Přidej zprávu »
---: ---
Hoseki: *Už ani zďaleka nebol tým uplakaným deckom z Naho. Jeho život sa kompletne zmenil. A teraz sa nebál povedať, že všetko to bolo pre niečo. Aj napriek tomu, že stále mal len desať rokov a bol na začiatku svojej cesty. Jeho sluch už však nebol jeho najväčším nepriateľom, ba naopak, poskytoval mu výhodu a zlepšenú orientáciu. Dokázal sa o seba postarať aj bez toho aby kradol a navyše ho motivovalo spoločné bývanie s Kudíkom v niečom vlastnom, čo rozhodne plánovali. Bol už chuunin, čiže ninja, ktorý už mohol plniť aj reálne podstatné misie a pracovať. A to sa mu aj podarilo. Zamestnal sa ako Oinin, ninja lovec. Bolo to náročné, pretože to nebolo len o samotnom love, o telo sa musel vedieť postarať a zlikvidovať ho. Vo voľnom čase sa musel učiť anatómiu ľudského tela, poznať jeho slabé i silné stránky. Navyše prijal novú identitu, bol Oinin Shazai s maskou Anubisa. Poznanie ľudského tela mu však pomáhalo s jeho druhým povolaním, ktoré mal skôr na vyplnenie dlhých chvíľ, zlepšenie schopností starostlivosti o ostatných a čiastočne aj ako hobby. Lekárstvo bol jeho vedľajší príspevok spoločnosti. No to, že to konečne niekam aj dotiahol neznamenalo, že teraz sa na to môže vykašľať a začať stagnovať. To ani náhodou. Musí makať rovnako tvrdo ako doteraz, ak nie tvrdšie. Nechce predsa zostať na takejto nízkej úrovni, kedy je doslova na spodku potravinového rebríčka. Hlavne videl, ako vyzerá boj skúseného shinobiho. Ryuu, jeho pridelený majster, ktorý ho vzal na cvičné lovy a mal ohodnotiť Hosekiho, teda Shazaiove schopnosti, na chlapca urobil poriadny dojem. A to nie len svojim atraktívnym a bezchybným zovňajškom. Hoseki sa nachádzal na deckom ihrisku, kde sa so skupinkou detí dohodol, že im bude predvádzať rôzne ilúzie a oni sa musia sústrediť, aby ich odhalili. Potreboval trénovať svoje nové genjutsu a nemal ho na kom trénovať. Táto alternatíva bola asi najvhodnejšia, lebo deti to zabavilo, tešili sa tomu a zároveň to pre ne nebolo nijako nebezpečné. Išlo o jeho prvé plošné genjutsu, ktoré neútočí na zmysly jednotlivca, namiesto toho dokáže ovplyvniť vnímanie okolia na nejaký detail reality. Trvalo mu veľmi dlho pochopiť, čo je vôbec zmyslom a pointou takejto ilúzie. A ešte dlhšie mu trvalo zistiť, ako to vôbec funguje. Základ už mal ovládnutý a potreboval cvičiť. To robil teraz.* Ten kameň! Je čierny! *Skríklo dievčatko s tmavou pleťou a čiernymi kučeravými vlasmi, pričom ukázalo na väčší kameň pri Hosekiho nohách. Žiarivo sa pri tom usmialo. Hoseki prikývol. Darilo sa mu genjutsu Kokohi no Jutsu aktivovať, no nedosahoval výsledkov, akých chcel. Buď to udržal príliš krátko a deti ani nepostrehli, čo je inak, alebo samotná ilúzia bola nepodarená a iná, ako chcel. Však keď menil čísla na drese jedného chlapca, tak namiesto jedenástky sa tam objavili len akési krivé čiary. Deti to však rozčarovalo a pobavilo. Popravde, Hoseki tu nebol pre ich zábavu, takže jemu to nestačilo. Nech to vyznie akokoľvek, boli to jeho testovacie subjekty. Vďaka tomu, že sa zabávali, mal ich pozornosť a možnosť tréningu, ale nijako to tréning neurýchľovalo. Sústredil sa teraz, aby jeden kaktus o pár metrov ďalej rozkvitol. Bola to však preňho priveľká zmena, potil sa a cítil chakrové vypätie. Napriek tomu sa na kaktuse objavil len jeden puk a jeden kvet. Zanedbateľné a skoro nepovšimnutelné. „Takto tú techniku nikdy neovládnem na dostatočnej úrovni. No tak, Hos, snaž sa. Poriadne. Daj do toho všetko. Toto má byť tvoj údajný talent na Genjutsu, ktorý koluje v krvi klanu Kimo?“ Snažil sa motivovať vduchu. Napriek tomu, deti si zmeny nevšimli, než sa obzerali akokoľvek a dvaja chlapci, ktorí sa zatvárili znudene, sa postavili a odbehli preč. Už ich to zrejme nebavilo. Hoseki si povzdychol a túto ilúziu odvolal. Bolo to náročné hlavne na kreativitu, vymýšľať zmeny okolia, ktoré je schopný v ilúzii zrealizovať a zároveň si to deti budú schopné všimnúť a pobavia sa. Dobre si uvedomoval, že veľa genjutsu už nevyvolá, keďže ho to stálo značné množstvo chakry, no ešte na pár pokusov mal. Tentokrát sa rozhodol pre niečo odvážnejšie. Zameral sa na vlasy chalana, ktorý sedel úplne na konci skupinky a tváril sa, že každú chvíľu utečie. Chlapec ich mal plavé, dosť obyčajné. No ilúzia z nich tentokrát urobila veselé ružové. Išlo len o aplikáciu akéhosi filtra vnímania. Všetko zostalo zachovaná, účes, dĺžka a aj hustota. Avšak akoby farebné spektrum, na ktoré sa viditeľné svetlo rozkladalo, sa na chlapcových vlasoch inak lámalo. A presne tak sa dala chápať táto technika. Chakrou ovplyvniť lámanie svetla na danom objekte a docieliť svojho úmyslu. Keďže bol posledné, tak to pár minút počkalo, no deti následne vybuchli smiechom a chlapcovi sa začali vysmievať. To sa však Hosekimu už nepáčilo a genjutsu uvoľnil.* Prestaňte. Už aj. Nie je to vôbec pekné a je to moja práca, nie voľba vášho kamaráta. Ak naňho budete zlí, tak sa s vami nebude kamarátiť. Minimálne tak by som sa ja zachoval na jeho mieste. Kto by sa chcel kamarátiť so zlými deťmi, ktoré si nevážia svojich priateľov? *Zopár detí tým urazil a svoj nesúhlas dali najavo nafúknutými líčkami. Väčšina sa však zahanbene začervenala a sklopila zrak. Samotný chlapec, ktorého vlasy pomocou Kokohi no Jutsu zmenil, sa tváril šokovane a aj potešene. Hosekimu sa však podarilo vzbudiť v deťoch opäť záujem a tak mohol vymýšľať ilúzie. Aspoň kým mu chakra stačila.*
---: ---
Miho Yuuki: *Holčička se chtěla začít připravovat na geninskou zkoušku, ale potřebovala se naučit další novou techniku, na kterou jde trénovat. Není bezpečná na trénování, jde o techniku Kinobori no Waza. Dlouhou chvíli přemýšlela, jak na ní trénovat, až na to nakonec přišla. Týden po svých narozeninách odešla na hřiště, kde si hodlala dát sama sobě trénink se spoustou modřin. Brzo ráno, ještě ani nevyšlo slunce, se dostavila na hřiště, kde se houpalo spousta houpaček, málo z nich bylo připevněno k stromu, které hodlala využít pro svůj trénink. Trochu přemýšlela, jak na to, ale tak úplně nevěděla. Proto si zvolila taktiku číslo jedna - snažit se chakru nashromáždit do rukou a nohou. Nezdálo se jí to jako špatný nápad. Tak chvilku tam stála jako tvrdé Y, když se koncentrovala. Nešlo to nějak těžce, všude vlál vítr, navíc byla ve stínu, kde jí nebylo takové teplo. Měla pevně zavřené oči uvolněný obličej, jak se soustředila. Najednou pocítila v rukou větší množství chakry než mívala obvykle. Teď se soustředila na nohy, přesněji na chodidla, které taktéž potřebovala na lezení po stromě po všech čtyřech. Přestane se asi po dvou minutách soustředit a rukama se dotkne kmene a začne lézt po stromě jenom rukama, teda....skoro. Jen co nestačí na zem, tak spadne na zadek.* Au, to bolelo. *Stěžuje si na takovou drobnůstkou. Je to ještě malá holka. Zvedne se a rychle přemístí chakru do rukou a nohou. V zadní kapse kalhot má kunai, který našla doma a půjčila si ho, ale využije ho až později. Proto to zkusí znovu, ale zase upadne. A znovu, znovu, znovu. Zkusí to ještě pětkrát, ale ani jednou se jí to nepodařilo. Nakonec jí to došlo! Zapomněla vyslovit techniku, tak proto jí to nešlo! Svitlo jí konečně v její malé růžové hlavičce. Tak to teda zkusila, nashromáždila chakru do těch dvou oblastí, přestože cítila, že tohle bude asi její jediný pokus, poněvadž jí už docházela chakra, kterou vyplýtvala nad takovou zbytečnou chybou. Sebere všechny své síly a vysloví:* Kinobori no Waza *Pomalu začne lézt po stromě, a začne jí to fungovat. Teda, skoro, vylezla asi jen jeden metr. Jakmile cítila, že padá, vytáhla kunai a označila si kam až vylezla. Tvrdě spadla na zadek a pořádně se bouchla o zem. Bolelo jí z toho pádu temeno, ačkoliv to nebyla žádná výška. Když se podívala, uviděla, že její značka je dva metry od kmene. Slabě se usmála, byla strašně moc unavená. Sedla si ke stromu o nějž se opřela a usnula. Probudila se za ranních červánků, promnula si oči a vstala. Odbelhala se domů a naposledy zamávala své značce, ke které se snad ještě dneska vrátí.*
---: ---
Aoda Jaazu: *Aoda si zavolal Sooku a Hasashiho k akademii. Za dva dny se mají zúčastnit druhé části ChZ a nevědí o sobě vůbec nic. Potřebují dát alespoň ktátký trénink, aby si nacvičili nějaké formace. Čeká na ně před akademií. Sensei jim po první části ChZ oznámil, že Aoda bude vedoucím týmu. Hasashimu se to nelíbilo. Říkal, že je starší jak Aoda. Sensei mu ale zdůraznil, že Hasashi jen tak tak prošel GZ kdežto Aoda prošel bez problému. Sooka se nevyjadřovala. Té to bylo jedno jen pokud to ona nebude. Teď se oba blíží k akademii. Aoda si něco zjistil o jejich klanech. Sooka může manipulovat s papírem, což pro je fajn. Zato Hasashi umí ovladat zvuk a tomu neuteče. Pokud se bude chtít vzpírat, může Aoda prohrát. To se mu moc nezamlouvalo. Zastavili se u něj.* Ahoj vy dva. *pozdraví Aoda. Sooka mu pozdrav opětuje s úsměvem zato Hasashi jen kývnul hlavou. Ani se na něj nepodíval. To už Aodovi začalo vadit.* Hele s tímhle přístupem vypadneme hned na začátku. Ja se na vás potřebuju stoptocentně spolehnout. *Hasashi jen pokrčí rameny. Aoda zrudne. Má s tímhle problémi. Nejradši by mu šlápl do úsměvu. Zavře oči a pomalu oddychuje. Hasashi na něj kouká. Neví co čekat tak udělá dva kroky vzad. Aoda otevře oči a podíva se na něj.* Fajn, chceš souboj? Rozhodneme, kdo bude vedoucí týmu. Když vyhraješ, domluvím to senseiem. Když prohraješ, začneš mě brát a poslouchat. Co ty na to? *Hasashi kouká překvapeně, ale nakonec přikývne. Sooka se usmívá. "To bude sranda." hraje si s kunaiem. Přesunou se za akademii na tereninkové hřiště. Stoupnou si dvacet metrů od sebe. Sooka se postaví na střed vzdálenosti mezi nimi. Roztočí kunai a vyhodí ho do vzduchu. Aoda se lehce předkloní. A dívá se na Hasashiho. Ten sleduje kunai. Jakmile začne kunai klesat začne skládat pečetě. Kunai dopadl na zem a Aoda vyraží. Hasashi sotva zareagoval a kunai letí proti němu. Aoda se k němu přesunul vytahl ho ze země a mrštil jím po něm. Hasashi ještě neměl ani doskládané pečetě a musel přestat. Aoda mu překazil serii a musel se vyhnout kunai. Naklonil se na levou stranu. Aoda přizkočil k němu a kopem mu útočí na rameno. Ani tady Hasashi nestíhá reagovat. Kop ho smete spátky sune se deset metrů po zemi. Naštvaně kouka do země. Vyprdne se na pečetě a postaví se. Natáhne ruce k Aodovi* Zankuuha! *z trubic v rukou sešle na Aodu vzduchovou vlnu rozkmitanou zvukovými vybracemi. Aoda vytasí Ruigy a roztočí je. Zapře se nohama do země a pomocí Ruig se snaží snížit dopad jeho vlny. Mohl jí bez problému uhnout, ale chtěl vyzkoušet jeho techniku na vlastní kůži. Tlakova vlna je tak silná, že ho posune o pár metrů dál a zmizí v oblaku prachu. Hasashi se usměje, ale v tu chvíli byběhne Aoda z kouře a zaútočí na něj. Za běhu otevře první branu.* Kaimon, Kai. *doběhne k němu a přikrčí se. Vystřelí nohou a zespodu ho kopne do brady.* Omote renge. *vykopne Hasashiho do vzduchu. Vyskočí k němu a omotá ho obvazy. Přetočí se a začne s ním v rotacích padat k zemi. Nakonec techniku ale nedokončí. Pustí ho a před dopadem ho chytí. Položí ho na zem a odstoupí od něj. Ukončí i první branu.* Tak jak to bude dál? *zeptá se ho. Hasashi jen zíra s děsem v očích.* Dobrá, zasloužíš si to opravněně. Teď mě z toho dostaň. *poví. Aoda vytahne kunai. Přeřezavá obvazy a omylem řízne Hasashiho do ruky.* To se omlouvám, nechtěl jsem tě zranit. Hned dojdu pro medika. *Sooka, která zatím jen postávala a koukala, jak kluci zapasí. Teď přijde k nim.* To zvládnu. *poví a dřepne si k Hasashimu. Přiloží ruce k jeho ráně a pomocí Shousen jutsu mu uzdraví zranění. Není to dokonale jako Shousen no jutsu a tak to chvíli trvá.* Výborně. Medik se hodí. *poví Aoda. Sooka zavrtí hlavou.* Medik ještě nejsem, ale chtěla bych. *usměje se Sooka. "Takže papír a budoucí medik. Do toho zvučné techniky a jeho dobrý sluch. To bude fajn. Máme šanci" řekne si Aoda a usměje se.* Myslím, že to zvládnem. Ja viděl co umíš Hasashi a ty si viděl mě. Já neukázal všechno a věřím, že ty také ne. Sooko, piluj dal medicínu. Ta se hodí. Co umíš ještě krom toho a klanových technik? *zeptá se jí.* Jsem dobrá v Genjutsu. Taijitsu mi moc nejde ale něco zvládnu. *odpoví a skončí s léčením. Ranka je jako nová.* Super tak to máme jak Genjutsu, tak Ninjutsu i Taijutsu v týmu. Přiznám se vám, že neumí Genjutsu a ani Ninjutsu. Nebo spíš neumím jako že nefunguje. Zkoušel jsem to a nikdy to nevyšlo. Proto jsem se začal soustředit jen na taijutsu. A díky tomu ho zvládám na maximální možnou míru mé úrovně. To co si viděl, Hasashi byl Hachimon. Taijutsu techniky, které jsou později nebezpečné mě samotnému. *řekne jim všechny své znalosti až na KG. To si chce nechat jako eso až na konec ChZ.* Proto chci, aby ste vy útočili na střední vzdálenost. U tebe Sooko nemůžeme riskovat. Medik bude velmi vzacné zboží. A ty Hasashi budes používat Ninjutsu na střední vzdalenost. Když bude potřeba pomůžeš mi ve předu. Pokusím se protivníly vyřadit aspoň na minimum. *vysvětlí jim Aoda taktiku dopředu. Jelikož jsou na tréninkovém hřišti u akademie, tak si rovnou vyzkouší několik technik. Sooka nemá jak zkoušet Genjutsu tak je na střídačku chytá do Genjutsu během jejich souboje. To samotné jim pomahá aspoň tím jak se z něj dostat. Jenže ani tohle Aodovi nejde a z Genjutsu ho musí dostat někdo jiný.* Tohle budu muset taky nějak pořesit. *řekne Aoda. Začne se pomalu stmívat a tak se rozloučí. Hasashi jde jedním směrem od akademie a Sooka by měla jít druhým. Otočí se ale na Aodu.* Ty nejdeš? Jsi z klanu Toku a to je tudy ne? *zeptá se.* To sice jo, ale já bydlím teď tady. *poví Aoda a ukáže na akademii.* Ale doprovodím tě. *dodá a vyrazí společně k Soočinu sídlu. Po cestě Aoda vyzvídá, jak je jestě možné, dostat se z Genjutsu. Sooka mu poví, že by se musel zranit, nebo do něj někdo musel vložit svou chakru.* Tak bolest nebude problém. To bych mohl zvládnout. Někdy na to kouknem. *Aoda se s ní rozloučí a vrací se k akademii. Už dost unavený prochází kolem senseiovi pracovny.* Dobrá práce. Ale už nikdy nepoužiješ Hachimon proti někomu z vesnice. I kdyby v sebeobraně. *ozve se z pracovny přísný hlas.* Dobře. Slibuju. *odvětí Aoda a jde do svého bytečku. Tam padne na postel a usne*
---: ---
Aoda Jaazu: Mise D *ať si to Aoda představil někdy nebo ne, rozhodně nečekal, že to bude takhle brzo. Vrací se zrovna od senseie do svého pokoje s misí. Misí, kde bude muset hlídat dítě někoho jiného. Vůbec se mu to nezamlouvá, ale mise je mise. Prohlíží si fotku chlapce co mu dal sensei. "Mina. Divné jméno". Pomyslí si. Každou misi do teď splnil s vervou a i teď dá do toho vše. Šel se tedy do pokoje obléknout a odložit veškeré zbaně, co měl u sebe. Zase nechtěl jít úplně neozbrojený a tak si do nohavice přidělal nunchaki. Z hluboka se nadechl a vyrazil. Rodina toho dítěte co bude hlídat bydlí na druhé straně vesnice. Přemýšlí, jestli mu nemá něco přinést.* Třeba nějaké uspávadlo. *řekne si s úsměvem. Přesto ale po dvaceti minutách klepe na dveře rodiny a bez uspávadla. Otevřou se dveře a v nich se objeví muž, který si zrovna zavazuje kravatu.* Dobrý den, pane. Jmenuji se Aoda a dnes Vám mám hlídat syna. *pán mu odpoví na pozdrav, ale pak se zarazí.* Mi nemame syna, ale dceru. Mina-chan. *poví a zavede ho dovnitř. Dovede ho do pokoje Mina-chan. Před ním na zemi sedí asi čtyřletý chlapec, ale podle rodičů, je to holka.* Tak to se pak omlouvám. Asi špatné informace. *vůbec se mu nechce říkat, že jeho dcera vypadá jako ošklivý kluk.* V pořádku nic se nestalo. Vrátíme se kolem sedmé chlapče. Věřím, že to zvládneš. *řekne muž a společně s manželkou odejdou. Aoda se otočí na dívku a sedne si k ní.* Ahoj, Mina-chan. Já jsem Aoda. Co bys chtěla dělat. *Mina vedne oči od svých hraček a zadívá se Aodovi do očí.* Ada *řekne jemným hláskem.* Ada. Koník. *sotva to dořekla už mu seděla za krkem. Takovou rychlost od ní nečekal. Naštěstí nebyla nijak těžká tak sd postavil a začal s ní pomalu chodit do kruhu po pokoji. Mina mu na ramenou poskakovala a vyřvávala.* Íc. Íc. *Aoda tedy přidával do kroku až běžel v kruhu na polovinu své maximální rychlosti se zavažím. Mina se ho pevně držela* Í-ň. *vypadloz ní po chvíli a Aoda zpomaluje až se nakonec zastaví. Sundá Minu ze zad. Ta se párkrát zapotácí a padne na zadek. Hned na to se pozvrací.* Ale to ne. *zaběduje Aoda. Popadne ji a běží s ní do koupelny. No ne přímo. Nejdřív ji musí najít. Když se mu to povede tak ji posadí do vany. V obličeji je celá zelená. "Co teď? Co teď?" přemýšlí, co by dělal, kdyby se to stalo jemu. "Slíknu se a dám si sprchu." řekne si a podívá se na Minu, která zírá s nakloněnou hlavou.* Ale to ne. *zaběduje znova. Nic jiného mu nakonec nezbývá. Nemuže ji nechat poblitou. Klekne si vedle vany a začne ji vysvlékat. Mina neodmlouvá. V tomhle věku je holkám ještě jedno, kdo je svlíká. Jen Aoda je na tom blbě. Ne že by neznal teorii rozdílu mezi ženami a muži, ale teď se mu to ověřovat nechtělo. Nakonec Sedí Mina ve vaně nahá a Aoda začne napouštět vanu. Když má Mina vody po pás tak ji vypne. Mina se automaticky chopí svých hraček a začne si hrat ve vodě. Aoda vyjde z koupelny a opře se o stěnu vedle dveří.* A teď ta horší část. *řekne a jde uklidit tu kachnu, co se valí v pokoji na podlaze. Stále ale poslouchá, jestli je Mina v koupelně v pořádku. Dalo mu zabrat půl hodiny, než byli známky nějaké nehody odstraněny. Aoda měl hodněkrat na mále, aby nepřidal ještě svoji kachnu. Jde do koupelny, kde Mina stále bez starostí placa hračkama ve vodě. Aoda si do ní sáhne a zjišťuje, že už není dvakrát teplá. Vypustí ji a chce Minu ve vaně postavit. Tý se to ale moc nezamlouva a tak zapne sprchu. Voda ve tvaru deště ji přitahovala víc a tak si stoupla. Aoda ji ještě opláchl teplou vodou a pořadně umyl. Vypne sprchu a zabalí ji celou do osušky, že jí kouka jen hlava. Takhle s ní dojde do pokoje. Nastava další složita část. Oblečení. Položíji na postel a jde se podívat do skříní.* Tak kde bys mohla mít nějaký hadry. *mumlá si. Vtom uslyší dopad a dusod malých nožiček. Otočí se a Mina s holím zadkem mizí ve dveřích.* Tak to ne. *vyrazí a hned ji popadne. Pro Minu to vypadalo, jako by udělala krok a hned seděla na posteli. Aoda stal zady k ní u skříně a s úsměvem se přehraboval ve věcech.* Tak kde bys mohla mít nějaké hadry. *řekne znova. Mina neváhá a znova vyběhne. Aoda opět vystartuje a popadne ji ve dveřích. Znova stojí u skříně zady k ní a Mina sedí na postely. "Schvalně jak dlouho to vydrží." řekne si a pak poví nahlas.* Tak kde bys mohla mít nějaký hadry. *ví, že sou jí čtyři a nejspíš to nepochopí, ale Aoda se baví a ji to nějakou chvíli taky zabaví. Ta samá situace se opakovala ještě třikrát a když ji Aoda zachytil ještě než dopadla na zem a postavil se s ní ke skříni. Začala pofňukávat.* Ale no tak. Ja ti chci dát jen oblečení. Když nebudeš oblečená budeš nemocná a seberou ti všechny hračky. Nebudeš si moct hrát ani papat dobré věci. *poví Aoda. Mina to důležité z toho pochopila a zvedla ruce nahoru. Aoda ji postavil na zem a natahl ji triko přes hlavu. Pak ji oblékl i zbytek oblečení.* No vidíš jak si pěkná holka. *řekne Aoda a Mina se usměje.* Pojď uděláme oběd. *chytne Minu za ruku a jdou do kuchyně. Posadí jí ke stolu a dá ji misku s vařečkou. Ví dobře, že ji bude muset koupat znova, ale jako malý sám rád pomahal s vařením i když míchal jen suroviny, které se nakonec nepoužili. Nasype jí do misky trochu mouky a zalije mlíkem. Mina se olamžitě pustí do díla a po pár vteřinách všude moula s mlíkem. Sám si nasype do jiné misky více mouky a nalije víc mlíka. Přidá vejce, špetku soli, trochu cukru, prdopeč a začne to míchat. Pomalu mu to začíná dávat nádech těsta. Vytáhne pánev a začne smažit lívance. Udělá jich pár a namaže je marmeladou. Vezme Mině misku s čím si, trochu otře ji a její okolí od mouky a položí před ní lívance. Sám si jich pár udělá a sedne si k ní. V tichosti do sebe ty lívance nahazí. Minu se pomalu klíží víčka. Aoda ji opláchne a vymění tričko, které má od mouky, než jí uloží do postele. Má tak čas uklidit ten nepořádek, který po ní zůstal v kuchyni. Také dodělá lívance ze zbylého těsta a když vychladnou, dá je do lednice. Sám si jde teď udělat pohodlí na gauči.* To dítě davá zabrat. Fakt si je lidi dělají dobrovolně? *řekne si a s úsměvem usne. Přijde mu to jako pět minut a už s ním něco lomcuje. Nebo spíš někdo.* No tak Mino, ne tak silně. *poví a posadí se.* Půjdem ven hrát si. *naléhá Mina. Aoda jí přikývne a Mina radostně odběhne do pokoje, kde se snaží svléknout aby si vzala věci na ven. Aoda jí pomůže převléknout, vezmou pár věcí a vyjdou na ulici. Mina ho rovnou táhne na hřiště. Tam je několik rodičů s dětmi. Mina hned odběhne ke svým, které poznává a hraje si s nimi. Aoda si s povzdechnutím sedne na lavičku. Na té sedí maminka od jedné holčičky, se kterou si Mina hraje.* Sestřička? *zepta se ho žena.* Ne, mise. *poví Aoda. Žena se zasměje.* To shinobi hlídají děti jako misi? *zepta se ho pobaveně.* Shinobi na mé urovni ano. *odpoví Aoda s pokrčením ramen. Chvíli si s tou ženou povídá o různých věch. Ptá se ho na věci ohledně misí a jaké je hlídaní. Ohledně misí jí toho moc neřekne. Spíš nic než moc, ale o hlídání Mini se rozpovídá. Zjistí, že žena má děti už tři.* To musí být hrozné uhlídat tolik dětí ne? Mě davá zabrat tahle a to ani není moje. *zacukají se mu koutky při odpovědi do úsměvu.* Víš Aodo, až budeš mít vlastní děti pochopíš, o čem jsme si povídali. Tu dřinu a námahu přebije radost. Vždyť se na ně podívej. *Aoda sleduje děti. V tuhle chvíli opravdu nechápe o čem ta žena mluví. Přiběhne ale Mina, že potřebuje čůrat. Aoda se prosebně podíva na ženu. Ta se usměje a vstane.* Pojď Mino. To už Aodovi nemůžeme udělat. *vezme Minu za rukj a odběhne s ní. Aoda se zvedne když odběhnou a u stánku pár kroků od nich koupí čtyři nanuky. Když se s Minou vrátí dá jim nanuka i pro její dcerku. Asi o hodinu později se žena zvedne, že už půjdou. Mezitím Aoda na střídačku houpal obě děti. Ma to tak trochu i trénink na posílení svalstva.* Uvidíš Aodo. Jednou z tebe bude taky dobrý otec. Mějte se oba dva. *rozloučí se s nimi a odejdou. Nad jejími slovy přemýšlí celou cestu s Minou domů.* Jdem se koupat Mino. *znova ji naloží do vany a kde udělat veceři. Tentokrát udělá krupicovou kaši s kakaem. Vyzvedne Minu v koupelně a oblékne ji do pižama. Mina se dokonce ani u večeře nezamazala. Na to je moc unavená. Odloží talíře do dřezu a napustí na ně vodu. Přesunou se spolu do pokoje. Uloží ji do postele, ale Mina si ještě vyžádá pohadku. Vezme si knížku,kterou mu podává a lehne si k ní. Přečte sotva jednu kapitolu a Mina už spí. Jak se tak na ní dívá, začína trochu chapat to, o čem ta žena mluvila. Nerozumí tomu tolik, jak by asi chtěl, ale než si to uvědomil usnul taky. Mezitím co oba spí vrátí se domů její rodiče. Kouknou se do Mini pokoje a usmějí se. Přikryjou i Aodu a zhasnou světla. K ránu se Aoda probouzí brzy. Opatrně se vymotá ze sevření, ve kterém ho v noci uvěznila Mina. Vyjde z pokoje a zamíří si to rovnou k hlavním dveřím. Zastaví ho však zavolání z kuchyně tak se k ní vidá. U stolu sedí oba rodiče.* Děkujeme ti chlapče. *poví otec.* Nevádí vám, že jsem tu přespal? Četli jsme si a nějak to položilo i mě. *poví Aoda a podrbe se na hlavě.* Vůbec nic se neděje. *řeknou rodiče.* Mina vypadá, že si to užila a mi také. Měj se hezky. *rozloučí se s ním. Aoda se ukloní a odejde. Je brzo na to aby byl někdo venku ale ramen už vonína celou ulici. Zastaví se na snídani. Po ní pak dojde domů a padne na postel.* Kam se hrabe B mise na tohle. *řekne si a usne.*
---: ---
Yuuki: *Tak týmto jej zaistil, že si k nemu nájde cestu aj ona sama,* A-ahoj, *mávla mu nesmelo rukou a zatlačila na dvere, aby ich otvorila úplne a vkĺzla do domu. Ihneď si skusla spodnú peru. Bude musieť vymyslieť, ako sa na nejaký čas vyvliecť z tréningu, pretože teraz chce hlavne vedieť, kde presne Yuko býva.*
Yukio: Jo tak třeba se někdy stavím. A jinak bydlím v jednom velkém domu naše je rodina, je třetí odvětví vůdců nebo co. Prostě zástupci zástupců. Ale pokud se někoho zeptáš, kde najdeš dům rodiny Okumura tak ti ihned řeknou kde. Tak se neboj. No nic tak se měj a uvidíme se zas někdy. Ahoj! *Yukio se následně otočí a vyrazí taky domů. Cestou ji ještě zamává a následně odejde domů. *
Yuuki: *Klanová štvrť Kimo bola už veľmi blízko, už začínali prvé pieskovcové domy,* Niekedy určite, ale mama je najradšej, keď som doma a pilne trénujem. M-možno.. Možno by si mohol niekedy prísť k nám, *navrhne mu a zabočí kratšou uličkou ku menšiemu domčeku, kde sa pred dverami zastaví,* Tu bývam. Ďalej to zvládnem sama. A-a.. Um, kde presne v Toku bývaš? *spýta sa ho ešte slôr, než chytí kľučku a pootvorí dvere.*
Yukio: * Yukio jde klidně s ní a snaží se zapamatovat si cestu. Má pocit, že se mu to jednou bude dost hodit. Nikdy nepodceňuje detaily a právě díky tomu je v Akademii tak dobrý. Snaží se vždy si zapamatovat i detaily. *Jo no já pocházím z klanu Toku. Hm tak si říkám sejdeme se spolu někdy? Mohly bychom jít ven a tak víš jak. Navíc musím si dávat pozor, aby si na tebe někdo zase nezačal dovolovat. Co ty na to? *Zeptá se Yukio a vykouzlí si na tváři krásný úsměv. *
Yuuki: *Trochu sa zachichúňa. Vlastne ani ona nevedela, kde presne sa nachádzajú ostatné klanové štvrte, ale nejak jej to nevadilo. I keď rada by vedela, kde býva on. Len tak zo zvedavosti,* Tak poď, *vykročila šúravým krokom smerom ku štvrti, kde sa narodila a kde bývala spolu so svojimi rodičmi. Nebolo to príliš ďaleko. A aj to bol dôvod, prečo si vybrala práve toto ihrisko. Bolo od ich domu najbližšie,* A ty si z ktorého klanu? *položila otázku a dala si ruky s lotosovým kvetom za chrbát.*
Yukio: * Yukio ten to seběhne po stěně domu. Nebo spíš sklouzne a udržuje se na stěně pomocí Chakry. Následně se postaví vedle Yuuki. *Netuším kde je. Sice jsem myslel, že takový klan tu máme ale absolutně netuším kde by se to mohlo nacházet. Tak budu rád, když mě povedeš. *Yukio se snaží být co nejpříjemnější jak jen dovede. *
Yuuki: *Pohrávala sa v ruke s papierovým lotusom a trochu sa jej líca sfarbili červeňou, ale nič výrazné. Len neverila, že bude niekedy niečo také počuť od niekoho, mimo svojich rodičov,* T-tak poďme, zavediem ťa tam, *nesmelo sa pousmiala a postavila sa na nohy. Našťastie nebola strecha moc vysoko, preto sa rozhodla, že z nej rovno zoskočí. Aj keď vyzerala ako teliatko, dokázala urobiť za letu kotúľ. Pristála ale trochu ťarbavo na jednom kolene a šťastie, že zem bola pokrytá pieskom, takže to zmäkčilo jej pád. Počkala na Yukia, pričom si až ochranársky v rukách stískala svoj papierový lotus. Na toto sa bude musieť spýtať mamky,* Vieš, kde je štvrť Kimo ?
Yukio: No dospěleji spíš nesnáším, když někdo ubližuje pěkným holkám. Nikdy člověk neví, kdy se mu na těle vytvoří nějaká jizva, která se už nikdy neodstraní. Jinak rád tě doprovodím, co kdyby si na tebe chtěli někde počkat. Takto na to nebudeš sama. Až budeš chtít tak řekni. *Yukio se podívá ze střechy na sídlo Kazekage a usměje se. *Možná se jednou staneš i Kazekage.
Yuuki: *Tiež pomaly dojedla dango, ale paličky neodhodila dole do strechy. Na toto mala vychovanie, a preto sa aj trochu zamračila, keď to urobil Yukio,* Správaš sa ale oveľa dospelejšie, než tí, ktorí mi dnes robili zle. Zastal si sa ma, *poličky si strčí za pás do kraťasov a natiahne nohy pred seba,* Bývam v štvrti Kimo, ak chceš, môžeš ma tam doprovodiť. Aj tak sa budem musieť čoskoro vrátiť domov. Čo-čo ty na to, Yukio? *trochu k nemu otočila tvárou. Bola by rada, ak bu ju domov niekto doprovodil, pretože sa trošku obávala, že by sa jej chceli tie deti pomstiť.*
Yukio: Kolik mi je? No já se zeptal tebe tak bych asi měl odpovědět že? No je mi teprve 10 let. Jsem jen malej kluk. Prakticky děcko. Ale na rozdíl do jiných děcek si to naprosto uvědomuju. *Odpoví ji Yukio a pomalu dojí i druhé Dango a to co z toho zbylo, prostě hodí dolů ze střechy. *Kdepak vlastně bydlíš? Kdy vlastním tvůj život měl bych vědět, kde přesně můj druhý život bydlí, kdybych náhodou něco potřeboval. *Yukio tak sice vůbec nepřemýšlí ale je to důvod jak se na to zeptat a nemuset se vymlouvat. *
Yuuki: Aby sa mi to mohlo splniť, musím sa stať silnou Kunoichi. Aspoň tak mi to maminka hovorí. Ak budem silná, budem dostávať dôležité misie mimo dedinu a budem môcť spoznať svet, *tiež sa pomaly pustí do toho druhého danga. Bola to veľká maškrta, jej obľúbená dobrota! A taká sladučká!* U-uuum, dobre, ale len na chvíľu, *hlesne potichu a za pomoci chakry, ktorú sústredí do svojich chodidiel, sa pomaly a opatrne dostane po stene nejakého pieskovcového domu rovno na jeho strechu. Rozhliadne sa. Ešte nikdy takto Sunu nevidela, no nič nehovorila, len si sadla vedľa Yukia a papala svoje dango,* A koľko máš ty rokov?
Yukio: * Yukio je až překvapený kolik toho Yuuki chce vyzkoušet. Ale je to pěkná představa. *Jistě se to splní. A 12 je pěkný věk. *Yukio má už dojedené první Dango a tak se rovnou může pustit do druhého. *Hm nepůjdeme na nějakou střechu? Můžeme si užít společně ten výhled. *Navrhne Yukio a vydá rovnou k stěně jednoho vysokého domu. Hodlá ho prostě vyběhnout po stěně až na střechu (Kinobori no Waza). *
Yuuki: Možno rodičia videli sneh. A musel byť naozaj úžasný, keď nás po ňom pomenovali, *zasnívala sa. Jej teplo nerobilo nijaký problém a ani piesok, ale veľmi rada by videla normálne, obyčajné veci. Teda, pre ňu to bolo niečo výnimočné,* Presne! *zahryzla sa znova, a keď polkla, pokračovala,* Chcela by som vidieť obyčajné domy, chcela by som vedieť plávať, chodiť po vodnej hladine, hrať sa v korune stromov, urobiť si tam bunker.. *pokračovala v snívaní. Skutočne by ju to potešilo, a tak keď jej dal Yukio ten návrh, horlivo súhlasila,* Môj život je tvoj, urobím všetko, čo budeš chcieť, *pousmiala sa a pomaly zhltla ďalší knedlík danga, nasledujúc chlapca po uliciach Suny,* Je mi 12
Yukio: Hm no asi si řekli, že udělají opak. Lepší než se jmenovat Suna. *Dodá Yukio ohledně toho významu jmen. Následně se i on zakousne do Danga a nahodí velice spokojený výraz. Sladké sice moc často nejí ale tohle je opravdu dobré. *Hm sníh? No chtěl bych ho vidět. Chtěl bych někdy vidět les, sníh a plavit se po moři. Ale sníh je asi priorita. Až budeme jednou Shinobi tak bychom mohli, jít spolu do nějaké země kde najdeme sníh ne? *Yukio se následně vydá na cestu po ulicích. Předpokládá že Yuuki půjde s ním a jemu to přijde i lepší se procházet a u toho pojídat Dango. *Kolik je ti vlastně let?
Yuuki: *Trochu sa zachichotá,* Áno, som Yuuki. Yuuki Kuran a je smiešne, že práve v Sunagakure dávajú deťom mená, ktoré obsahujú znak pre slovo sneh, *trošku sa zasníva, ale Yukio ju vytrhne z myšlienok svojim hlasom,* P-poprosím vás štyrikrát dango, *vypýtala od peknej, mladej predavačky, ktorá sa na oboch milo usmiala. Yuuki sa zatiaľ hrabala v malej peňaženke, kde mala trochu ryo a už už ich vyťahovala, keď ju Yukio zastavil a trval na tom, že to zaplatí on,* U-ummm. Dobre, ale nabudúce platím ja, *ani si neuvedomila, že tým dala najavo to, že ešte určite bude s ním chcieť ísť von, ak bude nejaká príležitosť. A už vôbec si ešte neuvedomovala, že za ním začne behať ako pes za svojim ocáskom. Vzala si dango, ktoré jej predavačka podala a ihneď sa do knedlíku zahryzla,* Mhmmm, *bolo to výborné. Mala rada sladké veci a dango priam zbožňovala!* Yukio? Nechcel by si niekedy vidieť sneh?
Yukio: Tak já by se k něčemu takovému nikdy nepřidal. *Odpoví ji Yukio. *Hm vlastně na Akademii nejsem ještě moc dlouho ale, pokud si pamatuju správně, ty jsi Yuuki. Hm Yuuki a Yukio je dost podobné. *Dodá cestou Yukio ale to už se nachází u stánku z Dangem a Yuuki se už ptá, kolik jich chce. *Já si dám dvě. *Odpoví j Yukio a hodlá počkat i na její objednávku. Ovšem hodlá si počkat na ten moment, kdy bude mít Yuuki v plánu zaplatit v ten moment totiž vystřelí svou ručkou a zaplatí to celé on. Nebo se o to aspoň pokusí. *Nebudeš platit. *Řekne Yukio a vyplázne na ní jazyk. *
Yuuki: *Hlávkou pokýva na súhlas, že to chápe správne,* Áno, dlžím ti svoj život, tak je teraz tvoj, *kútik úst jej kmitne smerom hore, na okamih. Ako dieťa si neuvedomuje vážnosť takéhoto sľubu, možno to urobila unáhlene, ale bohužial sľuby sa dodržiavajú. A ona ten svoj nemieni porušiť,* Tak poďme, *znova s nechá papier v jednej ruke a druhú ruku priloží ku svojmu krku, prst prestrčí cez krúžok a pohráva sa s ním. Vôbec nevie, prečo ten obojok nosí, ale má ho odmalička a mamča jej hovorila, že k nemu ešte čosi patrí, ale stále to nemá,* Yukio? Viem, že si pred chvíľou hovoril, že dievčatá sa nemlátia, ale.. som rada, že si sa nepridal práve ty, *jej hlások znie tak strašne slabo. Je to taká malá, tichá, sivá myška. Stánok s dangom bol kúsok od ihriska, preto ho navrhla,* Koľko chceš?
Yukio: *Yukio si to musí ještě několikrát pořádně přebrat, než si uvědomí, co že mu to právě dala. *Tvůj život je teď můj? He? Jsi si tím naprosto jistá? No tak jako odmítnout už nemohu ale tak abys toho jednou nelitovala. *Řekne jen pro informaci Yukio a zamyslí se, zda jít na Dango či ne. Yukio má taky nějaké peníze dostává pravidelně kapesné a ještě mu něco málo zbylo. *Tak na Dango jít můžeme, taky mám nějaké Ryo. Tak jestli chceš, můžeme jít. *Yukio následně vyrazí, tedy na cestu do obchodu kde se dá, koupit Dango a má v plánu koupit za svoje Ryo jak pro sebe tak i pro ní. *
Yuuki: *Jeho slovám moc nerozumela. Prečo nevie o akom sľube hovorí, keď to celý čas omieľala? Každopádne bola rada, že jej malíček prijal, a tak to mohla brať vážne,* No, predsa môj život je teraz tvoj život, patrí ti, *vysvetlí jednoducho,* To sľubujem. Taký je sľub, nikdy ťa nezradím, lebo si ma zachránil, *určite to preháňala, ale pre ňu bolo jeho gesto proste silné, že sa rozhodla s tomuto sľubu. Pomaly teda malíček uvoľnila zo zovretia toho jeho malíčku a dvihla pohľad ku chlapcovej tvári, prehodiac si medzitým lotus do oboch rúk,* Maminka mi dala nejaké ryo, môžeme ísť na dango
Yukio: * Yukio je trochu překvapený tím jejím gestem. Ano zná ho, ale nikdy ho snad nepoužil. Po chvilce k ní natáhne svou rukou s malíčkem. Hodlá ji pomoct s tím zpečetěním toho slibu, i když neví jakého. Hlavní důvod proč to asi opětuje je to, že ho zajímá, jaký slib to vlastně bude. Příjemně se u toho usmívá taky, aby ne když má ze svého pohledu tak pěknou tvářičku. To že má bílé vlasy což je, dost neobvyklé se mu dost líbí. Přijde si tak dost výjimečný. *Jinak udělal jsem to rád. Kluci by si neměli dovolovat na holky. Ale tak tvůj slib přijímám ať je to jakýkoliv slib.
Yuuki: *Trochu sa ošívala, v rukách stále držiac lotosový kvet z papieru,* J-ja neviem, kam by sme mohli ísť, *uvedomovala si, že by ju mohol niekde odviesť, a tam ju šikanovať, ale on taký predsa nebol. Ale pocitu sa nevedela zbaviť. Trochu sa za to hanbila, a tak zdvihla zrak k nemu,* Som ti zaviazaná, *šeptla takmer nepočuteľne. Prehodila si lotus len do jednej ruky a tú voľnú natiahla ku chlapcovi, vytrčiac pri tom malíček,* Dlžím ti svoj život za to, že si ma zachránil pred tými deťmi, *sklopila znova pohľad,* Tak prijmi môj sľub, *dúfala, že jej tiež podá svoj malíček, a tak jej sľub spečatí.*
Yukio: Tak já si to tedy nechám. *Yukio si ten papírový dárek strčí do kapsy a neřeší, že se mu tam pravděpodobně zničí. *Nechceš někam jít? Mohli bychom se sice jít někam jen tak procházet ale, pokud tě napadne nějaká určitá činnost tak jen do toho rád si to poslechnu. Takže? *Yukio si neustále Yuuki pozorně prohlíží, musí uznat, že je, to fakt pěkná holka ale zase hned mu je jasné, že je i starší. Dokonce má, takový ten úsměv ale ani on sám si neuvědomuje, že se vlastně usmívá. *Tak teda. Kam chceš jít?
Yuuki: *Jasne, to o tom katone a dotone už trochu pochopila. A keď sa nad tým zamyslí, tak tá stena bola teda dotonová technika. To jej odľahlo. Snáď ju už nič takého v budúcnosti nevystraší. Pohľadom prejde smerom na jeho ruky, v ktorých drží papierového vtáčika a zavrtí hlavou,* Nie, ja si ho nevezmem. Dal ho predsa tebe. Je to dar pre teba, nemal by si ho dávať niekomu inému. Dary sa neodmietajú, aj keď ich nechceš, *trošku sa rozhovorila. Mala väčší prehľad vo všedných činnostiach a tak, ale nie v shinobi záležitostiach. Ani moc nereagovala na prirodzenú krásu, pretože vôbec nevedela ako na to reagovať, a ako to myslel. Nikdy sa s tým nestretla, ale bolo na nej vidieť, že ju to istým spôsobom potešilo. Bolo pekné počuť niečo také miesto urážok a ponižovania. Začala sa pohrávať s krúžkom na obojku.*
Yukio: * Yukio jen tiše sleduje toho týpka. Není moc spokojený, protože se nedozvěděl vůbec nic a do toho se ho Yuuki vlastně ptá, jak to vůbec udělal. *,,Sakra jsi normální? Jak to mám asi vědět?“ *Řekne si Yukio v duchu. *Hm pravděpodobně to bude nějaké Ninjutsu. Když dokáže Shinobi vytvořit stěnu z Dotonu a ohnivou kouli z Katonu tak asi je možné tvořit i papírky. *Yukio pak Yuuki podá kus papírku, co dostal do toho muže. On nevidí důvod, proč by to měl vlastnit. *Vem si i tento k tobě to sedí víc. * Yukio se následně vnitřně zasmál, protože se rozhodl něco vyzkoušet. Zajímá ho, jaká bude její reakce, vždycky si to občas na nějaké dívce testuje. *Bude to k tobě víc sedět, protože to zvýrazní tvou přirozenou krásu. *Yukio nyní čeká, jak zareaguje. *
Yuuki: *Strach z nej pomaly opadáva, dokonca dosť nadšene sleduje to, čo sa tu deje,* "Nádhera!" *ozve sa v hlave jej vnútorný hlas. Nahlas sa to neodváži povedať. Zatiaľ nie. Dosť vtipné, že sa bála nehybnej steny, ale je nadšená z poletujúceho papiera, ktorý by jej dokázal prerezať krčnú tepnu ako ostrý hrot kunaiu, či nejakého iného ostria. V podstate sa vôbec nedozvedela ako to urobil. O klanoch nemala vôbec žiadne informácie, otec ani nechcel, aby bola kunoichi, vraj je to moc nebezpečné, ale matka na tom trvala. A když ten podivín odišiel, trochu ju to zamrzelo. Papierová show skončila,* AKo to urobil? *otočila sa náhle na Yukia a stále mala v očiach to zvlášne nadšené iskrenie. Potom pohľad presunula na lotus zvierajúci vo svojich rukách.*
Keiji Michio: *Zarazí se v polovině kroku, když uslyší dívčinu větu.* //Někdo po mě chce, abych vysvětlil jak jsem něco udělal? To jé? Po třetí v životě, ani na akademii se mě neptali, a to jsem se hlásil.// *Otočí se zvedne ruce a rozejde se k nim. Z širokých rukávů začnou vyletovat papíry v letu se přeskládávající na leknínové květy a na rameni mu přistane papírový kolibřík.* Nějak takhle. A aby jsi nebyl rozzloben, že jsi nic nedostal tady máš. *Dá si ruku před rameno a kolibřík mu na ni skočí. Natáhne ji k Yukiovi a předá mu kolibříka.* Ale teď už musím děcka, jistě se ještě potkáme. Kazekage nepočká. *Otočí se na podpadku a zmizí tak rychle, jako by tam nikdy nebyl.*
Yukio: * Když Yuuki upozorní, ať ji netahá tak ji samozřejmě přestane tahat. *Ou Gomene. *Omluví se ji Yukio ale to už ji ten divný týpek podává ten kus papíru. O technikách ostatních klanů toho moc neví, ale je zase pravda že rodiče mu o ostatních klanech neříkali vůbec nic. Je tedy trochu překvapený. Celkem ho zajímá, jak to udělal. Dokonce se i zastaví v moment kdy se Yuuki ptá, jak to udělal. Je to pro něj šance jak to zjistit a ani se nemusel ptát. Ovšem jednu věc Yukio ví a to že tento muž není moc mocný. Protože Yukio má takový pocit který neumí vysvětlit, když je poblíž někdo s mocnou Chakrou. (Jde o schopnost uživatele Tenseiganu.) Ovšem i tak ho to zajímá co je to za techniku. *Hm jaká je vaše hodnost?
Yuuki: *Skoro vypískla, keď ju chytil za ruku. Moc dotyky nemala rada a to kvôli tej šikane. Bolo to pre ňu chvíľu nepríjemné, ale nakoniec to nebolo až také hrozné, nijak jej to neubližovalo. Ovšem, na jednej strane bola rada, že ju začal chlapec ťahať preč od toho podivína, ale pre ňu to nebolo moc odlišné od toho ťahania za obojok, preto sa trochu vzoprela,* D-dobre, a-ale neťahaj ma za sebou ako psa, *trochu zvraštila čielko. Yukia ako-tak poznala a nikdy sa jej nejavil ako niekto zlý, ani sa neúčastnil šikanovania, ale čo predviedol dnes, to moc pekné nebolo. Ale pochopila, že jej chcel pomôcť. Lenže ťažko povedať, či mu to vlastne vyčítala alebo nie. Sama nevedela. Ach, tá detská logika! Ihneď jej pozornosť upútal ten podivín a ešte viac v okamihu, keď jej podal papierový lotus. Opatrne si ho vzala do rúk, ale neodvážila sa zdvihnúť zrak k tomu človeku. A tiež mlčala, nemala odvahu ani na poďakovanie. Keď sa rozhodol odísť, okríkla ho svojim jemným hláskom,* P-počkajte... Ako ste to urobili ?
Keiji Michio: *Nad chlapcovou odpovědí se zasměje, mávne rukou a řekne.* Moc pěkná odpověď, jsi velký tajnůstkář. To není na obtíž. *Podívá se na hodinky, načež mu cukne v oku. Složí do sebe ruce, ty se rozloží a vyletí z nich kus papíru který se složí do tvaru leknínového květu. Chytí ho do ruky a podá Yuuki.* Neboj se, to je v pořádku. Kdyby jsi potřebovala pomoc roztrhni ho, podle mých pokusů bych to měl poznat, poté ti přijdu pomoct. *Podívá se znovu na hodinky.* No nic, rád jsem vás poznal, jste milí mladí lidé. Doufám že se ještě někdy uvidíme. *Poté se rozejde pryč, směrem sídlu Kazekage.*
Yukio: Možná tam chodíme a možná ne. *Odpoví mu Yukio a poté se pokusí chytnout Yuuki za ruku a odtáhnout ji pryč. Respektive mu prostě utéct. *Nemám na tebe náladu. Stejně bych se o ně postaral sám. *Prohodí klidným hlasem Yukio. Ani ho moc nezajímá, že ten muž by mu mohl udělat problémy no vlastně ani nemohl. Ví, že díky tomu že jeho klan, má ve vesnici velké slovo, toto řešit nemusí. Navíc patří do nevyšší vrstvy členů klanu. Sice na jeho a matku je upřená velká pozornost kvůli otci co utekl, ale také se očekává, že pro zachování cti rodiny to vyřeší, až vyroste. Každopádně toho Senseie Yukio naprosto ignoruje. *Půjdeme na jedno místo moje oblíbené místo. Dobře? *Toto je směřované na Yuuki. *
Yuuki: *Jeho pokus o sundanie obojku jej nebol moc po vôli. Otočila hlavu na stranu, privrúc oči, akoby čakala, že dostane facku, ale vôbec nič sa nestalo. Iba pocítila, že už jej krk vníma len menšiu váhu, teda spíš žiadnu. Otočí hlavou na Yukia a zamrká svojimi očami, trochu pootvorí pusu,* Ďa-ďakujem, *stena sa ale pohla a ona od ľaku znova uskočila za chlapca. Bolo to komické, pretože od neho bola trochu vyššia a aj vyzerala krapet staršie. Nikde sa ale stena opäť neobjavila, a tak sa zamerala na toho staršieho,* Pokrikovali po mne 'číča' a ťahali ma na vodítku, *prečo na nich vlastne žaluje? Aj tak sa to bude o pár dní opakovať znova. Je taká slabučká, že sa o seba nevie postarať sama. Ani sa ubrániť. Oči sa jej náhle rozšíria. Vidí ten temný pohľad, inštiktívne sklopí zrak k zemi. To bolo desivé, až sa uhryzla do spodnej pery,* Desí ma, *šeptne Yukiovi. A aj preto, že z neho mala strach, tak mu neodpovedala ohľadom akadémie. V tej kapucni jej začínalo byť dusno, takže ju jednou rukou stiahla dole z hlavy a nechala dopadnúť na chrbát.*
Keiji Michio: *Usměje se na něj.* Já vás tu nedržím, jen mě zajímá, co se tu dělo. *Položí ruce na zem a stěna zajede opět pod zem. Postaví se pozbírá kunaie chlapců, dá si je do tašky. Při zrušení klonů pošle ty tři pryč.* Jestli se ještě někdy bude něco takového dít, myslím, že dopadnete hůř. *Mrkne na Yukia. Dojde k nim a poví.* Kdyby se řešilo cokoliv ohledně tohoto incidentu, pošlete ty lidi za mnou. Nejspíš budu v knihovně. *Zahledí se na dívku, vytratí se mu úsměv a zatemní oči na pár vteřin, úsměv se vrátí a poté řekne.* Já vím jaké to je být šikanován, máš štěstí, že máš někoho jako on, kdo ti pomůže. //Kde už jsem je viděl?// *Zamyslí se najednou.// Nechodíte na akademii? Vás už jsem viděl.
Yukio: * Yukio moc toho muže neposlouchá. Zajímá se o Yuuki a tak se usměje, když si všimne, že je v pořádku. Ovšem pak se otočí na toho muže a s nezájmem v očích se na něj podívá. Ovšem až poté co si vezme svůj Kunai. *Hm okej no dík za Kunai. *Yukio mu na nic neodpoví, protože ani netuší, že se ho na něco ptal. S Kunaiem v ruce se otočí na Yuuki a usměje se. *Teď se zkus nehýbat dobře? *Yukio ji chce totiž osvobodit z toho ,,vodítka,, a to se mu i podaří. Následně se zase otočí na toho muže a dívá se na něj. U toho ovšem rozvazuje lano drát, který přivázal k tomu kunaii. *Můžeme jít? Nehodlám tu strávit půlku svého dětství.
Yuuki: *Očami sleduje stenu, stále si dávajúc pozor na to, či sa náhodou nezmení na nejakú hnusnú obludu. Jej pozornosť ale upúta chlapec, ktorý sa odvážil na stenu vyliezť,* "Asi som sa už zbláznila," *prebehne jej hlavou, keďže stena chlapcovi nijak neublížila. Konečne sa aj ona zastaví, a tak nevrazí do ničoho - ani do hojdačiek, ani trebárs do toho, kto stenu vyvolal,* Som v poriadku, *šeptne zahanbene, skláňajúc pritom hlavu a pohľad do zeme. Hanbila sa, že to videl práve Yukio. Trochu ho poznala práve z Akadémie. Mala chuť prepadnúť sa pod zem, ale z týchto myšlienok ju vytrhol hlas. Nebol Yukiov. Preto sa ihneď otočila smerom ku hlasu. Jej oči si ho okamžite premerali. Čo tu chce? Kto to je? Videla ho už niekedy, alebo sa len nepamätá? Mlčala. Ten dlouhán stále len rozprával a rozprával. Ani takmer nemala šancu sa dostať ku slovu, až keď konečne stíchol. Ale ani vtedy jej nebolo moc do reči, miesto toho 'nenápadne' cupkala ku Yukiovi, za ktorého sa skryla. Ten 'dospelák' sa jej nepáčil. Celkom paradox, lebo spacifikoval tých útočníkov on.*
Keiji Michio: *Klony chlapcům ladně vyhodí kunaie z rukou, přičemž jim ještě podrazí nohy a drží je při zemi. Keiji sám dojde k dívce, ke které již přiskakuje neozbrojený kluk.* Smím vám nějak pomoci? *Zeptá se jich a klukovi podá kunai na lanku.* Předpokládám, že toto je tvé, vypadal jsi nanejvýše odzbrojen. Ovšem vysvětlete mi, co se tu dělo. Mám pocit, že ta dívka je středem zájmu, ale ty mi nesedíš. *Ukáže na Yukia.* Ty máš roli ochránce, či něco takového? *Podívá se na chlapce snažící se vytrhnout z držení klonů a zakroutí hlavou. Vyhodí svůj kabát od boků dozadu, přičemž se posadí a vyčkává na odpověď.*
Yukio: * Yukio je dost překvapený z té stěny. Ovšem je mu jasné že to je Jutsu nějakého uživatele Dotonu. Jeho otec byl silný Shinobi a učil toho svého syna mnoho. Ovšem je to teprve rok co jeho otec zradil vesnici a stal se Nukeninem. Od té doby ho matka učí mnoho věcí ohledně Chakry. Ona je jako Kunoichi pouze průměrná a tak vkládá naděje ve svého syna, že otce jednou přivede zpět. Yukio jen po té stěně vyjde (Kinobori no Waza) a když je na jejím vrcholu tak se se začne rozhlížet. Hledá tu dívku a nakonec si ji všimne. Bunshiny a i celkově toho muže ignoruje a seskočí ze stěny a jde směrem za tou dívkou. *Jsi v pořádku? Neudělali ti nic hrozného? *Zavolá na ní starostlivě. *
Yuuki: *Keďže po tom, čo tým dvom chlapcom urobila, si výhradne všímala len ich, ak by chceli zaútočiť, prekvapil ju krik toho 'záchrancu'. Vlastne ani nevedela, že to bolo smerované jej. Ale nebola natoľko hlúpa, aby ostávala v blízkosti niekoho, komu práve trochu ublížila. Pretočila sa a štvornožky urobila zopár krokov a chcela sa postaviť, vzdialiť od nich. A mala šťastie, že keď už stála, bol dávno chlapcov kunai zabodnutý kdesi v kmeni stromu. A v tom medzi ňou a ostatnými útočníkmi vyrástla stena. Inštinktívne začala cúvať smerom dozadu,* "Kde sa to tu vzalo?" *očividne z toho bola vykoľajená. Ešte len nedávno nastúpila na akadémiu, o chakre a podobných veciach vedela akurát základ a ako ju ovládať. Otec bol obyčajný civilista a matka po pôrode odložila svoju kariéru kunoichi na kliniec. Moc sa teda so shinobi technikami nestýkala. Vykulila oči a stále kráčala smerom vzad, ustupujúc od steny, akoby videla nejakú príšeru, ktorá sa ju chystá zhltnúť.*
Keiji Michio: *Užívá si volné odpoledne ležíce na stromě a čtíce knihu o výrobě lízátek, rušené jen výkřiky dětí, což mu k četbě přijde velmi dobré. Jeho zamyšlení poté vyruší srdceryvný jekot.* //To si ti lidi nemůžou svoje děti hlídat, já se tu snažím mít poetické odpoledne.// *Podívá se na hodinky, nebe, hodinky a poté se zrakem zastaví na jednom bodě na kůře. Po chvíli zírání na záhyb najednou ucítí vybrace, které rozhodí jeho nestabilní rozložení. S úspěchem spadne obličejem dolů do trávy. Podívá se na strom a ve kmeni vidí kunai, hluboko zabodnutý.* //Zdá se, že je hozen od místa jekotu. To není normální.// *Uchytí drát na kunai navlečen, vytrhne kunai ze stromu a rozběhne se tím směrem.za řadou houpaček zahlédne dívku na zemi, tři chlapce vedle ní a naproti nim ještě jednoho. Do očí ho udeří odraz od kunaie jednohi z kluků.* //To je vážný.// *Přeskočí houpačky dopadne na kolena složí pečetě a vytvoří mezi oběma frontami stěnu (Doton: Doro Gaeshi). Načež na tři chlapce vyšle postupně tři papírové klony, aby situaci zajistili.*
Yukio: * Yukio nečekal, že budou další s kunai a tak ho napadl nápad jak si je držet od těla a prostě lano roztočí nad hlavou kolem sebe. Takže pokud se někdo bude chtít přiblížit, bude riskovat, že se ošklivě poraní. Yukio začne opatrně a pomalu kráčet k nim. Udělá ovšem jen pár kroků. Ovšem je mu jasné, že je zle. *Hej! Radši uteč! *Zakřičí na Yuuki. Ovšem stále si všímá, chlapců to mu ale nehodou vyklouzne lanko z rukou a kunai ze zabodne na opačné straně hřiště do stromu. *Heh asi byste nechtěli začít vyjednávat že?
Yuuki: *Bolestný výkrik nasledovaný zdeseným hýkaním ostatných prítomných. To ju donútilo rýchlejšie si vytrieť oči. Bolelo to, ale aspoň sa jej hrnulo z očí viac sĺz, ktoré rýchlejšie vyplavili dráždiaci piesok von. Medzitým začínalo medzi prítomnými vládnuť ticho, ozývalo sa len bolestné plakanie. Zatiaľ nevidela dostatočne dobre na to, aby zistila čo presne sa stalo. Ale jej v túto chvíľu stačilo, že ťahanie povolilo. Niekoľko múdrejších deciek si ihneď začalo šuškať medzi sebou, že by mali chlapca s poranenou nohou vziať do nemocnice, alebo aspoň ku nejakému dospelému. Pár odvážlivcov, asi 3-4 chlapci sa Yukia nezľakli a nedali sa zastrašiť. No a čo. Veď kunaie mali aj oni. Teda jeden z nich, ktorý ich rýchlo medzi ostatných rozdal,* Zranil si nám kamaráta! *húkol jeden. Ostatné deti sa rozbehli preč. Niektorí pomáhali zranenému chlapcovi do nemocnice, iní sa rozhodli, že nájdu nejakého dospelého a celý incident požalujú. Yuuki bolo jedno, čo sa deje, s lepším zrakom začínala mať lepší prehľad. A tak sa chytila šance - keďže bola na zemi, rukami vyhodila 'tonu' piesku rovno dvojici chlapcom do tváre, ktorých tým oslepila.*
Yukio: * Yukio se naštvaně zamračí, v moment kdy si začne sundavat kraťasy a prostě jak točí kunaiem tak ho nasměruje a hodí po něm. Prostě mu Kunai hodí z boku do stehna. Hodí ho opravdu rázně a tak by se měl zabodnout dost hluboko. Následně za lano zatáhne a to dost prudce a kunai si tak zase přitáhne a chytne ho do pravé ruky. Rozhlíží se po celé té bandě. *Nech ji být, jinak přijdeš o tu svoji žížalu. *Yukio to myslí naprosto vážně. Yukio se sice nebojí a je i odhodlaný ale doufá, že se vyhne přímému boji, protože to není zrovna jeho silná stránka. Následně si z kapsy vytáhne i výbušný lístek a ten připevní ke kunaii. *Příště to bude exploze!
Yuuki: Číča, číča, čííča, *pokrikovali na ňu a zároveň ju jeden stále ťahal vodítkom. Vzpierala sa, ale on bol starší a trochu silnejší ako ona, preto párkrát povolila tak, že ju potiahol a jej neostávalo nič iné, ako sa podrobiť a urobiť pár krokov, kým sa znova nedokázala vzoprieť. Štaštie, že boli mimo toho betónu, a tak si nijak kolená neodrela,* Zamňoukej, číčo! *prikázal jeden z nich a zaťahal za jedno z jej ušiek,* No tak, čo je?! Nemáme na to celý deň! *zahulákal ten, ktorý držal vodítko, za ktoré opäť zaťahal, čo Yuuki nečakala a tak ju to povalilo do piesku. Oči ju ihneď začali páliť, ako ju čiastočky piesku dráždili v očiach. Ihneď si ich začala trieť a slzy jej už viditeľne tiekli po tvári. Nie, neplakala kvôli nim, ale kvôli tej pálčivej bolesti. Zrazu sa niekto ozval,* A vieš čo? Radíš nám špatne! *zahulákal jeden zo skupinky,* Áno, aby si neskončil horšie ako ona, prac sa preč odtiaľto, vystrašíš nám číču, *začala sebou trhať a vzpierať sa tak, že už neťahal chlapec ju, ale ona jeho, i keď len na chvíľu,* Tak dobre, číča je neposlušná a vieš čo sa robí neposlušným zvieratám? Prevychovávajú sa a trestajú, *pri týchto slovách si bez hanby začal spúšťať dole kraťasky so zámerom počúrať Yuuki, ktorá stále nevidela.*
Yukio: * Yukio se moc nezajímá o rvačky ostatních ovšem toto je tak trochu něco jiného než jen obyčejná rvačka. Ihned mu dojde, o co jde. V klidu si vytáhne kunai a drát. Do očka v Kunaii vloží drát a přiváže si Kunai k drátu. Výsledek je tedy drát na jeho ž konci je kunai. Jde klidným a pomalým krokem k té bandě odkud slyší tu Yuuki. Cestou si lanko roztočí a zastaví asi 5 metrů od nich. *Hej radím vám dobře. Nechte ji být jinak, dopadne špatně! *Zakřičí na ně Yukio odvážným hlasem. *
Yuuki: *Nijak výrazné dievča. Hnedé vlásky, načervenalé oči, priemerne vysoká. Nič, čo by bolo zaujímavé. Skackala na kraji ihriska, kde mala na zemi načarbané nejaké štvorce s číslami (taký malý betónový kúsok v pieskovej džungli xD). Hádzala do nich kamienkami, a potom poskakovala. Pri tejto hre si pohmkávala melódiu jednej veselej piesne, ktorú jej mama spievala ako menšej. Na svoj vek bola ešte trochu nevyspelá, respektíve, rada sa chovala detsky. Mala oblečené kraťasky a krátke tričko, ktoré malo kapucňu, ktorá ju mala chrániť pred prudkým Slnkom. Kapucňa mala ešte na sebe také dva detaily a nimi boli mačacie ušká. Na krku mala dokonca akýsi obojok s krúžkom. Bolo očividné, že na ňom niečo chýba, možno zvonček, rolnička. Deti, ktoré tu boli zoskupené využili tento fakt. A to veľmi jednoducho. Starší chlapci Yuuki povalili na zem. Boli v presile, a tak sa nedokázala nijak ubrániť. Jej jediná obrana bol krik. Ani sa nenazdala a čosi ňou trhlo. Uvedomila si, že jej dali na krúžok vodítko a urobili si z nej nejakého mazlíčka alebo čo.*
Yukio: * Yukio se dnes vydal podívat se na hřiště, zda tam nepotká někoho, s kým by mohl strávit den. Ví, že problém v tom nebude obzvlášť, co se týká dívek má až moc jejich pozornosti ale naneštěstí pro ně jim tu pozornost neoplácí. Nebaví ho totiž neustále poslouchat, zda je má rád a že je roztomilý. Prostě si nakráčel na hřiště a zamířil si rovnou k houpačkám. Oblečen je ve svém oblečku co si nedávno pořídil --> ( odkaz » ). Když dorazí k houpačkám tak si na jednu prostě sedne a lehce se hodlá pohupovat a rozhlížet se po hřišti zda ho něco nezaujme. *
Ukončeno: *Kirigakure - ne, Kirigiri
Kyouko: *Mladá dívka se kolem 15 hodin odpoledne toulala po hřišti. Některé děti si hrály, bily, nebo odcházely domů. Kyouko ale zrovna přišla. Na sobě měla černé šaty a v pravé ruce držela svůj deník s propiskou. Propiska byla uvnitř deníku. Proč měla deník? Snadná odpověď. Psala si do něj informace, které si pamatovala. Kyouko byla polymatik. Dokáže se naučit cizí pohyby a jazyky s neuvěřitelnou rychlostí. Ovšem taky má dobrou paměť. Takové abnormální dítě, které bylo samo. Neměla kamarády. Nepotřebuje je. Je ráda svá a nevěří nikomu. Ve svém mladém věku je dokonce i zdatně inteligentní. A proč vůbec přišla na hřiště? Taky lehká odpověď. Hledá svého otce, který z neznámých důvodů zmizel beze stopy. Proto Kyouko bydlí u strýce, který se o ní stará. Sedla si na jednu lavičku, která tam byla a tam si otevřela svůj deník, do kterého si psala.* "Odpoledne, něco málo po 15-té hodině. Sedím na lavičce a vidím, jak se ostatní chovají. Nikdo se na mě nedívá. Nejsem nápadná, což je dobře. Stopy tu nikde nejsou, tak budu muset hledat dál, ale kde? Kde bych měla hledat? Kde najdu další stopy?" *Napsala do deníku, přičemž si tu větu opakovala v hlavě. Sama nevěděla, kde může otec být, ale měla své typy. Propisku, se kterou do deníku psala si opět odložila do něj a pak ten deník zavřela.* No doufám, že naše Kazekage se spojí i s Mizukagem. Pak by naše vesnice mohla být ultimátní spojenecká vesnice. To by bylo vynikající, že Okari? *Zeptala se jedna žena druhé, když "asi" šly z obchodu. No, další věci Kyouko neslyšela, protože ženy prošly rychle. Kyouko si otevřela deník a začala psát.* "Spojenectví mezi Kirigiri není, ale ostatní vesnice jsou se Sunagakure..." *Napsala si a myslela na tu větu, kterou psala. Nevěděla takovou informaci, takže teď už ví, s kým je vesnice spolčená. Po tom opět zavřela deník a postavila se. Deník měla v pravé ruce, protože byla pravačka. Po tom si to jen mířila zpět domů ke strýci. Měla hlad a ráda by se zeptala na pár otázek ohledně spojenci s vesnicí. Bylo to strašně zvědavé a nadprůměrné dítě.*
---: ---
Aimi: *V běhla do mlhy nic kolem sebe nevyděla a tak šla rovně pořád před nosem a zachvili uskyšela jak na střeše mňouka kočka.Hodila tim směrem třikameny.*"Snad jí to přinuti aby byla potichu."*Pomyslela si Aimi a šla dal.Kdyždošla na konec mlhy tak začla zase utikat do klanu.*
Lubbock: *Lubbock se celkem naštval když mu Ami dala babu. Tak se na ní otočil a začal se jejím směrem přesouvat za pomocí Shunshin no jutsu. Nakonec ji dohnal a jen kolem ni doslova prosvištěl ale cestou se jí dotkl a dal ji tak babu. Následně se zase začal přesouvat pomocí Shunshinu a dostal se tak dost daleko od Ami.*Heh mám nápad.*Pak skládal pečetě a vytvořil hustou mlhu. Suiton: Kirigakure no Jutsu…. Všude byla mlha a tak toho Lubbock využil a vyskočil na jednu střechu a použil Henge no Jutsu a proměnil se na černou kočku.*
Aimi: *Když on jí přeskočil tak se neotočila aby jemu dala babu a začla utikat do klanu.*"Toviš že jo já neprohráju."*Pomyslela si a zrychlyla a běžela co ji nohy stačili .*Musim mu utect jinak to nejde.Neprohráji s geninem to by byla ostuda.
Lubbock: *lubbock behal po střechach a sledoval aimi jak se ho snaží dohnat ale nedarilo se ji to nakonec tedy seskocil ze strechy daleko od ni nakonec se rozebehl proti ni a naznacil ze ji chce obejmout ale kdyz byl skoro u ni tak ji preskocil a otočil se.*to koukas co.*rekl a cekal az se otoci a pobezi za nim a jakmile aimi bude u nej udela salto tim ji zase preskoci a co nejrychleji utika ke klanu tak aby ho aimi mohla dohnat.*
Aimi: Když myslíš.*Aimi začala utíkat za lubikem a snážila se ho dohnat,běhala ají zkratkami s nažila se ho i předehnat ,ale moc se jí to nedařilo.*
Lubbock: *Lubbock neběžel tak rychle aby ho aimi stíhala když v tom mu aimi skočila na záda Lubbock se málem rozsekal protože nečekal že na něj skočí ale nějak to ustál.*mám babu? no dobře v tom případě pouziju plnou rychlost takže mi nema šanci uniknout(Lubbock je opravdu rychlej.).*během okamžiku dohnal aimi a zase ji placl.*a teď ji máš zase ty."už vím já jsem Genin takže umím chodit po zdech a aimi je jen student takže to ještě neumí takže ii uteču na barák."*pomyslel si a odskočil od aimi a vyběhl z jednoho z baráku.*teď mi ii dát nemůžeš.*zakřičel na aimi a začal utíkat po střechách směrem ke klanu sumi.*
Aimi: Aha ,co to jo já mám babu tak dobře.*Začne utikat za Lubikem a dohnala ho a skočila mu nazada a obejmulaho kolem krku a hlavu si dala na bok jeho právemu ličku.*Aimi se začala usmivat.*Máš babu .*Pak zeskočila dolu a začla utikat prýč.*Co takhle zavod do klanu?
Lubbock: ale ne mylis se je to hodně velký cíl.*odpoví Lubbock aimi a pokračuje dál.*ano časem bych chtěl být kazekage ale nemyslím že to někdy dokážu a můj vzor je jedna dívka o dost starší jak já a jmenuje se Asuna.. Asuna Tomiko ale uyz dlouhou dobu jsem ji neviděl takže nevím kde by mohla být asi je na cestách nebo někde.*odpoví Lubbock aimi a zase trošku zrychluje do kroku nakonec trošku stouchne aimi do ramena a začne utíkat.*máš babu.*zakřičí na aimi a začne se smát(utíká na hřiště.)*
Aimi: No chci dokazat velke věci a chtěla bych byt silna a tajemna Shinobi.Nic zvlaštního.*Dohnala lubiho a šla vedle něj.*A každy je něčim vyjmečnym ty budeš Kazekage?"To by se mi libilo nebo kdybych byla dcerou Kazekage."*Pomyslela si Aimi.*Kdo je tvuj vzor?
Lubbock: opravdu řekni kam chceš jít mě to je jedno a já taky nemlatim své přátele a moji silu zatím nějak nevyužívám a děkuju že mi Držíš palce a ano musím to dát navíc mám jeden vzor kvůli kterému to chci dát.*řekne Lubbock a dojida zmrzlinu.*"opravdu nevím kam by jsme mohli jít."pomyslel si a najednou mu došlo že se aimi líbí a zčervenal.*"sakra teď fakt nevím. co dělat ...sakra ."ehmm tak by jsme mohli jít zpátky na hřiště ne?*zeptá se Lubbock aimi.*a jaký je Teda tvůj opravdový velký cíl v tvém životě?*zeptá se Lubbock a jde pomalu směrem k hřišťi.*
Aimi: Mě to je jedno na tobě zaleži .Nebudu tě nutit tam kam ty nechceš nechám to na tobě.*Usmala se Aimi.*Já se tě nebojim a moc ráda se z někim biju ,ale kamoše bit nebudu.Tak zla zase nejsem.S voji silu použivam hlavně k obráně nikoli k utoku.Lubiku libiš se mi .Si prýma kluk .Držim ti palce abys dal Chuuninskou zkoušku.A slib mi jediné že ji dáš.Slyšela jsem že i někteři to nezvladli.
Lubbock: *Lubbock zase trošku zčervenal když mu řekla princi ale po chvilce začal jíst zmrzlinu.*ano můžeme někdy zatrenovat ale nemysli si že na tebe půjdu z lehka jen proto že jsi holka.*a Lubbock se usmál.*ano pripravuju se na chuuninskou zkoušku ale docela se jí bojím.*odpoví a ji si dal zmrzlinu.*kam by jsi ted chtěla jít?*zeptá se jí a čeká na odpověď.*
Aimi: Děkuji princi.*Aimi si vzala zmrzlinu azačala ji jist.*Moc dobrá zmrzlina.Lubi byla těžka Geninska zkouška?"Myslim že se mu libim a on taky dofam že jednou budem spolu chodit."*Pomyslela si Aimi a pomalu do jidaly zmrzlinu.*Co si dat někdy spolu trening?Připrávuješ se na Chuuninskou zkoušku?
Lubbock: To máme společnou barvu ano a taky jak poslouchám máme i rádi stejnou chuť zmrzliny.*odpoví Lubbock a usměje se na aimi po chvilce dojdou ke krámu se zmrzlinou.*počkej tady aimi.* řekne Lubbock a jde dovnitř k prodavačce.*dobrý den dala by jste mi prosím dvakrát jahodovou zmrzlinu.*prodavačka byla taková stará bába a nezmohla se mu odpovědět jen z znechuceně nabrala zmrzilu a podávala ji Lubbockovi ten vytáhl pár ryo a položil je na pult a sebral zmrzlinu.*zbytek si nechte a nashledanou.*řekl a šel zpátky za aimi když k ni přišel tak ji podával zmrzlinu.*tady máš princezno.*najednou si Lubbock uvědomil že ji nazval princeznou a zase zrudl jak rajče.*
Aimi: *Taky trochu zrychlila.*Máme společnou jednu barvu černou.Taky bych už chtěla byt Geninem.No to neni špatný napad cestovat spolu to bylo super aspoň bychom se lip seznamili a poznali.Jaka zmrzlina je tvoje oblibena? Moje je jahodova.A moc se těšim až budu Geninem a budu plnít mise.I když budou zajimave.*Aimi se usmala .*Umiš už ňake klanove jutsu?
Lubbock: je mi 13 let a to je mi líto že ti umřel otec...a mohli by jsme časem cestovat spolu a já jsem Genin zatím.*pak aimi dala Lubbockovi pusu na licko a Lubbock odskočil a zařval že se lekl najednou si uvědomil že dostal pusu a zčervenal.*ehm...promiň...moje oblíbená barva je zelená a černá*řekl mile a usmál se na aimi a doběhl aimi.*"sakra nevím co v téhle chvíli dělat."*pomyslel si a trošku zrychlil v chůzi.*
Aimi: Já jsem tě taky neviděla v klanu.*Aimi šla hned vedle lubiho.*Jemi 6 a kolik je tobě?Jsem studentka akademie a mám vysoke cile.Muj otec zemřel v misi a tak vyrustam s matkou a da se to vydržet.Ale chtěla bych cestovat a ne sama s někim.Jenže tady nikoho neznam kromě tebe .*Aimi mu dala pusu na ličko.*Dik že jsi ochotnej jit semnou na zmrzlinu.*Pravou rukou si spravila vlasy.*Mo je oblibena barva je oranžova,červena a černa a jake jsou tvoje oblibene barvy?
Lubbock: jsem že stejného klanu jak ty aimi a taky moc rád tě poznávám.*Lubbock zčervenal jak rajče když ho aimi pohladila po tváři.*"sakra co mám dělat mám jít sní na zmrzlinu?"*Lubbock se tedy odhodlal a usmál se na aimi.*dobře půjdeme na zmrzlinu*r řekl mile a najednou si vzpomněl že to bylo jako z Asunou a že Lubbockovi docela chybí.*ale nevěděl sem že si z mého klanu nikdy jsem tě neviděl jak je to možné?*zeptal se Lubbock a pomalu šel směrem do města pro zmrzlinu.*tak pojď.*ještě dodatečně zavolal na aimi*
Aimi: *Aimi se podivala kdo to řekl.Byl to chlapec.*Ahoj jsem Aimi Kaemi a nechci z jakeho klanu jsi?"Ten kluk se mi do cela libi je prýma potkat někoho nového.."*Pomyslela si Aimi a usmala se na něho.*Jsem z klanu Sumi a máš pěkne vlasy.*Aimi se slezla z houpačky a postavila se chlapci čelem.*Nechtěl bysi se projit?"Snad řekne jo ."*Pomyslela si Aimi a pohladila ho potvaři .*Co třeba na zmrzlinu .*Potom si projela vlasy rukou.*Jinak moc ráda tě poznavam.
Lubbock: *Lubbock se zrovna procházel po městě a nevěděl co bude dnes dělat.*"kéž bych dneska potkal někoho koho znám... třeba Asunu tu jsem dlouho neviděl.."*pomyslel si Lubbock a šel na poslední místo kde byl s Asunou to místo bylo na hřišti tak šel pomalým krokem když došel na hřiště bylo tam spousta dětí a Lubbockovi to dávalo pocit který na něj vyvolával pěkný dojem díky Asune ale ji tam nikde neviděl tak si šel sednout na houpačku a začal se houpat a koukal kolem sebe a vedle něj na houpačce seděla holka a nehoupala se. tak se zastavil a podíval se na ni s úsměvem.*ahoj jsem Lubbock kazuto nechceš pomoc rozhoupat?*zeptal se Lubbock příjemným hlasem a čekal na odpověď*
Aimi: *Aimi se houpala na houpačce a velice se nudila.*"Samotnou mě to nebavi kdyby tady aspoň někdo byl a hrál jsi semnou to bych do cela ocenila.Vym že mám zajímavy klan ,ale zajimalo by mě kdo ještě je z mojeho klanu."*Pomyslela si Aimi a houpala se a kolem sebe se rozhližeka jestli někoho neuvidi ,že bysi s někym mohl pohrát.*
---: ---
Asuna: *V pořadku jen bež domů.*rekne asuna mile a dost ji překvapí když k ní lubbock pribehne a obejme ji.*ano nemaš zač.*a stiskne ho o něco pevneji.*''opravdu jsem tohle necekala.''*lubbock uz odchazi domů tak se asuna pomalu otačí ale ještě slysí jak na ni něco mluví tak se otoci zpet a vidi jak mava tak zamava taky.*neboj jiste se uvidime.*rekne s usmevem a odchazi domu.*
Lubbock Kazuto: *Když Asuna řekla kolik je hodin tak si Lubbock oddychne si a řekne v klidu *To je v pořádku doma mám být až v 7 takže žádnej problém mít nebudu.“proč se o mně tak strachuje ?“ *Když v tom se Lubbock živné a říká*uz sem unavený asi už půjdu nevadí ti to?.“snad ji to nebude vadit že už chci domů“,*když to Lubbock dorekne tak se na Asunu usměje a pak běží k ní a obejme ji a říká* děkuji ti za dnešek a za to že ses na mne tak hodná.*když to dořekl tak jde už domů a pak se zastavil a Koukl se na Asunu a s úsměvem mává rukou a říká*ahoj doufám že se ještě uvidíme.*A pak pokračuje dál skrze vesnici rovnou domů kde ho už čeká tepla večeře od táty.*
asuna: *když se lubbock zepta asuny kolik je tak ji trosku zaskocí.*emm bude asi 6 hodin vecer nebudes mit problem??*zepta se asuna a netrpelive ceka co ten ulicnik odpoví.*kdyby něco tak te domu odnesu a budes tam zachvilinku preci jenom jsem trosku rychlejsi jak ty.*rekne s usmevem a kouka na lubbocka.*''snad nebude mit doma problem.''*pomysli si jeste asuna a ceka na odpoved.*
Lubbock Kazuto: *když se Asuna koukne na Lubblocka tak si Lubbock všimne že se stmívá a zeptá se Asuny* nevíš kolik je hodin protože musím být v šest doma jinak Taťka bude nadávat že sem přišel pozdě a nepustí mne ven."sakra od hřiště je můj dům pomalou chůzí deset minut snad to stihnu a nepřidu pozdě domů "*Řekne si Lubbock a netrpělivě očekává jak mu Asuna odpoví. Je mu vidět na výrazu že má docela strach že je už pozdě.*
Asuna: *Asuna se koukne na lubblocka vypatlanym výrazem.*“neposlouchal?? To jako vážně?“řekla jsem skoč mi na záda půjdeme někam jinam a půjdeme do krámu ty ibme…*ani to nedorekla a zase se jen usmala.*jo zapomněla jsem moje rodiče neznám vychovává mě chůva a tady ve vesnici mám jen jednoho opravdového přítele ale to teď řešit nebudeme dobře?? Tak a teď hop na záda a jdeme do krámu.*řekne usměvavím a milým hlasem.*
Lubbock Kazuto: *když ho asuna obejme tak se lubbock diví*“co se děje asi se jí to taky stalo“ *a pak když Asuna uklidňovala lubbocka tak se usměje a říká*co tví rodiče jsou ve vesnici nebo jsou taky Nukeninove.*ptá se lubbock a pak si všimne že asuna jde do bobků a přemýšlí * “ co Sakra říkala že si jde do bobků ?“*a zeptá se s úsměvem*co to děláš. „asi mne zabije za to že sem ji neposlouchal„ *když dopremejsli tak se začne smát a jde k ní a omlouvá se*Promiň já tě neposlouchal zrovna jsem přemýšlel .*a zeptal se *půjdeme nikam jinam tady mne to už nebaví. „Dal bich si nico k pití to vedro je strašní a taky mám trochu hlad .*řekl si v hlavě a ptá se*nepůjdeme nikam na pití a jeslí máš hlad tak i na jídlo.*a kouká na Asunu a čeká na odpověd*
Asuna: *když koukala na lubbocka tak mu skles usmev a zacal ji vypravet asune trosku zamrazilo v zadech a trosku ji tekly slzy ale hned je utrela a obejmula ho.*,,ten kluk to nemá lehke no...budu ted na nej co nejvic hodna aby mel fajn naladu..,,to je v pohode neboj se urcite k tomu mela duvod a nejspis te chtela ochranit.*rekla s usmevem a pustila ho pak se snazil vyjit ale podlomilo se mu koleno tak ho rychle chytla za zapesti pak ho pustila.*opravdu jsi v pohode??.*rekne s obavami ale zacal se prochazet po hristi.*,,je to v poradku.,,*rekne si v duchu a jde za nim.*pojd na zada jdeme nekam jinam.*rekne milym hlasem a skrci se aby ji mohl skocit na zada.*,,zatim nevim kam pujdem ale nejdriv asi do kramu pro piti jdyz je takove horko.,,
Lubbock Kazuto: *Lubbock se na ní furt usmíval ale při otázce co se stalo jeho mámě mu úsměv trochu sklesl.*No já pořádně nevím co se jí stalo vím jen to co jsem slyšel. Prý že dva roky po mém narození se něco stalo a ona utekla a teď je z ní jak se to říká Nukeninka.*Odpoví Asuně Lubbock.*To koleno je už v pořádku myslím že už zvládnu chodit.*PAk se pokusil postavit ale koleno se podlomilo a on začal padat nakonec se mu podařilo svu váhu vyvážit ale i tak to bolelo i když ne tak hrozně.*Auu! Jo to pujde chodit ještě muzu tak je to v pohode.*Řekne Lubbock a začne chodit po hřišti aby to koleno rozchodil.*
Asuna: nemáš zač tohle jen maličkost.*řekne s usměvem když v tom cuknul.*v klidu ano studi toale bude to lepší.*dorekne ale pak ji zarazi tim ze by byla dobra mama a ze by se mohla seznamit s tatou.*,,opravdu?? ja a mama?? seznamit se z jeho tatou?? tomu klukovi asi ten pad poskodil mozek a ne jenom koleno.,,emm dekuju ale nemyslim si ze bych mohla bejt dobra mama a co se tyce seznamení s tvym tatou tak možná nekdy casem.*řekne jen aby ji neotravoval s tim furt a zustal mu ten usmev.*emm a co se stalo stvoji maminkou??*zepta se nejiste.*
Lubbock Kazuto: *Lubbock je rád že když mu Asuna Řekne že to bude v pořádku sice byl že začátku trochu vystrašený ale díky Asuně je to lepší. Když ho posadila na lavičku tak se na ni usmál protože byl rád že mu pomohla. Ale aniž by stačil něco říct tak někam šla.* To mě tady chce jako nechat ? *Řekne si do prázdna a čeká jestli se vrátí a ona se opravdu vrátila a co víc dala mu zmrzlinu pistáciová sice není jeho nejoblíbenější ale dala si takovou starost aby mu něco přineslo za co je taky rád.* Ehm děkuji ti.*Řekne ji a vezme si zmrzlinu ale jakmile mu Asuna na koleno přiložila Led tak celý v tom šoku jak se lekl cukl.* To studí..*Postěžuje si a radši se dá do té zmrzliny aby mu hned neroztála přece jen v Sunagakure je neustále vedro.* Ty by jsi byla dobrou mámou nechceš se seznámit s mým tátou ?*Zeptá se se zářivým úsměvem protože doufá ze by mu mohla nahradit matku která utekla a stala se nukeninem.*
Asuna: emm kolikmám kamarádů ve vesnici?? mám přesně jednoho kamaráda jmenuje se Razoi,jinak žádné jiné kamarády nemám.*v klidu ho houpe a přemýšlí proč má furt nejake otazky ale na druhou stranu ji to nevadí a je ráda že si muže aspon trošku z někým pokecat.*promin že jsem byla na tebe tak hnusná mam tady dost špatné zážitky a přišla na mě hodně blbá nalada ale už je to lepší*říka s usmevem když v tom Lubbock spadne z houpačky a začne brečet Asuna okamžitě k nemu přiběhne a začne mu utírat slzy z očích pak se mu koukne na koleno.*v pohode máš to jenom naražený takzě to bude dlouho bolet ale budeš v pořadku.*řekne s usmevem,zvedne ho ze země a jde ho posadit na lavičku.*počkej tady a nikam nechod hned sem zpátky.*,,no ten asi nikam nepujde.,,*vybehne ze hřiště a beží do krámu se zmrzlinou a bere led a k tomu mu koupi pistaciovou zmrzlinu a běží zpátky na hřiště k Lubbockovi když k němu doběhne tak mu podáva zmrzlinu a druhou rukou mu dává led na koleno.*neboj uz to bude jenom lepsi neni se ceho bat.*říka s usmevem.*
Lubbock Kazuto: *Když ho Asuna začala houpat tak se zvědavě zeptá. * kolik máš kamarádů ve vesnici ??“ proč se chová takhle když se při prvním setkání s semnou chovala zle a teď je na mně hodná „ *když Lubbock přemýšlí tak se zeptá Asuny* proč si na mne byla předtím zla když sem se tě zeptal jestli je volná houpačka? *zeptá se a kouká na Asunu ale pak si uvědomit že je na houpačce a spadne z ní a zraní si koleno a začne brečet a říká*au bolí mne koleno.“Sakra snad s tím nic nemám“*Řekne si v hlavě a koukne se na Asunu. * podíváš se mi na to jestli s tím nic nemám prosím ??*Zeptá se Lubbock Asuny s uslzenýma očima.*
asuna: Á těší mě Lubbocku tak to si ještě mladý kluk taky si pamatuji jak jsem bývala student.*usměje se.*geninska zkouška je lehká té se nemusíš bát neznám nikoho osobně kdo by ji nedal a co se chunninske zkoušky tak pokud budeš chytrý a silný jako já tak to dáš levou zadní.*"no s tou silou jsem to trošku přehnala ale nevadí."*úsměje se na něj.*ano umim nějakou super techniku ale žádnou kterou bych ti mohla předvést aniž by sem ti neublížila takže ti to někdy predvedu v aréně dobře??*říká pořád s úsměvem pak se na ni koukne roztomilýmvyrazem.*jistě že tě pohoupu a rada.*rekne a vyzvedne ho na houpacku.*a pevne se drž dobře??kdyby náhodou to bylo moc tak řekni.*jde za něj a začne ho pomalu houpat ale pomalu dává do toho větší a větší sílu aby se houpal co nejvíc a jemu se to líbilo.*"nikdo mě nikdy takhle nehoupal takže doufám že si to užívás."*pomyslí si a houpe ho dal.*
Lubbock Kazuto: *když ho asuna cvrnkne do čela tak se na ni podívá a říká*já sem Lubbock Kazuto a je mi 6 let a sem ještě student akademie.*Pak se je. Příjemně na Asunu usměje a zeptá se jí * už si měla nějakou misi ? Jak jsou těžké Chuuninské a Geninské zkoušky…. umíš nějakou super techniku ??. „Ta je skvělá a je vážně hodně hodná ale proč mne jen obejmula.? „ *Zeptá se sám sebe a pak se odhodlal položit Asuně otázku* pohoupeš mne prosím?? .*a podívá se na Asunu s roztomilým výrazem * „snad ten výraz bude fungovat a pohoupe mne „ *a znova se roztomile pousměje..*
Asuna: *když Asuna přemýšlí co bude dělat tak nevímá kluka co na ní mluví tak nedpovídá*,,tady se to vlastně stalo.,,*najednou má blbou náladu a přešla ji nálada něco dělat a k tomu to děsné horko které je tady skoro pořád nédá se ani pomalu dejchat pak se koukne vedle sebe a vidí malého kluka co na ní kouká*co koukáš spratku*řekne chladným hlasem.*,,furt musí někdo mít nějakej problém.,,*tak se zvedne a jde pryč když už skoro odešla tak si uvědomila že je tam nejspíš sám a nemá žadné kamarady to se ji pak vybavilo jeji detstvi jak ho měla těžke tak si povzdychne a otočí se zpatky a jde k němu zastaví ho když se houpe sesadí ho z houpačky a obejme ho* promin chlapečku že jsem se tak zachovala*a pusti ho z objetí* mé jmeno je Asuna Tomiko je mi 14 let a ma hodnost je chunnin* řekne velice přijemnym hlasem a jde do dřepu aby byla plus minus v jeho velikosti a koukne se mu do očí* řekneš mi neco o tobe skřitku??*cvrnkne ho do čela a lehce se pousmeje*
Lubbock Kazuto: *Lubbock zrovna jde na hřiště a všimnul si že je nějaká holka na houpačce. Tak jde k ní a ptá se ji* ahoj je tu volno. „ je nějaká stará na to že je na hřišti hmmm kolik jí asi je“*Řekne si v hlavě a rozhodne se ze na ni promluví.*kolik ti vůbec je let a jak se jmenuješ Teda jeslí ti to nevadí že se ptám.*zeptá se jin a sedne si na houpačku a začne se houpat * „ vypadá že je docela hodná“ budeme kamarádi? *zeptá se a podívá se na ní roztomilým výrazem a roztomilým hlasem na ní dokonce promluvil.*
Asuna: *je další velmi teplý den a Asuna se jen tak prochází kolem hřiště kde si hraje spoustu malých dětí,Asuna si stoupne a kouká na děti jak jsou šťastný a mají kamarádi .*“jen si užívejte já jsem neměla takové štěstí jak vy…“*řekne si v hlavě a přiběhne k ní malá holčička a chce aby ji začala houpat tak sní jde k houpačce vyzvedne ji a začne ji málo houpat aby nespadla po chvilce si ji Zavolá máma tak jen ji zastaví a sesadi z houpačky a sedá si na houpačku a přemýšlí co bude dnes celý den dělat.*
---: ---
Asuna: když dojdou ke dveřím tak se sní loučí.*"tak už je to v pořádku."*usmeje se ale Razoi pokračuje.*"opouští vesnici? mise? na dlouho? Nebo je to jen kvůli mě? Nechce mě už vidět? asi mu dělám moc problémy."*snaží se nebrecet a tvářit se v pohodě.*tak ahoj.*rekne a usmeje se a jde do pokoje když zavře dveře tak se o ně opře a začne brečet.*"doufam že ho zase někdy uvidím a zase si sním budu moc promluvit."*po chvíli se doplazi do postele a tam usíná.*
Razoi: "Má ma rada? Asi až príliš udrela..." *Kráča s ňou spolu a zdá sa mu ako keby mal niečo urobiť ale zabudol nato.* Jasné že ťa odprevadím keď už som tu, tak je to najmenej čo môžem urobiť. *Keď dôjdu k dverám tak jej povie.* Asi už pôjdem. Tak ahoj...vlastne musím ti povedať ešte jednu vec. "Načo jej to hovorím veď ju takmer ani nepoznám." *Zamyslí sa Razoi ale nakoniec jej to aj tak povie.* Odchádzam zo Suny. Je to taká menšia misia ale nejaký čas...No nevadí, len neviem kedy sa vrátim. Tak ahoj... *Povie a pomaličky sa chystá na odchod.*
Asuna: *Když ji pláče tak ji razoi začne utisovat.*"delam mu starosti ale stejnak mi pomoha třeba mu na mě opravdu záleží."*položí ji na zem ale je strašně unavená a motá se jí hlava a moc se neudrží na nohou tak se ho jen chytne za zápěstí aby nespadla.*děkuju ti že mě tak povzbuzujes jsi hodný a mám tě ráda.*usmeje je se.*jsem trošku zmatená a nevím přesně jak dlouho jsem geninka ale jakmile si budu jistá tak ti to řeknu.*Když to dořekne tak už jsou na recepci.*jestli chceš tak můžeš jít ale můžeš mě ještě aspoň doprovodit na pokoj prosím??*usmeje se na razoie a drží se ho stále za zápěstí aby nespadla.*
Razoi: "Ale nie ona plače..." Neplač prosím. *Pomaly ju zloží na zem.* Nieje to tvoja vina všetko bude dobre. *Pokúša sa ju utešiť.* Nikdy si nebola v ničom dobrá? To vôbec nevadí...*V tom si všimne že má čelenku.* Veď už si predsa gennin? Moment... odkedy? Tak gratulujem! Vidíš stále sa zlepšuješ a nezabudni že keď to bude takto pokračovať tak zachviľu všetci tí čo ti robili zle budú na teba pozerať zdola. Daj tomu čas a všetkých ich raz prekonáš. Ale poradím ti jednu vec sebaobrana je dobrá ale používaj ju len vtedy ak si ohrozená priamo ty alebo ľudia na ktorých ti zaleží alebo ublížiť iným môžeš ak si na misii a je to potrebné ale inak to radšej nerob. *Povie ešte keď už sú na recepcii v nemocnici.*...Mám už odísť? *Spýta sa jej lebo nevie či ju môže tu nechať len tak.*
Asuna: *Když začíná být při smyslech tak ji razoi dává ponaučení.*omlouva se ti neměla jsem se tak chovat ale on si začal vždycky mě sikanovali a nikdy jsem nebyla v ničem dobrá.*rekne slabým hlasem a začnou ji téct slzy.*"teď sem to asi přehnala a nejspíš o něj přijdu neměla jsem to dělat pridelam mu akorát starosti bylo by lepší kdyby mě neznal dělám problémy."můžeš mě položit dojdu tam sama*řekne a jednou rukou se snaží utrit slzy.*
Razoi: Ach, zase je mimo...*Pomyslí si keď znova omdlie. Prehodí si ju cez rameno aby sa mu ľahšie niesla.* Hej! Hej počuješ ma? Možno by si to zvládla ale nezašli ste náhodou tak nejak ďaleko? Čo ste sa zbláznili? Ak si chceš dať s niekým priateľský zápas tak je to fajn ale toto malo od priateľského ďaleko... Bol som nablízku tak som musel zasiahnuť. Lebo mi možno na tebe zaleží...Ale teraz si ma sklamala. To musela si sa znížiť na jeho úroveň a nadávať mu? Nemyslím si že toto je tá správna cesta po ktorej by si mala kráčať. *Povie keď je už takmer v nemocnici.* "Najhoršie je že ani neviem či ma vôbec vníma..."
Asuna: *Když se probudí tak vidí jak ji razoi obvazuje tak chce něco říct ale zase spadne do bezvědomí když se probudi znovu tak ji drží v náruči a někam sní jde.*neopoustej mě.*rekne slabým hlasem a usmeje se.*"nebejt jeho tak nevím co by se stalo kdyby mi nepomohl ale na druhou stranu musel mi pomáhat protože jsem slabá takže se mu musím omluvit."proč si mi pomohl nemusel si mi pomáhat zvládla bych to možná.*po tom co to do řekne tak zase spadne na chvilku do bezvědomí.*
Razoi: *Razoi si vytvorí jedného Kage bunshina ktorého pošle za Urom. Ura dobehne až na ďalšej ulici kde nikto nieje a skočí pred neho pričom mu dá katanu pod krk.* Grhh...Myslel si si že ujdeš? Bol si zlý a teraz nato doplatíš! Zatvor oči ak je ti život milý! Ty si rád drsný? Kde sa vytratila tvoja odvaha? Rád robíš slabším zle? Tak za to ťa trest neminie! Ale teraz zmizni domov a sprchuj sa lebo smrdíš! A už nikdy neubližuj dievčatám a slabým deťom lebo ja si ťa nájdem! A keby niečo nikdy si ma nevidel! Môžeš otvoriť oči. *Povie už pokojne ale ešte predtým sa klon vyparí a pred Urom vlastne nikto nieje.* "Dúfam že si z toho zoberie aspoň nejaké ponaučenie..." *Medzitým Razoi položí Asunu opatrne na zem. Vráti sa do normálnej podoby lebo nemá zmyslel sa ďalej predvádzať navyše ho môže niekto zazrieť.* "Zase omdlela. Sakra! Asi ju budem musieť odniesť do nemocnice...Aj tak neviem kde býva." Prepáč teraz to možno trochu zabolí... *Stlačí jej jednou rukou rameno a druhou jej opatrne vyťahuje kunai.* "Čo to bolo za hlúpu otázku či je v pohode? To by som ani ja nebol. Vyzerá to tak že niečo je asi zlomené ale nebude to zrejme nič vážne." *Keď ho vytiahne tak krvavý kunai rýchlo hodí do trávy. Potom zloží zo seba bundu aj tričko. A tričko roztrhne na štyri časti.* "Aj tak už bolo staré." *Jednou časťou trička jej obviaže čerstvo krvácajúce rameno.* "Sakra! Rana je hlboká bude sa to liečiť dlho..." *Druhou časťou trička jej poutiera čelo lebo sa mu zdalo že aj ňom je krv. Oblečie na seba bundu aby to nevyzeralo že robí striptíz. Zdvihne ju zo zeme na ruky a kráča smerom k nemocnici. Po ceste sa jej spýta.* Ešte stále si mimo? Aj tak radšej už veľa nerozprávaj.
Uro NPC: *Uro ani nezvládal vstřebávat co všechno na něj ten démon mluvil byl úplně ztuhlej že strachu.*P-p-p-promin j-j-j-jenom mi nic nedel-l-l-lej .*Začne prosit uro velmi koktavým hlasem ale jakmile na něj vypustí ten inkoust tak zaječí a začne s jekotem utíkat pryč.*A a a a a a a a démon pomoc démon !e chce dostat prosí.*A ani si nestihl všimnout že se počural.*
asuna: *kdyz spadne do bezvědomí tak ji probudí uro tím že ji bodne do ramena tak ji to z bolest probudí ale moc se nemůže hejbat najednou uro odskočí a řve něco o demonovi.*"on se zbláznil?? Co mu je?"*spadne protože je úplně mimo a snazí se otočit hlavouprotože slysi něčí hlas vidí trošku rozmazane ale vidi jen něco oranzoveho a jak k se k ní něco blíží a přitahuje si ji to k sobe asuna je dost vystrasena ze nemůže nic delat.*"sakra co to je umřu teď?"když je blíž tak poznává ze je to razoii ale neví co to na něm je.*jsem v pohodě.*řekne potichu a spadne zase do bbezvědom.*
Razoi: "Démon Razoi? Hmm...Škoda že som populárny aj u mládeži a nemám fanclub..." *Hovorí hrubým hlasom.* Muhahaha. Grhhh...Vy sprosté deti! Zacítil som nejakú zlobu tak som sem prišiel...Asi chcete pocítiť môj hnev?! "Zaujímalo by ma či niekto chodí na hallowynskú party za démona Razoia..." *Rozhodol sa že keď už je strašidelný tak si to aspoň trochu užije. Nechal zo seba vyjsť osem chápadiel.* Tak koho dušu zobrať najskôr? Asi teba chlapče lebo dievčatá sa nesmú biť aj keď ti povedia že si škaredý a smrdíš chápeš?!?!?! *S chápadlami okolo seba robí rôzne strašidelné pohyby. Sústredí chakru a otvorí ústa. Z úst sa vyvalí vlna atramentu(Inku o Tsukuru) oproti chlapcovi. Potom podíde k Asune jedným chápadlom si ju opatrne pritiahne blízko seba.* "Blbé deti ale čo sa tamten chlapec zbláznil?! Veď on jej nedal facku ale on ju skoro zabil." Žiješ dievča? *Spýta sa už menej temným hlasom a pravou rukou jej kontroluje životné funkcie.*
Uro NPC: *To že Asuna nadává i přes to v jaké je situaci.*Hele neusinej mi tady holcicko.*A kunai ji zabodl hluboko do ramena.Pak uslyšel razoie s otočil se na něj. Otec ho vždycky strašil ze na něj pošle démona razoie když bude zlej a najednou viděl razoie kterého obaluje démoni chakra.Uro pustil Asunu a doskočil velkým skokem od ní a pote jen vystrašene hleděl co se bude dít.*Tytytyty jsi démon razoi táta říkal že si pro mě přijdes když budí zlej.*Dostal že sebe se slzami v očích.*
Asuna: "Tak sem přeci jenom prohrala." když ji tohle proběhne hlavou tak už má pritisklou hlavu na tyči a přitisknuty kunai na hrudniku.*co si o sobě myslis ty přerostla opice myslis si že jsi něco víc ty nulo?.*Řekne potichym hlaskem a na pár vteřin ztrácí vědomí když se z něho probudí tak slyší něčí hlas jak kryci ale nedokáže se nějak moc pohnout protože je trošku malatna.*"někdo sem jde."*znovu se usměje a padá do bezvědomí.*
Razoi: *Razoi prechádza Sunou a obzrie sa.* "Ach škoda že toto všetko budem musieť opustiť a odísť na čas do Iwagakure no sato." *Pozrie sa na detské ihrisko.* "To sú spomienky...Niektoré síce smutné ale bolo tam aj fajn..." *Keď sa lepšie sústredí tak počuje ako keby krik. Vďaka dobrému sluchu ktorý sa dedí v klane Kimo počuje dosť veľa urážky.* Ako sa deti môžu takto hádať...Som jediný dospelý nablízku asi by som ich mal ísť pokarhať... *Povie si Razoi a vbehne na ihrisko.* "Čože oni proti sebe bojujú a takto drsne?" *Preletí myšlienka Razoiovi a začne ho v hneve obaľovať malá vrstva Hachibiho chakry.* Čo ste sa pomiatli decká?? *Rozbehne sa k nim.* Okamžite choď od nej! *Zakričí nahnevane.*
Uro NPC: *Uro se usměje když Asunu dostane. Ale furt mu nadává. Uro se Shunshinem dostane přímo k asune chytne ji za vlasy a narazí její hlavu na tyč do které se předtím udeřila.*Tak co asunko odvolas to co si říkala nebo snad chceš aby se ti stalo něco hrozného.?*Řekne uro a vytáhne kunai a přiloží ji ho špičkou k hrudníku.*Tak lehce by jsem tě mohl zbavit života kdyby jsi nebyla shinobi že stejně vesnice.
Asuna: "ha už je docela dost naštvanej."*pak uro začne házet kunaie kunaie a hvězdice.*" sakra co teď co mám udělat asi se vyhnout ale bude to obtížný sice jsem od něj docela kus ale ty kunaie blbě je vidím."*začne odskakovat do strany ale pár kunaiu má na sobě výbušné lístky.*"ten parchant mě chce zabít."ty teplý hovado co si myslíš?*skoro to ani nestihla dokriknout kdyz v tom u ní bouchl ale jen ji to odhodilo a když padala tak se bouchla hlavou do tyče od houpačky.*"au sakra bolí a motá se mi trochu hlava."kdyz se snaží zvednout tak ji to moc nejde ale opre se o tyč.*"sakra co teď nemůžu se zvednout."ty parchante víc neumíš??*bohužel to neřekne nahlas protože pomalu padá do bezvědomí.*
Uro NPC: *to že se asuna byla ho docela naštvalo.A to že ho začala zase urážet ho provokovalo čím dal tím víc.*Tyyy já tě fakt znicim ty mrcho !!!*Začne na Asunu nadávat.Potom začal agresivně a prudce hazet Kunaie a shurikeny po asune na některých byl připevněn i vybusny lístek takže by to mělo i vybuchovat.*,,Ja té nesnasim mrcho jedna falešná. "*Říká si sám pro sebe a pokračuje ve vrhání kunaiu.*
Asuna: "sakra shurikeny co by udělal Razoi?? vyhl se ale jak?? už to mám použiju shunshin no jutsu."*usmeje se otáčí se bokem a používá shunshin no jutsu ale těsně před tím ji zasáhnou dva shurikeny jeden do ramena a druhý do stehna ale nějak ji to moc neomezi ale strašně ji to bolí.*"ten parchant teplej mě trefil a docela to bolí budu jen krvácet takže to musím jen vyndat ale bude to bolet."*takže rychle pravou rukou vyndava shurikeny ale když je vytahuje tak to bolí.*au. *řekne si potichu.*hmm neumíš víc ty hovado?*a začne se smát.*"co mám dělat čekat nebo na něj jít?ne budu stát protože to hodně bolí takže si dám chvilku."tak pojď ty blbý pako.*za křičí a začne se smát ještě víc nahlas.*
Uro NPC: *Ura reakce Asuny překvapí a tak tvrdě dopadne na zem.Pak se rychle vyšvihne a odskočí dozadu.*Tak dobře jak chceš ted ti ukazu co jsem se dokázal naučit já.*Pak použije klanovou techniku Yumi Kami shuriken a kolem Ura se objeví 15 papírových velmi ostrých Shurikenu,které vyšle přímo na Asunu. Tato situace začíná být velmi nebezpečná ale Uro to nikdy neřešil jeho hlavně zajímalo jak nekomu ublížit.*Chcipni ty malá děvko.*Nadává během útoku jeho papírových shurikenu.*
Asuna: naštvala jsem tě?*najednou k ní letí pěst ale asuna rychle zareaguje a skrci se když je skrcena tak se ho snaží podkopnout(Konoha Reppu)*velký uro? spíš velký teplousek.*a trošku se zasměje nahlas.*"na to že je velký a silný je úplně blbej víc než dřív."tak dělej nedokážeš se trefit ty blbý pako.*a začne se smát ještě víc aby ho naštvala.*
Uro NPC: *Uro začíná být vzteky bez sebe když vstřebá co mu právě Asuna řekla.*Tooo si přehnala.*Jakmile to dorekl tak se jí pokusil udeřit silnou pěstí do obličeje a jako že je to dost silnej kluk i jeho fyzicka kondice to o něm říká. Na 10 ti letého chlapce má velkou fyzickou kondicku.*Ty mrcho to si přehnala budeš litovat kdy jsi urazila velkého ura.*A pak by se pokusil o další pěstí a i nake kopance do břicha.*
Asuna: *když uro seskočí z houpačky a stoupne si před Asunu tak dostane trošku strach."to je uro ten co mě sikanoval."Asuna je vystrašená ale uro jde blíž a Asuna chce utíkat ale zatne pěst.*"ne už nebudu utíkat vrátím mu všechno co mi dělal."hmm kdopak to je urousek teplousek co pak chceš dělat?*po tom co to řekne tak se usmeje a dává před sebe ruku.*nikam už nechoď smrdí ti z pusy takže stůj nechci tu omdlit.*a začne se smát.*"sakra to jsem asi trochu přehnala ale nevadí."*pak si jednou rukou rozvaze culik tak se jí rozpustej její zářivé dlouhé bílé vlasy.*
Uro NPC: *Uro se podívá za sebe když odtamtud uslyší hlas.*Kdo s....*Ani to nedořekne a zničehonic se zákeřně usměje.Hned seskočil z houpačky a postavil se před Asunu. Byl fyzicky jasně silnější než Asuna. *Jestli to pak není moje oblíbená oběť Naivka Tomiko.*Řekne Uro zákeřným hlasem a jde dopředu přičemž chce aby asuna měla strach a couvala a nakonec by nabourala do stěny.*Copak tady děláš Chceš aby jsem ti připomněl život na akademii.?
Asuna: *je trošku tma a Asuna jde zamyslena kolem hřiště.*"ach jo kdy zase uvidím Razoie chtěla bych ho zase vidět a trénovat."*povzdychne si a slyší vrzání houpačky.*"emm houpačka?kdo by tam mohl být půjdu se kouknout."*jde blíž ale nerozezna kdo to je.*emmm ahoj co tu děláš?*zepta se milým hlasem.*
Uro NPC: *Zrovna se houpe na houpačce. je už docela pozdě je kolem 6 hodiny večer a tak moc lidí venku nepotkate.Uro je oblečen modrých kalhotech a černé mikine.*,,Ach jo co budu dělat chtělo by to někoho koho sem sikanoval na akademii to by jsem se zabavil."
--: --
Doreiku: "Konečně si můžu v klidu číst." *Pomyslel si a když byl v tom nejlepším uvědomil si že je čas vrátit Akiru. Vzal tedy Akiru a šel ho vrátit. Paní si Akiru ráda vzala a poděkovala. Potom už si šel vyzvednout svou odměnu.*
Akira: "Sakra chytl mě a odnesl na hřiště ach jo." *Pomyslel si a šel se houpat na houpačku.*
Doreiku: *Rychle běžel za Akirou.* Stůj Akiro dělej Stůj. *Řekl a nakonec ho chtl. Potom Akiru odnesl zpátky na Hřiště.*
Akira: Ne nikam nejdu, aspoň dokud mě nenaučíš nějakou techniku. *Řekl a rychle utekl pryč.*
Doreiku: Ne deme zpátky na hřiště, jasné. "Ach jo já sem si myslel že mě poslechne a on neposlech. Škoda."
Akira: *Se otočil a řekl* prosím tě dej mi eště jednu šanci. Prosím prosím. *Prosebně se na Doreika koukl.
Doreiku: "Utíkáš mimo hřiště jo. No já tě dostanu a potom ti pořádně vynadám." *Pomyslel si seskočil na zem a stopoval Akiru za chvíli ho našel schovávat se a keřem. Přišel k němu sáhl mu na rameno a řekl.* Neměl jsi opustit hřiště za to že si neuposlech tak tě nebudu trénovat.
Akira: Co že? Jak to že si mě našel tak snadno? "Jak to že mě našel? No teďkon mu uteču mimo a nenajde mě." *Pomyslel si a běžel do lesa.*
Doreiku: *Pozoroval kam Akira běží, usmál se a potom vyskočil na větev která byla nad ním. Potom skákal z větve na větev a pozoroval Akiru potom, když byl nad Akirou tak se usmál a řekl.* Tak sem tě našel Akiro.
Akira: Co to je to opravdu tak důležité? No jestli je to tak tak mě do objeda nenajdeš. *Řekl a rozeběhl se schovat.
Doreiku: Hlupáku nejdříve se musím ujistit že mi stojíš za námahu. Jestli chceš abych tě učil tak se mi musíš schovat a já tě do oběda nesmým najít jasné. "Ach jo sním to bude opravdu složité."
Akira: Co že? to mi zní jako že se mě chceš zbavit a né mě trénovat. *Řekl naštvaně a nedůvěřivě.* Já chci normální trénink jutsu.
Doreiku: No vypadáto že ty mi stejně nedáš na vybranou co? *Řekl a byl i docela rád i když nechápal proč je rád.* Dobrá budu tě trénovat ale musíš se mi schovat tak abych tě nenašel. Jo a musíš bejt schovanej tady na hřišti jasné. "To by ho mohlo zabavit."
Akira: Proč mě nechceš učit? *Řekl hodně naštvaně a drkal do Doreika.* Nedám ti pokoj dukud mě nebudeš učit. *Řekl velmi rozhodně.*
Doreiku: *Doreiku jen uhl hlavou a kamínek oklo něj proletěl.* Hele jdi si hrát s ostatníma a nechmě si přečíst tuhle knížku. *Řekl velmi naštvaně.*
Akira: "Ne já se nevzdám on mě bude trénovat." *Pomyslel si vzal si kamínek a hodil ho po Doreikovi.*
Doreiku: Hele kluku já nejsem učitel. "I kyž bych se jím mohl stát až se stanu Chuuninem." No jdi si hrát s ostatními dětmi. *Řekl a znovu si četl knížku.* "Ten kluk se asi bude chtít učit. No uvidíme jestli mu to vydrží. Sakra tahle kniha je dost dobře napsaná."
Akira: "Sakra zase mě bude hlídat nějakej ninja ach jo." "Co že on mě poslal na houpačku a sám si čte to ani náhodou." *Pomyslel si Akira a šel k Doreikovi.* Hele ninjo nauč mě nějaké jutsu. *Řekl prosebně ale zároveň povíšenecky.*
Doreiku: mise typ D *Dnes dostal za úkol pohlídat chlapce jedné paní. Chlapec byl menšího vzrůstu modré oči hnědé vlasy a jmenoval se Akira. Doreiku vzal Akiru do parku a doufal že bude mít dost času na učení. Když vešli do parku poslal Doreiku chlapce houpat se na houpačce a sám si sedl na lavičku a začal si číst.*
--: --
Doreiku: *Byl to pohodový sirotek který neměl žádné kamarády. Jeho známky na akademii byly průměrné. Hrál si sám bydlel sám všechnodělal sám. Když si chtěl z někym hrát tak ho všichni šikanovali. Byl to velký samotář nikdo sním nechtěl nic mít. Jeho rodiče prý zemřeli při ochraně vesnice. Jednou se rozhodl že si půjde hrát na hřiště. Věděl že si sním nikdo nebude hrát ale chtěl se houpat. Když přišel na hřiště sedl si na houpačkua začal se houpat. Chvíli se houpal a pak pozoroval ostatní jak si spolu hrají.* Mohl bych si taky sváma hrát? *Zeptal se i když věděl co mu odpoví.* Ne ubožáci si snáma hrát nemůžou. *Vykřikl jeden kluk.* Že já se ptal. *Řekl Doreiku a začal se znovu houpat. Na jednou ho někdo strčil a on se houpal víc. Rychle zastavil otočil se a tam stál sensei který ho učí na akademii.* Proč ses zastavil? *Zeptal se učitel a usmál se. Doreiku chvíli přemýšlel ale nic neřekl.* Pojď odtud budeme trénovat. *Řekl učitel a Doreiku se usmál a pak rychle běžel za mistrem. Byly nedaleko od hřiště když vtom.* A co budeme trénovat? *Zeptal se a čekal co mu mistr odpoví.* Naučim tě Bunshin no Jutsu. No máme to probírat až za týden ale když tě to naučím tak se nic hrozného nestane. *Řekl mistr usmál se vytvořil pečetě a vedle něj se objevil jeden klon.* Dokážu jich víc ale jeden bude stačit. Pečetě si viděl tak teď trénuj. *Řekl mistr a usmál se. Doreiku se taky usmál utvořil pečetě a vytvořil jen oblečení. Mistr se zasmál a pobídl Doreika aby to zkusil znovu.* Tak jo a teďkon vytvořímjeden klon. *Řekl sformoval pečetě a opracdu vytvořil klon ale tenklonnevipadal jakoon abyl kničemu.* Pokračuj zachvíli se zlepšíš tak že zvládneš klasickej klon. *Jen co to Doreiku uslyšel dodal si odvahy a znovu sformoval pečetě pro Bunshi no jutsu. Tentokrát vytvořil slušný klon kterýse od originálu sice dost lišil ale jinak to byl perfektní klon.* No vidíš zachvíly bude vipadat jako ty. *Povzbuzoval ho učitel. Doreiku tedy znovu sformoval pečetě a použil Bunshi no jutsu. Tentokrát vytvořil jeden naprosto dokonalý klon.* No vidíš tak teďkon zviš počet a bude to super. *Doreiku se usmál sformoval pečetě a řekl.* Bunshi no jutsu. *Jen co to dořekl tak vytvořil tři klony. Dva byly naprosto dokonalé ale ten třetí nebyl nic moc. tak tedy znovu sformoval pečetě a použil Bunsni no jutsu. Tentokrát vytvořil tři dokonalé klony. Takhle trénoval celé odpoledne až padl vyčerpáním.* Sakra už nemam čakru. Skončil sem u deseti klonů. Chtěl sem jich udělat aspoň patnáct ale desetje taky dobrý. *Řekl a koukl se na mistra který se jen smál.* Běž domů a odpočiň si. *Řekl a odešel pryč. Doreiku se po chvíli vydaltaky domů. Když odcházel tak šel přes hřiště většina dětí už byly dávno pryč a ti co tam zůstaly tak si pro ně přišly rodiče. Když něco takovýho viděl tak se obvykle rozbrečel ale tentokrát ne byl rád že mu mistr ukázal novou techniku, Když konečně dorazil domů vykoupal se a šel si lehnout. Po té co silehl tak usl.*
---: ---
Razoi: Tak zatiaľ sa maj Kenji. *Zakýval mu ešte a rozlúčku. Potom chtiac nechtiac musel poniesť Kim na rukách ktorá stále odmietala rozprávať a chodiť po vlastných keď ju zaviedol domov tak stretol aj jej rodičov ktorí sa ho hneď pýtali* Bola poslušná? Ako anielik. *Odpovedal odchadzájuci Razoi pričom si myslel svoje*
Kenji: *Už nějakou tu dobu hráli, několikrát mu vyhodili figurku...a bylo to celkově napínavé až do konce. Hru ale nakonec ukončila Kim, která naštvaně převrátila celé hrací pole. Jen se tomu trochu zachichotal.* “Neumí prohrávat.” No jo, já se budu muset jít poohlédnout po tom hotelu. *Pokrčil rameny a vstal ze země. Sice hra byla dobrá, ale už bylo na čase se rozloučit. Razoi měl určitě i jiné povinnosti, než hraní člověče, nezlob se.* Tak se mějte, rád jsem vás poznal. *Zamával jim s úsměvem na rozloučenou a rozeběhl se tím, směrem, kde jak Razoi předtím ukazoval, má být náměstí.*
Razoi: *Takto to hrali ešte asi hodinu akonáhle Razoiovi sa podarilo vyhodiť Kim figúrku ktorá už bola takmer v cieli naštvala sa a prevrátila celú hraciu plochu naopak* "Ach aj to som asi mohol čakať" *Uvedomil si že už je dosť neskoro* Asi už budeme musieť pomaly ísť. *Povedal a začal po Kim upratovať. Kim sedela ďalej urazená a odmietala s hocikým komunikovať* "Asi by so jej mal ojasniť názov tejto hry."
Kenji: Takže si na noc zajdi do toho hotelu, budeš tam mít pokoj. *Oznámil mu Raiden a jako obvykle se zase někam přemístil pomocí Shunshin no jutsu.* “To by mě teda zajímalo, co důležitého má na práci.” *Trochu se podrbe ve vlasech a pak si všimne, že Razoi hodil šestku. Trochu se pousměje, protože teď už jsou ve hře tři figurky, takže to může začít být zábavné. Byl by raději kdyby se nehrálo na vyhazování, ale pak by to zase nebylo tak napínavé. Už se chtěl natáhnout pro kostku, ale v tom si vzpomněl, že Razoi neházel ještě jednou, tak počkal.*
Razoi: *Vezme si kocku a prekvapivo hodí šestku, položí si na pole hracieho panáčika a v tom príde Kenjiho brat, Razoi sa postaví a povie mu* Keď vyjdeš na hlavnú ulicu ukáže prstom za ihrisko tak sa rýchlo dostaneš na námestie kde ľahko nájdeš miestny hotel. Ceny sú tam vysoké ale kvalita je tam zaručená. Ak hľadáš niečo lacnejšie tak najlacnejšie to je keď zahneš teraz doľava pôjdeš rovno, tak by si mal o 5 minút dôjsť do štvrte Naho, ubytovanie ta máš takmer zadarmo ale pohybujú sa tam všelijaký čúdáci a treba tam byť veľmi opatrný.
Raiden: *Rozhodl se, že najde svého bratra a sežene mu tu nějaké ubytování. Nechtěl, aby se pak někde uprostřed noci potuloval po pro něj dosud neznámé vesnici. Sám ještě musel ještě dokončit svou práci. Vydal se tedy opět k hřišti a doufal, že tam Kenji pořád bude. Sice by asi nebylo moc složité ho najít, ale zase by to byla ztráta času. To by se tu pak museli zdržet ještě déle než plánovali. Když dorazil ke hřišti, Kenji tam pořád byl i s těmi dvěma dalšími dětmi. Zastavil se a zavolal.* Hej, ty, kluku. *Mávl rukou na Razoiho.* Dá se tu někde sehnat ubytování? *Zeptal se a pak se podíval na svého bratra, který zrovna protočil očima.* “Asi ruším zábavu.”
Kenji: *Vezme si kostku po Kim a opět háže. Zase to není nic světoborného, jen dvojka, ale na rozdíl od Razoiho se už alespoň hnul z místa.* “Jestli to takhle půjde dál, budu hrát jen s Kim” *Pomyslí si. Ne že by chtěl, aby se Razoi zasekl na místě, ale měl teď větší šanci vyhrát. I když to byla jen hra, vyhrával pořád rád.*
Razoi: *Zobral si kocku od Kenjiho. Hádže prvý krát trojka, druhý krát trojka, tretí krát štyrka. "Vau to sme pokročili." *Pomyslí si a podá kocku Kim ktorá ide vybuchnúť od smiechu. Kim hodí znova šestku, rozhodne si dať do hracieho poľa nového panáčika a teraz hádže dvojku. Posunie si vzdialenejšieho panáčika ešte viac dopredu a s úsmevom podáva kocku Kenjimu* "Neznášam takéto hry kde rohoduje náhoda" *pomyslel si*
Kenji: *Nakonec se přidal i Razoi. Kenjimu na výběr zbylo celkem dost barev. Ani neváhal a sáhl po černých figurkách.* “Ta holka má ale nějaký štěstí.” *Pomyslí si a vezme si od Kim kostku. Pravidla této hry zná. Malou chvilku si kostku prohlíží, a pak hodí. Když se kostka párkrát přetočí a nakonec se na ní ukáže šestka, tak ho to celkem rozveselí.* “Přece jen nemám pořád smůlu.” *Vezme kostku znovu a opět háže. Tentokrát to ale není žádné závratné číslo, jenom jednička. Tak tedy posune figurku o jedno políčko a předá kostku Razoimu.*
Razoi: Né! Keď človeče tak musí hrať aj Razoi! *Vyzeralo dosť odhodlane a neplánovala sa vzdať* No, dobre nejko to už prežijem. *povedal Razoi a rozložil hraciu dosku* Aké chceš mať fig...? *Ani nestihol dopovedať otázku a už si Kim brala 4 ružové figúrky ktoré si položila na štart. Razoi si teda vzal zelené.(Kenjimu zostali teda na výber modré,červené, žlté a čierne* Začínam! *Vykríkla odhodlane Kim ktorá všetko prežíva a neznesie prehru* Na prvý pokus hodí šestku* YES *takže usadí si jedneho panačíka na pole hádže ešte raz a hodí päťku presunie si panáčika o päť polí. Potom podáva kocku Kenjimu* Teraz ideš ty! *Povedala Kim.* "Typické ja idem ako obvykle posledný" *Pomyslel si Razoi ale Kim ešte hovorila* Hádžeš tri krát kockou ak padne šestka môžeš si postaviť... Myslím že pozná pravidlá. *Prerušil Kim Razoi a konečne na chvíľu stíchla.*
Kenji: *Koukl na Razoiho, který vypadal, že by si od té malé rád nějakou chvíli odpočnul.* No dobře, zahrajem si člověče. “Taková nenamáhavá hra.” *Pak se opět otočil na Kim.* Myslím, že se Razoi bude raději koukat. *Oznámil a podíval se na Razoiho, jestli souhlasí.*
Razoi: *Razoi si založil ruky za hlavu a očakával že bude mať aspoň na chvíľu pokoj od Kim* A čo tak napríklad človeče nehnevaj sa, veď to by sa mohol zapojiť do hry aj Razoi *Navrhla Kim*
Kenji: *Pokýval hlavou. Chystal se hodně trénovat, aby se Geninem stal co nejdříve. Také strašně moc chtěl dohnat staršího bratra, ale věděl, že to mu ještě zabere opravdu hodně času. Pozorně pozoroval ten trik s kartami, který Razoi prováděl. Triků s kartami viděl celkem dost a sám i nějaké jednoduché uměl, ale tenhle trik viděl úplně poprvé. Tak jen čekal, jestli se panu kouzelníkovi podaří najít ta správná karta. Když pak nakonec to kouzlo dokončil, tak to vypadalo, že se mu to povedlo, ale Kim s tím nebyla moc spokojená.* “Je to kouzlo s kartami a ne s králíky.” *Protočil očima.* Náhodou dobrý. *Řekl po chvíli. Kouzelník Razoi si nějakou tu pochvalu přece zasloužil.* Shogi? *Zavřel oči a pořádně se usmál, pak se podrbal na hlavě a přemýšlel jak by se z toho jen vykroutil. Neměl rád ty hry, které se táhnou delší dobu a u kterých se musí přemýšlet. Shogi, to mu prostě nikdy nešlo.* A nechtěla by sis zahrát něco jiného? *Opět otevřel oči a doufal, že něco vymyslí, protože jinak by dozajista prohrál, a to určitě hned na začátku.*
Razoi: Určite sa ním staneš keď máš skvelých učiteľov hlavne trénuj a všetko bude malina. *Razoi si sadol oproti Kim a Kenjimu rozdelil karty na dve polovice obzrel si ich pozorne, potom zatvoril oči a povedal* Kim vyber si hocijakú kartu kartu zapametaj si ju nehovor mi ju a potom ju pomaly vlož medzi tieto dve kôpky. *Razoi ešte otočil hlavu aby ich uistil že sa nepozerá. Kim si vytiahla srdcovú osmičku a vložila ju naspäť.* Dobre už mám. *Povedala a tak Razoi sa otočil a začal miešať karty. (V skutočnosti už svojím nacvičeným pohybom vymieňal prvých päť kariet a posledných päť kariet pričom stred ostával nemenný a na pohľad to vyzeralo že ich mení všetky) Razoi si pametal dve karty v strede keď si ich prvý krát obzrel. Tak po chvíli sa pozrel na karty a v strede medzi týmmi dvoma kartami čo si pametal ležala srdcová osmička, vytiahol ju a spýtal sa* Je to táto karta? Hej ale to má byť akože všetko, nevytiahneš žiadneho milého králika z rukáva? *Spýtala sa ho* "ČOŽE?! Ju to vôbec neprekavapilo? Tak dlho som trénoval a žiadna pochvala? Asi svoju kúzelnícku kariéru budem musieť zabaliť" Ok takže králika? Možno nabudúce. *Povedal keď sa trochu upokojil* Vieš čo, čokeby si sa išla zahrať z Kenjim ak mu to samozrejme nebude vadiť. *Kim sa otočila na Kenjiho vrhla na neho psie oči a povedala* Poď si zahrať shogi,prosím. "Vau to je prvý kedy som ju počul povedať prosím"
Kenji: Já jím určitě taky brzo budu. Mám skvělé učitele. *Na chvíli stočil pohled ke Kim a málem se rozesmál. Pohled na dítě držící slizkého slimáka byl celkem úsměvný. Razoi tím asi nebyl moc nadšený, protože slimák za chvíli letěl kdo ví kam.* “Co to dělá?” *Přemýšlel a pozoroval, jak Razoi vytahuje dva svitky. Když se objevila skříňka upřel na ni zrak a přemýšlel, co asi bude uvnitř. Celkem ho pak překvapilo, že uvnitř byly kostky, figurky a balíček karet.* “To má být nějaký zábavný balíček na cesty?” *Pomyslel si. Měl s sebou alespoň něco, čím by se příležitostně mohl zabavit, což se o Kenjim říct nedalo. Tak si jen dále pohrával s pískem a pozoroval, co chce Razoi předvést za kouzlo.*
Razoi: Hej gennin, už to bude nejaká chvíľa čo som ním. *Odpovedal a obrátil sa k Kim, ktorá sa celý čas usmievala* Aha, pozri slimák. *Držiac v ruke im ho začala ukazovať ako nejakú trofej. Razoi sa iba chytil za čelo a prevracal očami* Vieš čo Kim? Mám lepší nápad pána slimáka odlož a zahráme si nejakú lepšiu hru. *Kim slimáka stále držala v ruke, čo Razoia veľmi hnevalo až nakoniec jej ho zobral a hodil čo najďalej. Kim sa znova rozplakala a tak Razoi vytiahol spod plášťa dva zvitky, jeden bol označený zeleno a druhý červeno.* "Ktorý zvitok to mám použiť? ...Aha už viem a vraveli mi že to jutsu nikdy nevyužijem." *červený zvitok odložil a zelený roztiahol, zložil pečať a objavila sa na jeho mieste stredne veľká skrinka. Otvoril ju a boli tam dve hracie dosky, maličká krabička s malými figúrkami a balíček kariet.* Tak čo Kim, chceš si zahrať shogi, človeče alebo cheš vidieť kúzlo?* Kúzlo! *Vykríkla a prestala plakať* Myslel som si *Prehodil s úsmevom, vytiahol karty ktoré si začal v rukách kartovať.*
Kenji: *Poslouchal a přitom si říkal, že on sám by nikdy malé děti hlídat nechtěl.* Aha. *Řekl po chvíli. Ohlédl se kolem, ale bratra nebylo nikde vidět.* “No, asi to bude na dýl.” *Tak se tedy zvedl a šel na pískoviště za nimi. Sice už moc na takovéhle hraní nebyl, ale momentálně nebylo nic zábavnějšího. Posadil se do písku a začal si přesypávat písek z ruky do ruky.* Ty jsi Genin, že ano? *Ochranná čelenka svědčila o tom, že už studium na akademii ukončil.*
Razoi: Hmm, to je dobrá otázka. No ,ožno to tak vyzerá že je moja sestra ale nie je nemám súrodencov. Ale jej rodičia sú diplomati a momentálne vycestovaný. Nemá nikoho kto by sa o ňu postaral tak som dostal za úlohu ju dneska do večera postrážiť. *Zrazu Kim vykríkla* Razoooooooooi! Poď sem rýchlo! *Razoi si vzdychol a povedal Kenjimu* Ak chceš môžeš ísť so mnou za ňou do pieskoviska, ak nemáš teraz nič na práci. Ale ak máš niečo lepšie tak ti radím nechoď. *Znudene išel za ňou do pieskoviska zistiť čo sa stalo.*
Kenji: *Jen pokýval hlavou s menším úsměvem.* Dobře. *Pokýval hlavou a zadíval se na to děvče. Co tak slyšel, tak se jmenovala Kim.* “Proč hlídá takové malé děcko?” *Pomyslel si a trochu nechápavě se na ně díval. Mezitím se posadil na kraj lavičky a pozoroval oblohu. Po chvíli pláč ustal, tak se opět zadíval tím směrem. Razoi se už vracel. Vypadalo to, že už vše vyřešil.* Já ani nevím. *Pokrčil rameny. Sice ho napadaly nějaké ty lumpárny, ale na to honem rychle zapomněl, protože bratr by asi nebyl moc rád a už by ho s sebou nemusel nikam vzít.* Proč ji vlastně hlídáš? *Zeptal se ho a mírně povytáhl obočí.*
Razoi: Teší ma ja som Razoi. *V tom si všimol ako Kim spadla a začala plakať.* "Ach" Ospravdlni ma na chvíľu, dnes tu na ňu dozerám. *Pribehol ku Kim a videl že jej nič nie je, proste sa iba trochu udrela, tak jej povedal* Hej, Kim vidíš tu krv? Nie *Zarazene odpovedala Kim* Tak pozri potom ťa nemá čo bolieť. *Lenže jej to veľmi nepomohlo a plakala ďalej* "čo mám robiť ja na takéto veci nie som... Aha už to mám!" Vieš čo Kim zatvor oči *povedal jej a ona zatvorila* A teraz počí­taj so mnou raz,dva tri a nič ma nebolí­. *Kim to robila súčastne.* Ešte ťa to bolí­? *Spýtal sa jej* Už menej. *Odpovedala* Tak dobre teraz sa radšej choď hrať do pieskoviska tam by sa ti nemalo nič stať dobre? Ja za tebou za chvíľu prí­dem. *Povedal a išiel späť k Kenjimu* Tak Kenji čo máš teraz na pláne?
Kenji: *Raiden jen protočil očima a prohlásil směrem k bratrovi:* Hlavně se tu nechovej jako doma. *Vzdychl a nasadil trochu ustaraný obličej, pak někam zmizel. Kenji pochopil, že by jeho chování mělo mít trochu úroveň, ale nějak moc vážně to brát nehodlal. Za bratrem se mu běžet nechtělo, tak věnoval pozornost tomu místnímu chlapci. Připadal mu trochu zvláštní, ale podle ochranné čelenky zjistil, že už je to minimálně Genin.* Kenji. A ty? *Odpověděl mu nakonec a přitom se i zeptal na jeho jméno.*
Razoi: *Razoi oblečený celý v bielom s čelenkou suny na čele. Uvidel ako k nemu prišiel nejaký chlapec ktorého nepoznal.* Ahoj, kto si? *Spýtal sa lebo sa nudil a chcel nadviazať rozhovor. Stále jedným okom pozoroval Kim ktorá sa ta hrala* "Aspoň niekto prišiel, takto mi rýchlejšie zbehne čas"
Kenji: *Několik dní cesty a konečně se dostali ke Skryté Písečné.* No páni. *Vyvalil na staršího bratra oči. V tu chvíli mu ale došlo, že nemá čelenku Listové. Většinou ji všude nosíval, tak mu to přišlo trochu podivné. Nechtěl se ale zbytečně ptát, tak se nedočkavě rozeběhl k vesnici. Když konečně doběhl do samotného města, začal pobíhat ulicemi a zkoumat, co kde je, až ho Raiden musel krotit. Po chvíli natrefili na hřiště, kde uviděli někoho sedět na lavičce a poblíž ještě nějaké další sítě. Kenji zamířil trochu blíže, aby na obě dvě osoby viděl.* Zdravím. *Pokusil se o milý obličej. Raiden jen zůstával stát opodál a kroutil hlavou.*
Razoi: *Razoi dostal od kazekageho úlohu strážiť jedno dieťa významnej rodiny. Je to dievča a volá sa Kim. Bolo strašne otravné a od rána Razoia presvedčiala aby ju vzal na ihrisko, nakoniec sa podvolil a zobral ju sem, nechal ju ísť hrať sa na preliezky zatiaľ čo Razoi si sadol na lavičku a z diaľku ju pozoroval* Ach, prečo musím robiť práve ja opatrovateľku veď mám sedem rokov nemali by robiť opatrvateľku mne?... *Zamyslel sa Razoi a sledoval dievča aby sa nezranilo.*
BlueBoard.cz ShoutBoard