Přidej zprávu »
---: ---
Kureya Yakushi: *Kureya dorazil do knihovny, kde ho dnes česká další práce. Musí narovnat knihy do příslušných regálů.* Zdravím, Kureya Yakushi. Dnes tu mám nějakou práci, prý se mám hlásit u vás. *Když před něj paní položila hromadu knih, málem omdlel. Paní si nejspíš všimla jeho zaskočení a řekla mu, že to ještě není všechno.* No, tak já se dám do práce. *Řekl, vzal hromadu knih a šel k regálům. Položil si hromadu na zem, vzal knihu a hledal kam ji zařadit.* „No, takže knihy se řadí abecedně podle prvního písmena názvu. To by mělo bejt jednoduchý.“ *Dojde ke správnému regálu a dá do něj knihu. Takhle pokračuje s dalšími knihami. Ze začátku to jde docela pomalu, ale pak se pomalu začne orientovat po knihovně, takže jde práce rychleji. Ani si to neuvědomí a je v půlce první hromady. Vezme do ruky další knihu. Když ale dojde k regálu, zjistí že místo je tak tři metry nad ním.* „No, co teď. Mohl bych si zajít pro žebřík, ale to by byla ztráta času. Tahle knihovna je obrovská. Hm, jsem přece nindža. Prostě tam vyjdu.“ *Jak řekne tak udělá. Techniku Kinobori no Waza ovládá dobře. Nedělá mu to žádný problém. Začne si pobrukovat melodii, aby mu šla práce rychleji od ruky. Za chvíli má druhou půlku hromady seřazenou a jde si pro druhou. Tahle už je naštěstí o něco menší. Jak tak uklízí knížky, jedna vypadne z regálu. Zvedne ji a všimne si názvu. Techniky Suiton pro začátečníky.* „To by se mi mohlo hodit. Rovnou si ji vypůjčím.“ *Uklidí zbytek knih bez sebemenších potíží. Cestou ven se zastaví u pultu.* Mám to hotový, tak půjdu domů. Mimochodem, rád bych si půjčil tuhle knížku. *Dá ji paní do ruky.* Tuhle si klidně můžeš nechat. Ani jsem nevěděla že tu je. *Řekne paní.* Děkuju a nashledanou. *Odpoví a odejde z knihovny.* „Tak aspoň něco jsem si z toho dopoledního úklidu odnes.“
---: ---
Kenji Abito: To je otrava. *pronesl si Kenji, když uklízel do regálu další knihu. Kenjiho další misí byl úklid v knihovně. Je vidět, že tady už dlouho nikdo neuklízel. Je tady už půl dne, a pořád to vypadá, jako by tady vůbec nebyl, dokonce jako by měl přijít třeba až za týden.* "Stejně už knížky nikdo nečte, tak proč sakra máme knihovnu? Navíc tak velkou?" To je otrava! *Dodal, ale když za to dostane zaplaceno, tak proč ne? Hlavně si ho už třeba někdo všimne, a začne dostávat mise hodné ninjovi. Bude moct chodit mimo vesnici, bojovat s jinými ninji a rychleji sílit.* Už aby to bylo. *Odfrkl si otráveně a uložil další knihu do regálu. Byl zrovna v uličce přírodovědných knih. Sem tam ňákou knihu prolistoval. Někde chyběla stránka, někde byly třeba zas přečmáraný různý slova, takže člověk si z té knihy nakonec nejvíc užil přebal a obsah a sem tam ňákou zmalovanou fotku.* "Ach jo, ty lidé jsou fakt odporný, ničeho si neváží a všechno zničí." *Tohle se honilo Kenjimu hlavou skoro u každé knihy. Ovšem pročítáním knih se dozvěděl také spoustu informací, které se mu budou jistě hodit. Jelikož na akademii chodil jen když se učili nové techniky, a teoretická část ho moc nebrala, tady toho hodně nahonil. Přečetl si spoustu věcí o chakře, o techníkách, pečetích a živlech. V těhle chvílích ho to i bavilo. Když četl něco zajímavého, co se mu bude k životu ninji hodit. Když dokončil další část knihovny, byl už čas oběda.* Ách to je nekonečný. *Dodal otráveně, vzal si svačinu, co si přinesl z domova, sedl si ke stolu, který byl určen právě ke konzumování potravy a odpočíval. Jak tak jedl, rozhlížel se po knihovně, kolik ho toho ještě čeká.* Asi bych si měl přestat číst, a začít něco dělat, abych to dneska všechno stihl. A nemusel jsem chodit ještě zítra, nebo tady být zbytečně dlouho do noci. Ještě mě dneska čeká trénink, abych se mohl na takovýhle mise vykašlat a začít konečně bojovat. *Jakmile dojedl, seděl ještě asi 5 minut a přemýšlel kam půjde dál. I když to bylo asi docela jedno, byl tady na to sám a měl za úkol srovnat všechno. Naštěstí zde bylo dost oddělení, které byly tak nudné, že jediné co tam bylo třeba udělat, byl utřít prach. Velká vrstva prachu. Jak tak utíral prach, natahoval se na ty nejvyšší poličky, protože nebyl zrovna největší, musel si občas šlápnout i na jednu z těch nižších, aby dosáhl úplně až nahoru. Na jedné z nich ale neudržel rovnováhu a spadl na zem, přímo na záda.* Já se tady na to můžu vy...! *Nedopověděl to, protože pod regálem ze kterého spadl bylo cosi zakopaného a Kenjiho to překvapilo. Pomalu pro to hrábl a vytáhl to ven.* "Jasně, do téhle části knihovny chodí tak málo lidí, že není problém si tady cokoliv schovat a počká to tady klidně i měsíce." *Pomyslel si a těšil se co našel.* "Nějaká super nová technika? Tajemství vesnice? Nebo dokonce vesmíru?" *Byl natěšenej jak malej kluk.* "Uka, Uka, Uk.." *Zarazil se když to vytáhl.* Ero! *Zasekl se, nemůže to tu tak zařvat.* Erotickej časopis *Pousmál se, když si pořádně prohlédl titulní stranu. Otočil se zády do knihovny a začal si pomalu listovat časopisem.* "Jé, to je hezký." *Pomyslel si snad u každého obrázku. Různě časopis otáčel na všemožný strany, podle toho, jak byli zrovna v časopise slečny nafocené.* Tak tenhle si schovám. *Dodal a s úsměvem si časopis schoval do batohu se kterým přišel. Hned ho to uklízení bavilo o trochu víc. Dal se do toho pořádně, nelelkoval, nic moc pořádně neprojížděl a rychle uklízel.* "Tak honem, ať je to za mnou a mám chvilku klid jen pro sebe." *Po další hodině už i s úsměvem sbíral knihy a svitky ze země, třídil je správně do regálů podle abecedy i podle výšky. Nakonec ho to bavilo nejen proto co už zde objevil, ale naopak pro to, co ještě objevit mohl. Po dalších 2 hodinách úklidu se už úspěšně blížil ke konci a nic.* "Nedá se svítit, hold mi bude muset stačit časopis, kterej jsem si poctivě našel." *Za další hodinu už se stmívalo a Kenji neměl ani nejmenší náladu na trénink.* Tak domu a spát. *Pronesl s poslední knihou, kterou srovnal do regálu.*
---: ---
Kawaroma: *Prochází hustým deštěm po zmoklém chodníku. Jeho cesta má za cíl knihovnu. Přejde několik kaluží párkrát zatočí a už uvidí dveře.* "Už sem tady, výtečně. Aspoň tak nezmoknu." *Usměje se a postaví se pod stříšku před dveřmi. Sundá svůj široký klobouk a rychlými švihy z něj shodí aspoň malé množství vody. Pomalu otevře dveře a vstoupí dovnitř. Dojde k vysokému pultíku a zaklepe na něj. Chvíli čeká, ale když nikdo nejde sundá si kabát a společně s kloboukem ho položí na pult. Rozhlédne se kolem a povšimne si, že na pultu je položena obálka s jeho jménem. Vezme ji, otevře a vytáhne nepříliš velký papírek. Přečte si, co obsahuje.* "Á... Instrukce." *Pokývá hlavou a vydá se cestou, kterou lístek stanovil.* "Tak, tady do připravených krabic dát knihy vyřazené..." *Zkontroluje pohledem přítomnost krabic.* "A tady potom z krabic nahradit ty vyřazené." *Zkontroluje i druhou kopu krabic.* "Tak jo... Tak asi začnu." *Otočí papírek na druhou stranu a jak přečte ze zapsané dvojice knihu novější najde ji v krabici a v polici ji vymění ua tu starou, kterou ihned vhodí do krabice.* "Takhle dlouhej ten seznam teda fakt nevypadal." *Zadívá se na něj když skončí. Vezme pod paže dve krabice se starými knihami a vezme je s sebou k zpět k pultu.* Tak už jsi skončil? To je dobře. Ukaž dej mi svitek od mise. *Natáhne k němu ruku knihovník.* Je v kabátě. *Odvětí Kawaroma. Knihovník tedy z pultu stáhne kabát a v jeho pravé kapse nalezne, co hledal.* Co mám dělat s těmi krabicemi? *Zeptá se Kawaroma a dostane se mu odpovědi, že ať si je klidně nechá, protože už jsou stejně knihy v nich staré a některé informace stejně už nejsou pravdivé. Muž vrátí svitek i s potvrzením zpět odkud ho vzal. Kawarmma odloží krabice na pult, oblékne se, nasadí klobouk a uchopí krabice jako předtím, poté se rychle vydá ven.* "Ještě si to rozmyslí a budu to muset vrátit." *Rozběhne se jakmile za ním klapnou dvege k domovu.*
---: ---
Sasori Shintaro: * Přihlíží na Haruku jak zařizuje onu opravu katany, kterou tam našli. Když je to vše zařízené a mohou odejít tak Haruka řekne, že je pozdě a měla by jít už domů. Sasori si smutně povzdychne, ale každý den někdy končí že? *Tak jdeme? Já tě doprovodím až domů a pak půjdu do sirotčince a znovu se pak někdy uvidíme dobře? *Sasori se dokonce pokusí Haruku vzít za ručičku. Má u toho takový příjemně hřejivý pocit u srdíčka. *
Haruka: *Keď dorazili na miesto - vysvetlila kováčovi čo sa stalo a že by chcela katanu opäť sfunkčniť.Najpr sa ju snažil predstaviť, že za cenu opravy si môže kúpiť rovno novú zbraň, no jej na tom nezáležalo. Chcela práve túto zbraň. Zaplatila teda pólku sumy a s dobrým pocitom od kováča kráčala smerom domov.* Bol to skvelý deň.. Ale už je celkom veľa hodín.. Mala by som sa vrátiť domov. *Zašepkala pri pohľade na zamračenú oblohu.*
Sasori Shintaro: Tak dobře jdeme. *Sice to chvilku potrvá, než se dostanou až ke kovářovi ale po nějakých 20 minutách se tam opravdu dostanou. Sasori se podívá na Haruku a pak na vysokého svalnatého muže, který je zřejmě místní kovář. Sasori se podívá na Haruku a naznačí jí, že mohou tedy s tou katanou dovnitř. *
Haruka: *Pozrela sa na Sasoriho a prikývla.* Uhm... Tak dobre. *Len čo to povedala prehodila si katanu cez rameno a do voľnej ruky vzala denník a vykročila spolu so Sasorim k miestnemu zbrojárovi-kováčovi.*
Sasori Shintaro: * Taktéž očekával něco lepšího než jen zrezlou katanu. Ovšem nic lepšího se nedalo čekat, když tam ležela několik let. Bylo tam i celkem vlhké prostředí a tak to dopadlo tak jak to dopadlo. *Uhm tak co kdybychom to udělali takto. Odnést tu katanu k nějakému kováři aby nám ji překoval? Nebo jakože prostě opravil. Já bych šel klidně s tebou, pokud budeš chtít.
Haruka: *Bola Sasoriho výnimočnosťou ohromená do takej miery, že na katanu takmer zabudla.* Ah takmer som zabudla! *Vyhŕkla a rozbehla sa ku katane a denníku.. Pohladila rukoveď a vytiahla čepeľ z pošvy. Nebolo to však to čo čakala. Myslela si, že bude vidieť v ostrí svoj vlastný odraz, že bude žiariť ako zrkadlo. Opak bol však pravdou.* Je hrdzavá.. *Pozrela sa na zašlú čepeľ a ukázala to Sasorimu. Myslíš že by to šlo opraviť? *Opýtala sa s nádejou v hlase.*
Sasori Shintaro: * Objetí od Haruky ho potěší a to natolik až z toho opět zrudne ve tvářích. *Ehm jak jsem to udělal? Já mám od narození blízký vztah k Suitonu a Dotonu a toto dělám tak že prostě Doton a Suiton kombinuju. Umím ještě vytvořit dřevěný klon, ale asi nemá smysl to předvádět. *Sasori vyjde opět ven z toho domu za Harukou. *Takže napadá tě něco, co by se mohlo dělat? Co třeba prohlédnout tu katanu?
Haruka: *Chytila sa rámu dverí a oprela sa o ne.* Ah! *Zažmurkala prekvapene.* Niečo také som ešte nevidela! Ako si to urobil? *Žasla nahlas.* To mi nepripomína žiadne jutsu aké sme sa učili v škole.. Vyzerá to ako kekkei genkai! Máš také šťastie! *Rozbehla sa k nemu a objala ho - hneď na to sa však vrátila von. Le. Pre istotu.*
Sasori Shintaro: „Tady mi nehraje pár věcí. Asi bych fakt měl trochu začít pátrat a zjistit o co jde.“ *Sasori to myslí vážně a plánuje menší vyšetřování na vlastní pěst, ale zatím to neřeší a udělá co po něm Haruka chce a prostě si stoupne naproti dveřím tak aby ho Haruka viděla zvenčí. Sasori si nechá z ruky vyletět trojici dřevěných kopí (Daijurin no Jutsu), které prorazí s lehkostí podlahu uvnitř domu. *
Haruka: *Zahryzla si do pery a s obavami sa pozrela do hmly. Prečesával ju očami akoby v nej niekoho hľadala.. A aj hľadala. Žiadnych mužov v maskách ANBU však nezahliadla.* Sme tu predsa celkom sami. *Informovala ho.. Opäť klamala. Zničená z faktu, že klame svojmu najlepšiemu kamarátovi.. Potriasla hlavou.* Ah urobíme to tak, že pôjdeš do vnútra.. A ja budem stať vo dverách.. Uvidím ťa len ja a zároveň nikto neuvidí teba. *Navrhla a úsmevom jednoduche riešenie.*
Sasori Shintaro: * Sasori by jí to rád ukázal, ale nechce to provést takto na očích. *Víš co? Nechci, aby to někdo viděl tak co kdybych ti to ukázal uvnitř? Ale pokud nechceš tak nevadí tak ti to hold ale nebudu moct ukázat. *Sasori se přesune ke dveřím do starého domu a doufá že Haruka bude souhlasit a půjde dovnitř. *
Haruka: V udržiavaní tajomstiev som hotový expert. *Neveselo sa uškrnula. Ani nemohol tušiť akú prax v tom už má.* Čo je to za schopnosť? *Zaujimala sa s úsmevom. Plná očakávaní dokonca zatajila dych.*
Sasori Shintaro: * Sasorimu je trochu líto že je možné že budou jednou stát proti sobě ale třeba to tak nakonec nebude že? Sasori má stále naději že to skončí úplně jinak, než si představuje. *Uhm princezno? Udržíš jedno moje tajemství? Je tu něco co jsem nikomu ještě nikdy neřekl. Ovládám nějaké schopnosti, které neovládá nikdo koho znám. Zkoušel jsem o tom i něco hledat v knihovně ale nenašel jsem tam o tom ani jedno slovo.
Haruka: *Počúvala ho, z jeho slov bola sklamaná. Napokon sa pozrela pred seba. Voľnou rukou nahmatala starý meč.* Vo vládnutí mu budem radiť na. Chápem, že ho nemáš rád a nie.. Nemusíš odchádzať. Sme kamaráti, to však neznamená, že musíme mať na všetko rovnaký názor. *Prehovorila múdro.* Ja som si svoju cestu zvolila. Chcem byť verná Mizukagemu. Chcem pomôcť Arakimu dosiahnuť jeho sen.. Áno mám ho rada. Medzi nami je silné puto. Sme.. Rodina. *Sklopila zrak na svoje topánky.* Hoci vzdialená.. Sme si blízky.. Ako brat a sestra. *Neznášala keď musela klamať ľuďom ktorých má rada.. Pravda by ich však ohrozila.*
Sasori Shintaro: Můj názor? Pokud se Araki někdy stane Mizukage tak si všichni můžeme podřezat krky. Sice jsem mu odpustil, ale přátelé rozhodně nejsme. Doufám, že se nikdy nestane Mizukage, protože on by byl hrozný Mizukage. Vím, že ho máš ráda ale Gomene. *Sasori to tak prostě bere. Araki si to u něj pokazil a Sasori nebude mít klid, dokud se mu nepomstí což má už i naplánované. Sasori trochu zesmutní a tak se radši podívá na své špičky nohou. *Uhm já asi. Měl bych asi jít že?
Haruka: *Zasmiala sa nad jeho slovami, zavrela denník a položila si ho na kolená.* Po tom netúžim.. Slávu a silu prajem Arakimu. Verím že z neho raz bude skvelý Mizukage. *Prehovorila a veselo pri tom hojdala nohami.* Ty si to nemyslíš? *Opýtala sa ho a s úprimným záujmom sa na neho pozrela. Mala ho rada.. Chcela vedieť jeho názor.*
Sasori Shintaro: * Pozorně Haruku poslouchá, jak čte. Sasori má upřímnou radost z toho že se já to líbí. *Co když ta katana patřila také té Vie? Víš, co si myslím já? Jendou z tebe bude legenda a budeš známá po celém světě. Jsem si tím zcela jistý, protože ty budeš nejlepší Shinobi jaká kdy po tomto světě chodila. Moje princezna že? *Sasori se prostě nechá jednoduše unést a u Haruky doufá, že by to tak i mohlo být. Přeje si jen jedno a to je aby Haruka byla veselá a úspěšná. *
Haruka: *Niektoré strany boli napísané úhľadne. Niektoré boli doškrtané.. Pri niektorých sa zase autorovi očividne triasla ruka.* Dobre. *Prikývla a posadila sa.* Dnes sa mi opäť snívalo s mojou láskou, Via sa na ňu podobá čoraz viac.. Desí ma to. Má podobnú povahu.. Hoci mám miestami pocit, že bijuu, ktorý v nej drieme ju chce pripraviť o zdravý rozum. Keď dospeje naučím ju všetky techniky ktoré ovládajú jinchuuriky. *Zmĺkla.* "Možno sa z tohoto denníka naučím nejaké skvelé techniky.. Niečo o chakre bijuu." Sasori-san! Toto je ten najlepší darček aký si mi mohol dať! *Šťastne sa usmiala a nalistovala poslednú stranu.* Tak ako som si myslela. *Ukázala prstom na poslednú stranu a nahlas prečítala tých pár slov čo tam boli napísané.* Majetok Ryuua Arashi.. Tento denník patril Viinmu strýkovi !
Sasori Shintaro: Deník? *Sasori moc nechápe co to znamená. Ovšem nechce vypadat jako hlupák a tak mu to už v mozku šrotuje. *To znamená, že se něco o Vie dozvíme? *Zeptá se Sasori trochu nejistě a přistoupí o trochu blíž k Vie a podívá se do deníku. *Co se tam píše? Přečti nějaký odstavec nebo aspoň pár řádku.
Haruka: *Zvedavo obrátila svoju pozornosť na knížku čo jej podával.* Čo je to? To si našiel tiež dnu? *Pozrela sa do jeho rubínových očí a spať na knihu. Vzala ju, otvorila a prelistovala v rýchlosti strany.* Je ručne písaná! *Náhla hlavu na stranu a prižmúrila oči.* Vyzerá to ako denník! Spomína sa tam často Via. *Oči jej zažiarili keď jej to zo zažltnutých strán došlo.* Vieš čo to znamená! *Zvolala svojim zvončekovým hlasom.*
Sasori Shintaro: Jsem rád, že se ti to líbí, takže ta katana ale i ta divná knížka jsou tvoje. Tobě to s tou katanou bude určitě slušet. *Sasori si pak prohlédne pozorně tu knížečku, kterou si přinesl. Váhá nad tím, zda si ji přečíst nebo ne ale nakonec odolá. Jsem tvůj rytíř a současně tvůj lovec pokladů moje princezno.
Haruka: *Zmĺkla, otočila sa a žiarivo sa na Sasoriho usmiala.* Si hotový lovec pokladov! *Zvolala nadšene a vyškriabala sa na nohy.* Čo si to našiel? Ukááž! *Zvolala nadšene a takmer od radosti poskakovala na mieste.* To je krásna, starožitná katana! *Pohľadom obdivovala nádherne tvarovanú rukoveť meča.. Pripomínala jej okvetne lístky sakury.* Ako veľmi je asi stará? *Hádala v duchu takých pedesiat rokov ale v starožitnostiach sa veľmi nevyznala.*
Sasori Shintaro: * Prohlíží všechno, co tam jde najít. V každé místnosti prohledává rozpadlé skřínky a kouká se do šuplíků různých nočních stolků. V jednom z pokojů dokonce něco najde. Jedná se o starý zaprášený deník ale Sasori se do něj stejně nepodívá. Vydá se opět zpátky za Harukou ale cestou o něco zakopne a pěkně si namele držku. Zakopl o pouzdro katany, uvnitř kterého byla opravdu katana. Pouzdro tedy vezme sebou a tím pádem i katanu a vyjde s tím ven z toho hrozného domu. Když vyjde ven tak si vydechne a zamíří si to rovnou k Haruce. *Hele co jsem tam našel! *Zavolá na Haruku nadšeně a jde k ní s katanou, kterou ještě tahá po zemi, protože je vlastně větší než on nebo Haruka a v druhé ruce mává deníkem. *
Haruka: *Aby si zkrátila dlhú chvíľu čakania - posadila sa na polo-rozpadnutú verandu a pri tom ako si kopkala nohami vo vzduchu, hádala ktorý z tieňov v tme je Anbu. Tích, ktorí na ňu dozerali videla len pár krát za život, no aj tak vedela že tam sú.. doslova cítila ako na ňu hľadia z hmly ich oči. Potichu si spievala (pesnička - odkaz » ).*
Sasori Shintaro: Um ano moje princezno jdu na to. * Sasori se postaví a vydá se rovnou k vyraženým dveřím, které očividně někdo před delší dobou vyrazil. Sasori se u nich zastaví a ohlédne se na Haruku. Má trošku strach, ale nakonec se vydá dovnitř. Je to tam tak staré a strašidelné že Sasori postupuje domem naprosto potichu a hlavně pomalu. *Klid Sasori žádní duchové ani tak neexistují tak pokračuj. *Povzbudí se sám sebe Sasori. *
Haruka: Dosť bolo zabávnia sa! *Zvážnela a ukázala na dom.* Je na čase aby si ho šiel preskúmať sér Sasori! *Uškrnula sa. Bola to len ďalšia hra.. Kým tam nevojde ona - Anbu by mali byť v úzadí. Nepredpokladala, že ju budú hneď ťahať domov. Teda.. minimálne v to dúfala.*
Sasori Shintaro: * Nevadí mu, že dorazil až jako druhý protože je jasné že Haruka má radost a tak má radost i Sasori. Jen jí s úsměvem sleduje. Ale pak přijde pro Sasoriho šok v moment kdy dostane od Haruky pusu na líčko. Sasorimu okamžitě úplně zrudnou tvářičky a dívá se na Haruku jako kdyby zkameněl. Přiloží si dlaň na místo, kam dostal pusu a nadšeně se usměje. *To je lepší jak výhra.
Haruka: *Dávala do toho maximum a keď si všimla, že Sasorimu dochádzajú sily - preskočila bráničku domu rodiny Arashi a pristála rovno na opustenom dvorčeku.* Prvááá! *Zvolala zadýchane, no so smiechom a zdvihla ruky nad hlavu na znak svojho víťazstva. Zatočila sa okolo svojej osi - šaty sa jej pri tom zavlnili vo vetre a pozrela sa na Sasoriho. Spustila ruky a prišla k nemu.* Dlžíš mi darček! *Objasnila mu a zavalená endorfínmi sa k nemu sklonila a dala mu božtek na líčko. Keď sa odtiahla zachichotala sa.* Cena útechy. *Objasnila mu a začala okolo neho poskakovať.* Vyhrala som! *Smiala sa - kučierky jej pri tom nadskakovali ako pružinky. Toto bolo jej prvé víťazstvo!*
Sasori Shintaro: * Všimne si, že to vpadá opravdu vyrovnaně, když jsou už skoro v cíli. Ví, že stačí použít Shunshin ještě jednou a vyhraje ale Sasori se usměje a trochu zpomalí. Čímž nechá Haruku vyhrát. Sice to bude opravdu těsné vítězství ale i přes to je to vítězství ne? Baví ho už to, že může být s Harukou a na nějaké výhře mu vůbec nezáleží. *
Haruka: *Hoci použila skratku, nemala taký náskok v aký dúfala, Sasori bol rýchly.. Keď ho videla ako používa techniku na zrýchlenie - došlo jej, že to nevyhrá. Nevzdávala sa však - pridala do behu. Ich cesty sa stretli v rovnakej chvíli - Haru mala na tvári žiarivý úsmev, zabávala sa a akosi jej bolo už jedno či vyhrá alebo nie.*
Sasori Shintaro: * Sasori má radost z toho že Haruka nakonec souhlasí. Sasori jí tak může udělat ještě větší radost a to je to jediné na čem Sasorimu momentálně záleží. V moment kdy ale Haruka oznámí, že si tam dají závod tak za ní vyletí z knihovny jak raketa. Sice nezná zkratku jako Haruka ale moc dobře ví, kudy tam má jít. Občas si dokonce pomůže pomocí Shunshin no Jutsu. *
Haruka: *Nenechala sa veľmi presviedčať, postavila sa - zavrela knihu a vážne sa na Sasoriho pozrela.* Tak fajn ale bude to na tvoju zodpovednosť. *Zdvihla varovne svoj útly prštek.. Hneď na to zobrala knihu a vrátila ju späť do neďalekej police.* Kto tam bude posledný - bude musieť tomu druhému dať darček. *Ako to povedala - vyplazila na neho jazyk a rozbehla sa k dverám knižnice. Akosi jej bolo jedno, že by sa tu nemalo takto vyvádzať - bola predsa dieťa - genin či nie, čo by to bolo za detstvo ak by raz za čas neporušila nejaký ten zákaz. Zo smiechom vybehla dverami a mierila si to rovno k sídlu rodiny Arashi. Vzala to skratkou o ktorej dúfala, že Sasori nič vedieť nebude.*
Sasori Shintaro: * Sasori se zamyslí co by se mohlo podniknout teď a něco ho napadne. *Co takhle se jít podívat do toho domu kde žila ta Via? Pokud chceš tak můžeš klidně počkat venku a já to tam zařídím. Prostě to tam prohlédnu a tak. *Navrhne Sasori, protože by opravdu chtěl, aby mohl Haruce přinést něco co by se jí možná mohlo i hodit. Sasori je ochotný pro to cokoliv riskovat. *Opravdu bychom tam mohly jít ne?
Haruka: Ah o nič nejde. *Usmiala sa veselo.* Možno by sme niečo našli v ich starom sídle. *Napadlo ju no hneď potriasla hlavou.* Vlastne nie, to nieje moc dobrý nápad. *Povzdychla si, oprela sa o stoličku a už sa knihe vôbec nevenovala.* Raz som tam už bola a z toho čo som videla.. Je to tam rozbité a čo bolo cenné to si už určite niekto dávno odniesol. *Pozrela sa na Arakiho.* Uhm.. Už ma to tu veľmi nebaví.. Nejaké nápady na naše ďalšie dobrodružstvo?
Sasori Shintaro: Hm na tom něco bude. Ale o té Vie se toho nedá moc zjistit. *Sasori si prohlíží knihu, ale moc užitečného tam prostě nenajde. Ono, i kdyby prohledali všechny knihy knihovny tak by o Jinchuriki nenašli ani písmenko a o Bijuu Chakře taktéž ne. Toto si Mizukage moc dobře pojistila. *Moc užitečného v té knize nemohu najít. Je mi to líto princezno. *Sasori je z toho smutný, protože Haruce vůbec nepomohl a je to na něm poznat. *
Haruka: *Záporne potriasla hlavou.* Na vlastne ani neviem čo hľadám. *Slabo sa usmiala, hoci mu teraz trošku zaklamala.. Bijuu chakra nieje len tak obyčajná .. A v tejto knihe o nej nebude ani zmienka.* Bolo by skvelé mať neobmedzené množstvo chakry však? *Nadhodila s úsmevom a posadila sa na stoličku. Hľadela pri tom na stránky, no nevenovala im pozornosť.* Ako napríklad taký jinchuuriky.. Ako Via z rodiny Arashi. Tam čo je ten starý dom. *
Sasori Shintaro: * Sasori nikdy netoužil po tom být Mizukage ale až nyní o tom začíná přemýšlet, protože zjistil že Haruka by snad chtěla být věrná Kageho. Sasori opravdu žárlí na Arakiho a už mu to v hlavě šrotuje. * „Možná kdybych se stal Mizukage já tak bych měl k Haruce ještě blíž.“ *Sasoriho velice inteligentní mozeček momentálně vymýšlí mnoho nápadů, které povedou k zdárnému výsledku. *Takže našla jsi tam něco ohledně ovládání té Chakry?
Haruka: Ja by som chcela byť verná kageho, alebo veľvyslanec.. *Zamýšlala sa.* Lovec, stopár... Vojak, policajt.. Sensei. Všetko ma tak láka neviem si vybrať. *Priznala s úsmevom a mykla plecom.* Všetko závisí od toho kedy sa z Arakiho stane Mizukage. *Usmiala sa na Sasoriho.* To jemu som dala ten sľub. *Narážala na to čo hovorila senseiovi pri ich prvom stretnutí teamu 8. Vtedy totiž nemenovaná komu to sľúbila.*
Sasori Shintaro: * Podívá se také do knihy na Infūin a Byakugō no In ale moc se tam toho o tom nedočte, protože tam je pouze takový základní popis nic víc. Pokud by toho chtěl o tom vědět víc tak to by musel, přímo za někým kdo to ovládá. Ovšem Haruky otázka Sasoriho celkem zaskočí a on je nucen se zamyslet. *Hm tak přemýšlel jsem, že bych se stal vojákem, lovcem odměn nebo stopařem. Ale jinak fakt nevím, co jiné bych chtěl dělat.
Haruka: *Pousmiala sa nad tým ako ju oslovil, no svoju pozornosť venovala plne len tučnej knihe. Pritiahla si ju k sebe a otvorila prvú kapitolu.* Hm.. Prstom prechádzala po riadkoch popri tom ako ich čítala. *Áno.. To bude ono. Uhm. Mal si pravdu sú tu aj lekárske techniky. *Lekárkou nikdy byť nechcela, takže ju to ani veľmi nezaujímalo.. Teda až na jednu vec.* Infujin, Byakugo no in.. To by som chcela ale na to by som musela byť roky lekársky ninja. *Povzdychla si a ukázala prstom na obrázok.* Čím chceš byť keď vyrastieš? *Opýtala sa zvedavo.*
Sasori Shintaro: Vlastně ano většinu věcí co se normální studenti učí na akademii, mám já odsud. *Sasori prohledává knihy a pod nos si říká jejich různé názvy, dokud nenarazí na to, co potřebuje. *Ovládání Chakry pro pokročilé. *Sasori knihu vytáhne a je poměrně těžká, protože je celkem tlustá. Tuto knihu položí na stůl a podívá se na Haruku. *Princezno Haruko něco jsem našel. To je to co potřebujete?
Haruka: Uhm.. *Užasnuto hľadela na vysoké police, na neznáme jutsu, ktoré boli písané na chrbtoch kníh.* To je úžasné. *Zašomrala a prstom prechádzala počas chôdze po kožených väzbách uložených v regáloch.* Nakoniec sa len oprela o stôl a sledovala Sasoriho. Najkrajšie na ňom boli podľa nej jeho oči - a bol skutočne roztomilý ako sústredene - skoro prísne čítal všetky tie názvy. Málokomu sa hodí zachmúrený výraz.. on bol zdá sa výnimočný aj v tomto. Nad svojimi myšlienkami sčervenala - otočila sa k nemu aj knihám chrbtom a dívala sa pred seba.* Uhm.. takže všetko čo vieš máš z kníh? To je fascinujúce. *Bľabotala aby rozptýlila svoje myšlienky.* Ja som mala len jednu knihu. Volala sa tuším - ninja príručka pre začiatočníkov, ale tú sme mali doma v knižnici. *Cítila, že už má normálnejšiu farbu.*
Sasori Shintaro: * Hledá kde to oddělení, které velmi často kdysi využíval. Sice to několik minut zabere, ale pak prudce zahne vlevo a rozhlédne se, protože mu to tam přijde velmi povědomé. *To je ono! Tady tohle je to oddělení stačí jen najít knihu, kterou potřebujme. Ale společně zvládneme všechno, co si zamaneme.
Haruka: *Sladko sa usmiala a potešene prikývla.* Budem veľmi rada! Veď ma Sasori-san. *Prehovorila tichším hlasom - predsa len boli už v knižnici a tu sa nepatrilo hulákať. Chytila ho za ruku a kráčala za ním - tam kam ju viedol.*
Sasori Shintaro: Já jsem tu byl už dost krát, když jsem si půjčoval knihy kvůli všeobecným znalostem, které se učí normální děti na Akademii. Takže vlastně chceme něco o ovládání Chakry takže co takhle zkusit oddělení zaměřené na Chakru? Tam jsem našel knihu o všeobecných znalostech Chakry ale myslím, že tam byli i nějaké knihy pro pokročilé o ovládání jen si už nepamatuju kde přesně. *Sasori tedy vede Haruku napříč knihovnou snažíc se najít právě to oddělení. *
Haruka: *Veselo prikývla.* Ešte som tu vlastne sama nebola.. neviem kde mám začať, je to tu tak obrovské! *Priznala mierne zahanbene a obzerala sa po všetkých policiach. Hľadala nejaké značenia, či popisy literatúry - niečo čoho by sa mohla chytiť a ďalej sa vďaka tomu riadiť.*
Sasori Shintaro: V Taijutsu taky nejsem nějakej přeborník. Jsem celkem nadaný, co týká Ninjutsu a dost se vyznám i v Genjutsu ale u něj to je spíš o tom jak ho rozpoznat a dostat se z něho ven než ho sesílat. Co se porozhlédnout tedy po nějakém svitky nebo knize o ovládání Chakry tedy společně? Očividně se to hodí jak tobě tak i mě. Myslím, že jsme jako stvoření k tomu jak společně kombinovat a spolupracovat.
Haruka: Ďakujem. *Usmiala sa keď jej otvoril dvere a vošla dnu prvá.* No.. Ninjutsu hlavne elementárne je dosť náročné na chakru.. A hoci jej nemám práve málo.. *Povzdychla si a hľadala správne slová.* Chcem sa s mojimi možnosťami naučiť špičkovo pracovať. A keďže mi Taijutsu vôbec nejde dobre.. Nezostáva mi ani nič iné. Musím byť dobrá aspoň v niečom ak chcem dosiahnuť svoje sny a ciele. *Rozhovorila sa.*
Sasori Shintaro: Tři Elementy jo? Zajímavé já nemám žádný primární element, protože se očividně zdá, že já mám blízký vztah hned k dvěma elementům. Já ovládám Suiton (Voda) a Doton (Země) stejně silně, ale víc toho neumím, co se týká elementů. Ale ty máš tři elementy, takže jsi opravdu úžasná. *Sasori otevře dveře do knihovny a nechá první vejít Haruku a pokud vejde tak jí Sasori hned následuje. *A proč chceš ty knihy o ovládání Chakry?
Haruka: Uhm.. Lekárske techniky.. Celý ten smer ma nikdy veľmi nelákal. *Priznala a pri jeho otázke sa zachichotala.* Ovládam tri živly. *Priznala so sladkým úsmevom a pozerala sa pri tom do jeho karmínových očí.* Vzduch si ma vedel trénovať.. Okrem neho ovládam aj jednu ohnivú techniku. *Pozrela sa pred seba.* Ale môj primárny element je voda. *Pri posledných slovách sa až zachvela. Milovala vodu. Zastavila sa pred dverami do knižnice.* Ty ovládaš aký živel? *Chcela vedieť.*
Sasori Shintaro: Ovládání Chakry? Tak nestačí třeba nějaké knihy o lékařských technikách? Lékařské techniky předci jen vyžadují ovládání Chakry na vysoké úrovni. Někde jsem to četl, jen si už nepamatuju kde. A proč to ovládání elementů? Ty už nějaký ten element ovládáš? *Zeptá se zvědavě Sasori a všimne si, že se před nimi už začne v dálce formovat vchod do knihovny. *
Haruka: *Chytila ho za ruku a s priateľským úsmevom vyrazila spolu s ním do knižnice. To že sa držali za ruky nepovažovala za romantické gesto - bolo to niečo samozrejmé a automatické. Proste sa drží za ruku a ľuďmi ktorých ľúbi. Babička, ocko, Kuro-chan aj Araki.* Hm.. Popravde chcela by som nájsť nejaké čítanie o dokonalom ovládaní chakry a elementov. *Usmiala sa a mykla plecom akoby len tak mimochodom.*
Sasori Shintaro: Knihovna? Tak dobře klidně můžeme jít. *Sasori nabídne Haruce přátelskou ruku a pak by mohli případně vyrazit, do knihovny ale stále je možnost že taky odmítne že? V takovém případě Sasori ručku stáhne zase k tělu ale i tak by vyrazil ke knihovně. *A copak bys tam chtěla najít? Nějaké Shinobi příručky? Nebo třeba něco jiného?
Haruka: Uhm.. Ďakujem. *Sčervená, no usmieva sa pri tom ako jej zalichotil.* Uhm akurát som skončila s cvičením. *Prehovorila a zavrela za sebou dvere len čo sa obula.* Kam by si chcel zájsť? *Opýtala sa veselo.* Šla by som do knižnice. *Navrhla s úsmevom.*
Sasori Shintaro: * Počká než Haruku přivede její babička ale, když se tam objeví tak na ní může oči nechat. Dalo by se snad říct, že na ní zírá. *Ehm ahoj Haruko já mám se fajn a chtěl jsem tě vidět tak jsem za tebou přišel. Snad nevadí, že jsem se stavil. *Odpoví Sasori trošičku nejistým hláskem. *Jinak vypadáš dobře. Moc ti to sluší. *Při tom když to řekne, tak stydlivě uhne pohledem a začervenají mu tvářičky. *
Haruka: *Precvičovala si hru na klavír a tak nepočula, že niekto klope. (Pesnička -> odkaz » ) K dverám teda išla babička, otvorila dvere a keď zistila, že má jej vnučka návštevu - išla po ňu.* 'Harunka, pri dverách ťa čaká červenooky mladík. To je ten Sasori o ktorom si mi rozprávala?' *Opýtala sa svojej vnučky a pohladila ju po vlasoch.* Uhm áno oba-san.. Idem za ním! *Usmiala sa na Momo a šla k dverám.* Sasori-san! *Pozdravila ho veselo.* Ako sa máš? *Opýtala sa veselo.* (Vzhľad -> odkaz » )
Sasori Shintaro: * Je to už asi 11 dnů co Sasoriho pustili z nemocnice. Během té doby stihl splnit už 3 mise typu D. Sasori si pamatuje kde Haruka bydlí a tak se rozhodl, že se za ní vydá jí navštívit. Ještě než se stal Geninem tak s ní byl venku a šel ji doprovodit tehdy až k jejímu domu, takže moc dobře ví kde to je. Sasori má velmi dobrý orientační smysl takže není těžké dojít, až ke dveřím jejího domu na které jen zaklepe. Oblečený je v ( odkaz » ) a na levém stehně má připevněnou čelenku se znakem Kirigakure. *
---: ---
Araki: AAAAAAAAch proč jááááááá *Vydechne naštvaně uklízení a knihovna dvě věci, které k Arakimu moc nejdou, protože k tomu nemá tu pravou lásku.. *Jsem Shinobi ne uklízečka takové otravné mise.. *Ví že to tam musí uklidit, protože to tam udělala CHiko, kterou před tím chytal tak dostal za misi uklidit knihovnu.. Opět potichu vydechne a vezme první knihu válející se pozemi a vrátí jí do své poličky, to postupně udělá ze všemi knihami..* Ach jo ještě tolik věcí.. Vydechne a vydá se pokračovat v úklidu srovná rozházené židličky a stolky, papíry na nich stejně tak tužky..* Taak hotovo a ted poslední .. *Vydá se k velkému regálu kde byl největší bordel.. Když vezme do ruky první knihu jen z nudy si přečte její název..* Kumen"ju" *Slovo si zaujatě poví jen pro sebe v duchu.* "Yonbi to zní zajímavě" *Odvětí načež knihu otevře na první stránce..* Takže co se tu píše? "Schopnost ovládat tvory z jiné dimenze? " *Větu co tam je napsaná si v duchu zkrátí..* To zní megálně božsky... *v očích má malé jiskřičky, načež pokračuje ve čtení aby zjistil víc..*Sakra *Prohlesne když si povšimne hodin a že tam je o hodinu déle než chtěl..* SAkra zapomněl jsem.. *Položí knihu na stolek a bleskově trošku ve spěchu uklidí zbytek knih možná je trošku přehází ale toho si moc nevšímá..*Super mohu jít a tohle si beru sebou.. *Vezme ze stolku knihu která ho zaujala, jen zatím moc nepochopil co tam je napsané přesně a neví jak se to naučit musí najít někoho kdo mu snad poradí..*
---: ---
Kurome: Hmm techniky klanu doragon? Zatím jsem zvládla jen jednu. *Kurome trávila tento den v knihovně studií o klanu doragon. Chtěla zjistit proč její klan je v Kirigakire považován za tak méněcenný. Bohužel než se k této části knihy dokázala dostat zastavila se u části klanových technik. Dočetla se tam o technice kterou už uměla ale taky o technikách spolupráce shinobi se psem nebo o čistě útočných technikách.* "Ach kéž bych už měla pejska. Mohla bych tyto techniky dělat. Ale musím počkat než budu chunin." *Kurome se opět začetla do knihy. Narazila na techniku kterou by už mohla zvládnout. Technika nesla název Tsuuga. Zdála se jí velmi zajímavá. Jednalo se totiž k techniku jako stvořenou pro ni. Velká rychlost, velká síla. Rozhodla se ji tedy naučit.* "Tohle by se mi mohlo opravdu hodit. Je to dosti zajímavá technika. Určitě ji využiju." *Četla dál a dočetla se o vyšších stupních této techniky. Bohužel textu úplně neporozuměla a tak se na to vykašlala. Na spoustu dalších technik potřebovala psa kterého bohužel neměla.* Ach. Co naplat. Do chunina mám utrum. *Kurome si zklamaně oddechla. Vytáhla papír na který si opsala podrobnosti ohledně Tsuugy. Vrátila knihu do regálu, rozloučila se s novou knihovnicí, která byla velmi krásná a hodná paní, a vyrazila ven na nedaleký palouček kde plánovala techniku trénovat. Dorazila na místo. Bylo tak krásně. Kurome se rozhlédla kolem jestli někdo je. Když si všimla že nikde okolo není živá duše rozhodla se natáhnout se na palouček a trochu se opálit. Poblíž tekl krásný potůček. Kurome se ještě jednou radši koukla po okolí. Sundala si svůj plášť, který plánovala použít jako osušku na kterou si lehne. Poté následovaly botky, kalhoty a blůza kterou nosila. Kurome byla nimi jen ve spodním prádle. Na svůj věk měla své přednosti dobře vyvinuté. Její pěkná prsa držela na místě jako krev rudá podprsenka s černými motýli a černou krajkou po jejím obvodu. Na sobě měla kalhotky téže barvy ale tentokrát se sytě červenou krajkou po celém jejich obvodu. Přední část zdobila malá černá mašlička umístěná na gumě která její kalhotky držela na jejím bílém těle. Zadní část kalhotek potok tvořila výšivka znázorňující kočičí ocásek. Natáhla se na svůj plášť a koukala do nebe.* Páni. Dnes je tak nádherně že se mi ani moc trénovat nechce. Nejradši bych tu jen ležela a odpočívala. *Kurome hleděla nepřítomně do oblohy. Když už pomalu usínala naznala že přišel čas se zvednout a pustit se do toho proč je tady. Zvedla se tedy a rychle na sebe navlékla své oblečení. Připravila se na malou rozcvičku. Z toho ležení byla dost ztuhlá.* Uff. Tak a jde se na věc. *Kurome si vytáhla svůj papír a přečetla si ještě jednou instrukce které si na něj v knihovně napsala.* Uff snad tomu rozumím. *Kurome se přikrčila a pokusila se roztočit k provedení Tsuugy. Bohužel se nepovedlo a Kurome narazila obličejem na zem.* AU. To bolí. *Kurome se oklepala a pokusila se znova. Opět se odrazila a pokusila se opět roztočit. Už cítila kolem sebe větrný vír ale stejně se opět nepovedlo. Tentokrát ale nepřistála na obličeji ale na nohou.* Skoro. Ještě jednou. *Kurome se opět s plným odhodláním odrazila a pokusila se o Tsuugu. Povedlo se. Sice ne dokonale ale povedlo se. Roztočila se a přešla do Tsuugy. Celá šťastná začala jásat.* Jim zvládla jsem to. *Tento trénink ji dosti vyčerpal. Nezbylo jí nežli jít domů a spát. Ale spala s pocitem že se jí povedlo naučit novou techniku.*
---: ---
Taijo: To samé platí pro tebe, kdyby ses chtěla něčemu přiučit v rámci Genjutsu. Sice nejsem učitel, ale základy ti vysvětlit dokážu. *Usměje se a vydá se skrze les regálů k místu, kde ohlásí výpůjčku knihy a poté se volným krokem vydá domů.*
Kurome: *Kurome se postavila a koukla se na něj. Všimla si že opět bere knihu kterou si vzal na začátku.* Tak dobře. Doufám že se brzy uvidíme. A uč se tedy. Kdyby jsi někdy chtěl ukázat nějaké finty v taijutsu tak za mnou skoč. *Kurome se rozloučila, vyběhla ze dveří knihovny a utíkala domů.*
Taijo: Hm. *Usměje se.* Máš pravdu. Přátelé jsou potřeba. Nejsem zrovna dobrý na to, abych si je vytvářel, ale málokdy tě štěstí udeří přímo do tváře. *Nahne hlavu do obou stran, díky čemuž mu v něm zakřupe. Poté vstane ze židle a dojde ke knihovně, ze které vytáhne knihu o Kuchiyose no Jutsu.* Tak myslím, že se vydám domů. Snad se zase brzy potkáme, co myslíš?
Kurome: *Kurome na něj pohlédla a zasmála se.* Hele Taijo. Zdá se mi že jsi teď úplně jiný než na začátku našeho rozhovoru. Myslím že z nás nakonec budou velmi dobří kamarádi. *Kurome se na něj velmi sladce usmála.*
Taijo: Nikde není řečeno, že musíš vynikat ve všech způsobech boje. Já jsem na taijutsu naprostý dřevák, ale nevadí mi to a nechystám se ho učit. *Pokrčí rameny, rozhlédne se po knihách, které jsou všude okolo.* A jak jsi řekla - když kolem sebe máš přátelé, tak tvé nedostatky doplní oni. A věř tomu, že když jsi opravdu silná v jednom způsobu, tak máš sice své slabiny, ale dokážeš si poradit prakticky s čímkoliv.
Kurome: Jak říkáš trénovat, plnit mise pro vesnici a to velmi aktivně. Možná potom požádat o trénink i samotnou mizukage. Ale trénink je hlavní složkou. *Kurome energicky ze sebe chrlila své nápady a plány.* I když musím uznat že nevím jak si povedu s taijutsu. Přece jen i to má své velké nevýhody. *Kurome svěsila hlavu.*
Taijo: Je to prostě sen, jako každý jiný. *Sám nemůže uvěřit tomu, že tato slova vypustil z úst, ale nakonec to přejde.* A máš plán, jak to dokázat? Chceš trénovat tak dlouho, dokud nezesílíš? *Zeptá se naprosto jednoduše smějící se dívky. Je rád, že sama uznala, že se nikdo vraždit nemusí.* „ostatně, kdyby chtěla Mizukage zabít, tak by z ní byl spíše nukenin, nežli Kage.“ *Prožene se mu myslí.*
Kurome: Díky. Mnoho lidí mě označuje za snílka, blázna, dítě. Ale i tak. Co je na tom že chce někdo chránit své nejbližší, svoji vesnici a pomáhat jí v růstu. *Kurome se téměř zasnila.* Chci opravdu chránit tuto vesnici. A tobě děkuji za tvoji nabídku pomoci. *Kurome se nahla k němu a zašeptala.* Neboj současnou mizukage zabíjet nemusíš. *Postřehla totiž jeho poznámku. Jak se vracela zpět do své polohy tak se začala tiše smát.*
Taijo: Oh.. tak Mizukage? *Tohle ho mírně překvapí. Už mnohokrát slyšel tento dětinský sen, ale vždy to bylo z úst spolužáků na akademii. Je možné, že v ní přetrval dětinský duch? Vždyť tomu by odpovídala i ta její přehnaná upovídanost.* Tak to ti přeju hodně štěstí. Třeba budu tím, kdo ti k tvému titulu dopomůže. *Svým způsobem se jí nabídne.* Ale současnou Mizukage tedy zabijet nebudu. *Ví, že se jedná jen o vtip, ale i přesto to řekne tišeji.* A třeba budu tvůj blízký strážce, až k tomu dojde. *Přemůže svou tendenci označit její sen, cíl, za dětinský a nenaplnitelný a podpoří ji v něm.*
Kurome: I ANBU by byla možnost. Ale mým cílem je stát se mizukage. Chránit svoji vesnici před jakýmkoliv nebezpečím které přijde. Chránit každého aby netrpěli. *Kurome toto vše říkala s tak přesvědčivým výrazem ne nepřipoštěla žádné možnosti na námitky.* Ale kdo ví. Možná i k ANBU se kouknu. *Poznamenala Kurome.* Střední a dálka? To by jsme se dobře doplňovali. Já jsem na blízkou vzdálenost. Moje specializace je Taijutsu. *Kurome se na něj usmála.*
Taijo: Chápu to správně, že se chceš řadit mezi jednotky ANBU? *Poslední slovo řekne umírněně. Zdá se, že má z tohoto slova trochu respekt.* Třeba spolu budeme opravdu jednou vysláni na nějakou misi. *Očekává, že brzy přijde ta stejná otázka, jaký druh boje preferuje. Proto ji nechává nevyřčenou.* Orientuji se přes souboje na střední a dlouhou vzdálenost.
Kurome: *Kurome ani nevěděla proč ale trochu se začervenala.* Věř mi že jestli se mi povede to k čemu já směřuji tak ty nejtěžší mise nakonec padnou na moji hlavu. *Kurome se usmála. Byla opravdu šťastná že na jeho tváři vidí konečně úsměv.* A ano chci se seznámit i s tebou. Když budeš nasazovat život jsou tu i ostatní co ti jej mohou zachránit a mezi nimi budu třeba jednou i já.
Taijo: Chápu. A i přesto se tu snažíš seznámit se mnou, s člověkem, který se chystá svou vesnici bránit denno-denně svým životem. Je dost pravděpodobné, že se jednou budu dobrovolně hlásit na ty nejnebezpečnější mise. *Nahne se k ní.* Ale aspoň nebudu muset chodit sám. *Zase srovná tělo. Na obličeji mu teď září úsměv.*
Kurome: *Kurome se zamyslela. Odpověď velmi dobře znala ale nevěděla jestli ji chce vyslovit.* Poslouchej. Jsou to sice extrémní případy to co mi tu vykládáš ale ta bolest co přetrvá z mise kdy bych je všechny ztratila by mě asi dost dlouho užírala. Ano můžu být zničená ale jen uvnitř. Vždy je lepší začít i znova a najít si nové ale na staré nezapomínat. Ti tu zůstanou na vždy. V našich vzpomínkách a srdcích. Opravdu o tomto scénáři nechci ani moc přemýšlet. *Kurome úplně opadl z tváře její úsměv.* "Co bych asi dělala kdybych přišla o sestřičku, Haru-chan nebo Itsumi-chan."
Taijo: Chápu. Nikdy jsem nepopíral, že mít přátele je fajn, ale když se ke mně nehlásili, neměl jsem důvod hlásit se k nim já. *Odpoví naprosto stroze, ale pravdivě.* A teď už necítím tu potřebu, protože neznám ten pocit být obklopen jinými lidmi. *Napadne ho otázka, kterou také vyřkne.* Pověz mi tohle. Představ si, že máš kamarády. Všichni spolu jdete na misi, ale ty jsi jediná, kdo přežije. Co pak?
Kurome: *Kurome si tohoto tónu všimla a pousmála se.* Neříkám aby jsi s nimi trávil hodiny v parku ale povídat si, třeba si i zatrénovat protože a to mi věř. Trénink ve 2 je úplně něco jiného než sám. Můžou ti pomoct když potřebuješ. Můžete sdílet své vědomosti. *Kurome vyjmenovávala důvod za důvodem proč si najít dobré přátele.* A proto jsou přátelé super. Kdybych neměla své kamarády kteří se mnou chodívají trénovat a pomáhají mi se zlepšovat nikdy bych se neodhodlala dělat Chuninskou zkoušku. *Kurome se na něj sladce usmála.*
Taijo: „Zase když si najdu přátele, tak budu mít tendence chránit někoho víc a někoho míň. Když zůstanu ve stínech neznáma, budu chránit celou vesnici a její občany naprosto bez rozdílu.“ *Namítne v mysli, ale hned si uvědomí, že to je vlastně příšerná blbost.* „Hm, záleží na tom, jak si člověk nastaví priority.“ *Odsekne sám sobě.* Tak praví přátelé nepotřebují, abych s nimi hodiny vysedával v parku. *Ušklíbne se. Tón jeho hlasu nebyl zlý, naopak čišel mírným veselým, takovým, jaké u něj nejspíše do této doby nepozorovala. Celou tu větu prostě zlehčil.*
Kurome: *Kurome ho s najepim poslouchala. Pro tom jak o sobě mluvil tak ji hodně připomínal jejího bratra. Ten taky porad jen studoval a neměl na nic čas.* Nic proti tvému životnímu stylu ale možná by sis přece jen měl udělat někdy volný čas. Vždy je potřeba se trochu uvolnit, sednout si v parku, projít se po vesnici nebo si skočit na něco dobrého. A přatele si najít taky aspoň nějaké. Můžou ti v budoucnu pomoct. *Kurome mu sdělovala svoje zkušenosti i když si myslela že ho to moc zajímat nebude ale chtěla být jeho kamarádka.*
Taijo: Tak to je dobře, že máš někoho, kdo s tebou trénuje. *Usměje se při zmínce o jejím bratrovi.* „Existují jen dvě možnosti. Buď je stejně ukecaný jako je ona, nebo má hlavu jako pátrací balón.“ Nevím, nejsem zvyklý trénovat s někým. Jsem asi solový hráč. *S povzdychem se usadí na nedalekou židli.* Nemysli si, že tvou nabídku odmítám z lehkomyslnosti.. jen jsem nikdy neoplýval spoustou přátel, právě proto, že jsem vždy tvrdě trénoval a ani po tréninku jsem neměl volný čas právě kvůli studiím. A tím pádem nebylo moc příležitostí, jak se seznámit. Kdybys chtěla, abych ti vyjmenoval spolužáky z akademie, vzpomenu si nejspíš sotva na polovinu. *Kvůli této připomínce je nucen se zasmát.*
Kurome: Proč bych s tebou neměla chtít trénovat? Já trénuju ráda. *Kurome byla sice dívka která překousla mnoho ale arogance tohoto chlapce jí už lezla na mozek. Začínala už skřípat zuby podvědomě.* "Bože tady se rodí druha Araki." Chápu že vědomosti jsou důležité ale ty já studuji méně nežli boj. Přece jen čtení je spíš silnou stránkou mého bratra. Od něj získávám tyto vědomosti. Většinou si je předáváme při boji. Takový způsob by se ti nezamlouval víc než sedět tady v knihovně?
Taijo: Trénuji prakticky každý den. Tím ovšem nabydeš jen vědomostí, co se týče boje a taktiky. Podle mě je důležité znát i hlubší významy jednotlivých technik, historie vesnic a dalších věcí. Takže dopoledne trávím tréninkem technik a způsobů boje a odpoledne, popřípadě večery, jsem zavřený tady a čtu. *To, že se ho ptá na jeho způsoby boje už mu leze až moc pod kůži.* Nemyslím si, že bys se mnou chtěla trénovat. *Odpoví ji, aniž by se zabýval otázkou, jaké druhy taktik preferuje.*
Kurome: To jsi teda hodně šikovný. A v knihovně jsi od toho aby ses zlepšoval nebo proč? Já svoje schopnosti piluju pomocí brutálních tréninků. Po posledním tréninku s kamarádkou jsem se nemohla 3 dny pořádně hýbat. *Kurome se této vzpomínce docela zasmála.* Jakou máš vůbec specializaci při boji? Někdy by jsme si mohli zatrénovat spolu.
Taijo: Neřekl bych vlastenecký. Prostě jsem byl předurčen k tomu, abych sloužil jako ochránce. Uvidíme, jestli se to stane, nebo ne. Myslím, že předpoklady k tomu mám. *Pokrčí rameny a sleduje, jak listuje knihou a v rychlosti čte některé verše.* „Nesnesl bych nemít klid na čtení.“ *Její otázka ho mírně překvapí. Před geninskou zkouškou se o ni také hodně zajímal, ovšem po ní už na ni nevzpomínal.* Nic extra těžkého. Prostě jsem předvedl tři techniky. Navíc jsem to udělal tak rychle, že byli pohoršení, že neměli dost času na to si psát podrobnosti.
Kurome: Páni. Jsi hodně vlastenecký že? *Kurome byla z jeho charakteru překvapená. Ale na druhou stranu ráda. Čím více různých lidí znala tím lepší to bylo.* Toto je jediná kniha kterou opravdu pořád nosím při sobě jelikož její text je úžasný. *Kurome si otevřela knihu a přečetla si rychle pár řádků.* A jen tak. Jaká byla tvá geninská zkouška? Byla těžká?
Taijo: Tak podpis smlouvy už mám za sebou. *Zamumlá tiše, že dívka mohla slyšet maximálně úryvky z jeho věty.* Nemyslím si, že každý shinobi musí být schopný přivolávat nějaká zvířata. *Pokrčí rameny. Sám o tom nikdy neuvažoval, do chvíle, než potkal Shikiho. Paradox je, že to bylo opravdu nedaleko tohoto místa.* Poezie. Hm, to mi nic neříká. Spíš se zaobírám literaturou faktu. Na beletrii si najdu čas možná až dosáhnu toho, že budu dost silný na to, abych mohl chránit vesnici a svůj klan.
Kurome: *Kurome se usmála. Konečně začala být konverzace taková jak si ji aspoň trochu představovala.* Kdysi jsem o ní slyšela. Ale bohužel nevím kde bych mohla najít někoho kdo by mi pomohl podepsat smlouvu s některým zvířetem. *Kurome se zatvářila trochu zasmušile. Sledovala jak chlapec strká knihu zpět do regálu.* Co tu dělám já? *Vytáhla svou knihu poezie a ukázala ji Taijovi.* Něco takového tu hledám. Ale bohužel nenašel jsem nic co by ji překonalo.
Taijo: Kuchiyose no Jutsu. Slyšela jsi o ní někdy? *Konečně se zdá, že má zájem se s děvčetem bavit. Knihu ovšem zastrčí zpátky do regálu a rozhlédne se.* „Prostě se pro ni vrátím až později.“ *Přejde k blízké židli, na kterou se pohodlně usadí.* A co tu hledáš ty? *Prohlédne si ještě jednou její čelenku.* „Doufám, že není takhle vstřícná ke každému, koho potká. Jednou by mohla mít problémy..“
Kurome: *Kurome si všimla že Taijo není typ člověka se kterým se seznamovala normálně.* "Tohle nebude tak jednoduché." O jakou techniku jde? Jestli to tedy mohu vědět. *Kurome se na něj usmála a doufala že by mohla přijít konverzace kdy její protějšek nebude vypadat jako by trpěl.*
Taijo: *Popadne knihu o Kuchiyose no Jutsu do ruky a začne si o ní číst. V tom má za sebou tu stejnou dívčinu.* „Zdá se, že se nespletla. Ale vypadá to, jako kdyby vypila saké.“ *Knihu zaklapne a otočí se k ní čelem.* Knihu o jedné technice. Ještě nemám dovednosti na to, abych se ji naučil, abych ji ovládl, ale až budu Chuuninem, tak bude mým prvním cílem. *Vyslechne její jméno.* „Takže Doragon.“ *Povzdychne si.* Já jsem Taijo Riku. Jsem z klanu Modoru, když to chceš vědět. *Svým původem se nikdy nechtěl moc chlubit, ale nemá důvod jí to neříct.* To je hezké, že se ráda seznamuješ. *Dodá ještě klidně.*
Kurome: *Kurome se nafoukla jako balon. Šla tedy k chlapcovi.* Co to čteš zajímavého? *Ač to bylo neslušné koukla se mu přes rameno do knihy. Bohužel se jí nepovedlo zjistit o čem je.* Ale nebuď taková netykavka. Všimla jsem si že jsi taky shinobi. Ráda se seznamuji s ostatními. Abych se představila jsem Kurome Kamari z klanu Doragon. *Představila se chlapci a aby dokázala že je taky shinobi ukázala mu čelenku upevněnou na rameni.*
Taijo: *Zrovna se mu podaří zahlédnout knihu, která je tím ideálním čtením pro dnešní den. Vyrazí tedy směrem k ní, když v tom slyší tiché zavolání. Je mu jasné, že to musí být na něj, ostatně nikdo jiný se v blízkosti nenachází. Otočí se tedy za zdrojem zvuku.* Hm? *Zamručí se zdviženým obočím. Nevybavuje si žádnou osobu, která by byla podobná této dívčině.* „Asi se jenom spletla. Nejspíš si myslela, že jsem její kamarád.“
Kurome: "Chtělo by to opět skočit do knihovny. Nu co jdeme." *Kurome se opět oblékla do svého rudého outfitu, k pasu připla kakuto.* Vyskočila ze dveří a vydala se na cestu. Otevřela dveře knihovny ke které konečně dorazila.* "Ach nic se nezměnilo pořád je všechno stejné a to jsem tu tak dlouho nebyla." *Kurome se procházela skrz knihovnu když uviděla chlapce s čelenkou na hlavě.* Hej ty. Hej. *Kurome na něj volala ale ne moc hlasitě. Přece jen byla v knihovně.*
Taijo: *Po nedlouhé době opět zamířil do knihovny v Kirigakure, aby načerpal nové znalosti. Svůj luk se šípy při sobě tentokrát nemá, nepovažuje za nutné, aby byl ozbrojený na takovém místě. Na čele se mu tkví čelenka se znakem jeho vesnice – dává tím na odiv, že už se stal geninem. To se změnilo od doby, kdy tady byl naposledy. Prochází zrovna kolem místa, kde se setkal s oním cizincem. Na malý moment se zastaví, ale poté vyrazí hlouběji mezi police s literaturou.*
---: ---
Shiki: Bylo by to super setkání. *Zareagoval na to, nevěnujíc mu další pohled. Všiml si že mu zamával a kdyby mu mával on stejně by to nevnímal. Prostě otevřel knihu a začal znovu číst. byl tu klid a jemu t ocelkem dost vyhovovalo. Tedy aspoň mu to tak přišlo jako vyhovující prostředí.*
Taijo: „Nevěřím tomu, že bych na toto velice zvláštní setkání někdy zapomněl. Leda by mě v životě potkala spousta jiných věcí, která by přebila tento zážitek.“ *Jen ho sleduje, nic neříká. Otočí se a vykročí směrem pryč.* Ne, že něco šlohneš, jsou tu cenný knihy, které tu sbíralo mnoho generací před námi. To bych tě musel najít a vynadat ti. *Zvedne ruku, a ukáže mu její hřbet – vlastně mu zamává, ale stále je zády k němu. Vykročí směrem domů.*
Shiki: Uvidíš, nebo na mne zapomeneš. *Pronesl a pousmál se, přičemž nijak neřešil to, že on už musí jít. On tu nikam nespěchal a chtěl si ještě něco málo přečíst z té knihy, co si předtím vytáhl.* dobře, no já tu ještě budu *Oznámil mu.*
Taijo: Věřím tomu, že se brzy do styku s touto technikou dostanu a až se ji naučím ovládat, vzpomenu si na dnešní den. *Kývne hlavou.* Myslím, že už je pozdě. *Poznamená, když si uvědomí, že hlasy, které se předtím po knihovně ozývaly, už utichly.* Myslím, že je nejvyšší čas se rozloučit. Pomalu se vydám domů, mohli by se tam po mně shánět. „Doufám, že ho nenapadne mě doprovázet. Nemyslím si, že lidé, které bychom potkali, by se později nevyptávali, co byl zač.“
Shiki: ano, jindy už ti to nemusím nabídnout. *Upozornil ho a když to podepsal tak následně sebral svitek, který trošku párkrát nechál provlát ve vzduchu aby to trošku uschnulo a po chvíli ho zatočil a schoval do tuby, kterou zapečetil do ruky.* Nyní si uzavřel smlouvu s hadím kuchyiose. Brzy se je určitě naučíš i vyvolávat. *Prozradil mu.*
Taijo: Chápu. Prostě je to rozhodnutí teď a tady, ale může to být rozhodnutí na celý život. Zajímavé. *Zadívá se mu do obličeje, tedy na masku, do místa, kde jsou dírky na oči.* „Tak uvidíme, co se stane.“ *Škubne rukou směrem ke svým ústům. Kousne se do palce, ze kterého začne téct krev. Poté se svou krví podepíše na svitek a pod podpis otiskne svůj prst.* A je to.
Shiki: Když to podepíšeš tak podepíšeš smlouvu s kuchiyose. jediná možnost jak to zrušit je že by jsi si to nějak pokazil u nich. Jinak mě nic nenapadá. *Pronesl, přičemž ho sleduje.* Ale jakože jestli nechceš, tak mě je to fuk. *Pronesl a usmál se.* Měl to být jen takový dar. Jinak většinou se palec prokousává.* Vysvětlil mu. Sám u sebe neměl žádné ninja vybavení a ani svůj prsten, přes který dokázal provádět genjutsu, jen pečeť na ruce.*
Taijo: Může si tohle člověk nějak rozmyslet? *Zeptá se trošku nejistě. Při poznámce s krví se musí ušklíbnout.* Docela pech. Nemám nic, čím bych si způsobil zranění, ze kterého by mi měla téct krev. Totiž – nikdy by mě nenapadlo, že jít do knihovny se zbraní se může vyplatit. *Zasměje se a prohlíží si krvavé stopy na svitku.* „Zdá se, že mi nekecá. Ale co když je to past? Existují všelijaká jutsu. Může se stát, že uvíznu v genjutsu.. nebo že se stanu cílem něčeho špatnýho.“
Shiki: *znovu se musí zasmát a prsty levé ruky si spraví masku pořádně na nos.* umm ne jen se to podepisuje vlastní krví, kvůli přivolání. *pronesl a usmál se na něj. Nechal aby si smlouvu mohl prohlížet. Vlastně tam bylo vypsané, že se jedná o smlouvu s hadími kuchyiose a krví vypsaná jména. Jak jeho tak všech ostatních hadích kuchiyose. Jako poslední tam byla napsaná Saya Toyokazu.*
Taijo: Zajímavé. *Postaví se a přejde k jeho stolu. Zajímá ho, co to má v té tubě.* Pokud by to neznamenalo, že bych se měl stát zrádcem vesnice, nebo pokud se nemusím upsat Bohu smrti, tak se asi ani nebojím. *Odsekne mu hrdinsky.* Podívá se na zvláštní druh smlouvy, kterou k němu přisunul a začte se do ní.*
Shiki: eh, ano. existují takzvvaná zvířata, která lze přivolat. Jsou také jejich zástupci, kteří mají takovouto smlouvu. *Pověděl, načež otevřel tubu.* Vždy je pouze jeden zástupce jedné linie a ten může zařídit aby jiní uměli vyvolat onu linii. *Vysvětlil mu tak něco málo o těch co nosí smlouvy, které se podepisují.* Leč ve svém zájmu tu nechci nic vyvolat a upozornit na sebe. Každopádně ti můžu nabídnout toto, pokud se nebojíš. *Pronesl a posunul k němu smlouvu od hadích Kuchiyose.
Taijo: Tak o tom toho moc nevím. Živí tvorové se snad nemohou pohybovat časoprostorem, nebo se snad pletu? *Četl už různou literaturu, ale nevybavuje si, že by se někdy zabýval touto tématikou. Ostatně jsou to ještě jutsu, která jsou jemu poměrně vzdálená.*
Shiki: *Trošku se pousměje nad tím, že ho vlastně tak úplně nepochopil a mluvil o přivolávání věcí. Položil tubu na stůl a lehce sní po stole jezdil.* Spíše myslím přivolávání zvířat. *Pronesl a usmál se na něj ikdyž pod maskou. Byl celkem zábavný.*
Taijo: No, jestli mě chceš přeci jen zabít, tak to tedy odmítám. *Zhluboka se nadechne a poté sklopí hlavu.* Každopádně jestli to tak je, tak nemám moc na výběr. *Může se zdát, že to Taijo vzal smrtelně vážně, ale jeho jednání má spíše ironický nádech.* Kuchiyose? Myslíš přivolávání? Něco už jsem o tom slyšel. Nevím přesně, na jakém principu to funguje, ale jsou ninjové, kteří dokážou přivolávat věci, které potřebují. Nebo tak něco. *Poškrábe se prstíkem ve vlasech. Přemýšlí, jestli o tom neví víc.*
Shiki: *Zasmál se nad jeho reakcí.* Tak dar se přece neodmítá. Tedy smrt je občas fajn odmítnout no. *Pronesl spíše takovou zbytečnou věc, načež se si levou rukou šáhl na vnítřní stranu zápěstí pravé ruky a vyhrnul trošku svůj rukáv, dotknouc se tak pečeti na ruce od techniky Kuchiyose: Raikō Kenka a v ruce se mu objevila jakási tuba.* umm víš co to je Kuchiyose? *optal se ho.* A ono já to beru spíše já něco dám a třeba se mi to vyplatí, nikdy nevíš.
Taijo: Chápu. Předpokládám, že přes noc se zdržíte. Začíná být docela pozdě. *Očima se pokusí vyhledat okno, ovšem sedí na takovém místě, že se jeho zrak k žádnému nemůže dobrat. Zarazí ho až jeho otázka. Zastaví své panenky a hledí na jedno jediné místo.* „Že by problémy?“ *Zeptá se sám sebe, nakonec se podívá na něj, aby nevzbudil podezření.* Dárky jsou super, ale nejsem si jistý, jestli by bylo správné přijímat něco od poutníků. To by mělo být naopak, myslím. *Snaží se nebýt příliš odmítavý.*
Shiki: To je pravda, tedy pokud si nezvolíš třeba mé povolání. *Pronesl, přičemž se zašklíbl.* hmm odejdu až budou obchodníci hotoví. Popravdě jsem se neptal. *Odpověděl mu na otázku, přičemž se pod maskou usmála lehce se k němu nahnul.* Co kdybych ti dal menší dárek? *Zeptal se ho trošku potišeji avšak nešlo o nic zlého.*
Taijo: Chápu. To bude zjevně jeden z rozdílů mezi námi. Ty si svou práci klidně vybíráš, kdežto já budu dělat to, oč mě bude vesnice žádat. Nechci zpochybňovat rozhodnutí Mizukage, ale ne vždy jsou věci, o kterých někdo rozhoduje, naprosto moudré. *Pokrčí rameny. Sleduje ho. Jeho vlasy, jeho masku, jeho držení těla.* Kdy se odsud chystáš odejít? Nemyslím knihovnu, myslím vesnici jako takovou. *Optá se ho se zájmem.*
Shiki: *Povzdechl si.* Jakožto lovec odměn si zakázky mohu vybírat a jsem vlastně svým vlastním pánem když se ot tak řekne. *Pronesl, načež se na chvíli odmlčel a rozmýšlel jak to říci.* Ostatně, pokud člověk opustí vesnici a má k tomu nějaké důvody, ale nedělá problémy tak není důvod ho lovit. Pokud však vraždí, vypaluje, znásilňuje zaslouží si pouze zemřít. *Pronesl.* Ikdyž někdy je i to vysvobození, takže třeva zavřít. *dodal, když přemýšlel, že vlastně někdy je lepší když mají doživotí a trpí.*
Taijo: Aha. *Pronese tiše.* A co kdyby se na špatnou stezku dal tvůj nejlepší přítel? Držel by ses svých zásad a věrnosti své vesnici, svému povolání a tomuto světu, nebo by byla síla tvého pouta k němu silnější a ochránil bys ho? Myslíš, že máš vůli k tomu přimět lidi, aby se drželi správné cesty? *Jeho hlas zná téměř zasmušile.*
Shiki: Tak první část chunninské byl jakýsi test, poté jsme se měli dostat ve dvojici z jednoho místa na druhé a třetí část byl souboj. *pronesl, přičemž nad tím jen pokrčil rameny. Nebral to nějak vážně nebo tak, neměl k tomu důvod. Jeidný co mu dělalo na chz problémy byla druhá čast, kdy je napadli jakýsi mužíčci a to probudil druhý třetí tomoe.* Umm už mám pár nukeninů zasebou. *pronesl, přičemž se zašklebil.* Umm jsem lovec.. Lovím nukeniny. *Pronesl. Uvědomoval si, že je mu dvanáct a tak ho asi netipuje na toto, ale to ničemu nevadí.*
Taijo: Jak proběhla ta tvoje? *Zeptá se ho naprosto bez okolků. Poté se zahledí na jeden z regálů, který je opodál. Uvědomí si, že stále stojí. Posadí se na židli, na které seděl předtím, takže se rozestup mezi nimi zase zvětší.* Nukenin je někdo, kdo má sílu na to aby se dostal z vesnice a dokázal se postarat sám o sebe. To jsi tak silný, aby ses o někoho takového postaral? *Nakloní nepatrně hlavičku vlevo. Oči přimhouří.*
Shiki: Tak je to vpodstatě jen potvrzující pro vstup do shinoby světa. *potvrdil mu vpodstatě jeho slova.* Chunninská zkouška je o něco málo horší. *Dodal ještě, načež se poprotahoval.* Ale notáák aspoň bych měl koho lovit. *Zasmál se. Nemyslel to ve zlém, jen naznačil, že kdyby byl nukenin a on si pamatoval jeho jméno dost pravděpodobně by ho chtěl ulovit a buďto zabít nebo odtáhnout do vězení.*
Taijo: Většina lidí říká, že geninská zkouška je prkotina. Členové mé rodiny mi stále opakují, že pro mě to bude naprostá hračka, a že půjdu své budoucnosti vstříc. Chtějí, abych se řadil mezi bojovou elitu Kirigakure. Ale já se nad tím nikdy nezamýšlel. Rád bych viděl kus světa. *Pokrčí rameny.* Samozřejmě, vesnice je pro mě důležitá a jsem jí oddaný. *Ujistí ho, snad aby si nemyslel, že se chystá ze své cesty a svého předurčení sběhnout.*
Shiki: *Trošku se ohlédl, zda tu není nikdo v jejich blízkosti a chvíli se zamyslel nad tím tématem.* Umm tak geninská zkouška, když jsem ji dělal já tak byla jendoduchá, tedy aspoň u nás. Ukázali jsme tři techniky a to bylo vše. *Vysvětlil jeho geninskou zkoušku, přičemž o chuninské nemluvil. Měl tam sice trošku potíže ze Satsuki, ale poté v závěrečnm souboji vychytal loutkaře, což pro něj bylo dobré a jednoduché na poražení, když si tak vzpomíná.*
Taijo: Neustálá prověřování povedou k nedůvěře a ta ruší přátelství. *Zamumlá spíš pro sebe, než aby mu to řekl nahlas.* Chtěl jsem zjistit nějaké informace, které by sem i mohli v budoucnu hodit. U geninské zkoušky, u chuuninské zkoušky, na misích. *Ohlédne se do regálu, kam uklidil knihu zabývající se elementy.* „A hlavně mě zajímalo, proč jsem se já narodil s takovým nadáním.“ *Sice ještě nebyl schopen probudit své elementární schopnosti, ale po obyčejných testech s papírkem už zjistil, že je jeho chakra provázána hned se třemi podstatami.*
Shiki: *Poslouchal jeho slova.* Tak zase, je pravda, že sice nemámé zlé vztahy ale úplně dobré vztahy také nemáme, takže nedůvěra je na místě. Si tedy myslím. Nebo říkejme tomu opatrnost. *Pousmál se. Nic si nedělal z toho, že je sledovaný a že ho kontrolují. Vlastně být vůdcem vesnice udělal by to také.* Né nadarmo se říká, důvěřuj ale prověřuj. *Když k němu dojde tak mu podá též ruku a poté ho pustil.* Co jsi tu vlastně zjišťoval ty?
Taijo: To je ten koloběh, o kterém jsem mluvil. Naše jednotky se bojí, aby si tu ty, jakožto zástupce jiné vesnice, nedělal nepořádek. Proto bude mezi shinobi neustálé napětí. *Poznamená naprosto očividnou věc.* Ale to nevadí. Dokud se všichni nezačnou vraždit, ať si každý hlídá, koho chce. Nezáleží na tom. *Pokrčí rameny.* Těší mě, Shiki. *Dojde až k němu a natáhne k němu ruku. Dost odvážné gesto na malého studentíka akademie. Ale pokud mu nelže o tom, že je pod hledáčkem – což nejspíš nelže, proč by to také dělal – tak nemá důvod se bát.*
Shiki: hmm takže Taijo.. *Ušklíbne se, přičemž zavře následně knihu. Vypadá to, že už si stejně nic moc nepřečte, tedy aspoň zatím.* Umm jakože, to hledání je celkem zajímavé. Navíc cestování, koho by nebavilo? *Optal se spíše řečnickou otázkou, než-li by čekal odpověď. Všiml si samozřejmě jeho ohlédnutí.* Nemusíš se bát, hlídají mě anbu abych nedělal problémy. Takže jsme pod dohledem. *Pronesl. Přišlo mu jako kdyby se bál, že mu něco udělá když jsou tu sami dva.* A já jsem Shiki.
Taijo: *Na důvody, proč není vhodné zaútočit na jeho vesnici, se neptá. Ostatně očekává, že by mu odpověděl něco ve smyslu, že mají silnou ochranku, nebo silného vůdce.* Každý má nějaký sen. Někdo si ho uvědomuje od narození, protože je mu určen, někdo ho musí najít. Snad najdeš ty ten svůj tak brzy, jak jen to půjde. *Popřeje mu naprosto upřímně a poté se rozhlédne okolo. Poprvé za celou dobu mu projede po zádech mráz – vůbec mu nedošlo, že se tu s tím cizím člověkem baví naprosto osamocen.* Taijo. *Odsekne stroze.*
Shiki: To jsem neřekl, neříkám že nemůže být napadena, ale osobně bych si rozmyslel na ni zaútočit z pár důvodů.. *Pronesl, přičemž o přesněji nespecifikoval. Každopádně měl namysli například suzuyu, který byl sám o sobě silný a sám by proti němu nechtěl stát. Nebo aspoň momentálně.* Umm jako je fajn bránit vesnici, ano je to krásný sen. ale já toužím o po něčem více. Ano i po vědění, ale ještě něco mi prostě schází, což doufám, že brzy najdu. *Odpovídal mu, přičemž mu řpišel tento rozhovor i celkem zajímavý.* ummm jak se jmenuješ? *Optal se nakonec.*
Taijo: Válka je stejná jako život. Objeví se, přetrvává, navzájem se kříží a nakonec vyhasíná. A je to pořád dokola. Doufám, že nevěříš tomu, že tvá vesnice nebude nikdy nikým napadena. *Nevěří tomu, že by byl tak naivní.* Já budu trénovat, abych tu svou jednou mohl bránit vlastním životem. *Mluví skoro jako kdyby to bylo jediné jeho životní poslání. Ale svým způsobem i je. Nikdy se totiž nezamýšlel nad tím, co jiného by mohl dělat.* Jo, tahle knihovna je obrovská a nalezneš tady všechno možné.
Shiki: Umm nebyli jsme sikým ve válce. Yuga nemá nepřátele. tedy zatím ji nikdo nenapadl. *Pronesl a přemýšlel, či neslyšel něco o tom zda to není v plánu.* Ten člověk a ti lidé co nás napadli neměli s naší rodinou ani vlastně nic společného. *dodal ještě aby objasnil trošku jejich zavraždění a přikývnul.* Ano sběhlíci jsou v každém klanu, bohužel. *Pronesl trošku vážnější téma, načež si prokřupnul krk.* No ani tu vpodstatě nic nehledám, jen rád se učm novým věcem a doufal jsem, že v hlavní vesnici třeba bude lepší knihovna než-li u nás.*
Taijo: „Zběhlíci.. jsou všude, i v našem klanu.“ Takoví lidé jsou ostuda klanů a vesnic. *Nemá potřebu se k tomu nijak víc vyjadřovat.* Nebo snad ne? *Optá se ještě, aby zjistil i jeho stanovisko k dané věci.* Tvých rodičů je mi líto, samozřejmě. Nehledě na to, zda-li to byli nepřátelé vesnice – jakékoliv. *Přimhouří oči.* Nenávist a válka je jedna věc, ale lidský život věc druhá. *Objasní krátce a poté očka zase rozevře.* Tak doufám, že tu najdeš to, co by ti mohlo pomoci.
Shiki: *Pozorně ho poslouchá.* umm já jen tipuji, nevím ani jak se ten klan jmenuje. setkal jsem se s pár nukeniny co to uměli. Například nedávno jsem zabil nukenina co mi zavraždil rodiče. Tedy byl součástí skupiny co to udělala. *Vlastně si teď uvědomoval, že ještě nepátral po vůdci té skupiny, což by vlastně měl aby je mohjl vyvraždit co nejdříve.* Jinak jsem tu jako ochránce obchodníků, co sem cestovali z naší vesnice. Mám teď chvíli volno a tak mě napadlo se porozhlédnout. No a případně se něco nového naučit.
Taijo: „Nebo snad opravdu zjišťuje informace o Kirigakure? Zná podstatu našeho klanu.“ Prostě jsem řekl, že by byla vražedná. Ostatně jako pro kohokoliv jiného, kdo žije tady v Kirigakure. Nejsme na takové podmínky zvyklí. *Odpoví mu trošku obklikou.* Není to tak vzácné, že se v téhle vesnici setkáš s lidmi, kteří ovládají Suiton. *Doplní se ještě. O svých klanových schopnostech, svému nadání pro elementy a už vůbec o svém Kekkei Genkai nemá v úmyslu s ním mluvit.*
Shiki: *Pousmál se pod maskou, přičemž se mu celkem líbilo chlapcovo rozmýšlení.* Umm ano sunagakure je vražedná. Nevydržel jsem tam ani hodinu trnovat a její obyvatelé se tam bezproblému pohybují. *Pronesl jako pokračování, přičemž otočil stránku na knize. Aspoň si prohlédne obrázky, třeba ho nějaký zaujme.* Umm teď mě tak napadlo, říkáš vražedným,.. *Zamyslel se. Napadla ho jedna věc, která by byla u něj dosti možná. Navíc už se s lidmi co se uměli měnit na vodu setkal a dokonce jednoho nedávno zneškodnil.* Takže patříš do klanu co umí ovládat vodu? *Optal se ho zvědavě.*
Taijo: Jasně, že by mě hlídali. Proto jsem myslel, že ti to dojde. I kdyby ses o něco pokusil, tak tě nejspíš nezastavím. *Pokrčí odevzdaně rameny.* A nemám důvod ti to nepřiznat. Protože si myslím, že se stejně nepokusíš nic provést. Aby sis mohl dovolit zaútočit na vesnici zevnitř, potřeboval bys obrovské množství síly. A nepředpokládám, že jsi přišel špehovat, protože jsi dost výrazný. *Osvětlí mu své uvažování.* Takže z pěti velkých vesnic se stane šest? Ještě jsem o tom neslyšel. *Opravdu se zdá být touto informací zaskočený.* „Budu se muset zeptat otce, co je na tom pravdy.“ Myslím, že pro člověka jako jsem já by byla Sunagakure přímo vražednou.
Shiki: Můžu ti věřit a zároveň nemusím. I kdyby jsi měl tu sílu na zničení celé vesnice, nenechali by tě jen tak se potulovat a naopak měli tu někoho kdo tu sílu dokáže porazit. *Pronesl mu na odpověď, vpodstatě takovou nepřímou odpověď, protože to bral jako pravdu. Ikdyž nějak moc nechápal ty věci ohledně velké síly a zničení vesnice. Lehce nad tím zatřásl hlavou a věnoval se jeho dalším slovům.* Umm Yugakure, ona to bývala kdysi menší vesnice, ale podle všeho, se brzy stane jednou z velkých vesnice a připojí se k pěti velkým vesnicím. *Vysvětlil mu a ušklíbnul se.* Ono já jsem také na moc místech nebyl. Yugakure je pěkná za slunečná, pochmurná za deště. Poté jsem byl ještě v Sunagakure. No tam už se mi moc nechce, je všude písek a šílené vedro. *Pokračoval v rozhovoru..*
Taijo: Nejsi odsud, to znamená, že už jsi shinobi, který má zkušenosti a je schopný sám sebe v boji ochránit. Myslím, že víš, jaká je odpověď na tvou otázku. Můžu ti klidně říct, že ovládám skrytou sílu, díky které bych mohl zničit celou vesnici, ale věřil bys mi? *Na jeho otázku mu odpoví dost otevřeně a co víc – také otázkou.* Prostě mě to zajímalo. Ten symbol jsem ještě neviděl. Nejsi ze žádné z pěti velkých vesnic. *Objasní mu jeho druhý dotaz.*Jak to v Yugakure vypadá? Nikdy jsem nevyšel z mlhy, která zakrývá celé souostroví země Vody.
Shiki: Myslíš že by jsi mě dokázal zastavit? *Optal se ho. Moc dobře věděl, že ho sledují jednotky Anbu, kdyby náhodou dělal problémy. Přece jen byl Shinobi. ´* Umm Jsem z yugakure. *Odpověděl mu následně a zvedl na něj pohled, načež si rukou odhrnul vlasy z obličeje a vykoukli jeho modré oči, které byli vlastně nad jeho maskou.* Proč tě to zajímá? *Optal se ho následně také. Přece jen on o něm chtěl něco vědět a jeho zájímalo proč se na to ptá.*
Taijo: „Všiml si mě? Ale jak?“ *Obě dvě obočí mu nadskočí, protože ho to zaskočilo.* Nejsi z naší vesnice. Nemám důvod tě nesledovat. *Jeho tón není nepřátelský, ani přátelský, je prostě neutrální. Knihu, kterou má stále otevřenou na stole, popadne, zavře a uloží do nedaleké poličky. Zjevně tím dává najevo, že už ji dočetl. Poté se posadí zpátky na své místo.* Odkud jsi?
Shiki: *Trošku se mu nahrnuli při sehnutí nad knihou přes oči vlasy, tudíž to působilo jako záclona. Už měl trošku delší vlásky a tak to bylo trošku neužitečné, ale v tuchle chvíli i neuitečné. (sám nevím co jsem tou větou chtěl říci). Mohl se tak přes vlasy nenápadně podívat, když se ozval zvuk zda ho ten kluk sleduje.* Ummm budeš na mě zírat? *ZEptal se ho. Nevadilo by mi to, kdyby sním komunikoval, leč on mlčel a hleděl na něj. Nebylo mu to příjemné a tak se samozřejmě i ozval.*
Taijo: *Původně neměl zájem toho mladíka sledovat, ale při shýbání se mu zableskne čelenka se znakem vesnice a právě to Taija zaujme – ta osoba není z jeho vesnice. Uvědomí si to až o pár vteřin později, kdy se neznámý posadí kus od něj. Přijde mu nevhodné každou chvíli otáčet hlavu, proto se – alespoň dle jeho mínění – nenápadně otočí i se židlí. Vidí tak dobře i na stůl, kde má otevřenou knihu, i na Shikiho.*
Shiki: *Sehne se pro knihy, přičemž se mu na ruce bliští obvázaná čelenka Yugakure, která je celkem lesklá. Když po chvíli sebrap všechny knihy, trošku negramotně je zastrkal na své místo, odkud nejspíše vypadli a poté si vzal jen tu jendu co chtěl. Vlastně si s ní chtěl sednout a jediné místo, které bylo nejbližší bylo kousek od jakéhosi kluka co seděl u jiné knihy. No vydal se tedy tam a posadil se. Otevřel knihu a začal v rychlosti číst, ale přesně. Díky jeho vrozené schopnosti orientování se v prostoru, dokázal tuto schopnost převést i na čtení a díky tomu, dokázal číst rychle aniž by se stratil nebo vynechal řádek.*
Taijo: *Sotva se vrátí ke čtení jím vybrané literatury, opět je vyrušen – tentokráte ne svými myšlenkami, ale několika za sebou jdoucími ranami. Při zvednutí své hlavičky zjistí, že se jednalo o padající knihy. Nějaký muž opodál jich na sebe, respektive na zem, zvrhl hned několik.* Nešika. *Sykne naprosto neslyšně a sklopí zrak ke své knize.* „Některé elementy jsou prostě silnější, než jiné. Podstata chakry se díky ním mění. Je toho opravdu hodně.“ *Znovu zvedne svůj pohled, spíše v zamyšlení, ale i tak se očima zastaví na cizinci.*
Shiki: *Nacházel se v knihovně Kirigakure. Byl v jiné vesnici a tak se chtěl dočíst nějaké nové informace co by zde mohli býti. Proto také byl u jakýchsi knih, které obsahovali cosi z ninji a celkově Shinobi. Byl oblečen ve svém černém outfitu a také měl na ústech svou masku. Katanu nechal na hotelovém pokoji, který měl pronajatý spolu s obchodníky, se kterými sem přicestoval az účelem obchodu, tedy on jako jejich stráž. "Ha to je ono" Napadlo ho, když uviděl knihu která ho zaujala. Rychle jivytáhl, avšak vzal trošku více knih nechtěně a ty se sesypali na zem a on na to jen tupě zíral a čekal, kdy mu někdo příjde vynadat.*
Taijo: *Vysedává v jedné z obrovských budov v Kirigakure – v knihovně. Právě na tomto místě je spousta vědomostí, které již po mnoho generací snaží ninjové zužitkovat. Taijo vysedává u jednoho z opuštěných stolů mezi regály a čte knihu, která nese název ‚Síla elementů, jejich výhody a jak jich využít‘. Je to na něj, samozřejmě, poměrně složitá literatura, protože pojednává o mnoha hlediscích povahy chakry, ale snaží se z toho pochytit, co nejvíce se dá. Začíná se pomalu blížit večer – chlapec se rozhodl strávit zbytek dne, během kterého úpěnlivě trénoval, studiem.* „Blíží se geninská zkouška. Jako genin už budu posílán i na mise a pak nebudu mít na studia tolik času. Budu muset hlavně trénovat.“ *Přeruší čtení myšlenkou a tupím zíráním do stěny. Nakonec se opět obrátí ke knize.*
---: ---
Kurome: *Kurome se probrala a cítila jak jí bolí celé tělo.* "Jak jsem se tu objevila?" *Kurome došlo že jí Tatsuya odnesl domů. Usmála se.* "Přecejen je to hodný bratr." *Kurome přemýšlela jak se mu má odvděčit. Vzpomněla si že její bratr četl knížku o pečetích. Vyrazila rychle ještě do města před západem. Koupila bratrovi knihu o pečetících technikách v nedalekém obchodě. Položila mu ji doma před dveře jeho pokoje se vzkazem ve kterém mu děkovala za vše co pro ni dnes udělal.*
Tatsuya: *Tatsuya se začal usmívat a povídá.* To víš sestři, ale neboj ..moc lidí tak nepřemýšlí .. kdyby si bojovala proti někomu na mojí urovni a nemyslel u toho jako já určitě by si ho odrovnala už první ranou. *Pak se Tatsu zarazil.* Ježiši, vona spí!. *Došel k ní a hodil si jí přez rameno.* Achjo, ta váha .. člověk hned pozná že žere furt jenom sladký.. *Tatsu ji odnesl domu a dal ji do postele.* Hmmm .. tak asi dobrou ty zápasníku. *Zavřel dveře a šel si odpočinout.*
Kurome: Tss. Kawarimi používat. Ale chápu tě. Sama nevím jak velkou sílu to má. *Kurome skončila brána kterou otevřela ale nedokázala jí vydržet.* Na to že ti Taijutsu nic moc neříká tak jsi byl skvělý. Jsi dobrý protivník bráško. *Jakmile toto dořekla usmála se a podlomili se jí nohy. Kurome vyčerpáním ze všech nových technik a tohoto souboje omdlela.*
Tatsuya: *Tatsuya viděl jak se sestřička blíží rychleji než toho je on sám schopný, pochopil že jde pravděpodobně o první bránu, přece jen mu k něčemu to čtení je .. i když jak se bránit mu knížka nepověděla.* "Hmm co mi zbejvá, trefit se takovou zuřivostí nenechám nejsem blázen." *Jakmile je sestřička už opravdu blízko tak se na ní usměje, a jakmile je sestřička pěstí už jen pár milimetrů od jeho břicha..Puff. Sestřička plnou silou trefí místo Tatsuyi kus velké větve.* No tak teda gratulka sestro. *Tatsuya vyleze z pozastromu.* Jednou si vyhrála. Však já se příště budu snažit už.
Kurome: *Kurome přistála na jednu ruku na které se otočila a skončila v mírném podřepu. Držela se za nohu.* "Sakra. Přecejen něco umí. Tohle jsem od něj nečekala. Stejně už je skoro konec. Zkusím to ukončit posledním útokem. Musím se teď ale hodně soustředit. Nemůžu stát pořádně." *Kurome využila toho že se Tatsuya zvedal ze země a začal se soustředit podle knihy kterou četla v knihovně. Pokusila se otevřít první bránu Hachimonu. Stála na místě a věděla že je nekrytá. Jakmile viděla Tatsuyu opět stát na nohou tak se snažila ještě víc. Povedlo se. Kurome se nalila nová krev do žil.* "Nádhera. Ale tuto formu udržím tak na jeden útok." *Kurome se rozběhla vysokou rychlostí na Tatsuyu a zaútočila pěstí na břicho. Dala do toho všechnu zbývající energii co měla.* "Jsi můj brácho."
Tatsuya: *Tatsuyu napadlo snad poprvé jaký by mohl být fajn protiutok .. a to zrovna ve vzduchu. Využil toho že díky zkušenostem s KINOBORI NO WAZA a SUIMEN HOKOU NO WAZA dokýže velmi dobře manipulovat s chakrou a tak začal shromaždovat všechnu svou chakru do rukou.* "Sice to bude bolet, ale jiná možnost tu není". *Hned co sestřička vykopnula a Tatsuyovi dorazila noha na hrudník stačil nohu jednou rukou chytit, a navzdory bolesti plnou silou druhou rukou udeřil pod koleno, měl sice špatný dosah jelikož byl ve vzduchu a tak rána nebyla uplně čistá, ale byl si jistý že díky množství chakry jenž do toho dal jí musel alespon trochu rozhodit nohu. Následovně Tatsuya odletěl opět nekolik metrů a tentokrát nedopadl na nohy ale musel po pádu vstát. Doufal že poraněná noha pujde v jeho prospěch.*
Kurome: *Ještě předtím než Tatsuya provedl jeho útok, Kurome už svoji pozici změnila. Dále se nedržela při zemi v technice. Zatím jí neuměla moc dlouho udržet. Jelikož jí to trochu vysílilo tak nebyla schopná uhnout.* "Tomuhle se nevyhnu ale aspoň to srazím na minimum." *Kurome na Tatsuyův úder odpověděla skříženými pažemi kdy pomocí rukou zablokovala jeho útok. Využila jeho setrvačnosti a odrazila ho tak aby ztratil rovnováhu. Ucítila že jí přecejen trochu ublížil. Jak Tatsuya padal vzduchem, Kurome se otočila a nohou útočila na hlavu. Věděla že jí nezasáhne jelikož i kdyby padal seberychleji nestihne se dostat do výšky kdy by zasáhla hlavu.* "Na hrudník to ale vystačí." Sleduj brácho. Toto je Konoha Senpu.
Tatsuya: "Tohle není fér, to už je skoro jako nějaká technika." *Tatsu neměl čas na přemýšlení a tak se pokusil útok vykrát obouma rukama. Náraz byl silný a Tatsuyu odhodil několik metrů dál. Kdyby byl jen o trošku pomalejší určitě už by se válel na zemi. Z ničeho nic pár vteřin na to se mu na pravém rameni ukázal krvavej flíček. Tatsu ho utřel a nijak jinak na to nereagoval.* "S tímhle rychlost nemužu držet dlouho, chce to něco nového co by ta malá nečekala." *Zatnul zuby a pokusil se použít svoje nohy v kterých měl sílu výrazně lepší než v rukou. Rozeběhl se proti sestřičce a věděl že at s ní je co chce je rychlejší, skočil do vzduchu ve kterém udělal otočku a plnou silou se pokusil koupnout do ramene sestřičky. Byl si jistý že pokud neuhne takovou sílu nevydrží.*
Kurome: *Kurome se opět jen pousmála. Napětí okolních přihlížejících se stupňovalo. Tatsuya ovšem nemohl vědět že Kurome už svůj postoj vylepšila. Zjišťovala si způsoby které by její situaci ještě posilnili a kdysi narazila na techniku svého klanu Shikyaku no Jutsu. Narostly ji drápy, a stoupla si na všechny čtyři. Rychlým tempem vyrazila po Tatsuyovi a ve vzdálenosti 5 metrů zpomalila a přešla do své oblíbené taktiky. Rozvířil se prach ve kterém Kurome běhala kolem Tatsuyi. Běhala tak asi 20 sekund a výpadem na záda na Tatsuyu zaútočila nevídanou rychlostí.*
Tatsuya: *Tatsuya se odrazil rukama od země tak aby se postavil .. a bylo to jen tak tak .. šla z toho poznat slabost v rukou a jakoby měl něco s tou pravou když ji nemotorně zvedal. Každopádně nečekal a ihned vykopl nohou do výšky což nevyšlo, protože se sestřička začla krýt v čas. Tak Tatsu jen odskočil.*
Kurome: *Avšak Kurome měla s bojem jeden na jednoho více zkušeností. Jakmile se Tatsuya sklouzával uskočila do boku a ihned se kryla pomocí rukou před možností že Tatsuya naváže nějakým dalším útokem.*
Tatsuya: *Tatsuya se rozeběhl .. ne zas tak rychle ale ani ne tak pomalu, když byl asi 10 metrů od sestřičky, nevěděl co ho čeká a tak zkusil štěstí.*"Hmmm .. čistě teoreticky když se sklouznu a pokusím se jí podrazit nohy nemá mi to jak vráti. Jen si musím dát bacha abych se rychle zvedl, riskovat se hold musí jinou možnost v týhle pozici asi nemám." *Tatsuya nabral kousek před sestřičkou největší rychlot které byl schopen z čehož nekteří jedinci v davu co přihlíželi byli udiveni. Ještě aby ne když rychlost byla jeho vloha ! Člověk by řekl že člověk s takovou vlastností se bude zaměřovat na Taijutsu, bohužel Tatsuova fyzická síla nebyla nic moc. Jak se Tatsu přiblížil k sestřičce asi na dva metry, nechtěl víc riskovat že by se mohla dovolit protiůtoku a hned se sklouzl po zemi a pokusil se jí podrazit nohy. Už při skluzu si připravoval ruce na to aby hbitě vstal.*
Kurome: Samozřejmě. *Vyplázla na něj Kurome lehce svůj ostrý jazýček.* Toto bylo Konoha Reppu které jsem teď studovala v té knihovně. Připrav se. *Kurome čekala ve svém postoji jestli se náhodou bráška nenachystá něco udělat. Uklidnila svůj dech a zbystřila svoje smysly. Postavila se do postoje kdy byla připravena na vše. Mohla rychle přejít do obrany, do útoku či uskočit a stáhnout se.* Tak pojď na mě bráško.
Tatsuya: "Hmm, moje výhoda je její zápal .. nebude tolik přemejšlet, spíš jí de o to dostat mě na plný čáře, vyhrát nemužu ale určitě jí mužu ukázat že nejsem tak pozadu.. Dem na to.." *Jak Tatsuya viděl výpad jeho sestřički, rozhodl se dát na svoje reflexy kterých si opravdu cení a čekal až do poslední chvíle co se stane. Když viděl jak se sestře napnula noha, pochopil že pujde o nějakou změnu, nebyl si jist jakou a tak se pokusil uskočit, sestřičku ho však za letu "škrtla a Tatsu ztratil v letu balanc a aby neupadl musel dopadnout na ruku od které se odrazil zpět du puvodní pozice.* Hmmm slečna kope.
Kurome: *Kurome a Tatsuyu obkročili přihlížející. Kurome se nachystala do postoje a čekala na začátek zápasu.* Tak se připrav brácho. *V Kurominých očích vzplanuly plamínky. Jakmile začal zápas Kurome si nevzala servítky a hned na Tatsuyu zaútočila. Udělala výpad kdy její tělo ukazovalo na útok na břicho ale následně se zapřela nohou a zaútočila na Tatsuyovi nohy.*
Tatsuya: Myslím že tě rád něco přiučím. Tak jdeme ne ?
Kurome: Toto je ring na taijutsu. Pouze ruce, nohy a dovednosti. Takže? Postavíš se mi čelem nebo zdrhneš jako bačkora?
Tatsuya: To že ovládáš líp taijutsu nedokazuje nic o tvojí inteligenci sestřičko .. myslim si že když budu přemejšlet lépe než ty což není tak těžké, tak bych tě mohl i se svejma slabšíma schopnostma dostat.
Kurome: Ale notak Tatsu. Přece jsi mi to slíbil. Nebo se snad bojíš že by ti tvá sestřička mohla natrhnout tričko? *Kolem se rozneslo zahučení davu když toto slyšeli. Všichni se začali dívat jejich směrem.* Tak co bratře. Budeš se mnou bojovat? Nebo se opravdu bojíš své mladší sestry. Víš že v taijutsu tě porazím tak to nechceš ani zkusit že?
Tatsuya: "Ježiš co zas blázní." Hmm když to bych se musel hejbat .. *Dal si ruce do kapes a poškrábal se na hlavě.* Víš bojovat s holkou je takové divné ..
Kurome: *Jakmile došli k uličce slyšela Kurome zvuky které naznačovali že právě probíhá zápas. Kurome přišla k nejstaršímu který dohlížel na pravidla tohoto ringu.* Chci si zabojovat. A tady Tatsuya bude bojovat se mnou. Že Tatsu? *Usmála se Kurome na bratříčka*
Tatsuya: *Tatsu jen zívnul a vyrazil opět za sestřičkou.* Tak šup, už to chci mt az sebou, sem nějakej vospalej.
Kurome: Ano půjdeme. Už se těším až si to vyzkouším. "Vůbec netuší že na něj chystám i něco jiného." *Kurome však přemýšlela kam půjdou trénovat. Jako první místo jí napadlo hřiště ale tam si touto dobou hráli děti. Nakonec se rozhodla že k tomu využijí uličku za akademií kde se studenti a pár dalších dětí učili v boji jeden na jednoho.* Směr akademie. *Zavelela Kurome a vykročila vpřed.*
Tatsuya: *Tatsu zaklapl knížku.* Tak hele, jsme tu už celkem dlouho, nechceš už jít ?
Kurome: *Kurome se nenápadně usmála aby si toho bratříček nevšiml. Ale dále se zahleděla do knížky. Protože viděla že bratříčka kniha asi opravdu zaujala tak ho nechtěla rušit.* "Sice už to mám nastudované ale kouknu se ještě po něčem dalším." *Kurome prolistovala knihu a všimla si kapitoly o hachimonu. Rozzářili se jí oči.* "Skvělé. Tohle se mi hodí. Překvapím potom bratříčka tím že se pokusím i o toto." *Kurome se opravdu dychtivě začetla do knihy.*
Tatsuya: *Tatsuya si vzal knížku s názvem ."Pečetě" a nahlédl do ní, kniha ho asi dost zaujala protože se do ní zahleděl na docela dlouho ..* Hmmm myslím si že pečetě se budou dát využít opravdu skvěle! "Jen je teda opravdu těžké s nima pracovat."
Kurome: Ano našla. Přesně co jsem hledala. Ale ještě mi dej chvilku. Ty pohyby jsou docela složité. Zatím si můžeš přečíst nějaké bajky nebo historii shinobi světa. *Kurome opět sklopila hlavu ke knížce a opět se začetla do řádků knihy.*
Tatsuya: To bych mohl no, ale taky bych mezitím mohl zapomenout na něco důležitého víš. *Podíval se do stropu a povzdechl u toho.* No a co, už si něco našla?
Kurome: Tak můžeš přece klidně studovat techniky které by ses potom chtěl naučit ne? Jsem myslela že víc hledíš na budoucnost teda. *Kurome se šibalsky ušklíbla na brášku a sklonila hlavu ke knížce týkající se technik které se chtěla naučit.*
Tatsuya: *Tatsuya zvrátil oči v sloup.* No tak dobře .. Já se chystám na zkoušky .. takže spíš jen trénuju to co už umím. *Dal si ruce do kapes a přivřel oči.*
Kurome: To se neboj bratříčku. Plánuju potom jít někam jinam si ty techniky ještě vyzkoušet kdyby jsi teda šel se mnou. *Kurome na brášku udělal svůj na akademii pověstný roztomilý pohled s krásným úsměvem. Doufala že opravdu půjde s ní.* Jinak teda děkuji. Opravdu se tu skvěle vyznáš. A co budeš studovat ty?
Tatsuya: Hmmmmm... *Tatsu pustil sestřičku a vzal z knihovny nějakou knihu.* Jestli se chceš učit nějaké Taijutsu, určitě ho najdeš v téhle knížce, stejně i to jak na něj. Ale skákat v knihovně jako opička nedoporučuju.
Kurome: Slyšela jsem něco o taijutsu technikách. Myslím že se to jmenovalo Konoha reppu a Konoha senpu. Můžeš mi říct kde bych je mohla najít? *Kurome chtla brášku za ruku a sladce se na něj usmála. Čekala jestli se opravdu osvojí jeho proslulá znalost zdejší knihovny.*
Tatsuya: Aah .. nenee, bolej mě zuby .. víš že sladký nemám rád sestři. *Tatsu neváhal a šel do knihovny.* Tak co, co bys chtěla číst ?
Kurome: *Kurome se trochu nafoukla ale i tak se hned na to usmála.* V pořádku. Mám své dobroty. *Zvedla před bratříčkovy oči svůj pytlíček se sladkostma.* "Měla bych mu nabídnout? Normálně se nedělím ale přece jen je to brácha." Onii-chan nechceš ochutnat? *Kurome nabídla bratříčkovi sladkost a natáhla k němu svůj pytlíček.*
Tatsuya: *Tatsuya se vydal pohodovým krokem za sestřičkou. Když došli ke knihovně Tatsu si vyndal jablko a začal jíst.* Dáš si taky sestřičko ? Aj, promin .. tobě jsem nevzal.
Kurome: Jdeme. *Zavelela Kurome a vykročila jistým krokem směrem do města. Pouze se ohlédla na bratříčka jestli ji následuje.*
Tatsuya: *Tatsu se probudil a zjistil že vlastně na něj čeká sestřička, rychle vyběhl dolů se obout a pak za sestřičkou.* Promin .. byl sem na záchodě.
Kurome: Jdu se dolů obout. Budu na tebe čekat před domem. *Kurome šla dolů se obout. Jako vždy si na záda ještě připevnila svůj boken a k pásku si připevnila plátěný pytlíček se sladkostmi. Vyšla před dům.* "Zase mu to hrozně dlouho trvá." Onii-chan. Pohni si trochu.
Tatsuya: "Hmmm techniky, poslední dobou se jich snažim naučit co nejvíc .. tak proč ne .." Okey tak tedy pojdme .. nechci tam být zase moc dlouho .
Kurome: *Kurome se usmála radostí že s ní půjde.* Šli by jsme studovat nějaké techniky. Už jsem genin tak bych se chtěla o nějakých přečíst a případně si je i vyzkoušet. *Kurome čekala před dveřmi než jí bratříček odpoví.*
Tatsuya: *Tatsuya se ten den opravdu nudil a tak i když otráveně, tak i tak přijmul.* Hmmm .. ok a co tam chceš dělat ?
Kurome: *Tento den se Kurome rozhodla že půjde do knihovny studovat nějaké techniky a napadlo jí jestli by nechtěl jít její bráška s ní. Trávili spolu velmi málo času.* "Možná by se mnou Nii-chan šel. Přece jen je to knihomol a mohl by mi i pomoct najít pár knížek týkajících se nějakých technik." *Kurome se oblékla a přišla ke dveřím bratříčkova pokoje. Zaklepala.* Onii-chan. Nechceš se mnou jít do knihovny?
---: ---
Kurome: *Jako každý den se ráno Kurome probudila, spáchala raní hygienu, nasnídala se a poté dlouze přemýšlela co by mohla tento den dělat.* "Sestřička někam zmizela a bráška nemá čas. Ach jo co budu dělat." *Ležela v posteli a přemýšlela co tedy bude dělat. Najednou si vzpomněla že sensei ve škole říkal něco o některých technikách které bychom mohli nastudovat.* "Mohla bych si zajít do knihovny, přece jen vědomosti se do bojů hodí." *Oblékla si své klasické oblečení které se skládalo z černých šatiček po kolena, červené blůzky a černé vestičky. Upravila si vlasy, nazula si své oblíbené černé botky s červenými proužky. Nakonec si na svá záda připevnila svoji nejoblíbenější věc kterou byl její boken se kterým tak často trénovala. Kdysi ho dostala od svého tatínka jako dárek a tak pro ní znamenal opravdu mnoho.* "Mám vše. Jsem připravena jít." *Usmála se, srovnala si boken na zádech a vzala za kliku dveří.* Maminko jdu do knihovny studovat a přijdu asi až večer. *Maminka se za ní rozběhla a dala ji do ruky malý balíček s připraveným obědem a malou svačinkou v podobě jejích oblíbených cukrátek.* Děkuju maminko, ty víš co mám ráda. Papa. *S úsměvem na tváři vyběhala z domu a zamířila do knihovny.* "Bráška říkal že je tam prý nějaká nešikovná knihovnice, mohla bych si udělat trochu srandy." *Pomalu se procházela po městě míříc do knihovny.* Ahoj. Ahoj. Dobrý den. *Díky tomu že kurome byla dobře vychovaná zdravila lidi kolem sebe, ať už šlo o její spolužáky nebo staré lidi kteří stáli ve stáncích a nabízeli nejrůznější zboží. Konečně dorazila do knihovny a první čeho si všimla byli obrovské regály plné knížek a jak bráška říkal tak ospalé knihovnice podpírající si hlavu rukou a nepřítomně zahleděné do knížky která nesla název Jak přežít nudu.* "Asi se opravdu nudí." *Uchechtla se Kurome. Procházela mezi regály a hledala něco co by jí zaujalo. Najednou uviděla knížku s názvem Shinobi a techniky pro začátečníky. Byla ale ovšem hrozně vysoko. Rozhodla se tedy poprosit o pomoc knihovnici ale než k ní došla knihovnice ležela na knížce kterou ještě před chvílí četla a v klidu podřimovala. Kurome si povzdechla a vzala jsi nejbližší židli na kterou se postavila a knihu si podala. Kniha byla opravdu těžká. Málem se jí podlomily pod tou tíhou její kolena. Sedla si k blízkému stolku a otevřela knížku. První co jí zaujalo byla technika s názvem KAWARIMI NO JUTSU. Otočila tedy na stránku kde se informace o tomto jutsu měli nacházet a začala číst. Čas rychle plynul a Kurome začínala být čím dál zvědavější ale taky unavenější.* "Dám si pauzu na oběd." *Odebrala se tedy před knihovnu aby se mohla najíst. V knihovně totiž panoval zákaz jídla, ikdyž by si toho knihovnice asi ani nevšimla. Vytáhla z balíčku malou dřevěnou krabičku ve které byli udělané její oblíbené sandwitche a pustila se do jídla. Jakmile vše snědla odebrala se zpět do knihovny. Kniha kterou nechala na stolečku byla ale pryč.* "Sakra asi si ji někdo jiný půjčil. Nu nic jdu hledat něco dalšího." *Tentokrát její oko utkvělo na knížce přesně ve výšce jejích oči s názvem Teď mě vidíš, a teď ne. Tento název jí docela pobavil a tak si knížku vzala a opět usedla ke stolku. Seděla co nejdále od knihovnice která stále klidně podřimovala. Vytáhla si své sladkosti, položila si je na klín a v průběhu čtení mlsala. Narazila na kapitolu o další technice. Tentokrát se jednalo o techniku KAKUREMINO NO JUTSU.* "Aha tak proto se to jmenuje Teď mě vidíš, a teď ne." *Kurome se potichu usmála nad touto slovní hříčkou. Opět se začetla natolik že čas uplynul velmi rychle. Jakmile její ruka v pytlíčku nenašla už žádnou cukrovinku se Kurome rozhodla že se vydá zpět domů.* Nashledanou paní knihovnice. *Knihovnice se trhnutím probudila a v polorozespalém stavu jí zamávala. Cesta domů však neproběhla tak jak si Kurome představovala. Šla kolem uličky a najednou zaslechla volání o pomoc. Nahlédla do uličky a všimla si kluka kterého viděla ve škole a byl to její spolužák. Kolem něho stáli 2 kluci a bouchali do něj.* Přestaňte! *Křikla na ně Kurome. Chlapci se otočili a zasmáli se. Než se Kurome nadála už po ní běželi. Kurome tasila svůj boken a mrštně se vyhnula jejich útoku.* Schovej se za mě. *Klučina se přikrčil za její záda a vystrašeně sledoval co se bude dít. Kurome se postavila do postoje který trénovala se sestřičkou a třemi hbitými kroky byla u prvního z chlapců a udeřila jej bokenem do břicha. Kluk klesl na kolena a držel se za břicho. Než si druhý uvědomil co se stalo, dostal od Kurome ránu bokenem do ramene a následně po prstech druhé ruky. Kluci s brekem utekli pryč a klučina kterého zachránila ji obejmul a jen řekl.* Děkuji ti Onee-san. *Kurome se začervenala, pohladila ho po hlavě a řekla.* To je samozřejmost, nemáš vůbec zač. *Rozloučila se s klučinou a vyrazila zase na cestu domů.* "Sakra. Ušpinila jsem si šatičky. Maminka nebude nadšená že mi je zase bude muset prát. Teď mi je prala. Ale co, pomohla jsem někomu kdo potřeboval, maminka to určitě pochopí." *Utíkala tedy domů, otevřela dveře kde stála její maminka s rozzlobenou tváří. Prý jí volali rodiče dvou chlapců že je Kurome bezdůvodně zbila. Kurome se začervenala studem a hanbou.* Mlátili mého spolužáka tak jsem jim dala co si zasloužili. Promiň mami ale nemohla jsem ho tam jen tak nechat aby ho zmlátili. *Maminka se k ní vrhla a Kurome už čekala pohlavek. Místo toho však jí se slzami objala a Kurome jen zaslechla matčino zašeptání.* Jsem na tebe hrdá dceruško. *Kurome se vlili slzy do očí. Maminka jí je utřela a Kurome se odebrala zpět do svého pokoje.* "To byl ale den. Přečetla jsem si o technikách, zachránila svého spolužáka a udělala radost mamince. Nu což už je noc a měla bych jít spát. Zítra je přece jen škola." *Kurome se zachumlala do peřin.* Oyasumi. *Řekla si Kurome a pomaličku usnula.*
---: ---
Tatsuya: *Byl to byčejný den, ale vzhledem k tomu že Tatsu neměl kamarády a ani se nepokoušel si nějaké najít, tak se rozhodl věnovat svému koníčku a tím byly knížky. Když Tatsu dorazil do knihovny, viděl jak se místní knihovnice ohýbá a sbírá spadané knížky.* \"Haha ta pani musí bejt ale pako .. určitě by se jí líbilo kdybych jí pomohl .. hmmm\". *Tatsu se rozeběhne a nabídne knihovnici svou pomoc kterou následovně knihovnice přijme.* \"Ježiši to byla fuška .. tolik knížek.. jak se jí to mohlo povést?\" *Najednou viděl že je na zemi ještě jedna knížka, na které bylo napsáno něco co bylo opravdu nečitelné.* \"Ajaj, to musí bejt asi stará knížka.\" *Tatsu se rozhodl že se podívá o čem by taková knížka mohla být. Vzal knížku a šel si s ní sednou .. vždyt se jen podívá a za chvíli jí vrátí na místo. Kniha byla v hrozném stavu, některé stránky byly ušpiněné a některé doslova chyběly.* \"Co tady vůbec taková knížka dělá.\" *Tatsu se začetl a vypadalo to, že jde o nějakou knihu o technikách kterým absolutně nerozumněl, ale vzhledem k tomu že byl zvědavý a stál si za tím že k vyhrání soubojů vede především inteligence a znalost, rozhodl se si pročíst a vyčíst z knížky co jen bude možné, což nakonec dělá vždy.* \"Hmmm CHAKRA KYUUIN NO JUTSU .. to vypadá na otravnou techniku .. měl bych si na takové uživatele dát pozor .. paraziti.\" *Vidí že venku už zapadá slunce a tak zaklapne knížku a utíká jí vrátit, jenže najednou mu podklouzne noha a ztratí balanc. Upadne zádama na zem a po chvilce tupého koukání do stropu se zvedne a rozhlídne se jestli to náhodou nikdo neviděl.* \"Uf, ještě že má knihovnice asi na pilno.\" *Začervenal se a utíkal dál. Když knížku vrátil na své místo, zamyslel se.* \"Kde je vlastně celou dobu knihovnice ?\" *Rozhodl se že se podívá okolo jestli je v pořádku. Když tu sel a viděl, jak knihovnice má položenou hlavu na stole a spokojeně chrápe. Tatsu se usmál a řekl si že si to asi knihovnice zaslouží.* \"Jestli je ta paní opravdu tak nešikovná a pořád jí něco padá nedivím se že je tak nadřená hehe.\" *Tatsu se rozeběhne směrem ke dveřím a hned co vyjde ven vidí že je vlastně tma.* \"Ježiši táta mě zabije!\"
Tatsuya: *Byl to byčejný den, ale vzhledem k tomu že Tatsu neměl kamarády a ani se nepokoušel si nějaké najít, tak se rozhodl věnovat svému koníčku a tím byly knížky. Když Tatsu dorazil do knihovny, viděl jak se místní knihovnice ohýbá a sbírá spadané knížky.* "Haha ta pani musí bejt ale pako .. určitě by se jí líbilo kdybych jí pomohl .. hmmm". *Tatsu se rozeběhne a nabídne knihovnici svou pomoc kterou následovně knihovnice přijme.* "Ježiši to byla fuška .. tolik knížek.. jak se jí to mohlo povést?" *Najednou viděl že je na zemi ještě jedna knížka, na které bylo napsáno něco co bylo opravdu nečitelné.* "Ajaj, to musí bejt asi stará knížka." *Tatsu se rozhodl že se podívá o čem by taková knížka mohla být. Vzal knížku a šel si s ní sednou .. vždyt se jen podívá a za chvíli jí vrátí na místo. Kniha byla v hrozném stavu, některé stránky byly ušpiněné a některé doslova chyběly.* "Co tady vůbec taková knížka dělá." *Tatsu se začetl a vypadalo to, že jde o nějakou knihu o technikách kterým absolutně nerozumněl, ale vzhledem k tomu že byl zvědavý a stál si za tím že k vyhrání soubojů vede především inteligence a znalost, rozhodl se si pročíst a vyčíst z knížky co jen bude možné, což nakonec dělá vždy.* "Hmmm CHAKRA KYUUIN NO JUTSU .. to vypadá na otravnou techniku .. měl bych si na takové uživatele dát pozor .. paraziti." *Vidí že venku už zapadá slunce a tak zaklapne knížku a utíká jí vrátit, jenže najednou mu podklouzne noha a ztratí balanc. Upadne zádama na zem a po chvilce tupého koukání do stropu se zvedne a rozhlídne se jestli to náhodou nikdo neviděl.* "Uf, ještě že má knihovnice asi na pilno." *Začervenal se a utíkal dál. Když knížku vrátil na své místo, zamyslel se.* "Kde je vlastně celou dobu knihovnice ?" *Rozhodl se že se podívá okolo jestli je v pořádku. Když tu sel a viděl, jak knihovnice má položenou hlavu na stole a spokojeně chrápe. Tatsu se usmál a řekl si že si to asi knihovnice zaslouží.* "Jestli je ta paní opravdu tak nešikovná a pořád jí něco padá nedivím se že je tak nadřená hehe." *Tatsu se rozeběhne směrem ke dveřím a hned co vyjde ven vidí že je vlastně tma.* "Ježiši táta mě zabije!"
---:: ---
Itsumi: *Z misí, které dostala na výběr se jí žádná nějak moc nezamlouvala. Všechno jí přišlo až zbytečně jednoduché, že by to zvládl i úplně obyčejný člověk.* “Trhání plevele, copak to je mise? Pro ninju? Možná jsem jen třídy D, ale určitě nejsem zase tak neschopná.” *Pomyslela si nespokojeně. Jenže chtěla konečně něco dělat, a tak si vybrala, že bude dělat pořádek v knihovně. Třeba by tam mohla najít nějakou zajímavou knihu. Zamířila tedy do knihovny. Jen co vešla, obklopilo ji obrovské množství knih. Už tu na ni čekal nějaký muž, zřejmě to byl místní knihovník, co chtěl pomoci s úklidem knihovny. Pozdravil a pak jí cestou do zadních částí knihovny vysvětloval, jakým způsobem bych měla knihy rovnat a řadit, aby to bylo přehledné. Nebylo to nic složitého, všude v knihovnách bylo řazení stejné. Když knihovník dovysvětloval, tak odešel s tím, že se musí věnovat nějaké jiné práci. Itsumi zůstala v tom množství knih a polic samotná. Knihy byly poskládané do různě vysokých komínků. Jejím úkolem je bylo dát do polic seřazené podle abecedy.* Kéž by to byla zábava… *Prohodila polohlasně a rozhlédla se kolem. Nikdo nikde. Nakonec se do toho ale musela pustit. Brala jednu knihu za druhou a řadila je do polic. Sem tam do nějaké knihy nahlédla, aby zjistila, jestli třeba neobsahuje něco zajímavého, co by se jí mohlo hodit. Většinou to byly obyčejné věci, nebo takové, které už znala. V pár případech obsahu vůbec nerozuměla. Řazení knih jí už po chvíli připadalo nudné a zdlouhavé. Musela to ale dodělat. Po slušné hodince se okolí konečně stalo trochu hezčím. Většina knih už teď měla své místo a na zemi jich zůstávalo jen pár. Unaveně se posadila na zem k tomu zbytku, aby zjistila, co jsou zač a jak je má zařadit. Nakoukla do jedné z nich a celkem ho zaujala.* "Mohl bych tu najít nějaká zajímavá jutsu. Sice to nevypadá na jutsu vyšších tříd, ale i tak. Stejně je to pro mě nové." Řekla si, když začínala listovat knihou a viděla informace o technikách, o kterých jí její sensei říkal, že se je naučí, až bude geninkou. Listovala dál a nakonec jí jeden popis techniky celkem zaujal.* Chakra kyuuin no jutsu. *Přečetla si nahlas, ale dále už si četla jen pro sebe.* "Uživateli dovoluje dotykem absorbovat chakru od svého protivníka. Musí se ovšem dotýkat otvorů chakry." *Chvíli se nad tím zamyslela. Říkala si, že by se to určitě dalo nějak využít. Celkem ji zajímalo lidské tělo. Mohla by se tak naučit něco i otvorech chakry. Rozhlédla se kolem sebe, stále nikdo nikde. Chytila stránku popsanou drobným písmem a co nejtišeji ji z knihy vytrhla.* "To přece nikdo jen tak nezjistí." *Pousmála se, přehnula stránku a dala si ji do kapsy. Zařadila ještě těch pár knih a už bylo hotovo. Rozloučila se s knihovníkem a odešla. Už se těšila, až tu techniku prostuduje. Na tom listu byly sice jen takové obecnější informace, ale doufala, že její sensei bude vědět víc.*
--: --
Saku: *Saku ležel doma v posteli a přemýšlel nad tím co by mohl dnes dělat. Když tak přemýšlel tak si vzpomněl jak ho vyslýchala policie.* "Sakra ten den byl dost zajímavý. Šel jsem se flákat, když vtom jsem uslyšel výbuch. Když jsem doběhl k místu výbuchu tak jsem uviděl dva ninji jak proti sobě bojují. Vložil jsem se do souboje, který byl celkem krátký a odnesl jsem zraněného shinobiho do nemocnice. Ten krát mi ten ninja řekl že jsem bojoval proti Jashinistovi. Co to sakra jen je? Jashinista to jsem nikdy neslyšel. No mohl bych jít do knihovny kde by mohli být nějaké informace." *Pomyslel si vyskočil z postele a na sobě měl modrou košili a modré tepláky. Kolem pasu si dal opasek kde měl dvě pouzdra s ninja vybavením. Poté se podíval na svou Sanjin no Ogama.* "Sakra, ne, nebudu si ji brát. Je to sice hodně dobrá zbraň ale není potřeba abych si bral takovou zbraň misi nejspíše nedostanu a když jo tak si pro ní přijdu." *Pomyslel si a poté sešel schody a když byl v přízemí na chodbě tak se usmál a šel do předsíně kde se obul. Když byl obut tak otevřel dveře a vyšel ven. Venku se nadechl čerstvého vzduchu a poté se rozeběhl směrem k uličce Hokori. Když se Saku dostal do uličky Hokori tak se usmál protože uviděl spoustu lidí, kteří chodili po ulici a viděl, krásné domy, kterého znovu uchvátili. Poté se Saku rozeběhl a když doběhl ke knihovně. Když už se dostal ke knihovně tak se zasmál a vzpomněl si na svou první misi. Poté otevřel dveře a vešel. Když vešel do knihovny tak se rozhlédl a poté šel ke knihovnici.* (Saku) Dobrý den prosím vás kde by jsem mohl najít nějaké knihy o Jashinistech? *Když to knihovník uslyšel tak se zamračil a poté řekl.* (Knihovník) Proč chceš zrovna tyhle knihy? *Saku se usmál a poté řekl.* No jednou jsem se dostal k souboji mezi ninjou z naší vesnice a jednoho Jashinisti. *Knihovník se zamračil a řekl.* (Knihovník) Hele o takovéhle věci se nestarej jasné? *Saku se trochu zamračil a poté řekl.* (Saku) Prosím vás a proč? (Knihovník) Protože tohle je něco co není pro malé děti. *Saku se hodně zamračil a poté řekl.* (Saku) Sice jsem mladý ale jsem už dost silný. Já jsem Chuunin a za nedlouho bych se mohl stát i Tokubets Jouninem. *Jen co to dořekl tak se knihovník zasmál a poté řekl.* (Knihovník) Hele to že jsi už silný neznamená že jsi chytrý. Pokud si chceš něco najít o Jashinistech tak jdi do tam. *Jen co to dořekl tak ukázal. Saku poděkoval a poté šel k regálům. Jen co přišel k regálům tak se usmál.* "Tak jo a teď jen stačí najít nějakou knihu o Jashinistech." *Pomyslel si a poté začal hledat. Hledal asi jednu hodinu než našel jednu úzkou knihu o pár listech. Vzal si ji, sedl si sní ke stolu, otevřel ji a poté začal číst.* "Ti kdo se dají na víru v boha smrti Jashina se stávají nesmrtelnými. Ovšem se všech ninju to udělá fanatické zabijáky, kteří zabíjejí ve jménu pochybného boha, který je nutí zabíjet. Než si však stihl přečíst cokoliv dalšího tak k němu někdo přišel a dotkl se jeho ramene.* (Mon) Co to čteš? *Saku zavřel knihu, otočil hlavou a usmál se.* (Saku) Ahoj hele jen nějakou knihu. Dlouho jsme se neviděli co tady děláš? *Jen co to Saku dořekl tak vzal knihu, stoupl si a šel ji uklidit do regálu. Jen co ji uklidil tak se vrátil zpět na místo, kde před chvílí seděl. Mezi tím se Mon posadil na proti Sakuovi.* (Mon) Tak co pořád děláš? Slyšel jsem že jsi se stal Chuuninem a prý jsi zvládl všechny mise co ti byly dány. *Saku se usmál protože nečekal že by se otom mohl někdo dozvědět zvláště ne Mon nebo Nanami. Že tyhle věci věděl Kikaru tak tomu rozuměl, protože Kikaru byl Jounin, který věděl o spoustě věcech.* (Saku) Jo měl jsem celkem frmol. A co ty a Nanami? Jste stále Geniny? (Mon) Jo oba jsme pořád genini. Ještě nenastal vhodný okamžik pro to aby jsme se stali Chuunini ale díky Kikarovi chodíme na mise typu C takže to je v pohodě. Jsem rád že je to náš velící Jounin. Díky němu jsme oba dva dost zesílili, takže pokud jen na chvíli zaváháš tak tě doženeme. Možná že se staneme i silnějšími než jsi ty. *Když to Mon dořekl tak se Saku usmál a řekl.* (Saku) Jo hele když budeš chtít tak si někdy můžeme dát cvičný souboj co ty na to? (Mon) Jo to by bylo super. Bojovat proti banditům nebo proti Nanami mě už nebaví. Pořád mě chytá do svých Genjutsu. Divím se že ta holka není Chuunin. Je opravdu silná a dost nebezpečná. Když to rozjede tak musíš být na pozoru. Hlavně musíš dávat pozor na její flétnu. Pokud sní někdy budeš bojovat třeba jen cvičně tak ji nenech vytáhnout flétnu a nenech ji cokoliv zahrát. Pokud ti něco zahraje tak tě začne bolet hlava v tom horším případě tě paralyzuje. Jo hele já už budu muset jít tak zatím ahoj. *Jen co to Mon dořekl tak si stoupl a odešel z knihovny. Saku chvíli přemýšlel o Jashinistech a poté se usmál.* "Je hloupost aby se někdo stal nesmrtelným." *Pomyslel si, postavil se a odcházel. Když byl u knihovníka tak se usmál a poté mu řekl.* (Saku) Je spousta lidí, kteří věří v různé věci ale víra v Jashina je to nejhloupější co jsem kdy slyšel. Věřit v boha, který tě udělá nesmrtelným je opravdu hloupost. *Jen co to dořekl tak se usmál rozloučil se a šel domů.*
.....: ...
Miu: *Seděla doma na židlič ce a jedla wasabi s knedličky.Když v tom někdo zaklepal na dveře .*"Kdo to muže byt?"*Otevřela dveře a stal tam anbu předal miu svitek a pak zmizel pomoci shunshin no jutsu.Miu zavřela dveře a sedla si na židli a dojedla wasabi.Pak si sedla do křesla a otevřela svitek.Začla si ho čist.*"Vašim D misi je vypomahat v knihovně s uklidem ."*Miu se zvedla a vyrazila do knihovny .Cestou se divala kolem sebe.*"Byt shinobi je těžke."*Když přišla do knihovny všimlasy stare pani s brylemi vzelenem obleku jak si čte .Miu přistoupila k ni a řekla .*Dobry den jsem tady kvuli te vypomoci.*Že na zvedla hlavu a povida.*Dobře holčičko tam hle sivem ten vozik .*Ukazala na něho.*A urovnaš všechny knihy co jsou naněm v tichosti aktomu přeskladaš knihy v poličkach./Dobře .*Miu si vzala vozik a zajela k prvnimu regalua začala přebirat knihy podle abecedy.*"To je nuda."*Když dojela celou řadu byla celkem z nechucena.*"Dřu tady pilně moc se nudim."*Dodala par knih přesunula se i z vozikem .Vzadu byla na stole hromada knih tak je pomalu nakladala na vozik.Posledni kniha byla cela zaprašena a stara .*"Co to je za knihu ."Vzala ji z foukla zni ten prach a na te knize bylo napsane.*"Kumenju.To zni zajimavě."Sedla si ke stolu a otevřela ji.Vni bylo vše popsano do detailu a bylo tam i nějake jmeno autora ktere neuměla přečis.*"Zajimava kniha."*Vzala si ji a schovala si ji pod tričko a pokračovala dale v uklidu.*"V knihovně se nikdy ni nemuže stát."*Když v tom přišel do knihovny zajimavy kluk .Vešel tam kde měla miu uklizene knihy a temn kluk ji začal ty knihy zase rozhazovat miu ho sledobala a pak k němu přišla.*Hej co to dělaš chceš přes pusu?/Heh tebe se tak bojim takove male holky.*Miu chytla chytla vztek a dala mu pěsti do pusy a kluk se složil nazem a pak zase vstal.*Co si osobě misliš holko/Tohle .*Dala mu ještě jednupřes pusu a vyhodila ho venna schody přitom se ten kluk zkutalel z nich dolu nazem.*Už se sem nevracej.*Miu šla zpatky dovnitř a dala se znovu do uklidu .Když zkončila z uklidem byla už noc .Druhy den ráno odneska svitek se zplněnou misi do budovy kage.*
--: --
Saku: *Saku byl doma v posteli a brečel nad ztrátou svého otce. Když vtom se otevřeli dveře a v nich stál sakův bratr. (sakův bratr) Neřvi už jsi shinobi ti nebrečí. Zvláště shinobi z našeho klanu. Takže tady máš svou první misi. Přečti si ji pozorně a až ji splníš tak ji odevzdáš u Mizukage. *Jen co to sakův bratr dořekl tak hodil po sakuovi svitek z misí. Saku chytl svitek, rozevřel jej a poté si začal číst misi. Když ji dočetl ta si povzdechl.* (Saku) Sakra tak ona měla pravdu. Mise typu D jsou dost nudné. Možná že je to pro dnešek ale lepší abych měl pomáhat z vyřazováním knih v knihovně. Na těžší mise bych se nejspíše nezvládl soustředit. *Jen co to dořekl tak si utřel slzy, vstal z postele, převlékl se z pyžama do normálního oblečení. Poté si na pravé rameno připevnil svou ochranou čelenku. (jako měl shikamaru) Poté si na kalhoty vzal svůj pásek s pouzdrem na ninja vybavení. Poté se usmál přišel k oknu u pokoje otevřel jej a poslal svou chakru do chodidel poté vyskočil na parapet a po fasádě seběhl na zem poté se rozeběhl směrem ke knihovně.* "Sakra budu si někde muset koupit jídlo." *Pomyslel si a když viděl svého bratra jak drží sáček tak se usmál. Když míjel bratra tak ten mu sáček hodil a Saku jej chytil. Poté ještě zrychlil v běhu. "No alespoň bych si mohl nějakou knihu půjčit když už jim tam budu takhle pomáhat." *Pomyslel si když přiběhl ke knihovně. U knihovny se zastavil a poté se usmál, otevřel dveře a vešel dovnitř. Když uviděl knihovníka tak k němu přišel a řekl.* (Saku) Dobrý den tak jsem tady. Mám vám tady pomoct z vyřazováním nějakých knih. (knihovník) Jo to jsem rád tak pojď. *Jen co to knihovník dořekl tak si vzal své papíry a šel k prvnímu regálu. Tam zkontroloval čísla a poté přešel k dalšímu regálu, kde znovu zkontroloval čísla. Takhle to pokračovalo asi půl hodiny než knihovník řekl.* (Knihovník) Tak jo tamhle je krabice a do ní budeš dávat knihy, které ti řeknu. Budu ti dávat jenom čísla a ty podle těch čísel budeš brát knihy. Tak že první číslo je 333 *Jen co to knihovník dořekl tak Saku začal hledat knihu s číslem 333 ale nemohl na žádné knize najít nějaké číslo.* (Saku) Prosím vás kde mám hledat ty čísla? *Když to knihovník uslyšel tak se naštval přišel k Sakuovi koukl se a ihned vzal knihu s číslem 333 a ukázal kde je to číslo napsané. Poté Saku dal knihu do krabice a čekal na další číslo. Když dostal další číslo tak se rozhlédl, chvíli mu to trvalo ale nakonec ji našel vzal ji a dal ji do krabice. Poté dostal další číslo. Saku se znovu rozhlédl, našel to číslo, vzal knihu a poté ji uklidil do krabice. Takhle to pokračovalo nějakou dobu a když už byla krabice plná tak knihovník řekl.* (knihovník) Tak tady by jsme to měli hotové a teď jdeme dál. *Jen co to knihovník dořekl tak šli do další uličky kde Saku hledal čísla jenž mu knihovník řekl.* "Sakra tak tohle je fakt debilní mise. Co je to za úkol. Kdybych aspoň dostal. Já nevím aspoň nějakou zajímavější misi než tuhle tu. Ach jo brát knihy podle čísel to není normální." *Pomyslel si když v tom mu knihovník řekl.* (knihovník) Chlapče tak ještě jdeme do jedné uličky a to by mělo bejt všechno. *Když to knihovník dořekl tak se usmál a vydal se do další uličky, Saku ho následoval.* "No alespoň že tak." *Pomyslel si a poslouchal čísla knih, které poté začal dávat do krabice. Konečně měli plnou bednu a knihovník řekl.* (knihovník) Tak jo mockrát ti děkuji za pomoc. *Saku se usmál a potom šel odevzdat misi Mizukage.
--: --
Saku: Také bych tě rád zase někdy viděl. *Saku příjme objetí a poté také odejde domů.* "Sakra tak tohle bylo zajímavé setkání." *Pomyslel si a stále šel. Otevřel si knihu a začal si číst. Kniha ho natolik zaujala a tak se začetl ještě víc.* "Sakra tak tohle je super kniha. Opravdu měla pravdu." *Nakonec se setkal se svým bratrem se kterým si začal povídat až nakonec došli domů, kde si Saku lehl do postele a začal si číst.*
Tatsuki: Moc dobře chápu, co tím myslíš a nakonec jsem ráda, že nemusíme bojovat. *řekne už mile a pokračuje dál v cestě a snaží se najít nějaký téma, ale nakonec ji stejně nic ji nenapadne. *hele já už budu muset jít takže se asi rozloučíme ale budu ráda když se zase uvidíme. *Tatsuki obejme Sakua a odejde.*
Saku: Tatsuki Genjutsu není pro všechny to sama víš. No podle mě v Taijutsu mají všichni šanci ovšem když budou proti sobě stát ninjové o používají Genjutsu tak vyhraje ten co jako první uvalí toho druhého do Genjutsu. V Taijutsu můžeš schytat spoustu ran a přesto vyhrát zápas, zatím co když mě chytíš do Genjutsu tak mě zvládneš zabít. Chápeš co tím chci říct? No lépe to vysvětlit nedokážu ale určitě do arény teď nejdu. Neber to tak že bych se bál že prohraji, protože vždy když s někým bojuji tak se učím. No a co se učíš když používáš Genjutsu? To jsou jen teoretické otázky. *Jen co to dořekl tak se usmál.*
Tatsuki: *Všechny útoky, které byly na ni provedené. Neměly smysl, ale jakmile se začne točit tak Tsuki zruší Genjutsu.*tak vidíš? To tvoje srabáctví by tě mohlo zabít už milionkrát to, že to není fér atd. neexistuje každej udělá vše aby přežil. Nebo aby vyhrál, to znamená, že použije to nejlepší a teď otázka dobře? Když budeš bojovat a použije něco, proti čemu nemáš šanci se ubránit tak co mu jako řekneš? To není, fér podvádíš. Dělej, dáme druhý kolo, abych tě mohl porazit, nebo prostě tohle nechápu ale. Mužem si dát tvůj oblíbený Taijutsu boj jestli si přeješ, ale to už půjdeme do arény, jestli se nebojis.*
Saku: Tsuchikage je celkem daleko takže jí to asi nepoví. *Jen co to dořekne tak se pousměje.* "Sakra tak co je to za styl boje? Je to genjutsu? Ne asi ne protože jsem si způsobil bolest a co jsem slyšel tak by mě to z genjutsu mělo dostat? Možná že by to bylo ninjutsu? Ale ona je expertem přes genjutsu. No to je teďkon jedno." *Pomyslel si a když uslyšel že má zaútočit tak uskočil vzal si kunai a hodil jej po Tatsuki. Poté se díval jak se Tatsuki mění na vrány. Najednou na Sakua někdo zaútočil zezadu. Saku spadl na zem, poté si stoupl, uskočil, vzal si do rukou deset kunaiů a poté hodil kunai po Tatsuki. Poté vyskočil do vzduchu a začal se točit ve vzduchu. Až spadne na zem tak se bude stále otáčet aby na něj Tatsuki nemohla zaútočit ze zadu na Sakua.*
Tatsuki: Tak řekni svému otci, ať jde za Tsuchikage a řekne jí to do očí. *řekne Tatsuki podrážděním hlasem a sledovala Sakua.*proč se bodáš? Akorát tě to bude jen bolet. *“z tohohle se nedostaneš, když si něco způsobí ale je vidět ze to je jenom student akademie."*Pomyslí si a pousměje, se opět zmizí a objeví se přesně vedle něho. *zaútoč. *řekne tise ale tak aby to slyšel, pokud zaútočí tak se opět změní na vrány a zaútočí ze zadu.*
Saku: "Sakra vypadá to že jsem jí urazil. Ach jo to je otrava." *Pomyslel si když v tom se ocitl v genjutsu jenž Tatsuki vytvořila.* "Sakra kde to jsem? Mám ti ukázat Taijutsu tak dobře. No musím si dávat pozor protože je Tokubets Jounin a je dost silněj." *Pomyslel si a rozeběhl se proti Tatsuki. Když byl dost blízko tak se pravou rukou napřáhl, přičemž levou rukou jí pohyboval před očima a nakonec jí pravou nohou kopl do břicha. Jen co jí Saku kopl do břicha tak se změnila ve vrány jenž se zformovaly do Tatsuki za Sakuem. Najednou dostal ránu zezadu. Rychle od Tatsuki od skočil. Když byl od Tatsuki dál tak se otočil a řekl.* No můj otec věří že jen slabému národu může velet žena a jen slabé vesnici může velet žena. To je názor mého otce. Já jsem pořád moc nezkušený abych mohl něco takového posoudit. "Sakra tohle musí být nějaký trik. Možná že jsem v Genjutsu. Je přeci odbornicí na tento styl ale počkat to by musela použít pečetě. Počkat jednou jsem četl v knížce že jsou Ninjjutsu, které nepotřebují pečetě. No tak proč by nebylo takové Genjutsu. Je jenom jeden způsob jak to zjistit." *Pomyslel si a rychle svou pravou rukou vytáhl svůj kunai.* Tak jo jak jsem řekl podle toho co jsem se učil a nebo si přečetl tak bere Genjutsu jako zbabělost. *Jen co to dořekl tak si probodl levou ruku svým kunaiem.* "Tak co dostal jsem se z Genjutsu?"
Tatsuki: * Tatsuki zmizel úsměv na tváři to už, ovšem Saku nemůže vidět. *takže pro sraby? Jak myslíš. *řekla Tatsuki se podívá na Sakua a okamžitě na něj použije Genjutsu ve kterém jsou jen vrány (Yuugure no Jutsu)*tak pořád j to pro sraby? *najednou se nějaké vrány zformuji a místo vran je tam Tatsuki.*tak pojď to tvoje oblíbené Taijutsu.*ovšem když zaútočí tak Tatsuki zmizí a objeví se za ním a přitom mu dá vždycky ránu (to co se mu stane v Genjutsu tak i v realitě) *to co říká tvůj otec, nedává smysl ale proč 3 z 5 Kagů jsou ženy? *Tatsuki pořád udržuje Genjutsu. *
Saku: "Sakra tak Genjutsu jo? No to je podlý." *Pomyslel si, usmál se a poté řekl.* No jasně ale na co mám co říkat? Jo jěště jsem se tě chtěl zeptat jestli si nemyslíš že je Gemjutsu spíše pro sraby? Vem si to v Genjutsu uvězníš někoho do Iluze zatím co v Taijutsu musíš bojovat tělo na tělo a rychle vymýšlet jak porazit protivníka. No když tak otom přemýšlím tak možná že i ninjutsu je tak trochu srabárna. Jo to možná je ale určitě ne taková jako Genjutsu. No a co říkáš na to že naše Mizukage je žena? Můj táta vždy tvrdí že naše Mizukage je hanbou pro naší vesnici. Ne že by nebyla silná ale je to žena a ty prej na vedoucí pozice nepatří. Doufám že se tě to nedotklo jen chci vědět tvůj názor. *Jen co to dořekl tak se usmál a podíval se na nebe.*
Tatsuki: Tak moje klan. Techniky je hlavně zaměřené na Genjutsu v tom jsem taky nejlepší z mého klanu pak moje Ninjutsu je průměrné a Taijutsu taky ale v Genjutsu jsem hodně dobrá až moc bych řekla. Další máš mnoho druhu Genjutsu ale naše Genjutsu je zaměřené na…*to už nedořekla a usmála se. *to už není důležité. *řekla mile a usměje se. *joo malém bych zapomněla mise typu D je jen uklízení, chytání a tak dále prostě podřadné mise a nejsou nějak zajímavé, ale to už jsem říkala. A možná ale jen možná až budeš na vyšší úrovni než SA možná až se mi někdy budeš moc vyrovnat, co na to říkáš?
Saku: "Sakra tak ona trénovala už od tří let? Sakra tak to je asi hodně drsná." *Pomyslel si stoupl si a šel za ní.* Prosím tě co se plní v misích typu D? Nikdy jsem neslyšel že by se mise rozdělovali. No jak nudné mohou být? Jsou to přece ninja mise. *Jen co to dořekl tak si vzal knihu o strategiích, došli ke knihovnici a Saku oznámil že jsi půjčí knihu o strategiích a také vyšel ven.* No tvůj klan na tebe musí být pyšný když už jsi tak silná. No a jaké techniky používá tvůj klan? Vím že každý klan v naší vesnici má své specifické schopnosti. Ty také používáš techniky svého klanu nebo ne? Jo a v čem vynikáš? Jsi lepší v Taijutsu, Ninjutsu nebo Genjutsu? Já jsem na Akademii nejlepší v používání Taijutsu. Moje Ninjutsu je průměrné a v Genjutsu jsem podprůměrný. No ale nevadí mi to. Přece jenom můj klan je lepší na souboje zblízka než na dálku, takže je asi dobře že mi jde nejlépe Taijutsu. "Sakra proč jí to vlastně všechno říkám. No co mohl bych si sice dávat větší pozor na pusu ale ona se nezdá že by semnou chtěla vydupat." *Pomyslel si a čekal co se bude dít dál.*
Tatsuki: Jak je to možné? Trénování, trénovaní a trénování nic jiného a můj trénink začal už od 3let můj otec je velmi přísný ale taky jsem velice zkušená a mám toho hodně za sebou možná ten klan časem poznáš a věř mi je nepříjemné proti němu bojovat. Proč jsme se odstěhovali to nevím a důvod že jsme se sem přistěhovali bylo to, že jsem si tentokrát dupla já a prostě jsem zde chtěla být. *Tatsuki se zvedla a vzala si knížky a šla pomalu za knihovnici. *pojď semnou zbytek dopovím venku. *když přišla za knihovnici tak ji řekla, že si knihy půjčí a šla ven spoléhala na to, že je Saku za ní a začne pokračovat v mluvení. * Nejsem jen mě trošku svědilo v krku tak sem si odkašlala, aby to přestalo a byla jsem na 12 D misích což nejsou vůbec zajímavé, ale mise C už jsou o něco zajímavější a !můžeš i bojovat těch jsem udělala celkem 20 a B misích jsem udělala 15 ty už jsou těžší, ale jsou hodně zajímavé teď musím někdy na A misi abych byla Jounin ale nevím, kdy nějakou dostanu. *řekla opět mile a to už byla venku před knihovnou.*
Saku: "Co že? Tohle je zajímavá kniha? Vždyť jsem nepřečetl ani první odstavec a už mě to nebavilo." Počkat no jo Takumi je jméno hlavního hrdiny té tvojí knihy. Promiň Tatsuki nedal sem si jedna a jedna dohromady. "Má krásné stehno a ta čelenka tam vypadá také dobře." Jak je možné že jsi už Tokubets Jounin? Vždyť za chvíli už budeš Jounin? Já budu rád když se do roka stanu Geninem. No o klanu Tekubi jsem slyšel ale nic o něm nevím. Proč jste se přestěhovali do té menší vesnice? Jo a také mě zajímá proč jste se vrátili. Teda jestli to není nějaké tajemství. "Sakra proč by se odtud někdo chtěl odstěhovat? Možná kvůli druhé Mizukage ale nikdy jsem neslyšel o něčem co by druhá udělala špatně. No ale jak říká můj otec ženské by se neměli montovat do záležitostí mužů." No nejsi nějak nastydlá? *Zeptá se kdy Tatsuki zakašle. Poté se usměje a znovu si ji prohlédne.* "Sakra já už bych chtěl být alespoň Genin a chtěl bych chodit na nějaké zajímavé mise." *Pomyslel si a poté řekl.* Tsuki na jakých si byla misích? Byly nějaké nudné mise? No nejspíše ne. Z toho co mi dycky vyprávěl bratr eště než jsem šel na Akademii tak on chodil jenom na pěkně nebezpečné a vzrušující mise. *Jen co to dořekl tak se podíval na svou knihu zasmál se a poté se podíval na Tsuki.* "Sakra brácha mi říkal že přežil jenom díky dobrým strategiím, asi bych si tu knihu měl přečíst."
Tatsuki: *Tatsuki poslouchala Sakua a Usmívala s při tom. * Ano válečné strategie to už jsem četla a je to velice zajímavá knížka a doporučuji, abys ji přečetl celou, a velice se přiučíš. *ale pak řekl nějaké jméno a pokračovala. *“Takumi? Kdo to je??"kdy něco j jsem Tatsuki ale říkej mi Tsuki, na Akademii už dávno nechodím, jsme totiž Tokubetsu Jounin ale na svoji hodnost mam dost nízký věk řekla bych a jsem z klanu Tekubi jestli ti to něco říká. Původně jsem s narodila tady v Kirigakure ale když jsem byla ještě malá tak jsme s odstěhovali, do jedné menší vesnice a před týdnem jsme se opět přestěhovali sem, takže není divu, že jsi mě ještě neviděl nebo o mě neslyšel a málem bych zapomněla. Čelenku mám zde na pravém stehně. *opět řekla mile a postavila se, aby mu ukázala svoji čelenku, ale pak Saku řekl to, co ani ona nečekala a trošku se zacervenala.* Velice ti Děkuju, ale n mě krásné nic není jsem jen obyčejná holka také na mě nic zajímavého není. *Tatsuki se posadila a s úsměvem hleděla na Sakua.*máš představu o čem si povídat?*ještě dodá Tatsuki a trošku si zakaslala.*
Saku: "Co ona mě nevnímá?" *Pomyslel si když viděl že si ta holčina stále čte. Poté se usmál protože se na něho otočila a začala mluvit o té knize.* "Sakra kolik už toho přečetla?" To zní celkem zajímavě já tady mám. *Saku se rychle koukl jak se kniha jmenuje a poté řekl.* Já tady mám válečné strategie. Ještě jsem jí nezačal pořádně číst ale předpokládám že to bude o strategiích jenž byly použity v boji. *Jen co to dořekl tak se usmál a sedl si na proti ní. No Takami já jsem Saku. Saku Taka z klanu Modoru. Nevidím na tobě čelenku takže předpokládám že chodíš na Akademii ale nikdy jsem tě neviděl ani v Akademii. Z jaké ho jsi klanu? "Ta holka je celkem hezká a má i pěkný hlas. Měl bych navázat nějakou hlubokou konverzaci. No ale o čem?" *Pomyslel si Saku a zadíval se jejích očí.* Máš krásné oči a ještě hezčí vlasy. *Jen co dořekl tuhle větu tak se vyděsil.* "Sakra to jsem nechtěl říct nahlas." *Pomyslel si a po chvíli se uklidnil.*
Tatsuki: Tatsuki si všimla jednoho kluka co tam proběhl ale nevšímala si ho prostě si četla dál, ale pak k ní přišel a oslovil jí. Ale Tatsuki si v klidu dočetla stránku a dala si tam záložku poté knihu zavřela a položila jí na stůl. *Ahoj čtu tajemství války podle toho, co jsem zatím četla tak je to docela zajímavá knížka podle toho co jsem pochopila je to fantasie ale i strategie hlavní postava se jmenuje Takami Nohiru. Je to generál, kterého vyhnali za zradu a na jeho rodný domov utočí cizinci z jiné země zváni jezdci zkázy a on svůj domov chce ochránit a očistit tak své jméno tak hledá dobrovolníky, kteří by pro něj bojovali, ale nikdo se nechce hlásit, až nakonec se přidá, jedná menší vesnice která je od založení jen hospodářská a nikdy neměla žádné bojové zkušenosti a on se je snaží vycvičit ovšem mezitím je více věcí ale nehodlám to vše vysvětlovat do detailu. *řekla Tatsuki velmi příjemným hlasem a usmála se. *Copak čteš ty? *zeptala se a začla Sakua pozorovat pečlivěji. *
Saku: *Ležel na posteli a četl si knihu jenž si onehdá půjčil v knihovně. Netrvalo to dlouho a Saku měl knihu dočtenou.* "Sakra co budu dělat? No mohl bych se jít projít. Možná bych mohl jít vrátit knihu do knihovny a půjčit si jinou. Nebo bych mohl jít trénovat." *Pomyslel si když vtom uslyšel jak mamka volá jeho jméno.* "Sakra co budu dělat? Když se jí ozvu tak mě pošle se smetím, nebo mi dá jiný úkol. Možná po mě bude chtít abych si zde uklidil." *Pomyslel si a rozhlédl se po pokoji. Všude se válelo oblečení, učebnice dokonce i jeho ninja vybavení.* "Sakra mám tady chlapsky uklizeno a ona po mě určitě bude chtít abych si uklidil." *Pomyslel si a rychle vyskočil z postele. Poté si vzal pouzdro na ninja vybavení a vyskládal do něj své kunaie, makibishi ostny a výbušné lístky.* "Sakra snad mám vše." *Pomyslel si, připevnil si pouzdro na pásek od kalhot, otevřel okno v pokoji, stoupl si na parapet. Zhluboka se nadechl a poslal část své chakry do chodidel, poté seběhl po fasádě domu na zahradu.* "Super takže tohle by bylo. Kam půjdu? Už vím půjdu do knihovny. Sakra měl bych vrátit tu půjčenou knihu." *Pomyslel si a znovu si poslal do chodidel chakru. Poté vyběhl po fasádě domu do svého okna. Rychle vlezl do pokoje sebral knihy a znovu slezl po fasádě domu. Když byl na zahradě tak se rychle vydal do knihovny. Cestou potkal spoustu ninju, kterým záviděl čelenku vesnice Kirigakure. Konečně se dostal do knihovny. Otevřel dveře, vstoupil pozdravil a oznámil že jde vrátit knihu. Knihovnice ho poslala do 6 té uličky vlevo. Saku se tedy vydal k šesté uličce a když míjel čtvrtou uličku tak si všiml jedné holky. Usmál se, rychle pospíchal do šesté uličky vrátit knihu. Jen co jí vrátil tak se vydal do 4 té uličky a hned šel za tou holkou. Když kní přišel tak si všiml že si čte a tak řekl.* Ahoj co to čteš za knihu? "Sakra taky jsem mohl říct něco lepšího." *Pomyslel si a rychle se rozhlédl po regálech. Vybral si jednu knihu otevřel ji.* "Sakra tak tohle bude nudné čtení." *Pomyslel si a prohlížel si tu cizí holku.*
Tatsuki: Dneska je v Kirigakure dost chladněji než kdykoliv a Tatsuki se rozhodla, že si zpříjemní den čtení knihami a vydala se do knihovny. Tatsuki byla mlada dívka mladá a velice pěkná dívka s dlouhými černobílými vlasy ( odkaz » ). Ovšem po cestě šla do jedné menší restaurace, kde si dala nějaké jídlo, aby nebyla hladová. Když dojedla tak ještě chvíli seděla a dopíjela pití, které si objednala, ale zhruba po 10 minutách šla do knihovny. Když tam dorazila tak pozdravila knihovníci a zeptala se jí kde je oddělení kde je oddělení se strategiemi a knihovnice jí navedla na konec 4 uličky Tatsuki poděkovala a vydala se k 4 té uličce, kde byly knihy, které hledala. *``snad tu bude něco zajímavého.``*pomyslela si a došla na konec uličky, kde bylo spoustu knih ale Tatsuki se nemohla rozhodnout jakou knihu si vybrat, ale nakonec si vybrala dvě knížky jedná měla jméno umění boje a druhá tajemství války tyto dvě tedy sebrala a vydala se sednout k nejbližšímu stolu se židlí kde si sedla a položila obě knihy na stůl. Po chvilce rozhodování si vybrala tajemství války a začala číst.*
--: --
Npc Ami: *Když Ami viděla jak Saku útočí na cizího muže tak se Ami zatajil dech. Když byl Saku odhozen a dostal varování tak si Ami pomyslela.* "Sakra co ať už neútočí. Proti tomu klukovi nemá šanci vyhrát." *Pomyslela si a když viděla jak Saku zaútočil tak zrudla. Když viděla jak Saku schytal ránu do břicha tak si stoupla podívala se na staršího kluka. Když poté Saku odešel tak si vzala knihu a rychle běžela domů.*
Saku: Dobře tak já ti přestanu říkat šprtko. No tohle je dobrodružná kniha ale ještě jsem jí nezačal číst. "Sakra měl bych zmizet." *Pomyslel si když v tom uviděl svého bratra.* (Sakův bratr) Nazdar Saku co tady děláš? Mazej se domů učit. *Když to Saku uslyšel tak si stoupl a rozeběhl se proti svému bratrovi. Když byl u svého bratra dost blízko tak vyskočil a kopl. Svůj kop mířil svému bratrovi na břicho. Sakův bratr chytl Sakua za límec a odhodil jej od sebe.* (Sakův bratr) Jestli na mě znovu zaútočíš tak už tě nebudu šetřit. *Jen co to Sakův bratr dořekl tak se Saku rozeběhl, napřáhl se a poté poslal svou pěst proti bratrovi. Sakův bratr se usmál a kopl Sakua do břicha. Saku se skrčil a poté řekl.* (Saku) Dobře brácho já jdu domů. *Jen co to Saku dořekl tak šel domů. Cestou se zastavil knihovníka aby jsi půjčil knihu. Když si ji půjčil tak odešel domů.*
Npc Ami: *Když se Saku začal omlouvat tak zrudla ještě víc a když se jí zeptal co se děje tak byla rudá jak rajče. Možná ještě víc.* Nic se neděje jenom nemám ráda když mi někdo říká šprtko. "Možná bych se sním neměla bavit ale měla bych se začít učit na Akademii. Jo musím se co nejrychleji stát Geninem abych se mohla naučit ninjutsu svého klanu." *Pomyslela si a podívala se na Sakua, poté se podívala do knihy a poté knihu uklidila.* Saku co je to za knihu?
Saku: *Saku stále přemýšlel jak by se mohl vyhnout svému staršímu bratrovi a tak ani nezaregistroval že je Ami naštvaná.* "Měl bych ihned odejít a vyhnout se přes západní stranu. Ne spíše bych měl jít kolem ...." *Nedomyslel když vtom mu přišla facka od Ami. Facka byla tak silná že Saku málem spadl ze židle. Sakra co děláš? Proč mě mlátíš? Co jsem ti provedl? Jestli jsi se urazila kvůli tomu co jsem ti řekl předtím tak se omlouvám. "Sakra musím rychle vypadnout." *Pomyslel si, když vtom se podíval na Ami a řekl.* Ami co pak je?
Npc Ami: Šprtka? Šprtka? Jak si dovoluješ říkat mi že jsem šprtka? "Sakra teď mě přestal poslouchat. Jak to proč mě neposlouchá? Sakra já bych ho, no vždyť má pravdu." *Pomyslela si a poté se podívala do své knihy. Byla celkem smutná ale nechtěla aby jí někdo říkal že je šprtka a tak se postavila přišla k Sakuově židli a řekla.* Saku posloucháš mě? Saku nereagoval a tak sebrala všechnu odvahu a dala mu facku. Poté zrudla a rychle si šla sednout na židli.* "Sakra tohle jsem nikdy neudělala, cítím se. Já ani nevím jak bych to měla popsat."
Saku: *Když ho Ami pobídla aby jsi sedl tak se posadil.* Ami, Ami, co mi to jen říká? Jó ty jsi ta šprtka. *Jen co to dořekl tak se usmál a poté řekl.* Výš ty jsi taková neprůbojná. Nenaštvi se ale proč jsi ve třídě taková ustrašená? "No když si jí tak prohlížím tak vypadá hodně pěkně. Jo je to pěkná holka ale říkat bych jí to nebudu. No musím se vyhnout bráchovi ale jak?" *Pomyslel si Saku a začal přemýšlet nad tím jak by se mohl vyhnout svému bráchovi.*
Npc Ami: *Když konečně našla sekci se strategiema tak se usmála vzala si jednu knihu, posadila se a začala si číst. Když v tom jí někdo oslovil. Ten hlas jí někoho připomínal a tak se podívala. Ami v chlapci poznala Sakua z její třídy.* Ahoj ty jsi Saku že? Chodíme spolu na Akademii. Já jsem Ami možná ti to něco řekne. Posaď se jestli chceš. Jo co tady děláš nevěděla jsem že chodíš do knihovny. *Ami si všimla že Saku drží knihu a tak se nesměle zeptala.* Co sis vybral za knihu?
Saku: *Když konečně Saku našel dobrodružnou literaturu tak si začal vybírat knihu.* "Sakra všechny knihy se zdají být zajímavý ale jakou knihu si mám vybrat. Jakou knihu bych si měl přečíst? Jakou knihu bych si měl vybrat?" *Pomyslel si když v tom uslyšel nějaké kroky.* "Sakra kdo to je? Snad to není nikdo z rodiny?" *Saku neváhal, vzal knihu jenž byla přímo před ním otočil se, podíval se kdo jde a najednou uviděl svého bratra.* "Sakra co budu dělat?" *Saku se rychle přikrčil a snažil se obejít svého bratra. Když se dostal do jedné uličky tak uviděl jednu celkem pěknou holku s fialovými vlasy. Rychle k ní přišel a řekl.* Ahoj jak se jmenuješ? Jsi mi celkem povědomá ale nevím kde jsem tě viděl.
Npc Ami: *Ami byla holka z klanu Tekubi. Byla velmi chytrá, pěkná. (tedy alespoň pro Sakua) Ami stále chodila na Akademii. Ami byla ve stejném ročníku jako Saku. Ami měla krásné dlouhé fialové vlasy měla oči do takové modře. odkaz » Ami si ráda četla a všechny knihy jenž měla doma tak byly přečtené a tak se rozhodla že půjde do knihovny aby jsi půjčila nějakou knihu. Když Byla u knihovny tak viděla jednoho kluka jak rychle vběhl do knihovny.* "Sakra tak to jsem ještě neviděla. Jakživ jsem neviděla že by někdo takhle spěchal do knihovny." *Pomyslela si a poté sama otevřela dveře od knihovny a sama vešla do knihovny. Ami slušně pozdravila a šla hledat knihy o strategiích.*
Saku: *Když Saku přišel z Akademie tak si chtěl číst ale kdyby si začal číst doma tak by ho někdo z jeho rodiny našel a začal by ho nutit do učení. Saku rychle vyběhl do svého pokoje ve druhém patře.* "Sakra já se nechci učit, nebaví mě to a táta mě žádné jiné jutsu učit teďkon stejně nechce takže to je celkem na pytel. No musím vypadnout z domu a někde se zašít. Ale kde by to bylo bezpečné? Kde bych se mohl bezpečně ukrýt před vlastní rodinou?" *Pomyslel si Saku a vtom uslyšel jak jde někdo po schodech.* "Sakra snad mě nikdo nejde nutit do učení. Pomyslel si Saku, otevřel okno jenž měl v pokoji a pomocí Kinobori no Waza (objednané jutsu) seběhl po fasádě domů a běžel do centra vesnice.* "Sakra tak kam mám jít? Už vím v knihovně mě nikdo hledat nebude. Je to to poslední místo kde by mě hledali." *Pomyslel si a když doběhl ke knihovně tak otevřel dveře, vešel a slušně pozdravil knihovníka. Poté se zeptal knihovníka kde by mohl najít nějakou dobrodružnou literaturu. Knihovník jej navedl, Saku poděkoval a poté se vydal za dobrodružnou literaturou.*
---: ---
Ajairu: *Usadí se do té židle a před sebou má vidinu jasné nudy. Nudy a ničeho jiného. Nikdy se o nějaké knihy nezajímala. Nemá ráda, když je potřeba něco nějak číst, jde-li o knihy. Radši by byla skončila takto v té zdejší restauraci. Tam by aspoň bylo něco k jídlu. Vzpamatovává se z té své reakce, jak jí překvapila ta venkovní průtrž mraků. Sluchem koumá nad tím, jaká je zde obsazenost. Kolik je tu přítomných osob. A cítí trochu začínající hlad. Taktéž se rozhodne si najít místo dále od kraje. Něco co je víc ve středu, to jí vyhovuje jistě více. Hlavně nyní. Nehodlá odpočívat. Tohle není místo, jež by byla ochotna považovat za bezpečné místo.*
Kenma: *Byl ještě malý a tak teprve začínal svůj život shinobi. Byl v první ročníku na ninja akademii. Nebyl ani silnější, ani rychlejší než obyčejné děti, spíš naopak. Fyzicky dost slabý a tak ho rodiče hodně i přes jeho mladý věk nudili do učení. Byl tedy v knihově a připravoval se na další den ve škole. V tom si všiml, že už je pět hodin odpoledne.*"Měl bych jít domů, jinak maminka bude naštvaná.* Pomyslel si a vydal se směrem k východu. V tom venku začalo pršet. Déšť byl silní, že ven rozhodně jít nemohl. Smutně tedy pohlédl z okna s myšlenkou*"To zase budu mít průšvih, jak dorazím domů pozdě."
Ajairu: *Není nadšená z toho, že by měla jít zrovna do knihovny. A stále má tu vysokou teplotu. Její kůže je horká, jako kdyby měla horečku. Oblečené má kimono složené z horního dílu a kalhot. Vše je to v modré barvě. Tmavě modré. Oči pumy se v její tváři vyjímají dost, stejně tak i ty uši. Vyšla si na vycházku, když začalo pršet a skončila tak právě zde. Nyní déšť postupuje natolik silně a vítr ho ještě začal směrovat proti vchodu do knihovny, kde uvízla, že otevřela dveře a celá roztřesená za sebou dveře zabouchla, jen co se přesunula dovnitř. Celá napjatá a s vykulenýma očima děsem, se vzdaluje ode dveří a pozorně si všímá svého zorného pole. Ani kapka na ni nedopadla. Jenže ona má z vody děsuplný strach. "Tak.. teď jsem tu..." tuší že ten déšť jen tak nepoleví. Rozhodne se posečkat, než ta bouře přejde a dojde se usadit k nejbližšímu stolu.*
---: ---
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari zrovna procházel přes ulice Kirigakure. Na sobě mel černé brýle a oblečen byl ve svém novém drahém outfit odkaz » . Bylo jasně vidět že byl drahý. Dalo by se říct že je to outfit a plášť v jednom. Suzuya/Sasari měl hlavu přikrytou kapucou. Na boku měl upevněné pouzdro s Kusanagi. Byla docela hustá mlha a bylo už kolem 18 hodiny. Suzuya/Sasari dorazil přes ulice až do knihovny. V té už bylo pár lidí ale většinou to byli Geninové co se učili z knížek nějaké věci o technikách a tak. Suzuya/Sasari si sundal kapucu a prohrábl si své modré vlasy když v tom k němu přišel knihovník.*Dobrý den pane Sasari dlouho jsem vás tu neviděl. Co si budete přát ?*Zeptá se starší knihovník s plešatu hlavou. Je vidět že je na tomto světě už dlouho může mu být tak 70 let. Suzuya/Sasari se jen usměje.*No potřeboval by jsem nějaké mapy nejlépe všech zemí chci si udělat se svou ženou dovolenou je to pro ní takové překvapení. Ale potřeboval by jsem to půjčit domů.*Řekne Suzuya/Sasari Knihovníkovi, kterej se jen překvapeně zatváří.* No normálně by jsem ti mapy domů nedal ale když je to pro dovolenou tak klidně.Počkej tady já ti přinesu pár svitků..*A pak zmizí. Suzuya/Sasari stojí a jen čeká. Všimne si že na něj plno lidí kouká a něco si říkají dokonce něco i zaslechne.,,Vidíš ho ? Ten Sasari si docela přilepšil vždyť chodí oblečenej jako nějakej pán. To je určitě tou ženou určitě z ní pere peníze.,, Suzuya/Sasari to nijak neřeší no dokud se to nedonese ke Shi tak je mu to jedno on to řešit nechce.* Tady to máte pane Sasari našel jsem tu tyto 3 svitky a myslím že by vám mohli pomoct tak doufám že najdete co potřebujete.*Řekne knihovník a podává Suzuyovi/Sasarimu 3 větší svitky a tak si je Suzuya/Sasari přebere.*Děkuji moc a pokud mě omluvíte tak už budu muset jít mám nějakou práci.*Rozloučí se Suzuya/Sasari a následně se otočí a jde zas do ulic vesnice. Tentokrát si to ovšem zamíří přímo ke svému domu ovšem když dojde ke dveřím tak je neotvírá. Prostě jde po vnější stěně domu na střechu. (Kinobori no waza). Když je na střeše tak se posadí a má krásnej výhled na hřbitov rozloží si jeden svitek a začne si to pozorně prohlížet hlavně teda hranice velkých zemí protože musí pozorně vybrat kde vystaví svoje sídlo pro organizaci. Pozorně hledá doonce si otevřel i ty další dva svitky a hledá všemožné místa ovšem nijak se nemohl rozhodnout co by to mohlo bejt za místo. Nakonec začne vybírat stylem vyřazování až se nakonec dostane ke dvoum různým zemím.*,,Takže buď Země Lesů nebo Země Medvědů hm co z toho mám sakra vybrat ? No asi budu muset někdy kontaktovat Namidu a Changa a poslat je do obou zemí a podle toho co mi o nich řeknou se rozhodnu. No minimálně už ale vím že to bude jedna z těch dvou zemí.“*Pak Suzuya/Sasari sroluje všechny 3 svitky a seskočí dolů ke dveřím do domu. Zrovna už začíná být pomalu tma a tak Suzuya nechápe že si toho nevšiml dřív když se mu zhoršovala vidtelnost na svitky. Když vejde dovnitř tak se vyzuje a Svitky položí na stůl v obýváku kam si jen tiše sedne na křeslo. Podepře si hlavu druhou rukou si sundá brýle a pozorně se dívá do ohně.*,,Měl by jsem vymyslet název pro organizaci no ono mě něco časem napadne ale musí to být něco dobrého a ne nějaká kravina.“*Přemýšlí si takto až nakonec v tom křesle usne. Ani nijak nedal Shi nebo Ajairu vědět že je doma ani neví zda jsou vůbec doma no moc přemýšlel tak tomu nijak nevěnoval pozornost.*
---: ---
Tomeo: *Keď prišiel ku knihovníčke, tak ešte stále ležala rozvalená na zemi, neveriacky hľadela pred seba a nebola schopná pohybu. Ružovovlas jej ako prvé skontroloval tep a hoci bol zrýchlený, tak sa tomu nedá čudovať, keďže zažila šok. Aspoň jej srdce stále bije, veď v takom veku môže ľahko doslúžiť. Ako druhé jej skontroloval oči a hoci pozerala doblba, tak predsa reagovali. Takto mohol Tom len konštatovať, že si zažila nepekný šok a možno sa mierne udrela pri páde. Prekvapene poskočila, keď zrazu spozorovala ružovovlasa pri sebe.* Ste v poriadku? *Žena najprv neodpovedala, no nakoniec len prikývla hlavou a začala si upravovať šedivé vlasy, ktoré sa jej uvoľnili pri páde. Chlapec jej ešte podal pomocnú ruku na postavenie, ktorú ona hrdo odmietla a postavila sa sama. Tom to už viac neriešil, veď podobnú reakciu čakal. Nech sa snažil akokoľvek chcel a aj napriek tomu, že ho personál nemocnice už prijal, pacienti mali s ním stále problémy, že je démon. Nezostávalo mu teda nič iné, než si to prejsť naspäť k blonďákovi.* Nemusíš mi ďakovať za túto novú skúsenosť a radu do života... *Sarkastická poznámka sprevádzaná šťuchnutím toho chalana do líca.* Nehraj mŕtveho, nie si vačica.
Akira: *Potutelně se ušklíbne. S tím, jak Tom otočí hlavu má totiž za to, že technika zabírá tak, jak by měla. Na každého kdo ho v téhle podobě uviděl to zatím působilo; ostatně si tím často zkracoval vyučování, třebaže hned den na to musel posečkat hned o několik hodin navíc kvůli trestu. To teď každopádně není zrovna podstatné, brzo totiž zjistí, že svou výhru poněkud uspěchal. Tomovi stačí jeden jediný pohled k tomu, aby s hlasitým PUF změnil laškovné děvče zpět v malého blonďáka, kterému se rozmaže zrak. Vybaví se mu důvod, proč ještě nikdy nepřistoupil k tréninku Suimen Hokou; strach z vody. Pod vlivem Genjutsu ucítí, jak plíce zaplaví voda. Výhled na svět z rozmazaného změní scenerii na absolutně temný, snad jako kdyby se potopil až na dno špinavého jezera. S rukama staženýma kolem hrdla zmůže pouze vydávání přidušených zvuků. Dokonce křečovitě zavře oči, aby mu do nich nepronikla neexistující tekutina. V konci iluze se přistihne ležíc na zemi, kde těžce lapá po dechu. Z náhlého šoku zřejmě jen tak neprocitne, protože do genjutsu od někoho takové úrovně se ještě neměl tu šanci dostat.*
Tomeo: *Strácal sa sám v sebe a netušil, ako reagovať. Jedna možnosť bola poddať sa hnevu, ale čomu by to bolo dobré? Veď ten hnev nepramenil ani v ňom samotnom, ale bola to podstrčená emócia. Áno, možno ho ten tupohlav vytáčal, ale nebyť toho nepovoleného obyvateľa jeho tela, tak by to dokázal reagovať. Aspoň teoreticky. Keď sa však bude len dištancovať, tak sa nikam nedostane. A ten blonďak bude len pokračovať. Preto mal už v pláne nejako aj reagovať, no to už sa rozhodol Akira pre techniku. A nie zrovna mravnú. Tomeova tvár očervenela a na moment odvrátil pohľad. Ako ho však môže niečo takto úbohé odrovnať? Dokázal bojovať s vlastnými pocitmi a úspešne dokončiť pitvu, dokázal bojovať, aj keď nechcel a dokázal žiť aj ďalej, keď vzal život niekoho iného. Jeho tvár bola celá červená, no toto nebolo niečo, čo by naňho urobilo dojem. Alebo ho odrovnalo. Áno, pri poslednom dni a teda aj noci s Yumi, konkrétne vtedy, nedokázal ani dýchať a bol červený, červenejší ako teraz, ale potom ho tak hnusne poslala doslova až do prdele a rozbila zbitky črepín osobnosti.* Úbohé... *Jediné, čo dokázal povedať, keď sa blonďatá dievčina dotkla jeho tváre a zdvihla jeho pohľad.* Nie si ani genin a nemáš ani rozum, presne ako som povedal... *Prudko zovrel jej/jeho zápästie tej ruky, ktorou sa ho dotýkal/-a. Pri tomto pohľade z očí do očí mal v pláne aktivovať Narakumi no Jutsu, ukázať tomu idiotovi jeho skutočný strach a tak sa ho zbaviť. Že to bola prehnaná reakcia a v podstate ohrozenie civila? Tak to dopadá, keď niekto kope do časovanej bomby. Následne by už pustil to zápästie a vybral sa skontrolovať stav ženy, či si nejako neublížila alebo niečo. Predsa len, bol lekár a chcel ľuďom hlavne pomáhať.*
Akira: *Pobaveně zacuká koutky. Odměřenost toho kluka, který je - i když ne o moc - stále viditelně mladší si nemůže vysloužit nic víc, než úsměv. Založí ruce na hrudi tak, jak jen to kniha přitisklá druhou rukou na prsou povoluje.* A navíc jsi o hlavu menší. A nedokážeš si stát za svým, takže k tobě nemám proč mít respekt, Kobylko. *Dokonalý výraz rozmazleného spratka vyprovodí ukázáním špičky jazyka. Není těžké odhadnout, že Tomovi pokoj zanechat nehodlá, to vůbec. Lidé bez emocí ho iritují - bez emocí se nedokážete naučit na hodební nástroj, natož to v životě někam dotáhnout. Dělá chlapci vlastně velkou službu, když se u něj pokouší něco takového vyvolat.* Nekřič na mě! *Ohrne spodní ret.* Chováš se jako moje máma po ránu, když se večer předtím od rodičů z pokoje neozývali zvuky! *A to je panečku opravdu nesnesitelná bytost. Zhrzená žena dokáže být zajisté mnohem nebezpečnější a jedovatější, než ta beruška, kterou má Tom v břiše.* Jenom jsem chtěl vědět, jestli jsi ten konipas, nebo ne. *Načež mu dojde, že tímhle se nikam rozhovor neposune. Narychlo očima těkne ke knihovnici, která se zlostně zvedla ze své židle a míří ke dvojici, patrně aby ukončila jejich hlučení. To si ale blonďáček stoupne několik kroku od Švába a opatrně odloží svou knihu na zem. Poté složí docela jednoduchou pečeť, jež prostor kolem něj vyplní mlhou. Spolu s jejím ústupem se začínají odhalovat křivky tvaru přesýpacích hodin pokryté jistě hebkou, světlou kůží. Dlouhé blonďaté vlasy svou délkou spadají přes nevhodné části objemných ňader - jediný obláček, který zbyl zakrývá už jen dívčino ženství. Žena, jejíž podobu chlapec přijal může být stará snad osmnáct let, možná o kousek starší. Ačkoli svá modrá očka upírá na růžovovláska, knihovnice svou cestu nedokončila - po pohledu na dívku ji totiž proud krve z nosu téměř odstřelil zpět za pult. Dost možná ji tam ostřelil i s novými informacemi o svém pohlavním životě.* Nebuď tak hrubí, broučku. *Zamrká děvče na Toma, mluvíc jemným hláskem. Vztyčí dokonce ukazováček pravačky, kterým se pokusí obkreslit hochovu čelist od pravého ucha až pod bradu, za kterou by si jeho pohled stáhla zpět nahoru, jestliže by se chystal dívat do země.* To se k dámě nesluší. *Zamrká dlouhýma řasama vyprovodíc gesto zvonivým smíchem.*
Tomeo: Mal by si sa držať vlastných slov. K neznámym sa máš správať s úctou a odstupom, dodržiavať isté bezpečné zásady... *Odsekol mu monotónnym hlasom. Aspoň sa o to teda pokúsil, no už dávno nemal nad sebou takú kontrolu, aká by bola žiadaná. Mohol sa každé ráno pokúšať meditovať, no to bol len slabý odvar toho skutočného. Možno ho mnísi toho naučili mnoho, no to sa časom vytrácalo. Keď sa ho ten idiot snažil chytiť za vlasy, tak sebou prudko trhol a ustúpil bokom.* Čo odo mňa vlastne chceš? *Tentokrát sa už neovládol. Veď toho bolo naňho príliš a bez nejakého ventilovania sa to len hromadilo.* Nie si ani shinobi a očividne ani rozumný, keď sa zahrávaš s niečím, o čom nič nevieš... *Začal hlasno, skoro až v kriku, no vetu dokončil až v šepte. Jeho hlas a intonácia sa znižovala, keďže vedel, že ten chalan za nič nemôže. Proste sa správa ako dieťa. Ako by sa mal správať ako on. Byť zvedavý a rád sa hrať. On namiesto toho už zabíjal. A pri tej spomienke sa jeho žalúdok vždy nahnal niekam do krku.*
Akira: *Kolikrát tohle už slyšel? Dostat ryo pokaždé, když mu někdo něco takového řekne, nejspíš by měl na nový dům a ještě by dokázal uživit celý sirotčinec. Díky odlišnosti, kterou se pyšní s ním totiž mnoho lidí nechce nic mít; kor když někteří tuší, že tatínek není kripl jen díky nešťastné náhodě. Na svůj věk může být vyspělý jak chce, ale jelikož je stále jen v pubertě, zareaguje na odmítnutí dost jasně - pravým opakem. Jakmile Tomeo zmaří jeho pokus dotknout se vlasů, stáhne ruku podél těla a vražedně přimhouří oči. Nezapomene zatnout packu v pěst.* Chovej se slušně! *Napomene tak, jak je sám zvyklý od senseiů na akademii. Zcela ignorujíc pštění knihovnice, pokračuje ve svém gustu.* Nikdy jsem nesahal švábovi na vlasy. *Zadumaně vtáhne spodní ret a znovu natáhne ruku směrem k vlasům. Bude-li mít možnost, jeden z nich i vytrhne, aby si ho mohl prohlédnout lépe.*
Tomeo: *Ešte chvíľu je riadne mimo a nechápe, čo ten blonďák stále myslí tou kobylkou. Všetko mu ako zázrakom dôjde, keď to tak milo upresní, že teraz to je v ňom. Vycerí zuby a precedí pomedzi ne zvuk, pričom keby existoval laserový pohľad, tak Tom by ho práve vyvolával. "Chrúst... veľký prerastený chrúst!" Výkrik v mysli, ktorý zostal len tam. Pokúsil sa mu prudko vytrhnúť a otočiť ku knihám. Veď čo iné mu zostávalo? Bola to citlivá téma a na niečo také nebol zvyknutý, zároveň nebol ten typ, čo by mal hneď potrebu sa biť. Preto si mienil hľadieť svojho. Veď sem prišiel z nejakého dôvodu, no nie?* Keď to vieš, tak by si sa mal držať ďalej, ako všetci ostatní... *Musel sa naučiť skrývať emócie, veď to bol jeden zo spôsobov sebaovládania, oklamať sám seba a skrývať pred sebou vlastné emócie. Síce už to bolo viac ako dva roky, čo si to naposledy s mníchmi precvičoval, ale čo už.*
Akira: *Jo, slyšel něco o tom, že ta růžovovlasá bytost má co dělat s brouky. Tedy - že to, co v něm přebývá má podobu brouka. Nemá však absolutní zdání, zda je to pravda, či zda vůbec slyšel dobře. Ono to dítě může s brouky dělat ledacos, třeba je i jíst nebo tak. Ať už s nimi dělá co chce, ty vlasy vše vynahrazují.* Kobylka. *Upřesní. Evidentně je svým vysvětlením zcela uspokojen, přestože jen zopakuje něco, co právě řekl. Udělá ke klukovi několik dalších kroků, zdánlivě beze strachu. Neví přesně o co jde, takže se vlastně nemá čeho bát, ne?* Slyšel jsem, že jsi sežral berušku a ta je teď v tobě. *Pokrčí rameny. Příjde ke skoro-vrstevníkovi tak blízko, aby mohl natáhnout ruku k jeho vlasům ve snaze je letmo prohrábnout.* A ta beruška je nějaký démon, nebo tak. *Což v něm opět probouzí zájem. Přeci jen, démoni jsou natolik okultní věc, že je nemůže ignorovat. Chcete-li věřit na dobro, nesmíte zapomínat na zlo. Alespoň tak nějak to vysvětlují všechny ty pochybné příběhy z komixů, které si za poslední roky ponakupoval.*
Tomeo: *Nakoniec si to predsa len zamieril k známym regálom s tématikou medicíny, z ktorých mal už dosť veľa kníh prečítaných. Ako prvé mal v pláne skontrolovať, či nepribudli žiadne nové knihy, až potom by hľadal tie, ktoré ho zaujali pri poslednej návšteve, len si ich už bral vtedy veľa. Nejako tak to robil, mnoho kníh si požičal, mnoho kníh si našiel, že chce čítať a potom bol už len problém dostať sa k tomu. Najprv moc nevenoval pozor svojmu okoliu. Možno to bola u shinobiho chyba, ale bol až príliš ponorený do kníh a zároveň bolo nepravdepodobné, že by naňho len tak niekto hovoril. On však o prítomnosti tej neznámej osoby vedel a keď neodbytne čaká na reakcia? S akýmsi tichým povzdychom sa ružovovlas otočí, len aby uvidel blonďáka, ktorý má očividne úchylku na ružovú. Aspoň to mu povedal prvý pohľad na neho a jeho telo. Bolo mu to docela nepríjemné, keďže musel pozerať trocha dohora, nie tak, ako bol zvyknutý u Nikka, ale proste vyššie. Veď Akira bol nepochybne vyšší a nie len kvôli veku. Tomeo bol na svoj vek dosť malý a hoci tvrdo cvičil a trénoval, nedalo sa povedať, že by to bolo na prvý pohľad hneď vidno.* Ehm, čo? *Nechápavo zdvihol jedno obočie a čakal, čo z toho blonďáka vypadne. Vyzeral neškodne, nevidel nikde čelenku a podľa toho výzoru by povedal, že stačí trochu pošramotiť jeho vzhľad a chalan skončil. Že trochu temné a nepríjemné takto predbiehať? Jeden nikdy nevie.*
Akira: *"Přírodopis, medicína, techniky pro začátečníky, okultismus..." Opakuje vývěsky nad jednotlivými odděleními. Na okultismem se musí chvilku pozastavit. Krom umění ho zajímá právě takové téma; pohádky o všemožných bozích mu příjdou tolik zajímavé zejména proto, že to nemusí být tak úplně pohádky. Ten slavný Sennin sice udělal několik dost vyjímečných věcí, ale nepochybuje, že existuje někdo mnohem větší. Někdo, kdo dal Rikudou Senninovi takovou moc, aby vytvořil měsíc... ale kdo? Dobře ví, že takovou knihu nemůže z knihovny odnést bez toho, aby o tom někdo věděl a v knihovně taky nebývá takové soukromí, aby si ji pečlivě přečetl. Proto tedy s tenkým povzdychem pokračuje dál do oddělení s gastronomií. Tam nehledě na názvy prostě vpraví výtisky kam se mu jen zlíbí. Ty knihy si stejně půjčuje jen jeho matinka, kdo tedy pozná, že nejsou seřazeny? Cestou zpět mine dalších několik regálů - opět se nechá nohama nést s jistotou až ke knihám o umění. Máme tu knihy o rozvoji jako takovém i o stylech jako takových, no jeho ruka momentálně prahne jen po notách. Popadne křiklavě žlutou vázanou knihu, která je na něj sice moc tlustá, no on se beztak zajímá jen o tu část s notama, zpěvník jako takový mu je absolutně k ničemu. Knihu jen tak zběžně prolistuje, zda je to ta pravá. Inu, soudě dle toho, že skutečně obsahuje noty to vážně ona bude, vyrazí tedy rovnou za tou nesympatickou knihovnicí, která si s každým jiným tak úžasně rozumí. "Ten test nemůže být tak těžkej." Mlaskne nevzrušeně o spodní patro. Ze všech disciplín na akademii zatím proplouvá. Možná není nenadanější, ale zároveň mu nic nedělá extra problémy - hodlá zbytek dne strávit nad úplně jinými stránkami, než nad těmi z učebnice. Užuž by zamířil k pultu, ale nemůže si nevšimnout malého kluka... no, malého - on nebude zas o tolik mladší, než on, ale dobře ví co je zač. Vždyť ta malá příšerka je něco jako místní celebrita. Děti si o něm šuškají své, ovšem sám těm šeptandám nikdy nic extra nevěřil. Jak může být někdo s růžovými vlasy tak zlý? Nicméně teď, když může zhodnotit chlapcův oděv, dokáže si představit, že jeho skříň musel vskutku sestavovat démon.* Ty jsi ta kobylka, hm? *V otázce zvědavě nakloní hlavu na stranu. Ve vesnici neviděl nikoho dalšího s růžovými vlasy, ale pro jistotu se zeptá. Opravdu nerad by se zmýlil, to by byl trapas.*
BlueBoard.cz ShoutBoard