Přidej zprávu »
---: ---
Seishin: *V noci se probudil z nočí můry, nebo možná jen podivného snu, záleží na tom, jak to berete. Zdálo se mu, jak se dávno, v dobách, kdy ještě patřil k ninjům z Kirigakure a v root sloužil sotva pár týdnů. Posadil se tedy na postel a napil se vody, mezi tím, co se ve vzpomínkách vrátil do dob, kdy byl ještě dítětem. //začátek filleru//Byl ještě malý, mohlo mu být snad 7 let, nanejvíše 8, když ho Lin nechala naverbovat a donutila ho rozhodnout se, zda chce žít jako člen root, nebo ho má rovnou zabít. Vlastně si mohl vybat, zda zabije on nějakého ninju, kterého před něj hodila na zem a jeho tělo bylo plné hadích kousnutí. Vlastně ho nakonec ručně udusil a snažil se si namluvit, že by už stejně zemřel na otravu, když se už vlastně ani nehábal. A hned na to jej donutila přeběhnout slavnou 'jámu', ve které bojovala celá jednotka root proti sobě. Když jej pak osobně i s Rinem připravovala na výcvik, vůbec se s nima nemazala. Vlastně už ani neví, jak dlouho byl v jejím genjutsu a nebo se držel hlavou dolů jen pomocí chakry v chodidlech na stropě. Ale tohle mohlo být někdy v době, kdy si vytvořil svou první loutku Shoyu-sha. Lin ho vzala do Doja, kde měl bojovat s dvojčaty, které znal z root jako dokonalou dvojici a i když nebyly o moc staší jak on, říkalo se o nich vše možné. Vzpomínal si, i když jen matně, jak Ln začala hrát na tu její prokletou flétnu a dvojčata se na něj rozběhla. Kupodivu si pamatoval jejich vlčí masky, které měli shodné bílé a modré malování, jen byly barvy převráceně. Nevěděl, jak už se ti dva jmenovali, protože už je potom viděl snad dvakrát a jména v root mc neznamenají, vzhledem k tomu, že jsou stejně falešná. Jeden z nich však využíval suiton a druhý raiton. Původně se snažil se stíhat s loutkou po boku, ale byli na něj moc rychlí. Snažil se na ně házet různé zbraně a útoky, ale nestíhal jim. Přeci jen, byli minimálně na úrovni chuunin a ještě k tomu sehraní. Nějak se mu povedlo zranit jednoho z dvojčat a druhý sám sebe zelektrizoval poté, co použil raiton na modkou podlahu čímž chtěl i ve stejnou dobu vyřídit i, tehdy ještě Yudoka, ovšem on vyskočil na ležící rozbitou loutku a sotva balancoval nad vodou, kterou prolétla elektřina. V tom už však zase uslyšel ty podivné melodie Lininy flétny a v místnosti se objevil jeho otec. Když ho unseli do Root, rozhodl se domů už nikdy nevrátit a tak své rodiče už nikdy neviděl, tedy do této doby, kdy se v Doju objevil jeho otec. Pamatoval si jeho pohrdavý výraz, který na něm do té doby nikdy neviděl. Jeho otec byl laskavý brýlatý veterinář, který v jeho klanu měl cekem vysokou funkci. Přišel pomalu k němu a pronesl...* Vždy jsi byl pro naši rodinu a klan zklamáním... Vždyť ani nemáš svého psa a tvé smysly jsou ostudou naší rodiny. A ke všemu jsi se stal trapným loutkářem, který ani neumí bojovat s loutkou a nechá si ji rozbít... Jak trapné a patetické... *Pronesl a přistoupil až k němu. Samozřejmě, že mu jako dítěti ještě nedošlo, že je v genjutsu a tak jen stál, třásl se vyčerpáním a se slzami v očích, které ho pálili zíral na otce.* Kdybych věděl, co s tebe jednou vyrostě, hned bych tě předhodil psům místo večeře. *Pronesl ještě otec a vytáhl si z kapsy kunai. Přisotupil ještě blíže k Doseiovi a s chladným úsměvem mu vrazil kunai přímo do břicha. Dos ucítil to ostré bodnutí a pálení, které z ráchy vycházelo. Podíval se na ránu, když se mu začala podlamovat kolena a z trupu se mu po těle rozlévala krev. Nevěděl, co se v něm zlomilo, ale jeho oči ho začali pálit ještě více a semknul ruce v pěsti. Připadal si zrazený, vyčerpaný, zničený a odmítnuný a chtěl mu dokázat, že není slabý. Vrazil otci do obličeje pěstí a druhou rukou ho odrazil. Vytáhl si kunai z boku a vyzoběhl se s ním proti otci, který se zvedl s chladmýn úsměvem. Doseia se k němu rozběhl, co mu jen zranění dovolilo a vrazil do otce kunai. Otec se na něj jen podíval s podivným výrazem a sám vedle jeho těla padl na zem. Ležel vedle těla svého těla a kroutil se bolestí - jak fyzickou, kterou způsobovala rána, vyčepání a další zranění z boje ale hlavně i emoční, byl vyčerpán, nucen čelit svému otci a nakonec jej i pobodal. Ležel v křečích na zemi a ze všeho ho i roztřeštila hlava. Oči ho začali pílit tak, že je nedokázal udržet otevřené a musel je na chvilku zavřít. Když je otevřel, cítil se divně. Bolest zmizela, jeho otec tam již nebyl a dvojčata stála vedle sebe v rohu místnosti. Lin se nad ním smála svím odporně ledovým smíchem a sledovala ho. Pokusil se vstát a ani nečekal, že by mu Lin pomohla. Připadal si zvláštně a zmatene. Ale Lin vypadala spokojeně. Promnul si oči a promnout ale připadalo mu, že vidí jinak... Jistě, jeho oči viděli lépe díky klanu, ale ted viděl snad lépe... jasněji. Zatím nevěděl proč a samozřejmě nemohl tušit, že jeho oči nabrali jasnou modrou barvu Tenseiganu... /konec filleru/ Bylo zvláštní se takhle vzpomínkami vracet do dob, kdy ještě nebyl tím čím je a byl doslova ničím pod nadvládou Lin. Zatím ještě nevěděl, kam se jeho budoucnost povede, ale bylo dobré si sem tam vracet vzpomínky z minulosti.*
BlueBoard.cz ShoutBoard