Přidej zprávu »
Koniec: -- // --
Darak: *Na její poznámku jen nepatrně pokrčil rameny.* Možná to je stejné, možná ne. Kdoví,* odvětil jen přičemž se pohodlně usadil. A že předtím přejel pohledem po sestře, která se akorát mračila ze sna? Nuž neviděl nic, co by ho znepokokovalo, a tak si jen zalozilzaložil ruce za hlavou, zakloníc samotnou hlavu. A že hleděl zamyšleně do stropu? Inu, ne že by se mu nechtělo spát. Ale jaksi se mu nedařilo zaspat.*
Serena: *Uhm, vôbec sa nehrá, kdeže, nie, ani náhodou. Och, keby mu len na to skočila, asi by sa musela prefackať. A že ju ten jeho výraz pobaví? Uznáva, dokáže jej zlepšiť náladu, čo vie len málokto* Uhmmm *Odvetí mu na margo provokácie* Akoby to nebolo to isté teraz *Pošepne, pričom zívne, no elegantne si stihne ústa zakryť rukou. A že sa usmeje tej jeho poklone? No čo? Zaujalo ju jeho správanie a povedať, že by jej prekážali takéto drobnosti, i keď len zo srandy? Nie, to nemôže. Čiastočne ho vyprevadí pohľadom, no keď zistí, že zakotvil v druhom kresle, trochu si povzdychne. Škoda. Tak či onak, rukou nahmatá deku, ktorou ju zakryl. A že nevie kedy? Ehm, nedávala veľmi pozor na takéto detaily, takže hups. Pritiahne si ju až k brade a so zatvorením očí sa nechá uniesť do sveta snov. Aspoň teda do doby doktorskej vizity, však?*
Darak: *Že by mu dělalo svým způsobem dobře, že se uvolnila a dokonce se i směje? Ale kdežeee, jak by mohlo? Zvlášť, když se tomu předtím tak vehementně bránila. Ale tak zázraky se dějí což?* Hej, já si nehraju!* odpinkl jen její stížnost, nahazujíc naprosto vážný výraz. A že ho poté nahradil menším úškrnem? Oh, proč ne.* Jen trošku provokuju,* dodal vzápětí. Lebo něco popírat je moc mainstream. A že se nebrání, když ho tak trošku \\\"odšťouchne\\\"? Inu, nemá důvod. A to, že by ho nestálo ani příliš mnoho námahy aby se jí to nepovedlo nebral jako důvod.* Jistě madam,* odvětil jí jen, když ho poslala si odpočinout, vysmeknouc menší poklonu. A že začal tak trošku šaškovat? Inu, stává se. Sice ho ta nálada zase rychle přejde, až začne přemýšlet, ale proč si neužít tu chvilku, kdy tomu tak není? A že tentokrát jaksi změnil křeslo, usadíc se do jednoho, které se nacházelo u stěny mezi oběmi postelemi? Samozřejmě náhoda.*
Serena: *Tak trochu sa zasmeje, keď sa začne brániť gestami, no keď sa k nej znova skloní, takmer to ňou hodí späť na posteľ* Hej! Klamár *Prenesie šeptom a pustí mu dlaň a voľnú ruku mu položí doprostred hrude, no i tak sa začervená o trochu viac. Kedy jej naposledy niekto povedal, že jej to sluší? Nerátajúc exceedov? A okrem dní keď mala vystúpenia? Dávno. A kedy jej nejaký človek poprial dobrú, respektíve v tomto momente sladkú noc? Dáááávno* Prestaň sa so mnou hrať. Nemám to rada *Pošepne mu naspäť a mierne rukou pritlačí na jeho hruď, pričom sa tento raz pomalšie položí na posteľ, vankúš si prispôsobiac pod hlavou, jednou rukou ho podoberúc, zatiaľ čo druhú položí na matrac pred hruď. Nohy mierne skrčené a i keď by sa asi mala vyzuť (objav roka momentálne), nerieši* A choď si už oddýchnuť *Zopakuje, keď privrie oči a začne samú seba presviedčať, že sa jej naozaj chce spať. Alebo minimálne oddychovať. A že popravde ani nechce, aby tak odišiel, lebo sú jej jeho prítomnosť a dotyky príjemné? Oh well, stane sa*
Darak: *Bedlivě ji sleduje, nechávajíc si svoje zmatení i jistou starostlivost pro sebe. No, když na něj stočila pohled, tak zaznamenal jistou věc. Ona se červená! Dobre, další věc, kterou nečekal. A že to jen podporovalo jeho ego? Ehm, lepší nerozebírat. Zvlášť, když tak nějak začal uvažovat proč vlastně. Celkem zajímavé myšlenky a teorie, to se musí nechat.* O mě se bát nemusíš. Nějak si poradím,* odvětil jí jen, přičemž se volnou rukou trošku natáhl pro deku, která se nacházela v nohách postele. Sice se to bralo trošku blbě, ale salám na to. Nějak to zvládl, lebo je prostě magical, že. A že se při její další poznámce uškrnul.* Hej, hej už miznem. Tvoja postel,* zdvihl jen volnou ruku v gestu, jako že se vzdává. A že se poté postavil, no opětovně se k ní nahl? Náhoda.* Sluší ti, když se červenáš. Sladké sny,* pošeptl jí jen do ouška a že jí uplatil tu oplacenou pusu? Nebyl by to zkrátka on, kdyby alespoň trošku neprovokoval. Ale tak aspoň mu to v hlavě šrotovalo trošku příjemnějším směrem. A že by i zamířil k tomu křeslu kde předtím seděl? Inu to záleželo i trošku na ní, či ho pustí.*
Serena: *"Spi! Spi! Zaspiiii!" Opakuje si dookola, zatiaľ čo sa však deje pravý opak. A to, že v tvári naberá červený odtieň? Och nie, nie. To sa proste nedeje. Nope, isto sa len cíti zle, no nie? "Prečo?!" Opýta sa samej seba naštvane a keď začuje svoj zrýchlený dych, prudko otvorí oči. Čo z toho robí takú vedu? A prečo vlastne teraz? Je možno trochu zvláštne, že jej absolútne nerobí problém byť v "horších" situáciách počas tanca s úplne neznámym chlapom, kedy niektoré tance majú len naozaj trochu od uvoľnenej zábavy fyzickým pudom prepadávajúcich ľudí, a z tohto robí takú vedu* Uh? *Dostane zo seba prekvapene, keď zacíti na ramene jeho dotyk. "Nie!" Zakričí na neho v duchu, no radšej si len zahryzne do spodnej pery. Mierne k nemu pootočí tvár, no len čo mu venuje pár sekundový pohľad, tak ju zase otočí do postele* Uhm. V poriadku *Zamumle do matracu, no jednou rukou zachytí jeho dlaň a zhlboka sa nadýchne* Mal by si si odpočinúť *Zopakuje svoje slová spred pár minút* Nehodlám mať na svedomí, ak sa tu zrútiš *Možno trochu uštipačnosti? No, to sa na ňu podobá viac. A že sa pri tých slovách mierne otočí k nemu a pousmeje sa, privrúc trochu oči? Vždy to môže uhrať na teplotu. Ktorú očividne asi aj má, lebo by jej asi inak nenapadali také sprostosti, že?* Deliť by som sa asi nemala, keď si odmietol posteľ *Prehovorí, keď sa nadvihne na lakti a skĺzne po ňom pohľadom, narážajúc na to, ako sa tam usadil. A že mu stále drží dlaň? Hups?*
Darak: *Její zamítavá odpověď ho nikterak nepřekvapí. No při vyhlášení, co se týče klona trošku překvapeně nadzdvihne opětovně obočí. Tedy jen jedno. Menší gesto, které je po úškrnu či úsměvu asi nejčastější? Koho to trápí, jeho ne.* Nemyslím, že by to bylo nějak nebezpečné či něco podobného. Navíc je klon na cestě do Onibusu, do cechu.* odvětil jen s poklidem. A že ho její starostlivost trochu potěšila? Dobrá, také má nějakou ješitnost a ego. Tedy hlavně to ego mívá celkem často, no v posledních hodinách se jaksi neprojevovalo. But it is back!* V těch světlých chvilkách?* odvětí jí jen s úškrnem. Hej, nikdy se nepovažoval za vyloženě gentlemana. Ani jím nebyl, ale zkrátka se uměl chovat a skutečně býval galantní. Otevřené dveře, odsunuté židle, přenechané postele... zkrátka milost zosobněný. A že mu silně zacuká v koutích, když vyhlásí, že to není fér? Nuž, život není fér. Ale stejně ho její reakce pobavila. No další okamžik ho však překvapil, ale v příjemném slova smyslu. Stihne akorát dvakrát zamrkat, no to už je natáhlá na posteli. Další překvapení. Zažil už leccos, ale říct, že je z ní zmatený bylo trošku slabé slovo. Měl pocit, že by měl něco říct, no jaksi mu nenapadalo co. Alespoň ne v první okamžik. A že se tak trošku napůl usadil na hraně postele, umístíc jí dlaň na rameno po kterém přešel palcem jako jemné pohlazení?* V pořádku? *optal se jen nakonec a že mu z hlasu zněla i mírná starost? Nuž nebyl si jistý co se děje. On na její reakci neviděl nic hrozného. Ani nevšedního.*
Serena: *Akurát zavrtí hlavou zo strany na stranu v negatívnom geste na jeho otázku týkajúcu sa dverí. Nemá chuť sa teraz vybavovať s doktormi. Keď však začne vysvetľovať klony, spozornie. Takže sa musia spojiť, alebo... čo?! Neveriacky a šokovane sa na neho zahľadí. A on nechal svojho klona so Sebastianom? Teda Damianom? Teda... och, to jej jedno, proste s nimi?! I keď je pravda, že na tom Damian musí byť minimálne tak zle, ako Liath, no i tak* Nemal by si ho s ním nechávať *Prehovorí a v hlase jej znať znepokojenie, no viac sa akosi nemá možnosť vyjadriť, keďže ju posadí na posteľ. A že sa ho stále drží? No hups?* Gentleman? *Nahodí otázku, no akosi zamrzne. Znova je až príliš blízko! Ingorujúc blízkosť počas toho, ako ju držal pravdaže. Toto je moc. I keď sa nedá povedať, že by sa jej to vyslovene nepáčilo, najmä, keď ju ten dotyk na jeho drahokamoch upokojuje a ubezpečuje, že ide o neho a nie o niekoho iného. Možno až prílišná naivita, keď mnoho mágov ovláda premeny, že? Ale čo. Niekedy musí dať racionálnej časti svojho mozgu voľno a že to vyšlo na dnešok? Detaaail* To nie je fér *Odšepne však, keď vyhlási, že o tom nehodlá diskutovať a mierne ofučí líca, zahľadiac sa mu cez trochu sklonenú hlavu do tváre. A že musí hľadieť i cez svoju ofinu? No čo. "Nerob to. Serena, nerob to!" Zahriakne jednu myšlienku a ruku okolo jeho krku uvoľní, no druhou, ktorú akosi drží pri drahokamoch preč nedáva* To zase nie je gentlemanské, nedať dáme na výber *Pošepká, keď sa k nemu na oplátku trochu nahne ona a tak ako to možno on nečakal ani sám od seba pred tým, mu teraz ona uštedrí letmý bozk na líce. "Nissaaaaaa!" Zvreskne po sebe a v sekunde, keď si uvedomí čo spravila, si ľahne na posteľ a otočí sa mu chrbtom, kolená si pritiahnuc k hrudi a tuho zavrúc oči. Nespravila to práve, že nie? Že sa jej to len zdalo? Muselo! Či?*
Darak: To je i celkem možné,* odvětí jen s mírným úškrnem, no více už to nerozvádí. Není k tomu zrovna dvakrát důvod jaksi. No i on zachytí lomoz dveří, na okamžik k nim zabloudíc pohledem, než se vrátil pohledem k nim.* A měl bych?* oplatil jí jen otázku otázkou a že přitom tázavě, možno trošku ironicky tázavě nadzdvihl jedno obočí? Inu on to ten úškrn na tváři jaksi znevažoval, co se týkalo potvrzení. Neměl nějak náladu se dveřmi zabývat. Zvlášť, když jí se ta vidina příliš nepozdává. Alespoň už tu nebyla ta zima. Lebo hlavní mrazák byl takříkajíc vypnut.* Magické klony samy o sobě magickou energii dělí mezi uživatele a samotný klon. Aby se mi magcká energie vrátila, tak bych s klonem musel zase splynout, nebo by se musel zabít,* objasnil, nebo spíše opravil její poznámku načež se pousmál. A že přimhouřil oči, když mu prstem přejela po drahokamech pod okem? Nemohl tam vyloženě cítit dotyk.* Myslím, že na tom ale nejsem tak zle. Galantnost mi nedovolí nechat zraněnou dívku na křesle, i když má většinu zranění pryč.* Odvětil jí jen a že ji poté prostě posadil na postel? Hold o tom jaksi nehodlal diskutovat. A že se jaksi hned neodtahoval, dlaněmi se opírajíc vedle jejích boků? No, nemohl za to zrovna fakt, že by se ho tak pevně držela okolo krku.* A nehodlám o tom diskutovat,* pošeptl jí jen tiše do ouška, když byl tak blízko. A že se Liath v pomezi času někdy přetočila na druhý bok, jemně objímajíc klíčenku s klíči? Nevadí, alespoň se jí už stabilizoval dech a spala klidně.*
Serena: *Má silnú chuť nerobiť to, no i tak nahne hlavu mierne do strany a potom do druhej* Nemyslím, zo všetkých to vyzerá rovnako *Uškrnie sa na neho a potláča chuť zasmiať sa, no z toho ju vytrhne lomoz dverí. A hej, on už ich teleportoval. Otočí sa preto tvárou k dverám a podvihne obočie* Nehodláš to tak rýchlo rozmraziť, že? *Opýta sa a keď pri tom potrasie hlavou, pousmeje sa. Tak veľmi sa snažila vyhýbať pohľadu na tie jeho drahokamy na tvári, no to akosi viac nejde. "Pekné," preblysne jej mysľou, zatiaľ čo on zatiaľ akosi prejde k druhej posteli. A že si toho ani nevšimne? Teda až kým neprehovorí? Hups?* Hm? *Opýta sa a rozhliadne sa* Mám pocit, že ty to potrebuješ viac. Klony očividne uberajú oveľa viac energie, než iné veci. Mne postačí i to kreslo *Uškrnie sa a bruškom ukazováku mu zľahka prejde po dvoch drahokamoch. Nope, neprestanú ju tak skoro fascinovať. A rada by vedela, či ich už niekedy nevidela. Teda, príde jej to také známe, i keď možno si to len pletie s tým minulým razom. Možno*
Darak: *Předtím byl celkem zvědavý, či se optá na jejich poslední setkání, no momentálně na to jaksi nemyslel. Na to měl v hlavě jaksi příliš mnoho jiných věcí, ale což. Stává se.* Možno. Záleží na úhlu pohledu,* odvětil jí jen s menším úškrnem. A že se i trošičku bavil? No, snad na to má právo. Hlavně po dnešku. Takhle mu neruply nervy... od šestnácti? Hej, nějak tak to bude. Doba, kdy to poprvé vážně přehnal s pitím a někdo uhodil na citlivou strunu. On si to sice úplně dokonale nepamatoval, ale Ami mu to pečlivě vylíčila s nadšením sobě vlastním. Jestli ho trošku překvapilo, když se ho chytila okolo krku? No, možno trošku víc než by mělo. Ale nevadilo mu to. Jindy by možná i popichoval něco ve stylu "Pořádně se chyť, abys nespadla," no to se momentálně příliš nehodilo. Proto se jen poté, co se ho zachytila portnul do místnosti. Kde se sestra z druhé strany marně snažila otevřít stále zamračené dveře. Brala to však, že je prostě zamčeno. Chtěla je zkontrolovat, no neměla jaksi čas se dožadovat vstupu. A že poté jen trošku potřese hlavou jelikož mu pár pramenů vlasů padá do očí? No, předtím mu to nevadilo. Teď trošku hej.* Taky by sis měla odpočinout,* podotkl jen. A že s ní přešel k druhému lůžku, které bylo na druhé straně pokoje, kde nebyla ta jeho námraza? No hups. Sice by ji rád položil na to lůžko aby si odpočinula, no nechával rozhodnutí jaksi na ní. Nevadilo mu ji držet, i když se na něm už také začínala podepisovat únava. Spíše tedy úbyek magické energie, ale detail. Měl jí jen polovinu. Tedy, měl by, kdyby byla plná což ani zdaleka nebyla.*
Serena: *Možno že sa snaží trochu rozanalyzovať ten jeho úsmev, ktorý sa jej prestáva páčiť. A že na to má plné právo, keď ju vezme na ruky, kedy sa ho len stihne zachytiť rukou okolo krku? Och, no konečne sa upokojila, rozhodla sa že sa nebude hádať a on jej spraví toto. Ale príde jej to možno až trochu moc povedomé, nie? Len pred tým ju tak držal na rukách v jej dome. A hej! Na to sa ho chcela tiež opýtať. No, niekedy inokedy bude pravdepodobne lepšia príležitosť, než teraz. A že pri poznámke o vchode dnu cez okno len naduto otočí hlavu nabok a privrie oči? Má rovnaké poznámky ako Leo! Alebo aspoň veľmi podobné a to ju proste miestami štve* A ty to vieš, predpokladám, zariadiť lepšie *Opätuje mu však, keďže jej tak nejako dôjde, že sa dnes naurážala až-až. Otočí sa teda k nemu a zahľadí sa mu do tváre, nahodiac jeden z úškrnov. A popravde, teraz sa ten teleport naozaj hodí. Len pre istotu (a naozaj iiiba pre istotu!) prejde druhou rukou po jeho hrudi, dostanúc sa s ňou na jeho rameno, kde zachytí svoje zápästie. Veď stabilita musí byť i keď ju drží, no nie? A že sa teda inak torzom drží mierne od neho? No, snaží sa. I keď niečo jej navráva, že už len kvôli jeho vôni by sa mala uvoľniť, no tomu akosi odoláva, keďže si to nevie racionálne spojiť s niečím normálnym a pýtať sa ho na to, prečo sa jej to zdá, sa teda rozhodne nebude*
Darak: *Říct, že by mu vadilo, že zapomněla na jeho teleport se nedalo. Tak trošku čekal, že ji jeho gesto nepotěší. Proto ho trošku překvapilo, když ho zachytila za ruce. Což asi překvapilo i ji, no nevadí. Pro něj to bylo příjemná změna. A že by si stěžoval? Ale kdeže. A že jí přitom opětuje pohled? Všímá si jejího zmatku, který mu přijde trošku svým způsobem roztomilý. A že na tom není o moc lépe, i když se tváří a chová víceméně normálně? No, kdyby pohořel s modelingem, tak by to mohl zkusit u herců. Prostě talent. Nebo zkrátka sebeovládání a potlačování pocitů. On se vybouří jindy. Teď na to nebyl správný čas. Sice měl tendenci ji zachytit za ruce, když ho nakonec pustila, no při jejích slovech dostal lepší nápad. S troooošičku potměšilým úsměvem k ní přistoupil a že ji během chvilky vzal na ruky? Tak minule neprotestovala. I když minule taky byla trošku... v náladě. Mírně řečeno.* Myslím, že lézt oknem není příliš pohodlné,* podotkl jen, přičemž mu škubalo v obou koutcích. Sice se usmíval, no momentálně měl v očích tolik věcí, že se v tom snad ani nedalo vyznat. Zmatek, radost, smutek, vztek, pobavení, hořkost... zkrátka zrcadlily jeho vnitřní rozpoložení, i když některé pocity momentálně převažovaly. A to spíše ty kladné. Asi na něj měla její přítomnost celkem uklidňující vliv. Ne, že by si stěžoval.*
Serena: *Zabudla na jeho teleport aj na to, ako ho očividne s obľubou využíva. No jeho slová akosi nečakala. Teda, nie tak skoro. Popravde veľmi nečakala, že ju takto zastaví. Síce pootvorí ústa, že mu niečo odpovie, no zamestná ju tým, ako mu skončí v náručí. Prekvapene zažmurká a hodnú chvíľu bojuje sama so sebou. Avšak keď sa už konečne rozhodne, ruky, ktoré má tam trochu v dosť veľkom odstupe od jeho trupu, začne uzatvárať. Ale čo by to bolo za šťastie, keby to nevyznelo trápne, že? Pretože v momente, keď sa dlaňami priblíži k jeho chrbtu, už on odstúpi. A to spôsobí jej takmer až odskočenie späť k uzdravovni. No než stihne čokoľvek povedať, musí si utriediť myšlienky. Má ju svojim spôsobom rád. Uhm, okay, niečo, čo by nikdy nečakala. Nie od neho. Nie povedané v tejto situácii. Ale... dobre. Zmätene sa mu pozrie do očí a dych sa jej ustáli. No možno až po dlhšej chvíli si všimne, že ho drží za zápästie. Kedy to len stihla? Mno, pravdepodobne, keď ju pustil. Podvedomé reakcie sú odporné, tak veľmi odporné. Tak rýchlo ako si to uvedomí, ho aj pustí a ustúpi, naraziac do steny zdravotného komplexu* Celá pravda... *Zopakuje a uškrnie sa. Keď k nemu však podvihne pohľad, len neveriacky pokrúti hlavou* Choď niekam aj s tvojím rečníckym umením *Prehovorí napokon, no je z nej poznať akési upokojenie a na tvári sa jej objaví mierny úsmev. Vie si predstaviť mierne rozmazanú linku na ľavom oku, ale nič hrozné, čo si neupraví po prvom pozretí sa niekde do zrkadla, že? Len keby ho tam teraz niekde mala* Asi by to chcelo ísť späť dnu a počkať na doktora *V podstate to navrhne, no nijako sa nehýbe. Akurát sklopí zrak k zemi a niekoľko razy nad sebou nechápavo pokrúti hlavou. Niekedy sa bude musieť naučiť ovládať. A ešte by to chcelo to slovko ospravedlnenia, ale... mnah, nie. Už i tak robí dosť vecí, čo by inokedy nespravila*
Darak: Hej, o tom jsem už pravdaže slyšel. I když jsem se v tom na tvé přání nevrtal,* odvětil jen s sotva zaznamenatelným pokrčením ramen. No na to, že po něm doslova vyjela příliš nereaguje. Spousta lidí by její slova ranila nebo urazila, ale popravdě? On s nimi trošku počítal. Stejně jako s tím, že se pokusí zmizet. Jedna z věcí, které na ní už zaznamenal. No i on měl své charakterové rysy, z nichž některé snad nikdo ani neznal. Lebo nebyla jaksi příležitost je využít. A že mlčel do chvíle, než začala vylézat z okna? No hups. Během chvílky jen zavřel Archiv, teleportujíc se před okno. A že mu poslední slova řekla téměř do tváře? Salám.* Rozhodně nejsem žádný svatý. A ani si nehodlám hrát na hrdinu, který všechny zachrání. Jsou lidé, kteří si zlé věci zaslouží, no těch není tolik, jako jejich obětí. Či něčích loutek,* pronesl tiše, no pevně. A že jí tak trochu zabránil odstoupila od okna a zavřela ho? Tak nějak nezájem. On nemyslel svá slova jako útok na ni. Ne úmyslně a za neúmyslnost jaksi nemohl, ale což.* A ptát se nemusím, odpověď znám. A popravdě je mi většina lidí ukradená. Jsem sobec, který se zajímá jen o lidi, které mám rád. Což tebe svým způsobem již mám. I když tě příliš neznám.* Pokračoval, jako vždy se svou někdy až brutálnou přímostí a upřímností. A že si ji jaksi stáhl do náruče, nebo se o to alespoň pokusil? Tohle byla další z jeho fascinujících vlastností. Dokázal potlačit vlastní myšlenky a dávat pozor na reakce jiných. A že mu přišla tak nějak ztrápená? No, přišla.* O Carmen se nemusím bát. Je to ztřeštěnec, ale silná osobnost. A až si odpočine a vyspí se, tak bude zase energická a otravná jako vždycky,* pokračoval jen, v duchu se tomu uškrnouc. Že se pomalu začal s celým dneškem srovnávat? Ne tak úplně, ale dost na to aby mohl normálně přemýšlet. A to se počítá, ne? No po chvíli, za předpokladu že ji zachytil ji pustil.* Nehodlám tě tu však zdržovat, když nechceš. Nemusíš přede mnou však takto utíkat, nechci ti ublížit. Zkrátka chci znát celou pravdu a je jedno, jak nepříjemná bude. Nehodlám před ní utíkat.* dodal, ustoupíc o krok. Nehodlal nyní opustit sestru. Ne, hodlal si ji hlídat.*
Serena: *Popravde ju dosť upokojí jeho odpoveď. I keď veci čo sa týkajú rodiny majú ostať v rodine, pre tento raz to možno Damianovi prepáči. Asi* Myslím, že už dávnejšie som ti vravela, že ma v miestnych končinách nemajú práve dvakrát v láske, takže to, či mi za toto poďakujú, alebo nie, mi môže byť ukradnuté *Odsekne mu stroho a čupne si po Sakuru, ktorú opäť vezme do ruky. Nie, jeho pôvod ju po dnešku ozaj neprekvapuje a i keď sú jeho dôvody ušľachtilé, i tak jej to príde ako staranie sa do cudzích záležitostí. No keď dôjde k Libre, zovrie meč pevnejšie v ruke. Ako ju vtedy len vytočilo, že ju zastavil. A ako ju len teraz vytáča, čo hovorí. Nie, nepozná ho. Nie, nevie aký k tomu má postoj. Ale hej, je jej to v podstate teraz jedno. Takmer sa však až zasmeje pri jeho skoro posledných slovách* Och, tak zachraňuj! Zachráň všetkých naokolo a buď svätcom, ktorému budú všetci nesmierne zaviazaní! No hlavne si skús odpovedať, či ti stojí za to zabraňovať mu zbaviť sa niekoho tak hrozného a zbabelého, kto využíva svojich duchov na boj proti temných mágom *Uhm, hej, vravel práve, že nemá rád zabíjanie a mučenie. Očividne to teda lepšie povedané neznáša, ale aj tak! Jej ješitnosť je jej ješitnosť. A okrem iného, toto sú ich spory, ich nesváry a hlavne, ich osobná vec. S jedným otočením okolo vlastnej osi sa napriahne, Sakurou vyslobodiac i zvyšok okna od ľadu a meč nechá zmiznúť. Deku jednoducho hodí za seba. A či sa trafí jeho smerom, alebo na posteľ k Liath? Je jej to jedno. Jednoducho uvoľní páku na boku okenice a potlačí do spodnej časti okna. Pridržiavajúc sa ako okna, ktoré drží nad sebou, tak i rámu, si kľakne na okenný rám a po chvíli, keď si uvoľní plášť z ľadu, v ktorom sa jej zasekol, si sadne na vonkajší parapet* No v prvom rade sa s kús postarať o sestru a vlastnú rodinu, než sa začneš starať do životov iných *Prehovorí ešte, zahryznúc si do spodnej pery. On má aspoň ju. Má sestru. Má niekoho, i keď si nepamätá na ich rodinu pred tým. Prehodiac si kapucňu cez hlavu zoskočí, respektíve sa zošuchne z parapetu na zem a pomaly za sebou zatvorí okno, chrbtom ruky si utierajúc slzu z tváre. Prečo to vždy, ale VŽDY takto pokazí? Prečo, keď sa pri niekom dokáže cítiť uvoľnene a takmer príjemne, ako tomu u týchto dvoch začínalo byť, tak to pokazí svojim správaním? Tak či onak, stojí tam len dovtedy, kým sa neuistí, že je okno zatvorené, na čo sa otočí a pomaly sa vydá k prvým stromom, vyhýbajúc sa tak ceste vedľa samotnej ubytovne. Nepotrebuje, aby ju videli*
Darak: *Tak nějak mu došlo, že svými slovy možná dostane Damiana trošku do potíží, ale upřímně mu to v tomto ohledu teď bylo jedno.* Řekl jen to, co se týkalo jeho. Nebo tedy spíše Sebastiana, na tebe jsem se ho ani neptal. Nemám rád informace o někom, kdo nechce abych je věděl,* odvětil jí však jen prostě. A že zaznamená zvuk jak se meč boří do okna a slyší i tiché praskání stěny? No hups. Její otázka ho však už nechává chladným. Uklidnil se a už to nehodlá měnit.* Zdejší lékaři ti později nepoděkují za ničení této budovy,* poznamená jen. A že by jindy mu bylo slyšet v hlase pobavení, ale teď v něm není po něm ani stopy? Nuž, stává se.* A můj důvod? Důvodů je několik. Zaprvé mi neřekl pravdu. Což mě neirituje tolik, jako fakt, že jsem si nevšiml některých věcí,*odvětil, no následně pokračoval.* Zadruhé to tak chce Damian. A upřímně se mu ani nedivím. Za třetí i kvůli Sayuri. Znám tu bílou exceedku od doby, co jsem po smrti rodičů a útěku z Balsamu vstoupil do Lamia Scale. Už tě asi tolik nepřekvapí, že mám kořeny v Balsamu. Carmen, tedy pro tebe a většinu Liath nic z tohoto neví, a tak žije v starém rodinném domě. Minulost byla dlouho důvodem, proč jsem se tomu městu vyhýbal i poté, co jsem zjistil, že je sestra naživě. Dvanáct let jsem myslel, že je mrtvá. Ironií, že ji vychoval místo toho drak. Ale byl jsem rád. Na což navazuje začtvrté. Už vím, jaký postoj má Sebastian ke své rodině. Sám dneska řekl, že se tě pokusil zabít už několikrát. Neznáš mě, proto nevíš jaký odpor k tomuto mám. Stejně jako k mučení, což byl důvod mého chování tehdy v Acalyphě vůči Libre. Sice ta žena byla členka temného cechu, no stále byla člověk. A nemohla se ani bránit. Což ubližovat někomu, kdo se nemůže ani bránit považuji za zbabělost,* pokračoval, přičemž vypustil to, že to považoval i za ubohost. Jistá racionální část mu to na poslední chvíli zakázala. I tak toho však řekl dost. A že se po posledních slovech otočil od Archivu směrem k Sereně, ve tváři naprosto přesvědčený výraz o vlastní pravdě? Nuž, alespoň už neměl tu super ledovou masku jako ještě před chvílí.* Jak vlastně díky tomu ledovému drakovi vznikl. Jak se Sebastian po čase osvoodil. Že má na rukou krev svých příbuzných. A také to, co jsem věděl už i bez jeho potvrzení. Že chce zabít i tebe. Což mu nehodlám dovolit. Stejně jako však nehodlám ublížit Damianovi, který je jiný než on.* odvětil přímo na její otázku. Ostatně on se na víc neptal a i kdyby, tak mu dal Damian jasně najevo, že jsou věci o kterých nemůže mluvit. A on to akceptoval.* Víc odmítl, ale nebylo třeba. Už jen tohle mi stačí.
Serena: *Sleduje okno a odrazy v ňom, respektíve preblikávanie tých obrazoviek a neskutočne ju to vytáča. Ten pokoj, ktorý prejavuje navonok. Keď však spomenie Damiana, začne premýšľať. Neostal ten pri mieste, kde bola ich misia? A vlastne, nebol tam i ten jeho klon? A to dievča? Nie je si istá, na akej báze pracujú tie klony, no toto sa jej nepáči* Takže Damian kecá o čom nemá *Odpfkne si a dýku v ruke jej nahradí obyčajný meč. Teda on je obyčajný, až kým sa nevytočí. Čo sa stane, keď začne hovoriť o tom ako on chce nájsť spôsob, aby ich od seba oddelil* Aký už len ty môžeš mať dôvod chcieť ich od seba oddeliť?! *Vyštekne na neho a Sakura sa obalí do ružovej žiary. Ono to následne i spôsobí, že ľad z okna tak trochu odletí, keď ho mečom presekne. A že s ním na zem padne i časť okennej rímsy? Hups? Možno sa mala krotiť. Možno. Ale že to spravilo prasklinu pozdĺž celého okna, do ktorého sa oprie a ono to začne škrípať? Výhra! No len do tej doby, než jej Sakura padne k zemi. Tigris je jeho matka? Teda ich matka? No, mohla si to domyslieť, teda ono by to aj dávalo zmysel z ich konverzácie, no ona to proste doteraz ignorovala. Ignorácia je dar niekedy. Ale že jeho otec zabil jeho matku? A že je v spojitosti s jej otcom? Nie. Nie! NIE! Niekto taký nemôže byť v spojitosti s jej rodičmi. Tomu proste odmieta uveriť. Pod skrehnutými prstami pocíti chlad z ľadu, ktorý sa drží na rímse a rozhodne sa oň momentálne nestarať* Čo presne ti Damian povedal? *Prehovorí k nemu, i keď v jej hlase necítiť otázku, ako skôr príkaz. Ono je tu popravde viac než dosť nevysvetlených nepríjemných otázok, ako povedal, no pre začiatok by jej stačila táto jedna*
Darak: *Všimne si, že si kolem sebe omotá deku, což ho alespoň trošku potěší. Sice to rozhodně nestačí na to, aby se plně uklidnil, no nevadí. Lepší jak nic.* Vím jen málo věcí. A většinu toho mi před chvílí řekl Damian, lebo jaksi musel,* odvětil jí jen prostě. A že tu byl on sám celou dobu s ní a sestrou? Ono ten klon, který vytořil jaksi sám od sebe nezmizne. I když s tím množstvím magické energie, kterou má k tomu neměl daleko, ale což. Stává se, že. No bylo celkem užitečné, že se s ním mohl takto na jakoukoliv vzdálenost spojit. No sice to trvá, ale pomalu se vrací do zajetých kolejí. No vyčkává poté na její odpověď. Tak nějak se naučil, že mlčením leckdy získá víc odpovědí než otázkami. A ani teď to nebylo výjimkou.* Damian mi řekl, jak se vlastně stalo, že vznikl on. Což mě přivedlo k myšlence, že pokud všichni draci dovedou ovlivňovat lidskou mysl, jak se tvrdí, tak bych mohl být díky informacím o tom hvězdném draku Altasovi přijít na způsob, který by ty dva od sebe mohl oddělit. Což asi už i Sebastian, že to budu zjišťovat.* Objasnil svoje myšlenkové pochody a otázky. A že se vrátil na jednom z oken k složce draka, kterou otevřel v jednom okně, zatímco si vytvořil několik nových složek, onačených dle písmen abecedy? N jako nejasné, V jako vyřešené, A jako aktuální a další.* No na její další slova se na ni ani neohlédl.* Znám Sebastiana od doby, co poprvé přišel do Lamia Scale. Nevzpomínám si už přesně, jak jsme se začali bavit, no byl jediný člověk, který věděl, že ovládám primárně temnou magii. Tehdy jsem příliš nechápal proč. V té době to byl sice jen Reflektor, který není zcela temný, ale řadí se tam. Proto jsem ho požádal aby mě naučil ledové magii. Od té doby jsme byli v kontaktě. Sebastian na mě měl jistý vliv v pubertě, no nikdy neukázal pravou tvář a ani mi neřekl o Damianovi. O něm jsem se dozvěděl tehdy v Acalyphě, když sme tam narazili i na tebe,* pokračoval a že z jeho hlasu čišelo čím dál více chladu, zatímco mu prsty jely po klávesnici Archivu, až se jen míhaly? Hups. Stejně tak informace na archivu se rychle střídaly, zatímco ty dvě okna s infem o drakovi zůstávaly na kraji, nejblíže Sereně. Sice slyšel, jak škrabe do ledu na okně, no tak nějak počítal s tím, že se jen tak ven nedostane. Přeci jen si byl silou své magie celkem dost jistý.* Už celkem chápu, proč se Sayuri nelíbili některé věci,* ušklíbnul se jen přičemž mu v hlasu zněla jistá hořkost. Normálně by ho některé věci, které momentálně v Archivu našel zaujaly, no teď něco hledal, a tak vše ostatní jaksi ignoroval.* Je pravda, že pár věcí budu mít zřejmě se Sebastianem podobných. Pracovali sme spolu roky. Leč sem očividně neznal jeho pravou tvář. Chápem, proč nikdy nemluvil o minulosti,* pokračoval ve svém monologu, zatímco pokračoval v hledání. Bylo nasnadě, či tam vůbec něco najde. No možná by mu informace o magii toho ducha pomohla s hledáním.* A upřímně? Nežádám po tobě pomoc, co se týká Damiana a Sebastiana. Když odmítneš, tak zkrátka najdu jiný způsob, jak to zařídit. Se Sebastianem si účty vyřídit můžu, no Damian v tomto nejede. Proto mu nehodlám nic vracet.* Pokračoval. A že tak trošku odignoroval její výtku ohledně košile? Hups? No ignoroval ji jen krátce.* A co se týče těch košilí. Je to zlozvyk z doby učení se ledové magie. Stává se to, když se kvůli té magii a zasněžených oblastech kde je zima vysvlékáš do spodního prádla, aby si k tomu měl blíže. Buď ráda, že už je to jen košile. Uvolňuje mě to a navíc to dělám podvědomě. Nehodlám se za to omlouvat. Upřímně? Nemám na to náladu. Už jen fakt, že z mé matky je nebeský duch, kdy ji zabil můj otec, který má nějakou spojitost s tvým vyvolává nepříjemné otázky. Na které mají odpověď jen někteří lidé. Nebo duchové,*pokračoval. A že se pohledem stále věnoval obrazovce? Nuž potřeboval zaměstnat. To bylo to, co mu skutečně pomáhalo se uklidit.*
Serena: *Zarazí sa, keď ju zachytí. Najmä preto, že ju prekvapí rýchlosť, akou sa k nej dostal. Pri stisku sykne a trhne sebou, i keď to nemá účinok. To, že sa trasie, ani tak nevníma. No väčšinu z toho dáva za vinu chladu naokolo a to najmä v jeho blízkosti. Než však stihne niečo odvetiť, vloží sa do toho Tigris. A možno je za jej slová aj rada. Odtiahne sa však torzom od neho, aspoň čo sa to dá. Naozaj, ale naozaj nemá zapotreby, aby sa z nej stala ľadová socha. V pohľade, ktorý venuje duchovi, je jasne znať nespokojnosť, ale i pochopenie. Prikývne jej naspäť a zhlboka sa nadýchne, keď zmizne. A že si potom všimne deky, ktorú Darak privolal? Povedzme, že jej pozorovacie schopnosti teraz radšej neradno riešiť v tejto chvíli. I keď s akousi nevôľou, no deku okolo seba obmotá. A že pri jeho ospravedlnení nevie čo povedať? Oh well, nie že by práve neboli na nože, však? Preto po ňom len skĺzne pohľadom a niečo ako prikývne, i keď to nie je dvakrát možné rozoznať, keďže má deku až na brade. Otočí sa však k dverám a pohľad, ktorý sa jej naskytne, ju prinúti v duchu zavzlykať. Musel zmraziť aj dvere?! "Ako... to naozaj?" Viac než jednou myšlienkou sa tomu nevenuje. Jednak by to bolo plytvanie a k ničomu a jednak ju vyruší jeho otázka* Prosím? *Opýta sa neveriacky a keď ju obklopí niekoľko okien, má chuť ho niečím udrieť po hlave. Och, ale dlhuje mu pár odpovedí, teda presnejšie jednu, no ale poporiadku* Popravde netuším, odkiaľ toho toľko o mne a... *Hlboký nádych, lebo chuť vracať pri tom mene je silná? Jop* ňom toľko vieš *Super, dokončila polovicu myšlienky, môže si gratulovať. No najskôr sa prepchá popri niekoľkých oknách. A že sa mu neotáča chrbtom, pohľadom kontrolujúc jeho postavu, zatiaľ čo prechádza popri posteli, na ktorej leží Liath? No, ak má taký temperament ako Sebastian, neotočí sa k nemu chrbtom už nikdy* Ale popravde? *Nahodí otázku a prejde k oknu. V ruke sa jej zjaví krátka dýka. Teda pôvodne meč, no hneď pri privolávaní ho začne zmenšovať na nožík. A že sa mu teraz musí otočiť chrbtom? No, dlho jej to odhodlanie nerobiť tak, nevydržalo* Momentálne, respektíve po dnešku, nemám najmenšiu chuť niekomu pomáhať a zaťahovať do toho nebeských duchov. Vďaka vášmu vedeniu a zmenách vo vystúpeniach na poslednú chvíľu, mám menej než tri dni na to upraviť dva výstupy *Odvetí mu podráždene a zabodne hrot dýky do ľadu, obklopujúceho okno i okenný rám. Cez dvere by sa aj tak nedostala a možno by ich mohla rozsekať, a keď uvoľní okno, pôjde to v pohode. Najmä, keď je toto prízemie* Ale k duchom. Bol to nápad využiť jednu z brán, ktorá má možno moc prinútiť... ho, aby sa dobrovoľne oddelil *A že zakaždým, keď dôjde k vysloveniu Sebastianovho mena, sa zarazí a dýku do ľadu zabodne silnejšie? Hups. A že ju začne triasť, tento raz nie od chladu, ale od rozčúlenia? Hups. A že vlastne mu chcela odpovedať ešte na tú prvú poznámku, ktorú preniesol, keď ju držal? Hej, to chce stále. A vlastne by i mohla, že?* A na margo prirovnávania *Nejako mimovoľne však prejde do šepotu, skloniac hlavu a trasúcu ruku držiac okolo rukoväte dýky* Keď sa nebudeš správať ako on, nebudem mať pocit... dôvod, vás k sebe prirovnávať *Dokončí a rukou zíde z dýky na ľad na okennom ráme, prechádzajúc po ňom nechtami* Takže, *Otočí sa k nemu, pričom chce dokončiť vetu, no doslova ju vytočí, keď ho zbadá bez košele* U všetkých duchov, naozaj je také zložité mať na sebe oblečenie dlhšie než hodinu?! *Výčitka? Možno. A že ten kus oblečenia nájde v celku rýchlo na zemi? Oh well, toto nikdy nepochopí, prečo to robia. No radšej sa otočí. Dobre vie o slzách v očiach, ktoré tam má a drží na krajíčku. Nechcela ho k nemu prirovnať. Nikto si nezaslúži byť prirovnaný k tomu hajzlovi, no rupli jej nervy. Trochu. Trošičku. Možno viac, než mali. No asi je pravda, že slová bolia viac než zbrane, pretože zanechávajú jazvy na oboch stranách*
Darak: *Říct, že by matčino oslovení trošku nepomohlo aby začal trošku víc vnímat se nedalo. Alespoň trošku. A že ho Serenina další slova poté probrala jako rána do tváře? Přesněji možno ještě účiněji. A že mu narážka došla hned? Nuž měl jaksi plnou hlavu posledních událostí a také toho, co se dozvěděl od klona. Všiml si jejího výrazu, což jen prohloubilo vztek, který svymi slovy vyvolala. I když nejen vztek, no ten jaksi dominoval. A že sám ani pomalu nevěděl, že se pohnul, navíc dosti rychle. A že směrem k Sereně, kterou jaksi zachytil bez ohledů za ramena, pevně se jí zahledíc do tváře? Nuž, byl nasraný no jeho sebekontrola už aspoň trochu víc zase fungovala. Sice ji držel pevně, no ne nějak silně. I když jaksi neměl v úmyslu nechat, aby se vyškubla. A že byl podstatně silnější, že ho to splnit ani nebude stát příliš námahy? Nu, bonus pro něj momentálně. Ironií bylo, že by někdo v jeho momentálním rozpoložení potřeboval utěšovat, no on více potřeboval vrátit zpátky do reality a hlavně zaměstnat. Což alespoň to navrácení aspoň trošku vyšlo, i když ne úplně. Tigris jaksi mlčela, alespoň chvíli.* Už nikdy mě nepřirovnávej k tomu zkurvenému bastardovi Sebastianovi,* zavrčel jen více než podrážděně? A že se chlad kolem něj jen zvýšil? No hups, stále si to jaksi neuvědomoval. Bylo pomalu až div, že kolem nezačalo sněžit.* Klidný rozhovor není vždy ta nejlepší cesta,* ozvala se jen Tigris, několika kroky se zastavíc u nich, položíc synovi ruku na rameno.* A ty Daraku přestaň uvolňovat svou magickou energii. Začínáš tu z toho dělat mrazák,* pokárala ho přísně Tigris, samozřejmě nevynechávajíc rodičovský tón? No samozřejmě. Ani ne tak proto, že by si všimla, že to na Daraka působí, ale spíše proto, že i jako duch zkrátka stále byla jeho matka.* Eh...* vydal jen jakýsi nedefinující zvuk, zatímco vztek na chvíli nahradilo rozladění. A že se musel trošku uklidnit, aby ze sebe přestal dělat chodící mrazák? Inu, musel.* Budu už muset jít. Dochází mi nyní čas,* ozvala se však ještě Tigris, na což Darak jaksi stáhl rty do tenké čáry, no přikývl. A že stále držel Serenu? No hups. No byl alespoň natolik ohleduplný, že si s využitím magie Rytíře přivolal deku. Přesněji ji přivolal na její ramena, když tam měl ruce. Vzápětí ji však pustil, ustoupíc několik kroků. A že se Tigris naposledy lehce uklonila na rozloučku než zmizela? Měla pocit, že si ti dva nejdřív musí pár věcí vyříkat. Takže bude lepší se teď stáhnout.* Promiň,* zamumlal jen Darak, který ůár kroků ustoupil, roztržitě si prohrábnouc vlasy. A že to bylo gesto, které u něj značilo silné rozčílení? Detail. Stejně jako to, že si vzápětí otevřel Archiv, kdy magie zabrala většinu prostoru směrem ke dveřím jelikož tam bylo několik oken a velká klávesnice, kterou se samotný Archiv ovládal. A že v tom Serena nemohla vidět nějakou logiku? Nu což.* Raději řekni, jak jsi chtěla využít magii nebeských duchů na oddělení Sebastiana a Damiana. Pronesl jen bezbarvě a s jistým chladem v hlasu. Byl stále nasraný? Áno. Ale tak nějak se rozhodl toho využít jinak než si jen vybíjet vztek na všem okolo. To jaksi nebyl jeho styl. A že se jaksi opětovně ocitl v pomezi času bez košile? Salám na to, opravdu ho to netrápilo.*
Serena: *Nie že by čakala priamu akciu a pritakanie, alebo dokonca vyhovenie jej požiadavke, ale "Hm?"? Jedno citoslovce?! Och, tak toto nie. Až príliš sa na seba podobajú. Priveľmi* Aký učiteľ, taký žiak, čo? Podobnosť sa ozaj nezaprie *Odpfkne si a možno jej v hlase hrá dosť silné dotknutie, ale čo. A že v pohľade sa jej miesi odpor a ľútosť? Stane sa. Otočí sa však len na podpätku a pozrie sa na Tigris* Je mi ľúto, ale nepamätám si na teba *Možno by jej nemala tykať? Možno. Ale tak, vyzerá mlado. A popravde? Nejako si teraz nedáva spojitosti z ich rozhovoru čo prepočula dokopy* A mám pocit, že na pokojný rozhovor teraz nie je najlepšie miesto a ani čas *Prehovorí vzápätí, mierne jej prikývnuc hlavou na rozlúčku. Ona si ju niekedy nájde. Možno cez Lea, alebo iného ducha. A možno cez samotnú Liath. No teraz? Teraz nie. Raz popracuje na svojej trpezlivosti a vytáčaní sa. No rozhodne to nebude dnes a ani nikdy v blízkej budúcnosti. Na to je toho teraz priveľa*
Liath + Darak: *I Liath ve spánku cítí rostoucí chlad okolo ní, no díky přítomnosti Tigris a dece, kterou ji sestra přikryla jí nehrozí ani nachladnutí. Alespoň prozatím. No při otázce Sereny jen duch pokývne, vzápětí se však jemně usmějíc a zakroutíc hlavou, když se zaměří na mise.* Tam jsme se viděli jen naposledy. Poznám tě už od dětství, proto si nemyslím, že by jsi se do něj neměla do jisté míry plést* odvětil jí jen duch. A že byla nyní, když se rozhodla takříkajíc vyhodit pár karet na stůl dosti přímá a upřímná? Inu, bude to tak nejlepší ne? Alespoň si to tedy myslela. Ona osobně necítila okolní chlad, no cítila Darakovu magickou aktivitu. A také ostatně zaznamenala důsledky. Nebyla stopařem i jako duch pro nic za nic. A že by mohla najít i Drakena či někoho dalšího z minulosti? Detail, který nehodlala Darakovi prozradit. Alespoň zatím ne. Nedovedla číst myšlenky, no všimla si předtím v jeho očích té jiskry hněvu. Což by mohlo udělat více škody než užitku. No Darak momentálně sotva zaznamenal otázku Sereny. A že byla směřována na něj? Ehm, to mu nikdo neřekl. A že mluvila k někomu mužského pohlaví a on tu byl jediný? Detaily, které teď opravdu nezachytával. Misto odpovědi se tedy jen zhluboka nadechl.* Daraku!* ořkikla ho jen však Tigris, čemuž věnoval o trošku větší pozornost. Jen jaksi nechápal, co po něm chtějí. Och jak by si teď dal panáka. Nebo dva... dvacet? No, to už asi spíš ne.* Hm? * zamrmlal jen nepřítomně, zatímco si prsty roztržitě pročísl vlasy a lehce se zakloníc. Slzy mu přestaly téct už před nějakou dobou a nahradila je ledová nepřístupná maska. I jako dítě to tak udělal. Prvně se uzavřel do sebe a poté začal dělat problémy. Sice to byly děcké hlouposti, ale začátek byl stejný.*
Serena: *Chvíľu hľadí pred seba na ten rozruch vonku. Otočí sa až v momente, keď na ňu duch prehovorí. A to menom. Skĺzne po Tigris pohľadom, premeriavajúc si ju a nakloní hlavu do strany* Poznáme sa? *Opýta sa a v hlase jej znie neistota, pričom pomaly prejde k dverám, zatvárajúc ich. A že sa o ne oprie chrbtom, v rukách za bedrami momentálne držiac papiere? Neistota. Ale zase, keď spomenie misiu, docvakne jej. Teda aspoň podľa jej logiky. Preto pred sebou len jednou rukou naznačí, aby sa nevyjadrovala* Misie. Chápem *Usmeje sa na ducha a pohľadom skočí na Daraka. Mierne zamračenie a privinutie si plášťa k telu? Jop. Neznáša zimu. Fakt ju nenávidí* Myslím však, že by som sa vám nemala pliesť do rozhovoru *Pokračuje ďalej a pootočí hlavu k dverám. No nepáči sa jej neustávajúci ruch a tak sa na chvíľu zamyslí. Síce jej pohľad blúdi k Darakovi a ešte tak tri minúty naspäť mala chuť mu vynadať za to, ako si z nej uťahoval, no i ona pozná, kedy na to nie je najlepší čas. Preto len prejde k najbližšiemu oknu, ktoré je po jeho pravici a keď ju strasie, zamračí sa. S týmto akosi nerátala* Ehm *Začne a dlaňami si začne prechádzať po ramenách* Mohol by si? *Opýta sa ho a ukazovákom pravej ruky ukáže na doslova zamrznuté okno s okenným rámom* Východom sa totižto odtiaľto najbližšiu pol hodinu asi nedostanem *Vysvetlí a ustúpi ďalej, keď sa jej na plášti začne tvoriť námraza. "Neznášam ľad!" Zakričí v duchu a pohľadom skontroluje dvere. Seriózne by mala dotrénovať to jedno číslo ešte do vystúpenia*
Liath + Darak: *Zřejmě je dobře, že sestra po přivolání Tigris usnula. Sice nevěděl, či za to mohla částečně i ona, ale to bylo nyní pro něj jaksi nepodstatné. Alespoň si totiž mohl utřídit vlastní myšlenky a pocity. A že sebou trhl, když se ve dveřích objevila Serena, i když zády. No jeho dilema nad reakcí vyřešila Tigris, když se od něj odtáhla, uštědříc mu menší polibek na čelo. Věděla, že to pro něj teď bude těžké, ale musí se s tím srovnat sám.* Ráda tě zase vidím Nisso. Sice jsme si nikdy nepromluvili, i když jsem se na nějaké vaší misi viděli, ale asi je pár věcí, které bude třeba říct a vysvětlit.* Otočila se jen Tigris na Serenu, nechávajíc Darakovi chvíli pro sebe a na zamyšlení. Ostatně ten nepromluvil ani slovo, když se od něj odtáhla, nechajíc hlavu sklopenou, že mu nebylo vidět do tváře, čemuž ostatně napomáhaly delší vlasy, které mu padaly do očí. Ne, že by se snad za nějaké ty slzy styděl. Ale byl lehce mimo, no přesto vnímal jejich rozhovor. Ramena napjatá a ruce poté spojil dlaněmi k sobě, lokty se opírajíc o stehna, čímž seděl jaksi stále v předklonu, ale nijak ho to netrápilo. V hlavě mu šrotovaly všechny zjištěné informace. A že se zrovna napojil na svého klona, který už byl mimo ostrov, kam původně odvedl Damiana aby si odpočinul? Oh, tohle opravdu nebylo dobré na jeho nervy. A že si ani neuvědomoval, že se kolem něj začalo prudce ochlazovat? No hups. Ne, že by se přestával ovládat. To u něj příliš nehrozilo, no spíše se jeho pocity a emoce promítaly do jeho magie. Popravdě měl chuť něco rozbít, zabít, zmlátit. Klidně by bral i toho draka zpátky a že by od něj dostal se vší pravděpodobností přes hubu, než by se nakonec stáhl? Detail.* "Bastard,"* proběhla mu jen hlavou myšlenka. A že by se on sám mohl podívat po nějakých informacích k Damianově plánu? Nebo spíše Sayurinému lebo ho vymyslela? Salám, momentálně se v mysli jaksi soustředil na něco jiného.*
Serena: *Nie je si tak celkom istá, či by tam mala počúvať. Ono už len to oslovenie naznačuje, že sa poznajú. A sympaticky, ešte k tomu mlado vyzerajúci duch a Darakova charizma pri ženách? Vôbec nefantazíruje, kdeže. No keď začne Tigris hovoriť o rodine, trhne ňou. Dobre, takže neboli spolu v takom zmysle, v akom to prvotne pochopila. Čo je dobre. Asi teda. Možno? Alebo aj nie? Myšlienky sa jej v hlave menia tak rýchlo, ako Tigris hovorí. A že sa jej pri tom do hlavy ukladajú jednotlivé slová čo hovorí? Najmä to meno, ktoré spomína? Draken. Prečo jej to niečo hovorí? Prečo to znie ako meno niekoho, s kým bol jej otec v kontakte? Nevedomosť sa jej nepáči. Skleslo si však zahryzne do spodnej pery, keď nad tým len viac premýšľa. A keď to tam utíchne, ostane stáť na chodbe, ruky okolo vlastného pása. Vedomie, že sa toto môže stať i jej ju ubíja. No neprebúdza sa s tým každý deň? Vždy keď nájde nový kľúč, obáva sa, aby to nebol kľúč jej matky. Irónia, že sa nebeskí mágovia stávajú duchmi po smrti? A kľúče tých verných a hodných toho sa dostávajú k ďalším mágom? Začarovaný cyklus, ktorému nikdy tak celkom neprišla na chuť. S tichým povzdychnutím za tým však teraz spraví hrubú čiaru. Nedostala sa sem preto, aby teraz bola sentimentálna, no nie? S hlbokým nádychom potrasie hlavou a odlepí sa od steny, stočiac svoje kroky k východu. To, že to tam ustalo jej vyhovuje. Aspoň do doby, kým jej cestu skríži hlavná sestra* Kamže kam? Naspäť do izby. Doktor sa na vás pozrie len čo dooperuje. Aj na vašich spoločníkov *A že ju zarazí fakt, že doteraz sa o nich starali len sestry? Tak trochu no* Nič mi nie je *Začne Leile oponovať, no keď ju schmatne a vezme späť k izbe, oduto si odpfkne* Pohotovosť! Rybári z Údolia! Vraj na nich zaútočil drak. Rozsiahle popáleniny a zlomeniny! *Informácie cez informácie a príval ľudí dnu spôsobia, že ani netuší ako, no jej protesty ostanú niekde nezodpovedané v povetrí a ona skončí na izbe Daraka a Liath, s kartou zranení v ruke, nemo hľadieť na Leilu, ktorá jej asi sedemnásty raz opakuje, že nikoho z nich zatiaľ domov nepustí a že tu musia ostať a na jednej izbe všetci, lebo majú málo prístrojov* A nesnažte sa odísť! i keď nemám čas na vypytovanie sa, vaše tváre sú všade v časopisoch, sťažnosť do cechov viem poslať raz-dva! *Presadí si posledné slovo hlavná sestra a zmizne k novým pacientom. A že sa ona neotáča k tým dvom, teda trom? Tak nejako sa jej nezdá, že je to najlepší nápad teraz, preto len stojí medzi dverami a v ruke krčí papiere i s tvrdou doskou, ku ktorej sú pricapené*
Liath + Darak: *Jaksi ani nezaznamenal, že se z protějšího pokoje vynořila Serena. A hluk na chodbě? Jaksi nezájem. Bylo až vtipné, jak ho pouhá přítomnost Tigris vykolejila, že ztratil nejen svůj stoický klid, ale i pozorovací schopnosti. * Ne, myslím, že je to tak lepší. Nepamatuje si mě a ani Drakena,* odvětila mu jen poklidně Tigris, prsty odhrnouc Liath vlasy z očí. A že Darak mezitím přešel ke křeslu, které bylo po oknem a posadil se do něj. Tvář si zabořil do dlaní a trhaně se nadechl. Slyšet otcovo jméno v něm vyvolávalo další vlnu myšlenek, no ty ho naštěstí nijak neovlivňovaly emočně.* Co...co se tehdy vlastně stalo?* optal se jen co nejvyrovnanějším hlasem. A že se mu přitom třásl chabě hlas? Nuž s tím asi už nic neudělá.* Tvůj otec se mě rozhodl zbavit. A jak vidíš, tak se mu to podařilo. Jen zřejmě neočekával, že se stanu hvězdným duchem. Byla to zásluha Aquarius, že se můj klíč dostal k mé dceři. Doufala jsem, že se naučí mé magii a já s vámi budu moci mluvit,* začala trošku pomaleji. A že zatím její slova vyvolávala více otázek? Nevadí, ještě zdaleka neskončila. Ona o Sereně za dveřmi, nebo spíše vedle otevřených dveřích, věděla, no nevadila jí. O té dívce už slyšela různé věci, no hlavní pro ni bylo, že se dobře starala o své duchy. A že byla Liath s ní v týmu a nikdy se jí nic vážného nestalo.* Určitě chceš vědět proč, že? Kazila jsem mu plány. Odmítla jsem aby do svých špinavých plánů zapojil i vás dva. Byli jste děti. Navíc se mi nelíbilo, jak se změnil. Propadl temnotě a já nebyla schopná ho z ní vytáhnout,* povzdechl si jen duch a Darak přehltl. Před očima mu zase probíhaly scény z minulosti. Scény, které však byly falešné.* Vzpomínám si na útok... Viděl jsem jak na naši loď zaútočili. Zemřela jsi mi před očima a otec taky,* pronesl jen zatímco měl ústech sucho. A že zněl jeho hlas přiškrceně? No ono to nebylo příliš překvapivé, vzhledem k tomu, že potlačoval slzy, které se mu hrnuly do očí. A že se mu to tak úplně nepovedlo? Alespoň dlaně na tvářích to alespoň zatím skrývaly.* Viděl jsem to...* vydechl jen, přičemž zatnul zuby. Začala se v něm budit i jiskra hněvu. Jaksi nepochyboval, že mu duch říká pravdu. Věděl, že je to duch, no pro něj to byla zkrátka jeho matka.* Viděl jsi umírat Drakenova klona. Stále je naživu.* Odvětila jen přičemž přešla od Liath k Darakovi, čupnouc si před jeho křeslo. A že mu potom odtáhla dlaně z tváří, uchopíc je do svých? Nuž, nebránil se. Neměl na to energii ani důvod.* Jsem ráda, že jste oba v pořádku. Myslela jsem si, že zabil i vás dva. Což bych si nikdy neodpustila.* pokračovala, zatímco oplácela Darakovi pohled. V jejím se zračil klid a vyrovnanost, kterou obvykle oplýval on (po kom to asi měl, že) zatímco jemu se v očích zračil hlavně zmatek, smutek a ta jiskra hněvu.* Poté jen pustila jednu jeho dlaň, pohladíc ho zlehka po tváři.* Tolik jste vyrostli. Zesílili jste, našli jste si svoje místo,* pokračovala, o něco tišeji, no stále dost nahlas, že ji mohla Serena venku zaslechnout. Darak mlčel, nějak v tu chvíli nenacházel slov. A že ho poté Tigris prostě objala, kdy ji zabořil tvář do ramene a nijak nebránil slzám, které se mu hrnuly z očí.* Je mi to tak léto, že jsem nemohl nic dělat,* pošeptl jí jen do ucha, což mohla slyšet jen ona.* "Takže je naživu. A Nissin otec o něm dost možná něco ví,"* problesklo mu jen hlavou. Ona je tu vlastně taky, že? Nějak se tím teď však příliš nezaobíral.*
Serena: *Obzrie sa akurát po svoj plášť, ktorý jej prevesili na vešiak a ktorý si v zápätí vezme a prehodí cez seba. V tichosti, no s jemným úsmevom vyjde z izby a rozhliadne sa. Zastaví sa však ešte skôr, než sa stihne pohnúť smerom preč, keďže sa zahľadí do protiľahlej izby. On je nervózny? "Och, takže pán Ľadový pokoj vie tiež byť nervózny a nevyrovnaný?" Uškrnie sa v duchu a pohľad prenesie na druhú ženu. Chvíľku jej trvá než si vybaví, kde sa videli a usmeje sa na ňu. Aspoň teda k duchom má lepší prístup a vzťah, než k ľuďom, to je jasné. A v tejto situácii to platí rovnako. Ani k Liath a ani k Darakovi nemá bližšie ako k iným, alebo k samotnej Tigris. I keď to môže vyznievať zvláštne, puto medzi nebeským mágom a duchmi je zvláštne. A vyhovuje jej viac, ako dôvera medzi ľuďmi. Síce sa otočí k odchodu, no rozruch v prednej časti uzdravovne ju prijme ostať ešte chvíľu na mieste, pričom sa oprie o stenu vedľa dverí od izby Liath a Daraka a s rukami založenými vo vreckách ostane hľadieť pred seba, čakajúc, kedy to všetko pominie*
Liath + Darak: *Že nikterak nenamítá, když ho sestra nechá v pokoji s Liath? Ostatně proč by měl. Navíc tipoval, že Serena podstoupí rozsáhlejší prohlídku. A u toho být nemusel. Ne, že by se nad tím vůbec zamýšlel. Sice leckdy myslel vícesmyslně, nebo si leccos představoval, no měl jistou morálku, která mu to v tomto případě jaksi nedovolovala. Proto jen přešel k posteli Liath, která se už přestala napínat a uvolnila se. Zřejmě usnula. To si tedy aspoň myslel. Jaksi si nevšiml, že během prohlídky vrátila rudý klíč do klíčenky a vzala ten, který chtěla původně. Sice jí bylo zle, no vnímala trošku své okolí. Leč ji vlastní stav celkem iritoval.* Tigris,* zamumlala jen zpomezí rtů a se zavřenýma očima, zatímco mělce oddechovala. Věděla, jaký efekt na ni má přítomnost tohoto ducha. A že poté prostě usnula na nevolnost? I to je forma léčby. A že se Tigris objevila vedle její postele, naproti Darakovi, který naprosto ztuhl, když ji zahlédl? Sice to bylo už ... 14 nebo 15 let? No stále si jaksi pamatoval tvář své matky. Té, kterou viděl na vlastní oči umírat. Tak trošku to i jeho stoický klid vyhodilo ze zajetých kolejí. Lehce pootevřel ústa, jako by chtěl něco říct, no nakonec z něj nevyšel jediný zvuk. Takže ústa opětovně zavřel, ignorujíc duchův jemný, až něžný úsměv. Tohle se mu snad zdá.* Ahoj zlato,* usmála se jen na něj Tigris, no sklopíc pohled k Liath.* Je dobře, že jsi sestru našel,* podotkla jen tiše. A že on místo odpovědi začal přecházet sem a tam? Bylo celkem vzácností na něm vidět, aby byl rozhozený. A že byly stále otevřené dveře? Nuž, stává se.* Ví to?* optal se jen tiše v pomezí svých kroků sem a tam, prokřupnouc si prsty na rukou. Pokoušel se všecky myšlenky a pocity držet v sobě, no bylo to celkem dost obtížné. Přeci jen to byla věc, se kterou se srovnával roky. A sice měl za to, že je to už za ním, no vidět matku přímo před ním? To bylo trošku moc i na něj. *
Serena: *On sa na jej účet baví! Vidí to tam a och, bude sa hádať. Veľmi sa bude hádať. Teda... možno ani nie tak veľmi, ako určite. Teda možno. Vlastne, ona nevie. Vykoľajil ju a to sa jej nepáči. Možno radšej odíde nepozorovane, kým sa budú starať o neho a Liath. Hej, to by mohla. S povzdychom začne ako malé dieťa kopať nohami a čakať tak na sestru, ktorej meno je Leila* Takže, čo to tu máme? *Opýta sa a keď za ňou vojde dnu i to malé dievča, uškrnie sa* Pár modrín *Opätuje sestre a tá sa k nej nebezpečne priblíži. Očividne ani jej nič nehovorí osobný priestor. Prečo ho ľudia tak často obmedzujú a narúšajú?* O tom rozhodnem ja. Tielko dole, toto sa tiahne až nižšie *Prehovorí a ona zaklipká očami* Dvere? *Opýta sa a opätuje jej nevraživý pohľad, na čo si tielko vyzlečie až v momente, keď Kristine zatvorí dvere. Potom už nenamieta, vidí, že to nemá zmysel, a tak len poslušne robí, čo jej Leila vraví. A že sa jej niektoré tie hmaty a celkové prezeranie nepáči? No čo? Napokon len nalomená kosť a zle späť nahodené rameno. Popáleninu pomocou liečenia vyliečia a i niektoré modriny a pomliaždeniny* Na rebrá opatrne. Musel to byť obrovský tlak. Čo ste tam stvárali? *Opýta sa sestra, no ona len mykne plecami* Misia *Odvetí jej napokon a viac to nerozoberá* Môžem ísť? *Opýta sa a celkom rada, že Ruby má taký timing, pretože keby tie dvere otvorila o dve sekundy pred tým, keď na seba ešte len navliekala tielko, asi by ho po nej rovno hodila* Izba dva! Pacient znova zmizol! *Vykríkne a ona sa uškrnie, sledujúc, ako osadenstvo izby rýchlo odchádza preč, sama sa presunúc medzi dvere. Teraz by mohla odísť*
Liath + Darak: *Že si pečlivě všímá každé její reakce? Náááhoda, že. Nemá problém čelit jejímu pohledu ve kterém se skví především pobavení, ale i jistota nad vlastními slovy? Nu což. Zkrátka on. Sice by zapíral, kdyby ho obvinila, že se baví, ale tak to může zůstat tajemstvím. Snád. No na její slova se vzápětí jen lehce uškrne. Hej, leckoho překvapilo, co vlastně dělal za práci. Poprvé ten návrh překvapil i jeho. Ale tak nevadí, že?* Hej, to neslyším poprvé,* podotkl jen a že mu i z hlasu zněl humor? No zabijte ho. Byl celkem zvědavý na zadruhé, no to přerušila příchozí sestra. Trošku rozpačitě se zašklebil, no nechal se odtáhnout směrem kam chtěla. Tak nějak věděl, že sestra má tuhý kořínek.* Možná mi to neuvěříte, ale vypadá to hůř než jaké to je,* podotkl jen, no následně sestru uložil na lůžko. A že ta stále svírala v ruce rudý klíč? Nuž, nechal jí ho. Nemělo smysl jí ho teď brát, navíc ani nebyl důvod. Sestra si jen na jeho vyhlášení odfrkla.* A vy jste na to jistě odborník,* podotkla jen uštěpačně, na což jen pokrčil rameny. Nehodlal se s ní dohadovat, jen se poté postavil u sestřiny postele. Bylo vidět, že Liath není dobře a asi ji i něco bolí, no tak trošku pochyboval, že by s tím žena příliš něco svedla. Chvíli to trvalo, no po vyšetření, kdy Darak mezitím, co probíhalo přešel k oknu a hleděl ven.* S tímto jsem se ještě nesetkala...* zamrmlala jen. Nedovedla jaksi určit, co je příčinou dívčina stavu.* Vypadá to ale, že bude stačit odpočinek.* Dodala vzápětí na což si Darak zastrčil ruce do kapes.* Hej. Říkal jsem to,*poznamenal jen na což žena nic neřekla. Místo toho zamířila do druhé místnosti.*
Serena: *Nedá sa povedať, že by nebola prekvapená, keď sa u nej zastaví medzi dverami. A že má tendenciu ustúpiť, keď sa priblíži, no nie je kam, keďže dvere sa viac neotvoria? Hups? Prebehne ňou menšia triaška, keď zacíti jeho dych na uchu, no keď jej dôjde význam jeho slov, nemo pootvorí ústa. Robí si z nej srandu? Nie. Tú si očividne spraví hneď na to. Haló! Obmedzenie osobného priestoru niekto?!* Ty... *Začne asi po desiatich sekundách, kedy rukou len pevnejšie zovrie stranu dverí a ostane zhlboka dýchať. A že zubami jemne škrtne o spodnú peru, pozerajúc mu do očí, ani si to neuvedomujúc? Toto pre ňu nie je každonenná situácia. "Serena! Serena! Zem Serene! Prebuď sa!" Trvá jej chvíľku, než sa zobudí zo zasnenia. Nie, toto si nikto nedovolil. Nikdy. Teda nerátajúc v potaz S., ktorého ale z hlavy vyhodí skôr, než si zničí náladu. "Snap out of iiit ženská!" Prikáže si a s ďalším hlbokým nádychom sa vráti do normálu* Po prvé, *Pokračuje teda v tej vete, ktorú pôvodne začala, neveriacky pokrútiac hlavou a nahodiac niečo medzi prekvapeným a príjemne potešeným úsmevom* chcela by som povedať že na to nevyzeráš, ale škoda že nemôžem *Pošepne mu naspäť, trochu sa k nemu priblížiac, pustiac tak dvere. Lebo držiak dverí ešte naozaj nie je. Prešmykne sa popri ňom do tej predsiene, či čo to tam je, so stoličkami dookola a otočí sa mu chrbtom. Chytá miernu červeň do tváre? Och áno, chytá. A nepáči sa jej to? Och nie, nepáči* A po druhé *Začne, no jej slová preruší jedna zo sestier, náhliaca sa k nim* Och u všemocných, vy vyzeráte. Ruby! Ruby priprav izbu šesť! Kristine, postaraj sa tu o slečnu *Zvolá a mladé dievča, ktoré spoza nej vykukne jej pritaká a odbehne chodbou vzad, zatiaľ čo sestra doslova zachytí Daraka za košeľu a potiahne ho za sebou* Toto úbohé dieťa v takom stave a vy sa tu bude zdržiavať bez ozvania medzi dvermi! *Zahriakne ho, pričom im ona len ustúpi a uškrnie sa. Hej, môže si nechať svoje slová na neskôr a popravde, bude rada za viac času* Ehm... a vy... *Ozve sa dievča menom Kristine a poťahá ju za ruku. Je od nej o hlavu nižšia, no vyzerá minimálne na jej vek* Hm? *Opýta sa jej Serena a podvihne jedno obočie* Leila sa na vás pozrie po tom dievčati. Na izbe sedem. Ta-tadiaľto prosím *Vypískne, no prechádza medzi ňou a Darakom pohľadom, o ktorom si ona sama nevie čo myslieť* Dobre *Odvetí jej s miernym úsmevom a zamieri za ňou na izbu oproti tej, kam Leila vedie, respektíve ťahá, Daraka s Liath*
Liath + Darak: *Celkem rychle mu došlo, že svá slova špatně zformuloval. To se mu stávalo málokdy. V duchu nad tím zavrčel, no nenechal se tím vyvést z míry. I když než stihl něco k tomu dodat, tak se ona už dostala až ke dveřím. No celkem ho překvapilo, že je přidržela. Což mu však umožnilo se při průchodu u ní zastavit. A že se k ní nahnul možno až zbytečně příliš? No, to k věcem obvykle patří, když chcete někomu něco šeptnout do ucha.* Přesnější by bylo říci, že ty budeš můj host po vystoupení. Je to firemní večírek agentury pro kterou pracuji, náhoda že?* šeptl tedy jen k ní načež udělal věc, kterou nečekal ani on sám, že udělá. Uštědřil jí menší polibek na tvář.* Ani by mě nenapadlo tvé pozvání odmítnout.* Dodal jen s mrknutím jednoho očka. A že se předtím vlastně musel vytočit tak, aby neměl sestru na rukách mezi nimi? No hups, trošku nepříjemné otočení krku se přežije nem?*
Serena: *Dobre, možno keby sa aspoň snažila skryť prekvapenie v tvári, bolo by to fajn. Ale aspoň tam nevidno to sklesnutie* Aha *Okomentuje tak jeho poznámku o hosťoch a mierne ironicky podvihne kútiky* Budem si pamätať že ťa nikam nemám pozývať *Odvetí, no neotáča sa k nemu. Je to také úbohé. Z dvoch ľudí, teda troch, s ktorými ako-tak komunikuje si nevie udržať kontakt ani keď sa snaží. A že pozvanie na jej vystúpenie je snaha? No pre ňu hej* Uhm *Prikývne a zrýchli krok, dostanúc sa k dverám prvá. Otvorí ich a počká, kým sa tam dostanú aj oni. Predsa len, na ňu dlhšie pôsobilo brnenie a vyzerá to, že i na jej menšie zranenia malo lepší vplyv, než na Liath. A sebecká nemusí byť neustále, no nie?*
Liath + Darak: *Při její odpovědi se jen na chvíli zamyslel. V ten den měli v Zvuku firemní akci, no nemusela v tom být souvislost. I když si to hodlal zjisti, no odpovědi se dočkal i bez toho. Do rozhovoru Sereny a Lea se příliš neplete. A že mu lehce zaškube v koutku? Přeci jen je to celkem vtipné.* Vypadá to, že já nebudu její host,* podotkl jen směrem k Leovi. A že to možno nejprve vyznělo trošku jinak, než to znělo jemu? Nuž on měl trošku jiný náhled na věc, že. A že mu Liath v náručí jaksi ani nereagovala na jemné sevření? Nuž, zřejmě snášela pozření ledu hůře než Damian pozření vody. Za což možno mohl i fakt, že s ním více pracovala. Stává se. No trošku překvapeně místo řešení pokývl odcházejícímu duchovi. Nebylo toho moc, co by o hvězdných duchách věděl, no pár věcí tu bylo. Nepřemýšlel nad tím však.* Ti.jis.*zachrčela jen Liath, no nebylo jí jaksi rozumět. Její pokus o přivolání ducha se jaksi nezdrařil, když nahmátla i špatný krvavý klíč. Ale aspoň to byl správný druh klíče. Ne, že by to byla valná útěcha. Trošku přidal do kroku, srovnajíc krok se Serenou.* Občas by ti neuškodilo poslechnout jeho rady,* podotkl jen s skrytým úsměvem, zatímco si Liath trošku nadhodil. No poté trošku zvážněl.* Měli bychom si pospíšit. Jsi zraněná a Liath by odpočinek taky nuškodil.* podotkl, no to už alespoň bylo kus před nimi vidět uzdravovnu.*
Serena: *Pootočí hlavu k Darakovi a Liath* O štyri dni. Mesto zvuku *Odvetí mu a otočí sa naspäť* Tiež podávaš neúplné informácie *Uškrnie sa Leo a ona sa zhlboka nadýchne, no miesto odseknutia len pokrúti hlavou a mykne plecami* Nejaké modelingové agentúry majú večierok, no celý program, až do voľnej zábavy, nech pod tým myslia čo chcú, je prístupný aj verejnosti *Dokončí teda komplet set informácií a prekvapene sa pozrie na Lea, ktorý spomalí a uškrnie sa* A ako vždy, teba voľná zábava nezaujíma *Nahodí duch s pobavením v hlase* Nemám čas na hlúposti. Pre mňa je to práca. Päť samostatných čísel a jedno spoločné na záver *Zopakuje mu asi stopäťdesiaty raz, i keď jej nejako nedochádza, že to robí kvôli nim, aby mali prehľad* A potom domov? *Uškrnie sa ďalej Leo a jej stisk sa zosilní* Nemám tam kvôli komu ostávať. Ako ostatne vždy *Oplatí mu a vynasnaží sa o príjemný tón, i keď jej v hlase badať podráždenie* Tento raz tam máš pozvaných dvoch hostí *Mykne hlavou k Darakovi a Liath a ona má chuť mu vypáliť, no keď podvihne hlavu, zarazí sa* A môj čas sa končí. I tak je uzdravovňa už za rohom *Začne sa porúčať duch, ukloniac sa im všetkým a zmiznúc do sveta duchov* Hm! *Urazene sa ešte stihne oduť, spolu s čím si založí ruky na hrudi a z prekvapeného zastavenia sa pustí do chôdze dva kroky pred nimi. A že si zvnútra zahryzne do pery a hlavu sklopí trochu k zemi? Nemá rada keď sa príliš pred niekym vykecáva a Leo ju k tomu dokáže vždy vyprovokovať*
Liath + Darak: *Tiše zaskuhrá, no alespoň se nebrání tomu, že ji Darak nese. Proti čemuž by jindy rozhodně byla. A že automaticky chtěla nahmatat svou klíčenku? Nuž chtěla přivolat už nějakou dobu jednoho ducha, který by pomohl minimálně jí. A pokud by mohla i Sereně, tak tím lépe. Darak chvíli zamyšleně mlčel, uvažujíc i nad tím, co jeho klon zjistí od Damiana. No brzy tyto myšlenky utnul, koutkem oka hodíc po Leovi, když začal trošku škádlit Serenu. Lehce se tomu v duchu pousmál.* Kdy máš mít to vystoupení?* optal se jen tak v jejich laškování. Přeci jen zatím neměl možnost se ani mrknout na lístek. A že nesledoval každý její výstup? Nuž, sám měl leckdy práci a nebyli v takovém kontaktě, aby si to zjišťoval. I když leccos už zaslechl. Takové věci se celkem šířily i v kruzích ve kterých se nacházel on.*
Serena: *Mykne nad jej rozhodnutím plecami. Keď chcú, nech idú. A že jej tak trochu závidí, že ju Darak nesie na rukách? Mno... je väčšinu času pohodlná a nosenie na rukách k pohodliu neodbytne patrí. Ale než by si o to povedala, radšej by sa prepadla pod zem. Veď lebo ona predsa a jej móresy. Pokračuje v tichosti napred a občas prekvapene pozrie na Lea, ktorý sa tiež zdržiava komentárov. Niekedy je dobré, že vie v situácii čítať, no mohol by to praktikovať častejšie. Ona akurát vydá nespkojné zatskanie, keď z nej zmizne brnenie a nahradia ho obyčajné rifle s čižmami a tielko, na tom prehodený plášť* Nabudúce nerob sprostosti a nedopadneš s vykĺbeným ramenom *Uškrnie sa Leo a ona sa neubráni trochu silnejšej päsťovke do jeho ramena* Ako keby som si o to hovorila dobrovoľne! *Odsekne a urazene sa od neho otočí, nad čím sa duch zasmeje* Och, aspoň reaguješ primerane ironicky stále *Zhodnotí napokon Leo s úsmevom. Nie že by Daraka s Liath ignoroval. On po nich sem-tam hodí očkom, no ona nie je zvyknutá na dlhé a tiché prechádzky s cudzími. Tak prečo jej nepomôcť sa trochu uvoľniť?*
Liath + Darak: Půjdeme s vámi,* odvětila jen prostě Sereně, zatímco se k nim připojil i Darak. Jeho klon se jaksi teleportoval i s Damianem pryč lebo proč ne, že. Tak či tak Liath jaksi odignorovala Leův komentář lebo prostě ona, místo toho se na něj jen uškrnouc. A že měl Darak ohledně dneška i pár otázek na Serenu? Nuž, nehodlal je teď řešit před sestrou. Sice byla týmový parťák Sereny, no tohle šlo teď jaksi mimo ni. A vysvětlovat vše okolo Sebastiana/Damiana? Na to neměl energii jaksi. Sice na tom byl s magickou energií lépe jak jeho klon, no ani tak to nebyla žádná sláva. A že byla Liath v jednu chvíli energická a v dalším okamžiku sebou málem švihla o zem? Nuž, efekt snězení Damianova kedu se projevil až teď. Možno neměla ještě odvolávat Vládce života. Alespoň ji však Darak zachytil, seberouc ji do náruče.* Jíst cizí element drakobijcům očividně příliš nesvědčí,* podotkl jen, zatímco tak trošku ignoroval Lea. Protože ješitnost? Dost možná.*
Serena: *Popravde nečakala, že by sa vydali za nimi. A zase, ono je to jedna z ciest, do najbližšieho mesta. Alebo uzdravovne, ku ktorej sami smerujú, však?* Hm? *Otočí sa, keď na nich Liath zavolá a Leo sa uškrnie, no obaja zastanú* Ďalšia krásna spoločnosť. Kto by takej mohol odolať. Tiež namierené do uzdravovne? *Opýta sa rovno Liath, Daraka akosi ignorujúc. Lebo Leo, však? A ona si len povzdychne, pokrútiac hlavou nad jeho chovaním. Ale aspoň to už vyzerá že pochopil to nie z jej strany*
Koniec: -- // --
Kai + Rea + Rei: *Mladé dievča celkom spokojne sedí v uzdravovni, jantárovú exceedku majúc položenú na kolenách a ružového plyšáka zvierajúc v náručí, ako ostatne vždy. Nailie má konečne poriadne ošetrený chvost a Lil to všetko odsledovala tak, ako jej ona sľúbila. No i tak majú zakázané sa odtiaľto pohnúť. Aspoň tak im povedal ten mladík s fialovými vlasmi a modrými očami, ktorý stojí pred udzravovňou s katanou v ruke. Ono totižto Rei odmieta do uzdravovne vpustiť vulkána, ktorý stoj čo stoj dobiedza* Chcem tie ľudské ženy! Cítim ich tam! Pusti ma k nim, chlap jeden odporný! *Skríkne na neho opica a znova tresne rukami do Bariéry, ktorú on vytvoril pomocou Temného rukopisu a pomocou ktorej tvora drží preč* Ale, čo to tu je? *Opýta sa Kai, ktorého Dranzer vedie pomocou čuchu po stopách sem. Rei podvihne od opice oči, prejdúc zrakom po mladíkovi a Kai spraví to isté* Ale ba! Vidím, že máme opäť rovnakú misiu *Zaškerí sa Kai a Dranzer kývne Reiovi na pozdrav, čo Rei opätuje* Už to tak vyzerá *Pritaká mu a uvoľní Kaiovi miesto, keď mu tak naznačí* Prepáč, ale balenie žien je moja parketa *Uškrnie sa Kai vulkánovým smerom, postaviac sa do postoja a vypáliac po ňom v momente, ktorý mu Rei naznačí, rýchlu strelu, čím vulkána dostane dostatočne ďaleko odtiaľto* Chceš ho ísť hľadať? *Opýta sa s podvihnutými kútikmi Reia a keď ten pokrúti hlavou, on mykne plecami* Oukeej, takže... vo vnútri je odmena? *Opýta sa a pre zmenu Dranzer prikývne* Tak hor sa po ňu *Vyzve ich oboch, vstupujúc ako prvý do uzdravovne, kde mu však pohľad padne na jantárovú guču chlpov. "Ryuu?" Prvou myšlienkou sa dostane k známemu exceedovi, no ako vidí, dievča nie je Rikku, čo ho na jednej strane nepoteší, no na druhej aj áno. Nový objekt, ktorý vyzerá k svetu a po ktorom by i mohol trochu tápať, keby ho Dranzer nebol uzemnil a neposlal za Reiom do kancelárie hlavného z doktorov po odmenu*
Koniec: -- // --
Serena: *Hodnú chvíľu sedí v uzdravovni spolu so zeleným exceedom, ktorý popíja jeden z čajov, ktorý im tu pripravili* Si si istá, že čakať na vulkána vo vnútri, je dobrý nápad? *Opýta sa jej Miidzu a ona sa usmeje* Nie. Ale aspoň neumriem od smädu *Odvetí mu pokojne, na čo kocúr takmer vypľuje čaj, ktorý si odchlipol* Pokojne, žartujem *Usmeje sa na neho a odloží prázdnu šálku na stolík vedľa seba, na čo sa postaví a zamieri ku dverám, v ktorých sa otočí a pozrie sa na exceeda, ktorý jej príklad nasleduje a o chvíľku sa ocitne vedľa nej* Koho voláš dnes? *Opýta sa jej ďalšiu otázku, pri ktorej sa zamyslí a zahľadí sa na svoje kľúče, pozorne ich prechádzajúc, až sa pri jednom zastaví, vezme ho do dlane a usmeje sa* Brána hviezdy, *Začne a vystrie ruku pred seba* Orion! *Zvolá a pred nimi sa zjaví dvojmetrový bojovník odetý do zlatého brnenia so štítom na chrbte a mečom pri páse* Wow. Niekto si potrpí na výzore *Zhodnotí jeho výzor Miidzu, no rýchlo sa presunie za ňu, keď sa na neho Ori zahľadí prísnym pohľadom* Neprovokuj *Prehovorí na neho a vezme ho do náruče. Viac než Miidzuho slová ju však znervózňuje duchovo mlčanie. Vie kto to je, zmluvu spolu uzatvorili pred pár dňami, ale zvyknúť si na seba očividne ešte nestihli* Prichádza! *Výkrik jednej z liečiteľok upúta pozornosť všetkých troch. Všetci upriamia svoje pohľady na vulkána, ktorý sa približuje, pričom má v očiach mierne šialený výraz a z papule mu takmer tečú sliny* Nechutné *Poznamená Miidzu a ona prikývne* Môžem ťa požiadať? *Opýta sa ducha a ten chvíľu mlčí, no napokon prikývne a prejde pred vchodové dvere, ku ktorým opica mieri* Hu? Teba nechcem! *Skríkne po ňom vulkán a napriahne sa po ňom rukou, no jeho zásah Orion zablokuje štítom* A teba nechcú tu *Uštedrí mu jednu poznámku, keď ho voľnou rukou zachytí za paprču a stiahne ho v otočke k zemi, štítom mu tresnúc do hrude. Po pár ďalších úderoch, kedy ho každým odhodí o kúsok ďalej od uzdravovne, napokon Orion siahne po meči, ktorý vulkánovi zabodne priamo do hrdla. Vydrží pri ňom až do posledného myknutia sa, a potom sa otočí k nej, len prikývnuc a zmiznúc späť do sveta duchov* Wow *Ozve sa Miidzu a nekoľko liečiteľov nechápavo ostane hľadieť na spúšť pred nimi* V žiadosti bolo len, že sa ho potrebujete zbaviť *Prehovorí na nich uzatvárajúc tak kapitolu, kde sa nič o odstraňovaní zvyškov tela nič nepísalo. To už nie je jej práca*
BlueBoard.cz ShoutBoard