Přidej zprávu »
---: ---
Naomi Yuyake: *Naomi si musí trochu odpočinout ale během toho k ní dorazí pár vojáků odboje co tu ještě žijí a zkoumají cesty zda tam nezůstal někdo z řádu a pokud ano aby se prostě odpravil (popravil). Také sbírají raněné a odvádějí je do takového prozatímního lékařského centra (stanu) a tak jim Naomi poví ať vezmou Yina a že jí mají pomoct s její trofejí (Tyr), kterou si vezme s sebou někam kde se postupně shromažďují ti kteří přežili. Naomi si tam nakonec jen někam sedne a s Tyr vedle sebe usne, má b úmyslu něco s Tyr provést a proto dala dost jasně najevo že kdo se Tyr dotkne a odvede ji pryč tak ho zabije ať je to člen odboje nebo ne. *
Tyr: *Tyr ještě párkrát zhluboka oddechová a pak vydechl a naposledy. Zemřela a vlastně už díky bolesti celého těla ani nevěděla, na co zemřela. To když na ni Naomi mluvila už ani nevnímala, natož aby ji ještě zvládla odpovědět.*
Naomi Yuyake: *Naomi ucukne hlavou od té části katany, která Tyr ještě zůstala. Tyr je rozhozená kvůli zranění a bolesti (logicky) zatímco Naomi na tom tak není. Ovšem tím jak uhla tak ji špička její katany přejela po oblasti hrudi kde to zapískalo jak špička katany přejela po brnění Naomi, která se pak jen rychle odrazí od země a odskočí od Tyr co nejdál, která ji dejme tomu ještě stihla na poslední chvíli bodnout její katanou do boku. Naomi je nyní dostatečně daleko od Tyr, která má ještě její krystalový nůž ale katanu už ne ta je v boku Naomi, která ze sebe tu katanu vyrve a hodí ji od sebe. Dýchá dost ztěžka, ne kvůli zranění ale kvůli vyčerpaní. Chvilku tam ještě tak stojí a pak složí k zemi na kolena ale zrak zvedne k Tyr. *Ty kurvo jedna, takhle mi dát zabrat ale teď už sakra zdechni.
Renji Narimachi: To bude nejspíš pravda. ÚSTUP! *Zakřičel Renji a jakmile ho slyšel někdo s rohem, začal opět troubit na ústup. Sám Renji se otočil a vydal se se Zerefem, kterého stále podpíral pryč od města.* Takže řád právě přišel o dvě hodně vysoce postavené, to se nejvyššímu asi nebude úplně líbit. Jsem zvědavý, co bude následovat.
Tyr: *Tyr nevyšel útok, stále ale půlku katany držela v ruce. Když se Naomi sehla a bodla ji kus katany do boku, Tyr na to reagovala tím, že sekla rychle zbytkem té katany směrem do úhlopříčky a tak se pokusila silně poranit krk a obličej Naomi. Pak se pokusila vší silou vytrhnout nůž že srdce Naomi a rovnou jí ho rychle bodnout do krku a trochu s ním točit. Pak už jí ale jen sjela ruka z jílce a Tyr padla na kolena. Kus katany v jejím boku zasáhla ledvinu a Tyr tedy hodně silně krvácela. Když klečela na zemi koukla se směrem k Naomi, přímo ji do obličeje. Zbytek katany se jí ještě pokusila bodnout z boku do kolene, kde je logicky slabší brnění kvůli ohebnosti a pak spadla na zem kde ještě několikrát silně oddychla.*
Zeref: Asi už nepřijde ani jedna z nich, zavel k odchodu domů. Kdyby to Tyr slyšela to zavelení k ústupu tak by se určitě vrátila, takže buď zemřela nebo ji někdo zajal a případně je tu poslední možnost a to že brzy zemře. *Poví Zeref Renjimu a je připraven s ním odejít pryč. *
Naomi Yuyake: *Naomi je ráda že Tyr skončila jako skončila, pokud jde o její katanu tak jakmile se pokusí Naomi probodnout tak narazí do jejího brnění, které je díky posílení krystalů Shoutonu o dost pevnější a katana už byla poškozená nožem Naomi a tak se místo toho její katana zlomí v půlce, to je totiž asi tak místo kde byla katana oslabena (poškozena). Naomi chytne půlku odlomené čepele, která padá k zemi a během toho se trochu přikrčila ale ani se nenarovnává a pokusí se vší silou zabodnout Tyr ze strany do boku zabodnout tu část čepele přímo do její boku a dostat ji tu čepel rovnou do těla. Hodlá ji bodnout tak hluboko že v ní ta čepel zmizí celá a ona ji nebude schopná vytáhnout. *
Renji Narimachi: *Renji se podíval na opuštěné město, že kterého právě vyšli. Věřil stejně jako Zeref, že Kori už neuvidí.* Tyr byla v předsunuté jednotce, tak se dostali možná hlouběji do města. Nezbývá tedy než čekat. *Renji potom sledoval město a čekal až uvidí Tyr.*
Tyr: *Tyr už se pomalu radovala z toho, že zasáhla Naomi do srdce a ona hloupá si ještě ruku podrží v sobě. Druhou rukou už chtěla dílo dokonat, když najednou Naomi hodila opět něco do prostoru. Tyr tušila co přesně to udělá, ale bránit už se nestihla. * ,,Jak to, že se vůbec ještě zvládla takhle hýbat?!" *Tyr rychle stáhla volnou ruku před obličej a krk, aby trochu ochránila citlivá místa, ale v tu chvíli ji to moc nepomohlo, během vteřiny se do ní zabodalo několik senbonů. Obrovská bolest projela jejím tělem, ale ona se vztekem v očích bodla katanou Naomi na břicho. Pokud by se jí to povedlo, tak by ještě následoval vší silou pohyb do strany aby jakoby Naomi rozpárala. Senbony, které by ji v tom překážely zlámala svým pohybem, protože do toho dala veškerou svou sílu a rychlost.* Chcípni už!
Zeref: Bez vůdců útočit nebudou a Mito bojovat už nebude a na nikoho jiného výše postaveného jsem už nenarazil takže bych se nebál, je nás víc stále o dost a můžeme je postřílet než se k nám dostanou. *Během toho se dívá na Opuštěné Město a sleduje těch mnoho vojáků co se k nim vracejí ale nevidí mezi nimi Tyr nebo Kori. *Kori je nejspíš mrtvá ta se dle mě nevrátí ale chci počkat aspoň na Tyr, nerad bych ji tam nechal.
Naomi Yuyake: *Naomi se snaží bránit ale když Tyr zamíří na její srdce udělá jen jedno, levou rukou chytne její ruku u oblasti loktu aby jí udržela v sobě a tou druhou po Tyr hodí svůj poslední nožík aby se ho jen zbavila, udělala to jen aby mohla mezi nimi nechat vybuchnout ledovou bombu, která na obě z nich vystřelí z té krátké vzdálenosti několik desítek ledových jehel. Naomi to nezabije to je jasné jen to bude bolet a bude ze sebe muset vytáhnout desítky jehel ale Tyr by to mohlo už zranit o něco víc. Ono už předtím ji trochu zasáhla několika jehlami a k tomu má nyní zraněnou druhou ruku a jednu ji Naomi drží. Tyr má sice větší sílu než Naomi ale tak to není důvod aby ji Naomi nedokázala zdržet natolik aby to už nestihla zablokovat. Samozřejmě zrak Naomi přesune do strany aby to nezasáhlo její oči ale případně jen krk ze strany nebo hlavu či oblast spánku. *
Renji Narimachi: No to je sice možný, ale možná bych se vsadil, že bych toho momentálně vyléčil víc. *Pak dělal Renji oporu a když se konečně vymotali z města, Renji si dost oddechl. Unést Zerefa když ho podpíral nebyl takový problém, spíš ho unavovalo to hledání cesty a strach z různých pastí.* Konečně venku, jen by mě zajímalo jak dlouho tady budeme čekat, nechci úplně riskovat nějaký protiútok odboje při našem ústupu.
Tyr: *Když se Tyr probrala z hlavičky kterou dostala, letěl na ni nůž. Proti noži rychle natáhla ruku a ten se jí tedy jen bodl do ruky místo do hrudníku. Vytáhla ho a uchopila místo wakizashi, které bylo z části rozbité. Následně tedy útočila místo wakizashi nožem. Když pak zasypávala Naomi udery a všimla si, že Naomi na zranění téměř nereaguje, rozhodla se v polovině úderu nožem stočila Tyr ruku a pokusila se Naomi bodnout přesně na místo, kde mělo být srdce. V takové rychlosti nemohl být útok předvídatelný a zároveň taková zbraň by měla brněním při bodnutí snadno projít.*
Zeref: Jsem lékař déle než ty žiješ, neboj vím co mám dělat. *Poví Zeref dost jasně a jde s využitím opory Renjiho pryč z Opuštěného Města, cesta ven jim ale také dá zabrat a to z jediného důvodu. Je to tu zkurveně velké bludiště a dostat se dovnitř a pak ven je opravdu výzva. Během cesty se ozve několikrát hlasité zatroubení k ústupu a to prvně jen od kapitána co jde se Zerefem a Renjim a poté se to rozléhá i od ostatních kapitánů, kteří zprávu o ústupu šíří městem. Ti kteří mají děla se stahují trochu pomaleji ale děla musí vzít s sebou jinak by je Zeref zabil a to doslovně. Nakonec se Zeref společně s Renjim vymotá ven z toho města i když cestou ztratí ještě mnoho lidí a takto je to s celou armádou. Ztráty byly opravdu velké ale za ten výsledek to opravdu stálo. *Počkáme tu na zbytek, nechci tam někoho nechat. *Poví Zeref k Renjimu když se ocitnou už v oblasti odkud jejich armáda útočila kam se všichni stahují aby se mohlo vyrazit na cestu zpět do Hlavního Města Země Řádu. *
Naomi Yuyake: *Tyr je bohužel o dost silnější, a tak Naomi nedokázala udržet její meč proti její síle, Tyr ho z Naomi tedy vytáhne a pokud je o to, jak zablokuje její nůž, tak ten náraz do čepele jejího meče (katany) způsobí menší poškození té zbraně. Krystal Shoutonu je velmi silný a hlavně v kombinaci s čepelí nože je i extrémně ostrý a proto se dokázala proříznout menším kusem jejího meče ale vytvořila v něm jen menší zářez. Naomi je ráda že ji ale vyjde její útok hlavičkou a Tyr donutí couvnout, ovšem to že na ní nyní nedosáhne je celkem problém a tak to vyřeší po svém a svůj nůž z krystalu Shoutonu po ní silně vrhne, nevrhne ho jako kdyby normální člověk házel s nožem ale opravdu ho vrhne celkem profesionálně u Toyiho se neučila jen střelbu z luku ale i vrhání menších zbraní a tak proti Tyr, která je nyní trochu rozhozené a hlavně se na Naomi nedívá hodí nůž přesně do středu jejího hrudníku. Poté se rychle sehne a sebere jedné mrtvole takové pouzdro ve kterém jsou různé nože, je to dost užitečné ty mrtvoly kolem a pokud tedy Tyr nějakým způsobem netrefí ten nečekaný útok nožem v moment kdy byla nejvíc rozhozená tak jednotlivé krkavce Naomi zlikviduje těmi noži tak že je zabije na dálku ještě dřív než se k ní dostanou. Naomi už dávno odhalila že Tyr ovládá zvířata tohle není jejich první souboj. Nicméně jeden ten nůž si nechala aby se mohla pokoušet bránit před útoky Tyr, které ji jen tak nezničí to brnění ale i tak jsou dost nebezpečné. Samozřejmě se stejně nevyhne zranění, která Naomi je schopna celkem efektivně ignorovat (Jashinista). *
Renji Narimachi: *Renji zaslechl jakousi explozi, ale měl jasné rozkazy a proto zůstal na místě. Stál tam až do okamžiku, než viděl, jak se potácí Zeref, vydal se mu rovnou na pomoc a trochu ho podepřel. Pak našel kus čisté látky a přitiskl mu jí na ránu.* Pořádně to drž, ať se zamezí krvácení. Dost dlouho už působím jako lékař a naučil jsem se i dost praktik bez chakry. i od Shizuky... *Poslední dodatek řekne Renji spíš pro sebe a potichu. Pak samozřejmě pomůže Zerefovi pryč z města.*
Tyr: *Tyr docela překvapilo, že Naomi držela její zbraň, když jí to došlo, hned trhla silně rukou, aby vytrhla zbraň a mohla ji zase používat. Když ale zablokuje Naomi i její kop, už ji to dost naštve.* Ty už jsi měla zemřít dávno. *Tyr si všimne nože Naomi, ten zvládne lehce zablokovat, horší to ale bylo s její hlavičkou. Nečekala takový typ útoku a proto schytala takovou ránu, která ji zlomila nos. Začala ji téct krev a Tyr z toho důvodu couvla dost daleko od Naomi, aby na ní nedosáhla katanou. Pak Tyr ovládla další krkavce (4) a všechny poslala na Naomi. Měla ji už dost a chtěla boj ukončit. Krkavci měli za úkol soustředit se hlavně na oči a dva z nich na ruce (každý na jednu). Krkavci by měli ruce na chvíli zaměstnat. Tyr ale nečekala a navázala hned na jejich útok tím, že vystartovala plnou rychlostí a vší silou a rychlostí začala sekat na Naomi že všech stran. Do těchto úderů už dala všechnu sílu i rychlost kterou měla. Samozřejmě se pokoušela trefovat ty nejvíc zranitelná místa, ale pokud neměla šanci takové místo trefit, hned se pokusila ji alespoň rozbít brnění.*
Zeref: *Těch několik lidí co pracovali na krystalu vidí Zerefa ale to je tak nevyděsí, to co je vyděsí je stav v jakém je nyní Mito. To jim dá důvod utéct pryč ale nejdou cestou jakou přišel Zeref ale utečou úplně někam pryč co nejdál to jen jde a Zeref? Ten si prohlédne ten velký krystal a přiloží na něj dlaní svou levou ruku. *Kvůli tobě se tu tolik umíralo co? Jedna krádež takové věci a tolik životů, docela komické. *Poté od toho krystalu odstoupí a pravou rukou chytne rukojeť zlatého meče řádu a zaujme pořádný postoj kdy se pořádně zapře nohami o zem. Poté prudce a při plné rychlosti vytasí ten meč a ještě během toho ho chytí i druhou rukou a při využití toho švihu a své velké síle (síla: 9, rychlost: 12). Jak do toho krystalu Zeref sekl tak ho celý prosekl a ten krystal ihned začal praskat ale pak uvolnil silné bílé světlo (to je ta energie uvnitř - chakra). Následně ten krystal exploduje ale ne moc silně, spíše to je exploze co ten krystal zevnitř roztrhá a vytvoří menší tlakovou vlnu ale stále silnou a to Zerefa odmrští opačným směrem až narazí zády do stěny vedle vchodu sem, kterým přišel a vyrazí mu to vzduch z plic a hlavou se udeří velmi silně až si ji rozbije. Když se rozdýchá silně zakašle a natáhne se ke svému meči, který vrátí do pouzdra a za využití opory stěny se začne zvedat. Bolí ho hlava jako ještě nikdy, navíc má rozhozenou rovnováhu a vidí trochu rozmazaně. Silně si tu hlavu rozbil a tak stoupá po schodech opět nahoru a opírá se o stěny. *Ty! *Ukáže Zeref opírající se o stěnu na jednoho kapitána řádu. *Zatrub na ústup, úkol byl splněn. *Pak se otočí na Renjiho. *Jdeme odsud pomoc mi odsud prosím, krystal vybuchl a já si rozbil hlavu a pořádně nevidím na cestu mám možná i prasklou lebku. *Doufá že mu Renji pomůže odsud odejít. *
Naomi Yuyake: *V moment kdy skončí katana Tyr v Naomi tak ji jednou rukou chytne za zápěstí a pevně ji stiskne aby ji mohla držet v sobě a nedovolila ji od ní odstoupit nebo z ní ten meč vytáhnout. Ovšem pokud jde o pokus kopnout Naomi do kolena tak Tyr je dost rychlá a silná ale Naomi má možnost s tím něc udělat a pozvednout nohu a kopnout proti ní v posledním okamžiku tak aby jí kopla místo do kolena do holeně. Aby proti ní Tyr nezaútočila svou druhou rukou (zbraní) tak zaútočí na Tyr nožem, prostě pustila ten meč a vytáhla svůj nůž z krystalů Shoutonu. Během toho se pokusí současně Tyr silně udeřit svou hlavou (čelem) do jejího nosu. *
Renji Narimachi: *Renji už byl připravený vystartovat proti Mito, nakonec ti ale nebylo potřeba. Stal tedy na místě, než si Zeref zařídil co potřeboval.* ,,Takže na té akci se projevil suzuya?! Začínám v tom mít bordel, ale asi proto je dneska tak divný." *Renji pak kývnul jakože chápe co má dělat. Když pak začali vybíhat lidi k Renjimu, Renji je nezabíjel, ale jelikož je překvapil, prostě je uspal velkou ranou s boxerem do obličeje.* ,,Ještě by zavolali posily a byl by průser." *Pak už se nic jiného nedělo.*
Tyr: *když Tyr bodla Naomi do boku, už byla dost naštvaná za to, že Naomi zabila jejího pavouka, i když to ani nebylo úmyslem. Samozřejmě si všimla, že Naomi ji chce taky bodnout, proti nemohla bodnou naskrz ji. Rychle ustoupila zadní nohou doprava a pak i celým tělem, takže ji jen škrábla špička katany. Z části měla Tyr katanu v boku Naomi, to teď ale neřešila. Tyr využila své velké fyzické síly a kopem přední nohy (pravé) kopla Naomi přímo do kolene, protože tam byl kloub brnění a takhle se jí ho pokusila vykloubit, což by nemusel být při té síle problém. Svou krátkou zbraní si chránila zbytek těla a katanu z Naomi samozřejmě vytáhla a po kopu zase trochu couvla.*
Zeref: Pochop že to jsem nebyl já, sám nesouhlasím s tím že nejvyšší s tou akcí souhlasil ale asi hádám že teď ti to už je jedno, co udělá on to jde i na moje triko co! Víš co? Jdi do hajzlu Mito. *Poté ovšem už vše nabralo rychlej spád a Mito po dalším seknutím padne na kolena a Zeref se skloní tak aby mohl být tváří u jejího ucha. *Vím že mě nakonec zabiješ, to mi dává důvod tě nechat žít. Lituji toho co se stalo během tvé svatby ale já za to nemohu. Až se uvidíme příště tak ty budeš ve své plné síle a buď zabiju já tebe nebo ty mě, chci ale aby to byl souboj se vší hrdostí a proto tě nechci zabít, chci zemřít buď v boji který bude čestný nebo tě v takovém boji zabít. *Mito byla sice unavená na to aby promluvila ale slyšet to ještě musela, sotva co to Zeref dokončil Mito usla a tak Zeref vezme její katanu a uloží ji tu katanu do její pouzdra a samotnou Mito vezme do náruče a zvedne ji. Poté začne s Mito v náruči kráčet rovnou dolů. *Renji zatím to taky nahoře zajisti a ať nikdo nechodí dolů já to tam už dokončím. Jakmile Zeref dorazí až dolů uvidí jak tam někdo pracuje s krystalem jako kdyby se s ním něco dělalo, možná příprava na to že ho odvezou pryč? Zeref ta Mito položí na zem aby si sedla a donutí ji se opřít o stěnu a rychle ji zranění obváže (na boku). Proto se potí Zeref zvedne a začne kráčet k tomu krystalu, během toho chytá pravou rukou rukojeť svého zlatého meče řádu ale nevytahuje ho z pouzdra jen je připraven kdykoliv tasit. *Všichni! Okamžitě pryč!
Naomi Yuyake: Nejde o to jak je zraněný dokud žije, využila jsem šance jak tě zranit a to vyšlo. Yin je určitě rád že mohl přispět ale teď už se mu aspoň nestane nic dalšího. *Toto jsou slova Naomi, která sleduje Tyr nad ní. Ovšem pak na ní Tyr zaútočí a tak Naomi prudce zacouvá a opět zády razí do stěny a čirou náhodou tím zabije pavouka, kterého zády přitiskne k té stěně a rozmáčkne ho (karma mě má ráda). Ovšem pokud jde o Tyr Naomi ji nehodlá uhnout úplně ale spíše využít svou největší výhodu, kterou v tomto světě má. Naomi vyběhne proti Tyr a hlídá si kam její špička katany směřuje a trochu se na poslední okamžik pohne a sníží se trochu níž k zemi (skrčí se) aby Tyr Naomi probodla ale trefila ji do boku kdy ji katana vyjde z druhé strany těla (ze zad). Naomi samozřejmě chtěla i zasáhnout Tyr a tak chce využít toho že Tyr bude zaměřená na to že ji trefí a zkusí ji bodnout na oplátku do břicha, pokud by to vyšlo tak Tyr probodne Naomi do boku a Naomi Tyr do břicha ale současně. *
Mito: *Nemohla to zastavit, cela se trasla a srdce ji busilo o sto šest. Jed ji proudil vv krvi mnohonasobne rychleji, nez by se dalo ocekavat. Cela se trasla.* Obral si mne o budoucnost, o lasku, ja te nenecham mi vzit i tohle! *mluvola, jakoby uplne zapomnela na budoucnost se svym synem.* Neustoupim! Za cenu sveho zivota, ja neustoupim! *Rozmachla se katanou a sekla do prazdna. Sekla znovu po Zerefovi, udelala krok blize, ale nevzdalovala se od schodu.* Travic... Myslis, ze to nepoznam? Neztratila jsem tolik krve, abych byla tak matozna. * sekla jeste jednou a pak se ji uz uplne roztrasla ruka* Mas jedinou sanci. Me zabit! Tak delej, protoze kdyz to neudelas ted.... *klesla na kolena.* Neprestanu te... Nikdy.... Zabiju... Pomstim ho. *padla na ruce a snazila se domluvit, ale nemohla, behem nasledujicich vterin usnula.*
Renji Narimachi: *Renji stále stál na místě a nevěděl, jestli chce útočit, protože upřímně měl z Mito i trochu respekt. Když ale přišel Zeref, už neměl moc na výběr.* Mito, prosím ustup, nechci s tebou bojovat a už vůbec ne, když jsi vyčerpaná. *Renji přešel o pár kroků blíž, ale stejně stal tak daleko, aby na něj Mito nedosáhla ani s nataženou zbraní. Tam čekal připravený na případné uhnutí úderu od Mito. Moc dobře totiž poznal co má v ruce za zbraň, protože byla až nápadně podobná té, kterou nosil Zeref.*
Tyr: *když Naomi něco hodila o zem, Tyr sázela na to, že přijde oblak dýmu. Proto se rovnou odrazila a hody přitáhla k tělu jako když se skáče kufr do vody a rukama si kryla obličej aby se jí do něj případně nedostal kouř. Nakonec ale žádný kouř nepřišel a ona ucítila několikero bodnutí do holení a rukou. Přistála na střeše jednoho menšího domků a pořád byla v podřepu.* ,,Jak tam kurva dostala tolik jehel?! To jsem nikdy neviděla." * Díky její reakci jehly nezasáhly nějak kriticky, z nohou si jehly vytáhla a z rukou taky. Někde ji teklo trochu krve, ale nebylo zasaženo nic důležitého. Pak si všimla, že Yin už leží a má v sobě taky několik senbonů.* Kdo kurva útočí na své lidi ?! *Tyr seskočila že střechy dost daleko od Naomi (cca 2,5 metru od ní) . Pak si wkizashi otočila v ruce čepelí dolů a vyrazila plnou rychlostí na Naomi. Katanou ji zaútočila na pravou nohu a pokusila se jí seknout do kloubu. (Kyčle) Pak ji došlo, že pavoukovi se útok nepovedl, proto ho poslala aby zaútočil na místo, které má odhalené. Tedy na krk. Celou dobu pavouk lezl po brnění, takže cítit ho na sobě nemohla. Díky wakizashi si hlídala útok od Naomi a vsázela na to že je o dost rychlejší a silnější.*
Zeref: *Málem si ani nevšiml že jedna šipka Mito zasáhla i když se do ní přímo nezabodla tak ji aspoň škrábla a i to mu bohatě stačí pro spuštění účinků jedu, který od teď za 5 odpisů Mito uspí (nebo dřív je na tobě jak se ti chce čekat). Renji ten se nyní potýká s Mito nebo spíš oba mu dává dost najevo že má zůstat a tak Zeref vyrazí na cestu skrze bojující vojáky v tom domě jak řádu tak odboje s úmyslem dojít k Mito, sice se ho pár vojáků odboje pokusí zastavit ale Zeref se jim buď vyhne nebo je zabije svou skrytou čepelí, které má na obou svých zápěstí a opět je pak nechá zasunou (čepele). Nakonec se ocitne vedle Renjiho tváří v tvář Mito, která je připravená bojovat. * Takto s tebou bojovat nechci, vyčerpal tě boj s Kori, který jsi vyhrála a jsi ráda že se držíš na nohou tak tě prosím abys ustoupila stranou. *Pokud by snad Mito nakonec nesouhlasila Zeref poví jen jedno. *Renji poraz ji ale nezabíjej ji, to je rozkaz.
Yin: *V zápalu boje jsem nezaregistroval i větší rány, které mi Tyr způsobila. Až po tom, co jsem se pokusil seknout Tyr, když se ode mě Naomi odrazila. Náhlá akce, která mě vyvedla z rovnováhy moje rány "oživila".* Aaa... *Chytl jsem se pod žebry a podíval se na ruku, která byla od krve.* ,,K sakru..." *Najednou jsem však uslyšel třepotání křídel a uviděl jednoho poměrně velkého ptáka, jak se na mě zřítil z oblohy, přímo na tvář. Drápy se mi zaryl do tváří a začal sebou škubat. Kloval mě do tváře. Pustil jsem katanu a obě ruce jsem věnoval tomu krkavci. Snažil jsem se ho sundat si ho z tváře, ale nešlo to tak lehce. Byl to asi největší pták, jakého jsem kdy viděl, ale to bude možná tím, že jsem žádného neviděl takhle z blízka. Vždy, když jsem ho od sebe trochu vzdálil se mi vyškubl z ruky klovnutím, nebo škrábnutím a byl zase na tváři. Zatím se mi podařilo úspěšně krýt oči, ale o zbytku tváře tohle říct nemůžu. Byla celá doškrábaná, zkrvavená a kousky masa i chyběly, jak do mě ten pták kloval. Pak jsem najednou uslyšel takové bouchnutí a cítil ostrou bolest na spoustě míst na těle, až to působilo jako jedna velká bolest na jednom místě, která působí po celé ploše těla. Nepřišla najednou, nejdřív jsem to cítil na břiše, pak na nohách, rukou a okrajů obličeje. Nestíhal jsem to všechno registroval. Informace z nervů se předháněly, která z nich dojde do mozku dříve. Při vší té bolesti jsem si najednou všiml, jak se ten krkavec přestal hýbat. podíval jsem se na něj a viděl jsem, jak mu z těla trčí jakási jehla. Pak mě popadne náhlá slabost v nohou. Hodím ptáka na zem, vyplivnu krev, podlomí se mi noha, spadnu na koleno, podívám se před sebe a vidím už jen dvě siluety, které stojí přede mnou. Pak už lehnu k zemi břichem napřed a bolest se v celém těle zintenzivní, jak jsem dopadl na své jehlami dobodané tělo. Pak už jen vidím beton, vykašlu na něj ještě trochu krve a upadnu do bezvědomí.*
Naomi Yuyake: *Tento pavouk ji kousnout nemůže, pod brněním má ještě kompletně černé věci jako takovou kombinézu pod brněním a ta je z pevné látky aby se neroztrhla o to brnění takže pavouk ji není schopen kousnout, neprojde přes tu látku. Takže pavouk problém není a pokud jde o úrok katanou ze strany Tyr tak Naomi mezi sebe a katanu Tyr dá svůj meč, který druhou (levou) rukou zapře tím že přiloží dlaň té ruky na plochu meče do kterého silně vrazil útok Tyr. Útok je dost silnej a donutí Naomi aby prudce ustoupila na opačnou stranu úderu katany a to způsobí že Naomi tvrdě zády narazí do té stěny. *Ty mrcho, jedna kašlu na to! *Ihned se po ní rozmáchne pravou katanou a levou rukou si hrábne do pouzdra pod pláštěm nad zadkem a vytáhne tři kuličky a ty prudce hodí mezi sebe a Tyr, každá je od té druhá vzdálena jen minimálně. Pak ihned reflexivně pustí svůj meč, zakryje si oběma rukama tvář a otočí se rychle ke kuličkám zády a padne na bobek a důvod? Nechce to mít ve tváři a záda ji kryje zbroj od které se většina ledových jehel, kterých se všemi směry rozletí skoro celá stovka. Zraní to každého v dosahu a vzhledem k tomu že jsou v uličkách tak to malý prostor a není moc kam uhnout. Nejvíce jehel trefí samozřejmě Naomi a Tyr ale dost z nich by mělo trefit i Yina a toho ptáka co ho otravuje. *
Mito: *Naivne si myslela, ze tam Zeref nebude, ale uz behem prvnich vterin si vsimla jeho obleceni, vlasu a toho, ze tam v pozadi nekde je, stejne tak i toho, ze zastrelil/omracil, dalsi vojaky. Behem chvilicky zpacifikovala muze, ktery na ni zautocil a Zeref na ni vystrelil 3 sipky. Mito se vyhnula vcelku snadnouhnula do boku a treti sipku odrazila mecem, ale Renji na ni sel z boku. Citila ale neco vice neprijemnehox nez tohle vsechno dohromady. Chytila se za bok a ucitila, ze jeji brneni bylo lehce poskozeno v mistech, kde byla jiz predem zranena, Zerefova sipka ji skrabla ve zraneni. Krev protekala bilou latkou. Skousla zuby. Stoupla si blize ke schodum. V ocich ji palily slzy, ktere ji volne stekaly po tvarich.* Couvni! *stekla na Renjiho a natahla k nemu katanu.* Tohle neni tvuj boj, seber se a vypadni, nebo skoncis hodne spatne.
Renji Narimachi: *Když Renji bojoval, vůbec si nevšiml toho, že se tam objevila i Mito. Až hlas, který mu byl známý mu to řekl.* ,,Sakra, Mito. Co teď?! Jaký vztah k ní teď Zeref asi má ? Suzuya s ní totiž něco měl. Kurva co mám dělat?!" *Ještě než si to Renji promyslel přišel Zaref, který to vyřešil. Renji si uvědomoval, že vůči její kataně by měl s boxery výhodu, ale nechtěl se do ničeho pouštět. Když ale Zaref útočil, Renji se vydal proti Mito taky. Jelikož byl trochu v boku, trajektorii šipek neovlivnil. Šel pomalu, protože ldyby se tam dostal rychleji než šipky, mohl by taky jednu schytat a to rozhodně nechtěl. Byl ale zároveň připravený na protiútok.*
Tyr: *Když Tyr řezala do Yina, trochu jí překvapilo, že pořád zvládá bojovat. Ale ještě víc jí překvapilo, jak se do boje zařadila Naomi. Když se od Yina odrazila, musela ho (logicky) trochu vykolejit a tím dala Tyr dost času na to, aby se bránila její kataně, takže se Tyr zaklonila a při tom si všimla skupinky krkavců, kteří už se přiblížili k městu, aby si pochutnali na mršinách. Ještě v obraně Naomi ovládla mysl jednoho krkavce a toho poslal na Yina. Krkavec mu naletěl na obličej a snažil se ho klovat do očí a škrábat do obličeje. Krkavec byl opravdu velký a sám vážil okolo 2kg ( krkavci jsou kurva velký a stejně rychlí a mají mega sílu). Ten by měl zaměstnat Yina, který by měl mít ale větší zranění než pár řezných ran protože Tyr je o dost silnější a rychlejší a přeci by neútočila tak, aby ho jen škrábla, když má takovou převahu. Tyr se tedy začala věnovat Naomi. Otočila se a rovnou sekla katanou vodorovně ve směru kudy se otáčela. Tyr už neměla moc trpělivost, proto už hodlala do boje dát vše.* ,,Kori nějak dlouho nekomunikuje, co s ní asi bude?!" *Tyr využila dalšího zvířete které už ale ovládala a byl to pavouk, který se vyskytuje téměř všude, normálně tento druh pavouků neútočí, ale Tyr ho k tomu jednoduše donutila. Jednalo se o zápřednici. Ta se pokusila zezadu vlézt Naomi pod brnění a tam jí kousnout do stehna, pokud by se to povedlo, Naomi by noha během několika vteřin hodně natekla a hodně by svědila a po pár dalších vteřinách by jí noha ochrnula. Navíc všimnout si takového pavouka je téměř nemožné, protože zápřednice nejsou velké a jsou i docela dobře maskované. odkaz » .*
Zeref: *Zeref vidí jak postupně Renji zvládá protlačit se přes ty vojáky řádu ale pak Zeref zvedne rychle v šoku svůj zrak. Zaslechl totiž Mito, jeho sluch je také lepší jak normálních lidí i když jen o trochu. Tak moc přemýšlel že nevnímal její blížící se chakry ze spodu. Zeref má nyní výhody že není mezi bojujícími ale kousek od nich u stěny a tak dostane nápad. Pravou rukou vytasí svůj zlatý meč řádu a současně na levém zápěstí se mu aktivuje zápěstí kuše a pak vyjde a ihned začne střílet jakmile se ocitne uvnitř domu kde se u vchodu do podzemí Opuštěného Města bojuje. První tři střely zasáhnou oblast krční páteře vojáků z odboje a ihned je tím vyřadí (zabije), protože jim prostřelí páteř a míchu. Ještě než ale začal střílet tak si střely potřel jedem, který je po čase uvede do stavu bezvědomí- uspí je (Jed Nemuru). To udělal kvůli Mito, nechce aby už více trpěla. Vidí na ní že je zraněná a dýchá těžce, takto ji porazit nechce už jen z důvodu že by proti ní bojoval při plné síle to by bylo rovné a tma by u rád umřel ale teď ne, takto to nechce. Navíc kdyby Mito nechal na Renjim a vojácích mohla by umřít a on chce aby přežila, proto také nyní vystřelí na Mito tři šipky z chakrových tyčí, kdy jedna míří na její levé rameno, jedna na její bok a třetí na stehno. Během toho kráčí postupně rovnou jejím směrem. *
Yin: *Když se Tyr vyhnula, hned jsem na ní převedl svojí maximální pozornost. První meč jsem vykryl a když jsem zaregistroval druhý, povolil jsem, nechal se silou jejího útoku přitlačit k zemi a špičku katany nasměřoval k zemi, takže zablokovala i útok druhé zbraně. Když mě pak zasypávala útoky, tak jsem některé buďto vyblokoval, nebo jsem schytal hlubší škrábanec, ale díky zvýšenému prahu bolesti jsem s takovými zraněními byl schopný pokračovat bez povšimnutelného omezení. Co mě ale překvapilo nejvíc, byla Naomi, která mě využila jako odrazný můstek. Trochu mě to vykolejilo, ale když sekla po Tyr a zároveň odlákala větší množství pozornosti, když se za mnou jen tak vynořila, tak jsem jsem Tyr začal zasypávat sérií útoků já v nadějí, že bych jí mohl něco udělat.*
Naomi Yuyake: *Vidí jak Yin bojuje stále s Tyr, která je dost rychlá a Naomi musí vymyslet jak na ní a tak si počká na jeden moment kdy záda Yina kryjí Naomi za ním. Jde spíše o to že když už se dostala dost blízko k těm dvoum tak Tyr by přes Yina neměla být schopná vidět kde je nyní Naomi, která nabere rychlost a poté se odrazí od země s úmyslem vyskočit dost vysoko aby se mohla znovu odrazit a to od jeho ramen a přemetem přeskočit Tyr, kdy se během letu celá protočí tak aby dopadla na pevnou zem tak aby stále čelem za Tyr a už během toho jak padala za ní tak proti ní sekla katanou s úmyslem ji zezadu ještě před dopadem seknout přes záda těsně pod lopatkami. *
Mito: *Pomalu se doplazila do domu, sesla schody a spadla k zemi. Takrka vsichni ted hlidali a bojovali u vchodu a tak dole byla Mito a asi deset dalsich lidi, kteri se snazilu rozebrat slozity mechanismus, ktery drzel krystal.* Pro pana krale. *slysela hluk na povrchu, sama si osetrovala rany a zrychlene a tezce oddychovala. Oprela se zady o krystal.* Prece mi tu jedinou radost nesebere.... Posledni nadeji. *vytahla z kapsy krystal a prohledla si jej. Pevne uchopila krystal v pesti a zvedla se.* Tak to teda ne! Okamzite zacnete s tim krystalem at je do minuty vyndany. *Zamracila se a vyrazila opet na schody. Vybehla je az nahoru. Kde videla Renjiho a jeho spolecniky.* Ani krok, rikam! Kdo chce projit skrze mne, zahrava si se svym zivotem! *pevne uchopila svou katanu.*
Renji Narimachi: *Renji stále následoval Zerefa a když narazili na past která zabila další vojáky, trochu si sám pro sebe zanadával.* ,,Kurva, jestli to takhle půjde dál a my jim vymeteme každou past, budeme brzo ještě ve větším oslabení." *Pak ale jeden z vojáků našel přesně to, co chtěli najít celou dobu. Pak přišel rozkaz od Zerefa, který ho dost překvapil.* ,,Co se mu kurva stalo, že odmítá boj?! Nevypadá raněný." *Renji si pak na ruce nasadil své boxery.* Tak si jdeme trochu pohrát chlapi. * Renji spolu s oddílem vojáků vletěli do baráku, kde stali stráže. Renji využil toho, že je tam dost těsno, proto taky nepoužíval meč, ale boxery. Díky tomu, jakou má fyzickou sílu měl i určitou výhodu, protože jeho údery byly díky boxerům ještě trochu posílené. Renji hned prvnímu zlomil úderem několik žeber a když se tedy nehlídal, ostrou stranou boxeru mu podřízl krk. Jeho úspěch motivoval jeho muže, kteří se hned pustili do boje. Renji měl sebou víc mužů než byli strážců, stejně ale nemohl zabránit určitým ztrátám. Sám díky brnění a tomu, že stráž měla katany, se kterými se v tomto prostoru bojovalo špatně, utrpěl jen několik škrábanců na brnění a jeden na tváři, když se sotva stačil uhnout překvapivému útoku. Když bylo hotovo, vylezl a ukázal na Zerefa rukou, že je to vyřízené.*
Tyr: *Tyr Yinuv útok nepřekvapil, proto odskočila v rychlosti jen kousek dozadu, hned po promáchnutí katanou se velkou rychlostí rozběhla na Yina rozmáchla se katanou, kterou sekla zvrchu a následoval útok její druhé zbraně, jehož trajektorie byla z boku, tak Tyr zasypala Yina několika podobnými údery v obrovské rychlosti a dala do toho i dost síly. Oproti Yinovi byla dost rychlá i silná. Celou dobu si periferně hlídala jeho katanu a zároveň za ním viděla Naomi, která se pomalu přibližovala.*
Zeref: „Nějak se ochladilo.“ *Tato myšlenka mu vnukne jen jediné vysvětlení, Kori bojuje s Mito a to dává i logiku. Bohužel jsou moc daleko, takže necítí jejich chakry a nemůže určit zda jsou opravdu u sebe nebo ne. Kori sice chakru nemá ale má v hrudi místo srdce krystal a ten je pro Zerefa dostačující způsob jak si ji najít. *Jdeme najít ten krystal a o pastech vím neboj, dokonce vím kde najít ten krystal jen nevím kudy přesně. Vím že to je dole pod námi takže musíme najít nějaký průchod nebo spíše schody, které vedou rovnou dolů. *Cesta trvá ještě dlouhou dobu a během té doby potkají ještě dost vojáků z řad odboje, Zeref ten s nimi dělá krátké procesy nebo se o to aspoň pokouší. Není tolik silnej aby si to tu mohl procházet sám jako kdyby to byla procházka růžovou zahradou. Aspoň jedna věc mu hraje do karet a to že jeho zlatý meč řádu dokáže zničit většinu jiných zbraní, štítů a dalších věcí. Po dlouhé ale opravdu dlouhé době kdy už skončil i souboj mezi Mito a Kori ucítí její chakru a to jak jde dolů směrem ke krystalu (tedy pokud nezmění svůj cíl cesty). Zeref díky tomu dokáže aspoň odhadnout pozici kde hledat průchod i když bohužel má dost omezené počty lidí (28+Renji). Zeref dorazí k místu kde čekal že najde průchod či jinou cestu dolů ale jediné co tu našel byla past, která zabila další 3 z jeho lidí. Pak si jeden voják ale všimne že uvnitř nějakého domu je něco jako průchod, Zeref se ani neptá co tam dělal ale hádá že se tam chtěl ukrýt. * „Super.“ *Naštěstí to ani neřekl nahlas, protože by ihned své slovo musel vzít zpět, ten průchod je totiž hlídaný a tudíž se tam rozpoutá agresivní boj mezi odbojem, který chrání vstup dolů a vojáky řádu, kteří chtějí za každou cenu dolů. *Renji zabijte je. *Poví tiše, v moment kdy se k tomu vstupu otočí zády a uloží svůj meč do pouzdra a odstoupí mimo místo boje. Přesune se trochu dál a tam padne na levé koleno a pozorně se zadívá na své dlaně, které jsou celé od krve. * „Má to cenu? Nakonec bojuji jen za někoho kdo je jako Suzuya, Mito je navíc tam dole. S tím kolik nás je a kolik nás zbyde ji nejspíš neporazíme, navíc je dost možné že půjde hlavně po mě ale tak kdybych zemřel její rukou nebyla by to zlá smrt. Zemřel bych protože sám chci a ne za někoho jako je nejvyšší.“ *Zeref je ponořen ve svých myšlenkách ale prozatím je v bezpečí, takže mu nehrozí nic. *
Yin: *Když se ode mě Tyr odrazila, byl jsem docela překvapený, ale tvářil jsem se pořád stejně. Chvíli jsem jí pozoroval a když jsem uslyšel, že se za mnou něco děje a slyšel jsem boj, věděl jsem, že Naomi bude v pohodě, neotáčel jsem se. Najednou se proti mě Tyr odrazila a sekla, vydal jsem se do dráhy meče, katanu nasměroval na její, ale netlačil jsem. Pokrčil jsem hlavu a nechal si její katanu sklouznout po té mojí, která se nárazem přes rameno ohnula přes má záda. Vylétlo trochu jisker a ozval se typický zvuk střetu dvou katan. Rychle jsem se otočil a katanou směrem od mého pravého ramene sekl po Tyr. Směřoval jsem jí na břicho. Celou dobu jsem sledoval její druhý meč, abych mohl když tak trochu naklonit směr seknutí o pár centimetrů. Periferně jsem i sledoval druhou zbraň a byl připraven se vyhnout. Kdybych jí netrefil přímo do trupu, alespoň bych jí mohl škrábnout bok.*
Naomi Yuyake: *Naomi je ráda že tu má Yina, ovšem jasné je jedno a to že proti Kori ji luk bude k hovnu. Proto vystřílí co nejvíc střel šípů na všechny vojáky Kori a jejich počty omezí na úplné minimum. Zahodí luk a začne uvažovat nad tím jakou další zbraň by tak mohla použít ale zrovna v ten moment na ní zezadu zaútočí jeden další voják řádu, který Naomi dost zaskočí. Jediné štěstí je to že si toho na poslední chvilku stihla všimnout a tak odskočila do pravé strany a jeho meč (katana) bodne do prázdného prostoru po levé straně Naomi a před tím vojákem. Naomi se ovšem rychle otočí a levou rukou chytne jeho zápěstí a násilně se mu pokusí zkroutit meč tak aby jeho špičku otočila proti němu ale ono je to opačně, on tlačí meč proti Naomi. Očividně je fyzicky silnější jak ona a proto toho Naomi nakonec využije uvolní tlačení svých rukou proti němu a současně se postaví trochu bokem a tak meč opět mine ale voják ztratí rovnováhu a prudce naběhne přímo na Naomi, kterou takto povalí na zem. Meč samozřejmě pustil ale nepotřebuje zbraň aby mohl bojovat, ihned ji přiloží ruce na krk a začne ji škrtit ale Naomi nepanikaří. Škrcení je proti ní neúčinné a tak sebere jeden ostrý kámen a silně ho s ním flákne po obličeji a tak voják spadne z Naomi a naříkáním se chytne za svou tvář. *Měl jsi smůlu kamaráde. *Toto jsou poslední slova, která zaslechne než ho Naomi probodne a s tím mečem se pak otočí na Yina a Tyr, kteří stojí proti sobě. * „Fajn okolí se nám do toho srát nebude jdeme na to.“ *S tímto myšlenkovým pochodem začne sebejistě kráčet přímo k Tyr a Yinovi. Mezitím se jim to tam ale velmi ochladí, Naomi s Yinem a Tyr nejsou tak moc daleko od Mito a Kori, tudíž ten chlad ovlivní i jejich bojové pole. * „Je rychlá.“
Mito + Kori: *Mito se ohlédla a spatřila Kori, následně seskočila ze střechy tak, jak měla v plánu a zabodla se zbraněmi do ramen muži, který natahoval luk, a využila jej jako dopadovou plochu. Kori seskočila okamžitě za ní a natáhla pod sebe ruce a zmrazila vzduch pod sebou a sklouzla se po ledu, který se vytvořil pod jejíma rukama. Mito shodila muže k zemi a vytrhla z něj zbraně, čímž mu najednou usekla i hlavu. Ostatní, asi dvacet mužů, vzdychlo a ustoupilo Kori se naštvala a kopla do prvního muže a kopla ho směrem k Mito, která se soustředila na všechny kolem.* HU! *Vyhrkla na muže a ten se zatřásl, Mito se rozesmála.* Hah! Posíláš na mne tohle dítě? Bojuj sama ne? *Smála se Mito, ale muži nabrali trochu odvahy a vzali do rukou jílce zbraní...odvahy, spíše se Mito báli méně, než Kori. Mito však byla ryhclejší v tasení zbraní, které již neměla v pochvách ve chvíli, kdy muži brali do rukou ty své. Začala se podivně pohybovat po zemi nohama, jakoby tančila, tělem se smyslně vyhýbala útokům mužů, kteří po ní šli zbraněmi. Kori ale nebyla hloupá, přiložila ruce na zem a pomalu ji pokryla celou ledem. Mito se začala zpomalovat, jelikžo chtěla mít jistotu ve svých pohybech a díky tomu její boj s vojáky již nebyl tak sndný, jak doufala. Kori se usmála. Její žlutavé oči sledovaly Mito jako sokol sleduje svou oběť, než se na ní snese a usmrtí jí jedním dopadem drápů. A to doslova, jelikož Kori zledovatěly ruce tím, jak moc využívala svého krystalu a namísto prstů měla dlouhé drápy z ledu. Mito sice vyhrávala souboj s muži, ale Kori byla jiný level. Mito se protočila na patě a zabodla poslednímu z mužů dýku toho druhého do tváře. Prudce dupla do ledu a zastavila se. Ona celá v černém vypadala jako nějaký démon, či posel smrti, Kori v bílém jako anděl, nebo jako někdo ze strany dobra. Kori naznačila Mito, aby na ní vyšla první. Mito si vzala pouze meč, nic víc, černou dlouhou katanu z chakrových tyčí, která dokázala rozseknout takřka cokoliv.* "Kéž bych tu měla Shinku...snad jí není moc smutno." *Pomyslela si v hlavě a vyrazila proti Kori. Pevně stiskla jílec zbraně v rukou. Sekla po Kori, která uskočila stranou, vzduch kolem nich začal chladnout. Námraza obalila domy v několikaset metrovém okruhu, minimálně Zeref s Renjim si této změny museli všimnout. Mito minula a Kori chytila její zbraň, okamžitě jí začala mrazit. černá katana nabrala stříbrnou barvu, čím více Kori Mito mrazila, tím více z jejího těla se změnilo na led. Mito nabrala sil a vytrhla Kori zbraň z ruky, i když její rukavice byly přilepené ke zbrani ledem, který Mito sahal do poloviny předloktí, měla dost sil a tepla v těle, aby zaútočila a tentokrát neminula. Seknula po rukách Kori tak, že jí odsekla dlaně od rukou. U rtů jí kondenzoval dech a v obláčcích páry miel ve vzduchu. Vlasy i řasy měla bílé námrazou. Díky tréninkům a životu v ledové zemi Železa měla dost odolné tělo proti zimě, ale toto bylo moc. Kori ještě více přidala a namísto rukou měla ledové bodce, zaútočila v rychlosti na Mito, sama ale celé tělo měla z ledu, kromě očí, které zářily žlutě v bělotě sněhu, který létal kolem nich. Mito se rozbušilo srdce.* "Nesmíš umřít! Prohlédni si ji!" *Ozvalo se jív hlavě, jakoby se čas zastavil a Mito si prohlédla celé tělo Kori, uprostřed něj byl podivný kamínek, jiný, než led, ze kterého bylo její tělo. Lehce se prohnula a Kori již byla úplně u ní, vyrazila k útoku a bodla. Kori se zapřahla lokty dozadu a bodla rukama prudce po Mito. Obě dvě nejprve pár vteřin strnule stály v jednom podivném útvaru. Sníh padl najednou k zemi a námraza se prudce stáhla zpátky ke Kori, která nabrala opět fyzického vzhledu. Bez rukou, které měla přitisknuté k Mito, ze kterých jí tekla krev. Mito s hlavou opřenou o poprsí Kori (kvůli výškovému rozdílu), s rukama uvnitř jejího těla a zbraní takřka celou vyčuhující ze zad Kori. Mito klesla do kolen spolu s tělem Kori. Vytrhla z ní ruce a v jedné z nich držela malý krystal v druhé meč. Tělo Kori padlo k zemi a z kapsy se mu vykutálel krystal, zářící jako malé světýlko, Mito jej sebrala a prohlédla. Schovala ho do dlaně a přitiskla si druhou ruku k boku.* Mám to den a už mi to poškodila..... *Prohlédla si dlouhý škrábanec na boku, který se dostal skrze její kroužkovou zbroj a pořezal jí na kůži a masu, druhá stana na tom byla lépe, ale Mito teklo dost krve z boku, který si držela.* Ksoooo! *Vyhrkla a pomalu se díky zapření o meč zvedla. Odtrhla z těla Kori její oblečení a omotala si je kolem pasu, kde měla škrábanec, tvář dobitou a od krve, vlasy ulepené a pod očima kruhy, nos rudý zimou. Tělo stále měla takřka zmrzlé a od pusy jí šla pára, než obyčejný dech. Pomalu kulhala k místu, kde byl skrytý krystal. Utírajíc si tvář o hadry z těla Kori. Celý jejich zápas trval v řádu desítek minut a Mito velice vyčerpal, nejen souboj s muži, ale hlavně fyzická neschopnost proti Kori, kdyby neměla tolik zkušeností, byla by už mrtvá, kdyby neměla svůj "polibek smrti" a nedokázala se na poslední chvili vyhnout bodnutí do životně důležitých orgánů....nechtěla na to ani myslet. Mířila směrem, kde byl nyní schovaný pdo městem krystal, stejným směrem jako Zeref a dost možná jej i jeho jednotku potká po cestě...ale to sama nemůže určit.*
Renji Narimachi: *Když se Renjiho skupina spojila s tou Zerefovou, převzal Zeref automaticky u mužů velení. Renji s tím počítal, protože on sám se stal najednou někomu podřízeným.* Máme konkrétní cíl, nebo pokračujeme v obyčejném útoku ? Každopádně musíme dávat pozor, jsou tu samé pasti. Ale Tyr nám dost pomáhá skrz její zvířata. Ti pavouci a straky, vnímejte je. *Renji pak pokračoval se skupinou a čekal na nějaké rozkazy. Když se někdo objevil, jejich skupina si s nimi docela snadno poradila.*
Tyr: *Když se Yin připletl Tyr do rány, zkřížili se jim zbraně. Tyr měla docela sílu, zvlášť na to že je žena. Opřela se tedy sílou do Yina a tím se od něj i trochu odrazila. (zhruba na délku katany s nataženou rukou.) Když se ozval hlas z krystalu, trochu se Tyr usmála.* Taky tady mám problém s jednou mrtvolou. A asi nějakým jejím pomocníkem. *Řekla Tyr tak aby to slyšela Kori přes krystal. V tu chvíli ale její zvířata už tušili, kde by krystal mohl být, přeci jen se dostanou každou škvírou.* Dva na jednu jo ? Jako zvířata! *Když to Tyr dokončila, prudce se odrazila od země jako kočka a hned zaútočila katanou na Yina seknutím. Mezi tím se samozřejmě bránila svou druhou zbraní.*
Kori: *Zastavila se a rozhlížela. PRsty si projela vlasy a udělala krok kupředu ve chvíli, kdy jednoho z jejích vojáků někdo prudce vytáhl po stěně domu na střechu.* Zabít! *Ukázala nahoru a sama prudce natáhla nohy k zemi. Přišlo jí to podezřelé, lidé z odboje po střechách nikde neviděla a tak koncentrovala svou mysl na led a kolem ní začalo mrznout, najendou se prudce vystřelila do vzduchu a za ní zbyly jen dva obří rampouchy, sama se tak dostala na střechu během pár vteřin, akorát ve chvíli, kdy Mito přeskakovala na jinou ze střech. Sledovala ji pohledem a hodně se soustředila, natáhla ruku, ale už se jí dostala z dosahu.* Tse.... *Pomalu šla k okraji střechy a skocčila na druhou.* Zastřelit! *Vydala další z rozkazů.* Tyr, najdi ten krystal, tady pobíhá ta chvodící mrtvola...jen co se s ní vypořádám, tak se k tobě přidám. *Promluvila do krystalu a vydala se za Mito, která utíkala někam bez žádného rozumného cíle, alespoň tka to Kori přišlo.*
Zeref: *Zeref pokračuje skrze město, ale cestou se k němu přidá i Renji. Jeho chakru vycítil, takže to i čekal. Stejně tak i vycítil v dálce přesně na hranici 50-ti metrů chakru další známé osoby a tou je Mito. Naštěstí je mezi nimi několik stěn toho velkého „bludiště“ se kterým se tu Řád nyní potýká. Nicméně pokračují v cestě a v jeden moment se Zeref zasekne protože on cítí chakru jako takovou, ale v tomto světě ji cítí jen z lidí, nikde jinde není jen krystaly a na to si již zvykl ale nyní cítí i ten krystal, který obsahuje velké množství chakry. * „To bude krystal, nebo někdo co by tu mohl mít mnoho chakry.“ *Nicméně je tu něco co musí Zeref přejít i tak a tím je najít ten krystal, protože i když zná jeho současnou pozici (odhadovanou) tak stále musí najít cestu a tak stále pokračuje s lidmi směrem kde by krystal mohl mít. Ovšem stále dává pozor na různé pasti a tak podobně, samozřejmě jde i jako předtím první v řadě aby mohl využívat svou citlivost na pohyb. *
Yin: *Byl jsem kousek za Naomi, když na mě vykřikla. Už když se nadechovala, tak jsem se k ní rozběhl. Vyleź jsem zpoza rohu a po pravé straně si všiml, jak se k nám poměrně rychle blíží jedna žena z Řádu.* ,,Tohle nebude obyčejný pěšák. Že by další generál?” *Katanou jsem zablokoval její útok a věnoval jí velice krátký pohled přímo do očí. Katanou jsem to zablokoval stylem, aby katana, spíše než sjela, byla namířena kousek vedle od Naomi a v rychlosti trefila zem. Chytil jsem jí za zápěstí a kolenem jí trefil do předloktí, abych ji odzbrojil. Pokud se netrefím, zaměřím se na druhou zbraň, abych se vyhl dalšími útokua napsledně ji kopl silně do boku, jelikož už budu na zemi první nohou, abych si udržel rovnováhu.*
Naomi Yuyake: Sakra! *Postěžuje si Naomi pod nos a jen sleduje jak se k ní nyní Tyr blíží, jednou s ní už bojovala a tudíž ví naprosto přesně co od ní čekat. Naomi je jasné že momentálně Tyr netrefí a ani se o to pokoušet nebude, místo toho vyžije Yina, který je stále jakoby za stěnou a Tyr na něj nevidí. *Yine kryj mě! *Okřikne ho na poslední moment tak aby Yin mohl stihnout doběhnout mezi Tyr a Naomi a ochránit ji tak. Mezitím Naomi vypálila rychle pět střel za sebou na vojáky řádu a každý z nich trefil svůj cíl (vojáka). Samozřejmě Naomi se pokouší jen o smrtící zásahy, šípů má jen omezené množství a vojáků je tu mnoho. Proto svými šípy zasáhne buď krk nebo rovnou hlavu. * „Musím ho podpořit, protože ona má výhodu je rychlejší a se zbraněmi to umí lépe.“ *Proto mezitím uklidí svůj luk tak aby ho měla přes rameno na zádech s tětivou na hrudi a z pod pláště na zádech v oblasti opasku vytáhne z dvojice pouzder vytáhne dvě své krátké katany (wakizashi). *
Mito: *Prochazela dalsimi ulickami. V dalce zahledla bile vlasy, rozbusilo se ji srdce. Oprela se zady o stenu a pomalicku krucek po krucku postupovala. Samozrejme pobrala z mrtvol co se ji hodilo. Mela tedy provaz a nejakou malou zbran, na kterou provaz navazala a vyhodila jej vysoko na strechu domu naproti. Vylezla ve stinu ulicky na strechu domu a postupovala po strechach. Nez se nadala, byl ale se Zerefem i Renji. Coz ale bylo vice prekvapujici, nebyl to Zeref, ale Kori a Mito si sama spletla smer, kterym sla, nebo Zeref uz opustil svou pozici, ci to ani nebyl on sam. Skousla zuby.* "Nejvyssiho clovek..." *pomyslela si. Vsichni z oboje pomahali lidem z mesta abojovali sec jim sily stacily. Mito se rozhodla udelat to same. Smotala si provaz a udelala smycku. Tise se plazila po strese a kdyz se dostala nad skupinu vojaku, roztocila laso a hodila jej dolu mezi lidi, Kori primo na hlavu a prudce se rozebehla na druhou stranu strechy. Pokud trefila ji nebo kohokoliv jineho, uskrtila jej provazem, jak jej stahla a tahla do vzduchu ze zeme. Zasila sve zbrane a pustila provaz a tak mrtvola padla opet k zemi, skocila na druhou strechu a rozebehla se zpatky ke skupince.* "bylo jich nekolik desitek, mozna stovka....vsichni stejne ozbrojeni a odeni, generalka je jen v bilem. Opatrne." *knezka Mito pomohla zpracovat informace a Mito skocila ze strechy, meci napred se zabodla jednomu z vojaku do ramen a pouzila jej jako dopadovou plochu.*
Renji Narimachi: *Renji postupuje se skupinkou pár lidí dost opatrně na to, aby je něco překvapilo. Po chvíli si Renji všiml, že se na bojišti objevil i Zeref. Renji vydal rozkaz, že se jeho skupina přiřadí k té Zeréfově. Když se k němu dostali, Renji si nemohl nevšimnout, že se Zeref chová nějak jinak.* ,,Slyšel jsem, že byl na nějaké akci, zajímalo by mě, co se stalo." Naše skupina se přidá k této, dobrá ? Ztráty jsou čím dál větší a myslím, že sjednocení je správný krok. *Zeptal se Renji, ale spíše s tím už počítal. Mezi tím se stále rozhlížel, jestli neuvidí něco co by mohlo být dobré nebo naopak špatné pro řád.*
Tyr: *Když Tyr slyšela, že Kori mluví do krystalu, udělala tak jak si žádala. Poslala zvířata, aby Kori dovedli na místo, kde by se mohli sjednotit. V tu chvíli už jí ale zvířata varovali proti Naomi. S její mrštností se tedy lehce vyhla šípu, který na ní letěl, protože to věděla dopředu. Otočila se a postavila proti Naomi.* Kori, mám tu teď nějakou práci, následuj tedy ty co pošlu. *Tyr vzala své dvě stříbrné zbraně a agresivně se vší rychlostí vrhla k Naomi. Odrážela se z nohy na nohu tak, aby jí bylo těžké zasáhnout jakýmkoliv šípem nebo útokem na dálku se stejnou ostražitostí jako když loví vlci. pokud se k ní zvládne přiblížit, sekne proti ní delším mečem.*
Kori: *Flakla do krystalu, ktery sebou mela.* Tyr, kde sakra jsi? *vyhrkla do nej, byli takrka ztraceni v tomhle meste.* Posli sem nejaky svinstvi, at nas sjednoti... Tohle bylo zbrkle. *Mluvila do krystalu, Tyr mela mit stejny a tak mohla i mluvit i Kori poslouchat. Sama Kori se svou jednotkou prekonavala postupne utrapy mesta, uz zjistila jak vetsina pasti funguje a tak sli pomalicku a neunahlovali se. Brzo dorazili k mistu, odkud utikali posledni zeny z odboje.* Zabit. *ukazala tim smerem a jeji lucisnici vystrelili a skolili vsechny, kteri se opozdili.* Znicit! *ukazala na budovu, ze ktere vychazeli. Muzi pritlacili dela a rozbombardovali nejvetsi budovu v opustenem meste.* Najdete mi krystal, kdo ho prinese, dostane post kapitana!
Zeref: *Zeref po necelé hodině dorazil do cíle a tím byla právě oblast Opuštěného Města, které je pod útokem a to jak samotných vojáků tak i dělostřelectva. Zeref přistane na úplném konci armády, ocitne se v její zadní linii. Tam sleze ze svého Gryfa a nechá ho odletět trochu dále aby si mohl odpočinout. Ta cesta ho velmi vyčerpala a kdyby po něm chtěl aby bojoval tak by tím téměř jistě zajistil jeho smrt a to Zeref nehodlá připustit. * „Má to vůbec cenu? Řád není takový jak jsem ho původně viděl a nevím zda mu chci sloužit. Mohl bych sesadit nejvyššího ale jakou mám jistotu že by místo něj nastoupil někdo kdo by byl jiný, kdo by nebyl takový jaký j Suzuya a současný nejvyšší. Nechci vládnout, chci si vše dělat po svém a mít svůj vlastní klid a ne plno povinností s řízením takového místa.“ *Zeref se ztratil ve svých vlastních myšlenkách, probudil ho až něčí dotek na rameni. Dotek samotný sice necítí skrze brnění ale hlas dotyčného vojáka ho probere. *Kapitáne je vše v pořádku? *Zerefa trochu zaskočí ten zájem ale tak je tu asi mezi nimi jeden z mála vysoce postavených a tak je zajímá stav kapitána. *Nic se neděje, jen jsem se trochu zamyslel nad různými situacemi v boji. *Poté si Zeref vezme celkem 20 lidí, kteří se mají držet přímo u Zerefa a bylo velmi důležité aby každý z nich měl v pravé ruce jedno kopí a v té levé štít a samozřejmě aby každý z nich měl také na zádech kuše. S nimi vyrazil Zeref do ulic Opuštěného Města, již dost lidí tam padlo následkem pastí a díky tomu si mnoho z nich dává větší pozor a Zeref díky tomu hlášení ví že tma nějaké pasti vůbec jsou a proto jde první, jeho zraku neunikne past. Sice nezamezí její aktivaci ale všimne si dost rychle její aktivace díky velké citlivosti na pohyb a tím pádem jakmile na něj odněkud vystřelí šipky, dokáže rychle zareagovat vydáním příslušných rozkazů k obraně nebo varovat kdo má kam uhnout. Jeho brnění ovšem dorazí většinu pastí, sice ne všechny ale některé jeho brněním neprojdou jako třeba ty šipky. Cestou se dostávají do střetu s nějakými vojáky odboje jejichž zápal do boje Zeref chce taky, není se schopen do boje takto ponořit. Oni mají motivaci bránit svůj domov ale co Zeref? On ztratil motivaci tím že ztratil důvěru v Řád. Samozřejmě to neznamená že se nebude bránit, jde na ně tvrdě a jedním úderem většině útočníkům zničí jejich meč a poté co jsou odzbrojeni je dalším rychlým úderem zabije jednou ranou. Z původních 20 vojáků mu nakonec zbylo po několika desítkách minut jen 6 vojáků ale cestou se na něj napojí další vojáci a tak jsou jejich počty nyní řádově několik desítek u sebe. *
Yin: Rozkaz. *Řekl jsem víceméně potichu, vzhledem k tomu, jak daleko ode mě byla Naomi. Pobídl jsem koně, aby jel za ní a za nějakou dobu jsme byli v ulicích města. Rozhodl jsem se nechat na Naomi, na koho budeme útočit a na koho ne. Držel jsem se za ní a maximálně jsem jí jen řekl, když byla někde nějaká past, abychom to obešli. Měl jsem černou kápi, takže jsem ve stínech budov byl skoro v maximálním krytí proti vojákům Řádu, kteří se hlavně zaměřovali na směr cesty a pasti.* Jsi si jistá, že trefíš? *Řekl jsem jí potichu. Nechtěl jsem jí podceňovat, ale šlo cíl, schovaný mezi překážkami. Připravil jsem si pár kunaiů, abych je vrhl po pár vojácích, až zareagují na šíp Naomi. Už jsme zaůtočili a schovat se jinam nestihneme, tak přispěji.*
Naomi Yuyake: *Cesta byla dlouhá, nicméně po dlouhých hodinách cesty dorazí do cíle. Bohužel Mito měla dost velký náskok a tak se Naomi musí sama zorientovat už jen to že je v nevýhodě skrze to že tu nikdy nebyla a neví kudy se dostat přesně k odboji ale nakonec na to kašle a když je dost blízko seskočí ze svého koně a vezme si do levé ruky svůj luk a vyběhne rovnou směrem k místu kde se bojuje a to rovnou do takzvaných ulic Opuštěného Městě. *Yuzuru! Za mnou! *Naomi u sebe chce mít někoho komu by mohla věřit a vzhledem k tomu že Mito moc nepřemýšlí s ní moc počítat nemůže, aspoň to předpokládá. Naomi i zbytek odboje dorazí do ulic města a většina lidí z odboje už ví kam přesně mají jít oni to tu znají na rozdíl od Naomi, která ani nehodlá jít někam do městě kam se chce řád dostat. Místo toho využívá stínů a stěn uliček, kterých tam je mnoho. * „Zatraceně tohle je kurva bludiště.“ *Yuzuru by ji měl následovat to aspoň Naomi předpokládá ale dala mu znamení aby se držel pár metrů za ní. Ona má výhodu díky své zbroji že téměř celá splývá se stíny a tmou uliček. Zrovna kolem nich i proběhne jedna část jednotky, následovaná velkým počtem vojáků ale to Naomi netrápí to co ji trápí je to že zahlédne v dálce o několik ulic dál Tyr, která ji jednou „zabila“ a tak je tu čas na pomstu. Proto se rychle proplíží za zády těch vojáků do další uličky a ta zahne doleva a poté doprava a v ten moment se ocitne za zády Tyr a dalších jejích vojáků a zvířat. * „Mám tě ty kurvo.“ *Tohle si pomyslí když vloží první šíp do tětivy luku a namíří na Tyr. Poté jen tětivu napne a soustředí se na svůj cíl. Mezi Naomi a Tyr se ovšem nachází několik dalších vojáků a tak jakmile vystřelí na Tyr šíp proletí kolem hlav několika vojáků a pokud Tyr zasáhne trefí ji zezadu do ramena (pravého). Sice chtěla původně hlavu ale bohužel ji to nevyšlo (pokud vůbec zasáhne). *
Mito: (Edit předchozích postů, kde je "řád" má být "odboj", Renji je trouba :D ) *(Vzhled Mito: odkaz » / Koruna: odkaz » ) Mito pobízela koně aby spěchal kupředu, více a více rychle. Tozaq zrychloval více a více pod jejími pobídkami. Lidem za Mito, která rychle nabrala náskok nade všemi, se mohlo zdát, že jejímu oři šlehá ohěň od kopyt, jiskry které se odrážely od jeho podkov. Mito si utírala oči od slz a srdce jí bušilo až v krku.* "/Zklidni svou mysl, nebo se zabiješ...nejsi jediná, která v tomto těle sídlí. *Ozvalo se jí v mysli, hlas kněžky...nechtěla teď přemýšlet nad tím, jak se jí dostal do hlavy její hlas, byla to všemocná kněžka přece. Cesta sice trvala pár hodin, ale díky rychlosti, kterou všichni jeli, již brzy spatřila město, kouř vycházející z ruin starých domů a křik. Ze zadní strany města utíkali lidé do pouště, ženy, děti, staří lidé, kteří nemohli do boje. Mito skousla zuby. Nakopla Tozaqa snad nejsilněji a nejvíce ignorantsky, vzepjal se na zadních a ještě zrychlil. Mito viděla, jak řád postupuje do útrob města, pohledem vyhledala Kori, která s děly zmizela ve městě. Oči Mito kmitaly jak nikdy, všímala si všeho, zbrojí rytířů řádu, mechanismu děl, oblečení Kori, jejích zbraní, listů popinavých rostlin, stínů, mechanismů pastí, na které dohlédla. Nechápala, kde se toto vzalo, kde se to naučila, ale věděla, že je jí to prospěšné. Zmizela s Tozaqem ve městě stejně, jako řád před asi půl hodinou, kteoru jí cesta k prvním domů zabrala. Ostatní by měli dorazit chvíli po ní. Zeref tu nějspíše už někde byl...Jakmile mohla, seskočila z oře a postupovala pomaličku po svých, Tozaqa vyslala jako návnadu. Sama postupovala jako stín skrytá v závěsu rostlin, držela černý meč a schovávala se mezi listovím přitisklá ke zdi. Kolem ní právě procházela část vojáků řádu, jen malá skupinka asi deseti lidí, která se ztratila v labyrintu města.* /Zasraný starý město, měli jsme to zbuorat zvenčí... *Stěžoval si jeden, všichni byli ostražití, ale nikoho nenapadlo se podívat do ztemné postranní uličky.* "Jsem jako Lana...bože radši mě zabij." *Pomyslela si zoufale, když se vynořila ze stínů a vyběhla na posledního z nich. Přesně věděla kam mířit, aby se dostala skrze komplikovanou zbroj Řádu ke slabinám, nabodla vojáka a přeběhla s ním do druhé, protější uličky. JEjí úprk doprovázel křik muže, ostatní se otočili a vyrazili za nimi. Jediné, co viděli byl černý stín koně s rohy, který žral mrtvolu muže. Zůstali stát v úděsu, ale Mito se vynořila zpoza démona a strhl se souboj o jejich životy. Bránili se dost dlouho a dost efektivně, ale mito vyvázla jen se škrábanci na zbroji a krví ve tváři, její nepřátelé byli mrtví do jednoho.* Přestaň se cpát, po tomhle budeš mít hodně co jíst...tak to epřeeň. *Ušklíbla se a lehce si olízla krev ze rtů. Oči jí zářily ve tmě sytě zelenou barvou, pohled však měla mrtvolný, ani kouska života, radosti, vzrušení z boje, které cítila vždy, když vzala katanu do ruky...dnes necítila nic.*
Renji Narimachi: *Renji procházel se svou skupinou a jeden z lidí co velel jeho skupince bohužel zemřel když na ně zaútočili členové řádu. Neměl by kdo velet, tak Renji převzal velení skupinky a pomalu postupoval v útlaku řádu. Díval dost pozor kudy jde, protože mu bylo jasné, že město bude plné pastí. Jeho skupina sice postupovala pomalu, ale měla dost nízké ztráty. Díky tomu měli dost vysokou morálku a těšili se na boj.*
Tyr: *Tyr se svou údernou skupinou postupovala městem a zvířata ji varovali před nepřáteli vždy dopředu. Dost ji pomohli i ohledně pastí, proto většina z lidí, které si Tyr vzala sebou přežila. Tlačili na nepřítele víc a víc a řád ustupoval. Jejich morálka byla asi dost nízká a to hrálo řádu do karet.* ,,Takhle by nám to mohlo rychle vyjít, zda se ze že nemají nikoho silného a docela se nás boji."
Kori: *Přikývla Tyr a sama pomalu postupovala se svým vojskem, které se protlačovalo více a více do města, její útoky děly utlačovaly řádové bbojovníky do vnitřních linií a její vojáci se vrthli za nimi. Kori se zamračila, neměla moc velký přehled o ěmstě, to měla Tyr a tak v tomto ohledu byla závislá na ní. Sama pomalu přišla do kontakru s prvními nepřáteli a tak použila svou schopnost a svou ruku obalila ledem v podobě čepele a usekla jim nečekaně hlavy. Okamžitě se rozneslo, že s nimi jsou i generálové a řád více více ustupoval do města propleteného pastmi a temnými zákoutími. Hodně vojáků řádu se propadalo do děr v zemi, ve kterých byly kůly, hodně jich bylo oběšeno na liánách a jiní zabiti šipkami, které vystřelily ze stěn domů při došlápnutí na důmyslný mechanismus. Kori postupovala velice pomalu a pozorně, když se někdo pokusil ji napadnout, tak jej zarazila ledem.*
Yin: Vím, co se mi snažíš řict, Ookurikaro, ale i to, že jsi mě uklidnil neznamená, že na sebe pořád nejsem naštvaný. Sice méně, ale jsem. Proto ze sebe hodlám vydat všechno. Vypotit tolik kapek potu, že pak už místo nich poteče jen krev. Tenhle boj pro mě aktuálně znamená všechno. *Zapl jsem si knoflík u krku na kápi a nasedl na koně, který mi byl přidělen. Snažil jsem se vypnout všechny emoce, krom odhodlání. Uklidňoval jsem se, že jsem dělal, co jsem v ten moment uznal za nejlepší.* ,,Čas přestat fňukat, Yine. Co bylo, bylo. Zaměř se na to, co bude.” *Celou cestu jsem neprohodil ani slovo a soustředil se na jízdu (Pokud na mě někdo nepromluvil. Sám od sebe ale nic neřekl.) a držel jsem se za Naomi a Mito.*
Naomi Yuyake: *Naomi nakonec získá jeden lepší luk, sebrala ho někomu z odboje. Byl to jeden z lidí co tu zůstane aby pomáhal léčit další zraněné a tak mu luk a šípy budou k hovnu. Také si ještě na cestu sehnala dvě krátké katany (wakizashi) a ty si umístila pod plášť do pouzder k opasku pod zády. * „Jashin-sama dnes každý koho zabiji a ukončím jeho život zavraždím ve tvém jménu. Vím že ti nemohu dávat oběti tak jak bych měla ale až to tu dokončím tak ti to vše vynahradím a uspořádám obrovský a hromadný rituál ve svatyni, kterou založím.“ *Naomi si vytáhne přívěšek zlaté barvy na kterém má značku Jashinismu. Naomi je ráda že má nyní koně, sice to není Ashe, kterou si vzala v Pevnosti Samurajů ale tak ta už ji umřela a tak ji musí stačit i toto. Jakmile jsou připraveni vyrazit a jakože brzy i budou tak vyrazí na cestu a hodlá se držet pár metrů za Mito aby jí mohla být na blízku ale nechce se s ní nyní pouštět do řeči, Mito musí mít hold trochu času pro sebe. *
Mito: *tvar mela bledou jako snih, jaj byla cela roztresena a nastvana, smutna a zklamana najednou. Nikdy nikoho nenavidela tolik, jako nyni suzuyu, bohuzek se tento pocit prenest na celou jeho fyzickou schranku a behem par minut do teto zloby zahrnula i Zerefa.* Znicim ho... Cely jeho rad. *Skripala zuby a rozpustila si jiz dlouhe temne vlasy. Ve sve zbroji s korunou na hlave, vypadala jako kralovna z pekel, obzvlastne kdyz se ji na zadech trepotal plast a sedela na svem demonnim koni Tozaqovi s cernymi zbranemi a jitrenkou u boku. Naridila vsem dodat kone. A taky se tak stalo. Ookurihara placnul Yuzurua po zadech.* /Vzchop se, i navnada je dulezita, vedl sis dobre, tak se seber a jdeme, tady nejde o tebe ale o zivoty tech lidu ve meste. Chapes? Tak nebrec a pojď. Taky jsem za sebe nechal bojovat draka a ted je zraneny, takze musim bojovat sam... Budeme na tom stejne ted. Tak delej! Tady mas kone. *Usmal se na neho, celou dobu mluvil velice mile az pobavene, chapal vaznost situace, ale rozhodne nechtel aby Yuzuru ztratil koncentraci kvuli vlastni neschopnosti. Ted maji vetsi problemy. Yato kone odmitl.* //Ja pujdu orvni, cele si to tam obehnu a dam vam vedet jaka je situace. *S temito slovy se mu rozzarily oci a zmizel jako zablesk zluteho svetla. Mito si odplivla a pobidla Tozaqa.* Necekam! *vykrikla. Dalsi kdo z odboje mohli, nemeli praci se zranenymi a mrtvymi, se okamzite vydali na cestu k opustenemu mestu.*
Renji Narimachi: *Renji byl členem armády, která měla zaútočit na opuštěné město. Byl brán jako obyčejný pěšák, proto šel pěšky. Odlišoval se od ostatních pěšáků ale brněním které měl od Zerefa. Vyzbrojený kakutem, dýkou, zápěstními čepelemi a pár bombami. Měl u sebe i boxery, ale ty měl schované v jakémsi pouzdře. Nakonec byl s pěšáky vyslán do města. Když šel, bylo i několik vojáků kolem něho, protože se museli rozdělit na pár menších skupin. Takhle s led svou skupinou procházel město a čekal na to, až narazí na nepřítele.*
Tyr: *Tyr cestovala s armádou řádu k opuštěnému městu. Jela na koni, ale toho pak nechala u zadních linií, nechtěla ho totiž zatáhnout do boje. Když přijeli, Tyr vyslala několik vrán, které ovládala aby ze vzduchu koukali na město a v případě že by něco zahlédli aby se vrátili a řekli Tyr, pokud by něco slyšeli. (Vrány umí opakovat stejně jako papoušci.) Smršť šípů se jí ani nedotkla a pak k ní promluvila Kori.* Dobře, vezmu si pár lidí a utvořím s nimi takový úderný oddíl, zbytek půjde podle rozkazů. *Tori měla díky své schopnosti pod kontrolou i několik desítek pavouků, které poslala do města a pavouci měli za úkol hledat vojáky odboje a kdyžtak přijít za Tyr a dovést ji případně k nim.*
Kori: *Sama jela na koni, v čele celé armády, zastavili se několik desítek metrů od hranit města a přikázala vytlačit děla dopředu. Několik stovek šípů se vznesly ze strany opuštěného města proti řádu. Zvedla šavli a vojáci se kryli štíty, vcelku snadné. Vojáci nechali vystřelit prfvní várku dělových koulí, které probouraly stěny polorozpadlých okrjových domů. Otočila se na Tyr.* Povedeš pěší...já se postarám o zničení města jako takového, zas tak na dlouho to nebude, jak tak koukám. *Mezitím vojáci vystřelili další várku koulí a prorazili další stěny domů, ozval se křik, nejspíše zasáhli i nějaké lidi z odboje. Kori jen bez zájmu sledovala město v jehož středu by měl být krystal, problém ale byl, že toto město je už hodně zchátralé a neznalý se v něm snadno ztratí.*
Zeref: *Letí směrem k Opuštěnému Městu přímo k místu kde by se mělo bojovat nebo kde by aspoň mohl najít Tyr nebo Kori či Renjiho. Upřímně doufá že nebudou tak hloupí pokud jde o řád a nevlítnou na ně rovnou ale nejdřív je zbombardují děly, kterých tam mají nějak kolem třiceti a mnoha dělových koulí. Nicméně to je na nich, on jim dal prostředky a o velení se postará Tyr s Kori aspoň takto to vidí Zeref. Nicméně už během cesty postrádá takové velké odhodlání jaké měl ještě včera. Prostě mu chybí už taková loajalita vůči řádu a to jen kvůli tomu blbému útoku na svatbu, který sice nařídil Suzuya ale nejvyšší mu to svolil a ještě ho podpořil a tím mu jen potvrdil jedno. Vedení a samotná existence řádu je úplně stejná jakým je Suzuya a to Zeref nedokáže přejít. * „Kéž bych to viděl dřív, možná bych se přidal nakonec k odboji a ne k řádu.“ *Na tyto myšlenky má ještě dost času, chvilku mu potrvá než na svém Gryfovi dorazí na správné místo. *
Yin: *Seděl jsem tam opřený, jedna noha natažená, druhá pokrčená a jedna ruka opřená o koleno.* Aaah. *Mohlo to znít jako povzdech, ale jen jsem si užil pořádný nádech a výdech, který byl úplně čistý.* ,,Katastrofa, jsem neschopný idiot.” *Díval jsem se pochmurně a přemýšlel, co jsem mohl udělat lépe. Snažil jsem se přehrát si ten souboj od začátku, abych se poučil z vlastních chyb. Docela mi zvedalo tlak, když mě napadla možnost, kterou jsem neudělal u nějakého útoku. Najednou vešla do místnosti Mito a začala mluvit ke všem. Pak na mě a jediné, jak jsem odpověděl bylo, že jsem jí věnoval pohled poý nenávisti a sklamání zaproveň. Ale byl jsem spíš naštvaný na sebe. Pak jsem jen pokývnul, že jsem ready. Najednou však přiběho nějaký člověk a začal vyřvávat, že Opuštěné město je pod útokem. Okamžitě jsem se postavil, hodil přes sebe kabát a vyrazil.* Tak to snad ne...
Naomi Yuyake: *Naomi stojí stále opřená o stěnu chrámu, ovšem nyní už není oblečená ve věcech, které ji drží jen z Jashinovi vůle ale v brnění. Toho brnění získala od jednoho člena odboje, který ji nemohl vidět jak tam je skoro nahá. Naomi se usměje, protože ten člen odboje pochází z Ledového Města a tma si právě požádala o vytvoření nějaké tmavé (černé), lehké a zároveň pevné zbroje ale aby to brnění jako takové nevydávalo moc zvuku a moc ji neomezovalo. Nakonec dostala co chtěla a má krásnou zbroj pro střelce jako ušitou (brnění: odkaz » ). Do této zbroje se tedy Naomi i oblékla což už byla i převlečená když jí Mito položila svou otázku. *Dej mi můj luk, pár šípů a klidně půjdu i pozabíjet pár lidí. *Tím chtěla dát Mito jasně najevo že je plně fit. Sice ještě není úplně vyléčená ale to ani nepotřebuje, nijak ji to zranění ani neomezuje. Pod nátepníkem má založené své vrhací nože, kterých má pět. Vytáhla si je z mrtvého těla Generála aby si je mohla očistit než ho někdo odnesl. Pokud jde o její krystalovou dýku tu má za opaskem u zadku v pouzdře. *Takže vyrážíme nakopat řádu prdel ne? *Poví Naomi klidně když tam posel oznámí útok na Opuštěné Město a s úsměvem vyrazí ven z chrámu. *Potřebuju aby mi někdo sehnal dobrej luk, pár dalších vrhacích nožů, toulec na šípy a co nejvíc šípů dokáže mi to tady někdo sehnat? *Naomi je dost otrávená ohledně tohoto protože si to nechala v Ledovém Městě, hold Mito nechtěla moc zbraní. * Sakra ani svoje rukavice Kurōsu Tēru nemám se na to můžu vysrat! *Tohle si zanadává pod nos dost hlasitě když prochází dveřmi, které vedou z chrámu a do těch dveří cestou silně udeří. * PS: To brnění ten muž měl řekněme z důvodu že čekal že by se něco takového mohlo stát (jako byl útok na chrám) ale stihl ji tu zbroj dát až když to skončilo.
Mito: *Vyšla ven z chrámu, jakoby byla hlavou někde jinde, jakoby jí vybouchlo něco u hlavy, absolutně bez rozmyslu vlezla do vozu, kde byla mrtvola Julliana a vlezla k ní. Lehla si k jeho tělu a přitulila se k němu. Zavřela oči.* Gomenasai.......gomenasai.....gomenasai.... *Opakovala ta slova a hladila sveho mrtvého snoubence po tváři a vlasech. Trochu se jí nepříjemně leželo a tak sáhla po jejich těla, kde nahmatala něco železného a ledového, zamračila se, zvedla a odstranila vrstvy hadrů, které byly pdo těly. Spatřila černou zbroj, kolem ní byla stuha a na ní lístek s věnováním. Otevřela jej a chytila si ústa.* "Pro tu nejvěrnější a nejodvážnější manželku a matku. - Jullian." *Skousla si ret a kdyby měla co, rozplakala by se, ale už neměla možnost ze sebe vymáčknout ani slzu. Políbila, naposledy, mrtvé rty její lásky a spolu se zbrojí vylezla z vozu. Bez nějakého většího obtěžování se, prostě shodila své oblečení až ke spodnímu prádlu, které si nechala a oblékla se do zbroje. Byla celá černá, poměrně lehká a hlavně se v ní mohla úplně bez problému hýbat, dokonce z vozu vytáhla i své zbraně, což ji překvapilo, jelikož sebou si jistě sama od sebe vzala jen Jitřenku...kterou nechala v chrámu. Došlo jí najednou. S korunou z krystalů na hlavě se rudce rozešla zpět do chrámu, rudé šmouhy po tváři, nepřítomný nenávistný pohled, kterým spražila každého, kdo se na ní jen podíval. Sebrala svůj bič a rozhlédla se. Ookurihara, Yuzuru, Naomi, Yato. Yato!* Kde je Mitsuki?! *Vyhrkla najednou.* /V bezpečí, u tvých přátel ve skrytém městě. *Mito si oddychla.* Okamžitě vyrážíme. Můžeš chodit? *Podívala se na Naomi, ke které byla otázka směřována.* A ty, můžeš už zase dýchat, nejsi zraněný? *Otočila se k Yuzurovi. Ookurihara se pousmál.* //Bude v pohodě, můžeme vyrazit hned, pokud si to tak přeješ. *Z venku se přiřítil další ze členů odboje. Celý udýchaný.* ///Přiletěl sokol! Na Opuštěné město útočí Řád!
---: ---
Yin: Jistě, neboj se, trefím. *Pousmál jsem se a těsně po něm jsem se vydal do jeho stanu. Když jsem se tam dostal, shodil jsem ze sebe kápi a nejtěžší kusy oblečení a vybavení a prostě jen zalehl a v momentě usnul.*
Ookurihara: Jisne, neni za co... Nas rozhovor presuneme na den, kdy budeme. Poprve trenovat, dobrá? Zatim si muzes jit lehnout do meho stanu pod mestem... Ja mam dost prace a na nejaky tyden asi odjedu, az se vratim, tak zacneme s treninkem. *Ooku se zvedl, protahl a vydal se pryc.* Do toho stanu doufam, stale jeste trefis... Vchod do ukrytu je asi dva bloky odtud. *Pousmal se a zmizel z mista, kde se nachazeli.*
Yin: Chápu, takže je to celé vlastně taková velká záhada. *Dojedl jsem chleba a dopil i poslední kapky vody, které mi ve skleničce zbývaly.* No, můžeme zatím jenom hádat, ale věřím, že až bude ta správná chvíle, vše vyjde najevo. *Pousmál jsem se a postavil se.* Jestli mi teda dovolíš, rád bych se odebral někam, kde se můžu prospat. Je dost možné, že budu spát hodně dlouho, protože za poslední 2 nebo 3 měsíce jsem nezažil jiný spánek, než připoutaný na židli a delší než 5 hodin. Nicméně díky za jídlo a vodu, bodlo to.
Ookurihara: Kde? Uz ani nevim... Jako maly jsem se vzbudil u jedne knezky, nic z predchozi doby si nepamatuju, a na ruce jsem jiz mel toto tetovani, takze jsme se spolu naucili v ulicich mest zit, prezivat je lepsi slovo... Nez nas nasel vudce odboje. *Pokrcil rameny.* Zda se mi, ze nase chvile teprve prijde... Chvile ukazat, co jsme doopravdy zac... Treba jsem. Doopravdy drak jen ho v sobe nevidim, mozne je doopravdy cokoliv. *Napil se vody.* Tak az budes pripraveny, muzes si jit lehnout a prospat se, za par dni zacneme s treninkem, az budes uplne pripraveny.
Yin: *Vzal jsem si od Ookurikary chleba a sýr a začal jíst.* Díky moc, tohle mi chybělo. Nikdy by mě nenapadlo, že budu tak rád za kus chleba a sýru. *Pousmál jsem se, jedl a někdy to i zapil vodou, poslouchal jsem přitom však vše, co Ookurikara říkal.* Aaha, zajímavé. Něco, jako pečeť, jestli to chápu správně. A kde jsi k němu přišel? Jestli to teda není nijak tajné, nebo jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš. Není to pro mě až taková podstatná informace. *Opět jsem se zakousl do chleba.* No, to možná nejsi, ale tetování tě nemusí přímo vystihovat. Může to představovat něco, čím bys chtěl být a když to máš na blízku, tak ti to dodává takový pocit jistoty. Například, kdybych byl pravý opak toho, co jsi řekl, nechal bych si vytetovat draka, aby mi pořád připomínal, že můžu být kým a čím chci.
Ookurihara: Presne tak, vic to skodi, nez prospiva, bud tedy opatrny. *Sledoval ho a po chvilce se i sam Ooku posadil.* No jiste, nejlepsi motivace je pomsta a nebo slib blizke osobe. *Pousmal se.* Asi budes mit i hlad... *Sklonil se a z boxu s ledem vytahl chleba a syr, ktery tam mel. Podal je Yinovi.* Tetovani, no... Neni zas tak obycejne vis.. Mozna proto je tak zajimave. Je to zivy tvor, ne tetovani. Ma vlastni mysl, jen moje telo pouziva jako misto k odpocinku. Tetovani by spravne mela byt neco, co te definuje... Nejsem zas tak zhava vec, plna sily a sebevedomi, abych se definoval drakem. *pokrcil rameny.*
Yin: *Využil jsem dolití vody a znova se napil. Tentokrát už pomalu a užíval jsem si tu slast, jak mi studená voda pomalu ale jistě stéká po dlouhé době do žaludku.* Popravdě bych nejradši začal hned, ale sám moc dobře vím, že jít příliš daleko za své hranice více škodí, než prosívá.* Posadil jsem se a vydechl, zaklonil jsem hlavu a chvíli se díval jen nahoru a poslouchal Ookurikarův proslov.* Já budu bojovat srdcem, o to se neboj. Mám teď větší motivaci, než kdy dřív. Vře ve mě agrese, nenávist a touha po pomstě. No zároveň vím, že se těmito pocity nemůžu nechat ovládnout. *Podíval jsem se na něj a pak z okna stanu ven.* Pořád tam mám své lidi, kterým jsem slíbil, že je odtamtud dostanu... *Řekl jsem velmi klidným hlasem a podíval jsem se zpátky na Ookurikaru s vážným pohledem.* A tenhle slib dodržím, i kdybych měl svou duši prodat ďáblovi. Jsou tam mojí vinou a tak je odtamtud i já dostanu. *V mých očích, ale i stylem, jakým jsem to řekl bylo znát to, že to myslím smrtelně vážně.* Mimochodem, máš zajímavé tetování. Také jsem přemýšlel, že bych si něco nechal vytetovat. Něco, co je pro mě důležité. Třeba jména mých lidí, které jsem vybral na zabití, aby ostatní přežili...
Ooku: *Jen se zasmal. * No to samozrejme nebyl, rozhodne ne na takove pozici, kdybych neumel. *Sledoval, jak Yuzuru exnul vodu.* Neomlouvej se.. A dej si jeste. *dolil do dzbanu.* Ucit te zadnu az si trochu odpocines, proti radu se hldi cokoliv, i jen hazet kameny, sice maji tvrdy trenink, ale odboj bojuje s vasni a emocemi, nikdo, kdo slepe opakuje pohyby mistra, nemuze nikdy porazit nekoho, kdo bojuje srdcem. To si pamatuj a taky fakt, ze my, se vzdycky zvedneme, i kdybychom byli dopul ftela v blate, vyhrabeme se nahoru a postavime se na zlamane nohy, protoze mame viru v lepsi budoucnost. *Trochu se ho pokusil motivovat. Prejel si pri tom po tetovani.*
Yin: Velice si toho vážím, Ookurikaro. Díky. *Položil jsem mu ruku na rameno, mezitím, co jsem šel po jeho boku směrem k táboru.* To nevadí, nauč mě tomu, co umíš. To co ovládáš. Jsem otevřený všemu. Věřím, že ať už je to cokoliv, tak se mi to bud hodit jak proti Řádu, tak v určitě i někdy jindy. Přeci jen bys nebyl jeden z nejvýše postavených lidí v Odboji, kdybys nic neuměl. *Když jsme došli do tábora až do stanu, bez optání jsem se vrhl po džbánu vody a celý ho vypil. Utřel jsem si pak už jen vodu, která mi stékala po bradě z toho, jak rychle jsem pil a trochu si vyždímal výstřih límec, který byl tou vodou taky trochu navlhlý.* Omlouvám se za nezdvořilost, ale měl jsem opravdu velkou žížeň. Cesta sem byla dlouhá.
Ooku: Jasne, jasne. *vyrazil opet smer skryty tabor a zamyslel se.* no tak jiste, ze budes trenovat s nekym a ne sam. To je hloupost. Jsme v otevrene valce, Rad uz nas zacal pomlouvat, pritom to oni utoci prvni... Budu te ze zacatku trenovat asi ja a pak se uvidi.. Ale. Nejsem. Zrovna nejlepsi s meci nebo tak... No uvidime, co bude v mych silach.
Yin: Díky, ale na bolest nic nechci. Připomíná mi, co je vlastně mým cílem. *Řekl jsem při pohledu a promnutí ruky.* Hmpf. *Pousmál jsem se.* Trénovat... to už jsem dlouhá léta nedělal. Naposledy doma. *Zavzpomínal jsem si na svůj svět s malinkým úsměvem na tváři. Pak se ten úsměv ale přeměnil na pohled plný strachu a ten se po chvíli změnil na pohled plný nenávisti. Uvědomil jsem si totiž, jak to teď v našem světe vlastně je. A co s ním bude, když nic neudělám.* Ah, promiň. Trochu jsem si zavzpomínal. *Změnil jsem opět výraz na malý úsměv.* nicméně trénovat sám je nuda a hlavně se člověk učí pomalu, protože si všechno musí uvědomit sám. Potřeboval bych někoho, kdo něco umí a byl by ochoten mě něco naučit. Naznáš někoho takového?
Ooku: *Poodesel spolu s Yinem o kus dal. Nikdo je nesledoval od chvile, kdy Yuzurua poplacal po rameni. Takze se niceho bat nemusel. Sledoval jeho ruku, pohled, jizvy i emoce v ocich.* Sokka... *promluvil po chvili.lehce zamrucel a promnul si predlokti. Citil bolest za Yinovi ruku, jakoby se to same. Delo jemu.* Chapu tve cile a motivaci. Popravde, nic nemotivuje vice, nez chut po pomste. Jsem rad, ze jsi prisel sem, ted nam budes stokrat uzitecnejsi diky zapalu, ktery niny mas. Tvych lidi je mi samozrejme lito, nicmene smrt te bude provazet celym zivotem, proto se tim moc nezaobirej. Musis nyni prejit tu bolest a plne se vylecit, bude to trvat, ale zaroven budes muset trenovat, abys zesilil a mohl se postavit radu osobne. Chces neco na bolest, nebo zastavas nazor, co te nezabije, to te posili?
Yin: *Když jsem uslyšel, že se někdo klouže lanem dolů, strčil jsem si šátek Odboje zpátky do čelenky a uvázal jsem si jí na čelo. Když mě Ookurikara plácl přes rameno, trochu jsem sebou cukl.* Zdravím. *Řekl jsem docela unaveně, ale pohledem jsem neuhl z místa.* Novinky? No, tak trochu. Omlouvám se za svojí dlouhou nepřítomnost. Upřímně jsem nevěděl co a jak dál se svým životem a celkově vším, co se kolem mě dělo. Ale poslední dva měsíce se děli věci, které mě přesvědčily, abych začal konat. *Chytl jsem ho za rameno a kývl jsem hlavou ve směru, kam jsem chtěl jít.* Pojď, nejraději bych byl, abys tohle slyšel jen ty. *Popošel jsem kousek opodál, abych si byl jistý, že nás nikdo nevidí. Pak jsem se podíval na Ookurikaru a shodil ze sebe kápi a kabát. Měl jsem na sobě už jen bílé triko s dlouhým rukávem a vázaným výstřihem. Vytáhl jsem si rukáv a byla vidět ošklivá rána po vyřezání kůže. Celé to doplňoval můj velmi zvláštní a křečovitý pohled. Měl jsem rty natlačené na sebe a velmi vážný pohled v očích, jejichž směr byl namířen na Ookurikarovi oči.* Byl jsem zajat Řádem. *Rukáv jsem si stáhl a vytáhl si triko až ke krku, aby byly vidět i jizvy na těle.* 2 měsíce jsem trčel ve sklepení. Byl mi podáván halucinogenní jed. Byla odchycena moje posádka. Sám jsem musel vybrat 8 svých lidí, kteří byli zabiti před mýma očima, aby zbytek mohl žít. No většina z nich stejně nakonec zemřela na následky brutálního chování. A za všechno může Řád. Hlavně Zeref, ta svině provedla většinu z toho, co jsem ti teď řekl. *Vzal jsem si věci ze země a prstem jsem mu 2x ťukl na hrudník.* Chci svojí pomstu. Chci, aby Zeref trpěl stejně, ne-li víc. Chci zničit Řád. *Oblékl jsem se zpátky.* Možná to zní, že jsem tady hlavně za osobní pomstou, ale věřím, že moje motivace, která mě táhne kupředu může být Odboji velkou pomocí. *Řekl jsem mu zády, mezitím, co jsem si nahodil kápi.* Proto jsem zde. *Otočil jsem se k němu a klekl si na koleno a sklonil hlavu.* Dovol mi pomoct vám.
Ookurikara: *Sám byl nyní na hlídce, po tom, co se stalo všude po světě, není bezpečnosti nikdy dost. Jeho tetování jakoby sledovalo okolí spolu s ním. Když se mu dostalo zprávy, že do města vstoupil někdo cizí, zpozorněl a vydal se na místo, kde se osoba měla pohybovat. Spatřil šátek a povědomou tvář.* Hm...myslel jsem, že už se nevrátí.. *Zašeptal si pro sebe a po laně skočil dolů k Yinovi.* Vítej starý brachu. Konečně jsi přišel... *Pousmál se a plácl Yina do zad.* Nějaké novinky? Kdes byl tak dlouho? Tady se budou dít věci...Kamatsu obětovala život aby šlohla krystal, který toto město opět oživí. JEn počkej, zanedlouho to celé propukne.
Yin: *Po dlouhých dnech, jsem došel na jediné místo v tomhle světě, kde mám pořád někoho, kdo má pro mě dveře otevřené. Bylo to sice v dáli, ale k poměru s ušlou cestou to byl jen kousek, ale viděl jsem Opuštěné město. Vrátil jsem se po dlouhých letech.* ,,Konečně jsem tady. Ale ta nekonečná cesta je nic, vzhledem k tomu, co moje aktuální cíle čeká za překážky." *Vstoupil jsem do města a jeho uličkami se dostal až na místo, kde jsem byl naposled "přepaden" jednotkami Odboje. Zastavil jsem se a chvíli jsem jen tak stál. Nakonec jsem si sundal kapuci a rozvázal jsem si čelenku, kterou jsem měl na hlavě. Vytáhl jsem z ní šátek Odboje a nadzvedl ho nad hlavu se vzpřímenou rukou.* Moc dobře vím, že tady jste, neschovávejte se. *Řekl jsem za mírného vánku, který zapříčinil vlání šátku ve vzduchu-*
?-: —-
Ookurikara: Dobrá tedy....nezapomínej, že jsi jedním z těch, kteří přinesou našim lidem odvhu a nový vítr do plachet. Nezraď nás...boj za budoucnost jsme vzdali, ale pro milované budeme bojovat do posledního dechu i proti vlastním lidem. *Stiskl jeho ruku, Yuzuru, pokud byl trochu všímavý, si mohl všimnout, že oči draka vytetovaného na Ookurikarově ruce ho upřeně sledovaly a pak se zavřely ve chvíli, kdy jej Ooku pustil.* Tak jdi...kontaktovat nás můžeš kdykoliv, stačí, když stánkařům s brambory ukážeš květ, nebo vědmám. A teď jdi. Máme oba dva hodně práce. *Posadil se ke stolu a začal sepisovat informace o jeho setkání jako svému partnerovi, tak Yatovi do hlavního sídla odboje.*
Yuzuru Yin: Abych pravdu řekl, netuším. Tu posádku mám nově, předal mi jí můj kamarád, když se vracel. *Povzdechl jsem si.* Ale to neznamená, že to nemůžu zjistit. Jakmile budu tu informaci mít, podám hlášení. *Prokřupl jsem si prsty.* Jestli je to tedy vše, tak já vyrazím hledat své přátele tady a zjistit kdo je tím vůdcem. *Postavil jsem se a nabídl mu potřesení rukou.*
Ookurikara: Hm....snad jsem se nespletl. Nerad bych své lidi přivedl do problémů, ale už je to nutné. *Zamyslel se* Snad jen, kdo je teď vůdcem pirátů? Vím jen to, že pomalu byli vybití kapitánové, ale již se k nám nedostalo jméno a původ toho nového.
Yuzuru Yin: Ano, myslím to vážně. Už mě nebaví se jen opíjet a nic nedělat. A rád budu bojovat za dobrou věc. *Podezřívavý tón mě neznepokojil.* ,,Jestli mi zatím nevěří, tak mu rozumím. Nemůže vědět, že s Generály opravdu nespolupracuju." *Nakonec jsem se stejně jen pousmál.* Je mi to jasné. *Vzal jsem si od něj šátek, vytáhl čelenku svojí vesnice, rozevřel jí a šátek strčil do ní. Pak jsem jí zase zamotal a uvázal kolem hlavy.* Těším, se na naší spolupráci, Ookurikaro. Je tady ještě něco, co bych měl vědět, nebo co ode mě potřebuješ?
Ookurikara: Vážně? *Optal se trochu podezřívavým tónem.* Ne, že bych ti nevěřil, naopak, ale rád bych ti přidělil jednoho z našich...můžete si zde s piráty udělat základnu, budeme se míjet, nikdy o nás nikdo z nich neuslyší....ani neuvidí, anii neucítí. Jeden z našich tě bude střežit a dostaneš značku, kterou budeš skrývat před každým, dokud si nebudeš stoprocentně jist, že té osobě můžeš důvěřovat a že není ve spárech generálů. Jasné? *Vytáhl kus látky, takový světlý šátek, na kterém byla květina, znak odboje - odkaz » *
Yuzuru Yin: *Pochopil jsem, kam tím mířil.* Potřebujete motivaci. Ztrácíte vůli bojovat. A lidé jako já vás můžou popohnat. Je to ideální příležitost, jak vám všem zvýšit naděje a bojového ducha. A tím, že se zvedne morálka bojovníkům, se zvedne morálka i vůdcům, což je také potřeba. Podíval jsem se na něj a pousmál jsem se.* ,,Je to jako znamení. Celou tu dlouhou dobu tady, jsem nic nedělal a jen mrhal časem a teď se mi naskytne takováhle příležitost, jak něco konečně dělat!" Oh, Ookurikaro. Ani nevíš, jak jsi mě teď motivoval, abych něco konečně dělal. *Usmál jsem se na něj a postavil se ze židle.* Rád bych Odboji pomohl dovršit vašich cílů. Znám zde člověka z mého světa, ale nevím, jestli už jí neodchytili ti vaši generálové, ale mohu to zjistit.
Ookurikara: Nejde o to, že jste z jiného světa, ale o to, že smýšlíte jinak. Naši lidé se po další a další poráže začínají bát cokoliv dělat. Potřebují novou krev, novou vůli. Potřebují, aby měli i jiný pohon než nás tři generály a potom radu, která pouze pomáhá určovat útoky. Ale potřebují skupinové vůdce, kteří je podpoří a pomohou jim se zvednout na nohy, když padnou. To já již více nedokážu...moje frakce je vyčerpaná a muži odmítají zbytečně bojovat, raději se skrývají. *Povzdychl si a promnul si hlavu draka na ruce.* pokud znáš někoho....kdo by byl schopný nám pomoci a hlavně není v kontaktu s generály. Oni mají špehy všude. I mezi piráty.
Yuzuru Yin: Aaha. Takže vy jste ti hodní, kteří se snaží o převrat a svrhnout silnější záporáky, chápu to správně? *Spletl jsem si prsty, dal si je pod bradu a lokty se opřel o stůl přede mnou.* To se mi líbí. Vidíš však v našich lidech možnost mír vybojovat. Ale jak přesně si myslíš, že ti pomůžeme? V tomto světě neovládáme chakru. Jsem na tom teď stejně jako ty. A jestli je druhá strana silnější, tak vám pár lidí navíc nepomůže. *Zpátky jsem se opřel a ruce si položil na opěrátka. Chvíli jsem ho pozoroval.* Tím ničením ostatních světů. Tím máš na mysli i náš svět? Jak to chtějí udělat a proč? ,,Tenhle spor mě začíná víc a víc zajímat."
Ookurikara: *Nalil mu vodu a položil na stůl přes Yuzuruem.* Proč? Protože potřebujeme lidi na ochranu těch našich a myslím si, že by se nám pomoc někoho z druhé strany hodila. Nevíme, co se děje, bojujeme s generály již generace a prohráváme, protože oni mají na své straně silnější lidi, ale bojujeme za správnou věc. Bojujeme za lepší životy nás všech, které budeme žít v míru s ostatními. Ne díky tomu, že zničíme jiné světy, chceme být národ, který se nepřiživuje, ale spolupracuje a oplácí vřelost toho druhého. Generálové však touží jen po moci....proto jsem tě nechal přivést, protože v tobě a tobě podobných vidím možnost mír vybojovat.
Yuzuru Yin: Čím blíž jsme k tomu stanu byli, tím jsem byl nervóznější. Pak jsem si ale všiml postavy. Byl to muž. Oblečený jinak než ostatní.* ,,Že by velitel?” *Po pokynutí hlavou mě nechali být a rozešli se.* Takže to je přeci jen velitel. *Řekl jsem si pod nos potichu, mezitím, co jsem si mnul zápěstí. Když jsem byl pozván dovnitř stanu, mlčky jsem vešel. Když jsem však míjel onoho muže, tak jsem si ho pouze očima prohlédl. Byl vyšší než já a měl zajímavé tetování na ruce. Posadil jsem se na židli a prohlížel si vnitřek stanu.* Vodu poprosím. Dlouho jsem nepil, při mel cestě. *Napil jsem se vody. Když mi řekl narovinu, že je tohle tajné sídlo nějakého Odboje, či čeho, byl jsem překvapen. O to víc mě překvapilo to, že ví, že nejsem zdejší.* Nebudu nic vyvracet. Nejsem odsud. Ani žena, která tam byla není. Pirátská posádka tam také je. Ale já pirát nejsem. Jsem Yuzuru Yin mimochodem. Když už jste se představil vy, ze slušnosti se představím také. *Sundal jsem si masku.* Proč mi tohle všechno říkáte? O tom, že je tohle nějaká základna? Když už jsme u toho, co je zač ten Odboj?
Ookurikara: *Vyšel jeho družině naproti jakmile se přibližovali ke stanu. Stál před ním a sledoval své muže. ( odkaz » ) Pokynul hlavou svým mužům, aby nechali Yuzurua samotného s ním.* Pojď dovnitř, promluvíme si. *Odhrnul vchod stanu a nechal jej vejít, následně sám zašel dovnitř. Stan byl velký, kruhový a plný zbroje, stolek na práci vůdce této sekce a na zemi prostor ke spaní.* Sedni si tady na židli. Nabídnu něco k pití? Jmenuji se Ookurikara a jsem vůdce odboje pro zemi Chaosu. Tady je naše skryté sídlo. Neříkám ti to jen tak pro nic za nic. Vím, že nejsi zdejší...naši lidé jsu všude v této zemi, viděli jsme tě přijíždět se ženou, viděli jsme vás hovořit s tou samouo a ještě jednou, které dozajista nejsou zdejší. Nemluvě o posádce pirátů na lodi nedaleko pobřeží pouště. Vyvrátíš mi to?
Yuzuru Yin: Haa. *Hlasitě jsem povzdechl.* Hádám, že mi nic nezbývá, co? ,,Mohl bych zkusit odporovat a nějak se s nimi vypořádat, ale je jich přeci jen 20. A navíc mě strašně zajímá, co jsou vlastně zač." *Upřel jsem pohled na jejich mluvčího, zpoza masky. Šli jsme do úzkých uliček a sklepení, až jsme se najednou ocitli v podzemním komplexu. Pohledem jsem přejel podzemní komplex a byl překvapen.* ,,Koho by napadlo, že něco takového tady bude. " *Procházel jsem mezi lidmi, obklopen těmi, co mě odváděli. Dostávalo se mi spousta zajímavých pohledů. Některé ženy za sebe schovávali své děti, jiní si zas otírali knír s na mě upřeným pohledem, zatím co pokládali svoje nápoje na stůl.* ,,Mno, jsem zvědavý, kam mě to vlastně vedou." *Za chvíli jsme se dostali k velkému stanu. Zatím největší, jaký jsem tady viděl.* ,,Že by k jejich vůdci?"
Odboj: *muže, který mluvil za všechny, promluvil.* Půjdeš s námi, ať se ti to líbí nebo ne. *Pokynul svým mužům a ty chytili Yuzurua a táhli ho do hloubi města, šli více do užších uliček a do sklepení domů, najednou se ocitli jakoby v podzemním městě, kde žil velká část odboje. Vedli jej přímo k Ookurikaraovi, který sídlil v největším stanu v podzemí. Byl zde chládek a docela vlhko na to, že se nacházeli na pomezí pouště. Nicméně zde byla i zvířata i děti a ženy.*
Yuzuru Yin: Pro moji posádku. Před nedávnem jsem totiž dostal na starost od svého přítele jeho pirátskou posádku. Já osobně jsem nikdy pirátem nebyl a ani nebudu, ale vy sami musíte vědět, že kotvit u osídleného města s bandou pirátů není nejlepší nápad. Proto jsem se rozhodl najít tiché, opuštěné místo. *Pousmál jsem se.* Voala, proto jsem tady. Nebo mi snad nevěříte?
Odboj: *Muzi jej sledovali, ne zrovna přívětive* Zakladnu pro koho? Podle toho se rozmyslime, zda te nechame odejit. Pokud vubec tohle mesto opustite.
Yuzuru Yin: *V momentě, kdy jsem se rozhlížel a stál na místě, jsem se najednou ocitl v obklíčení. Zůstal jsem klidný, spočítal všechny přede mnou a pak se podíval dozadu, abych věděl, jak na tom vlastně jsem.* ,,To dělá 20 lidí. 20 ozbrojených lidí." *Povzdechl jsem si.* ,,Proč se tohle musí dít zrovna mě?" *Pomalu jsem pod svojí kápí sáhl na katanu, abych byl, v případě potřeby, ready.* Já? To je úplně nepodstatná informace. A co tady dělám? Mno, nebudu vám lhát. Hledal jsem místo pro naši základnu. Tak, a teď, když víte všechno, tak byste mohli odložit zbraně a nechat mě jít. Když vidím, že tady někdo žije, tak to asi nebude ideální místo pro základnu.
Odboj: *Už nějakou chvíli sledovali osamocenou osobu na poušti. Která se přibližovala jejich směrem. Nechali jej vejít až do města a když se dostal do skoro samého středu, obklíčilo jej na dvacet mužů, jediné, co z jejich tváří bylo vidět, byly oči. V rukou třímali dlouhé mačety.* Kdo jsi a co tu hledáš cizinče?
Yuzuru Yin: *Už to bude nějaká doba, co jsme se s Heiwou, respektive, Mito, rozdělili. Podíval jsem se před sebe, zpoza otvorů v masce a uviděl jen ruiny. Ruiny města.* ,,Už jsem blízko." *Pokračoval jsem ve své cestě a postupně jsem pod svýma nohama začal cítit méně a méně písku, až jsem nakonec skončil na cestě, která vedla k městu. Rozhodl jsem se po ní vydat. Když jsem prošel velkým obloukem, usoudil jsem, že se nacházím ve městě, k němuž mi cesta trvala několik dní.* ,,Konečně. Teď už stačí jen najít vhodné místo, kde bychom mohli mít základnu a můžu se zase vydat zpátky." *Mé nohy mě vedly stále hlouběji a hlouběji do města. Všechno bylo obrostlé rostlinami a začal jsem ztrácet přehled o směru.* ,,No, když tak prostě půjdu rovně a nakonec budu muset dojít na kraj města."
BlueBoard.cz ShoutBoard