Přidej zprávu »
---: ---
Kureya Yakushi: (Pokračuje to na tu ukončenou misi-málo slov)*Jen to dořekne, kočka mu vyklouzne z rukou a skočí ze střechy na zem.* To snad ne. Vrať se! *Vykřikne a skočí za ní na zem. Kočka sprintuje pryč nějakou ulicí. Kureya, celý udýchaný a zpocený, běží za ní. Už je opět skoro u ní, přerazí se o popelnici. Leží tam na zemi v odpadcích a kočka mu mizí z dohledu. Zvedne se a vydá se za ní. V cestě mu zase stojí popelnice* Tentokrát ne! *Skočí a ve vzduchu se jednou nohou odrazí od zdi. Dopadnu za kočku a skočí po ní. Drží ji v rukou. Tentokrát jí drží tak, aby se mu nevysmekla.* Uff, ty jsi mi teda dala. Tak pojď domů ty potvoro.
---: ---
Kureya Yakushi: *Kureya dnes dostal další misi. Dnes je to naštěstí něco zábavnějšího než trhání plevele. Musí najít ztracenou kočku. Oblečen je jako vždy v černém tričku a kalhotách, na obličeji má masku. Čelenku Kirigakure no Sato má přivázanou na pravé paži(myšleno mezi loktem a ramenem). Rozhlíží se po náměstí.* "No, takže kočka, kterou hledám má mít černou srst a zelené oči. To nemusí být tak těžké. Tak kdepak jsi číčo?" *Chodí tak po náměstí, vyptává se lidí, kontroluje postranní uličky. V tom si všimne, že na jedné popelnici se nachází kočka odpovídající popisu.* Čičí, pojď sem. Neboj se. *Příblíží se ke kočce.* No ták. Neboj se. Já ti nic neudělám. *Jde ještě blíž. Kočka se přikrčí, sklopí uši dozadu a pak vypálí. Proběhne Kureyovi pod nohama a vydá se do víru náměstí. Kureya vyběhne za ní. Vyhne se několika lidem a přeskočí nějaký stánek.* "Kočce se to běhá, ta pod lidma jenom proběhne. Jen počkej až tě chytím." *Kočka zaběhla do uličky. Skočila na popelnici a z té na střechu. Kureya dá ruce k sobě a pomocí techniky Kinobori no Waza vyběhne po zdi na střechu. Kočka běží po střeše směrem pryč z náměstí. Kureya jí je v patách. Už se blíží. Už jí skoro má. Přeskočí kočku a otočí. Kočka mu teď vlastně běží přímo do náruče. Chytí kočku a za odměnu od ní dostane pěkný sekanec na ruku.* Tak fajn číčo, je čas tě vrátit.
---: ---
Kenji Abito: Taky jsem tě rád poznal. Těším se až si spolu zabojujem. *Dodal a rozloučil se. Otočil se a šel směrem domu.* "Mno, tak novou techniku budu muset nechat na jindy. Ale je to zajímavej chlapec." *Pomyslel si. Ještě chvíli se procházel po vesnici a pak zapadl domu.*
Kureya: Jo, byla to zábava. Díky za pomoc. Taky bych si s tebou někdy rád zabojoval. *Odpoví s úsměvem.* Mohlo by to být zajimavé. No nic, už budu muset jít. Ještě jednou ti děkuji. Někdy se ozvu a něco spolu podnikneme. Možná, až budu Chuninem bychom spolu mohli plnit mise. Rád jsem tě poznal. *Řekne a natáhne ruku ke Kenjimu.*
Kenji Abito: *Pozoruje ho, jak, sice s menším zaškobrtmutím, ale ustál to. Hezky.* Máš talent. Jsi šikovnej. *Naznačí mu ať jde k němu.* Zajímavej styl boje. Jednou, třeba až se i ty dostaneš přes Chuninský zkoušky, bych si s tebou rád zabojoval. Jen tak přátelsky. Tak si mě pak najdi a ukážeš mi co všechno v sobě skrýváš. *Řekne a usměje se na něj. I on sám byl na sebe hrdý. Naučil někoho nějakou techniku. V životě by si nemyslel, že něco takovýho někdy zvládne.* Mno tak dnešní trénink sic neproběhl tak jak jsem si přál, ale překvapivě mě to taky bavilo. Viď?
Kureya: *Soustředí se na udržení rovnováhy.* "Hmm, tentokrát vylezly čtyři zdi. To zvládnu" *První vlnu v klidu ustojí. Druhou taky. Na třetí trochu zaváhá, ale ustojí to a čtvrtou už opět s klidem zvládne. Pak si ale všimne, že se zdi znovu vysouvají. A navíc po něm ještě Kenji hodil dva kunaie. Zašklebí se.* "Na mě si nepřijdeš." *Odrazí se levou nohou a otočí se na pravé noze, takže teď stojí ke kunaiům zády. Zároveň se ohne, aby se vyhnul druhému kunai, který letí na jeho rameno. Oba kunaie minou. Pak ale přijdou vlny.* "Kunaie jsou vyřízený, teď jenom ustát ty vlny" *Zatne zuby, a začne se soustředit. Všechny vlny ustojí.* Tak co na to říkáš, Kenji? *Řekne a zašklebí se.*
Kenji Abito: Přirozenej talent. *Zasměje se, když vidí jak se s tím vypořádal. Nechá ho dojít zas do prostředka rybníku.* Tak jo, ale bude to složitější. *Poví a zas začne skládat pečetě. Znovu použije (Doton: Doryuuha) a ze dna rybníku vyjede postupně 4 vlny zpevněné zeminy. Vylézají postupně a udělají kolečko tak, že každá vyleze a zaleze 2x. Kenji je teprve Chunin, takže mu dalo docela práci to zvládnout. Ukousl si až moc velké sousto. Ve chvíli kdy všechny 4 vlny zeminy už zalezly poprvé a začali vylézat podruhhé, Kenji vytáhl 2 kunaie a hodil je po něm. Jeden mu mířil na levé stehno a druhý na pravé rameno.* "A jak zvládneš tohle?" *Usměje se.*
Kureya: Já tušil, že v tom bude háček! *Řekne, ale pak se spíše začne soustředit na udržování rovnováhy. První vlnu ustojí, druhou jen tak tak, a ta třetí ho smete do vody. Vyplave nad hladinu a zamyslí se* "Hmm, když stojím na klidném povrchu tak se musím víc soustředit na kontrolování chakry, zatímco na rozbouřeném povrchu bych se měl zaměřit na udržení rovnováhy. Tak fajn, teď se mi to podaří." *Vyleze ven a dojde doprostřed rybníka.* Chci to zkusit ještě jednou. Myslím, že tentokrát to zvládnu. *Řekne Kenjimu a začne se soustředit.*
Kenji Abito: *Pořád se usmívá.* Ano, umíš to, ále jen na kliddné hladině. *Poví a začne skládat pečetě.* Ále v žádném souboji na vodě, nebude hladina klidná. (Doton: Doryuuha) *Použije techniku a z rybníčku Kolem Kureyi rychle vylezou 3 vlny zeminy a hned zas zalezou zpátky pod hladinu na dno. Tím vytvořil na hladině dost velké vlny na to, aby ho to smetlo. Je opravdu minimální šance aby to zvládl ustát. Jakmile se tak stane, začne se smát.*
Kureya: *Vyleze z vody, dá ruce k sobě a rozejde se. Je to mnohem snažší, když už ví, jak na to. Uprostřed se zastaví. Nejdřív je napjatý a jednou zavrávorá. Udrží si rovnováhu a uklidní se. Plně se soustředí. Nějakou dobu tam klidně stojí, Pak otočí hlavu, pohlédne ke Kenjimu a usměje se.* Myslím, že už to umím.
Kenji Abito: *Sleduje ho,jak si vykračuje po hladině rybníka.* "Ten kluk má docela talent." *Usměje se. Je vidět že je sklidněnej. Má vyčištěnou hlavu. Proto mu to tak jde. Jakmile spadne Začne se Kenji smát.* Mno vidíš, už si to skoro zvládl. *Pochválí ho.* Tak to zkus znovu, tentokrát ti to vyjde. *Vybídne ho a s úsměvem čeká až zas vleze na hladinu vody.* Pojď a až budeš v půlce tak se zastav a zkus jen stát. To je občas totiž těžší než celá chůze. Jelikož i chůzí se trochu vyvažuješ. *Usmívá se na něj. Na očích mu je vidět že má něco v plánu.
Kureya: *Vyleze ven z vody a trochu se oklepe. Opět pozorně poslouchá Kenjiho. Pak to jde zkusit znova. Zavře oči, soustředí se.* "Nezapomeň, teď se soustřeď na chakru, potom na rovnováhu. Fajn, pojď na to." *Kureya tentokrát s jistotou položí první nohu na hladinu, a hned přidá druhou. Už není tak napjatý, je uklidněný.* "Hmm, myslím že už to mám. Když zvedám nohu, musím se soustředit na rovnováhu, neboť stojím na jedné noze. Když nohu položím, a obě nohy jsou na hladině, měl bych se víc soustředit na kontrolování chakry." *Zvedne pravou nohu a udělá krok. Ustojí to. Hned přidá levou nohu. Opět klidně stojí. Takhle jde dál, ale asi v polovině rybníka neudrží rovnováhu a spadne.* Už jsem byl v polovině. *Řekne Kenjimu s rozzářeným výrazem na tváři.*
Kenji Abito: *Kenji se trochu usmívá. Sleduje ho jak se soustředí. Je na něm vidět že se opravdu snaží. Když pokládá nohu na hladinu je vidět jak váhá. Není si jistej jestli došlápnout a jít dál nebo ne. Po chvilce ale došlápna a udělá první krok. Kenji je trochu překvapený, že mu první krok vyšel. Taky je pravda že ho dlouho připravoval. Při dalším, kroku už ale spadne.* Byl bych dost překavapený, kdyby se ti to povedlo hned na poprvé. *Zasmál se, když Kureya vylézá ven z vody.* Správně si se soustředil na chakru, jen ta rovnováha ti nevyšla. Na tu se nemusíš soustředit, dokud nevstoupíš na hladinu. A na tu nemůžeš vstoupit, pokud nezvládneš soustředit chakru. To znamená, než položíš nohu na hladinu, musíš mít perfektně zvládnutý soustředění chakry. Aby ses, jakmile došlápneš na hladinu, mohl soustředit i na rovnováhu. *Trochu se zamyslí.* Jelikož nejsem učitel, asi ti to nedokážu lépe vysvětlit. Asi ti to bude muset stačit. *Řekne a začne se smát.* Tak se ukaž
Kureya: *Pozorně poslouchá Kenjiho. Když Kenji přejde tůňku, je ohromen. Rychle se ale uklidní, vyčistí si mysl, zavře oči a dá ruce k sobě.* "Tak fajn soustřeď se, soustřeď se. Konstantně vypouštět chakru ze středu chodidel, zároveň udržovat rovnováhu. To zvládneš. Ty to zvládneš." *Otevře oči, zhluboka se nadechne a vyrazí kupředu. Položí jednu nohu na hladinu. Cítí, že je nevyvážená, takže na ní nedává váhu a nedělá další krok. Jakmile ucítí, že se na nohu může postavit. Pomalu přidá druhou nohu. Postaví se. Je dost napjatý. Poté zavrávorá, ale naštěstí si udrží rovnováhu. Zklidní se. Je klidný, ale zároveň se soustředí. Udělá další krok. Zamotá se a spadne do vody.*
Kenji Abito: Hezký to tady je. *Rozhlédne se kolem sebe kam došli a dojde si stoupnout blíž k rybníčku.* Abys mohl používat různé techniky, musíš chápat jak techniky fungují. Technika SUIMEN HOKOU NO WAZA je podobná technice KINOBORI NO WAZA a zároveň jsou každá úplně jiná. Podobný si jsou vizuálně. Dokážeš chodit po povrchu, po kterém normální člověk ne. Ovšem provedením jsou dosti odlišné. *Zamyslí se co povědět dál.* Jak jsi povídal, u techniky KINOBORI NO WAZA soustředíš chakru do chodidla, díky který se dokážeš přilepit k různým povrchům a chodit tak i po stěnách baráků. Při technice SUIMEN HOKU NO WAZA musíš konstantě vypouštět rovnoměrné množství chakry ze středu. Kdybys dokázal vidět chakru, vypadalo by to, jako kdybys měl uprostřed chodidla klacek, na kterým musíš stát. Další věc je, udržet na tom klacku rovnováhu. I když se ti povede vypustit správné množství chakry, musíš umět udržet rovnováhu, jinak okamžitě žuchneš do vody. *Jakmile to dopoví, udělá krok na hladinu vody a dojde až na druhý břeh, kde sleze. Cítí se trochu nesvůj. Jestě nikdy nikoho nic neučil.* Nezapomeň, důležitá je rovnováha.
Kureya: Jo určitě budu trénovat, jak nejvíc dovedu! *Řekne s jiskrami v očích. Po chvíli dorazí k rybníčku.* Tak jsme tady. Je to tu tiché a moc lidí o tom neví. Je to dobré místo pro trénink. *Rozhlédne a na chvilku se zamyslí, pak se zase probere* No takže Kinobori no Waza umím, a vím že tahle technika na to přímo navazuje. Myslím že tady u té techniky se místo soustředění chakry do chodidel, musí chakra z chodidel pravidelně uvolňovat, ale nejsem si tak jistý... *Podívá se na Kenjiho a usměje se.*
Kenji Abito: *Sleduje nadšení z jeho flétny, takhle nadšenej z toho nebyl ani Kenji sám. Tak jako tak si budou docela podobný.* Mno, zážitek to byl, nejspíš na celej život. Nejednou jsem tam málem umřel, a moje kamarádka taky byla k smrti docela blízko. Smrt tam na tebe čeká na každým kroku. *Řekl zamyšleně, aby ho trochu vylekal.* Na druhou stranu, nic tě asi nepřipraví na život ninji jako chuninská zkouška. Každopádně hodně trénuj. Já dřív na tréninky docela kašlal, proto jsem měl problémy. *Dodal s úsměvem.*
Kureya: No jsem teprve na Akademii, takže klanové techniky se ještě neučím *Řekne a zasměje se. Když mu Kenji ukáže flétnu, je docela nadšen.* "Nevypadá, že by se mu chtělo mluvit o jeho technikách. No, nebudu to z něj tahat. Docela ho chápu. Tak jako tak, Genjutsu pomocí hudby rozhodně zní zajímavě." Už jen kousek, a budeme tam. Tak deset minut.*Po krátké pauze se opět rozmluví.* Tak ty jsi byl na Chuninské zkoušce jo? To musí být velký zážitek. Prošel jsi? *Zeptá se s úsměvem*
Kenji Abito: "Asi ještě není na takové úrovni, aby dokázal ovládat klanové techniky, když se musí zamýšlet, bude maximálně tak chunin, jako já, taky s nimi mám ještě problém. Ale manipulace s vodou. To by mohlo být zajímavé." Tak to se divím že ti tahle technika nejde, když zvládáš ovládat vodu. *Řekne a zasměje se. Zahne kam mu Kureya ukáže. Nerad povídá o svých schopnostech. Přece jen je to něco, co by mohl časem použít proti němu.* Já jsem z klanu Tekubi. *Poví a vytáhne z tajné kapsy na kalhotech flétnu.* Používáme k boji tuhle flétnu, díky které dokážeme používat mocná genjutsu. *Usměje se když mu ukazuje flétnu. Za chvilku ji zas schová.* Nerad jsem naše techniky používal, při chuninských zkouškách mi ale zachránila život a díky tomu jsem i vyhrál. Proto se je snažím ještě zdokonalit a dovést na větší úroveň.
Kureya: Jsme klan bojovníků. Na boj máme přirozený talent. Voda je náš živel. Naše Suitonové techniky jsou opravdu silné. A ke klanovým technikám, hmm... *Zamyslí se.* Většinou jde o manipulaci s vodou. *Odpovím a pousměju se.* Tady doprava, je tam takové tiché místečko, ideální pro nás. No a z jakého klanu jsi ty? *Zeptá se a podívá se mu do očí.*
Kenji Abito: *Líbí se mu co umí. Zvlášť když se pomocí Henge proměnil v něho.* To je hezký, sice jsem si chtěl taky trochu zatrénovat, ále pomůžu ti. tak pojď, najdeme někde ňáký jezírko, kde bys mohl trénovat. *Vyzve ho a někam se vydají. Třeba sám Kureya bude o ňákém vědět a zavede je někam. Jak tak jdou, pořádně si ho prohlíží.* Jaký máš schopnosti? V čem vyniká váš klan? Ještě jsem o něm neslyšel. *Zajímá se. Zajímají ho tak ňák všechny techniky a schopnosti. čím víc toho bude znát, tím víc bude ve výhodě při možných budoucích bojích.*
Kureya: No jasně, vlastně se neznáme.*Odpoví, když se ho Kenji zeptá na jméno.* Jmenuji se Kureya.Jsem z klanu Modoru. *Horlivě poslouchá Kenjiho,pak začne s předvedením technik.* Dobrá, začnu třeba s Kinobori no Waza. *Zavře oči, dá ruce k sobě a začne se soutředit. Pak se rozejde proti zdi. S klidným výrazem ve tváři vyjde po zdi do výšky asi tří metrů. Pak seskočí dolů.*Tak fajn a teď Henge. *Opět sepne ruce k sobě a zavře oči.Objeví se oblak kouře a pak tam stojí Kenjiho naprostá kopie.* Tak co na to říkáš Kenji? *Zeptá se s úsměvem, stále proměněn do Kenjiho. Popojde blíž a šeptne* Umím i Oiroke no Jutsu, ale myslím si že tohle není dobré místo na ukázku. *Řekne s lehkým úšklebkem, a zruší Henge.*
Kenji Abito: *Chlapce co na něj volá si prve moc nevšímá. Vlastně ani nevnímá. Když už se ale přiblížil blíž k němu, vytrhl Kenjiho ze svého myšlení. Otočí se na chlapce který se k němu rychle blíží. Prohlíží si ho a snaží se vzpomenout, kdy někoho takového viděl, že ví jak se jmenuje. Trochu ho to znepokojuje, ale neřeší to. Nevypadá jako někdo, kdo by měl ňáké zlé úmysly. Cítil se trochu nesvůj, když k němu mluvil tak zdvořile.* Bez těch zdvořilostí prosím. Jen Kenji. A ty jsi? *Řekl dřív než cokoliv jiného když dopovídal. Trochu se bál ho zeptat na jméno, aby to nebylo trapné, ále byl si jist že ho opravdu nezná.* Pomoct naučit techniku? *Trochu se zamyslel.* Mnó, nikdy jsem to nedělal, ále myslím že bych to mohl zvládnout. Nejdřív mi tedy ukaž, co umíš, od toho se pak trochu odpíchnem.
Kureya: *Odsune dveře do sídla klanu Modoru a vyjde na náměstí, oblečen ve svém černém tričku a kalhotách. Upraví si masku a rozhlédne se. V tom si všimne osoby, kterou hledal.Rozeběhne se k němu* Kenji-senpai! Kenji-senpai! *Volá a běží dál. Lidé na něj jen tak zírají. Doběhne ke Kenjimu, skloní hlavu, vydýchá se, a začne mluvit.* Kenji-senpai, omluvte, že vás ruším, ale chtěl jsem se vás zeptat,jestli byste mi nepomohl s tréninkem Suimen Hokou no Waza. Moc mi to nejde. *Zvedne hlavu a usměje se.
Kenji Abito: *Konečně má Kenji trochu času pro sebe. Polední mise byla docela lehká, ále aby nevyšel ze cviku, má namířeno trochu si zatrénovat. Prochází se po vesnici a přemýšlí kam by se mohl zašít. Nakonec ho napadne nejklidnější a snad nejmíň navštěvované místo ve vesnici. Sidlo Tekubi. Otočí se ted tím směrem a jde. Je oblečen ve svém fialovém tričku s modrou mikinou. Tmavé kalhoty, ve kterých je dokonale schovaná jeho klanová flétna. Tyhle techniky se mu moc nelíbili. Vlastně díky ní se ale dostal skrz chuninskou zkoušku, takže je zkusí ještě zdokonalit. Jde a na celou vesnici se usmívá.*
---: ---
Kenji Abito: *Kenji úspěšně absolvoval chuninskou zkoušku a konečně se může pustit do lepších, záživnějších misí. Chtěl tedy nejdřív trochu potrénovat, poslední souboj na zkoušce přežil vyhrál jen tak tak. Mno ani to nestihl, protože dostal hned novou misi. Trénink hold bude muset chvili počkat. Ve vesnici se objevil zloděj. Má na svědomí už dost krádeží a pár ublížení na zdraví. Je na čase předat ho spravedlnosti. Nejhorší je, že vloupačky nemají žádnou souvislost, takže neví, kde na něj má čekat, nebo kde ho hledat. Neví vůbec nic. Ví jen, že obchody který vykradl nejsou moc velký. Většinou ňáký menší stánky. Tak obcházel všemožné stánky. U ňákých se i zastavil a prohlížel si nabízené zboží. Spousta věcí se mu líbila. Takovýhle mise by si nechal líbit. Akorát si to namířil k tržnici, když zaslechl rámus.* Stůj vrať to. Zastavte ho někdo. Zloděj! *Rychle si to zamířil k místu odkud slyšel rámus. Na zemi ležel starší pán, před ním zničenej stánek. Kenji k němu hned přiskočil a pomohl mu vstát.* Kudy utekl? Jak vypadal? *Vyzvídal Kenji.* měl černej šátek přes obličej. Modrej batoh a klobouk. Běžel tam. *Ukázal směrem jakoby vem z vesnice. Kenji se hned vydal po jeho stopách. Nemusel běžet ani moc dlouho a za chvilku mu byl v patách. Už sahal do kapsy pro kunaj s výbušným lístkem aby ho zastavil. Došlo mu ale že ve vesnici nemůže. Připravil se už zakročit když v tom zloděj zastavil a přiběhl k němu další muž.* "Začíná se to vyvíjet zajímavě." *Pomyslí si a z povzdálí oba sleduje. Chvilku si něco povídali a pak se zas rozutekli dál. Kenji vyskočil na střechu baráku a vydal se za nimi. Pořád si cestou něco probírali a když už to vypadalo, že se zas oddělují, vytáhl kenji dva kunaie a před každýho hodil jeden aby se zastavili. Seskočil na zem a stál asi 15 metrů za nimi.* Prý je tady dvojice zlodějíčků, který okrádají slušné lidi. Nevíte náhodou o nějakých? *Zeptal se Kenji s úsměvem.* Běž domu malej, než příjdeš k úrazu. *Řekl jeden z nich a otáček se že půjde pryč. Nechce se s ním zahazovat a ztrácet čas.* Počkej. *Povídá ten druhej.* Budem za hrdiny, když porazíme ninju. Zabijem ho, vezmem mu členku a utečem. *Chytl toho prvního.* To zní taky dobře. *Vzali si každej kunai, co po nich Kenji hodil.* Zabijem toho šmejda. *Řekli a rozběhli se proti Kenjimu. Když byli u něj oba nastejno bodli kunajem do jeho břicha. Kenji, těsně před tím než ho probodli vyskočil a chytl jim ruce. Namířil je směrem k zemi a odstrčil se od nich. Tím je přeskočil. Ve vzduchu z kapsy Jōhyō. To jakmile dopadl na zem roztočil a hodil kolem jejich nohou. Tím všechny čtyři nohy svázal k sobě. Ještě škubnul, aby spadli. Nárazem do země upustili kunaie.* A máte po srandě. *Sebral si zpět svoje kunaie a odtáhl je spravedlnosti.*
---: ---
Haruka Noburu: *Vydýchla keď sa postavil a odišiel do inej miestnosti. Trasúcimi rukami si pritiahla na hruď svoje šaty. Chvela sa úľavou, že je po všetkom. Obliekla sa a zmizla odtiaľ tak rychlo ako dokázala. Celú cestu domov utekala, zakopavala o dlhú sukňu a plakala. Keď prišla domov otec spal. Šla rovno do sprchy. V kúpeľni strávila hodiny bolo ale jedno ako dlho sa umývala .. Bolo jedno koľko krát si vyčistila zuby - stále cítila jeho chuť.. Cítila jeho vôňu. Držala sa na nej nedala za nijako zmyť.. Hodiny v posteli preplakala až kým nad ránom fyzicky aj psychicksay vyčerpaná nezaspala. V tú noc v nej niečo zomrelo.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Opět její tvář natočí, aby se mu dívala do očí, nechce, aby odvracela pohled, chce vidět ten strach v jejích očích. Pustí jí a začne kráčet do kuchyně, aby si udělal něco k pití. *Teď zmiz! Zítra buď v kanceláři jako vždy tvoje povinnosti samozřejmě pokračují jako vždycky! *Zavolá na ní a odejde do koupelny, chce si dát horkou koupel a pak si lehnout aby mohl jít spát. Dnešní den pro něj byl rozhodně úspěšný. Nechá si pak k sobě do pokoje vyvolat dvě ze svých Edo Tensei aby ho strážili po dobu, co on bude spát. Na další setkání s Harukou se celkem těší, má rozhodně plán co s ní pak dále provede. *
Haruka Noburu: *Jeho slová ju urážali, ponižoval ju. Každý jeho dotyk bol elektrizujúci, odpudivý. Bola jeho majetok, hračka.. Handra. Chvela sa keď jej zdvihol bradu. Celý čas mu hovorila nie a napriek tomu pokračoval. Čo by spravil keby povedala nie? Čo by spravil keby povedala áno? Možno by prestal.. Možno mu išlo len o to - celý čas. Opäť sa s ňou hrá, aj tak spraví to čo chce on. Olízol jej tvár. Vzdychla a zavrela oči. Ešte jej nikto nikdy nenaháňal takú hrôzu. Opäť ju prinútil aby sa na neho pozrela, čakal na odpoveď. Záporne potriasla hlavou a odvrátila pohľad aby nevidel strach, ktorý mala v očiach.* Nie, pane. *Šepla.*
Tsukyiama Sotaro NPC: Koukám, tady by někdo chtěl ještě že? Podívej se na ty bradavky a ještě stále vlhká, pověz, chceš mě cítit uvnitř? *Chytne jí z brady a pokusí se jí navést tak aby se zvedla a podívala se mu zpříma přímo do očí. Natáhne se k jejímu oušku a jemně do něj foukne. *Pokud chceš, mohu z tebe všechen stres vyšukat, stačí jen říct. *Poté jí olízne celou tvář a opět se odtáhne, věnuje jí pozorný pohled přímo do očí a chytí její tvář, aby mu byla nucena jeho pohled do očí opětovat. Pokud by Haruka odmítla tak dnes jí už do ničeho dalšího nutit nebude, nechce si jí zničit ihned první den, protože rozhodně s ní ani zdaleka ještě neskončil. *
Haruka Noburu: *Trvalo to nekonečne dlho. Naveky bude počuť v hlave jeho slastné vzdychy. Po brade jej tiekli sliny keď zrýchlil tempo - mala problém s dýchaním. Netušila koľko času prešlo pre ňu to boli mučivé hodiny. Cítila ako sa v jej ústach jeho penis po čase ešte zväčšil a keď začal na jej jazyku pulzovať vedela čo príde. Nechal jej ho v ústach keď vyvrcholil hlboko v jej hrdle. Zakašľala s plnými ústami. Jeho semeno mala úplne všade. Opäť ju naplo, chcela to vypľuť, no on ešte pár krát prirazil o jej podnebie a tým jej hustú, horúcu masu napchal hlbšie do krku. Nedokázala to v sebe všetko udržať - semeno jej tieklo po brade keď svoj penis vytiahol. Zapchal jej ústa dlaňou a prikázal nech všetko prehltne. Nevydržala mu dlho opätovať pohľad. V očiach mala strach keď poslušne všetko prehltla. Naskočili jej pri tom zimomriavky. Cítila ako je ešte stále vlhká, jej vlastné šťavy jej tiekli po vnútornej strane stehna. Vlasy mala strapaté z toho ako ju za ne držal. Bola bledá, no líčka mala červené rovnako ako prekrvené pery. Bradavky mala stále v pozore. Kľačala pred ním na zemi so zvesenými plecami. Sťažka dýchala.* /Prosím nech je už koniec./ *Modlila sa v duchu. Oči mala doširoka otvorené, no dívala sa na zem. Chvela sa.*
Tsukyiama Sotaro NPC: „Tušil jsem to, stále mi není dokonale oddaná.“ *Pomyslí si, ale pokračuje s pohyby její hlavou, aby se mohl uspokojovat. Rozhodně to jen tak ihned neskončilo, její pohyby hlavou pokračují znovu a znovu a on si to v doprovázení vzdychů opravdu užívá. Postupně pohyby její hlavou začne zrychlovat a tím se zvýší intenzita jeho vzdychání. Vydrží tak celkem dlouho, jeho výdrž není zrovna malá, ale stejně to na něj postupně začne přicházet a během té doby uplynulo celkem dost času, čím blíž k vrcholu je tím rychleji pohybuje její hlavou dokud to na něj nepřijde ale on ho z jejích úst nevytáhne, doslova jí svým semenem vystříká ústa a provede ještě několik temp, přičemž ho tam na okamžik zarazí a nechá ho uvnitř jejích úst, dokud ho nevytáhne. Ihned se natáhne k jejím ústům, aby přes ně dal svou dlaň, chce aby to spolkla a to všechno jen se jí během toho dívá do očí s blaženým a spokojeným úsměvem. *Jen polkni, jasné?
Haruka Noburu: *Chytil ju za ramená a vytiahol ju z mäkkého kresla. Prinútil ju aby si kľakla a schmatol ju za vlasy. Zaúpela keď do ruky chytil svoj penis.* Ah, nie! *Vydýchla trasľavým hlasom. Jednou rukou sa snažila uvoľniť jeho prsty zaplatené vo vlasoch a druhou sa odtĺačala od jeho stehna.. Pokúsila sa otočiť hlavu, mala zaťaté zuby, zovrete pery.. Napriek tomu jej ho strčil až do hrdla. Naplo ju, oči radšej zavrela aby sa nerozplakala. Opäť sa pokúsila ponoriť do Alfa hladiny. Tvár uvoľnila už sa nemračila, nevzpierala sa. Nechala ho nech určuje tempo aj hĺbku prírazov. Rukami sa podopierala o jeho stehná a len držala a čakala kedy to skončí.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Zatahá Haruku by jí dostal z křesla a prostě jí donutí si kleknout. Jednou rukou mezitím vytáhne svůj penis, který je v pozoru a taky aby ne už to bude tak týden nebo dva co si s někým užil a tělo Haruku ho vzrušuje samo o sobě. Ovšem následně svůj penis nasměruje do jejích úst a ani se jí neptá, zda chce nebo ne, prostě jí jednou rukou chytne za vlas a donutí jí jít svou hlavou naproti a on jí na okamžik svůj penis strčí skoro, až po koře na pak ho vytáhne a znovu do jejích úst vnikne penisem a začne její hlavou pohybovat dopředu a dozadu, sice ne zrovna rychlím tempem ale ani pomalým aby si to hezky užil. Samozřejmě během toho z jeho úst unikají vzdychy. *
Haruka Noburu: *Celá sa chvela keď sa zdvihol a pobozkal ju. Jazykom preskúmaval jej ústa a ona mu musela ísť v ústrety. Ukradol si hneď niekoľko bozkov, keď sa od jej pier napokon odtiahol pohľad mala zastreny a dych prerývaný. Jeho červené vlasy ju šteklili na tvári. Urobil narážku na jej vernosť a potom jej položil otázku. Bála sa ho a tak mlčala.*
Tsukyiama Sotaro NPC: Dost? To nepůjde, jen si to užij a uvolni se, dokončím tě prostě takto. *Odpoví a pokračuje ve svém tempu s prsty, cítí jak je vlhká taky aby ne když do ní znovu a znovu vniká svými prsty. Všiml si, že se trochu snaží jak to říct vzpírat se mu a tak využiju ruku, kterou jí si hrál s jejím prsem a prostě jí chytí za bok a drží si jí hezky pevně a blízko u sebe. Nevadí mu, že zaryla své nehty do jeho ruky, kterou si jí držel, hlavně že dosáhl toho, že ona dosáhla svého vrcholu. Vytáhne z ní prsty a poté se natáhne k její tváři a ať chce nebo ne prostě spojí své rty s těmi jejími a vezme si od ní polibky, do kterých zapojí svůj jazyk. Poté se odtáhne a podívá se jí do očí. *Ještě je potřeba na oddanosti trochu zapracovat koukám, každopádně přiznej si to, líbilo se ti to.
Haruka Noburu: *Keď do svojho dráždenia zapojil dva prsty a nasadil rovno veľmi rýchle tempo nemohla už ďalej vydržať.. Bola úplne vlhká. Bolo to tak ponižujúce!* Nie, nie .. Ah už dosť. S-sotaro ... -sama.*Vzdychala. Zaprela sa rukami o operadlá, tento krát sa fakt snažila, no držal si ju pri sebe príliš silno a rozhodne neprestával v prstovaní. Niekoľko krát ňou trhla vlna slasti a rozkoše.* Nie! *Bola tak silná, že musela zatvoriť oči.* Ah, nie... Ah.. *Svaly na stehnách sa jej napínali a uvoľňovali, chvela sa. Triasla.. Zatínala zuby. Chytila jeho ruku ktorou si ju pri sebe pridŕžal.. A zaryla do nej nechty práve vo chvíli čo vyvrcholila. Prehla sa chrbte a vykríkla.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Jeví se mu to opravdu jako spolupráce a stále dráždí její klitoris jazykem a následně do ní začne vnikat ne jen ukazováčkem ale dokonce i s prostředníčkem a tyto dva prsty do ní strká znovu a znovu a to velmi rychle. Užívá si to, že jí tam může dráždit jazykem klitoris a do toho jí velmi rychle svými prsty prstí jak jen může, doslova nasadil okamžitě ze začátku velmi ale opravdu velmi rychlé tempo. Chce jí udělat celkem rychle, protože tohle co tu provádí je řekněme něco jako výměnný obchod, proto k tomu přistupuje takto a tak pokračuje i kdyby se ho snažila od sebe odstrčit nebo m řekla, aby přestal tak by jí určitě neposlechl. *
Haruka Noburu: *Odstrčil ju od seba a tak pristála v jeho mäkkom kresle. Mala doširoka otvorené oči keď si pred ňu kľakol a roztiahol jej nohy. Nahlas zastonala keď sa prisal k jej prirodzeniu. Nedokázala sa opäť ponoriť pod svoju Alfa hladinu .. Jeho dráždenie spôsobovalo, že absolútne stratila koncentráciu a odstup. Nechty zaryla do operadiel a vydala hrdelný vzdych skrz zaťaté zuby keď do nej počas dráždenia jazykom zasunulzasunul prst. Automaticky pohla panvou v snahe odtiahnuť sa, no na kresle sa nemala kam viac posunúť dozadu - spôsobilo to len to, že do nej jeho prst prenikol ešte hlbšie a ona opäť nechcene zavzdychala od rozkoše čo jej to spôsobilo. Sotarovi sa to muselo javiť ako snaha o spoluprácu.* /Nie, nie, nie../ *Pokúšala sa udržať v pokoji, vzdychy prehĺtala ako sa len dalo. Koľko to bolo rokov čo niečo podobné zažila?*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Následně se otočí a strčí Haruku směrem k jeho křeslu. Prostě padne zadkem do jeho měkké postele a on se skloní přímo před ní a roztáhne její nohy od sebe. Skloní se k jejímu rozkroku a jazykem začne kroužit okolo jejího klitorisu, poté se k němu opatrně přisaje a jemně za něj zatahá, ale pak se opět vrátí k tomu, aby jí rozdráždil svým jazykem, různě kmitá přímo přes něj a nehodlá jí jen tak dát pokoj. Pokračuje znovu a znovu, dokonce během toho svou ruku natáhne k jednomu jejímu prsu, které během toho opakovaně několikrát stiskne. Druhou rukou do ní vnikne ukazováčkem a to hezky hluboko, poté prst pomalu vytáhne a opět s ním do Haruky vnikne. *
Haruka Noburu: *Pri jeho dotykoch sa chvela od strachu, okrem Sasoriho sa jej nikdy nikto nedotýkal ani ju takto nebozkával .... na jej intímnych miestach. O Tsukyiamovi si myslela kadečo. Že je krutý, prísny, bez emócií, že je monštrum, no nikdy si nemyslela, že by bol žiadostivý a že by po nej mohol túžiť. Očividne sa zmýlila. Venoval sa jej prsiam až kým sa jej nevztýčili bradavky. Jej staré ja by plakalo, bojovalo a prosilo o zmilovanie. To je však dávno mŕtve. Ponorila sa hlbšie pod vodu vo svojej mysli. Bola len nádoba.. Prázdna schránka. No napriek tomu, že k nemu cítila nevýslovný odpor - jej telo reagovalo na známe dotyky .. Cítila povedomé chvenie v podbrušku.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Pozorně si jí prohlíží, jakoby to bylo nějaké mistrovské dílo, ovšem v jeho očích to tak i částečně je. Pomalu si Haruku obejde a octne se za ní, pevně chytí obě půlky jejího zadečku do svých dlaní a několikrát je současně stiskne. *Krásně pevnej zadek. *Skoro jakoby jí hodnotil do nějaké aukce či tak nějak, poté si jí opět obejde aby se ocitl před ní a stiskne pro změnu její prsa, ovšem u toho to už neskončí v jeho očích, jakoby zažehla nějakou jiskru po chtíči, pravda je že emoce jako láska necítí ale jako muž má nějaké ty potřeby a chce je uspokojit na úkor Haruky. Následně se ústy přesune k jejímu pravému prsu a mezi zuby jemně chytí její bradavku, ke které se následně přisaje a začne okolí ní kroužit jazykem a pak přechází jazykem přímo přes její bradavku a to stejné poté provede i s její druhou bradavkou. *
Haruka Noburu: *Keď povedal aby prestala - v okamžiku sa zasekla uprostred pohybu. V kútiku duše stále dúfala, že to je len skúška loajality. Že ju teraz požiada aby sa obliekla a pošle ju domov. Pozrela sa na neho a v sekunde jej bolo jasné, že sa to nestane. V očiach mal hlad keď ju pozoroval. Bola ako jeho nová hračka. Postavil sa, prišiel až ku nej a zbavil ju zvyškov oblečenia tak obratne akoby to robil každý deň. Už raz ju nahú videl - vtedy sa jej však nedotýkal.. Sklopila oči cítila ako jej do líc stúpa krv. Červenala sa pri jeho slovách o nádhernej, jemnej pokožke. Pravdou bolo, že napriek tomu, že bojovala v nejednej ťažkej bitke.. Na jej tele nezostali žiadne viditeľné škody. Po dotyku jeho prstov cítila na svojom boku horúcu stopu. Zachvela sa, cítila sa zdaniteľná a krehká. Zatajila dych v očakávaní jeho ďalšieho kroku či príkazu.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Se spokojeným úsměvem pozoruje jak si Haruka počíná, postupně se odhaluje její krásné a už na první pohled hebké tělo. Všimne si jak se Haruce třesou prsty, není se, čemu divit bylo mu naprosto jasné, že nebude mít nějakou velkou radost. Nejdůležitější je to že Haruka poslechne jeho rozkaz a to je to co ho zajímá kromě jejího těla. Jakmile Haruka skončí pouze ve spodním prádle tak se pomalu zvedne a pohlédne na Haruku opravdu nechutným pohledem. *Dál se už nesvlékej, zbytek udělám sám. *Poví s naprostým klidem a přistoupí k Haruce s úmyslem jí pohladit po pokožce na pravém boku, poté se jí pokusí odepnout její podprsenku zahodit jí stranou a pak se jí pokusí stáhnout i kalhotky. *Tak krásná a hebká pokožka, prostě úžasné.
Haruka Noburu: *Stala pred ním s hrdo vystretou bradou. Opätovala mu pohľad. Jeho červené oči boli prísne a jeho slová ju prebodavali ako ostré dýky. Šľahali ako bič. Zvádzala v duchu sama so sebou boj. Na chvíľu jej dokonca preblesklo mysľou, že ho mala v vtedy radšej nechať umrieť. Jej staré ja by nikdy nedopustilo aby sa k nej niekto takto choval. To ja.. Táto jej časť ale zomrela spolu so Sasorim. Zomrela spolu s jej láskou. Spolu s jej schopnosťou milovať. So zaťatými zubami teda po chvíli napätého ticha otočila hlavu na stranu. Už dlhšie nevydržala ten jeho tvrdý pohľad. Odhrnula dlhú sukňu a odhalila svoju ľavú, štíhlu nohu. Trhanými a prudkými pohybmi si odopla zo stehna púzdro s kunajmi a pustila ho z ruky. S tlmeným zadunením padlo na zem. Nasledovala jej tenká dýka, ktorú mala na ľavom členku. Chveli sa jej prsty keď si odpla kovové časti brnenia a zostali na nej len čierne šaty. Sťažka dýchala, zrýchlil sa jej tep a tak zavrela oči. V duchu sa ponorila pod hladinu vody. Pod vodou boli vsetky jej problémy vzdialené. Skoro akoby sa jej ani netýkali. Bola vo svojej hladine Alfa. Jej pohyby boli teraz pomalé, tak ako si to želal. Prstami prešla po svojom krku a so stále zavretými očami si z ramien odhrnula svoje dlhé, biele vlasy. Dych mala pokojný a pravidelný keď pomaly rozviazala šnúrku, ktorá držala jej šaty na svojom mieste. Jemné jej zkĺzli z tela ako hodvábny čierny závoj. Pohladili jej telo a naskočili jej zimomriavky. Stála pred ním už iba vo svojom spodnom prádle. O podprsenku mala pripevnené jedno púzdro so senbonmi. Hodila ho k ostatným veciam na hromádku. Mala na sebe viac zbraní ako oblečenia.* odkaz »
Tsukyiama Sotaro NPC: Ano to je rozkaz! Každé moje slovo, které ode mě uslyšíš je tvůj rozkaz, a každý můj příkaz očekávám, že splníš bez jakékoliv otázky. *Odpoví naprosto upřímně a klidně, jeho tón a pohled jsou už ne tak klidné ale naopak spíše děsivé. Ani nemrkne během toho, jak si prohlíží Haruku, její tělo je opravdu krásné a on nedokáže odolat tomu, aby si jí mohl prohlédnout v celé její kráse. *¨Tak už prosím splň to, co od tebe chci.
Haruka Noburu: *Sadol si a díval sa na ňu. Stála tam a cítila sa ako kus mäsa. Nevedela čo za hru s ňou hrá, no nechcela byť toho súčasťou. Najradšej by ho udrela a odišla prednými dverami. Predsa len mu nešlo o to čo cíti nechcel sa zhovárať o jej problémoch dokonca ani o svojich. Cítila sa hlúpo, že ju vôbec niečo také napadlo. Bral ju proste a jednoducho ako svoj majetok.* To má byť rozkaz, môj pane? *Hlas mala prázdny a pohľad chladný. Povedala to pokojnejšie než sa cítila.*
Tsukyiama Sotaro NPC: Přesně tak nemám skoro žádné soukromí, ovšem důvod proč jsi tady je, že dneska mám volno a chci si dnešní den ještě hezky pěkně užít. Takže mě dneska pobavíš dobrá? *Zavede jí do obýváků a tam jí zastaví, pak se on sám posadí do svého křesla a pozorně si prohlédne Haruku. *Chci, aby ses svlékla, všechno oblečení, kalhotky a podprsenku taktéž ale chci, abys to udělala pomalu a nepospíchala, splníš svému Mizukagemu jeho přání? *Je očividné, že si chce otestovat její loajalitu, nic jiného tak proč jí neotestovat trochu příjemnějším způsobem? *
Haruka Noburu: *Premýšľala nad jeho slovami.* /Hlúpy strážcovia. .. Berie ma tiež ako otravnú strážkyňu? Ak áno prečo ma sem pozval? Čo je také neodkladné aby to nepočkalo do ďalšieho dňa? Čo chce riešiť v súkromí svojho domu?/ *Zaplavili ju obavy pri spomienke na jeho návštevu v sídle Feudalneho pána. Aby zahnala svoje myšlienky zažmurkala.* Ako Kage - človek veľa súkromia zrejme nemá. *Prehovorila neisto. Keď povedal aby sa vyzula počúvla ho. Mal vážny hlas a nečitateľný výraz. Dnu to nebolo honosné ako u feudálneho pána, no rozhodne to bol nadštandard. Prezerala si miestnosť v ktorej stáli a uvažovala o čom sa s ňou chce rozprávať. Pochybovala, že by chcel vedieť niečo o jej pocitoch .. Väčšina jej rodiny je po smrti. Nespýtal sa jej na to ani raz.*
Tsukyiama Sotaro NPC: Ano bydlím tu sám, jediné místo kde není žádnej poskok, žádná služka ani žádný pitomý strážce nebo Anbu. *Přistoupí ke dveřím a otevře je, ustoupí stranou aby Haruka mohla projít a on mohl vejít za ní a zavřít za sebou dveře. *Prosím vizuj se, chci si s tebou o něčem promluvit. *Jeho tón hlasu je naprosto klidný, nikdo by ani nemohl říct že á něco v plánu když zní tak klidně a upřímně. *
Haruka Noburu: *Po divadle sa mlčky postavili a šli k východu. Ľudia im urobili koridor.. Niektorí sa Kagemu uklonili. Keď osameli zaskočilo ju, že nezamierili k sídlu Kageho ale do stredu mesta. Nikdy predtým ho domov neodprevadzala. Väčšinou končila spolu s ním v kancelárii.. A odtiaľ šiel každý svojou vlastnou cestou. Keď zastavili pred veľkým domom znervóznela.* Bývate tu sám, pane? *Pomyslela si, že by nechcela tak veľký dom upratovať. Možno tam má služobníctvo? Rodinu? Stráže? Samurajov.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Opravdu si během celého představení odpočinul, ovšem ještě více se těší na to co má v plánu provést Haruce. Nebude nic nevinného ale ani jí nehodlá znásilnit nebo podobně, řekněme, že to bude něco na hraně nebo aspoň to si Tsukiyama myslí. Haruka je jeho věrná a pro něj to je skoro synonymum jako majetek. Představení náhle skončí a lidé hercům zatleskají, včetně samotného Mizukageho, kterého to opravdu bavilo. *Jdeme. *Zavelí směrem k Haruce a pomalu se zvedne, vyrazí klidným krokem směrem k východu z divadla, aby následně mohl zamířit k sobě do domu o kterém možná ani Haruka neví, že ho tu někde má. Nebydlí totiž v sídle Mizukageho ale v jednom dvoupatrovém a celkem velkém domě v centrum vesnice. *
Haruka Noburu: *V divadle ešte nebola. So Sasorim dávali prednosť skôr prírode a samote. Ak neráta ich výlet do Yugy .. Divadlo sa jej však páčilo. Hudba rezonovala v ušiach. Prítmie jej tiež vyhovovalo a - vďaka tomu, že robila spoločnosť práve Kagemu mali najlepšie miesta = najlepší výhľad. Bola ponorená do deja herci podávali skvelé výkony. Verila im každý pohyb - každé slovo, každý výraz tváre. Uprostred hry ju Tsukyiama opäť oslovil. Hovoril pološeptom takže nevedela určit tón hlasu. Jeho dych, pohľad - nič nevedela určit. Napriek tomu nemala dobré tušenie.* Áno pane. *Šepla a zvyšok predstavenia ani nevnímala. Zaplavilo ju neblahé tušenie. V hlave jej prudili myšlienky o tom čo ma asi v úmysle. Pravdepodobne nepotrebuje umyť riad či vysávať koberec. Atmosféra ktorá bola doteraz celkom uvoľnená náhle zhustla keď sa na divadelnom javisku mladí milenci. Začali objímať a bozkavat. Svetlá sa stlmili a javisko sa pokorili do tmy skoro tak hlbokej ako vládla v hľadisku.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Jeho pozornost, kterou Haruce věnuje, vyruší začátek divadelního představení a tak přesune pohled k jevišti. Celou dobu během představení neřekne ani slovo, je to jeho způsob relaxu a odpočinku od jeho povinností, kterých má celkem dost. *Pak půjdeš se mnou ke mně domů, je tam něco co po tobě budu potřebovat, předpokládám, že svou úlohu jako mé věrné splníš že? *Podotkne tak v polovině představení, snaží se být potichu, aby svým hlasem nerušil ostatní. *
Haruka Noburu: *Posadila sa vedľa neho. (vzhľad - odkaz » ) *Cítila pohľady mnohých ľudí, ktorý zbožne hľadeli na svojho Kageho. Pozrela sa na neho keď ju oslovil. Obyčajne sa veľa nerozprávali.. No toto bolo predsa len menej formálne stretnutie než bežne pohovory kde ho sprevádza.* Feudálny pán, bol veľmi láskavý. *Prikývla - bola to zdvorilostna fráza, no cítila sa nesvoja pri jeho pohľade. Vždy mala pocit, akoby jej vedel čítať myšlienky.* Nemusel si robiť také starosti. *Prinútila sa k slabemu úsmevu.* Moja priorita bola a je ochrániť najme Vás.. Mizukage-sama.
Tsukyiama Sotaro NPC: *Když dorazí na své místo tak se usadí a pohlédne na Haruku, naznačí ji, aby se posadila vedle něj. Haruka mu přijde krásná, sluší jí to, ještě aby ne když ho vlastně reprezentuje. Nyní si chce užít sice hru, ovšem tím jeho dnešní plány nekončí, při té myšlence si olízne své rty a prohlédne si Haruku jako nějaký úchylák. *Slyšel jsem, že Feudální Pán tě vyznamenal, že tu naší záchranu, je to pravda? *Sice to naprosto přesně ví, ovšem chce aspoň o něčem mluvit. *
Haruka Noburu: *Dnes mala ist robiť Tsukyiamovi doprovod do divadla. Nemohla si obliecť klasické čierne brnenie a tak zvolila čierne šaty - kde tu pretkane kovovými výpletmi, ktoré mali symbolizovať jej pozíciu verného štítu Mizukageho. Pod šatami - hoci by sa to nemuselo zdať mala ukrytých niekoľko zbraní. Kunaje, senbony atď. Bola to jej prvá verejná udalosť po úmrtí jej brata a babičky. Necítila sa veľmi komfortne.*
Tsukyiama Sotaro NPC: Potřebuje dnes trochu odreagování a tak se rozhodl, že se půjde podívat na divadelní představení, které se hraje v jednom divadle v Kirigakure. Je slušně a elegantně oblečen, samozřejmě sebou vzal i svou věrnou Haruku. Zajistil místa pro VIP a Haruka jako jeho věrná ho musí samozřejmě stražit takže je logické že by tu měla být s ním. *
---: ---
Lana: *Už to bola doba, čo naposledy zase skončila v Kiri, no tentoraz sa tu mala zdržať dlhšie, tak znela dohoda so Satsuki, ktorá jej za to výborne zplatila. Preto nechala odkaz pre svoj kontakt v Kiri, bol to Shota, ktorého nechala pred nedávnou dobou pracovať pre svojich priekupníkov v obchode so saké.* Už by tu mal byť... musím s ním prebrať pár drobností, teraz sa totiž ukáže, ako dokáže byť užitočný... *Povedala si pre seba, keď sedela za pultom a pila saké práve v tom obchode, čakala na neho, na sebe mala svoj dlhý kožený cestovný plášť, ktorý bol celý do prachu a pod ním boli klasické shinoby šaty, ktoré nosievali skoro všetci, ktorí dosiahli úrovne jounin.*
---: ---
NPC: *Následujících několik dnů bude všem vysvětleno, co je čeká a tím je celá podstata toho co obnáší to být členy jednotek Root. Každému z nich bude dokonce na jazyk umístěna pečeť Shīru Nazo aby nemohli ohledně Rootu nikomu nic říct. Všechny místní děti tu musejí zůstat a t důvod je jednoduchý, musejí se spolu sblížit, protože v budoucnu při Jouninské Zkoušce se budou zabíjet a co nejlépe kompletně zabije emoce, jako zabít toho jediného na kom vám ještě zaleží? Všichni ještě dostanou uniformy Root, pláště, masky Root a hlavně jména Root. *
Ri'Sai: *Pootočí hlavu jejím směrem ale nezvedne se.* Je mi to jedno. *Už neměl co ztratit po smrti matky ztratil i střechu nad hlavou a žádné příbuzné neměl takže doopravdy neměl co by ztratil a bylo mu jedno co s ním bude. V tu chvíli si vzpomenul na muže co potkal na hřbitově.* "Hmm, zajímalo by mě jak se asi má." *Nedával najevo žádné pocity a smutek.*
NPC: *Všimla si, že jeden z chlapců, který se dorazil, je nakonec klidná. Zvedne se a posadí se na kraj postel, kde leží Ri’Sai. *Jako jediný z nich jsi klidný proč? *Zeptá se trochu zvědavě a věnuje mu pozorný pohled, počítá s tím že Ri’Sai se zvedne a věnuje jí pozornost. *
Ri'Sai: *Probere se a následně se posadí.* "Kde to jsem?" *Rozhlédne se kolem sebe.* "Co se to vlastně stalo, kdo jsou ty děti?" *V hlavě se mu prolínalo tolik myšlenek prohlédl si v čem je oblečený. A uklidnil se.* "Uvidíme co se bude dít dál." *A zase si lehnul a přikryl se.*
Root (NPC): *Nechce dovolit, aby upadl na zem a tak ho chytí a následně oba dva členové Rootu vyrazí na cestu do centrály Rootu. Nejsou určitě jediný, co takto sbírají sirotky a nepotřebné děti. Esdeath určitě nenechal totiž jen jeden dvoučlenný tým, aby sehnal potřebné nové členy do jednotek Root. Následně Ri'Saie převléknou do čistého, předtím podstoupil koupel. Následně ho odnesou do velkého pokoje v centrále Rootu, je tam několik dětí asi a všechny byli uneseny nedávno. Většina z nich pláče ve své posteli, že chtějí pryč. Ri'Sai je položen do jedné z postelí a je mu uvolněn onen potřebný bod, aby se probral z bezvědomí. Následně členové jednotek Rootu odejdou a zamknou tam ty děti. *
Ri'Sai: *Pohybuje se celkem pomalu a je už téměř celý mokrý. Už mu ani netečou slzy, jediné co po něm stéká je voda. Pak se nachvilku zastaví a řekne si pro sebe.* Za... *V tom upadá do bezvědomí.*
Root (NPC): *Sledují ho, pohybují se po střechách budov Kirigakure. Sice ho skoro nevidí ale tak jsou z Rootu pronásledovat jednoho kluka v mlze, pro ně není nejmenší problém. Následně jeden z nich seběhne dolů ze střechy, pohybuje se naprosto bezhlučně. Je naprosto nemožné zaslechnout jeho pohyb (Sairento Kiringu), když se dostane až k Ri'Saiovi tak mu prsty zezadu zatlačí na určité body na krku, což způsobí, že by měl okamžitě upadnout do bezvědomí. *
Ri'Sai: *Slzy mu stékaly pomalu po tváři a kapaly na zem. Po pár okamžicích se zvedl a rozhodl se přesunout někam kde by byl sám vydal se tedy do odstrčenějších uliček poblíž náměstí, šel dopředu nevěděl kam, nedával pozor kolem sebe. Vše mu už bylo jedno, potácel se se svěšenou hlavou. V tom se spustil déšť,který mu namočil vlasy, dal si ruce do kapes a pokračoval do předu, v tom šla proti němu skupinka nějakejch teenagerů, jeden z nich do něho vrazil, a řekl * Sorry, kámo. *A skupinka pokračovala dál, Ri'Sai po nárazu spad do kaluže vody. S námahou se zase zvedl na nohy.*
Root (NPC): *Dva členové tajné organizace Root, jsou zrovna v ulicích Kirigakure oblečení v černých pláštích a s maskami na tvářích. Použijí Suiton: Kirigakure no Jutsu aby zahalili celou vesnici do mlhy a oni se mohli libovolně dostat přímo ke svému cíli a tím je Ri'Sai. Mají rozkaz to splnit absolutně bez svědků, ovšem těžké je že v oblasti kde se Ri'Sai, nachází je ještě několik dalších lidí a to jim to docela ztěžuje, nyní se nacházejí na střeše jedné budovy v kleče a vymýšlejí plán jak ho dostat a přitom nevzbudit žádnou pozornost, která by se mohla na Root obrátit. *
Ri'Sai: *Jeho matka nedávno zemřela, asi neunesla smrt jeho otce. Ri'Sai se se svěšenou hlavou prochází po náměstí pak si nachvilku sedne na zem u kašny s hlavou mezi koleny a vše jako by mu bylo jedno. Nemá už nikoho. Ani otce, ani matku. Otec zabit před měsícem na misi a matka zemřela... To nikdo neví, asi ze žalu nad smrtí manžela, tedy jeho otce.* "Svět je zkažený až na kost."
---: ---
Sasori Shintaro: *Polibky Haruce samozřejmě vrátil, nakonec tam jen ležel a držel Haruku ve svém objetí. Měl u sebe svojí krásnou Haruku a na ničem jiném mu nyní nezáleželo. Vnímá její teplo, její hladkou pokožku a její vůni. Nakonec nepotrvá moc dlouho a Sasoriho přemůže únava, není se ani čemu divit a během chviličky klidně spí. *
Haruka Noburu: *V očiach sa jej objavili slzy dojatia - pobozkala ho tak vášnivo, vrúcne ako len dokázala. Potom v jeho objatí neskôr spokojne zaspala. S nikým sa necítila tak v bezpečí ako s ním.*
Sasori Shintaro: Taky tě miluju moje milovaná hvězdičko. *Sasori se cítí opravdu milován je to poznat už na jeho úsměvu na tváři. *Ty jsi zase to nejlepší co mě kdy v životě potkal a nemohl bych bez tebe žít. Potřebuju tě k životu. *To co mu Haruka následně odpřisáhne ho ani moc nepřekvapí, on to cítí úplně stejně. *Miláčku, cítím to úplně stejně, a pokud chceš, abych byl šťastný tak mě nikdy neopouštěj. Chci s tebou být stále, miluju tě opravdu moc. Já ti zase přísahám, že pro tebe udělám všechno, co si budeš v životě přát, abych tě udělal šťastnou moje srdce patří tobě, můj život patří době všechno je tvoje.
Haruka Noburu: *Zasmiala sa keď ju zdvihol do náručia a odniesol do postele. Sladko sa usmiala a mierne pri jeho slovách zružovela.* Možno sa ti len zdám. *Mykla takmer ľahostajne plecom, žmurkla na neho a poslala mu vzdušnú pusinku. Potom ho nechala nech si ju k sebe pritúli a prikryje ich prikrivkou. Natlačila sa na jeho telo tam tesne ako len dokázala a dala mu pusinku na líčko.* Moc ťa milujem. *Dotkla sa jeho tváre a pohladkala ho.* Slnko môjho života. *Sladko a nežne ho pobozkala na pery. Avšak len na krátko a potom sa odtiahla.* Si to najžiarivejšie, najkrajšie a najdokonalejšie čo ma v mojom živote stretlo. *Hanblivo sa usmiala a so zaretými očami ho objala okolo pása.* Urobím všetko pre to aby si bol šťastný, aby si ma chcel, aby si ma miloval.. Navždy. *Odmlčala sa.* To ti prisahám.
Sasori Shintaro: Och jistě že si tě odnesu, moje vysněná princezna předci nebude chodit po svých. *Sasori ještě usuší sebe ale jen v rychlosti a následně si Haruku vezme do náruče. Pomalu se vydá směrem do pokoje k posteli, na kterou Haruku pomalu a opatrně položí, k Haruce se chová, jako kdyby byla křehoučká a mohl jí rozbít. Následně si samozřejmě od Haruky vezme osušku a tu odnese zpátky do koupelny, zpátky se vrátí téměř okamžitě. *Jak tam tak ležíš tak si prostě člověk řekne, že nic nádhernějšího nikdy neuvidím. *Následně si Sasori lehne do postele vedle Haruky a tu si pokusí k sobě přisunout, aby si jí mohl vzít do svého objetí a zalézt si s ní pod deku. *
Haruka Noburu: *Uškrnula sa.* Si nenásytný. *Obvinila ho, no mala pri tom tak sladký hlások, že to ani nemohol brať ako výčitku. Nechala sa vytiahnuť zo sprchy a zabaliť do osušky.* A čo ďalej? Odnesieš ma do postele ako princeznú? *Usmievala sa akosi sa jej nedarilo nechať kútiky úst v inom tvare. Viac sa zababušila do uteráka a prešľapovala na mieste s nevinným kukučom. Príliš nevinným na to čo všetko spolu dnes robili.*
Sasori Shintaro: *Tak s tímto rozhodně nepočítal, opravdu nečekal, že by to byla schopná opravdu spolknout. Když se pak Haruka začne pomaloučku přesouvat výš a výš tak Haruku klidně nechá, nakonec jeho tělem přejde taková vlna vzrušení, kterou by asi ani nedokázal popsat. Ještě chvilku s Harukou jen tak stojí ve sprše, ale pak jednou ručkou vypne vodu a usměje se. *Co se takhle usušit a jít si jen tak prostě takhle lehnout a možná se i trošku propsat, dneska tě domů určitě nepustím. Tohle krásné tělo, tu dneska zůstane se mnou. *Jakmile to Sasori poví tak Haruce pevně stiskne obě půlky zadečku a následně jí něžně olízne ještě bradavky. Následně Haruku hodlá vytáhnout ven ze sprchového koutu, aby mohl Haruku pěkně zabalit do osušky. *
Haruka Noburu: *Varoval ju, že už bude, no ona sa rozhodla vydržať - cítila ako v jej ústach navrel, pulzoval a potom keď vyvrcholil - ucítila v ústach jeho teplé semeno. Chutilo ako on konzistenciou by ho prirovnala k teplému chia-pudingu.* Uhm. *Trochu jej zabehlo, nepredpokladala, že toho bude tak veľa. Trochu jej vytieklo z úst, lialo sa jej po brade, krku a prsiach. Otvorila oči a pozrela sa mu do očí keď všetko prehltla. Musela to urobiť na viac krát, čo bolo obtiažne keďže ešte stále mala v ústach aj jeho penis. Vybrala si ho teda z úst a jazykom zlízala zvyšky, ktoré nestihla prehltnúť. Potom si prstami utrela pery, bradu a prsia a strčila si ich do úst. Perami mu prišla po brušku tesne nad jeho koreňom a mieškami až k jeho pupku. Potom jazykom pokračovala vyššie k jeho hrudi, jeho bradavkám a krku. Rukami ho pri tom objala okolo pása.* Chutíš mi. *Zapriadla spokojne a olizla ho na krku. Zľahka mu zahryzla do ušného lalôčika. *
Sasori Shintaro: *Každým pohybem, který mu Haruka dopřeje svými ústy, se jeho vrchol blíží. Stále vydává ty své slastné vzdychy plné rozkoše, kdy občas mezi nimi vysloví Haruky jméno. Každým okamžikem to cítí více a více dokud to na něj nezačne přicházet. *Haruko už to nevydržím! *Upozorní jí opravdu hlasitě ovšem jak s tím Haruka naloží to je už na ní, chtěl jí na to upozornit, aby jí nepřekvapil tím, že by to vypustil do jejích úst bez nějakého varování. Při svém vyvrcholení vydá dlouhý a spokojený vzdych. *
Haruka Noburu: *Strčila si ho do úst, objala ho perami a pomaly si ho zastrčila hlbšie do úst, ruky sa jej trochu triasli, no aj tak ich do dráždenia zapojila. Pomaly zrýchľovala tempo, snažila si ho pri každom pohybe hlavy strčiť hlbšie a hlbšie. Pomáhala si jazykom - v ústach sa jej pri tom hromadili sliny. Mala čo robiť aby stihla prehĺtať a popri tom nespomaliť v tempe, ktoré nasadila. Mala zavreté oči. Na tvár jej dopadala teplá voda. Nepomyslela by si, že dnešok skončí takto, no bola z toho skôr príjemne prekvapená, než zhrozená.*
Sasori Shintaro: *Je opravdu rád že to Haruka nakonec zvládla a když se jazykem dotkne jeho žaludu tak se ozve slastný a spokojený vzdych. Nyní se jako prvně naprosto oddá Haruce. Nemá daleko do svého druhého orgasmu, to vše nyní už nechává v režii Haruky. *
Haruka Noburu: *Nevedela presne o čo mu ide a teraz ani nebola v stave, že by si to dovolila odhadovať. Hlava sa jej točila, telo sa jej chvelo. Miestami dostávala ľahké kŕče do stehien. A tak len trhane prikývla hoci si svojimi nohami nebola vôbec istá. Za Sasoriho asistencie nakoniec skončila na kolenách pred ním. Ešte stále nevyvrcholil - čo bolo dosť jasne vidieť. Žasla nad tým koľko toho vydrží. Zavrela teda oči, pootvorila ústa a zľahka jazykom oblizla jeho žaluď.*
Sasori Shintaro: *Když Haruka dosáhne svého vrcholu, tak ještě do Haruky vnikne několika tempy, ale pak přestane a jen se svým penisem uvnitř Haruky, kterou si stále drží opřenou o stěnu, jen stojí. Musí se trochu vydýchat, má pocit že by snad mohl během toho ztratit plíce. Po chvilce věnuje Haruce několik polibků. *Myslíš, že by ses dokázala postavit? Nebo si aspoň kle-knout? *Sasori předpokládá že Haruce bude jasné o co Sasorimu jde. *
Haruka Noburu: Ah... ah! *Zaklonila hlavu Sasori udal nemenné, neľútostné tempo. Celá sa chvela keď zadržala dych - potom sa zrútila zo svojho vrcholu a celá sa rozbila na milión kúskov. Vykríkla Sasoriho meno. Jej telom zmietali ešte náhodné kŕče. Triasla sa jej spodná pera a bola tak vlhká! Bolo to úžasné, omamné.. cítila sa slabá a zároveň plná energie. Oči mala rozšírené vzrušením a celé telo extrémne citlivé. Nohy si takmer necítila mala obavu, že by sa na ne nedokázala postaviť.*
Sasori Shintaro: *Očividně k tomu celému přistupuje správně dle reakcí Haruky, které se to očividně líbí. Sám pomalu cítí, že zanedlouho to přijde i na něj. Když si Haruka ovšem vyžádá ještě víc tak jí tedy dá přesně to, co chce. Své tempo ještě zdůrazní a nahodí takové tempo jakého je zrovna schopný. Pokud by po něm Haruka chtěla, aby do ní vnikal ještě rychleji tak by to prostě už nešlo, momentálně do ní pronikal tak jak to jen on dokázal. Vnímá každé vniknutí do jejího nádherného tělo, vnímá každý dotyk jejich těl. Vychutnává si to vše a celé jak jen dokáže, ovšem každým okamžikem cítí, že se blíží i jeho vrchol ale Sasori to ještě vydrží, v první řadě pro něj je důležitá Haruka. *
Haruka Noburu: *Na chrbte ju chladili studené, vlhké kachličky. V porovnaní so Sasoriho horúcimi dotykmi, vrúcnymi bozkami a ohňom, ktorý v nej zapálil to bol obrovský kontrast. Spopod hustých mihalníc a privretých viečok sledovala ako sa mu napínajú svaly pri každom príraze. Bolo to vzrušujúce, omamné.. Zmocňoval sa jej nežne, sladko a jemne. Dával jej čas. Keď začal zrýchľovať tempo - nemala sa mu ako odvďačiť. Nemala mu ako opätovať pohyby. On bol ten čo si ju ku sebe tlačil a nenásytne sa ponáral do jej hĺbok. Opäť v nej stúpal ten mučivo slastný tlak. Mala pocit, že exploduje. Zomrela by ak by teraz prestal. Nastavila tvár padajúcej vode a snažila sa lapiť dych - veľmi jej to ale nešlo. Keď ešte viac zrýchlil tempo mala čo robiť aby nahlas nekričala od slasti čo jej spôsoboval. Takto blízko k orgazmu ešte nebola.* Ešte.. ešte.. *Vzdychala a sklonila sa k jeho tvári oprela sa čelom o to jeho a rukou - ktorou sa ho nedržala okolo krku - mu prešla po pleci a zaplietla mu ju do vlasov.*
Sasori Shintaro: *Chce dopřát Haruce všechno co si dle něj zaslouží a tak pokračuje a postupně začne opět zrychlovat. Chce, dosáhnout orgasmu i u Haruky a ne jen u sebe. Z toho důvodu se ujal této iniciativy, aby si to užili společně současně. Postupně začnou jeho přírazy nabírat na rychlosti a síle. Vůbec na to nejde zlehka. Nechápe, jak mohl bez takové rozkoše a slasti vůbec žít. Postupně nabere poměrně rychlé a silné tempo, ovšem i přesto si stále hlídá reakce Haruky, kdyby jí to snad mělo bolet nějak moc, aby to tempo případně mohl zmírnit. *
Haruka Noburu: *Keď ju zastavil mal roztúžený pohľad. Bola zmätená, chcela aby mal orgazmus rovnako ako ona, no počúvla ho. Urobila by pre neho všetko - potom ju ale nečakane zdvihol a skôr než by stihla zareagovať - vnikol do nej. Slabo vykríkla zabolelo to, no nebolo to nič v porovnaní s tým čo zažila pred chvíľou. Nečakala, že tak skoro budú mať ďalšie kolo, ešte sa nespamätala z toho prvého. Kvapky vody stále stekali po jej nahej pokožke a jej nezostávalo nič iné než ho objať nohami okolo pása a prenechať mu iniciatívu.*
Sasori Shintaro: *Nemůže uvěřit tomu co Haruka svými ústy a se svýma rukama dokáže. Je to tak nádherný pocit, má pocit že pokud dnes bude chtít ještě vniknout do Haruky tak to bude muset zarazit, ono je to ale tak příjemné že se mu ani nechce jí zastavovat. Nakonec se tedy přemůže a pohladí Haruku po hlavě. *Miláčku postav se, něco mě napadlo. *Pokud Haruka udělá, co chce tak si ji Sasori zvedne a opře si ji i jednu ze stěn sprchového koutu, přičemž si jí nejdřív chytl za zadeček a zvedl si jí trochu do vzduchu. Následně svůj penis opět nasměruje rovnou do Haruky a ihned do ní vnikne, jak hluboko se jen dostane a následně naváže, poměrně rychlím tempem. Přitom Haruku stále drží ve vzduchu, předpokládá že Haruka se okolo něj omotá svýma nohama, při tom jak do ní vniká tak opakovaně stiská obě půlky jejího zadečku. Nemůže si prostě dopřát rozkoš jen pro sebe, musel Haruku zastavit a oplatit jí to takto. *
Haruka Noburu: *Usudzovala, že to robí dobre - podľa toho ako na to reagoval. Jednou rukou opäť zamierila k jeho mieškom. Dráždila ich jemne rukou a potom keď si jeho penis vybrala z úst olízla aj tie a jedno za druhým zobrala do úst. Potom jazykom prešla od jeho koreňu až po špičku kde hanblivo zakrúžila jazykom. Opäť si ho zastrčila do úst, sala, lízala a pohybovala rukou hore a dole. Zo začiatku pomaly, no potom začala svoje tempo zrýchľovať. Voľnou rukou pri tom prešla po jeho stehne a stlačila mu zadok tak ako on jej už veľa krát predtým. Pri stlačení ruky si zastrčila jeho penis tak hlboko do krku ako len dokázala. Chcela mu oplatiť tú rozkoš čo jej spôsoboval keď ju bozkával medzi nohami ešte pred ich milovaním. Chcela aby ju miloval, aby ju nikdy neopustil a bola ochotná pre to urobiť všetko.*
Sasori Shintaro: *Zmateně na Haruku zamrká, když zmíní, že na něco zapomněla. Už teď je vzrušený jak jen může, ovšem pak to začne pomalu přicházet. Haruka ho každým svým dotykem přivádí pomalu k šílenství. Než se naděje tak už Haruka klečí a Sasori ucítí, jak se jeho penis pomalu ztrácí v jejích ústech a on okamžitě vydá poměrně hlasitý slastný vzdych, který následují další. Párkrát se mu z úst dostane i Haruky jméno. *Ummm to je báječné. *Pokud něco nečekal tak to je něco takového, po tomto si Haruku bude určitě držet neustále blízko sebe, aby si to mohli zopakovat. Dá se říct že Haruka má nyní Sasoriho naprosto v hrsti a jediné co nyní Sasori dokáže, jsou jeho vzdychy plné rozkoše. *
Haruka Noburu: *Sasori nezaostával a len čo ho umyla - už sa jej venovali jeho ruky a oplácal jej staroslivoť. Celý čas mala privreté oči a pootvorené pery. Venovala mu ďalšie a ďalšie bozky a rukou pri tom prešla po jeho hrudi, vypracovanom bruchu až k jeho penisu. Už bol opäť v pozore - dotýkal sa jej pupku. Jemne po ňom prešla rukou a zažmurkala aby jej z mihalníc zmizli kvapky vody.* Na niečo som pri umývaní zabudla. *Šepla a dívala sa mu pri tom do očí so sladkým a nevinným úsmevom. Na dôraz svojich slov objala ho tam dole prstami a zľahka stlačila jeho miešky. Potom sa sklonila k jeho krku a bozkávala ho pomaly a nežne. Rovnako pomaly prechádzala dlaňou aj po jeho penise. Takto perami postupovala nižšie - po jeho prsiach, brušku až pred Sasorim zostala kľačať. Rukou stále prechádzala po jeho pýche a keď si ho prvý krát priložila k perám - dívala sa pri tom Sasorimu do očí. Potom ich bola nútená kvôli padajúcej vode nechať zavreté. S odhodlaným nadýchnutím ho prvý krát ochutnala. Olízla ho jazykom a zasunula si ho hlbšie do úst.* Mhm. *Zavzdychala a pohla hlavou tam a späť. Keďže bol príliš dlhý - nezmestil sa jej celý do úst. jednu ruku teda nechala na ňom a imitovala s ňou pohyby, ktoré robila hlavou.*
Sasori Shintaro: *Po chvilce Sasori udělá to stejné, vzal si další mýdlo (nemá tam jen jedno) a něžně s ním přechází po těle Haruky. Nejdřív jí přejíždí opatrně po bocích a poté po zádech hezky až dolů. Je opatrný a zároveň se snaží, aby nevynechal jediné místo jejího těla. *Jsi tak krásná, chci si tě nechat navěky. *Pošeptá a vezme si od Haruky dalších pár polibků. Už jen to jak se může Haruky dotýkat a jak tam prostě jsou je pro Sasoriho dostatečné vzrušení aby se jeho tělo připravilo na další kolo. Jeho penis je opět v pozoru a Sasori se tomu usměje. *Zdá se, že mi to ještě nestačilo.
Haruka Noburu: *Neležali na posteli dlho - Sasori sa zdvihol z postele a uniesol ju do kúpeľne. Ani nevedela ako a ocitla sa pod prúdom príjemne teplej vody, ktorá jej stekala po tele a odplavovala z nich aj najmenšie stopy po jej čerstvo stratenom panenstve. Bola rada, že sa im nepodarilo zašpiniť periny na posteli. Spokojne sa do nich potom môžu vrátiť späť. Nestihla však na podobné veci myslieť ďalej.. Sasori sa zmocnil jej pier, pritlačil si ju na svoje telo a ona ho odovzdane objala okolo krku. Zľahka ho uhryzla do spodnej pery a na pár milimetrov sa odtiahla od jeho úst. Vzala do ruky mydlo a začala ním zľahka prechádzať po jeho ramenách. Bola omámená z toho čo sa stalo - z jeho dotykov, bozkov.*
Sasori Shintaro: *Spokojeně vydechuje, a když se k němu Haruka znovu přitulí tak se usměje. Jednou ručkou Haruku začne hladit přes záda a vždy když míří dolů tak jí zajede až na zadeček, který stiskne. Poté ho něco napadne a tak se pomalu posadí a následně se zvedne z postele s tím, že chytne Haruku za ruce aby jí pomohl se postavit a mohl ji odvést do koupelny. *Nechtěl by můj miláček společnou sprchu? *Prakticky se jí ale neptá, jde spíše o takovou řečnickou otázku a během chviličky by se měli, ocitnou vedle sprchového koutu, ve kterém zapne vodu, aby nebyla ani studená ale ani horká, prostě akorát. Do toho koutu Haruku zatáhne a následně si jí přitáhne, aby pod proudem vody, která na ně bude padat a stékat po jejich tělech. Následně Haruce věnuje vášnivý a dlouhý polibek, přičemž si jí pevně přitiskne ke svému tělu, kdy její prsa ucítí na své pokožce. *
Haruka Noburu: *Nechýbalo veľa a dosiahla by orgazmus, no Sasori vyvrcholil skôr než sa jej to podarilo. Nevadilo jej to, aj tak sa jej to páčilo. S bozkom sa od nej nakoniec odtiahol a ona spojila chvejúce kolená k sebe. Trošku skrivila pery v jemnej grimase pri náhlom pocite prázdnoty, ktorý ucítila v podbrušku. S výdychom sa nakoniec otočila na Sasoriho a slabo sa usmiala. Pritúlila sa k jeho ramenu a trošku vyčerpane zavrela oči. Táto chvíľa nevyžadovala ďalšie slová.*
Sasori Shintaro: *Pokračuje dál v tomto tempu, i když je to pro něj dost náročné. Ovšem vydrží to ještě nějakou tu chvíli, kondičku určitě má, ovšem poté to na něj přijde a Sasori to prostě nevydrží a za doprovodu dlouhého vzdechu Sasori dosáhne svého vzdychu, ale má trochu obavu to všechno pustit do Haruky tak ho z ní místo toho vytáhne akorát tak včas. Zatváří se opravdu spokojeně, je celkem dost zadýchaný, zpocený ale to nic není. Následně Haruce věnuje něžný polibek a pak se povalí na záda vedle ní. Potřebuje chviličku, aby popadl dech. *
Haruka Noburu: *Pritlačil sa tesne k nej - cítila na pokožke jeho dych. Prsia jej pri tom ako do nej prirážal poskakovali hore a dole cítila ako sa hroty jej bradaviek trú o jeho nahú hruď. (Teda okrem toho ktoré držal.) Posteľ hlasno vrážala do steny.* Sasori! *Zahúpela nahlas hlas mala podfarbený vzrušením.* Zaklonila hlavu, prehla sa v páse. Mala pocit, že exploduje. Bola mu vydaná napospas. Vnikal do nej ohromnou rýchlosťou, silou.. bola tak vlhká, že ju to vôbec nebolelo - naopak. Vzrušovalo ju keď zapojil do svojich bokov viac sily. Jeho prírazy jej skoro vybíjali dych.* Áno.. ah... *Zaryla mu nechty do chrbta a oddávala sa tomuto momentu.*
Sasori Shintaro: *Sasoriho vzrušuje už jen to, když slyší jak Haruka vydává své vzdychy/stény. Když ho Haruka obejme tak cítí, jako kdyby byli společně jedno tělo, cítí, jak se jeho pokožka dotýká té její. Postupně se dostane do takového tempa, že nejspíš to už ani rychleji nezvládne. Každým okamžikem se blíží ke svému vrcholu, ovšem nechce s tím jen tak skončit dokud nepozná, že svého vrcholu dosáhla Haruka. *
Haruka Noburu: *Keď začal zrýchľovať zahryzla si do spodnej pery. Dívala sa mu pri tom do očí. Pozývala ho k sebe prehýbala sa pod ním ako mačka - vychádzala mu v ústrety. Cítila ako v jej vnútri pomaly narastá napätie.* AH.. ah! Uhm.. ah ... *Nevydržala sa do jeho očí dívať dlhšie - rozkoš s ňou lomcovala. Musela zavrieť oči keď nastavil rýchle, nemenné tempo. Podvihla sa v páse, nastavila sa mu tak ako to pre ňu bolo najpríjemnejšie a keď ešte viac zrýchlil tak, že sa s nimi hýbala aj posteľ.. Mohla počuť ako tlmene vráža do steny. Nikto by jej teraz nedokázal zabrániť v tom aby nahlas nestonala. Ani samotný Mizukage. Objala ho rukami. Túžila si ho k sebe pritiahnuť viac. Teraz boli jedno telo, jedna duša. Bola mierne pokrytá potom. Cítila ako pomaly stúpa k vrcholu.*
Sasori Shintaro: *Je rád že to trefil tak dobře a že po něm chce ještě, aby zrychlil a tak jí dopřeje, co po něm chce a ještě víc zrychlí, tempo vnikání Samozřejmě tím pádem zrychlí i tempo toho jak si hraje s jejím prsem, při každém vniknutí ho prostě stiskne. Když Haruka požádá, že ho chce ještě víc tak své tempo ještě o něco zrychlí, prostě se nevyhne slastným vzdychům. Ovšem začíná pociťovat, že to už dlouho nevydrží, každopádně se snaží o to, aby ještě vydržel, takže zrychlí ještě víc a postupně začne zrychlovat sám od sebe, ovšem stále si dává pozor na to jak na to Haruka reaguje. *
Haruka Noburu: *Oči zavrie a z úst jej ujde vzdych keď o niečo zrýchli tempo a jeho ruky sa s ňou opäť začnú hrať. Trafil sa na to miesto, ktoré jej spôsobovalo príjemné chvenie. Nohami ho objala okolo pása, no nezastavila ho. Chcela aby do nej prirážal rýchlejšie. Jeho pohyby boli prekvapivo skúsené a sebavedomé - aspoň teda z jej pohľadu.* Ešte. *Šepla keď zrýchlil. Zrýchlene dýchala - omámene na neho hľadela spod mihalníc - pery mala pootvorené.* Chcem ťa viac. *Zavzdychala a s ďalším prírazom otočila hlavu na stranu. Tuho zavrela oči a kútiky úst sa jej zvlnili do prekvapeného polo-úsmevu. Cítila ako v podbrušku začali pracovať jej svaly. V nepravidelných intervaloch mohol Sasori cítiť sťahy. Jasný náznak toho, že všetko ide tak ako má.*
Sasori Shintaro: *Přijde mu to opravdu ale opravdu velmi příjemné, je to pro něj naprosto dokonalé. Nikdy necítil takovou rozkoš ani ve snu ho nenapadlo jaké to asi tak může být. Aktivita ze strany Haruky se mu také velmi zamlouvá. Jednu svou ručku přesune na její levé prso, které při každém vniknutí do ní jemně stiskne. Postupně své tempo i trochu zrychlí, ovšem stále si hlídá reakce ze strany Haruky kdyby to mělo být třeba nepříjemné nebo tak nějak. *
Haruka Noburu: *Vyhovovalo jej, že do nej vniká tak opatrne - pri každom jeho vzdychu sa o niečo viac uvoľnila až bolesť postupne takmer úplne zmizla. Trochu odvážnejšie pohla driekom naproti nemu a prekvapene zistila, že to bolo príjemné. Hoci bola dosť úzka - ich telá do seba zapadli ako dva kúsky skladačky. Privrela oči a mierne zaklonila hlavu pri jeho ďalšom príraze. Tento ucítila inak - hlboko vo vnútri, veľmi intenzívne. Dovolila by si povedať, že to bolo orgazmické. Opäť pohla panvou, chcela aby opäť narazil na to miesto.*
Sasori Shintaro: *Tročku ho překvapí, když mu Haruka zabrání v dalším pohybu, ovšem ihned mu obratem dojde, že jí měl dát šanci si na to trochu zvyknout. Když se Haruka nahne pro další polibky tak jí je vrací a stejně jako ona si Sasori vychutnává zase chuť své milované Haruky. Není kam spěchat a tak prostě počká, dokud sama Haruka bude chtít. Nakonec ten okamžik přijde a Sasori tedy opět do Haruky začne vnikat opatrným tempem, nesnaží se být moc rychlej ani na to nějak spěchat, naopak se snaží o to, aby si to Haruka užila stejně jako on. Při každém průniku do Haruky se Sasori neubrání vzdychu. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl pociťovat takovou rozkoš. *
Haruka Noburu: *Musela si zahryznúť do pery aby nevykríkla od náhlej bolesti, ktorú ucítila vo svojom vnútri. Pálilo to, myslela si, že zvnútra zhorí. Nič iné by ani od slnka svojho života nečakala. Nečakal však ani on kým si na neho jej telo zvykne - kým ho do seba prijme a tak ho trochu pevnejšie objala nohami a zabránila mu v ďalšom pohybe, ktorý by ju bolel. Trhane sa nadýchla - a zažmurkala. Oči jej trochu zvlhli, no slzy sa nestihli sformovať. Opäť zatvorila oči a nahla sa k jeho perám po ďalšie bozky. Neboli však naliehavé ako predtým. Vychutnávala si jeho chuť aj tento moment a vnímala ako si na ten zvláštny pocit plnosti vo svojom vnútri zvyká. Chvíľku len vnímala jeho tlkot srdca - dávala si načas, nemali sa kam ponáhľať. Potom opatrne pohla nohou čím ho pohladila stehnom a váhavo mu vyšla v ústrety svojou panvou. Cítila ako sa vo vnútri uvoľnuje - bolesť ustúpila. Napriek tomu, že to bolelo - myslela si, že to bude horšie.. teda aspoň podľa toho čo počula. Možno to bolo tým, že je ešte taká mladá a pružná. Tak či tak povolila stehná a dovolila mu sa v nej opäť pohnúť.*
Sasori Shintaro: *Ještě chviličku jí pak dává polibky na krk, pak si ovšem stáhne kalhoty a spodní prádlo, i když spíš by se dalo říct, že to ze sebe sundal, jako kdyby šlo o život. Ještě pak Haruce věnuje pár polibků, než svůj penis nasměruje rovnou do Haruky a pak to přijde, Sasori do Haruky postupně vnikne, dokud v ní nezmizí úplně celý a vydá slastný vzdych. Sasorimu přijde, že vše co doteď zažil, nemá absolutně žádný smysl, neboť je to opravdu neskutečně příjemný pocit. Následně z Haruky pomalu vyjde a znovu do ní pomalu vnikne, přičemž se jí pokusí zároveň věnovat pár polibků. *
Haruka Noburu: *Zaplavilo ju očakávanie a opäť jej naskočili zimomriavky pri jeho podmanivých slovách. Objala ho okolo krku a prsty mu vnorila do vlasov. Bola nahá, vydaná mu napospas.. páčilo sa jej to. Milovala ho. Milovala každý centimeter jeho duše a tela, zbožňovala jeho vôňu, jeho hlas, jeho horúce dotyky a mäkké pery. Bola pripravená urobiť to.. prísť o to s ním. Tu a teraz. Chcela aby bol jej prvý. Voľnou rukou mu prešla po hrudi.* Som len tvoja. *Vzdychla ešte stále v nej doznieval orgazmus. Celé telo mala vláčne, chvela sa túžbou po jeho ďalších bozkoch a dosť sa jej to odrážalo v hlase.*
Sasori Shintaro: *Uznal, že to asi moc nevyšlo, chtěl ji nejdřív jen trochu pozlobit a teprve pak na jít no trochu to podcenil. Tak trochu mu nedošlo, že je rozdíl nějaká blbá Hentai manga a skutečnost. Poté se tedy přesune opět o Haruce k její tváři a podívá se jí pozorně do očí. Lehce zatlačí, na její hruď aby si opět lehla, a začne jí znovu líbat na jejím krčku. *Ještě není konec. *Pošeptá jí do ouška a jemně jé kousne do ušního lalůčku. *
Haruka Noburu: Sasori! *Zaúpela keď do nej vnikol prstom .. Potom znova a znova..* Ah, ah... *Zahryzla si do polo-skrčeného ukazováka. Otočila hlavu na stranu. Opäť podvedome zadržala dych, prešla sekunda, dve.. Srdce jej bilo ako o závod, v podbrušku cítila sériu rýchlych sťahov. Akoby zrazu objavila svaly o ktorých ani nevedela. Vykríkla od slasti, orgazmus prišiel tak náhle, až jej na krku naskočili kropaje potu. Pohla bokmi, nadvihla sa na lakťoch - ďalšie dráždenie jej vrcholčeku by nezvládla.*
Sasori Shintaro: *Každý vzdych, který Haruka vydá ze svých úst Sasorimu dopřává vzrušení. Ono jen pohled na Haruku mu bohatě postačí, ovšem prostě má takový pro něj nepopsatelný pocit když jí slyší. Jen tak nemá v plánu přestat s pohyby svým jazykem na jejím klitorisu. Podle toho co slyší je očividné, že to Sasori dělá dobře a to mu bohatě stačí. Během své prácičky s jazykem, kterou odvádí do Haruky pomalu vnikne svým ukazováčkem. Následně o z ní vytáhne a znovu do ní vnikne a takto to chvilku pokračuje. Nikam nespěchá, chce jí trošku takto řekněme připravit, než se na to vrhne. *
Haruka Noburu: *Mučivo pomalými pohybmi ju zbavil sukničky aj jej nohavičiek. Spýtavo mu opätovala pohľad. Mierne zružovela pri jeho slovách, no potom... Potom urobil niečo nečakané.* Ah! *Zaúpela keď prvý krát ucítila jeho jazyk medzi jej nohami a zahryzla si od slasti do pery. Tuho zatvorila oči a zovrela v rukách prikrývku keď zakrúžil jazykom na jej vrcholčeku. Bol to ten najlepší pocit na svete - zrazu sa už ani tak nehanbila pre to čo tu spolu robili. Bola by najradšej aby Sasori nikdy neprestal. Z pootvorenych pier jej ušli ďalšie vzdychy. Stále mala zavreté oči.. Nedokázala by ich teraz držať otvorené. Napínala sa pod ním ako mačka. Cítila sťahy v podbrušku a tak z jeho dráždenia vlhla, že sa bála toho aby pod ňou nevzniklo jazierko.*
Sasori Shintaro: *Jak postupně níž tak narazí na spodní část jejího oblečení tak zvedne tvář k a opět s ní naváže oční kontakt. Následně jí stáhne její šatičky/sukni (nepamatuju, co přesně to bylo) a když je sundá, přidá to na hromadu oblečení co se tam tak hromadí a následuje i svléknutí jejích kalhotek. Opravdu nijak nepospíchá, spíše naopak dává si se vším načas. Když už má Haruku úplně nahou tak si ji prohlédne. *Jsi tak nádherná, nic krásnějšího neexistuje. Poté se vrátí tam, kde skončil a dělá si s polibky cestičku níž a níž, trochu Haruce roztáhne nožky, aby mohl pokračovat v tom co má v plánu. Sasori se totiž následně ocitne svou tváří u jejího rozkroku, a ten pomaloučku celej pomalu olízne, ovšem následně se spíše zaměří na její klitoris, po kterém přechází svým jazýčkem. *
Haruka Noburu: *Behom ďalších bozkov jej vyzliekol aj podprsenku. Pridala sa k zväčšujúcej sa hromádke na zemi. Perami potom prešiel k jej prsiam. Láskaním sa čoskoro jej bradavky premenili vo veľmi citlivé vrcholky. Blažene pootvorila pery. Zavrela oči a zaklonila hlavu. Tu sa nemusela báť, že by ich niekto počul a tak s trhaným nadýchnutím zavzdychala Sasoriho meno.*
Sasori Shintaro: *Pokračuje v polibcích, během kterých jí rozepne podprsenku a tu jí sundá a odhodí ji někam bokem. *Myslím, že tohle dneska nepotřebuješ. *Pošeptá a začne jí jemnými polibky cestovat po krku. Začne si tak dělat cestičku od krku k jejím prsům kde se na chviličku pozastaví. Svými rty se totiž přisaje k její levé bradavce a druhou rukou jí několikrát opakovaně stiskne její druhé prso. Poté ještě po její levé bradavce několikrát přejde špičkou svého jazyku a to stejné udělá pak i s pravou bradavkou. Následují polibky po její pokožce, které dělají cestičku, a směřuje ještě níž. Nikam nepospíchá, snaží se být něžný. *
Haruka Noburu: *Pomaly jej rozopínal blúzku. Gombičku za gombičkou, nemali sa kam ponáhľať. Vpíjal sa očami do jej a ona sama sa strácala v jeho rubínových hĺbkach. Zbožňovala ako sa na ňu díval. To ako ju miluje bolo takmer hmatateľné. ( odkaz » ) Len čo jej stiahol blúzku z ramien - venoval jej vašnivé bozky počas ktorých aj jeho vršok skončil na zemi. Zdvihol ju za boky akoby nevážila ani gram a položil ju na mäkkú posteľ. Spokojne vydýchla a rukami prešla po jeho ramenách, krku a vplietla mu ich zozadu do vlasov.*
Sasori Shintaro: *Usměje se a chytne Haruku za ruku a okamžitě se vydá do nejbližší ložnice. Ložnice nejsou zase tak moc vybavené, moc tam toho není. Pouze nějaké ty skřínky, noční stolky a prostorná manželská postel. Před postelí se zastaví, podívá se Haruce do očí hlubokým pohledem. Poté jí jemně začne sundávat její vršek oblečení a nepřerušuje u toho očí kontakt poté Haruce opět věnuje sérii vášnivých polibků během kterých Haruku opatrně položí na záda do postele, přičemž on si vleze nad ní. *
Haruka Noburu: *Keď ju pobozkal na krk privrela oči a nahla hlavu na stranu - ponúkla sa mu. Potom však keď jej fúkol do ucha - naskočili jej zimomriavky. Šteklilo to a tak sa so smiechom odtiahla. Dlaňou si ho prikryla. Keď jej navrhol, presunutie do izby s posteľou - zahryzla si do pery a prikývla. Trošku nervózne sa pohrávala s gombičkami na svojej blúzke. Chodia spolu už dlho, ešte dlhšie sa priatelia a v podstate sa poznajú od malička. Dnes. Chcela by to dnes. Už dlho o tom premýšľala. Už dlho ho nechala čakať. A tak sa nechala odviezť.*
Sasori Shintaro: Já ho dostal za to, že jsem zastavil Arakiho, když se ho zmocnil Yonbi když začal nabírat jeho podobu. *Odpoví ohledně toho co by asi tak musela udělat, aby dostala takový dům. Odpověď ohledně hladu Sasoriho trochu překvapí, ovšem celkem rychle pochopí co se tím myslí. Pevně si Haruku k sobě přisune a políbí jí několikrát na krku a poté svá ústa přesune k jejímu oušku. *Mám tu i několik ložnic s prostornou postelí nechceš se teda podívat tam? *Pošeptá Haruce potichoučku do ouška a poté jí do ouška jemně foukne a odtáhne se od ní, aby se jí mohl pozorně podívat do tváře. *
Haruka Noburu: *Rozhliadala sa po okolí, obdivovala jeho dom.* Chcela by som vedieť čo by som musela všetko urobiť aby ma Sandaime odmenil takýmto domom. *Prehodila len tak medzi rečou a uškrnula sa na Sasoriho. Pri pohľade na víno si povzdychla. Stávajú sa z nich notorici. Voľnou rukou mu prešla po hrudi. Sotva sa ho dotýkala končekmi prstov. Pobozkala ho krk, nosom sa obtrela o jeho sánku. Musela pri tom stať na špičkách. - Bol od nej o hlavu vyšší.* Po pravde.. Cítim hlad. Ale netýka sa jedla, dokonca ani vína. *Odtiahla sa aby mu videla do očí a tajomne sa usmiala. Nechcela mať dnes alkoholom zatemnenú myseľ.. Dnes chcela vnímať aj tie najmenšie detaily.*
Sasori Shintaro: Ano bude to další perfektní den, doufám, že máš i hlad. *Sasori si pak s Harukou proplete své prstíky a ruku v ruce s ní zamíří směrem k sobě domů. Asi po takových pěti minutách se ocitnou už u Sasoriho, před jeho domem. Jedná se o dům, který je dvoupatrový a je za ním oplocená poměrně prostorná zahrádka, která zatím není nijak zařízená prozatím tam má jen trávu nic víc. *Tak tohle je moje království. *Poví s úsměvem a jistým nadšením v hlase. Poté se rozejde ke dveřím do toho domu a dveře odemkne a otevře, aby mohl společně s Harukou vejít dovnitř. Je to tam poměrně luxusně zařízené, nábytek se skládá z velmi kvalitního dřeva a tak různě. Mnoho místností se tu nachází a dokonce i několik ložnic přičemž každá má svoji koupelnu a záchod. Sasori Haruku potom co se vyzuje, zavede, do jídelny kde se nachází, pěkný tmavý stůl na kterém je láhev nějakého velmi kvalitního a drahého vína. *Samozřejmě si k tomu dáme i nějaké dobré jídlo.
Haruka Noburu: *Nadšene sa usmiala a venovala mu sladký bozk.* Áno! *Na chvíľku sa odtiahla, no len aby napísala babičke odkaz. Potom sa objala a vyšla von za Arakim. Nebrala si so sebou nič.* Takže rande. *Ušukrnula sa a chytila ho za ruku.* Opäť si pre nás naplánoval perfektný deň? *Zazubila sa na neho a nechala sa viesť.*
Sasori Shintaro: *Samozřejmě Haruku obejme, když se mu vrhne kolem krku. Ještě se pokusí o jeden kratší polibek a pak se odtáhne. *Nejdu ani kolem a ani se nezdržím, chci, abys šla se mnou. Chci ti ukázat, jak to vypadá u mě doma, moje hvězdičko. Můžeme si užít společný den co ty na to?
Haruka Noburu: *Oblečená bola v odkaz » a hrala na klavíri jemnú melódiu.. Keď niekto zaklopal. Babička bola na záhrade a tak sa pobrala k dverám sama. Keď ich otvorila - na perách sa jej usadil sladký úsmev.* Sasori! *Potešene zvolala a objala ho okolo krku. Jeho objatie zbožňovala.. Cítila sa a ním absolútne v bezpečí.* Ideš len okolo alebo sa zdržíš?
Sasori Shintaro: *Dostal opravdu výborný nápad. Tento dům je takový prázdný a to neustále ticho tam Sasoriho dohání k šílenství a tak se oblékl a vyrazil rovnou za Harukou. Oblékl další takové své oblečení, které toho stejně moc nezahaluje (Oblečení - odkaz » ). V tomto si to nakráčí rovnou k Haruce a když je u jejích dveří tak na ně několikrát hlasitě zaklepe. Z dnešního dne má celkem dobrý pocit. *
---: ---
Sasori Shintaro: Ahojky Haru a přeju ti dobrou noc a krásné sny. *Popřeje jí Sasori s úsměvem a odejde tedy domů. I když domov se tomu moc říkat nedá ale tak je v sirotčinci si už zvykl žít, takže se tam jen osprchuje a tak dále a lehne si do své postele. * „Na dnešní den nikdy nezapomenu. Ten polibek, byl ta krásný a i zbytek dne byl krásný.“ *Pomyslí si a poté konečně usne. *
Haruka Noburu: *Šťastne sa usmievala keď hovoril o tom ako sa bavil.. Pri rečiach o svadbe sčervenela ako paprička a keď jej pošepkal to o bozkavani - odstrčila ho a hravo udrela po pleci.* Baaka! *Usmievala sa, nemohla prestať.. Bol to neopísateľný pocit.. Keď odchádzal tak mu mávala na rozlúčku. Mizu sa jej prepletal okolo nôh. Keď sa vracala do svojej izby stále sa prihlúplo usmievala. Zvalila sa na posteľ.. A s prstami na perách zavrela oči. Tento deň si bude navždy pamätať..*
Sasori Shintaro: * Sasori si to neskutečně užil, neboť tak dobře se snad nikdy v životě nenajedl. Jídlo bylo sice důležité ale nejlepší zážitek, pro Sasoriho byla ta atmosféra, které byl Sasori vlastně součástí. Nikdy si takto neužil a prostě konečně má z první ruky jak může vypadat taková rodina. Nyní se dívá s úsměvem na Haruku. *Moc jsem si to užil, ani nevíš jak, a vlastně mám výhodu. Seznámil jsem se s tvou rodinou, takže až si tě někdy budu brát, určitě budu mít výhodu. *Sasori to myslel jen jako takový vtip a tak se tomu i zasměje. *Tak teda ahoj. *Sasori přistoupí k Haruce s tím že jí aspoň na rozloučenou obejme. *Škoda že jsme tak blízko tvého domu, jinak bych tě asi políbil. *Pošeptá Haruce do ouška. *
Haruka Noburu: *Babička bola zo Sasoriho nadšená. Celý čas všetko prebiehalo ako po masle. Zdvorilosti, nenútené debaty.. Vkusné vtipy a jemné doberanie. Momoko sa snažila prinútiť všetkých dať si ešte dupľu. Po jedle spoločne ako jedna veľká, šťastná rodina pomohli babičke upratať stôl. Nakoniec Haruka išla spolu so Sasorim k dverám. Aby sa s ním rozlúčila. Páčilo sa jej Ako to dnes išlo, no historky z jej detstva si mohli odpustiť.* Tak.. Je to za nami. *Uškrnula sa na verande. Opierala sa o rám vchodových dverí.*
Sasori Shintaro: Uhm je mi ctí že váš mohu poznat. *Zareaguje Sasori na babičku Haruky a mírně se ukloní. Nabídka že by sem mohl kdykoliv přijít kvůli jídlu Sasoriho zmate, neboť si není jistý ale tak pokusí se zachovat dle svého rozhodnutí nejlépe. *Uhm tak děkuju za nabídku a rozhodně to zvážím. *Odpoví Sasori stále trochu nejistým a nervózním hlasem. Následně prostě následuje Daisukeho a posadí se k stolu na první židli, kterou najde. Poté si přijde, že ho babička Haruka dotlačila do koutu, neboť musí prostě jen přijmout její nabídku další návštěvy. *Tak dobrá slibuju, že se opět někdy stavím, sehnat mě nebude problém, až to pro vás bude vhodné. *Odpoví Sasori již o něco klidnějším hlasem. Sasori se na okamžik zahledí na Haruku a ihned se mu vyjeví jejich první polibek a okamžitě celej zrudne. *Itadakimasu. *Poví trochu slabším hlasem a vezme si do ruky hůlky. Jen se na jídlo podívá, ale ještě se do něj nepouští. *Vypadá to výtečně. *Pochválí to Sasori a pomalu se do toho tedy pustí. Už při prvním soustu spokojeně zamručí a je na něm poznat že mu to chutná. * Je to vynikající. *Dodá, když spolkne první sousto. *
Haruka Noburu: *Babička Momo na Sasoriho pozrela a jej vrásčitá tvár sa roztiahla do milého úsmevu. Mierne sa uklonila.* Nám je cťou, že si prijal pozvanie drahý. *Mierne sa uklonila.* Ja som babička Harunky, Momoko. Je mi cťou, že spoznávam tak statočného mladého muža. *Usmiala sa a venovala svojej vnučke vrelý úsmev. Očividne spokojná, že Sasori nieje len chrabrý ale aj dobre vychovaný.* Ani si nechcem predstaviť aké obludnosti vám pripravujú v tom sirotinci. Mal by si mať raz za čas nejaké poctivé, domáce jedlo. Zastav sa kedykoľvek, dvere nášho domu sú ti otvorené. *Prehovorila ako správna hostiteľka, prikryla pokrievkou hrniec a rozviazala si zásteru. Haruka si medzi tým sušila ruky do utierky a potom dokončila prestieranie stola.* Keby mi môj Dai povedal, že privedie hosťa, pripravila by som niečo špeciálnejšie. *Zahriakla svojho syna Momo a z lásky ho utierkou plesla po ramene - na čo sa Daisuke slabo zasmial do svojej zaťatej päste. Stál ležérne opretý o kuchynskú linku. Nákup bol už vyložený - dokonca mal dole aj svoju ninja vestu.* Dosť bolo rečí deti. Šup, šup musíte byť hladní. *Zavelila Momoko a začala nosiť na prestretý stôl rôzne chody. Haruka sa pozrela na Sasoriho a uškrnula sa.* Babička by nás najradšej stále vykrmovala. Nebyť ninja tréningu vyzerala by som ako guľa. *Objasnila Sasorimu a pomáhala Momo nosiť na stôl - Daisuke na to veselo reagoval prikývnutím,* Keď si bola malá - bola si veru aj trochu bacuľatá. *Prisvečil jej a jeho pohľad na svoju dcéru odrážal len číru lásku. Usadil sa za vrch stola.* Ale krásna buchtička! *Nedala sa Momoko a pri svojich slovách sa tiež usmievala. V kuchyni sa obracala ako mladé dievča - pôsobila skoro ako tanečnica - veľmi elegantne.* Babiii! *Zahriakla ju Haruka na jej poznámku o krásnej buchtičke - mierne jej sčervenali líčka už takto bola pred Sasorim nervózna.* No, no.. *Zasmiala sa babička a s posledným podnosom jedla sa usadila za stôl aj ona.* Začal si tvoj otec. *Pripomenula Haruke a svoju pozornosť venovala teraz Sasorimu.* Títo moji nevďačníci kvalitné domáce jedlo nevedia oceniť.. dúfam, že prijmeš moje pozvanie a prídeš nás poctiť svojou prítomnosťou aj nabudúce. *Usmiala sa na Sasoriho a Haruka mu zatiaľ naliala - tak ako aj ostatným - limonádu do vysokého pohára. Potom si tiež sadla za stôl, vzala do ruky paličky a zazubila sa.* Itadakimasu! *Zapriala sebe aj ostatným a pustila sa do jedla.*
Sasori Shintaro: * V klidu tedy vejde do jejich domu a vzpomene si, když tu byl naposledy, když Haruce oznámil zmizení Kurome. Ihned ale tu vzpomínku hodí někam bokem, protože si nechce náladu vzpomínáním na zrádkyni. Ještě než odejde do kuchyně tak se tedy automaticky vydá do koupelny. Sice v sirotčinci nejsou zrovna dvakrát dobré podmínky ale, pokud tam něco dětem vštěpovali od mala tak jsou tyto základní věci, jako že si mají umýt ruce, když přijdou z venčí a tak dále. Samozřejmě se ještě stihl vyzout, aby jim tam nechodil v botech. Když vyjde z koupelny s umytými rukami tak se tedy vydá do koupelny, nebylo těžké to najít, neboť vlastně jen stačilo jít za hlasy. Nyní ale začala přicházet jistá nervozita, neboť taková ta rodinná atmosféra je pro Sasoriho absolutně neznámí pojem. *Uhm a ještě jednou bych rád poděkoval za pozvání. *Poví Sasori uctivě, leč trochu nervózně a to šlo poznat na jeho lehce rozklepaném hlásku. *
Daisuke Noburu (NPC): *Na chvíľu mu z pier úsmev zmizol.* Ah iste.. Harunka niečo spomínala. Mrzí ma, že si vyrastal tam.. o našom sirotinci sa nenesú po dedine veľké chvály. *Povedal bez okolkov. Nechcel vyzvedať čo sa presne stalo jeho rodičom - keďže nechcel riskovať, že by sa mu tu rozplakal. Hoci už nepôsobil ako dieťa. Stále nebol veľmi starší než jeho vlastné deti.* Iste. *Prikývol a podal mu jednu z dvoch tašiek. Potom na chvíľu presunul pohľad na Haruku - opäť sa usmieval.* Povedal tuším, že ide trénovať. *Zamyslel sa.. no to už vchádzali do domu. Haruka šla prvá a otvorila dvere. Podržala ich aby mohli vojsť do domu. Vyzula sa a usmiala na otca a Sasoriho.* Idem sa opýtať Momo-chan či nepotrebuje pomôcť s jedlom. Kúpeľna je tam za rohom ak by si si chcel umyť ruky. *Odvetila svojmu kamarátovi a upaľovala do kuchyne. Daisuke sa medzitým vyzul a zobral už zase všetky tašky.* Príď za nami do kuchyne. Budeš nás počuť. *Usmieval sa a pobral sa za svojou dcérkou.*
Haruka Noburu: *Keď sa na ňu Sasori usmial - opäť sa jej obláčiky v myšlienkach rozplynuli - úsmev mu vďačne vrátila a v tichosti ho ďalej obdivovala. Choval sa tak prirodzene! Vôbec sa nehanbil, nebol nervózny - nič! Bol taký dospelý - narozdiel od nej. Preglgla pri spomienke na ich prvú pusu a mierne červená zdvihla hlavu k otcovi aby sa trochu rozptýlila.* Bude s nami večerať aj Araki? Je doma?! *Opýtala som sa neisto. Nechcela som aby niečo pokazilo dobrý dojem, ktorý zo Sasoriho teraz očividne otec má.*
Sasori Shintaro: Tak dobrá bude to příjemné vyzkoušet první domácí kuchyň, ono tomu co dostáváme v sirotčinci, se k domácí kuchyni nejspíš nedá ani přirovnat. *Sasori se pak otočí na Haruku a věnuje jí úsměv. *Uhm nechcete pomoct s těmi taškami? *Zeptá se Sasori a ukáže na tašky z nákupu, které má Daisuke. Samozřejmě že pokud by Daisuke odmítl tak tedy nebude naléhat a prostě se bude radši držet u Haruky. *
Haruka Noburu: *Keď sa na scéne objavil otec - skoro zamdlela. Ani sa nedostala k slovu - tí dvaja si tu debatili ako keby tu ani nebola. Podivným spôsobom ju táto ignorácia tešila. Otec bol milý a Sasori skromný, no nie príliš - bol zároveň hrdý. A tak len strieľala pohľadom z jedného na druhého a trochu nervózne sa usmievala.*
Daisuke Noburu (NPC): *Z pier mu úsmev stále nezmizol.* Nezahadzuj moju ponuku tak rýchlo, nechaj si to uležať v hlave, verím, že raz príde čas kedy ti budem môcť dokázať, že muži z klanu Modoru držia slovo. *Prehovoril hrdo a pohladil Haruku po vlasoch. Bola to automatika - úplne automaticky ju objal okolo útlych ramien.* Zatiaľ mi dovoľ pozvať ťa aspoň na večeru. Moja mama - babička Haruky - varí neskutočné delikatesy. *Podotkol nonšalantne.*
Sasori Shintaro: * Když se ozve nějaký mužský hlas tak se točí směrem k původu hlasu a prohlédne si Daisukeho. Netrvá moc dlouho a okamžitě mu dojde, že se nejspíš jedná o Haruky otce a tak se Sasori mírně skloní, jako kdyby snad mluvil se samotným Mizukagem. *Velice mě těší. *Sasori se pak ještě narovná a podá jejímu otci ruku. Pokusí se o pevný stisk ale Sasori není zase takovej silák ale sílu rozhodně má i když je pravda že Taijutsu je Sasoriho nejslabší stránka. *Uhm Sasori Shintaro. *Poví trochu nejistým hláskem. *A nemusíte mi děkovat, udělal jsem to, co by udělal každý člověk s normálními morálními zásadami. A rozhodně mi nic nedlužíte to je v pořádku. „Sice bych bral, kdyby mě dostal z toho zatraceného sirotčince.“
Daisuke Noburu (NPC): *Nevidel, že sa objali - len tak tam stáli, prešľapovali na mieste a rozprávali sa. Nepotreboval nápovedu, z Harukinho rozprávania si domyslel, že je to Sasori. Bol rád, že má príležitosť porozprávať sa s ním a osobne mu poďakovať. Prechytil si tašky s nákupom do ľavej ruky a pristúpil k dvojici.* Ahojte! *Pozdravil ich keď ho zaregistrovali a usmial sa na červeno-okého chlapca.* Ty musíš byť Sasori - pravda?! Veľmi rád ťa konečne spoznávam. *Podával mu pravú ruku so svojim typickým úsmevom. Musel sa mierne hrbiť keďže vždy patril k vysokým mužom.* Teší ma, ja som Daisuke Noburu - Harukin otec. *Potriasol mu pravicou ak mu ju Sasori podal a ohodnotil jeho stisk ruky.* Harunka nám o tebe veľa rozprávala. O tom čo všetko si zvládol a dokázal v temnom svete. Dovoľ aby som sa ti osobne poďakoval. *Naznačil nepatrný, elegantný úklon.* Teraz ti dlžím láskavosť, chlapče. Hoci neexistuje nič čím by som mohol vyvážiť život mojej dcéry - Je niečo čo by som ti mohol dať na oplátku? Len si povedz - ak to bude v mojich možnostiach.. máš to mať. *Opäť sa usmieval svojim typickým úsmevom. Oblečený bol ako každý iný radový jounin.*
Haruka Noburu: *Nálada sa jej zdvihla keď to pochopil bez ďalšieho vysvetľovania, hnevu, výčitiek.* Ďakujem. *Usmiala sa a objala ho okolo krku. Nebolo to také ako kedysi. Bezmyšlienkovité skočenie do náručia v smiechu. Teraz to bolo iné - opatrné, neisté a zvláštnym spôsobom intímnejšie než kedykoľvek predtým. V rozpakoch sa nakoniec odtiahla. Teraz keď sa obaja vyznali zo svojich pocitov - byť v jeho blízkosti, objímať ho - pôsobilo to inak. Nerozumela tomu, trochu z toho bola rozrušená. Napokon sa pozrela na dvere svojho domu a preglgla.* Je to na tebe. *Pozrela sa na Sasoriho a nevinne sa uškrnula, ani si nevšimla, že jej ocko kráča ku nim s dvomi plnými igelitkami jedla. Babička Momoko ho totiž poslala do obchodu.*
Sasori Shintaro: Dobře nechám ti čas, můžeme se k sobě chovat, tak jak jako vždycky. Ale tak mohl bych si promluvit s tvým otcem ne? Myslím, že stejně by mě asi chtěl poznat tak mu tu možnost mohu dát ne? Samozřejmě k tobě se tedy budu chovat, tak jak to bylo vždycky. *Odpoví klidným hlasem a věnuje Haruce jeden úsměv. *Ale pokud chceš jít domů sama tak nevadí, mohu si s ním promluvit jindy a já tedy půjdu k sobě do sirotčince.
Haruka Noburu: *Červenala sa, no neprotestovala. Prechádzali sa a rozprávali. Dalo by sa to nazvať romantickou prechádzkou. Kým boli sami medzi stromami, no keď sa vracali k mestu / chcel ju totiž odprevadiť domov - odtiahla sa od neho a sama sa chytila za druhú ruku.* Sasori.. je to všetko tak náhle. Myslím, že potrebujem trochu čas.. zvyknúť si na tú zmenu. *Nie žeby jej to bolo nepríjemné, popravde len nechcela aby sa o tom dozvedel jej ocko.. a Araki. Nie dnes, nie kým otec nebude mať možnosť obľúbiť si Sasoriho. Potom nebude žuadny problém a schváli jej ho. Tak si to aspoň predstavovala. Už teraz ho uznával za to ako sa o ňu v temnom svete Sasori staral. A keďže si nechcela ani predstaviť Arakiho reakciu na to, že sa so Sasorim majú radi.. bolo by fajn mať Daisukeho na svojej strane.* Nebude ti to vadiť? *Zaklipkala mihalnicami so sklopeným zrakom, už neboli ďaleko od jej domu.*
Sasori Shintaro: Myslím si, že to oba dva cítíme stejně. *Sasori jí nejistě chytne za ruku a stále se jí pozorně dívá do očí. Nejradši by jí zkusil políbit znovu, ale není si jistý, zda je to momentálně vhodné. Místo toho dostane nápad, prostě se pokusí zvednout a Haruku vzít sebou. Chce se s ní totiž vydat na procházku a pokusí se s ní proplést prsty a takto s ní chce projít přes toto krásné místo se stromy, kde se vlastně nacházejí. *Projdeme se co ty na to?
Haruka Noburu: *Keď sa odtiahol prikryla si končekmi prstov pery - skoro akoby ešte cítila jeho teplé, mäkké pery. Červenala sa. Dlho bola ticho, myseľ zmietaná všetkými smermi ako lístok vo vetre. Až napokon zo seba dostala tiché.* Ani mne. *Ani jej to asi nestačilo. Chcela s ním byť častejšie než s Kurome, Babčou, Ockom.. dokonca s ním chcela byť častejšie než s Arakim. Veľmi sa na neho naviazala už v tom čudnom svete. Odvtedy bol pre ňu samozrejmou nevyhnutnosťou ako kyslík.. hoci najradšej má k nemu iné prirovnanie. Jeho dotyk hreje, jeho prítomnosť vyháňa z jej mysle nepríjemné myšlienky.. s ním je všetko jasnejšie a krajšie. Je jej osobné slnko. Prežiaruje jej chmúrne dni a za to sa mu nebude môcť nikdy poriadne odvďačiť.*
Sasori Shintaro: * Sasori tomu celou dobu nedokáže uvěřit, protože vlastně zažívá svůj první polibek. Nějak neřeší, zda je někdo uvidí nebo, protože tak jak se nyní cítí, se necítil nikdy v životě. Má pocit, že by mohl létat, že je z něj nejšťastnější člověk na světě. Takové množství emocí, které jím momentálně zmítají, se nedají ani spočítat. Když to skončí tak se se od Haruky odtáhne a usměje se na ní. *Já myslel, že tohle je nejlepší způsob jak ti ukázat moje pocity k tobě a tak prostě. Chci, aby to mezi námi bylo takové, protože kamarádství mi asi nestačí, já bez tebe nemohu být.
Haruka Noburu: *Chcela namietať, chcela mu oponovať, no chytil ju zozadu za krk a pritiahol si ju k sebe. Ich pery sa na seba jemne narazili. Vytreštila oči, toto nečakala. Napadlo ju, že by sa mala odtiahnúť, že by ho mala odstrčiť ako správne vychované dievča.. No nechcela všetko pokaziť a keďže nevedela čo má teraz robiť - len zažmurkala, privrela oči a zdvihla ruku k jeho krku. Tiež ho zaň chcela chytiť - keďže to urobil aj on, myslela si, že sa to tak má. No boli pri sebe blízko a tak sa jej to nepodarilo a jej ruka zostala položená na jeho hrudi. Skoro ako keby to bol jej zámer. Bola z toho trochu v kŕči a nesvoja, no nebolo to nepríjemné - ak si teda odmyslí ten divný šteklivý pocit v bruchu. Skoro ako keby sa jej napli a uvoľnili svaly v jednej chvíli. Myslela na to, že od tejto chvíle bude všetko iné, že je dospelá, bála sa toho, že ich niekto uvidí.. V duchu si kládla otázku, či to znamená, že sú teraz frajeri. Ako to len vysvetlí otcovi? A čo Araki prebohov ??? Milión myšlienok.. Stovky pocitov.. Nedokázala sa uvoľniť. Bola príliš napätá z novej skúsenosti. -PRVÉHO BOZKU- A tak keď sa napokon odtiahol opäť prišlo to divno/trápne ticho.*
Sasori Shintaro: * Nakonec se rozhodne, že něco vyzkouší. Má strach, že by to tím mohl pokazit, ale předci jen to nakonec zkusí a to i udělá. *Haru? Mě nikdy neztratíš, budu tu pro tebe vždycky a nikdy o mě nepřijdeš, to ti slibuju. *Sasori se pak pokusí o celkem riskantní tah a prostě se k Haruce natáhne s úmyslem jí dát políbit takový ten jeho první polibek, během toho jí přiložil ruku na tvář a trochu se Haruku pokusil přitáhnout k sobě. Ani neví, zda to nepřepískl, ale prostě nevydržel to a rozhodl, se to udělal. Kdyby to šlo tak by mu z toho jak zčervenal i vybuchla hlava, ale není se čemu divit. Doufá, že to Haruce i zároveň trochu pomůže pochopit své emoce a jemu to stejné i když jediný výsledek může být takový, že si své city potvrdí. Srdíčko Sasorimu buší jako o závod. *
Haruka Noburu: *Už to takmer povedala nahlas keď zrazu staval medzi nich múr so svojimi slovami.* Sasori! Ty ma vôbec nepočúvaš. *Posťažovala sa ako správna mladá dáma a pozrela sa na neho.* ( odkaz » ) /Kokuo-sama, prečo mlčíš.. poraď mi prosím!/ *Vstúpila do hĺbky svojej mysle v nádeji, že jej pomôže.* (Vzťahy a city sú čisto ľudské záležitosti, nenúť ma aby som im venoval pozornosť, Hime.) *Odbil ju veľmi slušným spôsobom a ak by sa dalo nejako pomenovať to čo teraz pocítila - bolo to akoby sa proste otočil na posteli čelom k stene a pokračoval v spánku bez väčšej účasti v jej momentálnej dráme. Musela sa s tým pobiť sama.* Ja ťa mám rada. *Vykoktala nakoniec, no neboli to dostačujúce slová - to v nich počula ´alebo lepšie povedané nepočula´ aj ona sama.´Mám ťa rada´ sa hovorí kamarátom s ktorými nechcete mať nič viac spoločného. Ona chcela byť so Sasorim tak často ako sa len dá.. podelila by sa s ním aj o krv, kyslík či ruku - ale čo ak to všetky tieto dospelácke veci len pokašlú?* Len sa bojím, riskovať to čo medzi sebou máme nejakými ... dospeláckymi záležitosťami. *Zahryzla si do pery a rozhodla sa zdôveriť sa mu so svojimi obavami.* Neviem ako ty ale ja v mojom okolí nepoznám žiadny šťastný pár .. keď sa zaľúbiš ten druhý ťa opustí, podvedie alebo zomrie. /Alebo sa z neho stane tvoj pokrvný brat./ *Doplnila si v hlave trpko.* To medzi nami je vzácne.. nerada by som o to prišla vrhnutím sa do vecí o ktorých ani jeden z nás poriadne nič nevie. *Ruky mala pri svojej poslednej vete zatnuté do malých pästičiek a tvárila sa trochu skormútene.*
Sasori Shintaro: * Sasori doufal, že se aspoň dozví, že prostě ano nebo ne ale on se nedozvěděl moc věcí. Chtěl aspoň zjistit, jak na tom bude Haruka jako ohledně jejich vztahu zda by mu dokázala dát šanci, ale jemu v mysli uvízne to, že nejspíš to prostě nevyjde. Nejspíš to tak úplně není ale Sasori si to z Haruky slov tak nějak vyložil, že prostě budou muset být pouze přátelé. Sasori ani nedokázal moc slov z Haruky pochopit, protože měl problém se v jejích slovech moc vyznat. *Mám nápad, prostě to necháme být, jsme přátelé a asi to tak bude nejlepší, protože tě nechci k ničemu tlačit a tak.
Haruka Noburu: *Ťažko sa jej dýchalo.* No.. vieš. *Pískla a hlas ju trošku opustil. Nevedela vyjadriť slovami všetky tie emócie ktoré sa v nej hromadili.* Mám ťa rada, si môj najlepší kamarát .. a a pri tom viem, že to čo cítim nieje len o kamarátstve. *Hrala sa s prstami a uprene na ne pri tom hľadela.* Chcem povedať.. nemám ťa rada ako Kurome či Arakiho.. Je to iné. *Kradmo na neho pozrela spod mihalníc. Slová z nej liezli ako z chlpatej deky - no lepšie to všetko vysvetliť nevedela.* Len .. ja neviem či je to romantická láska - teda.. *Zdvihla hlavu, uprene sa mu pozerala do očí a rýchlo bľabotala aby sa opravila - dokonca trochu zdvihla ruky keďže to mohlo vyznieť ako odmietnutie a to určite nechcela.* Nie žeby si sa mi nepáčil, si-si veľmi pekný. *Len čo to povedala opäť sčervenala.* Teda.. to som tiež nechcela povedať, teda chcela.. *Chytila sa za hlavu a zahryzla si do jazyka. Opäť odvrátila pohľad. Cítila sa neskutočne trápne za všetko čo hovorila.* Ja .. ja len, že neviem ani čo to poriadne znamená.. *Potriasla hlavou a zažmurkala.* Nikdy som nič takéto necítila. *Objasnila trochu sklesnuto, hoci to nebola tak úplne pravda. Dávno predtým než sa dozvedela, že sú s Arakim jedna krv.. bola do neho zaľúbená. Zaľúbená tak ako to len 6 ročné dieťa dokáže. Až neskôr si uvedomila, že to bola skôr súrodenecká láska.. a z toho celého bola o to viac zmätená.* Ja vlastne ani neviem čo ti to tu rozprávam. *Zašomrala namrzene a zavrela na chvíľu oči aby si dodala odvahu a trochu sa upokojila.* /Skrátka povedz len: Aj ja ťa mám rada!/ *Radila sama v sebe v duchu.*
Sasori Shintaro: * Ani Sasori se necítí nejlépe, protože to není příjemné ani jemu. Ovšem Sasori ví, že prostě o tom s Harukou musí mluvit. *Pamatuješ, jak jsem se ti vyznal? Tak já rád bych si o tom popovídal, jak to cítíš ty, protože já to cítím stejně i dnes a možná i ještě více a já. Zajímá mě, jak to cítíš ty, nebo zda myslíš, že někdy v budoucnu by to snad i šlo.
Haruka Noburu: /Tak predsalen tým myslel to vyznanie../ ( odkaz » )*Pomyslela si a okrem toho, že jej tvár nabrala viditeľne karmínové farby - V rozpakoch odvrátila zrak a nasucho preglgla. Zrazu sa jej už nesedelo tak pohodlne. Hlavu si už nepodopierala. Trochu sa na mieste zhrbila a pohľad mala ako smutné mačiatko. Najradšej by ušla.. alebo sa prepadla pod zem. Hanbila sa, bola v rozpakoch, nervózna.. no nemôže to odkladať donekonečna. Sasori musí dostať odpoveď.* Myslím, že sa o tom musíme porozprávať. *Pritakala opatrným a tichým hlasom. Ktovie .. možno jej povie, že to bola len detská pošetilosť. A že odkedy sa stal ten incident s medveďom vidí ju v úplne inom svetle.. Toto by ju zlomilo, no nemohla by mu to vyčítať. Najhoršie na tom bolo, že nevedela čo ďalej rozprávať tak dúfala, že toto dlhé, trápne mlčanie preruší on. Inak sa z toho na mieste zblázni.*
Sasori Shintaro: Uhm jde o to, co jsem ti tehdy řekl. Uhm myslím že teď když už nikomu z nás nehrozí takové nebezpečí je dobrý čas si promluvit. Jde hodně o to, jak jsem se ti vyznal že, prostě že jsem se do tebe zamiloval. Pokud je to ale pro tebe nepříjemné tak to můžeme nechat na jindy. *Sasori se snaží znít velice vážně ale upřímně má docela strach z toho že Haruku od sebe odežene a nebudou už ani kamarádi. Ovšem Sasori je už starý 14 let a tak prostě v těhlech věcech chce mít jasno, protože si prostě už dávno uvědomuje city, které k Haruce cítí a ne jako když byl malé dítě. *Myslíš že o tom můžeme mluvit?
Haruka Noburu: /Razítka, papiere.. Mizukage. To zvládnem./ *Povzbudzovala sa v duchu.* Nehovor, že aj ty chceš radu ohľadom budúcnosti - pretože ja neviem poradiť ani sama sebe. *Uškrnula sa a ukázala pri tom na seba prstom. Už mala opäť veselú a odľahčenú náladu. Mizu sa zatiaľ hral s Harukinou kučierkou. Mal prižmúrené oči a útočil na ňu svojou hebkou, huňatou labkou. Chytila ho a zovrela v objatí kým pokračovala v rozprávaní.* Ale, že si to ty.. vypočujem si ťa. Trochu sa odtiahla aby sa k nemu otočila celým telom. Jednu nohu si dala pod druhú, lakťom sa oprela o operadlo lavičky a podoprela si hlavu.* Taaak začni.. teraz ti venujem svoju plnú pozornosť. *Zazubila sa na neho.*
Ichigo Yagami: * Sasori si ani nevšiml, že je Haruka v rozpacích a ani ničeho takového, taky ani nemá, jak když jí nemůže číst myšlenky (bohužel) ale nyní Sasori přemýšlí nad tím, jak se byl vlastně on přihlásit o povolání. *Myslím, že si na recepci v sídle Mizukageho vezmeš takový dokument a ten vyplníš a pak s ním zajdeš za Mizukagem a ten ti musí dát razítko a tak dále. *Odpoví klidným hlasem a pak si něco uvědomí. Už je vše v klidu a tak by si o tom s ní mohl promluvit, protože tehdy na to byla špatná chvíle ale teď by to už mohla být lepší. *Mohl bych si s tebou promluvit o něčem důležitém? Teda pro mě to je důležité. *Ichigo se Haruce podívá do očí s velmi vážným výrazem. *
Haruka Noburu: *Usmiala sa nad jeho zamyslením a pohľadom na kôru stromu. S tými blond vlasmi vyzeral ako nejaký elf.. hoci sa sem do tejto pochmúrnej, hmlou zaliatej a šerej atmosféry trochu nehodil. Svojou prítomnosťou tento lesík priam neprirodzene presvecoval. Zdalo sa akoby z neho vyžarovali zlaté lúče.. no možno mala len veľmi bujnú fantáziu. V kútiku mysle však nad tým už nejakú chvíľu žasla.* S tvojimi schopnosťami a potenciálom Sasori.. zvládneš vytvoriť celý les plný takýchto stromov. *Usmiala sa neho a o svojich slovách vôbec nepochybovala. Keď si k nej sadol a naklonil sa k Mizukemu.. boli zrazu tvárami veľmi blízko pri sebe. Cítila jeho vôňu. Tento fakt, to čo rozprával a aj jej predchádzajúce myšlienky o tom ako sa jej v tom čudnom svete vyznal - priviedlo ju to do miernych rozpakov. Sčervenala - príliš rýchlo odvrátila tvár od tej jeho a zažmurkala.* To áno, určite. *Trhane prikývla hlavou a trochu si odkašľala. Určite nenarážal na to ako jej povedal čo k nej cíti.. to len ona nad tým premýšľala čoraz častejšie a v duchu nechápala čo na nej môže vidieť. Určite nebola škaredá, vedela, že je pekná.. veľa ľudí jej to od malička opakovalo ale.. Pre pána jána! Videl ju ako zubami trhá hrdlo medveďa. Pri tej spomienke sa jej ešte stále robilo trochu nevoľno. Ďalej hladkala svojho malého modrého maznáčika - v myšlienkach mala bordel - a snažila sa prísť na to ako rýchlo môže zmeniť tému.* Kam vlastne musím ísť a čo musím urobiť aby som si nahlásila svoje zamestnanie? *Chcela vedieť lebo si o tom doteraz vlastne veľa nezisťovala.*
Sasori Shintaro: Zkusím to a až se s ním příště setkáš tak ti určitě řekne, že ti to dovolí. *Sasori se mezitím přesune ke stromu, který je hned vedle lavičky a položí na jeho kmen ruku. *Takovej strom roste takových 100 let a já dokážu dřevo tvořit tak lehce. Myslíš, že někdy budu schopný vytvořit rovnou zdravý a silný strom? *Zeptá se Sasori směrem k Haruce. Pak ze stromu dá ruku a posadí se vedle Haruky. Ihned se natáhne k Mizu aby ho podrbal za ouškama. *Stejně nám přinesl pár pěkných věcí, ten hnusný svět nemyslíš?
Haruka Noburu: *Rozprával tak rozumne, dospelo a presvedčivo, že na to nemala žiadny protiargument. Keď povedal, že chce aby bola po jeho boku - nezmohla sa na slovo a preto bola rada keď pokračoval.* Strach nahaňajúca Lovkyňa.. *Vyprskla v smiech nad tou iróniou. odkaz » * Z Lovenej koristi lovec? Neviem či zvládnem naháňať strach no určite by som rada posielala do lochu darebákov čo si to zaslúžia. Páči sa mi predstava, že by som ochraňovala ľudí. *Prikývne si sama pre seba no potom zvážnie..* Nie som si istá, či s tým bude Sandaime súhlasiť, no za pokus nič nedám všakže.. aj tak by som s ním mala hodiť reč. *Zašomre si skôr sama pre seba a posadí sa na najbližšiu lavičku. Mizu jej skočí na kolená a ona ho začne automaticky hladkať.* Takže Lovec.. To aby som si kúpila môj vysnívaný luk a šípy. *Uškrnula sa a pohodlnejšie sa oprela o lavičku. V spomienkach zablúdila k tajomnému Yukiovi, no len na moment.*
Sasori Shintaro: Já vím, že to je zodpovědnost ale nynější Mizukage je stejný jako Patsumi a já z i když nemám nikoho kromě tebe, chci, abyste byli všichni v bezpečí. Stejně se nemusím bát, že bych neměl mít čas na rodinu, protože jediný koho mám, jsi ty a vždycky budeš to nejdůležitější, takže to nemusím řešit, protože bych tě chtěl mít po svém boku. *Sasori se na okamžik zamyslí. *Tak mě napadlo, že bys mohla být Lovec Odměn. Sice normálně by ti to nikdo nedovolil ale, pokud se přimluvím u Mizukage že na tebe budu dávat pozor tak nás třeba pustí? Já dokážu Bijuu spoutat a potlačit takže mu dám iluzi, že se bát nemusí. Co ty na to Haru? Haruka Lovec Odměn a postrach všech Nukeninů.
Haruka Noburu: Tyy! *Štuchla ho do rebier keď utrúsil poznámku o jej bratovi. Chcela pôsobiť, že sa hnevá, no aj tak sa usmievala keď sa od neho odvrátila a kráčala ďalej po cestičke - ďalej od mesta a ľudí. Za ten rok si zvykla byť ďalej od civilizácie. Hoci vedela, že je doma.. Mesto plné ľudí ju stále trochu znepokojovalo.* Čo s tým stále všetci majú? *Prevrátila otrávene oči.* Byť Mizukage.. ah, toľko zbytočnej zodpovednosti!! Celý život by si nosil na chrbte terč. Chceli by ťa zlikvidovať priatelia, nepriatelia a nemal by si čas ani na vlastnú rodinu. *Len čo to dopovedala červeň z jej líc trochu ustúpila. Samozrejme, že jej jeho slová lichotili - komu by nie, no hoci si sľúbila, že nad svojimi citmi k Sasorimu bude premýšľať len čo sa vráti domov ešte sa tak nestalo. Nie žeby nad ním nerozmýšľala.. to nie. Prakticky na neho myslela niekoľko krát za deň. Ale bála sa urobiť nejaký krok týmto smerom. Nemala žiadne skúsenosti, nechcela šliapnuť vedľa a pokaziť to krásne čo medzi nimi už bolo. A tak usúdila, že zatiaľ bude lepšie držať sa toho čo pozná - kým Sasori opäť nebude pripravený rozprávať sa o tom. V kútiku srdca chcela aby to prišlo, no na druhej strane dúfala, že nie tak skoro. Sama sa v sebe nevyznala. Už sa takmer nespoznávala. Nebola to malé vychudnuté dievčatko ani bábika akou bývala keď bola malá. Jej telo sa začalo zaobľovať - na tých správnych miestach. Dospievala.. detstvo bolo nenávratne tu tam.*
Sasori Shintaro: * Celkem chápe proč se Haruka nechce stát lékařkou, protože ani Sasorimu by se moc nelíbilo být lékařem. Sice by se rád naučil nějaké lékařské techniky ale to jen protože by se, hodili, kdyby se nějaký člen týmu zranil a on by tak mohl aspoň trochu pomoct. Když si jí nyní mohl vyslechnout ještě podrobněji, tak už ví jak přesně Haruce odpovědět. *Tak nevím Sensei určitě ne, protože pak bys už nebyla členem našeho týmu a to bych asi nezvládl. Kdoví jak dlouho by pak trvalo než bych zmrzačil Arakiho. *To samozřejmě myslel jen jako vtip a tak se tomu zasměje. *Tak mě napadlo že. *Sasori se zamyslí nad tím jak pokračovat. *No, i když možná to vyzní trochu sobecky, ale přemýšlel jsem, že bych se nakonec stal hlavou Kirigakure. Nikdy jsem po tom nijak netoužil, ale poslední dobou začínám mít pocit, že tak bych ti mohl být na blízku, protože bych chtěl, abys byla po mém boku.
Haruka Noburu: *Veselo sa usmiala a prikývla.* Trafil si do čierneho. *Uškrnula sa veselo.* Keď som bola menšia myslela som, že môj osud je byť po boku môjho brata, po boku Mizukageho. Pobyt v tom čudnom svete mi však dosť otvoril oči. A teraz som zostala .. na vážkach. *Priznala sa mu. Samozrejme tu ešte stále bola misia ktorú s otcom započala tesne pred odchodom na chuuninske skúšky a celom tom incidente s inou realitou.. ani nevedela, či v tom hodlá otec pokračovať.. Svojho brata si na čele dediny však nevedela predstaviť čoraz viac. Nepreukazoval nič z toho čo by správny veliteľ mal mať.* Jedno je isté.. lekár byť nechcem. *Otriasla sa.* Neznášam pohľad na chorých a zranených ľudí, nezvládla by som sa o nich starať. *Záporne potriasla hlavou akoby chcela už i len samotnú myšlienku na to pustiť z hlavy.* Chcela by som cestovať, no zároveň byť uznávaným členom dediny. *Mykla plecom.* Možno by sa mi páčilo byť sensei.. ale neviem či by som zvládla starať sa o tri deti. *Zažartovala a zdvihla zo zeme malý lupienok neznámeho kvetu. Niečo zašepkala priložila si ho so zavretými očami k perám a vystrela dlaň k nebu. Zavial okolo nich vietor, ktorý privolala a zdvihol lupienok vysoko k tmavým oblakom. Sledovala celú jeho cestu až kým sa jej v hmle nestratil z dohľadu.* Skrátka som stratená. *Povzdychla si a otočila sa na Sasoriho s nevinným úsmevom na perách a rukami za chrbtom.*
Sasori Shintaro: * Sasori začíná litovat, že se vůbec ptal, proč chce otázku od něj. Věděl co přesně pro ní znamená ale tak zeptal se spíše reflexivně. Samozřejmě si pozorně vyslechne slova Haruky, které se snaží zaspamovat aby pak nemohla říct, že jí neposlouchá, protože on jí opravdu poslouchá. Tak nějak má pocit, že ví v čen přesně bude chtít poradit. *Mám pocit, že chceš, abych ti poradit ohledně výběru povolání že? *Sasori vlastně ani nečeká nad tím jak mu Haruka odpoví a zamyslí se nad tím, co jí poradí. Musí se opravdu zamyslet nad tím, co by se přesně k Haruce hodilo. Dokonce si ji několikrát od hlavy k patě prohlédne a zamýšlí se nad tím co jí poradit. *
Haruka Noburu: *Pousmiala sa nad jeho udivením.* Pýtaš sa prečo? *Neveselo sa zasmiala a premerala si ho veľavýznamným pohľadom a teatrálne prevrátila oči.* Žartuješ Sasori? Po tom čo sme spolu všetko zažili, za ten rok, v tom čudnom svete sa čuduješ prečo chcem radu práve od teba? *Uškrnula sa, trochu potriasla hlavou a pozrela sa na cestu pod svojimi nohami.* Si mi bližší než hocikto iný. *Zašomrala vážnym hlasom. Neusmievala sa. Bolo zvláštne, že to musí hovoriť nahlas, že mu to má vysvetľovať, myslela si, že Sasori chápe čo pre ňu znamená.* Babička je na podobné otázky veľmi bojazlivá a jej názory sú trochu zastaralé. Vždy uprednostňovala ženy hlavne v kuchyni a domácnosti. *Prvý krát to niekomu o Momo povedala. Momoko tak trochu odsudzovala aj Harukinu mamu.* Oec .. ten nieje tak úzkoprsý, určite by si ma vypočul, možno by mi aj dal radu.. nejakú s hlbokou myšlienkou, ktorá by mi hneď aj tak nedošla a nakoniec by povedal len niečo v zmysle ´rozhodni sa sama´.*Zastrčila si prameň vlasov za ucho a pokračovala v pomalej chôdzi. * A Araki.. no.. *Otočila sa na Sasoriho a zazubila sa.* Ten to nikdy nemal v hlave tak úplne v poriadku. Vážne ho milujem.. zabíjala by som pre neho, no už nie som taká hlúpučká ako keď som bola malá. Araki je komplikovaný, prchký, nevyspytateľný a .. ah vážne ma ťažkú náturu. Od neho by som si nechcela dať radiť do života. *Mykla plecom a pozrela sa pred seba na hmlu a stromy.* Okrem nich už nikoho nemám. Kurome je.. preč a ty - ty si mi nikdy zle neporadil, tvoje rozhodnutia nám nejeden krát zachránili krk. *Zvážnela.* Je rozumné, že chcem radu práve od teba. *Pozrela sa na neho kútikom oka.* Stačí ti takéto vysvetlenie? Ak áno môžem prejsť k veci. *Poslednú vetu povedala s hravým úsmevom. Tak trochu si ho doberala.*
Sasori Shintaro: * Možná je i celkem dobře že Haruka nic nechce, protože by mu stejně pak moc nezůstalo. Následuje Haruku a místo, které vybrala se Sasorimu líbí. Miluje stromy a celkově má radost když se nachází v lese. Ovšem zaskočí ho ten fakt, když chce Haruka poradit ohledně své budoucnosti. Věnuje Haruce tedy úsměv a pozorně se jí podívá do tváře. *Poradit? A proč zrovna ode mě? Jako není problém, víš že tu pro tebe vždycky jsem a vždycky budu, takže ti poradím pokud to bude v mích silách. *Odpoví klidným hlasem a zkusí si představit v čem asi tak může chtít poradit. *
Haruka Noburu: *Zamyslela sa. Medzi ľudí sa jej veľmi nechcelo ísť a bolo jej jasné, že Sasori nemá peniaze na rozhadzovanie. Je predsa sirota.. zíde sa mu každé Ryo.* Nie som hladná. *Usmiala sa sladko a podišla smerom k bočnej uličke vedúcej k niečomu, čo mohlo pripomínať malý park. Pravda však bola, že to bol len zabudnutý úsek lesíka, ktorý pokrýval celé okolie cintorína. Bola tu hmla, obloha bola zatiahnutá ako v každý iný deň. Chýbalo jej to.* Chcela by som sa prejsť a .. rada by som počula tvoju radu ohľadom mojej budúcnosti. *Prehovorila veľavýznamne chytila si ruky za chrbtom a vykročila pomalými, hravými krokmi. Trochu sa usmievala aby odľahčila atmosféru a žmurkla na Sasoriho ponad rameno. Keď sa takto správala pôsobila staršie, no to si neuvedomovala.*
Sasori Shintaro: Netuším, kdo mě našel, vím jen, že když jsem otevřel oči tak jsem se probral v tom kumbálu v sirotčinci. Ihned jsem se bál co se stalo a kde jsi ty, ale pak jsem si vše uvědomil a to mě uklidnilo. Navíc jsem tam, protože prostě je to asi zatím lepší než si někde vytvářet dům, protože i když ho vytvořím tak někde musím najít postel, nábytek a všechno zařízení interiéru. *Podotkne Sasori a usměje se na ní. *Nechtěla bys někam skočit? Třeba nějakou zmrzku nebo jestli máš hlad?
Haruka Noburu: *Zachmúrila sa pri jeho slovách.* Máš predsa schopnosť vytvárať domy! Ja by som dávno odišla keď je to tam tak zlé. *Preglgla a zamračila sa.* Aj keď.. chápem, že zákony ti nariaďujú zostať tam kým nedospeješ. Tak hlúpe zákony! *Posťažovala si a zahryzla si do pery.* Ako si vlastne zvládol presun? Kde si sa prebral? Kto ťa našiel? *Chcela vedieť úplne všetko.*
Sasori Shintaro: He? Mluvit s tvým otcem? *Sasori má docela strach z rozhovoru s jejím otcem. *Nom tak pokud se mnou chce mluvit tak klidně dnes, stejně tě budu doprovázet domů. A co se týká sirotčince tak se mě nikdo skoro na nic neptal akorát spíš vychovatelka nadávala, že musí mé jméno znovu zapsat a musí mi najít nějaký pokoj, což se nepovedlo, takže teď budu mít nějakou dobu postel ve vyklizeném skladu věcí na uklízení. Ale nakonec to nějak vydržím už jen 4 roky a budu moct ten ústav opustit.
Haruka Noburu: *Uškrnula sa.* To teda bolo vysvetľovaní.. Myslím, že otec sa s tebou bude chcieť stretnúť. Bol tvojimi schopnosťami očarený - myslím, že ti bude chcieť preukázať vďaku, za to, že si ma ochraňoval.. aspoň teda niečo také mi spomínala babička keď sme dnes raňajkovali.. Vraj sa jej o niečom podobnom zmienil. *Hovorila veselým hlasom a zdvihla dráčika do svojho náručia. Mizu sa tam spokojne uhniezdil. Bolo také prirodzené byť so Sasorim ako dýchať vzduch.* Aj teba v sirotinci tak vypočúvali?
Sasori Shintaro: * Sasori sklopí troch pohled a zatváří se smutně i když je to jen naoko. Je mu ukradené že Araki ztratil paměť a celkově i trochu doufal, že tu nebude. Překvapí ho Mizu a tak se skloní a pohladí jí. Pak se zvedne a věnuje Haruce úsměv. *Jsem ti říkal že tě udržím naživu, dokud se nedostaneš zpátky k rodině. Jinak nevadí, že jsi dřív nepřišla, já to chápu, protože prostě rodina musela mít strach a musela jsi všechno vysvětlovat. Hlavně že jsi v pořádku.
Haruka Noburu: *Jeho objatie mu tuho oplácala. Chýbal jej.. veľmi! Keď sa odtiahli, nemohla sa prestať prihlúplo usmievať. Keď jej zalichotil a nazval ju princezná len sklonila hlavu a uklonila sa ako skutočná princezná.* (Vzhľad: odkaz » ) *Potom sa na neho opäť pozrela - do jeho karmínových očí.* Tiež si mi veľmi chýbal Sasori.. *Trochu potriasla hlavou a zatvárila sa vážnejšie.* Araki stratil pamäť. Doma sú z toho všetci mimo.. aj preto som sa nemohla dostať skôr z domu, prepáč. Chcela som ťa hľadať len čo som otvorilia oči! *Povedala úprimne a ani jej nedošlo, že sa opýtala kde je šte skôr než sa pýtala na vlastného brata.* "Raykirrrrrrrruiii" *Zaznelo im spopod nôh na čo sa uškrnula keď sa Mizu začal otierať o Sasoriho nohy.* Zdá sa, že si nechýbal len mne. *Zazubila sa.*
Sasori Shintaro: * Za tu dobu co byl v temném světě se naučil vnímat každý pohyb, který se kolem něj vyskytne a tak i stihl zaslechnout Haruku a postavit se. Otočí se k ní čelem a chytí jí do svého pevného objetí a přitiskne ji k sobě. *Haru! Rád tě vidím, strašně moc jsi mi chyběla, zvykl jsem si na tebe a ta samota se mi už nelíbí. *Sasori Haruku hodlá ve svém objetí chvilku držet a pak jí pustí, aby jí neomezoval. *Ehm vypadáš dobře, naše princezna Haruka je opět doma.
Haruka Noburu: *Vykradla sa z domu tak aby si to nikto nevšimol. Využila to, že Arakiho zabaví otec s babčou Momo. Nemala čas ani poriadne spať.. stále sa chceli rozprávať a tie roky v cudzom svete chvíľu trvalo opísať. Všetko čo so Sasorim prežila... bola s ním 24/7 viac než rok! Chýbal jej ako môže človeku chýbať slnečný svit. Bol jej slnko.. a teraz bola na ceste do sirotinca. Dúfala, že medzičasom nezobral žiadnu misiu. Keď ho zbadala sedieť na hojdačke - z diaľky sa na neho usmiala a rozbehla sa za ním. Plánovala sa mu vrhnúť okolo krku či si ju všimne či nie. A bolo by jej jedno ak by ho pri tom mala zhodiť aj z hojdačky. Nepremýšľala.. cítila!*
Sasori Shintaro: * Sasori už je několik týdnů v Kirigakure a zatím ještě neměl šanci potkat Haruku. Nechtěl jí otravovat u ní doma, když se musí věnovat rodině a on se nechce do toho připlétat, když tam nemá co dělat. Nyní sedí na houpačce a pomalu se houpe na místě a dívá e do země a přemýšlí, co bude vlastně teď dál. Chybí mu totiž ta neustálá přítomnost Haruky a nyní je opět většinu času opět sám. *
---: ---
Kurome: Papa Haru-chan. *Oči všech okolo se na ni dívali. Trochu zřídka ve tváři studem.* "Stálo to za to. Těším se na tebe Haru-chan." *Oklepala ze sebe vodu a vyrazila domů. Tak jen rychle uzmula malý kousek koláče v kuchyni a zamířila do pokoje kde se převlékla do suchého a zavrtala se do peřin.*
Haruka Noburu: *Len čo spadli do potoka - vyprskla v hurotánsky smiech. Začala po Kurome špliechať vodu. Bohužiaľ ich výskot privolal pozornosť skupinky starších dám z dediny. Medzi nimi nebol nikto iný ako Harukina babička Momoko. Keď videla, že jej jediná vnučka sa čvachtá v potôčiku ako také káčatko - odviedla ju za ruku domov.* Maj sa Kurome-chaaan! Vidíme sa o pár dní! Bude zo mňa chuunin! *Smiala sa a mávala jej voľnou rukou.*
Kurome: *S Haru-chan strávila ještě krásný zbytek dne. Byli vyvenčit pořádně Bullata, nakupovali, mlsali. Nakonec jejich pouť konci večer u malého potůčku. Kurome se na ni podívá.* To byl nejlepší den v mém životě Haru-chan. Děkuji. *Koukla se na ní a chytla jí do objetí.* "Haha. Tohle nebude čekat." *Kurome ji v objetí chytla tak že se pomocí své váhy potom náhlá tak aby spolu spadly do potůčku.*
Haruka Noburu: *Sčervenala ako paprička a zachichotala sa.* Sladká? *Zatvárila sa, že nechápe a olízla si dlaň po ktorej jej stekala zmrzlina.* Asi máš vážne pravdu. *Uškrnula sa a pokračovala v lízaní zmrzliny.*
Teiry Toriko: *Kurome ji odvedla k fontánce a sedla si. Olízla zmrzlou pochutinu a celá se zaculila.* Je o vynikající. Já prostě sladké miluju. I tebe Haru-chan. Jsi taky hrozně sladká. *Vplázla na ní jazýček skrz svůj úsměv.*
Haruka: *Zasmiala sa.* Samé sladkosti a žiadny tréning.. takto silný ninja nikdy nebudem. *Na oko si posťažovala a vyplazila jazýček. Voľnou rukou sa dotýkala spony.* Babička odpadne keď to uvidí! *Láskyplne sa usmiala a trochu popri Kurominej rýchlej chôdzi poskakovala. Netrvalo dlho a prišli k zmrzlinárni, objednala si čokoládový kopček a zaplatila aj za Kurome aby jej aspoň trošičku vynahradila jej láskavý darček.*
Kurome: Neboj se Haru-chan. Samozřejmě že můžeš. Já si teď na misích hodně vydělala a úspory mám taky dobré. Tak tady máš ode mě malý dáreček. *Usmála se a byla ráda že se jí spona líbí.* Pojď. Půjdeme si dát zmrzlinu. *Chytla Haru-chan za ruku a čekala až se dokochá novým šperkem.*
Haruka Noburu: *Nestihla nijako zareagovať a už jej ju pripla do bielych kučier - vzadu na temene hlavy. Cítila aká je ťažká.. no bola jedným slovom nádherná. Neligotala sa tak ako ostatné čo jej vyhovovalo, bola vykladaná modrými kameňmi - podľa predavača amazonitmi.* Je neskutočná ale to nemôžeš.. určite je veľmi drahá. *Zaklipkala mihalnicami - ani by ju nenapadlo, že už ju Kurome zaplatila.* (Vzhľad spony - prosím po ukončení RPG pridať na môj profil pod názvom: Spona od Kurome - ĎAKUJEM! odkaz » )
Kurome: *Kurome využila toho že obdivuje vše co je kolem a rychle podstrčila prodavači ryo za modrou sponu kterou shledala dostatečně krásnou na to aby zdobila hlavu Haru-chan. Přikročila k ní zezadu a připla jí ji do vlasů.* Měla jsem pravdu. Opravdu ti sluší Haru-chan. A víš co? Je tvoje. *Usmála se na ni.*
Haruka Noburu: *Kráčala za ňou tak trochu z povinnosti. Trochu odutá, že jej nápad Kurome hneď zavrhla.* Neviem Kuro-chan, mne spony nikdy veľmi nepristali.. skôr stužky, mašle.. *Zasekla sa keď sa ocitli pred vitrínou s množstvom rôznych spôn. Vykladané, maľované, drevené, kovové, zlaté, strieborné, s drahými kameňmi, či vypaľované.* Páni! *Pískla obdivne. Nevedela kam sa má pozerať skôr.* Mať tak šikovné ruky ako majster čo vyrábal tieto ozdoby. *Šepkala si ako v tranze a v očiach jej tancovali odlesky drahých spôn.*
Kurome: Ať tě to ani nenapadne Haru-chan. Penízky si šetři. Vždy se hodí mít peníze. A navíc jak sis všimla tak jednu už mám a tu nehodlám měnit. *Usmála se na Haru-chan a ukázala sponku.* Ale koukni na tu modrou. Ta by šla do vlasů tobě. Úplně úžasně. Pojď dovnitř. *Zatáhla jí rovnou do obchodu k té sponě.*
Haruka Noburu: *Zachichotala sa keď boli nalepené na skle. Doteraz Kurome neprejavovala veľký záujem o dievčenské veci, len piekla, čítala a veľa - veeľa trénovala. Vidieť ju takto - hrialo to Haruku pri srdci.* Rozhodne by sa ti hodila k tvojim tmavým vlasom. *Prehovorila veselo a pozrela sa na ňu.* Vieš, že som ti ich veľa krát závidela?! Sú ako nočná obloha! *Priznala a otočila sa ku nej.* Ak chceš ja ti tú sponu kúpim! *Navrhla s úsmevom.*
Kurome: *Kurome se na toto téma začervenala.* Notak Haru-chan. Na to jsi ještě mladá. Ale jsem ráda že Itsumi-chan mám. *Usmála se na ni. Velda ji cestou do čtvrti kde bylo mnoho obchůdků. Ukázala na první obchůdek se šperky který viděla. Táhla k němu i Haru-chan. Přilepila se na sklo a ukazovala.* Haru-chan. Koukni na tu sponu. Je dokonalá že?
Haruka: *Prikývla a usmiala sa.* Bola to rozhodne dobrá kúpa! *Pochválila ju a chytila Kurome pod pazuchou.* Chýbala si mi. *Posťažovala sa počas chôdze a na chvíľu sa pritúlila k jej ramenu.* Keď sme boli malé boli sme spolu skoro každý deň. *Pripomenula jej s malou výčitkou v hlase.* Ako to ide s tvojim.. Dievčaťom? *Opýtala sa po chvíli ticha opatrne.*
Kurome: Dobře Haru-chan. Pejska jsem dostala k ukončení Chuninských zkoušek a tuhle maličkost jsem si koupila nedávno. Byla tak krásná že jsem neodolala. *Vysvětlila Kurome malou minulost Haru-chan. Kurome napadla jednu věc.* Haru-chan. Půjdeme se kouknout do vesnice do obchodní čtvrti. Mám chuť na dortík jdeme. *Kurome vyběhla a natáhla k Haru-chan ruku.*
Haruka: *Ľahostajne mykla plecom.* Môžeme.. hoci - radšej by som sa rozprávala. *Zaklipkala mihalnicami.* Dlho sme sa nevideli.. naposledy na ihrisku pred školou keď sme si s Akame-chan dali piknik. *Pripomenula jej.* Neviem ani odkiaľ máš tohto rozkošného ňufáčika. *Keď to povedala, pohladila ho po hlávke a voľnou rukou ukázala na sponu, ktorú mala Kurome vo vlasoch.* Ani odkiaľ máš tak pekný šperk.
Kurome: Opravdu ne Haru-chan. Sice umím péct dobře ale boj milují víc. *Usmála se na ni Kurome. Přemýšlela co teď.* Neměla jsem žádné plány. Co podnikneme Haru-chan. Nechceš si zatrénkvat? Nějak jsem dostala chuť na menší trénink.*
Haruka: Yay! *Pískla keď jej Bullat olízol líčko - hneď na to sa otočila za koláčikom. Chňapla po ňom skoro rýchlejšie než ten havo.* Ďakujeeem! Si najlepšia! *Uškrnula sa a z úst jej pri tom vypadávali omrvinky. Posadila sa vedľa nej na lavičku a veselo sa usmiala keď prehltla prvé sústo.* Vážne nechceš byť radšej cukrárka než ninja? Myslím, že by si bola známa po celom svete! *Zachichotala sa, no myslela to vážne.*
Kurome: *Kurome sledovala jak se Haruka tulí k Bullatovi.* To je Bullat Haru-chan. Můj společník. *Usmála se a sáhla do svého pytlíku sladkostí. Vytáhla dohromady 3 koláčky. Jeden podala Bullatovi, jeden podala Haru-chan a třet si nechala pro sebe.* Tady máte dejte si. Na Bullate, vím že je máš ráda Haru-chan. Trochu jsem ten recept vylepšila. *Kurome se na ni podívala a usmála se.*
Haruka: *Zasmiala sa keď ju hneď odhalila a objala ju zozadu okolo krku.* Uhádla si! *Zvolala veselo a pustila ju. Obišla lavičku a pritúlila si k sebe jej psíka.* My sa ešte nepoznáme! Ahoj - moje meno je Haruka! *Predstavila sa rozkošnému chlpáčovi.*
Kurome: *Kurome překvapilo že najednou nic nevidí. Použila tedy svůj citlivý nos.* To jsi ty Haru-chan? *Kurome se usmála. Doufala že jí překvapila. Čekala na její reakci.*
Haruka: *Bola akurát na ceste z knižnice. Odkedy ziskala Ryuuov denník ostatné knihy pre ňu stratili lesk a tak ich bola vrátiť. Chcela sa len čo najrýchlejšie dostať domov. V duchu uvažovala nad blížiacimi sa chuuninskymi skúškami. Nervózne si povzdychla.. Keď tu - do očí sa jej odrazilo slnko. Zažmurkala, prižmúrila oči a vyhľadala zdroj toľkého ligotania. Bola to kamienkami vykladana spona, ktorá zdobila účes jej najlepšej kamarátky Kurome. Využila to, že ju spozorovala prva.. Pomocou výmenného jutsu sa presunula priamo za ňu a rukami jej zakryla oči. Najradšej by vykríkla niečo typu 'Hádaj kto', no tym by sa hneď prezradila a tak len vyčkávala na jej reakciu.*
Kurome: *Kurome se rozhodla udělat si malou procházku po městě. Sice jí štvalo že opět bude trávit toto krásné odpoledne sama. Oblékla se do červených šatiček, připla si do vlasů svoji sponu kterou si nedávno koupila. Ve světle slunce se kamínky očí kočiček na její sponě.* "Páni ta spona je tak skvělá. Téhle koupi vůbec nelituji. *Kurome se společně se psem vydali na náměstí kde se rozvětvovali cesty do částí klanů Kirigakure. Jakmile dorazila na náměstí tak vytáhla knížku poezie a sladkosti které si položila vedle sebe na lavičce kam si sedla. Jednou rukou brouzdala do pytlíčku a druhou držela svoji knížečku a s úsměvem si četla.*
---: ---
Sasori Shintaro: * Dnes je Sasoriho v pořadí už třetí mise typu D. Zadání mise je o něco méně náročné než zatím dostal. Dnes bude pouze v restauraci sbírat ze stolů zákazníků nádobí. V klidu dorazí do restaurace asi půl hodiny před otvírací dobou. Tam mu obsluha jen ukáže, co a jak má dělat a to je vše. Jakmile se otevře tak se tam začnu hromadit lidi, kteří si okamžitě objednávají a poté dostávají své objednávky. Jídlo si vychutnávají a stejně tak i pití. Z počátku Sasori nemá moc práce, ale později se to začne hromadit, když zákazníci dojí, dopijí, a když zaplatí tak odejdou. Zůstávají po nich totiž stoly, na kterých je špinavé nádobí, které Sasori přinese do kuchyně, kde se to umývá. Sasori si původně myslel, že to bude pohodička ale ono běhat od stolu ke stolu a do kuchyně taky není jednoduché. Navíc Sasori musí být dost rychlí, aby se nemuselo čekat, než to sklidí. Ono by bylo celkem nemilé, kdyby neměli kam usadit zákazníky že? Sasori to ale naštěstí stíhá i když se u toho musí opravdu rychle otáčet. Dokonce se mu párkrát stane, že málem nějaké nádobí i rozbije ale je to opravdu těžké. Sasori se začíná modlit, aby to už konečně skončilo. Je to pro něj už takové mučení, protože každý další krok je pro něj těžší a těžší. Každopádně se Sasori dočká po chvilce výměny práce, protože potřebují pomáhat v kuchyni a tak se přesune do kuchyně, kde pomáhá umývat nádobí. U toho aspoň nemusí chodit každou chvilku někam jinam a stačí zůstat na místě a jen to umývat. * Takových zbytků co se musí vyhodit. Ty lidi jsou fakt idioti, když tohle nechávají. *Sasori si takto pod nos nadává a ostatní pracující lidé v kuchyni se tomu jen zasměji. Nekomentují to, ale souhlasí s ním. Takto Sasori stráví celý den, až nakonec večer přijde úklid, takže opět uklidit stoly, nádobí a všechen různej bordel co tam zůstal. Musí se to připravit tak aby to bylo připravené na další otvíračku. Sasori s tímto vším pomůže a pak ho už pustí. Velice vyčerpaný se vydá do sirotčince, kde se osprchuje, převlékne se a jde si rovnou lehnout do postýlky. Netrvá to moc dlouho a během pár chvilek usíná. *
---: ---
Sasori Shintaro: * Zrovna spí ve své posteli v jednom velkém pokoji, ve kterém se nachází asi tak 30 dětí. Tak už to v sirotčinci bývá, když mají těch dětí moc. Spí v roztahaném pyžámku ve staré nepříjemné polorozpadlé posteli. Krásně si spinká, když v tom do pokoje vletí jedna z vychovatelek a bohužel se jedná o tu kterou Sasori moc nemá rád, protože je dost přísná. Je to taková ta stará tlustá rašple. *Stávat parchanti! Dneska se dostaví na prohlídku samotná Mizukage! Okamžitě vstávejte! Ustelte si, nasnídejte se a pak vykoupat! Přesně v 11 hodin tu bude nastoupení a nedělejte blbosti! *Všechny děti to probudí a vystřelí z postel jako rakety. Tuto vychovatelku nechce navštívit nikdo a tak se snaží být vzorní. Poté ale vychovatelka přijde k samotnému Sasorimu. *A ty! Ani nezkoušej před ní používat ty svoje odporný kousky! *Sasori jen hlasitě polkne a vystrašeně přikývne. Očividně tato vychovatelka nesnáší Ninjutsu a nepřeje si aby Sasori takové věci předváděl. * „Dneska je moje jedinečná šance stát se Shinobi. Musím jí ukázat, že dokážu ovládat celkem dobře Ninjutsu.“ *Pomyslí si Sasori během stlaní postele. Po ustlání si sní snídani, což je obyčejný krajíc chleba a máslo ale to je všechno. Když to děti různě dojí tak jsou na řadě sprchy což je těžší, protože jich tam není zas tak moc takže si Sasori chviličku počká, než si tam bude moct naklusat, s oblečením do kterého se po sprše převlékne. Má ještě tak hodinu času tak si prostě v duchu v tom jejich společném „pokojíčku“ procvičuje techniky, která už ovládá. Prostě si jen v duchu představuje, jak předvede Kinobori no Waza, Henge No Jutsu a Bunshin no Jutsu. Uteče mu to celkem rychle, protože se ozve rachot a do dveří vejde několik vychovatelek, které doprodávají Samotnou Patsumi Rokuru (Mizukage). Všechny děti se ihned postaví do řady a to i včetně Sasoriho. Ovšem ten ji věnuje úplně jiný pohled než ostatní, protože je naprosto unesený tím že ji může vidět. * „Já myslel, že jí je okolo 60 let.“ *Sasori je zmatený, protože Mizukage vypadá, vzhledově pouze na 30 let což způsobuje technika Wakagaeri no Jutsu. Další taková věc, která ho zaujme je to značka ve tvaru kosočtverce, kterou má Patsumi na čele (Byakugō no In). *Ehm takže ani jedno z těch dětí nedokáže vézt Chakru? To tu opravdu nemáš ani jedno děcko, které by se mohlo stát Shinobi? *Zeptá se Patsumi hlavní vychovatelky. *Bohužel ne Mizukage-Sama. *Patsumi si zklamaně povzdechne i když zklamaná není je to prostě jen tak z efektu. Už chtějí odejít si promluvit do soukromí, když v tom jim Sasori zatarasí cestu. *Kdopak to je? *Zeptá se zvědavě Patsumi vychovatelka, která už chce Sasoriho uzemnit aby se klidil, ale on ještě stihl složit pečetě a věnoval jim spokojený úsměv. *Henge no Jutsu! *Poté se objeví obláček dýmu a Sasori tam stojí přeměněný na vychovatelku. Vychovatelka nyní ani netuší, co má dělat, protože ví, že jí čeká asi velký problém. Poté Henge opět zruší a vyskládá další pečetě a použije Bunshin no Jutsu. Po každé straně si vytvoří jednoho Bunshina. Patsumi to s úsměvem tiše sleduje stejně jako ostatní děti a i vychovatelky. *Zajímavé jakpak se jmenuješ chlapče? *Sasori chviličku váhá ale nyní je moment, který prostě nesmí pokazit. *Jmenuju se Sasori Shintaro. *Odpoví trochu vystrašeným hláskem. *Dobrá takže pokud mi předvedeš ještě jedno Jutsu tak tě nechám, se stát Geninem to je to o co ti jde že? *Sasori souhlasně přikývne a rozeběhne, se k jedné stěně kterou vyběhne, a když se nachází nahoře tak přešlápne na stěnu, až se ocitne nad místem, kde předtím stál. Patsumi se usměje a prostě zahrabe ve věcech a hodí mu čelenku se znakem Kirigakure. (Samozřejmě až v moment kdy seskočí na zem). Následně kolem něj všichni beze slova projdou a Patsumi zařídí, aby si to vychovatelka odnesla, protože jí takto lhala. Ovšem to hlavní je že od tohoto okamžiku se stává Genin. Sasori má takovou radost že se mu do očí nahrnou slzy. *
---: ---
Araki: *Chladně klidným pohledem zůstane zírat na Mizukage, když mu na jazyk umístě pečet tak to netrvá moc dlouho a vyčerpáním sebou plácne o zem takže ho Anbu musí domů vyloženě odnést.*
Patsumi Rokura (NPC): * Už se s Arakim nehodlá moc srát. Prostě k Arakimu přijde, chytne ho a dá mu na jazyk pečeť Shīru nazo. Prostě nebude moct říct nic, co se týká dnešní Geninské Zkoušky kromě toho že prošel. Pak ho pustí na zem a prostě k němu hodí čelenku se znakem Kirigakure. *Odveďte ho domů! *Okřikne jednoho člena Anbu a prostě odejde. Anbu prostě Arakiho vezme a odnese ho i s čelenkou rovnou domů. Znají místo kde bydlí taky, aby ne když je Araki 24 hodin denně sledován jednotkami Anbu. *
Araki: (Jak se dalo očekávat jeho rozhmachnuti skoncilo tak že on skončil ve skále, kde zanechal menší dolicek.. Možná že na pár minut omdlel, protože když otevírá oči tak se nemůže pohnout a Mizukage vidí rozmazane, i přes to se snaží vstát i když mu to nekde..)
Patsumi Rokura (NPC): * Toto není první ale ani poslední Jinchuriki, kterého Patsumi zažila. Takto na ní už vyběhlo tolik chlapců či dívek. Prostě čeká, a když je u ní dost blízko tak ho prostě lístkem udeří, velice silně do čela což způsobí, že okamžitě, odletí na druhou stranu a lístek mu zůstane na čele. Lístek způsobí, že potlačí Yonbiho Chakru. Araki by měl být značně vyčerpaný kvůli tomu, že se musela potlačit ta Chakra Yonbiho a z toho boje. *
Araki: *I když chlapec nějakou dobu něží bez známky života tak Araki do něj svými pěstičkami stále buší nejspíše už má všude i chlapcovu krev která musí pokrývat i chlapcovu krev, když se k němu Patsumi rozejde tak mu chvilku trvá než na to zereaguje, když však jde k němu tak vyběhne proti ní a vybere si jí jako dalšího nepřítele, neovládá se což je dost dobře vidět i na jeho očích, které nejsou při smyslech.. *
Patsumi Rokura (NPC): * Patsumi a dokonce i všichni ostatní sledují Arakiho jak ničí toho chlapce. Patsumi prostě Arakiho nenechá odejít, dokud nebude ten chlapec mrtvý. Ve výsledku se to ale splní a chlapec tam leží bez jediné známky života. V ten moment Patsumi začne kráčet rovnou k Arakimu. Jeden z Anbu ji do ruky podá papírek, který je vlastně pečeť k technice Osaeru. *A teď tu Yonbiho Chakru potlač!
Araki: (Araki se z prvu ani nehne do chvíle něž mu po zadech prejede kunai po celých jeho dětských zadech.. bolestí vyprskne krev a popojde pár kroku dopredu, přičemž se otočí k chlapci a dopadne na kolena.. chlapci pohledne do očí, ruce má volně podél těla, bolest kterou citil nebyla tak hrozná díky krvavym treningum, které si prodělal.. Ze všech stran to vypadalo, že Araki se vzdal ve skutečnosti čekal na chlapcuv posledni útok, kterým ho měl dorazit.. prudce oproti chlapci zvednul ruku když do něj chtěl zabodnout kunai. Kunai prošel jeho pravou rukou za cenu, že jí měl prorizlou.. v tu chvíli když kunai projede rukou chytí chlapce za ruku tak aby ho nepustil a on se mu nemohl vyskubnout..) Tedy to končí.. (oznámí po rtech mu stece praminek krve.) Můžeš se utrhnout ze řetezu.. (promluvi k Yonbimu v tu chvíli Arakiho tělo obali mocná Yonbiho chakra, zároveň v tu chvíli o dost silněji stiskne chlapcovu ruku aby nemohl použít Kawarimi, protože když ho použije přemístí se i s Arakim a ránu stejně schyta.. jasná rudá chakra co obklopovala Arakiho tělo mohla chlapce i vyděsit, araki však nečekal a rychle prudce se rozmachl a vlepil chlapce pěstí. Jak byla rána silná tak by se chlapec mel zapotacet dozadu a Araki si ho v tu chvili za ruku přitáhne strhne k sobě a dá mu energetickou hlavičku. Pokud se chlapec ocitne na zemi nebo i ne Araki jeho ruku pri hlavicce vytrhne přičemž mu na ruce zustava dira od kunaie no nedá chlapci šanci se vzpamatovat začne do něj bušit pestma občas do něj kopne, i kdyby chlapec skončil na zemi tak ho Araki neprestane mlatit, protože nad sebou nemá žádnou kontrolu, klidně chlapce umlati k smrti.)
Patsumi Rokura (NPC): * Chlapce překvapí pokus Arakiho a dokonce ho kunaiem zasáhne, dokud se neobjeví dým a kunai je zabodnutý v kusu špalku (Kawarimi no Jutsu). Chlapec se objevil rovnou za Arakim a provede sek od spodu nahoru a pokusí se ho seknout podél celých zad. Útok provádí velice rychle takže Araki by neměl mít ani moc šancí na to se otočit natož bránit. *
Araki: *nejprve chtěl Araki lahvičku chránit vlastním tělem pak si však povšimnul, kde chlapec stojí a přemístil se kousek za něj pomocí kawarimi no jutsu kde se přemístí místo pařezu který tam zanechal při ukázce zároven nalije na kunai trocha jedu.* Tady jsem *Vykřikne načež hodí kunai tak aby ho měl chlapec šanci vychýlit tak že ho kunai snad aspon škrábne když mine.. Následně na nic nečeká a skočí pár saltama dozadu kousek od chlapce aniž by koukal jestli zasáhl nebo ne.*
Patsumi Rokura (NPC): * Chlapec nečeká než si Araki otevře lahvičku a namaže si kunai jedem. Levou rukou hrábne do brašničky na boku a vytáhne trojici shurikenů, které po něm prostě vrhne. Míří tak aby zasáhl lahvičku s jedem, případně jeho ruce ale to není vše. Ještě si hrábne do brašničky ještě jednou a hodí Arakimu pod nohy Chilli Bomby. Pokud se i přes to dostane Araki k chlapci tak chlapec uskočí vzad, aby se vyhl. *Araki je to férový souboj tak neříkej, že to není fér. Prostě je to boj na život a na smrt a tím to končí.
Araki: To jako fakt? *Odsekne si pro sebe* "Hele Hele ten idiot fakt chce bojovat?" *Jako by se ptal samotného Yonbiho neví co ho k tomu vede, protože neví detaily co se chlapci stalo, že ho chce zabít.. Ano jmenuje se po Mizukage má v sobě Bijuu je to jinchuriki nemůže vědět přesný jeho důvod, proč s tím souhlasil..* To není jako férový souboj na akademii. *Když vidí že chlapec před ním neváhal vytáhnout kunai tak si vezme Kunai co k němu přistál.* Rezavější být nemohl.. *Odfrkne si pro sebe načež sáhne do zadní kapsy ještě že si to dneska vzal zo sebou svůj pokládek.. Potichu vydechne a jedem z lahvičky O TEISHI potře rezavý Kunai..* Taak tohle bude stačit *Moc toho jedu nepoužil protože by mělo stačit škrábnutí.* Nechci ho zabít Yonbi.. *Vydechna načež se rozeběhně s kunaiem vruce proti chlapci nejdříve se pokusí chlapce kopnout a pak ho zasáhnout sunaiem s jedem.*
Patsumi Rokura (NPC): * Patsumi je bývalá velitelka Rootu a lež pozná okamžitě, pokud v tom člověk nemá několika letou praxi a Araki ji určitě nemá nehledě na tom, že ví, že ho zná. Chlapce už si stihla naočkovat nebo spíš chlapec ví, co ho čeká, pokud odmítne udělat to co po něm Patsumi chce. Ví moc dobře, že mu vyvraždí celou rodinu pokud Arakiho nezabije. Chlapec udělá dva kroky směrem k Arakimu s odhodlaným výrazem. V pravé ruce třímá kunai. Před Arakiho taktéž přistane kunai do země a Patsumi je sleduje velice pozorně. *Budete bojovat a jeden z vás zemře!
Araki: *Je mu jasné že by neměl lhrát ale něco v něm mu nedá..* "Yonbi co chce dělat?" zeptá se ho načež mu Yonbi odpoví /Zabije tě chlapce/ Poznamená yonbi se smíchem načež Araki přehlsne.* Ne neznám měl bych? Nikdy dřív jsem ho neviděl.. *neví jestli chce aby lhal nebo ne ale vybere si lež..* Je t váš syn? *zeptá se trošku jako by byl zvědavý.*
Patsumi Rokura (NPC): * Celou dobu ho pozorně sleduje, ale i když jí ukázal všechny tři Jutsu třídy E tak není spokojená a rozhodně není názoru, že by se měl Araki stát Geninem. V ten moment dorazí člen jednotek Anbu s mladým chlapcem, který je vlastně Arakiho spolužák. Patsumi se pokusila najít takového u kterého jí Sensei Akademie řekl, že by mohl mít s Arakim celkem dobrý vztah. Chlapec se postaví před Patsumi a ona mu položí ruce na ramena. Věnuje Arakimu velmi dlouhý pohled. *Araki? Znáš tohoto chlapce?
Araki: *Araki na Sucho prehltne..* To je taková nuda.. *Vydechne* Oiroke no jutsu. *Vyhlesne ze sebe načež se změní na sexy chlapce. Ušklíbne se a techniku zruší.* A ted *zatváří se zamyšleně* "Bushin no jutsu mi ještě pořád moc nejde takže leda Kawarimi.. technika náhrady.." *Pomyslí si načež pohlédne na Mizukage.* Pak je tu tohle s tím bych zazářil ale nejspíše bych na ní zaútočil.. *Zašeptá sám pro sebe přeci jen zahrávat si s Yonbiho chakrou není vhodné.. proto to rychle vytřepe z hlavy a rozhlédne se kolem načež použije techniku náhrady a přemístí se za kus skály po něm zůstane jen kus polena.. Následně vyjde ze skály z poza Mizukage.* Chcete další techniku Mizukage sama?
Patsumi Rokura (NPC): Hm fajn to ujde tak mi předveď rovnou další dvě zbývající Jutsu. *Okřikne ho Patsumi a luskne což je znamení pro jednoho Anbu, který se prostě sebere a zmizí pryč. Patsumi má i pro Arakiho naplánovaného něco speciálního, protože má jméno, která mu zajistí nenávist mnoha lidí a je Jinchuriki což to ještě posílí a Patsumi si ho prostě chce i vyzkoušet. Sice chce hlavně, aby trpěl ale tak co už. *
Araki: *Trošku ho její chování naštve skoro by na ní i zavrčel zhluboka se nadechne a vydechne..* Fajn fajn jdu na to.. *Zavře své oči Načež začne soustředit svou chakru* Hange no jutsu! *Vyhlesne následně se přemění na Kurome.* Spokojená Lady Mizukage? *Zeptá se uctivo s menším poloúsměvem je to až moc nudné a neřekla jakou techniku si má vybrat proto zvolil tuto, kdyby před ním nestála samotná Mizukage nejspíše by se přeměnil do ní Takhle zvolil vzhled Kurome.*
Patsumi Rokura (NPC): (chtěl jsem napsat že Araki má Yonbiho a ne Gobiho spletl jsem to). *Patsumi se zamračí výstupem Arakiho a jeho prohlášení se jí nelíbí spíš ji to akorát tak naštve. *Radši mi ukaž první techniku! Neječ tady takový píčoviny nemám na tebe celej den. „Prej další Mizukage to mě pobavilo. Takovej kretén.“ *Řekne si Patsumi pro sebe v duchu. *
Araki: *Ráno Araki vstal moc brzy nedoškavostí, že se řada dostala i na něj a bude z něj Genin se vší tou parádou.. Ovšem jeho plány byly trošku zaskočeny když se mu povedlo usnout z té nervozity a nadšení.. Araki nemínil přijít pozdě i přes to že zaspal.. Celou cestu běžel až do tréningové oblasti, kde se před Mizukage objevil přesmě když hodinky ukázali 10:00..* Araki Kazue se dostavil! *Vyskočí na jednu větší skalku přičemž poukáže palcem na svojí tvář aby jí ukázal, že je zde a připravený.* Přišel jsem zazářit a ukázat vám kdo bude dalším Mizukage! *Ušklíbne se na Mizukage.*
Patsumi Rokura (NPC): * Na dnešní den si zajistila Geninskou Zkoušku pouze pro studenta akademie Arakiho Kazue. Patsumi patří mezi ty kteří prvního Mizukageho nenáviděli úplně nejvíc. Ví moc dobře že Araki je Gobiho Jinchuriki a že se jedná o dvojče Haruky, protože ona si zajišťuje veškeré informace, které potřebuje. Oblečená je v ( odkaz » ) a čeká na Arakiho v Tréninkové Oblasti Zlomených Kostí. Na čele má zformovanou pečeť Byakugō no In a pomocí techniky Wakagaeri no Jutsu si udržuje vzhled na takových 30 let. * „Brzo budu mít tohle všechno už za sebou a já se dostanu konečně do rady starších. Můj hlavní cíl bude splněný. Jen doufám, že bude připravenej mě zastoupit.“ *Patsumi prostě čeká na Arakiho a má u sebe dvojici Anbu jako dohled na Zkoušku. Zkouška je domluvená na 10 hodin ráno a tak se jen čeká kdy konečně Araki dorazí. *
---: ---
Haruka: (Vzhľad: odkaz » )
Haruka: Babička ale mne to nejde! *Fňukala Haruka keď sa ju snažila Momoko naučiť jednu zo základných techník ich klanu. Suika no jutsu!* ´Skús sa trošku snažiť Haruka, už si si dokázala skvapalniť skoro celú ruku!´ *Povzbudzovala ju Momoko úpenlivo.* Cítim sa vyčerpaná. *Priznala a ľahla si do plytkej vody pri okraji jazierka, na ich záhrade.* Ako dlho to už trénujeme? *Opýtala sa babičky zvedavo na čo sa len oba-san zasmiala.* ´Dosť dlho nie – inak by si bola už kompletne skvapalnená, rybička moja.´ *(Vzhľad: ) Hoci mala plné jazierko umelohmotných kačičiek tvárila sa medzi nimi trochu zúfalo.* Ale babii.. *Snažila sa útočiť na jej city svojím tenkým, zvončekovým hláskom.* ´Už nie si len tak obyčajný študentík, si genin.. a ako genin ti musím odovzdať našu najzákladnejšiu klanovú techniku.´ *Haruka ju počúvala, chápala ju.. no aj tak bola z toho celého mierne frustrovaná.* Prečo sa tu ocko nezdržal dlhšie? V poslednej dobe ho takmer vôbec nevidím.* ´Tvoj ocko sa len snaží obe nás uživiť moja milá, je na teba ale veľmi hrdý – ty to vieš, všakže.´ *Na slová Momo len sklopila oči a prikývla. Momoko trhalo srdce vidieť svoju jedinú vnučku takto skormútenú. Povzdychla si.* ´Chceš prestávku, Haruka? Poď sa usušiť.´ *Navrhla s úsmevom. Haruka však tento krát záporne pokrútila hlavou.* Nie.. ja tú techniku zvládnem, a zvládnem ju ešte dnes! Hoci by som si mala požičať chakru Gobiho! *Prehovorila odhodlane a sústredene zavrela oči.* „Dokážem ockovi, že stojím za jeho pozornosť! Chcem aby bol na mňa hrdý!“ *Pomyslela si, a babička ju nechala na záhrade samú, stále však sledovala postup jej učenia z okna. Haruka si predstavovala ako splýva s vodou. Sedela tam so zatvorenými očami takmer celý deň, skoro nevnímala kde končí jej telo a kde začína voda v jazierku. Tento tréning by sa dal označiť aj za veľmi upokojujúcu meditáciu. Po geninských skúškach presne potrebovala niečo takéto. Čím dlhšie sedela v jazierku - tým prirodzenejšie sa cítila. Hoci zo začiatku myslela na stovky vecí – hlavu mala plnú rôznych myšlienkok a predstáv. Pred očami jej výrili tváre kamarátov, rodiny.. Premýšľala nad minulosťou.. uvažovala o budúcnosti.. videla v hlave oči muža bez jazyka, ktorého zabila. Premýšľala nad skutočným menom Gobiho... Proste hoci sa snažila vyčistiť si hlavu, vždy sa našlo niečo čo odviedlo jej pozornosť. Protivné myšlienky prilietali a odlietali ... no čím dlhlhšie sedela vo vode... ich príliv sa zmenšoval. Viac sa sústredila na žblnkot vody, mala pocit, že s každým nádychom celé jazierko dýcha s ňou. Sedela tam tak dlho, že ani nevedela ako plynie čas. Prestala odhadovať čas už dávno – aspoň si to myslela. Oči mala zavreté keď ju z rozjímania vyrušil babičkyne zalapanie po dychu.* ´Haruka, Haruka moja zlatá! Ty si to dokázala! Máš veľký dar na ninjutsu!´ *Chválila ju. Haruka cítila, že to má pod kontrolou a a tak sa nebála otvoriť oči ... pozrela sa dole na svoj vlastný odraz na vodnej hladine a nemohla uveriť svojím očiam – bola číra – bola z nej voda. Svoje telo pod hladinou ani nevidela. Radostne sa zasmiala.* Zvládla som to Oba san! *Víťazoslávne zdvihla ruky nad hlavu.* Tým rozvírila hladinu a cez jej bruško preplávala jedna z gumených kačičiek – na čom sa s babičkou s chuti zasmiali.*
---: ---
Yukio: * Yukio tohle teda nečekal, že jí vezme na prohlídku místa, které ji tak zaujalo a ona mu utekla. Yukio samozřejmě netuší, že jí někdo odvedl. Myslí si, že se prostě sebrala a bez jediného slova mu odešla. Yukio si tedy smutně povzdychne a radši odejde do nějaké restaurace se najíst a poté stráví v hotelu noc. Nehodlá odejít hned ale má v plánu tam strávit aspoň 3 dny. *
Haruka: Áno! *Potešene prikývla a otočila sa na neho hoci sa už vytratil a hľadal vchod do pivnice. Chcela ísť za ním - stála akurát pri rozbitom okne, všade na zemi boli stovky črepín keď ju z ničoho nič chytili zozadu za pás a vzali preč. Boli to shinobi ktorí ich sledovali. Zvažovali či majú zasiahnuť, no keď cudzinec navrhol prehľadať pivnicu - bola to posledná kvapka. O jednu jinchuuriky už prišli - dokonca v rovnakom dome! Mizukage by ich zabila ak by sa to stalo znova - odviedli ju teda domov a cestou jej dohovárali, že musí byť opatrnejšia. Od babičky Momo dostala na týždeň domáceho väzenia ale to nebolo to čo ju najviac štvalo. Nerozlúčila sa s ním. Nerozumela tomu! Veď bol milý, chcel byť kamarát a kúpil jej senbony a shurikeny.. Ešte v ten deň smutne hľadela von oknom.* Moje prvé zaracha v živote.
Yukio: Čas se tu nezastavil. Spíš tu naopak působil nejvíc. Mám nápad. Nechtěla by ses podívat do sklepení? Pokud t vůbec tedy nějaké je. *Navrhne Yukio a začne procházet domem. *Pokud sklepení najdeš tak zavolej dobře? *Informuje ji Yukio a vydá se na průzkum celého domu s cílem najít nějaké to sklepení. *
Haruka: Hai! *Prikývla hoci sa na neho ani nepozerala. Bola zaujatá. Na stenách boli rodinné portréty, kde tu sa po zemi povaľovali hračky. Rozbitý nábytok bol zavalený prachom. Kráčala pomaly, drevená podlaha kde tu zavŕzgala.* Je to akoby tu zastal čas! *Na chvíľu si predstavila, že Via iba leží na posteli a čaká na svojho princa. Ako zakliata princezná.*
Yukio: * Yukio se rozhlíží okolo, kdyby tam spal třeba nějaký agresivní bezdomovec nebo nějak tak. Nikdy nevíte, k čemu takové místo mohou, pochybí obyvatelé vesnice používat. Náhodně se prochází a prohlíží si to tam, ale dává si pozor, aby se neustále udržoval v takové vzdálenosti, aby měl Haruku stále na dohled. *Buď opatrná dobře?
Haruka: *Počkala kým Yukio otvorí dvere a potom prijala jeho ponúkanú ruku.* Je to tu tak prázdne a pusté. *Prehovorila a obzerala sa pri tom okolo seba.* Vandali a zlodeji všetko ukradli.. *Keď si to uvedomila, tento dom jej už neprišiel taký strašidelný a tak pustila jeho ruku a podišla k stene. Na zemi ležalo niečo čo upútalo jej pozornosť.* "Kus papieriku?" *Napadlo ju a tak ho zdvihla. Keď to zdvihla, zistila, že to je zažltnuta fotografia ružovovlasého dievčatka. So zatajeným dychom na ňu v tichosti hľadela.*
Yukio: * Když se Haruce nepovede otevřít dveře do domu tak se tomu Yukio trošku zasměje. *Neboj, se já je otevřu. *Yukio Haruku na okamžik pustí a pokusí se dveře vyrazit, ale nevyjde to tak to zkusí ještě dvakrát a nakonec to vyjde a dveře se rozletí Yukio se dostane dovnitř. Mezi dveřmi se otočí na Haruku a opět jí nabídne ruku. *Tak jdeme?
Haruka: Vlastne neviem - som tu úplne prvý krát! *Otočila sa na neho ponad plece s úsmevom. Ešte si to úplne neuvedomovala - to čo znamená ten príjemný pocit. Keď jej srdce rýchlo bije a vie že robí niečo čo jej ocko aj babička zakázali ... je v opustenom, strašidelnom dome s cudzincom, ktorého vidí prvý krát v živote - Yukio ani len nieje z Kiri! Ona sa ale nebojí - páči sa jej to. Pocit ktorý nevie opísať slovami je vzrušenie!* Je to zábava. *Oznámila mu a pokúsila sa odtlačiť neúspešne dvere aby mohla vojsť do vnútra domu.*
Yukio: * Yukio je nyní pouze jako obyčejný doprovod, který Haruku doprovází, tam kam ona určuje což je nyní ten starý dům. *Vedeš kam, se půjde dobře? Já jsem tu pouze jako tvůj doprovod nic víc. *Informuje ji Yukio s úsměvem. Samozřejmě to kam jdou se Anbu kteří je sledují, vůbec nelíbí. Tak Sledují cizince a svou Jinchuriki tak je jasné že budou opatrní ale ten dům je místo kam vlastně neuvidí. *
Haruka: *V prvej chvíli sa automaticky načiahne za jeho rukou, no zarazí sa a zovrie ju do malej pästičky.* Zvládnem to, nebojím sa. *Vyhlásila nekompromisne a vstúpila na zarastený chodníček vedúci do záhrady. Bola prerastená burinou, trávou tak vysokou, že jej siahala až po kolená, no vedela si predstaviť, že to muselo byť za svojich čias úchvatné miesto.* Uaaaa. *Vypustila a horko-ťažko sa vyštverala na schodíky vedúce do vnútra domu. Nakukla do pootvorených dverí.*
Yukio: Zakázané? Ty znáš nějaký zákon, který zakazuje chodit na místa, které nikomu nepatří? Tak o ten dům se nikdo nestará a nemá žádného majitele, takže je to prakticky veřejný pozemek ne? *Yukio sice ví, že to tak úplně zase není ale částečně má teoreticky pravdu. *Ale pokud chceš tak mě teda můžeš chytit za ruku. *Nabídne ji Yukio s úsměvem. *
Haruka: *Na jeho otázku chvíľu nereagovala. Nie žeby nad tým nikdy pred tým nerozmýšľala ale..* Neváham preto, že by som sa bála duchov, vážne! Ja na strašidlá neverím. *Objasnila mu rýchlo keď si všimol jej váhanie.* Ale nieje to zakázané? *Opýtala sa nevinným hláskom a v duchu premýšľala čo by na to povedala babička.*
Yukio: *Lepší průvodce vesnicí snad ani nemůže existovat. Yukio má opravdu radost z toho že tu nemusí bloudit jako trouba. Poslouchá každé slovo, které Haruka řekne se snaží Yukio zapamatovat. Díky jejímu vysvětlení ví jak se kam dostat bez zbytečného bloudění. Yukio si to chce zapamatovat co nejvíc věcí mu Haruka řekne. To co ho ale opravdu zaujme je ten pribeh o tom domě a dívce jménem Via Arashi.*Fascinující příběh ale zároveň i celkem smutný nemyslíš? *Yukio si ten dům prohlíží velice pozorně. *Chceš se podívat dovnitř?
Haruka: *Nadšene prikývla až jej pri tom poskočili jej dlhé, biele kučierky.* Tak poď za mnou! *Usmiala sa a ukázala prstom na trhovisko na námestí.* Bránu si už videl, však? Rovno od brány sa týči dojo, je to taká akadémia pre skúsenejších ninjov. Chodia tam trénovať hlavne vtedy keď ich omrzí tréningova oblasť zlomených kostí. *Začala vysvetľovať a prišla k ceduli ktorá ukazovala na 4 rôzne strany.* Z námestia sa dostaneš do všetkých štyroch klanových častí Kirigakure. Doragon, Kansetsu, Tekubi a Modoru - odtiaľ som ja. *Šťastne a hrdo sa na neho usmiala. Začala kráčať ďalej - celkom opačným smerom.* Tamtou uličkou Minakami sa dostaneš na cintorín, policajnú stanicu k sídlu mizukageho a do vezenia. Je tam ale aj reštaurácia. Veľmi slušný podnik a varia tam úžasné dobroty. *Nadchla sa, no aj tak kráčala iným smerom.* Toto je ulica Hokori - na konci je nemocnica, knižnica a akadémia do ktorej chodím. *Zastavila pred prázdne vyzerajúcim domom.* Ale vziať som ťa chcela sem. *Pozrela sa na opustený dom, potom na Yukiu a zase na dom.* O tomto dome som počula veľa strašidelných príbehov. Žilo tu vraj dievča, bolo krásne, šikovné a nadané na ninjutsu.. Bola v mojom veku keď sa to stalo .. a bola jinchuuriky Rokubiho.* "Bola jinchuurki ako ja." *Pomyslela si - z časti ju ten príbeh fascinoval aj kvôli tomu a tiež kvôli faktu, že jej maminka zomrela pri pôrode rovnako ako jej.* Bola sirota, jej maminku Hanaogi si vzal nasilu za ženu zlý človek - ušla mu, no ostala tehotná a ... zomrela pri pôrode. To dievčatko ktoré sa jej narodilo sa volalo Via Arashi, vychovával ju jej strýko. Vyzerali ako krásna rodinka, dával na ňu pozor - možno trochu prehnaný ale vravelo sa, že sa o ňu bojí - aby sa jej nestalo to čo jej maminke. Všetko vyzeralo idilicky až do toho večera - vznikol tu požiar, zadná strana domu vzbĺkla v plameňoch a ľudia začali hovoriť desivé historky. Viu si vraj jej strýko chcel zobrať nasilu rovnako ako jej zlý otec jej maminku, ona mu však ušla. Ďalšia teória bola, že ju uniesol nukenin, ktorý tu v ten večer narobil taký rozruch. Tak či tak.. od toho večera ju už nikdy nikto nevidel - jej strýko zomrel v ten večer a pravda zostala zahalená tajomstvom. *Otočila sa na neho.* Nieje to fascinujúce?
Yukio: Nejsi mi dlužná vůbec nic. Já to udělal rád. *Odpoví Yukio s úsměvem a když předá Haruce věci tak ho překvapí to její objetí. Ale tak nebrání se a obejme ji. *Opravdu se nic neděje, já to dělám rád. Takže ukážeš mi to tu? Jsem zvědavej jak vypadá vesnice ve které žije Haruka-Hime. *Yukio se snaží být opravdu hodný a milý a tentokrát to ani nemusí předstírat, jako to dělá u mnoho jiných lidí. *
Haruka: *Do korán otvorila pusinku.* Yukio-san! *Zažmurkala a sčervenala. Nechcela aby jej kupoval veci, no keď sa tak už stalo - bola neistá čo robiť. Gobi-sama ju učil, že darček sa musí prijať, vraj by bolo veľmi neslušné odmietnuť, no babička jej hovorila niečo iné.* Arigatoo.. *Povedala nakoniec a bola odhodlaná byť tou najlepšou sprievodkyňou vôbec.* Vynahradím ti to! Som teraz tvojou dlžníčkou. *Prijala od neho balenie shurikenov, senbonu aj drôtiku a odložila si to do svojej kapsičky aby ho mohla objať.*
Yukio: Je to krásný kunai Haruko-Chan. *Yukio se otočí na prodavače a usměje se. *Chci ještě sadu Shurikenů, Senbonů a ocelový drát. *Yukio za to položí útratu na pult (15 Ryo) a to co koupil, vezme pro Haruko. *Tak teda můžeme jít ne? Nebo chceš ještě dalšího? *Zeptá se zvědavě Yukio a věnuje ji jeden dlouhý pohled. * „Tak by mě zajímalo, jak je možné že mám stále pocit, že je z ní cítit mocná Chakra.“ *Zeptá se Yukio sám sebe v duchu a poté pohladí Haruku opět po hlavě. *
Haruka: Uhm.. hai Yukio-san! *Prikývla so sladkým úsmevom na perách a položila na pult drobné. Musela sa načiahnuť keďže pult bol dosť vysoko - ledva tam dala svoju rúčku.* Úctivo zdravím predavač-san! Poprosila by som vás o predaj jedeného z vašich kunajov. *Pravdepodobne ju ani nebolo vidno až kým sa predavač nenahol ponad sklenený pult. Uškrnul sa - možno by mal nejakú uštipačnú, nepeknú poznámku ale nič nepovedal - netrúfol si keďže tu bola s tajomným cudzincom.* Yukio-san, aha! Nieje úžasný? *Mala z neho radosť rovnako ako by mala aj z luku. Ah v jej rokoch by mala rovnakú radosť aj z pohladkania mačky.*
Yukio: Mě to nevadí klidně ti na to dam. Řekněme že to je platba za to že mě tu provedeš. Ale pokud chceš ten kunai tak teda kunai. *Řekne Yukio s úsměvem na tváři a pohladi ji znova po hlavě. *A můžeš mi normálně tykat dobře? Mě to nebude vůbec vadit spíš mi to tak bude příjemnější.
BlueBoard.cz ShoutBoard