Přidej zprávu »
Aishi: *Jak se tak Aishi prochází po vesnici a přemýšlí, co bude dále. Pak do ní najednou někdo narazí.* Hej zkus trochu dávat pozor na cestu, *řekne Aishi a dívá se na onoho kluka.* 'Ach jo, snad si dá už příště pozor,' *pomyslí si dívka.* Mimochodem jak se jmenuješ, *zeptá se Aishi onoho kluka.*
Tanjiro: *Tanjiro se dál procházel ulicemi a přemýšlel. Ruce měl založené v rukávech svého kimona. Procházel se klidným pomalejším krokem, až to vypadalo, že je stracený a nezná cestu. Sem tam narazil do nějakého člověka co šel okolo, a tak se jim hned omlouval. *
Aishi: *Aishi se ráno probudila celkem brzo, jako poslední dobou, když trénuje na chuuninské zkoušky, na kterých by už tentokrát chtěla uspět. Vyrazí do koupelny, kde provede raní hygienu a poté se vrátí zpět do svého pokoje kde si oblékne černé tričko, modré kraťasy a černou mikinu. ( odkaz » ) Poté se rozejde z pokoje dolů po schodech do kuchyně a pustila se do snídaně, kterou měla nachystanou na stole. Po jídle po sobě uklidila a pak se pomalu vydala zpět do svého pokoje, kde si vzala Onikusari, katanu a pouzdra se zbraněmi. Poté se pomalu vydá do ulic Kumogakure.*
Tanjiro: *Tanjiro se dneska rozhodl, že se půjde ven projít. Oblékl si na sebe bíle kimono a dřevěné boty ( odkaz » ), a vyrazil ven. Po vesnici se rád procházel a přemýšlel nad tím, jaké to bude, až se stane ninjou. Často krát se takhle procházel ve svých myšlenkách a strácel pojem o tom kam jde nebo jak dlouho jde. * "Jaké to asi bude, až budu ninja? Budu silný nebo slabý?" * Podobné myšlenky se mu často honily hlavou a stávalo se že sem tam do někoho narazil. Foukal pěkný příjemný větříček a slunce svítilo. Nebylo horko, ale ani zima, bylo to něco mezi, takové to příjemné počasí. *
---: :---
Nigaro Hazayatsu: Haaaachaa! *Povzdechl po probuzení Nigaro a odkopl ze sebe deku. *Tak dneska je ten velký den kdy se stanu pravým Shinobi.*Řekl a došel si na záchod. Po vykonání potřeby, si umyl ruce a rovnou když už byl v koupelně, sáhl po kartáčku na zuby, pastě a pustil se do čištění zubů.*,,Nigaro, dneska tě čeká geninská zkouška. Ukážu jim že já na to mám. Pff.. tři techniky zvládnu levou zadní. Hlavně si musím zpomenout na ten tvrdý trénink, který jsem kvůli tomu dělal." *Do čistil si zuby a šel se do pokoje převléknout. Nasadil si kraťasy , tričko a pak běžel do kuchyně se na jíst. Nigarovo máma je dneska v práci tak si musí udělat snídani sám. Tak si udělal vajíčka.*"mňam"*dojedl* Je čas jít Nigaro.*Řekl si a odnesl nádobí. Po té si vzal boty , svojí čutoru kterou si naplnil vodou a šel si obléct boty. Vylezl ven před barák a jen tak tam stál.* "Jde se na to." *Povzbudivě zapřemýšlí a spojí ruce.* Henge! *Okolo Nigara se vytvořil mrak. Potom co se mrak rozplynul šlo vidět že se Nigaro proměnil do podoby svého učitele, který ho vyučuje na akademii. Nigaro pak radostně zapřemýšlí* ,,Učitel Itsada bude zírat na to jak jsem se naučil dobře přeměnit,, *Nigaro zrušil henge no jutsu, přeměnil se zpět na svojí podobu a vyrazil do akademie. Zachvilku přišel k akademii a v povzdálí koukal na houf dětí jak si povídají před hlavními dveřmi.* Ježiš ,,No tak počkám tady,, *Nigaro přišel k plácku vedle akademie, kde byly lavičky a sedl si na jednu z nich , z které viděl na hlavní dveře akademie. Samozřejmě tam byl předčasně, ale to mu nevadilo.* ,, Umím jen tři techniky takže je musím ukázat na sto procent. Nesmím to pokazit.,, Nesmím *Po 15 minutách čekání se konečně dveře akademie otevřeli a Nigaro mohl jít do své třídy, kde se geninská zkouška odehrává.* Dobrej den *Nigaro po vstupu do třídy pozdravil rudovlasou Raikage, starého pověřeného Jounina který je jako jeden z hodnotících a učitele Itsadu. Nigaro šel a sedl si do lavice , která je úplně vzadu.,,Raikage musí být strašně silná, chtěl bych vidět její Sharingan. Všichni o něm mluví ale já nikdy žádný Sharingan neviděl." Sharingan, hm.*Nigaro se zamyslel nad Sharinganem co vlastní Raikage a najednou se ozvalo z vedlejší lavice.* Spolužák:pst. Chceš něco říct? * Zeptal se spolužák , Nigara. Nigaro jenom kývl hlavou a čekal co mu spolužák řekne.* Spolužák: víš že Raikage se stala geninem už v 7 letech. ,, už v 7 letech ?,, *Zeptal se sám sebe Nigaro a promluvil na spolužáka.* Neděláš si že mě srandu? Však v 7 letech toho moc umět nemůžeš,si myslím. *Spolužák mu sebejistě řekl.*. Spolužák: Jasně že se stala geninem v 7 letech , říkal mi to táta a ten nikdy nelže. *Niromi přikývl hlavou* dobře věřím ti * řekl a pak si začal prohlížet starého Jounina.* ,,Ten Jounin musel být už na hodně misí. Zajímalo by mě, jak moc je dobrý." *Řekl si Nigaro o Jouninovi, mezitím do třídy dorazili všichni studenti a učitel Itsada šel zavřít dveře. Pak Raikage předstoupila před třídu a řekla žákům pár vět.* Raikage: Dobrý den, žáci a budoucí geninové. Dneska všichni víte proč tu jste, jste tu aby mohla začít vaše cesta. Cesta stát se skvělými shinobi. Shinobi kteří nás jednou vystřídají.Doufám že se vám to podaří a úspěšně tuhle zkoušku zvládnete. *Potom co Raikage domluvila si šla sednout a Nigaro jenom kouká co se bude dít dál.* ,,Takže henge no jutsu umím, tím jsem si jistý. Jako další jim ukážu.. bunshin no jutsu, myslím že po tom tréninku s Aishi bych to mohl dát." *Najednou před třídu předstoupil pověřený Jounin a řekl.* Jounin: Ahoj žáci této akademie, vidím tady spoustu dětí kteří ale dneska už dětmi nebudou. Budou z vás totiž pravý Shinobi, geninové.Věřím ale, že u toho to neskončí. Těším se až vás společně s Raikage a ostatními budeme posílat na mise, myslím že se i vy na to těšíte. Přeju vám hodně zdaru. *Domluvil a šel si sednout.* ,,Jasný že to neskončí , budu ten nejlepší ninja ve světě.,, *Pomyslel si sebejistě Nigaro a nedočkavě klepe nohou. Ke slovu se pustil učitel Itsada.* Itsada: Tak jo děti, doufám že jste se na dnešek naučili tři techniky a že jste se na tento den připravovali. Snad jste si aspoň něco z mojí výuky odnesli.*Děti se zasmáli, Itsada pousmál a potom pokračoval v řeči.* Itsada: přeju vám hodně štěstí a zdaru. Nyní ale už budeme muset začít, proto pozorně poslouchejte koho budu vyvolávat. *Šel si sednout. Nigaro jen sleduje svoje okolí* ,,tak a jde se na věc,, *řekl si v hlavě Nigaro a pak učitel začal vyvolávat žáky.* ,,Snad nebudu první, mám trému,, učitel Itsada:jako první jsem přijde Niromi Hatashi. ,,Uff, ještě že nejsem první,, *Postupně děti chodili předvádět techniky co umí a mezitím Nigaro čekal až ho učitel vyvolá.* ,,Jsem zvědavý co mi řeknou. všichni předemnou to udělali tak snad i já to dám. Hm, ale co vlastně budu předvádět jako třetí techniku? Jo už vím , umím přece kinobori no waza." *Nigaro přemýšlel nad třetí technikou a najednou ho učitel vyvolal.* učitel Itsada: Další přijde Nigaro Hazayatsu *Nigaro se postavil a šel si stoupnout před třídu. Učitel mu řekl.* Itsada:Nigaro, začni. Držím ti palce. ,, Jasný, to dám jak nic,, *Pomyslel si Nigaro a spojil ruce. Začal se soustředit a snaží se uklidnit. Nigaro je totiž nervózní protože musí ukazovat jak umí techniky před tolika lidmi a hlavně rudovlasou Raikage která ty techniky umělá už v 7 letech. Nigaro se uklidnil a řekl* Henge! ,,snad se mi to povedlo. *Řekl si a potom se prohlídl. Nigarovi se to povedlo a přeměnil se do podoby učitele Itsady. Po 15 sekundách mu učitel řekl.* učitel Itsada: dobře Nigaro , můžeš začít další techniku. Teď nám ale před tím řekni co budeš dělat za techniku. *Nigaro se pousmál a zrušil henge no jutsu. Když se rozplynul mrak po zrušení henge no jutsu, tak we Nigaro rozmýšlel jestli bude dělat jako další bunshin no jutsu a nebo Kinobori no waza. Rozhod se že Kinobori no waza.Nigaro šel ke zdi, aby mohl ukázat jak dobře umí kinobori no waza.* Teď vám chci ukázat jak jsem se naučil Kinobori no waza. * Řekl a stojí před zdí u které začne koncentrovat chakru do chodidel.* "Dobře jdu na to" *Itsada, Raikage , Jounin a všechny děti ve třídě koukají na Nigara. Nigaro zvedá nohu a pokládá jí na zeď, hned za ní tam dá i tu druhou.* ,,Joo,, * povzbudil se a vyjde zeď až ke stropu.Pak k Nigarovi promluvila Raikage.* Raikage: dobře chlapče, pojď dolů. Jako předvedení toho že tu techniku umíš nám to stačí. Děkujeme. *Nigaro se šťastným obličejem pomalu slezl dolů a stoupl si zas před hodnotící.* ,,Už jen bunshin no jutsu a je to za mnou. Už budu jako opravdový Shinobi.,, *Nigaro zavřel oči a představil si vedle sebe svého klona. Následně oči otevřel a začal skládat pečetě.* Bunshin no jutsu! *Zakřičel a vedle něj se vytvořil bílý obláček který se pomalu rozplýval.* "Tak snad , muselo to vyjít. Prosím.,, *Po zmizení obláčku stojí vedle Nigara, Nigarův klon. Nigarovi se vytvořit klona povedlo.* Tak co stačí to takhle? * Zvědavě se zeptal.* Učitel Itsada:Ano to by mělo stačit , pokud nikdo nemá problém. * Učitel Itsada se koukl na Raikage a Jounina nic neřekli. Nigaro po chvíli bunshin no jutsu zrušil a klon zmizel.* ,,Tak co , tak co. Určitě jsem genin , musí mi to uznat." *Řekl si a čeká na vyjádření. Pak mu učitel řekl.* Itsada:Nigaro gratuluju, nyní si genin. Můžeš si přijít pro čelenku. Výběr si z tady těch jakou chceš. *Nigaro plný energie přišel pro čelenku a spustil.* Děkuju , děkuju , děkuju , děkuju. Určitě o mě uslyšíte, jako o silném Shinobi. *Po vášnivém poděkování si Nigaro šel sednout, teď už s čelenkou přivázanou okolo krku do lavice. Tam počkal než zkouškou projdou všichni. Pak učitel, Raikage a Jounin po přáli všem hodně štěstí a řekli jim že už můžou jít domů. Nigaro vyběhl ze školy a rovnou se rozeběhl domů za mámou která už je doma z práce aby ji mohl ukázat jeho novou čelenku a říct jak si vedl.*
Nigaro: ---:---
Nigaro Hazayatsu: *Je další sluneční den a Nigaro jako budoucí ninja opět jde trénovat, dnes si pro trénink vybral volný plácek vedle akademie. Na tomhle plácku je i pár trénovacích kůlu na házení shurikenů, který se používají spíše jen při vyučování. Nigaro si ještě žádný shuriken nekoupil , proto nemá s čím trénovat házení i ve svém volnu. Než Nigaro k Akademii dojde, tak si jako obvykle šel naplnit svojí oblíbenou čutoru, vodou z místní studny.* ,,Jej, už abych tam byl, jen si naplním čutoru a běžím tam,, jej!! * Po naplnění čutory a zbytečného ale pro Nigara povzbudivého výkřiku se Nigaro rozběhl směrem k Akademii. V ninja stylu a čutorou zavěšenou na popruhu přes rameno, přiběhl na plácek vedle akademie.* Tak jsem tady. "Hm co dneska budu trénovat, nic neumím a vůbec vlastně nevím jak začít."* Nigaro chvilku seděl na lavičce namířené k plácku a přemýšlel o tréninku a technice kterou by se chtěl naučit. Nic ho nenapadlo , měl ale štěstí. Na plácku totiž byl kluk u kterého si všiml že trénuje techniku KINOBORI NO WAZA. Nigaro toho kluka nezná a ani za ním nešel , jen ho prostě sledoval z lavičky ,co a jak dělá. Jak ho Nigaro sledoval tak si všimnul že před každém výšlapu na kůl a stání v horizontální poloze, se ten neznámý kluk snaží uklidnit.* ,,Co ten kluk dělá? Však tam jen tak stojí.,, Hej, co tam děláš kluku? Ty se nějak uklidňuješ? *Nigaro na kluka drze zakřičel, neznámý kluk mu ale v klidu odpověděl.* neznámý kluk: učím se KINOBORI NO WAZA to tě snad na akademii neučili? * Koukal se blbě na Nigara a vylezl na kůl. Potom co mu kluk odpověděl a vylezl před Nigarem na kůl se Nigaro přiblížil a rekl.* Učili ale jen co to je , zatím mi to ještě nikdo neukázal. Vůbec nevím co mám dělat. Poradíš mi ? * Po tom co si neznámy kluk vyslechl Nigara jak naříká, slezl z kůlu a přišel za Nigarem.* Neznámý kluk:ty fakt po mě chceš abych tě naučil jak tuhle techniku zvládnout? *Nigaro jenom přikývne a čeká co mu kluk poradí.* Neznámý kluk:no dobře , trochu ti poradím ale nezaručuju že se to naučíš. Trik závisí v tom že musíš svojí chakru soustředit do svých nohou, jakoby do chodidel. Proto jsem před tím tak klidně stal a nic nedělal. Poté co si budeš myslet že máš dobře soustředěnou chakru zkus vylézt na kůl. Uvidíš jestli ti to půjde a jestli ne , tak si špatně soustředil chakru. No nic musím jít tak čau.*Nigaro jenom poslouchal a najednou mu kluk řekl že musí už jít. V tu chvíli se Nigaro přestal z radosti smát a uvědomil si že je na to zase sám. Neznámý kluk mezitím odešel pryč a Nigarův trénink mohl tím pádem začít.* Tak , jsem na to sám. Ne nejsi máš přece sebe , ehm, nás. Mě. *Řekl si Nigaro před kůlem a spojil ruce, doufá totiž že mu to pomůže k lepšímu soustředění chakry. Je připraven se soustředit. * ,,Tak a jde se na to,, eeeeeeehj! * dlouze zakřičel a rozeběhl se na kůl, udělal krok , druhý krok a noha se mu podšmykla. Nigaro spadl přímo na zadek a sedí před kůlem.* To jako fakt, když to vůbec nefungovalo.*vstal a znova spojil ruce, teď už ale s vážnějším obličejem.* ,, Soustřeď se, soustřeď se.,, Eeeeeeehj! *zase dlouze zakřičel a rozeběhl se na proti kůlu. Udělal krok , druhý krok a zase spadl na zem , teď už ale né na zadek. Dopad se mu povedl zpět na nohy.* To bylo těsný málem jsem zase spadl na zadek. "Teď to musím dát" * Nigaro ví že se nic nedá naučit na poprvé proto tomu dává víc pokusů a snaží se o nějaký progres. Po šesti pokusech, kdy se mu to zase nepovedlo ho napadlo , že nemá cenu se na kůl snažit vyběhnout ale že by se měl pokusit na něm vydržet stát v horizontální poloze ,jako ten kluk kterého před tím sledoval.* Tak Joo to musí jít , už nemůžu ale chci to. My to chcem. "Já to sakra chci!" * Nigaro stál před kůlem a upřeně na něj koukal.* Ty si jen kůl a já ninja ,já budu ten co na tobě bude stát, je ti to jasný!? *Zakřičel na kůl a jak zbavený smyslů se začal soustředit na nahromadění chakry. Ve chvíli kdy Nigaro cítí že správně soustředí chakru, zvedá nohu a pokládá jí na kůl.*"to zatím jde"*pomyslel si a při pevném soustředění zvedá i tu druhou, kterou položí vedle té první.*jeeej, super!* Nigaro na kůlu držel do chvíle než zakřičel radostí že se mu sto povedlo. V tom okamžiku se Nigarovi uvolnili nohy a jako jablko spadl na zem. Nigaro už je unavený, zvlášť si narazil pánev jak spadl při posledním zkoušení techniky, proto se rozhodl že trénink dneska už ukončí a půjde domů.* " Sakra já jsem dobrej, jsem zvědavý co mi na to řekne mamka." Nigaro je ninja , Nigaro je ninja! *Křičí při běhu v ninja stylu cestou domů.* "Dneska to byl dobrý trénink, co myslíš?" Jó byl, zvládl jsem to ale budu to muset trénovat častěji.*řekl si a šel domů*
---: ---
Temari: *Další den Temari určila jako místo setkání pro slíbený trénink skalní stěnu. Nedaleko tekl malý potok a tak to bylo ideální místo kde se dalo jak trénovat, tak si během tréninku příjemně odpočinout.* Tak jo, jsou tu všichni? *Zeptá se, když se nečekaně zjeví uprostřed všech. *Minule se jí líbilo jak je shunsin vyděsil, takže se to rozhodla provést znovu. Jen tentokrát při příchodu. Někteří uskočili, jiní spadli na zadek a další jen vyvalili oči. Temi je všechny ignorovala a tvářila se, že ona nic. Ale v mysli se opět skvěle bavila.* Temari, chtěla jsem ti za minule poděkovat… *Jenže Temi jí nenechá domluvit a zadrží prudký proud slov mávnutím ruky.* To nic nebylo, až v budoucnu zesílíš, oplať to nejlíp tak, že taky někomu pomůžeš. A víc o tom nemluv. *Pak ukáže jednou rukou na skálu.* Chci vidět to nejlepší odhodlání. Budete šplhat tak vysoko, jak bezpečně dokážete. Opět pouze pomocí chakry. *Při tom slově bezpečně přejede pohledem po všech přítomných. Nechce, aby se zase opakovalo to, co minule.* Vytvoříte řadu s menšími rozestupy. Budu vás tak mít lépe pod dohlede, tak na co čekáte! *Při konci věty zvýší lehce hlas a všichni se okamžitě rozběhnou vytvořit řadu.* Tak je to správně. *Zabručí si sama pro sebe a loudavě se vydá za nimi. Sleduje jak si počínají a sem tam zavolá nahoru nějakou tu radu, či poučení. Jenže pak zavolá za ní dolů jeden kluk namyšleně.* Hej Temari, dneska se na to necítíš? Podívej jak jsem vysoko, že mě nedáš! *Temari se musí plácnout rukou do čela.* “No jistě, já se tu tak budu předvádět před dítětem.” *Myslí to mentálně, protože není zase o tolik starší než ostatní.* Tak sleduj, ukážu ti proč jsem tu trenér já. *Pronese neochotně a pak vloží chakru do nohou. Okamžitě vystřelí jako blesk plnou rychlostí a lehce se odrazí. Ona nestoupá jako ostatní, běží po kolmé skále nahoru až všechny předběhne a pak vyskočí a dopadne nahoře na okraj. Bezpečně a pomalu se otočí. osttaní vypuknou mimo toho zahanbeného kluka v hlasitý jásot. Temari se ušklíbne.* Aby jste neřekli, budu trénovat s vámi ale pořádně. *Načež stejným způsobem seběhne dolů a v bezpečné vzdálenosti pak seskočí. Najde si vhodné klacky a brzy sesbírá pořádnou otep, kterou sváže drátem. Nahodí si jí na záda a vyrazí zpět ke skále. S novou zátěží začne kráčet nahoru, ale nezapomene při tom ostatní hlídat. Kdyby byl sebemenší problém, je připravená zátěž odhodit a přispěchat jim na pomoc. No když kolem nich několikrát projde, zaslechne že si mezi sebou šeptají během tréninku. A světe div se, jejím hlavním tématem je ona. Nechá jí to chladnou, na pochlebování ona není. Pokud jí chtějí mít za vroz, tak dobře. Alespoň se naučí dřít a jednou z nich něco bude. Víc jí to nezajímá. Pokračuje společně s nimi v tréninku, dokud nevidí, že jsou tak akorát všichni unaveni. Pak je všechny opět svolá ke společné meditaci pod skalou u potůčku. Nejdřív jim ale dovolí se trochu opláchnout. Pak zase zavřou oči a Temari je stejně jako minule navádí a říká co kdy a na jak dlouho mají s chakrou dělat. Je to příjemný pocit, starý známý pocit a Temi by ho nevyměnila za nic na světě. Dnes skončí poměrně brzy a Tak se Temari zůčastní ještě hodování po tréninku. Protože toho na dva dny nakoupili všichni hodně a jen kvůli ní. Nechce je urazit a tak s nimi ztráví trochu toho času i jídla. Nakonec se všemi srdečně rozloučí a rozejdou se všichni domů.* hej Temari, víš že bys klidně mohla být skvělá učitelka? *Zavolá během odchodu holčina, kterou zachránila a hezky se na Temi usměje. Ta slova jí uvíznou v mysli, tohle jí potěší. Ale dál se tím nezabývá.*
---: ---
Aishi: *Konečně přišel den mých geninských zkoušek. Pomalu jsem už nemohla ani dospat, takže jsem se probudila celkem dost brzo, ale ještě jsem ležela v posteli, protože byl čas. Když mi zazvonil budík, tak jsem vstala z postele a rozešla jsem se ke skříni, abych si vybrala nějaké oblečení, černé tričko a modré kraťasy. Následně vyrazím do koupelny, kde provedu ranní hygienu. Poté co se obléknu si ještě pouklízím v pokoji a pak se rozejdu dolů do kuchyně, kde si dám snídani. Když se najím, tak po sobě uklidím a pak se pomalu rozejdu do chodby, kde si obuju boty a následně se vydám ulicemi Kumogakure no Sato do akademie. Když se po chvíli dostanu před akademii, tak si jen nervózně vydechnu.* ‘Mám strach, že to špatně dopadne,‘ *pomyslím si a následně vejdu dovnitř. Procházím chodbou a hledám třídu, kde bych měla společně s ostatními čekat až půjdeme na zkoušky. Cestou si všimnu, že hned vedle je i třída, kde budou zkoušky probíhat.* ‘Tak jo, za chvíli mě to už bude čekat, fakt se začínám bát,‘ *pomyslím si a posadím si do lavice. Občas se podívám na spolužáky, někteří z nich vypadali dost nervózně, ale někteří byli úplně v klidu. Poté jsem se raději podívala z okna, protože mě to ještě více znervózňovalo. Když jsem se dívala ven, tak jsem byla aspoň trochu v klidu. Následně se ozve mé jméno a já se bez jediného slova zvednu a rozejdu se na chodbu, kde mám ještě nějakou chvíli počkat. Poté co mě zavolají do učebny, tak vejdu dovnitř.* Dobrý den, *pozdravím a podívám se na osoby, které tam byly. Byl tam třídní sensei a ještě tam byl ještě shinobi hodnosti jounin a ředitel akademie.* ‘Doufám, že to bude v pohodě, že mi nedají nic těžkého,‘ *pomyslím si./ (Sensei NPC): Chvíli se dívá do papírů a pak zvedne hlavu.* Dobře, Aishi, jako první předveď Bushin no Jutsu, *řekne sensei a poté už všichni jen pozorují, co se bude dít./ Jen souhlasně kývnu hlavou a začnu se soustředit na svou chakru.* ‘Tak jo, jde se na to, musím se soustředit a nesmím to pokazit,‘ *pomyslím si. Poté složím několik pečetí a vedle se mě objeví tři klony. Poté se podívám na všechny přítomné a čekám, co se bude dít dále./ (Sensei NPC): Všichni tři si zapsali něco do papírů. Poté sensei zvedl hlavu.* Dobrá, klony můžeš zrušit, už nebudou potřeba. Jako další bychom chtěli vidět Henge no Jutsu, *řekne sensei./ Jen kývnu hlavou a poté zruším klony. Poté se pořádně podívám na senseie a začnu skládat pečetě. Poté co složím poslední pečeť, tak se proměním na senseie.* ‘Doufám, že to bude dobré, vzhledem k tomu, že to nemůžu vidět, tak mi nezbývá nic jiného než se modlit,‘ pomyslím si a čekám, co na to řeknou. /(Sensei NPC): Všichni tři si opět něco zapíšou.* Dobrá, můžeš techniku zrušit a jako poslední co bychom chtěli vidět je technika Kinobori no Waza, *řekne sensei./ Když řeknou, že můžu zrušit techniku, tak jí zruším a vyslechnu si, co chtějí dále. Když řekne sensei Kinobori no Waza, tak se v duchu zaraduju. Následně začnu skládat pečetě a soustředit se na svou chakru. Když jsem si jistá, že je to v pořádku, tak se pomalu rozejdu ke zdi a rozejdu se po ní a zastavím se až na strop. Když jsem na stropě, tak se zastavím a dívám se na ně dolů a čekám, co mi na to řeknou./ (Sensei NPC): Všichni tři si opět něco zapíší a chvíli se o něčem baví.* Dobře, pojď dolů, *řekne sensei./ Seskočím dolů a čekám, co se bude teď dít./ (Sensei NPC): Následně se sensei rozejde za Aishi a v ruce drží čelenku.* Gratuluji, odteď jsi shinobi Kumogakure,* řekne sensei a dá Aishi čelenku./ Při jeho slovech se jen pousměju.* Děkuju, *řeknu a vezmu si čelenku. Poté už mě nechají odejít ze třídy a pak se vydám šťastná domů, protože jsem už na akademii nemusela být.*
---: ---
Mayu: *Mayu se usměje, byla docela ráda že ji Raikage nějak pochopila, každopádně čekala než raikage domluví a pak si mohla vzít svou čelenku.*ještě jednou děkuji a naschledanou.*Řekla Mayu velice příjemným hlasem a ještě jednou se uklonila, čelenku kterou si vzala okamžitě přivázala kolem krku samozřejmě ne tak silně aby jí čelenka neškrtila, ale aby zase držela. Mayu odešla spokojená z místnosti a šla si pro svojí knížku kterou tam nechala a poté šla domů.*
Akemi Doku: Dobrá to mi stačí, jinými slovy tvoje věrnost sahá tak dalek že bys dokázala za svou vesnici položit život a to je to přesvědčení co Ninjové s budoucností potřebují. Tak tady si vezmi Ninja čelenku a zítra ti bude přidělen tým z dvou dalších Geninů a jednoho tvého velícího. Takže budeš s nimi plnit různé mise a podobně a hlavně se budeš moct začít připravovat i na zkoušky Chuuninů ale na to máš tak dva roky minimálně takže není kam spěchat. *Akemi ji podá Ninja čelenku a pak ji už nechá odejít aby si mohla zavolat dalšího studenta. *
Mayu: *Mayu uvolní techniku a následně si poslechne slova Raikage, nad jejími otázkami ani nepřemýšlí a prostě řekne jak to cítí i když byla zaskočená že musela odpovědět na nějakou otázku.*chci se stát Ninjou protože musím chránit ty kteří to nedokážou a ty které miluju, pomáhat těm kteří to potřebují ať by se jednalo o cokoliv, pro Kumogakure udělám cokoliv co bude potřeba jen aby dále vzkvétala za jakoukoliv cenu, Kumogakure je moje rodné místo a jsem vděčná že jsem se tu mohla narodit a dlužím vesnici svůj život který mi dala.*Mayu domluví a počká zda má to raikage zareaguje. Mayu se docela bojí zda to není špatná odpověď protože mluvila jak to cítí a vůbec nad tím nepřemýšlela takže ani pomalu nevěděla co mluví.*
Akemi Doku: Tohle není špatné, můžeš techniku uvolnit a teď než po tobě budu chtít poslední techniku ti položím otázku a to proč se chceš stát Ninjou? Co bys byla ochotná udělat pro blaho Kumogakure a ve finále co pro tebe Kumogakure znamená? *Akemi ji takto položí celkem trojici otázek a počká si až je zodpoví a teprve pak ji zadá poslední a tím je libovolná technika kterou si sama Maya zvolí. *
Mayu: *Mayu byla ráda když měla Henge no Jutsu na to se připravovala, ale počítala s tím že bude moct vybrat vzhled někoho jiného.*"tak dobře."*Mayu si ještě chvíli prohlížela detailněji Raikage aby její přeměna byla co nejlepší, nakonec se tedy odhodlala a složila opět pečeť na techniku na Henge no Jutsu a přeměnila se v Raikage. Mayu nemá ani trošku ponětí zda je to přesné nebo jestli má spoustu chyb, sama sebe vidět nemůže a doufá že se jí tato technika aspoň trošku povedla, Mayu se hluboce nadechne a čeká verdikt Raikage.*"tak poslední technika bude Kinobori no waza, tu jsem se aspoň pečlivě učila, a snad to taky bude stačit na to abych tímhle menším peklem prošla."
Akemi Doku: *Akemi sleduje jak Mayu použije Bunshin no Jutsu a vytvoří si tři klony což Mayu stojí celkem 0,6 bodů chakry ale tak je to teprve první technika co měla předvést uvidíme co předvede dále i když Akemi ví co po ní bude chtít. *Fajn to by ušlo, použij nyní Henge no Jutsu a napodob mou podobu dobrá? *Pronese k ní Akemi naprosto klidně a vyčkává zda se jí to povede a pokud ano tak jak moc ji bude podobná. *Tak uvidíme jak zvládneš tohle. *Samozřejmě celou dobu kontroluje její zásoby chakry pomocí Kagura Shingan a už teď ví že jen na tohle Jutsu použila kolem 20% své celkové zásoby chakry (0,6 bodů ze 3). *
Mayu: *Mayu si vyslechne Raikage a má předvést první techniku.*"tak jakou???" *Chvíli přemýšlí v jakém pořadí ukáže techniky i když je to vlastně jedno, pokládá pečeť a vytvoří 3 klony (Bunshin no Jutsu) chvílí stojí a kouká na raikage, nevěděla zda je to moc klonů či málo ale nechtěla jich udělat mnoho aby si zase zbytečně moc neplýtvala chakru, Mayu udělá jen pár kroků, aby předvedla že jsou naprosto v pořádku přeci jen bunshin napodobuje pohyb originálu.*"ták"*Mayu poté bouchne do klonů který se rozplynou a chvíli stojí, v tuto chvíli je asi připravená na další předvedení techniky.*
Akemi Doku: *Dneska je první ze tří kol letošních zkoušek Geninů, mají dost studentů co se jich bude účastnit a Akemi se jim rozhodně nebude věnovat všem a tak se bude osobně účastnit jako porota jen na těch prvních a ty další dvě už odsere její věrnej (Seiryuu). Akemi si celé zkoušky nechala jen pro sebe, ředitel tu je pouze jako dohled ale kdo postoupí na Genina a kdo ne tak to určí pouze Akemi. Také tu je třídní učitel aby ji předem řekl něco o jednotlivých studentech které si tam vždy postupně volá. Akemi sedí za katedrou a za jejími zády jsou u stěny jak ředitel akademie tak i třídní učitel této třídy. Akemi je oblečená v ( odkaz » ) a své pravé oko nechává zavřené. Má v něm totiž Sharingan ale nechce zbytečně plýtvat chakru tím že se skrze to oko bude dívat. Kromě toho se ho snaží co nejvíce skrývat ale nyní čeká na vstup Mayi Doku, která je konečně na řadě. Když konečně přijde Akemi si ji prohlédne a usměje se na ní. *Vítej tak rovnou začni a předveď mi jedno své Jutsu prosím.
Mayu: *Dneska je pro Mayu velký den jelikož jsou dnes Geninské zkoušky, Mayu na to čekala takovou dobu a strašně se těšila, ale když ten den přišel tak je velice nervózní. Mayu je oblečená v tom nejvíce roztomilém oblečení které doma měla ( odkaz » ) spíše jí tohle uklidňovalo takže jí bylo jedno co na to řeknou ostatní. Mayu čekala tam už od samého začátku GZ i když věděla že to bude nějakou dobu trvat než bude na řadě, ale to jí netrápilo přeci jenom sebou měla novou knížku kterou ještě nečetla a tak mohla aspoň číst a myslet na něco jiného než na to že to pokazí nebo tak něco, hlavně by to pro ní byla ostuda že neprošla a doma by měla nejspíše velké peklo takže neúspěch nepřipadá v úvahu i když ta nervozita a strach je na místě. Po dlouhé době čekání byla Mayu upozorněna že je další na řadě a tak ať se pomalu připraví, její příprava byla jednoduchá a to bylo jen že si stoupla ke dveřím a četla si dále knížku do té doby než byla vyzvána.*"je to tu."*Řekla si v hlavě a dala do knížky záložku kterou poté zavřela a položila jí na židli, jelikož věřila že jí nikdo nevezme a kdyby ano tak je tam spousta očí které by to viděli, každopádně vlezla do místnosti kde byla samotná Raikage a další dvě osoby. Mayu přistoupila a uklonila se.*Jmenuji se Mayu Doku.* slušně se představila a poté se narovnala a čekala až někdo vlastně řekne co má udělat nebo ne co má udělat ale určitě někdo řekne ještě nějaké poznámky.*
---: ---
Temari: Do toho! Do toho! Do toho! *Křičí zhruba dvacítka hlav dětí. I když, dají se studenti akademie vůbec takto označit? Kdo ví. Jisté jen je, že dnes mají pod dozorem učitele hodinu venku. Přesněji jde o test schopností. Učitel postává ležérně opřený o sloup osvětlení a do velkého notesu dopisu poznámky a body ohodnocení. Uběhlo dost času od doby, kdy zde měl samé neschopné zelenáče. Pohlédne s úsměvem na dívku, která jiné podává ruce, aby jí pomohla vstát. Pak přijde na řadu smírčí gesto, které je zde učí. Obě se na sebe usmějí a vrátí se na své místo.* “Tak to bychom měli a kdopak že je další?“ *Zalistuje v notesu na samý začátek, kde má vložený seznam.* Temari versus Keiji! *Zvolá rozhodně a je opravdu zvědavý co ti dva předvedou. Moc dobře totiž ví, že jde o dva výtečné studenty. Proto je také postavil proti sobě.* Keiji jo? *Temari nakloní hlavu na stranu, zamyšleně si povzdechne a pak vstane. Energicky s rukama v kapsách vstane a frajérsky se vydá pomalu na střed plácku. Tyčku od lízátka má mezi zuby, ošklíbá se na všechny okolo a nic si nedělá z udivených výrazů či jiných reakcí nad rozhodnutím učitele.* Tak jo, sem připravena. *Oznámí jakmile stane proti svému protivníkovi. Keiji jen souhlasně přikývne a promne si prsty. Už to vypadá, že po sobě skočí, když je přeruší učitelův hlas.* Hej! Nezapomněli jste na něco vy dva? *Učitel zaklapne notes a s rukama složenýma na hrudi přijde blíž k oběma. Temari se omluvně na učitele usměje.* No jo, moje chyba. *Vymění si se Seijim přátelský pozdrav.* No dobře… *Odtuší učitel a sleduje jak Temi útočí. Jistě, kdo jí jen tak trochu znal. Věděl by, že útok je něco čemu neodolá a nač taky čekat? Její styl je ale překvapující. Temi se prudce otočí a vykopne jen aby se znovu protočila a kopem zaútočila znovu. Seiji nemá vůbec šanci složit pečeť jak prvně chtěl. A musí se neustále vyhýbat a to stále, nyní pozor, má ruce svěšené podél těla.* Hoooo? *Protáhne učitel zamyšleně a rukou si urovná sluneční brýle. Styl Temi je překvapující. Malý prostor hřiště hraje v její prospěch. Seiji sice zaútočí skokem, aby si vydobyl trochu prostoru, ale Temi se jen přikrčí a celým tělem mu uhne. Tvrdě trénovala a především taijutsu, takže rozdíl v síle na blízko je jasně patrný. A vidí to nejen učitel. Seiji musí použít veškerý důvtip a trochu prachu sebraného ze země, aby se alespoň na chvíli oddálil a dostal se tak na opačnou stranu. Konečně složí pečetě a běží s kunaiem proti Temi tak, aby se neustále střídal s vytvořeným klonem.* To nebude stačit… *Sykne Temi a prostě se rychle vrhne dva kunaie rychle po sobě na jednoho. Protočí se a vykopne do ruky druhého. A pak se stane něco neuvěřitelného. Oba obrazy Keijiho se s pufnutím rozpadnou.* “Cože! Klony!“ *Mihne se Temi hlavou a pak čistě instinktivně ze svého místa odskočí. Za ní se mihne vzduchem Kenji. Vyskočil od země, aby ji dohnal. Nestihl to jen o vlásek. Oba dopadnou na proti sobě nohama pevně na zemi.* To nebylo špatné, rozptýlit mě a schovat se. *Odsekne Temi, srdce ji rychle buší. Málem prohrála s jedním ze svých nejlepších soků. Odplivne si a pohledem zajede do obecenstva. Snad sestry vidí, že se drží. Nemůže tady přeci prohrát, nebo jo může. Ale alespoň stylově. Zatne ruku v pěst a pak i druhou. Keiji mezitím klidně odvětí.* To tvé vyhnutí taky ne. Ale zkus se vypořádat s tímhle. *Nečekaně začne máchat rukama v hodu, ale není nic vidět. Téměř na poslední chvíli si Tem všimne, že to jsou senbony. Pokouší se je odrážet kunaiem ale je tak rychlý. Tu jí jeden škrábne na tváři a tu další na boku či noze. A pak se ozve hromové.* DOST! *Temi otřeseně klesne na kolena, ty pohyby byly tak rychlé. Nedokázala je všechny sledovat.* Jsi v pořádku? *Zatřese jí učitel ramenem.* Copak jsi zapomněl že tohle není boj! Co naše gesto!* Křikne na Keijiho naštvaně. Ale ten v odpověď jen pohlédne jinam.* To… *Malá odmlka a hned Temari pokračuje.* ...vážně nic není. Jsem v pořádku. *Usměje se a donutí své tělo vstát. Chvěje se mírně pořád, ale je to vidět pouze zblízka. To užk ní nejspíš dobíhají i vystrašené sestry. Pokusí se je obě odstrčit se slovy.* Ale no tak, něco takového mě…* Další slova jí vyrazí z úst Aishi tím, že ji obejme.* Umm… vidíte jsem v dobrých rukách. *Šťastně se na sestřičky usmívá.* Pro dnešek vy tři běžte domů. Máte volno a ty Keiji budeš dva týdny po škole. Však já ti už vymyslím tresty.* Pronese již navenek klidný učitel. Když sestřičky odchází, pronese k nim Temari s úšklebkem.*To jsem to zaválela, můžeme jít dřív domů…* No tohle sice říká, ale myslí si něco jiného.* “Musím ještě o hodně víc zesílit. Nesmím dovolit, abych útoky příště neviděla. Musím, musím je ochránit...“ *No nejspíš dostane od Mayu i nějakou tu herdu za svá slova. A pak se mírně škorpící ztratí v dáli směrem domů.*
---: ---
Aishi: *Už je to nějakou dobu, co jsem se společně s Temi trénovala chození po vodě, tak jsem se rozhodla, že by ještě nebylo špatné si to trochu procvičit. Doma nikdy nebyl, a tak jsem se po snídali vydala k jezeru. Dneska jsem to vzala trochu rychlejším tempem a během jsem se dostala až k jezeru. Nikdo okolo nebyl, tak jsem byla ráda, že tam nikdo není, aby mě nikdo nemohl rozptylovat v tréninku. Postavím se na kraj jezera a pak se začnu soustředit na svou chakru. Poté složím pečetě na Suimen Hokou no Waza a začnu se soustředit, abych svou chakru dostala do chodidel ve správném množství. Když si myslím, že by to mohlo být dobré, tak se pomalu postavím pravou nohu na vodu a pak i levou. Když udělám pár kroků, tak se mi začnou nohy potápět, tak se rychle dostanu zpět na pevnou zem. Začnu se znovu soustředit a zkusím to znovu. Tentokrát se mi povede trochu déle zůstat na vodě, než skončím pod hladinou, protože už jsem byla celkem dost daleko od pevné země. Poté co se vyškrábu zpět na hladinu, tak si to zamířím na pevninu.* Hned mi bylo jasné, že se mi to po mém prvním tréninku příště nepodaří, když už mi to ke konci šlo, tak to byla jen náhoda, že mi to šlo, musím to ještě dneska trénovat a musím se zdokonalit, *řeknu a poté se opět začnu soustředit na svou chakru a rozejdu se po vodě. Jak tak dále pokračuju, tak nějakou dobu se mi nedaří pokročit v tréninku a pořád po nějaké chvíli skončím ve vodě, ale jsem odhodlaná se nevzdat, dokud se mi to nebude dařit, přece jen chci zesílit a nechci, aby mě sestřičky pořád braly jako malou holčičku, o kterou se musí starat, prostě že se sama taky dokážu naučit. V tréninku pokračuju až do poledne, kdy už jsem měla celkem hlad, tak jsem se rozhodla, že zamířím do centra vesnice, abych si koupila něco k jídlu, ale až poté co trochu oschnu, protože z tréninku jsem byla promočená.* ‘Hmm, doufám, že aspoň trochu dneska pokročím, ale je to o hodně těžší než chození po pevných materiálech, protože voda se hýbe,‘ *pomyslím si, zatím co si jdu pro něco k jídlu a dále přemýšlím, jak pokračovat v tréninku, aby byl pokrok co největší, ale nakonec jsem nedošla k ničemu jinému než jen pokus omyl. Když se najím, tak se opět vrátím k jezeru, abych mohla pokračovat v tréninku. Opět poskládám pečetě a pomalu se rozejdu na vodní hladinu, ale po chvilce opět skončím pod vodou. Když se dostanu na břeh, tak si v duchu povzdechnu, ale opět se začnu soustředit, abych to mohla zkoušet znovu a znovu. Takto pokračuju až do večera. I přes všechen trénink, který jsem dneska udělala, tak se mi nepovedlo moc pokročit. Další den ráno se opět vydám k jezeru, abych mohla pokračovat v tréninku. Když dojdu na místo, tak si první trochu zaběhám a pak si udělám několik kliků a dřepů, abych se rozcvičila. Asi po půl hodině docvičím a pak se začnu soustředit. Poskládám několik pečetí a začnu se soustředit na svou chakru. Když dostanu chakru do chodidel, tak se opět rozejdu na vodu a dělám pomalé kroky, abych se nedostala moc daleko, když jsem dneska sotva začala. Po nějaké době, co se mi daří, tak se rozejdu trochu dále od břehu a trochu zrychlím krok, abych mohla tuhle techniku používat, i když budu potřebovat běžet.* Zatraceně, jak se mám soustředit ještě třeba na boj, když mi teď dělá problém jen chodit po vodě, *řeknu a trochu si povzdechnu. Následně se rozběhnu po vodě a snažím se trochu i uhýbat jako kdyby po mě někdo něco házel, ale po asi dvou vyhnutí skončím pod vodou. Když se dostanu ven z vody, tak se opět vrátím na vodní hladinu a zkusím to znovu. Tentokrát se mi povede asi pět úhybů, než se opět potopím pod vodu.* ‘Zatraceně, musím se trochu více soustředit, aby se mi to povedlo,‘ *pomyslím si a následně to zkusím znovu. Kolem poledne si dám malou přestávku a sním si svačinou, kterou jsem si s sebou donesla. Když si trochu odpočinu, tak se opět pustím do tréninku. V tréninku pokračuju až do večera. K večeru už se mi celkem dost daří. Dokážu po vodě chodit, běhat, vyhýbat se případným útokům, které na mě jdou. Následně si posbírám všechny své věci, které jsem si s sebou donesla a rozejdu se domů. Když se konečně dostanu domů, tak zamířím do koupelny, abych si dala sprchu a pak únavou padnu do postele a po chvíli usnu.*
---: ---
Pachira Murai: *V skorých ranných hodinách, keď ešte len slnko začalo svitať sa Pachira začala prehadzovať v jemných, bavlnenných duchnách svojej postele. Jej kľudný spánok narušil akýsi tikot na okno v jej izbe. Pretočila sa na chrbát a pomaly otvorila oči. Ležala ešte chvíľu a pozerala bezdôvodne na strop, nad ničím nepremýšľala. Po pár minútach sa zdvihla z postele, bosými nohami na drevenú podlahu a pozerala sa smerom do okna. Uvidela tam malého vrabca ako poskakuje po jej kvetináči. V sebe mal už len hlinu a kvety už dávno nie, tie zmrzli pri krutých mínusových teplotách, ktoré už chvalabohu pominulo. Opustí svoju izbu a namierila si to priamo do kúpeľne, kde mala menší toaletný stolík. Sadne si na stoličku pozrie sa do zrkadla a zo šuflíku vytiahne kefu. Jemné si prečese vlasy a vloží ho naspäť. Prejde k umývadlu, prepláchne si tvár a vyčistí si zuby. Zmizne z kúpeľne a vojde späť do izby. Na stolíku pri posteli už mala nachystané veci, ktoré si oblečie. Nachystala si ich samozrejme už včera. Ako sa oblečie nazuje si topánky a opustí skromný byt. Dnes ju totižto čaká geninská skúška. Nemá z nej nejaký extra veľký strach no obavy určite sú nejaké. Ako opustí byt tak si spomenie že je ešte dosť skoro ísť na skúšku do akadémie. Preto sa rozhodla na menšiu prechádzku možno aj rozcvičku. Ako prechádzala uličkou všimla si že v akadémii sa už svietilo.* Možno len prípravy ? *Mykla plecami a začala kráčať ďalej. Pachira nemala žiadnych kamarátov ani v akadémii, takže nie je tu žiadna možnosť, že by sa stretla s niekým známym. Prechádzala sa sama asi hodinu po dedine až po akadémiu presne včas na skušku. Chytila kľučku, otvorila dvere a vstúpila dnu. Uvidela veľmi vela študentov, ktorý čakali na skúšku ako ona. Sadla si na stoličku neďaleko nej a čakala čo sa bude diat. Po pár minútach vyšiel z triedy sensei a vzal si dnu prvého študenta. Obzrela sa po ďalšich a povzdychla si. * "Toto bude veľmi dlhý deň." *Zdedukovala a oprela sa o operadlo stoličky. Dvihla ruku k ústam a začala si okusovat konce nechtov. Na tej stoličke strávila približne päť hodín a chodba bola už skoro prázna. Z ničoho nič začula svoje meno hlboko sa nadýchla a vykročila do triedy.* Dobrý deň. * Slušné pozdravila a porota odpovedala pozdravom tiež. Všimne si senseia, jounina, ktorého sice meno nevedela ale v dedine už ho videla a tretieho nepozná ani ho nikdy nevidela. *"Kde je Raikage ?"* Pomyslí si ale nejak moc to nerozobera.* Ste pripravená na dnešnú skúšku slečinka ? *Opýtal sa Pachiry pán, ktorý tu bol zrejme namiesto raikageho.* Áno ! *Odpovie mu.* To je fajn. Na to aby si prešla nám musíš predviesť tri jutsu, ktoré si sa doteraz naučila, ale musia byť úplne bezchybné! *Sensei vysvetlil čo má robiť aby prešla touto skúškou.* Rozumieš ? *Sensei sa spýtal a Pachira kývla hlavou. Otočila sa im chrbtom a vykráčala k stene oproti nej. Sústredila svoju chakru do nôh a jednu z nich (chodidlo) priložila k stene. Keď si bola istá, že nespadne priložila aj tu druhu. Začala kráčať pozdĺž steny až po strop. Naň vyložila svoje nohy tiez a kráčala až pri hlavy poroty. Pozrela sa na nich a pousmiala sa.* Kinobori no waza !* Povedala a prestala sústreďovať chakru v nohách čím spôsobila, že padla zo stropu. Počas pádu sa vo vzduchu skrútila a dopadla nohami na zemi.*"To išlo perfektne" Druhé ! *Bola pripravená predviesť ďalšie jutsu bez akejkoľvek prestávky a zložila ručnú pečať. *Henge !* Skríkla a v tom ju obalil biely dym. Ten po chvíli pominul a pred porotou stál Raikage. V tejto forme bola len na chvíľu a nechala techniku zmiznúť. Objavil sa biely dym, z ktorého vyšla ona.*"No, myslím že môze byť"*V mysli si povedala, aj na to že to jutsu neznáša a nikdy ho nejak extra netrenovala.* A teraz tretie. * Prehovorila na porotu a prišla akémusi deckemu bazéniku, v ktorom bola voda. Pachira znovu sústredila chakru do nôh a postavila sa na vodu v bazéne. Stála tam približne desať sekúnd a pozrie sa na porotu.* Suimen hokou no waza !* Povedala názov jutsu a čakala. Po chvíli keď sa porota naozaj presvedčí že na vode dokáže štát dlhšie jej povie, že môže predstúpiť bližšie. Pachira vide z bazénu von a prejde pred porotu.* Vaše jutsu boli naozaj bezchybné Pachira a preto v mene celej poroty vás prehlasujem za genina Kumogakure no sato.* Postavil sa zástupca raikageho a oznámil Pachire, že sa stáva geninom a podáva jej čelenku.* Ďakujem veľmi pekne ! *Poklonila sa a radostné poďakovala. Z rúk zástupcu si vzala čelenku a vyrazila z akadémie preč.*
?-: —-
Natsu Narimachi: *Když se všichni začali radit, byl jsem docela nervózní. Nakonec se strejda postavil a vážným tónem vyslovil mé jméno a chvíli mlčel.* ,Nee, že bych to nedal? Je to tím, že jsem měl potřebu mu něco dokázat? Snad se na mě nenaštval!” *V mojí mysli už jsem se se viděl jako největšího idiota věřil jsem, že jsem to nesplnil. Pak ale byl vysloven naprostý opak a já se tvářil velmi překvapeně.* Huh? J-Já to dal?! *Málem jsem skákal radostí, ale udržel jsem se a vyjádřil to pouze úsměvem.* ,,Joo a je to doma.” Ano, děkuji. Budu pro Kumogakure no Sato plnit mise a pomáhat, jakožto plnohodnotný shinobi. Děkuji. *Ještě jsem dodal, když mi strýček předal čelenku, obvázal jsem si ji kolem ruky kousek pod ramenem. Pak už jsem se jen uklonil a vydal se domů.*
Renji Narimachi: *celá porota včetně Renjiho se zaměřila na poslední jutsu, které Natsu provedl téměř bez chyby. Když se vrátil na své místo, všichni se koukali do sešitů. Poté se přesunuli blíže k sobě a začali se bavit jak to bude dál. Všichni byli pro, aby Natsu postoupil na hodnost genina. Renji se tedy postavil. * Natsu Narimachi. *Udělal takovou dramatickou pomlku, aby ho napnul.* Úspěšně jsi svou geninskou zkoušku splnil na první pokus. Jménem poroty ti blahopřeji a doufám, že budeš naši vesnici zastupovat jen v dobrém. Tady je tvá čelenka, jakožto ninji Kumogakure no Sato. *Renji obešel stůl a podal čelenku Natsuovi, poté se otočil a znovu se postavil za stůl.* Ať se ti daří v dalších zkouškách i svém životě. Teď můžeš jít. *Renji pak s porotou vyzkoušel ještě dalších pár lidí. Po té co bylo všechno hotovo, se Renji odebral do kanceláře, protože práce bylo pořád dost a vypadalo to, že se častěji nachází nová, než ubývá té hotové.*
Natsu Narimachi: *Když mi strejda řekl, co řekl, trochu mě to naštvalo. Víceméně jsem chápal, co tím myslel, ale měl jsem potřebu mu dokázat opak. Neodolatelnou potřebu. Přišel jsem k nádobě s vodou, která tady byla připravena pro Suimen Hokou no Waza a bez zdlouhavého přemýšlení jsem šlápl na vodu a stál na ní. Měl jsem už totiž jistotu z předchozí techniky, že ovládám tok chakry v nohou a navíc mě poháněla touha mu něco dokázat.* Třetí technikou je Suimen Hokou no Waza. *Chvíli jsem na vodě stál a pak jsem z ní sestoupil a došel doprostřed místnosti. Podíval jsem se na strejdu. Byl jsem trochu naštvaný, ale zároveň rád, že jsem úspěšně stál na vodě.*
Renji Narimachi: *Renji i porota pozorovala jak se Natsu vydal ke zdi.* ,,Tady jsi trochu zaváhal Natsu." *Když se dostal Natsu ke stropu, Renji byl docela pyšný. Byl to jeden z nejlepších výkonů, ale to mu říct nemohl, musel podpořit i ostatní a potlačit jeho ego.* Natsu, nepředváděj se, ještě v tom nejsi natolik zdatný, aby sis to mohl s jistotou dovolit. *Renji i porota si začali něco zapisovat. Pak se Renji koukal na porotu, která dala najevo, že můžou opět pokračovat.* Tak a teď nám tedy ukaž tvé poslední jutsu.
Natsu Narimachi: Děkuji. *Řekl jsem už s výraznějším klidem a zrušil své klony.* Huh. *Vydechl jsem.* Jakožto další jutsu mám Kinobori no Waza, tak jestli dovolíte. *Bez čekání jsem se vydal k boční zdi a začal soustřeďovat chakru do nohou. Šlápl jsem první nohou na zeď a ujistil se, že drží, když přitlačím, jako bych chtěl udělat krok. Když už jsem si byl jistý, naskočí jsem tam i s druhou nohou a chvíli stl na místě. Pak jsem se vydal směrem nahoru. Pomalu, krok po krůčku jsem se jistě blížil ke stropu.* ,,V klidu, v klidu...chci se předvést a jít na strop?” *Chvíli jsem jen tak stál a přemýšlel.* ,,Řekl jsem přeci, že budu nejůspěšnější absolvent, tak to musím i dokázat.” *Odhodlaně jsem se vydal na strop a prošel se po stropě až do středu místnosti, kde jsem chakru povolil, ve vzduchu se otočil a dopadl na obě nohy zpátky na místo, kde jsem prezentoval předchozí Jutsu.* ,,Jo! Teď jsem se jim pořádně ukázal!” *Stál jsem se zavřenýma očima a úsměvem na tváři.*
Renji Narimachi: *Renji a celá porota čekali na to, co si Natsu připraví jako první jutsu, když viděli klony, každý se sklonil a začal si něco psát do diáře.* ,,On se vážně připravoval, jsou to jedni z nevydařenějších klonů, které jsem tady dneska viděl." *Renji se rozhlédl a zbytek poroty na něho kývnul.* Dobrá, toto jutsu můžeš zrušit, teď bychom rádi videli co dalšího sis pro nás připravil. Takže vzhůru na druhé jutsu. *Zatím mu porota nedala žádné vyjádření, to se sdělí až na konci celé zkoušky.*
Natsu Narimachi: Tak tedy ještě jednou dobrý den. *Řekl jsem co nejvíc v klidu to šlo, i když se mi trochu třepal hlas.* P- huh. *Oddechl jsem si a po chvilce pokračoval.* První jutsu bude Bunshin ni Jutsu. *Složil jsem pečeť a soustředil se.* ,,To zvládneš, pojď...” Huh! *Zakřičel jsem a vedle mě se objevila 2 oblaka kouře, z nichž se vyklubali 2 úspěsně vydařené klony.* ,,Jo! Je to tam!” *Opadlo ze mě poměrně dost stresu, když se mi technika vyvedla, určitě to muselo být poznat z mého výrazu. Podíval jsem se na strejdu s pohledem, který mluvil sám za sebe.* ,,Dneska to nehodlám pokašlat.”
Renji Narimachi: *Den geninských zkoušek nadešel a Renji byl v porotě. Jako nynější raikage byl mezi zkoušejícími a jelikož to byly první geninské zkoušky v jeho působení, nevěděl co od nich čekat. Vyzkoušel pár lidí a většina z nich zkoušku splnila, našli se ale i tací, kteří museli opakovat ročník nebo podobně. Renji měl jediný důvody proč být nervózní, Natsu. Renji věřil jemu a jeho schopnostem, vždy je tam ale nějaké to ALE.* Zdravím Natsu, tak teď bych potřeboval, aby jsi nám předvedl nějaká tři jutsu, my ohodnotíme, jak se ti povedli a podle toho se buď staneš ninjou naší vesnice a dostaneš čelenku, nebo budeš muset v akademii zůstat a dále na sobě pracovat. Tak se do toho můžeš pustit. *Každý z poroty včetně Renjiho u sebe měl sešit a zapisoval si poznámky. Své pohledy teď ale upřely na Natsua a čekali co ukáže.* ,,Hlavně ať tě nedostane nervozita Natsu."
Natsu Narimachi: HA! A je to tady! *Přesně taková byla moje první slova, když jsem ráno vstal. Nasnídal jsem se, vyčistil si zuby a převlékl se.* Je to tady, je to tady je-to-tadyyy. *Zpíval jsem si popod nos a vyrazil jsem směrem k akademii. Čekala me dnes totiž Geninská zkouška. Když jsem přišel do akademie, byli tam lidé, které jsem neznal, ale i pár mých spolužáků. S nikým jsem moc nemluvil, byl jsem totiž plně soustředěn a nemyslel jsem na nic jiného, než jen na to, jak to bude všechno probíhat.* Narimachi. Natsu Narimachi, pojď. Jsi na řadě. (Sensei) *Když jsem byl po nějaké době vyvolán, postavil jsem se a byl docela nervózní. Postavil jsem se před katedru a prohlédl si všechny hodnotící. Zleva tam byl třídní, pak ředitel, strejda Renji a ještě jeden učitel.* D-Dobrý den. *Byl jsem překvapen, že jsem se zakoktal.* ,,Co se to děje? Vždyť jsem se na to pilně připravoval a těšil!” *Můj pohled směřoval na moje mírně rozklepané nohy.* ,,Klid, Natsu. Klid...připravoval ses, není se čeho bát!” *Říkal jsem si v duchu se zavřenýma očima a snažil se sám sebe uklidnit.*
--:--:
Yoshi: *Yoshi vstal už časně z rána, rychle seskočil z postele , šel do koupelny kde provedl ranní hygienu. Dnes byl den, kdy se Yoshi měl oficiálně stát ninjou z Kumo. Den, kdy dostane svou vlastní čelenku se znakem Kumo a bude moci chodit plnit mise a učit se více technik. Dnes byl dnem konáním geninských zkoušek. Yoshi se na tuhle chvíli dlouho připravoval, přesto ho nervozita neminula. Když se rychle oblékl do svého bílého trička s dlouhým rukávem a bílých kraťasů, vzal si všechno svoje vybavení a běžel do Akademie. Tam se mělo všechno odehrát. Yoshi byl velmi netrpělivý a dorazil mezi prvními. O to déle ale čekal, než se ostatní shromáždí a než přišli všichni senseiové, kteří měli jeho zkoušku hodnotit. Když zkouška konečně začala, byl Yoshi s každým dalším přivolaným žákem nervóznější.* Tak co taky jsi nervózní? Já jsem v klidu. Učil jsem se celé dny a noci, a tuhle zkoušku určitě zvládnu. *řekl jeden z chlapců , se kterými seděl v čekárně.* "Sakra, musí být dobře připravenej. Já se neučil vůbec. Co když tam jde o teorii? To by byl sakra problém." *Pomyslel si Yoshi. Potom vyvolali jméno toho chlapce.* Teď sleduj, vidíš příštího nejlepšího genina v Kumo! *řekl ještě ten chlapec a vešel do zkoušecí místnosti. Chvilku nebylo nic slyšet, ale po pár minutách přišel chlapec zpátky se slzami v očích.* J-já to nechápu. Tolik knih, tolik studia a všechno na nic! Chtěli po mě nějaké techniky! A všichni mi říkali že jde jen o teorii! Proboha, co budu jen dělat? *Křičel na celou čekárnu a utekl ven. Yoshi vytrašeně polk, a zároveň si oddechl, že nejde při zkoušce o teorii. Potom vyvolávali další jména dalších studentů. Konečně přišla řada na Yoshiho.* Tak ty jsi Amato Yoshi, že? Moc času si v akademii netrávil, prý tě škola nebavila. No, uvidíme, jestli se ti to vymstí nebo ne. Tak jako první nám předvedeš techniku Kinobori no Waza. *řekl jeden ze senseiů, když Yoshi vstoupil dovnitř. Yoshi složil pečeť, přenesl chakru do nohou a vyběhl beze slova a bez mrknutí oka na stěnu, přeběhl strop, a protější stěnou zase seběhl dolů. Udělal takové krásné kolečko kolem celé místnosti. Potom se zase postavil před zkoušející.* Výborně, bezchybné provedení. A jako druhou techniku nám ukaž Bunshin no jutsu. Musíš vytvořit alespoň jednu svou dokonalou imitaci. *Řekl znovu ten zkoušející po tom, co si něco zapsal do svého bločku. Yoshimu stékal pot z čela, ale věřil, že i tuhle techniku zvládne. Složil pečeť.* Bunshin no Jutsu! *řekl a vedle něj se objevil dým, ze kterého se zjevila Yoshiho dokonalá kopie. Yoshi ještě zvedl pravou i levou ruku, aby ukázal, že kopie po něm dokonale opakuje, jako odraz v zrcadle.* Dobře, a nakonec nám ukaž techniku chození po vodě. Támhle. *Řekl zkoušející a ukázal směrem k malé fontánce v rohu místnosti. Yoshi přišel k fontánce, složil pečetě, přesunul chakru do nohou a prošel se pomalým kroky po vodě. Jednou vyskočil a zase dopadl na hladinu, aby demonstroval že techniku zvládá opravdu dobře.* Výborně, to bude prozatím všechno, můžeš odejít do čekárny a výsledky ti oznámíme až vyzkoušíme i zbylé studenty. *Yoshi mlčky přikýval a vrátil se do čekárny. Tam si sedl na židly a z hluboka si oddychl.* "Myslím že jsem to zvládl. Čekal jsem to horší, ale ještě se uvidí." *Pomyslel si a vyčkával*
---: ---
Kishin Tago: *Dnes je pro Kishina důležitý den, jelikož jsou dnes geninské zkoušky, může předvést co se všechno naučil a stát se geninem. Tento titul pro něho sice moc neznamená, ale bude konečně respektovaný. Kishin se oblékl do svého oblíbeného oblečení, do černého trička a šedých kraťas.* Taak, co dál? *Ještě než to dořekl, tak mu začalo kručet v žaludku* "No, moje otázka se sama odpověděla, heh, takže se pujdu nasnídat." *Opět si dal cereálie. V tomhle ohledu nebyl zrovna vybíravý.* "Kolik mám času? Mm, celkem dost." *Rozhodl se, že se protáhne. Záda mu křupla tak hlasitě, že by to vzbudilo i sousedy.* "Aah, dobře, teď už můžu jít." *Obul se, a vyšel z domu.* "Hmm, dneska je trochu zima, měl jsem si vzít mikinu. Eh, teď už se vrátit nechci, moc práce." *Zanedlouho se ocitl v akademii, ihned uviděl jiné studenty.* "To bude trvat tak dlouho, snad tady usnu." *Kishin uviděl, že někteří studenti z jeho třídy neprošli.* "Hah! To si ti blbci zaslouží." *Hned jak si to pomyslel, tak byla řada na něm.* No konečně. *Kishin byl vyvolaný, a vešel do třídy. Měl unuděný výraz, protože na chodbě čekal fakt dlouho, a taky se snažil vypadat jako by to pro něho nic neznamenalo. Myslel si že tím nějak zapůsobí na porotu.* "Takže, kdo tu je..? Raikage, to jsem celkem čekal, můj učitel, to bylo snad jisté, a... kdo to je? Nějaký jounin. Vypadá jako by měl za sebou tak stovku zápasů." *Onen jounin měl jizvu na jeho čele, a na bradě, a měl mrtvý výraz. Kishin se všem třem uklonil a očekával pokyny.* Dobrý den, co bych měl udělat? *Kishin se zeptal, jeho unuděný výraz se přenesl i na jeho tón hlasu.* Vypadá to že nechceš ztrácet čas, co? To musí znamenat že jsi připravený. *Jeho sensei řekl přívětivým hlasem, a Kishin ukázal palec nahoru.* Průběh bude následovný, ukážeš nám tři studentské jutsu, a jestli je zvládneš dost dobře, tak se staneš geninem. *Kishin spatřil díru s vodou, a rozhodl se že jeho první jutsu bude suimen hokou no waza.* "Tahle zkouška by měla být dost lehká, jsem podlě mě zkušenější a lepší než ostatní studenti." Jako první jutsu předvedu suimen hokou no waza. *Nahromadil chakru do chodidel, a vkročil na vodu. dokonce si na vodě trochu zaskákal, protože chtěl předvést, že jutsu umí.* Jako další jutsu chci předvést kinobori no waza *Opět nahromadil chakru do chodidel, tentokrát na udržení na zdech. Vstoupil na zeď a dokonce na strop. Po vkročení na strop, skočil dolů a předvedl otočku vpřed.* "Hah, možná jim to nepřinese žárlivost, ale rozhodně to byl dobrý pocit." Jako poslední jutsu předvedu henge no jutsu. Henge! *Kishin se přeměnil na samotnou raikage. Všechny její proporce byly přesně zkopírovány.* "Čelenko, jdu si pro tebe!" Pro někoho kdo prospí většinu hodin v akademii, jsi velice talentovaný. *Toto řekla samotná raikage.* "Jak to může vědět? Vždyť ona nebyla v jediné z mých hodin! Učitel jí musel všechno vykecat." Jak se jmenuješ? *Zeptala se raikage příjemným hlasem.* Kishin Tago. *Odpověděl, a uviděl že raikage chce něco udělat.* Poď ke mně, něco ti chci předat. "To bude čelenka kumogakure! Zvládl jsem to!" Čelenka se znakem kumogakure. Ode dneška jsi právoplatný ninja, doufám že jsi připravený. *Řekla, raikage, a bez přemýšlení Kishin řekl.* Jsem přípravený. *Kishin dostal čelenku, a přemýšlel, kde jí bude nosit.* "Až moc ninjů jí nosí kolem čela. Dám si jí.. kolem pravé ruky!" *Kishin si jí uvázal kolem pravého bicepsu. A připravil se na odchod.* Nashledanou. *Jeho poslední slova, než odešel ze třídy a z akademie* "Heh, konečně budu respektovaný. Ostatní si ze mě nebudou dělat srandu. Aah, to je tak dobrý pocit!"
---: ---
Kishin Tago: *V den, kdy se v akademii měli učit henge no jutsu, Kishin málem zaspal. Kishin ovšem zapomněl, že se něco takového budou učit.* "Uhh, další nudný den. Rád už bych byl geninem. Taková nuda se nedá vydržet." *Převlékl se a snídal cereálie, jako v každý jiný den.* "Kolik je hodin?" *Podíval se na hodiny, a uviděl že byl čas na odchod do akademie.* "Jsem asi spal dlouho.." *Vyšel z jeho domu.* "Měl bych si pospíšit, nechci aby mě učitel zase poučoval." *A tak Přidal na kroku a zanedlouho se opět ocitl v akademii.* "Už jen pár schodů a jsem tam." *Přišel zhruba minutu před začátkem hodiny. Šel si sednout na svoje místo, ostatní studenti se na něho dívali jako obvykle, protože pokaždé skoro přijde pozdě.* Wow, jak originální, vůbec jsem tohle neviděl předtím. *Řekl sarkastickým tónem a sedl si na židli. Zanedlouho se otevřeli dveře. Ovšem nepřišel učitel, ale 5. raikage osobně.* "Co? Proč by tu byla 5. raikage?" *To co si Kishin myslel, vetšina třídy řekla nahlas. V tom od 5. raikage odešel kouř a místo ní stál jejich učitel.* Už jste byli zmaténí že? *Řekl učitel, natěšeně.* Dnes se budeme učit Henge no jutsu! *Hned jak to učitel dořekl tak mnoho žáků jakoby zařvalo* Uhh. to je otravaaa *Ovšem Kishin se těšil, protože se mohl naučit další jutsu, které by mu pomohlo s jeko manipulací chakry.* Takže vám vysvětlím jak henge no jutsu funguje. Pomocí své chakry imitujete vzhled a hlas jiného člověka. Jen vzhled a hlas. Taková transformace je tak rychlá že z vás vyjde kouř. Tak, mohli byste začít trénovat! Budu po vás chtít abyste se proměnili na 5. raikage, proto jsem přišel jako 5. raikage. Henge! *Učitel se opět přeměnil na 5. raikage* Jenom jestli jste zapoměli jak vypadá, můžete se podívat. *Kishin se ihned pokoušel přeměnit. Logicky mu to ze začátku nešlo.* Dám vám 10 minut na naučení henge no jutsu. *A tak jeho trénink začal.* A ještě jedna věc, ten kdo se bude moct proměnit, může jít domů, a ti co se proměnit nedokážou, zůstanou tady na dalšich 10 minut dokud se to nenaučí. "Musím se snažit. Tvrdnout tady fakt nechci." *A tak se třída začala převtělovat. Hlasy říkající henge byly slyšet přez celou třídu.* Henge! *Jak taky očekával, Kishin se nedokázal transformovat na první pokus. Jen jeho tvář se proměnila.* "Víc chakry. Potřebuju víc chakry" Henge! *Tentokrát jenom trup.* "Ještě víc chakry!" HENGE! *Kishin zařval henge tak moc že se celá třída přestala snažit a dívala se na něho. Jeho proměna byla jenom poloviční. Dokázal napodobit jenom pravou stranu, levá zůstala. Celá třída se mu začala smát.* "To jsou ale dementi" Všechny vás jednou zbiju. *Jeho tón ze změnil z jeho obvyklého sarkastického na velice naštvaný. Zněl seriózně. Přestali se smát a znovu se zkoušeli proměnit* "Nesnáším je. Všechny do jednoho. Musím být první kdo tuto techniku zvládne" *Kishin se koncentroval ještě víc než předtím a velice rychle se začal transformovat. Henge! Henge! Henge! *Opakoval tak dlouho dokud nevypadal přesně jako 5. raikage.* Konec! *Řekl učitel a začal vyvolávat studenty. Tentokrát začínal od zadu, což bylo kde seděl Kishin.* "Já jim ukážu že jsem lepší!" *Po dvou studentech kteří se nezvládli transformovat byla řada na Kishinovi* Kishin Tago, předveď transformaci. *Kishin byl vysílený, protože se transformoval rychleji než ostatní, ale věděl že se mu budou zase smát když to nezvládne.* "Musím to zvládnout, musím je ztrapnit!" Henge! Tak, jak mi to vyšlo? *Zeptal se učitele, který odpověděl* No, třído, naše první vydařená transformace! Můžeš jít domů. *Kishinovy vyskočila radost na tváři a šel ke dveřím.* "Já jsem lepší než oni! já to věděl!" *Těsně před odchodem řekl studentům* Tak co blbci? Už to není vtipné když jsem lepší než vy, co? *Odešel ze třídy, celkem namyšlený.* "Pff hahaha, oni na mě nemají." *A s touto myšlenkou šel zpět domů.*
---: ---
Kishin Tago: *Kishin se těšil na tento den, protože se konečne mohl v akademii naučit studentské jutsu.* Aah, konečne se můžu naučit nějaké jutsu. *A hned jak dořekl, začal se převlékat a potom si dal snídani.* Hmm, zajímá mě jaké jutsu to bude. *Řekl a pokrčil rameny* No, na tom stejně nezáleží, jakékoliv jutsu mi pomůže být silnější. "Kolik mám času?" *Pomyslel si* "Půl hodiny. Asi bych si ještě mohl procvičit kontrolu chakry. *S tím začal meditovat. Manipuloval chakru tím způsobem, že přesunoval určité množství chakry z jedné části těla do té druhé. Z jeho právé nohy do jeho levé ruky, z jeho levé ruky do levé nohy a z levé nohy do pravé ruky. Takto pokračoval dalších 14 minut, protože vědel, že cesta do akademie mu obvykle trvá 15 minut. To mě vyčerpalo víc než jsem čekal, obvykle to nedělám tak dlouho. Nesmím ale podcenit studentské jutsu, i pro někoho jako jsem já by mohl být problém ovládnout ho dokonale. *Odešel z domu a vydal se do akademie.* "Doufám že mě z cesty nebudou bolet nohy" *Po cestě neviděl nic divného, ale přemýšlel jaké jutsu to bude.* “Zatím znám jenom henge no jutsu. Pár lidí jsem viděl transformovat do ostatních lidí.” *Po dlouhé cestě se ocitá v akademii. Našel svou třídu, a podíval se na denní program.* “Kawarimi no jutsu. Co to je za jutsu?” *Pomyslel si a šel do trídy. Přišel přesně v čas, protože výuka začala zhruba minutu po jeho příchodu.* “Dokud nezačne mluvit o tom novém jutsu tak nebudu dávat pozor” *A tak taky udělal.* “Jak dlouho to ještě bude trvat” *Řekl si v hlavě. Když v tom uslyšel slovo kawarimi* “Konečně!” *Učitel v akademii vysvětlil jak kawarimi no jutsu funguje, a potom řekl že bude zkoušet studenty, jak dobře to pochopili, tím že je nechal to jutsu použít.* “Ach jo, to zase bude trvat hodně dlouho. Proč sedím na konci třídy?” *Ovšem v tom okamžiku zaslechl že to budou zkoušet venku.* JO! *Vykřikl na celou třídu. Ostatní studenti se ho trochu lekli.* “Nebudu poslední.” *To bylo všechno na co mohl myslet. Tak celá třída šla do tréninkové oblasti v akademii a učitel požádal studenty ať na něho hodí shurikeny, protože to chtěl studentům předvést.* “Nee, ja radši nic házet nebudu, chci to vidět pozorně.” *A tak třída hodila shurikeny, a učitel se vypařil, a místo něho byla jenom malá kláda. Po chvilce se učitel vynořil ze stromu a začal vyvolávat studenty. Všiml si že Kishin nic nehodil, tak ho vyvolal jako první.* “Na jednu stranu jsem rád že jsem první, ale na druhou stranu nevím jestli se mi to povede.” *Učitel požádal jednoho studenta aby hodil senbon, aby se minimalizovalo zranění.* “Snaž se mozku, snaž se!” *Učitel dal pokyn aby student začal. Kishin byl trochu nervózní, půl sekundy před tím než by ho senbon trefil, dokázal použít kawarimi no jutsu. Na jeho místo byla přemístěna malá kláda a Kishin se vynořil ze stromu.* “Já to fakt dokázal!” *Kishin byl na sebe pyšný, a začal se smát. Potom jenom vyčkával na ostatní studenty. Většína jich to zvládla taky, kromě vysoce netalentovaných studentů. Na konci výuky šel domů šťastným krokem, a když přišel domů, začal odpočívat.*
---: ---
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi má dnes významný den, nebo aspoň pro ní je to významný den má dnes totiž geninskou zkoušku a to pro ní znamená dost, I když ví že se vlastně nic nezmění nebo aspoň ne v brzkých dnech, poté co Katayanagi vstala z postele se šla osprchovat, obléct a nasnídat.*"ještě je dost brzo mohla bych jít ještě chvíli meditovat."*tak Katayanagi taky udělala jelikož měla ještě dost času a tak jí to nedělalo problém. Katayanagi si pohodlně sedla do tureckého sedu a začala meditovat, takto seděla ne celou hodinu až nakonec vstala a pořádně se protáhnula.*"konečně se cítím uvolněne."*usmála se Katayanagi a pomalu vyrazila na geninskou zkoušku, když vyšla ven pocítila teplý a slabý vánek, i tohle ji na náladě přidalo protože bylo příjemné teplo. Katayanagi si cestou koupila pití pro všechny případy, přesněji si koupila pití s borůvkovou příchutí kterou tak milovala.*"možná už bych si mohla trošku pospíšit kdyby náhodou něco."*Katayanagi tedy přidala do kroku a během několika minut přišla do Akademie kde měla mít geninské zkoušky, chodba byla plná lidi z její školy a dokonce i z její třídy. Katayanagi stála a čekala na chodbě než jí vyvolají, trvalo to dlouho ale to nevadilo Katayanagi aspoň sledovala průběh dění, všimla si toho že někteří jedinci neprošli, ale tím se nenechala rozhodit protože moc dobře věděla že to zvládne. Katayanagi ještě chvíli čekala, ale pak ji sensei vyvolal a ona šla do třídy kde za stolem seděla sama Raikage, ředitel školy a právě její Sensei.*dobrý den vám všem.*řekla Katayanagi velmi příjemným hlasem a uklonila se a čekala co bude dál, poté se postavil její sensei a usmál se.*ahoj Katayanagi, jsi na dnešní den připravená?*zeptal se Sensei milým hlasem a čekal Katayanagi odpověď která ovšem jen kývla.* Tak dobře, aby jsme zjistili zda jsi hodna stát se geninem musíš nám ukázat tři techniky které ses naučila během školního roku.*řekl sensei a posadil se. Katayanagi kývla a zhluboka se nadechne.*moje první technika bude Bunshin Jutsu.*řekla a poskládala pečeťe na techniku Bunshin Jutsu a vytvořila 3 klony.*další moje technika bude Henge no Jutsu.*řekla klidným hlasem a opět poskládá pečete na techniku Henge no Jutsu a změní se na svého Senseie.*další moje technika bude Kinobori no Waza.*Katayanagi nahromadí chakru do nohou a vyleze na stěnu třídy až na strop takže je vzhůru nohama a poté sleze a čeká na výrok poroty která se tam radí, až se nakonec zvedne sama raikage.*za dnešní den jsem toto viděla snad 500x, ale žádný student si nebyl sebou tak jistý a už vůbec nebyl tak klidný, můžeš mi prosím říct celé jméno?*řekla raikage s úsměvem a čekala na odpověď.*mé celé jméno je Katayanagi Shintaro Maya.*Raikage se usměje a vezme čelenku.*máš opravdu hezké jméno Katayanagi, a můžu ti říct že dneska je pro tebe velký den a předávám ti čelenku, od dnešního dne jsi geninem, a věřím že jednoho dne budeš opravdu silná ale to ještě chvíli potrvá.*řekla Raikage a podává čelenku Katayanagi která si jí vyslechla a poté si přebírá čelenku a uváže si jí kolem krku (jako hidan).*děkuju moc všem, teď jestli dovolíte tak odejdu.*řekla Katayanagi a pomalu odešla zpět domů.*
---: ---
Kenji Abito: *Další den začínaly zkoušky. Sraz byl v 8:00 na akademii, Kenji i Akemi vstali častně, aby se stlihli pořádně připravit a dorazit v čas. Oblékli se, Kenji si vzal zas veškeré svoje vybavení a Akemi si vzala pejska a oba dva vyrazili směr akademie. Dorazili tam chvilku po 7 hodině, takže byli mezi prvními. Mohli tak sledovat a pozorovat ostatní lidi a účastníky zkoušky. Jak se chovají, zvláštní poznávací znamění, vybavení. Co tak Kenji vypozoroval, nevypadal nikdo tak moc nebezpečně, aby se mu museli vyhýbat. Vypadalo to, že jsou tam všichni na stejné úrovni, přesto měl Kenji dost smíšené pocity z toho všeho. Shiba vypadal taky celkem nervózně, jen Akemi to moc neřešila.* "Jsem na to zvědavej." *Pomyslel si Kenji. v tu chvíli otevřeli dveře no učebny.* Všichni pojďte dál. *Zvolal nejspíš jeden ze zkoušejíchích, který stál v oněch otevřených dveřích.* Sedněte si tak, aby žádný členové vašeho týmu neseděli vedle vás. *Dodal když byli už všichni ve třídě. A pokračoval.* Chuninská zkouška se skládá ze tří částí. První část je testová. Každý dostanete test, budete mít hodinu na to odpovědět na 10 otázek. Ten kdo neudělá test, nebude mu umožněno pokračovat ve zkouškách. Druhá část bude přežití, kdy se ti co zvládnou test přesunou do země bažin, kde budou bojovat o svitky. Ti co úspěšně zvládnou dojít zpět se svitky, zúčastní se třetí části, kde budou bojovat v souboji jeden na jednoho, na život a na smrt. To jsou všechna pravidla. *Po té co tohe dořekl , na chvilku se odmlčel. Ve třídě si začali všichni šuškat o pravidlech, o tom jak jsou zkoušky krutý na to že jsou všichni geninové. A bylo jedno kdo si s kým povídal, jestli byli ze stejného týmu nebo vesnice. Každej se bál o svůj život. Kenji jen hlasitě polknul s kouknul se na Akemi. Ta na něj koukala celou dobu a usmívala se na něj.* Tak a přejdeme k testu samotnému. V tuhle chvíli vám další zkoušejí rozdávají testy. Během celého testh budem mezi vámi chodit a kontrolovat vás. Jakmile uvidíme někoho, že podvádí , je s celým týmem vyloučen. Začněte! *každej otočil list a pustil se do psaní. Otázka č.1 "Kolik a jaké máme druhy elementů?" 5 - Katon, Doton, Suiton, Fuuton, Raiton. Otázka č.2 "Vyjmenuj ruční pečetě." Pták, Prase, Pes, Drak, Kohout, Tyg, Had, Krysa, Kůň, Opice, Králík, Vůl Otázka č.3 "Do jakých základních kategorií rozdělujem jutsu?" 3 základní - Ninjutsu, Genjutsu, Taijutsu. Dále pak třeba jeďte na kenjutsu, což jsou šermířské techniky, nebo kinjutsu, což jsou techniky zakázané. Otázka č.4 "Vyjmenujte 5 hlavních vesnic a jak se říká jejich vůdcům." V Kirikagure - Mizukage. V Kumogakure - Raikage. V Konohagakure - Hokage. V Sunagakure - Kazekage. V Iwagakure - Tsuchikage. Otázka č.5 "Padáš do propasti. Chybí ti pár chvil, než spadneš na dno plné kůlů které by tě prošpikovali. Co udeláš?" Pomocí techniky "Doton: Doryuuha" bych ze stěn propasti vytvořil hliněnou plošinu, která by zbrzdila můj pád . Trochu by to bolelo, ale přežil bych. Otázka č.6 "Jak se dostaneš z Genjutsu?" Je víc způsobů, jak se dostat z Genjutsu, třeba pomocí techniky "KAI" způsobení bolesti, chakrou jiného ninji. Otázka č.7 "Co je to Kekkei Genkai?" Je to speciální, vrozená schopnost. Nedá se nijak naučit. člověk se s takovouhle schopností musí narodit a trvá dlouho, než se ji dokáže naučit a plně ji ovládne. Otázka č.8 "Kdo jsou to anbu?" Jsou to většinou nejsilnější ninjové vesnice. Nikdo o nich moc neví, chrání vesnici ze "stínu". Otázka č.9 "Kdo je to nukenin?" Nukenin je člověk, který spáchal zločin. Většinou jsou to zrádci vesnice. Nemusí být ale nukenin pro všechny vesnice. Svým zrůdným činem může jedné vesnici pomoct a druhé zas uškodit. Záleží na něm a na rozkazu, jak se zachová. Otázka č.10 "Jsi uprostřed bitvy na vodě. Během souboje tě protivník stáhne pod hladinu. Jelikož je to uživatel suitonu, má větší výhodu než ty. Máš několik málo vteřin na rozmyšlenou, než se začneš topit a následně se utopíš, co uděláš?" Ještě než by mne stáhl dost hluboko, co nejdřív, bych ze zbytku svého vzduchu, použil techniku "surudoi kuchō" klanovou techniku, která by protivníkovy přivodila obří bolesti hlavy. Jelikož ve vodě se zvuk šíří rychleji a silněji než ve vzduchu, protivník by neměl šanci se útoku flétny vyhnout. Jakmile bych byl volný, plul bych co nejrychleji na hladinu. Vlastně by mi tím protivník nahrál a měl bych k vítězství blíž. *Chvilku na to, co Kenji dopsal poslední slovo, zazvonil zvonek a zkoušející oznámil konec testu.* Test nechte na stole, my je vybereme a dáme vám vědět kdo prošel a kdo ne. Ten kdo projde má 24 hodin na to, dostat se do Země Bažin, kde začne druhá zkouška. Teď položte tužky a všichni ven!* Zavolal skoro až nebezpečně. Kenji seděl skoro hned u dveří, takže se v tom návalu nemusel mačkat a venku před učebnou počkal na Akemi.* Docela záhul, ale myslím že jsem to zvládl. *Šeptl Kenji na Akemi, ta se jen usmála a přikývla mu. Oba dva se pak pomalu vydali ven, pořád pozorujíc ostatní geniny, se kterými se možná v následujících několika hodinách až dnech setkají v souboji na život a na smrt.*
--: --
Toshikazu: *Cožpak za to snad mohl? Nebyla to jeho chyba. Všechno to žvatlání ohledně nesmyslných volovin, na kterých nezáleželo, spolu s rytmickým ťukáním křídy o černou tabuli působilo téměř až magicky. No řekněte, kdo by mohl odolat tomu aby … Ťukání na tabuli přestalo. Byla to předzvěst, vždy to tak bylo, otázka pro třídu, začátek nového přednesu, který ještě neměl být zapsaný nebo dokonce i konce hodiny, jelikož ochota dopisovat něco přes přestávku byla kupodivu u senseie stejná, jako u jeho žáků. Nyní to však byla předzvěst …* Au.. *zalamentoval tiše, když bílá, jisté nová, jelikož cítil ostrou hranu, křída zaduněla o jeho dutou palici a on zvedl hlavu z lavice na které ještě před chvílí podřimoval a utřel si slinu. Jeho pohled na senseie se nyní zdál být neuvěřitelně dementní, podporovaný klížením ospalých očí, které byly donuceny se otevřít až příliš brzy, než bylo v jasně stanoveném plánu.* Toshikazu, pokud tě mé hodiny až tolik nudí, jistě ses to už naučil, když si dovoluješ tu spát. Takže … víš, jak tenhle shuriken dopadne, pokud je hozen takovouto křivkou, zde na stojícího shinobiho? *Ne sensei neměl ani malinké pochopní o kouzelných účincích toho, jak rytmicky klepala křída o tabuli.* (Zaik) Neví, je úplně tupej. Celou noc si prohlížel časáky s babama. *Ano na Zaika byl spoleh, vždy dokázal skvěle situaci ještě zhoršit a ani nyní mu třída neodepřela kýžený smích, byl spíše šaškem než zlou polovičkou, jak ho někteří nazývali, nebo alespoň z Toshiho pohledu. Naštěstí si to sensei jako jeden z mála uvědomoval a nebránil se zasmát taky a následně Zaika odbýt, nějakou trefnou poznámkou, avšak ani pohár jeho trpělivosti nebyl bezedný, to věděl dobře jak Toshi, tak i Zaik.* Děkuji Zaiku za objasnění situace a nyní… Toshi odpověz. *Připomněl se sensei neodbytně a Toshi poprvé zamžoural na tabuli za ním, prohlížejíc si načrtnutou dráhu shurikenu, spolu s čísly a i terčem, který představovala stojící postava. Po chvíli přemýšlení si sáhl na čelo, které ještě neslo skvrnu po křídě a zaťukal na něj.* Přímo sem. *Sensei pozvedl obočí, jako by ha ta odpověď zaskočila, avšak to mohlo znamenat jen to, že …* Výborně a nyní si již odpusť další spánek a spi doma, místo prohlížení časopisů. / Ale já … *Chtěl Toshi hned zaprotestovat, ale sensei jej mávnutím ruky utišil a otočil se zpět k tabuli, na což Toshi rezignoval a trochu nasupeně položil hlavu na lavici, podkládajíc si ji rukama. “Doufám, že jsi spokojený.“ Následovalo dalších několik hodin tupého zíraní na nic neříkající čmáranice na tabuli, a nakonec vyzkoušení si vrhání shurikenů v samotné praxi. Toshi byl poměrně zdatný, a dokonce se přinutil k tomu, aby nezalezl někam do křoví a skutečně házel na terč. Nutno říct, že celkem úspěšně. Když bylo po všem, zamířil domů, proklínaje Zaika, za jeho neustálé poznámky, které si ani na cvičišti neodpustil. Kvůli něj jej měli za šaška a to se stále pokoušel být jen nadprůměrným flákačem, stále se zdokonalujíc v tomto mistrovském umění.*
---: ---
Jui Shi: *Když jsem se ráno probral tak jsem se jako obvykle svlíkl z pyžama,,šel do koupelny a napustil si vanu poté jsem si lehl do vany plné příjemně horké vody a místo toho abych se normálně okoupal jsem usnul,když jsem se probral tak bylo už celkem pozdě vyskočil jsem z vany usušil se,rychle na sebe hodil svůj outfit nasadil si zápěstní nože nacpal si batoh chlebem a balenou vodou,nasadil jsem si ho na záda otevřel dveře zamkl za sebou a utíkal směrem do akademie*,,Krucinál dneska jsou geninské zkoušky a já jdu pozdě!Doufám že to stihnu v čas"*Běžím z plných sil a když jsem dorazil do akademie tak mně zastavil jeden z mistrů a řekl mi v které učebně se čeká na vyvolání do zkušební třídy poděkoval jsem mu a vydal se tam tak akorát když jsem dorazil mně hned volali byl jsem poslední když jsem vešel do zkušební třídy tak jsem pozdravil*Dobré ráno jak se daří?*Zasmál sem se a podrbal se na temeni hlavy,Uviděl jsem Raikage svého oblíbeného mistra a nějakého jounina,Můj mistr se na mně podíval a řekl ať předvedu bunshin no jutsu,kinobori no waza a henge no jutsu,vytvořil jsem tedy 3 klony pomocí bunshin no jutsu které jsem po chvíli zase odvolal,poté jsem vyskočil na strop a udržel se tam pomocí kinobori no waza při čemž jsem se pomocí henge no jutsu proměnil na svého senseie a následně na stonožku,slezl zpátky na zem a změnil se zpět*Perfektní!Udělal jsi geninskou zkoušku*Řekl mistr poté mi předal čelenku kumogakure poplácal mně po zádech a usmál se,Tak jsem si pyšně nasadil a uvázal čelenku na čelo a s úsměvem se vydal domů
---: ---
Katsumi: *Opět jsem se vydala do akademie, ale dneska to nebyl běžný den, dneska se konaly geninské zkoušky a i přes to, že jsem ještě v Kumogakure nebyla moc dlouho, tak bylo rozhodnuto, že se taky budu moct účastnit zkoušek. Já i Yami jsme samozřejmě byly nadšené, že se konečně staneme geniny, ale taky jsem byla celkem dost nervózní, což se o Yami nedalo vůbec říct z nás dvou ona nervozitu snad neznala a to jsem jí trochu záviděla. Následně jsem došla před akademii a trochu nervózně jsem si povzdechla.* Ale no tak bude to sranda, *řekne Yami a usměje se.* Hmm, asi máš pravdu, přece jen se není čeho bát a nikdo mě nekousne, *pomyslím si a následně se rozejdu dovnitř. Chvíli mi to zabere než najdu třídu, ve které se zkoušku konají a pak vejdu do vedlejší třídy, kde jsme čekali, až si nás zavolají dovnitř. Bylo tam celkem dost dalších dětí z vesnice, ale nikoho v nich jsem tam neznala a tak jsem tam seděla jen s Yami a dívala jsem se z okna. Následně přišel sensei, který nám řekl, co se bude během zkoušky dít a následně nám popřál hodně štěstí. Yami se jen spokojeně usmála, protože se už nemohla dočkat až se bude moct předvést, no já jsem z toho tak nadšená nebyla. Po chvíli jsem začala být čím dál tím více nervózní. Pomalu se blížila řada na mě. Následně nás sensei zavolal, že už za chvíli máme jít a tak jsem se vydala před třídu, kde se zkoušky konaly. Chvíli jsem stála před třídou než mě zavolali dovnitř. Než jsem vešla do třídy, tak vyšla nějaká holka, která byla celá ubrečená, protože zkoušku neudělala.* ‘Klid, my tohle zvládneme, tohle není nic těžkého, přece jsme hodně trénovaly,‘ *řekne Yami a usměje se.* ‘Máš pravdu, přece jsme hodně trénovaly, abychom byly na dnešek připravené,‘ *řeknu jí v duchu, zatím co vcházíme do třídy.* Dobrý den, *pozdravíme obě dvě najednou a pak se podíváme, kdo vše tam je. Byl tam sensei, který mě tady nějakou chvíli učil, pak jsem nějaký ninja, který měl hodnost Jounin a samotná Raikage. Ve chvíli, kdy jsem si jí všimla, tak jsem trochu nervózně polkla, ale Yami se jen spokojeně usmívala.* ‘Hmm, to bude sranda,‘ *pomyslí si Yami. Následně si prohlédli nějaké mé záznamy, které jim poslali ještě z Otogakure a pak se na mě sensei podíval.* Tak jako první předveď Henge no Jutsu a proměň se ve mně, *řekne klidně. Já jsem souhlasně kývnu hlavou a chvíli si ho pohlížím, než složím pečeť a proměním se v senseie. Všichni tři si mě prohlédnou a pak si něco zapíšou.* Můžeš zrušit přeměnu a další chci, abys udělala Bushin no Jutsu, myslím, že dva by měli stačit, *řekl. Já jsem zrušila Henge no Jutsu a následně jsem se začala soustředit na svou chakru. Po chvíli jsem vytvořila dva klony a nervózně jsem čekala, co se bude dít dále.* ‘Doufám že je to dobré,‘ *pomyslím si.* ‘Určitě,‘ *odpoví hned Yami.* Tak klony můžeš zrušit a jako poslední chci, abys pomocí Kinobori no Waza vylezla po zdi na strop, *řekne sensei. Já jen souhlasně kývnu hlavou a pak začnu svou chakru soustředit do nohou. Po chvíli se rozejdu po zdi a zastavím se na stropě hlavou dolů.* Dobře můžeš jít dolů, udělala jsi geninskou zkoušku, *řekne sensei, Yami se tak zaraduje, že se přestane soustředit na svou chakru a tak spadneme dolů jako zralé jabko.* ‘Auvajs, co to sakra děláš, to jsi to nemohla ještě vydržet, než seskočíme dolů,‘ *zeptám se jí v duchu.* ‘Promiň, promiň, já jsem tak šťastná, že jsme to zvládly,‘ *řekne mi zase Yami a spojeně se usmějeme hned poté, co se zvedneme na nohy. Následně k nám přijde Raigake a podá nám čelenku Komugakure.* Gratuluji, odteď jsi shinobi, *řekne.* Děkuji, *řekneme a následně s spokojeně rozejdeme ven ze třídy. Pro tentokrát jsem Yami odpustila i ten pád, protože jsme to zvládly a tak jsem se s ní nechtěla hádat.*
---: ---
Yuzuru Yin: *Dorazil jsem na místo, kde jsme se měli všichni sejít na 2. část Chuuniské zkoušky. K lesu, nedaleko vesnice. Po nějaké chvíli čekání tam dorazili i kantoři.* Takže mládeži. Vítám vás u 2. části Chuuninských zkoužek. Tato zkouška, je rozdílná od té první, kterou jste plnili před pár dny. Zde nebudete používat pouze svou mysl, ale i tělo. *Otočil se a jiný kantor mu podal dva svitky.* Každý z vás dostane jeden z těchto dvou svitků. Jeden, modrý, je svitek země. Druhý, bílý, je svitek nebe. Jelikož by to s vašimi počty nevycházelo, tak každý z vás půjde sám za sebe. Vašim úkolem bude získat opačný svitek a přinést oba dva ke stanu, kde budeme čekat my, kantoři. Stan se nachází uprostřed pole a kouří se z něj, abyste neztratili směr. Jak už mnozí z vás jistě pochopili, tak pokud přinesete jen jeden ze svitků, tak okamžitě končíte. Proto se budete mezi sebou muset utkat a získat druhý svitek. *Dav lidí kolem mě začal šuškat. Semnou se nikdo nebavil, spíš se mě stranili. Nejspíše se bavili o faktu, že mezi sebou budou bojovat.* Nyní si každého z vás vezme na starost jeden kantor a doprovodí vás na místo, odkud se pak vydáte směrem ke stanu. *Pohledem dal povel všem kantorům. Jeden přišel ke mně.* Tak pojď, mladíku. Je načase vyrazit. *Tak jsem ho poslechl a vydal se na poměrně dlouhou cestu lesem. Po nějaké chvíli jsme dorazili na místo.* Až ti dám povel, tak se vydáš do lesa. Do té doby tady budeš čekat. *Jen jsem přikývl a sedl si na zem. Zády jsem se opřel o nejbližší strom a čekal na kantorův povel. Přibližně po 10 minutách čekání na mě opět promluvil.* Tak se připrav, za chvíli budeš vyrážet. *Postavil jsem se a protáhl se.* Na to, abys splnil úkol a dostal se ke stanu se dvěma svitky máš čas do východu slunce. ,,Do východu slunce? No tak to snad zvládnu. I když tenhle les je poměrně velký, takže najít někoho bude celkem těžké." *Říkal jsem si pro sebe v hlavě, ale uklidňoval mě fakt, že na to máme celou noc, takže času bylo poměrně dost. Kantor zvedl ruku a nadechl se, což mi dalo najevo, že chce mluvit.* Tak připravit...pozor...START! *Řekl a mávl rukou směrem dolů. Já jsem se v ten moment rozběhl směrem do lesa.* ,,Takže naším cílem je získat opačný svitek a dostat se k tamtomu kouři." *Řekl jsem si. Zastavil jsem se, vytáhl svitek, který jsem měl v brašně a prohlédl si jej.* ,,Země, huh? Zajímalo by mě, co je uvnitř. Ale dost pravděpodobně to nebude nic, jelikož slouží jen k této zkoušce. Asi teda, hehe." *Zasmál jsem se a poškrábal se na hlavě.* Zajímalo by mě, kdy na někoho narazím. *Řekl jsem potichu a najednou něco zašustělo v keři pod větví stromu, na které jsem klečel.* ,,Co to bylo?" *Jakmile jsem tuto krátkou větu v duchu dokončil, tak jsem svůj svitek uložil do brašny a zároveň jsem druhou rukou tasil svou katanu, kterou jsem měl na zádech. Dále jsem se jen pozorně díval, co to z toho křoví vyleze. Nějakou chvíli se nic neozývalo, no nakonec z toho vylezla zběhlá kočka.* Pffu, takhle mě vyděsit. *Řekl jsem a utřel si čelo.* No, je na čase se vydat hledat svitek Nebe. *Postavil jsem se a po větvích jsem si jen tak skákal a měl oči i uši na stopkách, abych zaslechl, nebo zahlédl jakékoliv dění v mém okolí. Takto jsem si poskakoval přibližně půl hodiny, když v tom jsem něco zaslechl. Bylo to jako křik. Nicméně jsem se vydal směrem, odkud neznámý zvuk vycházel.* ,,Co to mohlo být?" *Dorazil jsem k místu, ale držel jsem se v tajnosti v koruně stromu. Rozhlédl jsem se a na zemi jsem něco spatřil. Byl to kluk, přibližně 14 let, který tam ležel na zemi, válel se a vypadal, že byl zraněný.* ,,Co mám dělat? Mám mu jít pomoct? Co když je to past? Bože, já nevím." *Nakonec jsem se však rozhodl mu jít pomoct.* ,,Moje hodná duše mi nedá nepomoct mu." *Seskočil jsem dolů za klukem.* Hej, jsi v pořádku? Je ti něco? Haloo, mluv se mnou. *Položil jsem na něj svoji ruku a trochu s ním zatřepal, abych přilákal jeho pozornost. V ten moment se na mě otočil s ne příliš příjemným úsměvem na tváři.* Co to? *Řekl jsem a v moment, kdy jsem dokončil tuto větu plnou překvapení, spustil on.* Má-m-tě *Najednou kluk zmizel.* Klon? *Najednou jsem uslyšel, jak se v křoví zamnou něco pohnulo. Okamžitě jsem se otočil. Byl to kluk, který ještě před malou chvílí ležel na zemi přímo přede mnou. Tasil jsem katanu a zaujal bojový postoj. Pak jsem si všiml malý úhyb jeho očí, což mi naznačilo, že je něco i zamnou. Rychle jsem se podíval za sebe. Byl tam znovu ten kluk.* ,,K sakru, co mám dělat?" *Začal jsem panikařit, no nakonec jsem si vzpomněl na nedávnou první část Chuuninské zkoušky.* ,,Předtav si, že na tebe běží dva nepřátelé. Každý z protější strany. Co uděláš?" *Jen jsem se usmál a zrekonstruoal svojí odpověď. Na toho, na kterého jsem zrovna upíral svůj zrak, jsem hodil kunai a hned se otočil k tomu, který mi běžel do zad. Rozběhl jsem se opravdu rychle a když jsem byl u něj, tak jsem sekl katanou. Nevypadal, že by stihl nějak zareagovat a tak jsem se trefil. Pro mojí smůlu to byl však další klon.* ,,K sakru!" *Hned jsem se otočil, abych se vydal k tomu druhému, jenže on tam nebyl.* ,,Heh, kluk není zas tak blbý. Zaujal jsem bojový postoj a soustředil se, co nejvíc jsem mohl. Vnímal jsem co nejvíc i ty sebemenší zvuky kolem sebe. Nakonec jsem slyšel, jak něco zašustělo v korunách stromů za mnou. Otočil jsem se a všiml si na mě letícího kunaie. Tak jsem ho katanou vykryl a okamžitě jsem začal skládat ruční pečetě.* ,,Fuuton: Daitoppa!" *Vypustil jsem ze svých úst na strom, ze kterého na mě letěl kunai, silný proud vzduchu. Pak už se jen ozval dopad na zem a zvuk ,,Argh". *Okamžitě jsem se vydal k tomu klukovy, který tam ležel na zemi.* Dobrý pokus, ale nevyšel. *Dokud ještě nevládal pohybu, tak jsem ho prohledal. Narazil jsem na brašnu.* ,,V ní by mohl mít svitek!" *Sáhl jsem dovnitř brašny a vytáhl svitek.* ,,Nebe." *Byl to přesně ten svitek, který jsem potřeboval. Brašnu jsem položil na kluka a promluvil k němu.* Zkusil jsi mě obelstít, ale nevylatilo se ti to. Takže tě tady nechám a tvůj svitek si vezmu. *Taky jsem tak učinil a hned po dokončení věty jsem se za pomoci techniky Shunshin no Jutsu dostal o několik metrů dopředu. Pak už jsem se jen vydal směrem ke stanu.* ,,Ještě je pořád noc, takže možná dorazím první!" *Když jsem došel ke stanu, tak jsem viděl jen kantory. Odevzdal jsem jim své dva svitky a nadiktoval jméno.* Gratuluji, mládenče. Jsi první. Posaď se ve stanu a odpočívej. ,,Páni, jsem první! Dobře já!" *Pochválil jsem sám sebe a vydal se do stanu, kde jsem si sedl a odpočíval. Po několika hodinách začínali přicházet i ostatní. Kluk, kterému jsem sebral svitek dorazil mezi posledními. Nakonec přišel hlavní kantor a měl další promluvu.* Takže, mládeži. Ti z vás, kteří zkouškou neprošli, nyní odejděte domů, prosím vás. *Hodně lidí se sebralo a odešlo. Hlavní kantor poté pokračoval v projevu.* Vy, jež jste byli úspěšní, gratuluji vám. Další část zkoušky se bude konat přesně za 3 dny! V 8:00 se dostavte před Hromovou arénu, kde vám budou vysvětleny podmínky. Nyní můžete odejít do svých domovů a odpočinout si. *Po této větě jsem se odebral domů.* ,,Vypadá to, že jsem na dobré cestě k tomu, abych se stal Chuuninem. Jen počkej, Renji. Za chvíli tě doženu!" *Řekl jsem si a odešel domů.*
---: ---
Yuzuru Yin: ,,Je to tady. Můj velký den, který měl nastat už před pár lety." *Řekl jsem si v duchu, když jsem v den svých Chuuninských zkoušek vstal. Nastala klasická ranní rutina. Když jsem byl ready, tak jsem se vydal na akademii, kde se konala první část. Když jsem dorazil, tak před akademií bylo několik lidí. Většina z nich mladší, protože je dělali ve věku, kdy se normálně dělají. Až se nás nashromáždilo víc, tak nás kantor pozval dovnitř.* Takže mládeži. Dosáhli jste úrovně, kdy jste schopni posunout se na další level. *Říkal hrubým hlasem, mezitím, co se s rukama za zády procházel ze strany na stranu. Najednou se však zastavil a podíval se na nás.* Vítám vás na 1. části Chuuninské zkoušky. Tato zkouška spočívá v tom, že dostanete klasický test, kde jsou otázky, na které by měl být každý ninja schopen odpovědět. *V tento moment jsem se zarazil.* ,,Test? To je moje! O teorii toho vím hodně." *Hlavní kantor se podíval na jednoho z dalších dospělých a jedním pohledem mu dal najevo, že je na čase rozdat nám papíry. Papíry se rozdávali textem dolů, aby na ně měl každý stejný čas.* Pár pravidel ohledně první části. Za prvé. Nikdo nebude opisovat. Bude-li někdo chycen, tak okamžitě končí a další šanci dostane příští rok. Za druhé. Na dokončení testu máte přesně 60 minut, ani o vteřinu déle. To je všechno. Můžete začít...teď! *Jakmile jsem zaslechl příkaz, tak jsem otočil papír a chopil se pera, které leželo hned vedle papíru. Podepsal jsem se a přečetl si první otázku.* ,,Kolik je základních podstat, které může ninja ovládat? Napište počet a vyjmenujte. Heh, to je lehké." *Vrhl jsem se do psaní.* ,,5 a je to Fuuton, Raiton, Katon, Doton a Suiton. Jestli bude i zbytek takhle lehký, tak mám postup v kapse." *Vrhl jsem se na další otázku.* ,,Kolik je hlavních shinobi vesnic? Napiš číslo a vyjmenuj.* ,,6. Kumogakure, Yugakure, Sunagakure, Konohagakure, Iwagakure a Kirigakure." *Jak se nazývá zástupce každé z těchto vesnic? Vyjmenuj.* ,,Kumogakure – Raikage. Yugakure – Yugakage. Sunagakure – Kazekage. Konohagakure – Hokage. Iwagakure – Tsuchikage. Kirigakure – Mizukage." *Poškrábal jsem se pod nosem.* ,,Páni, myslím, že se mi daří dobře" *Řekl jsem si, když v tom se najednou ozvalo od jednoho z kantorů.* Hej, ty tam! Vypadni! Končíš. *Rozhlédl jsem se, abych se podíval na kantora. Jeho pohled smiřoval ke mně. Začal jsem stresovat.* ,,Cože? Já? Proč? Vždyť jsem neopisoval a jen psal." *Když v tom se najednou jeden kluk vedle mě postavil a vydal se směrem k východu z učebny.* ,,Božeeee, neděs mě tak." *Nicméně jsem pokračoval ve čtení.* ,,Vypadá to, že další otázka je praktická. Co bys dělal v případě, kdyby ses probudil v zajetí? No, asi bych se snažil být klidný a zjistit co nejvíce informací o okolí a nepříteli." *Tak zněla má odpověď. Další otázka byla znovu praktická.* ,,Představ si, že na tebe běží 2 nepřátele. Každý z protější strany. Co uděláš?" *Zamyslel jsem se.* ,,Asi bych na jednoho z nich hodil kunai a na druhého se rozběhl s katanou. Kunaiem donutím se jednoho vyhnout a zrušit tak jejich výhodu toho, že na mě jdou ze dvou stran." *Další, poslední otázka, byla teoretická.* ,,Kdo je podle tebe shinobi/jak si představuješ opravdového shinobiho?" *Musím uznat, že tato otázka mě zarazila. Nečekal jsem něco takového, vzhledem k tomu, že ostatní otázky byly konkrétní. Ale rozepsal jsem se.* ,,Podle mě je shinobi ten, který bojuje pro dobro ostatních. Snaží se všem pomoci a držet řád." *Dopsal jsem větu a čekal ještě pár minut, než hlavní kantor znovu promluvil.* Takže, mládeži. Myslím, že je na čase, abych vám řekl 3., a poslední pravidlo této části. Ten, kdo mi nyní odevzdá test, a bude tam nějaká otázka špatně zodpovězená, ztrácí možnost stát se Chuuninem...navždy. Ten, kdo si tedy myslí, že tam má chybu, smí nyní odejít a zkusit to znovu příští rok. ,,Cože? To snad ne? Co mám dělat, mysli, mysli!." *Paikařil jsem, když v tu chvíli mi něco docvaklo.* ,,Moment. Poslední otázka byl vlastní názor, takže na ní neexistuje špatná odpověď. Je to chyták!" *Pousmál jsem se a tiše zůstal na místě. Chvíli bylo v místnosti ticho. Až se po chvíli ozvalo vrzání židlí a několik lidé odešlo. Zbylo nás tam ale stále celkem mnoho. Odešlo takových 30-40% uchazečů. Pak hlavní kantor znovu promluvil.* Ehm ehm, takže každý z vás, kteří jste zůstali, postupujete do další části. Ten, kdo si nevěří, nemá co dělat na pozici Chuunina. Gratuluji. Vidíme se za 3 dny u další části. Přeji příjemný zbytek dne. *Jakmile dokončil větu, tak se všichni kantoři sebrali a opustili místnost.*,,Bože, já to zvládl. Dostal jsem se dál!" *Radoval jsem se potají uvnitř mé hlavy.* ,,Ale tohle ještě nic neznamená. Stále mě čeká druhá část." *Vstal jsem a s motivovaným výrazem jsem se vydal na cestu domů.* ,,Jen počkej, Renji. Za chvíli doženu tu mezeru mezi námi." *Řekl jsem si a šel domů.*
---: ---
Renji Narimachi: *Renji si to pomalu ani neuvědomoval, ale dostal se chuuninksým zkouškám. Bohužel Yuzuru se nedostavil, což nejdříve Renjiho dost mrzelo, jenže si uvědomoval, že tohle je pro něj obrovská šance a životní posun, a musí se na to co nejvíce soustředit. Když přišel do budovy, kde se zkouška měla konat, nacházelo se tam spousta dalších geninů. Některé z nich Renji nikdy ani neviděl. Usadil se a čekal na pokyny. Najednou někdo přišel, byl to vysoký hubený muž, který je obeznámil s tím, že za 30 minut začíná první zkouška. Bylo vidět jak na všechny spadla nervozita. Na Renjiho taktéž, i přes to, že se co nejvíce připravoval. Polil ho studený pot a nemohl pohnout ani prstem.* ,,Co když to nezvládnu? Zklamu všechny ostatní a budu jim jen pro smích. Budu ostuda svého klanu a své rodiny. NE! Zvládnu to. Pilně jsem se připravil a hodlám toho využít ve všech možných situacích.“ *Za pár minut přišel znovu ten muž a začal číst jména lidí, kteří můžou vstoupit do místnosti. Když Renji uslyšel své jméno, vstal a rozhodně se vydal do místnosti, která se nacházela za mužem. Po příchodu do rozlehlé místnosti se Renji rozhlédl, a viděl stále stejné, vystrašené a nervózní tváře, dalších snažících se lidí. Tato obrovská místnost, byla školní třída, jen větší, o dost. Všichni si sedali do míst, podle pořadí jak byli mužem voláni. Renji seděl v třetí řadě, blízko prostředních míst.Byl za to rád, nikdy nesnášel krajní lavice. Po té co se usadil na své místo, ještě sledoval další nervózní přicházející a stále vyděšené osoby. Když byly všechny jména přečteny, zjistilo se, že se dokonce nějací jedinci nedostavili a proto, byly nějaké lavice volné.*,,Zbabělci, mohli alespoň přijít a dokázat že mají odvahu.“*Pomyslel si Renji. Po tom, co se zavřely velké vstupové dveře, se po celé místnosti rozprostřeli starší ninjové. Každý z nich, měl u sebe velký poznámkový blok a tužku. Když přišel vedoucí zkoušky, kterého Renji poznal už jen z projevované autority všemi ostatními ninji okolo, postavil se před velkou, černou tabuli a začal povídat, co vše musíme splnit, pro úspěšné dokončení první části zkoušky. Všichni byli seznámeni s tím, že dostanou text a tužku. Na test mají šedesát minut a v testu se nachází dohromady třicet jednoduchých otázek.* ,,To nemůžu stihnout a hlavně jsem zvědavý na ty jejich jednoduché otázky.“ *Pomyslel si Renji. Také byli seznámeni s tím, že nikdo z nich nesmí ani náhodou opisovat. Také měli možnost ze zkoušky hned odstoupit, protože kdo tento jednoduchý test nezvládne na plný počet bodů, nebude zkoušky moct již nikdy opakovat. Hned když tohle vedoucí zkoušky dořekl, našlo se pár lidí, kteří usoudili, že ještě nejsou pořádně připraveni a rozhodli se radši okamžitě odstoupit .Najednou se ze strany třídy přihlásil někdo, koho Renji nikdy neviděl, dokonce si ho nevšiml ani v hale před v vstupem na zkoušku.* A co se stane, když podvádět budeme a vy nás chytíte? *Zeptal se nesměle mladík.* Budete bez milosti vyhozeni z celých chuuninských zkoušek. A my si vždy všimneme. *Takto zněla odpověď, která valnou většinu lidí velice vyděsila. Ninjové začali rozdávat papíry. Každý měl na svém papíru jiné identifikační číslo a musel si ho zapamatovat, aby následně zjistil výsledek svého nemalého snažení. U Renjiho toto číslo bylo šedesáttři. Než si kdokoli stihnul přečíst větší množství otázek, vzduchem se rozeznělo to očekávané slovo.*Start. ,,Na tohle jsem se připravoval, to musím zvládnout. Jen si nejsem moc jistý jesli se naprosto nespletli, když řekli že mají být otázky jednoduché.“ *Řekl si Renji a dal se do práce. Několik otázek mu nedělalo žádný problém, ale pak narazil na velice težké otázky, na které nebyl schopen odpovědět, proto pokračoval dál otázku po otázce. Když vyplnil všechny otázky, které věděl, něco ho napadlo.,,Vím, že nesmíme podvádět, ale stane se něco, když mě nikdo neuvidí?!“ *Na kousek bílého papíru, díky peru, které dostali, nakreslil pár malých zvířat, konkrétně malých černých much. (Sukoshi Tanken) A muchy vzlétly z papíru a rozletěli se do okolí. Po chvíli čekání, se muchy vrátily praskly, díky čemuž se na stole udělaly malé kapky černého inkoustu. Renji mezi tím sepsal všechny odpovědi, které díky těmto malým průzkumníkům získal. Dokončil svůj test a ostatní měli ještě chvilku času. Dozorčí zapisovali do svých velkých bloků a účastníci zkoušky byli čím dál víc nervóznější a nervóznější. Když všichni odevzdali testy, vedoucí zkoušek nabídl poslední možnost vzdát se. Mnoho lidí toto využilo. Pak se všichni dohlížející sešli a něco začali psát na tu velkou tabuli. Když to dopsali, otočili tabuli a tam bylo napsaných několik čísel. Renjiho číslo mezi nimy ale nebylo. *,, Proč ta není moje číslo? Jsem si skoro jistý že jsem ten test napsal dobře.“ Toto jsou čísla všech lidí, kteří ve zkoušce bohužel neuspěli. Ostatní se zítra dostavte v devět hodin ráno k tréninkové oblasti. A a´t jste tam všichni přesně, na nikoho se nebude čekat a tudíž příjde o možnost zůčastnit se druhého kola zkoušky (dozor). * Najednou se ve třídě ozvaly společné hlasité oslavy všech, kteří se dostali do dalšího kola zkoušek. Za nějakou dobu se všichni zvedli a pomalu odešli. Na každého venku někdo čekal. Rodiče, prarodiče kamarádi, nebo kdokoliv, až na Renjiho, neměl kdo by na něho čekal. Své rodiče nikdy nepoznal a co bylo s jeho nejlepším kamarádem vůbec nevěděl.Z toho se Renjimu udělalo trochu smutno, dokonce mu z očí ukáplo pár slz, ale otřel je a pokračoval v cestě domů s úsměvem. Když přišel Renji domů, ještě chvíli trénoval své techniky a taijutsu na praktickou část zkoušek. Ale nechtěl se moc přecvičit, aby ho druhý den zbytečně neboleli svaly a on mohl své schopnosti využívat na sto procent, proto se také brzo odebral do své měkké postele, aby načerpal nějaké síly na další den, který byl pravděpodobně ještě důležitější než den první.* ,,Zvládnul jsem první kolo, a to docela snadno, snad se vyplatí i na praktická příprava a zvládnu i další části zkoušek stejně tak jednoduše jako dnešní část.“ *Řekl si Renji a začal pomalu usínat. Ale byl tak nervózní, že se v noci několikrát probudil s nočními murami o tom, že zkoušku nezvládne a ostatní se mu budou smát.*
---: ---
Renji Narimachi: *Renji si to pomalu ani neuvědomoval, ale dostal se chuuninksým zkouškám. Bohužel Yuzuru se nedostavil, což nejdříve Renjiho dost mrzelo, jenže si uvědomoval, že tohle je pro něj obrovská šance a životní posun, a musí se na to co nejvíce soustředit. Když přišel do budovy, kde se zkouška měla konat, nacházelo se tam spousta dalších geninů. Některé z nich Renji nikdy ani neviděl. Usadil se a čekal na pokyny. Najednou někdo přišel, byl to vysoký hubený muž, který je obeznámil s tím, že za 30 minut začíná první zkouška. Bylo vidět jak na všechny spadla nervozita. Na Renjiho taktéž, i přes to, že se co nejvíce připravoval. Polil ho studený pot.* ,,Co když to nezvládnu? Zklamu všechny ostatní a budu jim jen pro smích. Budu ostuda svého klanu. NE! Zvládnu to. Pilně jsem se připravil a hodlám toho využít.“ *Za pár minut přišel znovu ten muž a začal číst jména lidí, kteří můžou vstoupit. Když Renji uslyšel své jméno, vstal a rozhodně se vydal do místnosti, která se nacházela za mužem. Po příchodu do rozlehlé místnosti se Renji rozhlédl, a viděl stále stejné, vystrašené tváře, dalších snažících se lidí. Tato obrovská místnost, byla školní třída, jen větší, o dost. Všichni si sedali do míst, podle pořadí jak byli voláni. Renji seděl v třetí řadě blízko prostředních míst. Po té co se usadil, ještě sledoval další přicházející a stále vyděšené osoby. Když byly všechny jména přečteny, zjistilo se, že se dokonce nějací jedinci nedostavili a proto, byly nějaké lavice volné. Po tom, co se zavřely vstupové dveře, se po celé místnosti rozprostřeli ninjové. Každý z nich, měl u sebe poznámkový blok a tužku. Když přišel vedoucí zkoušky, kterého Renji poznal už jen z projevované autority všemi ostatními okolo, postavil se před tabuli, a začal povídat, co vše musíme splnit, pro úspěšné dokončení první zkoušky. Všichni byli seznámeni s tím, že dostanou text a tužku. Na test mají 60 minut a v testu se nachází dohromady 30 otázek.* ,,To nemůžu stihnout“ *Pomyslel si Renji. Také byli seznámeni s tím, že nikdo z nich nesmí opisovat. Také měli možnost ze zkoušky odstoupit, protože kdo tento test nezvládne na plný počet bodů, nebude zkoušky moct již nikdy opakovat. Hned když tohle vedoucí zkoušky dořekl, našlo se pár lidí, kteří usoudili, že ještě nejsou pořádně připraveni a rozhodli se odstoupit .Najednou se ze strany třídy přihlásil někdo, koho Renji nikdy neviděl, dokonce si ho nevšiml ani v hale před v vstupem na zkoušku.* A co se stane, když podvádět budeme? *Zeptal se nesměle mladík.* Budete bez milosti vyhozeni z celých chuuninských zkoušek. *Takto zněla odpověď, která většinu lidí vyděsila. Ninjové začali rozdávat papíry. Každý měl na svém papíru jiné identifikační číslo a musel si ho zapamatovat. U Renjiho toto číslo bylo 23. Než si kdokoli stihnul přečíst větší množství otázek, vzduchem se rozeznělo to očekávané slovo.*Start. ,,Na tohle jsem se připravoval, to musím zvládnout.“ *Řekl si Renji a dal se do práce. Několik otázek mu nedělalo žádný problém, ale pak narazil na otázky, které nebyl schopen odpovědět, proto pokračoval dál. Když vyplnil všechny otázky, něco ho napadlo.,,Vím, že nesmíme podvádět, ale stane se něco, když mě nikdo neuvidí?!“ *Na kousek papíru díky peru, které dostali, nakreslil pár malých zvířat, konkrétně much. Potom složil pečeť (Sukoshi Tanken) aby ho nikdo neviděl, a muchy vzlétly z papíru a rozletěli se do okolí. Po chvíli čekání, se muchy vrátily praskly, díky čemuž se na stole udělaly malé kapky inkoustu. Renji mezi tím sepsal odpovědi, které díky těmto malým průzkumníkům získal. Dokončil svůj test a ostatní měli ještě chvilku času. Dozorčí zapisovali do svých bloků a účastníci zkoušky byli čím dál víc nervóznější. Když všichni odevzdali testy, vedoucí zkoušek nabídl poslední možnost vzdát se. Mnoho lidí toto využilo. Pak de dohlížející sešli a něco začali psát na tabuli. Když to dopsali, otočili tabuli a tam bylo napsaných několik čísel. Renjiho číslo mezi nimy ale nebylo. * Toto jsou čísla lidí, kteří ve zkoušce neuspěli. Ostatní se zítra dostavte v devět hodin ráno k tréninkové oblasti (dozor). * Najednou se ve třídě ozvaly společné oslavy všech, kteří se dostali do dalšího kola zkoušek. Za nějakou dobu se všichni zvedli a odešli. Na každého venku někdo čekal, až na Renjiho, neměl kdo by na něho čekal. Své rodiče nikdy nepoznal. Když přišel Renji domů, ještě chvíli trénoval na praktickou část zkoušek. Ale nechtěl se přecvičit, proto se také brzo odebral do postele, aby načerpal nějaké síly.*
---: --- (Rpg se dlouho nehlo,tudíž se ukončuje) Teiry
Teiry Toriko: *Cestou s nim komunikovala.* Doporučit? Tak ti nevím který tj doporučit. Já si vždy koupim a dochutím si ho přesně pro sebe. *Teiry vytáhla svitek a odpečetila z něj flakonek ( odkaz » ). Ukázala ho Yzunemu * Můj vynález. Tokové dochucovadlo co dokáže pokrm udělat skvělým. A jsme tady. *Ukázala na jeden stánek přímo před nimi. Posadila se a na stolek postavila flakonek. Když přišla obsluha tak si objednala hovězí ramen.*
Yzune: *Yzune pozoroval Teiry a poslouchal co říká. poté co domluvila a navrhla, že můžou zajít na ramen, tak to jen souhlasné od kývl a řekl. * Ramen jsem nikdy ještě neměl. Je dobrý a poradíš mi když tak, který si mám dát? * Zeptal se jí a následoval ji. *
Teiry Toriko: *Teiry si přiložila ukazováček ke rtům a přemýšela.* Inu mohli by jsme ale nevím kam. Nikde nevaří tak že bych si na tom plně pochutnala. *Teiry pořád přemýšlela.* Hm. Nejradši bych uvařila sama ale zpět do hradu se mi ještě nechce. Takže když někam tak si stejně asi míč nedám. *Teiry si následně vzpomněla že má svůj svitek s flakónkem svého dochucovadla.* Nebo víš co? Jdeme do stánku s ramenem. Aspoň si ho po dlouhé době dám. Následující mě.
Yzune: *Yzune poslouchal pozorně Teiry a celou tu dobu se usmíval. Poté co domluvila a zeptala se ho tak ji na to odvětil. * Ne nemám žádné další otázky. * Yzune se podíval na nebe a poté se podíval na Teiry. * Co takhle zajít se někde na jíst? * Zeptal se jí a čekal na její odpověď. *
Teiry Toriko: *Teiry si promnula pěst při cestě k Yzunemu.* Ty 2 techniky? Jedna z nich je takový dar od mé Senpai. To jsou ty značky které ji viděl. Propůjčují mi sílu a rychlost a to brnění je tvořené elektřinou. Zvyšuje dost kojí obranu a rychlost. Ještě nějaký dotaz? *Teiry si dala ruce v bok a koukala na Yzuneho.*
Yzune: *Yzune koukal jak Teiry zrušila svoje techniky a poté šla ke skále. Do skály praštila a udělala díru do skály. * Pěkná síla. Mohu se vás zeptat na něco? Co to bylo za divné značky co jste měla na sobě a co to bylo za brnění? * Zeptal se jí a přišel k ní .*
Teiry Toriko: *Teiry ukoncila techniky Raiton no Yoroi a nechala juinku se dostat do puvodniho stavu pečetě na krku. Podala Yzunemu ruku.* Na mladého hocha nejsi úplně marný. Jsi vynalézavý a to se ti bude hodit chlapče. Trénuj a uč se. Později dokážeš díky tréninku mnoho. *Teiry pomalu přišla je skále. Pomocí okashou praštila do skály a udělala v ní značnou díru.* Třeba toto. *Usmála se na něj.*
Yzune: *Yzune dostal menší zásah elektřinou, ale toho nějak neomezil jen ho trochu nemělo tělo. Yzune viděl, že jeho technika ji neudělala žádné škody na těle. Yzune se rozhodl. * Vzdávám se. * Yzune se vzdal a přišel k Teiry. * Nic víc zatím nesvedu a děkuji, že jsi se mnou trénovala. * Řekl a natáhl k ní ruku. *
Teiry Toriko: *Teiry překvapilo že byl schopný požít něco po jejím úderu.* "Jsi zajímavý exemplář chlapečku. To se mi líbí." *Teiry zná tuto techniku a tak ví co od ní očekávat.* Jak myslíš. *Teiry se vyhla tak aby dráty zachytila svoji rukou. Poté nabyla voji ruku raitonem (Raiton: Hiraishin) a vyslala po drátu elektřinu po Yzunem. Uviděla že na ní letí malé ohnivé koule.* "Opět katon? Dobrá nestíhám se vyhnout. Tak aspoň zminimalizujeme škody" *Teiry se obalila Raiton no Yoroi. Utítila zásah ohnivých koulí ale neměli téměř na její tělo efekt.* Zajímavé. Co mi ukážeš teď chlapče?
Yzune: *Yzune si všiml, že Teiry se vyhnula ohnivé kouli. Poté si všiml, že Teiry skložila pečeť na nějáké jutsu, ale už pozdě si uvědomil, že to je Shunshin jutsu a Teiry již byla před ním. Dala mu pěstí do břicha a Yzune odletěl do zadu. Během letu ve vzduchu mu vyrazila trochu dech a překvapila ho, ale nenechal se rozhodit a hodil shurikeny směrem na ní a pomocí drátku měnil jejich směr letu aby už nemohla Teiry uhnout ani do stran a ani do vzduchu. Shurikeny na směroval, tak když by Teiry neuhnula, tak by byla Teiry svázaná drátama. Yzune v moment kdy dopadl na zem tak si strčil drátky do pusy a složil pečetě do Katon: Housenka no Jutsu a vypustil je na Teiry. *
Teiry Toriko: "A teď oheň? Ten kluk je dost akční." *Teiry opět uskočila do boku před ohnivou koulí. Poté se pomocí Shunshin no Jutsu dostala přímo před Yzuneho.* Teď je mé kolo. *Pomocí Doton: Domu si zpevnila ruku a praštila Yzuneho do břicha ale ne tak aby ho ihned odrovnala. Poté okamžitě odskočila zpět do bezpečné vzdálenosti.*
Yzune: *Když Teiry uskočila, tak Yzune stejnak vyskládal pečetě do techniky Katon: Goukakyuu no Jutsu a poslal jí směrem kde stala Teiry. Disky co letěli proti ohnivé kouli byly odraženy a koule pokračovala dál. Yzune čekal co Teiry udělá. Yzune si připravil několik shurikenů na které připevnil pomocí techniky Sōshuriken no Jutsu dráty aby mohl měnit směr jejich letu. *
Teiry Toriko: *Teiry se podívala na energického Yzuneho.* "Asi nechce ztrácet čas ale na blízku nemáš šanci chlapečku." *Teiry ho nechala předvést co umí. Kopy mu všechny vyblokovala a jeho pokusu jí omotat hbitě uskočila mimo.* Pěkný tríček Yzune. Ale teď jsem na řadě já. *Teiry v rychlosti vyskládáala pečetě a vyslala na Yzuneho 7 elektrických disků (Raiton: Raiso Gekishin). Následně se rozběhla k němu a kličkovala tak aby její pohyb nebylo možno předvídat.* "Chtěl jsi to sám." *Teiry se rozhodla se ještě zrychlit a tak si nechala do půlky tváře a na rameno rozlést prokletou pečeť. Ještě více se zrychlila. Běhala okolo Yzuneho a čekala jak zareaguje na ony disky.*
Yzune: Dobrá, tak v tom případě začnu. * Ještě než to dořekl tak se rozběhl proti ní. Po cestě k ní se vyhýbal jejím případným útokům. Když byl u ní tak vyskočil a zaútočil na ní serii kopů a použil Nan Kaizou a rukama se snažil obmotat kolem Teiry. Když by jí obmotal tak by složil pečetě na techniku Katon: Housenka no Jutsu a pustil jí Teiry do obličeje. *
Teiry Toriko: Mám pár technik které jsou schopné i přetvarovat okolní přírodu. *Opětovala Yzunemu onen úsměv. Konečně uviděla bránu tréninkové oblasti.* Pěkné. A podle toho co cítím tak tam opravdu moc lidí není. To mi vyhovuje. *Při další Yzuneho otázce se zarazila.* Trénink se mnou? Jsi si jistý? Je to dost riziko. "Aspoň zkusím co v tomhle prckovi je."
Yzune: Hmm zajímavé. * Yzune přikývl a řekl. * Tak vy jste služka? Zajímavé to platí i pro tvé techniky rád bych je chtěl vidět zda by to bylo možné. * Yzune se zajímal o všechny techniky. Došli do tréninkové oblasti. * Tak jsme tady. Tohle je naše tréninková oblast. Tak co jak se vám libý? * Yzune se otázal a otočil se na Teiry s úsměvem, který skoro nikdy nesundával. * Tak co nezatrénovala by jste si se mnou? „Zajímá mě jak bude silná. Tohle bude zajímavé.“
Teiry Toriko: *Teiry stále kráčela za Yzunem.* Raikageho-sama znám osobně. Pracuji v jeho sídle jako hlavní služebná. Byl to on kdo mi dal zázemí. Je to úžasný člověk. *Při těchto slovech se Teiry na tváři ukázal malý ruměnec.* "Ano je to skvělý člověk." Věděla jsem že máš něco společného s papírem a inkoustem. Jsi těmi dvěma složkami hodně cítit. A klidně potom můžeš kreslit co chceš. Já se nebráním. *Usmála se na něj sladce Teiry.* Proč je to nebezpečné? Inu. Řekněme že moje tréninky mají destruktivní účinky a nepatří k těm jednodušším. Po fyzické stránce je málokdo dokáže zvládnout. Za jak dlouho tam budeme Yzune-kun? *Teiry se koukala dopředu a vyhlížela onu tréninkovou oblast.*
Yzune: *Yzune se podivil když zmínila raikageho. * Vy se znate s raikagem? Zajímavé. * Řekl takový polohlasem pro sebe. * Jestli kreslím? Ano kreslím a celkem dost. Nechtěla by jste později nakresli nějaký obraz? Tedy pokud by vám to nevadilo. Nebojte se kreslit umím dobře. A tréninková oblast už není daleko. Za chvíli tam budeme a nebojte se. Moc lidí tam nechodí. Spíše trénují za akademii. A říkala jste že je nebezpečné trénovat ve vašem okolí. Co to mělo znamenat?. * Otázal se jí a otočil se na ni s úsměvem. *
Teiry Toriko: *Stiskla mu ruku.* Těší mě Yzune-kun. Inu. Raikage-sama mi říkal cosi o tréninkové oblasti. Ráda bych ji viděla. Jen doufám že tam nebude moc lidí. Není bezpečné trénovat v mé blízkosti. Veď mne tedy. *Teiry vykročila za Yzunem a čekala kam ji onen nový chlapec v jejím životě dovede.* "Hm. Je to zajímavý chlapec i pach má takový zvláštní. Jako papír a inkoust." Yzune-kun. Ty maluješ?
Yzune: Omluvte mě za moji nevychovanost. Já jsem Ōyamatsumi Yzune velice mě těší. * Yzune podal ruku na znamení přátelství. * Tak kam by jste chtěla zajít ? Do obchodu z oblečením, jídlem nebo by jste chtěla ukázat tréninkovou oblast? * Yzune se jí otázal a prohlížel si ji. * " Vypadá zajímavě a určitě bude silná. Dokázala mě vycítit když jsem byl za ní. Zajímavé " * s úsměvem se k ni přiblížil a očekával její odpověď.*
Teiry Toriko: *Teiry se dívala na Yzuneho.* "Hm. Zvláštní chlapec. Ale proč ne. Jen by my nemusel tykat sakra. Chápu že je asi zdejší ale to ho nedělá ničím víc." Dobrá proč ne. Ale ocenila bych kdyby jsi mi prozatím vykal. Neznám tě na tolik aby jsi mi mohl tykat. Jinak jsem Teiry Toriko. Jaké je tvé jméno chlapče? *Teiry si ho prohlížela od pat až k hlavě.* "Při nejmenším má zajímavý styl. Uvidíme co je zač."
Yzune: *V momentu kdy mu podkopla nohy, tak se rukou opřel o zem a odrazil se zpátky a kouká na ní. Když domluví tak se lehce zamyslí a řekne jí. * Já jsem se chtěl jen ujistit zda se o něco nechcete pokusit a jsem také ninja z kumo. * Ukázal čelenku na rameni a pokračoval. * Já jsem se ne plížil jen jsem se chtěl zeptat co tu děláš. * S úsměvem řekl. A znova pokračoval. * A když tu jsi nová nechceš provést po vesnici? * Řekl a pomalu se k ní začal znova přibližovat. *
Teiry Toriko: *Teiry odpočívala opřená o strom ale v tu chvíli ucítila jakýsi zápach co se k ní pomalu zezadu blížil.* "To se ke mě snad snaží někdo připlížit nebo co? Marná snaha kamaráde. Uvidíme jak zareaguješ až zjistíš že o tobě vím." *Teiry ještě sáhla do pouzdra a vytáhla svou masku kterou si natáhla. Jakmile uslyšela Yzuneho tak se skrčila a otočkou mu podkopla nohy. Poté se k němu ohnula v pase.* Chlapče. Copak nevíš že přikrádat se k někomu zezadu je neslušné? A co tu dělám? *Teiry si přitiskla ke rtu ukazováček a přemýšlela.* No jen se koukám po vesnici. Jsem tu nová. Přicestovala jsem a stala se Shinobim v této vesnici vidíš? *Teiry ukázala kotník na kterém byla čelenka Kumo.* A co tě přimělo k tomu aby ses k někomu jako jsem já plížil?
Yzune: *Yzune se nudil doma, a tak se rozhodl vydat a podívat se po vesnici. Oblékl si na sebe oblečení. ( odkaz » ) Vzal si jablko z domu a vydal se na cestu po vesnici. * Hmm kam bych se měl dneska podívat. Co třeba akademie? To zní dobře. * Yzune se vydal k akademii po střechách domu aby si ulehčil cestu. Když byl u akademie, tak si jí prohlížel. * Hmm vůbec se nezměnila. * Když v tom si všiml nějaké ženy opřené o strom. Rozhodl se jí zeptat co tam dělá. Yzune se přiblížil za ní a řekl. * Co tu děláte? * Yzune byl připraven, že se možná lekne a ožene se něčím, a tak byl připraven se vyhnout. *
Teiry Toriko: *Teiryny dny na hradě byli zatím to nejlepší co ji v životě potkalo. Měla tu zábavu, stravu, přístřeší a Raikageho.* "Ach. Trávím tu tolik času že jsem si ještě neprohlédla ani nic v této vesnici. Je na čase to změnit." *Teiry se koukla po oblečení co měla ve skříní. Jako první si všimla své nově ušité uniformy. Trochu se jí udělal ruměnec na tváři. Otřepala se a koukala dál. Nechtěla ani nosit své klasické oblečení a tak se koukla po něčem novém. Nakonec tedy zvolila ( odkaz » ). Stoupla si před zrcadlo a koukla se na sebe.* Teiry vypadáš skvěle. Tak je na čase jít. *Teiry se rozloučila s Filipem a odešla do vesnice. Zamířila k místní akademii a opřela se před ní o strom. Koukala na malé děti a povzdechla si.* "Jo to byli časy když jsem byla na akademii. Ale jsou pryč." *Teiry povzdechla a stále pozorovala děti a jejich rodiče. Trochu se jí zastesklo.*
---: ---
Yzune: *Yzune se díval na raikageho, který mu řekl, že udělal zkoušky. * Děkuji. * Odvětil a vzal si od jounina čelenku a nasadil si ji na levé rameno a podal ruku raikagemu. * Dárek? Co to bude? * Otázal se a čekal co mu na to řekne. Když mu to začal vysvětlovat a sáhl mu na krk kde mu umístil hirashin značku. * To je dobrá technika co umíte. Taky bych ji chtěl umět. * Řekl a poté si vzal ještě diplom a odešel domů. *
Ziki Katsuki: Výborně. *Řekl Ziki, když chlapec přistál na lavoru s vodou. Kývl párkrát lehce hlavou jako uznání schopností, kterých chlapec v akademii zatím dosáhl a poté vstal ze židle a přišel k němu.* Opravdu ukázkový výkon. Nemusím se ani radit tady s ostatními, abych věděl, že jsi zkoušku splnil. Teď ještě vyfasuješ čelenku a jeden speciální dar ode mě. *Ukázal prstem na Jounina a ten přiběhl s čelenkou Kumo.* Nyní jsi oficiálně Geninem Skryté Oblačné vesnice. *Podal mu čelenku a vyčkal, až si ji od něj vezme.* Teď k onomu daru. *Dotkl se ho na zadní straně krku a vytvořil mu na ní svisle svou značku k Hiraishinu.* Protože jsi teď oficiálně Shinobi, spadáš pod mou ochranu. Na krku máš teď pečeť, díky které se k tobě dostanu, ať budeš kdekoliv na světě. Pokud bys měl tedy potíže, mohu se u tebe okamžitě objevit. *Jounin ještě přinesl Yzunemu diplom o absolvování akademie a Geninské zkoušky a poté ho poslali domů. Ziki se poté ještě poradil s ostatními sudími, kdo vlastně zkoušku udělal a kdo ne a ty, kteří zkoušku splnili, si zavolal pro diplom a čelenku a všem věnoval také svou značku k Hiraishinu na zadní stranu krku.*
Yzune: *Yzune koukal a čekal na reakci jeho zkoušejících. Díval se na Raikageho, který co si vytáhl z kapsy. Byly to senboni, které po něm začal házet. Yzune s lehkostí posunul nohu do zadu a stále koukal na Raikageho, který pokračoval v házení, a tak i Yzune pokračoval v uhýbání. Tentokrát poskočil do zadu a hned na to se posunul do prava. Poté skočil znova trochu do zadu a už byl u zdi, proto se rozhodl skočit do boku a rozběhl se směrem do předu aby si udělal prostor na uhýbání. Když byl na místě, tak znova začal uhýbat. Tentokrát se vyhl šoupnutím nohy do zadu a odrazem skočil na zeď za zkoušející. V tom si všiml, že jeden sensei připravoval vodu na jeho Suimen Hokou no Waza. Skočil znova na strop ze zdi kde byl předtím aby se vyhnul dalšímu senbonu. Bylo to skoro dvacet senbonu a příprava na jeho Suimen Hokou no Waza. Vyběhl směrem nad lavor. Když byl nad ním, tak seskočil a ve vzduchu se přetočil tak aby dopadl na nohy na vodu. Držel se na vodě v pohodě a čekal na zhodnocení od zkoušejících. *
Ziki Katsuki: *Ziki podobný výstup víceméně očekával. Možná nebylo příliš vhodné ho hned vychvalovat, poté jeho výstup vypadá průměrně. I tak ale dvě ze tří technik zvládl a tak Ziki čekal i na tu poslední. Když je Yzune poprosil o vodu, na které by mohl předvést Suimen Hokou no Waza, Ziki čekal, jak si s tím poradí jeho Sensei. Když ale pak Yzune drze zpochybnil jejich organizační schopnosti, Ziki se zadíval Yzuneho Senseiovi do očí a vyčkával nějaké vysvětlení tohoto chování. Ani se o něj nemusel prosit, jeho výraz mluvil sám o sobě. Sensei se k Zikimu naklonil a šeptem se mu omlouval za Yzuneho chování, ale to Yzune samozřejmě neslyšel. Ziki nakonec kývl hlavou a Sensei už chtěl promluvit, ale Ziki ho přerušil. To bylo mimochodem poprvé, co za dnešek při zkouškách promluvil.* Rád bych si vyzkoušel chlapcovy situační a reakční schopnosti, pokud vám to, Senseii, nijak nevadí. *Přísně se na Senseie podíval a ten se jen omluvně usmál a zablekotal:* Ehm, vůbec ne, Yondaime-sama, prosím. *Poté Ziki vytáhl hrst senbonů a hodil první Yzunemu na nohu tak, aby pokud nezareaguje, se mu senbon zabodl do chodidla. Pokud se vyhne, hodí další, pokud se vyhne i tomu, hodí další a tak pořád dokola, samozřejmě s časovými odstupy dostatečnými k tomu, aby někdo na úrovni Studenta Akademie byl schopný reagovat, pokud samozřejmě trochu trénoval a neflákal svůj život v akademii. Takto pokračuje, dokud na chlapce nehodí dvacet senbonů. Chtěl tím otestovat jeho reakce a i ho trochu vyvést z rovnováhy, zajímalo ho, jestli i pod tlakem vydrží přilepený na stropě. Mezitím Sensei poprosil Jounina, aby vytvořil do většího lavoru, který byl připraven, kdyby někdo chtěl zkoušet chůzi po vodě, dostatek vody. Ten použil Suiton: Mizzurappa, ale v o hodně menším množství, zkrátka jen na to, aby naplnil lavor vodou.*
Yzune: *Yzune se podíval po místnosti a uviděl květináč s kyticí, která ležela na okně za ním. Poté se porozhledl po místnosti a přemýšlel jak by jim měl ukázat techniku Suimen Hokou no Waza. Rozhodl se nechat ji jako poslední. Yzune se pomocí kawarimi no jutsu prohodil s květinou. Seskočil z okna a vyskočil na strop saltem tak aby mohl přistát nohama na stropě a mohl tak zůstat vyset pomocí Kinobori no waza. Když byl na stropě tak promluvil s úsměvem na tváři. * Omlouvám se, ale nemám možnost předvést svoji poslední techniku Suimen Hokou no Waza, tak bych chtěl poprosit o asistenci, jestli by jste nemohli donést nebo vytvořit pomocí jutsu nějakou nádobu s vodou. * Yzune stále vyšel na stropě a koukal se na zkoušející stylem jako by ho ani nezajímal jejich názor a jen s úsměvem čekal na jejich odpověď. * Měli by jste zajistit studentům potřebné věci na průběh zkoušek ne? * Dodal a čekal dál.*
Ziki Katsuki: *Toto budou druhé zkoušky, kterých bude Ziki účasten jako porota. Moc se mu tato tradice Raikageho na geninských zkouškách nelíbila, protože měl práce nad hlavu i tak. Bral to ale jako nutné zlo, které je třeba si protrpět jako každý Raikage před ním. Dokonce i První tuto povinnost nezanedbávala, tak by bylo žalostné, kdyby zrovna Ziki byl prvním Raikagem, který se na to vykašle. Navíc by takovým rozhodnutím určitě pobouřil davy ještě více, než už pobouřené jsou. Oblékl se tedy do svého formálního oblečení, ve kterém je prakticky neustále, neboť jeho život je teď práce a nic než práce odkaz » . Když bylo na čase, vydal se pěšky do Akademie. Nijak nespěchal, beztak do začátku zbývalo dvacet minut. Přišel ještě s předstihem a Sensei, který byl také účasten jako součást komise, mu předal seznam studentů a k hrstce z nich jim řekl i nějakou zajímavost, resp. vychválil jeho nejlepší studenty, které nazval svými „favority“. Mezi jedním z nich byl i Yzune Oyamatsumi z klanu Taigajointo. Ziki si vyslechl jeho povídání o studentech a když udeřila hodina „H“, zkoušky začaly. Jako dobrovolnice, která se měla starat o hladký průběh zkoušek, se znovu přihlásila stejná žena, jako před měsícem odkaz » . * „Kdo by se o takovou práci dobrovolně hlásil?“ *Pomyslel si Ziki. Žena postupně volala studenty ke zkouškám a Ziki se podíval na každého z nich. Většina to samozřejmě zvládla bez problémů, i když se objevili dva, které Ziki viděl i na minulých zkouškách. Pravděpodobně požádali o přezkoušení, ale ukázali stejně chabou znalost technik, jako minule. Nakonec došla řada i na Yzuneho, na kterého Ziki celou dobu čekal. Chtěl vidět, jak si se zkouškami poradí vychválený příslušník klanu Taigajointo. Když přišel před komisi, která se skládala ze Zikiho, který seděl uprostřed prodlouženého stolu a po jeho pravici seděl Yzuneho sensei a po Zikiho levici seděl náhodně vybraný jounin. Po Yzuneho představení se Sensei chopil slova.* Dobře, Yzune, máš prostor ukázat nám tři techniky, které jsi se naučil. Podle tvého výkonu pak budeš hodnocen. Hodně štěstí. *Vysvětlil, co má dělat a sedl si na židli. Ziki si podepřel unaveně hlavu rukou a upřel zrak na mladého studenta. Ve tváři neměl ani špetku zájmu. Jako by se díval skrze něj. To nebylo nic osobního, takto se Ziki tvářil většinu času.*
Yzune: *Yzune měl dneska absolvovat geninskou zkoušku. Těšil se námi už delší dobu, protože už nemusel tvrdnout na akademii, ale mohl chodit na mise sice jen D, ale furt lepší než nic. Když vstal, tak si na sebe oblékl svoje oblíbené oblečení ( odkaz » ) . Na snídani si udělal čaj a chleba s máslem. Nachystal se a vyrazil na akademii kde měli probíhat geninske zkoušky. Po cestě do akademie si koupil po cestě jedno malé pití, kdyby dostal náhodou žízeň. Když dorazil na akademii tak si sedl do lavice a čekal než ho zavolají ke zkouškám. Seděl tam asi 2 hodiny a stále nic. Když už tam seděli poslední 3 studenti, tak si konečně zavolali Yzuneho na zkoušku. Když vešel do třídy kde měla probíhat zkouška tak si stoupl před zkoušející a řekl. * Dobrý den, jsem Yzune Ōyamatsumi. * Prohlásil s úsměvem a čekal na pokyny zkoušejících.*
--: --
Ziki Katsuki: *Ziki si sbalil věci, které si s sebou přinesl na zkoušky a rozloučil se se zbytkem komise. Následně odešel do své kanceláře, kde měl ještě spoooustu a spoooustu papírování. Měl ale ještě jednu záležitost, kterou musel splnit. Vzhledem k jeho prohlášení u Rady starších, že se postará o bezpečnost postu Raikage a samotné vesnice, vytvořil si kage bunshin a tím si nechal do sebe zapečetit několikrát Hiraishin v následujícím pořádku: 1) Teleport ke kunaii, který dal Saye a který se nachází v její kamui dimenzi za podmínek: a) Podlehnutí genjutsu mimo přátelský souboj, b) jakékoliv znemožnění pohybu mimo přátelský souboj, c) smrt, d) pokus o poranění orgánů nebo životně důležitých částí těla (Pokud se mu například pokusí někdo probodnout mozek, ve chvíli, kdy se zbraň či útočná technika dotkne těla, tak proběhne teleport. Pokud jde o techniku, která se dostává do těla například čichem nebo jinými smysly, pak je spouštěčem vdechnutí, polknutí, atd.), e) Když vysloví „Krvavé nebe“. 2) Teleport ke kunaii, který dal Suzuyovi za podmínky: Jakékoliv ohrožení uvnitř Sayiny Kamui dimenze, nebo Sayina nepřítomnost v době, kdy bude potřebovat v její dimenzi okamžitou pomoc.*
Kinshi Iruso: *Kinshi byl docela sebejistý jelikož jeho otec Raikage mu verdikt již nenápadně sdělil již při zkoušlách.* "Yosh. Tak teď je ze mě genin. Je na čase začít cestu za ochranou vesnice." *Kinshi se ihned rozběhl zpět do místa kde žil do doby než si pro něj Ziki přijde aby sdělil Yzunemu info o jeho úspěchu.*
Ziki Katsuki: *Zanedlouho byli vyzkoušeni i ostatní studenti a jakmile bylo dokonáno, přišla dobrovolnice, která je volala dovnitř, se žanetou a v ní přichyceným papírem. Z toho postupně četla.* Budu to číst jen jednou, takže dobře poslouchejte. Matsuko Asai – splnila. Yumi Hoashi – splnila… *Následovalo několik dalších jmen a nakonec se dostala ke Kinshimu.* Kinshi Iruso Katsuki – splnil. *Poté přečetla zbytek. Nakonec z dvaceti dvou účastníků zkoušek prošlo devatenáct.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál štěstím. Uklonil se.* Děkuji sensei. *Odebral se tedy ven k ostatním. Tam hned následovali otázky o jeho novém příjmení. Kinshi jen mlčel a usmíval se. Čekal venku pouze na verdikt aby se ihned mohl odebrat pryč. Pochopil z toho znamení co na něj jeho otec při zkouškách udělal že zkoušky udělal úspěšně.*
Ziki Katsuki: *Když viděl, že Kinshi zvládá i takovouto situaci, s vrháním shurikenů přestal. Sensei si neskrývaně oddychl. Ziki třikrát lehce kývnul hlavou, uznávajíc jeho výkon. Sensei se usmál, když to viděl a zakončil to slovy:* Výborně, Kinshi. Počkej venku s ostatními, zanedlouho se dozvíš výsledek. *Ziki počkal, až se jeho pohled střetne s Kinshiho a poté na něj mrknul na znamení, že je to v pohodě, že zkoušku zvládl.*
Kinshi Iruso: *Kinshi díkybohu postřehl Shurikeny včas. Začal se elegantně vyhýbat shurikenům.* "Co to sakra dělá? Proč to dělá? Ale co mám dělat, tak musím." *Kinshi uhýbal ze stěny na stěnu takže běhal pomalu po celé místnosti. Ze stropu na stěny ze stěn na strop.*
Ziki Katsuki: *Všichni tři sudí mlčky pozorovali jeho přednes. Při třetí technice, tedy Kinobori no Waza, se ale Zikimu zachtělo ho vyzkoušet trochu více. Je to přeci jen jeho syn. Když lezl na strop, tak mu mezi nohy házel shurikeny, aby ho trochu znervózněl. Zajímalo ho, jak si s tím poradí. Když vyhodil první shuriken, Sensei lehce znervózněl a věnoval Zikimu poněkud utrápený pohled. Ziki na to ani nereagoval a dál pokračoval ve vrhání shurikenů. Samozřejmě je házel tak, aby mu ve skutečnosti neublížil.*
Kinshi Iruso: *Kinshi si vyslechl zadání a začal.* Jako první techniku vám předvedu Henge no Jutsu. *Kinshi složil pečeť tygra a proměnil se na věrnou kopii svého otce. Proměnil se zpět za doprovodu oblaku dýmu.* Jako další vám předvedu Bunshin no Jutsu. *Kinshi opět soustředil chakru a vytvořil 2 klony vedle sebe. Následně klony zrušil opět za doprovodu dýmu.* Jako poslední techniku vám předvedu Kinobori no waza. *Kinshi soustředil chakru a bez problémů vyšel po stěně na strop po kterém došel až asi metr od stolu kde seděl jeho otec. Následně seskočil dolů na obě nohy. Uklonil se.* Tyto techniky jsem si pro vás na tuto zkoušku připravil. *Poté si všiml že mu pomalu sklouzávají rukavice tak si je rychle upravil.*
Ziki Katsuki: *Stejně jako u ostatních studentů, se Ziki tvářil zkameněle, jako by se díval do nějaké úplně jiné dimenze, kterou vidí jen on. Ani to, že přišel na zkoušky jeho adoptivní syn, na jeho pohled nezapůsobilo. Komise si vyslechla Kinshiho představení. Samozřejmě, na rozdíl od jeho spolužáků, komisi jeho druhé příjmení nijak nepřekvapilo, neboť měli o situaci dávno přehled.* Dobře, Kinshi. Máš prostor k tomu nám ukázat tři techniky, které jsi se naučil. Hodně štěstí. *Vyzval ho jeho Sensei. Ziki s Jouninem přihlíželi a vyčkávali, co Kinshi ukáže.*
Kinshi Iruso: *Postupně chodili jeho spolužáci na zkoušky a Kinshi pořád nic.* "Sakra. Tolik lidí a pořád nic? Co tátovi tak trvá?" *Po jedenácti spolužácích přišel konečně na řadu on. Kinshi se zvedl na zvolání jeho jména.* Zde. *Spolužáci se na něj otočili jelikož nevěděli o jeho dalším příjmení díky adopci získal. Začalo se ve třídě šuškat. Kinshi se zvedl a byl odveden do třídy. Jakmile vstoupil tak ihned uviděl Zikiho.* "Nesmím ho zklamat a zahanbit." *Kinshiho nervozitu přebylo ono odhodlání. Uklonil se a představil.* Dobrý den. Mé jméno je Kinshi Iruso Katsuki a přišel jsem plnit zkoušky k postupu na hodnost genin. "Snad jsem neřekl nějakou blbost."
Ziki Katsuki: *Toto bylo poprvé, kdy se účastnil geninských zkoušek jako porota. Na sobě měl své formální oblečení, v jakém se prezentoval jako Raikage odkaz » . Komisi představoval náhodný Jounin, kterému tato „čest“ připadla a Sensei dané třídy. Sensei seděl po Zikiho pravé ruce, Jounin po jeho levici. Studenty po jednom volala do třídy, ve které se zkoušky konaly, dobrovolnice, která se starala o to, aby zkoušky probíhaly plynule a bez zdržení odkaz » . Před Kinshim bylo zavoláno jedenáct jiných studentů, z nichž jen dva zkoušku nesplnili. Žena s fialovými vlasy nakonec zavolala i jeho jméno.* Kinshi Iruso Katsuki! *Zavolala a vyhlížela přes úzké brýle, kdo ze studentů zareaguje na toto jméno.*
Kinshi Iruso: *Už tu byl ten den kdy měl Kinshi skládat Geninskou zkoušku. Oblékl se do ( odkaz » ) a doplnil to jako vždy svými rukavicemi.* "Bude to divné. Budu dělat geninskou zkoušku u mého otce. Je to prostě zvláštní." *Kinshi tedy dokončil své přípravy a vyrazil na cestu do akademie kde zkouška měla probíhat. Procházel s hlavou vzhůru než dorazil k akademii.* "Ach. Jsem tak nervózní. Co když tatu zklamu?" *Posadil se do třídy s ostatními žáky a čekal. Pořád si mnul ruce. Byl opravdu nervózní. Čekal už jen než hi zavolají.*
---: ---
Yzune: *Yzune se zasmál a vydal se také domů. * „ Je fajn budu si s ním rozumět. „ *Usmál se a pokračoval na cestě domů. *
Kinshi Iruso: *Jakmile ho čekalo to nemilé překvapení tak málem vyletěl z kůže.* Do háje. Yzune. Jsem se tě lekl. *Stáhl ho dolů na zem.* No nic. Tak asi by jsme se měli vydat domů. Já utíkám. *Zamával na Yzuneho a utíkal domů. Cestou přemýšlel o novém kamarádovi.* "Hm. Je to fajn kluk. Budeme hodně dobří přátele."
Yzune: *Yzune se podíval jak Kinshiki utíká a tušil kam má namířeno. Vyskočil z okna a doběhl ke stromu kde se potkali. Vyšplhal na něj a čekal až Kinshiki přišel a opřel se. Poté se pomalu zachytil vzhuru nohama a spustil se před ním. * Baf! * zakřičel a doufal, že se lekne. *
Kinshi Iruso: *Jakmile byli ve třídě chvíli sledoval Yzuneho jak maluje a nakonec usíná. Jakmile usnul tak Kinshi začal dávat ještě větší pozor aby ho nespozoroval sensei. Jakmile byla hodina u konce tak šťouch do Yzuneho loktem.* Vstávej ospalče. Je konec jdeme domů. *Vyběhl ven z akademie a opřel se opět o svůj strom. Nechal Yzuneho aby se probral a pak k němu doběhl.*
Yzune: *Yzune se podíval na Kishikiho a řekl. * Neboj nikomu to neřeknu to ti slibuji. * Podíval se na něj s úsměvem. Vydali se do třídy. Sedli si a Yzune se dal znova do kreslení. Tentokrát kreslil západ slunce a potůček. Po té se natáhl na lavici a na chvíli usnul. *
Kinshi Iruso: *Když se Yzune zvedl a šel se pochlubit Kinshi šel hned za ním.* No jo no. Hold jsi v kreslení Yzune. Ale už zvoní. Měli by jsme jít do třídy. Co vy děvčata jdete taky? *Děvčata jen s úsměvem přikývli a vyběhli do třídy.* Ještě nás čeká jedna hodina a pak můžeme domů. Neboj se. Tvoje tajemství ohledně KG je u mě v bezpečí a doufám že mé u tebe taky. *Usmál se a položil mu ruku na rameno.* Jsem rád že jsem tě poznal. A teď pojď ať nepřijdeme pozdě. *Kinshi se rozběhl směrem do třídy. Bylo mu jasné že Yzune je hned za ním.*
Yzune: *Yzune se podíval, otočil papír a začal zběsile kreslit. Trvalo mu to skoro minutu. Kreslil ty holky co se po nich koukaly. Když byl hotov tak vstal a řekl. * Jdu se jich zeptat na názor.* Když k nim došel tak jim ukázal papír, ale z druhé strany kde nakreslil Kinshiho a to si neuvědomil. Děvčata se rozesmála, ale pak se podívaly pořádně a začali Yzuneho chválit jak je dobrý v kreslení. *
Kinshi Iruso: Páni. Zajímavé. Mohl by z nás být dobrý tým. *Poté chvíli sledoval ostatní.* Někdy si říkám že to Kekkei Genkai je dost omezující. Musím nosit tyhle rukavice aby nikdo nic nepoznal. Ty to máš dobré. Nikdo tvé Kekkei Genkai nevidí. *Povzdechl si. Pak však pohlédl na obraz jež jeho nový kamarád namaloval.* Páni. Jsi fakt talent. Ty jsi z klanu TAIGĀJOINTO že? *Pousmál se. Nikdy neviděl že by ho někdo kreslil ani to popravě nečekal. V tu chvíli se na ně strhli pohledy několika děvčat. Kinshi drcnul do Yzuneho.* Hej Yzune. Koukej. Koukají se po nás holky. Co uděláme? Budeme se tvářit drsně? *Dělal si srandu Kinshi. Popravdě ani sám nevěděl co má dělat.*
Yzune: *Yzune se nadechl sedl si, vytáhl si tužku a papír a začal si kreslit. Po chvíli začal mluvit. * Moje Kekkei Genkai je celkem zvláštní. Dokáži manipulovat s Ph ve vzduchu, takže ve zkratce bych mohl udělat oblak tak silný, že by to rozleptalo nejspíš cokoliv. * Yzune sám ještě moc neví co dokáže, a tak nechce dávat jeho kamarádovy falešné informace. Když dokreslil tak to ukázal Kinshimu, protože kreslil právě jeho. * Hele koukej co jsem nakreslil. * Usmál se a čekal jeho reakci. *
Kinshi Iruso: *Došli až na dvůr. Na otázku jak funguje jeho Kekkei Genkai mu neodpověděl.* Pojď. Musíme někam kde není tolik lidí. *Dovedl ho do odlehlého koutu a sundal si jednu rukavici.* Tohle Kekkei Genkai mi propůjčuje více chakry a dokážu lépe manipulovat se svou chakrou. *Opět si nasadil rukavici.* A co tvé Kekkei genkai? Co dělá to tvé. Díval jsem se ti po rukách ale nic jsem neviděl. *Zajímal se o vlastnosti svého nového kamaráda.*
Yzune: *Yzune poslouchal Kinshiho a poté řekl. * Hele vím co je to kekkei genkai, protože tak trochu taky jedno mam. * řekl a ještě dodal. * Jestli se budeš chtít něco dozvědět o mem tak si Řekni. * Yzune se vydal s Kinshim na hřiště. Po cestě se ho zeptal. * Hele jak funguje tvoje kekkei genkai.? * zvědavě vyzvídal. *
Kinshi Iruso: (takže tedy malý dodatek :D nečekal jsem že se mnou půjde) *V klidu si umýval ruce když ho Yzune chytil za ruku.* Ehm to je no. *Vysmekl se mu rukou a rychle ji schoval do rukavice.* To je taková zvláštní věc. nazývá se to Meiton a je to mé Kekkei Genkai. Je takové zvláštní. Toto je důvod proč nosím pořád rukavice. Nechci aby to moc lidí vědělo. *Svěřil se Yzunemu. Nevěděl jak na tuto realitu zareaguje.* Pojď. Měli by jsme jít na dvůr. Jestli máš ještě nějaké otázky zeptáš se po cestě ale prosím tě nenápadně. *Varoval ho Kinshi.*
Yzune: Tak dobře půjdu si taky odskočit. * Yzune se vydal s Kinshim na záchod. Když už byl hotov tak si šel umýt ruce. Byl hotov dřív a tak se opřel o umyvadlo a čekal na Kinshiho. Když si sundal rukavice, tak si všiml něčeho na jeho rukou. * Hele co to máš na ruce ukaž. * Yzune se rozběhl k němu a chytl jeho ruce a podíval se na ně. * To je hustý... co to je? * Yzuneho to zajímalo. *
Kinshi Iruso: *Kinshi mezitím málem usnul nudou. V tu chvíli když už se mi zavírali oči na něj promluvil Yzune. Koukl se na obrázek.* Wow. Seš talent. To já kreslím jen jednu jedinou věc a to ještě ne moc dobře. *Ukázal mu svůj obrázek. V tu chvíli seinsei oznámil přestávku.* Hej jdeme. Jen mě omluv musím si odskočit. Jestli se ti nechce taky tak se uvidíme na dvoře. *Zasmál se a vyrazil směrem záchod. To byla jediná situace kdy ve škole sundával své rukavice. Byl opatrný aby to nikdo neviděl. Jakmile vykonal potřebu šel si umýt ruce. Jakmile si je umyl vycházel z koupelny a přitom si ještě nasazoval rukavice.*
Yzune: *Yzune si vzal tužku i papír a začal kreslit celou třídu před sebou. Jelikož byl z klanu Taigājointo tak jeho kresba vypadala úplně dokonale s každým detailem. Trvalo mu to přibližně 20 minut. Během toho byl zabrán do kreslení, ale dával i pozor na to aby ho nechytil učitel. Když už to měl skoro hotové tak se zeptal Kinshiho co na to říká. * Hele co myslíš jak to vypadá? * Zvědavě pronesl. *
Kinshi Iruso: *Kinshiho dost překvapila Yzuneho otázka.* Proč ne. Jen chvilku. *Dodělal posledních pár detailů na obrázku a vytáhl čistý papír a společně s tužkou je k němu přisunul.* Na co to chceš? U mě je normální že si kreslím mei... že si kreslím obrázky. *Podivil se. Sledoval jedním okem co bude Yzune s papírem a tužkou dělat. Avšak dával i pozor aby je nezpozoroval sensei.*
Yzune: *Yzune chvíli dával pozor, ale pak si všiml, že si Kinshi kreslí. Naklonil se ke Kenshimu a zašeptal. * Psst hele pučíš mi papír a tužku? * Zeptal se ho a čekal na jestli mu ho pujčí, *
Kinshi Iruso: *Kinshi ho dovedl až k třídě.* Čekat na Senseie? Inu dobrá. Já jdu dovnitř. *Kinshi si sedl na obvyklé. Pro Yzuneho štěstí tu měl vedle sebe míst. Chvilku potom co vešel do třídy tak přišel sensei s Yzunem. Ten se představil. Kinshi se jen usmál. Jakmile si k němu Yzune sedl tak se k němu naklonil.* Tak uvidíme jak moc tě to tu bude bavit. Já se tu hrozně nudím. *Pošeptal. To už však začal sensei svůj výklad o dějinách Kumogakure. Kinshi pouze zívl. Vytáhl papír a tužku. Opět si začal kreslit jak již měl v oblibě znak meitonu jež měl na ruce pod rukavicí. Díkybohu sensei byl s tímto obeznámen že bude Kinshi nosit své rukavice. Nevěděl sice proč ale jelikož mu to byli říct sami rodiče nijak to neřešil.*
Yzune: *Yzune řekl. * Díky, že mě tady provedeš. * Yzune šel za Kinshim a díval se po akademii aby si zapamatoval kde co je. Když došli ke třídě, tak řekl Kenshimu. * Hele já tady budu muset počkat na senseie. Musí mě oficialně představit třídě. Tak si potom přisednu k tobě dobře? *řekl a čekal na senseie. Když přišel tak vešli do třídy a Yzune se představil. * Zdravím jsem Yzune Ōyamatsumi. Moc mě těší. * řekl a čekal na pokin senseie aby si mohl sednout. Když ho dostal tak si šel sednout vedle Kenshiho. *
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál.* Tak to jsi asi jediný kdo si to myslí. Většině lidí připadám divný kvůli tomu co nosím. *Zasmál se té ironii.* Já si říkal že jsem tě tu neviděl. První den jo? Tak si to tu užij. Je to děsná nuda. *Konstatoval. Stoupl si a založil si ruce na prsou.* Upřímně bych radši někde jinde dělal cokoliv. Hrozně se tu nudím. Ale když tu jednou jsem tak to musím dodělat. *V tu chvíli uslyšel Kinshi zvonek.* A je to tu. Tak pojď. Sensei říkal že prý máme mít nového spolužáka. Asi to budeš ty. Následuj mě. *Kinshi vyrazil směrem do akademie a tam do své třídy. Počítal s tím že ho bude Yzune následovat.*
Yzune: *Yzune podal Kinshimu ruku a řekl. * Hele byl jsem celou tu dobu tady na stromě a dneska jsem tu poprvé, tak jsem se chtěl s někým seznámit než půjdu do třídy abych měl s kým sedět. Tak jsem se rozhodl pro tebe, protože vypadáš fajn a připadal si mi v pohodě. * Řekl Yzune a doufal, že mu to nebude vadit. *
Kinshi Iruso: *Kinshi se v klidu opíral o strom když najednou seskočil jakýsi klučina. Představil se mu.* "No co. Aspoň se s někým seznámím." Nazdar Yzune. Já jsem Kinshi Iruso. Rád tě poznávám. *Podal mu svoji rukavicí zahalenou ruku.* Ještě jsem tě tu neviděl. A to jsem tu viděl dost lidí. Kde ses toulal? *Zeptal se docela aji neslušně Kinshi. Nebyl zvyklí moc mluvit s ostatníma. Byl spíš takový samotář jelikož díky jeho oblečení se k němu nikdo moc nehlásil.*
Yzune: *Yzune měl dneska svůj první den na akademii, a tak tam chtěl být na čas. Oblékl se do ( odkaz » ) a vzal si z kuchyně jablko. K akademii dorazil jako jeden z prvních, a tak se rozhodl, že se s někým seznámí. Vylezl na strom a čekal na vhodnou příležitost se seznámit s někým. K akademii došlo už celkem dost lidí a jeden z nich se opřel o strom kde byl Yzune, a tak to považoval za dobrou příležitost. Se skočil ze stromu a řekl. * Já jsem Yzune Ōyamatsumi, rád tě poznávám.
Kinshi Iruso: Další den, další nudné hodiny v akademii. *Povzdechl si Kinshi. Vylezl neochotně ze své vyhřáté měkké postele.* "Tak co si na sebe vezmu dnes." *Přistoupil ke svému šatníku a začal se prohrabávat vecmi.* Jo tohle si vezmu. ( odkaz » ). *Oblékl si ono oblečení a pomalu se vydal k východu z domu. Po cestě ještě v kuchyni uloupil jablko.* Já utíkám. Ahoj. *Zakřičel na dům.* "Sakra rukavice." *Rychle ještě vyběhl do svého pokoje kde si vzal rukavice které nosil kvůli tomu aby nebyli vidět značky Meitonu. Poté už opustil dům. Došel až k akademii. Přišel tak hodně brzo. Pozoroval jak si všude okolo hrají studenti. Ve svém oblečení si připadal jako něco extra. Oblékal se na svůj vkus krásně ale ostatní mu říkali že se obléká extravagantně.* "Tolik lidí a já neznám nikoho. Nu což." *Pomyslel si a opřel se o nedaleký strom. Čekal než přijde čas přesunout se dovnitř.*
---: ---
Kinshi Iruso: *Konečně onoho nešiku Kinshiho vzali na akademii. O vstup do ní se snažil už dlouho avšak nikdy mu to moc nevycházelo. Tentokrát byl konečně přijat.* Juhů. Konečně mě přijali. Konečně. *Skákal po svém pokoji celý šťastný. Poté si však uvědomil že by nebylo od věci už vyrazit jelikož mu za chvíli začínala hodina. Rychle vyhrabal nějaké oblečení co měl ( odkaz » ). Oblékl se do nich a vyrazil ke dveřím z domu.* Utíkám na akademii. Mějte se. *Křikl na rodiče a vyběhl ze dveří. Ulicemi Kumogakure procházel pyšně s rukama za hlavou.* "Ach jo. Sice jdu na akademii ale dnes je tak krásně že bych se na to nejradši vykašlal." *Říká si cestou k akademii. Míjí ho děti, dospělí i starci. Každý mu jeho úsměv opětoval svým úsměvem.* "Ach. Je to tu skvělé. Skvělí lidé, úžasná vesnice." *Rozplývá se Kinshi nad svým životem ve vesnici. Cesta ho konečně zavedla k oné akademii.* "Yosh. Tak jsem tu. Čas najít svou třídu." *Procházel uličkami akademie když konečně narazil na třídu kterou hledal.* "Aaa. Tady to je. Tak jo. Jdeme." *Usadil se vedle jedné dívky.* "Hmm. Je fakt pěkná. Co takhle zkusit poškádlit." Ahoj. Jsi fakt pěkná holka. Jakpak se jmenuješ? Já jsem Kinshi. *Dívka se a něj však jen podívala s nechápavým výrazem a otočila se.* "Ts. Namyšlená nána." *Otočil se uraženě směrem ke katedře kam právě přišel jejich sensei. Postavil se jako celá třída na pozdrav. Po představení senseie byli všichni vybídnuti aby se představili. Kinshi chvíli poslouchal ale po asi 3 jménech mu padla hlava na stůl.* "Bože to je nuda. A to jsem se sem tak těšil. Ach jo." *V tu chvíli jeho myšlenky přerušil sensei který ho vyzval aby se představil. Inu postavil se ale tak aby nešli vidět jeho dlaně s Meitonem. Nestál o to aby o tom všichni věděli.* Mé jméno je Kinshi Iruso. Je mi 11 let. Mým snem je sloužit této vesnici a našemu kagemu vším čím budu moci. *Po jeho proslovu se zvedl mohutný smích ostatních. Už jen slyšel něco jako. To je blázen. To nikdy nezvládne. Umře mezi prvními. V Kinshim to začalo vřít.* "Však já vám ještě ukážu." *Nakonec onen smích přerušil sensei který vyzval dalšího studenta k představení se. Kinshi si opět položil hlavu na stůl. První den akademie byl pro něj tak extrémně nudný. Pomalu už za chůze z akademie domů usínal.* "Proč jsem se sem sakra vůbec těšil? Vždyť je to vopruz." *Povzdechl si. Cesta ho dovedla a k malému stánku s ramenem. Sedl si a objednal si jednu porci. Jakmile ji dostal hned se do ní pustil. Hlavou mu lítalo spousty myšlenek.* "Už abych měl tu akademii za sebou. Nebaví mě to ale bohužel musím." *Dojedl, zaplatil a vydal se pomalu domů. Tak byl hned tázán na první den v akademii.* Byla to nuda. Nevím proč jsem se tam tak těšil. Opravdu to nevím. *Povzdechl a odebral se do svého pokoje. Tam si sedl ke stolu a vytáhl tužku a papír. Začal si na něj kreslit znak co měl na ruce (Meiton).* "S tímto jednou uchráním celou vesnici. Však počkejte. Ještě uvidíte." *Říkal si pro sebe. Jakmile měl dokresleno nalepil papír s obrázkem meitonu na zeď k ostatním.* "Páni. Toho jsem už nakreslil tolik? Pěkné. A to přitom to neumím pořádně ovládat. Jediné co zatím vím že to nějak reaguje na temné emoce lidí. Určitě to bude dostatečně silné." *Nakonec se ponořil do knížek o svém klanu a jeho historii.*
---: ---
Katsuo Yoshitake: (Oprava) *Jednoho dne, se Katsuo procházel po vesnici. Bylo hezky, zrona neměl co na práci. Občas se zastavil, aby si popovídal s vesničany, nebo jen proto, aby se zadíval na krásně modrou oblohu bez mráčků. Cestou všemi možnými uličkamy se dostal až k akademii. Před ní se zastavil a začal vzpomínat. Zalila ho vlna nostalgie a napadlo ho, že by se mohl jít kouknout dovnitř a zavzpomínat si. Uvnitř se procházel a pozorně si všechno prohglížel. Moc se to tady od dob jeho studia nezměnilo. Došel až k třídě, kde študoval. Nejdřív ho napadlo, že by vešel dovnitř, a podíval se, jak se studuje dnes. To ho ale přešlo, otočil se a šel dál. Vyšel ven zadními dveřmi. Těmi se dostal ven na tréninkový plac. Vzpoměl sil, jak tady strávil skoro většinu svého dětství. Dostal nápad, že yb si mohl zas trochu zatrénovat, ať nevyjde ze cviku. vyskočil a ze vzduchu začal házet kunaie do terčů na sloupech.Po dopadu na zem si vytvořil tři zlatý kunaie (Gōrudokunai) a do každýho terče hodil jeden. trefil se jimi přesně do prostřed a všechny ostatní, které jim překáželi vyrazil ven. Pomocí techniky (Kasumi Jūsha no Jutsu) Vytvořil 3 klony z temné tekutiny, kterése začali jen tak pohupovat kolem. Sundal ze zad Naginatu a rozběhl se proti jednomu. Prvním utokem ho bodnul do břicha a škubnul s ní do strany. Tím ho rozřízl vejpůl. Vyskočil a z otočky ho kopl do hlavy. Hlava se mu rozprskla na milion temných kapek. Chvilku to trtvalo ale zas se dal celej do kupy. Mezitím katsuo dopadl na zem. vytáhl obrovskej Fuuma Shuriken a hodil ho po dalším klonu. Tomu tím usekl hlavu. Proti třetímu vyplivnul z pusy pavučinu (Nettowāku no Keimusho) a přilepil ho tím k jednomu sloupu s terčem. Poté si v ruce vytvořil zlatý kunai (Gōrudokunai) druhou rukou na něj připevnil výbušný lístek a hodil ho po něm. Katsuovi to nedošlo, a zníčil tím i jeden ten sloupek.* "Sakra, toho si asi všimnou." *Pomysle si a poškrábal se na hlavě. Mezitím se všechny tři klony dali zas dohromady a šli pomalu proti němu. Katsuo poskládal pečetě a za ním se objeviloa velká brána (Kumen Sowaka), zekterý vyletěl had se zlatými šupinami Kinja. Všechny tři obletěl a začal je škrtit. Všechny se tak změnili na temnou tekutinu. Katsuo zrušil všechny techniky a porozhlédl se.* To byla celkem zbava. *Řekl, ppořádně po sobě uklidil. Dokonce z lesa donesl i další kládu, na kterou přidělal štít a položil ji místo té, kterej zníčil. Pak se protáhl a odešel pryč.*
---: ---
Katsuo Yoshitake: *Jednoho dne, se Katsuo procházel po vesnici. Bylo hezky, zrona neměl co na práci. Občas se zastavil, aby si popovídal s vesničany, nebo jen proto, aby se zadíval na krásně modrou oblohu bez mráčků. Cestou všemi možnými uličkamy se dostal až k akademii. Před ní se zastavil a začal vzpomínat. Zalila ho vlna nostalgie a napadlo ho, že by se mohl jít kouknout dovnitř a zavzpomínat si. Uvnitř se procházel a pozorně si všechno prohglížel. Moc se to tady od dob jeho studia nezměnilo. Došel až k třídě, kde študoval. Nejdřív ho napadlo, že by vešel dovnitř, a podíval se, jak se studuje dnes. To ho ale přešlo, otočil se a šel dál. Vyšel ven zadními dveřmi. Těmi se dostal ven na tréninkový plac. Vzpoměl sil, jak tady strávil skoro většinu svého dětství. Dostal nápad, že yb si mohl zas trochu zatrénovat, ať nevyjde ze cviku. vyskočil a ze vzduchu začal házet kunaie do terčů na sloupech.Po dopadu na zem si vytvořil tři zlatý kunaie a do každýho terče hodil jeden. trefil se jimi přesně do prostřed a všechny ostatní, které jim překáželi vyrazil ven. Pomocí techniky (Kasumi Jūsha no Jutsu) Vytvořil 2 klony z temné tekutiny, kterése začali jen tak pohupovat kolem. Sundal ze zad Naginata a rozběhl se proti jednomu. Prvním utokem ho bodnul do břicha a škubnul s ní do strany. Tím horozřízl vejpůl. Vyskočil a z otočky ho kopl do hlavy. Hlava se mu rozprskla na milion temných kapek. Chvilku to trtvalo ale zas se dalcelej do kupy. Mezitím katsuo dopadl na zem. vytáhl obrovskej Fuuma Shuriken a hodil ho po dalším klonu. Tomu to usekl hlavu. Proti třetímu vyplivnul z pusy pavučinu (Nettowāku no Keimusho) a přilepil ho tím k jednomu sloupu s terčem. Poté si v ruce vytvořil zlatý kunai, druhou rukou na něj připevnil výbušný lístek a hodil ho po něm. Katsuovi to nedošlo, a zníčil tím i jeden ten sloupek.* "Sakra, toho si asi všimnou." *Pomysle si a poškrábal se na hlavě. Mezitím se všechny tři klony dali zas dohromady a šli pomalu proti němu. Katsuo poskládal pečetě a za ním se objeviloa velká brána (Kumen Sowaka), zekterý vyletěl zlatý had Kinja. Všechny tři obletěl a začal je škrtit. Všechny se tak změnili na temnou tekutinu. Katsuo zrušil všechny techniky a porozhlédl se.* To byla celkem zbava. *Řekl, ppořádně po sobě uklidil. Dokonce z lesa donesl i další kládu, na kterou přidělal štít a položil ji místo té, kterej zníčil. Pak se protáhl a odešel pryč.*
---: ---
Raiki: *Pro Raikiho nadešel den D. První část chunninské zkoušky. Skoro celou noc nespal a posledních pár dnů nedělal nic jiného, než že četl. První část byla test. Test z obecných vědomostí, ale i různých strategií a tak podobně. Raiki vyskočil z postele. Už byl čas se připravovat. Jako každý den se rozcvičil, umyl a oblékl se. Tentokrát si vzal jedno ze svých lepších kimon. Bílé s černým vzorováním, které se hodilo k jeho šedým vlasům a očím. Kimono nosil i z praktického důvodu. Krylo jeho obvazy a závaží a zároveň bylo dost volné na bezproblémový pohyb a také nebylo vidět kde má poschovávané kunaie a ostatní vybavení. Nakonec si kolem pasu uvázal čelenku Kumo a rychle seběhl dolů, kde se nasnídal a bleskurychle vyrazil. Sice měl velkou rezervu, ale stejně tam chtěl být co nejdřív. Na Akademii dorazil jako jeden z prvních. Měl ještě asi hodinu čas, ale to mu vůbec nevadilo. Sedl si na své místo a klidně čekal. Raiki byl trpělivý. Konečně byli všichni na svých místech a do místnosti vešlo několik jouninů a jeden člen Rady starších. Následoval krátký proslov a potom jim konečně rozdali testy. Raiki se zhluboka nadechl a přečetl si první otázku – „vyjmenujte všechny elementy“. Raiki si oddechl a dokonce se i usmál. “Jasně, Katon, Doton, Suiton, Fuuton, Raiton.“ Jestli bude všechno takhle lehké, tak má test raz, dva. Otázka číslo dva – Vyjmenujte všechny hlavní skryté vesnice a kde se nacházejí – takže to je Kumogakure – Země Blesku, Konohagakure – Země Ohně, Iwagakure – Země Země, Sunagakure – Země Větru, Kirigakure – Země Vody. Dál. Dál byly spíše banality typu „Jak se jmenuje současný Raikage“ – což byl samozřejmě Toshiro Mikura a „Jaké jsou hlavní klany naší vesnice“. Další lehká věc. Doku, Kumamuchi, Supaida a Tangojoint. Potom ale přišli těžší otázky. „V čem představuje Nukenin nebezpečí pro vesnici ?“ Raiki se chvíli zamyslel a pak se pustil do psaní. Jako hlavní důvod uvedl znalosti vnitřní struktury vesnice a některá její tajemství. Další otázkou pak bylo „Co uděláte, když vás nepřítel dostane do Genjutsu.“ Raiki napsal „Pokud se ocitneme v Genjutsu, na chvíli zastavíme tok chakry a potom jí naráz uvolníme velké množství. Slouží na to technika Kai. To by mělo stačit a pokud ne, musíme počkat na dalšího člena týmu, který do nás vloží malé množství chakry.“ Další zněla „Jaká jsou základní pravidla pro lékaře v bitvě?“ To Raiki také věděl. Za prvé – nenechat se zranit, za druhé nechodit do první linie a za třetí zůstat naživu za každou cenu.“ Potom následovaly dvě početní úlohy. Na ty se Raiki upřímně celkem těšil. První byla vypočítat úhel v jakém je nutno hodit kunai, aby zasáhl cíl a druhá byla na vypočtení dosahu techniky. Raiki je bez nejmenších problémů vypočítal a zaspal výsledek. Nakonec se zadíval na poslední otázku. Jak byste efektivně zkombinovali Raiton a Suiton ?“ Raiki se usmál a ihned začal psát. Bylo to jednoduché. Stačilo chytit protivníka v suitonové technice a pustit do ní Raiton. Raiki položil propisku a rozhlédl se kolem sebe. Někteří byli stejně jako on hotoví, ale jiní ještě psali. Netrvalo dlouho a Jounin, který je kontroloval oznámil konec zkoušky. Všichni odevzdali své testy a rozešli se domů. Raiki nebyl ani moc nervózní. Bylo to lehčí, než čekal. Ale teď se musel připravit na další zkoušku, která, pokud projde, bude zítra. Raiki se ušklíbl a už pelášil domů.*
---: ---
Raiki: *Pro Raikiho nadešel den D. První část chunninské zkoušky. Skoro celou noc nespal a posledních pár dnů nedělal nic jiného, než že četl. První část byla test. Test z obecných vědomostí, ale i různých strategií a tak podobně. Raiki vyskočil z postele. Už byl čas se připravovat. Jako každý den se rozcvičil, umyl a oblékl se. Tentokrát si vzal jedno ze svých lepších kimon. Bílé s černým vzorováním, které se hodilo k jeho šedým vlasům a očím. Kimono nosil i z praktického důvodu. Krylo jeho obvazy a závaží a zároveň bylo dost volné na bezproblémový pohyb a také nebylo vidět kde má poschovávané kunaie a ostatní vybavení. Nakonec si kolem pasu uvázal čelenku Kumo a rychle seběhl dolů, kde se nasnídal a bleskurychle vyrazil. Sice měl velkou rezervu, ale stejně tam chtěl být co nejdřív. Na Akademii dorazil jako jeden z prvních. Měl ještě asi hodinu čas, ale to mu vůbec nevadilo. Sedl si na své místo a klidně čekal. Raiki byl trpělivý. Konečně byli všichni na svých místech a do místnosti vešlo několik jouninů a jeden člen Rady starších. Následoval krátký proslov a potom jim konečně rozdali testy. Raiki se zhluboka nadechl a přečetl si první otázku – „vyjmenujte všechny elementy“. Raiki si oddechl a dokonce se i usmál. Jestli bude všechno takhle lehké, tak má test raz, dva. Otázka číslo dva – Vyjmenujte všechny hlavní skryté vesnice a kde se nacházejí – takže to je Kumogakure – Země Blesku, Konohagakure – Země Ohně, Iwagakure – Země Země, Sunagakure – Země Větru, Kirigakure – Země Vody. Dál. Dál byly spíše banality typu „Jak se jmenuje současný Raikage“ a „Jaké jsou hlavní klany naší vesnice“. Potom ale přišli těžší otázky. „V čem představuje Nukenin nebezpečí pro vesnici ?“ Raiki se chvíli zamyslel a pak se pustil do psaní. Jako hlavní důvod uvedl znalosti vnitřní struktury vesnice a některá její tajemství. Další otázkou pak bylo „Co uděláte, když vás nepřítel dostane do Genjutsu.“ Raiki napsal „Pokud se ocitneme v Genjutsu, na chvíli zastavíme tok chakry a potom jí naráz uvolníme velké množství. Slouží na to technika Kai. To by mělo stačit a pokud ne, musíme počkat na dalšího člena týmu, který do nás vloží malé množství chakry.“ Další zněla „Jaká jsou základní pravidla pro lékaře v bitve?“ To Raiki také věděl. Za prvé – nenechat se zranit, za druhé nechodit do první linie a za třetí zůstat naživu za každou cenu.“ Potom následovaly dvě početní úlohy. Na ty se Raiki upřímně celkem těšil. První byla vypočítat úhel v jakém je nutno hodit kunai, aby zasáhl cíl a druhá byla na vypočtení dosahu techniky. Raiki je zvládl levou zadní a zadíval se na poslední otázku. Jak byste efektivně zkombinovali Raiton a Suiton ?“ Raiki se usmál a ihned začal psát. Bylo to jednoduché. Stačilo chytit protivníka v suitonové technice a pustit do ní Raiton. Raiki položil propisku a rozhlédl se kolem sebe. Někteří byli stejně jako on hotoví, ale jiní ještě psali. Netrvalo dlouho a Jounin, který je kontroloval oznámil konec zkoušky. Všichni odevzdali své testy a rozešli se domů. Raiki nebyl ani moc nervózní. Bylo to lehčí, než čekal. Ale teď se musel připravit na další zkoušku, která, pokud projde, bude zítra. Raiki se ušklíbl a už pelášil domů.*
__: __
Kaito Akada: *hned vyběhne ven a začne de radovat* jo jo yes jsem.genin to je prostě úžasný * sedne sinna lavičku a uvaze si celenku tak aby co nejvíc zakryl svoji pravou část tváře poté vstane a pomalu odejde domu se západem slunce za zady *
Toshiro Mikura (NPC): *Když konečně tohle všechno skončilo vstal od stolu a následně se vydal do své kanceláře aby mohl dále pokračovat ve své práci a nstarat se o tyto patvory, co se tali geniny. Třeba některý z nich přežije a stane se někým silný. No dost o tom pochyboval silné již znal.*
Kaito Akada: *stojí a čeká na rozhodnutí* určitě to nedokážes haa*rekne jedna z jeho pulek* drž už hubu ty debile *zakrici ale hned si uvědomí že to výkřikl na.hlas* omlouvám se s hned si vezme celenku s pomalu odchází pryč* hah udělal jsem ti pěknou ostudu co blbečku,* rekne zlejsi pulka* bud uz je ticho *řekne hodná půlka*
Toshiro Mikura (NPC): *Sledoval co dělá ten kluk. Byl divný, ale nijak to neřešil, přece jen všichni z Kumo, hlavně jeho klanu byli divní, ale zase to byla výborná vojenská síla jelikož byli dva. Každopádně když kluk skončil jen se trošku nahnul dozadu, přičemž se k němu nahnuli dva hodnotící vedle něj a pošeptali mu jeho výsledek. Poté se nahnul zpátky a srovnal si papíry. Trošku to natahoval, ale tak co už.* Prošel jsi. *Pronesl, přičemž mu následně jeden ze zkoušejících podal čelenku.* Můžeš jít. *Dodal poté.*
Kento Edo: *klony nechá zmizet * “sakra co to ze mně do hajzlu vypadlo zatrecena druhá půlka“ omluvame se * udělá pečeť a řekne henge no jutsu a změní se na raikageho * po chvilce co vypadá jako raikage se změní zase na sebe* uz jenom posledni a budete * řekne si potichu a odejde ke zdi a da tam ruce a po chvilce i nohy a když tam zůstane vyleze trochu víš a podívá se na raikagehoe a ostatní zkousejici*
Toshiro Mikura (NPC): *Sleduje ho a mlčí. Když se ho však na něco zeptá trošku se zamračí.* Nikdo nežádal tvá slova, máš předvést tři techniky. *Pronesl následně. Neměl proč mu sdělovat nějaké hodnocení nebo tak. Prostě si akorát něco sepsal do papírů a dál ho sledoval stejně jako zbytek co tu seděl kvůli hodnocení zda projde.*
Kento Edo: Ješte jednou se omlouváme zaspali jsme*zacne se soustředit a shromáždovat chakru* kage bushino no.jutsu*zakrici kento.a.pred.ním se objeví dva úplně stejné klony * co.myslíte dobrý ne
Toshiro Mikura (NPC): *Zamraci se a uveelebi se na zidli.* jdes akoratt vcas tak se ukaz. * Pronesl naacez se na kluka podival.* Ale hadam ssi prosvihl zakladni provitani. *Trosku ho ta neobezretnosst rozcilovala, ale snazil se byt v klidu.* Ukaz tri techniky ruzne. *Rekl nasledne a cekaal co kluk prrdvede.*
Kento edo: *když vejde do tridy a kouká se po třídě*jmenuji se kento edo a přišel jsem na geninskou zkoušku*řekne a posadí se na zem* moc jse omlouvame že jsme vtrhli do vnitr bez vyzvani
Toshiro Mikura (NPC): *Již byl na řadě oslední žák jménem Kento Edo. No vtom se někdo včítil do třídy a Toshiro se na něj jen zamračeně podíval.* Kdo jsi? *ZEptal se ho a založil si ruce na hrudi do kříže. Neměl zrovna dobrou náladu a takto mu vtrhnout do třídy nyblo úplně slušné. No nechal ho každopádně vydýchat, než mu řekne kdo je a dozví se něco.*
Kento Edo: *dneska kenta čeká důležitý mílník v jeho životě geninska zkouška* dokážu to dokážu*vstane z postele a převleče se* není ničeho se bát* dojde ke dveřím a zakřičí* odcházím* otevře dveře a vyběhne ven* jestli to nedám všichni se mi budou smát* řekne kaito cestou a když to dořekne doběhne k akademi* jsem tu * výjde do vnitř a hned si to zamíří ke třídě a vstoupí do vnitř a tam čeká porota* dobrý den
--: -- (Ukončujte to..)
Katsuo Yoshitake: *Katsuo se probudil a už věděl, že ho čeká pro něj další ponižující, ale i duležitá mise. Už večer púředtím mu byla přidělena. Je třeba, zorat zahradu a zasadit nové kytky na zahradě akademie.. Katsuo není z misí tohoto typu moc nadšenej, ale co by pro vesnici neudělal. Po snídani se sbalil a vydal se k akademii. Dorazil tam brzo, akorát když se děcka začli scházet na začátek vyučování. Opřel se o strom kousek dál a ještě počkal, kdy začne vyučování, aby mu tam nikdo nepřekážel. Jakmile začlo vyučování, šel za budovu a prohlédl si celou zahradu. Nebyla moc velká, ale práce na ni bylo jak na kostele.* "Už by si měli najmout pořádnýho zahradníka." *Pomyslel si a sáhl do kapsy.* "Sakra, dyť já blbec si nevzal semínka. Otočil se a utíkal domu pro semínka, které nechal v pokoji na stolku. Zpátky k akademii dorazil, akorát když děcka měli přestávku. Opřel se zas o strom a počkal až skončí. Poté se vydal dozadu na zahradu.* Mno tak to bude na dlouho. *Řekl při pohledu a dal se do trhání zbylích kořínků a odumřelých rostlin. Dohromady mu to trvalo asi tak hodinku. Jakmile měl hotovo, vysunul si zápěstní nože azačal rychle sekat do země, aby zoral půdu a mohl zasadit semínka. Kupodivu to tímhle způsobem trvalo hrozně dlouho. Dostal tedy o něco lepší nápad. Schoval nože a vyskládal pečetě a za ním se objevila velká brána (Kumen Sowaka) ze který vyletla velká želva Genbu. Katsuo ukázal na obří zahradu, kterou potřebuje zorat. Genbu zdvyhnul své bodáky na krunýři, vyskočil a dopadl na zem na krunýř a pak zezačal rychle točit. Hlína začala všemožně lítat kolem ale během 3 minut byla zoraná celá zahrada. Katsuo si z tváře setřel kus hlíny a podíval se na jeho práci.* Jak tohle bylo šlo. *V tu chvíli zaslech jekot dětí, které stáli u oken a sledovali Katsua co dělá. Je jasný že veškerej rámus alítající hlína zaujala všechny ve škole. Katsuo se uklonil a všem jim do oken zamával. Jedna třída dětí byla zrovna venku a tak se běželi k němu a Genbuovi aby si ho pořádně prohlédli. Chvilku se nechal obdivovat a pak nechal Genbua zmizet.Poté mu pomohli zasadit semínka a šli se znovu učit. Pak poodstoupil, a pomocí techniky (SUITON: SUKOSHI NO AME) zalil celou zahradu. CHvilku si odpočinul a šel zas dom.*
---: ---
Raiki: *Raiki se trhnutím probudil. Venku byla sice ještě noc, ale Raiki už usnout nemohl. Dnes byl den D. Dnes měl předvést na Akademii, že všechna jeho dosavadní práce nebyla k ničemu. Dnes se setká s Raikagem a ukáže mu co všechno umí. Raiki ještě chvíli koukal do stropu, ale pak vstal a připravil se. Vzal si černé volné kalhoty, síťované tričko a přes to svoje typické bílé kimono se znakem klanu Himeji na zádech. Nakonec si nazul černé ninja boty a na opasek připevnil brašnu s vybavením. Všechny kunaie a shurikeny měl v perfektním stavu. Nabroušené, vyleštěné a rukojeť kunaiů měl navíc ovázanou bílou látkou pro příjemnější úchop. Všechno měl pečlivě srovnané v brašně. Nemyslel si, že něco z toho dnes bude potřebovat, ale jistota je jistota. Když sešel dolů do jídelny, k jeho překvapení už tam čekal strýc Tonero s tetou a Hirem a co bylo nejdůležitější – jeho rodiče. Raiki se k nim vrhl a vší silou je objal. Rodiče neviděl už měsíc. Neustále byli na misích. Při společné snídani ho všichni bombardovali radami co by měl a neměl dělat. Nakonec mu všichni popřáli štěstí a Raiki vyrazil. Bylo brzké ráno a ulice byly skoro liduprázdné. Do třídy dorazil jako jeden z prvních a tiše si sedl na své místo. Vyndal kunai a začal s ním bezmyšlenkovitě točit v ruce. Sledoval, jak postupně přicházejí i ostatní a upřímně ho potěšil fakt, že ostatní jsou stejně, ne-li více nervózní jak on sám. Po zdánlivě nekonečné půl hodině se otevřely dveře a do třídy vešel jejich sensei spolu s dalším mužem a jednou ženou. Všichni jako na povel vstali a ten neznámý muž se k Raikimu překvapení představil jako Sandaime Raikage Toshiro Mikura. Raiki do té doby Raikageho nikdy neviděl a podle vyprávění si ho představoval úplně jinak. Raikage měl krátký proslov po kterém Raiki nevěděl jestli se bát, nebo těšit se. Momentálně se bál i těšil zároveň. Konečně bude opravdový shinobi ! Raiki předpokládal, že ta žena bude nějaký vysoký Jounin. Byla hezká, ale vypdala trochu děsivě. Komise se posadila ke stolu u okna a začala vyvolávat jména. Toshino Hikari, Yakuzu Kai, Umatane Mikoto, Himeji Raiki. Raiki se zvedl a předstoupil před tabuli. Trochu se třásl, ale snažil se to vší silou potlačit. On je přeci z klanu Himeji a tvrdě trénoval. Stačí předvést jen tři techniky. Raiki se uctivě poklonil a pozdravil.* Takže, Raiki, zadání zůstává stejné. Směle do toho.* Raikage i ta žena se povzbudivě usmáli. Raiki se zhluboka nadechl a mlčky složil pečeť. Zahalil ho obláček dýmu a když se rozplynul, stála tam blonďatá kunoichi a zírala na svoji předlohu v komisi. Raikage se ušklíbl a Raiki se otočil směrem ke stěně a naprosto bez problémů vyšel po stěně nahoru a skončil na stropě. Jeho dlouhý cop visel dolů. Raiki znovu složil pečeť a kunoichi zmizela v obláčku dýmu, načež k zemi spadla židle, kterou použil jako náhradu. Raiki ve své pravé podobě už stál před tabulí a čekal na verdikt. Raikage se usmál.* Henge no Jutsu, Kinobori no Waza a Kawarimi no Jutsu. Skvěle. Můžeš jít.* Raiki se ještě jednou uklonil a vyšel ze třídy. Jakmile za sebou zavřel dveře, tryskem vyrazil domů. Doufal, že nic nepokazil, ale vzhledem k tomu, že ho Raikage pochválil zřejmě zkoušku splnil. Konečně se stane pravým shinobim !*
---: ---
Saya: * A je to tu první část Chuuninských Zkoušek a Saya tam v klidu sedí v předem přidělené třídě a sedí u předem přidělené lavice. Mimoto se zkoušky odehrávají v Kumogakure no Sato a tak je tu plno cizích lidí, které Saya vlastně ani nezná. Ovšem naštěstí si jí nikdo nějak moc nevšímá a tak jí to i vyhovuje a jen čeká na začátek první části Chuuninských Zkoušek. * „To zvládnu na 100% tak se nemusím bát.“ *V tom se rozletí dveře a do třídy vejde starý zjizvený plešatý muž a 10 Senseiů co mají za úkol sledovat účastníky zkoušek a hlídat aby nikdo neopisoval. To je důvod proč se Senseiové rozestaví tak aby stály po celém obvodě třídy. *Takže! Každý z vás teď dostane obálku s písemným testem! Nikdo obálku neotevře, dokud neřeknu. Jakmile to odstartuji tak máte přesně 60 minut na odpovědi! *Hlavní mentor zkoušky má velice hluboký a drsný hlas. Samozřejmě pak kývne a několik Senseiů rozdá každému v této třídě jednu obálku. Takto to probíhá v několika třídách. Mentor se dívá na hodin a zbývá jen 10 vteřin, než bude přesně na vteřinu 11:00. *Aaaa teď! *Zavelí mentor zkoušky a Saya včetně všech ostatních účastníků zkoušky vytáhne z obálky velký papír formátu A4 a je tam i tužka na psaní. Samozřejmě se Saya nejprve podepíše a do kolonky vesnice napíše Yugakure no Sato. Saye se trochu rozhlédne a je jedna věc kterou si uvědomí až teď a tou je to že je tu vlastně nejmladší. Všichni jsou ve věku od 12 do 16 let ale Saye je pouhých 7 let. To je snad první věc co jí za poslední dobu dokázala znervóznit a je to na Saye vidět. Nervózně se dívá do testu, ale vlastně ani nezačala ani číst jeho zadání. * „Sakra not tak předci tě nevyvede z míry pouze taková blbost jako je to že jsi tu nejmladší tak se sakra schopni holka!“ *Saya si v duchu sama sobě vynadala a jak to tak vypadá tak to pomohla a ona se opravdu schopila. Podívá se do testu a začne číst první otázku. * „První otázka je praktická jo? Hm no tak není problém. Stejně to musím vše zvládnout.“ *Otázka číslo -> 1: Pokud se dostanete do boje s Nukeninem a v průběhu souboje zjistíte, že jeho schopnosti jsou vysoko nad vaše a nemůžete vyhrát, co provedete? * „Hm to je celkem jednoduchá otázka.“ *Saya jako odpověď napíše, že by se stáhla a utekla mu, aby se mohla vrátit s posilami a stopařem aby ho mohli dostat. Otázka číslo -> 2: Co by, jste byl/a ochotný/á podniknout aby nepřítel nezískal informace z vašeho spojence, kterého během mise zajali. U této otázky Saya ani chvilku nepřemýšlí a okamžitě napíše, že by pro dobro vesnice svého spojence zabila, aby tím zachránila plno dalších životů. Saya už se chce dát do další otázky ale v tom s velkým hlukem Senseiové vyhodí hned tři účastníky zkoušek za podvádění. Sayu to na chviličku zarazí, ale pak se opět vloží do testu. Otázka číslo -> 3: Vypiš potřebné ruční pečetě na Katon: Goukakyuu no Jutsu. Saya se u této otázky pyšně usměje. * „Heh tak to je sakra klika, protože tuhle techniku ovládám!“ *Saya jen vesele napíše tygr, ovce, opice, divočák, kůň, tygr. Otázka číslo -> 4: Jaké tři základní druhy Jutsu známe. Saya okamžitě napíše Ninjutsu, Taijutsu, Genjutsu. Otázka číslo -> 5: Vypiš všech pět živlů. Saya se u toho musí na okamžik zamyslet, ale naštěstí jí hraje do karet to, jak pilně studovala samostatně v knihovně. Saya tedy napíše Katon, Suiton, Doton, Fuuton a Doton. Otázka číslo -> 6: Jak se dostanete z Genjutsu. Nad tímto Saya nemusí ani přemýšlet vzhledem k její specializaci. Saya napíše, že postačí, když téměř zastavíte svoji Chakru a poté ji prudce uvolníte (Kai) anebo pokud do vás někdo další pošle trochu své Chakry tak to vás z Genjutsu dostane také. Otázka číslo -> 7: Vypiš názvy všech hlavních vesnic. Saya napíše Konohagakure, Iwagakure, Kumogakure, Kirigakure, Sunagakure. Otázka číslo -> 8: Napiš alespoň jeden název techniky třídy C. Tady je to trochu těžší a jak Saya přemýšlí sebevíc tak ji nic nemůže napadnout. Tuto otázku tedy nechá prázdnou a přejde na další. Otázka číslo -> 9: Co je Nukenin? Saya okamžitě napíše že Nukenin je Shinobi co zradil svou vesnici a provádí ohavné zločiny. Nakonec přejde k poslední otázce. Otázka číslo -> 10: Jaká je slabina Katonu. Saya napíše Fuuton a jen co to dopíše tak mentor zkoušky to vše zastaví a okamžitě vybere všechny testy a donutí všechny účastníky zkoušky, aby zůstaly sedět, a jde ihned projít odpovědi zkoušek. Poté postupně vyjmenuje asi 17 jmen, mezi kterými Saya není a ty pošle pryč, že to nezvládli. Zbytku jen řekne, že prošli a ihned je pošle pryč s tím, že zítra si pro něj dojdou Jouninové a informují je o průběhu druhé zkoušky. Saya je ale nadšená protože dokončila první část Chuuninských Zkoušek. *
---: ---
Katsuo Yoshitake: *Katsuo se už ráno probudil se skvělou náladou.* Konečně je to tady, dneska jim ukážu co ve mě je. *Poví si a vstane. Ještě se pro jistotu podíval do kalendáře, aby se ujistil, že je to opravdu dneska. Poté se odebral do koupelny, kde spáchal ranní hygienu. Poté se převlékl do svého každodenního oblečení. Byl oblečen do bílích kalhot s černým páskem. Bílé triko a kolem krku volně obmotaný černý šátek. Přes to všechno si hodil bílou bundu s černými lemy. Obul si boty a vyrazil směr do akademie. Věděl že to zvládne, ve třídě byl jedním z nejlepších, ale trému zrochu měl. Přecejen se setká s kagem. Šel celkem brzo, takže dorazil jako jeden z prvních, posadil se na své místo do lavice a sledoval příchod ostatních. Když už bili ve třídě všichni a všichni už jakou dobu čekali, co se bude dít, najdednou se otevvřeli dveře a do třídy vešel sensei. Toho následoval Raikage a po něm ještě jeden Jounin. Celá třída se při příchodu této trojky zvedla a stáli. Všichni tři si stoupli před tabuli a Raikage začal svůj proslov.* Vítám vás, na dnešní Geninské zkoušce, kde ukážete co všechno se ve vás skrývá a zjistíte, zda si zasloužíte nosit čelenku Kumogakure a stát se jejími právoplatnými ninji. *Začal trochu přísně, ale jen proto, aby všechny žáky probudil.* Přeji vám všem hodně štěstí a věřím, že všichni uspějete.* Dodal už s usměvem a pokývnul na senseie, který taky měl pár slov.* Žáci, věřím že dnes ukážete to nejlepší, co ve vás i já vidím. Budu vás vyvolávat postupně, přijdete před třídu a ukážete co jsme si tu trénovali. Nějaké dotazy? *Zeptá se.* Tak přeji hodně štěstí. *Dodal,, když všichni mlčeli a dal příkaz k tomu, aby si sedli. a s tím začali chodit i první žáci na zkoušku.* Yoshitake Katsuo. *Zavolal sensei, skoro ke konci dni. Byl jeden z posledních, viděl tedy co ostatní udělali správně a co zas špatně. Mno zatím většina prošla. Předstoupil před porotu a uklonil se. Už od mala byl vychováván k dobrému vychování. Ještě než se stihl zeptat, Raikage ho zarazil.* Tvůj úkol je předvíst nám 3 techniky, které jste se tady na akademii učili. Nic víc. *Katsuo už teda neměl co víc dodat a tak začal. Dost dlouho přemýšlel, jak to vlastně udělá. Napadlo ho tedy, jak si trochu udělat srandu.* Omlouvám se.* Dodal těsně předtím, než vytáhl z kapsy jeden kouřoví granát a hodil ho pod sebe. KOlem tabule se rozlil dým. Chvilku tam byl, ale díky pohotové reakci Senseie byl kouř brzy pryč. Mno s ním i Katsuo. POužil techniku (KAKUREMINO NO JUTSU) Díky které dokázal splynout s okolím.* Výborně * Odvětil Raikage. Všichni sledovali tabuli, u které předpokládal že techniku použil. Plášť spadl ale od stropu kde se držel pomocí techniky (KINOBORI NO WAZA). Všichni směřovali svůj pohled do místa, odkud plášť spadl. No ale nebyl tam Katsuo. Pužil techniku (HENGE NO JUTSU) a vzal na sebe podobu svého Senseie. Chvilku si užával pohledy všech. poté seskočil, uklonil se a šel si sednout zpátky do lavice.*
---: ---
Ame Ushinawa: *Vydal jsem se do akademie jako každý všední den na výuku s odhodláním že dnes se sněkým seznámím. Když jsem došel ke škole zastavil jsem se kousek od hlavního vstupu u rozkvetlé třešně která tam stála samotná mezi skálami. Opřel jsem se o ní a potichu sledoval ostatní děti jak se schází před akademií a jdou spolu dovnitř.*"Dnes si udělám přátele dnes to dokážu už nebudu sám."*Říkal jsem si v duchu tiše dívajíc se na všechny kolem. Když jsem se odhodlal vydal jsem se do akademie na své místo ve třídě. Když jsem došel do třídy rozhlédl jsem se po třídě a všechny děti seděli v páru a povídali si jen vzadu byla jedna opuštěna lavice ve které nikdo neseděl podíval jsem se na ni a vydal se k ní.*"Tak jsem tu zas ty moje lavice sedl jsem si a přejel jsem prsty po vyrytých nápisech a obrázcích. Když v tom vstoupil učitel do třídy. Všichni se postavili jen já se zasněně koukal na onu lavici. Když v tom jsem uslyšel.* Dobré ráno třído. *To promluvil učitel a mě to probudilo z mého snění. Polekal jsem se a rychle jsem vstal ale v tom zápalu jak jsem vstal jsem omylem narazil plnou silou do stolu rukou a shodil všechny učebnice a se sešity. Ovšem že to vichni slyšely a otočili se na mě, což mi nebylo pohodlné. Jak se tak otočili viděli jen mě jak se chytám za ruku a na zem mi padají učebnice.*"Co teď."*Řekl jsem si a vykoktal jsem ze sebe.* DDobry DDen. *V tom se všichni začali smát a mě to uzemnilo. Můj raní zápal byl tu tam a já se je zmohl jen na to sednout si dívat se jinam a dělat že se nic nestalo. Po dlouhém vyučování kdy jsem sledoval jak se na mě jen děti z okolí otáči a potichu se smějí jsem se vydal ven na hřiště. Kde jsem měl své tiché místo kde nic není tak tam nikdo nechodí. Sedl jsem si tam na zem opřel se zády o zeď a začal mírně mlátit hlavou o onu zeď.*"Blbče. Blbče. Blbče. Zase si všechno pokazil a jen se ti vysmály."*Řikal jsem si v duchu. Když v tom jsem uslyšel neznámý dívčí hlas.* Ahoj ty jsi tu sám? *Nečekal jsem že tam někdo příjde vyděsilo mě to. A ja se bouchl do hlavy pořádně až mě to vehnalo slzy do očí.* Auuu. *Zařval jsem a popadl jsem se za hlavu.* Jsi v pořádku? *Ozval se opět onen dívčí hlas. Pomalu jsem pozved hlavu se slzy v očich a přikívl jakože ano. Jak tak se zvedal hlavu opatrně jsem se koukl kdo to vlastně je. Viděl jsem před sebou dívku né starší než já s jasně bílou pletí zvláštně rudýmy očmi a s bílíma vlasmy.* Mohu přisednout? *Zeptala se mě. A já na to opět jen potichu přikývl.* Jmenuji se Yukiko jsem tu nová. *Řekla s úsměvem na tváři a já jen odvětil.* Já jsme Ame. *A skyrl jsem svuj pohled.* Ty nejsi moc upovýdaný co? *Zeptala se mě a já zas jen zakýval hlavou že ne.* Chtěla jsem si tu najít nové přátelá ale ostatní mě tu nepřímají asi protože vypadám jinak. *Řekla se smutkem v očích. Opatrně jsem se na ní zase podíval a zeptal se jí.* Jsi krásná jak sníh proč si to myslí? *Yukiko se pousmála a řekla.* Asi právě pro to. *A opětovně jí zesmutněla tvář. Na čež jsem zareagoval.* Ne nebuď smutná nechtěl jsem tě rozesmutnět. *Podívala se na mě a řekla.* To je v pořádku ty za to nemúžeš už jsem se tak narodila je to prý nemoc ale nechci aby mě ovlivňovala. *Zvedl jsem hlavu pořádně a řekl jsem.* Nic si tady z toho nedělej ani já se tu nedokážu začlenit. *Pousmál jsem se a dodal.* A ty nechceš být má kamarádka. *Na to Yukiko přikívla hlavou. Potěšilo mě to hrozně byl to takový zvláštní pocit jakoby úleva nedokážu ji popsat.*"Ano konečně dokázal jsem to. Už nubudu furt sám."*Pomyslel jsem si a pak mi došlo že jsem až moc dlouho potichu. Koukl jsem se na ní a ona na mě jen potichu koukala.*"Ježiši řekni něco nebo zas všechno pokazíš."*Pomyslel jsem si v rozpacích a vyhrkl jsem na ní.* A od kuď pocházíš? *A ona jen s úsměvem odvětil.* Z lesa otec byl dřevorubec ale teď musím jít maminka mě čeká. *Zvedla se oprášila si kolena a naklonila se nade mě.* Budeš tu i zítra? *Zeptala se mě a ja na to příkívl a ona se usmála a řekla.* Tak zatím ahoj. *Otočila se a utíkala byla pryč rychleji než sem ze sebe já dostal nějaké rozloučení.*"Nemohu tomu uvěřit ja mám kamarádku."*Byl jsem z toho trochu zaražený trochu v rozpacích bylo to pro mě něco nového. Po chvíli jsem vstal a vydal se pomalu domů taky. Celou cestu domů jsem jen uvažoval co se to děje byl sem uplně mimo. Lidi kolem mě jako by nebyli. Byl jsem v tu chvíli ve svém svetě ale šťastný.*
Konec: ---
Ashura: *Bylo krásné slunečné ráno ráno a Ashura musel sedět na Akademii což ho nehorázně vytáčelo. Sám studoval každou volnou chvíli takže měl náskok oproti jeho ostatním spolužákům a ještě k tomu jeho dvojče už udělalo Geninské zkoušky takže už je daleko před ním a to se mu nelíbilo. Vždy si byly rovni a teď bylo Ashurovi jasné že pokud nezačne tvrdě pracovat na sobě tak mu Indra uteče a on vždy bude jen sledovat jeho záda ale to on nechtěl chtěl si s ním být rovný. Jakmile vešel sensei do třídy tak se Ashura zamračil a tak zlehka poslouchal učivo když zjistil že sensei vysvětluje techniku Kinobori no Waza tak se začal potichu smát a lehl si unaveně na lavici jelikož do noci právě tuto techniku cvičil a již ji ovládá podle jeho usouzení skvěle. Senseie to asi po chvíli začalo štvát protože najednou se ozve jeho jméno a celá třída ztichne tiše sledující Ashuru*Jestli tě nezajímá mé vysvětlování Kinobori no Waza tak ji nejspíš určitě už umíš že Ashuro?*ušklíbne se na Ashuru sensei a tváří se jako by měl vyhrát a proto se Ashura pousměje a arogantním tónem mu odpoví*Klidně se na tu techniku nechám vyzkoušet*odpoví mu klidným, sebejistým a arogantním tónem díky čemuž dosáhne toho že sensei začne rudnout vzteky a pokynem ruky ho předvolá dopředu aby ho vážně vyzkoušel. Indra tedy po cestě k senseii začal hromadit chakru v chodidlech a sotva se dostal těsně k němu tak vyskočil a zůstal stát na stropě přičemž se na něj díval z vrchu*Bude vám to stačit jako důkaz sensei?*snaží se ho Ashura vyprovokovat ale sice dosáhne toho že sensei snad zrudl ještě víc a vypadal vážně vztekle ale ten ho zase jen poslal zpátky s upomínkou aby nespal v hodině. Ashura tedy po stropě zamíří nad své místo kde seskočí a snaží se dávat alespoň trochu pozor avšak to se mu nedaří a tak myšlenkama utíká jinam. Když se však ozve zvonek ukončující dnešní výuku tak Ashura ihned vyskočil z okna ven odkud utíkal do knihovny aby se něco nového naučil*
---: ---
Indra: *Je další krásný den a Indru dnes čekají geninske zkoušky a Indra je trošku nervózní protože se bojí že to dnes nedá a všichni se mu budou smát přeci jenombIndra je ze třídy nejlepší a dost by se propadl a zahanbil kdyby to nedal.*"tak dnes to musím dat za žádnou cenu nesmím neuspet."*pomyslel si a vyrazil pomalu do akademie na zkoušky cestou se rozhlížel jestli nepotká Akiru.*"taky by měla jit.na geninske zkousky takze ji možná potkám."*pomyslel si a zrychlil tempo protože chtěl vidět akiru. Když došel do akademie tak tam byla spousta dětí které se připravovaly. Indra se ani neposadil a už byl zavolán na řadu a když vchazel vvchazeldo dveří tak akorát vycházela Akira s celenkou v ruce.*přeju ti ze jsi to dala.*řekl Indra ale akira ho zaignorovala. když vešel do místnosti tak tam byl stul kde seděla raikage,jounin a Sensei když se k nim přiblížil tak pozdravil a uklonil se pak se postavil rovně a čekal co bude dál. Ovšem byl nervózní ale.nedal to najevo.*tak podle všeho ty jsi Ashura vid ovladas mokuton pokud se nemýlím vid?*zeptala se raikage a Indra se jen pousmal.*ehm me jméno je Indra jinak ste zodpovedela vse správně.*raikage se jen podívala do papíru ktere tam leželi.*tak to se ti omlouvám Indro ale to neni prov tu jsi. Jsi tady aby jsi se tu předvedl a jelikož ovladas mokuton tak se od tebe hodne očekává....Takze můžeš začít úkaz nam 3 techniky ktere jsi se naucil.*rekla raikage a koukala na Indru co udělá. Indra se usmál a vyběhl po zdi až na strop takze byl vzhůru nohama pote složil pe cete na techniku henge no jutsu a přeměnil se na svého Sensei poté seskočil zpátky na zem ale pritom udělal salto jak padal a dopadl na nohy poté složil pečěte pečětena techniku bunshin no jutsu a vyvolal 6 klonů pak čekal co bude dál. Raikage jounin a Sensei se chvilku radili ale pak se raikage usmála a koukla se na Indru a hodila mu celenku.*to salto co jsi udělal bylo dobré a celkové tvůj vykon nebyl špatný stavas se geninem a ted můžeš jit.*dodala Raikage a Indra chytl celenku a ovazal si ji kolem praveho stehna.*dekuji.*odpověděl Indra a odešel když vyšel ven tak hlasitě zařval.*jsem geninem vy trubky.*a hodne rychle utekl domů.*
---: ---
Indra: *Indra byl po včerejšku celkem unavený. Měl za sebou dlouhý den na Akademii. Dnes dělali zkoušku v Taijutsu a i když Indra dennodenně pilně trénoval, stejně byl jak se patří unavený. Ale stálo to za to. Tvrdý trénink se vyplatil. Indra s přehledem v Taijutsu porazil všechny svoje spolužáky a dostal tak plný počet bodů. Sice s jedním ze spolužáků měl problémy a skoro to vypadalo na prohru ale štěstí stálo při Indrovi a on vyhrál. Alespoň to ho těšilo, že je zase první. Po skončení zkoušek ho teď všichni nenáviděli ještě víc... Ale to mu kupodivu nějak nevadilo. Nebyl zahořklý, či nějak nenáviděl všechny okolo. Bylo mu to prostě a jednoduše u prdele. Věděl, že je z Akademie nejlepší a to mu stačilo. Každý den tvrdě trénoval a pilně studoval a byl se sebou spokojený. Indra se teď zkoušel zaměřovat trochu i na akrobacii. Hrozně se mu to líbilo a byl přesvědčený, že to má taky patřičné využití. Proto si zkoušel v posledních dnech najít čas vedle tréninku a studia i na akrobacii. Uměl základní chvaty Taijutsu a to obsahovalo jen třeba kotouly a skoky, ale nic jako přemety, salta a tak dále. To hodlal napravit. Začal jednoduše. Udělal most, vykopl nohy, až udělal stojku a potom se zase spustil na nohy. Tohle trénoval několik dní, až to dovedl do perfektní formy. Ted bylo načase to celé zrychlit a místo toho, aby plynule pomalu přecházel z mostu do stojky a na nohy a zase zpátky ted takhle skákat. Takhle se celkem rychle a jednoduše naučil přemet. Pokračova tím, že se naučil vývrtku ve vzduchu, salto a ještě spoustu dalších akrobatických příšerností. Ač se na to nezdál, měl celkem hodně svalů a jeho dětské ohebné tělo se na tohle úžasně hodilo. Indra byl se sebou spokojený. Ted už uměl něco navíc a byl čím dál tím silnější, když se jeho volný čas povážlivě krátil se vším tím tréninkem a studiem, ale indra si nestěžoval. Bavilo ho to.*
---: --- (Nauč se ukončovat ty Pokémone)
Zachary: „Taková otrava.“ *Pomyslel si Zachary, když z velké části ležel na lavici a předstíral, že poslouchá co jejich sensei u tabule vysvětluje. Popravdě neposlouchal vůbec, bylo mu jedno, že podle otce byl zklamáním pro jejich klan a vlastně i rodinu a bylo mu i jedno, že si o něm všichni mysleli, že je neschopný. Víc jej ale štvalo, že otec přišel do akademie a dal povolení jejich učiteli, aby mu blok sebral už při samotném vstupu do třídy.* „To si snad mysleli, že budu něco dělat, když mi všechno zabaví? Blázni! Zůstanu si na Akademii, jak dlouho budu chtít a každý z nich s tím nadělá kulový!“ *Pomyslel si Zachary naštvaně a zatnul ruku v pěst. Pokud jej skutečně chtěli donutit stát se správným shinobi, tak tohle rozhodně nebyl správný způsob, ačkoli se dalo skutečně pochybovat o tom, jestli se vůbec nějaký způsob dal považovat za správný, zvlášť v případě takového flákače, jako byl právě Zachary. Nehodlal ani hnout prstem. Pravdou však bylo, že podmínky, za jakých teď musel být na Akademii, mu nebyli zrovna příjemné. Otec začal dělat opatření, aby tam skutečně chodil a vzatí bloku n kreslení měl být krok k tomu, aby dával pozor a něco se naučil. Výsledkem bylo, že při myšlence na otce byl nyní Zachary tak akorát naštvaný.* „Pitomci, všechny je nesnáším…“ *Zavrčel v duchu a rozhlédl se po třídě. Nijak své podráždění nezakrýval. Možná i to byl důvod, proč si dnes Kiry držela odstup, ta holka nebyla hloupá a věděla, že když už je skutečně naštvaný, je lepší ho více nedráždit.* Takže dnes si vyzkoušíme znovu Henge no jutsu. Nějaký dobrovolník? Ne? Tak co třeba Kiry, Co jsi pamatuji, tak ti to příliš nešlo. Jistě ses to již doučila… *Zachary byl rozhodnutý učitele vůbec neposlouchat, ale když zaznělo jméno Kiry, zpozorněl. Klidně se rozhlédl po třídě a našel Kiry, jak zdráhavě vstává, zatímco ostatní si dlaněmi zakrývají své škodolibé úsměvy a tiché výsměšné poznámky. Všichni věděli, že to Kiry neumí a všichni byli připraveni se jí za to vysmát.* „Kurva asi měknu…“ *Zavrčel k sám sobě, když se rozhodl vstát a připoutat tak na sebe pozornost většiny třídy i senseie.* Já se hlásím dobrovolně. *Pronesl Zachary přes celou třídu, snažíc se o to, aby to znělo co nejméně znechuceně, či podrážděně, i když výsledek … mno snaha byla.* Dobrá, rád se přesvědčím, jestli jsi byl schopný se naučit alespoň jedinou věc. *Přikývl učitel nakonec a v jeho poznámce byl slyšet špatně nebo spíše vůbec neskrývaný výsměch, který se však vůbec nedal srovnávat s výsměchem třídy, který se tiše linul místnosti, zatímco si jeho milý spolužáci mysleli, že je snad neslyší. Slyšel, ale už dávno se podobné věc naučil ignorovat, kdyby ne, musel by asi celou svou třídu podřezat ve spánku po několika dnech na Akademii. Zachary si ještě povzdechl nad absurditou toho všeho a vydal se po schodech, jenž vedli od vrchních lavic dolů k tabuli.* Dobrá, tak nám předveď, co ses naučil. *Řekl učitel, když stanul dole na plácku u tabule, kde se normálně chtěl objevovat, jen když … mno spíše vůbec nechtěl a naznačil mu letmým pohybem ruky, že má začít. Zachary spojil ruce do pečetě a uklidňujíc svou mysl začal shromažďovat potřebnou chakru.* HENGE NO JUTSU! *Vyřkl nakonec a před zraky všech jej zahalil obláček dýmu. Když se potom dým rozestoupil, místo Zacharyho tam stál muž, který jako by, vypal z oka jeho otci. Těžko říct, proč si vybral zrovna někoho, na koho měl takový vztek, ale možná to bylo právě proto.* Ehm výborně. Můžeš se posadit. *Pronesl učitel, když se Zachary vrátil do původní podoby, očividně překvapen, že něco takového vůbec tento nejlínější žák ze třídy dokázal.* A nyní Kiry, pojď… *dříve, než mohl sensei větu doříct ozval se kýžený zvuk, jenž ukončoval hodinu a během několika málo minut nebyl ve třídě vůbec nikdo. Věděl, že za ním půjde, a i když s ní nechtěl mluvit, bylo jasné, že se jí nemá šanci vyhnout nebo utéct.* Nechci nic slyšet… *Pronesl podrážděně, když dívka stanula po jeho boku a dále pokračovali v cestě spolu.* Vážně, ani třeba … děkuji? To by si mohl ocenit, často to neříkám. *Slyšel, že v jejím hlase není ani náznak ironie a že svá slova míní skutečně vážně. I tak byla jeho reakce jen pouhé mrzuté zamručení. Ne, že by si nebyl vědom toho, že svá slova mínila vážně, ale zkrátka byl už takový a stejně jako on i jí bylo jasné, že se jen tak nezmění.* A vůbec… překvapilo mě, že se takový strašný flákač vůbec něco naučil, překvapil jsi mě. * Pronesla nakonec s upřímným pobavením a udeřila jej do ramene, jako už několikrát před tím. Nikdy nešlo o útok, ale jen o kamarádské gesto, které u ní již bylo zcela normální.* „Ta si prostě nedá pokoj.“ *Pomyslel si Zachary, zatímco se mu na tváři formoval úsměv.*
Zachary: Konec RPG.
Zachary: Mno jestli je opravdu tak strašná, jak tvrdíš, tak máš nejspíš pravdu. *Pokrčil Zachary nakonec rameny a ušklíbl se nad tím. Popravdě už slyšel mnohé zvěsti domněnky nebo pomluvy a jestli byla jen polovina pravdivá, nedalo se nic Zikově uvažování vytknout, nehledě na to, že patřila do stejného klanu, jako on.* Trénovat? To zní jako ... ehm zábava. *Neodpustil si ještě uštěpačnou poznámku, když už se vydal k odchodu.* A já něco dělám furt! Jen se jim to příliš nezamlouvá ... *Křikl na něj ještě pobaveně, než mu oplatil podobným gestem rukou, vědom si toho, že už to neuvidí a vydal se opačným směrem k sídlu Taigajinto​.*
Ziki: Heh.. No.. Ať už je z jakýhokoli klanu, já osobně bych se styděl za jakoukoli pokrevní spojitost s ní... I v Iwě vědí, co je to za ženskou. Ostatně až ji uvidíš tak to pochopíš sám. *Ziki se podíval ke slunci, aby tak nějak přibližně odvodil kolik je hodin.* "Sakra... Musím si koupit hodinky..." *Zastěžoval si v duchu.* Hele Zachary, dobře se mi s tebou kecalo, ale už musím jít trénovat, tak se zatím měj a v tý akademii... Aspoň předstírej, že něco děláš, hehe... Už kvůli senseiům. *Jak to dořekl tak vstal a vykročil pryč a ještě cestou jakoby zamával Zacharymu otočen k němu zády.*
Zachary: Jo taky nevypadáš, jako hlupák, ale mám obvykle špatný odhad na lidi, takže na nějaké závěry je ještě brzo. *Zachary se neubránil smíchu, nad svou provokativní poznámkou, zkrátka si nemohl pomoct a bavit se nebyl zločin ne?* Vzpomínat na to, jak jsem si jako ninja užíval a teď jen vyřizovat papíry a posílat lidi na mise, kde si budou užívat místo mě? Ha, to mi přijde už úplně jako blbost a otrava. *Nemohl si zkrátka pomoct, neviděl nic úžasného na tom být Kage. Celou dobu se Zachary spíše bavil, než aby to myslel vážně, když však přišla řeč na momentální Raikage a její výměnu, poněkud zvážněl.* Raikage je z našeho klanu …
Ziki: *Ziki viděl, že nemá cenu dál ho přesvědčovat.* No, jak myslíš. Kdyby ses rozhodl jinak, rád budu jednou bojovat po tvém boku, jestli zesílíš, nevypadáš jako hlupák. *Usmál se.* "Snad někdy dojde názoru, že i život ninji, přestože někdy nepříjemný, mu má co nabídnout." Jo, máš pravdu. Já ale věřím, že do té doby budu mít spoustu bojových historek, na které budu moct u toho papírování vzpomínat. Hlavně chci ochraňovat celou vesnici. Navíc, až se setkáš s naší současnou raikage, zjistíš, že nového vesnice potřebuje jako sůl, hehe...
Zachary: Spíš pěkně tvrdohlavý… *Odvětil s úšklebkem a dále poslouchal, jaké že to vlastně tohle vše má výhody. Ano, skutečně se rozhodl poslouchat, ačkoli to co si o tom myslel, byla věc druhá.* Být lovcem odměn mi příliš zajímavé nepřipadá. O peníze tolik zájem nemám a co chci, si dělám i teď. *Zachary se neubránil úsměvu. Skutečně se jej snažil přesvědčit o tom, jaký má shinobi skvělý život?* „To těžko.“ *Pomyslel si dále pobaveně a rozhlédl se kolem sebe. Většina lidí už byla dávno pryč a kromě učitele, který zrovna zamykal, zde už snad nikdo nebyl.* Takže ty jseš shinobi jen proto, abys měl dobrodružný život a peníze? To se ti změní, jen co budeš Kage. Dobrodružství vyměníš za papírování. *S poslední větou se znovu provokativně zasmál*
Ziki: Tvůj otec je asi moudrý muž. *Ziki se zamyslel, když se ho Zachary zeptal, co mu život shinobi přinesl.* No tak co bys řekl? Za prvé mi dal dostatečné schopnosti stát se lovcem odměn a vydělávat nadprůměrný peníze, takže teďka žiju na volný noze a prakticky dělám to, co mě baví. No a za druhé, tento život je nevšední a zajímavý, pokaždé najdeš něco, co ti přinese další výzvu a pokaždé, když se vracím z lovu, ten pocit splněné práce je nepřekonatelný. *Při tomhle se Ziki praštil pěstí hrdě do hrudi.*
Zachary: Ts. Mluvíš, jak můj otec. *Poznamenal Zachary s úšklebkem.* Pořád si myslí, že stát se shinobi je to nejlepší a jako ostatní bych se měl snažit a vyšplhat co nejvýše. Mě však plnění misí ani namáhavý trénink nezajímá. *Jakmile to dořekl, trochu se zamyslel a založil ruce na prsou. Nechtěl se každý den potit od rána do večera a zkoušet další a další techniky. Vzpomínal si, jak to poprvé řekl Kiry. Ta mu div jednu nevlepila a obdařila jej další vlnou nadávek.* Co ten život přinesl tobě hmm? Být Kage se mi nezdá až taková výhra a navíc říkáš, že už jsi jednou zemřel a to že tu stojíš je vlastně hnedle zásluhou toho, kdo tě oddělal. Tak co ti přinesl tak neuvěřitelně zajímavého?
Ziki: No tak budeš druhý nejsilnější, hned po mě! *Zasmál se Ziki.* Nene, ještě mi to nikdo neřekl, jsi první. Ne, já samozřejmě neříkám, abys byl nejsilnější na světě, nebo ve vesmíru, jen mi přijde, že život shinobi má dost co nabídnout a byla by škoda to jen tak zahodit. Navíc, když z tvýho klanu pochází tolik skvělejch ninjů.
Zachary: Hmmm. *Jistě, že věděl, že takoví lidé, pokud se jim tak ještě dalo říkat, existují, ovšem co s tím zmohl někdo jako on. Nikdy neměl zájem na tom být silný, jediné co chtěl, byl svatý pokoj a klid pro jeho tvorbu.* Už ti někdo řekl, že moc mluvíš? *Pronesl Zachary mrzutě. Popravdě představa, že by jen tak stál a díval se jak někdo vyvražďuje jeho blízké, tak jak to popsal on se mu příčila, ovšem on o sílu zkrátka nestál.* A co když nechci být tím nejsilnějším ve vesnici hmmm?
Ziki: *Ziki se usmál, když Zachary mluvil o trhání na kusy.* Víš… ono je ve světě spousta dost nebezpečných týpků. Měl jsem tu čest proti jednomu bojovat no… pochybuju, že by ho kdokoliv z tvýho klanu jen škrábnul. Tím samozřejmě nechci znevažovat tvůj klan, samozřejmě to platí i pro všechny z mýho klanu. I můj táta, jehož hodnost je Sanin proti němu neobstál. A to měl u sebe dva ještě silnější parťáky, kteří při boji umřeli… No řeknu to takhle, ani jsem se ho nedotkl a bez zaváhání mě zabil. Jo, správně, jednoduše mi provrtal tělo bleskem. Žiju jenom díky tomu, že mě z nějakýho důvodu zase oživil. Proto nikdy není dost shinobi… prostě se potřebujeme umět bránit proti lidem jako je právě on. A co ty víš, třeba bys mohl být jeden z nejsilnějších ninjů ve vesnici, ale to nezjistíš, když to nezkusíš.
Zachary: „Mno jistě, jak taky jinak…“ *Pomyslel si a úsměv z jeho tváře na chvíli zmizel. Už několikrát na něj zkoušeli něco podobného. Pořád ty samé kecy o ochraně své rodiny.* Takže co budu dělat až si někdo přijde k nám do klanu říkat si o malér? Mno asi stát a s úsměvem se dívat, jak jej naše výtvory trhají na kusy. *Jakmile to dořekl, znovu se mu objevil na tváři úsměv. Obvykle se nepouštěl do rozhovorů s někým, koho neznal, ovšem rozhovor s ním jej začínal opravdu bavit.* A navíc upíchat štětcem taky zní dobře.
Ziki: *Ziki se pousmál nad tím, co Zachary řekl.* Takže jsi tu kvůli rodičům… No je to samozřejmě škoda, jestli akademii berou i všichni tvoji spolužáci takhle, tak to mám trochu obavy o příští generaci shinobi… Jo a mimochodem, ohledně toho „nasazování krku“… Jak ochráníš svoji rodinu, když někdo napadne vesnici? Co když budeš v situaci, kdy ti nebudu moct pomoct já, nebo ostatní ninjové? Upícháš je štětcem? To asi těžko. *U poznámky se štětcem se trochu uchechtl.*
Zachary: Když nedokážeš nic vymyslet, proč očekáváš, že budu vymýšlet něco já? *Zacharymu to přišlo naprosto logické. Jeho umění si vyžadovalo čas a také nápad, pokud nebyl schopen něco sám vymyslet, proč by se měl obtěžovat on?* Ne všechno si můžeš koupit penězi. *Poznamenal s úšklebkem a myslel tím své umění. Už se mu pár lidí pokoušelo zaplatit za obraz, ale odpověď byla vždy stejná. Jedno velké a jednoznačné NE.* Pokud tě nasazování krku baví, neberu ti to. Vím, ale rodiče na tom trvali, tak co zmůžu já? *Samozřejmě, že mohl i vlastní rodiče poslat někam, bylo to však složitější a znepřátelit si rodinu bylo mnohem více nepříjemné, než znepřátelit si třeba učitele.*
Ziki: No jestli si myslíš, že tady budu něco vymýšlet, abych si vysloužil tvoje „umění“, tak to jsi na omylu. Mám dost peněz právě z toho nasazování krku za jiný, abych si koupil pravé umění. No a vůbec, proč teda chodíš na akademii, když nechceš bojovat? Jestli chceš jenom kreslit tak na to bejt ninja fakt nemusíš. „Umění asi fakt nechápu…“ *Pomyslel si Ziki, když si ještě jednou v hlavě vybavil, co mu Zachary říkal.*
Zachary: Jo z nudy kreslím furt, ale proč bych to měl kreslit tobě. Navíc kdo říkal, že mě zajímají peníze. Jestli něco chceš, bude muset taky projevit trochu vynalézavosti a vymyslet něco, co by mě zaujalo. *Dodal ještě nakonec k jeho poznámce, že mu nehodlá za jeho tvorbu platit a opřel se o plot vedle něj.* Vážně? Ovládnout svět je přece stejně snadné, jako být Kage, když už jím můžeš být i ty a co je vlastně špatného být na akademii hmmm? Nemusím se o nic starat, ani nenasazuju krk za někoho jiného. Stačí na všechno kašlat a toto umění jsem dovedl k dokonalosti. „Ačkoli se to ze mě pořád někdo dostat.“ *Poslední myšlenkou myslel samozřejmě Kiry, ta holka prostě měla asi pocit, že by měl jít tam ven a bojovat o svůj život i o životy druhých. „Taková blbost.“
Ziki: No já ti za to nic nedám, myslel jsem spíš, že mi to nakreslíš jen tak z nudy… Teda, ne, že bych na to neměl dost peněz, jen jsem nikdy do umění nebyl zas tak zažranej, abych za něj utrácel. *Poté, když mu kluk sdělil své jméno a následně i ironickou poznámku, usmál se.* Jo? No tak to bys měl máknout, z akademie vládnout světu nemůžeš. *Samozřejmě věděl, že to Zachary myslel ironicky, ale chtěl mu nějak lehce, nepřímo naznačit, že on je tady ten „pán“.*
Zachary: Nakreslit já? Mno možná, když se mi bude chtít a nabídneš něco zajímavého. *Odvětil Zachary a neubránil se smíchu. Neměl ve zvyku jen tak něco někomu kreslit, většina jeho tvorby byla zkrátka jeho, pouze v jeho kreslícím bloku, skrytá před zvědavými zraky ostatních. Ovšem myšlenka, že by něco nakreslil i takto pro někoho mu začínala připadat velice zajímavá.* Takže budoucí Raikage jo? Mno já jsem Zachary a budu vládnout celému klanu, co klanu, budu vládnout celému světu. *Ironie v jeho hlase byla naprosto jasná a nijak neskrývaná. Neviděl na tomhle klukovi nic zvláštního, natož něco, co by z něj dělalo Raikageho, jestli si myslel, že mu takovou volovinu jen tak spolkne, byl na omylu.*
Ziki: *Usmál se, když student zmínil jeho klan. Ziki už moc dobře znal čtyři hlavní klany oblačné vesnice a tak mu došlo, že je z klanu -.* Takže umělec jo? Nakresli mi něco hezkýho… Vyvěsím si to v pokoji. Jo mimochodem, já jsem Ziki Katsuki, budoucí Raikage. Jak se jmenuješ? *Ziki si kunai otřel od hlíny a vrátil zpět do brašny.* „Proč je ještě na akademii? Je asi tak starej jako já, měl by už dávno bojovat…“
Zachary: *Taky Zachary si přibližně stejně starého mladíka prohlédl od hlavy až k patě. Ovšem zdálo se, že věk je to jediné co měli ti dva společné, ať už se jednalo o umění boje, ve kterém měl nepochybně neznámí navrch, tak o kreslení, kde měl nepochybně navrch Zachary. Když promluvil, znovu se neubránil zasmání a pohodil si v ruce svým kreslícím blokem.* Děláš si srandu? I se zavázanýma očima, stejně jako každá z našeho klanu.
Ziki: *Ziki si prohlížel, co to vlastně na zemi vytvořil. Zanedlouho k němu přišel jeden ze studentů a Ziki si ho prohlédl, jako by ho skenoval. Když si všiml jeho tlumeného zachichtnutí, vzal kunai do ruky a mával s ním do vzduchu, zatímco mluvil, jako by ho používal místo gestikulace.* Čemu se směješ? Zvládl bys to snad líp?
Zachary: „Bla bla bla.“ *Zachary podobné kecy, jako teď od učitele poslouchal dennodenně, ať už od rodičů nebo od Kiry nebo od kohokoli jiného. A stejně, jako kdykoli jindy, se to rozhodl zkrátka ignorovat i nyní. Zamumlal něco, jako předstíraný souhlas a vydal se pryč od akademie, kde bude mít alespoň trochu klidu na svou vlastní tvorbu. Byl by se i jednoduše vytratil někam pryč, kdyby jej nezaujal kluk, který seděl u plotu a cosi škrábal do země. Jindy se příliš o věci jiných nestaral, ovšem nyní jej zkrátka přemohla zvědavost a rozhodl se tiše přikrást až k němu. Jakmile dost na dosah, aby viděl jeho veledílo vyškrábané do země, neubránil se tichému zasmání.*
Ziki: *Zatímco všichni studenti opouštěli akademii, Ziki se po nich tak rozhlížel a přemítal.* „Tak tohle je budoucnost Kumogakure? To nás teda chraň bůh…“ *Ziki poukazoval na jejich tupé tváře, které už na první pohled ukazovaly, že z nich nic nebude. Ziki si sedl opodál a začal se nudit, tak si vytáhl kunai a začal s ním škrábat do země, jako by chtěl něco namalovat. Ke konci to velké umělecké dílo nebylo, vlastně to skoro vypadalo jen jako několik nic neříkajících čar, ale aspoň ho to na chvíli zabavilo.*
Zachary: *Zachary seděl znuděně v lavici a pohrával si s tužkou. Zabavil mu blok, nikdy mu vlastně nevadilo, že si kreslí, ale dnes mu ho zkrátka z nějakého důvodu sebral. Zachary hodil nenávistný pohled k učiteli, když se zrovna rozhodl ukončit hodinu.* „Konec konečně…“ *Pomyslel si, když se i všichni ostatní zvedli k odchodu a vydal se ven z budovy, spolu s ostatními. Sotva však opustil budovu uslyšel za sebou hlas, na který teď měl náladu nejméně ze všechny.* Zachary, něco sis tu nechal? *Kdyby slova učitele nebyla toková, jaká byla, ignoroval by ho, byl na něj naštvaný a sám to považoval za zcela oprávněné. Zachary se otočil směrem k učiteli, který mu podával jeho blok.* Doufám, že příště už budeš dávat větší pozor. *Pokáral jej ještě nakonec, když si Zachary blok vzal.* Ale já … *Dříve však, nestačil Zachary domluvit učitel jej zarazil.* Žádný výmluvy, už by si dávno měl být Genin nebo i výš. Nevěřím tomu, že by jsi na to neměl …
Ziki: *Ziki si řekl, že si půjde zavzpomínat na staré dobré časy v akademii a možná i pozdravit nějaké svoje staré učitele. Ráno se tedy pořádně nasnídal a vyrazil. Už dlouho nedělal nic tak nevinného. V podstatě byl neustále pryč z vesnice a zbavoval svět zločinců, takže už mu z toho začínalo přinejmenším hrabat. Jakmile dorazil k akademii, zrovna končila poslední hodina pro všechny studenty a tak se Ziki zastavil před plotem a sledoval, jak vyráží domů.*
--: --
Sensei (NPC): „Umí poslouchat, to je dobrá zpráva… asi to nebude nejhorší tým, jaký jsem kdy měl… hehe.“ V tom případě se uvidíme zanedlouho, možná už na vaší první misi jako tým, kdo ví. Dobrou noc. *Seskočil z hlíny, na které ještě před chvílí stál a podíval se do oken akademie. Bylo vidět spoustu očí studentů, kteří už pomalu přestali sledovat dění, jakmile souboj skončil, ale všiml si, že někteří napodobují pohyby v boji použité.* „Nemohl jsem se přece ztrapnit před očima těch studentíčků…“
Ami (NPC): *Ami se nelíbilo, že jí sensei oproti jejím dvoum společníkům znehodnotil a cítila se uražená. Bylo jí jedno, že měl prakticky pravdu.* „Pche… nemusel to říkat tak nahlas… já to přece vím…“ *Když k ní Ziki přišel s jeho kostrbatou mluvou, odpověděla:* Jistě, ráda. *Odešli se Zikim a po cestě si ještě chvíli povídali o tom, co všechno se jim za ten rok co se neviděli přihodilo o něco detailněji než předtím.*
Ziki: *Když je sensei pochválil, Ziki kývl a přestal bojovat, stejně jako Morio a Akinori.* „Proč to ukončil? Teď se nedozvíme, kdo by vyhrál… Hmm…“ Senseii, taky už půjdu, uvidíme se. *Přišel za Ami a řekl:* Ami? Nechceš jít ještě… však víš… éh… nechceš doprovodit domů? Ještě bychom si mohli trochu popovídat.
Morio: (Morio) "Tak jo už to ukončeme." *Pomyslel si Morio a zrušil svou techniku Akinori udělal to samé a poté se spojili v jedno tělo.* (Akinori) Morio cítíš tu čakru? (Morio) Jo cítím a ty jsi toho moc nevytáhl. *Když to Morio dořekl tak se zasmál Akinori se nesmál, jen řekl.* (Akinori) Dneska nemáš zlomené kosti co? *Poté to větě se oba dva začali smát. Poté Morio vylezl z kamenné klece, usmál se ale radši nic neříkal. Akinori taky mlčel a to Morio velmi překvapilo.* (Morio) Senseii já jdu domů trénovat. Talk zatím. *Jen co to dořekl tak odešel domů*
Sensei (NPC): *Moriův a Akinorův útok na klony vyšel perfektně, byli znehybnění a Akinori začal pomalu vysávat jejich chakru. Mezitím Sensei bojoval se Zikiho rukama a popravdě s nimi ani neměl problém, odrazoval jejich útoky, jako by to nic nebylo, ale už se nemohl soustředit na klony.* „Jde do tuhýho… už mi docházej nápady jak je zaměstnat a smrtelný techniky na ně používat nebudu… hm…“ *Zamyslel se při odrážení Zikiho útoků a pomocí fuutonu rozsekl vezění z kamene tak, aby z něj mohl vylézt (fuuton: kazekiri). Poté použil znovu Doton: Doryuuha, aby viděl na všechny své studenty.* „Asi už to nějak utnu, ještě by se jim to povedlo a mysleli by si, že jsou snad lepší než já, hehe…“ Výborně, myslím, že tohle pro začátek stačí! Ukázali jste inteligenci a kooperaci, myslím, že spolu vytvoříte velice dobrý tým! Ziki, Morio, Akinori, dobrá práce. Ami, ty se příště víc zapoj, chápu, že se nechceš klukům plést do cesty, ale určitě bys jim dokázala nějak pomoct.
Ziki: *Ziki se zaradoval, když viděl, co se mezi sloupy děje. Vypadalo to, že sensei dostane pořádnou nakládačku, ale nějak se vymanil a spustilo se další kolo boje. Tentokrát pomocí klonů. Znovu. Momentálně si řekl, že přiběhne na pomoc Moriovi s Akinorim, aby se urychlil celý proces a tak vyběhl k vězení. Nebyl dostatečně hubený, aby mohl projít mezerami ve sloupech, ale jeho ruce stačily, takže okamžitě použil Jiongu: garroter a pěstmi se pokusil bojovat se Senseiem, který se stále držel u zdi vězení, aby ho zpomalil, dokud Morio s Akinorim nesejmou klony.*
Morio: *Když byly Morio a Akinori oslepeni tak zrušili své techniky a když už normálně viděli tak se trochu zděsili, protože viděli jak k nim běží Kage Bunshin jejich senseie. Oba dva vyběhl po vězení na strop vězení a běželi proti sobě.* (Morio) Schválně co se stane teď." (Akinori) Morio udělej to teď! *Když Morio uslyšel co mu Akinori řekl tak se usmál skočil proti oběma kage bunshinum, složil pečetě a použil Bunshin no Jutsu. Morio vytvořil tři úplně stejné klony jako byl on sám.* "Jen co budu u vás dost blízko tak pomocí Nan Kaizou natáhnu své ruce obmotám vás a Akinori vám vysaje čakru."
Sensei (NPC): „Kruci… Tak to bude těžký… nemůžu je přece zabít, to by mě zabásli.. SAKRA! To je dilema… Ale jde jim to, děckám…“ *Jakmile uviděl, že se do jeho skrýše z vlasů protahují prsty Akinoriho, okamžitě techniku zrušil a použil na všechny kolem Raigen Raikouchuu. Všechny by mělo oslepit ostré světlo a Sensei by měl mít dostatek času něco vymyslet. Všiml si, že je teď uzavřen s Moriem a Akinorim v jakémsi vězení ze sloupů, takže odskočil co nejdál mohl a vytvořil si dva kage bunshiny, kteří okamžitě vyběhli proti Moriovi a Akinorimu. Ten, který útočí na Moria má v plánu ho obalit stejně, jako se o to pokusil Morio.* „Sežer si svou vlastní medicínu, spratku.. hehe“ *A ten druhý, co běží na Akinoriho má v plánu ho zavřít do vodního vězení (Suiton: Suirou no jutsu).*
Ami (NPC): *Ami jen sledovala, stále ve svém bojovém postoji, jestli bude zapotřebí její pomoc. Když však viděla, jak Morio obalil senseiův prostor svým vlastním tělem, tak si ještě víc zazoufala.* „Ach joo, teď už určitě nemůžu použít kunai… Fakt super, to si tu klidně můžu sednout a trucovat.. Pche.“ *Přestože byla ráda, že nemusela senseiovi ublížit, nenáviděla, když nemohla pomoct. Byla taková dobrá samaritánka, které se hnusí nicnedělání.*
Ziki: *Poté, co jeho útok na bunshiny vyšel, Ziki sledoval, co se děje dál. Sensei se obalil ostny z vlastních vlasů. Byla to technika, o které Ziki nikdy neslyšel, ale fascinovala ho. Morio s Akinorim svůj útok neukončili, což Zikiho ještě více zaujalo a s nadšením sledoval, co se bude dít dál.* „Maj ho! Tak jo, ať nám neupláchne.“ *Stratégoval Ziki a složil pečetě. Kolem Moria, Akinoriho a Senseie vyrašily ze země mohutné kamenné sloupy, které je uvěznily v jakési aréně, z jaké není úniku, pakliže by kameny nerozsekali. Ziki samozřejmě nechtěl Moriovi a Akinorimu nějak omezit souboj, takže vězení vytvořil tak, aby měli dostatek prostoru pro své techniky, ale zároveň, aby neměl sensei moc prostoru pro útěk.* „Snad vám to pomůže…“
Morio: (Morio) "Dobrá práce Ziki. Sakra co teď?" *Pomyslel si Morio když se sensei obalil ostny.* (Akinori) Dávej bacha asi to bude bolet ale pokračujeme. Jo hlavně to teď nedotáhni do konce jinak tě může zabít! (Morio) Sakra nepřekvapuje mě že chceš pokračovat ale dělat si o mě starosti? Co se to s tebou děje? *Jen co to Morio dořekl tak dopadl těsně vedle senseie obaleného ostny. Udělal kotrmelec aby se dostal za něj a poté se prudce otočil a pomocí Nan Kaizou obalil senseie svými pažemi ale tak aby se ho nedotýkal takže měl ruce jen volně ve vzduchu.* (Morio) Já mám času dost jen co tě Akinori donutí zrušit tvojí techniku tak tě svážu." *Pomyslel si, mezitím Akinori běžel proti senseiovi.* (Akinori) "Mám tě hlupáku." *Pomyslel si, vyskočil a ze vzduchu vedl svůj kop do senseie. Naštěstí měl sensei odhalené oči aby mohl koukat co se děje venku a dík tomuto otvoru Morio protáhl své prsty pomocí Nan Kaizou a prsty rychle mířili na senseiovo čelo.* (Akinori) "Na čele máš velký čakrový otvor, vysaji ti čakru kamaráde."
Sensei (NPC): *Jakmile si všiml, že na něj Morio a Akinori, tentokrát rozděleni vyběhli, jeho kage bunshini se postavili do formace, která mu měla dát alespoň malinkou obranu a okamžitě začali skládat pečetě. V tom už ale přiletěly Zikiho dvě ruce a plnou silou je rozdrtily, čímž přerušili jejich jutsu a Morio s Akinorim měli volno. Kage bunshini zmizeli a zůstaly po nich jen dva menší krátery.* „Co to?!“ *Zakřičel sensei v duchu a jeho vlasy se okamžitě proměnily v ostny, které dokonale obalily celé jeho tělo.* „Dobrý no, co teď?! Nesmím je přece nechat vyhrát…“ *Zatímco byl skryt ve vlasech, čekal, co udělá Morio s Akinorim, ale neměl zatím odvahu vylézt ven. Pokud udělají něco dalšího, zůstane schovaný, pokud neudělají nic, použije techniku Doton: Doryuuha, aby si udělal odstup. Mezitím si lze všimnout, že spousta studentů nadšeně hledí z oken, co se to venku před akademií vlastně děje.*
Ami (NPC): Chápu, tak mi to teda ukaž. *Zasmála se a připravila se do bojového postoje. Nemohla dělat nic jiného, než sledovat, co se děje, protože se bála, že pokud použije nějakou zbraň na dálku jako například kunaie nebo shurikeny, mohla by zranit Moria a to nechtěla riskovat, tak zatím jen čekala, jestli operace prase vyjde nebo ne.* „Sákryš… budu tu stát jak tvrdý y, zatímco ti dva bojují… Jako by mi to máma neříkala…“
Ziki: *Ziki na Moria kývl, když mu dal poslední instrukce a pozorně sledoval, co Morio s Akinorim udělají, protože popravdě i jeho zajímalo, co asi může být operace prase.* „Hm, tak mu pomůžu aspoň takhle…“ *Obě ruce mu doslova vyletěly z těla, zatímco se za nimi prodlužovaly vlákna a letěly přímo na dva senseiovi kage bunshiny.* „Nebudu nic riskovat…“ *Protože se s kage bushiny ještě nesetkal, nevěděl, jak moc jsou odolní a tak rovnou použil na obě ruce i Oukashou a při kontaktu s kage bunshiny by je měly srazit k zemi a plnou silou je do ní zabořit.*
Morio: *Morio se usmál, když se ho Ami zeptala co je operace prase.* (Morio) Ami je to dlouhé na vysvětlení a tak se jen koukej. Ziki dobře až na vás kývnu tak ho přijdete praštit. *Když to Morio dořekl tak se zasmál a poté řekl.* (Morio) Akinori je to na tobě část první. *Jen co to Morio dořekl tak se Akinori zasmál. Morio použil Karada no bunpu. Když se obě poloviny rozdělily tak jim narostla jedna ruka jedna noha. Poté se oba dva rozeběhli proti senseiovi.* (Akinori) Morio do vzduchu! *Zakřičel Akinodi a zrychlil. Poté zrychlil i Morio, vyskočil na Akinoriho ramena a poté vyskočil co nejvýše do vzduchu mohl. Poté padal směrem k senseiovi a napřáhl svou pěst. Mezi tím Akinori stále běžel k Senseiovi a také napřáhl svou pěst. Jen co se Morio dostane k senseiovi dost blízko tak zaútočí a pokud ho sensei chytne tak Morio použije Nan Kaizou a celého ho obmotá. Až se k mistrovi dostane Akinori tak též zaútočí a když se sensei vyhne nebo ho nějak chytne tak ho také obmotá pomocí Nan Kaizou.*
Morio: pardon Npc Matka byla do jiného odp spletl jsem se
Npc Matka: *Když se doslechla že je Morio v nemocnici tak se lekla, našla jeho kytaru a rychle běžela do nemocnice. Když tam v běhla tak našla Moriův pokoj a bez zaklepání vtrhla do jeho pokoje. Morio vypadal spokojeně koukal z okna a z Akinorim si nepovídal. Poté mamka řekla.* Kluci vy telata co jste dělali? No to je jedno hlavně že jste oba dva v pořádku a tady máte kytaru. Na zpestření dlouhé chvíle. Morio ty hraješ pěkně a ty Akinori pěkně zpíváš. Takže si notujte jak chcete jo a až vás propustí tak se vraťte domů táta je na misi a nevím kdy se vrátí tak je mi doma smutno.
Sensei (NPC): *Sledoval, jak se tam ti tři na něčem domlouvají, ale z té desetimetrové vzdálenosti nedokázal rozpoznat, o čem přesně se baví.* „Srábci, už domlouvaj kapitulaci! Haha!“ Hele, už to vzdáváte? Není problém, můžem to přesunout na zítra… nebo na pozítří… Nebo hele, co kdybych vás vyzkoušel třeba až o vánocích? Jak jste na tom o vánocích? *Zasmál se hlasitým, hlubokým hlasem, až se za břicho popadal. Zanedlouho ho však čekání přestalo bavit a vytvořil si dva kage bunshiny.* Když vy se můžete radit, tak já taky! *Dva klony k němu přišli, společně se chytli za ramena, až vytvořili jakýsi kroužek a dělali, že se radí a u toho občas vydali jakýsi divný zvuk, pravděpodobně myšlený sarkasticky proti třem jeho žákům.*
Ami (NPC): *Ami si poslechla jak Moriův plán, tak i Zikiho dodatek a jen dodala:* Tak jo, jdem na to. Drž se, Morio. „Hihi, ten Akinori dostane pěkně na zadek.. ale počkat…“ *Podívala se na Moria a zvídavě se zeptala.* Co je sakra operace prase?!
Ziki: *Ziki se rozhořčil, když ho Akinori odbyl, ale jako vždy ho uklidnil Morio, který Akinoriho usměrnil.* „Správně.. už vidím, jak ho sejmeš úplně sám…“ *Ziki si poté vyslechl Moriův plán a vyjádřil se.* Proč ne, zní to dobře, ale uvědom si, že pokud tě budem jen krýt, tak budeš nejvíc na ráně. Navrhuju takovej menší dodatek, že pokud to bude horký, přijdu ti na pomoc, jinak tě budu krejt z povzdálí. *Podíval se na senseie, který se za celou dobu od vyzvání k souboji ani nepohnul a jen tak tam stál jako solný sloup.* „Co to zkouší? Myslí si, že se ho ani nezvládnem dotknout, namyšlenec…“
Morio: (Morio) Akinori ty jsi vážně blbec. On je nejspíše na úrovni Jounin takže dostaneme nakládačku. (Akinori) Nech toho Morio, mohl jsi tušit co udělám. Ziki to co řeknu to nezpochybňuj. Jestli se ti do toho nechce tak do toho nechoď mi si poradíme. (Morio) Nech toho, víš stejně dobře jako já že ho sami neporazíme. Takže by bylo dobré zjistit si osobě ně´jaké zajímavosti. Takže pokud nemáte žádné nápady jak já jeden navrhnu. Já jdu do přední linie a budu sním bojovat za pomocí Taijutsu a vy dva mě budete krýt zdálky. Jestli souhlasíte tak řekněte jestli ne tak navrhněte nějaký plán vy. Akinori zatím dělej to co ti řeknu vedení ti předám ve správnou chvíli neboj se. (Akinori) Doufám že nemáš na mysli použít tu věc? (Morio) Operace prase, až ti dám znamení tak uděláme operaci prase. (Akinori) Tak v tom případě dávej bacha na pravačku. *Jen co to Akinori dořekl tak se spolu s Moriem zasmál a poté čekali co řekne Ziki a Ami.*
Sensei (NPC): *Hned jak Akinori domluvil, senseiovi se na tváři objevil šibalský, skoro až temný úsměv.* Takže vy chcete zkoušku dřív, jo? *Rozhlédl se kolem. Všichni ostatní týmy se svými senseii už odešli a jakmile poslední noha opustila areál akademie, pokračoval.* Fajn, tak na to jdem teď. *Naprosto ignoroval, co Ziki řekl.* A jak tak na to koukám, možná budeme mít i publikum! *Ukázal na okna, ve kterých bylo vidět několik tříd plných studentů, kterým ještě neskončila výuka.* Takže.. tady jsou pravidla. Pokud mě dokážete znehybnit tak, abych už nemohl bojovat, schválím vás do týmu. Chtěl jsem vám to udělat jednodušší, nějakou prkotinu jako porazit můj klon, ale když jste tak horliví se stát pravými shinobi, tak to uděláme pořádně. Dám vám trochu náskok, třeba se vám to povede hned, kdo ví. *Jeho úsměv se ještě více rozšířil, až už to vypadalo, že víc se usmívat snad ani nejde a odstoupil o deset metrů od skupinky.* Tak do toho, žáci.
Ami (NPC): *Ami se usmívala po celou dobu, co sensei mluvil, přišlo jí legrační, jak se mu spolu s pusou pohybuje při mluvení i pusa. Když domluvil, stejně jako Zikiho, i Ami překvapilo, že Akinori chce zkoušku udělat dřív.* „O co mu jde? Leze mu snad do zadku, nebo ho chce vyprovokovat?“ *Pomyslela si a raději poodstoupila o trochu dál, kdyby náhodou došlo k nějakému násilí. Ami v tomhle byla dost plachá, pokud šlo o šarvátky mezi přátelskými ninji.*
Ziki: *Jak sensei mluvil, Ziki pozorně poslouchal a uvědomoval si, že s tímto mužem rozhodně nechce mít problém.* „Ty jo, co si pro nás asi přichystá?“ *Pomyslel si, ale to už si Akinori vyžádal okamžitou zkoušku.* „Je blázen?!“ Eh… on to určitě nemyslel vážně… Zítřek nám vyhovuje… pane…
Morio: *Morio se usmál, podal senseiovi ruku a když uslyšel co sensei říká tak se pousmál. Morio tušil jak bude Akinori reagovat ale nic neříkal a nic nedělal.* (Akinori) "Co jsi o sobě myslíš ty vole? Myslíš si že nám něco řekneš a my se z toho posereme?" Senseii nebylo by nejlepší vyzkoušet naše schopnosti teď? *Když to Akinori dořekl tak se Morio udivil protože čekal úplně jinou reakci než tu, která se stala.* (Akinori) Nebo se musíte připravit. *Jen co to Akinori dořekl tak se pousmál. (Morio) "Sakra Akinori zklidni se nebo bud průser." *Pomyslel si Morio a čekal co se bude dít.*
Sensei (NPC): *Podal ruku Zikimu a následně i Ami a poté postupně Moriovi a Akinorimu.* Tak vás vítám v týmu mí studenti, ale nemyslete si, že to bude sranda. Budu vás trénovat až do padnutí, když to bude třeba a je mi fuk, jestli budete unavení. *Poté si pohladil bradku a pokračoval.* Jo a abych nezapomněl, chci vyzkoušet vaše schopnosti. Zítra ve čtyři ráno buďte v tréninkové oblasti, kdo přijde pozdě je z týmu pryč.
Ami (NPC): *Ami přepadl pocit studu, když jí Akinori "pokáral" a bylo to na ní dost vidět.* Já... Promiň, nechtěla jsem tě urazit.. *Otočila se směrem pryč od Akinoriho.* "Tohle bude těžký... Snad s ním budu vycházet..." *Přidala se k Zikiho cestě za senseiem a sledovala, jak se mu představil.* Já jsem Ami... Taky mě těší..
Ziki: *Zikiho potěšilo, že si senseie všiml i Morio a tak kývnul na jeho vyzvání se za senseiem podívat. Jen ho překvapilo, jak Akinori na Ami vyjel.* "Co ho to popadlo?" *Vyšel rázným, sebevědomým krokem naproti senseiovi. Jakmile k němu dorazili, spustil:* Ziki Katsuki z klanu Doku, těší mě. Vypadá to, že nás tři máte na starosti. *Usmál se a podal senseii ruku.*
Morio: (Morio) "Hm tak to jsem se toho dozvěděl." *Pomyslel si, koukl se na senseie a trochu se pousmál.* Tak jo jdeme za ním ne? *Akinori si povzdechne a poté řekne.* (Akinori) Většinou když se tě někdo na něco zeptá je slušností odpovědět a ne jít pryč od tématu. Pokud to nechceš říkat tak otom ani nemluv. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio zasmál a šel směrem k jejich senseiovi.*
Ami: *Ami se zarazila, když Morio vyzvídal, co o jejich klanu slyšela. Ty historky totiž nebyly příliš, kladné. Většinou to byly klepy slabších klanů, kterými si kompenzovali významnost klanu Kumamuchi.* Ale… nic zajímavýho, jen takový ty základní řeči… *Nahodila falešný úsměv a obrátila pohled na Zikiho.* Ále… Nic moc zajímavýho, vždyť to znáš, bejt genin je nuda… včera jsem chytala kočku sousedky a to byla zatím moje nejvíc vzrušující mise… *Zklamaně se zahleděla do země a následně se podívala směrem, kam už nějakou chvíli hleděl Ziki.* „Ahá! Tak támhle je náš sensei… celkem stařík… hihi.“
Ziki: *Ziki si všiml zjevné Akinorovy zloby a poté už raději nepokračoval.* Alee… obraťme list, co vy kluci? A ty Ami? Něco novýho? Určitě jste za tu dobu taky zažili spoustu dobrodružství.. *Konečně uviděl senseie s kartičkou s číslem 9 nad jménem.* „Tak jo, za chvíli tam budem muset jít, jinak nám uteče, hehe…“
Morio: (Akinori) "To si ze mě děláš srandu tak von se stal Chuuninem dřív než my? To je potupný. Nedávno to byl student akademie potom se stal geninem a teď nás předehnal a stal se Chuuninem tak to je potupné." *Pomyslel si Akinori a nijak neskrýval to že je rozčílený ale nic neříkal. Morio věděl jak se Akinori cítí a doufal že Akinori neuděla nějakou hloupost.* (Morio) Ami jaké báchorky jsi slyšela o mém klanu? *Zeptal se Morio velmi vlídně.*
Ami: *Po tom, co se Akinori s Moriem představili a Akinori natáhl ruku směrem k Ami, podala mu ruku a lehce jí potřásla.* Ahoj Akinori, Morio.. Já jsem Ami, studovala jsem tady se Zikim na akademii. Vy jste z klanu Kumamuchi, viďte? Slyšela jsem o vašem klanu spoustu historek. *Jejich rozhovor byl přerušen mužem za pultem a Ami stejně jako Ziki a Morio s Akinorim následovala jeho příkazy. Když zjistila, že ji přiřadili k Zikimu s Moriem, usmála se na Zikiho a když došlo na to, že se Ziki přiznal ke svému chuuninství, překvapilo jí to.* Ty jsi chuunin? Jak je to možný? Ještě nedávno jsem tě musela učit základní techniky… Co se stalo, že jsi najednou tak vepředu??
Ziki: *Když Akinori prohodil kladnou poznámku o Amině vzledu, Zikiho popadl pocit žárlivosti. Když k nim Ami dorazila, Ziki opětoval pozdrav a pokračoval.* Ahoj, rád tě vidím. Misi asi ne, to by nás nebylo tolik… Jinak mám se fajn, mám teď dost času odpočívat, poslední rok byl docela náročnej… *Akinori s Moriem se ještě představili Ami. Když pak muž za pultem spustil svou řeč, Ziki následoval jeho příkazy, vzal si kartičku a když uslyšel, že je v týmu Ami, v duchu křičel radostí. Spolu s Ami se na sebe s úsměvem podívali na základě jejich předešlého rozhovoru o tom, jak by chtěli být spolu v týmu.* „Takže tým 9 jo? Pěkný…“ *Na Akinoriho dotaz ohledně chuuninů se Ziki usmál a odpověděl.* Jo no… to budu asi já… jak říkám, náročnej rok… *Nakonec vyhlížel, který ze senseiů má na starost jejich tým.*
Morio: *Když k němu přišel Ziki tak se Morio usmál a řekl.* (Morio) Ahoj mám se celkem fajn, taky nevíme proč jsme tady. (Akinori) Jejda to je kost. * Řekl Akinori když uviděl Ami. Najednou k nim přišla a Akinori řekl.* (Akinori) NAzdar já jsem Akinori, kdo jsi ty? (Morio) Já jsem Morio. *Jen co to Morio dořekl tak podával Ami ruku. Nakonec začal mluvit chlápek za pultem a tak se Morio otočil a sledoval co se bude dít. Poté si vzal svou kartičku a když zjistil že je ve stejném týmu jako Ami a Morio tak se usmál a Akinori řekl.* On je jeden zvás už Chuuninem?
Muž za pultem (NPC): *Zatímco se ninjové čekající na přiřazení do týmu shromažďovali před pultem, prohlížel si ještě naposledy svoji řeč. Nebyla nijak obtížná a tak ani nebyl nervózní, tohle už dělá několik let, takže v tom má ještě praxi.* Takže! Uklidněte se, prosím. Asi si říkáte, proč jsme vás v takovém hojném počtu vytáhli před akademii. Jak už jistě víte, měli jsme teď dost dlouhodobé problémy s přiřazováním geninů do týmů, ale teď už by se to mělo zase vrátit do starých kolejí. Proto je vás tu taky tolik, za tu dobu vás dost vystudovalo a tak jsme to chtěli vzít hromadně. Tak teď pozorně poslouchejte, všichni si tady vemte kartičku a připněte si ji na vrchní část oblečení. *Ukázal jednu z kartiček jako příklad a ukázal, jak se připichuje do oděvu.* Je tam vaše jméno a hodnost. Vzhledem k tomu, že někteří z vás se už stali chuuniny, zatímco jsme vás nemohli přiřadit, rozhodli jsme se vytvořit týmy vždy ze dvou geninů a jednoho chuunina, věříme, že díky tomu se zrychlí váš pokrok. *Napil se vody, kterou měl připravenou a počkal, až si všichni připíchnou cedulku.* Výborně. Tak a teď pozorně poslouchejte, nebudu se opakovat… *Vyjmenovával týmy, přičemž systém s kartičkami dobře fungoval. Všichni se našli a postupně se tvořily tříčlenné skupinky.* Morio Yasuo, Ami Sunahara a Ziki Katsuki, tým 9. *Poté, co dokončil rozdělování ještě pronesl:* Všichni se hlaste u vám přiděleného senseie, ti na vás čekají okolo plotu. Poznáte je podle toho, že na kartičce mají kromě jména napsáno i číslo týmu. Děkuji za pozornost a přeji plno úspěchů v misích. *Po této řeči se uchýlil dovnitř do akademie.*
Ami (NPC): *Ami, stejně jako Morio a Ziki dostala dopis, který jí sdělil, aby se dostavila v danou hodinu před akademii.* „Hm? Co se asi děje? Nějaká mise?“ *Ptala se Ami sama sebe. Dopis dostala v dobu, kdy obědvala, takže měla co dělat, aby se stihla připravit. Přestože nemá ještě věk a důvod na to, aby se malovala, přesto se nějak stalo, že poslední rok začala malovátka používat. Připravovala se bezmála hodinu a půl a poté vyrazila do akademie. Nějak nespěchala, měla celkem dost času, jelikož bydlela od akademie jen asi deset minut. Když byla na místě, čekala, co se bude dít. Kolem se shromažďovali další mladí ninjové. Poté si všimla Zikiho, který se bavil s jakýmsi chlapcem jejich věku. Nechtěla se příliš vměšovat do jejich rozhovoru, ale Zikiho už nějakou dobu neviděla a tak ho prostě musela pozdravit.* Ahoj! Co se děje, máme nějakou společnou misi? A vůbec , jak se máš? *Vyhrkla na něj s úsměvem.*
Ziki: *Zikiho vzbudili rodiče kolem desáté s tím, že mu přišel dopis. Ziki si promnul oči, porozhlédl se, co se děje a pomalinku si vzal do ruky dopis.* „Akademie ve 14:00, fajn…“ *Vstal z postele, umyl se a oblékl si kabát. Po obědě ve 12:00 ještě asi hodinu a čtyřicet pět minut čekal a zíral do zdi, nenapadlo ho nic jiného, jak zabít čas.* „Hehe, díky bohu za shunshin, nemusím řešit, v kolik vyrazit.“ *Pochválil se Ziki a vyšel ven. Poté se pomocí Shunshinu dopravil do akademie, kde už bylo pár tuctů mladých lidí a na jakémsi provizorním pódiu stál za pultíkem muž s poznámkovým blokem. Ziki si všiml, že přítomen je i jeho kamarád Morio, přišel tedy k němu.* Čau, nevíš, co se děje? Prej tu máme bejt, ale nevím proč…
Morio: *Dostal dopis ve kterém stálo že má přijít před Akademii ve 14:00. Morio tam přišel zhruba v 13:00.* (Akinori) Hele proč tady čekáme? No hlavně proč tady čekáme hodinu předem? (Morio) Hele nech toho, je lepší když jsme tady dřív, víme že nepřijdeme pozdě. (Akinori) Kdo nás sem poslal? S kým se tady vlastně sejdeme? (Morio) Akinori nech toho víš že nevíme nic. Nevím kdo nám to poslal, nevím s kým se tady setkám a nevím nic. Vím stejné množství co víš ty. *Jen co to Morio dořekl tak si Morio sedl na zem a čekal kdo přijde.*
--: --
Ziki: *A je to tu. Zikiho velký den. Dnes se má stát geninem a vyrazit tak vstříc vzrušujícímu životu shinobi. Ziki se den předtím rozhodl konečně pořádně vyspat, aby byl na zkoušku pořádně připraven. Maminka mu ráno udělala dobrou snídani, otec ho před odchodem poplácal po rameni a Ziki vyrazil do Akademie, kde se měla jeho zkouška konat. Čím více se blížil do třídy, tím nervóznější byl, ale o to více se těšil. Ve třídě na něj už čekali jeho zkoušející, tedy Sensei, poté jeden z vážených jouninů z klanu Doku a Raikage Mori Okimoto, jejíž krása Zikiho ještě více znervózňovala.* Ziki Katsuki, narozen jako příslušník klanu Doku, osm let. Tak se předveď, Ziki. *Představil Zikiho Senci dvěma přihlížejícím.* Jako první nám ukáže Kinobori no Waza. *Ziki kývl hlavou a nohama vylezl na zeď, poté na strop a pověšený hlavou vzhůru čekal, dokud mu sensei nedá pokyn k dalšímu předvedení jutsu. Jounin z Doku klanu se po většinu času usmíval, jako by vpomínal na své dětství, když i on dělal tuto zkoušku, sensei byl jako vždy relativně v klidu a měl lehký nádech nezájmu v tváři a Raikage jen mlčky přikyvovala a zapisovala si něco na papír.* Nyní nám předvede kawarimi no jutsu. Ziki, prosím, vezmi si támhleten boxovací pytel a na něm techniku proveď. *Ziki poslechl, vzal do rukou boxovací pytel, vyhodil ho do vzduchu a dotkl se ho rukou. Pytel zmizel a na jeho místě se objevil Zikiho obraz. Do toho pak Ziki vší silou kopnul a na místě, kde předtím stál Zikiho obraz se objevil hustý kouř, který po zmizení ukázal ležící boxovací pytel. Raikage znovu jen nonšalantně přikývla a zapsala si do papíru.* Jako poslední si pro nás Ziki připravil Suimen hokou no waza. Toshiro, prosím, mohl bys? *Přihlížející úsměvný jounin kývl hlavou, složil pečetě a na podlaze v místnosti se objevilo jezírko, asi metr hluboké a dva metry široké. Ziki se zhluboka nadechl a začal koncentrovat chakru do chodidel, když už byl připraven, stoupl si na hladinu a držel se na ní jako leknín seč mohl. Po dvou minutách znovu promluvil Zikiho třídní sensei:* Výborně, Ziki, můžeš odstoupit z vody, tvá zkouška je u konce. Toshiro, prosím… *Jounin znovu jezírko proměnil zpět na dřevěnou podlahu a usmál se.* Raikage? Jaký je váš verdikt? *Raikage si lhostejně oddychla a řekla jen:* Gratuluju ti Ziki, stal jsi se geninem, tady máš čelenku a odejdi, po cestě sem pošli dalšího. *Hodila mu čelenku a pokynula mu prstem k odchodu.* „Páni, má dneska nějakou blbou náladu asi…“ *Když vystoupil ze dveří pryč, předal zprávu dalšímu v pořadí, že má jít na zkoušku a když vycházel z akademie, už na něj čekala Ami. Když si všimla, že v ruce drží čelenku, usmála se a objala ho.* No vidíš, já říkala, že to nic nebude! Samozřejmě, kdybych tě necvičila, tak bys to nikdy nedokázal… *Lichotila si a obvázala si svou čelenku na levou paži. Zikimu gestem pokynula, aby udělal to samé a pokračovala:* Pojď to oslavit, jdem na zmrzku?
--: --
Ziki: "Ach jo, další nudnej den v akademii... Co závratného se budeme učit dnes?" *Postěžoval si Ziki v hlavě a bezduše sledoval výklad senseie. Nejprve zabíjel čas klepáním prsty o rám stolu, poté klepáním nohou a pak skřípání zuby. Hodina však byla přerušena dalším ze senseiů, který držel za ruku mladou dívku, přibližně v Zikiho věku. Měla kaštanově hnědé oči, dlouhé, černé vlasy a na zádech zelený baťůžek s medvědím přívěškem. Na první pohled bylo jasné, že se jí do třídy moc nechce, pravděpodobně i proto, že se se senseiem přetahovala směrem ven ze třídy.* Zdravím, omlouvám se, že vyrušuji hodinu, ale mám tu pro tebe novou studentku. *Řekl sensei, který držel dívku za ruku třídnímu učiteli a následně mu ještě něco zašeptal, zakrývajíc si ústa rukou. Na Zikiho senseii bylo vidět, že ho informace překvapila. Poté pustil dívčinu ruku a tak rychle jako se objevil také zmizel.* Takže... třído... *Začal nervózně sensei.* Tohle je vaše nová spolužačka. Moc to tu nezná, kdo ji tu provede? *Následovalo kmitání očima jak ze strany senseie, tak ze strany spolužáků, až do té doby, dokud se senseiovi oči nezastavily na Zikim.* Ziki? Vezmeš si to na starost? *Ziki jen souhlasně přikývl a chvíli zíral na novou spolužačku. Dívka se posadila na místo před Zikiho, které bylo jediné volné.* Ahoj, já jsem Ami. Ráda tě poznávám. *Představila se Zikimu polohlasně, aby si jí sensei nevšiml.* Ahoj... Ziki... *Odvětil Ziki a uhnul pohledem, znervózňovaly ho její velké, syté oči, které ho probodávaly pohledem, jakoby viděly skrz něj.* *Hodina skončila a Ami čekala, dokud se Ziki nesbalí a nevyjde ze třídy. Dnes už to byla poslední hodina a bylo načase, aby provedl svou novou kamarádku.* Pojď za mnou. *Vyzval ji Ziki a gestem ji ukázal směr, kudy má v plánu ji vést. Vyšli spolu ze třídy a chvíli se procházeli chodbou.* Kolik ti je? A proč jsi šla do akademie až teď? *Zeptal se Ziki. Otázky ji evidentně rozrušily.* To je jedno... *Odpověděla tiše a tváře jí malinko zčervenaly, přičemž od Zikiho odvrátila pohled.* "Proč já... už jsem mohl být doma..." *Po půl hodině utrpení při provádění stydlivé dívky po akademii se konečně dostali ven.* Tak... se zatím měj.. Ziki. *Rozloučila se s nervózním úsměvem a odcupitala pryč. "Kruci... Co s ní je?" *Při loučení s Ami si ho všimli tři jeho spolužáci a sebejistým krokem si to přikráčeli k němu.* Hele Katsuki, nemysli si, že si ji necháš, tuhle si zabírám já. *Konfrontoval ho jeho spolužák asi o hlavu větší a o dvacet kilo těžší.* Holku si nemůžeš zabrat... není to hračka. *Pronesl Ziki morálním tónem, což se jeho spolužákům příliš nelíbilo.* Tak hele, jsi nějakej drzej, buď si dáš odstup, nebo skončíš na zemi jako ten minulej, pamatuješ? *Zikimu probleskla vzpomínka na bývalého spolužáka, který skončil po střetu s tímto přerostlým dítětem v nemocnici. Podíval se na odcházející Ami a delší chvíli se zamyslel.* To ti slíbit nemů... *Ještě než dokončil větu, už mu přilítla rána pěstí do obličeje a okamžitě ztratil rovnováhu a svalil se na zem.* Řek sis o to! Chyťte mi ho, chlapi. *Pobídl své kamarády, kteří Zikiho chytli pod rameny a zvedli ze země. Ziki dostal ještě pět ran do břicha a zůstal ležet na zemi, přesto neutrpěl žádná vážná zranění. Parta spolužáků se smíchem odkráčela. Ziki ještě pár minut ležel na zemi, až nakonec vstal a vyrazil domů.* *Když jeho maminka uviděla monokl, který mu zdobil tvář, přicupitala k němu a začala vyzvídat.* Chci být sám... *Odbyl ji Ziki a zavřel za sebou dveře, jak vcházel do svého pokoje a volným pádem se zabořil do postele.
--: --
Kenichi: *Nu a bylo to tady, samozřejmě že nemohl dospat, samozřejmě že celou noc koukal do stropu a samozřejmě že asi třicetkrát vstal, procházel se po pokoji a zkoušel si techniky jež měl zítra nebo možná už dneska předvádět komisi. Vždy když se ujistil že danou techniku umí tak se mu extrémně ulevilo s tím že konečně může jít spát. Lehl si do postele a než zavřel oči zase začal přemýšlet.*"Co když zklamu? Co když něco nezvládnu? Co když se mi něco nepovede? Vyhodí mně rodiče z domu? Budu muset žít na útěku?"*Myšlenky jako tato se rojily v počtech které již nešlo vyjádřit normálním číslem a on stále opakoval tento kruh událostí dokud neslyšel klepání na dveře. Rychle zalehl a dělal že spokojeně spí aby rodiče nebyli naštvaní, neočekával od nich starost, spíš vztek že si na tak důležitou zkoušku neodpočinul.* Kenichi, vstávej, je ráno.. Ráno kdy se máš vstát ninjou. *Maminčin hlas zněl jemněji než kdykoli jindy a její úsměv prosvětlil místnost, nebo to byl ten fakt že roztáhla záclony a pustila dovnitř světlo.* To už je ráno? Páni ani jsem nečekal že ta noc tak uteče. *Věta byla doprovázena falešným protáhnutím a opravdovým zívnutím, které je ovšem po ránu celkem normální.* Tak doufám že mi přeješ štěstí *Zkusil jestli mu ho opravdu přeje protože kdyby ne tak by mu odpověděla opravdu ošklivě, že nevěří ve svoje schopnosti, naštěstí, ať už její příčinou či nikoli, mu štěstí přálo a on byl obdarován pouze další várkou úsměvu.* Tatínek se omlouvá ale bohužel musel odejít na misi dříve než tě mohl vyprovodit, protože tě chtěl nechat spát. Takže to musíme zvládnout sami. *Pronese trochu posmutněle ale zároveň jako by měla radost, možná si myslela že díky absenci jeho otce to na něj bude menší tlak. Kenichi namísto toho děkoval všem bohům které dokázal vyjmenoval za to že tatínek odcházel právě ve chvíli kdy nejspíš nenacvičoval a neodhlalil ho že nespí.* To je v pořádku, no, můžeme vyrazit? *Maminka se pousmála a odvětila mu.* To bys šel beze snídaně? Co kdyby ti před Raikagem zakručelo v břiše co? *Moc často on ní vtipy nebo pokusy o ně neslýchal a tak byl moc rád že se mohl od srdce zasmát. Snídaně proběhla a cesta na akademii kde se ona slavnost konala proběhla taktéž bez obtíží. Kenichi věděl že na něj někde z dálky kouká i pan Hatsuda. Došel na akademii a viděl jak tam již stojí desítky rodičů připravených na to aby viděly jak jejich děti získají čelenku a budou moci přinést radost svým rodičům.*"Když vidím s kým budu soupeřit, asi bych neměl prohrát" *Kapka té rodičovské arogance tam přeci jenom byla a on si to ani neuvědomoval. Myšlenky ho ale rychle opustily protože se všechny zraky a to včetně jeho upřely na přicházející Raikage, po jejíž levici stál jejich sensei a po její pracivi neznámý ninja který byl jistě oním druhým joninem jež je měl hodnotit.*"Tolik autority, tolik síly v jediné osobě, páni."*Kenichi užasl jak se může v jednom člověku skrývat takový majestát. Dlouho nad tím ještě přemýšlel a představoval si sám sebe v její pozici a díky tomu ztratil pojem o realitě okolo sebe. Myšlenky ho odvedly tak daleko že zmeškal nejen úvodní řeč ale dokonce i vystoupení několika jeho spolužáků. To ho ale nijak netrápilo protože on jen přemýšlel jak co nejefektivněji předvést svoje schopnosti aby neudělal ostudu a zároveň aby se místní nenudili. Nu nemusel chodit pro odpověď daleko protože se dostal na řadu a předstoupil vně kruhu jehož byl ještě součástí.*"No tak prostě udělám to v čem jsem nejlepší, budu improvizovat."*Myšlenka zněla tak samozřejmě jakože svítí slunce. Rozhlédl se po davu až našel bod na který se dívat, jako jedno z mála dětí našel odvahu dívat se bez mrknutí přímo na Raikage.* Dobrý den, dámy a pánové, vážení porotci, moje jméno je jak jste již slyšeli Kenshihihoro Kenichi a jsem tu proto abych vám dokázal že mám na to stát se ninja. *Snažil se znít přirozeně, udělat z oné vštípené arogance svojí přednost a živit lidi svým snad funkčním komedianstvím.* Nuže, abychom se do toho dali ne? *Sotva to dořekl tak sepjal ruce a s pošeptáním Bunshin no jutsu se vedle něho objevily dva klony které byly na chlup k nerozeznání od něj. Všichni tři se uklonili a sepjali ruce, zašeptali Henge a s trochou kouře dva klony zmizely a na místě pravého Kenichiho stál celkem veliký pes. Ten na nic nečekal a rozeběhl se směrem ke sloupu který zde byl aby ukázal práci s chakrou. Samozřejmě že se do pár vteřin objevil až na vrcholu kde se přeměnil zpátky na kenichiho.* Tak to by tak nějak bylo ono * Pak mrknul na maminku se kterou se po cestě domluvil na tom že po něm hodí cvičný kunai ať bude kdekoli. On samozřejmě útok očekával a proto se místo něj na vrcholku sloupu objevil kus špalku a on se objevil zpátky v kruhu.* Tak a teď už bych to opravdu ukončil. *Setnul poklonu a čekal na verdikt. Raikage párkrát klepla zápěstímy ve slabším potlesku, nu i tak to bylo víc než co se dostalo většině těch co šli před ním.* Pokud, chlapče nebudeš takhle zbytečně hlučný i na misích, tak myslím že ti můžeme svěřit tuto čelenku. PRotože talent jistě máš. A když ne, tak zkus nějaké divadlo. *Maličko se pousmála a poslala ho jít si pro čelenku která od té doby již napořád visela okolo jeho krku jako nějaký velký řetízek. Samozřejmě to později doma oslavili protože z malého Kenichiho byl konečně ninja.*
---:: --
Yoshi: *Yoshi vstal už časně z rána, rychle seskočil z postele , šel do koupelny kde provedl ranní hygienu. Dnes byl den, kdy se Yoshi měl oficiálně stát ninjou z Kumo. Den, kdy dostane svou vlastní čelenku se znakem Kumo a bude moci chodit plnit mise a učit se více technik. Dnes byl dnem konáním geninských zkoušek. Yoshi se na tuhle chvíli dlouho připravoval, přesto ho nervozita neminula. Když se rychle oblékl do svého modrého trička s dlouhým rukávem a černých kraťasů, vzal si všechno svoje vybavení a běžel do talentovny. Tam se mělo všechno odehrát. Yoshi byl velmi netrpělivý a dorazil mezi prvními. O to déle ale čekal, než se ostatní shromáždí a než přišli všichni senseiové, kteří měli jeho zkoušku hodnotit. Když zkouška konečně začala, byl Yoshi s každým dalším přivolaným žákem nervóznější.* Tak co taky jsi nervózní? Já jsem v klidu. Učil jsem se celé dny a noci, a tuhle zkoušku určitě zvládnu. *řekl jeden z chlapců , se kterými seděl v čekárně.* "Sakra, musí být dobře připravenej. Já se neučil vůbec. Co když tam jde o teorii? To by byl sakra problém." *Pomyslel si Yoshi. Potom vyvolali jméno toho chlapce.* Teď sleduj, vidíš příštího nejlepšího genina v Kumo! *řekl ještě ten chlapec a vešel do zkoušecí místnosti. Chvilku nebylo nic slyšet, ale po pár minutách přišel chlapec zpátky se slzami v očích.* J-já to nechápu. Tolik knih, tolik studia a všechno na nic! Chtěli po mě nějaké techniky! A všichni mi říkali že jde jen o teorii! Proboha, co budu jen dělat? *Křičel na celou čekárnu a utekl ven. Yoshi vystrašeně polk, a zároveň si oddechl, že nejde při zkoušce o teorii. Potom vyvolávali další jména dalších studentů. Konečně přišla řada na Yoshiho.* Tak ty jsi Amato Yoshi, že? Moc času si v akademii netrávil, prý tě škola nebavila. No, uvidíme, jestli se ti to vymstí nebo ne. Tak jako první nám předvedeš techniku Kinobori no Waza. *řekl jeden ze senseiů, když Yoshi vstoupil dovnitř.Yoshi se porozhlédl po místnosti. Poznal ženu sedící úplně vzadu ve velkém , honosně vypadajícím křesle. Byla to samotná Raikage, která dohlížela na průběh zkoušky. Bylo to poprvé, co ji viděl na živo takhle zblízka. Vedle ní stáli další dva muži. Raikage se jen trošku pousmála, Yoshi kývnul hlavou a dal se do provedení první techniky. Yoshi složil pečeť, přenesl chakru do nohou a vyběhl beze slova a bez mrknutí oka na stěnu, přeběhl strop, a protější stěnou zase seběhl dolů. Udělal takové krásné kolečko kolem celé místnosti. Potom se zase postavil před zkoušející.* To bylo dobré. Teď zkusíme něco těžšího. *řekl zkoušející a ukázal směrem k menší fontánce která byla kousek od Raikage.* Vlez si do taamté fotnány a ukaž nám techniku Suimen Hokou no Waza. Nejprve budeš stát na obou nohách, pak jen na pravé a jen na levé noze. *řekl. Yoshi pokýval a šel směrem k fotnáně. Přesunul znovu chakru do nohou a skočil dovnitř. Stál na obou nohách, poté zvedl levou nohu a stál jen na pravé. To mu šlo bezchybně. Když však zvedl pravou nohu a měl stát na levé, dělalo mu dost problém držet balanc a hodně okatě se zakymácel, div nespadl. Vysloužil si tak úsměvný pošklebek od Raikage. Nakonec balanc vyrovnal a zvládl to. Pak se vrátil zpátky před zkoušejícího.* Výborně, bezchybné provedení. A jako druhou techniku nám ukaž Henge no Jutsu. Přeměň se tak, abys vypadal úplně stejně jako já. Tak do toho! *řekl zkoušející. Yoshi jen kývnul hlavou, potom si muže pořádně prohlédl od hlavy k patě. Složil pečetě* Henge no Jutsu! *křiknul a soustředil se na muže. Během několika vteřin stál naproti zkoušejícímu jeho dokonalá kopie. zkoušející se usmál.* Dobře, to by stačilo. Vrať se zpátky do čekárny, výsledky ti oznámíme, až vyzkoušíme všechny studenty. *Řekl zkoušející. Yoshi mlčky přikýval, ještě se zdvořile uklonil zkoušejícímu i směrem k Raikage a vrátil se do čekárny. Tam si sedl na židly a z hluboka si oddychl.* "Myslím že jsem to zvládl. Čekal jsem to horší, ale ještě se uvidí." *Pomyslel si a vyčkával*
---: ---
Yoshi: *Yoshi vstal už časně z rána, rychle seskočil z postele , šel do koupelny kde provedl ranní hygienu. Dnes byl den, kdy se Yoshi měl oficiálně stát ninjou z Kumo. Den, kdy dostane svou vlastní čelenku se znakem Kumo a bude moci chodit plnit mise a učit se více technik. Dnes byl dnem konáním geninských zkoušek. Yoshi se na tuhle chvíli dlouho připravoval, přesto ho nervozita neminula. Když se rychle oblékl do svého modrého trička s dlouhým rukávem a černých kraťasů, vzal si všechno svoje vybavení a běžel do talentovny. Tam se mělo všechno odehrát. Yoshi byl velmi netrpělivý a dorazil mezi prvními. O to déle ale čekal, než se ostatní shromáždí a než přišli všichni senseiové, kteří měli jeho zkoušku hodnotit. Když zkouška konečně začala, byl Yoshi s každým dalším přivolaným žákem nervóznější.* Tak co taky jsi nervózní? Já jsem v klidu. Učil jsem se celé dny a noci, a tuhle zkoušku určitě zvládnu. *řekl jeden z chlapců , se kterými seděl v čekárně.* "Sakra, musí být dobře připravenej. Já se neučil vůbec. Co když tam jde o teorii? To by byl sakra problém." *Pomyslel si Yoshi. Potom vyvolali jméno toho chlapce.* Teď sleduj, vidíš příštího nejlepšího genina v Kumo! *řekl ještě ten chlapec a vešel do zkoušecí místnosti. Chvilku nebylo nic slyšet, ale po pár minutách přišel chlapec zpátky se slzami v očích.* J-já to nechápu. Tolik knih, tolik studia a všechno na nic! Chtěli po mě nějaké techniky! A všichni mi říkali že jde jen o teorii! Proboha, co budu jen dělat? *Křičel na celou čekárnu a utekl ven. Yoshi vystrašeně polk, a zároveň si oddechl, že nejde při zkoušce o teorii. Potom vyvolávali další jména dalších studentů. Konečně přišla řada na Yoshiho.* Tak ty jsi Amato Yoshi, že? Moc času si v akademii netrávil, prý tě škola nebavila. No, uvidíme, jestli se ti to vymstí nebo ne. Tak jako první nám předvedeš techniku Kinobori no Waza. *řekl jeden ze senseiů, když Yoshi vstoupil dovnitř. Yoshi složil pečeť, přenesl chakru do nohou a vyběhl beze slova a bez mrknutí oka na stěnu, přeběhl strop, a protější stěnou zase seběhl dolů. Udělal takové krásné kolečko kolem celé místnosti. Potom se zase postavil před zkoušející.* Výborně, bezchybné provedení. A jako druhou techniku nám ukaž Henge no Jutsu. Přeměň se tak, abys vypadal úplně stejně jako já. Tak do toho! *řekl zkoušející. Yoshi jen kývnul hlavou, potom si muže pořádně prohlédl od hlavy k patě. Složil pečetě* Henge no Jutsu! *křiknul a soustředil se na muže. Během několika vteřin stál naproti zkoušejícímu jeho dokonalá kopie. zkoušející se usmál.* Dobře, to by stačilo. Vrať se zpátky do čekárny, výsledky ti oznámíme, až vyzkoušíme všechny studenty. *Řekl zkoušející. Yoshi mlčky přikýval a vrátil se do čekárny. Tam si sedl na židly a z hluboka si oddychl.* "Myslím že jsem to zvládl. Čekal jsem to horší, ale ještě se uvidí." *Pomyslel si a vyčkával*
Ukončené: ---
Kuro Yami: *Dneska se Kuro probudil s podivnou křečí v břiše a taky nebylo divu přeci jen dneska pro něj byl dost důležitý den, den kdy se měl stát Geninem tedy pokud úspěšně složí zkoušku která ho dnes čekala. S jistou nevolí vstal z postele a oblékl si černé tílko a černými kraťasy, jakmile byl oblečený tak vyrazil do koupelny kterou měl vlastní ve svém pokoji a tam se trochu zkulturnil a provedl ranní hygienu. Sešel dolů kde na něj už čekali jeho rodiče se slavnostní snídaní a on se jen s těží pousmál a nacpal do sebe silou vůle sotva pár soust. Jakmile měl aspoň něco v žaludku tak vyrazil směrem k akademii kde se měly zkoušky konat a jak tak šel zamyšleně tak si ani neuvědomil že už stál před dveřmi své třídy kde chvíli nehnutě stál. Po chvíli se odhodlal a dveře otevřel, celá třída se po něm podívala ale jakmile zjistily že to je jen Kuro tak se zase začal každý věnovat sám sobě a sem tam se někdo vytahoval že zkouška pro něj nic není že to zvládne levou zadní. Kuro sám se posadil do zadní lavice k oknu kde seděl a koukal z okna protože mu najednou přišlo strašně zajímavý strom před okny jeho třídy. Takhle to pokračovalo ještě pěknou chvíli než se dveře otevřeli a vešel třídní sensei který se postavil před třídu*Zdravím třído*řekl s lehkým úsměvem dodávající odvahu těm kteří ji už skoro ztratily. Sensei počkal dokud ho sborově nepozdravila celá třída než se rozhodl pokračovat*Jak jistě všichni víte dnes vás čeká důležitá zkouška která snad ze všech udělá Geniny a vy budete moct rozvíjet své schopnosti jakožto shinobi…*Sensei se na chvilku zastavil a odkašlal si než pokračoval ve svém monologu*V protější třídě se bude vaše zkouška konat přičemž budete volání podle třídního seznamu…Dále bych vám chtěl oznámit že u zkoušek bude přítomná i Raikage-sama která se rozhodla že letos by se podívala na možné budoucí talenty*celou třídu Sensei sjel pohledem který dával najevo jedno, nechce vidět jakékoliv chyby*Takže začněme…*tím vše začalo a Sensei odešel s prvním studentem do vedlejší třídy. Vždy po nějaké době se Sensei vrátil pro dalšího studenta přičemž se ti co zkoušku již složily do třídy nevraceli. Takhle to pokračovalo dál a dál dokud ve třídě neseděl Kuro sám a netrpělivě vyčkával příchodu svého senseie. Jakmile se sensei vrátil už pro posledního Kuroa tak na něj jen kývl a povzbudivě se na něj usmál čehož si i přes svůj Root výcvik Kuro vážil. Přes to vše co ho v Rootu učily v něm stále zůstaly občasné stopy emocí. Sensei společně s Kuroem vešli do vedlejší třídy kde se nacházel na jedné straně stůl za kterým seděl ředitel akademie, Raikage a také se tam posadil Kuroův sensei. Kuro se tedy postavil před stůl přičemž se uklonil*Přeji vám dobrý den, Raikage-sama, řediteli-sama…*dostalo se mu vrácení vráceného pozdravu a když se Kuro pořádně podíval tak si všiml že se Raikage na něj dívá zvláštním způsobem jakoby zvědavým. Než se Kuro pořádně nadál letěl na něj kunai právě od samotné Raikage která očividně do toho nedala své opravdové schopnosti protože se Kuro zvládl vyhnout s lehkými obtížemi a to proto že to vážně nečekal a jak šlo vidět na výrazech ředitele a senseie tak to nečekal nikdo ale Raikage na tenhle čin řekla jen jedno*Pěkné reflexy, myslím že by se to dalo považovat za první test*ředitel to rychle jen odkýval přeci jen se mu nechtělo odporovat Raikage a proto se otočil zpátky na Kuroa*Tak pane Yami prosím vás předveďte nám na tamtom dětském bazénku Suimen Hokou no Waza*na to jen Kuro přikývl a už při cestě k bazénku nashromáždil do chodidel chakru a proto jakmile dorazil k bazénku tak se bez sebemenšího zaváhání postavil na hladinu vody co se v bazénku nacházela a on zůstal stát na hladině a udělal i pár kroků aby ukázal že techniku zvládá. Rozhodl se jim ale ukázat i něco víc a proto se od hladiny odrazil, přičemž se ve vzduchu přetočil a chodidly se dotkl stropu kde zůstal taky stát a udělal taky pár kroků po stropě než seskočil zpátky na zem*Skvělé předvedení hned dvou technik pane Yami…*řekl uznale ředitel a poté se podíval do svých papírů*No dalo by se říct že jste splnil tři testy a já si myslím že vaši zkoušku můžeme ukončit co říkáte Raikage-sama, kolego?*ředitel se při této otázce podíval po svých kolezích a Kuroův sensei jen přikývl*Myslím že ano pane řediteli*vydá ze sebe Raikage přičemž vezme ze stolu čelenku a přejde až ke Kuroovi*Gratuluji pane Yami ke splnění Geninských zkoušek*dodá jakmile stojí u Kuroa a nabídne mu čelenku k převzetí. Kuro si převzal svou novou čelenku vesnice a hluboce se uklonil*Děkuji vám*vydá ze sebe s úctou v hlase*Můžete jít pane Yami*dodá k tomu ještě Raikage a Kuro se jen s uctivým nashledanou vydá pryč z učebny a běží domů oslavit své povýšení*
Ningyo: Konec rpg
Ningyo: *Byl celkem hezký den a on se chystal na důležitý krok k tomu stát se opravdový shinobi. Jak šel ráno tak viděl, že lidé ve vesnici jsou pozitivně naladěni. Jeho svíral velký stres. Myšlenky typu. *“Co když to nedám? Jsem takový kousek od mého snu. Co když zklamu.“*Jeho druhá půlka, ale byla příjemně naladěná a ujišťovala tu prví. *“ Neboj se, to dáme. Jsme připraveni, jak nejlépe můžeme.“* Jak dorazil na místo konání. Uviděl své spolužáky. Většina z nich měla stejné pocity jako první jeho půlka. Podíval se na hodinky a bylo už za pět minut deset. Všichni už byli na místě. Zkouška se konala v tréninkovém centru akademie. Byl tam bazén, terče, dřevěný panáci a další pomůcky pro výcvik ninjů. Velká ručička na 12 a malá na 10 to může znamenat jen jednu věc. Zkouška začíná. Přichází Raikage s jejich třídním učitelem a další ninjou, kterého neznali. Měly za úkol předvést každý tři techniky. V tom okamžiku si jeho druhá část převzala vládu nad tělem. *“Ukážeme jim tu techniku a to můžu udělat momentálně jenom já“*Vzkázala jeho druhá část části prví. Ta odpověděla. *“ Dobře věřím, že to zvládneš.“*Byl na řadě jako šestý. Každý dostal na zkoušku tři kunaie, jeden výbušný lístek a provaz. Také dostaly tři minuty na přípravu. Když viděl Kayoka, jak využil výbušný lístek pro Kawarimi no Jutsu napadlo ho něco zábavnějšího, nebo si to alespoň jeho první půlka myslela. Po chvilkové debatě s druhou dospěly k názoru, že to provedou. Už byl na řadě. Předstoupil před komisi. *Dobrý den. Jmenuji se Ningyo Kami. *Představil se a komise mu řekla náplň zkoušky. Bylo to z důvodu oficiálního zahájení pro studenta. Na rozdíl od ostatních použil provaz k nastavení pasti. Při vstupu na určité území vyletí ze stromu naproti tři kunaie. Výbušný lístek dal na spadlý klacek, který ležel na zemi. Předstoupil před komisi se slovy. *Jsem připraven. *V tom se postavila Raikage a odpověděla. * Dobrá tedy tvá zkouška může být zahájena. *V tom se na něj usmála. To ho trošku zneklidnilo. Zhluboka se nadchl a vydchl.*“Dobrá jdeme na to!“* Rozeběhl se proti stromu, u kterého byla nastavena past. Když byl dvacet metrů od něj začal soustředit chakru do nohou. Patnáct metrů od něj se spustila past. Vypadalo to, že nemá kam uhnou. On rychle uskočil do strany, kde byl strom. V tom momentu měl už nashromážděno dost chakry, aby po něm mohl vyběhnout vzhůru. Byla to ukázka jeho rychlosti a techniky Kinobori no Waza. Seskočil ze stromu a uklonil se, po té se rozeběhl proti bazénu. Opět soustředil Chakru do nohou. Těsně před bazénem zavřela jeho první část oko. Druhá část se ušklíbla. *“Tak teď jen doufat, že to pochopí.“*Rozběhl se po vodě jako by tam žádná nebyla, v půlce složil pečetě a v tom spadl dolů. Po okamžiku na hladinu vyplaval klacek s výbušným lístkem. V tom vybouchl a Ningyou stál před bazénem s úsměvem na rtech. Za ním voda vyletěla do vzduchu, a jelikož to byl jeden z těch vzácných dnů kdy je slunečné počasí a tak se za ním utvořila duha. Byl to jeho pokus o efektivní i efektní pojetí Geninské zkoušky. Porotci však zachovaly kamennou tvář. Se slovy*“Děkujeme zítra se dozvíte výsledky“*zakončily jeho Geninskou zkoušku. Ningyo se podíval na ostat ní své spolužáky a nemohl se dočkat dalšího dne, kdy se dozví výsledky.*
Shoutboardy končí. Více zde.