Přidej zprávu »
---: ---
Kyuki: *Kyuki dostal misi typu C a to je najít obchodníka co prodává vědomě nekvalitní zboží a způsobil tím újmu už několika shinobi. Informace udávají že obchodník často pobývá na ulici nari. Kyuki si na sebe vzal ( odkaz » ) a svoje ninja vybavení (Kunaie,shurikeny) Jelikož se jedná o misi ve městě tak výbušné lístky a chilli bomby nechá raději doma, ještě si sebou vezme Kakuto a vyrazí.* “Zajímalo by mě jak poznám že to je on” *Proběhne mu hlavou ale nemá moc času přemýšlet nad těmito věcmi, po chvilce dorazil na ulici nari a začal jí procházet hledajíc onoho obchodníka. Nějakou dobu nic nevidí až najednou narazí na malý stánek s podivně vypadajícím mužem prodávajícím ninja vybavení. Kyuki se pomalu přiblíží a rozhodne se ověřit si jestli je to onen muž nebo ne* Dobrý den mohu se zeptat jaké je vaše nejlepší zboží? *Zeptal se kyuki, chtěl vidět co mu muž nabídne. Muž vytáhnul dobře vypadající černou katanu, Kyukimu ihned došlo že to má být Kakuto, ovšem všimne si že je rozdíl mezi tím jeho a obchodníkovým. Ten kyukiho nehází žádné odlesky světla ale ten obchodníkův ano. Okamžitě mu dojde že to musí být ten podvodník a vrátí mu katanu.* Děkuji to je vše co potřebuji. *Řekne Kyuki a obejde stánek přičemž chytne podvodníka za ruce a podkopne mu nohy aby spadl na zem, ovšem najednou je kolem něj všude kouř a podvodník uniká pryč* “Takže máš kouřové bomby, to mi mohlo dojít když s tím obchoduješ” *Kyuki rychle použije fuuton:kiryuu ranbuu aby rozfoukal kouř a rozeběhne se za podvoníkem, Podvodník je mladého věku takže má dobrou fyzičku ale kyuki skáče po domech a využívá nejkratší možné cesty co jsou. Po chvilce podvodníka zažene do slepé uličky a pomalu k němu kráčí.* Už nemáš kam utéct, vzdej se po dobrém. Bude to pro tebe mnohem lepší *Kyuki se stále pomalu přibližuje k podvodníkovi* věříš si chlapče *Prohlásí podvodník a na kyukiho hodí 3 shurikeny s výbušnými lístky, kyuki rychle odskočí dozadu ovšem v ten moment kdy se zrovna vyhýbá výbuchu podvodník znovu unikne do centra města. Kyuki ho pronásleduje, po cestě za sebou podvodník hází věci na zem aby kyukimu ztížil cestu v pronásledování. Kyukimu to nějak extra nevadí a vyhýbá se všem překážkám ladně a moc ho to nezpomaluje.* “Jak dlouho ještě chce utíkat? To mu nedošlo že ninjovi utéct nedokáže?” *Kyuki vyskočí na střechy budov aby měl lepší rozhled a nemusel se zpomalovat vyhýbáním se před překázkami. Přeskakuje z budovy na budovu až se dostanu před podvodníka a ze střechy na něj skočí aby ho srazil k zemi.* Vzdej se, nebo použiji násilí. *Podvodníkovi dojde že už nemá jak utéct a proto se raději vzdá. Kyuki mu dá ruce za záda a odvede ho na policejní stanici kde ho dají do věžení.* “Ten mě prohnal, celkem se divím že měl takovou fyzičku že mi dokázal utíkat takovou dobu.” *Kyuki pak rovnou zamíří pro odměnu a poté si zajde do místní restaurace na oběd. Pak jen dojde domů kde se převleče a začne si číst.*
Rpg: ukončeno
Sayuri: *Počkám si trpělivě, než mi to donesou. Poté konečně opouštím nemocnici. Pro tu lahvičku si najdu vhodnou skrýš. "Nesmím o ni přijít, dokud nebudu úspěšně chuuninem." Dbám toho, abych se vyhla možnosti střetnout se s bráškou, který se snažil ke mne zcela očividně dostat. Jeho pach v krátkém záblesku totiž cítím, jak ho vítr vane kolem budovy. Ještě nejsem připravená se s ním nyní setkat. Ne. Potřebuji se opravdu uklidnit. A pak, pak možná si ho vyhledám, jestli mne do té doby nenajde.*
Shizuka: *Láskavo sa na svoju sestričku usmiala.* Prinesie ti to personál, nemusíš sa báť. *Upokojila ju a potom sa pobrala ku dverám.* Držím ti palce pri skúškach. Verím, že tentokrát to zvládneš bez problémov. *Odvetila chrbtom ku Sayuri a potom vykĺzla na chodbu. Posmutnela. Vyšetrila zvyšok svojich pacientov s prázdnym výrazom v tvári, poverila zdravotnú sestru aby Sayuri doniesla neutralizačný roztok a keď si večer ľahla Shizu do postele. Mala slzy v očiach pri spomienke na dnešný deň.* odkaz na obrázok roztoku, ktorý Shizuka venovala Sayuri "neutralizačný roztok proti chilli" -> odkaz »
Sayuri: *Nafouknu své tvářičky dotčeně v uraženosti, které se mi dostalo.* Ale.. Nač eliminovat? To jsem nikdy neříkala.. Jen v okamžik potřeby mít něco vhodného, abych si ho uchránila... V aréně, což je uzavřený prostor stačí spustit sled výbuchů v okolí co se neustále opakuje a jsem mimo... Ale.. Tak fajn, když na to nic není. *Brblám nespokojeně.* Nezapomeň mi donést ještě tu mou objednávku. Teprv potom si zas půjdu po svých. *Upozorním ji už normální hlasitostí, žádným žbrbláním. Bez té tinktury se nehnu. Ještě by se k tomu pozděj nedostala a měla bych smůlu. "To peklo znovu zažít nehodlám.." Zvažuji i možnost sehnat si to i jinde. Někdo by o tom mohl vědět. Ne jen sestra. Pokud se mi od ní té zásoby nedostane.*
Shizuka: *Pozrela sa na svoju sestru jej dychtivosť ju prinútila usmiať sa.* Ten roztok nemôže neustále cirkulovať tvojim nosom. Slúži len na odstránenie napáchanej škody. *Vysvetlila.* Okrem toho - mohla by si sa stať na ňom závislá, tvoja sliznica by si mu privykla a nemusel by neskôr už tak dobre účinkovať. Čo sa týka tvojho sluchu - odporučila by som ti sluchátka či vatu alebo šatku na zviazanie uší. Ak by si chcela eliminovať efektívne svoj vynikajúci sluch - na to by ti pomohol len operačný zákrok, no to by bolo dosť nepraktické. Musíš sa zmieriť s tým, že nie si neporaziteľná. *Potom sa zamyslela.* Skús si zapchať uši svojim pieskom - možno by to fungovalo lepšie ako vata. *Pozrela sa na hodiny na stene.* Ak je to všetko a nemáš už ďalšie otázky - pôjdem.. čakajú ma aj iní pacienti.
Sayuri: Jednu dávku... Pro obě nosní dírky hádám...? A možná jednu navíc pro kloktání? *Nadzvednu, jak ve vlně jedno obočí. Odpoutám pohled od oken. Zahledím se vážně na sestru. Celkem to potřebuji. Zírám na ni. Jako kdyby to mohlo být kouzlo co ji přesvědčí dát mi toho větší zásoby.* Víš v aréně.. Když dostanu čerstvě zásah a vím už o co jde, prostě mohu zdrhnout nepříteli, zdejchnout se. Dopřát si oddech. Potřebný čas pro úlevu skrz ten tvůj dárek... Daleko spíš by využil mého stavu, kdy budu plně pod vlivem chili. Pokud mne neskolí chili, nebude to mít tak jednoduché, jako když zamoří arénu jen jím. *Rozmluvím se. Je to sestra, nikdo cizí. Mohu ji seznámit s možnostmi. Být to kdokoliv cizí, neobtěžuji se s nějakým vysvětlováním.* Úleva od dopadu chili doufám začne jen pár sekund po prostříknutí? *Však to mohu nakombinovat s maskou proti chili. Než opičák umřel, pomohl mi dostat se k nějakým částkám co budu nucena teď po vsi sesbírat z jím označených pokladniček. Sama jsem tam nechodila. Nějak jsem tušila, že by mne mohl nechat otec kontrolovat, nebo někdo jiný. Schovával to vše i loupil opičák. "Začátek mohu jít bez masky.. Po vyplácání záchrany s tím 'roztokem'... Už ude jedno co mám za nos. Mohu si dát masku, protože už nebude užitečný. A maska co jsem viděla těsně před soubojem ve stánku bude perfektní ochrana před plyny a dalším vzdušným smetím..." Ušklíbnu se spokojeně. Jo, nějakou dobu jsem zůstala zírat nepřítomě do blba.* Pak ještě poslední otázka je.... Zda máš něco i pro uši. Kdyby někoho napadlo způsobit bolehlav... *Ono se na trhu většinou prodává jenom pro lidi něco do uší. Pro zvířata ne a boltec člověka se od šeelmího liší. Mne by pravděpodobně špunty pro lidi v uchu zůstali a nebo vůbec neplnili svou roli. Nemohu ztrácet čas. Je ho nyní málo.*
Shizuka: *Mlčala keď ju Sayuri vysmiala do tváre. Bolo to ako keby jej zabodávala žeravý nôž do hrude.. každým slovom, pohľadom, gestom. So zaťatými zubami to ale prečkala ako každú inú búrku, ktorá sa jej doteraz prehnala životom. V tvári mala pevný, pokojný výraz. Ak sa chce Sayuri hádať musí byť tá múdrejšia, čo zachová chladnú hlavu - je predsalen staršia.* Nie Sayuri, nič ako prevencia pre nás neexistuje - na to máme príliš citlivé zmysly. *Prehovorila pokojným hlasom ako keby sa zhovárala s malým dieťaťom. Pokrútila pri tom záporne hlavou. Ako vedec a medik v laboratóriu strávila roky pri podobných úvahách. Nič však zmutované ostré zmysly dostatočne neotupilo. Možno tak omamné látky, no drogy by Sayuri v aréne nepomohli. Bol to jej nápad vyextrahovať Kasein z mlieka a paradajok a urobiť z neho výťažok, ktorý následne nariedila do podoby neutralizačného roztoku. No týmto sa svojej sestre nepochváli - načo aj? Nemala nikdy potrebu vychvaľovať sa tým čo dokázala.* Po zasiahnutí sliznice je nutné urobiť výplach zasiahnutého miesta aby si z tela dostala preč všetok ten bordel. *Odvrátila od sestry pohľad a povzdychla si.* Ak chceš, nechám ti namiešať jednu dávku roztoku. Pravdepodobne ti to ale v boji až tak nepomôže. Kým si urobíš výplach sama - nepriateľ môže tvoj stav zneužiť. *Nedívala sa na ňu - dívala sa von oknom už jej výraz dlhšie nevládala znášať. Keby mohol Sayurin pohľad zabíjať - už by dávno ležala pod zemou.*
Sayuri: *Odfrknu si posměšně. Nějak mi to nepřijde. Zavětřím ve vzduchu, jestli něco ucítím. No ještě je léčí. Moc toho z něj nevyždímu.* Takže.. Byla by možnost mít ho s sebou neustále? Sprej, mastička.. Dost se hodí pro chvíle, kdy jsou to arénové souboje, kde je vymezený prostor z nějž nelze ven. *Pokračuji. Hledím opět ven. Nohami pohupuji vpřed a pod sebe, jak tak sedím na tom lehátku.* Dá se to použít i před, aniž by to narušilo čich? Jako prevence? *Přípravy na další arénu, která mne čeká, protože ji vyzývám, jako ona mne. Neuteču po neúspěchu, ať by byl kolikrát jen chce.*
Shizuka: *Nechápavo sa na svoju mladšiu sestru zamračila a deaktivovala ninjutsu.* Robím len svoju prácu. *Odsekla a snažila sa zakryť ako sa jej dotklo Sayurine chovanie.* Slovo ktoré hľadáš je ďakujem, sestrička. *Jej tón nebol ani zďaleka tak protivný ako Sayurin.. Hoci sa snažila. Nech je Sayuri aká chce - vždy ju mala Shizuka rada a bude ju mať rada navždy. Veď ako sa to hovorí - rodinu si človek nevyberá.* Možnosť utopenia tam nebola. Ten zákrok som robila niekoľko krát. *Zaklamala pohotovo a strčila si ruky do vreciek svojho doktorského plášťa.* A aby som ti odpovedala na otázku.. Bol to neutralizačný roztok. Vyplachla som ti z nosa zvyšky chilli. *Odmlčala sa.* Čuch sa ti vráti do pár dní.. Možno aj skôr. Vďaka tvojmu bijuu sa liečiš rýchlejšie.
Sayuri: *Odsunu se od té kontrolní záře lékařů v našem světě shinobi.* Dej si pohov... Nemusíš to s tím přehánět.. *Zabrblám ne zrovna přátelsky, ale tiše. Takže je to jen mezi námi dvěma. Ostentativně shlédnu z ruky na sestru.* Nepovídej, žes zapomněla, jaks mne tu málem utopila.. *Hraju překvapení z takové možnosti.* Pokud nemáš amnézii... *Vážněji jí pohlednu do očí.* Tak ano, ptám se na to číms mne tu topila. *Přejdu k vážnějšímu stylu konverzace. I když je v tom stále znát stopa nespokojenosti znějící, jako vzdávání se.*
Shizuka: *Založila si ruky na hrudi a sama pre seba si povzdychla. Sayuri jej neodzdravila, neodpovedala na otázku ... ah. V duchu nad sebou prevrátila oči, že čakala od svojej milovanej sestričky niečo iné.* Čo bolo čo? *Opýtala sa nechápavo podobne nepríjemným tónom akým ju častovala Sayuri. Pristúpila k jej lôžku - vystrela pred seba ruku, ktorá začala žiariť zeleným svetlom a sústredila sa na chakru. Nespozorovala, že by sestrin stav bol na tom horšie - naopak.. bola takmer zdravá. Za čo vďačila svojmi bijuu.*
Sayuri: *Nabírám síly relaxováním. Ne, žádné podřimování v tom roli nemá. Sedím na lehátku a zírám oknem ven. Ke dveřím zády. Však i Shukaku ví čemu se chce vyhnout a to by se tomu zřejmě nevyhnul, kdyby došlo na to, že ovládne svou Jinchuuriki.* Co to bylo? *Natočím tvář k Shizuce a prstem si poklepu na nos. Začínám na tom mít důležitý zájem. Něco co po téhle zkoušce určitě potřebuji mít po ruce naprosto kdykoliv. Však to zmírnilo vliv chili. Chili, kterému byla poprvé nucena čelit.*
Shizuka: *Pri jej chladnej odpovedi od nej odtiahla ruku a narovnala sa. Dívala sa na ňu z vrchu.* Dobre, keď sa nechceš s nikým vidieť - nikoho ku tebe nepošleme. *Už sa nesnažila o milý tón ani úsmev. Nemalo to cenu.* Nechám si ťa tu len cez noc. Zajtra môžeš odísť. *Nechcela riskovať, že by zaspala a jej bijuu by vo chvíľke slabosti prevzal nad Sayuri kontrolu.* Prídem ťa skontrolovať neskôr. *Povedala len na čo rukou naznačila sestre aby Sayuri previezla na lehátku do lôžkovej časti nemocnice. Sama šla opačným smerom. Kontrolovala pacientov, ktorých operovala. Pri pohľade na zdravotné karty aj pri meraní životných funkcií však bola mysľou mimo. Rozhovor so Sayuri ňou otriasol. Nebola to práve prechádzka ružovou záhradou. Skôr by to prirovnala k prechádzke po žiletkách.. či žeravých uhlíkoch. Nikdy nechápala čo proti nej jej mladšia sestra má. Od detstva ju nenávidela, dívala sa na ňu cez prsty - dokonca proti nej poštvala aj Satoshiho. Nikdy Sayuri pre to nedala žiadny dôvod. Skoro by si myslela, že žiarli.. len netušila na čo. "Mama s otcom nás všetkých milovali rovnako. Ani jednému z nás nikdy nič nechýbalo. Možno má teta Saya radšej mňa než ostatných ale to predsa nieje moja chyba!" V duchu sa sťažovala sama sebe. "Satoshi ju bude chcieť určite navštíviť. A zase budem len ja tá zlá, ktorá mu to neumožní." Bola to celkom irónia ako ju jej vlastní súrodenci od seba odčlenili a ona by aj tak dala za nich život. S povzdychom sa o pár hodín neskôr vybrala k izbe Sayuri. Nemala v pláne naťahovať túto prehliadku. Po celom dni bola dosť unavená. Rada by to vyriešila rýchlo. Úprimne.. klamala by keby tvrdila, že sa chcela z tejto návštevy vyvliecť. Pohrávala sa s myšlienkou, že za svojou sestrou už nepríde. No napokon vyhrala jej chorobná túžba chrániť rodinu.. alebo aspoň to čo z nej zostalo. Zľahka zaklopala na dvere a bez vyzvania vošla dnu.* Ahoj.. uhm. Tak.. ako sa cítiš?
Sayuri: *Nechám je vyklidit pole. Teprv v určitou chvíli, po minutě mlčení, ač jsem tázána, promluvím.* Ne. *Strohá odpověď na otázku. Prostá emocí a jedná spíš o nezájmu. Nicméně je to i z toho důvodu, že není důvod.* Beztak vědí, že jsem v nemocnici. *Otec přeci je tím, kdo na zkoušky dohlíží. Nestála jsem mu ani za slovíčko. Nestála jsem za nic. Tak to cítím. Jsem si tím jistá, i když jsem v tu dobu víceméně nevnímala. Ti dva, kteří mne sem odnesli by mé sestře řekli, že byli nuceni zadržet Satoshiho u vchodu do nemocnice, aby nepřekážel. Stále ještě jsem své sestře nevěnovala další pohled.* Jak.. Jak dlouho tu budu muset trčet? *Stočím za sebe k přítomným osobám jedno ze svých vlčích ušisek. Dokazuje to, nakolik mne zajímá odpověď. Předtím jsem jimi ani neškubla. Zamumlám to. Pak mi nezbývá než čekat. Je tu věc, která mne i v mém stavu, zaujala. Něco co určitě sestře chci.*
Shizuka: *Sayuri sa upokojila, neprotestovala, nič nehovorila - pozrela sa na Shizuku s opovrhnutím. "Nuž .. až teraz viem, že je v poriadku. Neznáša ma tak ako vždy." Prinútila sa opätovať sestrin pohľad s chladnou neúčasťou a na perách mala stále jemný úsmev. Keď Sayuri uhla očami - Shizuka deaktivovala v očiach svoj sharingan.* Ďakujem za asistenciu. Môžete ísť domov. *Poďakovala ninjom, ktorí Sayuri držali a aj dvom, čo boli na stráži. Potom sa otočila na zdravotnú sestru po svojej ľavici.* Prosím vás, odvezte moju sestru na jednolôžkovú izbu, a doneste jej tam aj všetky veci a nejaké jedlo. *Bez reptania na jej rozkaz prikývla.* ´Iste. Skvelá práca pani doktorka.´ *Prehovorila sestrička a Shizuka sa otočila ku Sayuri, hoci jej nevenovala ani jeden pohľad, chytila ju zľahka za rameno.* Prídem za tebou len čo dokončím vizitu. Zatiaľ odpočívaj. Do niekoľko hodín by sa ti mali čuchové receptory spamätať. Mám dať niekomu vedieť, že si tu? Satoshimu? Otcovi?! Poprípade niekomu inému? *Opýtala sa jemným hlasom. Srdce jej ešte stále prudko bilo. Hoci si so Sayuri nikdy neboli blízke - vidieť ju v takomto stave ju znepokojovalo. Nechce prísť už o žiadneho člena ich čudnej rodiny.*
Sayuri: *Trvá, než začnu nosem opět cítit, ale už to není úplná díra. Čím dál tím víc vnímám, že ho tam mám, že existuje. Lehce trhaně se zhluboka nadechnu. Nezvyk pro mne, cítit se unaveně. Z jisté části bych se tomu i vemi ráda poddala. No znamená to, přiznat si tu porážku a opravdu prohrát se vším. Proti čemuž se spíš vzpínám, než abych to dopustila. Vždyť to má existence ztratila veeškeré trochy smyslu. Trvá to dlouho, než upřu svůj zrak na Shizuku. V uších už mne ani neštípe. A to vnitřní ticho je jen klid před bouří. Nebo také ne a jde o to křehké počáteční ticho po bouři, než přijde uragán. Nic své sestře neříkám. Je tu pro mne palčivá vzpomínka. Vzpomínka toho, že ona pro dědu existuje, že něco znamená. Narozdíl ode mne. Takový rozdíl, že ji je ochotný chránit. "Kdo ochrání mne?..." Položím si tu naprosto zbytečnou otázku. Vzpomenu si na mamku. Zabolí mne u srdíčka. "Už tu není.." Odvrátím pohled od Shizuky. "A dnes jsem selhala... Tak krutě selhala...!" Třesu se niternou touhou něco něčemu provést. Dostat to ze sebe, zbavit se té slabosti, která teď prolézá mým srdcem v okamžik, slabosti. Hledím nepřítomě stranou všech. ne že by mi na personálu a podobném nějak záleželo. Jsou mi někde.*
Shizuka: *Zopakovala ten istý postup aj s druhou striekačkou roztoku na jej prípadné protesty nedbala, chcela si byť istá, že jej malá sestrička nebude trpieť už ani chvíľočku. Keď skončila podala prázdnu striekačku zdravotnej sestre .. ruka sa jej rozžiarila na zeleno a pomocou Shousenu vyliečila Sayurine zranenia v tvári. Už na pohľad bolo jasné, že si ich spôsobila sama. Zostali po nich len krvavé čmuhy na jej peknej tvári. Inak po nich nebola ani stopa - pokožku mala opäť hladkú a jemnú. Potom zložila ručné pečate a na Sayurinej hrudi sa objavila vodná medúza. (Iryō Suiton: Mizukurage).* Už je dobre Sayuri.. som pri tebe. *Šepla láskavým hlasom. Pohladila ju po vlasoch a naznačila rukou mužom aby pustili jej ruky aj nohy, no pre istotu ich neposlala ešte preč.*
Sayuri: *Při své výšce sto padesáti centimetrů nevypadám vůbec na dospělou. Než mne odkládali na lůžku, byli nuceni zbavit mne nádoby. Kvůli efektivitě pouze přeřízli poutko, které bylo přes mou hruď. Tak šla nádoba víceméně nejsnáze dát pryč. Po výzvě Shizuky seberou nádobu a nechají si ji zatím poblíž sebe, než jim budee řečeno, kde ji mohou uskladnit. Však nemusím odejít z nemocnice hned. Dotyčný neví, že i nádoba je z písku. Naštěstí to vědět nyní nepotřebují. Peru se s ne-svobodou, která mi brání ulevit si a vyřádit se na tom hnusném okolí. Hlavně v naleezení toho šmejda, který je za počátkem tohohle pekla. Dávám personálu nemocnice zabrat. Mají štěstí. Nedávám do toho chakru. Té mám celkem výrazně málo. Ani Sharingan už dávno není v mých očích. Však, zásah byl nejen nos. Soupeř jednal v amoku vzteku z mé falše, kdy už očekával mé přiznání porážky. Nepovede se mi, zbavit se těch omezení. Za to cítím náhle rostoucí úlevu. Můj odpor polevuje. Pomalu, ale přeci, až vymizí téměř zcela a zastoupí ho jakási letargie. Zakuckám se kvůli průplachu nosu, až zachrčím s dalším nádechem. Znovu si uvědomuji horečnatý třas, který z toho šoku stále obestírá mé tělo. Doléhá na mne chlad v místech, která nejsou tak akutně postižená chili práškem.* D..Do-st! *Zachraptím mátožně. Téměř mne po všem tom vřískání, není slyšet.*
Shizuka: *Akurát kontrolovala hadičky pri svojej malej pacientke. Otec ju poveril vedením nemocnice a ona do toho dávala všetko. odkaz » Bola oblečená v bielozelených šatách a na vrchu mala doktorský plášť. odkaz » Vlasy mala rozpustené, keď za ňou do miestnosti vbehla zdravotná sestrička.* Pani riaditeľka! Vaša sestra Sayuri je tu - musíte ísť ihneď so mnou! *Vykríkla na ňu a v tej chvíli by sa v Shizuke jeden krvi nedorezal. Utekala popri sestričke zatiaľ čo jej všetko vysvetľovala. Chuuninske skúšky, chilli bomby - no všetko. Zopla si vlasy do vysokého chvosta (boli po pás dlhé) a popri tom v hlave vyberala neafektívnejší postup liečby.* Pripravte Kasein na výplach sliznice. Musíme to neutralizovať. Chcem ešte lokálnu anestézu.. Moja sestra nesmie upadnúť do spánku! *Rozdávala rozkazy kým neprišla ku Sayuri. Keď ju uvidela na lôžku zmietanú bolestivými kŕčmi - v očiach sa jej objavil sharingan. Nechala si ho v očiach aktivovaný - predvídať čo sa stane hoci iba pár sekúnd dopredu je vždy výhoda. Skríkla na mužov obďaleč - podľa pásky boli ninjovia.* Poďte sem - keď sa objaví mrak piesku - musíte ho namočiť - je vám to jasné?! *Ako rozprávala dostala do ruky prvú injekčnú striekačku - umrtvovák.* Držte ju poriadne! *Zrúkla na mužov, nestrácala čas s presunom na sál. Pichla Sayuri injekciu a ďalšia zdravotná sestra jej zatiaľ doniesla hrubú veľkú striekačku neutralizačného roztoku. Kasein, ktorý je obsiahnutý v mlieku, bol vyextrahovaný do formy neutralizačného roztoku a tak prerušuje väzby medzi kapsaicinom (chilli) a receptormi bolesti. Jednou rukou stlačila sestre bradu a otočila ju cca o 45° strekla zo striekačky a roztok vyšiel druhou dierkou. To isté opakovala aj opačne.* Podajte mi ďalší roztok! *Znela ako generál.*
Sayuri: *V mém amoku šílenství z chili pekla mne nevytrhne ani ta ledová sprcha Suitonem, která mne zlije. Naopak. Bylo jí tolik, že zmáčela veškerý můj písek. Zmáčela ho, takže se ke mne mohli přiblížit, ale mne zároveň zmizela jediná 'Má', zábrana. Jediná zábrana, která mi bránila servat ze sebe tu bolest, pomoct si od ní. Ani jsem nevnímala bolest z prstů, kterými jseem se do své tváře zaryla. To bylo vše co jsem stihla. Hned na to mne svázali a odběhli semnou do nemocnice. Celou dobu nepříčetně křičím co to jde. Nadávám, prskám, vztekám se. Jediné co mne zajímá je ta díra, která pro mne donedávna byla citlivým nosem. Teď v tom nos nepoznávám. Ač stále tam je, mám za to, že není. Ten, kdo měl tu smůlu mne táhnout, konečně už mne předává na starost lékařům. Celou tu dobu vnímám pouze peklo v plicích, krku a nejvíce v nose. Voda šla proti mým zádům a pode mne. Naštěstí jsem ji nevdechla, ani si nedrápla ve svobodném počátku, do nosu. Voda by dopad chili znásobila. To už bych asi nezůstala při vědomí. Písek je v půdě arény, nádoba stále semnou, ale prázdná, tak prázdná. Opičák už je po smrti. V aréně byl sejmut. Ani mé dvojče ke mne skrz můj záchvat nedorazí. Jeho hlas není zaznamenán.*
rpg: ukončeno
Sayuri: *Určitě o to víc spěchám zmizet a pročistit si hlavu. Při představě polibku jsem znovu a znovu rozrušená. Nevím, jestli chci teď vyhrát nebo prohrát. Rozporuplné pocity v nichž se špatně orientuju. Příslib polibku za výhru v souboji. "Chci to?" Takovou otázku si pokládám. "Vždyť je to jen nějaký obyčejný kluk! A já se tu kvůli němu rozčiluju!" Vynadám rozhořčeně sama sobě a dál se tím už do soubojů nezabývám. Možná tak se mi to sem tam připomene.*
---: ---
Kyuki: *Když vidím že začne rychle odcházet se zvednu a jdu za ní, lehce jí chytnu a řeknu jí* Pokud vyhraješ... Tak ti dám pusu já. *Řeknu a pustím jí ruku, rychle se otočím a vyrazím domů.* “Fuuuu, odhodlal jsem se jí to říct, jak jsem to zvládl?” *Ptám se sám sebe ale než jsem to vše promyslel jsem dorazil domů a rovnou jsem si šel lehnout, po tomhle dni jsem už nedokázal udělat vůbec nic*
Sayuri: *Už, už chci po jídle, kdy jsem vypotřebovala opravdu jen maličko z omáčky, vpydnout ke Kyukimu. Nadšená tím, že mne opět ponese v náručí. No zarazím se. Nejen kvůli tomu, jak by to mohlo kazit mou image, ale též pro horko, které mne polije. Připomene se mi ta událost s polibkem. Otočím se, abych na něj neviděla. Snažím se to vytěsnit. Zbavit se těch rozpaků.* Ne, odsud jdu po svých. Pak, pak uvidíme. *Promnu si šíji. Víceméně mu to spíš akorát navrhnu tou řečí, ale ve skutečnosti jsem rozhodnutá definitivně, že teď ne.* Musím se připravovat na zkoušku. *Loučím se a vypařím se z restaurace, jak jen rychle to jde.*
Kyuki: Dobře, po zkouškách na tebe budu čekat *Usměji se na Sayuri a začnu jíst svůj steak, lehce pokukuji po Sayuri* “Vypadá to že jí to chutná” *Když dojím položím příbor na stůl a vyčkávám než dojí Sayuri, připravil jsem si peněženku už na stůl kdyby náhodou přišla číšnice* “O čem se s ní mám teď bavit? Nechci jí rušit při jídle” *Když dojí i Sayuri zaplatím jídlo a pomalu se začneme zvedat na odchod. Postavím se před sedící Sayuri* Chcete po jídle odnést ven princezno? *Snažím se dostat zpět na notu ve které jsme byli před tím než mi dala pusu*
Sayuri: *Ocením odpověď. Na jeho otázku zavrtím hlavou.* Ne. Dnes ne. Dnes je tohle vše, ale poté co skončí zkoušky... Tehdy... Možná může být. Když to zvládneš. *Pokrčím ke konci rameny, ale jinak se opravdu zamýšlím nad tím co bude. Vždyť ani netuším stoprocentně, jak dopadnou. Čirou náhodou prohraji, protože to tak pro mne bude užitečnější a budu za blbce vzhledem k domluvě. Má své body z dneška. Nestěžuje si a nekňourá.*
Kyuki: Protože si to zasloužíš, a přeju ti abys vyhrála. *Usmál jsem se na Sayuri a pomalu se uklidnil, po chvilce přišla číšnice a Sayuri začala dávat objednávku, když jí dořekla kopla mě pod stolem* A omáčku k tomu si dáte? *Zeptal se číšnice, Sayuri vypadala že neodpoví tak jsem radši odpověděl za ní* Dáme si BBQ omáčku, a já poprosím steak *Vyřkl jsem objednávku a číšnice odešla, lehce jsem se zahleděl na Sayuri* Chceš po tom zajít ještě někam? *Zeptal jsem se a usmál se, stále jsem si byl lehce nejistý svojí situací se Sayuri ale věděl jsem že stres ničemu nepomůže*
Sayuri: *Až s tím jeho přáním k úspěšnému složení zkoušek, vnímám. Kouknu na něj opět přítomě.* Proč? *Napnu jedno ucho a druhé mám ledabyle. Kdežto ten jeden pozorný slech zívá ke Kyukimu svou jeskyní k orgánům ucha. Díky tomu boltci lépe zachytávám přímo Chtěné zvuky a cílový směr. Snažím se pochopit, proč se zajímá o mou ChZ, když mne sotva potkal. Naprosto mi vypadlo vědomí, že by za to mohla známost s mým otcem. Dosud nedal najevo, že by si mne s ním snad spojoval. Možná proto ten fakt opomíjím. "Uhybá pohledem... Je nesvůj... Rozrušený..." Zkoumám pachy pozorněji. Než stihnu analyzovat další, vyruší mne obsluha. Místní číšnice. 'Budete si přát?' K téhle otázce se nadechuje, ale nenechám ji, ji vyslovit.* Vybrané masové lahůdky, grilované a servírované na prkénku. K tomu možná nějakou omáčku? *Hodím při otázce pohled ke Kyukimu. Pod stolem ho kopnu do nohy. Výběr omáčky nechávám na něm. Jsem zvědavá co vybere. Hledím na něj s úsměvem. Emoce, která příliš neodpovídá tomu chaosu, který uvnitř mého nitra panuje.*
Kyuki: Dobře, budu ti fandit *Usměju se ale nedokážu se na Sayuri dlouho dívat, rychle proto zajedu očima zpět do stolu a lehce vyhlížím obsluhu co už se k nám blíží* Co si dáš? *Zeptám se a pokračuji v hledění do stolu* “Proč se na ní nedívám? Proč rudnu? Už vůbec nevím co se semnou děje” *Pomalu přestávám rudnout ale moc rychle to nejde, pořád se mi stále trošku klepou ruce a kolena. Lehce si křupu prsty pod stolem a snažím se uklidnit. Pomalu zvedám hlavu a podívám se na Sayuri, koukám se jí do očí a zase zrudnu, tentokrát už ale neuhýbám pohledem.* Doufám že na zkouškách vyhraješ *Řeknu a oči mi sjedou zpět na menu. Už se tolik neklepu a připravuji se na příchod číšnice*
Sayuri: *Rozrušením se stále lehce třesu, když hledím do toho jídelníčku a snažím se nabrat si velkou dávku klidu, sebrat se a být v klidu. Aspoň dokud nebudu sama. Málem kvůli tomu přeslechnu podmínku co dává. Málem. Střihnu ušima. Chtěla bych se na něj podívat okamžitě zpoza meníčka, ale to není ono. "Drž se..." Odolám tomu a zprudka sprásknu desky menu, to tím definitivně zavřu. Bylo to na mne určitě dost hlasité. Tak nějak v tu dobu se držím skvěle. Tvrdě a odtažitě. Mlkčy menu odložím a kouknu se po obsluze, která už si to sem mašíruje. Teprv tehdy si dovolím podívat se na Kyukiho. Už nejsem rudá v obličeji.* Zkoušky jsou veřejně přístupné mám dojem, nic ti nebrání tam přijít. *Pokrčím zdánlivě naprosto bez zájmu, ramínky. Mé srdce však zcela naprosto klidné není a mám dojem, že je v restauraci nějak nezvyklé teplo. "Chce jít sledovat závěrečnou část..! On mne hodlá sledovat! Nebo ne?.. Neblázni přece! Může tam chtít jít kvůli čemukoliv jinému.. " Ztratím se v myšlenkách. Bradu podepřenou dlaněmi, kdy se lokty opírám o stůl. Už tak jsem skrz to naproso zapomenula reagovat na jiné věci co řekl po podmínce se sledovačkou. Šlo to nějak mimo mé vědomí.*
Kyuki: *Sayuri se mi vytrhla z držení ruky a skoro mi utekla, posadila se do a zahleděla do jídelníčku. Pomalu si přisednu naproti ní a stále rudý koukám co si dám* “Netuším co si dát, měl bych si dát něco levného ať si ona může dát cokoli” Dobře, zaplatím i příští, ale jen když se budu moct přijít dívat a fandit ti *Odpovím a usměji se na zlehčení situace.* No.... A možná.... Když vyhraješ.... Radši nic *Zrudnu a zabořím hlavu do stolu* “Co mám teď dělat? Jsem v rozpacích, byla to moje první pusa. Nečekal jsem že to bude takovéhle” *Sedím a čekám než přijde obsluha přičemž lehce pokukuji po Sayuri* Ale děkuju *Zašeptám si do ruky, nevím jestli to slyšela nebo ne ale zrudnul jsem ještě víc než předtím a jenom držel v ruce peněženku když jsem měl zabořenou hlavu do rukou*
Sayuri: *Překvapení na mé straně. Takový šok. Zrudnu, ano. Tomu nestihnu zabránit. "Neměla to být.. tohle.." Roztržitě a až zbrkle ve snaze zachránit si tvář se nafrněně otočím zády a razím si to do restaurace.* Phf! *Vytrhnu svou ruku z jeho držení. Ne, že bych necítila pach jeho vlastních emocí. Jen mi přidávají na mé vlastní nestabilitě a víc mne do toho zamotávají. Bez ohledu na něj se seberu a jdu k prvnímu místu, které zbystřím někde v rohu, aby nebyla má chyba tak viditelná. Když tam dojdu, sednou si s zády krytými zdí.* Zkoušky. Až skončí, platíš opět! *Poručím si do budoucna, když už se ptá co chci na oplátku. "Ne, že by to stačilo..!" Zavrčím si pro sebe a ujede mi to i navenek, jako roztrpčené zavrčení a nikoli slova, když se skryju za menu. "Co to kruci dělám?!" Stále jsem značně vykolejená. Utnu cuknutí ruky, kterou jsem nevědomě chtěla sáhnout na své rty. "Nemysli na to, prostě na to nemysli.. Kazím si zábavu.." Sama sebe přesvědčuji.*
Kyuki: *Položím Sayuri na zem a lehce se chytnu na záda* “Jak může taková drobná holčička unést takovou nádobu? Chudinka, musí jí strašně bolet záda” *Podívám se na Sayuri abych se jí zeptal, co si dá a v tom mi přilétne pusa na rty. Začnu rudnout a ustoupím o krok dozadu* “Co jsem udělal že jsem si tohle zasloužil? Pusu od holky jsem nikdy nedostal, co mám teď dělat. Musím zachovat klid a zůstat tak jak jsem byl doteď” Oh.... Princezno, takovýhle dárek jsem od vás nečekal. Chcete něco na oplátku? *Řeknu a snažím se tvářit v pořádku, ikdyž to zrovna moc nejde. Klepají se mi nohy a jsem uplně rudý v obličeji.* “Co budu teď dělat?” Asi zajdeme na to jídlo ne? *Rychle řeknu a vykročím do baru, cestou rychle chytnu Sayuri za dlaň aby tam nezůstala stát*
Sayuri: *Tvářím se velmi zaměstnaná zvažováním odpovědi. Jako kdybych neměla představu nebo se nemohla rozhodnout co z jídelníčku si dám. V okamžik, kdy dojde na další otázku, protože jsme před vstupem do restaurace.* Nyní mne milý nosič může postavit na nohy a udržet si tvář. *Načnu nakonec blahosklonně. Povoluji mu, aby nemusel vstupovat směšně ověnčen se mnou v náručí. Tahle hra se mi celkem líbí a opičák v ní nijak nepřekáží, dokud nedojde na nelibost nebo nebudu chtít. Za odměnu za odnos mu po těch slovech věnuji drobnou, letmou pusu na ouško, jestli nenatočí hlavu tak že ho minu a trefím spíš tvář.*
Kyuki: Jak si přejete. *Odpovědel jsem Sayuri a vyrazil pomalu k restauraci* “Fuuu, kdo by čekal že to bude takhle namáhavý. A to jsem si myslel že jsem celkem silný.” *Naříkám si v duchu a koukám na Sayuri v mém náručí.* “Ale.... Stojí to za to.” *Vyrazím z kopce a procházím mezi domy. Občas na nás někdo hloupě kouká ale moc si toho nevšímám, přeci jen je to moje věc koho můžu nosit na rukou a koho ne, Sayuri se na mě lehce podívala s milým výrazem ve tváři. Trošku jsem se začervenal a přidal do kroku* Když už jsme u toho, na co máte chuť Princezno? *Pokračuji v lichocení* “Už jsem s tou princeznou začal, proč s tím teď končit ne? Přeci jen nevadí jí to.” *Pomalu dorážíme k restauraci a já se zastavím před jejími dveřmi* Chcete sundat nebo vás mám odnést až dovnitř? *Lehce se pousměji a podívám se na Sayuri*
Sayuri: *"Oh.. On se do toho vážně pouští a snaží se... Žádná ošklivá slůvka a pod.." Jsem velmi překvapena, že na něj dle toho jen zaskočeně zírám. Cítím tu námahu, kterou tomu věnuje. Je to ve vzduchu, když mne tak drží v náručí.* Oh, dole. Přímo tam. *Natáhnu se vychytrale. Ukáži do prostoru ve vesnickém údolí. Tohle je totiž kopeček a i ta cesta se různě stáčí pomalu dolů, ale nevede tam přímo. Kdežto, kdyby to vzal přímo rovně dolů, mimo cestu a přeskákal z budovy na budovu, je tam hned. Začervenám se. Lichotí mi to a patřičně si to užívám. Ač je mi ho trochu ouvejs, ouvejs.. Líto. Ale je to jen takové píchnutí sounáležitosti. Pro mne taky zpočátku činil problém písek v tom velkém množství. I když dřív ho bylo určitě méně na samotném počátku. Abych si zvykla. Zpytavě se mu zahledím do tváře.*
Kyuki: Když o to tak prosíš. *Řeknu a pomalu přijdu k Sayuri, chytnu jí jednou rukou pod nohama a druhou za zády mezi nádobou, začnu lehce Sayuri zvedat ale dojde mi že nádoba je těžší než jsem čekal* “Tohle je trapný, nu což tréninku jsem měl dost. Měl bych to zvládnout” *Zatnu všechny svaly v těle a zvednu Sayuri do náruče.* Tak co princezno? Jak se vám nese? *Pousmál jsem se a pomalu vyrazil k části kde jsou restaurace*
Sayuri: *Přiložím si s hraném přemýšlení prstík na rtíky. Ty krátce našpulím, než dojdu údajně k závažné otázce.* Neměl by princ nosit princeznu? *Sice jsem malá a celkem lehká, no o nádobě se to stejné říct nedá. Ale co vím z pohádek, tak by tomu u princezen být mělo. A pak nastupuje moudro, které praví že se žen nemá ptát na váhu, ani věk, jelikož je to velmi neslušné. Co takhle zkusit to uplatnit tím spíš u někoho vysokého postavení.*
Kyuki: Třeba tvůj princ *Dodám úsměvně, snažím se pokračovat v laškování* „Co to dělám? Tohle bych normálně neřekl, ale celkem se mi to líbí“ Vyrážíme Princezno? *Privřu oči a usměji se já dívku* Nebo chcete vést jako pravá princezna? *Lehce se u toho červenám ale spíše štěstím. Nikdy jsem se takhle k dívce předtím nechoval a nemůžu říct že se mi to nelíbí*
Sayuri: *Jen drobounce pohnu nosem, jakmile se ke mne dostanou pachy jeho emocí. "Chytil se.." Soudím. Zdánlivě laškovně opětuji jeho lichotící oslovení i se vzácnou poklonou. Tak nějak mne to těší. Zahřeje to u srdíčka. Méně hraně se usměji.* A ty jsi? *Nadhodím.* Mám dojem, že došlo na špatné představení, když se mi klaníš. *Poznamenám zlomyslně niterně, ale navenek jsem nevinnost sama.* Pokladníček? *Nadzvednu jen pravé obočí. Ručky schovám v rámci možností za zády, i když to znamená mít je mezi zády a nádobou. Rýpnutí je zcela úmyslné. Nejsem jím však znechucená. Baví mne.*
Kyuki: *Vidím že je v rozpacích* „Třeba jsem měl pravdu, co když vážně chtěla rande?“ *Začnu se červenat a trošku zmatkovat* „Uklidni se, tohle mě přece nerozhází“ *Usmeji se a chytnu Sayuri za ruku abych ji trošku přitáhl k sobě a odtáhl ji tím od zídky* Tak kam chcete zajít Princezno? *Uklonim se, trošku si z toho dělám srandu ale pomalu začínám věřit tomu že na tom mohlo být více pravdy než jsem si myslel* „Já a zamilovaný? Vždyť jsem ji teď potkal, to nejde abych se jen tak zamiloval do někoho koho neznám“ *O lásce jsem toho moc nevěděl takže jsem byl na rozpacích ale i tak jsem se snažil zachovat chladnou hlavu*
Sayuri: *Zápach ždibce úleku mne pošimrá v nose. Přesto bere nakonec Kyuki iniciativitu do svých rukou. Nehrbí se před její výzvou, ani neodmítá. Dokonce její výzvu přemění na jinou.* Rande? *Zatvářím se velmi nechápavě, jako nevinnost sama. Ne, ne že bych opravdu nevěděla o co jde, ale i tak je fakt ,že jsem dosud žádné rande neměla. Trochu couvnu, když hraju nesmělost. Nik tu změnu má problém pochopit. Zmateně zůstává, kde je a chytne se mých vlásků, snad pro schovku. "Jde jenom o hru, divadýlko.. No ne?" Přesvědčuji o tom sebe samu. Část mne však tohle jednání zakládá na ždibci pravdy. Bez toho by to nebylo nijak zvlášť věrohodné. Pravou rukou si zajedu lehce roztržitě do vlasů, jako kdyby šlo o těžké rozhodování. No Kyuki se nemýlí. Opravdu už dávno ví, kam chce jít na jídlo.*
Kyuki: *Lehce se leknu když ke mně přijde a dá za mě ruce* Takže oběd jo? Dobře, přijímám tvou nabídku na rande *Lehce se protáhnu mezi zdí a její rukou a lehkou otočkou si stoupnu za dívku doprostřed ulice.* „A pak že já na to jdu rychle“ *Zasměji se a trochu se začervenám* Hádám že restauraci už jsi vybrala. *Odpovím trošku lišácky dívce a sahám dozadu po peněžence* „Moc peněz nemám ale na oběd pro dva stačí, stejně mi jídlo platí Shiki“ *Zadivam se na opičáka co na mě ne zrovna přátelsky kouká* „Hádám že ta opice půjde s námi, doufám že nebudu muset platit oběd i jí“
Sayuri: S tím zvládnu žít.. *Zamumlám si po odpovědi.* Sayuri. *Úmyslně nyní vynechám svá přijmení. "Otec ho minimálně navštěvuje.." Konstatuji a hladce uhnu díky instinktům, takže k pohlazení tváře nedojde. Nadzvednu jedno obočí. Ouško na té straně stáhnu lehce vzad. Přemýšlím o co šlo. Jen drobnou chvíli.* Nějak brzy, ne? Sotva jsme se představili. *Zavrtím hlavou na znak lehkého nesouhlasu. Přejdu ke Kyukimu. Rukama se chytnu zídky tak, aby byl Kyuki mezi nimi.* Platíš mi oběd. *Informuji ho suverénně. Opičák číhá svou šanci. Pokud nebude Kyuki souhlasit, využiji situace a zkusím vyhmátnout jeho peníze, jejichž polohu bych měla znát díky čichu. Opičák by byl připraven vzít Kyukiho opičím útokem. Což v překladu znamená vrhnout se mu proti obličeji, vřeštění, rvačku. Sotva by ten udělal pohyb v ten okamžik, aby mne kryl.*
Kyuki: Ehh maso i sýr *Odpovím a pomalu ztrácím nervy s tím že mi stále nic neřekla o sobě* „Asi je hodně tajnůstkářská“ Pověz mi teď něco o sobě ať tu nejsem jak na výslechu *Usmeji se na dívku a otočím se kolem ní abych si mohl sednout na zídku kde předtím seděla ona, při otočce jsem ji lehce projel rukou po tváři. Sedl jsem si na zídku a pokrčil nohy* Tak teď když máme trošku uvolněnější atmosféru proč nezacit normální konverzaci? *Usmívam se na dívku a čekám co udělá*
Sayuri: *Ofrním se nad zjištěním pachu bílého pečiva, kterým může být rohlík nebo houska a sýru. Nakrčím lehce nosánek, když jsem připravena o svou podpůrnou jednotku. Ještě zpozoruji, že i tak je to už skrz mé počínání určitě pomuchlané v místě, kde jsem se držela.* Takže.. *Nadechnu se, když začnu komunikaci přímo s ním. Pohlédnu mu do očí. "Kyuki..." To jméno se mi nyní v daný okamžik spojuje s jeho pachem, který nese pach sýra. V mysli se mi vybaví obrázek sýra. Mrknu, abych to nyní zahnala. Polknu. Trošičku pocítím mlhavě se připomínající vynechanou dobu snídaně. Nic jsem si od večeře včera, nevzala.* Milovník sýra? Vegetarián? Nebo... Co říkáš na.. Pořádný kus masa? *Zazubím se na Kyukiho. Zdánlivě dobrosrdečně. Sýr v oblibě příliš nemám. Víc miluji maso. "Možná na doby velkého hladu by jsem se rvala i o sýr, ale takovou nouzí zase netrpím.." Zhodnotím zběžně pro sebe samu. Krátce pohlédnu do ztracena. Jen na okamžik. Opičák zůstává ve své jistotě, ale zírá z boku mého krku, na vetřelce. Možná se na něj i krátce zazubí. No od něj je to nyní spíš varování. Nechce se s ním zatím sbližovat.*
Kyuki: *Po otázce se na chvíli zamyslím nad tím co by na mne čichala* „Jídlo to být nemohlo. Dneska jsem jedl jen rohlík se sýrem. Voňavku? Já a voňavku? Jako bych si ji mohl dovolit“ *zasměju se nad svoji myšlenkou* „Oblečení mám dnes poprvé na sobě takže by smrdět nemělo“ *Radši přestanu přemýšlet nad tím co by na mne mohla vyčichat*
Kyuki: *Dívka najednou sjela dolů chytla mě za kus oblečení a při stoji na špičkách mě očichávala* Eh? Udělal jsem něco? *Divám se na dívku a moje hadí zorničky spatřili nejdříve roztomilý ocas a pak i malou opičku schovávající se za dívkou* „Takže má mazlíčka. Aspoň není osamělá“ *Lehce chytnu dívce ruku a dám jí ze svého oblečení. Přeci jen nikdy jsem ho ještě neměl na sobě a bál jsem se že by mi ho mohla roztrhnout* Promiň že vyrušuji, Já jsem Kyuki *Lehce se pousměji a mrknu na dívku* Jak se jmenuješ ty?
Sayuri: *Zbystřím. "Otrava...?!" Krátce přimhouřím očka, než shlédnu na kluka, který se dožaduje mé pozoronosti značně nesměle. V ten okamžik už své čelíčko nepřipravuji k budoucím vráskám. Prohlížím si ho a odhaduji.* Takže, cizinec... Už trochu víc místním, než hosté zkoušek. *Konstatuji suše. Odstrčím se od svého sedátka, kterým je zem. Svezu se lehce po patách skrz ten lehce strmý sráz. Nesjedu do kleku a už stojím před cizincem. Až vyzývavě pokračuji s prohlídkou jeho reakcí. Tu ode mne mlčenlivou chvíli, kdy jen zírám a stojím na místě, využívám pro zkoumání pachů. V naprostém klidu provádím nádech a výdech, který je přirozený. Ke konci provedu pár hlubších, kdy se opovážím nahnout s nosem co nejblíž k jeho tělu, nejlépe krku. Výška 150 centimetrů mi to jistě znesnadňuje. V afektu a stojíc na špičkách se možná chytnu minimálně oblečení kluka, abych ho využila, jako podpěru.*
Kyuki-Oprava: (Předchozí odpis neplatí) *Po incidentu se Suzuyou už moc ven nevycházím, bojím se co by se mohlo stát. Přeci jen čelit smrti zanechá na člověku nějaké ty šrámy na duši. Ovšem kvůli opravě bytu podemnou jsem musel opustit svůj byt a vyrazit alespoň na procházku. Vzal jsem si na sebe ( odkaz » ) jenom místo modré pasky na ruce mám svojí čelenku Yugakure no sato a nemám sebou katanu. Podívám se do zrcadla, ve kterých vidím své svítivě žluté oči zvýrazněné mojí sněhobílou pokožkou a bílými vlasy. Prohrábnu si vlasy dozadu tak že mi pár vlasů přečuhuje dopředu a vyrazím. Cestou se snažím vyhnout knihovně, takže raději utíkám. Naštěstí jsem na svůj věk už dost vysoký (161cm) takže mám již dlouhé nohy. Ze strachu stále ale raději koukám do země. Když běžím lehce do kopce uvidím dívku sedící nad ulicí, koukajíc do dálky. Chvíli dívku sleduji a přemýšlím nad jejím vzhledem. Viděl jsem vlčí uši krásné barvy a velkou nádobu na písek* „Má krásné uši, ale není pro ní ta nádoba těžká?“ *přemýšlel jsem chvíli a sledoval dívku.* A-ahoj *Zamával jsem na ní zespoda* „Snad si nebude myslet že se vtiram“ *Čekal jsem na odpověď dívky a přitom si lehce tahal vlasy za uchem*
Kyuki: *Po incidentu se Suzuyou už moc ven nevycházím, bojím se co by se mohlo stát. Přeci jen čelit smrti zanechá na člověku nějaké ty šrámy na duši. Ovšem kvůli opravě bytu podemnou jsem musel opustit svůj byt a vyrazit alespoň na procházku. Vzal jsem si na sebe ( odkaz » ) jenom místo modré pasky na ruce mám svojí čelenku Yugakure no sato a nemám sebou katanu. Podívám se do zrcadla, ve kterých vidím své svítivě žluté oči zvýrazněné mojí sněhobílou pokožkou a bílými vlasy. Prohrábnu si vlasy dozadu tak že mi pár vlasů přečuhuje dopředu a vyrazím. Cestou se snažím vyhnout knihovně, takže raději utíkám. Naštěstí jsem na svůj věk už dost vysoký (161cm) takže mám již dlouhé nohy. Ze strachu stále ale raději koukám do země. V tom běžím skrze ulici a vrazím do malé dívky, spadneme oba na zem. * Promiň, nekoukal jsem na cestu *Omluvím se a pomalu zvednu oči ze země na dívku, uvidím pěknou dívku o trošku menší než já. Mé oči okamžitě zůstanou na jejích uších. „Nikdy jsem neviděl takové uši“ *Chvilinku koukám na její uši, ale pak se rychle zvedám a nabízím jí ruku na zvednutí* Ta nádoba musí být těžká, chceš pomoct? *Zeptám se a ještě trošku provinile z toho že jsem jí srazil, koukám na dívku*
Sayuri: *Ušklíbnu se při pohledu dolů. Vysedávám na strmém vrcholku nad ulicí Nari. Sleduji procházející obyvatele i návštěvníky. Na zádech velkou nádobu v níž je uschována většina mého písku. Nádoba velká, jako já. Takže, když ji nosím, převyšuje mi hlavu. Ostatně mám tak sto padesát centimetrů. Vlčí uši se natáčejí mírně za různými zvuky, které jsou slyšet či do míst, kde mne něco zajímá. Vlčí ocas pro změnu skrytý tím rostlinstvem, které tu po tom vršku u cesty ulice, roste. Ocas nese stejný odstín barvy, jako dlouhé vlásky. Uši však mají vrchní část zbarvenou velmi tmavou fialovou. Ano. Zvláštní barvy vlasů, uší i ocasu. Nejsou zcela přirozenými mezi lidmi, ani mezi vlky. Očka mi září čistě nebesky modrou barvičkou. Pokožka zase svou bledostí odolává zdejšímu podnebí. Nejsem nijak opálená. Přes sebe mám volné šaty s nočním hvězdným motivem. Černá, modrá i fialová se v něm spojuje. Kdežto znaky tvoří zlatá nit. Jako i hvězdy. Na hlavě se mi nese zvláštní pokrývka- Speciálně uzpůsobená k tomu, jaké uši mou hlavu zdobí. Ale krom zlatých znaků na ní není nic dalšího. Ani žádná shinobi čelenka. Jsem na domácí půdě. Čelenka je schovaná v nádobě s pískem. Za zády, či spíš za krkem, kdy je sám krytý u zad mou nádobou s pískem, je Nik. Můj opičák. Nevýrazný a maličký uličník. I když pro mne příliš maličkým už není. Bystře přehlíží uličku. Všímá si drobností v očekávání, zda mu dovolím a vyšlu ho pro ně.*
RPG: odpískáno
Sayuri: *Zpozoruji, jak nějaká cizácká holka odhodila nějaké dřívko do koše. Dost ledabyle. Víc automatická pozornost pro prudší pohyby. Snažím se nasát pachy, abych odignorovala ty neustále přítomné. Poznám tak pach jídla. Rýžová mouka převládá, ale i další je znát. Dango. Polknu. "Pomalu, aby na mne šel hlad.." Tvářím se nezaujatě. "To by muselo jít, ale o něco úplně jiného." Šibalsky se ušklíbnu, když se odvrátím k nenechavému pocitu pozorování. Zastavím se přímo na viníkovi. Zírám s přimhouřenýma očima do očí cizáckého muže, Kokkuriho. Neznám jeho jméno, ale ten pohled je příliš vtíravý. Úšklebek teprv po pár okamžicích ukončím. Spustím se dolů a chodidly se svezu po strmém svahu přímo na cestu. Hezky do volného prostoru mezi nimi. Na váhu písku s nádobou už jsem uvyklá. Jinak by mne byli zřejmě převážili.* Takže.. Uchazeči Chuuninských zkoušek? *Konstatuji řečnickou otázkou s jemným hláskem, v němž chybí jakákoliv nepřátelská intonace. Tvářím se naprosto nevinně, přátelsky a zvědavě. Taky však, jako místní vědom si toho, že sem právě oni nepatří.*
Kokkuri: *Když se takto procházel si lidé okolo něj mohly i všimnout čelenky Iwagakure no sato, kterou měl kolem krku. Tato čelenka měla klasickou černou barvu látky či jak to nazvat. Ovšem když takto šel tak to byla spíše ta klidnější ulice. Za což byl rád, přeci jen kdo by chtěl být namačkaný na dalších 20 lidí že? Ovšem po nějakém čase se dostal na takovou cestičku, kde uviděl jednu osůbku která ho velmi zaujmula a dokonce se i zastavil s rukama v kapsách. A to dívka co seděla na takovém svahu či jak to nazvat a to přímo na okraji. Pro člověka by byla až divné kdyby ho to nezaujmulo, hlavně skrze tu divnou barvu vlasů a lehce divnější oblečení. Navíc byla i za její hlavou vidět taková světlo, špinavé žluté věci. Ovšem viděl jen kousek, takže si nebyl jist co to je. Ovšem hlava té dívky a pokrývka ho zaujaly z důvodu ze měla tvař zvířecích uších. Netušil ze je má, ovšem nějaký cute efekt či podobně to rozhodně dodávalo či podobně. Ovšem v této době bylo toto čivení spíš bráno jako divné či úchylné. Ale to si Kokkuri neuvědomil a nadále si jí detailně prohlížel. Hold měl rád zajímavé lidi a ona do takové sorty patřila.* "Zajímavá holka. heh"
Yuzuki: *Procházím uličkou Nari. Na sobě mám své normální oblečení, tedy červeno černé s bílou košilkou a černou sukní.( odkaz » ) Na rameni levé ruky mám přivázanou čelenku Sora no Sato... a přijde mi že jsem jediná kdo tuhle čelenku vůbec má. Na krku mám náhrdelník, tedy vlastně něco jako jmenovku s mým jménem a na pravé ruce, na ukazováčku mám ocelový spár. V oné ruce držím dango které jsem tu čirou náhodou pár minut zpět koupila. Myslím že jsem to nikdy neměla ale je to dobré, sním to celé při chůzi a poté přemýšlím co s tyčkou v ruce. Prostě ji hodím do koše který je asi tři metry ode mne a pokračuji dál. Zastavím se ve stínu a zezadu si 'podhrábnu' (nevím jak to popsat) své dlouhé jako tma černé vlasy opřu se o zeď. Pozoruji svými oranžově-rudými očky kolemjdoucí a vždy si je pozorně prohlédnu odspoda nahoru.* "Už aby byl konec... je tu sice něco jako klid ale je tu tady nuda, není tu co dělat a zajímalo by mě kde je..." *Vzpomněla jsem si na to že by tu měla být také se mnou Saya. Ale ještě jsem na ni nenarazila.*
Sayuri: *Ušklíbnu se při pohledu dolů. Vysedávám na strmém vrcholku nad ulicí Nari. Sleduji procházející obyvatele i návštěvníky. Na zádech velkou nádobu v níž je uschována většina mého písku. Nádoba velká, jako já. Takže, když ji nosím, převyšuje mi hlavu. Ostatně mám tak sto padesát centimetrů. Vlčí uši se natáčejí mírně za různými zvuky, které jsou slyšet či do míst, kde mne něco zajímá. Vlčí ocas pro změnu skrytý tím rostlinstvem, které tu po tom vršku u cesty ulice, roste. Ocas nese stejný odstín barvy, jako dlouhé vlásky. Uši však mají vrchní část zbarvenou velmi tmavou fialovou. Ano. Zvláštní barvy vlasů, uší i ocasu. Nejsou zcela přirozenými mezi lidmi, ani mezi vlky. Očka mi září čistě nebesky modrou barvičkou. Pokožka zase svou bledostí odolává zdejšímu podnebí. Nejsem nijak opálená. Přes sebe mám volné šaty s nočním hvězdným motivem. Černá, modrá i fialová se v něm spojuje. Kdežto znaky tvoří zlatá nit. Jako i hvězdy. Na hlavě se mi nese zvláštní pokrývka- Speciálně uzpůsobená k tomu, jaké uši mou hlavu zdobí. Ale krom zlatých znaků na ní není nic dalšího. Za zády, či spíš za krkem, kdy je sám krytý u zad mou nádobou s pískem, je Nik. Můj opičák. Nevýrazný a maličký uličník. I když pro mne příliš maličkým už není. Bystře přehlíží uličku. Všímá si drobností v očekávání, zda mu dovolím a vyšlu ho pro ně.*
Kokkuri: *Kokkuri již byl kečupgakure kvůli chunninskách zkouškám, ovšem měl ještě nějaký čas než by měli být, takže se vydal prozkoumat vesnici podstatě sám. Dostal se spíše do městské části kde to mělo celkem hezkou atmosféru. Sice ne tu správnou kamennou ale spíše to zde vonělo po kečupu, ale co nadělá. Zdejší část nebo ten dům okolo koho momentálně šel měl takovou vůni. Možná dělaly spaghetti, možná ne. Kdo ví. Pokud jde o vzhled, tak nosil svoje normální oblečení, černé tílko a bílou bundou s bílými kalhotami a černými botami. Měl i okolo nohou závaží, ovšem díky kalhotám to nebylo vidět. Možná tak to ze chodil trochu pomaleji a podobně. Následně měl ruky obmotané obvazy.* "Hezká vesnice..Jen tady mají moc rádi ketčup...A to závaží...Jednou se kvůli tomu zabiju, ale snad mi to pomůže." *Pomyslel si a pokračoval v chůzi. Mít jíž kuchyose no jutsu tak by nejspíš měl i poblíž Pinku ale to nemá. takže nemá nic.*
---: ---
Saya: *Saya nakonec samotné Kamei předvede, jak vypadá Jashinismus, a dokonce ji o tom řekne vše možné, poté e odeberou zase domů. Kamei bude u Sayi žít asi tak měsíc, dokud Saya jednoho dne nepřijde domů a Kamei tak bude mrtvá (zemřela řekněme na nějakou nemoc). Saya si z Kamei odebere tedy maličký kus genetického materiálu a ten si uchová do zkumavky se speciálním roztokem, což si odnese do Kamui. Následuje po oznámení o její smrti a po pitvě potvrzení přirozené smrti, Saya si po pohřbu, který přišel po několika dnech v Zemi Lesů unese jednoho muže a použije ho jako oběť pro to, aby pomocí Edo Tensei oživila malou Kamei. Ani ji pomocí Kotoamatsukami nevnucuje poslušnost, u ní to není potřeba. Nicméně ji poté nechá zmizet v truhle která se zjeví za jejími zády a ta ji vlastně vtáhne. Ovšem je z toho docela dost smutná, protože si Kamei opravdu oblíbila jako kdyby to byla její vlastní dcera. *
Saya: *Saya je na to už docela dost zvyklá, a tak není problém tu cestu urazit v běhu bez toho, aniž by se zadýchala. Saya po nějakých 7 minutách v dálce zahlédne pohyb, a to přesněji jak nějaká mladá a hezky oblečená žena prochází po cestě směrem k nějaké vesničce. V ten moment její Kuchiyose v doprovodu dýmu zmizí (odvolala ho). Stále má aktivní Eternal Mangekyou Sharingan, a tak si z Kamui vytáhne Jashinistický bodec a nabere plnou rychlost. Žena Sayu ani Kamei nezaregistruje, a tak se Saya zastaví přímo před ní a bodne ji do levého kolena a pak od ní odskočí. Žena se s křikem skácí k zemi a vystrašeně pohlédne Saye do očí která olízne bodec, ale krev zatím nepolyká, následně se totiž bodcem bodne do dlaně a nechá krev nakapat na zem ve velkém množství, aby následně několika tahy svou nohou vytvořila ze své krve obrazec znaku Jashinismu. Sharingan Saya deaktivuje a krev kterou má na jazyku polkne a její tělo se celé zbarví do černa a na některých částech jsou podivné bílé znaky, pak si sundá své oblečení, ale nahá tam není, hruď má svázanou obvazy a má spodní prádlo. Oblečení samozřejmě hodí trochu stranou. *Ah to bude krása, dneska posloužíte nějakému velkému účelu. *Poví směrem k té ženě. *
Kamei Hoshitaji: *Nemala najmenšiu páru o tom, čo je to to Kuchiyose, ale zrejme sa tak bude volať tá technika. Každopádne ju Saya trochu ubezpečila, že potom niekedy jej to vysvetlí detailnejšie, hoci nechápala, prečo nemôže teraz po ceste,* No, dobre.. *povedala trochu sklamane, ale zase na druhú stranu bola veľmi natešená a zvedavá na obetovanie. Jazykom si olizla vyschnuté pery a vydala sa smerom za Sayou, ktorú ihneď dobehla a snažila sa udržiavať tempo s ňou. Na malého chuuninka celkom dobré, vzhľadom na to, že ešte nemala takú kondičku a hlavne mala oveľa kratšie nohy než Saya, takže sa zadýchala rýchlejšie než Saya. Ak sa vôbec udýchala ona.*
Saya: Tohle? To bylo jedno z mých Kuchiyose, a tak jsem ho přivolala, jde o Kuchiyose z linie lišek a najde mi v okolí nějakého člověka. Možná ti tu techniku lépe vysvětlím příště dobrá? *Podotkne s úsměvem a nevrací se k otázce toho co to bylo za techniku, když v tom Ashiato zase vrátí. Zastaví se a podívá se pozorně na Sayu. *(Ashiato): Našel jsem jednu ženu, celkem mladou vyhovuje to? (Saya): jistě že to vyhovuje tak nás tam zaveď. *Ashiato poté jen souhlasně přikývne a zase se rychle rozeběhne zpátky k té ženě jakou nalezl. Samozřejmě Saya se rozeběhne tím směrem a očekává že Kamei ji bude následovat. *
Kamei Hoshitaji: *Natešene čakala pri dverách. Myslela si totiž, že pôjdu niekoho zakillovať tu v dedine. Veď predsa bola Saya sestra CHikageho, takéto veci by jej mali prechádzať jedna radosť, no nie? Ale to sa Kamei šeredne moc mýlila. Saya k nej prišla a ani sa nenazdala a zase sa celé okolie s ňou točilo. Vedela, čo to znamená. O chvíľu sa ocitli niekde inde. Kamei nemala poňatie, či sa nachádzajú niekde ešte v Zemi Válek, alebo niekde inde. Čo vedela však naisto bolo to, že nie sú v Ketchugakure. Už bola celkom zvyknutá na tieto prenosy, a tak to na ňu nemala už skoro žiadne účinky a nezanechávalo následky. Prstami ruky si prečesala svoje vlasy a pozorovala Sayu,* A to bolo čo za techniku? *musela sa predsa spýtať. Možno to súviselo s tým rituálom a obetami. Tak sa pre istotu pýtala.*
Saya: *Saya se ještě rychle umyje a pak se oblékne do ( odkaz » ). Nemá u sebe žádné zbraně ani tak podobně, nicméně nyní si to nakrčí přímo ke Kamei s aktivním Eternal Mangekyou Sharinganem v očích. Následně opět přijde ta deformace prostoru ve spirále, kdy Saya a Kamei takto zmizí a zjeví se uprostřed lesa v Zemi Medu. Dokonce i tu je už pozdě a pomalu zapadá slunce, ale na tom nezáleží, Saya totiž pomocí Kuchiyose no Jutsu přivolá napůl lišku a napůl vlka. Vzhledově více připomíná lišku (Ashiato). Saya mu zadá, aby ji našel nějakého člověka tady uvnitř lesa, a tak Ashiato přikývne že rozumí a podívá se na Kamei. Moc ho nezajímá, k čemu Saya chce najít nějakého člověka tady v lese, ale předpokládá, že nic pěkného to nebude. *Tak teď stačí chvilku počkat, než se vrátí a zavede nás k nějakému člověku. *Oznámí Saya a zády se opře o jeden kmen stromu a ruce překříží na své hrudi, je totiž celkem odhalená a je už horko ale pro rituál je potřeba aby Saya neměla zbytečně moc věcí, protože by to pak zbytečně zničila. *
Kamei Hoshitaji: *Nejak sa so Sayou flákali, možno jej ukázala ešte niečo málo zo zápiskov. Ani na okamih ale neprestala myslieť na onen Jashinismus a na všetko okolo neho. Ani na fakt, že aj Saya a jej otec sú jednými z vyznávačov. Bola celý deň ako na ihlách, tešila sa, bola zvedavá a nedočkavá na večer. Netušila, čo presne ju čakalo. Iba sčasti. A istá bola len smrť nejakého človeka.. Alebo ľudí.. Keď sa Saya rozhodla, že konečne pôjdu, tak Kamei sedela na zemi v izbe a pohrávala sa s nejakou zo zbraní, ktoré mala Saya v skrini, kde mala aj Kamei nejaké svoje oblečenie.. Postavila sa a zbraň vrátila tam, kde ju vzala. Cítila sa nabudená, akoby jej vnútro horelo. Nevedela sa dočkať, a tak postávala pri vchodových dverách.*
Saya: Aspoň že mě necháš se flákat, super a děkuju. Každopádně slibuju že ti pak ukáži ten rituál. *Podotkne Saya s úsměvem, a ještě dál leží a fláká se. Nakonec neusne ale společně s Kamei se u sebe doma zbytek dne nějak fláká a tak podobně, nemá v plánu dělat něco důležitého, dokud nepřijde ten večer, na který Saya Kamei slíbila. *Tak hele já se obléknu abych taky mohla jít někam ven a půjdeme dobrá?
Kamei Hoshitaji: *Po jej prvých slovách mala tendenciu na Sayu spustiť niečo v zmysle, že prečo teda ešte strácajú čas? Veď keď sa Kamei teraz pridá ku Jashinismu, mohla by byť večne trebárs štrnásťročná. Veď nemôže byť také ťažké zabiť 150 ľudí.. Či?.. Každopádne aj keď bola celkom nabudená, tak ďalšie Sayine slová ju trochu uzemnili. Vie, aká vie byť Saya, a tak radšej pristúpi na ten oddych.. A ona sama si to môže v mysli aj trochu utriediť, ujasniť..* Večer.. Ale naisto..
Saya: Je mi přesně 43 let, nicméně od 20 let nestárnu. Jakmile totiž Jashinovi daruješ 150 obětí a podstoupíš náročný rituál Jashin ti propůjčí víc své moci a dá ti dar opravdové nesmrtelnosti a přestaneš stárnout. Takže jsem se zasekla ve věku 20 let. *Odpoví Saya se smíchem a pozorně se Kamei podívá přímo do očí. *Jak moc stojíš o to abys mohla vidět ten rituál a jak moc je důležité, aby to bylo nějak brzo? Nepočká to do zítra nebo do večera? *Doufá, že ji Kamei dá oddych, aby to počkalo i když je to nepravděpodobné. *
Kamei Hoshitaji: *Kamei sa od Sayi stiahla. Posadila sa zase na miesto, s trochu zmäteným výrazom na tvári. Mohol to byť chyták, a tak sa Kamei trochu zamračila, pričom uvažovala,* "Môže mať aj sto rokov.. Aj viac.. Ale má brata.. Ale on môže byť tiež Jashinista!.. Nah, Chikage mi teda nepomôže.. Hm.. Hm.. Možno chce, aby som jej zalichotila?.." *pokrčí trochu priestor medzi obočím, znova sa nahne nad Sayu a kouká na ňu,* Osemnásť! Osemnásť! *hulákala. Tak, všetku ženy chceli byť naveky mladé, že ? Ale rozhodne mala viac.. No to Kamei predsa nebude hovoriť.*
Saya: *Klidně si dále leží, ovšem poté otevře své oči a pozorně sleduje Kamei, která se nad ní nakloní a začne žadonit, aby jí to Saya ukázala (rituál). *Chceš to vidět? Dobře ale má to podmínku, musíš uhádnout můj věk. *Saya to samozřejmě nemyslí vážně, nikdy neodmítne možnost dát Jashinovi nějakou oběť. Ovšem Kamei to nemůže vědět, a tak doufá že ji tím nějak aspoň trochu pozlobí, proto očekává, co ji k tomu Kamei poví a na kolik Sayu tipne. *
Kamei Hoshitaji: *Jej oči boli dokonale rozšírené. Hltala Sayine slová. Každé jedno. Jashinismus. Jashinisti. Jashin.. Všetko si pamätala. Až mala takmer sucho v ústach, a keď Saya povedala, že ak bude hodná, ukáže jej onen rituál. A tak Kamei naprázdno prehltla, presunula sa ku Sayi bližšie, naklonila sa nad ňou svojim malým detským telom,* Saya.. Ukáž mi to, prosím.. Chcem to vidieť.. *bola dosť nahajpovaná. Tak, komu by sa nepáčila nesmrteľnosť? A že by sa jej mal priečiť fakt, že k tomu musí obetovať ľudí?.. No, vzhľadom na to, že už svojho prvého človeka zabila a nemala s tým nijak zvlášť problém a vlastne ani žiadne psychické následky, tak táto podmienka pre ńu by nemala byť vôbec.. nereálna a ťažká..*
Saya: Dobře takže jedná se o náboženství, kterému se říká Jashinismus a já nebo tvůj otec jsme Jashinisté. Tito lidé, pokud věří a milují svého boha získají dar nesmrtelností a svou náklonost mu oddáváme vlastní bolestí a obětováním lidí. Jashin nám na oplátku dává nesmrtelnost, sice nás neuzdraví ale nemůže nás jen tak něco zabít. Například pokud mi usekneš hlavu tak budu schopná dále fungovat jen tělo nebudu moct ovládat. Náš bůh se jmenuje Jashin a je to bůh smrti, víš ono, pokud budeš hodná tak bych ti to mohla i předvést, jak takové obětování Jashinovi funguje.
Kamei Hoshitaji: *SLová Sayi jej stále rezonovali v ušiach. Nesmrteľnosť. Ľudské obete.. To všetko jej znelo v hlave,* Môj otec.. je.. nesmrteľný?.. *Sayinu nesmrteľnosť už mohla vidieť na vlastné oči v dobe, kedy sa stala Kamei geninom. Vtedy ju Shiki prebodol shoutonovou kopijou a Saya si odkráčala akoby nič. Ale že bol nesmrteľný jej otec?..* Po-povedz mi o tom viac.. *nikde v zápiskoch totiž nenašla nič konkrétnejšie, preto sa vlastne pýtala Sayi. Zaujalo ju to. Zaujal ju fakt, že mal jej otec takú schopnosť, hoci musel prinášať obete. Hoci ľudské. Kamei nejak úplne zabudla na Kekkei Genkai. Teraz ju zaujímalo niečo, čo mohla teoreticky a tiež prakticky získať aj ona samotná. Predsa len Saya povedala, že šlo o uctievanie boha..*
Saya: Ne ty jsi podědila svůj klan, který máš teď, a to je ten tvůj dračí. *Saya nějak netuší proč na tom Kamei záleží (pokud vůbec) ale to je vlastně jedno. No pak přijde další otázka, a to ohledně obětování, Saye je v ten moment celkem jasné že její otec je Jashinista. V ten moment si uvědomí že otec je Kamei je v tomto ohledu úplně stejný jako Saya, a tak se usměje. *To znamená že tvůj otec je nesmrtelný stejně jako já, protože uctívá stejného boha, který mu daruje nesmrtelnost, pokud bude dávat svému bohu lidské oběti. *Podotkne s klidem a s úsměvem. *Ale mrzí mě, že se ukázala, že tvoje matka nakonec nevlastnila Kekkei Genkai, určitě se ti líbila představa, že by byla možnost něco takového ovládat.
Kamei Hoshitaji: *Kamei miestami hľadela na Sayu, miestami do zápiskov svojho otca. Netušila, ktorej verzii veriť viac. Saya hovorila, že sa s tým osobne stretla, zápisky od otca boli len domnienky.. Takže..* CHceš mi teda povedať, že ak je to klanová schopnosť, tak potom.. ja.. som nič také nezdedila? *spýtala sa Kamei celkom zarazene. Bola nahajpovaný faktom, že by niečo také mohla mať ako vrodenú schopnosť,* Rýchlo prelistovala zápisky, aby našla niečo ďalšie, zakrývajúc svoje sklamanie.. Poklepkala prstami po ďalšom úryvku,* "Som v Zemi železa už niekoľko týždňov. Vypadá to, že zistiť určité informácie nebude tak ľahké, ako som pôvodne predpokladal. Títo ľudia, ktorí sa nazývajú samurajmi, sú dosť opatrní a majú svojskú filozofiu a pohľady na svet. Musím to tu vydržať a tváriť sa ako jeden z ich študentov. Stále ma dosť štve, že mám za majstra dievča. Mladé dievča. Nebolo by na tom nič, veď aj ja som mladý a už som tak silný. Nečudujem sa, že je skvelým šermiarom, mňa len štve, ako sa nado mnou povyšuje. Keď tu skončím, zrejme ju obetujem.." .. A čo toto? Čo má znamenať to.. obetovanie?..
Saya: Ano jsme si tím naprosto jistá že se jedná o klan. *Poví ale i tak si přečte ten úryvek z deníku nebo co to bylo, to, co ji Kamei nyní ukazuje. *Ano je to jasné to bude klan Dengen O. Jde totiž o to, že jejich tělem prostupuje i speciální druh chakry, a to zajišťuje že lehce propadnout agresivitě, ale zároveň si mohou měnit části těl a využívat je k boji. Víš je tam dokonce napsáno, jak čtu, že je její rodiče pocházejí z Iwagakure a klan o kterém mluvím je Dengen O, který pochází z Iwagakure a funguje fakt na principu čerpání jednoho unikátního druhu chakry a to přírodní. *Podotkne s úsměvem, sice svitek jako takový o podrobném popisu toho nemá ale už s nimi měla tu čest a pár základních technik zahlédla, jak člen toho klanu proti Saye použil. Samozřejmě ji to zajímalo, a tak si o tom chtěla něco zjistit a dostala se k tomu závěru, že jde opravdu jen o klan. *Takže tvoje matka pocházela tedy z Iwagakure z tohoto klanu.
Kamei Hoshitaji: Klan? Si si tým istá?.. Aha, pozri.. *Kamei vytiahla zápisky svojho otca a nalistovala jeden úryvok.. Prstom poklepkala po papieri a nechala Sayu čítať.. Písalo sa tam nasledovné → "..Mal som pocit, že to dievča niečo skrýva. Moje pocity boli správne, ako obvykle. Sledoval som ju dlhší čas, ale akoby vždy vytušila moju prítomnosť. Vyslal som teda niekoľko mužov, aby ju napadli, čo sa aj stalo. Samozrejme ich úplne prevalcovala, pretože dostali príkaz neublížiť jej. To, čo som sa od nich dozvedel, ma dosť prekvapilo. V najkritickejšej situácii vraj použila na obranu svoje telo. Nie však v takej podobe, ako ho poznáme my. Ona ho dokázala pretvoriť, vytvoriť, či zmeniť tkanivo na tele do podyby zbrane (klan Dengen-O). Môj záujem o to dievča rapídne od toho dňa stúpol. Čisto však za vedeckými účelmi. Bolo to predsa nevídané, aby človek dokázal takto transformovať svoje telo. Rozhodne zistím, o čo ide..." *následne Kamei pretočila niekoľko listov zápiskov a zase prstom ukázala na niekoľko riadkov, kde sa zase písalo toto → ..Asi bolo dobré, že ma brala ako svojho priateľa. V Ketchugakure sme sa rýchlo zabývali, ale ja som bol jej jedinou oporou. Presne toto som chcel. Sama sa mi potom zdôverila s tým, že jej telo je trochu iné. Netušila prečo, lebo už ako malú ju rodičia z Iwagakure dali k samurajom. Tváril som sa udivene, pretože sa zdráhala o tom hovoriť, ale ukazoval som aj to, ako veľmi ma to fascinuje. Ukázal som jej svoju pracovňu aj tajnú miestnosť. Ak chcem, aby spolupracovala, musí cítiť, že dôverujem aj ja jej. Aj keď to tak nebolo. No niekedy človek musí zariskovať a tu sa ukázala jej oddanosť, pretože nikomu o mojom hobby necekla. Vysvetlil som jej to tak, že milujem vedu a pokrok a navrhol som jej, že môžeme spolu zistiť, čo za schopnosť ovláda. Videla, ako moc po tom túžim a ja jej ešte zámerne predhadzoval to, že jej chcem pomôcť.." a "..Po niekoľkých mesiacoch mám prvé výsledky. Najpravdepodobnejšou možnosťou vysvetlenia Meiiných schopností je Kekkei Genkai. Ale môžem sa mýliť. Po dlhších pozorovaniach som dospel k názoru, že kľúčom k celému tomu Kekkei genkai je nejaký iný typ chakry. Čo sa mi prednedávnom aj potvrdilo.."
Saya: Tak pokud jde o trénink já nic dělat nebudu, jen ti něco ukážu a tu námahu odsereš ty, a ne já ale pokud budeš radši když zůstaneme u teorie tak budu jen ráda, hodí se mi to. *Odpoví a ignoruje její řeči o tom, že není stará a hluchá, Saya netušila že je už zpátky, a tak proto křičela přes celej byt. Otázka Kamei ale Sayu trochu zaskočí, nezná totiž takové Kekkei Genkai ale spíše klan. *O takovém Kekkei Genkai jsem nikdy neslyšela ale vím, že existuje přesně takový klan v Iwagakure, který se jmenuje Dengen O. Mají schopnost kdy jim ruka zešediví a z ní se vysune zvláštní, dost pevná a silná sekera, nebo dokáží změnit libovolnou část svého těla, ze které vystřelí proud chakry, tím dokáží létat, nebo manévrovat ve vzduchu. *Poví trochu zamyšleně, svitek ohledně tohoto klanu má taky a četla ho a několikrát aby si to vše pamatovala ale teď ji toho pár vypadlo, a tak přemýšlí by si na to vzpomněla. *
Kamei Hoshitaji: *Uložila si tam niekde v kúpeľni svoju kefku na zúbky a o nič dlhšie sa tam nezdržiavala, lebo k tomu nemala žiaden výhradný dôvod. Takže sa pekne krásne vrátila zase k Sayi do izby, aby prípadne zistila, či jej náhodou Saya nevyhodila zo skrine nejaké veci, bo svoje zbrane, robiac tak Kamei viac miesta na oblečenie. Nič také sa však, vďaka bohu, neudialo. Miesto toho našla Sayu ležať na posteli,* A čo kričíš? Nejsom tak stará, aby som bola ešte aj hluchá.. Navrhla by som tréning, ale keď hovoríš, že si líná, tak mám niekoľko dôležitých otázok, čo môžeme považovať za tréning teórie.. *Kamei sa vyškriabala na posteľ ku Sayi a chrbtom sa oprela o čelo postele, spojac svoje ruky na hrudi,* Takže prvá otázka.. Stretla si sa.. Alebo vieš o Kekkei Genkai, vďaka ktorému sa dá meniť telo.. Akože.. V zmysle.. Že si tkanivo ruky zmeníš na zbraň a podobne..
Saya: Neřekla? To nevadí tak mu to hold řekneš příště, myslím že těch šancí ještě bude mít plno. Navíc stačí mu doma nechat na papírku nějaký vzkaz ne? *Poví ohledně otce. Když se Kamei pokouší kolem ní projít, aby mohla do koupelny tak uhne trochu stranou aby ji nepřekážela, ale pak si stejně vleze do své postele, na kterou se natáhne zády a roztáhne ruce. Nohy se stále dotýkají země a zrak Saya upírá na strop. *Dneska se cítím jak líný prase. *Pošeptá si pod nos a zkoumavě si prohlíží ten strop. *Dívala jsem se vůbec někdy takto na ten strop? *Zeptá se takto sama sebe, ale jen tak aby to slyšela ona samotná, Kamei je stejně v koupelně, takže to slyšet nemůže. *Kamei? Co bys dneska chtěla dělat? *Zavolá celkem hlasitě tuto otázku, aby ji Kamei případně slyšela až z kuchyně. *
Kamei Hoshitaji: No, dobre teda.. *sklonila sa ku uškám tašky a začala ju zdvíhať. S ňou sa z dverí od obývačky presunula do Sayinej izby. Tašku položila pri posteľ. Nemala moc vecí, nebude potrebovať zase celú skriňu. Už vedela, že v ktorej skrini mala veci, keď minule si od nej požičala tričko a gaťky. Takže logicky sa vrhla na druhú skriňu. Otvorila ju a skoro jej oči vypadli,* Tá tu má celý arzenál.. Len tak.. V skrini.. *mrmlala si popod nos. Bude potrebovať tak dve poličky na svoje veci, takže začala prekladať nejaké tie menšie zbrane ako boli kunaie a shurikeny preč z poličiek a skladala ich nižšie. Bolo to tam potom trochu narvané, ale nechcela, aby mala Saya s takouto blbosťou starosti. Potom prešla ku taške a z nej si začala skladať veci do skrine. Nevadilo jej, že tam budú zbrane. Práve dokončovala svoje dielo, keď sa tu ukázala Saya. Pozrela na ňu na krátky okamih a zložila posledné tričko do skrine,* Vlastne som na neho dnes ráno narazila.. Ale zabudla som mu to oznámiť.. *skusla si svoju peru. V taške mala aj otcove zápisky. Asi nebude nadšený, keď zistí, že mu chýbajú. A možno si to ani nevšimne. Ešte sa nedostala na koniec, takže netušila, či si niečo ešte stále zapisuje.. Alebo možno zapisuje už inam. To ona netušila.. Ale ju následky netrápili. Z tašky však miesto zápiskov vytiahla kefku na zuby a išla si ju zaniesť do kúpeľne.*
Saya: Mám v ložnici dvě skříně, jedna je plná mého oblečení a ta druhá v té je plno zbraní tak je prostě vyházej a já si je pak přeberu. Tu skříň můžeš využít, jak chceš. *Odpoví a pomalu dopije svůj čaj a dojí svou snídani, pak to odnese do kuchyně, ale neumývá to, sice se jí to tam hromadí, ale to prozatím neřeší, to nádobí ji nikam neuteče. Ovšem poté přejde do ložnice, kde počítá že bude už Kamei vyhazovat všechny ty zbraně ven. Jsou tam různé katany, kunaie, nože a všelijaké další zbraně (prostě většinou to co má na profilu ve vybavení). Saye nevadí že jich tu bude plno prostě si je pak označí značkou Sōsa Gijutsu, kterou má na pravé dlani a telepaticky je nechá, aby se někam uklidily samy od sebe, nechce se s tím srát a uklízet to všechno ručně nebo na to používat Kage Bunshiny. *Otec nebyl proti?
Kamei Hoshitaji: *Topánky nechala tak a vošla ďalej. Za sebou ťahala tašku, keď vošla do dverí od obývačky. Pohľadom preskúmala Sayu. Vyzerala, že ešte len pred nejakou chvíľou vstala,* Pekné každodenné oblečenie.. Niekto tu nie je ranné vtáča.. *zabŕdala Kamei, ale pousmiala sa,* Eh.. Dostanem na veci nejakú svoju skriňu, alebo si mám urobiť miesto v tvojej skrini ? *takto detailne sa v Sayinom dome neorientovala. Vyčkávala na Sayinu odpoveď, inak by netušila, kde sa má vybaliť. Teda, vedela, že v jej izbe, keďže spať budú spolu..*
Saya: *Saya už nespala a zrovna seděla u stolu a popíjí u toho nějaký ovocný čaj a k tomu snídá, sice je už celkem pozdě ale Saya včera večer docela dlouho flámovala v baru. Ne že by se nějak ožrala ale jen tam v klidu popíjela a socializovala se s různými lidmi, domů dorazila nějak kolem pěti hodin ráno, a tak neměla moc času na spánek. Už má za sebou i sprchu ale moc se jí oblékat nechtělo, stejně nemá v plánu nikam dnes chodit (oblečení: odkaz » ). Ovšem nečekala takový brzký návrat Kamei, a tak se tváří otočí směrem ke dveřím do obýváku kde se Saya nachází, aby mohla Kamei věnovat úsměv. *Ahojky, už jsi tady jo? Tak se tu zatím můžeš nějak zabydlet.
Kamei Hoshitaji: *Mala zbalený batoh s oblečením, nejaké tie hygienické veci, ako bola kefka na zuby a podobne. Včera sa so Sayou dohodla, že u nej môže ostať. A to mala aj v pláne. Nejaké veci si nechala aj doma, ak by sa trebárs so Sayou pohádala, alebo tak. Možno niekedy bude chcieť byť sama, a tak nemienila potom zase všetci veci prenášať od Sayi do domu v Hakari klane. A ani moc vecí nemala na oblečenie. Každopádne ulicami prešla pomerne rýchlo. Mala na Sayu mnoho otázok. Čoskoro sa dostavila pred Sayin dom. Otvorila si dvere a vošla dovnútra. Vonku to vyzeralo, že začne čoskoro pršať, takže bola rada, že to stihla,* Sayaaa? *ohlásila sa Kamei, vyzúvajúc si svoje topánky v predsieni.*
--: --
Kamei Hoshitaji: *Práve prišla domov. Otec zase nikde. Jedlo v chladničke nebolo, a tak sa len posadila do kresla v obývačke a hľadela so zaklonenou hlavou hore na plafón. Tá biela farba steny ju unavovala. Oči jej oťaželi, až ich nakoniec zatvorila. Najskôr nespala, len nechávala oči odpočívať. Lenže sa ani neuvedomila a už spala. Bezsenným spánkom, ktorý ale prešiel do sna. Alebo skôr spomienky... Nachádzala sa v nemocnici. Prebudí sa a roztvorí oči. Ešte celkom nevníma svoje okolie, ale niečo cíti na svojej tvári. Bol to obväz,* Kde som?.. *neznesiteľne ju bolela tvár, ale keď pohla rukou, aby sa za ňu chytila, ucítila pálčivú bolesť aj na ruke. Začala si spomínať. S námahou a s podopieraním sa druhou rukou, sa nakoniec posadila. Rozhliadla sa a zasyčala od bolesti. Sklonila hlavu a jej mozog začal pracovať. Jej hlava bola plná myšlienok, obrazov a pocitov z poslednej chvíle, kedy ešte na skúškach v aréne vnímala. Okamžite jej mozog zrekapituloval, čo sa stalo. Pulz sa jej zrýchlil, ani netušila, kde je, moc nevnímala, skôr sa s ňou teraz jej myseľ zahrávala, prehrávala jej všetky tie obrazy stále znovu a znovu, dokonca zreteľne cítila tú prvotnú bolesť, keď sa jej pes zahryzol do ruky.. Mozog ju v tomto momente trýznil tak, že musela vykríknuť:* Dosť! Dosť!.. *naklonila sa viac dopredu. Na ceste už bol lekár aj sestričky. Medzitým však obväz na jej tvári ostal premočený jej krvou. V tom dvere rozrazil lekár, ktorý jej hneď zatlačil na hruď, aby ju uložil na chrbát. Pridržiaval ju tlakom na hruď, i keď sa snažila zmietať. Sestrička jej držala nohy, párkrát ju skoro kopla do tváre, zatiaľ čo druhá chystala lieky na upokojenie. Doktor ju na chvíľu pridržal svojou váhou a sústredil na rukami na jej ruku, aby jej sestrička mohla pichnúť injekciu bez toho, aby sa zlomila ihla. Liek okamžite začal pôsobiť. Jej napnuté svaly ochabli a ona sa skoro hneď prestala zmietať. Hlasno vydychovala a očami sledovala, čo sa deje. Jej myseľ opustili spomienky, no nedokázala myslieť na nič. Lekár aj sestrička ju pustili. Dokonale vnímala, len nebola schopná nad ničím rozmýšľať, takže všetko, čo jej teraz povedia, si zapamätá,* Si v nemocnici, Kamei.. Pred nejakou dobou si dobojovala na skúškach chuuninov.. Mala si nepekné zranenie na tvári a ruke a dosť si sa vyčerpala. Si tu, aby sme ťa dali do poriadku, a aby si si odpočinula, *hovoril s úsmevom lekár, zatiaľ čo jej dával dole obväz z tváre. Keď už bol dole, oslepila ju jasná zelená chakra. Trvalo to celkom dlho, no nakoniec už necítila pálčivú bolesť, ktorú jej spôsobovali rany na tvári,* Paráda.. *usmial sa lekár,* rany máš zahojené, ostala ti len malá jazvička pod ľavým okom, ale to sa dá spraviť, *to však nebolo v jeho náplni práce. Vzal jej ruku, ktorú jej dohryzal pes. Pohol ňou. Z Kamei sa vydral bolestný vzdych, keď jej ruku zmagol. Zistil tak, čo potreboval. Začal jej ju liečiť, vrátane naštiepenej kosti. No a nakoniec jej vyliečil poranené rameno,* Neboj sa, kunoichi stále môžeš byť.. *žmurkol na ňu,* dokonca tá jazvička ti pridáva na kráse, *povzbudil ju, no ona nebola schopná myslieť. Len ležala a pozerala naňho,* Hneď po zápase tu boli tvoji kamaráti.. Priniesli ti tamto.. *ukázal na stolík vedľa postele. Bola to krabička jahôd v čokoláde,* Odpočiň si a za krátky čas ťa pustíme domov.. Zatiaľ sa maj.. *lekár so sestričkami opustili jej nemocničnú izbu a ona zaspala. Keď sa znova zobudila, zobudila sa v realite. Pretrela si oči a ponaťahovala sa,* "Tú suku dostanem.." *prebehlo jej hlavou, keď vstávala z kresla, vydávajúc sa von.*
--: --
Kamei Hoshitaji: *Zaspala vonku na dvore pod stromom. Dlhú dobu sa jej nič nesnívalo, ale po nejakom čase sa jej dostavila do sna jedna zo spomienok..*………. Každý z vás vie, prečo sme tu, *začal jeden z chuuninov, ktorý mal na starosti ešte s niekoľkými ďalšími chuuninmi geninov,* Tí, ktorí to z nejakého dôvodu nevedia, máte priestor na otázky, *všetci však mlčali. Vedeli moc dobre, prečo sú tu,* My chceme bojovať! *ozval sa jeden z geninov a postupne sa k nemu pridali ďalší,* Kľud, prosím.. Budete mať možnosť bojovať.. Pretože presne v tomto momente začali pre všetkých prítomných geninov skúšky chuunninov.. Všetci genini, prosím, nastúpte sa sem ku mne, aby som si urobil prehľad, koľko vás asi zhruba je, *deti sa okolo neho zhromaždili a on len odhadom počítal,* Fajn, poďte za mnou.. *zamierili do jednej z budov,* Posadajte si do lavíc.. Ja vám rozdám písomný test, *nastal naokolo veľký ruch,* Čože? Test? Nemali sme čas sa pripraviť na test!! *bedákali niektorí,* Sú to veci, ktoré ako chuunin potrebuješ vedieť aj o polnoci.. Ak ich nevieš, nezaslúžiš si byť chuuninom.. Test sa skladá z niekoľkých otázok.. *začne rozdávať hárky papierov otázkami nadol,* Test otočíte až keď vás k tomu vyzvem, *do miestonosti začali vchádzať ďalší chuunini, ktorí si posadali na stoličky pri stenách, držiac v rukách akýsi zápisník,* Dobre, každý dostal test.. Všetci máte na začiatku scóre 10bodov.. Vždy, keď vás jeden z dozorcov nachytá odpisovať, strhne vám 2body. Ak vás ale nachytá 3krát, okamžite letíte zo skúšky bez možnosti skúšky hocikdy inokedy opakovať.. Ostanete nadosmrti geninmi! *hrôza u niekoľkých detí bola takmer hmatateľná,* Poslednú otázku vám položím 15minút pred koncom skúšky, na ktorú budete mať dokopy hodinu času, takže pripravte si perá... Môžete začať! *dal im pokyn a všetci so šumom obrátili test,* "Vymenujte základné elementy a nakreslite schému, ktorá určuje, ktorý element je ktorému nadradený," *Kamei si prečítala prvú otázku,* "Dosť jednoduché.. Katon je silný proti Fuutonu, Fuuton je silný proti Raitonu, Raiton proti Dotonu, Doton proti Suitonu a Suiton proti Katonu," *prebehlo jej mysľou a začala čarbať kruh, v ktorom ich vzájomné pôsobenie znázornila,* "Vymenujte shinobi hodnosti............. Hodnosti: Genin, Chuunin, Tokubetsu Jounin, Jounin, Sanin, Shinobigashira a Kage.. Ďalšia otáázka.. Aaaa.. Vymenujte typy misí….. Typy misií: D, C, B, A, S" *zatiaľ boli otázky ľahké,* "(4)Ku každej hodnosti pripíšte triedu techník... Shinobigashira - S, Tokubetsu Jounin - C/B, Genin - D, Jounin - B, Kage - S+, Chuunin - C, Sanin - A.. Hmmmmm.. napíšte, aké typy jutsu existujú (stačia 4)... Ninjutsu, Genjutsu, Taijutsu, Kenjutsu" *zrazu začuje, ako dozorca zahlási meno nejakého genina a následne ho vyvedú von z miestnosti,* "Kto by len podvádzal pri takýchto otázkach?.. No, možno si vážne niekto taký nezaslúži byť ani len geninom... Ďalšia otázka.. Si chytený v Genjutsu.. Vypíš aspoň 3 spôsoby, akými sa z neho môžeš uvoľniť... Ah, to je jednoduché.. 1. zastavenie toku chakry pomocou techniky Kai, 2. uvoľní ma iná osoba, 3. spôsobím si REÁLNU bolesť mimo Genjutsu.. Pf.. jednoduché.." *píše o 106 a začína sa ozývať viacero mien geninov, ktorí boli vylúčení,* "Tie otázky začínajú byť ťažšie.. Vymenujte chakrové brány a čo je cenou za použitie poslednej brány?... A to mám vedieť odkiaľ, kurňa?…. Mala by som to.. opísať.." *uškrnula sa a rozhliadla sa po miestnosti, hľadajúc niekoho, kto vypadal, že vie odpovede na tie otázky.. Až nakoniec niekoho našla. Zazubila sa. To bude skvelé, keď ju nikto nenachytá,* "Málo času.. Stačí, keď opíšem otázky a on mi napíše odpovede, bude to rýchlejšie a istejšie.. Aj keď by som ich možno vedela aj sama..." *keď jej chlapec napísal všetky správne odpovede na otázky, potom už len čakala, kedy sa ozve ten dotyčný chuunin, ktorý im mal položiť záverečnú otázku,* "Super, ostalo vás tu pomerne dosť.. Uvidíme ale, či sú vaše odpovede správne.. Najprv ale dostanete záverečnú otázku.. Ak na ňu odpoviete zle, stratíte všetky body, ktoré ste predtým za správne otázky získali a navyše prídete o možnosť účastniť sa ďalších skúšok.. Podobne, ako vaši vyhodení kolegovia.. Budete geninmi nadosmrti! *vyčkal, kým sa ruch stratí a položil zásadnú otázku,* Kto z vás tu chce skončiť a skúsiť šťastie na ďalších skúškach? Ak odmietnete poslednú otázku predtým, než bude položená, stále budete mať na ďalší rok šancu uchádzať sa o hodnosť chuunina.. Takže.. Kto končí, zdvihnite ruku.. *najprv bolo hrobové ticho, potom sa začali dvíhať ruky jedna za druhou a genini odchádzali preč,* "Neodídem.. Mám dobrý zdroj informácií," *chuunin sa obzeral po triede,* To je všetko?.. Fajn.. Vy, ktorí ste ostali.... Gratulujem! Prešli ste prvou skúškou! v tom sa prebudila. Rukou nahmatala svoju čelenku, ktorú mala uviazanú na druhej ruke. Aj keď to už bol istý čas, čo bola chuuninom, stále tomu nejak neverila.*
--: --
Kamei Hoshitaji: *V parku za Akadémiou trénovala. Chcela byť silnejšia viac a viac. Odvtedy, čo začala chodiť na Akadémiu, trénovala takmer stále, ak nebola niekde s gangom. Snažila sa zdokonaliť v ovládaní chakry. Momentálne stála pri drevenom hrubom špalku, na ktorom bola natiahnutá látka. Nielen stála. Neprestajne udierala do dreva. Látka už bola poriadne opotrebovaná a ruky dievčatka tiež. Ale ona ani po niekoľkých hodinách neprestávala. Nikomu nevravela, kde trénuje. Jedine Sachimu. Niekedy sa na ňu prišiel pozrieť. Bola to jediná osoba, ktorú mala naozaj rada, ale nepripúšťala si to. Drak nemal rád tigra! Jeho blond vlasy a veľké žiarivé zelené oči na dievčatá pôsobia ako magnet, no. Zastavila sa a vydýchala sa.. Kamei sa posadila do trávy a vytiahla si čokoládové cigarety. Zapálila si cigaretu a ľahla si. Sledovala zamračenú oblohu. Vyfukovala dym a premýšľala. Keby nebola ešte naozaj malé dieťa, nebolo by na tom všetkom nič zvláštne, ale takto Kamei naozaj pôsobila desivo. Dieťa s dospelým správaním. Ako z hororu. Keď v tom za sebou začula zakašľanie. Rýchlo sa posadila a otočila hlavu. Sachi. Stál tam s milým úsmevom a blonďavou ofinou v tvári. Kamei zvraštila obočie. Prečo za ňou stále chodí?* Áhoj,* pozdravil ju a posadil sa k nej bez otázky, či môže. Taký on už raz bol. Nenamýšľal si, ale nemyslel si, že by jej vadila jeho prítomnosť. Sachi však mal v tvári čosi zvláštne v tento deň. Kamei to spozorovala, ale mlčala,* Ahoj.* pozdravila ho a v hlase sa snažila zamaskovať nervozitu. Jediný človek, pri ktorom sa cítila naozaj nervózna a ešte k tomu aj bez príčiny. Sachi sa usmieval na drevený špalek,* Stále len trénuješ,* poznamenal zamyslene,* Raz bude z teba určite dobrá kunoichi,* dodal. Kamei sa začervenala. Vedela, že Sachi bol obyčajný syn obyčajných rodičov, ale pri ňom jej to nevadilo,* Ešte mám čo doháňať,* povedala. Chvíľu sedeli len tak v tichu a Kamei si vychutnávala čokoládovú príchuť cigariet. Sachi na ňu previnilo pozrel,* Dieťa ako ty alebo ja... by nemalo fajčiť,* oznámil chladne a jeho zelené oči zablýskali. Vedela, aký názor na to má. Ale fajčil tiež. A vraj len kvôli gangu, inak mu z toho bolo zle. Kamei na neho úkosom pozrela a sklopila pohľad.. Nahodila ironický úškrn,* Smola. Mne to nevadí,* povedala a odhodila špak. Znova si ľahla a tentoraz aj zatvorila oči. Premýšľala. Sachi ju sledoval a usmial sa,* Vieš, musím ti niečo povedať,* povedal zrazu. Kamei sa zamračila, ale inak sa ani nepohla. Sachi vzdychol,* Nepovedal som to ešte nikomu, ale rozhodol som sa, že tebe to poviem. Sťahujem sa,* oznámil smutne. Kamei otvorila prudko oči a zaťala zuby. Snažila sa spracovať informáciu a Sachi pokračoval,* Vraj do nejakej menšej vesničky, kde bude lacnejšie bývanie. A o týždeň. Dôvodom sú peniaze. A my si nechceme žiadne požičať,* Kamei ležala ako primrazená a sledovala bitku oblakov na oblohe,* Smutné,* povedala len toto jedno slovo, lebo nemala iné slová. Nechcela, aby odišiel. V partii teraz už zostávala len kvôli nemu. Zavrčala. Sachi vedel, že nebola nadšená, ale nemohol nič robiť,* Nechcem rozbíjať partiu a onedlho o tom poviem aj ostatným, ale skús ma troška chápať, *povedal, ale keď si uvedomil, že ju asi nahneval, stisol pery do úzkej čiary. Kamei sa posadila a zahľadela sa na neho pohľadom, akoby sa nikdy nepoznali,* Myslíš, že ťa nechápem?..* spýtala sa ho, no keď sa zamyslela, zistila, že Sachi má asi pravdu. Sachi načiahol ruku a pohladil Kamei po hlave. Tento dotyk jej nevadil. Zaujímavé. Iba na neho pozrela. On sa láskavo, ako vždy, usmial,* Neboj sa, nezabudnem na teba. A možno o tebe budem raz aj počuť ako o super silnej žene, ktorá to nandala nejakému chlapovi,* povedal žartom, čím vyjasnil tvár dievčatka,* Vlastne, to už si raz urobila Mikimu,* zasmial sa. Postavil sa,* Musím ísť. Ale hneď je mi lepšie, keď o tom vieš. Dúfam, že sa postaráš o našu partiu,* poznamenal, ale Kamei neodpovedala. Sedela ďalej na svojom mieste. Dívala sa, ako Sachi odchádza a do očí sa jej tisli slzy. Po prvý raz v živote. Vedela, že ak odíde on, zmizne z partie aj ona,* Idiot! Nebudem kvôli nemu plakať! NEBUDEM! *chrbtom dlane si zotrela slzy z krajom očí a postavila sa. Všetok svoj hnev si začala vybíjať na drevenom špalku.*
--: --
Kamei Hoshitaji: *Kamei bojovala so svojim dvojčaťom - Noriyukim,* Hej, Mei-nee.. Už si sa naučila chodiť po vode? *Kamei na neho zazrela. Netušila, o čom to hovoril. Zavrtela hlavou. Zadýchane sa chytila svojich kolien,* Chceš, aby som ťa to naučil ? *spýtal sa, na čo Kamei podvihla obočie,* Hm, to nebude zadarmo, však nie, Yuki-nii ? *Noriyuki pokrčil ramenami, na tvári lišiacky výraz,* Vedela som to, si strašný zmrd totižto! *Noriyuki sa rozosmial, pričom ho Kamei udrela päsťou do ramena,* Au! A že ja som zmrd.. Poď, mrška.. *pokynul Noriyuki a Kamei ho teda nasledovala. Dostali sa k nejakej riečke. Odložili si veci pod strom a Noriyuki zamieril okamžite ku vode, mávol na Kamei, aby za ním šla tiež. Tá ho poslúchla a o pár sekúnd už bola pri ňom. Hľadela na hladinu rieky, zatiaľ čo sa jej bráška dal do reči,* Takže, najskôr si ukážem o čo vôbec ide, bude to tak lepšie, *povedala a koncentrovala chakru do nôh a vykročila na vodnú hladinu,* Vidíš tak toto je tá technika a teraz ti to podrobne vysvetlím, *povedal a vyšiel naspäť na zem,* Určite sa pamätáš na tréning, tréning lezenia po strome bez použitia rúk? *spýtal sa jej Noriyuki,* Áno, veď sme sa to učili na Akadémii, *odpovedala Kamei,* Tak toto je aplikácia toho istého, *povedal Noriyuki,* Heh .. takže stačí urobiť to isté? *opýtala sa Kamei,* Nie ... hmm ... Keď si šplhala na strom, všetko, čo si musela urobiť, bolo nahromadiť potrebné množstvo chakry v chodidlách a udržať ju. Stromy sú pevné, takže všetko čo si musela urobiť bolo udržať sa pomocou chakry. Toto cvičenie je len o tom nahromadiť konštantné množstvo chakry. K chôdzi po vode musíš z chodidiel do vody uvoľňovať konkrétne množstvo chakry. Musíš to urobiť tak, akoby si plávala. Toto cvičenie je ťažšie ako obyčajné udržiavanie chakry. Je navrhnuté tak, aby si sa naučila ovládať chakru tým, že jej budeš postupne uvoľňovať. Pre niektoré techniky je toto cvičenie dôležité, *vysvetlil Noriyuki a čakal, čo mu na to Kamei povie. * Hmm ... snáď som to pochopila. Takže idem na to, *Kamei sa sústredila a urobila presne to, čo jej Noriyuki popísal. Nahromadila chakru do chodidiel a nohu položila na vodnú hladinu. Snažila sa pokojne dýchať,* "Prvý krok.." *prevážila sa na nohu, ale ihneď sa po kotník s ňou ponorila. Opakovane začala vykonávať sústredenie chakry do nôh. Ale stále to dopadlo rovnako,* Sakra. sakra. sakra!! *opakovala pri každom nevydarenom pokuse. Noriyuki ju s pobavením pozoroval. Jeho to naučil otec. Bol to jeho miláčik, keďže si vždy želal mať chlapca. Typickí otcovia. Kamei sa moc nevenoval. Až moc mu pripomínala jeho mŕtvu ženu. Kamei sa zvalila na zem,* Už ani neviem, koľký pokus to bol. Prestala som to počítať.. *Noriyuki chcel otvoriť ústa, ale Kamei vedela presne,* Mlč, nehovor mi to! *okríkla ho,* Dobre, Nee, na dnes stačilo. Môžeme pokračovať zajtra po Akadémii, inak sa tu zoderieš k smrti.. *Kamei kývla na súhlas. Ale na druhý deň sa sem vrátila sama. Vynechala Akadémiu kvôli tomuto tréningu,* Dobre, idem na to! *povedala a pre istotu si dala dole všetky veci, len plavky si nechala na sebe. Zasa začala s hromadením Chakry. Jej pokusy sa lepšili, čím ďalej viac času sa udržala na vode, až v jednej chvíli sa zaborila po kotník do vody, ale bola v hlbšej vode, takže sa neponorila celá. Chcela zvísknuť od radosti, ale prestala sa sústrediť, a tak zrazu spadla do vody. Vyplávala na breh ale s úsmevom na tvári, pretože sa zlepšuje,* "Teraz to dokážem!" *pomyslela si a koncentrovala sa. Pripravila sa a vyrazila. Sebavedome skočila na vodu s úmyslom, že sa teraz udrží, ale zase nič a padá do vody. Tento proces sa chvíľu opakuje, ale potom zrazu po dlhom sústredení a koncentrácii chakry sa jej to podarí. Kamei vyšla na hladinu vody a hneď po prvom kroku sa drží na hladine. Užívala si to, a tak začala robiť rôzne blbosti. Využila toho aj k tomu, že sa hneď v riečke okúpala.
---: ---
Saya: *Saya začala uvažovat nad tím, že vylepší Genjutsu Kotoamatsukami a vytvoří něco jako jeho vylepšený stupeň, který bude zaměřený pouze na jednu emoci/myšlenku. Celkem dlouho uvažovala nad tím, jakou emoci bude svým obětím vnucovat, když v tom jí napadla ta nejsilnější pozitivní emoce, kterou je člověk schopen cítit a tím je láska. Po aktivaci Eternal Mangekyou Sharinganu se pomocí Kamui přesune do Země Země, nedaleko jedné malé osady. V okolí se vždy pohybují lidé a tady to není výjimkou, potká jednoho muže, který je zrovna na lovu a tak na něj sešle Genjutsu Sharingan a muž ztratí vědomí. Tak si ho vezme a přesune se společně s ním do své Kamui dimenze kde ho řetězem připoutá k podlaze, ke které druhý konec řetězu přibila. S aktivním Eternal Mangekyou Sharinganem se otočí na toho muže, kterého probudí tím, že do něj vyšle trochu své vlastní chakry fyzickým kontaktem (Kai) tím ho uvolní z Genjutsu při kterém ho donutila ztratit vědomí. Samozřejmě že muž je velmi vyděšený, snaží se uvolnit z řetězu, ale to mu moc nevyjde, ani se nemůže pohybovat, Saya mu to nastavila tak že se nedostane dál než jeden metr od řetězu. Muž samozřejmě nemá šanci a tak začne nejdřív nadávat a pak prosit o život. Saye se k němu moc mluvit nechce a tak se jen usměje, skloní se, aby byla tváří v tvář naproti jeho tvář, a pozorně se mu podívá do očí. * (Saya) - Uděláme obchod, několik dnů možná i měsíců tu zůstaneš a dovolíš mi se ti dívat do očí, chci vytvořit jednu techniku a k tomu potřebuju oční kontakt s někým jiným. Jakmile to zvládnu tak tě propustím a za každý měsíc, jaký tu budeš, muset být ti při propouštění zaplatím stovku Ryo, takže pokud tu budeš, 4 týdny dostaneš 400 Ryo a tak dále. (Muž) – Uhm, dobrá jen mi prosím neubližujte. (Saya) – Nemusíte se bát, nehodlám vám ublížit. *Následující dny se pokouší o to seslat na něj Genjutsu při kterém se pokouší ovládat chemické reakce jeho mozku a vytvořit v něm lásku, kterou by mohl pociťovat k Saye. Nemusí vymýšlet něco úplně nového, má jakýs základ jako kdyby používala Kotoamatsukami. Pokouší se o to znovu a znovu, ale žádného výsledku se nedočká, sice zvládne ovládat chakru v jeho mozku (takto Genjutsu fungují) ale žádného výsledku se nedočká. Proto to zkouší každý den znovu a znovu, po dobu několika hodin neustále dokola. Ráda by to zkoušela déle ale bohužel má nějaké povinnosti v Ketchūgakure protože vede nemocnici a tak se o ní musí starat, protože ty dokumenty a pacienti se nevyřídí samy. Každý den si tedy udělá čas jen několik hodin pro zkoušení toho svého nového Genjutsu, samozřejmě že nechá Kage Bunshina aby se staral o toho zajatého muže, proto mu dam vždy dodá jídlo, vodu a i hygienu mu dopřeje, ale vždy ho nakonec nechá uvázat k tomu jednomu místu. Každý den se tam Saya vždy vrátí a zkouší na něj znovu a znovu seslat to Genjutsu a upravit mu ony myšlenky nebo spíš emoce aby se do Sayi zamiloval. První týden, bez úspěchu. Saya neztrácí naději a zkouší to tedy znovu, vytvořila už několik technik a tak ví, že to je něco co jí zabere několik měsíců, navíc to provádí bez Kage Bunshinů, ovšem Genjutsu je Sayi specialita takže by to mělo jít trochu rychleji (specializace na Genjutsu). Druhý týden každodenního zkoušení uvalení Genjutsu na jejího vězně se taktéž ukáže jako neúspěšný, proto to zkouší znovu a znovu třetí týden, čtvrtý týden, pátý týden, šestý týden a tak dále. Když v tom se jí to po deseti týdnech podaří a Saya na toho muže sešle iluzi, která na muže zapůsobí tak že muž Sayu okamžitě začne milovat, jako kdyby jí už dávno miloval. Chce jí políbit, chce, aby se jí mohl dotýkat a jediné co ho zajímá je Saya a nic jiného. Muž si ani přes všechny náznaky neuvědomuje, že se nachází v Genjutsu, taktéž se ho pokusí z Genjutsu uvolnit tak že se ho dotkne a v ten moment do něj vyšle trochu své chakry (Kai), čímž by se za normálních okolností z Genjutsu uvolnil. Ovšem toto Genjutsu je jako Kotoamatsukami a nelze se z něj uvolnit pomocí Kai. Saya to i nadále testuje, unese si ještě dalších pár lidí (4) ale zjistí, že znovu to už použít nelze a tak si je v Kamui i tak nechá. Zjistí totiž postupem času, že techniku lze použít jen 1x za rok a dokonce že není ani potřeba oční kontakt ale, že toto Genjutsu lze seslat i na několik osob najednou které má v zorném poli, tudíž není potřeba ani oční kontakt. Genjutsu pojmenuje Kyōsei Ai a všechny lidi na kterých to testovala, zabije a zapečetí si je do pečetícího svitku (5 lidí). Následně si techniku napíše do svitku a uloží mezi své svitky s různými technikami, hold prostě tento její zlozvyk nezmizel, že si musí hromadit všelijaké svitky s různými unikátními schopnostmi a technikami. *
---: ---
Ayame Hirai: Tak já to tedy budu dělat takhle...dávat pozor, aby mi někdo nezablokoval chakru, *přikývne s úsměvem.* Takhle rychle se dostat až k mému domu. Perfektní, *vydechne. Dále ji to fascinuje. Pak ale pokrčí rameny.* No nic, tak díky za jídlo, lekci a pak i za kočár až k domu, *řekne a zasměje se.* Mějte se, budu ráda, když se ještě někdy potkáme. A třeba už budu o dost silnější a budu jakž takž rovným protivníkem. I když to bychom se musely potkat až za dlouho, *dodá. Otevře dveře a vleze do domu. Zuje se, osprchuje a jde spát. Zítra bude dlouhý den. Nejspíš ji čeká mise, nebo něco takového. A měla by se pak vrátit zpět k Shikimu a Satsuki, aby ji nehledali.*
Saya: Je pravda, že pokud si budeš dávat bacha jen tak ti někdo chakru nezablokuje, kromě toho ano máš pravdu, už bychom asi měli zmizet a vrátit se do Ketchūgakure. *Podotkne a aktivuje Eternal Sharingan a pomocí Kamui se společně s Ayame přesune zpátky do Ketchūgakure, objeví se přesně před dveřmi do domu Ayame a Saya drží v pravé ruce tašku s těmi krabičkami od Sushi. *Uhm tak já teda půjdu, zase se uvidíme. *Poví a otočí se k Ayame zády, je připravená vyrazit na cestu směrem k sobě domů. *
Ayame Hirai: To je chytré, *přikývne na její poznámku o Kenjutsu.* Ale stejně tak pokud je soupeř přes ninjutsu, nebo třeba přes loutky, tak je potřeba i ninjutsu. Je dobré být připravena, ale já se asi vidím někde v ninjutsu, v budoucnosti. Genjutsu mě nikdy nezaujalo a to ninjutsu je prostě míň na sílu, takže ji můžu šetřit třeba na cestování a tak. Pokud budeš dostatečně dobrá v ninjutsu, chakru ti nezablokují jen tak, ne? Teda aspoň jsem si to vždy tak říkala, *odpoví Saye. Pak si ale všimne, že už se docela setmělo.* Nepůjdeme domů? Je tu krásně, ale je sotva vidět, tak bychom se sem mohly stavit jindy, *navrhne.*
Saya: Jak často? Řekla bych, že celkem hodně, nerada bych, aby moje schopnosti zakrněly, navíc se snažím vládnout aspoň Kenjutsu, člověk nikdy neví, co se může stát. Dojde chakra nebo podobně a bude odkázaný na své vlastní tělo a vzhledem k tomu že v Taijutsu se dokážu akorát vyhýbat a případně udeřit nějakou silnou ránu tak jsem si řekla, že se naučím o Kenjutsu. Znám jednoho samuraje co mě v tom občas trénuje. *Saya stejně jako Ayase pomalu dojí poslední kousek Sushi a tak hůlky uloží do krabičky, tu zavře a uloží do tašky, pak vezme ještě krabičku Ayase a udělá to stejné. *
Ayame Hirai: To je paráda. Nedivím se, že jsi tady usnula, vypadá to bezpečně a ještě k tomu ta voda tady. No prostě definice bezpečí, *dodá a vezme si poslední sousto sushi, načež složí hůlky do krabičky a zavře ji, aby hůlky nevypadly a příroda tak zůstala zachovalá. Pak si Ayame ještě vzpomene na to, jak Saya trénovala.* Jak často vlastně trénuješ? *zeptá se jí.*
Saya: Jednou jsem tudy procházela docela vyčerpaná po náročném souboji, jak jsem procházela, zaslechla jsem téct vodu. Šla jsem tím směrem a narazila na toto místo, takové krásné a klidné až jsem si tu lehla pod strom a po chvilce jsem usla. *Pak si vezme další sousto Sushi, které si namočí do Wasabi. Saye to nevadí, spíše naopak jí to Wasabi chutná stejně tak i sójová omáčka. *Mimochodem ano mohly bychom sem skočit víckrát.
Ayame Hirai: *Poděkuje za hůlky, pak i za jídlo.* Dobrou chuť, *přikývne a vezme mezi hůlky sushi, které si namočí ještě do sójové omáčky, wasabi jí vůbec nechutná, takže to nechá být. Vloží si sousto do pusy. Snaží se jíst pomalu, ačkoliv jí sushi opravdu chutná a nemá ho často.* No tak vidíte. Můžeme chodit na jídlo častěji, *zasměje se.* Mimochodem, jak jste našla tohle místo? Byla to náhoda? *zeptá se Sayi.*
Saya: *Saya otevře svou krabičku a vezme si hůlky, jedny hůlky samozřejmě ještě podala Ayame. Svoje hůlky rozlomí ale ještě než si dá do úst první sousto tak deaktivuje svůj Sharingan. *Dobrou chuť. *Popřeje s úsměvem a vloží si do úst první sousto a překvapivě jí to zachutnalo. Spokojeně si během toho povzdychne, když spolkne první sousto. *Sushi jsem ještě nikdy neměla, je to opravdu výtečné. Máš dobrej výběr jídla, to ti musím nechat. *Pochválí Saya a spokojeně zamručí, pak si do úst vloží další sousto Sushi. *
Ayame Hirai: No tak uvidím, *odvětí na její poznámku o tom, že jsou stejně obě holky. Ale v tomhle je dost stydlivá a nezáleží jí na tom, že jsou dvě holky. Prostě jde o princip, styděla se vždy i před svou matkou. Pak se vrátí zpět k Saye a přikývne. Už uběhlo docela dost času od té doby, co naposledy jedla a když to Saya takhle řekne, začne mít Ayame ještě větší pocit hladu. Posadí se na zem k Saye a vezme si jednu krabičku sushi.*
Saya: Náročné na chakru? To ani trošku, pro mě to je jednoduché. *Saya říká pravdu, ovšem největší roly v tom hraje její speciální schopnost Mangekyou Sharinganu, kdy jí veškeré techniky Sharinganu stojí pouze 1/2 chakry a fyzického úsilí. *Pokud chceš, můžeš se tam vykoupat, stejně tu jsme jen holky, ale nejdřív by bylo asi nejlepší se najíst nemyslíš? *Navrhne a vytáhne z tašky krabičky, uvnitř kterých jsou jejich porce Sushi. *
Ayame Hirai: Není to problém určitě, mě to jen ohromilo, *ujistí Sayu a rozhlédne se.* Ta voda je tak průzračná...nejradši bych se v ní vykoupala, *postěžuje si. Ale momentálně tu s sebou nemá náhradní oblečení ani plavky. Sundá si alespoň boty a vytáhne trochu kalhoty, aby si smočila ve vodě nohy.* Chodíte sem často? Jen tak přemýšlet? Musí to být náročné na chakru, když je to takhle daleko.
Saya: Já vím, že to je mimo ostrov, ale to není problém ne? Prostě jsem použila časoprostorovou techniku, která nás přesunula ze Země Válek sem do Země lesů k tomuto jezírku, během, okamžiku. Jedná se řekněme o teleportační techniku, která nás přesunula mimo náš svět do jiné dimenze a okamžitě zpátky do našeho světa sem na toto místo. Doufám, že se ti to tu líbí, je to moje milované místečko, chtěla jsem se o něj s někým podělit.
Ayame Hirai: *Nevšimne si Eternal Mangekyou Sharinganu, jen Kamui. Je to zvláštní, chvilku si myslí, že má halucinace. Ale ve skutečnosti se opravdu ocitnou v Zemi Lesů. Ayame ještě neví, kde přesně jsou. Ohromí ji samotná "teleportace". Líbí se jí to místo. Všimne si jezírka. Miluje vodu, jakožto člen klanu Sairen. Takže se postaví na jeho okraj a sleduje průzračnou vodu.* V Zemi lesů? To je ale mimo ostrov! *řekne ohromeně a otočí se na Sayu.* Jak jsme mohly překonat takovou vzdálenost tak rychle! *řekne ohromeně. Neustále se rozhlíží. Je tu opravdu krásně, nechápe, jak takové místo vůbec může existovat. A zároveň trochu lituje, že je mimo Zemi Válek.*
Saya: *V očích se jí aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a pomocí Kamui začne přesouvat sebe i Ayame, prostor se kolem nich doslova zkroutí a následně je takto přesune do Země Lesů. Sice se nyní nachází uvnitř Lesa, ovšem současně jsou pár metrů od malého jezírka, které je tak průzračné že lze dohlédnout až na dno. Svítí tam krásné příjemné sluneční světlo, které prochází skrz koruny stromů. * „Shiki to pochopí, navíc pochybuju, že hlídá každého jednoho Ninju ve vesnici, stejně to není stopař, takže by to mělo být v pohodě.“ *Pomyslí si Saya s úsměvem. *Tak a jsme tady, vítej v Zemi Lesů, tady u té řeky je moje oblíbené místo, ráda si sedne pod strom a v klidu tu odpočívám a relaxuji.
Ayame Hirai: *S úsměvem poděkuje Saye za zaplacení sushi, pomůže jí i to, ačkoliv peníze si stejně pro jistotu vzala. Pak přikývne.* Pokud tam půjdeme pěšky, veďte mě, *přitaká. Nechá Sayu vzít krabičky i s hůlkami. Je překvapena, že si koupila to stejné, co ona. Ale vlastně to tak i řekla, že má Ayame vybírat. Předpokládá, že jí tedy sushi také chutná.* Jaké je to místo, kam mě chcete vzít? Je v přírodě? *napadne ji..*
Saya: To je dobrý nápad, takže maki Sushi do dvou krabiček. *Dodá a pak se stačí jen počkat, než jim to bude připraveno a zabaleno do krabiček Nepotrvá to moc dlouho a Saya si převezme igelitku uvnitř, které jsou dvě krabičky a samozřejmě i zabalené hůlky. Saya to zaplatí a otočí se zády k tomu stánku a vyrazí tedy zase pryč od něj, ale daleko neodejde. Zastaví se a podívá se na Ayame. *Takže jdeme na to moje místečko?
Ayame Hirai: *Již podle toho, že Saya zná Satsukino jméno je ujištěna o tom, že Saya je opravdu přítelkyně Satsuki. Je to všechno jen náhoda? Zatím jí připadá, že tahle vesnice je zaplněná jen jednou rodinou. Zvláštní. Ne že by tu zatím nepotkala i jiné lidi. Ale většina z těch, se kterymi se bavila nějak blíž, byli Juuzou nebo Toyokazu. Nebo má prostě jen štěstí na tuto rodinu.* Vážný? No nevím, jaké jsou vaše představy o zábavě? Mně přijde, že si užívá svou rodinu, pozici Chikageho a tak. A to stačí ke spokojenému životu. Aspoň bych řekla, *namítne. Je pro ni v tomhle věku těžké to vidět jinak. Nezná jiné druhy zábavy. Ale stejně je ten typ hodně dívky, takže by ji jiná zábava nejspíš nezaujala.* Dobře. Tak já jsem pro maki sushi, hm? *Podívá se na Sayu, jestli souhlasí.*
Saya: Ah Satsuki-chan jo? Moje nejbližší přítelkyně, jsme si velmi blízké a v některých směrech jsme si velmi podobné. *Podotkne Saya a dál poslouchá slova Ayame. Sice neví, proč by se nevracela do Yugakure, ovšem je pravda že když se podívá do svých snů, jakých by chtěla dosáhnout v Yugakure se nevidí, ale nevidí se ani tady v Ketchūgakure. *Takže tohle si o něm myslíš? Já si myslím, že se neumí odvázat a je moc vážnej, vlastně jsem ho nikdy neviděla se pořádně bavit. Shiki-chan, možná bych se za ním mohla někdy zastavit. *Saya se poté zastaví a zahne za roh, doufá že Ayame jí stíhá následně se totiž ocitnou uvnitř stánku, který se specializuje pouze na prodej Sushi. *Takže ty jsi vymyslela, co si dáme, takže můžeš objednat, pokud chceš.
Ayame Hirai: *Vyrazí za Sayou pro sushi, jde vedle ní stejným tempem, jdou pomalu, takže to pro ni není vůbec problém.* Jo takhle, no tak papírová, který není nadosmrti, je už docela v pohodě, *odpoví a pomalu kývne.* Myslím, že je lehké si to tady oblíbit. Nevím, jaké to bylo v Yugakure, ale už bych se tam nevracela, *zasměje se. Je to spíš takové doporučení z jejího pohledu. Ona sama už se příliš do Země Čajů vracet nechce, ačkoliv má stále takové sentimentální chvilky. Kdyby se tam ale vrátila, bylo by to spíš kvůli rodině.* Jasně že potkala. Vlastně jsem od něj přišla, *řekne a podrbe se na zátylku.* Ale důvod toho, proč jsem u něj byla, je složitější. A musela byste se zeptat jeho manželky, *dodá pak. Pravděpodobně ji snad zná, když je Shikiho sestra. Ale záměrně o ní nemluví jménem, kdyby se náhodou neznaly. Ve skutečnosti si Satsuki hodně oblíbila.* A co si o něm myslím? Než jsem ho potkala, byl pro mě obrysem člověka, který stvořil velkou vesnici vlastně z ničeho. A slýchala jsem jen to dobré. Když jsem ho potkala, zjistila jsem, že mu záleží na lidech z vesnice. Fakt jo. Pecka. *odpoví Saye.*
Saya: Tak tedy jdeme pro Sushi. *Podotkne s úsměvem a vyrazí pomalu na cestu, venku se ještě otočí a počká případně na Ayame. Pokud půjde s ní, tak klidným krokem vyrazí do ulic vesnice, Saya zná jedno dobré místo kde dělají výtečné Sushi a nikdy s na to nestěžovala. *Takže co se týče papírování v nemocnici je to otrava, ani to není moje nemocnice ale zastupuji svou kamarádku, takže ro vydržím. Nebudu to dělat věčně a to mi jako taková útěcha bohatě stačí, ani nepocházím odsud. Původně jsem žila v Yugakure ale teď jsem tady, tak nějak jsem tady skončila. *Dodá navíc ohledně papírování v nemocnici. *Už jsi potkala osobně Shikiho? Co si o něm myslíš? Zajímá mě, jak ho vidí další lidé této vesnice. *
Ayame Hirai: Lovec odměn. Takových lidí je tady ve vesnici hodně, nestačím se divit, *řekne obdivně.* Tak zrovna papírování je jedna z věcí, která by mi v lékřství vadila, *zašklebí se.* Ale někoho to může bavit, *dodá pak pro jistotu, kdyby Saye něco takového nevadilo.* No to jsme se potkaly teda. Obě vyrůstající bez rodičů, *zasměje se. Ale ačkoliv jí rodiče občas chybí, potkává často hodné lidi a to jí stačí jako útěcha. Proto jí její poznámky o tom, že žije sama, nijak nevadí. Naopak je ráda, že se nesnaží mlčet z lítosti, aby jí to nepřipomínala. Zlé věci je lepší říct nahlas. Ačkoliv toto zase tak zlá věc není. Pak reaguje na její návrh ohledně jídla. * No sem můžeme určitě jít, ale ráda bych viděla to místo. Takže souhlasím, *kývne na Sayu.* Máš pravdu, málokdy si uděláme čas a najíme se v klidu. Většinou do sebe něco kopnu, abych byla rychle najedená a tím to končí, *přitaká. Saya má dobré nápady. Jak s tím jídlem, tak i s místem, kde by se mohli najít.*
Saya: Tak primárně jsem hlavně Lovec Odměn, ovšem lékařskou se zaobírám sekundárně. Poslední dobou se tomu ovšem věnuje snad častěji jak svému primárnímu povolání. Tak ono já tam jen dohlížím na chod nemocnice a řeším papírování, občas se dostanu k nějaké té operaci, ale většinou přijímám pacienty ve své ordinaci. *Odpověď Ayame jí trochu uklidnila, je podle ní lepší zjistit že rodiče nejsou její pravý rodiče než je mít a přijít o ně. *Nepořádek? Máš tu krásně uklizeno, prostě jde o to, že člověk pozná, že tomu chybí ta ruka matky či otce co se týče domácnosti, moc lidí si toho nevšimne spíše jen ti, kteří vyrůstali přesně takto. Bez rodičů a já jsem bez nich vyrůstala, takže to je ten důvod proč jsem si toho všimla. *Odpoví s úsměvem a samozřejmě pravdivě. * Taková rozkošná dívka a sama, já jsem bez nich byla už v trochu starším věku, takže nevím jaké to je, když jsi tak mlaďoučká. *Saya si na okamžik položí ruku před ústa a povzdychne si. *Gomene. *Poví a ruku dá zase pryč. *Neměla bych se o tom asi tak zmiňovat, občas jsem ukecaná. Tak mám nápad, co kdybychom si koupili Sushi ale vzali si to sem? Nebylo by ti to příjemnější? Nebo můžeme někam kde je hezky, mám jedno místo které je moje oblíbené a zbožňuji to tam, tak bych tě tam ráda vzala, pokud povolíš. Doma nebo v restauraci jí člověk každý den ale v klidu v přírodě to už ne.
Ayame Hirai: Vy jste lékařka? Taky bych se jednou chtěla tímhle směrem vydat, *poznamená na to, co jí Saya oznámila.* Jen nevím, jestli je to to pravé, aby mě to nezačlo časem nudit. Mám pocit, že mám strašně dlouho tohle přesvědčení, že je fajn být lékařka, ale jakmile si budu muset vybrat, dopadne to úplně jinak, *povzdychne si. Na placení už raději nic nenamítá. Chápe to, dává to smysl. Pak si všimne, že Saya zpozorněla.* Rodiče...no oni tu nejsou. Vlastně jsem zjistila, že ti, kdo mě vychovávali, ani nejsou moji rodiče, *poznamená. Je pravda, že jí vždycky připadalo zvláštní, že má o dost starší sourozence a její rodiče jsou staří. Takže ve skutečnosti je buď sirotek, nebo jsou to její prarodiče. Raději se jich neptala. Nicméně nejsou teď tady.* Žiju sama. Rodina je v Zemi Čajů, *vysvětlí Saye.* Je to poznat kvůli tomu nepořádku? *podrbe se nervózně na zátylku.*
Saya: Mě nic jiného nezbývá, hodně pracuji v nemocnici a tak buď si dám jídlo z nemocnice, které moc nemusím. Takže většinou si dávám oběd v nějaké restauraci, abych se taky trochu najedla, nejhorší je totiž hladovej lékař, to taky může pak pokazit vyšetření, operaci a podobně. *Odpoví cestou Saya s úsměvem. *Mimochodem budu platit, stojím si za tím, dobře? Já mohu chodit na náročné mise a podobně takže si vydělám rychleji a jednodušeji než ty. *Když se ocitnou u ní doma tak se zmateně uvnitř rozhlíží, jakoby hledala její matku, otce, babičku nebo kohokoliv z její rodiny ale nikde nikoho nevidí. Saya jako dítě taktéž vyrůstala bez rodičů, když jim je zavraždily, takže pozná, jak vypadá dům bez rodičů. *Ayame? Mohu se zeptat, kde máš rodiče?
Ayame Hirai: Já tu taky ještě nemám oblíbené místo, hlavně jsem v restauraci byla tady tak jednou a pak ještě jednou na misi. Nemám zrovna tolik peněz, abych se stravovala po restauracích, *zasměje se.* Takže na to nejsem tak zvyklá, nemusíte mě zvát, nebo tak. Teď mi zbyly peníze, takže si klidně jídlo koupím, *namítne ještě a pak nekomentuje návštěvu svého domu, jen ukáže směr, kterým půjdou. Mezitím už dojdou k jejímu domu, pozve Sayu dovnitř a rychle se dojde převléknout, vysuší si trochu vlasy. Mezitím dojde zase zpátky ven a pokračuje.* Já bych si teda dala sushi, co vy? *zeptá se Sayi.*
Saya: Kam chodím jíst? Tak různě nemám žádné oblíbení místo a ty? *Zeptá se s úsměvem. *Teď spíš půjdeme k tobě domů, aby ses mohla převléknout co ty na to? *Při pokládání otázky si vezme svou katanu a zasune jí do pouzdra na levém boku. Netuší kde Ayame asi tak může bydlet, takže bude potřeba, aby jí vedla, je připravená jí klidným krokem následovat. *Ono záleží na, co máš chuť někde vaří dobře jeden druh jídla a někde mají dobré zase něco jiného, není to o tom, že tohle je drahá restaurace a tak musejí mít všechno okamžitě nejlepší, i malá a levnější restaurace může mít nějaký pokrm lepší jak ta drahá.
Ayame Hirai: *Pokrčí rameny. Není zase taková zima, aby jí mokré oblečení vadilo, nicméně je pravda, že oblečení lepící se na tělo není zrovna pohodlné.* V pohodě, no buď uschnu cestou, nebo se budu muset dojít převléct domů. Ale pozvání přijímám, ráda se s vámi najím, *řekne s úsměvem a vloží Kakuto do obalu u opasku.* Máte nějaké oblíbené místo, kam chodíte jíst? *zeptá se jí dívka.*
Saya: *Vyletí pár centimetrů nad zem, aby jí vír neohrozil, a pohlédne na Ayame, uznává, že je to velmi špatná učitelka a trenérka a nejspíš Ayame naopak odradila. *Gomene že jsem tě namočila, as by ses měla převléknout, abys nenastydla, jako omluvu bych tě ráda vzala na nějaké jídlo, pokud budeš souhlasit. *Navrhne Saya, je jasné, že není nic, co by si Ayame z toho souboje mohla odnést a tak je to tak nějak zbytečné v tom pokračovat, ona z toho nic nezíská a Saya také ne. *
Ayame Hirai: *Saya se jejím útokům znovu vyhla, což Ayame nepřekvapilo. Stále se však chce snažit. Její útok Suitonem ji překvapí a zasáhne, odhodí ji kousek dozadu, ale Ayame se rychle zvedne. Řekla si o to. Hodně vody se už vsáklo do země, ale jakmile poodejde, nad mokrou hlínou Ayame vytvoří mrak, ze kterého začne pršet (Suiton: Sukoshi no Ame). To, co už hlína nepojme, se rozhodne použít pro svoje jutsu. Je to spíš jen tak pro efekt, z louže se toho moc nedá udělat. Použije ale Suiton: Daibakuryuu no Jutsu, aby vytvořila malý vír. Je neškodný, ale stejně ho pošle na Sayu. Pokrčí u toho ramena. Neví, co dál.*
Saya: *Pozoruje pohyby Ayame a v Taijutsu je dobrá, to fakt uznává. Saye Taijutsu nikdy moc nešlo, pokud jí něco jde tak se zbraněmi a Ninjutsu či Genjutsu ale jakmile se přejde na Taijutsu Saya je většinou ztracená. Když se Ayame pokusí o útok Konoha Reppū Saya lehce vyskočí, aby jí netrefila, a na maličký okamžik se udrží ve vzduchu nad zemí (létání alias Jinton). Útoky její katanou samozřejmě blokuje, občas trochu couvá. Ovšem pak se rozhodně pro nějaký ten útok. Odrazí další útok její Kakuto a pak svou katanu vyhodí do vzduchu a složí několik ručních pečetí, po jejichž z úst vypustí velké množství vody (Suiton: Mizzurappa), kterým se jí pokusí spláchnout. Pak katanu opět chytí do ruky. *Stačí to jako útok?
Ayame Hirai: *Saya lehce odrazí její útok, ale nevyrazí jí Kakuto z ruky, což je pro ni nejdůležitější. Proto pokračuje dál, tentokrát to trochu obrátí. Nejdříve se pokusí ji rozptýlit za pomocí Konoha Reppu, hned na to zaútočí mečem na Sayino rameno. Sayina pochvala nakopla Ayame k dalšímu útoku, který kombinovala. Nemá ale přímo v tomto trénink, takže spíš improvizuje. Víceméně. Když se nad tím zamyslí, nebylo by to nic těžkého, kdyby znala víc jutsu a měla s čím pracovat.* Když neútočíte, nemám tolik příležitostí, *zakňourá, ačkoliv ví, že by ji Saya okamžitě odrovnala.*
Saya: *Ve světle se zaleskne nějaký kov, jedná se kunai. Saya sáhne po své katanem které je stále zabodnutá v zemi, vytáhne jí a uhne před útokem Ayame její Kakuto, uskočí prakticky dozadu. Útok Kunaiem, který proti ní Ayame hodí Sayu překvapí nebo ne že by jí překvapil ten útok, ale spíš jí překvapí, že se Ayame rychle učí a pochopila to, jak má útočit. Nastaví svou katanu aby Kunai narazil do boku ostří (ta plochá část). Saya dál žádný útok nepodniká, nyní stojí s katanou podél těla a hledí přímo na Ayame. Saya nepotřebuje žádný bojový postoj jako ostatní samurajové, protože jí podcení tím, že nedokáže ani zaujmout správný postoj a pak přijde většinou překvapení, to vše díky Razoiovi. Saya nikdy nečekala, že se jí bude hodit Edo Tensei Samuraje. *Není voda? Nevadí, musíš se naučit bojovat s tím, co zrovna máš. Pokračuj, jsi dobrá.
Ayame Hirai: *Bohužel Ninjutsu, která umí, jsou použitelná především v okolí vody, sama není ještě schopná použít jutsu, kterým by vodu sama vytvořila. Takže je dost těžké tu takhle bojovat. Proto vytáhne Kakuto, kterým máchne ve vzduchu, aby si jej poupravila v ruce a zpevnila ji. Do druhé ruky chytí kunai a přesně podle Sayiných rad máchne mečem, načež hodí kunaiem pod úrovní pasu, aby byl pokud možno co nejméně k povšimnutí. Nelíbí se jí ta rada, že nemá bojovat čestně, ale nedá se nic dělat. Pokud jde o boj na život a na smrt, je to žádoucí.* Nevím, no. Na Suiton jsme poněkud v suchý části vesnice, *zasměje se, čímž odhalí svůj hlavní element, přestože má předpoklady pro více elementů.*
Saya: To je možná pravda ale ty mu zase nemůžeš ublížit, nemám pravdu? *Pak Ayame přijde s tím, že by měl skončit boj rychle a bezbolestně. Saya jako Jashinistka má úplně jiný názor. *Každého druhého Ninju souboj baví, každý chce testovat svoje schopnosti a ne to ihned během minuty ukončit, to pak akorát jeho schopnosti zakrní, a kdyby každý okamžitě bojovat na 100% tak by to nebyla žádná zábava. *To že souboj bez bolesti je něco co by Saya nezvládla. Radši neříká, vidět nepřítele svíjet se v agonii a bolestech je to nejlepší. Postaví se, pozoruje Ayame a usmívá se. *Pojď na mě i s Ninjutsu, můžeš použít cokoliv. *Podotkne, když na ní Ayame zaútočí se svou pěstí, Saya usne stranou aby Ayame prakticky jen udeřila do prázdna, Saya by se měla, ocitnou po jejím boku a tak e dotkne dlaní jejích zad a jemně to do ní strčí. Pak se samozřejmě otočí na Ayame znovu. *Nezkoušej obyčejné a předvídatelné útoky, pokoušej se o to, abys nepřítele překvapila a zaskočila, nebojuj čestně a podobně v souboji to nemá co dělat.
Ayame Hirai: Situace, kdy nejde používat chakra? *zeptá se trochu překvapeně. Neví, co tím přesně Saya myslí. Potom vysvětlí to s těmi pečetěmi a absorbováním chakry.* No dobře, ale pokud se takoví soupeři nedostanou dostatečně blízko ke mně, tak jsem v pohodě přece, *namítne Saye.* No tak o to přeci jde, ne? Nebo se vyžíváte v boji tak moc, že Vám nestačí výhra? Copak není nejlepší to rychle skončit, hlavně taky bezbolestně? *vpálila spoustu otázek, ale vlastně jsou spíš řečnické a víceméně stejné. Jen se to tím snaží zdůraznit.* Shiki-sama je vás bratr? No tak na to budu pamatovat, *zasměje se. Ačkoliv jsou domluveni, že Shiki bude Ayame pomáhat se Sharinganem, stále jej bere především jako svého Kageho.* No dobře, tak to zkusíme. Pokud budete mít nějaké rady pro mě, sem s nimi, *navrhne.* Nejsem v tom moc dobrá, tak doufám, že můžu používat všechnu sílu. Nečekám, že bych vám ublížila, ale tak pro jistotu... *zamumlá. Pak trochu pokrčí kolena a zaujme uvolněný postoj. Zdvihne ruce k hlavě a jednou pěstí zaútočí na Sayu.*
Saya: Já se s tím teprve začala učit, občas jsou situace kdy Ninjutsu z různých důvodů nelze používat a tak se snažím naučit takový styl souboje kdy chakru nepotřebuji. Jinak na to mám stejný názor jako ty a používám hodně Ninjutsu, ovšem moje nejsilnější stránka je Genjutsu, které se snažím používat minimálně, protože pak moje souboje většinou skončí téměř okamžitě. *Saya v tom Ayame trochu poučila. *Ninjutsu je dobré ale co budeš dělat, když nebude možnost používat chakra? Existují nepřátelé, kteří chakru absorbují nebo pečetě, které zabrání užívaní chakry. Proti takovým je potřeba tento styl souboje. Mimochodem Shiki-chan je můj bratr, sice tak nevypadám, ale jsem jeho starší sestra. Ono jsme dvojčata, takže jsme starší asi tak o pár minut. *Během odpovědi se zasměje a rozhlédne se okolo, nevidí zdě vůbec nikoho dalšího a to se akorát tak hodí. *Jak? Je lepší trénovat proti člověku, než proti panákovi nemyslíš? Já ti mohu dělat živého panáka a pouze se bránit. Občas mohu provést nějaký protiútok, takový trénink vydá za padesát obyčejných tréninků.
Ayame Hirai: To teda, s tou zbraní to očividně umíte, *řekne s úsměvem a poukáže na katanu v její ruce.* Ale já bych do toho teda nešla, baví mě spíš ninjutsu, *vysvětlí. Jelikož ji vychovávali civilisté, je unešena tím, co se naučila. Líbí se jí, že se už naučila nějaká jutsu Suitonu, vodu totiž miluje. Přejde poznámku o pěkné holce s úsměvem.* Já jsem Ayame Hirai, těší mě, *odvětí na Sayino představení. Trochu se nad tím pozastaví. Už od Ayase ví, že ne každému z rodiny Chikageho je příjemné, když je někdo oslovuje s respektem jen kvůli Shikimu. A když už zná Shikiho, Ayase i Satsuki, není pro ni takový šok potkat další Kageho příbuznou. Ale přesto se pro jistotu zeptá.* To jméno je mi povědomé...však víte. Jste nějak příbuzná s Chikage-sama? *zeptá se pro jistotu.* No nevím, jak byste mi mohla pomoct, *zasměje se.* Napadá vás něco?
Saya: Dobré odpoledne i tobě, vůbec jsi mě nevyrušila. Spíš koukám, že se ti to líbilo že? *Usmívá se během svých slov, dívá se přitom dívce přímo do očí. *Jsi docela pěkná, až vyrosteš, bude z tebe pěkná holka. Jak se jmenuješ? Já jsem Saya Toyokazu. *Sice je možné že díky příjmení bude asi ihned začínat s nějakými těmi slušnými věcmi jako Saya-sama a podobně ale upřímně je možné že to tak nebude, Saya to nemá moc ráda. *Pokud bys chtěla, mám odpoledne volné tak ti klidně pomůžu s tvým tréninkem.
Ayame Hirai: *Saya si jí všimne, jak jinak. To byl také účel. Ale čekala, že právě protože je dospělá, kdyby chtěla, bude pokračovat v tréninku, aniž by se starala o přihlížející. I proto ji překvapí její reakce a tak trochu neví, co má čekat. Ale pokývne, seskočí ze zábradlí a jde pomalu k dotyčné ženě. Vzbuzuje respekt a hlavně vypadá dost reprezentativně. Zajímá ji, co je zač, minimálně její hodnost. Může být klidně i geninka z bohaté vrstvy. Ale podle toho, co předvedla, by Ayame neřekla, že to bude právě takhle. Dojde konečně k Saye.* Dobré odpoledne, *popřeje.* A pardon za vyrušení, *dodá.*
Saya: *Zaslechne nějaké tleskání, otočí svou tvář tím směrem a tam zahlédne malou dívku (Ayame). Upřímně netuší, jak má reagovat, Saya si je jistá že tak dobrá ještě není, že sice obyčejný samuraj by jí neporazil, ale ty silnější by jí nakopali prdel ani by nevěděla jak, pokud by šlo čistě o Kenjutsu a nic jiného. Naznačí dívce jednoduchým gestem, aby tedy přišla k ní, zda přijde nebo ne to je už jiná. Není to tak moc dlouho, co zemřel Tomeo, takže se s tím Saya nějak snaží vypořádat a nemyslet na to ale není to tak jednoduché jak se zdá. * „Je tak rozkošná.“
Ayame Hirai: *Je venku poprvé poté, co získala Kekkei Genkai od Satsuki. Párkrát se v domě s někým potkala, když odpočívala. Pak se ale rozhodla, že se půjde ven projít. Na světlo si už víceméně zvykla, ale Sharingan ještě nevyzkoušela. Vydala se do tréninkového centra, s plánem vyzkoušet kondiční trénink, ale všimla si na place nějaké ženy, takže ji začala sledovat. Napoprvé ji zaujalo to, jak vypadá. Elegantně oblečená a ještě ztřískala ty muže jako nic. Jakmile dobojuje a začne odpočívat, Ayame jí nadšeně zatleská, aby dala najevo, že ji sledovala. Je hodně daleko, ale rozhodně ne tak, aby se nedalo všimnout, že je přítomna. Sedí ledabyle na jakémsi zábradlí.*
Saya: *Saya se už nějakou dobu od Razoie, který je její Edo Tensei. Razoi je čirou náhodou samuraj a tak není nikdo lepší, kdo by jí to mohl naučit. Navíc jako bývalí Jinchuriki Hachibiho to v Kenjutsu umí opravdu dobře. Své výsledky nyní Saya zkouší s několika Ninji z Ketchūgakure v tréninkové oblasti. Oblečená je v ( odkaz » ) a bojuje proti nim s opravdovou katanou stejně jako oni proti ní. Jde spíš o to, aby to zvládla zablokovat a případně nějaký ten protiútok ale nesnaží se o nic závratného, stále se učí a zatím je teprve na lehce nadprůměrné příčce. Kdyby použila Sharingan bylo by to během pár okamžiků vyřízené ale Saya se ho snaží používat, co nejméně což u ní není moc překvapivé. Nakonec ty Ninji, kterých bylo 5, porazí, udeří je do zátylku rukojetí katany a některé prostě srovná nějakou tou pěstí a podobně. Na čele má pečeť Byakugō no In a nyní oddechuje a sedí na zemi s katanou zabodlou v zemi vedle sebe. Ta pětice Ninjů nyní pomalu odchází pryč. *
---: :---
Ayame Hirai: *Nechá se donést až do postele Ayase, už jen mlčí a pak si poslechne, co jí Shiki říká.* Dobře myslím, že fakt ještě půjdu spát, bude to tak nejlepší. I v nemocnici bych první den po operaci jen ležela a spala, *poznamená. Nemá smysl se snažit dělat cokoliv smysluplného. Čím víc bude odpočívat, tím rychleji se zotaví. Mohla by se snažit trénovat nebo tak, ale nemá to z dlouhodobého hlediska vůbec smysl.* Díky a dobrou noc, *řekne ještě Shikimu, než odejde. Uvelebí se na posteli, přetáhne přes sebe peřinu a za ticha, které v pokoji nastalo, pomalu usne.*
Shiki: *Když mu Satsuki oteře poklop, následně výjde i s Ayame nahoru a vydá se do pokoje, který patřil Ayase. Tam ji uložil na postel.* Tady teď budeš spávat. *Pousmál se. Nijak ji nezakrýval. Chtěl ji nechat aby se případně uvelebila sama a lehla si tak jak potřebuje.* Kdyžtak si ještě zdřímni. *dodal následně a poté odešel z pokoje, zavříc za sebou dveře. Poté se vydal do svého pokoje za Satsuki, která mu slíbila povědět své zážitky a všechno co se vlastně dělo a událo v jejím životě nového. Přece jen jinak moc novinek nemá.*
Satsuki: *Portne sa pomocou Hiraishinu do kuchyne a otvorí poklop do laborky. Keď Shiki vyjde, zavrie ju opäť a zamkne. Potom si naleje do pohára trochu vína a spolu s ním sa vyberie do izby, kde chce počkať na Shikiho. Dlho spolu neboli a tak ma určite potreby*
Ayame Hirai: Tak to je perfektní. Je pěkný dát zvířatům domov a vsadím se, že se tam mají dobře, *dodá pak ještě mimoděk.* Nedovolila bych si nikoho pozvat do cizího domu, to se neboj, *odpoví Satsuki. To by byla největší drzost, jakou může host udělat. Je dobře vychovaná a obecně je dost pravděpodobné, že si ze začátku bude připdat v cizím domě i trochu zvláštně. Často když byla jako malá na návštěvě, stála dlouho uprostřed místnosti, aby si o ní hostitel třeba nemyslel, že něco krade nebo tak. Má prstě takový reflex. Tady to ale bude asi trochu jiné. Pak se nechá vzít Shikim.* Mohl jste mě klidně jen navést, ale děkuju, *dodá pak docela potichu. Začíná být taky znovu unavená. Mluvila až příliš.*
Shiki: *Nestíhá pomalé ani registrovat otázky Ayame a to je dost zvyknuty na rychlou mluvu od Shizuky, která ho pravidelně zasypava jednou informací za druhou a on z toho má občas hlavu jako balón. Naštěstí je tu Satsuki a ta ho momentálně zastupuje v reakcích. * Jistě můžeme * Pronesl, přičemž se skočil opatrně z lůžka a na chvíli se zastavil zda je vporadku a nemota se mu hlava či případně nemá problémy s rovnovahou* Tak jdeme *Pronesl a pousmál se. Lehce si rukou spravic díru od proriznuti ikdyz to nemělo žádný účinek a následně chytil Qyame jednou rukou pod koleny a druhou pod zády aby ji tak mohl vynést po schodech nahoru kam si to namířil. Samozřejmě čekal že mu Satsu otevře poklop*
Satsuki: *Mykne trochu ramenami a natiahne sa* Tak máme oboje. Dom prešiel prestavbou a rada by som ho ešte trošku zväčšila po návrate domov. Nejaké sídlo alebo tak... *Pozrie so žmurkaním na Shikiho. Suzuya si ju holt zhýčkal na luxus* Ale vopred upozorňujem, vchod je uzavretý a s tým, že kľúč mám ja. Toto je čosi ako moja svätyňa a hostí, ktorých nepozvem, nestrpím. *Povie trošku prísnejšie a odkašle si* A čo sa týka našej najstaršej ratolesti, momentálne odišla niekam trénovať. Sľúbila, že sa vráti nejaká extra silná, tak uvidíme. *Znova si pretrie boľavé očká a pozrie na oboch* Zlati, nevezmeme Ayame do izby? Rada by som sa prespala a keď tak ti porozprávala o našich zážitkoch. *Prehovorí k Shikimu a hladká ho po ramene*
Ayame Hirai: Laboratoř pod kuchyní? No tak to je úplně sen! *řekne překvapeně. Je skvělé, že se tam vlastně nikdo nedostane, ale zároveň pokud mají děti, je to trochu zvláštní. No každopádně děti jsou asi zvyklé na takové věci. Ostatně, zná Ayase. Ta dívka má kočičí uši a ocas, to se jen tak nevidí. Laboratoř pro ně je asi jako záchod nebo koupelna.* Tolik zvířat? Máte aspoň velký dům? Nebo žijí venku? *zeptá se ze zvědavosti. Trochu ji zamrzí, že zprvu nebude schopna ta zvířata vidět. Neví, jak jsou přátelská, ale jako k cizímu dítěti k ní asi nebudou příliš přátelské.* V pokoji Ayase? To ona teď není ve vesnici? *zeptá se překvapeně Shikiho a Satsuki. Ti dva nejspíš ještě ani neví, že se s Ayame znají, ale to jí nedojde.* Budu se snažit, tak se nebojte mi o cokoliv říct, *dodá pak Ayame a ještě reaguje na Satsukinu poznámku o vykání.* Dobře, budu ti tedy tykat. Známe se chvilku, ale i tak je to nezvyk. Tak snad se nespletu.
Shiki: Ano stále ji mají, ikdyz brzy ji potřebovat nebudou *Pronesl aby zachránil situaci ohledně pestounky a poté se však zaxichtil. * Entei by nikomu neublížil. Ten gepard je hodnejsi než většina lidí co žije *Pronesl a prekrizil si z hrané urazenosti ruce na hrudi* A doma pomáhat, ono není moc s čím, máme už vše rozvrzene jediný co tak můžeš sem tam dát najíst zvířatům. *Pokrčil rameny. Nechtěl aby si od toho slibovala že se bude jen válet. Ono to tak stejně bude, ale tak dopředu to vědět nemusela*
Satsuki: *Je naozaj spokojná, že Shiki súhlasí. Pohne ústami v slove "ďakujem" a snaží sa artikulovať čo najviac, aby to postrehol aj bez Sharinganu. Potom sa znova otočí k Ayame* Ono moja laborka je pod zavretým poklopcom v kuchyni nášho domu. Bude ťa musieť síce jeden z nás preniesť hore ale celé vrchné podlažie je náš príbytok. *Potom znova kukne na Shikiho a uškrnie sa* Nezabúdaj, že okrem detí máme doma ešte jednu ďalšiu porciu zverinca. Máme päť líšiek, opicu, koňa, dve chiméry - také obludné darčeky pre deti od ich dedka - a nakoniec, aby toho nebolo málo, tak aj dospelého geparda. Ale ten je na záhrade, takže sa nemusíš báť. *Vysvetlí pre istotu všetky okolnosti, aby z toho Ayame nedostala na mieste šok* Ale prvých pár dní budeš asi musieť byť v izbe našej Ayase. O jedlo a inú starostlivosť sa neboj, naše deti majú v Shikiho neprítomnosti pestúnku. Dúfam. *Spýtavo pozrie na Shikiho a napadne jej ešte jedna drobnosť* A nevykaj mi, prosím. Som len Satsuki. Mám už síce tridsaťštyri ale nie som ešte babizňa.
Ayame Hirai: Myslíte jako přímo u vás doma? Pokud se nepletu, tohle je laboratoř... *neví přesně, kam je zvána.* Mám kde bydlet, nicméně hádám, že po dobu, co budu mít obvaz kolem hlavy...budu stejně muset přijmout Vaše pozvání, *zasměje se. Bude se chtít pokusit nebýt příliš na obtíž, když už bude u nich doma. Ale mělo by to být v pořádku, když se sami nabídli.* Takže pokud Vám to nebude ani jednomu vadit, budu jedině ráda. Až budu mít i víc sil, klidně můžu s něčím v domácnosti pomoct, *dodá pak nakonec.* Děkuji. Za nabídku i za zavázání očí a za všechno, *řekne s úsměvem. Je ráda, že je tu na ni někdo hodný. Ve dnech bez rodiny si občas připadá hodně sama, pro dítě to není jednoduché. Nechce tedy porovnávat svou situaci třeba se sirotky, ví, že na tom není nejhůř, co to jde.*
Shiki: *Posloucha je a je chvíli zamysleny* Jasně klidně tu můžeš zůstat než se dáš pořádně do pořádku. Však to není problém *Lehce se zasmal* Navíc ta nejvíc problematická je momentálně fuč, takže to zase tak nebezpečné pro tebe nebude *Pousmál se a přitom si vzpomněl na Ayase, která vždy šla a někoho zaludne začala kousat. * No sice to na mne poznat není, ale na dětech ano *Měl dokonce pocit, že Ayase zdědila nejvíce zvířecích půdu že všech deti*
Satsuki: *Vskutku má Shiki pravdu. V podstate to nechcela ale aj tak sa stal človekom, na ktorom predviedla najviac pokusov v živote. Vďačne sa na neho pozrie, že jej pomáha a potom sa venuje Ayame* Dobre teda. Môžeš tu pár dní bývať, kým sa zotavíš. Moje deti sú síce celkom energické ale určite si padnete do oka. V podstate... *Pozrie na Shikiho so zdvihnutým obočím a otázkou v očiach. Nevie, či ju pri tých sviečkach síce uvidí ale nenápadne ťuká očami od Ayame k nemu. Keď obväz doviaže, Spojí prsty do srdiečka a smutne pozrie znova na Shikiho a ťukne očami k Ayame. A znova naspäť. Dúfa, že jej nápad pochopí, keďže nechce k nim volať cudzieho človeka len tak, bez zvolenia hlavy rodiny. Teda.... Technickej hlavy rodiny. Prakticky sa považuje za hlavu ona (xD). A zároveň nechce, aby sa Ayame v prípade Shikiho odmietnutia cítila nejako zle, či využito. Preto čaká, či to navrhne Shiki sám*
Ayame Hirai: To by bylo skvělý, aspoň bych měla jistotu, jestli fakt uvidím, *odpoví Satsuki.* Ne že bych vám nevěřila, ale tak je to trochu děsivý. Když máte obvaz přes oči. Ale pokud to bude bez něj nepříjemnější, tak to snad i pár dní vydržím, *dodá pak.* Ale pokud vás napadla nějaká možnost, zkusíme to. *Nechá si obmotat obvaz. Je to zvláštní pocit. Jak byl obvaz stažený, poskytoval trochu úlevu očím a už si na něj tělo i trochu zvyklo, takže chvíli po jeho odmotání ještě nechává oči zavřené, aby si zvykla na pocit očních víček bez obvazu. Pak je přesně podle slov Satsuki začne pomalu otevírat. I když byla varována, nešlo jí oči otevřít úplně tak pomalu, jak Satsuki říkala, takže je to vážně trochu šok. Ale naštěstí jsou zapálené v místnosti jen svíčky. Jakmile oči otevře, dívá se spíš do tmy, než ke svíčkám. Oči jí trochu slzí a také cítí tlak, přesně jak Satsuki řekla. Nechce si je ale protřít, ví, že je po operaci. Pak se začne postupně dívat směrem ke svíčkám, ale není to zrovna příjemné, takže oči znovu zavře.* Děkuji, myslím, že vidím, bude to v pohodě, *ujistí se.* Ale s obvazem to asi zatím bude lepší, *dodá pak. Nechce nic pokazit tím, že bude netrpělivá. Zvládne přeci chvíli bez zraku. Pak ještě reaguje na Shikiho.* Změna DNA na zvířecí? Ani to není poznat. To jste prostě částečně zvíře?
Shiki: *Pozoruje obe dvě a lehce se pousmeje* Já se probral už před chvílí. Není to poprvé co jsem byl uspan a operovan *Zasměje se. Přece jen už prodělal výměnu oči a také změnu klanu a vlastně i vložení dvou druhů zvířecí DNA a u všeho musel spat* No a brzo bude vnímat i Kunai, letící na její záda *Zasměje se lehce, myslel to spíše jako vtip. *
Satsuki: Nefrfli. *Zahriakne Shikiho a vyplazi mu jazyk. Napadne jej jedna možnosť ako dať obväz dolu* Vieš ty čo, Ayame-chan? Možno by to šlo dať dolu skôr... *Povie si skôr sama pre seba. Nechá klon zapáliť viacero sviečok a sama vypne svetla. Klon potom odvolá a v prítmí prejde k Ayame* Naozaj pomaličky otváraj oči... Neponahlaj sa nikam. *Upozorní ju a začne odmotavat obväz* Nemala by si mať iné vnímanie, skôr budeš len trošku ako keby... Hmm... Proste akoby ťa niekto prebudí uprostred noci.Trošku ospala a možno ucitis len jemný tlak v oblasti oči. Ale to po pár dňoch prejde. *Vysloví svoje predpoklady, keďže o transplantaciach a operáciách má všetko preštudovane odpredu aj odzadu*
Ayame Hirai: *Ucítí dotyk klonu na své tváři a trochu ji to uklidní. Alespoň ví, že někde neleží sama venku.* Hm, dobře. Za jak dlouho tak uvidím? *zajímá se. Neví, jak dlouho může být indisponovaná. Pak si ještě vyslechne Satsukiny obavy.* Myslím, že jsem v pořádku. Mám pocit, jako bych spala tak dva dny, *zasměje se.* Nic mě nebojí, děkuji, *poděkuje - a myslí to tak obecně. Jednak děkuje za to, co pro ni Satsuki udělala, ačkoliv ještě neví, co to pro ni úplně znamená. A jednak děkuje i za optání. Netuší, že vedle ní sedí jen klon. Pak ještě Ayame zaslechne Shikiho. Dojde jí, že tu vlastně byli oba.* Už jste taky vzhůru? *zeptá se Shikiho překvapeně. Měla pocit, že jeho operace má být náročnější. Musí být opravdu odolný. Tak snad nemá to srdce třeba opravdu přioperované na zádech. To by byla škoda.*
Shiki: *Pozoruje děni a když mu položi Satsu ruku na čelo zamrci* Já som vporadku *Zavzteka se jako malé dítě, ale ruku nesetresuje. Přece jen už dlouho není doma a jemu se mu stýská po jejím dotyku tak si ho přece jen trošku aspoň uziva*
Satsuki: *Stisne Shikiho ruku a úsmev mu oplatí. Vďaka jedu Hakuji Sennina ucíti, že je hore aj malá Ayame* Posledny z rady ospalcov sa tiež zobudil. *Zasmeje sa a klon položí Ayame zľahka ruku na tvár* Nič sa neboj zlatko. Očká sú v poriadku ale keby im zrazu len tak ukážeme či už denne svetlo alebo svetlo tu z laborky, mohlo by to bolieť. Musia si zvyknúť... Neboli ťa nič? Hlavička? Zle od bruška ti nie je? Niektorým deťom anesteza spôsobuje menšie tráviace problémy. *Osloví ju klon a samotná Satsuki sleduje dianie. Položí voľnú ruku Shikimu na čelo, aby skontrolovala, či mu nestupla teplota*
Ayame Hirai: *Její tělo zatím nereaguje na věci, jako je zima, ještě se chvilku nepohybuje, ale už spala nějakou chvilku. Na zimu však ještě nereaguje, deka je ale určitě dobrý nápad. Dotyk na svém krku také necítí, ale už se začne pomalu probírat. Nejdříve si neuvědomuje ani přítomnost obvazu na své hlavě, takže je zmatená. Nakonec si sáhne do vlasů, kde obvaz ucítí. Cítí na sobě deku od Satsuki. Neví ale, kde je, trochu ji to zmate. Naštěstí je ještě pořád trochu pod vlivem roztoku. Takže se stihne uklidnit, než začne dělat povyk. Neví, jestli tu někdo je, nebo kde je. Ale neodváží se odvázat obvaz ze svých očí. Neví, co se s ní dělo posledních pár hodin.* Je tu někdo? *zeptá se tiše.*
Shiki: *Jen se trošku rozhlíži zmateně a divne* není to nejhorší však už jsme podobné věci prováděli *Pousmeje se. Bere to tak když přežil změnu klanu na klan doku, že tohle mu již nemůže ublížit a už vůbec ne ho zabít. Navíc když je v rukou Satsuki. Chytí ji poté za paxku* Myslím, že všechno bude vporadku *Pousmeje se*
Satsuki: *Prebudí ju akýsi divný pocit. Presnejšie to, že sa Shiki prebudí. Pretrie si unavené oči a postavi sa, aby Shikimu zmerala tlak a skontrolovala životné funkcie* Ako sa cítiš? Nejaké zmeny? Zle pocity? *Spýta sa a vytvorí Kage Bunshin, ktorý pošle k Ayame. Ten ju zakryje nejakou teplou dekou, ktorú vyhrabe, aby nenachladla. Skontroluje jej na krku tep ale príde mu (alwbo mám povedať jej?) v norme. Pravá Satsuki sa posadí na posteľ, kde leží Shiki a oprie dá zozadu rukami*
Ayame Hirai: *Poškrábání na ruce necítí, už tvrdě spí. Anestezia na ni opravdu zabraly, vzhledem k tomu, jak je malá, byla dávka víc než dostatečná. Necítí vůbec ten proces, její tělo leží volně a nehybně. Možná je nejlepší, že neví, co se s ní vlastně stalo. Vyděsilo by ji, kdyby to věděla. I po skončení operace leží klidně na fuutonu. Zatímco Shiki už se probudí, Ayamino tělo ze sebe dostává látku trochu déle. Přecijen Shiki je dospělý, tudíž větší, navíc muž a má více svalů.*
Shiki: *Když uběhlo několik hodin po operaci začal pomalu přicházet k sobě. Následně se chytil za hruď na roztrhnutem tričku a otevřel oči. Cítil se jako kdyby ho někdo praštil kladivem po hlavě. Když se následně z donucení posadil - začalo se mu chtít čůrat, uviděl Satsu a Ayame jak vedle sebe podrimuji. Trošku se nad tím zasmál a přitom si spravil pásku přes oko*
Satsuki: Doplnok - pred uspanim ešte zapocne klasickú resuscitáciu, vďaka ktorej mu srdce nahodi. Skontroluje tep a až potom ide spať. (skoro ho nechala mŕtveho x.x)
Satsuki: Hej, je to celkom náročné na chakru ale mám jej toľko, že by som s tym mohla pokojne dotovať polku dediny. Ak nie viac. *Uškrnie sa a trpezlivo vyčká, kým obaja zaspia. Zľahka ju poskrabka nechtikom na ruke, aby sa uistila, že spí. Až potom začne. Prisunie si stolík s nacinim bližšie a na prste aktivuje Chakra no Mesu. Úplne rozovrie jedno očné viečko a pomocou skalpelu dokonale oddelí oko od nervu. Na nič nečaká, vyčistí okolie oka od krvi a vloží do prázdneho priestoru jedno oko Shinon Asady (Sharingan). Celý priestor vylieči pomocou Shousen no Jutsu a s použitím svojej vlastnej techniky ovplyvňujucej DNA (Kasutamaizu) odoberie vzorku DNA zo Sharinganu a vloží ju do genetického kódu Ayame. Vyžaduje to silnú sustredenost, čo ma za následok, že sa Satsuki začnú na čele tvoriť kvapky potu. Zotrie si ich rukávom plášťa a presunie sa k druhému oku. Celý proces okrem práce s genetikou Zopakuje aj na druhom oku. GenetikU už upravovať nemusí našťastie. Po celom procese chvíľu počká a prstami zľahka pootvori jedno oko. Má normálnu farbu našťastie, vďaka čomu Satsu usúdi, že pravdepodobne nič extra sa na dievčati nezmenilo. Vyčistí jej poriadne okolie očí, aby nedostala nejakú infekciu a previaze jej oči obväzom. Vezme ju na ruky a položí ju vedľa Shikiho na fuuton. Následne vezme Shikiho spiace telo (Vďaka OP sile pečate na čele no problem xD) a položí ho na operačnú posteľ. Naprázdno preglgne. Nemá z toho vôbec Dobrý pocit. Na Shikim už robila toľko pokusov a pri každom má vždy akurát obavy. Opäť aktivuje chakrovy skalpel a rozreže mu oblečenie. Nechce sa hej ho vyzliekať, tak sa s tým jednoducho nebude srat. Pár sekúnd váhavo drží prst nad jeho hrudou. Ak to nevyjde, tak jej láska zomrie* "Nah, je to baka..." *Zanadava v duchu a znova preglgne. Nakoniec sa ešte pred operáciou rozhodne odobrať si trochu krvi. Naberie do niekoľkých ampuliek veľké množstvo svojej krvi. Začne jej byť malatno, tak do seba hodí dve dokrvovacie pilulky. Krvou trochu zatrepe a naleje ju do sterilneho sáčku, ktorý je napojeny na infuzku. Keď naberie trochu energie, napojí infuzku na Shikiho žilu a pustí sa do operácie. Krvnú skupinu majú našťastie rovnakú. Pomocou skalpelu mu otvorí hrudník a naozaj opatrne vyberie jeho srdce. Položí ho na stolík a vyberie z nádoby srdce Shinon obsahujúce Shouton - o čom Satsu však nevie. Netuší, prečo chce jej srdce ale tak snáď jej to neskôr objasní. Opäť srdce spojí s cievami pomocou Shousen no Jutsu a prepojí DNA zo srdca spolu s jeho genetikou. Ranu zašije a potom zoceli pomocou Shousenu. Pokožku vyčistí od krvi a sama si vydezinfikuje ruky. Trochu upraví prísun krvi cez transfuzku, keďže jej mnoho vytieklo pri zákroku. U Ayame taký problém nemala, keďže pri oku sú len naozaj tenké cievky. Celá operácia ju neskutočne unavila, preto proste padne na fuuton vedľa Ayame a bez potreby prikrývky zaspí ako bábo*
Ayame Hirai: *Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitnou v laboratoři Satsuki. Ayame chápe, že je to nějaké jutsu.* Bylo tohle přesunutí i s námi náročné na chakru? Zeptá se že zvědavosti. Rozhlíží se po laboratoři. Vypadá hodně dobře vybavená. Kromě toho je zde i lehátko určené nejspíš právě na takovéto účely. Ayame pečlivě sleduje lahvičky a látkou, která ji má uspat. Vezme si ji do ruky. Sleduje, jak ji Shiki bez váhání vypil. Zřejmě Satsuki věří. Takže by měla i ona. Je to racionální rozhodnutí, vedle ní stojí samotný Chikage vesnice. Neměl by připustit, aby jí bylo ublíženo. A tak po nějaké chvíli po něm vypije sama lahvičku. Je značně nervózní, ale rychle usne.*
Shiki: *Pozoroval a poslouchal. No když Satsu vytáhla cosi zaprášeného, přemýšlel jestli by nebylo lepší počkat až xooperuje Ayame, ale radši se do toho Satsuki nechtěl míchat a proto se tedy usadil na ono vytažené a poté si od Satsuki vzal anastezii. Poté ji do sebe kopl a polknul. během několika dalších vteřin usnul díky anestezii, kterou vypil.-
Satsuki: *Na Shikiho požiadavku len kývne hlavou, že súhlasí a oboch presunie do svojej laborky* No... Ide o to, že hlavná ťažna sila každej zeme spočíva v sile a v množstve Kekkei Genkai jej obyvateľov. Aspoň podľa mňa. Sú to totiž jutsu, ktoré sa nedajú okopirovat a ani naučiť bez toho, aby sa mala v sebe ten gén, teda srdce alebo oči. *Vysvetlí a vytiahne si spoza opasku jeden svitok. Odpečatí z neho jak pár oči Eternal Mangekyo Sharinganu, tak aj srdce, ktoré patrilo Shinon* "Ja som vedela, že ho raz využijem." *Pomyslí si a zloží si z chrbta zbrane, rovnako aj z opasku. Prehodí cez seba plast a vydezinfikuje si ruky. Kekkei Genkai má uložené v stredne veľkých nádobách v roztoku, ktorý zabraňuje rozkladu. Položí si ich na stolík vedľa postele a trochu nervozne si prehrabne vlasy. Pacietni su dvaja a ona ma len jednu postel. Napadne jej vsak, že tu má možno ešte svoj starý fuuton. Vyhrabe v skrini trochu zapraseny poskladaný fuuton a rozloží ho na zemi. Rukou z neho zotrie väčšinu prachu* Shiki, zatiaľ sa posad sem. Ayame na posteľ. *Vydá povely a znova použije dezinfekciu, predsa len sa hrala s prachom. PodIde k pultiku a pripraví dva roztoky anestezy. Čo si pamätá, tak Shiki ju radšej pije a malého dievčatka sa pýtať nemusí, či chce injekciou alebo vypiť, odpoveď jej je jasná. Roztok je v maličkých nádobách, ktoré poda obom pacientom* Je to trošku trpké a horké (chuťovo, nie teplotne) ale nič, čo by sa nedalo zvládnuť. Oh a je to anesteza. To ťa len uspí na nejaký čas, pretože keby ťa mám spraviť silnou bez spánku, mohlo by to malinko bolieť. Takto budeš hajat ako bábo. *Vysvetlí ešte Ayame a čaká na nich, kým zaspia. Anesteza by mala zabrať do pár sekúnd*
Ayame Hirai: *Zasměje se Satsukině poznámce o přioperování na záda. Při té představě prostě nemůže mít vážnou tvář. Potom se podívá na Shikiho. Bylo by skvělé, kdyby jí mohl pomáhat i samotný Chikage s vylepšováním jejích schopností. Satsuki vypadá sympaticky a určitě by jí mohla pomoct se stát silnější. Bez řečí ji vezme za ruku, přesně jak řekla.* Hm...jsem ráda, že se to takhle seběhlo, i když to říkám dopředu. Ale proč mi vlastně chcete pomáhat? *zeptá se Satsuki mimo řečí. Čeká, co se stane, když ji chytila za ruku. Bude ta laboratoř daleko?*
Shiki: *Chytí se Satsuki na ten přenos a az poté co je přenese ji začne vysvětlovat. * Zjistil jsem, že ovládala něco speciálního a chci to zkusit. Navíc masku na zádech nechci nosit. Mám pocit že by mě dost tlačila při spánku *Lehce se zasmal* No a naučil jsem se využívat jednu techniku a pomocí ní se omlazovat. Zltakze to nebude problém. Neboj *Pousmeje se* A ano mohu ji pomoct s tréninkem, ale zbytek se musí naučit sama. V některých věcech já pomocí nemohu *Vysvětlil ji to*
Satsuki: *Nechápavo žmurká očami pri Shikiho požiadavke* No neviem.... Nechceš to srdce prioperovať skôr na chrbát? Predsa len, má už asi päťdesiat rokov... *Nie je si moc istá životnosťou orgánu , obzvlášť ak ho má naoperovať svojej životnej láske. Zhlboka sa nadýchne* To je jedno. *Povie na otázku Ayame okolo čestnosti. Nechce práve dieťaťu vešať na nos, že ho v podstate ukradla mŕtvemu človeku* Viete vy čo? Dosť blbiniek tu na ulici, kde nás môžu počuť. Presunieme sa rovno do mojej laborky, kde sa môžeme pustiť rovno do práce. Ayame-chan, Shiki by ťa mohol naučiť ako s tým Kekkei Genkai narábať. Však, Shiki-kun? *Pozrie na neho pohľadom, z ktorého možno vyčítať len "skús povedať nie a bude zle". Ide o akýsi dosť nebezpečne vyzerajúci úsmev, ktorý jej nie je práve podobný* Ak súhlasíte, chyťte ma za packu, presuniem nás priamo tam. *Postaví sa z lavičky a vystrie k obom ruky, aby ich mohla všetkých troch pomocou Hiraishinu presunúť ku značke, ktorú má v laborke*
Ayame Hirai: V pohodě, nevím, co myslíte tím, že nebylo získané čestně. Ale jsme shinobi, *shrne to. Vystupování Satsuki se jí líbí a nechce, aby se s čímkoliv zatím tajila, ač jak Satsuki řekla, je ještě dítě, takže nemusí vědět všechno. Pokusí se zapamatovat si tu informaci se svitkem, nenapadlo ji, že tam vlastně není kyslík. I když ani neví nic o rozkladu. Usměje se na Satsuki, když se zeptá ohledně té její nabídky.* Teď hned? No já se toho nebojím, i když netuším, jak to funguje, *odpoví Satsuki. Neví vůbec, do čeho jde. Ale snaží se být klidná.*
Shiki: *Pozoruje je a poslouchá. Satsuki byla očividně Ayame hodně zaujatá a bylo to hodně zřejmé, že se jí Ayame zamlouvá. No nijak to nekomentoval či neřešil až dokud se nedostal na řadu a Satsuki se ho na něco zeptala.* Chtěl bych aby jsi mi vyměnila srdce za to srdce od Shinon. Něco jsem zjistil a rád bych si to vyzkoušel. *Oznámil jí. Nebral to nějak z těžka, přece jen nebyla to nějak moc extrémní operace, tedy myslel si to aspoň v rukou Satsuki jakožto nejzkunější lékařky co znal.*
Satsuki: Doplnok - *Pri Shikiho otázke sa pozastaví a prikývne* Jup, prečo? *Spýtavo nahne hlavu na stranu a zažmurká očami*
Satsuki: Som lekár a vedec. Teda, teraz sa vede moc venovať nemôžem, pretože cestujem a lovím zlých ľudí - nukeninov. *Vysvetlí, aby Ayame nenabrala zlé dojmy* A tie srdcia... Uznávam, že srdce Shinon nebolo získané čestne. Ale zmenila som sa viac-menej, takže na minulosť sa nepozerám. Povedzme len, že som videla príliš veľa ľúdí zomrieť a prišlo mi ako barbarstvo, aby niektoré dokonalé veci zomreli spolu s nimi. Preto si ich uschovávam vo svitkoch s tým, že ich prípadne posuniem niekam ďalej. *Keď príde na rad poznámka o uchovávaní, tak to doplní* Mám špeciálny roztok, ktorý zabraňuje rozkladu. Nie že by to bolo vo svitkoch nutné... Nie je tam kyslík, ktorý je v podstate základnou vecou, ktorá rozklad spôsobuje... Čiže ak si tam prosto zapečatím nejaký orgán a vložím ho do niekoho iného, som schopná vďaka prelínaniu vedy a medicíny znova oživiť jeho funkčnosť. *Položí jej ruku na rameno* Neboj sa ma čokoľvek spýtať. Ešte ti síce vzhľadom k tvojmu veku nemôžem povedať všetko ale raz príde čas, kedy o mne budeš vedieť prvé-posledné. *Žmurkne na ňu a vytiahne si spoza opasku svitok, kde má Kekkei Genkai* Chcela by si ísť teda do toho? *Zamáva jej svitkom pred očami a čaká, či k tomu bude mať nejaké poznámky Shiki*
Ayame Hirai: Ah... "Manželka Chikageho? To je pecka, že se bavěj se všema ve vesnici!" *je ohromená, že zrovna s ní se baví, ale přisuzuje to tomu, že jsou takoví stále.* Tak to mě moc těší, *řekne s úsměvem směrem k Satsuki. Potom ji vyslechne.* Tohle všechno je práce lékařského ninjy? Ne vědce? *zeptá se překvapeně. To ji nenapadlo.* Jako srdce... mrtvých lidí mimochodem? *pokusí se, aby ji to moc nevyděsilo, když chce být lékařka, ale přesto je to trochu zvláštní, když tu mluví o srdcích mrtvých lidí. Pak se otočí na Shikiho.* Hm? *tuší, jak to myslí a těší ji pozornost, kterou si zasloužila vlastně jen tím, že se dostala k těm laboratorním testům. Je to trochu oživení.* Srdce v pečeti...nikdy bych neřekla, že se tam uchová bez problémů, nadhodí ještě dodatečně.*
Shiki: *Poslouchal obě dvě. Děkuji od Satsuki samozřejmě zaznamenal. No následně se chvíli zaposlouchal do jejich slov. VYpadalo to, že Satsuki si vyhlídla svého učně a toho nepustí zuby nehty. Na to se nahnul k Ayame.* Už jsi její ona se tě nepustí. *Lehce se nad tím zasmál. Řekl to však i tak aby to slyšela i Satsuki a zasmála se nad tím. Pověděl to samozřejmě až to Satsuki dořekla.* Jinak Satsu *Ještě začal.* Máš to srdce od Shinon? *Optá se jí zvědavě a čeká na její odpově´d.*
Satsuki: *Uvedomí si, že sa vôbec nepredstavila. Prehrabne si dvojfarebné vlásky a od hanby jej jemne zružovejú líčka* Jashin, ja mám ale spôsoby. Volám sa Satsuki Juuzou Toyokazu, Shikiho manželka. *Predstaví sa a nechá Shikiho, aby jej doujutsu predstavil. Posunkami pier mu ešte počas aktivovaného Sharinganu povie "ďakujem" a znova sa venuje Ayame* Som lekársky ninja a viem darovať Kekkei Genkai, ktoré mám v zásobe. Momentálne mám srdce ovládajúce kosti, či tak nejak... A ešte dve srdcia silných osôb, ktoré som nazbierala počas života. A k tomu všetkému aj tento Sharingan a všetko mám uložené bezpečne vo svitkoch. V podstate pri darovaní či už len vymeníš oči alebo srdce, výsledok je rovnaký. Ja mám aj jednu špeciálnu možnosť a to prácu so samotnou genetikou. Nie je to 100%-ný výsledok ale dokážem upraviť DNA tak, aby správne korešpondovala s DNA toho, komu Kekkei Genkai dávam. Tým pádom sa Kekkei Genkai správne uchytí a môže sa stať dokonca aj dedičné pre tvoje deti. V prípade neúspechu by si ho používala len ty ale určité jutsu by pre teba boli náročnejšie ako fyzicky, tak aj na chakru. DNA je potom vo voľnom preklade čosi ako genetická informácia. Určuje ako delenie buniek, tak ich stavbu, rast... V podstate to ako vyzeráme a ako naše telo funguje. Každý z nás máme inú ale rodičia a deti majú podobnú. Vďaka tomu sa dá na základe pokročilých testov dokonca aj preukázať, či sú určití ľudia rodina. *Pokúsi sa jej to vysvetliť tak, aby tomu porozumelo aj dieťa*
Ayame Hirai: *Místo lidské pokožky se jí objevily žábry docela rychle, jen to nezaznamenala, dokud jí o tom Satsuki neřekla a dokud si na krk nesáhla.* Wooow, *dlouho přemýšlela o tom, jak může být vůbec členem klanu Sairen. Je skvělé, že jí všechno tohle tato žena řekla. Sice to vyvolalo mnoho otázek, které nejspíš v nejbližší době bude muset napsat rodině, ale mnohé otázky to také zodpovědělo. Pak poslouchá Satsuki. Nezná moc souvislosti, neznala nikoho se jménem Teiry. Ale obecně ji Satsuki začala zajímat už jen proto, kolik toho o ní ví. Není přeci náhoda, že zná její jméno i klan.* Pardon...ale jak se vlastně jmenujete? *zeptá se Satsuki ještě mezi řečí. Shiki i t žena znají její jméno, kdežto ona zná jen jméno Chikageho a chtěla by, aby případně znala i jméno té ženy. Samozřejmě netuší, že je to Shikiho žena, matka Ayase. A také neříká Shikimu o jejich setkání s Ayase. Slíbila jí, že bude do jisté míry ignorovat fakt, že je dcera Kageho vesnice. Pak sleduje Sharingan. Přijde jí neuvěřitelné, jak vypadá přeměna normální zorničky v Sharingan a obecně ji to celé fascinuje.* Páni, fakt se dají s tímhle i předvídat pohyby? *zeptá se ohromeně a sleduje jeho oko.* Díky za ukázku, *doplní pak ještě.* Jak to vlastně myslíte, že to máte v zásobě? *neví nic o darování Kekkei Genkai. Není to součástí základů akademie. Ale zároveň se nechce příliš ptát.*
Shiki: *Pozoruje a poslouchá obě dvě, když v tom je na něj vznešena žádost a on se lehce zamračil. Už jen to, že říká o tom, že vlastní Sharingan se mu moc nelíbí a ještě by ho měl ukazovat. Nerad se tím prokazoval a ukazoval to či používal když nebyl fakt silně donucen. Ale tak co měl dělat že? Přece jen řekla si Satsu. No následně přikývnul a pustil si masku, která mu spada opět na krk. Poté aktivoval Sharingan, přičemž se mu v pravém oku zformoval červený Sharingan se střemi Tomoe, které se při tvorbě trošku pootočili, jelikož při této aktivaci nemrknul. Avšak levé oko se Shari rinneganem nechával stále zavřené.* Sharingan je doujutsu, které ti umožňuje předvídat pohyby, číst je a případně i kopírovat. Dokáže se za pomocí něj lehce číst ze rtů již na dálku, stejně jtak můžeš zkopírovat nějakou techniku a užívat ji jako svou vlastni ikdyž na ni například nemáš ptořebné elementy. *Vysvětlil tak nějak obrubně.* Zároveň ti poskytuje absolutní výhodu v taijutsu a také v ninjutsu. V taijutsu ja kjsem řekl můžeš předvídat pohyby, zatímco v Ninjutsu můžeš prokouknout kompletní funkčnost techniky. *Sharingan mu následně zmizel z očí. O technikách Eternal Mangekyo Sharinganu se radši nezmiňoval, jelikož to nebylotak úplně podstatné a nechtěl moc se v tom šťárat. Nevěděl totiž že Shinon vlastnila Eternal Mangekyo Sharingan a tak do toho nechtěl brousit aby se ho Ayame nepokoušela získat.*
Satsuki: *Po sústredení chakry by sa mali na koži objaviť žiabre. Minimálne tak to spozorovala počas pokusov u iných (snáď nevadí, že to tam napíšem xD). Položí jej ruku na žiabre a cíti trochu drsnejšiu pokožku, než je klasická* Aha, chyť sa na tomto mieste. *Ruku z jej krku opäť zloží a znova pozrie na Shikiho* Prišla som o svojho učňa Teiry a rada by som získala niekoho, komu môžem odovzdať ako svoje vedomosti, tak aj moc. *Odkašle si a trošku si upraví oblečenie. Tie otrasné handry po Emi nie sú bohviečo, nehovoriac o tom, že sú jej trochu krátke* Mám v zásobe doujutsu zvané Sharingan. Jedná sa o Kekkei Genkai, respektíve vrodené schopnosti, sústredené v očiach. Má ho aj tu Chikage-sama. Shiki, ukázal by si jej to prosím? Aby vedela, o čom hovorím. *Ukáže potom prstom na Shikiho, aby na neho Ayame upriamila pozornosť* Prípadne jej o ňom aj niečo málo povedz... Bude lepšie, ak to bude počuť priamo od vlastníka.
Ayame Hirai: *Začne si uvědomovat, že pokud je tohle všechno pravda, pak možná není náhoda, že skončila tady a obecně, že se chtěla stát kunoichi. Vzpomene si na jejich debatu s Ayase o osudu. Zvláštní. Možná měla Ayase pravdu. Pak kývne.* No nevím, zkusím to. Ale neřekla bych, že se něco stane, *poznamená trochu zmateně. Nikdy ale nezkoušela soustředit chakru do různých částí těla - kromě nohou a občas rukou. Takže vlastně netuší, co se může stát. Na chvilku zavře oči. Zrovna když zrovna do krku nesoustředila nikdy chakru, musí se na to trochu víc zaměřit. Pak se jí to konečně podaří.* Má se něco stát?
Shiki: *Pozorně obě děvčata poslouchá a přemýšlí u toho. Když se baví, připomíná mu to dvě vyspělé ženy, které spolu debatují a dohadují nějakou tu spolupráci. No když si všimne gesta Satsuki začne se poměrně smát, ale rychle si chytí masku co má kolem krku a přetáhne si ji až na nos aby mu nebylo vidět do obličeje že se směje a snaží se utišit.*
Satsuki: *Spôsoby dievčaťa sa jej celkom páčia. Obdarovaný predsa musí mať určité správne vystupovanie, nemôže to byť niekto, kto by sa im otočil chrbtom* Jup, je možné, že sa DNA uchytila. Skús sústrediť chakru do oblasti krku, len tak pre skúšku. Tak ako ju sústredíš napríklad pri lezení po stromoch alebo po vode do nôh, rovnako ju prenes sem a chvíľu udrž. Uvidíme, či sa nemýlime. *Potom pozrie na Shikiho a nenápadne poza chrbát ukazuje na Ayame a potom zdvihne palec, že sa jej ako vybraný subjekt pozdáva*
Ayame Hirai: *Posadí se ochotně vedle Satsuki. Poslouchá ji. Na jednu stranu neví, proč by měla ženě věřit, ale je pravda, že vždy měla ráda vodu a obecně byla jiná než zbytek rodiny. Takže je to dost možné. A navíc má starší bratry. Je možné, že lidé, které považovala za svoje rodiče, sou její prarodiče? Určitě. Ale je to dost zvláštní o tom takhle přemýšlet. Nikdy ji to nenapadlo. Ale chtěla by se tedy o to více dozvědět o své historii.* Zvláštní. Hm, takže to je důvod, proč jsem členem klanu? Na to jsem se nikdy neptala. Máte pravdu, že mě sem rodina poslala docela bez řečí a výběr vesnice asi taky není náhoda, *zamyslí se. Stejně je to pro ni docela šok. Pak jen přikývne na Shikiho odpověď. Je skvělé, že má takový přehled.* Hm, udělala jsem nedávno geninskou zkoušku, máte pravdu!
Shiki: *Po příkladu Ayame následně též trošku posunul svůj zadek aby uvolnil místo mezi nimi a zároveň tak musel ruku od Satsu stáhnout k sobě. Následně jen poslouchal a též byl zvědavý. Přece jen tohle si vyřizovala Satsuki.* Fuu asi rok je zde mám takový pocit. *Pronesl na odpověď Satsuki a poté se chvíli odmlčel.* A myslím, že tady Ayame je již genin že? *Zeptal se takovou řečknickou otázkou, ale spíše čekal odpověď, jelikož nebyl jednu chvíli dostupný a místo něj Geninskou prováděl jeho zástup.*
Satsuki: *Poposunie sa trochu na lavičke, aby tak uvoľnila miesto na sedenie* Poď sem, porozprávam ti o tom. *Pobúcha po lavičke vedľa seba a položí si ruky do lona* Pred šiestimi rokmi som robila istý druh pokusov, ktoré boli samozrejme bezpečné, s dohľadom najlepších lekárov dediny. Tvorila som nové klany a jaksi-taksi si sa u mňa ocitla aj ty. Výberové konanie robilo množstvo doktorov a uzniesli, že by bolo fajn mať aj niekoho, kto sa prípadne bude vedieť s novými schopnosťami zžiť od malička. Krátko na to ťa však k sebe vzali starí rodičia do Zeme Čaju a tak som nemohla nikdy zistiť, či sa pokus vydaril... Ľudia z tvojej jednotky dokázali pomocou chakry tvoriť žiabre tu, v oblasti krku. *Prejde si prstom od krku tesne pod uchom až po jeho koniec* Nepostrehla si nikdy nič také? *Potom sa otočí na Shikiho s otázkou* Kedy sa vôbec vrátila späť do dediny?
Ayame Hirai: *Zatímco začne odcházet, začne na ni promlouvat ta žena, což Ayame překvapí. Jak zná její jméno? Na chvíli ztuhne. Kdyby byla vychovávaná v rodině shinobi, možná by ji alespoň napadlo, že použila nějaké jutsu. Ale ani neví, že něco takového existuje. Takže chvilku překvapeně kouká.* Jmenuju...jak...to víte? *zeptá se, ale to už jí Satsuki odpovídá.* Pracovala? Jak? *zeptá se překvapeně. Rodiče jí o ničem takovém neříkali. Jak by také ale mohli, Ayame by to nemusela chápat v době, kdy byla ještě u rodičů. Přejede pohledem Shikiho. Nevypadá překvapeně.*
Shiki: *KDyž se Satsuki do něčeho vrhne jen zůstane sedět a poslouchá je. Neměl důvod se do tohodle zapojovat a tak radši mlčel. Navíc to co dělala Satsu za experimenty ví, ale nijak extra do toho nikdy nezasahoval a tak je to jen na ní. Tedy momentálně na ní a na Ayame.*
Satsuki: *Vypočuje si informácie o Ayame a v hlave zablúdi po informáciách z minulosti. Počas jej pokusov pri vytváraní klanov mala k dispozícii aj ročné blonďaté dievčatko s rovnakým menom. Satsuki sa vtedy síce zdráhala ale tak pokusy boli bezpečné. Krátko na to však dievčatko prevzali jej starí rodičia, ktorí pochádzajú zo Zeme Čajov, takže nemohla ani len sledovať, či sa pokus vydaril* Počkaj. *Znova natiahne ruku jej smerom a zachytí ju za predlaktie. Potiahne jemne smerom k sebe, aby ju otočila* Nie si Ayame Hirai? *Je to síce šanca jedna k miliónu ale tak kto vie. Jej dokonalá pamäť ju prosto neoklame* Kedysi... Som s niekým toho mena trochu pracovala. Si jej dosť podobná. *Ruku potom uvoľní a stiahne späť k sebe, aby ju náhodou nevydesila*
Ayame Hirai: *Zatímo sbírá lízátka mimmo lavičku a natahuje se pro jedno, které je až pod lavičkou, objeví se něco jako modrá nit, která lízátko zdvihne. Ayame se narovná, protože toto lízátko bylo poslední. Při té příležitosti se málem bouchne hlavou o spodek lavičky. Vstane a podrží lízatko v ruce, aby mohla mluvit.* Eh, děkuji...a pardon za vyrušení, *řekne se sklopeným pohledem, udělá krok zpátky, aby udržela slušnou vzdálenost a naznačí uklonění. Nevšimla si, že Shiki vysvětloval, kdo je. Ale jakmile se na dvojici podívá, rychle si všimne, že jeden z nich je Chikage.* Dobré odpoledne, *popřeje, její obličej najednou nabyde výraz poznání. Není to tak trapné, když jednoho z dvojice zná. Pak se podívá na Satsuki a usměje se.* Ehm, nechci rušit, takže... *začne pomalu couvat dál s účelem pomlu odejít.*
Shiki: *Všimne si samozřejmě též holky, co upustila lízátka. Chvíli mu to trvá, ale nakonec si uvědomí kdo to je a že už se s ní setkal.* Ayame *Pošeptal k Satsuki jméno.* BYla jednou v nemocnici a obcházela semnou pacienty a pomáhala mi. *Pronesl ještě jen k Satsuki aby jí něco málo řekl o Ayame aspoň.*
Satsuki: *Sleduje dievčatko, ktoré práve prechádza okolo a snaží sa dostať k lízatku. Spadne na zem a začne ich zbierať. Satsuki natiahne svoju ruku, pričom odhalí chakrové nite v nej a vytiahne jedno lízatko spod lavičky, aby ho mohla dievčatku podať. Doslova čaká na jej reakciu, pretože je to sakra veľká náhoda. Doslova im ju mohol osud hodiť pod nohy v moment, kedy Satsuki hľadá vhodného majiteľa vzácnych vecí, ktoré jej zbytočne plnia miesto vo svitku*
Ayame Hirai: *Prochází se po ulici. Dnes se rozhodla, že si dá pohov od tréninku. Z ušetřených peněz si nakoupila hrst lízátek. Jde po úplném okraji ulice, takže míjí rozestavěné lavičky. Zrovna si chce jedno lízátko rozbalit, ale je to problematické a nemá kapsy. Tašku si nekoupila. Přidržuje si lízátka tak napůl, aby si mohla jedno z nich u toho rozbalovat a do toho ještě jde po ulici. Je jasné, že to nemůže dopadnout nejlépe. Lízátko se jí rozdělává opravdu špatně, když najednou obal povolí víc než čekala a tak se jí všechna zbylá vysypou na zem. Není to taková tragédie, protože jsou v obalech. Ale naštve to z principu. Nekouká kolem sebe, dá si jedno lízátko do pusy a začne je sbírat na zemi. Nevšimne si u toho, že na lavičce, pod kterou jí některá z nich spadla, sedí dvojice dospělých - a jeden z nich je Chikage.*
Shiki: *Když konečně vyhrál debatu pousměje se v duchu. Násedně se však na chvíli zamyslí a přemýšlí nad tím, co mu Satsu položila za otázku. Netuší komu by tak mohla Sharingan implantovat.* No popravdě nemám tušení komu, ale určitě někomu hodnému. Přece jen nikomu seproti Sharinganu nechce bojovat. *Položil si následně ruku na její stehno a zamyšleně koukal před sebe.* Nikdo mě momentálně nenapadá.
Satsuki: *Pochopí, že očividne nemá zmysel ho ďalej presviedčať, tak nakoniec súhlasí* Asi máš pravdu. Tak či tak je obmedzený počet shinobi medikov. *Rozhodne sa zmeniť tému, aby sa prípadne ešte nepohádali* Premýšľala som inak, či niekomu nedať nejaké z mojej zbierky Kekkei Genkai. Mám predsa ešte jedny oči Sharinganu... A bude jednoduchšie ich vyoperovať niekomu inému a prehodiť ich, aspoň podľa mňa. Vieš o niekom, kto by si ich zaslúžil? *Sama momentálne o obyvateľoch nemá moc prehľad a kto ho má lepší, než samotný Kage dediny?*
Shiki: *Pozoroval a poslouchal Satsuki, přičemž si sednul následně vedle ní na lavičku a trošku se zamyslel když se Satsuki takto rozpovídala.* Zní to děsivě a zároveň zajímavě. *Pousmál se, dalo by se říci, že mu z části i něco takového chybělo.* Upřímně mi i trošku chybí nějaký ten souboj a nebo lov.*Pokrčil nad tím lehce rameny.* To sice no, ale upřímně si myslím, že zezačátku bych měl dávat prvně na výběr a poté až se to postupně zavede jako pravidlo. Co ty na to? *Zeptal se jí a čekal co mu na to poví.*
Satsuki: Tak je teda všetko v poriadku. *Posadí sa na lavičku kúsok od nemocnice a položí vedľa seba ruky. Nôžkami pohupuje hore a dole a užíva si ten pokoj* Je zvláštne byť pre zmenu niekde, kde mi nikto nejde po krku. Posledný boj bol naozaj vyčerpávajúci, mám dokonca strach, že sa na mňa Mito aj urazí. *Zasmeje sa pri predstave Mito s nafúknutými líčkami* Mierili na ňu výbušné lístky a ja ako najznámejší sebedeštruktívny psychouš som sa pred ňu hodila a schytala ranu namiesto nej... Chudák Shion Takeno bola fakt namaderu. Musím si z nemocnice vyzdvihnúť nejaké nite, dosť som spotrebovala na záchranu kože... A aj toto ma nejak presvedčilo o tom, že v tíme by mal byť lekár. Nie každý sa dokáže znova poskladať ako ja. Zároveň by asi nikto ani nekonal ako ja ale to už je vedľajšie. Misie budú síce pre shinobi menej platené ale zároveň vďaka zmenšeným strátam ich bude o dosť viac splnených. Treba sa na to pozerať z rôznych hľadísk.
Shiki: *Vezme si od Satsuki batoh a následně se na chíli zamyslí.* Co si budeme povídat, co je Ayase pryč tak 90% problémů je pryč. *Zažertoval lehce přičemž se i lehce zasmál.* No ano zvládáme to všechno. Všichni se snaží a dokonce i pracují společně když se někomu nic nedaří. *Pronese a podívá se na Satsu, neví co by ještě jako další odpověď k tomuto řekl, přece jen děti si hrají kadí a spí a trénují.*
Satsuki: To som moc rada. *Vydýchne si. Celkom má o Ayase obavy. Nie je z tých rodičov, ktorí by svoje deti silou-mocou držali doma ale strach o ňu samozrejme má* Vidíš, niečo som vám priniesla. *Zloží si z ramena batoh a vytiahne nejaké suveníry, ktoré nakúpila. Náramky, odznačky, nejaké tie amulety a podobné blbinky. Proste klasika z trhov. A kopu sladkostí. Vrecko podá Shikimu* A ako to inak ide s deťmi? Nemáš moc starostí?
Shiki: *Přikývne.* To ano, ale kolikrát za to není moc peněz a dělit se do čtyř k tomu. Uvidíme asi podle záležitostí misí a tak dále. *Pousmál se a doufal, že tímto to nějak uzavřeli.* To ano budou moct hned do nemocnice na praxi a konzultace či sledování operací. KDyž se objeví klučina, jen Satsuki pustí ruce aby se mohla bránit a případně mu dát nějaké to sladké. Na to se chvíli zamyslí nad Ayase.* Ale ano *Pronesl na souhlas. To že se Ayase nějak měnila jí radši říkat nechtěl, přece jen když už to ona schválila tak by jí to pak mohl nechat si vyžat, navíc se ještě uvidí jak to případně dopadne a třeba se vše napraví.*
Satsuki: *Zamyslene si zahryzne do pery a mykne ramenami* V tom máš síce pravdu ale nemusia chodiť trojčlenné tímy iba. Pokojne sa s nimi môže poslať jeden lekár ako pomocník. A zaviedlo by sa pravidlo, že lekár nebude smieť bojovať, práve kvôli ochrane svojho života a schopností, ktoré by sa mohli využiť po boji. *Navrhne a obzrie sa späť k nemocnici* Neznie to zle, budú môcť chodiť priamo na prax do nemocnice, kde v podstate budú môcť rovno plniť nejaké tie misie. Páči sa mi to. *Prikývne a ani si neuvedomí, zozadu na ňu skočí nejaký malý chlapec a zavesí sa jej okolo krku* Huh, čo to? *Prekvapene sa otočí a začne sa smiať, keď spozná malého chlapčeka, ktorý navštevuje akadémiu* Satsuki-sama! Priniesli ste niečo sladké? *Satsu zdvihne jedno obočie a vzdychne si. Vytiahne z vrecka jedno z lízatiek, ktoré v Kumogakure nakúpila pre deti* Nie že by si ešte nejaké sladkosti potreboval ale dobre. *Chlapček s radosťou lízatko prijme, poďakuje a znova sa rozbehne kamsi do prčic* Pozerám, že každý je tu spokojný. Vidíš, keď už sme pri deťoch, Ayase sa ozýva?
Shiki: No je mu nějakých osmnáct let co jsem slyšel. *Zareagoval ještě ohledně Kazekageho, přičemž si ji dále vyslechl.* ano pokud je v mých silách vytvářet týmy, které půjdou na B misi mohu to tak dělat. Avšak pokud chce jít tým, který je již od genina spolu, nemohu s tím udělat nic. NEchci jim přece kazit spolupraci tím, že jednoho vyměním a odšoupnu. *ZAreagoval zároveň i na to, že by měl posílat minimálně jednoho lékaře. Samozřejmě když bylo možné tak to dělal, avšak ne vždy se dařilo skládat týmy a některé byli uspořádané již od malička. Když ho však chytila za obě ruce trošku nechápavě se na ni podíval a zvedl jedno obočí.* Noo ano, mohu to dát do staveebních plánů. Ale napadá mne, že za nemocnicí, je ještě kus volného místa na takovou větší budovu. co kdyby se to přistavělo k ní aby případně mohli chodit na konzultace hned do nemocnice a podobně? *Navrhl ji řešení, které ho napadlo. Přece jen jinak by za nemocnicí zůstal nevyužitý prostor.*
Satsuki: *Zamyslene nahne hlavu na stranu a zamrka očkami* Čoskoro sa s ním asi uvidím. Chytili sme dvoch ľudí zo Suny... Zastavíme sa najprv síce v Zemi železa kvôli nejakým súkromným veciam Mito ale potom vyrazíme do Suny, tam uvidím. Možno to je nakoniec fajn človek a bol len nervózny. Ale myslím si, že ku dvom tak šarmantným mladým ženám nebude protivny. *Zavtipkuje a zastaví pred nemocnicou* A keď už je reč o loveni, niečo mi napadlo. *Neotaca sa od nemocnice, proste len hľadí na obrovskú budovu a rozhovori sa* Napadlo mi, že by nebolo od veci zaviesť účasť minimálne jedného ninja medika na každej misii od úrovne B. Vyskytujú sa tam nepriatelia a mnohokrát shinobi prídu ku zraneniam, ktoré sú občas aj smrteľne. Chcem zabrániť stratám a preto ta chcem o niečo požiadať. *Otočí sa k nemu a chytí ho za obe ruky* Prosim, než sa vrátim z lovu, postav mi lekársku akadémiu. Chcem vzdelat čo najviac ľudí vo svojom povolani. A dokonca budem ochotná pomôcť so vzdelaním aj lekárom našich spojencov... Myslíš, že by to bolo možné?
Shiki: *Trošku si protáhne druhou paží za kterou ho Satsuki nedrží a lehce si ppvzdychne * Udělalo se jí zle a tak odešla dříve z podporou*Osvětlíl ji a na chvíli se zamyslel. * Teoreticky ani moc Ne. Tsuchikage ví o tom, že jsme nevinní a pokud presvedcis Hokage tak ta si ho podridi. Už teď mu mám pocit vysvětlila že je hloupý a měl by odstoupit. Ginu znáš. Jediný kdo je mi tak trošku nepříjemný je Kazekage. Je takový zvláštní a přijde mi že nikdo neví co od něj čekat. Hlavně kvůli tomu neustále aktivnímu Doujutsu *Osvětlíl ji trošku* I suzuyu to trošku znervoznilo mám takovy dojem. Tedy minimálně to když přišel a rozhlížel se*Dodal ještě *
Satsuki: *Položí si zamyslene prst na ústa a nakoniec len sťažka povzdychne* Takže keď sa bude jednať o moje sprostenie nukeninstva, tak to bude fuška. *Zamyslene pozerá na ľudí okolo seba a zamáva naspäť tym, ktorí ju pozdravia* Ako to myslíš, že Hokage starne? Je chorá, či tak nejak? *Spýta sa trochu ustarane. Predsa len, Hokage-sama bola na Summite pri dokazani neviny naozaj úžasná. A v podstate ju dosť podporila. Tsuchikagemu v podstate ona osobne len odniesla mŕtve telo Tsuki Asady. Prevzala si peniaze a tým to haslo, takže nemôže posúdiť, čo to je za človeka. Ale Shikiho úsudku verí*
Shiki: *Nijak dále nekomentuje Suzuyu a chytí Satsu za tlapku a kde vedle ni* No ano povýšil *Pousmál se nad tím. Kdyby věděl kolik mu přibude práce pravděpodobně by o to tolik neusiloval ale tak už je pozdě. * No summit. Řekněme že Kagove jsou jen velká děcka do se hádají o to, kdo bude mít medvídka objimace. Suzuya se snaží vyhrožovat a ostatní ho ignorují, Hokage je příjemná žena avšak už stárne, Tsuchikage je prostě no nechci říct debil takže je prostě svůj. Bývalá Mizukage, která byla jako zástup Mizukage se snaží manipulovat a pravděpodobně si myslí že ji to vychází a Kazekage nevím. *Na chvíli se odmlčel. * Býk celý summit potichu a jen naslouchal. Ale vlastní nějaké Doujutsu, které nevím co dělá, ale přijde mi že bude nebezpečné *Vysvětlil ji i zároveň nějak kdo jaký je, přece jen si myslel, že ještě neměla cest se s nimi sstkat*
Satsuki: Ale nooo, veď prca zeny. *Povie na obranu svojho otca a zľahka očervenie, keď ucíti jeho dych. Aj po toľkých rokoch ju vie dostať do rozpakov* Ako sa darí? Počula som, že ste povýšili, Shodaime Chikage-sama (Prvý Chikage). *Povie s úsmevom a veľkou dávkou pýchy. Je pyšná na to, kam to obaja dotiahli* Ako vôbec prebiehal Summit? Šlo to v pohode? *Nedá jej a Spýta sa. Zároveň ho chytí za packu a začne kráčať po dedine, aby sa pozrela, ako sa ostatní majú. Je vo svojej normálnej podobe, keďže Shuushagan potrebuje ešte doladiť. S Mito zatiaľ nechala svojho klona*
Shiki: *Když se u něj objevila Satsu tak to z časti vlastně ani nečekal a tak sebou i lehce cuknul od leknuti a chvíli si Satsu prohlížel,* Ale Suzuya je Emo, brzy odhalí že je Gay *Pronese na narazku jeho účesu, načež ji obejme. Godudamy má samozřejmě za sebou a veselé si poletují* Rád tě vidím *Zašeptal ji do ouška *
Satsuki: *Dlho nepozrela svoje ratolesti a preto sa rozhodla to zmeniť. Najprv však musí so Shikim predebatovat svoj návrh na zlepšenie efektivity misií, preto aktivuje Tomegane a v guli sa pozrie, kde sa jej láska nachádza. Nie je uprostred žiadneho rokovania, či summitu, čo jej vyhovuje. Tak sa proste portne k značke, ktorú si na ňom nechala. Neunikne jej jeho nový účes* Ejha, niekto tu navštívil Suzuyovho kaderníka? *Uškrnie sa a zavtipkuje. Naráža na to, že Suzuya rád prekvapuje podivnymi ucesmi* Srandujem, si tak sexy a ja tak nadrzana, že by som z teba najradšej to oblečenie strhla zubami behom pár sekúnd. *Po svojich slovách rozprestrie rúčky, aby ju mohol objať*
Shiki: *Shiki se momentálně procházel po vesnici. Už dlouho si neudělal takovou vycházku, kde by si prohlédl krásu vesnice, která se stále více a více rozpinala, přičemž i rozrustala. Navíc díky papírum, kterými byl často obklopen neměl čas na lidi ve vesnici a jen tak se podívat a případně zjistit co je kde udělat. Přece jen kagovani a děti mu zabrali plně jeho veškerý čas. Ještě když občas chodil pomáhat do nemocnice s léčbou lidi. Na sobě měl černé tričko a tepláky, na hlavě pásku se znakem Ketchugakure, která zakryvala jeho levé oko a pečeť Byakugo na cele*
--: --
Saitou: *Saitou dneska dostal misi typu C. Oblékl se do ( odkaz » ) a vyrazil si pro zadání mise. Po cestě pro informace k misi, tak se stavil do obchodu pro pár dango na cestu. Dorazil tak si vyslechl zadání mise a to znělo „najdi ukryt banditu a doveď je do vězení“. Saitou obdržel i informaci kde se měli nacházet. Na nic nečekal a okamžitě vyrazil na místo kde se měli nacházet. Bylo to nedaleko vesnice. Byl to opuštěný starý dům. Saitou dorazil k místu a schoval se ve stromech co byly okolo. Chtěl radši postupovat pomalu a obezřetně než se bezhlavě vrhnout do akce. Chvíli si obhlížel terén a všiml si určitého harmonogramu banditů. Každou hodinu se střídaly stráže + další parta 2 obcházela okolí. Rozhodl se dostat stráže v moment kdy budou na obchůzce po okolí. Našel si cestu kterou chodili a počkal na jejím kraji kde nebylo vidět, takže ho z baráku nikdo nemohl vidět. Když procházeli kolem, tak použil Senei Jashu z obou rukávu mu vyjelo 5 hadů a přiblížili se k banditům a obmotali jim nohy a poté jim obmotali ruce a pusu aby nemohli křičet. Hadi jim zacpali i nos, a tak po chvíli byly v bezvědomí. Hadi zajeli zpátky do rukávu a Saitou se převlékl za jednoho banditu. Bandité měli na sobě černé pláště s kapucí, a tak si vzal jen ten. Jednoho banditu svázal pomocí drátku a nechal ho tam. Druhého vzal pod jeho rameno a nesl ho zpátky k baráku. Když ho uviděli stráže u dveří, tak mu vyběhli na pomoc. V moment kdy byly dost blízko, Saitou oba udeřil Shōtei a ti na následky velké bolesti upadly v bolesti na zem. (banditu co nesl hodil na zem) Když byly na zemi, tak je svázal, tak si stoupl ke dveřím, protože se měli měnit hlídky, takže měli dorazit další 4 bandité. Čekal u dveří a když se otevřeli, tak vyběhli bandite ven, protože viděli těla svých kamarádu na zemi. Saitou použil ​Futton: Atsui Jōki a všechny bandity opařil vařící párou a ti na následky toho upadli k zemi v bolestech a skřeku. Saitou vyskákal na střechu domu a čekal až z baráku vyběhne i zbytek banditu. Vyběhlo ven asi 15 banditů. Saitou koukal na ně ze střechy a poté skočil dolů na jednoho z banditů, tak aby ho srazil k zemi a omráčil. Saitou stál mezi něma všema a aktivoval svůj byakugan a čekal až se na něj rozběhnou. Bandité byly vyzbrojeni katánama a rozběhli se všichni na Saita s křikem. Saitou to chtěl aby po něm šli. Použil Hakkeshou Kaiten a roztočil se. Všichni bandité dostávali údery jeho charkou. Vypustil celkem velké množství chakry, a tak všichni bandité by měli odletět a ležet na zemi ve velkých bolestech a někteří z nich by měli omdlít od bolesti. Saitou potom postupně všechny omráčil a svázal k sobě. Postupně je všechny odnášel na policejní stanici a pak šel podat hlášeni o misi. Poté vyrazil domů a tam si dal sprchu a šel si lehnout, protože to bylo celkem náročné. *
---: ---
Kami: *Dívám se na něj a přemýšlím nad jeho slovy.* Víš ne, pro jsem se přidala k Laně, abych mohla objevit nové země a nové místa, takže, jak tam přemýšlím, tak půjdu s tebou, *řeknu mu a dívám se na něj.* 'Jsem zvědavá, kam chce vyrazit, hlavně doufám, že ne do Kiri, tak fakt nechci,' *pomyslím si.* Takže kdy budeš chtít vyrazit, já klidně můžu hned jsem připravená, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Renji Narimachi: Mám takový nápad Kami. Slyšel jsem o jedné vesnici. Rád bych se tam podíval. Třeba najdeme nějaké rekruty a nebo se aspoň podíváme jak se lidem ve vesnici vede. *Když to Renji dopoví, sedne si v pokoji nedaleko Kami.* Tak co ty na to ? Necháš mě v tom samotného a nebo půjdeš se mnou ?
Ayame Hirai: *Zjistí, že ulička, kterou zrovna teď prochází, vede směrem k části vesnice, kterou obývá jejich klan. Zajde trošku dál k jejich části a projde kolem jezera, které tu je. Mohla by si v brzké době pořídit plavky a jít si zaplavat. Nicméně při té myšlence jí zase přijde trochu nepříjemné plavat na takto otevřeném prostranství. Přece jenom jezero je umělého původu a tak je vlastně kousek od normální ulice. A Ayame není jedna z těch, která by ráda chodila v plavkách kolem lidí v oblečení. Je sice malá, nicméně stud tam je hodně. No třeba by mohla plavat i v normálním oblečení, to také není vyloučeno. Zamýšlí se nad všemi možnostmi. Jezero ji opravdu láká. Proč proboha skončila ze všech míst zase zrovna tady? Přeci se chtěla jen projít po vesnici.*
Kami: *Podívám se na něj a lehce se usměju.* Jo klidně. Myslím, že to bude lepší než sedět tady a nic moc nedělat, aspoň se podívám na nějaké nové místo, *řeknu mu a dívám se na něj.* A už tě napadlo, kde by jsme mohli vyrazit, *zeptám se ho zvědavě a dívám se na něj.*
Renji Narimachi: *Po svolení vejde Renji do pokoje, kde si Kami zrovna češe vlasy.* Ahoj Kami. No pokud se nudíš, určitě by se našla nějaká mise a nebo úkol. Ale chtel jsem se tě spíše zeptat, jestli by jsi mě nechtěla doprovodit na nějakém menším výletu. Co ty na to ? Prostě by jsme letěli kam by nás nos vedl.
Ayame Hirai: *Bloumá a chodí po vesnici. Provoz na ulici není příliš velký a zároveň tu není mrtvo, jak by čekala u nově vzniklé velké shinobi vesnice. Nikdy předtím v žádné nebyla. Dojde pomalu až na konec ulice a obrátí se zase zpět. Chce zkusit projít co nejvíc uliček a hlavně se u toho tedy neztratit. Trochu přehled by neuškodil.*
Kami: *Ráno jsem se probudila celkem dost brzo a protože jsem už nemohla usnout, tak jsem přemýšlela, co budu dneska dělat. No můj závěr byl, že mě vůbec nic nenapadlo, takže to zase vypadalo na další den, který prosedím v zámku.* Já se strašně nudím, někam bych se zase vydala, *povzdechnu si a následně vstanu z postele. Poté jsem se převlékla. odkaz » Akorát jsem vzala do ruky hřeben a začala jsem se česat, když někdo najednou zaklepal na dveře.* 'Kdo to je tak brzo,' *pomyslím si no hned mi bylo odpovězeno.* Jo, pojď dále, *zavolám na něj, zatím co se dočešu. Pak se na něj podívám.* Copak tě sem přivádí? Doufám, že máš nějaký nálad, co by se dalo dneska dělat, protože mě nenapadá vůbec nic, *řeknu a dívám se na něj a doufám, že on má nějaký nápad.*
Renji Narimachi: Hned po probuzení Renji přemýšlel jak by dnes svůj den mohl nějak kladně využít. Všechny své povinnosti splnil ještě večer, proto toho moc nenaspal.* ,,Mám chuť na nějaký výlet,mohl bych se po dlouhé době jen tak někam podívat." *Renjiho napadlo, že Kami by se možná řada přidala. Proto vstal, upravil se a oblékl odkaz » +kimono+male&oq=anime+kimono+male&gs_l=mobile-gws-img.3..0i19k1j0i8i30i19k1l2.104866.106268.0.106519.8.7.0.0.0.0.446.1240.1j1j2j0j1.5.0....0...1c.1j4.64.mobile-gws-img..4.4.1146...35i39k1.178.lRmS2v0XhuU#imgrc=yPDCRTZTjc6wKM: . Pak se vydal směrem k pokoji, ktery patřil Kami. Zaklepal.* Kami, to jsem já, Renji. Můžu vstoupit ?
Ayame Hirai: *Prochází se podél obrubníku ve vesnici, ve které je teprve první týden. Rodiče ji sem poslali po dlouhém žadonění, protože se chtěla stát kunoichi a sami rodiče již kvůli vysokému věku nejsou aktivními shinobi. Žije tedy sama a nikoho tu nezná, proto se rozhodla projít po ulici. Pár dětí v akademii již poznala, ale řekla si, že se pokusí obecně se tu porozhlédnout a přinejmenším se ani neztratit. Nemá tedy vysoké cíle kromě toho, udělat si procházku. Snad by bylo i fajn zjistit, kde se tu dá čas od času vykoupat. Nebo spíše častěji. Ayame byla zvyklá se ve své rodné vesnici koupat dost často, vodu miluje. A tak by byla škoda po přistěhování přijít o tuto možnost.*
---: ---
Satoshi: *Pozorne počúva čo mu jeho otec postupne vykladá.* Uhm. *Postupne prikyvuje na to čo mu rozpráva.* Áno, tak to bude. Díky že si mi to vysvetlil. Si najlepší tati! *Dá mu ruku aby si tleskli alebo narazili päsťami. Keď spomenie Ayase tak sa pri tom máličko zasmeje.* Tak zatiaľ. Čakáme ťa doma! *Počas toho ako dohovorí poslednú vetu už beží a kýva mu. Odchádza odtiaľ hrdo a s čelenkou. Celú cestou domov si od šťastia vyspevuje.*
Shiki: *Po jeho slovech se musel hlasitě zasmat, protože mu vpodstste nic jiné nezbývalo.* Jméno je sice důležité ale o dokonalost tak úplně nejde * Pronesl a pousmál se, načež si k němu drepnul a chytil ho za ruku* Nikdy bychom nemohli chtít po dětech aby vše zvládli perfektně, vlastně po nikom nemůžeš chtít aby dělal vše perfektně vždy se najde nějaká chyba ikdyz ji někdo nevidí. *Pousmál se* Zkouška se skládá z více věcí, než li je jen hod na terč. Také jsi skládal jutsu a ty jsi provedl bez sebemenšího problému. * vysvětlil mu* Navíc nikdo od studentů nečeká že všechno zvládne úplně. Ano někdo takový se najde, ale když se někomu něco nezadari, neznamená to hned ze je to špatně. Muze to být trémou a nebo tím, že prostě trénoval jiné věci ve kterých je dobrý. Například teď víš, že musíš trénovat házení kunaie. A stačí říct třeba ti mohu ukázat nějaké ty triky * Pronesl. Snažil se ho tak nějak povzbudit. No následně se začal zvedat a lehce se však dostal k jeho uchu ústy aby mu mohl něco zaseptat* Navíc ten hod kunaiem je beznasledny. To jsem si jen vymyslel aby sem někteří nechodili s tím že tři techniky a hotovo *Possptal mu aby to slyšel jen on a narovnal se. * A teď upaluj domu se pochlubit sestrám a večer to oslavíme. *Dodal.* jo a pokud Ayase něco rozbila nebo vyvedla tak ji vzkaz prosím že to zjistím a dostane trest *Lehce na něj mrkne a usměje se, přičemž ho ještě pohladí po vlasech. Pokud už Satoshi nemá žádné otázky, otočí se a vydá se zpátky ke stolu kde seděl předtím *
Satoshi: *Myslel si že odíde ale zastavil ho hlas svojho otca. Prekvapene sa obzrie.* "Odniesť čo?" *Keď zbadal čelenku oči sa mu rozžiarili a naplnili šťastím.* Ďakujem, ďakujem! *Hovorí s veľkým nadšením.* Ale pječo? *Spýta sa nakoniec zvedavo.* Veď nedokázal som s 2 pokusmi zasiahnuť do čierneho... Nemusia byť všetci Juuzou Toyazaku dokonalí?
Shiki: *Pozoroval Satoshiho, který nejdříve předváděl Bunshiny a následně běžel po zdi. Při tom si zapisoval něco do papírů. Přece jen i tak to musel zapisovat aby bylo vše hezky zapsané. Když seskočí dolů a následně se zamění za židličku tak se pousměje. Poté když háže Kunaie jen pokrčí rameny. Jsou to studenti akademie, nečeká od nikoho, nějaké přesné trefy nebo tak. Když se však Satoshi otočí na odchod lehce pozvedne obočí.* Kam jdeš? Já nemůžu jít ještě domů abych ti to mohl donést. *Snažil se ho ještě zastavit, když na sebe s ředitelem kývli, že splnil. Poté se postavil a vzal jednu z čelenek, nač se vydal k němu a v ruce mu onu čelenku Ketchugakure podával.* Blahopřeji *Usmál se na něj a pokud si čelenku vzal tak ho poťaapal po hlavě.*
Satoshi: "Uh...tri ľubovoľné?" *Trošku je prekvapený. Čakal že na skúške musí vedieť všetky ktoré prislúchajú jeho úrovni. A tie čo bude mať ukázať tak mu vyberie učiteľ a nie že ešte dostane takú možnosť.* Okej. *Povie a prikývne. Rovno už aj zloží ruku na pečať.* Bunshin no jutsu! *A zrazu stojí pred Shikim a riaditeľom Satoshi 5 krát. Lebo 2 klony pribudli po jeho pravej ruke a ďalšie 2 po ľavej. Satoshi stojí v strede.* Hmm čo ďalej? *Nahlas sa zamyslí Satoshi, keďže má taký výber možností. Poobzerá sa po miestnosti a uvidí stoličku.* "To by šlo." *Satoshi sa rozbehne oproti stene, spolu s ním sa rozbehnú aj klony. Satoshi vyskočí prilepí sa na stenu pomocou Kinobori no Waza. Beží chvíľu po stene a keď je na tej strane steny že visí dolu hlavou tak to vyzerá že sa pošmykne a padá zo steny. Spolu s ním padajú zo steny aj klony. Keď už je blízko zeme a vyzerá to že si spolu s klonmi udrie hlavu o zem tak klony sa rozplynú a zmizne aj Satoshi. Na jeho mieste je stolička a on je na mieste stoličky.* Tak a moja tretia technika bola kawarami. *Informuje ich aj keď asi to je zrejmé čo použil. Keď mu v tom nikto nezabráni tak prejde k stolu a zoberie si tie 2 kunaie. Jeden do pravej ruky a druhý do ľavej. Podíde na miesto a oba hodí naraz do terča.* "Ups." *Preletí mu hlavou ešte predtým než zasiahnu, lebo vidí že nezamieril presne. Ten čo vypustil z pravej ruky tak minie stred len o pár centimetrov ale ten čo vypustil z ľavej tak je 2 krát tak ďaleko od stredu ako ten druhý.* "ach, ani jeden nezasiahol stred. Asi ma vyhodia. To nič aj o rok je šanca." *Mierne sa ukloní.* Dovidenia. Ahoj oci. *A keďže si je taký istý že neprešiel lebo netrafil stred, tak sa otočí a odchádza z miestnosti.*
Shiki: Ahoj Satoshi. *Pozdravil nazpátek svého syna a pousmál se. Tušl, že jeho sic jediný syn, ale stále jeho dítě určitě nebude zaostávat za ostatními, takže věřil tomu, že onu zkoušku zvládne. Sice byl zdrženlivý, ale kdo ví jaká překvapení schovává před ním samotným.* Takže Satoshi. Ukážeš nám tři libovolná jutsu a pak si vezmeš z mého stolu tyhle dva Kunaie a budeš je odtud házet přes třídu du támhle toho terče.* Následně ukázala rukou na drhou stranu třídy a nechal Satsohiho se podívat na onen terč.* Tak šup do toho. *Povzbudil ho Shiki a čekal s čím se vytasí.*
Satoshi: "Je čas." *Prebehlo mu hlavou. Prestal meditovať postavil sa na nohy a vyrazil. Je rád že nešiel medzi začiatkom, keď tu bolo ešte veľa detí ktoré by mohli spochybňovať výsledok tým že prešiel vďaka protekcii.* "Ale veď to je jedno aj tak všetci vedia, že všetci z našej rodiny sú šikovný." *Keď vstúpi tak ockovi zakýva s úsmevom.* Ahoj ocko. *Potom sa pozrel na riaditeľa a mierne sa uklonil zo slušnosti. Potom čakal čo mu povedia.*
Shiki: *Sedí ve zkoušení místnosti a postupně mu sem chodí žáci, kteří buďto zkoušky splní a dostanou čelenku a nebo nesplní a jsou odsouzení znovu pokračovat v akademii až dokud nezvládnu nebo neodstoupi z akademie. Taková byla pravda a realita. Pro někoho možná kruté, ale nemohli nechat projít někoho kdo se nesnaží a nesplní předem daně podmínky, které jsou pro všechny stejné. Ne že by to byla ostuda ale když ninjove pracovali v skupinách museli se na sebe spolehnout. Po několika dětech přišla řada na Satoshiho. Místní učitel přišel do haly a vyslovil jeho jméno, následně mu ukázal kam má jít. Pokud tak udělal vešel do klasické třídy, kde seděl Shiki a vedle něj řešitel školy. *
Satoshi: *Obyčajný deň, takmer teda aspoň ako každý iný. Mohlo by sa zdať na prvý pohľad. Ale tuto v Ketchugakure niekoľko desiatok študentov podstupuje skúšku. Skúška ktorá možno navždy zmení ich životy, posunie ich kariérne dopredu alebo aj nie. Všetci sú nervózny. Satoshi iba sedí v hale a znudene pozerá do steny.* "Shizuka a Ayase to už majú dávno za sebou..." *Študenti akadémie postupne vychadzajú zo skúšobnej miestnosti a buď skáču od radosti alebo vychádzajú zo slzami v očiach.* "Ach. Mali sme ísť na skúšku spolu..." *Pomyslí si na Sayuri už pred rokom mohli ísť na skúšku spolu ale niečo sa do toho naskytlo a ona nemohla, tak aj Satoshi vynechal ten rok aby šli na ďalší spolu, ale Sayuri aj tento rok do toho niečo vošlo. Satoshiho presvedčili. Hovorili mu že nemôže stále na ňu čakať.* "Hádam, že ma čoskoro dobehneš." *Pomyslí si a rozhodne si ľahnúť a zavrieť oči pokiaľ nezavolajú jeho meno že už je na rade.*
Koniec: ::::
Hideaki - Filler: Tento príbeh sa odohráva pol roka dozadu, Filler o prebudení Rinneganu. Bol už teplý letný podvečer a Hideaki sa vracal domov z akadémie. Blížil sa už koniec školského roka a tak mal plnú hlavu myšlienok toho ako strávi svoje prázdniny. Hideakiho výcvik bol pomalý, hlavne preto lebo nechodil na akadémiu až tak dlho ako jeho rovesníci. Bolo to aj preto lebo Hideaki sa nevyvíjal ako jeho rovesníci. Keď sa narodil tak bol príliš malý a slabý, jeho rodičia ho dali do škôlky kde prejavoval záujem o zbrane a brnenia, bolo bežné že si zobral kunai a takzvane s ním cvičil, teda aspoň on si to myslel, opak bol pravdou. Ruky mával celé krvavé, dorezané až si jeho rodičia mysleli či ho niekto nešikanuje, keďže to bolo pravidelné a dávalo by to aj zmysel kvôli jeho slabému výzoru. Časom sa až ukázalo že to všetko spôsobovala jeho nešikovnosť. Sám sa aj doma prezradil keď mu z tašky vypadol Kunai ktorý nevedomky ukradol. Rodičia s ním strácali nádej, obaja totižto boli uznávanými Shinobi jeho dediny, hlavne pre ich schopnosti zachádzanie so zbraňmi v kombináciach s jutsu. Odmietali ho dať na akadémiu kým ho nenaučia poriadne držať kunai a správne uchopiť Shuriken. Hideakimu to trvalo nejaký čas, postupom sa z neho nadšenie pre zbrane vytrácalo keďže musel každý jeden deň trénovať s rodičmi ktorý ho zrovna nešetrili. Nedokázali zniesť tú hanbu že by ich jediný syn nevedel držať obyčajný Kunai, to by bol zbytočný Shinobi. Každý večer mu otec predčítaval o Jutsu. Jeho otec mal veľkú zásobu kníh. Hideaki ich musel prečítať, aby vedel že má čakať neočakávané a aby vedel odhaliť svôjho súpera ešte skôr než ho môže prekvapiť svojími schopnosťami. Zato jeho mama, tá ho učila boj na blízko. Samozrejme vedela kde a ako môže udrieť a seknúť, pretože bola aj medikom avšak nikdy ho nešetrila. Nechcela, nemala k tomu dôvod a v Hideakim rástla averzia ako voči zbraniam tak aj voči jeho rodičom, lenže to bolo spôsobované týmto tréningom ktorý nemal výsledky. Rovnako ako sa Averzia ukazovala u Hideakiho, tak sa prejavovala aj u jeho rodičov. V tom prišla zaujímavá misia mimo dedinu. Odchyt nebezpečnej skupinky. Nič viac sa o tom Hideaki nedozvedel a ani nemal záujem sa dozvedieť, bolo mu to jedno, mal radosť že sa zbaví svojích rodičov, avšak to ešte netušil akú ranu zažije, mesiac pred odchodom na misiu ho rodičia tréningom týrali. Hideaki sa už zlostil po každom jednom netrafenom shurikene až nakoniec si ako terč predstavil tvár svojej mamy. Napriahol sa, zatvoril oči a hodil. Započul zvuk ktorý ešte nikdy nepočul. Zvuk shurikenu ktorý trafil drevo, Hideaki otvoril oči a uvidel Shuriken presne v strede. Možno to bolo z opakovania jedného a toho istého cvičenia, ale jedno bolo isté, konečne splnil to čo po ňom chceli a rovnako sa mu podarilo trafiť aj ďalšie terče, shurikenmi aj kunaimi. Rodičia prvýkrát pocítil sladký a opojný pocit pýchy z vlastného syna, vyslali ho na akadémiu, na miesto na ktoré sa Hideaki veľmi tešil, znamenalo to mať konečne kľud a hlavne to znamenalo plán na polovicu dňa, tým pádom by nebol čas na tréning, avšak to teraz bolo nepodstatné kedže termín misie sa blížil. Týmu ktorý mal analyzovať skupinku nebezpečných shinobi sa podarilo určiť všetky detaily, pátracej skupine sa podarilo určiť pohyb a tak sa už vyslal eliminačný tým tvorený Hideakiho rodičami. __________________________ Presun ku koncu školského roka __________________________ Misia Hideakiho rodičov stále trvala, nemala konca kraja a Hideakimu to ani toľko nevadilo, užíval si voľno, aj keď mu začala chýbať strava od maminky, dokázal to vydržať. Hideaki sa teda vracal domov zo školy v letný podvečer, vietor príjemne vial a Hideaki pozoroval lístie, prechádzal sa po ulici, unavený, premýšľal kde sa jeho rodičia asi nachádzajú. Aj keď to nikdy nepovedal nahlas, začali mu chýbať, dokonca aj ich tvrdý tréning. *Ah, ale ak by zistili že som ešte neobjavil svoju elementárnu podstatu tak by ma drtili ešte viac, je len dobre že ešte nejsú doma* Pomyslel si Hideaki keď hľadel na lístie stromov. Aktovku držal obomi rukami za hlavou a poberal sa domov. Lenže doma ho čakala nemilé prekvapenie. Pred jeho domom v klanovom sídle stáli dvaja policajti. Hideaki ich poznal, už ich aj pár krát videl, neboli to totižto obyčajný policajti. Týto mali na bicepsoch čiernu pásku, deti v škole ich volali smrtáci. Hideakimu sa zastavil dych, zastavil sa mu pohyb, zkamenel keď ich uvidel. *Nie..* Ozvalo sa mu v hlave. Ani sa nechcel ku nim priblížiť, pozeral sa na nich a oni si ho všimli. Hideaki stále stál len ako tvrdé Y a pozeral na nich, tý dvaja smrtáci sa vybrali smerom k Hideakimu na čo Hideaki spravil dva kroky dozadu. Nahrnul sa doňho smútok a strach. *Nie, len to nie* Opakoval si v hlave, smrtáci si dali dole čiapky, jeden z nich vytiahol z príručnej tašky dve čelenky na ktorých boli vidieť stopy po zápase. "NIEEEE" Hideaki zakričal, slzy sa mu navalili do očí. Jeden z policajtov ho objal, ten ktorý nedržal čelenky, pevne ho stisol avšak Hideakiho plač neutíchal. "Je to moja chyba..." Opakoval tak aby ho počuli. Policajt ho ukludnoval, bez výsledku. Hideakiho ho sotil, tomu druhému vytrhol čelenku a vbehol dovnútra do domu, aktovku hodil do kúta, zabuchol a zamkol za sebou dvere. V rukách zvieral čelenky svojích rodičov, v slzách sa oprel o dvere a chrbátom skĺzol dole po dverách. "Toto som nechcel." Opakoval a narúkal Hideaki, pevne držal čelenky. "NIE! Existuje spôsob, musí byť, otec ho bude mať v knižnici!" Povedal Hideaki, utrel si slzy a utekal do otcovej pracovne. Steny jeho pracovne boli vlastne knižnice, dlhé a veľké. Našťastie ich Hideakiho otec triedil a Hideaki v tom samozrejme pokračoval. Vedel kde má hladať, bola tam jedna polička kníh ktorá obsahovala informácie o mŕtvych a zmŕtvychvstaniu, respektíve k oživeniu mŕtveho. Hideaki tie knihy prechádzal očami, zdalo sa mu že vidí oveľa lepšie, rýchlo v knihách listoval, prechádzal si stranu po strane a hľadal slová ktoré by mu mohli pomôcť. Nedokázal ich nájsť a to ho napĺňalo beznádejou, zúfalstvom a strachom. Až kým neotvoril knihu ktorú spísal jeho otec o Rinneganu. Bohužiaľ, nepísalo sa tam nič podrobné, len všeobecné informácie o tom že Rinnegan je božie oko, nič viac Hideaki nezistil. "KURVA" Zanadáva Hideaki, hodí knihu do kúta a rozplače sa. Takto to pokračuje až do noci, kedy už zo seba vyplače prvú vlnu smútku, postaví sa, uloží knihy ktorý rozhádzal po miestnosti a položí otcovu čelenku na stolík. Pozrie sa na ňu, ukloní sa a odchádza z miestnosti. Pri odchode ešte dopovie. "Ďakujem." Hideaki cíti vďaku za tréning a vzdelanie ktoré mu ponúkli jeho vlastný rodičia, odchádza z miestnosti a ide po chodbe kde je zavesené zrkadlo, pozrie sa doňho a uvidí vo svojích očiach niečo zvláštne. Uvidí že má Rinnegan, zjavne mu tento zážitok dokázal vyvolať Rinnegan, tak či onak sa Hideaki neprestal viniť za smrť svojích rodičov, stále má pocit že za to môže on. Aj keď si to už toľko nepripúšta, stále má v hlavne slabý hlások ktorý mu to našeptáva.
---: ---
Ayase: *Ayase dostala v pořadí již šestou misi. Je to její druhá mise typu C, Ayase zjistila, že tento typ misí není moc obtížný. Jako každý den si ráno zacvičila, nasadila si na ruce a nohy zaváží, která nosí a vyrazila na cestu. V Ulici Nari se má nacházet jakýsi zloděj, který okrádá zdejší lidi. Většinou krade ženám kabelky, taštičky ale nebojí se ani okrádat domy, ve kterých zrovna nikdo není. Bohužel je vždy maskovaný takže nikdo neví, jak vypadá a tak na to byla nasazena Ayase aby splnila misi jejíž cílem je zloděje dopadnout a odvést do vězení. Ayase se náhodně prochází místem, kde se většinou stávají lidé obětmi krádeží. Tak nějak doufala, že tu najde nějakou stopu, aby ho mohla třeba vystopovat po pachu či tak nějak ale nic nenašla. Z toho důvodu si našla jeden dům a vyskočila si na jeho střechu, kam se posadí. Má sebou i láhev s vodou a nějakou tu svačinku, počítá s tím, že tu bude muset zůstat déle, aby ho mohla chytit. Občas tedy aktivuje Byakugan aby mohla prohlížet okolí a kontrolovat zda někde v okolí není nějaká podezřelá osoba. Bohužel nikde nic, tak Byakugan vždy opět deaktivuje, mohla by ho sice nechat aktivní neustále a prohlížet okolí celé hodiny ale Ayase by to nezvládla ani ohledně chakry a ani ohledně zdravý, protože už stihla zjistit, že když má Byakugan aktivní velmi dlouho tak jí začnou její oči pálit. * Chjaj, nemám moc radost z toho, že tu musím takhle sedět. Radši bych šla někam z vesnice, abych mohla někoho neutralizovat anebo něco najít ale čekání mě nebaví. *Zakňučí nespokojeně a dál si tam sedí a popíjí své pití a pojídá svačinku (bagetu). V pravidelných intervalech vždy aktivuje Byakugan a prohledá okolí, ale zase nikde nic není. Její krásná modrá vlčí ouška se krásně vystavují na její hlavičce trčíc z hlavičky, vlasy má dlouhé a rozpuštěné taktéž modré barvy a svůj huňatý vlčí ocásek má stočený okolo sebe. Na této střeše stráví snad pět hodin, už se pomalu stmívá a Ayase padají oči, doslova pomalu usíná, jak tu jen sedí i když občas se zvedne, aby se po střeše prošla. Vždycky si myslela, že všechny střechy a doma jsou stejné, ale teď vidí tu rozmanitost, sice mají podobnou architekturu ale jinak je každý dům úplně jiný. Některé jsou větší a některé menší. Další je zase vyšší než ten další, různé odstíny barev a jinak udělané střechy. Ayase ovšem následně v dálce zvuk když se rozbije sklo, její ouška se otočí tím směrem a trochu s nimi zastřihá. Ihned vyrazí tím směrem a aktivuje si v očích Byakugan, kterým prozkoumá okolí ve směru, kde se ničilo to sklo. Vidí jak tam nějaký muž s maskou/kuklou leze do jednoho domu oknem, které právě rozbil. Je to dospělí muž, střední váhy a hlavně už trochu starší. Ayase běží jako zvíře, po všech čtyřech přeskakujíc z jedné střechy na druhou. Nakonec se dostane k tomu, z kterého zrovna ten muž vylézá s různými šperky v takovém pytlíku, včetně i bankovek peněz. *Mám tě! *Zvolá Ayase a ihned se dostane k tomu muži, kterému věnuje jeden výpad s otevřenou dlaní. Při úderu do těla zloděje uvolní Chakru, což drasticky zvýší sílu útoku a zloději způsobí ohromné bolesti. Zasáhla ho přímo do hrudi, ovšem poté co se skácí s bolestným zakvílení k zemi, ztratí vědomí. Nebyl to Ninja, takže to nemohl vydržet a ani to nebyl žádný bojovník. Ayase ho ovšem nechce nikam tahat tak rychle odběhne zase k nejbližšímu policistovi, který jí s ním pomůže a odvede ho do vězení. Samozřejmě mu odeberou ukradené věci a kromě toho ještě kontaktují majitele domu, aby věděl, co se stalo, Ayase dostane svou odměnu za splněnou misi a pak se tedy ihned vydá domů, potřebuje si odpočinout, bylo to na ní celkem náročné (to čekání). Byakugan samozřejmě deaktivuje. *
---: ---
Shizuka: *Shizuka dostala svou první misi ve své kariéře shinobiho. Mela pomocí chytnout zaběhlého psa. Díky jejím buňkám vlka věřila že to nebude nic těžkého. Došla k domu majitele psa a zaklepala. Byla oblečena v červených kalhotech a tričku.* Dobrý den. Přišla jsem abych vám našla a chytila vašeho pejska. Jmenuji se Shizuka Juzouu Toyokazu. *Uklonila se na pozdrav. Ve dveřích stála postarší paní která na ni usmála. Po chvíli ji popsala psa kterého má hledat společně s místem kde se zatoulal.* Děkuji. Co nejdříve ho najdu. Nebojte se. *Shizuka utíkala na místo kde se pejsek zatoulal. Začala větřit jestli něco neucítí. Její nosánek podráždil zvláštní zápach. Poznala však že jde o psa. Vydala se tedy po stopě. Dovedlo jí to až k jedné malé jeskyni za vesnicí.* „Takže tady? Dobře jdeme na věc.“ *Jeskyně však byla prázdná. Shizuka posmutněla ale rozhodla se počkat jelikož tu byl zápach natolik silný že usoudila že se tu ten pes zdržuje. Posadila se vedle stromu který byl kus od jeskyně. Zaposlouchala se do přírody a odpočívala. Po asi hodině čekání uslyšela kroky a štěkot. Postavila se a protáhla. Počkala až vše co slyšela a cítila zmizí do jeskyně. Potom se začala plížit. Pomalu se přibližovala k jeskyni.* „Jsi můj pejsku. Já tě chytím.“ *Pomalu se blížila. Když uviděla pejska tak se usmála.* Ahoj. Pojď se mnou za panickou. Stýská se ji. *Pes chvíli čenichal a nakonec se začal k ní lísat. Cítila jeho mokrý čumák. Potom začal běhat kolem ní.* Tak jdeme pojď. *Vzala ho sebou zpět do Ketchugakure a dovedla ho k jeho majitelce. Dostala ještě bonbonek jako poděkování. Následně se už jen vydala domů.*
---: ---
Ayase: *Ayase dostala svou první misi, sice to je pouze mise typu D, kterou bude plnit samostatně, ale to jí vůbec netrápí. Jejím úkolem je aby v jednom domku staré důchodkyně uklidila, nesmí se tam zapomenout žádný bordel, údajně se jedná o nějakou nepříjemnou starou babu, která by byla schopná i za cokoliv odložené Ayase vynadat. Ayase tedy dorazila do toho domu, který je zrovna opuštěný. Ona stará důchodkyně někam odešla a Ayase má asi tak dvě hodiny na úklid. Ihned jakmile vešla dovnitř tak jí přes nos praštil ten stařešinský smrad, který Ayase není moc příjemný. Každopádně hned se vloží do úklidu, nejdřív uklidí to co je vidět na první pohled a to jsou nedojedené krabičky s jídlem, některé dojedené, špinavé nádobí a hlavně přeplněné popelníky od cigaret. Ten popel a smrad po cigaretách Ayase opravdu vadí na její nosánek a tak se u toho různě ksichtí, místy to vypadá opravdu směšně. Když je ten největší nepořádek uklizený tak se vrhne na kuchyni a přesněji na ty obrovské hromady nádobí. Aby tam dosáhla tak si musí, přitáhnou větší stoličku, na kterou se postaví k dřezu a začne umývat nádobí. * „Tohle jsou mise typu D, jinak se jim může říkat podřadné práce pro podřadné Shinobi. Já to zvládnu, budu zvládat jednu misi za druhou a tím prokážou mamince a tatínkovi že jsem hodna, abych se mohla stát Chuuninem. Ochráním sestřičky a celou svou rodinu. Musím ukázat, že jako nejstarší dítě rodiny Juuzou Toyokazu budu ta nejsilnější.“ *Tyto myšlenky Ayase stále běhají myslí, díky výchově svých rodičů si myslí, že díky své krvi a příslušnosti je něco víc, než jsou statní lidé, jen musí probudit svůj plný potenciál. Když umyje poslední kus nádobí tak umyje prach a vydrhne celou kuchyň a celkově i zbytek domu, urovná veškeré detaily, jakou jsou fotky, sošky, židle, menší kusy skřínek. Stále sebou nosí na rukou závaží, aby nabrala sílu k tomu, aby mohla používat své zbraně Ikazuchi no Kiba, které jsou stále tak trochu mimo možnosti Ayase. Poté když na první pohled je vše uklizené tak Ayase aktivuje Byakugan aby prohledala všechny koutky tohoto domu a tak detaily, které nejsou na první pohled vidět. Může doladit k naprosté dokonalosti. Ayase to takto stihne akorát, zrovna chvilku poté co Byakugan opět deaktivuje, vejde do domu totiž ta důchodkyně, která to celé zkontroluje a jeví se překvapivě spokojena a tak má Ayase už padla a může odejít ihned domů s informací, že má splněnou misi, ovšem pak ihned zamíří do svého pokojíčku, kde si lehne a během okamžiku usně. *
---: ---
Ryuu Deki: Tys uvařil, tak pomůžu alespoň takhle. *Řekl když začal mýt první kus nadobí. Reizo se k němu přidal, tak mu dával co umyl, protože nevěděl kam co patří a za chvíli měli všechno umyté a uklizené.* Asi bych měl už jít, abych vysvětlil bráchovi, proč jsem nedorazil, aby neměl strach.Určitě se ale někdy rád stavím. *Řekl a šel se obout .* Já sice vařit neumím, ale příště pozvu na oběd já tebe. Měj se hezky. Ahoj. *Mával na něj, když odcházel od jeho domu.*
Reizo Hideki: *Reizo se jen pousmál nad tím jak se hezky nabídl *, Ok. ok ale dělat to nemusíš. *Začal mu pomáhat a za chvíli to měli hotove. * Hele Ryuu kdykoliv se můžeš zastavit .Budeš tu vitan . *Zasmál se a rozloučil se s nim* Dik ze jsi nakonec šel se mnou.
Ryuu Deki: Budu rád, když z nás budou přátelé, moc jich nemám. Vlastně jen jednoho, teda jednu. *usměje se. Pomalu dojídá svou porci. Opravdu mu to chutná a dává to dostatečně najevo. Doslova se rozplývá.* Určitě se stavím. Časem, až budu moct i já mužem spolu chodit na mise a potírat zlo. *Začne se smát. Jakmile dojedl poslední sousto, složil příbor.* Opravdu, bylo to výborný. Si šikovnej, asi budu chodit na oběd častěji. *Pochválil oběd.* Dovol mi alespoň umýt nádobí, za tak dobrý oběd. *Zvedl se a začal sklízet ze stolu.*
Reizo Hideki: *Všiml si jak je Ryuu najednou zkleslý.* Hele,neboj určite to bude hodně brzo,Klidně ti pomůžu. *Mile se usmál a pokračoval v jezení.* Jeslti chceš mužeš se za mnou kdykoliv stavit, rád ti poradím nebo tak. Mužeme být přátelé jestli chceš *Podíval se na nej a čekal jak bude reagovat.*
Ryuu Deki: *Posadil se zase, když odmítl jeho pomoc.* Né nevadí, taky mám rád pálivý, vůbec netroškař.* Seděl a čekal,kdy bude hotovo.* Vypadá to fakt skvěle. *Pochválil, když nanosil všechno na stůl.* Je to výborný. Si fakt dobrý kuchař. *Řekl, když ochutnal první sousto.* Mno bydlím tady od narození, jen sem moc nechodil ven, maximálně na zahradu. *Zamyslel se trochu nad tím.* Mno Geninem. Chtěl bych co nejdřív, ale teprve sem se nna akademii dostal, myslím že to ještě chvilku potrvá. *Dodá trochu zklesle, ale je s tím smířený, určitě to nepůjde ze dne na den. Ví ale, že to bude brzo.*
Reizo Hideki: *Reizo jen zakýval hlavou* Ne ne dobrý jenom sed. Mám rád pálivý tak snad nebude vadit.. *Připravil něco na způsob kuřecího masa s kari a rýži a dal tam nějaké koření co našel v kuchyni . Když to všechno udělal což mu netrvalo tak dlouho, postavil všechno na stůl.* Tak dobrou chut,snad se nadlábneš. *Posadil se k němu a začal baštit. * A jak dlouho tady bydlš a kdy se chystáš stát Geninem ? *Povídal aby nestála řeč.*
Ryuu Deki: *Jde vedle Reiza, nese pár věcí z nákupu, aby se všechno neslo líp. Snaží se zapamatovat cestu, aby se pak dokázal dostat domu, a popřípadě, kdyby se spřáteliili, mohl ho jít občas navštívit. Jakmile dorazí k němu zuje si boty a odloží nákup co nese ke zbytku. Při poznámce aby se choval jako doma usmál se. Kdyby se choval jako doma, přátele by si nenašel. Každopádně si sedl a dal si oplatky co mu Reizo nabídl.* Je dobře že si umíš uvařit. Člověk se musí umět o sebe postarat. Mnop mám hlad, tak budu muset věřit že mě neotrávíš. *Zasmál se. a zvedl se.* Rád vařím, nechceš nějak pomoct? *Nabídl se a čekal co mu Reizo zadá za práci.*
Reizo Hideki: *Když Ryuu poznamenal že mu jednou ukáže zachichtl se,* "To se uvidí kdo komu co ukáže.". Hn, Myslím že už asi opravdu čekat nebude,tak pojd, * Vedl ho měrem k lesíku kde bydlel s Toriko-sensei. Když došli k domečku otevřel zveře a zul si boty.* Tak vítej,chovej se tu jako doma. * Dal věci na stůl a chystal se jít neco uvařit když měl hosta. Zatím Ryuuovi nabídl nějaké oplatky nebo co to tam měl.* Normálně vaří Sensei ale často tu enbývá tak jsem se toho ujal já,tak doufám že nemáš strach že tě chci otrávit nebo tak něco .. *Zasmál se a pokračoval v přípravě.*
Ryuu Deki: Celá vesnice je asi jen o nich. A to ani v tý vesnici vlastně většina z nich nebydlí. *Řekne a zasměje se.* Genin, tak to asi už umíš ňáký super techniky. Taky se těším až budu něco pořádnýho umět. Pak ti ukážu. *Řekne a zasměje se. Snad pochopí, že si dělá srandu. S posledním kusem nákupu se zvedl a vyslechl si nabídku na oběd.* Mno hlad docela mám a měli sme s bráchou něco v plánu, ale on není moc společenskej typ. A on to pochopí, vlastně už tak sem šel pozdě, nejspíš už ani nečeká. Já mu to vysvětlím. *Odpoví a čeká jestli pozvání platí i bez něj. Pak se s ním vydá na cestu.*
Reizo Hideki: *Reizo se zamyslel.* Hmm neznám je všechny jen jejich rodinu.Otce,Matku,dědu,tetu a bydlím u jejich kmotřenky a tak a jednu tu maličkou Shizuku.Vedou to tu jako jedna velká rodina ale nejsou špatní. *Pousmál se při vzpomínky na ně všechny.* A na akademii už nejsem.Jsem Genin a tak různě chodím po misích a brzy budu snad Chunnin. *Chvíli se odmlčel když všechno už posbíraly. * Hele jsem doma sám. Spěcháš někam ? Klidně mužeš přijít i s bráchou na oběd. Rád bych poznal i někoho normálního kdo není z té super elitní rodiny. *Zasmál se trochu nejistě.*
BlueBoard.cz ShoutBoard