Přidej zprávu »
---: ---
Kamlyn Marise Nibori: *Kráčajúc ulicami Konohy si prezerá okolie. Vysoké aj nízke budovy. Ich štýl, architektúru, vyzdobenosť. Stále si akosi nevie zvyknúť, že je to tu jej domov a to už je tu skoro rok. Natrafí na nápis „knihovňa“ na jednej z budov a zastaví sa. Je tu tak dlho a ešte ju ani nenapadlo hľadať niečo tak pokojné ako je knihovňa. Na chvíľu sa zamyslí a nakoniec sa rozhodne, že to trochu preskúma, pri čom by si rada našla niečo na čítanie. Možno príbehy, legendy o ninjoch, ktorý niečo znamenali, ktorý vykonali niečo špeciálne. Vkročí teda dnu a prejde popri pulte, kde však nikoho nenájde. Pokračuje teda cez veľké dvere zdobené listovými vzormi a pousmeje sa na vyrezávané oči číhajúce na pokoj a poriadok na takom zvláštnom mieste. Po chvíli sa ocitne medzi radmi políc, do prasknutia naplnených knihami roznych tvarov, veľkostí ,vazieb a farieb. Kamlyn sa vždy páčili veľké knihy s príbehmi mladých ninjov, alebo knihy s kopou obrázkov a máp. Mala proste rada trochu umenia aj v tak nudných veciach ako boli len knihy. Chytí sa police a počuje aj svoj dych v tom úplnom tichu, ktorý tu vládol. Prejde prstom po mierne zaprášenom obale knihy a usmeje sa. Prečíta si názov sekcie v ktorej sa nachádza. „História“ . To je ksvelé, ale tentokrát má skor chuť sa niečím inšpirovať a tak prechádza ďalej. Ani rozprávkou by nepohrdla. V nich sa často dalo nájsť poučenie. Dostane sa asi za desiaty regál do cesty jej prejde ... niečo .... opatrne našľapujúc dopredu s kopou kníh v rukách. V rukách, ktoré sa triasli pod váhou naskladaných kníh. A onedlho to niečo, alebo teraz už jasnejšie rozoznateľné niekto padá na zem zakopávajúc o vlastnú nohu. Kamlyn sa rýchlo vyhne knihám letiacim priamo na ňu a zjojkne popritom čo sa tresne lakťom o regál vedľa seba. Všetko s rachotom pristane na zemi a prehluší tak doteraz nerušené ticho.* Si v poriadku? *Opýta sa Kamlyn malého dievčaťa rozplesnutého medzi knihami so slzami na krajíčku. Dievča však akosi neprehovorí a tak sa Kamlyn zohne a začne zbierať knihy zo zeme. Naukladá ich na kopu a nastaví dievčine ruku, aby jej pomohla na nohy.* Pomožem ti s tým. *Ponúkne sa Kamlyn a vezme polovicu z kopy naukladaných kníh.* Kam to potrebuješ odniesť? *Opýta sa znova a čaká na rozkaz. Dievča si vezme druhú kopu kníh a vydá sa niekam pomedzi regály. Kamlyn ju teda nasleduje premýšľajúc o tom, prečo sa s ňou dievčina nebaví. Nevyzerá predsa tak strašidelne. Ráno sa predsa aj učesala!* Počkaj stratila si sa mi. *Zavolá Kamlyn za dievčinou , ktorá zahla poza nejaký regál, o chvíľku počuje kroky a dievča na ňu spoza regála neďaleko vykukne už bez kníh a máva na ňu, aby ju nasledovala. Tak sa za ňou teda poberie a hneď ako zahne za regál vypleští oči na ešte vačšiu miestnosť ako bola predošlá. Uprostred tejto miestnosti je veľký písací stol pre dvadsať ľudí minimálne a všade sú písacie potreby a staré knihy v hrubých vazbách. Dievčina si od nej vezme knihy a úhľadne ich niekam založí. Potom jej podá do rúk nejaký kus papiera a Kamlyn si prečíta úhľadné písmo. Na papieri stojí „ Mám trest za neposlušnosť, nemožem rozprávať do konca dňa. Mohla by si mi pomocť preniesť sem zvyšné knihy na prepisy? Dám ti za to čokoládu.“ *Dočíta Kamlyn a zasmeje sa. Trest mlčanlivosti, aké kruté pre dieťa v tomto veku a aké účelové na takomto mieste.* Samozrejme, že ti pomožem, som predsa ninja! *Povie jej s úsmevom a ešte raz si prezrie miestnosť. Naozaj na jednej strane boli knihy staré, rozpadávajúce sa po rokoch používania, listovania a čistenia. A na druhej strane knihy úplne nové, no s rovnakými titulmi ako tie staré. Prepis starých kníh, aby sa z nich zachovali informácie. Skvelé, ale muselo to byť úmorné. Kamlyn je rada, že dievča ju poprosilo skor o fyzickú pomoc pri prenášaní kníh a nie s prepisovaním.* Tak mi ukáž, čo všetko mám preniesť. *Vyzve ju Kamlyn a znova ju nasleduje tou istou cestou medzi knihy v prvej miestnosti. Dievčina ju dovedie k piatim regálom na konci tej miestnosti a rukou označí celé regály a kývne spať k druhej miestnosti. Kamlyn vyvalí oči. V regáloch mohlo byť tak tisíc kníh. Určite tu prenášaním strávi večnosť.* Toto všetko ti mám preniesť? *Opýta sa pre istotu, či správne pochopila gesto označujúce množstvo kníh a keď dievča prikývne ticho zastoná, no pustí sa do tvorenia si prvej kopky. Naloží si tam asi desať kníh a pokúsi sa kopku zdvihnúť. Kopka sa však s rachotom zvalí na zem, pretože je príliš ťažká, aby ju Kamlyn vzala naraz. Skúsi to teda len s polovicou kopy a to už zvláda, aj keď ju prekvapuje ťarcha kníh. Začne teda kráčať a prenášať knihy do druhej miestnosti, kde dievčina začne knihy ukladať podľa nejakého jej systému. Kamlyn teda pre ďalšie knihy ide sama. Potom po ďalšie a ďalšie. Už po odnesení asi 50 kníh má pocit, že nedvihne ruky vyššie ako po pás a vždy jej cesta trvá o niečo dlhšie ako predošlá. Nezastavuje sa však a je rozhodnutá dodržať slovo, že dievčine pomůže. Prenáša preto ďalej, bez zamýšľania sa, bez reptania a bez mračenia, pretože vie, že hneď ako by povolila jej psychika a priznala by si, že nevládze, nedokázala by priniesť ďalšie a ďalšie hordy kníh. Keď vyprázdni tretí regál do polovice na chvíľku si sadne a zapozerá sa na knihy. Jednu náhodne otvorí a snaží sa prečíta´t ,čo v nej stojí, no zistí, že jazyk v ktorom je kniha písaná je jej cudzí a tak knihu zavrie a pokračuje v práci. Konečne prenáša po nekonečných hodinách poslednú kopu kníh a položí ju na stol dievčine, aby ich uložila. Zívne si a vyčerpane si sadne za stol.* „ďakujem ti za pomoc“ *Ozve sa zrazu dievčina a Kamlyn sa rozhliadne okolo.* Pssst, veď máš predsa trest! *Pripomenie jej a dúfa, že dievčinu nik nezačul, pretože vie, že by určite dostala ďalší deň zákazu hovorenia a to by ani sama Kamlyn nevydržala.* „ Moj trest sa dávno skončil, je noc. *Oznámi jej dievčina a Kamlyn zaklipká očami.* Čože je? *Opýta sa akoby ju predtým nerozumela a potom sa postaví. Uvedomí si, že jej hrozne treba cikať, že je smadná a hladná zároveň. Dievčina pred ňu položí pohár vody a košíček sušienok.* „To je pre teba, za pomoc. *Povie jej dievčina a Kamlyn sa vďačne napije a vezme si pár sušienok.* Kedykoľvek nápomocná! *Vyhlási Kamlyn no úprimne skryte dúfa, že tak skoro takúto pomoc nikto potrebovať nebude. Sotva dokáže zdvihnúť ruku so sušienkou aby si odhryzla. Od vyčerpania sa jej trasú kolená aj ruky a padajú jej viečka od únavy. Rozhodne sa preto, že by mala ísť domov, dať si poriadnu večeru a ísť spať. Zajtra predsa plánovala poriadny tréning a bude potrebovať silu, ktorú tu dnes vynaložila. Postaví sa preto a rozlúči sa s dievčinou. Natiahne sa, aby si uvoľnila boľavé svaly a vydá sa na cestu domov.*
--: --
Tadashi: Dostal svou první misi v knihovně. "Prý tam potřebují nějakou pomoc je mi to divný. Co by potřebovali v knihovně." *Šel pomalým krokem do knihovny když uslyšel* Zloděj chytněte ho! *Tadashi se koukl a viděl zlodějíčka jak utíká proti němu s z dámskou kabelkou.* Kagemane no jutsu *Vykřikl a utvořil pečetě. Stín vyletěl obrovskou rychlostí proti zloději.* " Moje Kagemane no jutsu je dost náročné na čakru a dosáhne jen 5metrů. Ale vypadáto že ho chytnu." Zlodějíček běžel a nedával pozor. Bylo mu jedno jestli srazí dítě starou paní hlavně že ho nechytnou. *Tadashi se díval a mířil stín tak aby zlodějíčka polapil.* Na jednou se zloděj zastavil a nikdo nevěděl proč. *Tadashi se usmál a řek.*l Kagemane bylo úspěšné. *Když přiběhla paní které ukradl tu kabelku vzala si jí na zpět a Tadashimu poděkovala. Také mu řekla že by se mohl stát policistou. Tadashi se usmál a poděkoval za kompliment* "No jo ale co moje mise v knihovně zatím sem tam ani nedošel musím tam rychle doběhnout a splnit misi." *Naštěstí tu byla rychle policie zajmuli zloděje a odvedli ho do vězení. Tadashi dále pokračoval ve své cestě do knihovny. Když tam konečně došel, otevřel dveře a řekl.* Tak s čím tady chcete pomoct. *Knihovmík přišel k Tadashimu, odvedl ho dozadu že tady potřebuje zabalit knihy do krabice. "Když chce zabalit knihy do krabice tak zabalím knihy do krabice. Ale samotnému mi to bude trvat nejméně dvě až tři hodiny." *Tadashi se usmál a pomyslel si.* "Sakra zase jsem na misi bez Kenty." *Nejdříve zabalil knihy které začínali na písmeno A. Když měl tohle hotovo šel zabalit knihy od písmene B. takhle pokračovali dál. až zbyla poslední krabice kde měl zabalit knihy písmene T. Tadashi našel jednu knihu jenž byla otevřená a tak ji Tadashi vzal, koukl se na první stránku. Hnedka zjistil že existují ninjové, kteří používají loutky. Tadashi se pousmál a šel za knihovníkem, kterého se zeptal jestli by si mohl půjčit tuhle knihu. Knihovník mu řekl aby si ji nechal. Tadashi se usmál a poté se vrátil zpět.* "Docela zajímavá dovednost co? Vše bych si o ní mohl zjistit z této knihy." *Pomyslel si a když se vrátil ke knihám a krabici tak do ní začal dávat knihy. Po nějaké době měl knihy v krabici a tak si vzal knihu kterou si mohl vzít. Tak si ji vzal stoupl si a šel ke knihovníkovi, kterému řekl.* Tak jo mám to hotové takže teď si přečtu tuhle knihu a poté odejdu. *Knihovník se rozhodl že si zkontroluje jak Tadashi udělal práci. Poté otevřel knihu a začal si číst. Tadashi se dozvěděl že loutkaři jsou ninjové jenž bojují na delší vzdálenost, díky svým loutkám, které se pohybují jak loutkař pohybuje svými prsty. Také se dozvěděl že základní technika pro loutkaře je KUGUTSU NO JUTSU. Ninja dokáže ovládat loutky nebo něco, na co naváže své chakrové lanka.Od hodnosti Chuunin je ninja schopný ovládat dvě loutky, od Tokubetsu jounin tři,od Jounina šest a od Sanina deset. Jakmile dosáhne hodnosti Shinobigashira může ovládat neomezený počet loutek.* "To je dost zajímavé takže bych se mohl naučit nějaké loutkařské techniky. KUGUTSU NO JUTSU je základní technika a mohl bych se ji naučit a mohl bych ovládat nějakou loutku." *Pomyslel si vstal a když přišel knihovník, který ho pochválil a on odešel odevzdat hlášení o misi. Knihu si vzal sebou a jen co odevzdal misi tak šel domů a tam si znovu začal číst knihu z knihovny od začátku.*
.....: ...
Dann: *Dann byl sam doma jeho stryček šel plnit misi a dann se doma nudil.Když vtom někdo klepal na dveře.Dann zašel otevřit,když otevřel dveře stal tam anbu a dal Dannovy svitek.Pak zmyzel.*"Tak jo co to pro mně je."*Dann zavřel dveře ,sednul si ke stolu a rozbalil svitek a vněm bylo psano.*"Tvou misi je vypomoc v knihovně s uklidem k nich."*Dann se oblekl a šel pomalym krokem ke knihovně.Dival se kolem sebe jaci tady vlastně žiji za lidi.*"Nevim zda jsem připraveny na chz ale to jistě vzladnu jenom si nejsem jisty svym stryčkem chovase posledni dobou divně."*Jak šel vytahnul si senbon a zadival se na málou chvili na něho .Pak ho zase schoval .Když přišel do knihovny přivitalaho knihovnice Esprit.*Tak tě tady vitam pojď zamnou .*"Co to sakra je?"*Ptal se sam sebe.*Vidiš ty knihy tak je uložiš tady do poliček podle abecedy./Dobře.*Knihovnice odešla ke svemu stolu ,ktery měla skoro u vchodu.Dann se dal do práce jak se tak dival tak tam byly docela zajimave knihy.*"To jesnad za trest uklizet tyhle knihy."*Když měl pulku hotovou .Tak si nachvili sednul.*"Fuj tolik knih dodělam to a vic krát tuhle misi nechci."*Dann se zvednul a pokráčoval dale v uklizeni knih ,najednou si všimnul stáre polo rozpadajici se knihy z fouknul z ni prách položil ji nastul a nani bylo napsano .*"Kinjutsu."*Dann ji otevřel a přišlomu že to jsou.*"Zajimave jutsu."*Dann si knihu schoval pod bundu a uklizel dal.Jak nastal čas oběda Dann vyběhnul ven a zašel si na rámen pak se vrátil zpátky a pokračoval dal.Až to měl všechno hotove tak se vydal na sidlo hokageho odevzdat svitek.Pak jak šel směrem domu ze sidla hokageho tak si ještě zašel do lesa.*"No zkusim menši trening."*Rozběhnul se proti stromu a udělal salto do zadu a přitom hodil 6 senbonu.*"Tenhle trik se da dobře využit při chz."*Potom se postavil ke stromu a začnul silně do něho bušit pěstmi ,aby zesilil když v tom se do stromu zabodnul kunai.Dann se otočil a podival se kdo to hodil.Stal tam kluk vlasy měl černe jako uhli.*Hej ty kluku co tady děláš to je moje uzemi/Nezda se mito.*Odpověděl mu Dann .Kluk si vytahnul katanu.*"Jak chceš."*Dann si ze zad sundal saber ze zadu a rozeběhly se proti sobě.Dann vyskočil a chtěl ho seknout,jenže ten kluk se vykryl .Dann se od jeho bloku odrazil a udělal salto do zadu .Pak vyběhnul proti němu kluk a dann se postavil do bojového postavení.Když už byl u Danna začli se šermovat ale dann byl chytřejši než on takže mu dal pěstibdo tváře a pak do břicha kluk se svalil nazem.*Viškdo já jsem?/Ne a jemi to jedno./Jsem Naito Cho./No já jsem Dann Shimute .*Dann pomalym krokem od něho odešel a pocestě si řikal.*"Blbec jeden měl jsem ho zabit."
--: --
Chang: *Cestou do knihovny ho potkal jeden chuunin a povídá.* Ahoj Changu jsem rád že jsem tě našel hele Hokage-sama ti posílá tento úkol. *Řekl chuunin, sáhl si do kapsy a vytáhl obálku, kterou podával changovi.* Changu toto je tvá první mise a tak si dej záležet na tom aby s jí bez chyby splnil. *Chang si vzal obálku poděkoval načež chuunin použil Shunshin no Jutsu a v tu chvíli byl ten tam.* "To bylo zajímavé. No kouknu se do obálky a zjistím co je pro mě přichystáno." *Pomyslel si otevřel obálku ze které vytáhl papír a začal si potichu číst.* "Changu toto je tvá první mise jako Genina. Dostal jsi misi typu D. Tato mise bude uklízení v knihovně. Do městské knihovny trhl nějaký vandal a vysypal knihy z polic. Musíš jít a pomoct s uklízením knih. Jen co dokončíš tuto misi tak si necháš potvrdit list v obálce. To slouží k tomu aby jsme měli jistotu že si ji splnil. Jen co budeš mít potvrzený list tak se urychleně dostaň k sídlu Hokage a tam odevzdej list." *Jen co si to v duchu přečetl, usmál se, sáhl do obálky a tam byl list o kterém se psalo v papíru.* "Takže moje první mise je dělat uklízečku. No nechám to bejt. Splním tuto misi co nejrychleji a půjdu si pro další." *Pomyslel si a pokračoval v cestě do knihovny.* "Snad to bude jen na chvíli nechci strávit celej den jenom uklízením nějakejch knih." *Zamračil se, rozhlédl se a šel dál.* "Na druhou stranu bych mohl najít nějakou zajímavou knihu na čtení. No uvidím co se stane. Možná tam toho moc nebude a tak to budu mít rychlejc za sebou. Možná se to ale bude celý srát a skejsnu tam dlouho. No to snad ne ale člověk nikdy neví." *Pomyslel si, zpomalil chůzi a celý se otřásl hrůzou. Poté si zkontroloval jestli má všechno své vybavení u sebe.* "No tak svou Tanto nebudu potřebovat, svoje shurikeny, kunaie a makibishi také nijak nevyužiji, to samé je s tím drátem. Sakra mě je moje výzbroj skutečně k ničemu. To je hrůza. Proč mi nemůžou dát misi u které využiji své zbraně. Né já dostanu obyčejnou misi uklízečky. Takovéhle mise maj dělat holky a ne já. Tohle není pro mě. Hele já si stěžuju na misi a eště sem jí ani nezačal plnit." *Pomyslel si zasmál se, rozeběhl se ke knihovně. Když doběhl ke knihovně tak se usmál, vzal za kliku, otevřel dveře a vstoupil. Najednou uviděl ty ohromné hromady knih.* "Sakra tak to bude na dlouho a to není dobré. Tady strávím skutečně celej den." *Pomyslel si, rozhlédl se po obchodě a napočítal dvacet hromad. Po chvilce zírání k Changovi přišel majitel obchodu a říkal.* Tak to seš ty? Ta moje posila. *Řekl hlasitě obchodník a pokračoval dál.* Tak jo dokázal jsem roztřídit knihy do dvaceti hromad podle žánru. Nějaké hromady jsou velké nějaké jsou malé. Od tebe potřebuji pomoct dát všechny knihy do regálu. Před každou hromadou je cedulka a na každé skříni je stejná cedulka. Díky cedulkám poznáš jaká hromada patří do jaké skříně. Tak jo už tě dál nebudu zdržovat. Pusť se do toho jo a nezapoměň skládat knihy dle abecedy. Tak začni stěma hromadama co jsou ve předu já začnu stěma vzadu a sejdeme se přesně ve pro střed. *Jen co to prodavač dořekl tak běžel skládat nejzadnější hromady knih. Chang si jen povzdechl a začal skládat první hromadu knih, kterou viděl.* ........ Po 5 minutách "Sakra nebaví mě to proč zrovna já mám dělat tuhle tu debilní práci." *Pomyslel si, koukl se na hromadu a zhluboka si povzdechl.* "Sakra ta hromada snad neubejvá. Mám plný první regál a na té hromadě to není znát. Co budu dělat? Nehledě na to že mě to vůbec nebaví. Mohl bych to skloubit s tréninkem. Jo to není špatný nápad ale nesmí mě přitom vidět prodavač." *Pomyslel si vzal si pár knich samozřejmě dle abecedy a začal je házet do druhého regálu. Házel je jako se hází shurikeny. Takže se knihy neotevírali a zaletěli rovnou do police.* "To není špatné. To půjde." *Pomyslel si a začal házet všechny knihy z hromady do skříně. Samozřejmě že si dával pozor na to aby házel knihy dle abecedy. No pochilce první hromada zmizela.* "No takhle bych mohl pokračovat ale nejdříve si zjistím jestli jsou zničené." *Pomyslel si Chang a pomocí Shunshin no Jutsu zrychlil svůj krok a tak se rychleji dostal ke skříni. Zkontroloval knihy, zjistil že ani jedna z knih není viditelně poškozená, tedy ani pohmatu se nezdálo že by byly poškozené a tak se rychle přesunul k další hromadě a začal knihy házet do polic. Stále je házel jako shurikeny a bral je dle abecedního pořádku.* "Super jde to rychleji a snáz než jsem si myslel rychle je tam naházím ať mám volno a klid." *Pomyslel si když měl další hromadu naházenou a jen jí kontroloval. Takhle naházel všechny knihy i ty které měl udělat prodavač.* "Sakra tak teďkon už určitě neminu žádnej cíl na který budu házet." *Pomyslel si koukl se na prodavače jak dělá svou poslední hromadu a pousmál se.* "Mohl bych mu provést nějakou lotroviny abych si zlepšil náladu. Přece jenom je to velká otrava to uklízení." *Pomyslel si, rozhlédl se po obchodě a najednou uviděl další hromadu.* "Sakra tak tuhle jsem neuklidil? No to je jedno naházím je zpátky do regálu." *Pomyslel si a pomocí Shunshin no Jutsu zrychlil svůj pohyb a tak byl u hromady za zlomek vteřiny. Poté začal knihy opět házet do regálu. Jen co to měl tak se usmál rozhlédl se a zjistil že je tam další hromada.* "Sakra, kde se tam vzala?" *Pomyslel si a znovu šel k té hromadě. No když jí naházel do polic tak se rozhlédl a zjistil že je tam další hromada.*"A dost mě už to nebaví. Jsem si stoprocentně jist že jsem naházel všechny hromady do polic. Tak kde se to tady bere?" *Pomyslel si zaskřípal zuby a šel naházet knihy do polic. Takhle to pokračovalo eště 5 minut. Zrovna když už toho měl Chang plné zuby tak uviděl jak knihy padají na zem. Pomocí Shunshin no Jutsu se rychleji přepravil k padajícím knihám a zjistil že je shazuje kočka, která běhá po obchodě. Chang jí rychle chytl, ukázal jí prodejci, který jí vyhnal z obchodu. Chang poté naházel knihy zpět do regálu, ukázal prodavači list. Prodavač jej podepsal a Chang rychle běžel k sídlu Hokageho ukázat že splnil misi.*
----: ...
Asuka Bako: *Asuka jde pomoct v knihovně * "co horšího mně mohlo potkat než uklízet zaprášené knížky" *jde k poličce, knihy jsou úplně přeházené* tak se dám do toho ať se můžu vrátit k tréninku *začne s uklízením starých knih a svitků, když má skoro hotovo tak uklouzne po vodě na podlaze a spadne hlavou do poličky* " Tohle se musí stát jenom mě a zrovna když sem měl skoro hotovo" *všechny knihy vypadly z poličky na zem* V*le m*dat *všimne si zajímavé knížky... otevře jí* "aspon něco pozitivního " *byla to kniha s polonahými ženami* "kde se v knihovně vzala taková kniha ? že by zvrhlí poustevník ? " *znovu přeskládal knihy do poličky * Konečně padla čas na trénink dattebayo !!!
Akio Akamichi: *Hromada je s Kirigayovou pomocí již skoro uklizená. Uddo donese knihu akio se na ni zadívá.*//Něco o loutkách, výborně//*Pomyslí si a schová knihu do Udda.*//On je tam vážně stůl! Já to věděl!//*Pphlédne na Kirigayu a řekne.*Jdu to naskládat do skříní, tak pěkně pracuj.*Řekne a usměje se. Poté mávne rukou a Uddo vezme hromadu a dá ji do skříně. Tak pokračuje dokud na zemi nic nezbude a je vidět stůl.*
Kirigaya: Akio tak pod sem abych ti mohl hodit prach do očí aby jsi věděl jaký to je. *řekne Akiovi a chytá lízátko a dává si ho do kapsy ale jeho oči pořád trochu slzej ale to mu už tak moc nevadí tak se zvedá a dal otira prach z policí a potichu si brouka.*,,uz mě to přestává bavit je to otrava rychle ten prach dám pryč a půjdu pomoct Akiovi."po chvilce ho to přestane bavit úplně a jde za Akiem pomoc třídit knihy.*hele Akio ty už budeš za chvilku Chunnin vid?*zeptá se Kirigaya a pomáhá mu dal třídit knihy.*
Akio Akamichi: *Podívá se nechápavě na svíjejcího se Kirigayu, ale brzy odvrátí zrak a začne pokračovat ve své práci.*Přece to nemůže být tak strašný, ne?*Zeptá se sse škodolibým úsměvem. Když Kirigaya zakřičí ozve se hlas knihovnice.*Klid prosím!//To je ale nepříjemná baba.//*Pomyslí si Akio a zadívá se na Kirigayu jak se válí na zemi.*Vždyť to nic není.*Poví a hodí mu lízátko. Poté začne znovu třídit.*
Kirigaya: *Kirigaya který pilně utira prach a cuca lízátko tak přestane a otočí se na Akia.*jasne kamaráde pomůžu ti s čímkoliv.,,sakra kde jsem vzal takovou dobrou náladu? no nevadí aspoň že mi ji nikdo nekazi."*otaci se a začne si pískat a jde zpátky do práce utirat prach když ho utira tak blbě mavne hadrem a prach mu v letí do očí.*sakra au.* Kirigaya za křičí a pustí hadr pak si začne si mnít oči.*,, ten blbej prach už mě to stihlo naštvat."*porad si hrabe v očích aby ten prach nějakým způsobem vyndal a seda si když si seda tak si omylem pichne do oka které mu začne slzet.*au sakra do háje to není fér.*za křičí Kirigaya holčičím hlasem.*
Akio Akamichi: *Podívá se na Kirigayu jak pilně pracuje.*//Tak dobře.//*Odpoví Kirigayovi v duchu a pověsí se loutce na ramena.*//Táhni!//*Poví v duchu a mavne prsty, na to se loutka rozejde a táhne ho za sebou. Donese ho až ke hromadě kde si Akio sedne a loutkou bere knihy, ty pak rozděluje podle abecedy.*Až to roztřídím pomůžeš mi to tam dát, jo?*Zeptá se Kirigayi při dělení knih.*//Tohle bude pěkná makačka.//*Pomyslí si a odfrkne.*
Kirigaya: *když jim knihovnice ukáže hromadu knih tak se trošku naštve protože si myslel že to bude hned.,, sakra tolik knih to nikdy neseradime.".*kdyz knihovnice odejde a přinese se kýbl a pár prachovek tak se mu chce brečet.*,,sakra proč je toho tolik doufám že Akio bude spolupracovat a nebude lenosit."Akio beru si na starosti police ty máš knihy.*usměje se a bere kýbl s hadrem a jde na první polici.*,,tak to možná nebude tak hrozný jak sem si myslel."*dojde k první polici a začne ji pečlivě umývat.*
Akio Akamichi: *Sleduje knihovnici, která jen pomalu zvedne obličej a podívá se na něj.*Takže chlapci vy jste tu od toho aby jste vytřídili knihy a celkově tu poklidili.*Poví knihovnice a ukáže na velkou hromadu knih naházených uprostřed uličky na místě kde byl možná ještě před tímto knižním závalem stůl. Akio se dívá střídavě na Kirigayu a velkou haldu knih různých tvarů a velikostí. V tom se knihovnice postaví a odejde do nějaké místnůstky za pultem.*//Tak to je strašný.//*Říká si Akio, ale pak se usměje a zeptá se Kirigaye.*Tak co ty na to? Mě ta hromada příjde nějak velká, možná až tak že se to sem nemá ani jak vejít.*Ve chvíli kdy to dopoví vyleze knihovnice s kýblem, mopem a párem prachovek.*Prvně ty police pěkně umyjte než to tam dáte.*Řekne a sedne si, pak ještě podá z pod pultu hadru a pošle nás pracovat.*
Kirigaya: *zvedá se a bere si lízátko co mu Akio hodil.*,, hajzl jeden až s tím skončíme tak mu ukážu že si se mnou nemá zahravat ale bude to otrava jako minule ale nevadí."*rozbaluje lízátko a dává si ho do pusy a skoro se tam rozplývá nad jeho chuti a beze slov jde za Akiem.*,,stejne tě nemám rád vejtaho."*kdyz dojde k pultu tak čumí jak puk a čeká co knihovnice řekne ale nevypadá moc šťastně.*
Akio Akamichi: *Škodolibě se usměje když Kirigaya spadne.*Tak hele, jsem větší a starší než ty, takže nejsem prcek. Zvedni se, nehodí se aby ses válel po zemi.*Poví a hodí na zem další lízátko. Poté dojde k pultu kde sedí zamyšlená knihovnice nad svitkem.*//Vypadá nevrle.//*Řekne si Akio a řekne.*Zdravím, my jsme tady kvůli misi.
Kirigaya: *když loutka chytne a pustí Kirigayu na zem tak si Kirigaya vytáhne z kapsy lízátko a povídá Akiovi.*díky moc děkuju.,,jsem rád že ho vidím po dlouhé době."*rozbalí lízátko a strčí si ho do pusy.*,,opravdu mi chutná a moc."*když Akio stojí u dveří tak dává rozkaz Kirigayovi.*,,hmm pořád stejnej."*když jde kolem Akia tak mu povídá důrazným hlasem.*to že mi dáváš lízátka neznamená že mi můžeš rozkazovat prcku.*pak ho cvrnktne do čela a vchází do knihovny když v tom zakopne spadne na zem a lízátko mu vyletí z pusy pod poličku.*,,sakra moje lízátko já chci zpátky lízátko."*Kirigaya se zvedá a potichu se vzteka že ztratil lízátko a čeká na Akia ve vnitř.*,,za to může zase Akio když jsem s ním tak se mi dějou blbý věci. "
Akio Akamichi: *Když zahlédne Kirigayu usměje se. Poté mávne rukou a Kirigayu v letu chití loutka. Akio se zvedne z lavičkya odplivne tyčku od lízátka, poté dá jedno lízátko Kirigayovi do kapsy.*Kuřecí ramen bude ti to chutnat. Jdeme?*Zeptá se i když zná odpověď. Loutka položí Kirigayu na zem a poté si ji Akio přehodí přez rameno. Dojde ke dveřím a otevře je.*Běž!*Řekne rozkazovačně Kirigayovi.*Jinak, jak se máš?
Kirigaya: Kirigaya jde na svou další misi do knihovny ale nedává si moc na čas.*,,jo doufám že to nebude otrava jako vždycky.''*když je nedaleko knihovny tak tam vidí postavu z loukou.*,,že by to byl můj společník na misi? ale kdo by to mohl být nikoho z loukou neznám maximálně Akia."*kdyz dorazí blíž tak vidí že to je Akio Kirigayovi se rozzáří oči a rozběhne se za ním.*,,Akio doufám že má lízátko."*když je blíž u něj tak začne řvát.*Akio můj lízátkový kamaráde.*když je skoro u něj tak vyskočí aby na něj mohl skočit.*,,po dlouhý době bude zábava."
Akio Akamichi: *Dojde až ke knihovně kam ho zavedl svitek mise.*//Do knihovny? Co se tam tak dá dělat a ještě s parťákem. S tímhle? Kirigaya? Tak ten mě zabije.//*Řekne si a vyhlíží Kirigayu. Sedí při rom na lavičce naproti knihovně a s lízátkem v puse přemýšlí.*//Copak asi teď dělá sensei.//*Zapřemýšlí a podívá se do očí Uddovi (llutka).*Tak co chlapče?*žeptá se jako by čekal odpověď. Natáhne se a čeká.*
Behemen: --:--
Behemen: Dostal svou první misi v knihovně. "Prý tam potřebují nějakou pomoc je mi to divný. Co bypotřebovali v knihovně." *Šel pomalým krokem do knihovny když uslyšel* Zloděj chetněte ho! *Behemen se koukl a viděl zlodějíčka jak utíká proti němu s zdámskou kabelkou.* Kage mene no jutsu *Vykřikl a utvořil pečetě. Stín vyletěl obrovskou rychlostí proti zloději.* " Moje Kage mane no jutsu je dost náročné na čakru a dosáhne jen 15metrů. Ale vypadáto že ho chytnu." Zlodějíček běžel a nedával pozor. Bylo mu jedno jestli srazí dítě starou paní hlavně že ho nechytnou. *Behemen se díval a mířil stín tak aby zlodějíčka polapil.* Na jednou se zloděj zastavil a nikdonevěděl proč. *Behemen se usmál a řekl Kagemane bylo úspěšné.* Když přiběhla paní které ukradl tu kabelku vzala si jí na spátek a Behemenovi poděkovala. "No jo ale co moje mise v knihovně zatím sem tam ani nedošel musim tam rychle doběhnout a splnit misi." Naštěstí tu byla rychle policie zajmuli zloděje a odvedli ho do vězení. *Behemen dále pokračoval ve své cestě do knihovny. Když tam konečně došel otevřel dveře a řekl tak sčím tady chcete pomoct.* Knihovmík přišel k Behemenovi a odvedl ho do zadu že tady potřebuje zabalit knihy do krabice. "Když chce zabalit knihy do krabice tak zabalím knihy do krabice. Ale samotnému mito bude trvat nejméně dvě až tři hodiny." *Behemen se usmál řízl se do prstu s formoval pečetě a pomocí Kuchiyose no Jutsu povolal Kōsukeho.* Kōsuke potřebuju abys mi pomohl zabalit knihy tady do těch krabic. *Kōsuke se rychle daldo práce a Behemen taky. Nejdříve zabalili knihy které začínali na písmeno A. Když měli tohle hotovo šli zabalit knihy od písmene B. takhle pokračovali dál. až zbyly z poslední krabicí kde měli zabalit knihy písmene T. Behemene tady jsou techniky pro geniny cheš si ji prohlídnout jo Kōsuke dámepauzua já si prohlédnutu knihu. Behemen listoval v knize až našel zajímavou techniku Nan Kaizou.* Kōsuke poslouchej díky technice Nan Kaizou může ninja libovolně natahovat své tělo. Docela zajímavá technika co myslíš? Kōsuke pokrčil rameny a řekl. Budeme pokračovat dále v uklízení jo. "Kōsuke asi není rád že mě zaujala zrovna tahle technika no nic deme zase balit knihy. *Behemen si stoupl a šel balit knihy do krabice když měli zabaleno přišel knihovník poděkoval a Behemen s Kōsuke odešli. Když vyšli z knihovny řekl Kōsuke jestli nic nepotřebuješ tak já mizím.* Jen běž už si udělal dost díky za tvou pomoct. *Kōsuke se teleportoval na horu Myobokuzan a Behemen šel domů. Doma se ho jehoděda ptá tak jak dopadla tvoje první mise? Dobře dědo dopadla moc dobře. *Behemen se najedl,vykoupal a šel si lehnout.
---:
Kiwi: *Uplynul teprve 1 den po první misi kde měla najít kočku. Měla na obličeji pár škrábanců některé se už zahojili doma některé šli ještě vidět. Od svého senseie dostala misi uklidit knihovnu ,která byla pár ulic od jejího domu. Došla před knihovnu a poškrábala se na ruce.*"Zrovna tady? Nechce se mi nic uklízet jenže je to mise a já ji musím splnit.."*Pomyslí si a jde do knihovny. Zavře za sebou dveře a uvidí jednu slečnu ,která tam sedí u stolu. Kiwi k ní dojde a zeptá se.*Dobré odpoledne já jsem Kiwi Shibari a měla bych tady pomoct s úklidem?*Usměje se žena odpoví.*Ano..Kiwi jak pěkné jméno. A můžeš začít tam mladá slečno.*Pronese a ukáže na jednu místnost kde byly knížky. Kiwi tam šla a rozkoukala se.*"Všude je prach..A co je tohle?!"*Kiwi se překvapí a uvidí pavučinu.*"Co to tu dělá?! Musím to uklidit!"*Pomyslí si a podívá se čím by to uklidila. Na zemi byla nějaká věc ,kterou vzala a začala do toho utírat pavučiny. Když byly pryč tak tu věc hodila do koše ,který stál vedle v chodu do té místnosti.*Tak pavučiny by jsme měli. A co s tím prachem?*Kiwi uvidí jeden stůl a na něm je utěrka. Vezme si jí a začne utírat prach ,který je na knížkách. Když to tak utírá tak jedna knížka jí spadne na hlavu a Kiwi spadne na zadek.*"Au..Co to bylo?"*Kiwi se podívá směrem dolů a tam je zaprášená černá knížka.*Hm proč byla až tak nahoře?*Pomyslí si a vezme jí potom si přečte nápis.*Horká kniha pěkných slečen?!?!?!!?!? Co to?!*Kiwi se překvapí a na jednou jí někdo praští po hlavě.*Au co?! Já to nečetla!*Koukne se za sebe a tam vidí tu ženu co seděla ve vedlejší místnosti.*Ty uličnice co kdybys to otevřela na první stránku?!*Řekne žena a Kiwi jenom pokrčí rameny. Žena se jen arogantně zatváří a odejde pryč.*"Kráva..."*Pomyslí si Kiwi a vstane. Hned na to vezme opět utěrku ,kterou upustila když spadla na zem. A začala čistit prach.*"To je nuda. Proč mi sensei dal takovou misi vždyť je tady jen nuda a plno nezajímavých knih. Doufám ,že po téhle misi dostanu nějaký pokoj..Chci si konečně užívat volna a ne jen furt někam pobíhat a plnit lidem jejich služby. Chci si konečně lehnout do postele a proležet v ní celí den jenže toho si nikdy nedočkám...Mám ráda Itamiho jenže on je takový hyperaktivní furt chce ,abych si chodila pro mise....Už nejsem jenom dítě .... Musím se přizpůsobit..."*Pomyslí si a uklidí všechen prach na knížkách. Potom si sedne na zem a vydechne v tu chvíli do místnosti příjde ta žena a začne si prohlížet čisté knížky.*Hmm...Vypadá to docela uklizeně...*Řekla a Kiwi se usmála.*Protože jsem do toho dala vše.*Řekne a zasměje se ovšem se ženou to ani nepohne.*No když to tak vezmu tady máš.*Žena si vytáhla s kapsy ryo a podala to Kiwi ta si je vzala a dala si je do kapsy.*Myslím ,že to stačí když tak můžeš kdykoliv příjd.*Pronese a Kiwi se zasměje.*Hai madam!*Postaví se a odejde s knihovny směrem za senseiem ,aby mu řekla ,že udělala další misi.*
Rpg: koniec ----:-----
Via: *Máva jej tiež a potom sa otočí na Ryuua.* Ďakujem Oji-san! *Objíme ho, on ju zdvihne a dá jej pusu na líce.* A teraz ideme domov, dobre? *Usmial sa na ňu a ruku v ruke vykročili do Kiri.*
Ayumi: *Kývne a postaví sa na zem* Tak sa teda majte. Taktiež musím vyraziť. *Uškrnie sa a otočí sa na päte. Rozbehne sa preč, Henge už dlhšie ako päť minút neudrží. Naposledy popri behu zamáva Vii a Ryuuovi a beží do organizácie*
Ryuu: "Mysli na Viu a nebuď odporný." *Pripomenie si v duchu a prinúti sa zdvihnúť jeden kútik úst.* Nie.. isteže nie ale mali by sme s Viou vyraziť. Ďakujeme ti za to, že si nám ukázala toto miesto. *Ako to povedal, pohladil Viu po vlasoch a dal jej pusu na čelo, potom ju zložil z vysokej stoličky na zem.* Rozlúč sa s kamarátkou maličká. *Usmial sa na Viu - on sa usmieva len na ňu - a chytil ju za ruku.*
Ayumi: *Nechá za seba zaplatiť, predsa len na tom s peniazmi momentálne nie je práve najlepšie. Pozrie na Ryuua, ktorý pôsobí dosť netrpezlivo. Oprie sa o ruku a hľadí mu do očí* Prekážam Vám, Ryuu-san? *Nevinne nahne hlavu na stranu a zaklipká očami*
Via: Naozaj? *Poteší sa, väčšinou sa stretla len s nepochopením.* No .. vieš ja to robím hlavne preto - *Chce jej povedať, že rozumie reči zvierat, no Ryuu sa na ňu zamračí a nenápadne pokrúti hlavou. Preglgne teda a vezme si paličky.* - preto, že mi nechutí. *Dokončí vetu tichším hlasom a pustí sa do ramenu. Najprv vyje všetky veľké kúsky zeleniny s rezancami a zvyšok vypije. Bolo to také dobré, že jedla aj napriek tomu, že nevládala.* Keď doje, poďakuje žene za pultom a Ryuu jej podá obrúsok, ktorým si utrie ústa a usmeje sa na Natsuko.* Bolo to skutočne skvelé! Ďakujeme, že si nás sem zobrala. *Usmeje sa na ňu a Ryuu zaplatí za všetko čo si objednali - aj za Natsuko. Videla na ňom, že je netrpezlivý a, že by bol už najradšej na ceste späť do Kiri.*
Ayumi: *Kývne a zdvihne palec hore* Taktiež veľmi neholdujem mäsu, no nejaké železo potrebujem. *Onedlho sa dostaví predavačka a položí pred všetkých porciu* Dobrú chuť. *Zaželá všetkých Ayumi, schmatne do rúk paličky a začne spočiatku vyjedať tuhé veci. Akonáhle už zostane len tekutá časť, vezme do rúk misku a až do dna ju vypije. Vezme si obrúsok a utrie si ústa* Bolo to vynikajúce, však, Via-chan, Ryuu-san? *Spýta sa oboch. Sama už veľmi dobre pozná jedlá Ichiraki a nevie si ich vynachváliť ani po toľkých rokoch*
Via: *Natsuko ich zaviedla priamo do reštaurácie a usadila sa na stoličku. Rovno si aj objednala a milá predavačka sa obrátila na ňu a Ryuua.* "Páni, ona sem asi vážne chodí často." *Pomyslí si s úsmevom a nevie si vybrať z ponuky čo má pred sebou. Ryuu ju vysadí na stoličku.* Dala by som si si zeleninový Ramen.. bez mäsa, prosím. *Ako to povie otočí sa na Ryuua.* Dáš si aj ty, Oji-san? *Opýta sa ho sladkým hláskom a jemu nezostane nič iné len prikývnuť. Usadí sa medzi Natsuko a Viu a prehodí ležérne ruku cez operadlo stoličky svojej chránenkyne.* Samozrejme! Táákže dvakrát zeleninový ramen bez mäsa. *Prehlási žena pri pulte s jemným úsmevom. Via sa zatiaľ otočí naspäť na Natsuko.* Vieš, som vegetariánka. *Musí sa nahnúť aby cez Ryuua videla a keď to povie, jemne sa začervená.
Ayumi: *Otočí sa a usmeje sa na Viu* Vôbec nie. Len prejdeme tuto na koniec uličky Daho a zabočíme doprava na uličku Yuke. *Dá si ukazováčik na ústa a pozrie popri chôdzi zamyslene smerom k oblohe* Ak sa nemýlim tak Ichiraku je hneď druhý stánok na Yuke. *Povie a nachádza sa na konci uličky Daho. Zabočí doprava a skutočne - Ichiraku je v poradí druhý stánok na ulici Yuke* Aha, už sme tu. *Žmurkne na oboch sa posadí sa na jednu stoličku* Senpai, pre mňa jeden klasický miso ramen jemne ochutený silným kari. *Žena pri pulte sa pousmeje a pozrie na Viu a Ryuua* A Vám? *Milo sa oboch spýta*
Via: *Len čo si Natsuko vypožičala knihy boli na rade oni. Preukáže sa a knihovníčka ich zapíše do systému. Potom Ryuu hodí knihy do tašky, ktorú si prehodí krížom cez telo a ponúkne jej ruku. Chytí jeho veľkú teplú dlaň a kráča s ním spolu za Natsuko, ktorá ich vedie smerom ku Ichiraku. Celou cestou tam sa obzerá. Sleduje ľudí, budovy, ulice.. dokonca bezdomovcov.. všetko je pre ňu nové pretože je prvý krát v Konohe. Ryuu sa na všetko a všetkých mračil - tak ako vždy.* Je to ešte ďaleko? *Opýta sa po niekoľkých minútach chôdze. Nie preto, že by bola unavená len ju to zaujíma.*
Ayumi: *Pousmeje sa a prikývne. Ukáže knihovnici, čo presne si požičia a predloží falošný preukaz totožnosti. Čaká, kým sa preukáže aj Via, aby mohli konečne vypadnúť* /Už veľmi dlho Henge neudržím. Pol hodinku, kým sa najeme a potom musím vypadnúť.../ *Uvažuje v mysli*
Via: To znie úžasne! Vždy som to chcela ochutnať - čo ty na to Oji-san?! Pôjdeme? Prosííím. *Nadchne sa a potiahne Ryuua za rukáv ako vždy keď si od neho niečo želá. Pozrie sa na neho pohľadom po ktorom jej vždy všetko dovolí a on len trochu sčervená a je vidieť, že Rezignoval.* Jupí! *Poteší sa a chytí ho za ruku.* Tak poďme bypožičiať tieto knihy a potom pôjdeme rovno tam..* Otočí sa ponad rameno.* Súhlasíš Natsuko-san? *Opýta sa jej s úsmevom.* (Uber z tej radosti, ešte ti ten úsmev ostane - ty hlúpa.) *Zašomral nevraživo hlas v jej vnútri.*
Ayumi: *Nechápavo s detskou roztomilosťou pozrie na Ryuua. Nerozumie jeho odmietavému postoju k nej, no rozhodne sa to neriešiť. Pozrie na Viu a priateľsky sa usmeje* V Ichiraki Ramen varia ten najlepší ramen na svete. Čo by ste povedali na to ochutnať ho? *Uškrnie sa a dá si ruky za hlavu*
Via: *Ani jej nestihne Natsuki odpovedať a objaví sa Ryuu.* Toto je môj Oji-san Ryuu. *Predstaví svojho strýka len tak medzi rečou a nechá nech jej vezme knihy.* "Natsuki-san je taká krásna a milá!" *Pomyslí si, no skočí jej do toho opäť ten istý hlas.* (Naivka, nemala by si byť taká dôverčivá!) *Preglgne keď Ryuu presunie svoju pozornosť na ňu.* Prepáč, už sa to nestane. *Zdvihne na neho hlavu, keď jej vyčíta aká je neopatrná a usmeje sa.* "Rozlúčiť? Už?! Ešte sa ani nestihli začať rozprávať." *Posmutnela, no vedela, že s ním sa neoplatí púšťať do hádky.* Možno by Natsuki-san chcela ísť s nami na obed? *Navrhla nesmelo a dostal sa jej od Ryuua nesúhlasný pohľad typu - ´Na to ani nemysli.´* Ja len.. Mohla by nám tu ukázať nejakú dobrú reštauráciu.. ak chodí do Konohy tak často. *Zašomrala na vysvetlenie a čakala čo na to Natsuki-san.*
Ryuu: *Dievča sa zdá byť neškodné - narozdiel od toho chlapčiska v horách.* V tom prípade ďakujeme za pomoc. *Objíme Viu okolo ramien - opäť veľmi majetnícke gesto - a pozrie sa na ňu.* Ak si potrebovala pomoc, mala si ma zavolať. *Povzdychne si. Neznáša keď jej musí stále opakovať aby sa držala pri ňom.* "Svet je príliš nebezpečný a ja ťa pred ním ochránim." *Pomyslí si no teraz sa musí chvíľu tváriť milo.* Prišli sme len po knihy a sme na odchode, takže by ste sa mali rozlúčiť. *Prehovorí dospelo a pustí Viu.*
Ayumi: *Nestihne ani zareagovať na Viinu otázku a už pri nej stojí ten muž, ktorý doteraz sedel v kresle. Rozkošne sa zasmeje a priloží si ukazováčik k ústam* Volám s Natsuki Hirumi a pochádzam z Kumogakure no Sato. Keďže tam máme dosť malú knižnicu, potrebovala som nejaké knihy, ktoré som tam nenašla. *Prejde pohľadom ku knihám, ktoré zviera v rukách* Náhodou som si všimla, že tu Via-chan trošku blúdi pomedzi regálmi, tak som jej pomohla, keďže som v Konohe pomerne často. *Úsmev, z ktorého sa topí aj skaramelizovaný cukor jej neschádza z tváre*
Ryuu: "Via sa už nejako podozrivo dlho nevracia, a nepočujem ju ani pospevovať si!" *Zamračí sa ešte viac a postaví sa. Náhlivo kráča medzi regálmi a policami s knihami až kým nezapočuje Viin jemný hlások. Trochu sa upokojí, no nahnevá ho keď si uvedomí, že sa s niekým rozpráva. Kráča tým smerom až kým sa nevynorí spoza vysokého regálu.* Via kde si toľko? Začal som sa strachovať. *Napomenul ju hneď keď ich zbadal, prišiel ku nej a vzal jej z ruky knihy.* "Určite sú jej priťažké." *Pomyslel si a obzrel si dievča s ktorým sa tu vybavuje.* Ty si tu nejaká pomocníčka? *Zamračí sa a majetnícky/ochranársky dá ruku na Viino útle rameno.*
Via: *Krásne sa na ňu usmeje a podávaja jej knihu za knihou. Len ju užasnuto sleduje a pozorne načúva.* "Tá sa teda vyzná - presne také veci som hľadala!" (Len sa z toho nezblázni, je to obyčajná šprtka a vlasy má tiež určite odfarbené.) *Sykol nenávistne známy hlas.* Ďakujem ti za pomoc! *Špitne keď chvatne pridŕža knihy aby jej nespadli. Musí pri tom vyzerať trošičku komicky. Uchopí ich do ľavej ruky a vystrie ku nej svoju pravú ruku. Chytí jej ponúkanú dlaň a trochu jej ňou potrasie.* Veľmi ma teší Natsuko-san! *Usmeje sa.* "V poslednej dobe spoznávam samých úžasných ľudí! Rosu-tan, Natsuko-san a ... Kazuki-kun." *Pri spomienke na Kazukiho mierne sčervená ale rýchlo sa vracia späť do reality.* Ty si z Konohy Natsuko-san? Veľmi dobre sa tu orientuješ. *Opýtala sa nesmelo.
Ayumi: *Pokúsi sa o rovnako sladký úsmev, ako nahodila pred chvíľou Via. Prstom jej naznačí, aby ju nasledovala. Postaví sa k jednému z regálov a prstom prechádza po obaloch kníh, kde sú vyznačené názvy* Táto je pomerne dobrá, v tejto sa píše skôr o reinkarnácii ale autor to popísal naozaj dobre, takže vrelo odporúčam. *Podá dievčaťu obe knihy a otočí sa k regálu oproti. Vyberie ešte jednu knihu* A tuto máš rozšírenejšie formy oživovania. Je tam uvedená hádam každá situácia, aká môže nastať. Je tam napísaný správny lekársky postup. *Podá Vii aj poslednú knihu* Mimochodom, volám sa Natsuko. *Vystrie k Vii ruku, aby si nimi potriasli*
Via_Arashi: *Blíži sa k regálu s lekárskymi technikami, v duchu si číta názvy jednotlivých kníh.. keď tu sa za ňou ozve dievčenský hlas. Otočí sa a zbadá dievča so smaragdovozelenými očami a ružovými vlasmi ako má aj ona sama.* "Je to ako pozerať sa na moju staršiu verziu." *Napadne jej v prvej chvíli keď si všimne čo dievča drží v ruke - dve knihy o lekárskom ninjutsu a jedna o nejakej Mande. "Manda? To znie ako nejaká kniha o veštení. Veštica Manda.. hm." Počuje v hlave a potom zažmurká a opäť sa pozrie na dievča.* Ahoj. *Sladko sa usmeje aj keď jej vnútorný hlas má opäť samé jedovaté poznámky.* Budem rada, veľmi sa tu neviem zorientovať. *Prizná potichu.* A .. vlastne hľadám nejaké knihy o lekárskom ninjutsu, oživovaní pre začiatočníkov. Vidím, že to je tiež tvoja šálka kávy. *Odvetí milo a ukáže prstom na dva titulky z jej troch kníh. Keď jej dôjde, že sa nepredstavila mierne sa ukloní.* Som Via, rada ťa spoznávam. *Predstaví sa.*
Ayumi: *Po nedávnom zistení, že existuje akýsi kráľ hadov, sa rozhodne navštíviť najväčšiu knižnicu v okolí - knižnicu Konohy. Ráno si zbalí zopár vecí na cestu a vyberie sa tam. Po ceste si robí menšie prestávky, keďže Konoha je pomerne ďaleko. Dostane sa tam v poobedných hodinách. Asi sto metrov od brány Konohy sa premení použitím techniky Henge na svoju bývalú spolužiačku Natsuko. Má dlhé ružové vlasy siahajúce až po zadok, ofinku, ktorá jej trochu padá do očí a smaragdovo zelené oči. Pôsobí tak na trinásť. Pri bráne ukáže falošný ninja preukaz, ktorý si nedávno vyrobila a stráž len prikývne. Vojde do Konohy a podľa mapy zisťuje, že knižnica sa nachádza v nebezpečnejšej štvrti - Daho. Vojde do uličky a uvidí na zemi posedávať zopár bezdomovcov. Bez slova ich obíde a vojde do obrovskej knižnice* /Tak...konečne./ *Pomyslí si a otvorí dvere. Nakukne dnu a uvidí len knihovnicu na začiatku, zopár mladých detí čítajúcich nahlas akúsi knihu o pútnikovi a ešte jeden dospelý muž sediaci za stolom (Ryuu xD). Ayumi pozdraví knihovnicu a tá sa na ňu len milo usmeje. Ayu kráča pomedzi rôzne regále a konečne sa dostane do regálu s Kuchiyose* /Manda, Manda, Manda.../ *V duchu si hovorí popri hľadaní písmena M. Konečne nájde, čo hľadala. O Mandovi je napísaná jedna samotná kniha a tú vezme do rúk. Ešte prejde do druhého regálu s knihami o lekárskom ninjutsu. Vezme odtiaľ dve knihy a ako tak prechádza naspäť k stolku, všimne si medzi regálmi dievča s rovnakou farbou vlasov ako jej Henge. Podíde k nej* Pomôžem ti? *Spýta sa s hraným úsmevom na perách*
Via_Arashi: *Po krátkom presviedčaní nakoniec ukecala Ryuua aby spolu šli do knižnice v Konohe keďže v Kiri už prečítala všetky knihy, ktoré mohla o liečivých rastlinách, jedoch. Najhoršie bolo, že o oživovaní a prvej pomoci v Kiri takmer nič nemali.* Môžeš ma počkať tam v tom kresle, ja si obídem regály a sadnem si ku stolu rovno pred tebou aby si ma mal na dohľad. Dobre Oji-san? *Radovala sa, keďže táto knižnica bola omnoho väčšia a už sa nemohla dočkať kedy nájde to čo hľadá a pustí sa do čítania. Len prikývol a rezignovane si sadol do kresla. Ona zatiaľ poskakovala pomedzi regále a hmkala si nejakú tichú melódiu.*
Shoutboardy končí. Více zde.