Přidej zprávu »
--: --
Tadashi: (Tadashi) No víš když bych je nechal jít tak by se schovaly a znovu by někoho přepadávali. No a když bych se vrátil tak by mě mohli znovu přepadnout. No hlavně by stále mohli ohrožovat obyčejné občany. *Jen co to dořekl tak se vydal do Ohnivého Chrámu. Když tam došli a rozloučili se tak si Tadashi poslechl co mu Mnich řekl. Poté se usmál, otočil se a vydal se do Konohy. Cestou do Konohy přemýšlel o tom co mu mnich řekl. Jen co Tadashi došel do Konohy tak odevzdal misi a poté šel k sobě domů.*
Mnich: *Když mnich uviděl jak Tadashi zabil oba bandity tak se zamračil. Vstal a šel k Ohnivému chrámu přičemž řekl.* (Mnich) Proč jsi je musel zabít? Mohl jsi je jen zajmout a nechat je žít. Nemůžeš tak rychle vynášet rozsudky smrti je to špatné. *Nic víc už mnich neřekl a když došli k Ohnivému chrámu tak se s Tadashim rozloučil a řekl mu.* (Mnich) Víš když by jsi chtěl tak někdy přijď a staň se mnichem. Jsi silný bojovník ale nevím jestli jsi silný člověk. *Jen co to dořekl tak vešel do chrámu.*
Tadashi: *Když Shien hodil svou katanu tak se Tadashi zasmál a poté ze svého palce na své pravé ruce vyslal, chakrové vlákno a tím chytl katanu, poté vyslal ze svého malíčku na své pravé ruce chakrové vlákno a tím chytl katanu kterou hodil Shibuki. Poté Tadashi trhl svou pravou rukou a díky tomu obě katany změnili směr a poté Tadashi zrušil své chakrové vlákna. Poté použil na Shibukiho své Kanashibari no Jutsu čímž ho pohledem do očí paralizoval. Poté si klekl a složil pečeť Tadashiho stín se rychle začal pohybovat k Shienovi, kterého poté chytl.* (Tadashi) Super takže mé Kagemane no jutsu uspělo. *Jen co to Tadashi dořekl tak se vedle jeho hlavy začaly utvářet dva shurikeny z černé oceli. Když byly shurikeny hotové tak je tadashi poslal proti banditům nejdříve shurikeny zasáhly Shibukiho a poté Shiena. Tadashi zrušil své Kagemane no jutsu a řekl.* (Tadashi) Tak můžeme jít dál co ty na to mnichu?
Shibuki a Shien: *Když Shibuki a Shien uslyšeli Tadashiho tak se zasmáli a jen co Tadashi řekl dva tak Shien hodil svou katanu po Tadashim.* (Shien) Jsi mrtvej ty rozmazlenej nafoukanče. *Mezi tím Shibuki také hodil svou katanu po Tadashoim a poté se rozeběhl proti Tadashimu. Když byl Shibuki dost blízko u Tadashiho tak se napřáhl a zaútočil svou pravou pěstí. Poté si Shien vzal své dva nože a také se rozeběhl proti Tadashimu.*
Mnich: *Když tak poslouchal Tadashiho tak se pousmál což u něj bylo dost nezvyklé ale nijak to neřešil. Když však Tadashi přestal mluvit tak si všiml že někdo běží. Když se před nimi objevili bandité tak se mnich trochu zamračil a poté se podíval na Tadashiho.* "Sakra co to má bejt? Myslel jsem že je půjde porazit a ne že jim řekne aby vypadli. No uvidím co se stane dál." *Pomyslel si a čekal co se bude dít dál.*
Tadashi: *Tadashi pozorně poslouchal co Mnich říkal a když mu položil otázky tak se zasmál.* (Tadashi) No nikdy jsem nic takového o sobě neslyšel ale to je jedno. Je pravda že ovládám loutky zatím mám jen dvě ale to se změní jen co si zakoupím materiál. No a co se týče mého klanu. Já se nestydím za techniky jenž můj klan používá ale stal jsem se loutkařem a tak proč bych se neměl plně věnovat loutkařině. "Navíc mám Kekei Genai takže techniky mého klanu mi jsou no proč bych se je měl učit." *Pomyslel si, když vtom uslyšel jak někdo běží lesem.* "Sakra ten zvuk je moc blízko. Je možné že to nic nebude ale také je možné." *Tadashi ani nestihl dokončit myšlenku a viděl jak doskočili dva bandité napřažené ze svými katanami.* (Tadashi) Sakra kdo vy jste? No tak jo uděláme to takhle, vy se rychle vypaříte než řeknu tři. Jedna, dva
Shibuki a Shien: *Shibuki a Shien jsou dva bandité, kteří přepadávají kohokoli kdo přijde ke studánce. Shibuki a Shien vždy mají u sebe katany a čekají za stromy. Dnes spatřili Mnicha a Tadashiho a tak se oba dva rozhodli přepadnout je. Shibuki se rozeběhl, vyskočil, vytáhl si svou katanu, napřáhl se. Mezitím se Shien také rozeběhl a i on vyskočil, také si vyndal katanu, napřáhl se a přitom Shien zařval.* (Shien) Dáte nám peníze nebo váš život. *Jen co to Shien dořekl tak oba bandité dopadli na zem, stále byly napřažení a čekali co udělá Mnich s Tadashim.*
Mnich: *Byl v Konoze už dva týdny a přednášel na Akademii o Budhovi a o celé víře. Shin byl mladý mnich, který vynikal ve všem kromě Taijutsu a tak když se blížil den kdy se měl vrátit do Ohnivého Chrámu tak požádal o ochranu. K Shinovi byl přidělen Tadashi z klanu Nishi ale Shin slyšel nějaké pomluvy a tak moc Tadashimu nevěřil. Nejdříve chtěl jiného shinobi ale bylo mu vysvětleno že Tadashi je prověřený Chuunin a tak Shin pochopil že nemá smysl si stěžovat a chtít někoho jiného. Když s Tadashim vyrazil tak byl potichu a moc se mu nevěnoval. Spíše se snažil koukat a když tak objevit nepřítele dříve než Tadashi. Když došli ke studánce tak se Shin posadil a jen co se ho Tadashi začal ptát tak se zasmál.* (Shin) Ano já jsem skutečný mnich. No celý den se modlím a žádné sny nemám. Teď se zeptám já. Říká se o tobě že umíš ovládat loutky. Také jsem slyšel že se stydíš za techniky svého klanu. Co je na tom pravda?
Tadashi: *Tadashi dnes měl za úkol doprovodit mnicha do Ohnivého Chrámu. Tadashi se z mnichem sešel u severní brány Konožské vesnice. Tadashi se usmál a řekl.* (Tadashi) Teď nás čeká několika hodinová cesta do Ohnivého chrámu. *Jen co to dořekl tak z mnichem vyšli z vesnice. Tadashi měl na sobě modrou košili a modré kalhoty. Kolem pasu měl kožený opasek na kterém měl připevněné dvě pouzdra. V Jednom pouzdru měl dva svitky. V jednom svitku měl svou loutku Shoyū-sha a v druhém svitku měl svou Karasu. V druhém pouzdru měl své shurikeny a kunaie. Cestou Tadashi viděl krásu lesa, cítil svěží vzduch, slyšel zpívat ptáky vždy když byl mimo Konohu tak se cítil svobodně.* "No možná Jo přece bych toho nechtěl tak moc." *Pomyslel si ale poté se podíval na mnicha a přestal snít. Když byly u studánky tak se u ní posadili aby si trochu odpočinuli.* (Tadashi) Ty jsi opravdoví mnich? Co takhle děláš? A také by mě zajímalo jaké máš sny. *Tadashi se zeptal na tyto otázky protože si neuměl představit že by někdo byl dobrovolně mnichem a také je pravda že toho o mniších moc nevěděl no spíše vůbec nic.*
---: ---
Tomeo: *Nejako to predsa len zvládol a napil sa, no problém bol zase fľašu správne uzavrieť, keďže sa mu štupeľ pri zašrobovaní vždy skrížil.* Asi hej, ale daj mi prosím ťa chvíľu... *V tom momente, ako to povedal, sa zvalil, nevedno či úmyselne alebo néumyselne, ale proste si ľahol a fľašu položil vedľa seba. "Cesta do chrámu, to zvládneš, to nie je tak ďaleko... Predsa nie si taká padavka, aby si tu zostal neschopný pohybu. Áno, si vyčerpaný, ale preto to bude tá pravá... výzva..." Musel sa povzbudzovať v duchu, aby nabral aspoň nejakú silu a energiu sa tam dostať. Napokon, keď si myslel, že to zvládne, sa s námahou usadil.* Môžme ísť... *Plánoval Liath pomôcť to tam spratať, ak to teda ešte neurobila sama. Potom by začal ten boj v podobe cesty do chrámu, pri ktorom by ho to hádzalo zo strany na stranu a sotva by kráčal.*
Liath: *Tak nějak si uvědomovala, že by ho svými slovy mohla vyděsit, ale tak což. Nemyslela si, že by to nějak uškodilo ani kvůli Nanabimu. Možná byla trošku egoistická, no věřila si, že ho zvládne. Tak či onak se následně jen napřímila a ohlédla směrem k chrámu.* Myslím, že to pro dnešek stačilo.* Dodala. Neměla zrovna hovornou náladu, začala přemýšlet. A žwe počkala až se chlapec trošku posbírá a hodlala jít s ním aby se někde nesesypal? No, nebyla zase takový necita.*
Tomeo: *Možno bolo na jednej strane dobré, že je k nemu úprimná, no na strane druhej, bolo to dosť nebezpečné. Hlavne v niečom takomto. Jednak to v ňom mohlo vyvolať strach a zúfalstvo, no jednak to mohlo dopomôcť k vôli Nanabiho. A že ho tie informácie moc nepotešili? Ešte menej potešili Chrobáka. Možno mu nevyhovovalo byť väznený v takomto zasranovy, ale aspoň si uvedomoval, že takto má šancu sa uvolniť a dostať konečne na slobodu, zároveň je nepravdepodobné, že sa Tomovi podarí ho skrotiť. Keby sa však dostal do jednej z hlavných dedín, všetko by to len skomplikovalo. Avšak, spomenutie, že to Mizukagemu Liath nedovolí, ho vnútorne potešilo a upokojilo. Natiahol sa rukou pre tú fľašku, no na moment vtedy stratil balanc, keďže sa tou rukou predtým podopieral. Podarilo sa mu udržať v sede a pokúsil sa napiť bez toho, aby všetok obsah fľaše na seba vylial.*
Liath: *Nepomáhala mu se posadit. Kdyby si o to řekl, tak by to možná udělala, no ani to však nebylo zrovna jisté. Tak či tak, když si byla trošku jistější, že sedět vydrží, tak z tašky, kterou sundala z ramene vytáhla láhev s vodou, kterou dokonce i otevřela a nabídla mu ji. Kakera se mezitím uvelebila v chlapcově klíně, zavříc spokojeně očka. Tomeova první otázka však Liath trošku zmátla. Přeci jen netušila o čem Tomeo mluví, myšlenky číst neuměla. No než se stihla zeptat koho myslí, tak znovu promluvil a jí svitlo. Přikývla.* Vím, že se vrátí. Jsi Jinchuuriki a oni by tě rádi využili jen jako zbraň. A Mizukage by si z tebe pravděpodobně udělal testovací subjekt pro své experimenty.* Odvětila uořímně. A že možná nebylo zrovna moudré mu říkat zrovna toto? Inu, byla upřímná a bude raději, když chlapec bude vědět, jak ho vedení vesnice bude brát.* Což mu nehodlám dovolit,* dodala však. Sic by to nepřiznala ani sobě natož někomu jinému, no začínala mít chlapce ráda. A Mizukageho nesnášela tak moc, že to už byl důvod sám o sobě mu chlapce jen tak nenechat. *
Tomeo: *Pocítil príval neznámej chakry pri tom dotyku a možno by s za iných okolností aj uvedomil, odkiaľ tá chakra pochádza, no na rozmýšľanie bol už príliš vyčerpaný. Veď zostatok chakry je vec jedna a fyzická únava vec druhá. A hoci sa mu chakra doplnila, fyzicky bol stále veľmi vyčerpaný. Aj keď mu to trošku pomohlo a dodalo psychickej sily vzdorovať. Bojoval proti vlastnému telu, aby sa vôbec dokázal posadiť. Hoci bol veľmi hladný a nepochybne aj smädný, nebol si istý, či má dosť síl udržať sa v sede, nie to jesť.* Vrá-vrátia sa podľa teba? *Možno začal uprostred ničoho a tak nemala šancu pochopiť, no jeho myšlienkové pochody boli príliš... zvláštne.* Ten ninja Kirigakure povedal, že zatiaľ tu môžem zostať... zatiaľ...
Liath: *Sledovala ho, jak se snaží přičemž hlídala jeho, nebo spíše Nanabiho chakru. Neznala povahu Bijuu ani nevěděla, že nějakou vlastně mají. Brala je jen jako zbraně a ty předse nemají povahu, pocity, nálady... či? Nezamýšlela se však nad tím. Místo toho se dotkla chlapcova ramene a pomocí Fukoku no Chakura mu předala část své chakry. Bez dotyku by musela vynaložit více úsilí, ale to nebylo teď jaksi třeba. Sice to nezmírní jeho únavu, no dodá mu to trochu té energie, ne? Tak či tak potom jen stáhla z ramene tašku ve které měla jako vždy oběd a vodu.* Měl by jsi se najíst,* vybídla ho jen.*
Tomeo: *hoci samotný nápad nebol zlý, keďže chcel zrušiť sústredenie chakry v danej technike, ale realizacia toho bola neúspešná. Našťastie sa do toho zapojila aj Liath a poradila mu. Alebo sa o to aspoň pokúsila. Pokúsil sa držať jej rady a urobiť presný opak, sústredenú chakru uvoľniť a sústrediť sa opäť na "zamrazenie" toho predlaktia. Chvíľu to trvalo, ale napokon mu to predsa len vyšlo. Tak či onak, tú techniku udržiaval aktívnu príliš dlho a to ho stá"o všetky zbytky chakry. Dostal sa opäť na úplnú hranu, kedy sa len zvalil na zem, ťažko dýchal a bojoval, aby sa udržal pri vedomí. Mal však pocit, akoby jeho očí vážili minimalne tonu.* "Bolo to tam... "
Liath: *Viděla jeho panikaření. Což ji nakonec dovedlo k tomu, aby se nějak zapojila.* Zkus pravý opak toho, co jsi udělal teď. Nebo spíše zformuj tu vodu zpět do své ruky, měl bys být schopen ji ovládat. Jakmile nebudeš používat chakru, tak by měla nabrat opět hmotnou podobu. Mělo by to být snažší než předtím.* Vybídla ho. Vždy měla za to, že když někomu dojde chakra, tak se změní automaticky zpět. Pro ni to bylo přirozené, no byla pravda, že změnu na vodu člověk udržoval díky chakre. Čupnula si vedle chlapce zatímco Kakera očichávala jeho kolena kousek od vodní kaluže. Nijak nekomentovala jeho snahu o uvolnění. Znala tuto techniku a bohužel pro něj se nejednalo o Genjutsu aby se z něj takto dostal. No na to asi dojde sám.*
Tomeo: *Ešte hodnú chvíľu panikáril a pohľadom behal medzi svojou vodnatou rukou a vodou na zemi. Teda, aspoň jemu to pripadalo ako hodná chvíľa, ale kvôli návalu adrenalínu to v pohode mohlo byť len pár sekúnd.* Č-č-čo teraz? *Vykoktal zo seba a cítil ťarchu tej techniky, ktorá z neho odsávala chakru veľmi rýchlo. Bola to jej nevýhoda, ktorú Liath spomínala. Navyše, do techniky vložil príliš veľa chakry a ona teraz chcela ešte viac. Keby mal však čakať, že zaňho vzniknutý problém vyrieši niekto iný, tak by asi umrel na nedostatok chakry a chýbala by mu ľavá ruka. Pokúsil sa upokojiť a vyberať len nápomocné myšlienky, čo bolo momentálne v tom chaose, ktorý mu zavládol v hlave, celkom problém. Nakoniec mu niečo predsa len napadlo. Klesol na koleno, jednak aby sa podoprel, no jednak aj aby sa ľavou vodnatou rukou dotkol vody na zemy. Pravou rukou v tou čase zložil pečať tigra, síce to bolo neúplne, ale malo by to stačiť.* Kai. *Šepol si a privrel oči. Jednoduché, však? Ale tak to vo väčšine prípadov bolo, človek hľadá komplikované riešenie a odpoveď má priamo pod nosom. Tak či onak, nemal dosť sily sa ani len postaviť.*
Liath: *Sledovala jeho chakru, takže věděla, že je s ní už trošku víc na štíru. A díky prvnímu tréninku s Henge i znala jeho hranice. Které se sice mohly se zkušenostmi zvětšovat, ale ne tak rychle. Věděla i, že si musí dávat pozor kvůli Nanabimu. Což byl ostatně i důvod proč u sebe vždy nyní nosila lístek s pečetící technikou na zapečetění, nebo spíše potlačení jeho chakry. Sledovala chlapce, jak se nadále snaží, no nezasahovala. Už jen proto, že částečně i chtěla, aby se Nanabi projevoval. Tomeo by se tak mohl naučit kontrolovat jeho chakru, alespoň částečně a mohlo by mu to pomoci i s tímto tréninkem. A tak, když zaznamenala v chlapcově chakre jistou změnu, tak nereagovala. Kdyby se to vymklo kontrole, tak to mohla potlačit. A že by možná měla chlapce varovat? No, měl by si najít vlastní hranice a zjistit, co si může dovolit.*
Tomeo: *Jeho zásoba chakry klesala a blížila sa na svoju hranicu, no zároveň mu ešte niečo zostávalo. Možno bol jinchuuriki, ale väčšiu chakrovú zásobu zdedil očividne po rodičoch, ktorí boli mocní shinobi, aj keď sa jeho chakrová sústava začala rozvíjať až oneskorene, keďže kým matka žila preňho boli jutsu rovnako reálne ako kúzla. No to už je známy príbeh. Vedel, že ak to nezvládne teraz, tak to už pravdepodobne nezvládne tak skoro, pretože okrem odpočinku bude musieť nabrať aj chakru a potom zároveň bohvie, kedy si Liath takto urobí čas na spoločný tréning. Avšak, keby vedel, aké riziko podstupuje, keby si uvedomoval, aké nebezpečné je príliš klesnúť na chakre pre jinchuurikiho, pravdepodobne by sa už rozhodol pre prestávku. Namiesto toho však stále pokračoval. Už dávno sa ozýval aj jeho žalúdok, ktorý zýval prázdnotou, no ani tomu akosi nevenoval pozornosť. Akosi to všetko bolo momentálne druhoradé a len by ho to odvádzalo od toho dôležitejšieho. Chudákovi sa však tá túžba to zvládnuť pri neustálom opakovaní vypomstila. Nanabi nebol hlúpy a aj napriek svojej ľahkovážnosti dokázal nájsť v pečati štrbiny, ktoré sa dali využiť. A jednou z nich bolo chlapcovo vyčerpanie, respektíve nedostatok chakry. Stačilo by mu dlhšiu dobu podávať svoju chakru v malých dávkach a po chvíli by to ovládnutie nastalo. To by sa však stalo, keby ho už prvý príval sily nevydesil. Nie, neuvedomoval si, odkiaľ prišla tá chakra, ani to nepostrehol, keďže to bolo len malé množstvo, ale to množstvo zafungovalo ako nejaký pomyselný katalyzátor a pri údere sa zrazu jeho ľavé predlaktie zmenilo na vodu a časť vody sa aj rozšplechla do okolia. Škoda len, že sa do okolia rozšplechlo viac, ako malo. Tom len zmätene pozeral na svoju ruku bez toho, aby tušil, čo sa stalo a čo robiť.*
Liath: *Nějakou dobu ho sledovala, jak neúspěšně opakuje své pokusy. Všímala si jistých změn v jeho chakre, no nebyla věštec či přístroj aby to viděla či cítila nějak extrémně silně. No všimla si s jakou silou a razancí trénuje. Což ji vedlo i k myšlence, či si náhodou neublížil. No dokud něco neřekl, tak nehodlala zjišťovat či ho něco nebolí či něco podobného. Nač? Navíc by si měl jakožto Shinobi zvyknout i na to, co je to bolest. I když měl celkem lehký trénink, ale což. Mlčela, no už uvažovala či mu nepředat část své chakry aby mohl trénovat dál. Lebo brát chakru od Bijuu se kterým dosud nepracoval by bylo... zajímavé. Zvlášť pokud by se to chlapci vůbec podařilo.*
Tomeo: *Uspokojila ho jej pochvala, no stále to nebolo dosť. Skúšal to opakovane, pociťoval z ruky čoraz väčšiu bolesť, keďže si šťuchal do zranenia, no zároveň začínal pociťovať vyčerpanie. On sa však tváril, akoby bol stále plný energie. Veď mal jasne vztýčené ciele a ak ich chcel naplniť, tak musel pokračovať. Veď jedného dňa chcel ovládnuť Nanabiho. Veď jedného dňa chcel byť užitočný a pomôcť Liath. Tieto dni sú až príliš vzdialené, hlavne ak nezvládne takúto užitočnú techniku. Skúšal si rôzne upravovať svoju predstavu o technike, teraz si skôr predstavoval, ako nejakým zázrakom uvoľní elementárnu podstatu svojej chakry - vodu, ktorá bude ďalej roztápať "ľad", a tým zmení jeho ruku na kvapalinu. Táto predstava mala už dosť blízko k tomu, ako by to mohlo vyzerať, ale otázkou bolo, ako na to. Nezostávalo mu nič iné ako experimentovanie a tým sa sám ešte väčšmi vyčerpával, hlavne keď sa pokúšal robiť niečo nové a nevedel odhadnúť pomer chakry, ktorý na to potreboval. Dôvody jeho neúspechu boli rôzne, no aj keď to občas začalo vyzerať, že sa mu to podarí, niečo vždy zlyhalo. Raz zoslabol prísun chakry, inokedy bol zase prisilný. Raz sa príliš sústredil na chakru a zabudol na uvedomenie si fungovania techniky, inokedy zase to preháňal so sústredením a tým pádol aj zabúdal, čo to vlastne chcel robiť. A aj keby sa mu to podarilo, stále by mal čo dolaďovať, minimálne by musel optimalizovať spotrebu chakry stálim skúšaním a precvičovaním a zároveň akosi vedieť odhadnúť správny moment skvapalnenia. Proste to bolo naňho príliš veľa vecí naraz, ktoré doteraz riešiť nemusel.*
Liath: *Příliš nekomentovala jeho snahu o koncentraci chakry. I když byla pravda, že s tím v tomto ohledu chlapec udělal značné pokroky. Rozhodně to byl rozdíl oproti tomu, kdy považoval chakru a její ovládání za kouzla a čáry. Což možná považoval trošku i teď, no to nebylo podstatné. Alespoň pro ni tedy ne. A že by mohla nějak komentovat jeho snahu aby mu to usnadnila? Inu, teoreticky mohla. No s jejím postupem vysvětlování by chlapce asi ještě více mátla, tak od toho raději odpustila. Nerušila jeho soustředění jen ho zvědavě sledovala. I když ve tváři jí to samozřejmě vidět nebylo. Tak či onak nechala ho se soustředit do chvíle než otevřel oči.* Lepší než první pokus,* podotkla jen. Menší pochvala? Možno, to už bylo na Tomeovi, jak si to přebere.*
Tomeo: *Hrdinsky potláčal slzy, aj keď ho to miesto neskutočne bolelo. Proste každý pozná ten pocit, kedy neodhadne správne potrebnú silu a výsledok nie je taký, ako by ste chceli. On to tak prehnal so silou pri údere, ako by dúfal, že mu to na prvý pokus výde. A možno v to aj dúfal, keďže nevedel moc ako. Chvíľu trvalo, než sa upokojil, no napokon to predsa len zvládol. Pretrel si dlaňami tvár a zhlboka sa nadýchol, aby upokojil svoj tep a zároveň sa mohol lepšie sústrediť na ovládanie chakry. Tá poznámka od Liath ho moc tiež nepovzbudila, ale očakávať sa to skutočne dalo. Preto nakoniec len mykol ramenami a stále upokojoval svoje myšlienky. Veď tým zároveň mohol dokázať Liath, že nie je taký slaboch a zvládne to. Aj keď takto jej narážka asi myslená nebola. To je však teraz nepodstatné. Znovu koncentroval chakru do ruky, no teraz sa síce sústredil na "roztápanie zľadovatelej ruky", ale nesústredil sa tak na udržanie vody pohromade. Veď aj keď to predvádzala Liath, tak sa z jej ruky oddelila časť vody, ktorá sa rozšplechla. Možno to bol jeho prvý omyl. To sa však nedozvie, kým to neskúsi. Po dobu sústredenia mal zavreté oči, ale neotváral ich ani po sústredení. Nemalo by to moc preňho zmysel, keďže tým by len mohol pokaziť sústredenie vplyvom vonkajším vzruchov. Keď si bol istý, že sústredil dostatok chakry, tak opatrne prechádzal pravou rukou k ľavému predlaktiu, no dosť pomaly, lebo jednak sa nechcel znovu zraniť a jednak ani nevedel presnú vzdialenosť medzi rukami. Akonáhle sa pravou rukou dotkol, tak sa mu zazdalo, že narazil do niečoho mäkkého a vlhkého, no po otvorení očí zistil, že si to len nahováral, keďže ruka sa nezmenila. Aspoň to teda tak vyzeralo.*
Liath: *Sice mu pomohla se postavit na nohy a rozmotat se, no jen tak aby mu pomohla z toho nejhoršího. Nehodlala ho zbytečně rozmazlovat, že by mu utírala i nudle od nosu. Soustředila se více na jeho chakru, když začal s pokusem. Díky Kagura no Kokoro mohla vidět jeho chakru a i když to nemělo na různá Doujutsu, tak i s touto technikou mohla lehce sledovat koncentraci jeho chakry. Takže si všimla, že ji koncentruje do ruky ještě předtím než s ní udeřil do té druhé, sledujíc ho, jak poskakuje bolestí okolo. Kakera se mu klidila z cesty, nacházejíc útočiště u ní, kdy však Tomea nadále zvědavě pozorovala.* Ani jsem nečekala, že by se ti to povedlo napoprvé,* podotkla jen směrem k Tomeovi Liath, pokrčíc lehce rameny. I když měl správnou podstatu, tak nebyl původním členem jejího klanu, a tak pro něj bude těžší se klanové techniky Modoru učit než co byly pro ni.*
Tomeo: *Čiastočne prijal jej pomoc, no viac-menej to zvládol aj sám. Pri svojej extrémnej šikovnosti si už na bolesť aj zvykol v určitom slova zmysle, aj keď bolo vidieť potlačované slzičky v jeho očiach. Niežeby sa nejako extrémne zranil, no bol to hlavne šok, ktorý tú bolesť ešte umocnil, aj keď až taká nebola. V ďalšom momente však už zažrato počúval Liath a jej vysvetlovanie. Tá technika mu dávala čoraz menší zmysel a netušil, na čo sa pri nej zamerať, ale tak, to hádam pôjde. Veď nemôže sklamať Liath a ani seba. Má svoje ciele, kvôli ktorým musí postupovať. Navyše, nechce ani skončiť na inom mieste, keď si ako tak zvykol na život tu. A ak nebude robiť pokroky, tak sa bojí, že sa ten shinobi Kirigakure vráti. Veď tak to od neho aj vyznelo. Zhlboka sa nadýchol a zavrel oči, aby si predstavil kocku ľadu presne ako povedala. Bolo to preňho jednoduchšie ako sa zamerať na bunky, keď asi nevedel, čo to tá bunka je. Predstavil si na nejakom pomyselnom plátne v mysli svoje ľavé predlaktie, ktoré bolo tvorené ľadom. Následne do tohto predľaktia začal sústrediť tok chakry, pričom si predstavoval, ako práve tá chakra zohrieva ľad a pomaly ho rozpúšťa, no zároveň ho určitá malá časť tej chakry obklopuje v podobe rukavice, aby nikam roztopená voda nezdrhla. Niežeby mala nohy alebo sa mu to hneď malo podariť, ale šunku na to. Veď potreboval mať správnu predstavu pred uskutočnením, no nie? A že sa do toho pustil prv, než mu dala Liath pokyn, že skončila vysvetlovanie? Mal ten pocit, že skončila. A keby aj pokračovala, pravdepodobne by z toho bol ešte viac zmätený ako teraz a to by asi nedopadlo zrovna najlepšie. S hlbokým nádychom dokončoval sústredenie chakry, pri hlbokom výdychu otvoril prudko oči a rovnako prudko sa pravou rukou udrel do ľavého predlaktia. Nedopadlo to však ako pri Liath a namiesto toho tam začal poskakovať a tancovať, švihajúc ľavou rukou okolo seba od bolesti.* Au au aua au au au... *Bolo to dosť komické a zároveň zázrak, že pri svojom vyvádzaní ešte neskočil na Kakeru.* Tak to nevyšľo... *Zakňučal a žmolil si udreté miesto.*
Liath: *Kakera se jen poplašeně naježila a uskočila, když sebou Tomeo sekl na zem, když se zamotal do svého roucha. Liath na to příliš nereagovala už jen proto, že si nebyla jistá jak.* Nic se mi nestane,* podotkla však předtím než hodil držku. Následně však jen schovala kunai, vytáhnouc chlapce na nohy a rozmotajíc ho z roucha.* Každopádně tahle technika je náročná na chakru, no principionálně je jednoduchá. Nemá žádné pečetě, je to o vůli mysli a představivosti. Zlepšil sis koncentraci chakry, no tohle chce trošku něco víc. Představ si, že se vešleré buňky v tvém těle postupně mění ve vodu. Můžeš si to představit jako kostku ledu, která taje. Nejdříve to budeš zkoušet na částech těla a poté se může přejít i na celé.* Začala, zamyšleně ho sledujíc. Snažila se vzpomenout, jak ji to učil bratr. Což bylo celkem těžké, když dřív veškeré své vzpomínky na Alvara potlačovala.*
Tomeo: *Hoci sa začal venovať aj líške, stále sa predovšetkým venoval Liath, keďže tu šlo o jeho tréning a ona mu mala niečo vysvetliť. Niečo, čo ak zvládne, bude veľmi užitočné. To už však vytiahla kunai a namierila ho na vlastnú ruku. Možno mala v tej technike roky praxe, no o tom on nevedel.* Nerob! *Skríkol a vrhol sa po nej, aby jej zabránil v tom sa zraniť, no namiesto toho sa zamotal vo vlastnom rúchu a padol na držku. Liath už pokračovala vo vysvetľovaní, aspoň sa o to snažila. On sa v tom ale akosi strácal, čo bolo vidieť aj na jeho výraze. Nebol si istý, či niečo prepočul, alebo mu to len nedáva zmysel. Ale tak, sotva vedel základné elementy, tak ako mohol vedieť niečo viac o tom ešte? A len sa mu to zdalo, alebo sa nedozvedel nič o tej technike? Teda, vedel, ako to vyzerá a vedel, že sa má zmeniť na vodu, čo nesúviselo s obsahom vody v ľudskom tele, no ako sa má zmeniť na vodu? Momentálne úplne zabudol na Kakeru, keďže mal dosť problémov, aby sa postavil a oprášil. Zároveň sa nechcel ničím rozptylovať, keď sa mu Liath snažila niečo vysvetliť.*
Liath: *Nechala Kakeru aby skočila chlapci k nohám než ji začal hladit a škrabkat. Nemusel být přeci jen zbytečně tak blízko a aspoň si tvorečka lépe prohlédne. A lištička byla společenská, tak proč ne? S Midnight si asi tolik "nepokecá". I když Kakera jako jedna z mála lišek nemluvila. Na jeho pohled ke ztrátě končetiny však nereagovala. Neviděla jaksi důvod. Místo toho se pustila do vysvětlování. Změnila své tělo na vodu, kdy jednou rukou vytáhla předtím kunai.* Sleduj,* vybídla ho. Ten si nyní vrazila do předloktí, když jí chlapec věnoval alespoň pohled.* Celkem složitě se to vysvětluje jelikož je to už dlouho, co jsem se to učila já...* načala, zatímco z jejího předloktí místo krve vyšplíchla voda, která se však následně vrátila na své místo.* Lidské tělo je z větší části tvořené vodou, to asi víš. No zrovna toto technika nevyužívá. Všichni v mém klanu mají Suitonovou primární podstatu, takže mohou používat techniky, které jsou klanové. Každý Shinobi totiž může ovládat více než jeden element, maximum je však tři. I když i to se dá obejít.* Pokračovala, na chvíli se odmlčíc.* Zkrátka o co mi jde... nevím či klanové techniky Modoru zvládne někdo, kdo sice ovládá Suiton, ale není jeho prvotní, primární. Což stejně ty řešit nemusíš...* v duchu si sama nad sebou povzdechla. Měla namyšlené, co říct, no jaksi měla teď v hlavě kapánek prázdno. A jaksi měla pocit, že bude chlapce mást. Což ji maličko iritovalo, no jako vždy to na ní nebylo jaksi poznat.*
Tomeo: *Keď hovorila o strate končatiny ako o úplne bežnej veci, tak sa na ňu nechápavo stočil a venoval jej pohľad, ktorý hovoril za všetko. Nemusel ani pokladať otázku. Aj by si to nejako predstavoval, ale lepšie bolo si to nepredstavovať. Hlavne pre dieťa v jeho veku. Už to, že sa má zmeniť na vodu bolo... divné. Ako sa môže len tak zmeniť na vodu? Áno, vedel, že voda je v ľudskom tele obsiahnutá vo veľkou zaskúpení, keďže to bol známy fakt, ale stále to nebola stopercetná voda. Čo ho potom udrží pohromade, aby sa nezmenil len na kaluž? Veď si to nedokázal ani predstaviť, tak ako mohol niečo také trénovať? Teda, samozrejme, že tušil, že mu Liath k tomu niečo ešte povie, ale aj tak. Keď dostal súhlas, tak moment ešte váhal kvôli tým divným pocitom, ale nakoniec predsa načiahol ruku a začal ju hladkať po hlave, následne aj škrabkať za ušami.*
Liath: *Zatím nebyla ještě ve stádiu, kdy by se extrémně zajímala o chlapcovu náladu.Nevšimla si zatím ničeho, co by ji v jeho případě znepokojovalo, tak proč se tím trápit? Tak či tak si všimla jeho zaujetí liškou. No to zatím neřešila.* Dneska začneme s klanovou technikou Modoru. Suika no Jutsu. V principu techniky jde o to, že změníš své tělo na vodu, a tak se vyhneš fyzickým útokům. Můžeš se tak i regenerovat, doplnit si chakru či v případě ztráty končetiny si ji nahradit. Leč tu končetinu musíš mít u sebe.* Pokračovala jako by se nechumelilo. A že mluvila o ztrátě končetiny jako o pikniku? Stává se.* Klidně si ji pohlad,* podotkla však ještě, narážejíc na Kakeru.*
Tomeo: *Akosi sa mu hneď podarilo dostať na iné myšlienky a objaviť tú zásobu nikdy nekončiacej energie u detí, kedy sú pre dospelého už neznesiteľné, ale stále sa nedalo povedať, že by bol nejako šťastný. Jeho pozornosť si však získala tá zvláštna líška. O Kuchiyose už čo-to vedel, keďže Liath vyvolávala Ninken, no akosi nepostrehol iných Kuchiyose. A hlavne, psy sú reálne, aj keď teda nie hovoriace alebo s ninja výcvikom, avšak líška so zvláštnou srsťou a dvoma chvostami? To je už doslova zvlášnosť. Váhal, či ju môže pohľadiť, pretože ho priťahovala jej zvláštnosť, ale niečo mu zároveň aj naháňalo zvláštny pocit, až zimomriavky na chrbte. Akoby z tej líšky cítil nejakú nevysvetliteľnú auru. Pravdepodobne si to však len nahováral.* Čo je dnes na pláne? *Opýtal sa rovno, keďže nebolo potrebné nejaké zdržiavanie. Svoje výrazne žlté oči mal však stále zakotvené na Kakere.*
Liath: *Tomeovo objevení pro ni nebylo příliš překvapením. Jednak ho čekala, jednak ho i slyšela, jak se blíží.Ninken v okolí sice neměla, ale to nevadilo. Nebyli tu teď potřeba. Místo toho však měla společnost v podobě menší dvojocasé lišky se zvláštním bledě modrým znakem na čele. Ta si jen okázale zívla, když na Liath Tomeo takto bafl.* Lek?* optala se jen Liath v reakci na jeho činnost s lehce zdviženým obočím. Měla nyní v úmyslu několik věcí řešit, no všechno popořadě.* Očividně máš hodně energie, budeš ji potřebovat,* podotkla však vzápětí zatímco Kakera upírala na chlapce zvědavý pohled,*
Tomeo: *Chvíľu trvalo, než sa tam dostal, keďže sa tam ani nijak extra neponáhľal. Nemal na to ani dôvod, tunajší život ho naučil až príliš spomaliť. Veď okrem tréningov, ktoré keď si dával sám v podstate nikam neviedli, nemal čo robiť. Pri hodinách meditácie zaspával a nemal telesnú výdrž na nejaké extrémne cvičenia. Áno, začal aj cvičiť, keďže ninja má mať aj schopné telo, no stále bol len na úroni, že by ho zložilo aj pierko, čo mu pristane na nose, ale nijako to nesilil. Hlavne v posledných dňoch na to nemal náladu. A že sa aj sám trochu zlepšil v ovládaní chakry? Je to možné, ale nebolo to dostatočné. Veď to, čo sa naučil, mu nebude asi k ničomu. "Len tak pre info, kedy máš narodeniny ty?" Otázku smeroval do vlastného podvedomia, kamsi k Nanabiho. Tie oblasti však nemal preskúmané a pečať bola dobrou záterasou, takže tú reakciu už zistiť nemohol. Chrobáka to však dosť pobavilo, ak teda ten zvuk, ktorý vydával, mal byť smiech. Ale k tomu to malo asi najbližšie. V diaľke už si všimol obrys postavy, ktorý nepochybne patril Liath, takže trochu pridal do tempa, aby ju nedával príliš čakať.* Baf. *Poskočil prudko, keď sa dostal dostatočne blízko, akoby ju chcel nastrašiť.*
Liath: *Moc dobře věděla o vyslanci, který se tu objevil kvůli Tomeovi. No rozhodla se do tohoto nezasahovat dokud nebude po jeho zkoušce. No nehodlala chlapce pustit do Kirigakure. Ne proto, že by jí už extrémně přirostl k srdci, ale proto, že nechtěla aby spadl do spárů Mizukageho, kterého z hloubi duše nenáviděla. I když mu zatím sloužila, tedy víceméně poslouchala jeho rozkazy. No vše dopadlo tak, že to nemusela řešit. Což bylo dobře. Rozhodla se tedy pokračovat v tréninku Tomea. Musí ho připravit na Chuuninské zkoušky. Sice na ně ještě zdaleka neměl, ale to jí nevadilo. Cvičení dělá mistra. Nevěděla nic o chlapcových narozeninách. A tak nějak ji nenapadlo se na ně ani zeptat. A proč? Protože to sama nebrala za nic mimořádného. Každý se raz narodí a raz zemře. I když někdo zemře víckrát, ale tak salám na to. Dnes se rozhodla zasvětit chlapce do tajemství klanových technik Modoru. Byl to její klan a jakožto Tomeovi, který měl být jejím adoptivním synem a nyní i členem vesnice, měla právo to ukázat. Sice měla věk, že by měla být spíše jeho starší sestra... ale tak, detail. Čekala už na chlapce při stejném jezírku kde ho učila jeho první techniku. Leckdy chodili sem, měla to tu ráda a bylo to tu příhodné. Stromy, louka, voda... Víc netřeba zatím.*
Tomeo: *Už to bolo niečo cez týždeň od toho, čo sa v chráme objavil vyslanec Kirigakure a chcel zlákať chlapca do dediny. Respektíve ho tam dostať za každú silu. On však na tých provizorných geninských skúškach dokázal obhájiť, že pri Liath sa mu darí. A také bolo aj jeho rozhodnutie. Keď ho tu nechali a dokonca mu bolo povedané, že sa oficiálne stal ninjom, tak jeho šťastie bolo nezmerné. Toto šťastie však trvalo len pár dní a každým dňom bolo slabšie. Posledný deň bol v dosť melancholickej, možno až depresívnej, nálade. A pýtate sa prečo? Odpoveď je jednoduchá. Jeho siedme narodeniny ubehli práve v týchto dňoch, prvé narodeniny bez matky, prvé narodeniny, ktoré neoslavoval. A prečo ich neoslavoval? Akosi na to nemal dôvod a nikomu to tu nevešal ani na nos. Veď to bol pre nich rovnaký deň, ako každý iný. Momentálne pomaly kráčal na dohodnuté miesto, keďže ho dnes mala Liath naučiť niečo nové. Dúfal, že aspoň tak sa dostane na iné myšlienky a trochu sa rozveselí. Na jeho obliekaní sa v podstate nič nezmenilo, mal trochu inak upevnené bielo-modré rúcho, v ktorom vnútornom tajnom vrecku mal ukryté svoje vybavenie. V podstate to nebolo ani moc vnútorné vrecko, lebo stačilo trochu zájsť pod lem rúcha na hrudi, ale aj tak. Približne v tom mieste, len z hora, mal pripevnenú čelenku Kirigakure, ktorú mal podľa všetkého nosiť. Akosi neobratne si ju sám prišil na rúcho a predsa to vyzeralo celkom k svetu. Samozrejme, nemôžme zabudnúť ani na čiernu čiapku na jeho vlasoch.*
---: ---
Tomeo: *Možno bolo ešte len ráno, no v chráme bolo omnoho rušnejšie ako inokedy. Najprv nevedel, čo sa to deje, ale keď šiel na raňajky, tak mu to jeden postarší mních, ten, ktorý sa k nemu správal asi najmilšie, vyrozprával. Nedozvedel sa toho moc, iba toľko, že do chrámu došiel nejaký vyslanec z Kirigakure a žiada si stretnúť chalana, ktorého ukrývajú. Samozrejme, že tým myslel jeho. Tom netušil, prečo sa o neho zaujímajú, no radšej to vedieť ani nechcel. Možno sám napredoval, zlepšil sa v čítaní a aj v kontrole chakry, no stále toho bolo príliš veľa, čo nepoznal. Veď nie je možné naučiť chalana, ktorý predtým nikdy nepočul o shinobi, čo znamená byť shinobim. Rozvíjal sa najmä vďaka úsiliu Liath, no zároveň mal niečo, čo ho ťahalo vpred. Po ceste cez chrám na raňajky uvidel daného vyslanca, ktorý vyzeral byť v podobnom veku ako Liath. Akonáhle si ho Tom všimol, tak chlapec radšej odbočil a išiel obkľukou. Nevedno prečo, no nemal z toho chlapa dobrý pocit. Škoda len, že ten pocit bol pravdivý. Sotva sa naraňajkoval, do svojej izby sa už vrátiť nestihol, keďže ho zastavil jeden z mníchov práve s tým vyslancom. Z jeho výrazu bolo jasne čitateľné, ako ho otravuje tu byť. Najradšej by sa zbalil a hneď odišiel. No mal poslanie. V trojici prešli do prázdnej miestnosti a muž sa len obzrel, či ich nikto nesleduje. Mních bol po celý čas ticho.* K-kde je Liath? *Opýtal sa trasľavým hlasom a na sucho prehltol, no vyslanec ho len prebodol pohľadom.* Tú neuvidíš, kým s tebou neskončím. *Prehovoril rázne, no zároveň s nezáujmom.* Vec sa má tak, že Mizukage-sama prejavil záujem o parchanta ako ty hneď, ako sa o tebe dopočul. Vyslal ma sem, aby som otestoval tvoje schopnosti a zhodnotil úroveň tvojich vedomostí. Počuli sme, že chceš byť shinobim a preto by ti bolo lepšie u nás v dedine. Máme akadémiu s ochotnými vyučujúcimi a zároveň by si pracoval v tíme. *Hoci to mala byť reč, ktorá ho mala nalákať, no v podaní tohto muža do bolo ako pozvanie na popravu.* Taktiež sme sa dozvedeli, že sa o teba stará práve kunoichi z našej dediny Liath Murasaki. Nakoľko je ona strážcom chrámu, musela byť zvážená aj možnosť tvojho zotrvania tu pod jej tréningom. Ak uznám, že sú tvoje schopnosti dostatočné a nefláka sa s tebou, tak tu budeš môcť zostať. Okrem toho, že tu budeš môcť zostať, tak ťa Kirigakure no Sato, jedna z piatich veľkých ninja dedín, uzná za svojho shinobiho. Budeš teda spadať pod nás a zároveň žiť tu, plniť misie zväčša pre chrám. *Prečo sa do toho musia montovať? Čo majú spoločné s jeho životom? To naozaj nechápal.* A keď neuspejem? *Na chlapovej tvári sa objavil akýsi zlovestný úsmev.* Budeme nútený ťa previesť k nám a zaistiť ti lepšie podmienky na vývoj. *Tom v tom momente strnul. Nechcel ísť preč, nechcel si znovu zvykať na nové miesto. Pobyt v chráme bol možno netradičný, no zvykal si na to tu. A hlavne tu bola Liath, ktorá ho zachránila a po tú dobu sa starala oňho. Hoci nemal ani sedem rokov, cítil sa jej byť akosi zaviazaný.* Ak to teda chápeš, tak rovno začneme s tvojimi skúškami. Budú sa skladať z dvoch častí, prvou bude test na overenie tvojich vedomostí, keďže pred praxou je potrebné zvládnuť teóriu. O druhej časti sa dozvieš neskôr. *Muž vytiahol akési papiere, ktoré položil pred Toma spolu s perom.* Máš na to hodinu, môžeš začať. *Vyslanec sa následne zviezol do kresla a chladným pohľadom prebodával Toma. Chcel v ňom vyvolať ešte väčší tlak a tým ho zlomiť. Moc k dobrej nálade ani nepridávali ručičkové hodinky, ktorých tykanie sa rozliehalo miestnosťou. „No ták, poďme na to, ty to zvládneš...“ Povzbudil sa v duchu a vzal si test. „Otázka číslo jedna: Vymenujte ručné pečate.“ Pri tej otázke si trochu odľahol, lebo toto by vedel vymenovať aj o polnoci, keďže práve pri pečatiach zdokonaľoval aj svoje čítanie. Okamžite vzal pero a začal roztrasene písať svoju odpoveď: opica, drak, potkan, vták, had, vôl, pes, kôň, tiger, baran, kanec, zajac. Trochu si oddýchol, keď to napísal, len otázka, či to budú vedieť prečítať. „Otázka číslo dva, vymenujte päť hlavných ninja dedín.“ Pri tejto otázke si nebol úplne istý. Hoci sa o tom s Liath už bavil, ale názvy mu mohli trochu unikať. „Kirigakure no Sato, Konohagakure no Sato, Kimigakure Kumogakure no Sato, Sunagakure no Sato, Iwagakure no Sato.“ Už mal dve otázky z desiatich, zatiaľ to vyzeralo dosť optimisticky. „Otázka číslo tri: Kto je to nukenin?“ Odpoveď na túto otázku však nenachádzal. V niektorých veciach mal stále priveľke medzery. „Otázka číslo štyri: Vymenujte základné delenie techník.“ Chvíľu váhal a rozmýšľal, no aj o tomto si už niečo čítal pri pečatiach. „Ninjutsu, genjutsu, taijutsu.“ Tri otázky mal, jednu nevedel. „Otázka číslo päť: Vysvetlite pojem kinjutsu.“ Dobre, toto bol zaberák. Istotne ten pojem už potrehol a logicky vedel, že jutsu sú techniky, ale kinjutsu? Kin znamenalo zlato, ale zlaté techniky to asi nebudú. No nič, ak zostane čas, tak sa k tomu na záver ešte vráti. „Otázka číslo šesť: Vymenujte ninja hodnosti.“ Zhodou okolností, práve o tomto si čítal včera, keďže v chráme boli hlavne zvitky odbornej literatúry a o ninjoch našiel aj toto. „Genin, Chuunin, Tokubegu Jounin, Jounin, Sanin, Shinobigashira.“ A že mal chybu v Tokubetsu? To je to najmenej. Rýchlo pokračoval k ďalšej otázke. „Otázka číslo sedem: Vymenujte základné elementy v poradí slabší – silnejší.“ Ešte šťastie, že toto s ním Liath brala hneď nazačiatku, keď mu vysvetľovala jeho elementárnu podstatu. „– Suiton – Doton – Raiton – Fuuton – Katon –„ Zotrel si pot z čela a musel si vytriasť prsty. Veď sotva sa zdokonalil v čítaní a ako-tak zvládol písanie, už od neho chceli niečo takéto. „Otázka číslo osem: Čo sú to Kuchiyose?“ Položil hrot pera na papier, aby začal písať, no to už muž prehovoril a Tomom až trhlo, keď zrazu započul jeho hlas.* Hodina prešla, polož pero a podaj mi test. *Bol to skôr rozkaz ako žiadosť. Chlapec si nervózne vydýchol a podal mu papier. Muž sa hodnú dobu zvláštne mračil a nesúhlasne krútil hlavou.* Na to, aby si prešiel, si potreboval mať aspoň polovicu otázok správne. Je to veľmi tesne, doslova až s oškretými ušami, no prešiel si, máš päť odpovedí správne. *Tom sa pre seba pousmial a čakal, čo sa bude diať ďalej.* Na to, aby si bol uznaný za shinobiho, musíš ovládať aspoň tri techniky E. Teraz prejdeme na dvor a ty mi ich predvedieš. S tým Tomeo problém nemal, v Henge no Jutsu si dosť veril, keďže sa s tou technikou tak vytrápil, a odvtedy zvládol už aj techniku chodenia po stenách a po vode. Hoci mu to ešte občas robilo problémy, zvládnuť by to mal.* Čo mi predvedieš prvé? *Opýtal sa muž, keď konečne stáli uprostred dvora. Ružovovlas zložil tri jednoduché pečate a premeral si skúšajúceho.* Henge no Jutsu. *V nasledujúcej chvíli sa zmenil na samotného vyslanca. Pravý vyslanec sa niekoľkokrát prešiel okolo premeneného chlapca, že či nenájde nijaké chyby.* Dobre, môžeš mi predviesť niečo ďalšie. *Chlapec prikývol a zrušil premenu. Otočil sa k starému hrubému stromu a premeral si ho pohľadom.* Teraz predvediem Kinobori no Waza. *Sotva to dopovedal, už sa rozbehol proti stromu a sústredil chakru do chodidiel. Prvý krok bol ťažkopádny a zanechal po sebe v kôre stopu, no ďalšie už boli v poriadku a Tomeo zvládol vybehnúť nahor.* No dobre, aj to by sme mali. A tretie? *Chlapec zoskočil zo stromu a pozrel sa smerom k malému jazierku. Nebolo to anit ak jazierko, skôr dekoračná väčšia mláka, ale na to, čo potreboval, to stačiť malo.* Suimen Hokou no Waza. *Oznámil skúšajúcemu a vykročil k vode. Predviedol chôdzu po vodnej hladine, síce nie úplne ukážkovú, no chodil po hladine ako po normalnej pevnine. Vyslanec si niečo zapísal do papierov a svoj pohľad opäť zabodol do chlapca. Tentoraz to bol pohľad ešte hrôzostrašnejší ako predtým. Z vesty vytiahol čelenku so znakom pre Kirigakure a podal ju Tomeovi.* Gratulujem ti, Tomeo Ike. Týmto si sa stal oficiálnym ninjom Kirigakure no Sato. Bolo to síce len tesne, no zatiaľ tu môžeš zostať. Budeme v kontakte a keby niečo, tak sa ozveme. Nezabúdaj však, že odteraz si súčasťou dediny... *Mužovi sa na tvári objavil diabolský úsmev a následne sa dal na odchod.*
----: ...
Liath: *Možná by ho s narůstající únavou měla zastavit. No nebylo by ani na škodu zjistit jeho limity. A že to nebylo z její strany zrovna humální? Život Shinobi na etiku zrovna nehledí. A alespoň bude vědět, jak se zlepšuje i v tomto směru. Všímala si, jak se proměna postupně zdokonaluje. Jeho sesunutí se však pro ni nebylo zrovna dvakrát překvapující. Už jen proto, že viděla v jakém stavu je. Ale brala to jako zdravou únavu. Tak či tak byla připravená, když se sesunul a zachytila ho než sebou fláknul na zem.* Myslím, že to by pro teď stačilo.* Podotkla jen tak spíše pro sebe, jelikož Tomeo byl v limbu. Začala tedy rukou kreslit do vzduchu znaky pro Kumen Sowaka a vyvolala jak jinak než Suzaka. Ten se snesl na zem a ona naložila chlapce na jeho hřbet. Sama poté pobalila všechny věci, které tu měli. Věděla, že se chlapec zase probere až si odpočine, no asi to chvíli potrvá. Ostatně času zatím bylo dost.*
Tomeo: *Ako tak to zvládal. Síce kvôli únave sa nedokázal až tak sústrediť na jej detaily, keďže bola ďalej od neho a musel od únavy žmúriť, no čo nedovidel, to si vybavoval zo spomienok a domýšľal. A dalo sa povedať, že má aj talent, keďže ledva namočil elementárny papierik pred pár hodinami a teraz sa už učí techniku. Pomaly už zvládal veci ako premeniť typ postavy a vlasy, dokonca aj tvár ako takú a oči, ale stále bol menší problém pri oblečení a dobe premeny. Práve to ho však hnalo kupredu, keďže si uvedomoval všetky tie nedokonalosti a mal v pláne to zvládnuť. Čo na tom, že zase možno prespí niekoľko dní? Teraz je podstatné dokázať si, že má na to sa učiť techniky. A preto išiel stále znova a znova. Zložiť tri pečate, sústrediť chakru a skríknuť Henge no Jusu. Tak nejako to vyzeralo. Pomaly sa s chakrou blížil k limitu, ktorý ešte moc nepoznal, no to malo byť tým rozhudujúcim momentom, či to zvládne teraz alebo nie.* Henge no Jutsu. *Nezvládal už ani kricať. Možno tam ešte boli nejaké chyby, no toto bolo rozhodne už len kúsok od dokonalosti. Bohužial, pár sekúnd po premene sa mu oči zavreli a tyrkysovovlasé dievča sa zosunulo k zemi. V momente dopadu sa premena zrušila a o pár sekúnd už bolo počuť jeho spomaľujúce dýchanie, ktoré značilo spánok.*
Liath: *Tak nějak si už stačila všimnout, že její povzbuzování u chlapce funguje. Což byla celkem dobrá a podstatná informace. Neřekla ani půl slova, když se začal přeměňovat na ni, místo toho sledujíc jeho podobu. Naštěstí nebyla zrovna urážlivý typ, a tak Tomeova verze jí samé ji nijak nepohoršila nebo neurazila. Však se teprve učil ne? A na to, že se sotva dozvěděl, co je chakra mu to šlo dobře. I když asi brzy bude grogy. Nanabiho chakru ještě používat neumí a bylo by zatím lepší, kdyby to ani nezkoušel. Všimla si i, že ho začíná zmáhat únava, ale ani na to nereagovala. Hold sice byla starostlivá, no věděla i, co je těžká dřina. A sice bylo Henge snadná technika, no ne pro Tomea.*
Tomeo: *Stále sa o to pokúšal, no už významnejšie pokroky nerobil. Hoci sa dokázal na moment nabudiť, táto energia už akosi opadávala. Jej povzbudenie mu však tiež ešte prospelo a už len kvôli tomu sa nevzdával. Veď keby vzdával veci vtedy, keď to bolo náročnejšie, tak by nikdy nedokázal utiecť z Mahonu. Zrazu sa však rozhodol pre niečo iné. Rozhodol sa, že už nebude napodobňovať matku, na ktorú mal spomienky, ale radšej sa predsa len zameria na niečo, čo vidí. Teraz sa skôr skúšal premeniť na Liath, lebo tá bude lepšie vidieť chyby a zároveň sa nemusí tak prehnane sústrediť na spomínanie, keďže sa dokáže pohľadom presvedčiť o pravde. Ako si umyslel, tak aj spravil. Zložil tri pečate, dobre sa na Liath zahľadel a sústredil chakru. Hoci vyzeral ako jej škaredé dvojča oblečené v divne pomotanom rúchu, keďže oblečenie ešte nezvládol zmeniť, no bol to ďalší významný pokrok. Bez toho, aby povedala jediné slovo, to skúšal stále znovu a znovu. Z čela mu stekal pot a ťažšie sa mu už aj dýchalo, ruky mu ochabli a ledva ich držal pred sebou, no ani to ho nemohlo zastaviť. Nie, keď je každým pokusom bližšie k zvládnutiu.*
Liath: *Nijak nekomentovala to, že se polil. Sice nevěděla proč přesně, ale salámus maximus takříkajíc. Na jeho slova však lehce pokývla.* Dobré to bylo z vícero důvodů. Ale myslím, že by tě později našel možná i někdo jiný, nebo by jsi se sám dostal až k chrámu.* Odvětila jen, no to už znovu zkoušel techniku a byl na nohou. Energické dítě. Ale že by jí to vadilo se vyloženě říci nedalo. Někoho otráveného, koho by musela do všeho nutit by zřejmě ani netrénovala. Nač, že? No toto naštěstí nemusela řešit.* Za chvíli už to máš,* povzbudila ho jen s pochvalným pokývnutím, no na tváři si ponechávala svou nicneříkající masku.*
Tomeo: *Chudák sa tak započúval, že sa až oblial. Na rúchu sa mu urobil fľak od vody a rýchlo to začal rozotierať, akoby to chcel usušiť. "Klany... na to sa budem musieť neskôr opýtať..." Bol zvedavý, no zároveň mu bolo jasné, že keby mu má teraz všetko vysvetlovať, tak sa asi nikam nedostanú. "Takže jej klanové techniky sú založené na vode..." Fľašu s vodou zavrel a opäť odložil. Pozrel sa na nebo a privrel oči.* Ako sa hovorí, všetko zlé je na niečo dobré. Keby si nebola nútená sem prísť, tak by sme sa nestretli a asi by ma nikto v lese nenašiel... *Povedal svoju myšlienku šeptom. Hneď na to však vyskočil na nohy s detským úsmevom na tvári a bezstarostnosťou. Napravil si čiapku a v ďalšom momente skladal pečate. "Pes, kanec, baran..." Jeho úsilie pokračovalo. Myslel na matku a sústredil chakru nejako tak, ako pri poslednom pokuse. Teraz sa však tak nesústredil na detaily, keďže predtým sa mu zmenili len vlasy, ale skôr na ňu ako osobu. Dostal polovičný úspech, keďže na moment sa mu zmenili vlasy a zároveň jeho telo viac pripomínalo ženské. To však opäť trvalo len niekoľko sekúnd, nezmenilo sa mu oblečenie, tvár a dokonca ani výška. Rozhodol sa, že musí zosilnieť, aby mohol pomôcť jedného dňa Liath. Bol možno ešte dieťa, ale dá sa povedať, že ho zachránila a trénovala. Pokiaľ ona odíde z chrámu, tak už naďalej nebude mať ani dôvod tam byť. Aspoň tak nejako to zatiaľ chápal.*
Liath: *Téměř už zapomněla, jak můžou být děti zvědavé. Asi i proto, že sama o dětskost přišla už dávno. Takových deset let zpátky plus minus. Tak či tak nadále odpovídala na jeho otázky.* Áno jsem. V dědinách najdeš i různé klany, které mají své techniky. Ty chrání před ostatními vesnicemi jelikož jsou speciální. Leckdy bývají i rodové, ale to je teď vedlejší. Nevím odkud byla tvá matka, ale já tě budu učit techniky svého klanu. Máš Suitonovou podstatu, tak by to mělo jít.* Odvětila jen s pokývnutím na první otázku.* Přišla jsem sem abych se dala dohromady. Řekněme, že jsem na tom nebyla zrovna psychicky dobře a potřebovala jsem změnit ovzduší, najít si cíl a dát se dohromady. Nechci tu navěky zůstat už jen proto, že si hodlám splnit svoje cíle a k tomu nemůžu být stále zavřená v chrámu a hlídat ho. No vše má svůj čas...* pokračovala v odpovědích, zatímco on dojídal a zapíjel snězené jídlo. Otázky od něj jí nevadily zřejmě proto, že se rozhodla ho vytrénovat. A neviděla nic špatného na tom, aby o těchto věcech věděl.*
Tomeo: *Pri jej rozprávaní skoro až zabudol jesť, čo vyzeralo docela komicky, keďže ryžovú guľu si držal pri ústach.* Takže si z dediny, kde je veľa shinobi? *Nikdy o tom nepočul, keďže nevedel ani o shinobi, nieto, že sa zoskupujú do dedín.* A prečo si sa rozhodla prísť sem? A prečo tu nechceš dlho zostávať? *Zrazu mal plnú hlavu otázok, len dúfal, že ju nenahnevá alebo niečo podobné. Keď dojedol guľu, tak si vytiahol fľašku s vodou, aby to mohol zapiť. Najradšej by ešte počúval a jedol, no momentálne ho to skôr ťahalo k učeniu Henge. Predsa len, mal čo zdokonalovať a chcel to zvládnuť čo najskôr. Odpovede na otázky si však tiež nechcel nechať újsť.*
Liath: *Neměla tendenci ho sekýrovat za to, že hodně jí. Však jen ať jí, potřebuje spoustu energie. A potřebovat ještě bude. A sama si navíc vzpomínala, že toho jako dítě dovedla dost spořádat. Což bylo u ní, jakožto u dívky občas až překvapivé, ale což. Tak či tak ho nechala v klidu jíst. Sama neměla tendenci začínat rozhovor, no nebránila se mu. O čemž svědčila i její následná odpověď na jeho otázky.* Ne, nejsem původem z chrámu. Dokonce tu ani nehodlám zůstat natrvalo. Jsem strážce chrámu, kterého si mnichové najali. Původem jsem z Kirigakure no Sato, což je jedna z pěti hlavních Shinobi vesnic. I o těch ti budu vykládat, no všechno popořadě...* Odvětila prostě, zatímco pohledem sklouzla do korun stromů. Zaznamenala tam pohyb, ale byl to jen pták. Což jí připomnělo, že ještě nezkoušela přivolat žádnou vránu.*
Tomeo: *Nerátal si, koľko ich zjedol a to bolo asi aj dobre. Ešte by sa za seba zase hanbil, aký je pažravý. Za to ho matka vždy karhala, aby nejedol pažravo, lebo že mu zabehne. Docela mu to aj chýbalo, pretože vždy sa vzápätí na tom zasmiali a zároveň to bol prejav jej starostlivosti. Hoci sa Liath o neho starala a v chráme ho docela dobre prijali, ale stále sa to nedalo považovať za jeho domov. Nie tak skoro, možno časom.* Odkiaľ vlastne si? Myslím, že ani tvojím domovom nie je chrám... *Až teraz si uvedomil, že o Liath v podstate nič nevie a chcel využiť čas pri jedle, aby sa niečo dozvedel. Zároveň bolo to ticho... uspávajúce. Naneštastie, pri tichu mal čas aj myslieť na matku a to zrovna teraz nepotreboval, ak sa nechcel zase dostať do depresie.*
Liath: *Všimla si, že chlapce potěšila. Což nebyl zase takový div. No v jistém smyslu to potěšilo i ji, i když ona si to jak jinak, než že nechávala pro sebe. Tak či tak ho poté jen sledovala, jak hledá v tašce něco na zub. Sama si odpila z lahve s vodou, kterou si nechala u sebe.* Pořádně se najez. Jídla je tam dost,* podotkla jen. Přeci jen nebrala jen tu jednu misku rýžových koulí. Čekala, že tu budou i hodiny a Tomeo byl stále ve vývinu. Sama momentálně jídlo nepotřebovala, i když nečekala, že by chlapec přemýšlel v tomto směre.*
Tomeo: *Cítil dosť veľkú únavu, keďže chakrou doslova plytval, no stále sa nútil pokračovať. Keď ho dokonca pochválila, tak ho to neskutočne potešilo. Veď väčšinu času si držala kamenný výraz a teraz sa dokonca pousmiala. Teda, nebol to doslova úsmev, ale on si dokázal tej malej zmeny všimnúť, keď sa na ňu pozrel, keďže si jej neurčitého výrazu všímal až moc. Dal si teda naozaj prestávku a otočil sa k taške. Nechcel sa jej tam moc hrabať, ale očividne na to dostal súhlas, ak nie dokonca príkaz, a zároveň cítil dosť hľad ako rástlo vyčerpanie. Prešiel a zohol sa teda k nej, aby si vytiahol niečo pod zub. Chvíľu hľadal, keďže ani nevedel, čo hľadá. Nakoniec však z tašky vytiahol akúsi misku, v ktorej sa nachádzalo niekoľko ryžuvých gulí.* Itadakimasu... *Zaželal si ticho pre seba a okamžite sa pustil do jedenia. Vytiahol si jednu, no sotva párkrát odhryzol a bolo po nej. Človek by sa normálne čudoval, kde to v tom dieťati môže končiť. Musel sa však aj krotiť, aby nezjedol všetko a niečo zostalo aj pre Liath.*
Liath: *Sledovala jeho pokusy přičemž však dělala ještě jednu věc. A tou bylo, že se soustředila na chlapcovu chakru a studovala ji. Což s jejím cítěním bylo celkem dobré jelikož cítila i ty slabé výkyvy, když se dostatečně soustředila. A momentálně nedělala nic jiného.* Lepšíš se,* podotkla jen, když se mu poprvé ukázaly rudé vlasy. Dokonce se na něj i slabě pousmála, i když jen jedním koutkem úst.* "Asi by neuškodilo naučit se předávat pořádně chakru..."* pomyslela si jen v duchu, zatímco ho sledovala.* Dej si chvíli přestávku a najez se,* pokračovala však, pokývnouc směrem k tašce, ať se obslouží sám. Trošku víc samostatnosti neuškodí, navíc chtěla přemýšlet.*
Tomeo: *Dokonca zamával aj rukami, aby si pomohol udržať rovnováhu. Už to vyzeralo, že spadne, keď vtom sa v poslednej možnej sekunde udržal na nohách. Musel si napraviť rúcho, ktoré mu pri tom mávaní a skoropadaní skĺzlo z jedného ramena. Keby to vzdal hneď po prvom neúspechu, tak je jasné, že by v živote nič nedokázal. A on mal svoj cieľ, chcel byť dostatočne mocný, aby si skrotil Nanabiho. Veď chcel naplno využiť matkinho odkazu a zároveň si akosi podvedome chce uctiť jej pamiatku tým, že ovládne to, čo mu 'zverila'. Na slová Liath o sústredení chakry do rúk len ticho prikývol a okamžite tie tri pečate skladal znovu. Pes, kanec, baran. Strediť sa na matku. Chakru smerovať do rúk a brať ruky ako bránu k uskutočneniu premeny. Príliš však myslel na prerazenie neexistujúcej brány, vďaka čomu dodal vlastnej chakre silu, čo sa mu vypomstilo v podobe bolesti dlaní. Ticho zasyčal, ale inak sa nesťažoval. Hoci si teraz bude spôsobovať väčšiu bolesť a na jeho lesklých očiach je jasne vidieť, že s bolesťou moc bojovať nevie, stále to odmieta vzdať. Prvé dva kroky zostávajú zachované, sústrediť sa na matku a skladať pritom pečate. Len si vylepšuje predstavenie o kontrole chakry. Možno skúsený ninjovia to robia podvedome, no on sa najprv musí naučiť, ako ju tam dostať.* Henge no Jutsu! *A nič. Akoby ho to ale malo odradiť. Matka. Tri pečate. Chakra.* Henge no Jutsu! *A stále dokola. Počíta to niekto?* Henge no Jutsu! *Ucítil ohromné vyčerpanie a technika sa aj do platnosti dala, no jediné, na čo sa zmohol bolo, že mal teraz dlhšie červené vlasy. Aj to sotva pár sekúnd, keďže nedokázal techniku udržať.*
Liath: *Jeho zahanbení si příliš nevšímala. Neměla důvod jaksi a nač ho uvádět více do rozpaků nějakou poznámkou? Ne, díky. Místo toho se jen změnila zpátky do své podoby, sledujíc jeho pokus. A že by možno měla reagovat na jeho vyskočení na nohy? Inu, nebylo třeba. Trošku to tak totiž čekala. Musela uznat, že se snaží. A to bylo dobře. Z vícero důvodů. Nevěděla, koho si vybral jako svou "předlohu" no mohla mít jisté typy. A také je měla. Nečekala, že by se mu technika povedla hned napoprvé - i když mohl být talentovaný, ale všechno mělo své meze. Zvlášť, když poprvé používal chakru. Nejevila však ani tendenci ho zachytit, když zavrávoral. Nehodlala ho přeci rozmazlovat. A že mu předtím ošetřila zranění? Nu, to bylo trošku něco jiného jaksi. Stává se. Tak či tak si jen podepřela rukou bradu.* Soustřeď chakru zase do rukou. Čím více se soustředíš tím méně chakry tě to nakonec bude stát.* podotkla jen, čekajíc či to zkusí znovu.*
Tomeo: *Zahanbene sklopil zrak, keď správne pochopila, že čítanie mu ešte nejde. Všetko je to len otázka času. Len škoda, že čas stále plynie a je toľko vecí, ktoré by potreboval pre tréning, no zatiaľ sa len učí základy o chakre a zoznamuje sa s novým okolím. "Henge no Jutsu..." Zopakoval si názov techniky a snažil sa skladať ručné pečate zarovno s ňou. Niežeby hneď sústredil chakru, kdeže, nemal predstavu, ako to presne bude robiť, len zatiaľ chcel dostať ten správny cit do rúk. Odskočil však dozadu, keď sa zmenila na jeho samotného. V podstate to bola technika, ktorá nerobila nič také extrémne výnimočné, no jemu to tak prišlo. Veď ešte pred mesiacom by techniky bral ako rozprávky a nedá sa povedať, že odkedy ho Liath našla sa s nimi nejako extra stretával. Celé to preňho bolo nové, ale zároveň ho to zaujímalo. Teraz bol čas, aby sa rozhodol, na koho sa pokúsi zmeniť. Asi by bolo dobré, keby sa rozhodol premeniť na Liath, keďže tú mal doteraz pred očami, no ona povedala, že je to hlavne o predstavivosti. A nikoho si nevedel predstaviť lepšie, ako matku. Sústredil sa na jej podobu, na jej úsmev a milý pohľad. "Pes... kanec... baran..." Menoval si v duchu pečate, ktoré skladal. Zároveň si však aj predstavoval, ako tie potôčiky vo svojom tele zameria mimo tela, pričom vďaka nich akosi pretvorí svoj vzhľad.* Henge no Jutsu! *Namiesto toho však pocítil únavu a zatočila sa mu hlava. Veď nebol zvyknutý používať chakru, keďže to ani nevedel, a teraz ju zrazu nasmeroval von z tela. Zamávalo s ním, no nakoniec to našťastie ustál.*
Liath: *Neunikl jí jeho výraz při nakouknutí do svitku. Mohla jen hádat důvod, no zkusila to.* Hádám, že máš ještě problém se čtením,* podotkla jen, přehodíc si dlouhý cop tyrkysových vlasů na druhé rameno.* I na to se později zaměříme, ale ne teď,* dodala. Možno by byl lepší učitel někdo, kdo používá mimiku, ale což. Darovanému koni na zuby nehleď. Vzala si od něj zpátky lahev, sama se mezitím napíjejíc z vlastní a přejela ho pohledem.* Zkusíme, či zvládneš Henge. Momentálně asi nejjednodušší technika, která mě napadá.* Odvětila. Mohla zkusit něco praktičtějšího, jako chození po vodě nebo stěnách, no to bylo náročnější na ovládání a to byl teď kámen úrazu.* Sleduj,* vybídla ho jen následně, kdy ruce složila nejprve do pečetě psa, poté kance a zakončila to beranem. Následně jen použila techniku Henge no Jutsu, kdy na sebe vzala Tomeovu podobu. Takže vlastně koukal sám na sebe.* Díky této technice na sebe můžeš vzít podobu někoho jiného. Je to hodně o představivosti, ale to snad zvládneš.* Pokračovala, kdy se na něj široce zazubila. Což byl sice falešný úsměv lebo měla chlapcovu podobu, ale což.*
Tomeo: *Milo ho prekvapilo, že s ním rovno opakovala aj tretíkrát, ale ako sa hovorí, do tretice všetko dobré. V treťom kole zložil už všetky pečate, niektore vyzerali dosť dobre prevedené, iné zas len tak, aby sa nepovedalo. Samozrejme, že mu to trvalo nejaký čas, ale aj tak to boli poznateľné pokroky. Dokonca ho aj pochválila a to ho veľmi potešilo. Pravou rukou si zasunul neskrotné ružové pramene, ktoré vybehli, naspäť pod čapicu a len tak-tak stihol chytiť zvitok. Kúsok z neho rozmotal, aby vedel, o čo sa jedná. Keď tam uvidel pečate, tak sa potešil, no trochu odrádzajúcim bodom boli popisy. Možno sa učil čítať, no stále to bolo len vo fáze učenia sa a nebol v tom príliš zdatný. Dalo by sa povedať, že čítanie bolo preňho ako tipovanie, že aký zvuk sa skrýva za daným znakom. Nebol nijako extra smädný, no vodu prijal, pretože ak nič iné, tak aspoň mohol osviežiť suché ústa. Hneď ako dopil, tak fľašu zavrel a podal ju Liath naspäť. Stále bol plný nadšenia a nevedel sa dočkať.* Čo budeme robiť teraz?
Liath: *Nemohlo jí uniknout, že to nyní jde chlapci lépe. Přeci jen nebyla slepá, naopak měla cit pro detaily. Což je pro Shinobiho, zvlášť její úrovně celkem snadné, ale hlavně životně důležité. Stačila by drobná nepozornost a mohli jste být velmi rychle mrtví. Tak či tak nad tím teď nepřemýšlela. Projela s chlapcem znovu všechny pečetě. A pak ještě jednou od začátku. Přeci jen to nechtěla sice přehánět, no opakování matka moudrosti. A než si je všechny zapamatuje, tak ať je aspoň schopen je správně složit.* Už ti to začíná celkem jít,* podotkla jen, když bylo třetí kolo za nimi a z tašky vytáhla svitek, který mu hodila.* Na. To si můžeš studovat později.* Podotkla jen přičemž následně vytáhla i láhev vody, kterou mu však podala už o něco normálněji.*
Tomeo: *Potešilo ho, že na to prikývla, lebo stále väčšinu času nevedel, čo od nej čakať. V pôvodnej dedine sa čo-to naučil o odhadovaní reakcií podľa výrazu, hlavne keďže mal často problémy kvôli neposednosti, no u Liath, ktorá mala väčšinou ten istý výraz, to bolo nemožné. Bolo zároveň jasné, že ani po druhom opakovaní si to nezvládne zapamätať, ale aspoň si to precvičí. Opakoval čo najpozornejšie pohyby prstov, aby to čo najlepšie predviedol, no stále to vyzeralo príliš umelo a sústredene. To sa však vychytá časom. Chcel by toho zvládnuť čo najviac v čo najkratšom čase, keďže detská zvedavosť účinkovala, no až príliš mu dávali zabrať pečate, než aby sa mohol posunúť na učenie nejakej techniky. Aj na to príde, bude lepšie keď skôr ako neskôr, no všetko má svoj čas. Teda malo by mať, no život v chráme je v mnohom iný, akoby niekto čakal.*
Liath: *Sledovala, jak si při skládání pečetí vede. Ty snažší mu šli dobře, no některé složitější tolik ne. Ale to bylo normální, tak nač se tím trápit? Místo toho jen pokývla na jeho otázku.* Samozřejmě. Chci aby sis je pamatoval a uměl je a to po jednom projití nepůjde,* odvětila. A že měla v tašce svitek na kterém byly pečetě nakreslené a popsané, která je která? Inu, mohla mu ho ukázat hned. No neudělala to ze dvou důvodů. To mu poslouží více pro opakování. A ještě vlastně ani nevěděla, či chlapec umí číst. Což ji sice napadlo až teď, ale stává se. Tak či tak začala s pečetěmi zase od začátku. Nespěchala, neměla kam. Alespoň zatím tedy.*
Tomeo: *Bolo docela prekvapením, že na jeho kúzlenie nereagovala, no asi si aj ona začala zvykať na neho. Aj keď, nevedno, kto z nich si zvykal ťažšie. Keď však začala hovoriť o pečatiach, tak mu akosi došlo, že to bude niečo extrémne podstatné a nemôže to nechať len tak byť. Preto si už vopred pripravil ruky na skladanie. Kto by to povedal, že na ručné pečate potrebuje ruky, že? Čakal niečo zložité, no prvá pečať, ktorú pomenovala opica, mu prišla dosť jednoduchá. Teda, okamžite to zvládol, keďže to bolo len položiť pravú dlaň na ľavú. "Opica..." Zopakoval si v duchu, aby si to zopakoval. Teda, bude to musieť istotne ešte trénovať, aby si to vryl do pamäti a zároveň ich dokázal skládať v rýchlosti. Sotva sa nazdal, už mu predviedla druhú pečať, ktorou bol drak. Išlo o spojenie vystretých malíčkov a prekríženie vystretých palcov. Ostatné prsty navzájom zapadli doseba medzi tymito dvomi hlavnými. Niektoré pečate zvládol podobne ľahko, no niektoré nedokázal zopakovať a prsty sa mu pri nich príliš motali.* Mohli by sme ešte raz? *Opýtal sa s prosebným pohľadom, keďže chcel zložiť aj tie, čo nezvládol.*
Liath: *Už si tak nějak začínala zvykat na ten nechápavý výraz, no co se dalo dělat. Časem to snad pochopí, i když by byla raději, kdyby to bylo dřív než později, ale což. I na jeho slova o kouzlení už si začínala zvykat, i když stále měla tendenci ho opravovat, no co už. Pokud to tak alespoň lépe pochopí...* Dá se říct,* přikývla tedy nakonec bez opravy na jeho slova, více se nad tím nezamýšlíc.* Teď ti nejdřív vysvětlím co jsou to ruční pečetě. Sice budeš muset zlepšit ovládání své chakry, no tohle ti poté pomůže v jejím správném usměrnění.* Pokračovala. Poté jen složila postupně každou z pečetí. Opice, drak, krysa, pták, had, vůl, pes, kůň, tygr, prase, beran, zajíc. Neudělala to však rychle za sebou. Každou pečeť nahlas pojmenovala, vybídnouc ho aby ji napodobil. Tohle byl dle ní základ, který je třeba znát, takže nehodlala skončit dokud se to chlapec nenaučí.*
Tomeo: *Pravdepodobne ani keby mal na to hodiny, tak by to nedokázal pochopiť a pobrať všetko, čo hovorila. Suiton? Elementárne techniky? Veď sotva chápal techniky ako také. Preto mu hlava nechápavo klesla do strany a hľadel na ňu s pozdvihnutým obočím.* Takže to potom dokážem vykúzliť vodu? *Niekoho by mohlo iritovať, že stále hovorí o kúzlení, no on to vďaka tomu lepšie chápal. Keď však povedala, že sa mu podarilo čo chcela, tak sa mu na tvári rozšíril spokojný úsmev.* A čo tejaz? *Očividne mu len jeden úspech nestačil a chcel zvládnuť niečo ďalšie. Škoda len, že si neuvedomoval, že pre nejaký ďalší úspech sa najprv musí dostať na vyššiu úroveň v kontrole chakry. *
Liath: *Viditelně nijak nereagovala na jeho rozrušení z toho, co udělal. Místo toho si beze slova vzala zpátky vlhký papírek a pousmála se.* Výborně. Podařilo se ti trochu ovládnout svou chakru a nasměrovat ji do toho papíru, jak jsem chtěla. Vidíš, jak zvlhl? To se stane, když tvá podstata chakry je Suitonová. Což znamená, že se později budeš schopen naučit elementární techniky s vodou.* Objasnila jen první fakt, no pokračoval.* TOhle jsou totiž papírky na zjištění chakrové podstaty. A proč jsem ti jeden dala? Ze dvou důvodů. Prvním byl fakt, že takto snadno zjistím či se ti koncentrace podařila nebo ne a druhý byl ten, že právě zjistím tvou podstatu.* Pokračovala. No na chvíli se odmlčela aby měl chlapec dost času to vše vstřebat.*
Tomeo: *Dokonca sa trochu aj rozkašľal, keď sa do jeho pľúc konečne dostal vzduch. Vtom však prišiel šok, keďže na ruke cítil čosi chladivé. Trochu ho to vyviedlo z miery a začal poskakovať.* Čo-čo-čo to má byť? *Síce to nebola dokonalá reakcia na zistenie elementu, ale bolo to dostatočné, aby sa dalo aspoň dedukciou zistiť. Teda, niekto skúsený by to zistil ľahko, no on nemal poňatia, čo to má znamenať, takže ho to docela vyplašilo. Škoda, že zatiaľ nevedel, aký úspech sa mu podaril. Vystretú dlaň natiahol smerom k Liath, aby jej ukázal vlhší papierik. Nebol doslova rozmočený, lebo sa mu dostalo minimum chakry, ale to je detail. Bol zvedavý, čo ho chce Liath naučiť, no to očividne malo ešte svoj čas. Aj keď, poznanie vlastného elementu malo ešte viac času, keďže najprv musí získať kontrolu nad samotnou chakrou.*
Liath: *Nad jeho otázkou se na chvíli zamyslela. Nedalo by se vyloženě definovat, že použvívání chakry je dědičné. I když vlastníci Kekkei Genkai snad všichni dokázali ovládat chakru. Teoreticky se však mohlo stát, že by dítě dvou Shinobi nebo jednoho by nebylo schopné používat chakrovou soustavu.* Neřekla bych přímo dědičná. Jen k tomu máš podstatně vyšší předpoklady,* shrnula to nakonec do dvou jednoduchých vět. Přeci jen... byli i Shinobi, co nemohli používat chakru a soustředili se na Taijutsu. No následně jen sledovala jeho pokus, v duchu se uškrnouc tomu, že zadržuje i dech. No dokud jí tu na to neomdlévá, tak jí to bylo celkem jedno. Byla více zvědavá na to či se mu to povede. Přeci jen věděla, že každý má nějakou elementární podstatu.*
Tomeo: *Musel sa uchechtnúť nad tou predstavou, že je akýsi džin, ktorý dokáže splniť prianie. Keby tomu tak naozaj bolo, dokázal by splniť ale svoje vlastné prianie? Prianie, aby ho matka našla? Niežeby sa mal nejako extrémne zle, znášal to hrdinsky, ale predsa to bolo neznáme prostredie s neznámymi ľuďmi a radšej by uvítal mamu. Pri týchto spomienkach z jeho tváre úsmev na moment zmizol. Možno ako každý vedel, čo je to krv a že jej má v tele hodne, zároveň, že keď sa poreže, tak začne krvácať, no sústavy? To už bolo trocha príliš. Tváril sa chápavo, no popravde nemal ani šajnu, o čom melie. Ak si to aj chcel predstaviť, tak si to predstavil ako akýsi pomyselný potočik tečúci telom. V podstate to nebola zlá predstava, ale dosť nepresná. Bol zažratý do jej počúvania, aj keď toho bolo zase veľmi málo, čo pochopil.* Takže... chakra je dedičná? *Možno to znelo hlúpo, ale prišlo mu to tak, keď spomenula fakt, že jeho matka bola shinobi. "Usmerniť? To akože prikážem potôčiku tiecť určitým smerom?" S nechápavým výrazom si prevzal ten papierik a skryl ho medzi dlane. Zavrel oči, čo značilo sústredenosť a predstavoval si to ako energia tečúca potôčikmi jeho telom je teraz presmerovávaná do rúk. Dokonca sa sústredil až tak, že zabúdal dýchať. Či sa mu to podarilo, je zas prípad iný. Sám veď ani nevedel, čo tým má dosiahnuť. Po chvíľke, keď už cítil, že sa musí naddýchnuť, prudko otvoril oči a zhlboka do seba nasal vzduch.*
Liath: *Věděla, že by chlapce asi neměla tolik zahrnovat informacemi...No na druhou stranu, když toho poví hodně, tak mu v hlavě něco utkví. Určitě ne všechno, no opakování matka moudrosti. Tak či tak* Jinchuuriki přesněji. Nejsi džin, který by vylézal z lampy a plnil lidem přání,* opravila ho. No poté si přestala hrát s senbonem a ukryla ho.* Chakra se dá popsat jako energie, která ti koluje tělem. Má svou vlastní soustavu. Víš, že když se zraníš tak krvácíš. Krev v tvém těle má také takovou soustavu, které se řká oběhová. Soustava, která vede chakru je chakrová. Plyne vedle té oběhové, no jejich funkce jsou různé. Ne každý může chakru používat. Sice soustavu má každý člověk, no ne u každého je dostatečně vyvinutá. Ty jsi však schopen chakru použít. Tvá matka byla Shinobi a máš v sobě ocasého démona. Což ti dává možnost získat více chakry než co může mít v běžném případě normální člověk. Zkus si to představit jako energii, kterou můžeš usměrnit.* Pokračovala. Mezitím vytáhla na první pohled obyčejný papír a podala mu ho.* Na. Zkus to. A soustřeď se na ten papír.* Vybídla ho. Díky tomu papíru nejen pozná, že se chlapci povedlo ovládnout svou chakru, ale zároveň tak i pozná, jakou elementární podstatu má.*
Tomeo: *Možno bol chápavejší, no zároveň bol stále šesťročné dieťa a ona naňho vypálila príliš veľa informácií naraz. Zachytil nejaké informácie, ako to, že jemu podobným sa hovorí jinchuuriki a Nanabi nie je jediný démon na svete. Dosť by ho však zaujímalo, ako vyzerajú ostatný bijuu, keďže ten jeho je chrobák. Zároveň pochopil ešte niečo o tom, že časom dokáže využívať aj démonovu energiu a silu, no to je extrémne náročné. Podstatné však bolo, že ho to má kto učiť. Aj keď, to moc nepochopil a nevedel si to ani predstaviť.* Takže som džin? *Opýtal sa so zaujatým výrazom, ďalšia detská provokácia. Tie stupne kontroly nijako ďalej nekomentoval, veď ešte len pred nedávnom sa dozvedel, že existujú shinobi, teraz už mal sa za jedného trénovať a hovoriť o chakre? Trocha priveľké sústo. "Bohvie ako sa máte, Inori, A-chan... chýbate mi... aj ja vám?" Čo iné čakať od decka, než že bude myšlienkami úplne inde?*
Liath: Áno ovládnout. Ti, kteří mají v sobě zapečetěného Bijuu jako je Nanabi jsou nazýváni Jinchuuriki. Krom tvého Bijuu je ještě dalších osm. O třech vím, kdo jsou jeho Jinchuuriki.* Začala. No tím nekončila ani zdaleka.* Takový Jinchuuriki by měl být schopen svého Bijuu ovládnout. Využívat jeho sílu a chakru. No není to snadné, i když ne nemožné. V tomto ti časem možná seženu lepšího učitele, řekněme, že znám i jiné jinchuuriki. Ale to má ještě čas...* začala, no nakonec téma Bijuu chtěla ukončit.* Nejdříve se musíš naučit kontrolovat svou chakru. A jak jsem myslela tu správnou kontrolu? Inu... vezmeme to takto. Jsou různé úrovně kontroly chakry. Stejně jako jsou různé úrovně technik. Čím máš lepší kontrolu chakry, tím složitější a hlavně silnější techniky můžeš dělat. I když i to má specifičtější pravidla, kterými tě teď však nebudu zatěžovat.* pokračovala, pokynouc mu aby se posadil.*
Tomeo: *Očakával, že ho opraví, takže ho to nijako neprekvapilo. Keď však prehovorila, čo ho plánuje učiť ako prvé, tak sa postavil a otočil smerom k nej. Mal z nej rešpekt, pretože dokázala potlačiť toho otravného chrobáka a to rozhodne vypovedalo o jej sile, ale nebolo to zase tak, že by sa jej bál. Nemal na to ani dôvod. Veď čo horšie by sa mu mohlo ešte stať? Delí sa o telo s bytosťou, ktorá ho chce zabiť.* Ovládnuť Nanabiho? *Zaujalo ho to. Dalo by sa povedať, že ho to zaujalo natoľko, že si to určil za prvý cieľ. Veď momentálne žiadny cieľ okrem neskoršieho nájdenia matky nemal, tak prečo si nejaký nedať? Matka mu pravdepodobne dôverovala, že to zvládne, tak aj kvôli tomu sa pre to rozhodol. Hlavne však chcel urobiť dojem, pretože ak boli aj tak mocné kunoichi, že dokázali Nanabiho poraziť, čo je oproti tomu nejaká kontrola s využitím existujúcej pečate?* Ako to myslíš? S tou správnou kontrolou...
Liath: Jutsu, ne kouzla,* opravila ho jen s nicneříkajícím výrazem ve tváři. Ten si ostatně zachovávala většinu doby. Neměla důvod k tomu to měnit a chlapce neznala příliš dobře. A příliš se přetvařovat nebyl její styl. Tak či tak se posadila na deku a pohledem ho sledovala.* Přemýšlela jsem a prvním krokem by krom meditací, které jsi už měl v chrámu měla být správná kontrola chakry. Pomůže ti to i ovládnout toho brouka v tobě. Nanabiho, i když to chvíli potrvá.* Pokračovala, pohrávajíc si mezi prsty s senbonem. Nemělo to význam, zkrátka se chtěla nějak zaměstnat.*
Tomeo: *Ticho nasledoval Liath na nejaké neznáme miesto. Už to bola nejaká doba, čo žil v chráme a pomaly by si možno aj zvykal, no jeho nálady boli nevypočitateľné a takisto aj jeho správanie. Vlastne, sám nevedel, kedy sa ako zachová a to na tom bolo najhoršie. Bolo toho proste príliš a Nanabi sa ešte stále pokúšal získať kontrolu pri každej šanci, ktorú dostal. Na sebe mal biele rúcho, no nemal ho oblečené scela správne. Našiel si v obliekaní svoj vlastný štýl a vďaka tomu to vyzeralo trochu inak ako malo, no zahalovalo ho to všade, kde malo a takto mu to bolo pohodlnejšie. Na hlave mal natiahnutú čiernu čiapku a svojimi netradičnými žltastými očami pozoroval neznáme prostredie.* Hai hai. Chakra je energia, vďaka ktorej používa shinobi kúzla. *Nebolo to tak, že by tomu nerozumel, ale zároveň tomu rozumel iba čiastočne. Ale už to bol dosť dobrý pokrok. Toto však bola len akási jeho bezstarostná provokácia, aspoň niečo, čo mal spoločné s dňami v Mahone. Pomaly sa aj vyrovnával s tým, že matku tak skoro neuvidí, no stále si nepripúšťal, že už ju neuvidí nikdy. Sám prešiel až k jazierku, ku ktorému sa sklonil a namočil si do vody dlane.*
Liath: *Stála na menší louce s přírodním jezírkem kousek za chrámem. Nechtěla první trénink s Tomeem absolvovat tam. Zvlášť, když nevěděla, jak to ještě vlastně je s Nanabim. A v chrámu zatím neřekla, že je chlapec Jinchuuriki. Nebyla si jistá reakcí mnichů, i když neočekávala nic negativního. Už jen proto, že to bylo "mírové" místo. No i tak, jistota je jistota.* Už jsem ti vysvětlovala, kdo jsou Shinobi, že to nejsou mágové a používají k tvoření technik chakru. A že tě naučím ji ovládat.* Obrátila se na chlapce, kterého s sebou přivedla, jakmile se zastavila kousek od jezírka a roztáhla na trávě deku. Nehodlala začátky nějak hrotit, takže s sebou měla i něco k jídlu a vodu.*
---: ---
---: ...
Liath: *Neočekávala, že by se chlapec okamžitě probral. Spíše čekala, že znovu usne. Už jen proto, že tu stále byla únava i vnitřní boj s Nanabim. Kterému asi už došlo, že se ven jen tak nedostane. Ale tak jeho boj. Do jisté míry. No ostatní věci hodlala nechat na později. Přeci jen času bude ještě dost...*
Tomeo: *O svojom nadchádzajúcom osude nevedel nič, no to ani vedieť nemohol, pokiaľ nebol veštec. Rozhodne to bude ešte veľmi zaujímavé a komplikované, keďže nemá kam ísť a stal sa jinchuurikim bez toho, aby vedel niečo o ninja svete. Veď shinobi považuje v podstate stále za mágov. Hoci bola technika, ktorá ho nútila prežívať si tie udalosti znovu a uvoľniť tým aj podvedome zachytené udalosti, preč, nebolo to tak, že by sa hneď ako zázračnou paličkou prebral. Teda, nemal by tento stav podobný spánku trvať dlho, keďže sa sotva prebudil z pravdepodobne niekoľkodňového spánku a jeho telo potrebovalo aj výživu, no zatiaľ v ňom zotrvával.*
Liath: *Čekala až se dostaví odpovědi. Sice ty teď přicházely pomaleji, ale to nevadilo. Dokud přicházely, tak to bylo v pořádku.* A při útěku jsem tě nakonec našla já,* podotkla. No nebylo to ani příliš otázka jako spíše konstatování. Ale tak stává se, že. V duchu si povzdechla a zrušila techniku. Dozvěděla se vše, co mohla. Tak či tak si byla jistá, že chlapec už matku nepotká. Což z něj dělalo sirotka. Navíc Jinchuurikiho, který nemá ani šajn o tom, kdo jsou Shinobi. Což ji nakonec vedlo k rozhodnutí, že z něj sama vycvičí Shinobiho, který bude schopen Nanabiho ovládnout. A pokud to půjde, tak ho bude učit i klanové techniky. No na to by musel mít správnou elementární podstatu. A tu zjistí až později.*
Tomeo: *Spočiatku odpovede prichádzali okamžite po otázke, no teraz už vznikali časové omeškania, akoby sa to muselo najprv v jeho hlave vygoogliť. Niežeby poznali strýčka googla.* Matka ma niesla naspäť do dediny. Bola unavená a ledva kráčala. Dedinčania ju zastavili. Nazvali ju čarodejkou a dali jej to za vinu. Povedala mi, aby som utekal, utekal dlho potom, ako už nebudem vládať. Povedala, že si ma nájde. *Tu sa jeho príbeh skončil, keďže práve na tomto úteku stretol Liath. Aj tak bolo obdivuhodné, ako dokázal utekať a že sa dokázal dostať dokonca z jednej zeme do druhej. To by bol takmer nemožný výkon pre dospelého, nieto pre šesťročné dieťa. To však bolo poháňané hnevom Nanabiho, vlastným smútkom a poslednými slovami svojej matky.*
Liath: *Nebylo až tak překvapující, že nevěděl, co se dělo mezitím, co mu pták bránil se dostat za matkou. Ostatně ani neočekávala, že by jí popísal nějaký boj s Nanabim či něco podobného. No to, že ho matka uspala trošku překvapující bylo. Leč to vysvětlovalo i jiné věci. Třebas to, proč nevěděl, že má v sobě zapečetěného ocasého démona.* Co se dělo poté, co jsi se probudil?* položila tedy další otázku. Věděla, že jí nepoví něco, co se dělo během jeho spánku. Bylo to nelogické, i když na druhou stranu neznala lidskou mysl natolik, aby dovedla odhadnout, co zachytí podvědomí, když člověk spí.*
Tomeo: *Zostalo na chvíľu ticho. Ako mohol chlapec odpovedať na niečo, čo nevidel a nezažil? Táto technika mala svoje výhody a aj nevýhody, no rozhodne nemohla z neho dostať niečo, čo nevedel a na teórie tu priestor nebol, keďže to bol už jeho subjektívny názor.* Neviem. *Jeho hlas znel však teraz o niečo hrubšie ako normálne.* Vták mi nedovoľoval sa tam priblížiť, boli sme príliš vzdialený. Nezmohol som sa na viac než na plač. Iba ON vie, čo sa tam dialo. *Opäť zostalo na moment ticho. Akoby chlapec hľadal niečo, čo v jeho výpovedi chýba.* Keď som uvidel matku, vyzerala veľmo vyčerpane. Iba čo som ju zbadal, už som aj zaspal... *Nanabi ešte väčšmi zúril, keďže nielenže si to prežíval znova, no Liath mu dala jasne najavo, že mu neumožní sa dostať z tejto schránky. A k tomu všetkému, čoraz viac ho obmedzovala pečať. Jeho vplyv sa našťastie začal opäť vytrácať.*
Liath: *Při dalších slovech, které následovaly jako odpověď na její otázky více zpozorněla. Už jen proto, že tady to začínalo být z jejího pohledu zajímavější. Jeho slova totiž potvrzovaly její teorii na takových devadesát procent. A to už něco znamená Horste! Tak či tak hodlala pokračovat se svými otázkami.* Co bylo příčinou toho řevu? Co se tam dělo?* položila otázku i když si vcelku dovedla představit odpověď. Všimla si však změň v chlapcově vzhledu, stejně jako zaznamenala změnu v chakre. Povzdechla si.* Nanabi, dokud jsem tady, tak se ven nedostaneš. Smiř se s tím,* podotkla jen trošku otráveně.*
Tomeo: *Ako keby ani nepotreboval dýchať, ešte len položila otázku, respektíve otázky, jeho ústa sa opäť pohli.* Nejaký čas sme išli lesom, mama sa dosť ponáhľala a preto som musel miestami utekať. Fúkal proti nám silný vietor, aký tam nebýval. Zrazu však matka zastala a pohrýzla sa a urobila niečo s rukami. Chvíľku po tom z dymu vyletel veľký vták. Vyskočila spolu so mnou na vtáka a už sme leteli. Spočiatku som sa bál, no zrazu som si začal let užívať. Bolo to niečo príjemné, čo som nepoznal. Let trval nejaký čas než matka vtákovi zavelila a zoskočila. Prikázala vtákovi ma držať ďalej od nej, a že mu dá znamenie, keď ma bude mať priviesť. Nedokázal som z vtáka zoskočiť, bránil mi v tom a stále lietal. Už to viac nebolo príjemné, navyše ten rev a hluk... *Pri týchto spomienkach si Nanabi spomenul opäť na bordovo vlasú kunoichi, ktorá ho dokázala zapečatiť a ktorá proti nemu tak neférovo bojovala. Jeho hnev sa stupňoval a chlapcova myseľ bola ovládnutá technikou, takže mu stačilo si nájsť len nejakú štrbinu, cez ktorú by prenikol. A práve tú štrbinu našiel, keďže tu sa ich spomienky prelínali. Chlapcove obrysy tváre sa trochu pozmenili, pripomínali viac divého tvora, aj jeho chakra začala mohutnieť, no Nanabi sa ešte nedokázal prejaviť natoľko, aby mohla začať oranžová chakra vyvierať. Čoraz viac mu kládla odpor aj samotná pečať, ktorá mala potláčať jeho vplyv skoro v plnom rozsahu.*
Liath: *Z chlapcových slov měla čím dál tím větší dojem, že je její teorie pravdivá. Přeci jen k tomu jeho vyprávění dost navádělo. A z jisté logiky to také dávalo smysl. Jeho matka ho chtěla ochránit a dost možná chtěla ochránit i celou vesnici před řádícím Bijuu. Tak či tak naslocuhala, zatímco přemýšlela.* Co se dělo poté, co jste opustili vesnici? Kam jste šli?* položila tentokrát další otázky. Přesněji první, kterou následně trošku více chtěla definovat. Možná se tak vyhne nepotřebným detailům jako jaká byla krajina a podobné věci.*
Tomeo: *Sotva bola položená otázka, on už bol pripravený pokračovať tým monotónnym hlasom.* Niečo medzi nimi v tých škatuliach hľadala. Nevidel som čo, no dosť to trvalo. Hoci bol chrobák ešte ďaleko od dediny, z ulice už nebolo počuť žiadneho hlasu. Mama si to uvedomovala a preto hľadala rýchlejšie. Po chvíli mala všetko potrebné a dosť sa nahnevala, že som ju pozoroval a nehral som sa vo svojej izbe ako chcela, no zároveň bolo vidno smútok v jej tvári. Objala ma a prikázala mi sa ísť teplejšie obliecť. Dokonca mi aj pripravila oblečenie, ktoré som si mal dať na cestu. Ona bola vtedy už dávno pripravená, prekvapivo mala vlasy v cope. Vzala ma za ruku a opustili sme dom. Zobrala ma preč z dediny, v ktorej som vyrastal. *Jeho rozprávanie opäť na moment skončilo, keďže tam bola pomyselná hranica v tom, čo sa dialo po vytiahnutí zbraní. Veď to stále boli prípravy a jej ďalšie kroky boli už priama akcia proti démonovi. Nanabiho hnev sa opäť začínal dostávať za istú hranicu, keďže spolu s chlapcom si tiež prechádzal spomienky na ten deň. Deň, kedy získal a zároveň stratil nadobudnutú slobodu.*
Liath: *Poslouchala odpověď na svou otázku. Příliš ji nepřekvapilo, že tam nebylo nic podstatného, tedy alespoň pro ni ne. Tedy krom názvu dané vesnice, že. Tu zmínil a ona to postřehla. Tak či tak už měla další připravenou otázku.* Co se dělo potom, co tvá matka začala vynášet ty zbraně?* Prostá otázka, která měla svou logiku. Zvlášť, když tam chlapcův monotóní hlas ztichl s posledními slovy. No jaksi už měla jistou představu, co se stalo.* "Takže na jejich vesnici zaútočil Nanabi a jeho matka se mu postavila? A zapečetila ho do svého syna... Tipuji, že už není naživu."* uvažovala v duchu, zatímco čekala na pokračování přípběhu.*
Tomeo: *Jeho myseľ sa začala vracať do toho dňa a skôr, než by niekto postrehol, sa jeho ústa pohli.* Bolo chladné ráno, no aj tak som sa po raňajkách išiel von hrať. Stretol som sa s A-chan a Inori-san. Mali sme sa hrať na schovku, no nakoniec sme sa k tomu nedostali. Len sme sedeli v parku a rozprávali sa. Inori-san ako vždy hovorila o chalanoch, s ktorými sa spoznala, keďže bola od nás staršia. A-chan jej rozprávanie prekrúcala a spoločne sme sa zabávali. Ako vždy, našu zábavu musel prerušiť Bakatora. Znova sa mi smial za moje vlasy a chcel ma zbiť. Inori sa mu však postavila a skôr, než k niečomu prišlo, tak sa dedinou ozýval krik. Hneď na to dedinou behali rodičia hladajúci svoje deti a odvádzajúci ich domov. Vďaka tomu nedošlo k boju, no naša zábava už skončila úplne, keď odviedli A-chan. Inori sa rozhodla ma odprevadiť domov a potom sama išla... neviem kam. Nikdy som nezistil, kde vlastne býva. *Možno jeho hlas bol monotónny a bez emócií, no pri tých spomienkach bol jeho pohľad na tie udalosti príliš subjektívny. Veď Inori niekedy bral ako staršu sestru.* Keď som prechádzal hlavnou ulicou Mahonu, tak som tam skoro nikoho nevidel. Po príchode domov sa mama správala divne. Donútila ma sa ísť hrať a sama zatiaľ začala vynášať nejaké veci z pivnice. Príliš ma zaujímalo, čo robí a preto som ju pozoroval cez pootvorené dvere. Akonáhle počula o démonickom chrobákovi, začala vynášať zbrane... *V tom ale jeho rozprávanie skončilo, keďže sa dostal do bodu, kedy sa už chrobák objavil a matka ho vzala Nanabimu naproti.*
Liath: *Nebylo to poprvé, co použila tuto techniku, no bylo to poprvé, co ji použila na rozrušeného novopečeného Jinchuurikiho. I když nevěděla či je v tom rozdíl. Všímala si jeho reakcí a nakonec se pousmála. Věděla, že by si chlapec poté díky hypnóze nemal ani pamatovat, co jí poví.* Pověz mi, co se dělo posledních několik hodin předtím, než se objevil ten brouk,* vyzvala ho jen. Věděla, že by chlapec měl monotóně popisovat děj a možno i vlastní pocity. Výhodou techniky bylo, že se takto daly zjistit i věci, které si člověk pamatoval jen podvědomě a normálně by si na ně nevzpomněl, no nevýhodou bylo, že právě mohl zmiňovat nepodstané detaily, zatímco to důležitější vynechá. Touž záviselo od osobnosti člověka jelikož mluví o tom, co bylo důležité pro něj. Proto technika nebyla zase tolik spolehlivá, jak by se jí zamlouvalo... No zatím s tím vždy vystačila.*
Tomeo: *Keby v tomto stave zostal dlhšie, tak by nepochybne aj mohol zošalieť. Veď sa toho udialo príliš behom krátkeho času a jedinou výhodou bolo, že jeho rozum to nedokázal spracovať. Teraz, keď však začal chápať jednotlivé udalosti, tak sa ich dopad na jeho podvedomia stupňoval. Už len kvôli faktu, že jeho matka bojovala s démonom, bolo jasné, že si ho už pravdepodobne nenájde. Hlavne podľa správania tých dedinčanov. Posledné, čo postrehol, bolo slovo Nanabi. Démon pri tom spozornel a akoby urobil posledný zúfalý útok na pečať, než bol opäť zatlačený do pozadia kvoli prichádzajúcej hypnóze. Chlapcova myseľ mala znovu prežiť tie udalosti, že by mohlo byť najhoršie mučenie, no práve kvôli tomu sa na čas postavila akási bariéra, ktorá obkolesila jeho myseľ a tým nemal Nanabi ako prebrať kontrolu. Aspoň teraz nie. Zrazu zostal len pokojne ležať na posteli, jeho dýchanie prudko spomalilo na normálnu rýchlosť a takisto spomalil aj rytmus jeho srdca. Technika sa dala do činnosti a jediné, čo už bolo potrebné, bola otázka od Liath.*
Liath: Shinobi nejsou mágové. I když dovedou podobné věci, ne-li zajímavější.* Odvětila mu jen. Začalo jí docházet, že tenhle chlapec zřejmě je z rodiny Shinobi, ale nic o tom neví. Celkem zajímavé zjištění, když se vzalo v potaz to, že měl v sobě ocasého démona. Tak či tak si jen v duchu povzdechla. Skutečně neuměla příliš pracovat s dětmi. Ani když byla sama dítě, tak nebyla zrovna dětská - alespoň po smrti Shikashiho a Alvara ne.* Brouk?* zopakovala jen po něm a na chvíli se zamyslela. Byla pravda, že si kvůli Kazukimu kdysi zjišťovala informace o Bijuu. A také kvůli Akashimu a Vie jelikož byli členové Fumetsu, stejně jako i o Raikage, když se rozkřiklo to s Rosuto a Nibim. A proč si rovnou nezjistit alespoň základy o ostatních? I když byla pravda, že těch informací nebylo moc, co se dalo zjistit. Povětšinou jen vzhled a počet ocasů a občas nějaká ta informace jako například to, že Shukaku ovládá písek. No teď jí její informace v podstatě stačily. I když by je popravdě ráda rozšířila, což by se jí skrze chlapce i mohlo povést. Že by ho v tomto trošku využila? No, proč ne, že*Nanabi?* zamyslela se tedy nahlas, i když to byl jen odhad. Sedmiocasý Bijuu v podobě velkého okřídleného brouka, který dokáže létat. No, když se začal takto zmítat na posteli, tak jen vstala a použila techniku Jigyakkou no jutsu, která měla chlapce uvést do klidu a hypnózy. Princip techniky byl, že se cíl ponořil do jakéhosi "transu" kdy poté zcela pravdivě odpovídal na otázky. Což byla jedna část o co jí šlo a druhá byla právě ho uklidnit tím, že ho do hypńozy dostane. Bylo jí jedno či se Nanabiho chakra opět objeví, může ji případně znovu potlačit, ne?*
Tomeo: Shi-shinobi? To sú mágovia ako moja matka? *Pýtal sa skôr sám seba ako jej, v tomto očividne nemal vôbec žiadne poznatky, no tomu sa nedá čudovať. Bol dieťa, ktoré žilo v dedine izolovanej od okolitého sveta a jeho matka svoj pravý život pred ním tajila. Možno by mu to raz povedala, keď by bol dostatočne starý na to, aby to pochopil, no taká situácia nenastala. Démoni? Skôr ho Liath strašila. Očividne príliš nerobila s deťmi, lebo mal preveľkú traumu, jediné šťastie že patril k tým deťom, že nedokážu niečo prehnane riešiť a na niečo sa príliš sústrediť. Skrčil si nohy a oprel si hlavu o kolená, pričom si nohy ešte objímal.* Tým myslíš....? Ten chrobák je vo mne? *Z očí mu stiekli opäť slzy. Chrobák, o ktorom hovorili dedinčania a ktorému išla matka naproti, toho démonického chrobáka doňho zapečatila? Bolo to však preňho príliš veľa informácii a pečať hoci bola čerstvá, nebola ešte úplne ustálená. Aspoň to by mohol byť jeden z dôvodov, prečo chlapec začal pišťať a držať sa za hlavu. Nevedno, čo sa mu dialo, no akosi prestal vnímať svet. Už opäť. Teraz sa však len prehadzoval na posteli, plakal a pišťal.*
Liath: *Jeho rozpaků si zrovna příliš nevšímala. Už jen proto, že neměla důvod a proč se tím zatěžovat? Ono to přejde. Při jeho otázce na Bijuu si však jen v duchu povzdechla. Už zabudla, že ne každé dítě má v tomto přehled.* Bijuu. Ne bižuterie. Jedná se o ocasého démona, který má ohromné zásoby chakry, kterou používají Shinobi.* Odvětila mu jen poklidně, nakloníc hlavu lehce více do strany. Jeho odpověď na otázku ji však příliš nepřekvapila. Už jen z toho důvodu, že ho našla v takém stavu v jakém našla a také, že měl v sobě chlapec ocasého démona a ani o tom nevěděl. Tak nějak tušila, že chlapec svou matku už neuvidí. Což znamenalo, že momentálně neměl kam jít. Věděla, že v chrámu mu dovolí zůstat už jen proto, že se zřejmě jedná o čerstvého sirotka. Můžou tu z něj vychovat i dobrého Shinobi, no bude potřeba kontrolovat démona uvnitř něj. Což by mohl být její úkol. Zatím však nic z těchto myšlenek neříkala nahlas, pouze přemýšlela.*
Tomeo: *Keď sa k nemu otočila a musela mu ísť pomôcť, tak len odvrátil zrak, keďže bol zahanbený. Nechal ju však mu pomôcť, pretože sám by to očividne nezvladol. Pri tej otázke, že co robil v tom lese, sa znova rozosmutnil, keďže mu matka chýbala. Diteraz žil len s ňou a teda nezažil este takéto odlúčenie. Keď spomenula bijuu, tak len zvráštil čelo a snažil sa niečo pochopiť z jej výrazu.* Bidžu? To mám akože v sebe ukrytý nejaký šperk? *Čo na tom, že si pod pojmom bijuu predstavil bižutériu? Veď matka niečo také nosila a on presne nevedel, ako sa to volá.* Mamina... Povedala, aby som utiekol, že si ma nájde... *preriekol nakoniec, čo robil v tom lese. Na jeho výraze bolo zjavné, že len tak-tak odoláva slzám. Opäť raz odvrátil zrak a rukou si prehrabol ružové vlasy. Následne si vzal čiernu čiapku, ktorú kvôli obliekaniu musel nechať na posteli, a prekryl si ňou ružové vlasy, kvôli ktorej sa mu v minulosti tak smiali.*
Liath: *Chvíli naslouchala tomu, jak s rouchem bojuje. Tak trošku čekala, že by se to mohlo stát, ale což. Když už slyšela, jak sebou žuchl na postel, tak si povzdechla a otočila se zády k oknu, přecházejíc k posteli.* Počkej, pomůžu ti,* vybídla ho jen načež následně jak řekla, tak udělala. Nepotřebovala aby to případně ještě roztrhl. To by jí mniši asi moc nepochválili. Jelikož by to samozřejmě byla její vina. Tak či tak pomohla chlapci se z toho vymotat, následně mu to pomohouc i obléct. Kašlala na jeho případné protesty, přeci jen byla starší a měla troěku větší sílu a zručnosti než on.* Tak a teď mi řekni, jak jsi se dostal do toho lesa a proč jsi byl v tom stavu v jakém jsi byl. A jak jsi přišel k Bijuu, kterého máš v sobě zapečetěného.* Vybídla ho stručně, když si opět přitáhla židli na kterou se obkročmo posadila.*
Tomeo: *Čím viac sa snažil, tým viac sa v tom motal. Ani nevedel, ako to tak zvládol, no po prvej minúte obliekania mal nohy spojené rúchom natesno dokopy, hlavu prevliekol cez voľnejší rukáv, ľavú ruku mal tlačenú dozadu, zatial čo pravu ruku a pravú vrchnú polovicu tela mal holú. Začal vydávať nesúhlasné vzdychy a čoraz viac tlačil na látku v snahe oslobodiť sa silou. Látka síce párkrát zapraskala, no inak nepovolila. Jedine čo sebe spôsoboval bolesť. Bolo to dosť komicke, dokonca aj v tých temných zákutiach, o ktorých nevedel, sa rozliehal smiech. Ten smiech by sa však dal špecifikovať ako smiech zúfalstva. A možno to Nanabimu aj hralo do karát, pretože pokiaľ sa chlapec nevie ani obliecť, ako mu môže vzdorovať? Pečať, ktorej fyzický prejav bol na jeho bruchu, však robila svoju prácu, keďže jinchuuriki netušil o tom, že je niečo v ňom. Naspäť však k obliekacej situácii, teraz sebou už tak mykal, že neudržal balanc a padol na posteľ. To však nejaké švíky začali povolovať.*
Liath: Rádo se stalo,* odvětila mu jen, lehce přikývnouc na jeho otázku. To přešla k okýnku v pokoji ze kterého se zahleděla ven. Sice ho předtím vysvlékala a nebylo nic, co by mohla na chlapci vidět, ale tak co už.* Celkem zvláštně se to obléká, tak si dej pozor,* varovala ho však, no to už se chlapec začal do hávu zamotávat. Stane sa. Ze zvuků, které z jeho směru šli si dovedla celkem představit, co se děje, no nezasahovala. Jen ať si chlapec zkusí být samostaný. Prospěje mu to a zaměstná ho to. Ona mezitím přemýšlela, kterého Bijuu v sobě chlapec může mít. Bylojich pár, které hned zavrhla jelikož znala jejich Jinchuuriki. No i tak jich zbývalo víc než dost, které neznala.*
Tomeo: *Nebola to ani tak otázka, len si nebol istý, či sa mu to už zdalo, alebo to ešte bola pravda. Netušil ani, čo je to ninken, keďže doteraz sa s tým označením nestretol, no aspoň mu akosi doplo, že takých psov má viacero. Keď mu povedala o oblečení, tak to akosi pochopil, no stále sa kryl za paplón. To však len do momentu, než mu hodila čiapku. Okamžite ju schmatol a privinul si ju.* Etto, ďakujem... *povedsl tichšie a neisto. "Buď silný, mamina ma nájde..." Musel sa uspokojovať, aby znovu nezačal plakať. To už si ale jeho pozornosť ziskalo biele oblečenie na stolíku. Je vidieť, že je len dieťa, keď tak ľahko stratí niť myšlienok a začne sa zaujímať o niečo ine.* Ehm-mh... Mohla by si sa otočiť? *Zahanbene sa pozrel iným smerom. Spod paplóna by vyliezol až vtedy, keď by sa otočila. A že ho sama z oblečenia vyzliekala? To bol detail, to nebol pri vedomí. Nakoniec si konečne vzal to rúcho s úmyslom si ho obliecť, ale netušil ako. Pokúsil si to na seba navliecť, no akurát sa v tom zamotával.*
Liath: To byl Akino. Jeden z mých Ninken,*odvětila mu jen s lehkým přikývnutím na otázku psa s brýlemi. Trošku ji překvapilo, že se na něj ptal, ale co už. Tak či tak zůstala v klidu, když nejdříve vyskočil z postele a poté tam s pištěním zase zaplul, když si prohlédl místa, kde byl předtím zraněný.* Bylo celé potrhané a špinavé, navíc bránilo pořádnému ošetření,* odvětila mu jen pokojně, následně jen přejdouc k věšáku u dveří odkud vzala čepici, kterou tak hledal. Ostatně během doby, co spal, tak nechala sparé šaty vyčistit. Možno se dají ještě zachránit, alespoň něco z nich tedy.* Čepici máš tady, během spánku jsi ji dlouho pevně svíral,* pokračovala, pohodíc mu kus oděvu na postel než přešla ke stolíku. Tam vzala připravené šaty od mnichů a hodila mu je také na postel.*Tohle si obleč místo nich. Nic jiného tu nenajdeš,* vybídla ho jen, načež zůstala stát u stolíku.*
Tomeo: "Liath.... Chrám Ohňa..." Pes... s okuliarmi? *Opakoval si v duchu to podstatné, čo postrehol. Občas si ešte pretieral oči, aby sa zbavil nechcených sĺz. Až teraz si uvedomil, že je nezranený. Rýchlo zo seba zhodil paplón a vyskočil na nohy na posteli, pričom hľadel na svoje kolená, ktoré boli predtým rozbité. Hneď si obzrel aj dlane, ktoré mal rozrezané od kamienkov. A nič. Pousmial sa nad tým.* Ďakujem... *Prehovoril so sklopeným zrakom. Až teraz si uvedomil, že mu akosi chýba oblečenie. Začal panikáriť, zapišťal a prudko dopadol na matrac, pričom cez seba prehodil paplón.* M-m-moje oblečenie... *Vtom si však uvedomil ďalšiu zásadnú vec.* Čiapka! Kde je moja čiapka?! *Znova nadhodil paplón, no tentokrát len preto, aby sa pozrel, či pod ním nie je. Záležalo mu na nej a nemohol ju stratiť. Najradšej by teraz na jedlo nemyslel, keďže nevedel, kde má oblečenie a hlavne kde má čiapku, no je div, že vôbec má energiu sa hýbať, keďže jeho telo už minimálne pár dní nedostalo jedlo, aj keď teda tie posledné prespal. Teraz, pri zmienke, mu však začalo škvŕkať v bruchu.*
Liath: *Nějak příliš neřešila to, že ještě chvíli trvalo než se chlapec uklidnil. Zatím měla času dost, tak kam se ponáhlat, že? No přitáhla si raději židli k posteli, kdy se na ni obkročmo posadila a rukama se podepřela o opěradlo. Jemně se na chlapce usmála, když vykoukl. Což mělo být hlavně na jeho uklidnění než proto, že by měla tendenci se usmívat. Ale tak účel světí prostředky takříkajíc.* Já jsem Liath. Liath Murasaki a jsi v Chrámu Ohně.* Odvětila mu jen prostě.* Odnesla jsem tě sem poté, co tě mí psi našli v lese kde jsi se zhroutil. Přinesla jsem tě sem a vyléčila ti zranění, která jsi měl.* Objasnila mu možno trošku víc než na co se ptal. Mluvila pomalu, nespěchala. Chtěla dát chlapci čas aby to stihl vše pobrat.* Určitě máš hlad a měl by jsi se i napít,* podotkla však vzápětí, nakloníc hlavu lehce do strany, kdy jí dlouhý cop tyrkysových vlasů sklouzl ke straně jelikož ho měla jako vždy v poslední době přehozený přes rameno.*
Tomeo: *Trhlo ním, keď započul cudzí hlas, hlavne keď ten hlas bol aspoň podľa neho dosť tvrdý. Ale on bol momentálne len príliš rozcítený, čiže aj neutrálny tón vnímal úplne inak. To, že plačom nič nevyrieši, vedel, ale čo iné mu zostávalo? Stratil príliš rýchlo všetko čo poznal a ocitol sa vo svete, o ktorom nič nevedel. Bol hodený bez mora bez toho, aby vedel plávať a teraz to bolo len o tom, či sa to naučí, alebo sa utopí. A momentálne to viac vyzeralo na utopenie. Ešte hodnú chvíľu smoklil, no potom vyhrala spomienka na matku, ktorá sa usmievala a ubezpečila ho, že si ho nájde. Utrel si slzy a opatrne si stiahol prikrývku z tváre, no len z očí, stále sa však za ňou skrýval.* K-kto s-s-si? Kde t-to-to som? *Jeho hlas sa lámal a nedokázal poriadne hovoriť, cítil v hrdle akúsi horkú hrču a zrak sa mu zase zahmlieval od tlačiacich sa sĺz.*
Liath: *Za dobu, kdy chlapec spal jí nejen skončila stráž, ale začala i nová, kratší. Prohodila si jednu, takže v době, kdy se Tomeo probudil zrovna četla jakýsi svitek v rohu místnosti. Přesněji studovala novou pečetící techniku, kterou se hodlala naučit. A to techniku, kterou použila Aiko po souboji s ní. Uvažovala nad ní nejen kvůli tomu aby Mizukage nezískal její tělo, ale i proto, že s v kombinaci s další technikou by se mohlo jednat o velmi silnou manipulační zbraň. V duchu se nad tím ušklíbla, no místo nad rozvahami, coby kdyby se zaměřila více na studium. Našla si totiž nějaké záznamy své předchůdkyně a mezi nimi i tento svitek. Nebyla zaměřená na chlapce, a tak si toho, že je vzhůru všimla až když zalezl pod deku a rozbrečel se. V tu chvíli jen beze slova srolovala svitek, odložíc ho na jednoduchý stolek vedle vody, jídla a šatů, které na něm byly. Moc místa tam už se všemi těmito věcmi nezůstalo.* Pláčem nic nespravíš,* pronesla jen zatímco se postavila. Menším oknem do místnosti pronikalo dost světla na to, aby bylo dobře vidět, no ona dosud seděla v tom temějším koutě místnosti. Měla raději tmu a stíny. Zatím na chlapce příliš netlačila, nepotřebovala se babrat s rozrušeným dítětem. Začne s otázkami až se trošku uklidní. Navíc měla za to, že chlapec se bude ptát první.*
Tomeo: *Nevedno, koľko času to zabralo, než sa konečne prebral, no rozhodne to nezostávalo len pri hodinách. Pomaly otvoril oči a na jeho tvári hrial úsmev, keďže sa dobre "vyspal". Úsmev však trval len niekoľko sekúnd, keďže si následne uvedomil, že je v neznámom prostredí. Keď sa snažil pochopiť, ako sa tu ocitol, tak si spomenul na všetky tie udalosti z posledného neznámeho času. Strata matky, ktorá si ho stále nenašla, nútený útek, pády, ktorými utrpelo jeho telo a... pes? Pes s okuliarmi? To sa mu už rozhodne len snívalo, keď odpadol od únavy. Aspoň to si myslel. Stále však mal pred očami tú nočnú moru plnú chrobákov, Nanabiho pokus o prevzatie kontroly nad chlapcom. Potiahol si prikrývku cez hlavu, aby sa skryl pred svetom a začal ticho vzlykať. Akosi si ani neuvedomil, že v miestnosti nie je sám. Bol očividne aj príliš vyplašený na to, aby to zisťoval. Veď dokonca si ani neuvedomoval, že ho niekto vyzliekol. A to malo byť asi prvé, čo si mal všimnúť. Preňho to však boli všetko len nepodstatné veci, keďže jediné podstatné bola strata matky. Z očí sa mu valili obrovské slzy, hlavne kvôli podvedomiu, ktoré mu našepkávalo, že matku už nikdy neuvidí. Škoda len, že si neuvedomoval, že to podvedomie nie je jeho. Bola to však pravda, ktorú vedel len Nanabi, keďže osud jeho matky bol spečatený v momente, keď zo svojho syna urobila nádobu. Dedinčania sa o to len pričinili skôr.*
Liath: *Uměla tuto potlačovací techniku už nějakou dobu a znala její vlastnosti a omezení. Proto i věděla, že to není trvalé řešení. Tedy, přesněji, že se dá použít jen do jistého stádia, kdy Bijuu přebírá kontrolu. No jelikož se pořádně nezformoval ani první ocas, tak měla ještě dalo by se říci dost času. Tak či tak jen trošku zaujatěji sledovala, jaký efekt to na chlapce mělo. Bylo to poprvé, co měla možnost techniku vyzkoušet na skutečném Jinchuuriki, no pravda byla, že by bylo lepší, kdyby byl vzhůru. No na to si bude muset počkat. Možno pár hodin, možno den či dva. S tím v jakém byl chlapec stavu nezavrhovala žádnou variantu. Proč taky, že? No musela se vrátit zpátky na stráž, a tak si vytvořila jeden Kage Bushin, který měl chlapce hlídat a dát jí v případě potřeby vědět, zatímco ona sama opustila pro teď místnost. Musela přeci plnit svoje povinnosti, ne?*
Tomeo: *Nanabi asi práve spoznal, čo znamená mať absolútnu smolu. Nielenže získal nového jinchuuriki hneď potom, ako stratil starého, ale novým jinchuurikim bolo dokonca nevzdelané decko, ktoré ani nevedelo, čo je to chakra. Aby toho však nebolo dosť, keď mal vidinu slobody, tak narazil na ďalší problém, ktorým sa stala Liath, keď na Tomove čelo umiestnila pečať. Oranžová chakra, ktorá ho nestihla ani celeho obaliť, sa okamžite uvoľnila. Na prvý moment bolo vidieť, že chlapcov stav sa tým činom zlepšil, keďže ním prestalo trhať. Postupne sa aj jeho dýchanie začalo upokojovať a vracať do normálu, keďže doteraz bolo zrýchlené. On však teraz stratil možnosť vnímať aj vlastné myšlienky a sny, najprv zmizol hmyz, no nakoniec prázdnota pohltila aj jeho. Prehupol sa do pokojného spánku, v ktorom mohol nabrať stratenú energiu. Až teraz povolilo jeho zovretie, keďže doteraz mu akýsi kŕč nedovoľoval otvoriť ruku a pustiť čiapku. Veď to bola jedna z posledných vecí, na ktoré myslel, než odpadol.*
Liath: *Nesledovala každý chlapcův pohyb. Byly však jisté důvody, proč ho nenechala mnichům. Jedním z nich byla chakra, kterou z chlapce cítila. A to s tím v jakém byl stavu... mohlo být i nebezpečné. A ona už se trošku naučila, jak držet Jinchuuriki pod kontrolou. Sice se to učila pro souboj s Kazukim, no tohle bylo také dobré využití. I když se na chlapce nedívala, tak si všimla, že má zřejmě noční můru. Chvíli se to rozhodla nechat tak a případně ho zkusit vzbudit. No než se k tomu dostala, tak chlapcovo tělo začala obalovat chakra ve formě načervenalých bublin. Věděla, co to je, i když se s tím setkala prvně. Vstala a možno až překvapivě klidně přešla ke stolku ze kterého vytáhla papír s pečetí. Měla jich takto několik. Což bylo očividně dobře. Neumisťovala však pečeť okamžitě. Chtěla vědět, co se bude dít. No po pár vteřinách uznala, že to asi nebude nejmoudřejší zkoušet, když není chlapec při vědomí, a tak mu ji umístila na čelo, čímž díky technice Osaeru potlačila Nanabiho chakru deroucí se na povrch. Což by mělo chlapce ještě více unavit a možná i poslat do spánku beze snů.*
Tomeo: *Už dávno sa spomienky z toho dňa v jeho hlave motali s fantáziou. Začal sa triasť, keďže začal tento podvedomí boj prehrávať. Očividne sa bijuu chcel silou mocou presadiť. Tentokrát ho matka nebrala z dediny kvôli tomu, aby z neho spravila jinchuurikiho a zachránila dedinu. Tentokrát odišli z dediny, aby si spravili piknik. Piknik, na ktorý sa nikdy nedostavili, keďže celá lúka bola zrazu zaplnená bzučiacim hmyzom, ktorý bol doslova všade. Tom sa nijako hmyzu nebál, no v takomto množstve to bolo veľmi strašidelné. Otočil sa na matku, aby sa jej vyplakal v náručí, no namiesto nej tam bol humanoidný chrobák v šatách. Chlapec sa začal chúliť do klbka, hlavu si oprel o kolená a rukami si ju ešte skryl pred svetom. Stále však počul bzukot hmyzu, ktorý okolo neho víril. Možno to bola skôr paródia na horor než nočná mora, no pre chlapca, ktorý to bral ako realitu, to bolo viac než dosť. A táto strata kontroly sa začala aj prejavovať. Nevedno, ako dlho to trvalo, než jeho podvedomie stratilo silu odolávať, no z jeho tela postupne začali vyvierať oranžové bublinky chakry, ktoré sa udržiavali na jeho tele, akoby ho chceli celého obaliť a pohltiť.*
Liath: *Chvíli to trvalo, no nakonec zjistila, že chlapec očividně nemá nic vážnějšího než povrchová zranění. Alespoň nějaké plus. Sice se léčením a první pomocí zabývala už roky, v podstatě od smrti Shikashiho, no na pravé doktory zdaleka neměla. Kdyby se více než pečetícím technikám věnovala lékařským ... no, asi by to bylo dobré pro její okolí, ale ne pro ni. A to pro ni teď bylo hlavním. Její vlastní síla. A nemusela být nutně vyloženě bojová. Postarala se o jeho povrchová zranění přičemž v mezičase jejího léčeí se tu stavila dvojice mnichů, která tu chlapci nechala věci o které je požádala. Všimli si Liathny činnosti, no nikterak ji nekomentovali. Chlapec si ze spaní očividně něco mrmlal, no byla příliš soustředěná na to aby to zachytila. Po nějaké době, kdy se zbavila všech odřenin a ranek Tomea přikryla dekou a nechala ho spát. Hodlala ho vyslechnout různými způsoby. No doufala, že budou stačit prosté otázky a odpovědi. Zvedla se z kraje postele a přitáhla si dřevěnou židli. Suzaku tu už dávno nebyl, vrátil se odkud přišel jen co se dostali do chrámu.*
Tomeo: *Skôr ako jeho fyzická schránka bolo poničené psychické jadro. Veď neznámy hlas mu našepkával, že matku už nikdy neuvidí. A to bola aj pravda, keďže ju dedinčania zabili ako čarodejku, no o tom chlapec našťastie nevedel. Okrem toho, stále ani nepopil ten fakt, že jeho matka bola kunoichi. A keby si len vedel predstaviť, ako mocná kunoichi bola, keďže bojovala s démoním chrobákom a porazila ho, minimálne ho teda potlačila a zapečatila. Už to je úspech samo o sebe. Škoda len, že už nikdy sa nedozvie jej príbeh. Nikdy nezistí, kto bol jeho otec a prečo sa ukrývali v tej dedine, kde jej pravá osobnosť nebola akceptovaná. Zároveň však bude mať jeho psychika čo robiť, aby sa vyrovnala s podnájomníkom, ktorý je uňho v tele stále načierno. Má však šťastie v nešťastí, lebo dieťa ľahšie zabúda a ľahšie sa rozveselí. A čo sa týka jeho fyzickej stránky? Kolená má dozaista rozbité a dlane dorezané z ostrejších kamienkov, na ktoré dopadal, okrem toho má tvár poškriabanú od vetvičiek, keď bežal medzi stromami. Avšak, nijaké horšie zranenia by mať nemal. Teda, je možný aj otras mozgu, ale to je percentuálne veľmi malá šanca, keďže si hlavu nenarazil nijako extra silno, proste len zo sedu brzdeného rukami dopadol na chrbát a následne hlavu.* Ľúbim ťa a nájdem si ťa... *Slová, ktoré v chlapcovom podvedomí zneli stále dokola v nekonečnom cykli. Jedine tie slová ho ako tak upokojovali a potlačovali hnev čierneho nájomníka. Veď dokonca aj teraz, keď bol mimo, prebiehal boj o jeho telo. Bol to podvedomí boj medzi pečaťou a teda vôľou jeho matky, jeho nevedomým podvedomým a mocnou vôľou chrústa.*
Liath: *Příliš nestačila ani odpovědět na chlapcovu otázku a on se zhroutil. Povzdechla si. Z tohodle koukaly problémy. Co naplat, vezme ho s sebou do chrámu. Bylo to dítě a mělo by se ochraňovat. Sice zcela nepřebírala fylozofie chrámu, ale trošku jí pobyt tam změnil morální zásady a povahu. Rožnula lampu hlavně kvůli chlapci a když ten omdlel - očividně stresem a únavou, tak lampu zase zhasla a schovala. Místo toho přivolala Suzaka. Neměla nejmenší chuť se táhnout s chlapcem zpátky. Ani když to bylo dítě. Chlapce uložila na ptačí hřbet, sama se vydávajíc zpět po větvích stromů. Psi už poté byly zticha, jelikož nedocházelo k žádnému narušiteli. Cestou se k ní připojil Pakkun, kterému dala nové pokyny a ještě jeden vzkaz pro zbylé strážce chrámu. Poté vzala chlapce dovnitř. Bylo tam pár mnichů, kteří chtěli s chlpacem pomoci, ale ona je odmítla. Tedy, požádala je o něco k jídlu a vodu a také šaty, zatímco Tomea vzala do svého pokoje, kde ho vysvlékla do spodního prádla a uložila na postel. No, vysvlékla. Spíše mu šaty, nebo jejich zbytky? rozřezala a hodila je na hromádku na zem. Viděla různá zranění, a tak se pustila do jejich ošetřování, kdy jí dlaně obalila nazelenalá chakra. Používala lékařskou techniku Shousen no Jutsu. Povrchová zranění nebyla složitá, ale potřebovala zjistit, či nemá chlapec něco pohmožděné, nebo zlomené.*
Tomeo: Kto-kto si? *Vyplašene pozoroval neznámu osobu. Aj by sa snažil dostať preč, no nemal na to silu. Nemal silu sa ani postaviť. Narazená hlava ho bolela a oči sa mu dostatočne lepili aj predtým. Posledné čo si pamätal bola tvár neznámej osoby, ktorú osvetlilo svetlo lampy. Bolo čoraz menej vecí, ktorým rozumel. Vlastne, tieto hodiny, dni, alebo čo vlastne to ha časový úsek bol, nerozumel ničomu. Jeho oči sa však už zatvorili a on sa ponoril do temnoty. Bol to zaslúžilý a zároveň vynútený odpočinok pre jeho telo. Koniec koncov, stal sa nádobou a len to ho muselo fyzicky vyčerpať, podvedome potlačiť niečo, o čom nevedel. Pred očami však teraz mal úsmev matky. Červeno vlasá kunoichi si pritiahla svojho syna do objatia a šepkala mu slová, ktorým nerozumel. Možno to bol výsledok jeho vyčerpanej mysle, možno to bola jej posledná vôľa ukrytá v pečati.*
Liath: *Dala se do pohybu. Vzala to přes stromy, přesně přes jejich spodní větvě, takže to šlo celkem rychle. Samozřejmě ji napadlo, že by to mohla být past. Nedostalo se jí však žádného dalšího varování, a tak svým psům věřila. Pracovala s nimi už roky, tak proč by neměla? Pokračovala rychle, no přesto to díky vzdálenosti chvíli trvalo. Nakonec zůstala stát na jedné větvi, zatímco si hnědý pes s černými brýlemi a ninja vestou prohlížel chlapce.* Neděs ho Akino,* podotkla jen směrem ke zvířeti, který předvedl jen něco, co u psa mohlo znamenat úšklebek.* Že ti to trvalo se sem dostavit. Už sem myslel, že to Pakkun zabalil a budu za tebou muset sám,* podotkl jen pes, no neobtěžoval se k ní zvednout pohled. Což ji nikterak nepřekvapovalo. V duchu si nad tím jen povzdechla a seskočila ze stromu dolů. Z tašky, kterou měla přes ramenou vytáhla menší petrolejovou lampu, kterou sirkami zapálila a nahodila tak okolo sebe menší kruh hřejivého světla, který zasáhl i psa, kterého oslovila Akino a který si sedl na zadek. Čekal či ho Liath propustí, nebo či ještě bude něco chtít.*
Tomeo: *Oči sa mu pomaly ale isto zatvárali, no on musel pokračovať. Nejaká vnútorná sila ho hnala ďalej. Aj keď žiadnu už asi nemal. Zaťal svoje malé dlane v päsť, čiže čiapku v tej pravej ešte viac požmochlil. Zaťal zuby a začal sa pomaly stavať, no jeho celé telo sa triaslo od vypätia. Podarilo sa mu prevaliť do sedu, no musel sa ešte podopierať rukami, inak by opäť padol. Stále však bol v dosť nepohodlnej polohe.* Musím... pokračovať... *Opakoval si v duchu, keď v tom sa však tichým nočným lesom začalo ozývať vytie. Zľakol sa, div neposkočil a teraz okrem smútku a hnevu cítil aj nezmerný strach. Všetko sa to zhoršilo, keď si uvedomil, že to vytie bolo v podstate blízkosti. Hľadal očami tvora, ktorý to vytie vydal a začal sa plaziť dozadu, keď v tom si všimol psa len vďaka slabému odrazu svetla od okuliarov. Veď v nočnom lese nebolo svetla dvakrát veľa, takže nebyť odrazu, asi o ňom ani nevie. "Č-č-čo to je? Prečo má okuliare?!" Stále sa snažil odplaziť preč, no zradilo ho vlastné telo a padol, no tentokrát na chrbát a dokonca si udrel hlavu.*
Liath: *Nocí se ozvalo psí vytí. Narazili na něco, co bylo třeba ohlásit. Zpozorněla. V noci, kdy bylo ještě větší ticho než ve dne a kdy ani ptáci nezpívali se vytí neslo daleko. Možná by to někomu mohlo znít až strašidelně, ale jí ne.* Zraněné dítě,* ozval se za ní hlas, kdy jí vzápětí na rameno skočil Pakkun. Vždy sloužil jako její spojka s ostatními psy. Rozuměl tomu, co vyli, i když to nebyl signál. Ona ne.* S ohromnou chakrou,* dodala jen Liath, která konečně použila Kagura Shingan a zjistila tak chlapcovu přesnější polohu. Bylo to celkem daleko od samotného chrámu, což vysvětlovalo i to, proč ho nezaznamenala sama i na dálku.* Podobná Jinchuuriki,* dodala. Znala několik Jinchuuriki. Tedy, znala. Díky Razoiovi věděla, co tato zvláštní chakra znamená. Sám jí to řekl. Při posledním setkáním s Kazukim ještě nebyla na toto tak vnímavá. A další... netřeba zmiňovat, lebo toho už moc nebylo.* Dej vědět ostatním strážcům, co mají se mnou službu, že jsem to šla omrknout,*vybídla jen psa, který zamrčel.* Mohla bys mě nepoužívat jako vzkazník? No, stále lepší než ta zpráva do Kiri...* postěžoval si jen pes a ona se uškrnula. No neodpověděla. Nechala Pakkuna jít, sama se vydajíc po chakrové stopě. Přemýšlela, kde se to tu dítě vzalo. A jakto, že by se tu potuloval samotný Jinchuuriki. No to zjistí později. Nejdříve musí zjistit, či je v pořádku. Nikoho s ním totiž necítila a i Pakkun řekl, že je tam jen dítě.*
Tomeo: *Ležal na zemi, nevládal sa už ani pohnúť. Už pred dávnymi hodinami prekonal svoje limity, no stále bežal. Teraz však už nie. Už sa nedokázal ani postaviť. Vždy, keď sa o to postavil, tak len opäť padol. A vždy ticho zastonal od bolesti, keďže si udrel rozbité kolená. Jeho oblečenie bolo dotrhané a vyzeral aj v dosť biednom stave. Oči mal podliate krvou a na tvári slané stopy po slzách, no už nedokázal ani plakať. Nemal na to silu a už asi ani slzy. Stále to nechápal. Jediné, čomu rozumel bolo, že musí pokračovať. Musí pokračovať a matka si ho nájde. To mu našepkávalo jeho podvedomie. V jeho vnútri však riadil ešte nejaký hlas, ktorý doteraz neexistoval, aspoň preňho nie. Dalo by sa to považovať za výsledok toho šoku a tragédie, no pravda bola iná. Keď bežal, tak v ňom prevládal hľavne smútok, no teraz sa stali aj jeho emócie príliš ovplyvňované emóciami tej neznámej bytosti, o ktorej nevedel. Cítil hnev, aký by dieťa cítiť nemalo, aký by dieťa nemalo ani poznať. Hnev, ktorý bol smerovaný na každú živú bytosť. Cítil hnev, no jeho dôvod nepoznal. Dalo by sa povedať, že to bolo preto, že bol odtrhnutý od poslednej rodiny, no to pravda nebola. V ruke zvieral ufúľanú čiernu čiapku, ktorá mu počas behu niekedy spadla a on sa po ňu musel vracať. Veď to bol posledný dar od matky a hlavne ju mal rád, tak si ju musel ponechať. Možno tým riskoval, ale vtedy už bol ďalej od tej prekliatej dediny, akoby čakal. Veď prekonal vzdialenosť jednej zeme.*
Liath: *Měla zrovna noční hlídku v chrámu. Což jako vždy znamenalo, že se potulovala po jeho okolí a v lese. Sice to byla její povinnost, no měla to svým způsobem i ráda. To ticho, klid a samota. I když občas to bylo trošku frustrující. Ale jen občas. A v tu dobu to vždy zachránila Kakera, když bylo třeba. Nepoužívala stále Kagura Shingan, nebylo třeba. Už jen proto, že měla v okolí opět rozmístěné své psy. Přeci jen chakra se dala potlačovat, že. A sice se dal oklamat i pís nos, no to nebylo tak snadné.*
---: ....
Liath: -Filer-*Využila chvíli samoty a klidu, aby vyzkoušela techniku, kterou se nedávno naučila. A to byla technika Tōmegane no Jutsu, díky které mohla v menší křišťálové kouli sledovat toho, koho chtěla. A bylo jedno, jak byl daleko. Mělo to jen jednu podmínku. A to bylo, že musela znát chakru toho, koho chtěla sledovat. Což znamenalo, že se s ním musela setkat. A ona měla vytipované tři osoby, které takto chtěla sledovat. Tedy vlastně čtyři. Toru, Keiji, Kazuki a Akuma. Toru s Keijim byli jedna kapitola její pomsty, no nejdříve se chtěla zaměřit na Fumetsu. A na zjištění polohy jejich sídla. Což se asi nedozví z jednoho sledování, ale kdoví. Možná bude mít štěstí. Tak či tak se soustředila a brzy spatřila Akumu, jak ťuká na něčí dveře. Musela potlačit vlnu hořkosti a vzteku, který naráz pocítila. No v chrámu se naučila už trošku ovládat své emoce a nejen tvář, jak to dělala doteď. Což jí umožnilo aby mohla pokračovat ve sledování, kdy Akuma vstoupil do místnosti ve které k jejímu překvapení byla osoba, která měla dětskou postavu. S tou maskou a vzhledem k věku se nedalo ani příliš určit pohlaví, ale to ji netrápilo. Více ji zaujal fakt, že se to dítě hrabalo v něčím mozku. Stejně jako to, že to vypadalo spíše na pitevnu. Což ona nemohla vědět, že je to pokoj Shi Kiry a popravdě ji to příliš ani nezajímalo. Technika bohužel poskytovala pouze obraz a nikoliv zvuk, no to jí příliš nevadilo. Stačila totiž jen chvíle, aby se ta osoba, která pitvala toho muže na stole začala balit. Což byla dost chytrá na to aby poznala, že někam vyrážejí. Díky masce neměla tušení, jak na to vlastně Shi reaguje jelikož si to nemohla odvodit z jejího výrazu. Proto jen sledovala, jak je při odchodu zastavil nějaký muž, který Akumovi předal nějaké svitky. Celkem zaujatě sledovala, jak byl omotaný do obvazů. Ostatně to vypadalo, že byl předtím zraněný, což bylo celkem zajímavé zjištění. No místo zamýšlení se nad těmito věcmi se více soustředila na sledování Akumy a jeho společníka. Možná by měla zapracovat na tom, aby mohla slyšet i zvuk. Přemýšlela však, jak na to. Ale tím se bude zabývat později. Tím, že odcházeli z budovy, která byla pravděpodobně jejich sídlo jí dávali možnost zjistit, kde se vlastně sídlo nachází. Očividně ti dva měli mezi sebou nějaký spor, alespoň dle toho, jak se k sobě chovali. No beze zvuku toho moc nezjistila. Opravdu na tom asi bude muset zapracovat. Sledování těch dvou a jejich cesty bylo celkem nezáživné, alespoň do chvíle než si Akumova společnost sundala masku. Díky tomu, že byli celkem nedaleko sebe měla možnost zahlédnout tvář děvčete, které se pod ní skrývalo. Nebyla si jistá dívčiným gestem se senbony, ale to jí příliš nevadilo. Zajímavější pro ni byla tvář. Sice její loajalita momentálně patřila k ohnivému chrámu, no nadále si zjišťovala informace o nukeninech. A věděla, že tahleta dívčina patří do Bingo knihy.*"Takže se přidala k Fumetsu... Zemře. Každý z Fumetsu zemře."*pomyslela si jen s menším úškrnem, udržujíc nadále techniku. Netrvalo to dlouho a oba se dali znova do pohybu. Byla celkem zvědavá, kam míří. A také kde je jejich sídlo. Proto si všímala různých náznaků. I když to bylo celkem složité s výhledem, který měla. Dalším detailem, kterého si však všimla byl fakt, že Akuma aktivoval Rinnegan. Tohle jeho Doujutsu už viděla, no překvapilo ji, že ho má jen v jednom oku. A že mu z něj teče krev.* Nevypadá zrovna nejlépe,* uškrnula se jen. Nijak ho nelitovala, proč taky? Místo toho sledovala, jak se dali zase do pohybu. No netrvalo to dlouho a dostali se do boje.* "Deštník? Z čeho to je? Vypadá to jako ze skla nebo z ledu... Zajímalo by mě, jak to udělala."* pomyslela si jen zatímco se obraz v kouli začal trošku mlžit. Efekt techniky Shi však neměl příliš efekt na její sledovací techiku. Neměla příliš možnost sledovat celý boj, ale to jí také nevadilo. Podstatný byl jen výsledek. Jak se boj stupňoval, tak ztratila ze zorného pole Shi, ale to jí zrovna dvakrát nevadilo. Více ji zaujalo chování Akumy. Na rtech se jí objevil mírný úsměv, když nakonec skončil na zemi na zádech a objevila se zase ta dívka.*"Takže háže nějaké tyče. Tipuji, že budou chakrovodivé, no je to jen tip. Přitahování věcí k sobě, vystřelování raket z ruky... Zajímavý arzenál. Nikdy sem o ničem takovém neslyšela. Zajímalo by mě či to má co dělat s těma jeho očima. Nebo spíše teď už jen okem. Zajímalo by mě, kam dal to druhé,"* uvažovala jen předtím, než bylo po boji. No to už před sebou měla první pokus Shi o zabití Akumy. Neviděla ledový nůž jelikož na to zkrátka neměla správný úhel. Sice byla dívka hned u něj, no tenhle detail jí prostě unikl. Proto jen sledovala, jak následně od sebe dívku odhodil.*"Přitahování, ale i odpuzování. Má nějakou moc nad gravitací?"*pokračovaly jen její myšlenky tímto směrem, kdy se však více zaměřovala na dění. Téměř se nahlas rozesmála, když Akuma vydechl naposledy. Dovedla to však potlačit v tichý smích, kdy jí do oči vyhrkly slzy od toho, jak se ho snažila potlačovat.* Vypadá to, že vaše nová generace dospěla dále než jste se dostali vy. Zrádce vedle zrádce. Její smrt také nebude zbytečná. A toho, co jsem viděla... Mám dost stop abych našla to vaše sídlo. A další mi poskytne Kazuki,*uškrnula se jen zatímco se tiše hihňala.*"Byla bych ho raději zabila vlastnoručně... ale tohle má také svoje kouzlo."*pokračovala ve smíchu zatímco zrušila stopovací techniku a koule zase potemněla. Viděla dost na to, aby jí to zlepšilo náladu na dost dlouhou dobu. Sice by nejraději zjistila hned, co dělá Kazuki, no nehodlala to hned přehánět. Předtím však raději vypiluje tuhle techniku aby mohla slyšet i o čem se mluví. Celkem ji teď mrzelo, že přišla o to, o čem se ti dva bavili. Ale stává se. Pohlédla na hodiny a překvapeně zamrkala. Sledovala je déle než čekala. Byl pomalu čas na další meditační cvičení. Měla by si pohnout. A také se připravit na noční hlídku. Během příprav jí však nezmizel úsměv ze rtů až do chvíle než vystoupila ze svého pokoje. Nemusí přeci každý vidět její dobrou náladu ne?*
---: ...
Liath: *Už to bylo nějaký ten pátek, co svedla souboj s bývalou strážkyní chrámu Aiko. Přesněji strážkyní z Kirigakure, kterou v této funkci nahradila. Stále cítila to jisté zadostiučinění, které pramenilo z toho, jak Mizukagemu nevyšli plány. Pustil ji sem jen za podmínek, že bude bojovat na život a na smrt. A že tělo poraženého přinese ANBU, který jí do té doby dělal společnost a v podstatě i strážce. Na moment si i vybavila jeho tvář a jméno.*"Saito hmm..."* pomyslela si jen, zatímco se myšlenkami ubírala do minulosti. Tedy zatím do blízké minulosti. A že to bylo během meditace zatímco měla na sobě mnišské roucho v ženské verzi, které zakrývalo její zvýrazňující se křivky? Hold byla v pubertě a její tělo se stále ještě vyvíjelo a rostlo. A meditace byla fajn právě pro různá uvědomění si. V tváři měla nicnevyjadřující výraz a oči měla zavřené. Začínala si zvykat nakaždodenní režim zde. Sice pociťovala, jak si její tělo žádá alkohol, no v mysli už ho odmítala. I když jí to občas ještě dávalo zabrat. Ale proto šla i sem. Tedy, byl to jeden z vícero důvodů. S hlubokými nádechy a výdechy se snažila uvolnit a nechat svou mysl zkrátka plynout. Nádech, výdech. Z hrdla se jí vydral drčivý melodický zvuk, který byl sladěný s ostatními. Sice byla strážcem chrámu, ale stala se i jeho součástí. Což znamenalo, že dělala i to stejné, co mniši. Mezi což patřili i takovéto meditace. I když se účastnila i bohoslužeb, tak se nikdy nemodlila. Nepřišlo jí to jako ateistovi vhodné. Nač věřit v boha, který pro vás stejně nic neudělá? Snůška hezkých slov, no skutek utek takříkajíc. Naposledy vydechla a otevřela oči, když se ozval gong, který oznamoval konec času pro meditaci. Většina mnichů už se postavila, no ona zůstávala v tureckém sedu.* Přemýšlíte nad něčím, Liath-san?* optal se jen jeden z mladších mnichů, který měl něco málo přes dvacet a zastavil se vedle jejího boku. Zdvihla k němu pohled a pousmála se. Byl to spíše zdvořilostní úsměv než něco jiného.* Dá se říct, že se mi vybavují staré vzpomínky,* odvětila jen, po krátkém zaváhání přijmouc nabízenou ruku, kdy se s jeho pomocí vytáhla na nohy.* Člověk by se měl poučit z minulosti. Neměla by však ovlivňovat jeho budoucnost. * pousmál se jen mladý mnich, který se představil jako Kiba.* "Jako mé meče..."* proběhlo jen Liath hlavou, no nic neřekla. Své zbraně u sebe během meditace neměla. Měla je uložené ve svém pokoji. Přeci jen ani jakožto strážce nebyla ve službě dvacetčtyři hodin denně. A do svatyní, ve kterých obvykle meditace nebo modlitby probíhaly, zbraně nepatřily.* Někdy však věci z minulosti zasahují do budoucnosti ať chceme nebo ne. Nemá tedy smysl před tím utíkat a tvářit se, že to neexistuje jen proto aby nevznikaly další nepříjemné momenty, které se zapíší jako něčí minulost,* odvětila mu což jí vysloužilo překvapený pohled a poté úsměv.* Mluvíte jako by jste měla něco v minulosti, co ještě není vyřízené,* podotkl jen a ona lehce pokývla hlavou. Stále měla pod očima temné kruhy od nevyspání, ale už nebyly zvýrazněny díky alkoholu.* Řekněme, že mám pár nevyřízených účtů. Vše má však svůj čas,* odvětila jen s poklidem. Rozhodně nepůsobila jako nějaký pomstychtivý maniak. No prahla po ní. A byla ochotná pro to udělat cokoliv. Ale už od mala byla inteligentní a trošku taktická. Nebyla impulsivní a nerozvážná.* Hádám správně, že podrobnosti mi neprozradíte, že?* pokračoval Kiba a ona po něm vrhla rychlý pohled ze kterého však nešlo příliš vyčíst. Už dávno se naučila skrývat své pocity nebo myšlenky. Kdyby to nedovedla, tak by nedovedla tolik let strávit v Kiri. A nedovedla by se tvářit jako člen vesnice, i když ji hodlala tehdy zradit. Teď už neměla za cíl utéct z vesnice, ale zabít Mizukageho. I on byl součástí její pomsty. Dávala mu za vinu bratrovu smrt a také smrt Ayumi. A dalších lidí, mimo jiné i Aiko, která byla strážce chrámu před ní a kterou musela zabít. A že to udělala z vlastní vůle? Co už, usmrcení však nebylo něco, co plánovla. To byl rozkaz.* Hádáte správně. A nyní mě prosím omluvte Kiba-sama. Potřebuji se jít připravit na noční hlídku,* pousmála se jen s další formálností, vytvoříc menší úklonu než zamířila do svého pokoje. Nelhala, no před samotnou přípravou chtěla udělat ještě jednu věc.*
---: ...
Liath: *Nevšímala si medika, nebrala ho příliš jako hrozbu. Neměla příliš důvod, i když by možná měla být v přítomnosti Mizukageho lidí opatrnější. Po boji byla unavená, a tak byla méně ostražitá. Takže ji celkem překvapil zákrok ANBU, který ji ochránil.* Možná to byla kombinace obojího. Leč Aiko nebyla hloupá. Ta její poslední technika je užitečná při našem Kagovi,* odvětila mu jen s chladným výrazem, ktterý však byl směřovaný mrtvému medikovi. No následná slova ANBU ji překvapila o to víc. Nutilo ji to k zamyšlení. Věděla, že by se v Kiri našlo spoustu lidí, kteří by se v případě vzpoury otočili proti Mizukagemu. Ona sama to měla jednoho dne v plánu. No na to byl zatím ještě čas. Potřebovala zesílit.* Díky,* pronesla však s jemným úsměvem následně směrem k ANBU, když vzyhlásil, že ho zabili banditi. Nechápala proč to udělal. Dosud znala jen zradu od jiných. A smrt.* Mizukage bude chtít jeho tělo,* podotkla jen však, když se vydala za ním dále do pokoje. Až tam se zastavila, kdy se jí poprvé objevilo překvapení i ve tváři, když si sundal masku a prozradil jí své jméno. Stačila jen překvapeně zamrkat, no poté se pohla. Zkrátka k němu přistoupila a uštědřila mu jemný polibek na tvář než si stihl masku zase nasadit. Nebyla si jistá, co ji k tomu vlastně vedlo, ale což..* Budu si to pamatovat,* usmála se jen o něco uvolněněji než za poslední roky. Nevěřila mu, tedy ne úplně. Nevěřila už nikomu. A že kvůli ní zabil toho medika? Inu, mohly to být také rozkazy od Mizukageho aby se jí pokusil dostat pod kůži.* Ještě se uvidíme Saito-san,*odvětila mu jen než zmizel, poté se rozhlédnouc po pokoji. Žádný přepych, ale to jí nevadilo. Považovala luxus za zbytečný a akorát podporující lenivost.*
Srážca: *ANBU začal pomaly kráčať chodbou, vedel, že Liath ho bude nasledovať.* Tu Liath-sama, ešte prejdeme dve chodby a sme tam... *Povedal úctivo a obzrel sa na ňu.* Je mi to ľúto ale tak to je, budem vás musieť opustiť... moc sa mi do Kiri vrátiť nechce, mám k tomu svoje dôvody, ale rozkazy sa majú plniť.. *Zrazu si všimol ako medik vyťahuje kunai a blíži sa k Liath od zadu, ANBU sa rýchlo presunul shunshinom k nemu, cez plášť sa zaleskla čepeľ katany a tá následne prebodla medika. Medik nič nepovedal, len opovržlivo no prekvapene pozrel na ANBU a padol k zemi.* Myslím, že mal nejaké tajné rozkazy alebo sa proste bál Mizukageho hnevu, keď nič neprinesie... *Povedal ANBU chladne a otrel čepeľ katany vreckovkou, medika chytil a prehodil si ho cez plece, ešte sa obzrel po chodbe, no mnísi boli práve na modlitbe, tak to ostalo bez svedkov.* Bol zabitý banditmi, keď som sa vracal do Kiri... *Odvetil ANBU smerom k Liath a pokračoval v ceste k jej izbe, prišiel až ku dverám, ktoré otvoril, no do vnútra nevstúpil.* Ja už budem musieť ísť Liath-sama, no ak by ste kedykoľvek niečo potrebovali, som tu pre vás... *Jemne sa uklonil a potom ešte pokračoval.* Moje meno je Saito... *Vtedy si dal dole pred Liath masku, aby videla jeho tvár.* Somnou vždy môžete počítať... *Dodal, nasadil si masku a zmizol so shunshinom z dohľadu.*
Liath: *Tak nějak navzdory všemu pociťuje jisté zadostiučinění. Posmrtná technika Aiko ji přivedla k myšlence, že by mohla udělat něco podobného. Už jen proto aby případně její mrtvola nepadla do rukou Mizukagemu na ty jeho pokusy. Což byl ostatně i důvod jejího zadostiučinění. Mizukage vyšel s prázdnýma rukama v tomto případě. A to bylo něco, co jí udělalo radost, i když to na ní nebylo vidět. Věděla, že bude nasraný.* Dobře,* pokývla jen na mnichova slova, stočíc následně jen pohled k ANBU, který se tu objevil místo něj.* Myslím, že pro Mizukageho to moc dobrá zpráva nebude,* podotkla jen směrem k němu, no více to nerozebírala. Nebyl důvod.* Teď? Potřebuju pauzu. A ty s tím medikem se asi budete muset vrátit. Neznám tvé přesné rozkazy, no Mizukage říkal, že mu o průběhu boje podáš zprávu.* odvětila mu jen, nechajíc Suzaka sletět k místu, kam se ANBU přemístil načež mu seskočila ze zad vedle něj.* Takže ten pokoj je kde?* optala se jen vzápětí, ignorujíc medika. Nelíbil se jí. Alespon to ale nebyl Shin. Toho by nevystála poblíž, nehledě že by měla tendenci ho zabít.*
Srážca: *Starý muž mal na tvári zvláštny výraz, bolo to pre neho niečo nezvyklé, že videl po dlhej dobe umierať niekoho, s kým tu žil asi už dvadsať rokov, no zachoval si svoju rozhodnosť starého muža.* Áno... vyhrala si... všetko prebehlo tak ako malo... Vitaj u nás v chráme... ako nový strážca, nahradíš našu zosnulú Aiko a to i v jej bežných povinnostiach... do tvojej izby ťa zavedie ANBU, ktorý s tebou prišiel, už mu bolo povedané kde sa nachádza... *Keď to starý muž povedal, tak shunshinom zmizol preč, no okamžite sa tam objavil ANBU, medik zostal dole, i tak nebolo čo na práci, Mizukage bude rozhodne naštvaný.* Vidím, že žijete Liath-sama... to ej dobrá správa... teda dobrá ako pre koho... *Je počuť ako sa ANBU jemne pod maskou zasmial, no nebol to žiaden veselý smiech, skôr ironický.* A čo bude nasledovať teraz??? *Opýta sa jej a potom zmizne shunshinom na miesto, kde čaká na Liath.* Vaša izba je týmto smerom...
Liath: *Sledovala, jak ženino tělo padalo k zemi. Ve tváři měla neproniknutelnou masku. Neslyšela její poslední slova, ale to nevadilo. Stejně by na ně neodpověděla. Shinigami se poté jen změnil na malou lišku s maskou na tváři a po chvíli zmizel. Liath se chtěla vydat k ženině mrtvole jakmile vytáhla meče ze země, no technika, která se aktivovala ji zastavila. Byla dost blízko na to aby ji technika vtáhla. No pro všechny případy použila kawarimi, vyměníc se tentokrát ona se svým klonem, který byl nakonec vtažen do techniky místo ní. Ale to ji netrápilo. Byl to jen klon. Zavrávorala. Adrenalin z ní opadl a ona teď pociťovala silnou únavu. I když neměla žádné vážné zranění. Žena ji podcenila a to se jí stalo osudným. Vedle ní přistál Suzaku a ona se o něj opřela. Podařilo se jí se mu vydrápat na hřbet a pták poté přeletěl dle jejích pokynů k rozhodčímu.* Řekla bych, že jsem vyhrála.* Pronesla jen. Neměla na rtech potěšený úsměv či něco podobného.*
Srážca: *Bola to pre Aiko nočná mora, z čista jasna vyšli blesky z neba, nemali predsa ani najmenší dôvod, no stalo sa tak. Jej telo ako keby ostalo v jednom kŕči, katana jej vypadla z rúk a ako padala k zemi, tak ešte dostala zásah do chrbta s kosou od tej podivnej postavy v maske. Nechápala čo sa deje, z očí sa jej jemne rinuli slzy, nemohla sa skoro vôbec hýbať.* Ako je to možné... *Zašepkala otázku vlastne sama pre seba a vtedy prišila ďalšia dávka elektriny, ktorá urobila bodku za tým aby sa Aiko mohla hýbať, možno pár prstami ale telo bolo dopálené a ochromené, prečo vlastne ešte žila, asi to bolo tréningom, či chuťou stále žiť, no vedela jedno, išlo o súboj na život a na smrť, cítila posledný tlkot svojho srdca, poslednú bolesť svojho života, zaznelo ešte pár úderov srdca a Aiko skonala, srdce takýto nápor proste nemohlo vydržať. Avšak stala sa jedna vec, Aiko si svoju smrť poistila, na chrbte mala pečať Ura Shishou, ktorá sa ihneď po poslednom údere srdca aktivovala, a všetko v okolí i jej telo sa začalo zapečaťovať a ak si nedá Liath pozor, skončí v nej i ona.*
Liath: *Pravá Aiko se sice vyhnula jejímu útoku, no klon schytal její útok naplno. Neuměl ani žádné techniky a stačilo ho zranit aby se rozpadl na vrány. A že se pod ní při dopadu objevil i menší kráter a popraskala od té síly i půda? Stane se, když použijete chakru abyste zvýšili svou hrubou sílu.* Taky tě miluju,* uškrnula se jen Liath na Akio, no do té vzápětí ve vteřině udeřil blesk. Její předchozí poslání blesků do nebe teď využila takto. A že její soupeřka jaksi zapoměla na Shinigamiho, který se držel dále od jejího útoku a zaútočil až teď do jejích zad? A že jí sekl do zad předtím než by vůbec stihla složit v tomto stavu pečetě? Inu, byl hodně rychlý. Liath mezitím zhluboka oddechovala. Minula už také celkem dost chakry. Ona i její klon zrušili Rantonové blesky, i když originál si nechal kolem sebe ještě raitonové brnění vytvořené meči. Ty však následně zabodla do země odkud zamířily ještě další blesky směrem k Akio.*
Srážca: *Myslela si, že je aspoň v nejakom bezpečí, no opak bol pravdou, nejakým spôsobom to jej nepriateľ všetko prehliadol, dokonca tá divná postava s kosou stále bola živá a išla po Aiko. Preto rýchlo zložila pečate a vytvorila mohutnú stenu z pôdy Doton: Doryuu Hek, čo by ho malo zdržať, lenže potom prišli na rad panteri, tých tiež zadržala tá stena, tda ako zadržala, po pár zásahoch sa rozpadla, no aspoň ochránila pravú Aiko, o jej klonoch sa to už povedať nedalo, pretože dostali zásah a proste zmizli. Aiko si všimla, že zo vzduchu začína niečo padať, boli to zvláštne pierka. "Čo to len môže byť... nesmie sa to ku mne dostať..." Vyskladá pečať, Fuuton: Atsugai, ktorá vyvolá veľkú veternú vlnu, tá sa začne šíriť všetkými smermi a tým tie pierka a i veci v dohlade zmetie, no Liath je stále moc vysoko tak toto jutsu predsa na ňu nemá dosah. Jediné čo si všimla bolo to, že sa na ňu veľkou rýchlosťou niečo blíži a jej stále viac a viac ubúda chakra, o ktorú prišla tak či tak pri klonoch a iných jutsu.* Mrcho... *Povie a jemne sa zapotáca, v posledný okamih použije kawarimi no jutsu a vymení si miesto s vraním klonom o niečo ďalej, padne na kolená, lebo chakra veľmi ubudla, no i keď je na kolenách neváha a použije pečať, Katon: Zukokku, a po okolí sa začne šíriť ohromná ohnivá vlna, možno že je z časti oslabená dažďom, no i tak je veľká a Aiko už v podstate nemá čo stratiť, s námahou sa potom postaví vďaka mečom a snaží sa vyrovnať do bpjovej pozície, no je už veľmi oslabnutá.*
Liath: *Měla ze vzduchu celkem dobrý výhled toho, co se dělo níže. Zvlášť, když se soustředila na chakry tam dole a díky Kagura no kokoro i viděla chakry těch dole. Sledovala i skrze zeď jak Shinigami zaútočil na Aiko a ta si vyměnila místo s vraním klonem. Stejně tak sledovala, jak si následně vytvořila šest Kage Bushinů. To poznala jednoduše jelikož skrze Kagura Shingan a Kagura no kokoro cítila i viděla, jak se její chakra rozdělila mezi ni a šestici. No pohledem stále sledovala originál. A to i navzdory kouři. Přeci jen s Kagura no kokoro mohla vidět i skrze zdi, tak co byl proti tomu kouř. Už si stihla všimnout, že žena používá Katon, Fuuton a Doton. Ironie, že ona používala ty zbylé dva. A to Raiton a Suiton. Shinigamiho sice ohnivý útok zasáhl, no oslaboval ho okolní déšť, takže neměl plnou sílu. Skutečně užitečná technika. Tak či tak samotná katonová technika ovšem nestačila na jeho likvidaci. Vynořil se z plamenů, proseknouc svou kosou nejprve jeden klon a poté i druhý, čímž je zrušil. Přeci jen nebylo příliš čekané, že takto vystartuje z plamenů. A že kolem byl kouř? To mu bylo celkem jedno, nebyl z tohoto světa a něco takového ho nemohlo zastavit. Klon Liath mezitím padl do pasti, ale nijak ji to netrápilo. Věděla, že doton je slabší oproti raitonu. A její černý blesk byl ještě silnější než obyčejný Raiton. Kolem jejího těla se objevily černé blesky. Tím však nekončila. Následně se jí v dlani začala hromadit blesková chakra Chidori. A díky jejímu Kekkei Genkai a bleskům, které obalovali její tělo byly i běžné Raitonové techniky v jejím podání černě zbarvené. Tak či tak jen kombinací Chidori a soustředěné chakry, kterou využila rovnou i na Okasho vytvořila v této kupoli díru, kterou mohla snadno projít. A že se spolu s tím zvedl i oblak prachu? No hups.* Myslím, že je čas přestat si hrát,* pronesl jen klon, kdy se z blesků kolem jejího těla vytvořil velký černý bleskový panter techniky Ranton: Kuropansa. Ten se se zařváním vrhl po Akio a zbylých klonech. Jelikož klon stejně jako originál dovedl vidět chakru i v kouři. No narozdíl od originálu nevěděl, která je pravá. A tak se panter prostě rozpadl do spousty černých blesků, které měly zaútočit na všechny Aiko. Originál mezitím použil techniku Nehan Shouja no Jutsu, kdy se z nebe začalo krom deště snášet i spoustu bílých peříček. Ty měli za cíl ženu i její klony uspat. Následně se jen originál rozhodl také zapojit. Nejprve však sáhla po mečích na svých bocích. Nechala tlumok na zádech Suzaka. Nechala ho vyletět podstatně výše, že ze země musel vypadat jak nějaký větší pták. Následně jen použila techniku mečů Ikazuchi no Kiba, kdy vyslala dva silné bleskové proudy směrem k nebesům. Díky tomu mohla později nechat na nějaké místo kdykoliv nechat udeřit silný blesk. Následně jen meče roztočila a nechala Suzaka letět kolmo dolů v prudkém náletu. Což mělo za následek, že když se odrazila od jeho zad a on nabral nabral opět výšku, tak získala celkem fascinující rychlost. Díky roztočení mečů se následně kolem jejího těla vytvořilo bleskové brnění Raigeki no Yoroi, které však zkombinovala se stejnou technikou co její klon a to s Ranton: Kuroi Kaminari, kdy se blesková energie mečů míchala s jejím černým bleskem. A že ještě v letu zaútočila na originál kopem posílený o sílu díky Tsuuten kyaku? No, chtěla ji sundat co nejrychleji. A když sundá originál, tak sundá i klony.*
Srážca(OPRAVA): *Všetko sa vyvinulo úplne inak ako si Aiko predstavovala, útok bol nečakaný a hlavne bol od niečoho, čo táto mníška nikdy nevidela. Len sa pousmiala a nechala aby na ňu zaútočili, jediné čo sa stalo po tom ako ju kosou zasiahla tá postava, bolo to, že sa rozpadla na vrany, na jednej zo striech si vytvorila vraní klon a s ním si vymenila miesto. Nečakala ani sekundu, okolo nej sa vytvorilo asi šesť klonov, ktorí ju v podstate kryli, videla, že tam dole zostáva Liath, síce to bol jej klon no i tak, Aiko si myslela, že je to ona, preto vykladala pečate, použila Doton: Dorou Doumu, aby ten klon chytila do pasce, teda Aiko si myslela, že Liath, stále však tu bola hrozba od tej maskovanej postavy s kosou. Aiko i s polu s dvoma klonmi vyskladala pečate a vyslala na neho veľkého ohnivého draka, ktorý sa s veľkým hnevom vrhol jeho smerom. Aiko začínala byť viac a viac vyčerpaná, ten dážď predsa na ňu stále padal, no nemohla sa pred ním nikde skryť, zatiaľ jej klony okolo nej dávali pozor, no nechcela nič nechávať na náhode a preto hodila dymový granát a klony sa medzi sebou premiešali a nebolo možné rozoznať, či tam Aiko je alebo nie je.*
Srážca: *Nič sa nepodarilo, jediné, čoho dosiahla bolo to, že ju videla ako sa vznáša a pritom na ňu útočili tie dve postavy, teda skôr jej klon a tá divná postava s kosou, ktorú nikdy Aiko nevidela. /tok klonu vykryla katanou no útok toho shinigamiho už nie, teda aspoň na chvíľu to tak vyzeralo. Po chvíli sa totiž Aiko rozplynula na vrany. Bol to klon z vrán, ktorého si vytvorila aby si vymenila miesto za neho. Síl jej ubúdalo a ako videla, súperka bola prefíkanejšia, než sa zdalo, vlastne čakala, kým sa unaví na toľko, že skončí vlastne sama. Aiko stála na streche, kde si vymenila to miesto s vraním klonom, no Aiko nečakala ani seknudu akonáhle si vymenila miesto, objavili sa pri nej dva klony, a naraz spolu zložili s ňou pečate. Použili Katon Renkeijutsu: Karura, vznikol veľký ohnivý drak, ktorý sa vyrútil na skutočnú Liath, vtedy klony zobrali do rúk katany a kryli Aiko, ktorá vyskladala ďalšiu pečať na Katon: Zukokku.* Zdochni v pekle!!! *Zakričala Aiko a čakal čo sa stane.*
Liath: *Spokojeně se uškrnula, když její plán vyšel přesně jak chtěla. Využila chvíle, kdy byla její soupeřka mimo a připravila se na další fázi. Vytvořila si jeden Kage Bushin, který měl zůstat v mlze a pohybovat se v ní. Ona sama začala kreslit znaky pro Kumen Sowaka. Mohla vyvolat až sedm tvorů z devíti, leč tolik jich volat nehodlala. Stažil jí pták Suzaku na jehož záda se vyhoupla a nechala se vynést do vzduchu předtím než se mlha rozptýlila. Mohla zařídit, aby se stáhla zpět, no to by stálo zbytečně příliš chakry a svůj účel to už splnilo. Krom Suzaka však přivolala ještě Shinigamiho. Tvor podobající se smrtce s kosou, který byl nejen velmi rychlý, ale i silný. Oba dva tvorové měli na tvářích zvláštní masky. I když pravá Liath teď byla mimo dohled nad chrámem a čekala na pravou příležitost. Vyvolání pouze dvou tvorů ji nestálo zrovna extra velké množství chakry, i když zadarmo to samozřejmě také nebylo. Nehledě na fakt, že ještě nepoužila ani polovinu svých dovedností. Jen co se mlha rozptýlila, tak vyrazil Shinigami do útoku, využívajíc k tomu jak jinak než svou kosu. Nedával Akiko šanci na složení nějakých pečetí. Tím, že si za sebou vytvořila stěnu si jen uzavřela možnost úhybu dozadu. Klon se dal do pohybu. Mohl používat veškeré techniky vlastníka, a tak se Shunshinem dostala až k těm dvěma, vydechujíc z úst tentokrát bílý dým techniky Konchū bakuhatsu. Využívala toho, že nepřítel byl zaneprázděný Shinigamim. A bylo jí celkem jedno či se Akiko přitom povede klon zrušit. A že jí Shinigami zabránil i v samotném bahnitém útoku? Inu promrhala čas tím, že si tvořila tu zeď proti dešti. Která se stejně otočila proti ní.*
Srážca: *Pozerala sa na to ako ladne sa zvládla vyhnúť tomu všetkému a potom to začalo, hmla, dážď a tie divné hlasy, ktoré začala vidieť Aiko, bolo to podlé, to je pravda ale zase Aiko uznávala to, že Liath chcela vyhrať a tiež vedela, že mala svoje rozkazy a ako ej vidieť, hodlala ich splniť. "Cítim sa nejak slabšia... mama... otec..?!" Obzerá sa okolo seba a vidí obrazy svojich rodičov a i dávno mŕtvych priateľov. "Kde je Liath a čo jej toto za divnú hmlu...?" Položí si tú otázku no potom sa chytí rukou za hlavu.* A dosť hier s mysľou!!! *Vyskladá pečať a okolo nej sa začne rýchlo šíriť obrovská veterná vlna, ktorá ide všetkými smermi a hmlu vlastne odfukuje z cesty, no Aiko sa cíti slabšia a to pritom nepoužila moc techník. "Hmmm zamračené nebolo a ten dážď prišiel z ničoho nič... Musím to zastaviť..." Vyskaldá pečať a zo zeme sa pri Aiko sformuje stena. ktorá je z časti preliačená a preto sa pod ňou pred dažďom schová, nasleduje ďalšia pečať, vďaka odfúknuti hmly vidí pozíciu Liath, no ešte stále má jemné halucinácie, ktoré znižujú jej koncentráciu. Tak či tak dokončí pečať, na nebi sa otvorí diera a znej na Liath začne padať bahno, ktorého je v celku dosť, no Aiko pociťuje stále väčšiu únavu, preto, chce unaviť Liatah, použije ďalšiu jutsu, vyskaldá veľmi rýchlo pečať, ak Liath znehybnilo bahno, tak ju ľahšie chytí kamenná kopula, ktorá ju v sebe uzavrie a začne jej vysávať chakru, ak ju bahno nechytí tak ju skúsi tou kopulou chytiť mimo neho ak by jej ani toto nevyšlo, tak má záložný plán, vyskladala by pečať, ktorou by okolo seba vytvorila obrovskú ohnivú vlnu a všetko vo väčšom okruhu by sa pokúsila spáliť, i keď ju určite z časti oslabí dážď a môže zabiť i mníchov, ona umrieť nechce, chce vyhrať. Po tomto útoku bude určite vyčerpaná a jedným kolenom bude kľačať na zemi.*
Liath: *Na slova ANBU jen zlehka pokývla hlavou. No nic neřekla. * Tenhle fakt nemá s mým přáním co dělat. Považuji to za ohavnost na vlastních lidech ze strany Mizukageho. Ale rozkaz je rozkaz,* odvětila jen chladně na poznámku Akiko.* Nemám to v úmyslu,* odvětila jen pevným hlasem na poznámku ANBU, vyčkávajíc až se mniši stáhnou. Hodlala se nejprve držet trošku zkrátka. No tím, že měla ruce pod pláštěm nebylo vidět, že začala skládat pečetě v okamžiku, kdy mnich zpustil souboj. Ještě štěstí, že jí to trvalo jen okamžik. Použila techniku Hijutsu: Suiton: Kirisame, kdy se kolem spustil drobnější déšť. Její vodní technika měla za následek, že podstatně oslabila nepřítelův Katon. Nejen tím, že se jednalo o vodní techniku, ale také tím, že k tomu ta technika sloužila. I když předtím než na ni složila pečetě, tak nevěděla, že Akiko použije Katon. Šlo jí hlavně o to, že tento déšt odčerpával chakru všem okolo, koho zasáhl. Což byla celkem široká oblast, takže by dosáhla i na mnichy pokud by nebyli pod střechou. Ale to ji netrápilo. Soustředila se na boj. Stačilo jí od zbytku Katonovo Fuutonové techniky prostě odskočit.* To je smůla. Já také ne,* odvětila jen prostě na slova Akiko, skládajíc už během odskoku další pečetě. Nehodlala bojovat tak úplně fér, ale proč by měla? Následně jen vytvořila pomocí Kirigakure no Jutsu v okolí mlhu. Tím však nekončila. Pomocí Gensou Kiri do ní vyfoukla další mlhu, která však měla speciální účinek. Měla zasaženému zobrazovat různé věci z minulosti. Leckdy to bývaly osoby nebo nesplněná přání, ale nebylo to ničím specifikované. A že zatím nepoužila ani jednu útočnou techniku? Nu, připravovala si pole pro sebe. I když ani zdaleka nekončila. Díky Sairento Kiringu neměla mít problém se následně pohybovat v mlze, kdy se jedna mísila s druhou, rozšiřujíc tak i svou působnost. Zaměřila se na své smysly a změnila pozici z té poslední. Teoreticky mohla zůstat na místě a udělat tak klamný manévr, ale zbytečné. Alespoň pro ni teď. A že měla žena Katany? Ona měla své bleskové meče. A co víc, byla připravená se při útoku během chvílle změnit na vodu díky klanové technice.*
Srážca: Ako hovoríte Liath-sama... somnou vždy môžete počítať.. *Povedal ANBU, pod maskou sa jemne pousmial, no Liath mala pravdu, Mizukage mal až príliš veľa odporcov a ak si nedá pozor, tak mu nakoniec nik nepríde na pomoc. Starší mních, ktorý bol rozhodcom tohto zápasu len prikývol hlavou.* Nebýva to bežné... Aiko-chan, súhlasíš s tým? *Pozrel na ženu, ktorá bola očividne z toho prekvapená, no nehodlala ustúpiť.* Ako si želáš... Liath... je mi to veľmi ľúto, že tento súboj môže byť jedným z posledných v mojom alebo v tvojom živote... *Povie pokorne, postaví sa Aiko na značku, mnísi odídu ďalej, tak ako si Liath želala a s nimi i rozhodca, ktorý sa shunshinom presunie na vyššiu vežu, odkiaľ bude mať dobrý rozhľad. ANBU i medik, ktorí tu boli sa presunuli do zadu, stáli na strane Liath, ANBU sa pohodlne usadil.* Snažte sa nezomrieť Liath-sama... *Povedal vyzývavým, no v celku i starostlivým tónom, medikovi to bolo očividne jedno a celá táto cesta ho nudila, ale rozkazy boli rozkazy. Aiko vytiahla zvitok a zrazu držala dve katany, boli krásne tvarované a tiež bolo vidieť, že určite neskutočne ostré. Zrazu sa ozval rozhodcov hlas, ktorý sa premietal vďaka jutsu do arény i s veľkej diaľky.* Začnite... *Zaznelo a Aiko bleskovo zmizla, objavila sa na ľavej strane, no nie blízko Liath, bolo to ďalej, nevedela, čo od nej môže čakať, chcela si ju oťukať. Vyskladala pečate a zrazu sa na nebi vytvorili ohnivé gule, ktoré začali padať smerom k Liath, za tím následne vyskladá ďalšiu pečať, pri ktorej sa smerom na Liath začne valiť vlna vzduchu, za ktorou nasledovala ohromná ohnivá guľa(Katon: Dai endan), ktorej rýchlosť urýchlila tá vlna vzduchu. Shunshinom sa potom presunula Aiko ďalej od toho miesta, zaujme pozíciu a vyčkáva.* Neber to osobne... ale ja nehodlám umrieť... *Povedala plná odporu k tomu, čo počula, že musí bojovať na život a na smrť, pritom čakala ako si s jej kombinovaným útokom Liath poradí.*
Liath: *Sice nebyla přátelská návštěva, no to neznamenalo, že by měla v úmyslu se chovat hrubě. Naopak se zdejším mnichům uctivě uklonila. Stále jí byly pod očima vidět temné kruhy, které tam byly už roky. Už dlouho předtím než si vůbec čichla k alkoholu. Díky nim ostatně vypadala stále nevyspale a unaveně. Což mohl někdo brát jako známku slabosti, ale to jí bylo jedno. * Děkujeme,* odvětila jen mnichovi, který je vybídl aby ho následovali v čemž ho samozřejmě poslechla. Na sobě měla kratší kraťase a top pod prsa, i když kůži na břiše kryla síťkované tílko, které pod topem měla. No nic z toho nebylo vidět přes plášť, který měla přehozený přes ramena a přes něj tlumok s věcmi. Stejně tak nebyla ale ani vidět dvojice mečů, které měla připnuté na bocích jako povětšinou. Jílce by momentálně poutaly příliš pozornost, kdyby jí trčely zpoza hlavy. Brzy se ocitli na místě a Liath se rozhlédla po přihlížejících mniších. Ne, že by jí vadilo publikum, ale by raději, kdyby byli mniši dál. No místo slov jen naslouchala slovům ANBU a pousmála se.* Hej, chcem. A možná tím nahrávám Mizukagemu do karet, no on tu také nebude věčně.* Odvětila jen stejně tichým hlasem jako on, dávajíc si pozor aby co nejméně pohybovala rty. Sice pochybovala, že by jí někdo odezíral ze rtů, ale náhoda je blbec, že. Jen pokývnutím a menší úklonou hlavy pozdravila Akiko, svou soupeřku. Trošku ji překvapila žena takového ražení, ale nedávala to na sobě znát. Pohybem ruky dala svému doprovodu najevo, že se má vzdálit. Poté jen přešla k vyznačené značce. Plášť si zatím nechávala na sobě. Bude krýt i její pečetě, alespoň na začátku a to se hodí.* Měla bych dvě připomínky,* ozvala se jen Liath směrem k rozhodujícímu mnichovi.* Mám své rozkazy, že toto musí být souboj na život a na smrt. Ocenila bych také, kdyby se zdejší mniši stáhli o kus dál.* Pokračovala Liath. Mluvila struně, jasně, výstižne.*
Srážca: *Keď uvideli túto skupinku pri chráme, tak ihneď bolo jasné, že sa nejedná o zdvorilostnú návštevu, hlavne, keď jedným z členov výpravy bol i ANBU. No slušnosť kázala ich prijať a splniť toto želanie, každý musel rátať s tým, že príde niekto, kto bude chcieť zaujať jeho miesto.* Vitajte a prosím nasledujte ma... *Povedal jeden zo starších mníchov, zaviedol ich na rozľahlé nádvorie, po stranách sa postavilo veľa postáv, boli to mnísi, ktorí mali byť účastní toho, čo sa tu odohraje. ANBU, ktorý stál vedľa Liath sa k nej jemne naklonil a pošepkal jej.* Liath-sama... naozaj je toto práve to, čo si želáte, nahrávate do karát Mizukagemu, on vás chce len využiť... *Medik na nich len jemne zazeral, nepočul, čo ten ANBU hovorí, no vedel, že si váži Liath. No vtedy už zazneli bubny a do ich rytmu sa do prostriedku arény postavila žena, mohla mať tak tridsať rokov, mala mníšske rúcho a do copu zviazané blond vlasy, zviazané červenou stuhou, oči mala olivovej farby a jej pokožka bola zamatovo biela, s jemným úsmevom sa na ňu uklonila.* Budem tvojím súperom... moje meno je Aiko... *Starší mních, ktorý ich viedol sa postavil bokom.* Ja budem rozhodovať o výsledku tohto zápasu, keď bude Liath-chan pripravená... tak sa postaví na značku... ktorá je na nádvorí červená a Aiko-chan na žltú značku... ukloníte sa a súboj začne... ak máte nejaké pripomienky, povedzte ich ešte pred začatím súboja...
Liath: *Bylo to už nějakou tu chvíli, co se vydala z vesnice v doprovodu ANBU a medika sem. Věděla, co ji čeká a rozhodla se tak sama. Což sice nebylo příliš vstřícné vůči dosavadnímu strážci chrámu, ale nevadí. Jí alespoň tedy ne. Už před jistou dobou jí přestalo záležet na něčím životě. A že zabitím někoho možná způsobí bolest tomu, kdo po něm zůstane? U ní to také nikoho nezajímalo, tak proč by mělo ji. Tak či tak po delší cestě se nakonec konečně ocitli v zemi Ohně a kousek od Chrámu Ohně. Což byl její cíl. Porazit stávajícího strážce a nahradit jeho místo. I když nevěděla na jak dlouho, no natrvalo tu nebude chtít zůstat. To však zatím bylo v nejasné budoucnosti, tak proč se tím zabývat? Zbytečná námaha. Sice kdyby cestovala sama, tak by tu byla podstatně dřív, ale tak nevadí. Není kam spěchat. Brzy se už ocitli u chrámové brány, kde je uvítali zdejší misi. Stručně jim řekla, proč tu je. V jejich tvářích nebylo možno vidět zrovna nadšení, ale tak co čekat, že.*
--: --
Toroky: Jo tak čau zase někdy příště.*A Toroky šel domů alespoň si procvičí nějaká jutsu.
Behemen: Eště se máš co učit. Ale už nedělej hlouposti. Když můžeš uskočit takuskoč a vždy se soustřeď nasvého nepřítele. Jasné *řekl trochu přísně.* No já užpůjdu domů tak čau
Toroky: Jo chápu *Říká Behemenovi Toroky cestou do Konohy.*Takhle si to myslel jako spolupracovat.No tak běželi do Konohy stejnou cestou.Nakonec dorazili k bráně Konohy vešli do Konohy a tam předali svitek.*
Behemen: Tak koukej Gamakichi chytej. *Řekl a hodil Gamakichimu svůj kunai. Poté se Gamakichi rozeběhl proti baditovi. Behemen poskládal pečetě a použil Kagemane no jutsu. Bandita vyskočil aby se vyhl stínu ale vtom mu Gamkichi probodl hlavua bandita padl k zemi. Behemen uvolnil svou techniku a Gamakichi muhodil kunai.* Vyděl si jak sme spolu pracovali. Banditase rozhodl vyhnout mému stínu ale už se nevyhnul Gamakichimu. Kdyby se chtěl vyhnout Gamakichimu tak se nevyhne mému stínu. *Řekl chytlsvůj kunai uklidil ho a pokračoval v cestě do Konohy.*
Toroky: Jo dobrej nápad *Řekl když mu Behemen poradil ať přivolá Gamakichiho.*Takže Ino I Tori Saru Hitsuji*A Toroky poskládal pečetě pak si prokous palec a přiložil ruku na zem.Přivolal Gamakichiho.*"No ale jak s ním teď spolupracovat" Jak s ním můžu spolupracovat *Zeptal se Behemena Toroky.
Behemen: Dávej bacha. Dostaneš ho sám já tě budu krejt jasné. *Řekl a trochu se zapotil.* "Doufám že nebude blbnout." Tak jo možná by si mohl povolat Gamakichiho aby ti pomohl.
Toroky: Tak fajn *Odpověděl Toroky dal mu ten svitek a vzal si jeho který mu podával.*Bezva teď už jen do Konohy a máme splněno když běželi na zpět tak je přepadl jeden bandita.*
Behemen: *Když doběhli do Ohnivého Chrámu tak u viděli jednoho mnicha se svitkem. Doběhli kněmu a Behemen začal.* Dobrý den smetu kvůli těm svitkům. Toroky dej mu náš svitek a vem si odněj ten jeho.
Toroky: Jasný promiň *Omluvil se Toroky když mu Behemen léčil pravou ruku.* Tak jdem jo a dík žes mi uzdravil ruku.*Rozeběhli se k ohnivému chrámu.
Behemen: *Uvolnil svou techniku a šel směrem k Torukymu. Když kněmu přišel dal Torukymu pořádnej pohlavek potm mu vzal zraněnou ruku a pomocí Shousen Jutsu mu jí vyléčil.* Jestli se budeš chovat pořád takhle nezodpovědně tak brzo zemřeš. *Řekl a rozeběhl se směrem k Ohnivému chrámu.* Tak dělej.
Toroky: *Když si Toroky nabil kasu senbony došel k Behemenovi a řekl.*Šlo to hladce co? No stejně už vyrazíme dál né?
Bandité: *Dandita nemohl nic dělat. Škrcenímu stínové ruky se nijak nedokázal bránit. Snažil se kroutit, ale zase se nic nestalo. Takhle ještě chvíli blekotal různé nadávky a nakonec začal pomalu ztrácet vědomí, přičemž po chvíli zemřel.*
Toroky: No co je furt? nějakej problém co potřebuješ*Naštvaně se ho ptá Toroky cestou k němu.*
Behemen: Toroky ty seš vůl. *Řekl velmi naštvaně a sformoval pečetě pro Kage Kubi Shibari no Jutsu. Stínová ruka začala banditu škrtit.* Toroky nech toho a pojď sem!
Toroky: Super načasování Behemene.*Volá na něj Toroky.*No dobrá technika tu máš z klanu co? No teď si s tím šéfem udělej co chceš já si du pozbírat senbony a ještě tamty dva dorazím kdyby ještě žili.*Toroky si šel posbírat senbony ty dva bandité už byly mrtví a Toroky si posbíral jen ty senbony který nebili od krve.Akorát by mu zašpinili pouzdro na senbony.*
Bandité: *I když Torokymu obrana moc nešla, bandita nějak nemohl pohnout se svou situací. Tím, že se Toroky bránil, mu to pěkně znepříjemnil. Nechtěl utíkat, chtěl ten svitek. Když tu náhle jeho tělo strnulo a on se nemohl vůbec pohnout. Katana zůstala na půl cesty k Torokyho boku.* Co-to-je? *vykoktal a snažil se vší silou pohnout, ale nebylo mu to nic platné.*
Toroky: *Když na něj šéf mířil všimnul si že na zemi leží meč od toho prvního Toroky se vyhnul útoku šéfa a rychle vzal ten meč začal se tím mečem bránit naneštestí mu to s mečem moc nešlo.*
Behemen: *Když šéf zaútočil na Torokyho poslal tam i stín.* "Měl bych tam dosáhnout. Eště dřív než se Torokymu něco stane." Rychle uskoč dělej.
Bandité: *Dva bandité, kteří útočili po Torokym, se teď skoro bezmocně váleli na zemi. Vypadali skoro jako ježci, protože v sobě měli zapícháno spoustu senbonů. Šéfa banditů nějak moc nezajímalo, co se jeho společníkům stalo. Když uviděl, jak na něj míří stín, řekl si, že bude lepší se tomu vyhnout, ať to je, co to je. Raději rychle zamířil k Torokymu a začal zuřivě útočit. Jednou katanou mířil na nohy a druhou na břicho. Snažil se ho rychle dostat.*
Behemen: *KDyž se na Torokyho řítili dva byndité dostal trochu strach ale potom se začal soustředit na toho hlavního. Trochu poodskočila poté sformoval pečetě pro Kagemane no jutsu. Stín vyrazil za banditou.* "Dostanu tě."
Toroky: *Když se na Torokyho řítili dva banditi odskákal daleko od Behemena aby ho nezasáhly senbony potom si vyndal kasu hodil jí do vzduchu deštník se roztočil a oba banditi to schytali. Toroky si schoval kasu nevěděl že jí použije tak brzo a rozeběhl se za Behemenem.Senbony už měl jen dva ale pak měl ješte další tři na provázku díku Soshuriken no jutsu hodil po náčelníkovi dva senbony který na provázku nebyli ale netrefil se pak po něm hodil ostatní senbony které měl na provázku.Trefili se všechny ale že by mu to něco udělalo to nevypadalo.*
Bendité: *Bandita se nevyhnul, takže schytal silnou sečnou ránu do krku a po chvíli zemřel.* Doufám, že vy nejste tak blbí. *Řekl vůdce banditů a nakonec vyrazili všichni tři. Vůdce s dvěma katanami zamířil k Behemenovi a další dva, každý s jedním mečem, šli po Torokym.* Vydejte mi ten svitek. *Zavrčel na ně vůdce banditů.*
Behemen: *Když se bandita oháněl svym mečem tak se Behemen vyhejbal. Potom si vyndal své boxery skrčil se a rychle skočil po banditovi a zaútočil mu po krku.* "Dostanu ho." Toroky nestuj tam tak může jich tu tady bejt víc.
Toroky: *Toroky sledoval jak Behemen bojoval s tim banditou a zatím si přivacoval nějaké senbony na lanko pomocí Soshuriken no jutsu.
Bandité: *Bandita zaskučel, když dostal do břicha a upustil meč. Hned ho ale zase sebral a za chvíli už s ním šermoval Behemenovi před obličejem.* Chceme tu věc. *Ukázal na svitek.* ...Alespoň myslím, že to je to, co chceme. *Bandita si ani neuvědomil, že to řekl nahlas. Vůdce banditů si zatím jen klepal na čelo, jaký je to ňouma.*
Behemen: Seš rychlej Toroky. *Řekl hodil mu obvaz a kopl banditu do břicha.* Kdo seš a co ponás chceš? *Zeptal se bendity.* "No to je hloupá oázka asi bude chtít ten svitek."
Toroky: *Běželi dál když v tom na ně z poza stromu vyskočil bandita rozeběhl se na ně s mečem.Toroky strčil do Behemena protože nedával pozor. Torokyho seknul do ruky jak strkal do Behemena.*
Bandité: *Z dálky pozoroval Torokyho a Behemena vůdce místních banditů, který si dělal zálusk na to, co nesli. Sice neměl tušení, co to je, ale věděl, že by to mohlo mít nějakou cenu. Zatím poslal jen dva ze svých nejneschopnějších mužů. U sebe teď zrovna měl jednoho neschopu a dva své dobré pobočníky. Tomu méně schopnému dal velký meč, ať jednoho z ninjů napadne. Sám ale se svými dvěma dalšími pobočníky zůstával ukrytý.*
Behemen: "Sakra je do cela schopnej." *Pomyslel si vytáhl si své dva boxery a oba bandity připravil o hlavu potom běžel dál.* Dělej deme dál.
Toroky: J-Jo*Koktavým hlasem odpověděl Toroky a na nic se radši neptal.Za chvíli doběhli k jednomu stromu kde na ně vyskočili dva banditi.*Bezva dva proti dvoum aspoň je to vyrovnaný.*Potom si Toroky vytáhl senbony a hodil je do jednoho bandity dva se mu zapíchli asi 10 centimetrů vedle srdce a ostatní do ramene.*Doraž ho!*Křiknul na Behemena zatím co se otočil k druhému banditovy.*
Behemen: Hlavně dávej pozor. *Řekl a rozeběhl se směrem k Ohnivému chrámu.* Toroky buď na pozoru a když ti řeknu abys něco udělal tak to uděláš i kdybych ti řek abys mě zabil jasné. *Řekl trochu přísnějším tónem než prve chtěl.*
Toroky: Jo můžeme já jsem přpraven.*A chytl si svoji zbraň která se nazývá kasa."Konečně moje první mise a navíc typu C."*Toroky si ještě zkontroloval dokument jestli ho má v bršně na noze.Měl ho tam tak si tu brašnu zavřel a vyrazili.*
Behemen: *Behemen a Toroky dostali misi odnést tajný svitek do Ohnivého chrámu. Nesmějí se do něho podívat a v Ohnivém chrámu musí vyzvednout další svitek který donesou do vesnice.* Seš připravenej Toroky? *Behemen měl u sebe tak jako vždy pár svitků se zbraněmi.* Tak můžeme vyrazit?
Shoutboardy končí. Více zde.