Přidej zprávu »
---: ---
Katsumi: D-rank mise/*Rozhodla jsem se, že bych opět mohla splnit nějakou další misi, a tak jsem se vydala pro nějakou misi. Nakonec jsem dostala za úkol jít na místní farmu, abych jim pomohla, s čím budou potřebovat. Yami chvíli protestovala, že se jí tam vůbec, ale vůbec nechce, ale nakonec tedy souhlasila, že další mise se hodí. Takže jsme pomalu šly směrem k místní farmě, kde se pěstuje ovoce a zelenina pro vesnici. Po chvíli jsme dorazily na místo a začaly jsme hledat někoho, kdo by nám mohl říct, co vše máme dělat.* ‘Hmm, nikdo tady není, tak jdeme domů Katsumi,‘ *řekne Yami a trochu se usměje.* ‘Ne, určitě tady někoho najedeme, jen se musíme trochu lépe podívat po okolí,‘ *řeknu jí a pak se začnu procházet po farmě. Po chvíli si nám všimne nějaký muž a dojde k nám.* Holka, co tady děláš, sem nikdo nesmí, *řekne muž a dívá se na nás.* Dobrý den, přišly jsme pomoc s prací na farmě, ale nikoho jsme tady nemohly najít, takže jsme se tady šly podívat, jestli někoho nenajdeme,! *řeknu muži a dívám se na něj.* (Muž) Aha, dobře, tak to jsem rád, že nám sem přišel někdo pomoct, *řekne muž a na chvíli se zamyslí.* (Muž) Můžeš začít tím, že vytrháš plevel z těchto dvou skleníků, máme málo lidí a nějak to nestíháme, *řekne a trochu se usměje.* (Muž)Tam najdeš věci, které k tomu budeš potřebovat, *řekne ještě a následně se rozejde po své práci. Já jen souhlasně kývnu hlavou a poté se rozejdu pro věci, které potřebuju k práci a pak se s Yami vydám do skleníku a začnu vytrhávat plevel.* ‘Ach jo, tohle mě fakt nebaví, co jsme komu provedly, že musíme dělat takovou práci, proč nemůžeme dělat něco jiného,‘ *zeptá se mě Yami a trochu si povzdechne.* ‘Co já vím, prostě tu uděláme a nebudeme se o tom hádat prosím, potom, až to budeme mít hotové, tak můžeme dělat to, co bude chtít dělat ty, jo,‘ *zeptám se jí a trochu se usměju, protože doufám, že s tím bude souhlasit a nebude se dále hádat.* ‘Hmm, tak, ale ať už to máme z krku, *řekne Yami a pustí se do práce. Po nějaké době už máme kbelík plný, a tak se s ním rozejdeme a do kompostu a vrátíme se zpět do skleníku a pokračujeme v práci. Práce nám jde celkem rychle a okolo poledne už máme oba dva skleníky zbavené plevele, takže se rozejdeme za mužem, který nám zadal úkol.* Co dále ještě potřebujete, *zeptám se muže a dívám se na něj.* (Muž) Ještě by jsi mohla posbírat popadanou zeleninu ve sklenících, *řekne a pak ukáže na skleníky, které byly na druhé straně farmy. Jen souhlasně kývnu hlavou a pak se rozejdu do skleníků a začnu sbírat zeleninu, která ležela na zemi a dávat jí do přepravek, o kterým nám onen muž ještě řekl.* ‘Snad už to nebude moc dlouho trvat, chci se jít umýt a pak se chci jít projít po vesnici,‘ *řekne Yami v duchu a dále pokračuje v práci.* ‘Hmm, klidně potom můžeme, pokud únavou dříve neusneme, začínám z toho být celkem dost unavená,‘ *řeknu Yami a trochu se pousměju. Dále pokračujeme v práci a občas vyneseme ven plnou bednu se zeleninou a vezmeme si prázdnou bednu. Když jsme měly hotovo, tak jsme se opět vydaly za mužem, abychom mu oznámili, že jsme splnily co chtěl.* (Muž) Tak hotovo, *řekne a trochu se usměje.* Ještě pro tebe mám jeden úkol, zalít ty dva skleníky a potom už budeš moct jít, *řekne a opět se vrátí ke své práci. Jen jsme souhlasně kývly hlavou a vydaly jsme se zalévat ty dva skleníky, ve kterých jsme sbíraly zeleninu. Pomalu se začínalo stmívat a my se pomalu blížily ke konci se zaléváním skleníku. Když jsme měly hotovo, tak už byla tma. Vrátily jsme konec na místo a pak jsme se pomalu vydaly pryč z farmy. Cestou jsme ještě potkany onoho může, tak jsme mu řekly, že už máme hotovo.* (Muž) Děkuju ti za pomoc, měj se pěkně, *řekne.* Na shledanou, *řeknu jen a poté už se vydáme domů. Doma jsme se okoupaly a místo, abychom někam ještě šly, tak jsme usnuly.*
---: ---
Yuzuru Yin: Ano, jsem na nás pyšný, že jsme to vyřešili takhle. *Usmál jsem se.* Oh, tak se měj, Renji. *Když zamával, tak jsem zamával také.* ,,Taak, pro dnešek už asi stačilo. Půjdu domů." *Pomyslel jsem a šel.*
Renji Narimachi: Abych pravdu řekl, tak jsem taky na začátku naší mise neřekl, že bude největší problém s orlem. *Zasmál jsem se.* Ale zvládli jsme to myslím dobře. Kočku jsme vrátili a vše dobře dopadlo. Ani toho orla jsme nezranili, jen asi trochu vyděsili. Tak já už si teď asi půjdu trochu odpočinout. Tak ahoj Yine. *Před odchodem ještě zamávám a pak odejdu domů.*
Yuzuru Yin: Aha chápu a ano, máš pravdu. *Tak jsem se rozběhl, abychom tam byli co nejdříve.* Rychle Renji. Dokončíme misi a vrátíme kočku majiteli. *Řekl jsem a usmál se. Když jsme dorazili na místo, tak jsme se nahlásili a předali kočku majitelce.* ,,Je to v celku sympatická paní, tak nevím, proč od ní ta kočka utekla. Nejspíš se asi jen zatoulala." *Řekl jsem si v hlavě a otočil se na Renjiho.* Tak máme oficiálně dokončenou první misi! Dobrá práce, Renji. I když bych v životě neřekl, že se budeme muset potýkat s orlem. *Zasmál jsem se.*
Renji Narimachi: Od malička jsem měl rád zvířata. Náš klan je vcelku mírumilovný, co taky chtít od malířů. *Zasmál jsem se.* Takže se zvířaty jsem trávil dost času. Ale téhle kočce se už nejspíš stýská po domově, proto by jsme měli pospíšit.
Yuzuru Yin: Jo, je to dobrý. *Odpověděl jsem na otázku ohledně mého obličeje.* Páni, opravdu to s nimi dobře umíš. Kde jsi se to naučil? *Zeptal jsem se a pokračoval v cestě.* Hele, už jsme skoro v Kumo! *Řekl jsem, když jsme se přibližovali a začala být pomalu vidět brána. Když jsme dorazili do vesnice, tak jsem si to hned namířil na místo, kde se měli dokončit mise.*
Renji Narimachi: Paráda, dobrá práce. *Až teď jsem si všiml Yinova podrápaného obličeje.* Jsi v pohodě ? Teče ti z čela krev, je to od té kočky. Moje ruka dopadla podobně. Asi se dost bojí, ale vůbec se jí nedivím. *Když byl už klid, přitiskl jsem kočku lehce na zem, aby nemohl drápat. Druhou rukou jsem jí začal hladit a ona spokojeně předla. Poté jsem jí jemně vzal do ruky, přitiskl jí k tělu, druhou rukou jí hladil a šel pomalu směrem odkud jsme přišli. Kočka už byla klidná a spokojeně dál předla.* Vidíš ?! Říkal jsem, že to se zvířaty umím.
Yuzuru Yin: *Byli jsme docela v krizové situaci. Tak jsem si sáhl do brašny, jestli tam nenajdu něco užitečného, když jsem najednou narazil na předmět, který by nás mohl vykopat z téhle zákeřné situace. Výbušné lístky.* Renji, dávej pozor, trochi to bouchne! *Zakřičel jsem a vyhodil pár výbušných lístků na zem. Ty vybuchly. Podívali jsem se za sebe, jestli už je orel pryč.* ,,Haha, jsem génius, odletěl!" Renji! Jsme v bezpečí, orel je pryč!
Renji Narimachi: Yine.. já neumím henge. (Bunshin no jutsu) *Udělám 3 kolny. Jeden zůstane stát na místě a další 2 se rozběhnou každý na jinou stranu. Já mezitím běžím směrem odkud jsme nejdříve s Yinem přišli.* Yine honem, teď máme šanci. *Orel byl asi trochu zmatený, protože zůstal ve vzduchu trochu dýl. Pak zničil 2 mé klony pomocí jednoho náletu. Vznesl se zase do vzduchu a bleskově zničil i třetí klon, jeho síla a rychlost mě začala docela děsit. Proto jsem se rozběhl ještě rychleji.* Už jsme byly docela daleko, ale orel nás pořád pronásledoval.* Yine zkus ho odlákat, nebo alespoň zdržet klonama, ty hlavně utíkej za mnou. *Na můj řev zareagovala i kočka, začala sebou škubat a moje ruka už začala připomínat spíše škrábátko.*
Yuzuru Yin: *Když Renji zakřičel, že se blíží orel, tak jsem se otočil a byl už docela blízko, tak jsem se snažil uskočit a naštěstí se mi ti jakž takž povedlo. Orel se zpátky vznesl do oblak a připravoval se na další útok.* Páni, to bylo těsné, Renji. Co budeme dělat teď? *Začal jsem přemýšlet.* ,,Ublížit mu nemůžeme, je to přeci jen majestátní pták." *V tim jsem dostal nápad.* Renji, než se orel otočí, tak použij Bunshin no Jutsu a já ho použiju taky. Já vytvořím dva, přičemž jeden se změní na kočku. Budou dělat, že jsme my a utíkat a my mezitím použijeme Henge a změníme se na něco z okolí. Třeba na kámen. Co ty na to?
Renji Narimachi: Výborně Yine, řekl jsem potichu. *Když jsem viděl jak na Yina vyskočila ta kočka, rychle jsem se rozběhl a chytil jsem jí za kožní řasu a držel daleko od nás obou.* Pojď jdeme než se vrtí. Vzal jsem kočku a když jsem byl skoro dole, kočka hlasitě zasyčela a zapištěla. v tu chvíli sebou škubla a škaredě mě škrábla do ruky. V tu chvíli jsem z nebe za námi slyšel, jak orel, který ještě nedávno pronásledoval sysla, zvuk zaslechl, otočil se a rozletěl jsem směrem k nám.* Pozor Yine, Orel se vrací. * Zakřičel jsem a otočil se. Tou dobou už jsem byl na zemi a rozhlížel se, kde bych se mohl schovat proti orlímu útoku. Bohužel zde žádné takové místo nebylo.* Budeme ho muset odradit Yine, jen pozor ať mu zbytečně moc neublížíme, přeci jen je to krásné zvíře.
Yuzuru Yin: Jo, máš pravdu. To by šlo. *Vytvořil jsem potřebnou pečeť a vytvořil jednoho klona. Ten se pak za pomocí Henge no Jutsu přeměnil na sysla a vběhl na okraj orlího hnízda.* (Klon): ,,Tak a teď udělám nějaké zvuky a tím ho nalákám. *Klon vydal zvuk podobný zvukům, které vydává sysel a rozběhl se pryč. Orel na něj zareagoval a rozletěl se, pronásledujíc mého klona.* Tak Renji, vypadá to, že můžeme jít. Vešel jsem do hnízda a hledal kočku. Nikde jsem jí však neviděl. Najednou na mě ale odnikud vyskočila a začala mě škrábat na tváři.* Aaaah, Renji, pomoc! Sundej jí, ale bacha, ať jí neublížíš!
Renji Narimachi: Yine, jeden takový nápad mám. Ty ovládáš Bunshin no jutsu, i Henge no jutsu že ? Díky nim by jsi mohl udělat klon a přeměnit se třeba v sysla. My by jsme se schovali, a ty by jsi pomocí pohybů a zvuků zkusil orla nalákat na svůj proměněný klon. Myslíš že je to dobrý nápad ? Mně se totiž docela líbí.
Yuzuru Yin: *Renji jen potvrdil to, co jsem si myslel.* Fajn, tak jdeme. *Řekl jsem a rozběhl se za Renjim. Když jsme doběhli ke skalám, tak se Renji okamžitě vydal za pomocí techniky Kinobori no Waza po skále nahoru. Chvíli jsem tam stál a díval se nahoru, jaká je to výška, ale nakonec jsem jí použil také a běžel nahoru. Když jsme byli kousek před vrcholem, tak jsem Renjiho zastavil, abychom si dobře promysleli, co uděláme.* Renji! Pst, pojď sem. Hele, támhle nahoře je to hnízdo. Teď musíme opatrně, nevíme, co všechno tam bude. Já tam pomalu vylezu a nakouknu dovnitř hnízda a na můj povel tam vtrhneme, dobře? *Bez čekání na jakoukoliv reakci jsem se vydal nahoru. Když jsem byl dost blízko na to, abych nakoukl dovnitř, tak jsem se podíval.* Vidím, vidím...vejce, ptáka a...a kočku, která vypadá docela zoufale a je pod drápy toho ptáka. Co bychom podle tebe mělo dělat, Renji? Vtrhnout se mi tam za těle situace moc nechce, protože ten pták nejspíš bude bránit svou kořist a vejce. *Řekl jsem s vážným pohledem Renjimu.
Renji Narimachi: Máš pravdu, je stejný. Budeme ho sledovat. *rozběhl jsem se směrem, kam letěl ten orel. Když jsme doběhli ke skalám, už jsem jenom viděl, jak si orel sedl na nejvyšší horu.* Yine, tam bude mít hnízdo. Je možně že tu kočku vzal jako potravu a teď jí donesl do hnízda. Musíme rychle nahoru. Kinobari no Waza. *Řekl jsem a začal lézt nahoru na skálu.* Honem Yine, snad se nebojíš. Pojď ať to stihneme. *Podívám se nahoru a jdu k cíli.*
Yuzuru Yin: Ani na to nemysli, Renji *Řekl jsem s vážným výrazem, no pak jsem se usmál.* Majitelka té kočky by asi nebyla nejšťastnější.* Ano, máš pravdu, musíme hledat dál. *Znovu jsem se podíval nahoru a zhluboka se nadechl., když v tom jsem si všiml něčeho zásadního.* Hele, hele, Renji. Podívej se. Tamhle letí pták a je stejně černý, jako to peří, co jsme našli. Říkal jsi, že se ve zvířatech trochu vyznáš, tak teď nechám na tobě, jestli ho budeme sledovat, ale musíme se rozhodnout rychle. Za chvíli totiž zmizí v tamtěch skalách. *Kývl jsem hlavou směrem ke skalám, abych na ně upozornil.*
Renji Narimachi: Ano vypadá to jako stopy po nějakém souboji. Ehmm Yine, co se stane, když by jsme náhodou přinesly tu kočku.. no na části ? *Zasmál jsem se.* Co když náhodou přijdeme pozdě ? *Nahodil jsem vážný až strnulý výraz.* To se nestane! my to stihneme a zvládneme. Jdeme dál budeme sledovat sotpy.
Yuzuru Yin: Máš pravdu, pojďme. *Vydal jsem se stejným směrem jako stopy.* No, pokud si to dobře pamatuju, tak to byla černá kočka s červenou stužkou kolem krku a rolničkou. *Pokračovali jsme dál a dál až jsem si najednou něčeho všiml.* Hele, Renji, podívej! *Ukázal jsem na kočičí stopy na zemi. Pak jsem se porozhlédl a hned kousek vedle bylo černé peří a doškrábaný strom.* Eeh, Renji? Pojď sem. *Ukázal jsem na strom a na peří.* Vidíš to? Nejsem žádný expert přes zvířata, ale tohle mi přijde jako stopy po nějakém boji. *Podíval jsem se na něj s vážným výrazem.*
Renji Narimachi: To vypadá jako další dobrá stopa. Jdeme sledovat ty šlápoty, takovou stopu nemůžeme nechat jen tak. Jsem zvědavý jak ta kočka bude vypadat. Ty nevíš jak by jsme jí měli poznat ? Jinak, se zvířaty to docela umím, mám s nimi vcelku dobrý vztah, tak uvidíme, jestli mi to k něčemu bude. *zasměji se a vydám se po stopách, koukám pořád do země a sleduju je.*
Yuzuru Yin: Oh, ahoj Renji. *Postavil jsem se a usmál se.* Ano, máš pravdu. Než ale budeme moci dostávat náročnější a vzrušující mise, tak musíme dokázat, že jsme schopni chytit kočku. Hehe. *Zasmál jsem se, když v tom Renji odběhl k nedalekému stromu, aby se na něco podíval.* Hmm, já nevím, ale myslím, že by to mohli být kočičí drápy. *Řekl jsem s přemýšlejícím výrazem, když v tom jsem si všiml stopy v zaschlém blátě po nedávném dešti.* Hele, vidíš tohle? To vypadá na kočičí stopy. Nejspíš. *podíval jsem se na oblohu a pak znova na zem.* Vypadá to na zaschlé bláto a naposledy pršelo 2 dny dozadu. Myslím, že když kočka nechala tolik stop kousek od sebe, tak je dost možné, že nedaleko tímhle směrem najdeme další. Myslím, že stojí za to to prozkoumat. *Podíval jsem se na Renjiho a čekal na jeho odpověď.
Renji Narimachi: ,,Zase přijdu pozdě, měl bych zapracovat na tom, abych chodil dřív." * Když jsem došel na smluvené místo, Yin seděl opodál na kamenu. Šel jsem k němu.* Ahoj Yine. To je ale mise... Hledat kočku, už se těším až budeme dostávat mise jako opravdoví ninjové. Vím že se k tomu musíme dostat postupně, ale koho by tyhle mise bavily ?! Tak co, napadá tě, kde by ta zaběhlá číča mohla být ? *Rozhlížím se okolo, když najednou něco vidím. Ještě než Yin stačil odpovědět, viděl jsem drápance na jednom kmeni strom nedaleko od nás.* Podívej, myslíš že by to mohlo být od té kočky ? Pokud ano, tak máme první stopu. *Rozběhnu se k tomu místu a tak studuji drápance, zatím co čekám až se přijde podívat i Yin.*
Yuzuru Yin: *Dnes jsme s Renjim dostali zadanou naší první misi.* ,,Jedná se sice jen o chycení nějakého mazlíčka ale stejně! Máme první misi." *Když jsem dorazil na místo, kde jsem se měl sejít s Renjim a zároveň i na místo, kde byla ta kočka vidět naposledy, tak tam Renji ještě nebyl. Přišel jsem tedy k nejbližšímu kamenu a sedl si na něj.* ,,Kde si může ten Renji být?" *Řekl jsem si v hlavě a čekal dál.*
---: ---
Kinshi Iruso: *Kinshi dostal zadanou další misi. Jednalo se o misi typu C. Opět jako posledně byl poslán na chycení zloděje. Měl se potloukat kolem okolních polí kde kradl úrodu a škodil na záhonech či u dobytku. Kinshi se usmál. To místo znal a tak se tam těšil. Hned jak mohl tak se vydal farmám. Zamířil přímo k muži kterému kdysi v rámci mise pomáhal.* Dobrý den. Byl jsem k vám poslán kvůli tomu záškodníkovi. *Muž se hned usmál na Kinshiho a pozval ho dovnitř. Tam mu nalili čaj a probral s ním všechny detaily co věděl. Z jeho sov Kinshi usoudil že záškodník chodí v noci. Bylo to logické. Přece nebude chodit když tu všichni jsou. Kinshi s mužem domluvil a zůstal u nich až do noci. Jakmile se setmělo tak si ruce obvázal obvazy a zakryl černými rukávy svého úplně černého oblečení. Schoval se na střechu domu když už všichni spali. Chvíli to trvalo.* „Bože to je nuda. Snad už ten zmetek přijde. Nudím se.“ *Když si domyslel co chtěl tak zahlédl postavu muže.* „Ale ale. Konečně.“ *Chvíli ho ještě sledoval. Jakmile uviděl první krádež tak to bylo jasné. Z rukou se pomalu k záškodníkovi dostali jeho obvazy (Meiton: Hōtai sakugen). Pomalu ho při sbírání úrody omotaly a nakonec ho utáhly a vyzdvihly do vzduchu až ke Kinshimu. Záškodník se cukal.* A mám tě. Nikam nepůjdeš jedině na stanici kde tě zavřou. *Probudilo to muže který Kinshiho znal. Vyběhl ven a jen se podíval ba Kinshiho. Bylo mu hned jasné že Kinshi chytl zloděje. Kývl na Kinshiho hlavou. Kinshi mu došlo že může jít. Kinshi odvedl záškodníka na policejní stanici. Tam už na jeho zadržování byli zvyklí a tak jim muž zavázaný v obvazech nepřišel nijak divný. Pouze ho odvedli a Kinshi dostal potvrzení že misi splnil. Donesl všechny dokumenty na dané místo a odešel domů.* „Budu se muset stačit za Ginou-sama. Musím s ní něco probrat.“
---: ---
Chikaku: Dobrá, když myslíš. *Pokrčí rameny.* Jen už budu muset. Tak kdo ví, zda mne v budoucnu v dobrém překvapíš či zatratíš. *Pronese v rozloučení a vyrazí opět za tím, kvůli čemu sem vůbec byla dnes dorazila. Potřebuje to dokončit, aby s tím pohnula někam dál, pokud možno úspěšněji, než doposud. A v tom jí zdržení postáváním na místě, nepomůže.*
Kinshi Iruso: *Kinshi pohladil ještě jednou Takasu.* Těší mě Chikaku. Rád tě poznávám. I tebe malá Takasu. Doufám že znás budou dobří přátelé. Kdyby jsi něco potřebovala Chikaku aby ti někdo pomohl neboj se mi říct. Běhám po vesnici a rád pomůžu. *Jeho dětský úsměv mu z tváře stále nemizel. Stále se jen usmíval a byl opravdu rád že získal aspoň dle jeho mínění důvěru Chikaku.*
Chikaku: *Pokývne hlavou, není na podávání rukou.* Chikaku Hidohito. *Opětuje pozdrav. Takasa se pro tu chvíli rozhodne přátelsky se hlavou opřít proti hrudníku Kinshiho s jasným a příjemným zavrněním, které by měl pocítit i on a poté se vrátí k Chikaku, které skočí na nohavici a vyškrábe se vlastními silami k jejímu hrudníku, kde se jí dostane opory, čímž je přesně, kde být chce.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se zamyslí.* Omlouvám se za komolení jména. A já nemám rád jednoduché věci. Vše se musí získat po těžkých zkouškách a nic není zadarmo. *Usměje se na Chikako.* I kdyby to bylo sebetěžší tak nemám důvod nestarat se o ostatní. Proto chci být tvůj kamarád a když tak ti s tvým problémem pomoci. Jestli mi to dovolíš. Věř mi. Nic ti špatného neudělám. *Kinshi se usmál a natáhl k Chikako ruku na pozdrav.* Začneme tedy znovu. Já se jmenuji Kinshi Iruso Katsuki. Těší mě.
Chikaku: Nic, jen... *Povzdechne si.* Problém je prostě u mě, chápeš? *Rozhodí rukama, protože je to pro ni prostě nesnáz. Špatně se z toho leze ven.* A je to Takasa, ne Tasaka. *Opraví ho mimoděk, i když dost opožděně. Nic si z toho však nedělá.* Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby jsi se semnou snažil být kamarád, není to semnou lehké a víceméně to donedávna nikdo nečinil.
Kinshi Iruso: *Kinshi se koukne na Chikako.* Promiň za mou špatnou poznámku ale proč jsi na ni taková? A na mě? Nic jsem ti neudělal nemáš důvod mě odstrkovat. Chci byt kamarád. Nikdy jsem nikomu neublížil a tam nemám ani důvod ublížit tobě. A vidíš že i Tasaka má asi tento názor. *Opět jí podrbal na hlavěezi oušky. Čekal jak Chikako zareaguje na tohle.*
Chikaku: *Mluvila hovorově, sice neklidně, ale žádné křičení to nebylo a vykřičník neznamená nutně křik. Nechápe tedy vůbec poznámku Kinshiho.* Obviňuje mne tu z toho, že na tebe křičím, stále si stojíš za tím, že bych ho neměla prostě jen nechat stranou jako každého dalšího, kdo mi je naprosto nikým? *Hledí dál na Takasu s naprosto nespokojeným výrazem. Odpovědi se jí samozřejmě žádné nedostane.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se po jejím vyhrknutí trochu zarazil.* Proč na ni křičíš? Nic ti neudělala chudinka jen ti chce pomoci najít si kamarády a ani já nic nedělám jí ani tobě jak jsi řekla. *Kinshi lehce pohladil Tasaku po hlavě a opět se Koukl na Chikako.* Nemusis se bát. Nic tobě ani Tasace neudělám. Budu celou vesnici ochraňovat a vy jste její součástí takže i vás. *Usmál se.*
Chikaku: *Pochopí to po chvíli.* Neříkej mi, že chceš, abych ho přijala! *Vyhrkne nevěřícně na Takasu, která se snaží tvářit velmi nevinně.* Jako jo, nic ti nečiní.. Neohrožuje ani jednu z nás dvou... Ale.. Chránila jsem tě před Saradou s níž jsi nechtěla nic mít a ty mi takhle oplácíš! *Pokrčauje ve své řeči k Takase. Její pobyt od opuštění nemocnice, po probrání se z koma, v samotě, jejíž výjimkou je akorát Takasa, má za následek to, že s ní takto komunikuje, i když Takasa jí těžko bude odpovídat. Povzdechne si.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se usměje na znamení toho že je rád že Tasaka si s ním začíná hrát.* Notak maličká. Klid. *Pochopí že ho Tasaka táhne směrem k Chikako.* Malá Tasaka mě táhne k tobě. Nevíš proč? *Kinshi se usměje na Tasaku a následně pohlédne s tím samým milým úsměvem na Chikako. Druhou rukou pohladí Tasaku po hlavičce. Jeho tvář teď září úsměvem a klidem.*
Chikaku: *Zavrtí jen mlčky hlavou, už zas bez úsměvu. Takový neutrální, nic neříkající výraz má. Takasa to jen potvrdí, protože žádá jen čerstvou stravu a tak jeho nabídkou pohrdne. Nepřijde jí to dle jejího vybíravého já, čerstvé. Nevšímá si té sušenky ani za nic. Nicméně z něj cítí pohodovost a přátelskost. Začne ho tedy chytat zoubky za rukáv či nohavici, co se nachomýtne a zkouší ho tahat blíž k Chikaku. Ta to jen zprvu zmateně sleduje. Nechápe totiž co ta nejen dělá, ale ani co zamýšlí.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se lehce pousměje na reakci Tasaky. Zašmátrá do zadní kapsy hned po tom co upustí žížalku.* Vidím že žížalku ty nerada. Tak zkusíme něco jiného. *Kinshi vytáhl sladký keksík a opět ho nabídl Tasace.* Toto si dáš? Toto je lepší a slaďoučké. *Kinshi se usmíval. Líbilo se mu že si ho Tasaka začíná očichávat. Pochopil že se o něho zajímá. Přece jen žil pod jednou střechou se psem.*
Chikaku: *Chikaku si mezitím obhlíží náhorní plošiny. Tedy to co je viditelné z úpatí, zdola. Takasa se opravdu přiblíží a začne očichávat jeho dlaň v níž je žížala. Nezdá se, že by to bylo něco už díky vůni, úžasného. Nicméně je to živé, mrská to sebou, i když jen občas. A Takasa z ní cítí i závan pachu Chikaku, který na žížale ulpěl. Rozhodne se to vyzkoušet. Čapne žížalu a na jeden zátah si z ní ukousne, čímž její zbytek zůstává v dlani Kinshiho. Kousek z jehož odkousnutého místa teď jde ven část vnitřností žížaly. Takase se chuť toho příliš nezamlouvá. Takže je i na její zvířecí mimce znát, že se šklebí, jako že to není nic dobrého a pracně to z tlamičky pouští ven, aby nic nespolkla. Tohle Chikaku nepřehlédla. Pousměje se nad tím. Byla by bývala něco zřejmě i řekla, ale před Kinshim se jí drží prostě mlčení.* Žížaly zřejmě ne. *Zamumlá s pohledem určeným Takase. Ta se po ní ohlédne. Naprosto souhlasí, že žížaly ne. Cítí se dotčena, že jí bylo dáno něco takového. Pohlédne na Kinshiho a začne si ho zblízka obcházet, očichávat a prohlížet.*
Kinshi Iruso: *Kinshi už začíná toho mít dost. Snaží se navázat konverzaci a přitom ona o to nejeví sebemenší zájem. Kinshi ale stále drží žížalku.* "Snad aspoň to zvířátko dostane rozum narozdíl od téhle holky. Snažím se jen navázat přátelskou konverzaci. Nechci aby bylo ticho." *Kinshi svůj pohled tedy věnuje už jen malému tvorečkovi.*
Chikaku: *Pokrčí rameny.* Takasa.. *Pokývne k ní bradou, načež ta našpicuje svá ouška. Dokonce se po ní i ohlédne, zda jí něco Chikaku chce, když vyslovila její jméno. Nic takového však nepřichází, tak se vrátí ke své činnosti. Vrtí ocáskem na znak mírových úmyslů, když se blíží. Přeci jen už překonala polovinu vzdálenosti, takže by na ni zřejmě i dosáhl, kdyby se natáhnul. V takovém případě by se však natiskla blíž k zemi a přemýšlela o útěku. Pokud ji však nechá, dojde až do blízkosti jeho ruky, kterou by očichávala ve snaze identifikovat to co cítí v jeho dlani.*
Kinshi Iruso: *Kinshi stále drží žížalku a trochu posmutní.* Slečno. Nemusíte mít takovýto postoj. Chci se pouze skamarádit. O nic jiného mi nejde. Podle mě by nikdo neměl být sám a měl by mít aspoň jednoho kamaráda. *Kinshi se na Chikako opět usměje.* Nezlobte se na mě ale já vám nijak ublížit nechci. Jednoho dne budu ten co bude chránit celou vesnici a tím pádem i vás a neselžu. *Kinshi se usmál a opět začal pozorovat malého tvorečka.*
Chikaku: *Zatímco Kinshi slaví úspěchy s Takasou, která se k němu sice nejistě, ale pohlcena zvědavostí, značně přibližuje, Chikaku už je na tom jináč. Takasa se blíží drobnými a nejistými krůčky. Občas to vezme i trochu stranou, jako kdyby ho snad chtěla obejít. Také sem tam oblízne svůj čumáček, což svědčí o jisté nervozitě.* Jsme si cizí, neznáme se, vidím tě zcela poprvé v životě... Ničím jeden druhému nejsme a mám se s tebou bavit... *Začne brblat nespokojená celou tou situací. Hledí přitom na zem u svých nohou, kde špičkou jedné boty vykopává ďůlek. Je jí to nepříjemné, ale snaží se.*
Kinshi Iruso: *Kinshiho to trochu zarazí když vidí jak mu odpověděla.* Inu dobře tedy. Nebudu vás nutit. *Usmál se na ni. Během další chvíle k němu letěla žížala a on spozoroval že malé stvoření ucítilo jídlo.* "Je mi to jasné." *Kinshi chytl žížalku a natáhl ruku k zvířátku.* Neboj se. Pojď mám tu pro tebe dobrůtku. Chutná žížalka. *Kinshi se nepřestával usmívat.* Slečno. Proč vůbec nemluvíte? *Kinshimu to vrtalo hlavou už chvíli ale až teď se rozhodl se zeptat.*
Chikaku: *je pro ni problém to zrovna nyní tak nějak překonávat. "Mám se snažit, ne?.. Ač jeho vůbec neznám... Nic pro mě nedělá.. Kdo ví nakolik ho to vůbec skutečně zajímá.. " lamentuje si v myšlenkách.* Nic. To je.. můj problém. *Odtuší nakonec s kratší odmlkou. Nicméně se rozhodne s jasnou vnitřní nevolí, ale kvůli tomu, že jí jde o mise, sáhnout do kapsy. Povede se jí tam najít žížalu. Stále živou. Vytáhne ji a hodí ji Kinshimu. Omezuje tak zbytečnou část dle ní nepotřebného kontaktu na minimum. Takasa zpozorněla, protože něco od Chikaku letělo vzduchem. A její čumáček jí hlásí, že jde o nějakou jednohubku. Živé je to nejčerstvější. A ona jen čerstvé. K tomu je všežravcem. Hledí proto s nalezeným zájmem na Kinshiho. Neví však, zda k němu jít. Váhá.*
Kinshi Iruso: *Kinshi zjistil že to asi nemá smysl a tak se narovnal a oprášil si oblečení.* Mohu znát vaše jméno slečno? *Viml si že je trochu nervózní.* Děje se něco slečno? Vypadáte vystrašeně? Co se děje? Jste v pořádku? Nepotřebujete pomoci? *Kinshi zasypával Chikako jakýmkoliv stylem pomoci. Prostě si nedokázal vysvětlit proč je ta dívka tak nervózní. Byl z toho trochu nesvůj.*
Chikaku: *Pokývne mlčky hlavou. Jaksi bez valného zájmu. Sleduje jeho snahu, nalákat k sobě Takasu, která sice vypadá pozorně, čenichá, ale nepřibližuje se. Důvodem je to, že necítí nic co by ji k tomu cizinci mělo lákat. Nemá však důvod bát se a hledat bezpečí u Chikaku, protože on respektuje její rozhodnutí. "Kinshi.. Iruso.. Iruso.. Katsuki..? Proč jen mi to nedává na klidu..? Iruso.. Katsuki!" přemýšlí, protože se jí něco nezdá na jeho představování se a následně se zhrozí. Nejradši by se sebrala a prostě odešla. Měla by tak od všeho naprostý klid. Jenže kdo ví, zda by tomu nyní skutečně tak bylo. Zaprvé je mohl kdokoliv vidět, může je sledovat i nyní a určitě nechce znovu přitáhnout tolik pozornosti, jako tomu bylo, když si ji Ziki nechal dovést do kanceláře. Pokouší se tedy držet toho co mu slíbila výměnou za to, že ji nechá dál plnit mise. Zůstane na místě, i když z toho má špatný pocit. To ta nervozita.*
Kinshi Iruso: *Kinshi sleduje jak obě couvnou.* Omlouvám se jestli jsem vás vylekal slečno. Jsem to však neslušný. Mé jméno je Kinshi Iruso Katsuki. Shinobi Kumogakure. *Kinshi si čupne a začne třít prsty (Jako by jste vábili psa).* Neboj se maličká. Já ti neublížím. Jsem hodný člověk nemusíš se vůbec bát. *Kinshi se stále jen usmívá a kouká se po malém stvořeníčku. Čeká jestli nakonec přijde nebo jestli je jeho snažení marné.*
Chikaku: *Trhne sebou polekaně a neodolá couvnutí. Nehledí na něj však se strachem. To je něco co navenek nepronikne. Zamyšleně si ho prohlíží, až podezřívavě. Takasa ta se mezitím schová za její nohavici a pokukuje po něm. Obě dvě už navykli jakés takés přítomnosti dalších kolem a tolerování toho. Může za to ta příliš častá přítomnost Segaty poblíž Chikaku.* Ptej se jí. *Pokrčí Chikaku rameny. Schválně zkusí couvnout stranou a odhalit tak Takasu, aby nebyla jak hráz mezi těmi dvěma. Ta však nemešká a znova si zaleze. Ostražitě nespouští pohled z klučiny.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se rozhodl dnes podívat se na jednu farmu na které kdysi vypomáhal.* "Páni. Tak schválně jak se jim tam asi daří. Když jsem tam byl naposled měli plné ruce práce. Tak uvidíme teď." *Jeho styl se neměnil a tak opět zvolil ( odkaz » ) jako vždy doplněné bandážemi. Vydal se na cestu která mu příliš dlouho nezabrala. Koukal se po farmářích až si ho všiml stařec který ho předtím tady pověřil úkoly. Zamával na něj a pěkně se usmál. Kinshi procházel kolem a usmíval se na oplátku na ně taky. S rukami v kapsách chodí okolo až s všimne dívky s malým roztomilým zvířátkem. Pomalu k ní dojde.* Eh. Dobrý den slečno. Máte krásné zvířátko. Mohu si jej pohladit? *Kinshi jako vždy byl formální když potkal někoho nového.*
Chikaku: *Šmejdí kolem farem na náhorních plošinách. Tedy zatím jen dole při jejich úpatí, kde není vidět nic mod podstatného. Kolem ní se prochází Takasa, její Rakkitsune Fuutonu, které už jsou tři až čtyři roky. Oblečená ve svém obvyklém stylu temně fialového oblečení, kdy je vrchní část lehké textilní látky, tričko s dlouhým rukávem, jemuž shází zakrytá ramena. Díky tomuhle je tak neustále na očích její klanové tetování, znak klanu Doku. Nachází se na jejím levém rameni, pod čímž je skrytá čelenka se znakem vesnice. Do toho Hiraishin značka od Zikiho na šíji, tedy vzadu na krku, kterou příliš neskrývají její stěží k ramenům, dlouhé tmavě fialové vlasy. Oči azurově modré barvy. Z toho kalhoty jsou též lehké textilní látky, shodné barvy s tričkem a dvěma kapsami. V kapsách jsou neustále po ruce chili-bombičky. V každé jsou tři. V té pravé se nachází i dalekohled. Zbytek výbavy je schován ve svitku Kuchiyose Tobidougu. Ten je připásán na vnitřní straně lýtka, pod nohavicí kalhot. Jediné co tvoří obvyklou výjimku a nenachází se to ve svitku, jsou řetězy Onikusari. Tyto řetězy má pod oblečením opásány kolem svého těla, aby pevně byli na svém místě, kdy jsou kolem trupu, břicha, zad, ale vedou i k rukám. Určitě oba dva konce řetězů jsou omotány každý, aby ústili v jednom z zápěstí. Obě zápěstí tak mají použitelnou část řetězu k akci. Jsou kolem jejího těla, pod oblečením a není je tak vidět. Poznat by jejich přítomnost mohl jedině někdo se zkušeným okem při pořádně pozorném pohledu, nebo kdokoliv při doteku. Dnes s ní Segata není a tedy nemá ani mise. Přeci jen Segata nemá na starost jen ji, ale i další dva geniny. Výraz Chikaku je momentálně jaksi zadumaný.*
RPG: Ukončeno
Yuzuru Yin: To zvládneš. Chce to jen cvik. *Když řekne, že by rád šel, tak jsem rád.* Pecka, tak můžeme vyrazit. Ale varuju tě. Jeho zahřívání bylo pro mě opravdu tvrdý trénink. Tak se připrav na fyzické vyčerpaní. *Zasměju se a vydávám se směrem k hradu, o kterém mluvil Kinshi.* ,,Doufám, že bude doma."
Renji Narimachi: Jestli je to podle trajektorie tak to nebude moje parketa, tohle mi zrovna moc nejde. *Zasměji se.* Lepší by byl boj z blízka, ale nemám na to žádné vybavení *Povzdychnu si.* ,,Takový boj třeba s katanou, to by bylo." Jasně že bych si rád zatrénoval. Takže se mnou počítej, budu jen rád. Pokud už je čas, tak můžeme jít.
Yuzuru Yin: *Jeho obličej byl překvapený a vypadal šťastně.* Hehe, ano. Vzal jsem ti ho tehdy, když jsem na tebe spadl. Bylo to naschvál, chtěl jsem tě překvapit. *Byl jsem rád, že se mu náhrdelník líbil. Když jsem viděl, jak se vrhl na ten chleba, tak jsem se jem zasmál.* Páni, tys musel mít opravdu velký hlad. *Pomalu jsem dojídal svůj kus chleba, když se mě zeptal, jestli mu nevysvětlím ten vrh shurikenem.* Ano, velmi rád. Jde jen o to, aby sis představil trajektorii, po které chceš, aby shuriken letěl a pak to jen hodit přesně po té trajektorii. Ze začátku se to může zdát těžké, ale je to jen o cviku. Také mi to ještě úplně nejde. *Řekl jsem a vzpomněl si, že už je čas, abych přišel za Kinshim na hrad.* Hele, mám domluvený trénink s jedním fajn klukem. Už je to ninja. To on mě naučil ten vrh shurikenem. Nechtěl bys jít semnou? *Zeptal jsem se a pozorně čekal na jeho odpověď.*
Renji Narimachi: *když jsem uviděl ty náhrdelníky, byl jsem fascinován, můj obličej vypadal určitě velmi překvapeně, musel jsem vypadat opravdu překvapený.* Kde jsi.. to jak jsi zakopl? *Až teď se mi vše začalo spojovat a já si uvědomil že zakopnutí bylo vlastně nahrané. Stáhnul jsem do kapsy, abych se o tom přesvědčil a opravdu v kapse můj špičák nebyl. Hned jak mi můj náhrdelník podal jsem si ho oblékl.* To byl skvělý nápad Yuzuru. Aaa dokonce jsi přinesl i jídlo. * Vrhnul jsem se na chleba, jako kdybych týden nejedl. Svůj krajíc jsem snědl velmi velmi rychle, dokonce jsem musel čekat než Yuzuru ten svůj spořádá taky. Teď jsem neměl hlad, odpočinul jsem si a v hlavě už jen jedinou myšlenku. ,,Naučí mě Yuzuru to s tím kamínkem, říkal že to moc času nezabralo a přeci jo nemůžu nechat, aby byl o tolik lepší než já." Naučil by jsi mě to tedy, prosím ? Přeci jen jsem dnes ještě netrénoval, tak bych toho mohl využít. * Usměju se a tajné doufám, že bude souhlasit.*
Yuzuru Yin: Máš pravdu, kdybychom uměli alespoň nějaké techniky, tak by to bylo jednodušší. *Zasmál jsem se. Když mi dal ten ulomený špičák a řekl, že ten svůj si nechá na památku, tak mě to potěšilo a usmál jsem se.* Bohužel neumím, ale kousek odtud je farma, tak jim tam odnesu toho divočáka, aby tady nehnil a naše snaha byla alespoň k něčemu dobrá. Tak tady na mě počkej. *Jdu směrem k divočákovi a naschvál zakopnu a spadnu na Renjiho. V momentě, když jsem na něj dopadl, tak jsem mu tajně vytáhl z kapsy ten jeho špičák a schoval ho k sobě.* Jejda, promiň. Zakopl jsem. *Bez čekání na Renjho reakci jsem vzal divočáka za nohy a odtáhl jej k nejbližší farmě.* Haló! Je někdo doma?! *Zakřičel jsem a v ten moment vyšel z chatky jeden trochu starší pán.* Dobrý den, pane. S kamarádem jsme ulovili tohohle divočáka, jenže ho nemáme jak zpracovat, tak jsme se rozhodli, že vám ho dáme. *Starší muž ho s vděkem přijal a zeptal se, co bych za to chtěl. Tak jsem vytáhl z kapes dva špičáky a zeptal se ho, jestli by z nich neuměl udělat dva náhrdelníky.* On řekl, že by to zvládl. Tak si ode mě ty dva špičáky vzal a šel do chatky.* ,,Ah, Renji má vlastně hlad." A mohl bych vás poprosit o 2 kousky chleba, prosím?! *Ještě jsem zakřičel a pán jen přikývl. Po chvilce se vrátil zpět a podal mi dva náhrdelníky, přičemž na každém byl jedem špičák a dva kousky chleba.* Děkuji vám moc, pane. Mějte se! *Rozloučil jsem se a utíkal k Renjimu. Když jsem k němu přišel, tak jsem mu dal krajíc chleba.* Mám pro tebe překvapení. *Vytáhnu z kapes dva náhrdelníky.* Tady máš jeden, poprosil jsem toho pána, jestli by nám je na oplátku neudělal. *Podal jsem mu ho a kousl si do chleba, když jsem čekal na Renjiho reakci.*
Renji Narimachi: Uvidíme jak to dopadne. No s divočákem... Mám docela hlad, škoda že neovládáme žádné techniky katonu, to by bylo jednoduché. *Vezmu kámen kterým jsem zlomil divočákovi špičák, bez toho abych cokoliv řekl. Dojdu k divočákovi a urazím mu i druhý.* Tady máš. Já si svůj schován jako památku na den kdy jsme se poznali a poprvé spolupracovali. *Schovám svůj špičák do kapsy a usměju se. Zakručí mi v břiše.* Vážně mám hlad. Umíš rozdělat oheň ? Mohli by jsme si kousek sníst, když už jsme si jo ulovili. A potom by jsi mi mohl zkusit ukázat a naučit mě to s tím kamínkem. Co na to říkáš ? *Nadšeně jsem si stoupnout a čekal co Yuzuru odpoví.*
Yuzuru Yin: Aha, takže bratr Rikudou Sennina, jo? Tak to bude asi hodně silné. *Zasměju se* Bohužel ještě ne. Také neumím žádné jutsu, nic si z toho nedělej. Ale budu trénovat a zesílím. *Řeknu s motivovaným výrazem.* Hehe na to se také těším. A ano, budu to já. Ale neboj, nechám ti místo druhého. Nebo se můžeme dělit o první. *Znovu se zasměju.* ,,Doufám, že jsem ho tím druhým místem nijak neurazil. Každopádně bych byl rád, kdybychom byly v týmu zrovna my dva." A co teď budeme dělat s tím divočákem?
Renji Narimachi: Sám jsem nikdy neviděl Tenseigan v plné síle. Já ho zatím nedokážu moc využít . Podle legend měl tenseigan mladší bratr Rikudou Sennina, takže asi bude silný. Tvé kekkei genkai zní velice zajímavě a silně, už jo umíš využít ? ,,Měl bych si zajít už někdy zatrénovat, abych nebyl nejslabší ve svém ročníku." Mé schopnosti vůbec, nejsou zatím nějak zajímavé, zatím neumím použít ani základní jutsu. *Ušklíbnu se, aby bylo vidět, že to hodlám změnit.* Už se těším až budu starší, přidělí mě do týmu a budu plnit spoustu misí, naučím se nějaké techniky a budu nejsilnější ninja ve vesnici. Pokud to tedy nebudeš ty. *Zasměji se.*
Yuzuru Yin: Máš pravdu, kdybychom spolu byli v týmu, tak by to bylo zajímavé. *Usměju se.* Tak to je fajn, že tě to skoro vůbec nebolí. *Znovu se usměju.* Ah, tak konečně teda k tématu, hehe. Hmm, tak Tenseigan, jo? V životě jsem o tom neslyšel. A když někoho fascinují a někoho děsí, tak to má asi svůj důvod. Takže jsou nějak silné? *Zeptám se a na jeho narážku na klid se jen zasměju.* Já mám také Kekkei Genkai. Není to sice Doujtsu, ale i tak je to fajn. Jmenuje se Taiton, dokážu ovládat Fuuton ve větším měřítku. Už se těším, až se ho naučím ovládat. *Dokončím větu a zasměju se.*
Renji Narimachi: To tedy ano, myslím že kdyby jsme spolu byli třeba v týmu tak by jsme dokázali skvěle spolupracovat. Můj kotník je v pořádku. *Uměji se* Trošku bolí když na to došlapuji, ale to bude už zítra v pořádku. A teď o tom co jsem ti chtěl říct. Vidíš moje oči? Slyšel jsi někdy u kekkei genkai nazývaném Tenseigan? Jedná se o unikátní doujutsu. Některé lidi moje oči fascinují, ale jsou i lidé, kteří se mých očí děsí. Proto jsem chtěl jít někam dál, a taky tu měl být větší klid. Měl.. *Podíval jsem se na divočáka a poté na Yuzura a z hluboká jsem se zasmál.*
Yuzuru Yin: *Viděl jsem jak běží napříč divočákovi. Měl v tváři zajímavý výraz. Bylo vidět, že do toho běhu dává vše. Nedalo mi se neusmívat. Když už chtěl zabodnout špičák do divočáka, tak bylo vidět, že ví, co dělá. Po zabodnutí se divočák jen s jekotem svalil na zem a ještě chvíli sebou cukal. Po jeho pochvale jsem se usmál.* Díky, včera jsem na cvičišti potkal jednoho kluka, který mi pořádně vysvětlil, jak na to a pak už to chtělo jen trochu praxe, aby se to uchytilo. Ale díky. Ty sis také vedl dobře. Nato, že se spolu bavíme jen chvíli, byla naše spolupráce dobrá. A blázen nejsem. Neriskoval bych život, kdybych nevěřil, že to dokážeš. Stejně jsem byl v pozici, kdy jsem mohl kdykoliv uskočit stranou, ale věděl jsem, že to zvládneš. *Usmál jsem se.* A co noha? Přesněji kotník. Předtím tě do něj divočák, když jsi uskakoval. *Zeptal jsem se se zvědavým výrazem.*
Renji Narimachi: ,,Jako by mi četl myšlenky. Známe se takovou chvíli a už je ochotný ze sebe udělat návnadu, nesmím jo zklamat. *Díky všemu tomu adrenalinu jsem bolest v kotníku už skoro necítil, zato jsem cítil strach o svého kamaráda, proto jsem bojoval s větší silou, rychlostí i přesností než kdy dřív. Rozběhl jsem se za divočákem a když jsem viděl možnost a byl dostatečně blízko, vyskočil jsem a špičák zabodl do oblasti krku. Ve škole jsem dával pozor, proto jsem taky věděl, že je nejjednodušší dostat se tudy k páteři. Naštěstí pro nás, sjel špičák mezi obratli a já divočáka zabil. S hlasitým kvičením se svalil divočák k zemi a já se jen posadil vedle něj a zhluboka oddychoval.* Hezká rána, tím kamenem, takhle umět házet to chce asi pořádný cvik a nebo obrovský talent. To ti zjevně jde. A jsi docela blázen, dělat ze sebe návnadu. Na to nemá odvahu každý. *Lehl jsem si, zhluboka jsem dýchal, koukal na oblohu a čekal na Yuzurovu reakci.*
Yuzuru Yin: *Viděl jsem, jak Renji zlomil kamenem divočákovi špičák a hned ma to uskočil. Divočák ho však trefil do kotníku. Dokázal ale běžet dál, tak jsem si řekl, že je vše v pořádku. Divočák stále pokračoval, ale brzdil, aby se vrátil přímo k Renjimu. Všiml jsem si, jak ze země bere ulomený špičák a zaujímá bojovou pozici. Divočák se zastavil a otáčel se. V ten moment jsem na něj pískl. Zaujal jsem jeho pozornost, ale ne dost a to, aby se vzdal útoku na Renjiho, který mu zlomil špičák. Proto jsem si představil trajektorii, po které chci, aby kámen letěl. Mířím divočákovi na oko. Takhle soustředěný jsem snad ještě nikdy nebyl. Napřáhl jsem se a vší silou kámen hodil. Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Kámen letěl přímo na divočáka, slyšel jsem vlastní tlukot srdce. Kámen se pomalu přibližoval a trefil divočákovi oko. Neskutečně se mi ulevilo, že jsem trefil. Divočák se trochu otřásl a zaječel, ale hned se na mě podíval svým okem, které mu zbývalo. Rozběhl se přímo na mě. Já se jen podíval na Renjiho, kývl na něj hlavou a rukou mu ukázal, ať běží taky směrem ke mně. Ale k tomu jsem ještě něco dodal.* Poběž sem, co nejrychleji umíš a zabodni toho divočáka. Já budu návnada! *Zakřičel jsem na něj a zaujal bojový postoj, ze kterého se dobře uskakuje. Věřil jsem Renjimu, že to dokáže, ale i tak jsem byl připraven uskočit.*
Renji Narimachi: Dobře, s tím souhlasím. *Zaujmou výhodnou pozici, tak abych divočákovi mohl dohodit na hlavu, ale zároveň měl možnost uhnout. Najednou jsem si to uvědomil, je to obyčejný divočák, ale už tak z něj jde strach. Ta rychlost, ta síla, nemluvě o zahnutých špičácích, které byly ostré už od pohledu a velké asi jako ostří kunaie. Pak mě to napadlo. Hodil jsem kámen co největší silou a přesnosti jak jen jsem mohl. Nechtěl jsem ale trefit přímo hlavu, snažil jsem se trefit špičák a pokusit se jo zlomit. To mi vyšlo. Špičák se zlomil a spadl těsně vedle divočáka, ten si mě okamžitě začal všímat a asi jsem ho pěkně rozzuřil. Rozběhl se přímo na mě. Jen tak tak jsem stihl uskočit. Stejně jsem ale schytal slabý úder hlavou do kotníku. Po mém vyhynutí divočák pokračoval v trajektorii, protože nikdo nemůže ubrzdit takovou rychlost hned. Toho jsem využil a vyrazil pro zlomený špičák. Jak jsem se ale rozběhl, cítil jsem bolest v kotníku. To mě ale neodradilo. ,,Nemůžu v tom nechat Yuzura samotného." To zvládneš. * Zakřičel jsem a se špičákem připraveným v ruce jako s dýkou jsem zase zaujal bojový postoj.
Yuzuru Yin: *Jak jsem tak stál v bojovém postoji už nějakou chvíli, tak jsem se chtěl zeptat, co budeme dělat, jenže jsem to nestihl. Z pole vyběhl divočák. Jen jsem ho uviděl, tak jsem uskočil stranou. Když jsem dopadl na zem, tak jsem rozhlédl, zda je Renji v pořádku. Uhl se a rozhlížel se. Nejspíše po zbrani. Také jsem se rozhlédl, ale našel jsem jen jeden trochu větší ostrý kamínek. Hned jsem dostal nápad.* ,,Kdyby ho Renji nějakým způsobem nalákal, já se schoval za Renjiho a on by se uhl, tak bych ho mohl trefit do hlavy tím kamenem za pomoci techniky vrhání, kterou mě včera naučil Kinshi. Jo, to by mohlo vyjít, jen si musím věřit." *Než se divočák otočil a zaútočil znovu, tak jsem se snažil Renjimu vysvětlit můj plán.* Renji! Mám plán. Co kdybychom ho nějak nalákali a já po něm pak hodil tenhle ostrý kámen jako shuriken. Vidím, že máš kámen, tak ho zkus trefit do hlavy, kdybys minul, tak utíkej a já ho zkusím trefit mým kamenem. Kdybych minul tak budu taky zdrhat! Nic lepšího mě nenapadá, takže jestli k tomu něco máš, tak rychle sem s tím! *Křičel jsem na Renjiho.*
Renji Narimachi: *Ještě než jsem vůbec stihl odpovědět, se šum z pole začal přibližovat. Najednou z pole vyběhl divočák. Vůbec jsem ti nečekal a zvíře se blížilo velikou rychlostí přímo k nám.* Pozor *Stihl jsem vykřiknout a rychle jsem vyskočil do vzduchu.* ,,Snad se Yuzuru také stihl vyhnout." *Hned po dopadu jsem se otočil směrem ke zvířeti a rychle jsem se koukal, jestli Yuzuru stihl uhnout. Také jsem se rychle rozhlédl kolem sebe, po něčem co by se dalo použít jako zbraň, ale našel jsem jen kámen o velikosti mé pěsti. Vzal jsem ho a připravil se opět do bojového postoje.
Yuzuru Yin: *Chce mi něco ukázat. To bude nejspíš to jeho tajemství. Jsem opravdu zvědavý, jaké Kekkei Genkai to bude. Najednou se mě ale zeptal, jestli jsem to slyšel.* Slyšel? Slyšel co? *Pozorně jsem se proto zaposlouchal, abych to uslyšel.* Ano, máš pravdu. Něco slyším. Takový šum. A sledoval? To je blbost. Proč by někdo sledoval dva 12ti leté kluky? *Nicméně, když zaujal svůj bojový postoj, věděl jsem, že to myslí vážně. Proto jsem jej zaujal taktéž.* Nijak nereaguje. Co myslíš, že by to mohlo být? Jestli nás někdo opravdu sledoval, tak jsme v řádné kaši. *Řeknu s trochou obavy.*
Renji Narimachi: *Když jsme dorazili k poli, rovnou jsem zamířil na nějaké odlehlejší místo, aby nás nikdo nerušil.* K tomu abych mu ten zadek nakopal, mi snad pomůže i tohle. *Chystal jsem se mu ukázat své kekkei genkai, ale než jsem to stihl, vyrušilo mě něco v poli.* Slyšel jsi to? *Rovnou jsem se zeptal.* Něco se tam pohnulo. ,,Někdo nás sledoval? Nebo co by to mohlo být?!" *Pomalu jsem přestoupil do svého bojového postoje, protože jsem nevěděl co mám čekat.* Vylez, řekl jsem. *Na mé vyzvaní, se nic nestalo, proto jsem dál už jen čekal.*
---: ---
Kinshi Iruso: *Kinshi byl poslán na další misi Typu D. Měl jít pomoci farmářům na pole. Bral to jako podřadnou práci ale co se dá dělat. Vybíral si oblečení které by si mohl vzít. Nenarazil ve svém šatníku na nic co by se dalo použít na pole. Nakonec pobral pár oblečení dohromady a oblékl se na svůj styl až moc obyčejně ( odkaz » ). Nechyběli opět jeho odvazy a rukavice. Vyrazil tedy na pole kde si ho ihned odchytil starší muž.* (Muž) Ty jsi ten chlapec co nám tu má pomoci že? (Kinshi) Ano. To jsem já pane. (Muž) Výborně. Vydíš tam to pole? Potřebujeme vytahat řepu. Urodilo se jí letos mnoho a my to už sami nezvládáme. (Kinshi) Není problém pane. *Kinshi se ihned vrhl do práce. Vytahoval řepu jednu za druhou dost velkou rychlostí.* (Muž) PAUZA. *Kinshi se narovnal a protáhl si záda.* "Páni. Je to těžká práce." *Přiesedl ke stolu a dostal kaši a čistou vodu. Do obojího se s chutí pustil. Poté si ho muž opět odchytil.* (Muž) Dobře. S řepou už pomoc nepotřebujeme ale mohl by jsi prosím tamty pytle odnosit tam do skladu? Jsi určitě silný hoch. (Kinshi) Jistě pane. *Stále se usmíval. Docela ho i taková práce bavila jelikož si tím i vypracovával tělo. Když odnesl všechny pytle tak přišel za mužem a ten ho jen poplácal po hlavě.* (Muž) Děkujeme ti za pomoc chlapče. Vice už nepotřebujeme. Utíkej zpět. (Kinshi) Dobrá. Rád jsem vám pomohl pane. *Kinshi se rozběhl opět domů a zalehl si do postele.* "Páni. To byla docela makačka. Musím si odpočinout."
Rpg: ukončeno
Chikaku: *Završuje svou práci, kdy má úkoly od správkyně plošiny. Samozřejmě se jí to počítá pokaždé jako další mise. Nyní má odlišný úkol od dosavadní práce. Jde o to, že už jsou na tamní plošině zpět původní kolegové správkyně a na rozloučení se s její osobou, dali jí možnost pomáhat během řešení končící plošiny. Má na sobě pracovní oděv a rukavice, které přiléhají. Takasa opět zůstala doma, protože posledně se jí dařilo dostat nahoru dřív než byl konec. Přineslo jí to krušné zážitky, kdy ji napadali mravenci akácií, které zkoušela zdolat.* Tady máš mast.. Přesně takhle si tím zapatlej zápěstí a rukáv až po předloktí. Potom ještě tady nohavici od kolene dolů po botu. Mravencům se tahle látka nelíbí, takže ti to poslouží, jako ochrana. *Chikaku si přebere mast a zařídí se přesně podle instrukcí. Samozřejmě má potom mast u na prstech rukavic, protože to nanáší už s rukavicemi. Nicméně mravence nebude chytat do rukou pro jejich využití.* Tohle si vezmi.. *Podává se jí několik nádob s uzavíratelným vrškem. Jsou drobné, ale přesto ne příliš. Do dlaně se jí vejde akorát tak jedna. Proto zbylé uklidí do kapes.* Zatímco my budeme obstarávat nyní strom a jeho konec i využití, ty budeš mít za úkol odchytávat mravenčí novou populaci a pár dělnic i nějakou tu královnu. Vždy jen trochu musíš získat do nádoby a následně vezmeš další. Srozuměno? *Chikaku jen souhlasně přikývne.* No a nezapomeň, že ještě tady.. Do toho musíš pochytat co nejvíce to půjde. Po stranách nádoby jim to bude klouzat, takže si klidně vypomož tím, že jim nádobu nacpeš do cesty, kudy by měli únik před nebezpečím, kterým završí přesun jinam. Strany jsou dost plné pachu, který zaznamenají, jako lákadlo a bezpečí. Vlezou ti tam sami. *Další instrukce a mnohem větší nádoba. Pozoruje, než se vždy dostane na řadu i ona, aby se nějak protáhla ke splnění svého úkolu, jak prvně z první akácie, která je na řadě, sundavají zbytnělé duté ostny z větví a větviček. Ty dávají do nádoby, která je jen na to. Nesmí je tam házet, aby neporušili ostny, které jsou z toho potřebné. Potom odstraňují kmen, který podetnou. Chvíli to tak nechávají, protože tam jsou právě v kmeni místa, kde jsou vajíčka nové generace a někde tam zalezlá i královna s velkou částí mravenčí populace. Nyní přichází na řadu právě práce Chikaku. Ta chvíli čeká, než se mravenci odhodlají k cestě. Trvá to dlouho, jsou opatrní a hlavně bojově naladení. Potom tam složí nádobu kousek před prvním mravencem v čele, když už vidí kudy se hodlají ubírat, aby se nezalekli a neuhnuli před novou překážkou, kterou by měl znenadání první před nosem. Nechává je lézt dovnitř, dokud by nepojali podezření. Takovou reakci by poznala tím, že by mravenci začali lézt ven a zbytek co nezalezl by uhnul stranou na nový směr cesty. Celá štafeta za ním, by ho následovala. Momentálně jde právě o sesbírání dělnic a tak. Podružnějších mravenců v té společnosti, kterou mají. Jakmile má co potřebuje, uzavře. Pro tentokrát k tomu měla pomoc. Zdejší zkušenější pracovníci jí včas řekli. Potom jen už u každého stromu čekala, až se dostane k vajíčkům. Potom teprv sbírala dělnice i s vajíčky a sem tam se jí zadařilo sebrat i královnu. Nebylo to sbíráno jen od jednoho stromu akácie. dělo se tak u všech, které tam byli. Práce, která zabrala mnoho hodin. A Chikaku už i unavovalo to čekání. Pitný režim zajištěný byl a jídlo měli v možnostech až, když se tam skončí. Občas si někdo dával špatně pozor a stejně i skrz ochranu se mu dostalo bolestivých kousnutí. Chikaku nebyla výjimka. Tím spíš, že měla práci s mravenci. Jejím štěstím bylo, že tam měla mnoho zkušených, kteří věděli co dělat. Ti celou práci jistili a podchytili případně něco z čeho by byl velmi vážný problém.* Dnes u nás končíš, no.. Zajistila jsi si bonus. Očekávej v blízké době poštu, až do domu. *Informuje ji správce, všude už je tma a jim svítí akorát tak pochodně. Dřevo bylo poodnášené do speciálních dílen, stejně tak se naložilo i s nádobami s mravenci a nádobou s ostny.* Škoda, že tu nezůstaneš nastálo.. ale tvé očekávání něčeho z toho co pěstujeme.. Říká, že jdeš tak či onak někam dál a tohle by pro tebe nebylo. No, určitě budeme rádi, když by jsi sem tam zaskočila. *Poplácá ji po rameni a čeká, než prvně odejde ona. Chikaku měla odejít první, pak teprv se sebrali ostatní.*
Rpg: ukončeno
Chikaku: *Další úkol. Je to chvilka co dostala svou první v antikvariátu. Stále má doma ony knihy, které si tam vyptala od Správce. Knihy, které průběžně prochází. Za tuhle misi D je však velmi ráda. Dočetla se o mnoha vhodných rostlinách, které by celkem uvítala na své vlastní půdě ke svému vlastnímu využití. Takto má možnost jejich získání. Práce na poli, obnáší práci právě u těchto rostlin. Není to totiž klasické pole. Na místě, kam cestuje s doprovodem v podání velitelky svého geninského týmu, pěstují akácie a další různé rostliny potřebné pro polní medicínu i vědu a další mnohá odvětví mnoha profesí i potřeb ve vesnici. Její velitelka nic neříká, i když by zřejmě měla lesco na jazyku, aspoň se na to tváří. Chikaku je za její mlčení ráda. Nemá si s touhle ženou co říct. Trochu dost ji mrzí, že tam nemá nikde poblíž Akabaneho. během čtení svých půjčených knih byla opravdu pečlivá. Přeci jen její 'hračky' by měli být velmi nebezpečné a užitečné. Nehledě na to, že nejde jen o ty 'hračky'. "Seženu tohle, pak je ještě otázka, jak seženu další věci.. Mno.. Snad to nepotrvá dlouho. Možná by šlo víc věcí získat během plnění či s dokončením úkolu, který nyní mám.." zvažuje. Má s sebou naštěstí či k neštěstí svou Takasu. Samičku Rakkitsune, která miluje výšky. Tehdy kvůli antikvariátu neslézala dolů a užívala si výšek. Nicméně vyhlídka dobrodružství a možná i navštívení výšek v novém místě, vítá radostně. Vrhá se vpřed a mnohdy hrozí, že se zcela ztratí Chikaku z dohledu. Vyhlíží nedočkavě výšiny, které by zdolala, aby si užívala větru i rozhledu. *Opatrně holka, není to zdaleka bezpečné, jako pobyt v prostorách vesnice.. Aspoň dle knih, které máme doma.." trochu si o ni Chikaku dělá obavy. Ale nebrání jí v tom, nač by ji nějak shazovala před tou cizí ženskou, nač by dávala znát, že jí na ní tak moc záleží. Nechává ji divočet, tu volnost. Sama ji preferuje. Konečně už vidí první místo, které znamená hodně nebezpečné cesty pro lidi, kteří nemají k dispozici výhody chakry. Výstupek s mnoha náhorními plošinami, v jehož výšinách se pěstuje dost z rostlinných věcí a hospodaří se i s dalšími živočichy, nebo hmyzem. Prostě taková potřebná všehochuť. Nyní nastává doba na soustředění chakry v chodidlech a v případě potřeby i v dlaních. Jde o techniku Kinobori no Waza. snadno se tak vyšplhá na onu plánovanou plošinu, kde má svůj úkol. už tam na ni čeká osoba, která ji zasvětí do její úlohy. Velitelka už se dávno zdejchla. Chikaku si její nepřítomnosti všimla vcelku brzo. Chakra, kterou díky svému KG vnímala poblíž sebe, byla najednou pryč a to už v samém počátku výstupu. Hledí na všechny ty rostliny. "Hmm.. Samé mladé... Nic staršího než maximálně tak rok.." zvažuje od pohledu. Její Takasa se baví nalezením vlastní cesty, takže trochu dost zaostala v cestě. Stále není až nahoře, ale kdesi v půlce teprv. Chikaku si s tím hlavu neláme. Není to bojová zóna a stále to je v dosahu její vesnice Kumogakure. Znamená to, že by měli mít hlídky dohled i na tuhle zónu. Ač jde spíš o její logický závěr, tušení a ne ověřenou situaci, spoléhá se na ni.* Dobrá, vítám zde novou tvář a zároveň doufám, že se nebudeš ulévat a splníš svou práci dobře, nebo to minimálně zkusíš. Je ostuda, že jsi stále Geninem, ale... Řekněme, že se to dá v tvém případě pochopit. Nicméně i na D misi se od tebe tedy už něco prostě očekává. Počítej s tím. Tohle je mladé pole. Hýří mnoha živinami a dobrým prostředím pro pěstování mnoha potřebných věcí. Starší jsou jinde. Jsou tu i taková, která už budou končit svou éru, budou zcela vyklizena a připravována na novou generaci. Mno, ty jsi zde u téhle mladé nyní. Hodně od ní očekáváme, přeci jen je jistou budoucností. Taktéž je to určitě i s tebou. Jinak by jsi už dávno byla zařazená do civilu, nebo někam astrčena. Ale.. nevíme co se vůdcům honí hlavou, že? Nemáme k nim tak blízko. Těším se na spolupráci s tebou. *Vyřídí správkyně téhle plošiny. Chikaku jen mlčky poslouchá. Mnohé cynicky vypouští. Nepočítá s tím že by měla být někým od koho se má co očekávat. Bere to za prosté kecy na její motivování, které však ona nehodlá brát vážně. Ovšem vezme si z toho mnoho informací, které potřebuje znát.* Vidím zde toho dost.. Chci se optat, jestli je možnost, abych se dostala k několika vzorkům semen, sazenic zdejších akácií a s nimi i hmyzího společenství, které je s nimi v symbióze.. *Pohodí bradou na různá stanoviště, kde je nějaký druh akácie zasazen. Málo jich zde není, ale jsou povětšinou po okrajích a osamocené. Nic příliš důležitého se k nim nedává, protože právě mravenci jejich okolí čistí, aby se akáciím dařilo, výměnou za to, že ta jim poskytuje mnoho výhod, jakož i ubytování v dutých ostnech.* Hmm.. Zdá se, že jsi něco četla, že? *Podívá se správkyně novým pohledem na svého nynějšího rekruta.* Pokud se ti dobře povede a vyvaruješ se vážných nedostatků... *Zamyslí se správkyně.* Můžeš mít tenhle flek do doby, než budou kolegové schopni vrátit se zpět do práce. *"Lepší, než neustále měnit lidi dalšími geniny, kteří o tom nic neví a stále ztrácet čas jejich zaučováním.." pomyslí si správkyně.* Mno a pro tebe by z toho plynulo, že budeš mít možnost získat co potřebuješ. Ale.. Nezapomeň, že je zapotřebí, abys svou práci neflákala. Tak co? Bereš? *Správkyně si ji hodlá prvně ověřit během téhle práce co má dnes dívka jistou, poté se trvale rozhodne.* Určitě se zde mnohému dalšímu přiučíš, věcem, které jsou poznatelné akorát z praxe spíš, než z teorie. *Chikaku odchytí rukavice, které jí naproti hodí správkyně. Ušklíbá se a má radost z téhle vyhlídky. "Ve vesnici by s tím neměli mít problém.. Sice je stále Genin, no už dávno je dospělou, ne nějaké děcko..." ušklíbne se správkyně, zvědavá na výsledek toho všeho.* Souhlasím. *Odtuší až nyní Chikaku s respektem. Bere to za svou potřebnou šanci. Pozorně se prochází cestičkami, kterými ji vede správkyně. Cestičky, které tam jsou právě na jejich obchůzky a všude kolem jsou rostliny, hmyz a jiné, kterému se tím vyhýbají, aby tomu neuškodili.* Pamatuj si rozpoznávání těch cestiček je pro tebe zde zásadní. Jsou zde rostliny, které se běžně v našem regionu nevyskytují a dost by nás zabolelo, kdyby byli nenávratně zničené tím, že je pošlapeš. Támhle je přirozený vyvěrající pramen čisté, čerstvé a nezávadné vody, která je plna správných minerálů. Budeš s ní ovlažovat rostliny, které jsou zde, zde a zde.. Jen vždy oprášit vodou. Tady je na to potřebné sítko na konev. *Ukazuje jí správkyně i vysvětluje.* Tyhle rostliny vydrží i jen s mírnou vláhou. Víc vláhy by jim uškodilo, mohli by shnít, pamatuj na to. A nyní začni. *Podává jí správkyně konev i s tím sítkem, které se má dát na konec hlavice z níž vylévá vodu ven. Chikaku ji převezme. Prvně si však zapamatovala svou polohu, kde stála a s ní záchytné body k místům rostlin, které mají mít jen onu spršku. Poté se otočí a začne nabírat vodu do konve. Zatímco voda pomalu stoupá, nasadí i sítko.* Tenhle poprašek se dělá vždy uprostřed dne a se stmíváním už musíš dát velmi zmenšené množství, protože s nocí se ochlazuje, i když ne příliš... *Pokračuje mnohé vysvětlení. Chikaku je vnímá pozorně, protože se jí samotné budou hodit, až získá potřebný materiál pro svůj pozemek a svou budoucnost. Začne kropit márnou sprškou první rostlinky. Obchází tak i jiné. V jedné chvíli ji zastaví správkyně před došlápnutím s nohou ve vzduchu.* Tady pozor. Proto musíš hlídat správná místa na šlápnutí.. Vidíš? *Ukáže jí to, co by jinak byla zašlápla.* Mají zde svůj úkol a navíc, nechceš jejich válku proti tbě, když jim nyní uškodíš. *Ušklíbne se správkyně ke konci s pousmáním. Jde o mravence, kteří patří k akáciím, ale také se věnují i mnohým jiným pracem zde, které tak usnadňují veškerou práci správců takových plošin.* Dobrá.. *Trochu se zapotí Chikaku, protože správný došlap se hledá nyní trochu hůř, když se pozorněji dívá. Vidí těch mravenčích cestiček totiž náhle při větší pozornosti, mnohem víc. Přeci jen už ví co hledat.* Zbavují akácie zbytečného plevelu.. Takže je není třeba v tomhle směru pracně obstarávat z naší strany. A.. Mají také mnoho dalších využití. Pojď. *Vyzve ji správkyně, jakmile mají práci na tom místě hotovu. Veškeré rostliny obstarané a Chikaku informovaná o tom, co kde a kdy má dělat. Bere ji na jinou plošinu v té stejné zóně.* Tady.. *Zastaví se.* Tohle je plošina, která už končí svou éru, tak ti to mohu představit. *Dojde k jedné akácii s rukavicemi na rukách a rukávy pevně je obepínajícími, natáhne se k akácii a utrhne jednu bouličku, která má asi tři duté ostny. Vidíš? Zde se schovávají... Tyhle ostny využíváme hlavně v poli, když už, dojdou-li zásoby klasických jehel.. Dají se využít i jinde.. Ale.. Jistě chápeš. Mno a mravenci mají svou kyselinu. Ta se dá také k lesčemu využít. Ale, jistě si tyhle informace můžeš dobře zjistit v tom, kde jsi si zjistila už i tak dost informací, než jsi sem dorazila. Zde už jsou mravenci trochu laksní.. Odstranili se zde býložravci, kteří tu byli pro zachování rovnováhy a jejich správné motivace k práci.. Zlenivěli a to je dobře, jinak by využití akácie šlo mizerně. Mobilizovali by... *Chikaku se od Správkyně dozvídá celkem dost věcí. A co je hlavní, dozvídá se další věci potřebné k té misi, kterou má. Následně se opět vrací na jejich plošinu.* Vždy ráno, uprostřed dne a večer je potřebné, abys sem docházela. Jakmile se opozdíš, bude to mít mizerný důsledek na celou plošinu. Rostliny je zapotřebí obstarat tím, co jim naše klima nedodává samo ve správném množství a to platí i o fauně, která tu je kvůli rovnováze. *Chikaku uznává, že zde není zas tak moc práce, díky té rovnováze, kam není zapotřebí příliš zasahovat.* Počítej s tím, že to zabere maximálně dva týdny a budou kolegové zdraví. Pořádně ten čas zde využij. *Loučí se s ní na tuhle chvíli správkyně plošiny. Chudák Takasa se stěží doškrábala vítězoslavně na vrchol a už zklamaně sleduje jen odchod, kdy ji Chikaku odnáší.*
Rpg: přerušené
Zachary: Fajn, fajn. Jmenuju se Zachary Toshima z klanu Taigajinto a o žádnou misi B nemám zájem. *Zachary neměl příliš ve zvyku oslovovat ostatní a snažit si je spřátelit, spíše vyhledával samotu, která mu dávala klid a prostor k tvorbě.* Stejně nechápu, co ti na mě přijde drsného a o pomoc taky příliš zájem nemám. Navíc nevím, proč bych měl chtít tvou pomoc, na Akademii jsem jen kvůli tomu, že stačí neprojít zkouškou a mám další klid, aniž bych se musel o cokoli starat. *Zachary ani nevěděl proč se s mužem najednou dal do řeči, snad ze vzrůstající zvědavosti nebo snad kvůli tomu, že bylo jasné, že se ho jen tak asi nezbaví.* A co maluji je moje věc. *Dodal ještě, ovšem na rozdíl od ostatního se nyní neubránil úsměvu.
Haru: Zaprve chci se stebou z kamarádit ,zadalši vypadaš drsně a to se mi na tobě libi.Řikam ti to abys mi věřil že ti nic neudělam snažim se ti pomoct.Navic bych rád tě vzal na misi typu B jen škoda ,že nejsi Genin a tve jméno mě zají má abych věděl jak tě mám oslovit.Pokud bysi chtěl pomoct tak řekni já tě v nouzi nenechám .Proč jsi jen tak tvrdo hlavy?*Haru si vytahnul boxery a připravil si je a všimnul zvlaštnich stop ,ktere vedou k jeskyni a tam konči .*"Ty stopy mi mi něco připominaji."*Pomyslel si Haru .*Navic jsi slaby v zkouškach neuspěješ.A co vlastně maluješ?
Zachary: Raději jsem v klidu a sám, lépe se mi tak přemýšlí… a ne, nezajímám se o zbraně a vlastně ani o zkoušky. *Odvětil nakonec s domněním, že tím jejich vzájemný rozhovor skončil a udělal jeden krok ke kraji plošiny, připraven co nejrychleji zmizet. Dřív než tak však mohl učinit, ocitl se Haru přímo před ním, otočen k němu zády.* „Co ksakru furt chce …“ *Pomyslel si, ovšem dřív než to mohl pronést nahlas, promluvil cizinec, jako první. Chtěl mu říct, že je mu to jedno, že mu je jeho rodina i minulost ukradená, proč by jej taky mělo zajímat cokoli, co se toho muže týkalo? Přesto své úvahy nevyslovil nahlas a to z jednoduchého důvodu. Viděl techniku, jenž předvedl, a ta dokazovala, že je na mnohem vyšší úrovni, než si Zach sám myslel a tudíž by nebylo příliš moudré jej urazit nebo naštvat.* Proč mi to vlastně všechno říkáš? A proč se zajímáš o moje jméno? *Odvětil místo toho nakonec a pohlédl cizinci do tváře.*
Haru: No když mysliš.A nezašel bys semnou na zrmzlinu ?Jinak se těž na geninske zkoušce to je jednoduchy horši je Chuuninska zkoužka tebe asi nezajimají zbráně atak?*Haru vyskočil na plošinu a stál zady k chlapci.*Máš rodinu? Jestli jo tak si ji váš protože já ne o moji minulosti nikdo nic nevi až najednoho kluka jinak nikdo .Pokud si to rozmysliš tak dej vědět.*Haru se otočil čelem k chlapci a ják se ty jménuješ?
Zachary: *Pokud se na něj Haru, jak se podivný cizinec představil, snažil svým jednáním udělat dojem, nezabralo to. Už ve chvíli, kdy zmínil, že by jej učil, jeho obočí vystoupalo do značných výšin. I kdyby odložil svůj úmysl se flákat na akademii ještě pěkně dlouho, proč by u všech bohů měl chtít tohohle podivína za učitele, nehledě na to, že pocházel z úplně jiné vesnice. Když pak uviděl jeho další jednání a dokonce se podivín zmínil o souboji, Usoudil Zachary, že zůstávat zde je nejspíše zbytečné.* „To chci moc, když chci mít jen chvíli klidu na své kreslení?“ *Postěžoval si v duchu a povzdechl si zavírajíc svůj blok. Rozhodně se nehodlal účastnit nějakého směšného souboje, který měl už jasného vítěze a už vůbec ne se od něj něco učit.* Nemám zájem. *Odvětil nakonec mrzutě a začal se zvedat ze země.*
Haru: Ne já nejsem zdejši ikdyž ty vypadaš na studenta akademie no až budeš genin mohl bych tě trenovat.Jmenuji se Haru Morimoto.*Haru zeskočil dolu.*SUITON: SUIROU NO JUTSU.*Haru chitil kamen do vodniho vězeni a pote ho odhodil na bok .*Jdu na to.*Haru si vytahnul boxery a začnul silně mlatit do skaly jako kdyby boxoval.*Musim z pevnit udery a bude to lepši.Hej ty kluku co si dat menši soubouj mužeš mi dat první ránu.
Zachary: *Zachary se ani nenadál a jeho tužka přistála vedle něj a s ní i jeden nezvaný návštěvník.* „Kdo k sakru …“ *Pomyslel si Zachary připraven poslat neznámého ke všem čertům a dál si vychutnávat svůj klid, ovšem když zvedl k cizinci zrak, zarazil se.* „Iwagakure.“ *Zachary dobře znal znaky ostatních vesnic a také byl seznámen s tím, že tyto dvě země nejsou ve sporu, i tak však napnul většinu svalů, kdyby se snad musel vyhnout útoku, ovšem vzhledem k jeho pásce, která dokazovala, že je na rozdíl od něj již minimálně Genin a jejich očividnému věkovému rozdílu, pochyboval, že by to dokázal.* A co já s ní? Je zlomená, mám jiné. *Ohradil se nakonec, snažíc se zůstat v klidu. Cizinci pro něj nikdy nepůsobili obzvlášť důvěryhodně.* Ty asi nebudeš odtud co?
Haru: *Haru byl na obhlidce kumo jestli se tu neukaže jeho udajny bratr jenže neukazala tak se vvydal do okoli pole tam jak se prochazel blizko plošiny spadla malem naněho tužka chytil ji a vyskočil nahoru na plošinu.Nasobě měl svoje každodeni oblečeni a kolem leve paže má svoji čelenku se znakem Iwa.*To bude asi tvoje .*Ahodil mu tužku.*
Zachary: „Zase další volný den.“ *Pomyslel si Zachary s úsměvem, zatím co vykresloval do bloku jedno ze svých ‚uměleckých děl‘. Kupodivu dnes z akademie neutekl, ani se nerozhodl tam nepřijít, nebyl tam zkrátka proto, že dnes se vyučování zrušilo a jeho flákání tak mohlo dostat plnou legalizaci. Zachary se nad těmi myšlenky znovu zakřenil a nahnul se z jedné z menších plošin, které bylo na tomto místě hned několik.* Tady mě to otravné stvoření nenajde. *Promluvil si sám k sobě a ledabyle si hodil ruce za hlavu. Tím otravným stvořením myslel samozřejmě Kiry. Ta holka se pletla prostě všude a při každém setkání měla nejspíše ten pocit, že Zachary nemá nic na práci a měl by se místo lenošení věnovat tréninku.* „Phe bláznivá ženská.“ *Pomyslel si a znovu přiložil tužku k bloku a dal se do kreslení další části.* Zatraceně … *Zanadával, když více zatlačil a tuha se zlomila. Naštvaně shodil tužku dolů z převisu, nepřemýšleje o tom, jestli je tam dole někdo, koho by snad mohla trefit.*
--: --
Ziki: *Zikiho napadlo, že už dlouho nemeditoval a tak zašel znovu za babičkou, aby si od ní půjčil dýmku, jež mu pomáhala s koncentrací. Ta ho přivítala s velkou radostí, už za ní nebyl ani nepamatuje a dýmku mu půjčila. Samozřejmě to vyžadovalo, aby Ziki na chvíli zůstal u ní v pokoji a povídal si s ní, přestože byla neuvěřitelně vyrovnaná, stále to byla v podstatě opuštěná žena, krom kamarádek, se kterými často hrávala bingo. Když už mu přišlo, že splnil svou povinnost, rozloučil se s babičkou a vydal se na nějaké tiché místo v oblačné vesnici, někde, kde by ho nikdo nerušil a zároveň nebyl tak moc daleko, nechtělo se mu dnes zrovna nikam moc cestovat. Nakonec takové místo našel v okolních polích, kde vystoupal na menší pahorek, nebo spíše náhorní plošinu, sedl si do svého meditativního sedu (normální turecký) a vytáhl dýmku. Tu zapálil a pomalu nasál kouř, který vycházel z náplně. Už byl zvyklý, že mu první dávka většinou nestačí a tak si ještě dvakrát šluknul. Srdce mu silně jednou pumplo, přičemž mu přišlo, jako by se mu chtělo ven z těla, ale poté už přestal vnímat okolí, tedy duchovně, ne fyzicky, stále byl bdělý, jen už mu okolní dění nepřišlo tak důležité. Znovu to byl jen on a jeho mysl. Ziki tento pocit už dlouho postrádal, byla to těžká doba, což je poslední dobou pořád. Neustále je ve stresu, přestože šplhá stále výš a výš, odpočinku se mu nedostává. Meditoval takto asi dvě hodiny, než kouř z dýmky přestal fungovat a tak si Ziki na chvíli lehl a jen tak pozoroval oblaka, jak pomalu plují v jednom směru. Vždy ho fascinovalo ptačí létání, vždy si přál, aby někdy mohl létat jako oni. Přemítal takto v tomto nemeditativním stavu ještě další hodinu, tentokrát však proto, aby vyzkoušel, jak mu klidný stav vydrží i bez dýmky. Kupodivu mu vydržel celkem dlouho, prospělo k tomu i ticho a pomalý pohyb oblak, které ho uklidňovala a zároveň fascinovala. Jakmile mu přišlo, že už je tam až příliš dlouho, vstal a šel zpět za svou babičkou, které šel vrátit dýmku. Babička ho znovu přivítala.* Ahoj Ziki! To už jsi zpátky? Jaké to bylo? *Vyzvídala hned.* Bylo to… pěkné… ostatně jako vždy… moc ti děkuju, hlavně za to, že jsi mě do toho vůbec zasvětila, hele, někdy můžeme znovu meditovat spolu, co myslíš? *Babička se radostně usmála.* No samozřejmě, ráda! Tak až budeš mít chvilku času tak se tu u mě stav, vím, že teď máš hodně povinností jako shinobi, ale i tak by sis měl někdy udělat čas, hihi… *Ziki se usmál a pronesl jen:* To víš že jo, babi, rád tě zas uvidím. Tak se měj, já jdu ještě za Ami. *A jak řekl, tak udělal. S Ami šel ještě na chvíli ven, znovu si jen popovídat, chtěl teď většinu svého času věnovat právě jí.*
--: --
Morio: *Morio dostal za úkol vyhnat kance, který ničil pole. Většinu polích kanec zryl. Morio přišel na kopec, rozhlédl se a najednou uviděl kance. Kanec byl dost zvláštní, protože byl opravdu velký a asi i silný.* (Morio) Sakra von je tady opravdu ten kanec. (Akinori) Super budeme se prát, rychle jdeme vyhnat toho kance. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio rozeběhl, přitom Akinori křičel. Kanec si jich všiml a místo toho aby utekl tak se rozeběhl proti nim.* (Morio) "Sakra tak to je v čudu." *Pomyslel si Morio a když byl kanec dost blízko tak Morio vyskočil a přeskočil kance. Poté se rychle otočil a řekl.* (Morio) Hele Akinori ty vymysli jak ho porazíme, jak ho odtud vyženeme. *Akinori se usmál a když se kanec otočil a znovu a běžel proti Moriovi.* (Morio) "Tak jo teď z tebou zkusím vydupat." *Pomyslel si, rozeběhl se proti kanci, přeskočil kance a běžel dál. Kanec se poté rozeběhl za Moriem. Morio běžel co nejrychleji uměl a když byl na vrcholku kopce tak se otočil a viděl jak Kanec běží stále za ním. Morio se usmál vyskočil na strom a skákal z jedné větve na druhou. Kanec běžel stále za Moriem a porážel stromy jeden za druhým.* (Morio) "Sakra tak ten je dost silný. Musíme se rozdělit a nějak ho musíme dostat." *Pomyslel si Morio, usmál se a rychle použil Karada no bunpu. Akinori se oddělil od Moria a oboum narostla další ruka a noha. Tentokrát vše bylo velmi rychlé a ani ho to moc nevyčerpávalo. Akinori poté seskočil ze stromu a běžel před kancem. Morio se mezi tím zastavil, otočil se, připravil se a když byl kanec dost blízko tak Morio skočil kanci na záda poté se rychle chytl kance za štětiny a poté použil Nan Kaizou a protáhl své nohy a díky tomu pravou nohou obmotal obě zadní a levou nohou obmotal obě pření kancovi nohy. V tu chvíli Kanec spadl na zem, Morio nestihl zrušit svou techniku a tak si zlomil pravou nohu, levá noha to vůbec neodnesla. Mezi tím ke kanci přiběhl Akinori, dal kanci ruku na hlavu a začal mu odsávat čakru. Mezi tím se Morio dostal od kance dál, usmál se a řekl.* (Morio) Sakra tak mi zlomil nohu ve chvíli kdy jsem měl celou gumovou nohu. *Poté se začal smát. Akinori se poškrábal na hlavě a spojil se z Moriem. Poté si Morio našel nějakou pěknou a pevnou větev tak použil Nan Kaizou, stoupl si a přidržoval se tak aby nemusel došlapovat na pravou nohu.* (Akinori) Hele toho kance sem vyčerpal tím že jsem mu sebral trochu čakry, bylo to divné protože kanci by neměli mýt čakru. (Morio) Jo to je pravda ale nevím co stím. Nevím jak to vysvětlit. No ale slyšel jsem že nějakej klan může ke svým technikám používat psy. Vzpomeň si na Dose, ten měl vedle sebe psa a mohl je používat ke svým technikám. Jenže toho psa nepoužil. (Akinori) Jo to je možné ale víš jak se do těch psů dostane ta čakra? (Morio) Ne nevím ale je to tak, sám si to viděl. *Jen co to Morio dořekl tak šel do nemocnice. Cestou ho potkal jeden z farmářů a ten říká.* (Farmář) Tak ty jsi to teda nedal. Ach jo proč poslali zrovna tebe? *Morio se usmál a poté řekl.* (Morio) Zvládl jsem to, koukni se sám takže se můžeš kouknout sám. Teď se musím dostat do nemocnice. *Farmář se usmál a pomohl mu dojít do nemocnice. Kde ho hned přijali a řekli mu že tuhle misi by jen tak někdo nevzal a ty jo. Morio se usmál a šel si lehnout.*
--: --
Morio: *Když Morio uslyšel křik tak se otočil a uviděl dav jenž s křikem běžel k němu.* (Morio) Sakra to bude problém. Co budeme dělat? (Akinori) No pozabíjíme je. (Morio) To v žádném případě. Musíme utéct. *Jen co to Morio dořekl tak se rozeběhl pryč, poté utekl a zastavil se až u domu, kde bydlel.* (Morio) Sakra tak to je v čudu. Doma mě zbyjou. *Jen co to Morio dořekl tak vyběhl na strom, sedl si a čekal a nakonec usnul.*
Npc zemědělci: *Když Yuri přiběhla domů tak vše řekla svému otci. Otec se naštval, vzal všechny své sousedy a šel k místu kde Yuri potkala Moria. Všichni měli kosy a různé zbraně jenž mohou farmáři mít. Když viděli Moria tak se rozkřičeli a rozeběhli s kněmu.*
Morio: *Když Yuki utekla tak se Morio trochu zamračil a řekl.* (Morio) Vidíš co jsi udělal? Proč jsi to udělal? Co pak jsi nevěděl že ta holka bude dělat? *Akinori se zasmál a poté řekl.* (Akinori) Věděl ale potřeboval jsem se projít. No to je jedno hele jdeme bojovat. *Když to Akinori dořekl tak se rozeběhl proti Moriovi. Morio položil kytaru stoupl si a rozeběhl se proti Akinorimu. Když byly dost blízko u sebe tak Morio dal pěstí a mířil Akinorimu na hlavu. Akinori chytl Moriovi zápěstí. Morio se usmál a řekl.* (Morio) Mám tě. *Jen co to dořekl tak aktivoval techniku Nan Kaizou a obmotal Akinoriho svým tělem. Poté mu sáhl na hlavu, kde našel čakrové otvory. Poté Akinorimu pomocí Chakra Kyuuin no Jutsu začal odsávat čakru.* (Morio) Prohrál jsi tak se vzdej nebo ti vysaji všechnu čakru. Tak se už konečně vzdej! (Akinori) Ne já se nevzdám! *Jen co to Akinori dořekl tak se pokusil chytnout Moriovi nějaký čakroví otvor. Nakonec se toho vzdal a poté řekl.* (Akinori) Jo vzdávám se. Vyhrál jsi tak mě pusť a přestaň mi brát čakru. *Jen co to Akinori dořekl tak Morio skutečně přestal odsávat Akinorimu čakru a poté ho pustil. Nakonec se obě poloviny spojily znovu do jednoho těla.*
Npc Yuri: *Když Morio přestal hrát na kytaru a odpověděl tak se usmála a řekla.* No já jsem... *Než to stačila dopovědět tak si obě poloviny začali spolu povídat a nakonec se Akinori oddělil a rychle utekla.* "Sakra co to má bejt?" *Pomyslela si a utekla z pole.*
Morio: *Morio přestal hrát na kytaru, když ho oslovila ta cizí holka.* (Morio) Ahoj já jsem Morio a tohle je má druhá polovina Akinori.* (Akinori) Co druhá polovina? No je to pravda. Odkud se tu bereš? (Morio) Hele nebuď podrážděný jo. Takže buď příjemný dobře? (Akinori) Hele nech mě bejt. Sem podrážděný z toho co se dneska stalo. *Jen co to dořekl tak použil Karada no bunpu. Poté když byl oddělen tak si stoupl tak odešel od Moria.* (Akinori) Tak odkud jsi?
Npc Yuri: *Pokračovala v okopávání, když v tom uslyšela jak někdo hraje na kytaru. Rychle se vydala za tím zvukem a vtom uviděla, chlapce, který hrál a všimla si že má dvě poloviny těla.* "Sakra co je zač? Kdo to je a proč má dvě odlišné poloviny těla?" *Pomyslela si a stále pokračovala v cestě. Když už byla blízko u Moria tak řekla.* Ahoj já jsem Yuri a kdo jsi ty?
Morio: *Když došel k polím tak se posadil, sundal si ze zad kytaru a začal na ni hrát písně, jenž si pamatoval a líbili se mu.* (Akinori) Sakra přestěň hrát na kytaru a pojď trénovat. To co se dneska stalo se už nikdy stát nesmí! (Morio) Jo už nikdy neútoč na našeho tátu co sis myslel? *Morio stále hraje na kytaru a to i když si povídá s Akinorim.* (Akinori) Měli jsme se mu postavit oba najednou. On by nezvládl bojovat se dvěma shinobiema najednou. (Morio) Akinori přestaň, musíme vymyslet co teď budeme dělat. *Jen co to Morio dořekl tak uviděl jak se k nim blíží nějaká holka.*
Npc Yuri: *Yuri byla malá, tmavovlasá dcera zemědělce. Jenž měl velké potíže se zády a nohy. Dnes ráno šla Yuri na pole znovu pracovat aby byla velká úroda. Když přišla na pole tak začala s okopáváním.* "Ach jo proč musím být tady, když ostatní děti si hrají nebo jsou v Akademii." *Pomyslela si a pokračovala v činosti.*
Morio: *Morio spal, když v tom ho probudil jeho otec a řekl mu.* (Otec) Vypadni z mého domu ty lajdáku! *Morio se probral, usmál se oblékl se a když si chtěl vzít svou kytaru tak.* (Akinori) Počkej chvilku, nic nedělej a do ničeho se nepleť. *Řekl tiše Akinori. Jen co to dořekl tak se od Morio oddělil pomocí Karada no bunpu. Když byl oddělen tak se rozeběhl proti otci a údeřil svou pěstí. Jeho pěst byla mířena na hlavu.* (Otec) Sakra Akinori ty jsi ale hlupák. *Jen co to dořekl tak praštil Akinoriho do obličeje a Akinori odletěl zpátky k Moriovi, kde se znovu spojily.* (Otec) Tak jo okamžitě vypadněte z mého domu! *Jen co to Otec dořekl tak Morio vzal, kytaru, otevřel okno ve svém pokoji, proskočil jím a běžel do polí. Jenom tam mu bylo dobře.*
--: --
Ziki: *Byla další sobota a Zikiho přepadla touha naučit se další jutsu. Otec mu ještě dlužil dva tréninky, takže znovu brzy ráno vběhnul do ložnice rodičů a znovu otce vzbudil.* Tati, tati! Další jutsu! Další! *Volal na něj. Otec už nebyl tak ospalý, jako minule, takže vstal relativně bez problémů, ale i tak byl na Zikiho nabroušený.* Pšššt! Ať nevzbudíš maminku! *Zašeptal a potichoučku vyšel z ložnice. Přišel do kuchyně, udělal si kávu a vajíčka, připravil snídani i pro Zikiho a společně usedli ke stolu.* Takžee.. Ziki, jaké jutsu by ses chtěl naučit dnes? *Ziki se zamyslel a po krátké úvaze vykřikl:* Shunshin ! *Otec se usmál a pokračoval:* Dobrá volba, to se ti bude určitě hodit. Tak dobře, najez se, dneska tvoje tělo dostane docela zabrat. *Ziki poslechl a spořádal svou snídani. Když dojedl a dopil i jeho otec, vstali společně a přišli do oblasti polí pro Kumogakure. Otec ještě zavedl Zikiho na specifické místo, na širokou planinu, kde povětšinou nerostlo nic jiného, než tráva a nějaký ten plevel.* Asi tě překvapilo, že jsme nešli do tréninkové oblasti… No, to vysvětlím. Shunshin no jutsu je technika, která se používá většinou jen na pohyb vpřed a proto je nejlepší ho cvičit na otevřeném prostranství, což tréninková oblast prakticky splňuje, ale kdybys to náhodou… Haha… náhodou, pokazil, tak by sis mohl solidně natlouct hlavu o strom. *Ziki se urazil, když jeho táta mluvil o pokažení techniky, ale pocit vděku za učení techniky byl silnější.* No. Asi by bylo lepší, kdybych ti ho nejdřív předvedl, i když na něm není moc co vidět. Jde prakticky o soustředění chakry do nohou a zároveň o jakýsi výbuch, nebo výstřel, chceš-li, chakry do určitého směru, aby ses odpružil kam potřebuješ. Tak, pozorně sleduj. *Otec složil pečeť a vystřelil do dáli. Ziki jutsu ani nezaregistroval, skoro mu přišlo, že jeho otec zmizel a objevil se na druhé straně planiny. Poté se znovu objevil u Zikiho.* Tak, doufám, že jsi jutsu pochytil, teď ho vyzkoušíš ty. Soustřeď chakru do nohou a v určitou chvíli ji vypusť do země, jako by ses chtěl zabořit nohama do hlíny. *Ziki udělal, jak mu otec řekl a soustředil chakru do nohou. Když už cítil, že má dostatek chakry nakoncentrované, vyskočil vpřed, ale bohužel místo rovného skoku se spíš vysokou rychlostí kutálel ze strany na stranu. Otec k němu přiběhl a pomohl mu vstát.* Tak jo, to nevyšlo, zkoušej dál, já si sednu opodál a dám si čaj.* Vytáhl termosku a šel si sednout na blízký větší kámen. Ziki mezitím zkoušel shunshin no jutsu a pokaždé se něco pokazilo, někdy koncentrace chakry v jedné noze přesáhla tu druhou a důsledkem bylo několik otočení o 360 stupňů, někdy jen spadl na nos, ale pokaždé se mu udělala nějaká ta modřina. Nakonec se však jutsu povedlo. Otec mu zatleskal a zavolal:* Znovu! Neodejdeš odsud, dokud to nebudeš mít v malíku! *Ziki si oddechnul a trénoval. A trénoval. Trénoval tak intenzivně, že cítil, jako by mu tělo hořelo. Když nakonec upadl únavou na zem, otec k němu přišel, vyzvedl ho a podepřel mu rameno a dovedl ho domů, kde ho položil na postel, přikryl a zhasnul světla.* Dobrou noc, Ziki, techniku jsi zvládl, zítra můžeme trénovat tu poslední, tak se pořádně vyspi.
--: --
Minoka: *Nečekal to, úplně po té puse zkameněl. Jak viděl že už jí sestra bere vzpamatoval se a zakřičel na ní" Drž se a brzy naviděnou." Jak to řekl otočil se celý šťastný ze svojí první pusy a odešel domů si lehnout na svou postel a celý večer přemýšlel nad tou dívkou.
Rika: *Pousmeje sa a rozkošne sa zasmeje. Trochu nervózne sa pohupuje na mieste a na pár sekúnd uhne pohľadom. Zachytí sa jednou rukou steny a dá sa na špičky. Nakloní sa k Minokovi pokúšajúc sa dať mu pusu na ústa* Veľmi rada, Minoka-senpai. *Líčka jej zružovejú a potichu sa zasmeje. Sestra len pokrúti hlavou a už ťahá Riku dovnútra, aby ju ošetrila*
Minoka: *Jak vidí že dívka chce aby šel s ní tak řekne" Dobře vezmu tě k sestře ta už se o tebe postará." tak jak jí má opřenou jí bere dovnitř nemocnice a furt utěšuje dívku aj je v pohodě že je to jen místo kde jí pomůžou. Sám má přece matku lékařku. Dovede jí pomalu k sestře a ptá se dívky." ehm. Je mi to blbé ale uvidíme se ještě někdy ?" jak se zeptá hned je mu to blbé a furt si říká v hlavě" Ty jsi ale blb cos to udělal!!".
Rika: *Usmeje sa pri jeho poznámke a nechá sa niesť ďalej. Keď ju položí na zem vedľa nemocnice, neobratne sa chytí steny a smutne na Minoka pozrie, pričom ho jemnou rúčkou chytí za tričko* Nechcem, aby si ma opustil... Bojím sa nemocnice, majú tam ihly... *Položí si rúčku na ústa a oči jej jemne zvlhnú od slzičiek. Odjakživa nemá rada nemocničné priestory, desí ju už len ten nemocničný zápach, keďže ako malá tu bývala pomerne často kvôli slabému srdcu*
Minoka: *Pote co mu řekla že má krásné oči byl překvapen,Nu což musel jí tam odnést aby jí doktoři ošetřily ránu, ale stejně nevydržel a řekl."Děkuji ti, tohle jsem od žádné dívky neslyšel". Poté co to řekne se pousměje a všimne si že už jsou skoro u nemocnice. Položí ji na zem a její ruku si dá za krk tak aby byla o něho opřená a jde s ní ke dveřím nemocnice." Už to dojdeš po svojich ?" zeptá se a přemýšlí nad tím jestli jí ještě někdy uvidím.
Rika: *Začervená sa a znova uhne pohľadom* Som nemotorná a spadla som. Ale kúsok odtiaľto by mala byť naša nemocnica. *Pousmeje sa a vzhliadne Minokovi do očí* Vieš, že máš... veľmi pekné oči, senpai? *Zamrká veľkými očkami a rozkošne sa usmeje*
Minoka: *Poslechne si jak mu holčička říká své jméno a v mysli si říká" Rika krásné jméno pro krásnou dívku."holčičce odpoví bezcitně."Já jsem Minoka těší mně Riko. a jak se ti vůbec stala tahle nehoda ?" Zeptá se a pokračuje s dívkou v cestě, ale někdy mu to nedá a zakouká se do jejich očí.
Rika: *Začervená sa, keď ju chlapec chytí do náručia a rúčkami sa zachytí jeho krku, aby sa mu lepšie niesla. Pohľad odvráti od chlapca a nervózne si položí prst na ústa* Um... Som Rika. *Zamrmle a utrie si jednou rukou mokrú tváričku. Chlapec sa jej celkom páči a momentálne ho vďaka detskej naivite vníma ako svojho hrdinu*
Minoka: *Všimne si jejich krásných modrých očí a je v rozpacích. předkloní se k jejím nohám a podívá se na její modřinu. Jediné co on zvládne je jí to pofoukat jak mu to dělávala maminka když byl ještě malí klouček.Tak jí to pofouká a zeptá se dotyčné holčičky." Lepší? to je snad jediné co já dokážu udělat, ale pomůžu ti dostat se k doktorovi." Jak to dořekne vezme holčičku do náruče a odnáší jí k doktorovi.
Rika: *Prekvapene zdvihne pohľad, keď začuje neznámy hlas. Zažmurká rozkošne veľkými modrými očkami a prehupne sa dozadu, takže nakoniec sedí. Chytí si zranené koleno* Udrela som sa. A bolí to. *Opätovne smrkne, pričom na dotyčného chlapca pred sebou prosebne žmurká* Potrebujem to vyčistiť ale neviem dobre chodiť momentálne...
Minoka: Najednou ho vzbudí nějaký hluk, tak vstane a rozpačitě zakřičí" Co se děje ?" Podívá se po okolí a vidí nějakou osobu jak leží na zemi a brečí.Okamžitě běží za ní a jak si všimne že dává najevo starost o člověka tak s tím přestane. Zpomalí a jde už chůzi k té osobě.Všimne si že je to dívka. Dojde a zeptá se takovým bezcitným hlasem a tím jeho nezajímavým pohledem" Co se ti stalo? Slyšel jsem nějaký hluk."
Rika: *Hupsá si po poli kúsok za dedinou a pospevuje si pri tom neznámu melódiu. Občas sa potkne a rozplacne sa na zemi, pričom si natrhne pančušky* Auuuu!!! *Zakričí a z očí jej vyhŕknu slzičky. Začne si usmrkané oči trieť drobnými rúčkami a potichu smrká*
Minoka: Dnes byl mračný den, takový co Minoka měl rád, protože to byl jediný čas kdy i počasí bylo stejné jako Minokova nálada. Minoka byl vždy zamračený takový ten co své city nedával najevo a proto nebyl ve třídě oblíbený. Bylo mu to ale fuk. Měl svou hlavu a nezajímalo ho to co si o něm lidi myslí. Vždy si říkával Přísloví: Vlka nezajímá co si o něm ovce myslí. Našel si nějakou plošinu kde si mohl položit hlavu na zem a dívat se na zamračené nebe.Takhle si vždy pročistil hlavu. Jak se tak stalo tak furt se díval na nebe a přemýšlel o tom jaký má jeho smysl život, Přece musí mít nějaký cíl, ale nevěděl jaký. Jak tak přemýšlel, už skoro hodinu tak usnul.
rpg: koniec
Namine: *Dostala kratšie voľno od misií a povinností a rozhodla sa ho využiť tak, že bude trénovať. Dlho sa rozhodovala, či sa naučí niečo nové z Mokutonu, alebo bude rozvýjať jeden z dvoch elementov, ktoré vlastné. Nakoniec sa rozhodla pre suitonovú techniku,* "Nedávno som sa naučila Mizzurappu.. Naučiť sa túto techniku by mala byť brnkačka," *premýšľala. Doma sa naučila pečate, ktoré na techniku potrebuje vedieť. Polia si vybrala preto, že tu nikomu nebude lepkavá tekutina vadiť. Asi by to Mei naštvalo, keby príde k Namine na záhradu a prilepí sa k zemi. Musela sa nad tým pousmiať, pretože jej prišla vtipná predstava tehotnej Mei s obrovským bruchom.. ako je prilepená nohami k zemi a nedokáže sa kvôli svojej momentálne váhe odlepiť. Uškrnula sa. Poskladala pečate,* "Suiton: Mizuame Nabara" *z úst vystrelila vlnu vody, ktorá sa rozpleskla na zemi pred ňou. Ona sama vedela, čo je slabinou tejto techniky, takže bez strachu na tekutinu stupila, ale neprilepila sa,* Čo to... Však to je voda... *zahundrala si pre seba a stiahla nohu z mláčky. Zložila pečate a vypustila znovu prúd vody, ale opäť to bola naozaj len voda, ktorá nelepila,* "Skúsim použiť viac chakry," *nahromadila do pľúc chakru, ktorú vychrlila z úst v podobe vlny vody... Keď ju nohou skúsila, zistila, že trochu lepí..* "Tak ešte viac chakry.. Toto je jak varenie," *uškrnula sa a tentokrát použila ešte viac chakry.. A opäť tekutina viac lepila, ale stále nie dostatočne, "Naozaj jak zahusťovanie.." *dodala si v mysli a ešte niekoľkokrát si techniku zopakovala. Bolo to ľahké, pretože podstatu techniky už vedela vďaka Mizzurappe.. Len stačilo zistiť, ako dosiahnuť správnu hustotu a konzisteniu tekutiny tak, aby lepila.*
rpg: koniec
Namine: *Rozhodla sa, že dnes bude trénovať sama. Chcela sa totiž naučiť novú techniku Mokutonu a s tým by jej zrejme Mei aj tak nepomohla. Navyše, Mei už mala bruško, takže ju nechcela otravovať. Postavila sa pod jednu z náhorných plošín. Šťastie, že Raikage sa nezaujímala o nič viac, len o bijuu. Takže to, že Namine použila na skúškach chuuninov nejakú divnú techniku, ktorou vytvorila strom, takmer nikoho nezaujímalo. Ostatně, Mori to trochu aj tušila, keďže jej neunikli Chizukine schopnosti. Povzdychla si. Toto bude celkom iné, ako vytvoriť obyčajný bunshin,* Mokuton bunshin bude mať hmotné telo a bude schopný jednať, pohybovať sa a využívať mokutonové techniky.. Tak to bolo napísané v zápiskoch.. *potichu zamrčala, pretože technika mala byť bez ručných pečatí, čo znamenalo, že jej to tréning trochu skomplikuje, leč v konečnom dôsledku to bude pre ňu v boji výhodou,* Tak fajn.. Idem na to!.. *nadýchla sa a s výdychom začala koncentrovať chakru. Potrebovala ju zhmotniť a vytvoriť z nej svoju vernú a presnú kópiu. Nič sa však nedialo,* Musím tú chakru dostať mimo tela, *vystrela svoju pravú ruku pred seba a začala koncetrovať chakru, nechávajúc ju z ruky akoby odkvapkávať z tela von,* ..a dať jej podobu.. *toto zopakovala niekoľkokrát, kým si uvedomila, že takto to nepôjde,* Takto by to trvalo príliš dlho, *priložila si ukazovák ku perám a prechádzala si ním po nich, rozmýšľajúc pri tom,* Asi treba zväčšiť plochu.. Ale ako..? *koncentrovala svoju chakru na viacerých miestach naraz a urobiac presne to isté, čo s rukou.. Akoby chakry z určitých bodov nechala vytekať von z tela a snažila sa jej dať hmotnú podobu, ale nedarilo sa. Prešiel celý deň, takže s hladinou chakry to nevypadalo nijak svetlo, preto sa rozhodla ísť domov.. Na druhý deň začala skoro ráno, aby mala viacej času na tréning. Priniesla si aj viacej jedla a pitia. Nemrhala časom,* "Ideme na to.." *privrela oči a začala koncentrovať chakru, snažiac sa ju vytlačiť z tela vo forme, ale po niekoľkých pokusoch to vzdala,* To sa nedá.. *sadla si na zem a premenila svoju dlaň na drevo, utvoriac na nej ostrý koniec. Začala túto drevenú čepeľ predlžovať, až kým ju niečo nenapadlo,* Mám to!.. *šikovne sa postavila a na niekoľkých miestach svojho tela nechala 'vyrásť' drevené časti, ktoré sa mimo tela snažila predĺžiť a spojiť dokopy. No vytvorila len niečo, čo len zďaleka pripomínalo ľudskú postavu,* Ak takto vypadám aj ja v skutočnosti.... Nečudujem sa, že každý odo mňa uteká... *prehodila len s podvihnutým obočím, keď si obzerala svoj 'klon'. Chudák, bol tak dokaličený, že nebol schopný ani pohybu. Nahromadila trochu chakry do ruky a technikou Okashou klon rozbila. No keď vedela, ako na to, mala vúčšiu chuť pokračovať a po niekoľkých pokusoch jej klony začali vyzerať ako normálni ľudia.. vlastne sa už dosť podobali na Namine, ktorá tréning večer vzdala a pobrala sa domov. Potrebovala aj trochu odpočinúť svoju hlavu a načerpať nové sily, čo sa týkalo chakry, aj jej predstavivosti. Na tretí i štvrtý deň už len pilovala detaily.*
BlueBoard.cz ShoutBoard