Přidej zprávu »
--: --
Lana: *Ostala ležať na stole a proste premýšľala nad tým všetkým. Určite sa o svojom tele naučila niečo nové a to, že môže zažiť vzrušenie pomocou dostatočného množstva krvi, ktorú vypije a rozhodne to je príjemné.* Samozrejme, že sa ešte uvidíme a to mnohokrát, keď budem musieť sa s tvojou pomocou starať o dvoje prosperujúce miesta, ak sa všetko podarí... hlavne sa snaž o to byť nenápadný... *Povie Lana, samozrejme jej hlas je chladný, no rozhodný, pretože o svojich ľudí sa vždy hodlá postarať.*
Ziki Katsuki: (Dodatek: Zapomněl jsem zapsat, že si před vnikem do Lany jí nejprve zevnitř naslinil.) „Naprosto moje slova…“ *Přitakal Laně v duchu, když o tom jejich spuštění se mluvila jako o obchodu. U toho párkrát kývnul hlavou.* No, šéfko, já zatím půjdu. Až mě budete zase potřebovat, víte, kde mě najít. *Zvednul se od Lany a ještě ji políbil na rozloučenou. Poté se oblékl a odcházel.*
Lana: *Jeho pozornosť jej bola veľmi príjemná, niežeby niečo cítila ale správal sa nežne a so záujmom k jej telu a nič viac si žena nemohla priať. Rukou ho jemne objala a pritiahla k sebe, nechala ho na sebe odpočívať, končekmi prstov ho hladila a škrabkala po chrbte.* Samozrejme, jednalo sa o výmenu, každý z nás dostal to, po čom už dlhšie túžil, ale i tak som prekvapená, si prvý muž od mojej predčasnej smrti, ktorý po mne zatúžil ako po žene... *Dodala Lana pokojne a tiež odpočívala po tom, ako prežila extázu zo Zikiho krvi. Po otázke na to, či má ešte svoje srdce sa zamyslela, nikdy to neskúmala, no je pravdou, že srdce teraz nahrádzal krvavo-červený diamant medzi jej prsiami.* Možno tam niekde je... ako posledný dôkaz mojej ľudskosti... *Povzdychne si Lana a pobozká Zikiho na ruku, je takto spokojná, už dlho jej nik nevyjadroval takýto rešpekt a náklonnosť, čo jej chýbalo, obvykle ňou len opovrhovali.*
Ziki Katsuki: *Ještě nějakou dobu nabíral dech, než se mu zklidnil srdeční tep. Lanino jemné škrábání a něžné doteky byly krásnou tečkou toho všeho. Pohladil jí konečky prstů po prsou a políbil ji na holé rameno. Poté jí položil hlavu na hrudník a dával si pozor, aby se nedotkl jejího kamene.* Zajímavější chvilku jsem neměl. *Řekl nonšalantně, jako by ho to už vůbec nezajímalo. Objal Lanu a zachoulil se k ní jako dítě.* Poslyš... máš ještě své lidské srdce, tam někde uvnitř?
Lana: *Sledovala to ako sa hrá s jej telom a tiež prsiami, bolo to pre ňu naozaj príjemné, keď videla, že on jej chladnú krásu naozaj oceňuje, nemusela mať teda výčitky, že by nebola dobrou ženou, lebo niekomu proste vyhovuje práve takáto. Ako zrýchli a začal rýchlejšie dorážať, tak počula ako jeho tep i dych dosahujú naozaj veľké hodnoty. "Takže toto predchádza orgazmu..." Pomyslela si, keď i čuchom cítila jeho pot a to ako sa jeho pach mení vzrušením, keď spomenul, že už bude, tak si nakoniec upila posledný dúšok krvi, ktorý jej poskytol náhradnú extázu, o ktorú by vlastne inak prišla. Pritom sa jej telo jemne naplo a ona si silne zavzdychala, bolo to síce vďaka Zikimu, no nie vďaka jeho výkonu ale vďaka jeho krvi, ktorú jej dovolil piť. Lana potom natiahla jednu ruku k nemu a pohladila ho vo vlasoch, jemne mu ich rozstrapatila, druhou si siahla medzi nohy a prstami si vošla do seba. Následne ruku nadvihla a prsty roztvorila, samozrejme, jeho semeno sa natiahlo ako lepkavá tekutina medzi jej prstami, chvíľu si ju obzerala a potom si prsti jeden po druhom oblizla.* Užil si si to?? Bola som pre teba dosť uspokojujúca?? *Povedala Lana s jemným záujmom, lebo poznámky takéhoto charakteru si vždy rada vypočula, pritom ako sa pýtala ho stále jemne hladila a nechtami škrabkala.*
Ziki Katsuki: *Když Lana zmínila svá prsa, zafixoval se mu na nich pohled. Skutečně, měla krásně tvarovaná prsa, tak akorát velká a křídově bílá a jemná, jako prsa mladé panny. Nahnul se k nim a zakousl se Laně do bradavek. Byl rád, že se nemusel starat o to, jak velkou silou skousne, protože Lana stejně nic necítila. Většina žen by mu dala facku, kdyby trochu přitlačil, ale Lana by byla stejně klidná jako doteď, v tom bylo její kouzlo, které Zikiho tak přitahovalo. Mohla pro něj být kamarádkou, na které může ukojit své potřeby bez nároků na tradiční vztah. Samozřejmě u hraní s jejími bradavkami nepřestával dorážet, naopak ještě zrychloval. Hned na to si všiml, že se Laně napnulo tělo, jako by snad něco cítila.* "Říkala, že se při pití krve cítí živá..." *Položil jí ruku na levé prso a cítil, že už mu vzrušení v penisu rapidně stoupá, jak to tak bývá těsně před orgasmem. Ohromně zrychlil dorážení a křečovitě sevřel v dlani její prso, přičemž mu na krku naběhla tučná žíla.* Už... budu... *Řekl z posledních sil a nakonec zpomalil, jak všechno nahromaděné semeno vypustil do její studené svatyňky. Chvíli zhluboka dýchal a poté se položil vedle Lany na stůl.*
Lana: *Lana ho pri tom sledovala, bavilo ju ako jeho oči prechádzajú po jej tele a tiež počula ten zvuk ako pomaly do nej vnikol a potom sa jeho telo trelo o jej, bolo tiež počuť to ako sa v nej pohybuje.* Takže som dokonalá... *Zadívala sa mu do očí a pritom mu opätovala bozk.* A čo povieš na moje prsia... tiež sú dokonalé?? *Nadhodila túto tému schválne, pretože práve bolo jasne vidieť, že sa jeho vzrušenie stupňuje, jeho tep stúpal, dych sa zrýchľoval, toto všetko Lana počula veľmi dobre vďaka schopnostiam z legendárneho prívesku, ktorý bol teraz jej súčasťou. Rukami ho pevne potom chytila za zadok a pomáhala mu vo vnikaní do nej, aby išiel vždy úplne až na doraz do nej, aby si to čo najviac užil. Lana potom zase nasala trochu jeho krvi, vedela totiž jedno, ak dosiahne určité množstvo krvi, cíti sa viac ako živá, je to len na malý okamžik, a preto v tom pokračovala, no stalo sa to, čo neočakávala, keď si dala ďalší dúšok jeho krvi, zrazu pocítila rozkoš z toho množstva krvi, bol to blažený pocit, ktorý sa podobal tomu akoby sa blížil orgazmus zo sexu. Preto sa jej telo dostávalo do menších kŕčov ako keď sa žena pomaly blíži k svojmu vrcholu a Lana si pritom povzdychla.* Áno... to je ono... *Logla si ešte pár dúškov a potom si už len šetrila posledný aby spoločne so Zikim si užila jeho vyvrcholenie.* Poď... konečne mi daj pocit, že som žena, ktorú možno milovať... *Povzdychne si celá vzrušená od jeho krvi.*
Ziki Katsuki: *Ve chvíli, kdy se její ruka dotkla jeho nádobíčka, cítil, jako by se chlad z jejích prstů přeléval od žaludu až po kořen. Musel se trochu otužit, aby mu z toho neklesl, ale Lanino pěkně tvarované, nahé tělo a to, jak mu znovu zabořila tesáky do ramene, mu v tomto ohledu výrazně pomohlo. Navíc, byl už opravdu dlouho bez ženy a tak mu nějaký menší chlad nemá jak zkazit chuť. Opřel se rukama o stůl a vsunul ho do ní. Hned, jak byl uvnitř, měl dost smíšené pocity. Na jednu stranu to bylo skutečně studené a chladné, ale stále ho to vzrušovalo a nehodlal přestat. Spokojeně oddechl a pomalu se zrychlujícími pohyby konejšil svou pohlavní potřebu. Ani mu tak nevadilo, že Lana nejspíš nic necítí. On cítil úplně vše a líbilo se mu to. Navíc, Lana měla ke hraní jeho rameno. Doteď neodpověděl na její otázku, jestli jí chce zrovna takovouto, chladnou a bez emocí.* Takováto jsi dokonalá, Lana-sama. Moje… *Políbil ji.* …chladná… *Další polibek.* …královna. *Po posledním slově se jí zakousl do rtů.*
Lana: *Nemala prečo sa brániť, pretože jeho prítomnosť jej vôbec nevadila a to jej bolo zvláštne, nikdy moc nestála o spoločnosť a to ani o mužskú.* Možno sme... všetci zvláštny... ale ty sa ma nebojíš... dokonca podľa všetkého sa ti páčim... vážne ma chceš takúto?? Takúto chladnú, bez emócií a života?? Som len logicky uvažujúca a chladná žena... *Povedala Lana a bozk mu oplatila rovnako svojimi perami a tiež jazykom, samozrejme, že krv od neho si brala len v množstve, ktoré nemohlo človeku nijak ublížiť, no zase bolo to dosť na to aby si urobila radosť. Pevne si ho chytila rukou okolo pasu a stlačila mu zadok, druhou rukou mu pomohla dať dole nohavice a potom ho chytila za jeho pýchu.* Hmmm... niekto je tu vzrušený... *Prechádzala mu po ňom prstami a potom ho ešte raz pobozkala, jej oči i jej tvár boli stále plné chladu.* Odkedy som umrela... nebola som milovaná žiadnym mužom.. *Povie s jemným povzdychnutím a potom sa mu zahryzne do ramena a jemne pije jeho krv.*
Ziki Katsuki: *Ziki se ani nijak nebránil dalšímu kousnutí, věřil Laně, že si z něj neutrhne tolik, aby ublížila jeho tělu. Líbilo se mu, že má Lanu jen pro sebe, v této díře pod zámkem uprostřed ničeho a že on jediný jí může dělat potěšení. A samozřejmě také sobě. Navíc v tom viděl cosi poetického, když si Lana oblizovala rty od krve, jeho krve. Dává jí to nejlepší ze sebe, životodárné šťávy, které bytost jako je Lana dokáže ocenit. Na poznámku o tom, že je zvláštní, se jen zlehka usmál, pohladil Lanu po vlasech a políbil ji.* A nejsme všichni? *Chtěl ji čím dál víc, chtěl se na ní vyřádit a pouhé dotyky mu už nestačily. Odepnul si pásek u kalhot, poté zip a stáhl si je rovnou i se spodním prádlem. Poté Laně doslova roztrhal šaty a přitiskl se k ní.* Jak dlouho jsi neměla nic s žádným mužem? *Políbil ji na rty a jazykem oblízl její studená ústa zevnitř.*
Lana: *Lana sa len na neho provokačne usmiala, keď jej vlastne povedal v celku škaredé veci, no boli pravdivé a z jej pohľadu v tom teda nebol problém.* Hmmm... asi máš pravdu... ale som len chladná... a oživená schránka... *Dodala Lana, keď ju chytil a prevalil na stôl čo jej v celku imponovalo ako sa k tejto situácii postavil. Lana síce mala mŕtve telo a naozaj necítila dotyk a ani nič podobné ale páčilo sa jej to.* Ukáž mi viac... nech sa zase cítim živá.... *Povzdychla si Lala a jemne si ho pritiahla s o svojou pravou rukou, druhou chytila jeho ruku a zahryzla sa do nej, pričom si zase zobrala trochu jeho krvi, čo jej dalo potrebné pocity vzrušenia ako nejaká droga, vtedy cítila to, že ho proste chce a že robí niečo úžasné a to je to, že sa jej nezľakol a zaujíma sa o ňu ako o ženu. Ako jej krv stekala po jazyku do tela len jemne od vzrušenia vzdychala a nohy sa jej jemne roztiahli a obmotali tie jeho.* Si zvláštny.... vieš to?? *Dodala Lana chladne, pričom si oblizla krv z pier.* Ale preto musíš pokračovať... *Povzdychla si a znova sa napila.*
Ziki Katsuki: „Tse. Jen se dívat… No, asi za těch pár kapek krve víc žádat nemů-“ *Myšlenku nedokončil, protože ho zaskočilo, že si Lana položila jeho ruku na prso a políbila ho.* „Má celkem sílu… Zajímalo by mě, jestli by byla silnější, než fyzická síla z mého byakugo…“ Zajímavá. *Řekl posléze, co se s Lanou políbili.* Jsi skutečně zajímavá. Většina žen by si hlídala spíše počestnost, než nějaký kámen. No, asi je to pochopitelné, když ti ten kámen propůjčuje věčný život. *Usmál se. Je pravda, že dlouho s žádnou ženou neléhal, ani se žádné v poslední době nedotkl. Přestože byl většinou přibližně stejně emočně chladný jako Lana, stále měl běžné lidské, a hlavně mužské potřeby. A teď, když se mu Lana tak sama odevdává, byl by hlupák, kdyby toho nevyužil. Chytl ji za boky a s potlačenou surovostí ji položil na stůl na záda a lehl si na ní. Vůbec mu nevadilo, že byla studená jako mrtvola. Dotkl se jejich prsou a dal si pozor, aby se nedotkl kamene. U toho jí začal zuby dráždit krk, jako by jí chtěl vrátit to sání krve.*
Lana: *Pozerať mu dovolila, nebol v tom problém, predsa len mala podľa jej logických záverov telo celkom pekne vypracované a prsia boli také ako sa patrí ani veľké ale tiež ani malé, dalo by sa povedať, že zlatá stredná cesta.* To je on... kameň nesmrteľnej pani... vraj tam sídli jej duša, to je historka, ktorá sa k nej viaže, ale pravda môže byť celkom inde... *Povedala Lana s jemným ale hraným úsmevom no jeho ruku zastavila svojou, nebolo to nič ťažké, je predsa 3krát tak silná než normálny shinobi.* Ale za túto cenu je dovolené sa len pozerať... tela sa môžeš dotýkať koľko chceš, s tým nemám problém, viem, že muži to majú znejakého dôvodu radi... ale toto mieto je zakázané... *Ako mu to povedala, pritiahla jeho ruku na svoje prso a potom sa k nemu naklonila a dala mu dlhší bozk.*
Ziki Katsuki: „Bolest je to poslední, co mě trápí.“ *Poznamenal v duchu. Přišel si jako matka, která kojí své děti, když se na něj Lana nalepila a začala z něj sát životně důležité tekutiny. Popravdě cítil i celkem zvláštní uspokojení, jak cítil ze žil unikat krev ven. Asi jako když si vymáčknete pupínek, nebo po dlouhé době zadržování si odskočíte na toaletu… Když bylo po všem a Lana slízla zbytek krve z jeho těla, znovu cítil ten zvláštní chlad, což mu zrovna u jazyku nepřišlo dvakrát přirozené. I tak byl rád, že uvidí kámen na vlastní oči. Hned jak mu bylo povoleno nahlédnout, odepnul zbylé knoflíky, aby měl rozhled na celý její hrudník. Jen se chvíli díval a kmital očima po obvodu kamene. Poté natáhl ruku a hodlal se ho dotknout a přejet po něm prstem.*
Lana: *Lana neváhala ani sekundu, ešte predtým však nezabudla dodať.* Neboj... bolieť to nebude skoro vôbec a nezostane po tom ani stopy... ale to je h-i-m-i-t-z-u... *Vyhláskuje toto slovo, chytí si ho okolo krku a zahryzne sa tam, začne pomaly piť, jemne si pritom povzdychne, lebo toto je vážne jediná chvíľa, kedy cíti, že žije, akoby do nej vstúpil znova život, no len na krátky okamžik, avšak nemusí piť dlho, krvi totiž nepotrebuje veľa, takže pitie krvi trvá asi tak dve minúty, potom sa odtiahne a ako to robí, jej zuby vystreknú do rán trochu jej liečivej krvi a rany sa hneď zahoja, všetko vďaka legendárnemu prívesku, následne ešte z jeho krku oblizne zvyšok a oprie sa o stoličku.* Dobre... tak prosím, pozri sa.... *Povie spokojne ale nič nerobí, ak sa chce Ziki pozrieť, musí to urobiť sám.*
Ziki Katsuki: Sokka… *Hrál dále, jako by mu to najednou došlo. Chytl se za límec košile a stáhl si ji blíže k ramenům.* „Koho vlastně trápí ztráta krve… krev se doplní, a co víc, toto ani není mé tělo.“ *Ziki měl skutečně touhu vidět její srdce. Koncept nesmrtelnosti ho obecně zajímal a chtěl vědět, jestli to, co má Lana uprostřed hrudi je to, co tolik autorů ve svých publikacích nazývali „kámen mudrců“. Substance, která umožňuje věčný život. Ještě se k Laně nahnul, aby měla lepší přístup k jeho krku.*
Lana: Je to jednoduché a ty si určite moc chápavý, už je to asi polroka, čo som nemala ľudskú krv... a som vážne hladná... túžim po nej viac ako po čomkoľvek inom... takže... ak mi dáš svoju krv... tak ja ti dovolím rozopnúť i ďalšie gombíky... *Povie Lana provokačne, pretože pri pití ľudskej krvi cítila radosť a vášeň, a hlavne sa pri jej pití dokázala uspokojiť mnoha spôsobmi, pri zvieracej to nejde a hlavne sex a ani iné ľudské dotyky, jej nič nedávajú, lebo pri nich nič necíti.*
Ziki Katsuki: *Ziki narážku pochopil, ale chvíli se zapřemýšlel.* A co byste ráda, má paní? *Provokativně se usmál.*
Lana: *Lana sa na neho len chladne pozrie.* Logicky, ľudia sa boja toho čo je iné, čomu nerozumejú a vymyká sa ich chápaniu... takže preto sa ťa na to pýtam... no vieš asi dobre, že členovi svojej vlastnej organizácie by som neublížila, vlastne nemám potrebu šíriť nezmyselný chaos a neporiadok okolo seba, nie je to logické a zároveň to prináša len problémy... nie som žiaden šialený nukenin, ktorého ženie túžba po zabíjaní a strachu od ostatných... *Povie Lana a na jeho výklad len pritaká.* Neviem akej úrovne by spoločnosť musela dosiahnuť, aby nepotrebovala vodcov, no taký čas ešte nenastal, ako hovoríš, všetci potrebujú nejakú organizovanú štruktúru a ja im ju chcem dať, chcem im ju ponúknuť... preto s tebou musím v tomto súhlasiť, nie je tam nič nelogické... *Jemne nakloní Lana hlavu, pozrie sa na neho.* Chceš ho vidieť?? A čo za to?? Obchod by mal byť obojstranná záležitosť, ak sa nemýlim... *Nadhodí lana provokačne a jemne si odopne jeden gombík na šatách, kde má prsia a srdce, druhou rukou sa načiahne k Zikimu a prejde mu prstom po krku špičkou svojho nechtu.*
Ziki Katsuki: *S neskrývaným zájmem poslouchal Lanino vysvětlování. Následné pohlazení po tváři bylo chladné jako led, přesněji řečeno, její ruka byla tak chladná. Dotkl se hřbetu její ruky a chvíli si ji držel na tváři. * Měl bych se bát? Imponuje mi, že je na světě někdo, kdo se neřídí svými hloupými pocity. Každý člověk si myslí, že lze vyhovět všem, že každý má právo na život. Buňky v lidském těle také vynáší odpad, který se uvnitř jejich cytoplasmatických membrán nahromadí. Stejně tak i lidé vyměšují svůj odpad. Proč mají tedy lidé pocit, že uvnitř organizované společnosti má právo zůstávat odpad spolu se zrnem? *Na chvíli se odmlčel.* Ale to už odbíhám. Mohl bych se na tvé srdce podívat? *Obešel její stůl a sedl si hned vedle ní na roh stolu.*
Lana: Tak z mojej strany sme dohodnutí... *Povie Lana a potom si upije z pohára plného krvi.* Moje telo je mŕtve, nemám tep ani telesnú teplotu... v podstate ani nestarnem.... vek sa ma netýka.... tiež nemusím nejak extra odpočívať a aby som bola úprimná nemám žiadne pocity a tiež necítim nič... *Povie Lana s ľahkým no hraným úsmevom, len jemne pri jeho reakcii na to že je upír, alebo teda nemŕtva dá hlavu na bok. Nevadí jej, že sa k nej tak priblíži, pozerá mu priamo do očí.* A jediné, čoho cítim chuť je krv... tá je i jediným mojim jedlom... v podstate som bola zabitá mojim náhrdelníkom, ktorý som si vyrobila a vsadila som do neho jeden krásny kameň, na ktorý sa vzťahovala legenda o nemŕtvej kráľovnej... a teraz je mojím srdcom ten kameň, ktorý má i tvar srdca, celý náhrdelník sa do mňa vrástol a zabil ma, potom mi zmenil telo a oživil ma... *Keď to Lana povie, položí mu ruku na líce a jemne ho po ňom pohladí.* Ty sa ma nebojíš???
Ziki Katsuki: Výborně. Suzuya je problém každého shinobi na světě, to není nic nového. S tím se holt musí počítat. To je ode mě vše, tak pokud nemáš nic proti, rád bych se zeptal ohledně tvého těla. Jak to funguje? Umřela jsi a byla oživena jako nějaká myslící zombie? *Podíval se zkoumavě na Lanu.* A z jakého důvodu tvé tělo přijme jen krev? *Ziki nikdy o upírech neslyšel, takže to pro něj bylo zcela nové. Trochu se k ní přiblížil, aby na ni viděl z větší blízkosti.*
Lana: Výborne, takže ti teraz spíšem oficiálne papiere aby si bol legitimovaný ako bežný obchodník našej spoločnosti a tiež ako prieskumník, do doby, než ťa ako novú shinobi prijmem za plnohodnotného člena spoločnosti, ktorý robí i dôležitejšie misie... *Povie Lana s jemným úsmevom a začne vypisovať zvitok, kde je všetko potrebné postupne spisované.* Tak, som rada, že súhlasíš s predstavou o kráľovstve, bolo by to tak najlepšie, vyhli by sme sa pokusom o začlenenie pod feudálneho pána... a hlavne by sme tak boli viac menej sebestační... len si budeme musieť dávať pozor na Suzuyu... z Yugy... pretože môžu byť s ním vážne problémy, chce ma mať pod kontrolou a ak by som sa nepoddala, tak sa vyhráža mojim zabitím... budem musieť určitú dobu s ním vychádzať... čo síce zníži zisky našej spoločnosti, to ma vážne štve ale zase nám umožní mať určitú dobu pokoj... *Povie Lana zamyslene, keď to všetko spisuje, pritom si naleje do pohára zvieracej krvi a napije sa.* Ľudská by bola lepšia... *Povzdychne si a následne, keď dopíše, dá na to razítko spoločnosti a svoj podpis.* Tu máš svoju identitu, nové zaradenia a tiež povolenie odomňa na výskum... taktiež je ti pridelený kôň a koč... cestuj s nimi... budeš menej nápadný...
Ziki Katsuki: Naprosto mi to vyhovuje, nemám k tomu výhrady. Beztak mi bude chvíli trvat, než budu schopen přestavby, do té doby se snad dokončí i zde. *Zamyslel se a pokračoval.* Vlastně mi imponuje představa tebe jako královny, místo těch hlupáků, co si říkají Feudální pánové. *Vzpomněl si na Feudálního pána země bkesku, který nebyl schopen pochopit jeho skvělé ideály a díval se při rozhodnutích jen na svou vlastní kapsu.*
Lana: *Lana si všetko pekne zapisuje a pritom počúva Zikiho, ktorý jej to všetko rozpráva, v tomto bola naozaj dobrá, pretože už to robila roky.* Neboj o tvojom úmrtí sa to roznesie všade... teda hlavne v mojej organizácii ale tiež po svete sa bude šuškať, že si nebol až tak mŕtvy a potom že si konečne zomrel povedzme pri tej misii... detaily nechaj na mňa... *Povie Lana spokojne a potom pokračuje.* Prozatím ťa budem viesť ako obchodníka... kým nezískaš svoje finálne telo... nebudem si robiť zbytočné papierovačky... *Povie Lana a zatiaľ si jeho meno a pôvod zapíše len medzi obchodníkov, ktorých vysiela na dlhé obchodné cesty.* Tak... to by sme mali... a teraz k hlavnému bodu... chceš aby som financovala zo zdrojov našej spoločnosti výskum a prestavbu toho mesta... už som začala s obnovou mesta tu v pustej zemi... ale nebránim sa tomu aby sme mali viacej pôsobísk... predsa len by som mohla byť kráľovná oboch týchto zemí a povedzme, ty by si tam bol nakoniec kage... tu by bol kage Hachi... a ja by som nad všetkým stála tu zo zámku kráľov ako kráľovná... ľudí by sme zohnali a ty by si to tam išiel preskúmať a urobil by si tam základný tábor, akonáhle by tu skončili hlavné stavby, presunula by som plnú pozornosť na to druhé mesto, kde by som si postavila palác... a raz bývala tu a raz tam... čo povieš...
Ziki Katsuki: Ano, to udělej. Ale ta mise by měla být opravdu propracovaná a složitá, protože nikdo neuvěří, že mě zavraždil nějaký zlodějíček odvedle. *Poradil Ziki.* Také by bylo na místě členům říct, že Ziki již mezi námi není, že umřel na samostatné misi. *Počkal, až rozsvítila svíčky.* „Takže nemrtvá? Nevěděl jsem, že je něco takového v tomto světě možné… No, asi to není zase tak překvapující.“ Sou desu ka… Jako vášnivý zájemce o lidské tělo se tě na to někdy zeptám, ale teď na to není ani čas ani místo. Co se týče mých nových dokladů, nebudou potřeba. Osoba, které jsem tělo vzal, měla vše u sebe. Je ze Sunagakure, jméno je Aka Manto, klan Yumi, věk 35 let momentálně. Nicméně je to nukenin, tudíž stejně počítám s tím, že si změním tělo, nejlépe na ženské, než najdu nového hostitele. Zatím bych to ovšem nechal takto, dokud si nezískám tělo. A nebo… můžeme rovnou vymyslet mou novou identitu hned. Takže… Jméno by mohlo být Nana Asai. Původ Kusagakure no Sato. Věk… 35 let. To je narození v… roce 45 od založení první vesnice. *Řekl jí, co chtěla vědět.* A teď přejděme k mému návrhu. Momentálně nemohu použít svou techniku na dokonalou změnu těla, tudíž bych s tímto plánem začal až za pár let. Víš, Lano, jako dítě jsem byl s rodiči na výletě do zajímavé vesnice, která byla kdysi zničena občanskou válkou. Údajně byli obyvatelé této vesnice velice pokrokoví v technologiích a ovládali stroje, které neměly ve světě obdoby, za použití chakry. Dokonce jsem slyšel i pár mýtů, že tyto technologie jsou stále pohřbené v jejich troskách. Název vesnice je Sora no Sato, v Zemi Nebes. Určitě jsi o ní už slyšela. Napadlo mě, že bychom mohli vesnici opravit, sehnat občany a založit si vlastní vesnici na troskách této. Dokonce bychom ji mohli časem zařadit i do velkých vesnic. Většinu oprav mohu učinit sám, díky tomuto novému tělu, ale budu potřebovat propagaci vesnice, abych získal občany a mohl rozjet ekonomiku. Zároveň bych potřeboval pár architektů a restauratérů, kteří by renovovali kulturní budovy a pomohli mi s výstavbou. To samozřejmě znamená sehnat i nějaké zedníky, stavitele… Bude to určitě nákladné, přestože většinu nákladů pokryji svými schopnostmi, ale myslím, že zisk, který z toho může vzejít, bude enormní. Nemluvě o tom, že Sora no Sato má ve svých hlubinách určitě stále technologické poklady, které bychom mohli prodávat světu. Mohli bychom z ní udělat ráj vědy. Měla bys z toho investici, která jen tak nezmizí. *Poté se odmlčel.* Co si o tom myslíš?
Lana: *Lana sa potom na neho so záujmom pozrie a usmeje sa.* Ziki... takže takto si to urobil, to je skvelé, aspoň nebudem musieť pre teba vymýšľať misie, kde ťa nik neuvidí... dobre... spíšem záznam o tom, že si zomrel pri akcii, ktorú som ti dala... a potom som prijala niekoho iného ako tvoju náhradu... *Keď to Lana hovorí, tak príde k sviečkam a postupne ich zapáli, tým sa urobí v krypte príjemné svetlo.* Aby som bola i ja k tebe úprimná... tak ti poviem, že ja som zase nemŕtva... preto sa správam tak ako sa správam a preto som tu... *Povie Lana a znova sa posadí za stôl, vezme papier a pero a následne ukáže Zikimu aby sa posadil.* Tak... vypíšeme teda papier o Zikiho úmrtí a tiež o tvojom prijatí... budeš mi musieť povedať svoje nové meno, miesto narodenia a tak... budem musieť urobiť nejaké opatrenia, aby rodný list, tvojej novej identity skončil v miestnej matrike, kde si sa narodil... aby všetko sedelo a nik nemal pochybnosti... a potom mi povedz is voj návrh... rada si ho vypočujem... *Lana však potom zvážnie.* Len tak... kde sa somnou Ziki stretol a pridal sa k mojej organizácii?? a čo som mala na sebe.. *Povie Lana kontrolnú otázku.*
Ziki Katsuki: Chtěl jsem ti říct, že jsem změnil tělo. Vyžaduji absolutní diskrétnost a krycí jméno. Ani členové organizace nebudou znát mou pravou identitu. Mé jméno, Ziki Katsuki, si se mnou již budeš moct spojit jen ty. Bude to tak nejlepší. Zároveň jsem s tebou chtěl prodiskutovat jeden projekt. Můžeš rozsvítit? Rád bych při tom na tebe viděl.
Lana: *Práve si sedela za stolom, mala tam položenú fľašu s krvou a pohár a tiež nejaké tie dokumenty, ktoré musela vybaviť, od poslednej návštevy Suzuyu je dosť podráždená, teda nie podráždená v pravom zmysle, siahol jej na peniaze a dokonca jej zabil dvoch obchodníkov, čo musela nakoniec nejako ututlať, aby sa nezačali šíriť reči.* Vstúpte.. *Povie Lana celkove chladne ako vždy, upije si z pohára krvi a potom si začne čítať dokument, tomu kto vstupuje, venuje len letmý pohľad, tu je predsa vládkyňou ona, všade tieň a tma, tu má navrch dokonale, pritom dobre počuje, cíti a tiež si i pozrela Zikiho a tak by vedela vďaka legendárnemu náhrdelníku, že robí nejaké pohyby, ktoré by mohli znamenať nebezpečia.* Kto si a čo potrebuješ... nepamätám si, že by som ťa prijímala... ale máš našu šatku, takže kto ťa prijal?? Ikari alebo niekto iný??
Ziki Katsuki: *Ziki se znovu vrátil do Zámku králů po tom, co získal nové tělo a chtěl to Laně oznámit, aby o tom věděla a nebrala ho jako vetřelce. Samozřejmě si před vstupem nasadil šátek, aby ho pustili. Když vcházel do katakomb, zamyslel se.* "Co je to vlastně za osobu, která žije v kryptě jako mrtvola?" *Když došel ke kryptě, zaklepal na dveře.*
Nestalo sa!!: ---//Táto rpg nižšie sa nikdy nestala//---
Kami: *Na slova Lany jsem jen souhlasně kývla hlavou a následně jsem sledovala, jak vyskočila z okna. Následně jsem vzala od Zikiho polovinu pálenky.* 'Tak si zahraju na obchodnici,' *pomyslím si. Následně se na něj podívám.* No asi bude nejlepší, když budeme spolu, *odpovím mu souhlasně. Jak dále pokračuje v jeho slovech, tak se na něj podívám.* Ale no tak, *řeknu jen a následně vyrazím ven.* 'Tohle fakt bude zajímavé, my dva a budeme prodávat alkohol,' *pomyslím si. Poté vyrazím do ulic a dívám se okolo na případné zákazníky a pozoruju okolí, přičemž se mírně usmívám.*
Otogakure: *Prostě pokračovali v práci :D *
Ziki Katsuki: *Ziki převzal zboží, které měli prodat a když Lana vyskočila z okna, podal jednu polovinu Kami.* Tak tedy vyrážíme. Lepší bude, když budeme prodávat spolu, většina lidí není ráda, když kupuje zboží od zaostalých lidí. Cítí se pak, že na ně někdo hraje boudu. Bude lepší, když půjdeš se mnou a budeš s nimi mluvit. Dívka, co prodává alkohol… Asi budeme cílit na mužské zákazníky. Klidně na ně i zamrkej, využij svého ženského šarmu. *Zavelel, vzal polovinu zboží a šel ven. Hned, jak otevřel dveře, si znovu nasadil kapuci a nasadil svůj křivý obličej.* „To se hodí… Nikdo nemá to srdce nezastavit, když s vámi chce ubohý mrzák mluvit…“ *Pomyslel si a šel prodávat na ulici.*
Lana: *Prichystala si všetky veci a potom sa otočila na tých dvoch.* Dobre... je večer ja vyrážam... vy sa prejdite okolo jeho budovy, samozrejme nenápadne... *Povedala Lana a odpečatila alkohol zo zvitku, ktorý chcela tu i tak predať.* Tento alkohol predajte miestnym... tak som to mala i v pláne... porozprávajte sa snimi, rozšírte reči o našej spoločnosti, o tom kde sídli a tiež o tom že obchodujeme s rôznym tovarom a tak podobne... povedzte, že máme vždy to najkvalitnejšie... buďte kreatívny a priateľskí... ja sa porozhliadnem okolo jeho budovy a vy zase po okolí... *Povie Lana, otvorí okno a vyskočí von a zmizne pomocou Yoru no Himitsu, čím sa stratí v temnote jej prítomnosť. Pri jej rýchlosti netrvá dlho a už je tam, no je veľmi podráždená, obchádza miesto, pozerá každú stranu budovy, no ako vidí, jej temná duša teraz hrá proti nej. Pretože temnoty je tu potlačovaná práve svetlom ktoré je všade v budove a trochu preniká i von. "Takže... chcela som si s ním pohovoriť osamote... medzi štyrmi očami... ale bude to zložitejšie, než som si myslela." Pomyslí si Lana a rozhodne sa počkať, kým nepríde Ziki a Kami do ulíc a neuvidí ich, aby si u nich zariadila určité veci, plány sa zmenia.*
Kami: *Vyslechla jsem si slova Lany.* Dobře, budu dávat pozor, *řeknu a lehce se na Lanu usměju. Následně jsem si sedla na židli a trochu jsem přemýšlela.* 'Doufám, že vše bude dobré a že to vyjde a nebudeme ho muset zabít, bylo by to lepší, ale když to nepůjde jinak, tak co se dá dělat,' *pomyslím si a podívám se na oba dva.*
Otogakure: *Taki (áno už sem mu dala cute jméno), jako vždy vyřizoval nějaké věci, spíše diktoval, co jeho ochranka psala. Jeden věrný - syn a jedna strážkyně vůdce, takhle ve třech seděli v jeho skromné kanceláři s jedním velkým oknem, které bylo zavřené. Stejně tak všechny dveře. Celá budova uprostřed města, mimo obydlenou oblast, spíše v obchodním centru, kde touto dobou v některých místech život utichal, za to v hospodách bylo stále rušněji. Takashi nechal všechny dveře zavřit a hlídat stráží. Po těch incidentech v jiných vesnicích a u rodin feudálů se bál o to víc, i když si hlavu nechávat chladnou a myslel racionálně. Nechal všechny chodby malé budovy, do které se dá vyjít pouze jedním vchodem a vyjít buďto oknem, nebo těmi samými dveřmi, řádně osvítit. Každé dva kroky byla na stěně zářící lampa. Tyto lampy byly v provozu 24/7, právě aby strážní měli stoprocentní přehled o prostoru. Stejně tak jeho kancelář byla osvícená. Svit zářil i z okna do ulice, kolem okna nebyly žádné závěsy či záclony, Takashita se rád díval na svou vesnici, když nebylo co na práci.* /A co vyslanci té cizí společnosti, kam vám je mám zapsat?/ *Optala se slečna u stolu a Taki si nalil něco k pití, musel to své divadlo hrát přece i před touto slečnou a tak dělal, že tato loutka, kterou šlo doopravdy hooooooodně těžce rozpoznat od člověka (takže pokud nejste medici tak to nepoznáte :D to tím chci říct), je doopravdy člověkem.* Nech mi je jako poslední, nemám moc náladu na nové lidi, tahle vesice už byla ohrožována kde kým, máme skvělé obchodní spoje už teď, neptřebujeme další.....sem zvedavý, jak se budou tvářit, až je pošlu do končin dalekých. Vždyť nedali ani předem vědět a jen tak si sem dojdou? To neni normální....
Ziki Katsuki: Dobře, ale kunai ti nedám. Pokud je ten vůdce stejný jako já, nenechá tě vejít se zbraní. *Poté se chytil za bradu a ohlédl se po pokoji. Nakonec vytáhl z kapsy papírek, na který umístil svou značku – kanji pro „Ochrana“.* Tohle si vezmi. Kdyby tě kontrolovali a ptali se na to, řekni, že je to třeba talisman od přítele. A ano, postarám se, abys nebyla během vyjednávání vyrušována.
Lana: *Lana len počúva návrhy a následne sa pousmeje.* Je to v celku zaujímavé... v podstate výhodnejšie by bolo, ak by prijal moju ponuku... proste mu podsuniem, že sa ho chystajú zabiť... a ak by chcel, postaráme sa o to... na oplátku budem chcieť voľný prístup do vesnice pre našich ľudí... a im zase na oplátku dáme informácie, ktoré naša organizácia získa, tiež zľavu v našich obchodoch a tiež získajú našu ochranu... teda presnejšie služby našej organizácie... *Povie Lana a pozrie sa jemne cez okno.* Onedlho sa bude stmievať... vtedy vyrazím za ním... naozaj nechcem čakať na to, kedy nás zavolá... *Lana sa zamyslí a potom pokračuje.* Dobre... daj mi kunai s tvojou značkou... budem ho mať u seba, ak by sa niečo pokazilo, dám znamenie a tým bude zdvihnutá ruka v päsť, ak všetko bude dobré, zamávam vám... vlúpem sa mu do sídla sama... vy dvaja zabezpečte v noci okolie, dobre ho sledujte a buďte pripravení na všetko... pretože ak to neprijme, budeme ho musieť zabiť... a to bude otrava... *Povie Lana a začne si chystať oblečenie na nočnú prácičku, v tom bola dobrá, niekam sa vlúpať a získať čo potrebuje, no teraz chcela hovoriť s vodcom. "Uvidíme aká je povaha... je starý a má mladú ženu... vážne zaujímavé..." Pomyslí si Lana a teraz už len musí počkať na zotmenie, vtedy vyrazí na nočný chat.*
Kami: *Následuju Lanu a dívám se okolo. Po nějaké době se zastavíme, tak se rychle podívám okolo. Mlčky je následuju. Poté co vejdu do pokoje, tak zavřu dveře a vyslechnu si jejich plány. Poté co si jejich plány vyslechnu, tak si jen pro sebe povzdechnu.* 'No to zase bude šílené,' *proběhne mi hlavou.* Mě je to celkem jedno jak si to vymyslíte, nechám to na vás, *řeknu jim.* 'I když já a služka, asi si dovedu představit, jak špatně by to dopadlo, kdybych tam byla já, mám takový pocit, že asi moc dobře ne, spíše by se to dalo zařídit jinak,' *pomyslím si a následně se zamyšleně podívám po místnosti.*
Otogakure: /okenko ze zivota Takashity/ *Kazdy den travil 20 hodin +- ve sve kancelari v budove uprostred vesnice. Jeho dum, o ktery se staralo nekolik sluzek, aby jeho zena Mia nebyla na deti uplne sama. A tak Takashita radeji nerypal do techto veci, nicmene do kancelare si nikoho nepoustel, po te, co slysel o incidentech kolem sveta, kdy Kagy nebo feudalni pany neustale nekdo napadal, tak si drzel kancelar uzamcenou jen pro sebe, sve straze (S hodnosti 2 lidi) a pripadne pro navstevniky. V podstate neustale byl ve sve loutce, i kdyz sam byl loutka -bezpecnost nadevse. V podstate cela vesnice ho zna tak, jak vypada schovany v loutce Haruko (asi myslim ze se tak jmenuje - vzhled jaky diky loutce ma, dodam na fb). Takze byl znamy hlavne jako stary deda s mladou zenou, ktery uz hodne dlouho vede vesnici.*
Ziki Katsuki: *Ziki následoval Lanu do jednoho z lepších místních hotelů. Stále měl raději kapucu na hlavě a lehce pokřivenou pusu a raději se neustále díval, jestli si nevšimne nějakého odposlechu.* Lano, pokud mohu podat jiný návrh, můžeš si jít s vůdcem promluvit sama a já tě budu sledovat přes tomegane... Pak, když se vyjednávání nevydaří, dáš mi signál, např. zvednutí ruky, zamávání... to bychom se dohodli, a pak se přenesu k tobě i s Kami Hiraishinem... Nicméně to bude znamenat, že tě musím označit na nějakém hůře viditelném místě, např. na hlavě, pod vlasy. Mohl bych ti dát i kunai s pečetí, ale nevím, jestli tě se zbraní pustí za vůdcem. Takto to bude jednodušší a rychlejší.
Lana: *Lana spokojne prešla vesnicou a prezerala si z koňa motely a hotely, nakoniec vybrala ten luxusnejší, nech vidia, že na to majú a že majú i úroveň.* Prosím si dvojizbu... ak máte... *Povie Lana chladne a tak sa recepčný pozrie do rozpisu a naozaj tam takú mali, povedal im číslo a samozrejme dal im kľúče, keďže nemali nejakú batožinu, tak išli sami. Lana vošla do tej dvojizby, dobre si ju začala prezerať a nakoniec si sadla do kresla.* Posledný zavrie dvere... *Povedala znudene a následne sa chystala vysvetliť plán, vtedy sa však u nich zastavil strážca a predal im odkaz.* Toto... nejde úplne podľa plánu... *Povzdychne si Lana, keď počuje tie správy a pozrie na Kami a Zikiho.* No nič to.. tu je plán... Nanami... musíme vyhliadnuť slúžku... ktorá chodí do domu vodcu... odchytíme ju, ty sa na ňu premeníš ale predtým vytvoríš svoj klon... aby si nám nechýbala... ako slúžka... to tam všetko prezrieš... ja a Ziki a tvoj klon pôjdeme predávať pálenku zo severu... pričom Ziki to tu zmapuje a prehliadne si pozície... aby sme vedeli, kde sú stráže a tak podobne... keď budeme všetko vedieť... tak ty nám z vnútra otvoríš okno alebo dvere... ale asi skôr pôjdem ja... Ziki bude vonku pripravený konať... pôjdem si totiž osamote pohovoriť s vodcom... a ak neprijme moju ponuku... tak ho dorazíme... Ziki sa postará o to, aby ľudia boli mimo a ty o stráže... teda ak by sme ho museli nakoniec zabiť... nezabudnite mať na tvárach masky... teda až na teba Nanami... lebo ty tam budeš ako slúžka....
Kami: *Lana vypadala s tím, co jí řekli spokojeně. Já jsem byla moc zvědavá, jak to bude pokračovat dále. Když se pak rozjela do vesnice, tak jsem koni dala znamení, aby se taky rozešel.* 'Hmm, tak jsem ještě nikdy nebyla celkem mě to tady zajímá, ale asi se zase nikde nedostanu,' *pomyslím si zatím co následuju Lanu. Cestou se ještě podívám na Zikiho a pak už jen sleduju okolí a přemýšlím.*
Otogakure: *Strazce se zamracil.* Dost pochybuju o tom, ze budete kit moznost s nim mluvit o samote...a pokud vubec, tak pouze ten, kdo vasi spolecnost vede. Zatim se mi zdate vsichni akorat jako poslove... *Zamrucel strazny a nechal je odjet, nasledne sel vyridit vsechno s vudcem.* /Cizi organizace, o ktere jsme nikdy neslyseli, tri clenove...dva a pul teda, mental se nepocita. V den jejich odjezdu si promluvim s tim nejvyse postavenym, zbytek tu nechci. Nemam na tohle vazne cas.. *zamrucel vudce vesnice a Strazny dobehl tam, kde se Lana s ostatnimi ubytovala a predal tento vzkaz.*
Ziki Katsuki: *Ziki byl rád, že mu toto divadlo alespoň trochu pomohlo. Nejspíše ani nebylo potřeba, ale nemohl riskovat, aby ho někdo poznal. Přeci jen, byl kdysi relativně kontroverzním vůdcem jedné z hlavních vesnic, tudíž je možné, že ho znají skoro po celém světě.* Jedem koníček! *Vykřikl a rozklusal pomalu za Lanou. Bohužel teď bude muset hrát i nadále, neboť předpokládal, že je budou i nadále sledovat. Alespoň jeho kontroly tak pracovaly.*
Lana: Výborne... to mi maximálne vyhovuje... *Povie Lana a pozrie na Zikiho, bohužiaľ, Lana proste nemá už žiadne city a hlavne nie k Zikimu, je to len jej podriadený, takže to čo vyvádza nijak nekomentuje a ani sa tomu nesmeje. Proste to berie ako divadlo pre strážcov ale to je tak všetko, i keď stará Lana by určite bola z toho pobavená.* Inak... ak by sa dalo, mohli by sme mať audienciu u vodcu vesnice... bola by som rada... ak by ste mu povedali, že mám dôležité informácie, ktoré rada posuniem ale len jemu... *Povie Lana tajmomne a keď jej strážci odpovedia, tak popoženie koňa do vesnice, aby si našli ubytovanie.*
Kami: *Seděla jsem na koni a sledovala jsem ty dva.* 'No nevím, jak dlouho to ještě vydržím ze Zikiho, protože už mi začínají cukat koutky,' *pomyslím si. No následně nahodím opět nic neříkající pohled. Když se pak vrátí druhý strážný a řekne, že máme dva dny, tak se jen podívám na Lanu a čekám, co řekne.*
Otogakure: Proboha.... *Zívl strážný.* Tohle vyprávění je ještě na půl roku ne? *Zamručel. Mezitím ten druhý došel za vůdcem a promluvil s ním, podal mu dokumenty a on si je pořádně prohlédl.* Dva dny...pak půjdou. *Odpovděl a poslal strážného do služby. Ten během dalších 5 minut byl u brány.* Máte přesně dva dny a pak musíte pryč. Kvůli bezpečnosti. *Podal Laně papíry a znechuceně se díval na Zikiho.* Tak jděte už.
Ziki Katsuki: Fuji ne mentál, Fuji výjimečný… *Řekl s pokroucenou hubou, takže mu z ní lezl lehce jazyk, který jeho řeči dodával autenticitu, jak se snažil s tím polovyplázlým jazykem mluvit.* „Skvěle zahráno, Lano.“ Fuji už unavený… Hideyoshi, kdy se moct zdřímnout? *Ani to neměl v plánu, ale s vyplázlým jazykem se neubránil mohutné slině, která mu stekla až na bradu a visela mu z ní jako pověšený špagát.*
Lana: *Lana pokojným výrazov v tvári, s kapucou na hlave a jemne stiahnutou maskou tak aby jej bolo vidieť nos a ústa, pokračuje ďalej.* Samozrejme, že počkáme... nepočuli ste o nás preto, lebo... ešte sme noví a taks a snažíme nadviazať vzťahy... a on je možno retardovaný... ale keď sa jedná o našu ochranu, tak je k nezaplateniu, ako shinobi je dobrý a vie bojovať, to mi stačí, ona a Nanami sú moja ochranka... to je všetko... mne vždy záležalo na schopnostiach a tom ako ich dokáže ten a ten používať... to akí sú akceptujem a neriešim ak si robia svoju prácu dobre... *Hovorí to Lana úplne chladne s chladným výrazom v tvári a je to v podstate pravda.*
Kami: *Dívám se na ty strážné a pak se podívám na Zikiho, který se snaží to uhrát na retardovaného jedince no a zatím se mu to dá se říct, celkem dařilo.* 'Tady na to má někdo vlohy už od přírody,' *pomyslím si a dále se dívám s neutrálním pohledem na jednoho ze strážných. Poté se dívám na Lanu, která vypadala naprosto klidně.* 'Musím říct, že cesta do Kiri mi dost pomohla v tom, abych byla úplně klidně,' *pomyslím si ještě a pak čekám, co ses bude dít dále.*
Otogakure: *Strazny trochu primhouril oci a vzal si dokumenty.* Bezne se nam obchodnici hlasi predem a vzhledem k tomu, ze mame dost pevne vztahy s urcitymi lidmy, vetsinu novych obchodniku odmitame. Ohlasili jste se predem i vy? *Pohledl z jednoho na druheho a u Zikiho se zastavil. Podival se na sveho kolegu.* Dojdi se optat Vudce, zda je muzem pustit. *Pohled vratil k Lane.* Vazne sebou na obchodni cesty berete mentala? *Optal se trochu znechucene.* Budete muset pockat tady, dokud se kolega nevrati s povolenim. Od dob, co nas tu nekolikrat napadli a Ichibi nam to tu rozjebal, si opatrne vybirame ty, se kterymu spolupracujeme a o vasi spolecnosti jsne neslyseli vubec nic....tak proto je tohle nutne...
Ziki Katsuki: *Ziki vytáhl pas a křečovitě ho natáhl před sebe.* "Fuji... pas..." Řekl nešťastnickým hlasem, aby podtrhl svou hru na retardovaného jedince.* "Snad Lana bude hrát se mnou..." *Pomyslel si a chvílemi uškubl hlavou, nebo se na koni křečovitě zavlnil a stále se snažil, aby mu nebylo vidět moc do obličeje. Vskutku, šlo mu to celkem dobře.*
Lana: *Lana si stiahla jemne šatku z úst a milo sa na nich pozrela.* Zdravím vás... som Hideyoshi... obchodníčka z pustej zeme... a toto sú moji spoločníci Nanami a toto je Fuji... *Ukáže Lana na Kami a Zikiho, následne vytiahne dokumenty o svojej organizácii a samozrejme i listy totožnosti, ktoré sú precízne vyrobené, do zámku si najala pisára, takže výroba dobrých dokumentov nie je taký problém.* Máme v pláne zdržať sa tu pár dní, niečo predať, vymeniť si nejaké typy s inými obchodníkmi a potom pokračovať ďalej... Nanami... Fuji... ukážte im naše pásky, nech ich vidia... *Povie Lana a čaká na to, kým si všetko strážci overia.*
Kami: *Jela jsem vedle Lany a cestou jsem si prohlížela okolí.* V Otogakure jsem ještě nebyla, tak jsem byla celkem dost zvědavá, jak to tak asi bude vypadat. Když jsem se blížili k hradbám, tak jsem trochu zpozorněla. Poté co nás zastavil nějaký shinobi, tak jsem se na něj podívala a pak jsem se podívala na Lanu a čekala jsem, co se bude dít dále. Tvářila jsem se naprosto v klidu, abych na sebe neupoutala nějakou pozornost.*
Otogakure: *Stráže byly všude po malých hradbách i skrytí u cest, takže si skupinky všimli ještě dříve, než se dostali přímo k bráně. Po té, co tady Ichibi půlku vesnice zničil, byli doopravdy přísní a hlavně díky spojenectví s Ketchu se škody rychle opravily a vesnice si mohla dovolit mít hlídky i mimo vesnici. Jakmile se dostali k bráně, natáhla strážný ruku k Laně.* Dokumenty, doklady vaší totožnosti. Bez platných dokladů se k nám nedostanete.
Ziki Katsuki: *Ziki ještě nikdy v Ottogakure nebyl, ale zájem stráží o jejich trojici mu byl skutečně povědomý - buď byli prozrazeni, nebo má Otto kontroly. Viděl to spíš na kontroly, v těch se vyznal. Vždyť přeci zavedl přísné kontroly v Kumo...* "Kruci. Měl jsem si vzít Shuushagan." *Trochu se bál, že by si ho někdo mohl všimnout. Musel přemýšlet. Jediné, co ho napadlo, bylo zkřivit svaly v obličeji a hrát si na mentálně postiženého. Zkřivil obličej tak mistrně, že by ho snad nepoznal ani nikdo z Kumo, navíc mu část obličeje zakrývala kápě.*
Lana: *Lana len prikývla na Zikiho slová a potom pokračovala.* Ja vás nijak extra nikdy neriadim, všetci máme vlastné životy, jediné, čo chcem je to, aby ste urobili úlohy, ktoré prídu pre organizáciu, to je všetko... *Keď to Lana hovorí, tak opúšťajú les a pred nimi sa ukáže Otogakure, teda skôr skalnaté veže, medzi nimi hradby a na nich sú jasne vidieť shinobi, ktorí to tu strážia.* Takže... nezabúdajte, sme tu obchodne... preto mám so sebou zvitok, v ktorom je snežná pálenka... musíte tu byť veľmi opatrní, nájdeme si tu hostinec, ubytujeme sa tu... a potom urobíme ďalšie kroky... nehodlám v tejto misii urobiť žiadne klopítnutia... okrem stráže vodcu a jeho samotného nesmieme nikomu ublížiť... teda ak sa do toho pustíme a nezvolíme iný plán... *Povie Lana ešte predtým, než vojdú medzi hradby a nezačnú ich sledovať shinobi tejto vesnice, pri bráne očakáva kontrolu, pretože počula, že si tu prichádzajúcich preverujú, ale oni sú obchodníci z pustej zeme, Inazuma, tak dúfala, že ľahko prejdú.*
Kami: *Když jsme došli do stáje, tak jsem se vydala ke koni, který byl na druhém konci stále. Byl to velký černý kůň. Jen jsem se na něj mile usmála a vyhoupla jsem se mu na záda. Následně jsem se rozjela ven ze stáje.* 'No jsem celkem ráda, že mě Lana naučila jezdit,' *pomyslím si. Celou dobu jsem byla dost zamyšlená, jestli je dobře udělat tento úkol. Pořád jsem si tím nebyla nějak moc jistá, ubližovat lidem, kteří vedou jinou vesnici, prostě nevěděl jsem, co mám dělat. Když pak na mě Lana promluvila, tak jsem se na ní podívala. Nad jejími slovy jsem jen kývla hlavou, nějak jsem neměla co k tomu říct.* 'Ale co když budou obyvatelé, kteří tam žijí bránit hlavu jejich vesnice, co když je budeme muset zabít, aby jsme se odtamtud dostali,' *pomyslím si a dále pokračuju v cestě.*
Ziki Katsuki: *Když došli do stájí, vybral si koně a nejprve se mu zahleděl do očí. Byly asi tak prázdné, jako ty jeho. Bezvýrazné, vyvalené oči, které neúnavně sledovaly dění, ale nevyjadřovaly žádný cit. Pravou rukou se dotkl tváře koně, aby zjistil, jestli je krotký, a když mu přišlo, že není důvod se obávat na něj nasednout, vyhoupl se na něj skoro učebnicovým způsobem a chvíli váhal, co má udělat. Má ho poplácat po krku? Dát pěstí do zad? Náhle si vzpomněl, že jako malý kluk četl knihu s dávnými bojovníky, kteří ještě nemohli používat chakru a tak jezdili na koních. Nemohl si sice vzpomenout, jestli to byl žánr fantasy či historický, ale v jednom měl jasno – zatlačit mu nohama do slabin. Počkal nejdříve, až se rozjede Lana s Kami a poté, když už neměl do koho narazit, učinil tak. Kůň se rozcupital a Ziki slavil svůj triumf. Chvíli mu nadskakování na koni nebylo příjemné, ale zanedlouho si na to zvykl a chytil ten správný rytmus. Když Lana začala Kami přesvědčovat, že práce je práce a neměly by se do ní vkládat city, jen souhlasně pokýval hlavou.* Jednou jsi se upsala, tak musíš konat svou povinnost. *Řekl prostě, aby potvrdil, co Lana říkala.* Ať už se ti to líbí, nebo ne.
Lana: *A tak všetci traja nasadli na kone a vyrazili do Otokagure, kde is to Lana najprv chcela prehliadnuť. Na sebe mala svoj obľúbený plášť, ktorý ju vlastne chránil pred slnkom, rukavice zo kože a na tvári masku, aby jej nezasvietilo slnko do tváre. Vždy keď sa obzrela na Kami, videla, že je zamyslená a preto cestou prehovorila.* Nanami-chan... mala by si vedieť, že tu nie je treba nijak váhať a ani nad tým premýšľať, je to proste naša práca... nám za to zaplatili a my to urobíme... nie sme ani zlí a ani dobrí... proste robíme svoju prácu... *Povie Lana chladne a potom pokračuje vo výklade.* Robíme všelijakú prácu... ja mám za sebou i vraždu feudálneho pána... ktorú si dokonca objednal jeden vážený človek vo vysokom postavení, ktorí má chrániť záujmy ľudí... takže tieto veci sa robia dosť často pre vyššie dobro... keď budeme na mieste, obhliadneme si situáciu, zhodnotíme postup a možno... nám vodca vesnice ponúkne obchod, ktorý predčí ponuky našich objednávateľov... *Hovorí Lana zamyslene, pričom pridá do cvalu, cestujú na koni aby proste neupútali na seba, že sú shinobi, cesta ubieha v celku dobre a rýchlo, za pár hodín, by tam takýmto tempom mali byť.*
Kami: *Vyslechla jsem si Lanu, ale stále jsem měla pochybnosti, jestli je to dobře nebo špatně, prostě jsem se nemohla rozhodnout, jestli je to správné, i když to byla mise. Následně se rozejdu mlčky za Lanou do stáje.* 'Takže tedy pojedeme na koni, fajn, nevím jestli je to dobrý nápad, abych zrovna já někoho zabíjela,' *pomyslím si cestou do stáje.*
Ziki Katsuki: *Nasadil si kapuci na hlavu, stejnou kapuci, jakou používal po svých toulkách světem, aby mu nebylo příliš vidět do obličeje. Poté zahalil pláštěm i své oblečení a následoval lanu ke stájím.* „Na koni jsem ještě nejel. Člověku to ani nepřijde potřeba, když může destkrát rychleji skákat po stromech, nebo ještě tisíckrát rychleji cestovat jako shluk molekul…“ *Pomyslel si. Zároveň se těšil, až se poprvé projede.*
Lana: *Keď videla ich výrazy, tak sa len chladne pousmiala.* Nie ej to nič osobné, je to práca, ktorú si niekto zaplatil... a je to naša práca... takže to berte ako prácu, nič nám neurobili ale zase nám to prinesie nové možnosti... *Keď to Lana povie, začne kráčať preč zo svojej krypty pričom na nich mávne.* Ideme do stajne, vezmeme si kone a vyrazíme do Otogakure... prezrieme si to tam, ako to tam vyzerá ako bežní obchodníci, možno sa stretneme i s cieľom a vymyslíme dobrý plán na jeho elimináciu... nebudeme robiť nič, čím by sme jeho smrť a smrť jeho shinobi predlžovali, bude to rýchle a jednoducho... a hlavne tak aby sa to nespájalo s nami... tak poďte, nech tam dorazíme za pár dní... *Keď to povie vyrazí svižným krokom smerom, ktorý im oznámila a keď tam prídu vyrazia na cestu.*
Kami: *Poslouchala jsem Lanu. Pak jsem se na ní jen podívala.* 'C-cože, já mám někoho zabít, někoho koho ani neznám, když mi ta osoba nic neudělala,' *pomyslím si a dívám se dále na ní.* Rozumím, *řeknu jí jen naprosto neutrálním hlasem a poté jen čekám, až budeme moct vyrazit. Moc se mi do toho nechtělo, ale tak co se dalo dělat.*
Ziki Katsuki: Nemám s tím problém. Naopak, budu rád, když si ruce zašpiní někdo jiný. *Skutečně byl rád. Nerad vraždil bezdůvodně, vždy k tomu měl nějaký důvod. Zaujmutí postu raikage, získání shuushaganu… Tato akce zřejmě také nebyla bezdůvodná, ale jemu to žádný profit nepřinese, takže by to pro něj osobně bylo zbytečné.* Já jsem připraven, stačí říct.
Lana: Vitaj, samozrejme, že môžeme vyraziť ale ešte pár vecí na úvod... takže... toto je proste objednávka vraždy vodcu vesnice... presnejšie Otogakure... je to objednávka od vodcu jednej skupiny povedzme mafie, ktorá sa tam snaží získať vplyv ale vodca, ktorý tam je je silný a celkove je nad jejich možnosti... príjemne nám za to zaplatia... výhoda tejto misie je to, že civilistom ubližovať nebudeme... ide o to dostať jeho a jeho mužov... ktorý tam udržujú bezpečnosť... potom táto nemenovaná skupina zaujme miesta, ktoré sa uvoľnia a hlavne... budú nám zaviazaní... že sme toto urobili, takže postupne pomôžeme Otogakure sa pozbierať z toho šoku... budeme totiž určitú dobu robiť záškodnú činnosť... aby im neišli obchody a tak podobne... následne tam pošleme našich ľudí, ktorí akože zachránia situáciu... a tým získame monopol v tejto malej vesnici bez toho, aby sme si násilím uzurpovali moc... pôjde to viac menej potom prirodzene... ale najprv musíme urobiť chaos tým, že vodca umrie... bolo by dobré aby sme túto skúsenosť dopriali tu Kami-chan... ešte nemala skúsenosť s nájomnou vraždou... takže ak by ti to nevadilo Ziki... tak bude to ku koncu na nej... ak nemáte otázky... môžeme vyraziť...
Kami: *Došla jsem ke stolu, o který jsem se opřela.* Nebudu ti lhát, ale jsem z toho trochu nervózní, *řeknu jí a dívám se na ní.* 'Ne trochu, ale celkem dost,' *řeknu si pro sebe. Když se pak zmínila, že čekáme ještě na Zikiho, tak jsem jen souhlasně kývla hlavou a pak jsem se koutkem oka podívala na dveře, které se začaly otevírat.* Zdravím, *odpovím mu a pak už čekám, co nám Lana řekne ohledně mise, která nás čeká.*
Ziki Katsuki: *Konečně přišel první úkol. Po dlouhé době si znovu bude připadat užitečný. Přesto nijak nespěchal, dal si na čas a dorazil jako poslední. V Lanině kryptě ještě nebyl.* "Že by nějaká psychická porucha? Jinak si neumím vysvětlit, že by někdo chtěl bydlet v kryptě jako mrtvola." *Jakmile došel ke vstupu, zaklepal a vešel dovnitř, ať už bude vyvolán, či ne. Hned u prahu se natočil a uklonil se celé mísnosti s rukama připaženýma k tělu.* Zdravím dámy, můžeme vyrazit?
Lana: *Už o Kami vedela skôr ako prišla do jej krypty, to vďaka svojmu legendárnemu prívesku. Preto keď Kami prišla, tak už ako išla zaklopať, tak povedala.* Kami-chan... vitaj, som rada, že si prišla, nastal ten čas, kedy vyrazíme na našu misiu... musíme ešte prebrať nejaké podrobnosti ale ešte tu chýba Ziki... to bude náš tretí člen na misiu, bude taká naša záloha ak by sa niečo pokazilo... *Povie Lana, ktorá v podstate mala celú výzbroj na sebe, mala na sebe svoje obľúbené šaty, ladené do gotickej atmosféry a jej telo bolo samo o sebe zbraň, katanu mala privolanú a upevnenú na boku, jedine mala so sebou zvitok, kde boli fľašky s krvou.* Keď sem príde... dáme malé info a vyrazíme tam..
Kami: *Ráno jsem se probudila celkem brzo, zašla jsem se umýt, převléct a nasnídat. Pak jsem si začala balit věci na misi, která se blížila a přemýšlela jsem nad vším možným celkem dost jsem byla z té mise na nervy. Po chvíli jsem měla vše nachystané, tak jsem si ještě na ruku uvázala šátek organizace, připnula jsem si pouzdra na zbraně, katanu si dala za opasek a vyrazila jsem ze svého pokoje dolů do katakomb. Po chvíli jsem už procházela temnou chodbou ke kryptě lany. Zastavila jsem se před jejími dveřmi a poté jsem na ně zaklepala a pak jsem vstoupila dovnitř.* Ahoj Lano, copak po mě potřebuješ, *zeptám se jí a lehce se usměju.*
konec: ---//ukončeno//---
Lana: *Lana práve odpočívala, keď jej prišiel kuriér, priniesol jej listy. Teda presnejšie dva listy, jeden od Mito a druhý od Suzuyu, prednosť mal ten od Mito, ktorý okamžite otvorila a začala ho so záujmom čítať. Bolo to fascinujúce, čo Mito zažila. Lana okamžite zastavila kuriéra a začala písať odpovedný list, ktorý znel takto - "Moja najmilšia priateľka, som rada že sa ti darí, ďakujem ti za tento list a i za darček, ktorý si mi poslala. Budem po celý čas na teba myslieť, mne osobne sa darí dobre, dobili sme s Ikarim palác a nakoniec sme si tu založili menšiu obchodnú spoločnosť. Podrobnosti ti poviem nakoniec osobne, snáď už nastane ten čas, kedy sa zase stretneme a spoločne sa napijeme pálenky z ľadovej zeme, ako vždy je to zážitok. Možno sa za tebou i vydám na to miesto, kde by si sa mala pohybovať, lebo tvoj pach sa rozhodne zabudnúť nedá, ale to len v prípade, že ma tu uvoľnia povinnosti alebo mi už až moc budeš chýbať. Dúfam, že i tvoja priateľka sa bude mať dobre a bude ti kryť chrbát. S objatím a veľkou pusou na líce ťa pozdravuje tvoja Hideyoshi." Lana podala list kuriérovi, tento list dokonale zabalila do obálky a dala na neho voskovú pečať svojej obchodnej spoločnosti, následne kuriér odišiel a Lana otvorila druhý list. "Takže... chceš aby som vykradla hrob... v Kiri... meno je Yumi Hoshi... a ponúkaš mi za to 35 ryo... odmietnuť nemôžem... lebo mám dlh... a cena je taktiež dobrá... na to, že ak by som nemala dlh, bolo by to 50 ryo..." Povzdychne si Lana, lebo viac peňazí by bolo viac spokojnosti z jej strany, oblečie si svoju obľúbenú uniformu, prehodí na seba plášť a ide si pre svojho koňa, vydá sa na cestu do Kiri. Cesta zabrala určitú dobu, nechcela budiť pozornosť, nakoniec sa ubytovala v hostinci, ktorý bol neďaleko Kiri, išla dole do jedálne a tam strávila celý deň popíjaním, taktiež urobila niekoľko obchodov a nakoniec sa urobila, že je unavená a išla si na večer ľahnúť. Zavrela sa do izby a vytvorila si klon, ktorý sa vyzliekol a ľahol si do postele, ak by potrebovala nejaké krytie. Následne to už to bolo jednoduché, na chrbát si uviazala lopatu a použila Yoru no himitsu, čím sa stratila v temnote a tak zmazala svoju prítomnosť, otvorila a následne zatvorila okno a išla na cintorín. Cesta tam bola bez problémov, večer tu i tak nik nebýval a tak po chvíle hľadania našla hrob Yumi Hoshi, Lana začala kopať, s jej silnou to netrvalo dlho. Otvorila rakvu, ktorá už bola z časti nahnitá a vytiahla kosti Yumi Hoshi, no zabudla si vrece alebo ruksak, takže musela sa porozhliadnuť po okolí, v starej šope našla vrece, dala do nich kosti. Nasledovne bol presun naspäť rovnako jednoduchý, nik ju nevidel a obišla stráže úplne pohodlne, hrob nechala otvorený, i tak by si to všimli. Lana sa vrátila do hostinca, tam vrece s kosťami tej mŕtvej shinobi zapečatila do zvitku, klon sa zrušil a Lana išla spať. Ráno bol v Kiri pokrik pre vykopaný hrob a ukradnuté pozostatky, ale to sa Lany netýkalo, bola v hostinci ďalej od Kiri a tak nad ránom si dala na oko raňajky. Pozdravila sa s hostinským a nakoniec sa normálne vydala na cestu preč, Lana bola spokojná zákazka bola vybavená, keď bola dosť ďaleko od Kiri, zoskočila z koňa a teleportovala sa priamo do Yugy, kde si vyžiadala osobné stretnutie so Suzuyom, na tom stretnutí mu hodlá odpečatiť zvitok s pozostatkami Yumi Hoshi a prebrať si svoju odmenu.*
Shoutboardy končí. Více zde.