Přidej zprávu »
---: ---
Zeref: (Odehrává se v Hlavním Městě Země Řádu) *Zeref má opět volnější den, dnešní den ale nehodlá zahodit tím že by jen seděl a četl si nějakou knížku, místo toho ho čeká výcvik nějakých nováčků. Normálně by to někdo na úrovni kapitána a výš takovýto úkol nevzal ale Zeref to udělá rád, aspoň se procvičí v Kenjutsu. Proto se nyní nachází na nádvoří u zámku oblečený v ( odkaz » ) s jedním obyčejným mečem v pouzdře které má u opasku na pravém boku. Je tam několik rekrutů, kteří stále podstupují výcvik na post vojáků řádu. *Fajn takže nyní vám předvedu několik nejdůležitějších věcí, co musíte umět když se dostanete do situace kdy jste zatlačení do koute proti přesile. *Poté si vybere hned 4 z nich a začne s nimi bojovat tak aby skončil obklíčen všemi 4-mi. Jakmile na něj všichni zaútočí Zeref skočí vpřed a dopadne do kotoulu aby se od nich vzdálil. *Pokud budete bojovat proti přesile máte jen tři možnosti, první z nich je se vzdát. Druhou možností je utéct a třetí vyhrát nad nimi ale to jen v případě že si jste jistí že můžete vyhrát. Pokud tu jistotu nikdo z vás nemá tak ať se stáhne. *Zeref sice moc dobrej učitel není ale tak tu ani nejde o to jim přímo předat nějakou znalost či schopnost ale jen jim ukázat jaké to je bojovat proti někomu kdo už se dostal buď na úroveň vojáka nebo rovnou kapitána. Ti 4 se ihned otočí a zaútočí postupně na Zerefa s tím že se pokoušejí střídat jednotlivé útoky tak aby měl Zeref co nejmenší šance na obranu ale on si poradí i tak. Jeho rychlost je trochu „nadlidská“ díky čemuž to zvládá celkem lehce. Nejdřív provede piruetu do pravé strany a pak zase rychle piruetu do levé strany a poté se následně rychle skrčí v moment kdy proti němu jde úder na vrchní část těla. Toho využije a zaútočí svým mečem přímo na jeho břicho ale v moment kdy se ho dotkne tak meč zastaví aby ho nezabil. Ono celkově jim tento souboj nějakou dobu zabere a pokračuje to s naprosto svižným tempem. Nakonec je ale všechny porazí, dokonce použije i pouzdro na meč, které si odepl a vložil do něj rychle opět meč a takovými lanky přivázal rukojeť tak aby meč z pouzdra nevyklouzl. Takto je může navíc mlátit a neublížit jím tím, proto si to i celkem začne užívat protože se nemusí tak moc držet zpět. Když porazí i ty 4 tak poté proti Zerefovi nastoupí nějakej blbeček co se docela dost vytahuje. *Nejsi tak silnej, určitě tě porazím blbečku. *Toto vypadne z úst toho machra a ten ihned zaútočí na Zerefa s mečem bez toho aniž by si dával zaležet zda Zerefa zraní nebo ne ale on to švihem přímo proti té zbrani zablokuje svým pouzdrem. *Nech toho nebo vytáhnu meč z pouzdra a zabiju tě. *Toho bylo první upozornění Zerefa ale dočkal se jen odpovědi ve formě úderu pěstí do tváře, který Zeref zablokuje druhou rukou tím že tu pěst chytne do dlaně a pak zatlačí proti svému soupeři. Ten ani nedostane šanci provést další útok druhou rukou, protože Zeref ho velice silně udeří pouzdrem svého meče přímo do hlavy až mu praskne lebka a ten drzoun ztratí vědomí. *Takže! Nejste tu od toho abyste tu takto machrovali jako nějací kreténi, nakonec pak skončíte buď jako zajatci odboje nebo mrtvoly! Tento kluk je tímto vyloučen, chybí mu disciplína a bez ní tu fungovat nebudete! Tohle je pro dnes vše! *Zeref se s těmito slovy otočí a odejde pryč, samozřejmě toho machra co skončil s rozbitou hlavou jako vajíčko skočí lékaři a odvedou ho na ošetřovnu. *
---: ---
Fu_: Není to zrovna příjemné místo, na poslední odpočinek. *řekne Fu, zatím co zírá na vyvolenou zeminu, obklopenou kameny, kde na jednom jejím konci je zatlučený kříž. Je to hrob, který sama vykopala. Kvůli té osobě musel být opravdu velký. Yoroi není žádné tintítko a tak se musela snažit. Nebylo to snadné. Když se tu objevila Mito s odbojem a přesvědčila lid, byla s Shinon už několik dní na lovu, ale ještě nějakou dobu být měli. Když se vraceli, ve městě to šumělo. Lidé si začali dovolovat více a každý den se něco událo. Jeho tělo protáhla opět vodovodním potrubím a kus od města pohřbila. Jedno ví jistě. Kdyby nevěděla, že je to právě ona Mito, asi by po ní začala hned pátrat. Jenže to je Mito Suzuyi. A ten by to také nenechal jen tak. To co je mezi nima momentálně, a to že Suzuya není Suzuya, o tom nemá ani ponětí. Co ale ví je, že to musí vyřešit a tak plánuje vyrazit za Suzuyou. Jeho poslední stopu ale zná v přístavu. Nezbývá jí, než aby se vydala do starého přístavu a tam zjistila více. Tohle celé, se událo před několika měsíci. Když vyrazila k přístavu, brala to po hranici pouště a lesa, ale na dva týdny jí skolila horečka, při které sama málem přišla o život. Musela se postarat o sebe jen díky přírodě. Není lékař jen tak pro nic za nic. Přesto ji to ale trvalo, než byla schopna fungovat bez odpadnutí aspoň půl dne. Shinon dělala zatím co mohla, aby se postarala o její bezpečí. Cestují pomalu a z těžka. Všechno své vybavení si táhnou na zádech a každý den je čím dál tím delší, kvůli únavě a ponemocní slabosti. Cestu jim skřížilo ledové pohoří, které se táhne do dálky. Ani to jí na náladě nepřidalo. Alespoň neměli nouzy o vodu. Rozhodně neměla v plánu, tu horu překračovat. Museli jít okolo a tak se dostali až k pobřeží, kde se sem tam vyskytovala nějaká rybářská loď. Nikdo s ní nic ale nechtěl mít. Až když narazila na dvanáctý člun ze kterého vystupoval mladík, byl jí ochotný podat pár informací. Tak se skoro úplně dozvěděla, co se odehrálo ve starém přístavu.* To není dobré. *poví k Shinon, když se zase mladík vzdálí.* Pokud vím, měl by tam být Takashi a s ním možná i Kami. Co to povídal o tě osadě? *zeptá se Shinon.* Že je mezi lesním městem a přístavem. *odpoví jí a Fu přikývne.* Jasný. Tam budou vědět vše líp měli bychom se tam vydat. Jestli je ten přístav nakažený, jako že se nemoci po tomhle masakru hodně budou rozšiřovat, měli by se ti obyvatelé té osady mít taky na pozoru. *přemýšlí Fu nahlas a tak se vydají další den zase na cestu. Co by teď dala za jednu ze Suzuyovích chimér. Ale co už. Spíš doufá, že je ta Mantikora, co ji půjčil, v pořádku. Nechce se mi moct přibližovat k větším městům a tak se lesnímu městu vyhnula obloukem. Zjistit si přítomnost lidí po lese jim díky jejich nosu nedělalo problém a tak když nechtěly, tak na nikoho nenarazili. Po pár dnech dorazili k osadě, která měla být pár hodin od přístavu. Nevítali jí tam zrovna nadšeně a rozhodně neměli chuť s ní začít mluvit. Ozbrojená stráž, sestavena z domobrany jí šla naproti, když se přibližovala. Šest členů domobrany s dlouhými kopí a meči u pasu. Všech šest kopí mířilo na ní, ale nevěnovala jim moc pozornosti.* Chci informace. Můžete mě zavést za tím, kdo mi je dá, nebo vás pak jen překročíme a zajdeme si ho najít samy. Co vy na to? *zeptá se a na zem padne její batoh s vybavením. Jeden bez mrknutí oka vyrazí kopím proti ní, aby ji bodl do středu hrudníku. Fu se natočila krok stranou, chytila kopí za hrotem a švihnutím Kakuta, které rychle vytáhla, kopí přesekla. Kakutō pak zase vrátí a useknutý kus hodí za sebe.* Zkusíme to ještě jednou? Ahoj, chtěla bych informace. *poví jenom a postaví se zpět na své místo. Muž couvl do řady ke svým kolegům. Nakonec všichni přikývli a stáhli kopí. Fu si nahodila batoh a s Shinon v závěsu, vyrazila za nimi. Vstoupili do osady, kolem které byla vytvořena menší palisáda. Překvapivě bylo po ulicích čistí. Většina zdejších lidí mizela z ulic do domů, když procházela, ale nijak to neřešila. Někteří, kteří očividně fingovali jako stráž, zůstávalo venku a drželi své zbraně pevně, když procházela. Nikoho z nich si nevšímala, pro ni nepředstavovali hrozbu. Odvedli jí až k domu starosty, který ji pozval do své pracovny. Zbraně musela ale nechat mimo, což ji nevadilo. Jen je upozornila, že tam bude všechno, až se vrátí.* Přeji hezký den, omlouvám se za vyrušení, které jsem způsobila. *začne Fu a podívá se potom na Shinon.* Zdravím. *Shinon také pozdraví jedním slovem. To starostu trochu zamrazí, ale po tom všem ho už nic nepřekvapí. Nevypadá, že je nějak zkušený. Věkem se může blížit k pětatřiceti. Vysoké tělo a očividně cvičí každý den. Černé vlasy krátce střižené a oblečený no lepší modročervené róby, která by k jeho pozici pasovala.* Po cestě sem jsme nasbírali několik kousků informací a řekli mi o tomto místě, kde by těch informací mohlo být více. Chci se zeptat na přístav a na přítele, který ho vede. Nebo spíše vedl, podle všeho. *vysloví svoji žádost a posadí se na židli, kterou jí nabídl.* Moc vám toho nepovím. Samy nevíme. Co víme jistě ještě je to, že jakási Mito celý přístav nakazila smrtelnými nemocemi. Řád toho pak nechal obklíčit a vytvořili pásmo, skrz které nikdo nesměl. Mi jsme jim tam posílali zásoby. Skrz barikádu pustili nás povoz s koněm, ale bez jezdce. Toho by už zpět nepustili. K čemu vám ta informace je? *zeptá se jí po chvíli.* Hledám svého přítele. Vím na tuty, že tam měl být. Možná jich bylo víc. *Odpoví, i když netuší, kdo přesně tam byl.* Tak to hádám správně, že nejste z tohoto světa? *poznamená spíš, než že by se ptal.* Nakonec ten přístav nechali vyhladit. Nikdo tam nepřežil. Horší bylo, že to nechali udělat ty, co byli ještě zdravý včetně vůdce přístavu Sajiho. Bývalí král pirátů se na to jen díval, když ty přeživší, které nechal odzbrojit pak jen po cestě nechal zabít. Pokud nezemřel vůdce s tou ženou v přístavu, buďto je odvedli, nebo zabili někde jinde. *dokončí svoje vyprávění. Fu to chvíli zpracovává než usoudí, že ta žena je Kami a že ten král pirátů je Suzuya. Tím si byla jistá bez přemýšlení, ale u Kami zas tolik ne. Nejvíc jí ale zaskočilo to, že zrovna Suzuya by chtěl jen tak zabít Takashiho.* No, děkuji vám. Nejsou to zrovna potěšující informace, ale informace to jsou. *vstane a hodí mu na stůl vak s penězi.* Použijte je, jak uznáte za vhodné. *poví a pak se otočí a vyjde z místnosti. Sama si jde zjistit, jak je to doopravdy přesně. Vezme si své věci a odejde z osady směrem k přístavu. Přibližně v polovině cesty nasadí sobě i Shinon dýchací masku. Pokud bude něco ve vzduchu, aspoň tomu ubrání. Od přístavu je dělí ještě půl hodiny, když si to nakonec rozmyslí.* Shinon, uděláme to jinak. Přístav je očividně mrtvý a tak nemá cenu tam chodit a riskovat. Zamíříme do hlavního města. Co ty na to? *zeptá se jí a Shinon jen přikývne. S maskou nemůže mluvit ani štěkat. Tím směrem svoji cesty stočí a zamíří rovnou na cestu, která vede kolem pohoří. Tou se dostanou do města trhů a odtamtud by zamíří k hlavnímu městu řádu.*
---: ---
Fu_: Hitane? Mushi? *volá a rozhlíží se kolem. V tom davu lidí je těžké, aby zahlédla může, kteří žijí u stařenky. Vyrazili společně dnes ven, ale už dávno ne na lov. Tam přestala chodit. Nebo aspoň se to tak zdálo. Chodila s Shinon cestou přes rouru, která vedla mimo město. Přestala úplně chodit přes bránu a už dvakrát se neukázala na kontrole, kam dřív chodila, protože to bylo bezpečnější. Začala se více skrývat a už neukazuje lidem svoji tvář. S Shinon se nastěhovaly k Yoroiovi, který je v nejhorších chvílích ukrývá pod svým obchodem. Mezi ním a Fu vzniklo silné pouto. Oba jsou teď schopní za toho druhého položit život. Dokonce jí i požádal o ruku, ale Fu to prozatím odmítla. Vzal to hrdě, ale pořád si Fu myslí, že ho to mrzí. Shinon teď čeká na svém stanovišti, který jí večer předtím určila Fu.*-* Shinon, vzpomínáš na místo, kde jsme se poprvé setkali v tomhle městě? Tam se zítra schováš. Počkáš na signál a pak vyrazíš. Je možné, že po tobě budou střílet. Proto budeš mít to brnění. *poví jí u světla ze svíčky, která stojí uprostřed mapy položené na stole. Kolem stojí Fu, Yoroi, Hitan, Mushi a Shinon. Všichni tihle už ví, kdo doopravdy Fu s Shinon jsou a i to, že Shinon mluví.* Víme, že ta roura už je hlídaná. Takže tam tudy se už nikdy nebude pohybovat. Musíš běžet tryskem. Na zpáteční cestě neriskuj a běž klidně po svých. *vysvětlí jí její úkol.* Dobrá. *přikývne Shinon a jde si lehnout do kouta. Hitan a Mushi si ještě zvykají na jejich pravé identity, ale jde jim to dobře.* Všechno musí proběhnout hladce. I menší chyba může stát dost životů. *dodá Fu po tom, co jim všem vysvětlila svůj plán.* Když to dobře dopadne, může se pak na městě jednat. Pokud se něco dostane ven, někdo z generálů se může začít zajímat a to pak nebude sranda. Jděte se vyspat. Ráno to rozjedeme. *pošle Hitana a Mushiho domů. Zůstanou tam už jen oni tři.* "Yoroi." Proč to vlastně děláš? K čemu ti je, že tu děláš vzpoury? *zeptá se jí Yoroi, zatímco si sedá na postel.* Nikdo jiný to doposud neudělal. *odpoví prostě a sama si jde lehnout.*-*Lidé se kolem ní valí, že ztrácí přehled. Ještě se ani nedostala blíž k Shinon, aby ji mohla dát signál. Ta stále čeká dosti nervózní. Fu se protlačí davem ke stěně domu. Začne na něj šplhat přes okna a výklenky, aby se dostala na střechu. U pasu má svoji Kakutō, nějaké vrhací nože a na zádech kuši, kterou si vzala u Yoroie v krámě. Zalehne na roh střechy a zamíří. Vypuštěný šíp se zarazí do stěny několik metrů od Shinon. Ta na nic nečeká a vyrazí vpřed. Současně v tu samou chvíli dala signál prasatkem Yoroiovi, který zařídil menší explozi. Ta se ozvala v místě, kde je vstup do roury a ven mimo město. Zahynuli tam všichni čtyři, kteří ten vstup hlídali v přestrojení. Hlídka od brány se vydala tím směrem. Shinon bez ztráty bodů proběhla branou a míří daleko k lesům. Se svým brněním se už částečně sžila a tak nemá problém utíkat tak rychle, jak jen dokáže. Fu sleduje její brnění v dálce jak mizí ve vysoké trávě.* Hodně štěstí. *řekne jí a pak kouká do davu, který se začal hemžit rychleji po výbuchu. Ani tak ale nevidí ty dva, kteří tam měli být. Z centra města se řítí jednotky vojáků.* Najdete je! Pochytejte rebely! Všichni budou ještě dneska večer vyset! Je vám to jasné!? *rozezní se velitel, který přijel na koni v čele svých mužů.* Ano. *ozve se zbořen a všichni vojáci se hrnou do různých směrů, aby našli ty, kteří za tím stojí. Fu se přesune na střeše a zase zalehne. Vloží do kuse další šíp a zamíří. Čtyři vojáci se na koních prodírají davem, aby se dostali k bráně a mohli vyrazit nahlásit útok v hlavním městě chaosu. Jak Fu počítala, někoho přeci jen poslali informovat Generáli. Proto poslala Shinon pro Mantikoru. Ty dvě je mají společné zastavit. Vypuštěný šíp z kuše našel svůj cíl. Zaryl se veliteli jednotek přímo do prsou. Ten překvapeně zírá na jeho konec a pak padne z koně mrtví. Ostatní vojáci se rozhlíží, co se mohlo stát a odkud šíp vyšel. Fu si trochu couvla, aby nebyla vidět a s úsměvem se dívá na druhou stranu ulice na barák. Potom ji ale úsměv zmizí. Na střeše druhého domu stojí ten samý muž, kterého viděla předtím, když pronásledovali s Shinon zloděje z trhu. Je na něm jasně vidět, že si dívá na ní a pak zmizí. I kdyby byla ulice prázdná, než by slezská a doběhla tam, už by ho nechytla. Nezbývá jí nic než slézt po druhé straně domu a vydat se do ulice. Kuši si pověsila na záda pod plášť s katanou se pustí do vojáků, kteří ji jsou nejblíž. Dva ze zadu zabije šípem z kuše, které do nich jen vrazí další dva pak sekem katany přes krk. Vojáci chytili pár občanů, které považovali za rebely, ale nezabili je. Jak řekl velitel, mají večer vyset. Vyběhne proti nim a brání se před jejich meči a kopí. Už nemá tělo co dříve a rychleji se vyčerpává. Těch šest ale, co je hlídali porazí a nechá je ležet na ulici, zatímco občany osvobodí. Nalezne ale jednoho mrtvého. Zjišťuje od okolních lidí, kdo to je a jestli má rodinu. Až na jednoho ho nikdo nezná a ten tvrdí, že žije už dlouho sám. Počká až se pozornost zase přesune jinam a kuši nechá v rukou mrtvého muže. Tím střelba padne na něj a budou to brát jako vyřízené za zabití velitele. Snad. Pak se odebere do místa, kde čekala Shinon. U brány hlidkuje dalších pět vojáků, kteří stojí celém do města a sledují každého, kdo by se jen k bráně přiblížil. Rozhodně za sebou nevidí Shinon, která se vrací a už vůbec ne Mantikoru, která se na ně snese z nebe. Tlapami dopadne na dva vojáky a srazí je pod sebe. Drápy se jim zaryje do zad a probodne plíce. Ocasem pak švihne po dalším, kterému protrhne hrdlo. Na to Fu vyběhne a vrátí katanu do zad nejblíž k ní, který se teď otočil k ní zády. Shinon skočí po posledním a zaútočí rovnou na krk, který mu taky rozerve.* Výborně. Co ti čtyři? *zeptá se jich Fu.* Mrtví i s koňmi a všichni schování. Možná je sežerou ti psi. *odpoví Shinon.* Dobrá. Schovej se u nich na nějakou dobu. Ty se zase schovej. Tenhle vzduch není pro tebe moc dobrý. Ani pro nás to není zrovna skvělé, ale nějak to tu zvládáme. *poví k Mantikoře, která se zase zvedne a odletí pryč. Shinon odběhne k psům a Fu zmizí zase v davu. Vrátí se ke stařence a tam zjistí, že se ti dva vrátili v pořádku. Zvládli porazit pár vojáků a pak se schovat a vrátit domů.* Dobře. Takže to nakonec dopadlo podle plánu. Nečekali, že by se něco takového mohlo stát a nebyli obezřetní. Teď už to nebude sranda. *poví Fu. Vyběhne do podkrovního pokoje, kde si zabalí už všechno co tam má a pak se vrátí k Yoroiovi, který splnil svůj úkol s výbuchem a také se vrátil domů.*
---: ---
Fu_: *přes strop se přesouvá pavouk. Jeho pohyb způsobí, že jí na obličej dopadne pár snítek prachu. Fouknutím k čelu je odstraní. Otočí hlavu do prava a podívá se na Yoroie. Před necelým měsícem od něj dostala svoji objednávku a podařila se mu velmi dobře. Zaujal jí i jako muž všeobecně. Teď už zlehka oddychuje po noční šichtě, kterou na něj Fu naložila po svém několika létem půstu. Zase to pro ni byl ale ten nejlepší sex, jakej zažila od doby před dvaceti lety, co se jednou vyspala se Suzuyou. Venku začíná svítat. Celou noc nemohla spát. Vstane a začne se pomalu oblékat. V tomhle světě, v tomhle městě má jen jedno slušné oblečení. Vlastně krom oblečení, ve kterém přišla a toho, co si nechala udělat od Yoroie, nemá nic. Oblékne si právě ten outfit, který jí udělal. odkaz » Ještě skloní a políbí ho, než se vydá předními dveřmi ven. Zamkne za sebou a klíč si schová do výstřihu. Je přibližně šest hodin dneska by měla jít zase na lov, aby přitáhla nějaké maso na trh. Začal s ní chodit i Muschi, aby toho nanosila více. Čím více masa, tím více spokojených lidí. Tím ale musela omezit cesty ven s Shinon. Nemůže si dovolit, aby před ní promluvil. Tak to střídá, jednou s ní a jednou s ním. Teď má jít s Shinon. Blíží se tak k domu, kde je Shinon v podkroví zavřená.* Ahoj zlatíčko. *pozdraví jí, když vstoupí do pokoje.* Tak co, půjdeme? *zeptá se. Shinon přikývne. Vezme pytle a batoh a vydají se z pokoje ven. Míří zrovna k trhu, když tam už den ožil. První stánkaři a obchodníci nabízí svoje zboží zákazníkům. Těch se tam hromadí tolik, aby na ně něco ještě zbylo. Moc toho každý obchodník nemá a zaspat na ranní trh znamená, také nic nemít. Je tam i stařenka, u které bydlí. Pozdraví se pohledem, když ji zahlédne několik metrů od sebe. Náhle se ale stařenka zamračí a začne nadávat.*"Stařenka." Ty prevíte, koukej to pustit. *otočí se na muže, který se jí pokusil strhnout tašku z ramene. Je mu přibližně dvacet let a vypadá vysportovaně. Ne nijak silně, ale spíše atleticky.* Mayi, jdeme. *poví k Shinon a vyrazí přes dav k stařence. Shinon běží vedle ní a štěkotem rozhání dav. Dostanou se tak ke stařence, než kdyby se jím museli prodírat. Když proběhnou kolem stařenky, obě závětří. Dostanou tak pach může, který jí strhl tašku. Ve stejnou chvíli se ožene několik dalších lidí po trhu. Zlodějů je tak více, než se zdálo. Jejich cíl vběhne do jedné z bočních ulic a přidá do kroku. Fu s Shinon to zarazí. Nabral opravdu tempo.* No tak Mayi, musíme ho dostat. *vyběhnou z trhu a běží za ním do ulice. Tam se na křižovatce zastaví.* Co to je? Kudy? *podívá se na Shinon. Jeho stopa se rozděluje totiž do tří směrů.* Netuším. Nechápu. *pošeptá Shinon. Nikdo kolem není, tak si to troufne.* Do háje. Jdu tudy, ty jdi tudy. *ukáže jí pravý směr a pak se vydá doleva. Shinon vyběhne v právo. Jdou stále po stopě, ale když dorazí na další křižovatku, pach se opět rozděluje do tří směrů.* To si dělá srandu. *zanadavá Fu a rozhlíží se. Koukne se zpět, kde se na své křižovatce rozhlíží Shinon a podívá se na ní také. Fu ukáže nahoru a rozeběhne se proti domu. Kvůli nemožnosti chakry, musí použít jen sílu. Shinon zase pozornost, všechny svaly na rovnováhu a rozhodnost, co jí udrží. Přeskakuje přes balkony a výstupky po domech, aby se dostala na střechu. Fu to bere po okapu a ručkuje vzhůru. Dostanou se na střechu přibližně ve stejnou chvíli. Vyběhnou obě kupředu a běží si po boku. Jen několik desítek metrů od sebe. Přeskakují střechy a s každým dalším domem se přibližují k sobě, až nakonec běží bok po boku. Tam hledí dolů před sebe.* Myslela jsem si to. Jsou mazání. Je jich víc a páchnou stejně. Vždycky se rozdělili, oběhli dům kolem dokola a běželi dál. Tím že si tu byla taky, mysleli si, že tím zmatku tvůj nos. Jenže nepočítali asi s tím, že obě máme dobrý čich a hlavně nejsme úplně pitomé. *řekne Fu. Před nimi se tyčí jiné náměstí, ve kterém se snaží schovat v davu a proplétají se jím na druhou stranu.* Nadběhnem jim. *řekne Fu nakonec a po střeše vyrazí vlevo. Když se dostanou na roh náměstí, přeskočí na budovu vpravo a pokračují. Tady to je složitější, protože budova tam je vyšší. Musí se opět vyškrábat po terasách a různých výklencích. Dost se na tom zdrží. Když se dostanou k dalšímu rohu, cíle se spojí zase a vyběhnou do ulice u náměstí.* Tohle je bezcílný. Na takový běh nemá momentálně moje tělo výdrž. *poví Fu. Je na ní znát, že ji absence chakry ve spojení s jejím věkem dává zabrat.* Nadběhneš jim, aby se museli vydat támhle. *poví Fu a ukáže doleva k vysoké budově. Koukne se na Shinon a její periferní pohled dopadne na náměstí. Podívá se tam. Od kašny je pozoruje nějaký muž. Je jí jasné, že se dívá na ní, protože se otočil k ulici, kam vběhli ti zloději a pak se podíval na budovu, na kterou ukazuje. Hned na to, se zase vrátil pohledem na ní. Jakmile Shinon vyrazí, vydá se do té ulice. Fu si nemyslí, že je to někdo, kdo patří k těm zlodějům. Má pocit, že přikývl a že ji bude chtít pomoct. Možná si to nalhává, ale jestli je to tak, Shinon bude aspoň víc v pohodě. Sama se pak vydá k budově, kterou zmínila. V ulicích od náměstí už není tolik lidí a tak rychle sleze ze střechy dolů a pokračuje. Jakmile dorazí k budově, zastaví se.* Jak bych asi teď vypadala, kdybych vypadala na tolik, kolik mi je doopravdy. *řekne si a opře se o zeď. Snaží se nabrat nějakou sílu a hlavně popadnout dech. Náhle zaslechne štěkot a klení. "Dobrá, tak pojď zlato." Projde jí hlavou a začne šplhat na budovu. Schová se na jedné terase a čeká. Ani neví, co vůbec bude chtít dělat. Má u sebe několik vrhacích nožů a katanu. Zabije je? Co z toho bude mít. Když je zmlátí, třeba se poučí. Ze tmy uličky se vynoří 9 postav, které běží rovnou k domu. Za nimi se ozývá štěkot a po střeše domu se pohybuje ta osoba, která na ní koukala na náměstí. Postaví se a vytáhne katanu.* Nemáte kam utéct. Vzdejte se a odevzdejte všechno, co jste ukradli. *křičí na ně. Musí, protože jsou dost daleko ještě. Místo odpovědi se jí ale dostane šípu, který proletí kolem ní a odrazí se od pevné zdi za ní. Vyšel od muže, který se zastavil, aby mohl zamířit. "Škoda, takže zabít." Vzdychne si Fu." Koukne vzhůru. Muž na střeše se zastavil​ a dívá se pod sebe na zem. Ze tmy za nimi vybíhá Shinon. Muž se otočí a střílí po ní. Skokem do strany se letícímu šípu vyhne. Fu už ale seskakuje ze svého místa na zem. Kotoulem zpomalí a vyrazí s katanou vpřed. Na chvíli s odpočinula, aby se mohla s nimi pustí do křížku. Zloději mají jen o něco delší nože a všichni je teď vytáhli. Fu se s nimi pustí do boje a z druhé strany na ně doráží ještě Shinon. Po chvilce zaslechne svist a k zemi padne zloděj, který předtím střílel z luku. Z hrudníku mu trčí šíp. Fu se jen rychle koukne nahoru, odkud střílí muž a zase se soustředí pohledem na své soupeře. Jednoho po druhém sráží k zemi bez lítosti. Shinon jí je rozptyluje a tak jsou do pěti minut všichni mrtví. Fu švihem katany odstraní z ní krev a zasune jí do pouzdra. Koukne vzhůru, ale muž je už pryč. "Kdo to sakra byl?" zeptá se sebe sama.* V těch ulicích mi někdo pomáhal, nahnat je sem. *poví nahle Shinon a vytrhne tak Fu z tranzu.* Myslela jsem si to. Viděla jsem ho už na náměstí, ale nikoho mi nepřipomíná. Dneska asi na lov prdím už. Jsem vyřízená. *poví Fu. Posbírá jejich nakradené věci a prohledá je pořádně, zda nenajde něco důležitého. Pak se odeberou zpátky na trh, kde čeká stařenka i s dalšími okradenými. Rozdá jim jejich věci a omluví se všem, že dnes maso nebude. Pak se s Shinon vydají domů, kde se jde vykoupat a pak rovnou spát.*
---: ---
Fu_: Ano, mám. *řekne s úsměvem zákazníkovi. Sedí opět na bedně před menším stolkem, na kterém porcuje maso, které ulovila. Měla štěstí. Když se přiblížil den její další kontroly, Jūryō byl nemocný a směnu měl ten samý voják, kterému každý svůj průchod na lov dává kus masa. Díky tomu se jí povedlo získat propustku další, dokonce na dva měsíce. Sice tam měl další dva, kteří se netvářili nadšeně a taky od nich něco uštědřila, ale prošla. To potřebovala. Nemusí se zatím starat o menší pozdvižení, které plánovala. Už má měsíc za sebou a našetřila si nějakej ten peníz. Měla schované i pěkně kožešiny, které si vydělala ve svém podkrovním pokoji u stařenky a její rodiny. Shinon chodila s ní ven jen na lov, nebo se proběhnout. Na trh ale chodila sama. Před pár dny odnesla k plateníkovi svoje kožešiny a dala mu nějaké peníze navíc i, aby ji udělal nový oblek. Dost si dala záležet na vzhledu a nechala si vše udělat na přání. Některé části jí vymluvil a nabídl jí lepší řešení. Nechala ho tedy, aby ty části udělal podle sebe. Přeci jen se tomu věnuje a ví, co a jak. Dnešek byl den, kdy si pro to měla zajít. Jakmile prodala všechno maso, sebrala si věci a odešla domů. Nechala jako vždy na místě nějaký košík s jídlem navíc, pro který si pokaždé chodili ti nejchudší a brali si ho. Nálada se v části města hodně zlepšila. Lidé nevypadali už tak nemocně. Z masa se jim pozvedla i nálada, čímž se snížil počet rebelií mezi lidmi. To byl další z důvodů, proč u vojáků chaosu prošla lehčeji než předtím. Vidí v ní svého pomocníka, který jim ubral na pořádkových pracích. Jenže Fu si spíš lidí naklonila na svoji stranu. Počítá, že když se něco stane, bude mít krytí. Ale nemůže si tím být také na sto procent jistá. Odnese domu zboží, které dostala a peníze schová za obrazem v podkroví. Má tam takoví díru, kterou vystlala proti vlhkosti a může hromadit peníze.* Tak Mayi, jdu si pro nové oblečení, tak jsem zvědavá. *usměje se na ní. Mayi si jen lehce odštěkne. Sice prohodí pár slov mimo město, ale jinak je to pro ni také těžké. Radši se tak vyhýbá kontaktu s lidmi a když může, je venku u psů, se kterými může komunikovat psím způsobem.* Mám překvapení i pro tebe. Myslím, že budeš také nadšená. *dřepne si k ní a zaboří jí hlavu do chlupů na krku. Pak se zvedne a odejde. Když zadávala zakázku pro sebe, zadala jí i pro Shinon. Vyjde z domu a hodí si kapuci přes hlavu. Cesta jí trvá půl hodiny. Po cestě minula pár lidí, kteří se už pomalu plouží domů. Po desáté hodině se venku moc lidí nepohybuje. Vojáci si je často vybírají a kontrolují. Bylo osm když vyšla z domu. Lehce po půl deváté dorazí k plateníkovi. Zaklepe, protože má už zavřeno. Ten ji odemkne a nechá ji projít. V obchodě je už tma a tak není hned poznat, že ji tak vpustil. Rozhlédl se po okolí, jestli je někdo nesledoval a pak zavře.* "Yoroi-plateník" Zdravím vás, Shizuko. *pozdraví jí a vede jí rovnou do zadní části obchodu. Fu jde za ním. Nemá strach, že by ji něco udělal. Dala mu dost peněz a hlavně si jí i váží za to, co dělá pro lidi. Je to člověk, který má minimálně dva deset na výšku. Ramena široká na výšku devítiletého průměrného dítěte. Celé tělo je samý sval, že by mohl lámat stromy. I kdyby měla svoji chakru a sílu nemyslí si, že by ho zvládla porazit v síle. odkaz » * Tak jak to vypadá? *zeptá se ho, jakmile za ní zavře dveře. Yoroi odsune závěs a za ním se objeví figurína s jejím novým oblečením. odkaz » Fu si to prohlédne. Obejde to z obou stran a od shora dolů.* No nádhera, jste opravdu mistr ve svém oboru. *usměje se na něj a pochválí mu práci.* A to druhé? *Yoroi se také usměje.* "Yoroi" Musím říct, že jste mě tou žádostí překvapila, ale žádný problém. *poví a odsune stranou závěs stranou ještě jednou. Za ním je další figurína. Menší, ale také s novou zbrojí. odkaz » I u té je Fu u vytržení. "Shinon bude nadšená." řekne si. Přála si zbroj pro ni, která jí bude chránit před zásahem katanou či vystřeleným šípem. Taijutsu útoky a ninjutsu to neustojí, ale základ to zvládne. Je to z odlehčeného materiálu a dohromady to váží přes šest kilo. I tak je to akorát a Shinon to zvládne. Má dost síly na to. Chvíli jí asi bude trvat, než si zvykne, ale určitě si zvykne.* Báječné. Ani nevím, jak vám poděkovat. Tedy.. *Usměje se a vytáhne zbytek a další peníze navíc. V tomhle světě pro ni peníze nemají hodnotu. Má svoje doma v reálném světě. Tady je má na to, aby je prostě zase utratila.* "Yoroi" Měl bych na vás ještě jednu žádost. Pokud ji vyřídíte, tak nechci peníze. *poví a podívá se na ní.* Ať chcete cokoliv, peníze si vezmete. Ty máte za tyto díla. A přijímám. *poví. Yoroi se otočí pro mapu a položí jí na stůl.* "Yoroi." Nevím, jak se orientujete, ale pro jistotu. Mi jsme tady. A zde je místo, kam bych vás chtěl poslat. *poví a ukazuje na mapě dva body. Ten druhý je dost vzdálený od toho, kde zrovna jsou.* Zde dělá můj učedník. Před pár lety utekl i s několika mými výrobky. Prodal je za své a naláká si lidi z tamnějším strany. Začal pak vyrábět šunty, protože mu to nešlo už v učení. Tvrdí ale, že výrobky tam dováží ode mně a bere peníze. Lidé pak chodí sem a nadávají mě. Už mi došla trpělivost, ale já mu nic udělat nemohu. Jsem v podmínce a musím se chvíli držet stranou. *Vysvětlí jí svůj problém. Fu si ho poslechne a kouká.* To není problém. Má žít či ne? *zeptá se rovnou. Yoroi se na ní překvapeně podívá. Nečekal od ní takovou rychlou odpověď.* "Yoroi." Jestli to berete takhle rychle, tak nemusí přežít. Chcete mapu? *zeptá se jí, když Fu zamíří k zadnímu východu.* Ne, už to mám v hlavě. *poví. Nechá si otevřít dveře a zmizí v šeru města. Yoroi se znova rozhlédne a zavře dveře na dost masivní zámek, který si sám vyrobil. Jen výbuch by ho dokázal prorazit. Fu se během přesouvá přes město. Využívá temných ulic a nakonec potrubí, které se táhne pár metrů nad zemí. Po něm běží a zkrátí si cestu od dost minut. I tak jí cesta zabere přes půl hodiny. Z dvaceti metrů sleduje obchod, kde se nachází její cíl. Hodí si přes hlavu kapuci a vydá se na cestu. odkaz » Vejde do obchodu. Mladík vzhlédne od pultu.*"Mladík" Dobrý večer, čím vám posloužím? Mistr Yoroi vyrábí jen ty nejlepší věci. *poví jí s úsměvem a rozpřáhne ruce, aby ukázal na zboží v obchodě. Fu se na to nepodívá. Zírá jen na něj z pod kapuce, pod kterou je tma a svítí jí bělmo oči.* Ano, já vím. Také vás pozdravuje. *řekne za chůze k pultu a tasí z pod pláště katanu. Mladík nestihl zareagovat ani na to, co řekla. Jen se mu v očích objevil šok a už padl s napůl useknutou hlavou k zemi. Fu švihne katanou do strany, aby odstranila krev z katany a zasune jí do pouzdra. Vybere z pokladny peníze, aby mohla i odškodnit Yoroie. Vyndá klíč že zámku a z venku zamkne. Pak hodí klíč do kanálu a stejnou cestou se vrací k plateníkovi. Už je tma a chvíle před desátou, když k němu dorazí. Zaťuka lehce na zadní dveře. Zevnitř se ozve odemykání těžkých zámků. Pak otevře dveře a proklouzne dovnitř.* Splněno. Zde jsou i peníze, ke kterým podvodem přišel. *poví a položí mu váček na stůl. Yoroi se s překvapením na ní podívá, jak v klidu to zvládla.*"Yoroi." Přijde mi, že nejste odsud. *poví trochu s podezřením.* Nejsem. To nic nemění na tom, že vím co se sluší a patří. *řekne a začne se svlékat. Sundá si všechno až na spodní prádlo. Sice je jí už něco přes čtyřicet, ale na svém těle vždy pracovala. "Sakra. Musím se stejně brzo vrátit na pár týdnů, abych stáhla roky" řekne si. Pak si začne na sebe nasazovat oblek, který jí vyrobil.* Mohl byste mi pomoci? *zeptá se ho. Ještě se mu nestalo, aby se před ním jen tak někdo svlékl. Přesto ji rád pomůže, protože má aspoň tak možnost, se jí dotknout.*"Yoroi." Já si myslím, že nejste ani z této země. Pokud ale vám jde o stejné cíle jako mě, tak jsem spokojený. Nesouhlasím s řádem ani chaosem. *řekne a během toho, co jí zapíná popruhy se dotýká každého volného místa nahé kůže, na které naráží. Fu mu pak s úsměvem přejede volnou rukou po svalech na hrudi.* Ani u nás jsem nenarazila na člověka s takovou postavou. *poví a když ji dozapne, tak se o něj opře. Dneska ho vidí podruhé, ale už si k němu vypěstovala jistou náklonost. Nechtěla se k nikomu na zdejším světě poutat, ale tohle je opravdu chlap. Ne jako ty slámy, se kterými doposud byla. I boule, která se mu vytvořila na kalhotech jí těší. Dneska k ničemu nedojde, to ale neznamená, že tomu bude v budoucnu jinak. Nastane se mu rukou na krk a přitáhne si ho níž. Nebrání se a tak ho políbí.* Dneska se nevidíme naposledy. *oznámí mu, když se od něj odtáhne a vydá se k brnění Shinon. Strčí ho do batohu a k němu i svoje oblečení. Vezme si jen plášť, který si přehodí přes sebe a nasadí kapuci. Nechá si otevřít a ještě políbit, než zmizí ve tmě. Musí se po cestě vyhnout několika hlídkám než dorazí domů. Tam už všichni spí a tak se vytratí do podkrovního pokoje. Shinon se posadí a ňufne na pozdrav.* Ahoj zlato. *pozdraví jí. Sundá plášť a vytáhne z pytle její zbroj. Ta se na to dívá se zamyšlením a očichává to. Pak vzhledné a tázavě se na ní podívá.* Pro tvoji ochranu. *Vysvětlí Fu a nasadí jí ho. Kam může, tam se Shinon podívá.* Sluší ti a věřím, že ti i pomůže. Aspoň tady. *Řekne a pak jí ho zase sundá a schová. I sebe svlékne a uloží se do postele. Pak se dívá do stropu a přemýšlí nad Yoroiem, než usne.*
---: ---
Fu_: *přibližně dva týdny se udržovali v jedné z postranních ulic. Udělali si docela krytý koutek, kam moc lidí nechodilo. Každý den se Shinon vracela k rouře a skrz ní chodila ven. Tam lovila drobnější ptactvo, které jim stačilo, aby aspoň něco snědli. S vodou to bylo horší, ale Fu vytvořila ze dvou plastových lahví vědra, která jim stačili na příděly na den. Připevnila je vždy na hřbet Shinon. Měli udělanou zpětnou klapku, která bránila ve vylití veškeré vody. Pro ni musela Shinon dál od města, aby nebyla znečištěná městem. Snažila se vždy ulovit i něco navíc pro toulavé psy a pomáhala udržet se naživu i jim. Po pár dnech ti dva, kteří ji vedli do města chodili s ní, aby se to naučili sami. Po pár dnech už Shinon nepotřebovali. Shinon se tak mohla starat jen o Fu. Ta zvládla po těch dvou týdnech už zase normálního pohybu. Svůj kutloch nechali tak jak je a vyšli hledat něco nového. Z měsíce, který měla jí mnoho nezbylo.* Tak, sejdeme se venku. Musíme jít něco ulovit, aby nepadlo podezření. Ti u brány mě musí vidět dělat to, proč tu jsem. *řekne Shinon. Ta přikývne a stejnou trasou se zase odebere z města. Fu pomalu dojde k bráně, kde ukáže svoji propustku, aby se prokázala, že jde ven a zase se vrátí. U brány momentálně nebyli ti, kteří předtím byli s ní, takže někoho zase terorizují. Sejdou se s Shinon několik stovek metrů od města.* Dobře, kam chodíš lovit? *zeptá se jí.* Támhle na polích. Ale nic většího než ptactvo tam neseženeme. *poví Shinon. Fu se rozhlédne.* Dobrá, jdeme tedy do lesů. *rozhodne a zamíří tam. Když jsou dost daleko, zapíská na Mantikoru. Ta se během minuty objeví.* Nazdárek, takže žiješ, to jsem ráda. *poví Fu.* Tak jo, pomůžeš nám něco velkého ulovit? *zeptá se jí. Mantikora se prostě sebere a zvedne ze země. Letí rovnou do lesů. Fu se podívá na Shinon.* Že by až takhle snadno? *zeptá se jí. Vydají se v klidu za Mantikorou, ta se ale do pěti minut vrátí a položí před ně dva větší tvory, podobné jelenům. Zřejmě si je už sama ulovila, než zapískala.* No šikula. Toho jednoho si vem, tolik bychom toho nepobraly. *řekne Mantikoře. Ta se nenechá přemlouvat a popadne jednoho.* Zase se schovej. My se vrátíme zase do města. *poví a vytáhne nůž. S ním se pustí do porcování jelena. Vytáhne z batohu několik pytlů. Tím že tam nemá už kožešinu ledního vlka, je tam dost místa. Do pytlů postupně naporcuje co nejvíc masa z jelena. Rozděluje je na různé příděly a různé druhy, co se dají. Pak z něj stáhne i kůži a uřízne parohy.* Kde by se tu našla voda? *podívá se na Shinon. Ta zvedne hlavu a závětří.* Tudyma. *řekne a jde směrem k potoku. Fu s tím vším co nařezala a nabrala z jelena vyrazí za ní. Cítí, že se k mrtvole po chvíli naženou mrchožrouti a nechají tam jenom kostru.* Musím se vykoupat. *řekne Fu spíše sama sobě. Taky aspoň trochu vyprat oblečení. Nejdřív ale pořádně propláchne a pročistí kožešinu. Maso v pytlích prodělala kousek dál po proudu, aby jim neodpalavlo a aby na to nešla špína z ní a z té kůže, ale zároveň aby bylo v chladu. Když očistila kůži, sama se svlékla. Nahá se teď prohlíží a zkoumá svoje modřiny.* Musím říct, že jsem dostala slušně na prdel. *poví. I Shinon si ji prohlíží, ale nic neříká. Nemělo by to stejně smysl. Fu si nejdřív pořádně vypere veškeré prádlo, co měla na sobě. Jelikož svoje poslední věci vyhodila a zůstala jí jen jedna bunda v batohu, musí počkat, až to uschne. Proto to rozloží u břehu a nechá tam ležet bundu, na kterou si sedne až vyleze. Vyndá si mýdlo, aby se pořádně umyla. Taky to chce trochu té osobní hygieny. Mýdlem si namydlí nohy a nožem si je pak opatrně oholí. Nebere to nějak důkladně, ale tak, aby neměla zachvili tepláky. Stejně tak i podpaží a jen zběžně rozkrok. Nakonec ji z vody kouká jen hlava a prsa, jak se tam položí a nechá umývat proudem.* To jsem potřebovala. *po dlouhé době se jí vrátí na tvář úsměv.* Pojď, taky tě trochu zastřihnu, ať vypadáš zase dobře, zlato. *usměje se na Shinon. Ta přesně na tohle čekala. S radostí naskače do vody, až cáká všude kolem. Fu zase vezme nůž a opatrně ji začne stříhat. Nebere to úplně na krátko. Níže má dost ostré, takže to není problém. Jen to zabere dobrou třičtvrtě hodinku, než je vše hotovo.* No, a zase jsi nádherná. *poví a políbí jí na čumák.* Já vím. *Řekne Shinon s pobavením a olízne jí obličej.* Dobrá, je čas jít. *vyleze z vody a chvilku tam tak postává, než aspoň z větší části uschne. Oblékne si zase svoje oblečení a posbírá maso a kůži s parohy z jelena. Vše naloží do batohu.* No do hajzlu. Kde je ta síla, když ji potřebuji. *poví překvapeně. Naložila toho dost. Cesta jí trvá dvakrát tak dlouho, než šli tam. Shinon se zase oddělila a míří svojí cestou, zatímco Fu jde přes bránu. Tam zase ukáže průkazku.* "Voják." Ale, ale. Zásobování jo? A copak vezeš? *Fu sundá batoh a vytáhne z něj přibližně tři čtvrtě kila slušné flákoty z kýty. Podá mu to. Neviděla ho ještě, ale třeba ji to spíše projde.* "Voják." Pěkné. Tak až půjdeš příště, vem to zase přeze mě. Budu tu pozítří. *řekne a maso si schová do brašny.* Pomůžeš mi to hodit na záda? Je to dost těžký. *zeptá se vojáka. Ten ji hodí batoh na záda. Takové maso se ve městě nedá tak snadno sehnat. Natož takhle čerstvé, takže ji rozhodně nemá s tímhle problém ulehčit. Poděkuje mu pokývnutím a pokračuje. Sejde se s Shinon u jejich kutloch.* Dobrá, teď se vydáme najít trh. Pokusím se nám zajistit ubytování. *řekne a vydají se společně davem pryč. Začíná cítit únavu. Batoh je opravdu těžký. K jejímu štěstí je trh jen pár bloků od nich. Tam najde nejbližší bednu. Tam položí paroží na bednu a sedne si na zem na ní. Opře se o stěnu a rozhlédne.* Super, sud. Dovalíš ho prosím? *zeptá se Shinon a ukáže na něj. Shinon se vydá pro určený sud. Fu ho postaví a tři láhve že čtyř do něj vyprázdní. Sud je přibližně třiceti litrový. Nalije tam šest litrů vody a pak tam naskládá pytle s masem. Aspoň trochu chladu. Lidé si ji mezitím začali pomalu všímat. Po chvíli se u ní začne hromadit dav. Zjistili co tam má a každý to chce.* Netlačte se prosím. Nemám toho tolik pro všechny, ne dnes. Zítra tu budu ale zase. Nechci peníze. Chci výměnu. Pečivo, zeleninu, ovoce, koření. *Poví k lidem. Postupně se to prořídlo. Spousta se vydali koupit to, co chce Fu. Zůstalo tam pár těch, kteří to už u sebe měli.* Také hledám přístřešek pro mě a mou společnici. *poví Fu mezitím co rozděluje maso ještě na menší kusy a vyměňuje je za to, co po nich chtěla.* Kdo nabídne bydlení, bude mít maso pokaždé, když ho budu mít. *dodá ještě. Nabídnou se jí dva. Jeden úlisný chlap, kolem čtyřicítky, který vypadal, že ho zajímá jen její maso. Pak jedna starší paní, která vypadá, že si sama bere od úst a dává jiným. Tu si nakonec Fu vybere. Domluví se s ní, jakmile bude mít maso pryč, půjde s ní. To netrvalo tak dlouho. Během půl hodiny bylo maso pryč a měla tolik pečiva, ovoce se zeleninou a nějaké pytlíky s kořením, že to nemohla ani pobrat. Do batohu dala veškeré koření, pár bochníku chleba, jablka, cibuli, mrkev a petržel. I tahle zelenina vypadá, že nebude zrovna dvakrát zdravá, ale stále to jsou vitamíny. Sud a bednu nechá tam kde jsou. Vstane a vezme si i svoje paroží. Trh se pomalu vylidňuje. Kousek dál je v uličce schovaná přibližně desítka těch nejchudších z nejchudších. Fu na ně ukáže parohem. Pak jim kmitne k sobě a pak ukáže na zbytek košíku, které se jim tam nahromadil s výměnným zbožím.* Vezměte si to. *řekne a vydá se směrem, kterým jí určila stařenka. Setká se s ní na rohu trhu a vede jí k sobě domů. Je to snad hodina cesty. Tak musí ta stařenka chodit každý den, aby měla pro všechny, které má u sebe. Když k ní Fu s Shinon dorazily, zjistili, kolik jich tam je. Až se jí z toho udělalo špatně, jak tu s lidmi zacházejí. Jsou tam další tři dospělí a šest dětí. Ty hned zaujme Shinon. Tý děti nevadí a tak se nechá hladit. Lehne si jenom a děti se rozesadí si kolem ní.* Hlavně jí netahejte. *poví Fu k dětem s úsměvem. Pak jde za stařenkou do kuchyně. Na stůl pak rozloží veškeré jídlo co má u sebe. Maso si stařenka odnesla.* Tohle si dejte také do svých zásob. *řekne Fu. Stařenka se jen chytí stolu a zarazí.* "Stařenka." To.. to ale nejde. To jste dostala Vy za svoje maso. *řekne. Ti tři dospělí, kteří tam jsou se dívají s překvapením na Fu. Za celou dobu ještě nepromluvili. Muž, Hitan s jeho manželkou Favril a bratrem Mushim. Všech pět dětí je Hitana a Favril. Mushi přišel o ženu před svatbou. Nařkli jí, že se paktovala s odbojem, ačkoliv to nebylo nikdo prokázáno. Veškerá pouta s touto rodinou tajila a tak nikdo nikdy tyto lidi z toho nepodezíral. To vše se doví Fu ale až později. Teď se jen na stařenku usměje.* To je jenom bonus pro vás. Samozřejmě si budeme brát to, co s Maiy sníme. Ale i tak vám toho dost zbyde. To je ještě k tomu, že nás tu u sebe necháte. *schválně neřekla Shinonino právě jméno. Nechce riskovat. A svoje staré jméno si pamatuje dobře, takže s tím nemá problém.* "Hitan." Proč to všechno děláte? Co z toho máte? *zeptá se Hitan. Fu se k němu otočí.* Já? Momentálně střechu nad hlavou. Víc nepotřebuji. Samozřejmě tam je nějaký cíl, zatím ale sama ještě přesně nevím. Vím ale, že chci pomoct co nejvíce lidem. *poví Fu a otočí se z kuchyně. Vezme si svůj batoh a jde za Shinon.* Kam bychom se tedy mohli složit? *zeptá se ještě.* "Stařenka." O dvě patra výše je podkrovní místnost, jestli vám nebude vadit? *nabídne stařenka.* Nevadí, úplně ideální. *usměje se Fu.* Jinak, jsem Shizuka. *dodá ještě a vydají se do místnosti, kterou jim určila. Tam zavře a zamkne. Hned to proběhne celé, aby se ujistila, že tam nevede žádná jiná cesta, než ty dveře. Je tam jedna přes střešní okno, ale to je zabedněné. Uvolní se a sundá si plášť a odzbrojí se. Pak se v klidu posadí na postel a vedle rozloží kožešinu pro Shinon.* Tak Mayi, to je moje původní jméno. Úplně první. Tady bude pro tebe, němého psa. Souhlasíš? *Shinon lehce štěkne a rozvalí se na kožešinu od jelena. Fu se natáhne na postel a po chvíli zavře oči. Ještě než usne, tak si to všechno projde. Nemohlo to dopadnout lépe. Už jen sehnat nové oblečení. Pro to se ale rozhodne, až bude mít ještě nějaké peníze na víc než má teď. Usíná klidným spánkem, i když jen na půl, kdyby se něco dělo. Kakutō si položila vedle sebe na postel.*
---: ---
Fu_: *uběhlo mnoho hodin. Museli dokonce dvakrát zastavit, aby nabrali síly. Před nimi se objevuje černá obloha. Jak se blíží, má to Fu za bouři a chce přistát, aby je to přešlo. Jenže jak jsou stále blíž a blíž pozná podle pachu, že to je smog z továren hlavního města.* No tak to už jsme tady. *řekne Fu a navede Mantikoru k zemi. Pro všechny tři je ten zápach dost záhul, protože mají ten čich vylepšený. Fu se už dokázala vžít do toho, že se pohybuje ve vzduchu. Navíc to bude asi tím, že Sanbi je v nečinnosti a momentálně jí tolik neovlivňuje. Sesednou a rozhlédne se.* Bylo by pro vás asi lepší, abyste do města vůbec nechodili, jenže tobě to Shinon nařídit nemohu. Je to tvoje rozhodnutí. Mantikora ale není moje a tudíž, pokud by se jí tam něco stalo, jde to za mnou. Hlavně si myslím, že by tě asi jen tak rádi neuvítali. Bude proto lepší, když se budeš pohybovat v okolí a vůbec dovnitř nepolezeš. Možná spíš jen, když to bude fakt nutné a budu potřebovat rychle zmizet. Krajina kolem je ideální a můžeš se tu ukrývat a řádit. Je to jen na tobě. *poví k mantikoře. Ta na ní kouká svýma lvíma očima a Fu je jasné, že jí chápe.* No já jdu s tebou, s tím počítej. *poví Shinon.* Dobrá. Nevíme ale, jaká bude tady kontrola. V Hlavním městě to možná bude o dost přísnější, než v lesním. Zkus si proto najít nějakou stoku, nebo něco podobného, kudy by si nepozorovaně prošla. Já půjdu hlavním vstupem. Potřebuji zjistit, jak to tu chodí doopravdy. *poví a rozhlédne se.* Zůstaň pak někde schovaná. Najdeme se, ale bude to možná chvíli trvat. *poví a dřepne si k ní.* Hlavně buď opatrná a nemluv, ano? *zaboří jí hlavu do krku. Nerada by přišla i o ní. To už by nemusela ustát a tohle město by to stálo hodně životů, pokud by jí popadl amok. Vyndá ze svého batohu menší, který popruhy připne na Shinon. Dá jí do něj knihu s historií světa. Netuší, jak by se na to tvářili, pokud by to u ní našli. Také tam dá nože z batohu a přendá do jiného pytle trochu masa, které jim ještě zbývá. Zbytek hodí k mantikoře, která se o to postará a starý pytel už jen s vodou nechá ležet na zemi. Také tam vložila krystal, který dostala u brány na cestu zpět a svoje doklady.* Na to dej taky pozor. Jinak tu zkejsneme. Tak utíkej. Zatím se měj. *rozloučí se s ní a Fu se koukne na mantikoru.* Ty na sebe také dávej pozor a snaž se, aby tě nevidělo moc lidí. *poví a otočí se na patě. Pak se vydá k hlavnímu městu. Přistála dost daleko, takže přes tři čtvrtě hodiny jí trvá, než k městu vůbec dojde. Nakonec se ale přibližuje k davu lidí. Přehodí si přes hlavu kapuci pláště, který jí sahá až po kotníky a schovává pod ním Kakuto. Na zádech má svůj větší batoh, který je momentálně o dost věcí lehčí. Stále tam má ještě jeden svůj plášť a kůži z ledního vlka, kterého ulovili. O té si myslí, že bude mít i dost velkou cenu a může za ní buďto dostat nějakou informaci, peníze, či lehčí vstup do města, pokud by byl strážný trochu na tyhle věci. Přeci jenom kde se dá sehnat kvalitní kůže o rozměrech tři krát jeden a půl metrů. Z toho by se dalo udělat hodně věcí. Přimotá se do hloučku lidí, kteří postupně prochází bránou. Někteří projdou snadno, protože to jsou kupci či podobní, kteří už tam byli a byli víckrát prověření. Sem tam si někoho vzali stranou, a buďto se vrátili s ním, anebo bez něj. To dává Fu najevo, že kontrola neznámých bude dosti přísná. Pomalu se blíží na řadu, když jí někdo něčím tvrdým vezme přes záda. Naštěstí tam má ten batoh a ten utlumil náraz. Pod pláštěm uchopí Kakuto a čeká. Otočí se, když najde rovnováhu, aby viděla, kdo ji napadl. Stojí tam kolem ní šest ozbrojených lidí.* ''Vojáci'' No zdravíčko. Volali jsme na Vás a s Vámi to ani nehlo. Copak ukrýváte a kdo jste? *Fu si náhle uvědomila, že se celou dobu utápěla v myšlenkách a jen šla. Takhle si to sama možná dost podělala.* Omlouvám se, trochu jsem se nechala unést a nevěnovala jsem pozornost okolí. Co pro vás mohu udělat? *zeptá se jich nevinně. Všichni se lehce zasmějí.* ''Vojáci'' Tak paní se nám nechala unést... *začne jeden, když ho Fu přeruší.* Slečna, pokud mohu prosit. *poví s kouzelným úsměvem. Na jednom z vojáků je poznat, že ji ta informace zaujala. Fu jediná, kdo si toho všimla.* ''Voják'' Tak tedy slečna, dobře? Spíš se ale ptejte, co pro Vás můžeme udělat mi. Nevybavuji si, že bych Vás kdy viděl a já když jsem ještě nikoho neviděl, tak mu nevěřím. Ve špatných chvílích takové rovnou i zabíjím. Vy máte tu kliku, že dneska mám výjimečně dobrou náladu. Ale přesto půjdete s námi. Dáme vám pár otázek. *poví a táhne jí ještě s tím, co ho zaujala a dalším vojákem, který vypadá, že rád do lidí mlátí. Ve tváři má stále nenávistný pohled a stále si přeměřuje Fu pohledem. Ještě ji ale doběhne a sáhne pod plášť. Nebude to žádný zelenáč, když věděl, kam přesně sáhnout a vytáhne jí Kakuto od pasu i s pouzdrem.* ''Voják'' Toto vám pohlídám, slečno. *dodá poslední slovo s ironií v hlase. Fu tuší, že jen tak ho zase zpět nedostane. Teď je ráda, že ji napadlo poslat Shinon jinou cestou. Odvedli jí do postranní budovy kousek od brány a hned do sklepů. Tam jí strčili a než sebou praštila na zem, ze zad jí stáhli za letu batoh. ''Profíci.'' pomyslí si Fu a sedne si ke stolku, který tam je. Je dost prožraný stářím a od myší. Židle také nevypadá jako z tohohle století a drží pohromadě asi jen silou vůle. Čí, to ale netuší. Rozhlédne se ještě. Po stěnách jsou dvě lampy, které vydávají tlumené světlo na místnost o rozměrech tři krát tři metry. V jednom koutě je kupka sena, kam si nejspíš lidé ve stavu podobném tomu Fu chodí lehnout, když už jsou unavení. Podle toho jak vypadá, ho dlouho nikdo nevyměňoval. Jelikož je ve sklepě, nejsou tu ani žádná okna. Na proti dveřím ve stěně koukají oka na řetězech, kam je nejspíš poutají. Kolem je dost tmavých fleků, které Fu dle pachu připisuje krvi. Celá ta díra smrdí po krvi. Fleky jsou dokonce i na stole, zemi, stěnách, senu a dokonce i na stropě. V celé místnosti se hromadí smrad, ze kterému se Fu dělá špatně díky tomu, že má citlivější nos. Jeho citlivost je mezi člověkem a zvířetem. Nikdy si nemyslela, že ucítí něco tak hrozného. Co je ale horší, s čím nepočítala, že v tom smradu bude takhle sedět několik hodin. Vojáci strčili její batoh na věšák vedle dveří a vrátili se ke své práci. Když už byla noc a nebylo potřeba tolik vojáků venku, uslyšela kroky na chodbě. Za celou dobu nespala. Neodhodlala se k tomu. Ve dveřích zarachotili klíče a objevil se voják, kterého předtím zaujala informace, že je slečna a ten druhý, který jí sebral Kakuto. Byli překvapeni, když ji nalezli tak, jako jí tam nechali. Ranař jí vytáhl ven za předloktí a vede jí do větší místnosti. Za celou dobu Fu nevydala ani hlásku. Sice se v ní mísí smíšené pocity, kde hlavní roly hraje strach, ale ten je spíše o Shinon než o ní. Otevřeli dveře do jiné místnosti, kde už čekal ten třetí, který předtím šel s nimi. Posadili jí do větší kamenné židle a připoutali jí nohy k podlaze. Batoh přistál i s její Kakuto na stole před třetím mužem. Ten ho otevřel a začal vytahovat na stůl jeho obsah.* ‘‘Voják‘‘ Takže plášť, oblečení, hrnek a plechová mísa, kus provazu a.. *vytáhl kůži, kterou tam má. A rozprostřel jí přes věci a dokonce přesahuje i přes hrany stolu.* To je ale pěkný kousek. Kdepak jsi k němu přišla? *Fu se na něj celou dobu dívá. Dala si trochu na čas s odpovědí a to jí zamrzelo. Už se nadechovala, jenže ty tři vteřiny, které mlčela, stačili k tomu, aby jí přistála pěstí od ranaře. Otočila hlavu prudce stranou, až jí zabolelo i za krkem. Okamžitě jí praskl ret a stéká jí krev k bradě. Chytne se za ní.* Na ledovém pohoří. *odpoví okamžitě, jakmile se zase narovná. Cítí, jak jí hoří tvář a dokonce jí ten ret i opuchl okamžitě. Na to si musí dát pozor. Už ví, kdo jí i před tím přetáhl před bránou.* Ledový vlk, že ano. Jak se ti ho povedlo dostat? *zeptá se a Fu odpoví okamžiě.* Moje zbraň. *poví a dál na něj kouká. Voják, který za celou dobu stál a ještě nepromluvil, přešel ke stolu a vytáhl Kakuto z pod kůže a pak ho vysunul i z pouzdra. Párkrát jím protočil a švihnul. Několikrát si h proměří a potěžká, než ho vrátí do pouzdra a zase položí na stůl.* ‘‘Mlaďas.‘‘ To by souhlasilo. Ta zbraň k tomu má předpoklady. *poví a koukne se letmo na Fu. Dokonce se v jeho obličeji míchá i smutek z toho, co se tu děje. Nejradši by jí pomohl a dostal jí pryč. Jenže je tu jako expert na zbraně a víc se vyjadřovat nemůže. Ranař je tu od toho, aby donutil lidi mluvit a ten třetí mluví. Takhle si je Fu zaškatulkovala a rozhodla se věnovat tomu, co mluví. Mladého si zatím vůbec nevšímá a ranaře ignoruje. Když jí přistane, tak se holt stane. Předtím jí zaskočil. Teď už je bude čekat a tak na ně bude i reagovat.* ‘‘Voják.‘‘ A tu si sebrala kde? To vypadá ne velice cenný kousek. *zeptá se jí na Kakuto.* Koupila jsem ho na trhu. Nebo spíše vyměnila. *odpoví hned. Ranaře docela mrzí, že to Fu pochopila tak rychle a že jakmile neodpoví okamžitě, dostane ránu. Fu už otázky předvídá, takže to má jednodušší. Snaží se z ní dostat co nejvíc informací tak se bude ptát pomalu na všechno.* ‘‘Voják‘‘ A za copak? *pokračuje voják.* Jsem lovec. Celý život žiju v lesích a tak mám dost jasnou představu, kde se kdy bude objevovat jaká zvěř a podobně. Vyznám se v stopách a tak lovím to, co kdo potřebuje. Škodnou i vysokou na potravu. *odpoví Fu a přistane jí další rána. Netuší proč. Podívá se na vojáka s otázkou v očích.*‘‘Voják‘‘ Ptal jsem se za co, ne na tvůj životopis. K tomu se také dostaneme drahoušku. *řekne jí s úsměvem. Fu se zase narovná. Tentokrát jí roztrhl obočí. V tuhle chvíli je ráda za to, že nemá možnost používat chakru, protože by jí Sanbiho chakra začala léčit její zranění.* Za tu samou kůži, jaká leží před vámi. *napadne jí. Voják se podívá na Mlaďase, který opět přistoupí ke stolu. Zdá se, že se vyzná v obchodu i zbrojírenství.*‘‘Mlaďas‘‘ Ta kůže má dosti vysokou cenu. Dokonce vyšší, než ta zbraň, pane. Odpovídalo by to její výpovědi. *poví a zase zacouvá.*‘‘Voják‘‘ Dobrá. Budeme pokračovat menším obchodem. Já si nechám tu kůži a ty tak zachráníš tu svou. Máš mé slovo, že odsud odejdeš živá. Teď ale ještě záleží, jestli tě necháme projít do města, nebo ne. *poklepe si prstem na bradu a podívá se na ní.* Dobře, děkuji. *poví Fu. ‘‘To bylo sakra rychlé. Ještě nejsem ve městě a už jsem přišla o kůži.‘‘ řekne si. Takhle má alespoň malou jistotu, že přežije, pokud se dá jeho slovu věřit. Voják vstane a zvedne kůži ze stolu. Projde dveřmi za ním a o chvíli později se vrací zase zpět bez ní. Posadí se na svoje místo a opře se lokty o stůl a hlavu opře o pěsti.*‘‘ Voják‘‘ Tak, jak budeme pokračovat? Co kdyby si mi prozradila svoje jméno. Nikde nevidím tvé doklady, nebo něco podobného a tak mě to dosti zajímá. Pokud je pravda co si řekla předtím, že jsi většinu života v lesích, tak tam potřeba nejsou, to je pravda. Je to pravda? *koukne na ní s otázkou a ťukne jednou rukou do stolu. Ranař se přesunul na druhou stranu židle. To Fu zaznamenala přes pach. I to, že letí další rána. Těsně před dopadem cukla hlavou, takže náraz nebyl takový, jako předtím. Stejně jí ale zase roztrhl ret na druhé straně.* Ano je. Jmenuji se Shizuka. *odpoví potom, co se zase narovná a podívá se na něj.*‘‘Voják‘‘ Pěkné jméno. Shizuka.. Já jsem Jūryō. Jsem ten, na kom stojí veškerá rozhodnutí o tom, kdo projde a kdo ne. Ten za tebou, to je Shobatsu a mladík po mé pravici je Guzzu. *Fu se po nich podívá, jak je představuje a oba jenom pokývnou hlavou.* Těší mě. *řekne Fu.*‘‘Jūryō‘‘ Co tě tedy přivádí do našeho Hlavního města? *zeptá se jí po chvíli.* Jak už jsem řekla, jsem lovec. Chtěla jsem pomoci zdejším lidem tím, že bych lovila potravu. Od ryb až po vysokou. Pokud by byl zájem, mohla bych sehnat i další takovou kůži. *poví a trhne hlavou ke dveřím, kam kůži odnesl. Jūryō se na chvíli zamyslí. Pak vstane a začne přešlapovat. Po asi pěti minutách, kdy jen přešlapoval a bylo ticho, se vrátí na místo s úsměvem.* ‘‘Jūryō‘‘ A co že taková dobrota? K čemu ti bude, že budeš moct pro zdejší lovit potravu? *položí další otázku, nad kterou do teď přemýšlel.* Zvládnu obstarat maso, ale pečivo, zelenina, koření.. S tím už je větší problém. Tím že se nezdržuji dlouho v jednom úseku, nestihnu nic vypěstovat. Najdu sem tam pár kořínků nebo bylinek, ale to také nestačí. Já jim ulovím a od nich si vezmu jednu z těchto věcí. Nepotřebuji toho tolik. Koření a zelenina vydrží i déle. Pro tu si mohu v nejhorším případě i pro vesnice, které jsou tak den vzdáleny odtud. *odpoví Fu.* ‘‘Jūryō‘‘ No dobrá. Uvidíme. *vstane a pokyne Shobatsuovi, aby jí odpoutal. Ten jí pak zase popadne a vede do místnůstky, kde jí drželi předtím. Hodí tam s ní a zhasne lampy. Fu se opět udělalo spatně z toho smradu. Jenže to nebylo to nejhorší. Shobatsu se v tu chvíli do ní pustil. Kam dosáhl, tam jí zasáhli jeho velké ruce a nohy. Zvládla si rukama krýt hlavu a lokty žebra. Napočítala patnáct ran. Pak jí nechal a odešel. Škvírou mezi rukama koukla do dveří, kde se objevil Guzzu s jejími věcmi. Položil je na stůl a se zamknutím dveří odešel. Ještě ho viděla, jak na ní kouká malou zamřížovanou škvírou na dveřích, proti světlu z chodby ale neviděla jak se tváří. Leží tam vedle kupky sena celá pomlácená. Bolí jí hlava, ruce, nohy i záda. Očekává k ránu několik podlitin a odřenin. Tak jak se tam choulí tak se z bolesti a smradu pozvrací a po chvíli usne. Probudí jí až studená voda, kterou na ní někdo chrstnul. Rozhlédne se a rychle se posadí. V tu chvíli se jí zamotá hlava a znova se pozvrací. Dopadla na všechny čtyři a hodila to pod sebe. Další nálož studené vody. Někdo jí silou postaví na nohy a předá někomu jinému. Ten jí vede chodbou někam pryč. Tím, že je vzduch dýchatelnější si uleví. Vedou jí ven. Vyvedou jí ale z druhé strany domku, mimo bránu a tam s ní praští o zem. Vedle ní přistane její batoh a Kakuto. Také malí uzlíček, který rozbalí a hladově se pustí do kusu staršího chleba, který tam je. V životě nečekala, že by skončila takhle spatně. Celou tvář má bolavou a opuchlou od ran, které jí Shobatsu uštědřil. V uzlíku je ale také nějaká kartička. Vezme jí a začne číst.‘‘Povolení k pobytu ve hlavním městě na dobu: 1 měsíc. Důvod vystavení povolení: zásobování. Jméno držitele karty: Shizuka.‘‘ pak ještě několik poznámek o tom, že zneužití se trestá, ztráta se trestá, zapůjčení se trestá, překročení limitu se trestá. Za všechno, co udělá mimo ten průkaz, jí bude nejspíš čekat smrt. Také tam je datum a čas, kdy se má dostavit znova na výslech. ‘‘No to čekej, ty debile. Až se uvidíme příště, tak to bude tvůj poslední výslech.‘‘ řekne si a vstane. Zajde za roh budovy, kde se převlékne. Smradlavé a poblité oblečení hodí do popelnice, ať si ho někdo rozebere. Na sebe nahodí něco čistějšího a vezme si i náhradní plášť. Zasune Kakuto k pasu a kartičku schová do batohu. Pak přehodí kapuci přes hlavu a vydá se do víru velkoměsta. Musí ale nejdřív najít Shinon. I to bude podle ní dost těžký úkol. –ČÁST SHINON—Hned po tom, co se od Fu oddělila, vyrazila na jihozápad. Dostala se tak trochu dál od cesty Fu a mohla si jít najít svoji trasu. Celou cestu běžela, takže k městu dorazila mnohem dříve. Tím, že je pes, jsou její smysly bystřejší než Fuiny. Po čichu našla řeku, která teče z města ven. No podle pachu je jasné, že to bude nejspíš stoka. Přeskákala po kamenech, aby se nemusela té hnusné vody tolik dotýkat. ‘‘Snad budeš v pořádku.‘‘ honí se Shinon stále hlavou. Nelíbilo se jí to, ale pokud by to tak neudělali, nemuseli se tam dostat. V tom měla Fu nejspíš pravdu. Zaleze si do křoví a hledí na budovy před sebou. Nebo spíše nad sebou. V místě, které si zrovna vybrala, je sice blíže k hlavní bráně, kde bude Fu, ale také je tam dost vysoká zeď. Rozhlédne se, co by mohla dělat dále. Náhle ucítí pach zvěře. Smrdí stejně jako a stoka. Jde po pachu několik metrů od ní je pelech několika psů. Vypadá to na městské psy, kteří se sem chodí schovávat a tvořit zásoby.* Ahoj. *řekne Shinon. Psi se na ní překvapeně podívají. Někteří začnou dokonce vrčet. Je tam přes tucet psů. Nikdo z nich není ale vzhledově tak velký a silný jako Shinon. Jsou dost podvyživený. Pozná po pachu, že jsou tam i tři štěňata a tři samice, které je schovávají za sebou. Pět samců a další tři samice stojí před nimi a jsou připraveni je před Shinon bránit. Z řady jeden vystoupí. ‘‘Jestli chceš žít, odejdi.‘‘ zaštěká. Shinon otočí hlavu a strčí tlamu do batohu na zádech. Chvíli s ním zápasí, než se jí podaří vytáhnout pytel s masem. Je tam toho tolik, že jim to bude stačit na dvakrát. Nic jiného se jí naštěstí nepodařilo s tím pytlem vytáhnout. Položí ho před sebe.* Vemte si to, ale potřebuji se dostat tajně dovnitř. *řekne a trhne hlavou k městu. Ten co předstoupil, vyšel kupředu, aby si k pytli čichl. Shinon ustoupila o několik kroku a lehla si. Potřebovala si na chvilku odpočinou. Pes zval pytel a odnesl ho k samicím se štěňaty. Ty se do toho pustili. Štěňata musí takhle počkat, až se jim vytvoří mléko. Po tomhle ho budou mít ale dost. Pak se do toho pustil zbytek smečky. Během několika minut zmizelo veškeré maso. ‘‘Divocí psi. Nemyslí na zítřek.‘‘ dva psi pak přijdou až k Shinon a nakonec vyběhnou do strany ke stoce. Shinon se zvedne a běží za nimi. ‘‘Myslím, že mi to Fu promine. To maso by stejně už dlouho nevydrželo. A oni se aspoň mohli trochu posílit.‘‘ řekne si a pokračuje. Psi skočili rovnou do vody, ale Shinon si tu čtyřmetrovou stoku celou přeskočila. Psi zahnou a běží podél zdi až ke křoví. Toho si předtím nevšimla. Vběhnou do něj a zmizí. Shinon zpomalí a chvilku si to křoví očichává. Zevnitř se ozve štěknutí a tak tam vejde. Sice je tam tma, ale má trochu lepší smysli a hlavně nos a tak nemá problém běžet vpřed. Asi půl míle takhle utíká za psy, než je dožene. Sedí tam u prasklé roury, která kouká u jedné zastrčené zdi za domem.* Děkuji. *řekne Shinon a psi se vydají na cestu zpět. Shinon skočí na zídku a po té pak přešlape čtyři metry na její druhou stanu. Tam seskáče po bednách a dopadne na zem.‘‘Tak, to by bylo. Teď najít tu bránu.‘‘ řekne si a vydá se podél stěny domu kupředu k rušné ulici. Vykoukne z poza popelnice a rozhlédne se. Je tam docela dost lidí, kteří proudí do středu města. Rozhodne se podél zdi, vždy schovaná za nějakým bordelem chvilku, vyrazit proti nim. Takhle se trmácí přes město dobrou půl hodinu, než zahlédne bránu. Věří, že Fu ještě nedorazila a tak si najde vhodné místo, kam by se schovala. Tam čeká na Fu. Jenže ta stále nejde. Cítí slabě, že už u brány byla, ale neprošla skrz ní. Shinon se rozhodne počkat na noc, že se to pak vydá prozkoumat. Když noc ale padne, všude je dost strážných a tak to nepřipadá v úvahu. Nezbývá jí nakonec, než čekat dál. Když se ráno probudí, uvědomí si, že usnula a Fu kolem už mohla projít, protože se tam kolem zase hrnul dav lidí. Rozhlédne se a nakonec vyběhne vpřed. Proběhne lidem mezi nohama dřív, než si jí všimnou. Skončí po chvilce na druhé straně ulice a stejným způsobem se plazí k domku u brány. Tam ale zahlédne, jak z druhé strany někoho vhodili. Ten někdo je Fu. Počká, až zase zalezou a vyjde jí naproti. Schová se do tmy ulice, kde slabě štěkne. Fu to zaslechne a ohlédne se. Po tolika hodinách jí spadl kámen ze srdce. Pomalu, aby nepoutala pozornost, se dostane až k Shinon a klekne si u ní.* Si tady a v pořádku. Jsem tak strašně ráda, že tě vidím. *zajásá potichu Fu. Nemůže moc mluvit přes získaná zranění. Dá jí pusu na čumák, ale hned se odtáhne a odplivne.* Probůh, kudy ses to prohnala. *usměje se na ní se zašeptáním.* Brzo tě budeme muset vykoupat. Nejdřív si ale musím sehnat nové hadry a změnit vzhled. *dodá a vstane.* Musela jsem jít stokou. Co se stalo tobě? *zeptá se jí Shinon.* Proběhl menší výslech. *zašeptá Fu.* Můžu být ráda, že jsem skončila jen takhle. *poví a vydá se temnou ulicí vpřed. Shinon jí jde po boku. Sundá jí ze zad popruh s batohem a koukne dovnitř.* Maso jsem dala toulavým psům mimo město, aby mě dostali dovnitř. Stejně začalo smrdět. *vysvětlí Shinon.* Nevadí, hlavně že tu jsi. Já jsem zase přišla o tu kůži z ledového vlka. Vyměnila jsem ji za svoji kůži. *usměje se Fu a pohladí ji.* Dobrá. Najdeme místo, kde se dáme trochu do kupy, souhlasíš? *podívá se na Shinon. Ta už jen štěkne tišeji na souhlas a obě vyjdou do davu lidí a nechají se jimi strhnout směrem do města. ‘‘Tak jsme tu. Už jen na sebe upoutat pozornost.‘‘ řekne si Fu a neustále se rozhlíží.*
---: ---
Suzuya: *S touto skupinou zlodějů je Suzuya bezmála už dva měsíce, dokonce se mu občas poštěstí a dostane možnost jim s něčím pomoct. Ovšem tentokrát dostal opravdový úkol, jako kdyby to byl jeden z nich, chtějí využít jeho schopnosti, které mu poskytuje fakt, že mu v žilách koluje jed Hakuja Sennina. Tím je to že jeho smysly jsou na úrovni mezi člověkem a zvířetem a má zlepšené vnímání. Suzuya dostal totiž za úkol pomoci jednomu zloději ukrást složky s informacemi o jejich zločinech a tím je v podstatě očistit od viny. Tento zloděj ovšem nepatří přímo k jejich skupině, kdys sice ano ale dotyčný zloděj se od nich odpojil, aby si zkusil založit svou vlastní skupinu a tak si toho zloděje požádali o pomoc, neboť to bude bonus i pro něj když budou spolupracovat. Suzuya vlastně ani neví, zda se jedná o ženu nebo o muže, to mu nikdo neřekl. Oblečený je jako většina lidí Hlavního Města Země Chaosu s rouškou přes tvář kvůli hroznému vzduchu, Suzuya na to není zvyklí a bohužel nemůže využít gryfa, takové ovzduší by ho totiž zabilo. Stojí opřený o stěnu jednoho domu, kde má počkat na svého společníka s poznávacím znamením červeného šátku na pravém rameni. Na dlaních má své značky Meitonu a na čele má pečeť Byakugō no In. Dnes si ani nevzal Gunbai, ta by na Suzuyu upozorňovala a on potřebuje být nenápadný. * „Je zajímavé jaký systém má tento svět, chtěl bych o tom zjistit něco více.“
BlueBoard.cz ShoutBoard