Přidej zprávu »
---: ---
Abito: *Seděl jsem na jedné z laviček před akademií a přemýšlel* "Všichni už jsou pryč... Mám jít taky domů, nebo se konečně rozhoupat k tomu, co už tak dlouho odkládám?" *Ptal jsem se sám sebe. Nohama jsem chvíli ryl do hlíny a kreslil jakési nerozeznatelné obrazce, jenže to bylo jen další zdržování, nad kterým jsem potřásl hlavou* "Ne, dneska už to konečně udělám. Naučím se svojí první techniku. Nikdy ze mě nebude Genin, jestli se budu jenom flákat a odkládat to. Něco už mám o technikách načteno... tak se to pokusím zúročit. Jenže... kterou z nich si zvolím?" *Konečně tedy vstanu a odejdu z pozemku akademie, načež zamířím k mostu přes řeku Endo. Cesta mi netrvá nijak zvlášť dlouho a během chvilky už jsem tam* "Tuhle lokaci jsem zvolil, protože jako první techniku bych se rád naučil SUIMEN HOKOU NO WAZA; myslím, že mi jde vcelku dobře ovládání a usměrňování chakry, proto by tahle technika měla být pro mě snadná... teoreticky." *Svléknu si tedy tričko, nechám si jenom kraťasy, a sestoupím ke břehu řeky* "Z toho, co jsem se dočetl v knihách a co mi řekl učitel je důležité kolem svých chodidel utvořit jakousi odpuzující sílu, která mě udrží nad hladinou." *Zavřu proto oči a soustředím se na chakrové pole, díky němuž se mi to s trochou štěstí podaří. Zatímco se takto soustředím, pomaličku se pokusím projít po hladině. Jenomže jen co udělám pár malých krůčků a vzdálím se od břehu, polevím v soustředění a zapadnu do vody po stehna* Sakra! *zakleju a svěsím ramena. Tak to tedy zkusím znova, jenomže přijde další neúspěch. A další. A ještě jeden. A pro změnu ještě pár. Už mě to vážně začínalo štvát, pořád mít vodu v nose a uších, promočený až na kost... Jenomže s každým neúspěchem jsem se posunul trochu dál od břehu a cítíl, že se tímhle způsobem opravdu dobře učím. Po přestávce, kterou jsem musel udělat, kvůli plýtvání chakrou, jsem si povšimnul něčeho zvláštního; sice jsem se na tuhle techniku stále musel alespoň minimálně soustředit, ale přesto se mi podařilo přejít celou řeku, aniž bych to v tu chvíli vnímal* Joo! *zakřičím vítězoslavně* "Bude to ještě chtít vypilovat, ale tu techniku jako takovou už umím! Hehe... a teď musím najít svoje tričko." *Po čtvrthodince hledání a následném přesvědčování postarší dámy, co tvrdila že tričko patří jejímu vnukovi, jsem konečně vyrazil domů a rovnou do postele*
---: ---
Kiwi: Zatím Kenji-kun..*Zamává mu a pomalu se otočí směrem domů. A jde domů.*"Kenji-kun já se jednou stanu tvojí přítelkyni.."*Kde pomalu po cestě domů a směje se dokonce se i točí díky tomu ,že je ráda kvůli Kenjimu.*"Mám ráda Kenjihiho-kuna.."
Kenji: *Opět si trochu prohrábl fialové vlasy. Pak Kiwi podal trochu ostýchavě ruku, nakonec se ale s klidem usmál a potřásl si s ní.* Tak ti přeju hodně štěstí, staň se geninem brzy. *Pak trochu poodstoupil.* Zatím, Kiwi-chan. *Věnoval jí poslední drobný úsměv a pak se už pomocí Shunshin no Jutsu rychle přesunul o kus dál. Ještě jednou jí zamával. Poté se už rozeběhl směrem domů, aby si konečně mohl s bratrem pohovořit o svých nedávných úspěších.*
Kiwi: *Postaví se a usměje.* To je škoda.*Řekne Kiwi a kouká na Kenjiho.*Kenji-kun a jak se budeme loučit to si podáme ruce nebo tak nějak?*Zeptá se a zasměje se.*"Kenji-kun je tak roztomilí líbí se mi..Doufám ,že i já jemu je si ne tak to bude smůla pro mě ale co se dá dělat..."*Pomyslí si Kiwi a kouká na Kenjiho.*
Kenji: Dcera policisty, to abych sekal latinu. *Zasměje se. Pak přikývne hlavou na souhlas. Akorát se trochu zarazí, když dozví, že by Raiden Mohl být její nový kamarád.* Tak to tedy opravdu nevím, je mu už přes dvacet… “Což mi připomíná, máš ty bratříčku vůbec holku?” *Probudila se v něm jeho stará škodolibost a chuť provádět lumpárny. Nakonec si ale povzdechl a vypustil to z hlavy.* “Už nejsem takový.” *Postaví se a zadívá se na Hachika.* Myslím, že už je na čase jít domů. *Směřoval svou řeč k němu. Vlčeti se moc nechtělo, ale nakonec se s Kiwi ještě jednou pomazlilo a opět zmizelo.* Taky bych už měl jít. *Pousmál se.*
Kiwi: Aha tak to nevadí.*Usměje se ,protože jí nevadí když odejde spíš je ráda ,že potkala nového kamaráda.*Já bydlím u policejní stanice. Můj otec tam totiž pracuje takže tam bydlíme.*Zasměje se*Takže to znamená ,že jsem dcera policisty.*Mrkne na něho přátelsky a pořád hladí štěně.*Raiden Itsuki říkáš? Takže to je tvůj bratr snad ho někdy potkám mohl by být můj nový kamarád.*Usměje se a hladí pořád pejska*
Kenji: Já? *Poškrábe se na hlavě.* Bydlím s bratrem v jednom malém domku, skoro na okraji vesnice. *Cestu tam se mu nechtělo vysvětlovat. Ale když se poptáš u stráží na Raidena Itsuki, tak ti směr ukážou. *Pousmál se a podíval se na Hachika, jak je spokojený. I když tu trochu ztrácel pojem o čase, doufal, že po něm bratr nebude vyhlašovat pátrání, když přijde o něco dýl.* Ještě chvíli tu zůstanu, ale pak budu muset jít domů, potřebuji s bratrem něco probrat. *Informoval Kiwi, aby si pak nepřebrala špatně to, kdyby najednou z ničeho nic odešel.* A kde vlastně bydlíš ty? *Zeptal se také. Konec konců, kdyby s ní chtěl někdy vyrazit na misi, tak by měl vědět, kam se má stavit.*
Kiwi: Oh..*S červená po té poslední větě a hladí pořád štěně.*Kenji-kun kde vlastně bydlíš? Doufám ,že ne daleko.*Zasměje se a hladí pořád štěně.*"Kenji-kun je úžasný a ten jeho pes taky je tak mazliví..Kéž bych ho poznala dříve mohla by být sním sranda a nevypadá tak špatně je velice milí a pěkný. Dokonce je hezčí než Yosha nebo jak se jmenoval ten chlapec s těmi bílými vlasy."*Koukne se Kenjimu do očí a a usměje se jen tak pro radost.*
Kenji: “No jo, je prostě k sežrání.” *Pomyslí si a pousměje se nad tím. Nakonec však usoudil, že nemůže sníst jednoho ze dvou vlků, které zatím dokáže přivolat.* Dobře. *Kývne s úsměvem hlavou.* Navíc bych řekl, že mise typu D jednou omrzí, takže zkusit si občas něco jiného, to na škodu nebude. *Po chvíli mu došlo, že on už by, kdyby byl s někým, mohl jít i na misi typu B. Na to ale zatím mohl zapomenout, protože neznal nikoho, s kým by jít mohl. Založil si ruce za hlavu a podíval se na oblohu.* Mám se skvěle, když můžu odpočívat a při tom se sám nenudit, Kiwi-chan. *Úsměv jí oplatí.*
Kiwi: *Kiwi ho začala mazlit a usmála se na Kenjiho.*Mě se taky líbí."A ty se mi taky líbíš Kenji-kun.."*Pomyslela si a usmála se.*Mise? To jo možná až se stanu genínem tak můžeme nějakou dát.*Usměje se a hladí štěně.*"Kenji-kun je docela pěkný a má překrásné oči. Doufám ,že budeme spolu dělat mise mohla bych se sním víc seznámit a stát se jeho...Vždyť sem ještě mladá uvidím jak se to rozvine.."*Pomyslí si a hladí štěně.*Kenji-kun a...jak se máš?*Usměje se na něho.*
Kenji: Jo, to je… *Zastavil se, když řekla, že může tvořit zvířata.* Tvořit není to správné slovo. *Hned ji opravil.* Mám uzavřenou smlouvu s vlky, jen jsem ho pomocí Kuchiyose no Jutsu přivolal. *Hachiko se s Kiwi začal mazlit.* “Ty jsi ale mazel.” *Pomyslel si Kenji, když ho tak chvíli pozoroval.* Myslím, že se mu líbíš. *Uculil se a trochu si protáhl nohy. Napadla ho další věc. Zatím to vypadalo, že si ti dva rozumí.* Až z tebe bude genin, možná bych s tebou mohl jít na nějakou misi typu C, což je momentálně moje úroveň. *Nasadil takový zvláštní pohled a přeměřil si Kiwi. On sám by při takové misi pomoc genina nepotřeboval, ale pro ni by to mohla být užitečná zkušenost.*
Kiwi: *Nechápala co se děje ale sedla si jako on. Když potom uviděla to štěně tak se usmála.*Je ten je pěkný.*Řekne a pohladí si ho.*"Kenji je na mě milí..A není zas tak moc starší než já. Určitě budeme dobří přátelé."*Pomyslí si Kiwi a koukne na Kenjiho.*Ten je úžasný. Nevěděla jsem ,že dokážeš tvořit zvířata a hlavně tak pěkné.*Řekne Kiwi a usmívá se na Kenjiho ovšem pořád se mu dívá do očí.*
Kenji: *Mávne rukou.* Ale klidně můžeš. *Vypadá, že chce něco říct. Byl zvědav, co má na mysli.* Já? *Udivil se, když se dozvěděl, že se jí jeho oči líbí. Nikdy by si nepomyslel, že se něco takového dozví.* “Myslím, že tu s ní chvíli zůstanu.” *Napadl ho bezva nápad, jak by se ještě mohl předvést a zároveň zabavit sebe i Kiwi. Posadil se na zem a gestem ruky vybídl Kiwi, ať to udělá také. Kousl se do prstu, aby mohl uskutečnit svůj malý plán. Pak přiložil ruku na zem.* Kuchiyose no Jutsu. *Za chvíli se vedle jeho ruky objevilo malé vlče.* Hachiko, nechceš nám tu chvíli dělat společnost? *Zeptal se ho Kenji. Vlče si Kiwi očichalo a pak odpovědělo:* Konečně jsi mě přivolal v nějaké lepší situaci. *Šel ke Kiwi a podíval se na ni se šťastným výrazem v očích.*
Kiwi: Aha*Řekne*Otázek mám plno ale nebudu všechno na tebe vytahovat.*Zasměje se.*"Chytání koček..Takže bude chytat zločince asi.."*Pomyslí si Kiwi a kouká Kenjimu do očí.*M-máš...*Mlčí chvíli a pak odpoví.*M-máš nádherné oči..*Řekne a s červená ,protože se Kiwi líbili Kenjiho oči. Chtěla mít modré jenže má bíle jako celá svá rodina kromě její matky.*
Kenji: *Celkem by ho zajímalo, co se Kiwi právě teď honí hlavou, číst myšlenky ale neuměl, takže toho přemýšlení o tom nechal.* Je to… *Zamyslel se.* Je to něco jako mezník ve tvém životě. Jsou na tebe kladeny větší nároky, ale zároveň už nemusíš plnit nudné mise, jako třeba chytání zatoulaných koček, protože chuuninové už mají o něco těžší mise. “Pravděpodobně.” *Ještě se k žádné nedostal, takže to nemohl tak s jistotou říct.* Ale je dobrý pocit vědět, že jsi lepší než ti, co ve zkoušce neuspěli. *Trochu se ušklíbl. Měl teď času dost, takže si mohl dovolit tu strávit ještě nějakou dobu.* Ještě nějaké otázky?
Kiwi: Aha."Tři zkoušky. Co to znamená? Tři ninjové proti sobě bojují? Nebo jak? Nebudu se ho ptát znělo by to trapně.."*Pomyslí si a kouká na Kenjiho.*Kenji? Jaké to je být chuuninem?*Zeptala se kdyby byla starší tak by se ho na to neptala ,protože by si to zjistila někde jinde jenže je malá a je zvědavá jak nějaký policajt*
Kenji: Jo, taky bych řekl, že akademie byla rozhodně lepší než sezení v prázdném domě. *Narážel tím na to, že jeho bratr býval věčně někde na misích. Dal si ruce do kapes a zamyslel se nad tím, jak by nejlépe popsal obtížnost chuuninské zkoušky.* Měla tři části a každá prověřovala ninjovy schopnosti nějak jinak. “Můžu jí vůbec říct nějaké podrobnosti?” *Ptal se sám sebe. Nikdo mu to nezakázal, takže by klidně mohl. Pokud se tedy zeptá, tak by jí něco o zkouškách vyzradit mohl.*
Kiwi: "Jak tušil ,že jsem na akademii? On umí číst myšlenky nebo mě sledoval?!!"*Překvapí se ale furt se usmívá aby to nedala najevo.*No v akademii to docela jde. Užívám si to tam. Lepší než doma ,protože tam se bavím.*Řekne a zasměje se.*Jinak byla chuuninská zkouška těžká?*Zeptala se.*
Kenji: *Jen na to pokýval hlavou. Líbilo se mu, že ho taky obdivuje i někdo jiný, než jeho starší bratr.* Řekl bych, že jsem hodně zesílil od té doby, co jsem byl na akademii. *Zase ho pohltilo několik vzpomínek na časy, kdy vytvořil sotva dva klony a při zkoušení chůze po stromech padal jako šiška. Musel se tomu trochu zasmát.* Při zkoušce jsem narazil na mnoho zajímavých lidí. *Pokýval hlavou.* A co ty? Jak se na akademii daří? *Zeptal se. Jelikož Kiwi neměla ochrannou čelenku, tak usoudil, že geninem ještě není.*
Kiwi: Ty už si chunin!*Překvapila se ,protože ještě neznala někoho kdo by byl chunin. Měla sice bratra jounina ale ten byl pořád na misích takže sním netrávila hodně času jak se svými sestrami.*Takže si asi hodně silní když i udělal Chuuninskou zkoušku že?*Zeptala se a očima se dívala na jeho oči.*
Kenji: *Protože měl dobrou náladu, tak se jeho úsměv nezačal vytrácet.* Těší mě, Kiwi. *Zahleděl se na chvíli na vodní hladinu.* “Opravdu zvídavé dítě.” *Řekl si a opět se k ní otočil.* Jen tak se tu procházím, relaxuju a hlavně si užívám své první volno, které jako chuunin mám. *Musel se taky nějak vytáhnout. Ostatně to ale byla pravda. Sice teď chtěl ještě nějakou dobu pokračovat s nic neděláním, ale pak by se zase měl vrhnout na nějaké mise. Když teď povýšil, čekaly na něj určitě lepší mise, než hledání ztracených vypasených chlupatých a vzteklých koček.*
Kiwi: Jméno?*Překvapila se a hned odpověděla.*Jo jméno aha...Kiwi. Jmenuji se Kiwi.*Řekne a pousměje se.*"Kenji. Zní to jako holčičí. Ta Kenji,Ten Kenji...Zní jako holčičí ,ale není je to klučičí. Divné.."Mimochodem co tu děláš?*Zeptala se ho ,protože byla ještě zvědavé dítě.*
Kenji: *Vypadala, že se Kenjiho trochu lekla nebo alespoň tak to Kenji pochopil. Zatvářil se trochu omluvně, ale pak se zase usmál. Založil si ruce na hrudi, protože nikdy nevěděl, co s nima, když jen tak někde postával.* Smím se zeptat na jméno? *Po chvíli mu došlo, že by se měl možná představit jako první.* Mimochodem, já jsem Kenji.
Kiwi: *Koukala se do vody když v tom slyšela nějaké slovo. Otočila se ke Kenjimu a cukla.*Jejda..*Řekla a s červenala.*A-ahoj.*Usmála se na chlapce myslela si to tiž ,že tu bude sama.*"Kdo to je? On mě sleduje? Určitě ho zavolal otec ,aby mě sledoval..."*Pomyslela si Kiwi a usmívala se aby si nepomyslel že ho nepodezřívá.*
Kenji: *Rozhodl se, že se půjde někam projít, někam, kde nebude nikým rušen. V parku by se mu dobře přemýšlelo, ale většinou tam bývalo celkem živo, tak se rozhodl, že zajde na most přes řeku Endo. Zastavil se na kraji mostu a zadíval se dolů na řeku. Vzpomněl si, jak se tam na břehu řeky kdysi zkoušel učit chodit po vodě.* “To už je ale dávno.” *Pousmál se. V tom si ale všiml, že tu není sám. Opodál stála nějaká holka, která asi taky neměla co dělat. Zatím ji neznal, tak si řekl, že by ji třeba poznat mohl. Přešel tedy blíž k ní.* Ahoj *Řekl krátce a trochu se usmál.*
Kiwi: *Kiwi se dneska procházela po Konoze. Byl pěkný sluneční den a Kiwi se rozhodla projít. Nechala svoje sestry doma ,protože chtěla mít chvíli klid.*"Kam se dneska podívám? Zkusím to tu prozkoumat."*Pomyslí si Kiwi a pokračuje po cestě až na most ,který je nad řekou Endo. Na mostě se zastaví a opře o zábradlí koukají co vody.*"Chtěla bych umět dýchat pod vodou..mohla by to být sranda umět dýchat pod vodou bych byla jako ryba."*Pomyslí si a kouká do vody ve ,které se nic zajímavého neděje.*
---:: ---
Kenji: *Jen co mu dnes skončila výuka na akademii, rozeběhl se směrem k mostu pře s řeku Edno. Řekl si, že to chození po vodě přece jen zkusí sám. Neměl absolutně tucha, jak přesně by to měl udělat, ale chtěl to alespoň zkusit. Trénoval teď každý den něco. Někdy jutsu, jindy se zase snažil zlepšit svoji fyzičku. Kvůli tomu přicházel domů občas pěkně vyšťavený, ale tvrdý trénink nesl své ovoce. Když došel na most, tak chvíli pozoroval řeku pod sebou, jak si tak líně plyne. Pak seskočil dolů a šel dále po břehu, aby se od mostu dostal trochu dál. Za chvíli došel na opuštěné místečko, kde kromě něj nikdo nebyl. Tedy to si alespoň myslel. Posadil se na zem a chvíli zkoumal vodu a při tom přemýšlel, jak by to měl udělat. Nakonec se postavil a nahromadil chakru do nohou. Pak položil jednu nohu na vodu a chvíli se mu zdálo, že už na vodě stojí, když ale zvedl i druhou nohu ze země, tak najednou zahučel do vody.* Sakra! *Zanadával a ihned vylezl z vody.* “Jak to jen…” *Chystal se nad tím trochu přemýšlet, ale přerušil ho chichotavý hlas z houští, co bylo opodál. Kenji se tím směrem otočil a po chvíli odtamtud vylezl jednen jeho otravný spolužák, který mu neustále lezl na nervy a chvástal se, že je lepší než on.* Hikaru, co tady chceš? *Zeptal se trochu naštvaně. On se tu snažil se něco nového naučit a pak přišel tenhle smraďoch a začal ho rušit, to mu náladu rozhodně zvednout nemohlo.* To se jako fakt o něco snažíš? *Hikaru se zasmál a pohrdavě se na Kenjiho podíval.* Snad nezkoušíš chodit po vodě? *Vyprskl a začal se smát na plno. Hikaru se považoval za jednoho z nejlepších studentů na akademii, ale dělal vždy jen to, co mu někdo nařídil, sám od sebe nehnul ani prstem, aby se něco nového naučil.* A co je na tom divného? *Řekl Kenji znechuceně a začal si ždímat mokré oblečení. Crčely z něho provazce vody a chvíli to trvalo, než se mu povedlo vymáčkout všechnu vodu, co šla.* Někdo jako ty na to ani nemá. *Odfrkl si ten otrava.* Když ti skoro nic nešlo, tak se ani o nic nepokoušej. *Zakroutil Hikaru znovu hlavou a chystal se odejít a nechat se Kenjiho dále zbytečně snažit, ale mladý pan Itsuki se nehodlal takhle nechat ponižovat. Narovnal se a přísně si změřil otravného kluka před sebou.* Vyjdi na ten strom, setkáme se na tamté větci.. *Řekl Kenji a ukázal na strom před sebou. Hned potom hodil kunai na větev, kterou myslel.* “Když už si myslí, že je takovej borec, tak ať se teď ukáže. Moc dobře věděl, že většina jeho spolužáků to nezvládala, když to poprvé se Senseiem zkoušeli. Hikaru na něj jen vyvalil oči. Kenji trochu poodstoupil, aby měl nějaký ten rozběh, i když už by to vlastně ani nepotřeboval. Hikaru pak udělal to samé. Pak už oba vyrazili. Kenji s jistotou, ale na tom protivovi bylo znát, že si nějak není jist tím chozením po stromě. Oba ke stromu běželi, a pak běželi i kolmo po stromě k té větvi, na kterou byl hozen kunai. Kenji si to mohl klidně v klídku vyjít, ale chtěl si ještě užít trochu srandy a toho věčného vejtahu absolutně potopit. Měli ještě nějaký kus k té větvi, která byla dost vysoko a Hikaru už nějak dál nemohl, zavrávoral, ale snažil se nějak udržet. Chvíli to tak ještě vydržel.* Copak, copak, už nemůžeš? *Zeptal se Kenji a ukázal velký úsměv. Zpomalil do poklidného tempa a došel k větvi a vzal si svůj kunai zpět. Jenže to už se Hikaru neudržel a letěl dolů.* “Mohl bych tě nechat spadnout.” *Zauvažoval Kenji na vteřinku, ale nakonec se rozhodl, že ho nenechá natlouct si noc. Rozeběhl se po kmeni dolů a na poslední chvíli ho chytil.* Příště si ty blbý kecy nech. *Řekl mu Kenji vážně a vydal se zase pryč. Potřeboval si hlavně vzít suché oblečení.*
BlueBoard.cz ShoutBoard