ani náladu na nejaké ukážky čohosi ďalšieho. Ešte by ju skutočne zabila. A ona mala život rada!* Správne rozhodnutie, *zamrmlala Kamei, ale dostatočne nahlas, aby to počula aj Saya,* Ha, ciga chutí lepšie po jedle. Nie počas neho, *vysvetlila Kamei a vydala sa smerom za Sayou, ihneď ju dobehnúc tak, aby sa držala po jej boku, zahodiac nedofajčenú cigaretu preč. Čert to ber, že ju nezadusila,* Dúfam, že platíš..
Saya: *Potvrzení jejich dohody tímto dětským způsobem je pro Sayu nostalgický, vzpomene si třeba na Satsuki jak si s ní dávala přesně takové sliby. Podá ji svůj malíček, kterým se jakoby zahákne k tomu jejímu. Pak se ale zamyslí, zda ji teda ukázat tu techniku nebo ne, po delším uvažování nakonec vyrazí na cestu směrem k jedné restauraci. *Serem na to a jdeme se najíst, ale nebudeš tam kouřit jasné? *Upozorní, aby si tam uvnitř Kamei nezapálila cigáro nebo tak podobně. *
Kamei Hoshitaji: *Kamei kývla hlavou,* Platí.. *ozvala sa pri kývnutí hlavou. Natiahla pred seba pravú ruku, do ľavej si prehodila na okamih cigaretu, ktorá stále horela. Vystrčila svoj malíček a čakala, kým jej ten svoj podá Saya. Takto by spečatili svoju dohodu. Robievala to so svojim dvojčaťom odmalička. Ak sa tak nakoniec stalo, pokrčila ramenami na Sayine slová,* Ak máš čas, ženská.. Ale mám pocit, že mám pred sebou viac času, než ty, takže asi nejak nebude vadiť, že ho trochu stratím nezmyselným tréningom, pokiaľ budeš nejaká slabá a nič ma nenaučíš.. *ľahostajne si ťahala z cigarety, bradu vystrkovala vysoko do neba.*
Saya: Fajn to zní jako dohoda, dostaneš to za odměnu, jakmile splníš Geninské Zkoušky. *Poví s úsměve a je i celkem nadšená, předci jen aspoň tím ušetří a nebude muset řešit ožralou holku. Ovšem poté přijde její přirovnávání, kde to přirovnává k tomu, jaké to je u kuřáků. Saya by sice takové přirovnání nikdy nepoužila ale pokud tomu Kamei tak rozumí tak proč ne? Už teď ji je naprosto jasné že Kamei pro ni bude zajímavá zkušenost při její trénování a celkově pomáháním, aby určila ten dobrý životní směr. * Takže nechceš abych ti ukázalo něco, co umím? Nebo budeš věřit tomu že tě opravdu dokážu něco naučit?
Kamei Hoshitaji: *Jemne dvihla obočie. Saya na ňu pozerala, prezerala si ju. Bolo jej to nepríjemné.. Pri slovách Sayi sa rozhliadla okolo seba,* Dnes nie.. Čo sa tak dohodnúť, že to bude za odmenu? Budem mať motiváciu nevraziť ti ďalšie bahno do tváre a snažiť sa pri.. tréningu, ako si povedala, že ma budeš niečo učiť.. *vtiahla dym do seba a s úľavou začala dym vydychovať naspäť,* Rada by som skúsila všetko! Povedzme.. že od toho najslabšieho a postupne ku najsilnejšiemu ? Je to ako s cigaretami nie? Niektoré sú krátke, iné dlhé.. Ľahké a ťažké.. A postupne, ako si prestávajú stačiť ľahké, krátke, prechádzaš na ťažké, dlhé.. Hm?
Saya: *Sayu moc nezarazil fakt, že Kamei ji požádá o to, aby ji dala první zkušenost s alkoholem, ale rozesmějí to, jak to vyznělo (nechceš, byť moja prvá?). Když se trochu uklidní pozorně si Kamei prohlédne a zamyslí se jaké by mohlo být její první alkoholické pití. *Ještě že nevíš, jak to vyznělo cos řekla, každopádně co zkusit víno nebo whisky co bys řekla? Nabídla bych i rum ale ten nemám moc ráda, takže povídej a vybírej. *Saya to myslí naprosto vážně, tahle dívenka je stejně už celkem zkažená tak proč se bát že by ji mohla zkazit ještě víc. *
Kamei Hoshitaji: Hmmm.. *Kamei sa zamyslela, jak poprit Sayi cupitala svojimi malými nohami,* Tak to potom ja by som ti už nemala hádzať blato do tváre, ale to si ešte rozmyslím.. *zaškerila sa Kamei. Nohy ju ledva niesli, ako ich mala oslabené z toho trasenia, ale pomaly to ustávalo. Až si vôbec nespomenula, že by sa niekedy klepala,* Mne je to jedno, mne to chutí a robí mi to dobre.. *odfrkla Kamei, ale spozornela pri tom chlaste,* A čo mi doporučíš za alkohol? Ešte som žiadny nepila, nechceš byť moja prvá? *spýtala sa jej vážne Kamei, mysliac to tak, že by Saya bola jej prvá parťáčka pri pití alkoholu. Vzala si krabičku a ihneď si jednu cigaretu vytiahla, núkajúc pritom aj Sayu, hoci tá povedala, že nefajčí. Ale tak skúsiť to mohla. Zapálila si ju a blažene vyfúkla prvú dávku dymu,* Krista, to je úľava na nervy..
Saya: Zákeřné? Neboj už ti to nikdy neudělám jsi moje svěřenkyně, takže bych ti neměla ubližovat a taky nebudu. *Poví klidným tónem. *Však kam asi jdeme trubko? Já u sebe cigára nemám nekouřím, člověk se pak akorát zbytečně rychle zadýchá a není schopen nic dělat, poradím ti jedno. Radši chlastej. *Poví a trochu se tomu zasměje i když spíše ji přijde vtipná ta situace, protože vlastně je tu s malou holkou a nabádá ji k tomu, aby chlastala. *Počkej tady. *Poví a vejde do jednoho obchodu kde koupí nějaké cigarety a s těmi pak vyjde ven, sice je okolo plno lidí ale Saye je to upřímně u prdele a podá Kamei krabičku cigaret. *Jinak cos říkala že to chceš naučit? To asi nepůjde tak lehce, to záleží na mnoha faktorech, ale uvidíme třeba toho schopná budeš.
Kamei Hoshitaji: *Bola z toho zážitku roztrasená. Ani sa nevedela postaviť normálne na zem, keď ju tam Saya položila. Rukou sa jej držala a mohla cítiť, ako sa stále klepala. Ostala krotká ako baránok,* To... bolo.. zákerné.. *predýchavala to. Cítila pevnú zem pod nohami. Už necítila ani tlak vzduchu, takže si plne začínala uvedomovať, že je na teraz v bezpečí,* Musíš ma niečo podobné naučiť.. *hovorila celkom potichu, ešte stále nie celkom spamätaná z toho, čo sa jej udialo.. Kým sa Saya umyla, tak Kamei nabrala zase nejakú tú svoju odvahu a predýchala tento nepríjemný zážitok. Keď sa rozišla preč, tak za ňou Kamei priskočila, zaťahala ju za oblečenie,* Hej, čo moje cigarety?! Potrebujem si jednu šľahnúť hneď teraz, inak zomriem..
Saya: *Kamei drží v náruči a pomalu dopadne zase na zem přesně na stejné místo odkud vyletěla, dopad není vůbec tvrdý ale spíše naopak ladný a krásný dopad. Tam Kamei zase položí na zem a položí ji ruku na hlavě na které ji pohladí. * Neboj neublížila bych ti, nakonec bych tě chytila ale jsem ráda, že ses rozhodla správně protože se mnou bude svět tvoje hřiště. Každopádně chci, aby ses stala co nejdřív Geninem dobrá? Vím, že jsi mi lhala, mě nemůžeš obelhat. *Poví Saya s úsměvem a vypustí z úst po složení ručních pečetí další vodní proud, aby vytvořila větší louži a mohla si trochu té vody nabrat do rukou a opláchnout si tvář od toho bahna. *Máš štěstí, že moje vlasy jsou čisté jinak bych tě nechytila. *Upozorní a začne kráčet do ulic vesnice, očekává že Kamei ji bude následovat, předci jen má slíbené cigarety. *
Kamei Hoshitaji: Hmmm *zamyslela sa Kamei nad jej slovami. Asi mala celkom pravdu, ale to si ona nemohla pripustiť,* Príliš kecáš, bolí ma z teba hlava, *a ani nespomínala to, že ju vďaka nej pekne bolí chrbát a aj zadok. Tá dvojitá rana do steny budovy nebola bez bolestivých následkov. Akonáhle prestala cítiť Sayin dotyk okolo svojho pásu, tak sa jej snažila držať sama, ako malé klíště, ale bolo to prd platné. Saya sa začala rozpadať. Tak to totiž vypadalo z pohľadu Kamei. Rukami vo vzduchu zamávala, snažiac sa akoby vzlietnuť, ale to bolo, samozrejme, k ničomu. Celý jej krátky život jej preletel pred očami. A ona si uvedomila, že zomrieť nechce ani náhodou. Rozkričala sa.. Od strachu a paniky,* Beriem toooo.. *spustila, keď bola zem na dosah. Akoby čakala, že by ju mohla Saya v poslednej chvíli zachrániť pred samotným dopadom, ak bude s jej ponukou súhlasiť. Skoro sa posrala, ako cítila dotyk svojho tela na niečom. Ale nebolelo to. A ona už nepadala. Celé jej telo sa chvelo, v očiach mala slzy, ktoré sa jej ale ešte nekotúľali po tvári. Zhlboka dýchala. Ak by doma nevyprázdnila močový mechúr, asi by sa aj pošťala.*
Saya: Proč si to myslím? Protože s tímto chováním tě někdo zabije dřív, než získáš dostatečné schopnosti a sílu. Neříkám, že nemůžeš brát lidi jako jen něco otravného, ale musíš se k nim chovat chytře a odpálkovat je i inteligentně. *Poví Klidným tónem hlasu. * Pokud ale chceš tak tě teda můžu zase vrátit zpátky, zase zmizím. Víš jen líbí se mi tvůj charakter a zapálení, připomínáš mi trochu mě, a tak si myslím že bys byla opravdu dobrá. Navíc pokud bys chtěla mohu ti zajistit nesmrtelnost. *Poví se smíchem a přiloží k sobě dlaně, sice Kamei musela pustit, ale to ji nevadí. Saya nyní rozloží své vlastní tělo na molekuly, čímž vlastně zmizí (Jinton: Seibutsu Bunkai), což vlastně způsobí že Kamei propadne a začne padat dolů. Saya se pak zase složí a nechá Kamei chvilku padat, ale poté se rozloží a usměrní svůj pohyb pomocí chakry, velmi rychle se přesune přímo pod Kamei a tam se zase složí (Jinton: Mueishō). Takto Kamei zachytí do náruče a usměje se. *Takže jak ses rozhodla?
Kamei Hoshitaji: *Konečne prišiel okamih, kedy na svojej hrudi necítila tlak jej ruky. Dúfala, že je už po všetkom a bude si môcť bez otravovania vychutnať svoju cigaretu. Hoci svoje ukradnuté mala premočené, tak Saya jej sľúbila nové,* Ha? *Kamei nejak netušila, čo sa to stalo. Cítila okolo seba tlak vzduchu, vietor jej motal vlasy, zatvorila oči, lebo to bolo pre jej oči nepríjemné. Aj keď ju Saya nedržala pevno, tak ona sa na ňu nalepila ako kliešť. Bolo to decko, malo pud sebazáchovy, v takýchto okamihoch určite. Ale zase ani nekričala od strachu. Keď odpor vetru prestal, po pár sekundách otvorila oči a sledovala tú výšku. Trochu sa jej zakrútila z toho hlava. Zhlboka dýchala, hodnú chvíľu ignorujúc slová, ktoré vyslovila Saya. Až keď sa spamätala z toho, kde bola, tak sa vyjadrila k jej slovám,* A prečo myslíš, že by som sa takou ženou nestala aj bez tvojej pomoci ? *nevenovala jej pohľad. Stále pozerala dole. Bolo na nej vidieť, že sa jej to celkom páči, ale držala sa stále Sayi, takže to napovedalo, že pred tou výškou mala rešpekt.*
Saya: Co bych tě mohla naučit? *Tomu se Saya zasměje a přestane ji tlačit na stěnu, poté ji ale chytne rychle kolem pasu a odrazí se od země, ovšem nejde o výskok ale o let. Saya letí velkou rychlostí rovnou nahoru. Vítr cuchá jejich vlasy, ale to ji nijak nevadí. Vyletí do výšky takových 200 metrů a tam se zastaví. Pro Sayu je to naprosto přirozené, možnost létání je pro ni automatická jako kdyby dýchala (létání má díky Jintonu). Drží Kamei jen lehce, aby ji dala ten dojem, že kdykoliv by ji mohla pustit nebo vyklouznout a letět rovnou dolů. * Mohla bych z tebe udělat samostatnou a silnou ženu jako jsem já, která si udělá cokoliv bude chtít.
Kamei Hoshitaji: *Mohla ju kopať a hryzať akokoľvek chcela, ale so Sayou to nijak nepohlo. Na Kamei to urobilo celkom dojem. Čo by dala za to, aby necítila bolesť?* Čo ty si za obludu?! *mala v ústach trochu jej krvi, keďže ju pohryzala tak, že jej prehryzla trochu kože. Jazykom si olizla krv z pier. Kamei sa na Sayu zamračila. Nemala v pláne nechať sa od nej učiť,* Huh? A čo by si ma tak mohla ty naučiť? *spýtala sa jej, pretože na cigarety celkom počula.*
Saya: *Sice ji kopne a kousne ale Saya to neřeší bolest z nějakého kousnutí pro ni nic neznamená, předci jen jako Jashinistka bolesti vydrží mnohokrát více než nějaké kopnutí nebo kousnutí. Saya se pokusí změnit způsob jakým ji drží tak aby ji pravou rukou tlačila na hruď a ona byla tak tlačená ke stěně školky o kterou se nyní musí opírat. * Víš co? Celkem se mi líbíš jen se musíš naučit pár věcí, takže jsem se rozhodla že tě budu učit. *Poví Saya jako by o nic nešlo. * Dostaneš nové cigarety neboj.
Kamei Hoshitaji: *Nemohla sa nezasmiať, keď vyšiel jej útok bahnom. Smiech ju ale prešiel tak rýchlo, ako ju popadol. Saya zachytila jej ruku a praštila ňou o stenu budovy ninja škôlky. Kamei sa sťažka nadýchla. Skoro jej tým vyrazila dych. Zavrčala na Sayu, keď otvorila svoje oči. Zírala na ňu svojim jedným modrým, druhým červeným okom. Jak ju držala Saya stále za ruku, tak ju do nej chcela uhryznúť a ešte k tomu aj kopnúť niekde do nohy. Moc nemierila, len proste voľnou nohou vykopla a chcela ju trafiť,* To budeš ľutovať, grr..
Saya: *Pokus o útok blátem Sayu docela překvapí a zaskočí, tudíž to Kamei vyjde. Saya zamrčí ale nenechá Kamei utéct místo toho ji chytne za ruku a stáhne ji zase zpátky ke stěně. Nejde o to, že by ji chtěla nějak ublížit, ale spíše o to, aby si vyzkoušela, jak moc bojová ta dívka je. Předci jen Saya touží po tom někomu předat nějaké své zkušenosti, ale nehodlá jen tak někoho, ale spíš někomu, kdo ji je trochu podobný Saye. *
Kamei Hoshitaji: *Nechápavo zamrkala na učiteľku, ktorá kývla na súhlas a začala odchádzať. To boli všetci takí posraní z nejakej sestry Kageho, ktorý to tu viedol ?* "Tosi snáď robíš srandu zo mňa! Debilné ženské bez vlastného mozgu!" *rozhorčila sa Kamei vo svojej mysli. Zadok a chrbát ju celkom dosť boleli od toho nárazu, preto aj teraz ostávala sedieť na zemi. Hoci plač prestala predstierať hneď po tom, čo učiteľka odišla preč spoza budovy,* Ts.. *cukla Kamei, keď sa k nej Saya sklonila a začala sa jej vyhrážať. Nabrala do ruky blato, ktoré sa na zemi vytvorilou pomocou onej Suitonovej techniky od Sayi a chcela jej blato vpáliť do tváre,* Pre tentokrát vy vyhrala, starena! *zhúkla na ňu Kamei a mala v úmysle vyštartovať zo zeme ako najrýchlejšie vedela, aby sa od Sayi dostala preč.*
Saya: *Saya se rozesměje nad reakcí Kamei, otočí se zrakem na učitelku a pozorně si ji prohlédne. * Jsem sestra Shikiho Toyokazu Juuzou, takže myslím že tyhle řeči není třeba poslouchat jděte dovnitř mám vše pod kontrolou. *Poví Saya nekompromisně, počítá že ta učitelka by nechtěla mít problém s rodinou, která vesnici založila. Saya sice u založení nebyla ale tak založil to Shiki, který je teď současně i Chikage, takže kdo by chtěl mít problém s jeho rodinou ne? Poté se otočí zrakem zase na Kamei a přijde k ní a skloní se u ní. * Na někoho jiného to možná funguje ale na mě ne slečinko, takže teď se mi omluvíš za to, jak jsi se mnou mluvila jasné? *Pošeptá ji Saya celkem děsivě. *
Kamei Hoshitaji: *Keď tam na ňu Saya kvákala tie svoje nezmysly, tak chcela cigarety znova skryť. Keď si nechcela s ňou zafajčiť, aj keď ju slušne ponúkla, tak nemala dôvod ich držať v ruke. Lenže to nepočítala s tým, že jej tu Saya urobí aquapark. Ani sa neuvedomila a niečo ju odrazilo vzad. Tvrdo narazila do steny škôlky, čo muselo byť určite počuť aj vo vnútri miestnosti. Naglgala sa aj samotnej vody. Skončila pri stene, sediac na zadku a dusiac sa vodou, ktorú mala v dýchacích cestách. Ihneď ju vykašľala. Von vybehla jedna z učiteliek, aby zistila, čo sa tu deje. Kamei bola premočená, a keď počula hlas niekoho iného, rozplakala sa. Hrala to ale dôveryhodne, nemala problém s tým nasilu sa rozplakať,* Tá zlá teta... Ona ma chcela utopiť! Zaútočila na mňa.. Predtým ma osahávala! Ale ja som nechcela.. Tak ma chcela umlčať!...
Saya: *V Saye to ihned začne vřít, nejen že ta malá děvka je takto drzá ale ještě k tomu si dovolila Saye vdechnout dým z cigarety Saye do tváře. * Vážně Genin? Víš nepřijde mi, že bys měla být už Geninem, ale tak když už tak si to můžeme otestovat nemyslíš? *Poví a ihned poskládá sérii ručních pečetí, ovšem je to velmi rychlé a poté z úst vypustí proud vody (Suiton: Mizzurappa). Nejen že tím Kamei úplně promočí ale kromě toho bude mít zničené cigarety, sice by Sayu mělo zajímat, že ten proud ji donutí vrazit zády do stěny školky, ale upřímně Kamei si to zaslouží. *
Kamei Hoshitaji: *Kamei sa prestala opierať o stenu a postavila sa čelom ku Sayi. Nemala z nej strach, však čo by jej mohla urobiť? By si to zlízla od niekoho vyššie postaveného za to, že mláti deti. A kto by neveril malému rozkošnému dievčatku?* Takže za prvé.. *zopakovala po nej Kamei. Bola celkom drzá, ale to bolo kvôli tomu, že ju vychovával muž bez ženskej ruky, pretože jej matka pred pár rokmi zomrela,* ..ja na Akadémii nemám čo robiť, keďže som ju už dávno vychodila.. *povedala sebaisto. Jasné, že klamala, ale čo. A že nemala čelenku? Mohla ju nechať doma, no nie?..* A za druhé.. Nie je tvoja vec, že fajčím.. *potiahla si a vyfúkla dym na Sayu, vyťahujúc pritom krabičku cigariet,* Ak si chceš zapáliť, mohla si pekne poprosiť..
Saya: *Saya si uvědomuje že ji do toho moc není, zda tu má někdo dceru, která si tu kouří místo toho, aby byla v akademii, ale zase jako správný dospělák musí umět děti pokárat a hlídat, aby se chovali správně, a ne takto jako třeba Kamei i když jsou i horší. * Takže za prvé neměla bys být v akademii a za druhé kouřit bys neměla nepřijde mi, že bys byla dospělá. *Poví klidným tónem hlasu a velmi pozorně si Kamei prohlédne. Ihned ji zaujme fakt, že má každé oko jiné, co se týče barev, ne že by to bylo něco špatného ale je to nezvyklé a vzácné. * Takže típni tu cigaretu a dej mi svou krabičku dobrá?
Kamei Hoshitaji: *Spokojne si pofajčuje. Ani nerozmýšľala nad tým, že by mala byť na Akadémii. Jasné, bavilo ju to tam sem-tam, sem-tam zase nie a dnes nejak nemala chuť sa tam dostaviť. Bolo len nejaké opakovanie a ona už všetko vedela! Potiahla si z cigarety a následne dym vyfúkla. Takto sa to opakovalo niekoľkokrát, kým sa nezačala drhnúť. Nebolo to tým, že by bola v tomto ešte neskúsená, ale tým, že sa tu zjavila nejaká ženská a prehovorila na ňu. Kamei to nečakala, takže sa trochu preľakla. Rozkašľala sa, oči jej začali slziť, ako ju dym z cigarety dráždil jak v pľúcach, tak aj v očiach,* Krista! Vystrašila si ma! *rukou sa pobúchala po hrudi, a potom si ňou pretrela svoje oči, dávajúc cigaretu znova k ústam s tým, že si zase potiahne, keď kašeľ ustál. Netušila, čo tá ženská chce, a tak ju ignorovala z väčšej časti.*
Saya: *Není to moc dlouho co se Saya vrátila do Ketchugakure ze své návštěvy Vesnice Hachō, která je v Zemi Ohně. Psychicky je z toho Saya stále trochu mimo ale to nejdůležitější je že se plánuje zbavit svého jména, připomíná ji to toho nechutného úchyláka, co ji udělal, co udělal. Vždy si vybaví, jak svým nechutně perverzním hlasem říká její celé jméno, a to Saya nechce. Vypadá výrazně jinak když má úplně bílé vlasy čelo ji zdobí pečeť Byakugō no In a pravou dlaň značka Sōsa Gijutsu. Oblečená je v ( odkaz » ). Nemá u sebe zrovna žádné vybavení nebo zbraně vše má uložené u sebe doma. Zahlédne, jak nějaká mladá dívka zaleze někam za roh. * „Co? Děti mají teď být buď v akademii nebo ve školce.“ *Projde Saye v mysli, a tak se vznese do vzduchu a vyletí do vzduchu nad střechy domů a přistane na zem kousek od Kamei. *Ale, ale copak to tu máme?
Kamei Hoshitaji: *Unáhlene kráčala k budove Ninja škôlky. Mala k tomu prostý dôvod. O takomto čase bola väčšina rodičov v práci, ale zase bolo po dedine viacero iných dospelých, trebárs stráže, polícia a podobne. Za budovou škôlky mala svoje miestečko, kam sa náhlila. Zase ukradla otcovi krabičku cigariet, ktorú skrývala vo svojich kraťasoch. V druhom vačku mala zapaľovač. Vzadu za škôlkou, kde ju nemohol nikto vidieť, sa oprela o stenu, vytiahla z kraťasov celú krabičku cigariet, z nej vytiahla jednu cigaretu a tú si vložila filtrom do úst. Krabičku zase skryla, vyťahujúc zapaľovač a tým si zapálila svoju vytúženú cigaretku. Áno, mala len desať rokov, ale jej to robilo dobre..*
---: :---
Ayame Hirai: *Dostala za úkol se postarat o děti v ninja školce, protože jejich paní učitelka je v současné době nemocná. Nemá je přímo učit, jen si s nimi hrát, pohlídat je. Naneštěstí jsou nemocné všechny učitelky, takže se má o skupinu dětí starat úplně sama. Není o moc starší než ony, ale zřejmě se k tomu přistupovalo tak, že je geninka a měla by takovou úlohu zvládnout. No tak snad jedno odpoledne by mohla. Dojde do školky jako první. Musí děti postupně převzít. "Naštěstí" je ale spousta dětí nemocných, takže se musí starat "jen" o šest dětí, jen jsou opravdu malé. Postupně je převezme. Všechny umí chodit a jakžtakž si říct, co potřebují. Nejmladšímu jsou dva roky. Ayame dostala insturkce od každého rodiče, co jejich dítě potřebuje a tak dále. Takže by to mohlo jít hladce, pokud se bude vše dařit tak, jak má. Když přijde poslední rodič se svým dítětem, Ayame dojde do herny, kde jsou děti, které může pro dnešek nazývat vlastně svými studenty. Nebo aspoň v duchu to tak dělá. Chvilku si děti hrají samy v kroužku, ačkoliv ne úplně všechny spolu. Do poslední chvíle to vypadá docela dobře, nemusela by se o ně tímhle tempem starat vůbec. Pak ale jedno z dětí ostatní odstrčí, protože je moc malé a to začne brečet. Je to holčička. Ayame ji začne uklidňovat, protože se jí nelíbí zvuk dětského pláče, není to příjemné a už vůbec ne, když to děcko vříská takhle nahlas. V tu chvíli se zapřísáhne, že snad nikdy nebude mít děti. Když se jí podaří holčičku uklidnit, aniž by jiné dítě začalo brečet, začne si s ní hrát. Překvapivě to dívence nevadí, protože nevnímá tolik ten věkový rozdíl. Bere Ayame jako svoji kamarádku. Uběhne hodina bez komplikací, občas Ayame pomůže nějakému dítěti si dojít na záchod. Pak přijde čas na svačinu. Ayame odejde od dětí, holčička si zvládá hrát tu chvilku sama. Namaže větším dětem na rohlíky tavený sýr. Nejmladší holčička je údajně na dietě, protože má špatné zažívání, takže bude muset jíst přesnídávku. Ayame dá dětem rohlíky na talířek a položí je ke stolu. Děti k němu zavolá. Většina dětí přijde bez problému a začnou poslušně jíst. Malou holčičku krmí lžičkou. Je poslušná, takže s tím není problém. Jakmile všechny děti dojedí, dojde Ayame umýt nádobí, pak hadrem setře stůl a případně umyje i některé děti, pokud se umazaly od jídla. Pak si zase chvilku hrají, než jim kuchařky donesou oběd. Ty děti, které to nezvládnou, Ayame nakrmí a po obědě jsou všechny děti spát. Postupně pro ně pak po obědě už chodí rodiče, kteří si je vezmou domů. Dá se říct, že dnešní misi Ayame zvládla na jedničku.*
Koniec: -
Satsuki: *V poslednej dobe je toho moc a tak po odvedení detí do škôlky sa vydá rovno do oltára. Netuší čo robiť so všetkým, čo ju ťaží, tak sa ani neunúva s výberom. Nechá výber na jedného z kňazov, ktorý pripúta obete na reťaze* Nebojte sa, všetko dobre dopadne. *Upokojí ju a nechá ju vykonať rituál. Satsuki sa poreže Shikyom na stehne a krvou nakreslí na zem znak Jashina. Potom prejde k obetiam a poreže aj ich. Zlizne krv z meča, postaví sa na znak a s čistým zúfalstvom v tvári sa po premene do rituálovej podoby začne bodať. Prvýkrát, čo počas rituálu plače. Doslova ju zožierajú všetky sračky v jej živote. Strach o domov, deti, Shikiho, budúcnosť... Začne do seba bodať a snaží sa užiť si pohľad na utrpenie. Niekto musí trpieť viac než ona a prečo nie niekto, kto si to za svoje činy zaslúži. Bodá do seba tak dlho, až upadne do akéhosi stavu bezvedomia skrz veľkú stratu krvi. Nedokázala ani zapečatiť mŕtve telá. Dokonca jej ani nedošlo, že musí poobede vyzdvihnúť deti.zo škôlky. Našťastie keď ju kňaz našiel, okamžite zalarmoval Shikiho, aby deti vyzdvihol on. Satsuki ponechali pár dní v nemocnici, aby sa zotavila. Dokonca aj kňazi majú o ňu dosť veľké starosti, keďže takúto ju nevideli snáď nikdy*
Koniec: -
Satsuki: *Dnes nechá deti s pestúnkou, aby sa mohla znova pozrieť do Oltáru a neskôr zistiť, čo nové Renji postavil. Pomocou Hiraishinu sa presunie pred Oltár a vojde. Ukloní sa kňazom a namieri si to rovno do žalárov, kde si vyhliadne dve obete. Na love začali makať aj zvyšní jashinisti, čo sa jej viac než pozdáva. Vďaka príjmom a zatiaľ neformálnemu vyjadreniu o prehlásení Hlavného kňaza za feudála sa snaží aj celý chrám. Dve obete si pripúta reťazami o stenu a vytiahne si senbon, ktorým si zabodne do stehna niekoľkokrát, kým jej rana dostatočne nekrváca. Nakreslí na zem znak Jashina a prejde k obetiam. Hrotom senbonu ich zľahka poreže a krv z neho zlizne. Otrie si potom senbon o obrúsok a postaví sa na znak. Krv prehltné a prejde do rituálovej podoby, pričom si okamžite prebodne srdce. Kľačí počas toho na jednom kolene a hlavu má sklonenú* Nech vaše bezbožné duše slúžia môjmu Jashinovi-sama. *Povie a postaví sa. Počas samovoľného liečenia zranení zatiaľ zapečatí mŕtve telá do svitku. Ktosi však zrazu vojde do miestnosti* Satsuki-san... Renji ma pozval na nejakú návštevu... *Povie Hlavný kňaz a podá Satsuki pozvánku, ktorú obdržal dnes ráno. Píše sa v nej, že je Hlavný kňaz pozvaný na akési zasadnutie, ktorého sa má zúčastniť aj Satsuki. Ona však pozvánku nemá ale je možné, že jej prišla teraz* Tak tam poďme. *Položí kňazovi ruku na rameno a prenesie sa k Sídlu Vodcu dediny. Vojdú dnu bez klopania a nájdu Renjiho ponoreného v akýchsi papieroch. Toto je snáď prvýkrát, čo ho vidí naozaj niečo robiť* "Wow.." *Pomyslí si Satsu a kývne Renjimu na pozdrav. Kňaz sa ukloní a obaja sa posadia na stoličky* Zdravím vás, oboch. Je tu niečo, čo by som rád prerokoval. *Odkašle si a prisunie pred kňaza papier, v ktorom stojí predanie právomocí zeme jemu a zároveň prehlásenie o jeho poste ako feudálneho pána* Chcem to mať už oficiálne. Z pôvodného obyvateľstva tu pred naším zásahom zostali len jashinisti. Nebolo by fér, keby vám len tak ukradneme zem. A zem predsa feudála potrebuje. Podrobne si však prejdite všetky body, obaja. *Druhý originál podá aj Satsuki. Tá sa ponorí do čítania a pozorne prechádza bod po bode. Sú tam vlastne všetky dohody, ktoré dodnes mali. Žiadne zabíjanie tunajších bez zvolenia, obety výhradne mimo Ketchugakure, akékoľvek nariadenia a zmeny zeme musia byť hlásené... A kopu ďalších, pre Satsu už nepodstatnejších vecí. Dokonca je ku koncu aj napísané, že kňaz má povolenie zdieľať jashinistickú literatúru vo verejnej knižnici, avšak, nebude dostupná neplnoletým občanom* Ja som spokojný. *Povie kňaz a vezme do ruky pero* Budem rád za šírenie viery medzi ľuďmi... Ale chcem byť informovaný o každom, kto si literatúru vypožičia. *Renji prikývne a rovnako aj Satsuki. Body sú dobré a uspôsobené tak, aby nebolo ublížené obyvateľom dediny. Kňaz obe zmluvy podpíše a pripíše k nim aj svoj dodatok. Zmluvu podpíšu aj Renji ako Vodca dediny a zároveň aj Satsuki ako zástupca politickej zložky a Renjiho súkromný poradca. Renji nakoniec vystrie ku kňazovi ruku* Teším sa na spoluprácu. *Kňaz sa pousmeje a rukou mu potrasie* Potešenie je na mojej strane. A teraz ma ospravedlňte, potrebujem si niečo nakúpiť, dochádzajú nám zásoby ovocia. *S týmito slovami opustí kanceláriu a zostanú tam len Renji a Satsu* A teraz k novinkám... Poď. *Povie a postaví sa na odchod. Pridrží ešte Satsuki dvere ako pravý gentleman a spolu vyjdú do ulíc* Hovoril som, že som postavil niečo nové. Ako to podať... Dostalo sa ku mne, že máš dve deti s líščimi aspektami. *Satsu spozornie. Keď ide o rodinu tak neváha a nezastaví ju nič. Nepáči sa jej veľmi smer, ktorým sa konverzácia uberá* A čo jako? *Spýta sa naspäť a zovrie ruku v päsť, aby tak uvoľnila vnútorné napätie. Nechty si zaryje do kože ale zranenia sa jej okamžite začnú hojiť* Rozhodol som sa, že chcem, aby budúci ninjovia študovali skôr než je zvykom inde. Nebude to samozrejme nútené, bude to dobrovoľné. A aby toho nebolo málo, postavil som niečo, čo študentov na budúci život shinobi pripraví ešte viac. *Konečne stoja pred novou budovou, ktorá pôsobí zvonka naozaj milo. Sú tam vystavané malé stromy, kvetinové záhony a celkovo vizuál je prispôsobený tak, aby sa deťom páčil. Na stenách sú namaľované rôzne zvieratká, slniečko a hlavne veľa farbičiek* To je... *Satsu s údivom hľadí pred seba. Dotkne sa malieb na stene a prekvapene hľadí na Renjiho* Ninja škôlka. Vyučovať budú prevažne ženy, ktoré majú len základy. Skúsenejších shinobi chcem ponechať pre ochranu dediny. *Satsuki vojde dnu a zistí, že tu už nejaké deti sú. Vidí aj pár učiteliek a jedného učiteľa. Hrajú sa s deťmi a tým starším vysvetľujú nejaké teórie* Je to zaujímavý nápad. Zároveň by sa to hodilo a mohla by som pokračovať vo výskume. *Povie Satsu a pozdraví prítomné učiteľky. Väčšinu ľudí už pozná* Zapisovať sa môžu deti v akomkoľvek veku. A pracuje sa tu päť dní v týždni po šesť hodín. A máme to tu rozdelené podľa veku na triedy. Do jedného roka sú to skôr jasle... Čím viac rokov, tým viac možností. Deti musíme správnej ideológii učiť už od mala. *Satsu vezme do rúk papiere na zápis a zapíše do nich mená detí.* Keď budú mať rok, tak chcem, aby sem chodili. Budem ich prenášať Hiraishinom. Ale spočiatku chcem na výuku dohliadať, aby som si bola istá, že je to v poriadku. Ale budem nenápadná, chcem, aby si deti zvykali na život aj bez mojej prítomnosti. *S týmito slovami podá papiere jednej z učiteliek a otočí sa k Renjimu* Pochybujem síce, že si sa akokoľvek mimo peňazí podieľal na výstabe ale aj tak ti ďakujem. *Usmeje sa a sleduje, ako spokojný Renji opúšťa budovu. Satsuki ešte nejaký čas zostane v škôlke. Chce vedieť ako to tam prebieha a hlavne potrebuje v očiach občanov dobré meno. Dokonca sa aj trochu pohrá s deťmi a rozpráva im o rôznych zážitkoch a krajinách, ktoré navštívila* Šačuki-šaan a čo jobíte? *Spýta sa dievčatko s dvoma copíkmi a posadí sa jej na kolená. Trochu tým samotnú Satsu zaskočí ale tak prečo nie? Z chuti sa zasmeje a začne vysvetľovať* Nooo ja pomáham chorým ľuďom, ktorí majú bebí. Vyliečim im všetko, čo ich bolinká a potom dostanú lieky, aby sa im to boľavé nevrátilo. *O ďalších jej výčinoch a obľubách pred ďetmi hovoriť rozhodne nechce. Zvyšok dopoludnia prebieha v podobnom duchu a okolo obeda, keď idú deti papať, sa rozhodne vrátiť domov. Pomocou Hiraishinu sa presunie do detskej izby a nakŕmi svoje ratolesti. Rozpráva im o tom, čo ich čaká a ako je na ne pyšná* Jedného dňa budete vy, moje dve líštičky, rovnaká legenda ako maminka a tatinko. A my obaja sa postaráme o to, aby sa vám nič nestalo... Ľúbim vás vy potvorky. *Obe pobozká na hlavičku a pri poobednom spánku zaspí spolu s nimi*
BlueBoard.cz ShoutBoard