Přidej zprávu »
---: ---
Kudasai: *Bylo to jedno z rán, které teď v Suně měli skoro pořád. Nad vesnicí visely temné mraky a nikdo nevěděl, zda se budou topit ve vlhku a dusnu, či bude lít jako z konve. Ještě se válel v posteli a přemýšlel, co dnes podnikne. Už se ve své jeskyni z peřin, polštářů a dek válel o jeho ne příliš úspěšného výletu do vesničky, kde hledal otce. Ještě byl obmotán obvazy, ale teď plnili spíše estetickou funkci,nežli jejich prvnotní účel a to krýt jeho rány z bičování. No už ze sebou musel začít něco dělat. Vyhrabal se tedy z postele a navlékl se do pevných kalhot a mikiny, kdyby náhodou začalo pršet a vydal se z ubytovny do ulic Vesnice. Nikdy nebyl zrovna sprinter ale spíše se vyžíval v dlouhých tratích a vytrvalostních bězích. Pořádně si tedy utáhl tkaničky a vyběhl v hutném vlhkém vzduchu rána, což bylo velmi ironické pro vesnici uprostřed pouště. Neběžel nějak extra rychle, neměl v plánu se vyšťavit po prvních sto metrech. Chvýlemi běžel, chvýlemi spíše vyklusával, ale stále se udržoval v jistém rychlím pohybu vpřed a snažil se urovnat si při té aktivitě mozek, aby nemusel myslet na hrůzy a zklamání posledních dní, který opravdu stály za to. Běžel dále a dále a probehl kolem akademie. Trochu se mu zastesklo nad jednoduchostí života studenta, i když to nebylo zas tak dávno, co tam byl naposledy a otočil se směrem k Naho, kde vyrůstal. Vyklusával si to ještě tou leší částí Suny a z nebe začali padat první kapky vody. To ho ale nijak nevytrhlo z běhu. Přeci jen chtěl si otestovat, co vlastně ještě vydrží a posunout tak svůj limit a únavou přimět mozek a vzpomínky na chvilku zklanout. Přecije najít a doslova pohřbít otce, kteý vás chtěl po zjištění otcovství zabít, je trochu velká rána na relativně malé dítě, i když si ono dítě prožilo dobrovolně dětství v ulicích Naho, kde doslova asi viděl už vše, co ho mohlo překvapit. Střesl z hlavy kapky vody, které na něj padaly, i když možná to byl pot, v dešti se to opravdu špatně identifikuje, a vběhl do první části Naho, oddělené prastarou kamennou bránou. Už v naho dlouho nebyl, ale tudy teď běžel, připadal si, jako by se vrátil v čase. Jenže teď neutíkal před obchodníkem, kterému ukradl kus pečiva, ale před úplně jinýmy strašáky. Cítil, jak ho bodá a pálí v boku ale tak nějak se stále nutil běžet dál. Ale nechtěl se zastavit, protože věděl, že by se už asi nerozběhl. V tu dobu už pršelo celkem solidně a temné mraky se nad vesnicí ne a ne zmizet. Právě běžel přes širší uličku, jenž normálně sloužila jako tržiště, ovšem nepříjemné počasí pravděpodobně trhovcům zrovna nevoní a bylo zde jen pár stánků s harampádím či základním trvanlivým jídlem, které se prodávalo za přemrštěné ceny. Ani lidí tut olik nebylo a tak ulicí proběhl celkem rychle. Chtěl se podívat i na jejich útočitě, kde vyrostl, ale už byl promoklý na kost a nohy a vlastně celé tělo ho bolelo a v bohu měl zabodlý velký střep, nebo mu to alespoň tak připadalo. Sice stále myslel na to stejné stále dokola, ale ony drobné průřezy vzpomínek a vůně nostalgie, která mu tato proházka, či průběh, skrze Naho dodávala byla pozitivní změna. Navíc dělal i něco pro sebe, svou fyzičku a výdrž. Sice se od akademie trochu pohoršil, protože před testy dokázal běhnout vesnici a teď po půlce sotva dýchal a spíše klusal neži běžel, ale i tak to byl pohyb vpřed a ještě se pořádně nezastavil. Když se vracel k ubytovně, kde bydleli a tedy k centru Sunagakure, už si to zmoklý jak slípka doslova vyklusával a funěl jako lokomotiva. Navíc, i když obvazy byli možná estetické, teď, když byly mokré ho akorátobtěžovaly a tak se je při klusu snažil odmotat a strhávat ze sebe a cpát si je do kapsy. Z klusu do chůze přešel až kousek před ubytovnou, protože si chtěl dokázat, že to přeci ještě zvládne. Ovšem cesta z přízemí do jejich patra, schody a horkásprcha byli komediální představení sami o sobě. Vše ho bolelo a nevěděl, zda to bylo ještě z bičování či z běhu, ale byl tak unavený, že mu to splívalo do jednoho a nakonec jen padl do postele a zhluboka oddechoval. Ovšem byo to už dlouho, co ležel v poteli a nemyslel na nic jiného než na... nic. Tedy nehonilo se mu hlavou tisíce a jedna myšlenka a mohl volně ležet a užívat si toho krásného poticu čisté hlavy a klidu. Ani nevěděl, kdy usnul, ale probudil se až podvečer, ale vše ho tak bolelo, že se skoro nevyhraal z postele, aneb ať žije přemáhání svalů, které nebyli dlouho takhle prověřeny a sám si přiznáva, že trénink a cvičení v poslední době dost omezoval, což se rozhodl změnit.*
---: ---
Hoseki: *Bolo to pomerne neuveriteľného preňho samotného, ale vážne sa mu to podarilo. Teda, nedalo sa hovoriť zatiaľ o žiadnom veľkom úspechu, no sám sa z toho tešil veľmi. Však kto by sa netešil, v šiestich rokoch nenávidel ninjov, že ho pripravili o milovanú tetu, ktorá ho vychovávala. Rok na to sa sám stal ninjom a teraz, dva roky na to, bol prihlásený na chuuninské skúšky. Očividne sa všetky jeho tvrdé tréningy, ktoré sa stali jeho dennodennou rutinou, ozaj vyplatili. Hlavný dôvod, prečo bol z toho však nadšený bolo, že mohol napísať Renzovi. Hoci toho mladého muža stretol len raz, urobil naňho vážne dojem a sľúbil Hosekimu, že mu pomôže zosilnieť, ak uspeje na najbližších chuuninských skúškach. No a to, že bol prihlásený, bol prvý krok k tomu, no nie? Popravde však veľmi nevedel, čo mu napísať. Začal písať list mnohokrát, no vždy ho napokon len zaškrtal a zahodil. Nevedel ho ani osloviť a začať. Však možno si naňho Renzo už ani nepamätá. To by nebolo veľmi prekvapivé. Hoseki napriek tomu dúfal, že tomu tak nie je. Napriek tomu dúfal, že si ho skutočne stále pamätá a že sa s ním na skúškach aj stretne. To však len v prípade, že sa mu ich podarí splniť. A to tiež bolo veľmi otázne a neisté. Teraz sa našťastie zameriaval ešte viac na súčasnosť. Konkrétne, dal si za cieľ zlepšiť sa v ovládaní svojho Kekkei Genkai. Podarilo sa mu si osvojiť ďalšie dve techniky Shoutonu, jedna bola len rozšírením techniky, ktorú už ovládal, len išlo o tvorbu väčšieho množstva shurikenov, zatiaľ čo pri druhej technike bol schopný vytvoriť svoj klon. Tieto dve techniky však boli akýmsi esom v rukáve a okrem toho ho stáli priveľa chakry, než aby ich dokázal a mohol používať len tak. Možno aj preto sa rozhodol rénovať práve tvorbu svojich kryštálov, aby ho to nestálo až toľko chakry a vedel ten proces zefektívniť. No od toho bol na míle ďaleko. Momentálne len sedel na svojej posteli v tureckom sede, ľavou rukou si držal pravé zápästie a koncentroval do ruky svoju chakru. Oči mal zavreté a nenechal sa rušiť ani dažďom bubnujúcim na okno izby. Na jeho dlani sa začalo objavovať niečo lesklé. Najprv len malé, neurčitých tvarov. Postupne sa to niečo však zväčšovalo. V ruke sa mu objavoval fialovkastý kryštál so zlatým odleskom. Zatiaľ sa sústredil len na samotnú tvorbu a aby netrvala príliš dlho. Chcel vedieť, za aký čas vytvorí kryštál o veľkosti dlane. Prekvapivo mu to trvalo celkom dosť dlho a po niekoľkých pokusoch, hoci sa čas tvorby nepatrne skracoval, pociťoval, ako ho to vyčerpáva a zároveň že tým spotrebováva aj celkom svoju chakru. Preto sa rozhodol prejsť na inú metódu tvorby. Bola omnoho náročnejšia, no predovšetkým po mentálnej stránke, pretože sa musel dokonale sústrediť. Tentokrát sa nezameriaval na rýchlosť alebo veľkosť, ale na tvar. Snažil sa tvoriť zbrane, dýky, pretože mali jednoduchú a ľahko predstaviteľnú formu. Zároveň však vedel, že v boji sa mu takáto tvorba zbrane môže veľmi hodiť. Hlavne ak opäť stratí prehľad o tom, kam odletelo jeho tanto, ako tomu bolo naposledy. No naposledy ho stratil až potom, ako ním zabil. Na to sa však snažil nemyslieť. Začal vytváraním rukoväte, čo bol len trochu ploský valec, aby sa dobre dýka držala. Rukoväť nebola až tak prísne tvarovaná a preto to nebol dokonalý a ani dokonale hladký valec. Navyše prevládala hlavne fialová farba. Potom sa však zameral na čepeľ. Kryštál sa okamžite sploštil a mohol by pripomínať veľmi pretiahnutý úzky ihlan, ktorý sa priamo nadájal na valec. Na tvarovaní čepele si už dáva omnoho viac záležať. Sústredil sa na vyhladzovanie kryštálu, na jeho pevnosť, ako aj ostrosť tenkých ohraničujúcich hrán. Na čepeli fialová prechádzala skôr do ružovej so zlatým odleskom. Prvá dýka bola napriek snahe a koncentrácii dosť nepodarok. Keď ju skúšal držať, tak rukoväť bola dosť nepraktická a zároveň bola samotná dýka nevyvážená. Jednoducho ju však hodil vedľa postele k ostatným vytvoreným kryštálom a sústredil sa na tvorbu ďalšej. Rukoväť sa snažil ešte viac sploštiť, aby lepšie sadla do ruky. Pri čepeli však nevykonával žiadne výrazné zmeny. A tak vo výsledku nevytvoril skoro vôbec lepšiu dýku. Po tejto tvorbe sa však musel ísť napiť a utrieť si čelo od potu. Otvoril si okno na vetračku, nech mu do izby prúdi čerstvý vzduch. Opäť sa usadil na posteľ do tureckého sedu a pokračoval v tvorbe. Ešte niekoľko dýk vytvoril ako tie predošlé, kedy sa snažil len mierne svoju predstavu, ktorá bola hnacím motorom, vylepšovať podľa tých nedostatkov, ktoré pociťoval, keď jednotlivé dýky držal. Nenechal sa rušiť ani tým, ako vyčerpaným sa stával alebo ako veľa chakry už minul. Však ako ninja musí byť pripravený ísť až na okraj svojich fyzických i mentálnych schopností. A v tejto vyčerpanosti si to ešte skomplikoval, keďže si väčšmi uvedomoval, že musí popracovať aj na vyváženosti tej zbrane a vedieť to nejako vykompenzovať. Preto sa snažil rukoväť robiť kratšiu a menej odolnú, čím kryštál nemusel mať až takú vysokú hustotu a byť tak stlačený v rukoväti. Takto to znie však omnoho jednoduchšie, než to reálne bolo. Napokon však konečne vyrobil celkom dobrú dýku, ktorú by dokázal využiť aj v boji. Nanešťastie, zo svojho úspechu sa nepotešil a vlastne o ňom ani nevedel. Dostal sa s vyčerpanosťou a so zásobou chakry tak na hranu, že ho doslova vyplo. Ako sa chrbtom opieral o stenu, tak mu hlava klesla len trochu do strany a zaspal. Musel nad ním bdieť nejeden strážny anjel, že počas svojho sladkého a nevinného zaslúženého spánku si nijako neublížil. Veď celú tu dobu v ruke držal svoju kryštálovú dýku, ktorej tvorba ho tak zmohla i dorazila.*
---: ---
Hoseki: *Hoci sľúbil Renzovi, že popracuje na svojom výcviku a tréningu, zostal akosi stagnovať. Nechodili mu ďalšie misie a hoci sa naučil ešte pár ďalších techík, nemal pocit, že by sa nejako výrazne zlepšoval. A to ho celkom štvalo. Stále udržiaval tú tradíciu, ktorú si zaviedol od toho dňa, že každé ráno behával a po večeroch cvičil klasicky brušáky, kľuky a drepy. Áno, v tomto sa posunul a už zvládal viacej ako vtedy, no neprišlo mu to ani náhodou ako dostatočný pokrok. A ani nebol. Však po fyzickej stránke prakticky vôbec nezosilnel. Kondičku mal na svoj vek dobrú a rýchlosť taktiež, no akonáhle prišlo na silu, tak bol slabý ako čaj. To je vlastne nevhodné prirovnanie, pretože čaj môže byť dosť silný. Nevedel, čo presne má robiť, aby sa dostal ďalej, aby silnel. Nevedel, ako sa stať lepším ninjom. Ako sa mal preboha dostať na najbližšie chuuninské skúšky? Bola to naivná myšlienka a detská túžba. No hlavne, ako to, že to Renzo nevidel? Že toto chlapča nie je pripravené na taký skok? Sotva sa stal geninom a prehodnotil svoj názor na ninjov. Dobre, nebolo to zrovna, ale nebolo to ani tak dlho. A nemal ani ako naberať skúsenosti. Však od kedy splnil svoju tretiu D misiu mu nepridelili žiadnu prácu a v týchto dňoch sa príliš nestretával ani so senseiom. Predsa len, ten mal na práci niečo dôležitejšie. Hlavne, keď sa počasie zjavne zbláznilo. Sunagakure no Sato, dedina ukrytá v piesku, zvyknutá na pekelné slnko a vysušený vzduch, zažívala teraz neskutočné útrapy. Dažde a ochladenie spojené s prínosom toľkej vlahy boli pre toto podnebie neprijateľné. Skúsenejší shinobi mali plné ruky práce, aby tvorili korytá pre vznikajúce rieky a zabránili tak zaplavovaniu menších rôznych dediniek roztrúsených po púšti. Všetci lekári boli taktiež vyťažený, pretože organizmy tunajších boli zvyknuté na horúčavy a sucho, no nie toto. Okamžite prechladli, dostali chrípku a ani zápal pľúc nebol ničím nezvyčajným. Vďaka bohu, Hoseki dostal na toto počasie nové oblečenie, keďže ako sirote mu ho nemal kto poskytnúť. Nosil čierne dlhé nohavice, nepremokavú bielu bundu s kapucňou a ešte mal čierny plášť pre prípad núdze. No väčšinu času aj tak trávil vnútri, či už u seba čítaním požičaných kníh, v knižnici alebo v telocvični, kam sa presunuli skoro všetky tréningy z tréningovej oblasti. Ak však tieto dažde niečomu prospeli, tak to bola chlapcova kontrola nad vlastným sluchom, respektíve filtrovanie a vytesnávanie zvukov. Dnes sa však rozhodol, že keďže jeho každodenná rutina už akosi nestačí, začne chodiť aj do posilňovne. Však u seba na to nemal dostatočnú výbavu a ani priestor. Na rozcvičku sa ponaťahoval, začal klasicky krúžením hlavou najprv v prednom a potom zadnom polkruhu. Ďalej si chytil pravou rukou ľavé ucho a ťahal hlavu doprava, zatiaľ čo ľavú ruku k zemi. To následne opakoval vymenením rúk. Po pretiahnutí krku nasledovali ruky. Tie rozpažil a krúžil najprv zápästiami do jednej a druhej strany, potom predlaktiami a nakoniec čelné kruhy. Po krúžení prišlo naťahovanie rúk do strán a spájanie dlaní za chrbtom, keď jednou išiel zhora a druhou zdola. Po rukách bol na rade trup, najprv jednoduché úklony do strán, po ktorých prišlo krúženie. Všetko to končilo nohami. Postupne pekne najprv krúženie členkom, predkolením a celou pravou nohou. Potom to vystriedal, aby precvičil aj ľavú. Rozcvičku ukončil výpadmi doprava, doľava a dopredu, kedy sa ešte ponaťahoval. Po rozcvičke si dal ešte zahrievacie cviky zo svojej rutiny, konkrétne brušáky a kľuky. Drepy si nechal na neskôr, aby drepoval so závažím, ako mu odporúčil tunajší tréner, ktorý ho mal postupne previesť stanoviskami. Keď bolo telo zahriate, na rad prišla kladka v sede. Mal daných len desať kilogramov závažia, čo bola as najmenšia záťaž. Sťahoval si ju nadhmatom do úrovne hrude a mal robiť tri série po dvanástich stiahnutiach. Následne prišiel cvik na medzilopatkové svaly, kedy sa usadil pekne na stroj s nastaveným závažím päť kilogramov, čo bola doslova najmenšia záťaž, a mal tlačiť ruky zapreté o vypolštrované opierky k sebe tak, aby sa opierky dotkli a ruky mal v pravom uhle zohnuté v lakti na úrovni tváre. Napriek tomu, že mal najmenšiu záťaž, dychčal, potil sa a nevládal ich spojiť. Predsa len, bol decko, ktoré nikdy príliš namáhavo necvičilo a zrazu sa ocitlo v posilke. Keď ho ten tréner tak pozoroval, tak ho poslal ešte na bench, no zdvíhať len samotnú tyč bez závaží. Tá však sama o sebe mala minimálne desať kíl. Chcel chlapca naučiť správnu techniku a pripraviť ho na základný tréningový plán, aby zosilnel. Po benchi mu bola dopriata dlhšie prestávka, kedy sa mal ešte ponaťahovať. Potom prišiel posledný cvik a to drepy so závažím. Dostal desaťkilovú tyč a z každej strany mu na ňu bol daný dvaapolkilový kotúč. Tyč mal opretú o ramená a držal ju na široko. Pomaly začal robiť drepy, pričom ho tréner samozrejme pozoroval, aby si chlapča neublížilo. Tým jeho dnešné útrapy v posilňovni skončili, no zároveň to preňho znamenalo začiatok poctivého makania na fyzickej kondícii.*
---: ---
Tatsuki Arisawa: Mise C / *jedno ráno se u Tatsuki zastavil Mizuro. Otevřel mu její otec, což už tím začal den na hovno, protože jí několikrát říkal, ať u nich doma neotravují její kamarádi.* To není kamarád, ale člen týmu. *odsekne mu, když dojde ke dveřím a otce pohledem vyprovodí do domu. Na sobě má krátké černé kraťasy a černé tílko. Doma zásadně chodí bez podprsenky, což jejímu otci také vadí a proto mu to dělá na truc.* Co je? *osopí se na něj. Už od pohledu vidí, že je ozbrojený a že se očividně chystá na misi. Ihned se jí objevila myšlenka, která jí o to víc naštvala. Jak se ukázalo, měla pravdu. I když mu chvíli trvalo, než odpověděl. Sice vztahy mezi ní a klukama z týmu jsou napjaté, pořád je to chlap a ona šestnácti letá holka, co se vyvíjí rychle. Honem odvrátil zrak a snažil se jí dívat do očí. Celé to přešla.* Ikaku a Kego dostali misi ještě s jedním náhradním jouninem v zemi Lesů. Já dostal misi C, abych našel nějaký kytky. Jenže v těch se nevyznám a tak mi přiřadili tebe, protože se známe. *Pokrčí u toho rameny. Mám tady jejich fotky. *poví a podá jí je. Natáhne se pro ně a koukne se na ně. Během prohlížení jen přikyvuje.* Jo. Vím kde je najít. Hádám ale, že musím jít taky co? *Prohodí řečnickou otázku a fotky mu vrátí. Zavře dveře a jde se obléknout. Za deset minut vyjde oblečená do odkaz » a přes rameno má svoji brašnu. Na zádech šikmo nasazenou kosu a na kříži vodorovně nasazené větrné meče s jílci na obě strany. V brašně má vodu a potraviny a také pouzdra, do kterých je lepší květiny uschovat. V pouzdrech na zadku má vrhací zbraně a výbušniny.* Fajn, jdeme. Nepočítej ale s tím, že ti budu říkat pane. A nebuď takový sralbotka jako Ikaku při poslední misi. Prostě jsem je brutálně zabila, no a? *prohodí a jde napřed z jejich dvorku, zatímco se Mizuro na chvíli zarazil, než za ní vyběhl. Zavřela branku a zamířila k bráně vesnice. Ne ale k té hlavní. Vydala se k útesům a jít po skalách vedle vesnice, kde pak sestoupí do pouště. Vezme si od něj zase fotky.* Takže, všechny rostliny jsou dost náchylné a pro naše podmínky dost náročně pěstitelné ve skleníku. Tohle, sporýš lékařský, nebo taky Železník, je na bolest v krku, bronchitidu, nebo podporu činnosti jater a ledvin. Ve skleníku ne i šance je pěstovat a ve vesnické zahradě také ne. Výjimečně zanese vítr semena do těchto prostor nad vesnicí, jinak se pro ně musí až k hranicím se zemí železa. Kolik toho chtějí? *zeptá se ho po tom, co se ho snaží poučovat. Docela ho překvapilo, že se v tom až tak vyzná.* No, přibližně kilo kořenů. *Tatsuki se zarazí.* Sakra, tak to tam stejně budeme muset jít. *řekne ale i tak míří ke skalám za vesnicí. Během cesty pokračuje s druhou rostlinou.* Hm, tohle dost neurčitá fotka. Buďto je to mydlice bazalkovitá, která se používá při tvorbě piva, nebo spíše jeho pěny. A nebo mydlice lékařská. Ale hádám, že spíš ta lékařská. Svařený kořen se využívá při lupénce. Ale oddenek je jedovatý. Způsobí ochrnutí svalstva. *teď když to zmínila, napadlo jí, že by si nějaké ty oddenky mohla také nabrat.* S jejich výskytem to bude složitější, myslím, že si zajdeme dost. *poví a přetočí pozornost na třetí a poslední.* Štrucha zelená. Zánět střev, žaludku a pravděpodobně kvůli tomuhle počasí popáleniny od slunce. Na to se hodí dobře. No nemají malé nároky tedy v tý nemocnici. *řekne si a fotky mu vrátí.* Ten sporýš je asi takhle vysoký. *ukáže rukou do výšky svých prsou, čímž ho vrátí v myšlenkách zase zpět k dveřím jejich domu. Rychle se tedy otočí a rozejde se po skalách jiným směrem, aby se po ní podíval. Tatsuki jen zakoulí očima. "Očividně se v něm bouří hormony." Zazní jí v hlavě Raziel. "To je jeho boj, ať se jde vybouřit jinam." odsekne a jde hledat jiným směrem. Mizuro zatím našel sporýš a pustil se do jeho zpracování. V nemocnici mu řekli, jak co sebrat a tak nemyslel, že bude potřebovat na tohle pomoc od Tatsuki. Dostali se asi dva kilometry od vesnice a přibližně pětset metrů od sebe. Tatsuki ani nevěřila, že se jí povedlo nalézt Štruchu, na tomhle místě. Měla více chladu a tak se jí tu i daří, přesto ji není moc. Očividně všechny rostliny využili změny klimatu a zavlažená půda jim tu pomohla. Začala sklízet, když se kousek před ní začalo zvětšovat kolečko stínu. Viděla, kudy dělá stín on a tak uskočilo stranou. Do místa, kde ještě před chvílí dřepěla dopadl kámen o velikosti malého medicinbalu. Stáhne kosu a ohledně se. Pár metrů od ní stojí tři muži, kteří se museli schovávat a tak si jich nevšimla. Kámen by ji nezabil, ale dost by ji zavařil.* Děláš si prdel, že jo. *osopí se na něj.* Ale ne kluci, ona se zlobí. *zařechtá jeden z nich. Zbylí dva se přidají.* Holčičko, o ty věci by ses mohla poranit. Víš, jsou to zbraně a radši bys nám je měla dát. *poví další. Třetí si ji se zaujetím prohlíží, než se úlisně přidá.* A možná pak bys nám mohla i dát, než přijdeš k úhoně. *Tatsuki se opře o kosu a pokusí se o laškovný úsměv, ačkoliv neví, jestli se jí to podařilo.* Vážně, tak s pro to pojď. *odpoví třetímu. Ten bez váhání vykročí a zbylí dva se jenom smějí. Když po ní natáhne ruku, volnou rukou vytáhne meč a usekne mu jí nad zápěstím. Muž zařve a uskočí zpět. Oba už mají v rukou zbraně a vybíhají proti ní. Z useknuté ruky mu vystříklo dost krve a dostala dávku do obličeje, s čímž nepočítala. To zapříčinilo, že ji jeden z nich dal pěstí a srazil jí na zem. Muži vyrazili Tatsuki kosu a meč z ruky a odhodili i její druhý meč. První jí dal ruce nad hlavou k sobě a stoupl si ji prudce na zápěstí, až to v nich zapraskalo. Bolelo to, ale Tatsuki se chtěla stát mučitelem a tak se rozhodně nechtěla podat bolesti. Stále v tom není ale úplně nejlepší a tak se jí přes rty dostal výkřik. Muž bez ruky už si zvládl pahýl stáhnout páskem, aby nevykrvácel a rozhodně se chtěl pomstít.* Ty zkurvená děvko. To tě bude šeredně mrzet. *přes zavřené oči, ve kterých měla krev ani pořádně neviděla co se děje, ale pokoušela sebou mrskat, aby se nějak vyměnila. Na rukou jí stali ale silně a s každý pohnutím jí vystřelila do zápěstí bolest. Poraněný muž si ji klekl na břicho a dál jí pěstí do obličeje. Pak druhou a ještě jednu. Tatsuki ví, že teď si sama už neporadí a tak vykřikne, co to její přiškrcené plíce dovolí. Není v tom žádné slovo. Jen výkřik. Ten Mizuro vzdáleně zaslechne. Všeho nechá a hned vyrazí za Tatsuki. Do jedné ruky si vezme kunai a do druhé bublifuk. "Zabijou mě, jestli se jí něco stane." proletí mu hlavou. Tatsuki tohle nečekala. Rozhodně si ani v nejhorším snů nemyslela, že se jí něco takového stane. Ani netuší, jestli jí Mizuro zaslechl, ale znova to zkusit nemůže, protože ji do pusy nacpali nějaký hadr, který příšerně smrděl kouřem a alkoholem. Ucítí tlak na svých prsou, jak ji chytne za oblečení a škubnutím jí ho roztrhne, takže se její prsa ukáží světu.* Pěkné, kolik pak ti je? Ale je to vlastně jedno. *řeknou a obě prsa jí začnou mačkat jejich ruce. Muž, který měl na ní spadeno už na začátku, z ní sleze a nadzvedne její sukni. Tatsuki se snaží bránit nohama, ale ty jí chytne druhý muž. Roztáhne jí je a natáhne co nejvíc k rukám, takže se jí zadek zvedne do vzduchu.* Ó, děkuji kluci. *pronese s muž se staženou rukou.* To tobě usekla ruku, ty jí dej co proto nejdřív. *zasmějí se. Muž se také zasměje a stejně jako předtím jí roztrhl šaty, tak ji odtrhne i kalhotky. To už Tatsuki nedává a vře v ní vztek. Raziel cítí momentálně s ní. Zatímco jí muž prozkoumává prsty, promluví k ní. "Pusť mě, na tohle se nemůžu koukat ani já. Dej mi na chvíli své tělo a já je zabiju. Budou trpět, hodně budou trpět. Tohle je i moje tělo." Tatsuki se s ním setká ve svém podvědomí. Kleci před ním a sedí si na patách zrovna tak, jak je v reálu, ale bez krve v obličeji. (Podobně jako jinchuu, jen bez pečetí, bran apod.) Po tvářích jí stékají slzy. "Prosím." řekne jenom se zlomeným a zoufalým hlasem. Tohle je poprvé, co projevila svoje emoce v takovém směru. "Neboj malička." zatímco Tatsuki dál kleci, Raziel projde a přebírá její tělo. V reálu Tatsuki/Raziel otevře oči a s krvežíznivostí se podívá na muže, který se zrovna chystá do Tatsuki vstoupit. V tom už ale přiběhne Mizuro a z dvaceti metrů vrhne po muži, který se jí chystá zbavit nevinnosti, kunai a ten se mu zarazí do ramene. Během pěti minut, dvě zranění na jedné ruce. A to šli jenom pro pár blbých kytek. Opět vykřikne.* To snad ne. *chtěl se otočit a nějak reagovat, ale tím, že má kalhoty u kotníků, tak si o ne zakopl a spadl na přes okraj na výběžek, který je o metr a půl níž než plocha, kde zrovna byli. Zbylí dva muži jí pustili, což se pro ně stalo osudným. Nepočítali, nebo spíš nevěděli, že nad jejím tělem teď vládne někdo jiný a zaútočili na Mizura. Jenže Tatsuki/Raziel už stála na nohou. Podival se na ruce a zahýbal s nimi. Sice to bolelo, ale naštěstí nebyli zlomené.* Ti jsou mí. *podívá se na Mizura, který se zarazil v půlce útoku.* Ty máš ležet, děvko. *okřikne jí ten co jí stal na rukou.* Omyl, tady je Raziel. *na obličeji se jí objeví šílený výraz a stejně šíleně se i zasměje. V předklonu vyběhne a sebere kosu. Muži ušli pět metrů, než se zastavili, kvůli vyrušení ze zadu. Což byla ideální vzdálenost pro to, aby se při narovnání rozmáchl kosou. Ta jednomu projela pásem jako nůž horkým máslem a do druhého se zasekla. Dvě půlky dopadli na zem a Raziel cukl kosou k sobě, tím ret prohloubil a přerušil mu míchu v místě seku. Orchrnutý padl k zemi a po chvíli na zranění v silných bolestech a křiku zemřel. "Hm.. to bylo super. Tohle ale už není na mě. Tohle byla výjimečná situace." prohodí Raziel a vytratí se. Tatsuki se tak vrátí k vědomí a dopadne do stejné polohy, jako byla v podvědomí.* Tatsuki? *zeptá se pomalu Mizuro. Dost ho svádí pohled, ale dívá se jiným směrem, aby nekoukal na polonahou Tatsuki. Už tak si teď prožila dost. Ta jen zvedne ruku a pár vteřin na to se postaví sama.* Pomoz mi ho vytáhnout. Bolí mě zápěstí a asi to nedám. *poví a přejde k okraji, kam spadl třetí muž.* Ty malá děvko. Já ti ukážu, jen počkej. *Chce se vyškrábat rychle nahoru, ale Tatsuki švihne kosou a ze zadu mu jí zabodne do ramene jako hák.* Vytáhni ho. *poví Mizurovi. Ten popadne kosu a vytáhne tak muže na plošinu. Pak ji z něj vytáhne. Tím přišel pořádně o obě ruce. Kalhoty má stále ale u kotníků. Tatsuki si stoupne mezi jeho kolena.* Líbilo se ti to? Fajn, bylo to totiž naposledy. *její pohled je upřený na něj, ale jako by se na něj nekoukala. Obličej pokrytý její krvi jí dodává temnější a krvežíznivější pohled. Pak mu silně dupne na přirození. Muž zařve a stane tam pomalu bolavé ruce. Nebo spíše jednu, kterou ještě má.* Ne, ne, ne.. to já taky nemohla. *zajde pro svoje meče a ruce mu jimi přišpendlí na místo. Pak se znova postaví mezi jeho kolena a ještě dvakrát mu dupne na přirození. Mizuro ví, jak bolí naráz na tyhle oblasti. Obzvlášť víc to bolí, když na ně nasraná holka dupe. Má nutkání jí zarazit, ale nejspíš by ji mohl vytočit víc.* Jak se teď cítíš? *zeptá se a dřepne si na bobek tam kde stojí a vezme ho do ruky.* Copak, už nechceš? To je škoda. *muži stékají slzy po spáncích z bolesti a při každém dupnutí vydal žalostný křik.* Omlouvám se. *Povedlo se mu ze sebe vydat.* Tak ty se omlouváš? *zeptá se a silně stiskne. To jí ale bolelo na zápěstí tak po chvíli povolila. Na Mizura to bylo moc. Rozhodl se, že se vrátí pro věci, co tam nechal. Nespěchá. Ví, že je už mimo nebezpečí a určitě s ním tak brzo neskončí.* Kolik jich bylo? Kolika si už udělal to samý, o co ses předtím pokusil udělat mě? Kolik? *poslední slovo doplní dalším silným stisknutím. Muž z bolesti pomalu ztrácí vědomí.* Ne, ne. Na to zapomeň. U toho budeš celou dobu, to ti povídám. *poví a polije mu obličej vodou, kterou vytáhla z jeho brašny, aby ho vrátila zpátky.* Tak snadný to nebude. *Tatsuki už teď ví, že chce být opravdu mučitel.* Prosím, zabij mě. *žadoní o smrt.* Ano, neboj. Ale až za dlouho. Tohle budeu tvoje nejdelší... Hm... Čtyři hodiny. Tomu věř. *poví a pokračuje s mučením. U po deseti minutách je jasné, že jeho přirození by bylo už pro fungování nefunkční. Ani bolest už toho nebyla strašná, což Tatsuki poznala z toho, že křičel méně a méně. Vytáhla senbony a zkusila něco jiného. Vzala jeho penis, který tam jen tak visí a probodla mu ho na špici skrz na skrz. To cítil. A taky to dál najevo. To jí udělalo radost a tak pokračovala dál a dál. Nechávala mu prostor, aby se vzpamatoval a neumřel jí na bolest. Mizuro mezitím sklidil zbytek rostlin a vrátil se zpět. Nechápal, jak může být ten muž stále při vědomí a tak vzal dva kunaie a hodil mu je do hrudi. Muž k němu natočil hlavu a s vděkem v očích zemřel.* HEJ. To ne. Tohle mi dělat nebudeš. *Tatsuki naštvaně vyletěla a vyběhla k němu. Po cestě vytrhla jeden meč a zastavila se metr od Mizura. Když viděla jeho obličej uvědomila si, že byla po celou dobu v rauši a jeho smrtí jí z něj dostal. Všechno to na ní zase padne. Meč jí vypadne z ruky a slzy si začnou probíjet cestu zaschlou krvi. Tohle je poprvé, co dala najevo o emoce veřejně. Ačkoliv jejich vztahy nebyli nikdy zvlášť skvělé, spíše to byli lidé, co se museli snášet na misích, tenhle okamžik je zmenil. Podlomili se jí kolena, ale Mizuro jí zachytil a pomalu s ní klesl k zemi. Sedi si na patách a Tatsuki drží v náručí, zatím co se jí z očí valí další a další slzy. Ani jeden z nich v tu chvíli neřeší, že je Tatsuki, až na sukni a čáry oblečení, které jí visí na zádech, úplně nahá. Trvá jí to pár minut, ale po chvíli se začne uklidňovat. Vrátí se zpátky do svého stavu neutrality a soustavné podrážděnosti a vstane z jeho náruče. Mizuro jí pustí, ale sleduje jí stále. Pomalu vstane a neví co říct. Sundá si ale svoji košili a podá jí ji. Tatsuki si ji vezme a bez známky studu odhodí zbytek vrchního oblečení a nasouká se do jeho košile. Zapne koflíky a připne si zpět svoje zbraně, brašnu a sklidí zbytek rostlin, které tam jsou, ačkoliv většina je pokryta krvi, ať už její, nebo jejich. Pak se na něj otočí.* Teď půjdeme posbírat zbytek rostlin. Tohle se nikdy nestalo. Nikde neřekneš, co se stalo. Jestli se to někdo dozví, skončíš stejně. *je to přímá výhrůžka.* Napadli nás, tys porazil dva, já jednoho. Jednoduchý. *Vyrazí kupředu, kdy ho musí minout.* Co ale tenhle výjev, když sem přijdou na kontrolu. *Tatsuki se zastaví a otočí. Poskládá pečeť a vyšle na těla ohnivou techniku Katon: Endan, aby těla spálila.* Hotovo. *odvětí svým obvyklým odměřený tónem a pokračuje. Když ho ale míjí, položí mu krátce ruku na rameno.* Děkuju. *zašeptá opravdu potichu, že to sotva slyšel i on. V tom slově byla opravdová vděčnost. Stačilo jen to, že je rozhodil, aby jí pustili. Kdyby přišel později, nebo tam s ní nebyl vůbec, mohla tam ležet, zatímco by se na ní všichni tři ukájeli. S tím by nemohlo asi jen tak potom žít. Tahle zkušenost jí ale pomohla v tom se zocelit. Tahle vzpomínka jí bude hnát vpřed, aby se to už nikdy nemohlo stát. Během dvou dnů nahromadili nakonec zbytek potřebných rostlin a vrátili se zpět do vesnice. U předání výsledku mise potkali Kega s Ikakuem a ti nechápali, proč má Tatsuki Mizurovu košili.* Výsledek boje. Její šaty shořeli z větší části. *vysvětlí Mizuro, zatímco Tatsuki už odcházela pryč. Ona se sice vrátila ke stejnému vztahu, jaký k němu měla předtím, Mizuro už ale nemohl a začal s ní soucítit. I to musel ale zamaskovat před ostatními. A to ho mrzelo nejvíc.*
-;;--:
Raien: *PoZoruje cestu po které kráčí. Prach by se z ní za normálních okolností jen zvedal, leč o prší stále tak prostě co? Prostě se nepráší! a hotovo! Protože je všude mokro a písek se akorát více boří od promočení. Sic místy drží lépe než kdy předtím..* Zasraný déšť, už aby ty mrakdy něco odjebalo do dža *Pronesl si potichu, když vcházel do budovy. Byl z části zmáčený, ikdyž né nějak durch.. Pohyboval se totiž hlavně pod střechami, kde na něj nepršelo.* Tak jsem tady slečno *Pronesl k sekretářce knihovny.* No jistě dobře protžídím to a pouklízíím *Zamrčel s jistým opovržením k zadané práci co dostal. Uklidit knihovnu? Pro shinobi taková potupa.. zbytečnost.. Však proč nemá lepší misi? Tohle je trapné a ponižující... No samozřejmě poklízel a poklízel. Jednu knížku sem, jednu tam a další zase táámhle. Kdyby byl pes a knihovna park.. dalo by se říci, že obskočil snad každý rožek a strom co tu byl.. Tedy takhle spíše obskakoval regály s knihami a zařazoval tam ty správné. Byla to otravná činnost, jako kdyby si to ta knihovnice nemohla pohlídat sama. To snad sakra nemůže začazovat vrácené knihy rovnou? Je taková líná prdel? Těžko říct.. prsotě s tím otravovali shinobi, kteří by přece měli plnit důležitějši mise! Nějaké skutečné důležité a neponižovat se tu tato... No a co se nedověděl Raien nakonec??? Ještě musel roztžídit a poklidit knihy, co si někteří vymaštění lidé půjčovali a četli v knihovně.. Též byli líné prdele a nevraceli to zpátky do regálů.. RAien se nad tím vlastně i v duchu rozčiloval, že proč sou to takové lemry líné.. Ale kdyby jim to řekl, stejně by z toho byl akorát průser pro něj a neprospěl by na misi.... Trvalo několik hodin, než to měl všechno hotové a mohl se jít ohlásit.. Když tak udělal.. Dostal potvrzení, že misi splnil a utíkal ji okamžitě odevzdat... Aby ji měl jako splněnou a hlavně aby moc lidí nevědělo, že dělal takovéhodle otroka!*
---: ---
Tatsuki: /D mise/ *Tatsuki má dneska svojí první misi jako genin. Po té, co dokončila geninskou zkoušku přepadla jí choroba, u které jí lékaři nedávali moc šance. Navíc ani pořádně nevěděli co jí je. (od 8mi jsem za ní nehrál) Její temná stránka, kterou si ještě neuvědomovala se ale během té doby několikrát ozvala. Většinu času byla také v komatu, ale během toho ve svých snech s tím temným já musela komunikovat. Snažila se ho ignorovat. Ano, překvapilo jí, že je to on. I tak ho ale ignorovat nešlo a sváděli spolu psychický souboj, který vždy jen tak tak vyhrála. Kdyby prohrála, mohl by převzít její tělo. Její povaha je už ale taková, že si nenechá nic líbit. Při prvním setkání se jí představil jako Raziel odkaz » Jestli je to jeho pravé jméno nezkoumala, ale používá ho. Řekl jí, že její tělo není dost silné, aby ho přijalo, její mysl ale ano. Proto jí uvedl do kóma a celou dobu s ní sváděl souboje, aby jí posílil. Pak se náhle probudila. Doktoři sami nevěděli, co čekat a tak udělali několik testů, které prokázali, že je úplně zdravá a pustili jí. Sama Tatsuki nemá potřebu se o tom s někým bavit a nechává si to pro sebe. Zvlášť před rodinou. Matka jí přivítala, otec ale doufal, že už se neprobudí. Nezbylo mu, než se s tím opět smířil. Jediná Ichika, její sestra jí je ještě nějak blízká. Je to nevinné dítě, které svoji sestru rádo vidí a nedokáže ještě odsuzovat. Tatsuki tak ráno vychází z domu oblečena v odkaz » a míří si to rovnou na místo setkání s týmem, ke kterému byla přiřazena. Jejich velící Ikaku byl urostlí chlap, který se s ničím a hlavně s nikým nemazlil. Co má na srdci, tak i na jazyku. Nejdřív mlátí a až pak se ptá. Nosí uniformu ne zrovna typickou pro Jouniny Sunagakure odkaz » Dva další kluci, kteří s ní v týmu jsou, jsou už od pohledu neurvalci. Dost toho pochytili od Ikakua. Mizuro odkaz » a Kego odkaz » Čekají na ní u akademie. Už od pohledu jí je jasné, že jim to opravdu vadí, aby se k nim přidal někdo takový. Tím myslí holka. Podle nich jsou holky plačky, které se jen zkrášlují a boji se umazat. Tatsuki jim ale už na první misi chtěla ukázat, že je k životu nepotřebuje.* No, to je dost. *poví Ikaku, který má založený ruce na prsou.* Tak když už jsi konečně tady, můžeme začít. *podá jí vysílačku. Všichni tři už tu svoji mají nasazenou a tak si jí sama nandá.* Jsme na kanálu 3. *přidá se Kego. Od pohledu vypadá Kego předsi jen přívětivější než ti dva. Ten je rozhodnutý jí tu šanci aspoň dát. Proto mlčel, když jim řekli, že se k nim Tatsuki přidá.* Snaž se nám to nepodělat. *řekne ještě Mizuro a otočí se od ní pohledem. Radši se se zaujetím dívá kamsi do prázdna.* Cílem dnešní mise.. *vezme si zase slovo Ikaku.* Je chytit uprchlou kočku. Takhle vypadá. *ukáže jim fotku kočky, který utekla svým pánům.* odkaz » Cílem je jí pokud možno nijak nepoškodit. Rozdělíme se a budeme prohledávat vesnici. Každý z vás si vezme jeden kvartál. Ehm, víš co znamená slovo kvartál? *zeptá se s úšklebkem Tatsuki. Ta jen mlčky přikývne a stále se dívá na fotku.* Pokud ji najdete, přes vysílačku podáte hlášení, že jste ji našli. Udáte polohu a počkáte na zbytek. Nepokoušejte se jí chytit samy. Nebudete mít šanci. *řekne a podívá se na všechny tři.* Super. Mizuro, sever. Kego, jih. Tatsuki, východ. Já si vezmu západ. Odchod. *všichni tři se vydají do svých oblastí. Tatsuki se otočí na patě a vyrazí do svého.* Bože to jsou tupci. *řekne si na uvolnění. Na svém levém předloktí má připnutý zápěstní štít. V pouzdrech nad zadem má vrhací zbraně, drát, výbušné lísky. Její oblast zahrnuje rušnější části vesnice, takže počítá, že tam na ní nenarazí. O to spíš se tedy nijak nehoní. Ikaku si vzal oblast, kde je mnoho domu se zahradou a psi. Tomu místu se také kočka bude vyhýbat. Padlo to tedy na Mizura nebo Kega, že na ní narazí. Ke svému překvapení jí ale po půl hodině našla se slunit na balkoně jednoho z domu v ulici Yuko. Přemýšlela, že by jí zkusila chytit sama, ale zbytečně by jim dávala možnost, kdyby to podělala.* Ulice Yuko. *poví jenom do vysílačky a čeká. Najde si vhodnější postavení na střeše domu přes ulici. Nejdřív byl u ní Ikaku. Hned ji zahlédl. Pár minut po něm dorazili i Kego a Mizuro.* Fajn, teď ti vysvětlím, jak tenhle tým pracuje. *řekne Ikaku Tatsuki, aniž by se na ní podíval.* Když máme misi, kde hledáme nějaký cíl, jako zrovna teď, tak ten kdo ho objeví, navrhne strategii. Takhle mi pracujeme. V tuhle chvíli je to tedy na tobě a čekám, že vytvoříš nějakou strategii. *jakmile domluví, podívá se na ní s výrazem ve tváří, který jí naznačuje, že to myslí vážně. S tímhle opravdu nepočítala. Je s nimi poprvé. Nezná ani jejich schopnosti a už má vymýšlet strategii. Na akademii je učili, že bez znalostí schopností lidí v týmu, nedokážou účelně reagovat. Doufá tedy v základní znalosti. Na elementy jim prdí. Při této operaci by bylo poškození domů nežádoucí. Bez řečí se tedy začne rozhlížet kolem. Jako základ bere své dovednosti, které ovládá. Přibližně po minutě si dá dohromady strategii. Další minutu si jí dává dohromady v hlavě. Problém je ten, že nerada moc mluví.* Zabráním jí v útěku přes střechu. Ikaku, vy jí znemožní tě útěk přes levou stranu domu. Támhle, *ukáže na pravou stranu od kočky, kde je stánek s občerstvením s velkým parapletem.* Mizuro pod něj. Za letu jí chyť. Kego, zabráníš jí v útěku do ulice. *řekne ve zkratce. Všichni ti se na ní dívají když někam ukáže, tak se tam podívají. Ikaku si to dává dohromady a sám se snaží vymyslet jinačí strategii. Nakonec ale přizná, že by to udělal stejně, jen asi jinak rozhodil role.* To by šlo. Akorát Kego a Mizuro se prohodí. Spíš se jim na to hodí schopnosti. *poví Ikaku a podívá se na ně. Oba přikývnou.* Měla jsem je znát. *odsekne Tatsuki. Je ale překvapena, že s tím souhlasil. Mizuro doufal, že to nedá a tak ho tím zaskočila. Seskočí ze střechy a postaví se do středu ulice. Nebo spíše se pohybuje sem a tam aby s plynul s davem. Kego se přesune pod paraple, ale tak, aby viděl. Tatsuki zůstává na střeše. Ikaku chce vyrazi, ale Tatsuki ho zastaví.* Ještě ne. Až kývnu, tak pět vteřin. *řekne a dívá se na okna pod sebou. Netuší co má v plánu, ale přikývne jenom. Na oknech pod jsou truhlí s kytkami, které mají větší množství květů. Soustředí se na ty kytky a poskládá pečeť. V tu chvíli kývne. Ikaku počká pět vteřin a jedním skokem přeletí ulici a přilepí se na stěnu domu tři metry od kočky. Ta okamžitě zpozorní a chce vystřelit na střechu. To už ale účinkuje technika Tatsuki, Hikarakuyou: Hana Shuriken. Z truhlíků pod ní vyletí všechny květy jako shurikeny proti domu a zabraňují tak kočce v uniku přes střechu. Ta si to uvědomí a otáčí se na ulici, kde je už připraveny Mizuro. V ruce má už svůj bublifuk a vypouští proti kočce velké množství bublin, které nemají ale žádnou schopnost. Když prasknou tak jen prostě prasknou. I tak to ale kočce vadí a tak se rozhodne pro jediný možný směr. Odrazí se a dopadne na paraple, od kterého se odrazí na vedlejší dům. To už ale Kego použije Nan Kaizo a omotá jí rukama kolem dokola a stáhne, aby mu nemohla utéct. Ruce zase stáhne k sobě a kočku drží. Sice ho drápe jak to jen jde, ale s tím počítal. Vytáhne svitek na Kuchiyose Tobidougu a z něj odpečetí klec, do které kočku vloží. Lidé na ulici se postěžují na rozruch a sobecké chování. To ale s rámusem dopadne Ikaku na ulici.* Zavřete zobák a starejte se o svoje věci. Nějakej problém. *otočí se pak jen na muže, který je k němu nejblíž a vypadá, že chce něco říct.* Ne, pane. *vykoktá a zmizí v davu. Tatsuki se přidá k týmu na ulice.* Dobře provedené a také vymyšlené, Tatsuki. Ohlásím misi. Můžete jít domů. *vezme si od Kega kočku a vydá se k sídlu Kazekageho, kde ohlásí výsledek mise a informuje i o začlenění Tatsuki do týmu. Tatsuki se mezitím beze slova otočí a vyrazí domů. Mizuro se rozloučí jen s Kegem a odejde také. Kego se chvíli dívá za Tatsuki. Hlavou se mu honí několik myšlenek, nakonec se ale otočí a vyrazí do tréninkové oblasti, aby si trochu zacvičil.*
---: ---
Mito: *skousla si ret pri jejich slovech, po jejim doteku jakoby se roztekla a sloupala z drsneho brneni, kterym si odpirala lidske pokuseni. Prudce se natiskla na jeji rty a hltala kazdy z jejich polibku. Otevrela oci. Tma v mistnosti ji oklopovala stejne jako samota. Citila vhlko v kahlotkach, ale Saya nikde. Promnula si oci.* Yume? Tak zive.... *Povzdychla si.* Saya-chan... Chybis mi. *Zavrela ociba pretocila se na druhy bok.*
Saya: Neříkej, že to tak chceš, jen lžeš sama sobě. Zkus se zamyslet, zda tvůj život opravdu směřuje takovýmto hloupým směrem. Zeptej se někdy sama sebe, zda jsi s tímto spokojená ale spokojená jakože opravdu spokojená a šťastná. Jdeš proti lidské přirozenosti, kdy si tohle všechno odepíráš. *Saya se pak doslova natiskne na tělo Mito, jednou rukou jí pohladí po rozkroku a usměje se. *Myslím, že tvoje tělo nesouhlasí s tím, co říkáš. *Poví a následně se pokusí jejich rty spojit v polibku. *
Mito: Ja vim. A tak to chci. *Pousmala se smutne. Chtela to? Sama nevedela. Videla Sayu co dela a okamzite prisla na jine myslenky.* Dela a to hodne. Nemuzu se na tebe tolik divat, jinak zesilim. *Videla, jak se priblizuje. Lehce se predklonila, posadila se a cekala, co Saya udela. Citila, jak je ji horko, ne ze sauny, ale ze vzruseni. Bradavky mela ztvrdle uz davno jen z pohledu na Sayu. Lehce se odlepila od dreva a stpupla si ped Sayu, jednou rukou ji chytila kolem pasu a druhou prilozila k tvari.* Co mi to delas Sayo?
Saya: Mito, řeknu ti tajemství. Je hloupé vzdávat se nároku na lásku, rodinu, majetek a emoce. To pak nejsi o nic lepší než třeba obyčejný Shuriken, v ten moment se z tebe stává obyčejná věc, která nemá žádná práva. To co vlastně děláš je pouze slepá věrnost. Jsi pouze loutka, která se nechává ovládat. *Pak ovšem Mito poví, že její tělo stárne a že prakticky už není tak pěkné, samozřejmě že se okamžitě zamračí. *Stárneš, to je pravda ale to neznamená, že tvé tělo není krásné a k nakousnutí. *Jak to Saya povídá tak se zvedne a stiskne svá prsa, během toho má pohled upřený na Mito. *To nic necítíš, když vidíš tohle? *Zeptá se a začne kráčet pomalu přímo k Mito. *
Mito: Gomen...protoze jsme tu spolu, ze citim tak velky chtic a pres to se te nechci dotknout. Mrzi mne, ze ti nemuzu doprat rozkos ani uspokojeni. Protoze jsem se vseho takoveho vnitrne zrekla po rozchodu. *Povzdxchla si a nalila opet na uhli vodu. Posivala se na Sayu a usmala se.* Co te na tom.bavi? Vzdyt moje telo uz stejne pres vsechen trenink starne. Tvoje je stale tak mlade a krasne.
Saya: *Sayi mysl zachvátí nejedna perverzní myšlenka, ovšem v mysli to je a v mysli to i zůstane. Ovšem Mito se jí pak omluví a Saya vůbec nechápe proč nebo za co a tak nechápavě nahne hlavu na stranu. *Gomen? *Saya to ovšem nehodlá moc řešit, prostě si užije tu příjemnou chvilku, kterou může prožívat teď a tady. Stejně jako Mito si lehne, ovšem zrakem je stále stočená na ní. *Baví mě tě sledovat.
Mito: *bylo tam prijemne pritmi, prostor osvedcovaly pouze zhave uhliky, na ktere Mito nalila trochu vody s bylinkami, aby vzduch nabral ruznorodou vuni.* Rozhodne to byl genius. O tom neni pochyb. *Spokojene se polozila na lavici, chvili tam tak lezela a tise oddychovala. Otevrela oko a sledovala Sayu. Lehce se usmala.* Gomen.... *Povzdychla si tise.*
Saya: No právě byla by to opravdu zábava, minimálně já bych si to určitě užila a to docela dost. *Poví Saya a následuje Mito do sauny. Vlna tepla jí okamžitě udeří přímo do tváře, jakmile vleze do dveří do sauny, pak za sebou zavře a posadí se. *Zajímalo tě někdy kdo a jak asi vymyslel něco jako je sauna? Celkem by mě zajímal člověk, co s tím přišel. *Poví s úsměvem a zahledí se pozorně na Mito, může si trochu pozorněji prohlédnout její krásné tělo. *
Mito: Nikdo t není, jsme tu samy, takže žádné pohledy na ns mířit nebudou...ale byla by to zábava, minimálně bychom pár lidí dost potrápily. *Usmála se a zamířila do sauny, která byla jen pár kroků od jezírka, otevřela dveře, ze kterých se vyvalila horká vlna vzduchu, vlezla dovnitř.*
Saya: *Nějak se jí to nezdá, ale v základním vystupování nyní dokáže rozeznat rozdíl mezi Mito a Shae takže si je jistá, že nyní hovoří s Mito. Sice trochu nejistě ale předci jen souhlasně přikývne na návrh ohledně sauny. Pomalu tedy vyleze z vody a ani se neobléká, prostě jen čeká, až vyleze Mito. *Představ si chodit tu celé nahé po tomto sídle, jenom ty nechápající a pohoršené pohledy ostatních lidí. s
Mito: *Divala se na Sayu. Chytila.se za pusu.* Zase...vzdycky jen tak vystreli jak blazen, ale to nejsme! Hlavne si nemysli nic spatneho Saya-chan. *Sklopila pohled.* Jen ji nedokazu poradne uhlidat, vzdy si najde skulinku, kudy proklouznout. Nebudeme se o tom uz bavit. Nechces jit do sauny?
Saya: Shae mě nezajímá, chci Mito, ta není levná imitace čehosi. *Poví Saya otráveně, bojí se jí? Ani trochu ví, že kdyby jí Shae chtěla něco provést tak by si s ní lehce poradila, spíš jí vadí, že něco takového je uvnitř hlavy Mito. Je jasné že Saya není spokojená a trochu se s i trápí s tímto celým. *Aspoň je povražděte krutě, sice to nemůže být tak kruté jako ode mě ale aspoň to.
Mito: Vysvětlit? Co na tom nechápeš Sayo? Ona je Mito, já jsem Shae, kvůli mě je tady, aby splnila svůj slib ajá jí dala pokoj, ale snad si nemyslí, že jí opustím...nene, jen budu v ústraní čekat na chvíli, kdy budu moct být zase volná. Snad brzy. Všechno- Saya-chan? *Dívala se dost nechápavě.* Děje se něco? Co tak koukáš. *Zasmála se nesměle.*
Saya: *Saya je trochu smutná že se toho asi nezúčastní, ovšem na smutek není čas Saya jakoby přišla o řeč a dokonce od Mito udělá několik kroků vzad. Není tak blbá, aby nepoznala, že tohle není Mito, taková totiž nikdy nebyla a ani rozhodně být nemůže. Věnuje Mito takový ten pohled, který říká „drž se ode mě dál“ kdyby měla zbraň, byla by schopná jí uchopit. * Nechceš mi tady něco vysvětlit?
Mito: *Sledovala ji neusltralnim vyrazem, jakoby to bylo uplne normalni.* Delal to zenam prede mnou, bude to delat i tem po me. Cim dele to vydrzim, tim dele nebude trpet jina zena. Je to kolegialni. *Pokrcila rameny.* Nezabijej ho Sayo, postaram se o to pozdeji sama. *Usmala se, ne Mito, ale Shae, ktera prevzala kontrolu.* Bude to zabava, az se to tu cele otoci vzhuru nohama. *Zatocila se ve vode do kola a zasmala.* Uz se nemuzu dockat, az Mito konecne povoli oteze a zjisti, ze disciplina se neda vzdy dodrzet.
Saya: *Zamračí se. *Nechci, aby miloval někoho dalšího. Jediné z čeho jsem ráda, je to, že ta další osoba je očividně mrtvá. Je to nepřirozené. *Sayu pak trochu překvapí, že by Mito chtěla ničit tu sochu, ani Saya by to neudělala předci jen na druhou stranu je Suzuyovi vděčná že jí aspoň jednou ročně dovolí poslat Jashinovi oběť díky čemuž nestárne. Pak se ovšem dozví tu nepříjemnost pro Sayu je to doslova šok, okamžitě se otočí čelem k Mito a věnuje jí dlouhý pohled. *Však to je ale příšerné! Já ho zabiju, jeho, jeho děti, děti jeho dětí a každého koho měl kdy rád. *Saya je naštvaná a to opravdu moc. *Budu ho topit v krvi jeho milovaných!
Mito: Ah...dva lidi, asi bych si v tomhle s Tomeem rozuměla, taky jsem schopná milovat tebe i Suzuyu. *Povzdychla si a přiložila čelo na její záda, lehce jí políbila na pokožku.* Velké centrum jo? Socha? Někdy s vydám do Yugy a spolu jí obarvíme, nakreslíme mu knír a puntíkatý spodky. *Zasmála se.* Já? Jsem sexuálně zneužívaná služk jednoho olezlého páprdy, který si myslí, že ve svých skoro osmdesáti letech ej pro mne ctí se nechat postříkávat jeho malým ptákem na xicht. *Procedila mezi zuby naštvaně.*
Saya: Ano sblížili jsme se, ale prostě nebyl moc čas, očividně má moc práce že nemá ani čas zůstat v Yugakure nebo se zastavit navíc očividně má v srdci místo pro lásku dvou ale já, nevím. Cítím se částečně zrazená, chci být jeho jediná láska. *Saya je u toho trochu skleslá. *Jinak jsem dala k dispozici svůj dům jedné dívce, která vlastní taktéž Sharingan ovšem prostě byla mnou jako poslední a tak jsem jí naučila, aby na mě nebyla tak moc závislá a ta blbka si to vyložila tak že prostě u mě už nebude a že jsem jí odehnala, ten klid co pak přišel je něco, co mi dost chybělo. Kromě toho asi nic nového, jen že v Yugakure vzniklo velké obchodní centrum, kde jsou obchody všeho druhu, dokonce tam je obrovská zlatá socha Yugakageho. Kromě toho asi nic, neustále se nudím, nemám vůbec co dělat a co ty? *Když skončí tak zavře oči a spokojeně zamručí. *
Mito: Roky? Proč? Já myslela, že jste si s Tomeem blíž, co jsi v Yugakure zpátky. Změnilo se něco snad? Povídej mi o všem, jak jsi se měla celou tu dobu a tak. *Pokračovala s masáží, cítila, jak má Saya ztuhlé svaly a tak přitlačila.* Já ti pak povím, co se děje mě.
Saya: *Saya je ráda že si to Mito ožívá a konečně si tam mohla trochu odpočinout a hlavně mohla nechat vypustit její stres. Ještě by i pokračovala, kdyby Mito nerozkázala, aby se Saya otočila, což taky udělala a otočila se zády ona zase k Mito. Ihned jakmile ucítila její prstíky na své pokožce tak spokojeně vzdychla. *Umm, to ty jsi tady ta božská. *Poví spokojeně tlumeným hlasem. *To budou roky, kdy se mě někdo dotkl někdo, koho mám ráda.
Mito: *Spokojene lezi oprena o okraj, s kazdym pritlacenim spokojene zamrucela.* Je to uzasny Sayo, jsi bozska. *Jakoby se roztekala pod jeimi doteky a jeji stres odplouval vodou pryc. Spokojene vzdychla a otocila se k Saye.* Ted ty. Otocit. *Naznacila pohyb rukou, aby se Saya otocila a jala se ji masirovat na ramenou a u lopatek (mezi nimi).*
Saya: *Jak si Mito přeje tak i splní a u lopatek trochu přitlačí, aby tam škrábání cítila trochu více. *Však tebe miluju i já, jsme tu jen my dvě, takže se můžeš uklidnit. *Saya při škrábání je velmi pečlivá a opravdu místy tlačí víc než jinde, hlavně mezi lopatkami ale pak se občas přisune k její pokožce svými ústy a za pokožku na zádech ji chytne mezi zuby a trochu zatáhne. *Jaké to je takto?
Mito: Vystresovana.....ano. *spokojene zavrela oci a lehla si hlavou na ruce, slozene na okraji brehu, spokojene vydechla.* Miluju to Sayo. Miluju te. Jsi uzasna, trochu pritlac u lopatky prosim. *Mrucela spokojene, jakoby byla pod vlivem extaze. Zavrela oci a nechala se unaset na vlnach relaxace a spokojenosti.*
Saya: Jsi moc vystresovaná, i když jsme spolu tak mi přijde, že si přijdeš jak ov práci, jakoby snad byla povinnost tu se mnou být. *Poví Saya s úsměvem a zastaví se kousek za Mito. Její vlasy začne dávat stranou z jejích zad, takže by jí vlastně nyní měli vyset přes ramena. *Uvolni se a opři se o kraj, potřebuješ trochu uvolnění. *Poví Saya s úsměvem a přiloží jí k lopatkám své nehty, které jsou trochu delší rozhodně se stará o svůj vzhled a to i o své nehty i když jsou jen umělé, protože dlouhé by si dovolit nemohla, aby si je nelámala. Saya Mito začne pomalu škrábat po zádech, že trochu přitlačí a pomalu jde směrem dolů a dole kousek nad zadkem se otočí a provede tahy zase nahoru. *Tohle se ti líbí ne?
Mito: *Usmala se na ni.* Je to tvrdy rezim, zjistuju ale, ze i na vek vypadam dost dobre. Je to asi vazne tim, ze nemam na tele moc tuku, spis zadny. Veskery volny cas trrnuju. *Vzala dalsi jahodu a pak se napjate otocila, byla poslusna jako beranek, demence z rezimu se podepisuje i v soukromem zivote. Byla tedy otocena zady, po ramena ve vode. Cekala, co se bude dit.*
Saya: Tak jdeme. *Poví Saya a poslušně následuje Mito, rozhodně by tam totiž sama netrefila. To je taky důvod proč se drží Mito těsně za zadkem. Když se konečně dostanou k pramenům tak nadšeně tleskne. *Vauu to je super! Nečekala jsem, že něco takového v Sunagakure najdu tohle je prostě bezva. *Poví a začne se pomalu svlékat, chviličku jí to zabere, ale nakonec se z toho všeho vysvobodí a pomaloučku si obejde pramen, aby stála naproti Mito, a pomaloučku si vleze do vody, spokojeně zamručí a opře se o jeho kraj. Tiše jen sedí naproti Mito a pozorně jí sleduje. *Po těch trénincích máš jistě už odolné tělo, přesto jsi na pohled stále ta krásná žena, které jsem dala svůj první polibek. *Saya při té vzpomínce troch zrudne a tak aby odvedla pozornost tak prostě proti Mito cákne trochu vody. Pak se pomalu ale začne přesouvat k Mito. *Otoč se! *Zavelí, jakoby to měl být rozkaz. *
Mito: No, nikdy nevíš, to je pravda. V srdci jsem mnoho věcí, v realitě můžu být jen jedno ale. *Zvedla se, pobrala jahody a vyrazila.* Tak jdeme. *Obešla budovu na zahradě a ocitly se u pramenů, resp, v místnosti, napůl obehanné zdmi, napůl zahradou, na dřevěné podlaze, ve které byl zbudovaný umělý pramen horké vody s minerály. Položila jahody na břeh a svlékla se. Vlezla do vody, jakoby jí přítomnost Sayi totálně odpouala od všeho špatného a ponořila se do vody, jakoby všechny starosti smyla. Spokojeně vydechla.*Paráda.
Saya: Pozor, ty jsi Ninja taky, na to nezapomínej. Oficiálně jsi sice Samuraj, ale Nina jsi v srdci. *Podoktne a znovu se zakousne do svého jablka. *Navíc nikdy nevíš, třeba nakonec nezemřeš. Nikdy nemůžeš vědět, kam tě tvůj životní příběh zavede. *Podotkne a ještě několikrát si kousne do jablka, sní ho poměrně rychle a tak s ještě vezme pár jahod. Ovšem pak přijde od Mito její návrh a Saye se rozzáří její očka. *Prameny? Tak proč tam už nejsme? Ale vezmeme i ty jahody, jsou výborné a očividně čerstvé. *Saya vyskočí na nohy a plná nadšení čeká na Mito. *
Mito: *Posadila se a rozložila různé dobroty na zem, samozřejmě všude bylo čisto, tak proč by ne. Vzala si jahody a začala jíst.* Co já vím...jsme hodně rozdílné, ty máš boha, já ne, ty jsi stále mladá, já umřu. Ty jsi ninja, já samuraj, úplně jiné. *Zasmála se. Raději si zacpala pusu jídlem.* Co takhle jít do pramenu? Feudálova rodina tu není. Nikdo...tu není, jen my dvě.
Saya: Já vím, že jsem vychytralá, kdybych nebyla tak se sem za tebou nikdy nedostanu. Opravdu myslíš, že by mi někdo legálně či dobrovolně dal dokumenty, kvůli kterým tu zůstat mohu a ani Feudál s tím nemůže nic udělat? *Poví Saya s úsměvem a nechá se provést celým tím místem, levou ruku má celou dobu položenou na rukojeti své katany, konečky prstů po ní klepe, jakoby to byl nějaký tik. Ve spižírně si vzala jedno jablko, které si vzala do volné ruky a s chutí se do něj zakousla, sice je možné že tohle by si někdo jako samuraj neměl dovolit ale tak Saya je tu jen jako učeň aby se tu právě tohle naučila ne? Tak proč si nedovolit trochu drzého chování. *To jsou ale parchanti, takhle dobrý a čertví jablko jsem snad ještě ani neměla. *Pak Mito zmíní, že doufá, že zůstanou kamarádky navždy, tak se Saya zasměje. *Samozřejmě že zůstaneme, není důvod, aby se to změnilo.
Mito: Mentorka? *Zasmála se. Prohlédla si ji.* Jsi ty ale vychytralá potvůrka. Jasně že ukážu. *Chytila ji za ruku a začala procházet rezidencí, od části pro samuraje, přes halu na velké akce, salónky na malé, část pro ženy, část pro mužskou stranu rodiny, přes kuchyni a koupelny, zahradu s budovou pro samuraje, saunou a horkým pramenem. Zbrojírnu a špižírny, všechno ji ukázala. Přece jako nová svěřenkyně musela znát každý kout rezidence, aby věděla kdy a kde zasáhnout. Následně jí vzala do spižírny a nabrala tam tolik jídla kolim mohla aodvedla Sayu na zahradu.* Ani nevíš, jak jsem šťastná, že jsi tu. Že jsme spolu. Snad naše přátelství nikdy neskončí.
Saya: Prosím tě já tu mohu pár dní zůstat. Proč myslíš, že jsem takto oblečená, jsem nová sexy samurajka která tu je, jen aby viděla, jak to doopravdy chodí u Feudálních Pánů a ty budeš pár dní moje mentorka. *Saya je na sebe pyšná že to tak krásně zařídila a její dokonalé lži které je schopná podstoupit aby mohla být s Mito. I když se neobjímají tak se stále drží za ruce, Saya se Mito podívá pozorně do očí a chviličku mlčí, chce si užít ten pohled do jejích krásných očí. *Moc nového toho nebude, během mého trestu jsem byla nucena žít životem ženy v domácnosti a tak, ono nemoct používat chakru je náročné. *Saya zavře oči a natáhne se k Mito aby jí mohla políbit na čelo, nic víc si určitě nedovolí. *Chyběla jsi mi, takže co mi to tu ukázat?
Mito: *Spokojeně zamručela.* Takže tvůj trest už je pasé....jsem tak ráda, že jsi zase volná. Ani nevíš, jak moc mě mmrzí, že jsme spolu nemohli být častěji, že jsem ti nepsala, že jsme spolu netrávii čas jako amlé....ale bohužel, už jsme dospělé a já mám zodpovědnost za cizí život. Tak moc bych chtěla být jen s tebou někde,schoulená v posteli a spokojeně podřimovat. Vědět, že mám alespoň tebe. *Pevněji ji stikla a povolila, chytila ji za ruce a oddálila se, stále jí držíc za dlaně.* Jsem tak ráda, že jsi tu. Co je nového? Povídej...přijdu si, jakoybch tě už neznala.
Saya: *Pomalu otevřela svou náruč pro Mito a očekávala, kdy se Mito rozhodne jí obejmout. Sice to chviličku potrvá ale tak jakmile to přijde tak jí Saya pevně chytne do svého objetí, aby si jí u sebe udržela. *Jsem ráda, že jsem ti udělala radost, je to mnoho let, minimálně čtyři roky. *Poví s úsměvem a jednou ruku Mito přiloží na hlavu a několikrát jí pohladí po vlasech. *Moc mi moje nejlepší kamarádka chyběla.
Mito: *Nadechla se, vydechla.* Klid Mito.....*Zašeptala, ale stejně se neubránila k tomu, aby se Saye nevrhla kolem krku, pevně ji stiskla a objala.* Jsem šťastná, jako blecha, bože, tak dlouho jsme se neviděly. *Držela ji pevně a spokojeně si položila hlavu na její rameno.*
Saya: *Chviličku jen tiše sledovala Mito, jak leží v posteli, přijde jí to tak krásné a rozkošné. Skoro jakoby Mito byla naprosto bezbranná. Počká než si Mito Sayi všimne sama, nebude na sebe upozorňovat. Naštěstí nemusí čekat ani moc dlouho. *Ahojky, přišla jsem se na tebe podívat a pokud mě někdo uvidí tak jsem tu jako Samurajka v tréninku. *Samozřejmě dokumenty jsou pravé, i když nepravdivé hold prostě stačí správné osoby přes Genjutsu donutit aby provedli to co Saya chce. *Doufám, že jsem ti udělala radost.
Mito: *Právě si v pokoji sundalava jednotilé části své zbroje ( odkaz » ), kdy nakonec skončila v body a suknici z kůže, které její tělo pevně obepínalo, suknice byla volná. Protáhla se a sundala si i stuhu z vlasů a rozpustila je. Lehla na postel a přemýšlela nad cším špatným, co se jí tu stalo a nad vším, co bude ještě následovat. Jaké terory ze stran žen ve feudálově rodině, či sexuální útoky ze stran mužského osazentva. Její myšlenky se vrátili k domovu, dětství, bezstarostnému mládí v Yugakure, se Sayou, Satsuki a Suzuyoou. Povzdychla si, zavřela oči a když je otevřela, spatřila Sayu. Prudce se zvedla.* Saya-chan?
Saya: *Dostala povolení od Suzuyi odejít, netrvalo moc dlouho, aby se rozhodla, kam může jít a tím byla Sunagakure. Dokonce si vyjednala povolení, aby mohla navštívit samotnou Mito. Sice to chtělo dost přesvědčování na mnoha místech, ale její Genjutsu mnohokrát zajistila, aby získala vše potřebné. Momentálně se ještě nachází doma, ovšem brzo vyrazí, zatím se jen oblékne do ( odkaz » ) a k levému boku si připevní pouzdro s katanou. *Fajn jsem připravena. *Poví si nadšeně a pomocí Kamui se přesune přímo do pokoje Mito (už dřív si skrze Tōmegane no Jutsu zjistila kde je její pokoj). *
---: ---
Aoda Jaazu: *celý ten konec proběhl nějak rychle. Než se stačil vzpamatovat, už seděla na tvorovi a letěla pryč. Dost ho to sklamalo. Sleduje jí, dokud se nezmění v tečku na obloze, která po chvíli také zmizí. Otočí se tedy sklesle a vrací se pomalu do vesnice. Zajímalo by ho, zda je stále sledoval někdo, koho by případně, na ní nasadil kage. Po půl hodině dorazí k bráně vesnice a prochází kolem stráží. Těch si moc nevšímá. Vrací se stejnou cestou na akademii a rovnou do svého bytu. Akademie jemuž v tu dobu prázdná, protože skončilo vyučování. V ní jsou možná jen nějací kantoři, kteří si dodělávají svoji práci.*
Chikaku: *Zavrtí nad tím hlavou. Nakonec se však přeci jen donutí odsunout to vše stranou.* Myslím, že to vynechám a jen vyrazím co nejrychleji odevzdat tu zprávu pro Raikage. Ale je velmi pravděpodobné, že se znova dlouho neuvidíme, pokud ano a prsten nosím zde. *Poukáže na místo kousek pod krkem. Má ho na řetízku a skrytý pod tričkem, takže ho nemůže nikdo vidět a vyptávat se.* Hlavně na sebe dávej pozor. *Věnuje mu polibek na rozloučenou, než se sebere, vyleze do sedla a nechá se Chinshim odnést co nejrychlejší trasou do Kumogakure.*
Aoda Jaazu: *když se vzdálí od tvora usměje se. Vezme jí kolem pasu a přitáhne si ji. Konečně jí může v klidu políbit.* Je mi u řiti, co si bude myslet a co ne. Jednou jsem tě požádal o ruku a slíbil jsem ti, že klidně z vesnice odejdu. *znova jí políbí.* Těší mě, že si myslíš, že jsem schopný shinoby, ale díky tomu, že ovládám jen taijutsu, nikdy nebudu tak schopný jako ostatní mě úrovně. Ne když se nedokážu dostat ani z genjutsu. Co se týká taijutsu, tak nemám problemi, ale v ostatním.. *zavrtí hlavou.* Je to těžší. Bohužel. Proto mě tu taky moc neuznávají. Nikdy bych se třeba asi nemohl stát ani kagem. *povídá. Vezme si do rukou její ruce a kouká na prsten, který se jí leskne na prstě. Pokud ho tedy momentálně má. Jestli ne, tak se zeptá, kde ho má.*
Chikaku: Chinshi! *Sotva ho káravě plácne. Naprosto to však postrádá sílu, jde jen o to gesto. Vzdálí se od něj a přistoupí blíž k Aodovi, aniž by byl Chinshi překážkou mezi nimi. Ten akorát dotčeně stáhne hlavu i uši stranou a postává poblíž nich.* Jsi si jist, že to nebude Kazekage považovat za únos tvé osoby a pokus ze strany Kumogakure ukrást jednoho z jeho velmi schopných shinobi? *Chytne si dolní ret zuby, během čehož tvoří špičkou bot důlek v písku s rukama za zády.*
Aoda Jaazu: Nevadí, tak najnůskaři. *poví ale nezlobí se. Spíš si prohlíží tvora, který se k ní tiskne hlavou. Přijde mu moc fantastický, nikoho takového ještě neviděl.* Svoji vesnici z vejšky znám. Pohybuji se hlavně po střechách. Ale můžeš mě třeba odnést k hranici. Nepotřebuji ani sedlo. Myslím že to zvládnu bez něj, hlavně když se budu tisknout k tobě. *normálně by ji už obejmul a líbal, ale momentálně se k ní spíš lepí ten její tvor.*
Chikaku: Je dost inteligentní a není to čistě výhoda Vyslanců.. Spíš je to dar pro Vyslance k rychlejšímu plnění práce od jeho vesnice. Víc ti k jeho začátku nepovím. Patří to k tajemství. *Nepoví mu víc.* Teoreticky bych tě mohla vzít na jeden let s sebou, abys viděl svůj domov z výšky.. Nicméně, mohli by to brát vaši za krádež tvé osoby. Nechci dávat Kazekagemu víc záminek k tomu, aby jsem tak mohla za válku snad ještě já. *Lítost nezapře, protože by tím měla možnost něčím vykompenzovat tu propast toho, co vše pro ni učinil dosud Aoda.* Unese až tři osoby a sedlo je tam sice nyní jen pro jednu, nicméně je to situované tak, že se tam dá připojit další stejný kousek za to základní. Takže dva další kousky mám ve svitku. *Informuje ho, aby si nemyslel, že by ho nechala sedět na Chinshim bez sedla či by se museli vejít do jednoho. Chinshi hledí na Aodu podezřívavě s jistou zvědavostí. Jeho vlčí smysli mu prozrazují hodně o vztahu mezi Chikaku a jím. Ať, už jde o hlas, mimiku těla či pach. A s tímhle se u Chikaku setkává poprvé. V Kumogakure vyjma jeho a Takasy totiž není nikdo, kdo by byl Chikaku něčím blízký. Opře se hlavou zboku proti Chikaku, ale ne plnou vahou a nespouští zrak z Aody. Křídla má z půlky stažená k tělu.*
Aoda Jaazu: *Aoda je trochu v šoku, když se před ním objeví neznámé stvoření. Stáhne ruku k rukojeti Kubikiri, ale Chikaku mu poví, kdo to je a tak ji zase stáhne zpět.* No, ahoj Chinshi. *poví pomalu. Nechá si ruku stáhnout k jeho zobáku. Přesto ale pod jeho kůží rozšíří obranu od Hone no Yoroi, pro případ, že by zaútočil. Nechá se očichat a pomalu ho pohladí po zobáku.* Takže tohle jsou výhody velvyslance? *zeptá se a prohlíží si tvora. Udělá i pár kroků do strany, aby ne něj viděl na celého.* Zajímaví tvor. *dodá ještě. Tak nějak neví, jak se k němu postavit, aby ho nevytočil.*
Chikaku: Ale..*Ohradí se a kráčí za ním, nechávajíc ho víc vpředu. Lituje toho, že jí nevyšel úkol, jak doufala, že vyjde.* To bys měl. Jsem Vyslankyní.. *Mrkne na Aodu při tom, když poukáže na svou důležitost. U brány nejsou zastaveni, takže Chikaku počká asi tak tři kilometry pěší cesty, kdy už by nemuseli být snad vidět z vesnice a tehdy by k němu natáhla ruku, aby ho chytla za ruku a mohla si ukrást pořádný polibek, což však nakonec neučiní. Zarazí se sotva pohyb načne. Nakonec venku dlouze, táhle a pronikavě píská do prostoru, kde viditelné nikdo není. Netýká se těch, kteří vnímají chakru. Chinshi totiž dokáže výborně splynout se zdejším prostředím. Vyrazí ze svého částečného zavátí pískem, jako kdyby razil přímo z písečné duny. Tvor, který je stavbou těla z většiny vlkem, nicméně srst mimo ocas chybí a nahrazuje ji jemné peří i orlí křídla velkého rozpětí. Na sobě má stále svůj postroj i s helmou. To vše zakrýval navátý písek a málem neslyšel ani to její volání. Jen co vyráží zpod písku, cítí pach. Chinshi nevzlétne k úniku před možným nepřítelem do vzduchu, ale vyrazí si to po všech čtyřech k dvojici lidí.* Tohle je Chinshi. *Představí ho s náležitou hrdostí Aodovi.* Chinshi! Tohle je Aoda. *Chytne Aodu za rukáv a zatřepe mu rukou, kterou potom pozvedne k Chinshiho čumáku, když s ním k nim vyrazí, aby si zapamatoval cizího muže, jeho pach a mohl si ho prohlédnout.*
Aoda Jaazu: Dobře, tak jdeme k bráně. *poví. Má chuť ji vzít za ruku a obejmout jí. Nezbývá mu, než to přestát.* No.. *Poví a prohlédne si ji.* Upřímně, nejsem moc na oblečení, radši bych tě viděl bez oblečení. *poví a šťouchne do ní.* No nic, jen žert. Musíme tě v bezpečí dostat z vesnice. *řekne nakonec a dovede jí až k bráně.* Mám paní velvyslankyní doprovodit na hranice, aby se jí něco nestalo. *poví. Stojí zády k Chikaku a nenápadně mrkne na stráž brány. Má na sobě veškerou výbavu.* Tak půjdeme. *řekne k ní a pokračuje skrz bránu ven.*
Chikaku: *Povzdechne si, když cesta ven znamená opuštění. Ví však že to ohrožuje víceméně oba dva. Jejich vesnice jsou v nepřátelství a na devadesát procent hrozí válka a jejich vzájemné city by se dali využít proti nim. Uvolní se trochu, když už mají akademii za sebou.* Mno.. Venku za vesnicí.. V okolí. *Odtuší a zřetelně si uvědomuje chuť opřít se o něj během chůze, které je nucena odolávat, bojovat s ní a potlačovat ji.* A jen tak mimochodem.. Jak se ti líbím? *Trochu se zatočí na místě, aby měl možnost prohlédnout si její oblečení. Dosud vždy byla v jednom jediném druhu a barvě oblečení. Nyní má konkrétně tohle, jako oblečení vyslance.*
Aoda Jaazu: *usměje se.* Dobrá tedy. Ještě moment. *zajde si do svého bytu pro věci. Hodí si na záda Kubikiri a posbírá zbytek svého vybavení. Pak se vrátí k ní.* Tak můžeme. *poví a popadne jí ještě za ruku.* No, nevím jak to, že jich víc. Asi to byl jiný druh, ale ta, co jsme už měli najednou spadá pod tuto linii. *vede jí skrz akademii až k jejímu vchodu. V učebnách jsou studenti, kteří zaujatě či znuděně vnímají svého učitele. Před dveřmi do ulice jí ještě zastaví, otočí k sobě a políbí.* Kdo ví, kdy se zase uvidíme. *poví. Na to otevře dveře a vyjdou ven už ji a k nedrží za ruku. Nechtěl by ji nějak ohrozit. Působí dál jen jako její doprovod k hranici.* Tak kde je ten tvůj "milenec". *naznačí uvozovky a zasměje se.*
Chikaku: *Všimne si jeho vlastního a doposud jediného podpisu na svitku. Dojde jí, oč se jedná. Zraní se proto na prstu, kdy využije krve z něj k podepsání se.* Takže stonožky... Co to znamená? Předtím to byla taky stonožka.. *Trošku nechápe. Mohla vyvolat jen jednu jedinou stonožku, nechápe, jak by mohlo být víc druhů a k tomu jen jeden svitek smlouvy.* Víc svitků nebude? *Usmívá se.* A žárlivost.. Chinshi, že by mohl konkurovat tobě? *Zasměje se pobaveně. Vážně jí to přijde vtipné.* S ním bych si nemohla užívat, jako s tebou na té naší dovolené. *Pohladí ho po čelisti.*Tak tedy, můžeme jít.. Jen mne odsud budeš muset zřejmě vyvést k té bráně a pak jít kus dál od vesnice semnou. *Chopí se začátku, který je blíží opět k rozloučení a to mnohem dřív, než by tomu bylo bývalo díky termínu půlnoci. Nač však věci ještě víc zhoršovat. Spolu s povoláním na sebe vzala i jistou zodpovědnost.*
Aoda Jaazu: Tak super. *usměje se a stále čeká na její podpis.* Náhodou jsem narazil na doupě linie stonožek. Upřímně, některé jsou dost děsivé vyzáží a jedna má docela divnou vlastnost. Ale určitě se dokáží dobře ohánět v boji. *poví. Počká dokud se na svitek nepodepíše. Pak ho schová.* Takže máš společníka na cesty? Tak toho bych teda rád poznal. *poví trochu žárlivě, ale přesto se nakonec usměje a ještě jí obejme.* Tak. Chceš tedy jít?
Chikaku: *Nezdá se jí to moc, ale nechá to tedy být a uzná to vysvětlení.* Nemyslel, dobrá.* A to bys mohl.. Během té události, bych ti mohla ukázat svého nového společníka, který mi během úkolů Vyslankyně působí, jako doprovod i nositel pro rychlejší cestování. *Usměje se. Chinshi, tak ho má pojmenovaného. "Jen by se šiklo najít něco nového na dorozumívání se i na větší vzdálenost a co je dost pronikavé." konstatuje zamyšleně, než zmerčí nabízený svitek.* Ty mi nabízíš...? *Není si jistá co jí je nabízeno. Proto sice vypadá zaujatě, ale zůstává opatrná. Věří mu a tedy nejde o nedůvěru či ohrožení od něj.*
Aoda Jaazu: *zarazí se, než mu dojde, na co narážela. Odstoupí od ní o krok.* Tak jsme tu určitě nemyslel. Měl jsem na mysli, že si zvládla být s tím pakoněm v jedné místnosti. Na to jsem určitě nenarážel. Ale mohlo by to ohrozit tvoji misi, kdybychom se teďka zašili co? *zeptá se. Přemýšlí co teď tedy.* Mohu tě provést po vesnici a nebo doprovodit k hranici. U brány to okecám. *poví a pak si ťukne prstem na spánek.* Něco pro tebe mám. *poví a začne hrabat v pouzdře. Vytáhne svitek s Kuchiyose a podívá se na ní.* Jestli chceš, nechám tě podepsat tenhle svitek. *nabídne jí ještě možnost, kdy doufá, že je zrovna nikdo nesleduje.*
Chikaku: *Obrátí zprvu oči v sloup nad jeho pohledem a narážkami.* Jsem tu,... jako Vyslankyně.. *Odtuší s odmlkami skrz náhle prohloubené dýchání. Těší se na něj a na to, tak ráda by téhle chvíle využila v prožitek.* Drahý.. ? *Zajíkne se, když se k ní přitiskne po těch slovech o Kazekagem.* Tak.. Takhle blízko jsme si určitě nebyli.. Byl mezi námi kancelářský stůl.. Ani mi nečinil žádné návrhy tohohle druhu.. Věř tomu nebo ne.. Není tu nikdo jiný, pro koho je tohle tělo chtěné, vítané a koho chce a vítá.. *Ujistí ho, potom co ho pokárá za nápad, že by snad měla mít ke Kazekagemu takhle blízko.* I když je fakt, že ten čas do půlnoci mohu nyní snad využít neformálně.. *Trocha obav z toho na ni však jde. Kazekage se nevyjádřil nijak konkrétně a mohla by tak svým činem u něj spustit převážení na stranu války. Je to pro ni těžké. Navíc má Aodu tak moc blízko u sebe. Užívá si ten okamžik a pocit jeho přítomnosti, jeho fyzické blízkosti.*
Aoda Jaazu: *oddálí se hlavou od ní.* Dostal jsem dopis. Jinak bych si pro tebe nedošel. *odpoví. Podívá se na ní s ušklebkem.* Do půl noci? To nám zbývá ještě dost času viď? *kouká po ní šibalsky.* Na tomhle patře mám byt, který jsem dostal od senseie. Na tohle pato mají studenti zakázaný vstup. Ani moc kantorů sem nechodí. Máme tu tedy dostatek soukromí. *poví. Doufá, že pochopí na co naráží.* Nebo tě můžu provést po vesnici a můžeme být všem na očích. *usměje se.* A koukám,že socializaci zvládáš už dobře, když si dokázala být s kazekagem takhle blízko. *znova se k ní přitiskne. Chyběla mu její přítomnost.* Taky si mi chyběla. Jak je to dlouho co jsme se viděli naposledy? Přijde mi to jako věčnost. *poví a políbí ji.*
Chikaku: *Ještě v šoku z neočekávaného únosu své osoby svým snoubencem, polibek však bez váhání oplatí.* Dříve? Hledala jsem tě a určitě by nebylo fajn hlásat všude tvé jméno.. Jsem zde pracovně.. Dostals dopis? V něm je dost vysvětleno.. *Dost se snaží zorientovat se, kam ji to zatáhl. Nezní během těchto faktů nadšeně, i když srdce jí tluče o překot a určitě je pro ni jeho přítomnost nyní podmanivá.* Do půlnoci mám být pryč. Dopis pro Raikage, nic určitého vůbec neřekl.. Přesto mám obavy, že to není na nejlepší cestě. *Zmíní mu překotně. Pokusí se dotknout jeho tváře, pokud tedy držení jejích rukou bude jen symbolické. Vymáhat si jejich svobodu nebude.* Chyběls mi.. *Pronikne jí do těch slov trocha smutku.*
Aoda Jaazu: *doma nechal i svoje závaží. Sleduje vchod a nespouští z něj oči, dokud se ve dveřích neobjeví. Jakmile tam, usměje se. Hned potom, co ho osloví vyrazí vpřed. Je mu jasné, že ji nechal Kazekage sledovat, tak se aspoň pokusí zaskočit toho dotyčného. Za běhu otevře první bránu a v mžiku je u ní. Popadne jí a zmizí sní na střechu nejbližšího domu. Přes střechy jí nese až na střechu akademie, kde jí opře o zeď vedle dveří.* Ahoj zlato. *usměje se na ní a políbí jí. Rukou otevře dveře a protáhne jí rovnou do chodby. Tam zruší Hachimon.* Taky ses mohla ozvat dříve. Doufám, že už neodcházíš? *zeptá se a dívá se jí do očí, zatímco jí drží za ruce.*
Chikaku: *Převezme od něj mlčky tu zprávu. "To nevypadá moc dobře... Nezdá se, že by se rozhodnul pro první či druhou variantu.. Možná dokonce snad něco proti mě v té zprávě?" vrtá jí to sice hlavou, když opouští kancelář, potom co svitek zapečetí do svého Kuchiyose Tobidougu, nechá však zprávu nepřečtenou pro Raikage. "Přeci jen je ze mě jen posel a nic není vyřešené.." projde vchodem budovy, ven. Ocitne se na tom slunci zdejší země ve zdejším suchém a písčitém podnebí. Jen zběžně se rozhlédne, když si nemůže nevšimnout muže naproti. Pokud tedy není schovaný nějakým pláštěm, aby neviděla jeho tvář, pak si ho ani nemůže splést.* Aodo?.. *Hlesne šokovaně, že ho nakonec přeci jen vidí. Blokuje během toho vstup budovy Kazekageho.*
Aoda Jaazu: *vysedává v jedné restauraci. U sebe má jen u pasu Sāberu a sako, které má zevnitř naplněné vybavením. Kubikiri má ve svém bytě v akademii. Zrovna pije svůj zředěný džus s vodou ze sklenice, když se objeví chlapec s dopisem. Vezme si ho a také mu ještě něco zaplatí. Rozbalí dopis a přečte si ho.* Ta potvora. *usměje se. Hodí na stůl peníze a míří sprintem rovnou k sídlu Kazekageho. Zastaví se několik metrů před sídlem a opře se o stěnu jiné budovy a čeká, jestli se ještě ukáže.*
Kazekage: *Přizval jí dovnitř.* Takže nebudu to nijak prodlužovat. Tady je svitek s mým vyjádřením a zakazuji ho číst komukoliv jinému než Raikage. Toť vše. Do půlnoci tohoto dne opustíte Sunagakure. Zbohem. *Mávl rukou aby odešla a pustil se opět do papírování. Tím že poslal vyjádření pro něj věc končila.*
Chikaku: *Je jí líto, že se jí nepovedlo zastihnout Aodu. "Možná je to tak lepší.. Těžko bychom jen tak skrývali při osobním setkání, že spolu máme vážný vztah.." povzdechne si. Nakonec se přeci jen rozhodne. Usadí se, odpečetí ze svého svitku Kuchiyose Tobidougu čistý list papíru a dopisní papír. Začne psát vzkaz pro svého snoubence. Snoubenci jsou už nějakou dobu a s kagy svých vesnic to určitě neřešili. Bylo to dílem okamžiku a v dobu neutrality vesnic. 'Byla jsem zde a pravděpodobně jsem tě nezastihla.. Dlouho jsme se neviděli.. Celkem mi to shází, ale co naděláme. Krátce po našem posledním rozloučení jsem se stala Vyslankyní své vsi. Znamená to pro mne i jistá možná omezení, ale též volnost umožňující navštěvovat cizí místa, ať jsou vztahy jakékoliv. Souvisí s tím i mnoho povinností a odpovědnosti. Nicméně, měla jsem snahu a zřejmě v ní neuspěla co se týká vztahů našich vesnic. Doufám, že se ti daří a nadále ještě dařit bude. Doufám, že se vztahy našich vesnic ještě něčím zachrání, i když v mé moci to pravděpodobně není." napsala by ráda mnohem víc, i tak má dojem, že by to pro něj i pro ni mohlo být nejspíš kompromitující. Podepíše papír velmi drobným písmem, přeloží a vloží do obálky, kterou uzavře. Její otevření tak bude znát, protože to bude buď zmáčené na provlhnutí k otevření bez poškození, či potrhané, ač to neznamená, že by tak nemohl dotyčný přendat potom papír do nové obálky a adresát tak nezjistí, že do toho někdo nahlížel. Oblečena ve svém vyslaneckém oblečení a se všemi svými věcmi, jak dorazila, tak vyráží. Prvně však kráčí ven ze sídla k nalezení nějakého místního klučiny, který by byl zrovna na ulici, aby mu předala dopis.* Aodovi Jaazu... *Zašeptá mu do ouška a nechá menší odměnu, i když to nezaručuje, že dopis doručí. Teprv poté se dostaví před dveře kanceláře Kazekageho. Dala si záležet, aby jí to netrvalo příliš dlouho a nezdržovala tak. Zaklepe na dveře.* Tady Chikaku Hidohito, vyslankyně Kumogakure, přišla jsem na vaše předvolání. *Ohlásí se a vejde jen v případě, že se ozve souhlas. Za sebou poté zavře.* Zdravím. *Pozdraví.*
Kazekage: *Nechal si zavolat Chikaku do své kanceláře. Mezitím psal onen dopis pro Raikage. Jeho obsahem bylo: "Jestli se mnou chceš něco probírat ohledně války nebo obchodu tak jsou 2 možnosti. Buď mi nabídni něco co mne přesvědčí o tom abych cesty otevřel nebo řekni rovnou že válku chceš. Nedozvěděl jsem se tu nic co by mne přesvědčilo o tom abych otevřel obchodní cesty. Jestli tedy mi chceš říct víc tak mi pošli dopis ve kterém se domluvíme na našem střetnutí." Dopis byl připraven a pouze čekal než přijde Chikaku které onen dopis dá.*
---: ---
Kazekage: *Jakmile Chikaku zmizela tak se objevil v kanceláři jeden ANBU.* Budeš jí sledovat. Jestli udělá cokoliv nezákonného tak ji ihned přivedeš a bude to rychlý proces. Musíme se připravit na válku. Odmítám mít cokoliv společného s někým kdo spolupracuje s tím Suzuyou. *Člen ANBU zmizel. Po chvíli přišel vojevůdce.* Běž zmobilizovat všechny shinobi. Nevím jak dlouho bude trvat než na nás Kumo zaútočí. Musíme být ostražití. Musíme být připraveni na všechno. Běž. *Vojevůdce zmizel. Kazekage se posadil do křesla a začal psát svitek ve kterém dával vědět Iwagakure a Konohagakure současnou situaci. Ještě toho večera vyslal posly do obou vesnic.*
Chikaku: *Lehce skloní hlavu.* Děkuji a přeji ať vaše rozhodnutí je to nejlépe zvolené. *Nechá se vyprovodit z kanceláře do pokoje, který je v budově Kazekageho.* Doufám, budu moci vycházet do vesnice i jejího nejbližšího okolí? *Optá se, než skončí v pokoji, který si prve pořádně prohlédne. "Domov Aody.. Nevypadá to zatím nadějně.." konstatuje a doufá též, že bude moci chodit do okolí vesnice kvůli kontrolám svého Chinshiho.*
Kazekage: *Opřel se do svého křesla.* Dobře maličká. Prozatím budeš ubytována v Sunagakure pod mou ochranou. Poradím se s radou a vyneseme verdikt. Jakmile bude verdikt vynesen tak si tě zavolám a odneseš vše zpět spolu s mojí odpovědí. Ať tě však ani nenapadne cokoliv udělat proti mé vesnici. Jinak nebude jen válka ale ty budeš její první obětí je to jasné? *Otočil se k ní křeslem zády a koukal do Suny. Zahvízdal. Do kanceláře vešel muž který se uklonil.* Vezmi tady paní velvyslankyni do pokoje pro hosty. Až ti řeknu tak ji zase přivedeš. *Jakmile se pak dveře zavřou tak se začne smát.* "Opravdu si myslí že jí toto vše budu věřit? Pouze už mě začíná nudit a navíc mám důležitější práci. Jestli chce Kumo válku tak jí bude mít. Musím dát vědět jak Konoze tak Iwagakure. Za chvíli začne válka vesnic."
Chikaku: Možná právě proto, že nebyli přítomni všichni v dobu festivalu, kteří tam byli pozváni? Možná z toho důvodu, že ne všechny obchodní stezky jsou volné? Sice ano, jsem Vyslankyní, ale... Mnoho osob má vyslance jen za pouhé posly. *Ušklíbne se ke konci.* Nehodné čehokoliv jiného. *Dost tím poukazuje i na své uvítání zde a samotný začátek s nímž s ní jednal. Nic však nepoví přímo.* Nejsem si jista, pokud se obáváte Yugakageho, zda je správnou volbou otvírat si tuhle válku, nicméně, je to jen na vašem zvážení.. Ne každý však má problém s Kumogakure. Nechceme po vás vaše lidi, ani vaše území, jen otevřít obchod. *Snaží se udržet to stále v jisté snaze o neutrální slova. Je otázkou, nakolik se jí to daří.* A mne by to možná umožnilo nadále v případě potřeby pomoci Sunagakure před nukeniny a to i těmi, kteří jsou nikeniny původem z Kumogakure. Pokud nebude válka, tedy bude otevřen obchod.. Ne s Yugakagem, ale s Kumogakure.
Kazekage: *Kazekage přikývne. Když uvidí plod tak jen ohrne nos.* Nějaká plodina? *Ochutnat kousek a v puse ucítí chuť pečeného masa.* "Hm. Zajímavé. Toto si Kumo škudlí pro sebe? Sjede pohledem opět na Chikaku.* Takže tato Mana je produktem Kumo? A proč tedy není k dostání u ostatních vesnic. Něco takového by mělo mít export a tudíž by se to ke mě dostalo. Jak mi toto vysvětlíš? *Kazekage si toto sezení i docela užíval. Byla to pro něj spíše hra ale trumfy neměla Chikaku ale on. Šibalsky se usmál.* Nejsem si jistý zda toto je dostatečný důvod pro obchod. Co myslis velvyslankyně. *Řekl s pohrdavým tónem v hlase.*
Chikaku: *Tenhle vývoj událostí ji překvapí. Přesto, přeci jen už na začátku, než došlo ke zdržení kvůli získání vhodné dopravy. Proto také potřebuje své pouzdro.* Mám s sebou vzorek zapečetěný ve svitku. Jeden kousek, který si klidně můžete prověřit někým, zda v něm není nějaký jed a trochu z něj si nechat na ochutnání. *Je jí jasné, že je zapotřebí nějaká ta bezpečnost.* Mohu? *Pokud jí dá svolení, natáhne se do svého pouzdra z nějž vytáhne poslední co v něm má schováno, svitek Kuchiyose Tobidougu. Následně z něj odpečetí jeden plod Many, který si s sebou vzala pro tuhle příležitost.* Jmenuje se to Mana. Jde o něco k čemu byli přizváni všichni kagové a pouze Sunagakure se od toho distancovala. Iwagakure, Konohagakure... Bylo to na festivalu jídla pořádaném v Kumogakure. Jen je zakázán vývoz a následně i konzumace mimo Kumogakurské území. O tom už ovšem Kazekagemu nebude říkat. Proč by měla, když zváží fakt, že on tehdy nedošel a tam měl možnost zjistit si to všechno. Může si to dohnat sám osobně, když se tím začne zabývat. Chikaku mu předá po odpečetění ze svitku plod, který však postrádá jakákoliv možná semena, která by šlo využít na pěstování. Není možné ho tedy zmnožit.*
Kazekage: *Sepjal ruce a opřel se o vzniklou pěst.* O jakém výrobku to mluvíš? Začínáš mne docela zajímat s tvým poselstvým. Pokračuj. Co má Kumo tak významného že to nelze získat jinde? Nic takového jsem do teď neviděl ani o ničem takovém neslyšel. Tak povidej. Když mi dáš odbrý příklad něčeho co by se mi mohlo hodit nebo mne zajímat mohu o obchodu uvažovat i přes mé přesvědčení že vaše vesnice něco kuje s Yugakagem. *Jeho pohled už se změnil z pohrdavého na trochu zvýdavý.*
Chikaku: *Je nyní v trochu prekérní situaci. Byli jí řečeny pouze požadavky a následek neúspěchu v jejich získání, kdy však Kumo vlastně nic nenabízí na oplátku. Nic konkrétního.* Znamená to, že budete mít přístup k novému výrobku, který je monopolní pro Kumogakure, která jediná ho vyrábí. Samozřejmě, pouze k výrobku a bez nějakých vyšších tax od těch co by ho koupili v Kumogakure, aby ho mohli prodávat mimo. V takovém případě totiž už bude o mnoho dražší. Bude tak možné pořídit si ho přímo od Kumogakure. Chápu však, že to se dá odepřít, ostatně není to návykové. Otevření obchodu znamená také to, že nebude válka, která by znamenala dost ztrát na životech a možné další potíže z toho vyplívající. *Nemá moc materiálu s nímž může pracovat. Navíc má silný dojem, že Kazekageho to stejně příliš nezajímá, ale že ji nechal to obhajovat pouze pro svou zábavu.*
Kazekage: *Rozvinul svitek a začal číst. Poté se začal jen hlasitě smát.* Buď otevřu nebo válka? Jak se o považuje mi vůbec takhle vyhrožovat. Ale dobrá. Dej mi důvod proč bych měl brány Suny otevřít pro Kumo a abych Kumo dodával naše zboží. Mám dostatečné peníze z obchodů s Iwagakure a Konohagakure. Takže Chikaku. Povězte mi co mi může Kumo nabídnout když obnovím obchod. *Zahodil svitek a opět svůj zrak přenesl na Chikaku.*
Chikaku: Dobrá. *Natáhne se pro své pouzdro na svitky a vyndá z něj dopis pro Kazelageho od Raikage.* Takže, buď se otevřou mezi našimi zeměmi obchodní stezky, nebo dojde na vyhlášení války. Kumogakure se nenechá obírat o profit z obchodů, které takhle nejsou možné. *Sdělí mu slovy co by mělo být i v samotném dopise. Raikage nežádá, neprosí, ale požaduje. Takže sama Chikaku z toho má dost mizerné šance. Kdo ví zda Chikaku Vyslanec zůstane po tomhle úkolu. Když dostala v téhle situaci něco co ani dost dobře okecávat a jednat o tom, nejde. Nemá ani co nabízet na možný ústupek a pod. Něco co by mohlo být tak výhodné i pro něj. Místo toho jen požadavek. A jinak válka. Kdy je to druhé přesně co on chce. Proč by nastavil nepřátelství bez jednání.. Kdyby se Kumo obával a chtěl se válce vyhnout. Ani z toho přijetí a situace v kanceláři, ne.á dojem, že by měl Kazekage snahu vyhnout se ztrátám.*
Kazekage: *Složil ruce do sebe a poslouchal.* Milá Chikaku. Je sice krásné co jste udělala ale vaše vesnice je teď jednou z největších hrozeb Sunagakure. Přejděte rovnou k věci. Ostatní věci mne nijak nezajímají. Jste tu na diplomatické misi a proto jsem vás také přijal takže mne nijak nezajímá co dalšího mi chcete říct. *Nadechl se a maskoval svůj vztek že má v kanceláři někoho z Kumo.* Tak spusťte. S čím vás Raikage poslala do mé vesnice. Řekněte mi jen věci týkající se vaší zprávy.
Chikaku: *S úlevou, kterou se vynasnaží nedat znát navenek, přijme odpověď na svůj příchod, kdy je přijata do kanceláře. Celou dobu se obávala možnosti, že se nedostane ani za tyhle dveře a bude tak mít stoprocentně jasnou odpověď, aniž by měla možnost s ním promluvit. Následně vejde dovnitř. Nechová se jako hulvát.* Přeji dobrý den, Kazekage. *Pronese pozdrav, kdy se i slušně ukloní. Nedojde však do úrovně pasu, ani níž. Coby vyslanec by neměla být až tak moc nízké úrovně, ač jsou vesnice nepřátelské. Následně za sebou zavře dveře, když nebude mít Kazekage nic proti. Pokusí se o bezhlučné zavření.* Jmenuji se Chikaku Hidohito, nedávno přiřazená do pozice Vyslance, kdy prezentuji svou domovinu, Kumogakure no Sato. Omlouvám se, že Vás vyrušuji. Jsou však pro to důvody. Jsem zde pracovně. Ráda bych připomenula, že nejsem nepřítel. Chvilku po skončení summitu Kagů, kdy čerstvě skončila vláda nad vesnicí Raikagem Zikim, pomohla jsem vašim lidem se skupinou nukeninů, v níž byl i někdo původem z naší vesnice.. Dokonce tu skupinu vedl. Byli zde, aby napadli vaši vesnici. Pomohla jsem s tím a nic si za to nežádala. *Uvede se a rovnou začne, když nebude mít Kazekage co jí říct, aby aspoň zmínila své dobré činy pro Sunagakure.* Dokonce i před tím se mnohokrát stalo, že se shodovali mé úkoly s někým od vás. Můžete si ověřit u shinobiho Aody Jaazu. *Poté se odmlčí na delší dobu, aby dala prostor k reakci Kazekagemu, pokud se jí nedostalo přerušení či vsuvky od něj během předkládání důvodů, proč by si ji mohl zkusit vyslechnout.*
Kazekage: *Stráž vesnice zaznamenala díky senzibilním svhopnostem Chikaku už dávno.*Stát. Kdo jste? *Jakmile se dozvěděli že je to velvyslanec Kumo tak sice naštvaně ale odvedli jí vesnici až k sídlu Kazekageho. Vyšli až k jeho kanceláři. Stráž nechala Chikaku venku a vešla dovnitř. Oznámila Kazekageku je tu vyslanec z Kumo. Ten se rozzuřil když uslyšel že jde o někoho z Kumo.* "Tak ta Raikage ke mě ještě bude posílat velvyslance? To by mě zajímalo co po mě chce." *Pokynul aby poslal Chikaku dovnitř. Stráž vyšla a poslala ji dovnitř do kanceláře. Kazekage seděl za svým stolem a jen si ji prohlížel. Odmítal se představovat někomu z Kumo.*
Chikaku: *Cesta zabrala nějaký ten den, než se ocitli vzduchem překročili hranice země Větru. Letí nad zemí plnou pouští s občasnými oázami. Oblečena je v barvách své vesnice v rámci možností ( odkaz » ). Její oblečení nese žlutou a snad i ten zlatý nádech. Pás má ve středu modro-bíle zbarvený květ růže, ač to je jen takový tvar zapínání pásku, nikoliv opravdová rostlina. Své tmavé modro-černé vlasy má volně rozpuštěné a dlouhé. Při letu vlají kousek za ni. Vzduchem ji nese ( odkaz » ) Chinshi. Ten má na sobě jasně a dost viditelně postroj, kde je momentálně jen jedno sedlo na vrchu a dvě přídavné části k sezení se nachází ve svitku. Obepíná hruď Chinshiho i nese štítek se znakem Kumogakure. K jeho výbavě patří i helma s ostrým rohem, chrání mu též trochu oči a co teprv doplněk v kloubu křídel v zápěstí, který je naostřen. (viz. věci co jsou na něm vidět i na obrázku). Když se ocitnou dost blízko, že je vidět místo, kde by podle jejich mapy měla zhruba být vesnice, zamíří k zemi na přistání. Určitě neletí vzduchem až k němu či snad dovnitř. To by bylo hodně špatně zvolené. Chikaku má velkou část svých věcí zapečetěných ve svitku, který nosí na levo na vnitřní straně lýtka. Kvůli druhu oblečení vyslance už ho však nosívá zcela jinde a to na vnější straně stehna, kde je navíc z většiny času zakrté volně visící stranou oblečení, stále se však drží levé strany. Má v tom pouzdře vedle svitku i zprávu od Raikage pro Kazekageho. Doklad Vyslance, tedy svého úřadu, na prokázání se každému, kdo by se ptal, nosí ve vnitřní kapse rukávu. Když se ocitnou při zemi s Chinshim, sesedne. Chinshiho vyžene do vzduchu, aby se nestal obětí nepochopení. Ten vyletí velmi vysoko a tam se drží nad tím místem, zatímco krouží. "Tak a je na čase vyrazit.. Snad jsme se trefili a bude to ta vesnice.. " rozhodnuta vyrazí za svým cílem, kterým je Sunagakure. Pokud by se objevili místní shinobi, nechá se v klidu zastavit, kdy vytáhne svůj průkaz vyslance.* Jsem Vyslankyně Kumogakure. Mým cílem je jednání s Kazekagem osobně. *Prohlásí v takovém případě.*
---: ---
NPC: * Hiraishin na Zikiho stole moc dlouho nevydrží, neboť v Sunagakure se o Hiriashinu celkem ví, a tak ho nechá Kazekage zničit po zjištění, že tam je značka po prvním Raikage sice to nezničí ihned ale až po pár dnech. *
Ziki Katsuki: V pořádku, už se vrátím domů, beztak mám spoustu práce. Rád jsem vás poznal, slečno Naoie-san. *Počkal, až odejde a poté jen tak zběžně vytvořil značku pod stolem v restauraci a přemístil se zpět do své kanceláře, kde se opět věnoval své práci.*
Ukita Naoie (NPC): * Ukita na stůl položí peníze za útratu a pomalu se začne zvedat. *Raikage-Sama, ráda jsem vás viděla ale nyní tedy už půjdu, můžete u nás klidně zůstat i déle. Nechám vám tu dvojici Shinobi naší vesnice, kteří vás budou doprovázet a případně váš tu provedou. Bylo mi tedy ctí a já se poroučím. *Poví Ukita a odejde pryč starat se o své vlastní věci. *
Ziki Katsuki: *Podepřel si bradu o ruku, kterou si podepřel o stůl a povzdechl si.* Škoda. No, nebudu vás příliš zdržovat, pokud tedy nemáte nějaké otázky vy na mě, neboť já momentálně nic jiného vědět nepotřebuji, kromě toho, na co jsem se již ptal. Možná ještě vyřiďte mé pozdravy Kazekagemu a zpravte ho, že jsem byl s vámi jako s uvítacím výborem spokojen a že se určitě ještě na návštěvu vrátím, pokud se k tomu naskytne příležitost. *Řekl lhostejně, skoro až zklamaně.*
Ukita Naoie (NPC): *Ukita se na Zikiho upřímně usměje.*Bylo mi jasné že vám to bude chutnat, ovšem netuším co dalšího pro vás mohu udělat Raikage-sama. V Sunagakure tu toho moc na ukázku nemáme.*Poví Ukita trochu smutně a povzdychne si. Věnuje Zikimu pak velmi pozorný pohled, který doplní svým úsměvem. *
Ziki Katsuki: *Ziki narážku pochopil, ale nezasmál se. Vzal si k srdci to, co mu Ukita říkala předtím, když se pokusil o falešný úsměv. Nemá cenu snažit se před ní přetvařovat.* To nevadí. No, i tak děkuji, že jste mě vzala sem, jídlo bylo opravdu skvělé.
Ukita Naoie (NPC): Bohužel vás zklamu, ale moc historických památek tu nenajdete, teda pokud vám nestačím já, která Sunagakure založila. *Odpoví Ukita a pomalu dojí svou porci a následně si objedná taktéž perlivou vodu na vyprahlá ústa z žízně, která na ní přišla. *Ráda bych vám tu něco ukázala ale i tak je to vesnice uprostřed pouště takže tu toho opravdu moc není.
Ziki Katsuki: *Zanedlouho dojedl své jídlo a jakmile byl talíř dočista prázdný, opřel se o židli a trochu se uvolnil.* Je v Suně nějaká historická památka, kterou bych mohl vidět? Rád bych znal i něco ze zdejší kultury. *Počkal, až obsluha přijde odnést jeho nádobí ze stolu a poté si objedná vychlazenou pramenitou vodu.*
Ukita Naoie (NPC): * Jí klidně a pomalu si to vychutnává, ovšem to jak jí Ziki Ukitu celkem vytáčí. Nijak mu neodpovídá, dokud nedojí své sousto. *Uhm moc lidí žádné řeči a předsudky ohledně Sunagakure ale naštěstí nemá. *Odpoví Ukita klidným hlasem a pomalu pokračuje ve své porci jídla. Rozhodně nejí tak jako Ziki, který to do sebe kope jako do buldozeru. *
Ziki Katsuki: Itadakimasu. *Prohlásí polohlasně těsně předtím, než se pustil do jídla. Měl už hlad jako vlk, když celý den nejedl. Nacpal si okamžitě pusu a hltal jedno sousto za druhým, nehledě na to, že sousta ani pořádně nerozkousal.* Výborné. Skutečně, dokonalé. Člověk by nečekal, že tak chutný pokrm dostane ve vesnici, která stojí uprostřed pouště. Takové předsudky asi zažíváte často od cizinců, že? *Mluvil prakticky s plnou pusou, přestože si plně uvědomoval, jak neslušné to je, už i vzhledem k tomu, že obědval s omnoho starší ženou.*
Ukita Naoie (NPC): Potřebuje mít aspoň tři hlasy a upřímně u Kirigakure si nejsem jistá, jak bude hlasovat, protože oni si ze Suzuyi nic nedělají, takže to bude výstřel do prázdna, pokud Yugakure získá tři hlasy tak s tím nikdo nic neudělá. Co se týče spolupráce Kumogakure a Sunagakure tak to vám asi nepovím, protože já netuším, jak se k tomu bude stavět Kazekage. *V tom jim na stůl donesou jídlo, překvapivě Barbecue a tak se do toho Ukita s radostí pustí. *
Ziki Katsuki: Proti zařazení Yugakure do hlavní pětky esenciálně nic nemám, jediný problém vidím v Suzuyovi. Nehodlám respektovat vesnici někoho, kdo nerespektuje tu mou. Nedávno přišel do mé vesnice se snoubenkou a absolutně ignoroval kontroly, které jsem zavedl kvůli incidentu s Třetím Raikagem. Až budeme rozhodovat o jmenování Yugakure jako hlavní vesnice, pak můj hlas dostane pouze v případě, že Suzuya osobně přijde a pokorně o to nás Kagy požádá. Nebudu mu vycházet vstříc, pokud se ukáže jako obvykle, arogantně a ignorantsky. I tak mu ale svůj hlas nedám jen tak, pokud zbude rozhodování na mě. Pokud Kirigakure bude hlasovat proti, pak podle vašich předpovědí budu ten, co to bude muset rozhodnout. To je ale otrava. No, spíše mě momentálně zajímá moje první otázka, na kterou jste stále neodpověděla. Jak Suna vlastně na Oblačnou nahlíží, jako na spojence? A jak si představuje naši budoucí spolupráci?
Ukita Naoie (NPC): Musíte se na to podívat ale z více úhlů. Zapomínáte, že kdysi byla Yugakure malá vesnička, která byla závislá na pomoci ostatních velkých vesnic a potřebovala, aby vesnice pro ně plnily mise, které oni nezvládnou a platí poplatky za ochranu, tak už ten systém hold funguje, my velké vesnice poskytujeme ochranu slabším za jistou cenu. Ovšem Yugakure se tomu systému postavila a dokázala se dostat na úroveň hlavní vesnice a dokonce některé i celkem předčila a žádá o zařazení do velké pětky, sice pro ně je to jen kosmetická věc, protože pro Yugakure se tím nic nezmění, neboť mnoho Zemí jim zadává mnoho misí stejně, jako kdyby to byla velká vesnice. Jde o to, že pro ostatní malé vesnice to je ukázkou že se dřinou se může vyšvihnout i malá vesnice ovšem pokud to nepřimějeme tak se malé vesnice mohou začít obracet k hlavní pětce zády, protože to může být bráno jako utlačování malé vesnice a ničení jejich rozvoje a kdo pak bude dostávat všechny mise? Yugakure a co to pro nás bude znamenat? Bude to pro nás znamenat velký problém, protože v takovém případě si náš Yugakure v takové případě klidně strčí do kapsy. Mě je jasné že Konoha bude souhlasit, Iwagakure taktéž ti s Yugakure měli vždy dobré vztahy a Kirigakure? Tam si nejsem jistá, já si u nich nikdy nebyla jistá, Sunagakure určitě souhlas nedá i když já bych ho ráda dala, možná nám vzal trumf ale na druhou stranu Kazekage si za to může sám, protože on Suzuyu okradl o jiné Kekkei Genkai tak si vzal zase on něco na oplátku od něj. Nesmím zapomenout, že mnoho z nás je Suzuyovi dlužná za odstranění celé Nukeninské organizace s kterou si nikdo nevěděl rady. Raikage-sama dám vám radu, snažte se s Yugakure nepouštět do křížku, protože věřím, že v takové válce byste nesehnal spojence a co hůř bojím se, že by to skončilo dřív než byste si spojence sehnal. Já to beru tak že bych se mu pokusila vyjít vstříc, jde totiž o to, že on si klidně mohl zůstat Nukeninem a takto jsem s tím spokojená, když jím není, protože vy jste ty doby jako Kage nezažil bát se, aby nedošel do vaší vesnice a nezničil ji. Za jeho současnou sílu může celá pětka vesnic, protože jsme ho nedokázali zničit v donách kdy ještě sílil, ale ono se to nikomu nepodařilo a nechali jsme ho zesílit vysoko nad naše možnosti. Nejhorší je že se najdou lidé, kteří ho místo nenávisti uznávají a vzhlížejí k němu a to je to nejhorší, umí to dobře se slovy a to je taky jedna z jeho zbraní. Chtěl jsem můj názor na to a já jsem vám ho dala a tak se zeptám já vás, jaký máte názor vy?
Ziki Katsuki: Chápu. Jste přesně taková, jakou jsem si vás představoval. *Řekl absolutně bez důrazu na jakoukoliv slabiku, jako by četl návod k instalaci dřezu.* Samozřejmě v dobrém. Nečekal jsem, že budete takto příznivě nakloněna vstupu Yugakure do hlavní vesnice. Přeci jste před chvílí sama říkala, že vás Suzuya ochudil o váš trumf, ne? Myslíte si, že tyto výstřelky skončí po tom, co dosáhne svého snažení? Suzuya Juuzou není člověk, kterého by křeslo Kage nějak omezilo ve volnosti. Vlastně mám obavy, co si o tom pomyslí naši lidé. Je to velká změna, o Suzuyovi se ví, že je silnější než všichni Kagové dohromady. Řekl bych, že pokud přijmeme Yugakure jako hlavní vesnici, lidé by si to mohli vyložit jako naši slabost. Já bych ho alespoň trochu potrápil, aby viděl, že mu nepřineseme dosažení jeho cíle na stříbrném podnose. I když, já to vidím značně subjektivně. *Pokračoval dále, aniž by sáhl na jídelní lístek. Když si uvědomil, že si má vlastně vybrat jídlo, jen mávl rukou.* Nechám si přinést to, co poradí obsluha.
Ukita Naoie (NPC): * Pro První Kazekage není nejmenší problém rozeznat falešný úsměv a celkově jakoukoliv falešnou emoci a není se čemu divit, vždyť kdysi byla výborným členem jednotek Anbu ve kterých byla i nucena se naučit vytvářet dokonalé falešné úsměvy a tak dále. *Ziki-Kun, ráda bych tě požádala, abys mi nedával falešné úsměvy, buď se usměj upřímně, nebo se neusmívej vůbec. *Poví Ukita ovšem stále se zdá, že se její laskavý a milý postoj nezměnil. *Ale nyní než přejdeme na ty otázky a tak dále tak si nejdřív objednáme nějaké jídlo, nemyslíte? *Na stole u kterého se nyní nachází je položený jídelní a nápojoví lístek a tak Ukita Zikimu naznačí, aby si vybral. *Co se týká mě tak na první místo vždy řadím Shinobi své vesnice a snažím se je udržet naživu za každou cenu a díky tomu jsem si vybudovala společenství vesnice, které je tolerantní a není tu skoro žádná zločinnost. Och a jistě Suzuya a Yugakure, dle mě to není špatný nápad neboť ne jen že takto získáme dohled nad tím co Suzuya podniká, ale současně ho tím upoutáme na křeslo Kageho a nebude moct podnikat překvapivé kroky. Nehledě na to že Suzuya si v mých očích vysloužil velký obdiv, sice tu byla potyčka s Druhým Kazekage ale upřímně celý ten incident je jeho chyba ovšem mě nenáleží zpochybňovat jeho rozhodnutí. Můj názor je takový že Yugakure si zaslouží získat post šesté velké vesnice, vzhledem k tomu jaký udělala pokrok, nehledě na to že odmítnutí může mít ale fatální následky, které ani nesouvisí se Suzuyou.
Ziki Katsuki: Schválně jsem dnes nesnídal ve víře, že ochutnám zdejší kuchyni. Vypadá to, že máme na program návštěvy spojeneckého vůdce podobný názor. *Vřele se usmál, ovšem nemyslel tento úsměv vážně. Přesto už se v přetvařování docela zlepšil, takže záleží na schopnostech První, jestli jeho falešné emoce rozpozná. Zikimu se tento nápad o diskuzi zalíbil. Beztak by o podobných záležitostech hovořil s Druhým. Pokud se Ukita stále věnuje politice a vesnici, pak v tom nebude zas až takový rozdíl. Jen to nebude to samé.* Rád bych věděl, jak si Písečná představuje naše budoucí spojenectví. Nechci nijak zpochybňovat naše vztahy, ale jsem ve funkci stále relativně nový a proto bych nerad jen přebral zásluhy mých předchůdců, díky kterým žijí hlavní vesnice v míru, a proto bych se také rád o toto spojenectví činil. Proto mi určitě rozumíte, jak je pro mě frustrující, že nemám možnost toto diskutovat přímo s hlavou vesnice. Nerad bych takto pokračoval věčně, hrát si na schovávanou a udržovat spojenectví jen ze zvyku, protože to kdysi padlo v zákon. Dále bych rád prodiskutoval stále se rozvíjející Yugakure. Určitě je vám známo, že se Suzuya Juuzou snaží vehnat Yugakure mezi hlavní pětku. Chci na toto téma znát názor Písečné. I když, předpokládám, že pokud je Kazekage takto shovívavý ke všem, co mají něco společného se Suzuyou, pak si umím domyslet odpověď. Víte, ale i tak si chci být jistý.
Ukita Naoie (NPC): Jistě, i když jsem byla ve své funkci nahrazená, tak jsem se nepřestala věnovat vesnici a jako První Kazekage mám stále nějaké povinnosti a závazky. *Mezitím dorazí do známého podniku v Sunagakure známý jako Ráj Barbecue. *Doufá, že máte hlad, protože naše Barbecue je rozhodně výtečné a nikde jinde podobné neochutnáte. *Podotkne Ukita vejde do obchůdku. *Je něco co byste rád řekl nebo byste chtěl vědět? Samozřejmě myslím věci ze světa nebo politika případně něco ohledně Suzuyi a tak jsem si jistá, že je určitě něco co by vás mohlo zajímat a třeba na něco budu schopná odpovědět i já.
Ziki Katsuki: Jistě, nerad bych skončil mou návštěvu jen rozhovorem před branou. Už jen kvůli tomu, že jsem tu vlastně poprvé. *Vydá se spolu s Ukitou dále do vesnice.* Rinnegan, hm? No, v tomto případě je Druhého shovívavost pochopitelná. I tak je to ale mrzuté. Přišel jsem, abych ztvrdil vztahy mezi Oblačnou a Písečnou. Myslel jsem, že pokud přijdu osobně, tak to na Kazekageho udělá dojem. Když už nic jiného, tak jsem počítal alespoň s pár hodinami jeho času. *Řekl poněkud zklamaně.* No, je dobře, že má vás, abyste se postarala o věci, které on dělat nechce. *Konstatoval jako fakt. Nezněl u toho nijak rozzuřeně, nebo ublíženě, dokonce už i změnil tón hlasu ze zklamaného v jakýsi mechanický, nelidský, téměř umělý tón.* Pozdě honit bycha. *Řekl nakonec.* Vymezil jsem si čas pro návštěvu Písečné, tak se teď nevrátím s prázdnýma rukama. Mohla byste mě tu provést?
Ukita Naoie (NPC): Děkuji Ziki-kun, tak pojď do vesnice, nemohu tě nechat stát před bránou že? *Poví Ukita klidným hlasem a naznačí Zikimu, aby jí následoval. Ukita se mezitím prostě vydá do vesnice a doufá, že jí bude Ziki následovat. *Ohledně Druhého Kazekageho je to složitější, má dost práce a zároveň se nerad stýká s lidmi, kteří mají cokoliv společného se Suzuyou Juuzou. Před lety tu způsobil několik ztrát na životech a unesl členku naší vesnice, která měla výt náš trumf, neboť vlastnila Rinnegan a on ho má nyní v rukou už po dobu několik let, kdoví jak chudinka skončila. Každopádně to důležité je, že jste přišel vy, jaký je důvod vaší návštěvy u nás v Sunagakure? *Ukita na Zikiho hovoří klidným a vyrovnaným hlasem, který už od hlasu dává najevo, že je velmi pozitivně naladěná. *
Ziki Katsuki: *Jakmile se zjevil v Suně, přivítala ho milá tvář první Kazekage, kterou tak dobře poznával. Sice ji nikdy osobně neviděl, ale samozřejmě tváře Kagů jsou většině populace známé. Alespoň co se týče hlavních vesnic. Ziki se pořádně nadechl. Takto těžký a suchý vzduch už dlouho necítil. Naposledy když byl vyslán do Kráteru.* Děkuji, slečno Ukita-san. Předpokládám, že Druhý má plné ruce práce? *Šibalsky se usmál.* Vy vůbec nestárnete. Kdejaká vám musí váš mladistvý vzhled závidět. *Pokusil se o navození přátelské atmosféry. Cítil se před První zvláštně, na jednu stranu cítil respekt, který vycházel z jejího úctyhodného věku, ale na druhou stranu sám vypadal o dost starší. Byla to zvláštní situace.*
Ukita Naoie (NPC): * Samozřejmě že na Raikageho se čekalo ovšem Druhý Kazekage prohlásil, že na něj nemá čas, že má dost svých povinností, nehledě na to že nechce mít nic společného s kýmkoliv co je i jen částečně spojován se Suzuyou a z toho důvodu na Zikiho vyčkává První Kazekage Ukita Naoie, které je sice už 82 let ale díky užívání techniky Wakagaeri no Jutsu vypadá na pouhých 23 let. *Raikage-Sama? Vítejte v Sunagakure.
Ziki Katsuki: *Ziki se rozhodl, že by měl alespoň jednou za čas navštívit ostatní Kagy. Zatím se po svém jmenování s žádným nesešel a měl pocit, že pokud se nebude připomínat zbylé čtyřce, bude klesat jeho vliv ve světě. Navíc, určitě se k ostatním kagům už dostaly drby o tom, co Ziki v Kumo dělá, jako například kontroly. Určitě tyto pomluvy nebyly v dobré víře a tak by bylo jen vhodné, aby se Ziki ukázal jako stabilní a moudrý vůdce, kterým také je. Proto si označkoval jednoho Jounina, kterého vyslal do Suny s daným časovým limitem. V daný čas jednoduše musel být v Suně, protože v tu dobu se k němu Ziki přemístí. Bylo to sice riskantní, neboť Jounin ho mohl zradit a nechat ho přemístit někam mezi stovky nepřátel. Ten risk ale Ziki musel podstoupit, neboť neměl čas někam cestovat. Ziki se samozřejmě v Suně ohlásil, že je brzy navštíví, aby byl očekáván. V den, kdy měl navštívit Sunu se oblékl do svého formálního oblečení odkaz » a přemístil se do Suny.*
---: ---
Yukio: * Yukio se rozhodl udělat další loutku nebo tedy spíš loutky. Jedná se o dílo, které bude složeno z pěti naprosto stejných loutek. Dokonce má už nákres jak budou vypadat ale pro přehlednost má na papíře nakreslenou jen jednu z nich. Je to druh loutky Kairaigun a vypadat bude nějak takto ( odkaz » ). Ze svitku si odpečetí dvojici loutek Haha to Chichi a pak ještě jednu loutku Shinote. Aktivuje si Tenseigan a pomocí techniky Ikiningyō při které si nad dlaní vytvoří zářivě zelenou kouli, kterou vloží do loutky a ta ožije. To pak opakuje a oživí si tak úplně všechny loutky, které vyvolal. Každá loutka se vydá k jednomu ponku a začne pracovat. Yukio si pak sám vleze k jednomu ponku a začne pracovat na loutkách. On sám si dal za úkol sestavit deset rukou. Pět levých a pět pravých. Jako vždy ruce dělá na části, dělá každou část zvlášť (Zápěstí, předloktí, loket, paže rameno). Prsty a klouby prstů taktéž zvlášť a hlavně ostré upravené Senbony aby mohli fungovat jako nehty. Má totiž naplánované, že tyto loutky budou mít pouze pár zbraní. Ruce mu ale trvá dát dohromady opravdu dlouho. Než Yukio kompletizoval deset rukou, loutky už zvládly dát dohromady nohy. Do prstů tedy připevní ony Senbony jako nehty a pak vysouvací a zasouvací zápěstní čepele, které budou zakomponované uvnitř zápěstí. Je to celkem zdlouhavé, ale bohužel je to potřeba. Jediné štěstí je že zápěstní čepele Yukio dokáže přidávat do rukou už celkem lehce. Když dokončí ruce a jsou všechny kompletně připevněné klouby a tak dále tak je může dát zvlášť. Další částí jsou hlavy a tak začne dělat i na hlavách. Dřevo si upraví na příslušné rozměry, rašplí si je upraví pro příslušný rozměr a nakonec to vybrousí. Hlavy jsou celkem velká jebačka, protože musí se snažit velice podrobně. Do hlav zakomponuje i střílecí mechanismus do hlav loutek, který bude opravdu rychle střílet Senbony. V hlavách mají zásobníky a jeden zásobník unese 1 000 Senbonů a každá hlava má tyto zásobníky 2 což znamená, že jedna hlava má celkem 2 000 Senbonů. Takže se vlastně jedná o to, že budou mít techniku loutek (Shikomi Kugutsu: Shinshin Happa). Když má dokončené i hlavy tak stačí je přidat mezi hotové části loutek a chce se vrhnout na další, ale zjistí, že loutky už dokončili, nohy, těla a i celkem mohutné ocasy. Tak chce pracovat na křídlech, ale na těch už loutky taktéž pracují. Yukio se cítí celkem vyčerpaně a tak se radši jde posadit a začne pomalu popíjet perlivou vodu. Loutky prostě odserou zbytek práce, protože Yukio je na to už unavený. Sleduje, jak už zpevňují kostru křídel, která je z odlehčené ocele. Ta se pak jen potáhne syntetickým materiálem (netuším jakým přesně prostě něčím). Nejde o to, že by loutka mohla létat. Na to bude moc těžká, ale spíš bude moci pomáhat zrychlit jejich běh. Nebo silným mávnutím vytvořit slabší poryv větru, který dokáže odrazit kunaie, shurikeny a tak. Když loutky mají všechny části hotové tak se jen složí. Yukio je pak jen opevní v kovovém brnění. Výsledek je jako na Yukiově nákresu ale stále se mu na tom něco nezdá a tak dostane nápad na menší vylepšení. Yukio a jeho oživené loutky začnou upravovat ony mohutné ocasy a to tak že budou moci do nich přidat Chakrový štít Kikou Junpuu. Až v tento okamžik je má dokončené. Yukio loutky, které mu pomáhaly vytvářet loutky, zapečetí do svitků. Ale vytvořená díla pak ovládne pomocí Chakrových vláken (Kugutsu no Jutsu) a vyzkouší si všechny jejich části a případné chyby doladí. Každopádně výsledek je jednoznačný a to je úspěch. *
---: ---
Yukio: * Yukio se rozhodl pro něco, co nedělal opravdu velice dlouho a tím je tvorba nové loutky. Nyní stojí v truhlářské dílně, kterou si opět vypůjčil. Stojí u stolku a ještě si prohlíží svůj nákres, jak by loutka mohla vypadat. ( odkaz » ). Inspiroval se totiž škorpiony a různými obrázky démonů v různých knihách. Yukio na loutce nehodlá dělat sám a z toho důvodu ze svitku odpečetí dvojici loutek Haha to Chichi a pak ještě loutku Shinote. Následně se mu rozzáří oči a to znamená aktivní Tenseigan. Yukio si vytvoří nad dlaní kouli zelené energie, kterou vloží do Shinote (Ikiningyō). Loutka takto vlastně ožije. Yukio toto ještě opakuje u dvojice loutek Haha to Chichi. Když jsou všechny tři loutky živé tak se vydají pracovat na nové loutce Hiruko. Samotný Yukio si mezitím vezme na starost škorpioní ocas. Je to dost pracné, protože kvůli délce (6 metrů) musí ocas obsahovat mnoho kloubů a Yukio si klouby ještě zajišťuje různým upevněním, aby mu to pořádně drželo a nepadalo to. Navíc ještě musí objednat speciální čepel, která bude mít funkci bodce. Vlastně to bude metrový Senbon, který bude mít na tloušťku 15 centimetrů. Ale to nejdůležitější je, že bude trochu zahnutý, aby opravdu vypadal jako bodec škorpiona. Každá část ocasu je velmi pracná, protože jen než dřevo ohobluje na potřebný rozměr a orašpluje to a vybrousí tak to zabere opravdu dost práce. Už jen ten ocas zabere časově takových pět dnů práce. Yukiovi ta práce ale díky pomoci loutek zabere o dost méně práce, protože mu pomáhají tím, že ony pracují zatím na nohách loutky. Sice je to celodenně dost vyčerpávající na Chakru udržovat aktivní loutky ale tak Yukio takto pracuje, dokud může a samozřejmě dělá i přestávky aby ho nepálili oči. Když skončí s ocasem tak společně s loutkami se dá do práce na těle loutky. Tam je to celkem těžké, protože loutka musí mít otevíratelné záda, aby si do loutky mohl Yukio doslova vlézt a ovládat ji zevnitř. Tam to není moc obtížné. Musí jen zajistit, aby se vešel do loutky a ještě vymyslet tajné otvory aby mohl případně procpat ruku ven a použít nějakou techniku. Tělo nezabere ani tři dny a to i přes to že je to ta největší část. Když je tělo dokončené tak se tam připevní nohy, které mají ostré kovové zakončení, takže mohou lehce člověka probodnout už jen tím, že na něj šlápne. Ještě se k tělu připevní ocas a pak se může začít pracovat na hlavě a na ostrých klepetech. Hlavu si bere na starosti Yukio a mezitím se loutky dají do práce na klepetech. Klepeta budou mít tak silní stisk že když dostanou do sevření člověka tak ho dokážou rozpůlit. Jde hlavně i o to že jdou ostré a celkem špičaté. Skoro to už ani nevypadá jako loutka ale jako monstrum ale to Yukia moc nesere má to jaksi u prdele. Když je dokončená hlava tak ji připevní a pak jen sedí na ponku a sleduje, jak dokončují jeho loutky práci, kterou by měl správně nejspíš dělat samotný Yukio. On si popíjí víno a sleduje, jak nasazují dokončené klepeta. Levou rukou na Loutku připevní Chakrové vlákna (Kugutsu no Jutsu). Zkouší pohybovat s úplně všemi klouby, aby si mohl být jistý, že loutka se během souboje nějak nezasekne. Bohužel se najde chyba u několika kloubů u ocasu a tak se to musí rozebrat a trochu lépe vybrousit a opět složit. Po další zkoušce si je Yukio jistý že loutka je dokonale funkční. Dále Yukio nedělá nic. Jen nechá své loutky, aby provedli vizuální úpravy, a když to dokončí tak loutka je dokonale na oko stejná jako v jeho nákresu. V oblasti zad má loutka vyztužení několika kovovými pláty, protože to je vlastně nejslabší místo loutky a to si Yukio hodlá hlídat. Nebylo by totiž moc příjemné, kdyby ji někdo ze shora zničil zatímco Yukio bude uvnitř. Poté si vleze dovnitř do loutky a začne ji zkoušet jaké to je a je to opravdu náročné hlavně to že jí musí Chakrovými vlákny ovládat zevnitř. Na délku má tělo loutky 4 metry, pokud se nepočítá ocas a na výšku tak 3 metry ale tak tady jde spíše o délku než o výšku. Následně z loutky vyleze a zapečetí ji do svitku mezi ostatní a to stejné udělá i Shinote a s Haha to Chichi. Rozhodně nehodlá v další nejbližší době vyrábět další loutky, protože to Yukiovi zabírá vždy opravdu moc času. Každopádně může si spokojeně odejít zpátky do svého chudého domku v zapomenuté čtvrti Naho. *
---: ---
Yukio: * Yukio nedávno dokončil svoji misi typu A na které byl s Aodou a Sookou. Dnes se tedy vydal do truhlářské dílny, kterou si prostě občas půjčuje k vytváření nových loutek. Samozřejmě na tom ale nedělá sám jako vždy má jako pomoc několik loutek oživené technikou Tenseiganu Ikiningyō. Takto mu s vytváření loutek pomáhají loutky Karasu, Shinote a Kuroari. Každá z této loutky pracuje na jiné části loutek. Yukio pracuje na tom jak do loutky zakomponovat různé zbraně a mechanismy. Suzuya do loutky připravuje mechanizmus vystřelování vodního proudu z dlaní, což funguje na úplně stejném principu jako u Shinote, která vystřeluje z dlaní proudy ohně. Není těžké to moc vmyslet. Jen to prostě musí zavést takovým materiálem, aby se vyhl korozi. Ale když to dokončí tak do rukou ještě zakomponuje další zbraňový systém a to je Yukiovo podpis a tím jsou zápěstní nože zabudované v horní části zápěstí. Je to pro něj takových 30 minut práce, protože Yukio toto dělá u každé loutky, že nastaví, aby byli vysouvací ale i zasouvací zpět a navíc ještě aby se dali vystřelit. Poté ještě připraví nehty na rukou, které vytvoří ze Senbonů. Následně začne pracovat na hlavě, která vypadá opravdu děsivě neboť jako vždy Yukio plánuje, aby jeho loutka vypadala jako démon. Připevní ji na hlavu ocelové rohy, ale potáhne je syntetickou látkou, aby to nebylo poznat. Takto jsou pevné a ostré. Následují dlouhé černé vlasy a systém vystřelování Senbonů z úst. Nastaví tam jeden zásobník o počtu 1 000 Senbonů ale ještě tam nechá místo a systém aby se tam dal nastavit i další zásobník, kterým se loutka nabije, jakmile vystřílí ten první. Jsou tam další dva zásobníky, takže loutka dokáže vystřílet až 3 000 Senbonů. Následuje ohebný a 4 metrů dlouhá černý ocas. Na konci toho ocasu je čepel Wakizashi. Následně do loutky ještě vypraví ohromné množství Senbonů, které má ocas jako trny. Takto je na ocasu okolo 400 Senbonů ale ještě tam nastaví, že se Senbony z ocasu dokážou vystřelit. Následně přejde opět k rukou do, kterých zakomponuje systém loutkářské techniky pro loutky, aby dokázala vystřelit kvantu rukou (Senju Sōbu). Poté se Yukio usmívá na svůj výtvor a mezitím zjistí, že všechny jeho loutky mají už svoji práci hotovou a tak za pomocí všech loutek svoji novou loutku začne skládat ale, když je to vše pohromadě tak to Yukiovi prostě ještě nesedí, když v tom dostane nápad a tak beze slova začne pracovat na poslední části loutky, která tam ještě chybí. Stačí mu k tomu odlehčená ocel a syntetické vlákno. Sice toto Yukiovi zabere hned několik dní, ale výsledek stojí opravdu za to, protože Loutce vytvoří křídla o rozpětí 4 metrů. Navíc hrany křídel jsou ostré, ale hlavně díky tomuto dokáže loutka plachtit. Následně tedy Yukio připevní i křídla a pak zbývá už jen estetická (vizuální) úprava aby loutka vypadala dobře, a výsledek stojí opravdu zato. Yukio si loutku přeměří a loutka měří 197 centimetrů. Následně ji technikou Tenseiganu Ikiningyō oživí a vyzkouší pohyblivost a koordinaci pohybů loutky, protože tak velká křídla žádné loutce ještě nedělal a ocas taktéž ne takže to je zajímavé. (Finální vzhled loutky Sasori --> odkaz » ). Následně Loutku Zapečetí do svitku a odejde domů do Zapomenuté Čtvrti Naho. Tam hodlá spát minimálně 12 hodin neboť je Yukio opravdu moc unavený. *
---: ---
Aoda Jaazu: *otočí se za zvukem. Vytáhne z pouzdra Wakizashi a čeka co se stane. Ven vyjde ale jen shinoby a klekne si. Prosí o život. Nakonec ho ale Yukio stejně zabije s menším divadlem. "Já bych ho nenechal ani dokleknout." řekne si a otočí se k odchodu. Wakizashi zase uklidí do pouzdra a položí si ji na rameno. S ní se vrací do vesnice. V tu chvíli si uvědomí, že musí zase za Kazekagem odevzdat hlášení a s trochou štěstí vzít další misi. Chtěl by něco záživnějšího. Po návratu do Suny podá hlášení a jde si domů lehnout.*
Yukio: Počkat tohle bylo všechno? *Zeptá se zvědavě Yukio když v tom uslyší něco ve křoví a loutky se okamžitě postaví čelem ke křoví a následně z něj vyjde Shinobi, který má ruce za hlavou a klekne si. *Vzdávám se! Prosím nechtě mě žít. *Yukio nechá aktivní pouze Shinote a ostatní loutky deaktivuje a zapečetí si je opět do pečetě na zápěstí. Shinote se postaví za onoho Nukenina a vytasí si jednu Wakizashi a přiloží mu ji ze zádu špičkou ke krku. Mezitím se před něj přesune Yukio a podívá se mu rovnou do očí děsivým pohledem. Yukio cítí jen jeho. Nikoho jiného tu už necítí svým podvědomím pocitem, kdy cítí Chakru. A tento muž je úrovně B ale není hloupej a je mu jasné že v tomto boji už nemá šanci když Aoda vyřídil také Nukenina třídy B a Yukio dokonce dvojici Nukeninů třídy C/B. *Co mi dáš, když tě nechám žít? *Zeptá se Yukio ale Nukenina ani nenechá odpovědět, protože nechá Shinote aby mu Wakizashi probodla krk. Nukenin padne na zem mrtvý a Yukio Shinote pak zapečetí do pečetě na zápěstí. Deaktivuje Tenseigan a otočí se na Aodu. *Jdeme. *Řekne jednoduše Yukio a jde směrem k Sunagakure. *
Aoda Jaazu: *oba překvapí, když jejich techniky zablokuje bez problému. Než stihnou zareagovat dostanou se do genjutsu. Z toho se dostanou ve chvíli, kdy je zasahnou kunaie a výbuch je roztrhá. V kapkách krve a cárech masa padají k zemi. Aodovi se povedl zásah a katanu mu vyrazil z ruky. Objevil se před ním a kopem ho vyrazil do vzduchu. Vyskočí za ním a popadne ho aby mířil hlavou k zemi.* Hyabusha otoshi. *chce s ním dopadnout k zemi, ale obavá se, že by mu utekl. Rozhodne se pro smrtelnější a brutalnější metodu.* Yanagi no mai. *jak ho drží zasahnou ho kosti z kolen a dlaní. Prorazí mu plíce a obě ledviny. Když s ním dopadne k zemi je už mrtví. Zasune si k pasu Sāberu. Zvedne ze země jeho Wakizashi a prohlíží si jí. "Pěkná" odsekne mu pouzdro od pasu a zasune ji do něj. Pak si nasadí závaží a nohavice a vrací se k Yukiovi.* Suvenýr. *poví a zdvihne Wakizashi.* Koukám nic čistého. *podíva se po jeho okolí kde jsou Shinoby rozprostřeni.* Můžeme domů.
Yukio: * V moment kdy soupeři skládají pečetě na svoji první techniku tak se postaví Yukio a jeho loutky do jedná řady přičemž Sanshou je ve předu. Je to 212 centimetrů vysoká loutka vypadající jako muž ve 40 letech. Samozřejmě má své brnění ( odkaz » ). V levé ruce třímá velká štít. V pravé ruce má velké kopí. Štít pozvedne na obranu před jejich útoku a díky jeho fyzické síle se dokázal dobře zapřít, takže s ním vzduch ani nehl a ohnivé techniky se jen s lehkostí odrazili od jeho štítu. V tom vyběhne Karasu do levé strany a namíří levou rukou na dvojici soupeřů. Z dlaně po nich ihned začne vystřelovat kunaie, ke kterým jsou připevněné výbušné lístky a ty vybuchují, jakmile se dostanou dost blízko. Yukio ten se vedle Sanshou po její levém boku. Mezitím se Shinote přesune vedle Yukia po jeho levém boku takže Yukio má po každé straně jednu loutku. Yukio mezitím co Karasu po Nukeninech střílí Kunaie s výbušnými lístky tak vyskládá sérii pečetí a vyobrazí soupeřům něco, z čeho mají největší strach ukrytý přímo v srdci (Narakumi no Jutsu). * „Je mi jasné že tohle je nedostane, ale zastaví je to aspoň na několik vteřin. Takže by je Karasu mohla zasáhnout.“
Aoda Jaazu: *jakmile se jim do cesty postaví mrtvoly aby je bodli, sehnou se a vykopnou každý jednoho posilněnou nohou na Yukia a jeho loutky. Pad odskočí o několik metr zpět a složí pečetě. Dlouho jsou spolu a protože mají stejné elemnty jsou dobře sehraní.* Fuuton:Rassenpuu. *vyšlou proti němu dvojtou silnou vzdušnou vlnu. Na to hned složí další pečeť.* Katon: Housenka no Jutsu. *napustí větrný proud ohnivýma koulema které tím zvětší svůj objem. Aoda se zatím pere se svým soupeřem. Od jejich zbraní odlétají jiskry při každém zásahu. Aoda je na své maximalní rychlosti a síle, kterou mu umožňuje závaží. Zjišťuje, že to je na něj ale málo. Vždy se jen tak tak vyhne jeho seku. Nakonec udeří silně z vrchu a odrazí sr tak do vzduchu. Tam v mrtvém bodě pustí Sāberu, stáhne nohavice a odepne závaží. Ta se silným zaduněním dopadnou na zem. (Každé má dvacet kilo) Zase popadne Sāberu a vyřítí se proti němu. Rychlost se mu o polovinu zvíšila. Teď útočí s větší intenzitou. Jounin nemá šanci se dostat z jeho dosahu aby použil nějakou techniku. Aoda na něj stále doráží a se hne kamkoliv.*
Yukio: * Yukio s bandity, které ovládá. Celkem lehce dostane ty, které útočili na Aodu, protože to nečekaly. Pak nechá bandity, které ovládá, aby se probodli katanama, ale nechá na nich svoje Chakrová vlákna. Ovšem v tom to přijde a Yukio cítí ten podvědomí pocit, že se blíží nějaká silnější Chakra a tak okamžitě dvojici mrtvých banditů přesune před sebe. Pak už stačí jejich pozice jen upravit tak aby stály mezi Yukiem a jeho soupeři. Yukiovo bandity s katanama okamžitě vyběhnou naproti těm Shinobi a zaútočí na ně katanama. Provedou výpady s úmyslem bodnout do břicha. Ovšem Yukio počítá s tím, že to poslouží jen jako zdržení a tak pak rychle Chakrová vlákna uvolní a z pečeti Kuchiyose: Raikō Kenka si odpečetí několik loutek. Přesněji Shinote, Sanshou a Karasu. Hned si pak aktivuje Tenseigan a každou loutku přes techniku Ikiningyō oživí. *
Aoda Jaazu: *sleduje, jak Yukiovi bandité zaútočí na ty jeho. Ustoupí o krok vzad, aby se jim vyhnul a zaslechne za sebou další zašustění. Otočí se ve chvíli, kdy z křoví bandita vystřelí na Yukia z kuše šíp. Odrazí se a skočí za Yukia. Ve vzduchu kopem odrazí ten šíp. Kopne do něj částí kde má závaží, takže mu šíp nic neudělá. Ten dopadne na zem a Aoda za něj. Vyběhne a za běhu vytáhne obě Sāberu. Před banditou vyskočí a saltem ho přeletí. Za letu sekne Sāberu k banditovi. Dopadne na jedno koleno a Sāberu zabodne do země. Po ostří stéka krev a tak ví, že zasáhl. Bandita dopadne k zemi bez hlavy. V ten moment se skrz stromy prožene silný vítr. Fuuton: Reppushou. Tlačí ho zpátky. Nastaví před sebe Sāberu aby ho alespoň utlumil přesto ho to po zemi táhne dva metry v zad.* Co chcete, parchanti? Zemřít? *ozve se několik metrů před ním. Z křoví vyskáčou tři Shinobi a sledují, jak Yukio tahá za nitky. (Jounin a dva TJ.) v předu stojí jeden a za ním z každě strany další jeden. Aoda neváhá a hned vyrazí v před a rozežene je od sebe. TJ v zadu uskočí do stran, běhnou je z boku a míří na Yukia. Oba si obalí ruce pomocí Fuuton: Nadeshiko-ryū Koha Reppūken a nohy Fuuton:Nadeshiko-ryū Kōha Senkaigiri a pomocí taijutsu začnou útočit na Yukia. Jounin vytáhne Wakizashi a pomocí se brání před Aodovími úderý jeho Sāberu.*
Yukio: * Dál ty bandity nějak neřeší, když jsou mrtvý ale v tom když se otočí s tím, že bude pokračovat dál v cestě tak na ně zaútočí další bandité. Yukio na dvojici banditů, kteří na něj chtějí, zaútočit připevní Chakrová vlákna (každou rukou ovládne jednoho banditu [Sōen: Hitomi Gokū]). Yukio tyto dva bandity nechá s katanama zaútočit na ty bandity, kteří zaútočí na Aodu. Prostě na ně zaútočí nehledě na obranu. Nepotřebuje je živé, protože i když mu zemřou tak je může ovládat jako mrtvoly. *Heh tak tohle byl teda totálně trapnej pokus hoši.
Aoda Jaazu: *uzkočí do strany, aby se vyhnul a v oblouku vyšle za shurikeny deset střel. Ve křoví na chvíli utichne šum. Po pár vtřinach vypadnou v před tři lidé a dopadnou obličejem k zemi. Jeden 15 metrů za nimi další pak pět metrů z jeho každé strany. Ze všech vytéká krev a jsou mrtví. Kdyby nevystřelil kosti do oblouku, asi by vyčkali na zbytek. Na ten, který vyběhl před nimi (defakto za nimi když se otočili zpět odkud přišli) na každého útočí dva bandité s vytaženými katanami. Na Yukia útočí jeden sekem z vrchu druhý ze strany, kde není Aoda. Na Aodu útočí jedem bodnutím vpřed a druhý zase ze strany, kde nestojí Yukio. Oba v tu chvíli by narazili do sebe, pokud by se pokusili vyhnout uskokem do strany.*
Yukio: Ano já vím. Všiml jsem si toho, neboj se. Sotva jsme opustili poušť tak se na nás pověsil. *Poví Yukio klidným hlasem. Yukio zavře oči a jde rovně se zavřenými oči a naviguje se pouze pomocí sluchu (Sairento Kiringu). Tímto tedy jednoduše uslyší, zda tam opravdu někdo je a jak se zdá tak tam opravdu je. Yukio si nenápadně do levé ruky vezme 4 Shurikeny a poté se prudce otočí a využije otočky, aby zesílil svůj švih, a vrhne po něm svoje Shurikeny. Pak už samozřejmě oči otevře. * „To nebude Shinobi to bych ho cítil.“
Aoda Jaazu: *sleduje okolí. Nic ale neslyší tak to bere v pořádku. Přesto má v zádech divny pocit, že je někdo sleduje. Neohlíží se. Jen natočí hlavu, aby líp slyšel za sebe. Jestli tam někdo je, měl by ho slyšet. Jemné šustění listí se k němu dostane. Pokračuje dál a potichu houkne na Yukia.* Myslím, že nás někdo sleduje. *poví a připraví si Tenshi sendan aby je mohl v okamžiku vypustit.*
Yukio: * Yukio přikývne a vydá se tedy po stopách. Ale rozhodně nepospíchá, protože si chce být jistý, aby něco nepřehlédl a oni je nesvedli na falešnou stopu. Sem tam se najde stopa, která vede někam jinam ale Yukio to vcelku s lehkostí odhalí, že se jedná o falešnou stopu. To je vlastně i důvod proč jde ale trochu pomaleji. Sice pomaleji ale pomalu se přibližují k jejich cílům. * „Kolik jich asi bude. No každopádně ať jich je klidně 10 moje loutky je zvládnout s přehledem.“ *Řekne si v duchu Yukio a pokračuje ve sledování stop. Hlídání okolí ovšem nechává na Aodovi a případně má svůj podvědomí reflex kdy cítí, že je na blízku někdo se silnou Chakrou což má díky Tenseiganu. Taková pasivní schopnost. *
Aoda Jaazu: *prochází nějakou dobu stranu, kterou vybral. Nemůže ale nic najít. Když se ozve Yukio za ním tak tam vyběhne. Bylo to buď a nebo. Stopy ale našli a můžou je začít sledovat.* Super. Můžeme jít podle nich teď dokud na ně nanarazíme. Pak uvidíme kolik jich bude dohromady. *nechá Yukia ať jde v předu. Ne ze strachu či něčeho podobného. Jde krok za ním aby mu nezakrýval stopy. U toho si zkontroluje zda má vše. Sāberu u pasu, nunchaky na zádech, Ruigi v podpaží aby nepřkáželi pohybu a zbytek vybavení v pouzdře. Pohravá si během cesty s ramením kloubem. Meč mu vylézá pomalu. Potřebuje rychlejší vytažení. Tak si jen tak hraje a rameno mu mění tvar jak si houpe s kloubem.*
Yukio: *Yukio Suzuyu neřeší. Je mu nějak jedno zda to byl on nebo ne. Když se má porozhlédnout po nějakých stopách tak to i udělá. Sice to zabere takových 15 minut ale narazí několik stop. V tento monent je Yukio rád že je sekundárně stopař. *Aodo! Něco tu mám!
Aoda Jaazu: *zavrtí hlavou.* Upřmě je mi fuk jak se jmenuje. Prý odešla se Suzuyou. Jestli je to pravda tak je mi ta holka u řiti ještě víc. Po něm bych nešel ani do drožky natož s ním. *poví a sleduje přibližující se hranici. Tam by měli začít hledat nějaké stopy po té tlupě.* Tady bychom si měli začít dávat bacha. Tady přepadli naposledy ale už je to pár dní. Podívej se po nějakých stopách. *požada Yukia. Sám se jde podívat na jednu stranu.*
Yukio: Já vím. Té atmosféry jsem si všiml ale slyšel jsem že ta dívka nezmizela. Prý nechala doma vzkaz a tak s ním odešla dobrovolně. Nevíš jak se jmenuje? *Yukio se usměje když zjistí že Kazekage je loutkář, protože ví že tenseiganem dokáže ovládat jeho loutky. Následně to ale neřeší a všímá si jen cesty. Tedy spíš si všímá Aody, který narozdíl od Yukia zná cestu. *
Aoda Jaazu: *zamračí se. O něm se mu zrovna mluvit nechce, ale co má dělat.* Jo, zrovna dneska sem za ním šel pro misi. Všude tam má loutky. *řekne a snaží se vybavit si, jak ta jeho loutka vypada. On sám je děsnej, ale jeho loutka je děsivější. Doufa, že tam delší dobu nebude muset. "Možná že ho fakt někdo brzo sejme." řekne si.* Nemyslím si, že lační po válce. Spíš se připravuje, že něco bude. Co zmizela ta holka tak mi přijde, že je ve vesnici taková tíživá atmosféra. *poví a pokračuje v cestě*
Yukio: * Vyslechne si, co mají vlastně za úkol a Yukio tedy v klidu následuje Aodu. *Heh už jsi viděl toho kreténa, co si hraje na Kazekageho? Dávám mu tak 5 let a skončí nebo ho někdo sejme. *Yukio se tomu nijak dál nevěnuje. *Prý je to strašný Kazekage když nijak nechránil vesnici, když si tu nechal udělat takový bordel. Navíc je mnoho lidí co si myslí, že to způsobil schválně on, že lační po válce. *Yukio pokračuje dál v cestě a dál se tématu Kazekage už nevěnuje. *
Aoda Jaazu: *vydá se vedle Yukia k bráně a ven z vesnice. Rovnou zamíří k hranicím země.* Za hranicema země je tlupa týpků, co brání v obchodu. Vyhlídnou si obchodní karavanu a přepadnou ji. Údajně podlé zpráv mají mít k ruce nějaké Shinoby, ale neví se ani jak silní jsou. Jsou v pohybu a musíme je najít. *řekne Aoda a pokračuje v cestě přes poušť.*
Yukio: * Yukio si jen povzdychne a dopije svůj džus. Následně odejde zaplatit útratu a pak vyrazí pryč z terasy rovnou k bráně Sunagakure. V klidu projde kolem stráží a pokračuje prostě pouští pryč. *Tak teda řekni. Kudy se vydáme? A jakej je úkol. Ani. Jsi mi neřekli kam jdeme a tak dále. *Zeptá se Yukio cestou. *
Aoda Jaazu: *natáhne se pro knihu, aby ji schoval. Pokud se mu pokusí znova zabranit pomocí vláken otevře první a druhou bránu a pomocí brutální síly ji prostě schová.* Jak sem řekl, jsou věci co tě nemusí zajímat. Tohle je můj soukromý souboj. Nemá cenu, abys do toho vrtal. Tyhle lidi ublížili jedinýmu člověku, kterýho mám rád. A za to zaplatí. Rád bych, aby si konečně dopil a měli bychom tu misi za sebou. *řekne. Sice v něm vře vztek, ale v očích mu je vidět bolest.* Věřím, že bys cítil to samé, kdyby šlo o Yuuki. Vzpomínám, jak si na ni koukal. *řekne a zahledí se nakonec do jedné z ulic. Nekouká ale na ni. Hledí do prázdna a odevzdaně čeká, až dopije.*
Yukio: * Nemá vůbec strach a tak jen rukou ucukne, když se mu ji pokusí vyrvat z ruky a pozorně se dívá Aodovi do tváře. Nakonec ale připojí Chakrové vlákna na Aodu (Sōen: Hitomi Gokū) a několika pohyby prstů levé ruky ho donutí, aby ruce měl u sebe a v klidu seděl. *Já ti ji neberu blázne. Jen jsem se tě zeptal. *V tom si to tak trochu uvědomí co by to tak mohlo být a dostane nápad. Ale dlouho si ji nenechává a položí ji k Aodovi na stůl. Samozřejmě že mu ani nedovolí napít se z jeho skleničky. *Co je to za Nukeniny? V Bingo knížce jsem si jich ani nevšiml.
Aoda Jaazu: *jakmile mu kniha vyskočí z ruky objeví se hned vedle Yukia a přiloží mu ruku ve tvaru pistole k hlavě.* Okamžitě mi ji vrať. *začíná ho štván, že si ji musí pokažde vydobívat. Bez okolků mu ji vytrhne z ruky uklidí.* Jsou věci, co tě zajímat nemusí. Dneska je to podruhý. Toho třetího už zabiju. *vezme jeho džus a na jeden zátah ho vypije.* Máš dopito. Jdeme. *stáhne ruku od jeho hlavy, přeskočí plůtek a vyrazí směrem k bráně.*
Yukio: * Yukio si popíjí, ale samozřejmě si všimne, že si Aoda něco čte. Není blbej a je velice všímavý a tak na knihu připevní Chakrové vlákno (Kugutsu no Jutsu) a trhne prstíkem k sobě. Čímž si knihu přitáhne. Prostě Aodovi vyskočí z rukou do Yukiovo ruky pod stolem. Samozřejmě to provedl, ještě než si knihu stihl uklidit. Yukio knihu vytáhne zpod stolu a podívá se do ní. *Co je to? *Zeptá Yukio zvědavě. *
Aoda Jaazu: *''Asi má jiné priority než já.'' řekne si Aoda, ale přesto přeskočí plot a sedne si na židli u jeho stolu. Nic si ale neobjedná. Rozhlíží se po okolnéch budovách, zda ho něco nezaujme. V hlavě si ale jen projíždí, jestli má veškeré vybavení. Na to si vytáhne Ragnarovu knihu a pod stolem si tak prohlíží, do koho by se mohl potom pustit. Nehodlá být ve vesnici tak dlouho. Objevil pár zajímavých v zemi válek. ''Tam bych pak mohl'' řekne si. Zavře knihu a uklidí ji. Podívá se na Yukia, jestli už dopil.*
Yukio: * Když uslyší Aodu tak se na něj podívá a na pozdrav mu kývne hlavou. *Jdeme? To teda ještě ne ještě musím dopít svoje pití. Není kam pospíchat ne? Taky si pojď něco dát, než vyrazíme. *Pobídne ho Yukio a upije si ze svého ledového džusu. * „Ach jo proč je tak vážný když jsme ještě ani nevyrazili. Až vyrazíme tak je to úplně něco jiného.“
Aoda Jaazu: *Aoda se blíží k centru. Prochazí kolem obchod a několika restaurací.* Boha to je děs. Nejradši bych se na něj vybodl a šel sám. *řekne si už vztekle, když ho náhle zahlédne jak sedí v restauraci a vycumlavá si džus. "A ja ho tu hledám jak debil." zanadavá.* Konečně. *řekne když k němu dojde na doslech.* Hledám tě po celé vesnici. Máme jít spolu na misi. *poví a postaví se k plotu verandy restaurace. Opře se o ni a čeká, až documlá svuj džusík.* Půjdeme? *zeptá se ho netrpělivě. Už by měl tohle všechno vyřizování rád za sebou a šel znova po těch lidech*
Yukio: * Yukio chtěl opustit vesnici, ale strážce brány mu řekne, že má s Aodou misi a má ho kontaktovat. Yukio pokrčí rameny a otočí se. Vydá se do jedné restaurace na terasu, kam si sedne pod slunečník a objedná si pomerančový džus s ledem. * „Pokud chce na misi, ať si mě najde. Stejně momentální Kazekage vypadá jako idiot, ale zajímalo by mě, proč by se mnou chtěla mluvit první Kazekage. Prý až budeš mít čas tak mě najdi. Asi až dokončím tu misi s Aodou a udělám to.“ *Yukio u toho v klidu popíjí džus. *
Aoda Jaazu: *odchytl si nějakého kolemdoucího a zeptal se na Yukia. Ten nevědel o kom mluví a šel pryč. Zeptal se ještě další 4 lidí až mu ten poslsdní řekl že se odstěhoval do jiné oblasti. Aoda mu poděkuje a vyběhne pryč. Zamíří si to k braně zeptat se, jestli je vůbec ve vesnici, nebo odešel někam hledá ho zbytečně. U brány mu řekli že nikam neodešel. "Takže musí být ve vesnici. Hmm." řekne si.* Kdyby se tu objevil tak a nikam nechodí. Jdeme spolu na misi. Ať se semnou pokusí spojit. *řekne a otočí se. Už volným krokem se vydá zpět do vesnice.* To je jak hledat jehlu v kupce sena. *zamumlá. Míří k akademii a tam zahne do centra.*
Yukio: * Yukio už asi 5 let žije ve skromném bytu v Zapomenuté Čtvrti Naho. Yukio sedí na posteli a přemýšlí, že by se dnes vydal někam na cestu mimo vesnici. Dlouho nikde nebyl a tak se rozhoduje, že dnes se už někam vydá. A to je důvod proč se oblékne do svého oblečku ( odkaz » ). Poté si nasadí na zápěstí rukou pečetě Kuchiyose: Raikō Kenka. V pečetích má veškeré své vybavení a svitky s loutkami. U sebe nemá ani jednu zbraň a tak mu to vyhovuje, cestuje takto a nic ho vlastně ani nezatěžuje. Yukio pomalu vyjde ze svého domu a zamkne ho a vydá se do vesnice nakoupit si ještě nějaké zásoby jako je jídlo a nějaká pitná voda. To si zapečetí do svitku a umístí to do pečetě na levé ruce. *
Aoda Jaazu: *vyjde z budovy kageho. ani se nediví, že to odhadl dobře. To by napadlo i jeho. Poslechl si zadaní mise a odešel. Ani se s nim nerozloučil. Dneska toho s ním namluvil dost a udělal si o něm ne moc pěkný obrazek. Venku se rozhlíží.* Koho byc tak vzal na misi? Sooka je v tahu s Hasashim a jediný, kohk ještě znám je Yuuki a Yukio. Asi bych mohl jednoho z nich. *rozhodne se vydat do klanove oblasti Toku. Třeba tam narazí na Yukia. Vezme to přes akademii, aby si vzal své vybavení. Po dvaceti minutách dorazí do oblasti Toku. Obede to ale z druhé strany, aby nenarazil na svoji rodinu a vstoupí do hlavní časti, kde by mohl na Yukia narazit. Prochazí tam, ale neví, kde by mohl být.*
---: ---
Wakamono NPC: *v duchu se usměje, ale na povrchu se dívá stále vážně. Nakonec je ale naštvanej. Jak řekl, chtěl ho využít na pokusi, ale to mu nevyjde jak sleduje. Zase ale může zkoumat jeho KG až bude potřeba. Zatím se mu tenhle Shinoby hodí. "Má dobré schopnosti. A je věrny vesnici. Takové potřebuju." řekne si. Necha loutku sebrat svoji ruku a drží ji, aby ji pak mohl opravit. Malá cena za informaci, kterou potřeboval.* Můžeme k ní přistoupit. Hádam, že chceš misi. Byl jsi dlouho pryč a potřebuješ postoupit. Měl bych tu nějakou. U hranic země větru se usídlilo několik týpků, kteří znemožnují obchody. Podle hlášení, jsou s nimi i shinoby. Neví se ale jak jsou silní, ani kolil jich je. Najdu si ještě někoho k sobě a vyřiďte je. Jdi! *nemá problém rozkazovat. Děla to rád. Když Aoda odejde přitahne si k sobě loutku a pustí se do její opravy. Po několika minutach není poznat, že by byla rozbitá. Vytáhne si další papír a připíše si k Aodovu spisu pár poznámek. "Hlavně si na něj musím dát pozor. To bude vzdorný parchant." řekne si a podívá se na zeď za sebou. Na to si také nechá zavolat dělníka, aby ji opravil. Nechá ho, aby mu vyměnil i tu židly. Založí si jeho spis a vrhne se do čtení dalších.*
Aoda Jaazu: *naštvaně se vezme knihu a jde si znova sednout. Nevšíma si loutek. Může tam takhle sedět jak dlouho by chtěl. Ale potřebuje pohnout s tréninkem.* Co chcete vědět? Název? Nevim. Prostě se to u mě projevilo a název jsem tom ještě nedal. Nepotřebuju ho. Stačí mi, že mám ty schopnosti. *poví. Zaměří se na několik kostí a nechá je ze svého těla vysunout. Ramena, lokty, kolena, dlaně a paty. Oblečení už si nechal upravit tak, aby se při každém vysunutí nepotrhalo. Odklopí se mu takhle klopy a zase se vratí na místo, když se kosti zasunou. Tím je oblečení nepoškozené. Ale probodne mu takhle židli, na které sedí. Kosti zasune zpět do těla a nema znamky poskození.* Jestli si ale myslíte, že využijete moje DNA, aby se ninjům zacelovala zranění, musím vás zklamat. Zacelý se mi rány jen po kostí. *vytahne kunai a sekne se s ním přes dlaň. Kunai pak uklidí a ukáže mu dlaň ze které mu teče krev.* Zranění od čehokoliv jiného se mi nezacelí. *poví a stahne ruku, aby mu nekrvacela tolik.* Tak je to vše. Přistoupíme k mému důvodu návštěvy? *zepta se už nervozně.*
Wakamono NPC: *sleduje ho co uděla. Když mu kolem hlavy proletí kostěné střeli, tak se lekne. Nečekal to. Jeho loutka přijde o ruku. To ho naštve. Zároveň se mu ale líbí, že odhali svoje tajemství. Pohne prstem a loutka poda Aodovi knihu.* Děkuji ti. Teď si zniva sedni a řekni mi, co je to za schopnost. Odsud se nehneš dokud mi to nepovíš. *Dovnitř vejdou jeho Mokusei loutky a stoupnou si do dveří, aby utvrdili jeho slova.* Tak, sedni si! *už mu rozkaže. Začíná ho štvát, jak to trvá. Má sto chutí si to zjistit sám, ale nemůže. Potřebuje jejich důvěru ať se děje cokoliv.*
Aoda Jaazu: *Aoda sleduje jak listuje v knize. Když ji zavře očekavá, že mu ji podá. Ten ji však dava loutce a ta s ní odchází. Z natažené ruky mu vyletí pět kostěnýc střel. Tři proletí kolem Kirovi hlavy a dvě míří na loutku. Jednu před ní a druhá aby ji zasahla do ruky. Na to se objeví před loutkou tak, aby viděl na Kiru a natáhne ruku k loutce.* Ta kniha je moje. A taky mi ji vrátí te. Je to moje pomsta a já si je najdu a zlikviduju sám. *poví. V tuhle chvíli je mu už jedno, jestli zjistí jeho KG. Ale tu knihu mu nenechá.*
Wakamono NPC: *poslouchá celý příběh a vštřebava ho do myšlenek.* Jak si ho ale zabil? To v hlášení není. *řekne rozmrzele. Nebaví ho, že před ním Aoda ještě něco tají. Když mu ukáže knihu vezme si ji a začne v ní listovat. "Slušná zbýrka. A ten Hachi.. Ten dělal docela velky humbuk a zabil hodně lidí. Ten kluk mi něco tají." poda knihu loutce a ta jde ke skříni aby ji uložila.* Děkuji ti za ty informace. Teď bychom mohli přejít k tvému důvodu návštěvy. Co si chtěl? *řekne. Doufá, že ho zabavení knihy nějak vyburcuje.*
Aoda Jaazu: *je docela překvapen, takový výslech nečekal.* Veškeré informace máte v hlášení, ale jestli si tím chcete otravovat den.. *poví. Sende si pohodlněji a pustí se do vyprávění.* Začalo to normálně. Dostali jsme se k pobřeží a nalodili se. Druhý den dopoledne nás napadla jiná loď. Plná banditů a jednoho Shinobiho. Ten zasáhl Sooku. Řekl mi, že pokud nepůjdu s ním nechá ji zemřít. Šel jsem tedy. Nechal tam klon, ktery ji měl vyléčit. Dopravil mě až k Ragnarovi. Ten mi sebral svitek, ktery byl součástí mise. Pak si mě vzal na starost ten Shinoby. Dělal semnou... Jak bych to řekl.. Prostě mě znásilnil. Ke konci mi řekl, že Sooku nemůže zachranit, že klon ji přestal léčit. V tu chvíli jsem zabil jeho, Ragnara a všechny, co s nimi byli spřahnuti. Na to jsem pomocí Hachimonu dostal loď zpět k zemi větru po tom, co jsem předal svitek spravné osobě a dokončil misi. Dopravil Sooku do nemocnice a sám jsem si tam dlouho poležel. Také likviduji jednoho člena jeho kultu za druhým. Už jich pár mám. *poví a ukáže mu knihu. Nechá ho, aby si ji prohlédl. Je v ní už několil přeškrtnutých fotofrafii.* Je to můj osobní boj a tak je chci dostat já. Ten poslední měl ledvinu, která pomohla Sooce na nohy. To hlavně kvůli ní jsem se vydal je lovit. *dovypraví. Nechce se mu ukazovat jeho KG. Nemusí o něm vědět. Né od něj.*
Wakamono NPC: *prohlíží si ho. Nedokáže si představit, jak tahkle nudle mohla porazit Jounina a zníčit základy Ragnarova hnutí. Sám se s ním na.svých cestách potkal. Radši se ale od něj dištancoval.* Zajímají mě dataily té mise, kde jste byli se... se.. *podívá se do papírů.* Se Sookou. Co se přesně stalo a jak si je zastavil? Na to hnutí sem sám narazil. *přitáhne si jeho spis k sobě a dívá se na hlášení o misi, aby mu neřekl nějaké kraviny. Má tam napsané většinu detailů, ale chce vedět víc. "Určitě má něco speciálního." řekne si.*
Aoda Jaazu: *vejde do pracovny. Za stolem stojí o stůl opřený muž. "Zřejmě kage" za ním stojí ta sámá postava jen s temnějším pohledem. "Hm, že by loutka? Yokio má taky sam sebe". Poslouchá ho. Trochu hk zarazí, když řekne, že mu jde do rany. Na stole vidí svoji dotku a zahlédne Sookyno jméno. Na vyzvání si tedy sedne. Díva se na Kiru, který si taky sedl, a netuší co má dělat.* Dobře. Pokusím se Vám být co nejvíc nápomocen. Co checete vědět. *sam sebe překvapuje jak mluví klidně a dokoce slušně. Obvikle jen odsekává. Po očku pořád pokukuje po té jeho loutce.*
Wakamono NPC: *Kirā sedí v pracovně. Za ním je jeho loutka Shoyū-sha odkaz » přehrabuje se v dokumentech, které mu postupně donáší Anbu. Jsou to informace o mladých Shinoby ve vesnici. Zrovna si pročítá spis o Sooce Yumi, která byla dlouho indisponováná z důvodu odstraněné ledviny po misi s Aodou, která přes všechny potíže dopadla úspěšně. V Aodově spisu bylo ale jen, že bydlí ve volném pokoji na akademii a že se po vyléčení po té misi vydal do světa a skoro rok byl pryč.* Chci o něm vědět víc. Jako chunnin porazil jounina, jejich vůdce a zničil celý barák v zemi moře. A ještě se zraněním dostal Sooku do vesnice, aby přežila. Teď je prý v nemocnici. Zajdu za ním. *rozhodne se a vstane od stolu zrovna ve chvíli, kdy se ozve klepot.* Ano!? *řekne rozmrzele. "Nechci teď řešit nic, než toho kluka. Tak ať je to důležité." řekne si a opře se pěstmi o stůl. Dovnitř vejde Aoda ve svém černém saku a černými kalhotami.* Dobrej kluku, teď na tebe nemám ča... *podívá se na něj a pak na fotku u jeho spisu. Vydechne a sedne si zase.* Změna Aodo, nemusím aspoň nikam chodit. Deš mi rovnou do rány. *poví. Loutka za ním se ani nehne.* Uděláme to takhle. Řekneš mi co potřebuju a pak si vyslechnu důvod, tvé návštěvi. Jinak to nebude jasný! *spíš mu to oznámý, než aby se ho ptal.* Sedni si.
Aoda Jaazu: *po dlouhém léčení se dostal z nemocnice. Znova v ní skončil po otevření páté brány. Zdělili mu, že jeho tělo nemusí vydržet tak dlouho. Vezme si to k srdci. Vydá se navštívit Sooku. Ta je pk transplantaci ledviny v pořádku a dál žije jako Shinobi. Jelikož je ale ještě chunnin musí máknout aby mohla postoupit. Nyní je zrovna s Hasashim na misi. Rozhodne se, že se vydá za kagem, aby mu dal nějakou misi. Zjistil před pár dny, že je nový kage, jakýsi Kirā Wakamono. Neslyšel o něm nikdy, ale prý to je loutkař jako Yukio. Blíží se k sídlu kageho. Před vchodem jsou dva strážní a dva Anbu. "Takovou bezpečnost jsem tu ještě neviděl." dlouho prohlíží dokumenty k němu a zkoumají důvod jeho návštěvy. Nakonec ho pustí, ale následuje to neště dvakrát než se dostane ke kagemu. U dveří stojí dvě loutky. Aoda zaklepe a na vyzvání vejde.* Dobrý den Kazekage-sama. *pozdraví zdvořile.*
konec: ---
Mito: umn...dobře. Děkuji ještě jednou. *Pousmála se už se zavřenýma očima, hned jak zmizel, tak zkopala boty z nohou a usnula.*
Suzuya: * Suzuya ji to splní a zavede ji do pokoje na stejném patře a ne jen to ale dokonce do pokoje, který je hned vedle toho Suzuyovo. *Kdybys něco potřebovala tak můj pokoj je teda hned vedle tak můžeš klidně přijít. *Suzuya ji pak k posteli položí věci a na noční stolek položí balíček peněz (100 ryo). *Kdyby něco tak si můžeš kdykoliv jít do vesnice na nákup tady máš nějaké peníze jo? A krásně se vyspi. *Popřeje ji Suzuya a poté se pomocí Hiraishin no Jutsu teleportuje do sídla organizace Gesshoku do své kanceláře kde stále na stole leží jeho bleskový kunai. Poté odejde pod palác do laboratoře, kam si uloží oko Chimanaka do jiné nádoby se speciálním roztokem a poté se opět teleportuje zpátky do rezidence. Okamžitě si jde pak lehnout do postele ve své ložnici. *
Mito: Ve stejném patře jako je ten váš. *Odpověděla, chtěla v případě nouze mít blízko k jeho pokoji. Už jen proto, že je v cizím zemi, v cizí vesnici a určitě jí dřív nebo později bude smutno po domovu.* Jen si na chvíli zdřímnu. *Celou dobu šla krok za nim, už jen ze slušnosti. Pozorně si ho prohlížela, zdál se jí trochu děsivý, i když to v očích dítěte je každý dospělý člověk s velkou silou. Když došli do pokoje, okamžitě zaplula do postele, ani se nesvlékala, ani boty si nesundavala, nohy s botami jí trčely z postele, takže nemohla ušpinit povlečení.* Arigato...*Zamumlala do peřin.*
Suzuya: Tak je možné že jsi to po někom zdědila, že jste měli tyto potlačené geny v rodové linii nebo se to mohlo zjevit, až u tebe to nedokážu říct ale ani to vlastně není moc důležité. Až se tu trochu porozhlédneš a zabydlíš tak si promluvíme o tom, co vše tě čeká. Jdeme do tvého pokoje? Chceš v prvním patře nebo v přízemí? *Zeptá se Suzuya a případně ji dovede do jednoho z pokojů. Pokud bude chtít v patře, není problém a pokud v přízemí tak také ne. Pokoje mají i vlastní koupelnu. Samozřejmě ji klidně vezme i její věci aby se s tím netahala. *
Wakamono NPC: *Kirā byl převezen do nemocnice na zotavenou a na prohlídku. Na místo, kde sféra zabila 8 anbu se dostavili další jednotky. Začali prohledavat okolí a davat dohromady stopy. Nalezli i dopis od Mito, který tam nechala. To že se zmiňuje o nějakých očí zapříčiní, že je její matka nalezena a předvedena k výslechu. Moc se jí mluvit nechce a tak jí prohrábnou hlavu. Najdou tam informaci o doujutsu její dcery. Veškerére informace zaznamenají pro Kiru, aby se pak mohl rozhodnout, jak to bude dál. Prozatím je její matka sledována pro případný kontakt s dcerou nebo tím, s kým údajně odešla. Oblast Sumi je dočasně uzavřena dokud se nezajistí bezpečí proti pádu domu. Tomu byla narušena statika a bude muset být strhnut. Dům bude na náklady vesnice postaven a hlídán jednotkami anbu. Tak i celá črvrť Sumi.*
Mito: Rinnegan...mama rikala, ze se to nejak jmenuje. *Promnula si oci pestmi a pak zakroutila hlavou.* Nemam. Jsem jen hrozne unavena, byl to sok....Suzuya...ted uz to jmeno nezapomenu. *Pousmala se.* Mentor..mamka mi vypravela, ze bratr jejiho dedecka mel taky takove oci. Ale jelikoz jsme z klanu Sumi, tak to nikdy nedotahl dal nez na genina a uplne se distancoval od problemu vesnice a zivotu ninji. Je mozne, ze jsem oci zdedila?
Suzuya.: Jsem Suzuya Juuzou a já jsem z Yugakure udělal to čím je dnes. Kage by jsem měl být brzo. Jinak Nukenin nebudeš klidně ti změníme identitu ale samozřejmě tě tu nedržím proti tvé vůli. Budeš Genin teto vesnice a já budu řekněme tvuj mentor. Jinak ty tvoje oči to je Rinnegan. Jinak nemáš ještě hlad? *Suzuya se snaží celou dobu vystupovat přátelsky a příjemně.*
Mito: Arigato...*Podekovala ja poklonu i limonadu a napila se.* Takze ten trouba nelhal...(navaznost na rozehrane rpg odehravajici se pred timhle btw. :D ) Pry je tahle vesnice stejne velika jako Sunagakure. *Dopila skenici, uz se necitila tak v nebezpeci a z oci ji Rinnegan zmizel, mela opet oriskovo zelene oci jako predtim.* Musim si jen vsechno srovnat v hlave. Nejak mi vypadlo vase jmeno. Jake je vase postaveni zde? Jste Kage tehle vesnice? Co se mnou ted bude. Budu nukenin nebo...nebo proste zmizim? Mohly bychom to udelat tak, ze bych zmenila identitu? Jsem z toho furt nejak zmatena. *Povzdychla si.*
Suzuya.: Takže jsme v Yugakure no Sato v Zemi Horkých Pramenů. Mimochodom pěkné jméno. *Když už zranění vyléčil tak se zvedne a v kuchyni do skleničky nalije malinovou limonadu, kterou zase přinese a podá ji Mito. *Stále tomu nemohu uvěřit. Myslel jsem že toto Doujutsu už nikdy neuvidím. Máš štěstí že jsem tě našel já, protože Sunagakure by tě pouze zneužívala. Takže můžeš se mě zeptat na úplně cokoliv a já ti odpovím.
Mito: *Po teleportaci se Mito udelalo trochu soatne a tak mile rada prijala nabizene posezeni, placla sebou do gauce a lehla si. Nechala ho take vse vylecit. Pozorne ho u toho sledovala. Preci jen se. Sla za vedomostmi ne na rekreaci.* Kde to jsme? *Zamumlala a promnula si oci. Stale se bala a tak rinn mela neustale aktivovany.* Umn...Mito je me jmeno. Kdyby bylo dulezite.
Suzuya.: Vítaný nejsem váš Kazekage mě podrazil. A jinak ano můžeš si vzít vše co potřebuješ. *Suzuya na Mito počká a když se k němu vrátí tak se na ní usměje a pomocí Hiraishin no Jutsu se teleportuje do obýváku v Rezidenci Juuzou. Paini jsou už zapečetění ve svitku a Bunshini jsou zruseni. *Posaď ss tady na gauč ať můžu vyléčit i zbytek dobře? *Pokud mu to Mito povolí tak použije Shousen no Jutsu a vyléčí ji i zbytek zranění. *
Mito: *Necha ho jeji zraneni vylecit, ale krev a odreniny zustavaji, vylecil ji vlastne jen tu nejvetsi ranu na hlave. Mito se pak zvedla a primhourila oci.* Chapu, ze tady asi nejsi nejvice vitan, ale rada bych jeste alespon mamce nechala vzkaz, at me nehleda a vzala si z do-toho co zbylo z domu, svoje veci. *Vydala se do domu jen pobrat par veci, vybaveni a neco malo z obleceni, uolne minimum co se ji veslo do tasky a i svitky s klanovymi technikami. Nacmarala na papir vkaz 'mami, stalo se neco nepredpokladaneho a objevil se tu muz, ktery ma stejne oci jako ja. Odesla jsem s nim, naucit se je ovladat, nehledej me, ja sama jednou prijdu na navstevu. Miluju te, Mito.'* Tak honem. *Vybehla z trisek, rychle vzkaz upevnila kamenem, aby oapir neodlitl a chytila se Suzuyi.* Mamka to pochopi. *Ujistila samu sebe.*
Suzuya.: Neboj se mě nikdy bych ti neublížil. *Suzuya si všimne jejího zranění.*Já jsem Suzuya a nabízím ti to co ti tu v celé Sunagakure nenabídne absolutně nikdo. *Suzuya druhou ruku natáhne k jejimu zranění a pomocí Shousen no Jutsu ji hodlá vyléčit ale pak ruku opět přesune do pozice že by se jí mohla chytit. *Řeknu ti vše o tvých očích a povedu tě. Jinak nechci ns tebe spěchat ale budu rád když se rozhodnes trochu rychleji.
Mito: *Mito posledni kamen vypadl z ruky, kdyz se sfera svalila na zem a objevil se tam nejaky muz. Zacala pred nim couvat a noha ji podjela na jednom ze svitku, ktere nesla. Spadla zadkem na zem a tak mu nemohla uteci. Po tvarich se ji kutalely slzy a rty mela pevne sevrene.* K-kdo jste? *Optala se tise po te, co domluvil a natahl k ni ruku. Ona sama na jeho popud chytila sama sobe ruku, jakoby se rozhodovala zda jo, nebo ne.*
Suzuya: * Vlna Shinra Tensei vyřadila z boje všechny Anbu co se tam nacházejí. Sféra do sebe nechává házet jeden kámen za druhým. Bolest necítí, takže to neřeší. *Fajn je čas. *Suzuya se teleportuje pomocí Hiraishin no Jutsu k Ichimarovi. Ihned nechá všechny sféry zrušit, takže padnou na zem jako mrtvoly. V ten moment se k sférám teleportují Bunshiny (každý Bunshin jedna sféra) a pomocí Hiraishin no Jutsu se s nimi teleportují do rezidence Juuzou. Suzuya ten se okamžitě pomocí Shunshin no Jutsu přesune hned k Mito a Suzuya se usměje, protože se nemýlil. *Neboj, nikomu se nic nestalo. Ale tvoje oči. Má oči s božskou silou jako já a pod mým vedením se ji naučíš ovládat. Pojď se mnou a tvůj život půjde takovým směrem, jakým bys nikdy nečekala, že by se mohl ubírat. *Suzuya se Mito dívá rodnou do očí a podá ji ruku. Ovšem je jen na ní, pokud ji přijme. * Dokážu ti dát takovou sílu, že budeš schopná v jediném momentu smést celou vesnici z povrchu zemského. *Suzuya čeká, zda mu podá ruku a pokud ano tak se s ní v okamžiku pomocí Hiraishin no Jutsu teleportuje k bráně v Yugakure no Sato. *
Wakamono NPC: *všichni anbu odletí za sebe několik metrů. 4 nedopadnou na zem dobře a jsou mrtví. Zbylí se zvednou a okamžitě začnou s proti útokem. Ten co promlouval ke sfeře se objeví u Mito. Překvapí ho, když u ní uvidí rinnegan. Sebere ji a zmizí s ní z místa. Odnese ji do sídla kageho kde na ni umístí pečeť Shīru o Yokusei. Posadí ji na židli a znehybní jí pečetí. Pak ji uspí a nechá lékaře, aby ji ošetřili zranění. Nikam tak nemůže utéct a sám se vraví zpět do klanu Sumi. Ostatní na něj zatím seslali dvakrát Katon:Endan a třetí ho podpořil pomocí Fuuton: Kami oroshi*
Mito: Umn? *Nechape co se deje, kolem se vynorili anbu a Mito se tu v teto spolecnosti neciti moc dobre.* Co se deje, kdo jsi? *Couvala k domu, jakmile se zacala kolem muze tvorit technika, vedela, ze neni zrovna ten, s kym se chce pachtit a rozebehla se domu. Kamen proletl tesne vedle ni a rozboril jeji domov. Mito spadla na zem pod tlakem vlny, i kdyz nebyla mirena primo na ni, tak se tam pripletla. Trosky domu se sesypaly na zem, stresni taska zasahla Mito do hlavy, ne moc silne, ale stejne se ji mezy vlasy zacala linout krev. Mito i pres veskerou snahu zacala brecet. Byla prece jen jeste dite.* Muj domov...nase vsechno. *Plakala, snazila se vyhrabat na nohy, ale mela sedrena kolena. Bala se a bolest a strach v ni zacaly vyvolavat neskutecnou zlost a vztek.* Baka! *Procedila mezi zuby, klecela na zemi, zady ke sfere.* At jsi sebe silnejsi a desivejsi, jestli jsi nekomu z me rodiny ublizil, tak te zabiju. *Mluvila do zeme a sledovala vystrasene jak kapky jeji krve dopadaji do udusaneho prachu a pisku. Zhluboka se nadechla a zavrela oci. Zvedla se ze zeme a sebrala zaroven i kamen, otevrela oci jiz s aktivovanym rinneganem, prudce se otocila a mrskla kamenem po sfere.* Ukamenuju te! *Mracila se a hazela po nem jeden kamen za druhym. Diky rinneganu videla presne kde je, i pres vsechen ten prach a pisek ve vzduchu, jelikost videla jeho chakrovou soustavu.*
Suzuya: * Ichimaru stojí na místě a nenechá se nějak moc rozhodit těmi Anbu. *Pokud máš tak děsivé oči jako já dovedeš i toto? *Ichimaru vypustí vlnu Shinra Tensei tak aby zasáhl všechny Anbu ale ne Mito ovšem bohužel zasáhl i jeden velký kus kamene, který letí rovnou do domu Mito a prorazí jednu ze stěn jejího domu. Suzuya mezitím vyvolá 6 Kage Bunshinů ale zatím nic nedělá. Ostatní sféry se přidají do davů lidí a přes hlavu si hodí kápě, aby nešel vidět jejich Rinnegan. Ichimaru pozorně sleduje Mito, protože ho zajímá její reakce na něco takového. *
Wakamono NPC: *Anbu dál běhají po vesnici a hledají ho. Několil jednotek se dostane do oblasti klanu Sumi, kde stojí jedna sféra. Zastaví se u něj a obklíčí ho v pěti lidech. Mito si teď nevšímají. Ta přijde na řadu později. Jeden z Anbu promluví.* Chci, abyste teď šel s námi a nekladl žádný odpor. *poví a všichni si vytahnou katany. Přiběhnou další tři anbu a přidají se do kruhu. Ke Kirovi zatím dorazil lékařský tým a začal ho prohlížet. Po zjištění, že je zesláblí po ztrátě vetšiny chakry, mu začnou pomalu předávat trochu své, aby ho dostali aspoň do bdělého stavu.*
Mito: *Zastavila se, nechtela muzi moc odporovat.* Padesat je malo. Za to si ani poradny jidlo nekoupim. A vubec, jak muzete vedet o cem jsem mluvila. Podobyho muzeme mit mnohem vic veci, vlas,, zuby, nehty...*usklibla se. Drzosti v klanu pobrala za dva, strach ji ale drzel stale na uzde.* Vase oci jsou desive, stejne tak jako moje. To jsem tim myslela. *Zamrkala na nej. I kdyz oci mela stale sve, velike a se stazenou zornickou.* Musim jit domu. Takze se mejte hezky, snad najdete nekoho jineho, kdo vas bude zajimat. *Pevneji si pritiskla svitky k hrudi (jeste furt ploche QQ) a rozesla se zase dal, doufajic, ze ji ten cizi clovek uz vice neoslovi.*
Suzuya: * Pain Rikudou samozřejmě pomocí pouhého Kensaku Chakura nemohou poznat, navíc ve vesnici mají Hachibiho což stěžuje vycítit Painy nehledě na tom že nemají jak poznat že do vesnice nepatří pouze podle jejich Chakry tedy určitě ne pomocí Kensaku Chakura. Ichimaru samozřejmě nepřeslechl to, že má podobné oči. *Podobné oči? Co tím myslíš a mimochodem něco zajímavého tu je a tím jsi ty. Uděláme obchod dobře? Ty mi řekneš, co jsi myslela tím, že máme stejné podobné oči a já ti dám 50 ryo dobře? Suzuya ten je celkem nasranej z toho jak to dopadlo, protože získal jen jedno oko, ale nemusí to nijak řešit. Nikdo nemá důkazy o tom, že v tom má Yugakure prsty v získání jednoho oka. *
Wakamono NPC: *anbu předal oko druhému Anbu. Ten anbu se teď vydá do pracovny Kazekageho. Tam ho nalezne ležet na stole a jeho loutky po zemi. Přiskočí ke Kirovi a zjišťuje jeho stav. Sice spí, ale je mu jasné, že ne dobrovolně. Odkryje ve zdi otvor a schová tam druhé oko. Následně vyvolá poplach pro všechny jednotky Anbu ve vesnici. Nechá u Kiri další 2 anbu a vyrazí do vesnice. Všichni mají za úkol najít a pokud možno zneškodnit každého se silnou chakrou, kdo do vesnice nepatří. Zaměřil se na chakry a zaznamenal několik cílů pomoci Kansetsu chakura. Do těch oblastí se vydá několik Anbu. (Ke každému 15)*
Mito: *Kdyz ji muz oslovil a pohledel na ni tak sebou ucukla a couvla o par kroku dal.* Eh...umn. K-klan Sumi. *Odpovedela rychle, nemihla odtrhnout pohled od tech rudych oci.* Tak....podobne. *zamumlala jak nejtiseji to slo.* Timhke smerem je centrum vesnice, tady vas to stejne nebude zajimat. Shinobi je tu jen jeden z dvaciti a klan sam o sobe nema nic, co by nabidl. Leda tak kytky. *Rozhodla se mu podat takove zakladni info a otocit se zady, lehce roztresena a odejit do domu. Dnes tam nikdo nebyl, rodice byli v praci.*
Pain Rikudou: * Ichimaru si Hinu pozorně prohlédne a usměje se, aniž by mu došlo, že by mohl tím Rinneganem vypadat celkem děsivě. *Holčičko? Jsem tu tak nějak novej mohla bys mi říct, kde to teď ve vesnici vlastně jsem? *Zeptá se Ichimaru s úsměvem a pozorně si Mito prohlédne. Jakýmsi dílem ho trochu zaujala ale ani on sám neví vlastně proč.
Suzuya: * Suzuya se zamračí, když se ten Anbu odpálí, ale i když měl ty výbušné lístky tak po něm i přes to něco zůstane a tak si Suzuya najde část horní poloviny těla. Vypůjčí si od Kuramy Chakru a složí pečeť potřebnou k Rinne Tensei a přivolá toho Anbu zpět mezi živé. Během zlomku vteřin se ho Suzuya dotkne a použije Tamashī no Tōnan s soustředí se to Doujutsu a informace ohledně něho a pak mu duši vyrve takže Suzuya získá vše co o Chimanaku ten Anbu věděl a Anbu padne opět mrtvý na zem. *
Oprava: *všechny jeho loutky spadnou na zem. Sám Kirā teď leží na stole. Anbu se soustředí na chakru, ktera se přibližuje. Neníto problém když je tl sam kyuubi. Je mu jasné, že se Suzuya nezastsví. Než ho zasáhne jeho technika, odpálí výbušné lístky, které má u sebe. Myslel, že se stihne dostat dál a schovat další informace. Takhle se holt k oku dostane hůř. Nic z anbu nezůstane.*
Wakamono NPC: *všechny jeho loutky spadnou na zem. Sám Kirā teď leží na stole. Anbu se soustředí na chakru, ktera se přibližuje. Neníto problém když je tl sam kyuubi. Je mu jasné, že se Suzuya nezastsví. Než ho zasáhne jeho technika, odpálí se. Myslel, že se stihne dostat dál a schovat další informace. Takhle se holt k oku dostane hůř. Nic z anbu nezůstane.*
Mito: *Mamka ji po te, co se stala Geninem poslala do hlavniho sidla klanu Sumi. Oni zili jen o par domu vedle a byli z hlavni klanove vetve, takze dum meli velky a zili si pomerne dobre. Mito akorat vybehla z velikeho klanoveho sidla. V rukou mela par svitku plnych klanovych technik. Vsimla si uz vedverich, ze nekdo pozorne sleduje dum, ze ktereho vychazi. Na vterinu se zastavila a teprve po chvilce dovrela dvere. Pomalu se vydala do sveho domu, prosla u toho kolem toho muze, zamracene ho sledovala. Nemela z nej nejlepsi pocit.*
Pain Rikudou: * Sféry se mezitím procházejí po vesnici a různě se rozejdou. Některé sféry se skočí podívat do obchodů se zbraněmi a některé se různě procházejí po památkách ovšem Ichimaru se dostal do klanové části Sumi. Ovšem asi 20 metrů od Ichimara se ještě nachází Natsumi. Ichimaru se náhodou dostane k jednomu domu a vypadá celkem zajímavě a tak si ho Ichimaru pozorně prohlédne a usměje se. *
Suzuya: * Suzuya si v pracovně vezme krabičku a podívá se na ampulky s Doujutsu ovšem i neaktivní Doujutsu obsahuje nepatrné množství Chakry a tak Suzuya pozná Rinneganem to že jedno je falešné. Suzuya si vezme jen ampulku s pravým Chimanakem a falešné tam nechá. *Teď zavři oči a nesmíš dělat vůbec nic a ani tvé loutky. *Suzuya poté ke Kazekagemu přistoupí a položí mu na záda dlaň a vysaje z něj skoro všechnu jeho Chakru (Fuujutsu Kyuuin). Což má za následek to, že upadne do bezvědomí na velmi dlouhou dobu. Suzuya poté vytvoří z Chakry jehlu, kterou mu vloží do mozku a zablokuje mu tak vzpomínky na celý dnešní den. Ne jen že je nikdo nebude moci v jeho mysli najít ale ani si dnešní den nebude pamatovat (Sennō Sōsa no Jutsu). Následně Suzuya položí Kazekageho tak aby ležel na stole, takže to bude vypadat že usl což je vlastně taky prakticky pravda. Suzuya poté v klidu odejde a ještě cestou si odpečetí i zbytek sfér a každá sféra se poté vydá jiným směrem. Ovšem originál ten se vydá rovnou z vesnice a použije k tomu svoji plnou rychlost a pomáhá si i skoky takže mimo vesnici je během několika vteřin. Už cestou si ho Suzuya najde pomocí Kagura Shingan neboť pozná jeho Chakru. Takže poté vstoupí do Kyuubi Chakra Modo a pronásleduje ho svoji plnou rychlostí. Jakmile ho uvidí tak po něm vystřelí z prstu Chakrovou jehlu (Chakura no Hari). Suzuya do techniky vloží jen tolik Chakry aby Anbu skončil v bezvědomá. *
Wakamono NPC: Ty zasranej hajzle. *řekne a pomalu vstane. Zvedne ruku a odepne chakrova vlakna od loutky se.svojí podobou. Vyjde s Suzuyovo sférami pryč. Dojde k místu, kde je první Anbu. Ten kterému dal doujutsu. Ten se podívá na Kirā přes masku. Tuší, že se něco děje. Přesto ale odejde. Po několika minutác se vrátí i s krabičkou, kterou mu tehdy dal Kirā. Aniž by to ale i Kirā tušil, v krabičce je jedno falšné. Vytušil, že je Kirā pod nějakou technikou. Nikdy nechodí bez své loutky. Ani na záchod. Druhé oko je tedy věrná kopie od prvního na první pohled nerozeznatelné od druhého.* Děkuji ti. *poděkuje zdvořile. Další nepravděpodobnost. Anbu zmizí. Kirā se takhle vrátí zpět do své pracovny. Sedne si ke stolu a položí krabičku na stul.* Teď bych byl rád, kdyby si si ty sračky sebral, zrušil tu techniku a vypadl z mojí vesnice a propo i země. U Ukity si býval možná vítán, s touto pohostiností teď nepočítej. Ale počítej, že to nenechám jen tak. Ostatní kagove se to dozví. Uvidíme, jak si bude pak ta tvá víska stát. *řekne mu a připojí vlákna na loutky. Ty teď vejdou do pracovny. Loutky mokusei se postaví za sféry a loutka v podobě Kiry za Suzuyu.* Nebudu se opakovat. *vstane a dojde k oknu. Dívá se teď z něj a né na Suzuyu. Jeho loutka přejde před Suzuyu a dřevěnýma očima ho propaluje. Anbu mezitím dal dohromady pro Kiru informace. Ty předal jinému anbu a sám pak zmizel z vesnice.*
Suzuya: * Suzuya se zamračí, když uvidí to, co uvidí, ale dostane nápad. Suzuya do vzduchu nakreslí kanji znak ayatsuru (manipulování), který nasměruje na Kazekage a objeví se mu na hlavě ve vlasech. Pak se postaví tam, kde stál před sesláním Genjutsu. Bunshin odemkne dveře a zruší se. Následně Suzuya ukončí Genjutsu a na tváři má naprostý úsměv. *Takže nyní mi seženeš to Doujutsu a pokud bude někdo zjišťovat proč ho potřebuješ. Tak řekneš, že jsi našel využití toho Doujutsu pro samotnou vesnici. Nikomu nedovolíš se ti hrabat v hlavě. Takže nyní odejdeš a to Doujutsu mi seženeš tady s doprovodem. *Suzuya poté vyvolá dvojici sfér Pain Rikudou a to Ichimaru a Natsumi. Oba dva jsou oblečeni v tom stejném ( odkaz » ). Tyto dvě sféry hodlají Kazekageho doprovodit. *
Wakamono NPC: *sleduje dál Suzuyu.* Důvod je ten, že nevidím důvod davat ti nějakou sílu, která by ti byla prospěsná bez toho, abych něco dostal já. *zatím co se se mu Suzuya hrabe v hlavě může vidět, jak se vrací do vesnice. Setkává se s radou a Ukitou. Ta mu předavá svůj post, Chimanako a informace o Summitu. Přesune se do své nové pracovny a podívá se na oči, které nyní vlastní. "Suzuya si pro ně jistě přijde. To není pochyb." řekne si. Strčí je prozatím do šuplíku. Začne si procházet jednotky ve vesnici. Zjistí si více informací o anbu. Měsíc je proklepává. Nakonec se rozhodne. Nechá si zavolat jednoho Anbu a předá mu doujutsu.* Někam tuto krabici ukryj tak abych já sám nevěděl, kde je. Přes čím víc lidí projdou, tím líp. *řekne mu a Anbu zmizi. Kirā se usměje. Na papír napíše "spokojen?" a na papír se dlouho dívá.*
Suzuya: * Suzuya se zamračí, když mu Kazekage odmítne vydat jeho majetek. * „(Kurama)- Suzuyo víš, že když ho napadneš tak Yugakure bude ve válce? (Suzuya)- Já vím.“ *Je jasné, že je Suzuya nervózní, protože na Kazekageho nemůže zaútočit a tak to vyřeší jinak a tím že využije oční kontakt a sešle na Kazekageho Genjutsu Tsukuyomi. Suzuya se rozhodl to vyřešit bez souboje a tak na Kazekageho sešle toto Genjutsu ve kterém doslova kopíruje realitu, ve které se nachází a tak Kazekage ani nemá jak poznat že se nachází v Genjutsu. *A jaký je váš důvod to Doujutsu mi nedat? *Zeptá se Suzuya v Genjutsu ovšem ve skutečnosti se vydá ke Kazekagemu. Mezitím si vytvořil Kage Bunshin a ten je zamkl. Suzuya Kazekagemu položí dlaň na hlavu a aktivuje techniku Dokushinjutsu čímž začne Kazekagemu prohledávat mysl ode dne kdy se stal Kazekage aby zjistil kde je Chimanako. Suzuya je s touto technikou velice zručný takže to zabere krátkou chvíli. Takže vlastně zjistí kde má Chimanako aniž by si to Kazekage uvědomil. *
Wakamono NPC: *otočí a sedne si.* Takže ty jsi Suzuya. Chápu, že chceš něco, co si myslíš, že ti patří. Teď ale patří mě. *poví a opře se do opěradla.* Nevím proč bych ti je měl dávat a nic z toho nemít. *řekne a podívá se mu do očí. Něco slyšel o něm už a očekavá nějaký malér. Ale nečeká, že by tu něco chtěl vyvést. Ne po tom, co dostala Yuga možnost ukázat, že se může zařadit k velké pětce.*
Suzuya: * Suzuya v klidu vejde až do pracovny Kazekageho. Samozřejmě že vidí všechny vlákna Chakrová, sice nechápe jaký má smysl mluvit a mít připojené vlákna na loutky ale tak neřeší to. *Kazekage-sama takže gratuluji vám k jmenování do úřadu Kazekage. A další věc je to, že jsem si přišel pro to, co mi vlastně patří. Nerad bych to moc natahoval a tak bych ty Doujutsu rád viděl.
Wakamono NPC: *Kirā sedí v pracovně kazekageho. Už dva měsíce se hrabe v papírech, po předchozí kage. Pročítá si veškeré dokumenty a sílu vesnice. Po poslesním summitu, kde byla ještě Ukita mu bylo zděleno několil informací, ohledně výskumu proti červům. To je asi tak vše. Taky mu předali oči Chimanaka. Ty má teď schované, aby se k nim nikdo nedostal. Předali mu je s informací, že budou předány Suzuyovi. To však byla ustní dohoda mezi ním a Ukitou. S ním nic společného nemá a tak jsou teď vlastně jeho. Přesto očekává, že se brzo ukáže. Před dveřma má dvě loutky Mokusei z každé strany dveří jednu. Za ním stojí další loutka Shoyū-sha odkaz » všechny loutky jsou nyní neaktvivní. Objeví se v pracovně jeden Anbu.* Kazekage-sama. K bráně přichází Suzuya-Sama. *Kirā zvedne hlavu.* No, čekal jsem to. Nechte ho vejít. *řekne a začne pomalu sklízet papíry. Zavolá asistenta, aby to vše uklidil. Stoupne si k oknu a připojí na všechny loutky chakrová vlákna. Shoyū-sha si stoupne vedle dveří v pracovně. Čeká, až dorazí.*
Suzuya: * Je to už asi dva měsíce od doby kdy byl druhý Kazekage jmenován do svého úřadu. Suzuya si tedy nechal zajistit setkání s Kazekagem. Yugakage už vypsal papíry o odstoupení ze svého úřadu a jmenování Suzuyi jako Yugakageho ale zatím to není oficiální. Novinky se hold šíří pomalu když stále nemají feudálního pána. Suzuya od Raikageho zná své zapojení do akce proti červům, ale to není důvod, proč si vyžádal setkání s Yugakagem. Suzuya je oblečený v ( odkaz » ). Na levém boku má pouzdro, uvnitř kterého je démonická katana Rize no Murasame a na pravém stehně má připevněné pouzdro uvnitř kterého je démonická Wakizashi Rize no Murasame. Suzuya směřuje rovnou k bráně a v levém oku má červený Shari-Rinnegan a v pravém oku červený Rinnegan. *
---: ---
Yukio: * Yukio je už rozhodlej to ukončit a Karasu tedy zasune zápěstní čepele a udeří ho do spánku. Což by mělo mít za následek že Kaito upadne do bezvědomí. Jakmile skončí Kaito v bezvědomí tak loutky stáhne k sobě a zapečetí je do svitku. Pak jen přijde ke Kaitovi a ocelovým drátem mu sváže ruce za zády. Pak mu obvazem zaváže nohy a pomocí Shousen Jutsu aspoň zastaví krvácení. Sice to trvá dlouho, ale zastaví krvácení takže Kaito nevykrvácí, ale na druhou stranu achilovky mu nevyléčí, takže i kdyby chtěl utéct tak neudělá ani krok. Pak Yukio vyvolá ze svitku loutku Sanshou což je loutka muže 212 cm vysoké v brnění. Tato loutka má velkou sílu a vezme tedy Kaita a odnese ho do vesnice. U brány podá hlášení, co se stalo a Kaito tedy skončí ve vězení. *
Kaito Akada: * když mu yukiova loutka podreze achilovky tak kaito klekne a jen klecí na zemi * ne nevzdám se nikdy* najednou yukio před ním zmizí a místo něj se objeví roj včel * co co ne* snaží se plazit ale už je extrémně unavený* co to je * všude okolo sebe vidí křičící lidí * ne ticho ticho* křičí a Mácha okolo sebe kunaiem* už buďte ticho * snaží si zacpat uši ale nefunguje to najednou ale Křik utichne* 'co * před sebou vidí jezero a v něm se koupe pes* co ne ne ne ne * křičí kaito s klecí na kolenou*
Yukio: * Yukio se usměje a Karasu přestane střílet Senbony, protože vidí že Kaito je už dost poraněná. Navíc Karasu je otrávená a tak v těle Kaita je jed Genkaku. Kaito začne mít halucinace a tak uvidí věci, které skutečně neexistují. Kuroari si všimne jak Kaito roztočil svoji zbraň a hodil ji po ní tak ji jen zápěstními noži zablokuje. Ten moment se ke Keijim dostane i Karasu, která si také nechala horní části zápěstí vysunout z každé ruky zápěstní nože a využije tomu, že se Kaito věnuje Kuroari a přesekne mu achilovku levé nohy a hned na to i na té pravé takže Keiji se už asi na ty nohy nepostaví. *Kaito vzdej se a nechám tě žít!
Kaito Akada: *kaito se snaží odrážet senbony ale spousty se jich do něj zabodne sice ho to zbrzdí ale i on běží i když mu to způsobuje obří bolest * neboj se ještě stojím a budu stát* kunai z pusy vyflusne a do pusy si hodí bojovou pilulku * jdu si pro tebe * všimne si že jedna z loutek jde na něj z boku * sakra je to loutkář* rozeběhne se k loutce* ty první* roztoči Kusanagi game a hodí ji na lotku * umři ty zatracená loutko
Yukio: * Když se Kaito rozeběhne na Yukia tak se proti němu rozeběhnou Yukiovo loutky. Ovšem Karasu otevře ústa a začne na něj vystřelovat Senbony jako z kulometu. Střílí jich celé stovky (Shikomi Kugutsu: Shinshin Happa). Loutka Kuroari si z každé horní části dlaně nechá vyjet zápěstní nůž a pokusí se to vzít z oblouku a pokusí se Kaita obejít z boku. A Yukio to pozorně sleduje a s radostí se u toho usmívá. *
Kaito Akada: *když se dostane do yukiova genjutsu ani neví že je to genjutsu a když uvidí jak na něj běží panteři vytáhne si boxery a začne je zabíjet* kolik jích sakra je * po chvilce zabíjení vytáhne chili kouřovou bombu a hodí ji na zem a začne utíkat* asi to vážně byla největší chyba mého života * zasměje se a všimne si že panteři za ním už běží * co mám sakra dělat musím se zklidnit klid kaito musím něco udělat * vytáhne si výbušné lístky a hází je na zem a začne je za sebou odpalovat* sakra musím je zdržet *začne dělat pečetě* futon: Kami oroshi* foukne na pantery a ty to trochu rozhodí* co teď * běží ale už mu dochází síly* sakra * za sekudnu se zastaví a něco si uvědomi* když já neustále používal genjutsu co když ho použil i on* sklidni svůj dech a udělá pečeť* kai * kaito se dostane z genjutsu sekundu před tím než na něj panteři skočí* sem venku* kaito je vyčerpanéj a klekne si* haha asi tady umřu ale ať je to s graci* vytáhne svitek a vyvolá si kusari game a vezme si ho do ruky a do pusy si dá kunai* jdu na to* rozeběhne se hned na yukia*
Yukio: * Yukio se jen vysměje jeho dalšímu pokusu o útok. Nebo spíš při tom když použije další Genjutsu. Yukio si meteorit s úsměvem prohlédne. * Jigoku Kouka no Jutsu? *Yukio to opět ukončí pomocí Kai a pak vyskládá sérii pečtí a sešle na Kaita Genjutsu Neko no Kougeki. Yukio pošle Kaita do reality, kde na něj útočí panteři a divoké kočky, které způsobují reálná zranění. Nyní má chvilku čas a tak si uklidí bublifuk a na zemi rozloží svitek. Odpečetí z něj dvě loutky. Jedna loutka dokonale vystihuje malou dívku v 10 letech a je velmi obtížné rozeznat ji od člověka (Karasu) a druhá loutka je chlapec ve věku 14 let. Ovšem nevypadá jako člověk ale jako malej démon. Má velké uši a ostrá ocelová křídla (Kuroari). Yukiovi se pak v očích rozzáří Tenseigan a nad dlaní levé ruky se mu vytvoří kouli zelené energie (Ikiningyō), kterou vloží nejprve do Karasu a poté si ji vytvoří ještě jednou a vloží ji do Kuroari. Loutky jsou nyní jako živé a tak se postaví vedle sebe a pozorně sledují Kaita. Loutky jsou připravené okamžitě vyrazit do útoku, ale zatím nic nedělají. Yukiovi se moc nechce bojovat a to je jeho chyba a může ho to stát u život. *
Kaito Akada: * když kaito výdi bublinky nic nedělá ale když uvidí dým rychle použije SHUNSIN NO JUTSU a ultra rychle se přesune dopředu před dým * víc neumíš * když to dorekne dým bouchne a jeho výbuch trochu odhodí a on dopadne do písku* do hajzlu* rychle se postaví * já vím možná je to moje největší životní chyba ale třeba taky nejlepší životní rozhodnutí * dorekne a vytáhne si kunaii* ať vyhraje ten lepší kamaráde ale neboj já tě nemůžu zabít odvezu tě do kamenné a tam tě budu zkoumat* začne dělat pečetě a použije jigoku kouka no jutsu a vytvoří iluzi toho že na zem padá obří meteorit a sám se stáhne trochu dál aby nebyl tak na ráně*
Yukio: * Yukio se na něj zamračí po jeho slovech, ale to se už dostane do Genjutsu. Normálně by s tím měl problém ovšem Yukio toto Genjutsu ovládá také a tak se z něho okamžitě pomocí Kai uvolní. Hned na to foukne do bublifuku a pošle proti Kaitovi pár malých bublinek, které prasknou a uvolní tak hustý červený dým, jenž je otrávený. Tento dým způsobuje paralýzu (Mabayui no Baburu). Ale to není vše a Yukio ihned provede jeden skok vzad a vytvoří mezi sebou a Kaitem vzdálenost 10 metrů. Hned na to na Kaita vypustí jednu bublinu a ta letí rovnou do kouře, ve kterém by se měl nacházet Kaito a pak jen složí pečeť a bublina exploduje (Kibakuho). *Právě jsi udělal největší chybu svého života!
Kaito Akada: *pomalu se otočí na yukia* yukio nechci lhát chtěl jsem zkoumat poušť ale když jsem slyšel co v sobě máš změnil jsem nazor *polkne* chci tvoje doujutsu ale vím že mi ho nedáš zadarmo *dorekne a aktivuje YUUGURE NO JUTSU a pouhým pohledem na kaizou osobu dostane yukia do iluze plne vran * pod se mnou dobrovolně
Yukio: 40? To je málo to přidej. *Oznámí Yukio a pokračuje v cestě. Udržuje mezi sebou a Kaitem 5 metrů. Pozorně sleduje okolí ale tak aby měl Kaita v periferním vidění. Chce na něj vidět, aby ho mohl v případu nouze lehce zachránit. *A co přesně vlastně chceš zkoumat, už jsme tak hodinu od vesnice.
Kaito Akada: *poslouchá yukia a uklidní se* ne tak dobře půjdu před tebou vůbec mi to nevadí my v kamene máme holt trochu jiné postupy když jdeme mimo vesnici ale jak se říká každa vesnice jiná zvyknice* usměje se a vyjde na poušť * vážně hrozný vědro jak to můžete sakra vydržet vždyť tady musí být minimálně 40 stupňů * násadi si klobouk aby nedostal úpal*
Yukio: Ty mě nechápeš. Tady nejde o to, že ti nevěřím ale je to moje základní formace při postupu se spojencem. *Na Yukia a Keijiho se z dálky dívají strážci brány a prohlížejí si je trochu podezřívavě. *Jde o to, že kdyby nás napadli nepřátelé, dobře na tebe uvidím a nebudu omezovaným malým prostorem, který bych měl kdybychom šli vedle sebe. Proto prosím, abys šel 5 metrů přede mnou. Ale pokud nechceš tak se můžeme vrátit do Sunagakure.
Kaito Akada: * když yukio souhlasí je kaito velmi rád a ještě víc když jim výzkum na poušti dovolí* tak jdeme * vyjde ale když uslyší co yukio říká zastaví se* cože a to jako proč naše vesnice jsou spojenci a já nevidím důvod proč bych měl jít před tebou ty se mně snad bojíš nebo co jsi přece silnější než já takže jaký je důvod abych šel před tebou*rekne kaito trochu podrážděné*
Yukio: Hm dobrá tak můžeme jít. Svoji výbavu mám, takže problém není. *Poznamená Yukio a jde k bráně informovat že Yukio jde s Kaitem mimo vesnici do pouště pro nějaké vzorky pro vědecké účely a že Yukio jde jako jeho doprovod. Ti jim to povolí a tak Yukio vyjde a očekává, že půjde Kaito s ním. *Hele ale půjdeme podle mé formace, takže ty půjdeš tak 5 metrů přede mnou dobře? To je moje podmínka jinak nikam nejdeme. *Informuje ho Yukio a hodlá dodržovat tuto formaci. *
Kaito Akada: * poslouchá yukia a když zazní to že má unikátní doujutsu zbystří* hmm zajímavé hodně* prohlídne si yukia* já mám zas chimako sice to není něco co patřilo bratrovi rikudou senina ale má to svoje výhody třeba můžu výdet přes neživé objekty a to se vážně hodí třeba když chceš podvádět * zasměje se* co si takhle zajít do pouště mohl bych odebrat vzorky písku na můj výzkum
Yukio: Aha zaměření na Kekkei Genkai jo? No já mám unikátní doujutsu, které podle legend patřilo mladšímu bratrovi Rikudou Sennina. Dokonce k tomu připisují to, že lépe chápu samotnou složitost Chakry a technik. Ale to je moje tajemství protože ani Kazekage neví, že mám Doujutsu. *Yukio si pak rukou překryje ústa, protože prozradil to, že má Doujutsu ale tak ani to nikoho nemusí překvapovat, když má podivné oči i přes to že má Tenseigan deaktivovaný ( odkaz » ). *Prostě jsou jen 2 lidi, kteří o mém Doujutsu ví a ty jsi ten druhej.
Kaito Akada: Aha zajímavé*vse si zapisuje*mně osobně vždy připadala nejzajímavější a ano jsem vědec moje specializace je na kenkei genkai ale i to jak se sem dostala voda je zajímavé téma * koukne se na svojí flašku vody* já osobně mám chimako a to jsem zkoumal docela dlouho
Yukio: He? No kdysi jsme byli kočovníci ale naše Kazekage našla místo kde je hluboko pod půdou a pískem voda a tak tu vystavila Sunagakure. A voda se tam doplňuje pomocí Suitonových technik. Sucho to sice je ale voda se musí ukrývat hluboko pod pískem no. Proč tě to zajímá? Jsou mnohá zajímavější místa než Země Větrů a to jak jsme se sem dostali. Ty jsi nějakej vědec nebo co?
Kaito Akada: *uvidí kaita a hned se usměje * nazdárek kamaráde spalo se dobře ale jak se říká doma doma to je vždycky nejlepší * koukne se na poušť* vždycky mně zajímalo jakto že tu furt je a jak jste se sem dostali vy obyvatelé písečné vesnice jak jste tady našli vodu a všechno ostatní* řekne a sebere hrst písku ze země* je tu sucho
Yukio: * Yukio se nachází u brány a zrovna dokončil rozhovor s jedním chlapcem, který je teprve Genin ale chtěl by se jednou stát loutkářem a tak mu Yukio dal pár rad. Chlapec odejde a Yukio se otočí směrem k jedné ulici a všimne si Kaita. Yukio se tedy vydá rovnou k němu. Oblečený je v jednom ze svých oblečků ( odkaz » ). *Ahoj jak se spalo v hotelu?
Kaito Akada: *ráno se probere a hned vstane* dneska toho musím stihnout hodně*rychle se převleče a začne jíst snídani* vynikající * rychle sní snídani a vyjde z pokoje a jde rovnou k recepci* snídaně byla vynikající ať mi prosím uklízečka úklidi pokoj* řekne recepční a jde rovnou na ulici* tak kam si to zaměříme dneska * kouká se po ulici a přemýšlí* možná zas potká. Toho malýho kluka ten my poradí* rozejde se ulici a kouká se jestli nenajde zase yukia*
---: ---
Kaito Akada: *vejde do hotelu a jde rovnou k recepci * dobrý večer chtěl bych nejlepší pokoj* jistě hněď to bude*rekne recepční a po chvilce čekání mu dá klíče* děkuji ráno my doneste snídani na pokoj dekuji*vezme si klíč a hned jde do pokoje * hmm pěknej pokoj* hodí si tašku na zem a hned si lehne na postel* dobrou* zavře oči a hned usně*
Yukio: * Yukio si vezme balíček s bonbony a vydá se směrem domů. Musí až do zapomenuté čtvrti a tam zaleze domů. Balíček s bonbony si tam položí na stolek a sedne si na postel, ale v tom někdo zaklepe tak přejde ke dveřím a tam je jedna holčička, kterou zná. *Ahoj mohu tu dnes přespat? Maminka se s tatínkem hádají. *Yukio ji to dovolí a dokonce ji dá pár bonbonu, které holčička ihned sní a Yukio si lehne do postele. *
Kaito Akada: Na svůj věk si vyspělí*kaito se začne smát* ale zase je důležité to nepřehánet * začne ho bolet Boha ale jde dál* oo nádherný hotel vstuktu* vyloví si z tašky prášky a hodí si jich pár bdo pusy a hned je spolkne*. Tak ti děkuji kluků třeba se ještě někdy potkáme * usměje se* počkat něco pro tebe mám*vytahne z batohu pytlík s bonbonama* tady máš jsou z iwagure
Yukio: Ano rozumím ti, co myslíš tím, že stojí za hřích. Věř nebo ne ale i přes to že je mi jen 15 jsem už ten hřích stihl okusit. Ty víš co tím myslím že? *Yukio se vydá směrem k hotelu, o kterém ví, že je nejblíž. U vchodu do hotelu se Yukio zastaví a usměje se na Keijiho. *Tak a jsme tu tohle je teda tvůj hotel.
Kaito Akada: *všimne si jak yukio hází kelímek do koše* dobrej hod kamaráde vážně dobrej *usměje se* tak to gratuluju že máš přítelkyni a ne nemám manželku je mi 18 chci cestovat po velkých vesnicích a manželství by mně jenom zdržovalo*koukne se na holky které jdou před nima*, ale někdy se najde naka která stojí za hřích jestli mi rozumíš*zasmeje se* dík že mně doprovodis
Yukio: * Yukio taky dopije svoji limonádu a hodí kelímek do koše. Ovšem nenápadně ke k němu připevní jedno Chakrové vlákno (Kugutsu no Jutsu) a kelímek nasměruje nenápadným pohybem kelímek do koše. Samozřejmě si Kaito nemůže všimnout Chakrového vlákna a pohybu prstem. *Hm taky za 10 bodů. *Odpoví Yukio a vydá se na náhodou procházku vesnicí. *Mimochodem ano mám přítelkyni a ty hádám, už budeš mít dokonce i ženu co? Tak já tě doprovodím k hotelu dobře?
Kaito Akada: Ty si vážně až moc vážný a to je špatné moc špatně*řekne mu a jde s ním ke stánku s limonádama* díky yukio* vezme si kelímek a vypije limonádu* hmm vynikající ale u nás ve vesnici máme lepší ale asi to je zvyk z toho že jsem ji ochutnal poprvý* hodí kelímek a ten přistane v koši* za deset bodů kamaráde* zasměje se a koukne na yukia* a co máš nějakou přítelkyni nebo kluka neboj se nediskriminuji
Yukio: Noc? Tak noc naštěstí ještě není ale tak během hodiny či dvou by už mohla být. Mimochodem pokud mi ještě jedou, řekneš, že jsem nemyšlený a plácneš do mě tak ti tu ruku zlomím. *Řekne Yukio chladným hlasem a to se dostanou k jednomu stánku. *Tak mi dejte dvě ledové limonády třeba malinovky, to stačí. *Yukio pak jen zaplatí a vezme si dva kelímky a jeden podá Kaitovi. *
Kaito Akada: *pomalu dojde k okraji střechy a pomalu sejde dolů k yukiovi* je vážně pěkná noc mám rád noc je větší klid a máš více klidu na přemýšlení * hodí si do pusy bonbón* tak pojď neznámý kamaráde který my připadá namyšlený ale neřeknu to přímo protože ta mně musíš zaplatit* zasměje se a plácne yukia po zádech*
Yukio: Okej tak jdeme no. *Yukio zajde ke kraji střechy a pískovcoví dům jednoduše po vnější stěně seběhne dolů do ulice. Už je trochu později tak nejsou ulice moc plné. Yukio zvedne pohled na střechu a očekává zda Kaito půjde za ním nebo ne. *Tak teda jdeme? Koupíme nějaké to pití tak hybaj.
Kaito Akada: *kouká se po okolí* mas vlastně pravdu je tu vážně velký klid to u nás skoro nezazijes u nás je furt rušno a to všude* polkne* já bych si dál cokoliv co zažene sucho v mém hrdle nejsem holt zvyklý na tohle obří teplo u nás je úplně jinak *zasměje se*
Yukio: Nervózní? To ne, jen jsem si všiml, že je tu celkem klid. *Ovšem pak se Yukio neudržel a musel se celkem zasmát. *To je celkem hovadina kamaráde. V Sunagakure je horko úplně všude takže jediná chvilka kdy tu nepaří slunce je večer. Ale tak co už můžeme teda někam skočit. Co by sis dal?
Kaito Akada: Díky za gratulaci jsi první co mi pogratuloval * zasměje se a vsimne si že se yukio rozhlíží* stalo se něco vypadáš nervózně jako by se něco mělo stát * zasměje se* jo to máš pravdu je tu vážná ukrutne horko co si jít povídat někam do stínu bylo by to mnohem lepší než stát tady na slunci* podívá se na slunce*
Yukio: Aha tak to blahopřeju k tomu, že jsi složil Chuuninské Zkoušky. *Yukiovi to přijde celkem jako slušnost že mu poblahopřeje. Rozhlíží se kolem, ale zjišťuje, že tam s nimi vlastně nikdo není a že by měl být opatrnější. Kdyby byl Kaito nějakej silnej soupeř a pokusil by se Yukia dostat tak by se mu to mohlo i povést a nikdo by si toho ani nemusel všimnout. *Heh teplo tu není to je totiž slabé slovo. Tady je spíš ukrutné horko.
Kaito Akada: „je mu patnáct a myslí si že ví vše" ano můj otec mi před očima zabil moji matku pak mi před očima umřel bratr a strýc takže nemáš nejdrsnější život* zasměje se kaito* a jsem tady protože jsem udělal chunin slouží zkoušku a chtěl jsem si odpočinout a tady je teplo tak jsem si řekl proč sem nepřijít a neužit si zábavu
Yukio: Je mi jen 15 let ale jsem už Tokubetsu Jounin. Ale nemyslím si, že ti někdo před očima zabil mámu. *Řekne Yukio klidným hlasem. *A co tady v Sunagakure vlastně děláš? Slyšel jsem, že jsi řekl, že jsi tu na nějaký dovolený. Na jak dlouho tu vlastně jsi?
Kaito Akada: *všimne si zločinec utekl* ach jo furt jenom utíkají * napije se * máš pravdu zločinci jsou všude s vždycky budou všude ale bez zločinců bychom neměli práci* zasměje se* díky za ukázání hotelu * znovu si hodí do pusy bonbon a poslouchá* kolik ti je jestli se můžu zeptat když tvrdíš že víš jakej je svět
Yukio: * Yukio o tom že je divné že je Chuunin neřekl ani slovo ale pouze si to myslel. Ale to byla jen chyba ze strany Kaita. Yukio se podívá dolů a jak se zdá tak se ten muž už trochu vzpamatoval a utekl pryč. Yukio jen překroutí očima a podívá se zase na Kaita. *Tak zločinci jsou úplně všude. No to je, jedno hotel najdeš támhle. *Řekne Yukio a ukáže prstem směrem kde je hotel. *A arogantní nejsem. Jen jsem už něco zažil a tak vím jaký je svět doopravdy. To je, jedno aspoň že teď už víš kde je hotel.
Kaito Akada: * spolkem bonbon a začne mluvit* já jsem neutekl jenom jsem šel hledat někoho kdo by si h odvedl abych si nemusel přidělevat práci když jsem na dovolené*kukne se na chlapa který je furt v kouří* já si myslel že jste slušná vesnice a nikdo ne nebude chtít obrat a za třetí- to že jsem chunin je kvůli tomu že jsem kripl na tělo tak jsem ležel v posteli o pár let déle než ty kamaráde ale nemusíš se bát možná nejsem nejsilnější ale umím se o sebe postarat * prohlídni si yukia* víš o tom že jsi docela namyšlenej
Yukio: Hm elegantní by bylo, kdybys ho dostal, ale ty jsi ho vlastně jen oslepil a utekl mu. Takže to svým způsobem bylo neohrabané ale to je podle názoru. Mimochodem tím že jsi doufal, že cizí člověk tě dovede do hotelu je vlastně neopatrné. *Yukio zvedne překvapeně jedno obočí, když se Kaito představí. *,,Takhle starej a je teprve Chuunin? Ten bude asi slabej.“ No já jsem Yukio Okumura a jsem Tokubetsu. Brzy budu ovšem Jounin. *Poznamená Yukio klidným hlasem a prohrábne si své černé vlasy. *
Kaito Akada: *všimne si yukia a začne si ho prohlížet a poslechne si co mu říká* já osobně bych neřekl že to bylo neohrabané bylo to elegantní a dobře zakončené za druhé- já neumře nemusíš se bát jsem velký kluk neboj a za třetí- jo jsem z iwagure a mimochodem jsem velmi opatrný jenom jsem si myslel že mně ten chlap zavede do hotelu * řekne kaito a úklidi si bomby* jsem kaito akada chunin a ty jsi určitě jsi ninja jinak bys mně neposuzoval m* řekne kaito a hodí si do pusy sladkost*
Yukio: * Yukio Kaita celou dobu sledoval a to jak si s tím banditou ho celkem pobaví. Dokonce se tomu i zasměje. Kaito tedy ihned co dorazí na střechu, narazí na Yukia. Yukio se na Kaita podívá a pozorně si ho prohlédne. *Heh pěkně ses o něj postaral. Sice to bylo neohrabané, ale tak nakonec jsi to zvládl. Neměl bys věřit prvnímu chlapovi, co potkáš. Takhle jednou zemřeš a bude to trvat jen chvilku. *Yukio si všimne jeho čelenky. *Hm Shinobi z Iwagakure jo? Asi nejste moc opatrní co?
Kaito Akada: * bloudí vesnicí a neví vůbec kudy aby našel hotel* sakra musím se někoho zeptat * osloví může před ním*. Prosím vás nevíte kde bych tady našel hotel* řekne a usměje se* ale jistě doprovodim vás* odpoví mu muž a rozejde se * moc vám děkuji sem tady poprvé* chlápek ho ignoruje* hmm divný * po chvilce chůze dojdou k temné uličce a kaito začíná mít podezření* já myslím že hotel nebude v takovéhle uličce*rekne kaito a začne sahat po kunaii ale chlápek je rychlejší vezme ho za tričko a hodí do uličky* jsem to ale debil co* zasměje se kaito a vytáhne si kunaii* nával všechny prachy a nic se ti nestane* řekne chlap a vytáhne katanu* promiň ale něco se stane spíše tobě* odpoví kaito a připravuje se k útoku* jak chceš zabiju tě a pak tě oberu* odpoví chlap a rozeběhne se na něj* debil* hodí na zem několik chili kouřových bomb a vyskočí na zeď* pálí co* řekne když slyší jak se chlápek dusi* musím někoho najít aby si ho odvedl * vyleze na střechu a kouká se po ninjovy z písečné*
Yukio: * Yukio dnes nemá moc co dělat. Jsou to dva dny, co dokončil tvorbu své nejnovější loutky Sanshou. Na sobě má jeden svůj obleček ( odkaz » ). Čelenku má připevněnou k oblečení pod vrchní částí, takže jeho čelenka Sunagakure ani není vidět. Zrovna stojí na střeše jednoho pískovcového domku nedaleko vrány Sunagakure. Zaujme ho jeden muž, který prošel bránou a hned na první pohled pozná, že je to vlastně cizinec. Zatím neseskakuje dolů ale jen ho chvilku, sleduje ale naštěstí, i kdyby se Kaito na Yukia podíval tak ho neuvidí, protože má Yukio za svými zády svit slunce takže Kaito přes sluneční svit nic neuvidí. *Hm sice nemám co dělat ale sledovat nějakého cizince? Hm mám ho sledovat nebo si mám skočit za svojí milovanou Yuuki. *Yukio nahlas přemýšlí a pozorně muže sleduje. *
Kaito Akada: Zatracenej písek mám ho všude* křičí kaito a vysypává si písek z bot* snad tam už budu* postaví se a zase se rozejde je totiž na cestě do písečné vesnici aby zjistil něco i jiných vesnicích* jsem tu * konečně uvidí velkou bránu* konečně* dojde ke strážcům* zdravím jsem ninja z kamenné vesnici* ukáže na svojí čelenku kterou má uvázanou na hlavě* zdravím * řekne strážce * bez do vnitřní *řekne strážce * dík* vejde do vnitřní a na chvíli ho oslní slunce * fakt velká vesnice* rozhlíží se po vesnici* musím si najít hotel jinak budu spát na lavičce* zasměje se a rozejde se a hledá njeky hotel*
---: ---
Yukio: * Není to moc dlouho co si Yukio vytvořil další svoji loutku. Tak si řekl, že si vytvoří další loutku. Ovšem vytvořil si nový styl vytváření loutek a to že mu s tím pomáhají loutky. Na podlaze si rozloží svitek a odpečetí z něj několik svých loutek (Haha to Chichi, Kuroari). Pak se Yukiovi v očích zformuje Tenseigan a všechny loutky oživí svou technikou Ikiningyō. Každá loutka jde k jednomu ponku pracovat na dřevě. Yukio ten se zatím dá do tvorby hlavy. Nějak ho tvorba hlav baví nejvíc. Jako vždy si upne kus dřeva do punku a hoblíkem začne ubírat materiál na potřebný rozměr. Tedy neubere to přímo na rozměr, který má připravený až bude dělat hlavu. Hoblíkem ubere tolik materiálu, aby měl nějakou rezervu. Pak přijde na řadu narýsování podoby jakou potřebu, aby to mělo a s rašplí si to přesně orašpluje přesně to potřebného tvaru a rozměru ještě si to samozřejmě trochu nabrousí. Pak začne pracovat na tváři. Tvář této loutky nevypadá jako jeho ostatní mladě ale bude to tvář staršího muže. Ještě sice musí přidělat vlasy, vousy, obočí, oči a udělat zářezy pro vrásky. Samozřejmě pak ještě vytvoří dolní čelist pro loutku, aby vypadala věrohodně a mohla hýbat ústy. Pak přijde na řadu ještě krk a připevnění do jeho osy hlavu. Sotva to dokončí. Tak ostatní loutky mají svou práci hotovou. Yukio jim tedy dá hlavu a výsledek je loutka velmi urostlého svalnatého muže vysokého 215 centimetrů. Ostatní loutky už nejsou potřeba a tak je zapečetí do svitku a na tuto loutku co nyní sestrojil, napojí Chakrové vlákna (Kugutsu no Jutsu) a zkouší pohyblivost loutky a všechno se zdá fajn tedy až na jeden detail a tím je, že jak je loutka velká tak není tak rychlá jako ostatní. Sice to není tak hrozné ale i tak je tam rozdíl. Yukio loutku pak stejně oživí pomocí Tenseiganu (Ikiningyō). V rohu místnosti se nachází obrovská bedna. V ní se nachází železné pláty a do těch se loutka obleče a pak si do levé ruky vezme velký štít. Yukio je svou prací unešen tak velkou a bytelnou loutku ještě nikdy neudělal. Dokonce pro ní musí vzít další svitek, protože se nevejde do svitku, kde jsou ostatní loutky. Takže ji musí zapečetit zvlášť. Pak jen v klidu vyrazí rovnou domů a deaktivuje Tenseigan. Ovšem doma jde ihned spát, protože je dost unavenej a chce se mu opravu moc spát. *
---: ---
Yukio: * Je to už asi rok ode dne co se stal Tokubetsu Jounin ale neměl moc co dělat. A jak využil ten volný čas? Tvořil si návrhy na nové loutky a útočné mechanismy na ně. Nyní se nachází v truhlářské dílně a jako obvykle všude kolem je mnoho dřeva. Yukio by tuto loutku tvořil sám moc dlouho a normálně by mu to nevadilo a ani teď mu to nevadí, ale má dobrej nápad jak si práci ulehčit. Vytáhne si svitek a rozloží ho na podlaze. Ze svitku odpečetí dvojici loutek. Jedná se o loutku jeho matky a otce (Haha to Chichi). Obě loutky jsou oblečené v ( odkaz » ) ale nejsou zatím aktivní. *Tak dobře jdeme na to. *Yukiovi se v očích rozzáří Tenseigan. Yukio vytvoří nad dlaní pravé ruky kouli zelené energie (Ikiningyō) a tu vloží do loutky matky. Proces ještě jednou opakuje a kouli vloží do loutky otce. Obě dvě loutky se postaví na nohy a doslova vypadají jako živé. Loutka matky mezitím jde k ponku pracovat na tvorbě těla pro loutku a otec pracuje na končetinách. * Tak a já jdu makat na své části. *Hned nato přejde k dalšímu Ponku a začne pracovat na hlavě loutky. Větší kus dřeva si upne a hoblíkem začne ubírat přebytečný materiál. Samozřejmě si hlídá, aby rozměr byl o něco větší, než potřebuje. Pouze se snaží dosáhnout potřebného formátu. Když toho dosáhne tak si tužkou narýsuje různé čáry. Plno lidí by ani nevěděli, o co jde ale Yukio v tom má svůj systém. Nyní přichází ta těžší práce a tou je rašplování. Dává se velký pozor, aby nepřesáhl čáry, které na dřevo narýsoval. Výsledek vypadá jako hlava. Nyní musí ale dodělat dolní čelist, aby mohla loutka pohybovat ústy. To mu netrvá moc dlouho, a když to dokončí tak to přidělá k hlavě a výsledek je hlava z pohybovatelnými ústy. Pak začne pracovat na očích, nosu a pak ještě zvlášť vytvoří krk, aby se mohla hlava pohybovat. Toto vše má už v ruce a tak mu nic z toho netrvá moc dlouho. (O podrobné výrobě loutek jsem psal už několik rpg a tak to nechci psát tak podrobné neustále dokola). Když má tvář dokončenou tak zbývají vlasy a tak je přilepí hlavě a i velké uši k hlavě připevní. Výsledek je celkem vtipnej no nyní Yukio má hotovo a tak uklidí bordel, co udělal a prostě čeká až loutka matky a otce dokončí svou práci. Jsou to loutky a tak nemají tak dobrou motoriku jako člověk. To už má matka a otec dokončeno a tak si všechny dokončené díly vezmou na ponk a to i včetně hlavy. Loutku složí dohromady a Yukio si výsledek prohlédne a něco se mu na tom nelíbí a tak dostane ještě jeden nápad. Začne společně s loutkou matky a otce pracovat na poslední části, kterou chce dokončit, a to jsou křídla, které poté umístí mezi lopatky loutky. Ovšem křídla nejsou zrovna na ozdobu, protože jejich kraje jsou tvořené z odlehčené ocele a jsou určitě ostré. Ještě nehty loutky nejsou zrovna na ozdobu, protože to jsou Senbony. Nyní už loutku namaluje předem připravenou barvou, která funguje jako pigment/barva kůže. Loutky matky a otce (Haha to Chichi) zapečetí do svitku. Nyní nově vytvořenou loutku oživí stejně jako rodiče a to pomocí Ikiningyō. Loutka se postaví a oblékne se do předem připraveného oblečení, které tam Yukio nechal v krabici a finální podoba loutky je konečně hotová ( odkaz » ). Yukio si tedy loutku v klidu zapečetí do svitku a odejde domů. Samozřejmě že cestou deaktivuje Tenseigan aby nikdo neviděl jeho Doujutsu. *
BlueBoard.cz ShoutBoard