Přidej zprávu »
---: ---
Kurome: *Kurome se pouze usměje.* "Jen si odpočiň. Zasloužíš si to." *Sáhne vedle po svém plášti a přehodí ho přes Sasoriho jako přikrývku. Poté ho stiskne a začne jednou rukou ho hladit po hlavě. Jen se spokojeně koukala jak jí Sasori v náručí spí.*
Sasori Shintaro: * Kurome ho svou odpovědí utvrdí v tom, že to je mateřská láska to co potřebuje. Jak mu Kurome řekne tak i udělá a během chviličky usne. Kombinace s jeho únavou a s tím jak příjemně se cítí, to netrvá moc dlouho a Sasori povolí svůj stisk kolem krku Kurome a on spí. Sasori nyní vypadá tak moc zranitelně a bezbranně. *
Kurome: *Kurome cítila jeho pevné objetí. Ale pořád nemohla přestat myslet na Itsumi a na to co cítila když se objímali. Pak si najednou do ní opřel Sasori svoji malou hlavičku a položil otázku. Kurome však nevěděla zda šlo o otázku mířenou na ni či o řečnickou otázku.* Protože ti dávám to co ti tolik chybí Sasori-kun. A kdykoliv ti to rád dám znova. *Kurome si opřela hlavu čelem o jeho hlavu.* Jestli chceš Sasori-kun tak klidně zavři očka a můžeš v klidu usnout. *Začala potichu Kurome šeptat.* "Kéž bych teď mohla být s Itsumi. Hrozně mi chybí. Ale teď se budu věnovat tobě Sasori." *Kurome si utřiďovala své myšlenky. Když tuto myšlenku dokončila ukápla jí slza z jejích jako noc černých očí.*
Sasori Shintaro: * Je to tak příjemné, že úplně zapomene na svojí únavu. Nyní má oči zavřené úplně a pevně jako klíště se drží Kurome. Nikdy nepocítil mateřskou lásku. Jen o ní slyšel a tak tuší že je to asi něco podobného. Spokojeně se do Kurome ponoří, prostě si o ní opře svoji hlavičku. *Proč je to tak příjemné?
Kurome: *Kurome pomalu začne cítit jak se Sasori uvolňuje. Byla ráda že se mu v její náručí tolik líbí.* "Proč je mi tak příjemné? Co je na něm tak zvláštního? Normálně se při klukovi necítím takhle." *Kurome měla hlavu plnou myšlenek když tu najednou ucítila jak jí Sasori objímá kolem krku. Nepanikařila. Chytla ho rukama za záda a přitiskla k sobě. Cítila opravdu nádherné teplo. Při tom když cítilo to teplo si vzpomněla na Itsumi a hrozně jí zrudla tvář.*
Sasori Shintaro: * Po chvilce se uklidní a nechá Kurome aby ho objímala. Uvolní se natolik, že vypadá jako nějaká hadrová panenka. Je to velice příjemné a tak Sasori jen přivře očka a nehýbe se. Nechápe proč je to tak příjemné, když cítí teplo někoho jiného. Objetí je pro něj doposud ten nejpříjemnější pocit jaký asi prožil. *To je příjemné. *Sasori se úplně otočí a pevně chytne Kurome kolem krku a obejme jí také. *
Kurome: *Kurome ucítí jeho cuknutí.* Klid Sasori. Nic se neděje. *Jak ho držela kolem ramen tak se posadila za něj do dosti velké blízkosti. Malým tlakem se pokusila Sasoriho přitisknout si na svoji hruď. Nevěděla proč, ale bylo jí to příjemné a cítila se skvěle. V tu chvíli duše jako by tančila po oblacích a pomalu se snášela po modrém nebi. Kurome pocítila radost.*
Sasori Shintaro: * Jen si sedí a dívá se na nebe. Poznámku ohledně toho že je lepší než Araki ho donutí se usmát. Ovšem v tom přijde něco co vlastně zažil jen jednou a to v nemocnic, když za ním přišla Haruka. Bohužel tehdy ale ještě tak moc nevnímal tak si moc neuvědomoval co se děje ale nyní je to jiné. V moment kdy ho Kurome obejme kolem ramen tak sebou cukne, jak se lekne, ale to je vše, protože je to opravdu příjemné. *Huh? *Nic jiného neudělá. *
Kurome: *Kurome si sundala svůj outfit z vrchní části těla a začala si obmotávat pás.* Nemáš vůbec zač Sasori. Jsem ráda že jsem si mohla s někým zatrénovat. S někým kdo toho umí mnohem víc než Araki. *Kurome se při této poznámce hlasitě usmála. Jakmile měla obvázaný bok tak si natáhla na sebe své oblečení a stáhla si vlasy do culíku. Už byla oblečená avšak ještě neřekla Sasorimu aby se otočil.* "Jak dlouho asi nepocítil teplou náruč? Jak dlouho už je sám." *Kurome se rozhodla k zajímavému kroku. Místo aby mu řekla že se může opět koukat tak k němu přišla a zezadu ho objala kolem ramen.*
Sasori Shintaro: Zaskočil? Ale i tak jsem to pokazil, protože kdybych ho zarazil hloubš mohl jsem vyhrát. *V moment kdy ho ale požádá, aby se otočil tak se beze slova otočí. Prostě k ní sedí na zemi otočený zády a dívá se na oblohu. Je dost vyčerpaný a tak se nechce moc pohybovat a ještě víc se vyčerpávat. *A děkuju, ti za trénink určitě jsem přišel na to, že dokážu bojovat celkem dobře, ale bude to nejspíš chtít hodně tréninku.
Kurome: *Kurome zastavila až se zvedl prach.* Zrušila svoji techniku a postavila se na obě nohy.* Pěkné. Ale s těmi noži jsi mě dost zaskočil. *Kurome si držela svůj bok. Teď už tolik nekrvácel ale i tak zde byla rána po noži. Kurome si vytáhla z pouzdra obvaz kterým si plánovala ránu zavázat.* Sasori. Můžeš se na chvilku prosím otočit? Chtěla bych si ten bok zavázat a budu si muset sundat celý vršek mého oblečení.
Sasori Shintaro: * Pozoruje Kurome dost pozorně a to je jeho chyba, protože nestihl zakrýt oči a oslepí ho světelná bomba. Je to i dost bolestivé tak i bolestně zasyčí a padne na kolena. Zruší své Bunshiny a zvedne levou ruku do vzduchu. *Vzdávám se! *Zavolá na Kurome a mne si oči aby se už taky konečně vrátil jeho zrak. Navíc je dost unavený tak by toho stejně už moc neudělal a Sasori se svými analytickými schopnostmi moc dobře pozná, že už nemá smysl pokračovat. *
Kurome: *Kurome si udržuje tempo tak aby se nemusela obávat nějakého nebezpečí. Zaslechla Sasoriho výdechy.* "Začíná být unavený. To by mohla být šance." *Kurome hodila pod sebe světelnou bombu aby jeho oči oslepila. Hodila ji tak rychle že rozdíl mezi dopadem a hodem byl asi 1 sekunda. Stihla si zakrýt oči. Jakmile světlo ustalo dala se opět do běhu a sledovala Sasoriho jestli se povedlo.*
Sasori Shintaro: * Zápěstní čepele má nyní vysunuté obě a stojí jen na místě a sleduje Kurome. Sasori má sice o trochu více Chakry než ostatní ale nemá ještě vytrénovanou výdrž. Z těla mu vylezou další dva kloni ze dřeva (Moku Bunshin no Jutsu) a postaví se k sobě i s originálem zády. Sasori dýchá už celkem těžce, protože je dost zadýchaný. Je to pro něj prostě moc obtížné na fyzičku, kterou si teprve trénuje. *
Kurome: *Kuromina Tsuga sice zasáhla. Ale zasáhla pouze kus dřeva.* "Sakra. Je kluzkej jak žába." *Kurome si všimla jak na ní letí kopí. Použila tutéž techniku a rychle vyvolala kopí které proti kopí Sasoriho vrhla aby se srazily. Mezitím se dala do pohybu. Nebyl to nijak mířený pohyb k útoku. Pouze pobíhala, měnila směry tak aby byla co nejhůře zasažitelná.*
Sasori Shintaro: * Sasori pozorně sleduje Kurome a nelíbí se mu, jak se změnila. Proto z jeho tělo začne tvořit dřevěný klon (Moku Bunshin no Jutsu). V moment kdy na Sasoriho Kurome vyrazí pomocí Tsuugy tak ho Bunshin chytne a odhodí ho bokem, čímž originál se vyhne zranění a zásah dostane pouze Bunshin, který se při zásahu rozpadne na třísky. Sasori si opět vytvoří kamenné (Doton: Gansetsukon) a vrhne ho rovnou po Kurome. *
Kurome: *Kuromina noha narazila do špalku dřeva.* "Je fikanej." *Chytla se za bok. Koukla se na ruku na které měla krev.* "Úžasný pocit. Taková krásná bolest." *Kurome se rozhodla brát to seriózně.* Shikyaku no Jutsu. *Kurome byla na všech čtyřech, narostly jí drápy a tesáky. Přičichla si ke své krvi a začala větřit její zápach.* "Určitě ještě má na čepeli krev." *Ucítila pach své krve. Bylo to za malým keřem.* "Mám tě." Tsuga. *Kurome se roztočila a ohromnou rychlostí zamířila na místo odkud cítila pach krve.*
Sasori Shintaro: * Sasori využije moment, kdy jí zasáhne do boku a z rukávu se mu vysune zápěstní čepel, a když Kurome trefil pěstí tak jí bodl i čepelí. Ovšem nechce jí hned zabít tak nedorazil útokem úplně, aby se čepel nedostala moc hluboko. Takže pokud na něj bude útočit tak bude zraněná a tím pádem o to bude bolet a měla by být pomalejší. Rychle vyskládá pečetě a ze země mu do ruky vyskočí kamenné kopí (Doton: Gansetsukon). Toto kopí využívá na obranu, a pokud na něj Kurome zaútočí pomocí Konoha Reppū použije Kawarimi no Jutsu a místo něj tam bude dřevěný špalek a Sasori se krčí za jedním keřem a tiše sleduje Kurome. *
Kurome: *Kurome sledovala jeho náběh. Povedlo se jí zablokovat ránu do břicha avšak schytala ránu do boku. Odskočila kus bokem.* Pěkné. Teď jsem na řadě já. *Kurome se proti němu rozběhla. Používala své nohy jako pružina od kterých se odrážela tak aby její pohyb byl co nejnepravidelnější. Jakmile se dostala na dosah naznačila rukou ránu na hlavu ale měla v úmyslu použít Konoha Reppu.*
Sasori Shintaro: * Překvapí ho obranná reakce Kurome a jen tak tak to vybere, aby se nerozmlátil o zem, když ho hodí za sebe. Dostane ale dobrej nápad co udělat dále a tak se zvedne a rozeběhne se na Kurome přímo. Levou rukou se jí pokusí dát pěstí do boku a pravou rukou jí namíří rovnou do břicha. *
Kurome: *Kurome viděla jak Sasori skáče do vzduchu a chce na ní zaútočit. Ve chvíli kdy byla jeho pěst na vzdálenost její ruky tak mu ji chytla a poslala ho za sebe na zem.* Docela pěkná fintička Sasori. Ale na mě platit nebude. *Kurome konstatovala.* Ale můžeš to dobře využít v budoucnu. Tak pojď znovu.
Sasori Shintaro: * Sasori v moment kdy ho Kurome vyzve, aby začal tak použije Shunshin no Jutsu a zastaví se vlastně asi půl metru před Kurome a pak se okamžitě odrazí od země a vyskočí do vzduchu tak aby vlastně na Kurome padal ze vzduchu. Doslova se jí pokusí z takovéto pozice dát pěstí rovnou do obličeje. Takto pokud by zasáhl tak by síla úderu měla být znásobena, protože by mu v tom pomohla i gravitace. *
Kurome: *Kurome si konečně svázala vlasy a postavila se naproti Sasorimu. Zaujala klasický postoj kdy byla nakročena tak aby mohla jít do každé strany, nohy jí pérovaly jako pružiny a ruce byli připraveny v poloze pro útok i obranu.* Začni Sasori. Ať vidím co umíš. Já se ti přizpůsobím. *Zavolala na Sasoriho a čekala na jeho výpady.*
Sasori Shintaro: Huh? Co bych chtěl trénovat? Já ani nevím co takhle prostě pouze souboj. To je asi nejchytřejším protože to budu nucený improvizovat a přizpůsobit se a to mě donutí se snažit, jak nejlépe dokážu. *Sasori se postaví tak aby stál tak 10 metrů naproti Kurome a pozorně ji sleduje. Tak musí počkat, až to odstartuje případně, pokud nevymyslí nějaká pravidla. Je na něm vidět že má z boje trochu strach a že je i nervózní ale není se čemu divit, když nikdy nic podobného s nikým ještě nezkoušel. *
Kurome: *Kurome se objeví malé červené skvrny na tváři. Červená se.* To nic nebylo. Já už mám z misí vyděláno dost. Ty si šetři co nejvíce. Budou se ti peníze hodit. *Kurome ho vedla dál než došli na malý travnatý plácek.* Tak jsme tady. Tady můžeme započít náš trénink. *Kurome si odložila ze svého oblečení rudý plášť. Ujistila se že jí na pásku drží její Kakuto a pouzdro s vybavením.* Tak co by jsi chtěl trénovat? *Zaplétala si zatím vlasy aby jí nepřekážely.*
Sasori Shintaro: * Sasori je sice mladej ale jeho způsob inteligence je na velmi vysoké úrovni. Sice se chová jako dítě ale stále je dost inteligentní. Je mu jasné že Kurome to celé zaplatila jak za sebe tak i za něj. Uznává, že nemá cenu se v tom rýpat a tak si vezme láhev s pitím a jen ji tiše následuje a prostě se napije. Vypije ji asi tak polovinu celého obsahu pití a to jí pak podá. *Um. Děkuju za to, že jsi za mě zaplatila a děkuju za pití.
Kurome: *Kurome se na něj podívala a změřila si ho pohledem.* "To jsem mohla myslet. Na taijutsu moc nevypadal." *Kurome sáhla do svého pytlíku a vytáhla malou flaštičku s limonádou.* Na tady. Zvedej se a jdeme si někam zatrénovat. *Dělala že neslyšela jeho poznámku že chce zaplatit.* JE to kousek. Znám jeden fajn plácek.
Sasori Shintaro: * Ani si nevšiml že Kurome zaplatila i za něj, protože se věnuje nyní hlavně své porci jídla. Zrovna dojí svou porci, když se ho Kurome zeptá v čem je zase dobrý Sasori. *Tak jako já ještě nebojoval, takže nevím jaký je můj bojový styl ale už dokážu říct, že jsem nadprůměrný, co se týká Ninjutsu. Ale ani v Genjutsu nejsem nejhorší ale u nich to je spíš hlavně o tom jak se z něj dostat než ho používat. Ehm kde mohu zaplatit svou porci jídla a objednat si ještě nějakou limonádu, rád bych to jídlo i něčím spláchnul.
Kurome: *Jídlo si opravdu vychutnala. Když přišla obsluha znova tak Kurome využila toho že byl Sasori zabraný svým jídlem a zaplatila za oba.* Drobné si nechte. *Šeptla Kurome na obsluhu tak aby to Sasori nemohl slyšet. Pán se jen ukloni a odešel. Kurome dojedla svoji porci.* V čem jsem dobrá? Inu troufnu si říct že v taijutsu. *Kurome radši šla na toto opatrně. Nechtěla vyžvanit všechny své trumfy hned.* A co ty Sasori? v čem jsi dobrý ty?
Sasori Shintaro: Hm tak já by si dal prostě jen smažené nudle a krevety. *Řekne Sasori obsluze svoji objednávky. Jinak pozorně poslouchá Haruku ohledně Arakiho. Na to jak se hrozně chová, mu přijde celkem vtipné, když v tom souboji s Kurome skončil tak rychle. *Tak rád si s tebou zabojuji, ale informuji předem, že ještě nikdy jsem s nikým nebojoval, takže asi nebudu moc silný protivník. Jinak ty jsi tedy nejlepší v čem? V Taijutsu, Ninjutsu nebo Genjutsu? *Sotva Sasori položí svou otázku, dostane i on svojí porci jídla a tak si to jídlo prohlédne a přivoní si k němu. Pak si vezme hůlku a usměje se na Kurome. *Tak teda Itadakimasu. *Popřeje ji Sasori a pustí se do jídla. *
Kurome: To je složitější. Snažil se na mě dostat klasickým taijutsu ale nějak se mu to nepovedlo. Není moc rychlí co se týče útoků. Jednoduše se jim vyhýbá. *Mezitím přišla obsluha. Kurome si objednala pečený stejk a nudle. Poté čekala až si objedná i Sasori.* Nevím jak bych ti definovala jeho styl. Po boji bylo tak brzo že jsem ho nestačila postřehnout. *Kurome si nahla hlavu na bok a přiložila prst ke rtům. Vypadalo to jako že přemýšlela.* Proč bychom si nemohli zatrénovat. Klidně se po jídle můžeme někam odebrat a dát si cvičný zápas. *Kurome byla opravdu ráda. Boj byl něco co jí naplňovalo a ukazovalo jí to že žije. Před Kurome byla položena její objednávka.* Itadakimasu. *Vzala hůlky a pustila se do jídla.*
Sasori Shintaro: * Pokojně Kurome poslouchá a při té informaci že chce být Araki Mizukage se opět zasměje stejně jako posledně. *Já jsem se rozhodl se mu prostě pomstít. *A řekla bys mi něco o jeho bojovým stylu? Jsem s ním v týmu a tak bych rád věděl jak to u něj je ohledně bojového stylu. A pak mě napadlo co se teda trochu najíst, odpočinout si a dát si společně jeden lehčí trénink? Nikdy v životě jsem s nikým nebojoval a rád bych získal nějaké zkušenosti.
Kurome: *Kurome se zarazila. Nevěděla jestli má říct to co o něm ví. Přece jen věděla že je Jinchuriky.* No. Dle mého je to hrozný egomaniak a nafoukanec. Vím že se snaží stát Mizukage a předběhnout mne. Stal se mým rivalem. Kdysi jsme spolu bojovali, nu po pár kopancích kdy se mě ani nedotkl tak skončil v nemocnici. *Kurome se při tomto zasmála. Přece jen už měla s Arakim své zkušenosti.* JE to hodně zajímavý chlapec. A Haru-chan je pro mě jako moje sestra.
Sasori Shintaro: Jop jsem s Harukou-Hime. *Odpoví Sasori a posadí se s Kurome. *Já nemám Arakiho rád dlužím mu jednu pomstu. Když jsem ho potkal poprvé tak mě dostal do nemocnice. Bez varování na mě něco použil tím, že na mě položil dlaň a mě začalo pak pálit celé tělo jako bych byl v plamenech. Prosím tě řekni mi o něm něco.
Kurome: *Kurome si vyslechla jeho členy týmu.* Haruka-oneechan? Ty jsi s Haru-chan v týmu? To je moje skvělá kamarádka. A Araki? To je kluk kapitoly sama o sobě. Je to můj rival. *Kurome se zaradovala z toho že Sasori je v týmu s její skvělou kamarádkou.* Já jsem genin. Ale už mám za sebou Chuninské zkoušky. Ale ještě jsem nedostala oficiální prohlášení. *Kurome trochu klesla hlava.* Ale věř mi že Chuninské zkoušky jsou opravdu těžké. Dosti mi dali zabrat. *Kurome se dělila o své zkušenosti z Chuninských zkoušek.* A jsme tady. *Kurome se usadila a čekala až si sedne i Sasori. Poté už musela čekat pouze na obsluhu.* "Hmm. Je ze sirotčince. Nevím jestli na to bude mít dost peněz." *Kurome sašmátrala v kapse a zjistila že má peněz dost.* "Yosh. Pozvu ho."
Sasori Shintaro: Och aha. Tak teda klidně můžeme jít na Ramen. *Sasori se klidně vydá, tam kam chce jít Kurome. *No jsem v týmu s Harukou Noburu a Arakim Kazue. *Odpoví Sasori s úsměvem a následuje vesele Kurome kam chce jít. Normálně by na Ramen z kapesného sirotčince neměl ale díky splněným misím na to má peněz dost. A jakou máš už hodnost? Já jsem bohužel ještě Genin, ale těším se, až budu Chuunin. *
Kurome: To jsem ráda. Nikdo by neměl být sám. *Usmála se na Sasoriho. Díky tomu že měla společnost tak se jí začínala nálada docela zlepšovat.* No já mám pouze matku. Otec utekl nějakou dobu zpátky. Proto jsem byla tady. Jestli o něm něco nezjistili. Bohužel pořád nic. *Kurome se mu nakonec svěřila se svým problémem.* Taky mám svůj tým. Je tam moje Sestřička Akame a kamarádka Itsumi. Za nic bych je nevyměnila. *Kurome se opravdu zlepšila nálada.* Hele co kdybychom zašli někam na rámen a popovídali si. Tady se mi nezdá nejlepší místo na nějaké konverzace. *Kurome ukázala směrem kterým se chtěla vydat.* A kdo je vůbec v tvém týmu? Znám tu mnoho lidí možná budu znát i tvé členy týmu. *Kurome opět nasadila svůj roztomilý úsměv.*
Sasori Shintaro: Huh? Nevím, po kom ty oči mám já ani nevím, jak se moji rodiče jmenovali nebo jak vypadali. *odpoví Sasori klidným hlasem jakoby to byla zcela běžná věc. *A nejsem tak úplně sám. Jen mám zrovna vycházky a tak se prostě procházím po vesnici. Sice v sirotčinci nemám žádné kamarády ale tak mám jednu kamarádku a zároveň týmovou partnerku a třeba budou i z nás dvou kamarádi kdo ví.
Kurome: Je pravda že trochu smutná jsem. *Přiznala se Kurome svému novému kamarádovi. Aspoň ho za svého kamaráda považovala.* Máš velmi zajímavé oči. Po kom je máš? *Kurome jeho oči úplně ohromili. Měla pocit že jí až hypnotizují.* Ze sirotčince? A to jsi pořád tady někde sám?
Sasori Shintaro: Aha koukám dnes má každý mnoho nezodpovězených otázek. Já jsem Sasori Shintaro bydlím v sirotčinci, který tu v Kirigakure máme. Omlouvám se, pokud tě vyrušuji, ale přišla jsi mi nějak smutná a tak mě zajímalo, zda se ti něco nestalo. *Sasori si pozorně Kurome prohlíží a přijde mu, že je pravděpodobně stejně stará jako on ale ve skutečnosti je tak trochu o rok starší než on. To je ale věc, kterou Sasori nemůže ani tušit. *
Kurome: *Ke Kurome přišel pro ní doposud neznámý chlapec s červenýma očima.* Ahoj. Ale nic. Jen mám trochu smutek a mnoho otázek. *Kurome se mu nehodlala hned nějak svěřovat přece jen ho ještě dostatečně neznala. Vždyť ho právě potkala. Prohlídla si ho. Byl to mladík asi v jejím věku. Asi mladší. Kurome vstala ze schodů a oprášila si svoje oblečení ( odkaz » ).* Já jsem Kurome Kamari. A jakpak se jmenuješ ty? *Usmála se na něj Kurome i přes svůj smutek.*
Sasori Shintaro: * Sasori od doby co se stal Geninem má vycházky mimo sirotčinec, mnohem častěji než je měl dřív. Náhodně se prochází po vesnici oblečený v ( odkaz » ). Pod rukávy má na zápěstích připevněné zápěstní nože. * „Stejně by mě zajímalo, zda moje červené oči jsou po mámě nebo tátovi. Jednou to určitě zjistím.“ *Nad tímto tématem přemýšlí již delší dobu, ale nedokáže to zjistit, protože na matku si nepamatuje. Když ji viděl naposledy tak mu bylo tak 6 měsíců. A otce téměř stejně dlouhou dobu. Všimne si dívky na schodech u policejní stanice a tak k ní Sasori prostě přijde. *Ahojky. Stalo se ti něco?
Kurome: *Tento den Kurome opět šla na policejní stanici zdali neví něco o jejím nezvěstném otcovi. Bohužel žádné informace opět nedostala. Byla z toho dosti zklamaná. Vyšla tedy z policejní stanice a sedla si na kraj schodů stanice. Zadívala se na bíle mraky plující oblohou.* Tati. Kde jsi. Proč se nevrátíš.
---: ---
Araki: *Araki když se dneska ráno probudil rozhodl se, že půjde udělat nějaké mise.. Jeho první misí má být chycení kočky jménem Chiko.. Její majitelce Chiko opět utekla a způsobila ve městě pár problémů, jako například sežrání hověžího masa v restauraci, nebo nepořádek v knihovně.. Araki se dostal až k policejní stanici, kde se mu CHiko ztratila, Proto se jí vydal hledat..* Hej Yonbi mám chut na smaženou kočku.. *Poví otráveně protože, i když prolezl všechna chroští tak Chiko nenašel.. Když už přemýšlel že to vzdá tak Chiko zahlédne na okně jak se snaží dostat na policejní stanici..* Tak tohle ne ! *Vydechne a rozeběhne se do vnitř stanice, kde způsobí menší rozruch, protože otevře okno, kterým vyskočí aby chytil Chiko kteoru chytne, ale když dopadne k zemi tak mu Chiko poškrábe obličej a uteče.* Vrr *Zavrčí si pro sebe. Načež se rozeběhne za Chiko, když jí kolečně doběhne a před honí tak na ní použije KANASHIBARI NO JUTSU aby jí paralizoval, poté k ní dojde a pevně jí chytí do ruky.* Potvoro už mi neutečeš *usměje se* Zabralo to víc času než bych chtěl.. *Odvětí si pro sebe načež se vydá k majitelce Chiko když už paralíza CHiko pomine tak jí zatáhne za uši.* Neboj se Chiko už mi neutečeš *Mírně se pro sebe pousměje a Chiko předá spokojeně majitelce, když vidí jak Majitelka je ráda za její návrat a jak se k Chiko tulí a mačká jí tak jen vydechne* "Nechtěl bych být v její kůži" *Pomyslí si a dejde..*
--: --
Saku: *Saku seděl v čekárně v nemocnici a čekal až pro něj přijde policie Kirigakure.* "Sakra tak kde jsou? Mohl jsem jít třeba na nějakou misi nebo jsem se mohl jít zase flákat." *Pomyslel si a poté si vzpomněl na ninju jenž leží na operačním sále a bojuje o život.* "Sakra kdybych si nezapaloval dýmku ale rovnou bych tam vtrhl tak by nemusel ležet na operačním sále. No ale je štěstí že jsem se šel zrovna dneska flákat a zrovna do lesa." *Pomyslel si když vtom přišel jeden ninja k Sakuovi a řekl.* (Policajt) Ahoj tak ty jsi přivedl toho zraněného ninju? *Jen co to Saku uslyšel tak se koukl na chlápka a poté souhlasně přikývl.* (Policajt) Tak jo ten shinobi je na tom hodně zle takže půjdeš semnou na stanici, kde mi řekneš co se stalo, já to sepíši a poté můžeš jít domů. *Když to Saku uslyšel tak souhlasně přikývl a poté si stoupl a společně s policistou odešel na policejní stanici.* "Sakra snad to nebude trvat celej den. Jo doufám že ne ještě si musím vyčistit dýmku a hlavně bych byl nerad aby mě známí viděli pochodovat s polistou. Sice ne kvůli tomu že by mí známí byly proti policistům ale proto aby si nemysleli že létám v nějakém průšvihu." *Pomyslel si Saku a když vešli do policejní stanice tak se Saku usmál. Vypadalo to tam celkem pěkně. Teda až na to že tam všichni polisté byly ve shonu. Saku nevěděl poč ale ani ho to moc nezajímalo. Když došli k jednomu stolu tak policista pobídl Sakua aby si sedl a Saku se rád posadil. Když Saku seděl tak policista řekl.*(Policajt) Tak jo chlapče řekni co se stalo. *Saku souhlasně přikývl a poté řekl.* (Saku) No šel jsem se projít do lesa i se svou dýmkou, jenž jsem zdědil od dědečka. No a když jsem se dostal za bránu naší vesnice tak jsem skočil na jednu větev jednoho stromu a skák jsem z jedné větve na druhou. Takhle jsem se pohyboval a když jsem byl asi půl šestého kilometru od vesnice tak jsem si sedl na větv opřel jsem se od strom a sledoval oblohu. Najednou jsem uslyšel výbuch. Zakašlal jsem se protože jsem šlukl dým z mé dýmky.* Jen co to Saku dořekl tak se policista udivil že Saku kouří a ještě k tomu dýmku.* (Saku) Když jsem přestal kašlat tak jsem uslyšel další výbuch a vydal jsem se zatím výbuchem abych zjistil co se děje. Opět jssem se pohyboval po stromech. No když jsem se dostal na místo tak jsem zpatřil dva shinobie. Jeden znich měl čelenku z naší vesnice. Ten teď leží v nemocnice no a druhý čelenku neměl . Nejdříve jsem si myslel že spolu jen tvrdě trénují ale poté jsem zjistil že to asi nebude pravda. No hodil jsem kunai proti shinobimu bez čelenky a on na mě použil ohnivou kouli. Rychle jsem se ji vyhl a zaútočil jsem na Ninju. (Policajt) Saku je pěkn že mi to říkáš takhle do podrobna ale já chci fakta. *Saku souhlasně přikývl a poté řekl.* (Saku) No porazil jsem toho shinobiho bez čelenky a vydal jsem se k tomu z čelenkou, kterého jsem začal ošetřovat. Celkem se mi ho povedlo stabilizovat a tak jsem sním běžel do nemocnice v naší vesnici. Jo a cestou mi ten ninja řekl že ten shinobi bez čelenky byl Jashinista. To je vše. *Když policista uslyšel slovo Jashinista tak se lekl. Chvíli přemýšlel a poté řekl.* (Policista) Tak jo chlapče děkuji ti. Teď se můžeš vrátit domů. Jo a dej mi na sebe adresu kdybych náhodou ještě něco potřeboval objasnit. No nejspíše to nebude potřeba ale jistota je jistota.* Saku pokrčil rameny a policista mu dal pero a papír. Saku na papír napsal svou adresu, rozloučil se a poté se vydal domů. Doma si vyčistil dýmku, napěchoval ji vešel na zahradu a začal zní kouřit.* "Sakra to je pohodička. No jenom doufám že už po mě policiie nebude nic chtít a také doufám že se ten ninja uzdraví. No a teké by mě zajímalo kdo nebo co je Jashinista." *Pomyslel si a stále kouřil svou dýmku. Když dýmku dokouřil tak šel domů kde ji znovu vyčistil, poté ji uklidil a nakonec sizačal uklízet ve svém pokoji.*
---: ---
Raion: Jak jsem řekl. *Odpoví tónem, který nepřipouští diskuze. Připadá si bezbranný, ale také, snad poprvé v celém životě, i silný. Je to dost zvláštní kombinace, ale. Síla u něj, vevnitř, převažuje. Cítí, jak sílí, jak už není ten slabý, co vždy potřeboval pomoc. Jeho aura se mění a musí to cítit všichni kolem něj. I ta krev už mu přestává téct. Podívat se dívce přímo do očí. Chvíli si ji prohlíží.* Díky. *Řekne silně, tak silně, jako nikdy nemluvil. Není to o tom jak hlasitě, je to tón, který by mohl patřit v ten moment snad jedině Mizukage, tón, který nepřipouští námitky.* A vy ji nechte. Zmizte. *A tento tón očividně funguje i na strážníky, kteří, dost možná s úšklebky, a také dost možná nezaslouženě, ostatně měli pravdu, snažili se mu pomoc, ale ten tón je donutí odejít.*
Kami: *Těžko říct, kdo je překvapenější - Kami nebo strážní? Ten, který drží Kami trochu povolí stisk a Kami se mu okamžitě vyškubne.* Ale no tak, tomu přece sám nevěříš. *Řekne Raionovi strážný, který ho zvedl na nohy.* Praštila tě ona, jako spoustu jiných dětí. *Snaží se ho přesvědčit, aby změnil názor. Kami ho jen ostražitě mlčky pozoruje. Je jí docela jedno, jak tohle celé dopadne, ale je to... zvláštní.*
Raion: *Možná je rád, možná se trochu stydí, ale když slyší, že se jedná o známou firmu, uvědomí si jednu věc. "Ona nelhala." Zasáhne ho to. Hluboce. Když tak malá holka dokázala odporovat policistům, co dokáže někdo silnější? Co dovede - ten kdo mu vypíchl oko?! Věděl, že ho tu noc nechytili, věděl, že přežil náhodou, ale vděčil za to policistům a nikdy o tom nepochyboval. Nikdy. Až do teď. Najednou, najednou ztratil půdu pod nohama. Když tak malá holka dokázala bojovat s nimi, když.. Znamená to, že mu nepomůžou vždy? Znamená to, že - že se někdy bude muset bránit sám? Ta jediná věta změnila celý jeho život, vše.* Ty.. ty.. nechte ji, nemohla za to.* Vysouká za sebe, ač nerad, udělá to. Cítí, že to musí udělat.* Mohl za to ten zloděj, ona mi jen pomáhala na nohy. *Nemůžou mu to věřit, ale - kde není žalobce, není ani soudce. Takhle ji budou muset nechat jít.* Nechte ji. *Dodá už poté chladněji, ale stále je na něm vidět, že je otřesený. Krev mu stále teče z nosu i z kolene.*
Kami: *Spokojeně sleduje, jak už se kluk jen brání a už ho vlastně ani nechce mlátit, když ji čapnou dvě silné ruce.* Příště si dej na mě pozor! *zařve a snaží se vykroutit z cizího sevření. Strážný si ji otočí čelem k sobě a obrátí oči v sloup.* Zase ty, holka? *zeptá se. Druhý mezitím sbírá ze země Raiona.*
Raion: *Druhou ránu znovu neodhadl a dostal opět do nosu. Tentokrát mu tovšak způsobilo takovou bolest, že se mu na chvíli zatemnělo před očima a tak jeho původní plán na těžkou defenzívu na zemi končí v troskách. Již si dává jen lokty před obličej, aby to vlastně přežil, na útok už vážně nemyslí. Slyší, jak se k nim někdo blíží, poměrně rychle.* Zmiz! *Křikne ještě na holku, tak nějak mezi bolestí a obrnaou, když má trochu dechu.*
Kami: *Její soucit nebyl na místě a za chvíli se válí po zemi - ten zmetek jí podkopl nohy. Kami je ale rychlá a za okamžik se znovu ocitne u kluka. Už nevstává, ale uštědří mu druhou ránu.* Chtěla jsem tě nechat, ale dobře, jak chceš... nařežu ti. *zavrčí na něj posměšně.*
Raion: *Náraz pěstí do nosu mu spustí krev, která už mu aktuálně teče ze dvou míst. Navíc se mu spustí slzy - ne že by to tak bolelo, zkrákta se to při ráně do nosu stává. Tím ale nevylučuje, že to sakra hodně bolelo. Na akademii ho však učili, že musí něco vydržet a hlavně, že musí využívat situací. Vidí, že holka nepokračuje v útoku. On je aktuálně na zemi a jeho další pohyb je podmet - snaží se jí jednou nohou podrazit nohy, aby spadla na zem. Když se budou rvát na zemi, jeho oko nebude představovat nevýhodu, nepůjde o odhad, o měření vzdálensoti, budou se držet a věří, že sílu má možná větší on. Možná.*
Kami: Chyba! *vřískne a praští ho do obličeje. Zároveň pustí jeho límec a o krok od něj couvne. Mlátit někoho přímo před policejní stanicí, to byl zase o něco vyšší level. Ne, že by měla obavy z následků, spíš v tom, zdá se, nacházela jisté uspokojení. Na druhou stranu, ten kluk jí připadal v nevýhodě a to byla docela nuda. Právě proto ho zatím nepraští znovu.*
Raion: *Poznal, poznal že by neměl, ale.. Ona si dovolila urážet jeho hrdiny! Věděl, že prohraje, pokud by se s ní měl bít. Taijutsu mu nikdy nešlo, kvůli jeho oku. Ale nedbal na to. A navíc, je v právu! Pokud by měl někdo vyhrát, kdo jiný, než on!?* NICKA! *Řekl ostře a rukou se snažil jí vytrhnout ze sevření.*
Kami: *Znovu do něj zabodne ledově modré oči a na tváři se jí objeví takový pološílený úšklebek, který značí, že jí začíná opravdu lézt na nervy.* Já že nic neumím? A viděls někdy sebe? Není divu, že tam radši moc nechodíš. *Když ji ale nazve nickou, popadne ho za límec, trhne s ním k sobě a napřáhne se k ráně.* Zopakuj to. *zasyčí na něj výhružně.*
Raion: Ty? Určitě. *Řekne pohrdavě. Nevěří jí ani ten její malý nos mezi očima. Působí spíš jako taková panenka, než jako někdo, kdo uteče policistům.* Viděl jsem tě v akademii, už si vzpomínám. Ty neumíš ani házet kunai, co jsem viděl, tak vlastně neumíš prakticky nic, nepletu se? Taková, taková -- Nicka by nikdy policistům neutekla! *Je dost rozvášněný, jak si může někdo dovolit takhle pomlouvat jeho hrdiny, jeho zachránce! Taková, taková! Ani nevěděl, jaké slovo použít.*
Kami: Hm, to nevím. Já jim taky většinou utekla a nejsem moc silný ninja. *Odpoví lhostejně. Neměla o sobě nesmyslně vysoké mínění. O jejím klanu se sice říkalo, že jeho členové mají vlohy k boji a tomu být silnými shinobi, ale u ní to tak nebylo. Jo, možná, kdyby vážně poctivě chodila do školy a soustředila se na studium. Ale to se jí nechtělo. Ani nevěděla, jestli CHCE být ninja. Postrádala motivaci. Uměla dát někomu do zubů a to jí zatím stačilo. Všimne si jeho pásky a znovu si ho prohlédne, ale nezeptá se na nic.*
Raion: Asi to byl ninja? *Díval se na ni překvapeně, vůbec nechápal, jak může zpochybňovat autoritu někoho, jako jsou policisté. I přesto, že byl chudý, i přes všechno ,co mu v životě nešlo, na ně se mohl vždy spolehnout. Nikdy neviděl, že by někomu křivdili, vždy jen pomáhali druhým a na sebe nebrali ohledy. Někdo, kdo jim dokázal uniknout, musel být pravděpodobně velmi mocný, asi jako kage nebo tak.* Mo-moc silný ninja? *Neměl chuť se na ni dívat, když říkála takové věci. Nebýt policistů, umřel by tehdy, když přišel o oko. A tak se postavil bokem, ani si to neuvědomil, ale dal tím na odiv svou pásku, pásku, která zabraňovala lidem pohledu na tu nepěknou díru, která mu místo oka zůstala.*
Kami: *Taky se škrábe na nohy a pospíší si, aby stála dřív než on.* Ne, to ses nepřeslechl. Kdyby nebyli amatéři, asi by jim neutekl, ne? Viděls ho? Nevypadal moc schopně. *Odsekne Kami a začne se oprašovat. Před chvíli neměla náladu se hádat, ale už ji dostávala.*
Raion: *Když už trochu vnímá, uslyší na první poslech hodně nepříjemný hlas. Nebo příjemný? Není si hned jistý, přecejen, dostal právě pěknou šlupku. Ale obsah těch slov ho rozzlobí.* Amatéři? *Vycedí nedůvěřivě skrz zuby. Nechápu, že by někdo mohl mít takovou neúctu k lidem, kteří všechny chrání.* Jak jako, amatéři? *Ohlédne se na holku, jejíž sprostý jazyk vyřkl ta hanebná slova. Pomalu začne vstávat.* Přeslechl jsem se po té ráně, že?
Kami: *Spokojeně se ušklíbne - zcela očividně kluka trochu zastrašila. Chystá se jít opačným směrem, pak si ale všimne prchajícího muže, který vrazí do kluka a ten zase do ní. Kami zamává rukama, aby udržela rovnováhu, ale nepovede se jí to a flákne sebou po zádech na zem. Naštěstí se nepraští do hlavy, ale stejně... už chce začít nadávat, když je minou čtyři strážní. Ten muž jim asi utekl. Kami se široce zakření.* Amatéři. *prohodí, ani se nesnaží mluvit potichu.*
Raion: *Když ho téměř posadí na zadek svým pohledem, rozhodne se, že to nebude riskovat a prostě jen kolem ní projde, jakoby si jí ani nevšiml. Když ji míjí, najednou do něj něco narazí. Ukáže se, že zloděj, který byl předchvílí chycen, asi nebude, jak si Raion mylně domýšlel, obyčejný člověk. Je to ninja, který se hnal z policejní stanice, za ním asi čtyři strážníci a náraz zloděje do Raiona způosbil, že Raion ase narazil do té dívky, kdy se skutálel na zem. Na koleni se mu objevila rudá tekutina, osud dívky neznal, byl momentálně trochu otřesen, protože náraz byl opravdu prudký.*
Kami: *Kluk se po ní ohlédne a zachytí její pohled. Teď už bylo asi pozdě předstírat, že na něj nezírala. "No a co?" pomyslí si a už uvažuje, že by šla pryč. On se ale zvedne a jde k ní. Kami ho v podstatě zpraží pohledem. Většinou se s každým, s kým se kdy dala do řeči, akorát dohádala a proč by to teď mělo být jinak, že? Normálně by jí nevadilo se s někým seštěkat, ale dneska na to výjimečně moc neměla náladu. Zvlášť před stanicí, tady ji už znali.*
Raion: "Proč mám takový zvláštní pocit?" *pomyslel si a podrbal se vzadu na hlavě, čímž si však skoro shodil svou čelenku. Samozřejmě né tu ninjovskou, na tu zatím nemá právo (a pravděpodobně ani potom ji nosit nebude, nebo, no, nějak to udělá.) Pocit ho však nepřecházel, ohlédl se kolem sebe, a jeho pohled se setkal s pohledem nějaké holky. Byla mu povědomá? Možná. Možná ji tu viděl před pár dny? Nebyl si jistý. Každopádně ho její pohled trochu znervózňoval, nebyl si jistý, jak má reagovat. Dívala se na něj vůbec? Podíval se teď směrem, kterým se dívá ona, ovšem za sebe. Ale nic tam neviděl. "Dívá se teda na mě?" Jelikož si připadal hloupě, tak prostě vstal a vykročil proti ní.*
Kami: *Kami se potuluje po vesnici, naprosto bezcílně. Co má asi taky dělat dvanáctiletá holka bez rodiny a přátel (když zrovna není ve škole). Bezmyšlenkovitě se dotoulá až k policejní stanici. Tady byla, zrovna před pár dny. Nebylo to nic vážného, jen vyryla do do fontány svoje iniciály... no, kradeným kunaiem. Ale co by jí asi tak mohli udělat? Rodičům si stěžovat nemohli, peníze skoro neměla a zavřít ji za to taky nemohli. Tak jí akorát sebrali ten kradený kunai, což znamenalo, že přišla o jedinou zábavu. V tu chvíli si všimne, že na lavičce před stanicí někdo sedí. Už toho kluka asi párkrát viděla v Akademii, ale zas tolik tam nechodila (a on dost možná taky ne). Zastaví se a sleduje ho.*
Raion: *Seděl na lavičce před policejní stanicí, pohrával si s náušnicí na uchu, ale jen tak mimoděk, byl to už takový jeho zvyk, že vlastně ani nevěděl, že to dělá. Před chvílí byl svědkem toho, jak na stanici dovedli muže v klepetech, a ještě než ho dovedli do prozatímní cely, už tehdy se k němu donesly klepy, že to je zloděj z bohatých čtvrtí zloděj - ne ninja. "Proč by to vůbec někdo zkoušel? Za celý život jsem neslyšel o nikom, kdo by místní policii proklouzl, aniž by to byl ninja" pomyslel si a jeho hbité prsty stále neopouštěly náušnici. Měl by být jinde, měl by být šťastný, že se dostal na akademii (i když trochu pozdě), ale byl k tomu spíše apatický, což u něj nebylo vždy zvykem.*
---: ---
Ajairu: *Neustále si hlídá chvílemi své okolí, takže ví, že v domě neslyší přítomnost nikoho navíc. Přikývne. Něco si najde a dá si to k jídlu před spaním. Není třeba to ani ohřívat. Vzala si totiž nějaké to ovoce. Zbytky potom vyhazuje a jde se tedy ukázat ještě Sasarimu.* Jdu. Tak abys mě pak nehledal. *Informuje ho. Sice svému pokoji stejně zrovna příliš nedůvěřuje, je tam prostě sama a bez přítomnosti někoho schopnějšího, než je ona, někoho, komu by též hodně důvěřovala. Ale uvykla si na to už za tu dobu. A musí být přeci silná, no ne? Pousměje se, ač její pousmání zase uvadá a odchází. Neříká si o doprovod. Ani nic podobného. A hodlá zkoušet to, co se dnes naučila, v následujících dnech.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari stejně jako Ajairu vypil celou sklenici a položil ji. Otázka Ajairu ho trochu překvapila a zároveň vyvedla z míry protože moc dobře věděl že jeho odpověď jí nepotěší.*Bohužel ano prostě takhle budu chodit pryč ale slibuju že už nebudu takhle dlouho pryč.,,Mno teda pokud se mi podaří přežít střet s matkou kterej mě za 3 měsíce čeká.“*Řekne si sám pro sebe. Nijak neřeší co Ajairu najde k jídlu ona si vždycky poradí.* Tak teda půjdeš spát ? Jde vidět že jsi unavená takže by to asi bylo lepší.*Popřípadě pokud bude chtít tak ji aspoň doprovodí k ní do pokoje nebo kamkoliv kde hodlá Ajairu spát.*
Ajairu: *Vezme si od něj to pití. Sice je to jen voda, ale jí to nevadí. Za tu dobu, kdy byla bez chuti pro džusy, si na ni stihla zvyknout. Vypije celou půlku litru, která jí také byla dána. Vyráží odložit sklenici.* A teď už, zde tedy zůstaneš? *Ptá se, zatímco si promne unavené oči. A její žaludek zabouří naprotest, proti své 'prázdnotě'. Začne se tedy poohlížet po jídle a potom zřejmě půjde spát. A kdo ví, třebas další dny dospěje k nějakým dalším krokům.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari respektuje to že se na to Ajairu necítí a chce to nechat na jindy.*Dobře tak půjdeme domů ne ? Tam toho máme dost a hlavně máme studený pití.*Jakmile to řekne tak pomalu vyráží tak aby ho Ajairu následovala a jde směrem k jejich domu.*Doufám že jsi s dneškem spokojená. Ukázala si že mučení ti problém dělat nebude a teď i víme že máš vztah ke Katonu a dokonce jednu techniku Katonu už umíš. Mno takto když t půjde lehce i nadále tak brzo ovládneš takovejch technik víc. No jsem na tebe pyšnej a věřim že kdyby tam byla Kira tak by taky byla pyšná.*Pak už si všimne že už jsou doma tak odemkne dveře a počká až vejde Ajairu a Vejde až po ní. Následně za sebou zavře vyzuje se a zamíří rovnu do kuchyně kde z ledničky vytáhne flašku perlivé vody. Vezme skleničky ( 0.5 L ) a do obou nalije vodu. Ve flašce zbyde sice už jen trochu vody ale stejně to vrátí do ledničky. Vezme do každé ruky jednu skleničku a tu v levé ruce nabídne Ajairu.* Tak tady máš pití.
Ajairu: *Posadí se na zem, rozhodla se pro jistotu, vzhledem k dosavadním potížím, šetřit energií. A mezitím poslouchá co Sasari říká. To první je zcela zaručeně úplně vedle, ale tak co. Slyší však tu další otázku. Nechápe tak zcela to, proč by se měla učit tak náhle hned další. Sotva s tím začala a k tomu všemu se to ještě učí usměrňovat. Prvně se tím málem osmahla sama a i jeho. Ale též je fakt, že netuší, kde se to v ní vzalo, že jí tohle vůbec šlo.* Stačí mi tohle. Další.. Příště? *Rozhodne se. Nechce se vyčerpat příliš. A ani riskovat opět jn tak, že by to s ní šlo zase z kopce. Přidělávala by tak akorát starosti Kiře.* Spíš... Dala bych si něco k jídlu a pití. *Začne nakonec s lepším nápadem. Ostatně zatu dobu jí prostě vyhládlo a vlivem horka, spolu s tímhle tréninkem, má značnou potřebu se schladit a doplnit tekutiny. Vstane už opět.* Jdem? *Neví zda bude chtít jinam, či půjdou domů. Tak čeká na něj.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari se na Ajairu usmívá i když si není jistá no stejně to nakonec udělala. Suzuya/Sasari to s údivem sleduje až na chvilku zapomene odpovědět na otázku Ajairu. Když už to provedla tak se rozhodne ji odpovědět.* Co co je zač ? Jestli myslíš název této techniky tak je to Goukakyuu no Jutsu. No přemýšlím že by jsem tě naučil ještě jednu myslíš že to zvládneš ? Jestli ne tak stačí říct. Já jen že když jsme u toho tak by jsem tě naučil rovnou dvě ohnivé techniky jestli chceš.*Zeptá se Suzuya/Sasari a čeká jestli se Ajairu rozhodne to zkusit nebo ne.*,,Ta to zvládla celkem rychle nejspíš má ke Katonu docela nadání. Uvidí se jak zvládne tu další pokud bude chtít.“*Říká si v hlavě a čeká jak Ajairu odpoví ovšem má už teď spokojený a pyšný výraz.*
Ajairu: *Polekaně sebou trhne, když zaslechne Sasariho. Až nyní si uvědomí, co provedla i v širším měřítku. Jo, na ten okamžik měla strach co provedla. Ale pak už je v klidu a uši, které se proti tomu osočení Sasariho, stáhli k hlavě, jsou opět volně.* Vyhnul ses. *Konstatuje tiše, když je po hrozbě a Sasari je očividně v pořádku. Navíc jí žádá o zopakování. Zastydí se, když Sasari úmyslně či neúmyslně, připomíná to, co jí říkal i předtím, a přesto provedla to, že ho ohrozila a uhne tedy pohledem.* Nejsem si jistá.. *Koukne se na něj nejistě. Ale za chvíli s tím začíná znovu. Přijde si po tam tom co udělala, unavenější. Přeci jen, používala to prvně. Nyní to zkouší znovu. První pokus nevyjde, ale druhý už ano.* Já.. Co je to zač? *Optá se. Tentokrát mířila tam, kam jí bylo řečeno. Do vzduchu. Ne na Sasariho. Vzpomíná si na skládání pečetí, soustředění se na chakru v plicích a výdech, který dle jejích pocitů, získával i jistou část jejího vlastního tepla, žáru. Aspoň, takový z toho měla pocit.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari sleduje jak to Ajairuu zkouží no nijak to nekomentuje.*,,Snad má aspoň vztah k ohni pokud ne tak to tady zkoušíme úplně zbytečně.“*Sotva si to dořekl tak na Suzuyu/Sasariho vyletěla ohnivá koule od Ajairu.*SAKRA CO JSEM ŘÍKAL !!*Pak se odrazil od země a vyskočil vysoko do vzduchu a přeskočil to. Pomohl si dokonce nenápadně kontrolou gravitací aby se tomu lépe vyhnul. Ta Technika naštěstí nic nezničila jen narazila do velkého balvanu. Suzuya/Sasari sledoval Ajairu a byl pyšný.*,,Sice to nebyla žádná sláva ale když byla takhle blízko musel jsem jednat no asi jsem zpanikařil když jsem skákal vysoko.“Ajairu to bylo dobrý ale hodně dobrý svedeš to znova ? Ale tentokrát do vzduchu ? *Zeptá se ji Suzuya/Sasari.*
Ajairu: *Pozoruje jeho ruce, aby si všimla všech ručních pečetí, které k tomu patří. Zkouší si to prvně nanečisto, jen ty ruční pečetě. Potom teprv začne s pochybami zkoušet i ten zbytek. Prvně však nic. Složí pečetě, ale zapomene dobře soustředit chakru v plicích. Takže k ničemu nedojde. Ještě to zkusí párkrát na prázdno, než jí to najednou opravdu vyjde, ale vypustí to trochu špatně, takže oheň zamíří na Sasariho. Předtím, jak jí to totiž nešlo, tak se nakonec rozhodla nedbat rady, mířit mimo. A nyní už byla i naštvaná, navíc jí bylo větší horko z toho, než jí je normálně. Navíc jde z toho ohně větší žár, než normálně. I když zatím to není nic extra. A lehce jí to ožehlo obočí i řasy. Tvář i ruce má ohřáté na pro ni stěží snesitelnou teplotu, takže po tom výdechu se je trošku v mírném šoku začne prohlížet. Mírně otřesená a kdesi v koutku vyčkává radost z toho, že se jí to povedlo.*
Suzuya Juuzou: *Když na něj Ajairu že to má zpakovat tak se pro změnu zamračí on.* No dobře ale dávej pozor jasný. Tak teda znova no.*Pomalu poskládá pečetě nadechne se a z úst vypustí ohnivou kouli směrem k nebi.*,,Katon: Goukakyuu no Jutsu“*Pak se podívá na Ajairu a usměje se.*Takže vyskládej pečetě nadechni se nahromaď v plycích chakru a všechno to vypusť. Katon: Goukakyuu no Jutsu je základní Jutsu z Katonu tak to zkus když to nepůjde na poprvé nevadí. Hlavně to vypouštěj do vzduchu nechci aby to trefilo mě.*Řekne jí to a sleduje Ajairu jak si s tím poradí tentokrát.*
Ajairu: *Dojde na místo, které pro ni bylo jednoho jediného dne v jejím životě, tak obrovsky osudné. Tam se spolu se Sasarim zastaví. Nechápe příliš co jí to chce, tak jen mlčky poslouchá a sleduje ho. Nedává ovšem příliš pozor tomu jeho skládání pečetí. Sluchem zkontroluje, zda jsou na tomhle místě nyní osamoceně, či je tu společnost. "Klid.." pomyslí si přesně v okamžik, kdy vnitřně žasne nad tím co právě Sasari provedl.* He?.. *Pohlédne nechápavě na Sasariho, když se na ni obrací s dalším proslovem. Nevěnovala pozornost tomu co a v jakém sledu skládal za pečetě. Rozpačitě přemýšlí co teď.* Mohl.. Mohl bys to zopakovat? *Zkouší to, co on na to. Pokud to znovu nepředvede on, tak to ona ani nezačne zkoušet. Vždyť ani netuší, jak to s tím je. Ty pečetě proklaté. Zamračí se.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari se na Ajairu usměje když se zeptá zda je to dobrej nápad..*Jo to bude dobrej nápad tak unavená nejsi ne tak to bude v pořádku.*Když jsou venku tak Ajairu vede do tréninkové oblasti. Když tam po nějaké době dojdou tak se podívá na Ajairu a usměje se.*Takže vyzkoušíme jednu techniku já ti ji předvedu tak mě pozorně sleduj.*Pak začne pomalu skládat pečetě aby to Ajairu mohla v pohodě stihnout.*,,Katon: Goukakyuu no Jutsu“*Pak se nadechne a z úst směrem k nebi vypustí ohnivou kouli.* Takže vyskládáš pečetě pak se nadechneš v plicích nahromadíš chakru a pak to vše vypustíš. Jmenuje se to Katon: Goukakyuu no Jutsu.. No nejspíš to na první pokus nevyjde ale po pár pokusech to zvládneš uvidíš.,,Pokud ne tak k tomu elementu nemá vztah a zkusíme jinou elementární techniku.“*Řekne si v hlavě a čeká co Ajairu předvede.*
Ajairu: *Následuje ho ven a během toho zvažuje tu nabídku. Neví moc, zda přijmout nebo ne. Vrtá jí to hlavou.* Je to dobrý nápad teď? *Optá se, protože přeci jen neví. Před operací usela být dlouho v klidu a po ní taktéž. Ocení to, že se ocitá na větrném místě, které jí dopřává trochu oddech od toho horka, které jí je. Venku naštěstí neprší. Ač slunečno také není. Dříve by jí bylo touhle dobou chladno, ale takto jí je stále velké teplo. Nechává se vést nyní Sasarim po vesnici buď domů, nebo k té tréninkové oblasti.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Čeká na Ajairu ale když se zeptá zda je to dnes vše tak se zamyslí že by ji mohl vzít ještě někam.*No s mučením je to vše ale jestli budeš chtít tak tě budu brát sebou do práce a budeš mi pomáhat takhle se toho plno naučíš. No a jestli chceš dneska ještě něco tak můžeme zajít na tréninkovou oblast a tam tě zkusím naučit nějaké to Ninjutsu, které se hodí do boje co ty na to ?*Zeptá se Suzuya/Sasari a odchází dveře nechal otevřené takto Suzuya/Sasari značí že jeho práce je už hotová. Jde rovnou ke schodům které vedou nahoru do policejní stanice.*
Ajairu: *Zklamaně sleduje výsledek svého pokusu. Ruce má zamazané, ale tak. Potom co ho zbavila toho ucha, tak na ní též nějaká ta jeho krev skončila, zřejmě. Ale toho si ona příliš nevšímá. Ani ji to neruší, protože barvu, kterou krev má, ona nevidí. Přijde jí to, jako každý jiný bordel. Ta pochvala ji povzbudí, sice jen trošku, ale i tak aspoň to. Protože oa se i tak tváří nespokojeně. Dnešní den jí toho moc nedal. "Příště si budu muset dát zřejmě pozor na to, aby mi nezemřeli tak brzo..." konstatuje, zatímco stahuje uši, když Sasari otvírá.* Nesnáším ty dveře.. *Zabrblá na jejich adresu, když vychází ven.* Kam teď? *Doufá v další příležitost.* Počkej, příště? Takže dnes už nic? *Dojde jí to zpětně.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya\Sasari a ten muž sledují Ajairu ovšem v momentě kdy mu podřízené krk se muž začne doslova topit ve své vlastní krvi. Brání se chce žít ale nemá už žádnou naději na přežití a tak během malé chvíle ho opustí život. Suzuya\Sasari sleze že stoličky a dojde k Ajairu a prohlédne si tu mrtvolu. Má zamýšlený výraz ale pak se stejně nakonec usměje.*Ajairu musím uznat že na to že to bylo tvé mučení to je dokonalé. Dneska jsi byla lepší než jsem byl já ve svůj první den.*Suzuya\Sasari mluví opravdu hrdým hlasem. Sebere papír že stolu a napíše na něj jméno které jim Katsuyo prozradil. Veme další senbon a papír mu připevní k hlavě pomocí Senbonu.*Při příštím mučením budu mučit i já a ukážu ti pár fint dobře ? No pro dnešek koncime protože naše práce tu končí.*Pak dojde je dveřím a otevře je sice zavrzaj ale na to si Ajairu musí zvyknout.*Tak můžeme ?
Ajairu: *Zaraženě postává na místě a neví zda zkoumavě hledět na osobu, jejíž život byl před jistou chvílí zpečetěn, nebo na Sasariho. Zas tak moc jí toho řečeno nebylo. Netuší, jak vypnout hluk, který vydává ten maník. Tím, že ruší uši, ruší jeho sluch, on pak neslyší hluk. A své uši nemá v plánu ničit. Postrádá to smysl. Stoupne si před toho chlápka a pozoruje jeho hlavu. Přemýšlí a zvažuje. Dostane nápad. Vezme ze stolku ten nůž či co to je. Sama ten nástroj nezná a zkusí ho umlčet tím, že mu podřízne krk. Nikdy to nedělala. Netuší o tom, že tím se dotyčný akorát udusí a zároveň utopí vlastní krví. A tak. Ale nedostalo se jí žádné rady, tak zkouší první co jí napadlo. Ona hodlá nechat tam ten nůž v ráně, jako překážku. Tuší, že by to mohlo zajistit, že nebude schopen křičet.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari se usměje jak Ajairu pokračuje no její oběť se ale rozhodně nesměje. Ten spíš řve od bolestí z toho jak mu ničí sluch až nakonec z toho ucha nic neslyší jen ticho.*Prosíím nechte mě prosíím já chci žíít.*Řve Katsuyo a zároveň u toho i brečí. Suzuya se jen usměje.*Ale notak ta žena co jste ji zabili taky chtěla žít. Ajairu máš naprostou pravdu on už je k ničemu muč ho a nakonec ho zabij je jen na tobě jakým způsobem to provedeš.*Oznámí Suzuya/Sasari Ajairu a hodlá si dál užívat toho jeho utrpení.*Umlčet ho ? No udělej to jak chceš pokud myslíš že ho dokážeš umlčet tak to klidně udělej. Zatím ti to jde výtečně jen tak dál.*Pochválí ji.*
Ajairu: *Slyší ten svist a v první moment se zalekne, že to je útok na její osobu. Trochu víc se opět uvolní, když není zraněna ona. Chytne si zevnitř tvář zuby na jedné straně a zajede tím senbonem skrz to ucho hloubš. Zničí mu tak zcela sluch na té straně. Pak toho zanechá.* Lze ho nějak umlčet? *Optá se Sasariho, protože jejímu sluchu určit není po libosti, poslouchat možný křik. Senbon nechala tam, kam ho zastrčila a zbylé nechává dotyčnému v klíně.* Už ho tedy k ničemu nepotřebuješ, a jeho život je vhod k zahození, chápu správně? *Táže se, protože by nerada byla došla sama dalšího trápení kvůli tomu, že by snad připravila o život či bojeschopnost, někoho, kdo by mohl být vesnici nějak přínosný. Prostě kvůli věcem o nichž ona není zrovna informovaná. A nezná toho chlápka.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari si všimne třesu ruky Ajairu ale dělá že si toho nevšiml a když vidí že Ajairu se zaměřila na jeho ucho tak se pousmál což se o Katuyovi říct nedalo ten se snažil držet bolest v sobě prostě skousl a snažil se to v sobě držet. Suzuyadal na stranu mučící nástroje přesněji je ppoložil na zem a na ten stolek se posadil díval se upřeně do očí Katsuyvi.. Katsuya už ani nepípl znenadání už neřval bolestí jako před tím Suzuya si vytáhl senbon a držel ho mezi prsty a pak jednoduchým hodem senbon hodil přímo do kolena a Katsuya se i přes to držel a znova už nepípl.*Řekni kdo ti pomáhal a já tě nechám žít..*Tato nabídka ho zaujala a vykřikl.*Amayo !! A teď už mě necháš mě žít ?*Zeptal se Suzuy/Sasariho a Suzuya jen zakroutil nesouhlasně hlavou.*Ehm ne. Ajairu dělej na něm co chceš klidně může už i umřít ale čím déle to potrvá tím budu mít větší radost...*Řekne Suzuya/Sasari a slesuje co dalšího mu Ajairu bude provádět.*
Ajairu: *Stáhne uši nad tím hlukem. Zatne čelisti a sama jaksi nervózně strne při pohledu na to, co jí nabízí Sasari. Nůžky jí během toho vypadnou z ruky. "Nejsou na mě.. Je to rozdíl, ano? Rozdíl.. Budu je používat já na něj..." ukecává sama sebe, když je nakonec váhavě a s lehkým třasem bere do rukou. Ne, že by se obávala s tím ublížit tomuhle cizinci. Ale z důvodu, že to jsou věci, které se příliš podobají jehlám, které ublížili jí samé. Však to také jehly jsou. Jen nemají dutý vnitřek na vodění krve a jiných tekutin. Přijde k němu a už míří, že mu tou jednou začne prozkoumávat vnitřek jeho ucha. Jedna z věcí, kterých se obává u sebe samotné. A přesto si zažila své v nemocnici Iwagakure. Ač jí tam nebodali senbon. Vyndavali jí z toho ucha něco, ale rvali jí do něj kvůli tomu kukátko do uší a ta ženská tam nebyla vybíravá, brala to silou. Už se dotýká ostřím senbonu místa, kde má ránu po ztrátě boltce, celého ušního boltce. Má tam volný přístup ke zvukovodům, kam hodlá s tím senbonem zamířit, ale nemá povědomí o tom, po jakou část si to může dovolit, aniž by zemřel. Ona o tohle totiž ani starost nemá. A ignoruje jeho průpovídky či plivání. Nač by se tím vzrušovala. A on na ní přeci nemůže. Připomene se jí to, jak sama byla mnohokrát zcela bezmocná. Nemohla se bránit, nebo byla k sebeobraně či útoku prostě příliš slabá. Ostatní kolem si s ní v ty doby dělali co chtěli. Nemá jediný důvod to u něj dělat jinak.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari pozorně sleduje Ajairu při vybírání nástroje když si vybere ještě s větším zaujetím ji pozoruje. To samé dělá i Katsuo sice nejdřív dělal machra když vešli ale teď jí celej neroznísleduje.*Takže Katsuo řekni mi jméno toho kdo tam byl s tebou a zabil tu ženu.*Podá mu zcela jasně otázku ještě než mu stihne Ajairu něco udělat.*Pff neřeknu ti ani hovno,*Tato odpověď Suzuyu nepotěšila tak sledoval jak si Ajairu bere do parády jeho ucho a bylo to fascinující Suzua nečekal že by Ajairu začala zrovna uchem. Katsu začal řvát když pocítil tu bolest řval jako by zažíval tu největší bolest v životě.*Copak copak ? To už tu řveš ? To nic není ona se jenom učí tak zkus neřvat.*Následně se Suzuya usmál protože tenhle zvuk prostě miloval.*Tak znova chci jméno. Ajairu mám pro tebe něco zajímavého.*A vytáhne 10 senbonu a podá je Ajairu.* A nechávej mu to v ránách.*Katsuo silně skousl ret a nepřátelsky se podíval na Ajairu a plivl na ní.*NEřeknu vám NIC!!
Ajairu: *Má sto chutí na něj nevrle zavrčet. Tak moc jí to vadí. Ale odpustí si to a pro tentokrát to přejde ignorem. Jediné co vyzrazuje její reakci na ten čin, je jisté napětí těla a výraz tváře. Kdyby s sebou měla něco k tomu, aby na něj tím mohla zaútočit, zřejmě by se tím byla ohnala. Jen pár osob na sebe nechává šahat. Jen pár osob má to provilegium doteku. A tohohle chlápka do toho počítat nebude.* Jsem dospělá, ne holčička. *Informuje pro jistotu Sasariho, kdyby s tím snad hodlal začínat i on. Podezřívavě se po něm taky z toho důvodu podívá. To už se však blíží k těm dveřím. Začíná tohle místo taktéž nesnášet. Už jen to, že sem vlezla, je po ni škodlivé. Pro její sluch a teď ty zabijácké dveře. Uši měla během jejich otvírání i zavírání stažené vzad a stejně to zcela logicky, prostě nelze neslyšet. Ajairu je celkem ohlušená z toho vrzání dveří a navíc ten obvyklý hluk v okolí po mučírně, dodává tomu zbytku zmatek. Přeslechla tedy to co říkal Sasari a i následně toho chlapíka. Zatřepe ušima ve snaze to napravit. Extra to nepomáhá, ale postupně to přechází do ztracena, takže se začne věnovat tomu ostatnímu kolem sebe. Všimne si toho stolku a už si tedy něco bere. Všemu co však připomíná jehly se pečlivě vyhýbá. Dokonce je na ní vidět, že tam je něco, co se jí prostě nezdá. S velkou nervozitou vzala něco z opačného konce, než jsou tamty nástroje, kterých se nemá v plánu dotknout. Vzala zrovna nějaké nůžky. Blíží se zcela mlčky k chlápkovi a prohlíží si ho. V jedné uce připravené ůžky. Vybírá si místo, kde začít. Jistou dobu mu hledí do rozkroku. Sice netuší o tom, jak je to pro chlapy citlivé místo, ale zvažuje, že by to mohlo být možná dobré místo. Nakonec se však zaměří na jedno ucho. Zbývající mu přeci musí určitě stačit.*
Suzuya Juuzou: No nic.*Řekl Daisuke když ho Ajairu ignoruje a přesune svou pozornost na Sasariho.*No já tu mám jednoho chlapíka v místnosti F tak ho vem za mě. Je to obyčejnej Vrah no zabili jednu ženu ve vesnici ale byl ještě jeden vaším úkolem je zjistit jméno toho dalšího. Pamatuješ si jak si zanecháváme jména když jde o takovou rutinu že ?*Řekne Daisuke a Sasari jen přikývne.*No nic tak já teda jdu aspoň se sem nemusím kvůli tomu týpkovi vracet. Mimochodem jmenuje se Katsuo.*PAk kolem nich Daiasuke prijde a když prochází kolem Ajairu tak si to neodpustí a a pocuchá ji na hlavě a odchází po schodech nahoru.*NA to si zvykneš Ajairu. Tak pojď jdeme.*Řekne Suzuya/Sasari a pokračuje mezi různými mučícími místnostmi dnes se mučí téměř v každé až dojdou k ocelovím starým dveřím tak je Suzuya/Sasari otevře při tevření se ozver hlasité zaskřípání a Suzuya/Sasaro nechá vejít první Ajairu a vejde hned za ní a následně ty dveře zavře. Uprostřed místnosti sedí připoutnaý k židli jeden starší muž s dlouhými špinavými vlasy v hnědé barvě.*Toho se ani nedoknu já mučím jen někoho důležitějšího a ne tohle no na učení to stačí.*Katsuo se na ně dívá kameným výrazem. Pak se podívá na Ajairu a uvidí ty uška.*To jste mi sem přišli ukázat zvířecí sbírku cirkusu ?*Zeptá se a naráží tím na Ajairu. Suzuya/Sasari ignoruje a přitáhne stoleček pojízdnej na kterém je všelijaké mučící vybavení.*Ajairu tu je mučící vybavení něco si vem a vyzkoušej si to asi tak se to naučíš nejlíp když to budeš sama zkoušet.
Ajairu: *Následuje Sasariho pro ni zcela známou cestou, i když nyní je to spíš už akorát jedna vzpomínka na dávnou dobu. Byla zde jen jednou jedinkrát, ještě v době, než plnila Geninskou zkoušku, před tou operací. Brala ji sem Yumi, dokonce potkala i Shina a Yumi ji po tu dobu brala za adeptku na mučitelku. Vzpomíná si na to.* Byla jsem zvaná. *Pokrčí rameny a nějak dál si toho chlápka nevšímá, ač uši jí cukaj, vzhledem k tomu, že pro ní je tam jasný hluk. To je cosi, co tu předtím nebylo. Tehdy měla špatný sluch. Jen ten zápach je stále stejný. Ignoruje ho, protože určitě není žádná holčička a nemá v plánu ho na sebe ani nechat šáhnout. Přehlíží ho zcela úmyslně a to ne z důvodu obav či strachu.* Jdem už? *Optá se nedočkavě Sasariho, protože jemu jedinému zde věnuje opravdu svou pozornost.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari chtěl dnes Ajairu dát nějakou lekci z mučení a tak se rozhodl ji vzít do mučírny. Zrovna dorazili k policejní stanici a tak přes ní prošel k dveřím do kterých vešel a za kterými byli schody směrem dolů. Bylo tam zase chladno ale Suzuyovi/Sasarimu to nevadilo a ten smrad který sílil čím byl blíž taky nebyl zrovna příjemný. Když tam dorazili tak byl jako vždy všude slyšet jen řev.*,,Zdá se že všichni pracujou.“*Pak čirou náhodou se vydal k východu muž starý asi jako Suzuya s blodn vlasy a nikdo by ani neřekl že je mučitel je to ten typ člověka který láme dívčí srdce.*Sasari co tady děláš ? A proč je tu tahle malá holčička.*Zeptá se ten muž(Daisuke) a Suzuya/Sasari se jen zastaví před ním a usměje se.*Ona bude jednou z nás a řekl by jsem že tu ůvodní podmínku plnit není třeba o tom si z tebou promluvím pak.*Daisuke se pousměje a tentokrát Ajairu věnuje dlouhý pohled.*Holčičko a vážně si myslíš že na to máš ? Není to jako pitvat zvíře a tak tady je to nejblíž k peklu v celí Kirigakure.
---: ...
Ayumi: *Položí si ruky na tvár, čím zakryje horúce slzy stekajúce po tvári* Ten Kazuki... *Prehodí a pokúsi sa preglgnúť hrču v hrdle, no bez úspechu. Tak veľmi veľa sa toho zmenilo odkedy sa Fumetsu opäť rozpadlo. Pokrúti hlavou a ešte viac sa skrúti do klbka* Pravdepodobne zle znáša to odlúčenie. Možno dokonca vie o... Rosuto... *To sa už rozplače poriadne. Zmienka o jej mŕtvej kamarátke je pre ňu ako kudla do chrbta* /Musím ju priviesť späť... Nájdem ju a privediem späť.../ *Zaprisahá sa v duchu a pozrie na Ongaka s pomerne napuchnutými očami* Chcem ju priviesť späť... Potrebujem však na to... tréning. Ak by som priviedla späť tvojho brata... Mala by som šancu aj pri... Rosu. *Prehovorí a pozrie na svoje zničené ruky od pút, ktoré momentálne nemá, hoci sama nevie prečo*
Ongaku: Pokud by to nebylo daleko, možná by to šlo, přeci jen takhle je nějak v pořádku... Jen ho dostat z nemocnice. *Pronese. Tiše sleduje, jak se jí oči zalijí slzami a jak jí zpráva o jméně rozhodila.* No, důvod neznám, přepadl nás v noci a kdybych se s bratrem neschoval na vysokém stromě, ze kterého spadl, tak by zabil i nás. *pronese chladně.*
Ayumi: *Zamyslene prižmúri oči a pokúsi sa prísť na kombináciu techník, ktorá by pomohla jeho bratovi prežiť cestu kto vie kam - resp. do pravdepodobne nového sídla organizácie* Možno by to šlo postupným dopĺňaním lekárskej chakry a krvi. Skrátka priebežne by sme mu to počas cesty dopĺňali ako medici. V organizácii máme ešte jedného začínajúceho medika a som si istá, že rada pomôže. *Hlavu zodvihne hore keď sa spomenie Kazukiho meno. Zovrie jej srdiečko a oči má opäť plné sĺz. Zase si Kazuki robil po svojom? Zase niečo pohnojil? Je to jej chyba! Mala ho lepšie vychovať a zostať s ním v tak zložitom veku, kedy sa dieťa vyvíja! Naprázdno preglgne a hlavu opäť položí na kolená* Som si istá, že nech spravil čokoľvek, mal na to dôvod...
Ongaku: No, o tom jsem nikdy neslyšel... jsem vlastně začátečník... Je sice fakt, že bratr spí, ale nejde ho vzbudit. Něco v jeho mozku mu to brání. Sice nejspíše přežije bez přístrojů, jeho tělo funguje, ale musí dostávat výživu a to za cesty nepůjde. *Pronese na zhodnocení situace.* Zkoušeli vše, aby se probudil, ale nic nezabralo, tak jej jen léčí, stále dokola. *Pronese smutně a beznadějně* Proto jsem medik, abych mu pomohl. Až jednou Kazukiho potkám, zaplatí za všechno... *Pronese hlasem plným zášti.*
Ayumi: *Odloží Neko o kúsok ďalej a nohy si prikrčí a pritiahne k telu. Rukami si ich objíme a na kolená položí hlavu* Bola by tu možnosť, ako ho z kómy dostať... Možno určitým vylepšením jednej medzi medikmi uznávanej techniky. Je nebezpečná, hlavne teda pre uživateľa. Je však málo ľudí, ktorý túto techniku ovládajú, teda... Sú pripravení ju použiť. *O technike Kishou Tensei zatiaľ iba čítala malé úryvky v knihách medicíny. Jediné, čo o technike vie, je to, že ide o výmenu esencií života - tým pádom jej užívateľ obetuje svoj vlastný život* Plánuje sa tú techniku naučiť a trošku upraviť jej... následky. Na čo teda potrebujem určitú... prax. Môžem skúsiť dať do poriadku tvojho brata - ak pôjdeš samozrejme so mnou. *Pousmeje sa a postrapatí ho po vlasoch. Naschvál neprezradí následky techniky, predsa len, ak budú aj upravené, sama nevie ako to dopadne. Dokonca zatiaľ ani nemá predstavu, ako by techniku upravila*
Ongaku: *Když se odtáhne, složí ruce do klína* Na lásku jsem trochu mladý a rodina.. to je trochu... *nadechne se* složitější. Maminku i Tatínka mi zabil jinchuuriky a můj bratr je od toho dne v komatu. Už jsou to 3 roky a nikdo nevěří, že se ještě někdy probudí. Dokud nebude v bezpečí on, tato vesnice je pro mě místo, kde musím zůstat. *Dodá trochu... zahořkle a smutně. Nerad o tomto tématu mluví a možná to jde i vycítit.*
Ayumi: *Prekvapene zažmurká očami a slzy už pomaly prestanú stekať pozdĺž jej tváre. Pomerne ju zarazí poznámka o tom, že nemôže opustiť dedinu. Odtiahne sa o kúsok ďalej, no stále Ongaka drží rukami* Kvôli čomu nemôžeš opustiť dedinu? Rodina? Láska? *Nahne hlavu na stranu a myšlienkami sa vráti ku dňu, kedy poprvé zradila Kumogakure. Odišla spolu s Kazukim a... Hotarom...*
Ongaku: *Jemně ji pohladí po zádech. Normálně nemá rád, když se jej lidé dotýkají, ale což. Přemýšlí, koho objal od toho útoku, před 3 roky... Asi nikoho.* Vlastně skoro nic nevím, jen to, že něco chystá. Nic mi k tomu neřekla, jen jsme si zanadávali na vedení této vesnice a že i kdyby jsme chtěli, stejně vesnici nemohu úplně opustit... *Pronese o něco tišším a smutnějším hlasem. Nesmí vesnici opustit, dokud je v ní bratr.* Jen řekla, že tě odsud dostane, což je asi celý její plán. Nic víc nevím... *Dodá tiše.*
Ayumi: *Slzy sa jej rinú z očí a pokúsi sa Ongaka tuho objať, no keďže nemá priveľa síl, tak ho len jemne zovrie v objatí. Tak dlho nikoho neobjala. Chcela objať aj Liath, no v tej dobe mala ešte putá a delili ich mreže cely. Chýba jej rodina, nie tá skutočná, chýba jej Fumetsu. Každý jeden člen pre ňu znamená veľa. Potichu smrkne* Nevieš čo Liath-nee chystá? Som si istá, že... v TEN deň... spomínala niečo o tom, že tu už dlho nebudem... *Prehovorí a znova si odkašle, tentoraz vykašle o trochu menej krvi*
Ongaku: Jasně... *Pronese a zahrabe v tašce, vytáhne něco na hlavu, kašel, nějakou antiseptickou mast a něco na kašel a nachlazení. Uváže vše do ranečku a podá ho Ayumi, když se otočí a uvidí ji v slzách, rovnou si poposedne a přivine si ji, i když je možná menší než ona a může to vypadat komicky. Tak nějak jí věří, přeci jen, mohla ho zabít už jako mimino a zachránila ho, tak trochu jí to dluží.* To bude v pořádku... *Pronese a pohladí ji po zádech.* Vše bude v pořádku...
Ayumi: Nechaj mi tu niečo málo, človek nikdy nevie... *Prehovorí a jemne sa pousmeje. Liath si dosť obľúbila odkedy ju pozná. V podstate je to jediný človek, okrem Ongaka, ktorý sa k nej správa milo odkedy je v Kiri* /LIATH! Nesľúbila mi... že odtiaľto vypadnem? Čo ak niečo kuje spolu s ostatnými? Spolu s... Akumom.../ *Pri myšlienke na jej kamaráta zovrie jej srdiečko a do očí sa jej rynú slzy. Chce niekoho objať, no momentálne je tu len Ongaku a nevie, nakoľko jej verí. Prečo by aj mal? Je nukenin* Ongaku?..... Mohla by som ťa... objať? *Spýta sa a to už jej slzy stekajú po tvári.*
Ongaku: Jo takhle.. *Pronese a poslouchá příběh o Jashinovi.*No ten Jashin je nějaký... nenasyta... *Pronese a zamyslí se* Takže nesmrtelný jsi jen tehdy, když mu obětuješ lidi. Zajímavé... *Pronese i když si to jako lékař a patolog nevysvětlí.* Nechceš tady nechat nějaké jiné léky? *Optá se.* Mám tu kdoví co.. *Pronese a uvidí, jak se Neko schoulí na klíně.* Jo, Liath znám už... dlouho, vlastně mě i kdysi učila, když jsem ještě neměl čelenku... *Pronese a zamyslí se, dost se toho změnilo, vlastně i jeho stav s Liath, poté, co Ayumi zachraňovali a počkala si na něj venku.*
Ayumi: *Prikývne a povzdychne si* Nukeninom som sa stala ešte ako dieťa... *Vychudnuté rúčky zovrie v päste a stisne zuby k sebe. Tak veľakrát už oľutovala to, že sa kedy stala nukeninom. Ale zároveň si nevie predstaviť, že by ako kunoichi Kumogakure slúžila Mori. Keď príde otázka na Jashina, spozornie a trochu posmutnie. Dobre vie, že sa jej už zriekol. Ak by tomu tak nebolo, nehrozila by jej už dvakrát smrť* Jashin-sama... Je boh. Jashinisti, teda jeho nasledovníci, obetúvajú pomocou rituálov ľudí, ktorými... povedzme ukojujú hlad Jashina. Odmenou za vernosť je pre nás nesmrteľnosť... Teda, pre mňa bola... *Prehrabne si sivé vlasy. Ongakovu medicínu prijme a trochu si zo sirupu odpije. Zvyšok si odloží do svojej malej skrýše pod jedným z kameňov v rohu. Tam si schováva aj jedlo a pitie, ktoré jej nosieva Liath. Keď sa na jej nohách ocitne malá mačka, prekvapene žmurká očami a tenkými prstami zájde do jej kožušinky. Začne sa s mačkou hrať, aspoň v rámci svojich možností, keďže je celkovo fyzicky aj psychicky vyčerpaná* Áno, celkom aj hej... Ale chodieva za mnou Liath-nee. Pri nej sa necítim byť sama...
Ongaku: *Usměje se, když o něm mluví jako o malém a roztomilém, ale přeci jen, už je trochu větší a silnější.* Už tehdy? *Optá se spíš, aby se ujistil.* Jashin... to je nějaký bůh, či?.. *Optá se a zahrabe ve své brašně a vytáhne nějaký sirup.* Tohle zkus pít, je to sirup na kašel a měl by ti trochu sraziti teplotu, kdyby to nezabralo, stavím se tu za pár dní a něco vymyslíme. *pronese a něco ho napadne. Poskládá pár pečetí a prokousne si prst, s krví na dlani bouchne do země a vyvolá Neko.* Chybí ti společnost, co? *pronese a kočka, která dnes kupodivu nemá nabubřelou náladu se jde automaticky Ayumi stočit na klín.*
Ayumi: *Zamyslene pozrie na strop a ruky spojí. Uvažuje nad dňom, kedy Ongaka videla poprvé a jemne sa pri tom usmieva* Bolo slnečné ráno a ja som mala akurát deň voľna. Posadila som sa pod strom a prisadol si ku mne jeden rozkošný svetlovlasý chlapec. *Zasmeje sa a s úsmevom pozrie na Ongaka. Po dlhej dobe sa cíti uvoľnene a nemá problém rozprávať, ak nerátame jemné chrapčanie* Napadol nás akýsi muž, pravdepodobne išiel po mne, keďže som bola... nukenin. *Odmlčí sa, aby si odkašľala* Obetovala som ho Jashinovi. A odovzdala ti otcov náhrdelník. *Ukáže na drahokam vysiaci na Ongakovom krku. V tom sa jej spýta na prehliadku, na čo Ayumi len pomaly prikývne* V poslednej dobe mám asi zvýšenú teplotu. Bolí ma hrdlo. *Zamrmle*
Ongaku: *Podívá se na zjizvenou paži, ale zranění je staré a tak ho relativně ignoruje.* No a já měl... asi tři roky, co si pamatuji... *Zapřemýšlí.* Vlastně si toho moc nepamatuji, spíš skoro vůbec, nechceš mi říct, co se stalo? Tvrdili mi, že jsem utekl ze zahrady a pak se objevil v centru vesnice s tímto na krku *pohlédne k řetízku.* Nemám se na tebe podívat? Nevypadáš moc dobře... kdyby to šlo, nechám ti tu pak léky na později, ale nechci moc riskovat, už takhle jsem tu na černo... *pronese trochu zoufale*
Ayumi: *Pomaly otočí hlavu k Ongakovi a pokrčí ramenami. Dá si prameň krátkych šedivých vlasov za ucho a pozrie na svoje zranené ruky, jednu z nich má stále poškodenú od Nibiho chakry* Kto vie... Mala som vtedy štrnásť, pubertiačka... A hormóny. *Potichu sa zasmeje, pričom sa začne trochu dusiť, tak si ústa prekryje rukou* Pripomenul si mi časy, keď som mala asi desať... Starala som sa o svojho malého brata. Tiež má svetlé vlasy, tak ako ty. *Pousmeje sa pri spomienke na Kazukiho. Chýba jej tak ako nikdy predtým* A neviem prečo som ti dala ten kryštáľ... Asi som len nechcela, aby si bol sklamaný. *Zotrie si pot z čela, v poslednej dobe sa potí pomerne viac. Jednu ruku si položí na brucho a potichu si povzdychne. Stále sa úplne nespamätala z toho, čo sa pred pár dňami udialo*
Ongaku: Jsou to takoví idioti, že mi věřili, že mě poslal mizukage. Aneb přesvědčivost level osmileté dítě. *pronese s pýchou. Vstane a jde zamknout.* A řekl jsem jim, ať mě nejdou kontrolovat, že není třeba a nepřej se to Mizukage, nevím co si mysleli *zazubí se.* A jdu si promluvit o tomto.. *Pronese a vytáhne z podtrička krystal.* Říkala's, že patřil tvému otci? Proč jsi mě vlastně tehdy zachránila? *Sedne si na zem k ní.*
Ayumi: *Pokrúti hlavou keď sa jej spýta, či jej nevadí rozhovor. Putá na rukách nemá takže ju trochu udivuje, že nemá strach vojsť. Za lieky a jedlo poďakuje a ukáže prstom na dvere cely* Sú to idioti... Preto by si mal zamknúť. *Pošepne a pozrie si lieky, ktoré priniesol. Nájde sirup na kašeľ, tak si trochu odpije z fľašky. Zatvári sa trochu kyselo, keďže jej medicína veľmi nechutí. Hneď na to sa otočí k Ongakovi* O čom by si sa chcel rozprávať? *Spýta sa a znova si odkašle*
Ongaku: Ayumi? *Optal se znovu a šel rovnou k cele, otevřel ji a rozhlédl se.* Ahoj, jdu tě zkontrolovat.. *U slova zkontrolovat si udělal z prstů uvozovky.* Chtěl jsem si trochu... popovídat, pokud ti to nevadí. Minule na to nebyla vhodná doma. A tak jsem si řekl, že to zkusím dnes, nevadí? *Optá se a vejde do cely.* Přinesl jsem ti nějaké léky a jídlo, pokud ti tu nic nedávají. *Řekne a usměje se.* Mimochodem, strážní jsou idioti, víš to?
Ayumi: *Ako každé ráno, aj dnes malé zvyšky chakry hromadí do svojej dlhodobej techniky. Nie je si istá, či to robí naozaj správne, ale podľa toho, čo kedysi študovala, má postup dobrý. Zhlboka sa nadýchne a zhlboka vydýchne. Pomaly sa presunie ku stene, opatrne sa posadí, pričom sykne od bolesti a zavrie oči. Začuje svoje meno, tak pootvorí oči a pozrie smerom do chodby* Áno...? *Pošepne a odkašle si. Znova vykašle trochu krvi*
Ongaku: *Pár dní poté, co v noci zachraňoval Ayumi, vydal se ji zkontroloval. Prvně však musel na policejní stanici, ze které ho měli odvést k vězení.* Zdravíčko, pánové, jdu přímo od Mizukageho, který mě pověřil kontrolou jisté... Ayumi Kurosawi, takže poprosím rovnou o kartu, klíče a klid na práci a nepřeji si být rušen, je vám to jasné? Je to přímé nařízení Mizukageho. *Pronese s naprostým klidem a autoritativním hlasem, jak jen 8 let staré dítě může mít.* A pokud máte problém, běžte se ho klidně zeptat, mile rád vás přijme. *Dodá a zahledí se strážníkovi do očí. Chvilku počká a poté si vezme vyžádané věci, suše poděkuje a poté se vydá k vězení, kde si vyhledá celu Ayumi.* Ayumi? *zavolá, když je nedaleko cely.*
--: --
Ayumi: *Ak by nebola v tak prekliatej situácii, aj by sa nad Liathinými poznámkami zasmiala. Tak veľmi jej pripomína ju samu. Shin ju však zovrie tentoraz pevnejšie, na čo Liath odíde. Ayu za ňou pozerá s malou nádejou v očiach, dúfajúc, že to je skutočne tak, ako si myslí. Dúfa v to, že to Liath len hrala, aby ju mohla navštevovať* /Snáď ešte príde.../ *Pomyslí si a chystá sa na ďalší príval každodenného mučenia*
Liath: *Na jeho reakci se jen zamračí.* A pak kdo, že se tu chová dětinsky.* Ušklíbne se jen když si všimne, že zesílil stisk. Ostatně toho by si všimla i kdyby Ayumi nezačala dávat najevo bolest. Možná je štěstí, že neví nic o tom, jak vlastně vznikají děti ani co je to pohlavní styk. Jinak by si zřejmě neodpustila poznámku typu, že po dobrém by ho na sebe nenechala žádná dívka sáhnout, tak si to musí nějak vykompenzovat. Což by ho asi zrovna nepotěšilo.* Vzápětí se však jen otočí zády. Zaslechne však Ayuminu prosbu.* Smrtí bys z toho snadno vyvázla.* podotkla jen přes rameno.* Jsou horší věci než smrt. Ale to už asi víš,* dodala. Zatímco pohlédla na Shina.* Odcházím. Nepotřebuji vás tu sledovat. Měl byste si však uvědomit, že se svým chováním akorát shazujete. Nejen přede mnou.* Dodala než zamířila ke dveřím.* \"Promiň Ayu-nee\"* zakňourá jen v duchu. Nelíbí se jí co dělá. Když ale vyvolá podezření či něco zkazí teď tak by to mohlo ohrozit budoucí plán. A to nechce. Ze země jen sebere batoh, který si přehodí přes rameno a vydá se ke dveřím.*
Ayumi/Shin: *Ayumi spočiatku nechápavo sleduje Liath, no pár sekúnd na to jej všetko dobije. Shin si len odfrkne a zájde rukou hlbšie, na čo Ayumi trochu trhne, no nie moc vzhľadom na chakrové lanká, ktoré jej veľmi pohyb neumožňujú. Bolí ju to, čo Shin robí a dá to na sebe dosť jasne poznať. Nerozumie, prečo to ešte trpí. Rosuto už nie je medzi živými a nemá dôvod tu ďalej zostávať. Pri týchto myšlienkach však zablúdi k spomienke na svojho blízkeho priateľa, čomu nie tak úplne rozumie, no momentálne to nie je prvoradé* Zabite ma.... prosím... Nemá zmysel tu zostávať... *Povie s trasúcim sa hlasom. Z jej intímnych partií začne vytekať pramienok krvi, keďže Shin nie je práve najnežnejší*
Liath: *Zahledí se mu do tváře, když se před i postaví a předkloní se. Při jeho poznámce na něj jen vyplázne jazyk.* Když si to někdo zaslouží,* odvětí prostě. Nechápe jak Ayumino tělo vlastně ovládá, přeci jen se s loutkářstvím ještě nesetkala no neptá se. Ignoruje pohled na to, kde Ayumi poté chytil. I když je to těžké. Nesmí nic pokazit ani vyvolat podezření. Při Ayumininom doporučení však jen nadzdvihne jedno obočí.* Leze mi do času, který jsem měla na své otázky na tebe. Nemusím chodit nikam. Nikdo na jeho příchod předem neupozornil. Jinak bych přišla později* podotkne jen s jistou arogancí v hlase při prvních slovech. Při poslední větě však nezaujatě pokrčí rameny. Jistě je to risk no považuje svá slova za lepší než prostě zdrhnout se staženým ocasem.* A vy jste nechutný. Pokud vám to nevadí tak je mi osm.* podotkne jen se zamračením k Shinovi, narážejíc tak na jeho ruce a chování.*
Ayumi/Shin: *Shin pristúpi k Liath a zohne sa k nej, pričom sa nechutne uškrnie* Niekto je tu drzý... *Pomocou chakrových laniek si k sebe pritiahne Ayumi a postaví ju priamo pred seba. Jednu ruku položí na jej hrudník a druhou zájde k jej intímnym miestam. Ayumi sa celá roztrasie a so slzami stekajúcimi po tvári len slabo pošepne* Mala by si odísť, Liath-nee... *Shin sa len uškrnie a prikývne. Dobre vie, že aj keby to Liath niekomu prezradila, nikto s tým nič neurobí. Čo sa deje vo väznici nikoho nezaujíma pokiaľ sú väzni pod kontrolou* Yumi-chan má pravdu, maličká... *Oblizne Ayumi od kľúčnej kosti až po koniec krku. Ayumi sa z toho len zachveje* Aku-chan... *Pošepne ešte potichšie, aby ju Shin nepočul*
Liath: *Překvapeně sebou škubne, když se ozve rána. I ona se jaksi automaticky stáhne od Ayumi těsně předtím než se otevřou dveře. Trošku překvapeně sleduje příchozího muže. Nezná ho, nebo si ho alespoň nepamatuje. Nelíbí se jí jak na ni zírá a tak mu to oplatí stejnou mincí. Tak nějak se ho nebojí a vždy byla drzá, když se po ní chtěl někdo vozit nebo se povyšovat. Ne když byl autorita, ale když se zkrátka hodlal povyšovat. Couvne od dveří, když je otevře, na okamžik se zamračíc, když s Ayumi třískne o zeď.* Nic, co by vás zajímalo. Akorát stopu která by mohla vést k zjištění pobytu někoho koho hledám. Nebo spíše kde bych mohla začít hledat.*odvětí s pokrčením ramen. Snaží se zachovat chladnou hlavu.* A pochybuji, že by toto zacházení, co tu předvádíte na tom něco změnilo. Spíše jí způsobí otřes mozku načež bude nepoužitelná,* odvětila jakoby s nezájmem přičemž úmyslně nafoukne uraženě tváře kvůli jeho tónu. Sice se jedná o hranou uraženost ale detail. Netušila či muž ví, co je ona vlastně zač a bylo jí to jedno.*
Ayumi/Shin: *Nahlas si povzdychne a naprázdno preglgne. Stále cíti pocit viny z toho, že opustila ostatných. Hoci ju potrebovali. Spoza dverí sa ozve šialené buchnutie, až ňou trhne a ustúpi od Liath. Dvere sa doslova rozletia a stojí v nich jej nočná mora, ktorá si to k nej rýchlom krokom mieri. Vojde dnu Shin. Odporne zazrie na Liath a odomkne Ayuminu celu. Ayumi sa automaticky začne posúvať čo najďalej, no Shin je rýchlejší. Zdrapne ju za vlasy a z celej sily udrie jej hlavou o stenu* Yumi-chan! Rušíš ma, uvedomuješ si to?! *Pustí ju a pozrie na Liath* Dostala si z nej niečo zaujímavé alebo nie? *Zavrčí a pomocou Kugutsu no Jutsu začne ovládať Ayumi, aby sa príliš nehýbala. Ayumi len zdesene pozoruje situáciu pred sebou dúfajúc, že Liath čo najskôr odíde. Nechce, aby bola svedkom toho, čo Shin robí*
Liath: *Cítí se zvláštně. Rozhodně by to však nedovedla popsat. Zaznamená, že k ní natahuje ruku a tak se k ní natáhne i kdyby si kvůli tomu měla sednout na zem. Bolí ji , že nemůže Ayumi nic říct o jejím plánovaném útěku. Nechce v ní však vyvolávat jednak naděje a očekávání a jednak nechce aby z ní někdo nezkoušel během mučení získat informaci či se něco takového nechystá.* Vím, že ti chybí.* Pronesla jen s povzdechem, no následně zakroutila hlavou.* Stále jsi naživu. A jsi mladá tak nekecej hlouposti o tom, že nemáš moc času.* Zavrčela jen možno trošku podrážděně. Koneckonců utěšování nemusela být vždy ta nejlepší cesta jak někomu pomoct.*
Ayumi: *Pri zmienke jej blízkych jej oči opäť zvlhnú a nepotrvá dlho a slzy znova pokropia jej tvár. Natiahne ruku k Liath s úmyslom ju chytiť. Myšlienkami sa vráti naspäť k svojim blízkym, k svojej rodine. Začína mať pocit, akoby do nej patrila aj Liath. Akoby jej mohla veriť* Dúfam, že máš pravdu... *Pošepne a zavrie oči. Snaží sa vybaviť si tváre všetkých. Premietajú sa jej v hlave rôzne udalosti a tváre* Chýbajú mi, Liath-nee... *Povie po chvíľke odmlky a potichu smrkne* Aku-chan, Kazuki-nii, Via, Akashi... a Rosuto. Chcem sa im ospravedlniť... Môj čas sa kráti. *Prezradí jej všetko, čo má na srdci. Je jej jedno, či to Liath niekomu vyzradí, hoci o tom pochybuje. Polohu svojich priateľov aj tak nevie, takže táto informácia je v podstate bezpečná*
Liath: *Až když se Ayumi otočí tváří k ní tak si všimne čůrku krve z rány na hlavě. Netuší co se jí honí přesně hlavou, no může tipovat. Při její otázce, kdy se doplazí zpět k mřížím se však pousměje. Není v tom však radost nebo štěstí. Spíše shovívavý a smutný úsměv.* Vždy je důvod zůstávat.* Odvětí prostě. Začíná si uvědomovat jistou věc, která ji nikdy předtím nenapadla dokud neviděla takto Ayumi.* Stále jsou lidé, kteří by byli smutní, kdyby jsi to vzdala ne? Ani ti o které jsi přišla by nechtěli aby ses kvůli nim vzdala,* odvětí prostě. Slíbila tehdy Fuchi, že bude Ayuminým světlem. Doteď přesně nechápala, co by to mohlo znamenat a tak se cítila pod tlakem. No začínala tomu pomalu rozumět.*
Ayumi: *Jej pulz sa začne pomaly ustálovať a pomaly sa zvezie k zemi. Krv stekajúca z rany na čele sa jej dostane až k ústam. Jazykom ju zlízne z pier a spomenie si na svoje rituály. Nie vždy boli nutné. Mokrou tvárou pozrie smerom k Liath a netuší, čo ďalej. Snaží sa to tu prežiť kvôli Rosuto... ale čo keď je už mŕtva? Prestáva mať chuť ďalej existovať a od vyčerpanosti z agresie dopadne na zem. Veľmi pomaly sa doplazí k mrežiam a privrie oči* Má dôvod zostávať...? *Nespýta sa to priamo Liath, skôr samej seba. Zovrie zdravú ruku v päsť a rany na miestach, kde donedávna sídlili nechty, sa znova rozkrvácajú*
Liath: *Nepříliš nadšeně sleduje jak se Ayumi pohybuje. Neví co má dělat a momentálně ji ani nenapadá co říct. Přeci jen nikdy nikoho neutěšovala ani to nikdy nezažila.* Výčitky a sebeobviňování k ničemu nepovedou. Co se stalo stalo se.* Ozvalo se nakonec její upřímné já. Vždy byla možno až brutálně upřímná. Věděla o čem mluví. Dlouho si dávala za vinu smrt Shinshiho, svého bratra a i sestry. Technicky mohla přemýšlet i nad tím, že kdyby se nikdy nenarodila tak by její matka možná ještě žila. No nepřemýšlela tak nad tím.*
Ayumi: *Postaví sa a so sklopenou hlavou pomaličky prejde ku druhej stene. Za slušné správanie obdržala voľnejšie putá na nohách, takže sa jej dá aj chodiť. Keď stojí pri stene, zovrie ruky v päste a začne celou silou mlátiť želiezkami o stenu. Chce si dať dole putá a okamžite napochodovať do Kumogakure. Neuvedomuje si, že v momentálnej situácii je to skôr samovražda. Ruky má už pomerne otlčené a zakrvavené, keďže sa jej pri každom údere zaboria do zápästí* Kurva! *Zvreskne, pričom má tvár stále vlhkú od sĺz, ktoré nie a nie prestať tiecť*
Liath: *Tak nějak si uvědomila, že tuhle informaci si měla nechat pro sebe. Pozdě jaksi. Co už. Při Ayuminé odpovědi však sklopila pohled. Přišla si hrozně. Jistě, stejně by to dřív nebo později zjistila, ale stejně. Fuchi jí řekla ať je pro Ayumi světlo v temnotě, což už tak na ni vyvíjelo jistý nátlak a ona to tak rychle zbabrala...* Aha...* odvětila jen tiše. Nelíbilo se jí, jak Ayumi tluče hlavou o mříže, ale nic neřekla. Nejraději by teď utekla, ale tak nějak si uvědomila, že tu teď nemůže Ayumi nechat samotnou.*
Ayumi: *Zahryzne si do pery a hlavou udrie z celej sily do mreží. Búria sa v nej rôzne pocity, strata veľmi blízkej osoby, pocit neschopnosti, zúrivosť voči Raikage a jej Vernému, samota, ktorou je obklopená už tak dlho... Z čela jej začne stekať pramienok krvi. Najradšej by rozbila všetko okolo seba, no nemá na to dostatok síl. Hlava ju z nárazu začne nehorázne bolieť a zahmlieva sa jej pred očami* Bola to... Moja malá sestrička... Aspoň sme tak volali jedna druhú... *Hlas sa jej naďalej trasie, miestami dokonca až stráca* /Nebola som schopná ochrániť Rosuto... Mala som zostať s ňou... Som tak veľmi neschopná.../ *Pomyslí si a opäť sa zachytí mreží*
Liath: *Překvapeně sebou cukne, když Ayumi tak naráz vyletí. Spíše instinktivně se přitom i lehce přikrčí, obezřetně ji sledujíc. Neví či má čekat nával radosti či něco jiného. Setkání s Fuchi je však asi dobrá zpráva. Překvapí ji však reakce na oznámení o Nibim. Mlčky na Ayumi hledí, když se sveze k zemi a s pláčem si zakryje oči.* Tys znala Mizukageho dceru?* zeptá se jen po chvíli překvapeně, když jí ze rtů splyne její jméno. Samozřejmě ho zná. Každý věděl, že dcera jejich Kageho zmizela.*
Ayumi: *Okamžite vyletí z miesta, pričom sa jej mierne zamotá hlava, no stihne sa zachytiť mreží, takže momentálne stojí. Rozladí ju zmienka o fialových očiach s kruhmi, pretože presne také oči má jedna, pre ňu veľmi blízka osoba. Chystá sa už-už niečo povedať, no v tom jej Liath prezradí desivú skutočnosť o Nibim* Nibi... Bol... Vyňatý... *Povie s príšerným strachom v očiach. Po lícach sa jej začnú kotúľať slzy a pomaly sa zvezie k zemi, držiac sa mreží. Samozrejme sa jej dlane popália o mreže, no momentálne bolesť nevníma. Príšerne sa trasie na celom tele a.v očiach má neprítomný výraz. Veľmo dobre vie, čo sa stane po vyňatí Bijuu a veľmi dobre.pozná samotnú Raikage, takže vie, že bezbolestné to určite nebolo. Ruky si priloží na ústa a zavzlyká* Ros... *S trasúcim sa hlasom vysloví meno.svojej takmer sestry a úplne zabudne na to, že Liath sa stretla pravdepodobne s niekým, kto pozná Akumu*
Liath: *Na její další otázku jen váhavě zakroutí hlavou.* Potkala jsem jen nějakou ženu z Fumetsu. Nepamatuju si přesně jméno, no zkráceně to bylo něco jako Fuchi. Měla však zvláštní oči. Fialové s kruhy* odvětí jen. Skutečně si nebyla jistá či ta žena patřila tomu o kom Ayumi mluvila. Přemýšlela, že by zkusila Ayumi trošku víc jak to vypadá venku, aby rozptýlila její myšlenky.* Kiri vyhlásila vojnu Kumo kvůli krádeži Nibiho, kterého Raikage zapečetila do sebe, takže je ve vesnici samotné a nejen tam ještě rušněji,* poznamená. Čímž jí ostatně řekne i nejnovější dění ve světě. Netuší však, že Nibi byl zapečetěný předtím v někom, koho Ayumi zná.
Ayumi: *Aj tá strohá odpoveď ju celkom poteší. Ruky si položí do lona a zavrie oči. Pokúša si predstsviť ako to vonku vyzerá. Od stráže nedávno začula, že je Kiri vo vojne s ďalšou dedinou, takže pokojne byť nemôže. V hlave jej však skrsne opäť otázka, ktorú viac-menej položila Liath aj naposledy*Jeho.... si náhodou nevidela? *Spýta sa a oči otvorí* Myslím môjho najlepšeho priateľa... *Nechce vyzradiť viac, predsa len Liath je stále kunoichi Kirigakure a mohli by to z nej dostať* Chýba mi... *Doplní a rukami pokrčené nohy si pritiahne k telu*
Liath: *Podá Ayumi všechy věci a batoh odloží na stranu. Během jejího natahování rukou si však i navzdory ne zrovna exlusivnímu světlu všimne její spálené ruky a odřených nehtů. I když že má něco s levou rukou si všimla už dříve, no teď to lépe viděla. Netušila, že se jedná o spáleninu od Bijuu chakry. Ostatně ani pomalu nevěděla, co Bijuu vlastně jsou.* Tady je venku mlhavo. Jinde nevím,* pousmála se jen na její otázku. Mrzelo jí, že jí nemůže říct o plánovaném útěku, no bylo to tak lepší.*
Ayumi: *Nad oslovením Ayumi-nee sa pousmeje a vlasy si dá z tváre preč. Prijme jedlo a pitie od Liath a vystrčí z cely ruky. Z fľaše sa okamžite napije a jedlo odloží na potom. Nie je tomu tak dlho, čo vyvracala zemiakovú kašu, ktorú do jej Shin nasilu natlačil* Tiež si mi chýbala... Liath-nee. *Napodobní Liath a zhlboka sa nadýchne* Ako to tam vonky vyzerá? Ja nič okrem tmy už ani nepoznám... *Vzhliadne k Liath a odhalí kruhy pod očami*
Liath: *Netrvá to příliš dlouho a ocitne se ve věznici. Vyčká až se strážce usídlí za druhou stranou dveří a až poté pohledem sklouzne na Ayumi a usměje se.* Ráda tě vidím Ayumi-nee,* odvětí jen, zatímco automaticky shodí ze zad batoh. Stejně jako předtím jí i teď donesla nějaké jídlo a pití. Hodlala někde splašit i nějaké pilulky, ale na ty teď bylo ještě brzy. Rychlejším krokem přešla až k cele Ayumi, zatímco si cestou sebrala u protější zdi stoličku, posadíc se na ni. Věznice nebyla zrovna extra osvětlená a tak si zatím nevšimla jejích nových zranění.*
Ayumi: *Prsty zdravej ruky má plné krvi. Tentoraz pri vypočúvaní prišla o nechty a hoci odvtedy ubehlo už veľa hodín, stále ju bolia. Sedí prikrčená v rohu, v ktorom sa spájajú mreže so stenou. Začuje prichádzajúce kroky a keď uvidí Liath, na tvári sa jej rozleje láskyplný úsmev* Liath-chan... *Slabo zachripí a trochu si odkašle*
Liath: *Bylo to už nějaká ta doba, co se setkala s Fuchi. Sice se tak žena nejmenovala, no Liath si jaksi nezapamatovala její přesné jméno. A tak si ho zkrátila a zjednodušila. Co na tom záleželo, když to byla jakási loutka? Asi moc ne. Každopádně se po návratu v Kiri opět rozhodla vydat za Ayumi. Vždy když se vrátila z nějaké své výpravy, tak ji pustili do vězení bez otázek. Zřejmě proto, že očekávali, že něco zjistila a pokusí se od dívky zjistit víc.*
---: ,...
Liath: Hai, hai* poývne jen na mladíkova slova, no část je směrována i Ayumi. Je však důležité aby to nebylo poznat.* "Uvidíme se později,"* dodá jen v mysli než projde dveřmi a následně opustí věznici. Sice si stále nebyla jistá, co chce vlastně dělat no to nevadilo. Zatím byl čas.*
Ayumi: *Do miestnosti vojde pomerne mladý shinobi, ktorého už Ayu od pohľadu pozná. Je z tých príjemnejších, keďže má všetko a všetkých na saláme. Muž pozrie na Liath* Meníme zmeny, takže šmitec. *Ukáže na dvere. Ayumi Liath nenápadne zamáva a ústami naznačí 'Budem čakať'. Následne sa pomaly presunie ku stene, o ktorú sa oprie a mlčky hľadí pred seba*
Liath: *Oči otevře až když se ozve hlas Ayumi. Pomalu zavrtí hlavou.* Jsou věci za které se děkovat nemusí,* odvětí jen se zazubením načež stočí pohled stejně jako Ayumi k hodinám. Ostatně to byl spíše popud z její strany, ale tak což.* Za chvíli budu muset jít,* poznamenala jen tiše. Věděla, že si je toho vědoma i Ayumi. Což ostatně vzápětí potvrdí i kroky zpoza dveří. Stáhne své ruce dál od mříží, zády se naopak opírajíc o ty protější cely a ruce si založíc na hrudi. Vyčkává až se dveře otevřou a vybídnou ji k odchodu.*
Ayumi: *Oprie si o mreže hlavu a plač konečne ustáva. Ešte zopárkrát popotiahne nosom a vzhliadne k Liath* Ďakujem. *Povie a znova sklopí zrak. Viac slov k tomu netreba, toto jediné vyjadruje všetko, čo Ayu momentálne cíti. Začína si uvedomovať, že v prípade, že sa jej podarí nakoniec ujsť, Liath už viac neuvidí. Rozhodne sa však na to teraz nemyslieť. Do úteku má času dosť a jej telo si musí najprv plne zvyknúť na tunajšie podmienky* /Liath-chan... Ak sa mi podarí ujsť... Raz ťa nájdem.../ *Pomyslí si a zrak stočí k hodinám. Onedlho odbijú sedem,čo znamená výmenu stráže. Podľa jej výpočtov má Shin službu až zajtra, takže si trochu vydýchne*
Liath: *S pousmáním jen zavře oči, když se Ayumi rozpláče. Nitrem se jí roznáší teplo, které už dlouho nezažila. Opětuje stisk starší dívky, sklopíc přitom hlavu. Nic neříká. Nechce a ani nevidí důvod.* "Teď musím dokázat, že to nejsou jen prázdná slova či lež."* problesklo jí hlavou. Nebrečela. Stále cítila tu prázdnotu ve svém nitru, ale jakoby trochu ustoupila.*
Ayumi: *Keď jej Liath city opätuje a chytí ruky, neovládne sa a tuho sa rozplače. Nevie čo presne tento prudký výbuch spôsobuje, či to je Hotarovou smrťou, samotou, väzením, bolesťou alebo samotnou Liath. Možno všetko dokopy. Predsa len je napriek svojím skutkom stále človek a dospievajúce dievča. Pevne zovrie ruky Liath a snaží sa dať do poriadku*
Liath: *Nedalo by se říct, že by byla kompletně bez rodiny... Stále měla otce. I když se odcizili. No stále žila v jeho domě, i když už nevedli ani společné večeře jako kdysi. Ona se mu vyhýbala a on s tím moc nezmohl. Nikdy nebyl dobrý Shinobi, ostatně proto ani nebyl ve válce jako její bratr. Slova Ayumi ji však dosti překvapili. A dojali.* Jsi mi podobná. Nebo já tobě, to je jedno.* Poznamenala jen tiše, zatímco jí sledovala. Váhala. Nechtěla se otevřít a potom zažít další ránu. Nakonec však tiše vstala ze stoličky, zakrýc její dlaň tou svou.* Já tě ráda mám. I když se tomu bráním. Připomínáš mi brášku, když byl ještě naživu.* Pronesla, zatímco při posledních slovech jí klesal hlas až do ztracena.*
Ayumi: *Posledné zvyšky úsmevu jej zmiznú z tváre a nahradí ich ľútosť. Sama dobre vie, aké je to vyrastať bez rodiny. Odjakživa mala len Kazukiho. Nadvihne sa a rukami sa zachytí mreží. Trochu si odkašle, ešte stále pociťuje slabé náznaky choroby. Znova sa pokúsi o úsmev, pričom tentoraz je úprimnejší a srdečnejší* Neviem... nemala by som ale... Cítim, že mi nie si ľahostajná, možno... ťa mám rada. *Hovorí opatrne a posledné slová takmer zašepká. Hlavu skloní, pretože nevie, ako na tento nezmyselný cit bude reagovať Liath. Ayumi si uvedomí pravdivosť svojich slov. Pozná Liath krátko, no máju rada. Napriek tomu, že je nukenin, je k nej milá a pre Ayu je dobrou spoločnosťou v porovnaní s mučiteľmi, s ktorými sa stretáva denne*
Liath: *Akceptuje mlčení. Ostatně jí samotné není příliš do řeči. V poslední době si toho především emočně dosti zakusila a tak začala být k lidem uzavřenější. I když k Ayumi tolik ne. Zřejmě proto, že podvědomě cítila, že jí starší dívka rozumí. Nikdy neměla skutečné přátele ani na Akademii. Trávila většinu času s bratrem a vyhovovalo jí to. A po jeho smrti... Nedovedla s lidmi z vesnice příliš komunikovat. A oni se o to ani nepokoušeli. Náhlá otázka ji však překvapila. Pomalu zavrtěla hlavou.* Nezbylo koho,* odvětila prostě. Vždyť krom jména neznala ani polovinu vlastního ročníku z Akademie.*
Ayumi: *Prikývne a zase sa na hodnú chvíľu odmlčí. Hotarova smrť je pre ňu ešte stále viac-menej tabu. Chýba jej, rovnako ako všetci ostatní. Pohľad hodí na svoje špinavé chodidlá a spomienkami sa vráti do čias, kedy musela Kazukiho doslova nútiť, aby sa okúpa. Tak veľmi jej to chýba* A čo ty, Liath-chan? Máš niekoho rada? *Pokúsi sa o akýsi úsmev pomocou zdvihnutého kútiku úst*
Liath: *Celkem pozorně poslouchá její odpověď. Přeci jen ji to celkem dost zajímalo.* "Takže nějaký lovec odměn využil příležitosti."* pomyslela si jen. Bylo to logické a pravděpodobně by se zachovala podobně. Zvlášť když se vezme v potaz odměna na Ayuminu hlavu. Při posledních slovech však stiskne rty. Dovedla si to celkem představit, že byla mimo. Sice ještě nedávno byla až po uši zakoukaná do Torua no z toho po tom všem vystřízlivěla. Alespoň se o tom snažila přesvědčit sebe samu. Byla to jen dětská láska ne? Nic víc to být nemohlo.* Nešťastná shoda okolností* zamumlala jen tiše. Věděla, že to pro Ayumi není lehké říkat.*
Ayumi: *Uvažuje, koľko z celej.pravdy prezradiť. Skutočným dôvodom jej polapenia bola nesústredenosť kvôli smrti Hotara. O tej však nikto nevie a odmieta to ďalej rozširovať* Najprv som bojovala s členom ANBU jednotky... Porazila som ho a odovzdala Jashinovi... Avšak, prišla som o veľa chakry a síl... Dorazil ma bielovlasý chlapec ovládajúci piesok. * Povie a kľakne si, pričom sa na svoje nohy posadí. Spútané ruky si položí do lona* Tesne predtým mi pred očami zomrela... moja prvá láska. *Zašepká a rynú sa jej do očí ďalšie slzy, no zaženie ich potrasením hlavy* Bola som.vtedy dosť mimo.
Liath: *Neprohlíží si nijak její zbité tělo. Jednak by to nebylo slušné a jednak nemá tu potřebu. Chvíli ji zamyšleně sleduje, jak pije.* Kdo tě vlastně chytil? Přesněji jak se mu to povedlo?* optala se naráz. Co slyšela tak Ayumi byla celkem silná osoba po které šlo hodně lidí jelikož na její hlavu byla vysoká odměna.*
Ayumi: *Z premýšľania ju vytrhne hlas Liath a prikývne. Odlepí sa od mreží a natiahne sa po fľašu s vodou. Nadvihne sa jej tielko a odhalia sa stehná, pričom na jednom z nich má vyryté Shin-sama. Neuvedomí si to a otvorí fľašu s vodou. Dá si pár dúškov a hneď na to fľašu zatvorí*
Liath: *Nikterak jí nevadí, že Ayumi mlčí. Sama má dost věcí na čím přemýšlet. Ví že chce změnit Kiri. Nejraději by změnila a odstranila všechny ty zlé věci na tomto světě, ale ví že to nedokáže ona ani nikdo jiný. V duchu si povzdechne.* Měla by jsi se napít,* podotkne jen zatímco překlopí hlavu zase dopředu a usměje se. Kdyby někdy hrála hru na hodného a zlého poldu, tak by jistojistě byla ten dobrý.*
Ayumi: *Pohľad hodí na hodiny na stene. Ručičky ukazujú pol siedmej. Ayu si za posledné dni povšimla, že stráže tu.nie sú od šiestej do siedmej žiaden deň, pretože si menia smeny. Tak nejako plánuje v tomto čase jedného dňa ujsť* /Dovtedy času dosť... Pokiaľ viem tak kompletné nadobudnutie pečate trvá tri roky... Ešte tri roky... Vydržím to, musím... Kvôli Ros./ *Stratí sa v myšlienkach a zo spomienky na Rosutinu usmiatu tvár ju pichne pri srdci*
Liath: *Pousměje se a místo sklopeného pohledu zakloní při Ayumininých slovech hlavu.* Nevím ani či mám vlastně nějaký sen. Bratra zabili ve válce, sestru před pár dny před mýma očima. Každý svým způsobem byl můj cíl. Teď však chci klid. Aby skončily všechny ty nesmyslné války a lidé přestaly umírat pro nic. Jen proto, že to od nich vesnice očekává.* Odvětila přičemž si přehodila nohu přes nohu. Úmyslně Ayumi neřekla nic o klíčích ani její plánované pomoci při jejím útěku. Mohli by to z ní dostat a byla by pak slušně řečeno až po krk v průšvihu.*
Ayumi: *Mrzí ju, že Liath uvažuje pre tak ako ona kedysi. Posledné dni ju donútili začať premýšľať nad vlastnými skutkami. Áno, veľakrát to bolo kvôli jej viere v Jashina, no aj tak ju trápi, že svoje obete nútila tak veľmi trpieť. Tieti skúsenosti z nej spravili monštrum a bolí ju, keď vidí, že tak mladé dievča sa chystá kráčať rovnakou cestou* Dúfam, že si svoje sny splníš... keď to mne nevyšlo... *Spomenie si na všetko, čo chcela kedy v živote dokázať a posmutnie. Dodnes sa jej nepodarilo splniť si ani jeden zo svojich snov*
Liath: *Nezdvihne pohled ani když se ozve Ayumi. Smutně se pousměje.* Nehodlám se za nimi bezcílně honit. Chci se však pomstít, ale až přijde ten správný čas. Honit se v tuto chvíli za pomstou by byla sebevražda a bláznovství,* odvětí načež se uškrne. Tak nějak si uvědomuje, že takto by to Lien ani Alvaro nechtěli. A ona nehodlala jen tak zahodit svůj život. Kvůli těm dvěma, Shinshimu a i kvůli svým rodičům, i když matka už byla po smrti.*
Ayumi: *Pptichu počúva vysvetlenie na svoju otázku a prikyvuje. V istý moment v Liath zahliadne samu seba. Nenávisť v srdci a túžba po pomste... Presne kvôli tomuto je práve teraz v zajatí. Sklopí zrak a čelo oprie o mreže* Nedovoľ, aby to bolo silnejšie ako ty... Aby ťa ovládla nenávisť... Pretože skončíš ako ja. *Pri poslednej vete sa jej výraz zmení na úplne prázdny. Okrem tej jednej dlhodobej prípravy nevidí inú možnosť úniku, čo v nej vyvoláva silný pocit bezmocnosti*
Liath: *Příliš ji nepřekvapuje, že ho Ayumi nepozná. V posledních třech letech se příliš neprojevoval a ani si nebyla jistá či to bylo jeho původní jméno.* Protože je to zrádce,* odvětila prostě. A s chladem v hlase.* Byl členem mého týmu. Spolu s Shikashim. Zabil Shikashiho a u mě se o to pokusil.* Odvětila aniž by zdvihla pohled.* Díky Keijimu vím, že to bylo pro získání síly. Nevím co je přesně Prokletá pečeť, ale vím že ji Toru dostal. Kvůli němu ten parchant zabil mou sestru, která kvůli němu odešla z vesnice...* odvětila přičemž poslední slova zavrčela. Nenáviděla je oba. Víc než kohokoliv jiného.*
Ayumi: *Povšimne si Liathin sklopený výraz a taktiež posmutnie. Opäť sa v nej prebúdza pud chrániť ako staršia sestra. Prvýkrát to bolo pri Kazukim, druhýkrát pri Ros. Netuší, či je k tej ochrane mladších odsúdená, no neprekáža jej to. Momentálne chce Liath nejako utešiť, no medzery medzi mrežami nie sú natoľko široké, aby cez ne prepchala obe ruky, tak len Liath potichu pozoruje* Nepoznám ho... *Odvetí pri zmienke Keijiho* A prečo vlastne hľadáš Toru-sana?
Liath: *Sice to může být pro dítě jejího věku neobvyklé, no zůstává trpělivě sedět. Sice nemá myšlení a zkušenosti dospělého no ztratila už jaksi tu dětskou naivitu a energičnost. I když ta energie se mohla vrátit. Při otázce Ayumi však sklopila pohled.* Vím kam nebo spíše ke komu míří. I to, že se bude později nacházet v Pusté zemi.* Odvětila prostě. Neměla chuť příliš vykládat detaily.* Keiji Risho je ten za kým míří. Alespoň dle údajů v Bingo knize,* dodala. Netušila či Ayumi ví kdo je ten chlápek zač. Věděla ale, že má celkem štěstí, že se jí rozhodl nezabít. Nebyla by pro něj jaksi soupeř. Ne teď.*
Ayumi: *Po hodnej chvíli konečne jedlo doje a opä sa rukami zachytí o mreže porujúc Liath* Um... ako si na tom s pátraním po Toru-sanovi? *Spýta sa a jemne nahne hlavu na stranu. Opäť cíti ten pokoj, aký cítila aj naposledy keď tu bola Liath. Momentálne je jedinou osobou v okolí, ktorej Ayumi dôveruje a ktorej prítomnosť náležite oceňuje. V porovnaní so Shinom je to pre Ayu príjemná zmena*
Liath: *Sleduje Ayumi jak si skrývá sáček, posadíc se během toho na stoličku, která je u protější stěny mezi celami. Dává jí pokoj na jídlo, aby si ho vychutnala. Sice má už jen nějakých padesát minut, ale to bude snad stačit. Pustili ji sem ohledně výslechu v souvislostí se smrtí její sestry. Přesněji, že se pokusí zjistit nějaké informace o Keijim. No to šlo v tuto chvíli ještě trošku mimo.*
Ayumi: *Jedlo si prevezme a najprv vezme sáčik so sušeným mäsom. Pretočí sa.na podlahe až sa ocitne pri stene. Povytiahne jeden uvoľnený kameň a sáčik tam vloží. Je to jej malá skryša, ktorú objavila asi dva dni dozadu. Opäť sa pretočí a vezme do rúk jednu ryžovú guľu. Opatrne do nej zahryzne a pomaly prežúva. Jedlo jej chutí a z tohto dobrého skutku Liath je nesmierne dojatá. Pri ďalšom zahryznutí sa jej po lícach od dojatia začnú kotúľať slzy*
Liath: *Nemůže jí uniknout jak Ayumi reaguje na jídlo. Proto příliš neváhá a skrze mříže natěsno protáhne krabičku s rýžovými koulemi a sáček s sušeným masem.* Nejez příliš rychle. Jinak ti bude zle,* poznamená jen zatímco na zem položí lahev s pitím poté, co ji prostrčí mřížemi. Tuší, že Ayumi by tohle normálně zřejmě věděla, no mohla by na to v její momentální situaci celkem snadno zapomenout.*
Ayumi: *Prikývne, keď Liath skonštatuje, že jej vzali deku. Nechápavo sleduje keď si Liath dá z chrbta batoh dole. Ucíti vôňu mäsa, ktorú už tak dlho necítila. Roztrasené ruky pošpinené krvou a modrinami načahuje k Liath. Vie, že určite vyzerá ako nejaký žobrák, no momentálne to nerieši. Má možnosť sa konečne najesť aj niečoho iného nežpochybnej zemiakovej kaše, ktorá jej už ide krkom*
Liath: *Nezačíná dokud není Ayumi v klidu. Není natolik zkušená aby ošetřovala pohyblivý cíl. Jakmile je tohle hotovo tak jen stáhne svou dlaň. Následně jen shodí ze zad batoh.* Deku ti jak vidím sebrali,* podotkla jen bezvýrazně. Tušila to. No asi by nebylo moc chytré zaopatřit jinou.* Jinou nemám, ale přinesla jsem něco jiného.* pokračovala. Minule mohla Ayumi nabídnout jen vodu, no dnes krom pití přinesla i nějaké jídlo. Pár rýžových koulí plněné různým masem a několik plátků sušeného masa, které si mohla schovat někam na později třebas.*
Ayumi: *Na pokyn, aby sa nehýbala, ňou trochu trhne. Avšak, počúvne Liath, keďže jej začína pomaly dôverovať. Nie úplne, nechystá sa jej vyzradiť nič podstatné. No akýsi vnútorný hlas jej vraví, že jej Liath neublíži. Chakru sfarbenú zelenou dôverne pozná, je predsa taktiež medik. Zatvorí oči a zapáli sa v nej malá iskrička radosti z utlmenej bolesti, no taktiež aj z toho, že jej blízki sa o jej zajatí možno čoskoro dozvedia* Ďakujem. Za všetko. *Prehovorí, keď bolesť na ústach usta pominie*
Liath: *Přemýšlí či má Ayumi ošetřit alespoň rty. Přeci jen není medik a léčit umí jen mělčí povrchová zranění. Nakonec se však rozhodne, že to udělá. Přeci jen takto mluvit asi nebude zrovna příjemné.* Nehýbej se.* podotkne jen zatímco protáhne ruku mezi mřížemi. Kolem dlaně se jí následně objeví nazelenalá chakra. Naučila se to od doby, co tu byla posledně. Během toho, co jí pomaličku dává do pořádku ret jen lehce pokývne hlavou.* Nejvíce v zemi Klíčů a okolí.* odvětila prostě. Snažila se leč nemohla být za tak krátkou chvíli všude, že.*
Ayumi: *Mykne ramenami a slabo si povzdychne. Doplazí sa k mrežiam a posadí sa. Jednu zo železných tyčí, ktoré tvoria mreže, uchopí do oboch rúk* Bolo aj lepšie... *Povie a myšlienkami zablúdi k časom, kedy sa zoznámila s členmi Fumetsu. Pri spomienke na humorné tréningy s Akumom sa musí jemne pousmiať. Spomienky sú momentálne to jediné, čo má* Podarilo sa ti... rozšíriť tú správu? *Spýta sa dúfajúc v kladnú odpoveď*
Liath: *Od dveří automaticky zamíří k cele ve které ví, že je Ayumi. Přeci jen ji nikam nepřeváželi a sama asi nikam neodešla. O tom by jaksi věděla. Přešla k cele a smutně se pousmála při pohledu na zbitou starší dívku.* Slíbila jsem to ne?* odpověděla jen prostě. Přeci jen vždy sliby plnila.* Nevypadáš moc dobře,* poznamenala jen zamračeně.*
Ayumi: *Začuje otvorenie a zatvorenie dverí. Inštinktívne sa schúli do klbka kvôli strachu zo Shina. V kútiku duše však dúfa, že je to jej nová... povedzme kamarátka Liath. Preto nenápadne z klbka vykukne a akonáhle uvidí Liath, začne sa plaziťk mrežiam* Prišla si... *Pošepne s úsmevom na tvári. Je šťastná, že na ňu Liath nezabudla. Tentoraz má rozrazenú vrchnú časť pier a na ľavom oku má monokel. Shin sa opäť činil*
Liath: *Brzy už byla v budově. Bylo už okolo šesté hodiny večer a tak tu nebylo tolik policistů, alespoň ne tedy v budově samotné, co se týkalo cel. Přeci jen si dozorci vzhledem k celám odčerpávajícím chakru byly celkem jistí, že se zevnitř ven nikdo nedostane.* Máš hodinu,* upozornil ji jen hlídač, když ji pouštěl do cel kde se nacházela Ayumi.* Dobrá,* pokývla jen zatímco prošla otevřenými dveřmi, které se za ní zavřely.*
Ayumi: *Sedí opretá o stenu v "svojej" cele. Na sebe má stále krvou pofŕkané tričko a končatiny spútané želiezkami. Nedávno dumala nad možnosťou úniku a spomenula si na jednu z kníh medicíny, ktorú čítala ešte v úkryte. Začala ukladať zvyšky chakry pozostávajúcej po odsatí. Jej cela je špeciáne upravená, rovnako ako ostatné a odsáva veľké množstvo chakry. Každopádne, na jej čele možno v svetle sviečky vidieť malý náznak takmer priehľadného kosoštvorca*
Liath: *Bylo to už několik dní, co tu byla naposledy. Během té doby si jednak zařídila pár věcí a jednak zažila jiných pár věcí mezi které patřila i smrt sestry. Dodržela svůj slib a rozšířila i zprávu o Ayuminém uvěznění v menších zemí. Naposledy byla na vedlejším kontinentě v zemi klíčů a okolí. Ostatně ze země klíčů si odnesla i jisté suvenýry, které si převzala od Midnight poté, co se i s tělem sestry dostala domů. Mizukage nebyl rád, že ji přivezla mrtvou. Byl by raději za živého pokusného králíka, ale hold má smůlu. Ona sama by byla radši kdyby Lien byla naživu. Každopádně hodlala teď dodržet i svůj další slib a to, že navštíví Ayumi ve vězení. Předtím ji tam nechtěli opět pustit, no po jejím návratu i s mrtvolou a chladným výrazem ve tváři už nepadly nějaké námitky.*
--: --
--: ...
Ayumi: *Sleduje ako Liath odchádza a potichu si povzdychne. Všimne si aj jej nenápadný pozdrav, tak sa len nebadateľne usmeje dúfajúc, že toto nie je ich posledné stretnutie*
Liath: *I ona zaslechne kroky, které se ozývají z chodby. Povzdechne si v duchu. Tady už nic dělat nemůže.* Dobrá, klíče jsou na háčku,* přikývne jen a bez dalšího slova se vydá z věznice. Sice by se i celkem ráda rozloučila s Ayumi slovně, no mohla jí leda nenápadně mávnout. Nepotřebovala vyvolávat podezření. Cestou si sebrala svůj batoh, opouštějíc následně policejní stanici.*
Ayumi: *Začuje kroky prichádzajúce z chodby. Zdesene otvorí oči a jej tep sa zrýchli na maximum. Má strach, že ide Shin. Okamžite stiahne ruky k telu a tvári sa, že spí. K celám podíde muž, ktorý tu bol prednedávnom, stále je mierne opitý, no momentálne skôr vyčerpaný* Môžeš ísť. *Povie smerom k Liath a posadí sa na stoličku oproti Ayuminej cele. Hlavu položí do rúk a nespokojne zavrčí, keďže mu v nej z alkoholu praská*
Liath: *Na její slova jen chápavě pokývne. Přeci jen byly různé důvody proč odpověděla takto. I když si Liath všechny neuvědomovala leč detail.* "Nevypadá zrovna zdravě. Měla by být spíše v nemocnici s ostrahou než tady,"* problesklo jí hlavou, když Ayumi zavřela oči. Slyšela a i víceméně viděla, jak dívka ztěžka dýchá.* To nic není,* odvětila jen na její opětovné poděkování. Pohledem zabloudila na hodinky. To už je skoro pět? Ten čas celkem rychle letěl.* "Brzy by tu mohl být ten policista,"* problesklo jí jen hlavou v čemž měla pravdu. Měl dorazit za necelou půlhodinu.*
Ayumi: *Zamyslí sa a uvažuje, kde vlastne jej priatelia, takmer rodina, sú. Aj keby to vedela, určite by to nepovedala nikomu. Ani Liath, hoci je k nej milá. Nahlas si povzdychne a pokrúti hlavou* Netuším, kde sú... Pochybujem ale, že sa zdržujú v hlavných dedinách, takže mi postačí, ak občas počas ciest niečo málo prehodíš... Ešte raz ďakujem. *Pousmeje sa a pomaly zatvára oči. Choroba ju pomaly premáha a síl má ešte menej. Sťažka dýcha, vidno to aj na jej tak-tak zakrytom hrudníku, ktorý sa dvíha hore a dole*
Liath: *S pousmátím zakroutí hlavou* Pravda, ne všechny vesnice se o toto zajímají. Máš nějakou oblast kde to chceš nejvíce roznést?* optala se přímo. Přeci jen by to z její strany mohl být i podvod a snaha nalákat Ayuminiy přátele do pasti či zjistit kde přibližně se pohybují. Což sice její cíl nebyl, ale detail, že? Její varování ji však překvapí. Jen se tomu zazubí.* Budu v pohodě. Bra.. Někdo mě učil opatrnosti,* odvětí jen, zaseknouc se v půlce slova "bratr" nahrazujíc ho jiným.*
Ayumi: *Prikývne a uvažuje, do akých dedín by sa to teoreticky mohlo rozniesť. Zamyslene pozrie do prázdna a mykne ramenami stále držiac Liath* Nebola som všade... Okrem toho existujú dediny, ktoré sa o dianie vo svete veľmi nezaujímajú... *Poteší ju však, že jej s útekom Liath nepriamo pomôže. Premohne ju taktiež ale aj strach. Strach o Liath. S takýmto strachom o cudziu osobu sa stretla snáď len pri Kazukim a Rosuto* Ďakujem... Ale dávaj si pozor. *Poslednú vetu zašepká, teda skôr zachrapčí, keďže pomaly stráca hlas. Cíti, že je zo zimy, s ktorou sa tu denne stretáva, mierne prechladnutá*
Liath: *Nevšimne si nápisu na její kůži. Přeci jen její tělo zrovna dvakrát už nestuduje. Všimne si však, že stáhne ruce a upraví si tričko. Na což reaguje však jen tázavým pohledem. Svoje ruce nechává na místě, kdyby si to Ayumi rozmyslela. Při jejích slovech však naklonila hlavu do strany.* Hmm myslím, že tvé jméno zazní i v menších vesnicích. Přeci jen na tebe byla vyhlášená pěkná odměna. Klidně to však můžu rozhlásit. Stejně brzy zmizím z vesnice.* Odvětila a chvíli se odmlčujíc. Tak nějak si uvědomovala, že by jí tak mohla pomoci v útěku, ale což. Možná by udělala i více, ale musela by to vymyslet tak, aby se nepřišlo na spojitost s ní.*
Ayumi: *Slabúčko stíska jej ruky, keďže na silnejší stisk sa nezmôže. Povzbudzujúce slová Liath jej vyčarujú jemný úsmev na tvári. Pob všimne si, že tričko.sa jej jemne vyhrnulo a z krvavého podpisu 'Shin-sama' vytŕča 'sama'. Okamžite ruky stiahne dnu a tielko o kus posunie nižšie. Ani by ho nemala na sebe, keby tu nebola taká zima. Hnusí sa jej čokoľvek so Shinom spojené, no najviac ju desí, že s jeho menom na nohe bude žiť do smrti. Pokrúti hlavou a vráti sa myšlienkami späť k ich téme* Dúfam, že ma nájdu... *V hlave jej skrsne myšlienka, teda skôr napad, či prosba, ktorú mápre Liath* Správa o mojom zajatí sa asi dostala len do hlavných dedín... *Posmutnie a zavrie oči. Ruky opäť prestrčí cez mreže dúfajúc, že ju Liath chytí* Mohla by si... prosím... Rozniesť správu aj po menších dedinách...? *Otvorí oči a prosebne pozrie na Liath*
Liath: *Chtěla Ayumi spíše povzbudit než ji rozplakat. Neměla ráda, když lidé brečeli. Možná i proto dusila vždycky vlastní pocity tohoto rázu v sobě. Jemně se pousmála.* Nevím, co se tehdy dělo, ale nemyslím si, že by se kvůli tomu na tebe vykašlal. Slova jsou silné zbraně, ale činy jsou vždy podstatnější.* odvětí. Což z jejích úst může znít celkem vtipně jelikož je dítě. Leč se tak leckdy nechová, zvlášť když se řeší něco důležitého či vážného.*
Ayumi: *Je rada, keď Liath uchopí jej ruky do svojich. Pri zmienke o jej priateľovi jej zovrie srdce a z celej sily klipká očami v pokuse zahnať slzy* Ale mám strach... Ani sme sa nerozlúčili a posledné slová, ktoré som mu povedala...boli.. *Odmlčí sa a po chvíli opä prehovorí. Spomienka na danú udalosť jej nie je príjemná* Povedala som mu 'Nedotýkaj sa ma'... *Posmutnie, keďže to vtedy nemyslela vážne. V skutočnosti chcela spočinúť v jeho objatí a vyplakať sa do sýtosti. Momentálne to ľutuje, no v kútiku duše dúfa, že ju Akuma raz nájde spolu s ostatnými*
Liath: *Klíče od dozorce pověsí na háček mezi celami. Je ráda, že nemusí dělat policistu či strážného. S její povahou by se jí hodně lidí asi zželelo. A měla by pak kvůli nim výčitky. Činnost Ayumi i její otázka ji však zaskočí. Neodpovídá. Místo toho jen přejde k mřížím, uchopíc její dlaně a jemně je stisknouc.* Uvidíš, že budeš v pořádku. Mluvila jsi o tom, že věříš svému příteli ne? Určitě už ví kde jsi. Chycení tvé osoby se brzy roznese...* poznamenala jen, zatímco jí opětovala pohled.*
Ayumi: *Zviazané ruky natiahne smerom od tela a prestrčí ich cez otvor v mrežiach. Chce sa dotknúť Liath, chce cítiť dotyk ľudskej osoby, ktorá nie je lačná po jej tele a krvi* Mohla... mohla... *Snaží sa zo seba vysúkať otázku no má strach, ako to Liath vezme* Mohla by si ma na chvíľu chytiť za ruky...? Dlho ma za ne nik nedržal. *Posmutnie a prosebne pozrie Liath do očí*
Liath: *Sice nebyla nadšená, že teď nechá Ayumi samotnou no nebyla zase úplně hloupá. Věděla, že potom bude muset odejít celkově a nejen na pár minut.* Byla jsem v kanceláři. Přinesla jsem si menší suvenýr, který ti později možná ukážu.* Odvětila jen s pousmáním. Nebyla si jistá, co vlastně dělá a co chce dělat. Zatím si však zařídí potřebné věci. Alespoň základ tedy.*
Ayumi: *Posmutnie keď vidí ako Liath odchádza. Ponorí sa späť do myšlienok a spomína na krásne chvíle v horúcich prameňoch s Rosuto. Chýba jej, rovnako ako všetci z Fumetsu. Onedlho počuje opäť dvere a k jej malej klietke sa opäť blíži Liath* Vitaj späť. *Pousmeje sa Ayu a znova si odpije z fľaše, ktorú obdržala od Liath* Kde si bola?
Liath: *Jakmile muž odejde tak si vydechne.* Problémů? Nemyslím si. Ty teprve přijdou,* odvětí trošku neurčitě. Prohlédla si svazek klíčů. Cely měly všechny stejné zámky, poté tu byly od pout, od dveří budov a asi i od šuplíků v kanceláři. Což jí vnuklo nápad.* Hned jsem zpátky,* podotkla jen, proklouznouc dveřmi a poté do kanceláře. Dveře ven byly odemčené, a tak je zamkla. Pro jistotu. Poté jen vytáhla sáček od oběda, co našla v kapse a prošacovala šuplíky. Brzy našla co hledala. Pousmála se, vytáhnouc umělou hmotu do které udělala otlačky klíčů z kterých poté může vyrobit duplikáty. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit. Nic užitečného tu poté takto nenašla. Přeci jen tohle byl obyčejný kancl, žádný archiv. Ale i tak jí to stačilo. Opět odemčela dveře a zamířila za Ayumi. umělou hmotu schovala do krabičky od oběda a tu do batohu na dno. Pochybovala, že by ji šacovali, zvlášť pokud tamten nebude chtít mít problémy, že ji to tu nechal na starost.* Jsem zpět,* vyhlásila jen po zhruba pěti minutách, které v kanceláři strávila.*
Ayumi: *Začuje hlas muža a to, ako sa rozpráva s Liath. Prejde jej mráz po chrbte, no podľa jeho hlasu rozozná, že to nie je jej mučiteľ. Zatvoria sa za ním dvere a Ayumi si k sebe deku od Liath privinie o kus pevnejšie. Uvedomí si, že v miestnosti zostali len ona a Liath, čo jej dodá akýsi zvláštny pocit bezpečia* Prepáč... Zatiahla som ťa do problémov. *Povie so smutným tónom v hlase*
Liath: *Potichu přemýšlí. Nad minulostí, přítomností, budoucností. Nad Ayumi. Nad svým bratrem a jejím bratrem. Tak nějak nechtěla aby Kazuki ztratil i sestru. Sice to od ní jako od lovce lidí bylo ironické, no nechtěla lovit Kazukiho. I když teď už věděla přesně, co je zač. I ona zaslechla kroky a proto automaticky během chvilky vstala. Nemuseli ji přeci vidět se takto bavit s vězněm. Než však stačila nějak zareagovat, tak se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil policista, který stál na hlídce. Ve tváři byl býlí a bylo na něm vidět, že je nervózní* Eeh, zní to hloupě, ale mohla bys ji chvíli pohlídat? Právě mi přišla zpráva z nemocnice, že má žena předčasně rodí...* Zeptal se jen, zatímco viditelně nebyl ve své kůži. Přeci jen byl ve službě... A Liath tu byla náhodou a tak se toho rozhodl využít, doufajíc že na to nikdo nepřijde. A i kdyby, pokud se nic nestane tak by to nemuselo vadit ne?* Jistěže,* pokývla jen na souhlas Liath.* Děkuji... Tady máš klíče, kdyby se něco dělo.* Dodal jen s úlevou muž, hodíc jí je vzduchem, kdy je obratně chytila.* Spolehněte se,* usmála se jen, zatímco muž zmizel ve dveřích, nechávajíc je za sebou otevřené. Čímž i lépe slyšela dusot jeho nohou, když se rozběhl pryč.*
Ayumi: *Sklopí zrak ku svojim rukám a slabo si povzdychne. Nevie, či to chce mať už za sebou alebo vytrvať. Sľúbila predsa Ros, že na ňu dá pozor. Okrem toho sú tu stále jej sny... Sny o obnove klanu, zabití matky... Dokonca sa kedysi chcela stať najlepšou medičkou na svete. Momentálne je to však to posledné na čo myslí* /Musím vytrvať čo najdlhšie a potom nájsť Ros... / *Sľúbi si sama pre seba v duchu. Celkovo ju poteší, že Liath ešte príde. Cíti sa pri nej o kúsok lepšie ak sa to tak dá v momentálnej situácii tak nazvať. Zničoho-nič začuje kroky a následné otvorenie dverí* Mala by si ísť Liath-chan... *Zašepká s ťažkým srdcom Ayumi. Nevie kedy Liath príde, no nechce, aby mala kvôli nej problémy. Už aj tak napáchala veľa zlého a toto dievča si to naozaj nezaslúži*
Liath: Nevím. Možná dnes, možná zítra? Podle toho kdy mě sem pustí.* odvětila jen po chvíli na její otázku o návratu. Skutečně to netušila. A navíc si musela dávat pozor aby ji nezačali z něčeho podezřívat. Věděla, že ty pouta na dívčiných rukách jí asi brání používat chakru. Jinak by tu s takovou ostrahou už nebyla. Přemýšlela však nad několika věcmi.* Záleží co od tebe chtějí. Až nebudeš nijak užitečná tak tě možná zabijí, nebo s tebou bude mít Mizukage jiné plány. Šušká se, že provádí experimenty na lidech, ale co je na tom pravdy nevím,* odvětila jen bezbarvě. Ani jedna varíanta se jí však příliš nelíbila.*
Ayumi: *Začína jej byť konečne po dlhej dobe pomerne teplo. Pery jej opäť zružovejú a do tváre sa jej vráti zdravá farba. Pozoruje chrbát Liath a má chuť ju objať. Cíti totiž, že sú si viac než podobné. V hlave jej však chvíľu na to skrsne dosť podstatná otázka* Liath... ako dlho myslíš, že ma budú držať nažive...? *Spýta sa a preglgne. Netuší ako dlho znesie to mučenie*
Liath: *Na její poděkování nemá moc co říct. Zhluboka však nakonec vydechne a pousměje se.* Nemusíš děkovat.* Podotkne jen zatímco se rukama obejme. Je jí chladno, ale nevadí ji to. Myšlenkami je stejně někde trošku jinde, tak nač to řešit? Nedovedla by zrovna popsat jak se cítí, ale po delší době se trošku uvolnila. Měla pocit jako by z ní spadla část toho stresu a smutku, který potlačovala. I když samozřejmě nezmizel.*
Ayumi: *Slabo sa pousmeje, keď Liath povie, že tu nie je naposledy. Denne sa stretáva len so strážou a mučiteľmi. Príjemná spoločnosť čas od času nezaškodí* Ďakujem. *Viac k tomu ani dodať nepotrebuje. Prítomnosť Liath jej vyhovuje, na chvíľu nemyslí na tých bastardov a má pocit, že má kamarátku. Za iných okolností by sa jej na to aj spýtala, no nemá pocit, že je na to vhodná doba* Kedy sa vrátiš, Liath-chan? *Spýta sa potichu a oči natočí smerom k nej. Všimne si, že je opretá o mreže*
Liath: Jsou asi tři hodiny ráno. Za těmi dveřmi je hlídač, policista, který sem přijde, když sem bude někdo mířit. Což v tuto hodinu pochybuju. A technicky tu jako lovec lidí a poustevník můžu být. I když mě tu asi neuvidí rádi, ale salám.* odvětila prostě. Z logického hlediska měla zřejmě pravdu.* I když budu muset brzy jít. Ale dřív nebo později se zase vrátím,* dodala.*
Ayumi: *Zavrie oči. Vďaka deke jej chladná podlaha nie je natoľko nepríjemná ako doteraz. Vie však, že jej ju dlho nenechajú. Stráže sú bezcitné a ten mučiteľ ešte horší. Povzdychne si a pomaly oči otvorí* Nie som si istá, či by si tu mala byť sama... Je to tu nebezpečné. *Povie a zviazané ruky spojí akoby sa chcela modliť. Snaží sa však ruky zohriať, keďže tie jediné prikryté nemá*
Liath: *Všimla si jak při zmínce o bratrovi zamrzla. Nedivila se tomu. Netušila, co se v poslední době s Ayumi nebo jejím bratrem dělo, ale už jen to že Ayumi chytili asi nebylo příliš fajn ani pro jednoho. Nechala ji aby si udělala relativně pohodlí, zatímco se zády sama opřela o mříže. Měla o čem přemýšlet a tak byla chvíli zticha.* Dobré srdce? Otázka názoru. Jen mám své zásady,* odvětila prostě než se opět odmlčela.*
Ayumi: *Pri zmienke o Kazukim zamrzne na mieste. Niekoľko sekúnd sa skoro nehýbe. Pohne sa až keď jej Liath podáva fľašu s vodou. Spomína na krásne detské spomienky z čias, kedy tu bol pre ňu len Kazuki. Síce boli aj ťažké časy, keďže celá výchova zostala na nej, no aj tak to považuje za najkrajšie časy svojho života. Napije sa z vody a ľahne si na zem, pričom sa schúli do klbôčka* Máš naozaj dobré srdce. *Zašepká, no dostatočne nahlas, aby ju Liath počula*
Liath: *Sice by jí nejraději rozvázala alespoň ruce aby se mohla zabalit no ví, že nesmí. Sice by jí možná neměla dávat ani tu deku, ale tak salám na to. Na její otázku se jen smutné pousmála.* Ber to třebas jako splacení menšího dluhu tvému bratrovi. Raz jsem se s ním setkala a pomohl mi pochopit princip Kumenju. Pamatuji si, že tě zmínil jak jsi se o něj po smrti rodičů starala.* Odvětila jen s pokrčením ramen.* Nic k jídlu tu ale nemám. Ale láhev s vodou ano.* Pokračovala, prostrčíc mřížemi i tu.* Tak nějak tuším, že tu asi nemáš zrovna pohodlný život. Myslím ale, že takové zacházení je zbytečné.* Dodala.*
Ayumi: *Nechápavo sleduje počínanie Liath. Trasúcimi sa zviazanými rukami prevezme deku a s vďačným výrazom a očami plnými sĺz jej hľadí priamo do očí* Ď... Ďakujem. *Okamžite sa pokúsi jaksi-taksi do deky zabaliť. Chvíľu s ňou bojuje, predsa len, prikryť sa, keď má zviazané ruky aj nohy je pomerne zložité, no zdravým rozumom príde na techniku* Prečo si... ku mne taká dobrá? *Z očí jej stále stekajú slzy, nedokáže ich zastaviť. Má strach, že má Liath niečo za lubom*
Liath: *Nemá tušení co se Ayumi honí hlavou, no i kdyby to věděla, tak by pochybovala, že by ten komu říkala Hotaru něco věděl. Přeci jen to bylo jen pár měsíců, co Toru odešel. I když jeho zrada stále bolela.* Popravdě jsem to čekala. Je nukeninem velmi krátce,* odvětila jen. Přemýšlela jak by mohla Ayumi alespoň trošku pomoci. Všimla si jak se třese a hned měla nápad. Z batohu, který odložila při vstupu do chodby k celám mohla vzít něco. Co by jí pomohlo.* Počkej chvíli,* vybídla ji jen, zamíříc k němu a vytahujíc z něj deku a seberouc i celý batoh s sebou. Přeci jen ani ona nechtěla během čekání na vandala v noci mrznout.* Na, třeseš se* podala jí ji jen mezi mřížemi.*
Ayumi: *Na otázku, či je v poriadku, neodpovedá, len si nahlas povzdychne. Keď však Liath spomenie akési meno, Ayumi len zaklipká očami. Nepozná nikoho s takým menom* /Možno ak by Hotaru žil... niečo by vedel./ *Pomyslí si a opäť naprázdno preglgne. Každá spomienka na jej bývalého veliteľa je pre ňu ako rada nožom priamo do srdca. Nie taká, akú vykonáva pri rituáloch* Nepoznám ho... *Kľačí na kolenách a bez akéhokoľvek dôvodu jej opäť tečú po lícach slzy. Chladná kvapka dopadne na jej odhalené rameno a celým telom jej prejde triaška. Neznáša to, tú zimu a neskutočné vlhko, s ktorými sa stretáva momentálne denne*
Liath: Hej, hej, hej jsi v pořádku?* vyhrkne, když se Ayumi sveze podél mříží. Zamračila se. I ona věděla, že je to hloupá otázka, ale což. Odlepila se zády od mříží, instinktivně přejdouc k těm jejím a čupnouc si naproti ní. Možná to bylo naivní být takto blízko ale to bylo jedno. Neměla u sebe klíče ani nic podobného tak by Ayumi předstírání slabosti k ničemu nebylo. Na její odpověď nic neřekla, ostatně si to myslela.* Bývalého člena mého týmu. Pochybuji však, že by ti jméno Toru Umino něco řeklo,* odvětila popravdě. Celkem by ji zajímalo co za informace od dívky chtěli, že ji takto zřídili. I když mělo logiku, že když ji udrží slabou tak bude menší šance na její útěk.*
Ayumi: *Príde jej Liath ľúto keď uvidí slzy v jej očiach, no nedá na sebe nič poznať. Zamyslí sa, pretože nevie, koľko toho Kirigakure o väzeňských praktikách vie. Celkovo to nie je téma pre deti, teda aj Liath* Stráže a mučitelia. *Zašepká. Už sa neudrží na nohách a pomaly sa zvezie k zemi. Hlavou sa opriera o mreže pričom ich stále zviera rukami* A koho by som to mohla poznať? *Spýta sa stále hľadiac do zeme. Chce Liath pomôcť. Z neznámych príčin sa konečne pri niekom po dlhej dobe rozhovorila. Možno je to preto, lebo ju Liath privádza na iné myšlienky*
Liath: *Netušila či je v jejím věku neobvyklé či zvláštní myslet na něco jako je pomsta. Věděla však, že nikdy Toruovi neodpustí. Nejenže je zradil, ale zabil i Shikashiho. Což jeho smrt ostatně dala vzniknout této touze. Kdyby Shiki přežil tak by ho nezačala nenávidět. Jak se říká mezi láskou a nenávistí je tenká hranice.* Chtěla jsem zkusit či nějaký z vězňů neví něco o někom koho hledám.* odvětila, hřbetem ruky si otirajic oči. Bylo to poprvé od smrti bratra, kdy plakala. Doteď to vždy držela v sobě.* Koho myslíš tamtěmi?* opýtala se však místo bližších detailů.*
Ayumi: *Potichu počúva Liath bez známky akejkoľvek emócie. Prekvapuje ju, že tak mladé dievča myslí na pomstu. Liath jej tak trochu pripomína ju pred pár rokmi* Čo tu vlastne robíš? *Spýta sa, pričom jemne nahne hlavu na stranu* Hoci... Si lepšia spolocnosť ako TAMTÍ... *Pri slove tamtí ju mierne strasie
Liath: *Sleduje jak se Ayumi namáhavě vrací k mřížím své cely. Je to ironické, ale i když ví co všechno tahle dívka udělala tak s ní soucítí. Z nějakého důvodu z ní nemá strach i když ví, že kdyby měly bojovat, tak nemá šanci vyhrát. Ten důvod však nebyly mříže za kterými byla. Bylo to něco, co nedovedla popsat.* Nejsem urazena. A nejsi, nebo alespoň nevypadáš, že by jsi mě teď mohla, nebo chtěla ublížit.* podotkla jen.* Pomsta není vždy to nejlepší řešení. Přesto ji hodlám vykonat. Čím dříve tím lépe,* odvětila, zamýšleně si Ayumi přJa ti volala? :O o tom ani nevím, prohlížejíc. Menší ošetření by ji neuškodilo.*
Ayumi: *Posledné zvyšky síl využije na to, aby sa poležiačky presunula ku mrežiam. Zviazanýmj rukami sa ich prichytí a pridržiavajúc sa ich sa postaví. Pozrie Liath priamo do očí s prázdnym výrazom* Nechcela som ťa uraziť... Len narážam na to, že so smrťou blízkeho sa vyrovnáš len vďaka pomste. *Povzdychne si* Ale si odvážna... Väčšina detí, ktoré vedia čohom som schopná sa mi ani nepozrú do očí a hneď utečú...
Liath: Jsem dítě a nestydím se za to. Je mi však jedno, co vtlouká vesnice do takových jako já. Mám svůj vlastní názor a pocity!* vystekla podrážděně.* Vím jaké to je, když tě někdo blízký zradí, když ti zemře v náručí a ty nemůžeš s tím nic udělat, když někdo zemře kvůli nesmyslné válce! Tak mi tu přestaň vykládat, že nic nechápu! Že nevím, že vesnice používají Shinobi jako zbraně. Že mocní můžou vše a ostatní nic! Všechno to vím...* pronesla jen rozčileně. Ani si neuvedomovala, že se jí z očí spustily slzy. Zoufalství, smutku a jisté beznaděje.*
Ayumi: *Potichu sa so smútkom v hlase uchechtne a pokrúti hlavou* Si ešte dieťa... Dedina odjakživa vštepuje svojim shinobi to, že prvoradé je jej dobro... Keď budeš v mojom veku, možno moje slová pochopíš. *Zahĺbi sa opäť do svojich spomienok a vybaví si Hotarovu smrť. Nebyť jej najbližšieho priateľa ktorý ju podporil, nesplnila by Hotarovu poslednú prosbu* Priateľ je ten, kto pri tebe stojí za všetkých okolností... Ten, komu sa môžeš vyplakať na ramene... Ten, kto príde keď to najviac potrebuješ. *Počas celého monológu myslí na Akumu a na všetko, čo pre ňu kedy spravil* Ja v toho môjho verím. Verím, že raz príde.
Liath: *Nechává jí mluvit. Má pocit, že celkem chápe jak se cítí, no nebrala to jako omluvu.* Nejsi jediná kdo přišel o někoho blízkého. Lítostí lidem životy nevrátíš. Stejně tak jako vraždění bez důvodu nevrátí ty o které jsi přišla.* pokračovala zatímco nahlas polkla. Její poslední slova ji tvrdě zasáhla. Znala to, když vás někdo blízký zradí. Instinktivně začala couvat dokud neucitila chladné mříže protější cely.* Zrada jednoho člověka se nedá s celou vesnicí srovnávat.* zamumlala jen tiše. Stále se nevyrovnala s zradou Torua a smrtí Shikashiho a jejího bratra.*
Ayumi: *Prikývne a nahlas si povzdychne. Intímne miesta ju ešte stále pobolievajú tak prikrčí nohy k sebe* Neoprávňuje, to je pravda.... Lenže toľko tragédií behom pár rokov človeka poznačí. *Uhne pohľadom. Počúva kvapky vody dopadajúce na vlhkú podlahu, už si na ten zvuk pomaly zvyká* Ľutujem to ale... Už viem čo cítili tí ľudia... Ľutujem takmer všetko... Okrem Hayata. Zradil svojho najlepšieho priateľa. *Opäť potichu smrkne* A zrada najlepšieho priateľa... Je oveľa odpornejšia ako zrada dediny...
Liath: *Odpověď Ayumi ji překvapila. Celkově ji překvapovalo její chování. I když by možná nemělo.* Promiň...* odvětila jen zatímco uhnula pohledem na stranu. Něco takového nečekala. Ale možná by ji to nemělo až tak překvapovat.* "Věci zřejmě nejsou vždy zrovna jednoduché,"* pomyslela si.* Ani smrt blízké osoby ti však nedávalo právo jen tak vraždit. Slyšela jsem o tobě celkem dost,* pokračovala však.* Nepřišla jsem sem však abych tu shrnovala tvůj život. Nevěděla jsem ani, že tu jsi. Což zřejmě tvého bratra Kazukiho zrovna nepotěší.* Pokračovala. Dlaní se chytila za druhou paži. Měla toho dost na přemýšlení.*
Ayumi: *Zachytí ten nával hnevu Liath a opäť sa horko-ťažko presunie dozadu. Spomenie si na deň, kedy prvý a zároveň jediný raz čelila zoči-voči matke* Nebyť jeho, moji rodičia by ešte žili. *Preglgne a snaží sa striasť tej hrče, ktorá sa jej urobí v hrdle. Márne, slzy jej už stekajú po tvári* Ja a môj brat sme mohli dopadnúť inak ak by sa Hayato zachoval tak ako sa mal. *Povie a potihu smrkne. Posledné dni plače priveľa, viac než kedykoľvek predtým a niet sa čomu diviť*
Liath: *Další vysvětlení, kterého se jí dostalo ji zrovna dvakrát nepotěšilo.* A důvod zabití?* odvětila jen chladně. Neměla ráda bezdůvodné vraždy. Navíc sama řekla, že to byl její Sensei! Z jejích slov poznala, že to s kým se tehdy setkala byla Ayumi. Vzpomínala si na to celkem dobře a i když to byly příjemné vzpomínky, tak byly falešné, jak právě zjistila. Naštvalo ji to. Což však bylo poznat jen na tom, že sevřela ruce v pěst.*
Ayumi: *Prikývne a opäť ju strasie, tentokrát pri spomienke na Hayatove večne úlisné výrazy, nechutné poznámky, ktoré mával ako duch. Taktiež si spomenie na to, že očividne je stále pri nej a náramne si to užíva* Bol to môj sensei. Zabila som ho a pri stretnutí s tebou.... Za pomoci Henge som sa na neho premenila. *Skonštatuje a pomaličky sa začne prisúvať bližšie k Liath. Netuší síce čo je dôvodom jej návštevy, no strach už Ayumi opušťa. Aspoň ten strach zo samotnej Liath*
Liath: *Vyčkává na odpověď na její otázku, která ji však překvapí.* Hayata...?* zopakuje překvapeně. Nijak se svým překvapením ani netají. Pouze přikývne. Není si jistá či ho Ayumi zná, nebo či to myslí tak, že to byla ona. Stiskne ruce v pěst. Moc dobře vidí cestičky po slzách i to, jak je Ayumi potlučená.* "Mučili ji kvůli výslechu, nebo jen tak pro potěšení?"* probleskla jí hlavou myšlenka. Neměla ráda mučení. Zvlášť pokud nebylo potřeba. Netušila však, co se dívce stalo. Dle Bingo knihy byla dost nebezpečná a tady vypadala... zlomeně.*
Ayumi: *Naprázdno preglgne a zrak upriami na Liath. V očiach má prázdny vyraz a stopy po slzá sú tiež pomerne viditeľné. Na ústach má zaschnutý pramienok krvi* Spomínaš si na Hayata? *Odpovie na jej otázku otázkou. Prvýkrát odkedy je vo väzení sa kútik jej úst jemne nadvihne do slabého úsmevu*
Liath: *Prohlédne skrze mříže do cely. Celkem ji překvapí koho tam vidí. Měla nastudovanou Bingo knihu a i když to bylo celkem těžké určit, tak měla pocit, že dívka za mřížemi je Ayumi Kurosawa.* "Kazukiho sestra je v Kiri?"* probleskla jí jen hlavou otázka. Sice to bylo už téměř dva roky, no nezapomněla na tu menší pomoc s Kumenju, kterou od Kazukiho získala. Co ji však překvapilo více bylo to, že se ji dívka snažila oslovit.* Liath...* opravila ji jen trošku vyvedená z míry.* Odkud mě znáš?* položila jen otázku zpod přimhouřených víček. Prohlížela si ji i to v jakém je stavu.*
Ayumi: *Po celom tele sa trasie. Necíti natoľko silnú chakru, aká razila z muža spred pár dní. Onedlho uvidí mladú dievčinu, ktorá je jej od pohľadu známa. Nevie si však spomenúť tak.začne loviť v trochu pomotanývh spomienkach. Zatiaľ ju pomaly opúšťa strach, keďže to nie je onen tmavovlasý chlap. Spomienkami zablúdi k Hotarovi a zovrie jej srdce. Vybaví si však svoju dávnejšiu misiu, kedy mala o istej dievčine zistiť všetko potrebné. Loví po jej mene* L...L...Lilith? *Skúsi prvý pokus, mená nie sú práve jej silná stránka. Pri otázke však stále zostáva pre istotu opretá o stenu*
Liath: *Pohledem jen zabloudí k Midnight, která automaticky zamíří k jedné z cel odkud cítí vůni krve. Policista rozsvítí na což liška tlumeně zavrčí. Nelíbí se jí to. Proto se i beze slova zastaví před celou, kdy jde jasně vidět její bílá srst i tři ocasy a stočí pohled na Liath.* Odcházím,* pronese jen prostě načež v obláčku dýmu zmizí než vůbec Liath stihne něco říct. V duchu si nad tím povzdechne, no více ji zaujme zvuk pohybu.* Nechte mě tu samotnou.* Podotkla jen k policistovi, který se zamračil no opustil chodbu, hlídajíc však dveře z druhé strany. Liath následně jen zamířila směrem k cele, kde se předtím zastavila Midnight.*
Ayumi: *Z myšlienok ju preberie otvorenie dverí. Premohne ju strach, že opäť príde ON. Bez ohľadu na bolesti, ktoré prežíva sa inštinktívne behom chvíľky presunie ku stene. Stále má spútané ruky a nohy. Dlhšie vlasy, ktoré má po stranách jej padajú do očí
Liath: *Policista nebyl z její otázky příliš nadšený, ale nakonec přikývl. Věděl už, co je Liath zač. I když jí bylo jen sedm, téměř osm tak už měla ve vesnici nějaké malé jméno. I když za to mohl i fakt, že patřila mezi vlastníky Kekkei Genkai. Leč detail.* Pojď za mnou,* vybídl ji tedy jen policista, přecházejíc ke dveřím, které vedli k podzemním vězením. Přeci jen to bylo praktičtější to mít pod zemí. Midnight je jako přízrak následovala.* Krev,* poznamenala jen tiše liška, když se ocitly v chodbě plné cel.*
Ayumi: *Sedí na vlhkej studenej podlahe vo väzení. To, čo sa udialo naposledy riadne otriaslo jej psychikou. Momentálne má na sebe len dlhé dotrhané biele tričko na ramienka, ktoré sotva niečo zakryje. Cíti sa veľmi zoslabnuto, jednak z modrín a krvou podliatych zranení na tele a druhá vec, z toho, čo jej ten človek urobil* /Prečo...?/ *Pomyslí si a z oka jej stečie.drobná slza*
Liath: *Bylo něco kolem dvou hodin ráno, když sem přivedla onoho výtržníka, který dělal vylomeniny v ulicích Kiri. Midnight jí stále kráčela za patami, celkem zvědavě i nasávajíc okolní pachy. Milovala noc a tak se neponáhlela zpět tam odkud ji přivolala Liath. I když roli v tom sehrálo i to, že dokud tu nebylo moc lidí tak neměla ani důvod. I když svůj úkol již splnila.* Za jak dlouho ho pustíte?* optala se jen policisty, kterému mladíka předala a on ho nechal odvést.* Měsíc? Možná dva. Aby si příště rozmyslel takové naschvály a vylomeniny,* odvětil asi čtyřicetiletý muž na její otázku.* Chápu. Mohla bych se podívat do vězení? Chci něco zjistit a možná by mi někdo z tamější vězňů mohl poskytnout nějaké vodítko,* optala se i když její tón moc tázavě nezněl. Co už.*
BlueBoard.cz ShoutBoard