Přidej zprávu »
---: ---
Naomi: *Svou techniku (Hikari no Mōdo) deaktivuje a v ten moment její tělo přestane vydávat to silné a nepříjemné světlo. Poté přistoupí k mrtvému tělu muže a prohledá jeho mrtvolu, najde u něj větší obnos peněz (209 ryo). Samozřejmě si všechny jeho peníze nechá ale nic víc ji u něj nezajímá, kromě Byakuganu ale o ten se postará stínový klon, který se společně s tělem přesune do Kamui dimenze kde vyjme jeho oči a uloží do nádoby se speciálním roztokem. Samotná Naomi si poté jde svou cestou a pokračuje v cestě kam původně mířila (už nevím kam šla). *
Guremi Tokie: *Pomaličky za zdvihne naspäť na nohy a s rozmazanýn zrakom hľadá polohu Naomi. V hlave mu hučí, čiže počuje len zreteľnejšie zvuky. Z ničoho nič zaregistruje mierne svetlo, ktoré sa počase zosilnelo. Oným svetlom bol Guremi úplne oslepnuty a nepomohol ani zrak byakuganu. Nevedel presnú polohu Naomi, nič nevidel ani nepočul. Bol pripravený sa vzdať, no nestihol anilen otvoriť ústa a vyhŕknuť zo seba akési slovo a zacítil tupú bolesť na hrudníku. V danom momente sa nedokázal nadýchnuť a stratil kontrolu nad svojím telom. Totižto mu preletel oštep priamo cez srdce. Padol na kolená a tvárou rovno na zem. Cítil že veľmi krvácal no nedokázal pohnúť ani prstom. Vnímal ešte pár sekúnd no na spôsobené zranenie umrel.*
Naomi: „Ah hádám že se asi jen tak zabít nenechá ale on má ten zasranej Byakugan a s tím se mi moc bojovat nechce, v Taijutsu vidí vše a i když vidím s předstihem jeho kroky on vidí naprosto všechno.“ *Pomyslí si a dostane nápad, uvědomila si že má něco čím by jeho Doujutsu mohla docela omezit. Její tělo se kompletně rozzáří silným světlem, které lehce dokáže člověka oslepit. Každý kdo se na Naomi podívá bude ihned mírně oslepen, kromě toho její rychlost a reflexy jsou zesíleny (2x). Nicméně Naomi intenzitu a sílu světla, které z ní vyzařuje svou chakru ještě posílí a díky tomu se nyní nejedná ani o lehké oslepení ale o kompletní kdy široko daleko není vidět nic jiného než záři tohoto světla (Hikari no Mōdo). Pak rychle složí sérii ručních pečetí a vytvoří si v pravé ruce kopí (Chakra Keisatsu), které je vytvořeno z čisté energie (chakry). Toto kopí je hlavně velmi průrazné, Naomi se tedy napřáhne a plnou silou ho po svém soupeři vrhne, díky tomu že má ohromnou sílu mělo by letět velmi prudce a rychle díky její pečeti Byakugō no In. *
Guremi Tokie: *Keď jeho útoky Naomi prekvapivo vyblokuje všimne si zmenu v jej očiach.* "Aj ona ovláda doujutsu ? Čo sú zač také oči." *V myslí si položí zopár otázok. Zaujatý očami súperky nestihne zareagovať nad jej ďalším pohybom a ocitne sa na zemi. Padne tak prudko že z rúk opustí svoje kunaie a narazí si hlavu. Vďaka svojmu byakuganu by mal byť Guremi priekopník v taijutsu. Zdá sa že tento boj neberie vôbec vážne. Rozhodne sa pokračovať a rýchlo zareagovať. Podoprie si ruky o zem natiahne nohy do vzduchu a rýchlo s nimi smekne smerom na zem čím sa vyšvihne zo zeme. Potom prevedie zopár uskokov dozadu a nervózne čaká čo sa bude diať. Od nárazu hlavy vidí mierne zmazano a v hlave mu dosť piští. Čupne si k zemi a požmoli rukami oči no zrak sa nezlepší.*
Naomi: „Jsem to věděla, nicméně chlapečku narazil jsi na špatného soupeře.“ *Pomyslí si Naomi s úsměvem, dokonce nijak nezasahuje do toho co nyní Guremi provádí takže mu dá tolik času kolik ke svému vytasí kunaiů a aktivaci Byakuganu potřebuje. Jakmile vystartuje k útoku v jejích očích se zformuje Sharingan s třemi Tomoe. On sice nyní nemá téměř žádný slepý bod ale ona na druhou stranu každý jeho pohyb vidí s menším předstihem. Naomi vytasí dvojici nožů, které jsou celé tvořené krystaly (Shouton) a jakmile Guremi zaútočil tak vyblokuje jeho údery. Nicméně následně se ihned pokusí podrazit jeho nohy tím že se skrčí pokusí se celé otočit kolem své osy a svou nohou mu během toho podrazit jeho nohy a dostat ho k zemi, sice by ho mohla vyřídit ihned nějakým Genjutsu, Ninjutsu nebo tak podobně ale ona si řekla že ho zkusí dostat za pouhé kombinace svého Sharinganu a dvou krystalových nožů ( odkaz » ). *
Guremi Tokie: *Nechá dorozprávať Naomi a povzdychne si.* Tss, tak toto som naozaj nečakal. *Na jeho tvári je vidno čistá nervozita a neistota.* Gomen, ale asi nič iné mi neostáva* odpovie jej a z kapsičky vytiahne dva kunaie, každý do jednej ruky. Jemne sa skrči a je pripravený na utok. Nakoniec nechá aktivovať svoj byakugan.* Nevidím dôvod prečo ti hovoriť pravdu. Odhalila si to úplne perfektne. *Na tvári zmyzla nervozita s neistotou a rýchlo sa rozutekal po Naomi s cieľom zaútočiť kunaimi. Jeho doujutsu malo zlepsit len viditeľnosť pohybu Naomi keby stála za ním aby sa vedel obrániť.*
Naomi: Meleš hovadiny, kdybys byl Ninja z Kusagakure budeš mít aspoň jejich Ninja čelenku. Navíc vidím že jsi vlastník Doujutsu, které poznám ze tvých bílých očí bez známky jediné zorničky. *Podotkne Naomi s úsměvem, navíc ji na tom celém něco nesedí. *Nehledě na to že ještě před nějakou dobou jsem tu cítila nerozvinutou chakrovou soustavu těchto lidí co tu leží ale pokud jde o lidi co je údajně zabily a tebe uvrhly do Genjutsu tak žádná taková chakra tu nebyla, víš tos nemohl vědět ale já vycítím chakru na vzdálenost několika kilometrů. Takže sice umím jen tohle ale stejně pověz pravdu, udělal jsi to ty? Se lží daleko nedojdeš.
Guremi Tokie: *Bol docela zaskočený s čím na neho 'vyskočila' tá cudzinka.* "Jak toto všetko môže vedieť ?!" *Pomyslí si a na rýchlo vymýšľa nejakú storku, ktorá by mohla zabrať. Neklamať ? Ako ďaleko by zašiel keby hovoril pravdu ?* Volám sa Guremi, a som tu len niekoľko dní. Spadám pod Kusagakure. Dedinčania požiadali o pomoc Kusy aby sme ich chránili, vraj ich okrádajú banditi alebo vandali, ktorý prechádzajú okolo. Zrejme využívajú chaosu, ktorý teraz vladne a cestuju. No túto dedinu som nenapadol ja ale niekto iný a keď som stihol zareagovať uvalil na mňa genjutsu. Len pred chvíľu sa mi podarilo z neho dostať. *Vysypal to zo seba ako z rukáva a skoro aj on sám tomu uveril čo povedal.* "Nevyzerá nejak nebezpečne. Zabijem aj ju ?"* Zamyslí sa a pomaly si ju prehliada a uvažuje čo z nej môže vyťažiť.*
Naomi: *Sklání se nad mrtvými těly, není těžké přijít na to že je zabil právě ten výbuch. Poté zaslechne tem hlas za kterým se otočí a všimne si toho muže. Sice vypadá oblečen jako kdyby patřil mezi tyto lidi ale cítí že jeho chakra je rozvinutá jako i Ninji, nikoliv u obyčejného Ninji (Kagura Shingan). *Jsem cizinka co se přišla podívat na to co se tu stalo, otázkou zní kdo jsi ty. Nelži mi dobrá? Vím že určitě nejsi člen této vesničky nebo co to je, protože tvoje chakra je na úrovni Shinobi takže udělal jsi to ty?
Guremi Tokie: *Krčil sa vo svojej skrýši až pokým hustý dym z výbuchu vietor neodvial preč. Aktivoval znova svoj byakugan aby sa uistil, že ľudia, po ktorých hodil kunaie s výbušnými lístkami sú naozaj mŕtvi. V okolí nezaznamenal žiadnu chakru, to znamená,že to naozaj neprežili. Vyrovnal sa a nechal deaktivovať byakugan. Ihneď si to nakráčal do najbližšieho domu a začal sa obzerať po nábytku a hľadal niečo čo by sa mu hodilo. Otvoril skriňu a v nej našiel pánske oblečenie. Skúsil si to na seba navliecť no bolo mu troška veľké. Viac sa s tým nezaoberal, vyzeral ako z chudobnej rodiny. Na niečom čo vyzeralo ako kuchynská linka našiel chlieb no nevyzeral práve najčerstvejšie ale aj tak si z neho odkusol ale len maličký kúsok. Chlieb položil naspät a vyšiel von z domu. Pripravený na odchod, no v tom si všimol osobu, ktorá stojí v blízkosti mŕtvych dedinčanov. Nejak sa neschováva a príde bližšie (samozrejme si drží odstup).* Kto ste ?* Spýta sa a čaká na odpoveď.*
Naomi: *Naomi zaslechne nějakou explozi, ihned se vydá směrem ze kterého přišel ten hluk. Naomi sice moc nezajímá bezpečí nějakých lidí ale je zvědavá zda ji tam někdo může pobavit. Cestou si samozřejmě zkontroluje chakry co se tam nacházejí (Kagura Shingan) ale cítí tam pouze slabší chakru srovnatelní s úrovní D (Genin). Zabralo to asi takových 40 minut než dorazila do té oblasti, nijak moc se nekryje a neukrývá a rovnou si to nakráčí přímo do oblasti kde Guremi pozabíjel ty lidi. *
Guremi Tokie: *Po niekoľko desiatok kilometrov od hraníc sa rozhodol zastaviť a nacerpan trošku síl. Nenachadzal sa ani v polovici zeme a potreboval dlhšiu prestávku. Popravde dosť pocenil oblečenie a premoklo mu a čiastočne zostal byť aj hladný. Z dialky uvidel mnoho svetiel pokope a vykracal za nimi. Ukázalo sa že to je nejaká mala dedinka s približne siedmimi domami. Vyzeralo, že domaci žijú v dosť chudobných podmienkach ale aj tak sa rozhodol ju navštíviť. Predsa nevie kde má nájsť jedlo a súche oblečenie. Približoval sa v tienoch stromov a domčekov až pokým sa nedostal do stredu. Začul hlas niekoľkých ľudí. Nechal aktivovať svoj byakugan aby videl o koľko osôb sa jedná a presnú polohu. Videl približne šiestich mužov a tri ženy ako sedia u ohnisku. Muži vyzerali dosť silný a usúdil že proti nim nebude mať šancu. Rozhodol sa vyskočiť na dom blízko ním. Ak tak spravil vytiahol osem kunaiov, na ktorých boli pripevnené výbušné lístky. Vrhol všetky naraz tesne k nim a utiekol veľmi rýchlo odtiaľ preč. V tom nastal výbuch, ktorý bol počuť na niekoľko kilometrov a aj dym ktorý vznikol výbuchom bol dobre viditeľný z diaľky. Ostal prikrceny pri strome a čaká čo sa bude diat dalej.*
Naomi: *Vydala se na menší obhlídku do Kusagakure, měl se tu totiž pohybovat jeden Nukenin na kterého má Naomi celkem dost otázek. Jak se totiž zdá tento Nukenin odhalil nějaká tajemství Sora no Sato ale Naomi ho tu nakonec nezastihla. Zrovna kráčí skrze tuto Zem (Země Trávy), oblečená je ve svých věcech, které má jako všechny ostatní upravené aby byly nepromokavé, má uvnitř nich všitý speciální materiál ( odkaz » oblečení). Na čele má pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In) a na spodní části levého zápěstí pečeť Kuchiyose Raikō Kenka uvnitř které má veškeré své vybavení a zbraně. Přes hlavu má přehozenou kapucu, tudíž ji není tak úplně vidět do tváře a na první pohled se může jevit jako nějaký lovec lidí nebo nájemný zabiják. *
Guremi Tokie: *Len prednedávnom Guremi presiahol prah dospelosti a sám usudzuje, že už dokáže robiť dospelé rozhodnutia. Za niekoľko rokov nedokázal postúpiť vyššie v skúsenostiach a hodnostiach pravého shinobiho a vynu zhadzoval na samotnu Iwagakure. Zhodnotil, že budúcnosť v Iwagakure nie je žiadna pri jeho požiadavkách. Už dlho premýšľal nad presunom do inej zeme a dediny. No nikdy sa nenaskytla príležitosť akú má teraz. Na celom svete akokeby zachvátila panika a nepriaznivé počasie, i keď malo dobre účinky na hospodárstvo v krajine. Stal na samom vrchu jednej z mnohých kamenných stavieb v Iwagakure. Táto bola presnejšie v blízkosti brány a uvidel ruch, ktorý sa deje pri nej. Na sebe mal jeho každodenné oblečenie a plášť s kapucňou aby nezmokol. Počkal až do úplného západu slnka kde začne horšia viditeľnosť. Ak tak nastane nenápadne si to odkráča k starej časti Iwagakure, kde sa momentálne ľudia ani moc nestykaju a večer už duplovanie nie. Dostal sa do jednej zo slepých uličiek, v ktorej vždy bol kanál. Nemyslel si že by to mohlo uspieť no za vyskúšania to určite stálo. Tento akt už plánoval dosť dlho, no najťažšie bude sa odlúčenie od starého a prijať nové. Do nedávna anilen netušil aká dedina bude vhodna, no nakoniec si vybral Konohu. A chaos čo už nejaku tu tobu pretrváva môže využiť vo svoj prospech a dostať sa do Konohy ako ostatni do Iwy. Pevné uchopil železnú mrežu a vyrval ju zo železného rámu a položil ju ďalej. Chytil sa rámu a zoskočil až na dno kanalu. Obzrel sa naspäť hore a znovu naspäť.* Byakugan ! *Zašeptal a nechal aktivovať svoje doujutsu, pri ktorom videl cestu von a či je niekto v jeho blízkosti. Vedel to zistiť veľmi skoro vďaka tomu že vidí skrz predmety. Ak bolo všetko v poriadku vydal sa na cestu von. Rýchlo. Ani on sám nečakal že z Iwagakure bude viesť cesta úplne nestrážena. Možno zabudnute miesto ?. Týmto kanálom sa dostal až von z Iwagakure a ešte niekoľko kilometrov od nej. Obzrel sa naspäť na dedinu zavliekol si čelenku z čela dolu a odhodil na zem. Zhlboka sa nadýchol a skúsil zmapovať kadiaľ ďalej. Čaká ho dosť dlhá cesta možno aj niekoľko dní. Keď zistil smer rozutekal sa ním a snažil sa pohybovať medzi stromami a držať si určitú vzdialenosť od ľudí, ktorí smerujú do Iwagakure.*
---: ---
Ayase: *Díky Byakuganu si všimne zranění které si Rawen následkem používání Hachimonu způsobila. Ayase to vyleká a tak nečeká ani vteřinu a po všech čtyřech jako vlk se rozeběhne směrem do Kusagakure. Když běží takto tak je opravdu rychlá, nepotrvá moc dlouho a dorazí do Kusagakure kde ihned řekne strážcům brány, že potřebuje pomoct s Rawen a Nukeninem. Ti ihned přivedou pár policistů a ti se nechají dovést k místu kde je Rawen a Nukenin. Společně se pak vydají zpátky do Kusagakure, kde Rawen přeberou lékaři a Nukenina zase vězeňská správa, kde ho jistě čeká setkání s mučiteli. Ayase se ještě staví v pokoji Rawen, která ještě není při vědomí a nechá jí tam dopis, aby se někdy stavila v Ketchūgakure a že jí přeje, aby jí bylo brzo lépe. Poté se pomalu vydá zpátky do Ketchūgakure, přes moře ovšem nemusí lodí, nechala totiž na břehu Země Řek svou chiméru, Yoru no Ikari a ten jí vezme vzdušnou cestou do Země Válek. *
Rawen: *Už to celé neustoji a bezvládne spadne na zem. Zelený opar okolo nej zmizne a aj pokožku má opäť bielu. Jej svalstvo je však dosť poškodené a šľachy pretrhane. Nehovoriac o fyzickej únave z použitia Hachimonu. Bola to síce len tretia brána ale aj tak to stačí. Každopádne, nukenina majú, takže misia je splnená. V podstate už len zostáva na Ayase, aby priviedla posily, ktoré jej pomôžu dostať Rawen a nukenina do Kusagakure*
Ayase: *Je to velmi těžké, sotva se stíhá vyhýbat Shurikenům, natož úderům Rawen. Do vzduchu se sice vykopnout nenechá tím, že se prohne v zádech, aby ho nemohla kopnout do brady ale místo toho její noha proletěla před ním, ovšem následné další údery už dostane a jsou celkem silné. Ayase se mezitím zvládla dostat přímo za jeho záda a následně dostane Nukenin úder, nebo spíše kop který ho donutí se otočit a to už vidí Ayase ve speciálním postoji, při kterém je skrčená, ovšem ruce má natažené, jednu před sebou a druhou za sebou ( odkaz » ). Pak to začne a Ayase na něj postupně zaútočí celkově 64 údery konečky svých prstů, kdy každý úder šel do jednoho Tenketsu bodu. Každý zásah tedy uzavřel jednoho Tenketsu bod a způsobila mu celkem velkou bolest (Hakke Rokujūyon Shō). To celé završí tím, že vyskočí a zaútočí na Nukenina otevřenou dlaní přímo na jeho hrudník a uvolní mu do těla Chakru, což drasticky zvýší sílu útoku a způsobí ohromnou bolest (Shōtei). Nukenin trochu vykřikne a odletí pár metrů dál a dopadne na záda a už se nehýbe je naprosto v bezvědomí. Ayase se pak sladce usměje a podívá se na Rawen. *Normálně bych se k němu asi jen tak nedostala, nejsem ještě tak dobrá.
Rawen: *Vďaka dobrej rýchlosti nemá problém behať pomedzi strely* Hai! *Skríkne na žiadosť Ayase a z celej sily zatne sánku. Nesmierne ju začínajú bolieť všetky svaly v tele, akoby sa jej doslova oddelovali od kosti. Beží vpred a na odlakanie pozornosti rozhadze niekoľko shurikenov na rôzne strany, aby sa útočník venoval ich vyhýbaniu sa. Keď je dostatočne blízko, pokúsi sa tentoraz o Ura Renge, pričom sa snaží kopať tak, aby kopla dostatočne silno a tak donutila útočníka otočiť sa k Ayase, presne tak, ako to od nej žiadala*
Ayase: *Ayase sleduje co Rawen podniká, následně se ovšem celkem rychle ocitne přímo u toho muže, Ayase to ani s Byakuganem moc nestíhala. Ovšem muž se usměje, použije totiž techniku, kterou má celkem rád a tou je Kawarimi no Jutsu (Cancer Jutsu xD). Tím pádem jediné co Rawen vynese do vzduchu je kus špalku a on se ocitne trochu stranou s tím že Ayase a Rawen o něm neví. Následně složí sérii ručních pečetí a udeří dlaněmi do země, z té začnou ihned proti Ayase a Rawen vylétávat hliněné projektily (Doton: Tobi Tsubute). Ayase se ihned velmi rychle roztočí kolem své osy a vytvoří obranou kopuly, které všechny hliněné střely odrazí (Hakkeshou Kaiten). Nukenin tedy skončí a narovná se. *Rawen, zkus prosím vydržet ještě jeden útok, prosím zkus na něj zaútočit a zaměstnat ho, já ho obejdu zezadu a pak ho prosím donuť, aby se ke mně otočil čelem, a já se o to postarám, zvládneš to ještě? *Zeptá se trochu starostlivě. *Nukenin očividně očekává nějaký protiútok je připraven skládat ruční pečetě, ale zatím nic nedělá. *
Rawen: *Sťažka dycha a otočí sa k Ayase v momente, kedy sa ozve menší výbuch skrz zrazenie dvoch jutsu* Ďakujem. *Povie keďže je slušne vychovana a sleduje muža* Už sa dlho neudržím na nohách ale skúsim svoju poslednú akciu počas misie. *Povie a rozbehne sa proti nepriateľovi v snahe použiť Omote Renge, vďaka ktorému by sa v prípade úspechu mal dostaviť stav bezvedomia. Ak sa jej útoku vyhne, tak Rawen prudko zastaví a spraví prudké salto vzad, aby sa ocitla späť pri Ayase*
Ayase: Dobře, rozumím. *Kývne Ayase a i když trochu vystrašeně tak stále sleduje všech dvanáct nepřátel. Je odhodlaná snažit se co nejvíc a nenechat je aby se Rawen třeba jen dotkly. Ovšem pak vidí tu rychlost v jaké Rawen bojuje, nikdy nic podobného neviděla a o Hachimonu nikdy neslyšela. Ovšem sem tam na Rawen vyletí nějaký ten kuna nebo se nepřítel pokusí zaútočit na Rawen ze slepého bodu. Ovšem od toho tam je Ayase aby jí chránila, když v tom zahlédne jak jeden ze vzdálenějších Nukeninů skládá ruční pečetě. Následně ze země vyvolá vlnu zpevněné hlíny, kterou stlačí a namíří proti Rawen (míří jí do zad), jedná se o techniku Doton: Retsudo Tenshin. Ayase ovšem vidí co se k Rawen blíží a tak rychle stáhne ze zad dvojici mečů, sice jsou na ní stále trochu těžké ale díky závaží, které nosí na to má sil dost. Následně pomocí svých mečů vytvoří šest koulí o velikosti fotbalového míče. Tyto míče jsou černé barvy (díky Rantonu). Jedná se o techniku legendárních mečů Ikazuchi no Kiba jménem Raitō Jutsu: Denki Bakudan. Všechny tyto koule ovládá telepaticky, velmi rychle vyletí proti té Dotonové technice, hlavně na její konec a při nárazu přijdou čtyři silné nárazy, za kterými následuje uvolnění elektřiny. To způsobí odlomení a zničení větší části techniky. Ayase se nadšeně usměje, poprvé použila svou zbraň v akci, ovšem dala tím šanci třem mužům dostat se k Ayase celkem blízko, přesněji za ní ale ona je vidí díky Byakuganu. Ayase použije vysokofrekvenční vibrace proudění chakry na bázi blesku. Díky tomu jsou tyto meče známy jako nejostřejší meče v existenci (viz. Popis). Pak se jen otočí na patě a zaútočí na meče nepřátel, které lehce přesekne, jakoby to bylo jen máslo. Následně se odrazí od země znovu a sekne postupně po každém z nich a jediným zásahem je postupně všechny zabije. Nukenin, ten to celé sleduje a začne pomalu couvat, nelíbí se mu ta situace. Ayase následně své meče opět uloží do pouzder je pro ni stále celkem těžké je používat kvůli váze ale chakra není problém, techniky Raitonu a těchto zbraní jí stojí jen minimální chakru. *Asi máme toho, kdo zůstane naživu! *Vykřikne Ayase a ukáže na toho Nukenina který couvá. *
Rawen: *Začne rýchlo kmitať očami okolo hľadajúc všetkých nepriateľov* Budem behať pomedzi nich a pokúsim sa ich zraziť k zemi čo najviac. Kry mi chrbát, ak by na mňa chcel niekto zaútočiť. Jeden inak musí zostať nažive. *Oznámi svojej kolegyni a otvorí postupne ďalšie dve brány Hachimonu. Doslova cíti ako jej energia prúdi celým telom. Rozbehne sa proti útočníkom a vdaka rýchlosti z Hachimonu ju sotva postrehnu. Letí na nich ako šíp a používa výhradne rôzne taijutsu výpady posilnené hachimonom. Jednému vrazi päsťou zospodu do brady a vymrští ho na haluz stromu, cez ktoru zostane v bezvedomí visieť. Ďalším dvom zrazí hlavy o seba tak silno, že okamžitý stav bezvedomia spojený s krvacanim do mozgu sa dostaví okamžite. Od jedného pomerne zručnèho obdrží zopár rán od zápästných nožov. Rawen však spraví prudkú otočku spojenu s krokmi a dostane sa sa neho. Chytí mu hlavu a dvoma ľahkými ale za to prudkýmI pohybmi mu zlomí väzy. Ďalších útočníkov zatiaľ nevidí ale začína pociťovať silné bolesti spojené s otvorením brán*
Ayase: *Ayase byla tak zabraná do stopování že nepostřehla pach toho, že se k němu blíží, nebo se blížil on k nim? Ihned skočí do pozoru a odskočí trochu stranou. Následně aktivuje svůj Byakugan a ihned zpozoruje, že jsou obklíčeni asi dvanácti muži. Jedenáct z nich nedokáže ani používat chakru, jsou to pouzí bandité, kteří se spoléhají jen na svou fyzickou sílu. Jeden z nich je ovšem Ninja, který dosahuje úrovně B. Bohužel Ayase nedokáže odlišit Nukenina a banditu, takže je má všechny za stejně silné. *Rawen, je jich dvanáct a jsme obklíčené. *Ayase dostane k zádům Rawen aby si nemusela hlídat záda, protože za nimi je Rawen a obráceně. Následně všech dvanáct soupeřů vyjde do vizuálního kontaktu a jsou tedy dobře vidět i bez Byakuganu. Mají různě vytasené zbraně, někteří katany, někteří zápěstní nože, Wakizashi nebo kuše. Ovšem všichni jsou oblečeni pouze v obyčejném bojovém kimonu. Nevypadá to na obyčejnou bandu otrhaných zlodějů, ale nejspíš jsou nějak organizováni. *Máš plán? Upřímně tohle je můj druhej opravdovej souboj.
Rawen: *Netuší ako má na otázku Ayase odpovedať, tak len mykne ramenami a radšej ju nasleduje. Dnešná misia jej príde celkom jednoduchá, zatiaľ. Aj napriek tomu však nepoľavuje v ostražitosti a inštinktívne drží ruku položenú na zbrani. Odrazu jej však pred tvárou preletí kunai, ktorému sa vyhla obrovským šťastím - spomalila kvôli tomu, že sa chcela obzrieť pre istotu aj za seba* Ayase-chan, pozor! *Skríkne a automaticky začne s otváraním prvej brány Hachimonu. Rýchlosť a sila navyše sa zíde vždy*
Ayase: Takže tohle bude patřit nejspíš útočníkům. *Ayase zavře oči a začne celkem z blízka očichávat kus toho koženého brnění, není to ani tak kus jako odtržek. Cítí v tom pach člověka, sice to je trochu nepříjemné pro její nosánek, protože to je nepříjemně upocené. *Fuj, je to určitě chlap. Smrdí jako prase. Nechápu, jak se můžou ženy tulit k chlapům, když smrdí. *Ovšem po chvilce čichání okolo chytí pachovou stopu, i když je to velmi slabá pachová stopa, každopádně pokud půjdou po jejích stopách, bude sílit. *Následuj mě! *Ayase to skoro až zavelí a jde doslova přímo za nosem, i když občas zaváhá, jak je ten pach slabý tak si ho občas trochu splete ale postupně je pach silnější a silnější, protože je čerstvější a čerstvější. *
Rawen: *Zamrka očkami na otázku Ayase a hlbavo si položí prst na ústa* Mno tak jak sa to vezme... Maloktori. Mávame tu celkom bezproblémové výmeny surovín a s dodávkami sú tiež málokedy problémy, takže obchodníci mávajú prevažne len nejaké ochranné vesty. Nie sme zase tak bohatá krajina a na kožu mávajú prevažne len tí bohatší. A tí si nechávajú preberať suroviny od iných, čiže moja odpoveď bude skôr nie ako áno. *Povie nakoniec inštinktívne položí ruku na rukoväť katany*
Ayase: *Kunai zase hodí k zemi, Rawen měla pravdu, že krev ten pach překryje. Ayase zatím podle pachu stopovala jen jednou a bylo to celkem bezproblémové. Zavrčí, ovšem v podání Ayase je to celkem jiné, protože ještě jak u toho vycení své zoubky. Pak si svá ústa ale zakryje, když si to uvědomí. *Zbraň? Zkusím se ještě trochu porozhlédnout a třeba něco najdu. *Ayase začne kráčet okolím mimo cestu, kráčí pomaloučku a opatrně, snaží se zahlédnout každý detail. Na očích jí přistane kus nějaké látky, a když to vezme do ruky, všimne si, že se jedná o něco, co vypadá jako nějaký kus kožené zbroje. *Používají místní obchodníci koženou zbroj?
Rawen: *S pozoruje taktiež kunai a zahryzne si do pery* Ale pokiaľ je to krv padlých, tak sme stále na mŕtvom bode, pretože pach krvi stopercentne prekryje pach človeka. Predsa len je pach krvi výraznejší. *Skonstatuje ale nakoniec mykne ramenami* Ale je to 50 na 50, tak to radšej skus. *Vyzve nakoniec svoju kolegyňu a začne si prezerať jednotlivé obrázky. Na jednom spozoruje podobné škrabance ako na strome* Pozri.... Aj tento bol poraneny tamtym. Možno majú nejakú novú vylepšenú zbraň. Táto oblasť je pomerne blízko dedine a väčšie kuchiyose by pohľadom strážcov brán určite neuniklo. Možno si po ich polapeni ukoristime nejakú fajnovu hračku. *Úškrnie sa a Žmurkne na Ayase*
Ayase: *Hledá, ale nikde nic nenachází, když ovšem Rawen upozorní na nějaký nález tak tam ihned přiběhne a prohlédne si ty škrábance. *Možná že mají nějaká Kuchiyose? Možná nějakého medvěda nebo nějakého tygra? Neumím si představit, že by toto způsobil člověk. *Ovšem možné to je taktéž, Ayase se s tím sice ještě nesetkala, ale to neznamená, že musí mít pravdu, předci jen je Ayase stále začátečník a mnohdy věci vidí tím dětským způsobem. Ovšem asi tři metry po levé straně Ayase leží jeden kunai, Ayase ucítí zaschlou krev, která na něm je, sice krev páchne slabě, protože je už zaschlá a sražená ale díky tomu že je tak blízko to ucítila tak se pro ten kunai sehne a sebere ho. *Myslím, že to patřilo nim. *Poví a začne kunai očichávat. *
Rawen: *Začne sa celkom slušne smiať keď sa dozvie, že Ayase je alebo minimálne bola problémové dieťa* Tak, každý si tieto veci nejak riešime... Mňa čas naučil, že nie je nič zlé na tom, ak je niekto odlišný. V tom je naša jedinečnosť, že každý z nas je iný. *Vysvetlí jej a vráti sa späť ku hľadaniu stôp. Ukáže Ayase palec hore ako znak pochopenia jej požiadavky a snaží sa nejak pobrat jej genetické vylepšenia. Ale berie to proste tak, že veda neustále napreduje. U nich síce veľa vedcov nie je ale minimálne všetky tiE úžasné novinky ako z Kumogakure, či Ketchugakure sú skvosty. Už dlho chce ochutnať to slávne ovocie zo Zeme Zeme ale žiaľ sa tam zatiaľ nedostala. V pátraní spočiatku nijak nepostúpi, keďže väčšina aj tak v konečnom dôsledku nepotrebného dôkazoveho materiálu je u nich na stanici. Niečo sa však predsa len nájde. Na jednom zo stromov nájde stopy po škrabancoch ako od nejakého prerasteného medveďa* Ayase-chan? Pod sem. *Pokyva rukou smerom k sebe, aby Aya čím skôr prišla* Aha, sú tu stopy po drápoch. Možno tu budú aj nejaké pozostatky kožného tkaniva útočníkov.
Ayase: Tak si to nesmíš nechat líbit, jen ti závidí, jak jsou krásné. Já taktéž vyčnívám a zkoušeli si mě dobírat, ale já si to nenechala líbit a měla jsem vždy problémy na Akademii za to, že jsem je zmlátila. *Pak ovšem dorazí k místu a tak si nasadí ty rukavičky, i když není z toho moc nadšená. Přijde jí to celkem nepříjemné. *Pokud najdeš něco co by mohlo patřit těm zločincům tak na to nesahej a místo toho mě zavolej, abys nepřebudila pach tím svým. *Pak e začne rozhlížet okolo a začne hledat nějakou stopu, která by jí mohla pomoct najít to, co potřebuje, mohla by použít Byakugan ale nechce se stát závislá na svém Doujutsu. *
Rawen: *Nevie vôbec ako má na jej oslovenie reagovať. Mladšie deti pri jej oslovovani používajú skôr "senpai" alebo "san". Ale nijak zvlášť sa tomu nebráni. Voči deťom nejakú extra averziu nemá a kým nie sú k nej sprosté, tak jej môžu hovoriť ako len chcú* Páči sa ti tá farba? Mne ani nie, ľudia si ma kvôli nim zvyknú doberať, vieš? Hovorievali mi rozne, napriklad mrkvička a ja som sa vždy nahnevala. *Povie na jej pochvalu a zrazu zastavi* Tak, mali by sme byť na mieste. Väčšina veci zostala nepoškodena a dokonca máme aj nejaké fotky z prvej obhliadky miesta činu. *Ukáže kópie fotiek, ktoré dostala na stanici a navlečie si na ruky biele rukavice. Jeden pár poda aj Ayase* Ak čokoľvek chytíš, tak len s rukavicami, aby si prípadne nepoškodila nič, čo by si pri prvej obhliadke nevšimli.
Ayase: Tak já spíš také to Taijutsu a případně Ninjutsu, ovšem ráda se během toho pohybuji v mlze, ale je dobré vědět, že ty to neupřednostňuješ, budu se pokoušet to nepoužívat Onee-chan. *Při těch slovech se Ayase zašklebí hlavně při tom, jak jí nazvala. Cestou pohlédne na její vlasy a trochu se u toho zamračí, přijdou jí totiž krásné. *Krásné vlásky, takové jsem ještě neviděla. *Samozřejmě tím myslí jejich barvu. *
Rawen: *Prekvapene zdvihne obočie ale po chvíli len poďakuje na jej pochvalu* Um, ďakujem. A čo sa týka hmly, Kirigakure no Jutsu ovládam ale že by som nejako extra uprednostňovala takýto boj... To moc nie. Spolieham sa skôr na taijutsu a boj s katanou. *Popodvihne svoje púzdro s katanou a trošku pridá na tempe. Nechce tam predsa doraziť v noci*
Ayase: Není to ozdoba, spoléhám se ale na něco jiného. *Ukáže na svůj nos a otočí se, aby mohla vyrazit na cestu. *Pěkně voníš. *Sice se k Rawen moc nepřiblížila, ale cítí její vůni na celkem velkou vzdálenost a tak si její pach zkusí zapamatovat. Je připravena Rawen následovat. *Mohu se zeptat, jak moc ti vadí případný souboj v mlze nebo prostě v okolí kde je téměř nulová viditelnost? *Zeptá se zvědavě během cesty. *
Rawen: *Jej priezvisko ako policajtka samozrejme pozná. Este aby ne, keď ide o najvychýrenejšiu rodinu na svete* "Že by mal ten Suzuya dieťa s niekým od rodiny Toyokazu? Možno tá, čo vtedy zdrhla z dediny a dopustila sa zločinu proti Yugakure, hm... Saya mám pocit." *Premýšľa v duchu a zájde spomienkami ku rôznym spisom, ktoré sa jej za ten čas dostali do rúk. Nič na sebe však nedá poznať a namiesto toho len prikyvne* Jup, presne tak. Ale pokiaľ nemáš tieto veci na ozdobu, tak budeš asi lepší stopár než ja. *Ukáže prstom na jej uši a vykročí smerom vpred* Mám len súradnice posledného miesta činu, uvidíme, či tam zločinci niečo nenechali. Možno sa od toho budeme vedieť odraziť. *Poupravi si popri chôdzi aj pásku a nepoľavuje na obozretnosti. Kusa je už dosť dlho kľudným miestom ale človek nikdy nevie*
Ayase: *Když se tma ocitne její partnerka na misi tak si jí prohlédne, už si zvykla, že její parťáci během misí jsou vyšší a starší než ona, není se čemu divit jako Tokubetsu Jounin plní už náročnější mise a tak se setkává se staršími Shinobi, kteří mají hodnosti na tyto typy misí. Často se jí stává, že jí lidé podceňují, což je pro Ayase mnohdy velká výhoda. Prohlédne si Rawen a věnuje jí široký úsměv, díky čemuž odhalí svoje žraločí zoubky a podá jí ruku. *Já jsem Ayase Juuzou Toyokazu. *Je vidět její hravý pohled a nadšeně vrtí ocáskem ze strany na stranu. *Takže zavedeš nás k místu, kde byl posledně někdo okraden a zavražděn Rawen-chan?
Rawen: *Je to už dosť dlhá doba, odkedy mala posledné misie. V podstate zostala napospas rôznym podradným papierovačkám u polície, keďže vojna momentálne nezurila. Preto pri ponuke plniť vyšetrovanie a lapenie nukenina ani na sekundu nezavaha a príjme ju. Oblečie si dlhé čierne nohavice, čierne tielko a šedú vestu. Na ramene má pripnutu pásku so znakom polície Kusagakure, ryšavé vlasy má vo vysokom cope a pásku svojej dediny má uviazanu okolo čela. Vykročí k bráne, kde sa má stretnúť so svojím parťákom z Ketchugakure no Sato. Uvidí tam stať malé dievča, čo ju sprva zaskočí. Ale ako ju učil otec, nikdy nesmie podceňovať ľudí na základe veku, či výšky. Preto sa rozhodne tvarit seriózne a vykročí priamo k nej. Vystrie ruku a zdvihne kútiky ust* Som Rawen Tsukishima, dnes budeme spolupracovať. *Predstaví sa a očakáva, kým to isté spraví aj dievča*
Ayase: *Ayase dostala v pořadí již druhou misi typu B. Při této misi má ovšem spolupracovat s někým z Kusagakure, Ayase nyní čeká na jedné cestě obklopené různými bambusovými stromy (snad to jsou bambusy xD). V této Zemi se má totiž nacházet nějaký Nukenin jehož schopnosti dosahují do úrovně Jounin, který vede partu obyčejných banditů, a mají okrádat zdejší lidi a dopouštějí se různých zločinů a tak Ayase čeká na Ninju z Kusagakure aby mohly zajít na místo, kde se dopustily poslední krádeže a vraždy. Oblečená je v klasické Shinobi uniformě, upravené tak aby se jí pod tím nekrčil vlčí ocásek, a může ho tak mít venku, ocásek je celkem huňatý a hlavně je světle modré barvy stejně jako její dlouhé rovné vlásky a její velká vlčí ouška, které jsou pokryt srstí a jsou stejně jako ocásek a vlásky světle modré barvy. Veškeré své vybavení má zapečetěné v pečetících svitcích, tedy vše kromě dvojice mečů Ikazuchi no Kiba, které má překřížené na svých zádech uvnitř pouzder. Oči má bílé bez zorniček. Samozřejmě sem nepřišla pěšky, vysoko ve vzduchu se různě nad touto Zemí prolétá její chiméra Yoru no Ikari. *
---: ---
Sasori Shintaro: *Má radost že se konečně vyspí v měkké posteli, pomalu se zvedne na nohy a následuje Lanu. Když mu vše ohledně jeho pokoje kde spát vysvětlí tak se usměje a pomalu si to zamíří k posteli. Samozřejmě že pak chytí klíč a odloží ho na jeden stolek. Když je tam už sám tak se svlékne, aby byl jen ve spodním prádle, a vleze si do postele. Vleze si pod deku a spokojeně vydechne, nepotrvá to moc dlouho a postupně začne usínat. Nakonec usne a skončí v tvrdém spánku. *
Lana: *Jemne sa zachichotala a potom vstala od stola, naznačila rukou Sasorimu aby ju nasledoval.* Poď... už i tak je večer... ja tu ešte mám vystúpenie s gitarou ale ty vyzeráš vážne unavene... takže ti ukážem našu spoločnú izbu... *Lana prejde pár krokov a ocitne sa v chodbe, kde je viacero dverí, no tie najväčšie patria práve jej otvorí ich kľúčom a vojde do vnútra.* Takže... tam na ľavo je tvoja posteľ, moja je tá v tej miestnosti na pravo... uprostred je krb a pri ňom sú vždy nejaké potraviny... vezmi si ak chceš... mám tam i dobrú pálenku... ktorá dokáže vážne každému počarovať, zo zeme snehu... *Jemne sa zasmeje pri spomienke na to ako sa zobudila nahá i s tou pálenkou pri sebe a tiež ako pila ju spolu s Mito.* A ešte jedna vec, pred ľudmi ma vždy volaj Hideyoshi... moje pravé meno pozná málokto... takže dobrú noc... *Keď to povie chystá sa odísť no ešte predtým sa rýchlo otočí a hodí mu náhradný kľúč.* Tu je kľúč... dúfam, že sa tu budeš cítiť ako doma a keď sa nám podarí získať zámok... tak tam budeš rovnako vítaný... *Po týchto slovách odíde hrať do čajovne.*
Sasori Shintaro: Ochranu nepotřebuju, no to Fuki se mi nelíbí, ale nechám si říkat Minato to není problém. Stejně se budu pokoušet, aby mě moc lidí nevidělo, moje tvář je moc známá. *Pak si vyslechne jak je to se spaním a trochu se nad tím zamyslí. *Vlastní pokoj asi nebude potřeba, myslím, že takto to stačí. *Odpoví klidně a zívne si. *Myšlenka na postel je lákavá asi bys mě ta už nezavedla. Docela bych si odpočinul.
Lana: *Lana práve čítala nejakú zmluvu, keď pred ňu Sasori hodil tie bankovky, je trochu prekvapená, no peniaze miluje a preto sa len usmeje.* Samozrejme, týmto sme si naozaj kvit... môžeš tu s nami ostať ako dlho chceš a si pod našou ochranou, už som práve teraz poslala jeden dokument, kde som ťa zaradila pod falošným menom... odteraz sa voláš až do odvolania Minato Fuki... a si náš kupec, ktorý pred mesiacom nastúpil, všade kde prídeš a budú tam naši ľudia, tak všade máš od nich podporu... *Povie Lana a potom si vezme ryo, ktoré jej dal Sasori, dá si ich do zvitku, ktorý používa ako peňaženku a tam ich dá.* Inak môžeš bývať v mojej izbe, mám tam 2 miestnosti a k tomu tak často tu nebývam, obvykle mám pochôdzky a potom sem prídem maximálne na čaj a ľahnem do postele... by sme sa nerušili... alebo ti zariadim vlastnú izbu... je to na tebe...
Sasori Shintaro: *Cesta byla pro Sasoriho poměrně obtížná, není zvyklí na dlouhou jízdu na koni. Přes hlavu si zase přetáhl kápi, kdyby náhodou potkali nějakého Ninju z Kirigakure a ten by ho poznal tak by akorát vznikl problém. Když se zastaví u Chamise tak sleze z koně, kterého přiváže stejně jako Lana. Uvnitř se posadí přímo naproti Laně a rozhlédne se okolo. Pak začne hrabat ve svých věcech a vytáhne menší balíček papírových bankovek, které položí na stůl před Lanu. *Ber to jako poděkování že mě k sobě vezmeš, nechci ti být nic dlužen, takže tímto si jsme rovni. *V balíčku se nachází přesně 68 Ryo. *
Lana: *Cesta na koni ubieha celkove rýchlo, nakoniec sú pri Chamise za pár hodín rýchlej jazdy, Lana by išla i rýchlejšie ale videla, že Sasori nie je tak skúsený ako ona. Nakoniec Lana zastaví na mieste, ktoré je vedľa čajovne a je určené pre kone, priviaže koňa a potom vojde do čajovne, akonáhle si sadne za stôl hneď jej prinesú silný čierny čaj s citrónom bez cukru, z toho si usrkne, zhodí zo seba zbytočné oblečenie a čaká kým príde Sasori, pritom jej donesú dosť veľa zmlúv a papierov, ktoré Lana začne čítať a niektoré aj podpisovať, ako sa zdá jej práca nikdy nekončí, odkedy sa stala tou najhlavnejšou v tejto skupine priekupníkov, tak takéto veci ju stále otravujú, ale má to rada, ej to rpeda jej život.*
Sasori Shintaro: Užitečný jsem to vím moc dobře. Hlavně moje Kekkei Genkai a celkově moje schopnosti jsou dost užitečné. *Poví, když vysedne na koně a je připraven pokračovat v cestě. Cestou Sasorimu stihne už vyprchat jeho Sage Mód, takže už je opět v jeho původním vzhledu bez jakékoliv známky přírodní chakry. Když vidí reakci muže na znovushledání s tou dívkou/ženou tak si na okamžik představí sebe a jeho milovanou Haruku společně. Celkem smutně si během toho povzdychne, stočí pohled někam stranou, aby to nemusel sledovat. Když už můžou pokračovat zase někam jinam tak následuje Lanu, jede kousek vedle ní ale je i trochu pozadu aby je mohla vést, kudy pojedou. Když Lana poví, kde budou nyní bydlet, tak se usměje. Zem Čajů měl Sasori vždycky rád navíc je to dost blízko lesů takže to pro Sasoriho je jako dělané. *Já by klidně mohl sice nějaký dům postavit, ale zní to celkem fajn. *Sasori pobídne koně, aby zrychlil a mohl tak ject stejnou rychlostí jako Lana. Sasori na koních sice nikdy moc neuměl jezdit, ale takový ten základ ovládá ale, kdyby měl koně donutit sprintovat tak by ho neuřídil. *
Lana: *Lana sa len usmeje a keď prídu i k jeho koňovi, tak počká, kým Sasori vysadne, pritom Lana hovorí.* Tak hej, mne to nevadí, budem rada za novú spoločnosť, ktorá je užitočná, som rada ak sú okolo mňa užitoční ľudia... *Povie Lana s jemným úškrnkom, no cesta späť netrvá príliš dlho, lebo na polceste k domu toho muža, ktorému uniesli túto ženu alebo dcéru, to Lanu netrápilo, ich čakal, celý nedočkavý, žena ani na koni nevydržala a rozbehla sa k nemu tak, že zoskočila z koňa. Lana len natiahla ruku a muž jej dal mešec s odmenou, Lana sa len usmiala a otrávene dodala.* Nabudúce si ju lepšie stráž, takéto práce neberieme radi... sú moc sladké... *Povzdychne si Lana a otočí koňa na druhú cestu, keď sú dosť ďaleko od tých zákazníkov, tak Lana pokračuje.* Momentálne som si pre seba a Iakiho obsadila Chamise, máme tam izby... a tak prozatím bývame, čiže naša cesta povedie do zeme čaju... mám tam teraz i svojich ľudí a vlastník Chamise je môj človek, sme tam v úplnom bezpečí... a nijaké informácie odtiaľ nemôžu ujsť... *Povie Lana a popoženie koňa do cvalu, aby im cesta ubehla rýchlejšie.*
Sasori Shintaro: Tak to by bylo. *Poví si sám pro sebe a všechny tři mrtvoly si potupně zapečetí do jednoho pečetícího svitku. Poté vyrazí za Lanou, po jejímž boku nyní kráčí klidným krokem. *Dobrá, hádám, že od teď budou po nějakou dobu naše cesty společné tak tedy jdeme na cestu. *Sasori je připraven jít s Lanou, aby mohly odevzdat „zásilku“ a pak vyrazit k místu kde momentálně Lana přebývá. *
Lana: *Práve bojuje tvrdo no vtedy uvidí škulinku v tom ako na ňu ten shinobi útočí.* Toto je koniec!! *Povie pritom ako urobí rýchli krok dopredu a silne sekne shinobiho vodorovne cez hruď. On chvíľu stojí na mieste a Lana schová kostenú katanu za opasok, vtedy vystrekne krv a on sa skláti k zemi. Lana k nemu pomaly príde, ešte na chvíľu žije, takže mu vzdá poslednú česť.* Ďakujem ti za dobrý boj, ktorý som si vychutnala až do konca... *Ukloní sa mu a následne začne kráčať preč za Sasorim, v tom tichu okolo teraz počuje ako shinobi poslednýkrát vydýchne. No tam boj končil tiež, pretože Sasori udrel svojho protivníka do hrude a potom len vyletelo z vnútra shinobiho drevo, ktoré ho zabilo. Nijak to Lana nekomentovala, len kráčala ďalej okolo neho k chatrči, kde bola zviazaná rukojemníčka, Lana otvorila dvere a pozrela sa na ženu.* Zaplatili nám za tvoju záchranu... ideš s nami... *Keď to Lana povie, rozviaže ženu a potom ju chytí pevne za plece a ťahá ju k svojmu koňu.* A teraz už len doručiť zásielku... *Usmeje sa na Sasoriho a nechá ženu nasadnúť na koňa potom nasadne i ona.*
Sasori Shintaro: *Sasori vzdušnou čepel sice nevidí, ale vidí, že něco kosí jeden strom za druhým a jde to jeho směrem. Následně ovšem použije techniku, díky které může vidět chakru až do vzdálenosti 150 metrů (Kagura no Kokoro), díky čemuž vidí, co se k němu blíží plus ještě ty prašné čepele. Když se vzdušené čepele dostanou dost blízko tak vyskočí vysoko do vzduchu a tak proletí pod ním, i s prašnou čepelí sotva dopadne tak je u něj Nukenin, Sasori to ví díky Kagura Shingan. Sasori neuhýbá, rychle se otočí na patě a útok katanou vykryje zápěstním chakrovodivím vyztuženým chráničem na zápěstí. Katana se do něj zaryje a trochu i zapíchne, ale skrz neprojde, na okamžik by se měla uvnitř i zaseknout než ji vytáhne, Sasori toho využije a pokusí se Nukenina udeřit dlaní do hrudě a vyslat mu do těla chakru, pokud se to podaří tam mu z těla začne větvit dřevo, které ho zevnitř probodá (Mokuton: Sashiki no Jutsu). *
Lana: *Nepriateľ Lany sa sústreďuje len na ňu a na boj s katanami, je to súboj, o rýchlosti a zásahu v pravom momente, Lana má len jediné šťastie, že sa učila kenjutsu u samurajov a tiež že bojovala už s veľa nepriateľmi a taktiež s Mito. Rýchli sek hore, dole, útok na telo na končatiny, úskok, obrana, pokus o odvrátenie útoku a následný zásah na citlivé miesto, obaja sa snažili o to isté, Lana nemala ani čas sledovať ako sa darí Sasorimu, pretože jedna nepozornosť a je mŕtva, vždy Lana alebo ten shinobi si uštedrili nejaký ten zásah.* Si dobrý... ale nie dosť!! *Povie Lana a začne bojovať ešte zúrivejšie, vie, že to musí čo najskôr ukončiť. Sasorimu sa tým jeho útokom podarilo jedného zo shinobi zabiť, presnejšie toho, čo ovláda, katon, druhý ktorý sa sústreďuje na fuuton sa vďaka obratnosti a tiež kawarimi dostal zo smrteľného nebezpečia, no hodlal Sasoriho zabiť a preto použil Fuuton: Kazekiri, aby rozsekol stromy, ktoré mu stoja v ceste a nakoniec použil Fuuton: Sunaraashi, prašné čepele vyslala priamo na Sasoriho, no sám použil toto ako zástierku, so shunshinom sa presunul za Sasoriho chrbát, rátal s tým, že kým Sasori bude vykrývať útoky, on ho katanou bodne do chrbta, o čo sa i následne pokúsil.*
Sasori Shintaro: Tss, parchanti zkurvení. *Poví si pod nos a složí několik ručních pečetí a udeří dlaněmi do země. Následně se před ním vystaví ohromně odolná zeď z propletených stromů (Mokuton: Jukai Heki). Sasori ovšem kontroluje pomocí Kagura Shingan pozici svých nepřátel. Takže ví, kde přesně jsou, i když je nevidí. Následně se narovná a složí ruční pečeť, která se používá při velkém množství technik Mokutonu (vypadá, jako když se modlíš). *Mokuton: Jukai Kōtan! *Zvolá a následně všude okolo začne tvořit silných stromů, které rostou ohromně rychle a postupně dokáží větvemi zachytit a rozdrtit nepřítele. O což se Sasori pokouší u dvojice nepřátel před ním. *
Lana: *Lana stojí proti nepriateľovi s katanou, preto sa len jemne ukloní.* Rada vidím niekoho, kto používa i zbrane... *Povie a jemne si oblizne pery, pričom sa jej zasunú drápy a vytiahne svoju kostenú katanu.* Idem!! *Rozbehne sa na neho, pričom je len počuť svišťanie čepelí a rinčanie železa o kosť, svoju katanu má posilnenú hienom. U Sasoriho to vyzerá trochu inak, jeho nepriatelia použili Hari Jizou, čím sa vykryli jeho útoku i keď pár senbonou prerazilo, neboli až také smrtiace a spôsobili len povrchové zranenia. Keď jeho útok skončil, tak jeden použil rýchlo Katon: Dai endan, veľká ohnivá guľa sa vyvalí na Sasoriho a ten druhý, ktorý ovládal vietor použil ten oheň ako krytie a vyslal na Sasoriho niekoľko dávok vzduchu ostrého ako drápy Fuuton: Juuha Reppushou.*
Sasori Shintaro: *Pokračuje v cestě a docela rychle, díky několikanásobně zlepšeným reflexům a rychlosti se dokáže útoku vyhnout. Jak běží tak nahromadí do nohou chakru a pak se jen odrazí, což má za výsledek skok do větších výšek. Následně dopadne a použije jeden ze svých nejrychlejších útoků, dopadne totiž na všechny čtyři a nechá své vlasy, aby se prodloužily (asi tak do půlky zad). Sasori pak ze svých vlasů vystřelí obrovskou rychlostí velké množství senbonů zesílených přírodní chakrou, a tedy se zvýšenou průrazností (Senpō: Kebari Senbon). Tyto Senbony střílí po dvojici Ninjů, kteří útočili na Sasoriho. *
Lana: He?? *Lana je prekvapená, no nenechá na seba čakať, približne vie kde sa nachádzajú tí shinobi, takže si dáva z tých smerov pozor, na rukách jej vyrastú wolverinove drápy, ktoré môže využiť i ako prípadné krytie. No vtedy to začne jej smerom ako uteká je hodených viacero shurikenov, ktoré sa snaží rýchlo a čo najlepšie odrážať, preto sa zastaví a chvíľu tomu odoláva, no nie je neoblomná a tak utŕži pár rán. Smerom na Sasoriho sa spoja dvaja shinobi, jeden použije na neho Katon: Housenka Tsumabeni, vyletí asi 40 zapálených shurikenov a druhý ich popohná s Fuuton: Reppushou.*
Sasori Shintaro: *Sasori načerpal přírodní energii už za dva odpisy, tudíž Sasorimu Sage Mód vydrží po dobu osmi odpisů. Sasorimu následně zesvětlají duhovky a okolo očí se mu objeví černé čáry a na čele černý kruh s tečkou. Sasori vstoupil do Sage Módu, cítí všechny okolní chakry a už nepotlačuje svou chakru na žádnou úroveň. *Tak vyrazíme ne? *Poví a ihned vyběhne velmi rychle směrem k tomu domu, Sasori je o dost rychlejší než normální. *
Lana: *Lana vidí, že Sasori nejako nevníma a preto zastaví v dostatočnej vzdialenosti, aby ich nenašli a aby počkala vlastne na to, čo to Sasori robí, no keď použije jutsu na zistenie polohy iných chakier, overí si fakt, že v chatke sú traja shinobi a jedna osoba len so zanedbateľnou chakrou, no tiež je prekvapená, že cíti nejakú divnú chakru od Sasosriho, ktorá narastá. "Takže toto robí, čerpá veľmi divnú energiu, je to niečo ako chakra ale má to úplne inú podstatu..." Pomyslí si Lana a pritom stále sleduje okolie, tie tri chakry sa zatiaľ nehýbu, len sú rozostavené na určitých pozíciách aby mali prehľad o okolí.* Nebude to jednoduché... ale pokúsim sa o to, aby to bolo čo najrýchlejšie... *Hovorí si Lana sama pre seba, lebo vie, že Sasori i tak nevníma.*
Sasori Shintaro: *Klidně a pokojně čerpá přírodní energii, potřebuje trochu času, aby načerpal prostě dostatečné množství přírodní energie. Musí to nějakou dobu vydržet, než bude mít dost přírodní energie na vstup do Sage Modu (aspoň 2 odpisy). Sasori se koncentruje jen na sbírání té energie a tak i kdyby Lana něco povídala tak to Sasori vlastně nezaznamená. *
Lana: Mne je to jedno, rob si čo chceš... ak mi chceš s tým pomôcť tak budem len rada, no ak v prvej línii zomrieš... je to tvoj problém nie môj... samozrejme, že sa starám o svojich partnerov ale nemôžem byť všade... *Na jeho požiadavku len kývne hlavou a nechá ho nasadnúť, aby si teda pripravil to čo chcel. "Netuším síce čo si spánkom chce pripraviť ale ak prehýril noc, mal sa ísť prespať a nie tu potom robiť takéto veci..." Zasmeje sa Lana v duchu, pričom sa vydajú na cestu, dva kilometre na koni nie sú veľa a po chvíli si lana všimne dym z komínu na spomínanej chate.* Už sa blížime ku chate, je všetko ok??
Sasori Shintaro: Uhm, Zámek Králů jo? Fajn já ti pomůžu to dobít ale jen v případě že mě necháš jít do první linie. *Odpoví Sasori s úsměvem. *Mohu poprosit, abys tam teď nespěchala? Rád bych si něco připravil a tak se teď budu muset jen soustředit. *Sasori si přisedne na stejného koně, na kterém sedí i Lana a chytne jí kolem pasu, aby nespadl a prakticky se o ní opře, zavře oči a začne čerpat přírodní energii. Netuší, co je tam čeká, ale chce tam přijít v plné parádě a hlavně chce konečně využít své Senjutsu, tak proč ho nepoužít na ně?
Lana: Chápem... práve som si vyhliadla také jedno miesto, len ho musím získať... s mojím novým partnerom sa tam chystáme v dohľadnej dobe vydať... už sme tma boli, určite si pamätáš zámok v pustej zemi, tak by som sa chcela usadiť, len potrebujem ho dobiť... to je jediná maličkosť... *Zachichoce sa Lana, pričom prídu k tomu mužovi, ten sa pristaví pri Lane.* Majú chatu asi 2 kilometre odtiaľto na sever, nemôžete to miesto minúť... žiadne pasce som v okolí nezachytil ale určite to nie sp bežní banditi, sú to najatí shinobi rovnako ako vi, približný počet 3 alebo 4... *Povie chlap, Lana mu podá nejaké vrecúško a on odíde, bez slova sa Lana vydá tým smerom.* Proste ich všetkých zabijeme a to dievča... omráčime a odnesieme do dediny... nechcem aby nám tu cestou ďakovala za záchranu...
Sasori Shintaro: Já jsem netušil, že patří k tobě, nějak jsem se s ním nepohodl a tohle z něj vypadlo před smrtí. Každopádně jsem, se chtěl zeptat, zda není nějaké místo, kam bych se mohl zatím zašít. Potřebuju nějaký úkryt, kde mě nikdo nenajde, abych mohl promyslet a uskutečnit svůj plán. *Požádá Sasori cestou ke koním. Pak si nasedne na koně a pokračuje s Lanou v cestě. Ani jí neodpovídá, co o ní chce, když se totiž Lana zamyslí, dojde jí to z předešlé žádosti. *
Lana: *Lana len mávne rukou a ide ku koňom, ktoré ich čakajú.* Nie je ho škoda, nevadí mi to.... rada si to dobijem čo najskôr a s tebou to naozaj pôjde rýchlejšie než s ním... inak nemusel si zabíjať môj kontakt, sám dobre vieš, že ma nájdeš na čiernom trhu... ak ak nie mňa, tak tam nájdeš mojich ľudí, ktorí ma okamžite vyhľadajú... a dajú mi vedieť, že ma chceš vidieť... ale na tvoje metódy som si už nejak zvykla.... *Zachichoce sa Lana a následne popoženie koňa smerom do lesov, kde na nich čaká jeden informátor, ktorý im má povedať presnú polohu úkrytu tých únoscov. Ako idú cestou, tak Lana sa len otočí na Sasoriho a pousmeje sa.* Ale ako ťa poznám, neišiel by si zamnou len tak z rozmaru, čo po mne chceš?? *Opýta sa ho, pričom v diaľke je vidieť postava, ktorá na nich máva.*
Sasori Shintaro: Jasné, já zemřít to nejde. *Poví s úsměvem a následuje Lanu. Pak zaslechne, že Lana čeká na ten kontakt tak se Sasori zastaví a zasměje se, ovšem je to takový ten provinilý smích. * Lana-chan, Gomene tak nějak jsem se s ním nepohodl a zabil jsem ho, než umřel tak mi řekl, že se tu s tebou má setkat tak jsem se na tebe přišel podívat a nabídnout se jako tvůj kontakt místo něj.
Lana: *Lana sa len jemne usmeje a prižmúri jedno očko, potom keď si nasadí kapucu tak pokračuje ona.* Vedela som, že nemôžeš byť mŕtvi, tak nejak som si to dosť dobre nevedela predstaviť, no bol okolo toho veľký povik, no ani ja nemôžem vedieť všetko no nie?? *Jemne sa zasmeje a potom pokračuje ďalej, pričom si prezerá zase jeho brnenie.* Ako vidím maskovanie chakry ti ide precízne, no dnes tu nie som na pokece, čakám tu na kontakt, ktorý mi pomôže s jednou otravnou záležitosťou... záchrana unesenej dcéry jedného boháča, musela som to prijať, pretože som teraz na mizine... pretože som nedávno dostala nového partnera a musela som ho učiť čo a ako a preto... som bola viac menej mimo biznisu... no oplatilo sa, je celkom schopný... no ako sa zdá, ak príde môj kontakt... asi ho osobne zaškrtím... lebo už mešká a ja nemám rada čakanie...
Sasori Shintaro: *Sasori kráčí směrem, kde se nachází momentálně Lana. Cítí její chakru, oblečený je ve svém brnění s pláštěm přes záda a kápí přes hlavu ( odkaz » ). Sasori ví, že tam Lana čeká na svůj kontakt, který jí má pomoct v její misi. Jak to vlastně zjistil? Sasori toho muže zabil a před smrtí z něj dostal tuto informaci. Veškeré vybavení má zapečetěné v pečetícím svitku nebo v pečetí Kuchiyose Raikō Kenka. Svou hůl Ōyamatsumi má na zádech ukrytou pod svým pláštěm. Když se dostane blíž k Laně, tak si sundá z hlavy kápi. *Ahoj, dlouho jsme se neviděli co? *Poví, Sasori tuší že by Lana mohla tušit že Sasori je mrtvej, nebo že si to aspoň mnoho lidí myslí. Vlastně nikdo netuší že Sasori žije, když si je jistý že ho Lana zahlédla tak si opět nasadí kápi. Svou chakru udržuje na hladině hodnosti Jounin, díky brnění tedy ostatní stopaři mohou určit jen hodnost Tokubetsu Jounin a k tomu nebudou schopni určit jeho přesnou polohu. *
Lana: *Lana je oblečená vo svojom novom oblečení, ktoré pozostáva z čierneho, no už roztrhaného plášťa, červeného korzetu, ktorý je taktiež otrhaný a má šnorovanie spredu ruky obviazané obväzmi a na nohách mala vysoké kožené topánky a mala tiež jemne dotrhané legíny, oblečenie bolo tiež zdobené striebornými retiazkami a tentoraz mala Lana vlasy zafarbené na čierno a zviazané do jednoduchého copu. Odkaz na oblečenie odkaz » . Na tvári mala jemne otrávený výraz, pretože dostala otravnú úlohu teda aspoň pre ňu a tou bola záchrana unesenej dcéry jedného boháča, no peniaze boli peniaze. Teraz opretá o pilier brány, ktorá viedla z tejto vesnice, čakala na svoju spojku, ktorá jej mala pomôcť v tejto misii, záhadou len bolo, že netušila, kto to má byť, informácie boli nejasné a v poslednej dobe strávila čas s Renjim, kedy mu vysvetľovala, čo a ako musí robiť a tiež ho trénovala v maskovaní sa a klamaní, takže bola mimo určitých veci.* Dúfam... že to bude niekto schopný... *Povzdychne si a nenávistne pozrie na decká, ktoré sa na ňu z poza jedného domu pozerali.*
--: --
Su Huachi: *Dnes byl Su oblečen do tmavého trička a tmavých kalhot přičemž měl přes kalhoty daný opasek, na kterém měl dvě pouzdra. Jedno pouzdro je pro kunaie a shurikeny. Druhé pouzdro bylo pro ostatní nindža vybavení. Su dnes dostal svou první misi typu D. Jeho úkolem bylo vyhnat medvěda z pole z jedné osady nedaleko od Kusagakure. Su rychle vyrazil z vesnice přes les k osadě.* "Je zajímavé že mám první misi a hned mám vyhánět medvěda. No možná jsem si měl vzít z domova svoje Tebukuro. No možná bych to s tím měl lehčí ale to je teď jedno. Právě teď se musím rozhodnout jak vyženu medvěda s osady. Počkat počkat. Nezapomeň co jsi se učil na akademii, nejdříve musíš zjistit sílu svého protivníka a poté můžeš vymýšlet strategii jak svého protivníka přemůžeš.Jo měl bych se řídit čím co jsem se učil na Akademii a měl bych na to jít pomalu i když jde pouze jen o medvěda. No pouze o medvěda. Slyšel jsem že medvěd zvládne roztrhat dospělého člověka k nepoznání takže bych si měl dávat opravdu pozor." *Pomyslel si a nahlas polkl. Když doběhl k osadě tak se rozhlédl po okolí a to co uviděl sním vskutku zamávalo.* "Sakra tak takovouhle spoušť zvládl udělat jen jeden medvěd?" *Pomyslel si, když vtom uslyšel děsiví řev. Otočil se tedy směrem odkud přicházel ten děsiví řev.* "Sakra ten medvěd je teda macek." *Pomyslel si a vtom medvěd mávnutím pracky zlomil dva bambusové stromy.* "Sakra tak asi bude dost silnej. No asi to bude divoký medvěd takže když ho zraním tak v přírodě zemře takže toho medvěda nesmím zranit a nesmím ho nechat dělat tady takovou spoušť." *Pomyslel si a poté se rozeběhl proti medvědovi. Když byl Su dost blízko u medvěda tak vyskočil, napřáhl se svou pravou rukou, vyskočil a uštědřil medvědovi ránu do hlavy. Suova rána s medvědem ani nehnula, spíše ho více rozčílila a mávnutím své pravé pracky odmrštil Sua půl metru od sebe.* "Sakra tak takhle to nepůjde." *Když Su dopadl ne zem tak si vzal Kunai a vtom se proti němu rozeběhl medvěd.* "Tak jo pocítil jsem tvou sílu a ty teď pocítíš sílu shinobiho s Kusagakure." *Su se rozeběhl proti medvědovi a když byl dost blízko tak vyskočil do vzduchu a přeskočil medvěda. Jen co Su dopadl na zem tak se zprudka otočil, usmál se, uklidil svůj kunai a když se medvěd otočil a znovu se rozeběhl proti Suovi. Tak se Su usmál rozeběhl se proti medvědovi, složil pečetě a pomocí Bunshin no jutsu vytvořil tři klony vtom se medvěd zastavil, postavil se na zadní a zařval. Když byl Su dost blízko u medvěda tak se po trávě sklouzl přičemž zrušil všechny své klony. Když byl Su za medvědem tak vyskočil a oběma nohama kopl do medvěda přičemž se od medvěda odrazil a ve vzduchu udělal salto přičemž dopadl na zem. Medvěd spadl a všechny čtyry, otočil se a rozeběhl proti Suovi. Su se pousmál vytáhl dva kunaie a drát. Ovšem než stačil na konce drátů připevnit kunaie tak byl medvěd dost blízko a tak vyskočil a přeskočil medvěda. Když Su dopadl na zem tak na konce drátu přivázal kunaie a poté se rozeběhl proti medvědovi. Medvěd se otočil a rozeběhl se proti Suovi. Su hodil jeden kunai doprava a druhý doleva. Když se kunaie zabodli do stromu tak Su vyskočil a přeskočil právě se natahující drát. Poté když byl Su dost blízko u medvěda tak Su znovu přeskočil medvěda a jen co Su dopadl na zem tak uviděl jak medvěd leží na zemi. Rychle se tedy rozeběhl k medvědovi ale to už si medvěd stoupl a tak si vzal Su do rukou kunaie vyskočil a tupou stranou kunaiů praštil medvěda do hlavy. Tentokrát medvěd spadl na zem a Su si před něj stoupl přičemž se připravil na souboj. Medvěd stále ležel na zemi a tak Su vytáhl drát svázal medvědovi tlamu, přední a zadní tlapy. Jen co Su svázal medvěda tak k němu přišel starší pán pogratuloval mu k vítěství a Su starci slíbil že jen co se dostane do vesnice tak poprosí aby někdo medvěda odtáhl pryč od vesnice. Stařec Suovi poděkoval a Su se rozeběhl do Kusagakure. Když doběhl do Kusagakure tak běžel odevzdat misi. Když odevzdal misi tak požádal shinobiho jenž přiděluje mise by někdo medvěda odtáhl dál od osady. Když tohle zařídil tak se vydal domů. Jen co přišel domů tak si uvařil rýži se zeleninou. Najedl se a poté si sedl na postel a začal si číst.*
--: --
Su Huachi: *Su byl doma před zrcadlem a pozoroval svůj Rinnegan. Su byl ze svých očí fascinovaný a zároveň s hnusený a tak mu s očí tekly slzy a zároveň se usmíval. Myslíte si někdo že je to divné? Tak vítejte v Suově světě. Po několika hodinách si vzal do ruky jeden kunai a bodl sním do zrcadla.* "Ach jo co můžu dělat. Prostě mám takovéhle oči. No co třeba je to dar a třeba je to mé prokletí. Dnes nastal můj čas dnes mám konečně možnost stát se geninem. Zároveň s tím nastal čas ukázat mé oči mému senseiovi a jsem zvědavý na jeho názor." *Pomyslel si a když se podíval na hodiny tak se zděsil.* "Sakra za chvíli mám být na Akademii." *Pomyslel si otřel si oči, převlékl si oblečení. Vzal si opasek s pouzdrem na kunaie, shurikeny, drát a makibishi. Poté vběhl do předsíně kde se obul a vyrazil do Akademie. Su běžel jak nejrychleji dovedl.* "Sakra mám nějaký hlad proč jsem jen ztrávil tak dlouho před zrcadlem. Ach jo teď abych si něco koupil po cestě." *Pomyslel si a vytáhl si z přední kapsy u kalhot peněženku, když ji otevřel tak se zastavil, sklopil hlavu a vrátil peněženku zpět do kapsy.* "Ach jo proč jen jsem měl včera kupovanou večeři? Měl jsem si raději něco uvařit páč teď nemám ani na slanou vodu. Ach jo, to je otrava." *Pomyslel si a poté se znovu rozeběhl k Akademii. Když doběhl před dveře Akademie a vzal za kliku tak se zamračil.* "Sakra jdu pozdě už je zamčeno." *Naštěstí Akademie měla jen dvě patra a Su měl třídu v prvním patře a tak vložil svou chakru do nohou a vyběhl po fasádě domu až do okna své třídy. Okno bylo zavřené a tak na něj zaklepal a jeden s jeho spolužáků mu okno otevřel a řekl.* (Spolužák Sua) Dělej pojď ty magore. Máš štěstí že před chvílí zvonilo a sensei tu ještě není. *Su vlezl oknem do třídy, sedl si do lavice a poděkoval svému spolužákovi. Najednou se otevřeli dveře a do třídy vešel sensei.* (Sensei) Dobré ráno žáci. Dnes vás čeká vaše první životní zkouška coby shinobi z Kusagakure. Budu volat vaše jména a vy budete chodit do učebny číslo sedm. *Jen co to sensei dořekl tak vyvolal prvního studenta který vstal a namířil si to do učebny číslo sedm. Za pět minut někdo zaklepal na dveře a sensei vyvolal dalšího studenta, který vstal a šel do učebny sedm. Su se zakroutil hlavou a poté si pomyslel.* "Co se děje v místnosti sedm? Dyť přece ten klučina co šel první do místnosti sedm se nevrátil. Jen někdo zaklepal a poté sensei poslal dalšího studenta. Sakra co mě tam čeká?" *Su byl každou minutou nervóznější a když sensei vyvolal dalšího žáka a Su byl o trochu víc nervózní. Až nakonec sensei zavolal Sua. Najednou se Suovi sevřelo hrdlo a on vstal a namířil si to ke dveřím kde mu sensei zaklepal na rameno a popřál mu hodně štěstí. Su vydechl a poté šel na chodbu a namířil si to k učebně sedm. Když byl před dveřma učebny sedm tak sáhl na kliku a vtom se mu udělalo zle. Suovi se zamotala hlava a zvedl se mu žaludek. Su chvíli stál a najednou Su sám otevřel dveře a vešel do místnosti sedm. Su se rozhlédl po učebně a viděl stůl za kterém seděli dva sensei a vůdce vesnice. Jeden se Senseiů byl chuunin a druhý byl Jounin. Poté se nadechl a dlouze vydechl.* (Su) Dobrý den jmenuji se Su Huachi. Je mi 14 let a jsem připraven k složení závěrečné zkoušky. *Sensei Chuunin se usmál a poté řekl.* (Sensei Chuunin) Představil jste se zajímavě to jsem zde ještě neslyšel. Ukážeš nám tři techniky. Jedna z nich je Henge no Jutsu jenž je Ninjutsu, druhé Jutsu bude Bunshin no Jutsu jenž je Genjutsu a třetí technika bude Kinobori no Jutsu jenž nám ukáže že zvládáš manipulovat se svou chakrou. *Su souhlasně přikývl složil pečetě a poté vytvořil tři klony. Když mu sensei řekl že už může zrušit svou techniku tak se Su usmál zrušil své Bunshin no jutsu a poté složil pečeť a pomocí Henge no Jutsu se proměnil na senseie Chuunina a za chvíli složil další pečeť a proměnil se v senseie Jounina nakonec složil pečeť a proměnil se ve Vůdce vesnice. Když zrušil Henge no Jutsu tak Su poslal svou chakru do nohou a poté po zdi vyšplhal až na strop a tam čekal až mu jeden se senseiů řekl že může slézt. Su tedy slezl dostal čelenku a bylo mu řečeno aby zaklepal na dveře své bývalé učebny a poté mohl jít Su domů. Su se usmál a šel ke své bývalé třídě, zaklepal a poté šel domů. Doma šel ke svému zrcadlu a aktivoval svůj Rinnegan, poté si nasadil svou čelenku Kusagakure a usmál se.* "Super zvládl jsem to." *Pomyslel si a poté si šel udělat jídlo a poté si šel číst knížku.*
--: --
Su Huachi: *Su byl v akademii a učil se o kekei genkai.* "Sakra možná že ty moje divné oči jsou též kekei genkai.* (Su) Senseii je možné aby měl nějaký shinobi kekei genkai ale jeho rodiče ho neměli? *Sensei se zamyslel a poté se usmál a řekl.* (Sensei) Možné je vše. *Jen co to sensei dořekl tak pokračoval ve svém víkladu a Su dal hlavu na lavici a byl nespokojený s odpovědí jenž se mu dostala.* "Ach jo no tak je možné že mám vrozenou schopnost ale jak se jmenují mé oči. No asi nijak a tak bych si mohl ty oči pojmenovat sám." *Pomyslel si usmál se a zvedl hlavu najednou uviděl na tabuli nakreslené Suovi oči.* "Sakra to jsou moje oči. Přesně tohle jsem viděl v zrcadle když se objevili po prvé." *Pomyslel si a vtom sensei začal vykládat o Rikoudou Senninu a o Rinneganu.* "Takže mé oči se jmenují Rinegan. To je zajímavé. Takže ten Rikoudou Sennin byl první kdo ho měl takže to znamená že jsem podobné krve jako on." *Pomyslel si aktivoval Rinnegan, stoupl si a řekl.* (Su) Senseii já jsem příbuzný Rikoudou Sennina. *Jen co to Su dořekl tak se usmál rozhlédl se po třídě a viděl že všichni žáci se usmívají. Poté Su uslyšel smích a nějaký student řekl jasně že jo. Su byl zklamaný a tak se podíval na senseie, který zakroutil hlavou a poté řekl.* (Sensei) Su musím tě pochválit a zároveň pokárat. Není hezké dělat si takové hloupé vtipy o Rikoudou Senninovi ale na druhou stranu tě chválím že jsi zvládl použít Henge no Jutsu jen na své oči. To se jednak nevidí. Jo a žáci o Rinneganu se toho moc neví ale jsou shinobi jenž Rinnegan probudili ale Su ty to nejsi. Kdyby jsi měl skutečně Rinnegan tak by tvé známky vypadali úplně jinak. *Jen co to sensei dořekl tak si Su smutně sedl, zavřel oči a deaktivoval Rinnegan. Mezi tím sensei začal mluvit o tom že všichni co mají kekei genkai jsou více nadaní studenti. Jen co to sensei dořekl tak se chlapec vedle Sua usmál a poté šťouchl do Sua a začal se mu smát o tom že není vůbec nadaný a že nemůže mít něco jako Rinnegan. Su se naštval a spolužáka si nevšímal. Když skončila hodina tak byla přestávka a někteří kluci si se Sua dělali legraci a jiní ho zase obdivovali.* (Su) Hele pokud mi nevěříte že mám kekei genkai jménem Rinnegen tak vám ho předvedu příští hodinu kterou za chvíli máme. Budeme trénovat Taijutsu a tehdy vám ho ukážu. *Jen co to Su dořekl tak zazvonil zvonek, přišel sensei a všichni šli ven, trénovat Taijutsu. Když byly venku tak sensei vybral dvojici na souboj v taijutsu. Najednou mu někdo zaklepal na rameno a tak se Su otočil a vtom uviděl chlapce jenž byl přeborníkem v taijutsu a řekl že si chce dát se Suem souboj tak ať se Su připraví. Su se na chvíli začal bát ale poté si vzpomněl na svou příhodu s policii a vzpomněl si na vše co viděl s Rinneganem.* "Jo mohl bych aktivovat Rinnegan a pozorovat jak používá svou chakru a možná uvidím i něco víc. Jo musím zjistit co vše dokážu s Rinneganem." *Pomyslel si a vtom sensei zavolal Sua a chlapce který byl přeborníkem v taijutsu. Su si stoupl naproti svému protivníkovi aktvoval Rinnegan a usmál se. Když Su aktivoval Rinnegan tak se sensei zamračil a odstartoval souboj. Suův protivník se rozeběhl a Su pozoroval jak jeho protivníkovi v těle proudí chakra. Su se nadechl a také se rozeběhl. Když byl dost blízko tak se napřáhl a vtom sensei zastavil souboj. Su i jeho protivník se zastavili a sensei poslal Sua za trest do třídy. Když skončilo vyučování v akademii a všichni žáci šli domů tak si sensei zavolal Sua k sobě a řekl mu.* (Sensei) Ty hlupáku! Co si myslíš že děláš?! Já vím že máš Rinnegan ale zapamatuj si že ho nesmíš ukazovat a používat. Většina shinobi jenž měli Rinnegan tak byly nukeniny. Nikdo pořádně neví co Rinnegan umí a hlavně ho každý chce. Takže tvé oči nejsou dar ale prokletí. Neboj se nikomu to neřeknu ale nepoužívej Rinnegan. No když už ho použiješ tak buď sám nebo semnou. *Su se nadechl a poté vydechl poté se omluvil a šel pomalu domů. Když přišel domů tak před zrcadlem aktivoval Rinnegan a začal plakat. Po nějaké chvíli Rinnegan deaktivoval a šel si udělat jídlo. Když se najedl tak si šel lehnout, vzal si knížku a čtením zaháněl smutek.*
konec: --..--
Mito: *Během své cesty do země železa navštívila Mito mnoho malých zemí, které by jinak navštívit nemohla. Oblečená v odkaz » a s maskou na tváři, odkaz » , se snažila nepoutat moc pozornosti, ale Samehada na jejích zádech nešla nijak skrýt. Mito se tedy snažila alespoň její obvazy vyměit za temnou, hnědo černou látku a tak její tělo nechat splývat s tím svým. Postupovala skrze zemi ohně přímo do další země, kde hned nedaleko od hranic byla vesnice, Kusagakure. Mito nemířila přímo do této vesnice, ale potulovala se po okolí. Hledala nějakou menší osadu a také se jí to povedlo. Malá vesnička čítající asi 5 budov včetně hospody, kde se ubytovala a koupila dva obrázky ručně malované, obsahující pohled na okolní krajiny. Najedla se a uložila své věci do pokoje, byla tam ubytovaná sama a tak vše proběhlo podle plánu. Na tomto místě se chtěla zdržet do následujícího večera. Den strávila potulováním se po okolí, klábosením se starou paní, která hlídala své vnouče dceři, která se stěhovala do Konohy za lepším životem a pomáháním vesničanům se sezónními pracemi. Ještě v ten večer se vydala na cestu. Noční bembusový les byl překrásný, Mito si užívala zvuky přírody. Zaposlouchala se tak moc, že zakopla a dopadla na zem, díky bohu na ruce, podívala se před sebe a zjstila, že zakopla o tělo nějakého tvora. Podivně vypadajícího. Kousek od něho leželo vejce, velikosti pštrosího. Mito se zamračila. Sledovala vajíčko.* Zemřela mu matka? NA podvýživu... *promluvila tiše, když viděla, jak vyhublá samice žlutého tvora byla. Vzala vajíčko do ruky, ale začalo se klubat, praskat a vykouklo z něho malé žluté stvoření.* Fuj..jdi pryč. *Položila vejce na zem a vysypala z něj štěně. To zaprskalo a kolem jeho těla vyšlehl malý, nepatrný proud elektřiny. (pika pika) Mito se zamračila, podívala se na jeho mrtvou matku. Vytáhla kus sušeného masa a mrsklajej mláděti. Zvedla se a pokračovala v cestě, asi po dvaceti metrch si všimla, že mládě jí pronásleduje a olizuje si hubu.* Řekla jsem, táhni! *Zaječela na něho, Rakkitsune ale ne a ne odejít. Tak ho Mito nechala, aby pokračoval s ní. Během pár hodin se dostali na pomezí země deště.* To jsem na tebe zvědavá, vypouštíš blesky, jen počkej, až na tebe zaprší... *Podala mu další kus masa, když sama jedla u ohně na hranicích.* Jsi otravný, ale nemůžu tě nechat samotného. Budeš se jmenovat Kouhei a budeš mne doprovázet, opovaž se ale vyprovokovávat hádky s lidmi a bojovat se zvířaty. *Napomenula ho, Rakittsune se k ní celý nadšení rozeběhl a šlehl jí bleskem.* Au! Koukám, že jsme si dost podobní. *zasmála se a zhasla oheň, bylo nad ránem a Mito hodlala pokračovat dál a vyspat se až v další vesničce, kterou zanedlouho potkala. Nakoupila další obrázky země a společně se svým chlupatým společníkem se ubytovali ve zdejším hostelu. Nezdržela se dlouho, jen nakoupila vodu do zásoby a vyspala se, probudila Kouheie behěm času večeře a vyrazili opět na cestu. Malý tvor ťapal sám, ale přes řeky a v rychlejším tempu ho musela Mito nosit. Netrvalo to dlouho a dorazili do další země. Země Ptáků, kterou zvládli projít za jeden večer, země nebyla veliká. Rozhodně nebyla větší než země deště, takže jí za jednu noc zvládli projít celou. V zemi medvědů se však zdrželi. Mito opět nakupovala a psala pohledy, potraviny a podobné věci však již nepořizovala, další zastávka byla země železa a její nový domov.* Kouhei, ty budeš čekat opodál, než dorazíme tam, postavím ti tvoje malé sídlo někde nedaleko pevnosti a budu ti tam nosit každý týden jídlo, ne že si to sežereš všechno najednou. *Mluvila s tím tvorem jako s člověkem. Ale zdálo se, že jí chápe. Prospali tam celý den a až další noc se vydali na cestu. Šli celý večer, než došli nadohled od pevnosti Samurajů. Mito v dáli díky dalekohledu viděla, jak se do pevnosti vracejí Róninové a tak se dala do stavby domečku pro jejího mazlíka. Jen malá boudička s pelíškem z jejího oblečení, nedaleko potůčku. Nechala mu tam i misku, kterou používala na jídlo a do ní mu nandala prvních x kousků masa, které mu mělo vydržet přinejmenším 4 dny. Následně se připojila k samurajům a sloužila tam jako služka. Pátého dne večer, kdy konečně měla šanci se dostat ven, přišla ke svému mazlíkovi a naložila mu mistku plnou zeleniny, ovoce a masa, které vzala z kuchyně, byly to zbytky z večeře, ale nenačaté a stejně by je vyhodili. Rakkitsune jí opět přátelsky šlehl bleskem a olízal jí prsty od šťávy z ovoce.* Ty jsi ale hodný kluk, můj malý zlobivec. *Smála se Mito, když si s ním hrála. Vyprášila mu oblečení a vyložila ho slámou, aby měl pelíšek měkký. Moc se mu to líbilo. Mito ho takhle navštěvovala každých pět dní, následně každé tři dny a po 3 měsících každý den, stále smutnější a smutnější k němu chodila pro útěchu. Byla osamělá, i když přes den trénovala s Toyim, dokonce už nemusela uklízet, jen vařit a prát prádlo, tak jí chyběl domov a Kouhei jí vždy vřele uvítal. Nakonec to nevydržela a vzala ho sebou do pevnosti.* /Co to je? //Zvíře, našla jsem ho venku v lese, postarám se o něho, budu ho krmit ze svého jídla a bude pouze se mnou, nikomu neublíží, nic nezničí. /Budeme tě hlídat Shae! Jestli něco zničí, půjde z pevnosti a ty s ním. *Upozornil jí samuraj u brány a mito se zaradovala. Den co den jí byl kouhei v patách, v kuchyni jedl to, co Mito "omylem" spadlo na zem. Běhal po dvoře s košíkem s kolíčky a dováděl s Mito takhle celé odpoledne, dokud nepřišly na řadu podvečerní a noční tréninky. To častokrát poslušně seděl na místě a jen koukal, kde co lítá. Jednou se Mito zaběhl, utíkal za motýlem a byl tak šťastný, že kolem sebe střílel blesky hlava nehlava. Trefil Toyiho, který aorát přicházel za Mito, aby s ní trénoval. * /Děáš si prdel? Shae! Chyť si tu potvoru jinak s tebou dneska netrénuju. *Zanadával, ale smál se u toho, Rakkitsuneho si všichni oblíbili. Však byl neustále plný energie, hodný a Mito doopravdy poslouchal. Stala se z nich nerozlučná dvojka. Mito a Kouhei...spíše, Shae a Kouhei.*
--;;--:
Daichi: *Bylo ráno a on už čekal před knihovnou, měl dneska svou první misi a to byl úklid knihovny. Měl zde utřít nějaký ten prach a také zarovnat knihy, tedy doufal, že tak to bude vypadat. Proto také byl zde co nejdříve aby měl co nejdříe splněno a on mohl jít odevzdat úkol. V osm hodin přesně přišla paní knihovnice a otevřela knihovnu. Daichi se nahrnul hned za ní dovnitř, aby ho někdo nepředběhl. Následně se s paní domluvil a ta mu řekla i co má udělat aby mohl považovat misi za dokončenou. Na to si jen vzal vozíček plný knih a vydal se do uliček. Musel je všechny zarovnat do správných žánrů a pod správné jméno. Tohle byla celkem fuška, protože musel běhat po celé knihovně. Samozřejmě po asi hodině práce, sem začali chodit i někteří lidé, kteří si ho však nevšímali a případně na něj jen opovhrovačně pozreli. Nebyl jejich oblíbenec a vpodstatě ho neměli rádi. Přece jen občas věděl, kdy kdo umře a nikdo z nich nechtěl mít s nikým takovým nic společného. No už si na to pomale ale jistě zvykal a ikdyž nevěděl proč bral to tak jak to je. Každopádně běhm asi dvou hodin, měl celý vozík hotový a následně se vrátil za paní. která mu řekla, že má ještě očistit prach. Dala mu taktéž prachovku a Daichi se vydal opět do uliček knihovny aby ji mol ometat. Byla to nudná mise a práce, doufal, že se brzy dostate na úroveň aby mohl plnit nějaké složitější mise a aby byly i záživné a né nudné. Opět to trvalo několik hodin a jeho čištění samozřejmě probíhalo úplně pečlivě, chtěl přece jen aby jeho mise byla správně splněna a on dostal další a třeba i o něco lepší. Když to po několika hodinách zcela znaven splnil, došel opět za paní vrátit ji prachovku, kterou samozřejmě při práci a i po ní sem tam vyklepal aby neměla v sobě tolik součástek prachu. Když odevzdal prachovku, paní si šla následně jeho práci jen tak letmo zkontrolovat. Když naznala, že je to vpořádku přkývla a dala mu lsítek jako doklad, že zde byl a misi úpsěšně splnil. Daichi se poté vydal misi odevzdat.*
--: --
Rawen: *Sleduje ako odchádza a odfrkne si. Jej nikto nebude hovoriť čo má a čo nemá. To môže jedine jej otec, či priamo Vodca dediny. Onedlho po odchode Sua dorazí niekoľko členov zboru* Mrzí ma to ale ten druhý utiekol. Bol to však len malý chlapec, pravdepodobne ho len vykoľajila celá situácia a v návale paniky si proste zmýlil cieľ. *Jeden zo skupiny prikývne a odnesú na stanicu vandala. Tam Rawen podá všetko potrebné počas výsluchu a vandal dostane podmienku spolu s niekoľko-mesačným nariadením verejnoprospešných prác*
Su Huachi: Je jedno jak je veliký když není shinobi. No a právě protože jsi prošla tvrdým výcvikem by jsi sním měla zacházet mírněji než sním zacházíš. Zamysli se nad tím. *Jen co to dořekl tak se jen tak tak postavil a pomalu šel domů.* "Sakra měl bych začít pořádně trénovat. Jo měl bych hodně tvrdě trénovat tak abych se co nejrychleji stal co nejsilnějším shinobim. První krok je zvládnout Akademii a druhý je začít tvrdě trénovat." *Pomyslel si a pokračoval v cestě domů.*
Rawen: *Pri úderoch si všimne jeho divné oči ale o doujutsu nevie nič, preto to proste nechá tak. Nenechá sa zastrašiť. Keď chlapec dopadne na zem, len ho spraží prísnym pohľadom* Ten človek ničil verejný majetok. Je mojou povinnosťou to zastaviť. Ako vidíš, je raz tak veľký než ja a normálne ho neunesiem. Radšej sa strať. Poviem, že si utiekol a vyviazneš len s ústnym napomenutím. *Pozrie sa znova na chlapa na zemi, ktorý sa snaží vymotať z drátu* A upozorňujem ťa, nikdy viac sa ma nepokúšaj napadnúť. Prešla som tvrdým výcvikom kým ty si sa pravdepodobne ešte hral na piesočku. Nikoho nešetrím. *Týmito slovami celú diskusiu ukončí*
Su Huachi: *Su se celkem zděsil když viděl že se Rawen změnila chakra a to bohužel nebylo vše. Najednou byla Rawen u Sua a on se začal bát.* "Ne nechám se zastrašit od holky." *Ovšem než cokoli stačil říct tak byl vyslán do vzduchu tvrdými údery* "Sakra ta má sílu. Proč ještě neumím Kawarimi no jutsu." *Pomyslel si a snažil se podívat se Rawen do očí a při tom doufal že se Rawen lekne jeho Rineganu.* "Mé oči jsou velmi zvláštní takže by se mohla leknout a nechat mě být. Sakra je moc rychlá a silná nedokážu se nijak bránit." *Pomyslel si a když konečně ležel na zemi tak si oddychl.* "Ne mě už nikdy žádná holka. Ne nikdo už mě nikdy nesmí porazit. Jako že se jmenuji Su Huachi." *Pomyslel si a deaktivoval Rinegan.* Ty nejsi policistka. Ty jsi horší jak jakýkoliv vandal. Člověka jenž ani není shinobi tak svážeš jako zvíře a když se ho chce někdo zastat tak si nějakou technikou zvýšíš rychlost a chakra okolo tebe začne divně proudit. Ne jako u ostatních lidí.
Rawen: *Keď okolo nej znova preletí kunai, začína byť už pomerne naštvaná* Toto považujem ako útok na člena policajnej jednotky. *Zavrčí a na chvíľu telo položí. Vytiahne z vrecka vysielačku* Potrebujem posily do doja. Zatkla som neznámeho páchateľa za ničenie majetku. Plus tu mám útok na policajta. *Z vysielačky sa ozve len "hai". Rawen sa s tým nemieni srať. Otvorí štvrtú bránu Hachimonu na zrýchlenie pohybu a prudko sa rozbehne na Sua. Má v pláne použiť Ura Renge a doslova ho spacifikovať. Vďaka rýchlosti, ktorú jej poskytuje štvrtá brána Hachimonu a celkovo vďaka o dva levely vyššej hodnosti by to nemal byť problém. Môžu to nazvať policajnou brutalitou ale chlapec na ňu zaútočil už po druhýkrát. Pričom to pre Rawen vyzerá akoby sa jej snažil prekaziť výkon povolania, prípadne s ním možno aj spolupracuje. Už teraz jej nie je sympatický*
Su Huachi: *Su byl celkem vyděšený když viděl jak se Rawen postarala o toho banditu.* "Sakra tak tohle jsem ještě nikdy neviděl." *Pomyslel si a usmál se. Su byl celkem překvapený že si Rawen nevšimla jeho očích neboť měl stále aktivovaný rinegan.* No nejsi moc všímavá. *Jen co to dořekl tak si vzal kunai a hodil ho tak aby proletěl vedle Rawen.* Mě je jedno o co se musíš starat. Kam toho chudáka táhneš? "Asi to nebude normální shinobi. Nejspíše bude krutá když vidím jak zachází s tím vandalem. Je pravda že ničil okolí ale to přeci není důvod proč sním takhle zacházet." *Pomyslel si a čekal co udělá Rawen.*
Rawen: *Keď ich doženie chlapec tak na neho len nechápavo hľadí* Shinobi alebo nie, netrápi ma to. *Odtrhne si kus oblečenia a nacpe to chlapovi do úst, aby nekričal. Poriadne mu zviaže drátkom ruky aj nohy a za límec ho ťahá smerom k policajnej stanici* Musím sa starať o zachovanie poriadku v dedine. *Povie s vážnosťou a zároveň hrdosťou v hlase* "Ja ale pomáhať." *Ozve sa znova ten divný hlas v jej hlave. Na sekundu sa zastaví ale potom potrasie hlavou a pokračuje v ceste* "Ty báť nemusíš." *Rawen zazrie priamo pred seba. Očividne bude musieť navštíviť nejakého špecialistu. Príliš veľa tréningu jej ide na mozog*
Su Huachi: "Sakra tak nic. Moc se mi to nepovedlo. No nečekal jsem že zareaguje zrovna takhle. Myslel jsem že na mě spíš zaútočí než aby na mě jen zakřičela." *Pomyslel si když vtom Rawen zrychlila.* "Sakra tak ona mě chce setřást. No bohužel ji nedokážu dohonit ale jo teď by to šlo." *Pomyslel si a aktivoval svůj rinegan. Když v tom se Rawen u zastavila a on ji dohnal. Su svým rineganem viděl že Rawen má kolem svého těla více chakry než vandal jenž ležel na zemi. Su se podíval na své ruce.* "Sakra co těma očima vše vidím? Co to může být? Může to být chakra? To mohu zjistit." *Pomyslel si a do svých rukou si poslal trochu chakry. Jen co to udělal tak se usmál.* "Jo jsem schopen vidět chakru lidí." *Su došel k Rawen a řekl.* Nech ho být on není shinobi. Je to obyčejný člověk a nejspíše byl naštvaný a tak začal šílet. *Jen co to dořekl tak se na ni podíval a usmál se.*
Rawen: *Okolo hlavy jej preletia dva kunaie* Hrabe ti?! *Zakričí popri behu a natočí hlavu dozadu. Pokrúti hlavou a zrýchli svoj pohyb pomocou Shunshin no Jutsu. Kunaie a shurikeny na drátku hodí pred seba, keď je už len kúsok od vandala. Popohýbe s drátkom tak, aby ho ním celého zamotala a potom silno pritiahne k sebe. Nemala v pláne používať Hachimon, na čo aj? Potom by ho nedokázala priviesť na stanicu predsa* Tak a mám ťa! *Povie a šliapne mu na čelo, pričom mu nohou pretočí hlavu smerom k sebe* Kto ste a čo vás viedlo k ničeniu okolia? *Spýta sa bez zbytočnych rečí*
Su Huachi: *Když mu to děvče řekne jak se jmenuje tak se Su usměje ale hned mu úsměv spadne neboť se Rawen rozeběhne za vandalem.* "Sakra no asi bych mohl běžet za ní a kdyby bylo potřeba tak bych jí mohl i pomoct." *Pomyslel si a rychle běžel za Rawen a za vandalem. Su byl vždy rychlý ale nebyl dost rychlý aby dohnal náskok mezi ním a Rawen.* "Sakra jak ji mám dohonit?" *Pomyslel si Su a poté ho něco napadlo.* "Sakra to je dobře debilní plán." *Pomyslel si a poté si vzal dva kunaie které hodil tak aby proletěli kolem Rawen.* Pozor Rawen! *Zakřičel a doufal že se Rawen otočí a vyhne se těm kunaiům.* "Sakra co jí na řeknu na to že jsem po ní hodil ty kunaie?"
Rawen: *Vandal sa rozbehne preč. Chlapec sa jej však začne predstavovať, čo ju trochu vyvedie z rovnováhy* Um, Rawen. Ale musím bežať za ním. V mojej dedine mi nikto bordel robiť nebude. *Zavrčí a rozbehne sa tam, kam bežal vandal. Popri behu si začne na drát upevňovať shurikeny a kunaie. Má v pláne ich po ňom hodiť keď bude čo najbližšie. Nie je však stopár a ani nevie vycítiť chakru, preto je to pre ňu trošku ťažšie* "Viac do boku." *Ozve sa v jej hlave divný hlas. Myslí si však, že je to možno len prelud jej vlastnej fantázie. Možno z nedostatku spánku, kto vie. Ale aj tak sa však vydá tým smerom a pridá na tempe*
Su Huachi: *Když Rawen zakřičela tak se Su otočil a usmál se.* "Hm vcelku pěkná holka." *Pomyslel si a byl rád že nepoužil svůj Rinnegan. Mezi tím se dal vandal na útěk. Su se pousmál stoupl si a řekl.* Ahoj já jsem Su Huachi a kdo jsi ty? *Su pořádně dívku prohlédl a usoudil že by mohli být přibližně stejně staří.* "Sakra ta holka má odznak takže to znamená že už je asi ninjou a je policistkou. No a pokud je opravdu plus mínus stejně stará jako já tak jsem před ní zahanbený. No počkat! Jsem před ní zahanben protože ona vykřikla a já se jen schovával za křovím." *Su byl sám ze sebe zklamaný ale zavřel oči, a začal se usmívat přičemž se pravou rukou škrábal na hlavě.* "Sakra jak to mám teď zachránit? No ..... Ne to je hloupost je to přeci policistka nemůžu ji nikam pozvat a i kdybych mohl tak by semnou asi nešla. No to je teď jedno počkám na její odpověď." *Su si otevřel obě oči, přestal se škrábat na hlavě a obě své ruce si dal za záda.*
Rawen: *Dnes je jej otec na misii a preto ju čaká sólo tréning. Zbalí si so sebou kunaie, shurikeny a aj pár metrov drátku. Vykročí smerom do doja, aby skúsila tréning aj na inom mieste než je len obyčajný les. Väčšinou trénuje totiž tam, prípadne u nich na záhrade. Už z diaľky počuje príšerný hluk a popri chôdzi zvraští čelo* Čo to má byť? *Spýta sa skôr sama seba a pridá na kroku. Uvidí tam v diaľke chlapca asi v jej veku a ešte kohosi aspoň o tri hlavy vyššieho než je ona sama. A práve tento obrovský chlap tam ničí okolie* Okamžite prestaňte! Tu polícia Kusagakure! *Skríkne a vytiahne svoj odznak, ktorý hrdo nosí už nejaký ten piatok. Žiaden zločin ešte nenahlásila a preto dúfa, že toto by mohol byť prvý*
Su Huachi: Oprava: *Su skončil v Akademii o pár hodin dříve než obvykle a tak šel do místního doja v Kusagakure trénovat své schopnosti.* "Mohl bych zjistit co vše uvidím když mám ty divné oči." *Pomyslel si a pousmál se. Když došel do doja tak si vzal do pravé ruky pět šurikenů a hodil je na terč na jednom stromě.* "Sem chodím trénovat celkem často a je dobře že jsem si tady včera nechal všechny terče. No pravda může za to moje lenost ale to je vedlejší." *Pomyslel si a usmál se když viděl že se všechny jeho šurikeny zabodli kolem středu terče. Su se pousmál složil pečeť a použil Henge no Jutsu. Díky této technice se proměnil v kámen. Poté svou techniku zrušil a uslyšel nějaký hluk. Rychle se vydal směrem odkud se hluk ozýval.* "Sakra co by to mohlo být? Může tam někdo bojovat? Ne to není křik to je něco jiného." *Pomyslel si když v tom uviděl zdroj toho otravného hluku.* "Sakra to je obr. Asi bych měl rychle vypadnout než se na mě vrhne. Jo a někdo mě uvidí jak odtud utíkám a všichni ve vesnici se mi budou smát." *Pomyslel si když uviděl velkého chlápka jak řve a ničí bambusové stromky kolem sebe.* "Co to ten chlápek dělá? Proč ničí ty stromky a proč tak vyvádí? No mohl bych zjistit co vše uvidím když aktivuji své oči. Počkat když mě tady někdo najde a uvidí mé oči tak je možné že mě budou zkoumat. Možná mi je budou chtít vzít a možná mě kvůli nim vyhostí z mé vesnice a to přece nechci." *Pomyslel si a mezi tím se chlápek uklidnil a poté se vzdálil.* "Sakra no co jsou vlastně moje oči zač? Když jsem se po smrti svých rodičů podíval do zrcadla tak jsem viděl že se změnili. Najednou nebyli hnědé ale fialové s černými kruhy. Tenkrát mi bylo šest let a měl jsem nastoupit do akademie. No tehdy jsem se dost vyděsil a utekl jsem pryč z domu a byl jsem z akademie vyloučen. Naštěstí mě znovu vzali zpět když jsem jim namluvil že mě hrozně sebrala smrt mých rodičů a také mi pomohlo že se jen málo dětí přihlásilo do Akademiie ." *Su byl skrčený za křovím ale každý shinobi na jakékoli úrovni by ho jistě rychle našel protože Su nebyl zdatný ve schovávání.*
Su Huachi: *Su skončil v Akademii o pár hodin dříve než obvykle a tak šel do lesa nedaleko Kusagakure trénovat své schopnosti.* "Mohl bych zjistit co vše uvidím když mám ty divné oči." *Pomyslel si a pousmál se. Když došel do lesa tak si vzal do pravé ruky pět šurikenů a hodil je na terč na jednom stromě.* "Sem chodím trénovat celkem často a je dobře že jsem si tady včera nechal všechny terče. No pravda může za to moje lenost ale to je vedlejší." *Pomyslel si a usmál se když viděl že se všechny jeho šurikeny zabodli kolem středu terče. Su se pousmál složil pečeť a použil Henge no Jutsu. Díky této technice se proměnil v kámen. Poté svou techniku zrušil a uslyšel nějaký hluk. Rychle se vydal směrem odkud se hluk ozýval.* "Sakra co by to mohlo být? Může tam někdo bojovat? Ne to není křik to je něco jiného." *Pomyslel si když v tom uviděl zdroj toho otravného hluku.* "Sakra to je obr. Asi bych měl rychle vypadnout než se na mě vrhne. Jo a někdo mě uvidí jak odtud utíkám a všichni ve vesnici se mi budou smát." *Pomyslel si když uviděl velkého medvěda jak řve a ničí bambusové stromy.* "No mohl bych zjistit co vše uvidím když aktivuji své oči. Počkat když mě tady někdo najde a uvidí mé oči tak je možné že mě budou zkoumat. Možná mi je budou chtít vzít a možná mě kvůli nim vyhostí z mé vesnice a to přece nechci." *Pomyslel si a mezi tím se medvěd uklidnil a poté se vzdálil.* "Sakra no co jsou vlastně moje oči zač? Když jsem se po smrti svých rodičů podíval do zrcadla tak jsem viděl že se změnili. Najednou nebyli hnědé ale fialové s černými kruhy. Tenkrát mi bylo šest let a měl jsem nastoupit do akademie. No tehdy jsem se dost vyděsil a utekl jsem pryč z domu a byl jsem z akademie vyloučen. Naštěstí mě znovu vzali zpět když jsem jim namluvil že mě hrozně sebrala smrt mých rodičů." *Su byl skrčený za křovím ale každý shinobi na jakékoli úrovni by ho jistě rychle našel protože Su nebyl zdatný ve schovávání.*
--: --
Rawen: *V poradí jej tretia misia sa odohráva v miestnej pekárni, kde bude dnes asistovať pri pečení pečiva. Ako prvé dostane zásteru a majiteľka pekárne jej vysvetlí čo a ako. Rawen začne mačkať cesto a už po prvých pár minútach zisťuje, že to vôbec nie je jednoduché. Vypadla im dnes jedna pracovná sila, preto povolali genina na výpomoc. Cesto v správnej konzistencii nechajú zatiaľ na boku trochu kysnúť a zatiaľ si Rawen vezme odležané cesto, z ktorého začne postupne odkrajovať a za pomoci majiteľky začne tvoriť bochníčky, pletenky, rohlíky, žemle a rôzne iné druhy pečiva. Tie potom putujú do pece, kde sa upečú do hotovej formy a podľa potreby sa ešte potrú cesnakom, či olejom. Toto všetko prebieha ešte pred otvorením predajne. Rawen dúfala, že sa dostane aj k okienku a bude predávať ale namiesto toho mala za úlohu len tvarovať cesto na bochníčky, či miesiť nové cesto. Múku má všade - na rukách, na tvári, vo vlasoch... O šiestej sa pekáreň zatvára ale z toho, čo Rawen pochopila, tak sa tam ešte pobýva tak hodinu kvôli poriadku a príprave cesta na ďalší deň. Po dokončení všetkých úloh je tak zničená, že nevládze ani odniesť potvrdenie o misii Vodcov a rovno sa vydá domov. Odniesť ho tam môže predsa aj zajtra*
--: --
Rawen: *Ďalšia misia, na ktorú bola vybraná práve ona. Nezaujíma ju obsah misie, ide o dobro, ktoré koná pre svoju dedinu, preto je hrdá na splnenie každej jednej z nich. Takisto nejako tuší, že je na ňu hrdý aj jej tatino. Dnes je povolaná na ryžové polia spolu s doprovodom akéhosi chlapa v maske. Príliš sa ho nepýta na nič, berie to proste tak, že je zvýšená ochrana v dedinách a ona je ešte príliš mladá na to, aby niekam behala sama. O zvýšenej ochrane vie len od svojho otca niečo málo skrz jeho povolanie vojaka. Na poli dostane prútený košík, do ktorého zbiera výhonky s plodmi ryže. Je to celkom namáhavá práca a trochu ju štve, že jej neznámy doprovod nič nerobí. Naštvane zavrčí a znova sa zohne. K večeru ju už začnú bolieť kríže a cíti vcelku aj bolesť ramien. Vezme si pečiatku a podpis s potvrdením o splnení misie a vráti sa k Vodcovi Kusagakure. Tam si vezme nejaký ten drobák a síce s únavou ale za to spokojne sa vráti domov s ďalšou splnenou misiou*
--: --
Rawen: *Konečne má svoju prvú misiu. Nepáči sa jej síce ten obsah ale čo narobí. Drží v rukách vodítko s dvoma stredne veľkými psíkmi, ktorí pôsobia vcelku pokojne. Čakala, že pôjde o nejakých nevychovaných veľkých psov ale zdá sa, že to bude brnkačka. Zastavia sa pri jazierku, kde si Rawen sadne na kraj s nôžkami namočenými vo vode. Psíkov nechá, aby sa trošku namočili vo vode vzhľadom k pomerne teplému dňu. Ľahne si do trávy a nohy stále drží vo vode. Na pár sekúnd zavrie očká a to sa jej takmer stane osudným. Jeden zo psíkov pripláva k brehu a začne nahlas kňučať, pričom škriabe Rawen po nohe* Čo to? *Spýta sa Rawen ale na odpoveď už čakať nemusí. Uvidí, že jeden zo psíkov sa topí. Neváha a skočí do vody. Začne prudkou rýchlosťou plávať až k nemu a keď ho drží v rukách, začne plávať naspäť. Na brehu skontroluje psíkovi nohu a zisťuje, že dostal asi len nejaký kŕč, skrz ktorý sa nemohol ďalej pohnúť* Neboj, maličký. Už je to preč. *Dá psíkovi pusu na čelo a dlho ho hladká. Počká ešte nejakú chvíľku, kým sa dá psík do poriadku a kým sa obaja preschnú a vráti sa s nimi späť do dediny spolu s prvou splnenou misiou na konte*
konec: ukončeno
Sara: *Již pár minut hypnutizuje dveře do velké místnosti, kam má v kročit. Avšak váhá zda tam má jít. Má z toho celkem zlý pocit, jako vlastně ze všeho. Lidé s ní nemluví, mají strach, že jim řekne něco zlého. Ale nemohla za to, že věděla kdo kdy umře, bylo to její prokletí a očividně to dost lidí z vesnice děsilo a bylo by pro ně lepší aby ona odešla. Avšak nemohla. Měla zde mamku, která se o ni starala a byla dosti nemocná. Musela se o ni starat a zároveň jí její mamka hnala do studia. Netušila proč, ale plnila její prosby. Proč by také ne. Vlastně její mamka byla to jediné, proč si něco neudělala, byla celkem z psychikou a sebevědomím na dně. Ano už takto v brzkém věku si absolutně nevěřila v ničem. Když do ní však drknul nějaký kluk co vbíhal do těch dveří, uvědomila si, že by měla vejít dovnitř, nebo příjde pozdě a již ji dovnitř nepustí. Proto tedy sáhla rukou na kliku a následně otevřela dveře dovnitř. Ocitla se v místnosti, kde bylo ještě několik žáků, co s ní chodili do třídy. Ti na ni trošku pohrdavě a zle koukali. Jako kdyby čekali, komu řekne že umře, nebo se bude bavit o něčem, co ostatní nevidí a ona ano. Posadila se tedy na nejkrajnější místo lavice. Před lavicemi byla akorát nějaká porota, která si po chvíli šuškání sjednala v místnosti ticho a proces započal. Byli to geninské zkoušky, vstup do světa shinobi a Sara kvůli své mámě chtěla aspoň toto projít a splnit geninskou zkoušku. Po několikamitovém zahájení, bylo rozhodnuto, že děti budou rozděleni do tří skupin, kvůli třem zkouškám, ve kterých předvedou své dovednosti. Dvě skupiny byly vyvedeny ven. Každá skupina měla svého porotce a ten je vzal na své "stanoviště." Sara zůstala ve třetí skupině, která zůstala uvnitř. Celkem ji to vyděsilo, ale doufala, že se to nějak vysvětlí. Když následně usměvavý porotce pronesl, že je vítá na prvním stanovišti, Saru to trošku potěšilo. Byl milý a to se jí líbilo. ZAdal jim následně první úkol. Bylo to vytvořit svůj klon pomocí techniky Bunshin no Jutsu. Měl seznam men, které tu byli seřazený dle abecedy. Postupně všechny vyzýval aby předstoupili a následně provedli onu techniku. Sara se u toho zamyslela a přišo jí, že se i zahleděla na nějakého ducha či co to bylo. Viděla to jen mlhavě, ale mohlo se jí to jen zdát. Když byla však vyzvána podruhé a hlasitěji trhla sebou.* H-Hai už jdu *Pronesla a následně se postavila před protoce. Byla nervózní jak na ni všichni zírali, nejen porotce ale i studenti. No skřížila prsty do pečetě a začala se soustředit.* Bunshin no Jutsu! *Ozvalo se a následně se v obláčku dýmu vedle ní objevil její klon. Porotce se na ni usmál. *Dobře, děkuji * Pronesl, načež její klon zmizel. Sara poznala že si má jít sednou. Následně, když byli všichni hotovi, prostřídali se skupiny. Nyní byla Sara u nějaké ženy, né moc pěkné, ale celkem mladé. Ta na všechny koukala tak nějak zpatra, teda jí to aspoň přišlo, stejně tak to dle Sary vyplívalo i z jejího chování. Tam měli provést techniku Kinobori no waza a vylést po stromě nahoru. Sara to naštěstí uměla a tak když přišla na řadu tak sice s lehkým zaváhání se rozběhla proti stromu, na který následně skočila a vyběhla po něm až nahoru do špičky stromu. Její porotkyně se jen ušklíbla něco si zapsala a poslala ji k ostatním. Sice ji poslala k ostatním ,ale Sara stejně stála kus od nich aby opět nebyla nějak hrubě nazvána, nelíbilo se jí to, ale co s tím zmohla. Když opět byli všichni hotoví, prohodil ise skupiny. Sara ze svou skupinkou dětí nyní stála u rybníčku. Nynější starý porotce, mluvil celkem moudře, tedy to si myslela Sara, jim vysvětlil, že zde musí použít techniku Suimen Hokou no Waza aby se udrželi na vodě. Někteří studenti opět neprospěli, nebo poprvé a potopili se pod vodu, což b ylo vlastně špatně. Sara byla po několika minutách opět na řadě a musela se udržet aspoň hvíli na vodě. Z tohoto byla trošku nervózní a tak se jí lehce třepali kolena. Když byla vyzvána přešla k hladně a pomocí techniky Suimen Hokou no Waza začala soustředit chakru na chodidla aby se tak mohla udržet na vodě. Poté udělala pár kroků, koukala se přitom řped sebe když nepadala koukla se pod sebe a viděla že stojí. To už ji však porotce slušně vyháněl, aby uvolnila místo pro dalšího.... Když i tu byli všichni vyřízeni, byli nahnáni zpátky do velké místnosti kde se začínalo. Zde se měli psotavit do řady a následně na vyvolání předstoupit do předu, kde jim byl udělen rozsudek. Z tohoto byla Sara poměrně dosti nervózní avšak po asio 20 minutách volání jiných jmen, bylo vylosveno Sara Kryu a ona předstoupila. Přešel k ní onen starý porotce a usmál se na ni* Prošla si *Pronesl, načež jí řpedal čelenku. Sara na ni nevěřícně koukala, než jí došlo, že vlastně prospěla a může se tím pochlubit mámě. Po ukončovací ceremonii proto rychle běžela domů, to mamince říct a ukázat jí čelenku.*
--: --
Rawen: *Konečne nastal ten deň. Konečne nastal deň, kedy môže plniť svoju Geninskú skúšku. Nebude závislá od otca a nebude visieť na ňom, čo sa peňazí týka. Minimálne si to myslí. Ráno sa pekne ustrojí - oblečie si tričko s trojštvrťovým rukávom a na neho čiernu vestu, ktorú dávnejšie dostala od otca. Na spodok šedé kapsáče, ktorých vrecká sú žiaľ zatiaľ prázdne. Na pravé zápästie si uviaže čiernu šatku, ktorú má tiež od otca a nosí ju len na špeciálne udalosti. Geninská skúška jej príde ako nesmierne špeciálna udalosť a od nervozity jej zviera žalúdok. Nemá pocit, že by to nezvládla, v triede už od začiatku vďaka tvrdej drine exceluje ďaleko nad spolužiakmi* To zvládneš, Raw. Nie si predsa padavka a ani žiadna spodina. Si Tsukishima, členka váženej rodiny a možnosť neúspechu nepripadá do úvahy. *Povzbudzuje sa v duchu a položí si na líčka ukazováčky. Zatlačí nimi jemne do tváre a posunie smerom hore, čím si vyčaruje úsmev. Zhlboka sa nadýchne a vykročí von z domu. Ruky má vo vreckách kapsáčov a po ceste pozdraví všetkých známych. Pred jedným z obchodov sa zastaví a sleduje svoj odraz v zrkadle. Detské copíky nepôsobia dosť dospelo, preto si ich rozpustí a jednu z gumičiek si dá na ruku. Druhou si spraví vysoký cop a spokojne sleduje svoj odraz. Teraz pôsobí ako nový shinobi Kusagakure, pripravený na boj. Rozuteká sa k akadémii a cestou občas do niekoho nabúra. Vzhľadom ku skúškam sú ulice plné detí a ich rodičov, jej otec tu samozrejme nie je. Raw si však už zvykla a vďaka tomu, že momentálne nevedie reči s rodičmi o povzbudzovaní a podobných kravinách ako ostatné deti, dorazí k akadémii skôr. Na ihrisku sa ešte trochu precvičí a rozhýbe organizmus. Odjakživa je ohybná ako had a dravá ako tyger a to plánuje dokázať aj dnes. Keď uvidí, že kúsok od nej sa už chystajú učitelia na skúšky, tak nenápadne spoza rohu akadémie ich sleduje. Vidí Vodcu Kusagakure, jej senseia a... Jej otca. Jej otec je v porote počas jej Geninských skúšiek* "To snáď nie! Tak preto dnes ráno vyrazil tak skoro..." *Prebehne jej hlavou a chvíľu sleduje dianie. Postupne sa začnú schádzať aj ostatné deti. Keď sú už pravdepodobne všetci, učiteľ príde na ihrisko a zavolá deti na pľac, kde sa konajú skúšky, ktorý je hneď za akadémiou. Poblíž je malé jazierko, množstvo stromov a celkovo je to späté s lesom. Začnú pomaly volať jedného genina za druhým. Nikto poriadne nevie, čo sa deje ale z toho, čo Rawen chápe, tak ich o randome skúšajú rôzne techniky, vždy len tri* "Kriste, dúfam, že žiadne genjutsu." *Začne sa v duchu modliť, keď konečne zaznie jej meno. Vykročí pred porotu a s bezvýraznou tvárou pozdraví každého v porote. Otcovi netyká, vyká mu ako ostatným členom poroty. Dnes nie je otcom, dnes je jej skúšajúcim. Ako prvé dostane za úlohu vytvoriť dokonalého klona* "Samozrejme, ako inak. Genjutsu ako prvé." *Vzdychne si v duchu a spraví pečať tygra. Vytvorí jedného Bunshina a hneď za ním aj druhého. Následne techniku zruší* Super. Ďalej vybehneš po strome až do jeho koruny, zoskáčeš dolu a pristaneš bez pádu. "Yosh! To je moje!" *Pomyslí si Raw a v momente sa rozbehne proti stromu. Ešte počas behu presunie chakru do nôh a udržuje ju stabilnú. Beží akoby šlo o preteky a veru že dnes aj ide. Musí byť najlepšia za každú cenu, pretože druhý prvý pokus už nebude. Vybehne do koruny bez najmenších problémov. Ďalej zoskáče po haluziach okolitých stromov, pričom sa zachytáva aj naďalej pomocou Kinobori no Waza. Po dopade znova príde za porotou a vidí, že sensei i vodca Kusagakure sú jej výkonom nadšení. Len jej otec nie. Raw tomu však nevenuje už nejakú extra pozornosť, je na toto jeho správanie zvyknutá. Zotrie si pot z čela a vypočuje si ďalšie pokyny* Prebehneš po jazierku a prinesieš nám tú vlajočku na druhej strane. *Povie sensei a Raw kývne. Nie je to tak ďaleko, preto nemá moc veľký strach. Na brehu sa zhlboka nadýchne a znova presunie chakru do nôh. Teraz je však oveľa viac sústredená, pretože ju musí prispôsobovať vode. Trošku sa jej trasú kolienka ale keď to celé vybalansuje, je si oveľa istejšia. Spočiatku sú jej krôčky trochu nesmelé ale každým ďalším pridáva na tempe. Túto techniku s otcom trénovali snáď tisíckrát ale dnes je to o niečo iné. Dnes ak spadne, tak to bude potupa, pre ňu, pre jej otca a aj pre celú rodinu, ktorá je kto vie kde. V jeden moment ju trochu vykoľají akýsi gejzír, ktorý zrazu vyrazí z vody. Len tak-tak to ukolíše a udrží sa na vode* "Uff... Určite niekto zo skúšajúcich." *Pomyslí si a kráča ďalej. Dostane sa až na ďalší breh, kde vezme vlajočku. Pribehne s ňou naspäť a položí ju na stôl. Vodca Kusagakure k nej vystrie ruku a Rawen spraví to isté* Gratulujem ku splneniu geninskej skúšky. *Rawen je blahom bez seba. Pogratuluje jej aj sensei a otec jej podá geninskú čelenku a kapsičku s kunaimi a shurikenmi* Gratulujem. *Raw má v jeden moment dokonca pocit, akoby ho videla sa usmiať. Vypustí to však z hlavy a počká pri ostatných až do konca. Chce odísť domov spoločne s otcom ale tomu to jaksi trvá. Dostaví sa k nej po dobrej pol hodine a namiesto pozdravu jej len položí ruku na hlavu. Následne ruku zloží a nechá tam Rawen samotnú. Tá zostane len civieť na chrbát svojho odchádzajúceho otca držiac v ruke čelenku Kusagakure*
--: --
Rawen: *Rada by Lane to divne oblečenie kúpila ale zatiaľ vreckové nedostáva. A nedostáva ani misie, za ktoré sa dávajú rya, pretože je ešte len študentka. Nakúpi s ňou všetko možné a keď jej na rozlúčku Lana postrapati vlásky, v lickach ocervenie a prikývne* Um, tak teda nabudúce. *Usmeje sa a upraví si strapate vlásky. vykročí späť domov, kde bude síce ako vždy sama. Lenže dnes ne šťastná, pretože si našla kamaratku*
Lana: *Lana len smutne pozrie do peňaženky a nakoniec si povzdychne.* Mám peniaze len na suroviny... neostáva mi na takéto výstrelky ale rozhodne sa mi páči... tak možno nabudúce... *Povie Lana, mikne plecami a proste sa vydá ďalej pričom kúpi ešte ďalšie veci na zhotovenie meča, ako je koža, drevo, leštidlá a brúsne kamene. Keď toto všetko má, ide do kováčstva, kde jej onedlho začína zmena.* Raw-chan... ja teraz budem musieť ísť do práce... ale neboj, určite sa zase stretneme a dáme si nejakí tréning alebo len tak pokecáme... tak pa pa... *Povie Lana milo, pričom jej rukou jemne rozstrapatí vlasy a zmizne v kováčskej dielni, kde ju čaká určite náročný deň.*
Rawen: *Prikyvuje, hoci jej slovám moc nerozumie. Nevie moc čo to je ten samuraj ale isto je to niečo skvelé, keďže je z toho Lana taká nadšená. Prezerá si tiež korzet. Nevyvoláva to v nej nič, je to nejaké oblečenie, ktoré by si ona nikdy neobliekla. Minimálne nie v tomto veku* Páči sa ti? *Spýta sa jej a zvedavými očkami pokukuje aj po iných veciach v obchode*
Lana: *Práve dorazili k obchodu so železom a tak si vyberá, ktoré kúsky si kúpi a pritom počúva Raw.* Vieš, ešte som o tom moc nepremýšľala, momentálne som akoby na voľnej nohe, aleeee... asi sa skúsim stať samurajom, čo mi umožní študovať kenjutsu naozaj dokonale, no síce to znamená robiť bodyguarda nejakému politikovi alebo tak podobne, no to by mi ani tak nevadilo, chcem sa totiž vážne venovať ceste meča a všetkým technikám, ktoré s nimi súvisia. *Ako to hovorí, tak už skoro všetko má nakúpené a tak sa vyberie k stánku s oblečením, predsa len, žena sa v nej nezaprie a hneď jej do očí padne kožený korzet.* Hmmmm
Rawen: *Pár sekúnd len premýšľa čo jej povedať ale nakoniec len rozpačito mykne ramenami* Veď je to jedno. Každému môže prísť zle od bruška ale nabudúce mi to povedz. *Povie a potom len potichu cupká za Lanou. Nevie moc o čom má nadviazať ďalšiu konverzáciu, tak skúsi z iného súdka* A čo plánuješ byť? Ja plánujem loviť zlých ľudí ale neviem, či chcem byť skôr vojak alebo policajt... Tatík je stále preč a to by ma asi nebavilo... Neviem.
Lana: *Keď započuje hlas, len sa postaví a začne kráčať za ním, pričom sa dáva jemne doporiadku, no líca na tvári má ešte červené a je tak trochu spotená.* Tu som... Raw-chan.... *Povie s jemnými ťažkosťami, pretože ju ešte vzrušenie úplne neopustilo.* Prepáč, chvíľková nevoľnosť... *Keď to hovorí upravuje si vlasy a oblečenie, pretože bola blízko vyvrcholenia svojho sadizmu.* Mala by som ísť kúpiť ten materiál na ukutie poriadnej katany... *A ako to hovorí vydá sa tým smerom, pričom trochu rozpačito prejde okolo Raw.*
Rawen: *Je rada, že nakoniec vsetko dopadlo tak ako má. V tom sa však Lana kamsi rozbehne a Raw sa nestíha čudovať. Niekoľkokrát zazmurka očkami ale nakoniec nechápavo beží smerom, kam videla bežať aj Lanu. Absolútne nechápe čo sa zrovna stalo, veď jej straznici ani nič zlé nepovedali* Lana? Lanaaaa... *Volá jej meno s priloženou rukou k boku úst pre zlepsenu ozvenu. Nikde ju nevidí a má trochu obavy. Niečo Lanu isto vydesilo*
Lana: *Len nevrlo pozrie na strážnika, ten jeden krok najprv od nej ustúpi, pretože mnohý veria, že je prekliata. Lana následne vytiahne svoju čelenku a papier, kde je potvrdené, kým je. Strážnik sa len dvoma prstami natiahne pre ne a následne sa na to pozrie, všetko sedí, tak ich pustia, pričom si neodpustia poznámku o tom, že sa k Lane pridal nejaký ďalší podivín. Samozrejme, že to Lana celé počula a jemne sa usmievala a pritom sa zadýchala, pričom následne bežala do postrannej uličky a tam padla na kolená. Nechcela aby ju niekto takto videl, bola celá roztrasená a vzrušená, nie preto, že by sa hanbil a bála, proste bola sadistka. A toto, čo sa práve stalo už bolo moc na jej výdrž, ruku si držala medzi nohami no nič nerobila, snažila sa to prekonať, líca mala červené a sťažka dýchala. "Teraz nie... teraz nie..." Pomyslí si a zadŕža stony.*
Rawen: *Ich konverzácia naberá trošku divné spady ale Raw teraz utekať nemieni. Konečne sa má s kým porozprávať absolútne nenutene, tak to proste využije* Možno na nejakej misii... Neviem. Rada by som pomohla ale ešte som popravde nikoho nejako vážne nezranila. Na akadémii sa väčšinou len tlčieme a skončíme maximálne s modrinami a odreninami. *Pomaly sa pred nimi črtá Kusagakure. Momentálne je akýsi prísnejši režim a mala celkom problém sa dokonca aj dostať von* Vraciam sa späť. A vediem aj svoju kamarátku Lanu.*Otočí sa na Lanu* Lana? Máš ninja preukaz? Ja svoj ešte nemám ale tuto pani strážcI brány ho budú chcieť určite skontrolovať, teda ten tvoj. *Zazmurka očkami a čaká na Lanu. Strážca nastaví ruku a čaká na preukaz*
Lana: Noo... ešte som to nemala možnosť zistiť, proste vraj mám nejakým spôsobom výnimočné telo... tak mi to aspoň sensei hovoril, pretože mám pôvod od jedného klanu... no neviem ako sa volá, pretože som povedala, že o minulosti nechcem nič vedieť, tak to sensei rešpektuje... vraj keď ma niekto zraní, tak spoznám, prečo som bola celá krvavá ale bola som v lese ako jediná živá... *Jemne sa zachichoce a proste pokračuje v ceste.* Takže sa neviem dočkať naozajstného súboju v ktorom ma zrania, bude to určite poučné...
Rawen: *Pomaličky jej to asi začína aj dávať súvislosť. Minimálne z toho nie je až tak zmätená. Lana vyhrnie rukáv a odhalí tak svoje jazvy. Raw zostane len nemo zizat a prebehne si vlasy rukou. Nevie ako má na toto reagovať, pretože nemá ani tušenie, jak k tomu vlastne Lana prišla. Rozhodne sa o tom dozvedieť viac* Budeš dlho žiť, pretože tvoje telo dokáže lepšie znášať rany? A rýchlejšie sa lieči? Či je to proste len jeho vnútorný pocit, toho tvojho majstra? *Zahrnie ju otázkami a pozerá už na zem pod nohami, pričom občas kopne do kamienkov pred sebou*
Lana: Takžeeee, aby si to chápala... zbraň je tým, čo ťa predlžuje, je tvojou súčasťou... a keď už hovoríme o dušiach, hovorila si, že existujú jutsu, ktoré vrátia pamäť, tak prečo by nemohli existovať jutsu, ktoré oživia... neviem či také niečo je ale ak áno, musia existovať i duše... *Potom sa nadýchne a pyšne povie.* I keď ja od svojho senseia viem jedno, že neumriem tak skoro, vraj budem veľmi dlho žiť... *Zachichoce sa a potom si vyhrnie rukáv, kde sa ukáže asi tak 100 miest, kde je jej telo zašite stehmi.* Vidíš...
Rawen: Mňa neporazíš! *Povie namrzene a nafukne líčka. Niečo také odmieta prijať, proste nie* He? *To je jediné, čo vydá z úst, keď začne Lana o akýchsi dušiach. Zbrane berie Raw len zbrane. Duša je pre ňu v podstate cudzí pojem a začína mať pomaly pocit, že Lana je pošuk* To jako, že sú okolo nej duchovia či tak? *Vychŕli prvé, čo jej napadne*
Lana: Ale ale... tak som to nemyslela, pre mňa je proste umenie boj s mečom, ide o to, že chcem sa naučiť bojovať s mečom tak, aby som ho mohla využívať čo najviac, aby som sa mohla nazvať skutočnou majsterkou v boji s touto zbraňou... ide mi len o to, aby som bola tá najlepšia a najdokonalejšia práve v tom... preto ma nič iné, okrem toho netrápi chcem byť tá ktorá s mečom porazí každého... *Povie s úsmevom na perách a povýšenecky, robí to naschvál, lebo sa rada vyžíva v tom, ako provokuje iných.* A ja netrénujem kenjutsu len fyzicky ale čítam i knihy aby som zvládala i jeho mentálnu podstatu, pretože útoky získajú úplne inú podstatu, ak je súhra tela a mysle...
Rawen: Pfff. *Odfrkne si na Lanine tvrdenie ale vydá sa za ňou. Už len trochu poprcha, preto nie je problém sa trochu prejsť* To je čistá blbosť. Rovnako ako kenjutsu, tak aj taijutsu má svoje čaro. Je umenie ako zasadiť úder, tak odvrátiť úder. Prípadne sa úderu vyhnúť, či úder prijať a ustáť. Nemôžeš určovať čo umenie je a čo nie. Niekto bojuje, niekto maľuje, ini zase považujú za umenie prírodu. *Povie nadurdene a na svoj vek pomerne vyspelo. Detské knihy však nečíta, preto nepozná princezné a víly, pozná skôr zbrane a vedu* A som len na prechádzke, tréning mI skončil a nejako som sa nudila. *Povie po chvíli a dá si ruky do vreciek*
Lana: Každý nejak začína a nik nie je dokonalý... ale treba sa snažiť a učiť sa na vlastných chybách, pretože len na tých sa poučíme, mali by sme sa poučiť na cudzích ale pri nich si povieme, že to sa nám nemôže stať a stane sa... *Zamyslí sa.* Ja tiež najradšej trénujem kenjutsu, taijutsu až tak nie, predsa bojovať mečom, to je umenie a nie rukami... *Žmurkne na ňu a postaví sa.* Neviem kam si išla ty ale ja idem do mesta, je to ešte kus cesty cez les, tak ak chceš, môžeš ísť somnou...
Rawen: *Ani nevie čo na Lanine komplimenty povedať. Stále je dieťa a na chválu, či pozornosť nie je zvyknutá* Tak, snažím sa. Nedokážem jednoducho prijať porážku, to slovo je niečo, čím opovrhujem. A budem veľmi rada ak ma naučíš niečo nové. Bude to však asi dosť ťažké, pretože otec sa venuje každej časti tréningu kenjutsu a taijutsu. Jedine, čo netrenujeme, je ninjutsu a genjutsu. *Vysvetlí svoju situáciu a začne si prstom kresliť v sypkej hline tvoriacej niektoré časti zeme jaskyne* Keď som sa učila Bunshin, tak som musela trénovať v noci. Fakt mi to nešlo. *Prizná sa so svojou slabinou. Od otca vie, že to je častokrat najväčšia chyba ale ona je stále dieťa a tie sú mnohokrát veľmi naivne a hlavne nedbaju na varovania*
Lana: To rada počujem, keď sa na teba tak pozerám, bude mi cťou ukuť pre niekoho takého ako si ty zbraň... *Usmeje sa a dodá.* Možno ti to príde divné, že je to pre mňa česť, no ide o to, že je vidieť ako urputne trénuješ a presne pre to viem, že zbraň odomňa si budeš vážiť a dokážeš spoločne s ňou veľké veci... i tak, kedykoľvek budeš chcieť trénovať, stačí sa mi ozvať, nájdeš ma v mestskej kovárne, kde robia zbrane, a ja tam vypomáham, na teba si však čas rozhodne urobím... a ešte jedna vec, odteraz ťa ja osobne budem volať Futeki, čo znamená nebojácna... *Povie milo Lana a následne sa pozrie von, skoro už neprší a dokonca slnko prediera svoje lúče cez mraky a vtáci začínajú štebotať.* Hmmm ten čas rýchlo prebehol...
Rawen: *Nerozumie moc rozhodnutiu Lanu. Sama sa otca toľkokrát pýtala na matku, síce trikrát len otvorene ale mnohokrát na to nenápadne narážala. Je zvedavá čo sa stalo a kto ju na svet priviedol a tak nejak čaká rovnaký postoj asi od každého* "Každý je asi iný." *Pomyslí si. Nie je síce priamo asociál alw medzi ľudí nechodí, minimálne nie pravidelne, preto nemá príliš veľké znalosti o ostatných a nejako proste čaká, že všetci myslia a konajú rovnako* To znie fajn. Až nastane ten správny čas, tak budem rada ak mi zbraň ukováš ty. *Odpovie na jej návrh*
Lana: Ach keď to vidíš tak, je to v podstate dobre... *Povie Lana a potom si ju len ešte chvíľu zvedavo obzerá.* Tak či tak, neviem, či túžim vedieť niečo o svojej minulosti, určite existujú nejaké tie jutsu, ktoré by mi pomohli ale kto vie, či by to bolo dobré... síce nežijem ideálne ale vlastne som spokojná a učiteľ mi dáva dosť veľkú voľnosť takže sa nemám ani tak na čo sťažovať... *Potom sa zamyslí a pozrie sa jej priamo do očí.* Keďže si sa mi zapáčila... tak by som ti mohla dať odmenu za to, že si bola odvážna... čo tak keby som ti urobila tvoju vlastnú katanu alebo nejakú zbraň, keď príde ten správny čas?? Teda vtedy, keď mi povieš...
Rawen: *Tesne predtým, než Lana prehovorí, znova udrie blesk, tak sa Raw znova prikrčí a chytí si ušká. Potom si Lanu vypočuje a chystá sa reagovať* Je fajn, že má možnosť si zarábať. Ja mám tak vyplnený harmonogram, že by som na to čas nemala. *Zaskočí ju fakt, že ju ktosi našiel v lese, ba čo viac, celú od krvi* To znie... Dosť desivo. *Povie a posadí sa do tureckého sedu. Zdá sa, že búrka ich už obchádza, hoci prší aj naďalej* Čo myslíš, že sa stalo predtým, než ťa našli? Určite bude aj existovať nejaké jutsu, ktoré by pomohlo na to prísť... A prečo myslíš, že si prekliata? Mne prídeš teda fajn. *Povie a ani sa nepokúša o úsmev. Neusmieva sa často, ak vôbec. Na poznámku o rodine nereaguje. Má síce nejaké to zázemie ale rodinu nie. Len otca, ktorý na ňu tiež nemá práve najviac času*
Lana: To je v skutku správny prístup... *Povie s jemným úsmevom a ťukne jej teda na pozdrav a potom začne leštiť meč.* Tak vieš, keď si musíš zarábať na živobytie, naučíš sa všeličo a ja som sa naučila kovať zbrane... zatiaľ viem len základy ale i tak je to zábava... *Potom sa zamyslí a spomenie si, že toto meno, ktoré jej povedala už niekedy počula.* Ach áno, počula som o ňom... ja sa vojakom vyhýbam, lebo ma nemajú radi... som totiž prekliata... to je tak, keď ťa nájdu v lese, celú od krvi a máš stratu pamäti... *Povie to s jemnou ľahkosťou, lebo sama si z toho robí srandu.* Našťastie moje telo sa rado zošíva samo od seba... *Zachichoce sa a pokračuje.* Ale tak či tak, aspoň máš svoju skutočnú rodinu, ja žijem so svojím učiteľom, ktorý ma učí šerm...
Rawen: Neviem, nepoznám ťa. Neviem kto si a nič si mi zatiaľ nespravila, tak nemám dôvod sa ťa báť. *Povie keď schová svoj krém znova do kapsy. Fakt sa o nejaké novinky, legendy, kultúru, či obávaných ľudí nezaujímala. Jej život sa točil len okolo sily a jej zlepšovania. Neverí vlastným ušiam, keď sa dozvie, že si ten meč, o ktorom si myslela, že je katanou, dievča ukovalo samo* To je obdivuhodné. Ja som Rawen ale vravia mi Raw... teda, skôr by som chcela, aby mi tak vraveli. *Opraví sa. Otec ju neoslovoval nijak a kamarátov nemala, žiaľbohu. Rada by jej podala ruku ale skrz krém a poranenia by to nebol najlepší nápad, preto jej nastaví len bruško ukazováku, aby jej doň ťukla* Som dcérou Satoshiho Tsukishimy, najlepšieho vojaka Kusagakure. Očakáva sa, že budem najlepšia. *Mykne ramenami*
Lana: Hmmm... zaujímavé, ty sa ma nebojíš... a to pochádzaš z Kusagakure... *Jemne sa Lana usmeje a potom sa pozrie na svoj meč.* Nie ej to katana myslím, je to meč, ktorý som si sama vymyslela a ktorý som si sama ukovala... je celkom dobrý ale nie je to moja najlepšia práca... *Jemne si odkašle a pokračuje.* Moje meno je Lana... *Povie milo ale odmerane, predsa len jej meno bolo známe v tom zápornom zmysle, preto žila i mimo dediny v chatrči. "Ak sa ma teraz nezľakne, tak je naozaj iná, než ostatní..." Pomyslí si a pozrie sa na ruky.* Na to ako si mladá musíš tvrdo pracovať, keď máš tak zranení ruky...
Rawen: *Pomedzi blesky a hromy si občasne pustí uši a vďaka tomu je schopná trochu komunikovať s dievčaťom* Za máličko. Zápal pľúc nie je vec, ktorá sa má brať na ľahkú váhu. *Sama našťastie ešte nijak vážne chorá nebola, čo pripisuje svojmu viac-menej zdravému životnému štýlu* Pekná katana. *Povie a trochu závistlivo na ňu hľadí. Sama vždy chcela vlastnú ale vraj si ju musí zaslúžiť. Niekedy má dokonca pocit, že sa o ňu jej otec bojí a myslí si, že by sa porezala ale vzápätí tú myšlienku zavrhne. Uvedomí si, že ju počas tréningov ťahá až do úplného vypätia síl, o čom svedčia aj jej mozole. Znova udrie blesk, tak vykríkne a prikryje si uši. Trochu zle zohne ruky a vysušená a mozoľnatá koža na nich sa otvorí a niektoré ranky začnú jemne krvácať. Keď už nevidí žiadne záblesky svetla, zloží ruky z uší a siahne do kapsičky na stehne, kde má krém na hojenie rán, ktorý dostala raz počas tréningu. Začne si ním mazať ruky a dúfa, že konverzáciu rozprúdi dievča*
Lana: *Bola zamyslená, preto niečom také nečakala a následne, skôr než stačí niečo povedať, skončí v jaskyni s dievčaťom, ktoré sa očividne bojí búrky alebo bleskov. Dá hlavu na bok a prezrie si ju svojím okom, ktoré má hnedú dúhovku.* Asi by som ti mala poďakovať... *Povie zamyslene Lana a posadí sa na väčšiu skalu, vytiahne handričku, potom brúsny kameň. do jednej ruky vezme svoj meč a do druhej papier, pričom začne brúsiť čepeľ.* Nejakú dobu si tu asi posedíme... *Povie Lana a robí si svoje, predsa len zvykla si na to, že ľudia z dediny sa jej vyhýbajú a tak obvykle ignoruje chovanie druhých.*
Rawen: *Na rameno jej kvapne kvapka dažďa, preto rýchlo zvihne hlavu hore a nepozerajúc na cestu prudko zahne do ľava za akúsi jaskyňu a takmer sa zrazí s neznámou blondínkou* P-pardon! *Vyhŕkne a od hanby sa začervená. Začne prudko pršať a preto rýchlo zalezie do jaskyne, pričom inštinktívne začne ťahať maskované dievča za rukáv* Poď. Počkáme tu, kým doprší. Vyzerá to na silnú búrku a sem do nás blesk neudrie. *V ten moment sa ozve silný blesk v pozadí a Raw si okamžite chytí rukami uši. Nikdy o tom nikomu nepovedala ale búrky sú to jediné, čoho sa bojí. Ani hady, ani pavúky, výšky, hlboká voda, proste nič, len tie búrky. Na celom tele sa od strachu roztrasie a ruky si drží tesne pri tele, pričom si dlane tlačí stále na uši*
Lana: *To čo sa stalo v nedávnej dobe, tak na to sa snaží zabudnúť a vypustiť to z hlavy, vie dobre, že nejak to skončilo a teraz na to myslieť nemá cenu. Jej blonďavé vlasy sú ako vždy zviazané do jednoduchého copu a ona sama má na sebe oblečené jednoduché čierne oblečenie, tu je odkaz odkaz » pekne jej padne na postavu. Na toto oblečenie si šporila peniaze celé mesiace, drela hlavne ako pomocník kováča v dielni. U svojho pasu má v púzdre vlastnoručne ukovaný meč, v týchto lesoch žije odkedy ju jej učiteľ našiel, práve je na ceste do mesta, kde si chce kúpiť materiál, aby mohla cvičiť kováčstvo. Cez pravé oko má čiernu pásku, za ktorou sa ukrýva jazva a samozrejme i diera po chýbajúcom oku.* V tej dedine ma nemajú moc radi... a to len preto, že som sirota... i keď asi sa boja... *Mrmle si pre seba, pretože keď ju našli, bola celá od krvi, preto má i prezývku Krvavá.*
Rawen: *V bielom tielku a zelených voľných kraťasoch kráča po lesoch Kusagakure. Je zrovna po tréningu, ktorý po dlhej dobe nebol až taký namáhavý vzhľadom k tomu, že jej otec je zase na misii a tak bola nútená trénovať sama. Samozrejme sa pred prechádzkou aj vysprchovala. Momentálne ide s rukami vo vreckách a po cestičke neustále kope do jedného kamienku na zemi. Po nejakej dobe vzhliadne hore a všimne si, že nebesá začali trochu tmavnúť a asi sa bude schyľovať k búrke* Samozrejme... Keď mám konečne čas sa prejsť tak bude pršať. *Skonštatuje a odfrkne si, pričom sa začne znova venovať kamienku*
--: --
Rawen: *Stojí uprostred záhrady, kde ako každé iné poobedie trénuje s otcom kenjutsu. Nemá ešte povolené bojovať so skutočnou zbraňou, pretože ako jej otec vraví, katanu si musí zaslúžiť. Momentálne bojujú s drevenými replikami, ktoré však dokážu zanechať na jej detskom telíčku nepekné modriny. Otec ju nikdy pri tréningu nešetril a vždy jej vštepoval do hlavy, že prehra je to najhoršie, čo ju môže postihnúť a skutočný víťaz je ten, čo zostane v bojisku posledný. Ďalšia vec, ktorá sa v nej skrz otcovu výchovu zakorenila je absolútne odmietanie porážky a potlačenie všetkých pudov až za najväčšie limity. Už v tak nízkom veku by radšej volila smrť než odchod z boja. Pot jej momentálne steká po každom kúsku tela a nôžky sa jej už po toľkých hodinách začínajú triasť. Jej otec totiž tréningy neustále posúva na nové a nové úrovne a vždy, keď má pocit, že už stíha jeho tempo a nápor, on proste pridá. V jednu chvíľu pred seba pozdĺžne vystrie drevenú katanu a vykryje tak otcov útok zhora ale ten ju predbehne, pretože tento manéver očakáva. Klamným a veľmi rýchlym manévrom udrie zospodu a zasiahne jej brucho. Rawen vykašle trochu krvi a dopadne na kolená* Kenjutsu tréning na dnes končí. Prejdeme k figurínam. *Zavelí Satoshi a ani sa neunúva dcére podať ruku. Nie že by ju nemiloval, proste len trval na tom, aby do tréningu necpali emócie a rodinné vzťahy. Boje s figurínami spočívali v búšení a kopaní do pohyblivých figurín, ktoré sa po každom zásahu pohli tak, aby tiež zasiahli dotyčnú osobu. Bol to tréning ako na posilnenie svalstva, tak na obratnosť v boji a celkovo na zlepšenie boja telo na telo. Rawen si už nepamätá, kedy mala naposledy krásne a hebké ruky. Zvnútra ich má pravidelne zodreté a spálené od dreva a zvonka obité a zakrvácané od búšenia do figurín, o modrinách nehovoriac. Je síce za otcovu pozornosť prostredníctvom tréningov rada ale občas by rada mala rúčky ako jej spolužiačky na akadémii - bez mozoľov a hladké. Používala aj rôzne krémy na ruky ale vždy ju akurát zranenia pálili. Mimo tréningy je však jej otec iný, skoro na ňu neprehovorí a je častokrát na misiách. Vždy má však plnú chladničku a celkovo Rawen nemôže povedať, že by sa o ňu nestaral. Jeho postoj sa vždy zmenil maximálne keď sa zmienila o jej matke. Vždy veľmi kričal a búchal do vecí s tým, že je to jedno, že má otca a môže byť rada, že nie je úplná sirota. Od jeho tretieho a zároveň posledného výbuchu sa proste prestala pýtať. Pochopila, že to význam nemá a radšej sa ďalej venovala tréningu. A veru nikdy nezaháľala, ani v časoch, kedy jej otec nebol doma. Raz to totiž skúsila a on to zistil kvôli jej zhoršenému výkonu. Vtedy tak moc trénovali, že počas tréningu dokonca odpadla* Presun k rieke. *A toto je presne to, čo nenávidí najviac. Keď Satoshi povie, že idú k rieke. To totiž znamená beh cez celú dedinu pomedzi otrasný terén v lese až k rieke. A samozrejme aj naspäť. Vždy jej to dopraje ako čerešničku na torte ku koncu tréningu a ona má vždy chuť ho za tú vetu zabiť. Nanešťastie ho však absolútne rešpektuje a ešte nikdy mu neodporovala. Preto sa spolu s ním rozbehne k rieke a popri ceste si dáva pozor na pravidelné a nie moc hlboké dýchanie. Zvyšuje to jej výkon a rýchlosť, presne tak, ako ju učil jej otec. Odjakživa bol jej vzorom a ešte nikdy ho nevidela pri tréningu unaveného. Vždy mala pri behu pocit, že by si zvládol tréning zopakovať ešte tak trikrát a bol by aj potom schopný bojovať proti armáde. K rieke dobehnú onedlho a Rawen má chuť si vytrhnúť pľúca a hodiť ich do vody. Nesmierne ju bolia a cestou späť sa dokonca aj rozkašle* Len slabý shinobi prizná svoju porážku. *Povie Satoshi a Rawen súhlasí. Túto vetu počula už nespočetkrát a vryla sa jej do pamäti už navždy. Nikdy by nebola schopná povedať, že už nemôže. Ani otcovi, ani nikomu inému. Keď sú už pri bráne, Satoshi sa otočí na päte a pozrie na svoju dcéru* Musím ísť za vodcom Takigakure. Prídem tak o hodinu. *Rawen mu opätuje pohľad, ten jej je však strhaný* Jup, papa. Ja sa osprchujem a pôjdem asi spať. *Odpovie sucho a otvorí bránku. Odpovede sa už nedočká. Mnohokrát chcela zažiť aspoň to gesto, kedy otcovia postrapatia svoje dcérky po vlasoch ako znak pochvaly. Vždy si však povie, že ona má najsilnejšieho otca v dedine, ona je najsilnejšia a najrýchlejšia z triedy, ona vyhrá každý súboj a ona zomrie hrdo v boji. Nebude predsa padavka ako jej vrstovníci, ktorí padajú na držku keď sa učia liezť pomocou Kinobori no Waza na strom* "Budem najlepšia." *Pomyslí si a vojde domov. Osprchnuje sa v ľadovej vode, ktorá jej krásne uvoľní svalstvo. Aj toto ju naučil práve otec, horúca voda zariadi, že jej namáhané svalstvo stuhne a ďalší deň sa nepostaví. Ďalej si vezme suchý krajec chleba s dvoma plátkami šunky, ktorý zje v izbe a zaspí. Nie je zvyknutá chodiť neskoro spať, pretože každé ráno vstáva skoro kvôli rannej rozcvičke. Tréning, tréning a zase raz tréning...*
Konec: Rpg ukončeno...
Lana: *(Filler)Prechádzala sa po okolí Kusagakure a premýšľala nad svojím životom. Mala oblečené jednoduché kimono, ktoré bolo šedej farby, nebolo ušité pre ňu, pretože si ho požičala od svojho učiteľa a mentora Seo Zuna. Bol to jediný shinobi, ktorému verila, pretože sa o ňu už nejakú dobu staral, keď mala totiž 7 rokov, našli ju neďaleko tejto dediny, celá bola od krvi a mala nespočetne veľa rán po tele a na hlave. On bol ten, kto ju i s pár ďalšími dedinčanmi našiel a postaral sa o ňu. Bol to zázrak, že vlastne prežila, lebo jej telo sa proste neobvykle rýchlo regenerovalo. Sadla si na kmeň stromu, ktorý bol spadnutí na zemi a pozorovala vodu, ktorá tiekla v malom potoku, okolo bola krásne zelená tráva, veľa bambusov a pár stromov. Je to tak, príroda je tu krásna, no neúprosná, bolo tu viac trávy a bambusov ako stromov, dalo sa tu ľahko stratiť a dosť často tu pršalo, vďaka tomu tu bol tak hustý porast. Lana si dala do copu svoju dlhšie blonďavé vlasy a vytiahla si píšťalku, pričom začala hrať krásnu melódiu, ona sama ju zbožňovala, pretože to bolo to jediné, čo si vlastne pamätala. Pretože, keď sa zobudila, tak si nič nepamätala a tak je to dodnes, tá melódia bolo to jediné, čo jej utkvelo v pamäti. Toto je melódia, ktorú si hrala odkaz » Jediné čo odvtedy robila bolo to, že cvičila so svojím mentorom jutsu a šerm, v ktorom naozaj vynikala. Bolo to niečo, čo jej myseľ upokojovalo a sama tak získavala pokoj v duši, ktorý dosť ľahko strácala, bola tiež tichá no čestná a hlavne veľmi hrdá, svoje slovo brala ako zmluvu, ktorú nikdy nevzala späť a nikdy neporušila. Užívala si túto chvíľku, no začali pomaličky padať kvapky na zem a stále sa to stupňovalo, preto sa rozhodla, že sa vráti k Seovi do ich chatrče z bambusu a bude trénovať spolu s ním šerm, predsa len, nevie kam sa presunú za týždeň, on bol pútnik a putoval v tomto kraji z miesta na miesto a ona tento život, ktorý viedol prijala za svoj a pomaličky si ho zamilovala.*
---: ---
Kazuki: Nevím,co by jsi za to chtěla?*zeptal se zvědavě Kazuki.*''Hmmm divné,co by chtěla za tu informaci asi?Ryo?Zbraně či důležité informace?Uvidíme''*Kazuki vyčkával na požadavek Sumiko,byl zvědaví co si řekne,ale ještě víc ho zajímala ta informace.*
Sumiko: Môžem, ale čo za to? *Spýtala sa opäť vážnym tónom. Veškerý jej záujem klesol tým, že sa nič nové nedozvie.*
Kazuki: Cože?Tohle slovo slyším poprvé.Léčivý potůček?Ono něco takového existuje?''Hmmm možná by se mi to mohlo hodit.Třeba je to něco,co by se mi mohlo v budoucnu hodit.''Můžeš mi o tom říct víc?*zeptá se Kazuki zvědavě a snaží se poslouchat vše,co Sumiko řekne.*
Sumiko: Počul si niečo o nazvime to liečivom potôčiku? *Spýtala sa decky a ozaj zvedavo.*
Kazuki: Dobrá,volím si pravdu!*Kazuki se začal mračit,věděl že mu dívka lhala,což se mu nelíbílo.*''Takže mi bude lhát?Já ti ukážu!Měla jsi mi říct pravdu''
Sumiko: "hlupák.. Je na omyle ak si myslí, že niečo poviem." Jediné čo o dedine viem je to čo je verejne dostupné v knižnici, takže nič obzvlášť tajné. Môžem sa pýtať? Alebo mám vymyslieť ďalšiu úlohu? *Spýtala sa monotónne*
Kazuki: Co má tvoje vesnice za plány.''Zkusím z ní dostat informace.Hehe schválně.''*Kazuki se tvářil nevinně,doufal že dívka odpoví,aniž by si uvědomila na co odpovídá.*
Sumiko: A leď si vyberiem lož? *Zasmialo sa dievča* Každopádne pravda. *Poznamenala a odložila si masť do tašky.*
Kazuki: Kašlu na to,chytej.*Kazuki vytáhl z kapsy poloprázdnou mastičku,proti popáleninám a vyplázl na Sumiko jazyk.*Teď ty,co chceš?Pravda nebo lež?
Sumiko: Vyzleč sa úplne. Do naha. *Vyhlásila.* "To máš za tie sliny ty zmrd." *Pomyslela si a s pobavenim sledovala dianie.*
Kazuki: Odvaha,ať to začíná být zajimavější.''Uvidíme co si pro mě vymyslíš tentokrát!Teď jsem tě vyprovokoval,dej mi nějaký těžší úkol,abych se nenudil.''
Sumiko: Idiot. *Vyhlásila a hodila po ňom gumičku ktorú si vybrala z vlasov.*Pravda alebo odvaha? "Ak to pôjde takto, tak veľmi rýchlo odídem."
Kazuki: ''Hmm hodila by se mi nějaká nová věc,hehehe a vím jak jí donutit aby vzala trest!''*Kazuki se usmál a natáhl levou ruku,plivnul do dlaně a bylo tam od něj dost slin.*Hezky si vezmeš tyhle sliny a polkneš je.Hehehe jsem zvědav jak to zvládeš.*Kazuki na ní vyplázl jazyk.*
Sumiko: Vravela som, že odvaha.. "Ten má pamäť akváriovej rybičky.." *Zašomrala si v duchu.*
Kazuki: *Kazuki sčervenal a sundal si tričko.Opět byl červený kvůli své stydlivosti.*V-vidíš?Splnil jsem to.Co chceš ty odvahu či pravdu?*zeptá se Kazuki a snaží se uklidnit.Nelíbí se mu když na něj Sumiko kouká,obzvláště když nemá tričko.*
Sumiko: "Nebude príliš hnusná, ešte mi to vráti.." Vyzleč si tričko. *Rozkázala s výrazným úškrnom na tvári*
Kazuki: Hmmm,dobrá já si teď volím odvahu.Řekni co mám udělat.*Kazuki se usmál na Sumiko a čekal co mu řekne.*''To jsem zvědav co po mě bude chtít,doufám že ne nějakou trapnou věc.Ale jelikož jí nic nechci dávat,musím tu věc splnit,ať to bude cokoliv!''
Sumiko: Skoro. *Znela strohá odpoveď.* "Teda ak sa spolužiačka s ceruzkou v oku dá počítať ako pokus o vraždu" *Pri tejto spomienke sa jemne uškrnula* "Ale zaslúžila si to, krava"
Kazuki: Zabila jsi někdy někoho?*zeptal se Kazuki a temně se usmíval.Napínavě čekal na odpověď Sumine,tato otázka ho u ní nejvíce zajímala.*''Možná je to vrah,mohl bych jí někdy využít při misi.Ale já už vlastně moc na mise nechodím''
Sumiko: Každá tretia bude odvaha, inak pravda, nechce sa mi to opakovať. Takže pravda. *Odpovedala rýchlo.* "Prečo nemá čelenku?"
Kazuki: *I přesto že Kazuki už nebyl ve vesnici,tak se rozhodl odpovědět*Kumogakure.*odpověď byla klidná a pohodová.*Takže opět si vybíráš ty,pravda nebo odvaha?*zeptá se Kazuki a ččeká na odpověď*
Sumiko: "Nanešťastie to nefunguje tak, že mi vyklopí všetko čo vie, ale maličkosti sa pýtať smiem. Tak na začiatok niečo ľahké.." Ku ktorej dedine patríš? *Spýtala sa s úsmevom.*
Kazuki: ''Minule se mi to vymstilo''Volím si pravdu,řekni co chceš a já ti odpovím.*Kazuki čekal na otázku,doufal že to nebude moc těžká otázka.Nechtěl otázku na kterou by nemohl odpovědět,či neznal odpověď.*
Sumiko: Hej! za jedno kolo len jedna otátka! *Pokarhala chlapca.* Ale dobre teda.Volám sa Sumiko Yamana, som z iwi a som ťažký mizantrop. Idem ja! Takže, pravda alebo odvaha? *Spýtala sa a dúfala, že si vyberie pravdu, ale odhadovala, že spraví pravý opak jej želania.*
Kazuki: Dobrá,řekni mi něco o sobě,jméno,vesnice,vlastnosti,prostě všechno.*Kazuki čekal na odpověď,byl rád že si někdo s ním hrál.Chybělo mu to dost.*
Sumiko: Začni ty. A vyberám si pravdu*Rozhodla a sama bola zvedavá čo sa z toho vykľuje.* "Ja mám dosť vecí takže tak skoro sa vyzliekať našťastie nemusím." *Vydýchla si a kŕčovito čakala.*
Kazuki: Hmm,zbraně a peníze nedám,jinak souhlasím.Takže kdo začne,já nebo ty?*zeptá se Kazuki zvědavě,těší se na hru.Chtěl si užít zábavu jako nikdy předtím.*
Sumiko: To znie super. "Tak nakoniec aj niečo vyzistím.." kto odmietne odpoveď musí druhému niečo dať. Oblečenie, zbraň, hocičo. Platí? *Spýtala sa a tvárila sa nadšene svojim nápadom.*
Kazuki: Dobrá,ta hra vypadá následovně.Já se tě zeptám pravda nebo odvaha a ty si vybereš co chceš.Když to bude pravda,tak ti dám otázku a ty na ní musíš pravdivě odpovědět,když si dáš odvahu,tak ti dám úkol,který musíš splnit.Ale musíme si určit trest,pokud ten dotyčný bude odmítat odpovědět,či splnit úkol.Nějaké návrhy?Vím že si někteří dávali za trest,že svážou toho co odmítne trest a lechtají ho,ale často to dělali lidi co jsou lechtivý,já sice jsem ale ty asi ne,takže vymyslíme jiný trest.*Kazuki přemýšlí*
Sumiku: Pravda alebo odvaha! *Tento nápad sa jej pozdával najviac. Ikeď nepoznala pravidlá, no inú hru nepoznala, nezvykla sa hrávať, keď už, tak sama alebo maximálne s otcom.* "Dúfam, že to nebude priveľmi nadlho"
Kazuki: Já nevím,s Nee-chan jsme si hráli ve vodě,nebo jsme se lechtali navzájem,taky je hra pravda nebo odvaha.Hmmm,nech mě přemýšlet,co napadá tebe?*zeptá se Kazuki,nezná moc her,jelikož si s nikým nehrál.*
Sumiko: "Hmm.. Bolo by dobré udržať si ho vo svojej blízkosti. Najme keď je tak ľahko manipulovateľný.." A čo by si si zahral? *Spýtala sa trochu milšie.*
Kazuki: Ty mi nevěříš?Dobrá!*Kazuki začal dělat pečetě a poté se otočil k jednomu bambusovému kmenu*Suiton: Suihachi!*Ihned natáhl ruku a z ní vystřelil silný proud vody,který bambusový kmen naklonil a trochu zlomil.*Vidíš,tuto techniku dokáží jen Tokubetsu Jouninové,ale to je jedno.Nechceš si se mnou hrát?Nudím se a dlouho jsem se nepobavil.
Sumiko: Ale.. A to ti mám akože aj veriť? *zasmiala sa.* "O tomto by ale neklamal. Teda ak nieje úplne vymletý. Ale ak nie, tak by sa sním ešte niečo aj dalo robiť." Dokáž to. *Vyhŕkla pohŕdavo aby čo najviac naznačila, že mu neverí.*
Kazuki: Já nejsem genin,ale Tokubetsu jounin,jen pro informaci.*řekne Kazuki a vyplázne na dívku jazyk.*Myslíš si že když jsi starší,tak se můžeš chovat jako dospělá?Navíc nemůžu za to že si chci hrát.*Kazuki si teď chtěl často s někým hrát.Jelikož když byl ve vesnici,tak ho všichni šikanovali a on si neměl s kým hrát,teď si to chtěl vynahradit.*
Sumiko: *Schválne sa ani len nepohne.* "Decko.. A to je len o približne rok dva mladší.. Toto mužské plemeno by trebalo vyhladiť. Aj tak nieje ani trochu užitočné." Tak, keď si skončil s týmto trapošením, tak ja pôjdem, genin čo má v repertoári jediné jutsu na machrovanie je pod moju úroveň. *Vyhlási a čaká ako chlapec zareaguje.*
Kazuki: Tsch.*Kazuki dojde k dívce blíž a plivne si na dlaň,poté se rychle snaží dát jí ruku na obličej.*''Holky nesnášejí nechutnosti,tohle jí ukáže posmívat se mi.''Ukaž se jak vydržíš tohle.*Kazuki se usměje.*
Sumiko: *Jemne sa zasmiala, no jej gestá a mimika boli stále minimalistické.* Ty si začal. *Odôvodnila svoj počin.* "Cholerická bomba, úžasné... Ale zaujímalo by ma.." Aké peklo by si už len ty dokázal spôsobiť? hm? Cukríček? *Pokúsila sa ho vyprovokovať ešte väčšmi.*
Kazuki: *Jakmile mu dívka šáhla do rozkroku Kazuki sčervenal a odstčil ji od sebe.*Co to děláš?Proč mi tam šaháš?*Kazuki byl celý červený.*Ještě jednou mi tam šáhni a zažiješ peklo!*Vyhrožoval.*
Sumiko: *Sprvoti sa prekvapila, no nedala to na sebe vedieť. Jemne sa pousmiala a nadvihla obočie.* "To je teda dobrý kretén." *Keď chlapec dohovoril, zhlboka sa nadýchla a chytila ho za slabiny.* Tak a teraz si dáme pozor, aby sme si vzájomne neublížili. *Jej tón bol stále pokojný ikeď tlak mala mnohonásobne zvýšený. Napriek tomu si držala na tvári rovnaký výraz ako doteraz.*
Kazuki: Stejně to nevydržíš!*Kazuki dojde k dívce a obouma rukama ji šáhne na prsa.*Jak se ti to líbí?Není to příjemné že?Vadí ti můj dotyk?*Kazuki doufá že dívka nevydrží jeho dotyk a bude dělat scény.*
Sumiko: Poslúž si. *Vyhlásila nadmieru pokojne.* "Ale chlapček sa nám rozbesnil. Ani to toľko netrvalo. Som zvedavá na čo si trúfne."
Kazuki: Jo?A co ty vydržíš můj dotek?Určitě ne!''Hehehe,díky Nee-chan vím,že každá dívka nesnáší když jí někdo sahá na hrudník.Já ji ukážu smát se mi!''Nebo se snad bojíš,že nevydržíš můj dotek,zatímco já ten tvůj jo?*Kazuki se snažil znít co nejvíce provokativně,chtěl dívku naštvat.*
Sumiko: No tak to si fakt tvrďas, že môžeš hrdo vyhlásiť, že dokážeš tolerovať keď sa ťa dievča dotkne... S chlapcami ale nemáš problém, aspoň to je výhoda, síce.. ako sa to vezme *Spýtala sa uštipačne a oprela sa o bambus, ktorý bol presne za ňou.*
Kazuki: *Když se mu dívka dotkla břicha,tak mu to vadilo,ale né moc.Kazukimu by to hodně vadilo,kdyby se dotkla kůže a né přes tričko.*Tsch,o co se pokoušíš?Naštvat mě?To se ti nepovede.*Kazuki na ní vyplázl jazyk,zatím mu nijak nevadilo že mu přes tričko dívka šahá na břicho.*
Sumiko: *Vystrašilo ju, že sa chlapec objavil priamo pred ňou. Ukázali to na nej však len jej oči, ktoré boli otvorené dokorán.* "Ale.. Shunshin.. Trieda D.. Takže minimálne genin. Celkom slušné. Vzhľadom k tomu, že on narozdiel odo mňa neaplikuje len teóriu ale aj prax.." *Skritizovala sa sebareflexívne.* Takže toto by som nemala robiť? *Spýtala sa hranou naivitou a chcela sa dotknúť jeho brucha.*
Kazuki: *Kazuki se pomocí Shunsinu rychle přemístil před dívku a podíval se jí do očí.*Cože jsi říkala?Já se nebojím doteku dívky,jen nemám rád když mi šáhne na citlivé místa,jako je břicho.Jsem dost lechtivý a stydlivý,proto to nemám rád.Jinak jsem velmi silný.''Já jí ukážu,říkat o mě že jsem slabý!''Vydržím cokoliv!*Kazuki se snaží přesvědčit dívku,aby si myslela že je silný.*
Sumiko: Na ninju je blbé, keď ho zloží ženský dotyk.. A to si vyzeral celkom silne.. hm.. Zdanie asi klame.. *Poznamenala trochu posmešnejším tónom a otočila sa akoby na odchod.* "Snáď ho to trochu hecne a keď nie.. Nevadí, ľudia sú vtipný, keď sa dajú vyprovokovať."
Kazuki: Já nejsem červený,protože jsem viděl člověka.Já jsem sčervenal protože jsi mě viděla bez trička.Nemám zrovna rád,když na sobě něco nemám a vidí mě nějaká dívka.A už vůbec nemám rád když na mě cizí dívka šahá.*Kazuki byl stále červený,poznal že dívka musí být starší jak on,ale nevěděl o kolik let.*
Sumiko: A mala by som? *Predniesla pokojne.* Som síce mizantropická, ale to skôr ty si celý červený keď si zbadal človeka. *Jediná zmena na jej tvári bola v jemnom pozdvihnutí kútika do silne uštipačného úsmevu. No jej tón bol stále pokojný.*
Kazuki: Nemluvíš se mnou?Tsch,zdá se že jsi velmi tichá.*Kazuki nevěděl co dělat,snažil se chovat drsně i přesto,že měl červené tváře,už jen pomyšlění že ho dívka viděla bez trička v něm probouzelo jeho stydlivost.*
Sumiko: "Si myslí, že som pes, že sa otočím keď na mňa zareve? Ale budiš..." *Pomaly sa otočí a hlavu nakloní na stranu, popričom si prezerá chlapca. Čaká, že sa jej prihovorí, ono rozhodne konverzáciu začínať nechce, no s pobavením sleduje jeho rumelec, ktorý sa mu začal rysovať na lícach.*
Kazuki: Dobrá,tohle bychom měli.*Kazuki přestal mlátit do stromu a otočil se,zahlédl však dívku a ihned sčervenal.Jelikož byl stydlivý tak si rychle vzal tričko a nasadil si ho,poté si dal na záda i Kakuto.*Hej ty!Kdo jsi,já myslel že sem do lesa nikdo nechodí.*Kazuki nechtěl aby to dopadlo jako naposled když tu byl,to potkal Akumu,který si schválně zapálil cigaretu,aby foukal dým na Kazukiho což nesnáší.*
Sumiko: *Tak ako každý deň keď mala byť v akadémii sa Sumiko od iwagakure dostatočne vzdialila, aby ju ani len náhodou nikto nedonútil si plniť školskú dochádzku. Tentokrát zablúdila do vedľajšej dediny odkiaľ pochádzal jej otec. Dedinčania ju poznali, takže necítila potrebu sa skrývať. Prechádzala sa pomedzi bambusmi v bambusovom lese, keďže v meste bolo na jej vkus priveľa ľudí. V diaľke niekoho započula a o chvíľu aj uvidela. Priblížila sa k nemu tak na 15 metrov. Chlapec asi trénoval, no jej to z istých nevysvetliteľných dôvodov prišlo smiešne. Nechcela s ním však komunikovať, tak sa vybrala ďalej a keďže mala celkom dobrú náladu, bolo jej absolútne jedno či ju zbadal alebo nie. *
Kazuki: *Procházel zrovna bambusovým lesem,kde bylo příjemné prostřední a docela teplo.Na zádech měl v pochvě svoji Kakuto,kolem nikdo nebyl,v to ale Kazuki doufal.*Pfuj,je docela horko,tričko mám celé spocené,asi ho sundám a trošku si zatrénuji.*Kazuki položil na zem Kakuto a sundal si tričko.Šlo vidět že jeho pravá polovina je černá.Potom si stoupnul k bambusovému kmeni a začal do něj mlátit.*Stanu se silnějším!Budu trénovat,dokud nezesílím!*Kazuki trénoval na tomto místě,protože tu byl klid a nikdo ho nerušil.*
konec: ---
Kiwi: Tak ahoj Kiso.*Řekne jí a usměje se když slyšela ,že si jdou pro ní rodiče. Rozhlédla se kolem sebe a za křičela.*Mami! Tati! Já jsem tady!!*Zakřičela a po chvíli se ozvalo ,že má zůstat na místě a že si pro ní jdou. Když uviděla jak s keře vylézají rodiče tak k nim běžela a obejmula je.*Tati! Mami vy jste se vrátily!*Řekla Kiwi s úsměvem na tváři a otec řekl.*No tak našli jsme tě a můžeme vyrazit do Kusagakure no Sato. Jdeme!*Zakřičel otec a Kiwi s matkou šli za ním ,protože on šel první aby je vedl.*"Kiso doufám ,že se znovu potkáme.."
Rosuto: Mám to od malička. *Stoupne si, ale z dálky slyší blížící se volání. Svým sluchem to slyší i z té dálky a to i přes kapuci, která jí sluch trochu zhoršuje. Takže dívka by to ještě slyšet neměla. Využije však svých možností a za použití shunshinu, kterým si bude pomáhat, vyráží pryč. Ostatně pro dívku se vrací rodiče.* Zas možná někdy jindy a neboj se. Rodiče si pro tebe jdou. *Informuje jí, než jí zmizí z dohledu. Spěchá. Dokonce pro případ nouze zamíří ke vzdálené říčce, aby se vydala po ní, pro případ, že by jí někdo od nich sledoval.*
Kiwi: Zápalky? Tak ty asi nemám..Jsem moc mladá ,abych je nosila..*Řekne překvapeně a kouká na ní.*Takže Kisa jo? Já bych se tě chtěla jen tak zeptat proč si slepá?*Zeptala se a usmála věděla ,že když se směje tak to Rosuto nepozná protože je slepá ,ale stejně se usmála.*"Kisa tohle jméno slyším poprvé.."
Rosuto: *Ušklíbne se mírně. Přemýšlí během sbírání chrastí po okolí. Jí tma nevadí. Ostatně pro ní je tma neustále. Pak jí něco docvakne.* Ehm.. *Stoupne si vzpřímeně a hledí směrem, odkud slyší dívčino srdce.* Máš u sebe nějaké zápalky, nebo ne? *Je to celkem důležitý dotaz.* Jinak.. Jsem Kis.. Kisa. *Představí se. Právě si to jméno určila, jako své inkognito jméno. Takže jí nedělá problém.*
Kiwi: Ani nevím nějak sem se o to nezajímala...*Pronese překvapeně a začne sbírat listí a dávat to na jednu hromadu. Když to měla tak šla pro další listí a znovu to odnesla na hromadu. Koukla na Rosuto a zeptala se jí.*Ale ty ses mi nepředstavila to mi nechceš říct svoje jméno nebo jak?*Zeptala se a koukala na ní zvědavě a celkem uraženě na to ,že jí řekla že je pojmenovaná po ovoci.*
Rosuto: *Zaráží jí, že se ta dívka opravdu jmenuje Kiwi. Neslyší, ani necítí lež v jejím hlase, a to i když si to takto oveřovala podruhé.* Proč se jmenuješ po ovoci či zvířeti? *Nechápe to, protože kiwi je jak ovoce, tak i zvíře. To co sbírá, nechává na jedné hromádce.*Pokud se ti bude chtít, můžeš to za mě dát někam na jednu hromadu. Nevidím přeci. *Informuje jí tak nějak věcně.*
Kiwi: Já jsem se nepředstavila? Vždyť jsem ti řekla jak se jmenuji to si neposlouchala nebo si mě nevnímala?*Zeptala se ,protože jí připadalo že holka jí moc neposlouchá.*"Já jí řeknu jak se jmenuji a ona mi řekne ,že jsem se nepředstavila."*Kiwi se zamračí a skrčí se ,aby mohla hledat nějaké dřevo nebo listí.*
Rosuto: Tuším-li správně, ani ty jsi se nepředstavila a jsi mladší, takže by nebylo od věci s tím začít na té správné straně, ne? *Nadzvedne obočí a též si uvědomuje ten fakt, že dívka stále nepomáhá i přesto, že pomoc nabídla.* A co takhle se během toho tlachání do toho zapojit? Na oheŇ je zapotřebí něco na podpal.
Kiwi: "Moc nekomunikuje se mnou..asi se nechce bavit ,ale pomoc by chtěla."*Kiwi se zamračí a kouká na ní uraženě.*"Kdyby aspoň řekla svoje jméno ,ale ne ona se skrčí a začne něco dělat."*Koukne pozorněji.*"Co to?! Ona hledá něco na zemi? Vždyť je slepá tak co se snaží najít? Určitě je nemocná myslí si ,že je tam nějaký poklad.."*Kouká na ní zamračeně a pak jen tak zakašle.*Ehm! Neřekla si mi jak se jmenuješ..*Pronese uraženě.*
Rosuto: *Neotáčí se dívce zády, mohla by tak zahlédnout vyklenutý prostor u zadku, kde má huňatý ocásek. Skrývá ho sice pláštěm, ale stejně lze poznat, že tam něco má. Není to ten úzký ocas obyčejných koček nebo psů. Je huňatý. Být to sebedelší, úzký kočičí ocas, schová ho velice snadno. Tenhle je liščí. S povzdechem přikývne a opustí své úvahy kolem toho.* Uvítám pomoc. Ale asi by pro tebe bylo lepší, kdybys se nezatoulala moc daleko odsud. *Pousměje se. Nehodlá pomáhat v dívce s něčím co by jí mělo uškodit. A vzdálením se odsud by snížila šanci na to, že by si jí zde pak našli ti dva. Skloní se a začne hledat nějaké kousky listí po zemi. Bez zraku to jde opravdu obtížně. Neví ani zda je zde nějaký vysušený kmínek bambusu na podpal.*
Kiwi: *Kouká na dívku a vidí u ní ,že má zavřené oči.*"Ona je slepá?! Nebo má je zavřené naschvál?!"*Pro bleskne jí hlavou a kouká na tu dívku.*Ahoj? Oheň vždyť nic nevidíš jak bys ho mohla založit? A nechceš pomoc ,aby si někde nezakopla.*Řekne přátelsky a pozoruje překvapeně dívku. Všimne si jejich detailů jako třeba ta kapuce nebo proč se chová tak divně i když je slepá. Nechápala to ,ale nebylo to pro ní moc důležité jen si toho všimla ale nezabírala se tím moc dlouho.*Jinak já sem Kiwi..*Řekne přátelsky.*
Rosuto: *Nevidí dívku, ani netuší, že na ní kouká. Ostatně má zavřené oči. Ale cítí, že jí je celkem blízko.* Potřebuješ pomoct? *Napne jedno ucho vzhůru. Ruce tak, aby nebyli vidět její ústa na nich. Kapuci má i přes uši a zachycenou čelenkou, ale ne čelenkou s plíškem. Jen čistě čelenka do vlasů, která je zde přes kapuci hodně vpředu hlavy u čela, aby kapuce skrývala uši.* Hmm.. Nemám nic oč bych se mohla podělit, co by tě zahřálo... Ale.. můžeme zkusit rozdělat oheň. * Navrhuje a větří, co kdyby se rozhodli udělat otočku za někým, kdo tu zůstal.*
Kiwi: *Kouká doprava a hned doleva ,ale vidí jen stromy a padající listí či slyší šumění větru.*"Nikdo tu není" Brr*Pronese pusou a zatřese se zimou neměla zrovna tak teplé oblečení na dnešek. Kouká a pořád kouká kolem sebe ,ale nic nevidí což je jí podivné ale co by mohla čekat když je někde v lese sama.*"Rodiče se jistě vrátí pokud přestanou mluvit což je malá šance.."Chjo.*Pronese chladně a kouká na nebe nakonec se podívá před sebe a uvidí Rosuto ,kterou nezná.*"Kdo to je?! A proč tu je?!"*Pronese v hlavě a kouká překvapeně na osobu.*
Rosuto: *Střihne ušima při svém procházení kolem kmínků bambusových stromků. Ostatně je slepá a na tohle není zvyklá. Zná stromy normální s kůrou. Musí si vždy rukama kontrolovat a i špičkama nohy, zda zrovna do nějakého nebourá. Nemusí mít tvář samí šrám. Slyší však z jisté vzdálenosti něčí volání. Obezřetně se vydá trošku blíž. Obchází to však. Nemá zapotřebí přiblížit se a nevědět počet osob, které tam na tom místě jsou. Ač slyší tlukot srdce, který vyzrazuje jen jednu osobu poblíž. Další dvě se vzdálili. Mohou se však kdykoliv vrátit. Nakonec tedy pomalým tempem, kdy rukama, jakoby rozhrnovala křoviska, kontroluje průchodnost prostoru před sebou, se blíží k děvčeti.*
Kiwi: *Mladá holčička se svými rodiči vyrazila do Kusagakure ,protože tam její rodiče měli nějákou konferenci kterou museli udělat. Kiwi po cestě mlčela a stála za svými rodiči a točila očima.*"To je nuda...Proč jsme tady museli jít? Je to nuda tohle to.."*Pro řekne si hlavou a pokračuje za svými rodiči ,kteří se bavily o nějaké věci která jí nezajímala.Nakonec šla Kiwi pomalým krokem ,který jí stál osudným. Kiwi se zastavila a rozhlédla.*"Kde?! Kam?! Zmizely?!"Halo kde jste?!*Zakřičí Kiwi a nikoho nevidí ani nevidí.*Sakra!*Začne se rozhlížet kolem sebe a dívat se pozorněji.*"Tam nikdo není! Tam taky nikdo není! Co budu dělat?!!"*Kiwi začne panikařit a držet se za ruce ,protože jí začne být zima když má jen krátké růžové tričko a bíle kalhoty.*
Rosuto: *Už si na ty hlasy celkem zvykla v úkrytu, jen jí stále ještě často z toho mrazí. Přeci jen je slýchá hodně často a všude kam se vrtne. Už nějaký ten den je na cestě jen tak po světě. Má přes sebe plášť, aby jí náhodou někdo nepoznal, nebo neoznačil snad za morovou ránu. Navíc by jí mohli považovat za experimentální subjekt nějakého nukenina. Uchechtne se té ironii, že právě Mizukage to má na svědomí, zatímco Nukeninové, kteří jiným ubližují, což jí přijde zasejc smutné, jí pomáhají, chrání a dávají do pořádku. Povzdechne si. Kolem sebe má samé tenké stromky. Netuší co jsou zač. Ostatně, má zavřené oči. Nemusí se tak lekat různých těl na něž by narazila a náhle objevivší se slepota jí tak neuškodí. dá hodně na své smysli. Na čich a sluch. Zvykla si na to totiž též. "Vidím, že už tolik neřešíš to co ses o svých přátelých dozvěděla.. " konstatuje Nibi. Osobně by mu bylo milejší, kdyby nenarazili na nikoho z shinobi vesnic. Obralo by ho to o jisté možnosti, které má se svým vězením takto. Rozhodně se mu víc pozdává takováto slabá volnost, než být svázán ještě pravidly vesnice a být pod dozorem coby jejich zbraň. "Jen se nenechme chytit.. Určitě by tě zabili." informuje jí.* Bylo by ale vhodné narazit na nějaké místo, kde si dám něco k pití vyjma vody.. *Jídlo nezmiňuje, ač Nibi jí už tu rostlinnou stravu znechucuje. Přijde mu potupné mít za vězení někoho, kdo žere jen trávu, když on je kočkou, žijící na mase.*
--: --
Kazuki: *Kazuki chtěl pronásledovat chlapce,ale jenom mávnul rukou.*Kašlu na něj.On mi nestojí za námahu.*Kazuki se podíval na nebe a uviděl že už je skoro tma.*Ale ne!Nestíhám to domů.Nee-chan bude zase naštvaná.Musím si pospíšit,ale ten prevít mi za tohle jednou zaplatí!*Kazuki rychle utíkal zpátky do Kumo,aby byl doma co nejdřív.*
Akuma Maku: Tak ma teraz napadlo... *Zamyslí sa.* ...toto je fakt sranda, no každá sranda musí raz skončiť. *Povie a s tými slovami hodí jeden kunaj s výbušným lístkom priamo pod seba.* Tak sa drž...raz sa znova uvidíme. *Povedal, keď už bežal preč. Z dosahu výbuchu sa dostal len tak tak. Jeho plášť dokonca ostal po výbuchu aj trochu obhorený, no to za seba už hodil aj druhý kunaj a pre istotu si pripravoval ďalšie.* "Rozhodne vytrvalý...niečo z neho raz asi bude..."
Kazuki: *Kazuki pozoruje protivníka a když hodí Kunai,tak zareaguje.Kazuki uhne Kunaie,ale měl štěstí,kunai ho pouze škrábl do pravé ruky a Kazuki si ji ihned chytl.*''Sakra,musím si dávat pozor,tohle bylo o kousek.Příště by se mohl trefit a zasáhnout mě do ruky.''Takže nedáš pokoj?Já tě porazím a klidně tu budu bojovat celý den!*Kazuki odvolal své iluzorní klony a stoupl si do bojového postavení.Kazuki si ani nevšiml,že Kunai s výbušným lístek se zapíchl do země kousek od něj,výbuch by mu sice nic neudělal,ale díky tlaku by ho to odstrčilo na zem.*
Akuma Maku: *Pozoruje chlapcovo snaženie. Keď proti nemu vybehnú, tak sa zaškerí, hodí pod seba kunaj aj s výbušným lístkom a vytiahne spod plášťa obyčajný kunaj. Výbušný lístok aktivuje hneď ako sa dostane z jeho dosahu a zaútočí na nepriateľa, ktorý bol priamo pred ním. Chcel ho zasiahnuť skôr ako mu on zasiahne brucho, čo sa mu síce úplne nepodarilo, no na jeho šťastie zistil, že sa jednalo iba o vizuálny klon. To sa rýchlo obzrel za seba, aby skontroloval, čo sa stalo tam, no to si už len stihol všimnúť, že druhý útočník bol tiež len klon a tak rýchlo hľadal posledného. Pravého protivníka si síce stihol všimnúť, no nie dostatočne skoro na to, aby sa jeho útoku plne vyhol a tak skončil s mierne porezanou nohou. Slabo sikol, odskočil, no potom sa len zasmial.* Dobrá rana. *Vložil ruky pod plášť a vybral tri kunaje a tri výbušné lístky. Rovnakým spôsobom ako pred tým, aj teraz pripevnil lístky na kunaje.* No za každú ďalšiu ranu už budeš platiť. *Povie a hodí jeden kunaj po protivníkovi a pripraví si zvyšné dva, aby ich mohol hneď hodiť až sa pri ňom niekto ukáže.*
Kazuki: *Kazuki začal dělat pečetě a vytvořil vedle sebe dva iluzorní klony pomocí techniky Bunshin no jutsu,Kazuki s klonama začali mezi sebou kličkovat,aby Akuma nepoznal,který Kazuki je pravý,pak se rozeběhl i s klony na Akumu.První klon zaútočí na břicho,druhý zezadu,aby Akumu zmátli,zatímco Kazuki pak zasáhne čepeli Chakra Tekagi Akumu do nohy.Pokud to výjde a klony rozptýlí Akumu,tak má Kazuki velkou šanci zasáhnout ho do nohy.*
Akuma Maku: Sú len dve prostredia. *Povie so širokým úsmevom ignorujúc predchádzajúce výsmešky.* Moje a všetkých ostatných. *Zoberie si cigaretu a na chvíľu ju len tak drží, aby sa mohol naplno zasmiať. Potom znova priloží cigaretu k ústam a na posledný ťah ju dokončí. Potom už len vyfúkne väčší obláčik dymu a nedopalok odhodí na zem a zašliapne.* No musím uznať, že je s vami sranda chlapci. Takto dobre som sa už dlhšiu dobu nezabavil.
Kazuki: Zranili tvé city?To nás těší,ale divíme se že někdo takový jako ty má vůbec nějaké city.Vypadáš jako blbec,co ani neví co dělá.*řekne černá polovina a Kazuki začne kroutit očima.*On si myslí,že nás trápí,že jsme mu zranily city?Chudák,žije ve snu.Hej co kdyby jsi šel kouřit někam jinam?Nebo nechápeš slovo životní prostředí?
Akuma Maku: *Nie síce najelegantnejšie, ale podarí sa mu kunaju vyhnúť.* Vážne? Po tomto tvojom...teda vašom výstupe mi tu budete kázať o slušnom správaní? *Stále sa vyžíva v satirickom výstupe.* Nechcel som to priznať chlapci...ale vážne ste tým ranili moje city. *Zahraje urazeného pričom ruku s kunajom a lístkom si priloží k čelu, no druhú ruku skryje pod plášť.*
Kazuki: *Kazuki naštvaně vytáhne Kunai a hodí ho na Akumu.*A dost,tohle je poslední kapka,teď jsi mě naštval!Jen počkej za tohle mi zaplatíš!*Kazuki měl vražedný výraz a jeho černá polovina naštvaně řekla.*Dokud se neomluvíš a nezačneš se chovat slušně,zaplatíš za to!
Akuma Maku: Ále, no ták... *Zatvári sa smutno ironicky, keď sa mu chlapec pokúsi podraziť nohy.* Vážne si myslíš, že na osobu s takou charizmou ako mám ja... *Hovorí satiricky.* ...sa ešte nikto nepokúsil toto použiť? *Znova si potiahne z cigarety a pokračuje vo fajčení. Potom odskočí a rovnako ako prvý krát si pripraví kunaj s výbušným lístkom.* No musím uznať...snaha sa cení. *S poslednými slovami sa zaškerí.*
Kazuki: *Když kluk na Kazukiho vydechl dým,tak byl hodně vytočený.*Sklapni!*Kazuki se chystal chlapcovi pravou nohou,podrazit nohy.*''Myslí si že je chytrý,ale to se plete.Jestli si myslí že mě může naštvat,tak nedopadne dobře!Jsem tu s ním pouze chvíli a mám chuť mu zapíchnout čepele do hrudi!''
Akuma Maku: Človeče...upokoj sa. *Hovorí pomaly a slová naťahuje, pričom stále sa usmieva aj napriek čepeliam.* Mám pocit akoby si tu vytváral nepriateľské prostredie. Je tu taká neprijemne hustá atmosféra. Čo keby si sa hodil...*Zoberie cigaretu a na chvíľu ju odloží, no stále ju drží viditeľnej medzi prstami pravej ruky. V momente napätia vyfúkne dym na chlapca.* ...do kľudu.
Kazuki: *Kazuki naštvaně vytáhne ruce s kapes a čepele Chakra Tekagi namíří na Akumův krk.*Takže srandičky jo?Není zrovna dobrý nápad zahrávat si se mnou.Nechceš snad aby se ti něco stalo?Takže tu cigaretu laskavě zahoď a uhaš ten plamen.Nebo chceš abych se naštval?*Kazuki byl celkem naštvaný a čekal na reakci Akuma,ovšem Kazuki tušil že si z něj zase udělá srandu.*
Akuma Maku: "Aký malý, taký je vtipný." No keď inak nedáš... *Povie komicky a zahodí kunaj aj s lístkom za hlavu, no ešte pred tým aktivuje lístok, takže pár metrov za ním vybuchne a spôsobí menší požiar.* Tak... *Zasmeje sa.* ...a už som to zahodil. Spokojný?
Kazuki: Myslíš že mě zastrašíš?Možná mi je 6 let,ale nebojím se tě.Dokážu být agresivní jako moje starší sestra,takže si se mnou nic nezačínej.Takže co kdyby jsi zahodil tu cigaretu,nebo mi nerozumíš a já ti to musím vysvětlit jinak?*Kazuki se vražedně díval Akumovi do očí a čekal na jeho odpověď*
Akuma Maku: Poraziť? Prečo si myslíš, že by som priamo útočil na teba? *Zaškerí sa.* Nebolo by predsa len krajšie... *Spraví krok dopredu a hlavou sa bližšie nahne k chlapcovi pred ním.* ...keby som to odpálil už teraz? Predsa len...v istom slova zmysle by nás to spojilo...až naveky. *Povie a zasmeje sa.* Predsa by som netrhal možné puto, keď ho môžem naveky spojiť v plamennom oblaku.
Kazuki: *Kazuki uviděl jak měl chlapec u hlavy kunai s výbušným lístek a hned si dal ruce do kapsy a chytil konce Chakra Tekagi,ruce měl pořád v kapsách a usmál se.*Víte,to že tu ukazujete ten Kunai,dokazuje že si myslíte,že mě snadno porazíte,ale abyste se pak nedivil.*černá polovina řekne.*Nechceš problémy ani my ne,takže tu cigaretu zahoď a všechno bude v pořádku.*Kazuki pozoroval pohyby chlapce,aby mohl rychle zablokovat útok,kdyby bylo třeba.*
Akuma Maku: "Jasné...vždy keď nájdem nejaké pokojné miesto, tak sa musí nájsť niekto, kto to ticho preruší..." *Povzdychol si v duchu.* Aj teba zdravím. *Povie s úsmevom a ruky skrížene založí pod plášť.* Zahodiť? Vieš koľko takáto sranda stojí? *Zasmeje sa.* A konieckoncov...čo také spravíš ak odmietnem? *Povie a pomaly vytiahne ruky z pod plášťa tak, aby skryl, že v jednej drží kunaj a v druhej výbušný lístok. Keď jeho dlane prechádzajú jedna okolo druhej, tak pripevní lístok na kunaj.* Hádam by si sa nehádal kvôli takejto maličkosti. *Pokračuje s úsmevom a medzičasom si priloží ruku s kunajom k hlave tak, aby bol jasne viditeľný výbušný lístok.* Alebo si snáď nejaký fajčiarofób? *S úškrnom na tvári sa zasmeje.*
Kazuki: *Kazuki pomalu šel a rozhlížel se,koukal se na nádherný bambusový les,ale náhle se zastavil a zamračeně koukal na osobu co se blížila k němu.Když byla osoba blízko,tak si všimnul že je o hodně starší jak on,ale jediné co ho zajímalo bylo,že ta osoba měla v puse cigaretu,která znečišťovala příjemné ovzduší.*Hej,co si myslíš že děláš?Kouřit v tomhle krásném lese,znečišťuješ ovzduší takže to zahoď!*zařval Kazuki a naštvaně se koukal chlapci do očí.*Takže tu cigaretu zahoď,nebo odtud vypadni,nelíbí se mi že tu kouříš.
Akuma Maku: *Konečne sa mu podarilo si vybaviť od otca povolenie, aby jednu cestu mohol podniknúť aj on sám. Teraz sa prechádzal v bambusovom lese a na sebe mal čierne nohavice, bielu košeľu a na nej čierny plášť.* "Je tu celkom pekne...aj celkom pusto, takže by sa tu dalo trénovať bez pozornosti ostatných." *Hovoril si v duchu. Ruky mal vo vreckách a v ústach mal zapálenú cigaretu, ktorá za ním zanechávala pre neho už typickú dymovú stopu.* "Možno by som mal začať dávať väčší pozor, keď preberáme cudzie krajiny...niečo by som sa možno naučil." *Zamyslí sa, no hneď na to sa pri tej myšlienke nahlas zasmeje.*
Kazuki: *Kazuki byl zrovna na procházce bambusovým lesem,který byl nedaleko Kusagakure.Měl na sobě své obvyklé oblečení a v kapsách měl Chakra Tekagi,takže v případě nebezpečí mu stačilo dát ruce do kapes,chytit Chakra Tekagi na konci a rychle vytáhnout ruce z kapes.Kazuki se zastavil u jednoho bambusového kmenu a prohlížel si ho.*Je to zajímavý místo tohle.Ty bambusové kmeny vypadají zajímavě a zvláštně.Škoda že tu není Nee-chan aby to taky viděla.Tahle procházka byl skvělý nápad,je tu takový příjemný vzduch,že se cítím silnější.*řekne si Kazuki a začne se usmívat a koukat se na bambusový les.*Jo,je tu opravdu hezké,když jsme to četli v knížkách,tak jsem ani nemohl uvěřit,že je tu tak krásně a je tu příjemný vzduch.Ale nejlepší na tom je,že je tu klid a nikde nejsou lidi,kteří by dělali rámus.Tady bysme jednou mohli žít.*řekne černá polovina.*
Shoutboardy končí. Více zde.