Přidej zprávu »
---: ---
Kami: Hmm fajn, kdyby měl nějaké blbé kecy, tak když tak uteču, ale myslím, že to moc nepůjde, jo jasný, však už jsem zvyklá, ne, *odpovím mu. Po nějaké chvíli už jsme před domem, tak se trochu pousměju.* Jo, taky se měj, *řeknu mu a když mě obejme, tak ho taky obejmu. Následně ho pustím a rozejdu se domů. Doma se dostanu do postele a po chvíli usnu.*
Suzuya: Pošli ho za mnou nebo uteč ke mně a bude to, najdeš mě v sídle klanu Jiryoku někde tam žiju stačí se optat, lehké. Si tam lehneš někam, už jsme spali v jedné posteli takže tohle nebude problém ne? *Pronese a pokračuje v cestě a bum stane se zázrak a oni stojí před dveřmi, které vedou do domu Kami a Takashiho. *Tak jsi doma takže já mizím, měj se. *Přijde ke Kami aby ji ještě objal na rozloučenou a pak ji pustí a nechá ji už jít domů. Suzuya se vydá domů, kde si rovnou lehne a během vteřinky usne. *
Kami: Jestli sis nevšimnul, tak jdu, *povím mu a vyjdu za ním do ulic Yugakure. Jediným štěstím asi bylo, že ulice jsou celkem dost široké jinak bych asi skončila v nějakém domě. Když pak Suzuya promluví, tak se na něj podívám.* To je dobře, že víš, kde to je, ale já to vím taky. Ale nemusel jsi zahnout tady do té ulice je to delší cesta, ale tak co už.... Teda aspoň myslím... Ale tak to je jedno... Hmm jak moc asi Takashi bude šílet? Pokud bude šílet, tak je to tvoje... *nedořeknu větu, protože tak tak vyhnu stromu, abych v něm neskončila.*
Suzuya: Tak jdeme. *Poví a vyrazí společně s Kami a když jsou v ulicích Yugakure tak vyrazí na cestu směrem kde Takashi s Kami vlastní žijí. Ano cestu si pamatuje ale jeho nohy a smysl pro rovnováhu ho docela zlobí a tak to jde trochu blbě ale tak co nadělá, musí to nějak přežít. *Sice vím kde to je ale nevím jak je to ještě daleko, nedokážu to odhadnout.
Kami: Já jsem naprosto v klidu, nevím s čím mám pořád problém.. Do uličky si běz sám proč půjdu někam kde nemám cestu, *odpovím mu a následně se zvednu ze židle. Následně se rozejdu směrem, kde je Suzuya, ale vezmu to trochu šejdrem, že sejmu jednu židli, ale já to na rozdíl od té židle kupodivu ustojím.* Tak jdeš nebo tady budeš ještě dlouho stát, *zeptám se, když k němu dojdu.*
Suzuya: Klidni se ne? Tak pojď, můžeme jít hned vedle do uličky co ty na to? Jsi opilá a máš hned nějak otevřenou hubu ale činy nikde co? *Suzuya počítá s tím že prostě Kami je pouze ožralá nic víc. Proto se klidně vydá ke dveřím, které vedou ven a tam se otočí na Kami. *Tak jdeme už?
Kami: tak chápu, že tvá mužská "vládcovská"ješitnost je uražena, když servírka místo ohnutí chce zvednout Ryo a ohnout tak tebe. mimochodem vládce by měl mít schopnost zvednout stůl, který váží jen 10 kg, když nezvedneš 10 kg, jak pak zvedneš ty servírčiny obří sedmičky? No já teda čekám, mezitím se tu na té židli protáhnu, mám nějaká moc ohnutá záda z toho sezení...
Suzuya: Radši mlč a koukej to dopít ať můžeme vypadnout už mě to tu nebaví. *Pokud mu to dýško spadlo tak ať si ho zvedne, pokud si ho nezvedne tak její problém ne? *Takže dělej, už bych šel. *Suzuya nebyl zvyklej nikdy takto vůbec platit, však on vlastně nikdy ani moc neplatil. Jako vládce této Země to tu měl prakticky zdarma. *Mimochodem neprovokuj jinak bych mohl někde ohnout tebe.
Kami: ta servírka na tebe volá, žes ji nedal to dýško, protože ti omylem vypadlo z ruky a spadlo to pod stůl, se kterým nikdo nepohnul už po několik století. Takže jestli si chceš zaflirtovat ještě víc, vyrvi ten stůl z podlahy a najdi tu upadlou Ryo. ale pozor ať se nesklátíš i s tím stolem, kdo to pak bude platit... ale myslím, že dřív, než to vůbec zvedneš, tak budu mít dopito, tak šup šup, ať můžeme jít.
Suzuya: Tak šup kopni do sebe ten zbytek, já zaplatím a půjdeme. Projít se pomůže trochu rozproudit krev a tak ti to pomůže aspoň minimálně vystřízlivět. *Informuje Kami a zvedne se od stolu aby se dopotácel k baru aby tam zaplatil. Samozřejmě jim nechá nějaké dýško a trochu si s tou servírkou zaflirtuje ale nic vážného, stejně jako se dopotácel k tomu baru se dopotácí zpátky ke stolu kde je Kami o který se zapře aby se udržel rovně. *Takže? Můžeme vyrazit?
Kami: Takže by jsi paradoxně udělal to samé, *řeknu mu a už se jen dívám na skleničku, která je ještě z poloviny plná, ale už jsem moc neměla odvahu to dopíjet, protože jsem si nebyla jistá, zda by už pak nebylo po mě.* Hmm, mě to povídej, mě je tak zle, že už mi je vlastně v podstatě dobře, dokonce bych řekla, že jsem méně opilá než ty, *řeknu mu a zasměju se.*
Suzuya: Nevím, mám rád moc nad lidmi. Je sranda s nimi manipulovat takže bych to udělal znovu a to bez zaváhání ale i tak bych si pak ke konci stěžoval že to není moc tiché místo. *Dopije svůj poslední drink a už teď cítí že je trochu opilej, ono Suzuya cítí že už by nebyl schopen ani rovné chůze. *Uf už jsem toho vypil dost koukám. *Suzuya se diví že Kami ještě sedí i když je na ní vidět že to nemá daleko od toho aby sebou flákla někde o zem. *
Kami: No ještě aby jsi po mě chtěl něco takového, to bych tě poslala asi víš kam, že Suzuyo, *řeknu mu.* No jo no, rozhodl se z Yugy udělat velkou vesnici, ze které se potom stala jedna z hlavních, takže bohužel co jsi vymyslel to je, *řeknu mu a poté se napiju z drinku, který mi donesli. Myslíš, že by jsi to udělal jinak, kdyby jsi věděl, co jednou z Yugy bude, *zeptám se ho a podívám se na něj.*
Suzuya: Žádné v rámci mezí, pokud jde ale o toto tak po tobě nebudu chtít abys zabila sama sebe nebo někoho jiného ale více ústupků nebude. *Pronese poté co se znovu napil. *Pokud jde o Yugakure lituji co jsem z ní udělal, když to byla malá vesnice byl tu klid a ticho a teď? Vyšší kriminalita, mnoho hluku ale s tím se musí čekat když se město dostane do takové úrovně jako je teď.
Kami: Ehm, že jsem raději nemlčela. Hmm, dobrá, tak se vsadíme... Eh cokoliv?? dejme tomu v určitých mezích, myslím, že víš, co myslím, *řeknu mu a následně si objednám další drink.* Musím říct, že po takové době se Yuga celkem dost změnila, ale některé věci zůstaly stejné.
Suzuya: Nevadí že jsem proti tobě nebojoval ale fajn vezmu tě za slovo, vsadím se. Pokud budeš mít během tréninku převahu tak splním jednu jakoukoliv věc o jakou mě požádáš ale opravdu o jakoukoliv a pokud budu mít převahu já tak ty splníš také jakoukoliv věc o jakou si řeknu. *Suzuya se tomu zasměje, celkem se mu ten nápad líbí. Mezitím dá obsluze najevo že by si dal další ten drink a tak mu tam číšník přijde s novou skleničkou a tu prázdnou mu odnese. *
Kami: To nebyl vtip, ještě si proti mě nebojoval, takže si nedělej srandu, jo, *řeknu mu a sama se zasměju, protože mi bylo jasné, že Suzuyu neporazím, ale mohla jsem si z něj udělat srandu.* To se nemusíš bát na to, že po tréninku nebo po souboji končím skoro mrtvá jsem celkem zvyklá, to není nic moc neznámého, ale moc mě to teda nebaví, ale člověk si na to zvykne, *řeknu mu a usměju se na něj.*
Suzuya: Spočítáš mi to na tréninku? Tohle je teprve blbej vtip. *Rýpne si a dopije zbytek svého drinku, mohl by si samozřejmě rovnou objednat novej ale prozatím si počká. Nechce se ztřískat takhle rychle. *Uvidíme jak moc ti trénink půjde ale nerad bych tě během toho trénování moc potloukl, věř nebo ne ale pro mě to bude těžší než pro tebe, protože pro mě je těžké s někým bojovat a nezabít ho.
Kami: Kupodivu ne jo, *řeknu mu a trochu se pousměju.* Hele neprovokuj jo nebo ti to zítra spočítám na tréninku, *řeknu mu a zasměju se.* Nejsi ninja jako každý jiný jo.. Hmm, zajímavý... *řeknu mu na obě dvě věci a poté dopiju drink, který jsem měla před sebou.* Nový Kekei Genkai, hmm doufám, že mě s tím někdy nesejmeš... třeba na misi, *řeknu mu a trochu se zasměju.*
Suzuya: Neurazil. *Suzuya se zatváří trochu zmateně. *Náhodo mi to přijde docela vtipné, Kami je vážná a úzkoprsá ženská se kterou není zábava. *Tohle poví jen aby ji spíše trochu pozlobil, Suzuya provokatér. *Nejsem Ninja jako každej jinej pořád jsem vlastně takovej vládce téhle Země a kdybych řekl tak se lidé postaví na mou stranu a svrhnou Fujino ale to se mi nechce místo toho se snažím ovládnout své nově získané Kekkei Genkai a připravuju se na střet se Zerefem.
Kami: Hej Suzuyo nech toho, tohle není vtipné. Kdybych řekla něco takového já, tak ses hned urazil, nebo snad ne, *řeknu mu a lehce naštvaně se na něj chvíli dívám. Po chvíli se pousměju a opět se napiju.* Co ty teď vlastně děláš, když už nejsi kage, když jsi vlastně shinobi jako ostatní, *zeptám se ho a zvědavě se na něj podívám.*
Suzuya: Neříkám že máš skákat hned pod stůl, kdybys nebyla zadaná možná bych nebyl proti ale víš jak to je. *Suzuya si z toho co řekla udělal pěknou srandu a prakticky překroutil význam jejich vlastních slov. Všimne si že jeho drink je už trochu teplejší a tak se dotkne ukazováčkem své levé ruky skleničky a ihned začne nápoj shlazovat, dokonce se z něj dostává taková viditelný chlad v podobě takové páry nebo jak tomu nadávat. Když je jeho nápoj zase studený tak se opět spokojeně napije. *
Kami: Ok vzdávám to, *řeknu mu na jeho slova o Takashim.* Dobře, budu si to pamatovat, kdyby něco, tak ti dám vědět, *řeknu a zasměju se. Poté se napiju a podívám se na Suzuyou, který řekl, že mi bude zítra hodně zle.* Tak to ti teda děkuju, že mi bude zítra hodně zle, to bude zítra hodně zajímavý trénink... a Takashimu prostě nezbyde nic jiného než se o dceru postarat. *řeknu a trochu se zasměju.* Však piju, ne, co se ti zase nezdá, nechci zase tak brzo končit pod stolem, aby si mě pak musel tahat domů, *řeknu mu a napiju se.*
Suzuya: Já neřekl koho to pako je, však si ho klidně nech já ti ho neberu. *Zasměje se tomu a znovu se napije. *Nicméně kdyby tě někdy sral tak řekni a já mu vtluču trochu rozumu do hlavy. *Znovu se zasměje a dopije svůj drink a rovnou si obratem objedná ihned další. *Nicméně počítej s tím že ti bude rána hodně blbě a budeš mít strašnou kocovinu takže by se o dítě měl zítra postarat Takashi, minimálně do odpoledne toho nebudeš schopná a pij trochu ne!
Kami: Hah, myslím, že jsi se rozhodl, že jinak to asi nepůjde, že se mnou půjdeš, i kdybych byla proti.. Neříkej mu pako, to je moje pako, *řeknu mu a pousměju se.* No nevím, jak dopadnu, ale doufám, že ne moc špatně, *řeknu mu.* Hmm, to asi jo, ale dopadlo to, jak to dopadlo, *řeknu mu.* Zatím v pohodě, *řeknu mu a na chvíli se odmlčím.* Pořád mám ten divný pocit, že je to vše jen sen a probudím se zpět v té noční můře, i když už je tak dlouho, co jsme tady..
Suzuya: Stejně tě domů dovedu, musím tomu paku vysvětlit proč jsem tě donesl v takovém stavu v jakém se tam dostaneš i když uvidíme jak skončíš. *Zasměje s a znovu se napije, pak se sám zamyslí nad tím co by bylo kdyby ji z Yugakure tehdy nepustil. *Myslím že bys mi to měla za zlé a náš vztah by nebyl takto přátelský to rozhodně. *Poví ohledně toho. *Tak co ještě to zvládáš? Myslím to pití.
Kami: Hele hele, já nejsem srab jo. Tak jo, ještě trochu budu pít, ale ne, že toho do mě budeš lít tolik jo, jinak mě povedeš domů, *řeknu mu a ušklíbnu se na něj. Následně se napiju a opřu se o židli.* Jaké to je? Nová zkušenost to je, není to lehké, ale zase až taková hrůza to není... Na to, že jsem dítě ani původně nechtěla... *řeknu a poté se na chvíli odmlčím a napiju se.* Víš poslední dobou přemýšlím, co by bylo, kdyby jsi mě tenkrát nepustil pryč z Yugy, *řeknu mu a podívám se na něj.*
Suzuya: Nebuď srab jo? Nemusíš se opít do němoty ale aspoň trochu by ses opít měla ne? *Zasměje se a naznačí Kami aby pila dál. Sám Suzuya si pije dál jako kdyby o nic nešlo i když nikam na to pití nespěchá. *Vlastně jaké to je vychovávat takto dítě, nikdy jsi žádné neměla a tak je to pro tebe nová zkušenost ne?
Kami: No to ne, na to fakt nebyl čas a už mi to celkem i chybí, když mám opět chakru, *řeknu mu.* Jo klidně, to zní celkem dobře, ten trénink, *řeknu mu a na chvíli se odmlčím. Trochu se napiju a podívám se na něj.* Ty chceš opít někoho kdo hodně dlouho nepil, to bych být tebou nedělala, nebo se mnou nebude řeč ani za týden, *řeknu mu a trochu se ušklíbnu.*
Suzuya: Trénink, já už toho stihl dost dohnat ale tys na to asi moc času neměla. *Upije si ze svého drinku. *Dneska bych to asi na trénink neviděl ale co zítra? Můžu si tě třeba odpoledne ve 2 hodiny vyzvednout doma a pak si skočíme někam na ten trénink a bude to ale dneska bych to viděl na to že se opijeme co ty na to? Já myslím že tohle je něco co si zasloužíš a jak jinak uctít památku zesnulého otce než se aspoň pořádně ožrat.
Kami: Ale no tak, ty mě chceš opít, *řeknu mu. Pak vezmu skleničku a otočím jí do sebe. Poté jí opět položím před sebe a podívám se na Suzuyu, který místo vodky objednal nějaké drinky. Nad jeho slovy o misi se pousměju. Popravdě jsem něco takového nečekala.* Tak jo, ráda si s tebou zajdu na misi, ale jak to tak vidím, tak si budu muset zatrénovat, abych tu misi přežila, přece jen ninjutsu jsem už neviděla dost dlouho, *povím mu.* Hmm, že bych konečně dostala příležitost použít Sanbiho chakru, *řeknu a trochu se zasměju, protože za dobu co mi Suzuya dal chakru Sanbiho od Fujino jsem jí ještě ani nepoužila.*
Suzuya: Nebuď tak úzkoprsá a dej si další ne? Je mi jasné že jsi dlouho nebyla takto někde pryč. *Zasměje se tomu a kopne do sebe druhou skleničku ale teď už neobjedná další. Suzuya ví že další vodka by zamávala i s ním a tak místo toho objedná nějaké drinky (netuším jaké). *Ah mise? Proč ne? Já tě klidně na misi vezmu. Je to nejlepší na několik dní opustit vesnici a být jen tam venku a jít za nějakým cílem s úmyslem splnit nějakou misi. Není problém, vezmu si misi a vezmu tě sebou a je to vyřízené ne?
Kami: *Když Suzuya objedná dva panáky vodky, tak se na něj podívám a trochu se pousměju, ale někde hluboko v sobě se zhrozím, protože jsem nepila už celkem dost dlouho. Poté co obsluha donese dvě skleničky, tak se podívám na Suzuyou, který na mě promluvil.* Díky za radu, *řeknu mu. Pak si vezmu skleničku a přiťuknu si s ním.* Na otce, *řeknu mu a následně do sebe kopnu panáka.*Hej, hej zpomal trochu, *řeknu mu, když objedná další panáky.* Jak se dám daří, ale jo celkem to jde. Akorát se rozhodl, že bude teď bude chodit na mise, takže asi tak no... Popravdě, já sama bych si zašla na nějakou misi, ale zatím ještě nebyl čas, takže snad časem.
Suzuya: *Suzuya objedná dva panáky s vodkou a usměje se když jim je donesou, podívá se Kami do očí. *Dám ti radu, kopni to do sebe rychle. *Zvedne svou skleničku a ťukne si s Kami. *Tak na tvého otce. *Poví a kopne do sebe tu vodku a Suzuya ji zase položí na stůl. *Ahhh, tohle bylo výborné koupím další. *Ani nečeká zda mu Kami poví ne nebo ano a už mají na stole další dva panáky vodky. *Jak se daří tobě a Takashimu?
Kami: A tím tě Fujino dost nasrala, jak vidím, *řeknu mu zcela vážně. Poté co dojdeme k jednomu baru, tak vejdu za Suzuyou a posadím se naproti němu ke stolu. Když se mě zeptá, co bych si dala, tak se na něj podívám a trochu se pousměju.* Mno to nevím, zatím jsem toho ještě moc nevypila, přece jen nebylo kdy, že, takže co by jsi mi spíše ty doporučil, *odpovím mu.*
Suzuya: Fujino je blbá, začala si s Yugakure vyměňovat vlastní léky a přestala pobírat léky z Ketchūgakure, která současně s tím přestala dodávat i alkohol a to je ztráta, mají nejlepší alkohol na světě. *Během chvilky se už ocitnou uvnitř baru kde si Suzuya sedne k jednomu stolu a vezme si nápojovej lístek a už teď přemýšlí co si dát. *Co myslíš? Co by sis dala?
Kami: *Poslouchám Suzuyovy návrhy a pak se jen trochu pousměju.* Zní to lákavě, ale myslím, že dneska bych raději zůstala někde v Yugakure, možná někdy příště, *povím mu a pak se trochu ušklíbnu.* Co se stalo, že není alkohol z Ketchu, *zeptám se ho a jdu vedle a něj. Jak tak jdu, tak se posměju, protože jsem si na něco vzpomněla.* Chceš mi tvrdit, že alkohol, který je teď v Yugakure je horší než ten rum, co jsme tenkrát pili, jak jsme byli u pirátů, *zeptám se ho a podívám se na něj.* 'Zrovna toto byla jedna z těch lepších chvil tam,' *pomyslím si.*
Suzuya: Někam jinam? No kdybych řekl pojď někam na skleničku z Yugakure tak asi dostanu košem ale co si připít na tvého otce někde v místním podniku? Sice bez alkoholu z Ketchūgakure místní chlast stojí za hovno ale tak asi lepší jak pít limonádu ne? *Už Kami přestane objímat a odstoupí od ní a rovnou vyrazí na cestu skrze ulice. Tak nějak pořád čeká že by Kami snad mohla souhlasit s jeho prvním návrhem a tak si cestu k bráně nechává po své pravici zatím co jde ulicemi k jednomu baru. *
Kami: *Nad jeho slovy se jen pousměju. Nechám ho dojít blíže a když mě obejme, tak ho taky obejmu.* Doufám, *odpovím mu jen na jeho slova o otci. Jeho slova o jeho matce mě celkem zarazí.* To mi je líto, *řeknu mu.* Jo, je to lepší.. Je fajn si o tom s někým promluvit, *povím a následně ho pustím.* Víš, celkem jsem ráda, že jsi zpět, *povím mu upřímně.* Trochu mě překvapilo, že jsi sem přišel, co třeba vyrazit někam jinam a ne stát na hřbitově, jen nevím kam, *povím mu.*
Suzuya: Cítil jsem tvou chakru, proto jsem tady. *Pak přistoupí trochu blíž ke Kami aby ji mohl obejmout, tak nějak mu to co řekla je velmi povědomé. *Ber to tak že aspoň netrpěl, věřím že umřel v klidu ve spánku nebo tak podobně. Víš taky jsem ztratil mnoho lidí, první ženu, syna, dvě nevlastní dcery. *Povzdechne si během toho. *Pokud jde o ztrátu milovaných tak to znám moc dobře, vem si že moje matka mě jednou unesla a mučila mě několik let. *Zasměje se tomu. *Vidíš, mohlo to být daleko horší, je ti už líp?
Kami: *Mlčky pokračuju v cestě, když se přede mnou najednou objeví Suzuya, tak se na místě zastavím a podívám se na něj. Nechám si otřít slzy a dále se na něj dívám.* Ahoj, díky. Byla jsem doma a zjistila jsem, že během toho, co jsem tady nebyla, tak mi zemře otec, tak jsem se sem vydala... Bolí to o to víc, že jsem tady nebyla tak dlouho a už ho neuvidím, *odpovím mu a otočím hlavu doprava, bych aspoň částečně skryla další slzy.* Co ty tady, *zeptám se ho potom.*
Suzuya: *Suzuya cítí chakru, kterou moc dobře zná a to od hřbitovu. Proto se rychle vydá tím směrem a zrovna když Kami prochází bránou ven z hřbitovu Suzuya se zjeví přímo před ní a tak je nucena se zastavit (nebo do něj vrazit). Podívá se jí do očí a pozná že plakala, není slepej a tak k ní přiloží pravačku aby ji opatrně setřel ještě nějaké zbytečky slz a pak ji trochu upraví rozcuchanou ofinu. *Takto ti to sluší víc, copak se stalo Kami? *Suzuya zní celkem starostlivě a taky aby ne, Kami zná snad od malička a ještě dnes si pamatuje jak ji pouštěl mimo vesnici a svolil ji odejít z vesnice aby mohla pracovat s Lanou. Oblečený je v ( odkaz » ) a kalhotách stejné barvy aby to sedělo ke zbytku. Čelo mu zdobí pečeť ve tvaru diamantu fialové barvy - [Byakugō no In]. *
Kami: *Rozhodla jsem se, že na chvíli vypadnu z domu, protože jsem tam byla skoro pořád a navíc Takashi byl doma, tak mu nechala na krku Akemi a vydala jsem se na hřbitov. Cestou jsem se stavila pro nějaké květiny a pokračovala jsem v cestě.* 'Už je to tak dlouho, co jsem tady byla naposledy, už to tady skoro nepoznávám,' *pomyslím si. Po nějaké chvíli už projdu branou hřbitova a zamířím si to rovnou k hrobu dědy, který jsem si pamatovala, kde je. Následně se zastavím u jeho hrobu a položím tam polovinu květin, které jsem měla u sebe.* 'Omlouvám se, že jsem tady tak dlouho nebyla,' *pomyslím si v duchu a chvíli se dívám na hrob. Následně se pomalu rozejdu dále a hledám hrob otce. Po chvíli ho najdu a jen se na něj smutně podívám a položím na něj zbytek květin.* 'Zatraceně, je mi to tak líto, že jsem tady s tebou a mamkou nemohla být,' *pomyslím si. Po chvíli mi začnou téct slzy a tak se rozhodnu, že se raději půjdu ještě podívat do města. Cestou ze hřbitova si ještě otřu slzy a pak už vyjdu směrem do centra, abych zjistila, co vše se změnilo.*
---: ---
Takashi: /výroba loutky Mukade/ *Takashi se šel podívat ke kováři, jak je daleko s výrobou, kterou po něm požadoval. Kovář měl hotovo, ale vypadal zdrchaně.* Musím vám říct mladý pane, že máte zajímavé požadavky. Na co to máte? *zeptá se Takashiho. Ten se na chvíli zamyslí. Veškeré vybavení, které kovář udělal si strčí do svitku a otočí se na něj.* Tak zavřete dveře. *poví a jde do zadní části jeho dílny. Tam vytáhne svitek a drží ho rozložený v jedné ruce. Rozhlédne se, kam by se vešel a pak z ní odpečetí loutku Kuroari. Ze svitku vyskočí velký bílí tygři a posadí se na zadek. Několika pohyby prsty zahyne jeho hlavou a ocasem.* Tohle je loutka. Používám to na brnění a zbraně loutek. *poví Takashi a zase loutku schová do svitku, který pak vrátí do pouzdra. Na to odejde a vrátí se domů, kde se přesune do dílny kvůli práci na výrobě loutek. Tentokrát bude vyrábět rovnou tři najednou, tak vyloží nákresy po místnosti na pustupnou výrobu každé části každé loutky. Už jen ta představa, kolik té práce ho čeká.* To je fakt pakárna. Že jsem se na to dal. *řekne si s úsměvem, ale nakonec se do práce pustí. Materiál, který si přinesl od kováře rozdělí na tři hromady, podle toho, ke které loutce co je. Stoupne si do středu místnosti a rozhlédne se. Přemýšlí, odkud začít. Nechce dělat jednu loutku podruhé, ale všechny tři zároveň a tak začne s nohama. Každá loutka je jiná a tím pádem i velikost, vzhled a síla nohou je úplně jiná. Jedny jsou dlouhé, silné z masivu, aby byli pevnou základnou pro zbytek loutky. Druhé jsou krátké a hubené. Vzhled téhle loutky bude připomínat malou ženu, ovšem s šíleným pohledem, stejně jako má Karasu. Když má její nohy hotové, natře je na bílo, aby zaschnuly, než na nich bude pokračovat. Poslední pár nohou je zvláštní. Vlastně celá ta loutka bude zvláštní svým vzhledem. Už jen tím, že bude mít pokryté tělo titanovými platy na obranu. Nohy proto této loutky udělá snadněji. Neopracovává detaily, spíš jen aby měl kam přichytit pláty titanu. Ty také hned po dokončení nastřelí do nohou a zajistí, aby byli pohyblivé. Chce se pustit do pánevní oblasti, když si uvědomí, kolik je hodin a že má vlastně hlad. Oklepe ze sebe třísky a prach a jde se umýt. Pak vyběhne nahoru, kde na něj čeká oběd a vzkaz od Kami, že šli s Akemi na procházku.* Super, děkuji ti. *poví s úsměvem a pustí se do jídla. Brambory na loupačku a řízek. To může. (I já XD). Po obědě se zase vrátí do dílny. Znova si oblékne zástěru a položí si vedle sebe tři špalky. Z těch má v plánu udělat pánevní oblasti. Na dívčí loutku samozřejmě použije menší špalek a udělá jí spíše dívčí rysy, než těm dvoum mužským a větším. Ta třetí je opět spíše jen připravena na uchycení platů. S těmi jen potíž, že když zkouší Takashi při uchycení nohou pohyb, tak o sebe drhnout. Na to zapomněl​ při navrhování a tak musí udělat úpravu na platech teď, což není žádná sranda. Nakonec stačilo ale ohnout horní hranu steheních platů a pohyb byl už bez problémů. V každém koutě teď stojí od pasu dolů hotové loutky, když nepočítá drobné úpravy a lakování.* No, to je paráda. Jeden den v háji ale rýsuje se to. *usměje se a uklidí. Zbytky dřeva dá na hromádky a připraví si je na topení v kamnech. Zamete, uklidí nářadí a odejde z dílny se vykoupat. Po koupeli si jde chvíli hrát s Akemi, než je večeře a po ní si jde lehnout. Zítra by chtěl mít loutky hotové. Ještě než usne, v hlavě si prochází vybavení a funkce loutek. Ráno se vzbudí časně. Otočí se na Kami, která ještě spí a tak ji políbí na čelo a vstane. Jde se umýt a zaleze do pokoje Akemi, které už je vzhůru a dívá se kroužící kolotoč nad její postýlkou. Když, ho zahlédne tak se usměje.* Ahoj zlatíčko. *usměje se na ní a zvedne ji z postýlky.* Koukám, že máš pro taťku dáreček. *poví a políbí jí na čelo. Položí jí na přebalovací pult, aby ji převlékl do čistého a dal jí čistou plenku. V naruší s ní sejde po schodech do kuchyně. Posadí jí do chodítka, které jí vyrobil. Je na kolečkách a pohybuje s ním pomocí chakrových vláken. Když s ní pomalu zatočí kolem dokola tak se zasměje nahlas.* Pst, ať nevzbudíš mamku. *poví a přelije do láhve dodělané mléko. Akemi je už 8 měsíců a když ji nechají jen tak na zemi, vstane a odchází. Proto má radši to chodítko. I když by ji mohl ovládat chakrovými vlákny, dělat se mu to nechce. Z chodítka ji zase vyndá a sedne si s ní na gauč, aby ji nakrmil. Láhev zhltne celkem rychle, tak si ji dá na rameno, dokud si neodkrkne. Pak ji zase odnese do postýlky a sám se jde nasnídat. Opeče si toasty a namaže si je marmeládou. Oblékne se a vyrazí do dílny, kde pokračuje ve výrobě loutek. Nohy, co už má hotové vyvede na dvorek, kde je natře lakem, aby dřevo vydrželo a netrouchnivělo po namočení. Pak se pustí do rukou. Tři sady prstů, velikostí odpovídající postavě loutky. Napojení na dlaně, předloktí a kompletace celé paže. První loutka má udělaný speciálně úchyt do pravé ruky, aby v ní udržela obří sekeru, kterou nechal udělat. Levou ruku předělá pro techniku SUTORAIKU KASAI. Ta ja funkční z ukazováčku a malíčku. Druhá loutka má udělané držáky na levou ruku, kvůli dělu, které jí vytvořil a umístil do něj techniku RYŪMYAKU: GŌRYŪKA, která po aktivaci vystřelí ohnivý projektil. Počítá se zpětným rázem a tak je loutce na ruku udělaný tlumič, který pohltí většinu zpětného rázu a nebude to mít vliv na stabilitu a přesnost. Třetí loutka je udělaná také jinak. Na vnější straně předloktí jsou přidány písty, které ovládají velká klepeta, která tam bude mít. Klepeta jsou dost silná, že přestřihnou i pevné materiály, snad dokonce i kov. Má i ruce normálně, ale spíš a to, aby mohla něco uchopit. Klepeta když zavře, může s nimi bodat nebo sekat. I ruce natře lakem a přidá pláty titanu pro třetí loutku, které slouží jako její brnění. Z vnitřní strany předloktí na ní nechá udělat trysky na jed v plynné podobě, které jsou schopny během pár vteřin vytvořit oblak dýmu o průměru patnácti metrů. Čím déle, tím více. Momentálně tam ale jed není. Ten tam teprve dodá, až ho vytvoří. Chce tam dát něco speciálního. Teď přichází ta zajímavá část. Udělat těla. Pro první si našel krásný kus bukového dřeva. Ten strom co našel musel porazit. Nakrouhal ho na větší kusy a udělal si i takové, které se hodí právě pro výrobu větších jednotných části loutky. Ramen je mohutnější a provrtaný skrz, aby se ramena rukou drželi navzájem. Jsou chycený ocelovým lanem, které je natažené skrz loutku. Hodně odsekal nad pásem, abych ji dal dojem pekáče buchet. To samé prsa, lopatky a žebra. Udělal z ní \"svalama\" nabušenou loutku. Spojil jí ruce a postavil tento komplex ven, aby ho natřel lakem. Druhé tělo je zase přesný opak. Drobné a hubené. K tomu si vzal dřevo ebenové. Pustil se do práce, aby mu dal jemné ženské rysy. Nechtěl z ní dělat nějak extra vybavenou ženu, aby nevypadal jako úchyl, tak ji udělá menší prsa bez bradavek. V oblasti hrudi ale také dá lehký náznak žeber a k pasu to zúží. Udělá jí pupík, který má v sobě schovanou trysku na SUTORAIKU KASAI. I k tomuto tělu přidělá na klouby ruce a zapojí tlumič, který ubírá na zpětném rázu dělá. Odnese tělo ven a nabarví ho také bílo. Pak se vrátí do domu, aby se umyl a šel zase na oběd. Kami s Akemi jsou opět pryč, tak do sebe narychlo naháže dušenou zeleninu s hovězím a rýži. Na to se vrátí do dílny, kde musí dodělat tělo třetí loutky, sem kterým se opět nemusí tolik babrat, protože má na sobě opět pláty titanu na obranu. Přidělá pláty k tělu, na to k tělu přidělá i ruce a spojí platy brnění, aby chránili ramenní klouby. (Oprava u třetí loutky. Lakem je natřená vždy před nastřelením brnění.) Veškeré komponenty loutek až na sekeru, dělo, klepeta a hlavy jsou venku. Do výroby hlav se pouští nyní. První loutka má do úst zabudovanou techniku RYŪMYAKU: GŌRYŪKA, která vypálí ohnivý projektil po aktivaci. Přidělá jí černou dlouhou paruku, která jí vlaje do poloviny zad. Natře lakem a dá stranou. Druhá hlava je trochu složitější. Nemůže za trefit přesně ten výraz, který by pro ni chtěl a je z toho už nasraný. Každou hlavu rozpůlil a hodil za sebe, než se mu u třinácté hlavy konečně podařilo ten správný výraz. S úsměvem jí dá do úst techniku. SHIKOMI KUGUTSU: SHINSHIN HAPPA na střelbu senbonů. Nastřelí jí modré copy ze silného lana dlouhé dva a půl metrů. V něm je tažen drát s ostny, které jsou schované. Když je aktivuje, vytáhnou se ven a teče po nich jed Dārmaburo. Natře hlavu na bílo a postaví jí ven. Zbývá třetí hlava, která je tak jako zbytek loutky rychle hotová. V ústech má také techniku na ohnivý projektil pro loutky Mukade. Přidělá jí helmu a zacvakne panty, které při aktivaci projektilu rozevře ústa v helmě a pak zase zavře. Teď už zbývá udělat jen kompletaci, obléct louky a vysoušet je. První zkompletuje velkou loutku, které dá do ruky sekeru a oblékne jí do dlouhého černého kimona. Zvýrazní linky obličeje. Pojmenuje jí Zaraki, aby se mu nepletli. odkaz » Druhou loutku zkompletuje a pustí se do nakreslení jejích očí. Oblékne jí krátké džínové kraťasy, které připne knoflíky na bocích. Přes prsa jí sehnal koženou podprsenku. Polovinu růžovou a druhou černou. Modrou barvou jí na pravé straně těla udělá několik obláčků a postaví jí také stranou. Tu si pojmenoval Jinx odkaz » Poslední loutce natáhne kusy modré látky tak, aby zakryl zbytek viditelného dřeva. Ta je pro něj prostě Mukade odkaz » Spojí se s nimi chakrovými vlákny a rozpohybuje je. Vyzkouší si pár pohybu a několik útoku, než je schová do svitku a uloží do pouzdra. Až bude mít hotový jed, přidá ho do Mukade.*
---: ---
Kami: *Sedím dále a dívám se z okna, když najednou uslyším, kroky a následně se pomalu začnou otevírat dveře. Když uslyším onen hlas, tak se trochu usměju.* Ahoj Fu, *řeknu a otočím se k ní.* To jsem moc ráda. Děkuju ti Fu, *povím jí.* Cítím se celkem dobře, pořád jsem ještě dost unavená, ale vůbec se nedivím. Jo, konečně doma, myslím, že to tady už ani nepoznám po takové době. Hlavně, že je malá v pořádku. Doufám, že budu moct vidět brzo Takashiho. To mi je jasné, že se to rychle roznese.. Jméno Renji přede mnou prosím nezmiňuj, *řeknu a povzdechnu si.* Jasně, tak zatím a děkuju ti, *řeknu jí a poté co odejde, tak si opět lehnu. Po chvíli usnu a spím celkem dost tvrdě. Po nějaké době se malá probudí a začne brečet. Akorát je tam sestra, aby se podívala, jestli je vše v pořádku a tak si jí k sobě vezme a začne jí chovat, aby přestala brečet. Po chvíli přestane brečet a opět usne. Sestra jí dá zpět do postýlky a odejde pryč. Já spím až do brzkého rána.*
Takashi: Děkuji. Co nejdřív se chci zapojit. Potřebuji nabrat dost síly pro všechno, co musím udělat. *poví a ve tváři má zlost, ale když Fu odejde a spadla z něj ta tíha, když ví, že jsou obě v pohodě, tak na něj zase pomalu přichází únava. Naspal toho dost, ale ještě není na svém maximu chakry. Natáhne se do postele a kouká se jste nějakou dobu, než na něj přijde spánek úplně a vytuhne. Znova se probudí zase až ráno.*
Fu_: *poslechne si ho.* Asi vím. Pomůžu ti sehnat materiál pro ruku. *poví a vstane.* Dobrá. Až budeš mít chvíli tak mi to všechno sepiš. Ať vím jak postupovat dál. Zajdu za Kami a za malou. Zatím se měj. *rozloučí se s ním a vyjde z pokoje. Počká až projde i Shinon a zavře za ní dveře. Projdou chodbami a dojdou až do oddělení, kde jsou rodičky s dětmi.* Tady musíš zůstat venku. Dovnitř nesmíš ani ty. *poví k Shinon a vejde do oddělení.* Chápu. *odvětí Shinon a vleze si vedle lavice, kam se natáhne. Fu mezitím dojde až k pokoji Kami. Předpokládá, že by mohla být už taky vzhůru. Otevře dveře a pomalu dovnitř nakoukne. Všimne si Kami, která sedí a kouká z okna.* Dobré ráno, maminko. *pozdraví a zavře za sebou dveře. Přesune se pomalu k postýlce, ve které leží novorozeně. Natáhne nad ní ruku a se zelenou září na dlani nad ní přejede, aby si zjistila její stav.* Je úplně pořádku. Nárůst chakry jí nijak nezasáhl. Je asi odolná po rodičích. *poví a koukne na Kami.* Tak jak se držíš? Konečně jsi doma. Musela jsem jí z tebe vyjmout císařem, protože jsi byla mimo a musela rychle ven. Taky nejsem ti nechala odstranit značku z ramene. Svět už ví, na kterou stranu se přidali Zeref a Renji a podle toho se také zařídil. *poví a prohlédne si ji pohledem.* Ještě si odpočiň. Pomůže ti to. Zase se zastavím. *usměje se na ní a pak odejde i z jejího pokoje. Nabere po cestě Shinon a společně se vydají domů, kde už si může jít sama konečně lehnout.*
Kami: *Dále ležím a poslouchám ticho, které je občas přerušeno osobami, které projdou po chodbě.* 'Proč mám pořád někde hluboko v sobě obavy, že je to vše jen zlý sen a že až se opět probudím, tak budeme v zpět v Temném světě,' *řeknu si v duchu a povzdechnu si.* 'Hádám, že až se dostanu z nemocnice, tak po takové době už vesnici skoro vůbec nepoznám. Zajímalo by mě jestli ještě žijí,' *řeknu si v duchu a následně otočím hlavou na druhou stranu a dívám se ven z okna.*
Takashi: Obě jsou..? *zarazí se a pak se mu rozzáří obličej.* Takže já mám holku. *usměje se a je na něm vidět obrovská tíha, která z něj spadla, když si ulevil.* Tak to jsem trošku překvapený, i když to je asi logický. Nikdo jiný by mě nenapadl spíš. Tak asi blahopřeji. *usměje se.* Jo ty ruky si nevšímej. To se mi stalo asi dva roky po vstupu do TS. Když, jsem se vrátil, udělal jsem si implantát. Koukám, támhle i je. *poví a ukáže do místa, kam přenesli všechny jejich věci.* Tu mi pak ale Generálka Kori násilně urvala i s dalším kusem moji vlastní ruky. Ale nic si z toho nedělám. Brzo si ji vrátím dohromady pomocí klanových schopností. *pokrčí rameny.* Hele, teď se mi o tom mluvit nechce. Jsem ještě unavený. Napíšu ti pak podrobnou zprávu. Souhlasíš? *zeptá se jí a znova se opře o stěnu za postelí.* Spíš mi jdi prosím kouknout na holky. *poprosí jí a dívá se na ní, dokud neodejde z pokoje.*
Fu_: Hej, hej, uklidní se trochu jo. *Poví s úsměvem a vejde do pokoje. Rozsvítí tam a zavře za sebou dveře. Přesune se až na židli vedle jeho postele, kam si sedne.* Máš nějak moc otázek na to, že já jich mám na tebe v podstatě taky dost. *poví a dá si nohu přes nohu.* Je těžký uklidňovat lékaře o zdravotních stavech, ale můžu tě ujistit, že jsou obě v pořádku. Musela jsem ale provést císařský řez, abych dítě vyjmula a mohla sledovat právě kvůli chakře. Ven přišla nanejvýš o několik dní dřív než měla, ale jinak je zdravá a v pořádku. Na Kami jsme ale ještě provedli zákrok k odstranění a zničení její značky, kterou na ní tehdy Suzuya umístil. Už jsme to tak provedli na každém vesničanovi. Co jsem se vrátila se toho dost stalo. *vysvětlí mu stav obou holek a pak si přiloží ruku na stehno, kde se jí v ruce objeví klobouk kageho. Nasadí ho na hlavu a mrkne na něj.* Taky že jo. Já jsem kage. *usměje se a klobouk zase strčí do kapsy. Podívá se na jeho ruku.* Tohle je dost ošklivé, co se stalo? A co bylo přibližně za poslední čtyři roky? Potřebuji detaily. Zeref, Renji a co možná nejvíc o ostatních z našeho světa, co tam byli. *začne hned s otázkami na něj.*
Kami: *Jak dále ležím v posteli, tak cítím, že se mi opět začínají zavírat oči, protože jsem byla pořád celkem dost unavená. Nakonec opět usnu, ale po chvíli mě probudí pláč. Otevřu oči a začnu se zvedat z postele. V tu chvíli do pokoje vejde sestra.* Ležte, *řekne a následně vezme malou a na chvíli s ní odejde z pokoje. Po chvíli se vrátí a dá jí zpět do postýlky.* Musíte si odpočinout obě, *řekne a následně odejde pryč.* Je v pořádku, *zeptám se jí, jak odchází pryč.* Je, nemusíte se bát, *odpoví sestra a odejde.* Díky, *řeknu mu jí než zmizí ve dveřích. Poté si oddechnu a zůstanu ležet v posteli, sleduju malou jak spí a přemýšlím, kde je asi Takashi.*
Takashi: *sedí opřený o stěnu a dívá se z okna na světla a život vesnice.* Je to tak dlouho. Tolik změn. Zajímá mě, kdo je ten Yugakage, pro kterého nechala poslat sestra. *říká si a povzdechne si. Pak se ale dveře odemknou a otevřou. V nich stojí.* Fu? Jsi to vážně ty? *usmál se a vstal u postele.* Ale tak jde to. Ty pracuješ v nemocnici? Jak je na tom Kami. A kde je Yugakage? Říkala, že pro něj pošle. *poví a zase si sedne na postel. Je trochu překvapený, ale není hloupí a tak mu začíná šrotovat a pomalu docházet. Není si tím ale úplně jistý. Teď ho to ale netrápí.* A dítě? Co dítě, je v pořádku? Jak na něj působí nárůst chakry? *zeptá se jí. Je dost neodbytný v tomhle tom.*
Fu_: *ví, že se někdy kolem půlnoci probudí. Proto nešla spát. S Shinon sedí doma na gauči a čte si knížku, když se za dveřmi někdo objeví. Podle pachu pozná jednoho z Anbu.* Yugakage - sama. Takashi Ackerman se probudil. *poví za dveřmi.* Děkuji, hned vyrazím. *odpoví Fu a jde se obléknout. Hodí na sebe novější oblek, který si sehnala a vyrazí do nemocnice. odkaz » U pasu má připnutou Kakutō a na pravém prostředníčku má nasazený prsten Yamiwa. Za patnáct minut dorazí do nemocnice a míří rovnou do pokoje Takashiho. Bez klepání vstoupí a opře se mu futra.* Nazdar ospalče. Tak jak se ti daří? *zeptá se ho s úsměvem na tváři. Shinon rovnou vstoupí do pokoje a lehne si k nohám postele.*
Kami: *Ani nevím, jak dlouho jsem byla mimo, mohlo to být asi devět nebo deset hodin. Když začnu přicházet k sobě, tak pomalu otevřu oči a nějakou chvíli mi trvá, než si zvyknu na tmu, která tam byla.* K-kde to jsem, *řeknu trochu zmateně. Po chvíli mi dojde, kde to jsem, tak se začnu se dívat po okolí. Takashiho tam ale nikde nevidím. Místo něj uvidím vedle sebe uvidím postýlku, ve které spí dítě.* Ty jsi.. *řeknu jen potichu a usměju se. Poté se chci zvednout z postele, ale když se zvednu trochu rychleji, tak se mi začne motat hlava, tak si raději opět lehnu, to že mě vše bolelo jsem ignorovala. Následně mi začnou téct slzy.* Ta nejhorší noční můra, je pryč.. Dítě vypadá, že je v pořádku.. Jsme doma.. Snad už vše bude jen dobré.. Už mi tady chybí jen Takashi, *řeknu potichu. Dokud malá spí, tak jí nechávám spát a jen jí mlčky sleduju.*
Takashi: *Po přibližně deseti hodinách se Takashimu pomalu vrací vědomí. Otvírá oči a dívá se na strop. Chvíli mžourá očima, než si uvědomí kde je a co se stalo.* Kami... Kami. *vystřelí do sedu a zase se mu zamotá hlava. Znova se položí. Už zná ten pocit. Chvíli to tak bude přetrvávat. Po chvíli si sedá pomalu. Když zmizí motání, natáhne se po zvonku. Během chvíle se objeví sestra.* Tak už jste vzhůru. Zkontaktuji Yugakage. *poví a odejde.* Ne počkejte. Kami? Co Kami? A dítě? *zavolá za ní. Sestra strčí zpět hlavu.* Počkejte na Yugakage. *poví a zmizí. Zamkne za sebou dveře, aby nemohl utéct. Takashi se pomalu postaví a dojde k oknu, aby se podíval ven.* Noc. To ho teď budou budit? *řekne si a jde si zpět zase sednout, protože nemá cenu teď nějak vzdorovat.*
Fu_: *Blížící se konec ChZ dává další a další práci, která obyčejně není. Je přibližně v polovině práce, když se ozve Sanbi. "Maličká, sice slabě, ale poznám, když se ve vesnici objeví moje chakra." Fu se zarazí. "Kami je v Temném světě." vytáhne kouli na Tomegane a soustředí se na Kami. Hned ji vidí ležet na zemi na ulici. "Co Takashi?" řekne si a ten se objeví také na zemi ve vesnici. "To znamená jediné." řekne a vyskočí. Vytvoří si dva klony.* Shinon, jdi s klonem ke strážcům bariéry. Pak si tě vyzvednu. *poví a proskočí s druhým klonem oknem své kanceláře. Před tím ho samozřejmě otevře. Za letu pod sebou přivolají kondora a dopadnou na jeho záda. Hned se rozletí k místu, kde se nachází oba dva. Jsou od sebe několik metrů. Přistanou na zemi kousek od nich a Fu si hned razí cestu davem.* Uhněte mi z cesty. *křikne na obě strany. Na místě se už shromáždilo několik měsíců i jednotek Anbu, kteří se je pokusili zatknout.* Nechte je. Odneste je do nemocnice. *zavolá si k sobě jednoho z Anbu a nakloní se k němu. "Pokud tu jsou ti dva, vrátili se z temného světa všichni. I Zeref by se mohl objevit, ale tady jo necítím. Bude jinde." pošeptá​ mu. Během toho se podívá směrem Kami. Všimne si toho břicha.* Počkat. *zastaví medici s ní na nosítkách a dojde k nim. Dá nad její břicho ruce a rozzáří se jí do zelena.* Hned na sál. Dítě musí ven. Chakrová soustava je rozvinutá, ale prázdná. Nemuselo by přežít takový nápor. Za pět minut ať je připravena na otevření. *medici vyběhnou a Fu se obrátí na Takashiho ještě.* Dejte ho na pokoj, ten bude v pohodě. Všechny jejich věci odneste k Takashimu na pokoj. *pak vyběhne do nemocnice. Je tam během chvíli a blíží se na sál, kde je Kami.* Dobrá, začneme s operací. *převlékne se a umyje. Mezitím jí připraví na operaci. Dojde na sál a tam je dost překvapená. V místě, kde by měla vést řez, se nachází už jedna jizva. "Kde je to první dítě?" řekne si, ale podle stavu jizvy to vidí na víc než dva roky.* Začínám s řezem. *poví a přiloží skalpel k jejímu břichu, v místě začátku jizvy. Pak ji celou obkreslí. Skrz otvor se dostává hlouběji k děloze, kterou také otevře v místě, kde už otevřená jednou byla.* Odsávat. Nevidím. *poví a asistentka začne odsávat krev. Svorkami jí drží otevřenou a opatrně do ní strčí ruku. Nahmatá nožičku. "Tak, teď opatrně pootočit. A pomalu, tak." říká si a pomalu postupuje. Do deseti minut má venku na dlani položené nemluvně. Lehkým kroužením po zádech s lehkým přítlakem se dítě po chvíli rozbrečí na celé patro. Fu se usměje.* Výborně, maličká. *poví a zaškrtí pupeční šňůru. Pak ji přestřihne a podá dítě sestře.* Zavřete ji, já se postarám o dítě. Nezapomeňte odstranit její značku. *poví a jde se umýt zase, mezitím co sestra to dítě a uloží ho. Nejdřív ho ale zváží a změří a pak si ho Fu vyzvedne. Dítě stále brečí ale to Fu neřeší. Jde jí o její přežití.* Tak ukaž malička, zvládneš to vid? *usmívá se na ní a zkoumá její stav. Nakonec riziko nebylo takové, jaké mohlo být, ale je řada, že si to radši ověřila.* Odneste jí a zatím se o ní postarejte. *poví a jde se podívat na Kami a pak Takashiho. Klon, který běžel s ní se vydal k bráně, kde posílil obranu a druhý klon se s Shinon vydal do prostor strážců bariéry, aby je informovaly o situaci. Přidali úkol sledovat pečlivě každý kus vesnice, kvůli možným přehlédnutím značek Suzuyi, které by tam mohli být. Fu se v pokoji u Kami přesvědčí, že je pryč i značka.* Malá je v pořádku. Má tvoje oči. *pošeptá jí s úsměvem. Menší jistá, že ji neslyší, ale podvědomí je silná věc. Ještě se zajde podívat za Takashim.* Omlouvám se. *poví k němu a pak odejde zpět do kanceláře. Mají před sebou několik hodin spánku, než se zotaví.*
Kami: *Poslední dobou jsem už byla skoro pořád doma, ani k Zerefovi pracovat nechodila, tak jsem se celkem doma nudila. Neměla jsem nic moc na práci, takže jsem doma maximálně uvařila nebo četla knížku, kterou jsem v domě našla. Akorát jsem seděla, když najednou uslyším slova Takashiho.* Hmm, *řeknu jen a následně se mi začne motat hlava.* 'Co to je,' *proletí mi hlavou. Najednou ležím někde na zemi společně s mými věci a podívám se před sebe. Když ucítím, jak se mi začne vracet chakra, tak se jen trochu pousměju.* Takashi, *vydám ze sebe jen potichu.*
Takashi: *Kazdy jeho pohled se momentálně váže na Kami. Už je v poslední fázi svého těhotenství a nedovolí ji skoro nic kromě toho, že může dýchat a chodit si kam chce. I když do města moc nechodí a o dům Zerefa se stará Takashi. Naštěstí je to v období, kdy sezóna sklizně je u konce a záhon se připravuje na zazimování. Teď sedí v kuchyni a sleduje Kami, když se snaží aspoň trochu zabavit. Už vstane aby ji obejmul, když se něco stane. Okamžitě to pozná. Ten hák za pupíkem, který ho táhne zpátky.* Je to tady. *řekne ke Kami, která ten pocit návratu znát nemůže. Nevracela se odsud. Zamotá se mu hlava a kolem něj se začnou hemžit barvy. Chvíli na to sebou praskne na zem a při nádechu se mu do pusy dostane trochu prachu. Vedle něj se valí veškeré jeho věci, co mu sebrali. Snaží se rozhlednou.* Vesnice? Kami? *poví pokouší se vstát, ale jeho nulová chakra, která se začne obnovovat mu to nedovolí. Lidi kolem na něj koukají a přidřepne si k němu jeden Shinoby, který ho slyšel říct ty dvě slova.* Sežeňte hned medici. *vykřikne na kolem jdoucí.*
---: ---
Kudasai: *Vyjde s Ayase ještě před odchod, než mu rozhrabe dready a usměje se.* Mlčím jako hrob! A ve zkouškách se předvedu! to slibuju! a co je kuchyiose vím... tedy říkali to na akademii *Pronese a s mečem v krabici v náručí se usměje a zamává na ní.* Nashledanou! teda... Ahoj!!! *Zavolá ještě na ni, než se po chvilce rozhodne zmasakrovat krabici zuby nehty, jen aby se k meči dostal a přivázal si ho na záda.*
Ayase Toyokazu: Mimochodem ne že někde budeš říkat že zbraň legendárních šermířů ze skryté mlžné jsou jen tak normálně k prodeji, tohle mi sehnal jeden známej přes černej trh ale nikomu to neříkej dobrá? Pokud jde o tuhle zbraň tak tě budu sledovat ve 3 části zkoušek abych se přesvědčila o tom jak moc jsi silnej a pokud postoupíš na pozici Chuunin dám ti možnost přivolávat Kuchiyose a pokud nevíš co to je tak ti to řeknu ale až po skončení zkoušek. *Pak se natáhne svou levou rukou k jeho hlavě a pocuchá mu vlásky. *Jsi docela rozkošnej víš to? *S těmito slovy se k němu otočí zády a vyrazí klidným krokem zase pryč, cestou si meče zase zapečetí a pak Kudasaiovi zamává na rozloučenou. *Neboj, pokud bych tě potřebovala kontaktovat najdu si tě! *Zavolá na něj nakonec a odejde už pryč. *
Kudasai: *O mečích legendárních šermířů z mlžné jako nadšenec do kenjutsu samozřejmě slyšel a věděl, že nejsou levné. Tedy spíš se divil že jsou jen tak k prodeji. I tak na ně zíral s pusou dokořán a tulil se k balíku, kde byl jeho nový meč.* Opravdu mnohokrát děkuju! *Sice za meč vyplácal své životní úspory ale i tak stál snad 4x více než si kdy mohl dovolit.* Přísahám že s ním budu cvičit každý den! A nejméně dvakrát! *A pravděpodobně s ním bude chodit i na procházky a tak měsíc s ním spát jako s novým plyšákem, ale to mu bylo trapné Ayase říct a tak si to nechal jen pro sebe.* Až budeteš *snažil se zachránit vykání.* cokoli potřebovat, budu pravděpodobně v Suně a stačí tam nechat vzkaz u senseie Nubuie! *zazubí se a připadá si jako v divném snu... nebo nebi. Jen neví, zda usnul nebo zemřel, no každopádně mu onen stav vyhovoval.*
Ayase Toyokazu: Uhm není to tak drahé. *Pronese a ze speciální pečetě na spodní části pravého zápěstí odpečetí pouhým dotykem dva bleskové meče a každý z nich pevně uchopí do jedné ruky a nechá nimi proudit svou chakru což zajistí že meče začnou jiskřit černými blesky. *Tvoje zbraně pro tebe musí být důležité, každý by si měl najít jednu, která pro něj bud důležitá jako jsou tyhle dva meče. Jde o meče šermířů ze skryté mlžné a říká se jim Ikazuchi no Kiba a věř nebo ne jejich cena je 500 ryo. Jednou mi to stejně nějak vrátíš jak jsem řekla a tak se o svou zbraň starej dobrá?
Kudasai: Ale tohle si od tebe nemůžu vzít! *Zůstal stát s pusou dokořán a sotva se krabice dotýkal.* To je přeci hrozně moc peněz! *Je celý nějak nesvůj a čeká, že z pozarohu někdo vyskočí a vysměje se mu, že naletěl.* Já... chci se stát stopařem a kdyby jsi cokoliv nebo kohokoliv potřebovala najít, stačí jen říct! Nevím jak se vám odvděčit... *Pronese a ujede mu hlas opět do vykání, když se Ayase ukloní.*
Oprava: Myšleno Kusanagi, ne Hatake tanto a samozřejmě doplatek 197 ryo
Ayase Toyokazu: *Ayase si skočí za majitelem obchodu a ihned mu položí na pul 53 Ryo Kudasaie a ze svých pak doloží ještě dalších 67 aby měla celkem 120, což je obnos jaký je stojí zbraň (Hatake Tanto). Prodejce zbraň uloží do pouzdra a to pak ještě položí do takové krabice a tu zavře a zalepí lepící páskou. Do krabice ještě přiložil předtím návod jak správně pečovat o zbraně a nějaké základní pomůcky k tomu. Ayase si to vezme a otočí se na Kudasaie a zabalenou Hatake Tanto mu poté podá. *Tak a je to tvoje.
Kudasai: Ale to je přece hrozně moc peněz... *Většinu co měl, bylo z žebrání a podřadných misí pro Sunu. A nikdy pro něj nikdo neudělal nikdo něco tak velkého, když pomine přijmutí na akademii ale to bylo spíš díky jeho kekken genkai nežli jemu a tuhle paní ani nezná. Ale i tak vytáhne svou peněženku a vydá paní své poctivě šetřené penízky. Bylo jich přesně 53, nemusel je ani počítat ale dělal to v poslední době často, když se teď pohyboval v cizině a nechtěl tu žebrat nebo neměl senseie na to, aby si půjčil.* Opravdu to pro mě nemusíte dělat... *Pronese ale poděkuje Ayase.*
Ayase Toyokazu: Vystačíš ale s tímto to bude lepší nemám pravdu? Dej mi peníze, které máš a já ti ji doplatím. *Ayase jeho směrem natáhne svou pravou ruku a očekává až ji dá své peníze aby si to mohla prohlédnout kolik jich vlastně má a mohla mu pak rovnou koupit tu ve vitríně ale musí počkat kolik ji Kudasai vůbec dá. *Peněz mám stejně dost a budu to brát jako kdybych investovala, investuju do tebe a jednou mi to vrátíš nějakou jinou formou.
Kudasai: Aha, to já mám zbraně většinou ještě nové a moc nevyužité *Pronese a ohlédne se zpět k vitríně. Už se na Hatake tanto díval už předem ale jen tak zběžně, přeci jen vypadala obdobně jako jeho zbraň, i když o dost poctivěji vytvořená.* No nevím... mě stačí to moje tanto... *Pronese a zkusí se trochu usmát, aby zamaskoval zklamání.* Navíc bych měl jen na půlku. *Dodá trochu tišeji.* Já si vystačím s tím co mám *Dodá a s povzdechem si nadechne.*
Ayase Toyokazu: *Ayase si vybere různé kunaie a takové vybavení, sice už nějaké má ale už jsou opotřebované a proto potřebuje nové. *Já si beru jen zbraně jako jsou kunaie a tak podobně, už jsem je celkem dost opotřebovala a tak musím doplnit zásoby ale co ty? Nic s ti nelíbí? Co třeba tohle? *Poví a ukáže na krásně zdobenou vitrínu ve které je zkrácený meč, který je ale na první pohled velmi kvalitně ukovaný (Hatake Tanto). Dokonce aktivuje Byakugan aby si ho prohlédla trochu lépe ale to co vidí ji trochu zaskočí, jak to tak vypadá meč je stále nabitý chakrou i když je už velmi slabá. Byakugan pak deaktivuje stejně rychle jako ho aktivovala. *Měl by sis ji koupit, vypadá to úžasnou zbraň.
Kudasai: *Nechá se s psměvem vláčet za Ayase a v krámě si pak připadá jako dítě v cukrárně. On v cukrárně nikdy nebyl, ale tak nějak se to snad říká, ne? Sledoval všechny možné zbraně, od mečů přes ty vrhací až po různé meče a hole. Procházel si regály celkem drahých zbraní a za své ušetřené peníze má zhruba tak na senbon a možná tu stylově vypadající kunai.* Já... jen se koukám *Pronese trochu zaskočeně nad cenovkami a přejde k opravdu předraženým zbraním v regálu, kde jsou zbraně prapodivných tvarů s popisky jako z pohádky. Sleduje ty legendární zbraně a nenápadně v kapse počítá mince, aby věděl, jak na tom zhruba je. Naštěstí si vzal svou peněženku s sebou a teď se v onom váčku přehraboval a neměl ani půlku toho co potřeboval i na tu nejlevěnší zbraň z výstavky.* Co si chceš koupit ty? *Optá se a otočil se od zbraní.*
Ayase Toyokazu: To zní dobře, tak jdeme rovnou na nákupy! *Zvolá nadšeně a otočí se zády ke škole Kenjutsu a vyrazí na cestu do obchodní čtvrti (části) kde je mnoho různých krytých stánků a i mnoho kamenných obchodů s různým zaměřením od jedů, přes jídlo nebo Ninja vybavení. To Ayase ale nezajímá, zamíří si to do specializovaného obchodu s Ninja zbraněmi, který se od těch ostatních liší kvalitou svého vybavení. *Tak jsme tady, tak co líbí se ti něco? *Zeptá se zvědavě když si prohlíží všechno co tam mají. *
Kudasai: Popravdě nejsem zrovna nadaný pro taijutsu a jsem rád, že zvládám pár chvatů. Moje oblast je spíše ta střední a středně vzdálená... *Pronese trochu výmluvně a nějak ho přejde nějaká chuť cvičit, popravdě chtěl z Ayase vytřískat co nejvíce o kenjutsu ale jeho plán trochu selhal.* Můj klan se totiž specializuje na bubliny a mé elementy jsou taky takové spíše dobré s trochou odstupu. Proto trénuji hlavně boj se zbraněmi! *Vysvětlí.* Ale pokud jsi chtěla na nákupy, můžeme jít rovnou... Stejně jsem se chtěl podívat po nové výbavě a na trénink se domluvit třeba po zkoušce a naučíme se spolu něco nového? *Optá se a je připraven k odchodu zpět k trhům.*
Ayase Toyokazu: Já osobně nejsem v Kenjutsu přebornice, sice se spíše zaměřuji na boj na krátkou vzdálenost ale prozatím se držím jen používat primárně Taijutsu ale Kenjutsu teprve trénuji ale mohu si s tebou zatrénovat pokud chceš ale mám podmínku. Půjdeme se pak projít po obchodní čtvrti, chtěla jsem si tam koupit nějaké vybavení ale nechci tam jít sama, takže? *Ayase samozřejmě počítá s tím že Kudasai bude souhlasit a tak vykročí dovnitř do školy Kenda. *
Kudasai: *Poslouchal, co paní říkala a usmál se.* Ach tak... trochu to tak pro cizince vypadalo... *Dodal.* Skrytá písečná je ale kupodivu opravdu plná písku *Pronese a zasměje se. Pak si všimne, že došli ke škole, kam se původně chystal.* Ach, tak to bylo rychlé! *Pronese a usměje se na paní.* Ayase... asi nechcete jít se mnout cvičit že? Možná bys mě mohla i něco naučit... *Pronese s očima štěněte.* Tedy samozřejmě pokud nemáte nic jiného na program... *Pronese a ohlédne se na školu Kenda.* Víš... samotnému se cvičí blbě a rád bych se naučil nějaké nové triky a tak *Dodá ještě.*
Ayase Toyokazu: Uhm ne? Sice na tom tato Země původně vydělávala nejvíc ale jinak tu dělají tuny dalších věcí. Jsou tu různé podniky na jídlo, alkohol a tak podobně. Nechybí tu ani čajovna a tak podobně takže napařování se ve vodě tu ani zdaleka není jediná věc, která by se tu dala dělat. *Ayase sice není členka Yugakure no Sato ale na druhou stranu ex Yugakage (Suzuya Juuzou) byl její děda a tak tu dost času strávila. *Ono je to tu dost velké a najdeš tu snad všechno nebo teda všechno je asi silné slovo ale je tu toho dost. *Poví nakonec směrem ke Kudasaiovi. *Jak vidíš cvičí tu i Kenjutsu jinak by tu tato škola byla k ničemu. *Poví a ukáže prstem na školu kenda před kterou nyní stojí. *Jsme tu.
Kudasai: Moc se omlouvám... Ayase *Pronese. S dospělými do kontaktu moc nepřišel a když, většina byla senseiové či lidé, co si objednali genina na podřadné mise.* Díky *Pronese, když ho paní nepřímo pochválí.* Víte, jako dítě jsem toho moc neměl a vždy jsem si přál být ninja a něco znamenat. I když vím, že spousta ninjů pro vesnici padne nebo padne v zapomnění, chtěl jsem něčeho dosáhnout a nezůstat na ulici do konce světů. *Pronese trochu zasněně.* A ano, chtěl jsem si procvičit svůj boj s tanto nebo biči. *Dodá a opět se ohlédne, ale vidí jen další krámky s kosmetikou či potřebami pro Onsen. Při tom se poškrábe na pravém stehně, kde nosí lahvičku bublifuku a pronese.* To v této zemi nedělají nic jiného, než se napařují v horké vodě? *Což je pro něj, jako někoho kdo doslova žije v poušti koncept naprosto nepochopitelný.*
Ayase Toyokazu: Takže nejsem paní ale slečna a za druhé mi neříkej ani slečno ale Ayase dobrá? Nejsem tak stará a když mi někdo říká paní tak si pak přijdu dost staře. *Zasměje se tomu ale tak není to nic vážného, samozřejmě doufá že ji Kudasai poslechne a už ji nebude říkat „paní“ ale Ayase jak si přála. *To je dobré, jsi minimálně dost chytrej a možná i dost schopnej ale to nemohu soudit, protože jsem to neviděla ale věřím že to uvidím na 3 části zkoušek, protože nepochybuju o tom že by ses tam nedostal, mimochodem co chceš ve škole kenda? Trénovat své Kenjutsu?
Kudasai: Ach tak, mě bylo už skoro 8, když mě přijali na akademii, když verbovali děti z ulice. *Pronese klidně a rozhlédne se, co je za budovy a krámy kolem něj... Ale stále nic nevidí.* Díky za rady, paní! *Pronese s úsměvem a snaží si to zapamatovat.* Tak já své schopnosti ani moc neukazoval. A dokonce mám něco, o čem ani můj nejlepší kamarád... spíš už bratr, neví. *Pronese a usměje se spíše pro sebe. O tom, že by měl mít nadání pro kekken genkai Hoseki věděl, ale zatím neměl šanci mu jej Kuda ukázat. Ne po incidentu s otcem a pak v kolotoči příprav na Chuuninské zkoušky.* A první kolo pro mě dopadlo dobře, měl jsem plný počat bodů! *Pronese vesele a poškrábe se na hlavě, když si konečně může po delší době sundat kapuci a zatřese hlavou, aby rozhodil zplihlé dready.*
Ayase Toyokazu: Uhm no u mě je to trochu jiné ohledně zkoušky, protože jsem byla a možná i pořád jsem velmi talentovaná Kunoichi a zkoušky jsem zvládla už ve svých 7-mi letech ale to není odpověď na tvou otázku, zvládla jsem je na jedničku. Víš musíš se zkusit držet své schopnosti v tajnosti až do 3 části kde nakonec musíš vsadit na všechny své karty, ať už jsou to techniky nebo tvé taktické uvažování. Pokud slepě neútočíš a používáš mozek abys vyhrál tak máš své povýšení na Chuunina téměř jisté. *Během toho Ayase krčí ulicemi a přemýšlí kde by tu tak mohla najít školu Kenda ale nikde nic nevidí a to ji trochu štve. *Měla by být někde tady, tak proč ji nevidím. *Poví si tiše pro sebe. *Co ty? Jak jsi zvládl svou 1 zkoušku?
Kudasai: *Mile se usměje a je rád, že paní není naštvaná. Ještě jednou se ohlédne po výloze, než jí odpoví.* No, proč ne... Vlastně tu nikoho neznám a můj kamarád šel trénovat a tak... *Vydrkotá ze sebe.* A ano, jsem teprve genin a připravuji se na druhou zkoušku... *Pronese a trochu nejist se usměje.* A proč ne, pokud Vás to nebude obtěžovat... *Dodá a usměje se. Nerad by paní zdržoval či byl za hrubouna ze Suny.* A jak jste vlastně zvládla chuuninskou zkoušku, smím li se zeptat? *Optá se a vydá se o ulic centra, ve snaze najít školu Kenda.* A já se jmenuji Kudasai... Kudasai Nomanaide. A pocházím se Sunagakure *Dodá, i když to asi není tak podstatné a paní symbol na jeho čelence nejspíše pozná.*
Ayase Toyokazu: Nic se neděje. *Poví mile a pak se zamyslí. *Tak sice nevím kde škola kenda je ale můžeme ji najít co ty na to? Taky bych se tma ráda podívala, mimochodem taky tu jsem kvůli Chuuninské zkoušce ale já ji přišla jen sledovat. Podle toho cos řekla a podle čelenky hádám že jsi ji přišel plnit co? Takže co ty na to? Půjdeme se projít po vesnici a zkusíme školu kenda najít společně? *Ayase netuší zda Kudasai zareaguje pozitivně nebo negativně ale tak uvidí se jak to bude. *Mimochode jmenuji se Ayase.
Kudasai: *Sledoval výlohy a zrovna procházel kolem jednoho z krámku. který prodával zbraně a zadíval se zrovna na podivné katany, které u nich v Suně nemají, když přehlédl nejen fakt, že přestalo pršet a bariera se opět vrátila. A ke všemu přehlédl i onu ženu, do které skoro vrazil, kdyby ho paní nechytila.* Oh... moc se omlouvám! Já... nedával pozor... *Pronese omluvným tónem a podívá se na paní typickým omluvným pohledem, který používal v Naho spíš jako zbraň proti naivnějším jedincům aby se pomohl dost z obdobných či horších situací. Až teď si ji taky mohl prohlédnou a všiml si jejich podivných zvířecích rysů. No snažil se dělat to, co v Naho, když někdo neměl končetinu či divnou jizvu na obličeji a prostě to ignorovat a hlavně nezírat. Taky zaregisrtoval onu barieru a trochu e podivil. Vrátil se ale rychle pohledem k paní a zkusil se optat na cestu.* Víte... jsem zde kvůli chuuninským zkouškám a trochu jsem se ztratil... asi neznáte cestu do školy Kenda, že? *Zkusí se optat milým hláskem, i když rudé dready, padající po ramena, mu v obrázku svatouška trochu kazí dojem. A že není místní si paní mohla odvodit od jeho tmavší pleti a čelenky, kterou nosí volně kolem krku.*
Ayase Toyokazu: *Ayase dorazila do Yugakure za jediným účelem, užít si horké prameny uvnitř vesnice, které jsou kryté a taky si kromě odpočinku dopřát i podívanou během Chuuninských zkoušek ale na 3 část si nějakou dobu bude muset počkat. Nyní je uvnitř vesnice, která je obklopená bariérou ale z nějakého důvodu je dovolenou aby bariérou prošel déšť ale tak ono občas je třeba aby pršelo i do vesnice kvůli rostlinám a celkově nějaké té rovnováze aby tu nebylo moc sucho zatímco venku prší jako z konve. Zrovna vyjde ven z jednoho hotelu oblečená v ( odkaz » ). *Ah to je hrozný počasí. *Postěžuje si pod nos ale v ten moment co to dopoví tak přestane do vesnice pršet a tak se podívá nahoru a vidí jak se voda jen opírá o bariéru a stéká po ní a tak se spokojeně usměje. *Super. *Poví si a vyrazí na průzkum vesnice, kterou sice zná ale dlouhou dobu tu nebyla navíc už je to delší dobu co tu je Yugakage Fujino Sawa a ne její dědeček Suzuya, který je v očích mnohých mrtvý stejně tak i v očích Ayase. Nijak neukrývá svůj dlouhý vlčí ocásek, který je stejné barvy jako vlasy a ani tak ani vlčí ouška. Nevšímá si moc okolí a tak si ani nevšimne mladíka který jde přímo na ní a skončí to jejich srážkou ale Ayase to ustojí a raději se pokusí chytit i toho mladíka kdyby u něj hrozila ztráta rovnováhy a pád na zem. *Jsi v pořádku?
Kudasai: *Už byl v Yugakure, tedy měl tu být už mnohem déle, ale cesta po moři byla peklo a jejich loď plula mnohem pomaleji. V podstatě přijeli sotva den před prvním kolem jejich chuuninských zkoušek a druhé kolo mělo začít brzy, takže moc času na to, aby se po vesnici prošel a prozkoumal ji, nezbývalo. Procházel se teď centrem, pod kapucí ve všudepřítomném dešti. Vydal se navštívit místní školu Kenda, o které slyšel ale v dešti na ulicích nebylo moc lidí a navíc nebyl typ, který by se vyptával na vestu a tak raději bloudil v tomto milém počasí, na které je jako dítě z pouště 100% zvyklý. Bloudil ulicemi a hledal cestu a přitom tak nějak zkoumal a objevoval nové věci a zajímavosti této Země, které v poušti jen tak nevidí a sledoval výlohy obchodů.*
---: ---
Asaki: Hmm, proč si myslíš, že to nebyla ta šála, proč si myslíš, že to udělal někdo, *zeptám se ho a dívám se na něj.*No jo, je špinavá, když si jí přišlápneš, *řeknu mu a dále se na něj dívám a čekám, co z něj ještě vypadne. Nad jeho otázkou se trochu pousměju, protože se konečně začal mluvit o něčem jiném než jeho šále.* Ne nejsem odkud, jsem z Naomi no Sato, *řeknu mu.*
Akira: Ne, šála určitě ne. *Potřese hlavou ze strany na stranu. Při zmínce své šály si ji nezapomene prohlédnout, takže zjistí, že přišlápnutím konce ji ušpinil od prachu. Opět vypískne jako holka. Ne že by to ve svém věku uměl zrovna jinak.* Je špinavá! Špinavá! *Fňukne. Zjevně mu je šála přednější, než to, že mohl mít rozbitý nos. Člověk si musí ujasnit priority. Aby zabránil dalšímu pošpinění textilu, ještě jednou si ji omotá kolem krku. Vzhledem k velikosti šály tím docílí nejen toho, že už konec necouvá po zemi, ale také toho, že mu jdou vidět více méně jenom oči.* Ty jsi zdejší? *Nakloní hlavu na stranu v otázce, stále ještě roztřesený hlas z incidentu, který stál jeho šálu flek.* Neviděl jsem tě tady.
Asaki: Hej, neřvi a vstávej, nebudu tě tady držet půl hodiny, *řeknu mu a potichu si povzdechnu.* 'Hmm, no nevím co je ten kluk zač, ale možní by nemusel tak vyvádět,' *pomyslím si.* Nemáš zač, *řeknu mu a pak ho pustím, když už je na nohách. Při jeho slovech trochu nakloním na stranu.* No nemáš za co. Nevím jestli tě někdo podkopl, spíše se přizabiješ na té šále, *řeknu mu, když si ho trochu více prohlídnu.*
Akira: *Ani si neuvědomí, že vlastně neskončil na zemi. Až po několika vteřinách pištění otevře oči a zjistí, že visí nad zemí, takže se opět postaví a prohlédne si svého zachránce. Nebo spíš zachránkyni.* Díky. *Poušklíbne se a opráší si šálu. Pokouší se tvářit, že se absolutně nic nestalo.* Dával jsem pozor. *Odtuší zcela jistě.* Někdo mu určitě podrazil nohy. Lidi na akademii mi hodně závidí, jak vypadám, takže to dělaj často. *Potřese otráveně hlavou ze strany na stranu.*
Asaki: *Pomalu pokračuju v cestě a dívám se okolo, ale raději se dívám i před sebe, abych někoho třeba nesrazila.* 'Hmm tady je to celkem pěkné,' *pomyslím si a jdu dále. Jak tak pokračuju v cestě, tak si všimnu že na mě padá nějaké děcko. Rychle udělám otočku do strany, aby na mě nespadl a než dopadne na zem, tak ho chytnu za ruku těsně nad zemí-* Musíš dávat pozor, jinak se fakt přerazíš, *řeknu mu a trochu se usměju.*
Akira: *Už má po dnešní výuce, což ale neznamená, že hodlá jít přímo domů. Nerad se fláká v pokoji, takže se rozhodl vzít to přes centrum. Oblékl si bílý nátělník, černé šortky a stejnobarevné sandály. Napříč úpornému vedru ho nic neodradilo od toho, aby si kolem krku hodil dlouhý růžový šál, který je pro něj jednoznačně moc dlouhý - delší z konců courá na zemi. Vlasy má pečlivě upravené na pravou stranu s patkou zajištěnou sponkou, zřejmě aby mu na akademii otravně nepadala do očí. Z pusy mu kouká tyčka od lízátka. Vykračuje si relativně volným tempem, než se mu stane jeho šál osudným. Na onen delší konec totiž šlápne, takže nejen že se přiškrtí, ale zakopne o něj. S dívčím vypísknutím letí po hlavě do první osoby, kterou má před sebou. Tou se stává - pokud mu neuhne - Asaki.*
Asaki: *Procházím centrem Yugakure a trochu se tam rozhlížím, protože jsem tam ještě nikdy nebyla. Už jsem splnila úkol, který jsem měla splnit, takže jsem se rozhodla, že se trochu projdu vesnici. Jak pokračuju v cestě, tak se na chvíli zastavím a přemýšlím, kde bych se mohla ještě podívat. Cestou se zastavím ve stánku s dangem a jedno si koupím. Poté se opět rozejdu rušným centrem.*
---: ---
Aiko: To teda je!! A hlavne je tu veľa tovaru... *Povie Aiko a potom začne Katsumi prevádzať všade po trhu, ukazovať jej rôzne veci a tak podobne, sama si tiež niečo kúpy a takto pokračuje ich deň plný zábavy a nákupov, čiže Aiko je veľmi spokojná a keď vidí ako sa zabáva i Katsumi, tak je ešte spokojnejšia, ich deň len tak skoro neskončí a stane sa tak až vtedy, keď budú mať plné nákupné tašky a budú sa im podlamovať kolená od únavy.*
Katsumi: Katsumi: *Když jsem se oblékla, tak jsem vše uklidila a následně jsem se rozešla ven, de jsem čekala na Aiko. Když se Aiko objevila, tak jsem se na ní jen usmála a rozešla jsem se za ní.* No to jo, všeho moc škodí, *řeknu a podívám se na Aiko. Když se začneme blížit k trhu, tak se začnu dívat okolo, jestli by se nám tam s Yami něco když tak nelíbilo.* Je tady dost živo, *řeknu a usměju se.*
Aiko: *Ešte chvíľu odpočívala, potom tiež vyliezla z vody, dobre sa poutierala, natrela sa krémom, celé svoje telo a potom sa pomaly obliekla, keď to bolo hotové, dostavila sa za Katsumi a následne sa na ňu usmiala.* Môžeme vyraziť... predsa len, nie ej dobré ak človek moc relaxuje... *Povie Aiko a následne sa vydá na cestu von, počíta s tým, že Katsumi ju bude nasledovať a tak ide pomalším tempom. Ide smerom kde sa ten trh nachádza, čím viac sa približujú, tým ej viac ľudí a stánkov.*
Katsumi: Katsumi: *Poslouchám Aiko a nad jejími slovy se trochu usměju.* Tak fajn, *řeknu jen a na chvíli zavřu oči.* 'Ach jo, mám takový pocit, že bychom měly pomalu vyrazit ještě se podívat na ten trh a pak vyrazit domů, jsme tady dva dny, takže je zase na čase se vrátit domů,' *řeknu si v duchu a poté se začnu pomalu zvedat z vody.* Nám už to stačilo, jdu se zatím převléct, počkám na tebe v šatně, *řeknu Aiko a vezmu si ručník a zmizím do šatny, kde se začnu převlékat.*
Aiko: *Potom sa uloží pohodlne vo vode a začne relaxovať a pritom hovorí.* Dobre, tak sme dohodnuté, pôjdeme potom na trh, lenže človeku sa odtiaľto vôbec nechce odísť, lebo je tu tak dobreeeee.... *Zívne si Aiko, ktorá už dlho nezažila takúto pohodu, je rada že tu môže tráviť čas so svojou novou kamoškou a tiež že je po dlhej dobe zase v kúpeľoch, je to niečo čo si dopriava len výnimočne no ako vidí, bude to msuieť robiť častejšie i sama.*
Katsumi: Katsumi: *Když mi umyje záda, tak se na ní usměju.* Díky. Hmm, už jsem tady trochu vesnici prochodila, dokonce jsem byla i v lese, protože jsem se tady ztratila, třeba se můžeme podívat na trh, *řeknu jí. Pak se ještě ponořím do vody.* 'Hmm, Yuga je fakt celkem zajímavá,' *řeknu si v duchu. /Yami: Nad tím co řeknu se jen usměje.*
Aiko: A je to... myslím, že si chrbát nemala nikdy predtým čistejší!! *Povie spokojne Aiko a potom sa zamyslí nad tým, čo by mohli robiť.* Myslím, že yb si sa mohla chcieť pozrieť do školy kenda, či na akadémiu alebo tak podobne, taktiež je tu trh, kde predávajú veľa vecí, ktoré určite zase tam u vás nie sú, možností je naozaj veľa... záleží od toho aké sú tvoje záujmy ale tak vždy sa nádje niečo zaujímavé, no nie?? Ja chodím okrem školy a knižnice i do prírody tu v okolí, je to pekné ak si v lese, kde je príjemne a ticho, môžem čítať svoju obľúbenú knihu a pritom sa vyhrievať na slnku...
Katsumi: Yami: *Podívá se na Aiko a pak se trochu usměje, když nám Aiko začne umývat záda a masírovat je. /Katsumi: Poslechnu si Aiko a na chvíli se zamyslím.* Hele už to neřeš, už je to jedno, co se stalo, stalo se, *řeknu jí a přemýšlím, co budu dělat, až se vrátím do Kumohakure.*
Aiko: Dobre... tak dohodnuté... *Povie Aiko, vezme špongiu a mydlo, pekne to zmieša a potom príde ku chrbtu Katsumi a začne jej umývať chrbát a tiež ho jemne masírovať, keďže o masáži čítala veľa kníh je v tom dobrá.* Vieš... vážne ma to mrzí... nechcem ťa stratiť ako kamarátku, už sa nikdy nedám knihami naviesť na takú hlúposť ako bola táto, predsa len... nestojí to za stratu niekoho s kým si rozumieš....
Katsumi: Yami: *Podívá se na Aiko a čeká, co jí řekne. Nad jejími slovy se na chvíli zamyslí.* Hmm, tak jo, *řekne nakonec Yami.* 'Neměla by věřit úplně všemu, potom se děje, co se stalo teď, *řekne v duchu Yami. /Katsumi: Nad slovy Yami se trochu pousměju.* 'Ty jsi hodně velká stydlivka, že, ale tak teď už to neřeš, omluvila se, tak ho necháme být,' *řeknu jí. /Yami: Pak se podívá na Aiko,* Hmm, můžeme pak vymyslet co budeme dělat dále,' *řekne a dále jsme ponořené ve vodě, která tam pěkně hřeje.*
Aiko: *Sadne si vedľa Katsumi do teplej vody a potom si len smutne povzdychne.* Jup... máš pravdu... prepáč, len som si chcela overiť veci z knihy, asi to nebolo moc vhodné... ako uzmierenie ti ponúkam umytie chrbta... keďže príjemná masáž chrbta a jeho vyškrabkanie je určite lepšie ako takéto veci... a keď sa umyjeme a odpočinieme si, tak sa dohodneme na ďalšom pláne... ale naozaj ma mrzí toto... knihy sú naozaj zradné... nemala by som čítať erotické romány...
Katsumi: Katsumi: *Když se Aiko zvedne, tak se na ní díváme s pohledem, který vypadal asi jako o co se snaží. Když se pak vrátí s knihou, tak zamrkám ještě překvapeněji, no když začne říkat, že to četla v knize, tak mi dojdou slova a jen na ní nějakou chvíli hledím.* Ehh, ještě jsem se něco naučila ne úplně ve vše se dá věřit knihám, *řeknu. Yami poté jen souhlasně zakývá hlavou. Když se nás pak zeptá, co bychom chtěly dělat potom tak jen pokrčím rameny.* Nevím nějak mě nic nenapadá, *řeknu jí.*
Aiko: *Len nespokojne sa zatvári, potom vstane, príde k svojim veciam, vytiahne knihu a začne v nej niečo zapisovať.* Gomene... Katsumi... bol to výskum, lebo v tejto knihe je písané, že ženy ak sú v spoločnej kúpeli, tak sa radi osahávajú... a robia spolu zvrhlosti... vraj je to potvrdené a tak podobne... týmto som to vyvrátila... *Keď to Aiko povie, dopíše do knihy a potom tú knihu ukáže Katsumi aby videla, že si nevymýšľa. Následne sa vráti do kúpeľa a do široka sa usmeje.* Prepáč, takže skončili sme tam, kde by si chcela ísť po kúpeľoch...
Katsumi: Katsumi: *Když se Aiko zvedne, tak se na ní podívám. Poté co se ke mě přiblíží, tak se na Yami vykulí oči. Ve chvíli, kdy mě chytí za prsa, tak Yami vyletou málem oči.* /Yami: Nech mě být, *vykřikne Yami a rychle se přesuneme na druhou stranu.* 'Ona je trochu hoooooodně šílená,' *řekne v duchu Yami a dívá se na Aiko.*
Aiko: To je práve na vás dvoch to najkrajšie!! *Povie Aiko, postaví sa a potom príde rýchlo ku Katsumi a prešmykne sa za jej chrbát, chytí ju za prsia a jemne ich stlačí.* Sú celkom pekné... *Zašušká jej Aiko do ucha a potom jej začne jemne bozkávať krk.* Čo tak si spríjemniť pobyt v kúpeľoch?? *Opýta sa jemne a potichu a potom ju znova nežne na krku oblizne a dá jej ta pusu, prsia jej jemne stláča, v podstate masíruje a pritlačí si Katsumi ku sebe.*
Katsumi: Katsumi: *Poslouchám slova Aiko a jen se na Aiko usměju.* No jo no, trochu vím, jak se cítíš, taky nás berou jinak, protože jsme dvě a ještě barevné, *řeknu a trochu si povzdechnu a pak se potupím do vody až po nos.*
Aiko: Takže tak to je... ja si zase vôbec nepamätám svoju minulosť, proste som bola vraj prepadnutá banditmi, zachránil ma Suzuya a priviedol sem, potom som sa stala shinobi tejto vesnice a mám tu svoje miesto, somnou sa ľudia bavia, problémom som zase ja, pretože trávim všetko čas štúdiom a čítaním, čiže... akoby som to povedala... som knihomoľka... preto ma niekedy ľudia neberú vážne... ja to chápem, možno som divná ale aspoň toho veľa viem, i keď som niektoré veci nevidela na vlastné oči, snažím sa niektoré jutsu a tak pozrieť si pri tréningoch, analyzovať ich a tak podobne...
Katsumi: Katsumi: *Podívám se na Aiko a trochu se zamyslím.* Hmm, nevím co bych ti o sobě mohla říct. Něco už víš. Původně jsem žila v Otogakure, ale pak jsem se s mamkou vrátila zpět do Kumogakure. Jsem chuunin, nevím co ještě bych ti mohla říct, většinou se se mnou nikdo nebaví, takže o sobě nikomu nic neříkám, *řeknu jí a podívám se na ní.* Hmm, občas spolu nevycházíme, máme rozdílné názory, ale jindy spolu souhlasíme a doplňujeme se, hlavně když nás někdo štve, *řeknu a trochu se usměju. /Yami: Jen souhlasně kývne hlavou a podívá se na Aiko.*
Aiko: Inak... povedz mi niečo o sebe, ma zaujíma ako sa ti vlastne žije takto vo dvojici, poznám váš klan a viem čo si zač, no zaujíma ma ako si vlastne rozumiete... *Povie Aiko a sleduje ako Katsumi vstupuje do vody, pritom si prezerá jej postavu a tak trochu porovnáva ju so svojou, je to taký jej zvyk, ľudí spoznáva z vnútra ale i z vonka, aby si urobila celkový obraz o tom, že za akým výzorom sa chováva aká povaha.*
Katsumi: Yami: *Podívá se na Aiko, která se rozešla do vody. /Katsumi: Jen souhlasně kývnu hlavou a poté se rozejdu za Aiko, která už je ve vodě. Když dojdeme k vodě, tak si sundám ručník a poté vejdu do vody.* /Yami: Jo jo, je to příjemné, *řekne souhlasně Yami a usměje se.*
Aiko: Už si hotová!! To som moc rada, takže hor sa do teplej vodičky, kde si poriadne porelaxujeme!! *Povie Aiko a proste sa rozbehne smerom k posuvným dverám, za ktorými sa nachádza krásne urobený termálny kúpeľ, Aiko sa z hlboka nadýchne príjemnej vône, ktorá sa tu vznáša vo vzduchu a potom príde k okraju bazéna, a najprv odskúša teplotu prstami pravej nohy, potom nasleduje i druhá noha a nakoniec sa postupne Aiko ocitne celá vo vode, samozrejme, že je úplne nahá, lebo taká je obyčaj pri japonských kúpeľoch, usadí sa pohodlne a jemne si povzdychne.* Ach.... toto mi vážne chýbalo... Katsumi-chan... poď je to skveléééé
Katsumi: Katsumi: *Když nás chytne za ruku, tak se na ní podíváme, ale nic neřekneme a rozejdeme se za ní do šatny. Dojdeme do šatny a podíváme se kolem.* 'Hmm, nikdo kromě nás tady není,' *řeknu si v duchu a poté si dám věci do skříňky a začnu se vysvlékat. Když mám vše dole, tak kolem sebe uvážu ručník, protože Yami je celkem dost stydlivá, na to jak je drzá. Pak si schovám vše do skříňky a čekám na Aiko, až budeme moct vyrazit.*
Aiko: Dobre dobre... tak pôjdeme teraz do prezliekarne, kde zo seba zhodíme šaty a uložíme si veci do skriniek... *Povie Aiko a chytí Katsumi za ruku, keď vojdú do šatne, nik tam nie ej a tak si Aiko zaberie jednu skrinku a začne sa vyzliekať, síce sa to cez oblečenie, ktoré nosí nezdá, no je dobre vyvinutá hlavne v oblasti hrudníku a tak jej v podstate akoby vypadli prsia v podprsenke, pričom sa mierne zakolísali hore a dole, nakoniec rozopla podprsenku a ukázali sa v plnej kráse a veľkosti. Otočí sa na Katsumi a jemne sa usmeje, pričom si ich chytí rukami a jemne stlačí.* Hneď je to lepšie... stále ich musím mať stlačené, lebo pri tréningu alebo práci by mi prekážali... *Povie s odutými líčkami a potom si začne dávať dole nohavice a nohavičky.*
Katsumi: Katsumi: *Když dojdeme do lázní, tak se začnu dívat okolo. No celkem mě zarazilo, že Yami neřekne ani slovo a jen se mlčky dívá okolo.* Tak jo, *řeknu Aiko a poté jedno místo, kde se potom půjdeme koupat. Když se Aiko vrátí, tak se na ní podívám a usměju se.* Jo je to v pohodě, *řeknu jí s úsměvem.*
Aiko: *Vojdú po chvíli do väčšej haly kúpeľov a Aiko sa len jemne usmeje na recepčnú a potom sa otočí na Katsumi.* Tak... vyber nám jeden z bazénov... ja zatiaľ pôjdem pre nejaké uteráky a kimoná, ktoré si potom dáme na seba po kúpeli... *Povie milo Aiko a potom už ide k pultu, kde sú všetky možné typy pohodlných typov kimona a tiež uterákov od výmyslu sveta.* Dúfam, že máš rada mäkké froté uteráky... aby si potom nebola na mňa naštvaná...
Katsumi: Katsumi: Super, *řeknu, když řekne, že jdeme do lázní. Cestou jsem se dívala po vesnici a přemýšlela jsem ještě nad nějakýma věcma.* Když poté začne mluvit o tom jak ty lázně vypadají, tak jí poslouchám a jen se pak na ní usměju.* Tak doufám, že si tam pořádně odpočineme. *řeknu a usměju se na Aiko.* 'Jsem ráda, že jsem se tady konečně dostala, když nás tady taťka nikdy nechtěl vzít,' *řeknu si v duchu a poté už mlčky pokračuju vedle Aiko.*
Aiko: Jasne, vyrážame do kúpeľov...*Povie Aiko spokojne a začne rýchlejším tempom kráčať smerom, kde sa nachádzajú kúpele, ktoré dobre pozná, sú urobené v tradičnom japonskom štýle a majú príjemnú a hlavne pokojnú atmosféru, už mnohokrát tam zaspala vo vode i s knihou a potom tú knihu i nakoniec zničila.* Tieto kúpele, ktoré vám ukážem patria medzi obľúbené, teda hlavne medzi ženami, je tam príjemne a dobrý servis, hlavne ale je to tam krásne zariadené a dobre strážené aby nás nik nešpicloval, tak ale to sa mi ešte nestalo, strážia to tam psy, a majú tam strážnikov, ale nežnejšieho pohlavia.
Katsumi: Katsumi: *Dopíjím čaj a podívám se na Aiko.* Oh děkuju ti, *řeknu jí a poté se rozejdu zaplatit za jídlo.* Děkuju bylo to dobré, *řeknu, když platím za jídlo. Poté se rozejdu za Aiko.* /Yami: Takže můžeme teda vyrazit do lázní, *zeptá se Yami a poté se rozejdeme za Aiko.* Jsem ráda, že jsem tě potkala, že se tady nemusím potulovat sama, *řeknu a usměju se na ní.*
Aiko: *Aiko sa pri ich slovách len jemne usmeje a potom sa postaví aby zaplatila za svoje jedlo, pričom u predajcu vyjedná na ich jedlo zľavu, aby toľko neplatili, keďže sú odinakiaľ a dobré vzťahy s vesnicami je treba nadväzovať na všetkých úrovniach.* Dobre... takže vy dve máte jedlo za polovičnú cenu rpe tentokrát, pretože sme predsa len spojenci a spojenci by si mali pomáhať a tiež... ako vidím, už máte hotovo, takže keď to hodíte všetko do seba vyrážame... *Povie nadšene Aiko a v myšlienkach sa rozplýva nad tým ako skončí v príjemne teplej vode úplne uvoľnená s novými priateľkami.*
Katsumi: Katsumi: *Jen se na ní usměju, když nám popřeje dobrou chuť. Dále jím a dívám se do talíře.* Jo jo, horké prameny jsou super, a úplně nelepší jsem po misi, *řeknu a usměju se. /Yami: Spokojeně jí a neřekne ani slovo. Po chvíli se podívá na Aiko a usměje se.* 'Už se těším do lázní,' *řekne v duchu Yami.* /Katusmi: 'Jo to já taky, bude to super,' *řeknu jí zatím co dojídám a poté už jen dopíjím ledový čaj.*
Aiko: Tak teda dobrú chuť!! A hej keďže ste tu, mali by sme ísť do kúpeľov, už som tam dlho nebola a rozhodne mi to chýba, moja pokožka si to pýta a hlavne sa pritom dobre relaxuje, pretože nie ej nič lepšie ako horúci prameň, v ktorom si spokojne ležíte a cítite to teplo ako do vás preniká... *Hovorí Aiko zasnene a potom len čaká, kým tie dve dojedia, pretože ona už sušienky zjedla a už si len upíja svoj čierny čaj, občas niekomu známu zakýva a pozdraví ho, keď dojedia, má v pláne rozhodne ísť do kúpeľov.*
Katsumi: Katsumi: Jo, jo přesně tak vydaly jsme se na zasloužený výlet po práci, *řeknu a usměju se na Aiko. Napiju se ledového čaje a pak se pustím do jídla.* /Yami: Je to dobré, *řekne Yami a dále pokračujeme v jídle.* /Katsumi: Hmm, nevím copak bychom chtěly dělat, třeba se podívat po vesnici, *řeknu a trochu se usměju.* /Yami: Celkem ráda bych šla do lázní, když jsme minule nemohli zůstat déle než jeden den, *řekne zasněně Yami.*
Aiko: Ach tak... takže taký menší výlet po drine, ktorú máte tam u vás... celkom to chápem, ja som také niečo nemala už pár rokov ale tak pre mňa sú knihy zároveň i odpočinok, čiže je to vlastne i v poriadku... *Povie milo, upije si z čaju a potom si dá sušienku, pretože jej to už priniesli.* Takže... keď sa nejeme, môžeme sa tu pozrieť, čo by ste vy dve tak chceli robiť??? Niečo by vás zaujímalo, čo by ste skutočne chceli vidieť ako prvé??
Katsumi: Katsumi: *Poslouchám její slova.* Jo to jo, *řeknu jí jen a poté se podívám okolo.* Jo, dlouho jsme přemýšlely co dělat a tohle se nám nějak zalíbilo nejvíce no, *řeknu a mírně se usměju na Aiko. Poté si objednáme ledový čaj a smažené nudle s kuřecím masem a zeleninou, protože nám cestou celkem dost vyhládlo./ Yami: Na chvíli se zamyslí.* Ale jsme tady jen tak na výletě, máme volno a tak jsme se rozhodly, že se tady podíváme, *řekne Yami.*
Aiko: Sme síce podobné kultúry, no máme svoje odlišnosti, no nie... *Povie Aiko a potom pokračuje.* Takže... doktor... to je vážne zamestnanie... no dôležité, takých je vždy treba, prečítala som veľa kníh o lekárstve, takže to ovládam len teoreticky, no je to lákavé a zaujímavé... možno sa na to niekedy pozriem bližšie... *Povie Aiko a následne si objedná čierny čaj a čokoládové sušienky.* Tak... mozog potrebuje cukor a sušienky sú chutný cukor... *Zachichoce sa a potom pokračuje.* Tak... čo vás sem privádza, je to výlet, alebo to máte i nejaké poslanie...
Katsumi: Katsumi: *Následujeme Aiko a dále se díváme po vesnici.* Tak každého baví něco jiného. My se třeba učíme na lékaře, pokud se to tak dá říct, teprve nedávno jsme začaly, *řeknu a lehce se zasměju.* /Yami: I když celkem nás baví i bojovat, *dodá ještě Yami. /Katsumi: Když po chvíli dojdeme do stánku, tak pozdravíme a poté se posadíme naproti Aiko.* Ale Yuga vypadá pěkně, je to jiné než u nás v Kumogakure, *řeknu a mírně se usměju.*
Aiko: Vieš... ja nie som ako ostatný shinobi, ja proste nechodievam moc na misie a tak podobne, venujem sa hlavne štúdiu a vzdelávaniu aby som poznala čo najviac vecí... samozrejme, že niečo sa nedá proste z kníh a musíš to vidieť, no ja proste na to nemám čas, lebo zvitkov a kníh je veľa a tiež existujú i starobylé jazyky, v ktorých sú napísané ďalšie knihy... neber ma ako knihomoľa, no je to moja práca i záľuba, predsa len, niekto sa musí starať i o takéto veci... *Povie Aiko a to už prichádzajú k tomu stánku, Aiko sa jemne ukloní, pretože sa s predajcom pozná a posadí sa.* Sú tu nové a z iného mesta, tak prosím daj im dobrú cenu... a buď pohostinný, nech sa šíri naše dobré meno... *Žmurkne na neho Aikoa on len prikývne.*
Katsumi: Katsumi: *Byla jsem celkem ráda, že nás brala normálně a nedívala se na nás jako většina lidí, kdekoliv jsme byly.* 'Hmm, ona vypadá, že bude celkem v pohodě a ještě je milá,' *řeknu v duchu.* /Yami: 'Jo, to jo, vypadá, že je v pohodě,' *dodá Yami. /Katsumi: Poslechnu si její slova.* Tak jo, vyrazíme tak, když říkáš, že to tam je dobré, *řeknu jí souhlasně a poté se rozejdu za ní.*
Aiko: neboj, nebudem na teba nijak zvláštne pozerať, už som o tomto klane počula, tiež som videla kresby a čítala som o vás dosť kníh, nie ste ničím zvláštny, takže je to všetko v poriadku... *Povie Aiko milo, pretože ju máločo prekvapí vďaka jej znalostiam a tak sa rozhliadne, na akej ulici vlastne sú.* Takže... keď pôjdeme po tejto ulici ešte chvíľu rovno, tak narazíme stánok, kde majú rozličné rýchle občerstvenie, v dobrej kvalite... a hlavne cene... takže si to tam rozhodne užiješ a nezabolí ťa peňaženka... *Povie a potom sa pomalšie vydá tým smerom.*
Katsumi: Katsumi: Těší mě. Já jsem Katsumi a druhá polovina je Yami, *představím nás obě dvě.* /Yami: Ahoj, divím se, že se na nás nedívám jak většina lidí, *řekne celkem zaraženě Yami a dívá se na Aiko.* /Katsumi: Tak jo, bylo by super, kdyby nás tady provedl někdo, kdo to tady zná, *řeknu jí a mile se na ní usměju. Poté čekám, kde nás zavede.*
Aiko: Oh!! Gomene... takže som sa pomýlila... ale za to môže to množstvo kníh a prednášok, ktoré absolvujem, viem,ž e vyzerám staro, ale snažím sa preštudovať všetko o jutsu, chakre a veciach s tým spojenými... takže som v podstate večná študentka... *Potom si ťukne do čela a usmeje sa.* Som to ale nezdvorilá, volám sa Aiko... a rada vám to tu ukážem, samozrejme, i viem, kde sa dá dobre najesť, lebo pri mojom životnom štýle by som variť naozaj nestíhala...
Katsumi: Katsumi: *Pokračovala jsem v cestě a s Yami jsme se dívaly okolo, copak bychom mohly sníst. Jak jsme tak šly, tak se najednou před námi objevila nějaká žena, která na nás promluvila. Obě dvě jsme si jí prohlédly.* Ahoj, přemýšlíme, co si dát k obědu, *řeknu zamyšleně.* /Yami: Ehh, my nejsme odtud, jsme tady na výletě, *řekne Yami a dívá se na ženu.*
Aiko: *Zabuchne knihu a pozrie sa na ňu poriadne.* Hmmm... vyzerá zmätene... možno sme sa videli, odskúšam to... *Povie Aiko a zoskočí priamo pred ňu a jemne sa usmeje.* Uhm... oh... ahojky, potrebuješ pomôcť?? *Povie a potom sa na dlhšie zadíva na jej tvár.* Nevideli sme sa už niekedy?? *Povie a položí si prst na pery, pričom sa nad tým dlho zamýšľa, bola by nerada aby sa stalo, že stretne známu a vôbec ju nepoznala. No často chodieva na akadémiu a tak tam stretáva veľa ľudí, čiže je možné, že sa stretli.*
Katsumi: Katsumi: *Rozhlížíme se po centru vesnice a hledáme nějaký stánek, kde by se dalo sníst něco dobrého.* Když já nevím, co bychom si mohly dát k jídlu,' *řeknu a povzdechnu si. /Yami: Poslechne si mě, zatím co se dívá okolo.* Taky nevím, co bychom si mohly dát k jídlu, *povzdechne si Yami a pokračujeme v cestě.*
Aiko: *Sedí ako vždy na svojej obľúbenej streche v centre a číta si knihy, no obmedzuje to už, pretože pravidelne chodieva na tréning a tak teraz má v podstate pauzu. Na sebe má klasické oblečenie shinobi z Yugy a pozorne si číta kapitolu a používaní ninjutsu.* To je toho... zase samé kapitoly... o tom ako sa môže znížiť úroveň chakry.... ak použiješ moc jutsu naraz... preto je vždy treba skĺbiť boj na blízko a boj na diaľku... *Povie si pre seba a pritom jedným okom sleduje okolie a pozerá sa, kto nový prichádza, všimne si jednu holku, ktorú v minulosti možno už i videla ale bolo to určite dávno.*
Katsumi: Katsumi: *Vypravila jsem se na druhý kontinent podívat se zase na nějaké jiné místo, abych byla co nejdále od Erena a případně potkala zase někoho nového. Tak jsem se nakonec rozhodla, že se půjdu podívat do Yugakure no Sato, když jsme s nimi spojenci. Když jsem se dostala konečně k bráně Yugy, tak jsem prošla kontrolou a vydala jsem se dovnitř vesnice. Po chvíli jsem se dostala až do centra vesnice, tak jsem se začala dívat po něčem k jídlu, protože jsme s Yami měly celkem hlad.* /Yami: Dívá se po vesnici a celkem se jí tu líbí.* Hmm, zase to tady vypadá úplně jinak než u nás v Kumo, *řekne Yami a začne hledat nějaké místo, kde bychom se mohly najíst.*
---: ---
Kami: Přesně tak, to poznáme až časem. Dobře, *řeknu jí a dále se dívám na nebe.* Já za tebe taky Aiko, *odpovím jí. Po chvíli si všimnu, že už usnula, tak se jen usměju a dále se dívám na nebe. Po nějaké době začnu taky pomalu usínat a spím klidně.*
Aiko: Kto vie ako všetko nakoniec dopadne... ako sa veci vyvinú ale to riešiť nebudem teraz som spokojná, že si tu ty... *Povie Aiko a potom si veľmi zívne, pričom sa jej pritvoria oči a zívne znova.* Ale som za teba rada Kami..... chan.... *Povie Aiko naposledy a potom sa jej oči zatvoria, bolo toho na ňu dnes moc, ten tréning a nové zážitky ju vyčerpali, málokedy trávila čas s ľudmi, takže jej telo proste tieto veci ešte tak dobre nezvládalo, po minútke úplne zaspala od vyčerpania.*
Kami: *Následuju jí do jejího pokoje. Když vejdeme dovnitř, tak se podívám okolo. Když ukáže, že mám jít za ní, tak se trochu usměju a dojdu za ní a posadím se na postel. Po chvíli s i lehnu.* 'Tohle mi něco připomíná,' *proletí mi hlavou, ale pak už to neřeším. Poté co se objeví střešní okno, tak se pousměju.* Je je to moc pěkné, mám moc ráda noc a měsíc, *řeknu zatím o co se dívám na oblohu.* Je to zajímavé, každému se líbí něco jiného. No někteří lidé se třeba i ostatním straní, ale tak to je jejich věc a jestli tě to baví, tak pro ne, *řeknu jí.*
Aiko: *Keď vojdu do jej izby, je tam ako vždy veľa kníh a trochu neporiadku, Aiko potom pustí Kami a sadne si na posteľ, ukáže rukou vedľa seba a potom si ľahne. Keď si ľahne vedľa nej i Kami, tak potiahne jedno lano a nad posteľou sa ukáže veľké strešné okno, ktoré zaberá celú nočnú oblohu, mesiac, hviezdy a tak podobne.* Je to krása.. nemyslíš... celá hviezdna obloha... každá hviezda má svoje meno... svoj príbeh a je ich toľko... no ja som medzi nimi stratená rovnako ako v tomto svete medzi ľudmi...
Kami: *Když ke mě dojde obejme mě, tak se trochu usměju.* 'Ona je jako malá holka, ale tak co se dá dělat, když bude ráda,' *pomyslím si.* Nerada odsuzuju lidi a beru je takové jací jsou, *řeknu jí a podívám se na ní. Ve chvíli, kdy mě obejme ještě pevněji, tak se na ní podívám.* 'Za chvíli mě rozmačká,' *projde mi hlavou. Následně mě chytne za ruku a začne mě táhnout pryč. Tak se nakonec zvednu a rozejdu se za ní.* 'Ach jo, já teda ještě nejsem moc unavená' *pomyslím si zatím co jí následuju.*
Aiko: *Na jej tvári sa objaví úsmev, pribehne ku Kami a objíme ju, pričom jej z očí vyjde pár slzičiek.* Kami-chan... ďakujem... aspoň túto noc... budem neskutočne rada, ak budeš somnou... *Povie Aiko šťastne, no je počuť, ako jemne prehĺta slzy.* Som tu vážne tak sama... v podstate nemám minulosť... všetkých si držím od tela, ty si prvá, kto sa o mňa zaujíma úprimne a kto nerobí rozdiely v tom, aká som... berieš ma takú nemotornú a máš ma rada i napriek tomu... *Pevne Aiko objíma Kami, akoby sa niečoho veľmi bála a toho čoho sa bojí, je samota.* Tak poďme... *Povie Aiko natešene a zotrie si z líc slzy, pričom chytí Kami za ruku a vedie ju do svojej izby.*
Kami: Je to zajímavá práce, no ale dost nebezpečná. Neboj se dám na sebe pozor, *řeknu jí a usměju se. Pak se napiju čaje a poslechnu si její slova. Poté se začnu celkem dost červenat a dívám se na ní.* Oh, no já nevím, chtěla jsem pomalu vyrazit domů, no ale možná bych tady mohla zůstat, teda to pokud opravdu chceš, *řeknu já a dívám se na ní.* 'To jako fakt, ale tak co mám dělat, ona je celkem v pohodě a vypadá, že je tady fakt sama,' *pomyslím si.*
Aiko: Takže lovec odmien, naozaj záslužná práca ale vážne nebezpečná... *Povie Aiko trochu ustarostene a dopije čaj.* Musíš byť opatrná, dávaj na seba pozor a hlavne nezomieraj... práve som ťa poznala, dúfam,ž e ešte dlho budeme priateľky... *Povie Aiko milo a potom sa jej na dlho zívne.* Ja som úplne mŕtva... idem do postele... *Povie unaveným hlasom, no potom ju niečo napadne.* Ehm... akoby som to mohla povedať... nechcela by si spať somnou v posteli, celé dni tu bývam sama, niekedy, keď sa zobudím, tam tu mám strach zo samoty... bola by som rada, ak by som vedľa seba mala dobrú kamarátku... *Povie Aiko a jemne sa začervená, vie, že to znie detinsky, ale nič viac v tom nie je, len túži mať s niekým kontakt, ktorý už dlhú dobu nemá a hlavne, keď nevie, kto vlastne je, tak ej to pre ňu ešte viac stresujúce.*
Kami: Snad pustí, budu v to věřit, *řeknu jí a lehce se usměju. Poté se napiju čaje a vezmu si sušenku. Ve chvíli, kdy přiblíží svou hlavu k mé, tak se lehce usměju.* 'Takže Suzuya není původní vlastník Rinneganu,' *pomyslím si si.* Haha právě jsi řekla mé povolání. Jsem lovec odměn, *povím jí s úsměvem. Následně mi položí ruku na hlavu, tak se lehce začervenám, ale to i po jejich slovech.* Taky pro mě budeš milá shinobi a dobrá kamarádka,' *povím. Poté co mi trochu pocuchá vlasy se jen usměju.* No to ano, přemýšlím, kdy se zase vrátím zpět do zámku, ale zatím v Yuga zůstat nemůžu, *řeknu.*
Aiko: *Aiko sa len jemne usmieva a počúva všetko čo Kami hovorí, pričom si upíja z čaju a je keksy.* Tak verím, že ťa pustí, ako o nej hovoríš, tak jej naozaj dôveruješ... *Keď aktivuje svoje kg, tak Aiko nahodí nadšený výraz.* Tvoje je stokrát krajšie ako moje... ale aj ti ho ukazovať nemusí, keďže Suzuya-sama, ho má stále aktívne... ale ako som počula to sa stane ak je implantované.... v jednej knihe sa to písalo... *Aiko priblíži tvár ku Kaminej a z blízka sa na jej oči pozrie.* Proste s týmto vyzeráš ako neporaziteľná ničiteľka nukeninov... *Povie Aiko pochvalne a potom položí ruku na jej hlavu.* Ale pre mňa vždy budeš milá shinobi a moja kamarátka... *Keď to povie, jemne jej rozstrapatí vlasy a odtiahne sa, pričom sa pozrie cez okno a slnko práve začalo zapadať.* Tento deň ubehol rýchlo ale rozhodne stál za to, že Kami-chan...
Kami: Budu věřit, že mě časem pustí zpět. Co vím, tak Suzuya řekl, že se můžu kdykoliv vrátit zpět do vesnice, *řeknu jí. Nad tím, že to zní jako z romanu raději ani neodpovídám.* Taky se po aktivaci mění oči. No já už jsem si na to zvykla, jak vypadám s aktivním Tenseigan, ale nikdy mi nikdo neřekl, jak s ním vypadám, *řeknu a usměju se. Následně zavřu oči a aktivuju Tenseigan. Poté otevřu oči, které jsou najednou světlé modré.*
Aiko: To znie ako zo zamilovaného románu... ale vážne ťa tvoja sensei len tak pustí, myslela som, že si u nej, že pre ňu pracuješ a keď splníš prácu, môžeš si robiť čo chceš... ale vážne ťa len tak pustí zase späť?? *Opýta sa Aiko a potom si zoberie keks a upije si z čaju.* Ja som si prečítala o rinneganu dosť veľa vecí ale určite nebude na škodu, ak mi niektoré veci Suzuya-sama ukáže... no a ten Tensiegan, to tiež predpokladám mení oči, keď ho aktivuješ, osobne, rinnegan sa mi nepáči ako vyzerá, je taký príliš chladný, ja nie som chladná, keď sa na seba pozriem do zrkadla a mám ho aktívny, vyzerám ako niekto úplne iný...
Kami: *Jen souhlasně kývnu hlavou, něco na tom co říkala Aiko je pravda.* Věřím, že budeš dobrá sensei a že tě budou všichni respektovat, *řeknu jí mile a usměju se na ní.* Hmm, co si přeju já? Teď chci zjistit co nejvíce o Tenseiganu, což je moje dojutsu a poté se chci vrátit zpět do vesnice a snad budu s osobou, kterou miluju, *řeknu Aiko a podívám se na ní.*
Aiko: Viem... určite je to iné, ale zase sa viac poznáte medzi sebou... takže žiješ v intímnejšom prostredí... a máš silnú sensei... *Povie Aiko a potom dodá s úsmevom na tvári.* Dúfam, že budú ku mne mať študenti rovnaký rešpekt ako k tvojej učiteľke ty, že budem mať silu aby som im imponovala... *Ako to hovorí, v mysli si to predstavuje a oči jej zažiaria, keď vidí triedu plnú žiakov, ktorí ju uznávajú.* Hmmmmm to by bolo krásne... Ohayo.... Aiko-sensei... *Líčka jej jemne očerveňajú a oči sa jej zasnia do tejto predstavy.* Po tom túžim ja a myslím, že požiadam Suzuyu-sama aby mi viac vysvetlil, čo je to ten rinnegan... a Kami-chan, po čom vlastne túžiš ty??? Čo chceš do budúcna??
Kami: No to jo, ale mě přijde, že jedna osoba k tomu ani nemá motivaci, *povzdechnu si. Následně se napiju čaje.* Je to jiné, než žít ve vesnici, je tam jen pár lidí, ale tak co se dá dělat. Jo ona je hodně silná a hlavně pokud vše splním, tak si pak můžu dělat co chci a to je tady super, *řeknu a trochu se usměju.* Je pravda, že když ti někdo předvede, jak máš co udělat, a případně ti to ještě i jinak vysvětlí, tak je to o hodně lehčí, ale občas i já se musím některé věci učit sama a zkoušet, *řeknu jí a lehce se usměju.* Ty jsi říkala, že máš Dojutsu že, já mám taky nějaké a je dost těžké, že není nikdo, kdo by mi s ním pomohl. Sice tam je jeden muž, který také ovládá to stejné dojutsu, ale i tak to není lehké, když se to musím většinou učit sama, *povzdechnu si.*
Aiko: *Aiko teda prinesie čaj a keksíky, následne si sadne naspäť a sleduje oheň a počúva pritom Kami.* Tak... ako niekedy je treba sa vzdať, keď je niečo naozaj nezmyselné a nemá to vlastne cenu sa to snažiť či už naučiť alebo zmeniť... no inak by som sa nevzdávala, pretože obvykle sa nájde riešenie... *Povie Aiko zamyslene a upije si z čaju.* Takže život na zámku... to znie zaujímavo a dokonca máš i niekoho, koho považuješ za učiteľa, to musí byť naozaj skúsená žena, i keď nemá teraz na teba čas, tak musí na teba myslieť, keďže si tak skvelá shinobi a ovládaš dobre katanu... ja sa učím z kníh, nie ej to síce úplne to isté no zároveň je to o niečo ťažšie, lebo... proste všetko musíš odskúšať... ona ti asi potrebné veci ukazuje...
Kami: *Seděla jsem v křesle a dívala jsem se na oheň, který hořel. Najednou Aiko řekla ne, tak jsem se otočila a dívala jsem se na ní.* 'Heh, cože to, to se jí asi něco zdálo,* Aiko klid, dango svět nezničí, protože ty ho dříve sníš, *řeknu a usměju se na ní.* Koupel byla dobrá a pokoj je pěkný, *řeknu jí mile a trochu se na ní usměju a pak se podívám po okolí. Následně uslyším čajovou konvici.* Ale jo dám si čaj, *děkuji ti.* Je super, že jsem poznala někoho, kdo je skoro stejně starý jako já a pořád se jen nevzdává, *řeknu jí a myšlenky se mi rychle přesunuly k Asiru.* To je v pohodě, občas je super strávit s někým čas. Jak jsem jsem poslední dobou v zámku, tak tam je jen jedna žena, která je má sensei a poslední dobou na mě nemá moc čas, takže si tam připadám osamělá, *řeknu jí a dívám se na ní.*
Aiko: *Zrazu sa jej vo sne zobrazilo ľudožravé dango a chcelo ju zjesť na to sa Aiko strhla.* Nie!!! *Otvorila do široka oči a obzerala sa okolo seba.* Dango zničí svet... *Mumlala si a pozrela na Kami, ktorá pri nej bola, jemne sa začervenala a potom sa usmiala na Kami.* Tak.... Kami-chan... aká bola kúpeľ... dúfam, že ti tam všetko vyhovovalo a že má i pohodlnú posteľ v hosťovskej izbe... *Dodá Aiko trošku nesmelo, pretože určite výrok dango zničí svet ešte málokto počul, keď začuje čajovú kanvicu, tak sa postaví a ide zaliať čaj.* Dáš si čaj Kami-chan?? *Opýta sa Aiko a potom začne chystať i nejaké keksy, ktoré tam má.* Vieš ja som tak, rada, že si prijala moje pozvanie.... cítim sa veľmi osamelá tu v takom veľkom dome... a ty si ma proste moc milo prekvapila, pretože si mala s nešikou ako ja trpezlivosť...
Kami: *Šla jsem pomalu po schodech dolů a dívala jsem se okolo. Byl to moc pěkný dům a možná bych si na život v takovém době i zvykla. Poté jsem pomalu zamířila do obývacího pokoje, kde ležela Aiko. Teď jsem už měla vlasy volně podél těla, protože ještě nebyly moc suché. Potichu jsem došla ke křeslu, které tam bylo a posadila jsem se na něj.*
Aiko: *Pokojne odpočívala na gauči, ktorý bol presne pred krbom, kde krásne horel oheň, medzitým si už trochu pospala, teraz mala jemne privreté očí, ešte sa úplne neprebrala a z kútika na ústach jej tiekla jemne slina.* Dango.... *Hovorila z polospánku a jemne prehĺtala sliny, ktoré jej pritom tiekli, jedna zvláštnosť domu Aiko bola tá, že všade boli poličky, kde boli haldy kníh, pekne poukladané a pri každej lístok, či je dobrá alebo nie. Na šporáku v kuchyni, ktorá nebola ďaleko začala jemne pískať kanvica, lebo Aiko si dala variť vodu na čaj, boli tam nachystané dva hrnčeky a tiež kanvica, predpokladala, že by Kami mohla mať tiež chuť.*
Kami: *Díky, * řeknu jí a mile se na ní usměju. Následně ze sebe začnu smývat sprchový gel. Nad jejími slovy jsem se jen zamyslela a trochu jsem si povzdechla.* Děkuju ti, *řeknu jí poté na její slova o tom, že můžu do pokoje pro hosty. Po chvíli jsem zastavila vodu a vyšla jsem ven ze sprchy a vzala jsem si ručník, který tam Aiko nechala. Poté co se osuším, tak dojdu ke svitku a vytáhnu si z něj čisté oblečení. Ručník pak dám do koše s prádlem a vezmu si suchý, do kterého si zabalím vlasy. Zapečetím oblečení do svitku a následně vezmu svitek a klíč, který mi tam Aiko nechala a rozejdu se do pokoje. Vejdu dovnitř a následně si na chvíli lehnu, abych si trochu odpočinula. Asi po půl hodině se zvednu a věci zatím nechám v pokoji a rozejdu se dolů za Aiko.*
Aiko: Oh... prekrásne dlhé vlasy!! *Povie Aiko nadšene a ako si umýva telo, tak si ich prezerá, naozaj ju upútali.* Tak... je to tu pekné ale musíme sa pozerať i inde, samozrejme, že všade dobre, doma najlepšie ale kde je môj domov?? Neviem a asi to ani nezistím... *Povie Aiko zamyslene a keď dokončí umývanie svojho tela, opláchne ho a ide sa poutierať uterákom, zabalí si potom vlasy do uteráka a jeden si obviaže okolo tela, následne položí kľúč od izby na stolík, ktorý tam je.* Keď budeš hotová, tak sa môžeš zložiť v hosťovskej izbe, kým nebudeš mať čas odísť, je to taký môj darček za to, že si somnou trénovala... takže cíť sa tu ako doma... ja sa idem zložiť do izby v prízemí pred krb a odpočívať... ak by si niečo chcela, nájdeš ma spať tam...
Kami: *Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Nad jejími slovy se jen usměju a následně se začnu svlékat. Svitek s oblečením položím na skříňku a poté si rozpustím vlasy, které mi končí až někde u stehen. Pak vejdu do sprchy.* Díky, jsi moc milá, *řeknu jí a následně na sebe nechám téct vodu. Následně si všimnu, že má šampón, který používám já, tak se pro něj natáhnu.* Máš štěstí, že jsi se dostala do Yugy, je to nádherná vesnice, *řeknu zatím co si myju vlasy. Následně si z nich začnu splachovat šampón a pak si od ní půjdu sprchový gel, abych se mola umýt po tréninku.* 'Je dost zajímavé potkávat nové lidi ve vesnici, i když jsem tady od narození, tak hodně lidí tady ještě neznám,' *pomyslím si.*
Aiko: *Kým Kami príde do kúpeľne, tak Aiko je tam už nahá, umýva si vlasy a natiera si telo sprchovým gélom, v kúpeľni je príjemne teplo a tak je Aiko veľmi spokojná.* Končene zmyjem zo seba ten pot... *Povzdychne si spokojne a pokračuje v umývaní, keď započuje, že Kami vojde do vnútra, len sa otočí a jemne usmeje.* Len si poslúž, je to tu veľké a na výber máš rôzne šampóny... *Povie Aiko, ktorá má bledú pokožku, pretože veľa času trávi čítaním a to i po nociach a pod očami sú teraz vidieť i jej kruhy ešte viac, jej prsia sú pomerne veľké, preto si ich musí vždy pevne zviazať aby jej pri tréningoch a prácach nevadili, no teraz sú vidieť v plnej kráse.*
Kami: No to jo, jak kdy,* řeknu jí. Následovala jsem Aiko k jejímu domu.* 'Hmm, ten je pěkný, tak si nežije špatně,' *pomyslím si. Poté za ní vejdu dovnitř a začnu si to tam prohlížet.* Máš to tady pěkné, *řeknu jí. Následně si tam odložím katanu, pouzdra na zbraně, čelenku Yugy a bundu.* Hmm, myslím, že mi to nevadí,' *řeknu jí. Poté co zmizí nahoru, tak si vytáhnu jeden svitek, ve kterém mám čisté oblečení a vezmu si ho s sebou a pomalu se rozejdu do patra ke koupelně.*
Aiko: Ach tak, rodina je niekedy fajn a niekedy na obtiaž... *Zasmeje sa Aiko, po chvíle chôdze dorazia k domu Aiko, je to pekný dvojposchodový dom, ktorý jej zaobstaral Suzuya a bol to celkom luxus. Aiko otvorila dvere a počkala kým Kami príde tiež, potom dvere zatvorila a ukázala Kami, kam si môže odložiť veci.* Tak a sme tu... tu si môžeš odložiť veci a potom kúpeľna je na poschodí do prava... ak ti nebude vadiť, pridám sa k tebe, sme predsa obe holky, takže ak nie si hamblivá, problém v tom nevidím... *Povie Aiko a následne sa rozbehne k sebe do izby, kde si chce odložiť veci aby sa mohla pripraviť na kúpeľ, medzitým zapala vodu v kúpeľni aby tiekla príjemne teplá a hlavne aby sa tam zohrialo.*
Kami: *Jen se na ní usměju. Vezmu její katanu a obě dvě odnesu na místo. Následně se rozejdu do šatny, kde si obleču bundu, připnu si pouzdra se zbraněmi a za opasek si dám katanu.* Mě je to celkem jedno, jestli ti to nevadí, tak můžeme klidně k tobě, protože kdybych šla už teď domů, tak mi doma ještě dají nějakou práci, protože mě tam už dlouho neviděli a zase dlouho neuvidí a tak by mě aspoň donutili zůstat doma, ale já si chci užít trochu volna, takže asi proto chodím i sama po městě, *řeknu mile a trochu se nad tím usměju a poté se ze ní rozejdu.*
Aiko: Ďakujem... si vážne moc milá osoba... *Povie Aiko s úsmevom a nakoniec sa postaví a prikývne na to, že by sa už zišlo skončiť.* Tak či tak, čas nám zachvíľu vyprší... takže sa pôjdem prezliecť a môžeme ísť ku mne, mám pekný dom a v ňom veľkú kúpeľňu, sprcha sa určite hodí. *Keď to povie, vyrazí teda do šatne, prezlečie sa a nakoniec počká Kami, kým sa prezlečie i ona, potom ak bude Kami chcieť, zavedie ju k sebe domov, aby si dali poriadnu sprchu a odpočinuli si.*
Kami: *Útoku se už nestihla vyhnout, takže jsem jí zasáhla do nohy.* Jsi v pohodě, *zeptám se jí a ohnu se k ní.* No chtělo by to více trénovat fyzičku, ale s katanou ti to jde dost dobře, *řeknu jí a lehce se usměju.* 'Kdyby více trénovala, tak by nebyla ani tam moc zadýchaná a tělo by bylo rychlejší,' *no myslím, že toho asi pro dnešek necháme, co? Mě to nevadí a neztrácím s tebou čas, *řeknu jí zatím co se na ní dívám.*
Aiko: *Snažila sa ako mohla, no bola predsa len už udýchaná z týchto pár výpadov, je to proste tak, kto dosť necvičí, nemá kondičku a to sa teraz prejavilo ako veľké mínus, pretože Aiko by tie útoky videla, no jej telo začalo trpieť únavou a nebolo dosť rýchle, takže i keď urobila pohyby na úhyb, schytala to presne tam, kam jej Kami mierila. Aiko padla zadýchaná na kolená a pozerala na Kami, pričom sa hanbila a mala červené líčka.* Toto nie je dobré... som vážne tak zle na tom s dychom... musím viac cvičiť, lebo tvoje protiútoky som videla no telo ma neposlúchalo... *Povie Aiko s jemným úsmevom, pritom ich sleduje strážnik haly, bolo to celkom pôsobivé, páčilo sa mu to, len ho mrzelo, že Aiko má tak slabé telo a to mrzelo i samotnú Aiko.* Asi by si nemala somnou strácať čas... nie som na takej úrovni aby som bola hodná cvičiť s tebou, musím viac posilňovať....
Kami: *Sledovala jsem Aiko a chvíli jsem jí nechala vydechnout, než se zase rozhodne zaútočit.* Dobře, tak chceš, *řeknu jí Když vidím, že se opět rozhodla pokračovat a rozběhne se na mě, tak se jen usměju. Dívám se na ní, ve chvíli kdy na mě poprvé zaútočí katanou, tak jí začnu blokovat, zatím neutočím, jen zastavuju její útoky.* Tohle není špatné možná by to chtělo více cvičit, *řeknu já a poté od ní uskočím. Následně se na ní rozběhnu mířím na její levou ruku, ale těsně před ní přesunu katanu a zaútočím na její pravou nohu na vnitřní stranu.*
Aiko: *Je mierne zadýchaná a spotená, predsa len, toto nie je jej šálka kávy, pretože ninjutsu vyčerpáva chakru ale kenjutsu hlavne výdrž a to jej chýba, moc číta a málo cvičí.* NIe nie... len fyzická stránka, pretože vážne potrebujem nabrať fyzickú výdrž... *Usmeje sa Aiko a je vďačná za pochvalu a i za to, že Kami prekvapila. Následne znova zaujme postoj a rozbehne sa na Kami, no tentoraz skombinuje útoky na trup a nohy, pričom idú rýchlo za sebou, strieda bodanie a sekanie a snaží sa o to, aby nebola v polohe, ktorá by odkryla jej časť tela na zásah, proste dodržuje to, aby sa vždy mohla kryť.*
Kami: *Podařilo se mi jí zasáhnout a tak jsem se jen usmála. Když se na mě opět rozběhla, tak jsem jí sledovala. No její otočka mě trochu zarazila, takže mě trefila do nohy.* Tohle nebylo vůbec špatné, myslím, že na tebe jdu moc lehce, *řeknu jí a mírně se usměju.* Chceš jen kenjutsu a nebo i něco málo z ninjutsu, *zeptám se jí a dívám se na ní.*
Aiko: *Dostala ranu do chrbta drevenou katanu, naozaj bola v tomto Kami lepšia, trochu bola sklamaná ale brala to tak, že proste Kami má viac skúseností v tom.* Mńah... nevadí... *Povie si a znovu zaujme postoj, potom sa rozbehne zase no tentoraz urobí jemnú otočku okolo Kami a zaútočí nečakane na jej pravú nohu a pritom sa mierne zohne aby sa vyhla útoku z vrchu. "Dúfam, že ju trochu potrápim a zaujmem, predsa len, nechcem vyzerať ako bezmocná knihomoľka..." Pomyslí si Aiko a sústredí sa na Kami ako najviac môže aby tentoraz to nepokazila.*
Kami: *Sleduju Aiko, jak v obou rukách sevřela Katanu a následně se na mě rozběhla. Těsně než byla přede mnou, tak jsem trochu uhnula, aby mě nezasáhla a jak proběhla okolo mě, tak jsem katanou namířila na její záda. Následně jsem se od ní vzdálila a připravila jsem se na její další útok.*
Aiko: *POzerá chvíľu na Kami, nie je si vôbec istá ale potom zoberie drevenú katanu do oboch rúk, zaujme postoj, ktorý je predpísaný v knižke a rozbehne sa proti Kami, pričom útok smeruje na jej ľavé rameno, ide rýchlo no zároveň sa presne pozerá na to ako sa Kami pohybuje, aby mohla včas zareagovať, chce sa v tomto precvičiť, predsa len, boj nie je len ninjutsu a genjutsu je to i boj s mečom a boj ruka na ruku a tie sú niekedy dôležitejšie než čokoľvek iné.*
Kami: *Následovala jsem Aiko. Když mi pak řekne, že je tam volno, a že máme dvě hodiny tak jen souhlasně kývnu hlavou a rozejdu se za ní. Vejdu do šatny a odložím si tam katanu a bundu. takže jdu jen v tričku a v kraťasech, nevím prostě to pro mě bylo nejpohodlnější oblečení. Pak si vezmu dřevěnou katanu a postavím se na proti Aiko a čekám, až na mě zaútočí.*
Aiko: *Prídu ku bráne do školy kenda a Aiko proste príde k jednému akoby strážcovi a opýta sa ho, či by halu nemohli využiť, keď je voľná, on s tým súhlasil, predsa len, hala bola určená práve pre shinobi z Yugy a rozhodne im nechcel brániť v tom aby rozvíjali svoje schopnosti.* Pokojne tam choďte... máte tak dve hodiny, kým prídu ďalší trénovať šerm... *Povie strážnik a Aiko dobehne ku Kami.* Máme dve hodinky na tréning, tak ak chceš môžeme tam ísť, prezlečieme sa a začneme... *Keď to Aiko povie vbehne do vnútra a potom nájde ženské šatne, kde sa začne prezliekať do bieleho kimona, určeného na tréning a vezme si drevenú katanu.*
Kami: Tak dobře nebudu se moc držet zpět, *řeknu jí a lehce se usměju.* Já se zbraněmi a ninjutsu. Jo to by mohlo být opravdu zajímavé jutsu, kdyby se ti to povedlo, *řeknu jí a sama se zamyslím, že bych se taky měla pomalu ale jistě zase začít učit nějaké nové techniky.*
Aiko: *POčúva ju a nakoniec jej odpovie, kým sa presúvajú na miesto tréningu.* Neboj, šetriť ma nemusíš, veď predsa je to tréning, zabiť sa nejdeme ale musíme zo seba vydať maximum... a v boji?? No aby som povedala, snažím sa kombinovať také útoky, ktoré nepriateľa znehybnia alebo mu odoberú silu či chakru, aby nemohol bojovať a nebol schopný sa hýbať... ak totho dosiahnem vhodnou kombináciou ninjutsu, taijutsu a povedzme kenjutsu... tak by to bola super vec... určite musím vymyslieť také jutsu, ktoré mi umožnia práve takto bojovať...
Kami: *Jen se na ní usměju.* Ale já moc lidi nešetřím, i když trénuju, ale pokusím se držet zpět, *řeknu jí mile a pak se zvednu ze židle a rozejdu se za ní.* 'Hmm, bude moc zajímavé zase trénovat s někým jiným,' *pomyslím si.* Na co se v bojí zaměřuješ, *zeptám se jí, zatím co jdeme na místo, které vybrala.*
Aiko: *Pozorne ju počúva a nakoniec sa Aiko s radosťou usmeje.* To je dobrý nápad, i tak potrebujem precvičiť svoje telo, myslím, že mu stále vysedávanie za knihami nesedí, prečítala som pár kníh o šerme, možno niečo budem vedieť zopakovať, mám totiž fotografickú pamäť... *Povie Aiko milo a následne sa postaví a položí menší mešec ryo na stôl, aby zaplatila ich menší obed, predavač sa úctivo pokloní a Aiko začne kráčať smerom ku škole kenda.* Myslím, že teraz by hala kenda mala byť voľná, tam sa dá dobre a v súkromí trénovať...
Kami: 'Rinnegan, to kdyby pořádně trénovala, tak by byla určitě hodně silná,' *pomyslím si a podívám se na ní.* Dojutsu jsou hodně zajímavé věci, vím o čem mluvím, *řeknu jí a lehce se usměju. Pak se zamyslím nad jejími slovy.* No každý nemá na to zabíjet lidi, *řeknu a pak se nadechnu, abych mohla pokračovat.* Jenže občas to nejde jinak, než tu osobu zabít. Já jsem třeba lovec odměn a chodím na mise, kde chytám nukeniny, no sama bych to ještě nezvládla, takže se mnou chodí ještě i jiní lidé, ale ne vždy je to lehké, *řeknu jí a lehce se na ní usměju.* Co kdyby jsme zašli někam a pokud chceš, tak se můžeš trochu procvičit, stejně nemám co dělat, *řeknu jí a usměju se.*
Aiko: Možno máš pravdu, trénovať, byť silnejšia a ako ty poznať nové miesta... vraj ovládam rinnegan... aspoň to mi Suzuya povedal a prečítala som si o tom knihu, je to zaujímavé mať niečo také, tie oči krásne vidia chakru... ale osobne nechcem robiť misie, kde je zabíjanie, radšej budem pomáhať s hocičím iným, ale vážne... viem síce, že banditi nemajú zľutovanie, no ak nebudem musieť, tak rozhodne zabíjať nebudem ani banditov, lepší trest je dať ich do väzenia, kde budú neustále premýšľať nad tým ako sa tam dostali a za čo...
Kami: *Vyslechla jsem si Aiko a pak jsem se na chvíli zamyslela.* Co ty víš, možná se ti to jednou povede a dostaneš se i mimo Yugu. Já jsem teda ráda, že jsem se mohla dostat pryč, sice jsem zatím byla jsem v Čakové zemi, v Kirigakure a žiju v Pusté zemi, ale i tak je to zajímavé poznat jiné místa, doufám, že se ještě někde jinde podívám, než se rozhodnu vrátit zpět sem, *řeknu jí.* No možná by bylo dobré, kdyby jsi zkusila trochu více trénovat, *řeknu jí a lehce se usměju.*
Aiko: Ach tak... láska je jedna z vecí, ktorá spája ľudí a doslova hory prenáša, už som prečítala nespočet romantických románov a príbehov dokonca i básni, chápem tvoje pocity, i keď sama som ešte nemilovala nikoho, no vďaka tým príbehom viem, aké pocity musíš prežívať, si s ľudmi, ktorých máš rada, no zároveň chceš byť s tým, koho miluješ... *Povie Aiko milo a potom len jemne povzdychne.* Chcela by som i ja ísť von a prečítať knihy v iných knižniciach ale Suzuya-sama ma drží príliš z krátka, kto vie, možno si myslí, že by som mohla zase padnúť do zajatia, no snažím sa byť silnejšia, možno pre to by som sa mala snažiť byť lepšia v praktických veciach, aby som mohla vyraziť na čitateľskú túru po vesniciach a neznámych krajinách... *Povie Aiko nadšene a pozrie so žiariacimi očami na Kami.*
Kami: V Yuga mám rodiče a jednu osobu, kterou mám ráda, jinak bych se asi tak často nechodila, *řeknu jí.* Mám lidi, kteří mi pomáhají s tréninkem, nebýt nich, tak jsem pořád asi dost slabá, *řeknu jí a trochu se usměju.* No občas ti napsat můžu a pokud budu ve vesnici, tak se můžeme potkat, *řeknu jí a trochu se na ní usměju.* Jsem moc ráda, že mě Suzuya-sama pustil do světa. Ale vím, že se jednou chci vrátit domů za jednou osobou, která je pro mě moc důležitá, *řeknu jí a poté dojím a tak odsunu talíř a napiju se. Celkem dost mě pálila pusa, ale bylo to moc dobré.*
Aiko: *Oprie sa o operadlo stoličky, vezme pohár vody a napije sa, potom si rukami chytí brucho, ktoré je plné a tanier pred ňou je zase prázdny.* Ja ťa nesúdim... vidím že máš vytrénované telo a tiež postoj pravej shinobi, určite máš dosť zaujímavý život... ja svoj život tiež považujem za zaujímavý, ale zase zo stránky, že poznám mnoho vecí, ktoré sa dozviem práve z kníh, niekedy je to užitočné, samozrejme, tie knihy by nevznikli, ak by neboli ľudia ako si ty, ktorí cestujú a poznávajú tieto veci a potom o tom píšu... ja mám zase zábavu z toho čo čítať a učiť sa to... *Povie spokojne a zamyslí sa nad tým.* Ale to bude tým, že som si nepamätala svoju minulosť, keď ma zachránili, tak či tak... niekedy by si mi mohla napísať listy z tvojich ciest a to čo si videla a zažila, upravím to na knihu a vydám, bude to určite pekné, ak by si chcela....
Kami: *Sledovala jsem Aiko a trochu jsem se usmála. Pak jsem si vzala příbor a začala jsem jíst. Po chvíli jsem si vzala sklenici s vodou a napila jsem se. Sýrová omáčka byla dobrá dobrá a tak jsem se rozhodla zkusit i tu druhou.* 'Pááálííí,' *pomyslím si a následně polknu.* Je to dobré, *řeknu jen a následně pokračuju v jídle. I když to bylo celkem dost pálivé, tak mi to chutnalo. Občas jsem se podívala na Aiko a trochu jsem se usmála, ale vypadalo to, že měla opravdu hlad.* Já nevím proč, ale nikdy mě moc čtení nebavilo. Jako je tam hodně zajímavých věcí, ale nějak to není něco co by mě extra bavilo, to raději trénuju, *řeknu a pokračuju dále v jídle.*
Aiko: *Aiko vezme lyžičku a potom začne sa proste napchávať, je dosť možné, že toto má s Lanou spoločné, i keď Lana je už teraz iná. Aiko si dáva sústo za sústom a tak si vlastne dobíja energiu a hlavne napĺňa prázdny žalúdok, na puse jej končia omáčky ani sa neunúva ich utierať.* Do... *Prehltne a pokračuje.* ...brý výber... *Povie a vezme si pohár vody a potom sa napije.* Inak vlastne prečo si tu, keď žiješ teraz inde a hlavne pracuješ pre niekoho iného, máš tu rodinu alebo ti bolo smutno?? Lebo aks a ti tam nepáči, tak si myslím, že Yuga patrí medzi miesta, kde sa vážne dobre žije... a hlavne je tu krásna knižnica... *Povie Aiko a následne sa začne znova napchávať, ľudia okolo sa mierne smejú tomu ako je, samozrejme i predavač, ale nie je to posmešný smiech, skôr láskavý, lebo vedia, kto Aiko je a už ju videli predtým vo viacerých podnikoch sa takto napchávať.*
Kami: *Sleduju Aiko a čekám, co nakonec vybere. Když ukáže na stánek s pečeným masem, tak se jen usměju. Mám moc ráda maso, horší by bylo, kdyby skončila u nějakého stánku, kde prodávání třeba pečenou zeleninu. Když mě chytne za ruku, tak se za ní rozejdu, přece jen mě tam táhla. Následně se posadím vedle ní na židli a trochu se porozhlédnu co vše tam mají.* Já bych si dala pečené maso se sýrovou a pálivou omáčkou, prosím, *řeknu mile a pak se jen koutkem oka podívám na hladovou Aiko.* 'Trochu mi připomíná Lanu,' *pomyslím si a trochu se uchechtnu.*
Aiko: *Aiko nakoniec skončí prstom na stánku, kde predávajú hlavne pečené mäso a na výber k nemu dávajú asi zo 30 druhov omáčok.* Oh!! Tam som ešte nebola!! *Povie Aiko nadšene, dá si knihu do kapsy a chytí Kami za ruku a dotiahne ju tam, Aiko si samozrejme sadne na stoličku pred pultom.* Dobrý deň... som hladná... skrátim to... dám si pečené mäso s fazuľovou, s chilli a tiež so syrovou omáčkou... prosím to na jeden veľký tanier... *Povie Aiko a očami hladového vlka sleduje to, ako jej predajca nakladá plný tanier tých dobrôt.* A čo si dáš ty Kami-chan?? *Opýta sa slintajúca Aiko, no na Kami vôbec nepozerá, očami sleduje každú lyžičku, ktorá ide na jej porciu.*
Kami: *Jen se na ní usměju. Přece jen, když jsou na mě lidé milí, tak jsem na ně taky milá.* Něco na tom bude, *řeknu jí jen a podívám se okolo.* Oh.. moc ti děkuju, *řeknu jí a následně se mírně ukloním. Když začne vybírat stánek dětskou říkankou, tak se mírně usměju a čekám, co nakonec vybere.*
Aiko: Ďakujem za tvoje komplimenty... ak si myslíš, že som milá, to ma moc teší, lebo ja sama seba nerada súdim, často súdenie samého seba nebýva pravda... *Povie Aiko zamyslene a keď spomenie únavu a hlad, tak sa zase ozve žalúdok.* Kami.. pozývam ťa na niečo dobré... je jedno na čo... vyberieme nejaký stánok a dáme si to, čo tam majú... *Povie a urobí niečo, čo je možno smiešne ale vždy to robí pri takom výbere, kedy nevie, čo by si dala.* En ten tíky... dva špalíky... vyletel čert z kotlíčenky... *A začne medzi stánkami ukazovať, na ktorý to padne.*
Kami: *Nad jejími slovy se usměju.* Jste moc milá, *řeknu jí.* Škoda no, *dodám a dívám se na ní.* Tak to zase mě mise celkem baví, no akorát ne vždy to dopadne dobře. Naposledy jsem skončila s rozdrcenými žebry a pochramocenými vnitřními orgány, ale už jsem zase v pohodě. Naštěstí mě vždy, když mám nějaký problém zachrání kamarádi, na které se můžu spolehnout, *řeknu Aiko a usměju se na ní.* Vypadáte trochu unaveně a hladově, *řeknu jí a lehce se usměju.*
Aiko: Aháá, takže svetobežníčka, to znie zaujímavo, je to škoda, že ťa už učiť nebudem, pretože, si naozaj pekné dievča a vyzeráš i chytro... no ale čo narobím, ja zase sa neviem odhodlať na misie... Suzuya mi zadal misie ale vážne netuším či na ne pôjdem, mám radšej pokoj pri knihách a tak podobe... *Povie Aiko a zamyslí sa, pričom sa začne rozhliadať po stánku s jedlom, obvykle žila len na suchom chlebe a vode, lebo si kvôli knihám a knižnici nestíhala nič prichystať.* Dnes si čo dám... aspoň nebudem jesť suchý chleba a vodu... *Hovorí si pre seba Aiko a pozorne číta názvy stánkov.*
Kami: *Nad jejími slovy jsem se jen trochu usmála.* To jsem ráda, že vám nic není, *řeknu a pak se trochu zamyslím nad tím, co řekla potom.* Jsem z Yugakure, ale už pár let chodím po světě. Začala mě učit jedna obchodnice a založila svou obchodní společnost Inazuna, *řeknu jí a mile se na ní usměju.* Těší mě, já jsem Kami Kamai. Učit na akademii jo, to bude zajímavé. Kde je ta doba, co jsem tam seděla a pořád jsem říkala, že je to tam nuda, *řeknu a trochu se zasměju.*
Aiko: *Podanú ruku prijme s radosťou no trochu sa začervená v tvári.* Ale áno... som... nemala by som čítať knihy, keď idem, ale keď sú tak pútavé... *Povie Aiko a začne sa oprašovať, pričom jej zaškvŕka v bruchu, vtedy sa ešte viac začervená, no všimne si pásky na ruke Kami, má tam nejaký znak.* Vy patríte do Yogy?? Alebo len prechádzate tadiaľto?? Ešte som vás tu nevidela... ale zachvíľu budem učiť na akadémii, takže ak by ste mala byť moja nová študentka, tak mi to len povedzte... ja som Aiko... jednoducho len Aiko... pretože som stratila pamäť pri prepade banditov a zachránil ma Suzuya-sama, pred nimi a vy ste??
Kami: *Procházela jsem dále ulicí a dívala jsem se na lidi, kteří tady procházeli. Viděla jsem nějakou ženu, která četla knihu a do všech vrážela. Jen jsem se na tím lehce pousmála.* 'Vypadá, že jí čtení hodně baví,' *pomyslím si.* To je v pohodě, *řeknu jen a usměju se na ní. Když pak spadne na zem, tak se hned otočím a ohnu se k ní.* Jste v pořádku, *zeptám se jí a nabídnu jí ruku, aby se zvedla ze země.*
Aiko: *Sa Aiko zívlo ale i jej zaškvrčalo v bruchu od hladu, pretože sa zabudla pri tom začítaní najesť a tak zoskočila zo strechy a kráčala ulicou, naproti Kami, no bola úplne začítaná a tak vrážala do ľudí, vždy len jemne zdvihla zrak, usmiala sa a ospravedlnila, robila to každú chvíľu a bolo to až komické. Keď sa objavila pred Kami, stalo sa to isté, narazila do nej, pretože mama rozčítanú knihu, preto urobila len jemný úsmev, uklonila sa.* Gomene... nechcela som... *Zamrmlala Aiko a chcela pokračovať v ceste, no kým sa tak stalo zakopla os voju nohu a spadla do prachu.*
Kami: *Procházela jsem se po vesnici a přemýšlela jsem, co bych mohla dělat. Nakonec jsem si to namířila do centra vesnice a dívala se po různých obchodech. Po chvíli jsem se zastavila ve stánku s dangem a jednom jsem si koupila, protože jsem na něj měla chuť. Pak jsem se opět rozešla a dívala jsem se po vesnici.*
Aiko: *Sedela na streche budovy, ktorá bola obchodom s oblečením a čítala si knižku o fylozofii. Oblečená bola vo svojich obľúbených bledomodrých šatách s dlhou sukňou odkaz » Občas sa pozrela na ulicu ako ľudia chodia s deťmi, nákupmi a tak podobne, pričom sa rozprávajú o rôznych veciach, odkedy jej Suzuya kúpil vlastný dom je v celku spokojná, no stále sa ešte neodhodlala na misie, pretože knihy a knižnica ju proste lákajú viac, čo sa prejavuje i na to, že má bledú pokožku a kruhy pod očami od toho, že dlho do noci trávi čas pri knihách.*
---: ---
Kami: *Nad jejími slovy jsem se jen zasmála.* No jak myslíš, časem poznáš sama, *řeknu jí jen.* Tak až se příště potkáme, tak tě svezu, *povím jí.* Jo jasně tak utíkej, zase se někdy uvidíme, ahoj, *zavolám na ní. Pak se zvednu ze země, vezmu si věci a pak vyrazím domů.* 'Noc zajímavá holka,' *pomyslím si.*
Erza: Nikdy, kluci jsou jen otravové. Vždyť dokáží jen dělat kraviny. Neumí ani pořádně skákat panáka. Tak budu mít ze sestřičky rajče. *Erza se opět zasměje.* Na koni jsem ještě nikdy nejela. Ale zní to jako super zábava. *Najednou si všimla, že je pozdě večer. Už byla tma.* Promiň Kami, budu muset jít. Nebo mě pan Suzuya-sama vynadá. Nechci ji zlobit když mě vzal k sobě. *Erza se postaví a zamává s úsměvem Kami. Poté se rozběhne směrem, k jejímu čerstvě novému domovu.* Ahoooj sestřičko.
Kami: Jo seznámím v tom problém nevidím, *řeknu jí.* Věř mi, že až budeš starší, tak změníš názor, *dodám a pohladím jí po hlavě.* Tak já zůstanu, stejně jsem teď hodně pracovala, tak můžu mít nějaké volno a pokud bude něco potřebovat, tak mě zavolají, *řeknu a taky jí obejmu.* Ale no tak, já se budu nad tvými slovy červenat, *povím nad jejími slovy.* No a co by jsi chtěla dělat, jak tady s tebou budu? Už jsi někdy jela na koni, *zeptám se jí a čekám, co mi řekne.*
Erza: To je škoda. *Řekne erza smutným hláskem.* Tak až se vrátí, tak nás seznámíš. To už budu starší a silnější a určitě by s náma ani panáka skákat nechtěl. Kluci jsou divní. *Erza se zasměje a její oči se rozzáří.* To by jsi udělala ? Opravdu ? To bych byla moc ráda. *Erza se otočí Kami na klíně a obejme jí.* Jsi ta nejlepší sestřička jakou jsem si mohla přát.
Kami: Tak dobře, moje malá sestřičko, *řeknu já a mile se na ní usměju. Když řekne, že je Takashi pěkný, tak se mírně začervenám.* To asi nepůjde, teď taky dlouho nebude ve vesnici, jde daleko, až na druhý kontinent, aby tam trénoval a zesílil, *řeknu jí a trochu smutně si povzdechnu. Pak se na ní podívám.* Co kdybych tu zůstala kvůli tobě o dva dny déle, co na to říkáš, *zeptám se jí.*
Erza: Anooo, chci. *Erza se usměje ale v zubech má jednu komickou díru, kde byl ještě nedávno zub.* Páni ten je pěkný. *Řekne Erza když vidí jak vypadá.* Někdy jo musíš vzít a naučíme ho skákat panáka. *Erza se opět usměje.* Ale myslím, že klukům takové hry nejdou. Byl by naštvaný že jsme ho porazili.
Kami: *Usmívám se na Erzu a dále jí hladím po vlasech.* Myslíš, *zeptám se jí.* Tak jestli chceš, tak budu tvoje velká sestra, dobře, *řeknu jí. Když se mě začne vyptávat, tak se začnu červenat.* Ale no tak, *řeknu jí. Ale když vidím, její pohled, tak se jen usměju.* Je stejně starý jako já. Je taky shinobi. Je moc milý, teda pokud ho někdo nenaštve. Je hezký, mě se moc líbí a miluju ho. On mě ze začátku učit techniky, abych udělala zkoušky a mohla se stát shinobi. Hmm, jak vypadá, *řeknu a usměju se. Pak vytvořím klon a ten se promění na Takashiho. Po chviličce klon zmizí.* Tak co na něj říkáš, *zeptám se jí a pohladím jí po vlasech.*
Erza: *Když byla Erza u Kami, cítila se krásně.* Děkuji ti Kami, byla by jsi skvělá sestřička. Ty tady někoho miluješ ? Jaký je ? A je hezký? Je taky shinobi ? Povídej. *Erza si utře oči a zakloní hlavu, aby viděla Kami do obličeje.*
Kami: *Nad jejími slovy se jen usměju.* Možná se časem vrátím zpět do vesnice, ale zatím chci ještě poznat svět. Určitě se časem vrátím, hlavně kvůli jedné osobě, kterou miluju, *řeknu a dívám se na ní, jak skáče. Když spadne, tak se k ní rozběhnu a zvednu jí ze země. Když řekne, že jí vypadl zub, tak k ní dojdu a usměju se na ní. Když začne brečet, tak si jen v duchu povzdechnu. Přitáhnu si jí k sobě a pak se s ní posadím na zem.* Neboj, vůbec se nemusíš bát a brečet, brzo ti zase doroste, ale kdyby ti vypadl potom i ten, tak to už by byl problém, *řeknu jí a začnu jí hladit po vlasech.* A nikdo se ti smát nebude, *dodám ještě a dále se na ní usmívám.*
Erza: *Erza byla nadšená, že si nemusela hrát sama. Koukala jak Kami skáče.* Tobě to opravdu jde. Škoda že už nejsi ve vesnici často. Mohli by jsme si chodit hrát víc. *Pak začne Erza znovu skákat a hned na začátku se jí noha sklouzne a ona spadne na zem. Když se zvedne, tečou ji slzy, ale skoro nic se ji nestalo. Najednou si sáhne do pusy a zjistí, že ji vypadnul první zub.* Kami, já nemám zub. Já jsem ztratila svůj zub. Teď budu vypadat strašně. Každý má všechny zuby, ale mně už teď jeden chybí. Všichni se mi budou smát. *Erza se koukla na zub a začala brečet.*
Kami: *Když mě Erza vezme za ruku, tak se na ní usměju a rozejdu se s ní. Po chvíli dojdeme na místo, kde chtěla ona. Já jsem se podívala po okolí a všimla jsem si, že v okolí nikdo není. Pak jsem se podívala na dívenku, která mezitím začala malovat na zem panáka. Katanu jsem položila na zem společně s pouzdry se zbraněmi. Poté co mi vše vysvětlí, tak začnu taky skákat panáka.* 'No jsem ráda, že se aspoň nebude někde sama nudit,' *pomyslím si.*
Erza: *Erza vstala, vzala Kami za ruku a vydala se na cestu. Když došli tam kam Erza chtěla, byl před nimi větší betonový prostor. Erza se rozhrédla.* Tady je to perfektní. *Pak koukne na zem, kde se válel kámen. Erza ho vzala a nakreslila na zem panáka. Pak si stoupne před něj a začne skákat. Všechno vysvětlil Kami a čekal, jestli začne skákat.*
Kami: *Z mých myšlenek mě vytrhl hlas Erzy.* Jo trochu umím, ale nikdy jsem ho moc neskákala. Já jsem většinou byla někde sama v lese a přemýšlela jsem nad vším možným nebo jsem hrála v lese a nebo kreslila, *řeknu jí a dále jím.* Nemám sourozence a s ostatními dětmi jsem si nikdy moc nehrála, takže jsem většinou byla někde sama, myslím, že asi chápeš, co se snažím říct, *řeknu a následně dojídám zbytek nudlí. Poté se napiju a pak se podívám na Erzu.* Asi můžeme teda někde vyrazit, *zeptám se jí a pak položím peníze na stůl a pak nechám Erzu ať nejde jde, kde chce ona.*
Erza: *Erza se zaradovala.* Umíš skákat panáka ? Moc mě to baví. Klidně te ti kdyžtak naučím, kdyby jsi chtěla. *Erza pak dojí a znovu se napije.*
Kami: *Jen se na ní usměju a taky se napiju.* Přece jen se stará o vesnici, lidé z této vesnice jsou pro něj jako jeho rodina. Poprvé jsem ho viděla, když ještě ještě chodila na akademii, byl u nás ve třídě a ptal se nás na různé věci a jak to tak vypadalo, tak mám do podobné názory jako on ohledně vesnice, tenkrát jsem viděla jednu z jeho technik, takže ti můžu říct, že je hodně silný, *řeknu jí.* Pokud chceš, tak pak můžeme, *odpovím jí jen. Poté donesou jídlo, když uvidím, jak se u toho tváří, tak se jen trochu zasměju. Poté se co jídla pustím i já. Po chvíli se napiju a chvíli se jen tak dívám na džus a přemýšlím.*
Erza: *když donesou džus, Erza se napije. Poté se podívá na Kami.* Všichni ve vesnici jo uznávají. Já sama jsem ho ale nikdy neviděla bojovat, ani trénovat. Určitě bude moc silný. Nemám tady žádné kamarády. Nechceš si se mnou potom jít hrát ? Vždycky si hraju sama a to není ono. A až nás někdo uvidí, bude mi závidět tak silnou kamarádku. *Servírka potom přinesla jídlo. Erza se do něj hned pustila, ale dávala si pozor, aby správně držela hůlky a jedla jako dáma. Tvářila se u toho legračně, dokonce i servírka se zasmála.*
Kami: Nemáš za co, *řeknu jí.* Ale tady jsem se kdysi učila já chodit po stromech a taky jsem potkala jednu pro mě velmi důležitou osobu, *řeknu jí a pokračuju v cestě.* Tak vymysli, co by jsi chtěla dělat, *řeknu já a usměju se na ní. Následně dojdeme do restaurace, tak se posadím a usměju se na ní.* Hmm, asi si dám taky nudle mám na ně chuť. Pod Suzuyovým dohledem z tebe bude dobrá osoba a taky shinobi, *odpovím jí. Následně přijde servírka a tak objednám pro mě smažené nudle s kuřecím masem a zeleninou a pro Erzu objednám to samé, ale jen dětskou porci a ještě dvakrát džus. Servírka jen kývne hlavou a pak odejde pryč. Po chvíli se vrátí a donese džus.*
Erza: To by jsme mohli. Jé, děkuji. *Erza se otočila na patě a následovala Kami. Ta se v průběhu cesty začla z ničeho nic usmívat.* Proč se směješ Kami ? Dneska mám chuť na nudle. Dokonce už umím i jíst hůlkami. Pan Suzuya mě to naučil. Dřív jsem jedla jen rukama. *Erza se zašklebí.* Co si dáš ty ? *Když přijdou, Erza si sedne vedle Kami a počká až objedná.*
Kami: Určitě k nějakému ano, *řeknu jí a pohladím jí po hlavě.* Tak co kdyby jsme se zašly někam na jídlo, zvu tě, *řeknu jí.* Vyrazíme, ne, *zeptám se jí pak ještě a rozejdu se do centra vesnice. Cestou míjíme jeden strom, na kterém jsou vidět prošlápliny, já se jen usměju trochu více a pokračuju v cestě. Hned jsem si vzpomněla, jak jsem se učila chodit já chodit po stromech a jak jsem ho poprvé potkala.*
Erza: Klanu ? Já asi nepatřím k žádnému. Od malička jsem sama. *Řekne Erza a usměje se na Kami.* Hlad? Ano, něco bych si dala. Ale myslím, že dnes už se asi nic naučit nezvládnu. Rychle se při trénincích unavím. *Erze hlasitě zakřičí v břiše.* Ano, opravdu mám hlad. *Řekne a začne se smát.*
Kami: *Když mě obejme, tak se na ní usměju a taky jí obejmu.* No Erzo, to nepůjde. Moc ráda bych tě to naučila, ale tohle je technika mého klanu, jen členové klanu se tuto techniku mohou naučit, víš, *řeknu jí a omluvně se na ní usměju.* Ale kdyby jsi byla ze stejného klanu jako já, tak se jí časem naučíš princezno, *řeknu jí. Pak se na chvíli zamyslím, už bylo skoro poledne.* Nemáš hlad, *zeptám se jí.* Možná bych tě pak ještě mohla naučit nějakou jinou techniku, třeba chodit po vodě, je to podobné jako tohle, ale voda není pevná látka, takže je to o něco těžší a nebo něco jiného, *řeknu jí a dívám se na ní.*
Erza: Děkuji. *Řekla Erza, když ji Kami chytila. Když pak byla nahoře a Kami za ní vyletěla ve formě dýmu, Kami to pořádně udivilo.* Páni, to je skvělé, to by jsi mě taky mohla naučit ? Mohla ? Prosím. *Pak ji Kami vezme a seskočí s ní na zem.* To mě musíš naučit Kami, prosím prosím. *Erza obejme Kami a pevně ji stiskne.*
Kami: *Sledovala jsem její počínání. Vypadala, že se do toho hodně zabrala. Poté co se dostala na první větev, tak jsem se na ní usmála. Když začala padat, tak jsem rychle udělala dva kroky pod strom a chytila jsem jí.* Musíš dávat pozor nebo si ještě ublížíš a ty by mě Suzuya asi přerazit, *řeknu a usměju se na ní. Když se jí potom podaří vylézt ještě víc, tak se na ní podívám.* Vidíš to, opravdu ti to jde, máš talent na učení a padat nemusíš seskočíš dolů a dopadneš na nohy, *řeknu jí. 'Teda doufám,' *pomyslím si. No ještě než seskočí dolů, tak se proměním na dým a vyletím k ní. Objevím se vedle ní na větvi. Opatrně jí chytnu do náruče a pak s ní seskočím na zem a poté jí pustím.*
Erza: Dobře, to chápu. *Erza udělá pečeť a začne soustředit svou chakru do nohou. Udělá první krok na strom. Kůra pod jejíma nohama najednou praskne a Erza spadne na záda. Hned se pak zvedne. Zkusí to znovu. Tentokrát se na stromě udrží první dva kroky, ale třetí se jí nepovede a spadne. Poté to zase párkrát přežene s množstvím chakry, až strom vypadá jako by ho okousala. To ji ale nezastaví. Vždycky byla paličatá a tohle ji dokáže jedině naštvat. Zkouší to pořád dál a dál. Nakonec vyleze na první větev, tam si sedne a začne se radovat.* Vidíš Kami, zvládla jsem to. * Při tom nedávala pozor a spadla znovu na zem. Opět nahromadila techniku do chodidel a vydala se na cestu. Tentokrát vylezla ještě na vyšší větev.* Opravdu to umím! *Radovala se, ovšem teď už si dávala pozor.* Ale jak teď slezu ? Jak slezu ? Mám strach, jak se dostanu dolů ? To musím zase padat ?
Kami: *Jen se na ní usměju.* Počkej, počkej, jen tak samo ti to nepůjde, *řeknu jí a pak jí zvednu ze země, poté co na ní spadne.* Takže, když už umíš nějaké techniky, tak umíš už pracovat s chakrou. Tentokrát musíš soustředit svou chakru do chodidel. Pokud dáš chakry málo, tak se na stromě neudržíš a spadneš na zem, ale když dáš hodně, tak strom prošlápneš a taky spadneš. Takže jako první musíš zjistit jaké množství chakry, potřebuješ, aby jsi zůstala na stromě, chápeš to, *zeptám se jí a dívám se na ní.*
Erza: *když Kami leze na strom, Erza jen stojí a otevřenou pusou na ni kouká.* Páni. *Řekne Erza do prázdna.* Takže tohle mě opravdu naučíte paní.. omlouvám se. Tohle mě opravdu naučíš Kami? *Erza se bez jakehokjaké vysvětlení rozejde ke stromu dá na něj jednu nohu a když zvedne tu druhou, hned spadne na zem.* Jak to že mi to nejde ? U vás to vypadalo tak snadné.
Kami: *Jen se na ní usměju, když mi nevěří.* Ano jde to, prosím nevykej mi, jsem Kami, *řeknu jí.* Tak sleduj, *řeknu jí. Poté se rozejdu k jednomu stromu a pak se začnu soustředit na svou chakru. Pak dám jednu nohu na strom a pak druhou a pokračuju tak až k jedné větší větvi, kde se postavím hlavou dolů.* Tak už mi věříš Erzo, co na to říkáš, *zeptám se jí a pak seskočím na zem.*
Erza: *Erza poslouchala co si na ní Kami připravuje. Když zmínila chození po stromech Erza se trochu zasekla.* Chození po stromech ? To jde ? Vždyť musím přeci spadnout ne ? Že by si že mě děláte legraci ? Na tohle vám neskočím, spadla bych a vy by jste se mi jen smála. ,,Třeba mi to ukáže, ale jestli spadne, tak se jí budu smát já."
Kami: *Jen jsem se na ni usmála a poslouchala jsem její slova.* Tak ráda, bych ti řekla něco vice o vesnici ale nemůžu, *povzdychnu si.* 'Co bych jí mohla naučit, na zbraně má ještě čas a myslím, že já nejsem zase tak dobrá, i když jsem se o hodně zlepšila, to raději nechám na Suzuyovi, raději,' *pomyslím si a následně se podívám okolo, zatím co přemýšlím.* Co kdybych tě naučila chodit po stromech bez použití rukou, *řeknu jí a dívám se na ní.* A podle toho, jak ti to půjde, tak bych tě mohla naučit ještě chození po vodě, ale to už je trošičku těžší, ale myslím, že by to pro sebe nemusel být problém, *řeknu jí a dívám se na ní, jestli se jí to bude líbit a nebo ne.*
Erza: Ano, je jediný koho mám. Díky němu se mi lidé už nesmějí. A taky mám díky němu domov. *Erza se usměje.* Moc toho ještě neumím. Pouze dvě základní techniky. Kawarimi no Jutsu a Henge no Jutsu. Ani neumím bojovat se žádnou zbraní. Ale všechno to napravím a budu silná, aby nemusel Suzuya-sama litovat a byl na mě pyšný.
Kami: *Jen se na ní usměju.* No, to máš štěstí, že si tě na starost vzal samotný Suzuya-sama, *řeknu jí a usměju se na ní.* Je hodně silný a skvěle se stará o vesnici, *řeknu a pak se na chvíli zamyslím.* Hmm a co vše už umíš, víš, abych věděla, co už umíš. Budu muset vymyslet něco, co by jsi mohla zvládnout, *řeknu jí mile.* To určitě bude, *dodám a následně čekám, ať mi řekne, co umí.*
Erza: Já nebydlím v zámku. Ještě pár dní zpět jsem nebydlela nikde. Teď ale bydlím v té největší a nejhezčí vile, kterou jsi kdy viděla. *Erzin tón hlasu nabral dětského natšení.* Ano ! Já mám také domov díky němu. Můj sensei je skvělý. Silný, chytrá a hodný. Kde by jsme bez něho byli?! Naučit něco nového ? Ano, to bych moc ráda. *Erza si samo radostí na místě i poskočila.* Suzuya-sama ze mě bude mít určitě radost.
Kami: Pěkně jméno a prosím neříkej mi paní připadám si stará, když mi tak říkáš, *řeknu mu jí s úsměvem. *Já tebe taky ráda poznávám,* dodám.* Ale mám volno, tak jsem se přišla podívat domů po dlouhé době, celkem mi to tady chybí, i když žiju v zámku, tak tady jsem doma a na tohle místo jsem hodila, jak jsem byla malá, *vysvětlím jí důvod, proč jsem tady.* něco jsem už zažila, ale pořád ještě nejsem hodně silná, ještě mám pořád co dohánět, ale nebýt Yuhakageho-sama, že mi povolil vyrazit do světa, tak jsem dále ve vesnici, *povím jí.* Viděla jsem, že trénuješ, nechtěla by ses třeba naučit něco nového, *zeptám se jí a dívám se na ní.*
Erza: ,,Takže ta paní je také z naší vesnice. Chodí si po světě, proti jsem ji neviděla." Já se jmenuji Erza, paní. Moc ráda vás poznávám. Proč tady jen tak sedíte ? Chodíte po světě ? To jste toho musela hodně zažít. Já mám také svého senseie. *Pochlubí se Erza a je vidět, že si na společnost Kami rychle zvyká.* Musíte být strašně silná, když chodíte po světě a jste živá. *Erza už na ni kouká trochu i s obdivem.*
Kami: *Dále se na ní usmívám.* Ahoj. Jsi šikovná, *řeknu jí a dále se na ní usmívám, protože vypadala celkem dost nervózně.* Kdo jsem, *zopakuju její otázku a na chvíli se zamyslím. Následně si vytáhnu z pouzdra čelenku Yugakure a ukážu jí ji a pak si jí uvážu do vlasů.* Já jsem Kami a jsem odtud z vesnice. Říkáš, že jsi mě tady ještě neviděla a to je dost možné. Už tři roky jsem mimo vesnici a chodím po světě s jednou ženou, která si mě k sobě vzala jako svou žákyni, *řeknu jí a pak se na chvíli zamyslím.* A jak se jmenuješ ty slečno, *zeptám se jí zvědavě.*
Erza: *Erza si ani nevšimla, že žena, která seděla opodál se přiblížila. Až na poslední chvíli, když už ji žena pozdravila.* Do..dobrý den paní. Děkuji. To jsem se na naučila, aby ze mě měl můj sensei radost. *Erza si nebyla vůbec jistá tím co přijde a muselo to na ni být vidět. Její špatné zkusenzkuš s lidmi nedokázala pořád úplně potlačit.* ,,Takže se mi to povedlo." *Zaradovala se při sebe Erza.* Paní, kdo by jste ? Nikdy jsem vás ve vesnici neviděla.
Kami: *Byla jsem úplně potichu, takže jsem slyšela, že jde někdo okolo. Otevřela jsem oči a všimla jsem si malé holčičky, která se zastavila trochu dál ode mě. Potichu jsem jí sledovala. Najednou použila Henge no Jutsu a proměnila se na Suzuyu. Jen jsem se lehce pousmála a dále jsem jí sledovala.* 'Hmm, zase to nebylo tak špatné,' *pomyslím si. Následně se zvednu ze země, vezmu si katanu, kterou si dám za opasek a pomalu se k ní rozejdu.* Máš celkem talent, *řeknu jí a kousek před ní se zastavím a mile se na ní usměju.*
Erza: *Erza neměla co dělat. A ve vile ji to nebavilo. Malé dítě nevydrží jen nehnutě sedět. Proto se vydala na procházku. Erza vždy upřednostňovala místa, kde nebyli lidé, kteří by se ji smáli, že je chudák nebo něco podobného. I když po tom co se umyla, každý den má něco k jídlu a ma i nové oblečení, by ji stejně nikdo nepoznal. Jak šla, všimla si, že v lese někdo spí.* ,,Kdo to je ?! Tu ženu ani neznám. Asi bych se měla držet dál. Určitě by se mi jen vysmívala." *Erza tedy šla o něco dál, tam měla v plánu trénovat něco málo, co už uměla. Postavila se, složila pečeť a přeměnila se na jedinou osobu, která pro ní už teď něco znamenala. Na Suzuyu.* ,,Jak ale vlastně poznám, jestli se mi to povedlo, když na sebe nevidím?!" *Erza si sedla, zrušila techniku a přemýšlela, co by ještě mohla zkusit.*
Kami: *Rozhodla jsem se, že pár dnů pobudu v Yugakure, než se opět vydám zpět do zámku Králů. Pocházela jsem se po vesnici, ale bylo tam na mě moc lidí, tak jsem se vydala na hřbitov, kde jsem se na chvíli zastavila u dědova hrobu a dala jsem tam nějaké květiny. Po chvíli jsem se rozešla pryč ze hřbitova, ale cestou jsem se stavila ještě k jednomu hrobu, kde jsem položila květiny a pak jsem pomalou chůzí pokračovala pryž ze hřbitova.* 'Hmm, kde bych ještě mohla zajít, třeba někam, kde je klid a kde nikdo není,' *pomyslím si a následně se vydám na jedno místo, kde jsem chodila kdyby si a kde je celkem klid. Došla jsem do lesa. Zastavila jsem se u jednoho stromu katanu jsem položila na zem a následně jsem se posadila vedle ní a opřela jsem se o strom. Chvíli jsem se dívala okolo, než jsem zavřela oči a přemýšlela jsem nad vším možným, takže to mohlo vypadat, že spím, ale poslouchala jsem okolí, kdyby náhodou někdo šel okolo.*
---: ---
Kami: Mise D rank/*Splnit úkol od Lany jsem se rozhodla, až druhý den po příchodu do Yugakure no Sato, poté co s trochu odpočinu. Ráno jsem vstala celkem dost brzo a začala jsem si chystat všechny věci, co jsem od Lany dostala. Tak nějak jsem to vše roztřídila, abych se v tom vyznala a nemusela se zdržovat hledáním toho, co zrovna potřebuju. Už jsem byla oblečená, tak jsem si uvázala šátek, který značil, že patřím pod společnost Inazuna a následně jsem si ještě vzala čelenku Yugy. Zbraně jsem měla schované ves svitku. Následně jsem vyrazila do ulic vesnice. Jelikož se většina obchodníků nacházela v centru vesnice, tak jsem se rozhodla, že první projdu ty obchodníky, kteří se nacházejí na okraji vesnice a tak podobně. Vyrazila jsem za prvním jménem, které se na celkem dost dlouhém seznamu nacházelo. No asi největší výhoda pro mě byla, že vesnici jsem opravdu znala.* ‘Doufám, že vše bude v pohodě a nikdo nebude dělat problémy,‘ *pomyslím si jen zatím co se blížím k prvnímu stánku.* Osoba si mě ihned začala prohlížet, když si všimla šátku společnosti, tak se na mě žena mile usmála.* Dobrý den, Lana mě posílá s nějakými instrukcemi, *řeknu jí a následně jí podám dopis, který je určený pro tuto osobu.* Dobře, díky, *řekne ona žena a následně si jej přebere. Když si ho rychle přečte, tak se na mě podívá a pak vytáhne nějaké peníze, které mi dá. Poté co si je schovám, tak se rozloučím a pomalu se vydám k další osobě, který je na tomto seznamu napsané. Tato situace se u několik dalších obchodníku opakuje, já jim dám instrukce od Lany a oni mi dají nějaké peníze, u toho se dívám tam trochu i po stáhnu, abych se podívala, jen tak letmo, co tam mají. Jak jsem tam pokračovala, tak jsem se blížila k poslednímu stánku, který byl mimo centrum. Ona osoba si mě už od mého příchodu prohlížela.* Co tady chcete a co ti tady tak prohlížíte, jako kdyby jste mě chtěla okrást, *řekne muž a dívám se na mě.* Jsem tady z obchodní společnosti Inazuna, *řeknu mu a dívám se na něj.* To by mi mohl říct každý a pak mě okrást, *řekne muž a snaží se mě ignorovat a doufal, že odejdu.* Mám vám předat instrukce a převzít si peníze, nemám v plánu vás okrást, *řeknu mu naprosto klidným hlasem.* To by mi mohl říct každý, *namítá dále onen muž. Já si jen povzdechnu a následně vytáhnu dopis od Lany a podám mu ho.* Tak co, vyřešíme to sami a nebo tady budeme potřebovat Lanu osobně a myslím, že ona nebude tak hodná, *řeknu mu a dívám se na něj. Muž si hned svitek přečte.* Omlouvám se, ale poslední dobou tady nejde nikomu moc věřit, *řekne onen muž a poté mi vydá peníze.* V pořádku, hlavně, že se to vyřešilo, *řeknu mu poté co mi dá peníze tak je uklidím a poté pokračuju do centra vesnice. Následně i tam pokračuju s mým úkolem, většinou to jde v klidu, no občas musím pohrozit Lanou, ale nakonec peníze vydají. Jak jsem pokračovala v cestě, tak už mi na seznamu zbývalo jen pár jmen.* ‘Snad už to bude bez problémů,‘ *pomyslím si a jdu dále. Všechno šlo klidně a tak jsem byla ráda, že se zase nic moc zlého nedělo. Blížila jsem se k poslední osobě na seznamu. Už jsem viděla onen stánek, tak jsem se lehce usmála, protože už to všechno brzo bude z krku přišla jsem tam a dívala jsem se na ženu, která akorát někomu něco prodávala. No mezitím další osoba chtěla něco vzít a odejít bez toho, ani by zaplatila. Zastavila jsem se za onou osobou a zle jsem se na ní podívala.* O co vám jde, řekne osoba a chystá se odejít. Jen jsem ho chytla za ruku a trochu jsem mu jí stiskla vrať to, *řekla jsem naprosto klidně. Osoba to se strachem v očích pustila na zem a utekla pryč.* Děkuju vám, *řekne žena a dívá se na mě.* Není za co, *řeknu jen a poté jí podám dopis od Lany a ona mi pak dá peníze.* Na shledanou a děkuju vám, *řekne ještě žena ve chvíli, kdy se chystám odejít.* Na shledanou a není za co, *řeknu jí a následně se rozejdu domů, abych tam peníze do doby než odejdu zpět do zámku králů.*
---: ---
Asiru: Misia D rank/ *Dostala som ďalšiu D-rank misiu. Tentokrát to bolo hľadanie strateného domáceho maznáčika. Moc som sa na túto misiu netešila, ale tak čo sa dalo robiť, predsa len som musela splniť aspoň nejaké misie, aby som mohla ísť na chuuuninskou skúšku, z ktorej som mala celkom obavy. Po chvíli som už stála pred domom ženy, ktorej utiekol jej milovaný pes. Keď mi povedala všetko, čo sa stalo a dala mi jeho fotku, tak som len súhlasne kývla hlavou a potom som sa vydala do mesta ho hľadať.* ‘Ach jaj, kde by taký pes asi mohol byt?‘ *Pomyslím si, zatiaľ čo prechádzam centrom vesnice a dívam sa okolo, či ho niekde neuvidím. Ona žena mi ešte povedala, že má nejaké obľúbené miesta, kde s ním rada chodí, a tak som sa rozhodla, že sa pôjdem podívať i tam, či tam niekde nebude. Prešla som celý park, ale po psovi ani stopy. Potom som sa vydala na ďalšie miesta, na ktoré s ním žena chodí, ale nikde nič. Po chvíli som prechádzala okolo obchodu a nejaká žena hovorila niečo v zmysle, že jej nejaký pes ukradol nejaké jedlo. Na chvíľu som sa zamyslela a potom som sa vydala k nej.* Nebol to náhodou tento pes? *Opýtam sa jej. Ona žena súhlasne kývne hlavou a keď po mne začne kričať, aby som to zaplatila, tak sa na ňu len usmejem a rozbehnem sa smerom, ktorým ešte predtým ukázala. Keď som sa konečne radovala, že bych mu už bola na stope, tak som ho zase stratila, ak som šla, kde som šla, tak pes proste nikde. Už som popravde nevedela, kde by som ho mohla hľadať a tak som chodila po vesnici, či ho niekde neuvidím, ale nikde nič.* ‘Ach jaj a to mala byť úplne jednoduchá misia, miesto toho tu hľadám celý deň nejakého psa, ktorý je doma bez tak nespokojený, keď utiekol preč.‘ *Pomyslím si. Po chvíli sa vydám smerom k lesu, aby som sa podívala, či náhodou nebude tam, i keď som o tom dosť pochybovala. Popravde už ma nenapadalo, kde by sa ten pes mohol nachádzať. Po chvíli som vošla do lesa a začala som sa dívať okolo. Po chvíli som si sadla pod strom, abych si na chvíli odpočinula a premýšľala som, kde sa ten pes asi tak mohol nachádzať. Po chvíli som sa zdvihla zo zeme a rozhodla som sa, že sa ešte raz pôjdem podívať po vesnici, že tam predsa niekde byť musí, pokiaľ už není späť doma. Ako som tak odchádzala z lesa, tak som si zrazu všimla psa, ktorý vypadal úplne rovnako ako ten, ktorého som mala hľadať. Došla som k nemu a zistila som, že je to skutočne on. Rýchlo som ho pripla na vodítko, ktoré mi ona žena dala a potom som sa s ním cez vesnici vydala späť do domu jeho majiteľky. Po nejakej dobe som už bola pred jej domom a tak som na ňu zaklopala a psa som jej vrátila. Potom som sa vydala domov a bola som skutočne rada, že už je tá misia za mnou.*
---: ---
Takashi: *jak zmizí tak se zase složí. Podívá se na dům a pak se vydá k sobě domů. Zaleze si do svého pokoje. Hned si sedne ke stolu a připraví si návrh na loutky. Na zbytek noci se pak zavře do své místnosti za pokojem, kde dělá návrhy na loutky a připravuje si všechno potřebné. Musí si opravit ještě loutku Chichi a tak se hned do toho pustí. Musí ji vytvořit nové tělo a nohu, o které přišel na poslední misi. Trvá mu to tři hodiny, než je loutka Chichi kompletní a tak ji vrátí do svitku, kam patří. Plány na novou loutku už má kompletní a tak si jde k ránu lehnout. Hádá, za Kami bude už mimo vesnici.*
Kami: *Jen se na něj smutně dívám, zatím co mi tečou slzy. Také ho obejmu.* Já vím, ale je to moc těžké odejít. Sbohem. Miluju tě a vždy budu, * řeknu mu zatím co nemůžu zastavit slzy, které mi tečou z očí. Když mě políbí, tak se mu podívám do očí. Když zmizí, tak si povzdechnu. Následně se rozejdu zpět domů a po chvíli zmizím doma a hned zmiznu do svého pokoje.*
Takashi: *objeví se před ním dým a pak se před ním zhmotní.* Co tu děláš? Děláš to akorát těžší. *poví a obejme ji. Přitiskne si ji k sobě.* Musíš jít. Využij tu možnost. Já bych ji využil hned. Musíš jít. Sbohem. *odtáhne jí a políbí. Z oka mu steče slza. Během toho polibku se rozloží na molekuly a drží se v okolí ní. Ona nemůže tušit, že se nemůže takhle pohnout, tak tam zůstane takhle, dokud se Kami nevrátí domu. Bere mu to sice chakru, ale jinak by nejspíš neodešla.*
Kami: Věřím, že jí to vadit nebude, *řeknu mu a usměju se na něj. Když sokol odletí, tak se k němu přitisknu a pokračuju v cestě. Když poté dojdeme k domu, tak se na něj smutně podívám.* Ano, *řeknu mu.* Budu se snažit hodně trénovat a doufám, že se brzy uvidíme, *řeknu mu a dívám se na něj. Poté se nechám políbit.* Dobře, jak chceš. Určitě se zase uvidíme, budu se snažit co nejvíce za tebou chodit, *řeknu mu a následně se nechám dlouze políbit a následně mu polibek vrátím.* Taky tě miluju, dávej na sebe pozor, prosím, *řeknu mu a dívám se na něj. Když se otočí a začne odcházet pryč, tak se na něj dívám a začnou mi téct slzy.* 'Sakra, jak ho můžu opustit,' *pomyslím si a dívám se na něj. Následně se proměním pomocí Sanka no Jutsu a rozletím se k němu. Doletím k němu a následně ho předletím. Kousek před tím se vrátím zpět do původní podoby a smutně se na něj podívám.* Jak můžu odejít, *řeknu zatím co mu tečou slzy, raději se dívám na zem a chystám se vrátit zpět domů.*
BlueBoard.cz ShoutBoard