Přidej zprávu »
---: ---
Renzo Watanabe: *Renzo by měl už dostat zprávu od Fujino ohledně toho že má pro něj má těch 200 mrtvol aby ji mohl pak dojít pro ta štěňata psů klanu Doragon, nicméně zatím nic nepřišlo a tak Renzo chodí kousek za vesnicí (Takigakure no Sato) cvičit nebo spíše zkoušet jedno nové Jutsu Dotonu, které se chce naučit. Už ovládl Doton z velké části a zbývá mu už jen pár těl ale to není to stále dost, chce Doton mít pod kontrolou kompletně a být v této oblasti nejsilnější Ninja ze všech - chce být nejsilnější uživatel Dotonu. Nyní trénuje bez své rukavice aby mohl na to Jutsu skládat ruční pečetě takto se mu to totiž trénuje daleko lépe když cítí jak jeho chakrová soustava na jednotlivé pečetě reaguje. Pokud jde o chakru nebojí se že by se tu nějak vyčerpal když má ohromné zásoby chakry svého Bijuu (1.600 bodů). Je to daleko více než má samotný Renzo, který má svou vlastní chakrovou zásobu na pouhých 50-ti bodech ale tak nemá důvod nějak moc trénovat vlastní chakrovou zásobu a místo toho se věnuje primárně síle Ninjutsu a podobně aby to vytrénoval na co nejvyšší úroveň. Jediné osoby co ho mohou v tomto překonat jsou jiní Jinchuriki a těm se nevyrovná ani kdyby svou zásobu chakry zvýšil na maximální možnou hodnotu (myslím tím Bijuu od Rokubiho výš). Renzo se pokouší v tom lese rozložit své tělo na průměrně velké kameny, které by mohl ovládat následně využít jako vrhací zbraně. Po vrhnutí kamenů, i v případě, že nezasáhnou, se kameny automaticky přesunou o pár metrů dál, kde se opět spojí v tělo Renza. Jutsu je možné využít i jako Kawarimi - [Doton: Douka Yahumuki]. Musí opakovaně skládat ruční pečetě ale moc mu to nejde, ono dá logiku že se mu nepodaří tohle Jutsu naučit se ihned první den ale to ho moc netrápí že? Však sem stejně vždy chodí jen během volné chvíle a teď má zase krátké období volna, nebere ani zakázky od svých klientů a to nemusí ani moc řešit. Ona je to celkem zábava zase odhalovat tajemství nových technik Dotonu a proto se pokouší toto Ninjutsu úspěšně zvládnout. Renzo si uvědomuje že tohle je jedno z poslední Ninjutsu Dotonu ranku A, jakmile to zvládne bude mu zbývat se naučit hlavně Ninjutsu Dotonu u kterých obtížnost dosahuje ranku S a to bude už něco k tomu aby se to naučil. To je vlastně i důvod proč tohle bere docela vážně a snaží se u toho jako se ještě nikdy nesnažil, jde mu totiž o to aby se tohle Jutsu naučil co nejdříve a proto skládá ruční pečetě a koncentruje svou chakrou do svého těla aby ho úspěšně změnil na ty kameny a mohl je zvládnout vystřelit určitým směrem - na kmen jednoho stromu, který si vybral. Naneštěstí to není tak jednoduché jak si to Renzo nakreslil a musí první den k večeru skončit neúspěchem a vydat se tedy domů ale naštěstí to nemusí brát pěšky, protože má z výbušného jílu vytvořeného orla, který má 4 páry křídel - [Kibaku Nendo]. Ten ho do Takigakure zvládne dopravit během 10-ti minut a druhý den ho stejně rychle zvládne dopravit zpět na jeho místečko kde trénuje svou techniku. Samozřejmě si nejdřív ráno dopřeje snídani a podobné věci a trénovat vyrazí až chvilku po poledni kdy se cítí najezený a plný energie. Když dorazí na místo rovnou započne trénink a opět skládá ruční pečetě a pokouší se své tělo změnit na větší kameny, které bude moct ovládat a střílet na ten kmen stromu ale pořád není schopen ani změnit to své debilní tělo na několik zamrdaných kamenů a Renza to začíná slušně srát. Nicméně to samozřejmě není důvod aby to vzdal a tak to i tak zkouší znovu a znovu, po zbytek tohoto dne ale další den sem přijde znovu aby to začal zkoušet znovu. Takto mu to zabere asi celkově asi tak 9 dní než to Jutsu ovládne úplně a kompletně, nicméně pak potřebuje ještě další 3 dny aby to Jutsu zkoušel znovu a znovu aby ho ovládl na 100% a ta technika ho pak někdy nepříjemně nezaskočila. *
---: ---
Renzo Watanabe: *Delší dobu je už počasí celkem klidné a Renzo si to užívá. Sice déšť, sníh a tak podobně tu je pořád ale už je to v rámci normálních podnebních podmínek a netrvá tu jedno počasí přehnaně moc třeba po dobu 4 let nebo více. Nicméně od Chuuninských zkoušek na kterých se byl podívat už uběhla doba půl roku a tak se mu obnovila síla Bijuu aspoň do hodnoty jednoho ocasu pokud jde o počet chakry které Yonbi nyní má (100 zásob). Setkal se tam s Yugakage, která chce aby ji Renzo sehnal tři štěňata klanu Doragon ale nějaké bratry a už se n ně i vyptával na černém trhu v Sora-Ku ale i tam jsou těžce k sehnání a tak mu jeden takový prodejce řekl že mu je sežene ale bude to Renza stát službičku a to opravdu přišlo. Renzo dostal od vůdce vesnice misi během které má dorazit do jednoho táboru Nukeninů, kteří tam v dané oblasti útočí na karavany, obchodníky a tak podobně. Současně mu ten jeho kontakt poslal zprávu že je čas na splnění svého závazku a když to splní najde mu ty štěňata. Chce aby mu Renzo našel jednu zlatou sošku, kterou ta banda Nukeninů ukradla jedné bohaté a staré rodině a on po Renzovi tu sošku chce, tak proč by to neudělal ne? Jejich misí není zachránit ty věci a vrátit je ale pouze eliminovat ty Nukeniny takže nemá problém s tím to splnit. Nukenin tam je prý docela dost ale většinou jsou na úrovni ranku B ale jeden, který je vede dosahuje ranku A s jeho silou by se mělo aspoň trochu počítat. Renzo nyní stojí před branou do Takigakure kde čeká na Rin o kterou požádal aby mu asistovala během mise, potřebuje získat zkušenosti a tak si ji bere s sebou. Není to ani tak úplně mis pro Oinina takže si ani masku brát nemusí ale pokud bude chtít může se ji klidně vzít. Počasí je krásně teplé a slušení, na nebi ani jediný mráček a to se Renzovi zamlouvá, už si prohlíží zápis kde najdou ty Nukeniny a zdá se že ti idioti se nacházejí dokonce na území Země Vodopádů, kde jsou nyní takže aspoň nemusí moc daleko. Oblečený je v ( odkaz » ) s rukavicí Ai no Ishi na levé ruce a nechybí mu ani v brašničce pod bundou (nebo co to je) výbušný jíl aby mohl používat techniky Bakutonu. Na pravém zápěstí má pečeť Hyakku no Juin a jinak má své zbraně uvnitř speciální pečetě, které má nalepenou na pravém boku (Kuchiyose: Raikō Kenka). *
---: ---
Renzo Watanabe: *Zrovna stojí uprostřed lesa pár kilometrů jižně od Takigakure no Sato kde se rozhodl nějakou dobu opět trénovat. Chtěl by se tu naučit jednu novou techniku a to novou verzi Rasenganu, který by měl být ještě ničivější jak ten normální. Yonbi v tomto Renzovi poradil že by mohl zkusit vytvořit Rasengan jen čistě z jeho Bijuu chakry a tak na to Renzo nemohl jinak než kývnout. Horko stále sužuje tento svět a proto se Renzo oblékl do nějakých světlých věcí ve kterých nyní stojí ve stínu stromů lesa ( odkaz » ). Natáhne před sebe svou pravou ruku a dlaní ji otočí k nebi a kousek nad ní přesune dlaní dolů zase druhou ruku. Následně Renza pohltí (obalí) průhledná chakra červené barvy a z oblasti kde končí páteř mu také z tohoto „pláště“ vyrostou čtyři ocasy. Poté jen soustředí svou chakru do dlaně své pravé ruky a pokouší se rotací chakry a jejího vypouštění vytvořit Rasengan, který bude ze sta procent tvořen pouze chakrou Bijuu. Rasengan je technika, která je vyžaduje extrémně precizní kontrolu chakry, což je něco co nesvede každý Ninja. Trénink samotného Rasenganu je rozdělen na tři kroky ale Renzo už základní Rasengan zvládl ale jak se zdá s Bijuu chakrou to je jako kdyby ho nikdy nezvládl, protože nedokáže Bijuu chakru ovládat tak precizně jako tu svou. *Dneska to kašlu nic to nedělá, zítra začnu jako když jsem se to učil prvně. *Druhý den se sem opět vrátí a začne znovu, musí se naučit první krok použitím Yonbiho chakry a tím prvním krokem je naučit se roztočit svoji čakru v mnoha směrech naráz. K tomuto kroku využije, díky kterým Renzo může vidět proudění vody. Nyní drží tedy v obou rukou balónek a pokouší se svou chakru uvnitř balonku roztočit úplně všemi směry. Opakuje to znovu a znovu, je to celkem náročné tuhle chakru roztočit úplně všemi směry tak moc aby balónek dokázal donutit prasknout využitím své chakry. *Sakra to je o tolik těžší! *Renzo nečekal že to bude tak těžké když to se svou chakrou už zvládá ale ono je to trochu jinak, jak se zdá s Bijuu chakrou se pracuje o trochu hůře než s tou normální. * „Dává to asi logiku, téhle chakry je mnohokrát více než té moji a je taky daleko silnější jak ta moje.“ *Proletí mu myslí a pokračuje znovu v tom o co se tu snaží (zničení balónku rotováním chakry). První den to zkouší asi dvě hodiny ale po uplynutí té doby se nasraně vrátí zase zpátky do vesnice a vrátí se opět druhý den který skončí stejně jako ten předchozí bez úspěchu a takto to jde stále a stále dokola. Nakonec přijde den číslo šest a Renzo opět zkouší za použití chakry Yonbiho donutit rotací té chakry uvnitř balónku všemi směry aby praskl a jde vidět že chakra tam rotuje, protože balónek jako kdyby se chtěl zevnitř roztrhat napíná se různě do směrů. Trvá to ještě dalších několik hodin dokud Renzo neuspěje a jeho balónek se roztrhá. *Super! Konečně! *Zaraduje se hlasitě a toto zopakuje ještě sedmkrát aby si byl naprosto jistej že to už zvládá bez problémů. *Super teď si dám ale pár dní volno než přejdu k druhému kroku. *Toto poví jen tak prázdna a odejde z tohoto místa a opět se vrátí do Takigakure no Sato. *
---: ---
Renzo Watanabe: *Renzo si začal být vědom jedné věci, musí posílit své Ninjutsu. Jak jinak to udělat než ho procvičovat v praxi? Proto se oblékne ( odkaz » ) a nasadí si rukavici Ai no Ishi na levou ruku. Poté se dá do boje s několika dalšími Ninji, kteří také chtějí trénovat. Renzo využívá různá Ninjutsu s úmyslem své soupeře porazit i když se občas dostane do situace kdy se musí bránit a bojovat pěstním soubojem. I tehdy dvě údery ale posiluje chakrou aby působil větší silou (Oukashou). Síla jeho úderu je během tohoto zesílení silnější o 20 bodů síly. Samozřejmě když je třeba tak posílí i svůj vlastní kop chakrou, technikou která funguje na stejném principu jako Oukashou (Tsuuten Kyaku). Síla jeho kopů je velmi posílena, stejně jako pěsti během Oukashou o 20 bodů síly. Nicméně když to jde používá Ninjutsu na dálku, to je to co chce trénovat (Ninjutsu). Například po nich střílí krystalové projektily z chakrového křídla z prokleté pečetě (Furaingu) nebo různá Jutsu Dotonu na která ani nemusí skládat ruční pečetě díky Ai no Ishi. *Uf dneska to stačí, tohle místo je už tak poničené více než dost vlivem mojich Ninjutsu. *Navrhne Renzo a poté po rozloučení se odejde domů. Doma se nají, splní hygienické potřeby a jde spát. Ráno opět splní hygienické potřeby, dá si snídani s dorazí do tréninkové oblasti opět trénovat. Ne že by ho to nějak extra bavilo ale chce zesílit i v jiném odvětví než v Taijutsu, které je současně jeho nejsilnější stránkou. Tudíž opět začne to co minulý den s těmi stejnými soupeři. On na ně útočí za používání Ninjutsu, oni se vyhýbají, brání a útočí na něj tak aby byl donucen bojovat pěstně (Taijutsu). Tento proces se opět opakuje celý den a poté i následující dny, nicméně není to tak že tu jsou každý den po sobě. Spíše je to ve dnech kdy mají všichni volno, to že nyní každý z nich mohl dva dny po sobě byl celkem velkých úspěch, který se jen tak opakovat nebude. Další týden Renzo tráví tím že plní různé zakázky (Žoldák) ve kterých se také snaží bojovat primárně s používáním Ninjutsu. Je to sice nezvyk a souboje mu trvají výrazně déle ale tak nakonec vždy zvítězí a soupeře smete takovým způsobem že je tím zabije. Po tak dlouhé době se, se svými partnery setká znovu v tréninkové oblasti a jejich trénink pokračuje. *Už ti to jde lépe Renzo! Už tam nemáš takovou nejistotu a jsi takto schopný bojovat už skoro přirozeně. *To je pochvala od jednoho z nich a boj pokračuje, ono když se to tak veme tak jak Renzo bojuje proti nim dvoum naráz tak se ještě nikdy nestalo že by on porazil je nebo oni jeho, vždy to skončilo remízou a tak to vypadá i dnes a na další dny, týdny a možná i měsíce (pokud budou trénovat tak dlouhou dobu). Když tento den skončí, večer si ještě zaskočí společně na pár piv do jedné hospody. Další možnost kdy se uvádějí na trénink přijde až po dvou měsících ale co by se nestalo tentokrát se setkají už jen ve dvou, ten třetí během jedné mise nedávno zemřel a tak si na jeho památku dají pár piv v hospodě a trénink si dají až po několika týdnech kdy se opět setkají. Když se opět setkají už sice trénují ve dvou ale to neznamená že Renzo bude toho jednoho v útočení svým Ninjutsu nějak šetřit, spíše naopak se snaží stále stejně jako když útočil na oba dva naráz. Má pocit že mu jde používání Ninjutsu o něco lépe i když to stále ještě není úplně ono. Bude to chtít ještě dlouhý a dlouhý čas, věnovaný trénink ale Renzo to dokáže, chce to jen čas nic jiného. *
---: ---
Renzo: *Není to tak dlouho co se Renzo dozvěděl o jednom povolání, které je trochu podobné tomu jeho současnému (Lovec Odměn). Ihned si požádal o změnu primárního povolání a vzdal se svého současného a zažádal i o své nové primární povolání (žoldák). Ihned i dal dům kde žije jako kontaktní adresu pro různé objednávky pro soukromé osoby, kdyby někdo chtěl splnit nějaký úkol. Prvních pár týdnů mu nic nepřišlo ale dnes mu přišel jeden dopis ve kterém je žádost o Renzovi služby. Jeden muž z této vesnice Renza žádá aby zabil jeho bratra, který znásilnil jeho ženu a zmlátil ji takovým způsobem že skončila v kómatu. Bohužel k tomu nejsou žádné důkazy a tak jeho bratr klidně chodí o svobodě jako kdyby se nic nestalo. Jak se zdá tak zákony jsou na něj krátké a tak tento muž žádá Renza o pomoc a zabil ho. * „První úkol a už je to proti zdejším zákonům jo? Nicméně nejspíš má nějaký dobrý důvod aby si myslel že to byl on ale to mě nezajímá, odešlu mu odpověď s tím kolik ho to bude stát a uvidíme zda bude souhlasit.“ *Pomyslí si Renzo a odpoví mu na dopis dalším dopisem, kde žádá o co nejvíc informací o jeho bratrovi a také mu tam píše kolik si žádá peněz, další den Renzovi přijde o odpověď na tohle a po přečtení zjistí že ten muž souhlasí a také mu dává zálohu předem (30 Ryo). Kromě toho si pročte veškeré informace o tom jeho bratrovi a má tam i jeho fotku. Nicméně jak se zdá jeho bratr je obchodník a kromě toho že vykupuje všemožné zboží tak i prodává zbraně a tak podobně. Nyní tedy začíná vymýšlení plánu Renza, proto nyní několik pár dnů tráví tím že toho muže sleduje tak aby si ho nevšiml a pro jistotou se maskuje tak že se mění na jiné lidi (Henge no Jutsu). Renzo ho původně chtěl překvapit u něj doma ale zjistil že tento muž nežije sám ale že dome žije se svou sestrou a ta by mu tam celkem překážela a tak musí najít dobu kdy bude mimo domov a zároveň bude osamocený a jeden takový den se mu naskytl. Jednoho dne tento obchodník vyrazil ve voze mimo vesnici po cestě někam pryč, očividně si jede nakoupit nějaké zboží se kterým bude moct v Takigakure opět obchodovat. Není ovšem sám ale má doprovod asi dvou Ninjů z Takigakure, kteří jsou ale na nízké úrovni (Chuunin). Renzo ho ovšem nesleduje jak by se dalo čekat ale místo toho si dojde k němu do obchodu jednoho večera, kdy dveře do obchodu vypáčí a začne mu prohlížet kancelář kde po nějakých šesti minutách najde dokument který když si pročte tak tam najde i mapu trasy po které běžně ten obchodník jezdí. *Takže jedeš po této obchodní cestě a tvoje cesta končí v Konohagakure jo? *Zasměje se tomu a jde domů se vyspat, druhý den ráno se nají, dá si sprchu a následně se oblékne ale ještě si oblékne červený dlouhý (nepromokavý) plášť ( odkaz » ). Přes hlavu si nasadí kapuci, k bokům si samozřejmě připevnil pouzdra s výbušným jílem, která jsou samozřejmě pod pláštěm jako další pouzdra s jinými typy zbraní a vybavení. Následně si za pomocí svého výbušného jílu vytvoří malou sovičku, kterou položí na střechu svého domu a odstoupí od ní, následně složí jednoruční pečeť a sova se zvětší do velkých rozměrů (Kibaku Nendo). Poté vyrazí na cestu a letí rovnou do Země Ohně, jeho cíl má sice náskok ale jeho rychlost pohybu je dosti omezené oproti Renzovi, který ho nakonec předežene. Dokonce by přísahal že by v jeden moment dole viděl jak se mezi stromy na cestě mihl nějaký pohyb vozu. Když si udělá dostatečný náskok (3.000 metrů). Tam sleze ze své sovy, která přistane do koruny jednoho vysokého stromu a Renzo skočí na větev jiného stromu, který se nachází přímo nad tou cestou. Následně si připraví další tvory z výbušného jílu (1x opice, 2x had, 1x stonožka). Vše to jsou tvorby, které poté bude schopen zvětšit a vytvořit krásnou a silnou explozi. Nicméně nyní čeká a až vůz projede přímo pod ním. * „Ah to čekání mě tak nebaví ale nemůžu na něj zaútočit otevřeně, chci se vyhnout zabití jeho doprovodu.“ *Z myšlenek ho vyruší hlasy a zvuk pohybujícího se vozu, který je v koňském spřežení. Také lze vidět dvojici Ninjů, kteří jsou kousek před vozem (3 metry). Zdá se že dávají pozor na okolí a tak se Renzo snaží být opravdu potichu a počká dokud nebude vůz přímo pod ním, v ten moment na něj shodí všechny zmenšené tvory z jílu a ti se ihned ukryjí ve voze. Ovšem poté nic nedělá a nechává vůz jet dál a vyčká si asi takových 20 minut v ten moment totiž složí ruční pečeť a mírně své tvory z jílu zvětší (do jejich životních velikostí). Jen stonožku nechá v její velikosti, nicméně v ten moment opice skoří obchodníkovy na záda a pevně se ho chytí, had e mu obmotá kolem nohy a stonožka mu vyleze na krk. Ten obchodník samozřejmě křičí a tak se dvojice Ninjů otočí s úmyslem se na něj rozeběhnout a vběhnout dovnitř vozu aby se zjistilo co se děje ale v ten moment tvorové z výbušného jílu explodují a zničí celý vůz a zabijí tím i toho obchodníka. Renzo se usměje a rychle vyskočí na svou sovu a vyrazí vzdušnou cestou na cestu do Takigakure no Sato, kde odešle dopis zadavateli úkolu s tím že byl úkol splněn a to se také tři dny poté potvrdí když do vesnice dorazí zpráva o smrti toho obchodníka. Renzo tedy obdrží i zbytek platby za jeho smrt (30 Ryo). Celkem si takto tedy vydělal 60 Ryo, které si Renzo uloží a zprávy co obdržel ohledně žádosti této mise nechá spálit. *
.....: ,,,,
Hiriko: *Hiriko se prochazel po okoli a prohližel si prostředí kde bydlel.*"Sice nevim jak vypada svět mimo vodopád , ale zajímalo by mně to.Možna že se jednoho dne odtud dostanu ." *Všude kam se podíval viděl jenom samou vodu.*"Akorát bych rád škoda že se tady nic nedá dělát, i když mohl bych si zkusit za rybářit."*Šel bliž k stromum a vybíral si větev ,kterou by moh požít jako prut.Jakmile jí našel ležt spadnutou pod stromem tak si jí vzal.Pote si jí vzal blíž k vodě.Položil si větev ke břehu.Pak se vydal domu pro hrubši níť .Když vzal níť,tak si přibral i haček.Vydal se zpátky ke břehu.*"Ulovim si večeři nějakou pořádnou rybu."*Jakmile došel na misto tak si všiml ,že mu někam zmyzela větev.*Sakra to je dneska den.*Trochu si zařval,rozhližel se kolem sebe,ale nikde větev neviděl.*"Doufam že mi jí nikdo nevzal ,ale kde teda je."*Zadíval se na hladin vody a všiml si že mu větev odplouvá.Položil si věci na zem a rozběhl se přimo do vody.*Mně neutečeš."Musim přidat jinak my uplave."*Plaval ze všech sil.Když se mu podařilo chytít větev tak zase plaval zpět ke břehu.Pote si sednul na břeh ,vzal si hrubši níť s hačkem a přivázal to na větev.*"Stále musim ještě najít někde červy."*Zapichnul větev do břehu a vrátil se ke stromu.A zapomoci ruk začal hledat červy.Jenže se mu nedařilo se žadneho najít.I přesto se nevzdávál až se podařilo jednoho najít.*"Aspoň něco."*Pote si pospišil ke břehu,aby mu zase větev neuplava.Naštěstí mu to neuteklo.Napichul červa na háček a hodil ho do vody.Větev zapichnul do země alehul si nazem ausnul.Jakmile pote probudil ,aby zkontroval větev,tak zjistíl,že mu zmizela.*"Kašlu na to tak nebudu mit nic na večeři."*Zavřel oči a spal dál.Jakmile se prospál tak vstanul a šel se procházet dál po okolí.*"Podívám se jestli tady nenajdu nějakeho kamaráda."*Tak šel dál .*"Jak se mám vlastně zněkym skamarádit když nevim jak na to."*Jak šel přemyšlel nad tím.*
---: ---
Rin Yoru: *Obliekla sa do bielych šiat s dlhým rukávom cez ktoré si prehodila tmavomodrý kabátik. Na sebe mala čierne, obtiahnuté legíny, topánky so zavretou špičkou a na stehne pripevnené púzdro s kunajmi. - > odkaz » Rozhodla sa stať sa Oininom. Naučila sa vranie Kuchiyose – podpísala s nimi zmluvu a práve ju čakala misia s jej dozorom. Ak uzná Rin za schopnú po dvoch spoločných misiách – ďalej bude môcť loviť nukeninov sama. Dovtedy ho bude mať za zadkom. Hoci z tohto faktu nebola nadšená musela si stále pripomínať ako pred svetom vyzerá. Vyzerá ako malé, nevinné dievčatko. Nikto nevidí pravdu – nikto ju nepozná.. ani len Renzo netuší čo je v skutočnosti zač. Pozerala sa na svoj odraz v zrkadle. V meste si kúpila kozmetiku s ktorou vyzerala aspoň trošku staršia. Nebola zmaľovaná ako by sa čakalo od 9 ročného dievčaťa keď chytí prvý krát do ruky šminky. Nie. Predsalen v tomto smere a mnohých iných bola o dosť zručnejšia než jej rovesníčky. Narúžovala si ústa na čierno a namaľovala si modré očné tiene. Frustrovalo ju, že vyzerá ešte viac ako bábika a nie ako smrtiaca zbraň. (obrázok vyššie). Povzdychla si a vydala sa k miestu kde sa mala stretnúť s jej dočasným „senseiom“. Stála na kraji dediny – v celku ďaleko od veľkého stromu, na kraji hustého lesa keď ku nej prišiel vysoký muž so zajačou maskou na tvári. odkaz » Vyjavene sa na neho pozerala. Pôsobilo to na počudovanie desivo a nie smiešne. Nedávala však najavo žiadne obavy. Stála pokojne – v tvári bezvýrazná maska, len jej oči prezrádzali, že vie priveľa.* „Ja som Nousagi – akú prezývku používaš ty, Rin Yoru?“ *Opýtal sa bez pozdravu, nevedela ako sa tvári – do očí mu nedovidela lebo bol príliš vysoký a tak nemohla ani len tušiť čo si myslí o fakte, že sa má stať lovec z tak malého dievčaťa.* Reina. *Odpovedala mu bez zaváhania ľadovým hlasom.* Volaj ma Reina. *Nevykala mu – jeho prekvapenie spozorovala len na základe toho ako zmenil pozíciu ramien. Viac sa vzpriamil.* „Tu je tvoja maska Reina, nasaď si ju a poďme za našim prvým cieľom – nebudem ti pomáhať, som tu len ako pozorovateľ ak sa bojíš alebo si myslíš, že ešte nie si pripravená – ak je to pre teba priťažký oriešok, povedz to teraz nech sa zbytočne nezdržujem.“ *Hlas mal hlboký a vyrovnaný, no bolo počuť aj náznak zvedavosti. Usúdila, že je to dobré znamenie. Prvý krát ju niekto hneď neodsúdil kvôli tomu aká je mladá a maličká.* Človek sa bojí náročných úloh z nedostatku viery v seba. Ja si však verím. *Odvetila mu rovnakým tónom akým hovorila predtým a vzala si od neho masku. Znela trochu strašidelne vzhľadom na jej detský, tenký hlások. Len čo si masku nasadila – Nousagi prikývol.* „V tom prípade poďme Reina, lov začína.“ *Rozbehol sa a ona za ním. Cestovali spolu celý deň – mali len dve prestávky. Napredovali veľmi rýchlo keďže väčšinu cesty bežali. Ukazoval jej rôzne stopy, vysvetľoval jej ako najrýchlejšie sa človek v lese prezradí a popri tom jej opisoval nukenina, ktorého naháňajú. Bol to samozvaný ronin, ktorého neprijali do výcviku samurajovia a on v hneve zmasakroval menšiu usadlosť na okraji zeme vodopádov. Išli ho zabiť. Oinin zajatcov neberie. Telá likvidujú aby nemohli byť opäť zneužité, či aby nikto nepriviedol dotyčného späť. Tejto časti Rin nerozumela ani napriek tomu, že mala spomienky Haruky. Nechcela to rozpitvávať a tak túto časť Nousagiho inštruktáže prešla mlčaním. Zvečerievalo sa keď dorazili na miesto. Nousagi jej povedal, že už je to len na nej a tak prikývla a pokračovala v ceste sama. Stále však cítila na chrbte jeho pohľad. Skúmal každý jeden jej krok, jej pohyb jej ťah. Predpokladala, že keby zlyhala tak ju zachráni, no spoliehať sa na to nehodlala. Už z diaľky spozorovala nedbalo zahladené stopy. Len čo prišla bližšie – ucítila dym.* /Ten blázon si opeká slaninu!/ *Uvedomila si keď sa usadila v korune stromu - dosť blízko aby cítila vôňu mäsa, no dosť ďaleko na to aby ju nepriateľ nespozoroval. Chvíľu ho len sledovala a zvažovala svoje možnosti – stratégiu. Mohol mať tak 16, no nehodlala ho podceňovať kvôli tomu ako mlado pôsobí. Zo zjavných dôvodov samozrejme – sama vyzerala nevinne a nevinná rozhodne nebola. Keď si približne premyslela čo a ako spraví - zložila ručné pečate a okolo v povetrí vysoko nad roninom sa vytvorilo niekoľko vodných shurikenov (cca 60). Rýchlym dokončením techniky ich poslala na nepriateľa. (Suiton:Mizu shuriken) Ten chlapec to nečakal, výhoda prekvapenia bola na jej strane. Schytal to plnou silou, no nebolo to dosť na to aby padol k zemi. Nespôsobili mu smrteľné zranenia kvôli čomu nebola Rin nadšená. A aby jej nebolo málo – spozoroval ju. Vyletela na ňu ohnivá guľa z techniky, ktorú rýchlo poskladal a tak bola nútená opustiť svoj úkryt. Zoskočila zo stromu až na zem - do najbližšieho kríku – mohla vďačiť svojmu pevnému telu, že si nič nezlomila ani neodrela keď neohrabane dopadla na tvrdý porast. Počula ako za ňou plamene narazili s intenzitou do kmeňa stromu. Drevo sa chytilo a strom začal horieť. Došlo jej, že nebude dlho trvať a chytí sa aj zvyšok stromov okolo. Rozbehla sa teda čo jej sily stačili kým Ronin chrlil nadávky a strieľal na ňu už menšie ohnivé gule. Utekala – predierala sa konármi stromov až ju boleli svaly na nohách. Cítila za svojim chrbtom horúčavu – doslova jej horelo za pätami. Zaťala zuby a zložila ručné pečate. Vytvorila tri svoje klony – Karasu Bunshin no Jutsu – každý sa rozbehol iným smerom. (Jeden do opačnej strany než bežala – vyhol sa ale samozrejme plameňom obkľukou. Druhý jej klon bežal chvíľu s ňou kým ju nepredbehol a neutekal v pomyselnom kruhu okolo ronina. Tretí klon vybehol z kríkov naproti roninovi kým sa ona sama sa schovala pod zem pomocou techniky Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu). Nepriateľ tasil katanu a neskrýval prekvapenie keď zbadal, že na neho útočí dieťa (hoci mala masku – výška a útlosť jej tela ju prezradili). Opäť jej nelichotivo zanadával a prebodol skrz naskrz jej klon, ktorý sa následne premenil na kŕdeľ vrán. Šokovalo ho to – zaháňal sa po vtákoch katanou zatiaľ čo si s výkrikom kryl tvár aby mu ju nepoškriabali. Rin využila tento moment slabosti - presunula sa ku roninovi pod zemou, schmatla ho za nohu a stiahla pod zem tak, že mu trčala len hlava. (Stále technika Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu) Katana mužovi vypadla z ruky pri tomto celom útoku. Kým sa vzpieral a snažil sa dostať s pod zeme – Rin z nej už vyliezla – s kunajom v ruke priskočila k mužovi a chcela mu zabodnúť kunaj do krku. Nebola však dosť rýchla. Muž sa trhol – rozbil okolo seba zem a jej kunaj skončil niekde medzi jeho krkom, kľúčnou kosťou a ramenom. Ponorila ho síce hlboko do jeho svalov, silno krvácal, no keď sa napokon vyhrabal zo zeme – stále dokázal stáť na nohách a bojovať. Nebolo to smrteľné.. opäť ju to sklamalo – vytrhol si kunaj a hodil ho do nej. Urobila mlynské koleso do strany čím sa letiacej zbrani vyhla, no keď opäť ronin zovrel v ruke katanu.. bola mu vydaná napospas. Sekol po jej hlave a jediná možnosť ako sa tomu vyhnúť bola, že urobila kotrmelec dopredu – priamo ku nemu. Nepriateľ sa opäť obratne zahnal katanou a sekol ju do nohy. Nebola dosť rýchla.. Odkotúľala sa na bok aby ju ešte viac nedokaličil, no aj tak už mala zranené stehno. Nestihla si tú časť tela premeniť na kov. Plytká rana tak začala okamžite krvácať. Pravdepodobne - keby nemala kekkei genkai Koton – presekol by jej stehno skrz na skrz. Pochopila, že skúšať na neho Taijutsu nemá význam. Bol silnejší, vyšší a na potvoru aj rýchlejší. Z kríkov na muža vyleteli jej klony čím odklonili jeho pozornosť – zaútočili na neho s kunajmi v rukách. Kým s nimi bojoval – namočila si palec do rany na nohe a privolala pomocou Kuchiyose no Jutsu svoju bludičku Kiiro. Žlté svetielko sa zjavilo akoby z ničoho – vletelo jej do hrude v oblasti srdca a ona začala vidieť mužove pohyby spomalene. Okolo jej tela sa objavila žltá žiara, no tá bola pre muža neviditeľná pokiaľ sa nestretol s prírodnou chakrou. (Viac v info o bludičkách.) Urobila kotúľ dozadu – odrazila sa od zeme a skôr než ten chlap stihol zabodnúť svoj meč do jej tela – rozbehla sa obďaleč aj napriek bolesti šíriacej sa z rany na jej nohe. Teraz bola niekoľko krát rýchlejšia než on, no nevládala využívať Taijutsu. Zásobu chakry už nemala takú rozsiahlu ako keď bola v tele Haruky. Došlo jej, že podobné tempo, akým tento boj začala, už dlho nevydrží. Už teraz vyplytvala toľko chakry!* /Do pekla aj s mladým, neskúseným telom!/ *Zanadávala si a pri tom zložila ďalšie pečate. Muž jej klony medzičasom zabil – tento krát ho neprekvapilo keď sa premenili na havrany a tak to nemalo až taký požadovaný efekt aký Rin pôvodne zamýšľala. Bol ale zamestnaný natoľko, že sa jej podarilo uväzniť ronina pomocou techniky Raiton: Kaminari Shibari. Okolo neho sa zabodli do zeme tri vysoké tyče a vytvorili tak väzenie z blesku – keď sa ku nim priblížil a chcel ich odstrániť – dostal poriadnu ranu bleskom. Vykríkol od bolesti a nadával čo mu sily stačili. Rin zhlboka dýchala kým ju prebodával muž pohľadom. Rana na nohe ju pálila, no ešte nebolo po všetkom. Kiiro z nej vyletel – svoj čas odslúžil a Rin už nezostala takmer žiadna chakra. Vytiahla z púzdra na svojom zranenom stehne jeden - posledný kunaj. Pevne ho chytila a skúseným, rýchlym pohybom ho hodila do ronina v zbúranom väzení, ktorý bol paralyzovaný z blesku, ktorý dostal keď zbúral jednu z tyčí. Bleskové väzenie sa zrušilo – mohol by sa oslobodiť, no bolo neskoro. Mal kunaj v krku. Padol k zemi nehybný – bol mŕtvy. Bolo to načasované na sekundu. Rin sťažka dýchala – dym z okolitých horiacich stromov ju štípal v nose a slzili jej oči. Sykla od bolesti – rana na jej nohe krvácala, cítila sa vyčerpaná.. nie len fyzicky ale chakru mala takmer na nule. Mala jej príliš málo na to aby zvládla privolať vrany na odstránenie mužovho tela. Obzrela sa – stromy horeli, no vzhľadom na okolité prostredie sa nechytilo toľko z okolia ako myslela (veľa vodných plôch a vysoká vlhkosť v zemi vodopádov). Keď si uvedomila, že jej nehrozí zhorenie zaživa.. prikročila k mužovmu telu. Teraz keď ležal nehybne na zemi – celý od krvi a doráňaný.. nevyzeral tak nebezpečne a ona sa cítila fakt dobre, že z toho vyviazla len s poraneným stehnom. Musela tiež uznať, že bojoval dobre a že nechýbalo veľa aby bola toto jej posledná misia. Srdce jej divo bilo keď si kľakla na zdravú nohu a začala pohybovať trhane kunajom v mužovom hrdle. Teplá krv, rinúca sa z miest do ktrorých kunaj ponárala jej striekala na oblečenie, ruky, masku.. vlasy. Pomaly chladla a Rin mala pocit, že jej srdce pri tom chladne tiež. Oči mala doširoka otvorené. V tvári však nemala jedinú emóciu. (aj keby mala nebolo by to vidieť vďaka oinin maske). Trhanými, neskúsenými pohybmi oddeľovala mäso, rezala šľachy, odsekávala krčnú chrbticu až kým sa jej úplne nepodarilo mužovu hlavu odrezať. Ruky sa jej triasli a boleli ju od námahy keď jeho hlavu chytila za vlasy. Malátne sa postavila bola ako v tranze. Nič podobné nikdy nerobila – ani len v minulom živote. Niekoľko krát sice podrezala nepriateľom hrdlo – no úplné odrezanie hlavy takýmto malým nožom.. nie toto bolo nové. Žalúdok mala ako na vode. Chcelo sa jej vracať. Len zázrakom sa ovládla. Podišla ku hrubému konáru, ktorý ležal neďaleko horiacich stromov. Vzala ho – jeho koniec horel. Vrátila sa k telu bez hlavy a touto provizórnou fakľou ho podpálila. Mäso ronina začalo černieť – jeho šaty vzplanuli takmer hneď. Ten zápach jej pripomenul vôňu slaniny, ktorú si tento chlapec opekal keď sem dorazila. Naplo ju – teraz poriadne. So zaťatými zubami sa prinútila odvrátiť pohľad od škvariaceho mäsa na mŕtvom tele. To ku nej ale priskočil Nousagi. Teatrálne tlieskal. Bola si istá, že keby nemal masku – na jeho tvári by videla úškľabok. Možno posmešný. Chytila nukeninovu hlavu silnejšie (stále ju držala v jednej ruke) a hodila ju k Nousagiho nohám.* Hotovo. *Povedala len – jej hlas bol chladný, pevný – práskal ako bič.* „Výborne, Reina.“ *Povedal Nousagi uznanlivo. Jej prvá oinin misia skončila a Rin si prisahala, že už nikdy nebude jesť slaninu.**Obliekla sa do bielych šiat s dlhým rukávom cez ktoré si prehodila tmavomodrý kabátik. Na sebe mala čierne, obtiahnuté legíny, topánky so zavretou špičkou a na stehne pripevnené púzdro s kunaimi. - > odkaz » Rozhodla sa stať sa Oininom. Naučila sa vranie Kuchiyose – podpísala s nimi zmluvu a práve ju čakala misia s jej dozorom. Ak uzná Rin za schopnú po dvoch spoločných misiách – ďalej bude môcť loviť nukeninov sama. Dovtedy ho bude mať za zadkom. Hoci z tohto faktu nebola nadšená musela si stále pripomínať ako pred svetom vyzerá. Vyzerá ako malé, nevinné dievčatko. Nikto nevidí pravdu – nikto ju nepozná.. ani len Renzo netuší čo je v skutočnosti zač. Pozerala sa na svoj odraz v zrkadle. V meste si kúpila kozmetiku s ktorou vyzerala aspoň trošku staršia. Nebola zmaľovaná ako by sa čakalo od 9 ročného dievčaťa keď chytí prvý krát do ruky šminky. Nie. Predsalen v tomto smere a mnohých iných bola o dosť zručnejšia než jej rovesníčky. Narúžovala si ústa na čierno a namaľovala si modré očné tiene. Frustrovalo ju, že vyzerá ešte viac ako bábika a nie ako smrtiaca zbraň. (obrázok vyššie). Povzdychla si a vydala sa k miestu kde sa mala stretnúť s jej dočasným „senseiom“. Stála na kraji dediny – v celku ďaleko od veľkého stromu, na kraji hustého lesa keď ku nej prišiel vysoký muž so zajačiou maskou na tvári. odkaz » Vyjavene sa na neho pozerala. Pôsobilo to na počudovanie desivo a nie smiešne. Nedávala však najavo žiadne obavy. Stála pokojne – v tvári bezvýrazná maska, len jej oči prezrádzali, že vie priveľa.* „Ja som Nousagi – akú prezývku používaš ty, Rin Yoru?“ *Opýtal sa bez pozdravu, nevedela ako sa tvári – do očí mu nedovidela lebo bol príliš vysoký a tak nemohla ani len tušiť čo si myslí o fakte, ťe sa má stať lovec z tak malého dievčaťa.* Reina. *Odpovedala mu bez zaváhania ľadovým hlasom.* Volaj ma Reina. *Nevykala mu – jeho prekvapenie spozorovala len na základe toho ako zmenil pozíciu ramien. Viac sa vzpriamil.* „Tu je tvoja maska Reina, nasaď si ju a poďme za našim prvým cieľom – nebudem ti pomáhať, som tu len ako pozorovateľ ak sa bojíš alebo si myslíš, že ešte nie si pripravená – ak je to pre teba priťažký oriešok, povedz to teraz nech sa zbytočne nezdržujem.“ *Hlas mal hlboký a vyrovnaný, no bolo počuť aj náznak zvedavosti. Usúdila, že je to dobré znamenie. Prvý krát ju niekto hneď neodsúdil kvôli tomu aká je mladá a maličká.* Človek sa bojí náročných úloh z nedostatku viery v seba. Ja si však verím. *Odvetila mu rovnakým tónom akým hovorila predtým a vzala si od neho masku. Znela trochu strašidelne vzhľadom na jej detský, tenký hlások. Len čo si masku nasadila – Nousagi prikývol.* „V tom prípade poďme Reina, lov začína.“ *Rozbehol sa a ona za ním. Cestovali spolu celý deň – mali len dve prestávky. Napredovali veľmi rýchlo keďže väčšinu cesty bežali. Ukazoval jej rôzne stopy, vysvetľoval jej ako najrýchlejšie sa človek v lese prezradí a popri tom jej opisoval nukenina, ktorého naháňajú. Bol to samozvaný ronin, ktorého neprijali do výcviku samurajovia a on v hneve zmasakroval menšiu usadlosť na okraji zeme vodopádov. Išli ho zabiť. Oinin zajtcov neberie. Telá likvidujú aby nemohli byť opäť zneužité, či aby nikto nepriviedol dotyčného späť. Tejto časti Rin nerozumela ani napriek tomu, že mala spomienky Haruky. Nechcela to rozpytvávať a tak túto časť Nousagiho inštruktáže prešla mlčaním. Zvečerievalo sa keď dorazili na miesto. Nousagi jej povedal, že už je to len na nej a tak prikývla a pokračovala v ceste sama. Stále však cítila na chrbte jeho pohľad. Skúmal každý jeden jej krok, jej pohyb jej ťah. Predpokladala, že keby zlihala tak ju zachráni, no spoliehať sa na to nehodlala. Už z diaľky spozorovala nedbalo zahladené stopy. Len čo prišla bližšie – ucítila dym.* /Ten blázon si opeká slaninu!/ *Uvedomila si keď sa usadila v korune stromu - dosť blízko aby cítila vôňu mäsa, no dosť ďaleko na to aby ju nepriateľ nespozoroval. Chvíľu ho len sledovala a zvažovala svoje možnosti – stratégiu. Mohol mať tak 16, no nehodlala ho podceňovať kvoli tomu ako mlado pôsobí. Zo zjavných dôvodov samozrejme – sama vyzerala nevinne a nevinná rozhodne nebola. Keď si približne premyslela čo a ako spraví - zložila ručné pečate a okolo v povetrí vysoko nad roninom sa vytvorilo niekoľko vodných shurikenov (cca 60). Rýchlym dokončením techniky ich poslala na nepriateľa. (Suiton:Mizu shuriken) Ten chlapec to nečakal, výhoda prekvapenia bola na jej strane. Schytal to plnou silou, no nebolo to dosť na to aby padol k zemi. Nespôsobili mu smrteľné zranenia kvôli čomu nebola Rin nadšená. A aby jej nebolo málo – spozoroval ju. Vyletela na ňu ohnivá guľa z techniky, ktorú rýchlo poskladal a tak bola nútená opustiť svoj úkryt. Zoskočila zo stromu až na zem - do najbližšieho kríku – mohla vďačiť svojmu pevnému telu, že si nič nezlomila ani neodrela keď neohrabane dopadla na tvrdý porast. Počula ako za ňou plamene narazili s intenzitou do kmeňa stromu. Drevo sa chytilo a strom začal horieť. Došlo jej, že nebude dlho trvať a chytí sa aj zvyšok stromov okolo. Rozbehla sa teda čo jej sily stačili kým Ronin chrlil nadávky a strieľal na ňu už mešie ohnivé gule. Utekala – predierala sa konármi stromov až ju boleli svaly na nohách. Cítila za svojim chrbtom horúčavu – doslova jej horelo za pätami. Zaťala zuby a zložila ručné pečate. Vytvorila tri svoje klony – Karasu Bunshin no Jutsu – každý sa rozbehol iným smerom. (Jeden do opačnej strany než bežala – vyhol sa ale samozrejme plameňom obkľukov. Druhý jej klon bežal chvíľu s ňou kým ju nepredbehol a neutekal v pomyselnom kruhu okolo ronina. Tretí klon vybehol z kríkov naproti roninovi kým sa ona sama sa schovala pod zem pomocou techniky Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu). Nepriateľ tasil katanu a neskrýval prekvapenie keď zbadal, že na neho útočí dieťa (hoci mala masku – výška a útlosť jej tela ju prezradili). Opäť jej nelichotivo zanadával a prebodol skrz naskrz jej klon, ktorý sa následne premenil na kŕdel vrán. Šokovalo ho to – zaháňal sa po vtákoch katanou zatiaľ čo si s výkrikom kril tvár aby mu ju nepoškriabali. Rin využila tento moment slabosti - presunula sa ku roninovi pod zemou, schmatla ho za nohu a stiahla pod zem tak, že mu trčala len hlava. (Stále technika Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu) Katana mužovi vypadla z ruky pri tomto celom útoku. Kým sa vzpieral a snažil sa dostať s pod zeme – Rin z nej už vyliezla – s kunajom v ruke priskočila k mužovi a chcela mu zabodnúť kunaj do krku. Nebola však dosť rýchla. Muž sa trhol – rozbil okolo seba zem a jej kunaj skončil niekde medzi jeho krkom, kľúčnou kosťou a ramenom. Ponorila ho síce hlboko do jeho svalov, silno krvácal, no keď sa napokon vyhrabal zo zeme – stále dokázal stáť na nohách a bojovať. Nebolo to smrteľné.. opäť ju to sklamalo – vytrhol si kunaj a hodil ho do nej. Urobila mlynské koleso do strany čím sa letiacej zbrani vyhla, no keď opäť ronin zovrel v ruke katanu.. bola mu vydaná napospas. Sekol po jej hlave a jediná možnosť ako sa tomu vyhnúť bola, že urobila kotrmelec dopredu – priamo ku nemu. Nepriateľ sa opäť obratne zahnal katanou a sekol ju do nohy. Nebola dosť rýchla.. Odkotúľala sa na bok aby ju ešte viac nedokaličil, no aj tak už mala zranené stehno. Nestihla si tú časť tela premeniť na kov. Plytká rana tak začala okamžite krvácať. Pravdepodobne - keby nemala kekkei genkai Koton – presekol by jej stehno skrz na skrz. Pochopila, že skúšať na neho Taijutsu nemá význam. Bol silnejší, vyšší a na potvoru aj rýchlejší. Z kríkov na muža vyleteli jej klony čím odklonili jeho pozornosť – zaútočili na neho s kunajmi v rukách. Kým s nimi bojoval – namočila si palec do rany na nohe a privolala pomocou Kuchiyose no Jutsu svoju bludičku Kiiro. Žlté svetielko sa zjavilo akoby z ničoho – vletelo jej do hrude v oblasti srdca a ona začala vidieť mužove pohyby spomalene. Okolo jej tela sa objavila žltá žiara, no tá bola pre muža neviditeľná pokiaľ sa nestretol s prírodnou chakrou. (Viac v info o bludičkách.) Urobila kotúľ dozadu – odrazila sa od zeme a skôr než ten chlap stihol zabodnúť svoj meč do jej tela – rozbehla sa obďaleč aj napriek bolesti šíriacej sa z rany na jej nohe. Teraz bola niekoľko krát rýchlejšia než on, no nevládala využívať Taijutsu. Zásobu chakry už nemala takú rozsiahlu ako keď bola v tele Haruky. Došlo jej, že podobné tempo, akým tento boj začala, už dlho nevydrží. Už teraz vyplytvala toľko chakry!* /Do pekla aj s mladým, neskúseným telom!/ *Zanadávala si a pri tom zložila ďalšie pečate. Muž jej klony medzičasom zabil – tento krát ho neprekvapilo keď sa premenili na havrany a tak to nemalo až taký požadovaný efekt aký Rin pôvodne zamýšľala. Bol ale zamestnaný natoľko, že sa jej podarilo uvezniť ronina pomocou techniky Raiton: Kaminari Shibari. Okolo neho sa zabodi do zeme tri vysoké tyče a vytvorili tak väzenie z blesku – keď sa ku nim priblížil a chcel ich odstrániť – dostal poriadnu ranu bleskom. Vykríkol od bolesti a nadával čo mu sily stačili. Rin zhlboka dýchala kým ju prebodával muž pohľadom. Rana na nohe ju pálila, no ešte nebolo po všetkom. Kiiro z nej vyletel – svoj čas odslúžil a Rin už nezostala takmer žiadna chakra. Vytiahla z púzdra na svojom zranenom stehne jeden - posledný kunaj. Pevne ho chytila a skúseným, rýhlym pohybom ho hodila do ronina v zbúranom väzení, ktorý bol paralyzovaný z blesku, ktorý dostal keď zbúral jednu z tyčí. Bleskové väzenie sa zrušilo – mohol by sa oslobodiť, no bolo neskoro. Mal kunaj v krku. Padol k zemi nehybný – bol mŕtvy. Bolo to načasované na sekundu. Rin sťažka dýchala – dym z okolitých horiacich stromov ju štípal v nose a slzili jej oči. Sykla od bolesti – rana na jej nohe krvácala, cítila sa vyčerpaná.. nie len fyzicky ale chakru mala takmer na nule. Mala jej príliš málo na to aby zvládla privolať vrany na odstránenie mužovho tela. Obzrela sa – stromy horeli, no vzhľadom na okolité prostredie sa nechytilo toľko z okolia ako myslela (veľa vodných plôch a vysoká vlhkosť v zemi vodopádov). Keď si uvedomila, že jej nehrozí zhorenie zaživa.. prikročila k mužovmu telu. Teraz keď ležal nehybne na zemi – celý od krvi a doráňaný.. nevyzeral tak nebezpečne a ona sa cítila fakt dobre, že z toho vyviazla len s poraneným stehnom. Musela tiež uznať, že bojoval dobre a že nechýbalo veľa aby bola toto jej posledná misia. Srdce jej divo bilo keď si kľakla na zdravú nohu a začala pohybovať trhane kunajom v mužovom hrdle. Teplá krv, rinúca sa z miest do ktrorých kunaj ponárala jej striekala na oblečenie, ruky, masku.. vlasy. Pomaly chladla a Rin mala pocit, že jej srdce pri tom chladne tiež. Oči mala doširoka otvorené. V tvári však nemala jedinú emóciu. (aj keby mala nebolo by to vidieť vďaka oinin maske). Trhanými, neskúsenými pohybmi oddeľovala mäso, rezala šľachy, odsekávala krčnú chrbticu až kým sa jej úplne nepodarilo mužovu hlavu odrezať. Ruky sa jej triasli a boleli ju od námahy keď jeho hlavu chytila za vlasy. Malátne sa postavila bola ako v tranze. Nič podobné nikdy nerobila – ani len v minulom živote. Niekoľko krát síce podrezala nepriateľom hrdlo – no úplné odrezanie hlavy takýmto malým nožom.. nie toto bolo nové. Žalúdok mala ako na vode. Chcelo sa jej vracať. Len zázrakom sa ovládla. Podišla ku hrubému konáru, ktorý ležal neďaleko horiacich stromov. Vzala ho – jeho koniec horel. Vrátila sa k telu bez hlavy a touto provizórnou fakľou ho podpálila. Mäso ronina začalo černieť – jeho šaty vzplanuli takmer hneď. Ten zápach jej pripomenul vôňu slaniny, ktorú si tento chlapec opekal keď sem dorazila. Naplo ju – teraz poriadne. So zaťatými zubami sa prinútila odvrátiť pohľad od škvariaceho mäsa na mŕtvom tele. To ku nej ale priskočil Nousagi. Teatrálne tlieskal. Bola si istá, že keby nemal masku – na jeho tvári by videla úškľabok. Možno posmešný. Chytila nukeninovu hlavu silnejšie (stále ju držala v jednej ruke) a hodila ju k Nousagiho nohám.* Hotovo. *Povedala len – jej hlas bol chladný, pevný – práskal ako bič.* „Výborne, Reina.“ *Povedal Nousagi uznanlivo. Jej prvá oinin misia skončila a Rin si prisahala, že už nikdy nebude jesť slaninu.*
---: ---
Rin Yoru: /Byť znamená, byť vnímaná. Vidieť seba samú ide iba prostredníctvom očí druhého. Povaha našich nesmrteľných životov tkvie v skutkoch našich slov a činov, ktoré prechádzajú ďalej večným časom. Naše životy nepatria nám, od lona k hrobke sme spojení s ostatnými.. s minulosťou a prítomnosťou. Každým našim zločinom a každou láskavosťou tvoríme svoju budúcnosť./ *Vlastné myšlienky sa jej ozývali v hlave, ktorá bola bez jej Gobi zrazu veľmi osamelým miestom. Josuke ju poslal na misiu – pochytať zvyšok darebákov, ktorí tvorili Gang a terorizovali starých ľudí a iných nevinných občanov Takigakure. Nemohol si dovoliť len tak prihliadať na fakt, že sa mu pod nosom formuje niečo takéto. A tak touto likvidačnou misiou poveril pár ninjov, medzi ktorými bola samozrejme aj Rin. Lichotilo jej to keďže všetci ostatní boli minimálne raz tak starí ako ona. Pozerali sa na ňu s podozrením – nerozumeli prečo s nimi Josuke posiela malé dieťa, no neodvážili sa o ňom otvorene pochybovať. Bola to práve ona, ktorá zabila prvých z tohto gangu pri ochrane starčekov na Gosukeho farme.* /Vy chudáčikovia. Som tri krát tak stará ako vy./ *Pomyslela si a v očiach mala lišiacke iskričky. Len čo im vysvetlili ich nadriadení detaily – každý sa rozpŕchol svojim smerom. Vytvorili štyri dvojice a ich ciele mali umlčať raz a navždy.* /Žiadny svedkovia, žiadne nevinné obete./ *Opakovala si v hlave veliteľove slová. Josuke to povedal jasne a zrozumiteľne. Popri nej utekal 18 ročný ninja, ktorého meno nepoznala, no každý jeden jeho kradmý pohľad, ktorý jej venoval, bol plný opovrhnutia a nedôvery. Určite si myslel ako sa mu bude pliesť pod nohy*. /No veď ten sa prepočítal!/ *Pridala do behu – už nejaký čas utekali lesom, korunami stromov k malému domčeku uprostred ničoho. Netušila prečo by tu niekto chcel žiť. Keď z vnútra započula hurónsky rehot bolo jej jasné, že to bola len jedna zo skrýš toho hnusného gangu. Synchronizovane zastavila tak ako ninja vedľa nej. Nemuseli si dať jediné znamenie. Len čo si uvedomili, že vo vnútri je ich viac než predpokladali vymenili si krátky pohľad. Rin ukázala prstom na strešné okno a ptom oboma rukami znázornila výbuch, ktorý má v pláne spôsobiť. Bolo jedno aký mal na ňu chlapec názor. Ukázal prstom dole a stratil sa jej pred očami. Znamenalo to jednoduché – „budem na nich čakať tam“. Urobila ako povedala – dostala sa nehlučne a nepozorovane na strechu budovy. Keď nazrela dnu – zbadala piatich mužov, rôzneho veku, výšky a hmotnosti ako sedia v kruhu a podávajú si fľašu nejakého chlastu. Okno bolo pootvorené. S pyšným úsmevom pripevnila na kunaj štyri výbušné lístky a hodila ho do stredu miestnosti presne ako naposledy. Potom sa odrazila od strechy a odpálila ich. Tlaková vlna narazila do jej chrbtu, no ona sa obratne vo vzduchu otočila, zachytila sa vetvy stromu a ukryla sa za jeho kmeňom aby ju nezasiahli letiace trosky. Výkriky bolesti a hrôzy horiacich a zranených mužov boli jasným signálom, že nedostala všetkých naraz. 18 ročný ninja, ktorý ju sprevádzal neotáľal. Zabil muža, ktorému horela polka tela vo chvíli čo Rin vstúpila opäť na scénu. Skočila zo zadu na chrbát jedného muža, ktorý chcel na jej parťáka zaútočiť od zadu. Zabodla mu kunaj zozadu do hlavy tak hlboko, že sa jej ho už nepodarilo opäť vybrať. Odrazila sa od nevládneho tela pokropená mužovou krvou. Zamerala sa na ďalší cieľ. Bol omnoho vyžší ako ona – nesiahala mu ani po pás. Vrhol sa po nej, no ona ladným skokom preĺzla popod mužove nohy. Aktivovala techniku Suchīru no Kugi vďaka ktorej sa jej nechty predĺžili a vznikli tak pekne ostré pazúre, ktorými zasiahla mužove stehno. Asi zasiahla niečo dôležité lebo sa mu podlomili nohy. Zavyl od bolesti a rukami si stláčal poltrhané mäso akoby sa ho snažil jediným dotykom zázračne opäť spojiť.* „Ty malá suka! Ja ťa dostanem!“ *Zareval a hodil sa po nej – urobila premet do strany a sekla ho ľavou rukou pazúrmi po tvári. Koža mu visela zo sánky – ak by ich dnešné stretnutie prežil – do smrti by vyzeral ako monštrum. To mu však neumožnila. Pravou rukou mu zaborila pazúre cez oči hlboko do hlavy a aby si uvoľnila ruku – kopla ho do hrude. Keď sa otočila zbadala ako ju jej spoločník neveriaco sleduje. Bola si vedomá, že o jej úspechoch bude chcieť hovoriť s Josukem, no nebála sa. Skončili. Bolo to rýchle, čisté a jednoduché. Zabili všetkých ktorých mali. Okrem toho, že splnila misiu, získala si aj chlapcove tiché uznanie.*
---: ---
Renzo: *Dostal misi, podle které se má vypořádat s nějakým gangem, sice na první dojem to zní celkem drsně ale při prozkoumání detailů se ukáže, že se jedná o dětský gang nějakých zlodějíčků, kteří poslední dobou začínají dělat Takigakure těžkou hlavu, protože okrádají v nocích staré lidi, ženy, a dokonce už okradli i několik obchodníků o jejich zboží z jejich obchodů. Renzo na tuhle misi je nasazený ještě s jedním klučinou, který je jen o dva roky starší jak Renzo (vzhled: odkaz » ). Jmenuje se Hiro a je stále Chuunin stejně jako Renzo. Jak se zdá, tak Chuuninské Zkoušky už splnil rok před Renzem, ovšem od té doby se nikam nepohl. Je to až překvapující, jak rychle se s ním Renzo zvládl spřátelit, a ještě překvapivější je to že si celkem rozumějí. Nicméně nyní čekají ukrytí za rohem jednoho obchodu, který je pro dnešní noc využit jako návnada pro ten dětský gang a jak to provedli? Majitel obchodu dnes nechá dveře do obchodu odemčené, a dokonce i mírně otevřené, a tak se stačí jen držet ve stínech a čekat až se to ke gangu donese a oni ho půjdou vykrást. Renzo je oblečený v ( odkaz » ) a na opasku má nad zadkem připevněnou brašnu uvnitř které má nějaké menší vybavení. Úmyslně si zvolil tmavé oblečení, aby bylo těžší ho zahlédnout. Vyčkává tam takto společně s Hirem a dávají pozor na několik stran ulice, zda tam někdo nepřijde, ale jediné, co zahlédnout je několik opilců, jednu štětu nabízejíc své služby jednomu muži, který souhlasí a pak několik náhodně procházející ale zatím nic co by mohlo napovídat tomu, že tam bude nějaký gang. * (Renzo): Myslíš, že nakonec přijdou? (Hiro): Netuším, je možné že prokoukli že to je past. (Renzo): Sakra! *Renzo s Hirem se pokoušejí mluvit co nejméně aby je náhodou někdo nezaslechl, to by pak jejich past vyšla úplně vniveč, nyní si mohou aspoň udržovat naději, že to klapne i když je to fakt minimální. Když v tom se začne stíny ulice plížit několik dětí ve věku Renza, některé jsou starší a některé mladší. Dřív by se Renzo snad i smiloval a ptal se sám sebe, zda to třeba nepotřebují k přežití ode dne, co prvně někoho zabil dostal svého dočasného osobního učitele, který mu začal vštěpovat, aby se nikdy neslitoval nad cílem své mise a že vzít někomu život je naprosto jednoduchá a normální věc nad kterou by se neměl ani na chvilku pozastavit. Ze začátku z toho Renzo byl sice celkem špatný ale postupem času to začalo zabírat, dokud nepodstoupil zkoušku, kdy měl chladnokrevně zabít jednu ženu, která vypadala i nevinně, a dokonce o tom byl Renzo přesvědčován že ona není žádný zločinec, ale že jí má prostě zabít, protože to byl jeho rozkaz a on to provedl. Má pocit, že dále od toho dne už není ten starý Renzo a že už není ani dítě, jako kdyby dospěl a už by se nedokázal smát nad takovými blbostmi jako dříve. Nicméně posléze mu bylo prozrazeno že se jednalo o jednu ženu z vězení, která zabila ze žárlivosti svého vlastního muže a posléze i své vlastní děti, protože jim to dávala za vinu, a tak by skončila buď mrtvá (popravena) nebo by dostala doživotní pobyt ve vězení a tká Renzo nikoho nevinného nezabil. Hiro už chce vyrazit, aby je zastavil, ale Renzo ho rychle chytí pravou rukou za levé rameno, aby ho zadržel. * (Hiro): Co se děje? *Zeptá se velmi potichu, doslova šeptá, aby ho nikdo nezaslechl. * (Renzo): Nesmíme ještě zakročit, počkej až se tam vloupají ať je můžeme chytit přímo při činu. *Hiro tedy uzná že Renzo má pravdu a počká až gang dětí zmizí v obchodu a pak vyběhnou ven před obchod, Hiro ihned začne křičet na ty děti, aby vylezly ven a že se jim nic nestane a jako varování že to myslí vážně vytasí svou Tanto aby v nich zasadil ještě více strachu. Děti postupně začnou pomalu vycházet ven s rukami nad hlavou, ale pak se jedno pokusí utéct a vezme to rovnou kolem Renza a další ho následují, a tak to začne, Renzo ihned to první dítě kopne jednoduchým kopem z otočky do hlavy čímž ho na místě omráčí (Konoha Senpū), nicméně to je jedno dítě z mnoha a tak Hiro začne děti chytat ale pokouší se jim neublížit ale Renzo ten se s tím moc nesere a chytne probíhající dívku pod krkem a pevně stiskne a následně s ní mrští o vnější stěnu obchodu až dívka narazí zády do té stěny a pak se podél stěny sveze na zem (také skončí v bezvědomí). Nakonec je všechny pochytají celkem rychle, a tak je společně s Hirem začne svazovat pomocí ocelových drátů. Svazují jim ruce za zády, aby jim nikdo neutekl. Když mají všechny tak Renzovi kolem hlavy proletí kunai a zabodne se do stěny kousek od něj, dá se říct, že mu kunai doslova lízl čelo. Když se otočí tím směrem stojí tam muž, který se na Renza s Hirem rozeběhne s katanou s úmyslem je zabít. Útočí celkem nemotorně a neopatrně ale zase má velkou sílu a kdyby snad Renza nebo Hira zasáhl tak je rozsekne vejpůl. Snaží se mu uhýbat a najít způsob, jak ho zajmout, ale Renzo si pak vzpomene na to, jak mu bylo řečeno, že pokud není cílem mise soupeře zajmout živé je zbytečné ho nechávat naživu a že zabít člověka je jednodušší než ho dostat živého a ta nejkratší a nejjednodušší cesta je ta nejsprávnější. Renzo tedy využije jednoho momentu kdy ten muž útočí na Hira a vytvoří z bílého papíru 6 velkých kopí, která se shromáždí okolo něj a pak prudce vyletí rovnou proti tomu muži (Kami Supaiku). To způsobí jeho okamžitě usmrcení, protože ho ta kopí různé probodají skrz na skrz a on ihned padne k zemi mrtvý. * (Hiro): Šlo ho dostat i živého, musel jsi ho zabíjet? (Renzo): Nemusel, ale tohle byla jednodušší a rychlejší cesta. *Hiro nechápe, jak tohle Renzo může myslet vážně ale nechce se o tom s ním hádat, a tak vezme děti a vydá se s nimi na policejní stanici kde je hodlá odevzdat a také nahlásit kde leží mrtvola toho muže, aby se jí někdo zbavil a Renzo ten jde podat hlášení o průběhu a úspěchu mise a následně i odměnu vyrazí zase domů. *
---: ---
Rin Yoru: *Kráčala z lesa smerom k domu kde býva s Renzom. Po tom čo sa dozvedela od bludičiek kým je – respektíve kým bola sa už na svet okolo seba nedívala tak ako predtým. Ako by aj mohla? Do dnešného dňa bola Rin. Sirota, ktorá bola síce záhadne nadaná na ninjutsu, no stále bola len obyčajné dievčatko. Teraz? Teraz bolo všetko inak!* /Nie som Rin som Haruka – Haruka Noburu!/ *Mala to chuť vykríknuť, no nebola hlúpa. V podstate bola 38 ročná žena v tele 8 ročného dievčatka. Bolo to šialené. Nikto na svete sa nesmie dozvedieť kto skutočne je. Inak by ju dal Tsukyiama zabiť – ak nie niečo horšie. Pri spomienke na toho hajzla sa jej roztriasli ruky.* /Možno som sa mala narodiť práve preto aby som sa mu mohla pomstiť. Zabiť ho a - / *Spomenula si na túžbu Rin – teda na jej túžbu byť pomstiteľkou. Hoci nevedela prečo .. chcela to tak veľmi. Chytila sa za hlavu mala pocit, že jej z toho všetkého exploduje. Keby žil niekto z jej milovaných okamžite by z Takigakure ušla. No ona sa nemala kam vrátiť. Zabila sa predsa preto, že už nemala pre koho žiť. Cítila sa tak osamelo. Chýbal jej otec, babička ešte aj Araki... no najviac jej chýbal Sasori. Teraz keď si spomínala na všetko – na každý jeden jeho detail. Na chuť jeho pier – na to všetko čo spolu zažili.. Bola z toho zúfalá cítila sa sama. Toto telo jej bolo zrazu cudzie, tento svet tento dom.. chlapec s ktorým bývala. Všetko bolo nahlavu. Kto vlastne teraz je? Čím bude? Ako – čo ďalej?! Nemala v ničom jasno. Jediná vec v ktorej si bola istá bola jej túžba po pomste. Na tom sa nič nezmenilo. Chcela zabiť každého, kto sa ku ľuďom choval ako Sotaro. Pri svojej poslednej myšlienke sa pred ňou objavil dom v ktorom bývali. Zrazu jej zovrelo srdce.* /Čo ak si Renzo všimne, že som sa zmenila? Čo potom?/ *Napadlo ju a bezradne si kľakla na zem.* /A zmenila som sa? Stále som to ja.. vždy som to bola ja. Jediné čo sa zmenilo je to, že už chápem prečo sa tak rýchlo učím a prečo sa mi snívajú také nočné mory. Alebo nie?/ *Kládla si v duchu jednu otázku za druhou a bola v agónii z toho, že jej nikto neodpovedal. Chýbala jej Gobi. Premýšľala či je ešte voľná alebo či ju už niekto dostal, spútal a opäť uväznil do niekoho tela. Dúfala, že sa má dobre. Že so svojim novým jinchuurikym vychádza.* /Spomenie si ešte na mňa? Spoznala by ma keby sme sa stretli?!/ *Sklonila hlavu pri svojich chmúrnych myšlienkach a pohľadom skúmala svoje drobné dlane. Bude ťažké zmieriť sa s faktom, že je tu.. bolo to ako nočná mora z ktorej sa nedá zobudiť. Kiežby si nespomenula. Spomienky ju teraz len ešte viac ťažia. Bolo lepšie keď si myslela, že všetko čo sa jej deje v spánku sú len výplody bujnej detskej fantázie. Bolo to lepšie.. Zahryzla si do pery a odhodlane sa postavila.* /Do pekla s celým svetom! Do pekla s nesmrteľnosťou! Do pekla s vesmírom!/ *Nadávala a vykročila k domu. Kráčala už trochu sebavedomejšie, nebola zhrbená nepôsobila nevinne a bezmocne – naopak. Na dievčatko mala až moc istý a ladný krok. Jej výraz bol stále rovnako chladný, no pohľad už nemala prázdny. V očiach mala prefíkanosť, múdrosť a tajomstvá.* /Zvládnem to, musím! Nezomrela som prvý a určite ani posledný krát. Keď už mám dušu spútanú a mojim osudom je pamätať si každú krivdu – všetko dobré aj zlé čo sa mi kedy počas všetkých životov stalo. Musím to využiť .. musím sa z toho poučiť. Musím z toho urobiť svoju výhodu – svoju zbraň!/ *Pokúšala sa vnútorne vyhecovať ako sa vzdialenosť medzi ňou a domom zmenšovala. Pravdou však bolo, že sa obávala toho, že ju Renzo jediným pohľadom prekukne. Mohla by sa vyhovoriť na to, že dospieva – poprípade na pubertu, no bola na to príliš malá. Netušila ako bude reagovať – nevedela nič. Keď sa vyzula a vošla do domu – spadol jej zo srdca kameň veľký ako hora. Renzo doma nebol. Asi bol na misii. S výdychom prešla rovno do svojej izby kde sa posadila na posteľ. Akoby sa na všetko dívala prvý krát. Neobsedela dlho. Prešla ku komode a pri pohľade na svoj skromný majetok v duchu zaplakala. Ach ako jej chýbali jej veci. Jej skvelé brnenie, jej legendárne meče. Jej maznáčik Mizu. Naprázdno preglgla keď jej pohľad padol na prsteň položený na komode. Bol vedľa papierového origami kvetu. Prsteň bol príliš veľký na to aby ho nosila a tak ho radšej mala tu v bezpečí. Bol to prvý darček, ktorý v tomto živote dostala a tak bol pre ňu – pre malú Rin – vzácny. Čo však teraz? Cíti niečo? Vzala ho do ruky – oproti jej detským prštekom sa jej zdal ešte väčší, než v skutočnosti bol. Zamyslene naň hľadela. Keď sa na neho pozrela – pred očami mala Renza. On jej tiež daroval šperk. Bol to náhrdelník a bol nádherný. Keď si uvedomila, že v hlave porovnala Sasoriho s Renzom položila prsteň späť na komodu s frustrovaným povzdychom.* /Renzo nieje Sasori. Nikto nieje a nebude ako Sasori. Bol tak dobrý – bol slnko jej života, dával jej istotu, pocit bezpečia. Rozumel jej, túžili po rovnakých veciach, mali rovnaké názory a ciele... nechcela ďalej spomínať na to aký bol úžasný, no nemala na výber. Oči jej vyschli, no slzy neprichádzali. Zažmurkala a odvrátila tvár pri pomyslení, že všetko mohlo byť inak keby Sotaro neexistoval. Keby ho niekto zabil pre jeho náturu a skutky skôr než sa dostal na kreslo Mizukageho.. niekto – kým sa chcela Rin stať. Spomenula si na Renzove slová – nezdieľal jej názor ohľadom zabíjania podobných netvorov. Na sekundu ju napadlo či by zmenil názor keby vedel prečo má v skutočnosti taký cieľ. Hneď však túto myšlienku zavrhla.* /Nie nemôžem to nikomu povedať – nič z toho čo viem. Bolo by to príliš nebezpečné. Nikto nemôže vedieť na čo všetko si pamätám o čom všetkom viem./ *Už teraz jej šibalo z toho, že sa nemá komu posťažovať s tým čo prežíva. Vzala si teda peniaze a vydala sa do mesta. Potrebuje si kúpiť nejaké oblečenie, nejako sa rozptýliť. Možno zájde do cukrárne alebo na zmrzlinu. Najradšej by si vypila ale úprimne – kto by predal alkohol osem ročnému dievčatku? Otvorila okno a zoskočila z neho na trávnik. Nechcela riskovať, že by stretla vo dverách svojho mladého spolubývajúceho. Celú cestu do mesta utekala. Štvalo ju akú zúfalo hroznú má kondičku. Bola zvyknutá na svoje staré telo, ktoré toho veľa vydržalo – viac znieslo. Bola pevná, vypracovaná.. a vďaka Gobi aj silnejšia než priemerný shinobi. Všetko to bude musieť znova docieliť aby mohla byť pomstiteľkou Reinou o ktorej sníva. Keď prišla do mesta šla rovno za krajčírkou u ktorej si objednala pár kúskov oblečenia. Nechcela týmto veľa míňať – bola si vedomá toho, že ešte vyrastie. Práve sa rozhodovala či zájde za peniaze do cukrárne alebo či utopí svoje zúfalstvo v zmrzlinovom pohári – keď tu jej vo výklade jedného kníhkupectva padol do oka zápisník.* /Malé dievčatká si píšu denníky – nemalo by byť čudné ak by som si nejaký obstarala aj ja./ *Zahryzla si do pery a zvažovala nakoľko nebezpečné by to bolo.* /Ak nebudem používať skutočné mená, ak nebudem konkr etizovať ... možno by nebolo odveci niečo také mať. Kto by čítal denník nejakej siroty?! Schovám ho .../ *Len čo si to začala v hlave ospravedlňovať – automaticky zahla ku dverám. Kúpila si od predavača notes aj s písacími potrebami a cestou domov mala o niečo lepší pocit. Do svojej izby vošla oknom a len čo do nej skočila – sadla si za písací stôl a pustila sa do písania. Najradšej by začala vetou; „Moje meno je Haruka Noburu a som v totálnej riti!“ No sľúbila si, že bude zodpovedná a tak zvolila trochu iné slová. Po tom čo trochu zo svojej depresie dostala na papier – cítila sa lepšie. Denník zavrela a začala premýšľať kde ho schová. Oči jej automaticky padli na uvoľnenú parketu, ktorá siahala pod posteľ. Zoskočila zo stoličky a kľakla si ku nej. Prstami sa normálne uvoľniť nedala, no len čo si vďaka technike; Suchīru no Kugi predĺžila necht – vykĺzla zo svojho miesta. So spokojným úsmevom tam Rin denník vložila – na počudovanie sa tam presne zmestil – skoro akoby to miesto bolo vytvorené presne za týmto účelom. Keď tam parketu vrátila – zapadla na svoje miesto ako kúsok puzzle. Rin sa už cítila pokojnejšie – dala si horúcu kúpeľ a ľahla si spať. Bol to dlhý deň, ráno sa musí hlásiť u Josukeho kvôli misii ... ak si myslela, že bude ťažké oklamať Renza – malého chlapca o tom, kým je – tak to nepočítala s Josukem. Opäť sa do jej podvedomia vkradli depresívne myšlienky a v zlej nálade sa napokon poddala spánku.*
---: ---
Rin Yoru: *Od Josukeho dostala misiu. Mala ísť pomôcť na farmu, vraj si tamojší pár vyžiadal menovite práve ju. Vstala skoro ráno, len svitalo keď kráčala ku farme vo väčšine domoch sa ešte nesvietilo, cesty boli prázdne a pokojné.. obvzlášť čarovná však bola práve farma kde mala dnes pomáhať. odkaz » Bol to malý, malebný domček na samote, ktorý obklopovali sady, záhrady, pole. Chcela podísť k dverám a zaklopať no spoza domu vyšla pani, ktorú spoznala keď sadila stromčeky.* „Oh! Si tu skoro to je veľmi dobre!“ *Usmiala sa na ňu starenka a prišla ku nej bližšie. Uklonila sa jej – mierne a úctivo.* Moje meno je Rin Yoru. Ako vám môžem pomôcť? *Opýtala sa starenky vľúdnym hlasom, no neusmievala sa ani nič podobné.* „Oh ale ja viem kto si, vyžiadala som si ťa priamo u pána Josuke-sama. Pamätám si ťa zo sadenia sadeničiek. Veľmi šikovné dievča. Tvoje zručné ruky sa nám tu zídu.“ *Pochválila ju a nešetrila úsmevmi. odkaz » „Moje meno je Nanagi ale volaj ma Nana, prosím.“ *Ukázala na staršieho pána, ktorý v diaľke rúbal drevo.* „Tamto je môj muž Gosuke. Zamávaj našej pomocníčke anata!“ *Zvolala na neho – otočil sa našim smerom a zamával im s nepatrným úsmevom skrytým pod hustými fúzmi. odkaz » * „Sme spolu takmer celý život a vieš v čom je tajomstvo? V tom, že vždy urobí to čo mu poviem.“ *Zachichotala sa. Rin pripomínala klbko vaty. Bola maličká, milá a vlasy mala takmer úplne biele. Skoro by si pomyslela, že milšiu ženu nikdy predtým nevidela, no pred očami sa jej zobrazila tvár strarenky z jej snov.. a musela svoju myšlienku prehodnotiť.* Máte to tu naozaj pekné Nana-chan. *Prehovorila kým kráčali popri nabielo natretom plote.* „Oh to vieš, chce to veľa práce ale dávame do toho celé srdce. Okrem toho pán Josuke-sama je moc milý a posiela nám sem šikovných ninjov ako si aj ty.“ *Stále sa usmievala. Rin si uvedomila, že sa Nane ten úsmev natoľko hodí, že by si skoro nevedela predstaviť jej tvár bez neho. Podišli ku dlhému záhonu, ktorý bol plný jahôd.* „Moja milá Rin – tu máš košík, poprosím ťa obrať všetky zrelé, červené jahody. Daj pozor aby si nepošliapala žiadne rastlinky a tie nedozreté nechaj na svojom mieste dobre? Keď to budeš mať hotové – dones mi to do domu, varím džem a budem ho predávať na tržnici.“ *Vysvetlila jej starenka, na čo Rin prikývla a pustila sa do práce. Vyhrnula si rukávy a pracovala s mysľou stratenou niekde v diaľke. odkaz » Plný košík vždy doniesla do kuchyne v dome kde jej pani Nana vnútila pohár limonády, čisej vody – vždy niečoho iného. Dokonca sa s obomi naobedovala a keď skončila s jahodami pani Nanagi jej poďakovala a dodhodli sa, že im Rin príde pomôcť aj na druhý deň. Keď Rin kráčala domov – niesla si v košíčku aj malú jahodovú výslužku. Dúfala, že jahodami Renza poteší...* ----------------------- *Na druhý deň šla Rin opäť na farmu. Nana ju odviedla ku jablčnému sadu. Stromov tu nebolo nejako extra veľa, no každý z nich rodil obrovské, krvavo červené jablká. odkaz » Rin nerobilo problém oberať ich – pomocou Kinobori no Waza sa pohybovala po stromovh ako veverička a zhadzovala jedno jabĺčko za druhým Gosukemu a Nanagi rovno do košíkov. Hoci pracovali od svitu do mrku – dali si prestávku na obed a čaj. V druhý deň sa Rin vracala domov s taškou plnou jabĺk. Dni na farme sa jej páčili a tak sľúbila, že príde aj na ďalší deň.* ----------------- *V tretí deň Rin pán Gosuke odviedol ku kríkom s šípkami nebolo ich tak veľa ako jahôd, no bobuliek bolo viac a ťažko sa trhali. odkaz » Gosuke jej pomáhal šlo mu to odruky – bolo vidno, že tým strávil niekoľko rokov svojho života. Plnil jeden prútený košík za druhým a pri tom Rin vysvetľoval na čo všetko sú dobré. odkaz » Zistila, že sa sušia a robí sa z nich výborný čaj. Pani Nanagi prišla domov na farmu až poobede. Bola v meste s káričkou predávať zeleninu. Rin ich začala v duchu obdivovať. Chovali sa ku sebe s úctou a nehou. Každý deň sa lopotili na farme a napriek tomu sa stále usmievali. Premýšľala prečo nemali spolu deti, ktoré by im mohli na farme pomáhať, veď sa predsa tak ľúbili. No neodvážila sa na to opýtať. Predsalen to mohlo mať tragické dôvody. Možno pani Nana nemohla mať deti – alebo ešte horšie.. možno sa ich deťom niečo stalo. Každopádne nevyzvedala. Spoločne sa najedli a Rin opäť neodchádzala naprázdno – tento krát jej pani Nana zabalila čučoriedkový koláč. Sľúbila im, že príde aj na ďalší deň a svoje slovo dodržala.* -------------------- *Trhala burinu porpri zasadenej zelenine presne ako jej ukázali a po tom čo bola hotová ju Nanagi zavolala na čaj. Sedeli v hojdacích kreslách na terase. Nana štrikovala a na kolenách jej spala mačka. Rin popri čaji pochrumkávala keksíky, ktoré Nana upiekla – ešte boli teplé. Páčilo sa jej tu. Oboch starčekov si veľmi obľúbila a aj oni ju.* „Je tu veľmi pekný výhľad – čo myslíš Rinka?“ *Rinka bola prezývka, ktorú jej pani Nana dala. Hoci sa s ňou tak úplne nestotožňovala – nijako neprotestovala. Prikývla na súhlas tomu čo jej Nanagi povedala.* Je tu nádherne. *Prisvedčila na čo pani Nana odložila ihlice a uprene sa na Rin zadívala.* „Vieš, musím sa ti s niečím priznať. Gosuke nebude nadšený, že som ti to vyklebetila, no ... nedá mi to. Veľmi sme si ťa obľúbili Rinka, pán Josuke-sama, nám povedal, že nemáš rodinu.. že si sirota a tak by som sa ťa chcela opýtať – asi to je náhle nepoznáš nás dlho,no.. potešilo by nás ak by si sa ku nám nasťahovala. Mala by si sa dobre, pomáhala by si nám a my by sme ti v tvojej ninjovskej práci nijako nebránili.“ *Keď sa pani Nana rozhovorila – Rin zalapala po dychu.* „Gosuke si chcel adoptovať chlapca, staršieho, no – prirástla si ku srdcu aj jemu. Bolo by nám cťou keby si súhlasila s tým, aby sme si ťa adoptovali.“ *Len čo to povedala – Rin padla sánka.* Nana-chan .. ja - *Nestihla dokončiť slová – neďaleko započuli obe hlasné kvílenie.* „Ah preboha! To znelo ako Gosuke!“ *Len čo to Nana vyslovila - Rin vyskočila na nohy. Počula, že to pichádzalo niekde z jablčného sadu.* Zostaňte tu Nana, zistím čo sa deje. *Hodila koláčik na tácku a zoskočila z terasy hbito ako mačka. Rozbehla sa k miestu odkiaľ počula nárek a zbadala partiu asi štyroch chlapov – okolo 20-25 rokov, ktorí kopali do Gosukeho na zemi. Rin sa tam prirútila ako tornádo.* Okamžite ho nechajte na pokoji! *Kričala svojim detským hláskom a tvárila sa hrozivo. Gosuke zdvihol ruku.. pravdepodobne nechcel aby sa tam zaplietla, no bol príliš domlátený na to aby mohol prehovoriť. Z jeho úst vyšli iba nejasné stony.* „Ale ale Gosuke! Nehovor, že ste si adoptovali dcéru – tá vaša prvá bola krajšia.“ *Povedal jeden z chlapcov posmešne a premeral si Rin pohŕdavým pohľadom.* „Tá predtým bola aj o dosť staršia. S touto si nemôžeme užiť.“ *Povedal ďalší z partie na čo sa všetci zasmiali. Rin sa v hlave ich slová pospájali dohromady.* Okamžite opustite túto farmu! *Prehovorila a ak by mohol pohľad zabíjať – všetci z nich by už voňali margarétky spod zeme.* „Pozrimeže – toto mačiatko sa chce hrať. Čo takto sa trochu zabaviť - chlapci?“ *Doťahovali sa medzi sebou a začali okolo Rin tvoriť kruh.* „Rin nie! Prosím nechajte nás! Dáme vám peniaze! Dáme vám čo len chcete.“ *Kričala pani Nanagi a utekala ku nim – držala sa pri tom za srdce a plakala. Rin nemohla čakať – nemohla otáľať aby starčekom ešte viac neublížili. Prikrčila sa a odrazila od zeme - v ruke sa jej pri tom sformovala malá železná dýka z jej kekkei genkai. (Hagane no Sakusei) Vrhla sa po najbližšom chlapcovi a podrezala mu hrdlo počas jednej otočky priamo pred ich kamarátmi. Nôž prešiel mäsom a šľachami ako maslom – chlapi od úľaku zvreskli z toho čo Rin spravila – dopadla na rovné nohy s chladným výrazom v tvári. Nepohla ani brvou ich rev ju len posmelil. Vždy bolo jej výhodou to, že ju od pohľadu všetci podceňovali. Jeden na ňu zaútočil päsťou. Využila to, že bol vysoký a hýbal sa ťažkopádne – ona bola maličká a rýchla – urobila rýchly kotúľ dopredu a nožom mu prerezala achylovú pätu – s výkrikom sa zložil k zemi, zvieral si rukou zranenie ako sa snažil zastaviť krvácanie a vrieskal od bolesti. Zvyšní dvaja si vymenili vydesené pohľady, no potom v nich vzplanul hnev. Rin mala šťastie, že to boli obyčajní delikventi a nie ninjovia. Vrhli sa po nej, no ona sa premiestnila pomocou kawarimi jutsu za nich – tri krát zabodla nôž do chrbta blonďatého chlapa a potom mu kopla zozadu do kolena tak silno, že bolo počuť ako mu ho zlomila. Padol na zem za hlasného jačania muža s prerezanou achilovou pätou. Posledný zo štvorice sa na ňu vrhol s termonukleárnou nenávisťou a kopol ju do hlavy tak silno, že skončila v prachu na zemi. Bola to jej chyba – nedávala si pozor výkriky chlapa ju vyrušili zo sústredenia.* „Za toto zaplatíš ty malá suka!“ *Rin v hlave zadunelo keď jej opäť kopol do tváre a potom znova – pravdepodobne by jej rozbil lebku keby nemala pevnejšie telo vďaka Kotonu – len matne si uvedomovala ako pani Nana kričí – cez opuchnuté viečko videla ako sa po mužovi starenka vrhla, no on ju odsotil ako keby nevážila ani gram. To už Rin neustála. Pozviechala sa a cez bolesť a ostré pišťanie v ušiach skočila na muža. Zabodla mu nôž do brucha tak silno až ju zaboleli hánky. Otočila ním a tvár aj ruky jej ostriekala mužova krv. Cítila ako ju ťahá za vlasy a udiera do nej päsťou, no to ju len naštartovalo – s hrdelným zavrčaním sa oboma rukami zaprela do noža a posunula ho až k jeho hrudnému košu. Doslova ho vykuchala. Padol na zem a na svetlo sveta sa ukázali jeho vnútornosti. Tretí z nich ktorému prerezala achilovku ešte žil. Dotackala sa ku nemu, schmatla ho za vlasy a podrezala mu hrdlo chladnokrvne ako mladému baránkovi. Sťažka dýchala a jej tvár rozhodne nevyzerala dobre. Bola celá od svojej aj ich krvi. odkaz » To bolo ale teraz vedľajšie dôležitejší bol pán Gosuke a Nana-chan. Rin sa pozrela na pani Nanagi okom, ktoré jej ešte neopuchlo. Pani sa dívala na drobnú Rin so zmesou strachu, obdivu a bolesti v očiach.* Ste v poriadku? *Opýtala sa jej Rin tichým hlasom. Bolo jej jasné, že sa jej pani Nana asi teraz bojí.* Ak áno – musíte mi pomôcť dostať vášho manžela do nemocnice. *Vysvetlila Rin ľadovo pokojným hlasom na čo sa Nana ako tak spamätala – plakala keď sa dvíhala na nohy. Rin jej chcela pomôcť aj napriek svojej averzii voči dotykom, no jasne videla, že sa jej teraz Nana štíti. Spoločne pomohli naložiť na voz Gosukeho. Zapriahli koňa a ponáhľali sa do mesta. Nanagi mlčala celú cestu, ošetrovala svojho manžela, ktorý bol v bezvedomí a bojazlivo pokukávala po Rin. Keď dorazili k nemocnici – zdravotníci sa ku nim bez zaváhania rozbehli oddelili ich od seba. Gosukeho bolo nutné operovať a pani Nana šla s ním. Nepovedala Rin jednié slovo a ona jej to ani nezazlievala. Pravdepodobne bola v šoku. Rin zobrali na ošetrovňu kde jej medik ninja ošetril tvár tak dobre, že po mužovom vyčíňaní nezostala na jej tvári ani stopa. Vysvetlila doktorom aj strážcom čo sa stalo a povedala im aj o telách štyroch chlapcov na farme. Sestra okamžite infotmovala políciu aby sa o to postarali. Kým Rin čakala v nemocničnej izbe na výsledky a dovolenie opustiť budovu - uvažovala nad tým či sa starček z toho dostane a či ich oboch ešte niekedy uvidí. V tom sa otvorili dvere a dnu vošla Nana. Rin na ňu prekvapene pozrela – stále mala na sebe zakrvavené oblečenie hoci ruky aj tvár už mala čistú.* Pani Nanagi. *Oslovila ju Rin prekvapene, no jej tvár bola stále bezvýrazná maska.* „Rin.. Ja – prišla som ti poďakovať a ospravedlniť sa, že som – to neurobila hneď. Ale iste chápeš, že ma to čo som videla dosť... šokovalo. Koľko máš rokov? Si ešte tak mladá a zabila si bez mihnutia oka štyroch dospelých mužov!“ *Vyhŕkla bez dychu. Ako keby bolo nutné to Rin pripomínať. Stále cítila v nose medený pach ich krvi.* „Povedala som polícii čo sa stalo.. a aj ty si zaslúžiš počuť pravdu.“ *Sklopila zrak k zemi a posadila sa na stoličku vedľa postele na ktorej Rin sedela.* „Neukázali sa u nás prvý krát. Rabovali našu farmu roky, chodili ku nám často, vyhrážali sa nám, že ak to nahlásime tak nás podrežú v spánku. Báli sme sa a tak sme tak neurobili. Pred rokom znásilnili a zabili našu jedinú vnučku Reinu a odvtedy to šlo s farmou dole vodou.“ *To čo Rin práve počula jej vyrazilo dych. Netušila čo má na to povedať.* Mrzí ma čo sa stalo vašej vnučke. *Zašepkala úprimne – pani Nana plakala.* „Prišla nám na farmu pomáhať keď jej zomrel otec. Nevedela čo sa u nás deje a keď prišli tí gauneri – bolo neskoro na varovania. Gosuke žije len vďaka tebe Rin a len vďaka tebe budeme teraz opäť pokojne spávať. Chcela som ti poďakovať. Prosím príď kedykoľvek keď budeš niečo potrebovať. Sme ti dosmrti zaviazaný.“ *Na to sa pani Nana s plačom zodvihla a opustila nemocnicu. Rin sa rozhodla, že si chce so sebou niesť meno dievčaťa, ktoré stihol tak krutý osud. Dnes bol deň kedy prvý krát niekoho zabila – a to rovno štyroch naraz. Rozhodla sa mať prezývku Reina. Rozhodla sa, že bude pomstiteľka. Zabije každého kto ubližuje nevinným a slabším, zabije každého človeka čo sa vyžíva v bolesti a mučení bezbranných žien, starcov a detí. Odteraz chce aby ju svet poznal pod menom Reina.*
---: ---
Enjuu: *Enjuu rychle zareagoval na Renzův kop zvednutím rukou ale i tak byl kop moc rychlý a silný a Enjuu to schytal plnou silou. Když otevřel oči stál před ním klon s kopím a říkal mu ať se vzdá* Dobře, vzdávám se. *Odpoví Enjuu zklamaným hlasem, opravdu si přál vyhrát ale nevyšlo mu to, poté se zvedl a Jounin vyléčil jejich zranění a poslal je oba domů.*
Renzo: *Bunshin ovládá to stejné a tak když se ho Enjuu pokusí podkopnout tak Bunshin vyskočí do vzduchu a z otočky zasáhne Enjuu kopačkou do hlavy. Nicméně poté Bunshin exploduje v silné explozi, protože Renzo složil ruční pečeť a nechal explodovat výbušný lístek na jeho zádech a to ho logicky zničí a tím by měl i poranit Enjuu a druhý klon nenechá Enjuu klid a pokusí se mu přiložit špičku kopí ke krku aby se nemohl zvednout (tlaková vlns z té blízkosti ho srazí na zem plus ta kopačka). *Vzdej to jinak ti to zapíchnu do krku. *Poví Bunshin. *
Enjuu: *Na Enjuu najednou zezadu někdo zaútočil a on začal padat k zemi, naštěstí se stihl vzpamatovat dřív než bylo pozdě a rychle odskočil přičemž se ve vzduchu otočil, všiml si že se za něj dostal jeden z klonů,když dopadnul vzpoměl si vzpomněl na druhý klon co na něj běžel, otočil se a uprostřed otočky použil konoha reppu díky čemuž skopnul klon bez kopí k zemi, rychle od něj odskočil a ve vzduchu hodil kunaie po klonu s kopím*
Renzo: *Renzo proti kunaiům, které po něm Enjuu hodil vrhne shurikeny, které se v polovině cesty s kunaii srazí, a tak kunaie odrazí úplně někam do boku kde kouřové chilli bomby uvolní dým, který je ale dost daleko aby ho Renzo mohl ignorovat. Enjuu udělal velkou chybu, když ignoroval druhého klona, ten se totiž mohl dostat dost blízko k Enjuu ze slepého bodu a zaútočit na něj zezadu a klon, který původně vrhal kopí pokračuje v cestě přímo k Enjuu a měl by u něj být během krátkého okamžiku, aby mohl společně s klonem útočit a zasadit mu co nejvíc ran, a přitom se soustředit, aby jejich útoky byly synchronizované tak aby neměl příležitost na složení jediné ruční pečetě pro nějaké Jutsu. Jeden z klonů se mu dokonce pokusí zabodnout špičku kopí do jednoho stehna. *
Enjuu: *Enjuu si všimne že při jeho útoku klony nebrání Renza ale uskočí, v tom mu dojde hlavní slabina jeho nepřítele* “Jestli se těmi klony nebránil ale radši nechá útočit na sebe, tak to znamená že ty klony jsou jeho hlavní možnost boje semnou. Nemá cenu se soustředit na něj, hlavní jsou teď klony” *Enjuu rychle změni svoje priority přičemž si všimne že se klon napřahuje aby po něm hodil kopí, rychle uskočí do strany aby to kopí minulo a rovnou hodí po originálním renzovi Kunaie s chilli bombami kdyby náhodou chtěl vytvořit další klony*
Renzo: *Sleduje, jak se Enjuu kryje a pak skládá ruční pečetě pro Kawarimi no Jutsu, těsně před výbuchem se tam zjevil dým a následně přišla trochu opožděná exploze. To je první, která Renzovi říká že Enjuu zmizel, ale jako další mu to prozrazuje to že Ninja (Jounin), souboj nezastavil, a ještě k tomu že neslyší křik. Zatímco se snaží trochu odpočinout a ušetřit nějaké síly tak zrakem hledá svého soupeře, mezitím si nabere do ústa na pravé dlani jíl, který začne míchat s chakrou a formovat. Nicméně poté konečně najde své soupeře a ten skládá pečetě pro další ohnivé střely, nicméně nyní má výhodu, že už jsou výrazně dále, a tak kloni uskočí každý do jedné strany, aby se obloukem mohly dostat k Enjuu a Renzo ten se snaží vyhýbat střelám a tím se i pokouší soupeře zaměstnat, aby Enjuu soustředil svůj útok na něj, nicméně jeden klon se rozpřáhne a vrhne proti Enjuu své kamenné kopí. *
Enjuu: *Enjuu si uvědomí že padnul do pasti a proto hodí ruce před sebe aby se chránil a použije znovu kawarimi, ovšem aby si toho Renzo nevšiml dal na kawarimi okamžitě výbušný lístek který aby zakryl svůj únik okamžitě odpálil díky čemuž (Za pomocí výbuchu lístku od Renza) vytvořil menší kouřovou clonu, sice nevydržela moc dlouho ale stačila na to aby se Enjuu postavil o trochu dozadu do obrané pozice a poslal na Renza a klony Katon: Housenka no jutsu* “Nemám už moc chakry, moje další technika už bude poslední, snad si pak vystačím s taijutsu”
Renzo: *Bunshinům chilli bomby moc nevadí, přecijen jsou tvořeny jen jílem, takže sice jim vadí ve výhledu, ale jinak jim moc neuškodí. Renzo ten ale taktiku Enjuu viděl a dostal geniální nápad. Enjuu se ocitne u Renza a pokusí se ho z otočky kopnout do hlavy, nicméně Renzo použije taktiku Enjuu a po složení pečetí se tam zjeví dým a místo něj Enjuu zasáhne špalek dřeva na kterém je nalepený jeden výbušný lístek a Renzo, který je nyní pár metrů bokem od svých klonů složí pečeť a nechá výbušný lístek explodovat. Bunshini se mezitím přesunou před Renza a zaujmou obranné postoje a Renzo každému z nich na záda nalepí 4 výbušné lístky. Renzo pak padne na jedno koleno a zadýchaně svého soupeře sleduje.
Enjuu: *Enjuu viděl že sice netrefil klony ale zranil Renza což pro něj byl úspěch, bohužel když ho obklíčili klony tak neměl moc co dělat, 2 klony s kamenným kopím nedokáže porazit v souboji bez schopností. Proto se rozhodl že použije kavarimi které ještě osázel chilli bombami, takže když do něj klony zaútočili tak dostali přímou ránu od chilli bomb, mezitím Enjuu doběhl k oslabenému (Kvůli řízlé noze od papírových shurikenů není tak rychlý jako v plné síle ale i tak je celkem rychlý) Renzovi a použije konoha senpuu dokuď se drží za ruku, přičemž na nic nečeká a rovnou hodí mezi něj a klony kunaie výbušnými lístky ale neodpálí je, čeká co klony a Renzo udělají.
Renzo: *Renzovi kloni běží rovnou na Enjuu a jakoby se od sebe oddělí, jeden do vezme obloukem z pravé strany a jeden z druhé strany. Prakticky se takto pokoušejí Enjuu dostat do kleští, aby musel bojovat proti oboum klonům na každé straně ovšem ohnivé střely je sice minou, ale letí dál, a to přímo na Renza, který se rychle zvedne a pokusí se dostat bokem aby utekl obloukem do levé strany, ale jedna střela ho zasáhne do levého rameno a ošklivě ho popálí. Bunshini mezitím běží velmi rychle a během chvilky se ocitnou u Enjuu a jeden mu začne kopím útočit na ruce, trup a tvář a druhý zase na spodní část jeho těla a údery jsou opravdu silné a tvrdé. *
Enjuu: *Enjuu zkopne Renza (klon k zemi) ale on se ihned začne zvedat, proto radši uskočí a hodí po něm další 2 kunaie s výbušnými lístky které odpálí okamžitě jakmile se přiblíží k Renzovi,hodí je ještě když leží aby nestihl uhnout, poté si všimne že pravý Renzo stojí vzadu* “Takže klony jo?” *Renzo zrovna vytvořil další 2 klony* “No to si děláte srandu ne?” *Enjuu uskočí dozadu a vystřelí po klonech Katon Housenka no jutsu, klony teď už mají kamenné kopí takže se snaží je zničit dřív než se k němu dostanout, hodí po každém klonu i kunai s chilli bombou aby si byl jistý že zůstanou dole. Mezitím se zaměří na vyčerpaného Renza* “Teď mám příležitost, jdu na to” *Rychle použije shunshin no jutsu aby probleskl mezi klony a objevil se až u Renza kterého okamžitě praští pěstí do obličeje s úmyslem srazit ho k zemi*
Renzo: *Nahromadí chakru do nohou a odrazí se od země a vyskočí tak o několik metrů do pravého boku (Chakura Shotto) a tím pádem ohnivá koule Renza mine i když měl to fakt těsné, protože Enjuu nebyl moc daleko, a tak moc času na uhýbání nebylo. Mezitím Renzo v každém z úst na dlaních promíchává jíl s chakrou a také ho tvaruje. Kage Bunshin po tom leté kunai s výbušným lístkem a tak uskočí do strany a pokračuje pak v cestě k Enjuu, který ho ovšem zasáhne jednoduchým rychlým kopem z otočky na hlavu a tím Bunshina srazí k zemi. Nicméně poté se ihned zvedne a pokusí se na Enjuu zaútočit a zasadit mu několik silných úderů pěstmi a různé kopy, jde o to, aby mu nedovolil možnost skládat ruční pečetě a on byl nucený bojovat pouze pomocí Taijutsu stylu. Mezitím Renzo z úst na dlaních vyhodí další dva výbušné jíly na zem vedle sebe a složí jednoruční pečeť a vytvoří další dva Bunshiny z jílu (Nendo Bunshin). Poté složí několik ručních pečetí a ze země mu vyletí kamenné kopí (Doton: Gansetsukon) a tak to použije 2x a každému z Bunshinů jedno dá a ti se ihned rozeběhnou proti Enjuu s úmyslem podpořit prvního Bunshina a útočit na něj pomocí kamenných kopí. Originální Renzo ten si klekne na jedno koleno a pozoruje, jak to dopadne, mohl by do toho jít sám, ale je celkem zadýchaný, protože není tolik zvyklí tvořit tolik klonů, a tak ho to stálo značné množství chakry. *
Enjuu: *Enjuu si všimne dalších papírových shurikenů a rozhodne se je zničit pomocí ohnivé koule (Katon: gookakyu) a přitom trefit i Renza, uskočí proto o kousek dozadu aby ziskal trochu víc času a vyšle techniku na Renza* “Co uděláš teď?” *Najednou zpoza ohnivé koule vyběhne Renzo a míří k Enjuu (Je to klon ale to Enjuu nemůže vědět) * “Ty máš teda kořínek, z toho jak po mě běží usuzuji že chce pěstí souboj, má ho mít” *Enjuu se rozeběhne naproti Renzovi (klonu) a hodí po něm kunai s výbušným lístkem přičemž zkusí využít výbuchu a pomocí Konoha senpu trefit Renzovu hlavu*
Renzo: *Renzo vypustí ze svých rukávů další dávku papírových shurikenů (Kami Shuriken), nicméně nyní jich vypustí o něco méně (8). Díky tomu se Renzovi podaří celkem v dobré náhodě zasáhnout chilli bomby a odpálit je ještě dřív, než se k Renzovi kunaie dostaly, nicméně kunaie letí a Renzo to zaznamená na poslední okamžik a cukne hlavou do strany, ovšem jeden kunai ho škrábne do tváře. Poté ovšem z jeho úst na levé dlani vyplivne nacucaný jíl a ten hodí směrem trochu do boku (asi o 4 metry do prava) a potí složí jednoruční pečeť a jíl se zvětší a přemění se do dokonalé podoby Renza, která nelze od originálu rozeznat (Nendo Bunshin). Bunshin se rozeběhne proti Enjuu a celkem rychle a Renzo (originál) mezitím sáhne oběma rukama do vaku s výbušným jílem a nabere svými ústy další výbušný jíl a jeho ústa ho mezitím začnou rozkousávat a promíchávat s chakrou. * „Sakra však ani nevím, jak ho pořádně zranit.“ *Projde Renzovi v mysli a mračí se na svého soupeře ale doufá že jeho Bunshin splní svůj účel. *
Kyuki: *Enjuu si všimne že na místo jeho dopadu Renzo vrhnul 4 kunaie, ví že nemá moc šanci se jim vyhnout na zemi takže se rozhodne že alespoň změní místo svého dopadu, ještě ve vzduchu použije proto Nan kaizou díky čemuž natáhne svoje ruce trošku dozadu než míří kunaie k zemi, kde se odpálí trošku blíž k renzovi (Maximálně o půl metru) čímž se vyhne jeho kunaiům, ruce si okamžitě stáhne zpět na normální délku. Ovšem když dopadne už Renzo není před ním ale za ním a střílí po něm velké množství papírových shurikenů. Enjuu se rozhodne využít výhody že není na místě kde protivník očekával že bude a zkusí uskočit do strany, sice mu to vyjde ale 2 shurikeny ho seknou do pravé nohy, velká překážka to není ale určitě ho to o trošku zpomalí při úskoku na pravou nohu. Hned jak dopadne hodí po protivníkovi 2 kunaie s chilli bombami které odpálí jakmile se přiblíží k Renzovi*
Renzo: *Renzo hodlá využít výhodu Bakutonu, a to že i když jeho ústa na levé ruce žvýkají výbušný jíl tak to, že může i tak klidně skládat ruční pečetě a fungovat naprosto normálně. Nicméně vidí, co soupeř dělá a usměje se, protože to že vyskočil znamená, že se vystavuje značnému riziku, a to že jakmile ho začne gravitace zase tahat zpátky k zemi Renzo si zvládne vypočítat odhadově kam dopadne a tím směrem vrhne všechny 4 kunaie, které držel v pravé ruce. Pokud jde o ohnivé střely tak Renzo složí pečeť tygra a přesune se o nějakých 6 metrů dál, čímž se vyhne střelám (Shunshin no Jutsu). Mezitím jeho ústa na levé ruce už mají jíl připravený, ale teď se to Renzovi moc nehodí tak jíl nechá zatím stále uvnitř. Místo toho mu z rukávu vyletí papírové shurikeny, která se roztočí a vyletí proti Enjuu (Kami Shuriken). Na toto ani nebylo třeba skládat ruční pečetě a shurikenů letí větší množství (13). *
Kyuki: *Protivník se vyhne kopu a vyblokuje hliněnou zdí Enjuuovu ohnivou kouli* “Doton? Už teď tě nemám rád” *Enjuu si všimne že má Renzo ruku v brašně co ho předtím zajímala* “To se mi vůbec nelíbí, ať je to co je to nenechám tě to použít” *Pomyslí si a vyskočí do vzduchu kde použije Katon housenka no jutsu, hned za tím ovšem pošle v těsném závěsu 2 kunaie s výbušnými lístky mířené na protivníkovu levou ruku, hned jak dopadne na zem si vezme opět do ruky kunai a sleduje protivníka jak se s jeho útokem vypořádá*
Renzo: *Sleduje tělo soupeře a čeká co provede, nijak ho jeho slova nezajímá nemá zájem o to se mu představovat a přecijen ho soupeř něčím upozorní na jeho jednání, a to přesouvání rukou do pozice pro ruční pečeť tygr. Díky tomu Renzo přecijen mohl čekat, že něco přijde, a tak rychle vytasí kunai a nahromadí chakru do chodidel a odrazí se asi tak v moment kdy se Enjuu zastaví kousek před ním. Renzo vyskočí takové 3 metry do vzduchu a skočí přemet dozadu (Chakura Shotto). Během toho přemetu po Enjuu prudce vrhne ten kunai, ovšem v ten moment se Enjuu odrazí od země dozadu a ještě složí pečetě. Renzo dopadne na zem, když Enjuu dokončí své ruční pečetě a vypustí proti němu svou ohnivou kouli. Renzo a Enjuu jsou od sebe naštěstí dost daleko aby Renzo stihl složit sérii ručních pečetí a vyvolat tím ze země vlnu zpevněné hlíny, na níž se Renzo takto vznese několik metrů do vzduchu (Doton: Doryuuha) a pak se stačí jen odrazit od toho vrchu a dopadnout klidně na zem. Ohnivé koule totiž zasáhne tuto techniku, a tak se zpevněná hlína opět složí k zemi. * „Fajn takže jeho element je Katon, to by byla první užitečná informace.“ *Pomyslí si a sáhne levou rukou do brašny s jílem a nechá ústa odkousnout si kus jílu a začít žvýkat a druhou rukou mezitím vezme mezi prsty několik kunaiů (4) a jen vyčkává co dalšího Enjuu provede. Je u toho trochu skrčený, nestojí tam jako by čekal na nějakou jeho ránu. *
Enjuu: *Enjuu uvidí že protivník nestojí v žádné bojové pozici a místo toho ho zdraví* “Že by mě nebral vážně?” Zdravím já jsem Enjuu, doufám že si užijeme společný souboj *Jounin začal souboj ale protivník nic nedělal tak Enjuu pokračoval v proslovu* Vidím že máš váčky na bocích, zajímalo by mě co- *Bez jakéhokoli zaváhání, upozornění nebo čehokoli se Enjuu hodí pomoci shunshin no jutsu k protivníkovi který nemohl mít žádnou šanci o předpovědění tohoto tahu a zastaví se těsně před ním kde ihned na to zkouší podkopnout nepříteli nohy (Konoha reppu), když protivník začne padat k zemi uskočí dozadu a ještě ve vzduchu použije Katon: Gookakyu no jutsu čímž na nepřítele vypálí ohnivou kouli, Hned jak dopadne vezme do jedné ruky Kunai a vyčkává co protivník udělá*
Renzo: *Renzo trpělivě vyčkával a když dorazil jeho soupeř ihned si ho pozorně prohlédl. Nicméně moc času, aby mohl svého soupeře před bojem analyzovat nedostane. Renzo se tedy postaví čelem ke svému soupeři a vytvoří mezi nimi vzdálenost 5 metrů a usměje se na něj i když to nemyslí ani trochu upřímně ale je to spíše hrané. *Přeju hodně štěstí. *Poví směrem k soupeři, ale do žádné bojové pozice se nestaví, stojí tam rovně jen tak. Pravou ruku ale i tak během toho přesune do brašny nad zadek a uchopí do ruky kunai, poté jen vyčkává až Jounin ten boj odstartuje, chce první krok totiž nechat na soupeři. *
Enjuu: *Mladý ninja Enjuu Wanaboto byl vybrán, aby se zúčastnil tréninkových bojů, řekli mu čas a místo na které má dorazit, ani na chvíli neváhal oblékl se do ( odkaz » ) vzal si brašnu s kunai, výbušnými lístky a chilli bombami. Hned poté vyrazil na místo určení.* “Snad se moc neztrapním, sice jsem pilně trénoval ale pochybuji že jsem připraven” *Když dorazil tak už na něj čekali 2 ninjové (1 jounin a druhý Renzo)* Omlouvám se za zpoždění *Omluvil se a podíval se na Renza* “Takže tohle bude můj soupeř, vypadá podobného věku jako já, ale co to má za váčky u pasu? Že by tam měl další kunaie nebo shurikeny?” *Snažil se přijít na to co je ve váčcích ovšem neměl moc času na přemýšlení, Jounin okamžitě začal prohlašovat ať se připravíme k boji, Enjuu se postavil do bojové pozice, lehce povytáhl jeden kunai trošku z kapsy aby po něm mohl hned sáhnout a zadíval se na svého protivníka*
Renzo: *Renzo nedávno dostal zprávu od vůdce vesnice, že by si přál, aby postoupil pár tréninkových soubojů s jinými Geniny aby si tak vypiloval své bojové dovednosti a že toto je nejlepší forma tréninku. Sice jeho pravým záměrem je, aby Geninové z Takigakure byli připraveni na Chuuninské Zkoušky a měli nějaké zkušenosti ze soubojů, ale o tom jim říkat nemusí. Osobně tam sice nebude ale zanechal čas, kdy má Renzo čekat v tréninkové oblasti kde už čeká jeden Ninja (Jounin), který je zároveň lékařem, aby mohl v případě potřeby zakročit a souboj zastavit, aby někdo náhodou nezemřel a současně jim mohl poskytnout lékařské ošetření. Renzo dorazil do tréninkové oblasti asi 10 minut předem, oblečený je v ( odkaz » ). Pokud jde o vybavení tak na bocích má brašny, které jsou plné jílu, který Renzo potřebuje pro techniky Bakutonu. Poté má na levém zápěstí náramek, který se dá rozložit na štít (Skládací Štít). Poté má v další brašně nad zadkem výbušné lístky, světelné bomby, shurikeny a kunaie. Čelenku se znakem Takigakure má obvázanou okolo bicepsu na levé ruce (jako na obrázku oblečení). * „Tak snad to nebude trvat, než dojde můj soupeř.“ *Pomyslí si a pozdraví Ninju, který má na boj dohlížet, ale do řeči se nijak nepouští. *
---: ---
Rin Yoru: *Nahla hlavu na stranu a pozrela sa na neho. Nevedela čo tým myslí - povedala predsa "nás" to zahrňovalo ich oboch. Rozhodla sa to ale nechať tak - namiesto toho otočila opäť hlavu a očami sledovala oblaky. Premýšľala nad posledným snom a oči sa jej zatvárali. Upadala do mikrospánkov ale do snovej fázy REM sa nikdy nedostala - na to príliš vnímala okolie. Každopádne bola za túto zmenu vďačná a tak keď sa museli rozlúčiť - potiahla Renza za rukáv.* Ešte raz ďakujem, stretneme sa tu o polnoci. *Prisľúbila. To že bola ochotná ho vôbec potiahnuť za rukáv pre neho asi nič neznamenalo - no z jej strany to bol obrovský prejav dôvery. Potom sa otočila a ponáhľala sa do sirotinca.*
Renzo: Mě to jedno není, doufám že můj směr bude takový abych mohl být poblíž své kamarádky. *Tím samozřejmě myslí Rin, koho jiného by taky mohl myslet. Poté opět jen leží a odpočívá, když v tom už přijde večer, což Renza docela překvapuje nepočítal s tím, že jim dnešek tak rychle uteče, a tak se posadí, když slyší, jak vychovatelky volají děti zase do sirotčince, kde je opět čeká taková ta klasika v podobě večeře, která bude jistě stát za starou bačkoru, koupel a pak spánek. Nicméně dnes o půlnoci Renza čeká akce, a tak nemá v plánu jít spát. *
Rin Yoru: *Ticho ležala vedľa neho - nebolo to nepríjemné skôr naopak. Bolo príjemné nemusieť sa pretvarovať a len si užívať chvíľu zaslúženého pokoja. Mala dosť uškriekaných hlasov dievčat čo sa jej posmievali - kárania vychovávateliek - spravila by prvé posledné len aby mohla odísť. Kľudne sa aj vláme do domu vodcu a s nožom v ruke ho prinúti prisahať, že sa sem už nebude musieť vrátiť.* Je mi jedno aký smer to bude - len nech nás zavedie ďaleko od tohto miesta.
Renzo: *Tiše leží a sleduje oblohu, neví ani co by měl Rin říct, když vypadá tak vyčerpaně. Nicméně vypadá to i tak jako by měla problém se spaním, ovšem prozatím o tom s Rin nechce mluvit, místo toho radši tiše leží a klidně dýchá. *Zvládneme to, věřím že brzy začne náš život nabírat úplně jiný směr. *Poví směrem k Rin. *
Rin Yoru: *Roztrasene vydýchla.* To nebude problém - budem rada ak sa zvládnem postaviť a odkráčať po svojich do sirotinca keď sa dozorkyne rozhodnú, že je na čase prestať sa hrať vonku. *Viečka jej klesli, nechcela spať, nenávidela spánok - všetky tie živé obrazy, emócie a tá bolesť. Obávala sa, že ju raz jej vnútorný svet pohltí a už nikdy sa nebude môcť prebrať.*
Renzo: Dobře. *Renzo se postaví, aby tam tak neseděl během toho, co Rin bude zkoušet tu techniku. Samozřejmě ji věří že to zvládne ihned na první pokus téměř dokonale a bezchybně i když stále počítá s tím, že je malá šance, že by to vyjít nemuselo. Nakonec ovšem byla pravdivá jeho první pravděpodobnější verze, a to že Rin uspěje, nicméně poté seskočí z kýble nebo spíš vyskočí z něj ven a svalí se tam na zem, tak se Renzo posadí vedle ní a pak se natáhne a zrak upře na oblohu po které plují různě tvarované bílé mraky, které se loudají jako by jim patřil všechen čas světa. *Věřím, že jsme připraveni, měla bys zbytek dne odpočívat, aby se ti obnovila zásoba chakry. *Jeho hlas není moc dětský ani vážný ale spíše takový klidný, pohled k obloze na něj má totiž přesně takový účinek. *
Rin Yoru: oprava mena - Rin Yoru -,-
Shizuka: *Pousmiala sa - bol to takmer nepatrný pohyb perami. Potom vypila zvyšok vody a postavila sa ku kýbľu.* Je čas .. už som si oddýchla až až .. ak ti mám večer stačiť musím zvládnuť aj toto. *Odhodlala sa a podrobne skúmala zvitok. Potom sa postavila pred kýbeľ a sústredila chakru do nôh podobne a pri tom opačne ako keď liezla po strome. Koncentrovala sa pár minútiek a potom sa postavila na hladinu. Opäť sa jej zdalo akoby to už niekedy robila - naskočili jej zimomriavky a pocit dejavú sa vrátil. Musela zoskočiť z hladiny vody vo vedre na zem, už nevládala udržať tok chakry. Zvalila sa vedľa Renza na relatívne suchú trávu a zhlboka vydychovala.*
Renzo: Zkoušel a nejde to, pokud chceš mluvit potřebuješ totiž i dýchat zvuk se prý šíří vzduchem, a to ruce neobsahují, takže pokud to má něco společného s nějakým speciálním Jutsu tak zvuk to nebude, ale jednou na to třeba přijdu a pokud ne aspoň tím mohu někoho kousnout. *Pak se zasměje, představa že by tím kousl nějakou dívku, která ho štve (ze sirotčince) mu přijde dost vtipná. *
Rin Yoru: *Pozorovala ho, na jeho plán už nič nepovedala - znelo to totiž dobre a tak len prikývla. Pri sledovaní jeho rúk sa zamyslela a nervózne si prstami prehrabla vlasy.* Skúšal si tými rukami v dlaniach hovoriť? Možno to súvisí s nejakým super-špeciálnym jutsu. *Podotkla popri tom ako tvoril z gučí blata rôzne sošky. Dúfala, že ho to nenaštve.*
Renzo: Myslím, že v improvizaci bude síla, pokud jim řekneme že jsme ze sirotčince a nemáme povolení studovat tak ho zaskočí, jak je možné, že jsme se něco naučily, a tak se jistě zeptá, jak je možné, že něco umíme, a tak povíme pravdu, že se to učíme samy. *Navrhne Renzo a vezme kýbl s vodou a trochu jeho vody vyleje vedle sebe, aby to tam mohl trochu umatlat v bahno, aby si s tím jednou rukou mohl začít hrát a tvořit si různé sošky. *
Rin Yoru: *Zamyslela sa tiež a tak obaja chvíľu sedeli v tichosti.* Hm.. myslím, že nezaskočí trochu pozitívneho myslenia. Čo ale potom keď sa ku nemu dostaneme? Pekne ho poprosíme? Nechcelo by to.. pripraviť si nejakú reč alebo tak? *Nahla hlavu na stranu a dala si do úst ďalšiu lentilku. Bolo smutné, že si ani jeden z nich neuvedomovali ako veľmi neprirodzene sa rozprávajú.. deti v ich veku by nemali prežívať toľké trápenie. Mali by sa zabávať, hrať.. dospeli príliš skoro.*
Renzo: Přísně hlídané? Tohle je pouze malá vesnička, jsme rádi že máme dost lidí na hlídaní své vesnice, takže tam bych počítal tak s jedním možná dvěmi Shinobi, a i když nás chytí tak odhalí, že jsme děti, a to bude taky dobré, protože vůdce vesnice uvidí že se k němu skoro dostala dvojice dětí, které ani nemají správně umět ovládat chakru, takže i v tomto případě by to mělo skončit jako v prvním scénáři. *Renzo vypadá velmi zamyšleně, dokonce by na okamžik někdo řekl že se nechová ani moc jako dítě.
Rin Yoru: *Počúvala a prikyvovala.* Na koho sa zmeníme kým budeme utekať? *Opýtala sa so záujmom a v duchu analyzovala zvyšok plánu.* Nebude to sídlo prísne strážené? Čo ak sa nedostaneme až k vodcovi? Čo ak nás chytia jeho stráže a zavrú.. na ešte horšie miesto? *V duchu sa obávala aj toho, že by ich oddelili. Veľmi nerada by prišla o svojho jediného kamaráta.*
Renzo: No bude to celkem lehké, večer až půjdou všichni spát tak přesně o půlnoci se sejdeme na tomto místě. Poznat půlnoc není těžké dneska bude svítit měsíc a přesně kolem půlnoci nám začne svítit do oken. Poté vyběhneme po stěně samotného sirotčince až na střechu a pak seběhneme na opačné straně do ulic a tma se pomocí Henge no Jutsu změníme zpátky do naší pravé podoby a pak už zbyde jen to abychom se dostali do sídla vůdce vesnice, který jistě bude spát ale musíme to riskovat, protože zase nezaujme ho že dva sirotci, co nechodí na akademii dokáži něco takového? Myslím, že díky tomu nám dovolí stát se Geniny nebo nás přihlásí do Akademie.
Rin Yoru: *Dala si do úst jednu a nechala ju rozplynúť na svojom jazyku.* /Uhm.. už chápem, prečo mi tie sladkosti brali.. je to tak dobré./ *Pomyslela si, no nahlas to nepovedala.* Ďakujem.. *Špitla a zdvihla hlavu.* Ako teda presne utečieme? *Chcela začať plánovať ich osobnú misiu.*
Renzo: *Samozřejmě si jejího zčervenání všiml ale nic k tomu neříká, nemá ve zvyku na takové věci poukazovat. *Ehm já nemám chuť to je pro tebe. *Poví nicméně ten pohled Rin je jasný o sobě, a tak si tedy bez problému pár sladkých lentilek vezme a dvě si strčí do úst. Nicméně moc si jich ani tak nevzal, aby si to mohla užít hlavně Rin. *Nech si chutnat, dobrá?
Rin Yoru: To nechcem.. vieš ja spánok moc nemusím. *Zdvihla hlavu a mierne sčervenala - bola však od prírody neprirodzene biela takže aj drobný rumenec na jej tváričke priam kričal..* Ďakujem Renzo. *Prehovorila úprimne a zahryzla si do pery. Vzala od neho vodu aj s lentilkami. Napila sa a keď kelímok položila vedľa seba nasypala si do dlane pár sladkých cukríkov.* Daj si aj ty. *Povedala a tvárila sa neústupne - ak by otáľal hodlala sa na neho len dívať a sama by si tiež nevzala. Ani si nepamätala kedy naposledy mala nejakú sladkosť. Dievčatá čo ju šikanovali jej vždy každý prídel k obedu zobrali takže dúfala, že bude môcť ochutnať.*
Renzo: Šel jsem ti pro tohle. *Poví a natáhne se k ní s kelímkem vody a s pytlíkem lentilek (bonbonů). *Napadlo mě, že když se napiješ a něco sníš tak bys nebyla tak moc unavená. *Upřímně ta Renzova starostlivost překvapuje i jeho samotného, nikdy ho nenapadlo že by takový mohl být. *Mimochodem taky mě napadlo, pokud potřebuješ spát tak klidně můžeš budu tě hlídat.
Rin Yoru: Slnko a Mesiac môjho zivota ! *Skoro to vykríkla keď ju niečo zobudilo. Mala pred sebou Renzovu tvár. Zahanbene sa dotiahla.* Prepáč. Nechcela som zaspať.. *Špitla zahanbene.* Ja len.. V noci veľmi dobre nespím. *Vysvetlila hoci to asi nebolo nutné vzhľadom na tmavé kruhy ktoré mala pod očami..* Kam si šiel? *Opýtala sa a rozospato si pretrela oči.*
Renzo: *Neví, co dělat, zda Rin probudit nebo ji tam nechat dál spát, nicméně vypadá to, že se jí tam něco zdát a spát by mohla večer v sirotčinci a ne přes den. Balíček s nějakými těmi lentilkami či co to je odloží stranou a ručkou se jen jemně dotkne v oblasti jejího ramena a jakoby na ní trošku zatlačí. *Uhm Rin? Neměla bys tu spát. *Poví k ní a ruku radši zase rychle stáhne k sobě. *
Rin Yoru: *Odišiel, nechal ju tam samú a tam samú.* Schúlila sa do klbka a oprela sa o strom. Zavrela oči a zaspala behom pár sekúnd. Opäť sa jej prisnilo. Tie isté tváre, ten istý život.. Tak blízky tak vzdialený tak cudzí tak známy.* Araki.. Budeme spolu navždy. Nie nemôžeme ty si môj brat. Sasori.. Sasori. *Tento krát zo spánku nekričala.. Snívalo sa jej niečo príjemnejšie. Červené oči nepatrili mužovi, ktorý ju trápil.. Nie. Tieto oči sa na ňu dívali inak. Bola šťastná .. *
Renzo: To by bylo fajn, nicméně chviličku tu počkej dobrá? *Poví Renzo a zvedne se s úmyslem odejít od Rin, sice ji tam nechává samotnou, ale věří, že se ji tam během té doby nic nestane (snad). Zamíří si to ke své posteli, kde má pod matračkou ukryté nějaké ty balíčky od bonbonů, různých sušenek a tak podobně, kde to vůbec sebral? Občas mají k jídlu různé zákusky a tak podobně ale Renzo si to ukrývá na pozdější využití. Proto si tam nabere nějaký ten balíček nějakých lentilek a pak ještě skočí natočit vodu do plastového kelímku a s tímto se vydá zpátky, nyní je rád za svou neviditelnost. Ne že by byl přímo neviditelný ale nikdo si ho nevšímá. S tímto se opět vrátí za Rin a klekne si tam před ní a natáhne obě ruce k ní. *Tohle by ti mohlo trochu pomoct od té únavy nemyslíš? *Poví s úsměvem. *
Rin Yoru: *Pretrela si oči. Cítila sa naozaj hrozne vyčerpane .. Zvláštnym spôsobom akoby niekto vycucal jej životnú energiu.* Možeme zatiaľ skúsiť naplánovať ten útek. *Navrhla.* Tiež by sme si mali premyslieť čo vodcovi povieme. Ako ho presvedčíme aby nám dovolil stať sa ninjami.*
Renzo: *Jen tiše sleduje, jak se Rin daří a jak se míní vypořádat s těmi plachtami, kterými ji svázal, a nakonec to přecijen zvládne pomocí techniky Nawanuke no Jutsu. Netuší, co l tomu říct, Renzo se to učil snad dva dny, než to zvládl a bylo to pravdu náročné, protože se musel navíc svazovat sám a o to, to bylo horší a náročnější. Nicméně když se trochu vzpamatuje tak Rin trochu zatleská, ale jen potichu aby je neslyšel někdo, kdo by neměl a mohl by jim věnovat trochu své pozornosti, protože to je přesně to, co nepotřebují. *Přestávku? Samozřejmě jak jen chceš, předci tě nebudu tlačit abys zkoušela jednu techniku za druhou, nejsi zvyklá používat chakru, a tak ti dojde rychle, nehledě na naší nízkou zásobu chakry, když jsme teprve začátečníci. *Poví a posadí se na zem do tureckého sedu. *
Rin Yoru: *Pousmiala sa .. Na ňu to bolo viac než tisic slov .. Usmievanie jej je cudzie. Veľa dôvodov na radosť nemala. To už sa ale dal do práce. Zviazal ju pevne. So zťatými zubami zniesla pár jeho dotykov a keď skončil uľavilo sa jej. Zavrela oči sústredila sa a dúfala, že opäť pocíti povedomé mravenčenie v hrudi. Tento krát to ale trvalo omnoho dlhšie. Premýšľala, že to bude úmyselne trochu naťahovať aby Renzo nebol príliš vydesený z jej pokrokov .. Napokon ten nápad ale zavrhla. Ak má ich plán vyjsť .. Musia si dôvervať. Po asi piatich minútach z je tela spadli kusy natrhaných pruhov plachty a ona si sadla vyčerpane na zem.* Môžeme si dať prestávku? *Opýtala sa zadýchane.*
Renzo: Kdybys věděla, kam všude jsem se musel ukrýt, aby mě vychovatelka neviděla tak bys to určitě neřekla, už ses někdy krčila v kumbálu na věci k uklízení nebo se krčila v rohu místnosti vedle koše s kýblem v rukou? *Docela mu to přijde vtipné, a tak se tomu prostě zasměje. * „Nejspíš bude chtít vyzkoušet Nawanuke no Jutsu.“ *Pomyslí si Renzo v mysli a kýbl položí na zem a postaví se trochu bokem vedle něj. Pak dojde k těm kusům plachty nebo co to přinesla a začne šikovně Rin svazovat, ale snaží se to nepřehánět, aby to neutáhl až moc a neublížil ji tím. Samozřejmě se jí během toho párkrát musel dotknout (snad ji to nebude tak vadit) ale tak nakonec ji úspěšná svázal, a tak odstoupí trochu stranou a obejde Rin tak aby stál před ní. *Tak můžeš začít Rin-chan, já mám totiž hotovo.
Rin Yoru: *Rin sa pobrala opačným smerom než Renzo. Išla rovno do kumbáliku upratovačiek odkiaľ vzala starú plachtu. Aby s tým mohla vyjsť von a nenápadne to prepašovať až na miesto ich úkrytu - musela si to strčiť pod mikinu a s rukami pevne pri tele kráčala ležérnym krokom ku kríkom. Dala si záležať aby ju nikto z ničoho nepodozrieval. Netrvalo jej to ani 10 minút a tak tam bola prvá. Kým prišiel Renzo - pomocou ostrej skaly plachtu trhala na rôzne dlhé prúžky. Keď sa jej kamarát napokon objavil aj s kýbľom pobavene si odfrkla - no neusmiala sa.* Buď sme neviditeľný alebo všetkým 100% tne ukradnutí inak si neviem predstaviť ako je možné, že ťa žiadna vychovávateľka nezastavila. *Celé to bol kompliment ale keďže si nebola istá ako to vyznelo rozhodla sa ešte niečo dodať.* Dobrá práca.. skutočne .. a teraz - poď ma zviazať prosím.*Spojila ruky za chrbtom a otočila sa ku nemu zadkom.* r
Renzo: Ah dobrá. *Poví a rychle zmizí v sirotčinci, který začne prohledávat a v koupelnách pro kluky najde pod jedním umyvadlem prázdný kýbl do kterého pak napustí vodu, nicméně ho moc nenapadá, jak ho tajně dostat přes celé hřiště ven, a tak se na to vykašle a prostě s tím kýblem vyjde ven na hřiště a odnese ho za ten strom, který je obrostlý keři (jejich úkryt). Potrvá mu to asi 15 minut, než se takto vrátí, není to moc jednoduché vzhledem k tomu, že se musel vyhýbat vychovatelkám, a to ho donutilo se s kýblem několikrát ukrýt, nehledě na to, že ten kýbl je na Renza celkem těžký. *
Rin Yoru: *Chcel ju objať. V duchu sa zháčila - chvatne si vybrala z vrecka pergamen a ukázala ho Renzovi.* Ďakujem! *Zvolala nervózne a ukázala prstom na ďalšie dve jutsu.* Ja idem zohnať niečo čím ma zviažeš a ty skús zohnať to vedro vody. Stretko máme tu - platí? *Snažila sa uniknúť - dokonca aj cúvla o pár krokov dozadu.*
Renzo: Huh? *Renza to trochu zmátlo, netuší, co se jí stalo, že nechce, aby to někdo zjistil, ale pokud je to její přání tak mu nic jiného nezbývá. *Ou dobrá, slibuju na svůj život, že to nikomu nepovím, nikdy. *Dodá a trochu otevře svou náruč jako by se chtěl Rin pokusit obejmout, má pocit, že by to snad mohlo mít pozitivní účinek, aby se cítila lépe ale dává si pozor na její reakce, aby mohl případně ten pokusí zastavit, pokud by se jí to nelíbilo. *Jsi moje první a jediná kamarádka a záleží mi na tobě, tak se nemusíš bát, že bych provedl cokoliv, co by sis nepřála a tvé tajemství u mě bude v bezpečí.
Rin Yoru: *Žalúdok jej stiahlo - takmer sa povracala. V hlave sa jej vynorili spomienky zo snov. Rúcho Kage prehodené cez operadlo ... ruky na jej krku, tvár pritlačená o stôl. Spomienka skončila zahmlená a nejasná tak ako aj začala. Spanikárila - ani nevedela prečo, no predstava, že by sa o ňu mal vodca dediny špeciálne zaujímať jej prišla ako to najdesivejšie na celom svete.* Urobím čo len chceš ale prosím - prosím nepovedz nikomu, že mi to ide tak rýchlo.. *Znela naliehavo zbledla asi o tri odtiene jej pokožka teraz pripomínala kriedu.*
Renzo: *Renzo se usměje znovu když Rin zvládne další Jutsu ihned na první pokus. Při její otázce záporně zakývá hlavou, protože on sám sebe nikdy neděsil, sice ho leda děsily jeho vlastní ruce skrze ta ústa na dlaních, ale to je všechno. *Ber to pozitivně, díky tvému nadání budeme schopni utéct co nejdřív, a tak mě dokonce něco napadlo, nenauč se všechny techniky a předvedeme tvé nadání našemu vůdci vesnice co ty na to? Takto uvidí tvé nadání a určitě budeme mít o to větší šanci stát se Shinobi.
Rin Yoru: * odkaz » Stála pred ním so sklonenou hlavou. Zatínala zuby, neprehovorila. Bez slova vytiahla z vrecka zvitok - pozrela sa na náhodné jutsu a snažila sa do hlavy dostať povedomé ručné pečate. Vrátila pergamen do vrecka a pár krát si skúsila ručné znaky nanečisto. Potom opäť zavrela oči a cítila ako sa jej zovrelo vnútro. Zadržala dych a zložila príslušné pečate. Chvenie, zimomriavky - a vedľa nej stála jej verná kópia.* Bunshin no jutsu. *Otvorila oči a zhlboka dýchala - po celom tele jej naskočili drobné kvapôčky potu.* Už si niekedy desil sám seba? *Opýtala sa ho vážnym hlasom, no hlavu nezdvihla - ruky mala zovreté v päsť keď nechala svoj tieňový klon zmiznúť.*
Renzo: *Renzo ji sledoval, čekal, jak to dopadne a dopadlo to přesně tak jak předpokládal, že to dopadne, úspěchem ze strany Rin. Když seskočila tak chvilku přemýšlel, co ji k tomu povědět. *Uhm jak jsem to říkal jsi prostě geniální a máš to v genech, jsi talent na chakru a na různá Jutsu. *Poví s úsměvem jako by ji chválil, dokonce uvažoval že by ji pohladit po hlavičce, aby ji trochu uklidnil, protože vypadá celkem rozrušeně ale to nakonec neudělal, neměl jistotu, že by to dopadlo dobře. *
Rin Yoru: *Trhane prikývla. Obzrela sa okolo seba .. Boli za kríkmi schovaní za mohutným stromom .. Nikto ich nepozoroval.* Tak začnem s Kinobori no Waza. *Povedala a strčila si svitok do vrecka čiernej mikiny. Predpokladala že zlyhá.. Nadávala tomu veľké nádeje. Zavrela oči, postavila sa čelom k stromu a sústredila chakru do nôh. Prišlo jej smiešne manipulovať neviditelnou energiou o ktorej donedávna ani len nepočula. Trochu od stromu cúvla a potom keď si myslela, že je pripravená - rozbehla sa oproti kmeňu - len čo sa drevnatá kôra stretla s jej podrážkou - pocítila v hrudi povedomé chvenie a zimomriavky jej pokryli celé telo. So zvláštnym pocitom dejavu vybehla po kmeni až do koruny stromu. Nezošmykla sa ako čakala.. Bola v šoku. Nerozumela ako to je možné. Zastavila a otočila sa na konári. S rozšírenými očami potom odskočila dole. Srdce jej prudko bilo a zrýchlene dýchala.* Ako to je možné? *Špitla. Chytila sa za hlavu aby sa trochu upokojila a keď si bola istá, že sa nerozplače - zoskočila dole prjako pred Renza s vážnym výrazom v tvári.*
Renzo: Ne, použil jsem vodu z kýblu, kterým jsem měl vytírat, a tak jsem trénovat na tom. Sice to byla malá vodní hladina ale stačilo to, ono nejspíš by stačila i větší louže ale to by moc fungovat zase nemuselo. *Odpoví Renzo. *Tak teda můžeme začít? Víš, pokud dnešek bude úspěšný zítra bychom mohly podniknout akci útek z toho sirotčince.
Rin Yoru: *Začítala sa a mierne zvraštila čelo.* Ako si sa naučil Suimen Hokou no Waza. Píše sa tu, že je na to potrebná vodná hladina.. Vykradol si sa zo sirotinca? *Nahla hlavu na stranu toto ju skutočne zaujimalo.*
Renzo: Umím například Bunshin no Jutsu, Oiroke no Jutsu, Kinobori no Waza nebo Suimen Hokou no Waza. *Odpoví klidně s úsměvem a nezní nějak pyšně, nerad by totiž aby to vypadalo že je nějak namyšlený nebo tak podobně. *Každopádně pokud se někde zasekneš u nějakého většího problému tak ti samozřejmě rád pomůžu o to se bát nemusíš. Mimochodem svitek si teď budeš moct nechat na nějakou dobu ten svitek, aby ses taky mohla něco naučit.
Rin Yoru: *Zmätene na neho pozerala. Bola z toho nesvoja.* /Keby si mi mohol pomôcť .. Bola by som .. šťastnejšia./ *Pomyslela si ale zvitok si od neho bez protestov zobrala. Preletela očami po názvoch jednotlivých jutsu. V škole robila pokroky a tak čítala už celkom plinule.* Ktoré si sa už naučil? *Opýtala sa aby vedela s čím má začať.*
Renzo: O tom, jak jsi geniální jsem uvažoval a uděláme pokus, zkusíš se naučit hned několik technik z toho svitku a uvidíme, zda to byla pouze náhoda, takže zkus si vybrat několik technik a vyzkoušej se je naučit. *Jak to poví, tak k ní ten svitek přisune a usměje se. *Budu tě sledovat a nebudu ti k tomu nic radit, chci si potvrdit, zda jsem měl pravdu a jsi opravdu výjimečně nadaná nebo dokonce až geniální.
Rin Yoru: "Narazil na niečo na čo narazil?" *Nechápavo zažmurkala.Už samotná skladba vety jej napovedala, že ku nej nieje tak úplne úprimný. Nechcela to ale riešiť - nepozná ho dlho a pokaziť ich krehké nové kamarátstvo jej za to nestálo. Keď jej oznámil, že sa už bez nej naučil nejaké ďalšie jutsu - posmutnela. Neverí jej dosť na to aby jej povedal čo sa mu stalo a ešte sa poza jej chrbát naučil ďalšie techniky. Necítila sa ako niekto kto by bol v niečom dobrý - nie to ešte aby bola lepšia než ostatní.* To naposledy mohla byť len náhoda.. *Podotkla so sklopenými očami.* Ale nevadí mi to.. Koniec koncov ten svitok patrí tebe. *Prehovorila a dúfala že si nerozmysli ten útek.. Sirotinec neznáša .. Podpísala by aj zmluvu s diablom len aby mohla odísť.*
Renzo: To nic není, narazil jsem na dvě nedůležité věci, do kterých jsem narazil. *Poví klidně a usměje se, ale se hned zašklebí, protože ten úsměv ho dost zabolí. *Jak se vede? Něco nového? *Zeptá se trochu zvědavě a vytáhne svitek, který před nimi rozloží. *Naučil jsem se pár věcí abych nebyl pozadu když se učíš tak rychle, nevadí ti to?
Rin Yoru: *Čupela schovaná za kríkom s neprítomným pohľadom - rukami si objala kolená a hojdala sa na pätách dopredu a dozadu. Pred očami sa jej mihali spomienky na jej sny - okolie nevnímala bola vo svojom svete. Keď ju z tohto tranzu vyrušil Renzo - prudko trhla hlavou a postavila sa.* Čo sa ti stalo? *Opýtala sa s vytreštenými očami. Vyzeral že práve prešiel poriadnou bitkou.*
Renzo: *Konečně ten týden uplynul a Renzo jde klidným krokem na své tajné místo oblečený opět ve svém oblečení, které nosí dost často. Renzo má sice dost věcí, ale má většinou veškeré oblečení velmi věrně podobné, protože se mu to prostě líbí (oblečení: odkaz » ). Samozřejmě mu nechybí ani jeho svitek, ze kterého se ovšem zvládl naučit nějaký další Jutsu, zjistil totiž že musí hodně makat a snažit se, aby se mohl vyrovnat malé Rin, která je očividně geniální, pokud jde o Ninjutsu a podobné techniky, které se zvládá naučit téměř okamžitě, a to ho i trochu děsí. Dnes je celkem zatažená obloha a mohlo by snad i trochu zapršet ale prozatím to tak nevypadá tak si děti ještě vesele hrají venku a Renzo jde přímo směrem k Rin, která na něj čeká na jejich místě, dokud mu cestu nezablokuje dvojice starších kluků (věk takových 9 a 10 let). Renzo ani nepřemýšlí co chtějí, protože zahlédne za jejich zády smějící se dívky, které poznává. Jsou to právě ty dívky, které trápí Rin a kterým ušpinil vlasy od bahna, aby je od ní dostal. Není těžké přijít na to, jak to skončí a to rvačkou, která ovšem nakonec nezíská vítěze, protože je od sebe po několika minutách oddělí vychovatelka a samozřejmě vyhubuje Renzovi, kterého napomene že ještě jednou a skončí na samotce na další týden. Viditelně je Renzo domlácenější, než ti dva ale to mu moc nevadí, to, na čem záleží je to, že se taky snažil. Poté se vrátí k původní cestě směrem k Rin, ke které se posadí. *Uhm ahoj.
Rin Yoru: *Odrátavala dni do jej najbližšieho stretnutia s Renzom - medzi tým trénovala jutsu čo sa spolu naučili naposledy. Dokonca posledné dni aj lepšie spala. Snívalo sa jej o dvoch chlapcoch. Hrali sa spolu, smiali sa.. Zažívali kdeake dobrodružstvá. Bolo to tak skutočné! Dokonca ich tváre hľadala medzi deťmi v sirotinci. Pomaly z toho bláznela. Nemala sa o tom s kým porozprávať a aj keby - čo by mu povedala? Že má pocit akoby v spánku bola úplne iná osoba? S iným životom? Dokonca sa jej snívalo že má otca a babičku.. Normálny život vlastnú detskú izbu .. Toto by čiastočne mohol vysvetliť fakt že je sirota a po niečom takom túži. Ale ako to môže byť tak skutočne? Premýšľala nad tým celé dni.. Aj teraz keď čakala na Renza na ich tajnom mieste na ihrisku.*
---: ---
Renzo: *Sedí uvnitř místnosti, která je opravdu malá. Sotva se tam vejde ta postel, která se tam nachází a na které zrovna Renzo sedí. Tato místnost slouží pro děti, které zlobí a Renzo se nedávno popral s jedním klukem, protože se mu začal posmívat za to, že si staví různé výtvory z bláta a Renzo to považuje za styl umění, a tak to začal bránit a toho kluka zmlátil. Ovšem každý to nakonec otočil tak že Renzo je napadl a vzhledem k tomu že hned několik dětí tuto verzi potvrdilo tak to bylo slovo Renza proti slovu partě dětí, a tak ho vychovatelka zavřela právě sem a musí si začít zvykat, protože tu zůstane po dobu tří dnů. Maličká holá místnost se starou roztrhanou postelí, ze které lezou pérka ven a tlačí člověka do zad, když se na ní snaží spát. Dveře jsou velké, dřevěné a jako jediné dveře sirotčince pořádně vypolstrované, aby nebylo lehké slyšet to co se děje na jejich opačném konci a obráceně. Navíc tu je jen jedno malé okýnko, které sotva propouští světlo, navíc je zavřené a nachází se skoro u stropu kam se Renzo nemůže dostat i kdyby se o to snažil, jak by jenom chtěl. *Nechci takhle žít! *Vykřikne Renzo naštvaně a udeří pěstí do dveří, nicméně jeho maličká a nevytrénovaná pěstička nemá šanci ty dveře, jakkoliv poškodit, naopak to skončí tak že Renzo zraní sám sebe. Skončí to tak že si svou zraněnou ručku obejme a ji. Poté se posadí na tu hroznou postel a obejme své nohy, a kolena přisune až ke své maličké hrudi a svou hlavu zaboří mezi kolena a rozpláče se. Trápí ho mnoho věcí, to že je tak odlišný a nedokáže si najít ani jednoho kamaráda, to že si ho žádná rodina nechce adoptovat kvůli jeho zmutovaných rukou a hrudi na kterých má prostě další ústa, a to že tu má neustále nějaké problém a nikdo mu nevěří že je v tom nevinně. Nechce toho tolik, chce jen někoho, komu by se mohl svěřit se svými problémy a u koho by se mohl vyplakat, když to bude potřebovat i jeden jediný člověk by mu bohatě postačil, potřebuje vědomí, že na to všechno není sám a je tu někdo kdo ho vždy utěší a bude mu oporou. Nakonec během toho dlouhého ale opravdu dlouhého pláče usne a když se probudí už tam na zemi u postele leží tác na kterém je trochu vody v plastovém kelímku a k jídlu má jen kousek chleba s máslem. Renzo má strašnou žízeň, a tak jako první vypije všechnu vodu a pak začne hltat ten kus chlebu. * „Je to tuhé.“ *Projde mu v mysli, ale to ho nestaví jíst, ovšem párkrát se rozkašle, jak to do sebe láduje takovým způsobem, že se sotva zvládá nadechnout. Nejhorší na tom celém je že i když nemá ani jednoho kamaráda tak mu chybí lidská komunikace, ono i to, když poslouchá, jak se baví ostatní mu dává takový ten pocit, že patří do nějaké skupiny, sice je to černá ovce celé skupiny, ale stále někam patří. Pořád si může říkat sirotek jako všichni ostatní, nikdo z nich tu nemůže být s nikým ze své rodiny, a proto tu jsou, a to mají úplně všichni společné, ale když je tu na samotce. Renzo se naštve a pokusí se tu velkou matraci otočit, doufá totiž že z druhé strany není matrace tak poničená a že z té strany nebudou vykukovat žádná pérka, ale to, co najde opravdu nečekal. Když se po dlouhém souboji dobral k úspěchu s otáčením velké a těžké matrace všiml si že k ní něco přilepeného lepící páskou. *Co to je? *Zeptá se sám sebe a vleze si do postele a přilepený svitek uvolní a pomalu ho roztáhne, někdo by si řekl že takové dítě nebude umět číst a psát ale i děti v dětském domově mají možnost základního vzdělávání jako je číst psát a počítat. Sice ještě neumí číst naprosto plynuje a dokonale ale rozumí znakům, které jsou ve svitku zapsány, a tak začne číst. Renzo začne číst takový úvod, nicméně vidí to jako možnost s něčím komunikovat, a tak si začne číst nahlas. *Ninjutsu je velmi široký a nejasný termín. Patří pod něj snad každá Ninja technika využívající chakru. Ninjutsu se liší od ostatních technik. Nejvíce asi od Genjutsu, které vyvolává iluze, Ninjutsu však vyvolává reálné účinky. Při Ninjutsu technikách je třeba využít chakru a většinou i tzv. ruční pečetě (viz. podstrana Ninja ruční pečetě), aby byly účinné. Rukami se tedy tvoří jednotlivé pečetě, které dané Ninjutsu vyžaduje a tím se shromáždí chakra. Nejzkušenější ninjové dokážou některá z lehkých Ninjutsu technik bez těchto ručních pečetí. Některá Ninjutsu a jsou rozdělena podle živlu (země, oheň, blesk/světlo, voda, vítr), který využívají. *Renzo na okamžik přestane a zkouší si to přestavit, jak to asi funguje, ale moc to nechápe, a tak si to přečte ještě několikrát odkud si neuvědomí, že to jsou schopnosti, jaké používají Shinobi a Kunoichi na které se učí některé děti tu. Renzo to chtěl taky zkusit tuto Ninja Akademii, ale očividně je tato možnost povolena jen některým oblíbencům a ti ostatní mají smůlu. Renzo radši pokračuje ve čtení a přejde k části o ručních pečetích. *Pečetí je dvanáct. Tyto pečetě jsou rozděleny podle dvanácti znamení čínského zvěrokruhu. Každá pečeť tedy představuje jedno zvíře ze zvěrokruhu. Těmito zvířaty jsou pes, prase, kohout, vůl, králík, kůň, drak, koza, krysa, opice, had a tygr. Každá pečeť má určitý účel, sílu, styl a charakteristiku. Takovéto pečetě jsou obvykle používány v Ninjutsu, popř. Kinjutsu. Pečeti se používají v kombinaci s chakrou což napomáhá ninjovy vyvolat určité Jutsu …………………………………… *Pokračuje to ještě daleko, svitek je obsáhlý, obsahuje totiž kromě samotného vysvětlení jednotlivých typů Jutsu (Ninjutsu, Genjutsu, Taijutsu, Kenjutsu, Kinjutsu, Fuinjutsu) ještě i přímo popis technik, které by měl každý student akademie zvládat (Rank E). Renzo se ovšem nyní učit spíše ruční pečetě a tímto studiem zabije veškerý čas jaký tu má strávit a uteče mu to tu celkem rychle. Nakonec si svitek sroluje a ukryje si ho do věcí, aby ho u něj vychovatelky nenalezli, to by totiž mohl mít velký ale velký problém a zcela jistě by mu to sebraly. *
---: ---
Sumi Saoketsu: *Sumi opřená o rameno nic neříkala jen se usmívala a občas lehce kývla.*"(Nanabi) - ten tvůj králíček má sílu.(Sumi) - jak to jako myslíš? (Nanabi) - no tak že musíš být těžká jako kráva. (Sumi) - víš že už mě začínáš pěkně štvát? Nejsem těžká!! A vůbec... Není to můj králíček!"Yine? Až nebudeš moct tak řekni Dobře?*řekla už trošku unaveným hlasem a přitiskla se ještě pevněji k Yinovi.*děkuju.*ještě prohlásila než úplně usnula.*
Yin: Tak se tedy měj. *Rozloučil jsem se s Kami a sledoval, jak odchází.* Tak, už jsme tedy na volné noze, jo? *Když na mě Sumi skočila, tak mě to dost překvapilo.* Co to děláš? Odnést? *Jen jsem se usmál.* ,,Co s tebou nadělám." *Pevně jsem jí chytil za nohy a vyskočil do korun stromů.* Jelikož jsme na volné noze, tak je jedno, kam půjdeme, že? Proto jdu za nosem.
Sumi Saoketsu: Neboj ještě se určitě setkáme.*dodá Sumi než se Kami otočí a sleduje jak se otáčí a pomalu odchází.*tak Yine jsme tu už sami.*řekne s úsměvem a zruší křídla I kage bunshin který tam byl.* a víš co teď uděláš? Nebo víš co teď pro mě uděláš?*Sumi se usmívá a přijde těsně k Yinovi a dá mu ruce kolem krku a vyskočí na něj tak že mu dá nohy kolem pasu a hlavu mu přiloží k uchu.*a teď mě můžeš odnést jsem vyčerpaná.*řekne milým hlasem a položí mu hlavu na rameno.*
Kami: *Vyslechnu si slova Sumi a mile se na ní usměju.* Já myslím, že už další otázky nemám. Děkuju ti za vše, co jsi mi řekla a taky za podepsaní smlouvy, *řeknu jí a mírně se ukloním.* Já už taky budu muset vyrazit a jakmile potkám Suzuyu, tak mu to vyřídím, to se spolehni Sumi, *dodám a následně se podívám na Yina a pak opět na Sumi.* Ráda jsem vás oba dva poznala a doufám, že se ještě někdy potkáme. A prosím nech toho s těma hrdličkama Sumi, *řeknu jí a následně podám ruku Yinovi. Poté mu jí pustím otočím se a rozejdu se pryč. Ještě zvednu ruku na pozdrav a pak už se rozběhnu pryč od nich.*
Yin: Chápu, takže jsme na volné noze. A skrýš kvůli mě dělat nemusíš. Mám rád cestování. Alespoň projdu svět. *Zasmál jsem se. Byl jsem mile překvapen, když Sumi řekla Kami, aby pozdravila Suzuyu s tak milým výrazem.* Ale no tak, Sumi. To už by stačilo, s těmi hrdličkami. *Podíval jsem se na Kami a podal jí ruku.* Rád jsem tě poznal.
Sumi Saoketsu: *Sumi si nejdříve vyslechne Yina, ale pak si jen povzdechne.* převážně chodím po světě a nezdržuju se moc dlouho na jednom místě, ale kvůli tobě možná udělám nějaké to stanoviště.*poté přesune zrak opět na Kami a vidí její značku.*odkud Suzuya pochází? Jednou když jsem prohlížela bingo knížku tedy když tam ještě byl tak mám za to že pochází z Konohy.*Odpoví a zamysli se trošku co odpoví dál nebo spíše se snaží zapátrat v paměti.*Když byl ještě nukenin tak místo aby začal páchat zločiny tak dělal dobré skutky tak aby se vědělo že to už není ten suzuya co býval takhle to dělal pár let až bylo sezení Kagu kde se to projednávalo a nakonec se rozhodlo že Suzuya bude očistěn a takto se stal opět normálním Shinobi až se z něho stal Kage.*poté se koukne na Yina a usměje se.*Jinak Kami pokud nemáš žádné otázky tak to vidím že my dva pomalu půjdem, ale slib mi jedno. Až uvidíš Suzuyu což si myslím že bude dost brzo tak mu můžeš něco vzkázat.*Sumi se nachvili zamyslí a pak se usměje.*řekni mu že se těším až ho zase potkám.*řekne mile a udělá pár kroků vzad a koukne na Yina a pak na Kami.*no tak si dejte alespoň pusu na rozloučenou vy Hrdličky.*zasměje se a čeká na rozloučení těch dvou.*
Kami: *Vyslechnu si Sumi.* Zajámavé. Já vím, musíš mít tohle, *řeknu a následně ukážu své levé rameno.* 'Takže Suzuya byl kdysi nukenin,' *pomyslím si a pak se podívám na Sumi a následně ještě přeletím pohledem na Yina.* Jak může být Nukenin Kage? To mu odpustili nebo co, nějak se mi to nezdá, *zeptám se jí a dívám se na ní.* A když byl tím pádem nukenin, tak určitě nepocházel z Yugy nebo snad ano, *zeptám se jí.*
Yin: Tak to díky. Náhodou se rychle učím a jsem ze dne na den silnější. A posera nejsem, jenom nemám důvod zabíjet nevinné. *Sebral jsem to trochu vážně, ale spíše jako motivaci, abych jí ukázal, že se mílí.* A s tebou jo? A kam? Budeme cestovat po světě a tak, nebo máš nějaké hnízdo?
Sumi Saoketsu: *Sumi si opět převezme svitek a schová ho, nad Yinovo otázkou se trošku zamysli a usměje se.*budeš semnou protože jsi slabý a přijdeš mi trošku jako posera.*mělo to vyznít hnusně, ale nemyslela to tak moc vážně.*co všechno vím o Yugakure a o Suzuyovi? No o yugakure vím všechno a i když jsem se narodila v Yugakure tak jsem původem s Kumogakure ještě před tím než jsme se já, Arui a Chiko narodili tak náš otec s matkou se právě přestěhovali do Yugakure náš otec se stal významným obchodníkem a také byl nejbohatší z celé Yugakure, byla to malá vesnice ne taková jaká je teď. když mi bylo 12 let tak jsem poznala Suzuyu který tam sám byl chvíli a už od té době mi dost pomáhal poté, ale sám získal trošku vliv a začal Yugakure posouvat víc a víc, on sám do mě zapečetil Nanabiho.*Sumi to neříká kompletně do detailu protože to by bylo trošku na déle, ale doufá že to Kami bude stačit.* co vím o suzuyovi je to že dříve byl nejsilnější a nejnebezpečnější Nukenin co byl a i když je teď Yugakage tak neznám silnějšího shinobi, ale je pravda že je hodně arogantní a nikdy nic neudělá pokuď nic nezíská co ještě vím je že ovládá nějakou techniku díky které je obzvlášť rychlý dá se říct že je to teleportace, ale už jsem přišla na slabinu za prvé ji použil on párkrát a za druhé ji měl taky Ziki, no abych to shrnula aby se suzuya ke mě dostal musí mít na mě značku, vypadá to jako tetování proto jsem si ji odstranila a druhá věc jsou Kunaie.*Suni vytáhne svitek ze kterého odpečetí bleskový kunai.*a toto je druhá věc ke které se může teleportovat, aby se mohl teleportovat k tobě musíš mít buď značku a nebo u sebe tenhle kunai se značkou, takhle se může teleportovat kamkoliv kde je tenhle kunai nebo značka.*Sumi si sama není jistá, ale zatím to takhle pochopila i když tu techniku viděla jen párkrát.*snad to chápeš aspoň trošku jelikož nejsem moc dobrá v takovém vysvětlování, ale jestli se chceš na cokoliv ještě zeptat tak se zeptej.*řekla s úsměvem a čekala zda budou nějaké další otázky.*
Kami: *Vezmu si zpět svůj svitek a schovám si ho do pouzdra.* Taky ti děkuju, *řeknu jí a pak se podívám na Ÿina, na který teď podepisoval smlouvu. Taky mě zajímalo, co budeme dělat.* Sumi, *řeknu a podívám se na ní.* Co vlastně víš o Yuga a Suzuyovi, teda pokud to není tajemství, *zeptám se jí trochu nervózně, ale pokud o tom nebude chtít mluvit, tak mi to nebude vůbec vadit.*
Yin: *Vzal jsem si svitek od Sumi a kousl se do prstu.* Tak a jdeme na to. *Podepsal jsem se svým jménem a podal svitek zpátky Sumi.* Tak teda moc děkuju. A co teď? *Poškrábal jsem se vzadu na hlavě.*
Sumi Saoketsu: *Sumi se jen usmívá a neodpovídá jen si převezme svitek s kudlankami kousne se do prstu a podepíše se a chvíli čeká pak opět předává svitek s kudlankami.*děkuju bylo mi ctí s tebou obchodovat.*řekne mile a vezme si zpátky svůj svitek s pavouky a koukne se na Yina.*teď si viděl názornou ukázku jak se podepisuje smlouva takže můžeš teď ty.*řekne s úsměvem a podává mu svitek a čeká až si jí převezme a podepíše.*
Yin: *Pozorně jsem poslouchal Sumino vyprávění. U některých věcech, na které Kami reagovala, tak jsem jen prohlížel. Kdo je Suzuya? Například mě překvapilo, že má Sumi sestru. Když pomyslím, že mě trápil odchod Renjiho, tak jak na tom musely být ony, když jsou rodina. No nakonec jsme přistáli a začali podepisovat smlouvy.* Tak tomuhle říkám bussiness. *Začal jsem se smát.* Takže tohle je všechno, jo? Podepsat se vlastní krví a je to, jo? Zajímavé.
Kami: *Když mě Sumi chytne a rozletí se se mnou, tak jen polknu a podívám se dolů.* 'Heh, zajímavý způsob přepravy,' *pomyslím si. Vyslechla jsem si slova Sumi. Ve chvíli kdy řekla, že Suzuya byl nukenin, tak se na ní otočím a překvapeně zamrkám.* To jsi byla moc šikovná, *řeknu a usměju se. Po chvíli jsme opět dosedli na zem, tak jsem byla spokojená, že jsem zase na pevné zemi.* Děkuju za přepravu, *řeknu s úsměvem. Následně z pouzdra vytáhnu svitek smlouvy s kudlankami.* Neboj se, nemám v plánu udělat nic nečistého, ještě nehodlám přijít o život, *řeknu jí a poté jí podám svitek. Vezmu si její svitek, kousnu se do prstu a poté se podepíšu krví a chvíli počkám až zaschne a svitek jí podám zpět.*
Sumi Saoketsu: *Sumi chytí Kami a vyletí do výšky asi 30 metrů a letí dál od vesnice Kage bunshin který má na sobě Yina letí hned vedle Sumi.*níčila jsem věci kolem sebe I když jsem byla shinobi Yugakure, tehdy byl suzuya ještě nukenin, ale nakonec ho očistili od všeho co udělal, no nechal vystavět tréninkovou halu.*usměje se.* přemluvila jsem svoji sestru Arui která byla o pár minut mladší aby jsme si šli zatrenovat akorát se to trošku zvrtlo a já to tam celé zapálila.*nad touto vzpomínkou se i zasměje, ale hned na to si vzpomene i na jiné věci které jí trápí do teď, ale jenom si povzdechla a uviděla menší plácek na kterém taky přistála a opět položila Kami a vytáhla svitek se smlouvou s pavouky.*tak tohle je svitek se smlouvou s pavouky.*řekne Sumi a předává ho první Kami.*tak máš tu čest, ale nezapomeň že mi za to něco sama dlužíš, taky by se mohlo stát že bys měla nehodu kdybys nedodržela svoje slovo.*řekne s úsměvem Sumi a čeká až se Kami podepíše.*
Kami: *Když Sumi řekne Yinovi, jak se to dělá, tak si jen povzdychnu. Věděla jsem, že už jí asi nic zastaví. Následně se začnu vzdalovat, protože jsem měla takový pocit, že to bude zase něco velkého. Poté se k nám Sumi vrátí a tak se na ní podívám, ale nic jí k tomu neřeknu. Když se poté zeptá, kdo se chce proletět, tak jsem překvapeně zamrkám a dívám se na ní.* Počkej, cože to, jak proletět, *zeptám se jí a dívám se na ní. Poté si poslechnu slova Yina a sama se nad jeho otázkou zamyslím, ale raději toho nechám a poslouchám, co mu na to řekne Sumi.*
Yin: Ne, počkej, proč je chceš- *Znovu jsem nestihl dokončit větu a Sumi už jednala. Jen jsem nečinně přihlížel, jak celou restauraci poslala do povětří. Na otázku jsem nijak nereagoval jen jednomu z její klonů naskočil na záda.* Sumi, proč vlastně zabíjíš lidi? Jako taky už jsem pár lidí zabil, ale vždy k tomu byl důvod. Znamená být Nukeninem prostě dělat tohle? Ničit všechno kolem sebe?
Sumi Saoketsu: *Sumi se usměje když vyjde ven Yin i d Kami.*co teď? Takže Yine teď ti ukážu jak se to asi mělo provést, ale běžte raději dál.*řekne mile a doslova rozkopne dveře od restaurace a sama odstoupí trošku dál vytvoří si 5 menších hinotam (Chīsana Hinotama) s tím že každou poslala do rohu a jednu doprostřed místnosti, poté je uvolní a nastane obrovský výbuch.*takhle se to dělá.*prohlásila a sundala si opět kapuci protože je to vlastně už jedno.*tak Joo jdem pryč kdo se chce proletět?*Sumi si vytvoří Kage Bunshin který si vytvoří papírové křídla (Kami Enjeru) stejně tak udělala samotná Sumi.*
Kami: *Dále jsem seděla a čekala jsem, až Sumi dojí. Když dojedla, tak se zvedla a v klidu se rozešla pryč, aniž by zaplatila.* 'Tak tohle u ní znamená pozvat někoho na jídlo,' *pomyslím si. Poté uslyším, co řekne Yinovi, celkem jsem byla zvědavá, co udělá. Když Sumi vyjde ven a zavře za sebou dveře, tak se opřu o stůl a čekám, co bude dělat Yin. Kupodivu zaplatil a poté nafilmoval bitku, nebyla jsem si jistá, jestli na to Sumi skočí. Následně jsem společně s ním vyšla ven a čekala jsem, co teď bude chtít Sumi udělat.*
Yin: Ah, jistě. *Schoval jsem zpět svůj kunai. Pak jsem jem přihlížel, jak se číšník vypořádává se Sumi. Nebo bych to spíš měl nazvat Sumino vypořádávání s číšníkem?* Počkat, jak jako- *Nestihl jsem dokončit otázku a Sumi už byla ven. Povzdechl jsem si.* Pánové, promiňte. *Vytáhl jsem peníze z brašny a položil je na pult.* Teď buďte ticho. *Pošeptal jsem a následně bouchl párkrát do stolu a rozbil pár talířů.* Máte tam i peníze za škody. *Vyjdu ven.* Tak jsem to nějak zařídil. Co teď?
Sumi Saoketsu: *Sumi v klidu dojedla, ale pak Yin vytáhl Kunai na stůl a jakoby byly najednou všichni tři středem pozornosti.*tady ne Yine.*Sumi se zvedla a šla pomalu ke dveřím, ale před tím než vyšla tak ji za zápěstí chytl jeden číšník.*paní? Mohla by jste prosím zaplatit?*zeptal se mile číšník a Sumi se jen usmála.*jistěže ano.*v ten moment jí číšník pustil a Sumi se pomalu otočila, ale pak z ničeho nic kopla do břicha (něco jako ve filmu 300 bitva u Thermopyl :D).*Yine? Zaplať jejich krví přeci jenom už to bude tvoje nová práce.*řekne s úsměvem a vyjde pomalu ze dveří kde hlídá aby nikdo neutekl nebo nikdo nepřišel, ještě zrušila svůj kage bunshin a začala si broukat.*
Kami: *Dále jsem jedla a pak jsem se podívala na Sumi.* To zní moc dobře, to beru, *řeknu jí a usměju se na ní. Poté jsem pokračovala v jídle. Po chvíli jsem dojedla a podívala jsem se na kunai, který Yin držel v ruce. Zatím jsem ještě nechávala svitek schovaný a čekala jsem, co má Sumi v plánu.*
Yin: Aha, chápu. *Moc jsem nechápal tu část s tělem, ale nechtěl jsem se na to ptát.* ,,Tak teď už chápu to s tím Zikim." *Pousmál jsem se a dal si dalších pár soust a postupně dojedl svůj ramen a čekal, než je dokončí i ony. Vytáhl jsem kunai na stůl.* Tak já jsem read. *Řekl jsem a začal se smát.*
Sumi Saoketsu: *Sumi v klidu jí a mezitím poslouchá poté dojít sousto které má zrovna v puse a usměje se.*takže hezky popořadě za prvé je mi něco přes 20 (Sumi neví protože neznala věk Tatsumiho je to jen její odhad) tedy aspoň v tomto těle, ve skutečnosti mi je 48.*řekne s úsměvem a pokračuje dál.*je to jednoduché, mám svitek se smlouvou tu jednoduše podepíšeš svou krví a tím získáš možnost přivolat Kuchiose ovšem jen pavouky, já mám třeba ještě hady.*poté přesune zrak na Kami která zmínila že má kudlanky.*takže chceš pavouky? No dobře kudlanky jsem ještě neviděla, ale víš co? Mám dobrou náladu takže se domluvíme, dám ti své pavouky za tvé kudlanky.*Sumi se usměje a začne jíst v klidu dál.*
Kami: *Jen jsem si povzdechla a podívala jsem se na Sumi. Nehodlala jsem její myšlenky jakkoliv komentovat. Její slova pak okomentoval Yin, tak jsem se jen pousmála.. Po chvíli rámen a tak jsem se lehce pousmála.* Dobrou chuť, *řeknu a následně začnu jíst. Když Yin začne mluvit o pavoučích summonech, teda spíše se ptal Sumi, tak jsem pozorně poslouchala.* Sumi, *řeknu a podívám se na ní.* Jestli jsem tě dobře pochopila, tak ty máš smlouvu s pavouky? A nedomluvily by jsme se já mám kudlanky, *navrhnu jí a zvědavě se na ní dívám, než pak opět začnu jíst.*
Yin: Ale no tak, Sumi. Už s tím přestaň. *Ohlížel jsem se, jestli už nám nenesou jídlo.* Počkej, jak jako matkou? Vždyť jsi mladá a řekl bych, že i v mém věku. Matkou bys být mohla, ale ne naší. *Zasmál jsem a pak nám přinesly rameny.* Tobě taky, Sumi. A tobě samozřejmě taky, Kami. *Pustil jsem se do jídla.* A v čem vlastně spočívá ta smlouva s pavouky?
Sumi Saoketsu: *Sumi seděla a jen se usmívala občas koukla jestli už nesou objednané jídlo samozřejmě nenápadně nepotřebuje aby ji někdo poznal, ale také pozoruje Yina a Kami.*víte že by vám to spolu slušelo?*řekne jen na provokaci a usměje se.* a víte co je ještě víc vtipné? Že bych vám mohla dělat matku.*Sumi se trošku zasměje, ale tak aby nerušila ostatní.*ne tohle by nešlo.*ještě dodala potichu a usmála se, v ten moment už obsluha přináší tři rámeny a pokládá je na stůl a poté odejde.*tak jo dobrou chuť děcka.*pronese a bere si svoji porci rámenu.*"(Nanabi) - máš pravdu to by nešlo maličká byla by jsi totiž hrozná matka. (Sumi) - ticho na tvůj názor se nikdo neptal. (Nanabi) - nikdo se neptal, ale i tak jsem se ozval nehledě na to že jsi pořád stará."*to už Sumi vytočilo, ale nesnažila se to dát najevo a snaží se užívat si chuť rámenu.*
Kami: *Vešla jsem za Sumi a posadila jsem se vedle Yina. Když vidím, jak si prohlíží lístek, tak se usměju.* Díky, *řeknu Sumi ještě než odejde. Poté co jsem uslyšela slova Yina, tak jsem se podívala na Sumi, ale trochu jsem si myslela, že to asi tak úplně nevyjde. Celou dobu jsem trochu přemýšlela nad tím, že může někoho nechat podepsat pavoučí kuchiose a přemýšlela jsem, že bych s ní mohla vyměnit podpis za kudlanky.* Hmm, já si dám asi rámen, *řeknu Yinovi.*
Yin: *Vybíral jsem jídlo, které bych si mohl dát, když v tom mi Sumi řekla věc, která mi zvedla náladu.* Páni, to je od tebe hezké. *Vytvořilo mi to úsměv na tváři. Pořád jsem nebyl úplně v pohodě, ale bylo mi jasné, že se Sumi snaží napravit to, co mi udělala, tak jsem nechtěl, aby se tím nějak trápila.* Opravdu si toho vážím. Tohle asi nedáváš jen tak každému. *Usmál jsem se.* Jen nikoho nezabij, pro dnešek už stačilo. *Řekl jsem jí potichu, aby to neslyšel každý.* Objednal jsem si porci kuřecího ramenu a Sumi také.* Co si dáš, Kami? Ať to objednáme najednou. *Pak už jsem jen čekal na svůj ramen.*
Sumi Saoketsu: *Sumi chvíli stála, ale pak tedy vešla a posadila se naproti Yinovi.*možná ti to nějak nepomůže, ale dám ti dárek jako omluvu nechám tě podepsat smlouvu s pavoučím Kuchiose.*Sumi seděla a prohlížela si Yina jak hladově kouká na jídelní lístek a vybírá si jídlo.*objednej si co chceš nemusíš se koukat na cenu klidně si objednej všechno co na tom lístku je.*řekla mile a úsměvem.*vydržte tu chvíli zatím si objednejte a mě můžete taky.*oznámila a zvedla se, pomalu vyšla z podniku a zamířila přímo za podnik kde nebylo moc vidět a ona takto mohla vytvořit Kage Bunshin který měl hlídat nenápadně hlídat vchod před nezvanými hosty, sama Sumi se opět vrátila zpátky do restaurace kde se pohodlně posadila.*
Kami: *Šla jsem a poslouchala jsem ty dva.* 'Takže ty jsi z Yugy jo,' *pomyslím si a podívám se na Sumi. Hlavou se mi proháněly různé myšlenky, třeba, že jsem potkala nukenina, který mě nechce zabít. I kdybych jí třeba chtěla chytit, tak to sama nezvládnu, takže to nechám tak a raději si užiju aspoň trochu klidu co dneska mám,' *pomyslím si, zatím co jdu za nimi. Když po chvíli dojdeme k něčemu, co vypadá jako hospoda, tak se zastavím kousek za Sumi a čekám až vejde ona. Mezitím hodnotím pohledy lidí, kteří se na nás dívali, když jsme procházeli vesničkou.*
Yin: Hele, Kumo nestojí za prd. Je to můj domov a mám to tam rád. Jenže nevím, jestli to tam teď ještě někdy uvidím. *Byl jsem pořád znepokojený a naštvaný, ale nedával jsem to najevo. Kdybych ze zlosti něco udělal, tak bych to nepřežil. Zůstal jsem proto v klidu.* Zikiho znám. Teda, viděl jsem ho jen jednou a to pri Geninské zkoušce. Ale to už je dávno. *Pak jsem si uvědomil, že řekla, že Ziki byl tehdy dítě a ona ho hlídala.* ,,Sumi vypadá mladě a Ziki je starší než já, kolik jí asi je?" Takže takhle jsi se stala s Nukeninem, huh. Abych pravdu řekl, tak jako správný shinobi bych se s tebou takhle bavit neměl a měl bych tě buď zajmout nebo zabít, ale zaprvé na to nemám a za druhé ani necítím potřebu. Je to divné. *Tomuto faktu jsem se až zasmál.* Za to, že se nesnažím polapit někoho, kdo málem navždy zničil naší vesnici, si už snad ani nemůžu říkat shinobi. *Jen jsem se s kamenným výrazem vydal za ostatními. Když jsme přišli k restauraci, tak jsem se posadil a vybíral, co si dám k jídlu.*
Sumi Saoketsu: *Sumi se usmála když už Yin byl trošku v pohodě.*tak ber to takhle, Kumo stojí za prd a jestli chceš řeknu ti takovou historku.*Sumi se trošku usmála protože si zrovna vzpomněla na Zikiho.* Když jsem ještě byla v Yugakure tak nám tam přivezli vězně, ale nebyl to obyčejný vězeň mohl se po naší vesnici volně pohybovat akorát byl háček v tom že jsem ho musela hlídat a můžu říct že to bylo dítě, myslel si totiž že je klaun nebo něco protože si tak maloval obličej, jmenoval se Ziki Katsuki nebo tak nějak, byl dokonce i raikage chvíli a já se tak nudila že jsem tam přišla a prostě jsem mu na vesnici hodila jednu Bijuu Damu a odešla, takhle jsem se stala nukeninem ještě jsem si musela odstranit značku kterou mi dal Suzuya teď je to Yugakage a když to mám vzít trošku podrobněji tak je to pro mě něco jako druhý otec a dokonce mi i trošku chybí.*Sumi se usmála protože to vlastně ani nečekala že by to někdy řekla. Když procházeli vesnicí tak několik lidí divně koukalo tedy hlavně na Sumi protože byla jediná zahalená a vyvíjelo to podezření, ale byly to jen chvilkové pohledy to už Sumi trošku znervózní, ale snaží se to nedat tak najevo, když pak uvidí něco podobné menší restauraci tak tam zamíří a před dveřmi se zastaví.*
Kami: *Mlčky jsem oba dva sledovala a myšlenkami jsem byla úplně někde jinde, ale poslouchala jsem je. Raději jsem se nemíchala do jejich rozhovoru. Poté, co Yin, řekne, ať jdeme, tak jen souhlasně kývnu hlavou a rozejdu se s nimi.*
Yin: Jakože už je to asi jedno, nic s tím neudělám. *Přijal jsem Suminu ruku.* Ale vesnici jsem nechtěl opustit tímhle stylem. No budu s tím muset žít. *Oprášil jsem si kalhoty.* Už radši pojďme, ať myslím na něco pozitivnějšího.*
Sumi Saoketsu: *Sumi se jen ohlédne a vidí Yina jak klečí a jaký má výraz.*"to jsem trošku i čekala."*Sumi udělá pár kroků, ale pak se k němu teleportuje díky Furasshushifuto, pak jde do dřepu a jednu ruku mu položí na rameno.*promiň Yine, ale ber to jako zábavu.*řekne s úsměvem a pokračuje dál.*být nukenin není zase tak špatné I když tě chce každý zabít.*Sumi se zvedne a chvíli na Yina kouká.*tak pojď jdeme se najíst a už se tím netrap.*řekne mile a podává Yinovi ruku aby mu pomohla vstát.*
Kami: *Nad jeho slovy se jen pousměju. Když se tam pak objeví Sumi a řekne, že jsme hrdličky, tak se na ní zle podívám. Následně se za ní mlčky rozejdu. Poté co řekne, že zmínila jméno Yina, tak se na ní podívám.* 'Chudák kluk pomyslím si,' *a podívám se na Yina.*
Yin: Já jsem shinobi z Kumo. *Odpověděl jsem Kami a pokračoval v odpočívání.* Oh, vítej. *Řekl jsem Sumi s úsměvem na tváři.* Nejsme hrdličky, jen jsme se seznámili. Tak tedy pojďme, docela mi vyhládlo. *Trochu jsem popoběhl k řece, abych se trochu napil. Pak mě ale informace od Sumi natolik překvapila, že jsem vodu, kterou jsem měl v ústech, vyprskl na druhý břeh řeky, jako kdybych použil nějakou techniku Suitonu. Trochu jsem se z toho i zakuckal.* Prosím? Řekni, že jsi se právě přeřekla. *Klekl jsem si na kolena a projel rukama po tváři.* Ach bože, z tohohle se nijak nevykecám. To už se ani nemusím vracet domů. *Začal jsem se smát.*
Sumi Saoketsu: *Sumi cesta chvíli trvala, ale nějak nepospíchala a užívala si cestu, když byla nedaleko vesnice která byla o dost menší jak ta předchozí tak se usmála.*"jsme tady."*Sumi vyhlížela ty dva až je nakonec spatřila a snesla se k nim.*tak jsem tady vy dvě Hrdličky.*prohlásila a nechala zmizet křídla a nasadila si kapuci aby jí nebylo vidět do tváře.*tak mužem jít? Ale nemáme moc času zprávy se šíří rychle a určitě po nás budou pátrat.*řekla s úsměvem a šla pomalu do vesnice.*jinak Yine? Ty v tom jedeš taky protože jsem omylem řekla i tvé jméno.*Sumi se zasmála a zrychlila krok aby se mohla najíst.*
Kami: *Mlčky jsem šla až do další vesnice.* Jo jo, *řeknu jen. Následně mě Yin zasypal otázkami.* Jsem Shinobi, jsem z Yugy a ty? Proč jsem tady? Protože mám volno a chtěla jsem se trochu projít, *řeknu mu a lehce se pousměju.* V pohodě, *řeknu jen a následně se opřu o strom, který byl vedle a na chvíli se ztratím v myšlenkách zatím co čekáme na Sumi.*
Yin: *Dorazili jsme s Kami do vedlejší vesnice, která byla podobná té předchozí, ale výrazně menší.* Tak, asi počkáme na Sumi. *Protáhl jsem se.* Můžu se zeptat? Co tě přivádělo do té vesnice? Odkud jsi? Jsi shinobi? *Zavalil jsem jí otázkami.* Promiň, že se tě tolik ptám, jen se snažím sblížit, když už jsme toho dneska tolik zažili. *Posadio jsem se a opřel se o strom a čekal jsem na Sumi a odpověď Kami.*
Sumi Saoketsu: *Sumi takto zapálila pár domků které během chvíle schořeli, Sumi už tam jen pochodovala a zabíjela ty kteří přežili její senbony, poté zrušila své kuchiose a v vešla do jedné chatky kde bylo několik lidí, pár jich bylo zranění a někteří se stihli schovat I pár dětí, Sumi má milý úsměv a kouká po místnosti.*rozneste že touto vesnicí prošla Sumi Saoketsu a Yuzuri Yin.*řekla mile a klidně odešla.*(Nanabi) - maličká? Ten tvůj králíček s tím nemá nic společného tak proč si řekla I jeho jméno? (Sumi) - musí být přeci jenom nějaká zábava ne? A není to můj králíček! (Nanabi) - taková si vůbec nebyla už dřív jsem si toho všiml, ale změnila si se. (Sumi) - to dělá ten život Nukenina parťáku."*Sumi si vytvořila papírové křídla (Kami Enjeru) a rozhodla se ty dva dohnat tím že poletí.*
Kami: *Jen jsem si povzdechla, raději jsem to už ani nechtěla komentovat a dívala jsem se na oba dva. Najednou Sumi přivolala něco, co bylo podobné pavoukovi. Jen jsem si to prohlédla a pak jsem se podívala na Yina, který mi řekl, že raději půjdeme.* Tak dobře, *řeknu jen a následně se rozejdu za ním. Tohohle jsem se fakt nepotřebovala účastnit.*
Yin: Ano, půjdeme radši do jiné vesnice. A ne, nic se dokončovat nebu-. *Nestihl jsem dokončit větu a Sumi už jednala. Najednou se u nás objevil Pavouk. No, takový polo-pavouk spíš.* ,,Páni, co to je? O téhle technice jsem už slyšel." *Díval jsem se na polo-pavouka, takže jsem nestihl postřehnout, co Sumi řekla a pavouk mezitím zmizel.* Tak my teda jdeme Sumi. Čekáme tě ve vedlejší vesnici. *Otočil jsem se na Kami.* Pojďme. *Vzal jsem si své věci z chatky a odešel.* ,,Snad nic strašného neprovede."
Sumi Saoketsu: *Sumi si povzdechla.*kdo říká že bych platila? Platili by jednoduše ještě oni a navíc když se tu někdo objeví tak umře pokud jich nebude hodně to jsem pak v háji I já.*řekla klidným hlasem a koukla na Yina.*takže půjdem do jiné vesnice se najíst a tentokrát se pokusím někoho nezabít, ale mohli by jste jít trošku napřed než to tady dokončím.*Sumi má milý úsměv a přeci jenom nechce aby se těm prckům něco stalo, tak si Sumi prokousne palec a vyvolá Nezāsunea je to pavoučí žena která má dost inteligence aby uměla mluvit.*ahoj tak se znovu vidíme, jelikož si říkám že musíš mít hlad nebo se aspoň nudit tak máš úkol to tu vše zničit a dělat si co chceš, ale musíš zase zabít všechny na koho narazíš jasné?.*pavoučí žena jen kývne a rozběhne se někam pryč. Sumi zatím poskládá pečetě na techniku KATON: GŌKA MESSHITSU čímž vytvoří obrovský proud ohně a začne to tam pomalu spalovat.*
Kami: *Byla jsem ráda, že se mi alespoň představila. Následně jsem poslouchala ty dva. * Spíše si myslím, že by jsme odtud měli zmizet, než se tady dostane více lidí, protože by to nemuselo dopadnout dobře, *řeknu, čímž jsem vlastně podpořila slova onoho kluka, který stál mezi námi.* Fajn, už nebudou konflikty, stejně by to ani nemělo cenu. A hlad mám chtěla jsem se tady najíst, ale myslím, že raději půjdu o vesnici dále, *řeknu a podívám se na ty dva.*
Yin: Já vím, Sumi. Spíš jsem se bál o tu holku tady. *Usmál jsem se a podíval se na Kami.* Samozřejmě to neber jako urážku, ale ona je úplně jiná liga. *Pak jsem jen přihlížel a sledoval jejich rozhovor.* Najíst? Myslíš, že ti tady v téhle vesnici dají najíst, i když ji zaplatíš, po tom všem, co se tady stalo? Já osobně si myslím, že ne. *Pak mi zakručelo v břiše.* ,,Zatracená dlouhá cesta. Až jsem z ní vyhladověl." *Poškrábal jsem se na hlavě.* Každopádně bychom odtud měli zmizet. *Pak jsem se podíval na Kami.* Už žádné konflikty, ano? Dohodneme se tak? *Pak jsem se podíval i na Sumi, protože to bylo směřováno i na ní.*
Sumi Saoketsu: *Sumi se usmála když se Yin tak mezi ně nacpal.*neboj se, víš že mě se nic nestane.*řekla s úsměvem na Yina a koukla na Kami.*jmenuju se Sumi Saoketsu a pokud chceš vědět víc koukni do bingo knížky a budeš vědět sama, co se týče toho útoku, nooo řekněme to takhle jsem rychlejší než většina shinobi na celém světě, ano jsou rychlejší ale ty mezi ně s tak slabou Chakrou určitě nepatříš.*Sumi se pak zvedla a protáhla se.*nehledě na to, ale každý má svoji zábavu a moji občas je zabíjet lidi tak už to chodí.*říkala naprosto milým hlasem, a najednou pocítila jak ji zakručelo v břiše.*tak si tak říkám nemáte hlad? Nebo žízeň? Že by jsme si zašli na jídlo, takže to znamená že platím já.*řekla milým hlasem a s úsměvem na tváři.*
Kami: *Když ona žena najednou začala mluvit s klukem, který se tam objevil, tak jsem si povzdechla. Poté se mě zeptala, jak se jmenuju.* Já jsem Kami a ty jsi, *zeptám se ho a dále z ní nespouštím Tenseigan.* Proč si myslím, že bych na tebe nestihla zaútočit, *zeptám se jí a následně pustím katanu.* Nemám v plánu bojovat. Jen nechápu, proč zabíjí někoho, koho nejspíše ani nezná, *řeknu a přesunu pohled na ono ženu a pak zpět na onoho kluka.*
Yin: *Byla tam osoba, která vedla konverzaci se Sumi. Najednou jí však Sumi přerušila a objala mě. Byl jsem vcelku zmatený.* ,,Huh, co to?" *Pak mě zahrnula otázkami, na které jsem se snažil odpovědět.* Já? Já se mám skvěle. *Zasmál jsem se.* Chyběl, to je milé. *Usmál jsem se.* vidíš, říkal jsem, že se ještě někdy potkáme. *Znovu jsem se zasmál.* Víš, přišel jsem si sem užít dovolenou. Je tady krásně a jak dlouho to už je? Hmm. *Zamyslel jsem se a poškrábal se na hlavě.* No, řekl bych že tak skoro 2 měsíce. *Když pak Sumi svou pozornost přesunula na Kami a zeptala se mě na otázku, jestli je to má přítelkyně, tak jsem jí ani nestihl odpovědět a povídala si s ní.* Ne, není. Vidím jí poprvé v životě. *Pak jsem si všiml, jak ta druhá dívka drží katanu. Rychle jsem se pomocí Shunshin no Jutsu přesunul mezi ně a oběma ukázal svoji dlaň.* Hlavně zachovejte klid. *Podíval jsem se na Sumi a pak na druhou dívku.* Že? Dnes už zabíjení stačilo.
Sumi Saoketsu: *Sumi stála a držela osobu pod krkem když za ní někdo promluvil. Sumi se usmála a velice pevně stiskla krk osobě kterou držela, díky Byakugo no in ten krk doslova rozdrtila.*přišla jsi pozdě.*řekla mile a otočila se ke Kami, v zapětí se tam objevil Yin kterého poznala podle hlasu okamžitě.*ty teď počkej.* řekla Sumi s úsměvem a otočila k Yinovi po kterém okamžitě skočila a obejmula ho.*tak co ty? Jak se máš prcku? Chyběl jsi mi víš to? A co tu dělá tak milá osoba? Jak je to vlastně dlouho kdy jsme se viděli? *zahrnula Yina otázkámi.*"člověk chce zabít pár lidí a hned potká staré dobré lidi až na tu mrchu, ta mi překazila zábavu."*zachyhotá se trošku a koukne na Kami a pak opět na Yina.*to je tvoje přítelkyně?*zeptá se Yina a pustí ho.*"(Nanabi) - maličká? Ta chakra není ani trošku silná jako kdyby tu ani nebyla, je to stejné jak u toho tvého králíčka. (Sumi) - není to můj králíček! Vidím ho podruhé a díky."heh jaké máš jméno? Snad není tak bezvýznamný jako tvoje snadno přehlednutelná chakra.*zeptala se Sumi s úsměvem a sleduje jak drží jednou rukou katanu.* buď v klidu dítě než ty stihneš tasit tak budu dávno pryč.*ještě dodala a vlastně nevěděla co dál dělat tak se posadila vedle mrtvoli kterou před pár chvilkami zabila.*
Kami: *Když se ona osoba změnila zpět do své podoby, tak jsem jí sledovala ze svého úkrytu. Když potom řekne, že mám vyjít ven nebo tu osobu, kterou držela v ruce zabije, tak jsem si jen povzdechla. Mile jsem se usmála na holčičku, která stála za mnou. Následně jsem použila techniku Sanka no Jutsu a proměnila jsem se v kouř a přesunula jsem se kolem oné osoby za ní a vrátila jsem se zpět do své podoby.* Tak jsem tady, tak nech toho povyku, nemám ráda, když na mě někdo křičí, *řeknu úplně klidným hlasem a pravou ruku jsem měla na kataně, kdyby na mě chtěla zaútočit, ale byla jsem připravená se změnit zpět v kouř, kdyby to byla potřeba.* Proč zabíjíš lidi, kteří ti nic neudělali, *zeptám se jí a dále mám klidný hlas, nevím proč, ale nebála jsem se jí. Najednou se tam objevila nějaká další osoba a mluvila na ní.*
Yin: *Nedíval jsem se na ten masakr a snažil jsem se vymyslet, co udělám. V tom momentě jsem uslyšel výbuch, tak jsem se podíval. Když mizel kouř, tak jsem si všiml obrysu osoby a pak jen křiku, že někoho zabije, když nevylezu. Byl jsem v domnění, že to bylo na mě, tak jsem se ukázal, s rukama nad hlavou.* ,,Ten hlas mi je povědomý." *Už jsem byl skoro ven z kouře.* Klid, už jsem tady. Není třeba zabíjet nikoho dalšího. *Pak jsem si všiml tváře.* ,,Je mi strašně povědomá." S-Sumi? Jsi to ty? *Zeptal jsem se s nejistotou, ale postupně mě nával vzpomínek ujistil, že ano.* Co tady děláš a vůbec, proč tohle děláš?
Sumi Saoketsu: *Sumi trhá jednu osobu na kusy když do ní narazí tři koule které okamžitě při nárazu vybouchnou.*"kdo!?"*to už Sumi ruce chytli nějaké koule.*"zajímavé tohle jsem ještě neviděla."*proto se Sumi transformuje v Bijju a okamžitě do své podoby(Sumi byla ve verzi 2 yin nemohl vidět oblečení).*"tak teď by mě zajímalo odkud a kdo."*Sumi šla pár kroků dopředu a rozhlížela se ale nikde nikoho neviděla.*ukaž se!*zakřičela a ze země jednoho člověka který byl probodany senbonama, ale jakýmsi zázrakem ještě žil a byl při vědomí.*vylez jinak ho zabiju a to hodně pomalu!*křikla ještě jednou a čekala zda ta osoba vyjde nebo se bude dál skrývat.*
Kami: *Zamířila jsem tedy do centra, po chvíli jsem tam došla a najednou nebe nějak potemnělo a začaly z něj padat senbony, hned jsem aktivovala tenseigan a pomocí techniky Jūryoku jsem je odrazila. Rychle jsem se přesunula k nějaké budově, protože tuhle techniku nedokážu udržet ještě moc dlouhou. Cestou jsem ještě popadla nějakou malou holku, která stála u mě, takže jí Jūryoku taky ochránilo. Poté se nějaká osoba rozhodla útočit na vše, co se hýbe. Byla blízko mě a tak jsem jí celou dobu sledovala.* 'Nemůžu to tady přece jen tak nechat, i když jsem nejspíše o hodně slabší než ona osoba,' *pomyslím si. Následně vytvořím tři orby pomocí techniky Ōbu a pošlu je na onu osobu. Poté ještě vytvořím další dva orby pomocí techniky Tenshigan no Kusari, které zamíří na její ruce.*
Yin: *V klidu se procházím po městě, když v tom si něčeho všimnu. Z oblohy začalo pršet něco, co připomínalo senbony. Pár mě jich zasáhlo, ale naštěstí jsem se skoro hned schoval v budově, která byla poblíž.* Co se to děje? *Podívám se z okna, kterým jsem proskočil dovnitř budovy a vidím, jak k zemi upadá čím dál tím víc lidí. Pár jsem je stihl dostat do budovy za pomoci techniky Jiongu: Garrotter, ale mnoho jich nebylo. Když spoušť skončila, tak jsem se vydal ven. Několik lidí se ještě plazilo a snažilo se dostat do bezpečí, tak jsem jim chtěl pomoct, ale pak jsem uslyšel křik.* Křik? Co se to tady děje? Mám mít dovolenou a být v klidu a ne zase řešit problémy. *Vydal jsem se k místu, odkud vycházel křik. Schoval jsem se za nejbližší chatku, abych nejprve zkontroloval situaci.* ,,Co to je? Zahalený člověk obalený něčím divný běhá dokola a utočí na všechny! Bože, proč zrovna já." *Pomyslel jsem a začal jsem uvažovat, co udělám dál.* ,,Nemůžu to tady jen tak nechat a utéct."
Sumi Saoketsu: *Sumi tam jen tak stála a sledovala ruch kolem sebe, občas na ní pár lidí divně zíralo, ale to se dalo očekávat.*"možná bych je mohla všechny pomalu pozabíjet a nebo zase rychle,ale kašlu na to stejně mám času dost."*Sumi se usměje a poskláda sérii ručních pečetí pro techniku SENSATSU SUISHOU a nad celou vesnicí začnou doslova pršet ledové senbony, aby to nezasahlo Sumi tak okamžitě přešla do Nanabi chakra v2 ovšem jen s jedním ocasem. Sumi se poté vrhla jen po všem co se jen hýblo.*
Kami: *Jak jsem tak pokračovala v cestě, tak jsem před sebou uviděla nějakou vesničku, tak jsem se rozmyslela, že se v ní na chvíli zastavím. Trochu jsem zrychlila krok a šla jsem přímo do vesnice. Po chvíli jsem už byla ve vesnici a rozhodla jsem se, že zamířím do centra, že by se tam mohly nacházet nějaké obchody a já se mohla něčeho najít.*
Yin: *Konečně jsem dorazil do Země Vodopádů a do vesnice, kde jsem měl rezervovanou chatku.* ,,Je to tady celkem hezké." *Přišel jsem k jednomu stánku.* ,,Ubytování." *Přečetl jsem si v hlavě název a přišel blíž.* Zdravím, mám tady někde mít rezervovanou chatku. (Yin) *Ukázal jsem paní za pultem papír, který mi přišel.* Vítejte. Musíte jít tudy rovně a třetí chatka po pravé straně je vaše. Užijte si náš pobyt a na shledanou. (Paní) *Řekla mi to s celkem nepříjemným hlasem při tom, co přežvykovala žvýkačku.* Chápu, díky. (Yin) *Sebral jsem se a vydal se po cestě, kterou mi ukázala. Došel jsem k chatce, otevřel jí a odložil si věci na postel. Pak jsem se otočil a vydal jsem se hlouběji do vesnice, kterou jsem si chtěl prohlédnout.*
Sumi Saoketsu: *Sumi procházela zemí vodopádů, ale ne jen tak. Za prvé v té zemi nikdy nebyla a za druhé se prostě nudila.*"(Sumi) - parťáku? Co říkáš na trošku zábavy? Dlouho jsme nic nedělali takže by to chtělo něco nemyslíš? (Nanabi) - máš pravdu maličká chtělo by to zábavu, ale pokud chceš vtip tak se můžeš kouknout do zrcadla. (Sumi) - tohle bylo hnusný... Vždy když něco řekneš tak je to proti mě..."*Sumi si povzdechla a kráčela dál zemí až narazila na jednu menší vesnici, zatím nic nedělala jen si vzala kapucu aby ji nebylo vidět do tváře. Sumi na sobě totiž měla černou mikinu s kapucí a černé džíny, pod mikinou měla jen bílé tílko.*"další oběti, ale práce je práce."*Sumi se prochází vesničkou a odhadem se uprostřed zastaví a zatím nic nedělá, na čele má zformovanou pečeť Byakugo no in a na své levé ruce připevněnou legendární zbraň Kihon Yumi.*
Kami: *Měla jsem chvíli volno a tak jsem vyrazila do země Vodopádů na krátký výlet. Zatím jsem ještě nevěděla, jak dlouho se tam zdržím a tak jsem šla jen tak s tím, že přinejhorším si nějaké místo na spaní najdu. Měla jsem velkou tašku přes rameno a katanu za pasem a pomalu jsem se dostala až do země vodopádů.*
Yin: *Rozhodl jsem si dát chvíli odpočinku a tak jsem se vydal do Země Vodopádů, kde je prý příjemně. Mám tam zarezervovaný pobyt v jedné dřevěné chatce. Sbalil jsem si věci a vydal se na cestu.*
Koniec: -
Satsuki: *Opäť raz ju čaká hon na nukenina. Prehľadáva Bingo knihu a zisťuje, že nejaký so stupňom nebezpečenstva tri sa pohybuje v okolí Takigakure. Berie to ako možnosť priviesť domov aj svoju rodinu. Nahodí si svoju Shuushagan podobu, ktorú má vo svitku. Oblečie si svoje brnenie aj s koženými doplnkami a na jednu zo zaklapovacích praciek na opasku si upevní svoj chakram. Na zvyšné pracky upevní svoje svitky a pozrie sa do zrkadla. Vyzerá ako skutočná lovkyňa. Má vysoký cop a samozrejme aj pečať Byakugo no In. Deti sú v škôlke a v škole a tak môže loviť. Pred odchodom sa však ešte naje a následne sa pomocou Hiraishinu portne do Takigakure, kde má svoju značku. Cestu k mamine a súrodencom pozná až moc dobre. Preto sa tam automaticky vydá. Príde jej zvláštne, že je tu také ticho, akoby niečo nebolo v poriadku. Kvôli tomu použije Doton: Moguragakure no Jutsu a schová sa pre istotu pod zem. Cestuje síce pomalšie ale aspoň ju nik nevidí. Jej chakru asi ucítia ale nemusí im tak rýchlo napadnúť kde sa nachádza. Aktivuje taktiež Kagura Shingan a orientuje sa podľa toho. Chakru svojej matky a súrodencov si pamätá ako vlastné boty, preto vie, kde zastaviť. Okrem nich tam však cíti oveľa viac chakier, čo ju trochu vydesí. Každopádne, pri dome techniku zruší a vylezie zo zeme von. Uvidí troch nukeninov obliehajúcich veľkú budovu, kde býva jej rodina* Ty! *Skríkne jeden z nich, pravdepodobne nižšej úrovne. Rozbehne sa proti nej ale Satsuki odopne z opasku svoj chakram, z celej sily ho hodí do útočníka a o pár stotín už leží jeho hlava na zemi oddelená od tela. Satsu chakram opäť chytí, hoci jej mierne poreže prsty. Tie sa jej však vplyvom jej schopností okamžite vyliečia. Zvyšní útočníci neveriacky sledujú scenériu pred sebou* Vybrali ste si NAOZAJ zlého protivníka. *Zasyčí ale v ten okamih na ňu zaútočí ďalší niekoľkými strelami Katonu (Housenka no Jutsu). Satsu zloží ručné pečate pre Nensuikai, čím vytvorí štít, ktorý ju pred strelami ochráni. Zem Vodopádov je plná vody, takže o ňu pre tvorbu techniky nie je núdza. Zároveň tanier vystrelí na útočníka ale ten využije Shunshin no Jutsu a strele sa vyhne, takže to schytá časť budovy. Satsu síce neprišla ničiť ale tak čo narobí. Použije jednu z najmocnejších techník, ktoré má - Chakura no Hari. Zamieri dve tenké strely do hláv útočníkov. Strely sú rýchle a zasiahnu dôležité časti mozgu, čo má za príčinu okamžitú smrť nukeninov. Zrazu sa pri nej začnú objavovať ďalší shinobi zo zeme* Nevieme síce kto ste ale stojíme za vami. Podarilo sa nám zlikvidovať niektorých ďalších členov ich jednotky. *Satsu kývne a vydá sa do domu. Nič nepočuje, občasne len nejaké nariekanie, či vzlyky* Skontrolujte prízemie, ja idem hore. *Shinobi kývnu a pustia sa do prehliadky. Príde jej zvláštne, že nik nereaguje na smrť tamtých vonku ale tak čo narobí. Možno majú nejaký plán v zálohe. Z prízemia začuje nejaké zvuky zbraní, ktoré o seba narážajú čepeľami, čo znamená len jedno - prišlo k boju. Trochu ju to vyvedie z koncentrácie a tak opäť raz príde o hlavu. Tá sa odkotúľa o kus ďalej ale na počudovanie útočníka sa hýbe. Hlava na zemi pretočí očami a povzdychne* Ach, kedy sa už ľudia konečne poučia. *Natiahne svoje vlákna, hlavu si podá a pomocou Jiongu: Shushoku sa opäť pripevní k telu* Čo to?! Skurvený mutant! *Skríkne útočník a zaútočí na ňu zbrańou. Satsu využije svoje želiezka na rukaviviach v dlani a čepeľ nechá naraziť do nich. Zdvihne noho a kopne nepriateľa do brucha. Posilní útok chakrou, ktorú prenesie do nohy a to má za príčinu, že nukenin preletí stenou rovno von. Satsu podíde k otvoru a všimne si, že ho tam dorazili shinobi z Takigakure* Nu, asi mám fakt nejaké tie Suzuyove gény. Preleť stenou je jeho špecialita. *Zamrmle si popod nos a postupuje ďalej. Čoskoro sa k nej pridajú aj ďalší shinobi dediny ale to už narazí na miestnosť, kde sa skrývajú nukeninovia, ktorí držia katany pod krkom jej rodiny* "To nie..." *Pomyslí si a vystrie ruku povedľa seba, aby spojencom naznačila, že majú zastaviť* Ani hnúť. *Zavrčí jeden z nukeninov a oblizne si pery* Inak to schytajú. *Satsu to v hlave šrotuje ako o preteky. Napadne jej však možnosť útoku zozadu. Nechá jeden zo svojich klonov na území Zeme Vojen použiť Hiraishin no Jutsu a portnúť sa do Takigakure. Následne klon použije Ranton no Yoroi a presunie sa k budove zozadu. Pomocou Tsuuten Kyakku vyskočí vysoko do vzduchu ale nezakončí to klasickým kopnutím do zeme. Namiesto toho napriami svoj útok na okno budovy a preletí skrz neho. Útočníci sa v ten moment otočia a Satsu vytiahne niekoľko senbonov, ktoré im hodí do krku v oblasti tepny a do očí. Skrz to, že prichádzajú o veľa krvi a bolesti skrz stratu očí musia rukojemníkov pustiť. Kurumi aj s už dospelými deťmi pribehne k Satsuki a hodia sa jej okolo krku* Ďakujeme vám... *Satsu ju pohladká po chrbte a pozrie na spojencov* Prehľadajte okolie. Nemyslím si, že je už koniec. *Shinobi sa rozpŕchnu a prehľadávajú celú dedinu. Satsuki sa vydá iným smerom, pretože o kus ďalej pomocou Kagura Shingan ucíti silnú chakru. A nemýli sa, nájde vodcu celej skupiny ako sa snaží utiecť. Použije Doton: Doryuuha a zo zeme vystrelí kus tvrdej hliny, ktorá ju presunie až pred neho s tým, že na nej stojí* A ďalej už ani krok. *Shinobi použije Suiton: Mizurappa, ktorým hlinu zničí. Satsu elegantne dopadne na zem a pustí sa tiež do útoku. Použije Lariat ale na jej smolu ho použije aj on a nepekne do seba narazia. Trochu jej zvoní v ušiach a dopadne tvrdo na zem. Rovnako však aj on. Satsukin klon použije Raiton: Kaminari no Ookami ale nukenin včas vytvorí Kage Bunshina, ktorý útok schytá namiesto neho. To už Satsuki stojí na nohách. Vytvorí Rasengan a rozbehne sa proti nukeninovi. Ten vytvorí naopak Chidori a ich útoky sa stretnú. Má to za následok silný okamžitý výbuch. Obom odrazí ruky do diaľky ale Satsuki si šikovne vráti ruku na miesto. Je celá od krvi a hoci sa jej zranenia liečia, jazvy po nich skrz Shuushagan zostávajú. Posilní liečenie pomocou Inyu Shometsu a podíde k umierajúcemu nukeninovi* Dobrú noc. *Zašepká a vytiahne Shikya z puzdra. Prebodne mu srdce a dopadne unavene na kolená. Čoskoro prídu aj shinobi Takigakure, ktorí jej pomôžu na nohy a odvedú mŕtvych nukeninov do márnice. Satsu privedú za vodcom Takigakure, ktorý ju z nesmiernej vďaky objíme aj napriek krvi na jej tele* Ďakujem... Neviem čo by sme robili, keby neprídete. Kto ste? *Satsu sa trochu nepáči jeho prístup. Vodca dediny má stáť v boji v čele svojej armády a nie schovávať sa za ňu - minimálne tak by sa chovala ona. Ale tak iný kraj, iné mravy* Shion Takeno, člen kvázi-rady Ketchugakure a žena vodcu dediny. *Predstaví sa a ukloní* Ako sa vám odvďačíme? *Spýta sa jej a povšimne si, že do miestnosti vstúpilo aj zopár ďalších ľudí. Všetkých zaujíma kto je ich záchranca a zároveň musia aj obete podať presný popis toho, čo sa dialo. Satsuki sa otočí na svoju rodinu a pousmeje sa* Haruka a jej deti si ma asi nepamätajú ale kedysi mi naozaj pomohli. Potešilo by ma keby ich môžem vziať so sebou. Som si istá, že pobyt mimo ohrozenia v neskutočne stráženej zemi by im pomohol. *Jej matka sa zadiví a nevie si ju zaradiť. Ale rozhodne nechce zostať tu. Nemá rada vodcu dediny a nechce zotrvať na mieste, kde bola v ohrození života. Musí chrániť svoje deti, hoci už dospelé* Ak je to to jediné, čo žiadate... Peňazí moc nemáme a hoci nás bude mrzieť strata obyvateľov, sme vám zaviazaní. Tak dobre. *Pokynie rukou svojim strážcom, aby vyplnili potrebné papiere. Všetci odovzdajú čelenky Takigakure, hoci ich mierne desí to, že odídu s neznámou ženou, ktorá má s nimi ktovieaké plány* Myslíte... Že by sme mohli podpísať aj spojenectvo dedín? *Spýta sa vodca dediny Satsuki. Tá si tým príliš nie je istá, nerada robí rozhodnutia bez Shikiho ale tak spojenci sa vždy hodia. Shinobi dediny sa osvedčili aj v boji, tak prečo to nevyužiť? Prikývne teda a začnú sa spisovať všetky potrebné papiere. Trvá to nejaký čas a tak si Satsu zatiaľ sadne. Keďže má vysoké právomoci, tak podpíše zmluvu o spojenectve. Privolá svoj klon a prejde k Haruke, Koutovi a Kire* A teraz sa držte, ju? *Objíme všetkých spolu s klonom a načerpá chakru z Byakugo no In. Všetci sa presunú k budove Vodcu Ketchugakure a klona nechá odísť späť na hliadku. Vojdú do budovy, kde Satsu vypíše potrebné papiere pre prijatie do dediny. Odovzdá každému čelenku a zmení sa do svojej pôvodnej podoby, pričom Shuushagan podobu zapečatí späť do svitku. Otočí sa na Haruku a vytiahne spod brnenia svoj náhrdeľník, ktorý by Haruka/Kurumi spoznala aj keby bola slepá* Ty si... *Satsu sa začnú po tvári kotúľať slzy a prikyvuje* Renji je mŕtvy... Takže môžeš byť opäť... Kurumi Doku. *Na Kurumi prídu emócie vo veľkom a hodí sa dcére okolo krku. Koutovi a Kire zatiaľ nič nedochádza, tak celú situáciu len mlčky pozorujú* Moje dieťa... Netušila som, že žiješ. Nevieš si ani predstaviť ako som si vyčítala, že som ťa opustila. *Obe sa skrz plač roztrasú a Satsu len krúti hlavou* Nič si nevyčítaj, musela si. Našla som človeka, ktorý ma vychoval ako vlastnú a pomohol mi dosiahnuť mnohé... Odo dneška to už bude len lepšie. *Kire a Koutovi to celé už pomaly dochádza. Majú staršiu sestru. Pridajú sa do objatia a vôbec neriešia to, že ide o nukeninku. Ich matka jej dôveruje a preto budú aj oni* Poďte... Ukážem vám dedinu a váš nový domov. *Navrhne Satsu a držiac matku za ruku v sprievode súrodencov sa vydajú naprieč ulicami Ketchugakure. Satsu si zaumieni, že už nikdy nedovolí, aby ich niečo rozdelilo*
konec: ukončeno
Shiki: Aaah *Povzdechl si. Satsuki stále ležela v podpalubí vyřízená. Shikiho však celkem zajímalo co se událo, že odpadla. Neznal pořádně Jashinismus a netušil, že nejde obětovat více lidí naráz. Tedy Satsuki mu přišlo, jako kdyby to šlo, minimálně ty první dva. Ten zbytek už byl však horší. Netušil co se stalo s tělo, ale počítal s tím, že by měli dorazit brzy na pevninu, kde je někdo najde, nebo je vytáhne nějaký loď, která to pak roznese dále. Nyní stál na palubě lodi u kormidla a koukal před sebe. Bylo něco málo po poledni a on už si sundal dokonce i plášť od svého outfitu a zůstával ve zbytku oblečení. Stále přece jen na přímém sluníčku a to mu nedělalo moc dobře. Nebo né dobře, spíše mu bylo v plášti strašné vedro, i když bylo fajn jak mu chvilkově vlál. Připadal si s tím celkem drsně. Každopádně vedro bylo horší.* Stáhnout plachty, vyhodit kotvu" *Zakřičel na své dva klony, kteří byli různě po palubě a starali se o správný chod, zatímco Shiki řídil. Nyní však ptřeboval zjistit přesnější kurz. Držel sice stále ten stejný, ale hlavní navigátor byla Satsuki a proto musel nějak vyřešit tento problém. Aby je nevedl někam úplně jinam a nakonec je ještě nechytili. Když jeden z klonů stáhnul plachty do ruličky, následně je i upevnil. Druhý mezitím vyhodil kotvu, která po chvíli sjela až na mořské dno. Po něm se chvíli klouzala až dokud nenarazil na nějaký útes či výběžek ze dna o který se následně zachytila a tak začala udržovat loď na místě. Poté se Shiki rozdýchal chvíli. Přemýšlel, kde by mohl najít nějakou mapu, nebo něco takového. No co nadělá. Každopádně následujících pár minut se opíral o zábradlí lodi a koukal na moře. Z toho velkého množství vody všude na obzoru sálalo bezpečí a zároveň i nebezpečí. Bylo to takové zvláštní, být na moři a nemít nic nikde v okolí. Vpodstatě na lodi byli dokonce jen dva, což bylo též takové nezvyklé. Přece jen kdykoliv cestoval lidí, byla tam celá posádka. Nyní tu však byli sami, zvláštní. Celkově i přemýšlel, zda se celý jejich osud plánoval i do tohohle bodu a také do dalších a dalších bodů, které je určitě i čekají. Chtěl by i z části vědět, co by mu řekli rodiče, co by s stalo, kdyby nezemřeli jak by se vše odehrávalo? Nestali by se nukeninmi? Byli by vůbec spolu? Netušil, ale některé věci z toho ho celkem zajímaly. No s hlubokým povzdechem se vydal po schodech od kormidla na palubu, kde se chvíli rozhlížel. Tady nebylo nic moc. Možná pár děl a koulí do nich, ale nic více. Musel tedy hledat jinde. Nahoře na palubě přímo pod kormidlem však byla ještě jedna kajuta, kde vůbec nebyů. Rozhodl se tedy jít do ní povídat. Bylo to takové zvláštní, že už je tu několik hodit a vlastně to zde ještě neprohlédl. Sáhl na kliku a zatlačil na dveře. Nic. Byli zamčené. "Že by tam ještě někdo byl? To se mi nezdá. " Pomyslel si, když se na chvíli zastavil, načež vrazil silně ramenem do dveří a propadl dovnitř. Trošku zavrávoral díky tomu, jak dveře povolily. No poté však svou rovnováhu srovnal. Bylo tu několik skříní s různými lahvemi a sklenkami. Pomalu se kolem toho procházel a četl si různé názvy oněch lahví. Došlo mu postupně, tedy spíše vždy po přečtení názvu, že v lahvích jsou různé druhy alkoholu. Co se tak dočetl tak od rumu až po víno a ještě nějaké další. Uprostřed místnosti byl stůl, na kterém byla ošatka s dvěmi velkými vejci. Těm nějak pozornost nevěnoval, přece jen považoval to za jakousi dekoraci u stolování. Avšak zahlédl jakousi krabičku na jedné ze skříní a tak k ní přešel a vzal si ji do rukou. Následně ji pomaličku otevřel a uviděl tam červeno stříbrnou ručičku, se znáčky na bokách. Našel kompas, což byla první část, kterou měl najít. Následně heldal dále a na stole, pod onou ošatkou uviděl kus papíru. Přešel tedy ke stolu, kde se usadil na židli a vytáhnul opatrně z podošatky ten papírek. Byla to mapa. "krása" Pomyslel si, načež si rozdělal a začal se věnovat tomu, aby si určil směr, dle kterého mají plou. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se našel. Zjistil, že se sice trošku oddálili od kurzu, ale že to není nic strašného. Proto zaklapl kompas a dal ho do kapsy u kalhot .Mapu už nějak moc nepotřeboval ,ale pro jistotu ji zde nechal. V tom se vša kzačalo ozývat jakési klepání. Už předtím mu bylo divné, že se jzde zamčeno a nic tu vlastně není. Snažil se přijít na ono klepání, odkud asi tak přichází. Využil k tomu i svůj vylepšený sluch, který mu poukázal na jedno z vajíček.* He? *Vyhukl nechápavě a přiblíži se k jednomu z vajíček. To najednou začalo praskat a z vajíčka se najednou stala něco jako drť. Shiki chvíli neuvěřeně koukal a následně tam uviděl něco žlutého. Opatrně sáhnul do vajíčka a jemně rukou vyndal jeho obsach. Bylo to žluté klubíčko chlupů. Připomínalo mu to z části kočku. Podobně to tak i vypadalo, ale bylo to o malinko menší. V to mvšak už dostal menší ránu elektřiny od onoho zvířátka do rukou.* fuu ty jsi ale divoch. *Pronesl k němu mile, přičemž si ho vzal sebou na palubu a následně si ho po schodech vynesl až dokonce ke kormidlu.* Napnout vytáhnout kotvu a napnout plachty" *Zhouknul, přičemž prvně oba klonové, začali vytahovat kotvu, přece jen bylo to těžší než se zdálo a tak měli co dělat. Následně oba, již bez práce šli natáhnout plachty. Po chvíli se dokonce do již natažených plachet opřel vítr a následn se loď dala do pohybu. Shiki nastavil kormidlo aby napravil jejich kurz a následně ho zachytil lanem, které tu bylo aby se kormidlo nemohlo samovolně hýbat. Následně si gecnul na zadek a položil malé koťátko před sebe na zem.* Hmm budu ti říkat Tarogi co ty na to. *Pronel k němu ,přičemž si všiml, že jakýsi lehký náboj se objevil kolem Tarogiho, nijak to však více neřešil. Kdo ví co to je, snad se mu to dokonce povede zjistit. No v oné kajutě bylo ještě druhé vejce tak doufal, že ho bude moct ukázat Satsuki a třeba se jí vylíhne též něco... S Tarogim si začal hrát aspoň na chvíli, než se unavil, to ho Shiki zabalil do svého kabátu, který zde měl pověšený aby mohl spinkat. Poté se vrátil ke kormidlu. Těšil se, až se Satsuki probere.*
konec: ukončeno
Shiki: *Drží takto zbývající posádku dole v podpalubí a sleduje Satsu. Věří v ní, ale něco se stalo. Satsu padá k zemi. Pokusil se pomocí Shunsinu opět dostat k ní, to mu však zmizelo Susanoo a on ji tak tak chytil než dopadla na zem. Opatrně ji položil. Neměl moc na výběr, musel zbytek pozabíjet. PRoto se rozběhl ke dveřím do podpalubí a přicházející postupně zabíjel. Tomu zlomil vas, tomu probodl hruď kunaiem a následně vytáhl i Kami no Arashi a postupně je vyzabíjel. Nebylo jich moc a tak to měl za chvíli hotové. Když už kolem něj byli jen mrtvoly, rozhodl se na pár těl vyrýt jeho a Satsukininu přezdívku, aby bylo vidět kdo to udělal. Následně odnosil mrtvoly na palubu a Satsu snesl opatrně do podpalubí, kde ji uložil do jednoho z lůžek, které bylo nejčistší, nejspíše to byla postel nejhlavnějšího, protože byla i trošku dál od ostatních a byla obehnána zdí aby tam nebylo moc vidět. Dal ji pusu na čelo.* Byla jsi úžasná. *Pronesl a usmál se na ni. Musel však pokračovat a proto ji tu zatím nechal. Násedně vyběhl napalubu a všechna těla postupně vyházel na jejich loťku, kterou pluli předtím. Měl v plánu si nechat tuto loď, větší prostor lepší. Deaktivoval zároveň i Sharingan. Když po nějaké chvíli přeházel všechny těla, oddechl si. Zrušil probodnutím klon Satsuki, nebyl již potřeba a následně nechal loďku loďkou. Vyvolal své dva Kage bunshiny, kterým rozdal rozkazy aby na jejich lodi natáhli plachty a on sám se postavil ke kormidlu, aby mohl určit směr, kterým plout směrem, kterým chtěli. Satsuki nechal odpočívat v podpalubí. Škody na lodi ho též netrápily, proč také. Voda jimi netekla a až bude pršet tak se s tím nějak poperou. Loď vyrazila kupředu.*
Satsuki: *Užíva si rituál, keď v tom príde Shiki a prinesie jej ďalšie kunaie. Oblizne úplne všetky a cíti sa nejako divne. V hlave sa jej začne robiť riadny zmätok. Akoby doslova cítila ako trpia všetci okolo nej. Cíti, že kontrolu nad telom chce získať ako Reibi, tak jej druhá osobnosť ale Satsu je už dosť silná na to, aby to potlačila. Minimálne momentálne nie je v takom hroznom vypätí. Ozývajú sa rôzne výkriky a dva z nich vykríknu naposledy. Dve duše poputovali k Jashinovi. Satsukino telo však neznesie už ten nápor a dopadne tvrdo na palubu. Ochutnala veľa vzoriek krvi a to jej organizmus totálne vyčerpalo*
Shiki: *Sledoval Satsu a nestihl vpodstatě ani nijak zareagovat na muže, co jí chytil nohu. Dokonce ho oblial studený pot od toho, že se jí něco stane. Odlahlo mu však, když to Satsuki nějak vyřešila a muže se zabvila tím, že mu odsekla ruku. Když spadla v duchu se jí trošku zasmál.* Dobře, ale ty taky nemehlo. *Vyplazil an ní jazyk. Bral to z části jako srandu tuhle bitvu, protože mu připadala celkem jednoduchá. Všiml si však, že provádí rituál nějak jinak. Oblízla dva druhy krve, bylo to jiné než předtím, ale rozhodl se, že to asi zkouší poprév kdo ví, třeba už to umí, ale jeho rozhodnutí mu spočívalo v tom, že získá více krve. Proto aktivvoal Eternal Mangekyo Sharingan, aby mohl se mohl lehce vyhýbat útokům, které by mohli přijít a vytáhl několik kunaiů. Skočil zpátky dírou do podpalubí a postupně se vyhýbal a přemisťoval Shunsinem do stran tak aby získal co nejvíce vzorků krve od těch, co byli stále v podpalubí. Když měl už skoro všechny, vyskočil oěpt na palubu, načež vzal všechny kunaie od krve a položil je před Satsu, aby mohla zkoušet dál. Následně vyvolal kostnatou ruku Susanaa, kterou zakril díru, kterou předtím vytvořil aby tama nikdo nemohl projít a oni měli od nich klid. Následně vyvolal i druhou ruku a zablokoval pomocí ní dveře, které vedli na palubu.*
Satsuki: *Po zadunení vyskočí asi dva metre za ňou Shiki z diery v palube a hodí po nej kunai. Z rovnakej diery sa však chvíľu po Shikim vyplazí ďalší a chytí Satsu za nohu tesne predtým, než stihla vôbec obliznuť krv z kunaiu. Satsu preto vytiahne z puzdra Shikya a z celej sily sekne do paluby. Chlapovu ruku odsekne a zabodne Shikya do paluby. Keď ho chce vytiahnuť, tak nechtiac padne na riť* Ja to mrdám! *Skríkne nasrane a nechá radšej Shikya zmeniť sa na bič, ktorý z diery ľahko vytiahne* Daj na tú dieru pozor. *Povie k Shikimu a zahanbene sa červená. Znova sa postaví na symbol a oblizne krv z kunaiu. Ďalej pozrie na Shikya v ruke a čosi jej napadne. Prečo neobetovať hneď dvoch? Nechá ho znova zmeniť na meč a oblizne krv aj z neho. Vloží ho znova do puzdra a opäť vytiahne kunai. Naberie jashinistickú podobu a zavrie oči. Začne sa plne sústrediť na to, aby zasiahla dve obete. Začne spočiatku s jemnými zraneniami a počuje výkriky spod podpalubia. Postupne si začne zabodávať kunai na rôzne časti tela a roztúžene zavzdychá skrz návaly endorfínov od bolesti. Dokonca začína byť aj vcelku vlhká a jak počuje tie odozvy zospodu, tak je to ešte lepšie. Reibiho chakra a klanová schopnosť ju liečia takmer okamžite. Občas má pocit, že počuje len jeden hlas, čo znamená, že zasiahla len jedného z nich*
Shiki: *Sleduje Satsuki a jen trošku protočí panenky.* Už mě vzbudili. *Pronesl trošku roztrápeně a vzal si od Satsuki její Kunai. Sice měl svou katanu a zároveň i své kunaie, ale tak co, aspoň nemusí plýtvat svými. No pokrčil rameny.* Fajn jdu ti pro to. *Pronesl směrem k Satsuki a lehce se pousmál. Předtím díky Satsu nebyl zasažen blesky, což bylo také fajn, že se nemusel nijak vyhýbat nebo podobně. Každopádně poté se vydal směrem k dveřím do podpalubí, kde typoval, že bude ještě pár mužů. trošku ho sice trápilo, že byl mokrý, ale tak usušit se můžou poté třeba i navzájem. Ano myslel při této situaci na úplně jiné věci, nepovažoval totiž za důležité, že by tomu musel věnovat plné soustředění. Našel několik lidí, kteří tu byli, z toho dva spali. No použil techniku Shunsin no jutsu, aby se k jednomu z nich dostal a následně ho škrábnul kunaiem. Byl to jeden ze spících a tím ho sice vzbudil ale to ho netrápilo. Vložil si rukojeť kunaie co byl od krve do úst a rozhodl se zkusit novou techniku, co se naučil. Udělal rychle pečetě a vytvořil si na ruce blesky od techniky Raiton: Chidori. Následne rychle vyskočil ,zaboříc ruku do stropu aby tam udělal díru a následně tak vyletěl dírou ven zpátky na palubu. Chirodi mu následně z rukou zmizelo a on Satsu hodil Kunai, připraven na to, až vylezou ostatní na palubu.*
Satsuki: *Uvidí, že sa k nim pridal aj Shiki, tak sa na neho spokojne usmeje* Môžeš sa vrátiť ku spánku, zlato. Zvládam to a to som sa ani nezačala potiť. *Povie a dá ruky vbok. Ďalej si popuká hánky a zloží ručné pečate pre techniku Suiton: Sukoshi no Ame a nechá postupne napršať na všetkých členov posádky, ktorí vyšli na palubu. Ďalej použije Raiton: Kangekiha a z rúk vyšle blesky na každého na palube, okrem nej a Shikiho. Dáva špeciálne pozor, aby nezasiahla hlavne jeho. Skrz vodu na telách pirátov sa roznesú blesky po celom ich tele a zasiahnu aj srdce* Čo myslíš, drahý? Koľko ich je ešte? *Spýta sa ho, keď sleduje, ako padajú k zemi mŕtve telá. Vytiahne z kapsy jeden kunai a podá ho Shikimu* Na. Aby som si všetku srandu neužila len ja. A prines mi na tom kunaii krv jedného z nich, ktorého dám Jashinovi-sama. *Dá mu ešte na líce jeden bozk a vytiahne z puzdra na chrbte Shikya, ktorým si poreže palec a začne kresliť na palubu svojou krvou jashinistický symbol. Shikiho schopnostiam dôveruje ale pre istotu skontroluje chakry na palube pomocou Kagura Shingan. Žiadnu extra silnú necíti a tak sa upokojí. Takisto dúfa, že keby mu hrozí nebezpečenstvo, tak by jej dal vedieť*
Shiki: *Poklidně si spí a na Satsukin bozk jen trošku zamrčel, ale pokračoval ve spánku. Oddychoval, když nebyl momentálně na řadě v hlídkování. Nijak si nedělal starosti o ostatní, pro něj byla momentálně hlavní starost Satsuki, tedy né tak úplně starost jako spíše priorita a také její bezpečí. Po chvíli ho však probouzel nějaký hluk, co se konal v jeho okolí a tak se postupně probudil, byl z toho celkem dsoti nerudný a celkem ho to i štvalo. KDyž otevřel oči, viděl Satsukininého klona, jak je u vesel. Trošku se rozkoukával, aby zjistil co se děje, protože to nějak moc netušil. No hluk přicházel ze strany a proto se Shiki podíval vedle sebe. Nějak rozluštil, že se tam nejspíše něco děje a měl by se tam jít asi podívat. Sice se mu nechtělo, ale bylo to lepší než jen čekat co bude. Proto se tedy postavil a promnul si oči. Kami no Arashi si připevnil pod plášt, který měl díky svému outfitu a následně vyskočil do vzduchu k té lodi, uprostřed letu nechal svou Kami no Arashi zhmotnit pod svou nohou a následně se od ní opět odrazil ještě výše a následně ji nechal objevit se u něj v pouzdře, do kterého patřila. Po chvíli letu dopadl z vrchu letu na palubu, přičemž pokrčil svá kolena aby si tak zlehčil dopad. Dopadl kousek vedle Satsu a nechápavě na ni koukal.* Umm lási o co jde? *Optal se jí ještě rozespale.*
Satsuki: *So Shikim opustili Takigakure našťastie ešte predtým, než bol na nich vydaný zatykač. Pri brehu mali trochu problém kvôli shinobi preukazu ale vďaka dobrému menu, ktoré si v Takigakure spravila Satsu, sa im podarilo prejsť v poriadku. Momentálne sa plavia na lodi a túto noc má hliadku a veslovanie na starosti ona. Keď ju začnú bolieť ruky, privolá Kage Bunshin a nechá ho robiť špinavú prácu za seba. V tomto by si mohli so Suzuyom ruky podať* Som zvedavá ako budem dávať ďalšie obete Jashinovi-sama. Ako nukenini to budeme mať ťažké... *Premýšľa nahlas pohodlne rozvalená v lodi. Pozoruje tmavé hviezdne nebo nad sebou a hĺbavo nahne hlavu na stranu. Netuší ako to prežíva Suzuya, Mito a Saya. Či sú na nich nahnevaní za to, čo sa stalo, či sú na nich naopak hrdí... Nevie absolútne čo si myslieť. A má strach použiť Tomegane. Vlastne ani nevie, či vôbec žijú* Aha! *Ozve sa zrazu kdesi v diaľke neznámy hlas. Nechápavo sa posadí a nadvihne jedno obočie* Čo to kurva... *Uvidí ako sa k nim plaví väčšia loďka. Nahne sa k Shikimu a pobozká ho na líce* Len nechaj všetko na mňa môj sladký princ. *Klon nechá udržovať ich pozíciu. Vytiahne si z kapsy dva kunaie a s dokonalou presnosťou zasiahne dvoch mužov pri kormidle do krku. Kunaie im prelomia ohryzky a prebodnú im krky skrz-naskrz* Plávaj bližšie. *Povie a klon začne rýchlejšie pádlovať. Zatiaľ vybehnú na palubu ďalší a tak Satsu zoskočí z lode. Pomocou Suimen Hokou no Waza pristane elegantne na vodnej hladine. Ďalej použije Kinobori no Waza, kedy sa začne sústrediť na rovný povrch lode a vybehne po jej boku hore* Prekvapenie! *Povie so šialeným úškrnom v tvári. Prsty dá do véčka a vyplazí im jazyk* Ktorí z vás naničhodníkov si na mňa trúfa ako prvý? *Spýta sa a v ten moment sa k nej rozbehnú prví dvaja. Pomocou Sairento Kiringu sa objaví za nimi chrbtom k nim a lakťami ich udrie do najvrchnejšieho bodu chrbtice, čím im vzhľadom k sile z Byakugo no In zlomí väzy* Veľmi zlé rozhodnutie*
--: --
Ziki Katsuki: *Netrvalo to dlouho a Ziki byl v kómatu, vlivem stále nevysvětlitelného úkazu, který nespočtu lidí změnil jejich životy. Zatímco ostatní bojovali o své přežití a o zachování existence chakry a shinobi, Ziki neměl na vybranou a do tohoto boje se, zatím, nezapojil. Asi dva měsíce byla jeho mysl naprosto nečinná a jeho spánek byl bezesný, ale po tak dlouhé nečinnosti se přeci jen konečně „probral“. Neprobral se ale do svého světa. A neprobral se ani jako on sám. Probudil se za doprovodu lehkého šumu, ve kterém šlo rozpoznat holčičí chichotání a silný, mužský hlas, který chichot umlčel. Zamlženě se snažil rozpoznat jednotlivé obrazy a analyzovat, kde je a co se vlastně děje, ale nedařilo se mu to. Najednou ho něco štíplo do pravého boku a nával adrenalinu Zikimu okamžitě navrátil ostré vidění. Seděl v lavici a po jeho pravici se na něj usmíval asi dvanáctiletý chlapec, který v ruce držel tužku, jež byla pravděpodobně předmět, kterým Ziki dostal dané „štípnutí“ do boku. Seděl ve třídě, učitel i všichni jeho spolužáci na něj upřeně zírali.* Ziki! *Vykřikl učitel svým silným hlasem.* Dávej pozor! *Ziki automaticky kývnul hlavou a začal dávat pozor, přestože zcela nechápal, jak se v této situaci ocitl. Děti, které s ním byly ve třídě, vůbec neznal a jakmile se podíval na své tělo, připadal si menší, než si pamatoval. O dost menší. Propracoval se až ke konci hodiny, během níž několikrát vykřikl pár nemístných a občas i přisprostlých vtipů, kterým žádný jeho spolužák nerozuměl a okamžitě při přestávce vstal a šel za svým spolužákem, který ho předtím vzbudil tužkou.* Čáu! *Vykřikl Ziki.* Jaký že je vlastně rok? *Usmál se. Chlapec se na něj nechápavě podíval a ukázal na Zikiho sešity, kde měl nadepsané jméno a školní rok.* „2017? HAH!“ *Usmál se a vyběhl, nehledě na svého spolužáka, na toaletu, aby se podíval na svou tvář. Stoupl si před zrcadlo a chvíli si hrál se svými mladými tvářemi. Bylo mu zrovna dvanáct let, ale místo bílých vlasů, které si pamatoval ze svého dětství, měl zelené, oblečen byl do černého trika a černých tepláků. Kývnul spiklenecky na svůj odraz v zrcadle a běžel za svým novým kamarádem, aby vyzvěděl víc.* Takžéé… Co se tu vlastně děje? *Chlapec ukázal ve spěchu na hodiny, aby Zikimu ukázal, že skončila přestávka a se strachem v očích si sedl rovně a vypadal naprosto soustředěně, jen ne na Zikiho.* Ale prosím tě! *Zachechtal se Ziki z plných plic.* Je to jen škola, chlape! Pojď si povídat! *Chlapcovi se objevil střípek potu na tváři a snažil se kostrbatě Zikiho umlčet lehkými posunky.* Fájn, tak mi alespoň… *Nestihl ani dokončit větu a do třídy vkročil muž oděný celý v černém a se sekyrou v ruce.* KDOPAK TO MLUVÍ?! *Vykřikl a prošel se třídou. Ziki se ani nezdráhal skrývat, že to on je ten, kdo porušuje pravidla a položil si nohy na lavici.* Já jsem promluvil, pane učiteli.* Pronesl posměšně. Muž ho vzal za pravou paži a jedním švihem uťal Zikimu ruku.* Ááááááá! *Vykřikl Ziki v bolestné křeči, jak mu rezavá sekyra prošla masem.* Pravidla znáte, pane Katsuki. Pokud chcete svou ruku zpět, zaslužte si body nepovinnými hodinami a pomocnými pracemi pro učitele. *Po těchto slovech odešel i se svou sekyrou, z níž se ani neobtěžoval odstranit Zikiho krev. Jakmile do třídy přišel učitel, Ziki se ho chtěl zeptat, jestli může jít ke školní ošetřovatelce, ale jakmile jeho nový kamarád, který seděl po jeho pravici, uviděl, že chce promluvit, chytil ho nenápadně za triko a silně zatahal. Ziki naštěstí poslechl a nechal ruku být. Ta mu masivně krvácela, v místě řezu maso hnisalo a celou hodinu se snažil Ziki snášet bolest. Když hodina skončila, Ziki chytil svou levou rukou nového kamaráda za límec a podíval se mu zoufale do očí.* Co to sakra bylo?! *Vykřikl . Chlapec jen obrátil oči v sloup a ani se nesnažil vymanit ze Zikiho sevření.* To byl hlídač pořádku. To jsi zaspal všech šest tříd? Ach jo… *Nenuceně od sebe Zikiho odsunul a ten pustil jeho límec.* Dám ti pár bodů, ale jen proto, že jsme kámoši. Až budeš mít ruku zpátky, tak ale budeš makat a ty body mi vrátíš, jasný? *Ziki kývnul na znamení souhlasu.* Supr. Pokecáme si zase o přestávce, jo? *Mávnul Zikimu na pozdrav a šel si sednout do své lavice. Opět se na židli vzpřímil a okamžitě si otevřel učebnici a sešit. Vše bylo zjevně mechanické a naučené. Chlapec měl ve svém studentském životě zjevně systém. A nebyl sám. Takto se, s mírnými rozdíly, chovali i ostatní. Byla zrovna hodina dějepisu a Ziki si všiml, že má vedle lavice položený batoh. Vzal si ho na nohy a začal se v něm přehrabávat, jestli nenajde něco, co by ho zaujalo. V batohu měl sedm sešitů, čtyři učebnice, krabičku s dvěma onigiri a flašku s limonádou. Poté ale vyhrabal malý zápisník, který měl na sobě nápis „PŘÍRUČKA – ZIKI KATSUKI“. Okamžitě si ji dal na lavici a otevřel na začátku a dal se do čtení.* „Škola – jak přežít“ *Zněl titulek.* „Škola má bodový systém. Když budu vzorný student, body přibudou. Když budu zlobit, dostanu trest. Když dostanu špatnou známku, dostanu trest. Za body se dají tresty napravit.“ *Přečetl si úvodní větu. Hned po ní pokračovala první kapitola, ale tohle Zikimu prozatím stačilo.* „Kde to krucinál jsem?! Dostal jsem se do světa, kde musím být vzorný člověk, abych přežil?!“ *Nad Zikim se objevil učitel, který přestal vykládat a čekal, až se Ziki vrátí do reality.* Pane Katsuki, jaká je odpověď? *Ziki se podíval na učitele a usmál se.* Nevím, pane učiteli. *Učiteli se na tváři objevil zlověstný výraz, vytáhl nůž a bodl Zikiho do žaludku. Ziki ustrnul a snažil se bolest překonat. Učitel nůž vytáhl a Ziki začal znovu silně krvácet.* „Tak počkat… Já jsem ještě neumřel? Už jsem měl dávno vykrvácet!! *Analyzoval Ziki situaci. Stále krvácel a divil se, kde se tolik krve bere. Pod sebou měl louži husté, červené tekutiny, která rychle zasychala a měnila se v černou hmotu. Ziki začal dávat pozor a i přes značnou bolest ze dvou zranění první den dokončil, přijmul školní body od svého nového kamaráda a nechal si spravit tělo.*
---: ---
Kurome: *Kurome byla rada že se jméno Suzuyovi líbilo a když ji chytal do náruče tak už byla v polospánku. Vyslechla si poslední instrukce sdělené Suzuyou.* "Nezapomenutelnou neboj." *Netrvalo to ani 3 minuty a Kurome usnula.*
Suzuya: Pěkné jméno ale mě to říkat nemusíš. Hlavně to pak nezapomeň říct Satsuki a teď si pojď lehnout. *Suzuya jí ano nedá moc na výběr, protože pak k ní přistoupí a prostě jí vezme do náruče a položí jí na matraci, kterou tu nechal pro Satsuki když jí sem přivedl od Hakuja Sennina. *Hlavně pak nezapomeňte někam odhodit tu mrtvolu a nastražit to důvěryhodně aby to vypadalo, že tě někdo zabil. Já teda už půjdu. *Suzuya nečeká ani na to co mu Kurome řekne pak a pomocí Hiraishinu se přesune k sobě do rezidence a Bunshina zrušil. Celou dobu používal Chakru Kyuubiho aby si nekradl Chakru, kterou odkládá na Byakugō no In. *
Kurome: Páni. Hodně jste to promyslel Suzuya-sama. Nové jméno? *Kurome se skládali dohromady v hlavě mnohé možnosti. Napadlo jí něco co se jí opravdu líbilo.* Suzuya-sama. Mé nové jméno je Teiry Toriko. *Uklonila se. Ale v té moc dlouho nezůstala a podlomilo se jí kolena. Padla na zem a stočila se do klubíčka. Byla to hrozná bolest kterou teď musela snášet. Po chvíli opět bolest povolila a Kurome se mohla postavit.* Může být Suzuya-sama?
Suzuya: * Moc ho reakce těla Kurome nepřekvapuje, ale rozhodně jí nehodlá sledovat, jak tam zvrací a místo toho odvrátí pohled. Trochu ho překvapuje, že se Kurome stihla tak rychle poučit a nemluví s ním, jako kdyby to byl nějaký její kamarád. *Nemohu ti pomoct, prostě tohle musíš vydržet. Ono to přejde. *Ujistí jí Suzuya a pak přijde její reakce na to, že uvidí tu dívku, která vypadá jako Kurome. *Podívej se do zrcadla a možná ti dojde co se děje. Změnil jsem ti identitu a dal jí téhle mrtvé dívce abychom jí mohli někam pohodit a oni si tak budou myslet, že jsi mrtvá a nebudou, tě hledat což mi připomíná, že by sis měla vybrat nové jméno a ještě chci, abys aspoň měsíc šetřila svoje oči a nevystavovala je moc světlu, protože jsem ti dal i jiné oči.
Kurome: *Kurome se rozbušilo srdce z vpíchléhk adrenalinu. To však sama nevěděla. Slezla z postele, postavila se na nohy avšak ihned se začala motat. Točila se jí extrémně hlava a bylo jí špatně od žaludku. Našla nejblyžší kýbl a objala ho. Opřela se o stěnu a představení začalo. Kurome prostě nevydržela a v momentě z vracela do kýble.* Sakra to je odporný. Bože bolí měcelé tělo. *Tělo jí celé pálilo a svírala ho křeč. Nevědela jestli má nejdřív blinkat nebo se svíjet.* Suzuya-sama. Pomozte mi prosím. *Kurome sice vydržela hodně ale toto bylo hodně i na ni. Opět přišla druhá velká vlna letí či do kýblu. Kurome se však udělalo lépe. Teď už ji ničila jen ohromná bolest kterou však dokázala nějak ořežít a vydržet. Když se postavila tak si všimla mrtvého těla které vypadalo jak ona. Vykřikla.* Já jsem mrtvá? Co se to děje? Aaaaaa. *Kurome vykřikla když spatřila odraz své současné tváře. Vyděsila se ale byla i šťastná.* "Já jsem krásná. Opravdu krásná." *Její myšlenky jí přerušila silná křeč v břiše. Vykřikla bolestí. Chytla se za břicho. Jakmile bolest povolila tak si prijela ruce. V oblasti ramene ucítila něco jako šupiny.* "To bude to ještěrčí DNA." Suzuya-sama. *Kurome se po jeho slovech předtím již poučila a chovala se s úctou.* Jakto že ležím tady vedle ale i tak vypadam jinak? Co se děje? Byla operace úspěšná? *Chrlila Kurome na Suzuya tuny otázek.*
Suzuya: * Mezitím co Suzuya přilepí novou tvář Kurome tak Kage Bunshin začne to stejné dělat té mrtvé dívce. Prakticky Kurome a té dívce pouze vymění tváře. Když je to hotové tak si unaveně oddychne, ale ještě musí dokončit jinou prácičku. Kage Bunshin se teleportuje do laboratoře v sídle organizace Gesshoku a teleportuje se zpátky se čtyřmi nádobkami se speciálním roztokem na oči. Suzuya jednou rukou roztáhne Kurome oční víčka tak až se vyšpulí její očko z bulvy a mezitím si na ukazováčku druhé ruky vytvoří Chakrový skalpel (Chakra no Mesu) a jemně oddělí oko od svalů. Pak ještě zbývá oko vytáhnout a oddělit od žilek. Poté oko přesune do nádobky se speciálním roztokem a to stejné udělá i s druhým okem. Kage Bunshin mezitím vyjme oči z mrtvé dívky a taktéž je ponoří do roztoku. Práce očima Suzuyovi jde od ruky a nezabere to moc práce. Když to má dokončené tak Kurome vloží oko mrtvé dívky do důlku a pomocí Shousen no Jutsu ho začne připevňovat do důlku. Sice to zabere trochu času, než to oko přiroste úplně, ale nakonec to zvládne i s druhým okem a stejně tak Kage Bunshin mrtvé dívce implantuje oči, které ještě před okamžikem patřily Kurome. Bunshin si pozorně prohlédne tělo dívky, ale pak si uvědomí, že něco tu nesedí a to je barva vlasů a tak se pomocí Hiraishinu přesune s mrtvolou dívky do Rezidence Juuzou ve které jí prostě obarví vlasy na černo a trochu jí upraví sestřih, aby to sedělo na vzhled Kurome. Mezitím Suzuya na Kurome aktivuje lékařskou techniku kdy pomocí Chakry v těle Kurome aktivuje, současně aktivuje všechny buňky v těle (Saibō no Kasseijutsu). To je z jednoduchého důvodu a to že pokud by Suzuya někde něco špatně vyléčil tak to tělo případně zregeneruje samo. Současně doufá, že tím zvýší šance na to, aby tělo nové části, které získalo, jednoduše přijalo. Chvilku jí tam takto nechá, dokud si není, jistej že je už připravená na to aby se probrala. Mezitím se vrátí Kage Bunshin a položí tam tělo dívky, která vypadá naprosto jako Kurome a Kurome vypadá tak jak vypadala, ona tedy kromě sestřihu ten by se musel ještě trochu upravit, ale o to se už postará Kurome. Suzuya pak do těla Kurome vpíchne adrenalin, aby se probrala. *
Satsuki: *Pozorne sleduje Suzuyovu prácu. Je to niečo, čo by rada niekedy dokázala aj ona. A v podstate si v hlave kalkuluje podrobný postup* "V podstate je len nutné detailne oddeliť pokožku od tela a potom "prilepiť" tvár, ktorú chceme. Ale problém bude s rastom vlasov, kurva..." *Pomyslí si a pozrie na Shikya, ktorý sa medzičasom začal plaziť po labáku* "Skús novinku... Presuň DNA tej zelenej do Kurome. V správnom množstve a správnom usmernení by to malo ísť." *Prepošle jej myšlienkovú správu Shikyo a Satsu prikývne. Počas Suzuyovho procesu liečenia začne vynímať DNA mŕtvej dievčiny a vkladá ju do Kurome. Znova čerpá chakru Reibiho a začína byť už značne unavená. Predsa len, dala Jashinovi ďalšiu obeť a s DNA sa už dnes hrala vcelku dosť. Po dokončení procesu sa odtacká do svojej cely a ľahne si na studenú dlážku* Prepáč, oci. Som hrozne unavená... *Pošepká a roztiahne packy, aby mohla v spánku objímať svojho hadieho priateľa. Následne zavrie očká a takmer okamžite sa poddá spánku*
Suzuya: V pohodě já to zvládnu, stačí, když to budeš sledovat. *Suzuya si vytvoří z Kyuubiho Chakry průhledný plášť červené Chakry a vytvoří si dva ocasy. Pak ale použije Kage Bunshin no Jutsu a vytvoří si klona a Chakra se rovnoměrně rozdělí takže Suzuya nakonec skončí s jedním ocasem a stejně tak i Kage Bunshin. Suzuya přistoupí ke Kurome a Bunshin k t mrtvé dívce. Každý z nich pomocí Chakra no Mesu vytvoří na konečku ukazováčku Chakrový skalpel a může se začít s řezem. Suzuya obřízne vlastně celou tvář ale je velice pomalý a hlavně se snaží, aby neřízl moc hluboko, aby nepřerušil nějaké svaly a tak dále. Už jen tento řez trvá poměrně dlouho ale čas je něco čeho má Suzuya dost. Když Suzuya ale i Kage Bunshin skončí tak přijde ta těžší část a tím je oddělení tváře z obličeje. Nejdřív to nechá provést Kage Bunshina, protože když to zkurví on tak se zase tak moc neděje. Kage Bunshin tedy začne sejímat tvář z obličeje a snaží se o to, aby byl opravdu důkladný. Předci nechce aby ta tvář byla roztrhaná nebo tak nějak že? Když se to Bunshinovi nakonec povede tak tvář ale přesune do speciálního roztoku a tím práce pro Bunshin zatím končí. *Co kdybych dal té mrtvole tvář Kurome? Pak jí stačí jen vysadit někde ve světě a lidé si budou myslet, že je Kurome mrtvá. Tím se vyhneš tomu, že by jí někdo hledat a tak dále. *Poznamená Suzuya a začne se věnovat Kurome tak jak to provedl Kage Bunshin. *A můžu jim i vyměnit oči aby nebyl v problém v barvě očí pokud chceš. *Nabídne ještě Suzuya a začne se nyní stoprocentně soustředit jen na to jak sejmout z obličeje tvář Kurome. U Kurome to trvá o něco déle, protože se Suzuya bojí, aby to nějak nezkurvil a z toho důvodu se tak snaží. * „Nemít Ninjutsu tak to takhle nemohu provést ani ve snu.“ *Pomyslí si Suzuya když si na okamžik představí, jak by to asi chtěl udělat bez svých lékařských Ninjutsu. Když se mu povede sejmout tvář Kurome tak jí zvlášť do speciálního roztoku a vezme si tvář té mrtvé dívky od Kage Bunshinu a začne už s tou lehčí částí a tím je položení tváře do dobré pozice aby to mohl začít pomocí Shousen no Jutsu léčit nebo spíš připevňovat k obličeji. Kdyby nezvládal, takové techniky asi by to nešlo to tam jen tak připevnit ale Suzuya tyhle možnosti naštěstí má. Sice si pak ještě hodlá ještě dalšími Jutsu pojistit že bude Kurome v pořádku ale prozatím postačí tento přístup. Je to celkem piplačka, protože se musí tvář s obličejem spojit a to dokonale každý sval a tak dále. Z toho důvod Suzuya také postupuje tak opatrně a pomalu. Nechce tam nechat žádný podpis toho, že na Kurome byl vlastně takový zákrok vůbec poveden a podpisem je myšlena jizva a tak. *
Satsuki: Hej, presne tak. *Povie a prejde k umývadlu, kde si umyje ruky. Následne si na ne dá trochu dezinfekčného roztoku a vráti sa k posteli* Potrebuješ s niečím asistovat alebo si rád, keď sa ti do toho ľudia nemiešajú? *Spýta sa a prisunie k nemu stolček s chirurgickým náčinim. Sleduje telo Kurome a usúdi, že to zatiaľ vyzerá dobre. Plastická chirurgia nie je jej odbor, takže tomuto sa bude dnes asi len zaúčať*
Suzuya: * Netuší kam to Satsuki jde, ale nijak to neřeší. Nyní jen pozoruje tvář Kurome, protože se musí připravit na to že Kurome bude odřezávat obličej a místo toho jí musí aplikovat jinou tvář. Když se vrátí Satsuki a pohodí mu tam tělo dívky tak si jí taky pozorně prohlédne. Má celkem štěstí, protože to vypadá, že velikostí to dokonale sedne. *Takže pokud chápu, chceš po mě abych Kurome odřízl tvář a implantoval jí tvář téhle dívky. Jaj tak problematický proces. „Sice jsem to dělal jen jednou v životě ale tak snad by to mohlo vyjít. Posledně to taky vyšlo bez problémů. I když to bude už takových 10 let.“ Ach tak fajn co nadělám. Jen mi dej chviličku, tenhle zákrok jsem dělal jen párkrát a je to už dlouho co jsem do někoho řezal s dobrým úmyslem tak se musím trochu rozpomenout.
Satsuki: Ak nevadí že bude chcipla tak prečo nie. *Povie a bez váhania vyjde von, pricom si po ceste vezme este Shikya, ktory sa bez vahania zmeni na mec. Kurome spí a DNA sa musí dokonale spojiť. Znova aktivuje Kagura Shingan a začne hľadať chakry v okolí. Zaciti trochu slabšiu, tak sa tam behom vydá. Oproti nej ide mladé dievča so zelenými vlasmi a s očami rovnakej farby. Je bledá a asi vo veku Kurome. Preto vie, že má vyhraté. Nevie síce akú má krvnú skupinu ale bude dúfať, že jej Jashin-sama požehná. Nechce sa s tým moc babrat, pretože vie, že z tohto tela vytvoria novú Kurome. Preto vyšle Shikya na dievča a ten na ňu Vďaka svojej rýchlosti bez váhania skočí a obali ju vlastným telom. Satsuki si zatiaľ vytvorí znova chakrovy skalpel a prerežE si kožu na dlani. Nakreslí na zem jashinisticky symbol a prejde k dievčine prosiacej na zemi o pomoc* Skvelá práca drobec. *Pochváli svojho hada a prstom so skalpelom jej prejde po bruchu, vďaka čomu jej na prste zostane krv dievčata. Prejde späť ku svojmu symbolu a prst s krvou si vloží do úst. Rada by sa pohrala ale nemá moc času* Shikyo. *Nemusí mu hovoriť dvakrát. Shikyo dievča pustí a tá sa s plačom rozbehne preč. To už sa Shikyo doplazi späť k Satsu a zmení sa na mec. Satsu sI s ním prebodne hrudník a dievča v momente spadne mŕtve na zem. Satsu už čerpá Reibiho chakru a začína byť značne unavená. Mŕtve telo dievčatá si prehodí cez rameno, v druhej ruke má Shikya od krvi. Vojde stále krvacajuc do laborky a telo dievčaťa položí na zem vedľa postele kde leží Kurome* Snáď stačí. *Povie a pomocou Inyu Shometsu si začne liečiť zranenie na hrudi*
Suzuya: * Není moc nadšenej, že bude muset improvizovat a musí si vystačit s tím co tu je ale nic jiného dělat nemůže. Pozorně sleduje Satsuki co vlastně dělá a je z toho celkem paf jak to vypadá složitě. * „Hm takže vlastně je to jak jsem si myslel. Nejspíš je to velice podobné mojí technice Meitonu ale na to se Satsuki někdy radši ještě zeptám, jak přesně to probíhá.“ *Pomyslí si Suzuya a když to má Satsuki hotové začne se rozhlížet okolo. *Tak zkusila by ses podívat, jestli tu někde nemáš zavřenou dívku, která má podobnou pleť jako Kurome? Pokud by i velikost tváře souhlasila, byl by to bonus. Ale pokud ne tak si hold nějak poradím.
Satsuki: Popravde ani nie, pôjde skôr asi len o improvizaciu. Nikdy som to nerobila a vlastne mi to napadlo až dnes. *Zasmeje sa a nadvihne uzáver terária. Vstrekne anestézu aj jasterici a počká, kým zaspí. Následne aktivuje chakrove skalpely a pomocou Kasutamaizu začne oddeľovať malú časť DNA zvieratka. Pomocou skalpelov tam DNA udrži a keď presunie ruku nad Kurome, DNA vypustí a nechá ho vojsť do nej. DŇA sa začne miešať a na určitých miestach možno vidieť žiaru podobnú tej, ktorá vzniká pri Shousen no Jutsu, akurát s tým rozdielom, že je to modré* Už len čakať na to, či to jej telo prijme. *Povie a sleduje spiacu Kurome. Na určitých miestach jej tela sa objavia malé ložiská šupín ako dôsledok zvieracej DŇA*
Suzuya: „Transplantace kůže? Sakra to bude dost náročné. Radši bych implantoval Doujutsu to by bylo o dost jednodušší.“ *Pomyslí si v duchu Suzuya. *Takže hádám, že máš nějakou tu tvář, jak chceš, aby vypadala že? *Zeptá se Suzuya s úsměvem a pozorně se zahledí na Kurome. *Důležité je trefit odstín pokožky aby souhlasila se zbytkem těla. Jsem si jistej, že máš vše dokonale promyšlené.
Satsuki: *Vezme si zo supliku injekciu s anestézou a príde znova k posteli, kde leží Kurome. Kým jej do žil vpustí zvyšok anestezy a čaká, kým zaberie, tak sa venuje Suzuyovi* Takže... Nikdy som nerobila transplantáciu kože či tak... Nikdy. A chcem, aby Kurome vyzerala inak a to bude to, s čím mi pomozes. Ja sa potom porozprávam s vodcom Takigakure, aby ju prijal ako svojho shinobi. Dôverujú mi, takže problém nebude. *Povie si skôr sama pre seba*
Suzuya: * Je opravdu pyšnej na Satsuki ohledně jejích znalostí. Suzuya by to neřekl lépe a o to víc má větší radost. * „Zajímavá představa že by se tu někdo mohl přiblížit nějakou úpravou mojí rychlosti. Pokud se to má někomu povést tak ať je to díky Satsuki.“ *Pomyslí si Suzuya a tiše tam postává. *Satsuki? A co přesně bude tedy moje práce? Rád ti budu asistovat, ale hodilo by se mi vědět, co přesně mám dělat, abych ti tu naopak nepřekážel.
Kurome: *Kurome byla překvapena co vše může díky ještěrce získat.* Páni. To jsou vlastnosti které by se mi mohli opravdu hodit. Dobře Satsuki-sama. *Kurome si vzala nádobku a vylila ji přímo do pusy. Bylo to opravdu horké ale když Senapi řekla že by to jinak nefungovalo tak to musela vydržet. Poté si lehla na stůl a čekala co se bude dít.*
Satsuki: Vlastne ani neviem prečo som ti svoje meno nechcela prezradiť... Utiecť nemáš ako a zraniť ma.... Asi tiež nie. Nemyslím si že existuje veľa spôsobov ako by som mohla zrovna ja chcípnuť. *Uškrnie sa a pozrie na jaštericu v terárku* Jašterice majú zvláštnu schopnosť regenerácie, takže si myslím, že by sa ti možno zranenia hojili rýchlejšie... Ich šupiny sú takisto dosť odolné, minimálne šupiny tohto špeciálneho druhu. Nehovoriac o rýchlosti, akou sa prevažná väčšina jašteríc pohybuje. Sú tiché, nenápadné a nesmierne rýchle. Takže si myslím, že jej gény by navýšili tieto atribúty. *Vezme malé terárko a položí ho do sterilnej časti jej laboratória* Teraz si ľahni, aby som ti mohla podať anestézu. *Povie a naleje roztok do malej nádobky, ktorú podá Kurome* Je to trochu horké ale musíš to vypiť, inak anestetická injekcia nezaberie.
Suzuya: * Nemá moc radost z toho, že se má obléknout do něčeho takového. * „Tohle postrádá jakýkoliv styl. No snad mě tu nikdo další neuvidí.“ *Řekne si Suzuya v duchu a oblékne se do toho, co dostal od Satsuki. Trochu ho zarazí následná otázka od Kurome co by jí mohlo dát spojení s ještěrkou a tak tam na okamžik vyprskne smíchy. Ale nehodlá se tam smát jako malé dítě a tak se tam k nim jen tiše postaví. *
Kurome: *Kurome byla ráda že jí její Senpai odvolala. Nečekala však že jí Senpai sdělí i své jméno.* Senpai? Já myslela že mi své jméno říct nechcete. *Kurome vešla do místnosti se zvířaty. Do oka jí padla jedna ještěrka. Ale přemýšlela co by taková úprava s ještěrkou mohla přinést jejímu tělu.* Senpai. Tahle ještěrka se mi líbí. Ale stále nevím co by mi mohlo spojení s ještěrkou přinést. *Kurome se otočila na Senpai a Suzuyu a čekala na jejich reakce.* "Budou si o mě myslet že jsem úplně hloupá."
Satsuki: *S úškrnom pozoruje z diaľky ich hádku a krúti pri tom hlavou. Keď je už prezlečena, spraví kôpku aj Suzuyovi a dúfa, že mu bude plášť dobry. Prinesie mu kôpku a položí ju pred neho* Kurome-chan, poď so mnou. Vyberieš si zvieratko, ktoré sa ti bude najviac páčiť. Suzuya sa zatiaľ prezlečie a potom môžeme začať. *Pousmeje sa a premýšľa, že už sa Kurome môže predstaviť. Určite jej už Suzuya niečo málo o sebe povedal, čím ju vydesil, čo je presne jeho štýl. A vďaka tomu sa Satsu nemusí báť zrady* A som Satsuki Okinawa Juuzou. *Predstaví sa.ešte a pri pridrzi Kurome dvere do miestnosti so zvieratami*
Suzuya: * Suzuyovi se na tváři objeví úsměv. Ale zároveň se na Kurome zamračí. *Zlobivá holčička. *Pomalým krokem kráčí rovnou ke Kurome. *Nikdo ti nedovolil mi tykat. *Suzuya se soustředí na mysl na Kurome a hodlá jí promluvit rovnou do mysli (Ishiki o Tsunagu). * „Stále nejsi, na úrovni abys se mnou mluvila jako s kamarádem. Takže se trochu zamysli dobře? Je to drzé vykat někomu jako jsem já. Mohlo by to mít i nějaké následky.“ *Suzuya to nemyslí až tak zle je mu to ale nepříjemné že se někdo jako Kurome se Suzuyou baví, jako kdyby to byla jeho kamarádka. Samozřejmě že na techniku Ishiki o Tsunagu použil Kyuubiho Chakru. *Myslím, že představování není třeba. Tuhle hloupoučkou slečinku jsem už měl tu čest poznat. Měla bys jí naučit něco o pudu sebezáchovy jinak se, nedožije vysokého věku. A to ani přes můj maličkej dáreček že?
Kurome: *Kurome byla nadšená že konečně nadešel čas pokusu.* "Konečně. Budu silnější." *Došli až k chalupě kam ji její Senpai zavedla. Šli dovnitř a dorazila do laboratoře. Když zaslechla jak její Senapi říká papa tak se zarazila.* "Cože? Papa?" *Rozlédla se okolo. Viděla jak si Senpai připravuje věci k pokusu. Bylo tam hodně věcí které znala z mučení. Líbili se jí. Když viděla kolik zvířat má Senapi přichystáno objevil se na její tváři váhavý výraz.* "Které zvíře asi bude první?" *Jakmile zaslechla že se má seznámit tak se konečně podívala na muže.* Suzuya-san? Co ty tady děláš? Proč ti Senpai říká papa? Suzuya-san odpověz mi. *Kurome byla ohromně zaskočena.*
Satsuki: Ideme do mojho laboratória. Pokúsime sa ťa spraviť silnejšou aspoň o kúsok. *Zmurkne na Kurome a natiahne sa. Nepotrva dlho a konečne sa dostanú k danej chalupe. Otvorí zaprasene dvere a.vojde do obývačky. Nezaistila to kobercom, pretože vedela, že keby tam niekto vojde tak ho proste Suzuya zabije. Alebo sa s ním minimálne nejako vysporiada* Poď. *Vyzve svoju zverenkynu a začne kráčať po schodíkoch dole* Papa, vediem už svoju žiačku. *Kričí na Suzuyu zatiaľ čo kráča po schodoch. Keď je dole, prejde ku svojmu operačnému stolku a začne si chystať anestézu a všetku potrebnú výbavu včetne pláštiku, rukavíc a otvorí dvere k miestnosti so zvieratami. Sú tam mačky, psy, nejaké vtáctvo, plazy a v maličkej presklennej klietke má aj hmyz a článkonožce* Kým sa pripravím tak sa zoznámte. *Prikaze obom a pokračuje aj naďalej. Snaží sa podobne oblečenie nájsť aj Suzuyovi, keďže si na sterilné prostredie potrpí*
Satsuki: Ideme do mojho laboratĂłria. PokĂşsime sa ĹĄa spraviĹĄ silnejšou aspoĹˆ o kĂşsok. *Zmurkne na Kurome a natiahne sa. Nepotrva dlho a kone
Kurome: *Kurome pomalu otevřela jedno oko a uviděla před sebou nataženou rukou své Senpai.* Co se děje Senpai? *Kurome se protáhla a zívla si. Nevěděla co se děje a proč k ní Senpai natahuje ruku. Chytla její ruku tedy a zvedla se. Oči měla ještě ze spánku slepené a byla trochu omámená spacím režimem.* Kam jdeme Senpai? Jaké jsou plány když jste si mne vyhledala?
Satsuki: *Konečne sa dostane až k miestu, kde odpočíva Kurome. Tentoraz je bez svojho pláštika a má len svoj typický outfit. Dá ruky vbok a nahne hlavu na stranu* Kurome-chan, dnes ti ukážem konečne to, na čom pracujem. Máme aj zvláštneho hosťa, ktorý mi bude dúfam ochotný asistovať... Nechcem totiž, aby si skončila ako ja a chcem, aby si mala svoju príslušnosť... Preto ak nebudeš namietať, tak ti zmením identitu. Chakra zostane rovnaká, zmeníme len zopár genetických vzorcov. Môžeš si dokonca aj povedať ako by si chcela vyzerať a ak všetko pôjde tak, ako predpokladám, tak by to malo bez väčších problémov aj vyjsť. Ale musíme vyraziť, dobre? *Nastaví jej ruku, aby jej pomohla sa postaviť a v prípade, že sa tak stane, tak vyrazí priamo ku svojej laborke*
Kurome: *Kurome se zastavila u stromu jež vrhal krásný a příjemný stín. Posadila se pod něj a vytáhla svoji knížku a začala v ní listovat.* "Ach. Chtělo by to něco podniknout. Ano je to krásná země ale je tu nuda." *Kurome se opřela o strom a pomalu usnula.*
Suzuya: Jasné dobré ráno a neboj, já ti to tu pohlídám. *Odpoví Suzuya. * „Jsem, zvědavej jak slouho potrvá, než si všimne, že se její schopnosti umocnily.“ *Pomyslí si Suzuya v mysli a pak se postaví. Satsuki je už někde pryč takže tu je Suzuya vlastně sám pokud nepočítá experimenty, které tu Satsuki má. Postaví se k tomu, který je složen hned z osmi zvířat a pozorně ho sleduje. *Ty jsi mi to ale příšerka. Kdybys věděl jaká to je pro tebe pocta být její dílo. Kdoví třeba jednou stvoří celou armádu a stane se jednou z nejmocnějších osob světa. *Suzuya si pak jde prohlédnout i zbytek jejích experimentů. *
Satsuki: *Po dosť dlhom čase sa konečne preberie a zisťuje, že ležala na matraci. Nechápavo sa obzerá okolo seba a uvidí ako Suzuya opodiaľ levituje. Shikyo leží na matraci vedľa nej a keď sa posadí Satsu, tak sa preberie aj on* Umm.. Dobré ráno. *Povie smerom k Suzuyovi a natiahne sa. Matne si spomína na to, čo bolo, keď boli u Hakuji Sennina. Dokonca premýšľa aj o tom, či sa to stalo naozaj. Priloží si ruku k miestu na krku, kam dostala injekčnú striekačku s jeho jedom. Dané miesto ju stále trochu bolí a má ho mierne opuchnuté ale niečo je inak. Keď pomocou Reibiho chakry aktivuje Kagura Shingan, tak chakry okolo seba vníma o čosi... Zreteľnejšie. Akoby to umocnilo jej schopnosti chakru nielen vycítiť ale aj do hĺbky analyzovať* Na chvíľu si odbehnem... Potrebujem niečo pohľadať a chcem, aby si mi tu na to dal zatiaľ pozor. *Povie Suzuyovi a zlezie z matračky. Stále je trošku malátna ale keď vypije pohár čistej vody, cíti sa o niečo lepšie. Má na sebe svoj typický outfit a je pripravená nájsť to, čo momentálne potrebuje. Nevie síce ešte ako ale chce zistiť ako pracuje prekliata pečať, ktorú plánuje dať jedného dňa Kurome. Jednak kvôli moci, vďaka ktorej by sa posilnila jej budúca armáda a takisto kvôli poslušnosti, ktorú bude vyžadovať. Nie že by to teda Kurome potrebovala* A pôjdem sama. *Povie ešte tesne predtým, než vyjde von cez sklápacie dvierka. Vylezie z chatky a znova aktivuje Kagura Shingan. S Reibim si už vytvorili akýsi slušný partnerský vzťah, ktorý poskytuje obom to, čo momentálne potrebujú, preto má k jeho chakre voľný prienik. Vďaka Hakujovmu jedu nemá problém vystopovať Kurome aj skrz to, že nie je práve najďalej. Pomocou Shunshinu sa začne pohybovať smerom k miestu, kde cíti jej chakru*
Kurome: *Kurome se sbalila v pokoji kde nyní žila s rozhodnutím probádat nějaká místa země vodopádů. Bullat ještě spal a tak ho nechala v pokoji. Připla si svou klasickou výbavu na pásek a vydala se na cestu. Cesta ji dovedla do míst která vypadala velmi opuštěně.* "Páni. Je to tu jak na hřbitově. Proč je to tu takové?" *Kurome lítali hlavou nejhrůznější scénáře co se tady asi stalo a proč sem nikdo nechodí. Nakonec to hodila za hlavu a dala se opět do kroku. Aby odlehčila své situaci začala si pískat.*
Suzuya: * Nedávno Suzuya svoji malou Satsuki dovedl za Hakujou Senninem aby jí mohl dát potřebný materiál k naučení se předávání Prokleté Pečetě. Suzuya zrovna sedí v tureckém sedu a snaží se trochu vyčistit svoji mysl. Ani vlastně ale nesedí na zemi, ale vznáší se tak půl metru nad zemí (kontrola gravitace Rinneganu). S Kyuubim si dopřává menší rozhovor ohledně toho co přesně by tak Reibi mohl být zač. Kyuubimu se totiž nelíbí, že jsou tak dlouho v jeho přítomnosti. Cítí se prostě znechuceně v jeho přítomnosti. Suzuya se ale rozhodl, že tu zůstane, aby se ujistil že Satsuki ten jed Hakuja Sennina neudělá něco špatného. *
---: ---
Suzuya: Fajn dneska její životní styl teda dobrej bude. *Suzuya na chviličku Satsuki odloží stranou a vytvoří si Kage Bunshin, který se Hiraishinem teleportuje do Rezidence Juuzou a odtamtud se zase zpátky teleportuje s měkkou madračkou, peřinou a polštářem pod hlavu. Suzuya moc neřeší, že to tam leží ale je to příjemné a měkké a tak Suzuya vezme Satsuki opět do náruče a položí jí na tu matračku. Pak ji překryje a pak se přesune do té její klícky. Tam se posadí a uzná, že to má ale něco do sebe tam být. Kage Bunshina zrušil a sám osobně pozorně sleduje Satsuki. Skoro jako kdyby hlídal, aby jí nikdo neukradl nebo aby Reibi nezačal dělat hlouposti. Stejně to nakonec dopadne tak že Suzuya po chvilce v té kleci usne. *
Satsuki: *Prenesú sa späť do jej labáku a Shikyo premýšľa, kde vlastne Satsu odpočíva* Umm... Ona moc nespí. A ak spí, tak v tamtej klietke. *Priplazí sa ku klietke zo železa, kde zvykne Satsu robiť v podstate všetko - študuje, pije kávu a spí* Posledné roky nevedie zrovna najlepší životný štýl. *Skonštatuje a uchechtne sa*
Suzuya: Tak teda jdeme. Rád jsem vás viděl Hakuja-Sama. A nemusíte, se bát teď mě po dobu minimálně 8 let neuvidíte. *Hakuja jen souhlasně přikývne a pak už se jen po Suzuyovi zableskne a on se pomocí Hiraishinu teleportuje k bleskovému kunaii, který zanechal u Satsuki v laboratoři. Když se tam objeví tak se začne rozhlížet a přemýšlí, kam by asi tak mohl Satsuki položit. *Uhm hele Shikyo? Ty teď se Satsuki v poslední době trávíš nejvíc času že? Chci se tě zeptat kde přesně Satsuki spí. Rád bych jí někam uložil, ale asi by nebylo pěkné, kdybych ji uložil, na místo kam pokládá své subjekty.
Satsuki: *Je v bezvedomí, tak nemôže absolútne nič robiť. Za normálnych okolností by jej bezvedomia pravdepodobne využil Reibi ale momentálne je jej telo natoľko slabé, že aj keby chcel, tak s ňou proste nepohne. Shikyo nevie čo si o tom myslieť ale nakoniec sa teda vyplazí po Suzuyovi a jemne sa mu omotá okolo krku, Nestláča svoj stisk, je zavesený len tak, aby sa udržal a mohol sa spolu s ním presunúť. Hadia ríša je síce fajn ale až príliš si obľúbil tú ľudskú*
Suzuya: * Suzuyu to zaujme, jak se k té bolesti staví. Nemá o Satsuki žádný strach, protože jí naprosto věří, že to zvládne. Všimne si i nejistoty Shikya ale moc to neřeší. Hakuja ten se k tomu nestaví vůbec nijak a skoro Satsuki už ignoruje. On svojí část dohody splnil tím, že poskytl jed a tím to pro něj už končí. Suzuya přistoupí k Satsuki a vezme jí do náruče. Ještě se podívá na Shikya a na okamžik se zamyslí. *Tak dělej, vylez si na mě, ať se můžeš přesunout všichni! Předci tě tu nenecháme ne?
Satsuki: *Po aplikovaní jedu sa bolesť dostaví takmer okamžite. Až tak silná, že sa zvezie k zemi a rukou si pridŕža miesto vpichu, akoby to mohlo nejako uvoľniť bolesť. Zároveň jej to je akýmsi zvláštnym spôsobom príjemné a začne to prebúdzať jej druhú osobnosť. Tá začne na plné ústa kričať a smiať sa ako zmyslov zbavená. Musí to ostatných v okolí desiť ale Satsu zvádza vo vnútri seba brutálny boj, ktorý si Reibi užíva. Shikyo zhrozene sleduje situáciu pred sebou a nevie, čo má robiť. Bojí sa toho a má strach o samotnú Satsu. Tá je z bolesti natoľko vzrušená, že nevie, čo si počnúť. Po dosť dlhej dobe však nakoniec predsa len omdlie a zostane ležať nehybne na zemi*
Suzuya: Heh chytrá holka. *Pochválí ji Suzuya když poznala, kam přesně jí ten jed vpraví. Suzuya k ní přistoupí a jehlou jí pronikne do krku a začne jí z injekce vytláčet do těla ten jed. Jakmile je injekce prázdná tak jí vytáhne a odstoupí od Satsuki. Nyní může jen sledovat, jak bude zvládat tu bolest. Dokonce si vzpomene sám na sebe, jak se tu svíjel v křečích od bolesti. * „Tak schválně jak dlouho bude trvat, než ztratí vědomí.“ *Pomyslí si Suzuya a stejně jako Hakuja a několik dalších hadů v okolí sleduje Satsuki. *
Satsuki: *Príde jej vtipné ako Hakuja sprdne oboch hadích démonov. Shikyo našťastie sklapne a priplazí sa ešte bližšie k Satsu. Sledujú ako Suzuya podíde k Hakujovi a berie od neho jed, ktorý je určený pre ňu. Následne má pristúpiť tak tak aj spraví. Nevie presne kam má ten jed dostať, tak mu nastaví krk. Na krk sa dávajú aj značky prekliatej pečate, tak tam možno bude musieť byť aplikovaný aj jed od Hakuji* Som nedočkavá. *Zamrčí a čaká na bolesť, ktorá čoskoro príde*
Suzuya: Murasame! Shikyo! Držte huby nebo váš oba dva smažu, že si nikdo nebude ani pamatovat že jste tu někdy byli! Jste stále děti a nikoho vaše hašteření nezajímá! *Hakuja Sennin takto okřikne Oba dva a pohledy vymění mezi Suzuyou, který nosí Murasame a samotného Shikya. *Suzuyo? Máš to tu že? *Zeptá se Hakuja a Suzuya jen souhlasně přikývne a vytáhne injekci, s kterou zamává ve vzduchu. Hakuja vycení své dva jedové zuby a začne z nich na zem kapat velké množství jedu. Možná že z pohledu Sennina je to jen trochu ale podle Suzuyi je to už dost a přijde k té loužičce a natáhne, z ní ten jed do injekce kolik se tam jen vejde. *Satsuki pojď sem. *Přivolá ji Suzuya k sobě. Snad ti nevadí jehly ale, kdyby tě Hakuja kousl tak by tě prokousl naskrz.
Satsuki: *Dusí v sebe smiech keď Hakuja sprdne Suzuyu. Následne na jeho vyzvanie sa postaví a hrdo stojí pred ním takmer v pozore* Áno, chcem to. Je to niečo, po čom moje telo priam túži a verím, že to dobre využijem. Shikyo je môj najlepší priateľ a verný spoločník, ktorého silu využívam naplno a správne. *Shikyo sa urazene zdvihne tiež a zamračí sa na Murasame* "Sklapni ty úbohý požierač duší, ktorý je bez užívateľa absolútne k ničomu! Popros ho radšej o plienky pre seba, si už tak starý, že sa čoskoro sám od seba len tak pochčiješ." *Odpovie mu*
Suzuya: * Hakuja Suzuyu okamžitě propálí pohledem, protože si přijde, že k němu chodí, jen když po něm něco chce. Ovšem Satsuki ho zaujala ohledem toho, jak se chová. *Suzuyo? Takhle ses měl chovat ty. A ne mě sprostě poslat do hajzlu že nepotřebuješ nějaké slabé Senjutsu! *Suzuya trochu naštvaně zkousne zuby, ale nijak se k tomu nevyjadřuje. Hakuja Sennin se opět zadívá na Satsuki. *Postav se Satsuki. Dám ti to, oč žádáš, protože se mi zdá, že máš hady ráda a dokonce tady s maličkým Shikyem vycházíš. Suzuyo ale ty mi taky za to něco dáš! *Suzuya už se připravuje, že po něm bude chtít něco problémového a tak mu věnuje pozorný pohled. *Ano Hakuja-Sama? *Hakuja se zamyslí co by po něm tak mohl chtít. *Chci po tobě, abys mi dopřál klid. Aspoň 8 let mi sem nikoho netahej jasné? A Satsuki? Jsi si jistá, že je můj jed to co opravdu chceš? „(Murasame)- Maličkej Shikyo? To jako vážně? Nechceš po něm, aby ti rovnou vyměnil plenky?“ *Murasame toto směřuje rovnou na Shikya a tentokrát by to mohla slyšet jak Satsuki tak i Suzuya ale samozřejmě i Hakuja, který o jejich přítomnosti moc dobře ví. *
Satsuki: *Míňajú ich stále väčšie hady a tak spoznáva, že už budú pomaličky na mieste. Uvidí pred sebou vskutku obrovského a nesmierne dlhého bieleho hada a vie, že sú správne. Začne menovať všetkých a tak pochopí, že Shikya asi pozná. Preto ho vytiahne pomaly z puzdra a veľmi pomaličky položí pred seba na zem, aby mohol nabrať svoju hadiu podobu. Zároveň si kľakne na koleno a rovnako skloní hlavu aj Shikyo* Som Satsuki Okinawa Juuzou, adoptívna dcéra Suzuyi. Shikya ako počujem poznáte. To, čo povie, bude asi dosť trúfalé ale prišla som vás požiadať o nesmiernu láskavosť v podobe vášho jedu. Sľubujem, že silu získanú vďaka nemu budem využívať s rozumom a nikdy nezneužijem v niečo, čo by vám mohlo uškodiť. Preto pýtajte, čo len vaše hadie srdce žiada a ak je to v mojej kompetencii, tak to splním. *Hovorí skutočne na úrovni a snaží sa nespôsobiť nejaké problémy, či hanbu samotnému Suzuyovi. Shikyo mlčí aj naďalej, zatiaľ nie je rad na ňom*
Suzuya: * Už se blíží k místu kde se Hakuja nachází a to lze poznat podle toho, že se tam v okolí začnou nacházet větší a větší hadi. Normální návštěvníky by nejspíš okamžitě zastavili a pokoušeli by se poznat, za jakým účelem tam přišli ale Suzuya je trochu něco jiného. Suzuya je stejně jako oni částečně had jako on ale zároveň je to Suzuya takže je jasné že zastavit ho by nemělo ani smysl. Je vidět že někteří hadi se jim snaží vyhnout a důvod je jednoduchý. Murasame a Shikyo Hebi. Dostanou se k ohromnému trůnu, na kterém je Hakuja Sennin. Ohromný bílý had, jehož druhý konec by se hledat ještě velmi dlouho. Na první pohled je jasné že je už starý ale to hlavní je že delšího hada by asi nikdo už nenašel. *Murasame, Shikyo, Suzuya a tady ta mladá dáma je kdo? *Zeptá se Hakuja Sennin. Už z jeho hlasu lze poznat jakási úroveň moudrosti. Murasame se z počátku rozhodne mlčet. *
Satsuki: *Spolu so Suzuyom sa presunú na miesto, kde by sa mal nachádzať Hakuja Sennin. Vidí tam množstvo hadov rôznych farieb a veľkostí a snaží sa každého si zapamätať. Vďaka jej dokonalej pamäti to nie je až tak ťažké* Neboj, viem byť slušná a na úrovni, som predsa Juuzou. *Povie s hrdosťou v hlase a nasleduje Suzuyu. Očami vyhľadáva Hakuja Sennina a snaží sa zistiť, ktorý z hadov by to mohol byť, keď ho údajne hneď spozná. Je nesmierne zvedavá ako sa dnešok vyvinie*
Suzuya: * Když se tam konečně objeví tak se Suzuya rozhlédne a na okamžik mu zrak spočine na malinké plošince. Okamžitě si vzpomene, jak se sem kdysi přesunul za Rize a ví moc dobře, že to je přesně to místo kde společně zplodili Masakiho. Suzuyův úsměv okamžitě zmizí a zhluboka se nadechne a poté pomalu vydechne. *Jdeme. *Zavelí a vydá se zkrs spletitou řadu chodbiček a jeskyní. Kam se podívá, tam jsou hadi různých velikostí a barev. Naštěstí se ale nacházejí celkem daleko od Mandy, protože to by mohlo znamenat problém. *Snaž se k němu bejt uctivá dobře? A až ho uvidíš tak věř, že ho určitě poznáš.
Satsuki: *Chytí Suzuyu za ruku a prikývne* Môžeme vyraziť? *Spýta sa a zrazu začuje v hlavne opäť Shikya* "To bude... sranda. Fakt sranda." *Uchechtne sa a Satsuki tak trošku nechápe. A potom jej dôjde, že Shikyo je vlastne tiež hadí démon a ak je Hakuja Sennin tiež had, tak sa možno poznajú. A kto vie aké majú spoločné zážitky, či nevyriadené účty*
Suzuya: Nebude těžké se tam dostat, neboj. Akorát tu něco nechám, abychom se pak mohli lehce dostat zase zpátky dobře? *Z pečetě Kuchiyose Raikō Kenka odpečetí jeden svůj bleskový kunai a ten prostě položí na zem. Pak k Satsuki natáhne ruku. *Můžeme se tedy přesunout? Princezničko? „(Murasame)- Víš že dáváš na jedno místo tři nejstarší hady v naší historii? (Suzuya)- A to mě má zajímat?“ *Jakmile by mu Satsuki podala ruku tak se pomocí Hiraishin no Jutsu teleportují k jedné své značce na Ryuuchidou v kamenném výklenku. *
Satsuki: *Príde jej to bezpečné a na tú bolesť sa vcelku aj teší, preto šťastne prikývne* Tak poďme na to, taťko! *Uškrnie sa a odhodlane sa vzpriami. Berie všetko, hoci aj riskantné, keď jej to pomôže zosilnieť a získať viac moci. A Suzuyovi verí a vie, že by jej nikdy neurobil niečo, čo by ju mohlo ohroziť* Kde to je? A ako sa tam dostaneme? *Začne znova zisťovať a pripevní si na seba opasok so všetkými svitkami, kde má uložené zbrane. Shikya zároveň nechá zmeniť sa do formy meča a dá si ho do puzdra na chrbte* Som pripravená na výlet s ťaťkom. *Vyplazí mu jazyk*
Suzuya: Tak co je Kuchiyose vlastně víš že? Hakuja Sennin je vládce všech hadích Kuchiyose. Díky jeho jedu budeš schopna minimálně vnímat přírodní Chakru a budeš schopna jí dát dostatek dohromady, abys dokázala tu Chakru i zapečetit do té pečetě. Já jsem to kdysi hodně využíval, abych měl pod kontrolou velké množství lidí a oni si vlastně mysleli, že mi jde pouze o to, aby měli sílu. Takže ve výsledku se ti nestane vůbec nic. Jen se budeš schopná naučit Juinjutsu. *V Suzuyovo Shari-Rinneganu se momentálně nachází pouze 5 Tomoe, protože použil jednu jeho techniku. *
Satsuki: *Suzuya ju prenesie do genjutsu Tsukuyomi. Tam vidí ako kedysi Suzuya pohrýzol Mito. O jej pečati vlastne ani nevie a tak zostane len zarazene pozerať. Vstrebáva však každý jeden detail z toho, čo Suzuya vraví a snaží sa to jakš-takš pochopiť. Netuší, kto je Hakuja Sennin ale dôveruje Suzuyovi, tak len prikývne* S bolesťou problém nemám. Ale kto to je? A čo sa mi po požití toho jedu vlastne stane? *Zisťuje detaily, aby sa mohla rozhodnúť, či jej tento Suzuyov spôsob vyhovuje*
Suzuya: Asi bude nejlepší, když ti to ukážu, jak jsem to dělal. *Suzuya na Satsuki sešle Genjutsu Tsukuyomi ve kterém jí vlastně ukáže část ze svých vzpomínek. Prostě Satsuki ukáže vzpomínku na to, jak Mito kousl do levé strany krku. Nevynechá ani tu ohromnou bolest, kterou přetrpěla během vytváření pečetě. Pak Genjutsu ukončí a Satsuki se bude nacházet v temnotě a před ní bude stát Suzuya. *Takto to bude, jednodušší aspoň jsem ti to mohl ukázat. Vlastně se pouze zapečetíš do jednoho bodu tu přírodní Chakru tím že ho kousneš do krku a zapečetíš do té osoby onu přírodní Chakru. Nejdřív tě ale budu muset vzít za Hakujou Senninem, který do tebe vpraví svůj jed který je vlastně skoro čistá přírodní Chakra. Bude tě to hodně bolet ale tobě to myslím vadit nebude. *Suzuya pak Genjutsu ukončí. *
Satsuki: *Zovrie ruku v päsť, keď ho Suzuya znova spomenie* Ale Shikiho meno vynecháme, ju? *Spýta sa s troškou humoru v hlase. V podstate sa vôbec neteší, každá zmienka toho mena jej spôsobí len ďalšiu ranu dýkou do hrude ale čo už* A rada sa všetko naučím. Ako to robíš? A čo na to budem potrebovať? *Zahrnie ho otázkami a už len čaká, kedy si to všetko bude môcť zapísať. Preto vezme do rúk notes a pero a čaká, čo Suzuya spustí. Vždy ho obdivovala a asi aj vždy bude. Nielen preto, že sa jej ujal ale aj pre moc, ktorú má. A pre temnotu, ktorú dokáže ovládať oveľa lepšie než ona*
Suzuya: Možná tu je něco s čím bys mohla řekněme provádět testy a možná bys to dokázala uzpůsobit pro své účely. Je to jedno mocné Fuinjutsu jehož síla spočívá v tom, že do člověka zapečetíš přírodní Chakru a část svého vědomí. Říkám tomu Juin Jutsu a vlastně tím že do něj zapečetíš svojí vlastní vůli tak tě budou ty tvoje stvoření poslouchat. Vlastně to stejné jsem dal i Shikimu. Co bys řekla k tomu, že bych ti teda dal možnost do člověka zapečetit přírodní Chakru?
Satsuki: *Pri zmienke o Shikim sa jej na pár sekúnd akoby zastaví srdce. Pokrúti hlavou, aby ho z nej vyhnala a znova sa venuje Suzuyovi* Ja Sharingan nemám... Nejde to nejako inak? Alebo existuje nejaká špeciálna technika, ktorá by mi umožňovala vložiť moju DNA do hocikoho bez toho, aby sa ten človek stal mojou kópiou, či tak? *Pristúpi k jednej z dóz a položí na ňu ruku. Subjekt sa začne vzpierať a skrz zvieraciu DNA začne narážať do stien pokúšajúc sa udrieť Satsuki* Tie operácie by ani nemuseli byť tak bolestivé, keby sa nevzpierali... Človek musí byť po operácii kľudný ale oni začnú hneď vyvádzať, vďaka čomu sa prirútia príšerné bolesti. Chjaj... *Povzdychne si a znova sa otočí k Suzuyovi*
Suzuya: Tak jde o to, že když já něco vytvářím svou technikou tak se to na okamžik stane propojené se mnou. Když můj poslední projekt chtěl sežrat Shikiho tak se stačilo postavit před něj a prostě jako by nějak věděl, že já jsem jeho pán. Úplně přirozeně sklopil pohled a zacouval. Překvapilo mě to ale, když jsem se nad tím zamyslel tak mě napadlo jen to, že v něm musela zůstat moje malá část nebo že se mu na DNA vytvořil nějaký podpis a on získal instinkt mě poslouchat. Máš pravdu, že ne každému můžeš dát část své DNA. *Suzuya zavře a začne přemýšlet, jak by se to dalo obejít. *Možná tak nějaké Genjutsu ale takto by se dalo použít akorát Kotoamatsukami od Sharinganu.
Satsuki: *Prehrabne si vlasy a premýšľa nad Suzuyovým nápadom. Dáva to v podstate zmysel ale ešte nekombinovala ľudskú DNA s ľudskou. Zvieratá áno ale ľudí nie* Máš s tým nejaké skúsenosti? *Spýta sa a premýšľa ako by to bolo vôbec možné. U ľudí je problém hlavne skrz rozličné krvné skupiny, čo ona sama vidí ako problém* Je totiž problém s kombináciou, nie každému môžem vložiť svoju DNA kvôli krvnej skupine. *Predostrie mu svoje obavy a položí si hĺbavo ukazováčik na ústa*
Suzuya: Hm lva tam určitě mít budu. Toho jsem totiž používal jako základ pro úplně novej druh. *Suzuya se ale pak zamyslí nad tím jak zajistit aby Satsuki poslouchali. Vzpomene si že Suzuyu jeho výtvor nějak automaticky poslouchal skoro, jako kdyby se jednalo o nějaký instinkt a když se nad tím zamyslí tak ho něco napadne. *Možná vím jak si zajistit aby tě poslouchali. Zkus do nich dostat nepatrné množství své vlastní DNA. Nejde o to, aby je tvá Dna změnila ale, že budeš stejná jako oni nebo spíš budeš něco jako oni a oni by měli pak mít takový podprahový instinkt tě poslouchat. Je možné, že tě budou považovat za svou matku nebo něco takového ale stále lepší než se nechat sežrat něčím co jsi sama stvořila ne? Navíc je to tak nepatrné množství Genu že sice možná budeš mít problém s kázní ale, pokud ukážeš kdo tu je ten nadřazený tak uposlechnou.
Satsuki: *Zasmeje sa na Suzuyovom narcizme a pokrúti hlavou* Ty sa nikdy nezmeníš. *Knižku s pokusmi a aj notes zavrie a oprie si zadok o stolík, takže na ňom na pol zadku sedí* Ďakujem. *Slušne poďakuje za jeho chválu a premýšľa o aké gény by stála* Možno by som chcela niečo z leva. Ľudia sú sami o sebe hrozne slabí a mať tak silu leva... By bolo úžasné. A hlavne možno niečo, čo by mi zaručilo, aby ma moje subjekty počúvali, prípadne nasledovali. Chcem totiž niečo ako armádu, ktorá by chránila Takigakure a celkovo Zem Vodopádov... Vieš o niečom? *Spýta sa a čaká, čo jej povie. Zatiaľ jej je plne oddaná len Kurome ale rovnakú poslušnosť by chcela aj od iných*
Suzuya: Jasné tak teda platí. *Suzuya Satsuki podá ruku na znak, že s dohodou souhlasí. *Byla by sranda, kdyby se to nějak zvrtlo a já by už nebyl tak krásnej jak jsem teď. *Poznamená Suzuya a té představě se prostě zasměje. *Jinak chci ti říct, že já ti nebudu vybírat nikoho, s kým bys měla skončit dobře? Buď s tím s kým budeš jistě šťastná dobře? *Dodá Suzuya ještě tak trochu mimo téma a začne se rozhlížet okolo po laboratoři. *Sice tu zkoumáš v bojových podmínkách ale i přes to jsi dosáhla velkého úspěchu a objevu to se ti musí nechat. Udělala jsi víc práce než já v tomto ohledu. Já zatím spojil jen čtyři druhy. Ale je pravda, že jsem ještě nezkoušel používat člověka jako základ celé stavby. *Na okamžik se odmlčí a opět se pozorně rozhlíží. *Kdybys někdy chtěla nějaký materiál ať už lidský nebo ten zvířecí tak mi pošli do Yugakure zprávu dobře? Víš, že pro mě není problém ti cokoliv pořídit.
Satsuki: *V zápätí ju to trochu zamrzí. Stále to neovláda na sto percent a v podstate navrhla Suzuyovi, aby bol jej pokusným subjektom* Nie som si ale istá, či to skutočne dokážem. A nechcem, aby si bol môj subjekt, chcem svoju techniku najprv zvládnuť dokonale, potom budeš proste len pacient. Mám tu jedno dievča, vďaka ktorému svoje umenie zdokonalím a potom ťa vyhľadám. Dohoda? *Spýta sa a nastaví mu ruku, aby jej ňou mohol potriasť. Fakt sa zatiaľ necíti na to, aby vďaka svojej túžbe po rozvoji vedy zničila jediného človeka, ktorému na nej ešte záleží* "Pochopí to?" *Spýta sa skrz myšlienky svojho malého hadíka. Ten sa k obom priplazí a obtrie sa Satsuki o nohu* "Určite hej." *Odpovie jej*
Suzuya: Nakonec se to dostalo do správných rukou. *Trochu ho zaskočí její nabídka ohledně odstranění hadích genů z těla. *Tak ty šupiny a zuby mě moc neštvou ale ty oči to je už jiná věc. Chybí mi ta stará klasická fialová barva Rinneganu a Shari-Rinneganu. Tohle bys mohla dokázat? Vrátit mi barvu očí jaká byla kdysi? Ono by možná ani nebylo na škodu odstranit vlastně i ten zbytek jakože šupiny a tesáky. *Suzuya je z toho trochu mimo, protože už ani nedoufal že by mohl mít své tělo. Jako bývalo kdysi, že by mohl někdy opět obdivovat svou tvář bez těch krvavě rudých očích. *Ani netušíš, jakou radost jsi mi teď vlastně udělala.
Satsuki: *Znova je v tváričkách červená skrz Suzuyove komplimenty* Ono som sa k tomu dostala vlastne náhodou... *Pokynie mu ukazováčkom, aby ju nasledoval* Priviedol ma k tomu vedec, ktorému laborka patrila predtým. *Otvorí notes a knižku so svojimi a doktorovými záznamami. Sú tam ako opisy, tak aj obrázky jednotlivých subjektov, zvierat, či genetických vzorcov* Tak mi napadá... Ak by si chcel, možno by som vedela odstrániť hadiu DNA z tvojho tela. *Povie po chvíli, keď pozrie do jeho krvavočervených očí* A ostatní ťa možno už nebudú považovať za monštrum. *Povie trošku smutne. Osudy jej subjektov ju netrápili nikdy, vlastne ani nevedela ako sa volali. Väčšinu uniesol ešte doktor*
Suzuya: * Byl opravdu zvědavý co mu asi tak Satsuki může ukázat. Jeho zvědavost zmizí v momentě kdy se, ale dostanou do její laborky. Na okamžik se zastaví u muže, u kterého vidí hadí šupiny. Je mu nepříjemné dívat se zrovna na tohoto muže, protože i sám Suzuya má různě po těle hadí šupiny jako výsledek spojení své duše s Murasame. Samozřejmě ho ale nejvíc zaujme její mistrovské dílo spojení hned několika druhů. *I když spolu nejsme, tak stejně děláme téměř to stejné. I já jsem dělal podobné pokusy a stvořil si prvního křížence použitelného do boje, a jak koukám. Ty jsi stejně tak nadaná. Jsem na tebe fakt moc pyšný, jak to jenom jde. Prozraď, jak to děláš? Nikdy ně nenapadlo, že bude někdo tak nadaný a povede se mu něco takového stvořit bez možností jako má moje další Kekkei Genkai. Tady opravdu smekám a jsem udivenej, jak geniální ty jsi.
Satsuki: *Nachádza sa pred dreveným, polo-rozpadnutým domčekom, v ktorom sídli jej laboratórium* Nasleduj ma. *Povie a vojde do domku. Dostane sa až o miestnosti, ktorá kedysi slúžila asi ako obývačka a odsunie koberček. Odhalí tak svoje sklápacie dvierka, ktoré zdvihne a obom sa naskytne neónové svetlo jej laboratória. Zíde dolu po schodíkoch a automaticky začne kontrolovať svoje subjekty. Všetky nakŕmi a vezme si svoj notes, kam zapíše výsledky z posledných pokusov. Značne sa zlepšuje a nerátajúc fakt minimálne odlišnosti v tom, čo chcela dosiahnuť od toho, čo dosiahla, jej diela sú priam dokonalé. V jednej dóze slúžiacej ako väzenie je človek s hadími očami a hadím jazykom. Po tele má množstvo šupín. V druhej dóze, je mladé dievča s mačacími ušami, chvostom, drápkami a mačacími očami. Jeden z jej subjektov jej neprítomnosť žiaľ neprežil a tak leží v tretej dóze mŕtvy. Dokonca aj prístroj na meranie pulzov ukazuje nulu, takže o svojom stave ten subjekt neklame* Oh, jak úbohé. *Skonštatuje a prejde k poslednému subjektu, na ktorý je najviac hrdá* Tento je najlepší. *Povie sledujúc muža vo veku asi 25 rokov. Lozí po stene ako pavúk, má drápy mačky a mrštne sa pohybuje ako had* Je to kombinácia asi ôsmych druhov zvierat. Snažila som sa z každého vytiahnuť len to najlepšie ale najviac sa uchytili pavúčie, hadie a mačacie gény. Je možné, že zvyšok sa ukáže neskôr. *Povie a otočí sa na Suzuyu* Čo povieš oci? Si na mňa hrdý? *Spýta sa s detskou roztomilosťou v tvári*
---: ---
Suzuya: * Nečekal, že by i Satsuki mohla vlastnit hadího démona. * „(Suzuya)- Murasame? Myslíš, že její duši taky ten démon pohltí, jako tys pohltil tu Rizinu? (Murasame)- Ne on se nerozvíjí. On si pouze hledá lidi, kterým bude takto řekněme sloužit, ale po jejich smrti je nepohltí.“ *Suzuyu to trochu uklidní a palačinky si opět uklidí. Ovšem jednu si nechal venku a tu pomalu cestou hodlá sníst. Je mu trochu záhadou co mu asi tak Satsuki může chtít ukázat, ale to nejspíš dozví dřív, než si vůbec myslí. *
Satsuki: *Znovu pohladí Shikya a pousmeje sa* Je to hadí démon. Bol väznený u kňažky v Zemi Démonov a za mojej lsti som ho ukradla a tým oslobodila. Za odmenu sme spolu stále a pomáha mi. Mení svoju formu na tvar zbrane, prípadne zostáva v nezmenenej forme. *Povie a zrak jej spadne na Suzuyove studené palacinky. Pokrúti hlavou a postaví sa* Poď, niečo ti ukážem. *Rozhodne sa nakoniec.mu ukázať svoju laborku. Bez ohľadu na to, či prijme alebo nie, začne kráčať smerom k nej*
Suzuya: Tak dobře tak je můžeme jít dorazit zítra. Aspoň budeš znovu připravená na svůj rituál. Naprosto ti věřím, že zvládneš další formy Rasenganu. *Suzuya si pak pozorně prohlédne Shikya. *A tady Shikyo Hebi není obyčejný had že? Copak to přesně je? Zvíře, které dokáže měnit svojí formu? Nebo je to hadí démon? „(Murasame)- Hlavní démon jsem tu já Suzuyo na to nezapomínej. (Suzuya)- Neřeš to dobře?“ Nedala by sis něco k jídlu? *Suzuya zahrabe trochu ve svých věcech a vytáhne krabičku se studenými palačinkami. *Vždyť víš, že já vždycky sebou mám dobrá jídla ne? Vem si, pokud chceš.
Satsuki: *Začervená sa keď ju Suzuya pochváli a rozkošne sa zachichoce. Sleduje jeho ďalšiu verziu Rasenganu a otvorí ústa dokorán* To chceeeem! *Zvolá naradostene a čerpajúc Reibiho chakru vytvorí na dlani obyčajný Rasengan. Pokúša sa tam vložiť viac chakry ale namiesto toho, aby sa zväčšil, tak sa proste rozplynie. Nafučí sa a urazene si odfrkne* Budem to vedieť! *Zaumieni si a pohladí Shikya po hlavičke* A ako chceš, môžeme ich navštíviť aj zajtra. *Navrhne* A toto je Shikyo Hebi. Je to môj priateľ a zároveň najlepšia bojová zbraň, akú som kedy mala. *Shikyo spokojne syčí a neveriacky sleduje Suzuyu*
Suzuya: Ano je to opravdu pěkná technika. Je to jedna z mých oblíbených technik a to jak Rasengan tak i všechny jeho verze. Upřímně mám radost z toho, že ovládáš Rasengan. A ohledně toho Jashina. Nikdo neříká, že je půjdeme zabít dnes ale tak co kdybychom je navštívili zítra? *Suzuya před sebe natáhne, levou ruku s dlaní pozdvihlo vzhůru. Nad dlaní si vytvoří Rasengan o velikosti tří dlaní (Oodama Rasengan). Půjčil si na to ale od Kyuubiho trochu Chakry. *Vidíš? Tohle taky jednou zvládneš, pokud to náhodou už neovládáš. *Pak se Rasengan ale rozplyne. *Jakpak vycházíš s tím maličkým červíkem? A hlavně jak se vlastně jmenuje?
Satsuki: *Nechá sa znova objať a krúti hlavou nad jeho miestami ešte stále detskou povahou* Nemám ani najmenší problém. *Povie a pri zmienke o Jashinovi trošku posmutnie* Nanešťastie moje telíčko unesie v jeden deň len jeden rituál... Nezdá sa to ale skutočne to moc vyčerpáva. Tentoraz som sa síce nenechala moc uniesť ale aj tak som dosť fyzicky vyčerpaná... *Povie a sťažka povzdychne* Ale videl si moju novú techniku? Naučila som sa ju len nedávno! Rasengan! *Povie veselo a rozkošne sa zachichoce. Dúfa, že svojím výkonom Suzuyu potešila a túto chvíľku si naplno vychutnáva. Teší sa, že ho má zase u seba a bojuje s chuťou vrátiť sa späť do jeho Rezidencie* "Nie, nemôžem... Mám svoj výskum." *Pomyslí si a tuhšie ho objíme. Chýba jej Yugakure a navždy zostane jej domovom ale rovnako si zamilovala aj Takigakure a nemieni to tu len tak opustiť*
Suzuya: „Taky mi slibovala, že mě nikdy neopustí.“ *Sice je to úplně normální věc že dítě opustí své hnízdo ale Suzuya prostě trucuje. Pak se otočí na Satsu a naznačí jí, aby si znovu sedla k němu a on si ji mohl přitáhnout až k sobě. * Co kdybychom si chviličku takhle pokecali a pak se šli postarat o zbytek těch parchantů? Určitě by měl, ten tvůj bůh radost nemyslíš? A mimochodem co je to za hada? Vypadá velmi zajímavě.
Satsuki: *S ústami dokorán sleduje Suzuyove počínanie. Vedela, že nerobil práve najlepšie skutky v minulosti ale nečakala, že dokáže byť až takto krutý. Až tak moc jej podobný. Skoro akoby boli biologická rodina s rovnakými predispozíciami. A možno za to môže len to, že ju k tomu možno aj nechcene priviedla práve Suzuyova minulosť, kto vie. Páči sa jej však táto jeho stránka ale nechce to moc hrotiť, tak keď telo vybuchne, našťastie stojí opodiaľ a krv ju netrafí. Všimne si ako sa krv vyhne Suzuyovi a tak dosť opatrne vykročí k nemu. Po ceste si kontroluje, či má čistý svoj outfit a keď si je istá, kľakne si k nemu* Oci... Ale sľubujem, že budem chodiť na návštevy. A ty môžeš chodiť zase ku mne, no nie? Tak ako sme si sľúbili kedysi, naša láska je tak silná, že ani stovky kilometrov, ktoré nás rozdeľujú, ju nezničia. To ti prisahám ako že sa Satsuki Okinawa Juuzou volám. *Povie a s úsmevom nakloní hlavičku na stranu. Zašmátra vo výstrihu a vytiahne odtiaľ dva prívesky na náhrdelníkoch* Jeden je od teba a jeden od maminky. Nosím ich vždy u seba. *Povie a znova ich pre prípad pozorovateľov schová. Shikyo sa znova zmení v hada a leží na slniečku medzi nimi*
Suzuya: * Pozorně sleduje jak si Satsu daří a celkem toho třetího ignoruje tedy do momentu, dokud nezačne rituál Satsuki. To už vidět nemusí, protože ho zná až moc dobře. Nukenin se na okamžik podívá Suzuyovi do očí a v ten moment na něj je sesláno Genjutsu přes Shari-Rinnegan ve kterém je jeho tělo probodané kůly a on se nemůže pohnout (Kasegui no Jutsu). Nukenin se po chvilce uvolní pomocí Kai ale Suzuya se během zlomku vteřiny dostane až k němu (Shunshin no Jutsu). Muž se pokusí Suzuyu udeřit pěstí levou rukou ale Suzuya mu dá pěstí tou samou rukou ze zdola do kloubu u loktu a jednoduše mu tak ruku vykloubí. Ozve se křik ale Suzuya ho ještě chytne za druhou rukou a vykroutí mu jí, dokud se neozve lupnutí a nevykloubí mu i druhou u ramena. Ten muž křičí jako kdyby ho Suzuya bral na nože a pak už ho drží pod krkem a zvedne ho do vzduchu. Pevně svírá jeho krk a on nemůže ani dýchat. Je očividné, že to co mu Satsu oznámila. Momentálně dostává ven svou agresí. Po chvilce ho ale pustí a on se složí na zem a snaží se popadnout dech. Je vidět že chce Suzuyovi něco říct ale nedokáže říct ani slovo ale je očividné že se snaží prosit o život. Z levé dlaně si Suzuya vytáhne Chakrovou tyč a doslova toho muže připevní ke stromu tak že mu probodne dlaně a připevní ho tak ke stromu. Neřeší, že musí trpět už jen tím že mí vykloubených několik kloubů. Suzuya vyvolá pomocí Kuchiyose no Jutsu bílého silného škrtiče (Had Hebi). Suzuya mu ani nemusí říkat, co má dělat a začne se mu omotávat kolem levé nohy a tu začne pomaloučku stahovat. Vyvíjí na celou jeho nohu vyšší a vyšší tlak. Dokud se neozve první lupnutí což je vykloubení kolenního kloubu. To ale nestačí. Stahování pokračuje dál a dál. Začnou praskat kosti a vnikne nakonec otevřená zlomenina a rozdrcená noha. Muž samozřejmě opět křičel a do toho i plakal. Suzuya si vytvoří na levém ukazováčku Chakrový skalpel (Chakra no Mesu) a rozřízne mu trochu břicho a násilně mu do těla narve hrst výbušných lístků. Dále Suzuyu už nezajímá a vydá se klidným krokem k jezírku. Muž už nedokáže vydat ani hlásku ale stále žije. Prožívá neskutečné bolesti a pak jen Suzuya složí jednoruční pečeť a lístky odpálí. Tělo toho muže je rázem doslova úplně všude. Ani se na něj Suzuya neotáčí a spíš si v jezírku umyje ruce. Aby ho neušpinila krev nebo kusy jeho těla tak použil vlnu Shinra Tensei. Samozřejmě načerpal Chakru od Kyuubiho aby nenarušil odvod Chakry do pečetě Byakugō no In. *Nejsou poslední. Jsou ještě další. *Suzuya využil očního kontaktu, aby použil Genjutsu Sharingan a získal z něj i informace kde se nachází zbytek jejích lidí. V tento moment se tedy Suzuyovi v levém Shari-Rinneganu nachází pouze Tomoe. *
Satsuki: *Pochopí, že Suzuyu to asi zabolí ale každé vtáča raz vyletí z hniezda od rodičov a naučí sa žiť samo. Zrazu ho vidí tak ako ho videla v čase, kedy bol do nej zapečatený Reibi. Toho prítomnosť Suzuyi pravdepodobne trochu desí, pretože je potichu v úzadí. Nenechá sa dlho prosiť a začne zásobovať Satsuki svojou temnou chakrou. Tá si začne tvoriť na ruke Rasengan a s využitím Shunshinu sa rýchlo presunie k jednému z nich a vrazí to do neho plnou silou. V ten moment sa otočí k druhému a to už sa k nej prirúti aj Shikyo. Je rýchlejší než obyčajný had a nepotrvá dlho a odrazí sa od zeme. Za letu sa sformuje do tvaru biča a vďaka zohranosti s jeho majiteľkou ho Satsu uchopí za držadlo bez problémov. Všetko a udeje v jednom krátkom okamihu. Satsu švihne bičom smerom k mužovi ale dáva ako vždy pozor na hrot a prereže mu brucho, pričom mu z tela vypadne niekoľko orgánov tráviacej sústavy. Všetky sú však na seba stále napojené, takže Satsu zostáva pár minút na rituál. Čaká, že o tretieho sa postará Suzuya, tak nechá Shikya premeniť sa na meč a poreže sa ním do dlane. Nakreslí na zem jashinistický symbol vlastnou krvou a keď v ňom stojí, premení sa do podoby rituálovej a zlízne z meča krv ďalšej obete. Nechce sa s tým moc dlho párať, tak si proste zabodne meč do srdca. Suzuya mal šancu vidieť, čoho je schopná a ona má ďalšiu obeť pre Jashina. Doslova srší adrenalínom a cíti, že sa ozýva jej vnútorné ja* \"Vezmime ešte niekoho.. No taaak....\" *Chtivo zaskučí vnútorná Satsu ale skutočná Satsu je dosť silná na to, aby odolala pokušeniu zabíjať ďalej. Túto stránku nemôže vidieť nikto. Stačí, že zlomok z toho videla Kurome. Reibi sa potichu teší zo šialenstva, ktoré Satsu momentálne produkuje a odvďačuje sa jej ďalšími dávkami svojej Bijuu chakry. Vďaka tomu môže Satsu použiť Inyu Shometsu a vylieči si tak zranenie na srdci. Nie síce dokonale ale aspoň do takej miery, aby nevykrvácala. Podíde ku dvom mŕtvym telám a zapečatí ich do svitkov* \"Už sedem tiel pre Shinon...\" *Pomyslí si a otočí sa, aby zistila, ako je na tom Suzuya*
Suzuya: * Trochu ho překvapí že Satsuki je smutná kvůli tomuto ale moc ho to nepřekvapuje, protože vždycky měl o lidech se špatnou krví špatné mínění. Ovšem píchne ho u srdíčka, když mu Satsuki oznámí, že se nejspíš do Yugakure už nevrátí. Párkrát se zhluboka nadechne a zvedne se na nohy. Pak se otočí směrem k lesu a levou ručku si přiloží k srdíčku. * „(Kurama)- Já ti to říkal, že tě stejně opustí. Každý tě využije a pak tě opustí. Gomene Suzuya ale už to tak je. Jen já tu s tebou budu navždy dokonce i ta tvoje Mito tě opustí. (Suzuya)- Prostě mlč Kuramo.“ *Trojice Nukeninů jsou sice slabý (třída B) ale jsou to naprosto idioti, protože vyskočí z lesa rovnou před Suzuyu a rozestaví se do jedné linie. Nikdo na nic nečeká a než je Suzuya zaregistruje, už na něj směřuje společná technika (3x Katon: Dai Endan v jedné). Pouze zvedne pohled k té blížící se technice a natáhne k ní levou dlaň a přes horní kosočtverec celou techniku vlastně opět přemění na Chakru a tu absorbuje (Meiton: Kyuuketsukou). Doplní si tak vlastně svoje vlastní zásoby Chakry. *Satsuki. Jednoho mi nech. *Řekne Suzuya naprosto chladným hlasem. Je nastaven na vraždící mód a tak si hodlá toho, který mu tam zbyde vychutnat. *
Satsuki: */Rozkošne sa zasmeje, keď ju Suzuya nazve malou vedátorkou* "Keby si tak vedel, do čoho sa tvoja princezná púšťa, tak by si si slovo "malá" pravdepodobne odpustil." *Prejde jej hlavou. Nepoteší ju, že Suzuya odhalí jej chmúry a smutne sklopí zrak* Pamätáš na Shikiho... Však? *Začne a vzhliadne k nemu* Sľúbil mi, že na mňa počká... Ale namiesto toho laškuje s inými dievčatami. Tak som si povedala, že sa lásky k nemu vzdám a nechám ťa rozhodnúť o mojom ženíchovi. So spodinou sa rodina Juuzou nezahadzuje. *Povie a snaží sa pôsobiť sebaisto a hrdo. Je dobrá herečka, takže s tým problém nie je. Následne však príde na rad aj samotná Yugakure a úsmev jej znova pokysne* Neviem, či sa chcem vrátiť. Zamilovala som si Takigakure... Milujem tú čistotu a čerstvý vzduch, ktorý poskytuje. *Povie a ani jej nenapadne kontrolovať chakry v okolí. Aj keby tu niekto bol, je tu stále Suzuya a už len preto sa nemá čoho báť. A keby aj nie Suzuya, začína si byť už celkom istá aj sama sebou*
Suzuya: Vau ty jsi ale šikovná. Takže z tebe bude moje maličká vědátorka co? A za to zlepšování vztahů ti Yugakage určitě milerád poděkuje. A teď se přiznej. Copak moje zlatíčko trápí? I když jsem tě neviděl tak dlouho. Tak to poznám. *Suzuya se zvedne a posadí se ke kraji jezírka. Nohy ale do vody neponoří, protože si nechce namočit svoje oblečení. Ovšem nemá ani tušení že jeho Chakra přilákala Nukeniny, kteří mají menší úkryt asi tak hodinu od své momentální pozice. Vycítili Suzuyovu Chakru a tak k nim míří trojice slabších Nukeninů, kteří to mají obhlédnout. Ale zabere tak tu hodinu než vlastně dorazí. *Tak kdypak se mi moje dceruška vrátí? Je to tam bez tebe takové prázdné.
Satsuki: *Premýšľa kde začať. Zatiaľ čo si utrieďuje myšlienky, tak sa Shikyo rozpráva s Murasame* "Nepotrebujem žiadneho pomocníka, ktorý by mi pomohol nabrať síl . Dokážem zosilnieť aj sám a nepotrebujem vyciciavať ostatných ako nejaká vyžierka." *Uchechtne sa. Viac sa k jeho výsmechu nevyjadruje. Konečne sa dostáva "k slovu" Satsu* Umm to je jasné. *Povie a trošku jej zružovejú líčka. Odsunie sa konečne od Suzuyi, aby mu tak poskytla jeho osobný priestor a zaistila aj ten svoj. Nie že by ho nemala rada ale puberta je puberta* Tak určite nikdy neprekonám teba. A novinky... Venujem sa posledné roky výskumu... A spojenectvo s Iwagakure je už vybavené, stačí to len odťuknúť na papiery. *Uškrnie sa a zdvihne palec hore. O Kurome a podrobnostiach o jej výskume mu ešte hovoriť nechce. Nevie ani či o tom ešte vôbe niekomu ďalšiemu povie*
Shoutboardy končí. Více zde.