Přidej zprávu »
---: ---
Suzuya: *Suzuya si řekl že by bylo fajn zkusit si přímo vytvořit nějaké to Ninjutsu Hyoutonu. Než to Suzuya ale udělal tak si odchytil dvojici lidí v Zemi Blesků, nezajímá ho že to jsou nevinní lidé. On potřeboval vysát jejich životní energii a omládnout díky tomu o jeden rok - [Tamashī no Tōnan - specializace]. Bohužel v moment kdy Suzuya byl v jedné křeči na zemi (klečel) se ocitl obklíčený 10-ti dalšími lidmi, kteří chtějí Suzuyu zabít za to co provedl ale on se stihl rychle ještě zvednout a vytáhl si chakrovou tyč a rychle je všechny pobodal. Jejich těla si pak zapečetí do pečetícího svitku a ten odešle Fujino přes stínový klon a ten ji těla v kanceláři odpečetí. Pak si vyrazí na cestu Temné Sopce, která se nachází v této Zemi. Když tam dorazí umístí si tam jeden bleskovej kunai ale ne přímo do sopky ale kousek od ní. Ještě si tu pak skočí do horkých pramenů, které tu mají přírodní. Tam si Suzuya dopřeje trochu té koupele - odpočinku. Po takové hodině zase vyleze ven a nechá si tam jeden ukrytej bleskovej kunai. V Horkých Pramenech ale zůstává a pokouší se vytvořit si ze vzdušné vlhkosti ledový luk a šíp ale nejde to tak lehce jak by čekal ale to neznamená že to zkusí jednou, zjistí že to nejde a půjde zase pryč. Naopak to zkouší pořád dokola bez jediné chvilky přestávky a takto to je schopen zkoušet třeba i několik hodin v kuse bez toho aniž by si dal přestávku na odpočinek nebo doplnění chakry. Suzuya má celkově dost chakry, sice jednotlivě když to oddělí tak normální a temné nemá nějak extra moc ale pokud to sečte dohromady má ji opravdu dost. Když zjistí že normální chakry má už málo tak trénuje za používání temné chakry Meitonu. Bohužel první den mu stejně nepřinese žádný užitek a ani pokrok a tak použije Hiraishin aby se teleportoval zpátky do Yugakure a tam si trochu užije nějakou srandu v baru kde si dá pár skleniček a pak jde k sobě domů, který má v klanové části klanu Jiryoku, kterého je vlastně členem. Znovu se tu ukáže za další tři dny, Hiraishinem se do oblasti přírodních horkých pramenů v Zemi Blesků opět teleportuje. Znovu se pokouší využít vysoké vlhkosti vzduchu, která v této oblasti panuje je lehké tu vlhkost zmrazit ale horší je to zmrazit tak aby si vytvořil luk z ledu a také ledovou tětivu, která sice bude z ledu ale bude fungovat stejně jako obyčejná tětiva u normálního luku. Suzuya to zkouší znovu, znovu, znovu, znovu a znovu. Nehodlá to jen tak vzdát a zkouší to tedy neustále dokola i když to je celkem těžké. Vytvořit něco z ničeho je docela problémové. Suzuya se o to pokouší samozřejmě i tak a pak ho napadne že si vytvoří jednoho stínového klona a ten mu pomáhá s touto technikou. Díky tomu že využívá stínový klon zkrátí dobru potřebnou pro vytvoření té techniky tak že kdyby se to normálně měl učit třeba 2 dny tak takto se to bude učit jen 1 den a tak dále. Začne postupně získávat i tvar (ten zmražený vzduch - vlhkost). Nakonec se na to dnes vysere a novu se sem vrátí až za další tři dny a společně s tím klonem, který si opět vytvoří začne znovu zkoušet vytvářet luk z ledu, což se nakonec vyvede. Když se mu konečně podaří vytvořit ten luk tak si pro změnu začne zkoušet vytvořit ledový šíp ale to prostě nejde. Zkouší to znovu, znovu a znovu ale opět je na mrtvém bodě a musí to zkoušet zase hezky od začátku. Jako když se pokoušel tvořit luk tak teď musí tvořit pro změnu ten šíp z ledu aby ho později mohl vystřelit ze svého ledového luku. Levou rukou drží ten luk a tou pravou uchopí tětivu a natáhne ji, samozřejmě se pokouší v těch místech i vytvořit z vlhkosti vzduchu ledový šíp, který by rád vystřelil na jeden vzdálený strom ale nedaří se to. Není problém tu vlhkost vzduchu zmrazit ale problém je to zformovat do něčeho pevného a přitom tak specifického jako je luk nebo šíp. Znovu se tu ukáže za další tři dny, protože opět musel odejít a znovu to zkouší a opět mu pomáhá stínový klon a vytváří si ten šíp nebo se o to aspoň pokouší ale nic takového nepřijde. Dalších několik hodin a konečně se to podaří a tak Suzuya začne postupně tvořit šípy a ty střílet z toho luku. Suzuya si všimne toho že když šíp narazí do svého cíle tak ze sebe začne uvolňovat mráz a ten zmrazí vše v okolí 2 metrů okolo. Nejde ale o zmražení jako takové ale spíše že to zmrzne jen povrchově ale i to je dost nebezpečné, kdyby tam stál člověk tak by ho to povrchově zmrazilo a to by ho značně omezilo v pohybu a hlavně způsobil by mu tím omrzliny. Suzuya techniku ještě několikrát zkusí a pak ji ještě pojmenuje - Kōri Yajirushi. Pak se rovnou vrátí zase zpátky do Yugakure a dá si na nějakou dobu klid od nějakého trénování Hyoutonu, nesmí to uspěchat. Kompletní ovládnutí nějakého Kekkei Genkai zabere mnoho času, jen vládnutí Rinneganu mu zabralo okolo 5-ti let. *
--: --
Jin Pcho/Eren: *Eren v horkých pramenech zůstal celý týden a zjišťoval informace o obchodníkovi. Když vtom přišel jeden ze členů Rootu. Eren mu začal čistit boty a když byly pěkně vyčištěné tak mu boty vrátil i ze svitek plných informací o Obchodníkovi.*
Katsumi: Katsumi: *Nad jeho slovy si jen povzdechnu.* Fajn večer odejdu, ale teď mě nech se ještě vykoupat, *řeknu mu celkem dost naštvaně. Když konečně odejde, tak si oddechnu. Sakra, ten je ale otravný, *řeknu.* /Yami: Konečně je pryč, jo je celkem otravný, měly jsme tady být tři dny a ne jen jeden, co budeme dělat, půjdeme teda domů, *zeptá se Yami. *Katsumi: Nad slovy Yami se na chvíli zamyslím.* No Yami asi půjdeme zpět do vesnice, nechci se s ním hádat, je to magor, který asi nemá emoce nebo co, *řeknu jí a zatím ještě dále zůstávám ve vodě.*
Jin Pcho/Eren: Ne nic takového jsem nevymyslel a nic takového jsem ti ani neřekl. Jen jsem ti řekl že teď ví že jsi mu lhala o tom že je v nebezpečí. Teď tě bude hledat a až tě najde tak tě zajme a bude tě vyslýchat. Tihle chlapy jsou dost nebezpeční. Má opevněný hrad ve kterém ho chrání cca 20 hrdlořezů. Sice to nejsou shinobi ale i tak si dávej pozor jestli tady zůstaneš. *Řekne uklidí si kartičku, vyleze z vody přeskočí plot a poté si jde znovu sednout a znovu čistit boty.*
Katsumi: Katsumi: *Dívám se na něj a čekám, co mi ještě řekne.* 'Jo chráníš, bez tak ty sám sis vymyslet, že ho chci zabít, kdo jiný by mu to asi řekl,' *řeknu si v duchu. No když mě chytne do vodního vězení, tak mě dost vytočí. Zakývám souhlasně hlavou aby mě pustil ven. Poté mě pustí, tak zaskřípám zuby.* Bez tak ty sis vymyslel, že ho chci zabít, *řeknu mu uraženě.* /Yami jen nad mou poslední větou souhlasně pokyvuje hlavou.*
Jin Pcho/Eren: Sakra já tě chráním. Jo a já tady musím ještě zůstat kvůli misi. *Řekne hlasem bez známek emocí a čeká co Katsumi udělá.* "Takže ona asi odtud nevypadne." *Pomyslí si a poté si stoupne, natáhne ke Katsumi ruce a poté ji uvězní do vodního vězení. (Suiton: Suirou no Jutsu)* Tak co odejdeš odtud dneska večír?
Katsumi: Katsumi: Nemám tě ráda víš o tom, zkazil jsi nám výlet. Budeš tady ještě dlouho, *řeknu a zle se na něj podívám. /Yami: Dívá se na Erena a nejraději by ho sežrala.* 'Hmm, třeba na medu, ne ne, jen tak syrový,' *řekne v duchu Yami.*/ Katsumi: 'Sakra, Yami ho jíst nebudeme ani za nic fuj, *řeknu jí a dále se na něj naštvaně dívám.*
Jin Pcho/Eren: Neřvi tady sakra! *Okřikne ji a poté řekne.* Poslouchala si co jsem ti řekl? Dnes tu buď ale zítra musíš odejít jinak můžeš mít problém. Rozumíš? * Řekl v klidu a bez známek emocí. Poté vytáhl jednu kartičku (Shinobi Kādo) a svou chakrou zapisoval do kartičky vše co zjistil o Obchodníkovi a o jeho sídle.*
Katsumi: Katsumi: *Užívám si vody, když najednou uslyším, že někdo skočil do vody, tak otevřu oči. Když uvidím Erena, tak celkem dost zrudnu a celkem dost naštvaně se na něj podívám a až po bradu zalezu do vody.* /Yami: Ty ses mrtvej, *řekne Yami, ale sedíme dále ve vodě, protože nechceme, aby nás viděl.* Proč jsi to sakra udělal zarve na něj Yami.* Tě přerazím, špatně skončíš, slyšíš, *řekne mu Yami.*
Jin Pcho/Eren: "Normálně by mi to bylo jedno ale je ze stejné vesnice a mohlo by to mít dopad na celou vesnici." *Pomyslel si a poté si vzpomněl že Katsumi chtěla jít do lázní a tak rychle spěchal do dívčí části. Když byl před oddělením pro dívky tak se rozhlédl, uviděl plot a tak běžel k němu. Když byl u plotu, tak vyskočil a uviděl Katsumi. Eren poslal svou chakru do nohou a přeskočil plot. (Chakura Shotto) Když byl za plotem tak skočil do vody ke Katsumi a řekl.* Nazdar bejt tebou tak jsem opatrnej a opravdu bych dneska odešel. Nemohu tě tady chránit neboť jsem tady za obyčejného člověka. Jestli tě tady načapou tak tě zajmou a bude problém. Jelikož si myslí že jsi jim lhala.
Katsumi: Katsumi: *Když jsem zaplatila, tak jsem dostala klíče od skříňky a vydala jsem se do šatny. Svlékla jsem se a s ručníkem okolo sebe jsem se vydala do horké vody.* /Yami: Teplé, super, *řekne spokojeně Yami. /Katsumi: Nad slovy Yami se usměju a spokojeně odpočívám v horké vodě.* Tohle nám chybělo, *řeknu a spokojeně zavřu oči. Bylo super, že jsme v byly samy a tak jsme si užívaly ticha.*
Jin Pcho/Eren: *Erena zavedli do jedné místnosti kde byla spousta banditů. Eren poznal obchodníka a řekl mu.* To děvče co vás varovalo tak vás chtělo zabít. Bude tam ještě čtyry dny. Věřte mi že člověk co myje boty tak slyší spousty věcí. No takže pokud mě nehodláte poslechnout tak vypadnu a pokud mě vyslechnete tak mi řekněte kde se mohu ubytovat. *Jen co to Eren dořekl tak ho vykopli z hradu. Rychle si stoupl a šel zpět do horkých pramenů a hledal tam Katsumy.*
Katsumi: Katsumi: *Dívám se na něj a trochu si povzdechnu.* Mám volno a chci tady být tři dny, nic nedělat a užívat si teplé vody, *řeknu mu a poté se s Yami vypadáme do horkých pramenů. /Yami: Jen zakoulí okem a poté co se rozejde tak si povzdechne.* 'Sakra, on je moc otravný, co budeme dělat, zůstaneme tady a bude klid,' *řekne v duchu Yami a následně vejdeme do lázní.*
Jin Pcho/Eren: Poradil bych si jinak ale práci jste mi usnadnili. No jasně že vím jak vás najdu. Máš tady nějakou misi nebo jen chceš odpočívat? jestli tady chceš jen odpočívat, tak tu buď jen dneska a zítra odtud vypadni. Nebuď na jednom místě, nikdy nevíš kdy tě někdo sleduje. Tahle rada je zdarma. *Jen co to dořekl tak se vydal do lesa nedaleko horkých pramenů, kde chtěl najít dům obchodníka. Avšak si všiml jen koních stop. Rychle se za nimi vydal a doběhl k menšímu opevněnému domku.* "Tak jo teď si jdu získat jeho důvěru." *Pomyslel si a šel k bráně. U brány řekl hlídači že potřebuje mluvit s majitelem domu.*
Katsumi: Katsumi: *Odešla jsem tak, aby na mě Eren viděl a čekala jsem, až kolem mě bude procházet onen obchodník. Když procházel kolem mě, tak jsem se rozešla, tak aby byla vedle něj.* Nevím jestli budeme mé varování brát vážně to už je na vás, ale hrozí vám nebezpečí, *řeknu mu a poté se otočím a jdu zpět. Když k nám dojde Eren, tak se na něj podívám. /Yami: Podívá se na Erena.* Hmm, mám takový pocit, že máš velké štěstí, že jsme tady, celkem dost se ti usnadnil plán, co, *řekne Yami a škodolibě se na něj podívá.* Neboj jednou si to od tebe vybereme, jestli nás už nebudeš potřebovat, tak my jdeme odpočívat do lázní, kdyby něco, tak asi víš, jak nás najdeš, *řekne Yami a dívám se na něj a čekáme, co po nás bude ještě chtít.*
Jin Pcho/Eren: Také nemám žádné zbraně. *Řekl a když odešla tak vzal obchodníkovi boty a podal je pánovi. Ten se na ně podíval a bez jakéhokoliv slova šel pryč.* "Dobrá teď je řada na Katsumi." *Pomyslel si a vzal si boty od jiného zákazníka. Když se obchodník vzdálil od Katsumi tak si Eren stoupl, vrátil boty a šel za Katsum.i* Díky. To že jsi přišla mi celkem bodlo.
Katsumi: Katsumi: *Vyslechnu si jeho slova.* Hmm, tak jo, pomůžu ti, *řeknu mu a poté mu dám boty. /Yami: Pořádně si hi prohlédne.* Ale nevypadáš, že by jsi měl s sebou nějaké zbraně, *řekne mu Yami potichu. Když řekne, že ona osoba jde, tak si ho prohlédnu. Když očistí moje boty, tak mu dám pár drobných a poté se pomalu rozejdu pryč, ale jen tak, abych na toho muže viděla, abych mu mohla říct, že je ve velkém nebezpečí.*
Jin Pcho/Eren: Ahoj za chvíli za mnou přijde obchodník a bude vezme si tyhle boty. Chci aby jsi mu řekla že mu hrozí nebezpečí a on by se měl stáhnout do svého sídla. To je vše a teď aby jsme nebyly nápadní tak mi dej své boty a já ti je vyčistím. "No snad mě neprozradí." Pozor támhle jde. *Eren mluvil tiše jen tak aby ho slyšela Katsumi a Yami.*
Katsumi: Katsumi: Pokračovala jsem v cestě, když na mě najednou začal někdo volat, teda vypadalo to, že to bylo na mě. Tak jsem se otočila a udělala jsem dva kroky zpět. Poté se pustila do slov Yami.* /Yami: Komu říkáš divné děvče, *řekne Yami, když si najednou všimne, kdo to je.* Chlapče, možná by sis trochu měl dávat pozor na pusu, nevíš s kým mluvíš. A co že jsi oslovím zrovna nás, dřeváku, *řekne Yami a mrkne na něj.* 'Buď to si z nás bude dělat srandu a nebo po nás něco bude chtít,' *řekne v duchu Yami.* /Katsumi: 'Hmm, kdo ví co potřebuje, ale řekla bych, že je asi na misi,' *řeknu Yami a poté posloucháme, co po nás Eren bude chtít.*
Jin Pcho/Eren: "Sakra co tu dělá? Mohla by zkazit celou mojí misi. Pokud se ke mě bude mít tak by mě mohla prozradit." *Pomyslel si a dál čistil boty, jednoduše dělal jako kdyby ji neznal. Avšak byl obezřetný neboť věděl že Katsumi a Yami umějí dělat velký rámus.* "Počkat mohl bych se onich dozvědět více ale to není priorita. Prioritní mise je zjistit co nejvíce o tom obchodníkovi. Ona by mi vtom mohla pomoct. Jo pošlu ji aby varovala toho obchodníka před ničemou který se na něho chystá zaútočit nebo něco podobného." *Pomyslel si a poté řekl.* Hej ty divné děvče pojď sem máš krásné boty ale trochu špinavé. Pojď vyčistím je a budou se lesknout jako zrcadlo. *Doufal že to bude dobré lákadlo pro Katsumi.*
Katsumi: Katsumi: *Pomalu jsem procházela ulicí a mířila jsem si to do lázní, když jsem si všimla nějaké osoby, která se mi zdála celkem dost známá.* 'Hele Yami není ho Eren,' *zeptám se jí. /Yami: Yami se podívá na osobu, na kterou jsem nenápadně ukázala.* 'Hmm, vypadá to, že je to on, ' *odpoví Yami a pomalu okolo něj projdeme, jestli si nás všimne a nebo ne.*
Jin Pcho/Eren: *Eren chvíli volal že vyčistí boty atd.. a poté se u něho zákazníci střídali jeden po druhém. Když v tom přišel jeden velký pán a odstrčil zákazníka který právě platil za Erenovu službu. Eren se na pána podíval.* "To bylo celkem rychlé." *Pomyslel si neboť ten pán byl obchodník o kterém měl Eren zjistit co nejvíce informací.* Přejete si ctěný pane? *Řekl a falešně se usmál. Obchodník jen u Erena nechal své boty a řekl že za hodinu přijde tak ať jsou krásně čistý. Eren se tedy pustil do čištění bot a když muž odešel tak se zeptal pána jenž právě platil.* Hele kdo to je? *Muž mu vysvětlil že je to nějaký obchodník se zbraněmi a se vším možným. Že je pořád drsnej a všechny kolem sebe týrá. Poté chlapík odešel a Eren pokračoval v čištění bot.* "Příště si sebou vezmu alespoň masku a nějaké vybavení, protože až ho budu večír sledovat tak to budu mít odost těžší."
Katsumi: Katsumi: *Bylo to celkem dlouho, co jsme dokončily naše mise a rozhodly jsme se, že si trochu odpočineme v horkých pramenech. Dokonce i Yami s tím souhlasila, tak jsme si pobraly věci, tak na tři dny, abychom si pořádně odpočinuly a nabrali energii na další mise. Cesta trvala celkem do dlouho, než jsme se dostaly na místo, tak jsme si šly najít nějaké ubytování, kde bychom si mohly nechat věci a zbraně, které jsme měly s sebou. Když jsme měli ubytování, tak jsme si tam odložily věci, které jsme nepotřebovaly, vzaly jsme si s sebou jen to co budeme potřebovat do lázní a poté jsme se vydali do lázní, které byly nedaleko.* /Yami: Já už se tak těším, až se namočím, *řekne Yami nedočkavě.*
Jin Pcho/Eren: *Eren se měl stát spícím agentem v severní části horkých pramenů. Měl sledovat jednoho obchodníka, který si rád dopřává lázně. Eren byl oděn do černých kalhot a černé košile. Neměl žádné shinobi vybavení, krom Shinobi Kādo, neboť se vydával za člověka jenž umývá boty. Eren měl jen fotku člověka o kterém měl získat informace. Když byl Eren připraven tak se vydal do Horkých pramenů. Cesta mu zabrala několik hodin ale když se konečně dostal do severní části horkých pramenů tak si našel stoličku, na kterou se posadil. Vzal si starý hadr a volal.* Levné čištění vašich bot, rovnou na noze!
--: --
Jin Pcho/Eren: *Eren dostal misi typu C, dnes se měl vloupat do jednoho baráku jenž byl nedaleko horkých pramenů. Eren se měl do toho domu vloupat a ukrást jeden svitek. Eren nevěděl co má být ve svitku napsáno ale věděl jakou má barvu a měl by být v ložnici majitele baráku. Dle informací co Eren dostal tak je kolem baráku dřevěná hradba. Eren by se neměl potkat s žádným nepřátelským shinobi ale nevěděl to jistě. Eren byl oděn do uniformy měl svou masku na obličeji, na zádech měl svůj meč Kubikiri a přes něj měl svůj černý plášť, na bocích měl pouzdra s ninja vybavením a na levé noze měl svou Tanto, také měl mapu s vyznačeným místem kde by měl stát ten barák. Eren vyběhl tajným tunelem o kterém věděli jen členi Rootu. Tunel vedl z centrály Rootu do lesa mimo vesnici. Eren běžel lesem a když nabral už slušnou rychlost tak poslal do chodidel chakru, odrazil se a vyskočil na větev stromu, (Chakura Shotto) poté skákal z větve na větev a tak se pohyboval. (Někdy byla další větev daleko a tak musel použít znovu Chakura Shotto)* "Při dnešní misi bych neměl nikoho zabít, no sice mi to nikdo nenařídil ale mohlo by to způsobit spoustu potíží kdybych někoho zabil. No uvidím jak to půjde. Ještě ani nevím jak ten barák vypadá. Nevím jak se tam budu pohybovat ale předpokládám že si nějak budu muset poradit. Počkat bylo mi vlastně řečeno o nějakých spících ninjech v hradu. Jo ty by mi mohli dát nějaké dobré informace." *Pomyslel si a když už se setmělo tak dorazil k baráku, který měl vyloupit.* "Dobrá už je šero, vidím tady dřevěné hradby, takže pomocí mé Tanto si v nich mohu vyříznout menší díru, kterou se prolezu. Barák je dost veliký a možná budou chodit po chodbách nějací strážní. No koukám že i na hradbách jsou nějací hlídači ale to by nemusel být problém." *Eren sledoval dění na hradbách dokud se úplně nesetmělo a jediným světlem nebyl svit měsíce a louče hlídačů. Poté Eren poslal do chodidel svou chakru (Kinobori no Waza) a seběhl po stromě na zem. Poté se rozeběhl k hradbám. když byl u nich tak znovu použil Kinobori no Waza, vyběhl cca do poloviny hradeb a vyndal svou Tanto a začal si vyřezávat otvor. Nejříve udělal menší díru aby zjistil jestli když vyřeže větší díru tak jestli ho někdo neuvidí. Když se ujistil že to bude v pohodě tak pokračoval dál ve vytváření díry. Když už byla díra dostatečně velká tak si uklidil Tanto a prolezl dírou, poté seběhl na zem a v tu chvíli uslyšel vrčení. Otočil se po zvuku a spatřil velkého psa. Eren nezaváhal ani vteřinu a použil Kanashibari no Jutsu, díky čemuž byl pes paralyzován. Poté se rozeběhl k baráku.* "Sakra musím si dávat pozor na hlídače a psy." Když byl Eren u baráku tak našel zadní dveře. Vyndal svou Tanto a začal sní hledat skulinu mezi futry a dveřmi. Když ji našel tak jí zvětšil pomocí Tanto a poté sní začal páčit. Když se konečně otevřeli tak Eren rychle vstoupil a zavřel za sebou. Když vtom uslyšel že se chodbou někdo blíží. Eren rychle vyběhl po stěně na strop. (Kinobori no Waza) Poté si vzal do ruky makibishi ostny a hodil je na zem cca 10 cm od místa kde stál. Když makibishi spadli na podlahu tak neudělali větší hluk než kdyby upustil senbony nebo jiné jehly. Zvuk kroků byl stále hlasitější když vtom uviděl oheň.* "To snad ne, vždyť toho ohně jsem si všiml až teď co je to za hloupost." *Pomyslel si když vtom na něj letěl kunai. Eren se rychle odlepil od stropu, udělal salto a dopadl nohama na zem. Poté rychle vyndal svou Tanto a rychle se rozeběhl proti svému soupeři makibishi přeskočil a zaútočil na soupeřovo břicho. Erenův protivník zablokoval Erenův útok kunaiem a poté řekl. Aby Eren vyplázl jazyk. Poté Erenův soupeř vyplázl jazyk a oba přestali s útokem. Poté si Erenův soupeř nandal masku.* Ahoj takže ty jsi? *Erenův protivník řekl.* (Erenův soupeř) Asi tě špatně učili když jsi překvapený. Tady máš svitek, s mapou. To co hledáš je v nejvyšším patře. *Eren si vzal svitek, rozevřel jej a pokynul hlavou. Člen Rootu (spící shinobi) si sundal masku a šel ven z budovi. Eren si prohlédl mapu ve svitku a pomalu šel chodbou, když narazil na rozcestí. Koukl se do mapy a vydal se do pravé chodby. Poté šel po schodech do patra, rozhlédl se a žádné schody ani žebřík neviděl a tak se znovu koukl do mapy, poté šel na konec místnosti a znovu se začal rozhlížet, když vtom si všiml že je ve stropě díra.* "Mohl ji zde připravit ten člen Rootu, kterého jsem právě potkal?" *Pomyslel si a pomocí Kinobori no Waza šel po stěně, prošel díro do vrchního patra kde si stoupl na podlahu a spatřil schody. Eren si vytáhl svou Tanto kdyby potkal nějaké nepřátele tak aby se mohl rychle bránit. Poté šel po schodech do dalšího patra, když už byl Eren v nejvyšším patře tak viděl spoustu dveří. Eren se podíval do mapy a otevřel dveře, kde by měla být ložnice majitele. Když otevřel dveře tak uviděl tři muže s katanami.* "Sakra má tady ochranku." *Ochranka si samozřejmě Erena všimla a jeden chlápek vykřikl.* Bacha je tu zloděj. * V tom se probudil majitel domu a začal se smát. Poté se ochranka rozeběhla proti Erenovi. Oba muži tasili své katany a když byly dost blízko u Erena tak zaútočili. V tom Eren na jednoho použil Kanashibari no Jutsu, tento ochránce byl paralyzovaný a druhého Eren odrazil svou Tanto. Poté Eren rychle uskočil, vzal si dva shurikeny a hodil je po chlápkovi co byl paralyzovaný, jelikož se nemohl hýbat tak ho shurikeny zasáhly a zabily. Poté Eren rychle složil několik pečetí a pomocí Mokuton: Mokujōheki vytvořil dřevěnou kopuli do které zavřel druhého ochránce. Eren se rozhlédl a když spatřil svitek tak se k němu rozeběhl, sebral jej a když se otočil aby utekl vchodem, kterým přišel tak spatřil cca deset chlápků s katanama. Eren jen pokrčil rameny, schoval svitek do uniformy, uklidil si Tanto, rozhlédl se a poté se rozeběhl k oknu. Poté oknem vyskočil a svezl se po střeše. poté poslal svou chakru do nohou a po zdi seběhl na zem. (Kinobori no Waza) Poté se rozeběhl k hradbám. Za chvíli za ním běžela i ochranka. Když se Eren blížil k hradbám tak si všiml díry kterou si vyřezal, rychle poslal svou chakru do nohou, odrazil se a proskočil dírou. (Chakura Shotto) Poté rychle utíkal do lesa. Když vběhl do lesa tak pomocí Chakura Shotto vyskočil na větev a poté skákal z větve na větev.* "Tak jo tímhle tempem bych jim měl rychle utéct." *Když se chtěl Eren odrazit od větve tak se větev zlomila a Eren spadl na zem. Rychle se postavil a uviděl jak běží dva koně a na nich sedí bojovníci. Eren rychle vytáhl svůj Kubikiri meč a když byly koně dost blízko tak se s mečem prudce otočil a usekl koním přední nohy. Koně spadly na zem a jejich jezdci též. Erenovi protivníci si stoupli ale to už se Eren stihl schovat do nejbližšího keře. Svůj kubikiri měl položený vedle sebe. Poté Eren složil pečeť a začal říkat.* Oba dva zemřete! *Erenův hlas díky technice Utsusemi no Jutsu zněl odevšat, takže bojovníci se rozhlížely a toho Eren využil k rychlému útěku i s Kubikiri. Eren svůj meč schoval zpět pod plášť a běžel oklikou k tajnému tunelu Rootu, přičemž kontroloval že ho nikdo nesleduje. Když byl u tunelu tak si konečně oddychl. Vběhl do tunely, kterým se dostal přímo do centrály, kde odevzdal svitek a šel do svého pokoje aby si trochu odpočinul.*
Konec: --..--
Kinshi Iruso: *Došel do Ten no Shiro a přímo zamířil do laboratoře.* "Nevím jestli chci znát její minulost. Asi je opravdu lepší budovat naši budoucnost než řešit to co bylo." *Na Kinshim se to projevovalo dost to že tolik myslel. Rozlil několik vzorků krve po stole.* Kurva. Co to se mnou je? Ani na vědu se nemůžu soustředit? Co to do hajzlu. *Kinshi hodil zkumavku po zemi a ta se roztříštila.* Omlouvám se týme. Musíte na tom pokračovat pro teď beze mě. Já jdu k sobě. *Kinshi nakonec skončil na balkóně kde si zapálil a sledoval Kumo.* "Dokázal jsem tolik udělat pro Kumo a přitom mne rozhodí jen takováhle věc."
Mito: *Kdyz ji Kinshi zavolal, vesla do mistnosti, pripadne pockala, nez vyjdr ven, zavrelaza nimi dvere.* Raikage sama.... *Odlozila samehadu a posadila se na zidli , urovnala si katany. Sledovala Ginu.*
Gina: *lehce ho polibila. Proste mu chtela ukazat, ze tu pro neho je, ale ze v tuto chvili se to nehodi.* Pak ti to vsechno vysvetlim. Neboj se. Zasvetim te do me minukosti. I kdyz bych radeji budovala nasi budoucnost.
Gina: Prisla za mnou. Gomene Kinshi, nechci, abychom ji rusili jeji plan. Uz tak jsem ji zpusobila dost nestesti, jeste ji odpirat soukromi....ja pak za tebou dorazim.
Kinshi Iruso: "Má pravdu. Minulost nezměníme, můžeme jí pouze čelit a snažit se o lepší budoucnost." Dobře. Jdu pro ni ale pokud to půjde budu tu chtít zůstat. Jestli však máš něco proti tak odejdu. Víš kde mne kdyžtak najdeš. Budu v laboratoři kde se zabývám krví. Mohu tedy zůstat nebo mám jít? *Podle toho jak odpoví Gina tak půjde ke dveřím a zavolá Mito dovnitř a pak buď se postaví vedle Giny a nebo odejde do Ten no Shiro.*
Gina: Ne...nech ji, nemuze mne zabit. Vsak vis, ze Jashin -sama me obdaroval moznosti nezemrit. Takze at se klidne msti, nemam ji to za zle....lituji toho. Minulost nezmenime...
Kinshi Iruso: *Posadil se k ní.* Chápu. *Když mu řekla že ho asi taky miluje tak se začervenal.* Jsem rád že tě mám Gino. Můj život už není tak nudný a tak černobílý. *Poté přišlo na řadu o koho se jedná. Kinshi měl sluch dobrý a tak slyšel.* Snoubenka Yugakageho? Chápu. Takže pletky s Yugakagem? No snad se nepřišla pomstít nebo tak něco. Ale pochybuju že na to má dostatek síly. CO mi řekla tak je to Samuraj takže bych tu asi měl zůstat. Moje Satsujin Hane je proti Sakurajům velmi účinná. *Políbil ji na tvář.* Zavolej si ji. Uvidíme co bude chtít.
Gina: Hm...*posadila se. Naznacila, aby sel k ni.* Tvuj otec byl debil. Co si budem. Ja jsem.zivel, to je pravda, ale nepodvadim te. I kdyz si kazdy muze rikat co chce. Ja bych to nakonec stejne nedokazala. Zalezi mi na tobe. Dokonce mam pocit, ze te doopravdy miluji a nechci, aby sis myslel neco sptaneho. Svou minulost vsak uz nezmenim. Nez jsem slibila oddanost tobe, spala jsem jen s Niem a upevnila vztahy mezi vesnic- *chytila se za pusu. Doslo ji to. Vzpomnela si na to, jak byl Suzuya hrdy sam na sebe, doopravdy stastny. Jak mu asi musi byt ted. Zakroutila hlavu.* Snoubenka Yugakageho. *Zaseptala potichu.*
Kinshi Iruso: Ano vím. Je mi jasné že jsi nespoutaný živel ale pochop mě. Když tohle uslyším tak je jasné že se o to budu zajímat. Já zasvětil svůj život Kumogakure a Tobě. Chápu že žárlivost asi není na místě ale bohužel žárlím. *Kinshi se posadil na pohovku.* Chápu že jsi nechtěla zůstat sama a tak sis užívala. Avšak já žil sám a víš sama kdo byl mým "otcem". Jsem rád že už není. Teď se můžu věnovat tomu co mám rád. *Koukl se na dveře.* Zajímalo by mne o koho jde Gino. Nikdy jsem ji neviděl a když jsem ji potkal u pramenů tak vypadala jako by se na ni vrhla smečka psů a týden nejedla. Asi to bude hodně vážné.
Mito: *pokrcila rameny.* Klidne pockam...neni problem, ale potrebuji se brzo dostat zpatky. Nezdrzujte to prosim. *Vysla.ven a zabouchla za sebou dvere. Cekajic nez si to spolu vyridi, neprisla ji znici vztah, prisla pro odpovedi.*
Gina: Milence? *Zasmala se.* Kinshi, jsem zena, dlouho jsem byla sama, bez vztahu, mohla jsem si sukat koho jsem chtela a kdy jsem chtela. Kdyz jsi mne pozadal o spojeni nasich zivotu, tak jsem se ti odevzdala. Nemam zadneho milence a pokud ti mam tady vyjmenovat vsechny sve byvale, tak tu budeme tri tydny. *Zvedla se od stolu a dosla k nemu.* Co sis myslel? Ze jsem se svou osobnosti byla pana dlouho? Ze jsem cekala na sveho prince? Pf...*pokrcila rameny.* Shae-san. Jestli chcete mluvit se mnou, pockejte, nez si to tady vyresim se svym pritelem. Ocividne ma nejaky problem kvuli minulosti.
Kinshi Iruso: Toto je Shae. Expritelkyně tvého milence Gino. Chce poznat kvůli komu o něj přišla a já bych zase rád zjistil za koho jsem byl vyměněn. *Kinshi nevěděl jestli má být smutný nebo naštvaný prostě stál v kanceláři s kamennou tváří.* Vysvetli mi to Gino. Proč? Kdo?
Gina: *ve sve kancelari byla v klidu, vedela, ze se Kinshi vratil s nekym dalsim. Neresila to, mela prace dost. Kdyz se ale objevil u ni v kancelari a ona videla divku a jeho, iba dost podivne naladene, zapremyslela. Sledovala je.* Co se deje Kinshi? Nejaky problem? Kdo je to?
Mito: *nevhapa se vest, cupitala za Kinshim. Uposlechla ho a snazila se nebyt moc napadna, i kdyz se Samehadou to nebylo moc snadne. Objevili se z niceho nci v kacelari Raikage, Mito sledovala Ginu vykulenyma ocima.*
eDit.: Kolem Kumo je bariéra a dovnitř je vpustili senzibilove.
Kinshi Iruso: *Kinshi poplácal Furaingugādiana po krku a ten se s obrovskou rychlostí vydal až k hradu Ten no Shiro kde přistál tak rychle že se kolem zvedl prach a dokonce kolem vznikla i malá tlaková vlna. Slezl dolů a pomůže dolů i Mito. Furaingugādiana následně pošle opět do vzduchu.* Drž se u mě a nevzbuzuj moc pozornost. Nechci aby tu vznikli nějaké problémy. Pojď za mnou. *Kinshi odvedl Mito až ke kanceláři Giny.* Jsme tu. *Zaklepal a otevřel dveře.* Gino. Tato dívka a já by jsme si s tebou chtěli trochu promluvit. *Ukázal rukou na Mito.*
Mito: Bylo to chvili po te, co se stala Raikage, chvili po te, co jsem odesla do useni k samurajum... *Povzdychla si. Vzala sve zbrane, samehadu, ktera po sobe nechala znicene telo a sla za Kinshin. Vylezla na tvora. Neptala se, kde se vzal. Nechala se nest Kinshim.*
Kinshi Iruso: *Když Kinshi uslyšel o nevěře způsobenou Ginou tak doslova padl na kolena a ruce mu padly podél těla.* Ona tohle udělala? Gina? Nemůžu tomu věřit. *Kinshimu se honilo hlavou proč to Gina udělala. Prostě nemohl najít žádný důvod proč.* Jedeme do Kumogakure. *Řekl a zvedl skleněné oči k Mito. Zahvízdal a přiletěl Furaingugādian. Kinshi se mu posadil na záda a podal Mito ruku.* Letíme Shae. Budu si s ní taky muset promluvit.
Mito: *nadechla se. Snazila se zadrzet sve emoce. Samuraj je prece zbran, bezemocni prostredek. Neudrzela to.* Protoze jsem byla zasnoubena s Yugakagem a protoze mne s ni podvedl, protoze jsem se s nim kvuli ni rozesla, ukoncila nas vztah a protoze jsem psxchicky na dne. Chci videt zenu, ktera ho svedla na scesti. Nechci ji ublizit, chci jen vedet, jaka je, videt ji nazivo. Rict ji, co si myslim. Vylit si svuj smutek nekomu, kdo jej zapricinil! A nesahej nantu zbran, jinak spatne skoncis. Mam dost nahrane vztah se svou osobnosti a ona si nebere servitky. I kdyz jsi nam pomohl, je schopna te zabit.
Kinshi Iruso: *V tu chvíli se Kinshi zarazil a postavil s rukou na meči.* Co chceš Gině. O čem s ní chceš mluvit? *Kinshi náhle změnil úplně přístup.* Nepustim tě k Gině dokud nebudu vědět co je tvým záměrem a proč jdeš za ní.
Mito: Kinshi....nerikej mi "san". *Povzdychla si. Jeste si nacpala pusu manou a zajedla to energetickym korenem, citila se najednou mnohem lepe.* Kinshi....mohl bys mne vzit za Raikage. Rada bych s ni mlu- /Takhle se pres to nikdy nepreneseme./ *Zmenila najednou toninu reci. Shae se projevila a chtela Mito jeji plan vymluvit.* Omluv mne prosim. *Odvratila pohled stranou.* Pujdeme tam a promluvime si s ni! Chci videt, jaka je, pak se pres to prenesu. Naposledy jsem ji s nim videla a rozhodne mi neprislo, ze to maji za sebou! Potrebuju vedet, ze je konec! *Otocila se ke Kinshimu, Shae zmlkla.* Chtela bych mluvit s Raikage. Pokud svoli.
Kinshi Iruso: *Kinshi se postavil a uklonol.* Kinshi Iruso. Vědec Kumogakure. Rád vás poznávám Shae-san. *Poté se opět posadil.* Jsem rád že vám chutnají a ano jsem shinobi Kumogakure. Co tady vůbec takhle zeslábla děláte?
Mito: Shae....ne slecna, Shae. Mam jmeno, vase je? *Optala se a vzala si cigaretu, pripadne si pripalila. Nadechla se a rozkaslala.* Dekuji. Noc dobre. *Uklidnila plice a nasledne vyddchla uz v klidu.* Odkud jsi, z Kumogakure? *Optala se. Mela cil, chtela se dostat do Kumigakure.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál.* Notak. Neplačte slečno. Slzy vám nesluší. *Když se zeptala po cigaretě tak se usmál a vytáhl krabičku kterou otevřel směrem k Mito.* Ale varuju. Tohle nejsou obyčejné cigarety. Jsou o hodně silnější než klasické ale i tak jemné. Je to můj osobní tabák který si sám pěstuji a upravuji. *Vzpomněl si na to proč sem vlastně přišel a vytáhl svitek který pak měl připravený s laboratorním nářadím aby si nabral vzorky.*
Mito: *Nesmele se posadila a sahla pro manu, nevedela co to je. Ale i pres to se zakousla. Ucitila chut ramenu, ktery Suzuyovi delavala. Smisil se s chuti buchty, kterou spolu pekly. Neubranila se slzam. Rana v srdci jakoby se zvedcovala. Prilozila si k nemu ruku. Stiskla ji v pest.* Umn...arigato. *zamrucela s plnou pusou a otrela si slzy, ktere ji tekly spontanne z oci.* Muzu...muzu dostat take jednu? *Ukazala na cigaretu, kterou Kinshi mel u rtu.*
Kinshi Iruso: *Kinshi si odepl i plášť ze kterého udělal jakousi děkuji aby se mohla Mito posadit.* Nevadí. Pojďte se posadit. Něco vám dám. *Rozevřel pytlíček s Manou a položil ho na kabát.* Nebojte se a jen se najezte. *Kinshi mezitím vytáhl cigaretu a zapálil si.* Co se vám stalo že vypadáte takhle?
Mito: *sledovala ho, lehce se zvedla. Aby mohla i mluvit vice.* Hlad? *Naklonila hlavu, zaludek ji zamrucel. Zkrivila pohled.* Ano... *Pronesla vzdorovite, ale musela svuj hlad a zaludek utisit. Natahla se pres okraj jezirka.* Gomene. *Omluvila se za svou nahotu. Vylezla ven a sahla po kimonu, na prvni pohled dost spinavem. Vypadala.jako bezdomovec. Nicmene se do neho oblikla, voda se vpila do bavnene latky. Natahla si kalhoty, ktere ji pred +- deseti dny byly akorat, ted byly volne.*
Kinshi Iruso: "Tohle se mi nezdá jako něco nebezpečného. Spíš slečna vypadá jako by celé týdny nejedla jsem viděl." *Kinshi si sundal masku. Uznal že není potřeba ji mít.* Z toho co říkáte jste Samuraj. Ale i tak vypadáte dosti zničená. Nemáte hlad? Nejste unavená? *Kinshi vytáhl 2 pytlíčky.* "Je to dobře pomoci někomu i když vím že toto jsou plodiny mé vesnice které jsem sám vytvořil?" *V jednom pytlíku byly kousky Many a v druhém kousky kořene energie který už Kinshi předělal tak že už měl sladkou chuť ale ne moc.*
Mito: Cest.. poslusnost.... disciplína, oddanost, vernost. *Pri poslednim slovu se ponorila pod vodu, cela i s hlavou, jen konce vlasu pluly na hladine. Vykoukla a vydechla.* Pravidla, kterymi se ridi kazdy Samuraj, ktera ti ze zivota udelaji peklo chlapce. Nemluv o cti, kdyz ji doopravdy neznas. Az bude cest tva stara pritelkyne, tak ji zminuj.
Kinshi Iruso: *Kinshi pomalu odložil ruku ze zbraně a odvrátil svou tvář.* Slečno. Nemohla by jste prosím skrýt svou krásnou postavu pod vodu? Ne ze bych se nechtěl podívat ale moje čest a slušnost mi to nedovolí. Jaká naivnost? Mohu vám nějak pomoci? *Zeptal se Mito. Stále však byl opatrný. Ta dívka vypadala hrozivě ikdyž to bylo její vyčerpání.*
Mito: *uz mela i cast tela pod vodou, avsak prsa, krk a hlava jakoby vzdorovaly vode a drzely se nad hladinou. Samehadu mela odlozenou se zbranemi stranou a tak necitila nikoho prichazet. Az kdyz uslysela hlas, trhla sebou. Narovnala se. Rukou si chytila prsa v obrannem reflexu. Jakoby nekdo koukal na cizi majetek, i kdyz Suzuyovi vice nepatrila. Divala se na Kinshiho ocima vyplasene lane, zelena barva byla matna i pres lesklost oci od slz. Mokre vlasy se ji lepily k tvari. Jemne je dalans tranou konecky prstu. Posledni rozechvele vydechy, nez se odvazila cokoiv rict.* N-nic, krom me naivnosti se nestalo.... *Oci ji sklouzly na mrtvolu pod samehadou, ta se zacala natahovat, aby si telo ubranila. Jeji ostny se prodraly muzi ocima, sobecka to zbran. Nenasytna.*
Kinshi Iruso: *Kinshi už byl skoro u jezýrka když uslyšel city pláč.* "Co to sakra? Pramenu a někdo tu pláče? Kdo ví jestli to není past." *Kinshi odpečetil svou masku a nasadil si ji na tvář. Jednu ruku mel stále položenou na rukojeti Satsujin hane. Pomalu došel k pramenům a uviděl tam ženu.* Slečno? Stalo se vám něco? Jste v pořádku? *Začal se opatrně ptát. Nevěděl co má čekat zda je v bezpečí nebo ne.*
Mito: *Ovladana Shae se potulovala po okolnich zemich, dokonce dosla tak daleko, ze se ocitla v zemi Blesku. "Co tu delame? /Lovime..." Dostalo se ji v odpoved. Mito nechapala...pokracovaly tedy v ceste. Brzy pochopila, o co jde. Shae pronasledovala uz od zeme kamenu jednoho shinobiho. Byl to clen nejake formace nukeninu nizsi hodnosti, ktery je sledoval v hlavnim meste a vedel tedy, ze Yugakure je psychicky oslabena. Shae ho v podstate hnala pred sebou, kdyz Mito ustoupila od vedeni tela. Dohnala ho. Byl nizke hodnost,i Jounin. Proto s nim mela Shae vcelku kratky proces. Diky novym technikam a hlavne diky Samehade ho jednoduse znicila. Telo rozbodane ostny zbrane, ktera z neho vysavala chakru a krmila se ji, zeleto pobliz horkych pramenu. Shae se od chvile, kdy opustila hlavni mesto nekoupala, neprevlekala, nemela kde...a nemela ani nove obleceni sebou. Necekala, ze Mito upadne do takoveho stavu, deprese, myslrnky na sebevrazdu...Shae se snazila ovladat telo, aby k nicemu takovemu nedoslo. Naha vkracela do jezirka. Obleceni pohozeno u okraje. Jizvy na zadech, jizva, kterou ji Suzuya ponechal na pulce zadecku byla jako pest na oko. Prejela po ni prsty. Jeji kostnate ruce vypadaly jako ruce stareny, nejedla. Tvare mela lehce propadle, kruhy pod ocima, nespala. Noc co noc plakala a usnula az na vycerpani z place. Vlasy si rozpustila, masku polozila na jezden z kamenů u jezirka. Nez se cela ponorila, prilozila si ruku na misto, kde mela jeste pred par dny svou znacku od Suzuyi, Shae uhnula Mito a dala ji, docasnou, volnost. Okamzite se roztrasla a zacala plakat. Lehla si do vody tak, ze jeji trup byl nad vodou, zatimco spodni cast tela se porltapela do vrouci vody na dne jezirka. Pomalu se potapela cela, kdyz jeji slane slzy stekaly do vody a misili se s ni.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se rozhodl zjistit něco málo o oblasti horkých pramenů země blesků. Rozbory vody v těchto pramenech pro něj však byli největším lákadlem. Oblékl se do černého pláště pod kterým měl vestu a bílou košili. U pasu měl připevněnou svou Satsujin Hane. Nasedl na svého Furaingugādiana a dal se na cestu.* "Mohly by mít i léčivé účinky které by se Kumo mohli hodit a ještě více ji proslavit." *Kinshi přistál nedaleko horkých pramenů a to asi 100 metrů od nejblyžšího zdroje. Jeho Furaingugādian se vznesl opět do nebe hned potom co Kinshi slez. Vydal se volným krokem k nejblyžšímu pramenu.*
Rpg: ukončeno
Chikaku: *Zpraží oba dva pohledem. Segatě dojde, že dole asi k něčemu došlo, ale asi ně extra vážnému, jinak by to zanechalo vážnější škody, ale chápe svou svěřenkyni. Byla to totiž ona, kdo ji k tomu nahnal.* Jdem. *Oznámí Chikaku Segatě a odchází. Segata se k ní tedy po chvilce přidá. Postupně se obě vrací zpět do Kumogakure. Chikaku si ani nekontroluje, zda má všechny své věci ohledně mise. Segata to později kvůli špatnému svědomí dá nějak do pořádku.*
Araki: *Araki vyšel ven a zůstal koukat na Segatu a pak na Chiku poškrábe se na tváři.* Někdo chiku musel zachranovat když se topila v jezírku *pohlédne na chiku s úšklebkem nevěděl odpověd a kdyby musel nejspíše by se byl schopný vocud rychle dostat protože dva proti jednomu tak neví jakou má šanci.* Hej Chika příště mi to můžeš vrátit *mrkne na ní s úšklebkem.*
Chikaku: *Segata si shlédne nový vzhled Chikaku, což ji logicky praští do očí, když jde o Chikaku. Všimne si i mokrého oblečení, které drží v ruce a je to to její fialové.* Doufám, že jste se nedopustil žádných nepředložených násilností. *Začne okamžitě s opravdu ostražitým pohledem, ne tak přátelským, jako dosud byl. Přeci jen má Chikaku na starost a tohle jí k ní určitě nijak nesedí. Ví o jejím problému, který má se svým okolím a s tím jí má pomáhat. Pokud by tak k něčemu závažnému došlo dole, kam ji ona sama poslala s ním, mělo by to velmi špatné důsledky. Chikaku nicméně zastihne nepřipravenou tohle jednání Segaty. Tak nějak měla za to, že celé to dění měla nějak na svědomí právě ona. Zůstane proto v daný okamžik stát ve vstupu do toho podzemí, z nějž vylezla.*
Araki: (Sleduje ji trochu se pousmeje a obleceni vlozi do svitku, pote se vyda za ni ven, konečne vyjde na svetlo a koukne kolem usmeje se nacez koukne na Chiku trochu čeka že se rychle vytrati.)
Chikaku: *Trochu ztuhle dokončí to své převlékání.* Nezírej! *Procedí k němu a sesbírá ze země své promáčené oblečení. Přijde jí to oblečení až nepříjemě volné, jak na to není zvyklá a navíc, nepřevlékla si zcela všechno mokré oblečení. Nehodlala se mu ukazovat zcela nahá. Takže šli dolů jen tričko a kalhoty. Ty preventivně dojde vyždímat k jezeru. Neleze však znovu na tu hladinu. Ne, když je tam s ní Araki.* Takže, jdeme. * Prohlásí a vyráží ven z podzemní jeskyně. Na Arakiho nečeká a co víc, venku to hodlá utípnout.*
Araki: (Tak nejak neodolal pohledu chvilku mlčel než promluvil.) jsi tak krasná (zasepta trochu potichu ale slysitelne kdyz to dopovi r,chle se oblekne a koukne jinwm ab delal jako ze nic..)
Chikaku: *"Asi bych měla na takovéhle možné situace myslet víc a brát si s sebou taky náhradní kusy oblečení.." konstatuje, když neochotně přebírá z čisté nutnosti, oblečení od Arakiho. Uvažuje přitom během toho nad závěry, které z toho může Segata vyvozovat. "Kirigakure, jo?.. " pomyslí si. Nakonec se mu otočí zády a začne s tričkem, které si přetáhne přes hlavu. Mikinu přitom má chycenou mezi stehny i s těmi kalhotami. U ní může maximálně tak vidět u její levé strany zad trochu vybouleninu. Má tam totiž ono druhé srdce. Nitě tam nikde nejsou, protože zvolila méně ničící postup, když srdce přebírala. K tomu však lze vidět řetězy Onikusari, které má omotané kolem těla, křížem kráčem, aby perfektně sedělí, chránili a zároveň neomezovali v pohybu. Na nic nečeká a rychle si obléká suchou mikinu. Ta mikina jí sahá i trochu ke stehnům, tak nemusí váhat ohledem převlečení kalhot. Na její paži pod ramenem, mohl také vidět i její shinobi čelenku se znakem Kumogakure. A při převlékání kalhot, svitek u levé nohy na vnitřní straně lýtka.*
Araki: * Lehce uhnu hlavou když vykýchne oddálím se od ní a vytáhnu svitek složím pečetě a odpečetím z něj nějaké kusy oblečení, které jsem do něj zapečetil..* Můžeš si tohle obléct *podá jí mikinu s kalhoty, sám si pak začne svlékat mikinu , takže odhalí svojí čelenku Kirigakure kterou dost dobře může vidět protože je v podřepu a otočený k ní právě tou stranou ramene. Pak se začne převlékat .*
Chikaku: *Hlavu má zcela volnou, takže se pokusí uhnout obličejem, otočit tvář stranou, jenže se držel celou dobu tak moc blízko, že je pro ni nemožné to stihnout včas. Už se chystala, že použije Raiton Hiraishin, když si uvědomila, že jsou oba zmáčení. A co ví, ten dotek neublížil. I když nebyl z její strany chtěný. Strnule zůstává na místě, navenek bez reakce.* Dobrá, zůstanu tu déle, pod podmínkou, že slíbíš, že nezajdeš nikam dál, že mi neublížíš. *Rozhodne se ke kompromisu. Ráda za to, že Segata není přímo tam s nimi. Pravděpodobně to snad celé plánovala. Tak to aspoň vidí. Netuší, že Segata Arakiho také nezná a když už, vmanipulovala by s ní k něčemu takovému akorát u někoho, kdo je z Kumogakure. Chikaku začne šimrat v nose, načež pčíkne, opravdu jí je chladno.*
Araki: (Bylo to v celku vzrušujici nevěděl jsem jestli mě na miste neprobodne, lehcs jsem prsty zapřel o jeji zada a trohu se ma hrud natiskla na jeji. Uklidněně dýchá. V jsdnu chvili chce sve rty ptřit p jeji) možná jsem se s tim prostorem sloučil v jednp (lehce se pousmeju a trochu se o tebe opiram muzes citit jak se ma hrud dotyka te tve.) nemusiš odyst však?
Chikaku: *Chvěje se nejen chladem a strachy. Je jí větší zima o ten díl, že má pod oblečení mřetězy legendárky Onikusari, natož ta skalní stěna za ní. Nemluví o tom, jak je zmáčená.* Eh?.. *Nechápe kam míří tím, že jí neublíží, když jí brání v odchodu, okupuje její osobní prostor a fakt se cpe moc blízko. Srdce jí bije ostošest. Pořád má však mezi sebou a jím své řetězy, ač i tak je moc blízko, jak je o ni a tedy o ně opřený.* Napadáš můj osobní prostor... Nic mezi námi není, abys.. Abys se choval tak důvěrně.. *Naráží i na to oslovení. Nikdo ji nikdy takhle neoslovoval. Taková zdrobnělina. Nelíbí se jí to hlavně pro ten důvod, že se jí kdesi uvnitř tohle vše zamlouvá, protože se nejedná o ohrožení na životě pro její pudy. Není zraňována. A ruka na zádech je zrovna v místě, kde je jediný holý prostor a nejsou tam články řetězu Onikusari. Nemrzne tolik do zad, díky tomu počinu. "Hlavní je, že jsem v tomhle mokrrém oblečení a u té skalní stěny.. jen a jen jeho vinou.. "* A stále mi je chladno, stále jsem zmáčená.. *Odhodlává se, zda není na čase zariskovat a aktivovat Tenseigan. Mohla by se ho tak celkem snadno zbavit. Stačilo by využít svou chakru k jeho uvěznění v ní, jak v poutech. Zavře na chvíli oči. Jenže tu není sama. Je s ní Segata. Nepotřebuje, aby se ve vesnici vědělo o jejích očí.*
Araki: *Mírně se pousměje jak mile se pohne nějak prudne podezřele tak jé onen únik zamezí osasem, který se zapře vedle ní o stěnu tak aby tam byla opět uvězněná nejspíše do něj trošku vrazila ale on je kluk tak má pochopitelně větší tělesnou sílu proto to také ustojí, mírně se pousměje.* Neublížím ti *zašeptám a lehce jí druhou ruku položí zazadu na záda takže se neopírá prostředkem zad o stěnu ale o jeho ruku kterou tam vecpal, vydechne jí opět do rtu. Jeho tep je trochu rychlejší stejně jako jeho teplý dech.*Neodcházej
Chikaku: *Nechápe, proč z toho cítí jakési vzrušení, ač z toho má strach.* Není na mě absolutně nic zajímavého... *Stěží ta slova zamumlá, protože nemá kam dál couvnout a stěna jeskyně není žádná houba, aby se do ní mohla vtisknout víc. Nemá tedy možnost se dál vzdálit hlavou. Uhne s ní však nakonec stranou a zapře se o něj rukama, které má díky jeho akci stále kolem své hrudi s dlaněmi na pažích. Spíš do něj pravděpodobně maximálně dloubne lokty. Takže následuje prostě pokus o vysmeknutí se z toho strašně omezeného prostoru, který kolem ní okupoval moc blízko. Na nic už nečeká, pokud se jí to povede a vyrazí ven z tohohle místa, aby na ni nadále nemohl nic zkoušet. Přičemž, pokud by došlo k tomu že se jejich rty dotknou, kousne ho a zkusí mu dát hlavičku.*
Araki: *Potichu vydechne jeho ruka se dotkne její tváře a on své rty přiblíží k těm jejím.* Jsi zaujimavá Chiko *pousměju se ani se nehnu ani o nic nepokusím jen sleduju tvé oči.*
Chikaku: *Nutí se ke klidu a nevyšilovat, i když měla na mále. Z nervozity si přejede jazykem po rtech. Jistá si tím, že příště mu tohle nevyjde, když tuhle techniku zná, co použil, aby ji oblbnul. Jen netušila, že ji umí i on. "Pokud jen nejsem v nějaké další iluzy.." mihne se jí hlavou myšlenka. Zády se tiskne co nejvíc do stěny za sebou.* Radím ti to nedělat. *Pronese nejklidněji, jak jen může. Netuší totiž, jak to myslí a zda v dobrém, nebo zlém. Přeci jen má však kolem svého těla Onikusari. stačí jí do nich soustředit chakru a zaútočit s nimi. A v používání chakry jí nic nebrání. Snaží se mít s Arakim trpělivost čistě pro případ, že jeho úmysli nejsou zlé. Kdyby ji však chtěl bodnout, nebo ji bodnul, Tenseigan by už nedržela zpět a k tomu její přežití kryje vlastněním druhého srdce, které je záložním.*
Araki: *Posadí se a pohlédne na ní chvilku mlčí sleduje okolí, načež jeho tělo začne přímo před ní hořet v tu chvíli použije Shunshun a z ničeho nic když vidí schořet krk se objevím těsně před tebou, lehce tě natisknu na stěnu, a své tělo opřu o to tvé.. Mírně se ušklíbnu.* Můžu tě zkusit zahřát než budeme muset jít. *zašeptám ti do rtů potichu takže můžeš cítit můj dech na rtech.*
Chikaku: *S úlevou využije svou šanci dostat se z vody s udržováním chakry v chodidlech, kráčí po hladině a dojde na břeh.* Tyhle tvé přepadovky, kdy mi podtrháváš půdu pod nohama, už znovu nedělej! Jasné? *Zastaví se značně dál od jezera, ale ven z podzemní jeskyně ještě nechodí. V jejím životě od probuzení se z koma a tedy ani předtím skrz ztrátu vzpomínek, nebyli hry. Takže to je schopna brát akorát jako útok a ne to ,že si z ní tím tropí žerty. Nahoru se žádný hluk z podzemní jeskyně, nedostane. Segata tak neví nic o tom, že se něco stalo. "Zima.." neubrání se Chikaku třasu. Obejme se kolem hrudi a tře si paže. Přeci jen je zmáčená a jeskyně je podzemní, těžko ji tam něco bude hřát.* Doufám, že stačilo a jde se odsud. *Přeci jen odejít, aniž by odsud prve vyvedla jeho, Segata by to mohla brát tak, že se nijak nesnažila, že ho odbyla a dle toho podat zprávu Zikimu, Raikagemu. Povzdechne si a snaží se to využít k troše uvolnění z situace, která je pro ni osobně vypjatá.*
Araki: (Trochu se pousmeje nasledne ji pusti a poplqve ke brehu, kde si lehne na kraj kousek od vodu, potichu vydechne.) snad se moc nezlobiš (zašeptam ale klidne te necham odejit, ale tak krasne misto jsem jeste nevidel proto ho pohledem obdivuji.)
Chikaku: *Projde jí krátký třes, jak ji zamrazí z toho, že se jí něco otře. Přitom si to spojí s jeho slovy. Ono zase se dá rozeznat, že to cosi je zřejmě se srstí, vzpomene si na ten ocas, kterým ji tehdy chytil. Stojí ji hodně přemáhání se, aby neaktivovala svůj Tenseigan a nepustila se do něj v obraně sebe sama.* Ne. *Odtuší v pokusu o to, být opatrná, aby si z toho nedomýšlel něco dalšího. Za démona ho určitě nepovažuje, sama má díky klanu možnost získávat srdce navíc a nitě v těle, které jsou její součástí a může s nimi manipulovat i směrem ven. Na poslední otázku neodpoví. Mlčení může odpovědět za ní. Určitě neopomine příležitost, když ji pustí, aby se dostala ven z vody. Může k tomu využít stejné techniky, kterou jí zrušilo to, že se vyděsila nad neočekávaným a studeným dotekem na noze z jezerní vody. Navíc pochodeň tím zhasla, ale vše osvětluje lépe, než nějaká pochodeň, luminiscenční fauna a flóra. "Když by udělal něco dalšího neuváženého.. Mohu použít Raiton.. Jako tehdy, když si mě sem pronásledovali dva idioti.. Klid, můžu se z toho snadno dostat, tak v klidu, ne?" nutí se uvažovat klidně a zbytečně o sobě neprozradit příliš, i když se cítí velice zranitelně. "Byla chyba zvolit tohle místo... " uvědomuje si to nyní, jenže předtím netušila o tom, že by někdo mohl být schopný stát se součástí vody.*
Araki: *Krátce se ušklíbne on je na vodu zviklý i na její chladnou teplotu, ale neví jestli jí má pustit.* Myslíš že jsem démon když mám ocas? *Zeptám se jí přičemž se jejího stehna pod vodou dotkne Arakiho tedy yonbiho ocas který se o ní trochu otře .. Araki už je ve své normální podobě udržovat to tady je moc náročné na chakru..* Budeš utíkat?
Chikaku: *Vykřikne vyděšeně už jen při tom doteku, kdy vzápětí končí ve vodě jezera. Polekáním neuhlídala chakru v chodidlech, jinak by ten zákeřný plán Arakiho neměl budoucnosst a nesklidil by žádný úspěch.* Ty idiote! *Prskne po něm dopáleně, zatímco si otírá tvář od vody. Sídlo v Kumogakure má vysoko nad hladinou jejich jezera, takže s plaváním problém příliš nemá. Tedy to držení bere za narušování svého prostoru, věznění na tom místě a maření okamžitého opuštění jezera. Pouští se do ní chlad hodně studené jezerní vody v podzemní jeskyni. Snaží se hlídat si dýchání, kkdyby náhodou se ji rozhodl stáhnout pod hladinu a neskončila tak v nevýhodě kvůli tomu, že se nadechne až vody. "Blbost! Tohle byl hazard už od začátku" mudruje nad situací s myšlenkami upnutými na rozhodnutím Segaty, které ji sem dovedlo.* Tak koupání bylo dost, chci ven.
Araki: (Aj ked vyhrožovala tak stale zustal schovany, v jednu chvili , když se otočila k odchodu pryc tak ji chytl za ruku a stahl pod vodu . Chvilku na to může vidět jeho tvář a jeho vlasy jako by byly samotná voda.* Tady jsem jestli mě hledáš. *ušklíbne se a lehce jí chytne za pas kdyby nahodou neuměla plavat.*
Chikaku: *Určitě se nemá v plánu vzdát toho, že je suchá a mimo neznámé vody. Nicméně prochází se po hladině jezera, čímž míjí i to nejhlubší místo co je v jeho středu. Určitě by se tam nebyla schopna postavit na dno a zároveň být nad hladinou. Je to hluboké hodně.* Vylez, jinak odcházím! *Zvolá po podzemní jeskyni, kdy se jí to v ozvěně vrací. Je nervózní. "Počkám ještě chvíli..." pokud i tak se neobjeví, pak zamíří ven, aby řekla Segatě, že se jí ten hlupák snad utopil v jezírku či ho něco sežralo, protože nevylézá.*
Araki: (Araki použil svou klanovou techniku, aby sve telo přemenil na vodu a splyval tak v jezyrku, ovšem se tim stava pro chiku nevidennym. Když už ubehne doba kdy by se mohla dat udrzet dech ve vode..on však stale je schovany a jen vyčkava)
Chikaku: *Není příliš spokojená. "Tak kde vůbec je?!" stojí na hladině jezírka a díky pochodni vidí všude. A pokud by pochodeň nyní zhasla, zdejší rostliny a hmyz, které oplývají luminiscencí, kdy potom co jsou vystaveny světlu, jakmile jsou ve tmě, sami ho vyzařují. tak tam bude stále dost světla a tentokrát skoro ze všech směrů. Nyní však nemá možnost zahlédnout pod hladinu.* To jsi tak blbej?.. *Nechápe, proč se nevynořuje. Zatím tu nenarazila na nic velkého, či masožravého. "Ale je fakt, že jezero samotné nemám prozkoumané..." mračí se na tu hladinu.*
Araki: (Araki ji nestihl věnovat ani jediny pohled a zajel do jezyrka jako raketa.. Ovšem jediný naznak o tom že se araki zritil do rybnička zmiži při posledni vlnce a pp něm nezustane stopa, tudiž neni nikde vidět jako by se mic mestalo.)
Chikaku: *Povede se jí zapálit pochodeň. "A to tvrdil, že má něco na svícení.." zamračí se. Tu se poleká. Nadskočí a couvne ke stěně, zatímco pohlédne po směru, odkud vyšel výkřik, zkomoleného jména. Sleduje tak už jen Arakiho, rychle mizícího ve vodě jezera, kam se sklouzne, pokud to dřív nestihne zastavit a že hladina je blízko tomu vchodu jímž sešli. Cuknou jí koutky úst, ač vzápětí se ušklíbne nad tím, kde skončil. Pamatuje si moc dobře, že zde před několika lety zajistila smrt proudem pro dva kriminálníky z řad snad obyčejných občanů. Těla tak v té vodě určitě došla k rozkladu a voda už není tak čistá, jako bývala. Možná i nějaká ta už dost rozložená mrtvola vyplave na povrch vedle Arakiho. Stále soustředí chakru v chodidlech, když se s odkašláním si, rozhodne vstoupit na hladinu jezera a natáhnout se k němu, aby mu z toho pomohla. To je pro ni ta nepříjemná část. Dovolit někomu být tak blízko, a ještě k dotek, a to o vlastní vůli, ač kvůli okolnostem.*
Araki: (Sledoval ji trochu zvedavě. Mhhm (vyhlesne přo vydechu a trochu se protahne.) proč tam mám chodit? (Zeptám se no v zapěti už tam Chika pokračuje a on jde tedy za nì, ovšem ho zapomněla varovat před kluzkymi schody, a zapalit si neměl co.. Prvnìch někalik schodu projdu nějakým zazrakem aniž bych zjistil, že schody jsou kluzké. Pak však zjistuje kluzkost schodu, ale aniž by měl čas soustředit chakru, schody jsou náhle strmé a Arakimu to proste ujede.. V tom však Chikaku konečně zapalì lout.)Chika! (Trochu hlasite vykřikne ozvena to roznese. Jeho varovani však mohlo zpusobit pozornost a donutit chiku se na něj kouknout, misto toho aby utekla, v takovou i obracenou chvili oba skonči na zemi, akorat pokus se stane prvnì verze, tak Arakiho tělo zadane do Chiki jako kostka do kostky, Chika na sobě muže pocitovat Arakiho vahu a take ruku zapirajici se o jeji prso, diky louči ležicimu kousek od nich si občas mohou vidět do tváře. Araki jen nasucho polkl protože než něco vjděl citil jen něco měkkeho a jak se pokusil postavit tqk se zapřel do jejiho prsa .)
Chikaku: *Už se ocitají u vstupu z jehož nitra na ně dýchne chladno, vlhkost a tma.* Dobrá, pak můžeš začít s tím světlem buď už zde, nebo až budeme kus uvnitř. *Informuje Arakiho po jeho odpovědi, až nyní u vstupu.* Počkám zde. *Segata se opře o kmen nejbližšího stromu. Chikaku z toho není příliš nadšena, že ji nechává o samotě s někým zcela cizím, když už ji do toho uvrtala. "Chci plnit mise.. Musím se snažit, pokud se Segata rozhodla, že to tak má být, asi to má účel.. A následek, když couvnu.." zamračí se nakonec. Už to tam nějak trochu zná. Pro případ nouze má i schovanou pochodeň se sirkami na konci sestupu. Jen momentálně zhasnutou. Vstoupí dovnitř první, chakru soustředí v chodidlech, aby jí to na kluzkém povrchu a mnohdy i příkrého, nesklouzlo.*
Araki: (Chvilku přemyšli nad ninjou ktera se ukazala, když spozoruje že Chikaku něco řekla tak k nì rychle doskočil.. Chvilku mlčel a přemyšlil, když v tom se v hlave ozve hlad a odpoved mu rekne tedy otazku, ktera byla vyřčena ze rtu divky. )no (usměje se a lehce si sevře břicho) Yon bude asi moje světlo (možna otazku nepochopil)
Chikaku: *Vede ho ke vstupu do podzemní jeskyně s podzemním jezírkem. Segata kráčí vedle, potěšena, že se jí povedlo někam tím pohnout a věci tak jdou lépe. "On se vážně otočil...!" nechápe Chikaku, že se obtěžoval otočit a jít.* Máš něco čím si posvítíš? *Optá se nakonec Chikaku Arakiho.*
Araki: *Z ničeho nic se před ním vynořila žena, která mířila rovnou k dívce, co k němu má odpor? strach? Když Segata poprvé promlucí tak se zastavím a na moment zůstanu zaraženě stát a snad i něco poslechnout.. Trochu překvapeně se rozejdu za Chikaku když ho někam chce táhnout.. Jeho myšlenky se upínají k Yonbinu jestli to může vypadat jako nebezpečí?*
Chikaku: Ale no tak, to vážně? Mno.. Jsem tady a.. Dost jsem i viděla. *Prohlásí Segata, která se tam náhle vynoří, přicházejíc ze skoro naprosto stejné strany, jako tam došla Chikaku. Velitelka týmu jedna z Kumogakure, hodnosti Jounin, která dostala na starost převýchovu jednoho ze svých tří svěřenců, konkrétně Chikaku. Segatě se povedlo ji ztratit a nakonec se sama ztratit v podzemních prostorách jezera, kde plnila Chikaku onen úkol.* Tak.. ahoj.. *Vymáčkne ze sebe Chikaku tiše k Arakimu, pokusí se i o pousmání, ač není to nic z jejího nitra. Jde jen o pokus kvůli tomu, že dorazila Segata. Na to už opět vyráží ve své cestě. Segata má svou čelenku se znakem vesnice zcela určitě viditelný. A popravdě toho zas tak příliš neviděla. Došla na doslech, později na zahlédnutí, až v okamžik, kdy si Chikaku řekla o to, že s ním tam nehodlá pobývat, ani mluvit a on jí vyhověl. Tedy jí podstatná část věcí dost uniká.* Počkej, počkej... A nechceš ho někam třebas pozvat? *Začne Segata, která ji dožene.* Já vím, já vím.. *Pozvedne Segata na svou obranu a ke svým ramenům. Ruce s otevřenými dlaněmi, otočenými k Chikaku.* Ale nezapomínej na svůj úkol. *Připomene jí Segata se snahou o to, aby to nemělo podtón varování a hrozby. Chikaku se zastaví.* Fajn. *Povzdechne si velmi neochotně a z jisté nutnosti se otočí k Arakimu, je-li tam stále někde na dohled. Rozhodne se, že mu pro začátek něco může ukázat, pokud tedy půjde. Doufá samozřejmě, že Araki nepůjde.* Pojď. *Prohlásí Chikaku bez vysvětlování, suše a jaksi až odevzdaně, když na něj i mávne, aby šel za ní. Pokud Araki vyrazí, otočí se a vrací se k místu, od nějž měla namířeno do vesnice, odevzdat úkol. Tedy se vrací na místo své mise.*
Araki: *Araki následně ustou trošku zaraženě..* Dobře.. *Zamumlám a rozejdu se pryč jako by se nic nestalo. Mírně se pro sebe usměje a jde pryč, nebude jí tedy nijak přemlouvat*
Chikaku: *Je už roztržitá a také frustrovaná z toho, že jí vždy jen zabrání v odchodu, jinak zůstává stav věcí jaksi neutrální. Věci jí jen ztěžuje. Kdyby zaůtočil a nestáhnul se potom co jí zabrání odejít, mohla by se prostě začít bránit, zahájit protiútok. Nebo ji nechal být, nechal ji odejít, měla by tohle vše už dávno za sebou. Oklepe se, jak jí přejde lehký třas z lehkého zamrazení, které jí projde zády. Rukama si přejde každou po paži té opačné, od ramenou k loktům.* Ne.. Ano.. *Odtuší z nouze, ale sleduje zem u svých nohou. S povzdechem se donutí přestat soustředit chakru do řetězů, protože ji to oslabuje. "Jestli to udělá znova..." neudrží se v ten okamžik, kdyby jí znovu měl zastoupit cestu či ji snad chytit tím Yonbiho ocasem. Yonbiho ocas pro ni stále nemá žádné označení, je to pro ni něco naprosto neznámého. Nikdy neviděla bijuu, a sice jinchuuriki potkala, ale že by věděla, že jsou nějakými jinchuuriki a něco dál bližšího, nebo něco z jejich bytí jinchuuriki viděla, ani omylem.* Jen kolemjdoucí. *Pronese v odpověď na poslední otázku. Přeci jen čelenku se znakem má schovanou a dosud mu neukázala nic z technik a vymožeností shinobi, a tak má za to, že by to stále mohlo fungovat.* Proč? *Povdzechne si. Napětí stále zůstává.* Nechci tu být a povídat si s tebou.
Araki: *Sleduje její druch úsměvu následně se pousměje.* Araki a ty jsi? *Zeptám se mile dokonce stáhnu ocas tak aby ti nepřekážel.* Udělal ti někdo něco, že se tak bojíš? *pomalu odstoupím..* Nic ti neudělám ale nechci aby jsi odešla *ušklíbnu se prohrábnu si vlasy a kouknu do strany trochu nervozně.* ehm ty jsi z Kumogakure? *zeptám se mile s úsměvem.*
Chikaku: *Není z toho vůbec nadšená. Tísnivý pocit, který se ozve ve stejný okamžik, jako i úlek. Nevychází jí snaha setřást jeho pozornost a vůbec jeho, jako překážku na cestě. Pokousí se až úzkostlivě o to, aby přišla co nejméně do styku s tím, co se kolem ní náhle objevuje.* Ale no táák... *Pokusí se o křečovité pousmání. "Co.. to má být?!.." nechápe a má obavy o co jde. Nemá daleko k nasazení Raiton no Yoroi. K tomu nepotřebuje ani skládat pečetě. Nicméně by to narušilo její snahu o předstírání, že je někým nehodným pozornosti. "Dýchej.. Prostě.. dýchej.. Kdykoliv se z toho může dostat.." snaží se sebe sama udržet v klidu, odolat panice i hrozícímu omdlení, které by jí opravdu v ničem nepomohlo. "Pod oblečením jsou řetězy, kdyby mě chtěl rozmáčknout, nevyjde mu to.. Tak klid, ne?!" stále ten křečovitý pokus o pousmání. Pohled zaměřený na jeho tvář.* Kdo.. jsi? *S velmi značným úsilím ze sebe vysouká otázku, která by sama o sobě mohla zpečetit vše v konečnou. Pokud by byl nějakým nukeninem, kdyby jí odpověděl popravdě, zřejmě by měla o to menší šance na to, že se dostane zpět do vesnice. Plna nervozity čeká. Srdce až kdesi v krku.*
Araki: *Z ničeho nic se zvedne a Shunshinem se dostane před Chikaku mírně se pousměje. Aby mu neutekla tak kolem ní obmotá jeden yonbiho ocas, který má i kůži .* Myslím že tě nechci nechat utéct *ušklíbnu se*
Chikaku: *Úlevně vydechne, když jí z cesty ustoupí.* Nikdo nejsem, nepotřebuješ se semnou kamarádit. A jo, jsem. *Odtuší, aby odehnala i zbytky zájmu. Pevně věří tomu, že ji nechá být a ona tak může v klidu odejít. To, jak moc málo, až skoro vůbec komunikuje s ostatními kolem, jí ubírá při těchto setkáních na slovní zásobě. Nenapadá ji pak, jak si zařídit, aby dotyční opravdu zájem ztratili, vyjma pokračování v odchodu a nezájmu o ně. U Sayi jí to úspěch přineslo.*
Araki: *Potichu vydechnu a nechám tě.* Jen jsem se snažil se s kamarádit.. *odpovím a couvnu od ní načež se posadím na kámen, chvilku sleduji zda doopravdy zdrhne.* jsi strašpitel ? *usměju se trošku provokativně.*
Chikaku: Nepřibližuj se! *Couvne ještě dál v závislosti jeho kroků, kterými by snad chtěl zkrátit vzdálenost mezi nimi. Jednoduše odpoví jejím udržením. I když kvůli křoví co má po straně, to znamená, že se jen posune o kus dopředu ve směru jeho vlastní cesty, i tak o něj však prvně škobrtne. "Co takhle to, že jsi se mi zjevil v cestě.. To že tu vůbec jsi..." pomyslí si na jeho otázky, nahlas však nic neřekne, jen si ho nepříliš přátelsky měří pohledem. Odhaduje, nakolik stojí za risk pokus o zdrhnutí, když by se zde mohl kdekoliv skrývat někde, někdo další a byli-li by pro ni ohrožením, jen by se jednomu otočila zády a dala lepší příležitost k chycení. Stále soustředí chakru do Onikusari.* Neznáme se, nechceš.. *Radši nedořekne, kdo ví, zda by tomu bylo naopak.* Prostě mě nech být! Nepřekážej mi... *Pronese zřetelně a pokusí se ho obejít.*
Araki: *Chvilku jen pozoroval dívku a pak ustoupil.* Počkej jsi v pořádku? *drží si odstap a nějak se mu nelíbí že se ho bojí.* Udělal jsem ti snad něco aby ses mě bála? *Udělá k ní pár kroků aby věděla že jen tak neodejde a snad jde i poznat že se mu něco nelíbí.*
Chikaku: *Volnou ruku okamžitě stáhne k sobě a křoví jí poskytne dostatečnou oporu, aby nespadla. Nejradši by okamžitě zápisník dostala do bezpečí, jenže to by znamenalo ukázat mu svitek, a jemu by pak stačilo svitek šlohnout a spálit. Což by věcem pro ni moc nepomohlo. Zandá tedy zápisník za pásku čelenky u ramene onou dírou u trička, která odhaluje mezi ním a rukávem, rameno.* Ne! Nech mě být! *Napřáhne pro jistotu ruku s pozvednutým ukazováčkem. určitě se chystá pokusit pokračovat ve své cestě. Což znamená odejít a vrátit se se zápisníkem do Kumogakure, aniž by prohodila další slova s cizincem, který se jí připletl do cesty. Pro jistotu se rozhlédne, zda nespatří další vrány.*
Araki: Počkej neublížím ti! *Snaží se jí uklidnit bojí se aby si neublížila kdyby spadla, i přes to jí všas pustí ruku tím by se mohlo stát že jak se snažila vymanit silou tak by díky lehkému puštění, které neočevála mohla neopatrně šlápnout a spadnout, v takovém případě by jí pod hlavu strčil Yonbiho ocas jako polštář na který by dopadla její hlava aby si vážně neublížila ale to jen pokud by špatně odhadla použitou sílu kteoru vůbec nepotřebovala.*
Chikaku: *Bylo to pro ni vcelku rychlé z toho důvodu, že se necítila být zrovna příliš v bezpečí a šlo jí jen o ten deník. Ten také s jistou úlevou skončil v její ruce, opět v jejím držení, a však výměnou za něj byla chycena ona. Srdce až v krku, když vykolejeně zkouší využít řetězy na Yoroi, tedy brnění. Soustředí do nich ze svého těla chakru a ta je zpevní. Nijak se nehnou, ale slouží dobře na vstřebání fyzických útoků. Ano, očekává, že přijde útok a dle toho automaticky reagovala. A pokusí se zvrátit i ten pohyb přitažení, znovu mezi sebou a jím dát tu vzdálenost. To znamená že se zapře nohou.* Pusť! *Pokouší se vyprostit ruku spěšně a velmi horlivě.*
Araki: *Araki sleduju ruku, která vykoukne z křoví, potichu vydechne a vydá se blíže zůstane stát před křovím..* Dobře dobře nemusíš se bát už ti ho vracím do ruky.. *Mé pohyby jsou klidné a pomalé, pomalu ti do dlaně položím zápisník, ale ve chvíly kdy ho sevřeš a počítáš s vítězstvím tak zápisník pustím a rychle přetáhnu ruku na tvé zápěstí, které ti s jemností a opatrností chytnu, protože vím že jsi dívka.. V tu chvíli tě prudce z křoví vytáhnu a tak nějak Arakimu skončí dívka ani né metr od těla skoro v náruči ruku jí stále jemně a opatrně svírá .*
Chikaku: *Zamračí se na vránu, která vyzrazuje její místo. "Vrány... Spikly se proti mě vrány... " stěží se jí tomu věří, že by se musela mít nutně na pozoru i před zvířaty. Nezdá se být sice stejného jednání, aspoň takhle od pohledu, jako ty dvě nukeninky, které potkala posledně, nicméně zdání může klamat a ona se má na pozoru i před členy vlastní shinobi vesnice, místa kde žije. Zavrtí mlčky hlavou na jeho vyzvání a pouze k němu napřáhne ruku dlaní nahoru, na znak toho, že jí má zápisník vložit právě do té ruky. Nehodlá se k němu přibližovat či vyjít z toho křoví víc než je nutné. Přitom je připravena každým okamžikem soustředit chakru do řetězů, které ji chrání pod oblečením. Je víc než dost napjatá a pocit ohrožení neustupuje.*
Araki: *Chvilku si to pročítám, ale není to nic čemu bych rozuměl nebo by mi to k něčemu bylo, dívky si však všimnout nestihl..* Co to nikdo tu není čí to bylo? *Nechápavě se rozhlédne po okolí, načež stejně tak nechápavě se podívám na velkou vránu, ta následně začne kroužit nad křovím, kam viděla zaplavat Chikaku.* Hej tohle patří tobě? Omlouvám se jestli tě ty vrány vyděsily.. *Zruším kuchiyose té velké..* Pojd si to vzít.. *pousměje se tak nějak do blba.*
Chikaku: *Čelenku má taktéž skrytou před očima každého a to na pravé ruce kousek po ramenem, skrytou rukávem. Žene se za vránou, pronásledujíc ji i skrz to, že se ocitá v tíživé atmosféře, kterou pro ni tvoří množství chakry u nějž je a v němž má pocit, že se nachází nyní, nikoliv, že ho má prostě jen vedle sebe v té osobě u níž probíhá zrovna křovím. V moment, kdy spatří Arakiho, hrkne v ní a pokusí se uskočit zpět do zdánlivého bezpečí křoví. V zápisníku je macimálně plno výkresů různých rostlin u nichž je níže zapsán hrubý odhad množství a dalších věcí spjatých s jejich výskytem. Ty co tam lze nalézt se nachází nedaleko odsud v podzemní jeskyni s poszemním jezírkem.*
Araki: *Vrána jakoby si z ní dělala legraci si sedne na kámen, a následně vysoko vzlítne vychytrale pustí na zem i zápisník, ale než ho stačí Chikaku sebrat tak vzlítne, nakonec chce odletět takže jí donutí za ní vyběhnout, v tu chvíli už dorazí Araki a vrána si mu sedne na rameno a dá mu do ruky její zápisník, poté v menším dýmu zmizí.. Araki se zatváří dost zmateně což jde poznat na jeho tváři..* Co to? *Vydychnu a začnu si ččíst zápisy přeci jen si dívky ještě nestihl všimnout, a ani nemá nikde na sobě vidět čelenku, protože tu má schovanou na tričku pod mikinou na pravé ruce o dívce zatím nevím i když se nachází jen kousek předemnou, nejsem nijak viditelně ozbrojený a snad nevypadám ani nebezepečně.*
Chikaku: *Ošije se, zamrazí ji, až se oklepe, když jí vrána přistane ve vlasech. Tak moc nepříjemné to bylo, jak to bylo nepřirozené.* Kšáá, kšic..! Padej, nech mě být! *Tiše na ni spustí ve snaze se jí zbavit. Hlavně, když vnímá, že pocit přítomnosti je čím dál větší, tíživější. Když tu se jí z rukou ztratí zápisník. Propisku v ruce ani u něj neměla a tedy jediné co mohla vrána sebrat, byl onen zápisník.* Ne! To nemyslíš vážně! *V první moment by se v ní krve nedořezal. "Ten zápisník.. Mise.. " vzpomene si na kobereček u Zikiho. Jestli bude problém se splněním mise u ní, obává se toho, aby to znovu nepřitáhlo pozornost a tedy s tím i pravděpodobně i zákaz misí. "Musím ho získat zpět.." polkne, moc jí to není po chuti. Kord, když se cítí být v ohrožení. Může tu být cokoliv. Dokonce i nukeninové. Znamená to pro ni, že je nucena ji zkusit chytit či pronásledovat.*
Araki: *chvilku Kráčel v klidu dál, nakonec však je zvědavý co vrány zaujalo mohlo to být něco lesklého nebo velkého lesklého nebo něco co sami chtějí ale nezískají.. Jelikož mě mé myšlenky začnou zaujímat víc a víc tak se začnu přemistovat pomocí Shunshinu. Malá Vrána po chvilce vzletí a pokusí se si sednout Chikaku na hlavu jako by byla sedátko. Následně se jí pokusí ukrást propisku a donutit jí jí chtít zpátky.*
Chikaku: *Samozřejmě, že si vran všimne, protože ji vyruší přílet, kdy je slyšet charakteristické zaplácání křídel vzduchem. Ale dál jim nevěnuje žádnou vážnou pozornost. Bere je za obyčejná zvířata. Není žádným ornitologem. Dál pracuje na obcházení toho, co se k ní víceméně blíží. K vráně je naprosto nevšímavá. A ne, není na žádném sběru. Má s sebou jen blok se zápisky a z mise se vrací. Pokud s ní však bud vrána stále držet krok, určitě si začne klást dost otázek, protože to už by za normální považovat moc dobře nemohla.*
Araki: *Jak tak procházel tou novou krajinou, kterou může objevovat, když se dostane mimo brány Kirigakure mu nedají a na chvilku se zastaví.. Kousne se do prstu, složí pečetě a vysloví.* Kuchiyose no jutsu! *Po následném dýmu se na scéně objeví dvě vrány Jednu menší a druhou větší.. Vrány následně pošle podívat se po okolí a najít něco zaujímavého.. Proto se vrány rozletí směrem kam Araki míří.. Když vrány neobjeví nic jiného než dívku, která nejspíše zbírá byliny nebo dělá něco podobně důležitého, tak se snesou dolů a chvilku sledujou dívku dost okatě tak vyčuhují ze zelené země, když je dívka spozoruje tak ta větší vrána vzletí a odletí jako by jí její pohled naštval nebo vyrušil, ta malá však stále klidně zůstává stát a sledovat Chikaku.. Araki se mezitím vydá pokračovat za svými vránami, které ho také mají varovat před nebezpečím.. Když se velká vrátí tak pozná že našli něco zaujimavého, protože kdyby se vrátila malá nic zaujimavého by tam nečekalo..*
Chikaku: *U Tenseiganu to pasivní vnímání chakry není nijak určité. Pouze povědomí o chakře a jen hrubém povědomí o jejím množství, nikoliv přesné určení jaká je, či snad další věci, jako u stopařů. Jen pocit, že je někdo mocný v okolí, v blízkosti, možná tak určit nahrubo směr z nějž to jde a jestli se to blíží. Právě to umožní Chikaku, aby se vyhla setkání, které jí moc po chuti není. Setkání s něčím co se jeví jako hrozba. Detail už je, že nebude vůbec vnímat ANBU dohled, který se drží poblíž Arakiho, protože jsou to jistě schopní stopaři, kteří tak mohou svou přítomnost skrývat opravdu velmi dobře. Ale ti by se zase jen tak pro nic za nic nedopustili té chyby, aby se s ní střetli, pokud není třeba. Takže nějaké zakopnutí o ANBu Kirigakure jí nehrozí. Obchází místo z nějž vnímá blížící se velké množství něčí přítomnosti. Dbá na své schopnosti opravdu tichého pohybu, které se říká Sairento Kiringu. V nejlepším už bude vnímat tu přítomnost po levé straně. Ne před sebou, ani že by ji snad nějak obklopovala a tedy byla v jejím vážném působišti, jako tomu je v Kumogakure. A nakonec by ji mohla mít i zcela za sebou, vzdalující se.*
Araki: *Moje mise s mladíkem z Kumo dopadla v celku dobře, možná jsem neměl chodit vězně doprovázet s nim až ke kumo, ale chtěl sem být o něco déle mimo vesnici, k tomu nemám tušení o tom že mě sledovali tři anbu nyní už mě sledují jen dva.. Arakiho oblečení tvoří ( odkaz » ) Na pásku má připevnění svitek ze svýma zbraněma, do kterého vložil i kosu a ponechal si udebe nějaké shurikeny a bombičky.. Vlastně už se vracel zpátky do své vesnice, ale nebyl by to on kdyby se nezatoulal k horkým pramenům, od kad mu starý hodný pán pomohl najít správnou cestu, kterou potřeboval.. Pomalým klidným krokem se díky té cestě však blížil k dívce, která se nacházela před ním, araki však není stopař a proto o dívce zatím nemá ani tušení. Jelikož se k ní blíží Chakrový maják tak pro ní nebude prombém ho objevit ovšem pokud není zkušená tak nejspíše nepozná že se jedná o chakru biiju možná by se jí mohly mísit dvě druhy chaker..*
Chikaku: *Pod svým oblečením, které je stále, jako vždycky dosud, tmavě fialových barev, má omotané kolem těla Onikusari, řetězy. Jsou po těle tak, aby určitě neupadli, neomezovali v pohybu a stačilo jen velmi málo chakry k případně rychlé ochraně před fyzickým zraněním či jejich využití v další obraně. Oba konce řetězů ma každý jeden u jednoho zápěstí. Její vrchní část oblečení má rukávy, kdy jsou vidět ramena. K tomu má i sem tam nějaké zlaté lemování. Dolní část jsou kalhoty, lehké, prodyšné, ale v jejich jediných dvou kapsách je po třech chili bombičkách. Dohromady šest jich je k dispozici. V jedné z kapes je i jediný dalekohled. Pod levou nohavicí má upevněn na vnitřní straně lýtka svitek v němž je zapečetěno její veškeré vybavení, výjimku tvoří jen Onikusari, šest chili bombiček a dalekohled. Na levém rameni je možné i spatřit krásně tetování. Tetování, které je znakem klanu Doku z nějž pochází a jemuž patří. A nově na zadní straně krku, tedy šíji, má hiraishin značku Raikageho. Vlasy jsou tmavé fialové barvy. Oči, ty jsou modré, azurové barvy. Nemá s sebou Takasu, protože Rakkitsune s sebou nechce brát mimo sídlo. Ne po misi, kdy málem nevyvázla. Zrovna se vrací z jedné C mise. U téhle nebyl určený časový úsek, jelikož měla jen projít místa, kde sama sháněla rostliny, které došly na plošinách a tedy neměla Kumogakure jejich zásoby. Ty nyní má, ale je dobré, aby měli informaci o místech, kde je lze zase v nouzovém případě sehnat. Jedno takové místo bylo nedaleko horkých pramenů. Byla to jen zkontrolovat a zapsat, jak to tam vypadá, také to uvést na mapu pro nemocnici. Horkými prameny neprochází. Tentokrát tam nic nepotřebuje. Míjí je velkým obloukem. Pokud se bude blížit něco s významným množstvím chakry, určitě to díky pasivnímu a amatérskému vnímání chakry od Tenseiganu, zaznamená. Bude se tomu setkání s tím vyhnout.*
Rpg: ukončené
Chikaku: *Opět je na cestě, stejně jako posledně. Znovu má za úkol sehnat další rostlinu. Stalo se, že se nezadařilo počasí a tak se přišlo o všechny kousky na plošinách toho druhu. Tohle je však o něco jednodušší. Stačí jí navštívit prostředí jednoho horkého pramenu, kam právě doráží. Tentokrát zůstala Takasa doma. Nenamáhá se otravovat místní. Znamenalo by to dle ní zbytečnou komunikaci a nepotřebuje je, k úspěšnosti. Obchází prostor kolem oněch pramenů, kouká se zatím víceméně všude, ač ví, že to tak okatě na očích nebude. Konečně spatří jeden vyčnívající průduch. Dojde nadějně, až k němu. Zklamaně však zastaví. Tohle místo je příliš mizerné pro to, aby ho vůbec riskla. Vyrazí tedy znovu. Pokračuje a rozhlíží se. Najde jeden 'vstup', když bude mít štěstí. Vydá se tedy blíž. Opatrně kráčí dál, skrz a nic. Žádná slepá ulička ji zatím nepotkala, není to ani nestabilní a vede to postupně níž. Ani medvěda nepotkala. "Že by?" doufá, nicméně s sebou nemá zrovna žádné světlo. Nerada by si ublížila. Vydá se tedy ven a vrátí se do nejbližšího turistického místa. Koupí si zápalky, pár hadrů, tekutý olej co však neslouží k jídlu a cosi vzdáleně podobné kyji. vše dá dohromady z různých míst. Nebylo to k sehnání u jednoho prodejce, vše. Tak si zajistí pochodeň. "S tím už se dá něco učinit.." konstatuje, když i s tím zamíří zase zpět k vstupu do podzemní části horkých pramenů. Aspoň v to, že to má společný konec s horkými prameny, doufá. Na začátku uvnitř nadzemní jeskyně si zapálí pochodeň a může konečně svou cestu završit snad úspěchem. Sestupuje, čím níž je, tím spíš cítí ve vzduchu vlhkost. Její boty jí to jen potvrzují, když jí to mnohdy neočekávaně uklouzne. Zadek má už pohmožděný z těch skluzavek, které nejsou vůbec hladké. "Snad je to už dost hluboko..." uslyší charakteristický zvuk kapky, která na něco dopadá. Ozvěna se zde šíří velmi dobře. A před sebou už vidí hladinu vody. Podzemní jezírko. Přesně to sháněla. "A nyní čas dobrodružství, co?" pomyslí si, ale není to nic co by ji nějak bavilo. Jde jen o nutnost. Zhasí pochodeň, když z ní strhne hadřík a zadupe po něm. Chvilku je tma, načež nastane to, co znamená, že je vážně na správném místě. Postupně se tam začíná objevovat světlo od všeho možného, co potřebuje jen trošku, aby pak mohlo zářit, když trošku světla vstřebá. Tahle jeskyně je toho plná. Houby, hmyz, a i pár rostlin. Ty její pohled zaujmou i s houbami. Připraví si nádobu, kterou na to vše má. "Dobrá.. Tohle nebylo nijak obtížné.." konstatuje, zatímco se opatrně přibližuje, aby nezahučela někam neznámo kam. A do té tmavé vody se jí také nechce. Kdo ví, co tam může všechno být. U první rostliny a houby se jí nepovede správné převzetí a ztratí se tak mnoho semen i z prachu, který potřebuje k životu. Nechá ji tak a vyrazí k další. Jsou většinou při zemi u stěn či na stěnách samotných. "Opatrně.." Pět kousků se jí povede správně převzít a uložit do nádoby. "Táák... to by bylo.. a konečně zase ven, doručit domů a konečná." ušklíbne se, nádobu uzavře a opatrně, aby tím moc netřásla, opouští podzemní jezírko. Míří ven.* Jsi si jistý, že vešla právě sem? Nějak dlouho tam je a nevychází... Možná by jsme se měli zajít podívat, jít naproti.. *Zaslechne hrubý hlas ze směru, kam jde, tak se zastaví. Nádobu i s rostlinami schová, aby nebyla vidět. Za ohyb stěny jeskyně. Poté se o kousek vzdálí a pokračuje ve své činnosti. To znamená, že hodí pár sebraných kamínků co se jí vejdou do pěsti, směrem k východu a následně, aby byla just slyšet, odbíhá pomalu pryč. Zase zpět dolů, odkud vyšla.* Neslyš-.. Krucinál Za ní! Slyšela nás! Ať nám nezdrhne.. ! Třeba tam má někde jiný východ! *Spustí se hlasy dvou chlapů, jejichž započaté pronásledování nelze neslyšet. Dokud ji ještě nemohou vidět, protože jsou ještě daleko, přeběhne hladinu jezírka v místě, kde není jiná cesta, než vodou, na opačný kousek pevniny, kde je odbočka. Tunel někam dál. Neriskuje tu cestu, ale zastaví se na kraji té suché země. Sama není vůbec zmáčená a to díky Suimen Hokou no waza. Soustředění chakry v chodidlech, aby se udržela i na tekutém povrchu vody. Sundala si kvůli tomu i ty boty. Za nevýhodu považuje to, že světlo z pochodně, které nabrala zdejší fauna i flóra, pomalu dochází. Vidí to na tom, že už vše nezáří tak moc a jistě se blíží úplná tma.* Tamhle! Máme jí! Už nám neutečeš! *Chlápci se za ní brodí i skrz vodu. Přesně to chtěla. Dřepne si s pohledem namířeným na ně. Jen špičky prstů položí na hladinu vody, soustředí do nich chakru, ale tu elementární podstatu Raitonu. Raiton: Jibashi ty dva maníky totálně vyřídí. Už nekouká na nic dalšího. Je jí fuk jestli to schytali tvorové a rostliny v té vodě. Nejsou její misí. Zatímco chlápci jsou minimálně určitě v bezvědomí, ale ve vodě, takže se dřív utopí, než se proberou, přeběhne zase na stranu východu. Zbytek cesty domů i s cílem pro ni probíhá bez problémů.*
---: ---
--: --
Tsuki Asada: *Jakmile Tsuki všechny porazila, resp. usmrtila, stáhla zase svůj bleskový mód a vyrazila rychlejším krokem zpět do tábora odboje Ptačí země, odevzdat informace. Cestou jí už nikdo nepřepadl, přesto si ale dávala pozor, kdyby se náhodou objevil někdo horší, než těchto pět banditů.*
NPC: * Dvojice střelců se naštvaně zamračí, protože nějaká kopí jim odrazí jejich malé šipky. *Sakra to je ale přesnost! *Postěžuje si jeden z nich ale než stihne znovu vykouknout s úmyslem vystřelit znovu tak se u něj objeví Tsuki a její síla je rozhodně dostatečná aby jednoduše rozmlátila hlavu netrénovanému tělu, takže sice se snaží ubránit ale je to zbytečné, protože i kdyby se jim povedlo vystřelit tak to Tsukiino Raitonové brnění odrazí. Výsledek je tedy takový že Tsuki tam všechny zabila. *
Tsuki Asada: *Jakmile uzřela, že dva lovci vykukují s namířenými kušemi, vytvořila si dvě shoutonové kopí a ty hodila přímo naproti šipkám, takže by je měla přinejmenším odrazit (Kurisutaru Hari no jutsu). Poté vstoupila do módu Raiton no Yoroi (druhý stupeň) a obrovskou rychlostí vyběhla na místo, kde se muži skrývali za stromy, s cílem jim všem pěstí rozmáčknout hlavy velice rychlými údery.*
NPC: Aha tak takhle to je. *Muž, který stojí u Tsuki pevně sevře rukojeť své katany a plánuje Tsuki bez varování seknout ale bohužel se stalo něco, co nečekal. Tsuki odskočila a začala si tvořit Shurikeny, které po něm začala házet, a pro jeho smůlu byl moc blízko, takže ho zasáhly a on padl na zem mrtvý. Zbylá čtveřice se okamžitě přitiskne ke kmenům stromů takže Shurikeny se zabodnout maximálně do stromů a různě proletí kolem nich. Následně dva z nich rychle vykouknout, namíří na Tsuki a vystřelí na ní šipky z kuše, které jsou opravdu rychlé a průrazné. Následně se opět ukryjí do krytu kmenu stromu. *Sakra dostala ho! Ale mi to zvládneme ne? Nebojte se jí, je jen jedna!
Tsuki Asada: „Ach jo… takovou otázku jsem mohla čekat…“ *Povzdechla si.* Víte, ona ta vesnička… uhm, nemá jméno, je to spíše… osada… kde bydlí moje rodina a jen pár dalších lidí… A vede jí… uhm, můj otec… Hirashi. „Ach jo.. na to nikdy neskočej… A jestli jo, tak jsou pitomí…“ *Pomyslela si a bleskurychle vyskočila do vzduchu a začala kolem sebe házet krystalové shurikeny, velmi ostré. Sice to bylo v lese, ale přesto by jednotlivými prostory mezi stromy mohly shurikeny projít a zasáhnout cíl.*
NPC: Takže jsi odešla z vesnice nasbírat nějaké houby? Tak to se omlouvám slečinko ale, když jsi tedy z té vesnice tak jistě budeš vědět, jak se nedaleká vesnice jmenuje a jak se jmenuje muž, který vesnici vede že? *Sice jí celkově její historiku byl i ochotný věřit ale chce mít jistotu, že se mu to tu nevymkne a že se z ní nevyklube Shinobi a proto ta kontrolní otázka. Dva z mužů za jeho zády v rukou svírají nabyté kuše šipkami připraveni kdykoliv vystřelit. *
Tsuki Asada: *Tsuki se zastavila, když na ní zakřičel jeden z mužů.* „1, 2, 3, 4, 5…“ *Spočítala si všechny potenciální protivníky, které viděla a poté svůj zrak upnula na muže, který vytasil katanu.* Totožnost? Jenom jsem si vyšla z vesnice natrhat houby. Maminka chce uvařit houbovou polévku. Omlouvám se, pánové, netušila jsem, že budu potřebovat průkaz. *Tsuki předpokládala, že měli na mysli nějakou průkazku, nebo nějaký cár papíru, řekla zkrátka průkaz, neboť jí to přišlo jako nejobecnější označení pro papír označující něčí totožnost. Netušila ale, že by nějaký měla mít.* „Tak to asi pánové zapomněli zmínit… Těch několik měsíců, co tam s nimi jsem…“ *Postěžovala si a poté si povzdechla.* Takže, kdybyste mne omluvili, musím najít nějaké houby. *Celou dobu mluvila monotónním hlasem a upřeně se dívala muži do očí, jako šelma. Ani se nesnažila příliš dodávat intonaci svým lžím, chtěla to jednoduše zkusit, ale pětice jí od pohledu nestála ani za pořádnou lež.*
NPC: * Tsuki měla opravdu smůlu, protože se náhodou potká s bandou těch amatérských lovců odměn. *Hej ty! Stůj! *Zakřičí na Tsuki jeden z pětice mužů a vytasí katanu, s kterou se k ní vydá rozhodným krokem. *Co tady sakra děláš? Předpokládám, že máš něco, čím můžeš prokázat svojí totožnost! *Okřikne jí a jde si to rovnou k ní. Zbylá pětice zpomalí a nechá ho jít napřed. *
Tsuki Asada: *Tsuki se usmála, když jí špeh předal svitek.* „Jak jednoduché…“ *Otočila se a šla stejnou cestou zpět. Nijak nespěchala, stále bylo ráno, času měla habaděj. Informace měla, takže nebyl žádný problém. Svitek si samozřejmě uložila do menší brašny, kterou měla připevněnou na boku. Byla to spíše taková ledvinka z kůže.* „Aspoň jsem si udělala výlet z tý kouřem začouzený, vlhký kopky.“
NPC: * Muž se usměje a zahrabe ve svých věcech, odkud vytáhne svitek, na kterém jsou napsané informace o strážci Kumogakure. Ten svitek předá Tsuki a pak se otočí a beze slova během okamžiku zmizí. Nemá ani tušení že směrem kde je Tsuki se přibližuje několik lovců Shinobi nebo nejsou to profesionální lovci ale banda amatérů, kteří útočí na každého podezřelého člověka. *
Tsuki Asada: Ještě ne, zapomněla jsem si totiž deštník. *Neubránila se jemnému, dívčímu uchichtnutí. Heslo, které měl odboj vymyšlené, jí přišlo absolutně směšné. Mrkla na špeha a pokračovala.* Prý mám od vás vyzvednout informace. *Řekla stroze. Nijak neměla náladu se s mužem příliš vybavovat. Přesto byl v jejím vyjadřování cítit mírný respekt, nicméně to byl spíš respekt z donucení, nebo spíše ze slušnosti.*
NPC: * Všimne si přicházející dívky a je docela zaražený z toho, že je to tak mladá dívka. Jednou rukou jí naznačí, ať jde blíž k němu a usměje se na ní. * Byla jste už v místních jezírcích? *Zeptá se pozorně a dívá se Tsuki rovnou do očí s očekáváním jaká bude její odpověď. *
Tsuki Asada: *…Tak si Tsuki představovala, jak by to mohlo vypadat, kdyby nebyla v jiné dimenzi, kde se to všude hemží vrahy a zabijáky, kteří ji chtějí dostat. Jezírko, rybičky, atd. Tak to ale nebylo. Proto bylo místo setkání ve skutečnosti v lese a heslo bylo spíše z důvodu, kdyby náhodou přišel do lesa někdo jiný a náhodou se se špehem setkal. Což nebylo tak úplně nepravděpodobné, neboť špeh tam musí každý týden přesně v tento den ve stejnou hodinu čekat, kdyby vyslali člověka pro přijmutí informací. Tsuki měla pár minut zpoždění a tak zrychlila tempo. Poté dorazila na místo a všimla si muže. Zpomalila a šla pomalu k němu, mávajíc oběma rukama jak na pozdrav, tak aby ukázala, že přichází, takříkajíc, v míru.*
NPC: * Nedává logiku, že by se takové setkání mělo odehrávat v nějakém frekventovaném místě, když tam by Tsuki byla odhalená během několika prvních minut, pokud by se jim podařilo ji odhalit a dalších pár minut než by jí zabili. Navíc jaký idiot bude předávat informace na místě kde je plno lidí? Z toho důvodu je špeh v lese u stromu několik kilometrů od nejbližší vesničky, protože to není sebevrah a čeká na Tsuki (prostě napsal menší Shit a nechce se nám to mazat). *
Tsuki Asada: *Prošla se směrem k centru, kde bylo menší nádvoříčko, na jehož středu se tyčila velmi stará vrba. Podle štítku, který byl před ní na cedulce přibitý, už byla stará 408 let. Kolem byla spousta lidí, někteří jen stáli v kroužcích tvořených lidmi, někteří seděli na lavičkách, někteří se jen poflakovali u okrasných jezírek. Taková městská idylka. Jako místo předání informací to bylo ideální, neboť byla všude neustále fůra lidí, od rána až do večera. Sedla si na lavičku s dobrým výhledem na malé, průzračné jezírko s téměř stříbřitou vodou, v níž plavaly čtyři rybičky, dvě velké a dvě malé, ale stejného druhu.* „Asi rodinka?“ *Vřele se usmála a pozorovala rybičky, jak vlní ploutvemi a energicky skotačí ve vodě.*
NPC: * Starší muž se zarostou tváří, v černém plášti stojí na domluveném místě pod jedním stromem. Zády se opírá o jeho kmen a čeká na Tsuki. Taky nezná jméno kontaktu, kterému předá obálku s informacemi o strážci Kumogakure. Tiše stojí a jen tiše čeká na někoho, kdo by mohl být jeho kontakt. *
Tsuki Asada: *Dostala od odboje v Ptačí zemi za úkol přijmout informace od špeha, který působil v Kumogakure. Pro odboj jako takový to bylo velmi důležité, proto poslali Tsuki samotnou, aby nedošlo k úniku informací, nebo jejich zničení.* „Proč zrovna já? To mi tak věří? Hmpf.“ *Postěžovala si Tsuki. Nějak jí nešlo do hlavy, proč na misi neposlali někoho jiného, někoho, kdo je u odboje delší dobu, než ona. Na druhou stranu jí tato důvěra celkem lichotila, takže nic nenamítala. Brzy ráno, za svítání, vyšla ven a zamířila si to rovnou na místo, kde se měla se špehem setkat. To bylo v horkých pramenech v Zemi blesků. Neměla žádné informace, jak špeh vypadá, nebo jak ho pozná, kromě toho, že až ho potká, zeptá se jí: „Byla jste už v místních jezírcích?“ a ona má odpovědět: „Ještě ne, zapomněla jsem si totiž deštník.“*
..: ---
Liath Murasaki: *Už nějakou dobu se držela v ústraní. Bylo to už deset let, co byl zavražděn Mizukage. Měla své různé zdroje, kdy je měnila v závislosti na tom, jakou podobu zrovna měla. Celých deset let se dovedla skrývat i díky tomu, že měnila podoby. Přesněji kradla identity. S některými technikami, které měla to šlo snadno. Hlavně když si vybírala takové oběti, které měly některé dovednosti podobné jejím. Vyhýbala se doteď však používání Rantonu a Raitonových technik. Její černý blesk by ji mohl prozradit. Nedávno se však doslechla, že existuje ještě jedna osoba, která používá černé blesky. Údajně za to mohlo tetování na její levé paži. Nějaké tajemství jehož obsah ji však příliš nezajímal. Zajímala ji ta žena. Ayumu, která pocházela z nedávno zničené Kumogakure. Což by mohlo být ještě užitečnější v tom, co plánovala. Nebylo náhodou, že se po ní slehla zem. Krátce po smrti Mizukage zemřel i její adoptivní syn, který byl v Kirigakure. Tím se dostal ven Nanabi. Nejdřív netušila či je Bijuu stále ve vesnici - zaslechla však, že je na svobodě. Mezi ANBU měla stále pár svých lidí, kteří s ní plánovali převrat. Zjistila si tedy od nich co nejvíce informací než zmizela a pátrala po Nibim. Díky senzibilským schopnostem a faktu, že znala jeho chakru díky Tomeovi, kdy mu pomáhala ovládat Nanabiho chakru, tak ho dovedla najít kdekoliv. Doteď si pamatovala, jak chlapec v jistém okamžiku přestal zvládat příval Nanabiho moci a ona byla nucena chakru potlačit. V duchu se pousmála, více se uvolníc v horké vodě ve které se nyní máčela. Nacházela se nyní v jednom z horkých pramenů, které celkem proslavili zemi blesku. Zatím však po Bijuu nešla. Neměla ho jak do sebe zapečetit. Bylo by šílené se o to pokoušet sama. A ona až příliš dobře používala svou hlavu. Neměla ji jen na ozdobu. Bylo to zhruba týden, co narazila na shinobiho z Kumo. Byla zvědavá na tamější situaci, a tak si ho odchytila. Nebylo to pro ni nic těžkého. Jednalo se o uprchlíka na úrovni Chuunina. Asi dvacetiletý mladík, který musel nedávno dosáhnout své hodnosti. Nebyl pro ni soupeřem. No měl zajímavé informace. Očividně utekl během souboje Raikage a Suzuyi. I když mladíček neměl žádné informace o tom, jak funguje Suzuyova moc, tak Liath ano. Věděla toho o Rinneganu asi třetí nejvíc. Možná čtvrtá, když vzala v potaz Shi Kiru. I když u té nevěděla, co přesně o RInne ví. Ale věděla, že má kontakt se Suzuyou. Už tehdy, kdy se z Akumy stalo Edo Tensei, tak tomu tak bylo. A co se za tu dobu mezi nimi stalo a co ví Suzuya? Kdoví. Ona věděla vše o Rinneganu od samotného Akumy. Po smrti Mizukageho se však jejich cesty rozešli. Akuma měl sice od Mizukageho rozkaz ji poslouchat, no ona mu dala svobodu. A že by to mohlo hodně lidí třebas i život? To nebyla její starost. A ruku na srdce, ještě by se jí to v budoucnu mohlo hodit. Navíc mohla Akumu kdykoliv sledovat, což občas i dělala. Proto i věděla o jeho "zkamenění" i když netušila, co k tomu vedlo Přeci jen do hlavy mu neviděla. A že by se s tím pokusila něco udělat? Kdepak, momentálně jí to vyhovovalo. Opětovně se pousmála. Zabloudila myšlenkami k informacím o mladíkovi, kterého nedávno odchytila a vyslýchala. Měla dost dovedností na to aby zjistila vše, co chtěla a co věděl. Příliš se však teď vrátila k tomu, co se stalo v Kumo. Měla by více zaměřit svoje myšlenky k tomu, co se chystalo. Mladík měl mít dnes v těchto pramenech schůzku s tou dívkou, která měla blesk obarvený na černo díky tetování (jako Darui). Stejně jako ona měla být uprchlíkem z Kumo. I když nebyla nikde vedena v BINGO knize. Poslední vydání měla od toho mladíka z Kumo. Věděla i kde ji vzal. Přeci jen se ho na to ptala.* "Můj otec byl ANBU. Vzal jsem ji z domu, když otec vyběhl bránit vesnici. Viděl jsem ho zemřít, proto jsem ji vzal a utekl".* Projela jí hlavou jeho slova. Tak či onak se více dozví až se s ní setká. Neměla totiž svou normální podobu. Díky Kao Utsushi no Jutsu měla mladíkovu podobu. I její chakra a pach s hlasem byly totožné jako u chlapce. Spokojeně se pro sebe pousmála. Schůzka měla být za deset minut v těchto pramenech. Od mladíka věděla veškeré detaily i přípravy, takže jí nedělalo problém ho napodobit. A že zhruba dva dny už nedýchal? No, tím lépe. Nikdy nebyla pro cílené zabíjení, no účel světí prostředky. Zbývalo už jen pár minut, když se objevila dívka na kterou čekala. Nacházela se ve smíšených lázních, kdy tu jinak nebyla ani noha. Což také nebyla náhoda. I když tato na sobě neměla ničí život. Pouze ceduli před vchodem do společných lázní a upozornění obsluhy. I když to "upozornění obsluze" měla zařídit ještě jedna jejich spojka. Začala vykazovat známky nervozity. Bylo normální aby v této situaci byl mladík nervózní. A bylo i normální aby ho dívka nějako dobu před začátkem schůzky sledovala. A proč to divadlo? Liath totiž věděla, že je sledovaná. Cítila chakru dívky. Pousmála se tomu v duchu. Házela kradmé pohledy ke dveřím, když se děvče objevilo za jejími zády.* Nepozorný jako vždy, co Kisuke?* ozvala se jen tiše, kdy sebou Liath v podobě chlapce poplašeně škubla. Herectví se pro ni stalo životně důležitým faktem.* Ayumu! Vůbec jsem si tě nevšiml,* odvětila jen s nervózním úsměvem Liath alias Kisuke.* Sledovala jsi mě viď? Vždy jsi byla obezřetná. Jedna z věcí, které na tobě zbožňuju,*pokračovala Liath-Kisuke.* Musíme odsud zmizet. Obleč se.* Odvětila jen dívka nervózně. Liath si toho všimla. Nahodila lehce zmatený výraz.* Co se děje?* otázala se. Sama však cítila skupinku shinobi přibližující se k lázním.* Někdo o tobě ví. Někdo jim dal hlášku.* Ozvala se odpověď, zatímco se Liath-Kisuke vytáhl z vody a začal se osušovat než na sebe hodil oblečení.* Počkej,* vybídla však Liath-Kisuke, když se oblékla a Ayumu chtěla vyrazit pryč. Zachytila dívku za zápěstí. Pak už to bylo rychlé. Zamířila a z prstu jí vystřelila kulka z vody. Klanová technika Mizzudeppou no Jutsu. Kulka prošla dívce hlavou a mozkem jako nůž máslem* Promiň, ale nejsem ten kdo myslíš.* Pronesla jen, kdy si vzala její tvář. A to doslova. Nejdříve se však na dívku dlouze zahleděla. Vtiskávala si do paměti každý detail její podoby i chakry. Pomocí Kao Utushi no Jutsu nakonec okopírovala její vzhled stejně jako předtím chlapcův. Byla to její pojistka. Následně si vzala i její kůži díky Shuushangan no Jutsu. Dvě techniky kradnoucí identitu, kdy Kao se nedalo zrušit zraněním. Její pojistka na první dny. Odhadovala, že má tak deset minut než tu bude ona skupinka. Očividně pocházela z Kumo. Přešla k jednomu z kamenů odkud vzala poté, co měla dívčinu podobu jeden svitek. Odpečetila z něj mrtvolu chlapce, kterou položila na zem. Místo ní tam zapečetila dívčinu mrtvolu. Předtím však sundala její šaty a oblékla si je. Bylo dobře, že nebyly zamazané od krve. Lázně byly vnitřní, takže nedělala žádné divadlo s bleskem. Což neznamenalo, že by pomocí Chidori tak trošku neponičila zdejší lázně. Přeci jen chtěla mít uvěřitelnou historku ve všech detailech. Následně zamířila do šaten, odkud si vzala své věci. Legendární meče nevyjímaje. Následně si kapátkem do očí nalila menší dávku roztoku po kterém slzely. Vzala na ruky tělo chlapce a zamířila naproti skupince z Kumo. Prošla zadním vchodem kudy předtím přišla Ayumu. Tak se vlastně vyhnula i recepční a dalším hostům. I když si dala záležet aby byla předtím slyšet. Lidé tu brzy začnou slídit. Jakmile byla mimo lázně, tak si přehodila chlapcovu ruku přes rameno a narbila se. V očích měla slzy, když ji našla skupinka z Kumo.* Co tu děláš?* obořil se na ni jen ANBU, který tu to měl očividně na starost.* Já.... musela jsem. Chodili jsme spolu a já nedovedla snést, že utekl. Chtěla jsem ho jen přivést zpátky, ale zaútočil na mě. Třeští mi hlava, jak mě do ní udeřil...* Vykoktala jen s hraným zděšením v očích.* Bránila jsem se... Nechtěla jsem aby to skončilo takto...* pokračovala dál, kdy se jí vzápětí podlomila kolena v záchvěvu pláče. Roztok zaručoval, že byly skutečně vidět slzy, které jí kanuly po tvářích. Skryla obličej v dlaních.* Myslela jsem, že jste ho sem přišli zabít za zradu. Chtěla jsem tomu zabránit. A místo toho jsem ho v obraně sama zabila...* pokračovala kvílivým hlasem. Věděla, že byla pravda, to co říkala. Přesněji, že ti dva spolu něco měli. Nevěděla však, či se o tom ve vesnici ví. Bylo to však celkem jedno. Cítila, jak ji jeden z mužů, kteří tu byli odtáhl od mrtvoly chlapce.* Spáleniny. Jako od blesku,* podotkl jen.* Měl u sebe tyhle meče... Nevím kde je vzal, ale vím, co jsou zač. Chci si je nechat.* Pokračovala, kdy ukázala na zbraně připevněné ke svému pasu.* Nemohla jsem je tam jen tak nechat,* dodala. Sice to neviděla, ale cítila, že se dvojice ze skupiny oddělila a zamířila k pramenům.* Jsou tam známky boje.* Ozvalo se jakmile se vrátili. V tu dobu už se uklidnila. Sice celou scénku hrála, no to neznamenalo, že se do své role nevžila a nechovala se tak, aby to bylo co nejvíce reálné i tomu, co o dívce věděla od Kisukeho.* Fajn, naším úkolem bylo najít Kisukeho. Vracíme se a ty s námi,* shrnul to jen velitel, když bylo vše vyřešené. Což trvalo asi půl hodiny, kdy byla Liath zticha. Následně však odpadla. Roztok v jejích očích měl po půl hodině utlumit i její životní funkce. Mělo to vypadat, že omdlela na důsledky rány do hlavy. A proč to tak plánovala? Chtěla hrát ztrátu paměti. Neměla čas dívku podrobit stejnému výslechu, co chlapce. Což znamenalo, že nebude znát lidi, které znala. Nebránilo ji to však v tom, aby udělala to, co měla v plánu. A to, získat Kumo pro sebe.*
konec:
Kazuki: Dobře,ještě si chvíli odpočineme a pak vyrazíme na cesty,musíme zesílit.*Zvedne palec nahoru a mrkne na Viu.*''Je čas vyrazit pomalu na cesty s Viou-chan se podíváme na pár zajímavých míst.Jediné o co se musím snažit je,aby Via-chan byla v pořádku.''
Via: Ďakujem. *Sladko sa usmiala keď videla ako veľmi sa snažil. Ešte si nikdy nechty nelakovala, no zdalo sa jej, že to urobil veľmi pekne. Potešene zažmurkala. Má sa pri ňom ako v bavlnke.*
Kazuki: To že se ti třesou ruce neznamená,že nejsi úžasná Vio-chan.*Když mu natáhla pravou ruku,tak opět jí volnou rukou chytil prsty a druhou dával jednu vrstvu laku na její nehty.*Ták už to skoro bude,tvé nehty budou nádherně fialové.*Roztomile se usmál.*
Via: *Na počudovanie ju to nešteklilo ale bolo to príjemné. Roztomilo sa usmiala a bez zaváhania mu podala ruku keď o to požiadal.* Talent nieje všetko.. a mne sa niekedy trasú ruky. *Priznala svoje veľké tajomstvo.*
Kazuki: Nejsem tak dokonalý jako ty a Nee-chan,vy dvě jste talentované já ne.Sice se mi ruka neklepe,ale neumím moc ovládat svoji chakru.Vio-chan,teď to možná zašimrá.*Postupně chytal prsty na nohou Vii a dával na ně dvě vrstvy fialového laku na nehty.Zabralo mu to asi patnáct minut,než to dokončil,poté Kazuki natáhl levou ruku.*Teď mi dej tu pravou ruku Vio-chan,viděl jsem jak si na to dáváš jednu vrstvu,takže to chci dokončit.
Via: *Vyhrnula teda svoj veľký uterák a vystrčila spod neho svoje malé prstíky. Premýšľala, že jej teda chýba ešte jedna vrstva na pravej ruke. Fascinovane pozerala ako to Kazukimu pekne ide a ani sa mu netrasie ruka.* S takouto presnosťou by si mohol byť aj medik. *Pochválila ho s úsmevom.*
Kazuki: *Vzal lak na nehty a pomalu začal Vie lakovat nehty na levé ruce,dával tam dvě vrstvy,jak se psalo na obálce.*Nezapomeň,vždycky když budeš potřebovat pomoc,tak řekni mě.Nikdy se nestyď a požádej mě o pomoc.*Usměje se a po několika minutách dokončí lakování nehtů na levé ruce a couvne trochu dozadu od Vii.*Tak a teď natáhni nohy,ať nemáš zbytečnou práci.
Via: *Neprotestovala lebo videla akú má z toho radosť.* Tak dobre. *Pousmiala sa a podala mu lak.* Píšu tam, že sa majú dať dve až tri vrstvy. Mne sa ale zdá, že jedna stačí.. aha. *Ako to povedala ukázala mu ľavú ruku.*
Kazuki: *Když viděl že si začala natírat nehty lakem,tak vstal a sednul se před ní,jakmile dokončila lakovaní na levé ruce,Kazuki se roztomile usmál na Viu.*Ukaž,pravou ruku ti nalakuju já.Chceš pak nalakovat i nehty na nohou,ať vypadáš co nejvíc krásně?Pokud chceš říct,že si to nalakuješ sama,tak já ti předem říkám že to udělám já,jsi moje dívka a já ti budu ve všem pomáhat.*Natáhl ruku,aby mu do dlaně dala lak na nehty.*
Via: *Mlčala, posadila sa a v tichosti si začala na nechty nanášať prvú vrstvu laku na nechty.* "Píšu 2-3 vrstvy.. ale mne sa zdá, že mi stačí aj jedna." (Tak si daj dve.. len pre istotu.) *Šepotali jej hlasy.* "Dobre." Zašomrala a keď si natrela nechtíky na ľavej ruke - premýšľala ako si natrie pravú ruku.*
Kazuki: Omlouvám se a nebyla by to tvoje chyba.*Kazuki byl smutný,nechtěl Vie ubližovat a potom co řekla,že po jeho slovách cítí bolest v hrudi,se Kazuki cítil provinile.*Opravdu se omlouvám Vio-chan,slibuju že o tom už nebudu mluvit.
Via: "Niekoho iného?" Nechcem nikoho iného. *Zmätene zažmurkala.* A tak nerozprávaj.. ak by si ma nechcel je to len moja chyba lebo nie som dosť dobrá. *Nechápala jeho logike - bola si istá, že pravdu má ona.* A vôbec.. nerozprávajme sa už o tom, prosím. Bolí ma z toho v hrudi viac než obyčajne. *Ako to povedala vzala do ruky lak na nechty ktorý jej dal a čítala si zloženie a návod napísaný maličkými písmenkami.*
Kazuki: Slibuju ti to,pokud svůj slib nedodržím,tak si nezasloužím žít a shniju v pekle.Vio-chan,pokud nedodržím svůj slib,tak ty mi slib,že si najdeš někoho lepšího než jsem já.Ublížit tobě,bude pro mě znamenat,že si štěstí nezasloužím.*Kazuki mluvil teď hodně vážně.*
Via: *Tvár mala mierne ružovú.* Sľubuješ? *Zašomrala a naklonila hlavu tak aby sa líčkom oprela o neho. Pritúlila sa ku nemu ako mačička a sklopila zrak k zemi.*
Kazuki: Zabila jsi ho,protože jsi musela.Udělal špatnou věc,za kterou zaplatil svým životem a to že tě straší se neboj,teď jsem tu s tebou já,odteď budu s tebou spát,koupat se,jíst atd. Já tě budu strážit,aby se ti nic nestalo a Ryuu může dělat co chce,já si tě pohlídám a nikdo nás nerozděli.*Naklonil hlavu,aby se jeho tvář dotýkala tváře Vii.*Vio-chan,nic nás nerozdělí.
Via: *Keď ju objal okolo krku - stiahol ju na seba. Pridržala si uterák a nevzpierala sa.* Bojím sa ich. Ale chápem, že po mne idú. *Šepla.* Zabila som Ryuua. *Zavrela oči.* Ale nieje snáď dostatočný trest, to, že ma teraz stále straší?
Kazuki: Nee,to nebylo na tebe,ale na Sanbiho.*Kazuki pustil hřeben a dal své ruke kolem krku Vii,aby jí objal.*Tobě bych nikdy nic takového neřekl,to už bych si radši vyřízl jazyk,než abych ti řekl,takhle ošklivou věc Vio-chan.Mrzí mě,že sis myslela,že je to na tebe.Omlouvám se.*Kazuki by nikdy neřekl nic ošklivého Vie,i kdyby ho mučily,stejně by jí neřekl ošklivou věc.*
Via: *Keď odrazu naštvane vyštekol, že je len blbá korytnačka trochu sa stiahla.* Prepáč.. ja viem, mala by som toho vedieť viac ale ja som sa vždy v knižnici zameriavala len na lekársky jutsu.*Povzdychla si.*
Kazuki: No,tebe Mizukage a mě Raikage,poté ta druhá organizace a ještě nějaký lidi,co chtějí odměnu,která je na nás vypsaná.Asi nás chce zabít dost lidí a my se do vesnice bohužel nedostaneme,poznají nás kvůli Bijuu co máme v sobě.''Spíš ty jsi srab a nedokážeš dojít ani do blbé knihovny.''*ozve se Sanbi a Kazuki odpoví na jeho narážku.*A ty jsi zase blbá želva,která neumí nic jiného,než mít kecy.*Sanbi jenom zavrčel,ale nic neřekl.*
Via: Keby sme mohli zájsť do knižnice .. možno by sme o tom niečo našli. *Zamyslela sa.* Ale to nebude asi veľmi bezpečné, však? Kto každý nás chce zabiť? *Chcela si to ujasniť.*
Kazuki: Vím že to bylo nevěsta.Ale vesta to mohla být taky,no neviděl jsem,že by ten muž dával té ženě nějakou vestu.Vesta,nebo nevěsta? Hmmm*začne přemýšlet Kazuki a náhle se ozve jeho černá polovina.*A nebylo to nevěsta vesta?Třeba je to nějaký nový druh jazyka.
Via: *Ešte to nepočula.. a keď premýšľala nad možným významom mala okolo hlavy pomyselné otázničky. Ne - vesta? Vesta? Aká vesta?* Ak je to vyjadrenie lásky tak ty budeš môj nerukáv? *Zamyslela sa.* Alebo ako sa to správne povie? Nevesto? *Rozmýšľala nahlas.*
Kazuki: Nooo,viděl jsem a slyšel nějakého muže,jak říkal dívce,že svoji lásku můžou spojit třemi slovy.Ty slova byli, budeš moje nevěsta? Nevím sice co to přesně znamená,ale pokud to spojí naši lásku,tak to klidně řeknu i znova.*Kazuki neznal význam slova nevěsta,jediný co věděl bylo to,že ta žena byla šťastná,když jí to ten muž řekl a Kazuki taky chtěl udělat Viu šťastnou.*
Via: Vyjadrenie lásky? *Opýtala sa zvedavo. Po jeho slovách sa cítila trochu pokojnejšie hoci nevedela prečo vždy nenápadne načne tému, že by sa mali rozísť a následne to zahovorí tým ako ju ľúbi. Bola z toho zmätená, no nikdy sa nad tým radšej nechcela zamýšľať.*
Kazuki: Někam kde budeme v bezpečí,ale spíš budeš hlavně v bezpečí ty.Tobě se nikdy nesmí nic stát,to slibuju.Jestli se ti někdy něco stane,nezasloužím si žít.Protože já tě miluju Vio-chan a bez tebe,bych ztratil smysl života.Nic,ani nikdo mě nedonutí opustit tě.*Dočesal pramínek vlasů,pustil ho vzal si jiný pramínek vlasů,který začal česat.*Vio-chan,někde jsem slyšel že toto slovo je vyjádření lásky,ale já nevím zda ti ho mám říct.
Via: *Zmätene zažmurkala.* Prečo by som mala niečo také plánovať? Chcem byť s tebou až kým nezomriem. *Povedala akoby to bola tá najsamozrejmejšia vec na svete a trochu ju to čo povedal vystrašilo.* "On snáď .. plánuje odísť?" *Preglgla.* (Tak sa ho opýtaj a zbytočne sa nestresuj.) *Poradil jej Rokkubi. Za normálnych okolností by ho počúvla.. no je príliš zbabelá. Bála sa, že by jej oznámil, že spolu navždy nebudú a tak sa rozhodla zmeniť tému.* Kam pôjdeme odtiaľto? *Opýtala sa a zavrela oči. Pokožku mala ešte príjemne rozohriatu takže jej bolo teplo a česanie vlasov jej spôsobovalo zimomriavky.*
Kazuki: *Sedl si za ní a v ruce držel hřeben,druhou rukou chytl pramínek její vlasů a jemně je začal česat.*Vio-chan pojďme si povídat než tě učesám vlasy.Třeba o tom,jak dlouho plánuješ být se mnou?Třeba máš nějaké plány do budoucna,kvůli kterým se budeme muset rozdělit.*Snažil se nahodit nějaké téma,aby při česání si mohl povídat s Viou.*
Via: *Len čo jej pomohol vyjsť z vody.. zabalila sa do osušky. A posadila sa na zem. Pri pohľade na svoje rozmočené prsty sa pousmiala.* Najprv mi môžeš učesať vlasy. Aspoň trochu uschnem.
Kazuki: *Chytl jí za ruku a pomohl jí vytáhnout z vody.*Dobře Vio-chan,doufám že se těšíš na česaní vlasů,budu se snažit,abych byl co nejjemnější.A co chceš dřív,abych ti nalakoval nehty,či česal vlasy?*Chtěl pomoc Vie nalakovat nehty,aby to nemusela dělat sama.Snažil se jí co nejvíc pomáhat.*
Via: *Uškrnula sa keď začal štebotať o tom ako ju má rád a, že by pre ňu urobil všetko. Natiahla ruku.* Tak mi pomôž z vody. *Navrhla a trochu sa zasmiala keď vzala do ruky uterák.*
Kazuki: Ale jistě Vio-chan,pro tebe cokoliv.*Doběhne kam ukázala a vytáhne ručník,poté doběhne zpátky za Viou a natáhne ruku s ručníkem.*Tady máš,je tu ještě něco,co můžu udělat pro svou dívku,kterou miluji?Co mám udělat,abych uviděl tvůj krásný úsměv?
Via: *Sčervenala.* T-tak dobre. Pridáš mi prosím uterák? *Opýtala sa a ukázala na hromádku svojich vecí.*
Kazuki: *Když jí políbíl roztomile se na Viu usmál.*Teď bych ti měl ještě česat vlasy,že ano?Budeš velmi krásná Vio-chan a pokud chceš pomůžu ti nalakovat nehty,ať jsou tvé ruce ještě víc krásné.*Kazuki vylezl z vody a šel k tašce Vie,ze které vytáhl růžový hřeben.Poté si sedl na zem.*Pojď přede mě,ať tě můžu česat.
Via: *Stála stále na svojom mieste a v rukách zvierala darček od Kazukiho. Keď našpúlil pery a začal sa ku nej skláňať, vedela, že jej chce dať pusu a tak zavrela oči a nechala ho nech jej dá pusinku.* Ešte raz ďakujem. *Zašomrala ešte a sladko sa usmiala.*
Kazuki: *Přišel k Vie.*Mě nic dávat nemusíš,ty máš narozeniny já ne,já je budu mít až za pět měsíců.Navíc můj dárek je to,že můžu být s tebou.Díky těmto věcím budeš ještě víc nádherná,i když ty nepotřebuješ něco takového,aby jsi vypadala krásně,protože ty už jsi krásná.*Skočil do vody za ní a poté když byl před Viou tak naklonil hlavu.*Mám tu pro tebe ještě jeden dárek.*Našpulil rty a chystal se jí dát polibek.*
Via: *Prekvapene prikývla hlavou. Nevedela, že o jej narodeninách niekto okrem nej vedel. Váhavo vystrela ruku a vzala do nej darček.* Ď-ďakujem. *Zašomrala a zmätene zažmurkala .. hneď na to položila darček na okraj prameňa a rozviazala mašľu. Nikdy nedostala darček od nikoho okrem Ryuua. Keď ho otvorila a zbadala tam rúž a lak na nechty. Potešene sa usmiala.* To je.. nádherné, ďakujem! *Oznámila mu veselo a obidve veci si začala obzerať. Vyzerali úplne rovnako ako šminky hodené v hracej skrinke jej maminky.. Doteraz má pred očami zadumaný výraz Ryuua keď sa snažil prísť na to - čo je čo a ako sa to používa keď ho zasypávala otázkami.* Ale.. ja pre teba nič nemám.. teda vlastne, ani neviem kedy budeš mať narodeniny. *Priznala zahanbene.*
Kazuki: *Podíval se na svoji žížalku,která se o trochu zvětšila.*Wow,opravdu se zvětšila,měla jsi pravdu Vio-chan,ale teď mám pro tebe jedno překvapení.*Vstane a doběhne ke své tažce,ze které vytáhne zabalenou červenou krabičku s mašlí,v ní se nacházel fialový lak na nehty a rtěnka.Kazuki rychle přiběhl k Vie a natáhl ruku ve které měl krabičku.*Nedávno jsi měla narozeniny,že ano Vio-chan?Proto jsem ti koupil dárek,viděl jsem jak ve vesnici z toho holky vždycky jančili,tak jsem ti to koupil taky.*Roztomile se usměje a čeká,až Via otevře dárek.*Všechno nejlepší má milovaná Vio-chan.
Via: *Keď cítila, že už sa vzrušil odtiahla sa a utrela si pusinku.* Som rada, že som ti spôsobila potešenie a, že si zistil to čo si chcel. Ja.. si však naďalej myslím, že to nieje správne. *Červenala sa a so sklonenou hlavou hľadela na svoje ruky ukryté pod vodou.*
Kazuki: *Jakmile mu olízla odhalený vrchol,Kazuki vzdychl a jeho výraz se změnil na uspokojující,když si jeho žížalku strčila do pusy,celý sčervenal a cítil jak jeho žížalka pomalu vstávala a trošku se zvětšovala.*Vio-chan to je nádherné,opravdu jsem nevěděl že díky tobě a té žížalce,můžu mít tak krásný pocit.Myslím že na tento fakt si velmi rychle zvyknu.*Kazuki byl spokojený,nejenže ho uspokojovalo co mu Via dělala,ale též byl rád že díky tomu co má v rozkroku,může docíli takové spokojenosti.*Za tohle ti budu vlasy česat klidně do konce života.
Via: *Stále bola červená a mračila sa. Zahryzla si do pery.* Nechcem ťa štekliť.. ale budeš mi česať vlasy tak dlho ako budem chcieť. *Informovala ho nekompromisne a potom si povzdychla a nasucho preglgla. Už to dlho nerobila a tak sa snažila spomenúť si na to ako ju to Ryuu učil. Vzala jeho žížalku do dlane nedržala ho ani veľmi silno, no ani jemne.* "Neverím tomu, že ma Kazuki-kun takto zmanipuloval.. Neverím, že som sa nechala vyprovokovať." *Neopúšťal ju pocit, že robí niečo zakázané a nesprávne.. No na druhej strane bola zvedavá či sa jeho žížalka zväčší.. Čisto z fyziologického hľadiska. (xD) Natiahla mu predkožku a oblízla si pery. Urobila plynulý pohyb rukou a jazykom prešla po jeho odhalenom vrcholčeku. Obkrúžila jeho zaluď predtým než si vložila jeho žížalku celú do pusinky. Zavrela oči a začala v plynulom pohybovaní hlavy a ruky. Jej jazýček blúdil po celej jeho dĺžke a keď si spokojne uvedomila, že jeho kamarát sa jej vojde do úst celý narozdiel od Ryuuovho.. Myslela si, že jej klamal aj v tom, že takéto veci môže robiť len dospelákom. Nezabudla na jeho miešky ktoré začala masírovať voľnou rukou. Chvíľu udržovala pomalé tempo, no chcela zrýchliť. Avšak bála sa, že by to mohlo byť pre Kazukiho nepríjemné a tak pootvorila očká a skusmo na neho pozrela spopod mihalníc .. Chcela vidieť jeho výraz.*
Kazuki: *Když Via skloní hlavu k jeho žížalce,tak sčervená.*Dobrá,až mě vzrušíš můžeš mě lechtat jak dlouho chceš,ale teď chci vidět jak se mi ta žížalka zvětší.Vio-chan jsem zvědavý jak mě chce vzrušit,pokud to dokážeš.*Stále Viu provokuje,dokud neuvidí výsledek*
Via: *Sčervenala a zamračila sa. Netušila, že to k čomu ju Ryuu nútil bude praktizovať raz aj na niekom inom - a na takom mladom. Nebolo to pre ňu nepríjemné len zvláštne. Netušila, že by to robiť nemala. Ryuu len vravel, že to môže robiť len dospelému. Ako ale rastie - uvedomuje si, v čom všetkom jej Ryuu nehovoril celú pravdu.* "Oji-san vyzeral, že sa mu to páčilo.. a bolo to príjemné, aspoň tak to hovoril." *Vždy bola rada, keď bol vďaka nej šťastný a spokojný. S povzdychom sa prebrodila ku okraju na ktorý si Kazuki sadol a kľakla si medzi jeho nohy.* Aj tak si myslím, že to nieje správne.. si mladý, Ryuu bol dospelý muž. *Netušila, že ona - ako mladé dievča by to vôbec ešte robiť nemala - len si myslela, že to môže robiť len dospelým mužom .. Tak jej to Ryuu vtĺkal do hlavy. Privrela však oči a sklonila sa trošku bližšie ku jeho kamarátovi. Už od pohľadu videla aký je medzi ním a Ryuuovim rozdiel.*
Kazuki: Opravdu?Pokud to umíš,tak by jsi měla zvládnout vzrušit jakéhokoliv kluka a je jedno jaký má věk.Je mi 11 a ty jsi říkala že je to od 12?Tím pádem by jsi to měla dokázat,pokud to umíš.*Kazuki vylezl z vody a sedl si na kraj břehu pramene.*Pokud dokážeš vzrušit muže tak mi to předveď,chci vidět jak mi žížalka vyroste.Takže jestli mě dokážeš vzrušit,tak mi můžeš vrátit to lechtání z minule a já se nebudu bránit a ty víš že jsem extrémně lechtivý*Vyplázne na Viu jazyk,tentokrát ji dal zajímavou nabídku,přeci jen mu může oplatit to lechtání z minula a Via ví,že jí stačí lehce přejít prstem Kazukimu po bříšku a on se začne strašně smát.*
Via: *Mierne nafúkla líčka a na chvíľočku sa zatvárila urazene.* Viem vzrušiť muža.. viem ako sa to robí! *Obhajovala sa hneď.* Oji-san ma to naučil, mám v tom prax. *Nevedela či by sa tým mala práve chváliť.* Len.. kým nie si dospelý tak to fungovať asi nebude. Ryuuova žížalka - viac pripomínala hada. Bola väčšia a hrubšia. Aj tvoja bude väčšia keď vyrastieš. Dokonca tam budeš mať aj chlpĺpky. *Informovala ho sčítane a už nebola urazená.*
Kazuki: Nevadí mi,že to nedokážeš.Klidně mi to řekni,že mě nedokážeš vzrušit,já nebudu kvůli tomu naštvaný.Neboj se přiznat,že nedokážeš vzrušit kluka jako jsem já.*řekne provokativně a usměje se na Viu,opravdu chtěl vidět,jak se jeho žížalka v rozkroku zvětší,velmi ho to zajímalo zda je to opravdu pravda.*
Via: *Takmer sa nadchla vody keď vyslovil svoju žiadosť. Vynorila sa a rozkašľala.* T-to nemôžem urobiť. Ešte nie si dospelý. *Zakyvala záporne hlavou a rozpačito preglgla.* Ono.. By to ani nešlo vieš? Chlapci.. To dokážu asi až od dvanástich.. Trinástich rokov. *Oboznámila ho a objala si trup rukami.. Opäť boli jej líčka viac červené ako ružové.*
Kazuki: ''Takže můžu mít větší žížalku když se vzruším?A ani neřekla co můžu pak dělat s děvčatama,ale já chci jenom Viu-chan.''Vio-chan i když jsi to nedořekla s těmi děvčaty,tak já chci jenom tebe*poté Kazuki sčervená.*Pomůžeš mi vzrušit se?Chci vidět jak se ta žížalka zvětší.*Kazuki nevěděl že tohle dělají jen dospělí a celkem ho zajímalo jak se jeho žížalka v rozkroku zvětší,chtěl to vidět*
Via: *Zachichotala sa a zľahka pokrutila hlavou.* Nevadí mi dotýkať sa ťa .. Mám ťa rada a raz budem medik.. Len ma to prekvapilo. *Chytila ho za ruku a mierne sčervenala.* A nepovedala som ti to hlavné. *Zahľadela sa pred seba.* Keď budeš vyspelý a vzrušíš sa... Tvoj .. Tvoja žížalka sa zväčší a postaví sa a potom ním do dievčaťa .. * Opäť sčervenala a potopila sa pod hladinu tak, že jej trčali len oči... Z úst vypustila vzduch a ten sa premenil na bublinky.*
Kazuki: *Nazdvihl hlavu a stoupnul si před Viu,smutně se na ní podíval.*Omlouvám se Vio-chan,že jsem ti dal ruku na svůj rozkrok a šahal jsem na tebe,nebudu už na tebe šahat,abych ti udělal radost.*Posunul se trošku dál od Vii.*Ještě jednou se omlouvám
Via: *Keď jej pustil ruku okamžite si ju pritiahla na hruď a posadila sa pri okraji prameňa voda jej siahala po ramená.. To si ku nej prisadol a položil si hlavu na jej rameno. S povzdychom prikývla.* O tejto téme viem veľa a to nielen vďaka tomu, že chcem byť medik ninja.. Oji-san mi o tom veľa hovoril kvôli tomu čo sa stalo mojej maminke. Dookola mi opakoval, že by da ma nikto nemal dotýkať na ... Intímnych miestach.. Nikto okrem jeho, samozrejme. *Trochu zvraštila tvár keď si spomenula na to ako sa jej dotykal.* Tiež ale hovoril, že na také veci mám ešte čas .. Minimálne dovtedy kým na to moje telo nebude pripravené. Kým nebudem každý mesiac dostávať pripomienku toho, že môžem mať dieťa. *Pri tom ako rozprávala bola mierne ružová ale už to nebolo take kritické ako predtým.*
Kazuki: *Pustil její ruku.*Slouží to k tomu,abych mohl mít děti?Vio-chan řekni mi o tom víc.*Kazuki si sednul vedle Vii a položil si hlavu na její rameno.*Řekni mi o tom všechno a za odměnu ti dám polibek a budu ti česat vlasy.
Via: *Chcela mu povedať, že tá jeho teória nieje tak úplne dobrá.. Keď v tom jej chytil ruku a už cítila v dlani jeho kamaráta.* K-kazuki-kun! *Pískla a automaticky chcela ruku stiahnuť späť ale držal ju pevne.* Neslúži to len na rozdelenie. Vďaka tomu môžu mať ľudia deti. Pusť ma prosím a ja ti to vysvetlím. *Bola ešte červenšia než predtým.*
Kazuki: *Nakloní nechápavě hlavu.*Ty to víš?Řekni mi to,ne počkej chci to zjistit sám!*Kazuki začne přemýšlet a pak radostně řekne.*Už vím,jelikož jsou v rozkroku chlapci a dívky odlišní,tak je to určitě proto,aby dívka poznala,jak moc chlapec dospěl.*Kazuki plácnul narychlo nějakou hloupost co ho napadla,okamžitě chytl Viu za pravou ruku a tu přiložil na svůj rozkrok,aby se dotýkala jeho žížalky (xDDD),chtěl si svou teorii ověřit.*Tak co,jak moc jsem dospěl?*zeptá se zvědavě*
Via: *Nerozumela čo to robí, no keď sa vynoril a povedal jej o žížalke bola červená ako paradajka až za ušami a automaticki sa objala rukami.* Č-čo to hovoríš? Ty snáď nevieš ako sa rodia deti a prečo sú chlapci a dievčatá tam dole iný? *Rozprávala rýchlym hlasom.*
Kazuki: *Když mu vzala ruku a dala jí na její levé prso,tak sčervenal,ale nevadilo mu to.Kazuki nevěděl,jak donutit Viu,aby tentokrát dala trest jemu,chtěl aby to bylo fér.Poté ho napadl menší nápad.Rychle se potopil a podíval se Vie na rozkrok.*''Věděl jsem to!''*Hned se vynoří a celý červený se podívá Vie do očí.*Vio-chan,ty jsi vyhrála,protože já mám v rokroku žížalku a ty ne,to znamená že ty jsi mi vzala jako první srdce.*Kazuki nevěděl stále že to co má v rozkroku,rozlišuje chlapce od dívky.To co řekl si vymyslel,aby Via stále neprotestovala.Vyplázl na ní jazyk.*Pokud mi nevěříš,můžeš se podívat,ale ty jsi prostě vyhrála.
Via: *Pri jeho slovách ani nedýchala a jej líčka mali naďalej ružový nádych.. Od odojatia malá slzy v očiach.* T-to nieje veľmi fér Kazuki-kun.. Lebo .. Lebo ja by som mohla pokojne povedať to isté. *Chytila mu pravú ruku a dlaňou si ju priložila na svoj ľavý prsník-čo si neuvedomila.. Išlo jej len o to gesto.* Cítiš? Je celé tvoje.. Ja som celá tvoja. *Usmiala sa.*
Kazuki: Nekaž to Vio-chan.Vyhrála jsi v tom,že jsi mi jako první vzala mé srdce.*Přišel blíž k Vie a pohladil jí po tvaři,poté ji vzal levou ruku a natáhl ji k sobě,aby se ho dotýkala na místě kde mám srdce.*Tohle místo teď patří jenom tobě.V tomhle jsi vyhrála a proto si můžeš říct o cokoliv chceš.*roztomile se na ní usmál a sčervenal.*
Via: (Je pod našu úroveň aby sme sa s tebou bavili.) *Odvrkli jednohlasne Rokkubiho hlasy.* Ale to nieje fér, Kazuki-kun. V ničom som nad tebou nevyhrala aby som si zaslúžila takúto výhodu. *Zažmurkala a priložila si prst ku perám.. Hlavu náhla trochu na stranu. Momentálne bola veľmi šťastná, že má také dlhé vlasy .. Vďaka ním nieje nič vidno.*
Kazuki: Hahahaha!Vio-chan jsi opravdu vtipná.''Dobře ti tak Rokubi,neměl ses smát,když mě napodoboval!''*oznámil Sanbi Rokubimu,jelikož zaslech smích Rokubiho.*Tak dobrá Vio-chan,jak si vzpomínáš minule jsme se koupali a dali jsme si soutěž,kterou jsem vyhrál.Mohl jsem si vymyslet jakýkoliv trest pro tebe a ty jsi ho musela splnit.Jelikož jsem zvědavý,tak tentokrát mi můžeš nařídit cokoliv ty a já to splním.*Roztomile se usmál,byl pro každou srandu a věděl že Via nepříjde s ničím krutým,takže jí dal možnost říct si o cokoliv.*
Via: *Najprv len nechápavo hľadela, no v zápätí sa rozosmiala jasným, detským, nevinným smiechom.* (Ten ho úplne vystihol. Hahaha. To sa nám páči.) *Bavil sa na tom aj jej bijuu.* "A teraz ja." *Uškrnula sa, keď hlasy začali urážlivo protestovať. Nafúkla tvár a zdvihla ruky ku hlave akoby sa chystala na Kazukiho skočiť. začala sa pohybovať veľmi pomaly.* Fom Rokkubi, fom feľký a flizký flimák.. fám nefiem fo chcem a ftále sa fám fo febou vadím. *Snažila sa rozprávať hlbokým hlasom, no to, že mala nafúknuté líca zkresľovalo nejaké slová.* (Hej! Via! To není vtipné.. Mne sa to páčilo.)
Kazuki: Už vím co by tě mohlo rozveselit.*Kazuki couvne od Vii a poté zaleze pod vodu,vyleze mu jenom hlava a jedno oko má zavřené.*Ble,ble jsem Sanbi a tohle je moje území.*Poté nabral do pusy vodu a lehce jí vyplivnul.*Umím plivat vodu a jsem velmi nebezpečný.Bojte se mě.''Toto není vtipné!!''*ozve se naštvaně Sanbi,ale Kazuki si z něho stále dělá srandu,aby rozveselil Viu.*
Via: *Počúvala jeho slová a slabo si povzdychla. Nepohla sa, neotvorila oči.* Len ma objím pevnejšie. *Pošepla a ruky z jeho chrbta presunula na jeho ramená kde ho pohladila a chytila. Teraz potrebovala len oporu.*
Kazuki: Existuje ještě něco,čím bych tě mohl rozveselit?Řekni si o něco a já to udělám.*Stále nabízel Vie,aby si řekla o něco,díky čemu bude šťastná.Jakmile jí udělá šťastnou,bude i on šťastný.*
Via: *Zavrela oči a zaborila si tvár do jeho krku. Ruky mala stiahnuté na hrudi.. pomaly nimi pohla a objala ho. Jeho blízkosť a dotyk jeho mokrej pokožky jej prekvapivo nevadil. Zhlboka vdychovala jeho vôňu ktorá sa miesila s vlhkým pachom sírnatých, horúcich prameňov. Po nejakej chvíli vdychovania jeho vône.. počúvania šumu vody a tlkotu jeho srdca sa upokojila.* Ďakujem. *Zašomrala s perami na jeho pokožke. Znova sa začala chvieť. No teraz to nebolo od strachu - bola to reakcia na ich blízkosť.*
Kazuki: *Jakmile se jí začali dělat slzy,Kazuki jí objal.*Víš co jsem ti říkal?Jestli se bojíš že tě sleduje Ryuu jak jsi nahá,tak tvé tělo zakryju svým,aby tě nemohl vidět.Teď už nevidí tvé nahé tělo,ale vidí pouze mé záda.Jak jsem ti slíbil.*Začne jí hladit po hlavě.*
Via: *Záporne pokývala hlavou a zdvihla bradu.* Toto vyriešiť nedokážeš. On tu bude stále. Čaká na to kedy zomriem.. aby si ma vzal zo sebou. *Šepkala a pozerala mu pri tom vydesene do očí. Svojím slovám absolútne verila. Chcela byť silná, nechcela aby ju videl plakať ale v kútikoch očí sa jej už hromadili slzy.*
Kazuki: *Ucítil že není něco s Viou v pořádku.*''Určitě se jedná o toho Ryuua.''*Našpulí rty a políbí ji na tvář.*Vždycky tu budu pro tebe,pokud se něčeho bojíš,tak mi to řekni.Udělám vše co je v mých silách,aby ses nebála.
Via: Už som ti hovorila, že nejde o teba ale o Ryuua. *Hovorila tichým hlasom a premáhala svoj strach. Preglgla a keď sa jej dotkol - bolo jej jedno, že sú nahý. Chvatne sa ku nemu pritúlila a snažila sa zhlboka dýchať aby neplakala. Vlhký vzduch sa jej lepil na pokožku a jej sa v mysli vynárali Ryuuove dotyky.* "Nieje tu, nieje tu. On tu nieje. Je mŕtvy."
Kazuki: *Sundal si všechno oblečení a byl též nahý,poté se naložil do vody vedle Vii.Vodu měl též po ramena,ihned chytil Viu za ruku.*Jak se cítíš?Doufám že ti je dobře.Jestli chceš,můžu se trošku vzdálit,aby jsi měla soukromý.Vím že to pro tebe asi není příjemné,koupat se nahá.*Roztomile se na ní usmál,aby se cítila lépe.*
Via: Ďakujem. *Zamrmlala a rozopla si sukňu ktorá skĺzla po jej nohách na zem. Urobila krok dopredu. Už mala na sebe len nohavičky a košeľu. Podprsenku samozrejme nemala. Hoci jej hrudník už nieje tak úplne plochý - čo je zvláštne lebo má len deväť - ešte ju nenapadlo zaobstarať si niečo také dospelácke. Preglgla, vlasy si presunula dopredu a keďže boli dlhé viac než po pás - zakryli jej vyvíjajúci sa hrudník. Košeľu hodila na svoju sukňu a len v nohavičkách sa postavila na kraj prameňa. Mala pocit, že cíti Ryuuovu prítomnosť na pokožke - čo je hlúpe a určite si to len predstavovala ale aj tak.. Vošla do vody siahala jej po pás a vyzliekla si nohavičky. Nevadilo jej, že ich namočila - hodila ich ku svojim veciam a prešla hlbšie do vody kým jej nesiahala až po ramená. Objala si telo rukami. Odkedy umrel Ryuu nahá prakticky ešte nebola. Tuho zavrela oči a chvela sa od strachu. Už svoje odhodlanie ľutovala.*
Kazuki: Pro tebe cokoliv Vio-chan.*Dojde k Vie a začne jí rozepínat knoflíky.*Štěstí že tu dneska nikdo není,budeme mít klidnou koupel,věř mi že při téhle koupeli si odpočineš a nabereš nové síly.*Kazuki rozepne poslední knoflík.*Hotovo,klidně jdi do vody napřed Vio-chan.*Kazuki couvne od Vii a začne si sundávat oblečení.*''Myslíš že je to dobrý nápad?I přesto že tu nikdo není,tak jste oba dva Jinchuuriki,vaší chakru snadno někdo vyhledá.''*Ozve se Sanbi,ale Kazukimu to nevadí,v okolí nikdo určitě nebyl a kdyby jo,tak díky svým stopařským vlastnostem by to poznal.*
Via: *Preglgla.. Mierne jej zružoveli líčka po jeho lichôtke. Z jeho navrhu bola nesvoja ale pre Kazukiho to bola ochotná urobiť. Koniec koncov on sa kvôli nej obetoval už veľa krát - aj keď sa spolu kúpu tak je kvôli nej oblečený - hoci tuší, že mu to nieje príjemné. Pozrela sa pred seba na teplú vodu z k ktorej stúpala para.* T-tak dobre. *Zašomrala nakoniec a podišla ku prameňu. Svoju tašku položila na zem a vyzliekla si Fumetsu plášť. Vyzula si topánky a stiahla si z nôh aj svoje vysoké, čierne nadkolienky. Položila ich vedľa svojej tašky. Stála bosá chrbtom ku Kazukimu. Chcela si začať rozopínať svoju bielu blúzku ale triasli sa jej ruky takže jej drobné gombičky unikali.* Pomôžeš mi prosím.. Kazuki-kun? *Pootočila na neho tvár a nesmelo sa usmiala.*
Kazuki: *Usmál se objal Viu.*Tak tě takhle obejmu a Ryuu neuvidí nic jiného než moje záda a bude to.On nic neuvidí a já budu rád,že jsem takhle blízko tebe.Co ty na to?Ryuu vůbec nic neuvidí.*Poté se podíval Vie do očí.*Tvé oči jsou tak nádherné,že bych se na ně vydržel koukat celý den.
Via: *Prekvapene zažmurkala keď zastavil. Preglgla.To, že sa nechce odhaľovať nieje kvôli nemu. Kazuki je jej veľmi blízky.. Vždy cíti pri srdci slabú bolesť keď je s ním čo znamená, že ho ľúbi. Sklopila pohľad.* Nejde o to, že by som sa nechcela kúpať pred tebou.. Ja.. *Zaváhala.* Ide o Ryuua.. Ja - nechcem aby ma videl on..
Kazuki: *Konečně už skoro byl s Viou u pramenů jak plánovali.Už se nemohl dočkat,až se vykoupe a odpočine si.*Vio-chan už jsme skoro tu,těšíš se na odpočinek?*Náhle se Kazuki zastaví a sčervená,podívá se Vie do očí.*Ehm,víš ty prameny jsou dost horké a mohli by ti zníčit oblečení,takže by bylo...nooo lepši koupat se nahý,já najdu nějaké místo kde by jsi mohla být sama a kde budeš mít soukromý dobrá?Vím že se nebudeš chtít se mnou koupat nahá.
Rpg: ukončeno
Ayumi: Samozrejme! *Zvolá a dá jej malý bozk na líčko. Zároveň ju tuho objíme a ponorý tvár do Rosutiných vlasov. Už je to dlho odkedy sa naposledy cítila tak uvoľnene a šťastne. Dnešný výlet si užíva plnými dúškami* Si ešte hladná? *Spýta sa a naberie do paličiek ďalšiu porciu sushi, ktorú posunie priamo k Rosutiným ústam. Rukou ju stále zozadu objíma*
Rosuto: *Neví jak na to. Chytne se zuby za ret. Nervozita je sviň.* Můžu tě brát za starší sestru? *S odvážně hlubokým nádechem nakonec sebere odvahu a řekne to co se snaží zeptat. Netuší zda to vystihuje to co chce, ale důležité je, že to vůbec řekla. Nejistě se stáhne, protože neví jak to Ayumi vezme. A neví zda je někdo neposlouchá pozorněji. Nemá ráda přílišnou pozornost, stydí se.*
Ayumi: *Nahne hlavu na stranu a dlhé vlasy jej padnú do tváre. Dá si ich za ucho a zaklipká očami* Čo by sme mohli? *Nerozumie vôbec tomu, čo od nej Ros chce. Pohodlne sa oprie o ruku, pričom lakeť má položený na stole*
Rosuto: *Poctivě s už obměkčenější náladou přijme další kousek sushi. Pracně jí, co jí bylo podáno, takže nemá příležitost nic říct, dokud to nesní. Rozhořčení jí však opustilo. Nepřišel totiž žádný naschvál. Chutná jí to a cítí se vcelku šťastně. U srdíčka jí hřejí slova Ayumi. Je za ně opravdu ráda.* Malou sestřičku? *Zopakuje tázavě.* Sensei? *Nakloní se k Ayumi.* Takže bychom.. Šlo by, abychom.. *Povzdechne si, když tak šeptá a neví jak se optat. Přeci jen bere Fumetsu za takovou rodinu. Zatím jí jsou všichni nějak blízcí, jsou pro ní důležití. Byla by ráda, kdyby byla pro Ayumi mladší sestřičkou a ona sama jí mohla brát za starší sestru.*
Ayumi: *Snaží sa tlmiť smiech keď sleduje Rosutinu reakciu. Pohladí ju po vlasoch a dá jej pusu na líčko* Len ma baví starať sa o teba. Akoby som sa starala o mladšiu sestričku. *Naberie do paličiek ďalší kúsok sushi a priloží ho k Rosutiným ústam. Nechcela svojou reakciou Rosuto uraziť, no celá situácia ju naozaj baví. Ayu, obávaná nukeninka, vyznávačka jashina, z veľkej časti psychopatka s miernymi sklonmi k masochizmu sa stará o niekoho iného*
Rosuto: *Dotýká se jí ta pobavená reakce Ayu. Zrudne rozhořčeně a radši hůlky pustí. Ani se nestará o to, zda popadají nebo ne. Celé to pro ní bylo jak nějaká studená sprcha. Ruce si překříží přes hrudník. Zamračeně se nechá ukecat a otevře ústa. Cítí totiž silně vůni jídla, které má tak blízko u nosu a její žaludek se nestará o její problém. Á během toho však vůbec neříká. Mlčky čeká co bude. Očekává však nějakou zradu, kterou by se na ní snad Ayu chtěla pobavit.*
Ayumi: *Zarazí sa v jedení a zasmeje sa nad Rosutinou nešikovnosťou. Naberie do paličiek sushi, namočí do sójovej omáčky a neskôr trošku otrie o wasabi omáčku. Prenesie sushi v paličkách až k Rosutiným ústam* Urob ááá. *Baví ju dnešný deň. Veľmi dlho si nespravila takýto výlet a prítomnosť Rosuto ju teší*
Rosuto: *Cítí vůni jídla, které ji je doneseno. Po dobu, kdy jí Ayu upravuje ty hůlky v ručce, soustředí se plně na vůně, protože tam je i nějaká složka, která se jejímu čichu příliš nelíbí. Už se chystá se natáhnout pro nějaký kousek, když si uvědomí, že se absolutně ztratila. Zkroušeně se zarazí. Nevidí přeci kde je jaký kousek, ani jak vypadá. Stejně nevidí odkud si bere sushi Ayu. Až nyní si uvědomí do čeho se to vložila. Původně zvažovala brát si to rukou, to by nebyl problém. Jenže neočekávaně připravené hůlky jí ten plán vyškrtli. Nejistě se ušklíbne a zkouší sluchem zaměřit přesné místo, kde je jídlo, zatímco čich jí jasně říká, že před ní. Míří tak slepě hůlkama a chňape po celou dobu, kdy natahuje ruku vpřed a níž. Dělá to dokolečka, dokud nebude něco v cestě a neocitne se to v objetí hůlek, nebo o to hůlky nenarazí.*
Ayumi: *Obsluha prinesie k ich stolu objednávku a pred obe položí dve tácky so sushi - jedno klasické maki a druhé temaki. Ayumi vezme do rúk paličky, oddelí ich od seba a vloží ich do Rosutinej ruky* Pomôžem ti. *Povie a začne jemnými pohybmi upevňovať paličky v Rosutinej malej rúčke* Tak, hotovo. Môžeš začať jesť. *Usmeje sa a vezme do ruky aj svoje paličky. S chuťou sa pustí do sushi, pričom si ho najprv namočí do sójovej omáčky a potom do wasabi. Chuť je jemne slaná a trochu pálivá*
Rosuto: *Nadále se rozhlíží. Tvář však stočí směrem, odkud se k nim blíží něčí kroky. Střihne ušima. Větří člověka, který zde tráví hodně času. Aspoň pach tomu napovídá dost.* Hmm?.. *Trhne sebou, protože Ayumina otázka jí vyruší.* Zvládnu.. ! Určitě to zvládnu. *Zvolá rozhodnutě. A snaží se ignorovat to, že se jí zarděli rozpačitě tváře. Přijde jí totiž zvláštní, že by jí měla Ayumi krmit. Už jen ta nabídka. I když je to lákavá nabídka. Hryzne se do rtu. Ví totiž, že Ayumi by jí nedávala na zkoušku kousky ničeho jiného než toho sushi. Ale přesto v ní hlodá jiskřička podezřívavosti, opatrnosti.*
Ayumi: *Posadí sa vedľa Rosuto a otvorí jedálniček. Majú tam rôzne korenené jedlá a samozrejme aj sushi. Príliš korenené jedlá objednávať nechce, ich vôňa by mohla dráždiť Rosutin čuch, tak sa rozhodne pre dva druhy sushi. Keď príde obsluha, vysloví svoju objednávku a už len sleduje mladú čašníčku ako odchádza do kuchyne* Čoskoro to bude... Zvládneš sa najesť sama alebo ti pomôžem? *Spýta sa so zvihnutým kútikom úst*
Rosuto: *S nadšením se nechává vést a už z dálky cítí vůně, které jí celkem lákají. I rýži cítí, která k sushi patří. Sbíhají se jí sliny a hladový žaludek se ohlásí, sotva se otevřou dveře. Je unešena tím množstvím pachů, když se nyní ocitá v prostoru, který je tím načichlý, provoněný až zamořený. Svým čichem to vnímá velice intenzivně. Pro někoho, kdo by jí neznal a nevěděl tak, že zrovna nevidí, by to vypadalo, jako když těká pohledem z místa na místo. Větří ve snaze všechny ty pachy si zařadit něčemu určitému, vyřazuje pachy, které pro ní s jídlem nesouvisí, tedy lidské a dalších zvířat či věcí. Zvuk poklepání na sedačku jí probere z jejího zaujetí. S trhnutím se zaměří na Ayumi a hmátne na to místo. Až když se dotkne místa k sezení, nechápavost pomine. Usadí se se zatajeným dechem. Strašně moc se těší.*
Ayumi: *Chytí Rosuto za rúčku a vykročí s ňou smerom k reštaurácii* Tadeto. *Prehovorí popri chôdzi a otvára dvere reštaurácie. Ovalí ju vôňa koreneného jedla a zápach ryby* Sme tu. *Usmeje sa vykročí k jednému zo stolov. Pomôže Rosuto prejsť uličkou a rukou potľapká po jednom zmiest. Vie, že Rosutim sluch je vyvinutejší a tak dúfa, že presne zameria miesto, ktoré jej Ayu naznačila*
Rosuto: *Do oblékne se s trochou potíží, když si během toho zakrývá hrudník. Netrvá jí to naštěstí tak moc dlouho. Nadšeně přikývne.* Sushi.. *Pronese jen tak, aby to slovíčko slyšela znovu. Vyhledává svou ručkou Ayuminu. Nemůže se dočkat. Navíc se cítí výborně po pobytu v prohřáté vodě a ještě po příjemném teple, kterým byla osušená. Zatím má dnešek za jeden z nejúžasnějších dnů co doteď zažila.* Kudy? *Je netrpělivá.*
Ayumi: Hotovo. *Povie s úsmevom a vypne si vlasy do vysokého copu. Položí ruku cez Rosutine ramená a skloní sa k nej* Ideme na to sushi? *Spýta sa so znateľným úsmevom v hlase. Ženy v šatni nechápavo obe dievčatá sledujú. Starostlivosť, ktorú venuje Ayumi Rosuto im príde rozkošná*
Rosuto: *Zaskočeně nechává oblékání být, když se snaží pochopit smysl toho, proč že jí Ayumi vlastně svýma prohřátýma rukama prochází tělo. Je zmatená, dokud si neuvědomí, že během toho osychá. Kdyby jí utírala ručníkem, chápala by to hned. Rozpačitě stojí. Není to nepříjemné. Pouze nezvyklé. Různé prohlídky u mediků v Kirigakure i roky v utajené péči otce zahrnovali totéž, převážně nepříjemné a podrobnější, ale nebylo to kvůli osušení a už je to čtyři roky pryč. Skoro na to zapomněla.* Ne.. Je to fajn.. *Červená se studem, když jí je vysoušen ocásek. Je to lepší než ručník nebo fén. Jen se obává, zda to Ayu neobtěžuje.*
Ayumi: *Keď je Rosuto hotová, môže sa začať obliekať aj Ayu. Vďaka teplu Shakutonu je už suchá. Oblečie si spodné prádlo, klasické kraťasky a tielko. Povšimne si že Ros je stále mokrá tak opäť nasmeruje chakru do rúk a začne ju hladiť po telíčku vysielajúc teplo z rúk. Nezabudne ani na srsť a chvost* Onedlho budeš suchá... Dúfam, že ti to teplo nevadí. *Pri celom procese jej hrá úsmev na perách*
Rosuto: *Zachmuří se. Tak snadné to totiž není, jak to vypadá. Ručník sice sundá, čímž se dočká velké úlevy a pocitu volnosti. Rozhodně nyní stojí. Neví, jak to vypadá kolem. Ocásek má stále nacucaný vodou. Huňatý chuchvalec srsti plný vody. Spěchá však. Ignoruje to tedy a začne pohmatu hledat své oblečení. Pomáhá jí i čich a potom se obléká. Kalhotky i kalhoty jsou během pár okamžiků mokré.*
Ayumi: *Dosuší Rosuto vlasy a dá si dolu svoj uterák. Ignoruje fakt, že je momentálne nahá v dámskych šatniach a rozprestie uterák okolo Rosuto* Môžeš sa prezliecť, nikto nič neuvidí. *Pošepne jej a pre istotu sa stále obzerá, či ich nikto nemôže vidieť*
Rosuto: *Usměje se, když její úlek vyprchá, protože Ayumi jejímu pádu do vody zabrání.* Móó.. *Zahučí nespokojeně nad tím, že ten ručník má zas pevně kolem těla. Její ocásek je opět utiskován. A nyní hlavně díky němu, jak je hustá srst nasáklá vodou, z podr ručníku stéká silnější čůrek vody, až to může vypadat, jakoby čůrala. Sama to nevidí, jen slyší dopadající vodu na podlahu, když se drží Ayumi kolem krku, jak jí nese. Ani nevidí, jak divné musí ženám kolem přijít, když skoro stejně staré děvče nese devítiletou holčičku. Netrvá to tak dlouho a ocitá se na lavičce. Zkontroluje si, jestli je kolem čistý vzduch.* Je volno? Můžu to sundat? *Začne nešťastně. Trápí jí fakt, že si právě nejen víc utlačuje ocásek, ale ještě si na něm vlastně sedí. Není to nic příjemného. Chce si ten ručník sundat. Samotné sušení vlasů jí nevadí. Je jí příjemné, že jí s tím někdo pomáhá, ač cítí zvláštní pach toho tepla, které jde z rukou Ayumi.*
Ayumi: *Okamžite skočí pred Rosuto a uterák jej pridrží pri hrudi. Znova ho okolo nej obmotá, tentoraz pevnejšie. Podloží jej nohy a vyhupne si ju na ruky* Odnesiem ťa, aby si náhodou znova nespadla. *Usmeje sa a nesie Rosuto do prezliekárne. V prezliekárni ju položí na jednu z lavičiek a vezme do rúk suchý uterák, ktorým začne Rosuto sušiť vlasy. Používa pri tom trochu Shakutonu, vďaka čomu zahreje svoje ruky. Vysielajú príjemné teplo* Bude to chvíľu možno nepríjemné, no pokúsim sa to urýchliť... *Prehovorí a ďalej pokračuje*
Rosuto: *Strašně se jí tu líbí a nechce se jí tedy vodu ještě opouštět. Nespokojeně zahučí. Střihne však ušima.* Sushi... *Tohle lákadlo jí postačí. Těší se na Sushi, už jen z toho důvodu, že jí na něj zve Ayumi.* Jdeme! *Souhlasí nadšeně. Zapomene se však ohledně ručníku i hloubky v níž je jednou nohou, během vstávání. Zcela automaticky se totiž chce zarovnat s tou nohou, která je níž a vpředu. I bez toho má vodu až těsně po bradu. Ručník si díky namáčení vlasů Ayumi, zapomenula držet u hrudníku.*
Ayumi: *Voda vo vlasoch je pre mňu nesmierne príjemná. O to viac, že jej vlasy namáča práve Rosuto. Celý čas jej na perách hrá úsmev a akonáhle cíti, že má vlasy dostatočne mokré. Pohľad stočí k Rosuto* Mali by sme vyliezť... Príliš dlhý pobyt v prameňoch môže mať na človeka, respektíve na jeho srdce, veľmi zlý vplyv. *Prehovorí a prehrabne si mokré vlasy. Na ňu veľmi horúca voda nevplýva, no Rosuto je ešte dieťa* Dáme si to sushi, Rosu-chan? *Navrhne a v hlave ráta približnú hotovosť, ktorú má so sebou*
Rosuto: *Je jí lépe, když má smočené i vlasy a ušiska jsou přitom suchá. Nechává si svou rukou manipulovat. Cítí pod dlaní vlasy. Začne hlazením vlasů kontrolovat jejich délku. Zároveň si je všechny stahuje blíž sobě a dává je tím pryč z obličeje Ayumi. Dělá to opatrně a pomalu, aby jí náhodou neublížila. Přeci jen nevidí. Prsty jí rozčesává vlasy, než si k tomu začne namáčet ruce. Což se jí zdá nějak nepraktické. Opatrně tedy sestoupí jednou nohou níž, aby byla po bradu pod vodou. Začne brát vodu ve spojených dlaních a vyzvedává jí na vlasy Ayumi, přičemž vzápětí znovu a znovu. Potom jimi znovu prochází, aby zjistila, kde je ještě sucho. Občas provede krouživý pohyb prstů po kůži na hlavě mezi vlasy, když si odhrnuje nějakou část jejích vlasů.*
Ayumi: *Namočí posledné pramene Rosutiných vlasov a posadí sa pred ňu* Nech sa páči. *Povie a položí Rosutinu ruku na svoje vlasy. Chce jej naznačiť, kde sa nachádza, aby to mala Rosu ľahšie. Tento moment sa jej páči, konečne má pocit, že má niečo, čo môže chrániť. Akýsi zmysel života*
Rosuto: *Zamrazí jí v zádech a zježí se jí srst, když se jí nyní Ayumi dotkne hlavy. Postupně se i zježené chloupky zklidní a opět zalehnou. Přeci jen je to příjemné, jak jí prochází rukou vlasy, navíc příjemně teplou vodou pramenů. A uši jsou úplně v bezpečí. Spokojeně zamručí.* Je to příjemné.. *Vydechne se zavřenýma očima. Samozřejmě nemůže přeslechnout stížnosti a komentáře Hayata, ale ten jí momentálně absolutně nezajímá. Háže na něj totální ignor a užívá si ten pocit, příjemný pocit namášené hlavy.* Mám.. Pak namočit tvé vlasy? *Optá se trochu nejsitě. Není na takové věci příliš zvyklá. Má tedy obavy, aby neprovedla přešlap.*
Ayumi: *Zdvihne jedno obočie, no nakoniec prikývne* Samozrejme. Vraj tu majú celkom dobré sushi. *Usmeje sa a pohladí Rosuto po vlasoch* Chceš si namočiť aj vlasy? *Spýta sa s úsmevom a prejde navlhčenými prstami po jednom z prameňov Rosutiných vlasov* /Ako moja malá sestra, ktorú som nikdy nemala.../ *Pomyslí si a láskyplne prechádza mokrými prstami po Rosutiných vlasoch. Vie veľmi dobre aká je príjemná voda horúcich prameňov. Dáva však pozor, aby jej nenamočila uši*
Rosuto: *Občas zahlédne svět kole sebe, ale sotva se tak stane, hned je ve tmě. Ti duchové a jejich vzhled jí příliš znervózňují.* Hmm.. *Porovnává si to s tím svým. Usměje se při vzpomínce na Kazukiho alias kanibala. Prohrábne si vlasy mokrou rukou, takže je lehce zmáčí též. Vyhýbá se však uším. Zamračí se nespokojeně. Ráda by si namočila i hlavu. Nevidí však možnost. Sama si pak vždycky stěží dostane všechnu vodu z uší ven. Navíc ten pocit, když se jí uši zaplní vodou jí děsí. Není to příjemné. Možná z důvodu, že to nedělá pravidelně, není na to zvyklá.* Bude pak něco k jídlu, že jo?
Ayumi: *Prehrabne si vlasy a snaží sa pochopiť Rosutine slová. V istú chvíľu jej otázku konečne pochopí a zamyslene pozrie na oblohu nad sebou* Hmm... Skrátka sme sa jedného dňa stretli... A môj senpai mi povedal, že mi pomôže dostať sa bližšie k môjmu snu. Tak som mu dovolila stať sa mojím senseiom. *Povie dúfajúc, že to Rosuto pochopí. Uvažuje, ako by to ešte mohla doplniť* Neskôr som sa stretla s mojím bývalým senseiom a dali sme si svoje zbohom... Keďže mi pomocnú ruku podal niekto iný. *Naráža na to, ako spolu s bratom zabili Hayata*
Rosuto: *Povzdechne si. Uvažuje nad tím, jak to dát dohromady, aby neřekla moc, ale též aby Ayumi rozumněla.* Prostě.. Sensei.. Tvé začátky u nás doma. *Zkusí to takto a doufá moc v to, že Ayumi pochopí koho myslí. Zajímá jí, jak, jak se stalo, že Kazuki a Ayumi skončili u Hotara. Je zvědavá a rozhodně je lepší nad tím bádat, než neustále poslouchat do zblbnutí ty kecy Hayateho.*
Ayumi: *Otvorí oči a nadvihne jedno obočie. Spozoruje Rosutin nervózny pohľad a chytí ju za rameno* Ako prišiel kto ku komu? *Nechápe Rosutinu otázku a začne uvažovať, či bola vôbec adresovaná jej. V podstate otázku ledva počula*
Rosuto: *Užívá si příjemné vody, která vyhřívá její tělo. Hlídá si během toho, aby jí ručník stále zakrýval hrudník, ač ocásek už neskrývá. Vadilo jí, jak byl upnut pod ručníkem a tedy ten pocit nebyl moc fajnový. Hlavně, jakmile se hustá srst nacucala vodou. Ten klid jí vyhovuje, i když není úplný. Duchové jsou všudypřítomní. Hlavně je nejvíc otravný ten Hayate. Či jak se to vlastně jmenuje. Stěžuje si na to, jak nyní Ayumi vypadá a spousta dalších keců. Povzdechne si.* Jak.. Jak k vám vůbec přišel? *Začne s otázkou. Nerada by, aby někdo zaslechl jméno. Mohl by z toho být problém.*
Ayumi: *Slová Rosuto ju neskutočne potešia. Dlho od nikoho nepočula, že ju má rád. Za tú dobu, čo bola v organizácii skoro vôbec. Odtiahne sa od Rosuto a pozrie na ženy okolo nich. Niektoré ich počínanie udivene pozorujú, iné sa len usmievajú. Ayu si opäť oprie hlavu o kameň za sebou a zavrie oči* Dlho som si takto neoddýchla... V poslednej dobe sa toho riešilo pomerne veľa.
Rosuto: *Prve na to nereaguje a jen zaraženě ztuhne. Když si uvědomí, že jí drží Ayumi i význam slov, který tedy zná od své matky a opatrovníka, tak jí objetí oplatí.* Vážím si toho. *Usměje se šťastně.* Já tě mám taky ráda. *Není v tom nic úchylného. Myslí to upřímně, nevinně a zcela vážně. Ayumi je pro ní velice cennou, důležitou osobou. Může se na ní totiž spolehnout. A chrání jí.*
BlueBoard.cz ShoutBoard