Přidej zprávu »
Koniec: -
Satsuki: *Trénovanie techniky ju zdržalo natoľko, že sa zatiaľ stihla dostať len po malú dedinku menom Tanzaku. Cíti, že je už dosť blízko Konohy, pretože stretáva stále viac a viac ľudí. Všetko sú to však prevažne kupci, ktorí ju počas jej cesty zásobujú jedlom a podaktorí z nich slúžia aj ako obete Jashinovi. Nemajú ani moc strážené brány, pretože pri nich zbadá len o čosi starších chlapcov, než je ona sama* Kam ideme, mladá? *Vybafne na ňu jeden z nich a tak Satsu siahne do vrecka a vytiahne svoju ninja kartičku* Oficiálne nespadám pod žiadnu dedinu a mám namierené do Iwagakure. Potrebujem však niekde prespať, pretože spánok na tvrdej zemi nie je boh vie čo. *Pokúsi sa o žart a prehrabne si modré vlásky, ktoré má pre zmenu rozpustené. Nahodí priateľský úškrn a dúfa, že jej detská roztomilosť na chlapcov zaberie. Vzhľadom k faktu, že dedina nie je priamo vedená Konohou, tak nie je ani natoľko strážená, tak s tým nie je nejaký zvlášť problém. Chlapci si ju len skontrolujú, či priamo nespadá do Bingo knihy a tam to končí. Pustia ju dnu a vrátia sa k činnosti, ktorú robili doteraz, nech je to čo je to. Satsuki sa zatiaľ vyberie na prechádzku po drobnej dedinke, ktorá je však ako stvorená na to, aby tu mohla prespať a prípadne nazbierať zásoby. Navštívi miestne obchody, kde si nakúpi trvanlivé jedlá, nejaké ovocie a zeleninu, proste klasické veci, ktoré sa jej na cestách zídu. Vloží si ich do batohu a zisťuje, že jej pomaly dochádzajú peniaze. Dlho nebola na žiadnej misii a pokiaľ nedorazí do Iwagakure čím skôr, bude sa musieť uchýliť k nejakým nájomným vraždám, ktoré boh vie skade vezme. Cestou zastavuje náhodných ľudí a zisťuje, ktorá z miestnych ubytovní je najlacnejšia. Cestičky ju privedú k polorozpadnutej budove, ktorá je len kúsok od úplného zrútenia. Príliš sa tam ničoho nedotýka . Trošku ju desí ľahnúť si do postele ale žiaľ na nič drahšie nemá. S peniazmi, ktoré má u seba, vystačí už len nejaký čas a nechce teda riskovať, že bude o hlade. Už tak raz bola a stačilo jej to. Nakoniec vlastné pudy sebazáchovy prekoná a na posteľ sa zatiaľ posadí. Prezlečie sa do kvázi čistého oblečenia, ktoré doteraz prala maximálne v riekach a špinavé si položí na kôpku. Asi hodí správkyni nejaký drobák, aby jej ho vyprala. Momentálne má na sebe čierne šatičky na ramienka, ktorých suknička siaha kúsok nad oblasť kolien, takže odhaľuje jej zjazvené ramená, ruky a miestami aj nohy. Pozrie na seba do zaprášeného zrkadla a premýšľa, či je spokojná s tým, čo vidí. Jazvy na jej tele sú dôkazom mnohých rituálov, ktoré viedli k smrti už siedmych ľudí. Postupne všetky výčitky skúša potlačovať ale je pravidlom, že potlačovaná emócia sa predrie na povrch až po čase a to vo veľkom emočnom výbuchu. Cíti, ako sa tomu Reibi vytešuje a jeho zákerný smiech ju donúti zatnúť zuby a ruku v päsť. Potlačí slzy a pokrúti hlavou, čo berie ako gesto zahnania pochmúrnej nálady* Nedovolím mu sa kŕmiť a tešiť z môjho smútku a výčitiek. *Prevažne zabíjala aj tak len tých zlých. Padlo aj zopár, o ktorých povahe nevedela ale mohli to byť zabijaci, násilníci alebo akokoľvek skazení ľudia. Každý je v podstate svojím spôsobom skazený, len v inej miere a iným spôsobom* Čo si o mne myslíš, Shikyo? *Spýta sa svojho meča a znova sa posadí na posteľ* „Hm... Si praštená, občas preháňaš a ideš za hranice ľudskosti ale v konečnom dôsledku to myslíš dobre.“ *Zhodnotí had v podobe meča a donúti Satsu k úsmevu* A čo inak ten tvoj jed? Dá sa aplikovať len priamo z teba alebo sa dá aj odsať? *Z ničoho nič sa had zmení do svojej pravej, zvieracej podoby a v rýchlosti sa priblíži tvárou v tvár Satsu. Začne za sprievodu syčanie vyplazovať jazyk a pozerá jej priamo do očí* Dá sa aj odsať... Ale musíš mi sľúbiť, že sa dostane len do dobrých rúk. Je nebezpečný a mnoho ľudí ho chcelo už zneužiť vo svoj prospech. *Povie jej prvýkrát niečo nahlas. Doteraz komunikovali len cez myšlienky a Satsuki na neho zostane len zarazene pozerať. Dokonca sa až zasekne a neprehovorí. Hadovi sa za hlavou objaví kvapka potu a na tvári poker face* Ehm... Ešte dnes. *Satsuki sa mykne, v rýchlosti zatrepe očkami a keď je znova duchom prítomná, tak Shikyovi po premyslení odpovede zdelí svoj pohľad na vec* V podstate ho chcem len niečo ako únikovú možnosť. A takisto chcem na neho vytvoriť protijed pre prípad, že by sa nakazil niekto, o koho smrť nestojíme. Neplánujem ho rozširovať a ani predávať. Je totiž fajn mať niečo, čo nemá nik iný. Zaručí mi to mať navrch. Takisto je dosť pravdepodobné, že jed i protijed nejako zapečatím. Pečatiacim technikám som sa zatiaľ nezačala naplno venovať ale okrajovo som už niečo prečítala a myslím si, že nebude tak ťažké to zvládnuť. Zatiaľ to budem mať vo svojich svitkoch, ktoré síce nezaručujú stopercentnú ochranu ale minimálne nikomu nenapadne, že by tam mohlo byť zrovna toto.... Proste na to dám pozor. *Shikyo zostane pár sekúnd len mlčky hľadieť na svoju majiteľku, až nakoniec naširoko roztvorí tlamu, čím odhalí svoje tesáky* Um... Ako... *Spustí trošku nervózne Satsu, za čo si vyslúži len prevrátenie jeho hadími očkami. Shikyo pochopí, že tadiaľto cesta nejde, tak tlamu zavrie* Vyber nejakú nádobku. *Vyzve ju a Satsu premýšľa, kde by také niečo mohla mať. Prechádza prstom po jednotlivých svitkoch na svojom opasku, až nakoniec vyberie príslušný, o ktorom si myslí, že je ten pravý. Odpečatí odtiaľ lekársku výbavu spolu s nejakými nádobkami, ktoré si vzala z laboratória. Nastaví ich pred Shikyovu hlavu a ten sa na pár sekúnd zamyslí. Nakoniec priloží tesáky s jedovými žľazami k okraju nádobky ale len tak, aby ju neprederavil. Do nádobky sa dostane pár kvapôčiek jeho jedu. Nechce to príliš preháňať a radšej sa rozhodne jej jed dodávať v pravidelnejších dávkach. Nemôže ho spotrebovať všetok pre prípad, že by sa Satsuki dostala do nejakého prúseru, jak má dosť často vo zvyku* To ti zatiaľ stačí. Budeme jed odoberať pravidelne a nazbierame plnú nádobku. *Povie Shikyo a Satsuki nádobku zavrie. Zapečatí ju do svitku, v ktorom má zapečatený aj jed Shibō a svitky po zapečatení všetkého vráti na ich pôvodné miesto na svojom opasku* Tak... Čo keby sme sa tu trošku rozhliadli? *Navrhne hadovi, ktorý sa v ten moment premení na meč a je pripravený na skúmanie nových miest*
---: ---
Suzuya Juuzou: *Když knihovník řekl Suzuyovo jméno tak se usmál protože ho tak znali.Nakonec mu bylo řečeno kde je knihy tak knihovníka pustil a mířil na místo kde bylo řečeno že je ta kniha. Když tam došel k tomu stolu tak tam opravdu byla.Suzuya ji otevřel a na úvodní stránce byl obrázek lišky z devíti ocasy.*,,No nevypadá to jako démon ale uvidím až ji přečtu. „*Řekl si a knihu zapečetil do svitku. A pomalu mířil ven z knihovny.Mezitím se za Ichimara Shunshinem přesunul Kazuya ale Satomi Ichimara sledoval a tak viděl jak se za něj přesunul a Ichimaru se jen skrčil v momentě útoku a tak kazuya neuspěl. Pote si z dlaně vytáhl chakrovou čepel otočil se v kleče na Kazuyu a zabodl ji do jeho břicha pak se začal zvedat a z druhé dlaně si začal vytahovat další chykrovou tyč a tu mu pak zabodl do srdce a Kazuya padl mrtvej na zem s dvěmi tyčemi v sobě.Ichimaru se u něj posadí a týče z něj vytáhne.Následovně si vedle něj začne připravovat plno chakrových tyčí v různých velikostech. Mezitím se Pokusí Jin o svůj útok když dopadne mezi trojku peinu ale satomi mu silně chytne zápěstí a celé ho vykroutí čímž mu padne katana a bolestí tam klečí na zemi.Pak každý z té trojky co tam u něj stojí si z dlaně vytasí chakrovou tyč a všichni mu probodnou hrudník. A poté jeho mrtvolu odkopnou a Jinova mrtvola zůstane ležet opřená o vnější stěnu knihovny protože ho Kopli tím směrem. Během toho už Ichimaru má dokončené připraví a začne do Kazuy zapychovat chakrové tyče a tím z něj pomalu ale jistě tvoří dalšího peina.Suzuya zrovna vychází a míří rovnou k Natsumim,.Satomim,a toshirem.Poté je deaktivuje ( přestane do nich přenášet chakru ) a zapeceti je do svitku.Následuje cesta k Ichimarovi, který zrovna dokončil svou práci a tak deaktivuje Suzuya i jeho následně si klekne ke Kazuyovi a pomocí Shousenu mu začne léčit zranění která ho zabila.*,,Dobře tak teď aktivuju a pak můžu jít. „*Řekne si když už ho má vyléčeného tak se pokusí kazuyu aktivovat a taky se mu to povede a když zjistí že je vše jak má být tak jo opět deaktivuje. Následně teda kazuyu i ichimara zapečetí do svitku a postaví se.Suzuya se začne pomocí Shunshinu přesouvat směrem k bráně a když z ní vyběhne tak se zastaví a usměje se.*,,Mám nápad.“*Suzuya se vzdálí od Tanzaku ještě kousek ale pak se na tu vesnici otočí.Zavře oči a praskne dlaněmi o sebe.A začne soustředit obrovské množství své chakry poté od sebe dlaně oddálí a mezi němu se vytvoří malá kulička gravitace a tu Suzuya vyšle vysoko přímo nad město.Suzuya soustředí chakru a nechá na gravitační kuličku nabalovat víc a víc z města. Doslova se to město trhá je slyšet řev lidí ale ve výsledku je jen ticho a kde bylo město není nic a nad ním je obrovská koule skoro menší planeta a Suzuya na ní hodně zadýchaný a vyčerpaný kouká.*,,Dobře tak je čas to by stačilo.“*Suzuya na ní namíří levou rukou a vytvoří si chakrové dělo začne do něj soustředit víc chakry SZ nakonec vystřelí na tu krásu co stvořil. Následuje silný výbuch a koule se začne rozpadat.Suzuya si nasadí kapucu a odchází po cestě pryč aby mohl odejít a následně si odpočinout.*
Tanzaku: *Knihovník byl překvapen že ho Suzuya tak rychle dostal. Tekli mu slzy z toho že má v ruce chakrovou tyč s navíc se mu špatně dýchalo. Nebyl to ledajaký knihovník byl to učenec, který měl nastudovanou celou bingo knížku a tak když uviděl Rinnegan tak měl ještě víc vyděšený výraz.*Ty ty jsi Suzuya Juuzou ale máš mít jen jedno oko jak ?*,Pak chvíli mlčel ale poněvadž věděl s kým má tu čest tak to vzdal.*Takovou knížku máme jen jednu Kyuubi legendy a historie.Je támhle na stole zamluvila si ji nějaká žena ale klidně si ji vemte.*Řekne vyděšeným hlasem knihovník. Mezitím Je pohlcena ohnivá technika velitele Shinobi.*Nemožné co to sakra je ?*Zanadává velitel ale to už na něj střílí Satomi z chakrového dělá a on jen nechápavě kouká.*To vám nevyjde !!*Zařve Jin a začne skládat pečetě poté na zem položí dlaně a zvolá.* DOTON: DORO GAESHI!*A na místě přímo před ním a velitelem Shinobi že země vyletí zeď z Dotonu ovšem střela z chakrového dělá tím to prostřelí jak nic a co víc proletí to i skrz jejich velitele.Má díru přímo v hrudníku.Jen se na to místo podívá.*KURVA*A padne mrtví na záda. Jin se naštve vytasí katanu vloží do ní chakru pomocí hienu a běží přímo na peiny.Kazuya je taky otřesený ale nedělá ukvapené kroky.*Jine neblbni !*Zařve a pak si všimne že Ichimaru se oddálil od ostatních a tak využije šanci s pomocí Shunshinu se přesune těsně za něj a pokusí se mu že zadu podříznout krk.*Tady končíš !*Mezitím Jin několik metrů od peinu vyskočí vysoko do vzduchu a dopadne přímo mezi ne a provede jeden výpad kterým se pokusí rozříznout všechny naráz.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya prohledává knihovnu zatímco peini hlídají venku už se venku nehne ani noha civilistů protože se pravděpodobně všichni schovali do svých domů a to Suzuyovi vyhovuje. Ale pak se to stane objeví se před knihovnou trojice útočníků ale okamžitě si všimne toho stříbrnovlasého. Suzuya se během hledání tedy usměje. Ale potom na jeho peiny vyrazí ta ohnivá technika navíc posílena Fuutonem. Peini okamžitě zastoupí do formace. Natsumi stojí vepředu pět kroku za ním Ichimaru a mezi nimi po stranách je na levé toshiro a na pravé satomi.Natsumi natáhne ruce a pomocí Fuujutsu Kyuuin to jutsu začne vstřebávat. Poněvadž je to docela velka střela tak to zabere dost času.*,,Sakra kde je ta nějaká knížka. „*,Nadává si v duchu Suzuya ale pak si už všimne že se k němu někdo snaží dostat že zádu tak se rychle otočí během toho si z dlaně v pravé dlani vysune chakrovou tyč a zabodne ji muži do ruky ve které drží nůž. Poté chakrovou tyč odlomil od dlaně a levou rukou ho chytil pod krkem a narazil ho na jeden regál a držel ho fakt pevně.*Ale ale co to tu máme. Máš své možnosti za A mi řekni kde najdu knížky o legendách démonů nebo lépe biju a já tě nechám žít. Nebo za B řekneš že nevíš a já tě zabiju.*Řekne Suzuya s vražedným pohledem.Mezitím by měl Natsumi už mít vstřebané to Jutsu a tak Satomi namíří pravou ruku na toho Shinobi uprostřed ( velitele ) a z ruky si utvoří Charkové dělo ( Chakra no Taiho ) a vystřelí na něj. Ichimaru z pozadí opouští formaci a vyjde úplně v pravo asi 10 metrů dal a od tamtud pozoruje toho stříbrnovlasého.Natsumi a Toshiro zatím nedělají nic.*
Tanzaku: *U brány už žádnej živej Shinobi nezbyl leželo tam dvacet mrtvol i když v různých stavech kdy by bylo velmi obtížné určit kdo to byl. Když skončili výbuchy tak se velitel Shinobi usmál.* ,,Zdá se že jsme už vetřelce dokázali porazit.“*Pomyslí si v hlavě a tak odejde od okna a jde do místnosti kam nechal přesunout vůdce vesnice.*Pane výbuchy ustali zda že jsme dokázali porazit vetřelce ale pro jistotu si vezmu pár mužů a půjdeme to prohlédnout. Jin a Kazuya pojďte se mnou jdeme to prozkoumat.*,Řekne Velitel s vyráží ven z budovi to prozkoumat s Jinem a Kazuyou který má krásné stříbrné vlasy jako Suzuya.Zrovna tuto chvíli je všech osm Shinobi kteří útočili na Suzuyu s peiny zasaženou vlnou Shinra tensei s rozletí se do různých směru ovšem ta obrovská síla je tak zrání že někteří jsou okamžitě mrtví. Během prohledávání města narazí Velitel Shinobi s Kazuyou a Jinem na knihovnu před kterou stojí čtyři peini a tak se okamžitě postaví taky vedle sebe do bojové pozice.*Kluci sice jste mladí ale ukažte svou vůli chránit vesnici.*Řekne velitel aby dodal morálku. A hned na to vyskládá pečetě a z úst vyšle ohromnou ohnivou střelu. ( KATON: KARYUU ENDAN ) vyšle to přesně na peiny. Jin začne skládat pečetě a do ohnivé techniky přidá silnou větrnou vlnu ( FUUTON: RASSENPUU ) . Tímto kombem je ohnivá technika ještě silnější. Kazuya zatím neprovádí nic pouze si vytasil boxery a pomocí Hienu si je ještě víc naostřil a v bojové pozici vyčkával. Byl v knihovně knihovník, který byl opravdu vyděšený a poznal že Suzuya je nějaký cizinec tak si vzal nůž a pokusil se za něj přiblížit aby ho mohl bodnout.*
Suzuya Juuzou: *Když Satomi vystřelí ty rakety tak vystřelí ještě jednu salvu ale pak skloní ruce s pokračuje v cestě s peiny. Suzuya si samozřejmě už dávno všiml těch osmi Shinobi. V moment kdy na ně zaútočili všichni peini vyskočili do vzduchu čímž měl Suzuya prostor a tak se k Shinobi postavil bokem natáhl ruce a zvolal.*Shinra Tensei.*Do techniky dal více chakry a tak použil silnější verzi s větším dosahem aby to zasáhlo všech osm Shinobi. Následně došel Suzuya do knihovny a celá čtyřka Peinů se postavila před knihovnu a hlídali. Aoda a Gamabunta se mezitím už zvládli postarat o všechny Shinobi což Suzuya viděl protože měl i s nimi sdílený pohledu díky Rinneganu.*,,To už to zvládli no stejně co sem čekal.“*Složí jednoduchou pečeť tygra a zruší Kuchiyose čímž po Gamabuntovi a Aodovi zbyde jen oblak kouře. Pak začne Suzuya procházet knihovnou ovšem je obrovská a Suzuya netuší kde co je takže náhodně prochází a hledá.*
Tanzaku: *Jakmile Suzuya na Gamabuntovi přeskočí ty Shinobi až dovnitř do města a následně se Gamabunta zase vrátí tak nevědí co mají dělat. Ovšem to už na ně Gamabunta a Aoda útočí a oni se snažejí ubránit se a Aodu s Gamabuntou porazit ovšem umírají jeden po druhém s jediné co je slyšet je křik. Shinobi který byl vyslán aby to sledoval nevěří vlastním očím a tak se vzdálí od brány a směřuje zase zpátky k veliteli Shinobi ovšem pak se začnou ozývat výbuchy po celém městě způsobené raketami a naneštěstí jedna dokáže zasáhnout i shinobiho, který mel měl říct jak to dopadlo u brány.Mezitím Shinobi kteří zůstali ve vesnici jasně viděli kam Suzuya směřuje a tak na Suzuyu a i jeho peiny současně všichni seskákali že střech a začali útočit.( bylo jich 8 ) .Mezitím velitel Shinobi sledoval výbuchy po celém městě z okna kanceláře a snažil se rychle vymyslet nějakou strategii ale nenapadlo ho nic.*Sakra co mám dělat!*zařve a udeří do stěny *
Suzuya Juuzou: *Jakmile přiběhne těch 20 Shinobi tak Suzuyu jejich reakce ani nepřekvapí přeci jen nejsou to sní profesionální Shinobi jako z hlavní vesnice a tak bylo jasné že dostanou strach. Pak se Suzuya usměje protože dostal nápad. Přeskočil hlavy Aody na hlavu Gamabunty a to samé provedli i všichni peini.*Gamabunto skoč s náma za bránu a pak se sem vrať s Aodou to zvládnete v pohodě.*Řekne klidným hlasem Suzuya.*Jasně jak chceš prcku.*Odpoví Gamabunta a provede velký skok hluboko za bránu. Přistane na několik domů, které se zřítí pod vahou Gamabunty a samozřejmě to už neuniklo pozornosti civilistů a ti začnou hystericky pobíhat po městě. Suzuya i peini seskočí a Gamabunta zase skočí za Aodou a pak začnou vraždit těch 20 Shinobi co k té bráně přišli. A Suzuya se svými peiny v klidu kráčí ulicemi a míří ke knihovně, kterou naštěstí už vidí jinak by ji musel hledat.Jak prochází tak Satomi zvedne cestou ruce nad sebe a na každé ruce si vytvoří pět raket a začne náhodně ostřelovat vesnici a zvládá to za chůze .*
Tanzaku: *Ten strážce kterého Suzuya dostal Genjutsu se neměl šanci bránit. V Genjutsu začal hořet a uhořel v něm ale v tom prostě zničehonic umřel. Druhý strážce už chtěl zaútočit katanou ale to po něm Suzuya hodil jeho mrtvého společníka pokusil se vyhnout ale to přes něj prošli větrné čepele. Najednou prostě stal a padl na zem během další chvíle. Protože jedna z těch čepelí mu projela krkem a tak mu oddělila hlavu od těla. Mezitím ve městě zpozorovali explozi světelné bomby a tak velitel Shinobi tohoto města vyhlásil bojovou pohotovost. Velitel jako jediný Jounin vesnice šel s dalšími devíti Tokubetsu Jouniny směrem k radnici chránit vůdce města.Celé město má dohromady 40 Shinobi z toho 10 jich šlo k radnici a 2 jsou už mrtví takže k útoku jich zbylo 28.Ale k suzuyovi jich běželo jen 20 protože zbylých 8 hlídali ve městě.Těch 20 Shinobi vyběhlo z brány ale jakmile uviděli suzuyovo menší armádu tak se všichni zastavili. Zaraženě se podívali a byl v jejich očích vidět strach.Shinobi tedy jen stáli a v obranných postojích vyčkávali. Mezitím velitel Shinobi už seděl v kanceláři vůdce vesnice a vůdce nechal přesunout do vedlejší místnosti. S velitelem Shinobi v té místnosti byl ještě jeden *Bez sledovat jak to vypadá u brány a pak mi ohlásíš změnu jasný jdi !*Řekne autoritativním hlasem Shinobimu, který jen prikyvne s vyráží z povzdálí tajně sledovat situaci u brány .Civilistům zatím nic neřekli a ani nezačali s evakuací nevědí totiž sní s čím mají tu čest.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya si všiml jak se k němu blíží jeden že strážců ale na jeho slova nijak nereaguje. Ale zastaví se a počká až se k němu dostane dostane dost blízko. Pak si sundá kapucu a svým Rinneganem se mu podívá do očí. Použije na něj Shikumi no Jutsu. Svůj cíl by měl paralyzovat a v ten moment ho chytne za krk a zvedne ho do výšky. Jak ho zvedl tak z dlaně mu velkou rychlostí vyrazila chakrová tyč, která prorazila skrz krk strážce brány. Následoval výbuch světelné bomby vysoko ve vzduchu.*To si ze mě děláš prdel já vás chtěl zaskočit ale takhle na mě zaútočí všichni Shinobi téhle vesnice.*Zanadává si Suzuya pod nos. To si ale už všimne že na Suzuyu útočí i ten druhý a tak uvolní chakrovou tyč z dlaně a mrtvolu po něm silně hodí. Pak okamžitě vyskládá pečetě potřebné pro Fuuton: Juuha Shou a vypustí směrem na toho druhého nepřítele 3 věrné čepele a neřeší že to projde i přes tu mrtvolu.*,,Dobře tak teď je řada na plán B neboli přímej útok.“*Řekne si a vyskládá pečetě a přiloží je na zem a zvolá.* Kuchiyose no Jutsu ! *(Ale použil Zoufuku Kuchiyose no Jutsu ) Nyní tam je obrovský žabí šéf Gamabunta , který v ruce svírá svou obrovskou katanu. Ale není to jediné co přivolal je tam ještě obrovský had Aoda na jehož hlavě stojí Suzuya. Oboje Kuchiyose mají v očích Rinnegan.* Jaké je vaše přání Suzuya sama ?*Zeptá se Aoda a sleduje město, které se před nimi nachází.*Ha můžu hádat že budeme útočit na to město co.*Dodá ještě Gamabunta.*Suzuya se jen usměje a na hlavě Aody na které stojí rozvine svitek s odpečetí z něj 4 mrtvá těla. Následně se začne soustředit aby do chakrových tyčí a aktivuje tak své peiny. Ti následně otevřou oči s Rinneganama a všichni se postaví a následně seskočí Aodovi z hlavy a postaví se též aby sledovali bránu města. Peini stojí v řadě vedle sebe s metrovým odstupem.( Ichimaru Gin,Satomi,Toshiro,Natsumi jmenováno od leva. )* Aodo, Gamabunto až přijdou nic nedělejte jen stůjte nebojte vaše úloha přijde.*Řekne Suzuya a Aoda s Gamabuntou mu to oodkývnou. A pak jen přijde čekání.*
Strážci brány: *V celém městě se nic neděje občas jen nějaké ty šarvátky před hospodou. Dva strážní si už z dálky všimli že se k nim blíží nějaká postava zahalená v plášti.*Niwatori hele není to nějak nezvyklí že jde někdo zrovna k nám? *Zeptá se jeden ze strážců brány. A ten druhy mu na to jen přikývne. Prosím vás uveďte důvod návštěvy našeho města.*Promluví jeden ze Shinobi a jde Suzuyovo směrem.*,,Mam nějak spatný pocit radši si připravím oslepující bombu a kunai.“*Řekne si v hlavě druhý Shinobi, který zůstal stát u brány.Jak si řekl tak i udělal a připravil si na kunai oslepující bombu.A v momentě kdy se něco stane to vyhodí vysoko do vzduchu a zaútočí katanou na Suzuyu.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya šel klidným krokem směrem k menšímu městečku jménem Tanzaku, které se nahází den cesty od Konohagakure. Nasobě Suzuya má svůj bílý plast, kterej má zaplej a navíc má i přes hlavu kapucu taky mu není vidět do tvare.*..Takže sice jsem změnil plán ale podle mě je určitě důležité zjistit si nějaké legendy o Biju. V Kirigakure nebudu hledat nic ještě by mě mohli z něčeho podezřívat a kde jinde to najit než v městečku nedaleko Konohy. No nedaleko je to jeden den cesty od Konohy takže během útoku se nemusím vůbec ničeho bát.‘‘*Říka si Suzuya a po hlavní cestě si v klidu pokračuje směrem k Tanzaku. Asi po uplynuti dvou hodin si Suzuya všimne že se začíná stmívat ale to mu nevadí protože má už na dohled bránu vesnice.Stoji tam u ni jen dva Shinobi kteří stráži kdo projde dovnitř a ven.Tomu se Suzuya jen zasměje.*,,Jen dva u brány no ono je to jedno stejně jsem si přisel trosku procvičit nové techniky tak co.‘‘*Řekne si Suzuya a klidným krokem pokračuje přímo k bráně naproti těm dvoum strážným u brány.*
---: ---
Tomeo: *Dni pomaly plynuli, no pre Toma to moc pomaly zrovna nebolo. Posledné dni boli preňho omnoho rýchlejšie, ako tie predchádzajúce. Jednak to bolo aj kvôli tomu, že začal plniť misie, ale hlavne zabral poriadne v tréningu. Netrénoval však len priamo telo, aj keď to veľmi potreboval, no aj meditoval a často vyzýval jedného mnícha na rôzne strategické hry. A že okamžite prehral? To je možné, ale aspoň sa tým učil a dokázal si postupne všímať tie ťahy a čo ich spôsobuje. Čiže sa dalo povedať, že jeho denný program bol doslova preplnený, no takto to vyzeralo, odkedy mu bolo naznačené, že čoskoro preňho môžu nastať ďalšie skúšky. Veď sa vôbec necítil na niečo také pripravený, možno sa naučil nejaké nové techniky, no nezdalo sa mu, že by si aj nejako rozšíril vedomosti. A pokiaľ bude na skúškach aj test, tak rozhodne vyhorí. Preto sa rozhodol sústrediť skoro na všetko, pretože všetko potreboval zlepšiť. Jediným obstojným bola jeho zásoba a koncentrácia chakry, keďže to konečne ako tak zvládol. No ani to nebolo nijako extra jednoduché. S Nanabim už dlhší čas nemal problém, no to asi aj kvôli tomu, že meditáciami upokojoval svoje emócie. A že bol dieťa a ľahko sa mu menili nálady? To je možno pravda, no len takáto zmena nálady nebola dostačujúca na oslabenie vplyvu pečate. Možno sa aj samotný Nanabi stiahol do úzadia a niečo plánoval, no o tom Tom už nič nevedel. A keď sme už pri tej nálade, opäť začala prevládať melancholická, keďže sa opäť blížili jeho narodeniny. Už to bolo o niečo lepšie ako tie siedme, keďže o tých ani nikomu nepovedal a len si v tichosti trpel prvé narodeniny bez priateľov a matky. Teraz sa to však snažil brať skôr ako deň ako každý iný, nemyslieť na to, ako to brali kedysi. Veď teraz mohla minulosť vyvolať len neželané emócie, ktoré by nalomili jeho kontrolu a aj preto si musel dávať pozor. Podvedome a aj vedome sa občas príliš sústredil na svoje myšlienky, občas, keď sa príliš rozpŕchli do tých najdivnejších smerov, tak sa celou svojou mysľou sústredil len na jedinú vec, čím zahnal ostatné myšlienky. Bol v práve na ceste trénovať presnosť vrhov kunaiov a boj s nimi, keď mu jeden mních oznámil, že je predvolaný pred hlavu chrámu. Teda, nebol to doslova vodca, no plnil najvyššiu funkciu a preto ho tak chalan bral. Veď pre jeho hlavu toho už tak bolo dosť, čo všetko bolo treba pobrať, tak na čo sa zaoberať ešte niečím iným?* Svoje misie si splnil veľmi dobre a na čas, no teraz pre teba mám niečo omnoho dôležitejšie. Dôverujem ti, že to zvládneš, no pokiaľ si neveríš, tak povedz. Nechcem na teba zbytočne tlačiť. *Keď řuzovovlasý chlapec chvíľu neodpovedal, tak mních prikývol a vytiahol akýsi zvitok.* Tvojou úlohou bude odniesť tento zvitok do mestečka Tanzaku, ktoré sa nachádza neďaleko Konohy. Tento zvitok predáš starostovi a povieš mu, že to je vyjadrenie chrámu na jeho žiadosť. Rozumieš? *Znova sa mních slovnej odpovede nedostal, na miesto toho chlapec len prikývol hlavou. Starec sa trochu pousmial, podal mu zvitok a zaželal šťastnú cestu chránenú bohmi. Na to už chlapec odpovedal, aby sa s ním rozlúčil. Tak sa vlastne vydal na cestu bez toho, aby presne vedel, akým smerom má ísť. Ešte sa opýtal pri bráne chrámu, no tí mu to moc nepriblížili. Len ukázali rukou, že približne tým smerom. Tomeo si len povzdychol a napravil si čiernu čiapku, ktorá mu prekrývala vlasy. Jeho oblečenie a rozloženie čelenky spolu s ninja vybavením sa nijako nemenilo, tak na čo to aj komentovať? Svojimi žltými očami si mapoval cestu, keďže ani nevedel, ako dlho má ísť, no pripadalo mu to už veľmi dlho. Možno to však bolo aj tým, že sa mu nechcelo a ako hodiny mu to pripadalo už po tom, čo opustil chrám. Čo dodať, chápanie času nebolo jeho silnou stránkou. Zároveň však ani nepoznal vzdialenosť medzi chrámom a tým mestečkom, takže len ťažko mohol niečo presnejšie určovať. Rednúce stromy a množstvo vyhasnutých táborísk mu však naznačovalo, že sa blíži. Aspoň som si to tak nejako dedukoval. Vzhľad toho mesta ho však riadne sklamal a zároveň znechutil. Smrdelo to tam a už na prvý pohľad bolo jasné, že si tu nežijú na príliš vysokej úrovni. Len si však povzdychol a pokračoval k nejakému týpkovi, čo strážil bránu.* Dobrý deň, kde najdem starostu? *Strážca ho len prebodol pohľadom a potiahol si z cigarety, pričom dym vyfúkol na chlapca. Ten sa skoro okamžite začal dusiť.* Čo od šéfa chce zasran ako ty? *Ešte prednedávnom by ho takýto prístup vytočil, no chlapec si dokázal udržať usmievavú tvár akoby sa nechumelilo.* Som vyslanec chrámu, mám mu predať správu. *Strážny si ho ešte raz premeral a potom ukázal smerom do mesta.* V strede mesta oproti starej krčme je menšia budova pripomínajúca dom pre chudobnú rodinu, to je jeho kancelária. A teraz ťahaj. *Znovu si potiahol z cigarety, no kým stihol vyfúknuť, Toma už nebolo. Pridal do kroku, keďže sa nechcel dusiť tým smradom. Išiel presne podľa inštrukcií a čoraz väčšmi sa potvrdzoval jeho prvotný dojem. Veď skoro na každom kroku bol hostinec alebo krčma a bolo tu viac než dosť opitých, hoci bol ešte jasný deň. Chvíľu blúdil, no napokon sa dostal kam potreboval, keďže to tu nebolo až také veľké. Opatrne zaklopal na dvere toho malého domu oproti starej krčme a keď sa nikto neozýval, tak zaklopal hlasnejšie. Na to sa už dvere otvorili a stál v nich malý okrúhly plešatý muž, ktorého oči boli doslova až skryté za hrubými dioptrickými okuliarmi. Na sebe mal čierne nohavice, červenú košeľu a čierne sako, ktoré mu bolo dobré možno tak pred desiatimi rokmi.* Čo chceš?! *Skríkol po ňom a chlapcovi chvíľu trvalo, než sa spamätal.* Som vyslanec chrámu, mám starostovi odkázať, že toto *vytiahol si z rúcha zvitok* je vyjadrenie chrámu na jeho žiadosť. *Chlap na moment viac otvoril dvere a vytrhol zvitok chlapcovi z rúk.* Ja som starosta. *Sotva to povedal, dvere sa znovu zatvorili a chlapec stál pred nimi bez zvitku. Cítil sa stratený a zmätený, no keď pochopil, že jeho misia tu skončila, sa rozhodol tu trochu rozhliadnuť. Predsa len, bol aj čas sa najesť a nevedel, ako skoro bude mať príležitosť vypadnúť z chrámu.*
--: --
Akashi: *Akashi zrovna zjistil že se v menším městečku Tanzaku má pořádat nějaká vystava drahých kovů a jenom se to dozvěděl tak mu bylo jasné že by na tom mohl trhnout nějaké peníze. Vletěl do svého pokoje kde si vzal jenom sluneční brýle a černý plášť s kapucí. Jak nejrychleji to šlo vyletěl z úkrytu a pokračoval směrem k Tanzaku. Jak se blížil k Tanzaku tak musel použít Henge no Jutsu a začít se pohybovat normálně. Šel takhle dál dokud nebyl přímo v městečku a proto ho začal prohledávat kvůli bezpečnosti když nakonec zjistil že ve vesnici dokonce nejsou ani shinobi protože Konoha se o toto městečko nezajímá tak byl ještě více nadšený. Během dne si zašel prohlédnout výstavu aby věděl kudy se má pohybovat uvnitř a překvapivě šlo zatím vše jako po másle. Sotva nastal večer Akashi si nasadil hlubokou kapuci až mu nešlo vidět do obličeje a zamířil k budově výstavy. Postupoval opatrně skrytý ve stínech až co nejblíže k budově. Sledoval onu budovu a viděl u dveří dva strážné ale netušil co může nastat vevnitř. Akashi teda použil Shunshin a tak se rychle dostal k budově za roh a ti dva si ho ani nevšimli. Vyběhl po zdi až na střechu ale těsně před tím se zastavil a lehce nakoukl na samotnou střechu. Nacházel se tam jenom jeden a byl téměř před ním a otočený směrem k němu. Najednou se otočil a odcházel na druhou stranu střechy čehož využil Akashi a potichu vylezl a připlížil se k němu dokud nebyl až u něj a zezadu mu nechytil hlavu, než stihl vykřiknout tak měl zlomený vaz a ležel na zemi mrtvý. Akashi mu vzal klíče od pasu a zamířil ke dveřím na střeše které otevřel a pokračoval dolů. V prvním patře na nikoho nenarazil a proto se pohyboval nanejvýš potichu a přitom pokaždé co narazil na nějaký cenný kus šperku nebo kovu tak ho vzal a přihodil do velkého pytle který vytáhl z kapsy. Takhle to chvíli pokračovalo a když skončil s prvním patrem měl půlku pytle plnou z čehož byl nadšený. Už se blížil k poslednímu kousku který byl nejcenější ale sotva se k němu přiblížil tak dostal zezadu obuškem po hlavě. Před očima měl hvězdičky ale stihl se rychle probrat a těsně před tím než ho bezpečák praštil znova použil Shunshin a už byl u okna*Děkuji pěkně!*křikne na něj a zamává mu přičemž proskočí oknem a utíká pryč. Utíká těma nejvíc zapadnutýma uličkama a zrovna probíhá kolem menšího gangu kterému hodí nějaký cenný šperk a ti hned za ním zatarasily cestu. Měl s něma domluvu z odpoledne že se postarají o pronásledovatele. Akashi teda využil příležitosti a za pomocí Shunshinu a vlastní rychlosti pokračoval pryč do úkrytu. Když byl konečně zpátky zamířil do kanceláře velitele kde zaklepal a počkal na vyzvání které se téměř hned dostalo*Zdravím šéfe, prosím můžete prodat toto přes své kontakty?*Hotaru se podíval do tašky kde viděl plno šperků a drahých kovů a usmál se na Akashiho*Jistě, potom ti donesu odměnu*přičemž pytel vezme a někam schová ale to už Akashi nevidí protože odešel do svého pokoje dát si sprchu a vyspat se*
---:: ---
Kenji: *Došel konečně k městečku Tanzaku, které se nacházelo nedaleko od Konohy.* “Zajímalo by mě, proč chce přivést nějakého Masaru…” *Zakroutil hlavou a vstoupil do městečka.* “Jak ho tady mám asi najít?” *Rozhlížel se na všechny strany a hledal člověka, který by byl podobný tomu na fotce, kterou dostal od bratra. Hodinu procházel ulicemi a koukal, jestli ho nezahlédne. Nakonec tohle bezcílné chození po ulicích vzdal a řekl si, že se zeptá nějakého kolemjdoucího. O osobě kterou hledal věděl jen to, jak vypadá, že je to ninja a že má už nějakou dobu zdržovat zde. Tak to nakonec stejně zkusil. Zastavil jednoho muže, co právě procházel kolem se dvěma malými dětmi a ukázal mu obrázek.* Neznáte ho? *Pousmál se.* Ale jistě, to je přeci Masaru. *Odpověděl muž sebejistě. Kenjiho to opravdu překvapilo, že ho zná hned první osoba, které se zeptal.* A nevíte, kde bych ho našel? *Ptal se dále Kenji.* Má domek támhle na konci ulice. *Ukázal rukou. Kenji mu poděkoval a rychle se rozeběhl k tomu domu. Zaklepal na dveře a otevřela mu starší žena. Hned se zeptal, jestli je Masaru doma. Dozvěděl se však, že se Masaru vydal asi před hodinou pryč z městečka a vrací se zpět do Konohy. Kenji zaraženě poděkoval za informace a vydal se z městečka Tanzaku také pryč. Zaráželo ho to, že se má ten chlápek vracet do Konohy. Kenji totiž v Konoze neznal žádného ninju, který by se jmenoval Masaru. Neměl ale času nazbyt, tak se ihned vydal po cestě, jakou do Tanzaku přišel. Doufal, že se mu Masarua ještě povede dohnat. Po nějaké době běhu se mu zdálo, že někde v lese kolem někdo bojuje. Slyšel totiž jak o sebe naráží ostří. Rychle seběhl z cesty a zamířil do lesa, odkud zvuky vycházely. Na jednom stromě se zastavil, aby se podíval, co se děje. Spatřil nějaké čtyři chlápky s katanami, jak s zákeřnými obličeji postupují k černovlasému muži, který byl neozbrojen. Když si Kenji toho černovlasého muže lépe prohlédl, zjistil, že musí jít o toho, koho celou dobu v Tanzaku hledal. Po chvíli se čtyři muži s katanami rozeběhli proti Masaruovi. Kenji už chtěl vytáhnout kunaie, aby je po nich hodil, ale za chvíli se ukázalo, že by to vůbec nebylo potřeba. Masaru hbitě uskočil. Takhle to udělal ještě jednou, ale pak ho to asi přestalo bavit. Kousl se do prstu a přiložil ruku na zem.* Kuchiyose no Jutsu *Za chvíli po jeho boku stála velká bílá vlčice.* Ookami, trhej. *Ukázal na ty čtyři a sám se pokojně posadil na zem. Muži s katanami se jen jak uviděli velkou vrčící vlčici dali na útěk. Když utekli, tak se vlčice zadívala směrem na větev, kde Kenji seděl.* Slez dolů. *Řekl klidně Masaru. Když už si Kenjiho všimli, tak tedy slez dolů.* Vy jste Masaru, že? *Zeptal se Kenji jen co seskočil z větve a obloukem obešel velkou bílou vlčici, která ještě pořád vypadala naštvaně.* Ano, potřebuješ něco? *Zeptal se Masaru a řekl Ookami, že může být klidná. Kenji si k nim po chvíli přisedl.* Poslal mě pro vás můj bratr, Raiden Itsuki. *Řekl Kenji. Masaru se jen zasmál.* To je ale dávno, co jsme se naposled viděli. Jak se vede rodičům? *Zeptal se Masaru. Kenji se jen smutně zadíval do země. Nechtěl o svých rodičích mluvit. Masaru, když viděl jeho reakci, tak mu to došlo a raději se dále neptal. Raději zůstal zticha. Ticho však nepanovalo moc dlouho. Kenjiho totiž strašně zajímalo co to bylo za techniku, po které se z čista jasna objevila velká vlčice. Hned se také zeptal, jestli by ho Masaru nenaučil takhle přivolávat vlka.* To se nenaučí jen tak někdo. *Odpověděl mu Masaru a pak si z batohu vytáhl svitek.* Musíš prvně podepsat smlouvu s vlky. *Dodal ještě po chvíli a pak Kenjimu svitek podal, ať se podívá. Kenji se tedy podíval. Viděl, že jsou na něm napsaná nějaká jména a pod nimi otisky prstů.* Původně jsem ho chtěl předat tvému otci, ale když se situace takhle předala, tak ho asi dám tvému bratrovi. *Řekl po chvíli Masaru. Kenji by také hrozně chtěl něco podobného umět, tak se mu moc nelíbilo, že by to měl dostat jeho bratr. Hned proti tomu protestoval a snažil si vymyslet co nejvíce výmluv. Masaru a Ookami se na sebe občas jen tak pobaveně podívali. Když už Kenjimu pomalu docházely nápady, proč by měl ten svitek dostat on a ne bratr, tak se Masaru společně s vlčicí postavil a blýsklo se mu v očích.* Když se udržíš na jejím hřbetě smlouva s vlky bude tvoje. *Kenji jen přikývl a posadil se na hřbet bílé vlčice.* “To přece nemůže být nic těžkého.” *Pomyslel si, když se vlčice dala do pomalé chůze. Když se pak ale dala do běhu, tak měl už celkem problémy s tím, aby se urdžel. Když pak vlčice vyskočila na menší skalku, tak málem skončil na zemi.* No dobře Ookami, stačí. *Zavolal na ni Masaru a vlčice se poslšně zastavila a došla za ním. Kenji po tom seskočil a unaveně se posadil na zem.* “Kdo by řekl, že to dá tak zabrat?” Povedlo se ti mě přesvědčit, svitek je tedy tvůj. *Kenji se zaradoval a přitáhl si svitek k sobě.* Musíš se na něj ale podepsat vlastní krví a pod to ještě otisk prstu. *Masaru to ještě ani nestačil úplně doříct a Kenji se do toho už dal. Za chvíli už měl hotovo.* Hotovo. *Pousmál se Kenji.* To je všechno. Teď bychom se ale měli vrátit do Konohy. Vyskoč si na Ookami. *Řekl Masaru a vydal se opět k cestě, která vedla zpět do Listové. Kenji si tedy nasedl, a pak se pomalu vydali zpět domů. Cestou Kenjimu Masaru ještě pověděl něco o sobě. Pak mu ještě řekl, jaké jsou k této technice vlastně pečetě. Ale spíše většinu cesty povídal jen o sobě a o tom, jak se vlastně seznámil s rodinou Itsuki.* Zatím ten svitek dám ale do úschovy k tvému bratrovi. *Oznámil mu Masaru, když se loučili. Kenji s tím opět nebyl moc spokojen, ale už nemohl nic dělat, protože Masaru zmizel i s vlčicí i svitkem někam do ulic.*
Rpg: ukončeno
Rosuto: *Konečně se blíží k východu z Tanzaku. Rosuto rozhodně uvítá, až budou moci nasadit zase pomalejší tempo. Ale celkem jí to tak nějak začíná bavit. Nic jí momentálně vůbec netíží. A naštěstí se tenhle její výlet i menší prohřešek obešel bez vážných potíží. Na druhou stranu netuší, zda to příště nebude horší a nebezpečnější. To jí však netrápí. Ne teď. Nad tím se bude zamýšlet až v bezpečí svého pokoje. Konečně se ocitají venku z Tanzaku.*
Akuma Maku: *Ten zvuk bol slabý, no jemu to ako uistenie stačilo. Jedno riziko bolo z hry von a ich šance, že sa dostanú domov bez problémov teda narástli. No vnútri ho predsa len niečo trápi. Jeho myslenie je trocha rozdelené. Na jednej strane má svoje plány a túžby, no na druhej strane, čím viac času trávi pri Rosuto, tým viac sa zamýšľa nad správnosťou svojich činov. Tento rozpor mu veľmi nepomáha, no nateraz to zaženie z hlavy. Ich aktuálnou úlohou je dostať sa domov a on mal v pláne tak spraviť bez toho, aby ich niekto obťažoval a zbytočné myšlienky teraz rozhodne nepotreboval. Našťastie už boli takmer von z mestečka.* A sme takmer von...zvyšok cesty sa už nebudeme musieť až tak ponáhľať. Základ je dostať sa z voľného priestoru. V lesoch to už bude pohoda.
Rosuto: *Chvilku na to střihne ušima, protože něco zaslechne. Zřejmě následek toho co prováděl Akuma s něčím co souviselo s cigaretami. Běží však dál. Dělá jí problém kapuce. Stále má tendence padat jí za běhu nebo při zafoukání z hlavy. Občas si jich někdo všimne a myslí si jen, že zřejmě pouze děcka blbnou. Neví zda někdo z těch, které míjejí, není shinobi nebo rovnou nukenin. To se zase na pachu ani zvuku samotném poznat nedá. Aspoň ona to neumí a ví to o sobě.* Určitě! *Souhlasí. Ostatně nikomu nenechala vzkaz, že vyráží shánět oblečení a domů se rozhodně chce dostat co nejdřív. V pokoji na ní čeká fotka její matky.*
Akuma Maku: *Za dievčaťom zatvorí dvere, no ešte pred tým sa zaškerí a žmurkne na predavača. Potom vybieha za Rosuto.* Tak nákup by sme mali teda za sebou. Teraz je hlavné sa vrátiť - domov - čo najskôr. *On sám ešte organizáciu za domov nepovažoval no to bolo skôr preto, lebo svoj domov nenašiel ani pred tým pri rodičoch. No niečo za domov považovať musel a tým niečím bola teraz organizácia Fumetsu. Akuma sa pozrie na Rosuto a veselo sa prihovorí.* No dúfam, že nás doma medzičasom veľmi nezháňali. *Zasmeje sa.* Ale ak áno, tak ich rozhodne poteší, keď sa vrátime skoro.
Rosuto: *Zvědavě se pro ujištění párkrát nadechne, protože z Akumy je normální cítit táhnout cigára. Ucítí však pach, který tam předtím nebyl. Nefouká tam, takže to cítí, až díky tomu, že jsou u pokladny a pultu. Mlčí a sleduje, jak Akuma sbírá všechny tašky, aniž by tak musela brát jakoukoliv z nich ona. Vyráží za ním zaručeně nalehko a tedy bez obtíží. Samozřejmě má zaručeně na hlavě kapuci a plášť tak, aby nebyl vidět ocásek. Prodavač to vše viděl, protože jinak by jí nemohl pomoct nalézt oblečení, které chtěla. Ale nikoho dalšího s tím nehodlá seznamovat. Přikývne. * Jasně. *Vybíhá hned za Akumou. Momentálně to bere spíš jako takovou hru. Ví, že kdyby si to víc připustila, hlavně nebezpečí, neviděla by naprosto nic. Nechce to víc ztížit.*
Akuma Maku: *Akumovi sa podarilo si nájsť aspoň po jednom od všetkého, čo potreboval a položil to na pult.* Všetko zabaliť a poprosím do tašiek. Darčekové balenie nie je potrebné. *Povie veselo. Predavač len ticho a nervózne začne baliť veci, no trasú sa mu ruky, takže to chvíľu trvá.* "No ták...švihni si. Nemáme celú večnosť." *Akuma sa navonok tvári úplne pokojne a vyrovnane, no vo vnútri odpočítava čas, ktorý im ostáva. Majú síce časovú rezervu, no nie je príliš veľká, lebo nechcel, aby predavač mal šancu to 'prekvapenie' nájsť. Predavač pomaly dokončí balenie oblečenia a Akuma si zoberie všetky tašky.* Vďaka. Tak mi už teda pôjdeme. Prajem príjemný zvyšok dňa. *Povie a naznačí Rosuto, že už idú. Podíde k dverám, cez ktoré teraz prejde ako prvý a čaká na Rosuto, pričom až príde tak len šepne.* Musíme sa dostať za hranice mesta čo najskôr, takže budeme bežať. Nie je rozumné tu tráviť viac času ako je nutné.
Rosuto: *Slyší nějaké pazvuky, netuší však co to tam vlastně vzadu Akuma vyvádí. Má dvě teplákové soupravy a úspěšně vybrané čtyři trička. Chystala se zrovna k rozhodnout pro další co potřebovala. Vzhledem k tomu, že se ozval Akuma, rozhodla se to už nechat být.* Jasně. *Zavolá na Akumu a vyráží k němu. V rukách toho má docela dost. Dovolila si být trošku vybíravější, jinak by měla víc potřebných věcí. To je tím, že na takových místech nebývá často a ještě jí musel pomáhat prodavač. Který je stále nervózní. Během doby co byl s ní tak se dal tak nějak do kupy. Povšimla si však, že jakmile se ozval Akuma, tak byl opět prodavač děsně nejistý. Zauvažuje, co se mezi tím prodavačem a Akumou stalo. Oba si je střídavě prohlédne.*
Akuma Maku: *Skontroluje, či sa predavač naplno venuje Rosuto a potom opatrne vojde do miestnosti za pokladňou.* "Dobre som tušil. Sklad." *Rýchlo hľadá nejaké dobré skryté miesto a nakoniec niečo nájde za skupinou balíkov. Spraví si za ne cestu a vyberie si balíček cigariet. Musí konať rýchlo, aby ho nenachytali.* "Bude najlepšie, keď tu po nás nezostanú stopy." *Povie si, keď hromadí obsah cigariet na zem pred sebou. Papierové obaly cigariet potrhá a prehrabe spolu s tabakom z cigariet, aby tak dostal pomaly-horľavú zmes, z ktorej spravil na zemi dlhú líniu a na jeden koniec tej línie nahádzal čo najviac výbušných lístkov, no nejaké si pri sebe pre istotu nechal. Potom zapálil druhý koniec línie a vrátil balíky na ich pôvodné miesto, aby tak skryli Akumovo 'prekvapenie'. Akuma potom vyjde von a dvere za sebou zatvorí, pričom si ešte on sám ide narýchlo nájsť nejakú tú košeľu, vestu a nohavice. Poprípade ešte kravatu.* "Toto nám dá dobrých pár minút, takže ak si medzičasom Rosuto niečo našla, tak je dobrá šanca, že budeme za hranicami mestačka, keď tamto rachne." Tak ako si na tom s výberom? Už máš, čo potrebuješ?
Rosuto: * S přikývnutím se tedy nadále věnuje své činnosti. Neznamená to však, že by sluchem nebloumala po tom co se děje kolem. Dorazí k nějakým tričkám a košilím. Začne si je prohlížet. Slyší tak vše co Akuma šeptá tomu prodavači. Potěší jí, že na ní Akuma tak myslí. Přesto v jakém klidu tam jsou jí přijde zvláštní nervozita prodavače, kterou slyší, ale hlavně cítí. Pro ní je ten pach o to víc nepřehlédnutelný ve chvíli, kdy k ní prodavač dorazí na výpomoc.* Já nekoušu.. * Poznamená k němu Rosuto trochu dotčeně. Vybírá si nějaká ta trička a prodejce jí pomáhá nalézt její velikost. Ta jeho nervozita jí během toho neustle dráždí. Zvažuje, že to bude zřejmě tím, že jí vadí i ta její vlastní, když jí chytne a to je velice časté. Zkouší tedy tu nervozitu prodejce snížit svým nadšením a přátelským úsměvem. Od triček zamíří k teplákovým soupravám. *
Akuma Maku: *Vojde za Rosuto a zatvorí za nimi dvere.* Ty si zatiaľ pozri, čo tu majú, ja ešte niečo vyriešim s predavačom. *Potom otočí štítok s nápisom otvorené naopak, aby ukazoval, že už je zatvorené. Podíde k predavačovi, ktorý ho upozorní, že už zatvárajú, no to sa Akuma len usmeje, podíde bližšie k predavačovi a ukáže, čo má pod plášťom. Keď sa predavač pozrie a uvidí množstvo kunajov a hlavne výbušných lístkov, tak stuhne na mieste. Akuma sa k nemu ešte viac nakloní a šeptom hovorí.* Tamtá mladá dáma si potrebuje vybrať niečo pekné na seba. Pomôžete jej s tým. Ja si tiež niečo zoberiem a vy nám to dáte na účet podniku, jasné? A potom všetci spokojne pôjdeme domov a nebudú žiadne problémy ani na jednej strane, rozumieme sa? *Predavač len nervózne prikývne a ide sa venovať Rosuto. Akuma prejde za pokladnicu a postaví sa pred dvere, ktoré vedú do ďalšej miestnosti.* "Asi sklad...no to je jedno." Tento pán ti rád pomôže s výberom. A neboj. Všetko je zariadené. *Povie Akuma smerom k Rosuto.*
Rosuto: *Žasne nad tím co říká. Znamená to totiž, že si sama vybere, ač neví jak to chce zařídit. Její nervozita pro tu chvíli vyprchá. Rozhlédne se, když opět vidí. Zadívá se na místo o němž mluví a vyráží tam. Střihne ušima pod kapucí pláště, protože vejde dovnitř. Rozhlíží se po tom místě. Ani s opatrovníkem nechodili nakupovat. Obvykle prostě něco donesl nebo jí přišla taška s oblečením. Ví že to zřejmě dělal její otec. Ač nyní potom co zjistila, nechápe proč tomu tak bylo.* Zdravím.. *Vydá se dál mezi vystavené oblečení, které tam je různě povšené nebo naskládané. Ušima však kontroluje přítomnost kohokoliv navíc. Neslyší, že by tam byl někdo navíc vyjma prodejce.*
Akuma Maku: *Zaškerí sa, lebo dostane nápad.* Vieš čo? Netráp sa tým. Všetko bude v pohode a hádam ani problémy nebudú. Pokiaľ nájdem prázdny obchod, tak si budeš môcť dokonca vyberať...respektíve ti bude vybrané. *Kontroluje obe strany ulice, keď si všimne jeden obchod. Zdá sa, že onedlho majú zatvárať, takže okrem predavača tam nikoho nevidí.* Niečo mám. *Povie a zamieri k obchodu, kde otvorí dvere pre Rosuto. Potom jej len zašepká.* Vojdi prvá, nech môžem zatvoriť.
Rosuto: Já.. *Nadechne se, že by odmítla. Nervozita je v plném proudu. Špatně vidí.* Mohu zkusit hlídat.. Domluvíme si, jak ti dám vědět, že někdo prochází, nebo chce jít dovnitř a ty budeš hledat a sbírat věci? *Zkusí to nakonec takhle. Lepší než od toho utéct.* Těžko si něco vyberu, když na to nevidím.. *Zamumlá dodatečně.*
Akuma Maku: Áno...toto je ono. Cestou sa môžeš vydýchať. Viem, že to nebola sranda sa sem dostať, no to len kvôli bezpečnosti. Čím skôr sme hotoví, tým skôr sa vrátime naspäť. V Tanzaku si všímaj obchody a ak by si našla nejaký s oblečením...ideálne, že by vnútri neboli žiadni zákazníci, tak povedz. Ja budem sledovať jednu stranu ulice, ty sa sústreď na druhú...teda ak môžeš.
Rosuto: *Je z té cesty trošku unavenější než Akuma. Je mladší a tak má menší krok. Není to však moc a je to akorát tak kvůli tomu, že nechce moc zdržovat. Snaží se tak držet se stejně, jako Akuma.* Tohle je ono? *Zpomaluje též. Přijde jí to rozlehlé. Nervozita ještě nedosáhla fáze, která by jí připravila o zrak. Zvědavost je silnější. Je to doba co byla naposledy takhle daleko od země, kde je úkryt.*
Akuma Maku: *Konečne sa začnú približovať k cieľu, takže si Akuma v duchu vydýchne. Mapám dôveroval, no veľmi ho potešilo, keď videl, že realita sa s nimi fakt zhoduje. Otočí sa na Rosuto a mierne sa usmeje.* Tak už sme takmer tam. Nebola to síce najkratšia cesta, no som si istý, že to bude stáť za to. *Povie a ďalej už nebeží len klasickým krokom kráča k mestečku.*
BlueBoard.cz ShoutBoard