Přidej zprávu »
---: ---
Matsuyama En: Jaký byl? Sice jsem s nimi nežila ale byl n tvou maminku vždy strašně hodný a určitě ji měl rád, stejně tak i tebe. Proto chtěl abyste se měli co nejlépe a chodil na hodně obtížných misí, byl to výtečný Shinobi, který nakonec ale zemřel během jedné mise, ale není důležité proč a jak zemřel ale to, že vás měl rád a že se musíte obě dvě usmívat a žít dál. *S těmito slovy jí přiloží levou ruku k tváři, po které ji následně i pohladí. *Nikdo by nechtěl, aby se tak krásná tvářička mračila nebo byla smutná, musíš se pro nás všechny usmívat a přinášet nám do domů pozitivní energii abychom byly dlouho zdravé veselé, stejně jako ty. *Poté svou ruku zase stáhne k sobě a věnuje ji jeden svůj krásný úsměv. *Co ty? Stalo se ti teď něco zajímavého? Co Akademie?
Mayra Hajime: *Nasleduje babičku a naleje si do pohára mliečko z chladničky. Babička síce pije niečo iné ale pitny režim dodržiavať treba a malá Mayra nerieši, čo to je. Ona má aj tak najradšej mliečko. Usadí sa s pohárom mlieka za stôl a počúva babičku. O smrti toho zatiaľ moc nevie ale povie si sama pre seba, že to určite pochopí neskôr. Proste ocka už nikdy neuvidí... A nemá o ňom hovoriť pred maminkou* Dobre, Obaa-chan. Smiem sa ale spýtať... Aký bol papa? Bol dobrý? Alebo bol zlý? Ľúbil maminku? *Zahrnie Matsuyamu množstvom otázok a odpije si z mliečka. Je rada, že prišla za babičkou, maminka by jej na tieto otázky určite neodpovedala. Pravdepodobne by zvýšila hlas a poslala ju do izby alebo by sa rozplakala. Ako vždy*
Matsuyama En: *Upřímně ji dostane do šoku otázka, kterou ji Mayra položila. Otočí se k ní zády a vytáhne si jednu skleničku pak otevře takovej minibar a vytáhne si láhev whisky a nalije si tak půlku skleničky, následně láhev zase uklidí a ze skleničky se napije a opět ji položí zpátky. Následně se k ní opět otočí čelem a věnuje ji smutný pohled. * Víš nejde o to, že by tě tvůj otec neměl rád, ale on jednou odešel n jednu obtížnou misi a už se nevrátil, bohužel umřel během plnění své povinnosti a tvoje maminka je z toho stále moc smutná, a proto ti k tomu nikdy nic nepoví. Víš nesmíš o něm před ní mluvit, potom je akorát hodně smutná. *Matsuyama počítá že z toho její vnučka bude velmi smutná, ale je to lepší, než kdyby ji řekla pravdu, protože by se tím pak mohla užírat a takto bude smutná jen ze začátku, a nakonec ji to stejně přejde a zapomene, jen o tom bude muset mluvit i se svou dcerou, aby to případně někdy potvrdila, kdyby to z ní Mayra opět tahala. *Je mi to líto můj poklade.
Mayra Hajime: *Samozrejme, že si botičky vyzuje. Nie je predsa žiaden hulvát. Vezme si jeden keksik (or čo to) a vloží si kúsok do úst. Prehltne a prikývne na to, že sa má maminka keď tak staviť* Hai, poviem jej to. *V okamihu však posmutnie a položí si ruky na sukňu od šiat. Zovrie ju v packách a zhlboka sa nadychne* Umm... Pýtala som sa maminky na ocka. Pretože všetci na akadémii sa rozprávajú kam všade išli s rodičmi a ja... Ja nechodím nikam. A premýšľala som, čo vôbec s ockom je, keď so mnou nikam nechce ísť. Keby chcel, tak je doma a čaká na mňa, však? Ale... Ocko nikdy doma nie je. Mám vôbec ocka? *Zažmurká očkami na babičku a položí si obe ruky na nohy. Netrpezlivo čaká na odpoveď babičky*
Matsuyama En: Jak se mám? Zrovna jsem pil kávu a přemýšlela, jak strávím den, když v tom jsi se tu zjevila, jsi mi krásně zlepšil náladu. *Poví a pustí svou vnučku, aby se následně mohla zase postavit a vyrazit do obýváku. *Sundej si botky jo? *Poví, aby ji tam nevběhla v botech, ovšem nakonec skončí v kuchyni, kde otevře jednu skřínku a vytáhne z ní takovou krabičku a pak vytáhne takový menší talířek a nasype na něj obsah krabičky (mini čokoládové sušenky). *Pokud ji to bude bolet tak ať se za mnou staví, jsem lékařka mohu ji pomoct. *Poví a položí talířek před svou krásnou vnučku a usměje se na ní. *Tak pročpak jsi za mnou přišla?
Mayra Hajime: *Po vyzvaní babičky vojde dnu a bez váhania sa jej hodí okolo krku. Zľahka zmačkne a dá babičke pusu na líčko. Vždy ju zaujímalo prečo je babička tak mladá ale ani jej maminka nevyzerala staro, tak to May proste brala vždy tak, že budú všetky krásne navždycky* Obaa-chan! Ako sa máš? *Spýta sa jej a prebehne do kuchyne. Posadí sa horko-ťažko na stoličku a pohupkava nohami. Stále je dosť malička aj na svoj vek a preto jej to trošku robí problém* Neboli ťa nič? Maminka sa nedávno sťažovala, že ju boli chrbátik nu.
Matsuyama En: *Zrovna popíjela svou kávu, oblečená je v ( odkaz » ) a vzhledově vypadá na pouhých 30 let i když je jí ve skutečnosti 60, svůj vzhled si udržuje pomocí Wakagaeri no Jutsu. Když uvidí svou vnučku tak se na ní mile usměje a ustoupí stranou aby mohla vejít. *Jen pojď dál moje princezno. *Matsuyama svou vnučku naprosto zbožňuje a kdyby ji snad někdo ublížil tak by ho na místě zabila. Pokud Mayra vejde tak Matsuyama za ní zavře dveře a pak se skloní, aby ji mohla otevřít náruč. *Obejmeš svou babičku?
Mayra Hajime: *Držiac v rukách Riku kráča ku stromu, ktorý rastie na záhrade klanu. Premýšľa nad tým, kde asi tak môže byť maminka. Doma nie je a ani o žiadnej misii nehovorila. Toľkokrát sa jej chcela spýtať na ocka ale maminka bola vždy akurát smutná a nepovedala jej nič. Preto jej napadne spýtať sa babičky. Býva v dome hneď vedľa a preto mala Mayra pricupitá ku dverám a v jednej ruke aj naďalej zviera Riku. Ustúpi o krok dozadu, upraví si šatičky a vyčkáva, kým babička otvorí. Oblečené ma dlhé ružové šatičky s volánikmi a cez ne ma prehodenú zásterku*
---: --
Kaito Akada: *Dneska musí misi plnit sám neboť ostatní členové jeho týmu jsou nemocní * tak tady to je * dojde k sídlu klanu a zaklepe a ze dveří vyjde starší pán ve slavnostním obleku* dobrý den mám tady pohlídat dítě*ukloní se* ale jistě pod dál* starší pán ho zavede do pokoje kde si hraje asi 3 leté dítě* tohle je imo * ukáže na dítě* ahoj imo jmenuji se kaito a budu tě hlídat * usměje se* mužu vás poprosit mladý pane jestli byste zašel do města pro jeden balík samozřejnmně dostanete více peněz ale já ani manželka pro něj nestihneme dojít *pošeptá mu pán* ale jistě aspoň se s imou projdeme* usměje se a sedne si vedle imi* moc vám děkuji v kuchyni na stole jsou peníze na balík a kdyby něco imo chtěl kupte mu to peněz je tam dost * řekné pan a odejde* tak co imo budeme si hrát* asi tak 2 hodiny si hraje s imou* tak pod ted zajdem pro balík* vezme imu do kočárku vezme peníze a vyjede s ním do města* víš imo není lehké být ninjou musíš se neustále starat o spoustu věci *říká kaito a přitom kličkuje mezi lidma* uguguguggugaaa * řekne mu na to imo* ano správně ugugu * zasměje se kaito a dojedou na poštu a kaito vezme imu do ruky a dojde k přpžce tak imu posadí a začne to vyřizovat asi po pěti minutách si všimne že u mu nic nežužla triko* si snadl u* nedořekne to protože malej imo tam není* ne to ne imo IMO IMO IMO *křičí a pobíha po poště * ne do hajzlu* všimne si slin* ty si imovi* jde po slinách až dojde k malé restauraci proto rychle vběhne dovnitř a jde hned k pultu* nebylo tu nahodou malý miminko zelený triko hnědé kalhoty * hned vyvalí na chlapa u pultu* jo jedno takový tu bylo ale odešlo se starým hinem * chlap se k němu nakloní* říká se že je hin uchyl * pošeptá mu* kde bydlí hned * zakřičí* hned naproti* než to chlap dořekne kaito vyběhne a vběhne do bytu naproti a hledá dveře s nápisem hinam a když je najde vykopne je a najde starýho chlapa jak sedí v křesle a hned k němu přiskočí a vezme ho za krk* kde je to dítě ty úchylaku * zakřičí* jaký dítě o ničem nevím* kaito mu probodne ruku* vaně nic nevíš* dojde ke křeslu a najde tam fotoalbum plný fotek děti* kde je ptám se naposled* dá mu ránu alebem* prodal jsem ho nějákýmu chlápkovi nevím kdo to je vím jenom že bydlí na náměsti v hnusným rozpadlém bytě* řekne a přitom se snaží vyndat kunai z ruky* dobře děkuji* dá mu ránu za hlavu a tím ho uspí a vyběhne na ulici a dojde k nejblížšímu strážnikovy policie a řekne mu ať dojde do bytu toho hinama a at ho zatkne a poté hned běží na náměsti* sakra sakra* doběhne na náměsti a hned uvidí rozpadlej barák a vběhne dovnitř a začne ho prohledávat* nikde nic není* nejdnou uslyší dětský plač a všimne si mírně vysunuté dlaždičky a tak ji odsune a pod ní je vchod do sklepa tak tam rychle vběhne a uvidí malého imu v kleci a vedle klece chlápka s nožem a tak si klekne a potichu se k němu dostane a chytneho pod krkem * čau hajzle*uspího a připouta * hned se vrátím* vezme malého imu a utíká s ním pryč do jeho bytu * vše je v pořádku* doběhne k jeho domu a tam u čekají jeho rodiče* dobrý den byli jsme se s imou projít tady ho máte * předá ho a rychle se vrací do sklepa k chlápkovi který je u ž je vzhůru * tak co vrátil si spratka * zasměje se připoutanej chlápek* jo vrátil a teď mluv co si si ním chtěl dělat* ja co s ním noo snědl viš * zasměje se jako joker* vyrůstal jsem v chudobě a když moje matka umřela a otec taky neměl jsem jídlo tak jsem snědl je víš jak je liský maso vynikající a tak jsem si slíbil že si ho budu dopřávat furt*olízne se* tak jsem se vypracoval jako obchodník a koupil tuhle barabiznu jako maskovaná * kouká se na kaita pohledem že bi ho nejradší snědl* ale jednoho večera jsem nemohl ulovit adnýho dospělého na večeři a tak jsem chytl dítě a to snědl a bylo vynikající a tak jsem je začel unášet a jíst a ty budeš další*ukaže se že se dostal z pout a rozeběhl se na kaita* ty jeden zasranče* kaito si vytáhne kunai a rozeběhne se naproti němu* ja je pomstím* udělá skluz a pořeže mu nohy a chlap spadne* jedl si děti a za to tě potrestám* vezme jeho dělo a dotáhne ho k drtičce* timhle si drtil kosti co ti hajzle a tak se to stane nástrojem tvé smrti* vezme ho a hodí ho do ní tek e je v ní a po pas* prosím ne ne dej mně do vezení* prosí chlap* ty děti tě taky posily co * zapne drtičku a cjlapovi to začne drtit nohy* aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa* křičí a krev stříká všude ale kaito jen bez hnutí stojí a kouká na jeho utrpení dokud nezmízý a chlapův obličej poté kaito dá do sklepa vybušne lístky a vyjde před byt a odpálí je a kouká se jak se byt hroutí* pomsta je sládka
---: ---
Rin: *Rin Shinon poslouchala, když ji dala na zem, jen založila ruce na hrudi. Měla nafouknuté tvářičky, byla uražená.* Hmmm. Tak teda pěkně děkuji. *Hlesla tiše a bez dalších slov se odebrala za ANBU jednotkou, nejspíš neměla náladu se s někým dalším bavit a seznamovat...* "Co to vůbec bude za ženskou, stejně to není moje pravá matka. Ani otec!" *Rozumovala v hlavince a vydala se za zatím vojákem.*
Shinon: Nelžu je to pravda ale nebudu o tom debatovat. Žít budeš u Kunoichi jménem Yori Nishizaka.. Je to žena která nemůže mít děti a dá ti lásku kterou jsi neměla.. Budeš u ní žít od dnešního večera.. Jinak zapátrala jsem v tom proč nemůžeš spát a je to tím démonem. Nevím zda je to pravd ale zdá se že když usneš tak ten démon pohltí tvou osobnost a zcela tě ovládne takže pokud usneš to tě čeká.. Za to ale můžeš poděkovat Kaiovi. No to je jedno .. Anbu tě odvedou za tvou adoptivní matkou..*Řekla klidně Shinon a sundala jí ze svého klínu a luskla prsty. To se tam už objevil jeden člen jednotek Anbu a hodlal ji za Yori dovést.*,,Je to hodná mladá žena, která ti dá lásku tak si nestěžuj no časem pochopíš že to co jsem ti řekla byla pravda.“*Řekla si Shinon v duchu.*
Rin: *Rin poslouchala, co Shinon říká. Oči se jí zalily slzami, začala vzlykat a jemně se třasla pod náporem vzteku.* Proč o něm takto mluvíš?! *Hlesla tiše s pohledem zaraženým do země.* Choval se ke mne hezky, opatroval mě a měl mě rád. Tak o něm prosím nemluv jako o nějakém zloduchovi. *Zastala se ho, utřela si oči a hlasitěji si povzdechla.* U koho budu žit?
Shinon: Kde je otec ? Víš tvůj tatík zabil 6 Shinobi z naší vesnice. Šest rodin teď přišlo o otce, strýčky, bratry, syny prostě o rodinné příslušníky a to rukou tvého otce. Bude lepší když ho fakt neuvidíš. Nezlob se ale bude to fakt lepší budeš žít u ženy která ti bude matkou a bude tě nadevše milovat. Ublížil mnoha lidem.*Řekla Shinon opatrně.*
Rin: *Rin po otevřela oči až po hodné chvilce. Zamžourala, očka pootevřela a po uvědomění, že neusnula jen tak, sebou trhla. Zvedla se z její náruče a koukala zběsile a zmateně do všech stran.* Kde je otec?!! *Křikla hlasitě. Nikde ho tu neviděla, zneklidnilo ji to. Chtěla ho u sebe, hned!*
Shinon: *Když Keii padl na zem mrtví tak byla Shinon smutná protože zbytečné zemřelo šest policistů. Chvilku na to se tam zjevilo 20 členů jednotek Anbu.*Tsuchikage-sama co se stalo !*Shinon se jen otočila a vysvětlila jim situaci. Následně vydala rozkazy aby mrtvoly odnesli do márnice a Shinon se sama přesunula do domku kde byla Rin a vzala ji do náruče. Odešla s ní k sobě do kanceláře a sedla si za svůj stůl do křesla. Měla ji u sebe na klíně opřenou o Shinon. Shinon ji držela v objetí a jemně ji hladila po hlavičce a čekala až se probudí.*
Rin: *Kai nechal shinobi upustit na zem. SHinon ale měla poměrně rychlé reakce, pár krystalových shurikenů stihl dorazit ocasy na jeho zádech, ovšem pak jen cítil jeden za druhým, jak řežou do jeho těla. Svoji klanovou techniku nechal zrušil a jen poddajně stál. Neměl chuť se bránit.* Rin. Omlouvám se, nezvládnu splnit ten slib, který jsem dal tvojí matce. *Zahanbeně zavřel oči. V těch se mu zjevila jeho krásná žena.* Naoko, omlouvám se! Strašně se ti omlouvám. *Z očí mu začaly stékat slzy smíšené s krví. Krev mu vytékala i z pusy, padl na kolena. Kdyby měl chuť bránit se, rozhodně by nedopadl tak zbídačeně jako teď. Genjutsu, které ho polapilo, už bylo naprosto zbytečné, neboť zanedlouho se Kei svalil na zem a po okolí se rozlehl jeho poslední výdech. Oči vytřeštěné, tělo špinavé od krve, oblečení potrhané...Sbohem, Keii. Byl jsi dobrý válečník.*
Shinon: *Bylo to rychlé ani se Shinon nenadála a už byli policisté mrtví. Shinon ho probodávala pohledem ale to se jí v očích zformoval Eternal Mangekyou Sharingan -> ( odkaz » ) Shinon neříkala vůbec nic bylo jí smutno ze smrti těch policistů. Shinon následně vyskládá pečetě a kolem ní se zničehonic vytvořilo velké množství krystalových Shurikenů (70)..*Kesshou: Rokkaku Shuriken: Ranbu..*Následně se proti němu vyřítilo prvních 35 Shurikenů a po dvou vteřinách proti němu vyletěl i ten zbytek. Ale následně si vytvořila nad hlavou jeden velkej krystalovej Shuriken a ten po něm okamžitě taky hodila.*Kesshou Kyodai Rokkaku Shuriken !!! Ovšem následně použila Genjutsu Ryuu Yanagi a tak si bude myslet že těch obřích Shurikenů na něj letí tak 20...*Zabil jsi Shinobi z Iwagakure. Za to zaplatíš !
Rin: *Kai zatnul ruce v pěst a začal hlasitě dýchat.* Co mi to tu povídáš, Shinon. Jak bezcitné. Ten, kdo jí ničí život, jsi akorát tak ty! *Otočil se na ni, běsnil. Na zádech se mu začal pomalu objevovat růžový, až nafialovělý, paví ocas. Byl naštvaný. Ruce ze sevření toho policisty vytrhl, srazil je silou k sobě a cítil, jak narůstá chakra.* KUJAKU MYOHOU: CHOKU! *Zavrčel, chapadla chytila policisty na krk, začala je škrtit.* FUUTON: KAZE NO YAIBA! *V okolí polocie se začal zvedat vítr, během malé chvilky mohli cítit velké bolesti, vítr jim sekal hluboko do těla. Kai hlasitě skrze stisklé zuby dýchal. Byl opravdu naštvaný.* Nikdo mi nebude zakazovat, abych viděl svoji dceru, nikdo. *Zakřičel, díky ocasu vojáky ještě víc přiškrtil. Byl hbitý. Neměl v úmyslu bojovat se Shinon, jen si potřeboval vybít zlost a tahle policie mu zrovna přišla vhod, no.*
Shinon: Jinchuriki nejsou nepřemožitelní neříká ti něco jméno Akashi Mitsunari ? Byl to Kyuubiho Jinchuriki a kde je ? Mrtvej jak jinak. Mýlíš se prostě jsi udělal chybu a budeš pykat.. *Když vyšel ven tak ho policista do kterého vrazil jen ignoroval. Shinon ta jen vyšla ven a kývla na ně.*Kaii jdeš do domácího vězení a svou dceru z rozhodnutí rady starších už nikdy neuvidíš a nemáš nárok na to s ní jakkoliv komunikovat.. .*Řekla Shinon a jeden z policistů k němu přistoupil a prostě mu chtěl dát ruce za záda a svázat je.. Shinon se usmála že to šlo nakonec bez donucovacích prostředků jinak by ho opravdu musela uvalit do vězení..*Jsi moudrý bez tebe jí bude líp.*Dodala nakonec Shinon.*
Rin: *Kai sledoval, co Shinon dělá.* Rin nedívej se! *Zvýšil napjatě hlas, ale řekl to pozdě, Rin už usnula v jeho náruči. Očka se mu zaleskla smutkem.* Oh, Rin. *Hlesl tiše a jemně s ní zatřásl.* Rin, no tak. *Promluvil na ni znovu. Položil její tělo na sedačku, sám se zvedl a naštvaně koukl Shinon do očí.* CO to tady meleš za nesmysly!! Já bych své dceři nikdy, opakuji nikdy nepovedl něco, co by jí pokazilo život, však za to ještě bude vděčná. Je malá, nechápe to, ale bude mít...Velikou moc, jednou předčí všechny tady ve vesnici, včetně tebe, drahá Shinon. *Na chvíli ztichnul, zatnul pěstí a sklonil hlavu.* Včetně tebe. Bude...Silná. Moc silná, má to v sobě, byla k tomu předurčena, nechápeš to?! Ona zvládne ovládat jeho sílu, on jí ji propůjčí a ona bude nepřemožitelná, stejně jako ostatní Jinchuuriki. *Pozvedl potom hlavu, koukl na dceru a rozešel se ven. Cestou vzteky úmyslně ramenem žduchl do jednoho z policistů.* Překážíš mi v cestě, neschopo. *Zastavil se a koukal na měsíc. Býval to silný ninja, hrdý a neoblomný, ovšem teď mu bylo zakázáno používat jakákoliv ninjutsu, genjutsu...Cokoliv. Byl bezmocný*
Shinon: *Shinon věděla že prostě to musí udělat a tak se podívala na malou Rin.*Rin-chan ? Gomene ale musí to tak být. Podívej se na mě všechno bude v pořádku.*Potom to Rin udělala to co Shinon potřebovala. Podívala se Shinon do očí a tak Shinon použila Genjutsu Sharingan a poté prostě Rin upadla do bezvědomí nebo spíš usnula dá se to vyložit jakkoliv. Shinon se pak podívala na Rina.*Tak a teď jdeme jinak tě ven vytáhnu násilím !! Zničil jsi jí život a tak za to zaplatíš. Za činy musíš zaplatit a ty platit budeš rozhodlo to vedení vesnice a ty s tím nic neuděláš tak pojď jinak ti fakt budu nucena ublížit !*Shinon měla už naštvaný hlas protože jí totálně vytáčelo jak podrývá její autoritu.*
Rin: *Rin seděla se skloněnou hlavou, najednou ale ručkama uhodila do stolu, hlava jí zůstávala skloněná.* Nechci jít jinam, otec se o mně stará dobře. *Křikla rozčíleně. Po tvářích se jí koulely slzy, její oči zfialověly vzteky víc, než byly fialové normálně. Kai se na ni ohlédl, vítězně mrkl na Shinon a dceru si vzal do náruče.* Asi to nepůjde. *Zabručel, posadil se na gauč, jakoby se nechumelilo a dceru si posadil na klín.* Teď byste mohli odejít, neplánuji nikam jít. *Byl tvrdohlavý, ale přece jen tak dobrovolně neodejde od dcery, kdyby byl sám, bylo by to něco jiného, ale takhle? To od něj nemohli očekávat.*
Shinon: Svůj rod jsi zhanobil svými ohavnými činy. Zničil jsi té holce život a ty si nezasloužíš být jejím otcem. Už jsem i rozhodla kdo se o ní postará a neboj do ústavu nepůjde bude na místě kde jí bude milovat a ne jako ty.. Toto je poslední varování jinak tě odvedu násilím. *Policistům se to nelíbí a už chtěli jednat dokonce už vkročili dovnitř ale Shinon je rukou zastavila.*Říkám že tohohle v pohodě zvládnu sama počkejte venku. Spíš se starejte aby sem nepřišli čumilové.*Poté Shinon otočila pohled na Kaie a pozorně ho sledovala svým Sharinganem.*,,Sice nemůžu používat náročné techniky kvůli pečeti Byakugō no In ale jsem Tsuchikage takže to zvládnu,“*Pomyslela si Shinon.*Takže odstup od malé Rin a vzdej se. Nerada by jsem tě zranila.
Rin: *Kai uslyšel vylomení dveří, zůstával dřepět u dcery, která stále jen jedla. Na Shinon se vůbec nepodívala, Kai nijak nereagoval, pouze se po chvíli ohlédl a povytáhl obočí.* To radši umřu, než takhle potupit svůj rod, neudělal jsem nic špatného. *Odporoval.* Navíc, co bude s dcerou? Umístíte ji do nějakýho ústavu nebo co? *Rozkřikl se, přiblížil se k Shinon a do obličeje jí zavřel:* Já ji nikomu nedám, a ona nechce! Je spokojená tam, kde je. *Povytáhl hrdě hlavu, po očku se ohlédl za sebe na policisty a pak se postavil za Rin.*
Shinon: *Shinon jen pozvedla obočí když zabouchl dveře.*Co si to dovoluje !! Jako tohle !!*Stěžují si policisté.*Ticho počkejte tu já to vyřídím sama.*Řekla Shinon a jen přišla ke dveřím. Shinon pravou ruku dala v pěst a nahromadila do ní trochu Chakry a pak jen do dveří silně udeřil a při kontaktu s nimi uvolnila Chakru (Oukashou) .. takže dveře se prostě rozletěli a Shinon jen vešla dovnitř.*Kai Hazuki po poradě s radou starších se rozhodlo o tvém trestu a i tvých kompliců za to že jste nezákonně zapečetily Bijuu a trestem bude domácí vězení bez možnosti to místo opustit a ani s někým venku mluvit. Doufám že půjdete doprovolně jinak se váš trest zvedne a půjdete rovnou do vězení.
Rin: *Kai uslyšel klepání.* \"Ani najíst nás nenechají.\" *Povzdechl si, odložil hůlky a šel ke dveřím, Nespěchal. Otevřel, chvilku nechápavě koukal a následně povytáhl obočí.* Hm? *Zabručel stejným, otráveným tónem jako včera, očividně ho to prudilo. Všechny si prohlédl, v hlavě mu to šrotovalo.* Večeříme, nemám čas. *Zabručel, bouchl za sebou dveřmi, na patě se otočil a šel zpět. Očividně něco jako respekt u něj nefungovalo. Vrátil se k dceři a dřepl si k ní.* Rin, je tu policie, asi něco chtějí, zůstaň tu a v klidu dojez jídlo, je možný, že se nebudou chovat hezky. *Upozornil ji raději předem.*
Shinon: *Dnes byl ten den. Shinon po poradě s radou starších jak naložit s trojicí co přišla s Rin která v sobě měla Bijuu tak už se dohodlo jak s nimi naložit. K dvěma z nich prostě poslal policii. Jejich trest byl že budou v domácím vězením. Dům k tomu byl už připraven v centru vesnice. Ale k tomu třetímu Shinon šla s policisty osobně. Když dorazili k domu kde bydlel Kai Hazuki a jeho dcera Rin tak Shinon stála trochu vzadu aby na ní nebylo jen tak vidět. Měla před sebou šest policistů takže vidět na ní nešlo. Oblečená byla ve svém Tsuchikage outfitu který měl na zádech nápis Nidaime a klobouk měla přes levé rameno pověšený.. Policista zaklepal na dveře ale bylo to celkem silné. Všichni policisté mají k boku připevněné katany ale mají je v pouzdrech.*
Rin: *Světlovlasá holčička seděla na sedačce, měla nožky pokrčené v kolenou a přitažené k tělu, objímala je ručkama a koukala do zdi.* Rin, pojď se najíst. *Zvolal otec z kuchyně, kde to náramně vonělo. K večeři samozřejmě byla rýže, pak různá zelenina, nějaké maso...Uměl dobře vařit. Rin se pomalu došourala ke stolu, posadila se, sepla dlaně k sobě a zavřela oči. Na rukou měla mezi palci položené hůlky.* Itadakimasu *Zaznělo z jejích úst, následně se pustila do jídla. Měla ráda, jak její otec vařil.* Tak co, Rin, udělal jsem ti radost? tohle je tvé oblíbené. *Usmál se na ni, dívenka mu úsměv opětovala a rázně přikývla.*
.....: .....
Haru Morimoto: *Haru v noci nemohl spat.*”Nadešel čas utect už mě to nebavi.”*Pomyslel si Haru a začnul si vymyšlet plan utěku.Ráno když vztanul sešel dolu poschodech,sednul ke stolu a začnul snidat.Když v tom někdo zazvonil ,Haru zašel otevřet a stal tam anbu a dal Haruovy svitek a pote zmyzel.Haru si to převzal a přečetl si to v sousedni vesnici chytit vandala a jeho komplice.*”Super mám šanci na utěk.”*Pomyslel si Haru a začnul se balit.Potom si zašel ven zatrenovat ,šel k boxovacimu pytlu a začnul davat silne udery.Pak si na chvili odpočinul a vytahnul si boxery a začnul bušit do stromu.Pak se byl proběhnout po městě a domu přiběhnul až večer.Jak přiběhnul okoupal se a šel spat.Druhy den čekal na Yuno před jejim domem.*Hoj Haru.Ahoj Yuno hak se máš?Jde to Haru.Yuno jsi připrávena na misi?Jsem Haru tak jdem.*Oba vyrazili na misi.Když vyšli z vesni čekal naně husty les.Vešly do něj a šli jim ,když se Haru ujistil že je dost daleko a že ho nikdo neuvidi zdrhat vytahnul si katanu.*Promiň Yuno.*A useknul Yuno hlavu a pote si schoval katanu a začnul utikat pryč.Zkakal ze stromu na strom a doufal.*”Snadmě nikdo nechyti z Iwa už mě to tam nebavi.”*Pomyslel si Haru když v tom mu těsně kolem hlavy proleti tři kunaie.*Co to sakra bylo?*Haru se otočil a zastavil se a na vedlejši strom skočil maskovany shinobi.*Kdo jsi a co pomě chceš?*Řval Haru na maskovaneho shinobiho.*Vim kdo jsi delši dobu jsem tě hledal.Vim že máš i specialni schopnost.*Řekl máskovany shinobi.*Kdo jsi ty jak to vubec viš ,že mám vyjmečne schopnosti?*Nervozně se ho zeptal.*Jsem to tiž tvuj bratr ,vim že se jmenuješ Haru Morimoto.Já jse jmenuji Kazuno Morimoto.*Maskovany shinobi si sundal másku.*To muže řict každy že je muj bratr.*Odpověděl mu Haru.*Futton: San Kyūshū.*Kazuno se nadechl a při vydechu cyšla z něho ružova para.*Tak co už mi věřiš?Jestli jsi muj bratr tak mi řekni co se stalo z moji mi rodiči.*Řeklmu Haru naštvanym hlasem.Zabil jsem je.*Kazuno jak to řekl tak se usmal.*Za to tě zabiju.*Haru vytahnul boxery a odrazil se ze stromu na Kazuna .Kazuno si vytahnul katanu,Haru ho chtěl prašťit jenže Kazuno mu to bloknul katanou.Začli se přetahovat ,pak se Haru odrazil udělal salto dozadu a přistal na nohach.*Jen pojď Haru.*Provokoval Kazuno.*Mimochodem Haru jsem nukenin.*Haru se proti němu rozběhnul chtěl dat Kazunovi boxerem do hrudi jenže se vyhnul a chytil Haru a praštil snim ostrom,přyčemž mu vyklobil ruku.*Teď mě dobře poslouchej Haru teď ještě nejsi připraveny aby si mě mohl zkusit zabit.*Dal Haruovi pěsti do břicha.*Ale jednou buseš a já si na tebe počkam a budeš to ty kery mě zabije.*Kazuno dal Haruovi ještě jednou pěsti do břicha a pak zmyzel.Haru si sednul na větev přičemž vyplyvnul trochu krve.*Já tě zabiju to přisaham Kazuno.*Pak se Haru pomalim krokem odcházel pryč hloběji do lesa a vubec se nezastavil až došel blizko k hranici ,tam se schoval na strom kde taky usnul.Dalši sen vztoupil za hranice do ptači země a začnul utikat dal.*Konečně jsem volny.*Haru šel k nejbliši vesničce.*
....: ......
Haru Morimoto: *Haru se prochazel po Iwa když v tom ho zastavi anbu a předa Haruovi misi.A pote anbu mizi.Haru si rozbali papir ktery dostal a na tom papiru stoji mise uklid knihovny.*"Bezva jdu uklizet knihovnu."*Pomyslel si Haru a šel do knihovny a tam se hlasil u pani knihovnice Mei.Haru ji dal papir.Mei si ho přečetla a hned mu ukazala co má dělat.*Pojď zamnou chlapče.*Haru šel hned zani.*Tady budeš chlapče ukladat knihy podle abecedy.Rozumiš!Ano pani chapu.A chlapče až ty knihy uklidiš tak tady vytři.*Mei odešla.*"Za co mě tresta?"*Ptal se Haru sam sebe.A dal se do ukladani knih.Jak tak uklizi narazi Haru na knihu ,ktera je cela zaprašena.Haru ji opatrně vytahne oprašiji a položi na stul.Na knize je na psano Hachimon.Haru si sedne ke stolu a otevře knihu a začne si čist a divat na obrazky.V knize to ho je hodně o Taijutsu.Haru se chvili rozhližel jestli se někdo nediva.A pak si rychle knihu schova do plaště ,ktery má na sobě.Potom pokračoval ve sve misi a ukladal dal.Když Haru poukladal přes třista knich.Byl už čas na svačinu ,posvačině Haru kladal dal u posledni hromady knih jak Haru ukladal na razil na knihu O jashinismu položil ji na stul a začal si čist.*"Mohl bych byt nesmrtelny."*Pomyslel si Haru a podival se okolo sebe jestli se nědko nediva a pak si tu knihu strčil do plaště.Když už měl Haru knihy uložene tak si vzal mop a začnul vytirat podlahu a když zkončil byl už podvečer.Haru přišel za knihovnici a řekl.*Už to mám hotove a ten papir kdy by jste mi to potvrdila ,že jsem misi splnil.Neboj chlapče.*Mei potvrdila Haruovi misi .*Tak se měj chlapče.Naschledanou pani knihovnice.*Haru odešel dat potvrzeny papir o splněni mise a pak šel hned domu.Jakmile přišel domu lehnul si na gauč a usnul.*
...: .....
Haru Morimoto: *Dalši den zašel Haru za Tsuchikagem a odněj dostal misi chitit zatoulanou kočku pani Dailee.Haru dostal udaje kde se pry ta kočka nachazi.Kočka se jmenuje Junji.Haru vylezl na strom pomoci KINOBORI NO WAZA.Tam si Haru seděl a čekal až kočku uvidi.Haru seděl na větvi od rána,pochvili ze skočil dolu a naličil pasti aby se do toho kočka chitila.A pote z novu vylezl na strom a čekal.Jakmile uviděl kočku podival se na fotku a pak na tu kočku.*To je ta kočka.*Haru čekal jestli si vleze do nastražene pasti,ale kočka si sedla před tu past .Haru se naštval.*To si země děla srandu?*Haru se trochu zahoupal na větvi a v tu ranu pod Haruem praskla větev a Haru zpadnul do sve pasti.Haru byl uvězněn v siti a visel na stomně.Kočka se jen začla smat.*Jen počkej kočko.*Haru vytahnul kunai a vyřezal si cestu ven.Vyskočil ze sitě ven a chytil tu kočku,ale kočka Harua podrapala a utekla mu.Haru se sebral a začal zani utikat.Jak kočku dohnal chtěl ji chitit.Haru skočil po kočce stim že ji chiti jenže kočka mu uhnula a Haru s padnul do bahna.*Ty pudeš blba kočko.*Postavil se Haru a začal ji dohanět.Jak kočku z nova doběhl chitil ji jenže kočka mu projela mezi rukama.A utikala pryč,Haru ji naposledy dohnal ,už na to neměl nervy.Chitil tu kočku a dal ji do pytle co měl v kapse a dal si pytel na zada.Pak přišel za tsuchikagem.A dal mu tu kočku a tim misi splnil a Tsuchikage ji dal jeji paničce.Pote Haru odchazi domu kde se umije a jde spat.*
.: .,...
Haru Morimoto: *Haru ležel pod stromem když tu se nahle oběvil anbu a dal Haruovi dopis.Haru rozbalil dopis a začnul čist.*"Čeka mě práce na poli super."*Pomyslel si Haru a zašel si domu zbalit jen to nejduležitějši a vybaveni.Jak se zbalil tak se vydal Haru po polni cestičce k malemu statku.Haru má nasobě černe tilko,černe kraťasky a černe boty.Na zadech měl Haru přidělany meč Säberu a v prave zadni kapse měl Haru smitek vekterem měl uschovane Dai Shurikeny.Jak šel směrem ke statku vešel do zatački miřila naňho ohňivakoule.Haru rychle uskočil do zadu poskladal pečeť a použi.*Katon: Goukakyuu no Jutsu.*A ty dvěkoule se zničili.Haru si v šimnul v tom prachu po vybuchu těch dvou kouli že tam ňaky kluk utika ke statku.Haru přijde na statek a hned jde za majitelem.*Dobry den .Kde bych našel majitele?.*Pta se staršiho muže Haru.*To jsem já pan Ay co bys potřeboval chlapče?Jmenuji se Haru a dostal jsem misi pomahat tady na polich.Tak tedy dobře Haru ukažuti kde budeš spat.*Ay zavedl Harua k seniku.*Haru tady budeš spat.Dobře.*Jak to dořek Haru hned šel spat.*"Zitra mě čeka práce nemužu se dočkat."*Pomyslel si Haru a usnul.Druhy den ráno vstanul ze svitanim umyl se a udělal si higienu.Posnidani šel Haru s Ayem na pole kde Haru okopaval brambory.*"To je dřina."*Pomyslel si Haru když na poli skončili byl už večer.Došli oba na statek umylise po večeřely a šli oba spat.Třeti den Haru stanul zase ze svitanim a venku viděl kluka ktery poněm poslal ohňivou kouli.Haru vyšel ven a dal to mu klukovi pěsti do tvaře a ten kluk spadnul na zem.Potom ho Haru od tahnul do stodoly do sena a zavřel vrata naštěsti ho nikdo neviděl.Pak šel na pole zase okopavat brambory.Když přišel Haru z pole byl už večer.Haru se umyl povečeřel a dal Ayovy podepsat potvrzenku že práci udělal.Ay mu to podepsal a potvrdil a dal to zpatky Haruovi.Haru si to vzal a schoval a hned šel spat.Dalši den Haru si udělal higienu a pak se rozloučil.*Naschledanou pane Ayi.Tak se měj Haru.*A Haru se vydal zpatky do vesnice z venkova.*
......: ............
Haru: *Jednoho dne přijde Roushi za Haruem.*Haru když už jsi Genin chtěl bych ti něco ukazat.*Roushi zamiřil ke knihovně.*”To by mě zajimalo co mi chce otec ukazat?”*Ptal se Haru sam sebe v duchu.Přišel ke knihovně za otcem.*Otče co mi chceš ukazat?To uvidiš Haru.*Roushi zatahne za jedinou fialovou knihu a v tom okamžiku se oběvi tajemny v chod ze zdi.Roushi vešel dovnitř a Haru ho nasledoval.Roushi Harua zavedl do sve tajne skryše kde si vyraběl loutky.*Otče co to je?Haru jsem loutkař a tebe je taky naučim.*Roushi zašel k poličce a donesl Haruovi svitek.*Haru v tom svitku máš na psano jak se vyrabi loutka jak se to jednou naučiš tak už to budeš umět napořad.Děkuji otče.*Haru si bere jeho svitek rozděla ho na stůl a začneho studovat.*Haru ještě jedna věc považuj moji skryš i za svoji.*Pote Roushi odchazi pryč ze skryše.Haru se diva na navod a začne hledat a jak hleda v šimne si že ve skryši je hodně součastek. Součastky, však nachazi v poličkach.Začne brat prsty,zapěsti a ocelove klouby.Hned si ještě zajde pro nařadi.A podle navodu co motec dal začal montovat součastky k sobě.Haru si ještě zašel pro čtyři pulky paži jak to stoji v navodu a ještě začnul hledat dělo na senbony.Když děla našel vzal si tři jak s talo v navodu.Haru umistil dělo do jedne z pulek paži a přijednom ještě udělal zasobnik na senbony.A nepřestaval hledět do navodu.Pak přidělal druhou pulku paže na tu prvni.Potom bere zapěsti a přidělaho k paži.Haru skusi jestli senbonu nevadi nic v pruletu a zkontroluje jestli všechno funguje jak má.Po vyzkoušeny poušti se Haru i do druheho zapěsti a druhe paže.Když má i druhou ruku hotovou tak ji taky vyzkouši.Taky funguje jak má.Ruky udělal podle navodu spravně a funguji jak maji.Podle navodu byla řada na trup tak Haru začnul hledat trup a našel ho veskřini a take vzal dvě poloviny.Do jedne poloviny dal zasobnik na senbony jak to bylo vyobrazene v navodu.A přidělal druhou pulku k te prvni časti trupu.Dale byly nařadě chodidla Haru je našel veskřini nazemi potom si zašel pro prsty a klouby a smontoval to dohromady.Když měl obě chodidla hotove tak si zašel pro dvě stehna,dvě lytka,klouby.Vše našel v regaech a zapomoci navodu ty součastky smontoval k sobě a ještě Haru přidělal chodidla k lytkum povedly se mu i kolena na loutce.A nohy byly na světě.Pak nohy přidělal k trupu ,ale napřed tam dal klouby i na paže ,ktere pak taky přidělal.A z byla mu posledni věc v navodu hlava.Hlavu našel ve skřini.Vzal si ji a podle navodu přidělal paruku,kterou našel v koši pod stolem dale pak oči.Oči našel vesklenici v poličce.Haru si všimnul že hlava kterou měl od loutky má zajimava usta dali se otevřit i zavřit.V navodu stalo že i dohlavy přijde dělo na senbony.Haru podle jednotlivych kroku umistil dělo na senbony do hlavy.Pote hlavu vyzkoušel jestli z pusy střili senbony a senbonum jestli nic nepřekaži v cestě.Haruovi to fungovalo a podle navodu přidělal hlavu na trup.Haru vyskoušel jestli se da i z hlavou hybat a šlo vše ještě projistotu zkontroloval pomoci navodu.*Super vše je funkčni a loutka je na světě.*Haru pomalim krokem odchazi do sveho pokoje s tim pocitem že to zvlad a jak si lehnul do postele tak i usnul.*
.....: ..........
Haru: *Morimoto se doma nudil a tak za šel do knihovny aby tam pomohl uklizet.Začal s uklidem v 8 hodin.*”Tak jdeme na to.”*Pomyslel si Haru a ukladal knižki podle abecedy.*”Musi tady byt kniha ktera bymě zajimala.”*Pomyslel si Haru a začnul hledat v tom najde celou zaprašenou knihu o Senjutsu a oparpoliček najde k nihu o Jashinismu.Knihu o Senjutsu schoval pod bundua knihu o Jashinismu otevře a začina si ji čist.*”Tohle by šlo nevypada to zle ,ale nesmrtelnost to jisti.”*Pomyslel si Haru a vyměni si knihi v bundě a začina si čist o Senjutsu.*”Tohle je taky dobre,ale mužu zkamenit Ikdyž to nevypada zle.”*Pomyslel si Haru a schoval si ji taky do bundy a dělal jako by se nic nestalo.Uklizi jak oživot aby už to měl hotove a mohl jit domu.Jak uklizi narazi na zajimavou knihu o lekařstvi a začina usinat nad knihou až uplně usne a hlava mu spadne na knihu.*Ja nespim.*Probudi se tak si všymne že je čas na oběd.Tak na pul hodiny si zašel na oběd.Na oběd měl nudle s kuřecim masem polite omastkem.*”To je ono konečně se mužu na jist.”*Pomyslel si Haru a začnul jist až to do jedl tak se vratil do knihovny a pokračoval v uklidu.Jak uklidil posledni knihu bylo už 18:00.*”Čas jit domu.”*Pomyslel si Haru a pomalu odešel domu.*
---: ---
Sachiko (NPC): *Medik Toraovu poznámku úplne odignoruje a pokračuje vo svojej práci* Už spí. Môžeme začať. *Prehovorí, na čo celý tím prikývne. Sachiko spolu so svojím pomocníkom pristúpia k Toraovmu telu. Zhlboka sa nadýchne a pár sekúnd premýšľa. Pomocník jej podá čistý skalpel a Sachiko ho vezme do rúk* Dajte mu infúzku z krvou. *Jeden z medikov mu prepichne pokožku na mieste, ktoré delí bicepsy a predlaktie (gomen, fakt neviem jak sa to volá x-x) a na kanilu pripevní infúziu s krvou. Sachiko to považuje za hotovú prípravu a pomalým, dosť opatrným rezom otvorí hruď Toraovi. Robí to pomalšie ako pri dievčine, predsa len, je to pre ňu skutočná autorita a dôležitý človek. Nič k nemu necíti, jedine neuveriteľnú poslušnosť a oddanosť* Čistite priebežne ranu, nesmie sa zapáliť. A liečte cievy okolo. Takisto kontrolujte prísun krvi a pripravte kardiograf a defibrilátor. *Prikazuje popri profesionálnej práci. Rovnako oddelí srdce od zvyšku tela a používaním liečivej chakry sa pokúša zastaviť krvácanie aspoň z časti. Toraove srdce položí do ďalšej nádobky so sterilnou tekutinou a umyje si ruky. Do čistých rúk vezme srdce dievčiny z druhej nádobky a položí ho na miesto, kde doteraz sídlilo Toraove skutočné srdce. Pomocou Shousen no Jutsu a rôzneho lekárskeho náčinia opätovne prepojí srdce s celým telom. Skontroluje, či je všetko na svojom mieste a keď rana už moc nekrváca, postrehne, že sáčik s krvou je skoro prázdny* Vymeniť. Takisto potrebujem nové sterilné gázy, ihlu a niť. *Jeden z medikov jej podá náčinie na zašitie rany v podobe zahnutej ihly a nite. Začne so zašívaním hrude, pričom dáva pozor na ostatné orgány. Po zašití ešte ranu vylieči pomocou liečivej chakry, nech po nej zostane len minimálna jazva. Okolie rany vyčistí a prijme prísavky (Ongi ak to bol joke tak si mrtev :I) od kardiografu. Dá ich na správne miesta a stroj začne neprerušovane pípať, čo značí, že srdce nebije* DEFIBRILÁTOR! *Skríkne a do rúk jej podajú správne náčinie. Obtrie o seba niekoľkokrát svoje náčinie a následne ho priloží zvrchu a zboku na Toraovu hruď. Jeho telo trochu nadskočí, no srdce mu nenabehne* NABIŤ! *Všetko skúsi napodruhé, no kardiograf stále neprerušované pípa* ZNOVA! *Asi na ôsmy pokus konečne začne kardiograf prerušovane pípať, čo značí, že všetko vyšlo tak ako malo* Pripojte na neho aj infúzku s vitamínmi a takisto aj masku s kyslíkom. *Sama sa posadí na stoličku, keďže ju operácia nie málo unavila. Postupne po posledných úpravách všetci opustia miestnosť a nechajú ju tam samotnú so spiacim Toraom. Sachiko sa najprv len posadí na posteľ a pohladí ho po čele* Budeš silný... Tak ako si vždy chcel. *Nakoniec po dlhšom zvažovaním si k nemu ľahne a oboch prikryje dekou, pričom sa k nemu natisne. Pomaly sa oddá nevyhnutnému spánku skrz únavu*
Torao Shuketsu (NPC): *Neskutočne ho vzrušuje, ako sa zrazu obrátila na úplnu profesionálku. A že je to divné a nemorálne? Čo už, má ešte väčšiu chuť ju opreť o ten železný stôl ako predtým. A to už predtým to bola nemalá chuť. Páči sa mu, ako sa toho zhostila, akoby o nič nešlo. Zrazu všetko bolo v behu a on už nemal šancu cúvnuť. Bol to divný pocit, možno aj nejaký pozostatok strachu, keďže predsa len, mal si prejsť klinickou smrťou. Keď mu ten pomocník dal ten sprostý návrh, tak mu len zovrel ruku skôr, než mu stihol dať masku. Aspoň sa o to pokúsil, no jeho kontrola tela bola už oslabená.* Ešte jeden sprostý nápad a budem rátať spôsoby, ako ťa zohavím a nezabijem... *Myslel si, že to povedal celé, no v skutočnosti mu nejaké časti aj vypadli. To je jedno. V ďalšom momente už mal masku na tvári a vdychoval ten plyn.*
Sachiko (NPC): *Prikývne a pokynie rukou k medikom, aby k nej podišli* Vy pripravte anestézu a vy dvaja zatiaľ skontrolujte všetko potrebné pred operáciou. Nesmieme spraviť žiadnu chybu. *Ona sama zatiaľ podíde spolu s jedným medikom k telu dievčaťa* Prines mi pomôcky. *Zatiaľ si nasadí rukavice a prinesie si nádobu so sterilným roztokom na úschovu orgánov, ktorú položí vedľa postele. Medik jej podá do ruky skalpel, pomocou ktorého čistým rezom, nie príliš hlbokým, otvorí hrudník dievčiny. Pomocou ďalšieho náčinia ho otvorí natoľko, aby cez dieru vytiahla, čo potrebuje. Znova vezme do rúk skalpel a pomocou neho odpojí srdce o zvyšku organizmu. Robí všetko rýchlo a zároveň precízne, keďže patrila k najlepším študentom medikov. Srdce vloží do sterilnej tekutiny a dievčinu zašije. Predsa len, nepochovajú ju zohavenú. Medikovia zatiaľ skontrolujú funkcie Torea a podajú mu dostatok anestézy* Teraz dýchajte zhlboka a počítajte. *Vyzve ho jeden z medikov a položí mu na ústa masku s uspávacou látkou*
Torao Shuketsu (NPC): *Nie je preňho najjednoduchšie prehupnúť medzi dvomi vzniknutými situáciami a už vôbec nie zverovať svoj život do rúk niekoho iného, ale už sa tak rozhodol a je neskoro na menenie rozhodnutí. Vyskočí na železný stôl, na ktorý vykladal predtým Sachiko, a len ju pozoruje pri tých kontrolách. O medicíne skoro nič nevie, no napriek tomu vie toho dosť o ľudskom tele. Vie o miestach a spôsoboch, ako vyvolať najinténzívnejšiu bolesť, ale zároveň aj slasť. Veď aj to je určitý spôsob mučenia, no nie? Keď človek podľahne telesným chúťkam napriek svojej vôli odolať.* Pre teba je pripravené všetko, čo budeš potrebovať... *Viac menej len skonštatuje a sotva luskne prstami, dvere sa prudko roztvoria a v nich zostane stáť niekoľko zamaskovaných členov ROOT. Všetci patria už k tým skúsenejším, napriek tomu majú rozdieľne veky, výšky a pohlavia.* Toto sú bývalý medici alebo okrajový lekári, ktorých život patrí mne. Doslova. Ešte niečo? *Telu mladej kunoichi tejto dediny nevenuje už žiadnu pozornosť, prečo by aj mal? Veď poslúži vyššiemu účelu a aj tak je už mŕtva.*
Sachiko: *Každou sekundou chce viac, chce ho cítiť všade na svojom tele. Keď prechádza po jej vlhkých nohavičkách a zrazu prirazí na najchúlostivejšie miesto, skríkne. Nie od bolesti, skôr od prekvapenia a náhleho vzrušenia. Zrazu sa však zastaví, čo v nej vyvolá sklamanie, ktoré sa odráža aj na jej tvári* H-hai... *Zamrmle a hanblivo sa začervená. Odvráti tvár a rukami si objíme polonahé telo, akoby sa pokúšala schovať pred jeho pohľadom. Zo skrinky si vytiahne biely plášť a podíde k jednému z operačných lehátiek, na ktorom je telo mladého dievčaťa len chvíľu po smrti* Jej telo je ešte teplé... *Povie po dotyku bledej pokožky dievčatka. Prstom naznačí Toraovi, aby si ľahol a nechal všetko na nej. V duchu si ustavične opakuje priebeh transplantácie srdca, ktorú doteraz vykonala len raz, to tiež len ako pomocný lekár. Vlasy si zviaže do vysokého copu a skontroluje spis dievčaťa. Predsa len, nemôže darovať svoje srdce komukoľvek. Toraovu krvnú skupinu pozná a zhodou okolností je rovnaká ako toho dievčaťa* Je pre Vás vhodným darcom... *Povie skôr sama pre seba a zamyslene začne prechádzať po miestnosti* To srdce bude treba nakopnúť... Nebude to jednoduché, no dúfam, že to zvládnem. Iných medikov k dispozícii nemáme? *Zdvihne pohľad k Toreovi. Rozpráva s maximálnou profesionalitou v hlase a po vtedajšom červenaní a nervozite niet ani stopy*
Torao Shuketsu (NPC): *Najradšej by pokračoval. Najradšej by jej strhol nohavičky a natvrdo, no zároveň vášnivo by ju oprel o operačný stôl. To sú však emócie a tie on už dávno zabil. Riadi sa svojimi zásadami a rozumom, nie citmi. Keby mal srdce, tak by ho pravdepodobne v tomto momente stratil, no nemá aké stratiť. Prstom jej dráždivo cez navlhnuté nohavičky prirazí na klitoris akoby ruka zastala na konečnej zástavke.* Najprv práca, dobre vieš, prečo si tu... *Jeho hlas je ako vždy neoblomný a drsný, no napriek tomu je v ňom možné vycítiť aj náznak váhania. Čomu sa však čudovať? Veď sám má už v nohaviciach riadny kopec. Bohužial, má jasne dané, ako to bude a na tom sa nič nezmení. Nie je to vzorový človek a už vôbec nie znak vernosti, ale svojich vlastných rozhodnutí sa drží akoby to bola jediná možnosť.*
Sachiko (NPC): *Trhne ňou, keď sa k nej Torao tak zhurta pohne, o to viac, keď ju začne bozkávať. Ako vždy jej telom prejde triaška a horúčava zároveň. Vždy voči nemu chovala až neprimeranú úctu, rovnako sa ho však z časti bála. Predsa len, je to mocný muž. Jeho silné ruky prechádzajúce po jej hebkom tele v nej vyvolávajú odozvu vo forme jemne zvlhnutých hodvábnych nohavičiek. Bozkom sa však ako vždy oddáva z plným nasadením a nechá sa zdvihnúť do výšky. Predsa len, nie je príliš vysoká a neváži ani päťdesiatpäť kíl. Skrz studený stôl jej telom prejde ešte väčšia triaška, no je natoľko rozhorúčená, že ju takáto drobnosť nerozhodí. Jeho hladenie miluje nadovšetko a to, ako sa blíži k jej citlivému miestu, ju hoci aj po toľkých vzrušujúcich nociach aj teraz riadne vykoľají. Napriek veku je stále ako pubertiačka* To-torao... sama... *Vydýchne jeho meno a zavrie od slasti oči. Nohavičky má aj po tak krátkej dobe neuveriteľne vlhké a cíti, že chce viac. Chce, aby do nej zaboril nechty a spravil jej to tak, ako to vie len on. Tvrdo, nenásytne, bez zaváhaní. Nikdy nebola iniciátorom a práve toto na svojom veliteľovi a dlhoročnom milencovi zbožnovala* Potrestaj ma. *Zašepká pomedzi trasúce sa pery a rozkošne si priloží ruku k ústam. Pôsobí detinsky, no výraz "onii-chan, pomôž mi" má natrénovaný dokonale. Vie, že určité typy mužov táto vec vzrušuje a po prvýkrát to skúsi aj na svojho veliteľa*
Takeru (NPC): *Najskôr len nechápavo hľadí, keďže úplne nepochopil dôvod jej vyzliekania. Očividne šlo o nepochopenie, on to robil, aby nezdržoval pred operáciou a zároveň aby si nezašpinil košelu. Veď oblek bol preňho vždy niečo viac než oblečenie shinobi. Cíti sa v tom komfortnejšie a zároveň viac, ako on sám, ako pán. Akoby však mohol odolať, keď sa pred ním začne vyzliekať? Vždy pre neho bola niečím viac, než tí ostatnými. S inými si to väčšinou nerozdal viackrát ako raz a ak áno, tak sa museli vážne osvedčiť. NA nič nečaká a poslednými krokmi zničí vzdialenosť medzi nimi. Trochu sa skloní, aby sa dostal do jej výšky, no to už ju vťahuje do bozkov. Zatiaľ čo rukami prejde cez jej chrbát a zadok, ktorý jemne stlačí, až na jej jemné lýtka. Predsa len, nemôže byť hneď až tak násilný, častokrát už v rukách od toľkých bojov nemá dostatočný cit a vyvinie nepatričnú silu a rozhodne nechce znehodnocovať svoju... bývalú študentku. A že jej telo je posiate jazvami? Ani to jeho nie je bez jazvy a jazvy práve dokazujú jej vytrvalosť a odhodlanosť. Prudko si ju zdvihne a za stáleho bozkávania s ňou prejde až ku studenému operačnému stolu, na ktorý ju položí. Sám sa však ani na moment neodtrháva a ľavou rukou prejde od jej lýtka až ku krku, z ktorého odhodí jej vlasy na chrbát a zároveň si tak uvoľní miesto na neskoršiu aktivitu. Pravá ruka však zatiaľ hladí jej ľavé lýtko, čím ju dráždi a až podozrivo sa približuje k rozkroku.*
Sachiko: *Vie, že trochu mešká, no netušila, že až toľko. Pozrie na hodiny a uvidí, že má meškanie skoro štvrť hodinu, čo je pre ňu neúnosné, keďže je dochvíľna. Hľadanie vhodného oblečenia jej zabralo viac času, než myslela. Ako ľudia odchádzajú z miestnosti, sleduje, ako sa Torao vyzlieka. Uhne pohľadom, keďže aj napriek toľkým rokom radovánok je pri tomto akte ešte stále trochu nervózna. Hanbí sa vyzliecť tak len pokorne sklopí zrak. Torao je pre ňu vzorom a týmito službami mu spláca jeho ochotu a staroslivosť* G-gomen, Torao-sama. *Zašepká a pomaly si začne rozopínať šaty. Oči má pevne privreté, keďže vie, že vždy ju pozorne sleduje. Líčka jej zružovejú a keď má šaty úplne rozopnuté, nechá ich voľne padnúť na zem. Zostane tam stáť len v spodnom prádle* Ď-ďalej musíš ty... *Zamrmle a stále k nemu nezdvíha zrak. Telo má pokryté množstvom jaziev z bojísk. Možno aj to je dôvod, pre ktorý sa hanbí vyzliecť, nikdy to neanalyzovala. Nie, že by nemala sex rada, no začiatok je pre ňu vždy náročný, tak ho pokaždé nechá na Toraovi. Bol v podstate prvý a zároveň jediný muž, s ktorým kedy spala. Jeho náročné želania nie vždy chápala, no do bodky ich plnila, keďže oddanosť ani zďaleka neopisuje jej vzťah k nemu. Vzhliada k nemu takmer ako k bohu*
Torao Shuketsu (NPC): *Dnešný deň už popredu naplánovali a dlho trvalo, než našli vhodnú 'obeť', no východisko z tejto prekliatej situácie sa im poskytlo samo. Aspoň tak sa dalo brať nájdenie tela jednej z mladých kunoichi Iwagakure. A že to je smutná informácia? Možno áno, ale oni sú ROOT, sú to korene a to najlepšie pre dedinu. Aspoň to si nahovárajú. Ak by sa malo táto organizácia nejako zatriediť do nejakej politickej skupiny, tak by to bola rozhodne diktatúra. Okrem toho, Torao nebol vo svojej podstate zlý človek, bol len prehnane zásadový a uznával inteligenciu nad všetko ostatné. Aj preto sa rozhodol zanedbať a zabiť vlastné city. Veď city potláčali a brzdili inteligenciu, nútili ho robiť bláznivé rozhodnutia. Aspoň to si teda myslel. Keď sa dvere otvorili a v nich stála ona, tak sa musel proste usmiať, hlavne nad tým jej oblečením. Prehrabol si rukou krvavo červené vlasy, ktoré mu zavadzali v tvári, a spúšťajúcou sa rukou potiahol kravatu rovnakej farby, ktorú už úplne stiahol.* Meškáš... *Hoci mal na tvári úsmev, jeho hlas bol drsný a tvrdý. No to bola jedna z jeho charakteristických vlastností a pokiaľ bol skutočne tvrdý, tak to bolo omnoho viac ako len drsné zaobchádzanie. Sotva posledný členovia jeho jednotiek opúšťali miestnosť, on už si zo seba sťahoval košelu. Teda, niežeby mal problém to urobiť aj keby tu boli. Veď mnoho členov ho videlo minimálne pri prezliekaní sa na nejakú misiu a niektorí vyvolení si mohli užiť aj niečo viac než len výhľad. Košeľu zo seba zhodil ešte na koženom gauči, na ktorom sedel a ktorý si toho už za tie roky zažil viac než dosť. Napriek tomu, že samotný veliteľ ROOTu mal už svoje roky a nejaký ten čas po svete chodil, na jeho tele sa zub času skoro nepodpísal. Hruď i brucho mal vypracované a svalnaté, nehovoriac o rukách. Teda, neboli to nechutné prehnané svaly, ale svaly, ktoré si vypracoval pri svojich misiách.* Už som myslel, že svojho vrchného sklameš...
Sachiko: *Kráča tmavými chodbami sídla Root-u v tmavých nadkolienkach a tesných šatách bez ramienok rovnakej farby, ktoré ledva niečo zakrývajú. Momentálne ju čaká náročná operácia, ktorú bude vykonávať na pre ňu veľmi dôležitom človeku. V podstate ho sleduje už odjakživa, odkedy bol jej senseiom a našiel ju ako malú potulovať sa mimo dediny. Vďaka jeho starostlivosti si ho obľúbila a akonáhle dovŕšila sedemnásť, ich vzťah nabral nové rozmery. Teraz má už dvadsaťpäť, no stále udržiavajú viac než len priateľský vzťah kedykoľvek je to možné. Aj kvôli tomu je dnes oblečená tak ako je. Z tašky si popri ceste vyberá dlhý biely plášť, ktorý nosieva pri náročnejších operáciách. Prehodí si ho cez seba, no nezapína, aby mal Torao dobrý výhľad na jej dokonalé nohy, nehovoriac o zvyšku tela. Zaklope na dvere a bez vyzvania vojde* Teraz sme pripravení. *Povie a šibalsky sa usmeje. Zvyšok osadenstva z miestnosti s prižmúreným pohľadom vyhodí. Všetci o ich vzťahu-nevzťahu vedia, no nik o ňom nehovorí*
Torao Shuketsu (NPC): Je všetko pripravené? *Jeho hlas bol vyrovnaný ako vždy, no napriek tomu bolo možné cítiť napätú atmosféru. To bolo dosť nezvyčajné u jedného z najmocnejších, pravdepodobne u druhého najmocnejšie shinobi tejto dediny, ale čo sa dá čakať? Veď aby urýchlil svoje plány a získal potrebnú moc pre ich uskutočnenie, musel vystaviť všetko v stávku. Musel staviť svoj vlastný život. Momentálne dokonca na sebe nemal ani svoju uniformu veliteľa ROOT a masku, ba dokonca ani plášť. Oblečený bol vo fialových elegantných nohaviciach, čiernej košeli s vyhrnutými rukávmi a na krku mal ešte slabo uviazanú kravatu. Momentálne sa nachádzal v jednom z viacerých úkrytov jeho jednotky, pričom tento úkryt sa dal nazvať aj samotným veliteľstvom, keďže sa nachádzal hlboko pod klanom, z ktorého pochádzal a v ktorom žil. S hraným nezáujmom si prezeral svoju kanceláriu, ktorá teraz vyzerala skôr ako operovací sál. Síce sa to tu takto zmenilo len na poslednú chvíľu, no mal dostatočný vplyv a moc, aby to tu bolo plne vybavené. Aspoň to si myslel. Aj tak ale ešte čakal na vyjadrenie jeho najvernejšej. Keby mal nejaké srdce a emócie, tak by dokonca išlo pravdepodobne o jeho životnú lásku, no takto sa dalo hovoriť maximálne tak o priateľstve s výhodami.*
---: ---
Ichigo: *Probudil se. Nĕco si pro sebe mumlal a vstal z postele.* / Ach jo, už zase akademie. Já tam nechci. Zase bude strašná nuda./ *Řekl velmi skleslým, až naštvaným hlasem. Dorazil do koupelny, oplách se a vzpomnĕl si co je dnes za den.* /Málem bych zapomnĕl na dnešní zkoušení z Ninjutsu a důležitou hodinu zbraní. Dnes se přece učí správné zacházení se zbraní v obranĕ a útoku. Ještĕ, že jsem si koupil Kakuto, alespoň ho budu umĕt používat. No nic už mám zpoždĕní./ *Rozebĕhl se ven na námĕstí.*
Konec: ---Ichigo odešel zpĕt do svého domu : znovu si udĕlal nudle a šel spát.---
Ichigo: Ano otče, to bych byl opravdu rád. * Usmál se na otce, objal ho a rozloučil se s ním.* Ahoooooooj.
Sensei: Promiň Ichigo, ale zítra nemohu. Mám hroznĕ moc učedníků, přestože jsem tvůj otec, jsem také sensei a mám hodnĕ práce. * Podíval se na syna velmi skleslým pohledem a nabídl mu už mnohem veseleji :* Sice mám zítra plno, ale co to udĕlat v pondĕlí po akademii ?
Ichigo: * Usmál se na senseie a řekl :* Naučil bys mĕ zítra Henge no Jutsu ?
Sensei: *Podívá se na chlapce, pohladí ho po hlavĕ a řekne :* Ichigo, můj synu, neboj se, dokážu se o sebe postarat a teď už bĕž domů a jdi si lehnout budeš to potřebovat. * Dořekl a usmál se na nĕj.* Kdybys nĕco potřeboval naučit, víš kde mĕ hledat.
Ichigo: Ne otče, nic se nestalo. Jen jsem si vzpomnĕl na matku a říkal jsem, že ji pomstím, a že i kdyby to byl nĕkdo opravdu blízký, tak ho zabiju. Nezaslouží si slitování, ne po tom co matce provedl! Nezaslouží si žít. Otec utekl, bratr utekl s přítelkyní a matku mi zabil ňákej idiot, kterej by mĕl co nejdřív zdechnout! Zbyl jsi mi jen ty a udĕlám cokoliv pro to, abys byl na živu a chránil mĕ před lidmi, jako byl vrah mé matky.
Sensei: Kam tak pospícháš? Dnes je přece víkend. Jdi si ještĕ odpočinout, vypadáš unavenĕ. Spal si vůbec ? Protože máš kruhy pod očima, tak mám pocit že se nĕco stalo. Nestalo se ti nic ? Koneckonců jsem tvůj otec.
Ichigo: * Co nejrychleji dojedl, v rychlosti si vzal batoh a utíkal ke škole. Po cestĕ ho zastavil jeho sensei a zeptal se ho, kam to bĕží.* " Pospíchám do akademie, dnes se budeme učit, jak správnĕ používat zbraň k obrannĕ a potom je Ninjutsu zkouška, na které nesmím chybĕt."
Ichigo: *Probudil se, zvedl se z postele jeste velmi unavený a šel do koupelny, kde si vyčistil zuby, omyl si obličej a šel ke skříni, celou dobu myslel na toho zvláštního kluka, kterého včera večer potkal. A poté si vzpomnĕl na svou mrtvou matku. Tentokrát ale nebrečel, jen byl hroznĕ moc naštvaný a v duchu si stále opakoval :* " Neboj mami já tĕ pomstím." * A pokračoval slovy :* " Já najdu tvého vraha, a i kdyby mi byl velmi blízký zabiju ho. Pomstím tvou smrt! " *Dořekl si v duchu a oblékl se. Jakmile se oblékl šel do kuchynĕ, a protože už zde nikdo nebyl uvařil si své oblíbené nudle. Samozřejmĕ vĕdĕl, že to pro nĕj není zdravé jíst toho moc, ale nemohl si pomoct. Poté se koukl na hodiny a vidĕl, že je 07:50. V tuhle dobu už je dávno před akademií a čeká až zazvoní.* Sakra já zaspal. Snad to ještĕ stihnu dnes se totiž budeme učit jak správnĕ bojovat se svou zbraní. A další hodinu je zkouška, jak dobře umíme používat svá Ninjutsu
Ichigo: *Jako každý den přišel z akademie a únavou padl do postele.* Kdy už se budem učit ňáký techniky, já se chci umět bránit, když někam pudu.
BlueBoard.cz ShoutBoard