Přidej zprávu »
--: --
Ziki: *Ziki se znovu rozhodl zajít za babičkou, aby mu řekla více o meditaci, kterou s ní nedávno cvičil. Oblékl se tedy a vyrazil. Babička zrovna vstávala a dopíjela svou kávu. Když Zikiho uviděla, jak vchází do jejího pokoje, usmála se a vlídně ho přivítala.* Dobré ráno Ziki! Co bys rád? *Ziki se usmál a opětoval pozdrav.* Ahoj babi, chtěl bych se jen zeptat, jestli neznáš nějaké pěkné, tiché místo, kde bych mohl meditovat. *Babička nebyla ráda, že chce Ziki meditovat sám, přeci jen, představovala si, že budou meditovat vždy spolu, ale nechtěla znít jako sobec, který si uzurpuje jeho čas, jen aby nebyla sama, takže se hluboce zamyslela a pokračovala.* Noo, je tu jedna taková památná hora, když jsme byli s tvým dědečkem ještě mladí, často jsme se tam chodívali podívat. Prý na té hoře kdysi sám Rikudou sennin zabránil obrovské potopě, je to takové posvátné místo. Určitě tam budeš mít klid, který hledáš. *Ziki poděkoval a ještě chvíli si s babičkou povídal, aby se neřeklo, že jí šel navštívit jen kvůli informacím. Poté se s ní rozloučil a došel si domů ještě pro pár onigiri na cestu, kdyby dostal hlad a vyrazil. Podle babiččiných instrukcí k cestě došel k jakýmsi dokům a v dáli už byla vidět hora, o které jeho babička mluvila. Říkal si, jestli to prubne přes vodu, nebo jestli se nechá za nějaké to ryo přepravit některým z převozníků, ale nakonec se rozhodl, že když už je ninja, proč by měl být vázán neninjovskými problémy. Díky Suimen hokou no waza tedy vstoupil na vodní hladinu a vyšel vstříc hoře. Jak se přibližovala, Ziki se víc a víc těšil. Všiml si, že hora má zajímavý vrcholek malinko podobný útesu, takže z něj bude nádherný výhled. Když došel k hoře samotné, pomocí Kinobori no waza jí vystoupal, jako by to byla jen procházka po hladce vyasfaltované silnici. Když došel na vrcholek hory, našel si hladké místo, kam by se mohl posadit a užíval si chvíli výhled. Už z hory bylo vidět zpět k dokům, přes které sem přicházel a pár loděnic z nich vyplouvajících. Byla to nádhera, krásnější výhled Ziki ještě nikdy nezažil, ale nebyl tu jen proto, aby se podíval na doky z ptačí perspektivy, takže vytáhl dýmku, kterou mu babička půjčila na cestu a zapálil náplň. První nasátí už nebylo tak intenzivní, jako při jeho prvním pokusu o meditaci, takže si rovnou do plic pustil i další, větší kus kouře. Jeho tělo se znovu dostalo do stavu jako minulý týden, skoro nevnímal svou fyzickou existenci, ale stále si přišel, že je plně pod kontrolou na svým tělem. Zavřel oči a pokoušel se znovu na nic nemyslet. Občasně měl potíže, protože co si budeme nalhávat, je to teprve jeho druhý pokus, ale už cítil, že se v tom zlepšuje. Chvílemi už se dostával do stavů, kdy byla jeho mysl naprosto čistá a najednou mu hlavu zaplavila obrovská hromada myšlenek, u kterých si Ziki přál, aby měl u sebe nějaký notýsek, aby si je mohl zapsat, no bohužel si žádný nevzal a tak si musel vystačit se svou dlouhodobou pamětí. Jednou za půl hodiny vždy nasál velký kus kouře z dýmky, aby ho koncentrace neopustila a takto dohromady meditoval na vrcholku hory asi šest hodin. Přesně na minutu po šesté hodině se rozhodl, že už meditoval dost, jeho nohy už prakticky „srostly“ s kamenem, na kterém seděl a tak se s menšími obtížemi zvedl a přidusal žhavou bylinku, která vyplňovala dýmku. Najednou Zikiho přepadl hlad, což je pochopitelné, když šest hodin se ani nenapil. Naštěstí si s sebou vzal tři onigiri a tak jednu za druhou zhltnul. Poté se ještě napil vody, kterou si přinesl a sestoupal z hory. Když se pak procházel zpět krajinami domů, všiml si, že je mnohem více vnímavý k detailům. Dokázal lépe vnímat prostředí a i malé nepatrné změny v terénu, což se mu velice zamlouvalo.* „Páni… Ta meditace asi k něčemu fakt je.“ *Pomyslel si a s úsměvem si vykračoval dál. Když přišel domů, už byla téměř tma a tak se ho rodiče vyptávali, kde byl, co dělal a tak dále. Ziki jim řekl o meditaci a poté si uvědomil, že babičce nevrátil dýmku. Zvedl se tedy ještě ze židle a vyrazil k ní. Už spala, takže jí dýmku položil na noční stolek a vrátil se zpět domů a spokojeně usnul.*
---: ...
Liath: *Byla tu z jednoduchého důvodu. Spolu se svým týmem a učitelem plnila misi na lov zvláštního zvířete, které se tu mělo vyskytovat. Jednalo se prý o nějakého vzácného tvora, který byl na pokraji vyhynutí. Sice tuto misi nedostal jen její tým, ale to nevadilo. Ji zajímala jen její skupinka.* Hodil by se nám nějaký stopovací pes. Stejně nechápu, jak může někdo chtít Onbu ( odkaz » !A_Legend_from_the_Hidden_Leaf_The_Onbaa!.JPG),* poznamenal jen Toru, který kráčel po cestě vedl ní z pravé strany.* Mohlo to být horší. I když to nenajdeme, tak dostaneme zaplaceno,* poznamenal tentokrát Shinshi, který kráčel z její druhé strany. Nikdy nechápala podle čeho se vybírali týmy, ale byla ráda za kluky, které v něm měla. Zvlášť, když do Torua byla už od Akademie zakoukaná.* Mohli byste přestat žvanit a začít,* podotkl jen jejich sensei, který se během chvilky dostal kus od nich na vršek památné hory.* Pořád akorát kritizuje,* zamrmlala si pod nos Shinhi, že ho slyšeli akorát oni dva. Vzájemně se na sebe zašklebili. Následně se však rozhodli rozdělit, začíc hledat každý zvlášť v jiné části. Shinshi zůstal v okolí skal a vody, zatímco Toru zamířil kousek dál k jakýmsi vyšším travinám s rozmístěnými skalisky a Liath zamířila dále od ostatních do lesa. Sice byl trošku z ruky, ale také bylo třeba se tam porozhlédnout. Byla z nich tří nejvšímavější tak dostala nejnáročnější terén. Pátrala už víc jak dvě hodiny stylem, že šla po zemi i po větvích stromů od kterých se odrážela. Nenašla však nic, co by se podobalo na hnědého tvorečka. Za hodinu měla sraz s kluky a senseiem aby si řekli či něco našli. Dávala si zrovna menší pauzu aby se mohla napít, když zaznamenala pohyb. Ten ostatně zaujal její pozornost a tak se vydala daným směrem odkud pohyb viděla. Přemýšlela či je to její cíl. Přeci jen jim nikdo neřekl jak rychlé to zvířátko má být. Trvalo to dalších deset minut než spatřila tvora podruhé. Přesněji zaslechla šustit křoví a zahlédla špičku rezavohnédého ocasu. Načež následovalo štěknutí a zvuky které připomínali boj. Zastavila se kousek od keře ze kterého poté, co povyk utichl vykročila liška. I když se zdála být o něco mohutnější a vzdáleně měla i rysy psa či vlka. Odložila mrtvého zajíce na zem a pronikavýma očima se zahleděla na děvče.* Proč mě sleduješ?* optal se jen klidně lišák. Následně se jen posadil, obtočíc si huňatý ocas kolem nohou. Liath celkem zaskočilo, že na ni liška mluví. Věděla, že některá zvířata dovedou mluvit, ale to byla zpravidla Kuchiyose. Proto jen chvíli zaraženě stála naproti lišce. Pak ale zatřepala hlavou a omluvně se zazubila.* Eh, promiň. Hledám jednoho tvora v rámci mise a spletla jsem si tě s ním. Neviděla jsem tě pořádně a byla jsem zvědavá či jsi Onbu nebo ne,* odvětila jen trošku rozpačitě. Přišla si zvláštně mluvit s liškou. Ještě zvláštněji si poté přišla když měla dojem, že se liška usmála. Což šlo sice opravdu špatně odhadnout no dětská fantazie pracuje.* Bohužel tvor kterého hledáš nejsem. I když jsem ho nedávno zahlédl,* odvětil jen s poklidem lišák načež se zakousl do svého oběda. Přeci jen i on musí jíst, že.* Opravdu?!* vyhrkla překvapeně a nadšeně Liath.* Pomohl by jsi mi ho najít? Prosím, prosím. Hledám ho už několik hodin a nemám ani stopu,* požádala ho, zatímco dlaněmi třela o sebe v prosícím gestu. Sice si přišla zvláštně, ale chtěla splnit zadaný úkol. A navíc i když zaplaceno dostanou i když tvora nenajdou, tak za nalezení byla odměna podstatně vyšší. Lišák však neodpovídal, přežvykujíc zajíce. Sice byla Liath netrpělivá no nenaléhala dokud jedl. Sice si přišla naráz i celkem trapně, tudíž sklopila pohled aby na něj při jídle nezírala. Což se lišákovi celkem zamlouvalo a také ho to pobavilo. Což toto pobavení zřejmě byl následně důvod pro další slova.* Dobrá tedy, tak pojď za mnou.* Vybídl ji jen, kdy k němu Liath nadšeně zdvihla pohled. Nenapadlo ji, že by to mohla být past nebo že by tu byl lišák s nějakým člověkem. Což sice nebyl, ale měla by být opatrnější. Každopádně teď následovala lišáka, který jak si teď všimla byl podstatně větší než běžné lišky. Jaksi tomu předtím nevěnovala pozornost.* Díky, vážně moc.* Zazubila se jen na lišáka, který se po chvíli zastavil kus od mýtiny.* Tiše,* pokáral ji jen, přiložíc čenich k zemi. Nepřekvapilo ho, že se zvířátko od doby, co hu to zahlédl přemístilo. No měl dost dobrý nos na to, aby ho dovedl vystopovat. Poklusem se vydal po stopě, brzy zastavíc u jednoho stromu. Zdvihl hlavu k jeho koruně a kývnutím hlavy dal na znamení, že cíl je tam. Liath též mlčky pokývla, vyskočíc si na větev. Než se však stihla ohlédnout, tak ucítila něco na zádech. Téměř nadskočila.* Oooonbuuuuu* vyjeklo jen zvířátko na jejích ramenou. Ať zkusila, co zkusila tak se jí nepovedlo tvorečka od tamtud sundat. Povzdechla si, seskočíc za lišákem, který se pobaveně šklebil. Alespoň Liath to tak připadalo.* Hodně štěstí s jeho sundáváním pak,* poznamenal jen lišák nad čímž si Liath povzdechla.* Bude mi s tím muset někdo pomoci no. Každopádně ti děkuji. Mám však ještě dvě otázky.* Odvětila Liath, následně však pokračujíc.* Chtěla bych vědět tvé jméno. Já jsem Liath. Liath Murasaki,* představila se jen na což lišák chvíli zamyšleně mlčel. Liath by celkem zajímalo nad čím přesně přemýšlí.* Ashiato,* představil se nakonec lišák. Liath se pousmála.* A ta druhá... Jakto, že umíš mluvit? Myslela jsem, že to dokáží jen Kuchiyose.* optala se na což lišák opět chvíli mlčel, jako by si rozmýšlel odpověď. To lidské mládě se mu celkem líbilo a tak se nakonec rozhodl odpovědět.* Protože jím v podstatě jsem. Mám však rád společnost a tak se potuluji po okolí i když mě nikdo nepřivolá,* vysvětlil jí.* Ahááááá* podivila se Liath. Překvapilo ji to. Přeci jen co slyšela, tak lišky byly spíše samotářská zvířata. I když netušila, že tahle liška je poloviční vlk.* A mohla bych tě někdy zavolat? Kdybych potřebovala pomoc, nebo jen abys měl společnost?* vyzvídala dál. Dočkala se však nejdříve dalšího, podstatně delšího mlčení.* Počkej tu,* ozvala se nakonec odpověď a než stihla něco říct, tak lišák zmizel v křoví.* Onbuuuu!* zavrnělo jen spokojeně zvířátko na jejích ramenou. Netušila, že je to jen mládě a pravděpodobně ztracené nebo osiřelé. Trvalo to asi deset minut než se lišák vrátil. Liath už jaksi zapomněla na čas a že by měla vyrazit na místo srazu.* Kam jsi šel?* vyzvídala Liath, když se lišák zase objevil, ale překvapeně zmlkla, když si všimla celkem velkého svitku, který držel v tlamě. Asi to nebylo moc příjemné no neptala se na to. Raději. Místo toho zvědavě sledovala, jak lišák položil svitek na zem.* Rozviň to,* vybídl ji jen a ona poslechla. Byla zvědavá, co to je.* To je smlouva. Když ji podepíšeš svou krví, tak pak budeš schopná přivolávat lišky,* vysvětlil jí jen Ashiato přičemž se Liath rozzářila očka.* To vážně?* vydechla jen, zaboříc palec do úst kde se opravdu silně kousla. Slabě usykla jak to zabolelo a ona na to ještě nebyl zvyklá. Následně jen načmárala krví svůj podpis na místo kam jí lišák packou ukázal. Ten se následně jen protáhla a vyčkal až krev zaschne a Liath svitek opět sroluje.* Zřejmě nebudeš schopná vyvolat hned mě, ale to časem půjde.* podotkl jen než uchopil svitek a opět zmizel. Musel ho přeci opět schovat. Než se však vrátil, tak se lesem rozlehli dva hlasy.* Liaaath!* křičeli jen přičemž sebou dívka překvapeně škubla.* Onbuuuu!* zamrmlalo jen zvířátko čemuž se musela pousmát. Úplně zapomněla na svou misi i na sraz.* Shikashi! Toru! Jsem tady!* křikla jim nazpět zatímco přemýšlela o lišákovi. Tušila, že teď už se neobjeví, když přišli chlapci a měla pravdu. Ostatně ty celkem překvapil tvoreček na jejích zádech. Dokonce se jí ani neptali jak se jí ho podařilo nalézt. Alespoň ne hned. Tak či tak jim neměla v úmyslu říkat o lišákovi. Alespoň ne zatím.* Kde je sensei?* optala se jen po chvíli zatímco se Shikashi usmál.* Rozdělal oheň. Přenocujeme u vody,* vysvětlil jen během zpáteční cesty k jejich táboru.*
--: --
Ayumi: *Postaví sa s Akashim na chrbte a rozbehne sa k sídlu. Akonáhle sa dostane dnu, nájde prvú voľnú izbu, do ktorej Akashiho zanesie. Ešte je tam celkom neporiadok, no všetko sa to uprace akonáhle bude na to čas* Dobre sa vyspi. *Pousmeje sa vo dverách a keď sa chystá na odchod, vrazí do Hotara* Pardon. *Zamrmle a Hotaru si len zívne. Predsa len je hlboká noc* Priviedla si ho? *Spýta sa a zapáli si cigaretu. Ayumi prikývne a Hotaru jej vďačne potľapká rukou po pleci. Následne Ayumi odkráčala do Akumovej izby, kde momentálne prespáva tiež. Spánok jej už dosť chýba takže ocení každú hodinku*
Akashi: *Jelikož už je hodně unavený tak využije nabídky Ayumi a nechá se nést. Přičemž sotva nestál nohama na zemi tak usnul tvrdým spánkem přeci jenom minulou noc ho otec zmlátil a tak se pořádně nevyspal*
Ayumi: *Pousmeje sa a zastaví. Čupne si pred Akashiho a nastaví ruky dozadu* Pokojne ťa odnesiem. Len mi vyskoč na chrbát. *Uškrnie sa a čaká*
Akashi: *trpělivě poslouchá všechny informace a cíle organizace mu příjdou dost férové a docela se mu i zamlouvají dokud mu cesta nepříjde už strašně dlouhá*Za jak dlouho budeme vůbec v cíli?*zeptá se zvědavě a už se mu i sem tam přivřou oči jak je unavený*
Ayumi: To znie dobre. *Pousmeje sa a kráča ďalej. Cestou Akashimu rozpráva o cieli ich organizácie, ktorým je v podstate dosiahnutie mieru na zemi. Rozpráva mu takisto aj o Hotarovi, no pre istotu jeho meno nespomenie*
Akashi: Spíše se snažím zaměřit Ninjutsu ale snažím se mít i na slušné úrovni Taijutsu abych se mohl i dobře bránit a spolupracovat s Kuramou*pousměje se a dál ji v klidu následuje přičemž se podívá na svou pásku Iwagakure kterou má kolem pasu uvázanou*
Ayumi: *Stiahne si tričko a vyrazí k sídlu. Nerobilo jej problém odhaliť kúsok seba, chlapec je v Kazukiho veku a pred Kazukim sa nehanbila nikdy* Čomu sa venuješ, chlapče? Mám na mysli zameranie techník. *Už kráča vo svojom typickom čiernom tielku a červených kraťasoch. Pásku Kumogakure s preškrtnutým znakom má uviazanú okolo krku*
Akashi: Technika sice byla silná ale nejspíš jo jen bude mít těžké zranění bych řekl zasáhla jsi ho dost dobře*pousměje se přičemž to že odhaluje bříško a tím se vpodstatě trochu odhaluje na to nereaguje jelikož je stále ještě malý kluk a nepřjde mu na tom nic moc zvláštní*
Ayumi: *Zdvihne jedno obočie a rozhodne sa zastaviť. Posadí sa na zem a dá si dole roztrhaný plášť. Nadvihne si tričko a odhalí bruško. Položí na neho svoju pravú ruku a tá začne žiariť zelenou farbou. Ayumi si vylieči rany od kunaiov a pozrie smerom odkiaľ prišli* Čo myslíš, preberie sa ešte tamten chudák? *Naráža na jedného člena ANBU, ktorého pred chvíľou sknokautovala*
Akashi: Zatím jsem ovládl jen dva ocasy od Kuramy řekl že na další ještě nejsem připravený...Vycházíme spolu dobře vpodstatě ho beru jako svého rodiče*ušklíbne se nad představou té obrovské lišky jako otce* "A jestli s tím máš problém tak si škubni" *pošle myšlenku Kyuubimu a ten se jen rozesměje* "Prcku myslím že jednou moje výchova bude ještě lepší doufám že budeš víc po mě "synku". " *díky tomu co mu odpověděl Kurama se pousmál a vypadal jako magor když se z ničeho nic začal usmívat*
Ayumi: *Pri spomienke na svojho brata posmutnie. Po tom, čo sa stalo naposledy spolu neprehovorili* Áno. *Povie stručne a nadýchne sa, aby opäť prehovorila* Lenže ani len netuším ako sa má... Sme v spoločnej organizácii, no veliteľ akoby tušil, že niečo nie je v poriadku a posiela nás na misie tak, aby bol vždy minimálne jeden zo sídla preč. Takže už pár mesiacov som ho nevidela. *Rozhovorí sa a pozrie na Akashiho* Nevie ovládať chakru svojho démona a často mu to prerastá cez hlavu. *Uškrnie sa a postrapatí Akashiho vlasy* Snáď ty nebudeš rovnaký prípad.
Akashi: Tvůj bratr je Jinchuuriki?*zeptá se zvědavě protože nikdy žádného jiného nepotkal a možná by se s někým takovým i rád setkal přece jen je to zajímavá zkušenost*
Ayumi: Môj brat tiež nikomu nič nespravil... A bol šikanovaný. A preto som ostatných šikanovala za neho. *Uškrnie sa pukne si kĺby na rukách. V tvári má diabolský úškrn, ktorý však o chvíľu vystrieda milý úsmev*
Akashi: Jo...Nemusím to tajit chci zabít svého otce, současného Tsuchikageho...Proto se musím stát vážně silným abych ho zabil a zabil všechny co mě nesnášel...Co nesnášely nás...Kurama nikomu nic z nich neudělal a stejně nás nenáviděly...*začne říkat tak ledovým tónem který snad u dítěte jeho věku není možné slyšet*
Ayumi: *Prikývne a kráča ďalej. Čosi ako súcit už ani v slovníku nemá, tak na to ani nereaguje* Nikto to nemá jednoduché. *Povie učiteľským tónom a popri chôdzi si prezrie Akashiho od vrchu po spodok a naopak* Chceš zabiť svojho otca? *Usúdi po dôkladnom rozbore toho, čo sa dozvedela za posledných pár minút*
Akashi: Tak nějak nevím co by jsi chtěla slyšet...Od malička jsem byl mlácený vlastním otcem a matka to všechno přehlížela brala mě jako monstrum...Jediný kdo mi zůstal byl Kurama který mě vpodstatě i vychoval*nějak se rozpovídal ale pokrčil nad tím rameny protože neprozradil nic důležitého*
Ayumi: Povedz mi niečo o sebe, Akashi. *Vyzve chlapca a vezme si z vrecka kapesíček. Začne si utierať krv z plášťa, no bohužiaľ márne. Krv sa zmýva ťažko a keď sa vráti do sídla, plášť môže rovno zahodiť*
Akashi: Fajn tak teda vyrážíme*zeskočí z kamene a spokojeně si jde za tou holkou přičemž v hlavě se mu odehrává myšlenka jak sám zabíjí svého otce* "Vrátím mu všechny ty roky které mě mučil" *pomyslí si přičemž se mu dostane nečekané odpovědi od Kuramy* "Za nás za oba"
Ayumi: Budeš silný minimálne tak ako ja. *Žmurkne na neho a poobzerá sa naokolo, či sa náhodou niekto nepribližuje* Mali by sme vyraziť. *Zahlási a začne kráčať smerom k sídlu svojej organizácie*
Akashi: *sleduje ji a sem tam jde z něj cítit připravená Kyuubiho chakra ale nakonec sleduje její ruku a chakra Kyuubiho zmizí*Fajn...Akashi Mitsunari*přijme její ruku a lehce se pousměje*Doufám že splníš to že budu dost silný...
Ayumi: *Podíde ku chlapcovi. Plášť Fumetsu má stále celý od krvi a mierne zakrvavené má aj ruky. Vystrie ku chlapcovi svoju pravú ruku* Som Ayumi... Kurosawa Pakura. *Prvýkrát v živote sa predstaví celým svojím menom* A rada ti k tvojmu snu dopomôžem. Ak ma budeš nasledovať.
Akashi: *nedůvěřivě se na ni podíval a potom si zhluboka povzdechl*Můj sen je stát se dostat*Dostatečně silným abych někoho mohl zabít...Proč to chceš vědět?*zeptá se ji hned obratem a nedůvěřivě ji sleduje přičemž je připravený v případě útoku se bránit všemi prostředky*
Ayumi: *Pohodlnejšie sa oprie o strom a pokúsi sa o jaksi-taksi úsmev. Zvedavo pozrie na chlapca pred sebou* Chlapče, aký je tvoj sen? *Spýta sa úplne odveci. Akoby sa mu pred chvíľou vôbec nevyhrážala smrťou* /Treba na to ísť manipulátorsky... Pekne krôčik po krôčiku/ *Pomyslí si a v duchu sa uškrnie*
Akashi: *Akashi se zamračí a vypadá vážně vztekle. V tu samou chvíli začíná zuřit i Kyuubi který uvnitř Akashiho šíleně hlasitě vrčí*Nevyhrožuj mi a řekni mi co po mě chceš když mě chceš odvézt...
Ayumi: *Zdvihne jedno obočie a mykne ramenami. Vytiahne spoza chrbta zavesený bodec a oprie ho spodnou stranou o zem asi pol metra od seba. Výhražne pozrie na chlapca pred sebou* Ak nepôjdeš dobrovoľne, pôjdeš násilým. A ak pôjdeš násilým, pôjde len Kurama. /To by možné síce nebolo ale čo ten o tom môže vedieť... Je to ešte decko./ *Pomyslí si a nespúšťa z neho zrak*
Akashi: *Chvíli dívku sleduje i po tom co na něj promluví než se ušklíbne*A co když se mi nechce s tebou nikam jít?*řekne ji s úšklebkem na obličeji a vůbec se nestará o to jestli by mohla být nebezpečná, i on není žádný slaboch* "Co myslíš Kuramo-kun, asi bude nějak nesmrtelná co? A vadí mi že nám říká maličký vždyť ty jseš obří"
Ayumi: *Už-už siaha po svojom bodci, keď odrazu ninja zdrhne. Za hlavou sa jej zjaví hádam tisíc kvapiek potu a nechápavo zdvihne jedno obočie* Ale no ták... Sranda ešte len začínala. *Namrzene oduje peru a bodec schová. Pozrie na chlapca, ktorého má priviesť do organizácie. Pomalým krokom začne kráčať smerom k nemu a zastaví sa asi meter pred ním* Pôjdeš so mnou, maličký. *Prehlási a pozrie na svoj zakrvavený plášť* /To nevyperiem.../ *Povzdychne si a oprie sa o strom za ňou*
Akashi: *ANBU sledoval tu holku s vykulenýma očima a i když ho jen kunai hozený zpět jen řízl na tváři tak spadl na zadek odkud se z šoku rychle začal sbírat a utíkat pryč protože byl nehorázně vystrašený. Akashi se mezitím koukl na onu dívku co ANBU přepadly a posadil se do tureckého sedu na kameni* "Není špatná co myslíš? Zbavila mě těch perverzáků" *ušklíbne se a Kurama se tomu začne nehorázně smát svým temným hlasem*
Ayumi: *Kunaiom sa ani nesnaží vyhnúť. Väčšinu schytá do brucha, dva dokonca tam, kde sídli jej srdce. Len sa uškrnie a kunaie z tela jeden po druhom vytiahne. Jeden z nich si začne točiť na prste. Po chvíli ho hodí smerom na druhého člena ANBU jednotky. Avšak, nesnaží sa ho trafiť. Ide jej len o jediné - aby sa kunai o ninju minimálne oškrel a zapichol sa na strom za ninjom*
Akashi: *I když ANBU byly docela slušně vycvičeni do akcí se moc nedostávaly a proto byly dost zaskočeni díky, čemuž ten blíž k útoku to plnu silou schytal a druhý člen ANBU stihl odskočit bokem a když viděl dobře na svého soupeře vrhl asi deset rychlých kunaiů přesně mířených na dívku. Akashi mezitím jen vyskočil na kámen vedle něj protože zrovna dokončil svou potřebu a sleduje to. Je mu docela fuk co se děje ANBU členům i když jsou z jeho vesnice*
Ayumi: *Chlapec sa k nej začne približovať. Kúsok od nej vykonáva svoju potrebu, pričom sa Ayumi objaví za hlavou kvapka potu* /Takže sú mu stále za zadkom... Hm... Čas na show./ *Uškrnie sa a spraví niekoľko ručných pečatí. Následne vyšle proti dvom členom ANBU jednu zo svojich najsilnejších techník: Katon Endan, dúfajúc, že trafí minimálne jedného*
Akashi: *Akashi se rozhlížel u památné hory a zatím to nevypadalo špatně ale celou tuhle zatracenou situaci mu kazili ti dva ANBU kteří mu byly pořád u zadku*Héééj jdu se jen vyčůrat tam za ten obrovskej šutrák tak aspoň tam nečumte vy perverzáci!*křikne na členy ANBU a zaleze si za obří kámen. Čirou náhodou hned za druhým vedle je jedno děvče kterého si Akashi nevšimne protože stojí zády k ní a v klidu vykonává svou potřebu*
Ayumi: *Nachádza sa na pamätnej hore. Má za úlohu priviesť syna Tsuchikageho. Netuší síce prečo, no Hotarove rozkazy počúva na slovo. Mieri si to do Konohy, keď odrazu začuje hlasy. Okamžite sa schová za najbližší krík a učupí sa, aby ju nebolo vidno* /Že by.../ *Pomyslí si a pozrie na fotku dieťaťa, ktoré má priviesť. Zhoduje sa s červeno-vlasým chlapcom pred ňou* /Ako sa k nemu dostať... Sú tam dvaja členovia ANBU jednotky. Jednoduché to nebude... Jedine že by boli rovnakej úrovne ako ja./ *Uvažuje nad bojovou taktikou, no rozhodne sa najprv počkať na približné reakcie členov ANBU*
Akashi: *Akashiho probudilo až ranní slunce, když se vzbudil tak se rozhlédl po pokoji který byl dost doničený ze včerejší noci. V hlavě mu pořád živě hrálo jak s ním otec házel po místnosti a mlátil ho za to že není dostatečně silný. Pomalu vstal z postele kvůli bolestem po celém těle které se už zvětší části stihly díky Kuramovi zahojit ale i tak byl samý šrám a modřina. Přešel do koupelny kde se narychlo osprchoval a udělal ranní hygienu. Jen co vypadl z koupelny vzal si černé třičtvrťáky, černé tílko a sluneční brýle. Už oblečený vyskočil z okna svého pokoje na ulici. Když by venku šel do restaurace kde snědl dva rameny a potom už mířil k bráně vesnice. Dnes měl v plánu se podívat na památnou horu. Šel dlouho než došel až k oné hoře a celou dobu si uvědomoval že ho sledují dva ANBU pověření otcem aby ho hlídaly, ale ne proto že byl jeho syn ale proto že měl v sobě zbraň Iwagakure*
BlueBoard.cz ShoutBoard