Přidej zprávu »
---: ---
Haruka: *Prikývla na znak súhlasu, uklonila sa a otočila sa na odchod. Keď za sebou zavrela dvere.. Oblial ju studený pot a mierne sa triasla. Len o vlások unikla smrti.. Ona a jej rodina. Bola rada, že ho veci okolo Kyutai zamestnali natoľko, že jej nepoložil tú druhú otázku. Bola si istá, že by sa týkala postu strážcu kageho. Trhane sa nadychla a zvyšok cesty domov prakticky bežala.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Strážce Mizukageho tam jen tiše stojí se zrakem sklopeným do země. Mizukage ten jen pozorně sleduje Haruku a následně i bludičku, kterou má nad svou dlaní. Její odpověď ho dvakrát nepotěší, ovšem nic ji k tomu nepoví. Spíš si tak trochu nespokojeně povzdychne. *Fajn tak až budeš připravená tak přijď sem a půjdeme, až bude čas. *Poví klidným hlasem. *Nyní už můžeš jít, uvidíme se, až půjdeme zajistit možnost ovládat je, která musí být stoprocentní! *Nechce Haruce vyhrožovat přímo, ovšem chce, aby si byla vědomá toho, že pokud to nevyjde, může to pro ní mít velmi špatné následky. Zároveň přemýšlí, jak by si mohl ony bytosti podmanit silou, pokud by odmítly ale tak moc to neřeší, pokud by se to zvrtlo a mělo by dojít k nějakému problému tak si může přivolat pár Ninjů, z kterých udělal Edo Tensei. *Tak se měj Haru. *Rozloučí se s ní Mizukage a nadále se věnuje svým věcem, kterých nemá zrovna málo jako Mizukage má dost povinností. *
Haruka: *Natočila hlavu za hmlistou siluetou strážcu, ktorý sa vyhrážal jej Kyūtai. Normálne by po ňom len strelila pohľadom a zamračila sa. V tejto forme to však bolo živelné, divoké myknutie hlavou doprevádzané zvláštnym zvukom.. pripomínal zvuk roztápajúcej snehovej vločky ale mnohonásobne zosilnený. Ten zvuk vydalo jej hrdlo bez toho aby otvorila ústa.. bolo to krásne a desivé zároveň. Nebola to ona bola to reakcie bielej bludičky. Nevidela teda ako ho Tsukyiama umlčal pohľadom. Vlastne by to nevidela aj tak pretože jej zrak teraz nezaostrí natoľko aby dokázala dešifrovať mimiku v ľudskej tvári. Uprela teda na ninju prázdny pohľad a potom si kľakla na jedno koleno - hlavu otočila na Sandaimeho a mierne sklonila bradu. Jej krídla sa pri tom mierne stiahli a roztiahli.* Urobím všetko pre bezpečnosť môjho Mizukageho. Naklonila tvár smerom ku strážcovi.* Všetko. *Zopakovala s väčším dôrazom. Znelo to až varovne. Sila bludičky jej hlas zvláštne podfarbila. Napätie medzi strážcom a ňou sa dalo krájať. Potom sa postavila a z jej hrude vyletela biela bludička. Zavrela pri tom oči a keď ich otvorila - opäť ich mala ako vždy. Nebesky modré. Podržala si bludičku na dlani - čo znamená, že nad ňou levitovala.* /Shiro, bol by si ty a ostatní Kyūtai ochotní podpísať zmluvu s týmto človekom? S Mizukagem Kirigakure?/ *Komunikovala s ním telepaticky pretože oni odpovedali tiež len telepaticky čiže pre Sandaimeho a Strážcu to muselo vyzerať len že na bielu guličku neprítomne hľadí.* (Shiro - Prečo by si to od nás chcela - cítim z teba, že mu nedôveruješ, nieje to dobrý človek, má v sebe veľa zla a temnoty.. hoci ovláda prírodnú chakru a je silný, nieje pre nás lákavým hostiteľom.) *Odpovedal jej - jeho šepot sa jej v hlave ešte chvíľu odrážal kým dokázala poskladať opäť ďalšiu súvislú myšlienku.* /Prosím, ak to neurobíte.. ublíži ľuďom, ktorých milujem./ *Nemalo zmysel presviedčať ho o opaku, že je ich kage dobrý človek atď. Kyūtai videli hlboko do ľudskej podstaty./ (Shiro - Poviem ostatným o tvojej žiadosti aj o tvojej situácii. No nerob si nádeje - pravdepodobne odmietnu. Priveď ho na našu čistinku o polnoci za splnu mesiaca. Tam rozhodneme.) *Uzavrel nakoniec ich rozhovor.* Ďakujem. *Len čo to povedala nahlas - bludička sa rozplynula. Zmizla tak náhle, z ničoho ako keď sa objavila. Haruka sa otočila na Mizukageho s jemným úsmevom na tvári.* Keď bude najbližší spln, zavediem vás na miesto, kde sa stretnete so všetkými zástupcami Kyūtai. Tam uzavriete dohodu. *Ospravedlňujúco mykla plecami.* Majú svoje podmienky, no oplývajú silnou prírodnou chakrou a tak tá ceremónia pravdepodobne nemôže prebehnúť len tak cez pracovný deň v betónovéj budove uprostred mesta. *Dúfala, že to pochopí, dúfala, že do najbližšieho splnu stihne bludičky presvedčiť.*
Tsukyiama Sotaro NPC: Dobrá tak to by šlo, ber to jako rozkaz svého Mizukageho. Chci, abys mi zajistila možnost disponovat tou silou. Jistě dokážeš přijít na způsob, abys mi zaručila, že mě neodmítnout. (Strážce) – Celkově bych nedoporučoval, aby byl odmítnut kvůli bezpečí jejich existence. *Mizukage se na svého strážce podívá s vražedným pohlede, který není ani trochu hraný. Ten poslušně a tiše sklopí zrak k zemi. Mizukage svůj zrak přesune opět k Haruce, očekává, že mu odpoví na jeho žádost. *A ano ovládám Senjutsu, takže jsem schopný využívat přírodní energii a používat přírodní Chakru.
Haruka: *Keď sa postavil a prešiel zozadu k nej .. keď začal jej krídla ohmatávať - v tvári mala neurčitý výraz, bolo to preto, že sa na ňu pravdepodobne pozeral aj čiernovlasý ninja a ona chcela pôsobiť profesionálne, no bolo to intímnejšie než jej najintímnejšie chvíle so Sasorim. Bolo to akoby jeho dotyky cítila na celom tele. Netušila, že sú tie krídla tak citlivé sama sa ich nikdy nedotkla a Sasori tiež nie. Hoci jej predtým bolo podozrivé, že môže poryvy vetra vnímať ako schody v oblohe a cítiť ich všade.. nespojila si to s citlivosťou krídel. Vystrašila sa pri predstave, že by jej krídla počas boja zasiahol nepriateľ nejakým útokom. Keby jej chcel Mizukage vytrhnúť pierko a nechať si ho na pamiatku pravdepodobne by to vnímala ako keby jej chcel odtrhnúť prst či ruku alebo inú časť tela. Keď sa teda od nej nakoniec odtiahol ešte stále cítila jeho dotyky - úplne všade takže ani nepostrehla, že sa jej dotkol aj inde okrem krídel.* Každá bludička mi dáva iné schopnosti. *Zopakovala.* No každá bludička mi za ten čas aj nejaké schopnosti vezme. Shiro si zobral môj zrak a vymenil ho za schopnosť lietať. *Doplnila informáciu a keď jej povedal, že jej chce pozrieť do spomienok - zaliala ju horúčava. Nešlo o to, že by sa obávala toho ako si bude pozerať intímne chvíle jej života.. skôr sa bála celej tej záležitosti so zradou, zabitím čo kedysi na neho plánovala jej rodina. Musela niečo veľmi rýchlo vymyslieť.* Myslím, že to nebude nutné.. S Kyūtai môže nadviazať spoluprácu a uzavrieť zmluvu každý ninja ktorý sa dostal nejakým spôsobom k prírodnej chakre. Videla som váš pohľad.. určite ste Shira videl. Tým pádom už len stačí aby s tým bludičky súhlasili. Môžem vám dohodnúť stretnutie. *Navrhla a pokúsila sa o ten najnevinnejší a najsladší úsmev zo všetkých. Dúfala, že jej návrh prijme.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Očekával nějakou speciální a zvláštní schopnost a ne že mu tma Haruka předvede pouhé Kuchiyose no Jutsu. Bílou bludičku, která se tam ovšem zjeví, si pozorně prohlédne. Mizukage jí vidí díky tomu, že ovládá Hadí Senjutsu a tak má k přírodě velmi blízko. Sleduje co dále Haruka dělá, když bludička zmizí uvnitř jejího těla. Momentálně na Haruku nepohlíží jako na krásnou ženu, která se mu tam i částečně svlékla, ale spíš očekává co mu Haruka předvede za schopnosti. Jeho zvědavost ohledně neznámých věcí, které disponují silou je prostě o dost silnější. Ovšem jakmile uvidí její křídla tak na ní jen zírá s otevřenými ústy. *Úžasné. *Poví se zatajeným dechem a pomalu se zvedne ze své židle a vyrazí přímo směrem k Haruce. Pomalu si ji obejde, aby se mohl ocitnout za jejími zády a on mohl její křídla pozorně prohlédnout a různě si je osahat. *Ta schopnost je opravdu úžasná. *Poví stále tak nadšeným tónem a nakonec se rozhodně že se vrátí ke svému stolu, ovšem cestou mu ruce přejdou k jejímu zadku, po kterém jí přejde konečky prsty. Jako kdyby o nic nešlo, se posadí ke stolu a spojí své prsty, o které si opře bradu a pozorně se na Haruku zahledí. *Je na první pohled jasné že to je velmi podobné k Senjutsu, ovšem teď po tobě něco budu chtít. Necháš mě podívat se ti do vzpomínek, chci vidět ten den, jak jsi k tomu přišla. t
Haruka: *Prikývla a chvíľku si v duchu vyberala, ktorú z Kyūtai privolá - Nakoniec zvolila hrať na efekt. Priložila si k perám prst, prehryzla si bruško palca. Namaľovala si krvou na dlani čiaru - privolala pomocou Kuchiyose no Jutsu bielu bludičku.* Toto je Shiro. *Predstavila ho Sandaimemu keď sa zo svetla -z ničoho nič- sformovala biela neurčitá postavička o málo väčšia než ľudská päsť. Skôr než do nej vletela - vyzliekla si Haru rukáv červeného ninja kimona a tak stála pred Tsukyiamom a jeho strážcom do pol pása nahá - jej prsia zakrývala len bandáž z bielych obväzov. Bolo to nutné, pretože už zistila, že by jej krídla roztrhali oblečenie. Krídla.. áno krídla. Len čo bludička vletela do Harukinej hrude - celá zažiarila na bielo. Jej normálne, krásne modré oči zbeleli až to vyzeralo, že jej oči tvoria len bielka. Žiadne dúhovky ani rohovky. Bolo to tým, že s touto bludičkou človek takmer príde o zrak a tak nemohla ani rozoznať Sandaimeho výraz v tvári keď sa na celú miestnosť rozprestreli jej obrovské anjelské krídla z bieleho peria. Bola nervózna a tak podvedome krídlami mierne mávala - pravdepodobne tým neúmyselne spôsobila vír vetríku, ktorý Kagemu zo stola zmietol zopár nezaistených papierov.* Vďaka Shirovi viem lietať. *Objasnila a krídla jej opäť zľahka zakmitali - mierne ich skrčila a opäť roztvorila. Vedela ich ovládať ako prsty na rukách.. boli jej súčasť. Vyrastali z jej lopatiek.* (Vzhľad - odkaz » ) *Nejaký nevzdelanec či sedliak by si ju ľahko vedel pomýliť s anjelom. Biela žiara okolo jej tela ešte viac podtrhovala bledosť jej pleti a jej prirodzenú krásu .. nehovoriac o bielych dlhočíznych kučerách.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Pozorně Haruku poslouchá a pozorně se na ní přitom dívá. Ano zní to dost šíleně a už měl chuť jí připomenout, že by mu neměla říkat hovadina, ovšem nabídla se, že mu to ukáže a tak zpozorní. *Opravdu mi to můžeš ukázat? Tak prosím předveď se. *Pobídne jí Mizukage a pozorně sleduje Haruku. * „Pokud je to tak jak říká tak bych to mohl jít zkusit. Stačí, když se jí podívám do vzpomínek, abych viděl, jak přesně to zvládla a třeba to zvládnu taktéž.“
Haruka: *Chvíľu premýšľal a potom ju vyzval aby povedala viac - presne ako očakávala.* Moja špeciálna schopnosť sa volá Kyūtai. Nadobudla som ju keď som trénovala ovládanie bijuu chakry vo vode.. Keď som bola potopená pod vodou - objavila sa predo mnou modrá bludička, ktorá ma premenila ehm.. mala som rybí chvost, dýchala som pod vodou žiabrami .. mala som plutvu ako morská panna. Potom ma táto bludička zaviedla hlboko do lesa kde boli aj ostatné Kyūtai a podpísala som s nimi zmluvu. Každá bludička má inú farbu, meno a dáva mi iné schopnosti. Vedia rozprávať no uprednostňujú reč stromov, živlov či zvierat. *Len čo to vyslovila uvedomila si ako hlúpo a šialene to znie. Akoby mu rozprávala detskú rozprávku.* Dovoľte aby som vám to predviedla Mizukage sama. *Chcela mu dokázať, že nieje šialená a že si nevymýšľa.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Celkem ho zaráží nějaké spojení Bijuu a přírodní Chakry. O Bijuu něco ví a tak je trochu zaražený z toho že Bijuu má něco společného s přírodní Chakrou. Jakmile ale Haruka poví i o nějaké speciální schopnosti tak na okamžik zavře oči. * „Možná ta její speciální schopnost má blízký vztah k přírodě nebo Senjutsu a tím pádem může mírně upravit její tělo nebo to může dodat vzorec přírody do Chakry samotného Gobiho.“ Pověz mi víc o té tvé speciální schopnosti.
Haruka: *Mala pocit, že v nej číta ako v otvorenej knihe. Vážne si niekedy myslela, že by ho vedela oklamať? Naskočila jej husia koža. Nervózne kútikom oka strelila po ninjovi v rohu miestnosti. Nemala najlepší pocit - rozprávať o svojich schopnostiach ešte pred niekym iným než Sandaimem.* S Gobim sa nám dobre spolupracuje pretože sme si veľmi blízky, dáva mi možnosť ovládať paru.. Pomocou nej viem zosilniť útoky, použiť to ako obranu.. A hm, radí mi - vie vnímať chakru silných ninjov v okruhu 250 metrov. Čo mi uľahčuje boj najme v hmle či v situáciách kedy zrak nestačí. Tiež som vďaka nemu... *Na chvíľku sa odmlčala a opäť strelila pohľadom po čiernovlasom ninjovi. Bolo to len počas jedného žmurknutia.* Vďaka prírodnej chakre, ktorou Gobi disponuje.. som nadobudla moju špeciálnu schopnosť. *Zmĺkla. Čakala, že ho táto časť bude obzvlášť zaujímať.*
Tsukyiama Sotaro NPC: Spolupracuje jo? *Docela ho to překvapuje, i když v Haruku vždy vkládal naděje, že to jako Jinchuriki zvládne. Ovšem počet ocasů, které dokáže vyvolat ho zase tak moc nezajímají. Celkově ho zajímá zda Haruka díky Gobimu neovládá i nějakou jinou sílu o které u Gobiho Mizukage zatím ani nezná. *Čtyři ocasy z pěti jo? Každopádně chci vědět, zda ti Gobi nedává nějaké další schopnosti, kromě počtu ocasů které zvládáš ovládnout. Prosím odpověz mi pravdivě, je tu pak ještě jedna věc, kterou bych s tebou chtěl ještě probrat.
Haruka: *V tejto chvíli prvý krát pochopila čo znamená fráza "cítiť na sebe pohľad". Tsukyiamove červené oči pripomínali oheň, horeli - odrážala sa v nich sila, moc, nebezpečenstvo, vypočítavosť a teraz keď sa na ňu pozeral - aj neskrývaný záujem. Napriek tomu, že Sasori má tiež karmínové oči - tie jeho vyžarujú niečo úplne iné, odvahu, múdrosť a nehu - lásku ktorú k nej cíti. Tento rozdiel aj celá situácia v nej vyvolala značné rozpaky. Klamala by keby jej to nelichotilo, hoci podobné pohľady jej už pár mužov venovalo.. toto bolo predsa len iné keďže šlo Sandaimeho. Jeho otázka ju neprekvapila, no aj tak .. nečakala, že sa to bude pýtať pred čiernovlasým chlapcom. Zachovala však chladnú tvár a odpovedala mu akoby jej na tom nezáležalo a akoby si ani nevšimla jeho hodnotiaci pohľad.* Spolupracuje sa nám dobre. *Odpovedala vecne, nechcela mu hovoriť ako veľmi sú si blízky. Usúdila, že to ho asi aj tak nezaujímalo. Jemu ide pravdepodobne - ako každému len o silu.* Viem vyvolať štyri chvosty.
Tsukyiama Sotaro NPC: *Věděl že Haruka už není malé děvče, ovšem netušil, že z ní vyrostla taková krásná žena. Je si vědom jak je Haruka oproti němu ještě mladá ale ani tak se neubrání tomu, aby si jí dlouze prohlédl. Je dost pravděpodobné že i Haruka si nejspíš všimne, jak si jí prohlíží, to je Mizukagemu ovšem úplně jedno. *Uhm. Takže zavolal jsem si tě z určitého důvodu, naposledy jsem tě viděl jako malé děvče, ještě než začali Chuuninské Zkoušky a teď z tebe je už Sanin. Takže chci vědět, jak jsi na tom s Gobim, chci totiž znát, jakých schopností dosahujete.
Haruka: *Zostala prekvapená keď ju nikto nevyzval aby vstúpila - naopal - dvere jej otvoril čiernovlasý mladý muž. Len chvíľu na ňom zostala visieť pohľadom - jej oči hladili jazvy na jeho tvári. Potom jej ustúpil z cesty a ona vošla dnu. Keď neznámy chlapec miestnosť neopustil - nemusela nad tým dva krát rozmýšľať. Predpokladala, že je to nová stráž Kage. Nedala na sebe znať obavy ani rozpaky. Uklonila sa ladne ako tanečnica a keď sa vystrela pozrela sa Sotarovi priamo do očí.* Chceli ste ma vidieť Mizukage-sama. *Na perách mala jemný - nenutený ´vševediaci´ úsmev. Ani by sa nečudovala keby ju nevedel spoznať. Vyrástla.. ani zďaleka nepripomínala dievčatko v nariasených šatočkách s volánikmi, ktoré Sandaime predtým poznal. Bola -dobre vyvinutá- mladá žena. Dokonca ani vlasy nemala už tak kučeravé ako predtým, mohlo to byť spôsobené aj tým, že boli omnoho dlhšie a vlastná váha ich vyrovnávala.*
Tsukyiama Sotaro NPC: *Vyplňoval, různé dokumenty v moment kdy se ozve klepání na jeho dveře. Svůj pohled přesunul do jednoho rohu, kde stál další muž. Jedná se o strážce Mizukageho, který je celkem mladý ovšem ani samotný Mizukage nepochybuje o jeho schopnostech (Vzhled - odkaz » ). Strážci je jasné co Mizukageho zajímá a tak pomocí Kagura Shingan zjistí, o koho se jedná. V úřadu strážce je teprve chvilku takže dnes je to prvně co cítí Gobiho Chakru, která je ohromná. * (Strážce) – Mizukage-sama za dveřmi je očividně Jinchuriki. *Mizukage mu následně přikývne a přesune pohled na dveře, které jeho stráž otevře a ustoupí stranou aby Haruka mohla vejít a on za ní mohl dveře zavřít. *
Haruka: *Bola na ceste k Mizukage, akurát listovala už miliónty krát v denníku Arashi Ryuua keď na dvere jej izby zaklopala Momo. Mizukage s ňou chce hovoriť. Bola ešte dieťa keď sa s ním stretla naposledy.. Bolo to tesne po tom, čo s otcom a babčou plánovali zradu a jeho zabitie. Po návrate z temného sveta sa však o tom nikdy viac nerozprávali.. skoro akoby to celé bola len nejaká jej bláznivá, vymyslená spomienka. Nezabudla tiež, že chcela byť jeho vernou.. teda vtedy to bola súčať plánu na zradu - teraz by bola najradšej ak by na to Sandaime zabudol. Tak či tak z toho dnes nemala najlepšie pocity. Byť povolaná ku Kage nieje ako ísť na prehliadku k lekárke. Mizukage nemá čas len tak sa zaoberať každým jedným shinobi. Samozrejme, že ona a jej brat sú jinchuuriky.. čo samo o sebe znamená - že Mizukage sa zaujíma o každý jeden ich pohyb. Dala si teda na seba svoje najlepšie ninja oblečenie - odkaz » a zaklopala na dvere kancelárie Mizukage.*
---: ---
Doseia: *Dos seděl na posteli a sledoval novou ruku. Proč vlastně dělal obyčejnou ruku, když jeho loutky zvládali dělat vše možné. Od střílení zbraní až po flusání ohně a jeho ruka 'jen fungovala jako živá'?. Chtělo to nějaké eso v rukávu, jak se na správného loutkaře sluší a patří. Ale co vymyslet? Nějaký složitý mechanizmus? Nějakou zbraň? Ne... Co je největší slabina? Jistě že obrana. A proč si neudělat z ruky chakraštít, jaký využívají jeho jiné loutky? Musel si sice u Lin vyprosit další chakradřevo a ocel, ale to nebylo tak hrozné. Jeho hlavním plánem teď bylo vytvořit fungující konstrukci z tyče z chakraoceli, na kterou umístil kroužek ze stejného materiálu, který bude jezdit po tyčce. Na kroužek se pak umístí táhla, která napřímí desky, mezi které nahuštěná chakra vytvoří štít. Aby se vše otevřelo v okamžiku, pružiny stlačené u pantů, které drží planžety. Aby však drželi na místě a nechodil jako naprostý idiot s taseným štítem, musel na planžetách udělat zářezy, přidat kovová očka a ty zaháknout do háčku se spínacím tlačítkem. Teď už to jen celé převést do praxe. Opracovávat dřevo nebyl takový problém, léta praxe a zkušeností a navíc se naučil fungovat i s rukou. Navíc to bylo jen několik kousků relativně tenkých plátků s zářezy a na konci pak ten kov. Ono opracování byla skoro za odpoledne, do večera už nasazoval na tyč kroužek z kovu a upevňoval pružiny. K základnám ze dřeva, které pak vyměnil za kus, který měl aktuálně na předloktí. Odhadoval to jednoduše od oka a vše dával do kupy doslova v posteli na koleni. Ono sestrojení byla defacto fakt brnkačka. Přeci jen už to dělal po několikáté. Jediný rozdíl byl v tom, že využíval jiný materiál. Trochu těžší kov a hlavně podivné dřevo. Lamely ze dřeva upevnil k základně, která byla nad zápěstím a ty pak stáhl pružinami k tyčce. Lamely pak napojil na táhla, spojená s kroužkem zpátky na tyči. Konce amel pak upevnil na háček, který udržel koková očka aby se neotevřela, dokud se nezmáčkne malé tlačítko na horní základně, která vše uzavřela a pak ruka vypadala skoro od nepoznání od toho, co měl právě na dřevěné ruce v místech zápěstí. Dalším krokem bylo už jen vyměnit ony části jednu namísto druhé. Ono, na loutce je to hned. Ale když si máte odmontovat kus ruky a namísto toho tam připevnit ne zrovna lehkými spoji. Vyvolal si proto ze svitku Shoyu-sha a pomocí Ikiningya ji oživil. Pak si pravou rukou si odmontoval ruku v lokti. Bylo to dost divné, to musel uznat rovnou. Nechal loutku, aby rozeprala kloub v zápěstí a vyměnila pak zápěstní části a opět je spojila stejnými spoji. Dos se na ni díval a kontroloval co přesně dělá a snažil seji přesně ovládat. Pak už mu zbývalo nechat si ruku namontovat na loket a napustit končetinu chakrou. Byl to trochu trochu rozdíl, přeci jen, šlo o naprosto jinačí kus, hlavně pak materiálový poměr. Dalším krokem bylo zmáčknout tlačítko a nechat vystřelit chakraštít jako deštník. Díky chakře, která procházela dřevem, aby vůbec ruku používal, nebylo to tak těžké, rozptýlit chakru mezi deskami. Nikdy neměl moc problém s manipulací chakry a s tím, jak ji využívat, takže se po pár pokusech naučil vložit mezi planžety dostatečné množství chakry, aby aktivoval chakraštít. Nakonec pak jen schoval Shoyu-sha do svitku a uklidit všechen ten bordel a třísky.*
---: ---
Doseia: *Dnes Dos v noci nemohl spát, poté, co se probudil z podivného snu. Zdálo se mu o jeho dětství v root, kde si mnohdy chodil pro rady za starším loutkařem. Ano, v jeden den pak nečekaně zmizel i s loutkami a už o něm nikdy neslyšel. Ale pamatoval si na jeho loutky. Používal jich rovnou deset najednou a bez mrknutí oka dokázal jedním prstem ovládat celou loutku. Jistě, Dos b to dnes zvládl taky, ale neměl loutky k sobě ladící a uzpůsobené k takovéto práci a ovládání mechanismů. Ale proč by si takové loutky neudělal? Stačilo je udělat stejně, jako je udělána třeba Shinote, kdyby neměla všechny ty zbraně. Každá by měla svou vlastní zbraň, jeden vystřelovací mechanizmus a pak tu pečeť či formaci, jak to nazvat, co využíval starší Loutkař. Dvě loutky se postavili k sobě a třetí se jim rozkročmo postavila na ramena až to vypadalo jako trojúhelník. V ústech se jim pak objevil symbol a loutky, stejně jako loutkař složili pečeť berana. Pak se mezi loutkami vytvořil vír, který do sebe vcucl vše, co mu přišlo do cesty a co jím proletí se rozdrtí v prach. Co to ale bylo, to nevěděl. Ale pokud byl alespoň trošku trošku jako Dos, vedl si starý loutkář deník, kde si psal všechny své mechanismy a postupy, které kdy použil. Lidský mozek je na některé detaily trochu moc krátký a paměť selhává. A pokud jej měl v pokoji, než odjel na misi, je tu možnost, že jej archivovali s jeho osobními věcmi, jak to dělali se vším 'důležitým' u mrtvých. Pamatoval si dost dobře, jak třídil Rinovy osobní věci do krabice, aby je odnesl do skladu k ostatním. Ale jak se dostat do zapečetěné budovy? Přes Lin, samozřejmě. Vyrazil tedy rovnou, co si to rozmyslel. No a co, že bylo sotva 7 hodin? Dost dobře věděl, že Lin skoro nespí. Vlastně ji nikdy spát neviděl. Vběhl přímo do domu mizukag, kde zaklepal na sveře jejího kanclu, ovšem nikdo se neozval. Lin nikdy nenechala nikoho čekat, sama to nesnášela. Vytrpět si cokoliv, to si užívala, ale nikdy nikdo nečekal. Otočil se tedy a vydal se na další místo, kde by měla být. Ve vězení, kde si hraje s vězni. A bingo, trefil se. Lin si ho dost podeždřívavě prohlédla, když jí oznámil svou žádost. Ale nakonec mu to dovolila. Vydal se tedy i se svitkem, který měl v sobě zapečetěnou techniku na odpečetění bariery. Když se dostal dovnitř, bylo to dost zvláštní. Vždy mu to tu připadalo jako domov, ale když se root neoficiálně zrušil, nevadilo mu se dostat zase na povrch. Kráčel po železných schodech, které mnohdy čistil a všiml si rzi, která už tohle místo začala pohlcovat. Sešel až na velkou plošinu v prvním patře, kde měl tolik vzpomínek, jako první vraždu. Jouninskou zkoušku v hadí kleci. A nekonečné tréninky a nástupy. Sešel o patro níže, kde byla slavná jáma pro hromadné tréninky, kterou po první vraždě musel přeběhnout na druhou stranu. Když sešel až k ubikacím, vrátil se do svého starého pokoje, kde nebylo nic až na prach. nikdy to tu nebylo zabydleno, ale i tak tu měl mnoho vzpomínek. Vzpomněl si i na Rina, jedinou osobu, ke které cítil nějaký vztah. I když nevěděl, zda to bylo přátelství, romance, či spíše rodina... Všechny tyto emoce měl zakázané a tak nikdy nevěděl, co to bylo a bál se kohokoliv zeptat. Ale nemohl otálet, měl jistý cíl svého pátrání a tak se vydal rovnou do starého skladu všeho, který byl v úplném podzemí. Po rezavých schodech sešel dolů a vešel do velké místnosti plné regálů s krabicemi. Na každé z nich bylo vždy jedno jméno. To vše zůstalo po mrtvém v této bývalé organizaci. malá bledá krabice. Naštěstí byla všude posraná tma a kdyby neměl zrak klanu Doragon, pravděpodobně by viděl houby. Procházel si krabice a sledoval jména. Fin, Lao, Dorea, Ayan, Tenesho, Shou, Sami, Koromi... Rin. U té krabice se Dos zastavil. Původně nechtěl ale nakonec se do krabice podíval. Moc tam však nebylo. Jen Rinova maska, šňůrka s prostým korálkem, který nosil na krku a několik papírů ve složce od Lin. Když je Dos sběžně prolistoval, zjistil, že jsou to jen nějaké lékařské záznamy a soupiska misí. Dos zase krabici zavřel a zběžně nahlédl do ostatních dříve jmenovaných krabic v řadě. Všude bylo v podstatě to stejné. Maska, lékařské záznamy, někdy pitevní záznamy a nakonec nějaké drobnosti, které většinou mrtví měli na sobě v době smrti a sem tam pár dokumentů, deníků a záznamů z jejich pokojů. Jak bylo vidět, nejen Dos se tady naučil psát si deníky. Z krabic si vzal všechny masky, které tam byli a jejich osobní věci, stejně jich tolik nebylo. Když pak šel řadou dál, do krabic se ani nedíval. Jen se podíval na jména a jakmile našel Torea, vytáhl krabici a než ji otevřel, zkusil se pomodlit snad ke všemu, co mohlo být modlou. ne, že by se někdy modlil a věděl jak na to, ale zkusil to. Pak otevřel krabici a našel tam klasicky masku, záznamy od Lin a pitevní zpráva. A pod tím vším bordelem ležl svitek. Dos ho chtěl najednou otevřít a podívat se do něj. Ale jak znal loutkaře, tedy sebe... nikdy nic nenechávají nestřežené. Vzal svitek a upevnil na něj clákno. pak odešel o několik metrů dále skoro až ke dveřím a škubnutím za vlákno nechal svitek rozmotat. ze svitku se okamžitě začal valit nafialovělý dým a Dos věděl, že je zle. Okamžitě utekl z místnosti a po cestě si z kapsy na zbraně vytáhl dýchací masku a nasadil si ji. Až poté se vrátil zpátky do místnosti, která byla plná kouře. Jen jí proběhl, sbalil svitek, masky z krabic a tu hrstku osobních věcí a běžel pryč. Bůh ví, co za svinstvo ten loutkař používal. Vyběhl až ven na denní světlo a usadil se na zemi. Otevřel druhý svitek od lin a znovu zapečetil prostor původní barierou. Pak se vrátil k panu kouřákovy, aneb svitku z krabice. Postupně se prokousával denními záznamy loutkaře a několik technických poznámek. Někdy to bylo i zajímavé, ale spíš to přeskakoval a hledal nějaké nákresy a poznámky. Až asi v půlce svitku našel to, co hledal. Našel tam dost zajímavostí. Jako třeba že loutky musí stát na přesných pozicích, jinak se pečeť nespustí. Že se musí pomocí vláknem přenést chakra do tří bodů v jednom okamžiku a je třeba mít loutky pevně postavené a stabilní, jinak se vyvrátí, jakmile se k nim cokoliv přiblíží. Nakonec si sbalil svitek a vydal se zpátky domů. Tak se dal do kreslení. Přemýšlel, jak loutky sjednotit ale zároveň dostatečně odlišit. Nakreslil si tedy pět pánských loutek a pět žen, kterým místo obličeje nakreslil masku, které si vzal ze skladu. Každé loutce pak dal specifickou zbraň a třem z nim, Rinovy, loutkařovi a dívce, o které věděl, že pocházela z jiné vesnice. Rozkreslování nebylo ani tak těžké, loutky neměli zrovna složité zařízení. Ani oblečení nebylo nijak obtížné, prostě jim nakreslil uniformy anbu. Každá loutka měla jinou zbraň v pravé ruce, ale všechny stříleli z levé ruky senbony. Ve svitku se pak dočetl o pečeti lví hlavy a do svitku byly dokonce nějaké pečetící kuličky schovány i s popisem, jak se vytvořit. Pak si Do klasicky udělal šablony na všechny části těla, které byli samostatně oddělitelné. Od článků prstů až po trup. Vše pak přenesl na dřevěné hranoly a dal se do hrubého okrouhání dřeva do základního tvaru a pak je ještě dohladit a upravit. Ono to zní vcelku jednoduše, ale 400 kusů dřeva se za den neopracuje. Vlastně na tom dělal skoro dva měsíce, než se tím vším prokousal. Než provrtal klouby, uhladil vypracované svaly, dohladil jednotlivé rysy celé postavy. Pak všechna levá zápěstí rozřezal a umístil do nich jeho oblíbené zařízení na vystřelování senbonů i se zásobníky. Pak je slepil lepidlem a nechával zaschnout. Rozřezal i stehna a trupy, které vydlabal, vycpal lepidlopilinovou směsí a nechal zaschnout a slepit k sobě. Pak ještě do úst trojici vybraných loutek vložil malý váleček, na kterém byl nakreslen jeden ze 3 symbolů 仏, 法 a 僧. Pak schoval do pat loutky, které bude ve formaci stát nahoře malé vysouvací zarážky, kterými se zasekne do shodných otvorů na spodních loutkách. Do jedné z loutek pak vložil něco jako vystřelovač kouřových bomb, akorát jej trochu upravil, aby z pravé ruky vystřelovala ona kulička lví pečetě. Pak se dal do skládání loutek dohromady čepy. Seskládávat loutky už bylo relativně rychlé. Ovšem s jeho omezenným prostorem to bylo dost vtipné. Rozvěšoval loutky skoro všude. Na postel, na malou pohovku, na kuchyńské lince bylo několik hlav a z lustru viseli ruce. Když si sestavil loutky, vydal se do zbrojnice Anbu, kam měl stále ze svého postavení přístup a vzal si několik zbraní... vlastně si jich natrvalo vypůjčil rovnou deset. Jmenovitě pak katanu, kosu, velký fuuma shurikeny, Khakkharu, Kamakiri no Hasami, Saberu, Kusari Fuubou, kovový bič, Kusari gamua sai. Se zbraněmi ve svitku se vrátil domů a připevnil vzbraně na loutky jednoduchou závlečkou a hřeby. Při nejhorším se zbraně dali odepnout, ale nemusel se příliš soustředit na to, aby outky zbraně pevně drželi. Jen u Fuuma shurikenu trochu změnil plán a na zápěsti namontoval navíjecí zařízení podobné dinamu, které když se fuuma shuriken natočil, jej roztočilo na druhou stranu jako pilu. Potom už stačilo jen loutky obléci do uniforem root a nasadit jim masky, které přilepil. Ještě je vzal na tréninkovou plochu za vesnicí a trochu si s nimi zařádil na stromech. Musel se naučit ovládat každou loutku jen jedním prstem, což nebyl zrovna lehký úkon a několikrát mu loutka spadla nebo neposlechla, dokud to nedostal do rukou. V posledním krokem bylo ověřit, jak funguje formace, kterou popisoval loutkař. Nechal loutky se seskupit, pak zacvakl válečky se symboly na své místo a vyslal více chakry vlákny. Všichni 3 najednou složili pečeť berana a v tom se ozval jekot víru, který se začal tvořit mezi loutkami a v mžiku do sebe začal vcucávat trávu, kterou rval ze země, listí ze stromu a po chvilce i celé větve. Nakonec jej Dos raději zastavil, když se k loutkám až moc nakláněl velký strom a vypadalo to, že každou vteřinou praskne. Pak loutky odvolal a schoval do velkého svitku.*
---: ---
Doseia: *Doseia, pár měsíců poté, co mu byla přeoperována ruka na loutku. Už se ji naučil ovládat pomocí chakry, kterou napustil končetinu a tu s trochou cviku a praxe už s ní pracoval, jako by ani nebyla ze dřeva. Bylo to zvláštní, učit se znovu techniky, hlavně tedy pečetě. Ono mu toho moc nezbylo, Lin ho zrovna dvakrát nešetřila. Dost mu to připomnělo jeho začátky v root, kde trénovali od východu slunce do hluboké noci. Jen tady to bylo jiné. Stále dokola trénoval své techniky a ruku. Několikrát vysel ze střechy a musel se držet dřevěnou rukou, dokud mu doslova nedošla chakra. Nakonec mu ovládání loutky přišlo podobné, jako když oživil loutku celou, jen tady byla 'oživená' jen ruka a po čase mu to připadalo jako normální věc. Dnes byl ve svém malém bytečku a chystal se na výrobu nových loutek. Chtěl něco, co bude o podobné síle jako Kairaigun, ale o dost rychlejší a nebezpečnější. Vlastně takové 3 silné bojovníky. Když si je nakreslil, vypadali jako trojice rytířů, dva muži a jedna žena. Každá loutka měla jinou barvu drahého kovu, zlatý muž, který měl místo jedné paže kanon. Na druhé pak zbraň zvanou Tebukuro. Dělo by jednak mohlo sloužit jako chakra štít a hlavně vystřelovat ohnivé projektily. Stříbrná žena pak měla na paži připevněna palici a na druhé pak drápy podobné chakra Tekegi. Také by z ruky s drápy střílela senbony s rychlostí Sasori. Třetí, bronzový muž měl místo rukou velká klepeta na jedné ruce pak zařízení na střílení kouřových bomb. Když měl zhruba hotové náčrtky, dal se do kreslení šablon. Dvě loutky byly skoro stejné, stejně vysocí pánové, urostlí, silní, žena měla zhruba identickou výšku a nevypadala o nic slabší. S šablonama si vyhrál, přeci jen je už dlouho nedělal. Vydal se pak pro tvrdé, ale pružné dřevo v ideálních rozměrech a nalepil na něj šablony jako vždy. Nechal vše zaschnout, odřízl zbytečně přečnívající papír a vyskládal si špalky vedle sebe. Kousků měl opět požehnaně a zabralo mu to skoro všechen prostor, který v bytě měl. Jednotlivé kousky vyřezával kupodivu docela dlouho, jednak vyšel ze cviku, jednak s novou rukou se to doslova učil znova. Ale když si po pár kusech dřeva a pár dnech zvykl, zase byl ve svém živlu. Odrbával kus dřeva za kusem a pomalu to odsýpalo. Hlavy udělal trochu zdobenější, jakoby měli podivné helmice. Jako vždy pak vydlabal lýtka a stehna. Znovu je pak vycpal směsí pilin a lepidla a nechal to celé zatuhnout a pár dní zaschnout. Pak se dal do běžného spojování jednotlivých kousků k sobě. Chodidla k lýtkům, lýtka ke stehnům a ty následně k trupu. K trupu pak namontoval i hlavu a přešel na ruce. S těmi si musel obzvláště vyhrát. Jedna loutka měla mít jednoduchou palici připevněnou na ruce a na druhé vystřelovací zařízení a drápy, což nemusel kovářovi zbytečně složitě popisovat. Klepeta, které měli být dostatečně silné na přestřihnutí čehokoliv. Trochu se tvarem inspiroval u raků a krabů, které potkával na pláži a tak je i zhruba popbal. Aby klepeta mohl zacvakávat, popsal i mechanizmus, který chtěl nechat vyrobit a to hlavně kam umístit pružiny a táhla, aby když zatáhne za páčku na boku, aby se klepeto rychle secvaklo a po uvolnění páčky se zase rychle otevřelo. vlastně to nebylo ani složité, jen x-ové táhlo a na to umístěných pár pružin a páčka. Nejtěžší bylo asi vymyslet kanon. Nakonec se inspiroval zařízením, které měl v ústech hansomu. Jen to musel upravit a rozkreslit do kanonu. Nakonec to byl zásobník na malé dřevěné projektyly naplněné směsí třísek, které byli nasáklé methanolem. Ten dřevo napustil i zvenku v hlavni trubičkou vedoucí do lahve s touhle látkou. Ze zásobníku se po vystřelení uvolní další nábojnice a znovu se napustí. Poté, těsně po vykřesknutí jiskry z křesadla se posuvníčkem hne páčka na lahvi se stlačeným vzduchem a při řízeném výbuchu methanolu nábojnice vyletí v kouli ohně doprovázená proudem plamenů z hlaavně. Vše rozkreslil i s poznámkami, co se kudy jak má ovládat, aby vše přesně sedělo a mohl jen mávat prsty a vlákny. Odeslal svou objednávku pro kováře a v době, kdy čekal zlaté a stříbrné loutce do volné horní končetiny namontoval vystřelovače na senbony a zásobníky. Stříbrné však vložil do předloktí větší válce, které měla i Sasori na Shikomu kugutsu: Shinshin Happa. Pak ruce přípojil na loutku a loutky natřel barvami tk, aby odpovídali původnímu nákresu. Když čekal na zbraně od kováře, přemýšlel jak vylepšit kouřové bomby a několik si jich opatrně rozebral na stole. Do práškové směsi ve váčku, společně s miniroznětkou nakapal několik velkých kapek jeho vlastního jedu a pak vše nechal znovu dokonale vyschnout. Takhle si vytvořil menší zásobu jedovatých plynových bomb, které při výbuchu nejen vypustili dým, ale ten byl prosycen jedem. Sice musel vymyslet, jak vystřelovač připevní na ruku nad klepeta, ale nakonec si našel cestu a vystřelovač schoval do ruky tak, že konec 'hlavě' umístěn mezi jednotlivími částmi klepeta, takže vystřelit se dalo jen při plně rozevřeném klepeti. Po dvou týdnech mu domů přišli i objednané zbraně, které namontoval na loutky. Klepeta na bronzového muže. Drápy a palicí na stříbrnou ženu a na zlatého pak velkou rukavici a kanon. I zbraně pak natřel do stejných monochromních odstínů. Nakonec si sbalil loutky do svitků a vydal se z vesnice, aby si loutky odzkoušel. Nejdříve zkusil aktivovat dělo. Byl nezvyk mít chakravlákna na dřevěné ruce, ale musel se to naučit. Namířil kanonem na strom a zmáčkl spoušť. Ozvalo se tiché cvaknutí, jak se projektil zastavil ve hlavni a methanol jej namočil. Pak se ozvalo tiché chřestnutí křesadla následované zaječením stlačeného vzduchu vhnaného do exploze a z kanonu se vyřítili plameny a ohnivá koule proletěla vzduchem až do koruny stromů. Tam se kuličkaa rozpadla a vychlili se třísky s dalším methanolem, což jen rozpoutalo další miniexplozi ohně a jisker do všech stran. Následně si měďák letěl rychle ověřit klepena na kmeni stromu, který po kvilince na dvou místech přelítl. Hořící strom se pak zřítil k zemi a neč prostřední odštípnutý špalek dopadl k zemi, stříbřitá žena jej palicí odpálila pako při baseballu. KNakoned Dos raději strom uhasil suiton: Mizzurappou. dyž si Dos ověřil, že loutky očividně fungují, vše sbalil a odešel domů.
BlueBoard.cz ShoutBoard