Přidej zprávu »
---: ---
Katsuo: *Fu ho představí na večeří se a vyprovodí ho ke dveří a rozloučí se. Řekne si. * „Tak dnešek považuji za jeden z dobrých dnů. Co dobrých ale nejlepších.“ a pokračuje směrem k sobě domů. Přišel domů a hned ze sebe sundal svoje hadry a šel si dát horkou sprchu. Po sprše si šel dát ještě trochu mléka. Poté zalehl do postele jen v trenkách a řekl si. * „mam to ale štěstí poslední dny.“ A poté skoro okamžitě usnul. *
Fu_: *zrovna teď to nečekala, že jí naplní krk a zakucká se. Přesto ale všechno poctivě spoliká. Podívá se na sebe, jak je mokra od sebe i od něj do toho mychaný jejich pot a jak je mokrý i on.* Myslíš, že je potřeba se ptát teďka, jestli spolu chodíme? *usměje se a políbího. Nechá ho tak ochutnat svoje sperma. Z kuchyně se ozve Motozawa.* Fu zlato, jestli jste skončili je hotová večeře. *poví s veselím v hlase.* Sakra. Kdy přišla? *zarazí se Fu. Rychle na sebe hodí nějaké hadry a jde do kuchyně.* Jak dlouho jsi doma? Nemohla si nějak naznačit.. *zadrhava se protože jí trochh sperma uvízlo v krku. Motazawa jí nalije do skleničky vodu a podá jí ji.* Hlavně že jsi šťastná. *nepřestavá se usmívat. Fu tedy přivede Katsua, aby se s nimi navečeřel a představí ho Motozavě. Po večeři ho táhne ke dveřím.* Musím ještě za Shinon tak tě teďka vypustím. Ještě se uvidíme. Zatím ahoj zlato. *rozloučí se a pak se jde vykoupat a převléknout. Do půl hodiny odchází z domu za Shinon.*
Katsuo: *jak mile se Fu udělá tak ho Katsuo s ní vytáhne a vezme si do ruky její hlavu a strčí jí ho až do krku. Chvíli pokračuje, ale už mu moc nechybělo a udělal se jí do krku. Potom ho vytáhl a lehl si do postele.* Takže teda spolu teďka chodíme? * Zeptal se Katsuo a čekal na odpověď. *
Fu_: *lítá ze strany na stranu a užívá si různé úhly zásunu. Trochu ji poslední poloja brání v dýchání, ale to ji nebrání v tom vzdychat nahlas. Cítí, že se blíží její chvíle.* Dej mi to všechno. * zahaleká a potřísní ho svým výstřikem s hlasitým stenem. Motozawa se v kuchyni chytne za pusu.* Jsou věci, co bych asi neměla slyšet. Asi se moc nesoustředí na svůj nos při sexu, jinak byla asi tižší. Tak hlavně, že je spokojená. * usměje se a pokračuje s přípravou večeře.*
Katsuo: *Když se Fu přehoupla, tak se moc nedivil čekal to. Rozhodl se trochu si pohrát s jejím klitorisem. Natáhl ruku a začal kolem něj kroužit. Fu vzdychala dost na hlas. Rozhodl si s ní pohrát. Zvedl se i sní bez toho aby ho z ní vytáhl. Chytl jí za zadek a začal jí zvedat nahoru a dolů pokaždé se snažil změnit úhel zasunu. Po chvíli ho to přestalo bavit, a tak ji položil zase na postel akorát si dal její nohy na ramena a začal do ní agresivně zasouvat. Chytl ji obouma rukama za prsa a hrál si s nimi. Po chvíli jí zvedl, ale ne celé tělo jenom spodní část ji nadzvedl stylem tak že byla jenom hlavou a kouskem zad na postely. Katsuo si musel stoupnout na postel nohama aby do ní mohl zasouvat. *
Fu_: *chvíli se stará o Katsua. Ten ji pak hodí ale na postel a vklouzne do ní. Při zásunu Fu zakloní hlavu a vzdychne. Omotá nohy kolem jeho zadku a přiráží s ním. Prsa má velmi citlivá a když si s nimi začne Katsuo hrát zajede mu jednou rukou do vlasů a stiskne je a druhou rukou se chytne povlečení. Jak sebou postel hází tak to vzbudí Mochiho, který jen frkne, seskočí z postele a vleze si na vlastní pelech pod oknem.* To je ono. *vzdychne Fu. Stahne mu ruku z vlasů, popadne ho za triko a jedním silným pohybem mu ho roztrhne a odhodí. Pak mu rukou stiskne bradavku a lehce s ní kroutí. Ještě chvilku ho nechavá do ní narážet než napne svaly na nohou a škubne s ním nad sebe. Stále ho drží v sobě. Při tom pohybu se jim prohodí role. Ona teď sedí na něm a Katsuo leží na posteli hlavou ke dveřím. Začne se na něm nadzvedávat se silnými dopady, mačká si u toho prsa a hlasitě a radostně vzdychá. Přes ten jekot není slyšet bouchnutí domovních dveří, ani kroky, které Motozawa vydavá, když jde do Fuina pokoje, aby zjistila jestli je v pořádku. Otevře dveře a vidí Fu, jak si hraje s prsama a dovadí na Katsuovi. Zrudne jako rajče a rychle zase potichu zavře a jde do kuchyně, kde připravuje večeři. Byt je plny jejího pachu tak ani Fu hned nespozorovala, že je doma a radostně si užívá dál. Ani Katsuo by o ní neměl vědět.*
Katsuo: *Katsuo se líbá s Fu drží ji za záda a sjíždí rukama k jejímu zadku. Jenže v tom ho povalila na záda a sundala mu kalhoty a klekla na zem. Začala si sním hrát a on si to nechal líbit a k tomu měl úsměv na tváři. Potom si ho vzala mezi prsa. Katsuo jen lehce vzdychl jak se mu to líbilo. Chvíli tak pokračovala a potom se rozhodl něco lepšího. Katsuo vstal, zvedl Fu ze země a položil jí na postel. Chvíli jí líbal a poté do ní pronikl. Držel Fu za zadek a poté začal zrychlovat. Po chvilce dal jednu ruku na její prso a začal si s ním hrát. Chvíli ho mačkal stejně tak zadek. Potom si vzal její druhé prso do pusy a začal si s ním hrát (jazykem) a u toho si ještě s rukou hrál s její bradavkou.*
Fu_: *usměje se nad jeho lichotkami* Já sem měla, ale zabili ho na misi. Tak sem chtěla. Být sama. Stejně nám to neklapalo. *poví. Vstane povyhrne si sukni a posadí se rozkročmo na Katsua.* A už mlč, jen mě líbej. *vyzve ho a přitiskne se k němu. Jedním rychlím pohybem si sundá všechno oblečení na horní části těla a začne ho líbat. Při tom pohybu na zem spadne prázdná láhev od vodly a odkutálí se do rohu pokoje. Popadne ho za vlasy a silou mu zakloní hlavu, aby měla přístup k jeho krku. Na tom ho začne slabě kousat a přejíždět jazykem. Opře se do něj, aby se položil na postel. Klekne si na zem a stáhne mu kalhoty. Vezme do ruky jeho penis a chvilku ho masíruje a olizuje, než si ho vloží do pusy až na doraz a začne se pohybovat hlavou nahoru a dolu. Po chvilce přestane a vloží si ho mezi prsa a začne mu to dělat kozama.*
Katsuo: *Fu mu vyprávěla o svoji rodině. Jenže pak zazněla a začala mu povídat o svoji minulostí. Pak pokračovala tím že jí jako studenta poslali na misí typu S. Katsuo ji se zájmem poslouchá a je dost udivený kolik si toho zažila. Později mu řekla i jedno tajemství co ví jen tsuchikage a rada starších a to že nepochází z iwagakure ale z kirigakure. Katsuovy spadne čelist,ale poslouchá dál. Potom povídá zase o bratrovi a kouká do prázdna. Katsuo na nic nečeká a obejme ji a dá jí pusu na tvář. Chvíli ji tak drží a pak ji pustil. Poté mu řekla že nemá přítele Katsuo si řekl.* " Jo super, i když se divím tak pěkná holka a nemá kluka proč asi?" Ale poté ho Fu políbila on ji na její otázku co mu položila odpověděl takhle.* Jak bych nemohl chtít tak překrásnou holku jako ty *dá jí ruku na tvář a dá jí vlasy za ucho. Poté si ji tou rukou přitáhnou a začal ji líbat. *
Fu_: *zamyslí se.* Ne že by zrovna nepříjemné, jen těžké. Musím se vrátit hodně zpátky. Navíc, moc si nepamatuju. Takana jsem za svůj život viděla jen málo. Víš, v sedmi letech jsem byla poslaná na misi typu S. *poví a podívá se na něj jakou bude mít reakci.* Byla jsem ještě na akademii a šli jsme prozkoumat jakousi spadlou hvězdu. Nakonec se ukázalo, že jsme byli pryč několik let. *pak se zamyslí, aby sformulvala svoji prosbu.* To co ti teď řeknu, ví jenom pár lidí. Je to Tsushikage, Shinji Rogo a rada starších této vesnice. Byla bych ráda, aby se to dál nevědělo. Upřímně, neměla bych problém tě pak zabít. *pohrozí mu a tváří se u toho odhodlaně.* Proč jsem dostala tady Mochiho? *poví a zvedne ho z polštáře, kde většinu času spí.* Protože psi jsou důležitou podstatou při boji v našich klanových technikách. Tento klan nenajdeš tady v Iwagakure, ale v... *na chvíli se odmlčí.* ale v Kirigakure. Já a má rodina jsme z Kirigakure. Zapečetili do mě Sanbiho a nelíbilo se jim to. Na tu mis mě poslali, abych tam zemřela a mohli sanbiho zapečetit do někoho jiného. Nevyšlo jim to a pro ně jsem už mrtvá. Tady si mě vzali pod svá křídla a já se zavázala, že se jednou Shinon odvděčím. Stala jsem se tak její stráží. Sice zbytečnou ale i tak. Devatenáct let jsem o své rodině neslyšela až dosud, kdy jsem zabila svého bratra. *dokončí a dívá se někam do prázdna. Má vlhké oči ale přesto položí ruku na Katsuovo stehno.* Ne, přítele jsem neměla štěstí získat. Ale myslím, že ty máš na tuto pozici dobré předpoklady. *usměje se a začne ho líbat. Pak se na chvíli odtáhne.* Jen pokud chceš teda?
Katsuo: *Kdyz Fu chtěla platit tak řekl.* Platím všechno já. *Zaplatil tak vyrazili k Fu. Po cestě ji držel za ruku. Když došli k ní tak ho zavedla do jejího pokoje. Sedl si tam a čekal na ni. Přišla s lahví vody v ruce a sedla si vedle něj. Podala mu vodu a zeptala se ho co chce vědět. On řekl.* Tak jakej byl tvůj bratr a tvoje rodina, ale jestli ti to je nepříjemný tak nemusíš o tom mluvit. A mám ještě jednu otázku. Máš přítele? * Katsuo se jí podíval do očí a čekal na její reakcí.*
Fu_: *nema s pitím problém. Buď se opije a nebo ne. Má strach o Katsua ale. Nevypadá, že by byl zvyklí a už do sebe kope páty drink.* Možná by si měl brzdit. *usměje se.* Nemám.problém, ti vyprávět o své rodině, ale ne tady. Spiš někde v soukromí. Není to něco, co by měl slyšet každý. *vxsvětlí mu, vstane a chysta se zaplatit a odejít.* Motozawa by neměla být doma, tak bychom mohli ke mně. *poví Fu po cestě a zamíří rovnou k ní domů. Během pár minut tam dorazí, zavede ho k sobě do pokoje a skočí do kuchyně. Vezme tam lahev.vodky a vrat8 se. Sedne si na postel, otevře flašku a napije se z ní. Pak ji poda Katsuovi.* No, co by si chtěl teda vědět? Co by tě zajímalo? *zepta se*
Katsuo: Na zdraví. * Řekl a tuknul si s ní. Katsuo nebyl zvykl pít a tak jen posrkaval. Popíjeli tam a Katsuo se ptal Fu na hodně věcí o její rodině a doufal že jí to nebude nepříjemné.* Hele jestli by nevadilo chtěl bych se zeptat jakej byl tvůj bratr ? Jestli teda nevadí že se ptám. Další whiskey.* Ještě poručil a díval se Fu přímo do očí. Čekal na reakci Fu a doufal že jí nějak neranil nebo jí neprivodil smutek. Chvilka uběhla a Katsuo už měl v sobě 5 panaku whiskey.
Fu_: *usměje se a víc se k němu přivine.* Děkuju. *nechá se políbit a opětuje mu to. Ještě chvilku se dívá na výtvor a pak se otočí a táhne Katsua ze hřbitova.* SPíš by se šla někam napít, jestli ti to nebude vadit. Potřebuju se trošku uklidnit. *poví a vede ho rovnou k nějakému podniku, kde si u baru objedná nějakou Whiskey. Objedná ji i Katsuovi, aby neodmlouval.* Tak na zdravý. *ťukne si s ním a napije se ze své skleničky.*
Katsuo: * Jen ji sleduje jak si pohrává s ozdobami. Poté se ho zeptá co si myslí. Chvíli přemýšlel ale poté odvětil.* Je to nádherné. Vypadá to nádherně, ne je to nádherné. Určitě by se mu to líbilo tim jsem si jist. * A chytne ji za ruku a políby ji. Chvíli tam jen tak stojí a drží se za ruce. Poté chvíli se jí zeptá. * Nechceš se jít někam projít nebo zajít na jídlo někam? * Podívá se na ni a čeká na její odpověď.*
Fu_: *rozhlíží se po lopatě, ale Katsou s ní přijde a začne kopat.* Děkuji ti. *poví a políbí ho. Vleze si do jámy a rozhlídne se.* Hm.. Málo místa. *Natáhne se ven z díry pro lopatu a začne ještě rozšiřovat hrob do stran a vyhazovat hlínu z díry, kterou odkopala.* Tak, to by stačilo. *poví. Vytáhne svitek a rozloží ho na dně. Vyskočí z díry a složí pečeť, aby uvolnila vše, co je ve svitku. Po dně hrobu se rozloží Takan a všichni jeho psi. Dívá se, jak klidně spí. Pak si vezme do ruky lopatu a následujících několik minut přehazuje hlínu, aby je zasypala. Vytvoří čtyři klony, aby přinesli jeden větší náhrobní kámen a dva aby zaběhli do vesnice. Sedne si a začne do kamene tesat text. ''Život je cesta, u které nikdy nevíš, za kým tě dovede.'' pod to vytesá ''Takan Kaizo'' a hned pod to ''Hidohoki - Matu - Sabuku - Chomau - Maiya'' a pod ta jména psů ''Ti nejbližší''. Celý kámen pak společně s klony zasadí pár čísel do země, aby držel. Během toho se vrátí kloni s náručemi plnými různých květin a věnců. S tím vším si pak Fu pohrává, aby ten pomník vypadal dobře. Odstoupí od něj a chytí se zase Katsua.* Co myslíš? *zeptá se ho*
---: ---
Katsuo: *Fu ho představí na večeří se a vyprovodí ho ke dveří a rozloučí se. Řekne si. * „Tak dnešek považuji za jeden z dobrých dnů. Co dobrých ale nejlepších.“ a pokračuje směrem k sobě domů. Přišel domů a hned ze sebe sundal svoje hadry a šel si dát horkou sprchu. Po sprše si šel dát ještě trochu mléka. Poté zalehl do postele jen v trenkách a řekl si. * „mam to ale štěstí poslední dny.“ A poté skoro okamžitě usnul. *
Fu_: *zrovna teď to nečekala, že jí naplní krk a zakucká se. Přesto ale všechno poctivě spoliká. Podívá se na sebe, jak je mokra od sebe i od něj do toho mychaný jejich pot a jak je mokrý i on.* Myslíš, že je potřeba se ptát teďka, jestli spolu chodíme? *usměje se a políbího. Nechá ho tak ochutnat svoje sperma. Z kuchyně se ozve Motozawa.* Fu zlato, jestli jste skončili je hotová večeře. *poví s veselím v hlase.* Sakra. Kdy přišla? *zarazí se Fu. Rychle na sebe hodí nějaké hadry a jde do kuchyně.* Jak dlouho jsi doma? Nemohla si nějak naznačit.. *zadrhava se protože jí trochh sperma uvízlo v krku. Motazawa jí nalije do skleničky vodu a podá jí ji.* Hlavně že jsi šťastná. *nepřestavá se usmívat. Fu tedy přivede Katsua, aby se s nimi navečeřel a představí ho Motozavě. Po večeři ho táhne ke dveřím.* Musím ještě za Shinon tak tě teďka vypustím. Ještě se uvidíme. Zatím ahoj zlato. *rozloučí se a pak se jde vykoupat a převléknout. Do půl hodiny odchází z domu za Shinon.*
Katsuo: *jak mile se Fu udělá tak ho Katsuo s ní vytáhne a vezme si do ruky její hlavu a strčí jí ho až do krku. Chvíli pokračuje, ale už mu moc nechybělo a udělal se jí do krku. Potom ho vytáhl a lehl si do postele.* Takže teda spolu teďka chodíme? * Zeptal se Katsuo a čekal na odpověď. *
Fu_: *lítá ze strany na stranu a užívá si různé úhly zásunu. Trochu ji poslední poloja brání v dýchání, ale to ji nebrání v tom vzdychat nahlas. Cítí, že se blíží její chvíle.* Dej mi to všechno. * zahaleká a potřísní ho svým výstřikem s hlasitým stenem. Motozawa se v kuchyni chytne za pusu.* Jsou věci, co bych asi neměla slyšet. Asi se moc nesoustředí na svůj nos při sexu, jinak byla asi tižší. Tak hlavně, že je spokojená. * usměje se a pokračuje s přípravou večeře.*
Katsuo: *Když se Fu přehoupla, tak se moc nedivil čekal to. Rozhodl se trochu si pohrát s jejím klitorisem. Natáhl ruku a začal kolem něj kroužit. Fu vzdychala dost na hlas. Rozhodl si s ní pohrát. Zvedl se i sní bez toho aby ho z ní vytáhl. Chytl jí za zadek a začal jí zvedat nahoru a dolů pokaždé se snažil změnit úhel zasunu. Po chvíli ho to přestalo bavit, a tak ji položil zase na postel akorát si dal její nohy na ramena a začal do ní agresivně zasouvat. Chytl ji obouma rukama za prsa a hrál si s nimi. Po chvíli jí zvedl, ale ne celé tělo jenom spodní část ji nadzvedl stylem tak že byla jenom hlavou a kouskem zad na postely. Katsuo si musel stoupnout na postel nohama aby do ní mohl zasouvat. *
Fu_: *chvíli se stará o Katsua. Ten ji pak hodí ale na postel a vklouzne do ní. Při zásunu Fu zakloní hlavu a vzdychne. Omotá nohy kolem jeho zadku a přiráží s ním. Prsa má velmi citlivá a když si s nimi začne Katsuo hrát zajede mu jednou rukou do vlasů a stiskne je a druhou rukou se chytne povlečení. Jak sebou postel hází tak to vzbudí Mochiho, který jen frkne, seskočí z postele a vleze si na vlastní pelech pod oknem.* To je ono. *vzdychne Fu. Stahne mu ruku z vlasů, popadne ho za triko a jedním silným pohybem mu ho roztrhne a odhodí. Pak mu rukou stiskne bradavku a lehce s ní kroutí. Ještě chvilku ho nechavá do ní narážet než napne svaly na nohou a škubne s ním nad sebe. Stále ho drží v sobě. Při tom pohybu se jim prohodí role. Ona teď sedí na něm a Katsuo leží na posteli hlavou ke dveřím. Začne se na něm nadzvedávat se silnými dopady, mačká si u toho prsa a hlasitě a radostně vzdychá. Přes ten jekot není slyšet bouchnutí domovních dveří, ani kroky, které Motozawa vydavá, když jde do Fuina pokoje, aby zjistila jestli je v pořádku. Otevře dveře a vidí Fu, jak si hraje s prsama a dovadí na Katsuovi. Zrudne jako rajče a rychle zase potichu zavře a jde do kuchyně, kde připravuje večeři. Byt je plny jejího pachu tak ani Fu hned nespozorovala, že je doma a radostně si užívá dál. Ani Katsuo by o ní neměl vědět.*
Katsuo: *Katsuo se líbá s Fu drží ji za záda a sjíždí rukama k jejímu zadku. Jenže v tom ho povalila na záda a sundala mu kalhoty a klekla na zem. Začala si sním hrát a on si to nechal líbit a k tomu měl úsměv na tváři. Potom si ho vzala mezi prsa. Katsuo jen lehce vzdychl jak se mu to líbilo. Chvíli tak pokračovala a potom se rozhodl něco lepšího. Katsuo vstal, zvedl Fu ze země a položil jí na postel. Chvíli jí líbal a poté do ní pronikl. Držel Fu za zadek a poté začal zrychlovat. Po chvilce dal jednu ruku na její prso a začal si s ním hrát. Chvíli ho mačkal stejně tak zadek. Potom si vzal její druhé prso do pusy a začal si s ním hrát (jazykem) a u toho si ještě s rukou hrál s její bradavkou.*
Fu_: *usměje se nad jeho lichotkami* Já sem měla, ale zabili ho na misi. Tak sem chtěla. Být sama. Stejně nám to neklapalo. *poví. Vstane povyhrne si sukni a posadí se rozkročmo na Katsua.* A už mlč, jen mě líbej. *vyzve ho a přitiskne se k němu. Jedním rychlím pohybem si sundá všechno oblečení na horní části těla a začne ho líbat. Při tom pohybu na zem spadne prázdná láhev od vodly a odkutálí se do rohu pokoje. Popadne ho za vlasy a silou mu zakloní hlavu, aby měla přístup k jeho krku. Na tom ho začne slabě kousat a přejíždět jazykem. Opře se do něj, aby se položil na postel. Klekne si na zem a stáhne mu kalhoty. Vezme do ruky jeho penis a chvilku ho masíruje a olizuje, než si ho vloží do pusy až na doraz a začne se pohybovat hlavou nahoru a dolu. Po chvilce přestane a vloží si ho mezi prsa a začne mu to dělat kozama.*
Katsuo: *Fu mu vyprávěla o svoji rodině. Jenže pak zazněla a začala mu povídat o svoji minulostí. Pak pokračovala tím že jí jako studenta poslali na misí typu S. Katsuo ji se zájmem poslouchá a je dost udivený kolik si toho zažila. Později mu řekla i jedno tajemství co ví jen tsuchikage a rada starších a to že nepochází z iwagakure ale z kirigakure. Katsuovy spadne čelist,ale poslouchá dál. Potom povídá zase o bratrovi a kouká do prázdna. Katsuo na nic nečeká a obejme ji a dá jí pusu na tvář. Chvíli ji tak drží a pak ji pustil. Poté mu řekla že nemá přítele Katsuo si řekl.* " Jo super, i když se divím tak pěkná holka a nemá kluka proč asi?" Ale poté ho Fu políbila on ji na její otázku co mu položila odpověděl takhle.* Jak bych nemohl chtít tak překrásnou holku jako ty *dá jí ruku na tvář a dá jí vlasy za ucho. Poté si ji tou rukou přitáhnou a začal ji líbat. *
Fu_: *zamyslí se.* Ne že by zrovna nepříjemné, jen těžké. Musím se vrátit hodně zpátky. Navíc, moc si nepamatuju. Takana jsem za svůj život viděla jen málo. Víš, v sedmi letech jsem byla poslaná na misi typu S. *poví a podívá se na něj jakou bude mít reakci.* Byla jsem ještě na akademii a šli jsme prozkoumat jakousi spadlou hvězdu. Nakonec se ukázalo, že jsme byli pryč několik let. *pak se zamyslí, aby sformulvala svoji prosbu.* To co ti teď řeknu, ví jenom pár lidí. Je to Tsushikage, Shinji Rogo a rada starších této vesnice. Byla bych ráda, aby se to dál nevědělo. Upřímně, neměla bych problém tě pak zabít. *pohrozí mu a tváří se u toho odhodlaně.* Proč jsem dostala tady Mochiho? *poví a zvedne ho z polštáře, kde většinu času spí.* Protože psi jsou důležitou podstatou při boji v našich klanových technikách. Tento klan nenajdeš tady v Iwagakure, ale v... *na chvíli se odmlčí.* ale v Kirigakure. Já a má rodina jsme z Kirigakure. Zapečetili do mě Sanbiho a nelíbilo se jim to. Na tu mis mě poslali, abych tam zemřela a mohli sanbiho zapečetit do někoho jiného. Nevyšlo jim to a pro ně jsem už mrtvá. Tady si mě vzali pod svá křídla a já se zavázala, že se jednou Shinon odvděčím. Stala jsem se tak její stráží. Sice zbytečnou ale i tak. Devatenáct let jsem o své rodině neslyšela až dosud, kdy jsem zabila svého bratra. *dokončí a dívá se někam do prázdna. Má vlhké oči ale přesto položí ruku na Katsuovo stehno.* Ne, přítele jsem neměla štěstí získat. Ale myslím, že ty máš na tuto pozici dobré předpoklady. *usměje se a začne ho líbat. Pak se na chvíli odtáhne.* Jen pokud chceš teda?
Katsuo: *Kdyz Fu chtěla platit tak řekl.* Platím všechno já. *Zaplatil tak vyrazili k Fu. Po cestě ji držel za ruku. Když došli k ní tak ho zavedla do jejího pokoje. Sedl si tam a čekal na ni. Přišla s lahví vody v ruce a sedla si vedle něj. Podala mu vodu a zeptala se ho co chce vědět. On řekl.* Tak jakej byl tvůj bratr a tvoje rodina, ale jestli ti to je nepříjemný tak nemusíš o tom mluvit. A mám ještě jednu otázku. Máš přítele? * Katsuo se jí podíval do očí a čekal na její reakcí.*
Fu_: *nema s pitím problém. Buď se opije a nebo ne. Má strach o Katsua ale. Nevypadá, že by byl zvyklí a už do sebe kope páty drink.* Možná by si měl brzdit. *usměje se.* Nemám.problém, ti vyprávět o své rodině, ale ne tady. Spiš někde v soukromí. Není to něco, co by měl slyšet každý. *vxsvětlí mu, vstane a chysta se zaplatit a odejít.* Motozawa by neměla být doma, tak bychom mohli ke mně. *poví Fu po cestě a zamíří rovnou k ní domů. Během pár minut tam dorazí, zavede ho k sobě do pokoje a skočí do kuchyně. Vezme tam lahev.vodky a vrat8 se. Sedne si na postel, otevře flašku a napije se z ní. Pak ji poda Katsuovi.* No, co by si chtěl teda vědět? Co by tě zajímalo? *zepta se*
Katsuo: Na zdraví. * Řekl a tuknul si s ní. Katsuo nebyl zvykl pít a tak jen posrkaval. Popíjeli tam a Katsuo se ptal Fu na hodně věcí o její rodině a doufal že jí to nebude nepříjemné.* Hele jestli by nevadilo chtěl bych se zeptat jakej byl tvůj bratr ? Jestli teda nevadí že se ptám. Další whiskey.* Ještě poručil a díval se Fu přímo do očí. Čekal na reakci Fu a doufal že jí nějak neranil nebo jí neprivodil smutek. Chvilka uběhla a Katsuo už měl v sobě 5 panaku whiskey.
Fu_: *usměje se a víc se k němu přivine.* Děkuju. *nechá se políbit a opětuje mu to. Ještě chvilku se dívá na výtvor a pak se otočí a táhne Katsua ze hřbitova.* SPíš by se šla někam napít, jestli ti to nebude vadit. Potřebuju se trošku uklidnit. *poví a vede ho rovnou k nějakému podniku, kde si u baru objedná nějakou Whiskey. Objedná ji i Katsuovi, aby neodmlouval.* Tak na zdravý. *ťukne si s ním a napije se ze své skleničky.*
Katsuo: * Jen ji sleduje jak si pohrává s ozdobami. Poté se ho zeptá co si myslí. Chvíli přemýšlel ale poté odvětil.* Je to nádherné. Vypadá to nádherně, ne je to nádherné. Určitě by se mu to líbilo tim jsem si jist. * A chytne ji za ruku a políby ji. Chvíli tam jen tak stojí a drží se za ruce. Poté chvíli se jí zeptá. * Nechceš se jít někam projít nebo zajít na jídlo někam? * Podívá se na ni a čeká na její odpověď.*
Fu_: *rozhlíží se po lopatě, ale Katsou s ní přijde a začne kopat.* Děkuji ti. *poví a políbí ho. Vleze si do jámy a rozhlídne se.* Hm.. Málo místa. *stáhne Gariantu a změní čepele na hady. Ty se začnou zavrtávat ještě do stran a rozšiřovat jámu.* Tak, to by stačilo. *poví. Vytáhne svitek a rozloží ho na dně. Vyskočí z díry a složí pečeť, aby uvolnila vše, co je ve svitku. Po dně hrobu se rozloží Takan a všichni jeho psi. Dívá se, jak klidně spí. Pak si vezme do ruky lopatu a následujících několik minut přehazuje hlínu, aby je zasypala. Vytvoří čtyři klony, aby přinesli jeden větší náhrobní kámen a dva aby zaběhli do vesnice. Sedne si a začne do kamene tesat text. ''Život je cesta, u které nikdy nevíš, za kým tě dovede.'' pod to vytesá ''Takan Kaizo'' a hned pod to ''Hidohoki - Matu - Sabuku - Chomau - Maiya'' a pod ta jména psů ''Ti nejbližší''. Celý kámen pak společně s klony zasadí pár čísel do země, aby držel. Během toho se vrátí kloni s náručemi plnými různých květin a věnců. S tím vším si pak Fu pohrává, aby ten pomník vypadal dobře. Odstoupí od něj a chytí se zase Katsua.* Co myslíš? *zeptá se ho*
Katsuo: *když došli na hřbitov tak chvíli hledali místo. Když si Fu našla místo tak se zeptala jestli neumi doton. Ten jen kývl hlavou na znamení ne. Chvíli pozoroval co chce dělat. Když viděl jak skáče do vzduchu a používá futonovou techniku. Rozhodl se že během toho půjde najít lopatu. Nebylo to těžké byla opřená o jeden strom. Tak se vrátil za Fu a zeptal se.* Nehledaš tohle náhodou? * A usmál se. Vyšel směrem kde si myslel že to bude dobré a dal se do kopání. Bylo to celkem namáhavé ale nějak si s tím poradil. Když mel vykopány hrob tak šel za Fu a řekl. * Tak teď už je to na tobě, ale nezapomeň jsem tu celou dobu s tebou.*
Fu_: *s mokrýma očima se usměje, když se před ní postaví a setře jí slzy. Zachumlá se do jeho obětí a nechce ho pustit.* Děkuju ti, ale musím to zvládnout. DLužím mu to. Nechci ho nechávat dlouho ve svitku. Jdeme na to. *poví. Vloží svoji ruku do jeho a proplete s ním prsty. Druhou rukou ho chytna za paži a položí se na ní. Pokračuje tak vedle něj až na hřbitov a i tam takhle prochází mezi hroby a hledá nějaké místo. Dlouho jí trvá, než najde to správný místo. Na druhé straně hřbitova je kousek od zdi takový malí kopeček.* Hm, tady by to šlo. *poví a odtrhne se od Katsua.* Asi neumíš ovládat doton viď? *zeptá se Katsua. pokrčí rameny a postaví se pod kopec. Do výšky má jen dva metry a pomalu a plynule stoupá.* Vyřeším to jinak. *povyskočí a švihne párkrát rukou.* Fuuton? Juuha Shou. *vyšle větrné čepele, aby srazila vrcholek na rovnou plochu o průměru pěti metrů.* Tak, a teď už jen vykopat díru. *poví a hledá nějakou lopatu.*
Katsuo: *Katsuo jde vedle ní směrem k hřbitovů. Když se blíží k hřbitovů tak má pocit že to pro ni nebude lehké. Podíval se na ni a stékala ji slza po tváři. * " Mám něco udělat nebo to mám nechat být?" Řekl si. Rozhodl se něco udělat. Stoupl si před ní a prstem ji utřel slzu a řekl.* Jsem tu pro tebe. * A obejmul ji. Chvíli ji držel a pak se jí ještě zeptal. * Budeš v pořádku? Nechcea to udělat někdy jindy nebo to mám udělat za tebe?* A čekal.na její odpověď. Poté pokračovali v cestě na hřbitov. Katsuo byl rád že mohl jít s ní.
Fu_: To je dobře. Jsem ráda, že to nebylo nic hrozného. *usměje se Fu, ale pak si dá prst k pusu a zamyslí se.* Hm.. Odměnu jo. *vstane tedy, obejde ho a zakloní mu hlavu. Takhle ho políbí. Nechá peníze na stole a může vyrazit. Tak trochu výslech čelala, ale nehrotí to.* Už je to lepší. Byla jsem smířená s tím, že je mrtví už před tím. Teď se.prostě uvolnili dlouho uvězněné emoce a šlo to všechno ven. *poví s pokračuje. V dali před nimi se začne rýsovat hřbitov a Fu steče slza po tváři. Možno to není zase o tolil lepší.*
Katsuo: *Katsuo se na ní usměje a odpoví. * Jo mam se fajn v nemocnici mě dali do pořádku. * Pokračuje v jezení a potom ještě dodá. * A co nějaká odměna za to že jsem tě poznal. * Usmál se na ní Katsuo. Když se ho zeptala jestli s ní nechce jít na hřibitov tak řekl. * Jasně, stejnak nemam co na práci a rád tam s tebou zajdu. * Odvětil s úsměvem. Dojedl a zaplatil čekal na Fu aby mohli vyrazit. Když vyrazili tak šel vedle ní. V tom se najednou zeptal. * Tak co jak to snášíš ? Myslím to s tvým bratrem. * Zeptal se a čekal na její odpověď. *
Fu_: *odkryje mu oči a sedne si vedle něj.* No, na to jak dlouho tu žiješ, neznáš moc lidí. *poznamemá Fu a objedná si ledový čaj a dango. Po chvíli jí přinesou objednávku tak se do toho pustí.* Jak si dopadl v nemocnici? Je ti už líp? *zeptá se. Má dojem, že tak skončil kvůli ní a jejímu rozptýlení z toho, na koho narazila.* Chystám se jít na hřbitov, chtěla jsem tě poprosit, zda by si nešel se mnou. Nevím, jestli to zvládnu sama. Shinon jsem nenašla a nechci brát mámu, aby se mnou pohřbívala bratra. *požádá ho. Chtěla by to mít co nejdřív za sebou a hlavně aby nehnili někde ve svitku.*
Katsuo: *Katsuo si v klidu jedl svoje jídlo když mu v tom někdo zakryl oči a zeptal se kdo to je. Katsuo řekl. * Ve vesnici znám jen pár lidí. Pochybuji že to bude samotná tsushikage. Další kdo mě příjde na mysl je jedna holka se kterou jsem se párkrát potkal na misi a naposledy zbývá už jen Fu. Jsi to ty Fu? *Katsuo se ušklíbl a doufal že to trefil dobře a čekal na odpověď a přitom si dal další lžíci ramenu do pusy. *
Fu_: *byla v sídle Tsuchikage, aby ji předala svitek s mrtvími. Anbu jí ale u dveří řekne, že tu není a tak se otočí a odejde. Rozhodne se zajit pohřbít bratra a jeho psy. Prochází přes hlavní ulici. Je zvědavá, jak dopadl Katsuo v nemocnici a tak se tam zajde podívat. Tam jí však sestra na recepci řekne, že už byl propuštěn.* No to je den. Každej za kym du tam není tam, kde by měl být. *postěžuje si. Nemá problém s tím se chytit pachové stopy, která je čerstvá a následovat ho. V parku cítí, že seděl na lavičce, ale zase se vydal do ulic. Nakonec ho nalezne v bistru u jídla. Přijde k němu ze zadu a zakryje mu oči.* Kdo je to? *poví změněným hlasem.*
Katsuo: *V den když měli propustit Katsua z nemocnice byl velice šťastný, jenže se na něj doktor ještě jednou podíval a řekl* Vypadáš zdravě tak tě už necháme jít. Jen doufám že tě tu delší dobu neuvidíme. *A usměje se doktor. Katsuo na to odvětí. * Taky doufám že se tu delší dobu neukážu a když už tak jen na kontrolu. * Řekl mu Katsuo s úsměvem. Katsuo si šel pobalit svoje věci a vyrazil do parku si na chvíli odpočinout a jen tak se poflakovat. V parku strávil celkem delší dobu jen sezením a sem tam si šel hrát s dětmi. Když už byl utahaný tak se rozhodl vydat k sobě domů, ale po cestě dostal hlad a tak si řekl. * „Sakra ja mam hlad tak bych si mohl zajít něco sníst.“ *A tak se vydal směrem k bistru. *
--: --
Tsuki Asada: *Nastal třetí den ode dne, kdy se Tsuki začala učit odborné knihy, které jí měly napomoci k tomu stát se senseiem, nebo spíše býti dobrým senseiem, protože brala povolání učitelky jako za něco, čím se dá jednoduše stát, ale hůře se stát v této práci mistrem. Když se včera tak dívala na děti, jak si hrají a jak jsou absolutně nevědomé, došlo jí, že pokud jim má někdo hlavinky vytrénovat těmi správnými názory a vědomostmi, nemůže být nikoho lepšího, než je ona. Protože právě ona chápe, jak důležité je dát jim pořádnou výchovu a znalosti. Nedokázala pochopit, proč existují učitelé a učitelky, kteří svoji práci nedělají pořádně. Přišlo jí to tak barbarské a odporné vůči dětem, ze kterých vyrostou naprostí ubožáci, že jí to o to víc pohánělo k tomu, aby byla v tomto řemesle nejlepší. Navíc ji začala i lákat představa, že má vlastní tým a učí své studenty přímo v praxi při misích a pomůže jim, když bude potřeba. Proto se znovu vydala do knihovny. Její znalosti z tohoto oboru teď obsahovaly základy psychologie a pokročilejší psychologii studenta a učitele. To už jí přišlo jako dostatek vědomostí z oboru psychologie, přestože se chtěla nadále v tomto typu vědomostí zlepšovat, ovšem měla i další obory, které se musela naučit a tak pro teď nechala psychologii stranou a vrhla se na sociologii. Tyto dva obory, ať už spolu souvisí jak chtějí, jsou přesto rozdílné a Tsuki si proto nejprve hodlala přečíst základy obecné sociologie. To jí přišlo jako nejlepší možnost učení, když už to měla otestované na psychologii. Byla ráda, že jí příroda nadělila tak dobře pracující mozek a schopnost soustředit se, protože čas, který trávila učením se nedal srovnávat s časem, který by tomu věnovali jiní. Samozřejmě nemohla posoudit, jestli umí to, co se naučila tak dobře, jako ostatní lidé, ale něco uvnitř jí říkalo, že to umí dostatečně. Zároveň si to i občas zkoušela na dětech, které viděla venku např. po cestě do knihovny, nebo třeba včera v parku, takže o to víc ji to utvrdilo v tom, že to, co se naučí, skutečně umí a nečte pouze prázdné řádky. Začala tedy louskat i učebnici základů sociologie, což bylo vlastně také jen nějaké to základní povídání, většinou jen shluky pojmů, které si musela Tsuki nacpat do hlavy, aby rozuměla dalším titulům, které si hodlala také přečíst. I přesto, že to většinou nebyl souvislý text, ale skutečně jen neuvěřitelné množství slov a jejich definicí, Tsuki to bavilo. Stále jí pohánělo to mladické nadšení a vize sebe jako učitelky a protože tomu, co nás baví, věnujeme největší soustředění, učila se velmi rychle. Navíc už pochytila jakýsi rytmus, jakým jsou odborné tituly tohoto typu psány a tak se i lépe orientovala v textu. Věděla, co přelétnout v rychlosti a u čeho se naopak na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím. Už jí zase začalo bolet za krkem, po asi dvanácti hodinách čtení, nemluvě o očích, které to odnesly dvojnásobek. Měla popraskané obě oči takovým způsobem, že bělmo mělo prakticky celé červené, ale o tom samozřejmě nevěděla, pouze si uvědomovala, že jí oči pálí a začínají bolet. Knihu ovšem přečetla a přišlo jí, že si z toho i hodně odnesla. Rozhodla se tedy znovu pro masáž u své oblíbené masérky a šla rovnou přímou cestou tam. Po cestě se zrovna procházeli tři děti, všechny přibližně kolem osmi let, přičemž všichni tři vypadali jako kamarádi. Tedy, ne úplně. Dva z nich už na pohled byli očividně chudí a jejich rodiče pravděpodobně neměli příliš peněz, za to třetí z nich, který šel mezi nimi, vypadal o dost bohatší. Měl na sobě velmi čisté oblečení, ne-li nové, za to jeho kamarádi měli většinu šatů otrhané a ošoupané. Ti dva ho se zlými úsměvy pošťuchovali, čehož si Tsuki všimla, ale nedávala tomu příliš váhu, protože byla skutečně unavená a situace nevypadala tak vážně, aby zasáhla. Když pak ale prošli kolem ní, jeden z nich promluvil:* Hele, když máš bohatý rodiče, tak ti nebude vadit, když mi půjčíš prachy, že ne? Mám chuť na pořádnej zmrzlinovej pohár. *Oba chudí chlapci se tomu zasmáli a bohatší chlapec vypadal celkem utrápeně, pravděpodobně to nebylo poprvé, co od něj jeho „přátelé“ vyžadovali peníze. Tsuki se otočila a přispěchala k chlapcům a dvěma chudším sáhla na rameno.* Hele! *Zakřičela. Všichni tři se na ní okamžitě otočili.* Chlapečku, chceš jim dát peníze? *Zeptala se bohatšího chlapce. Ten se podíval na své dva kamarády, z nichž jeden do něj šťouchl, aby mu ukázal, že má odpovědět kladně.* No… asi jo… *Řekl nejistě. Tsuki došlo, co bylo do očí bijící a to právě to, že chlapec je v situaci, ve které nemůže odpovědět záporně, jinak by mu chlapci mohli po Tsukiině odchodu mohli dát jednu do zubů.* Vy dva! *Vykřikla na ně naštvaným hlasem.* Jestli uslyším, že jste si od něj vzali peníze, tak přijdu za vašima rodičema a vezmu jim desetkrát tolik. Předpokládám, že tolik ani nemají, co? To byste pak klidně mohli skončit na ulici a začít žebrat na okoralej chleba. *Vyhrožovala jim. Samozřejmě by to nikdy neudělala, ale to děti nemohly vědět. Jeden z nich vypadal, že už se chce s Tsuki začít hádat, ale druhý do něj šťouchnul loktem, aby ho umlčel a s kývnutím odešli i se svým bohatším kamarádem. Tsuki nevěděla, jestli od něj nakonec peníze získali nebo ne, ale předpokládala, že alespoň jeden z nich dostal z jejích výhružek strach, takže by měl uhlídat, že si od chlapce ani jeden z této dvojice peníze nevezme. Tsuki na sebe byla celkem pyšná a když pak dorazila do lázní na masáž, užila si vyslouženou relaxaci. Jakmile s ní její oblíbená masérka skončila, znovu se uvolněně protáhla a odešla domů, kde si ještě před usnutím opakovala pojmy, které se dnes naučila a občas se neubránila nějaké té myšlence o budoucnosti a o tom, jaká bude asi učitelka. No po dnešku měla alespoň nějakou základní představu o tom, jak asi bude učit a jak bude jednat při různých situacích, špatných i těch dobrých. Nakonec se schoulila pod peřinu a usnula.*
---: ---
Yoshi Amato: *Yoshi dnes jako vždycky dostal jednu z kategorie nudných misí. Vytrhat plevel kolem špitálu v Iwě, to nebyl zrovna úkol podle jeho představ. Nedalo se ale nic dělat, peníze jsou potřeba a každá splněná mise je dobrá. Hned u brány při vchodu na dvůr, Yoshi vyfasoval rukavice, pytel na plevel a nějakou menší motyčku. Připadal si jako zahradník. Yoshi to chtěl mít co nejrychleji za sebou, proto nelenil a pustil se do práce. Šlo to dost pomalu a Yoshimu po hodině přišlo, že nevyplel ani kousek dvorku. Po dvou hodinách, kdy měl hotovou oblast kolem chodníků, už začal mít záchvaty vzteku, protože mu pořád ještě notný kus zbýval. Nakonec to dopadlo tak, že se tahle "snadná mise" protáhla na půlku dne. Když Yoshi skončil, už byl večer a nebylo skoro vidět. Pytel byl plný, Yoshi ho ještě z posledních sil hodil na záda, přešel k velkému kontejneru a hodil ho dovnitř. Ruce měl poškrábané od bodláků a popálené od kopřiv. Několik velmi vulgárních výrazů, které vypustil z pusy při odchodu u vrátnice jen dokresloval velmi bídně promarněný den. Mise však byla úspěšně splněna, což dostal písemně od vrátného a tak Yoshi ještě pořád trochu navztekaný vyrazil domů, kde se těšil až si konečně pořádně schrupne.*
---: ---
Shinon: * Shinon by se tomu zasmála tomu jak Fujino efektivně a stylově oznámila, že je Shinon vzhůru. Neuběhla totiž ani chvilka a už byl pokoj plný sester a doktorů. Samozřejmě i Anbu vešly dovnitř. A už to bylo. Ptaly se zda Shinon cítí, když udělají toto a toto. A poté musela podstoupit ještě mnoho vyšetření. Shinon by to nějak překousla ale to že nakonec, zjistí, že si ji tam ještě nechají, dva týdny se jí už nezamlouvá ale bohužel i když je Tsuchikage tak je primář neústupný a Shinon nakonec nic jiného nezbývá. *
Fujino: ¨*Fu se postaví a ukloní* Dobře madam. *poví a usměje se. ''Teď to bude zábava'' pomyslí si.* Hlavně se uzdravte. Trénink počká. *dojde pomalu ke dveřím.* Vítejte zpátky. Všechno nej ke kulatinám. *dodá a rozrazí dveře s úsměvem.* TSUSHIKAGE SE PROBRALA. *začne křičet* HONEM UŽ JE VZHŮRU. HONEM, TSUSHIKAGE SE PROBRALA. *proběhne nemocnicí kolem sesterny. Tam si vezme svévěci a peláší ven. Kolem ní probíhají hromady doktorů a sester. Doběhne před nemocnici a začne se smát. Po chvilce se uklidní a otočí k nmocnici.* Jsem ráda, že jste v pořádku. *pok si vzpomene na jeji poslední slova* Takže rok. Dobrá. *otočí se a běží rovnou domů a pak do knihovny pro nové dovednosti.
Shinon: A teď běž říct Anbu co jsou za dveřmi, že jsem už při vědomí. Je mi jasné že dojdou pro lékaře a budou kontrolovat můj stav v mnoha ohledech a tak dále. *Shinon ani nijak nezjišťuje, zda tam Anbu jsou ale prostě jí to je předem jasné. Je to logické že nemocniční pokoj Tsuchikage budou hlídat Anbu. Shinon prostě klidně sedí na lůžku a čeká, až začne to celé divadlo. *A až budu stoprocentně fit tak si vyzkouším, jak ses zlepšila. *Shinon ale ví, že to zabere tak minimálně rok. *
Fujino: *Fu se usměje* Nebojte, snžím se jí používat co nejmíň. *také to není uplně pravda. Musela jí použít, když už neěla na výběr nic jiného. Nikdo ale pořád neví, že je Sanbiho JInchuuriky. Každý kdo to viděl zemřel. Po vyzvání od Shinon se k ní předklonila aby jí mohla políbit na čelo. Pak se od ní odkloí a opře se.* Děkuji Vám. Do dospělosti mám asi pořád daleko, ale je to od vás milé.
Shinon: Hm jsi teda už dospělá ženská. Hm asi bych ti měla něco dát jako dárek. Ale Chakru není dobrej nápad používat. Pojď sem trochu blíž. *Shinon ji naznačí, aby se k ní přiblížila tváří. Kdyby mohla tak se přiblíží ona k ní, ale bohužel na to ještě nemá ani zdaleka sílu. Proto taky doufá, že jí Fu vyhoví a udělá přesně to co ni Shinon žádá. Shinon ji hodlá dát dlouhou pusu ale jen na čelo. *Všechno nejlepší k narozeninám princezno.
Fujino: *Fu ji pomůže se pomalu posadit. Když ji podá skleničku na zpět, položí ji na stolek a opře se do opěradla.* No co bych vám povídala. *zamyslí se.* Už je mi 18. Pomalu, ale jistě zvládáme s Isobuem spolupráci. Mise jdou také dobře. Už brzy si mě budete moct otestovat. Jednou jste říkala, že bych Vám dělala stráž. *poví Fu. Neví co by řekla. Že jen tak během mise někam zmizela s bývalím Nukeninem? To by se jí asi nelíbilo. Že i trochu zlenivěla a půl roku skoro nic nedělala. ''Jsou věci, které je lepší nikde neventylovat.'' usměje se na Shinon*
Shinon: * Shinon jen prostě leží a čeká až ji Fu přinese vodu. Když ji to donese tak se s vypětím sil přizvedne a opře se. Skleničku si vezme do obou rukou, protože v jedné by to ještě neudržela a pomalu se napije. Trochu se u toho zakucká, ale nakonec vypije polovinu skleničky a podá ji Fu. Pak se spokojeně usměje a pozorně si ji prohlédne. *A co ty jak se máš malá princezno?
Fujino: *Fu se postaví.* Dobře Tsuchikage-sama. Hned budu zpátky. *řekne a pomalu vyjde na chodbu. U dveří stojí anbu, kteří se po ní podívají a udělaj krok vpřed.* Klid, jdu si jen pro vodu. *řekne a pokračuje na sesternu. Zaklepe a vejde.* Zdravím, mohla bych dostat sklenici vody? ** Ale jistě, tady ji máš. *řekne jedna sestra a poddá ji sklenici s vodou.* Děkuji. *vezme si ji a vrací se na pokoj. Prochází zase kolem strážných a zavře dveře. Dojde k Shinon a podává ji sklenici.* Tady to máte.
Shinon: Heh tak to je už podruhé co to vše budu muset dohánět. No posledně to bylo horší. To nějak přežiju, prostě nechám Ishidu aby zastal funkci Tsuchikageho po dobu než se dám na sto procent do kopy. Hm to je dost času to mi snad je už čtyřicet to ze mě je už stará nána. Nemít Wakagaeri no Jutsu tak vypadám staře. Hm mám, sucho v puse hm přines mi prosím vodu zlatíčko dobře? A hlavně mi neříkej Shinon-sama dobře?
Fujino: *Fu se zastaví pár milimetrů od tlačítka. Stáhne ruku zpátky a podívá se na Shinon s úsměvem.* Zdravím Vás, Shinon-sama. Jak Vám je? *pomalu se odtáhne a podívá se na ni trochu sklíčeným pohledem.* Víte, bude to už 17 měsíců, co jste upadla do bezvědomí. Krmili Vás výživou a určitě jste ztratila dost svalové hmoty. To Vám ale nemusím povídat. To víte sama. *řekne a čeká na její reakci. Určitě jí to nepotěší.*
Shinon: * Shinon si počká na tmu a pak otevře oči. Na čele se jí stále vystavuje pečeť Byakugō no In a v očích má Sharingan s třemi Tomoemi. Samozřejmě si všimne kam se Fu natahuje. *Opovaž se to zmáčknout a nechám tě popravit. *Shinon to řekne vážným hlasem, ale pak se slabým hlasem zasměje. Je jasné, že to nemyslí tak vážně, ale nechce, aby sem hned přiletěli lékaři. *Hm jak je to dlouho? Co jsem mimo?
Fujino: *Fu se rozhlíží po pokoji.* Tyhle nemcniční pokoje jsou takové... bez života. Mohlo by tu být víc barev, aby se pacienti nepřipadali jak v márnici. *odmlčí se a náhle se zarazí. Do teď bylo v pokoji slyšet pípnutí přístroje. Ten přístroj teď vydává jednotný táhlí ton. Fu se hrozně lekne a přiskočí k Shinon. Zjistí, že nedýchá a tak se rozeběhne ke dveřím když se ozve zase jen pípnutí. Chvíli ticho a pak vellmi tichá řeč.Fu ji přesto ale zaslechne jako by jí někdo normálně mluvil u ucha. Natáhne ruku k vypínači. Pak přizkočí k oknu a zatáhne závěsy. Sedne si zpět vedle postele a jemně chytí Shinon za ruku. Předkloní se a pak jí potichu osloví.* Shinon-sama. *jelikož tlačítko na přivolání sestry je na druhé straně pomalu a opatně se na něj přes Shinon natahuje.*
Shinon: * Shinon toto celé samozřejmě plánovala už v den kdy se Shi Kirou bojovala. Ale něco ji nevyšlo a to byla doba, jakou bude v bezvědomí. Shinon počítala maximálně měsíc nebo dva ale Shinon je v bezvědomí už okolo sedmnácti měsíců. Napojená je na kapačku, skrz kterou do ní proudí živiny. Ovšem není to stejné jako normální jídlo a tak je celkem hubená a i její svalová hmota je už minulostí. Ovšem náhle Shinon přestane dýchat. Shinon je bez dechu asi patnáct vteřin když v tom zase dýchá. Shinon pomalu otevře oči, ale podrážděně je zase zavře. *Mohu požádat o trochu tmy? *Shinon má dost slabý hlas ale je to i přes to dost srozumitelné. *
Fujino: *Fu se dnes zase vypravila do nemocnice, podívat se na Shinon. V bezvědomí leží už dlouho a pomalu přestává věřit. Vydává se tam, podívat se za ní,kdyby se náhodou něco stalo. Po cestě se zastaví v květinářství a kupuje nějaké kytky, které jí dá na pokoji do vázy. Zastaví se ještě u jednoho stánku na tržnici. Koupí tam malou želvičku. Pomalu kráčí rušnými ulicemi směrem k nemocnici. Vejde hlavním vchodem k recepci.* Jdu se podívat za Tsushikage-sama. *sestra zavolá dva Anbu, kteří Fu prohlédnou kytku i želvičku a pak jí odeberou veškeré zbraně i vybavení aby nemohla Shinon ublížit, kdyby chtěla. ''Stejně mě budou sledovat po celou dobu.'' řekne se a vstoupí do jejího pokoje. Tam vymění kytky ve váze a položí tam malou želvičku, aby Shinon popřípadě viděla, že tam byla, kdyby se náhle někdy probudila. Sedne si vedle její postele do křesla a dívá se na ni.* Co nám to děláte, Shinon-sama? *chytne ji za ruku a jemně ji stiskne.*
---: ---
Shinon: *Shinon má za nějaký čas odcestovat do Země Ohně.. Shinon se poslední dobou začala pročítat zajímavé lékařské techniky, které by mohla využít pro svůj prospěch v souboji. Ale nejvíc ze všeho co tam bylo ji zaujala pečeť Byakugō no In. A to je důvod proč Shinon navštívila nemocnici v Iwagakure. Zdá se že tajemství této techniky mohou znát pouze lékaři. Dokonce i přes to že je Shinon nástupce prvního Tsuchikageho tak jí to nikdo neřekl. A pak ji to napadlo rozhodla se že prostě využije lékaře k tomu aby se k té technice mohla dostat. Sice ano bude muset prokázat že se snaží pomáhat lidem ale na druhou stranu zase pokud se jí to bude dařit dostatečně předstírat tak ji to vyjde. Shinon tedy šla do nemocnice kde si vyplnila formulář že by se chtěla stá lékařkou. Sice byli všichni překvapení že zrovna a co se má sát druhá Tsuchikage se chce stát lékařkou. Ale na druhou stranu byli rádi za každou novou posilou co se jim naskytla. Shinon měla ze začátku jen řešit lehké úrazy. Ovšem podmínka byla aby se naučila ovládat techniku Shousen no Jutsu. Ovšem Shinon to problém nedělalo už tu techniku viděla mnohokrát a tak ji dokonale chápala a její naučení ji zabralo asi hodinu. Shinon zrovna ošetřovala malé děti které se nějak zranili. Různé oděrky a sem tam se i nějaké dítě řízlo. Ovšem se Shousen no Jutsu to nebyl problém. Nepotřebovala ho ale neustále občas stačil jen obvaz nebo obyčejná náplast. Shinon měla děti ráda navíc takto se setkávala s mnoho členy vesnice kteří ani nejsou Shinobi a nemá moc šancí se s někým takovým potkat. Na dětském oddělením úrazů Shinon pracuje už kolem měsíce a dnes když šla na dětské oddělení tak ji zastavila jedna sestřička.*Shinon ? Mohla by jsi na okamžik ?*Zavolala na ní sestřička.*Ano copak Nagasawo ?*Zeptala se Shinon a Nagasawa se jen usmála.*Dnes už nebudeš pracovat na dětském ale budeš mí na starosti zranění našich Shinobi z misí. Takže můžeš jít do jedné ordinace na příjmu.*Shinon se celkem divila že byla přesunutá na jinou pozici v tak krátké době.*Vážně ? To jsem ráda … Aspoň budu moc léči naše Shinobi.*Shinon se následně tedy odebrala do ordinace v příjmu kde měla vyčkat na sestřičku, která ji bude asistovat. Nakonec se toho dočkala a mohlo se začít. Byl to celkem rušný den a Shinon se musela postarat o velké množství Shinobi ale nehorší bylo to že naprosto každý se vždy divil že je tam Shinon a vždy se zeptali zda je to opravdu ona a když to musela potvrdit víc jak padesátkrát tak to bylo už otravné. První den zvládla dobře a po týdnu si už na to jiné tempo zvykla ovšem dál už se nedostala protože nikdo ji nechtěl dát pozici která je na stálý úvazek do budoucna protože jim je jasné že nakonec se na to stejně vykašle když se stane Tsuchikage. Shinon se nakonec ale dokázala dostat k svitku kde bylo napsané jak zformovat pečeť Byakugō no In. Shinon ji nezískala sama od sebe ale primář jí to dal. Bylo mu jasné že to je hlavní důvod proč k nim Shinon nastoupila a ona mu dokonce nakonec i potvrdila.*Takže Shinon tvrdě jsi dřela a tak si myslím že není důvod proč ti ji nesvěřit. Ale musíš se ujistit že je o to stojíš ono to má svoje temné stránky víš.*Takto ji primář poučil a Shinon jen souhlasila a svitek s poděkováním přebrala a mohla se konečně naučit tu pečeť no to co tam našla ji trochu překvapilo. Nečekala že ji bude muset čerpat celé 3 roky a navíc že problém při boji že nebude moct bojovat na 100% kvůli Chakře. Shinon moc dobře věděla že po dobu čerpání Chakry pro pečeť Byakugō no In bude potřeba dvakrát více spánku. Ale nakonec jí to stejně nedoradilo a Shinon mohla po pochopení jak to celé funguje začala hromadit Chakru a musí prostě jít s vědomím že po dobu tří let se musí vyhýbat těžším soubojům. Shinon od doby kdy svitek získala přestala tak často navštěvovat nemocnici jen občas s něčím vypomohla ale jinak se tam už moc neukazuje. Shinon se prostě spokojila s výsledkem ke kterému došla. Svitek jim už i vrátila protože ho už nepotřebovala.*
---: ---
Shinon Asada: *Shinon zrovna ležela u sebe v pokoji na v posteli a ztěžka dýchala. Problém nebyl v plicích ale v bolesti kterou trpěla při každém nádechu a výdechu. To jí způsobovala zlomená žebra. Naštěstí pro ní zrovna na dveře do jejího pokoje někdo zaklepal. Samozřejmě nemohla odpovědět dost hlasitě aby jí bylo slyšet a Shinon to moc dobře věděla tak radši mlčela. Shinon se snažila nějak vydržet tu bolest. Následně se ty dveře ale otevřely a vešla tam uklízečka. Ano k Shinon do pokoje chodily uklízečky 1X týdně a pro její štěstí to bylo zrovna dnes. Uklízečka jen co spatřila Shinon a okamžitě usoudila že její stav je vážný.*Panebože !!*Vyjekla do prázdna a ihned utekla pryč. Ale asi po 20 vteřinách se tam objevil člen jednotek Anbu které jsou po celém sídle. Shodou okolností to byl zrovna ten Anbu který Shinon sleduje a hlídá již od doby kdy byla přijata jako studentka a adoptivní dcera současného Tsuchikageho. Okamžitě k ní přiběhl a poodkryl její deku. Chtěl se ujistit zda nemá nějaké zranění ale nakonec usoudil že je to vnitřní..*Shinon co ti je ? Zkus mi to pomalu říct.*Shinon se na něj podívala a už ve výrazu bylo vidět že trpí velkou bolestí.*Žebra..*Vydá ze sebe ale pak sykne ještě větší bolestí.*Anbu má ustaraný výraz ale přes Anbu masku to není vidět.*Hm hele Shinon já tě vezmu do náruče a odnesu do špitálu dobře ?*Shinon jen souhlasně kývla. Anbu ji tedy vezme do náruče a Shinon se ho chytne kolem krku a hlavu si opřela o jeho hruď. Anbu se následně vydal na cestu rovnou z jejího pokoje ke schodišti. Vydá se rovnou dolů a když vyjde ven ze sídla tak prochází přes ulice. Je docela rušný odpolední den a tak jsou ulice plné lidí. Normálně vy to Anbu vzal přes střechy Shunshinem ale nechce riskovat že by Shinon zranil ještě víc než je. Takže to bere rychlou chůzí. Lidem se naštěstí vyhýbat nemusí protože si ho všimnou a vždy uhnou když dokonce uvidí koho to vlastně nese. Shinon je totiž řekněme milovaná lidem. Asi po dalších sedmi minutách cesty se dostane do špitálu a okamžitě zamíří do haly kde je plno dveří a za každými je ordinace nějakého doktora. Zajde k jednomu o kterém ví že je ze všech nejlepší tedy podle jeho názoru. Dveře byli pootevřené takže je jen otevřel tím že na ně zatlačil nohou a následně je za sebou stejným způsobem zabouchl. Doktor tam seděl u svého pracovního stolu a vyplňoval nějaké papíry. Ovšem zabouchnutí dveří ho vyrušilo a tak se otočil aby dotyčnou osobu vykázal zase hezky ven ale všiml si že je to Anbu a navíc že nese Shinon. Anbu ji automaticky položil na lůžku a doktor okamžitě přiběhl k němu.*Co se stalo ?? Počkat to je Shinon !!*Zvolal doktor a Anbu se na něj podíval.*No takto byla u sebe v pokoji ale stěžovala si na žebra a jak vidíte má těžké dýchání.*Doktor ho s kýváním hlavy poslouchal a během chvilky mu bylo jasné co to je.*Děkuju tak můžeš jít mi se o ni postaráme.*Odpověděl doktor a Anbu se vydal tedy ven přeci jen musel opustit svoje místo a tak se rychle vrací zpět. Doktor ten se s ničím nepáře a vytvoří si na levé ruce na vztyčeném ukazováčku a prostředníčku z Chakry skalpel. (Chakra no Mesu) a prostě rozřízne oblečení jedním tahem ze shora dolů. Pak si všimne že má žebra už ovázaná ale nahodí naštvaný výraz že nedostala žádné léky proti bolesti a že byla poslána domů. Následně stejným způsobem tedy Shinon zbaví i toho obvazu. Shinon je tam teď na lůžku sice odhalená ale tento doktor je přeci jen profesionál a Shinon nemá čas ani pomyšlení na to že je tam prakticky odhalená. Následně odstoupí k injekční stříkačce s lokální anestezií a dá ji to do mezižeberních nervů. Shinon sice sykne od bolesti ale oproti tomu co zažívá je to prakticky nic. Doktor jí takto dá ještě několik injekcí no nemůže zjišťovat jaké žebra jsou zlomené ale i tak si poradil. Bolest začíná pomalu ustupovat a Shinon je za to vděčná. Jen zavře oči.*Dobře Shinon tak teď ti to zabandážuju ale musím tě přesunout do polohy v sedu dobře ?*Shinon otevřela oči ale po chvilce kývla. Doktor si vytvořil jednoho Karasu Bunshina a ten Shinon pomohl si sednout a přidržoval jí. Shinon i přes lokální anestezii cítila bolest ale nedávalo se to srovnat s tím co cítila do teď. Doktor si vzal elastický obvaz a takto ji žebra obvázal a upevnil. Následně ji klon zase položil a zrušil se. Doktor opustil ordinaci a po chvilce se vrátil s několika sestrami.*Prosím tu bude ona.*Pak se posadil ke svému stolu a začal sepisovat výpis jejího zranění a stylu léčby. Sestry Shinon opatrně převlékly do nemocničního oblečení a pak ji pomohly na vozíček a Shinon byla převezena na pokoj. Zdá se že tu nějakou dobu stráví ale aspoň se Shinon vyléčí a navíc bude bez bolesti protože proti té bude dostávat opiáty. Samozřejmě její poloha na lůžku nebude v leže ale v polosedě jak nakázal doktor. Shinon takto v nemocnici stráví 4 týdny ale má od doktora zakázané jakékoliv mise po dobu půl roku. A veškeré fyzicky namáhavé činnosti. Pro Shinon to sice je problém ale nějak to musí zvládnout. Vykašlávání krve se ani řešit nemuselo to bylo jen v ten den kdy dorazila do Iwagakure a jak se zdá tak to bylo jen jako následek nadměrného používání Susanaa.*
---: ---
Shinon Asada: 4 patro ale zvládneš to ?*Následně ji ale už Shinji nesl. Shinon se ho chytla kolem krku a držela se ho pevně. Když ji slušně odmítl tak to Shinon přijala nebyla to žádná hysterka.*Tak nic no tak se měj ahoj.*Rozloučila se Shinon a když ji tam Shinji nechal tak pomalu došla k sobě do pokoje a opatrně si lehla do postele. Následujících několik dní se snažila hlavně uzdravit aby to už měla za sebou protože Shinon nesnáší když nic nedělá. Ale nakonec se časem stejně vyléčí ale nějakej čas jí to jistě zabere.*
Shinji: *Zarazilo ho že včera mala problém vidieť a pozerala na neho s problémom a dnes ho už volá v pohode k sebe domov. Príde čas kedy sú už vlastne pred sídlom.* Fúha hore schodmi to bude asi iná káva ako dole. Na akom poschodí to vlastne máš izby? Už dávno som tu nebol. Tak vozík bude teda príťaž, nevadí ak ťa ponesiem na rukách? *Spýta sa a ani veľmi nečaká na odpoveď stačí že mu povie poschodie. Zdvihne ju na ruky (teda za predpokladu že sa tomu nebráni) a rozbehne sa spolu s ňou po schodoch. Dva krát po ceste použije aj Shushin aby prišli pred jej izbu rýchlejšie.* Nuž takže a si doma. Vozík ti môže prípadne doniesť aj nejaký Anbu aj tak sa tu flákajú hore dole. Veľmi rád by som si s tebou pokecal o politike. Vlastne skôr bu si to vysvetľovala ty ale to by bolo na dlho. Teda rád by som si ťa vypočul inokedy. *Pokúša sa to zdvorilo odmietnuť.* Radšej sa teraz vylieč aby si nabudúce bola v pohode. Vieš aj tak som pracoval do noci a ešte stále som to úplne nedospal. Tak prepáč a zatiaľ ahoj.
Shinon Asada: *Shinon Shinjimu poděkuje a nechá se vést k sídlu no ale když Shinji dodá že by bylo možná dobré něco vědět co se ve světě děje tak se usměje.*Takže chceš říct co se děje ve světě ? Z pohledu lidí na vyšších místech ?*Zeptala se Shinon chtěla totiž aby ji přímo pověděl ano nechtěla se dostat do nějakého nedorozumění.*Pokud to chceš vědět tak ti to řeknu u sebe tak to bude asi lepší. Teda pokud budeš chtít.*Nabídla mu Shinon.*
Shinji: Okej už sa teda radšej o politike nerozprávajme. Nie žeby ma to nezaujímalo ale za tie roky som zistil že čím menej viem aké sú vzťahy medzi Kagemi a podobne tým viac som bezstarostnejší a spokojnejší. Dobrú chuť. *Zapraje Shinon keď dostane svoje Dango a vypije svoju sódu pričom rozmýšľa. Nevie či Shinon má peniaze veď išla rovno z misie a potom bola v nemocnici tak zaplatí a vezie k sídlu. Po ceste si svoj názor rozmyslí a povie.* Asi nieje najlepšie ak sa vôbec o nič nestarám okrem misií a svojej práce. Možno bude predsa len lepšie pre spoločnosť ak budem aj chápať čo sa deje aj vo svete.
Shinon Asada: *Shinon netušila co by si dala a tak se zamyslela.*No jááá. Asi bude stačit jen Dango to je vše.*Řekla Shinon krátce. Sice měla trochu hlad ale netušila co by si tak asi měla dát a tak si řekla o to co ji napadlo jako první což bylo právě Dango.*Strašné to není. Víš smrt Mizukageho byla pro Kirigakure něco jako vykoupení. Ještě by mohla zdechnout Raikage a bylo by to fajn. V Kumogakure jsou lidi který mám celkem ráda a pomyšlení že je jejich Kage zasraná pedofilka je hrozná.*Dodala Shinon už s trochou pobavení v hlase.*
Shinji: To znie strašne. Takže aspoň že nejaké extra hrozné incidenty sa nestali tu v Iwe. *Shinji pristaví vozík pri jednom menšom obchode s občerstvením.* Tak teda vyber si načo máš chuť. *Povie ale sebe objedná iba sódu lebo sa chce poriadne naraňajkovať doma, potom čo odvezie Shinon do sídla.*
Shinon Asada: *Shinon se docela divá že Shinji neví proč jsou ulice plné Anbu přeci jen už je to několik let dlouho.*Proč ? No před několika lety Nukeninka Shi Kira se zničehonic objevila v Kirigakure přesněji v pokoji Mizukageho a zabila ho a týden na to zase Suzuya Juuzou se proplížil do sídla feudálního pána Země Ohně a zavraždil ho. No toto je reakce na ty incidenty je to kvůli bezpečnosti vesnic takže je to proto.*Odpověděla mu Shinon a při otázce že by se někde stavili jídle ji to potěšilo. Sice na ní koukala půlka vesnice překvapeně že je na vozejčku ale Shinon to ignorovala.*No abych pravdu řekla tak něco by jsem si dala mám hlad a s nějakým tím nápojem by to taky bylo pěkné..
Shinji: Okej tak sa už k tvojmu dojutsu nič ďalšie nepýtam aj keď ma to zaujímalo. *Povie Shinji a je ticho keďže sama Shinon mu nechce povedať ako to celé je. Keď už prechádzajú okolo šiesteho Anbu na ulici tak sa Shinji spýta.* Už dlhšie som noviny nečítal prečo ich vlastne musí byť toľko na ulici? Človek si potom myslí že už ani vlastné súkromie nemá. Veď sú všade. *A prejdú okolo ďalšieho.* Chceš sa zastaviť v nejakom obchode, keďže si nič neraňajkovala alebo chceš ísť rovno do sídla?
Shinon Asada: Chakry ? Právě že ne víš já jsem získala … *Pak se Shinon zarazí přece mu neřekne že si vyměnila Mangekyou Sharingan s nukeninkou třídy S+ a získala tak Eternal Mangekyou Sharingan který neslepne a navíc díky tomu techniky Sharinganu nejsou už tolik náročné.*Ale řekněme že to tak není neřeknu ti jak je to možné ale prostě to není tak moc náročné na Chakru.*Odpověděla mu Shinon s klidem v hlase.* A opovaž se tam jít sám a dojdu si pro tebe a uvidíš mě naštvanou a ty víš co to znamená že ?*P5i těch slovech si Shinon prokřupla klouby na prstech.*
Shinji: Keď to nie záťaž na oči tak určite to musí byť záťaž na chakru. Takú vzdialenosť a tak rýchlo to určite musí žrať fakt veľa chakry. *Stále o tom nahlas premýšľa Shinji.* "Možno by som tam predsa len mal ísť sám, alebo nie?" *Napadne Shinjimu v hlave ako idú námestím ale asi to zatiaľ nechá tak.*
Shinon Asada: Hm zátěž na oči už mi nedělá žádná technika to se neboj to jsem už vyřešila.*Odpověděla mu Shinon. Když ji navíc přenesl přes schody tak se usmála. No spíš se zasmála ale jen trochu. Shinon nejvíc zajímalo jak si Shinji poradí se shodami v sídle Tsuchikageho když její pokoj je asi až ve třetím patře ale radši to nezmínila.*Ale stejně ti děkuju Shinji no až budu zdravá tak se za tebou stavím a pořešíme tu cestu do Země Válek takže si s tím nelam hlavu a nepřemýšlej o tom dobře ?,,Ještě aby tam odešel sám ta země je plná vrahů a zlodějů. Sice je silnej ale není neporazitelnej a takhle budu mít aspoň jistotu.“*Proletělo Shinon v rychlosti myslí.*
Shinji: *Začne ju tlačiť na vozíku.* No znie to veľmi náročne. Určite to nieje technika na bežné používanie. A tuším že keďže je to technika tvojho dojutsu určite to zaťažuje tvoje oči a to tiež nechcem robiť. *Povie a za ten čas dôjdu na miesto kde je niekoľko schodov.* Schody? No vieš aj keď som sa stal lekárom neprestal som poľavovať v tréningu taijutsu. *Shinji sa zaprie a nadvihne ju spolu aj s vozíkom. Zatne zuby a prejde cez schody.* Nie si až taká tučná aby som ťa neuniesol. *Povie a zasmeje sa pričom sa blížia k východu špitálu.* Uvidíme ako sa budeš cítiť potom a keď budeš chcieť tak ti napíšem doporučenie na dovolenku.
Shinon Asada: *Shinon mu neodpoví hned nejdřív se chce posadit na vozík a tak sleze z lůžka/postele a chvilku se jen ve stoje podepírá o to lůžko/postel a pak udělá dva kroky k tomu vozíku a pomalu se na něj posadí. Samozřejmě párkrát zasyčí mezi zuby od bolesti ale není to nic co by nezvládla. Pak se nadechne a vydechne úlevou když už sedí.*No můžu přemístit i jakékoliv objekty ale ono je kvůli soustředění když půjdeme spolu ještě jsem tu techniku nezvládla na 100% ale asi tak z 60% takže mě to chvilku trvá než něco nebo někoho přemístím. Ale každopádně až budu zdravá tak půjdeme za Ajairu a ty si s ní vybavíš co potřebuješ.*Odpoví mu Shinon ale pak ji něco napadne.*Hele Shinji mohl by jsi mi napsat až budu zdravá doporučení tak na měsíční dovolenou ? Celkem by se mi šikla ale nemůžu si ji vzít jen tak když jsem ta potencionální Tsuchikage protože mě každej sleduje.*Zeptala se Shinon celkem prosebným hlasem.*Mimochodem jak zvládneme schody ? S vozíčkem a mnou na něm to asi nebude jednoduché.
Shinji: Tak ja skočím po ten vozík. *Povie a odbehne do vedľajšej miestnosti. Potom ju počúva a snaží sa pochopiť.* Vravela si že môžeš tým Kamuiom premiestniť seba kamkoľvek. Ale chceš premiestniť mňa však? Takže to si môžeš vybrať koho premiestniš? *Spýta sa a vozík dá rovno pre ňu.* Tak nastupovať! *Povie ako keby bol vodič autobusu ale samozrejme že keď bude mať problém tak jej okamžite pomôže si do toho sadnúť.*
Shinon Asada: *Shinon se na chvilku zamyslela.*Hmm ale radši by jsem ten vozejk.. Jo a já ti to teda vysvětlím. Já aktivuju druhou verzi Sharinganu a tomu se říká Mangekyou Sharingan no ovládám časoprostorovou techniku která mě může přemístit kamkoliv po světě. Říkám tomu Kamui. Chápeš to ?*Shinon se mu to snažila vysvětlit co nejvíc jednoduše aby to mohl pochopit nechtělo se jí to ukazovat přes Genjutsu Sharingan.*
Shinji: "Ach" *Povzdychne si nad tým že sídlo Tsuchikage nieje hneď vedľa ale spomenie si že dnes aj tak nebude robiť nič pracovné.* Dobre, samozrejme že ťa môžem odviesť k sídlu ak mi prosím ťa povieš ako ma tam plánuješ dostať tak rýchlo. *Povie a po chvíli sa spýta.* Zvládneš chodiť alebo ti zoženiem vozík?
Shinon Asada: *Shinon se zasmála Shinjiho nápadu s tou cestovkou ale jen na chvilku.*Tak teda Shinji ? Mohl by jsi mě prosím odvést ke mně do pokoje v sídle Tsuchikageho ?*Zeptala se Shinon s prosebným výrazem ve tváři taky aby ne sama tam zatím nedojde a to je něco co jí celkem štve.*Teda pokud máš čas a chce se ti.*Dodala k závěru ještě Shinon.*
Shinji: Dokážeš ma tam dostať do sekundy? *Pýta sa prekvapene lebo si to akosi nevie predstaviť.* Ak je to tak, tak potom škoda že nepracuješ v nejakej cestovnej agentúre boli by ste asi topka na svete. Takže neviem ako dlho by som ju tam hľadal, rovnako ako netuším ako by som sa tam tak rýchlo mohol dostať. *Povie jej a čaká nejaké rozumné vysvetlenie.* "Veď je to aspoň myslím viac ako 100km" *Zamyslí sa nad tým a skoro prehliadne ako ho vlastne oslovila.*
Shinon Asada: Zdržovat ? Shinji já tě tam dokážu dostat během vteřiny. Ale pokud chceš tak jí můžeš jít hledat ale Země Válek je zaprvé daleko a zadruhé je sakra velká dokážeš si představit jak dlouho jí tam budeš hledat ? Počkej tak týden a už budu v pohodě jen tě tam dostanu a bude to. V tom snad nevidíte problém ne ? Pane doktor.*Odpověděla mu Shinon s menším úšklebkem.*
Shinji: *Celé sa mu to akosi nezdá.* Ako... chceš povedať že nevieš kde sme sa mali stretnúť ale vieš ma k nej zobrať? Nemôžem od teba chcieť aby si márnila čas takými zbytočnosťami. Lepšie asi bude ak mi jednoducho povieš kde ju nájdem. *Povie Shinji lebo v tom nevidí žiaden problém.*
Shinon Asada: *Shinon přikývne a zavře oči. Soustředí se na ten den na to jak mluvila s Ajairu a asi je v takovémto stavu celých deset minut dokonce ani nevnímala co jí dál Shinji říkal ale pak otevřela oči a usmívala se.*Smlouva může bát podepsána vzkazuje neodbytná obchodnice z kosou z bažin. Ale lokalitu kde to neříkala takže až budu zdravá tak tě za ní vemu a podepíšete nějakou tu smlouvu. *Odpověděla mu Shinon sice si vzpomněla ale prakticky to nebylo nic co by Shinjimu zase tak moc pomohlo.*,,Nebo řekla kde ? No i kdyby ano tak dneska už je pozdě."*Pomyslela si Shinon.*
Shinji: Ale fakt si to nepamätáš? Podľa mňa si to pamätáš. Skús zatvoriť očiť a spomenúť si na ten moment keď si sa s ňou rozprávala a sústreď sa na to čo ti povedala. Ľudský mozog je neuveriteľná vec a ukladá si do pamäte všetko. Aj to čo si myslíme že sme zabudli máme len hlbšie ukotvené v pamäti a nedarí sa nám to z nej vytiahnuť. Ale ty to dokážeš. Veď si predsa Shinon Asada budúci Kage ktorý nemôže len tak na niečo zabudnúť. Verím že keď sa poriadne sústredíš tak sa ti to vybaví. *Povzbudí ju Shinji aby si spomenula, po chvíli ide teda odpovedať na jej otázku.* Či viem kto je to? No je to mladé dievča ktorá asi nemá veľmi rada cudzích ľudí ale má určitý zmyslel pre biznis. A prečo sa chceme stretnúť? Iba mi chce niečo darovať čo minule keď sme sa stretli nemohla. Ak chceš môžem ti to potom ukázať keď mi to dá. *Odpovie jej takto jednoducho*
Shinon Asada: *Shinon přemýšlela a přišlo jí trapné že si nemůže vzpomenout co měla vzkázat.*No vím že jsi měl někde být v určitou dobu ale já si to nepamatuju tak až budu v pořádku tak tě za ní vezmu dobře ? Mimochodem Shinji víš vlastně kdo je ta holka ? Víš celkem mě zajímá proč by jste se měli setkat. To víš mám starost nikdy nevíš kdy se může někomu něco stát.*Odpověděla mu Shinon a doufala že mu to jako odpověď stačí.*
Shinji: V pohode som sa vyspal len to bolo trošku nepohodlné... Ja len aj by som šiel domov, nuž ale som tu zaspal. Prepáč. *V tom si spomenie že včera sa mu nedostalo jednej z hlavných odpovedí, pričom to chcela povedať Shinon.* Takže... Včera si mi chcela niečo odkázať. No od toho dievčaťa. Veď vieš koho. Tak čo to vlastne bolo? *Spýta sa pričom sám si pripadá trápne.*
Shinon Asada: *Shinon se snažila jen sedět ale když se Shinji vzbudil tak se jen usmála.*Ohayo Shinji. Nemusel jsi spát tu měl jsi jít normálně domů ne ? Tak špatně jsem na tom nebyla aby jsi usnul tady.*Odpověděla mu Shinon celkem příjemným hlasem protože má radost že se vyspala bez těch nočních můr.*Jak ses vlastně vyspal ?*Zeptala se Shinon. Moc nevěděla o čem s ním mluvit byla si celkem nejistá ale prostě to je tak.*,,Ach jo teď vypadám jako trapka co ani nedokáže promluvit.“*Pomyslí si Shinon v mysli.*
Shinji: *Tiež spal cca 8 hodín ale keďže zaspal neskôr zobudil sa až po Shinon.* Uáh. *Zívne a natiahne sa keď sa preberá. Všimne si že má na sebe deku a tak si ju privinie k sebe.* "Moment zdá sa že som znova prespal v nemocnici..." *V tom si všimne že pred ním na lôžku je Shinon.* Ahoj. *Povedal lebo to bolo to prvé čo ho napadlo.*
Shinon Asada: *Shinon byla mimo 8 hodin. Ovšem když se vzbudila bylo to lepší. Sice nebyla na 100% zdravá ale bylo to lepší. Dokonce i ruka byla lepší sice teď už to chce jen čas ale to už Shinji nemůže ovlivnit. Shinon se posadila i když jí zaboleli žebra. Potichu sykla bolestí a rozhlédla se. Všimla si že Shinji spí Pomaloučku se sesunula z postele a vzala z ní deku s kterou šla směrem k Shinjimu. Bylo to sice celkem bolestivé ale nakonec k němu došla a oparně se přes něj pokusila přehodit deku.*Škoda že spolu být nemůžeme. No co asi na něho čeká někdo jinej.*Řekla Shinon jen tak do prázdna a zase se plánovala vrátit na lehátko na kterém spala. Nemůže moc chodit kvůli bolesti takže chce zase sedět.*
Shinji: *Dôveroval jej tak sa jej prirodzene pozrel do očí a dostal do genjutsu.* Ty trubka, šetri sa teraz. Nemôžeš takto plytvať chakrou teraz. Ach, no keď si mi ju ukázala tak asi viem o koho ide. Raz som sa s ňou stretol a rozhodla sa že mi niekedy odovzdá zmluvu s žabami ale nedohodli sme sa kedy. Čo o nej vieš? Vlastne lepšia otázka je aký ma pre mňa odkaz?...Čo?...Vezmeš ma za ňou ty vieš kde býva? *V tom si všimne že sa už rozpráva len sám zo sebou keďže je ona mimo.* Okej poďme teraz riešiť dôležitejšie veci... *Priloží jej ruku k čelu a použije Shousen no Jutsu. Ruku nad jej čelom má až pokým horúčka jej úplne neustúpi a to trvá asi tak 15 minút. Potom si ju ešte prezrie * "Hmm pravá ruka nie ju úplne v pohode. To sa bude hojiť minimálne 2 týždne." *Priloží k jej ruke svoju ruku a znova aktivuje Shousen no Jutsu po pol hodine je ruka ako keby sa jej nič nestalo.* "Okej konečne čas odísť..." *Poteší sa Shinji že prestala vykašliavať krv a že už by sa mohol aj vrátiť domov a vyspať. Sadne si ešte na chvíľu na stoličku v jej izbe.* "Asi si na minútku sadnem keby náhodou sa zhoršil jej stav." *Pomyslí si zmordovaný Shinji toľko pacientov za deň ešte nemal. Akonáhle zatvorí oči tak či chce alebo nechce tak zaspí.*
Shinon Asada: *Shinon nepočítala že Shinji nezná její jméno a pak dostala nápad.*Shinji prosím podívej se mi do očí dobře ?*Sice byla velmi vyčerpaná ale ještě ze sebe dokázala dostat jednu techniku. Pokud se Shinji do jejích očí podívá tak použije Genjutsu Sharingan a ukáže Shinjimu Ajairu. Sice její jméno nezná ale podle vzhledu by jí měl poznat. Ale udržela to jen asi 5 vteřiny pak jí začali pálit oči a začala zase kašlat. Shinon tedy ležela na lehátku se zavřenými oči.*Měla jsem ti něco říct ale až budu v pořádku tak tě za ní vezmu.*Oznámila mu Shinon a následně prostě usla/omdlela a byla mimo.*
Shinji: *Tlačí ju na lôžku do voľnej izby ale jej slová si nevedel ešte poskladať dokopy. Pretože Ajairu mu keď sa stretli neprezradila svoje meno.* Ajairu? Kto je to? Nejaká tvoja kamarátka? No nič možno si spomenieš nabudúce. Zatiaľ by si si mala ísť pospať, tak si budem môcť dať koniec a zájsť domov. Do hodiny tu bude mať službu ďalší lekár. *Povedal jej Shinji* "Moment...zem bažin?...Žeby?..."
Shinon Asada: *Shinon poslechla a lehla si tedy na to lehátko. Neviděla v tom problém. Byl to ale celkem problém ale už to bylo lepší. Když se na něj dostala a lehla si tak si úlevou oddechla.*Počkat potkala jsem Ajairu a mám ti něco vzkázat počkat ale co to bylo ? HM počkat Bylo to něco o Zemi Bažin ale co to jenom bylo ? Sakra vzpomínej Shinon vzpomínej.*Říkala Shinon jen tak do prázdna a snažila se přijít na to co mu to měla vzkázat.*
Shinji: "Aj žiadna odpoveď je odpoveď." *Pomyslí si a odpovie jej.* Jasné, máš pravdu. Tak si ľahni na to lôžko čo sem doniesol upratovač. *Zrazu sa z chodby ozvalo.* Ten upratovač má aj meno! *Netušil že popri umývaní podlahy ich aj niekto počúva. Ale bol už unavený o tom rozmýšľať tak sa len usmial a povedal.* Tak si ľahni na to lôžko čo doniesol sem Ishida, a keďže to lôžko ma naspodku kolieska tak ho len odtlačím do niektorej izby. Ok? *Spýta sa a keď nie sú žiadne námietky tak aj tak urobí.*
Shinon Asada: *Když Shinji upozorní že Shinon použila minulý čas a ptá se jestli to už pominulo tak Shinon neodpoví a jen otočí pohledem bokem. Protože to tak opravdu není Shinon jen chtěla aby se Shjinji netrápil tím že ho miluje a nemůže ho mít. Doufá že to časem nějak zmizne. Dokonce chvilku i přemýšlí že přeci jen se sebere a odejde do sídla Tsuchikage ale nakonec si řekne že teda poslechne.*Dobře ale asi by jsem se měla přesunout do nějakého pokoje ne ? Přece mě nemůžeš nechat tady. Takže kudy se vydáme Shinji ?*Zeptala se Shinon a očekávala jaké budou instrukce.*
Shinji: No, jasné a ty môžeš zabudnúť že sa volám Shinji? *Zavtipkuje trošku a pokračuje ďalej.* Nuž v tej vete si použila minulý čas. Takže to už pominulo? Stále máš horúčku a vykašliavaš krv. Takže povedzme že zabudnem nato ale vyspíš sa tu. Nechcem aby si predsa skolabovala na pol ceste ale aby sa to náhodou nezhoršilo. Okej? *Mal veľa filozofických-vzťahových otázok čo sa jej chcel spýtať ale nebavilo ho týrať ju navyše keď je takto chorá.*
Shinon Asada: *Shinon je doslova ztuhlá když ji Shinji obvazuje přece jen dotek tam občas je. Když to je hotové tak je ráda. Nejdřív se pokusí se obléknout ale moc jí to nejde docela dost to bolí tak nakonec požádá Shinjiho o pomoc. Když už konečně oblečená tak je ráda že to má za sebou.*No asi půjdu do svého pokoje do sídla Tsuchikage ale chci tě o něco požádat. Mohl by jsi zapomenou že jsem tě někdy chtěla ? Bude to asi nejlepší nemyslíš ? Přeci jen to pro tebe musí být nepříjemné a tak to bude lepší co myslíš ? *Navrhla mu Shinon s úsměvem na tváři.*
Shinji: *Nejako už vopred tušil že sa to môže takto zvrtnúť.* "Buď profesionálny a na nič nemysli!" *Prikazuje sám v sebe v hlave Shinji.* "Nie, zlé." *Pomyslí si keď si dá vrch ale potom keď si všimne že ona má zatvorené oči tak sa s tým obväzovaním poponáhľa aby už mali obaja túto trápnu situáciu za sebou.* Už to je. *Oznámi jej a pomôže jej ak chce sa obliecť späť tak aby nepocítila bolesť z zlomených rebier. (Ak pomoc nepotrebuje tak sa otočí jej nachvíľu chrbtom)* Tak a teraz by som ti odporúčal sa vyspať. Lepšie sa telo regeneruje počas spánku. *Shinji si zívne lebo je aj on dosť unavený a spýta sa ešte.* Máš ešte niečo čo potrebuješ povedať, spýtať sa alebo niečo čo potrebuješ zohnať?
Shinon Asada: *Shinon si lehla ale pak jí to Shinji řekl chtěl aby si sundala vrchní díl oblečení tak jí ani moc nepomohla informace že podprsenku si může nechat protože ona si nechá dělat Shinobi Uniformy na míru tak je to problém. Sice tento mode odhaloval víc než dost částí jejího těla ( odkaz » ) ale největší problém byl v tom že si to nechala udělat tak aby horní díl držel její prsa a ona tak nemusela nosit podprsenku.*Ehm Shinji malej problém toto je dělané na míru a je to dělané tak že to vlastně horní dál oblečení a funguje zároveň jako podprsenka.*Odpověděla mu Shinon a zahleděla se na strop a kousla se do rtu.*,,JE to přece doktor tak se nemusím bát je to jistě úplně normální.“*Pomyslela si Shinon. Nehledě na to že už teď má dokonalé tělo si prostě sundala horní díl oblečení a byla celá odhalená ale zavřela oči nechtěla vidět Shinjiho výraz celkem se toho bála a ano docela se styděla ale současně potřebuje zase jeho lékařkou pomoc.*
Shinji: *Shinji si začína myslieť že Shinon už až príliš dramatizuje.* "Tvári sa ako keby som jej to srdce zlomil dnes." Kuno! *Zakričal na upratovača a prikázal mu aby doniesol čo najrýchlejšie lehátko. Keď ho doniesol tak si mohla na neho ľahnúť.* Je možné že keď si si zranila rebrá tak úlomky niektorej kosti mohli poškodiť pľúca. Isté to nieje ale ako prvé ťa budem musieť obviazať obväzom. "Z toho čo jej idem povedať asi nebude príliš nadšená." Musíš si zložiť celé vrchné oblečenie ale na druhej strane, podprsenku si môžeš nechať.
Shinon Asada: *Shinon přehodí svůj výraz a má tak trochu smutnej výraz.*Nejde o to že mi překážíš ale prostě když tě vidím tak to tady bolí.*Při tom aby ji aspoň trochu chápal tak si přiloží dlaň k srdci aby jí Shinji chápal. Ale nakonec mu vyhoví a rozhodne se že se nechá ošetřit a má v plánu se popřípadě usadit nebo si lehnout na nějaké ty lůžka aby u toho co jí bude léčit nestála je to dost nepraktické. Stále se jí špatně dýchá ale to bude nejspíš tím že je tělo unavené z toho jak se snažilo vypořádat s bolestí a velký podíl na tom nese i její vysoká horečka (40 C)… Shinon se snaží soustředit na to aby už nekašlala ani ona sama neví proč kašle krev možná žebra způsobili vnitřní krvácení kdo ví necháme aby nám to zjistil náš doktor Shinji XDDD..*
Shinji: S radosťou by som vyplnil tvoju požiadavku ale práve teraz som asi jediný lekár v okolí čo práve nespí. Buď vôbec rada že žiješ. Zoženiem ti lôžko zlomeninu zafixujem. A pôjdeš spať. O mňa sa nestaraj, je to moja práca. Ale ak ti prekážam... Tak hneď potom čo ošetrím tvoje rebrá môžem nájsť za seba náhradu a odísť. *Navrhne Shinji aby toľko neprotestovala.*
Shinon Asada: *Shinon se zamyslí při otázce zda přišla do styku s jedem a pak jen zakroutí hlavou že ne. Ví že kvůli tlaku jedné techniky jí to odhodila a že proletěla přes stěny asi tří domů a že se zastavila ve stěně čtvrtého ale o jedu nic neví. Následně jí Shinji začal léčit a Shinon za to byla vděčná i když vlastně ani nevěděla jak ta technika funguje. No věděla ale že to dokáže vyléčit lehká zranění a uzavřít rány ale silně pochybovala že to vyléčí zlomeninu. A jako že tich žeber bylo zlomených dost minimálně 4 byli zlomeny.*Ne nic nepotřebuju nic to není stáčí mi nějaké obyčejné prášky a doma to nějak vyležím.*Když to Shinon řekla tak se chtěla vysmyknout od Shinjiho a jít jinam protože v jeho přítomnosti se zase probouzeli její rány v srdci ale zabolelo jí snad celé tělo takže jen bolestí silně zasyčela a zastavila se protože věděla že už nikam nepůjde.*Heh to bylo schválně. Nemusíš se o mě strachovat běž za Fuku já si najdu jiného lékaře ty jsi jistě dost unavenej a nechci ti přidělávat starosti.*Ano Shinon se snažila najít výmluvy ale moc dobře jí to nešlo.*
Shinji: "Toto jej vyliečim ale jej pocity to sa tak skoro neuzdravia." *Pomyslel si v hlave keď mu padne do náruče a vykašle na jeho biely kabát krv.* Okej ešte posledná otázka. Prišla si počas súboja alebo aj neskôr do styku s nejakým jedom. *Zatiaľ aktivoval byakugan aby si ním lepšie obzrel jej kosti.* Že vraj nič, veď to máš zlomené! Nehýb sa radšej. "Musela cítiť bolesť pri každom kroku keď sem kráčala. Zázrak že vôbec došla." *Priloží jej jednu ruku na čelo a aktivuje Shousen no jutsu.* Ak tvoja bolesť neustúpi a bude neznesiteľná tak len povedz. Môžem ťa napojiť na primerané množstvo morfia ale rád by som sa tomu vyhol lebo aj z toho sa môžeš zfetovať.
Shinon Asada: *Shinon pomoc uvítala a nějak se snažila dojít k těm dveřím ale když tam byl Shinji moc nadšená z toho nebyla stále ještě cítila že byla zrazená. Prostě má stále zlomené srdce ale je to doktor tak mu to říct musí. Ovšem se neudrží a prostě začne padat naštěstí Shinji je přímo před ní tak vlastně spadne prakticky na něj. Dokonce zase vykašle trochu krve.* Ale nic vážného neboj. Jenom je to výsledek z lovu jednoho Nukenina. Bolej mě úplně všechny žebra špatně se mi dýchá a vykašlávám krev. No jak říkám stačí mi jen nějakej prášek a bude to okej.*Řekla Shinon slabým hlasem.*
Shinji: Dnes už sa neordinuje. *Oznámi záhadnej osobe upratovač ktorého v kúte ani nebolo vidieť a ktorý mopom umýva dlážku. Keď si však všimne jej stav aj tú krv čo vypľuje, odhodí mop a pribehne k nej.* Hej ste v poriadku? Našťastie je tu ešte jeden doktor ktorý nezostal možno by sa na vás mohol pozrieť. "Nepotrebujeme tu mrtvoly aj tak tu mám dosť čo upratovať." *Pomyslí si a snaží sa jej pomôcť.* Zvládnete chodiť samy? Ten doktor je o jedne dvere ďalej, je to len malinký kúsok. K nemu ani nemusíte klopať. *Pomôže sa jej skorigovať a dovliecť ju tých 5 metrov k dverám na ktorých je nápis dr. Shinji Rogo - diagnostika. Rovno ich aj ten upratovač otvorí a zakričí.* Doktor! Máte pacienta! *Shinji sa zobudí a spadne do stola.* Au! ... Ďalší! ... Vlastne dnes už neordinujem. *Povie Shinji a pomaly otvára oči a snaží sa zorientovať zo skutočnosťou.* Utrie si oči a postaví sa. *Malátne kráča dopredu aby si obzrel z blízka osoby pred ním. Ešte stále žmurká ale preberie ho pohľad do očí.* Shinon?! *Okamžite priloží ruku na jej čelo.* "Má horúčku ale to asi nebude to najhoršie." Čo sa stalo? *Pýta sa prekvapene.* Tak ja sa vzdialim. *Povie upratovač a odchádza.*
Shinon Asada: *Shinon se konečně vrátila ze Země Válek do Iwagakure. Podařilo se jí konečně najít a zabít toho co zavraždil Hideyoshiho a získala tak klid na duši ovšem bylo to za obrovskou cenu. Má zlámaných mnoho žeber a celkově se jí i špatně dýchá a je celá už zesláblá z té cesty navíc pákrát i už vykašlala trochu krve. Oblečena byla ve svém modelu Shinobi uniformy ( odkaz » ) ale stejně to nešlo vidět měla přes to přehozený černej plášť a měla i kápi sice u brány odhalila kdo je aby ji pustili ale přes vesnici šla takto. Snažila se nedávat najevo jak hrozně se jí chodí a tak ale moc jí to nešlo. Nakonec dorazila do špitálu v nemocnici ani tam si nic nesundala a stále byla zahalená i když aspoň kápi si už sundala. Nakonec se zastavila u jednich dveří kde věděla že by někdo ještě být mohl a zaklepala. Ale pak dostala další menší záchvat kašle a zase se dostalo ven trochu krve. Shinon se dokonce musela opírat jednou rukou o stěnu aby se udržela na nohou a k tomu ty problémy s dýcháním bolest žeber. Normálně je zázrak že se m došla. Nakonec se Shinon sesunula na kolena k zemi a seděla opřená o tu stěnu a snažila se klidně dýchat. Dokonce bylo jasné že má horečku a byla úplně celá bledá.*Sakra jeden útok a způsobil mi tohle. A to se to nezdálo tak hrozný.*Řekla si Shinon jen tak do prázdna.*
Shinji: *Dnes ťahal nočnú mal riešiť hlavne závažné prípady ale keďže ich bolo málo riešil ľudí ktorých bolela hlava, mali nádchu a podobne. Takých ľudí sa našlo celkom dosť a tieto prípady aj keď boli nudné a ľahké bolo ich veľa.* "Už aj mňa začína bolieť z nich hlava." *Pomyslel si a otvoril v miestnosti okno. Po x-tom prípade mu sestrička oznámila:* To je všetko doktor. Už tu nik nieje. Nezabudnite zamknúť keď budete odchádzať a nezdržte sa tu dlho, mali by ste ísť čím skôr domov. *Oznámi mu a odchádza z ambulancie. Chvíľu potom chcel Shinji ešte napísať list, predtým než odíde zo špitálu ale v polke listu zaspal na vlastnom pracovnom stole.*
---: ---
Shinji: *Pozerá na ňu a vidí že zaspala.* "Dobre tak je teda asi čas aby som odišiel." *Pomyslí si Shinji ale v tom mu ešte napadne že či by tu nemal radšej s ňou zostať pokým sa nepreberie.* "Veď je predsa v sídle Tsuchikage čo by sa jej tu mohlo stať." Tak ahoj a vyspi sa do ružova... *Vie že sa rozpráva vlastne sám zo sebou ale už to nechá tak. Rozhodne sa že jej aspoň nechá odkaz predtým než odíde. Vytvorí si Karasu Bunshin a Shinji odíde z izby a ide späť do nemocnice je tam ešte jeden prípad čo musí prekonzultovať. Klon zatiaľ napíše na papierik že som už odišiel kvôli povinnostiam, ďalej uvarí čaj a kávu aby si mohla vybrať čoho sa napije keď sa zobudí, zamkne dvere aby ju neprišiel niekto zbytočne vyrušovať a potom sa klon zruší rozpadne sa na vrany ktoré sa rozletia a zmiznú.*
Shinon Asada: Zavřít oči a představit něco pěkného ? Vždy když je zavřu tak vidím jak mi Rokuro umírá v náručí.*Řekne mu přátelským hlasem.*No pokusím se představit to jediné co mám. Tebe Sumata a Tsuchikage.*Shinon pak tedy zavře oči sice ze začátku se jí zase vyzobrazuje tak situace znovu ale Shinon se zhluboka nadechne a vydechne. Představí se že je v bezpečí její rodiny kterou získala. Je tam Shinji,Sumato a Tsuchikage ale objeví se jí tam i Hideyoshi. Zdá se že se do něj Shinon zamillovala ale tak po chvilce Shinon usíná se spokojeným výrazem.*
Shinji: *Shinji sa trochu začuduje keďže svoje vety dva-krát v takom istom znení zopakuje. Nevie či chce len dodať dôraz nato čo hovorí alebo len zo šoku to zabudla a zopakovala sa.* Nemáš začo rád som pomohol. Keďže ty mi pomáhaš keď som ja beznádejne stratený tak je normálne že aj ja ti chcem pomôcť keď sa dá. To znie akosi veľmi veľmi desivo a zvláštne. Neviem či ohľadne toho budem môcť niečo zistiť ale urobím čo bude v mojich silách. Kto by šiel vykrádať sídlo Tsuchikage? Netuším to asi nikto ale predsa len každú chvíľu sa po chodbe prechádza nejaký anbu o ktorých si nikdy nie som istý čo majú v hlave. A predsa len určite tu máš aj nejaké osobné veci, ktoré chceš mať ukryté aj keď tu príde hocijaká návšteva. *Nečakal že cesta a psychické zranenie ju až tak vyčerpá a tak zmení hlas aby nehovoril až tak hlasno.* Ale už dosť bolo rečí a veľmi sa tým netráp. Radšej zatvor oči a predstav si niečo pekné. *Položí jej ešte ruku na čelo aby zistil či náhodou nemá zvýšenú teplotu a potom urobí krok dozadu.*
Shinon Asada: *Shinon je ráda že ji Shinji pomáhá. A při jeho poznámce že nezamyká se na něj podívá nechápavým výrazem.*Ehm Shinji kdo si myslíš že by byl tak blbej aby šel vykrádat sídlo Tsuchikageho.*Dodá no tu už jsou u ní v pokoji.* Prosím do postele jsem sakra unavená se nečekala jsem že během okamžiku budu z té cesty tak unavená.*Poté když ji uloží tak Shinjimu věnuje přátelský úsměv.*Shinji by jsi mi něco zjistit ? Víš v poslední misi byl doslova nesmrtelnej člověk. Nějakým způsobem se propojil s Rokurem a bodl do sebe a stalo se to i Rokurovi a nakonec se bodl do srdce ale nic se mu nestalo prostě jako by byl nesmrtelnej. Mohl by jsi mi o tom něco zjistit ?*Řekne lehce roztřeseným hlasem protože stále je to pro ní hrozná vzpomínka.**Shinon je ráda že ji Shinji pomáhá. A při jeho poznámce že nezamyká se na něj podívá nechápavým výrazem.*Ehm Shinji kdo si myslíš že by byl tak blbej aby šel vykrádat sídlo Tsuchikageho.*Dodá no tu už jsou u ní v pokoji.* Prosím do postele jsem sakra unavená se nečekala jsem že během okamžiku budu z té cesty tak unavená.*Poté když ji uloží tak Shinjimu věnuje přátelský úsměv.*Shinji by jsi mi něco zjistit ? Víš v poslední misi byl doslova nesmrtelnej člověk. Nějakým způsobem se propojil s Rokurem a bodl do sebe a stalo se to i Rokurovi a nakonec se bodl do srdce ale nic se mu nestalo prostě jako by byl nesmrtelnej. Mohl by jsi mi o tom něco zjistit ?*Řekne lehce roztřeseným hlasem protože stále je to pro ní hrozná vzpomínka.*
Shinji: Nič sa neboj, keď sme došli už tu tak tých pár posledných krokov zvládneme určite. *Jednou rukou ju stále podopiera a dáva pozor ay nespadla a druhou chytí kľučku dverí. Otvorí ich.* Hmm ty si nechávaš otvorené dvere? To sa nebojíš že ťa niekto vykradne? *Opýta sa ale potom už ju nezaťažuje otázkami a radšej opatrne s ňou vojde do izby.* Chceš si ľahnúť alebo sadnúť? *Opýta sa jej aby vedel kam jej pomôcť ju uložiť.*
Shinon Asada: *Shinon se Shinjim kráčí směrem k sídlu Tsuchikageho sice jim to trvá ale jdou. No na jeho poznámku že za týden bude fit že proti ní nebude mít Shinji šanci se usměje.*No taky nás čeká trénink to si piš..*Pak už dorazili k sídlu a čekali je schody do 2 patra kde měla Shinon v zádu v chodbě dveře do pokoje. Sice by dokázala tam dojít ale ta cesta ji velmi unavila nebyla eště ve stavu aby tam došla. No málem se ji cestozu povedlo strhnou Shinjiho protože se jí podlomily kolena.*Shinji jsou to tyto dveře prosím ve mně dovnitř.*Poprosí ho a ukáže jaké jsou to dveře. Za těmi dveřmi je její pokoj.*
Shinji: V pohode takže smer sídlo Tsuchikage. Nič sa neboj cestu predsa viem. *Povie a dáva na ňu pozor aby pre istotu nespadla a tak kračajú spolu smerom k sídlu.* Inak na vozíku by sme tam boli skôr. *Povie ešte potichu ale teraz to už nemyslí vážne.* Nič sa neboj stačí ak to len nepreženieš s tréningom a dokonca týždňa budeš úplne fit a vo forme že proti tebe v súboji nebudem mať vôbec žiadnu šancu. *Pokúsi sa ju ešte povzbudiť Shinji*
Shinon Asada: *Shinon se zasměje té Shinjiho narážce na invalidní vozík ale po chvilce to změní na vážný výraz.* Invalidní vozejček ani náhodou to nechci.*Řekne Shinjimu vážným hlasem ale hned se zase začne na Shinjiho usmívat. No hlavně se momentálně soustředí na to aby s jeho podepřením dokázala pořádně chodit. Když vyšli z nemocnice ven tak Shinon do obličeje praštil svit slunečního světla a tak se snažila uhýbat pohledem ale nic neviděla.*Shinji si nějak nemůžu zvyknout na sluníčku v obličeji veď nás do sídla Tsuchikage prosím.
Shinji: Ako myslíš. *Povie keď sa Shinon rozhodne že oblečenie jej donesú klony. Keď sa chce prezliecť tak samozrejme opustí miestnosť a počká ju na chodbe. Zívne si a na chvíľu zatvorí oči.* "Prečo som nešiel včera skôr spať..." *Zo zamyslenia sa preberie keď vyjde Shinon. Pozerá a vidí že sa jej kráča zle. Príde k nej a na jej prosbu jednoducho odpovie.* Samozrejme, to sa nemusíš ani pýtať. *Podoprie ju tak aby mala rovnováhu a mohli kráčať.* Inak sme v nemocnici. Mohli by sme si aj požičať invalidný vozík ak by si sa chcela povoziť. *Povie s úsmevom. Myslí to ako vtip ale ak by súhlasila tak on by bol schopný si požičať vozík a tlačiť ju.*
Shinon Asada: *Shinon se usmála když ji Shinji řekl kde by tak zhruba mělo být její oblečení tak si vytvořila dva Shouton Bunshiny a ti okiamžitě odejdou hledat Shinon oblečení.*Děkuju Shinji ale já si poradim chakru používat můžu takže kloni nejsou problémem..*Řekne klidným hlasem a čeká než se kloni vrátí. Po pár chvil se kloni vrátí a jeden z nich má její krásné modré kimono ( odkaz » ) .. Ten druhý se tedy rozpadne a ten co má to oblečení ho předá Shinon a taky se zruší. Shinon se z obtížemi postaví na nohy z postele ale je trochu nemotorná už si z části sundala nemočniční oblečení když ji to došlo.*Shinji mohl by jsi na chvilku za dveře ? Chci se převlíct.*Jakmile to Shinji udělá tak se tedy převlékne sice to chvilku trvá protože si Shinon ještě upravuje svoje vlasy ale nakonec vyjde ven. Chodí se ji fakt blbě stále je ješté vyčerpaná tak hledá oporu u zdí.*Shinji pomohl by jsi domů ? Přesněji do sídla Tsuchikage ? Prosím ?
Shinji: Nemáš začo. Ty predsa robíš to isté čo teraz ja po celý čas. *Pozerá sa na ňu a na jej otázku zodpovie.* Oblečenie? Malo by byť v miestnosti č.6 alebo 7? Neviem presne. Je to jedna z tých miestností na ktorú naraziš keď odbočíš doľava keď vyjdeš z tejto miestnosti. Ale keď chceš tak ti ho môžem aj priniesť. *Ponúkne sa ešte Shinji*
Shinon Asada: *Shinon se pokusila nad jeho slovama usmát aspoň na chvilku ale nejvíc ji uklidnilo asi to jeho objetí Shinon si ho chytla když jí objal prostě byl to pro ní docela stresující zážitek.*Děkuju ti moc moc moc moc ti děkuju. Musím být silná.*Pak Shinjiho pustí odloží ten prázdnej talíř a tentokrát si vezme kafe a začne pomalu popíjet kafe.*Shinji dneska z nemocnice odcházím cítím se že by jsem mohla už odejít počáteční slabost je stejně už pryč.*Řekne Shinon Shinjimu a pomalu dopíjí svoje kafe.* Kde mám svoje oblečení ?*Zeptá se Shinjiho protože Nemocnici neplánuje opustit v nemocničních hadrech.*
Shinji: Nemáš začo. *Je rád že sa jej aspoň trochu zlepšila nálada ale nad jej otázkou sa na chvíľu zamyslí.* Prečo sa o teba starám? To je predsa hlúpa otázka. Normálne aj by som ti dal facku keby že nie si môj sensei. *Povie a trochu sa zasmeje.* Veď sme predsa skoro ako rodina. Pamätáš to sú tvoje slová? Spolu so Sumatom sme taká menšia rodinka a rodina si predsa pomáha nie? *Keď vidí že je jej skoro do plaču tak ju na chvíľu objieme.* Nič sa neboj všetko bude v pohode. Nám sa nič nestane. *Pokúsi sa ju ešte trochu podporiť.*
Shinon Asada: *Shinon netrpělivě čeká no když Shinji přijde a položí ji jídlo a kafe na stoleček tak se usměje.*Děkuju ti moc Shinji.*Pak jí Shinji řekne jak na tom je Hideyoshi no Shinon si jen povzdychne. Pokusí se posadit no tentokrát se jí to už podaří. Z pod peřiny vytáhne ruce a prohlédne si je. Zkouší pohyblivost prstů a je to dobré měla štěstí že v boji neutrpěla žádné Fyzické zranění.* No aspoň že zatím žije což se o Rokurovi říct nedá.*Při vzpomínce jak se mu Shinon dívala do očí a viděla jak z něj uniká život ji vyteklo pár slz ale nebrečela.* Takže Tsuchikagemu ještě neměl kdo podat hlášení no teď se najím.*Shinon se natáhne pro jídlo a veme si ho do postele a začne pomalu jíst. Jí radši jen pomalu přeci jen byla mimo moc dlouho.*Shinji ? Proč se o mě takhle staráš ? O někoho kdo nedokázal ochránit svého přítele a nechal ho zemřít.*Při réro větě Shinon už nejí a jen kouká to prázdného talíře má těžko chce se jí brečet ale tím by nic nezměnila tak to v sobě drží.*
Shinji: Okej tak ja idem to zistiť a priniesť ti to jedlo. *Povie a odíde z izby na recepcií presvedčí sestričku svojím šarmom nech mu ukáže aj kartu Hideyoshiho. Pozrie si jeho stav a z bufetu zoberie pre Shinon jedlo a zobral jej aj kávu ak by chcela aj keď by ju teraz nemala piť ale Shinji je presvedčený že jedna káva jej nič nespraví. Vráti sa na izbu a na menší stolík vedľa nej jej položí to čo jej doniesol smutne na ňu pozrie a hovorí.* Prepáč ale mám zlú správu. Hydeyoshi je na tom tak že... No zatiaľ dýcha.
Shinon Asada: *Když se Shinji zeptal jestli ji to má zjistit tak se nejdřív zdráhala ale nakonec se na něj usmála.*Budeš zlatíčko když mi to zjistíš. A počkej něco si vlastně dám mám děsnou chuť na nudle. Když budeš tak hodnej a skočíš uděláš to pro mě.*Řekla Shinon příjemným hlasem ale když Shinji odejde dojde jí že nemá sílu na to uzvednout ruce a tak zkousla dolní ret protože je sama na sebe naštvaná.*,,Ještě že mám svoje žáky.“
Shinji: Hideyoshi? Netuším ale môžem ti to zistiť ak chceš. "Takto vyľakanú som ju asi ešte ani nevidel. Možno akurát vtedy keď mne išlo o život." Takže ak chceš pôjdem zistiť ako je na tom ten muž, aby som nechodil na dva-krát mám ti aj niečo doniesť? *Ponúkne sa* A ako sa vlastne cítiš? *Akonáhle zistil že je Shinon tu tak dostal strach čo sa jej vlastne stalo.*
Shinon Asada: *Shinon se pomalu vzpamatuje když ji Shinji řekne že se nachází v nemocnici. Pití si není zatím schopná vzít sama tak se pomalu napije když jí to Shinji podá k ústům. Pak chvilku mlčí a pak si uvědomí že neví co je s Hideyoshim.*Shinji co Hideyoshi jak je na tom on ? Přežil aspoň on ?*Naléhá na odpověď Shinon a má velmi zoufalej výraz.*
Shinji: V pohode ukľudni sa. Si živá ale veľmi sa nehýb. Si v podstate v nemocnici. *Aj keď Shinji to tak veľmi nechcel nazývať lebo podľa neho to bolo zlé vybavené na nemocnicu.* "Je to podobné ako naposledy ale naopak..." Vodu ti hneď donesiem. *Vybehne z izby sem tam použije aj Shushin a rýchlo sa vracia späť s pohárom vody. Sadne si k nej a veľmi opatrne jej ho prikladá k ústam/ (alebo do rúk podľa toho či je ešte mimo a či sa jej netrasú ruky).* Pi pomaly, inak ti môže prísť zle. *Upozorní ju ešte.*
Shinon Asada: *Shinon ležela a byla velice unavená takže od jejího převezení do špitálu spala asi 3 dny. Ješrě stále se jí zdálo jak ji v klíni zemřel Rokuro (Jounin který s ní byl taky na misi a znala ho asi rok). Shinon v tom snu viděla jak se ten Nukenin probodává a že se to samé děje i Rokurovi až nakonec zemřel ale ten Nukenin ne. Shinon se začala vrtět a měla neklidný spánek až uslyšela,,Shinon spíš,, Okamžitě se vzbudila celá zmatená sedla si ale zamotala se jí z toho hlava tak sebou zase flákla a jen ležela a rozhlížela se. Pak uviděla Shinjiho a zmateně se zatvářila.*Shinji ? Kde to jsem ?*Shinon to řekla ale velmi slabým hlasem protože má sucho v ústech a to se jí blbě mluví.*Vodu potřebuju vodu.
Shinji: *Odkedy sa stal lekárom tak tu praxoval aj keď väčšinou robil administratívu lebo nejaké operácie mu nechceli dávať. Najviac Shinjho využívali aby im s byakuganom zistil kde presne sa nachádza kde aká zlomenina. Keďže mal prístup k všetkým k zoznamu všetkých pacientov netrvalo dlho a zistil že je tu aj Shinon kvôli vyčerpaniu. Akonáhle sa to dozvedel tak bežal za ňou do izby. Videl ju teda ležať v lôžku a pozrel sa teda do jej zdravotnej karty.* "Ok čiže jej stav je už stabilizovaný a teraz už len spí...To som rád že je už OK." *Vie že asi by ju teraz nemal vyrušovať ale nedá mu to postaví sa k nej a zašepká.* Spíš? *Potom sa odstúpi a sadne si na stoličku čo neďaleko postele .*
---: ---
Shinji: *Ruku stiahol a radšej si zobral sušienky. Nechal ju spať a zjedol všetky. Jedol postupne to jedlo čo bolo na stolíku akoby nič.* "Dlho som sa nehýbal..." *Pomyslel si Shinji a skúsil vstať ale pocítil určitú bolesť a rozhodol sa to nechať na inokedy. Navyše nechcel riskovať žeby zobudil Shinon.* Sladké sny...*Povie Shinji a začne sa v posteli nudiť.* Nuuudááá. *Hovorí si sám zo sebou Shinji ale šepká aby ju nezobudil. Z nudy aktivuje byakugan a prechádza ním nemocnicou a pozerá koľko ďalších nešťastníkov sa tu nachádza. Potom začal prechádzať byakuganom ulicami Iwi a pozeral sa na každodenný život obyčajných ľudí.* "Dúfam že rýchlo dostanem do pohody a budem môcť kráčať ulicami tak ako aj ostatný..." *Pomyslel si a po niekoľkých hodinách zrušil byakugan keď už bol unavený a rozhodol sa tiež zaspať.*
Shinon Asada: *Shinon bylo příjemné jak si Shinji hraje s jejími vlasy no měla ho ráda víc než jen svého žáka ale dokonce ho byla schopna brát jako svoji rodinu.*Tohle mi už nikdy nedělej mě takhle strašit myslela jsem že se strachy zblázním.*Řekne těžkým hlasem a po malé chvilce v této poloze usíná *
Shinji: V poriadku aj tak ja som jediný kto tu vytvára problémy a tebe starosti... *Na jej slová že je rada že je v poriadku tak sa iba trošku zasmeje a povie.* Veď aj ja som rád že som v poriadku...A rovnako som rád že ty si rada. *Dodá ešte. Potom natiahne ruku a položí ju na jej vlasy s ktorými sa jemne pohráva* "To musí byť doba dokonca aj účes zmenila"
Shinon Asada: *Když se Shinji Zeptá zda nemá Shinon nějaké povinnosti tak se jen usměje. Shinon se na měsíc vzdala svých povinností aby tu mohla být se Shinjim jediné co jí trápí je únava protože Shinon toho nenaspala.*Nemám žádné povinnosti nemusíš mít starost ale děkuju.*Pak Shinon zívne a položí si ruce pod hlavu na postel ale nespí jen odpočívá.*Jsem tak ráda že jsi v pořádku Shinji ale opravdu moc ráda.*Řekne Shinon potichým hlasem.
Shinji: Ďakujem si milá. *Povie keď ho Shinon pochváli a usmeje sa* Remíza? Okej a nevieš náhodou ako je na tom ten s ktorým som bojoval? Inak nemáš nič na práci ako nie žeby som nechcel aby si tu bola ale zrejme si tu už dlhšie nemáš dnes žiadne povinnosti?
Shinon Asada: *Poslouchá co vše ji Shinji vylíčí a přikyvuje.*No sice si to nepamatuješ celé ale nechám tvůj mozek ať si vzpomene sám od sebe.*Pak chvilku jen mlčí ale pak se usměje.*Řeknu ti jen že souboj skončil remízou a tsuchikage rozhodl že jsi dokázal prokázat své schopnosti a tudíž jsi chuunin.*Řekne Shinon a kývne na bunshina, který následovně položí jídlo na noční stolek.*Shinji a chtěla by jsem ti říct že jsem na tebe velmi hrdá jaký výkon jsi podal protože to b,lo prvotřídní.
Shinji: Aký som bezmocný ani banán nedokážem zjesť bez pomoci... Tak čo si pamätám? Nuž bojoval som s nejakým týpkom ktorý celý čas tuším svoju najlepšiu zbraň skrýval a iba vyčkával. Potom... *Iba sedí a pozerá do steny. Má problém si spomenúť.* Potom... Hmm čo bolo potom. *Pred očami sa mu zjaví výbuch.*...a potom sa niečo zrejme stalo čo ma dostalo sem. *Povedal Shinji.*
Shinon Asada: *Shinon se usměje když si aspoň na ní Shinji vzpomene.* Promiň že jsem si z tebe udělala srandu.*Pak si všimne že Shinjimu nejde moc otevřít ten banán tak se natáhne pro ten banán a veme mu ho z ruky.*Já ti ho otevřu ty náš invalido.*A ten banán mu otevře a následně mu ho podá.*Takže řekni co si pamatuješ z toho svého boje z poslední části CHZ.*Zeptá se Shinon.*,,No tak na mě si už vzpomněl takže to nebude tak hrozný.“
Shinji: *Chvíľu je ešte mimo a potom spomenie že je jeho sensei.* Sensei?...Sensei...Sensei!...Uf takže to sme spolu vôbec nechodili však? *Uisťuje sa ešte Shinji ale potom mu to už začína celé docvakávať: Kryštálový klon, pusa na čelo...*...Sensei!!...Shinon? *Niekde v hlave našiel aj také meno.*...Si to ty? *Pýta sa neisto ale po chvíli si už je viac istý.* Nevyzeráš trochu inak? Ja hlava deravá! *Pokrúti hlavou a zoberie si z toho jedla banán. V tom pocíti bolesť v ruke ale nerieši to iba privrie jedno oko a snaží sa to ignorovať. Druhou rukou si ho snaží otvoriť ale je trochu v tých obväzoch nemotorný a veľmi mu to nejde.*
Shinon Asada: Snubní prsteny ? Ty jsou teprve přece objednané samotný Tsuchikage nám je zařídí.*Pak si Shinon všimne Shinjiho slz a tak se opět usměje. Nahne se k Shinjimu a dá mu pusu na čelo i přes to že to má obvázané.*Ne to já se omlouvám Shinji nejsme zasnoubení já jsem jen tvůj Sensei nic víc a nic míň. Tak si můžeš oddychnout žádná svatba se konat nebude.*A odtáhne se od Shinjiho a usměje se na něj. V tom už přijde Bunshin, kterého shinon vytvořila a má různé jídlo sušenky,energetické tyčinky,nějaké ovoce a jde s tím k Shinjimu a ukáže mu to.*Tak shinji co z toho si dáš ?
Shinji: SVADBA? *Pýta sa prekvapene.* "Nejako som tušil že máme k sebe blízko ale až takto?" Uhm...Prepáč...láska... "Och len vysloviť to slovo je pre mňa ťažké..." Dúfajme že sa nato do svadby rozpomeniem. *Trochu zbledol a pozerá zmätene. V tom si všimne že nikto z nich nemá snubný prsteň.* "Ou,ou,ou...To sa mi nezdá...Ona ma fakt miluje aj keď som sa nebol schopný postarať o prstene?...Takže kvôli peniazom si ma neberie hmm..." Prepáč...*Zašepká a vyjde mu z očí pár slz.* "Čo som to za debila keď si ju nepamätám..."
Shinon Asada: *Když se Shinji Zeptá zda spolu chodí tak na něj nevěřícně zírá.*Ne my spolu nechodíme copak si nepamatuješ že jsme zasnoubení ?,,,Se trošku pobavíme schválně jak zareaguje.“*Řekne si v duchu Shinon a v duchu se taky zasměje.*Dobře hned to zařídím.*Pak Shinon teda vytvoří jednoho Shouton Bunshina. Ten okamžitě opustil pokoj a šel pro nějaké jídlo.*Tak lásko řekni myslíš že budeš schopný se uzdravit do 14 dnů to je totiž naše svatba.*Řekne Shinon zamilovaným hlasem ale v duchu se směje.*
Shinji: "Ona sa správa nejak veľmi milo a nieje to nemocničný personál. Asi spolu dobre vychádzame." *Logicky mu vyplýva že asi nepriatelia nebudú a ona má zrejme po celý ten čas starosť a tak sa spýta.* Uhm tuším že my dvaja nie sme rodina. Takže my ako chodíme spolu? "Hladný...?" Nuž som hladný ako keby som už mesiac nejedol ale asi nebude dobré pre môj organizmus keď toho zjem veľa. Ak ti to teda neprekáža tak môžeš mi doniesť niečo malé na zjedenie napríklad jablko a sušienky. "Ja a Chuunin? Prečo sa mi to nepozdáva...?"
Shinon Asada: Ano bojoval si byla to poslední část Chz a po tvém plánu to skončilo remízou a tsuchikage usoudil že jsi hoden stát se chuuninem že jsi své schopnosti prokázal.*Odpoví mu Shinon a když se Shinji Zeptá zda ho už pustěj se zasměje.*To asi těžko řekla by jsem že si tak týden ještě poležíš.*Řekne Shinon ale na otázku jaký je rok mu neodpoví.*No vlastně dlouho mimo nejsi byl jsi mimo tuším nějak dva týdny….. Hm nemáš hlad můžu ti pro něco skočit.*Zeptá se Shinon.*
Shinji: *Skúsi si sadnúť ale v tom pocíti bolesť a tak ostáva ležať s kyslou tvárou.* Keď hovoríš niečo sa mi vybavuje. Bol som genninom a tuším som s niekým bojoval ale nemôžem si spomenúť ako to skončilo... Zrejme asi nie najlepšie keď som skončil tu... Ani neviem že som Chuunin. *Nieje to tak žeby mal nejakú strašnú anémiu len mu dlho trvá vybavovanie a nevidí všetko vo svojej hlave zreteľne.* Tipujem že asi dnes ma ešte odtiaľto nepustia...Hmm aký je rok? *Netuší ako dlho je mimo.*
Shinon Asada: *Shinon je že Shinjiho slov zmatená ale tak stejně se usměje.*Shinji je tvoje jméno. Jmenuješ se Shinji Rogo a jsi Shinobi z iwagakure. Přesněji jsi Chuunin a já jsem tvůj Sensei Shinon Asada. *Řekne Shinon a chvíli jen mlčí a dívá na se na Shinjiho.*Copak si nic nepamatuješ ?*Zeptá se opatrně Shinon a ceká jak Shinji zareaguje.*,,Že by měl amnesii a nic si nepamatuje ?“*Říká si v hlavě Shinon.*
Shinji: *Shinjimu sa ešte krútila hlava a ani veľmi nevnímal čo sa deje a od Shinon vnímal možno tak každé druhé slovo.* Shinji..."hmm...to znie ako meno..."...Shin-ji to je moje meno? *Prehovorí lámane Shinji.* Prepáčte...že som vám narobil starosti...a ako sa to vlastne voláte? *Prehovorí po chvíli Shinji pretože ešte stále trvá efekt liekov a nejakú chvíľu mu trvá keďže bol mimo aby si pospájal všetky súvislosti.*
Shinon Asada: *Shinon nespala zrovna tvrdě a navíc spala jenom chvilku a tak když uslyšela ty dvě slova tak zvedla hlavu a její zrak skončil na Shinjimu. Shinon jen civěla protože nemohla uvěřit co vidí. Shinji je vzhůru a na to Shinon čekala každý den.* Shinji . Jsem tak ráda že jsi se probudil ty Baka. Se cítíš nepotřebuješ něco ? *Zeptá se Shinon se slzami v očích.*Pak si povzdychne úlevou.*Co to bylo za Debilní nápad ta kravina s výbušným lístkem si se rovnou mohl podřezat ty vole. Ale jsem ráda že jsi už vzhůru.
Shinji: *Shinji ktorý po svojom "geniálnom" kúsku upadol do bezvedomia takto ležal nehybne už pomerne dlhú dobu na lôžku pričom mal viac ako polovicu tela v obväzoch. Vážnejšiu zlomeniny mal našťastie iba 2 takže stačilo aby mal iba jednu nohu v sadre. Vážnejším problémom boli popáleniny ktoré mal na viacerých častiach tela. Polovicu tváre mal taktiež v obväze a jediné podľa čoho sa dalo spoznať že je to Shinji boli jeho biele oči. Jeho vnútro nebolo nijak extra zranené a tak keď sa už mozog spamätal začal pomaly otvárať oči. Aj keď ich otvoril tak najprv nič nevidel a musel ich privrieť ale asi po minúte si začal zvykať na nemocničné svetlo a vyšli z neho dve slová.* ...Kde som...?
Shinon Asada: *Shinon zrovna sedí na židli , kterou má u Shinjiho lůžka ve špitálu. Je v kómatu už přes 2 týdny a Shinon tam u něj je a čeká zda se probudí. Během té doby co je v kómatu Shinon naprosto změnila svou vizáž. Má černočervené vlasy což je u ní úplně jiné a celkově už nevystupuje jako nevinná holka ale jako tvrdá bojovnice. Oblečená je ve svém novém oblečku. ( odkaz » ) . Je už velmi unavená a tak se zaboří do Shinjiho postele aspoň hlavou a spí s nadějí že se Shinji co nejdřív probudí *
---: ---
Shinji: *Shinji raz spomínal žeby sa rád stal medikom a tak ďalšiu misiu dostal v špitáli. Nevedel čo bude robiť na misii a tak si doma si predtým než prišiel prečítal zopár kníh o bežných chorobách a trochu aj o anatómii. Práve tam prišiel tam a hneď ho oslovila sestrička na recepcii.* Ty si Shinji Rogo? *Shinji pohotovo odpovedal.* Ano, to som ja! *Sestrička si ho premerala a povedala mu* Tak tamto pri stene je mop stačí ak umyješ podlahu na prvom a druhom poschodí a mal by si umyť aj schody. Konečne to tu bude aspoň nejak vyzerať... “...? To ako vážne? ” *Shinji zvraštil obočie a pozeral na ňu či to myslí naozaj vážne. S nevôľou zobral mop a začal umývať podlahu. Nikto si ho ani veľmi nevšímal a tak si robil iba svoju robotu. V celej nemocnici bola iba jedna sestrička, jeden doktor, jeden pacient a Shinji. Celé mu pripadalo veľmi prázdne.* Načo tu treba upratovať keď tu skoro nikto nieje? *Spýtal sa Shinji keď vymieňal špinavú vodu za čistú sestričky.* Vieš chlapče tieto dni je tu pomerne ticho ale nezabúdaj že Iwagakure je stále vo vojne čiže keď sú kritické dni je tu toľko ľudí že ani samy nestíhame až nám chodia pomáhať lekári z Konohy. Aha...*Odpovie Shinji a pokračuje v umývaní.* “Tak to potom naše zdravotníctvo musí byť fakt na tom biedne...” *Shinji sa už chystal ísť umývať schody keď začul nejaké tiché poplakávanie. Išiel za zvukom až prišiel k dverám z nápisom Dr. Uchi. Pomaly ich otvoril a uvidel lekára ktorý má okolo rúk zelenú chakru a drží ich nad rukou s niekoľkými reznými ranami nejakej ženy s čelenkou Iwagakure. Žene tečú slzy ale neplače nahlas a lekár sa trochu potí pozrie na Shinjiho a hovorí mu.* Tu mi nijako nepomôžeš. Vráť sa k svojej práci! Okamžite! *Shinji mykol ramenami a tak mu neostalo nič iné len ako vrátiť sa k umývaniu. Asi po troch hodinách išiel späť unavený. Skoro všetko bolo umyté. Išiel odložiť mop keď tu mu nejaký, ponáhľajúci muž v špinavých topánkach vošiel do nemocnice.* Hej stoj! *Zakričal na neho Shinji ale on len sa rýchlo ponáhľal a išiel za doktorom Uchim, Shinjiho jednoducho ignoroval. Shinjimu to nedalo a išiel nahnevane za ním.* Doktor sa mužovi povedal.* Už neordinujem mali ste prísť skôr. Ale keď už ste tu aspoň povedzte čo vám je. *Shinji tam tiež stál a čakal kým si tí dvaja dokecajú aby mohol tomu mužovi vynadať že mu zašpinil chodu.* No viete pán doktor mám vysokú horúčku a ešte zvyknem byť často unavený a navyše bolí ma hrdlo a mám plný nos. *Doktor si dá ruku na čelo a povie.* Myslím že toto dokáže aj tuná mladý asistent. *Ukáže na Shinjiho a k Shinjimu podíde muž.* Prosím vás čo mi je? *Shinji rozmýšľa kto si teraz robí srandu a hovorí.* Čo vy ste ešte neboli nikdy chorý? Jednoducho vaše telo napadol influenzia vírus. *Muž sa preľakne a hovorí.* Nie nikdy som ešte nebol chorý. Čo je to zomriem? *Shinji nevie ako sa má tváriť a tak len hovorí pokojne.* Asi nie dajte si doma teplý čaj a buďte v teple. To je všetko ak sa to zhorší tak potom navštívte doktora. *Muž sa zaraduje a hovorí.* To je všetko? Tak vám teda ďakujem. Čo som dlžný? *Shinji sa usmeje a podá mužovi mop.* Upracte za sebou. *Shinji zakýva doktorovi a odchádza spokojný domov.*
---: ---
Shinon Asada: *Shinon zrovna dorazila do místního špitálu kde měla svou další misi.Měla pomáhat personálu s podřadnými úkoly aby se naučila že i taková role má svůj účel.Když tam došla ta si Shinon okamžitě zavolal jeden lékař tak za ním Shinon šla.*Vítej mladá dámo ty jsi tu určitě na misi tak pojď rovnou za mnou.*Řekl lékař a šel dlouhou chodbou.Zatímco mu Shinon vše odkývala a následovala ho.*Takže co bude můj úkol pane ? *Zeptala se Shinon protože stále se nedozvěděla jaká bude její konkrétní úloha.*No budeš mi pomáhat v ordinaci a neboj nemám tam vážné případy spíš za mnou chodí matky s malými dětmi s odřeninami a takové menší úrazi.*Odpoví lékař a zajde do ordinace zatímco ho Shinon následuje když tam dorazí tak okamžitě začne lékař přijímat jednoho pacienta za druhým Shinon má za úkol u jednoho chlapce mu dezinfikovat koleno které si rozbil při pádu a pak mu ho zabandážovat tak to Shinon provede nejdřív mu to dezinfikuje ale ten malý chlapec začne řvát jako kdyby ho někdo bral na nože což Shinon vyvede z míry.*Neboj se a zabaž mu to prostě ta dezinfekce pálí nemůžeme si dovolit nějakou kvalitní tak si musíme vystačit s tou co máme k dispozici.*Řekne klidně lékař a dělá svou práci což je zašívání trochu větších ran a takové věci.Shinon tedy přikývne a malému chlapci zranění zabandážuje a přijme dalšího v pořadí už asi čtyřicátého pacienta Shinon je už unavená z toho věčného řvaní detí ale jak se zdá toto dítě je poslední jedná se o malou holčičku která má trochu rozseklé čelo ale ne moc takže není to tak vážné takže to stačí vyčistit a zalepit náplastí.*,,Ach jo doufám že nebude moc řvát už jsem unavená jak furt ječej.''*Shinon jí to tedy dezinfikuje a jakmile to provede tak ta holčička začne velmi pysklavím hlasem ječet jako pominutá Shinon se jen zamračí a rychle jí na to přilepí náplast a pošle jí domů už pomalu očekává dalšího pacienta ale hjak se zdá tato holčička byla poslední.*Takže jak to vypadá toto byl poslední pacient takže už můžeš jít jsem s tebou nadměrně spokojenej takže tě u Tsuchikageho určitě pochválím.*Řekne Lékař.*Tak děkuju a já tedy už jdu.*Odpoví Shinon a vyrazí domů je velice unavená z tak náročného dsne že má pocit že snad padne vyčerpáním ale nakonec to zvládne až domů.*
---: ---
Tenshi: *Ubiehali dni, potom týždne a následne aj mesiace. Čo dodať, od tej misie ubehlo už vážne veľa času, no on sám sa cez to stále nedostal. Rodičia mali čoraz väčšie a väčšie podozrenie, pretože keď mal Tenshi traumu kvôli senseiovi, tak o tom vedeli. No teraz? Teraz sa začal správať divne z ničoho nič. Teda, im to pripadalo, že je to z ničoho nič, no preňho to tak vôbec nebolo. Veď preňho bolo ťažké už len zostávať v tom prekliatom dome a tváriť sa, že je to jeho domov. Že jeho život je to, čím je. Že vie, čím je. No on to nevedel. Jediná zložka zničila všetko, čo poznal. Jeho celý svet sa zrútil ako domček z karát. Už opäť. Ešte koľkokrát sa osud vybúri na tomto mladom ninjovi, lepšie povedané ešte chlapcovi? Ako mohol myslieť na zajtrajšok, keď nedokázal prežiť dneskajšok? Spočiatku mal odpor ku všetkému spojenému s touto dedinou. Potom to prešlo na apatiu. No teraz sa dostal do štádia, kedy to už proste bral. Potreboval si nájsť nejakú kotvu, ktorá bude preňho všetkým a pri ktorej spozná svoj prístav, svoj život. A preto sa potreboval pohnúť kupredu. Nech to je akokoľvek ťažké, nemohol zostávať po zvyšok života zavretý medzi štyrmi stenami, ktoré nenávidel. Hoci im to nemienil len tak odpustiť, ale pohŕdať a nenávidieť ich mu tiež nepomáhalo. Rozhodol sa, že si tieto emócie ponechá, no v tajnosti. Veď stále sú tú tí všetci ľudia, ktorých sa chce pokúsiť ochrániť a ktorým chce pomôcť mať lepší život. Niečo, čo on stratil a nepozná. To však neznamená, že v sračkách musia lietať všetci. Doprial si ľadovú sprchu skoro ráno, kedy slnko ešte ani nesvietilo. Niežeby bol tak skoro hore, on ani nespal. Nedalo sa mu zaspať, len sa otáčal a premýšľal nad hlúposťami. Prúd studenej vody ho aspoň trochu upokojoval. Dokonca, na niekoľko minút tam v stoji zaspal s otvorenými očami. Hľadel pred seba, nehýbal sa a nechával vodu stekať po jeho tele. Akoby mohla odplaviť všetku tú bolesť. Nevedno, koľko minút tam tak stál, no studená voda nebol najlepší nápad na takú dlhú dobu, keďže mu naskočila husacia koža a začal triasť zubami. Rýchlo si rozmazal vo vlasoch šampón a celé telo roztrasenými rukami namydlil. Bublinky si z teba chcel zmyť vodou teplou, no z toho teplotného rozdielu skoro dostal šok a na chvíľu sa nedokázal poriadne nadýchnuť. Bol to divný a nechutný pocit a rozhodne ho nechcel zažiť znovu. Ale aspoň vedel, že na tom môže byť ešte horšie než bol. A sám si o to koleduje, keď kvôli psychike mučí svoju fyzickú schránku. Po sprche si umyl zuby a nakrémoval tvár v snahe zakryť aspoň trochu kruhy pod očami. Akoby krém robil zázraky. Zabalený v uteráku sa vydal naspäť do izby obliecť a nachystať. Rozhodol sa splniť misiu a dokázať sám sebe, že má silu fungovať, aj keď mu to život neumožňuje. V podstate to bola skúška ohňom. Ak uspeje v tomto štádiu, kedy ledva vidí a točí sa mu hlava, tak zvládne čokoľvek. Po ceste do izby stretol „matku“, ktorá práve vstávala. Ona sa naňho len milo usmiala. Tak isto, ako sa usmievala vždy. Vtedy bol ten úsmev preňho skutočný, no teraz vedel, že je to len maska. Že celá táto rodina je len jedna veľká fraška. Zaželal jej dobré ráno a kolísavým krokom došiel až do svojej izby. Vybral si náhodné oblečenie. Áno, aj toto bolo znamenie, že s ním je niečo v neporiadku, nezaujímal sa toľko o svoje oblečenie a vlasy! Pozrel sa na posteľ, do ktorej by sa najradšej zvalil, ale vedel, že to je len vábenie sirén, ktoré je preňho osudným. Veď spať nedokáže a to ho len viac trápi. Zbehol dole, aby sa naraňajkoval, pričom sa snažil normálne baviť s matkou, ktorá niečo chystala a upratovala. Teda, normálne znamená, že nevyletieť a nehučať, ale odpovedať a tváriť sa, že je všetko ok. A herec roka rozhodne nebol. Niečo zjedol, no nebola to ani polovička chleba. Vybehol ešte raz hore po schodoch. Aspoň sa o to pokúsil, keďže sa na schodoch potkol a padol. Doudieral si ruky a nohy, keďže tak miernil svoj pár, no pár schodov sa skotúľal aj dole. Z úst mu pri dopade vyleteli sliny a chvíľu trvalo, kým sa spamätal. To už nad ním stál otec, ktorý ho svojimi veľkými rukami bral do náruče, aby ho vyniesol. Tenshi sebou však nesúhlasne trhol, že to zvládne aj sám, že sa mu len zatočila hlava. Hoci bol otec tvrdohlavý, Tenshi si zo svojho neustúpil. S bolesťami a problémami vyšiel po schodoch a vzal si svoje veci, kameň gelel ako zásobu chakry, taštičku s vybavením, ktorú nikdy nepotreboval, a čelenku Iwagakure. Všetko umiestnil na bežné miesto a vydal sa opäť po schodoch dole, no teraz sa poriadne držal zábradlia, aby sa neskotúľal po schodoch dole. S problémami opustil dom, no potom sa už akosi držal. Hoci sa mu hlava občas zamotala, dokázal sa už udržať na nohách, aj keď ním mávalo. Zamieril si to do toho prekliateho sídla pre misiu. Najprv mu žiadnu nechceli dať, kvôli stavu, v akom tam prišiel, no kvôli naliehaniu nakoniec jednu predsa len dostal. Upratovanie nemocnice. Keď sa mu niečo stane, tak to aspoň nebude mať ďaleko. Rovno teda odtiaľ zamieril do nemocnice, ktorá sa nachádzala na opačnej strane dediny. Hoci to v súčasnom stave trvalo dlhšie než obvykle, no nakoniec sa tam dotackal. Navštívil rovno vrchnú sestru, ktorá mu zadala robotu. Najradšej by ho pripútala k posteli, ale čo už. Dostal za úlohu upratať hračky v herni na detskom oddelení a potom upratať, vyvetrať a vymeniť posteľnú bielizeň na izbe, z ktorej sa práve odhlásili. On len prikývol a tackal sa k detskému oddeleniu. Všetky tie hračky ho doslova lákali, no dokázal im odolať. Viac menej aj kvôli tomuto stavu, keďže nemal na to energiu. Našťastie tam nikto nebol a tak netrvalo dlho autíčka poukladať do poličiek, lego a iné stavebnice do boxov a ceruzky do stojanov na stoloch. Aspoň mal za to, že upratal všetko, čo videl. Aj keď, nebolo to zas také rýchle, keďže sa mu hlava motala, hračiek tu bolo viac než dosť a často skočil na nejakú lego kocku a potom tu poskakoval s bolesťou v tej nohe. Našťastie to zvládol a mohol sa presunúť na opačnú stranu budovy. Na chodbe sa mu dokonca tak zamotala hlava, že ho nohy zradili a on padol. Okamžite sa k nemu niekto rozbehol, no on len pokrútil hlavou a opäť sa postavil. Opierajúc sa o stenu prešiel až pred izbu, ktorú mal upratovať teraz. Ako prvé otvoril veľké okná, aj keď pri ich otváraní mu nebolo všetko jedno, keďže to išlo ťažko a on sa bál, že vypadne. Nakoniec však tento boj vyhral. Ako ďalšie začal vyzliekať posteľnú bielizeň, ktorú poskladal na kôpku a položil predo dvere. Zo skrinky, o ktorej mu povedala vrchná sestra, vytiahol čistú bielizeň a začal sa dlhý a náročný súboj s paplónmi. Nikdy ich doma nenavliekal a teraz chápal, ako náročné to je, navliecť to veľké ťažké hovado cez malý otvor na perine. Hoci sa do toho skoro párkrát sám zamotal, napokon to nejako zvládol. Síce ľutoval človeka, čo pod tým bude spať, ale bolo to. Teraz mu zostávalo utrieť prach a pozametať. Náčinie ho už čakalo pripravené v kúpeľni. Rovno si teda vzal namočenú handru, aby utrel prach. Myslel si, že to bude hneď, no nepekne sa mýlil, keďže hoci tu bolo políc a skriniek málo, bolo na nich prachu viac než dosť a musel handru stále preplachovať. Zametanie však už bolo o dosť jednoduchšie, lebo tu sa muselo chodiť v prezuvkách. Hoci to on nerešpektoval, no on bol na misii. Všetko bolo pripravené, upratané, vyvetrané, prezlečené a neviem čo všetko ešte. Chystal sa vydať oznámiť splnenie misie, no sotva dvere otvoril, zatočil sa mu celý svet pred očami a on sa zrútil. Bol to výsledok tej nespavosti a dlhodobej vyčerpanosti. Keď opäť nabral vedomia, tak ležal pod tým prekliatym paplónom, ktorý sám navliekal.*
---: ---
Tenshi: Tenshi, vstávaj, prídeš neskoro! *Ozýval sa zdola krik, dokonca intenzívnejší ako obvykle. No modrovlasý chalan si len pretiahol paplón cez hlavu a tváril sa, že nepočul. A čo na tom, že to bol jeho nápad? Teraz už vedel, že je zlý a tak tam chodiť nechcel. Očividne ale takú možnosť nemal. Do izby vtrhla jeho mama, prešla k oknu, ktoré odostrela, aby do izby vniklo slnečné svetlo a stiahla z Tenshiho paplón.* Netvár sa, že spíš. Dole máš pripravené raňajky, je čas ísť. // Ale ja nechcem. // To si si mal uvedomiť skôr. Teraz už máš termín a si objednaný, takže bež. *Moc sa mu vstávať nechcelo, ale musel. Vyliezol z postele a zbehol po schodoch dole. Rovno sa zaparkoval do kuchyne za jedálenský stôl, kde ho už čakali raňajky. Mal pripravené šunkovo-syrové toasty so zeleninovou oblohou. Proste geniálne raňajky. Len škoda, že to, čo malo nasledovať po nich, geniálne nebolo. Keď sa najedol, tak to ešte spláchol pohárom pomarančového džúsu. Riady odložil do umývadla a vybehol po schodoch hore. Vkĺzol do svojej izby a okamžite si vyzliekol pyžamo, teda voľné tričko s krátkym rukávom a kraťase, ktoré skončilo na posteli, ktorú medzičasom matka ustlala. Zo skrine si vytiahol tmavé kraťasy, biele tričko s krátkym rukávom a čiernu vestu s kapucňou. Trocha nezvyčajný štýl obliekania preňho, keďže nemal nič modré, ale zmena je život. Keď bol naraňajkovaný, oblečený a mal vykonanú rannú hygienu, tak bol konečne pripravený opustiť dom. Zbehol dolu, obul sa, kapucňu si natiahol cez vlasy a otvoril dvere. Hoci bolo ešte pomerne skoro, bolo dosť teplo a sparno. „Ešte aj počasie je proti tomu, aby som niekam šiel...“ Vykročil bez ďalšieho zdržovania priamo smerom k nemocnici. Nie je to tak dlho, čo bol v nemocnici naposledy, no nie kvôli sebe, ale kvôli tomu chalanovi. A vlastne ani nevie, ako dopadol. Hoci tam zostal nocovať nepustili ho k nemu, pretože nebol rodina. Takže tam vlastne čakal zbytočne. „Možno by som potom mohol za ním zbehnúť.“ Už si rovno chystal plán, čo bude robiť potom. Snažil sa myslieť na všetko, len nie na tú návštevu psychológa. Keď sa však ocitol v čakárni, tak asi ťažko mohol myslieť na niečo iné, ako na to, o čom bude rozhovor prebiehať. A než si stihol pripraviť nejakú reč, bolo volané jeho meno. Najprv sa nechápavo obzrel po čakárni, že prečo dotyčný nejde, keď ho volajú, a až potom mu doplo, že to volajú jeho. S trémou a strachom sa teda postavil a prešiel do ordinácie. Vnútri to žiarilo mnohými farbami, dve steny boli žlté, zatiaľ čo dve oranžové a strop biely. Bolo to tam zariadené pomerne veselým štýlom, aby to človeka upokojilo a zlepšilo mu to náladu. Na Tenshiho to však nefungovalo. Za stolom oproti dverám sedel žena tmavšej pleti v strednom veku, pričom tmavé kadere jej lemovali tvár.* Prosím, posaď sa. *Chlapec prikývol a okamžite prešiel ku stoličke, lepšie povedané koženému kreslu, pred stolom. Cítil, ako mu srdce bije a na rukách naskakuje husacia koža. Tá žena sa len milo a priateľsky usmiala.* Ja som doktorka Midori Yuoji a som tu preto, aby som ti pomohla. Avšak, ak ti mám byť schopná pomôcť, musíš mi povedať, čo sa stalo a čo ťa trápi. Neboj sa, zostane to len medzi nami a nikto sa to nedozvie. *Upínala svoj zrak na chlapca, zatiaľ čo si prekrížila nohy a na nohy položila zápisník.* Ale najprv sa upokoj. Vyskúšaj sa párkrát zhlboka nadýchnuť. Neboj, ja ti hlavu neodhryznem. *Hovorila priateľsky, no jej hlas sa niesol stále rovnako vysoko, akoby vlastné emócie z neho vymazala. Modrovlas spravil presne, ako povedala a párkrát sa zhlboka nadýchol.* Takže, moje meno je Tenshi Watanabe. A všetko sa to začalo- // Čo sa začalo? A predchádzalo niečo tomu tréningu? Prepáč, že ti skáčem do reči, no musíš byť dôsledný. Musíš mi to porozprávať presne tak, ako sa to stalo so zachovaním časovej postupnosti. *Následne si vzala pero a začala si písať do zápisníka nejaké poznámky. Chlapec sa znova nadýchol a znova spustil.* Bol deň ako každý iný, no pre mňa neobvyklý. Chcel som spraviť geninské skúšky na výbornú, no na to som najprv potreboval ovládať techniky. A práve kvôli tomu som sa dohodol so senseiom na osobnom tréningu. Mali sme sa stretnúť pri bráne, no stretli sme sa o niečo skôr. Spoločne sme zamierili k nejakej čistinke, ktorú on vybral ako miesto tréningu. Keď sme tam prišli, tak som chcel začať rovno trénovať, no on povedal, že najprv sa musíme najesť. Rozložil tam v podstate piknik, už počas ktorého sa správal divne. *Bolo mu ťažké sa o tom baviť, no stačilo privrieť oči a všetko sa mu to premietalo.* Ako divne? Prosím, buď konkrétny. // Tak napríklad, určite poznáte to maminkovské gesto, že keď je dieťa špinavé na tvári, tak mu to zotrie. Niečo podobné teda spravil on, ale s tým rozdielom, že on tie otrusinky zjedol. Po takýchto v podstate raňajkách, možno desiatej, konečne začal tréning. Rozhodol sa ma naučiť techniku, ktorú sme mali ako trieda na akadémii v plánoch. Išlo o techniku Suimen Hokou no Waza, čiže chodenie po vode. Vysvetlil mi základy, no ja som si to musel pobrať po svojom. Pri prvom pokuse som sa naglgal vody a on ma z nej vyťahoval. Ešte sa ubezpečoval, že žijem. Po prvom neúspechu som to však nemienil vzdať. Skúšal som to ďalej, stále znova a znova. A stále som končil vo vode. On nakoniec navrhol, aby som si vyzliekol oblečenie, pretože som ho mal celé mokré a takto by som mohol ľahko prechladnúť a zároveň by sa nestihlo potom vysušiť. Akosi som bol príliš sústredený na tréning, ani si poriadne nepamätám, že som si vyzliekol bundu i tričko. Chcel som pokračovať v tréningu. Bol som veľmi blízko k zvládnutiu tej techniky, aspoň som to tak cítil. No v tom sa stalo, čo sa nemalo stať... *Prudko sebou trhol a začalo ho triasť.* Tenshi, upokoj sa. Potrebujem vedieť, čo sa stalo. Neboj sa, si v bezpečí. Tu ti nemôže ublížiť. Tu sme len my dvaja a ja som tu na to, aby som ti pomohla. *Upokojovala ho psychologička, ktorá si neprestávala robiť poznámky.* Potom... potom ma objal... objal ma a... jeho ruka... jeho ruka zostupovala po mojom tele... postupovala až... *Jeho hlas bol trhaný, opäť to celé prežíval. Opäť ním trhlo, no teraz skoro padol z kresla.* Upokoj sa. Sústreď sa na môj hlas. Sme tu len my dvaja a nikto iný. Všetko sú to len spomienky. To tvoja vlastná pamäť a myseľ sa s tebou zahrávajú. Ja ti však môže pomôcť ich skrotiť, no dokonči svoj príbeh. *Prvým krokom bolo, aby sa z daného problému vyrozprával a potom prichádzala na rad terapia a liečba.* Jeho ruka zostúpila až k mojim nohaviciam a postupne sa zaborila až do treniek... dotkol sa ma tam... okrem toho ma stále držal, držal ma v objatí. A pritlačil na mňa svoje telo... *Ďalšie trhnutie.* Cítil som tlak zozadu. Bol som bezmocný, nedokázal som sa ani pohnúť. On neprestával... kým som ho neprinútil. Umiestnil som naňho výbušný lístok... lístok vybuchol... on odletel... V ďalšom momente tam boli nejakí muži. Jeden ho tlačil na strom a druhý ma utešoval. No tým to neskončilo. Stále sa mi spomienky z toho dňa prehrávajú v hlave. Prenasledujú ma po nociach a mám nočné mory. Nedokážem sa ani poriadne vyspať, lebo vždy keď zavriem oči, je tam on, Hiroto-sensei. Aj teraz... *Prudko otvoril oči, no v tom momente ho oslepilo prudké svetlo, ktoré sa v miestnosti držalo. Keď otvoril oči, tak žena dopísala a usmiala sa naňho.* Ako som povedala, sme tu len my dvaja, nikto iný. Tvoj sensei je za mrežami a zostane tam veľmi dlho. To, čo spravil, je nepredstaviteľné, no nenechaj si ním zničiť život. *Zrazu otvoriľa šuplík a niečo z neho vytiahla. Bola to modrá guľôčka, na ktorej boli oči a gumové pichliače. Hodila ju po Tenshim. V momente, keď ju chytil, sa mu stlačila v ruke a z oka sa vytvorila bublina po dobu, kým loptičku držal. Musel sa nad tým pousmiať.* Vidím, že sa ti páči. Táto loptička slúži na uvoľnenie stresu a hnevu, no zároveň sa ňou môžeš pobaviť. Vždy, keď ťa tie spomienky začnú ovládať, sústreď sa na loptičku, hraj sa s ňou, stláčaj ju a pozoruj jej zmeny. Odpútaj sa od vlastných myšlienok. *Chlapec na ňu nechápavo pozeral. Ako mu mala antistresová loptička pomôcť nemyslieť na to? Aj keď musel uznať, že to bola celkom sranda ju stláčať.* Samozrejme, že nasadíme aj nejaké lieky. Pokiaľ ti loptička bude pomáhať, tak ich môžeš časom vysadiť, no aspoň teraz si ich dávaj. Hlavne kvôli tej nespavosti. Dieťa, prepáč, ninja v tvojom veku potrebuje veľa spánku, aby mal energiu na boj, ale aj na vlastný vývin. *Začala sa prehrabávať šuplíkmi, než našla to, čo hľadala. Bola to plechová škatuľka, nikdy neotvorená, čo dokazovala neporušená ochranná fólia. Posunula škatuľku k Tenshimu.* Toto si vezmi. Dávaj si jednu ráno a jednu večer. Časom len pred spaním a ak to bude zaberať, tak ich môžeš vynechať úplne. *Jej hlas mal konečne aj nejaké emócie. V skutočnosti mu dala len škatuľku s vitamínmi v podobe tabletiek, no to on nevedel. Psychika je mocná zbraň a v boji s ňou je najúčinnejšia. Nešiel o účinok tých vitamínov, išlo o to, že Tenshi bude veriť v to, ako mu to pomáha. A to mu práve bude pomáhať.* Ďakujem za všetko. *V ľavej ruke ešte stále stláčal loptičku, no pravou si vzal tie lieky.* Dobre, takže, dajme tomu, že na kontrolu prídeš o dva týždne? Avšak, to iba v prípade, že by sa ti stav zlepšil. Ak by sa to zhoršovalo, tak príď okamžite. *Dohodla rovno ďalší termín a Tenshi súhlasil. Nakoniec to nebolo také hrozné, ako predpokladal. Veď dostal modrú loptičku! Rozlúčil sa a opustil ordináciu. Teraz chcel ešte skontrolovať, či je Hikaru stále v nemocnici, prípadne ako na tom je.*
---: ---
Yoshi: *Yoshi dnes jako vždycky dostal jednu z kategorie nudných misí. Vytrhat plevel kolem špitálu v Iwě, to nebyl zrovna úkol podle jeho představ. Nedalo se ale nic dělat, peníze jsou potřeba a každá splněná mise je dobrá. Hned u brány při vchodu na dvůr, Yoshi vyfasoval rukavice, pytel na plevel a nějakou menší motyčku. Připadal si jako zahradník. Yoshi to chtěl mít co nejrychleji za sebou, proto nelenil a pustil se do práce. Šlo to dost pomalu a Yoshimu po hodině přišlo, že nevyplel ani kousek dvorku. Po dvou hodinách, kdy měl hotovou oblast kolem chodníků, už začal mít záchvaty vzteku, protože mu pořád ještě notný kus zbýval. Nakonec to dopadlo tak, že se tahle "snadná mise" protáhla na půlku dne. Když Yoshi skončil, už byl večer a nebylo skoro vidět. Pytel byl plný, Yoshi ho ještě z posledních sil hodil na záda, přešel k velkému kontejneru a hodil ho dovnitř. Ruce měl poškrábané od bodláků a popálené od kopřiv. Několik velmi vulgárních výrazů, které vypustil z pusy při odchodu u vrátnice jen dokresloval velmi bídně promarněný den. Mise však byla úspěšně splněna, což dostal písemně od vrátného a tak Yoshi ještě pořád trochu navztekaný vyrazil domů, kde se těšil až si konečně pořádně schrupne.*
Shoutboardy končí. Více zde.