Přidej zprávu »
Warai: *Všimne si, že ta dívka, co sem přišla, má opravdu kočičí uši.* Hustě, jsou ty uši pravý? Vypadaj hrozně rozkošně! *zvolá a má chuť běžet za dívkou blíž, aby si na uši sáhla. Jenže mezitím se jí představí růžovovlasá dívka.* Jo, to je fakt. Mám modrý vlasy, ale růžový jsou divnější! *zavolá a ukáže si na Kari. Pak si jen zapamatuje její jméno - Kao.* Kao jak dál? Já jsem Warai Kanashimi, *představí se, aby ji nebrala jako neslušnou holku, co se neumí ani představit. Pak se ještě obrátí k té s kočičíma ušima.* Jak se jmenuješ ty? *zeptá se zase jí a vtom se bleskově obrátí na Kao. Musí toho teď stihnout hodně, když je tak upovídaná a hyperaktivní. Nemůže zanedbat ani jednu! Kao jí hrábne do vlasů.* Né, vlasy né! *zakvičí a dá si ruce křížem přes hrudník. Zamračí se na Kao. Pak si upraví vlasy a ruce vrátí zpátky křížem na hrudník. Má úchylku na svoje vlasy a nemá ráda, když jí někdo na vlasy sahá. Ale na Kao se kvůli tomu nezlobí, spíš se jen tak na oko mračí, aby dala najevo, že se jí nelíbí, když jí někdo sahá do vlasů.*
Kari Yagami: *Toto bolo trochu moc aj na samotnú Kari. Tá reagovala všelijako v rôznych situáciách, ale tamtá s mačacími ušami odpovedala totálne mimo,* Uhm, *priloží si prst ku pere, prejdúc si ním po tej spodnej,* Znie to ako pozvanie, *utrúsi,* ale.. vôbec som sa na nič také nepýtala.. *nechala to ale tak. To dievča jej prišlo, že je nejaké mimo a tento krpec pri nej bol ešte podivnejší,* No, mám ich ružové.. A ty zas modré.. Ako nebo.. alebo voda.. *rukou jej bezmyšlienkovito vbehla do vláskov, akoby jej ich chcela prehrabnúť. Sama sa prekvapila, že urobila niečo také, keďže na dotyky moc zaťažená nebola. Ale kým ich rozdávala ona, tak sa to ako-tak dalo zniesť,* A volám sa Kao.. *opäť užíva svoj 'pseudonym' ktorým sa predstavuje skoro každému. Ani nevie, kto všetko pozná jej pravé meno okrem pár ľudí z klanovej štvrte, Raita a, samozrejme, samotného Meiya. Ruku z jej vláskov vytiahne a jej tvár naberie trochu ružovkastý nádych. Prečo?.. Sama nevie, prišlo jej to trápne to, čo urobila. Nemala žiadny kladný vzťah ku deťom, ale to dievča jej prišlo istým spôsobom rozkošné.. Možno práve kvôli tým vlasom.*
Kou: * Vyšla von na breh a len zo seba striasla dole vodu, teda hlavne z vlasov, ako to robia psi, alebo mačky. Všíma si reakcie ružovlasej a mimča. Prišlo jej to zábavné, ako z grotesky. Keď sa jej spýta tú otázku, tak to vyzerá, že ju ignoruje, pretože len odvrátila zrak od nej. Nechcela moc, aby ju niekto poznal, ale čo už, maják je maják. * Ja..tu bývam. Tu neďaleko. * Asi prvé čo ju napadlo a neriešila, či je to pravda, alebo nie. "Ty by si mohol byť tiež niekedy menej páchnuci, alebo ako to nazvať." Mierila k Rokubimu. Bolo jej jasné, že sa to nedá, jedine keby niekto prekryl tú chakru, alebo by ju nejako ultra mega rapid fire potlačila, čo taktiež nebolo dvakrát jednoduché. Rokubi bol na takéto poznámky zo strany Kou zvyknutý, často sa popichovali, takže to bral vcelku s humorom, alebo ako aj momentálne, to len ignoroval a nedaval tomu žiadnu úvahu. *
Warai: *Povzdychne si, když ta dívka ji stále ignoruje, případně se k ní nechová moc hezky. Ale očividně už není dítě, takže by stejně nemohla být pro ni dobrá kamarádka. Pokrčí nad tím rameny a sleduje dívčin pohled, načež si všimne nějaké dívky s kočičíma ušima.* "Páni, to je boží!" *napadne ji, ale zatím ještě nic neříká, protože ta druhá dívka by z toho asi nebyla nadšená. A třeba se ty dvě znají a pak by na ni byly naštvané obě. Chce aspoň chvilku vypadat normálně a ne jako ukecané děcko. Jenže pak se znovu otočí na tu dívku.* Máš růžový vlasy, *poznamená a prohlíží si její vlasy. Nedbá na to, že sama má vlasy modré. Proč by ji to mělo zajímat?* Jak se jmenuješ? *zeptá se jí pak ještě zvědavě a přitom sleduje tu s kočičíma očima.*
Kari Yagami: Sila ľudí ako celku ma moc nezaujíma.. *odvetí stručne, bez nejakého vysvetlenia. Prečo by to aj mala vysvetľovať nejakému random skrčkovi? Keď ju šťuchne, tackavo uskočí, pretože tento typ dotykov nemala príliš v láske. Trochu zavrčala,* Už to nikdy nerob. Nešťuchaj do mňa.. *jej dielo bolo hotové. Mala závažnejšie zranenia obviazané,* A nevidím dôvod ťa zabíjať.. Tvoje otravovanie nie je dostačujúce, aby som sa znížila k takej ľudskej hlúposti.. ako je zabíjanie.. emm.. menších.. *netrúfala si povedať, či ten skrček je slabší, či silnejší než ona, preto sa vyjadrila tak, ako sa vyjadrila. Tá druhá ich úplne odignorovala. No tak budiš, nech si ignoruje ďalej. Kým nijak na Kari neútočila, či ju nijak neotravovala, nemala dôvod si ju všímať. Lenže tu bola jedna vec.. Ten pocit.. Natiahla ruky nad seba a pohľadom zavadila o tvár tej malej, ktorá stála pri nej. Vyhla sa ale jej očiam,* Nestrachuj sa, som v poriadku.. *povzdychne si. Asi začína mäknúť.. Prejde po hladine ku brehu, čím sa dostane do blízkosti tej druhej,* Čo si zač..?.. Cítim z teba niečo.. divné.. *ak by použila CHakra Kanchi no Jutsu, možno by aj spoznala chakru tej dievčiny. Predsa boli z jednej dediny a bolo možné, že už jej chakru cítila.. Ale tento jej zjav jej moc nehovoril.. Len očami behala po tých mačacích uškách..*
Kou: * Sledovala ich len chvílu, pretože záujem po chvíle opadol. Nezdalo sa, že by robili čokoľvek zaujímavé. Napriek tomu sa vybrala, že k nim bude plávať, avšak iba z toho dôvodu, aby vyšla na hladinu, síce ich smerom, ale salám. Mohla sa postaviť na vodu a tak prejsť, alebo sa obyčajným sunshinom preniesť, ale prečo by mala ? Celkom nepotrebné. Preto len svojimi už teraz viac teenagerskými rúčkami pádlovala smerom k brehu. Dala si záležať, aby sa jej uši nestretli s vodou. Predsa len, keď už ich mala mačacie. Síce jej to samotnej nevadilo, ale že mala rada mačky, tak už len pre ne zachovala ten ich strach z vody, alebo ako to nazvať. Samozrejme, neplávala rovno k nim,to by zrejme narazila do nôh tej jednej, čo si tam umývala nohy. Preto sa nahýňala trochu doprava, až to bolo asi tak dva kroky od nich, keď vystupovala na brehu. Mala na sebe len nejaké čierne tričko na ramienka a nejaké čierne kraťásy. Na nohách nič nemala, premočené oblečenie jej nevadilo, plus keď pod nim mala ešte aj spodné prádlo, taktiež mokré. Síce ju to jemne studilo, ale aspoň ju to vytrhlo z toho života v bavlnke, ak sa to tak dá nazvať. A nejaká choroba spojená s týmto ? Nenechajte sa vysmiať. *
Warai: *Neví o Kou, ale ta dívka, co stojí před ní, ji zajímá. Štve ji, že dívku ona nezajímá, ale nenechá se tím odradit. I když už nevidí žádné její zranění, stále je ve vodě její krev.* No ták, silou lidí je komunikace. Tak komunikuj, *šťouchne do ní, aby ji neignorovala nebo nechtěla nějak odehnat.* Však když tě budu moc otravovat, můžeš mě zabít, *řekne s úsměvem a ještě nakloní hlavu, aby se podívala dívce do očí. Pak ještě stočí pohled k jejím zraněním, která podle do ruda zbarvené vody vypadala vážně, ale teď se taková nezdají.* Co se ti stalo? Ukaž, pomůžu ti, *pak jí do ruky vrazí obvaz, což nejdřív působí drze, ale vzhledem k tomu, že Warai je Warai...vyloží si to po svém, jakože ji obměkčila a za chvilku jí podává obvaz ze svých rukou, aby jí alespoň malinko pomohla. Stále nevnímá žádné nebezpečí, i když by měla. Stojí před dívkou z cizí vesnice a z druhé strany je jiná dívka, která také není z Iwagakure. Kdyby si uvědomovala riziko, asi by za touhle dívčinou byla bývala nelezla a už vůbec by se nepřibližovala k jezeru.*
Kari Yagami: *Pokračovala v umývaní svojich doráňaných nôh, potom rúk. Z Inkanu pre istotu odpečatila ešte aj dezinfekciu, ktorá bola v tomto okamihu úplne zbytočná - jednak si rany vymyla vodou, druhak vlastnila kekkei haibi, ktoré vytváralo imunitu voči rôznym chorobám a podobným veciam v jej tele. O tomto, na Aikiho hanbu, nemala vôbec potuchy. Ani o žiadnom výskyte niečoho, čomu sa hovorí kekkei haibi, netušila. Vedela len o kekkei touta, i to len o jednom jedinom konkrétnom. Všimla si prítomnosť dievčaťa. Bodaj by nie. Hladina vody bola pre ninjov v istých prípadoch ako obyčajná zem, takže počula také 'vodnaté' krôčky. Ani sa neobzrela. Od nej ten divný pocit neprichádzal,* Som v naprostom poriadku, nemusíš sa strachovať. Je to zbytočné.. *povie ani nie moc prívetivým, ale ani nie nejakým hnusným hlasom. No bol z nej cítiť očividný nezáujem. Nepotrebovala spoločnosť, nevyhľadávala ju. Z Inkanu vyvolala ešte obväzy. Až teraz sa otočila k dievčaťu a bez zbytočných rečí jej ich podala do ruky, pričom si jeden nechala ona a začala si obväzovať najskôr dlane. Žiadne maste ani nič nepoužívala, jej regenerácia bola značne zvýšená..* Budeš nás pozorovať ešte dlho? *otázala sa ku dievčaťu vo vode, no nehľadela na ňu, venovala sa teraz kolenám.*
Kou: * Tak nejak si to plávala vo vode. Bola dostatočne nízko na to, aby ju nikto nevidel, ale za to bola dosť vysoko, aby ona mohla vidieť to čo sa deje na hladine, avšak za cenu toho že to bude kvôli vode rozmazané. Avšak to neriešila, netrápilo ju to, nebol dôvod na paniku! Lenže, keď v tej vode ktorá mala vraj liečiť bola už niečo cez pol hodinu a nič neprišlo, tak usúdila, že to nie je pravda. Ale čoby, niečo prišlo. Jedine rozmočená koža na konci prstov. Ktorá ju avšak tiež netrápila, keďže si to mohla hneď opraviť, ale nebol dôvod. "Nah, už by to chcelo ísť von." Usúdila, keď sa vo vode natiahla a vyplávala hore, lenže trošku inak. Jej vlasy stmavli na čiernu, narástli mačacie uši a jej celková výška sa tiež zničila a jej ďalšie ženské partie tela sa taktiež zmenšili. Bolo to za dôsledok toho, že použila Ahriin henshin. Momentálne vyzerala na šestnásť ? Pätnásť ? Asi tak nejak. To však neriešila. Vynorila sa však iba hlavou. Pred sebou uvidela dve postavy detí. Áno, detí. Nehľaď na to, že jej pravé telo bolo len tak tak 'pravé' dospelé, ale to bolo jedno. Zatiaľ nič neplánovala, len sa dívala. *
Warai: *Nohama ještě chvilku máchá sem a tam. Nevšímá si ničeho, jen potom když se chvilku nehýbe, zaslechne zvuk cákající vody. Ohlédne se tím směrem a spatří dívku. Vypadá o dost starší než je ona. Přemýšlí, jestli je kunoichi a tak si stoupne na vodu a přibližuje se k ní, aby se zeptala. Teprve potom jí dojde, že když stojí na vodě, patrně to ani jinak nemůže být. Tohle uměla už na akademii. Přibližuje se k ní a každým krůčkem je u ní víc a víc krve ve vodě. Boty si nechala na břehu, takže má chvilku pocit, že se možná ona řízla do kamene a prohlédne si nohy. Když zjistí, že se jí nic nestalo, přiblíží se opatrně k dívce.* Není ti nic? *zeptá se starostlivě, bez ohledu na to, z jaké je vesnice. Svět je sice v dobách války nebezpečný, ale Warai to tak nevyhovuje, takže se chová podle svého. A podle ní mohou být všichni na světě kamarádi. Aniž by tomu vadil věk, pohlaví nebo zájmy. A kdyby nebyli lidé přáteli, tak by aspoň nemuseli válčit.*
Kari Yagami: *Sama si okolie nekontrolovala. Bola predsa v dedine, kde by sa ninjovia nachádzať nemali, ale ako senzibil mala dosť čudný pocit.. Cítila prítomnosť niekoho, bol to len pocit, šiesty zmysel?.. Kto vie, či za to mohla vlastná zásoba chakry tej dievčiny alebo bijuu, ktorý v nej bol.. Kari to ale momentálne netušila. Kvôli tomuto čudnému pocitu sa zdvihla zo zeme, rukou si pretrúc oko, v ktorom mala krv.. Pomalým krokom prešla ku okraju jazera, nohou stupila na vodnú hladinu a urobila niekoľko krokov vpred, bez toho, aby sa do vody ponorila. Učupila sa a nabrala do dlaní plnú hrsť vody a šplechla si ju do tváre. Nejak jej nevadilo, že bola pocákaná krvou, na to bola zvyknutá, pretože jej nešikovnosť z 'detstva' (nie, že by už dieťaťom nebola) sa s ňou tiahla stále, aj keď niekedy viacej, niekedy menej často.. Keď si umyla tvár, všimla si, ako sa voda pod ňou zakalovala do červenkastej. Bola bosá, preto krvi z kolien a celkovo nôh nebránilo nič, aby sa nedostávala do vody. Zamrkala a začala si vodou umývať aj zranenú kožu na nohách..*
Kou: * Po dlhej dobe čo prešla od oživenia jej bývalej Kamekage prešla dlhá doba a Kou bola už nejaké tie dva dni 'zas medzi živými', keďže nemusela ležať na lôžku. O oživení Kikumi našťastie mali vedieť len dvaja ludia, čo bolo vyhovujúce aj pre ňu. Nevedela, čo má v pláne ale dúfala, že sa s ňou stretne. Avšak teraz tu bola z úúúplne iných dôvodov. Ležala si to len tak vo vode - áno, vo vode, v jazere ktoré tu bolo. Počula že v zemi vodopádov je liečivá voda, avšak či je na tom niečo pravdy nevedela. Mohla si to kludne ležať vo vode ako len chcela, vďaka klanu Ika a ich dokonalých techník spojenými s vodou, morskými živočíchmi, alebo skôr, s vodnými živočíchmi obecně. Nepredpokladala, že by tu niekto v okolí bol, preto ani nepoužívala techniky na vyhladávanie inej chakry, avšak tú svoju tiež netlmila. Fakt, že bola jinchuuriki ju moc netrápil, nech je maják ako chce, nemala sa čoho báť. *
Warai: *Byla na své první misi mimo vesnici, takže z toho je celkem nadšená. Arisu - dívka, ketrá s ní na misi byla také, se od ní odpojila a ona se cestou stavila u jezera, které vypadá opravdu náramně krásně. Nevadí jí paprsky, které se odrážejí od hladiny. Ještě v oblečení - volných kraťasech a volné košili s krátkým rukávem, si jde sednout k břehu jezera a máchat v něm nohy. Nemá nějaké extra oblečení na mise nebo trénink, prostě chodí v tom nejpohodlnějším oblečení, jaké může najít. Nevšimne si dívky opodál, která spadne, protože žádný extra hlasitý zvuk neslyší, aby se musela ohlédnout. Dál si hledí chladné vody na břehu jezera.*
Kari Yagami: *Bežala. Bežala dosti rýchlo po pobreží jazera, či čo to bolo. Ani vlastne nevedela, prečo tak rýchlo uháňala, ale jednoducho musela, chcela. Po misii potrebovala vypustiť paru a toto jej práve v tento okamžiť prišlo ako najvhodnejšia alternatíva. Nedávala si pozor popod nohy, nemyslela, len sledovala domy na pravej strane, ako sa rýchlo strácajú a obmienajú.. a zľava sledovala vodnú hladinu, z ktorej ju štípali oči, lebo sa z nej odrážali slnečné paprsky. Trhla hlavou akurát v momente, kedy zakopla o vlasnú nohu a v dôsledku rýchlosti, ktorou bežala, letela pekných pár metrov vo vzduchu a ani zem ju nezastavila. Kotúľala sa po nej asi zo štyri metre a dva metre sa potom ešte šúchala. Mala nepekne zodraté ruky a nohy, rozbité lakte a kolená. No na to bola zvyknutá.. So syčaním ostala ležať na zemi.. Moc ľudí tu naokolo nebolo, čo pre ňu bolo len dobré, aspoň k nej nikto zatiaľ nepribehol.. Natiahla ruku nad tvár a odtiahla ju až v momente, kedy jej z nej do očí nakvapkala krv,* Sakra.. *zasyčala a držala oko zatvorené..*
Rpg: ukončeno
Niju: *Jsou nervózní po celou dobu, co něco dělá. Netrpělivě leží na lehátku a brání se potřebě prostě z toho lehátka slézt. Zamrazí je v zádech, když se jich začne dotýkat. To, že něčím potřel některé části zad, jim nepřišlo špatné. Báli se, že to bude bolet, ale nic. Pocítí však, že se jí o kůži v těch místech něco opírá. Zřejmě ostrého. Zařídí se dle rady muže, když tu vzápětí se stane to co jim celou dobu sliboval. Zpanikaří, jakmile pocítí bolest z vpichů a sevřou rukama kraje lehátka. Z očí jim steče pár slz. Bojí se pohnout, ale jakmile je po všem, uleví se jim a skrčí se na lehátku na bok a nohy přikrčí k hrudníku. Sleduje odcházejícího cizince, který je nechal žít na oplátku za to, že s nimi něco provedl. Momentálně však cítili jen úlevu, že je po všem a že žijí, protože muž odešel. "Pokud nezemřeme během pár dní.. Neměli bychom, říkal, že nás potřebuje živé.." pomyslí si, když už mizí z jejich dohledu, načež už ho nevidí. Jak tam tak leží, tak usnou nad prožitým zážitkem. Pozděj, když se vzbudí je všude jen velká tma a jim je chladno. Na nic z toho co se stalo si nepamatují. Vůbec nic si nepamatují.* Eh?.. Jak?.. *Začnou vstávat z lehátka, ani netuší co tam ta věc dělá, natož proč se na ní choulí. Natáhnou se rukama k zádům a zjišťují, že jim na ně fakt táhne. "Asi nás skolilo to ochlazení vodopádu, když nám padala voda na hlavu, během toho, jak jsme lezli dovnitř.." pamatují si jen, že lezly sem, zjistit zda je za vodopádem jeskyně. Netsu jen mlčí. Ostatně nic mu nechtějí a nic jim nyní nehrozí. Považuje za dobrý začátek od zmizení cizince, že si na to nepamatují, protože tak vytěsnili z myšlenek špatný zážitek a nehrozí ta trauma, ale ani ponaučení pro Ni. Ni i Niju se seberou a po jisté chvíli si dojdou opět zpátky do vesnice, pro nový vršek oblečení a teprv poté se vrací do vesnice.*
Meiyo: Nespadne, *Zavrtel hlavou na ich otázku, hoci to možno ani nemusel. Keďže už stejnak vykonali jeho pokyn.* Áno, teraz to bude trochu bolieť. Nebojte sa, nebude to trvať veľmi dlho. A bolesť v zásade je najlepší učiteľ... *Pokrčil ramenami. Medzitým si pomocou Fuumetsu Mangekyou Sharinganu a Kamui privolal na striebornú tácku vznášajúcu sa vo vzduchu injekcie a vatu s dezinfekciou.* Ak dovolíte... *Prešiel prstom po ich chrbte, kde sa tričko rozdelilo na dve časti. Potom vata s dezinfekciou vydenzifikovala niekoľko miest, o ktoré sa opreli ostria ihiel.* Zatni zuby, *Poradil chvíľu pred tým, než ihly sa zahryzli do jej tela. A o chvíľu boli na vpichoch náplasti a na tácke iba prázdne ihly.* Tak, to je všetko, *Ustúpil.* Takže ja pôjdem. *Nechal lehátko oprieť sa o zem.* Kľudne si oddýchni, ak chceš. *Prešiel ku svojej krabici a vzal ju na ruky. Potom preskočil vodopádom. V okamihu, ako sa jej stratil z výhľadu, začal jej upravovať hlavu Shintonom. Hlavne tam všetko, čo jej teraz povedal a čo zistila, celé toto stretnutie, poriadne skryl. A potom tam pridal nenápadnú silnú tendenciu plniť jeho príkazy.*
Niju: *Sledují to, dokud to k jejich úžasu nezmizí. Užasle se nadechnout a uvažují nad tím, když chvilku na to se tam objeví vznášející se lehátko. Táhne je to k tomu, ujistit se, že je nešálí zrak a pravdu je ve vzduchu. Avšak vzhledem k Netsuovi, který se pohybuje vzduchem, ač díky žáru, to nechají být. Cítí se obě i tak dost hloupě.* Lehnout? Nespadne to s námi? *V obavě k tomu přistupují. Ni se dotkne nejistě lehátka jedním prstem a šťouchne do toho. "Když to spadne, tak to spadne.. " konstatuje Niju, protože má dojem, že pokud budou zdržovat, nemuselo by se mu to líbit. Takže nakonec přeci jen se vyzvednou na lehátko a dle instrukcí si nejistě lehnou na břicho. Mají však strach. Strach z toho co se bude dít.* Teď.. Teď bude ta bolestivá část?
Meiyo: Čo to je? No, veľmi teoreticky, zobrazuje to celú teba. *Odpovedal opäť veľmi jasno, uisťujúc sa, že neurobil nijakú chybu. Potom nechal to pôsobiť a ustúpil o krok. Keďže sa už dostatočne vyvetralo, nechal vodu nech si padá ako sa jej páči. Predsa len, vzduch tu bol dýchatelný, keď sem prišiel. Takže sem vzduch prichádzal. Nie, že by sa potreboval o ten fakt s nimi deliť. Potom vytvoril akési lehátko - to však nemalo nohy a vznášalo sa vo vzduchu. OstatnĚ, na nerovnej podlahe jaskyne by sa ťažko hladala rovnováha pre nohy.* Ľahni si. Na brucho, *Vydal inštrukcio-rozkaz.*
Niju: *Jen nejistě sledují to vlákno chakry, které se k nim natahuje, dokud se nedotkne jejich kůže. Chvilku ho zaujatě sledují, než se zadívají k muži a co to provádí. Očekávali bolest, ale zatím nic. Přijde jim to divné. Celé jim to přijde divné. Nevyznají se ani v tom, co vše se děje v té kouli, s níž si muž hraje. Zmateně sledují ten chaos tam. Pro ně to totiž chaos je. Ni automaticky ve své zvědavosti natáhne ruku, že se toho dotkne.* Co to je? *Mají až zatajený dech.*
Meiyo: *Keď usúdil, že liečba je u koncu, stiahol ruku z jej hlavy.* Veľmi správne, niečo sa bude implantovať. *Pokývol hlavou, i keď vlastne jeho veta nemala takmer nijakú výpovednú hodnotu. Nie, že by mu to vadilo. Skôr mu to bolo jedno. Medzitým natiahol vlákno od chakrovej bubliny smerom k nej, zobraziac jej genetickú informáciu. Netrvalo mu veľmi dlho, kým našiel miesta, ktoré chcel zmeniť a aj ich poupravoval.*
Niju: *Se zatajeným dechem sledují co cizinec provádí. Nutí se během toho zůstat na místě, kde jsou. Děcka v takové situaci může napadnou většinou prostě se pokusit zmizet. Ni však začíná být příliš zvědavá.* Ne..? *Odtuší v odpovědi hloupě. Ona to totiž opravdu netuší. A ani Niju.* Implantace.. Něco se bude implantovat? *To je asi tak jediné k čemu Niju dojde. Trochu tápe ve vzpomínkách, ale má pocit, že se to slovíčko zmínilo na akademii, už si však nepamatuje vzhledem k čemu to bylo.*
Meiyo: Vieš, čo to znamená slovo implantácia? *Vrátil jej otázku, pretože predsa len bola dosť malá. On sám si nepamätal, čo všetko vedel, keď bol taký malý. Bolo to už tak dávno, že občas pochyboval, že tak mladý vôbec niekedy bol. Medzitým na voľnej ruke začne vytvárať chakrovú bublinu, ktorá poskytne základ pre techniku Idenshi Kumikae. Akosi mu bolo celkom jedno, že jej život môže ovplyvniť pre ňu nechceným spôsob. Alebo aj chceným, on to nevedel a ani ho to veľmi netrápilo.*
Niju: *Lehce se přikrčí při tom doteku na své hlavě. Přeci jen by je to mohlo i bolet. Když se jim však spíš uleví a zranění mizejí, uvolní se a nechává cizince, ať se jí klidně dál dotýká.* Tak, fajn.. *Nepřijde jim to příliš špatné, pokud že je to nijak víc neovlivní a rozhodně budou nadále živé. Zamrazí je však, když zmíní jehly a bolest. Trochu polekaně se ohlédne za sebe, ač ví, že s tím nic nenadělá.* Jaké jehly? *Optá se až hloupě Ni. Jehly se jí nezdají.* Co se bude dělat s jehlavami, že nás to bude bolet? *Niju se ptát nechce, ale Ni ano. Ač Niju se nechce ptát právě z toho důvodu, že tak či tak se tomu nevyhnou. Nelíbí se jí bolest a pokud bude vědět předem oč jde, bude se tomu chtít vyhnout. Ni se ptá protože to prostě ignoruje a chce vědět co to s nima chce cizinec provádět.*
Meiyo: *Po chvíli mu napadlo, že by nemusel len tak stáť ako cool v plote a vykročil k nim. Zastavil sa na dosah, kedy položil svoju dlaň na ich vlasy. V tej chvíli mu už však dlaň žiarila modrou chakrou techniky Kishō Tensei. Čo síce pôvodne bola technika na oživovanie, ale dala sa využiť aj na liečenie.* To v zásade vybavím ja, obe. *Pobavene sa uškrnul.* Od teba budem potrebovať jednoducho, aby si bola. Nijak ti neskazím kvalitu života, netreba sa báť, *Pokračoval pobavene.* Len to teraz bude asi trochu bolieť... ihly sú svine
Niju: *Uleví se jim, když vzápětí doráží postupně opět vzduch do té jeskyně, kde se už nedalo dýchat. Logicky chtějí tzamířit k východu z jeskyně ve vodopádu, protože tam je největší šance se pořádně nadechnout. Nemůžou však. Natolik je nedostatek vzduchu a spáleniny, unavili. A spáleniny ty je spíše bolí. Ještě mají tendenci i kašlat, které se snaží bránit. Jsou rádi, že je nechá přeci jen žít.* Jak? Jak pomůžeme? *Promluví, když už jim to nedělá tolik potíží. Nechápou, jak by mohli oni pomoci někomu, jako je on. Navíc v čem by mu měli pomoct.* A v čem?
Meiyo: To ti možno vysvetlím časom, *Vyhlásil pobavene. Keď konečne sa vzdali, pokývol hlavou a plamene nechal zmiznúť. Silové pole však nie, iba ho upravil. Vytvoril z neho akúsi trubku, ktorú prestrčil cez vodopád. Tým vlastne priviedol vzduch do jaskyne.* Tak, konečne ste dostali rozum. Nie, že by vám to netrvalo. Ešte chvíľu a umreli by ste. *Pokrčil ramenami, akoby ho to veľmi nezaujímalo.* Čo s vami bude? No, v zásade takmer nič sa nezmení. Ste z Iwy, takže mi trochu pomôžete. *Pobavene sa pousmial. Dostal nápad, ako vyradiť Iwu z hry, keby mu chcela robiť problémy*
Niju: Jak? *Nechápe to ani jedna, že nemohli projít dál. Nebýt Ni, Niju by o tom vzdát se, uvažovala už ve chvíli, kdy ten cizinec ovládl jejich plameny a dělal si s nimi co se mu zlíbí. Až nyní však se v tom shodnou tak nějak obě, ač se to Ni příčí. Ani ona už nevidí možnost, jak se odsud dostat, když to ten cizinec nechce. Mají teda tucha o tom, že tu neprostupnost zřejmě zařídil též on. Deaktivují loutku.* Vyhrál jste. *Zamumlá Ni neochotně a v tu chvíli se stáhne, nechávajíc to vše na Niju. Prohra v něčem takovém je pro ní příliš nepříjemná.* Co s námi tedy bude? *Optá se váhavě Niju. S obavou hledí na cizince. Tak nějak uvažuje, zda tohle byla vůbec pro chlapa naproti nim nějaká hra, zda je plánuje zabít nebo vyváznou živé. Zemřít totiž nechtějí ani jedna.*
Meiyo: *Nezaujato pozoroval ich pokusy. A nedalo by sa povedať, že by sa mu páčili. Prišli mu neskutočne hlúpe. Kto stavia hrdosť nad život? Síce bola pravda, že teoreticky mali dobrý nápad - poliať plášť vodou a obalená ním skúsiť prebehnúť ohňom. Teoreticky to bol dobrý nápad. Ibaže nevyšiel a ony sa stále netvárili, akoby sa chceli vzdať.* Povedal som vám, jediný spôsob, ako môžete prežiť, je vzdať sa. Prílišná hrdosť váš akurát zabije. *Na chvíľu sa odmlčal.* A ak hodláte chcípnuť mizernou smrťou kvôli takej debiline, ste ešte väčším sklamaním, než som si myslel pôvodne.
Niju: * Niju i Ni jen šokovaně hledí na tu stěnu proti sobě. Jejich naděje jaksi vypadá náhle zabitě. Poklesnou na kolena a nespouštějí pohled z té stěny, která jim blokuje východ. Žár z té blízkosti jim prohřívá tělo, které mu je vystaveno. Začíná jim být nepříjemné horko a hůř se jim dýchá. Potíž je v tom, že teď tam určitě čerstvý vzduch nejde, protože plameny jsou před jedinou cestou do jeskyně za vodopádem, o níž vědí. Pokud si někde neskrývá tenhle muž, nějakou další. Zauvažují ještě nad možností se tím ohněm pokusit dostat na druhou stranu. Vstanou odhodlaně. Je to jejich jediná možnost, jak se odsud dostat. Necítí se na to, že by se měli snížit k žadonění o to, aby je cizinec nechal žít. Je to pod jejich hrdost. Postaví se tedy na nohy. „To dáme.. „ pomyslí si a ustoupí pár kroků. Niju sundá jejich plášť a celý ho zlije vodou v bandasce, kterou u sebe mají. Potřebuje, aby byl mokrý, pokud možno celý. Tolik vody holt nemá, ale většina namočená je. Potom si tu nejvíc promočenou část dá přes hlavu. Následně se rozbíhají proti stěně s rukama kolem hlavy, aby si chránili obličej před plameny. Stačí tím jen proběhnout a budou chvilku na to ochlazeni vodou vodopádu. Probíhají plameny, ale narazí. Nemohou projít dál a do nich se opírá obrovský žár, kterým jim chytli kalhoty a ničí jim boty. Ten oheň jim pálí nohy a na to už je jejich loutka bere z plamenů ven. Netsu je odloží kousek od plamenů na chladné skalnaté podloží. Niju a Ni hned s děsem hasí to co chytlo a opatrně sundavají propálené boty z nohou. Po tvářích by jim tely slzy, kdyby jim žár příliš nevysušoval oči. "Proč?!" nechápe to ani jedna. Proč tak náhle a zničeho nic, nešlo jít dál, když tam je spád vodopádu, kterým se sem i dostali. *
Meiyo: Nikdy je slovo, ktoré sa vypomstilo neskutočnému množstvu ľudí, vieš o tom? *Poznamenal pobavene, sledujúc ich vnútorný zápas. On sám mal s Meiyom tiež dosť potýčok, i keď tie boli väčšinou dosť hlasité.* Á, zabudol som vám niečo povedať, *Vyhlásil keď videl, že hodlajú jednoducho ho obísť.* Možnosť nevzdať sa a prežiť nemáte na výber, *Možno trocha kruto sa uškrnul. Holt, podupe ich hrdosť. Medzitým plamene rozšíril tak, že pokrývali vlastne celý vchod. Za tým ešte vytvoril silové pole Rikitonom, pre prípad, že by tým chceka preskočiť.*
Niju: * Nespouští z něj zamyšlený pohled. Niju přemýšlí. Její výraz je ostražitý. Nelíbí se jí co se dozvídá. Netuší kolik pravdy na tom všem je, ale je fakt, že nikdy neviděla, že by vzduch jen tak šel proti vodě v jednom řádku. Když už, tak se tlačil vzhůru. Uvažuje i nad tím, vzdát se, jenže Ni je proti.* Nikdy! *Ni nehodlá uznat porážku ani náhodou. Takže nic nedělají a jen čekají. Niju se to příčí. Ni má holt na vrch. Místo toho se Niju s Ni dohodne na kompromisu a zamíří k východu. Hodlají kolem toho muže projít ven z jeskyně, kde maj zaručeno, že je vzduchu dost. Netsua neodvolávají úplně. Nechávají si ho, jako strážce v jeho humanoidní formě. *
Meiyo: Sebaistota je pekná vec, ale mala by byť podložená, *Poznamenal pobavene, skôr pre seba. Predsa len, bolo celkom vidno, že si boli celkom istú svojím služobníkom. Len škoda, že narazili zrovna na neho. Keď ho odvolali - netušil ktorá a keďže ani nepoznal ich mená, veľmi ho to ani netrápilo - stále udržoval ohnivú guľu, pomerne výhražne naznačujúc že vzduch onedlho nebude veľmi dýchateľný.* Nie je toto uzavreté? Videla si niekedy ísť vzduch vodou proti prúdu, či smerom dolu, bez toho, aby ho do toho niekto tlačil? *Spýtal sa pobavene. On sám vzduch asi ani nepotreboval.* Vzduch je ľahší ako voda... *Pokrčil ramenami.* Mimochodom, onedlho bude správny čas na to, aby ste sa vzdali, *Poznamenal, provokačne pri tom klipnúc očami.*
Niju: *Ni celá natěšená, že mají vyhráno, si z jeho slov nic nedělá zcela vůbec. Už se chtěla otočit zády a plánovat co dál budou dělat, když mají mít ten klid od muže, ač pro ní i Niju je novinkou sledovat útoky Netsua, když Niju odmítla a zablokovala levou nohu. Sleduje co se děje a to co vidí, se jí nelíbí. * Netsu! Dost! *Křikne po Netsuovi, který stihl vyslat další várku ohnivých koulí, než se jí povedlo vystrnadit Ni z ovládání většiny těla. * Jak si přeješ. *Odtuší Netsu, který přestane s útokem. Potíž je, že hned na to se spolu začnou Niju i Ni dohadovat. Ni chce totiž, aby Netsu v útocích pokračoval, nebo lépe ještě zvýšil vysílané ohnivé koule. Ni je vytočená a nehodlá si přiznat, že by měl muž navrch, nebo by její taktika nefungovala. Niju si však tentokrát stojí pevně za svým rozhodnutím. Není tak příliš pyšná, jako Ni. Uvědomuje si rizika, která jim právě odříkal cizinec. * Tohle ale není uzavřený prostor.. *Dodá Niju a snaží se o sebejistotu. Není si tím však tak moc jistá. Netuší jistě, zda skrz padající vodu se nějaký vzduch dostane do jeskyně. *
Meiyo: Tak Netsu, nom. Ako sa vám len páči, *Povedal na ich vášnivé ohradenie o mene potvorky, ktorá po ňom o chvílu začala metať ohnivé guľe.* Trocha rešpektu voči starším by nebolo tak celkom odveci, vieš o tom? *Poznamenal na to, ako ho označila. Nie, že by ho to trápilo. Keď boli prvé ohnivé guľe takmer nadotyk, využil svoje ultimátne Katonové jutsu Katon: Pairokineshisu. A to mu umožnilo ovládnuť plamene a sústrediť ich všetky nad natiahnutý prst ľavačky.* Vieš, čo je problém s ohňom v uzavretých miestnostiach? Čoskoro spáli všeten kyslík a ty sa udusíš. *Hovoril s úsmevom.*
Niju: *Neschopny slova na něj mlčky zírají. Začnou zvažovat nabídku Netsua. A to zcela vážně. Ten muž je mate a ještě si z nich dělá srandičky. Ostatně jak jim mohlo ujít, že se tam tak vyloup? „Byl pryč! „ Ni nehodlá brát v potaz, že by je mohl nějak ošálit. Nenapadne to totiž ani jednu. Nemají se k tomu tajemného muže přerušit. To, že z nich má srandu se jim nelíbí ani jedné, ale jen Ni to popuzuje. Niju z toho má spíš obavy, než že by jí to rozčilovalo. Na nabídku hry však slyší obě dvě. S náhlým zájmem hltají každé jeho slovo. * Je to Netsu! *Prskne drze a dopáleně Ni.* Ne ohnivák.. * Zamumlá dodatečně mírnější Niju, která ví, že je chování Ni může stáhnout do větší patálie, jelikož netuší ani jedna z nich nic o tom cizinci a jeho schopnostech.* Netsu! Zbav nás toho otrapy! * Rozkáže dopáleně Ni, čímž vyjádří svůj názor. Ač ani jedna z nich neřekla, že souhlasí s podmínkami. Niju neměla dost vůle, aby Ni zastavila od takového jednání. Nezbývá jí než věřit v Netsuovi schopnosti a plně ho svou vůli podporovat spolu s odhodlanou Ni. Netsu se tedy ještě víc rozpálí a soustředí plameny, které se mu tvoří v rukou v silné a mohutné žhavé koule. Ty rychle vrhá po muži, načež už pracuje na nových, ale menších. O to dřív jsou hotové a on tak může pokračovat v rychlejší opakované palbě. *
Meiyo: *Na tvári mal výraz, ktorý naznačoval, že sa celkom dobre bavil. Nevyškŕňal sa však.* To viete. Nie všetko, čo si myslíte, že je pravda, tak pravdou i je. *Odpovedal veľmi 'tajomne' i keď si skôr z nich robil srandu.* Keď budete dobré, možno vám to vysvetlím, *Povedal pobavene. Po tom, čo ohnivý elementál sa ozval so svojou nabídkou, Aian dostal geniálny nápad.* No, alebo inak. Zahráme si hru. Rozkáš tomuto ohinvákovi, nech ma vykopne. Ak sa mu to podarí, tak vyhrávate a ja odpoviem na akúkoľvek otázku, či vypadnem a už ma nikdy neuvidíte, podľa toho, ako si budete priať. *Pobavene sa usmial.* Keď však sa vzdáte, vyhrávam ja a potrestám vás za vašú drzosť. Čo poviete?
Niju: * Jsou opravdu hodně zabrané do toho co dělají a následně už uvažují nad tím, jak zaměstnají Netsua, když tu na někoho promluvil. Rozhlédnou se a netuší s kým to jejich společník mluví. Jsou zmatené obě dvě, ač Ni se rozhodně začne rozčilovat nad tím co jim uniká. Vzápětí už je jim odhaleno co do té doby neviděli. Zaraženě zírají na Meiya. Trvá jim, než pochopí co vidí. Netsu Meiyova slova ignoruje. Jemu poslušen není. * C.. Co, jak? * Začne Niju. * Kde ty ses tu vzal?! *Pronese Ni, protože si je zatraceně jistá tím, že byl ten chlápek pryč. Ni i Niju mají obavy, protože co když je to někdo z Iwagakure, nebo jiné shinobi vesnice? Co když bonzne jejich tajemství ve vesnici? Netsu jen sleduje jejich otázky. * Mám ho odsud vyhodit? *Optá se jich nakonec Netsu a nepřestává Meiya sledovat. *
Meiyo: *Nenápadne sledoval dianie v jaskyni, nepozorovaný. Najprv nemal vôbec žiadne tušenie, čo sa tie holky - začal už na ne myslieť ako na dve, i keď to bolo reálne jedno telo - pokúšajú urobiť. Avšak, keď uvidel, čo sa reálne stalo, netrvalo mu ani sedem sekúnd, kým mu to doplo. Toto Noroi Genkai už asi raz videl, každopádne o ňom však čosi vedel.* Na teba asi Shinton moc fungovať nebude, hm? *Poznamenal nevzrušene, vstanúc. Zrušil vplyv na tie holčiny Shintonom. Nepotreboval to. A okrem toho bol zvedavý, ako zareagujú.*
Niju: *Rozhlédnou se jen pro jakési ujištění, zda tam jsou už opravdu sami. Nikoho však nevidí. jejich mysl ignoruje fakt, že přejeli právě očima po Meiyovi. Niju se uvolní a Ni je spokojená, že už si zase neprotiřečí. Jenže jí jde spíše hlavně o její cíle, než kompromisy.* Vidíš? Máme místo. *Poznamená Ni vítězně a lehce namyšleně, když tak procházejí jeskyní. Niju se ujišťuje, zda tam je opravdu čisto a není dovnitř ani vidět. Čisto, jestli nejsou žádní případní narušitelé někde po jeskyni. Nepotřebují nevítaná překvapení. Po celou dobu prohledávání svou rukou drží dráp. Zastaví se uprostřed jeskyně.* Fajn, jasný. Můžeme. *Souhlasí Niju s Ni. Sundají si z krku řetízek a z řetízku odendají dráp, i náramek. Náramek dá Niju na pravou ruku Ni. Ni zase nandavá dráp na levou ruku Niju. Niju i Ni mají ruce podél těla. Pro ně je to vzácná a důležitá chvíle. Těší se na druhé setkání se svým podivným společníkem. Ni se nakonec připraví a Niju se natáhne levou rukou.* Netsu! *Drápem na prostředníčku křísne o náramek na pravé ruce. Tou jiskrou se aktivuje jejich Ikiningyo. Zatímco Niju v oblouku před sebou navrací levou ruku zpět na levou stranu svého boku, od drápu se s jiskrou oddělí náhle objevivší se plameny. Znak na drápu žhne a z plamenů, které jsou v oblouku před nimi vyvstane Netsu. Má humanoidní formu, kdy jsou plameny obalené slupkou tvrzené magmy. Jeho vědomí o osbě dalo vědět až teprv ve chvíli aktivace, do té doby to bylo, jakoby jen spal a nedával tak o sobě vědět. Loutka se zadívá na muže, který je tam s nimi.* A já myslel, že jsem tajemstvím. *Uchechtne se Netsu.*
Meiyo: Nemusíte? Nebol by som si tak istý, *Odpovedal pobavene, sledujúc jej celkom podivné správanie. Predsa len, nie je veľmi bežné, aby jedna polka tela sa hýbala, pričom druhá pohyb blokuje. Ale nebolo mu to neznáme. Ostatně, on sám bol z klanu Nifiku. To, že teraz oficiálne patril 'pod' Tengoku, bol pre neho vždy iba detail. On, keď išlo o klan, seba vždy radil ku Nifiku. Nie, že by ich mal nejak veľmi rád, tieź.* Či môžem odísť? Ale samozrejme... *Odpovedal, nepohol sa však z miesta. Miesto toho však vytvoril pomocou Shintonu u tej holčiny utkvelú predstavu, že to urobil. Aj že si vzal tú krabicu. A jednoducho jej zakázal vnímať ich. Síce si na to musel vyrobiť trochu chakry, ale to mu nevadilo.*
Niju: *Ani se nestihnou rozkoukat v tom tmavém místě a už sebou polekaně trhnou. Naprosto neočekávali, že by tu někdo byl, a k tomu všemu na ně promluvil zcela bez zaváhání.* Nemusíme odpovídat, pokud nám sám neodpovíš na tu stejnou otázku. *Zarazí Ni svou polovičku a bez zaváhání a zcela sebejistě promluví s jasným odhodláním. Niju i Ni se ve stejnou dobu vydají hloubš. Chtějí zjistit zda to nevede dál, což znamená projít kolem muže, který tu byl dřív. Niju však zastaví a odmítá hnout svou půlkou těla. Ni si promne čelo, protože chce muže ignorovat, jenže Niju si všimla, že muž tam u sebe něco má a tohle místo je mimo zraky čehokoliv venku. Nehodlá kolem něj procházet. Spíš zauvažuje nad tím, opustit tohle místo. Vnitřně se dohaduje s Ni, která si mermomocí hodlá ponechat na jejich setkání s jejich loutkou Netsu a zjištěním co vše umí, tuhle jeskyni. "Stejně o tom budeme pak mluvit s rodiči." stojí si na svém Ni. "A tohle místo patří nám." odmítá její ostražitost.* Mohl by jste tuhle jeskyni opustit? *Optá se nakonec Ni toho cizince. Ostatně netuší jestli je to shinobi nebo ne, natož zda je to shinobi jejich vesnice, ale i jí přijde podivné co tam muž dělá. V zásadě mají ale též v plánu dělat něco co chtějí skrývat před jinými.*
Meiyo: *Keďže jeho myseľ má čo robiť, aby prepínala sústredenie medzi dvoma očami na úplne iných miestach a ešte zvládala vyťahovanie užitočných informácií z toho, čo videli, nezaťažoval sa s takými zbytočnosťami, ako bola prítomnosť niečoho živého na okolí. Predsa len, bol si celkom dosť sebaistý. Čo vlastne nastolovalo otázku, prečo sa vôbec obťažoval ísť na takéto miesto. Prečo si tie informácie nezistil z pohodlia kancelárie. Asi kvôli tomu, že mal už kanclu plné zuby. Napriek tomu, že to nečakal, nejak výrazne na neho nezapôsobil náhly vpád akejsi holčiny.* Ahoj. Čo ty tu? *Spýtal sa po cvhíli, otvoriac jedno oko.*
Niju: *Mají konečně vytoužené volno a přesto si nejprve procházejí vesnici. Pohledem přejedou místo, které jim zde bylo tak nějak určeno za možné místo k přespání. "Myslím, že se můžeme rovnou vydat pryč z vesnice s tím, že se pomaličku vydáme domů." dojde k rozhodnutí Niju, ostatně Ni tam už ve chvíli, kdy to místo zahlédli, odmítla vůbec jít. Takže ještě zajdou ohlásit to vedení vesnice, aby nepočítali s jejich pobytem. Za hodinu opouští vesnici.* Tady ne.. *Poznamená Niju na první místo, které naleznou a zamíří hloubš, tedy se vychýlí i z trasy, kterou se mají vracet domů. Rozhlížejí se po vodopádech. Jeden naleznou a vydají se tedy blíž. Do vody se jim příliš nechce, takže soustředí chakru v chodidlech, ač je to pro ně hodně namáhavé a vydají se po vodní hladině blíž. Stejně se nevyhnou namočení, ale proběhnout pod padající vodu a cesta je volná. Proběhnou dovnitř s nadšením.*
Meiyo: *Sedel v akejsi nevýraznej jaskyni, ktorá bola skrytá za vodopádom, v zemi Vodopádov, neďaleko akejsi menšej dediny. Keďže mal 'vypnutú' chakru a fachal na životnú energiu vďaka technikám Kikenu a Rikitonu, nemal vôbec strach o to, že by ho niekto mohol nájsť. A keby aj, stejnak mu nik nemohol ublížiť. Nebol tu však aby si užíval krásy vlhkej jaskyne. Mal zavreté oči a pomocou Daisan no Me, ktoré sa vznášali kdesi vysoko nad zemou, mapoval všetko moŽné, čo šlo. To znamenalo, že vo veľkej izolujúcej krabici vedľa neho sa každú chvílu zjavil nový list papieru s množstvom informácií.*
Niju: *Mají po misi a odpočinek, který jim byl slíben. Jejich matka si přála, aby poznali zemi, která krátkou dobu patří jejich vesnici. Sehnala jim tedy donášku nějakých lejster do téhle menší vesničky. Nyní si Niju i Ni prohlížejí vesničku a plánují vyrazit k nějakým těm vodopádům. Ostatně cestu sem museli vykonat co nejdřív. Nebyl čas si prohlížet krásy země, nebo hledat vodopády. Kolem krku mají náramek s drápem, které jsou jejich tajnou specialitou. "Možná zde najdeme jeskyni, vhodnou na trénink a skrytou vodopádem..." zauvažuje Niju a Ni se nemůže dočkat, až se vydají na průzkum.*
Rpg: ukončeno
Ayumu: Hmm, říkala jsem ti kdo jsem,* poznamenala, když se od ní odtáhl, posadí se na paty a nechajíc ocas ležet na posteli vedle sebe.* Jsem Hanekawa. A před pár lety jsem přišla o většinu rodiny. Možná ne trvale, no to nikdo s jistotou ještě neví.* odpověděla, natáhnouc se následně více na postel na břicho. V podstatě i mluvila pravdu. Jen některé části úmyslně vynechávala.* Momentálně tu žiju. A ty tu jsi protože jsi šel za mnou,* odvětila v souhrnu i pravdivě na všechny jeho otázky. Začala však přemýšlet či ji to za to stojí. Mohla si najít snadnější zábavu.*
Izumi: Nemůžu se uvolnit. Nemůžu být v klidu a milovat tě, když mi nechceš říct kdo jsi, co tu děláš a co tu dělám já. *Poví jí tiše, skoro až upřímně. Nehledíc na to, že se o něj opírá, se od ní odtrhne a odejde o kus dál.* Chci vědět všechno, pravdu. Prosím.
Ayumu: *Chvíli se vydýchává, no napokon se posadí. Sleduje ho dravým pohledem. Přesto si však všímá jeho postoje.* Co ta odtažitost?* zavrněla jen, po kolenouch přejdouc ke kraji postele, dlaněmi se mu poté opříc o hrudník a vytáhnouc se na nohy. Díky tomu byla nyní vyšší než on.* Co tě trápí?* vyzvídala, rty si hrajíc s jeho ušním lalůčkem. Chtěla pokračovat, no přesto chtěla aby si to také užil.* Uvolni se,* pokračovala, ocasem mu přejíždějíc po zádech, zatímco se k němu tiskla.*
Izumi: *Dokončí, co začal. Pustí jí, aby se mohla položit tak, jako na sama chce. Sám se postaví na obě nohy a sleduje jí. Použila na něj techniku, aby se zamiloval, ale přeci jenom, i láska se dá zlomit. Fakt, že mu neříká pravdu a nechce mu odpovědět na jeho otázky v něm budí pocit, že se stará jenom o sebe a jeho láska tak upadá. Ano - stále k ní něco cítí, ale už je to překonatelná mez. On sám samozřejmě neví, že se jedná o techniku a už vůbec neví, že i když přelomí tuhle mez, stále bude jejím otrokem.*
Ayumu: *Přimhouřila oči slastí, jak cítí jeho jazyk víc v sobě, zakloníc přitom hlavu a semknouc víčka. Nesoustřeďuje se na nic jiného. Uši má pernamentně stažené vzad, zatímco se jí lehce chvějí vzrušením. Cítí narůstající tlak v slabinách a podbřišku, skousnou si přitom spodní ret. Ruce přesune na postel, mrvíc přitom mezi prsty prostěradlo. Kdyby zůstala u jeho vlasů, tak by ho to brzy asi bolelo. Nemusela by opět kontrolovat svou sílu a to by nebylo dobré. Nechtěla mu totiž ublížit. Netušila, co se mu honí hlavou ale nezajímalo ji to. Po chvíli však tlak ve slabinách přešel přes únosnou mez a ona se prohla v zádech zatímco jí ze rtů splynul táhlý sten, jak dosáhla vrcholu. Nic v tu chvíli neříkala, jen zhluboka oddechovala.*
Izumi: *Zastrčí svůj jazyk co nejhlouběji to jde, pak ho zase stáhne zpět do úst a takhle stále dokola. Chce to mít rychle za sebou, chce znát odpovědi na otázky, i když je mu jasné, že se to jen tak nedozví. Ještě chvilku mu to trvá, ale nakonec mu přeci jen dojde, jak se odpovědi dozvědět. Potřebuje jen počkat na správnou příležitost. Zatím jen dělá to, co si přeje.*
Ayumu: *Vnímá každý pohyb jeho jazyka, narůstajícím vzrušením čím dál tím víc vlhnouc. Zpozemí rtů se jí začínaly drát vzdechy, když přejel přes nějaké citlivější místečko. Mezi její vzdechy se začínali postupně promítat i steny, přičemž jen instinktivně více roztáhla nohy, že více to už nešlo. Tím mu i umožnila lepší přístup přičemž rukou sjela na jeho hlavu, kde si začala hrát s jeho vlasy, lehce za ně tahajíc.* J..jen pokračuj...* vybídla ho zadýchaně, zatímco čím dál víc vlhla. Chtěla cítit ten slastný pocit, který si pamatovala.*
Izumi: *Prostě dělá to co chce. Nemůže se tomu nijak bránit, protože si neuvědomuje, co dělá a proč to dělá. Je to však věc, nad kterou tak úporně přemýšlí, takže vlastně ani nevnímá, co mu říká, vše dělá tak nějak instinktivně.*
Ayumu: *Zadržela na chvíli dech, když se nad ní sklonil, lehce se přitom začervenajíc a sklopíc rozechvěle uši dozadu, když začal dělat, co mu bylo přikázáno. Poté však prudce vypustila vzduch zpomezí zubů, více roztáhnouc nohy, aby mu vytvořila více prostoru. Rukou, kterou doteď měla v klíně se začala dráždit, tiše přitom usyknouc.* Uspokoj mě jak nejlépe můžeš,* vydechla jen zatímco začínala pomalu vlhnout. Chtěla však víc, druhou rukou si promnouc jedno z prsou, ocasem mu jezdíc po zádech.*
Izumi: *Jeho srdce se rozbuší, snad jako kdyby se tělo nemělo pohnout. Nakonec ale zvedne nyní se třasoucí ruce a stáhne ji i zbylé oblečení, teď už je před ním naprosto obnažená. Padne před ní na kolena a pustí se do práce, přesně jak si sama přála.* „Co jsem zač. Neznám jí... musím se vzpamatovat.. ale.. miluju jí.. já...“ *V hlavně se mu drží jen zmatek a nejistota.*
Ayumu: *Poslouchala jeho odpověď přičemž nad tím v duchu zakroutila očima. Odtáhla se, natáhnouc se pohodlně doprostřed postele na záda a založíc si ruce za hlavou.* "Nesnáším tyhle přehnaně romantické typy. Asi bych si měla dávat větší pozor na to, co dělám,"* pomyslela si s úšklebkem, no nechala to být. Jejím cílem nebylo uspokojit jeho, ale sebe. To, že by si to užil byl jen bonus.* Nemusím ti odpovídat na nic. Nepotřebuješ to vědět, jediné co teď musíš vědět je to, co chci. A já tě chci cítit tady,* odvětila, přejdouc si rukou po těle až nakonec skončila ve svém klíně. Věděla, že zamilovanosti se dá trochu vzdorovat, dle mysli toho na koho je použita, no nadvládě, která z něj činila jejího otroka ne. A nejlepší na tom bylo, že ji chtěl poslouchat, nejenže musel. Tak zkrátka technika fungovala.* Takže můžeš začít svým jazykem a když ti to půjde, tak ti tu službičku oplatím,* dodala se spokojeným úsměvem, vyčkávajíc až udělá, co mu bylo nařízeno.*
Izumi: Moje tělo nechce. Možná by mělo, ale já to nechápu. Miluju tě, ale i tak... všechno je strašně divný. Nic o tobě nevím a... je to jako kouzlo. Potřebuju odpovědi na otázky, potřebuju tě poznat, zjistit víc věcí. *Mluví poměrně splašeně, vůbec by nebylo divné, kdyby ho nepochopila.*
Ayumu: *Ten mladík ji celkem překvapil.* Hmm a pročpak?* optala se přičemž se vytáhla do sedu, uchopíc jeho tvář zlehka do dlaní a zahledíc se mu do očí. Přišlo ji to svým způsobem divné, no snažila se to neřešit. Chtěla odpověď. Ještě neměla dost zkušeností na to, aby to sama dovedla určit.*
Izumi: "Co tady dělám." *Zazní mu v hlavě zase otázka. Jeho tělo se částečně i pere s jeho myšlenkami. Dokázala změnit jeho myšlení, miluje jí, ale tělo nezačalo produkovat hormon vzrušení, prostě to nejde. I když mu řekne, aby pokračoval, prostě se na ní jenom tupě dívá.* Já nemůžu. *Šeptne zbořeně a dál už nemluví, nic nedělá, prostě jen sleduje a čeká.*
Ayumu: *Bez protestů se nechá přetočit na záda, napůl zvědavě a napůl netrpělivě ho sledujíc. Nechává mu však volné pole působnosti, spokojeně přimhouříc oči při jeho polibcích. Uši se jí lehce třásli vzrušením přičemž ho celou dobu sledovala. Cesta jeho jazyka ji vzrušovala, přičemž když se na ni podíval, tak ho lehce pohladila po tváři.* Klidně pokračuj,* pošeptla jen trošku zadýchaným hlasem.*
Izumi: *Chytne ji za ramena a jemně ji překlopí stranou, načež se dostane nad ní, kolena nastavíc tak, aby byla vedle jejích boků. Políbí jí na krk a stejně jako ona i on sjede níž, přičemž ji na vrchní části těla zbaví i posledního kusu oblečení. Má vystrčenou špičku jazyka a i jen tou jí sjíždí po krku až k bradavkám, které jí instinktivně políbí a následně pokračuje až k bříšku, kde ji zase políbí a následně zvedne svou tvář tak, aby mohl pohlédnout do té její.*
Ayumu: Jednodušší věci jsou lepší. Nač je komplikovat?* odvětila jen tiše, zbavujíc ho konečně trika, než mu zlehka zatlačíc na hruď aby si lehl. Přeci jen s její hrubou silou by to zvládla i kdyby se bránil. O čemž pochybovala. Následně si nad ním jen klekla, dlaní přejdouc na zapínání jeho nohavic, které následně téměř nedočkavě stáhla, dlaní mu přes prádlo přejdouc po jeho pýše.* Vem si mě celou, celičkou. Překvap mě,* pošeptla mu další rozkaz do ouška, zvědavá co udělá. Proč nevyužít toho, že mu to mohla přikázat? Chtěla však trošku překvapivého vzrušení.*
Izumi: To jsem rád. Akorát by to jednou mohlo znamenat problémy. *Odpoví jí tiše a poté už se nechá oddávat blahu. Jemně ji pohladí po hlavě a rukou nahmatá část oděvu, který jí zlehka sundá, chce být co nejvíc s ní, i když sám vnitřně neví proč. City v něm bojují. Miluje ji, i když neví, kým je, proč je s ním.*
Ayumu: Hrozbou pro mě nejsi z jiných důvodů, proto nemusím být hned nukenin,* odvětila na jeho slova i otázku. V podstatě ani nelhala. Neřekla přímo ne, no ani mu to nepotvrdila. Zlehka přes něj přehodí nohu, když se posadí vedle něj, posadíc se mu na klín, kde se zlehka zavrtí, opětujíc mu pohled než se nakloní k jeho oušku, které vezme jemně mezi zuby.* Říkej tomu třeba přirozená přitažlivost,* pošeptla, rty sjedou na jeho krk, který zlehka líbala. Přitom mu rukama sjela přes ramena až k břichu, nahmatajíc lem jeho trička. Chtěla mu ho přetáhnout přes hlavu, zbytečně tak neničíc věci.*
Izumi: *Dojde k ní.* Když říkáš, že pro tebe nejsem hrozbou, znamená to, že jsi nukenin? *Dá si dvě a dvě dohromady, samozřejmě, že to může být jenom jeho plavá domněnka, když muřekne, že ne, tak jí to nejspíš sežere a dál se v tom nebude babrat. Sedne si vedle ní a zahledí se jí do očích.* Nevím proč, ale prostě tě miluju. Neznáme se ani chvíli a už k tobě cítím tak silný cit. Jak? Takové kouzlo osobnosti... s tím jsem se nesetkal.
Ayumu: *Pokrčí nad tím rameny.* Člověka lze zabít různými způsoby a z různých důvodů než jen kvůli tomu, že by on mohl zabít dřív jeho. Netrápí mě co je tvou prací jelikož pro mě nejsi hrozbou.* odvětila, po čtyřech se přeplazíc na kraj postele.* Pojď sem,* zakňourala, i když to byl jasný rozkaz, který musel bez váhání splnit. To čekání už začínalo být otravné a ona ho chtěla už cítit. Chtěla se bavit a tohle je odvádělo od toho co chtěla a to tělesné potěšení. Jediné rozptýlení po nocích plných nočních můr, které přebírala od matky, která patřila k těm, kteří byli v komatu.*
Izumi: Je to práce, ale mohlo by způsobit problémy, kdybys běhala po světě a všude vytrubovala, že já jí plním. Je fakt, že nechytám zrovna top kriminálníky, ale když se někdo dozví tvojí identitu, splaší se, že ho jednou budeš moci chytit a tak tě radši zabije dřív, než ty jeho. Ne, že bych se neuměl bránit, ale když člověk spí, moc toho nezmůže. *Masku otře dlaní a podívá se na ní.* \\\"Co se to se mnou vůbec děje. Proč tu jsem?\\\"
Ayumu: *Zlehka se odkulí stranou když do ní strčí, skončíc na všech čtyřech na posteli. Překvapí ji to, no nemá problém na to reagovat. Sklopí hlavu lehce dolů, bradou se dotýkajíc pelesti postele, zatímco zadek má vystrčený, mávajíc přitom ocasem* A co na tom máš? Je to jen práce,* poznamená s úšklebkem, všímajíc si jeho čelenky na noze se znakem Usogakure. Přesto si však nyní přeměří pořádně jeho chakru aby si ji pamatovala. Jako Kanchi s tím nemá problém a její úroveň ji dovoluje aby ani nemusela skládat nějaké pečetě.* Mění to něco?* zavrněla přičemž se normálně posadila na paty, bedlivě ho sledujíc. Chtěla na to jít víceméně po dobrém, no neměla zábrany si ho i podmanit.*
Izumi: "Sakra." *Probleskne mu hlavou a možná v eufórii ji odstrčí stranou a postaví se. V tu chvíli jakoby jeho tělo zapomnělo, že je pod vlivem té techniky, i když k ní cítí nějaké emoce, teď ho zajímá jenom maska, kterou sebere.* Nechtěl jsem ti to říkat. Víš, není to pro všechny, je to tajemství.
Ayumu: *Při jeho odpovědi nadzdvihne obočí. To si z ní dělá legraci?* Tss* odfrkla si napůl podrážděně a napůl pobaveně. Netušila co tím sledoval no nezajímalo ji to. Ona sama na sobě měla jen cáry oblečení, které šli snadno strhnout, no u něj na to musela jinak pokud ho nechtěla svlékat. Což se jí zrovna dvakrát nechtělo. Proto použila na jeho plášť Jikan, přeměníc ho tak na prach tím, že několikanásobně urychlila jeho rozklad. O postel klapla Oninská maska přičemž se přitom pohledu ušklíbla. Asi tohle byl ten důvod proč se snažil odvést její pozornost jinam. Zrazu měla mnohem lepší pocit, zvlášť když věděla, že by ji za jiné situace chtěl zabít nebo chytit.* Ale, ale, copak to tu máme?* zazubila se jen, uchopíc masku do ruky načež ji jen hodila na zem aby nezavazela. Nezajímala ji.*
Izumi: Uhm, teda.. nelíbí se mi, že mě takhle ošmatláváš, lásko, co kdybys našla třeba bombu? *Zeptá se poněkud vykuleně. Dopad tý techniky, fakt, že ji miluje a je jejím otrokem mu nedovoluje moc lhát a moc se jí bránit, takže mele blbosti. Každopádně ji potřebuje setřást, masky se zbavit a pak být už jenom jejím.*
Ayumu: *Jen lehce nadzdvihne obočí při jeho slovech.* Poslouchám,* odvětí jen tiše, přimhouříc přitom oči. Uši má vyklopené do stran zatímco špičkou ocásku kmitá téměř až nedočkavě sem a tam. Netuší kde se v ní ta nedočkavost bere, no neřeší to. Je zvědavá jak to myslel a tak se zatím nehýbe, dávajíc mu dost prostoru se projevit.*
Izumi: "Je to můj miláček, ale takhle najde masku a bude to průšvih." *Nepatrně s sebou pohne, aby ji naznačil, že se mu to moc nelíbí.* Prosím, lepší by to bylo asi jinak, uhm. *Poznamená nejistě. Fakt, že se ocitl na její posteli během takové chvilky je naprosto neuvěřitelný. Je jako její loutka, která se snad ničemu nebude bránit.*
Ayumu: *Jeho nadšení ji trošku až děsilo. Nehádala se však s ním. Místo toho ho zatáhla do chatky, kam prosvítalo světlo oknem ve střeše.* Hmm dočasně hej,* přikývla na jeho otázku, všímajíc si že je jaksi nesvůj.* Uvolni se,* téměř zavrněla, lehce do něj žďuchnouc, čímž ho svalila zády na postel, skloníc se nad ním a jedním kolenem se opírajíc o kraj postele. Dlaní mu přitom přecházela po hrudi, lehce ho škrabkajíc přes oblečení.*
Izumi: Je to nádhera! Zůstaneme tady do konce života jenom spolu! *Zazubí se na ní. Uvnitř tuší, že je něco špatně, ale neví co.* "Miluju jí, ale... cítím, že jí nemiluji tak, jak bych měl. Co se to se mnou děje?" *Je dost pravděpodobné, že se mu orosí čelo, protože se v něm nachází spousta vnitřního zmatku.* Takže tady žiješ? *Vypustí ze sebe.*
Ayumu: *Jeho reakce ji popravdě dost překvapila. Dřív by ji možná i dojala, no to už bylo dávno pryč. Za poslední tři roky se změnila. A to dost.* Hmm, myslím, že o přežiji, když si to tentokrát nechám ujít,* odvětila nakonec s mrknutím, když se trošku vzpamatovala, uchopíc ho za ruku a zamíříc mimo cestu mezi stromy. Skutečně tam měla menší chatku, která byla vybavená snad vším krom elektřiny a koupelny. Holt neměla stejné možnosti jak její matka.* Jak se ti to líbí?* zazubila se na něj, když došli až k chatce, pouštějíc jeho ruku a otevříc dveře. Nečekala takovou reakci, no zřejmě podcenila účinky vlastní techniky. Ale že by jí to nějak vadilo se říci nedalo.*
Izumi: "Co je tohle.. za pocit?" *Pomyslí si nějak zaseknutě, když se tak zahledí do jejích očí. Přijdou mu svým způsobem zvláštní. Chvilku to trvá, ale dojde mu, že je to doujutsu. Nechce to řešit, protože nemá potřebu. Tu osobu prostě miluje.* Škoda. Mohli jsme se tam mít báječně. Staral bych se o tebe, koupil ti, co by sis přála. Klidně bych tam s tebou prožil celý život.
Ayumu: *V duchu se ušklíbla. Tenhle týpek byl očividně celkem tvrdohlavý.* Hanekawa. Už jsem to říkala,* zamumlala přičemž k němu konečně zvedla pohled, používajíc hned za sebou Teianjutsu: Jūzoku, kdy si z něj měla udělat přímo otroka a Teianjutsu: Ren'ai po kterém se do ní měl zamilovat. Nehodlala v něm tyto pocity do budoucna pěstovat, no takto byly věci mnohem jednodušší.* Do žádné vesnice se nepůjde,* pokračovala přičemž se jí na rtech objevil úsměv.* A ty půjdeš se mnou,* dodala, přičemž si skousla spodní ret. Chtěla něco a když něco chtěla, hodlala si to vzít. Ať už dobrovolně nebo ne. Ale díky Shireiganu dokázala lidskou mysl obalamutit natolik, že si člověk ani neuvědomoval co dělá, ale chtěl to dělat.*
Izumi: *To její věčný padání ho štve, přeci jen, není zvyklý na to, aby se o něj někdo takhle opíral. Za tu dobu zapomněl, jak se má chovat k lidem, kteří potřebují podporu, ať už psychickou, nebo fyzickou.* Prostě.. pojď. Jednou nedodržíš svoje zvyky a něco si koupíš v obchodě, jak se to běžně dělává. Jak se vůbec jmenuješ? *Doplní svou větu otázkou.*
Ayumu: Jako blbost to přijde možná tobě,* odvětila, stírajíc si slzy hřbetem ruky.* Lidi si na každou malichernost, která se jim nezadaří musí najít důvod koho, nebo co obvinit aby to nebyla jejich vina,* dodala zatímco se pomalu vyškrábala na nohy. Klopýtla, udělajíc však tentokrát dva kroky dopředu, stihnouc před sebe dát lokty, než mu narazila do hrudníku.* Vše co potřebuji si chytím nebo ukradnu. Je špatná doba. Stačí mi, že bydlím nedaleko odtud,* zamumlala, vyčkávajíc na vhodnou příležitost, kdy se mu bude moci podívat do očí. Nechtěla mu ublížit, jen se trošku pobavit a užít si. To, že na to šla svým způsobem, který byl trošku zvláštní ji netrápil.*
Izumi: To je blbost. V to snad ani nemůže nikdo věřit. *Sám v takové dětinské věci už dlouho nevěří.* Zvedni se. Pojď se mnou do vesnice, mám tam práci, ale myslím, že jídlo a něco k pití ti zaplatit můžu. Vypadáš, že už si pár dní nic nejedla. Vypadáš opravdu děsně. *Pronese s úsměvem, myslí to přátelsky, nechce, aby se trápila.* A když budou mít kecy, tak jim něco řeknu. Pojď. *Na tváři se mu drží úsměv.*
Izumi: To je blbost. Nemů
Ayumu: *Tak trochu čekala tuhle otázku.* Mám kočičí uši a ocas,* odvětila jen stále roztřeseně.* Myslí si, že jim přinesu smůlu. A možná mají pravdu,* odvětila stále se sklopenou hlavou, tak aby jí nebylo vidět do očí, kde aktivovala Kasei Shireigan.* Mé jméno je Hanekawa...* pokračovala, přičemž se svezla na kolena, stále majíc sklopený pohled. Přesto však byly vidět dvě stružky od slz, které spustila z očí. Nebylo to příliš těžké. Stačilo si připomenout pár věcí, aby se slzy spustili.*
Izumi: Nechtějí tě tam? *Zeptá se trošku váhavě. V té chvíli se nemůže rozhodnout, jestli tam s ní ztrácet čas, nebo jít do vesnice, kde potřebuje nabrat síly na svou další misi.* Proč by tě tam nechtěli? *Položí jí hned další otázku a podívá se směrem k vesnici, která už se nezdá být vůbec daleko.* Kdo jsi?
Ayumu: *Nechá se jím trošku váhavě vytáhnout na nohy. Jakmile se však zeptá, či půjde do vesnice trhne rukou, aby se dostala z jeho sevření a začne před ním couvat.* N...ne* odvětí se zakoktáním, přičemž má bázlivě uši přitisknuté k hlavě. Udělá však sotva dva kroky, když znatelně zavrávorá. Snaží se vypadat jako někdo, koho zbili a hodili na kraj vesnice, či se mu tam podařilo utéct. Ostatně tomu napomáhají i roztrhané a špinavé šaty a odřeniny s modřinami, které má na těle. Byla toho názoru, že se jí to celkem dařilo.* Ne..nechtějí mě tam,* dodala přičemž se jí chvěl hlas. I když se tvářila jako chudinka, tak se uvnitř celkem dobře bavila.*
Izumi: *Čelenku má skrytou pod pláštěm, připevněnou na stehni. Táhnutím ruky, kterou ji chytí, ji pomůže vstát.* Fajn. Jdeš do vesnice? *Zeptá se jí a začne si jí prohlížet, i když mu to přijde poměrně neslušné, ale co. Podle vnějšího vzhledu té dívky si asi nedbá moc na slušnost.*
Ayumu: *V duchu se pousměje. Teprve až když na ni však promluví na něj stočí zrak, přimhouříc oči.* Nevím...* zamumlá zčásti i pravdivě. Nějak netuší v které zemi se nachází a je jí to celkem jedno. Henshin ji naštěstí kryl i ústa na dlaních, která měla díky Bakutonu, i když to mohla časem i napravit. Proto i s hranou váhavostí a ušima stočenými dozadu jako bázlivá kočka natáhne jednu svou ruku, přijímajíc tak tu jeho i když se jí přitom lehce chvěla. Sklopila pohled, jako kdyby se mu bála podívat do očí, no to všechno byla jen hra. Chtěla aby ji viděl jako bezbrannou a slabou. Proto se zatím ani nepídila po čelence, která by ho označovala z jaké vesnice je.*
Izumi: *Správně by měl jenom projít a nechat ji tam, nepatří to k jeho práci, ale když vidí její bezmoc, sehne se k ní.* Co tady děláš? *Zeptá se zprvu chladně, ale nakonec se na jeho tváři objeví menší úsměv.* Pojd, vstávej. Když se tu budeš válet, tak budeš špinavá a tak. *Natáhne k ní dobrovolně ruku. Samozřejmě, že si všimne i ocasu, ale nechce to moc řešit, ještě by se mohl dozvědět něco, co nechce.*
Ayumu: *Má zavřené oči, no přesto ví o přibližujícím se mladíkovi už hodnou dobu. Vyslala Shadoa - jednu ze svých stínových bytostí - na kontrolu okolí, propojujíc si s ním pohled. Proto i měla celkem dost času si mladíka prohlédnout. Když si byla jistá, že ji vidí, přetočila se na záda, čímž byla celkem dost vidět její ňadra, zahalená jen posledním cárem látky a také byl vidět lépe ocas, který zůstal ležet kolmo vedle ní. Otevřela jiskřivě jantarově žluté oči, vydajíc tichý sten. Hrála si na bezmocnou, tlumíc nyní svou chakru. Nepotřebovala aby hned věděl, co je zač. Zkazilo by to hru.*
Izumi: *Po cestě kráčí směrem k vesnici, která se nachází v zemi Vodopádů, kam se dostal po poměrně dlouhé době. Vlastně byl ještě delší dobu upoután na nemocničním lůžku, díky nemoci, která mu zároven zastavila stárnutí, bohužel ale i veškerý jeho vývoj. Naštěstí se před nedávnem vyléčil, asi tak stejně záhadně, jako onemocněl. Opět mohl trénovat, zesílil a také se opět dal do své práce Oinina. To je také důvod jeho přítomnosti. Jeho úkol je přenocovat v dané vesnici a následně se vydat na lov jedné, sice menší, ale i tak významné ryby. Má na sobě svůj plášt, pod kterým je skrytá jeho maska, nelze vidět. Jinak má u sebe klasické vybavení, počínaje spoustou senbonů, pokračujíc přes kunaie a končíc menším nožíkem skrytým v kapse u kalhot, přibližně ve výšce holeně. Také má dvě ampulky, každá obsahuje jeden jed. Jak tak tedy jde, spatří někoho, kdo leží na zemi, zřejmě spadl. Dojde o něco blíž a potom se zastaví.*
Ayumu: *Byla jen kousek od vesnice, když ji přepadla jakási hravá nálada. Byla ve své Henshin podobě, která ji umožňovala krytí proti Oininům a Anbu. Zběžně si prohlédla svoje nové oblečení, ušklíbnouc se tomu. Nebyl přilíš problém je změnit do jejich předcházející špinavé a dosti potrhané podoby. Stejně jako nebyl problém si díky Henshinu na těle vytvořit odřeniny a modřiny. Jako Kanchi cítila, že v okolí jsou nějací Shinobi. Natáhla se tedy jak široká tak dlouhá vedle cesty, stočíc se následně do klubíčka. Po poslední době jí ani nedalo příliš práce tvářit se jako hromádka neštěstí. Kočičí uši stažené vzad a bílý dlouhý ocas obtočený bázlivě kolem nohou. Čekala až se někdo objeví. Neměla v plánu někomu ublížit, jen se pobavit.*
---: ...
Meiyo: A ? Hovno sa stalo. *Zavrčal na oplátku Aian. Meiyo sa len prizeral. "Do čoho sa ten zas dostal?"*
Mio: Vrazil jsi do mě *zavrčí. "Klid holka, nemusíš bejt hned naštvaná, ne? Zas tak moc se nestalo. Nemusíš vyvádět kvůli každému nesmyslu. Takovou si tě nepamatuji" ozval se Nibi uvnitř. Nic mu neodpovídala, stejně jako na Meiya mlčela*
Meiyo: Čos tak nasratá ? *Pozrie na ňu podráždene. V tej chvíli príde Meiyo.* Čos zas posral ? *Zvedavo pozrie na Mio.* Ahoj
Mio: *Trochu sebou cukne, když do ní někdo narazí. Otočí se, s ledovým výrazem ve tváři* Potřebujete něco? *zahrčí a pozvedne obočí* Jestli ne, tak příště si laskavě...dávejte větší pozor na cestu *odsekne*
Meiyo: *Medzitým čo Meiyo šiel zaplatiť, Aian sa zdvihol na odchod. Vychádzal z krčmy keď sa zrazu zapotácal a narazil do nejakej osoby.* Možno som naozaj nemal piť tak skoro... *Zamrmle si.*
mio: *peníze položila vedle hrnku na pult a i s mývalem na rameni, plně ozbrojena zamířila ven z hospody. Uvažovala, že nyní už se může v klidu vrátit domů do vesnice. Tady už nemá nic sebemenšího na práci*
Meiyo: *Meiyo doje dango, a prejde si rukou po strany tváre z ktorej sa Aian oddelil.* Vážne, toto je najväčšia chyba tej techniky. / Aj mne chýba oko... ale radšej bez oka ako s tebou... / Vážne milé Aian. No, ideme. *Vstane, Aian dopije pivo a Meiyo ide zaplatiť.*
Mio: *když dochroupala poslední sušenku, zmuchlala sáček ve kterém byli a zvedla se ze stolu. Mývala nechala, aby ji vylezl na rameno, popadla hrneček a zamířila zaplatit, neb nechtěla čekat, než se někdo uráčí přijít a nechala zaplatit*
Meiyo: Vážne, skvelo si to vymyslel. *Meiyo sa zatvári otrávene.* Teraz na náš pozerajú jak na bláznov... *Po chvíli sa trocha zasmeje.* Nie že by nemali pravdu... ale to je jedno. Chcel som sa v klude najesť a napiť. / Tak jedz. *Pokrčí Aian ramenami a prezerá si osadenstvo krčmy.*
Mio: *Zpozorovala podivné dění u trochu vzdálenějšího stolu. Pozvedla mírně obočí* Pche...*ušklíbla se a zavrtěla mírně hlavou. Stočila pohled zpátky ke Geshimu a prohrábla mu kožíšek* Možná by jsme měli zmizet *zamumlala k mývalovi a dopila zbytek čaje*
Meiyo: Pretože sa mi nechce. *Meiya pomaly obmotá waiya ovládaná Jitonom a priviaže ho ku stoličke.* Vážne, toto ? *Spýta sa pobavene, a začne Jitonom odtláčať waiyu ktorá sa iba trasie vo vzduchu ale stále ho púta.* Alebo, urobíme to inak. *Pustí waiyu a pomocou Karada no Haifu za oddelia. Aian si sadne na stoličku vedla, vezme si pohár piva.* Rob si čo chceš.
Mio: *Chroupala spokojeně jednu sušenku za druhou a občas usrkla trochu teplého čaje. Tvář měla stále bez emocí, stále stejnou, chladnou. Jen občas, když koukla na mývala, který se spokojeně cpal sušenkami, její pohled to na moment obměkčilo*
Meiyo: *Ojedol jednu paličku a začal cítiť ako sa v ňom prebúdza jeho stará zvedavosť. Napije sa a kútikom oka si ju znovu prezrel.* Meiyo, je ti jasné že dnes jednoducho priechod tej svojej zatracenej zvedavosti nedáš, však ? / Prečo nie ? *Pousmeje sa.* Pokial si pametám, stále toto telo ovládam ja...
Mio: *Když si sedla, mýval ji seskočil z ramene na stůl a tam se usadil. Slabě, skoro až smutně se pousmála a pohladila v kožíšku. Pak se rozhlédla z novu kolem, čekajíc nějakou obsluhu. No, nakonec se někoho dočkala. Pro sebe objednala čaj, a pro Geshiho do misky vodu...plus k tomu ještě něco sladkého pro oba dva. Když to před ni postavili, přisunula k sobě čaj a k Geshimu vodu. Rozbalila balení takových menších sušenek a nechala je na stole. Občas si vzala ona a občas si z pytlíčku vzal sušenku Geshi*
Meiyo: *Vvšimol si že nejaká osoba vstúpila do krčmy, no venoval jej len zbežný pohľad. Trochu ho prekvapilo množstvo zbraní ktoré mala, no neriešil to. Predsa len, v takomto druhu krčiem je vela ozbrojených ludí. Začal sa zas venovať svojmu dangu.*
Mio: *Byla z mise trochu unavená, přemýšlela zda se někde na chvíli nezastavit před cestou zpět do vesnice. Čirou náhodou procházela kolem takové...menší hospody. Bylo to rozhodně lepší než nic a tak zamířila dovnitř. Oči i tvář bez výrazu, spíš takový, až nenávistný pohled. Rozhlédla se a zamířila k prázdnému stolu*
Meiyo: *Doniesli mu pivo aj dango.* Asi by som nemal takto skoro... / Zmlkni a pi! / Aian, vieš o tom, že som sa nerozprával s tebou ? / To je jedno. Neskúšaj mi ničiť tak krásny deň tvojim filozofovaním. *Meiyo vydal iba podráždený neidetifikovatelný zvuk a napil sa piva.*
Mio: *Procházela se vesničkou, ve které nikdy předtím nebyla. Ruce měla v kapsách. Byla plně ozbrojena, protože mířila z mise, ale trochu se zatoulala, nechtělo se jí domů. Neměla tam nic, krom mladší sestry...na kterou neměla ani trochu náladu. Otec byl někde pracovně pryč. Na rameni ji vysedával mýval*
Meiyo: *Túlal sa krajinou a prechádzal dedinou. Ako prechádzal okolo krčmy, pocítil smäd a tak tam zamieril. Objednal si pohár piva a niekolko paličiek danga. Zamyslene čakal a do pulta vyťukával akýsi rytmus.*
---:: ---
Ningyo: * Použil Hiraishin no Jutsu do svého pokoje, kde měl ukrytou svojí kunai. "Zajímavé to setkání. Tohle konečně už bude zábava... Měl bych se naučit nové jutsu, abych byl platný." Pomyslel si a lehl si na poste. Chtěl to všechno ztřebat*
Kotoki: Uhm... Dobrá... Hodně štěstí... A snad se znovu shledáme... *Řekl a otočil se. Šel zpátky do nového úkrytu.* Ozvu se... Brzy... *Hlesl a pokračoval v cestě.*
Ningyo: * Usmál se, dopil a vstal.* Jdu tedy zpátky do mé vesnice. Budu podávat automaticky zprávy. * Odkašlal a vytáhl z kapsy jednu Hiraishin Kunai, kterou podal Kotokimu.* Toto je tajemství mojí techniky. Kdykoli budete chtít, abych se k vám dostavil tak pomocí tohoto jsem tam okamžitě.
Kotoki: Uhm... Pravda... Ale dávej na sebe pozor... A teď to myslím vážně... Si jedním z nás... A zkus to nepodělat... *Usmál se a vstal ze židle.* Jdeme ven... *Pronesl a vyšel ven. Počkal až ho dojde.* Vrať se tedy do Kiri... Kontaktuji tě... Neboj se, že bys o něco přišel... za chvíli se to všechno rozjede a i ty budeš bojovat... Dávej si pozor ať ty věci nikdo nenajde... Máš ještě nějaké otázky?
Ningyo: * Vzal si prsten a všechno co dostal. Po té se zeptal na jednu věc.* Nebylo by lepší, kdybych začal v mé rodné vesnici v Kirigakure? Tam totiž nebudou čekat, že bych mohl být špionem Akatsuki...
Gensho: Dobrá... Začni na místě, kde by se nezaměřila ta největší pozornost... V Kumogakure... Je na tobě jak se tam dostaneš... Vypátrej tam Jincuurikiho a buď jej polap a dostaň ho ke mě živého a nebo ho jen zastav a počkej na nás... A pak ještě jedna věc... Dám ti důležité věci pro Akatsuki... Plášť a prsten, který slouží ke svolání do našeho ukrytu... Dostaneš přes něj signál chakrou a dostavíš se na určené místo... *Řekl a ze svitku odpečetil prsten, na kterém byl znak znamenající divočáka a plášť Akatsuki společně s bambusovým kloboukem.* Tady máš... *Podal mu ty věci.* Jestli ten prsten ztratíš, tak si mě nepřej... *Pronesl.*
Ningyo: Jak myslíš ... Jenom tě chci varovat. Nejsem dobrý špión. Když si to, ale tvoje velikost žádá nemám na vybranou. Takže kde mám začít? * Zeptal se a zívl. Nebyl nadšený z jeho mise. Jedinou výhodu to mělo v tom, že se nemusel stát nutně nukeninem.*
Kotoki: Heh... Užitečná... Ty jsi asi nepochopil, co jsem ti řekl... Zaprvé... Mě budeš poslouchat i když se ti to nebude líbit... A zadruhé... Nebudeš jen sledovat Jinchuuriki a podávat nám z právy... Když zavelím, aby se určitý Junchuuriki odchytl ty budeš první na místě... Protože jsi ho celou dobu sledoval bude ho už znát... Utkáš se s ním a zdržíš ho dokud nedorazíme mi... Při nejlepší ho rovnou spacifikuješ, ale nezabiješ... Jasná!
Ningyo: * Takováhle mise se mu ani zdaleka nelíbila. Chtěl dostat misi na, které bude muset bojovat a hodně zesílí. Chtěl být více platný akatsuki jako člen a ne jako nudný špión.* Mohl bych poprosit o misi ve, které bych se mohl zlepšit? Chci se stát členem akatsuki a chci porážet nepřátele akatsuki. Chci být užitečný v boji a proto musím zesílit. Chápu, že mise tohoto charakteru je důležitá, jenomže se v ní moc nezlepším...
Kotoki: Opravdu ti tohle stačí? A takové důležité fakt, že Keiji je mrtev a Middonaito je zpátky živ, ale jeho duše je jiná... Protože tu pravou mám zachycenou v Edo Tensei... Takové věci, že jsem se rozhodl jej zabít, protože se přidal na stranu dobra... Takové věci, jako že budu muset zabít vlastní členy, abych dosáhl svého... Takové věci, že Keijiho a Midodnaitovi děti jsou v Akatsuki... Jako třeba to, že se musím rozhodovat mezi tím, jestli ovládnu svět a budu jej řídit nebo jestli strávím roky se svým synem... Tolhe nejsou důležité věci... To co jsem zažil mě změnilo... *Odmlčel se.* Ale tohle není podstatné... Teď jsi tady ty... Vysvětlím ti tedy plán Akatsuki... Poslouchej... Jde nám... Tedy mi a možná pár přívržencům o ovládnutí světa... A to pomocí Bijuu chakry... Chci shromáždit všechny Bijuu a vytáhnou z nich jejich sílu... Poskládat je zpátky dohromady a vytvořit nejmocnější a původní sílu... Juubiho a stát se jeho Jinchuurikim... Z jeho pomocí pak uvrhnout svět pod nekončící Gensjutsu a stát se pánem nového světa... *Vysvětlil mu zběžně o co mu jde.* A ty... Budeš dělat přesně to co ti řeknu... Jak si řekl budeš působit jako špeh v různých vesnicích... Budeš sledovat pohyby Jinchuuriki až zjistíš, jaký a v které vesnici se nachází...
Ningyo: * Některé věci z toho nechápal, ale co? Hlavní věci pochopil. Už asi ani nechtěl poslouchat dále. Přeci jenom dozvěděl se to důležité. Proč chce ovládnout svět a příběh nezmenšil důvod toho mu pomoct. * Mrzí mě tvoje ztráta a myslím, že dále už asi vyprávět nemusíš. Rád bych od tebe slyšel co chceš abych dělal pro akatsuki. Teda ne pro akatsuki, nýbrž jako člen akatsuki .
Kotoki: *Jen se dívá, že opravdu poslouchá a trochu ho to udivilo.* Ehm... No... Poprvé, když jsem se potkal s Keijim bylo to to samé jako s ostatními... Tvrdil mi, že ničemu nerozumím přesto, že jsme byl starší než on... Pohádaly jsme se a ani já jsem jeho přítomnost neměl rád... Rozešli jsme se tedy ve zlém... O nějaký čas později jsem potkal poprvé jeho bratra... Nevěděl, jsem samozřejmě v tu chvíli, že je to jeho bratr... Ze začátku jsme si porozuměli, ale ve chvíli, kdy mi začal popisovat to odkud původně je... Že byl laboratorní krysou Otogakure a co všechno mu a jeho kamarádům dělali... Řekl mi, že od tamtud utekl... Ale že tam kamarády nechal... A to se mi nelíbilo... Okřikl jsem ho a on se naštval... O nějaký čas později jsem začal dostávat rozum a sílil... Potkával jsem ty samé protivné lidi jako když jsme byl malí... No a jeden z nich měl dostal... Při boji mě smrtelně zranil... Zemřel bych, kdyby se tam neobjevil on... Middonaito se tam zjevil jako úder blesku... z nenadání byl u mě a bez okolků se ptal... Zda chci zemřít... nebo mu sloužit... Samozřejmě jsem si vybral tu druhou možnost... A v tu chvíli už začala mám mysl slábnout... Stal jsem se nevědomky nukeninem... Zatáhl mě do Akatsuki a ze začátku mě ze všech jejich plánu vynechával... Všechno se to vyhrotilo, když jsem začal pro něj plně pracovat a začal zabíjet Shinobi z mojí vesnice... V tu chvíli mi už prozradil, že chce ovládnout svět... Já se zprvu zděsil, ale za to, že mě prakticky zachránil jsem mu byl vděčný... Dokonce mi daroval i tenhle Sharingan... *Ukázal na svůj stále aktivní Sharingan.* Za to všechno jsem se mu zavázal... Všechno se ale pokazilo, když jsem narazil podruhé na Keijiho... Stal se lovcem nukeninů... A když jsme se střetli, tak mě zabil... A to myslím doslova... Zničil mě... Ale víš co... On se tam objevil znova... A vytrhl mě ze spárů smrti... Middonaito mi podruhé zachránil život a v tu chvíli jsem řekl, že budu následovat jeho kroky... Uspořádal jsem si to v hlavě... Všechno šlo hladce až do chvíle... Kdy Keiji zabil Middonaita...
Ningyo: * Poslouchal a pomalu k tomu upíjel. Tedy on pít nemohl, takže pivo prostě lil do nádoby, kterou od toho v louce měl vytvořenou. Neměl co říct k tomu vyprávění, Jenom mlčky seděl a dával pozor aby mu nic neuteklo.*
Kotoki: Heh... Jak chceš... Je ale na tobě, jestli mi potom budeš věřit... Vlastně to možná ani nebude mít, co s tvojí důvěrou společného, jen ti vše vysvětlím... *Řekl a pak se odmlčel.* Víš, když jsem byl malí, chtěl jsem se stát legendárním Shinobi, měl jsem plány a sny... Jenže, když jsem vyrážel do světa potkával jsem samé špatné lidi, kteří říkali, že být zlý je na správná volby... Pořád jsem tvrdil, že zabíjení lidí a takovéhle věci jsou špatnost a oni jen na to odpovídali, že jsem malí a ničemu nerozumím... Takhle to šlo nějaké roky dále... Výdy, když jsem takového člověka potkal utkal jsem se s ním, protože se mu nelíbil můj názor... A vždy jsem taky prohrál... Oni mě, ale chtěli zabít a já jsem přesto tady... Pak se ale objevil on... Člověk, který mi změnil život, nebo řečeno dva lidi, kteří mi ho změnili... Keiji a Middonaito... Bratři, kterým šlo o jiný cíl...
Ningyo: * Šel potichu a mlčky za ním, skoro jako duch. Šly do nějaké zapadlé krčmy. Po chvíli jednu našly a tak Ningyo následoval Kotokiho, až do rohové místnosti. Tam totiž budou mít klid na to, aby si mohly popovídat Přišla k nim barmanka jestli si něco nedají. Ningyo si objednal jedno pivo. Opít se stejně nemohl, jelikož byl loutkou. Mimochodem a pití alkoholu vyhrál několik sázek, to je ale jiný příběh. Barmanka jim to za chvilku přinesla a tak se mohly dát to toho proč jsou tady.* Dobrá tedy rád si vyslechnu tvůj příběh tady.* Čekal na začátek vyprávění.*
Kotoki: Uhmm... je to poměrně dlouhý příběh... Jestli chceš, tak zajdeme, před odchodem do té vesnice a tam ti to vše vysvětlím... *Ukázal na blízkou vesnici.* Ano, bude to tak lepší... Alespoň si něco ověřím i já... Tak jdeme zpět... *Řekl a otočil se. Po vstupu do vesnice hledal nějakou odlehlou krčmu, kde by si mohli odpočinout a měli klid. Po chvíli jednu t takovou našel a vstoupil dovnitř. Sedl si do stinného rohu místnosti a čekal na Ningya.*
Ningyo: Jak dlouhý to asi bude příběh.* Přemýšlel nahlas. Nechtěl to říct a řekl to potichu. Přeci jenom. Jestli to je dlouhý příběh tak by bylo lepší kdyby byl vyprávěný v klidu někde u čaje.* Rád si vyslechl tvůj příběh. Jenomže asi bude delší. Rád bych ho slyšel v klidu abych všechno pochopil a nic nepřeslechl.
Kotoki: Uhm... Ne... Máš pravdu... Jakou máš jistotu... Já jsi jdu za svým a je jen pár lidí, kteří už teď mají to místo jisté a to jsou všichni členové Akatsuki... Všichni jsou to mí přátele a beru je jako rodinu, i když čekám, že mě polovina z nic v průběhu plánu zradí... Takže, řekněme to tak... Přidej se ke mě a místo tam máš jisté, protože já nejsem ten, co porušuje sliby... Do teď mám k jednomu muži životní slib, který mu jednou splatím... A to tak, že splním svůj cíl... *Řekl, když zavzpomínal na minulého MIddonaita.* Prostě si budeme muset důvěřovat... No... Prostě ti řeknu vše, od začátku... Řeknu ti svůj příběh a pak se rozmysli zda mi důvěřovat OK? Řeknu ti, to jak jsem se stal členem Akatsuki a jak jsem dostal tyhle oči, jak jsem se stal z kluka plného nadějí a snů zabijákem... Jak jsem došel k tomu to plánu a procházel životem plného strastí ok?
Ningyo: * Pořád pozorně poslouchal jeho slova a spojoval ho s vlastním cílem. Zdálo se mu zajímavé jak chtěl ovládnou svět jenom jedna věc se mu na tom nelíbila a tak se hned ozval.* A jakou mám jistotu, že já budu jeden z těch co budou rozhodovat, když ti budu pomáhat? Každý kdo chce mír chce i autoritu spojenou s tím. Jenomže jak já můžu věřit, že když ti budu věřit tak v tom Genjutsu taky neskončí* Pak si uvědomil, že je to stejné jako, když on věří jenom a v tom, že ho nezradí.* Omlouvám se moje slova byli smělá.. Příště se to nestanu! * Řekl rychleji než se Kotoki stačil dostat ke slovu.*
Kotoki: Hihihi... Jo to jsou, protože mi jde o mír... Dosažený silou... Chci totiž svět uvrhnout do iluze, kde se i mrtvý vrátit zpět k životu. Bude to svět s přísnými pravidly a vlastně s žádnými.. *Usmíval se.* Chci toho dosáhnout pomocí síly Bijuu... Vytvořit mocné Genjutsu a uvrhnout do něj celý svět... Nic nebude skutečné, ale bude to tak lepší... Jen ti, kdo pod samotnou iluzí nebudou budou moc tenhle svět ovlivňovat... A o tom, kdo to bude budu rozhodovat já...
Ningyo: * Se svojí odpovědí počkal, až Kotoki domluví.* Mým cílem je mír ve světě. Na první pohled by se mohlo zdát, že naše cíle jsou úplně odlišné avšak jsou lehce slučitelné. Když bude jeden vládce ve světě bude mezi všemi národy mír. Tím vám můžu zajistit svojí lojalitu. Měl bych asi dostat něco podle čeho by bylo jasné, že s vámi simpatizuji a jsem vaším členem...
Kotoki: Aha... A po ničem jiném netoužíš? Chci to vědět, jestli ti mám důvěřovat... A co se týče toho tak... *Podíval se s úsměvem na něj a deaktivoval Sharingan.* To je moje speciální schopnost Sharinganu... Ale co to je bych rád utajil ok... Přece můžeš být ten špión... *Usmál se.* Víš, já oplývám různými silami stejně jako každý a stejně jako každý mám tajné zbraně, takže se o tom nebudeme dále bavit, pokud to nevyžaduješ... A teď zase já... Teď ti řeknu o co Akatsuki jde... Nebo spíše mi... Chci... Ovládnout svět... *Usmál se.*
Ningyo: * Vydal se stejným směrem do Kotokiho úkrytu.* Co ze mě udělalo loutku.. no asi moje vlastní zvědavost. Tedy prvně jsem přišel o ruku. Místo ní jsem si udělal loutkařskou ruku. Po té jsem byl raněn v boji a rozhodl jsem se udělat tento experiment. Nakonec to vyšlo. Po té jsem zakomponoval nějaké zbraně. Dostal jsem to do dnešní podoby a jsem spokojený. Já mám taky dotaz. Jak jsi se vyhl té technice ve které jsem zmizel a měl jsem pocit, že jsem se dostal za tebe. Dal bych ruko do ohně, že to tak bylo...
Kotoki: Uhmm... Dost dobře umíš slovíčkařit, to se ti musí nechat chlapče... Risknu to s tebou, protože někdo jako ty se mi bude právě hodit. Pojď se mnou, zavedu tě do naše skrýše a po cestě ti osvětlím o co mi vlastně jde... *Rozešel se směr Země Průlivů, kde zatím stále byl původní úkryt Akatsuki. Za nedlouho tam už ale nebude.* Tak Ningyo... Prvně mi pověz o co vlastně v životě šlo tobě? O to ze sebe udělat loutku? Nebo co? To, že jsem ti tohle nabídl byla naprostá náhoda, takže co jsi chtěl v životě dělat...
Ningyo: Ano mohl bych být i dvojí agent Mlžné vesnice. Avšak hledat vás by bylo jako jako hledat jehlu v kupce seně. Avšak dejme tomu, že jsem vás našel a tak mám úkol splnit misi. Teď už to vypadá nadějně. Najednou mi položíte tuto otázku a začnu být nervózní. Normální člověk se začne potit, ale já ne jsem loutkou a můžu ovládat i svoje hlasivky. Bylo by to veliké riziko pro mě. Dost možná jsem špión. Dokázal jsem jednu možná nenápadnou věc i když myslím, že je dost důležitá pro to aby jste mi věřil. Vzal by jste mě i bez toho, aby jste věděl, že jsem loutkou. Nikdo kdo je živí nezná toto tajemství. Avšak je pouze na vás jestli mi budete důvěřovat. Toto všechno může být pořád jenom přetvářka ve které jsem nejlepší na světě... Rozhodnutí je na vás jestli mi věřit nebo ne...
Kotoki: He... HIHIHIHI! To se mi líbí... Řekni mi, ale jak ti mám věřit... Odešel jsi na dost dlouho... Jak mám vědět, že si mě nehledal a nechceš jen přitížit Akatsuki? Rád bych ti věřil, ale v tomhle období není radno si zahrávat... "Navíc po tom, co jsem prakticky ohrozil tolik lidí." Víš Akatsuki je teď dost na mušce a já nemám ani ve svém týmu spolehlivé lidi...
Ningyo: Ningyo *Řekl a usmál.* To slovo znamená loutka. Jak výstižné jméno mi daly co? * Zasmál se.* Jsem loutkou a to znamená, že jsem téměř nesmrtelný. To vidíš sám. Mohl bych pro tebe špehovat v Akatsuki i v mé rodné vesnici. Mohl bych si vyrobit druhou hlavu a tím mít dvě identity. Jednu schovanou za pláštěm Akatsuki a druhou pod mým Slamákem a čelenkou vesnice. Mohl bych sabotovat pro akatsuki. Tak aby z toho obvinily vesnici. Dalo by se to využít pro více účelů stačí se jenom vybrat.
Kotoki: He... Takže prý, nemoc kvůli, který nerosteš jo... He... *Řekl a tasil kunai a bodl ho jen špičkou kunaie do čela.* Tvé tělo není živé, že mám pravdu... Ningyo... Co jsi zač... *Usmál se, když se k němu naklonil a vyndal z něj kunai.* "Takže to co jsem viděl, jeho tělo... To je to, co mi teď chce říct?" *Pomyslil si a čekal, co mu řekne.*
Ningyo: *Ušklíbl se a pravil.* Dobrá tedy probodni mi hlavu a uvidíš. * Řekl vážně. Už měl svůj plán jak odhalit zrádce v akatsuki a jak udělat, aby ho vesnice neprohlásila za nukenina i přes to být věrný akatsuki. Avšak s tímto plánem musel seznámit Kotokiho.*
Kotoki: Dobrá... Pro začátek ti řeknu, že jestli mě teď zradíš, zemřeš... *Podíval se na něj vážně.* To co chi, aby jsi zatím dělal je to, že mi budeš oddaný. V Akatsuki si lidi moc nevěří a chci, aby alespoň my dva sobě navzájem ano... Jestli se přidáš, budeš potřebovat pár věciček k tomu, aby jsi se mohl stát členem a pomoc nám s tím o co nám nebo spíše mi jde...
Ningyo: * Podíval se nevěřícně na něj.* Už jsem řekl, že to místo beru. Takže záleží jenom na tom co po mě momentálně chcete, abych udělal? * Zeptal se a čekal na to co bude dělat v Akatsuki*
Kotoki: Heh... Dobrá... Nebudeme řešit to, proč si zmizel... Prostě si teď tady a já ti nabízím vstup do Akatsuki, ale né už jako nějaký můj podřízený, ale jako rovnocenný člen, který mi bude pomáhat v mém plánu, stejně jako ostatní... No tedy, ostatní se k tomu nějak nemají a právě proto tě potřebuji... Potřebuji lidi, kteří za mnou budou stát na vždy a půjdou až na samý práh smrti se mnou...
Ningyo: Vyhl jste se technice charakterou, kterou u ninji jako jsem já nemohl čekat. Takže je jasné, že se vrátím. Prakticky jsem ani neutekl. Vždycky jsem se chtěl vrátit. Jenomže jsem chtěl prvně zesílit.* Řekl a sundal z něj ruku. * Přece jenom nemůžu před vás přijít jako nepoužitelný ninja. Předtím jsem byl, ale teď už nejsem. Jsem rád, že jsem vás znovu potkal a byl bych ještě radši kdyby jsem se mohl vrátit zpět.*
Kotoki: *Tvářil se trochu jako, že Ningyo je velký blbec.* Neptal jsem se proč si se vyhnul kunaii, ale proč si utekl ode mě. Mohl si se stát silný, kdyby jsi byl zůstal... Ale ty jsi zesílil i tak, že ano... Uhm... A teď ze mě sundej tu pazouru nebo tě na místě zabiju... *Díval se na něj upřeně jeho dokonalýma očima.* Chci ti něco nabídnout... Návrat...
Ningyo: * Jelikož Hiraishim Kunai byla stále u Kotokiho, tak udělal Hiraishim no Jutsu před něj. * Zmizel jsem, abych se vyhnul kunaií a zaútočil na tebe. Otázka je jak jsi dokázal se objevit okamžitě za mnou?* Stál před ním a ruku měl položenou na jeho hrudi, aby mohl spustit plamenomet při sebemenším pohybu, který by zachycoval náznak útoku.*
Kotoki: Nebýt toho, že jsem někoho nepotkal, tak bych ani nežil... *Jen plácnul jednu informaci.* Ale jsi dobrý Ningyo... Opravdu si zesílil... Řekni mi, proč si zmizel? Proč si se ztratil a nezůstal? Jen mě to tak zajímá, né že by to bylo podstatné... *Byl v pozoru, kdyby se mu zachtělo vyzkoušet nějaký výpad.*
Ningyo: * Najednou dostal ránu do zad. Nebolelo ho to, protože byl loutko. Otočil se a byl před Kotokim. \"Jak jen to mohl zjistit. Má oko Ďábla, ale s takoví soupeřem jsem už bojoval a nic nezjistil.. Jak?\" Nechápal co se stalo.* Myslím, že nebýt mým soupeřem vy tak to zabere.* Řekl a opět se dostal pryč pomocí Hiraishin no jutsu.*
Kotoki: Uhm? *Tenhle útok ho pěkně dostal. Musel použít manipulaci času na své nejvyšší úrovni. Sharingan se začal točit v proti směru hodinových ručiček a Kotoki pokryl oblast sto metrů svou chakrou. Potom okamžitě uvolnil ono jutsu. Kotoki vše v bariéře vrátil o deset sekund zpět. Takže když tak učinil jen on sám věděl, že se to stalo ostatní v onom poli, ne. Takže, když už dopadl na zem a Ningyo útočil stál Kotoki někde jinde a to přímo za svým nynějším nepřítelem.* Měl by jsi být obezřetnější... *Pošeptal mu do ucha a kopl ho do zad.*
Ningyo: * Všiml si, že opět zmizel. Z hora uslyšel něco zašustit. Koukl se nahoru a uviděl Kunaie. "Teď zmizím já" Ušklíbl se a použil Hiraishim no Jutsu. Stál asi pět metrů za Kotokim, protože v tom směru už jednou hodil Hiraishim kunai, kterou si tam nechal. Hodil po něm poslední z pěti Hiraishim kunaií, které si ještě nechal. Kunai letěla přímo na krk.*
Kotoki: *Chtěl si s ním trochu pohrát. Smrskl ruce k sobě a opětovně zastavil čas. Potom se odrazil od země co nejvíce, s použitím chakry a dostal se nad něj. Čas pak vrátil do normálu. V tu chvíli po Ningyovi mrštil kunai. Jeho přemístění opět proběhlo ve zlomku sekundy. * "Sand se dokáže vyhýbat tak jednoduchým útoků nebo snad stojí za starou bačkoru?" *Pomyslil si a dopadal na zem.*
Ningyo: * I když měl Hiraishim kuneie na chakrových vláknech. Používal nové aby si je rozmístil dokolečka. Po té vzal svůj bublifuk a začal foukat Kabikuho. Foukal je tak aby tvořily prstenec, který se bude roztahovat dále a tak chtěl zasáhnout Kotokiho*
Kotoki: Heh... Jen tohle? *Kontroloval jeho pohyby Shariganem a tak věděl kam přesně útok míří. Pomocí kontroly času, který zase na chvilku zastavil se bez většího problému mohl přesouvat neuvěřitelnou rychlostí a vyhýbat se jeho útokům.* Tomu říkáš síla? A to jsem tě chtěl vzít do Akatsuki... Tss... Asi na to ještě nejsi připravený...
Ningyo: * Vyzval ho k tomu, aby ukázal svojí sílu.* Dobré tedy, když jsi to přejete.* Ušklíbl se a jelikož měl na Hiraishin kunaie (které byli ve vaku na zbraně) pernamentně přichycené chakrové vlákna. Mohl okamžitě je použít v boje takže pomící nich (jenom pěti) zaútočil na Kotokiho. Namířil je přímo na hlavu.*
Kotoki: Hihihi... Tak porucha růstového hormonu jo? Tehdy jsi byl dost šikovný, když jsem tě měl chvilku na povel... Ale... Jak moc si silný teď... Hihihi... "Třeba, ten divný tok chakry souvisí s jeho malou stavbou těla, ale to pochybuji. Je v tom něco víc." *Zamyslil se.* Tak ty prcku, tvrdíš, že jsi silný... Chci to vidět... *Když byl malí chtěl ho zpracovat a pokládat za budoucího člena Akatsuki, ale ztratil se.* Ukaž mi, že si silný...
Ningyo: * Nečekal, že by mu mohl odpovědět, ale přeci jen se tak stalo. Po té začal mluvit o něm. Ningyo odskočil a otočil se na toho chlapa.* Ano pane Kotoki moc jsem se nezměnil. To víte mám poruchu růstového hormonu. Prostě ostatní lidé rostou rychleji a do větší výšky než já. Avšak on někoho tak malého jako jsem já, by jste nečekal něco velkého a ani to že bych mohl být silný. Jenomže myslím, že jsem docela silný na můj věk.* Snažil se zakecat to, že se stal loutkou a tak to řekl takhle. Věděl, ale že Kotoki je dost silný ninja, a že by si to mohl i domyslet.*
Kotoki: Hihihihi... Máš kuráž chlapče... Ta tě ale nepomůže přežít... *Jen tak plácnul.* Jestli se já něčeho bojím... Možná jen toho, že bych nedokázal dokončit to, co jsem začal... *Řekl a stejným způsobem jako do teď, se přemístil před něj a podíval se mu do obličeje.* Uhm... Ty... Tebe už jsem někdy viděl... Ano, viděl, protože jsi se nezměnil... Ningyo... *Pronesl a usmál se, když v něm poznal sirotka o kterého se chvíli staral, než někam zmizel.*
Ningyo: * Jakmile promluvil podruhé tak už se probral z toho prvního náletu emocí.* Jsem na procházce. Díky za optání. Jestli mám strach ... no mám strach z mnoha věcích ... například z pavouků. Bude to asi tím, že mají osm očí... a co tu děláte vy?* Mluvil jako nevychovaný jedenáctiletý spratek. Také na to vypadal. I když to byl velmi chytrý člověk teda na svůj věk určitě.*
Kotoki: Hmm... Neslyšel jsi... Ptal jsem se co tady chceš? *Řekl zatvrzele a prohlížel si ho svými dokonalýma očima. Viděl, že je na něm něco divného, ale nevěděl co. Moc to neřešil. Zezadu neviděl té osobě do obličeje, takže nemohl vědět, kdo to je.* Máš snad strach...
Ningyo: * Uviděl, jak soupeř zapečeťoval těla soupeře. Najednou se objevil za ním. V první chvíli se lekl. Hned na to si pomyslel. "Že by měl stejnou techniku?" Koukl se dolů. "Není tam, ale žádná kunai... tak jak je možné, že se dostal za mě." V tom si uvědomil, že na něj ninja promluvil. Ten hlas už někdy slyšel. Jenom nevěděl kde. Bylo to asi, když byl ještě malý. Nevěděl jak zareagovat. Nevěděl ani jak odpovědět. Přemýšlel jak se odtud dostat. Jenomže jak utéct někomu tak rychlému? Stál a jenom čekal, jestli nenastanou nějaké další slova od neznámého ninji.*
Kotoki: *Všechny čtyři osoby pomalu začal zapečeťovat do svitků, aby je mohl přenést. Najednou vycítil přítomnost někoho dalšího. Někdo, kdo se blížil. Reagoval tak, že se přemístil pomocí kontroly času za tu jistou osobu. Opětovně zastavil čas a Kotoki v klidu přešel za jeho záda. Zase to byla jen milisekunda.* Uhm... Potřebuješ něco...?
Ningyo: * Najednou v dálce uviděl čtyři osoby, jak stojí proti jedné. V tom najednou upadly. "Co..Co to bylo?" Byl zaražený a rozhodl se, že se vydá podívat se, co se tam vlastně stalo. Rychle se rozeběhl k místu, kde se to stalo. Jak běžel tak uviděl plášť Akatsuki a čtyři poražené ninji. "Neměl jsem se asi chodit..." Pomyslel si a čekal co se právě stane.*
Kotoki: *Jelikož před nějakou chvilkou dobyl vesnici Hoshigakure a rozjel tak svůj plán na ovládnutí světa, tak má teď dost na pilno. Snaží se chytnou jakéhokoli ninju, živého, aby z něj mohl udělat svého elitního vojáka. I teď zrovna bojuje proti čtyřem ninjům, kteří v něm poznali hledaného nukenina a rozhodly se ho zatknout.* He... Dlouho už po mě nikdo nešel... Ale hodíte se mi do mé armády, takže vás nezabiju... *Pronesl ve větách a čtveřice ninjů nechápala. Stály na velkém jezeře, kdesi v Zemi Vodopádů. Všichni tasili své zbraně a vrhli se na Kotokiho. Ten jen aktivoval ve svém levém oku Fuumetsu Mangekyou Sharingan a sledoval jejich pohyby a svým pravým, kde měl Rinnegan kontroloval jejich chakru. V klidu se vyhnul všem jejich útokům a při využití schopnosti manupalace s časem, kterou byl obdařen je dostal. Zastavil čas v oblasti souboje natolik, že se nic nehýbalo. Jen sám Kotoki se mohl hýbat. Byla to jen milisekunda pro vnější svět, ale za tu chvíli stihl Kotoki všechny ty Shinobi znehybnit a zneškodnit. Čas po té vrátil do normálu.*
Ningyo: * Zrovna se procházel zemí vodopádů. Až došel do jedné malé vesničky. Usedl tam do jedné malé hospůdky, kde si koupil malé pití. Byl loutkou, ale choval se jako normální člověk. Dělal to, aby utajil to, že je loutkou. Po chvilce zase vyšel a na kraji vesničky se sedl na lavičku. Koukal na jezero, který bylo na kraji vesnice. Přemýšlel nad tím kam ho cesty zavedou dále.*
---: ---
Kise: Měj se*řekne a v klidu si dojí své jídlo v hospodě a potom vyjde ven kde se porozhlédne a nakonec vyrazí do neznáma* "Aspoň myslím že to je můj současný sen" *pomyslí si ještě než výjde*
Meiyo: Vela štastia. *Všimol si že jedlo je už pripravené na bare, tak použil Jiton a preniesol ho na stôl.* Meiyo, zajtra ráno máme byť v Kamennej... Ak sa tu budeš vybavovať budeš mať v klane problém... / Konečne raz užitočný Aian ? Ale máš pravdu. Naviděnou Kise. *Rýchlo sa napil vody a vzal tri koliečka sushi. Vzapetí vybehol z krčmy.*
Kise: Jo nejspíš podporovat bratra v tom aby se stal Mizukagem...Nejspíš se stanu jeho ochrankou a budu ho hlídat a starat se o to aby se zapsal do historie jako dobrý Mizukage*usměje se a vzpomene si na bratra*Proto musím teď zesílit abych ho mohl chránit...
Meiyo: *Meiyo prišiel ku baru.* Dango, čaj, pohár vody a sushi. Pokial možno na železnom podnose. Pridem si po to. *Vysypal aby sa vyhol hádke s barmanom. Hodil na pult peniaze ktoré vzal banditom a vrátil sa ku stolu.* Mimochodom máš teraz nejaký cieľ ?
Kise: *Jakmile vejdou do hospody tak se Kise posadí a potom se zamyslí*Dám si dango a čaj*řekne a pokrčí rameny...Kise si chvíli hraje s podtáckem který ležel na stole*
Meiyo: Poslúž si. *Medzitým prišli do dediny. Meiyo si to zamieril do tej istej krčmy v ktorej sa stretli predtým.* Čo si dáš ?
Kise: *přikývne na to že on platí a potom řekne*Jak se dostanu do vesnice tak to oznámím Mizukagemu možná na ně byla vypsaná odměna takže by jsme něco ještě mohly dostat*pousměje se*
Meiyo: Myslíš že by sme to mali oznámiť ? Teda myslím že by nebolo fajn nechať tam všetkých nepochovaných... mohol by z toho byť mor. Okrem toho, tuto dedinu mám docela rád.* Pokračoval v ceste.* Ja platím, vzal som nejaké peniaze tým banditom. *Uškrunl sa.*
Kise: *Kise přikývne a vydá se směrem k dědině*To není špatný nápad taky mám celkem hlad*řekne a jde klidným tempem protože už nikam nespěchá a zase takový hlad nemá*
Meiyo: Neviem... ja nemám nejaké plány... *Medzitým pustí zajatcov.* Zastavíme sa v dedine ? Dosť mi vyhladlo.
Kise: *Kise rychle vyběhne když se začne řítit strom a když vyběhne ven tak se zastaví a podívá se na svoje ruce...Naštěstí nejsou od krve a tak se zhluboka nadechne a vydechne*Co teď?
Meiyo: Hmm... vyzerá to že tu už nik nieje. Poďme. *Pri východe sa zastavil.* Musím to zahradiť. *Vyskočil na strop a použil Doton: Chōkajūgan no Jutsu. Strom sa začal rúcať.* Zdrhaj !
Kise: *Kise se usměje*Díky*řekne a porozhlédne se* Je tu málo místa takže jednu techniku nepoužiju*řekne si spíš pro sebe a potom se podívá na nepřítele a potom ho obalí blesky a plameny...Technika Katon: Raien no Yoroi kolem něj přímo zářila v jeskyni...Kise použil maximální rychlost díky brnění a hned na to uzemnil ninju na zemi a byl blízko něj takže plameny které kolem Kiseho byly začaly pálit ninju který začal řvát...Hned na to bleskově udeřil několikrát do ninjy a ten bych mrtvý...Kise zrušil techniku a podíval se na parťáka*Nuda*ušklíbne se*
Meiyo: Tak začneme. *Zaútočil najprv senbonmi. Piati súperi padli hneď.* Oni sa snaď horšia každou chvíĺou... *Poznamenal. Vzápetí vytiahol katanu a pomocou Shunshin no Jutsu sa premiestňoval do jedného súpera ku druhému. Za necelé dve minúty bol hotoví. Sadol si na zem.* Tak, máš volné pole
Kise: Jó to se mi líbí*řekne a ušklíbne se*Použiju jedno nový jutsu možná i to druhý*řekne k tomu spíš pro sebe a vypadá chvilku zamyšleně...Poté vejdou do velké síně kde je vážně třicet nepřátel a vzadu na trůnu sedí vůdce který vypadá jako ninja ale maximálně hodnosti Chuunin*
Meiyo: Tsh... len sa pokús aby ta nezabil. *Keď vstúpili do jaskyne usmial sa.* Toto budú jatky. Nebudeme sa s nimi babrať nie ? Alebo vieš čo ? Choď najsť toho vodcu po ktorom tak túžiš a ja vyčistím zbytok. *S týmito slovami vošli do akoby ´velkej siene´.* Súhlasíš ?
Kise: *Kise se pousmál když řekly kolik tam je ještě nepřátel a pomalu vstal a potom se vydal k parťákovy*Jistě chci vidět jak moc silný je ten vůdce...Necháš mi ho že jo? Prosím*usměje se*
Meiyo: Takže *otočil sa ku zajatcom* mám pre vás návrh; urobíme obojstranne výhodný obchod. Vy mi odpoviete na otázky a ja vás nezabijem. Súhlasíte ? *Nasledovali otázky a odpovede, všetko išlo hladko.* Takže vravíte že vnútri je ešte asi tridsať ľudí plus vodca ktorý je zrejme ninja ? *Dostalo sa mu trojitému súhlasu.* Dobre, pozrieme sa ako to je v skutočnosti. Vo vašom záujme dúfam že ste hovorili pravdu. *Otočil sa ku Kisemu.* Tak, ideme ?
Kise: *Kise nechal vtáhnout větve zpátky do svého těla a posadil se na zem ke zdi a nechal vše na svém parťákovi tyhle části ho nudili*
Meiyo: Traja stačia nie ? *Akoby v reakcii na tieto slová zostávajúci volný banditi zaútočili na svojich spútaných druhov.* Vážne si myslíte že dovolím toto? *Mávol rukou. Zrazu sa zbrane banditov začali hýbať samé od seba. Vytrhli sa z rúk a prebodli hrdlá majtelom.* Takže čo urobíme s týmito ? *A ukázal na chytených banditov.*
Kise: Ty někoho chytni já se postarám o zbytek*řekne a natáhne ruku směrem k banditům přičemž z jeho ruky vyletí větve které probodají bandity ale asi čtyři se dokázaly vyhnout což Kise uznale pokývnul hlavou a usmál se*
Meiyo: *Keď Kise zaútočil, rozhodol sa tiež prispieť. Vytiahol z vrecka senbony. Pomocou Jitonu ich rozpohyboval. Jedného banditu zasiahol do ľavej strany pľúc. Dalšiemu prešiel senbon stehnom.* Čo takto nejakého chytiť ? *A svoje slová začal premienať v činy. Vytiahol waiyu a medzi tým čo súperov rozptyloval senbonmi troch zviazal waiyou.*
Kise: *Kise uvolní špunt z tykve a kolem Kiseho začne poletovat písek a ten ihned vejde v klidu do jeskyně když na něj vyběhnou banditi a vypadají zmateně že někdo našel jejích úkryt...Kise se jenom ušklíbl a vyslal na nepřítele písečné shurikeny které vážně zranily asi dva bandity*
Meiyo: Choď ty. *Uvolnil prekliatu pečať.* Drž ich trochu dalej a ja ich dostanem. / Nie si trochu namyslený ? Čo ak tam buďe nejaký ninja ? Nemáš istotu že medzi tými desiatimi boli ich najlepší... ja by som sa stavil že ešte majú nejaké eso. / Ako to bude uvidíme neskôr. Poďme teda.
Kise: *Kise přikývne a vydá se směrem který popsal ten bandita...Po chvíli uviděl vchod do úkrytu a Kise se pousmál*Máme je chceš jít první nebo mám jít já?*zeptá se protože on vždy raději chodil první díky své perfektní obraně díky písku se ho nějaký bandita ani nedotkne...
Meiyo: *Tiež nezaostával za Kisem a predvádzal ukážku šermu. Ten ktorý ho napadol ako prvý skončil s nouhou useknutou v kolene, druhý prišiel o zápastie ani si nevšimol. Trtí Mal očividne nejaké skúsenosti ale ani ten neunikol smrti, zomrel v snahe zastaviť červený prúd valiaci sa z krku. Zrazu bolo po vštekom. Z desiatky banditov prežili iba tí dvaja ktorým Meiyo usekol nohu a zápastie. Prihovoril sa ku tom bez nohy.* Nemôžes prežiť, no môžeš umrieť rýchlo alebo pomaly. Povieš mi kde je váš úkryt ? *No tento bol nepoddajný ´Vám nepoviem ani slova!´* Hmm... škoda nie ? / Súhlasím. * Meiyo vzal košelu ktorú mal jeden mŕtvy, roztrhol ju a zviazal nou banditovy ruky a nohy* Zvolil si si pomalú smrť... Vykrvácanie nieje príjemné. * A otočil sa ku tomu bez zápastia. Toho zviazal tiež, aby potom ked sa prebere z šoku nemohl byť nebezpečný. Keď sa prebral prihovril sa mu:* Môžeš žiť ale nemusíš. Tvoj život je v našich rukáčh... Chceš žiť ? Ak mi povieš niečo čo ma bude zaujímať, pustíme ťa. Ale ak budeš mlčať, umreš. No nie rýchlo. Tento tvoj kolega bude štastný oproti tebe ak sa rozhodneš mlčať. Tak ? *Bandita chvíľu vyzerá že váha, no pohľad na telá svojich spolubojovníkov a stony posledného žijúceho ho presvedčili. ´Budem hovoriť. Ak ma necháťe ísť poviem Vám kde je náš úkryt.´* Hovor ! *A bandita hovoril ´Ak pôjdete 300metrov na severo-západ dôjdeťe k hore. Tam je náš úkryt.´* Ešte niečo ? *Spýtal sa Meiyo a strčil nohov do banditu. Ten sebou trhol a povedal ´Áno, musíte obísť horu z východnej strany, inak neuvidíte vchod! Ale to už je naozaj všetko!´* Budeme mu veriť ? / Nemáme na výber nie ? / Dobre. Pustím ťa. * Rozviazal mu putá a pustil ho. Ten s výkrikom ušiel. _______________- Sorry že som kus tak usóloval
Kise: *Kise stál spolu s Meiyo mezi desítkou banditů a když zaútočily tak špunt z tykve vyletěl a vyletěl z tykve písek který začal blokovat útoky mířené na Kiseho...Kise se ušklíbl a z písku vytvořil bodec který nabodl jednoho banditu a tak pomalu odrovnával všechny co šly na něj*
Meiyo: Hmmm... Priamy útok ? Jak si praješ / A vy dvaja mate byť ninjovia nie ? Blázni... *Tasil katanu aby bol pripravený sa brániť. Zrazu sa ocitli obkľúčený desiatimi banditmi...* Skvelé... Aspon vás nemusíme hladať nie ? / Vynimočne ma Aian pravdu... Len nám musíte ešte povedať kde máťe úkryt. *Ani nedopovedal a už musel kryť vysoký útok ktanov od jedného z banditou
Kise: *Kise přikývl a aniž by se kryl šel prostě směrem kde by se měly nacházet banditi...Nedělal si starosti s tím že by ho měly napadnout protože měl schované eso pomocí kterého ho nějací banditi jen tak nezraní*
Meiyo: Počkaj ešte chvilku. *Zavolá naňho.* Musím si ešte vziať katanu čo som si odložil v mojom úkryte, počkaj tu. *Odišiel a o 10minut sa vratil aj skatanou v ruke* Tak, ideme nie ? / Mali by byť severne od dedinky, trocha skál je tam, môžu sa tam ukryť. Ale musíme ich najprv nájsť
Kise: *Kise do sebe kopne zbytek pití hodí na stůl nějaký drobný a kývne*Jo jdem zmlátit pár banditů*řekne a ušklíbne se*Doufám že budou lepší než ti minule trvalo mi to vážně chvilku než jsem je dostal*zamyslí se a kývne*Jo doufám že to bude sranda...
Meiyo: *Zasmeje sa* Aký je ten svet malý čo ? Mimochodom máš teraz niečo konkrétne na práci ? Nechce sa mi stale byť iba s Aianom. Chvilka duševne zdravej spoločnosti by mi iba prospela... / No dovol ? Ak som blazon ja, tak keďže sme jeden, musíš byť nutne aj ty... nie ? / Dobre, dobre... Nechaj ma dohovoriť. Dozvedel som sa že tu nedaleko je skupina banditou... Mohla by byť sranda trocha im zmalovať xichty nie ? *Usmial sa jak šialenec a znovu si lokol
Kise: *chvíli vypadá zmateně a potom se zasměje*Gensho je můj bratr a jsem tu protože jsem se nudil a chtěl jsem trochu prozkoumat svět*řekne a pokrčí rameny přičemž se napije své vody*
Meiyo: Ano, ja som z Nifiku, mimochodom nepoznáš niekoho z Kiri menom Gensho ? Ako bolo to priezvisko... / Ryuudoin nie ? Tak sa volal ten typ s ktorým sme robili misiu... / Diky Aian... Co som chcel povedať... Aha toto ma napadlo, pretože to bol prvy človek z Kiri s ktorým som sa stretol... / Otazka je prečo si ho spomenul... nie ? / Neviem ! Prvý a druhý človek z Kiri čo som stretol... to je tak nečakané že sa mi to spojí ? *Takto chvilku pokračovala tato mala hadka, no po chvili si uvedomili že niesu sami* Prepáč, chcel som sa ťa spytať čo tu vlastne robíš... / My sem chdíme relativne často ale ešte sme ta tu nevideli... nie ?
Kise: *Kise se napije svého pití a potom odpoví*Jsem z Kiri...Vypadá to že jsi ze známého klanu Nifiku co?*řekne protože mu přišlo že má rozdvojenou osobnost no Kise s tím problém neměl*
Meiyo: No vieš že nieje slušné pýtať sa niekoho na osobne veci kym nepovies niečo o sebe nie? / Stichni už, prepáč ja som z Iwy...*Lokol si z pohara čo mu barman medzitým priniesol* A ty ?
Kise: *Kise se podívá na kluka který k němu přišel a chvíli ho poslouchá a potom přikývne*Já jsem Kise*řekne a potom mávne na barmana aby k němu přišel*Dej sem nějaké levné nealkoholické pití*řekne a barman řekne*Toto je hospoda tenhle kluk a teď ty*Řekl barman a podíval se na Kiseho a Meiya...Kise se zamračil a podíval se na barmana temným pohledem*Dělej nebo tě zabiju*řekne mu a Barman vypadal vystrašeně tak přikývl a donesl Kisemu vodu*Odkud jsi Meiyo?*zeptá se a podívá se přívětivím pohledem na Meiya*
Meiyo: Tak už si sa rozhodol ? *Doráže Meiyo na barmana.* Peniaze dostaneš tak nemusíš mať problém nie ? *Nakoniec sa barman rozhodol že nemá cenu sa pretahovat s tymto podivinom ´Dobre, ale zaplatiš ako za saké´* Keď bez toho umrieš... * Otočil sa a všimol si chlapca o trochu mladšieho ako je on sám* Čo si myslíš Aian ? / O čom ? Barman je obyčajný človek... No tento chlapec vyzerá ako by mal nejaké schopnosti... nie ? / Súhlasím. * Podišiel ku neznámemu chlapcovi* Zdravím dáš si somnou ? Neradil by som ti hadať sa s miestnymi... No ak vieš ako... Môžeš získať svoje... Inak ja som Meiyo. * Prihovoril sa neznamemu*
Kise: *Kise prochází vesnicí a na zádech má svou tykev...Každý kdo by se podíval do Kiseho obličeje viděl by tmavé kruhy kolem očí z nedostatku spánku ale Kise to neřešil vypadal náhodou že má energie dost* "Hmm...Mám celkem žizeň" *pomyslí si a vejde do nějaké hospody a uvidí tam nějakého kluka možná o trochu starší než je on sám a vybavuje se s barmanem a tak dojde k baru a čeká jestli k němu barman dojde nebo dá objednávku tomu klukovi*
Meiyo: Tu sme už dlho neboli nie ? / Máš pravdu... Presa len nemôžeme chodiť stale mimo dedinu... *Počas tohto dialógu prechádzali dedinou.* Nezajdeme si niekam oddychnuť ? / Dobre... *Vošli do najbližšej krčmy a prišli za barmanom.* Barman, pohar vody prosim... *No ten sa zasmial a povedal ´Toto je krčma chlapče, tu sa predava alkohol vieš.´* A aký máš problém ? / Ak ti zaplatíme tak sa nemusíš tarať čo pijeme... nie ?
---: ---
Toshiro: *Po odchodu Nikkiho tam ještě půl hoďky pobil než oblečení uschlo. Následně se zvedl a také vyrazil. Vyrazil však uplně jinou stranou než mu řekl ten kluk jelikoš si vzpoměl až pozdejí.* Ach joooo *Povzdychl si a zas změnil směr. Nakonec se v pořádku dostal z Vesnice.*
Nikki: Ahoj. Třeba se ještě někdy uvidíme. *Postaví se a podívá se na vesnici. Usměje se a potom se dá na odchod. Pomalu projde vesnicí a z ní jde rovnou do Iwy. *
Toshiro: Hmm fakt? Tak fajn měj se. *Rozloučil se. Lehl si na zem a čekal až se mu usuší mokré oblečení aby mohl teké vyrazit. Při tom sledoval hvězdy. "Asi už bych měl taky jít nebo mě bratři opravdu zabijou ..." Pomyslel si*
Nikki: *Lehne si na zem na záda a dívá se na hvězdy, které postupují na nebi a množí se. Tma je větší a hustší. Leží takhle skoro hodinu a potom se zvedne. * Asi už bych měl jít. *Řekne tiše a ohlédne se na vesnici za nimi. *
Toshiro: Jo jasně chápu jak to myslíš ... *Pověděl mu zatím co přicházela noc a její svit rozzářil stovky hvězd na nebi. Souhvězdí byli jedna z mála věcí co ho bavili. V duchu si je řikal přičemž přes daná vždy přejel očima. "Schytám to ..." Prolétlo mu hlavou.*
Nikki: O tom tady mluvím. Já budu jiný. A možná, že nebudu tak slavný. Třeba mě lidé z vesnice nebudou mít rádi. Ale já nebudu jako oni. *Povzdychne si. Má za to, že nepochopí jak to myslí. Dál už se o tom ale nechce bavit. Slunce zapadá a na druhé straně vychází měsíc. Brzo bude naprostá tma. *
Toshiro: A opravdu myslíš že tě ten příval slávy a uznání nezmění do podoby dnešních Kagů hm? *Zeptal se. "Zhebnu tady nudou." Pomyslel si a odvrátil zrak k nebesům. Už se pomalu ztmívalo. "Možná bych měl vyrazit ..." Řekl si v duchu. "Nebo možná ještě ne .." Rozmyslel si to.*
Nikki: Možná, že to Kagům leze na mozek, ale já chci být jiný, než všichni dočasní Tsuchikagové. A co, Tsuchikagové. Chci být jiný, než všichni dočasní Kagové vůbec! *Poví mu to naprosto vážně. Potom se zhluboka nadechne a vydechne. Usměje se na něj a podívá se na nebe. *
Toshiro: Nemám rád tuhle pletku s uznávávím veleuznávaných velitelů vesnic. *Povzdychl si.* Někdy mi příjde že se to moc přehání a že to Kagům někdy i leze na mozek. *Poznamenal.* Noo ale sny jsou sny a je hloupost ti vyvracet něco o čem sníš .. o to se vlastně ani nesnažím ... *Dodal s úsměvem.*
Nikki: Ne, ale z ničeho nic si tak vylezl z vody a vypadáš, jako by ses chystal odejít. *Vyjasní mu to a potom s úsměvem přikývne. * Ano, Tsuchikage. *Podívá se do vody. Má zvláštní barvu. Není jako jiná jezera a rybníky. *
Toshiro: Možná jo ... *Pověděl zamyšleně.* Proč měl bych? *Otázal se přičemž se zamyslel nad snem toho kluka.* Tsuchikage řikáš .. *Prohodil zamyšleně.* Hmm zajímavé .. *Dodal.*
Nikki: Trénink je pro mě, pro někoho, kdo se chce stát Tsuchikagem, hodně důležitý. *Odpoví mu, i když tuší, že ta otázka stejně nepatřila jemu. Když vyjde z vody, tak ho následuje. Stojí asi pět kroků od něj a rozhlíží se. * Ty už půjdeš?
Toshiro: *Povzdychl si.* Pff ... proč je každý koho znám tak posedlí tréninkem? *Zeptal se spíše sám sebe a následně se vyškrábal na břeh kde se zas oblékl. Plácal do svích mokrých kalhot aby z nich vyplácal vodu.*
Nikki: V pohodě. *Zasměje se. Na vodě začne dělat různé věci, jako třeba přemety vzad a vepředu, aby si protrénoval techniku chození po vody a zároveň akrobacii. * „Skvělé místo na trénink téhle techniky.“
Toshiro: Eh ... sorry to jsem nechtěl. *Pronese omluvně. Poté se zas potopil a vynořil se kus dál jako další zkoušku svích plic.*
Nikki: *Šipka, kterou skočí, vyhodí do vzduchu proud vody, která dopadne až na něj. * Pěkně děkuju. *Procedí mezi zuby otráveně a potom vstoupí na vodu. Drží se na ní pomocí chakry v nohách. Prochází se okolo místa, kde je Toshiro. *
Toshiro: Aha ... *Podíval na vodu. "Nuž v Suně si moc vody neužiju ..." Pomyslel si. Pak si sundal triko a skočil šipku do vody.* Fuj .. jeden by čekal že bude osvěžující. *Utrousil znechuceně a začal s ponory u kterých zkoušel jak dlouho vydrží pod vodou.*
Nikki: To můžeme, ale když ho ztratím, tak mám po všechn technikách. *Řekne mu s povzdychem a potom dodá. * Ukázal bych ti ho, ale ještě ho nemám. *Ušklíbne se a zvedne se. Udělá několik kroků k vodě, sedne si do dřepu a sáhne do ní. *
Toshiro: Jo .. mě vlastně ani taky ne. *Řekl s menším povzdechem.* Speciální kámen jo ... *Poznamenal s uznáním v hlase.* No můžete to aspoň nosit stále u sebe nebo ne? *Zeptal se. Jeho klan mu dával co proto jelikoš vůbec nechápal význam jeho technik ve vesnici jako je Suna.*
Nikki: Ale to je speciální kámen, který smí mít jenom lidi od nás z klanu. *Zasměje se nad jeho poznámkou krátce a potom se zamyslí. * Nevím, jaká je nejsilnější, ale popravdě mě tohle zatím moc nezajímá. Možná to budu zjišťovat časem, ale teď ne.
Toshiro: Umělou elektřinu? Hmmm ale aspoň máte kámen kterýho je v Iwě víc než dost, ale kde mám k sakru vzít na obří poušti kytky? *Zavrtěl nechápavě hlavou.* Která vesnice by si řekl že je nejsilnější? *Otázal se zamyšleně. Ani nevěděl proč se ptá jelikoš ho to ani moc nezajímalo. Možná aby řeč nestála.*
Nikki: Vážně? Zajímavá klanová schopnost. *Řekne mu uznale. * To náš klan využívá jako svou hlavní zbraň nějaký kámen, díky němuž dokáže vytvářet něco, co připomíná umělou elektřinu, či něco takového. *poví mu na oplátku a potom se zamyslí nad ostatními pěti velkými ninja vesnicemi. *
Toshiro: Květiny .. *Řekl přemýšlivě.* Ty u nás taky moc nejsou což je docela divný, když se učím techniky klanu jehož jsou květiny hlavním materiálem. *Oznámil nachápavě.* Pff no v Konoze určitě takovéhle potíže nemají. *Řekl. O Konoze věděl jen z vyprávění nikdy tam nebyl osobně což by chtěl napravit.*
Nikki: Nemáš zač. *Poví mu s úsměvem a potom si poslechne vyprávění o Suně. Je z části rád, že bydlí v Iwě, ale do Suny by se chtěl někdy určitě podívat. * No, v Kamenné je hrozně moc kamenů a prachu. *Poví mu s úsměvem a potom se zamyslí, co by mu ještě řekl. * V okolí vesnice je sice nějaký ten porost, ale uvnitř ve vesnici narazíš jenom horko těžko na květiny, trávu nebo stromy. *Dodá po chvilce. *
Toshiro: Ok dík .. *Poděkoval mu za informace a snažil se to nevypustit z hlavy.* V Suně? Nic moc .. je to jedna velká poušť tedy horko, sem tam prudký vítr, samí písek a písečné bouře. *Mírně se zaksichtil.* V Iwě je určitě hezčí prostředí že? *Odpověděl mu a následně se zeptal na tu samou věc jak on.*
Nikki: No, myslím, že když půjdeš takovou dlouhou, která vede od náměstíčka, tak by ses měl dostat k bráně. *Poví mu s úsměvem a potom kouká zamyšleně do vody. * Jaké to je v Suně? *Zeptá se ho zvědavě, ale zároveň opatrně. Nikdy tam nebyl, tak chtěl slyšet, jak to tam vypadá. *
Toshiro: *Nikdy si nemyslel, že mu bude horko nějak vadit jelikoš v Suně bylo snad vždy asi 2x takové.* No .. já jsem ze Suny. *Také oznámil.* Jinak víš kde je východ z téhle vesnice? Jaksi jsem se ztratil. *Otázal se se smíchem v hlase.*
Nikki: Chtěl jsem se zeptat na to samé. *Zasměje se a nesouhlasně zakývá hlavou. * Ne, nejsem odsud. Pocházím ze Skryté Kamenné. Z Iwy. *Poví mu dvěma způsoby a potom přikývne. * Jo, je pěkný horko.
Toshiro: *Trochu se lekl když mu poklepali na rameno.* Ahoj ... já Toshiro. *Pozdravil i s pozdravením na zpět.* Ty si zdejší? *Zeptal se. Bylo mu docela horko takže uvažoval o tom že skočí do jezera. Na druhou stranu zas nechtěl jít do Suny mokrý.* To je hic .. *Poznamenal.*
Nikki: *Dojde až k němu a těsně za jeho zády se zastaví. Chvíli tam jen tak nečinně stojí, ale potom mu zaklepe na rameno. * Ahoj, já jsem Nikki. *Představí se hned s pozdravem a sedne si vedle něj. *
Toshiro: *Poté co nabral vodu do dlaní se napil a zas tento krok opakoval. Celkem ignoroval že se k němu někdo blíží no i tak jeho přítomnost vnímal. "Za chvíli tu zdechnu na unudění." Pomyslel si.*
Nikki: *Po několika minutách dorazí, celý zadýchaný, až k jezeru, na jehož břehu uvidí nějakého kluka. Chvíli jenom tak stojí a dívá se na něj, ale nakonec k němu pomalým krokem vyrazí. *
Toshiro: *Zrovna došel k nějakému jezeru ve vesnici ležící v Zemi Vodopádů. Sedl si tedy k vodě a smočil si v ní obličej. Následně si vodu nabral do čutory co měl u sebe na horší časy.*
Nikki: *Přijde do vesnice, která se nachází v Zemi Vodopádů. Uchváceně se rozhlíží okolo sebe a přemýšlí, kam se půjde podívat dřív a kam potom. Nakonec se rozhodne jít k jezeru, které se nachází na okraji vesnice. Rozeběhne se tím směrem. *
BlueBoard.cz ShoutBoard