Přidej zprávu »
---: ---
Mugato: *Zvedl se, pak se teda nechal obejmout. A pomalu kráčel ke dveřím.* Ty taky. *Otočil se pak ještě na ní a pak vzal za kliku, otevřel dveře a vyklouzl ven.* A nezapomeň na ten trénink. *houkl na ní ještě a chvilku na to zavřel dveře a vyrazil. Slunce akorát zadalo, takže měl ideální dobu na cestu. Šel pomalu, aby nespadl a zachvíli zmizel v dáli.*
Mikoto: *Otvorila oči a vzápätí na to ho pustila. Potom si sadla a oprela sa o opierku.* Tak v tom prípade.. *Tak nejak ho trochu objala a pousmiala sa pričom sa odtiahla.* Maj sa. *Povedala k nemu a zaškľabila sa.*
Mugato: No jít se mi nechce, ale cítím, že bude lepší když půjdu. "Snad ještě nebude tma. Nechci jít po tmě, ne že bych se bál, ale ve dne je to lepší." *pomyslel si.* Tak mě pusť, ať můžu jít. *pokynul jí, aby se mohl zvednout a jít.*
Mikoto: To je pekné no.. *Zaškľabila sa trochu a stále tak zostávala. Na chvíľku otvorila oči a pozrela na neho, potom ich však znovu zavrela.* Ak sa ti bude chcieť ísť tak povedz a pustím ťa.. *Zamumlala len tak na ujasnenie.*
Mugato: Aha, už je mi to jasný. *Trochu se zašklebil a pak si položil druhou ruku na hlavu.* "Kolik je asi hodin? Abych nešel pryč po tmě." *Pak se zadíval na dveře a hned zpět a zhluboka si povzdechl.*
Mikoto: Pretože sa tak dobre leží.. *Poznamenala akoby na opravu prosto a trochu zívla. Nebola unavená skôr tak nejak znudená i keď nepovažovala za nemožné, že by znovu zaspala. To jej však možno prišlo trochu od veci.*
Mugato: *Vytrhla ho z hlubokého myšlení a jen stroze odvětil.* To je mi jasný, i když netuším, proč si se tak přitulila, tak mě napadlo, že by si zase spala, ale pak jsem to zavrhl. *Pak se zase zadíval na strop a přivřel oči.*
Mikoto: *Len zhlboka dýcha a na tvári má neutrálny výraz. Vyzerá, že spí aj keď to tak samozrejme nie je.* Nespím.. keby dačo.. *Zamumle úplne potichu. Rozmýšľa či si to náhodou nemyslí.*
Mugato: *Už to nějak nekomentoval a nerozebíral to dál. Jen tam tak ležel vedle ní - spíš teda přitištění k sobě. Ani nevěděl proč, ale nevadilo mu a ani se neptal, proč to udělala. prostě si tam tak ležel vedle ní a koukal zadumaně do stropu.*
Mikoto: Mne je už prakticky jedno aký je.. *Zamumle a ani nevie prečo sa mu obtočí okolo ruky - teda objíme ju pričom sa dá nabok. Celkom dosť sa nudí, no nevie o čom by sa ďalej mohli rozprávať.*
Mugato: No mohl by zůstat takový jaký je teď, i když nedokážu říct, jestli by mu změna prosspěla nebo ne, ale což. Co bude bude.. *zakončil to a pak už nic neříkal. Jen se tak válel, už se radši zase převrátil na záda, protožeuž ho bolelo za krkem.*
Mikoto: No neviem nu.. ale myslím, že on sa zas zmení.. otázkou je ako.. *Zasmeje sa trochu a prisunie sa k nemu trochu bližšie. Zatvorí zas oči a len tak tam leží. Nie je unavená, no upokojuje ju ležať tam len tak vedľa neho a nič nehovoriť či nerobiť.*
Mugato: Áha...takže ty vlastně nevíš, co ho takhle změnilo. No nevadí, řekla si mi toho o něm dost a za to ti děkuju. "Takže nebyl takový pořád...No kotoki je každopádně zajímavá osobnost." *pomyslel si a nachvíli se odmlčel.*
Mikoto: On.. nikdy nebol taký.. *Zamumle a potom si trochu povzdychne.* Stretla som ho v snežnej zemi. To som mala asi šesť.. možno sedem. Vtedy bol taký ten šťastný typ, ktorého nič nerozladí, no aj starostlivý.. potom sme sa nepohodli a dlhšie sme sa nevideli.. a zrazu sa ma pokúsil zabiť. *Dodá len tak s zatvorenými očami.* Potom sme sa však rozprávali normálne, neskôr so mnou bojoval a potom sme sa zrazu stretli a ja som mu pomohla v súboji a nejak sme sa ani nič nepokúsili si navzájom spraviť. Neskôr sme sa znovu stretli a tentoraz ako priatelia. Rozprávali sme sa o svojich cieľoch a túžbach.. a on mi tak nejak povedal, že ma miluje a ja jemu tiež.. a potom sme sa znovu nevideli.. neskôr mi pomohol so zabitým môjho otca. A.. zmizol. Na tri roky.. a teraz je takýto.. *Dopovie a povzdychne si.* Sprav si z toho vlastný úsudok..
Mugato: Tak dobře...Něco mě napadlo. Ty se znáš s Kotokim už dlouho, že? Byl vždycky takovej nebo ho něco změnilo? *docela by ho to zajímalo. Chtěl o svých společnících vědět, co nejvíce a ptát se jich přímo, to je blbý.*
Mikoto: Nevadí.. lepšie ako nič.. *Povie a trochu si vydýchne. Už sa bála, že to nechá na ňu a ona by vymyslela asi niečo nenormálne čo by sa tak nejak nezhodovalo s jej mysľou..teda nie tak úplne.*
Mugato: Jsem si toho vědom, ale radši taky zapojim svojí mysl, ale nečekej nic velkolepýho, protože hlavička stále bolí, takže to budou samý chujoviny, nejspíš. *Zavřel oči, aby se lépe soustředil a začal přemýšlet.*
Mikoto: Ale vieš, že nechať to na mňa nie je dobrý nápad..? *Spýta sa ho.* Myslím totiž, že ma nič normálne nenapadne.. *Dodá ešte a trochu zaklipká očami. Vážne nechce aby to nechal na ňu.*
Mugato: No zapojit bych ho mohl, ale žádný nápad z toho nevzejde, takže budu radši šetřit energii a necham to na tobě. *trochu se zasmál a přenechal tento téměř nadlidský úkol na ní. Pevně doufal, že něco vymyslí.*
Mikoto: Pf.. momentálne ma napadajú samé úchylné veci.. *Zamumle.* Takže by si aj ty raz mohol zapojiť svoj veľa vážený mozog lebo neručím za svoje nápady.. *Dodá ešte jednoducho.*
Mugato: No mohla bys mít...většinou máš nějaký nápady. "Sice někdy špatný, ale pořád to jsou nápady." *zasmál se tomu a čekal jestli s něčím přijde. Jako vždycky. A přestal se nachvíli soustředit a zavřel oči a začal přemýšlet.*
Mikoto: *Prisunie sa k nemu trochu bližšie a tvárou sa dostane k jeho uchu.* Neviem.. mám mať..? *Vydýchne mu do ucha s menším smiechom a úškrnom sa perách. Potom si ľahne tak ako bola, no stále je trochu bližšie pri ňom ako predtým.*
Mugato: *Chtěl k tomu ještě něco dodal, ale to by byla krvina typu "Já vim, že víš." Tak se radši rozhodl omlčet a zarytě koukat do zdi.* Tak a co teď, Mikoto-chan? Máš nějaký další skvělý nápad? *řekl možná trochu s ironickým podtónem.*
Mikoto: Viem, že nechceš.. *Povedala taktiež trochu provokatívne s menším úškľabkom. Keď niekto niečo hovoril provokatívne nemohla si taktiež odpustiť provokatívny podtón. To by jej nesedelo.*
Mugato: To je mi jasný... "Proto taky něco říkám." *dořekl zbytek věty v duchu a zazubil se.* To by taky mohlo vypadat, že tě ignoruju a to nechci. *dodal s úsměvem a možná s trochu provokativním výrazem.*
Mikoto: Kebyže mlčíš tak by som ťa snáď musela dohnať k tomu aby si začal niečo hovoriť.. či aspoň vydať zo seba nejaký zvuk.. *Povie trochu úchylne, no potom sa len nevinne zatvári a pohľad niekam odvráti.*
Mugato: Tak to jo...*pak chvíli zapřemýšlel.* No mlčet bych mohl taky, ale to by pak nebyla taková zábava a navíc bych to moc dlouho nevadržel, alespoň jednou za čas musím něco říct, i když to neni bůhví jak dlouhý. *usmál se a pak se podrbal ve vlasech.*
Mikoto: Ty ma tešíš už len tým, že tu si.. *Zasmeje sa pričom sa uškrnie.* Okrem toho si mi nespôsobil žiadne problémy.. aspoň som sa nenudila.. zväčša.. *Dodá ešte s menším smiechom.* A konečne si sa mi trošku rozhovoril.. som sa bála, že budeš mlčať len. *Povie s nevinným úškrnom.*
Mugato: Kotokiho chápu, ale já?? To, že jsem se opil a byl na mol a pak si mě musela vláčet až sem, to není zrovna dobrý a tebe to potěšilo? No to by neříkej. Mě spíš potěšilo, že si mě tam nenechala nebo tak, ale jak já jsem tě mohl potěšit, to teda upřímně nechápu. *trochu se rozmluvil, ale to mu nevadilo. A nakonec svého proslovu nasadil veselý výraz.*
Mikoto: To čo ma sklamalo nebudem rozoberať a to čo ma potešilo.. i keď už dávnejšie je možno ďalšia priečka, na ktorú sme sa dostali s Kotokim.. *Zaškľabí sa trošku.* A samozrejme ty dnes. *Dodá ešte s úsmevom.*
Mugato: Tak to bylo vždycky, když se mluvilo o mně a to se asi nezmění... *řekl možná trochu nezvykle klidně a po chvíli opět promluvil.* A co ty? Třeba budeš výřečnější. *a trochu se ušklíbl.*
Mikoto: *Otočí sa pohodlne na brucho a podoprie si hlavu lakťami.* Ty si mi ale výrečný.. *Pretočí očami. "Človek niečo konečne vymyslí.." povzdychne si v duchu, no radšej to nehovorí nahlas.*
Mugato: O mě? No dobře...Tak v poslední době mě zklamal...asi já jsem se zklamal nejvíc, ale to nechci řešit no a kdo mě nejvíc potěšil...hm takových lidí je málo, ale asi to budeš ty. *A dál to nějak nerozváděl. O sobě vždycky nerad mluvil.*
Mikoto: Dobre nu.. *Povedala a potom sa trochu zamyslela.* Čo kebyže mi povieš niečo o sebe.. myslím niečo také čo zažívaš, kto ťa sklamal či potešil v poslednej dobe.. nič také všeobecné..? *Spýtala sa ho a trochu zívla.*
Mugato: Dobře...A myslim, že to nebude dlouho trvat, protože já nemam, co dělat často a ty asi taky. *zamumlal a zívl, ne že by se mu chtělo spát, ale z nudy.* Ach jo... *utrousil pak znuděně a prokoulel očima.*
Mikoto: Ja len kvôli jednej technike.. *Zaškľabí sa trochu.* Mno.. tak si teda niekedy potom zatrénujeme. Napríklad keď nebudeme mať čo robiť. *Zasmeje sa mierne a potom sa pousmeje.*
Mugato: To je úžasný...Taky bych to chtěl umět., ale třeba s Fuutonem...abych byl originální. *trochu se nechal unést tou myšlenkou chodit po Katonu a vrátil se zpět k rozhovoru.* Jo takhle..no tak to bych snad ještě dokázal. Hned jak se mi udělá líp, tak si zatrénujem. *pronesl pak a přivřel oči.*
Mikoto: Ja po ňom teoreticky môžem chodiť po rukách.. ale to nie je to čo som tým myslela.. myslela som skôr brániť sa mu a tak.. len som to divne sformulovala. *Zamumle a trochu si povzdychne.*
Mugato: Moment...po dvojitym Katoně se dá chodit a nespálit se? Nebo to umíš jen ty? Tipuju tu druhou možnost, protože mě oheň páil vždycky a nebyli jsme kamarádi. *zašklebil se a koukl na ní.* Tak dobře...někdy potrénujeme, ale jestli se mi něco stane, tak si mě nepřej.
Mikoto: Mohlo by to byť pre teba fajn.. vyskúšal by si si aké je to ísť po dvojtom Katone, ktorý dokáže spáliť prakticky všetko.. *Zasmeje sa trochu.* A áno.. jasné, že až keď na tom budeš trochu lepšie.. *Dodá ešte.*
Mugato: Trénink? S tebou a Ramou? To by snad šlo, ale až budu v lepšim stavu, dobře? *řekl trochu překvapeně, protože tohle neočekával, ale proč ne, že. Každý trénink, dobrý trénink. To je jedno z jeho mott.*
Mikoto: Mám nápad.. *Povedala odrazu trochu vyvalene.* Nechcel by si niekedy tréning so mnou a s Ramou..? *Spýtala sa. Mala pocit, že keď povie Rama tak si bude pamätať, že je to vlčica.*
Mugato: *Překulil se na břicho, protože ležet na zádech už prostě nechtěl a zarazil hlavu do polštáře, teda spíš bradu, aby viděl před sebe a sledoval zbytek místnosti, která mu před tím ležela v zádech.* Takhle je to lepší. *Hlasl téměř neslyšně a spokojeně vydechl.*
Mikoto: Fajn.. *Hlesla len s pokojným úsmevom na perách a trochu si nervózne prešla po pere zubami. Úplne neočakávane. Robila to vo viacerých prípadoch, no teraz to bolo podmienené hlavne nervozitov. Ani nevedela vlastne prečo je nervózna.*
Mugato: Neboj...mě to nevadí...Ale jestli myslíš, že bude lepší mi to neříkat, tak mi to neříkej. Svět se kvůli tomu, že to nevim, tořit nepřestane.*uzavřel toto téma ohledně Kotokiho a Tamsin s úsměvem na tvářích.*
Mikoto: Nie žeby som o tom nechcela hovoriť.. len moja hrdosť neznesie aby si to počul. *Zasmiala sa trochu.* Spravila som možno trochu blbosť.. a nechcem aby si si o mne myslel niečo čo nie je pravda.. *Poznamenala s trochu smutným poloúsmevom.*
Mugato: Tak dobře...jak jsem říkal, když o tom nechceš mluvit, nemusíš, je to jen tvoje volba a taky jsou to jen tvoje věci a nemusíš mi je říkat, takže to chápu. *Zavřel oči a soustředil se na to ticho, které se šířilo místností.*
Mikoto: Ja.. radšej ti nepoviem čo sa stalo.. Shizuka má fakt zlé nápady.. horšie než ja.. *Dodala jednoducho a trochu sa zamračila. Naspäť zavrela oči akoby chcela vyhnať realitu. Bolo jej dosť divne z tohto rozhovoru i keď kľudne by v ňom pokračovala.. len jej prišiel divný.*
Mugato: Aha...*řekl na důkaz, že to pochopil a začal si třídit myšlenky nahlas.* Takže ty mu nevěříš jen kvůli Shizuce? To nějak nemůžu pochopit... *zatvářil se trochu nechápavě. To už měl otevřené oči a koukal na ní.* "No ženská mysl je občas trochu divná." *napadlo ho.*
Mikoto: Mala som divný pocit už keď som sa stretla so Shizukou prvý krát i keď ten trochu vymizol.. no potom.. Shizuka sa ma pred Kotokim snažila vyprovokovať k žiarlivej reakcii.. a vieš.. ja sa provokovať nenechám. Lenže.. ona to spravila dosť osobitným spôsobom.. *Zamumlala k nemu pričom pootvorila oči.*
Mugato: Tak dobře. *zhluboka se nadechl a vydechl.* Co se stalo mezi tebou a Kotokim, že mu nevěříš? *řekl trochu opatrně, protože to byla přece jen soukromá a otázka.* jestli na to nechceš odpovdat, nemusíš. *řekl pak jednoduše.*
Mikoto: *Len sa trochu uškrnula na jeho poznámke o nude. Potom trošku pootvorila oči.* Kľudne.. pýtaj sa ma hocikedy a na hocičo. *Zasmiala sa trochu, no bolo v jej hlase cítiť, že to čo povedala presne tak myslí.*
Mugato: Ach jo...To je nuda. *vydal ze sebe a zívnul. Pak otevřel oči koukal po okolí.* "Hm...pořád stejný." *proběhlo mu hlavou a zase zavřel oči.* Mikoto-chan můžu se tě na něco zeptat? *zeptal se trochu opatrně.*
Mikoto: *Zavrela oči a vnímala len jeho dýchanie. Zdalo sa jej, že dýcha dosť pomaly a mohol by spať, no na druhej strane neverila, že by zaspal, podľa nej nebol taký typ čo by len tak zaspal hlavne v takej situácií.*
Mugato: To je... *odpověděl zasněně, protože zrovna v tu chvíli se přestal soustředit a zasnil se. Měl zavřené oči, ale nespal. To by jí neslyšel. prostě jen odpočíval. Dýchal sice pomalu, ale zhluboka, takže by se mohlo zdát, že spí.*
Mikoto: *Trochu si povzdychla.* Tak to je fakt blbé.. hlavne keď ani mňa vážne nič nenapadá.. *Zaškľabila sa taktiež a trochu si poposunula hlavu bližšie k nemu páč polkou ani neležala na vankúši, ktorý tam bol.*
Mugato: *Radši ani moc nepřemýšlel, co by s ním nechtěla pratikovat, bylo mu to hned jasné.* No tak to vypadá, že tu budeme ležet jako dvě mrtvoly, protože mě nic nenapadá. *zašklebil se a dal si ruku pod hlavu, aby se mu lépe koukalo.*
Mikoto: Tak niečo vymysli nu.. pretože ma nič iné okrem ležania nenapadá a aj keď hej tak to nie sú veci, ktoré by som zrovna rada praktikovala s tebou.. *Zaškľabila sa trochu a hneď vedela, že on to ďalej asi nebude riešiť.*
Mugato: Hm..Takže teď tu budeme ležet jako dvě mrtvoli, nebo začneme něco dělat? *zeptal se potichu, nač taky křičet, když ležela vedle něho. Sice mu nikdy nevadilo ležet, ale dneska se naležel už dost, tak ho to prostě moc nebavilo.*
Mikoto: *Trochu sa zasmiala a taktiež mierne privrela oči. Predsa len sa jej nejak nechcelo nič robiť hlavne keď ležala a trochu sa nudila. Trochu sa natiahla až jej pritom zapraskalo niekde v chrbte.*
Mugato: Nooo...*chtěl vytvořit trochu napjatou atmosféru.* ...jasně, že ne, přece jen to nebolelo, takže neni důvod, aby mi to vadilo. Snad jen, že jsem to nečekal... *zasmál se a přivřel oči, když už ležel.* "Asi si budu dávat větší pozor." *pomyslel si a pak se nad tím usmál.* "Ale aby to pak nevypadlo, že jí šmíruju, jen si budu hlídat záda."
Mikoto: Um.. *Vyzerala na chvíľu akoby o tom premýšľala, no potom pokrčila mierne plecami.* Nu.. tak možno no.. *Dodala s nevinným výrazom pričom sa trošku usmiala.* Vadí ti to..? *Spýtala sa ho.*
Mugato: Áha...pravda leze ven. Jestli ono to nebude náhodou obráceně. Za všechno můžeš ty. To mi zní logičtěji. *myslel to samozřejmě ze srandy i když to byla pravda, ale on se na ní nezlobil.*
Mikoto: Nie za všetko.. napríklad za to, že som sa zvalila ja môžem ja.. a um.. a tak.. *Zaškľabila sa trochu čím dávala v podstate najavo akože že za všetko ostatné môže on i keď to samozrejme nebola pravda.*
Mugato: Aha tak takhle to teda je...Takže nakonec za to můžu já, že? Já můžu za to, žes mi celou dobu ležela na rameni *když mluvil o tom rameni, tak ho hned trochu protáhl.* a nakonec za to můžu já, že jo? *řekl ironicky a zasmál se tomu.*
Mikoto: Však ja ležím.. ty si sa len tam akosi nejak priplietol.. *Povedala s nevinným výrazom stále sa tváriac akoby nič a potom sa usmiala. Trošku zaklipkala očami a potom ich znovu zavrela. Nie však nijak na dlho, len na pár sekúnd.*
Mugato: *Nečekal to a tak ho velmi jednoduše svalila.* Počkej, co to děláš? Já myslel, že si máš lehnout a ne já. *zeptal se trochu podiveně, ale když viděl její "jako že nic" pohled, nějak se nezlobil a jen se usmál.*
Mikoto: Um.. *Na chvíľu sa zamyslela, no potom trochu pokrčila plecami a zvalila sa na vankúš vedľa akurát, že akosi "nedopatrením" ho stiahla so sebou. Tvárila sa akože nič nespravila, no potom sa pre seba trošku uškrnula.*
Mugato: Teď už vím. *řekl s úsměvem na tváři.* "Tak to vypadá, že si tu ještě nějaký čas pobudu." *pomyslel si a podíval se na ní.* "Vypadá to, že by mě stejně nikam nepustila. Když je o mě pořád opřená, tak to bych se i tak moc daleko nedostal, kdybych šel s ní." *pomyslel si a zasmál se.* Určitě si nechceš raději lehnout na polštář? ten je přece jen měkkčí než moje rameno, ne?
Mikoto: Nie si.. proste chcem aby si tu bol páč sa s tebou dobre trávi čas vieš..? *Pousmiala sa trošku pričom stále zostávala tak divne opretá. Hlavu mala položenú na jeho ramene takže sa vlastne nemusela k nemu ani moc otáčať.*
Mugato: Zbavit se tě? proč bych to měl dělat? Vždyť jsem tu s tebou rád, jen si připadám trochu vlezle a pochopím, když mi řekneš, že mam jít. *první část řekt trochu překvapeně a druhou zase dost vážně.*
Mikoto: Myslím, že nie.. ale ak sa ma chceš zbaviť tak kľudne choď.. *Zasmiala sa trochu pretože mala taký pocit, že to robí ako takú vyvliekaciu otázku aby tam s ňou nemusel byť dlhšie. Aj napriek tomu sa však z neho nedvíhala. Nemala to v potrebe. Trochu sa síce musela dať nižšie keď sa oprel, no to jej len a len viac vyhovovalo.*
Mugato: To vím... *dodal jen a už to nerozebíral, opřel se loktami o kolena , protože nerad seděl narovnaný, i když věděl, že to jeho páteři nedělá dobře. A přemýšlel.* "Jak jí mám říct, že už jí nechci zdržovat, aby to nevypadalo, že utíkám, vždyť je mi s ní dobře..." *po chvíli přemýšlení se zeptal.* nenudím tě náhodou?
Mikoto: Chm.. keď myslíš.. *Povedala len trošku zamyslene pričom o neho bola stále opretá. Nejak sa jej nechcelo odoprieť páč bola rada, že tam je on s ňou i keď sa možno malinko nudila.*
Mugato: Ne to bych tě nevzbudil. To bych si neodpustil, vyrušit tě ze spaní jen proto, že musím jít. *řekl neoblomným hlasem. A čekal až se z něj zvedne, nechtěl jí nějak popohánět, protože mu vůbec nevadilo, že s ní tráví čas.*
Mikoto: Alebo by si ma zobudil.. *Poznamenala jednoducho ako riešenie toho čo povedal. Trošku zaklipkala očami. Možno aj bola ešte unavená ale to vlastne bola skôr rozospatá. Trochu si rukami prešla po očiach, no stále sa tak nejak opierala o neho i keď už len z menšej časti.*
Mugato: To jsem rád... *řekl spokojeně a podíval se ke dveřím.* To bych pak nemohl odejít. Měl bych pak výčitky, že jsem tě tu nechal samotnou, když spíš. Ještě by ti někdo vykradl byt. *dokončil předchozí větu a koukl zpět na ní.*
Mikoto: Znovu už nie.. *Zasmeje sa trochu.* To by som už ani nemohla snáď. *Dodá ešte s menším smiechom. Potom sa žiarivo usmeje. Trochu si natiahne krk lebo už ju mierne bolí z toho ako má hlavu opretú o jeho rameno.*
Mugato: Tak to jsem rád, že mě vidíš takhle. *řekl s úšklebkem na tváři a druhou volnou rukou se podrbal ve vlasech.* "Takže takhle mě vidí ostatní, jo? Hm..." *pomyslel si a koukl na ní.* Doufám, že neusneš...
Mikoto: To nie je lichotenie.. to je proste to čo si o tebe myslím. *Povie s úplnou jednoduchosťou. Vlastne si ani moc neuvedomuje, že by sa to mohlo brať ako lichotenie páč jej to príde proste ako pravda a tak to nijak zvlášť ďalej nerieši.*
Mugato: Přestaň mi skládat lichotky, nebo se začnu červenat. *řekl trochu rozpačitě. Neměl rád, když ho někdo moc chválí nebo nějak vyzdvihuje nad ostatní.* "Ale možná, že na tom něco bude...ne to je blbost." *namítal v duchu, ale navenek zůstal zticha, nechtěl se s ním o tom hádat.*
Mikoto: Zaslúžiš si ju najlepšie zo všetkých.. *Zaškľabila sa trochu. Potom nahodila úsmev, no stále zostávala tak.* Dobre sa o teba opiera.. *Zamumlala k nemu s výrazom akoby chcela zaspať, no potom sa na to hneď len zaškľabila opäť.*
Mugato: *Dal jí ruku kolem ramene a jednoduše jí řekl.* Asi si tvou důveru nezaslouží...Ale už se tím netrap, to ti nějak nepomůže, možná že i uškodí. *A ze široka se usmál, až se mu zablýskaly zuby.*
Mikoto: *Zdvihla sa z toho svojho ľahu a prisunula sa k nemu pričom ho chytila za plecia a hlavu si mu položila na plece.* Ja viem.. *Šepla mu do ucha. Chvíľu tam len tak sedela.* Proste mám pocit, že už nemôžem veriť ľuďom, ktorým som verila.. proste môžem veriť len tebe..
Mugato: Opravdu? No kdyby sis to rozmyslela a chtěla mi to říct, můžeš kdykoliv. *řekl směrem k ní a zadíval se ke dveřím.* "Asi už bych měl jít. Možná potřebuje být sama." *pomyslel si a obul si svoje sandály. Ale ještě se nezvedal.*
Mikoto: Ja vlastne ani neviem.. *Zamumlala k nemu. Stále to bolo lepšie ako odpoveď "nič", ktorú by mu určite dala kebyže ju neupozorní dopredu, že niečo vidí. Vlastne to, že nevie bola pravda. Alebo možno nie.. no v každom prípade rozmýšľala nejak o divných veciach.*
Mugato: "Hm..tak proč se takhle chová?" *pomyslel si po její stručné odpovědi.* Tak co se děje? A hlavně neřkej, že nic, protože vidim, že něco jo. *řekl neústupným hlasem a očekával vysvětlení její pro něj divného chování.*
Mikoto: Nie.. *Zamumlala znovu polohlasne. Rozmýšľala či by sa nemala obliecť, no vzápätí sa na to vykašľala. Trochu zakašľala i keď skôr dosť nepočuteľne. Stále zhlboka dýchala až by jeden možno mal pocit, že spí čo však samozrejme nespala.*
Mugato: Tak to se nemůžeš divit, když si tu skoro nahá. *řekl jí a dlouze se na ní podíval a začal nad ní přemýšlet.* "Kdyby jí byla zima tak se obleče, takže tím to nebude..." Řekl jsem snad něco špatně? *zeptal se nechápavě.*
Mikoto: *Dostal sa k nej Mugatov hlas a tak sa trošku strhla.* Um.. možno trochu.. *Zamumlala polohlasno, no bolo jej jasné, že to počul. Zima jej bola vážne len trochu, no i tak tam bola nu.*
Mugato: *V hlavě mu rezonovalo to otravné "Ohm", ale díky němu měl za chvíli prázdnou hlavu a mohl přestat. Pozvolna otevřel oči a koukl na Mikoto.* Neni ti zima? *zeptal se jí rozvážným hlasem.*
Mikoto: *Znovu sa tak nejak schúlila do klbka a zavrela oči. Bola od neho chrbtom. Dosť pomaly dýchala a snažila sa myslieť na nič, no to jej nejak nevychádzalo páč jej do mysli chodili stále nejaké osoby.*
Mugato: Tak myslim, že je čas se vrátit k meditaci, když si mě předtím vyrušila. *V tureckém sedu už byl, tak si jen dal ruce na kolena, zavřel oči a začal vydávat ten divný zvuk.* Ohm...Ohm... *Takhle se mu nejlépe třídili myšlenky.*
Mikoto: *"Takže asi nie.." došlo jej nakoniec a trošku si povzdychla pričom pozerala niekam do stropu. Pokúsila sa si vyčistiť hlavu aj keď sa jej to moc nedarilo. Preto radšej nechala voľný priebeh ďalším myšlienkam, ktoré jej mátali hlavu.*
Mugato: "Hm myslím, že jsem vybral špatný příklad." *začínal v duchu litovat.* ne to neni dobrý nápad, já nechci na pustý ostrov. *A ten zbytek její věty radši nechtěl komentovat.*
Mikoto: Na pustom ostrove.. em.. to by nebol dobrý nápad. To by som sa nekrotila vieš..? *Dodala trošku nevinne, no potom sa zasmiala. Potom si trošku povzdychla. Rozmýšľala či od nej nebude chcieť vedieť tú istú vec.*
Mugato: No jen to nejlepší. *opakoval to znova.* Kdybych měl s někym stroskotat na pustim ostrově, byla bys první koho bych si vybral. Sice to není nejlepší příklad, ale to nevadí. *rozesmál se už to radši dál nerozebíral.*
Mikoto: *Trochu sa nad tým zasmiala.* Len to najlepšie hej..? *Zasmiala sa trochu tomu poslednému čo povedal.* No neviem.. *Dodala len tak akoby mimochodom skôr pre seba no potom sa pousmiala.*
Mugato: Tak dobře, povím. Sice nerad hodnotím lidi, ale u tebe udělám výjimku. Nech mě přemýšlet. *zapřemýšlel a byl připravený říct jí pravdu.* No...tak určitě si myslim, že si milá, teda alespoň na mě. Dál si občas trochu úchylná a docela lstivá, ale jinak jen to nejlepší. *vzal to dost stručně.*
Mikoto: Nič.. len ta budem znovu nudiť.. *Zamumlala k nemu a znovu sa hodila na postel tak ako tam bola predtým. Privrela trochu oči. Nejak zvlášť ani nevnímala, že je tam stále v tom spodnom prádle.*
Mugato: A co se stane, když odmítnu? *zeptal se trochu obávaně, protože většinou, když odmítl Mikoto něco říct, nedopadlo to pro něj dobře. tak se radši ptal dopředu, aby si to když tak rozmyslel.*
Mikoto: Taaaaak.. *Trochu sa zamyslela.* Napríklad tu najprv zapnem kúrenie. *Zaškľabila sa a potom zapla kúrenie aby sa tam dostalo trochu tepla.* A teraz.. mi povieš čo si o mne myslíš.. pravdu hlavne. *Pousmiala sa.* Nič iné ma nenapadá.. *Zamumlala a pokrčila plecami.*
Mugato: Aha...*řekl a začal se oblíkat, přece jen v trenkách se necítil dobře. Neměl ponožky tak ho zábli nohy a proto si dal chodidla ke kolenům jako předtím v tureckém sedu. Tak se mu dobře zahřáli.* Tak a co teď. Já už jsem nápad měl, tak seš na řadě ty.
Mikoto: Um.. už si vlastne ani nepamätám. *Pokrčila nad tým plecami a potom si naspäť ľahla na gauč. Tentoraz sa však roztiahla úplne po celej dĺžke, no nezaberala veľa miesta, páč bola úplne pri kraji pri operadle. Neunúvala sa obliecť, neprišlo jej to nutné.*
Mugato: No myslim, že už ne. Až toho budu někdy mít víc na sobě, tak si zahrajeme. Nakonec to nebyla zas tak špatná hra. *A pak se jí se zvýdavým hlasem zeptal.* Kdo tě tu hru naučil? Nebo si jí vymyslela sama? *Složil zatim všechny karty dohromady, hned potom, co si vzal její balíček a polož je mezi ně.*
Mikoto: *Jednoducho si dala dole aj nohavice a potom na neho trochu spýtavo pozrela.* Chceš pokračovať? *Spýtala sa jednoducho. Obidvaja na tom boli trochu biedne čo sa týkalo oblečenia tak preto sa pýtala. Jej to vlastne bolo šumafuk.*
Mugato: Né... *vykřikl zoufale a pak chvíli přemýšlel.* "Tak kalhoty bych si sundat ještě mohl, ale dál už nic nesundám." *Začal si sundal kalhoty a odhalil tak svoje modrý trenky. To bylo to jediný, co mohl ještě sundat.* Tak a jestli budu mít ještě jednu a červenou, tak končim. *prohlásil a vytasil další kartu.* ha modrá! *křikl, i když mu bylo jasné, že jí Mikoto viděla.*
Mikoto: *Vytiahla ďalšiu kartu a zaškľabila sa.* Modrá. *Oznámila mu a čakala kým si dá niečo dole. Potom dala kartu dospodu znovu a vytiahla ďalšiu. \"Zas červená..\" povzdychla si v duchu.*
Mugato: He...dneska mám nějaký štěstí, ale už to určitě nebude dlouho trvat. *prohlásil a pak sklidil kartu a vytáhl další.* Červená. vidíš, říkal jsem to, už je to tady. *sýčkoval, ale pak se uklidnil.* "když půjde do tuhýho můžu ukončit hru, ne?" *pomyslel si a vyhlížel Mikotinu kartu.*
Mikoto: *"Nejak sa mu darí.." pomyslela si a potom vytiahla ďalšiu kartu.* Červená.. *Precedila medzi zubami, no potom si dala dole sandále, pod ktorými už nemala ani ponožky. Vlastne na sebe teraz mala už len spodné prádlo a nohavice.*
Mugato: *V duchu děkoval bohu, že stojí při něm, vzal si svojí červenou a dal do spod. A vytáhl...Modrou.* "Hm..tak nic." *vzal a vyáhl novou. Opět byla modrá.* "He...matka štěstěna je dnes ke mě otočena čelem." *radoval se v duchu ze své karty.*
Mikoto: *Vybrala ďalšiu kartu.* Červená.. takže nič.. *Vydala zo seba len a znovu ju zastrčila dospodu. Potom vytiahla ďalšiu, ktorá bola modrá. Teraz len rozmýšľala či on bude mať modrú alebo červenú.*
Mugato: "Jo, karta se obrací a já začínám mít štěstí." *pomyslel si a vytasil novou kartu.* "červená...hm tak nemam štěstí. Ale třeba se na mě ještě štěstí usměje." *doufal a napjatě očekával další její kartu.*
Mikoto: *Dala do spodku modrú kartu a potom vytiahla ďalšiu kartu z vrchu. "Červená.." prebehlo jej hlavou a potom pozrela na jeho kartu. Trošku si povzdychla a sama si tiež dala dole tričko.*
Mugato: "A sakra." No a už to začíná..mám smůlu, ještě pár her a budu celej nahej. *A bez nějakýho dlouhýho žvanění si sundal triko.* Tak jedem dál. *Vzal tu zatracenou červenou kartu, která ho stála triko, dal ji do spod a vytáhl ze zhora modrou kartu.*
Mikoto: *"Hm.. nič.." poznamenala keď zbadala jeho kartu. Potom tú svoju dala dospodu. Vytiahla ďalšiu - modrú a pozrela na neho.* Nu.. *Povedala k nemu a trošku pokrčila plecami.*
Mugato: *Srovnal si svojí půlku karel, tak aby žádná nevyčuhovala a zvolna otočil první kartu. Byla červená.* Hm..červená, takže nic. *řekl trochu zklamaně, vzal jí a dal do spodu svého balíčku. Pak vytáhl další, byla taky červená.* "Prosím, ať má taky červenou." *modlil se v duchu.*
Mikoto: Fajn. *Jednoducho len pokrčila plecami. Nečakala, že to s ňou bude hrať, no nevadilo jej to. Položila si pred seba tú polku a zobrala prvú kartu, ktorú vyložila pred seba. Bola červená. "Teraz či má modrú alebo červenú.." pomyslela si a pozorne ho sledovala.*
Mugato: No neni to úplně nejlepší hra, ale můžeme jí zkusit, teda dokud mi z proher nebude zima. V kartách totiž štěstí nemám. *Mezitím domíchal karty a rozdělil je na dvě stejné poloviny. A jednu jí podal.*
Mikoto: *Trochu pretočila očami.* Ide o to, že v kope sú dva druhy znakov - červené a modré. Je ich myslím rovnako.. Každý dostane pol kopy zo zamiešanej. Vždy obidvaja potiahnú vrchnú kartu. Ak sa karty nezhodujú a jedna bude červená, druhá modrá hráč s červenou si musí vyzliecť nejakú časť oblečenia... ešte stále to chceš hrať..? *Znovu pretočila očami.*
Mugato: Jak to můžeš vědět. Mě baví hra vždycky, když vyhrávam a když nikdo nepodvádí. No a když mi vysvětlíš pravidla, tak můžem si jí zahrát. *Vzal balík karel a začal ho všelijak míchat. "třeba jí budu znát." *pomyslel si a přemýšlel co by mohla znát za hru.*
Mikoto: Mohli by sa tu nájsť nejaké karty nu.. *Povedala k nemu a potom vyskočila z gauča. Zamierila ku stolu kde mala pohádzané rôzne veci. Po chvíli objavila nejaké karty.* Je tu taká blbosť.. vlastne s tými kartami viem hrať len jednu hru ale tá ťa baviť nebude.. *Povedala k nemu a hodila tam karty. Boli s nejakými čudnými vzormi.*
Mugato: Tak počkat...Já mam něco vymyslet? *zeptal se nechápavě a sedl se opět do tureckého sedu, ale tentokrát čelem k ní.* No tak dobře...Máš tu nějakou hru...karty..cokoliv, co se dá hrát? *zeptal se po chvíli dumání.*
Mikoto: Tak vidíš.. *Zamumlala a potom sa tak nejak posunula od neho niekam do kúta gauča. Tam sa schúlila do klbka a zavrela oči pričom sa pokúšala radšej na nič nemyslieť.*
Mugato: Ohm....budeš muse- *Ani jí nestačil odpovědět a ani se nenadál a už se válel na ní. Jelikož měl zavřené oči nebylo těžké ho stáhnout, když neviděl. * Co to děláš? ještě jsem nedomeditoval. *A pomalu se z ní začal zvedat.*
Mikoto: Nehovor mi, že mám na niečo prísť.. *Zakňučala a potom sa jej trošku zalesklo v očiach. Chytila ho za jednu z rúk a potom ho zvalila k sebe.* ..lebo by to nemuselo dobre dopadnúť. *Dodala nevinne.*
Mugato: *Když už zaujal takový sed, bylo jeho zvykem meditovat a ani teď neudělal výjimku. Zavřel oči, scvakl prostředníček a palec k sobě a položil je na kolena. A začal.* Ohm...Ohm...Ohm to já nevím...Ohm zkus na něco přijít. *Pak už pokračoval jen s "Ohm".*
Mikoto: Tak vidíš no.. *Povedala a trochu privrela oči.* Nič ma nenapadá čo sa tu dá robiť.. *Zamumlala smerom k nemu stále tak trochu rozvalená na gauči a čakala či on s niečím nepríde.*
Mugato: Tomu rozumím...jako nukenini si musíme dávat bacha, jinak nás lehko dostanou. "Ale pořád nechápu proč zrovna chlap. No to je jedno." *Na to se jí už radši nevyptával. Sundal si svoje sandále a sedl si do tureckého sedu.*
Mikoto: Pretože svoju indentitu väčšinou skrývam.. to, že je to teraz na chlapa je náhoda. *Zasmiala sa trochu a potom sa zvalila aj chrbtom takže si ľahla. Na tvári mala menší úsmev.*
Mugato: Cože? A proč si pronajímáš byt na chlapa? "Tak moment, proto měla před tím v klubu klučičí podobu?" *napadlo ho, ale ani to nevystlovalo jeho otázku.*
Mikoto: Tento prenájom je na meno Daike Masumoto.. takže v podstate je na chlapa nu.. *Povedala trošku zamyslene smerom k nemu a potom pokrčila trochu plecami.*
Mugato: To je taky pravda. NA co uklízet, když tu nebudeš. Ale i tak takovejhle bordel bych čekal spíš u kluka. *řekl trochu ustrašeně..* "Snad se neurazí." *pomyslel si a radši koukal do zdi.*
Mikoto: Nemám nu.. ale príde mi to i trochu zbytočné keď odtiaľto za dva dni padám preč. *Pokrčila trošku plecami a pozrela sa dookola. "Ale i tak by som tu možno mala trošku niečo s tým spraviť.." pomyslela si.*
Mugato: "Trochu si připadam, jako bych byl u kluka než u holky. A pak, že holky jsou čistotnější. Není to pravda jak vidím." Ty asi taky nemáě ráda uklízení, viď? Jak tak vidím. *Očima přelítl místnost ještě jednou jestli mu ještě něco neuniklo.*
Mikoto: Aha.. *Vydala zo seba a potom sa porozhliadla. Okrem zbraní tam mala naokolo vlastne celkom dosť neporiadok aj v oblečení, ktoré sa tam taktiež prosto len tak povaľovalo. Akurát zvitky zjavne mala niekde schované, pretože tie neboli vidieť.*
Mugato: Ale nic, nic... *řekl reflexivně, když ho vytrhla z jeho představ.* Je jsem na něco myslel. Nic víc. *porozhlédl se po místnosti.* "Moc dlouho jí tu nebudu zdržovat, hned jak mi bude líp..půjdu." *pomyslel si a položil kunai zpět.*
Mikoto: Čo bude ono..? *Spýtala sa ho s trochu pozdvihnutím obočím a potom prešla pohľadom ďalšie kunaie na zemi. "Snáď sa tu na tom nezabijem.." pomyslela si a mierne si povzdychla.*
Mugato: je mi to jasný. "Určitě už jí to nebavilo a nechala tu nenaleštěných víc zbraní. A pak je ani nezapečetila a radši šla do klubu." *Živě si představoval, jak to asi mohlo být.* Jo to bude ono... *vydal ze sebe aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas.*
Mikoto: Pf.. *Vydala zo seba na jeho poznámku a pozrela na ten kunai.* Holt.. niektoré sú už moc staré.. asi by som si mala zohnať novšie. *Povedala k nemu ešte a potom odvrátila pohľad od kunaiu.*
Mugato: Dobře jak chceš. *Se zájmem si prohlížet, ten kunai co zvedl.* Tenhle si odflákla. Tady se neleskne. *A zasmál se.* Jasně, že lepší. Přece si nebudu hovět na gauči a ty budeš na zemi. *odůvodňoval jí, proč mu to vydilo.*
Mikoto: Nepomáhaj mi.. ja si to potom spravím sama. Nechce sa mi s tým teraz patlať. *Pousmiala sa na neho a potom trošku pretočila očami, no sadla si k nemu na gauč.* Lepšie? *Zaškľabila sa malinko.*
Mugato: Aha...Tak to ti klidně pomůžu. *řekl už usazený na gauči.* A udělej pro mě ještě jednu věc, prosím...Nesedej si na zem! Gaug je dost velkej pro oba a ne neberu jako odpověď. *řekl důrazně a už se natahoval pro nejbližší kunai.*
Mikoto: Leštila som ich.. *Zamumlala k nemu.* Budem ich musieť späť zapečatiť.. *Povedala s miernym povzdychom.* I tak budem za chvíľu meniť miesto pobytu. *Pokrčila plecami a potom ho tak nejak hodila či posadila na gauč. Teda.. niečo medzi tým. Trochu sa natiahla a potom sa hodila sama na zem. Nemala rada až tak moc mäkkého pod sebou a ten gauč sa skoro prepadal. Radšej sedela na koberci.*
Mugato: No dobř- *Než to dořekl už ho měla na zádech a vyběhla schody. Tak se jen chytil za ramena, aby nespadl.* To je v pohodě, ale příště by ses mě mohla zeptat. *Sotva vešel k ní nestačil se divit.* Je to tu hezký, ale na co tu máš tolik zbraní? *Ať koukal kam koukal všude někde byla.* To jsou pasti nebo se nechtělo je uklízet, přiznej se.
Mikoto: Jasné, že mi to nebude vadiť.. *Zamumlala a potom sa pozrela na tie schody. Následne si ho vyhodí na chrbát a potom s ním rýchlo vybehne schody.* Gomen.. ale nechce sa mi ťa ťahať za sebou keď takto sa nebudeš môcť až tak veľa namáhať.. *Pousmiala sa trochu a potom vybrala kľúče. Otvorila nimi dvere do bytu a zabuchla za sebou. Mala tam ustlané na rozťahovacom gauči v obývačke a všade naťahané nejaké zbrane.*
Mugato: To nebude zas takový problém, snad. *trochu se zasmál.* A nebudu ti tam vadit? Přece jen ti nechci nějak narušovat soukromí jen kvůli tomu, že mě bolí hlava. *Bránil se tomu, aby šel k ní do bytu, nepřišlo mu to vhodné.* "To jsem mohl zůstat tam. Zaplatil bych si to na den a zítra bych odešel, nemusla mě tahat k sobě."
Mikoto: Mám tu prenajatý jeden byt.. *Zamumlala k nemu a trochu pokrčila plecami. Potom zastala pred nejakou budovou a odomkla. Následne sa pozrela na schody v budove.* Em.. to zvládneme.. dúfam.. *Povedala k nemu.*
Mugato: *Poslušně jí následoval, co jiného mohl taky dělat, když sám jít nemohl.* Kam to vlastně jdeme? *zeptal se zvědavým hlasem. Přemýšlel o tom, ale po chvíli to vzdal, protože to tu neznal, takže si ani netroufl odhadovat.*
Mikoto: Fajn.. *Vydala zo seba len a potom sa trošku zamyslela. Pokrčila plecami a tak ho proste začala ťahať so sebou do menšieho podnájmu, ktorý si tam stihla nájsť za čas čo tam bola. Mala ho prenajatý už len na pár dní a tak proste zamierila tam.*
Mugato: *Vyšli z klubu a zastavili se.* Na mě nekoukej, já ti nepomůžu. Jdi tam, kam chceš, mě nezbývá nic jiného, že jít s tebou. Mě je jedno kam půjde. *Zakončil to a pak už jen čekal jak se rozhodne ona.*
Mikoto: Tak fajn.. *Povedala k nemu a potom ho podoprela. Následne sa s ním pomalými krokmi vyteperila z klubu a potom sa trošku porozhliadla. "Kam teraz..?" spýtala sa sama seba v duchu a zjavne čakala kým povie niečo on.*
Mugato: *Chvíli tak seděl s hlavou zabořenou do dlaní a koukal do stolu. Přestal vnímat okolí jen na Mikotoobčas koukl.* "Hm...Už jí nebudu zdržovat." *pomyslel si a zdvihl hlavu už s úsměvem na tváři.* Yosh. Můžeme vyrazit. *Stoupl si a pro jistotu se přidržoval stolu, aby nespadl.*
Mikoto: Nestojí to za reč.. *Zamumlala a mávla rukou. Len tak tam sedela a pozerala niekam do blba. Hlavou jej prebiehali myšlienky, no snažila sa ich zahnať aj keď sa jej to nijak zvlášť nedarilo.*
Mugato: *Sedl si a pohotově si podepřel hlavu, aby se mu tolik nemotala.* Dobře *přikývl souhlasně.* A díky, že mi takhle pomáháš. *dodal pak po chvíli, co byl sticha.* "Dlouho se pití nedotknu. Za to to nestojí." *Znělo mu v hlavě.*
Mikoto: Dobre.. *Prikývla na to a potom sa s ním odteperila k jednému stolu. Nechala ho nech sa posadí a potom si sama sadla.* Tak potom povedz keď budeš schopný pokračovať.. *Pousmiala sa na neho trochu.*
Mugato: Dobře no...až do teď jsem na tom nebyl špatně...Ale myslím, že dál bez pauzy nedojdu. Co si sednout u nějakého stolu? Slibuju, že si nic neojednam. *ještě předtím než tohle řekl se jí pevně chytil, aby nabral stabilitu a pomalu vykročil k nejbližšímu stolu.*
Mikoto: *Bolo to trochu pre ňu nečakané ako sa mu podlomili kolená, no stihla sa nejak spamätať a chytila jeho a zároveň aj zostala stáť.* Jasné.. nie si na tom až tak zle.. *Vydala zo seba trošku posmešne a ironicky.*
Mugato: No dobře, teď už to nezměním, ale víckrát už za mě neplať, zas tak špatně na to nejsem. *zasmál se a pak chtěl něco říct, ale zase se mu zatočila hlava a podlomili kolena. Sice ho Mikoto držela, ale kdyby to nečekala, tak by jí nejspíš stáhl sebou na zem.*
Mikoto: Uvidíme.. *Povedala k nemu s úškľabkom. Potom pomaly došli až do baru pričom im nikto nijak zvlášť nevenoval pozornosť.* A nepripadaj si blbo pretože som to rada zaplatila dobre..? *Spýtala sa ho ešte s jemným úsmevom pričom ho stále podopierala.*
Mugato: No to nenechám. *prohlašoval a stál si za svým, že to zaplatí, ale než to stačil zaplatit, Mikoto už to zaplatila.* Co mám s tebou dělat, ale příště to platím já a bez výjimky, jasný? "Tak teď už to bejt horší nemůže..co si ty lidi tady pomyslí, To bude něco jako. Zleje se tak, že sám nemůže jít a ještě to za něj platí holka. Tak to abych sem už nikdy nechodil." *pomyslel si a nechavál se vést Mikoto.*
Mikoto: Jasné, že ma to necháš zaplatiť. *Povedala k nemu a potom s ním išla ďalej. Práve tade išiel ten chlapík čo jej vtedy hádzal kľúče a tak mu hodila ryo, ktoré by mali stačiť.* Necháš! *Vyplazila na neho jazyk a zaškľabila sa.*
Mugato: Dobře, nechám to na tobě. *Pak si všiml, že si vyndavá peníze.* No počkej, snad si nemyslíš, že tě to nechám zaplatit, že ne? *A snažil se po kapsách najít svojí peněženku.* Už to, že mi pomáhá holka chodit je trapný a ještě aby za mě platila, no to bych se musel hanbou propadnout.
Mikoto: Neviem ešte kam pôjdeme.. stačí, že ideme zatiaľ a potom sa uvidí.. *Povedala k nemu s menším smiechom. Otvorila dvere pričom ich potom zabuchla. Vo vrecku druhou rukou nahmatala nejaké ryo aby ich mala po ruke.*
Mugato: Díky, sám bych asi nikam nedošel. *řekl jí a pomalu se sunul ke dveřím opírajíc se o Mikoto.* "Cítím se trochu blbě, když mi holka musí pomáhat chodit." A kam vlastně půjdem, takhle daleko nedojdeme. *To už byli u dveří.*
Mikoto: *Hneď ako jej došlo, že začína padať vstala a zachytila ho rukami, pričom ho vytiahla znovu na nohy. Prehodila si jeho ruku okolo pleca a sama mu ruku dala cez chrbát.* Pomôžem ti nu.. *Povedala k nemu.*
Mugato: No já bych řekl, že to sám nezvládnu, takže jestli budeš tak hodná a pomůžeš mi, budu rád. *hned jak to dopověděl, sedl si na okraj postele a pokoušel se zvednout. Povedlo se mu to, ale po chvíli se mu zatočila hlava a padal na podlahu.*
Mikoto: Tak to ťa asi budem musieť odteperiť niekam kde ťa to baviť bude.. Alebo sa odteperíš sám.. *Povedala k nemu s pokrčením pliec. Nechcela to vlastne už ďalej rozoberať - ten sen. Nepotrebovala to. Myslela si svoje.*
Mugato: Sto procent, to je hodně. Seš si nějak moc jistá, ale asi oprávněně, protože si to taky myslim. Ale už dost o snech a urychlený návrat do reality. *zavelel a podrbal se ve vlasech.* Už mě to tu nebaví.
Mikoto: Jasné, že bol. *Zasmiala sa. "Tak mu to asi nepoviem a nechám ho v tom.." pomyslela si s úškrnom.* Jasné, že by si sa usmieval.. som si tým stopercentne istá.. *Zaškľabila sa na neho.*
Mugato: No kdyby tam místo toho chlapa, byla hezká ženská, usmíval bych se minimálně, tak široce jako ty. *řekl s tajemným tónem a úsměvem na tváři.* Ještě řekni, že se ti ten sen nelíbil. Dostat chlapa s růžovýma ušima. A jestli byl ještě hezkej, tak dvojitá výhra, ne?
Mikoto: Jasné, že všetko.. *Povedala so šibalským výrazom aj podtónom pričom mala otvorené oči.* Tebe by sa taký sen páčil, že..? Akurát nie s chlapom.. *Zazubila sa trošku, no potom sa zatvárila nevinne.*
Mugato: Všechno jo? *trochu šibalsky se zasmál a už si to začal představovat.* "Né musím myslet na něco jiného." *přemlouval se v duchu.* "Byla by to zajímavá situace, kdyby se to stalo doopravdy." *pomyslel si a zasmál se zas. Nemohl tu představu s chlapem s růžovýma ušima dostat z hlavy.*
Mikoto: To nechápem ani ja.. ale vážne by som s ním mohla robiť všetko.. *Povedala trošku tajuplne a potom sa zaškľabila. Znovu zavrela oči a zhlboka sa nadýchla. Potom vydýchla.*
Mugato: Co by si s ním mohla dělat? No asi všechno když je to tvůj dárek. Ale pořád nechápu, kdo by někomu dal jako dárek dárek chlapa s růžovýma ušima...I když je to jen sen a tam je možný všechno. *A usmál se, když si tu situaci představoval.*
Mikoto: Hm.. čo by som podľa teba mohla robiť s tým chlapom..? *Zaškerila sa na neho a položila túto otázku. "No ták.. to je vážne taký tupý či len ja fakt neviem vysvetľovať..?" spýtala sa sama seba v duchu.*
Mugato: Ahá...Takže si dostala dárek od neznámýho chlapa a ten dárek bych chlap s růžovýma ušima...Tak teď už bych takovej sen nechtěl je čím dál víc zamotanej. *A nasadil tupý výraz, říkající něco jako já to nechápu.*
Mikoto: Ten chlap bol ten darček samozrejme.. *Dodala s miernym úškľabkom. Rozmýšľala či mu to konečne dôjde. Mala potom v pláne mu asi povedať, že sa jej fakt snívalo o zajacovi plyšovom, no najprv si chcela užiť ten jeho výraz keď mu to dôjde.*
Mugato: No jasně, že jo. To musel být veseký sen, narozdíl od mých. Ale nějak jsem se v tom zamotal. *Líčil jí jak to pochopil.* Takže tys měla sen, že si dostala dárek od neznámého chlapa, který měl na hlavě růžový zaječí uši? A co byl ten dárek? Teda jestli si ho v tom snu stačila otevřít.
Mikoto: Chcel by si taký sen..? *Začala sa strašne smiať.* Povedala som, že to bol darček.. vieš... *Zamumlala trošku a potom sa uškrnula pričom otvorila oči.* A darčeky sa musia aj otvoriť.. *Dodala strašne nevinným spôsobom.*
Mugato: *Zastihl ho výbuch smíchu.* Cože?? No tak takovej sen bych chtěl mít taky.. *procedil mezi smíchem. Pak se na chvíli přestal smát.* Takže Tobby nebyl opravdový zajíček? Tak to bych toho chlapa chtěl vidět, ten musel vypadat. *A začal se smát nanovo.*
Mikoto: *Trošku sa zamyslela a potom sa trochu uškrnula.* O narodeninovom darčeku od neznámeho človek.. chlapovi menom Tobby čo mal na hlave ružové zajkovské ušká. *Povedala k nemu a div sa v duchu nepopučila od smiechu.*
Mugato: Jop stačí. Hned se mi bude dýchat líp. *Pak se na ní podíval s úsměvem na tváři.* A copak se ti zdálo pěkného, že si se tak smála? *zeptal se jí, i když už to věděl, podle toho co říkala.*
Mikoto: No dobre.. *Povedala k nemu a potom z neho dala hlavu a ruku dole pričom však zostala pri ňom.* Stačí? *Zamumlala a stále mala zavreté oči. Nechcelo sa jej spať, no toto ju začínalo baviť.*
Mugato: Takže tobě se nechce, jo? To se tu mám jako udusit? Já nejsem tvůj zajíček Tobby a tohle už není sen, tak bys mě mohla pustit, ne? Nebo mě alespoň tak nemačkej, aby se mi dobře dýchalo. *Začal se trochu vrtět, aby zas neusnula, když viděl, že má zavřené oči.*
Mikoto: Ja myslím, že nie.. *Zamraučala a znovu zavrela oči.* Páč sa mi nechce.. *Dodala stále takým mraučavím hlasom a pritom pootvorila trošku jedno oko, ktoré však potom zavrela. Rozmýšľala či ju zhodí zo seba alebo čo teraz spraví.*
Mugato: No né...takže už jsi vhůru. Spalo se ti dobře králíčku Tobby? *A zasmál se.* "Zajímalo by mě jestli ví, že mluvila ze spaní...no to asi těžko.." No myslím, že by si mě už mohla pustit, ne? Dusíš mě.
Mikoto: *Začula Mugata a trochu začínala vnímať ako leží. Uvedomila si, že asi bude mať hlavu položenú na ňom a nejak byť pri ňom pritisnutá, páč zajačik Tobby to určite nebol. "No to ma podrž.." pomyslela si a potom rozospato otvorila očká akoby o ničom nevedela a trošku nimi zaklipkala.*
Mugato: Růžovušká?? Takže se jí zdá se sen o růžovym králíčkovi jménem Tobby?? *Ptal se tichu sám sebe a už se neudržel smíchu.* "Tak by mě nikdy nenapadlo, že by se Mikoto něco takový zdálo." *Pak její úsměv zmizel a on to zaregistroval.* "Že králíček odešel?" *pomyslel si posměšně.*
Mikoto: Ružovuškáá..! *Vydala zo seba v spaní a ešte rozšírila svoj úsmev. Potom však akoby ju vymenili len kľudne tak spala. Pomaly sa začala zobúdzať, pričom ešte moc nevnímala okolie a ani neotvárala oči. Vlastne ničím nedávala najavo, že nespí.*
Mugato: He..cože? Králíček...Tobby? *opakoval si polohlasně, aby jí nevzbudil.* "A to jsem myslel, že má hezkej sen a ono se jí zdá o králíčku Tobbym." *pomyslel si a začal se trochu chechtat.*
Mikoto: Zajačíííííííííííík.. *Vydala zo seba potichu s dosť detským hlasom. Stále mala na tvári ten jemný úsmev.* ..Tobby.. *Dodala k tomu ešte stále takým istým hlasom. Niekto by si snáď mohol myslieť, že je hore.*
Mugato: "To je zážitek...vidět Mikoto spát. Alespoň se jí zdá krásnej sen." *pomyslel si a koukal na ní, jak si v klidu spí.* "Alespoň by mě nemusela tak mačkat. Tak by se mohlo stát, že mě udusí." *Chtěl se překulit, ale pak si vzpoměl na Mikoto a radši zůstal tak, i když mu takhle poloha nevyhovovala.*
Mikoto: *Ďalej už sen nepokračoval. Proste tam len tak ležala na posteli s tým plyšákom. Ten plyšák bol veľký ružový zajac s menom Tobby - mal menšiu cedulku na krku. Sen sa premenil na nič a ona stále nepovoľovala zovretie.*
Mugato: "Tak teď je to ještě lepší, teď jí zaručeně vzbudím dýcháním. CO teď? Že bych jí vzbudil, ale když ona vypadá tak spokojeně...To jí nemůžu udělat. Určitě by nebylo hezký probudit se na mě. Bůhví, co by si pak myslela." *přemýšel o tom a dělal co nejmenší nádechy, aby se mu co nejméně zvyšovala a zase snižovala hruď.*
Mikoto: *V tom sne sa s tým plyšákom hodila na posteľ a trochu viac ho zmačkla. V realite sa viac pritiskla k Mugatovi a hlavu si položila na jeho hruď. Samozrejme o ničom nemala ani zdania.*
Mugato: *Ležel tam skoro nedýchal, aby jí náhodou nevzbudil.* No alespoň se směje, když už nic..." *pomyslel si koukajíc na její tvář.* "Co se jí asi zdá, že se tak směje?" *dumal nad tím jako by to bala otázka života a smrti.* "Snad se brzy vzbudí...nevím jak dlouho vydržím takhle ležet, už mě bolí záda."
Mikoto: *Stále objímala toho plyšáka v tom sne a pritom zavrela oči a na tvári mala úsmev. Aj Mikoto mala na tvári úsmev. Bol jemný a nepatrný no bol tam. Taký sa u nej snáď už dlho nevidel tak dlho.*
Mugato: "He..co to dělá?" *Když se na něj mačkala, začal trochu červenat.* "Neměl bych jí už radši probudit? Než se něco stane." *Přemýšlel, když jí tu ruku dá stranou, jestli jí vzbudí. Nakonec to neudělal, nechtěl riskovat, že jí vzbudí.* "Třeba má hezký sen.." *pořád si opakoval.*
Mikoto: *Zavrela v tom sne na chvíľu oči a potom sa ocitla v nejakom domčeku s výhľadom na jazero. Mala tam takého veľkého plyšáka a toho razom objala. Sama Mikoto v realite sa trochu prisunula k Mugatovi takže na ňom bola dosť natlačená a ruka jej skĺzla z jeho hrude na jeho brucho.*
Mugato: *Ale to koukání do zdi dlouho nevydržel, už to měl okoukaný, tak se vrátil pohledem na Mikoto.* "He...Už se dokonce. To musí být opravdu divný sen." *pomyslel si a dlouho na ni zíral.* "Takhle vypadá ještě roztomileji." *pochodovalo mu hlavou.* "Ne...zapoměň na to.." *napomenul sám sebe.*
Mikoto: *Na tvári sa jej usadil úsmev práve vo chvíli keď sa jej podarilo dostať sa z tej prázdnoty a ten had sa zmenil na Ramu. Prišlo jej to všetko divné a tak nejak podvedome vedela, že je to sen takže jej to bolo jedno. Potom sa dostala na nejakú lúku a tam si začala spievať.*
Mugato: *Trochu se lekl, ale pak se uklidnil, když viděl, že je to Mikoto.* "Nebudu jí budit jen kvůli ruce, vypadá to, že spokojeně spí." *podíval se na ní.* "Zajímalo by mě, co se jí asi zdá." *pomyslel si, když se na ní tak koukal.* "Vapadá roztomile, když spí....Sakra na co to myslim." *A rychle otočil hlavu na druhou stranu.*
Mikoto: *Len spala a sníval sa jej nejaký sen o tom ako bojovala s nejakým hadom. Veľkým a čiernym.. v prázdnote. Ruku trošku popritom nevedomky presunula na Mugatovu hruď a nechala ju tam.*
Mugato: Dobrou noc. *řekl tiše, aby ji moc nerušil a pak se díval kolem dokola v místnosti a přemýšlel o všem, co mu přišlo zrovna na mysl.* "Kdybych tak alespoň jednou viděl své rodiče." *bylo to poslední co mu přišlo na mysl a rychle s sebou škubl, aby nebrečel. Minulost mu nědělala dobře.*
Mikoto: Fajn.. tak ja si pospím.. *Poznamenala k nemu a potom sa tak nejak uvelebila do klbka. Následne hneď zaspala páč bola prosto unavená.. a ani nevedela moc z čoho. Teda.. vôbec nevedela z čoho.*
Mugato: Dobře, ale myslím, že to má ještě čas, zatím jsem rád, žě sednu natož, abych chodil. A navíc vypadáš unaveně, takže si klidně ještě zdřívni. *prohlásil, když viděl, jak často Mikoto zavírá oči.*
Mikoto: Niet zač.. *Pousmiala sa na neho a potom sa znovu zviezla dole k nemu.* Keď sa bueš cítiť na to aby si vstal tak povedz a pomôžem ti. *Povedala ešte k nemu a na chvíľu si zavrela oči.*
Mugato: No tak když už si ho přinesla až sem a nabízíš, tak nemůžu odmítnout. *Natáhl ruku pro pohár a napil se z něj. vypil to celé. Pak ho položil zpět.* Díky Mikoto-chan. *A uvelebil se zpět na posteli, aby se mu dobře leželo.*
Mikoto: Nechceš sa napiť..? *Spýtala sa ho. Mala pocit, že by mohol byť smädný i keď to nevedela samozrejme naisto. Potom si sadla tak, že sa oprela o stenu za postelou.*
Mugato: *Chvíli ještě koukal do stropu, ale pak se koukl co to Mikoto dělá. A docela se divil.* "Hm..pije vodu a přitom dole je bar." *pomyslel si při pohledu na ní a pak se zase bezstarostně podíval na strop.*
Mikoto: *Po chvíli mlčky vstala a zašla do kúpelne. Tam si nabrala vodu do jedného z pohárov, sama sa napila, potom ho umyla a naplnila ho znovu. Potom hneď doniesla pohár k Mugatovi a položila ho tam na nočný stolík.*
Mugato: *Docela se divil, že ho slyšela, ale nějak to neřešil a jen přitakal.* To je pravda. "A právě proto v něm chci nastolit spravedlnost." *pomyslel si a dál sledoval strop.*
Mikoto: Ja viem.. nikdy nebol a nikdy nebude. *Zasmiala sa trochu. Niektorí ľudia by ju mohli brať ako ľahostajnú, niekedy aj bola, no väčšinou len nedávala svoje city najavo. Obrňovala sa chladným výrazom, maskou alebo dokonca aj smiechom.*
Mugato: Tak s tím už ti nepomůžu. V hlavě si to musíš srovnat sama. *řekl jí už jen tohle a pak se odmlčel a zapejkal do stropu, kde už měl vykoukané místo a stále dokola ho pozoroval.* Svět nebývá fér. *Zašeptal si pro sebe.*
Mikoto: Nebudem.. teda aspoň sa pokúsim.. *Pousmiala sa trochu.* A snažím sa. Len to moc nejde proste.. prosto na to tak nejak musím myslieť.. Ale vážne sa snažím nerobiť to.. *Dodala ešte.*
Mugato: *Tak po tohle už nevěděl, co jí má na to říct, jen tak na ní zarytě díval a pak jí řekl jen tohle.* Hlavně nedělej nic, čeho bys pak litovala. A moc si s tím hlavu nelam. To ti taky nepomůže, jen bys ses zbytečně trápila.
Mikoto: Ja to tak asi nechám.. *Zamumlala.* Nemám moc čo iné urobiť.. z Akatsuki neodídem kvôli Kotokimu.. on to vie a využíva to.. a ja vlastne neviem.. *Vydala zo seba trhane. Bolo vidieť, že vôbec nevie čo chce povedať.*
Mugato: Aha...takže je to jednostranné. Z jeho strany jde jen o zábavu, zatím co vy milujete. Chápu... *třídil si myšlenky a pak se optal.* A už víš, co s tím budeš dělat? Nebo to snad chceš takhle nechat?
Mikoto: Em.. to nie je tak celkom pravda toto.. *Zamumlala.* Mám taký pocit, že Kotoki nás chce obidve a len pre zábavu. *Poznamenala ešte a potom znovu zavrela oči. Bola rada, že to môže rozoberať práve s ním.*
Mugato: Aha...takže jste se prali o Kotokiho a ty si vyhrála. A proto, že štve, když se kolem něj motá...Chápu do dobře? *řekl po kratším přemýšlení. A zatvářil se zcela vážně.* "Zajímavej milostnej trojúhelník." *pomyslel si.*
Mikoto: Shizuka je koza.. *Zamumlala so smiechom.* Akurát, že koza, ktorá miluje Kotokiho. *Zatvárila sa trochu kyslo pričom otvorila oči.* Vyletela kvôli nemu po mne a ja som jej trošku musela ublížiť.. *Zatvárila sa nevinne.* Mohla si ale za to sama, keďže išla proti mojej technike aj keď vedela čo spôsobuje.. nanešťastie sme totiž z rovnakého klanu. *Dodala ešte.* Em.. nemám ju rada jednoducho. *Pokrčila plecami.*
Mugato: Tak by se to taky dalo říct...*chvíli se odmlčel, ale pak mu to nedalo musel se na to zeptat.* Čeho chceš vlastně dosáhnout, že ti moje výpověď nepomůže? Hádám, že máš Kotokiho ráda a Shizuka ti vadí. Mám pravdu? *zeptal se trochu ustrašeně.*
Mikoto: Aha.. *Zamumlala len s trochu zamysleným tónom.* Takže vlastne nič moc nevieš čo by mi pomohlo nu.. *Dodala ešte len tak mimochodom a trošku sa zasmiala. Potom zavrela znovu oči a tak trochu sa položila na bok. Popritom si trochu schúlila nohy bližšie k sebe.*
Mugato: No dobře...Shizuku moc dobře neznám, respektive jen chvíli, ale hned tu noc tam vtrhl Kotoki a vypadlo to, že si nejsou úplně lhostejní a že si mají co říct, tak jsem se vzdálil a nechal osamotě, ale jinak nic nevím. *Odříkával, to na co si v danou chvíli vzpoměl, přece jen bolest hlavu mu značně znemožňovalo myšlení.*
Mikoto: Hovor.. teraz je mi to prakticky už i tak jedno.. *Zamumlala skôr pre seba, no potom trošku pokrčila plecami.* Tak kecaj.. *Dodala ešte jednu výzvu a ďalej čakala čo zo seba konečne vytrepe.*
Mugato: Mezi Kotokim a Shizukou? *opakoval po ní a necěděl, co jí má.* Copak se k sobě nechovali vždycky takhle? *Zamyslel se nad tou nocí, kdy potkal Shizuku poprvé a pak tak vtrhl Kotoki.* "Měl bych jí to říct, ale zase abych to pak neřekl jinak než to je." *Přemýšlel nad tím, takhle otázka ho dokonale zaskočila.*
Mikoto: Fajn.. *Povedala k nemu jednoducho a potom sa trochu zamyslela.* Ja.. chcela som sa ťa spýtať ešte jednu vec.. *Zamumlala a potom sa nadýchla.* Nevieš čo sa stalo medzi Kotokim a Shizukou..? Bolo by pekné to vedieť.. *Zaškerila sa trochu a schovávala teraz asi všetko tým úškrnom čo cítila.*
Mugato: V tom případě ti děkuju za upřímnost, ale už to znova neříkej. *Napomenul jí s mírnou výhružkou a úsměvem na tváři.* Pravda je sice hezká věc, ale nemusí se to s ní přehánět. *Dodal pak ještě a pak se odmlčel.*
Mikoto: Ja len hovorím pravdu! *Vykríkla afektovane, no myslela to vážne. Potom sa znovu zasmiala.* Ale teraz naozaj.. *Pousmiala sa trochu. Potom zavrela oči a vydala zo seba nejaké spokojné vrnenie. "Heh.. šibe mi.." pomyslela si v duchu.*
Mugato: Přestaň mi lichotit. Pak se cítim trapně. A vždycky se červenam. Teda mě to jako pochotka znělo. *a trochu se začervenal. A pak se radši zakoukal nějak do rohu místnosti, aby nabral svůj původní odstín pleti.*
Mikoto: Prečo..? *Zasmiala sa.* Lebo po prvé ma to baví, po druhé kebyže mám štrnásť tak snáď po tebe aj sama skočím a po tretie.. nechápem prečo sa tam dáva po tretie. *Povedala jednoducho a trošku sa uškrnula.*
Mugato: *Už nevěděl, jak se z toho vykecat, tak prostě uznal svou porážku.* Asi máš pravdu, možná by k něčemu došlo. *A dál to nějak nekomentoval.* A proč vlastně trváš na tom, že by k něčemu došlo? třeba by byla rozumná a nic by se nestalo. *vzmohl se na poslední vzdor.*
Mikoto: Ale za chvíľu budeš.. okrem toho som povedala, že aj ona by mala štrnásť takže by to pre vás obidvoch.. *Povedala, no nejak to proste nechala doznieť do stratena. Chvíľu len tak pozerala na strop a potom sa znovu obrátila k nemu.*
Mugato: Snad ne...mě byl limitovala bolest hlavy, takže bych jí, ač nerad, kdyby byla hezká, nechal odejít. Protože povídat s ní by si nemělo smysl. *bránil se pořád té myšlence, že by se něco stalo.* A navíc nemám na to ani věk!
Mikoto: Samozrejme, že som to myslela tak keby sa ti aj páčila.. *Poznamenala a trochu pozdvihla obočie.* Takže myslím, že i tak by sa niečo stalo keby tu bola ona.. *Povedala s trochu šibalským tónom.*
Mugato: No možná, že i jo, ale radši jsem tu s tebou. *podotkl a radši už si dál nepředstavoval, kam tenhle rozhovor ještě dosáhne.* Ještě jde o to jak moc by se mi líbila. *řekl trochu šibalsky.* Mohla by být sebe víc sexa, kdyby měla ošklivou barvu vlasů, tak bych na to ani nepomyslel.
Mikoto: Nehovor ale, že by si ju nechcel.. *Zaklipkala trochu očami a potom nahodila nevinný výraz akože nič nepovedala.* Určite by si na to pomyslel.. minimálne.. *Dodala ešte a stále mala ten výraz. Potom sa však trochu zaškľabila.*
Mugato: Ne...s tou bych toho moc nenapovídal a i kdyby byla sebevíc sexy k ničemu by nedošlo. Vymluvil bych se na bolest hlavy a bylo by. *zasmál té představě.* A navíc s přáteli se vždy lépe tráví čas. Být tu zavřený s nějakou neznámou holkou a nemohl odejít, to bych nepřežil.
Mikoto: S nikým hm..? *Spýtala sa ho a potom sa zaškľabila.* Chceš mi nakecať, že ani s nejakou sexy štrnástkou? *Zasmiala sa trochu pozdvihla obočie.* No konečne máš aspoň normálne myslenie.. *Podotkla ešte.*
Mugato: Díky. *slušně poděkoval za kompliment.* No to neměl, to pravda. Můžu si za to sám. *opakoval po ní.* Zlú? To si nemyslím, s níkým bych tu nebyl radši. I když musím přiznat, že se docela nudím, jak mě ležení baví, dneska nějak ne.
Mikoto: Tvoje vlasy sú v pohode a okrem toho ti to viac svedčí keď ich máš také viac neupravené. *Pokrčila trošku plecami.* Holt.. nemal si to včera prehnať. *Zaškľabila sa na neho.* Aspoň tu máš spoločnosť.. i keď priznávam, že celkom zlú.. *Dodala ešte so smiechom.*
Mugato: Hej necuchej mě..už takhle musí moje vlasy po ránu vypadat hrozně. *Po chvíli koukání už znal snad každý milimetr této místnosti a už ho to tu nudilo.* Ach jo...Kdybych se alespoň mohl zvednout a ne tu ležet jako nějaký chromý brouk. *řekl trochu hořce.*
Mikoto: Je to v pohode proste a ty sa tým nemusíš zaťažovať.. *Pousmiala sa trochu. Potom mu trochu postrapatila vlasy a zasmiala sa. Zjavne sa dobre bavila na ňom. Vzápätí sa trochu nadvihla na lakťoch aby mierne mohla zakloniť hlavu.*
Mugato: No dobře, když to říkáš, ale i tak...*radši už to nedořekl, nechtěl ji provokoval další omluvou, tak radši mlčel a prohlížel si místnost, kde byl už od rána zavřený a ani nevěděl jak se sem dostal.*
Mikoto: Netráp sa a neospravedlňuj sa. *Pousmiala sa na neho.* Nebolo to také zlé.. *Dodala ešte.* Ale nabudúce ťa nenosím.. *Povedala si skôr pre seba a zasmiala sa. Vtedy sa totiž tak trochu bála, že sa s ním vytrepe a niečo mu spraví.*
Mugato: To, že jsem dělal? No to snad ne...pak se nemám divit, že mě bolí hlava... *podotkl a začal se smát sám sobě, nebo spíš tomu co včerejší noc prováděl.* fakt se ti omlouvam, že si tu se mnou musela být. *docela ho to trápilo, když mu to líčila, musela s ním mít hodně starostí.*
Mikoto: Napríklad.. stále si sa dožadoval ďalšieho saké.. *Trepla proste.* Alebo.. vrazil si asi trikrát do steny.. *Zasmiala sa trochu.* Prosto si bol vtipný nu.. *Dokončila to v celku jednoducho.*
Mugato: COže trojmo? No to muselo být něco...*vykoulil na ni oči, div že mu nevypadli z důlků.* Co všechno jsem dělal za blbosti? *začal se najednou zajímat.* Ty jo třikrát jsem ještě neviděl, škoda, že si to nepamatuju. *řekl trochu sklamaně.*
Mikoto: Videl si trojmo.. *Zamumlala k nemu.* Som si tým istá. *Zaškľabila sa na neho. Pamätala si jeho poznámky o tom, že má presilu a ďalších veciach. Trošku si povzdychla, no potom na chvíľu len zavrela oči.*
Mugato: No to určitě nechci...když to tak říkáš musí to být fakt hrozný. *radši se nechtěl ani pokoušet o vzpomínání, bylo lepší když to nevěděl. A jen se převalil ze své stávající polohy.* To muselo být něco, byl jsem úplně na plech. *šetal si pro sebe, ale je možné, že ho slyšela.*
Mikoto: Keď to hovoríš znie to ešte horšie ako to bolo naozaj.. *Zasmiala sa.* I keď samozrejme určite je dobré, že si nepamätáš to čo si robil.. *Zaškľabila sa trochu.* Ver, že si to nechceš pamätať. *Dodala ešte len tak mimochodom.*
Mugato: Že se opiju, tak že mam okno z celého večera a probudím se s tebou v posteli, ještě mě držíš, si jen v ručníku a k tomu ta bolest hlavy. No prostě tohle jsem teda fakt neočekával. *když se slyšel o tom tak mluvit, musel se tomu smát, znělo mu to jako nějaká komedie.*
Mikoto: Nie je to tak, že o tom nechcem hovoriť. Skôr nemám moc čo povedať. Boli sme priateľky.. a potom sa s ňou niečo stalo. Sama neviem čo. Preto ti nemám vlastne vážne čo povedať. *Zasmiala sa a potom nahodila menší úškľab.* Čo presne myslíš? *Spýtala sa ho.*
Shoutboardy končí. Více zde.