Přidej zprávu »
---: ---
Takeru Yoshinaga: *Brzy ráno se Takeru probudil kvůli paprskům sluníčka, které mu svítilo přímo do obličeje.* Sakra, budu tu postel muset přestěhovat. *Procedí naštvaně mezi zuby a otočí se tak, aby mu paprsky svítily na záda. Nevydrží tak ale moc dlouho. Jakmile už se vzbudí, znovu neusne a tak se rozhodl vstát. Spáchal ranní hygienu, nasnídal se a vrhnul se do výroby další loutky. Přišel do sklepa, sedl si ke stolu. Vzal si k sobě tužku a papír a začal přemýšlet, jak by asi mohla loutka vypadat. Kreslil si různé kreatury, postavy, zvířata. Všechno co ho napadlo, dával dohromady i lidi se zvířatama. Želví krunýř + lidské tělo. * "Hmm, obranná loutka?" *Pousmál se.* Né to ne. *Zmuchlal papír a zahodil ho. Vzal si nový, čistý a pokračoval. Něco co mělo 8 nohou pavouka a lidské tělo.* toho by se holky mohly bát. *Usmál se, ale nakonec to také zavrhnul a zahodil. Kreslení mu zabralo půlku dne, ale pak se dostal k tomu co chtěl. Krásná vysoká dáma, s dlouhým ostrým ocasem, rohy na hlavě a dvě katany.* To je to co jsem sháněl. *Usmál se na svůj výtvor, připnul ho špendlikem na nástěnku a dal se do práce. Rozhlédl se po místnosti a koukal, co všechno se dá použít. Rozložil si do prostřed místnosti velké plátno, na které si nákres překreslil do většího. Bude vysoká 2,5m a hubená, aby se s ní dalo lépe manipulovat. Takeru si odstoupil když dokreslil, aby se mohl lépe podívat na celou loutku a doladit tak detaily. Když byl s kreslením hotov, došel do rohu místnosti a nabral si dřeva na nohy. Nabral toho víc, aby mohl odhazovat co se mu nakonec nebude líbit. Nakonec si vybral, naskládal si polínka na místa kde by měli být a dal se do obrábění. Pilkou nejdřív zkrátil polínka na správnou délku. Sám takeru nebyl moc vysoký, takže nemohl tentokrát měřit podle sebe. Mohl jen jakž takž trefit tvar. I když chtěl spíš hubenou, takže ji pak ještě musel zůžovat. Mnó vymyslel si to sám, bude to dělat hodně dlouho. Půl dne mu trvalo, než dal dohromady obě nohy. Aby byli stejně vysoký, tlustý, dlouhý, široký. Nakonec vše spojil dohromady v kolenu jako loutku co vypadala jako on. S chodidly a prsty na nich se moc starat nemusel. Nakonec přece bude niť loutka boty, tak není třeba si nijak komplikovat už tak náročnou práci. Ale baví ho to, a líbí se mu výroba a práce s loutkou, jinak by se na to asi vyprdl. Mezitím se venku setmělo, a skončil tak další den. Takeru by si toho ani nevšiml, ve sklepě totiž moc oken není, ale nebýt tak unavený, pokračuje v práci dál. Rozhodl se ale udělat si pauzu a šel se prospat. Ráno se ani nezdržoval ňákou hyhienou a šel rovnou pokračovat s prací.* Tak teď tělo. *pronese a přemýšlí jak na něj. Vzít jeden velký špalek mu přijde už složitý a trochu zbytečný. Rozhodne se tedy pro trochu jinou variantu. Vyrobí si spoustu dřevěných plátů, prkýnek, které přidělá k sobě pomocí lepidla a čepů. Tělo loutky tak bude duté i bez zbytečného zdlouhavého dlabání. Spodek a vršek nakonec taky zadělá a udělá jen otvory, do kterých pozdeji chytí nohy, ruce, hlavu a ocas. Vše nakonec zarovná a vyhladí aby loutka byla dokonalá.* Kdo by to byl řekl, že to bude tak moc náročný. *Pronesl si, když byl zas unavený. Všeho nechal, tělo loutky stejně muselo zaschnout a šel si lehnout. Další ráno probíhalo úplně stejně jako ráno předchozí.* Tak, dnes jsem plný sil, dneska to dokončím už skoro celý. *zapřísáhl se a seběhl do sklepa, kde se hned dal do práce. Tělo loutky přidělal přes různé ďolíky a žlaby k nohám a zachytil je tak, aby se mohli pohybovat jako nohy živého člověka. Jakmile loutka stála, přidělal k tělu i menší prsa, tak Béčka.* v oblečení pak budou vypadat líp. *Zasmál se a pokračoval. Teď jsou na řadě ruce. S rukama si musel vyhrát asi nejvíc. Budou nejvíc na očích a nejvíc budou pracovat, takže musejí něco vydržet. Do každé ruky bude možnost vzít meč. Takže ně jen s rukama celýma, ale také s prsty a dlaněmi samotnými si vyhraje dlouho. Každej článek prstu Takeru vyřezával a hrál si s ním zvlášť, aby dodal loutce dokonalý vzhled člověka. Nakonec prsty přes malinké čepy přidělal k sobě a k dlaním. Jen s jednou dlaní si hrál víc jak 2 hodiny a to jen proto že už to dělal prve u loutky (SHOYŪ-SHA), jinak by mu to k dokonalosti trvalo nejspíše o dost déle. Nakonec byl ale velmi spokojený. Jakmile přidělal dlaň k předloktí, se kterým už také měl zkušenosti z předchozí loutky, jen ho tentokrát musel udělat o něco větší, vzal ho a s dlaní si plácnul.* To mě baví. *Usmál se a dal se do druhé ruky. Jakmile po dalších dvou hodinách dal dohromady i druhou ruku, obě je přidělal k těle loutky, které bylo skoro už dokonalé. Úplně stejným způsobem, kterým udělal tělo, udělal nakonec i hlavu. Potřeboval totiž hlavu nechat dutou. Ve které Takeru udělá zásobník na senbony. Jelikož je zásobník v hlavě je menší a vejde se do něj jen 50 senbonů. Vyšetřovací zařízení je dělané v puse, takže musí loutka otevřít nejdříve pusu, aby mohla vystřelit senbon. Na hlavě jsou také dva rohy, které jen prostě hezky vypadají. Aby mohl přidělat hlavu k loutce, musel si vzít a stoupnout na židli.* Ták a chybí už jen ocas. *Pomyslel si. Vzal si několik malích špalíčků a všechny je upravil do válečků. Všechny válečky ze shora i ze spoda vydlabal do ďůlků. Poté vzal další, menší polínka, ze kterých udělal koule, a vrazil ji vždy mezi dva válečky. Dohromady tak vytvořil dva metry dlouhý ocas, na jehož konci je ostrá čepel. Celý ten ocas nakonec přichytil k zadní části těla. Loutka byla více méně hotová. Další den ji nakonec celou natřel na červeno. Doladil barevné detaily, jako oči a rty. Poté ze skříně vytáhl ňáké oblečení, které ji nasadil. Koupil dvě speciálně zahnuté katany, přímo pro loutku, jejichž pochvy byly přidělané na zádech a nebyli skoro vidět. Poodstoupil, aby si celou loutku mohl krásně prohlédnout.* Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího. *Usmál se až mu ukápla slzyčka. Připojil k ní své chakrové vlákna a zkusil s ní zahýbat. Rozmachnul se katanama, zkusil zahýbat ocasem, jak moc je obratný.* to bude krása. *Pronesl, zapečetil si loutku do svitku a hned s ní utíkal ven, aby si ji mohl pořádně vyzkoušet.
---: ---
Kenji Abito: Mnó tak a jde se na to. *Pronesl Takeru doma ve sklepě, kde se rozhodl dát si dohromady rozbitou loutku, která dopadla po útoku hada tý holky dost špatně.* Co to vůbec bylo za příšery? *Přemýšlel si nahlas a vyndal svitek, ze kterého odpečetil trosky loutky. Pořádně si je prohlédl a přemýšlel, co by se dalo z toho všeho použít.* Nic. *Pronesl smutně. Ani železné části loutky co použil prve nejsou v takovém stavu, aby se dali znovu použít. Vsechno tedy odházel stranou a dal se do práce. Chvíli se rozmýšlel, jestli vytvořit tu stejnou loutku, nebo trochu jinačí, když ta první dopadla takhle.* Není třeba nic měnit. *Pronesl* Vyrobená byla dobře, jen já jsem to podělal. *Dodal a rozhodl se tedy začít s výrobou té stejné loutky. Vytvořit tuto loutku znova mu nedělá moc problém. Postupuje úplně stejně jako při prvním skládání. A protože už ví jak na to, jde mu to vcelku rychle. Nezdržuje se přemýšlením nad tím jak by mohla vypadat, co by mohla umět a jak ji vůbec složit. Vzal si tu nejdelší kládu, kterou ve sklepě našel. Měla dva metry a tak Takeru přemýšlel, jestli ji tak nechá nebo ne. Nakonnec se rozhodne ji zkrátit na 175cm.* To bude tak akorát *Pronesl si a pokračoval v jeho práci. Vydlabal ji, aby byla dutá a dalo se koukat z obou stran skrz, ze spoda byla díra ale menší. Jenom to dlabání trvalo strašně dlouho, že už se skoro ztmívalo.* "Tohle bude trvat dlouho." *Pomysel si, ale nepřestával. Ohnul dlouhý železný plát a zkrátil ho tak, aby se akorát vešel do těla loutky, kterým vystužil její tělo. Dovnitř dal zásobník na senbony a jakýsi mechanismus, který je bude střílet. Poté ji obrousil aby byla hladká. Vyvrtal do ní 6 děr. 3 které budou "zepředu" a 3 co budou "zezadu". Do děr přidělal kůly, které jsou také duté, právě z těch, budou lítat senbony. Díry jsou překryté malým plýškem, který se vždycky když bude chtít vystřelit senbon nadzvedne. Tahle loutka nemusí vypadat jako člověk, takže na hlavu nehledal něco, co by vypadalo jak lidská, nakonec se rozhodl použít zbytek prvního odřezku z těla loutky. Musel ho jen ještě trochu seříznout a obrousit do hladka. Tak ho napadlo, že to mohl nejdřív opracovat a až pak rozříznout, akorát si přidělal práci naívc. S tím už teď ale nic neudělá a musí hold pokračovat. Nenasadil ji ale hned na tělo. Mezi hlavu a tělo přidělal ještě jakýsi krk. To byl železný kroužek na ložisku, který se díky němu krásně otáčel. Na něm byli přidělané 2 železné tyče, přímo naproti sobě. Tyhle tyče byli 50cm dlouhé. Na jejích koncích byli přidělané další 2 metrové tyče. Ty končili dole 20 centimetrů pod koncem těla a trčeli nahoru až nad hlavu. Do spodní, menší díry těla, přidělal také železné ložisko s plíškem, ke kterému také přidělal 2 železné půlmetrové tyče, které přichytil k tyčím co vedou shora. Na svislé tyče ještě přidělal malé plíšky. Vzniklá "křídla" se tak mohla otáčet kolem loutky. .Na dolní ložisko pak zespoda přidělal tyč s kolečkem, aby se mohla loutka pohybovat. Všechny železné tyče pak natřel tak, aby vypadali jako dřevěné.* Naprosto dokonalá replika té předchozí, nic víc nic míň, byla dokonalá předtím, bude dokonalá dál. *Usmál se, tentokrát ji měl za den hotovou, takže se rozhodl dát si trochu oraz a zítra se pustí do další, rozšíří tak svou sbírku, která se mu začíná líbit víc a víc.* "Asi je fakt, že ty loutky nejsou zas tak špatná věc. Slibuju, že už příště žádnou nenechám tak snadno zničit. *Pronesl si Takeru, když odcházel ze sklepa se vyspat.
---: ---
Takeru Yoshinaga: *Takeru se válí doma na gauči. V těhle vedrech nemá cenu chodit ven. By se spálil jen by vykročil ze dveří.* "Ty výkyvy počasí jsou fakt na zabití. Kdy už to skončí? Co to vlastně je?" *Honí se mu hlavou, když v tom ho to napadlo.* To je ono. Vím čím zabiju dnešní odpoledne. Dlouho jsem netrénoval, ale s kým trénovat? Když nikdo nikam nechce. Vyrobím si další loutku, takovou, která by byla dobrá na trénink a když jich bude hodně, dají zabrat nejednomu ninjovi. To je ono. *Zasmál se a zamířil si to přímo do sklepa, kde už si jednu loutku vyrobil. Došel do sklepa a přemýšlel jak by vlastně měla tahle loutka vypadat. Prochází se po místnosti a kouká, co všechno by se dalo použít.* Jó to by mohlo být dobrý. *Řekl a dal se od práce. Vzal si tu nejdelší kládu, kterou ve sklepě našel. Měla dva metry a tak Takeru přemýšlel, jestli ji tak nechá nebo ne. Nakonnec se rozhodne ji zkrátit na 175cm.* To bude tak akorát *Pronesl si a pokračoval v jeho práci. Vydlabal ji, aby byla dutá a dalo se koukat z obou stran skrz, ze spoda byla díra ale menší. Jenom to dlabání trvalo strašně dlouho, že už se skoro ztmívalo.* "Tohle bude trvat dlouho." *Pomysel si, ale nepřestával. Ohnul dlouhý železný plát a zkrátil ho tak, aby se akorát vešel do těla loutky, kterým vystužil její tělo. Dovnitř dal zásobník na senbony a jakýsi mechanismus, který je bude střílet. Poté ji obrousil aby byla hladká. Vyvrtal do ní 6 děr. 3 které budou "zepředu" a 3 co budou "zezadu". Do děr přidělal kůly, které jsou také duté, právě z těch, budou lítat senbony. Díry jsou překryté malým plýškem, který se vždycky když bude chtít vystřelit senbon nadzvedne. Tahle loutka nemusí vypadat jako člověk, takže na hlavu nehledal něco, co by vypadalo jak lidská, nakonec se rozhodl použít zbytek prvního odřezku z těla loutky. Musel ho jen ještě trochu seříznout a obrousit do hladka. Tak ho napadlo, že to mohl nejdřív opracovat a až pak rozříznout, akorát si přidělal práci naívc. S tím už teď ale nic neudělá a musí hold pokračovat. Nenasadil ji ale hned na tělo. Mezi hlavu a tělo přidělal ještě jakýsi krk. To byl železný kroužek na ložisku, který se díky němu krásně otáčel. Na něm byli přidělané 2 železné tyče, přímo naproti sobě. Tyhle tyče byli 50cm dlouhé. Na jejích koncích byli přidělané další 2 metrové tyče. Ty končili dole 20 centimetrů pod koncem těla a trčeli nahoru až nad hlavu. Do spodní, menší díry těla, přidělal také železné ložisko s plíškem, ke kterému také přidělal 2 železné půlmetrové tyče, které přichytil k tyčím co vedou shora. Na svislé tyče ještě přidělal malé plíšky. Vzniklá "křídla" se tak mohla otáčet kolem loutky. .Na dolní ložisko pak zespoda přidělal tyč s kolečkem, aby se mohla loutka pohybovat. Všechny železné tyče pak natřel tak, aby vypadali jako dřevěné.* Ta je nádherná. To se to bude bojovat. Snad mi ňákou dobu vydrží. *Pousmál se. Loutku dělal skoro až do půlnoci, takže si šel hned potom lehnout a prospal zas skoro celý další den.*
---: ---
Takeru Yoshinaga: *Takeru se válí doma na gauči. V těhle vedrech nemá cenu chodit ven. By se spálil jen by vykročil ze dveří.* "Ty výkyvy počasí jsou fakt na zabití. Kdy už to skončí? Co to vlastně je?" *Honí se mu hlavou, když v tom ho to napadlo.* To je ono. Vím čím zabiju dnešní odpoledne. Dlouho jsem netrénoval, ale s kým trénovat? Když nikdo nikam nechce. Vyrobím si další loutku, takovou, která by byla dobrá na trénink a když jich bude hodně, dají zabrat nejednomu ninjovi. To je ono. *Zasmál se a zamířil si to přímo do sklepa, kde už si jednu loutku vyrobil. Došel do sklepa a přemýšlel jak by vlastně měla tahle loutka vypadat. Prochází se po místnosti a kouká, co všechno by se dalo použít.* Jó to by mohlo být dobrý. *Řekl a dal se od práce. Vzal si tu nejdelší kládu, kterou ve sklepě našel 1,75 metrů. Vydlabal ji, aby byla dutá a dalo se koukat z obou stran skrz, ze spoda byla díra ale menší. Dovnitř těla dostal železný plát, kterým vystužil tělo. Jenom to dlabání trvalo strašně dlouho. Poté ji obrousil aby byla hladká. Vyvrtal do ní 6 děr. 3 které budou "zepředu" a 3 co budou "zezadu". Do děr přidělal kůly, které jsou také duté, z těch bude loutka střílet senbony. Díry jsou překryté malým plýškem, který se vždycky když bude chtít vystřelit senbon nadzvedne. Na jakousi hlavu loutky, hledal Takeru další ňáký pěkný kousek polínka, který by se hodil. Chvilku hledal ale nakonec našel. Musel ho jen zmenšit tak, aby vypadal stejně jako zbytek "těla". Nenasadil ji ale hned na tělo.Mezi hlavu a tělo přidělal ještě jakýsi krk. To byl železný kroužek na ložisku, který se díky tomu krásně otáčel. Na něm byli přidělané 2 železné tyče, přímo naproti sobě. Tyhle tyče byli 50cm dlouhé. Na jejích koncích byli přidělané další 2 metrové tyče. Ty končili dole 20 centimetrů pod koncem těla trčeli nahoru až nad hlavu. Do spodní, menší díry, železné ložisko s plíškem, do kterého přidělal 2 železné půlmetrové tyče, které přichytil k tyčím co vedou shora. Na svislé tyče ještě přidělal malé plíšky. Vzniklá "křídla" se tak mohla otáčet kolem loutky. .Na dolní ložisko pak zespoda přidělal tyč s kolečkem, aby se mohla loutka pohybovat. Všechny železné tyče pak natřel tak, aby vypadali jako dřevěné.* Ta je nádherná. To se to bude bojovat. *Pousmál se. Trvalo mu to zbytek dne, takže ji zapečetil do svitku a šel si lehnout.*
---: ---
Takeru Yoshinaga: Je to tady. Je to tady! JE TO TADY! *Zavolal Takeru když se ráno probudil.* Moje první mise, to bude bomba. *Dodal a vyletěl z postele rovnou do koupelny, kde Spáchal svou obvyklou ranní hygienu. Oblékl se, vzal si všechno vybavení, do kapsy svitek s loutkou a běžel se nasnídat. Se snídaní se moc nezdržoval, nikdy nebyl moc velký jedlík. Naházel to do sebe sebe a letěl na místo své první mise. Běžel přes celou vesnici až na druhou stranu, kde měla jeho mise začít. Nakonec tam dorazil s předstihem, takže chvilku musel čekat. Byla to nóbl restaurace na kraji vesnice. Včera večer měli pořádali oslavu a trochu se to rozjelo a potřebují uklidit. Když se Takeru dozvěděl co má dělat, nevěřil svým uším. Když nakonec viděl v jakým je restaurace stavu, nechtěl věřit ani svým oočím* "Tak tímhle se živí ninjové? Docela smutné. Zjištění" *Pomyslel si a chvilku i přemýšlel že misi odmítne. Nemohl. Nedostal by se pak na žádnou lepší. Musel to přijmout. Nezbylo než se dát do práce. Hospoda byla velká, takže práce bylo dost. Vzal si jeden velký tác a na něj začal sbírat nádobí. Nejdřív skleničky a hrníčky, které odnášel do kuchyně a nechal namáčet v dřezu plném vody. Když už se tam nevešel ani jeden hrneček, vzal si hadr a všechny je do čistá umyl. Položil je na odkapávač a šel zas nosit. Nebyl ani v půlce ještě a už tam strávil dost času a moc ho to nebavilo.* "Jak si zpříjemnit takhle otravně nudnou práci." *Přemýšlel až ho to napadlo.* Dalo by se tu dobře trénovat. *Zajásal, vytáhl z kapsy svitek, ze kterého odpečetil loutku. Najednou tam stál Takeru dvakrát. Připevnil k loutce chakrová vlákna a zahýbal prsty, jen tak, aby loutka pohnula rukama, nohama. Vše funguje jak má.* Nemůžu dělat moc zbrklé pohyby, jinak něco rozbiju. Dá se tu natrénovat přesnost a ladnost pohybů, které mi v boji určitě velmi pomůžou. *Řekne si a začne loutkou pohybovat. Ta vezme nejdřív velký tác, který před tím Takeru položil a ze zbytku restaurace sebral všechny skleničky. Opatrně jd odnesli do kuchyně kde je nechali ve dřezu. Ty staré na odkapávači byli již suché a tak je mohl za pomocí loutky uklidit. Nemohl zmáčknout moc, aby je nerozbil, nemohl ale ani moc málo, aby mu nevyklouzli a nerozbili se. Chvilku to trvá než Takeru chytne ten správný cit pro to a jde mu to jak po másle. Další várku skleniček má umytou a jde se na talíře. Těch pobere víc, nejenom protože loutka víc unese, ale dají se naskládat na sebe, takže stačí restauraci obejít jen jednou a všechny talíře byli odnesený. Hodil je do dřezu aby se odmočili a začali uklízet druhou várku skleniček. Talíře nechal odmočit dýl, kvůli mastnotě a šel srovnat židle a umýt stoly. Práce s loutkou ho opravdu bavila. Mohl sedět v koutě a stejně bylo vše hotové jak mělo a navíc ho z toho nebolí nohy. Co víc si přát. Restaurace byla perfektně uklizená, stačilo už jen vytřít. To udělá až bude mít hotovo, aby si moc nenašlapal. Loutku nechal chvilku stranou. Talíře radši umyje sám. Né že by si nevěřil, ale nechtěl si loutku hned zničit mácháním ve vodě. Trvalo to fakt dlouho. Jen hodinu mu trvalo umýt všechny talíře. Nechal je odkapat a napustil si kýbl na vytírání. Opět vzal loutku a začal vytírat. To ho bavilo. Loutka lítala sem tam po restauraci, mop v rukách a máchal s ním po podlaze.* Zásadně se držím pravidla, co je mokrý to je čistý. *Zasmál se, když měl vytřeno. Poté došel uklidit talíře. Pracoval s tou loutkou jako profík.* "Stejně jsem ale zvědavej, jak to s ní půjde v boji." *Prolétlo mu v hlavě, s posledním uklizeným talířem.* strávil jsem tu celý den. Je čas jít spát. *Vrátil restauraci v dokonalém stavu a šel domu.*
---: ---
Takeru Yoshinaga: Pojď ke mě hochu. *Zavolal strýček na Takeru do patra, kde měl vu pokojíček.* Prošel jsi akademií a tak Je na čase, abych ti něco ukázal. *Dodal když se Takeru objevil a kráčel ze schodů.* Je to něco, co jsem naučil i tvoje rodiče a doufal jsem že to jednoho dne předají i tobě. To se bohužel nestalo, a tak ti to dnes předám já. Věřím, že se ti to bude velmi hodit. *Řekl a ukázal mu ať jde za ním. Vedl ho přes celý byt až ke schodišti do sklepa. Dveře pod schody byly otevřené, což je trochu nezvvyk. Tyhle dveře nebyli nikdy otevřené co si Takeru pamatuje. Strýček pomalu scházel schody a Tekru byl hned o 2 schody za ním. Jakmile vešli do otevřených dveří strýček rozsvítil a Kenji nevěřil svým očím.* Co to je? Kdo jsi? *Zadíval se na osobu, která seděla před ním. Vypadala totiž stejně, jako jeho strýček, který ho sem dovedl a stál vedle něj. Díval se z jednoho strýčka na druhého a zas zpátky a nemohl uvěřit co se to děje. Strýčka se ptal mockrát jestli je taky ninja. Je pravda že na to nikdy neodpověděl jednoznačným ano nebo ne. Vždycky se z toho na vykecal.* Tak co se to tady děje? *Zeptal se už vážně. Strýček, který seděl naproti němu jen pohnul prstem a Strýček stojící vedle něj ho pohladil po hlavě.* Tak už ti to došlo? *Zasmál se.* Tohle je moje loutka. To je to, co ti chci dnesla předat. S touhle schopností budeš opravdu silný a na bojišti nebudeš nikdy sám. Je to jednoduchý, nejdříve začneme loutkou, co vypadá stejně jako ty. *Znovu se zasmál a pohnul několika prsty. Loutka natáhla ruku směrem ke stropu. Odklopila zápěstí a vystřelila kunai se světelnou bombou. Takeru si zakryl oči před jasným světlem. Když je zas odkryl a v místnosti bylo stejně šero jako před chvilkou, strýček ani loutka už zde nebyli. Takeru se rozhlížel a konečně si všiml výzdoby pokoje. Nevěděl jestli to tam všechno bylo už před chvílí, teď to tam ale je. Všude po zdech byly nákresy lidí. Ani vlastně né tak lidí jako spíše postav. Jednoduché nákresy, jen kolečka a ovály, které připomínaly postavy. V rohu byla velká bedna se spoustou špalíků dřeva. Svitky , obří smotaný plátna, na které by se Takeru vešel třeba i 3x. Místo strýčka ležel na stole jen rozevřený svitek.* Nejprve vyrob loutku, která bude vypadat úplně stejně jako ty. *Stálo na svitku. Dál bylo popsáno jak to má udělat. Nebylo to nijak stručné ale pochopit se to dalo.* Tak to zkusíme, uvidíme co z toho bude. *Pronesl a dal se do práce. Takeru vzal nejprve plátno a rzložil ho na zem.* Začnu nejdříve nohama. *Řekl a sedl si na plátno. Roztáhl natažený nohy a oblreslil je. Teda jen stehna. Načrtl si jak jsou široké a kde asi končí, když dal nohy pryč, spojil ony obrysy obloukem, jako kolenní kloub a kičelní. poté vedle udělal to samé s lýtkem. Vzal si z bedny z rohu dva větší špalky a dva trochu menší, které vyřezal do tvarů svých nohou. Nejdřív je pilkou zkrátil na potřebnou délku a šířku a pak hoblíkem ohobloval rohy a zužoval a zužoval, dokud nevypadali tak jak měli. Místo kolene ale vydlabal dlátem důlek, do kterých poté zasadí kloub z lýtka. Poté vše pilníkem a šmirglem vše přejel do hladka , aby nebyla žádná nerovnost vidět. Na stehenních nechal trochu delší kraje kole ďůlku aby kloub seděl a noha se hýbala jak má. Stehenní špalík vydlabal do duta, do kterých schoval několik kunaiů. Bude moct střílet i z kolene. Zasadil lýtko do stehna a párkrát s ním zahýbal aby zjistil, jestli někde nedrhne.* Perfektní. *Teď je na čase chodidlo. To bude trochu těžší. Šlápl na plátno bosou nohou a obkreslil tvar chodidla. Poté položil na bok a obkreslil i z boku. Radši z obou boků. Vzal další špalky z bedny a začal obřezávat do požadovaného tvaru. Na prsty a kotník nechal také ďůlky. Na lýtku nechal kloub i jako kotníky. Prsty moc neměřil. Ty prostě ňák ořezal jen aby vypadali. Stejně moc vidět nebudou. Jen aby loutka stála více méně rovně.* Ták a nohy by byli. *Zaradoval se Takeru. Trvalo to ale moc dlouho. Řekl ale že dokud to nebude mít hotové, nepůjde spát.* Tak jdem na ruce. *Postupoval vlastně pořád stejně. Začal od ramene pak loket, předlokní, nakonec zápěstí dlaně a prsty. Do zápěstí ještě schoval zápěstní čepele, aby nebyli na první pohled vidět. Tentokrát to udělal obráceně, a zásobníky na kunaie schoval do předloktí.* To bude sranda s tímhle bojovat. *Pousmál se, když viděl, jak se loutka začíná pomalu rýsovat. S prsty na rukách už si dal více záležet. Přecijen bude muset vypadat dost věrohodně.* Umět to ve škole, tak jsem se mohl ulýt. *Zasmál se a představoval si, jak by měl úžasnou školu, kdyby uměl ovládat loutky už i předtím. Jenom s prstama si hrál asi 2 hodiny. Nakonec to všechno stejně potáhne jakousi látkou, kterou nabarví přesně aby vypadala jako on. jakmile dodělal Takeru poslední prst, natáhl se a aniž by chtěl tak usnul. Spal dlouho. Probral se až kolem 11.* Sakra to jsem nechtěl! Dneska to musím dodělat. *Ani se nešel najíst a dal se do práce. Teď je na řadě hruď. Lehl si na plátno a co dokázal tak obkreslil. Moc toho nakonec nebylo. Vlastně jen ramena, kolem krku a boky. Takže musel hodně dokreslovat a hodně se soustředit aby to bylo co nejpřesnější. Našel v koši se špalkama ten největší. Ten byl pořád ale malej. A tak procházel celou místnost a hledal. Až nakonec našel ve skříni v druhém rohu velké špalky, které jsou nejspíše dělané právě pro tohle. A dal se do práce. Jenom to rozřezat na požadovanou velikost mu zabralo spoustu času. Pak ještě vyřezat díry na ruce, nohy a hlavu. Nakonec trochu vydlabal i vnitřek, aby loutka nebyla tak těžká. Zahladit všechny otřepy, a tělo loutky bylo hotové. Nakonec krk s hlavou. Obkreslil to obojí dohromady a pak když měl vše seřezané jak měl, oddělil hlavu od krku. Obličej bude složitější. Musel vydlabat díry na oči, poté ze dřeva vyrobil oči, které nasadil dovnitř a zadělal aby nevypadli. vyvrtal i nosní dirky. Ze spodní části odřezal kus jako spodní čelist. Do té udělal díru aby vypadala opravdu jako pusa. Vnitřek horní čelisti taky vydlabal a i do ní schoval několik kunaiů. spodní čelist nakonec přišrouboval k té horní Zkusil s ní zahýbat a vypadalo to fakt děsivě. Nakonec všechno sestavil dohromady. a teď přišla na řadu ta kreativní část. V jedné ze skříní vyhrabal jakousi potahovací látkou, kterou nastříhal podle loutky a nalepil na ní a začal kreslit. Jen to malování, chytání barvy kůže, rtů mu trvalo další 2 hodiny a už se zas začalo stmívat. Nakonec si našel paruku, která měla vlasy stejně jako Takeru a nalepil na hlavu.* Jak kdybych koukla do zrcadla. Zabitý 2 dny práce, ale je to fakt hezký. ** To se ti opravdu povedlo chlapče. *Ozvalo se ode dveří. Takeru se otočil a tam stál Strýček a chválil jeho práci.* Teď je na čase aby ses i naučil ovládat. Natáhni k ní ruce. Představ si, jak z každého prstu míří chakrová nitka k jedné části těla tvojí loutky, pomocí kterých ji pak budeš ovládat. Není na tom vůbec nic těžkého. *Usměje se Strýček a pak zas odejde. Takeru už je zvyklí že mu jen řekne co má dělat a ní jak to má dělat. To mu vlastně pomáhá ze všeho nejvíc. Mno snažil se dlouho. První 3 hodiny se nedělo vůbec nic, tak to zkusil jinak. Přišel k té loutce, přiložil k ní ruce a nasoustředil do nich chakru. Poté pomalu odtahoval ruce a představoval si, jak se mu od prstů táhnou nitky k loutce a zkoušel hýbat. Ani to se mu dlouho nedařilo, když po ňáké době loutka pohnula levou rukou.* Hustý! Ještě kousek. *Už stál daleko od loutky. Natáhl k ní ruce a vypustil chakru. Loutka se pohnula vždy jen o kousek. Třeba jen v lokti. pootočila hlavou. Vždy záleželo, jakým prstem ztrovna pohnul. Zkoušel to tak moc, a vyčerpal tolika chakry až vyčerpáním usnul., Zdál se mu sen, ve kterém ovládal tisíce loutek najednou a byl nejsilnější ze všech. Když se probudil, zkoušel to už asi jenom hodinu, a loutka se hýbala přesně tak jak chtěl. Pořád se hýbala trochu kostrbatě, chvilku cviku to bude potřebovat, ale zvládl to.* JÓ! A mám to v kapse. *Zaradoval se a s loutkou vyšel po schodech do bytu. Nechal ji ve svém pokoji. Ještě musí vymyslet kam ji schová aby ji mohl nosit sebou. Každopádně se šel pořádně najíst, umýt se a pořádně vyspat.*
--: --
Itachi Hirase: *Brzo ráno se probudím. Zkusím ještě zabrat ale moc to nejde. Otevřu oči a podívám se na oknu přede mnou. Je to ošklivé šedivé ráno. Vzpomněl jsem si, že dneska musím vyzvednout krabice se zbožím na druhé straně vesnice. Otráveně si sednu na postel a ze zívnutím se protáhnu. Zapřu se nohama o zem a vstanu. Vyrazim ke skříni abych se oblíknul. Jakmile jsem oblečenej, otevřu dveře a vcházím do koupelny. Umyju si obličej, vyčistim zuby a odejdu do kuchyně. Na stole leží peníze, které potřebuju zaplatit za zboží u kováře. Penize si vložim do peněženky. Nazuju si boty a rychle seběhnu dolů ze schodů. Moc si nepamatuju kde se vlastně ten kovář nachází, protože jsem nedával pozor, když mi to Yotsu říkal, ale myslím že je to někde na jihu vesnice. S rukama v kapse odcházím směrem k jihu vesnice. Cestou procházím uličkou Daho, ve které vlastně i teď bydlim "Už je to dlouho co jsem nebyl v našem sídle, ale vlastně mi to ani moc nechybí" zasměju se. Po cestě si koupím balíček bonbonů na cestu. Po nějaké půlhodině sem se dostal do jižní části vesnice. Vyskočím na nejvyšší a nejbližší střechu v mém okolí. Začinám se rozhlížet po okolí. Po chvilce to konečně najdu. Nad vchodem je velká dřevěna cedule s nápisem kovář. Vjedu dovnitř a zdvořile pozdravím: Dobrý den, já jsi jdu pro jednu zásilku, měli by to být dvě krabice nějakejch speciálních kunaiu" (Kovář) Ahoj chlapče, no ano, včera jsem to pro vás dodělal. Mělo by jich být přesně 250, tamhle ty krabice v rohu místnosti, jen doufám že sis vzal dostatek peněz. Bude to dost drahý. Nahlas se zasměje. (Já) No jasně že vzal, tady přesně 368 ryo. (Kovář) No výborně chlapče, tak si to můžeš vzít. Potřebuješ pomoc s tím to odnést ? (Já) Neee v pohodě, to zvládnu, jsem přece už velkej, tak se mějte. Zvednu krabice a začínám se vracet směrem k obchodu. Zkrátím si to přes takovou osamocenou uličku. Jenže to se ukázalo jako opravdu velká chyba. Vstoupil jsem do uličky a už jsem cítil že je něco špatně, jako kdyby mě někdo sledoval. Zbystřím na maximum a pokračuju pomalu před sebe. Najednou se předemnou zjevej dvě osoby. Něco kolem 30let, o něco vyšší než já. Jediné co mě v tu chvílí uklidnilo, bylo že na čele nemaj žádné čelenky. (Osoba č. 1) Ale ale kam pak mladej, ty nevíš že musíš zaplatit pokud chceš projít touhle uličkou. (Já) Hele, sorry já ale u sebe nic nemám a když teď dovolíš, rád bych pokračoval v cestě. (Osoba č. 2) Tak hele ty asi nevíš v jaký seš situaci co vole. Tak nám dej jednu tu krabici a možná vyvázneš jen s modřinama. (Já) Bejt váma bych si semnou moc nezahrával, nedopadne to dobře. Jakmile dořeknu poslední větu, ze zadu mi někdo chytí obě ruce. Naštěstí v tu chvíli rychle stihnu udělat kawarimi no jutsu a vyměním se s kládou kousek opodál. Obě bedny padnou na zem. Útočnící zůstanou jen překvapeně zírat na obláček prachu před nima. Využívám rychle moment překvápení a hodím 3 kunai směrem ke kolenům úrtočníků. Bohužel, zasáhnu jen jednoho, ostatní dva se rychle vyhnout a podívají se mojím směrem. Ten s kunaiem v koleni spadne na zem a bolestí vykřikuje, že mě zabije. Ostatní dva se za mnou rozeběhnou. Rychle složím pečetě na techniku Fuuton" Daitoppa. Čakru kterou v plicích přeměňuji na vichřici ihned vypustím. Oba útočníky to odfoukne na protější zeď od které se odrazí přímo na zem. Nátahnu ruce pomocí Nan Kaizou. Přijdu k ním blíž a začnu s nima mluvit: (Já) Já vám říkal. Chvilku je přidusím, tak aby padli do bezvědomí. Popadnu obě krabice a tentokrát už dost rychle běžím k obchodu. Vejdu do obchodu, krabice hodím do zadu do skladu a pak vejdu zpátky nahoru. Vyčerpal jsem docela velké množství čakry a potřebuju jí zregenerovat. Ulehám do postele a usínám.*
---: ---
Akuma Shin: *Sedí si v jednej zo zamknutých izieb svojho sídla. Všade naokolo - či už na stole alebo na zemi - má porozhadzované najrôznejšie zvitky a knihy.* "Okey... okey.. ako teda pristúpiť k problému. Mám tu úplne neznámu chakru, ktorú sa pokúšam vložiť do pečate. Možno nie je až tak neznáma, ale nemám ani jedinú... ani jednu jedinú idiotskú knihu, ktorá by sa o tej chakre vyjadrovala! Z čoho teda môžem vychádzať? K prírodnej chakre ju prirovnať nemôžem a k bijuu chakre už vonkoncom nie... takže pečate pracujúce s týmito chakrami si môžem zo zoznamu vyškrtnúť. Nepríde mi ako bežná chakra... no vychádza z klasických elementárnych. Navyše... čo keby som použil prášok z chakrových tyčí ako médium? Vďaka Rinneganu som schopný pohltiť akúkoľvek chakru a chakrové tyče krásne vodia chakru. Teoreticky ak by som ten prášok sformoval do podoby pečate, tak by som mohol byť schopný vytvoriť takú konfiguráciu, pri ktorej by ten prášok prepúšťal iba tú špeciálnu chakru. Tým by som mal zabezpečený filter... no Tensha Fuuin dokáže zapečatiť akúkoľvek techniku. Teda aspoň pokiaľ viem. Pokiaľ ma teda nechce svet kopnúť do prdele, tak Tensha by nemusel nejak extra rozlišovať v druhu pečatenej chakry... Ak by teda filter zabezpečil, že do hlavnej časti pečate sa dostane iba tamtá chakra... tak by som sa trocha mohol pohrať s Tensha časťou. V tomto prípade... by to bolo iba mrhanie keby tá pečať iba zbierala chakru a potom ju uvoľňovala. Pri prírodnej chakre to ešte dáva zmysel... tam je hlavná možnosť prechádzať do a zo sage módu podľa ľubovôle, čo inak môže trvať až priveľmi dlho. Ale tu? Nie... tu sa s tým trocha pohrám." *Shin si pripraví čistý zvitok a kaligrafickú súpravu a začne kresliť.* "Ak si teda zoberiem klasickú pečať rozkleslenú na zvitok... a na pár miestach naruším klasický tok chakry, tak už tak nestabilnú formu chakry spravím ešte nestabilnejšou. Potom na ďalších miestach zvrátim chakru samu do seba a pridám týchto pár symbolov... tak by tá chakra mohla nabrať parazitické vlastnosti. No všetko musím spraviť obozretne... bolo by fajn, keby si táto chakra zachovala vlastnosť byť aktivovaná nejakým spúšťačom." *Shin sa oprie o stôl a s povzdychnutím potrasie hlavou.* "Toto bude ešte väčšia hra náhody ako Shizen Rokku. No ak to vyjde, tak sa bude jednať už o druhú pečať, ktorú som navrhol ja sám. Rozhodne to rozšíri moje znalosti a moje možnosti dobudúcna." *Shin sa opäť vráti k návrhu pečate. Prekreslí si ju ešte raz s tým, že sa snaží efektívne využívať priestor a ubezpečuje sa, že jednotlivé časti pečate budú spolupracovať s ostatnými tak ako chce... Vedel síce, že ešte stále tam bude hrať úlohu náhoda, keďže ešte nedokázal presne predpovedať následky všetkých úprav, no to neznamenalo, že sa nemusel snažiť minimalizovať vplyv náhody.* "Keď tak na to pozerám... kašľať. Mám jedno tetovanie a vzhľadom na rozsah tejto srandy... spravím si aj teba do tetovania." *Shin teda začne posledný návrh prekresľovať do návrhu tetovania, kde pečať nechá prirodzene prejsť do tvaru hadej hlavy.* "No... to by bolo. Teraz ešte... podkladovú vrstvu." *Shin si aktivuje Rinnegan, zloží pečate a vytvorí si päť dotonových klonov. Každý iba nemo prikývne a každý, aj Shin samotný, si začne vytvárať chakrové tyče. Tie potom každý začne lámať a drviť až naprach. Celý proces nejakú dobu trvá, keďže rozdrviť tie tyče naprach bez toho, aby zároveň zdemolovali sídlo - alebo čo i len aktuálnu miestnosť - nebolo práve jednoduché. Teda bolo to jednoduché, ale vyžadovalo si to dosť veľa času. Keď boli hotoví... nastala ďalšia fáza prípravy. Sformovať prášok do tvaru pečate, ktorá bude prepúšťať iba Shinovu špeciálnu chakru (jinton). Keďže Shin nemá najmenšiu šajnu o tom ako odfiltrovať priamo tento druh chakry... tak musel improvizovať. Najprv využili svoje znalosti o pečatiach zameraných na rôzne druhy chakry, aby vytvorili všeobecný návrh. Ten potom rôznymi spôsobmi upravili, aby vytvorili niekoľko rôznych variant, ktoré potom testovali. Najprv na čistú chakru, potom na doton, fuuton, katon a nakoniec na jinton. Našťastie tieto testy neničili pečate vytvarované z prášku chakrových tyčí, takže po každom zlyhaní proste pečať pretvarovali a mohli skúsiť znova. Keďže čiastočne museli vytvoriť aj novú pečať, tak najviac času zabili vytvorením návrhu, ktorý vôbec umožňoval filtrovať čistú chakru. Tento dizajn potom použili ako základ. V nasledujúcich krokoch sa všetci snažili nájsť varianty, ktoré dokázali filtrovať dotonovú chakru, fuutonovú chakru a katonovú chakru. Keď konečne našli tieto tri varianty, tak zostávalo vytvoriť filter pre jinton. Tu zobrali všetky tri dizajny, ktoré zjednotili do jediného. Využili k tomu vedomosti aj o pomere jednotlivých elementárnych zložiek v jintone. Prvky Katonového a Fuutonového filtra boli vo vyrovnanom pomere, no Dotonovému filtru priradili váhu podľa skúsenosti z prebúdzania jintonu.* "Keď toto nebude fungovať, tak sa poseriem. Akože fakt... niektoré dni ma až prekvapuje koľko vedomostí v tomto svete chýba. Pomaly verím, že ešte aj ako nukenin by som bol schopný spraviť pre technologický pokrok tohto sveta viac ako väčšina populácie za posledných x storočí." *Tento test vykoná Shin osobne. Na filter postupne aplikuje rôzne druhy chakier, no jediná, ktorá cez filter prejde, je jintonová.* "Oki... takže dnes žiadna hnačka a namiesto toho môžem pokračovať v pečati." *Shin zruší klony až na jedného. Sám sa vráti k návrhu pečate a prekreslí si obrys návrhu na nový zvitok. Do tohto priestoru potom prekreslí novonavrhnutý jintonový filter. Potom si preloží oba zvitky jeden na druhý a začne hľadať medzi nimi miesta, kde sa oba návrhy nebezpečne krížili a mohli by nebezpečne blokovať funkcionalitu toho druhého návrhu. Nakoniec zabil asi polhodinu opravovaním oboch návrhov tak, aby spolupracovali namiesto toho, aby blokovali jeden druhého. Keď bol hotový, tak si dotiahol stoličku a oprel si na stôl pravú ruku.* Tak choď na vec. Nech môžem čo najskôr vidieť výsledky tejto práce. *Klon si vezme šál, z ktorého odpečatí tetovaciu súpravu. Pripraví si klasický tetovací atrament, no zároveň si pripraví aj dávku zmiešanú s chakrovým práškom. Potom sa pustí do práce. Pravidelne očami skáče smerom k návrhom, aby sa uistil, že skutočne nasleduje navrhnutý dizajn. Teraz to bolo ešte dôležitejšie, lebo tentokrát tento dizajn bol zložený z dvoch samostatných častí, ktoré museli spolupracovať. Nakonci procesu mal Shin zadrbanú aj druhú ruku s tetovaním. Toto, narozdiel od prvého, malo aspoň pekný návrh s témou hada. Shin si zrušil klon a chvíľu triasol rukou akoby sa snažil z nej striasť bolesť z čerstvého tetovania.* "A je čas na test..." *No keď sa Shin dostal k testovaniu tejto novej pečate, tak si všimol niečo divné. Pečať postupne začínala viac a viac svetielkovať. Rinnegan mu však poskytol vysvetlenie. Pečať si prirodzene brala kúsok jeho jintonovej chakry, ktorú automaticky pečatila do seba. Shin si so záujmom pečať pozeral.* "Zaujímavé prekvapenie... teraz ukáž, čo všetko ešte vieš." *Povie si, napriami pred seba pravú ruku a sústredí sa na pečať, pričom sa pokúsi uvoľniť časť jej chakry. No nič sa nedeje. Tentokrát si Shin prezerá pečať s výrazne nespokojnejším výrazom.* "Si robíš zo mňa prdel? To z tej blbosti nedostanem ani kvapku chakry?" *Shin podráždene začne udierať päsťou do stola.* "Pečať, ktorá iba berie chakru? Na akú hovadinu som tvoril niečo také?" *Shin si vezme zo stola knihu, ktorá je takou základnou príručkou k používaniu pečatí. Pomaly potom od stola odstúpi a chvíľu sa na knihu díva.* "Žeby to babrala tá Tensha časť? Žeby to vyžadovalo nejaký spúšťač? Ale aký? A ako, dohája, mám na to prísť?" *Shin privrie oči a len popod nos si zamrmle.* Riešim tu také sprostosti... Keby konečne všetky tieto hovadiny proste zmizli. *Potom otvorí očí a hodí knihu von oknom. Ako kniha letí vzduchom, tak si Shin začne uvedomovať isté veci. Zaprvé, kniha zrazu obsahuje chakru. Zadruhé, žiara z pečate zmizla. Zatretie... to nastalo až sa kniha stretla s oknom. Shinov hod bol totiž taký šťastný, že kniha narazila časťou obalu na drevený okraj okna. Črepiny z rozbitého skla dorezávali stránky, pričom náraz spôsobil poškodenie väzby, čo zas spôsobilo, že kniha sa začala rozpadať na kúsky. Shin toho už veľa nestihol... iba pár slov.* "No to ma poser..." *A vtom kniha explodovala. Je pravda, že sa nejednalo o veľké množstvo chakry... ale v prípade jintonu to bolo dosť nato, aby Shin pretvoril okno, a celú stenu na tejto strane, na voľný výbeh do ulíc Konohy. Dokonca aj Shina to odhodilo pár metrov dozadu... ale to bolo hlavne preto, lebo ešte stále nebol zvyknutý na následky používania techník spojených s touto chakrou. Keď sa Shin spamätal, tak už pri ňom stála skupinka Anbu, ktorí mu pomáhali na nohy.* Je to v poriadku, chlapi. Len... menší experiment, ktorý sa mi trocha vymkol spod kontroly. Nechajte tu jednu jednotku strážiť a ráno pošlite po niekoho, nech tú stenu opraví... Inak je všetko v poriadku. *Keď už stojí na nohách, tak si všimne, že k nemu výbuch odhodil aj jedno z pier, ktoré boli na stole. Shin sa pre neho zohol a potom si to namieril k schodom a do svojej izby. Anbu sa rozišli až na skupinku, ktorá strážila zničenú stenu. Škoda našťastie nebola až tak veľká, že by toto spôsobilo zrútenie aj celého horného poschodia... no aj tak mal Shin šťastie, že spí na prízemí. Vo svojej izbe sa však pokúsil ešte o jeden experiment.* "Myslím, že už to chápem. Moja sila... sa predtým prejavovala za podobných podmienok. A spúšťačom bola..." ...túžba nechať problémy proste... zmiznúť. *Medzičasom sa zo Shinovej pečate opäť začala uvoľňovať jemná žiara, ktorá pri vyslovení posledného slova zmizla a Shin uvidel ako nahromadená chakra prúdi do pera, ktoré držal. Shin, zahľadený do pera, pristúpil k oknu, ktoré otvoril. Potom sa z okna vyklonil a celou silou hodil pero do vzduchu.* Zmizni. *Zašepkal sil, no aj to stačilo. Bolo to malé množstvo chakry a pero už stihlo nabrať nejakú tú vzdialenosť, no Shin aj tak cítil jemnú tlakovú vlnu po výbuchu. Na tvári sa mu potom objavil spokojný výraz.* "A mám to."
---: ---
Genri Kanzo: *Probudil se, zvedl se z postele, šel se obléknout, najedl se a podíval se před dům, jestli už mu náhodou nenapsal Hokage o jeho další misi. Když vylezl ven, byl tam dopis od Hokage, ve kterém se psalo, že je ve vesnici vandal, většinou maluje na zdi domů nebo rozbíjí náhrobky, občas jenom shazuje květináče, naposledy se objevil v uličce Yuke a nejspíš teď jde do uličky Daho.* Jak už jistě Genri víš v uličce Daho je taky moje sídlo a já nechci, aby mi ho kdokoliv zničil, tak ho okamžitě chytni, než mi pomaluje sídlo. Mimochodem si dávej pozor, abys ho nějak nevyplašil, mohl by bejt dost agresivní nebo by třeba začal utíkat, jak malý děcko, naposled, co jednoho vandala objevili ANBU, začal jim utíkat, nakonec ho stejně chytli. Jinak jsem moc rád, že už si chytil toho zloděje, a tak sem ti dal tenhle typ mise, seš docela rychlej a ještě máš ty obvazy. * Genri byl ze začátku naštvaný, že mu dává Hokage jenom mise, kde musí někoho chytit, rád by zkusil něco jiného, ale když si to Hokage přeje. Vzal si sebou dopis o misi a vyrazil do uličky Daho, kde si hned všiml sídla Hokage a začal trochu snít.* „ Taky bych chtěl bejt někdy Hokage, určitě to musí bejt dost zábavný, hlavně toho taky dost umí a může si s každym popovídat, taky má dost velkou autoritu, asi bych se měl připravit na večer, protože si opět trochu šplhnu u Hokage a chytnu toho zmetka. No nic, budu muset počkat.” * Byl večer, v uličce nikdo nebyl a Genri najednou uslyšel, jak se někdo směje, ten smích se přibližoval, a tak se Genri radši změnil pomocí techniky Henge no Jutsu změnil v list papíru, kterého bylo trochu u jednoho domu na zemi. Vandal začal shazovat květináče a Genrimu se to přestávalo líbit. Když začal malovat na dům, vedle kterého byl celou dobu schovaný Genri, vandal pak šlápl na papír, ale nebyl to papír, byl to Genri, ten se hned naštval, změnil se zpátky, vandal se ho lekl, hodil na něj kýbl barvy a začal utíkat.* „ Ach jo, když už na mě ten debil hodil kýbl s barvou a ten mě polil, nemohla to bejt aspoň modrá, v červený budu vypadat teple. Začíná mě docela srát, kam si jako myslíš, že běžíš chlape ? ” * Rozeběhl se za ním, ale barva ho trochu zpomalila, i tak ho doběhl, ale vandal začal ihned utíkat.* „ Ty se nikdy neunavíš, co ? Asi mi zbejvá jenom jedna věc, ale teď se chci trochu pobavit. ” * Sice už se k němu blížil, ale protože si to chtěl užít, tak se přesunul před něj, pomocí Shunshin no Jutsu, složil pečetě na Bunshin no Jutsu, najednou se před vandalem objevil Genri sedmkrát. Vandal nevěděl, co má čekat, a tak Genri, co stál hned vedle něj mu podrazil nohy a klony zmizely. Genri šel k vandalovi blíž, aby ho spoutal, ale ten hned Genriho kopl do nohy, zvedl se a začal opět utíkat. Po nějaké době se zastavil a otočil unavený na Genriho. Genri už nedokázal běhat, a tak si naštěstí vzpomněl na jeho novější techniku, kterou ještě nikdy nepoužil.* „ Teď by se možná mohla hodit, chytnu ho do pasti, ze který se jen tak rychle nedostane, já sem ale chytrej. Nejsem egoista jenom sem sám překvapenej, že mě to napadlo, ach jo, asi začínám šílet, pořád si povídám sám se sebou, i když vim, že mě nikdo neslyší. No co, jde se na věc.” * Vytvořil za vandalem lístky z temné chakry, co ho uvězní, jakmile na ně stoupne (Meiton : Kansei no Jutsu). Opět se rozeběhne, vandal začne utíkat a šlápne na lístek, kolem něj se vytvoří bariéra. Genri k němu postupně jde, a když je u něj, tak řekne.* Kdyby ses už dávno vzdal, tak to nemuselo bejt tak náročný. Ani pro mě, ani pro tebe, ale ty si chtěl utýct, mimochodem sem shinobi, tak nechápu, co si tady jako zkoušel, stejně bych tě jednou chytil. * Genri se na něj podívá.* Dyť ty seš úplně vožralej, tak proto si tady na všechno maloval a všechno ničil. Nemáš ještě ? * Genri si uvědomí, že by asi neměl být opilý, jinak mu vandal uteče nebo naopak něco udělá sám Genri, a tak radši na chlast zapomněl.* „ Ach jo, proč musim mít misi, taky bych se rád vožral, zajímá mě, jakej to je pocit, ještě nikdy sem nechlastal.” * Genri se opět podíval na vandala a zrušil bariéru, tentokrát už ale vandal nezačal utíkat a místo toho se rozhodl, že si s Genrim trochu zabojuje.* Tak ukaž, co umíš. „ Asi by mi na něj stačilo kuro no Nami nebo Meiton : Hotai Sakugen, ale už sem si chvíli pořádně nezabojoval a tohle by mohla bejt docela sranda. Ještě mu zároveň něco dlužim za tu červenou.” * Vandal chtěl dát Genrimu pěstí, ale proto, že byl opilý, tak úplně sám spadl na zem, ale okamžitě se zvedl.* „ Už asi chápu, proč by neměli shinobi chlastat. Byli by pak neschopný, když na ně někdo zaútočí.” * Genri si užíval, jak padal opilý vandal pořád na zem, ale už se mu to zdálo, až moc dlouhé, a tak se to rozhodl ukončit.* Ten kýbl si na mě vážně házet nemusel, ale protože si to udělal, tak sem se na tebe dost naštval a pořád sem přemejšlel, co s tebou udělat, jestli ti uříznout ruku nebo tě tahat po zemi, dokud nedojdem do vězení, a víš co, já udělám obojí, akorát nebudu až takovej hajzl a jenom tě trochu seknu do nohy. * Vandal začal mít strach, v což Genri trochu doufal, a opět začal utíkat pryč.* To nebylo chytrý, nikam mi jen tak neutečeš. Abych se přiznal, tak sem neměl vůbec v plánu ti něco udělat, ale protože si začal zase utíkat, tak nemám na výběr.* Chytil utíkajícího vandala svými obvazy, ten hned spadl obličejem na zem a vyrazil si zub.* Já ti řikal, že to teď špatně dopadne, neměl si utíkat. * Vandal se z toho snažil dostat, ale veškerá snaha byla marná. Genri vytáhl katanu, aby vandala trochu postrašil.* Připrav se, teď to bude trochu bolet, tak sebou necukej, nechci tě seknout jinam, než do nohy, sám bys byl nasranej, tak se radši nehejbej, jasný. * Vandal sebou začal házet ze strany na stranu a Genri se zasmál.* To sis jako vážně myslel, že bych tě mojí kakuto seknul do nohy ? Asi už tě přestanu strašit, ale protože si utíkal, tak se to bez seknutí do nohy neobejde, nechci, aby si zas utek, hned jak tě z toho pustim. * Schoval svou kakuto, vytáhl svůj kunai, namířil na nohu a seknul. Naštěstí nic neminul, a tak mu z nohy nezačala stříkat krev. Když byl zákrok u konce, Genri vzal konec obvazu a začal tahat vandala, jako nějakého psa na vodítku celou cestu za sebou, než dorazili k věznici. Když dorazili, Genri měl radost, že už se toho vandala navždy zbaví. Promluvil s ANBU, co hlídali vchod do věznice.* Tak vám tady nesu dalšího, taky to chtěl Hokage, tenhle pořád po večerech maloval na zdi baráků, shazoval květináče a prej ještě ničil náhrobky na hřbitově, ale to sem sám neviděl. A jak to teda víš ? Řekl mi to Hokage - sama. Tak co, odvedete ho někdo, ať už můžu jít, sem kvůli němu docela dost unavenej a mám dost hlad. Jestli to chce Hokage, tak jo, jinak bychom ti to nedovolili, mimochodem, máš potvrzení od Hokage - sama ? Jaký potvrzení ? Potvrzení o tom, že sem toho vandala můžeš dát. Jo tohle, no jasně, že ho mám. * Vytáhl dopis o misi, kde se o všem psalo a ukázal jim ho.* Aspoň, že máš to potvrzení, jinak bys ho musel pustit, nechceme, aby tady pobíhal další zločinec, tak teď už můžeš jít, sbohem. * Řekl člen ANBU dost otráveným hlasem, ale Genri už aspoň věděl, že může jít domu, ještě odvázal vandala a konečně už se vydal zpět domu. Když došel domu, zůstal v tom, v čem chytal vandala, ani se nenajedl, i přesto, že měl velký hlad a šel hned spát.*
---: ---
Naminashi Kozurato: *Odchází se zbytkem týmu a před budovou Hokage zastaví geniny*Tak na zítra máme další misi tak čekejte v Ichiraku v 10 Hodin ráno.*Odejde a zbytek týmu se také rozejde.*
Hokage: Ta kočka patří jednomu Jouninovi hned mu dám vědět že ji tady má.*Poté pohledem pobídne sekretářku aby si vzala kočku.Tak přijde a kočku si vezme kočka se vzpírá a sekretářka se nevyhne škrábancům ale má ji*Tak můžete jít momentálně je na další misi brzo ale blahopřeju vám k vaší první splněný misi a teď běžte.
Naminashi Kozurato: *Když dojdou do pracovny Hokage tak si vezme košku od Suzuy*Hokage-sama tady máte kočku kterou jste chtěl aby můj tým chytil mohu se zeptat komu patří?
Naminahi Kozurato: Tak to nebylo špatné sice ste spolupracovali až ke konci ale i tak to ušlo.Tak pojďte deme tu kočku odnést hokagemu.*Celý tým jde k Hokage.*
Suzuya,Arika,Takuto: *Prochází uličku křížem krážem ale kočku né a né najít když v tom si Arika všimne Modré kočky v dálce.*Hele támhle je.*Řekne Arika.Celý tým se za ní rozeběhne jak se blíží tak kočka začne také utíkat všichni ji pronásledují ale kočka je velice hbytá Suzuya to vezme na střechu a pokouší se kočku chytit ze shora když najde dobrou příležitost tak skočí ale kočka zahne a Suzuya mine a spadne na zem Arika a Takuto se Suzuyovi vyhnou a pronásledují kočku dál Suzuya se zvedá a běží za nimy Když je doběhne tak znovu pronásledují kočku pohromadě.*Mám nápad Suzuyo ty tu kočku dál pronásleduj Tajuto ty vyskoč na střechu domu na levo a já vyskočím na střechu domu na pravo a až najdem správnou příležitost tak po ní skočíme a chytneme ji dvou stranám se vyhnpout nedokáže.*Řekne Arika.Poté Arika a Tokuto vyskočí na střechy každý na opačnou a pronásledují kočku se zhora a Suzuya kočku pronásleduje uličkou poté kočka vběhne do slepé uličky a zastavi se u zdi a v tu chvíli Arika a Tokuto skočí s úmyslem chytit kočku ale kočka se rychle rozeběhne zpět proti Suzuye Arika a Takuto se srazí a dopadnou na zem.Jak se kočka blíží k Suzuye tak po ní rychle sáhne po kočce a chytne ji drží ji oběma rukama ale ta kočka ho poškrábe po obličeji a Suzuya ji pustí na zem a kočka uteče tak se za ní rozeběhne Arika a Takuto se zvedají ze země a dohání Suzuyu a opět ji pronásledují*Co ji doběhnout nějakým plánem rychlostí ji očividně nestačíme.*Řekne Arika.*Dobře a ty máš nějakej*Zeptá se Suzuya.*No každej provede Bunshin No Jutsu a vyvolá 2 klony ty vyběhnou po sřeše a kočku předběhnou a každý klon zablokuje jednu uličku a kočka se pravděpodobně otočí a poběží k nám vlastně stačí když vyvoláme každej jendoho klona.*Všichni složí za běhu pečetě a řeknou Binshin No Jutsu.Kloni Ariky a Suzuyi vyběhnou na střechu domu na levé straně a Klon Takuta na dům na pravé straně kloni kočku přeběhli díky tomu že nemuseli uhýbat věcem když kočku dohnali každý klon si stoupl do jedné uličky Ariky do levé Suzuya před kočku a Takuto do prava a jak Arika předpokládala kočka se otočila a vyběhla proti Suzuovi,Arice a Takutovi ale tentokrát byli připraveni a kočku zblokovali a Suzuya ji opět chytil tentokrát za přední tlapy a když ji zvedl tak nemohla škrábat poté se objevil Naminashi.*
Naminashi Kozurato: No budete společně prohledávat uličku dokud ji nenajdete a až ji najdete tak ji chytnete.Nezapomeňte na týmovou spolupráci a teď už běžte já na vás budu dohlížet nebojte.
Suzuya Juuzou: *Odchází s celým týmem ven.Když vyjdou ven tak se geninové postaví vedle sebe a podívají se Naminashiho který stojí před nimi.*Tak kde začneme Sensei ??
Hokage: *Poté co si poslechne požadavek Naminashiho tak si prohlíží složky s misemi jednu vezme do ruky otevře ji.*Tahle by mohla být dobrá jde o misi typu D.Chcy abyste chytli kočku která se ztratila v Uličce Daho.Poznáte ji lehce je modrá.*Podá Naminashimu složku*A teď už jděte mám plno práce.
Naminashi Kozurato: Hogake-sama máte pro můj tým nějakou misi kde by dokázali zlepšit svou týmovou práci?
Suzuya Juuzou: *Stál v kanceláři Hokage se svým týmem nalevo od něj stála Arika a na pravo stál Takuto.Naminashi Kozurato veitel týmu zrovna mluvil s Hokagem.*
Konec: ---:: ---
Suzuya Juuzou: *Zrovna když mířil domů potom co Kirigaya naučil Bunshin No Jutsu tak se zastavil.*,,Počkat ale já sem se vůbec nic nepřiučil.Půjdu do tréninkové oblasti 51 a půjdu se naučit Kawarimi No Jutsu. "*Tak běžel do tréninkové oblasti 51..Když tam doběhl tak se zastavil a podíval se na prkno před nim.*Dobře s tadytim prknem se vyměním tak že nej zadival soustředil tok chakry v těle a myslel na to jak se s tím prknem vymění ale nic se nedělo tak to zkoušel dál několik hodin když zničehonic se objevil místo toho prkna a za ním to prkno padalo na zem.*Hurá už my to vyšlo takhle budu mít náskok před spolužáky skusim to este párkrát aby sem to ovládl dokonale.*Poté to provádí ještě přes hodinu a poté se otáčí a úsměvem na tváři jde domů.*,,Hurá už umím další Jutsu."
---:: ---
Kenji: *Jeho volno se pomalu blížilo ke konci. Jelikož už se zase doma začínal nudit, tak si řekl, že zase vyrazí na nějakou misi. Tentokrát to však měla být mise typu C, na což se už těšil. Byla mu přidělena mise chytit kapsáře, který ve své profesi prý nebyl žádným nováčkem. Jeho oběti zjišťovaly, že byly okradeny až za dlouhou dobu po jeho činu. Bylo tedy jasné, že si pachatel dáva pozor a je obratný. Také se dozvěděl, že kapsářova nejoblíbenější destinace je ulička Daho. Neotálel a zamířil na místo. Byla tam spousta lidí. Kenjimu se zrovna nechtělo tamtudy prodírat. Řekl si, že se na to podívá trochu z výšky. Opatrně si vyskočil na střechu jednoho obchodu a pozoroval okolí. Bylo tam opravdu živo. Zlodějíček by se tak mohl snadno někde vytratit a uprchnout. Když ale kolem bylo hodně lidí, Kenji očekával, že má velkou šanci na svůj cíl natrefit. Hledal nějakou osobu, jejíž ruka by se nebezpečně přibližovala k věcem jiných.* “To bych teda neřekl, ale je to jako hledat jehlu v kupce sena.” *Řekne si a sleduje dál.* “Kdybych tak mohl být na víc místech najendou.” *Rozmrzele se ušklíbl a vydal se uličkou o něco dál. Zase nějakou dobu sledoval dění okolo. Když nic neviděl, rozhodl se, že změní strategii. Vytáhl si peněženku a začal si prohlížet její obsah. Nebyla zase tak úplně prázdná. Při cestě uličkou dělal, že si přepočítává peníze a schválně to udělal tak, aby to kolemjdoucí viděli. Když takto nějakou cestu ušel, najednou do něj narazil nějaký chlápek. Kenjimu vylétlo z peněženky několik ryo. Ten muž se ihned začal omlouvat a pomohl ty peníze Kenjimu sebrat. Když je tak sbíral, v očích se mu zablýskalo, ale to Kenji neviděl. Kenji si na tuto misi svou ochrannou čelenku nevzal, protože by jen kazila jeho původní plán, jak s kapsářem naložit. Muž, co do něj vrazil by tak neměl vědět, že je ninja. Poté zase šli oba svou cestou. Jak tak šel, zdálo se mu, že ho někdo sleduje. Zamíchal se do skupinky lidí a vytvořil si jeden klon. Sám se pomocí Henge no Jutsu proměnil do podoby muže, který kolem něj před několika minutami prošel. Pochyboval, že by ho nějaký obyčejný zlodějíček odhalil. Teď už mu zbývalo se jen zdržovat v blízkosti svého klonu. Po chvíli si všiml toho muže, co do něj předtím vrazil, jak opatrně vykukuje z postranní uličky a kouká se za klonem. Kenjiho to celkem bavilo sledovat. Kapsář se ke klonu začal blížit a chystal se ukrást peněženku, která koukala klonu z kapsy. Jaké pak bylo jeho překvapení, když sáhl obratně po peněžence v kapse a klon se rozplynul. Nic nechápající zloděj se rozhlížel kolem sebe a snažil se přijít na to, co se to právě stalo. Toho využil pravý Kenji, který už byl zpět ve své normální podobě.* Myslím, že budete muset se mnou. *Sňal ze zad svou Kakuto a výhružně jí namířil na zloděje. Přemýšlel, jak by mu dal co proto. Zloděj se raději poslušně vydal za Kenjim, stále si přebírajíc v hlavě to, co se mu událo. Když v dálce viděl vězení, umínil si, že tam nepůjde, tak se pokusil o útěk. Kenji ho nijak nedržel, takže zloděj už zase utíkal. Kenji by ho mohl doběhnout, ale to by nebyla taková zábava.* Doton: Gansetsukon *Seskládal patřičné pečetě a vytvořil si kopí, které po utíkajícím muži hodil. Nechtěl zranit svůj úlovek, tak mířil trochu na stranu. Kopí letělo vzduchem a nakonec se zabodlo do země nedaleko zloděje. Kenji se přemístil ke kopí a vytáhl ho ze země.* Mohl jsem mířit i jinam. *Řekl a změřil si ho pohledem. Zloděj dospěl k názoru, že nemá cenu se o útěk pokoušet znovu. Takže oba zamířili do vězení, kde už si povedeného kapsáře přebrali. Kenji tak dokončil misi a byl rád, že to nebyla zase jen nuda.*
---: ---
Tou: Sayonara!*Usměje se a zamává mu když odchází a potom se překvapí když uvidí tu cigaretu.*"On kouří..chudák ty jeho plíce doufám ,že tu ještě bude než umře na to kouření..Plíce jsou důležitý orgán."*Pomyslí si a odejde domů z úsměvem ,že má nového kamaráda.*
Akuma Maku: Správne... *Zasmeje sa.* Takže moje meno si pamätáš, Tou. "Na koho tu len človek nenarazí...aj keď už na prvý pohľad sa zdalo, že niečo na nej bude, ale toto som rozhodne nečakal." Tak dúfam, že sa ešte niekedy stretneme. *Povie a s úsmevom sa rozlúči. Potom len vyberie nedohorenú cigaretu a za zvuku škrtania zapaľovača pomaly odchádza.*
Tou: *Jen kývne a furt se usmívá ,aby byla přátelská co se jí zatím daří ale chlapec je pro ní zvláštní.*No..jak myslíš. Akuma že?*Zeptá se ho ,aby si zopakovala jeho jméno měla k němu nějaké přátelské pouto ,protože je to její první kamarád co by mladý člověk podle ní a jejímu chování. Tou mrkne na nebe a hned na chlapce.*Měly bychom se už rozdělit vypadá ,že začne pršet.*Řekne z úsměvem Tou.*
Akuma Maku: *Pohodí rukami.* V srdci, v srdci...Čo s tým všetci máte. *Hraje, že sa sťažuje, no celý čas sa smeje.* Já mám temnotu už aj v pľúcach. *Smeje sa ďalej.* Všetci by ste chceli len svetlo, lenže kam by ste to svetlo nosili, keby nebolo tmy? *To už hovorí vážnejším tónom, no udržuje si priateľský výraz tváre.* Teda ja osobne vlastne ani neviem, čo vlastne v srdci mám...ale mňa to zas až tak netrápi. Najprv chcem spoznať svet a až potom sa rozhodnem, čo ďalej. Zo všetkého najviac nemám rád, keď mi ľudia hovoria, čo by som mal robiť a akým by som mal byť. Ja hovorím...až získam skúsenosti, tak sám sa rozhodnem, čo je najlepšie.
Tou: *Poškrábe se na nosu a usměje.*Nemusíš se předvádět ,že umíš nějaká logická slova..*Najednou jí spadne úsměv a chvíli je ticho hned na to se zase usměje.*No mě je celkem jedno co říkáš ,protože mě stejně nezajímá jak si chytrý či vyspělí.*Zčervenají jí líčka.*Mě záleží na tom co má člověk v srdci. I když vždycky tam je temnota...Můj otec má taky v srdci temnotu a stal se Hokagem...*Zamlčí se a jí úsměv spadne a její tvář se dívá na zem.*
Akuma Maku: Tak to treba uznať...vzdelaná si teda až až. *Zoširoka sa usmeje a ďobne dievča prstom do nosa.* Len, aby ti z toho všetkého vzdelania nenapršalo do nosa. *Jeho úsmev trocha upadne no stále je ešte priateľský.* Nie všetci máme čas sa takýmto veciam venovať. Niekto číta knihy...iný prenáša vrecia. Niekto konverzuje *Na to slovo dá dôraz, aby ukázal, že aj on pozná komplikovanejšie slová.* v cudzích jazykoch...iný upratuje celý dom. *Potom sa mu vráti jeho úškrn.* No tak či onak záleží iba na jednom...či robíme to čo chceme...alebo len slúžime tým, ktorí nám zadávajú úlohy.
Tou: *Diví co udělal bylo to pro ní trapné. Ohlédne se kolem sebe zda to někdo neviděl. Posune zrak znovu na chlapce a usměje se.*"Díky bohu ,že to nikdo neviděl."No...to máš tak..že jsem vyrůstala u moudrých lidí co se o mě starají zatím co ostatní děti byly rozmazlování já se učila číst,psát a mluvit cizími jazyky. Na můj věk jsem až příliš chytrá..*Poví pyšně jako by chtěla ukázat ,že je vyspělejší než on zároveň se směje aby to vypadalo taky přátelsky. Když se s ním stejně chce s kamarádit.*
Akuma Maku: Mocná a slávna? Tak to potom úctivá poklona. *Povie s úsmevom a mierne sa predkloní.* No je pekné vidieť, že to nezneužívaš. Koľkí by obetovali čokoľvek, len aby ich tváre boli známe, aby k nim ľudia vzhliadali, aby mali nad ostatnými moc... *Na chvíľu sa odmlčí.* ...no ty preferuješ anonymitu. *Hovorí veselo až komicky, no potom prejde do vážnejšieho tónu aj keď úsmev si stále uchováva.* Tak to už teda niečo hovorí o tvojom charaktere. Kiežby ľudí s tvojím zmýšľaním bolo viacej.
Tou: Já sem odtud. Moje rodina tu má velkou moc a když tak..*Překvapí se ,že jí řekl že se chová jak dáma ale tu rodinou otázku ani nebrala tak vážně. Nevadilo jí to ,protože se chtěla kamarádit.*Děkuji za lichotku.*Usměje se.*No víš mohla bych ti říct co je moje rodina zač avšak jsou poměrně slavní já se vždycky vzdálím do ústraní ,protože mě nebaví být slavná. Avšak zbytečně ví kdo jsem a ví co je můj otec zač..*Obličej se jí změní tak trošku na nechápavý.*"Cestuje z otcem a neví co tady jeho otec dělá? Achjo on asi nemá rád své rodiče nebo si jich aspoň neváží.."
Akuma Maku: Tak ja som zo Sunagakure. Len tu doprevádzam otca naaaa....proste doprevádzam otca. Ten zvyšok mi nejak vždy vypadne z hlavy. *Povie akoby tie veci pre neho nič neznamenali, no potom sa v jeho hlase ukáže zvedavosť.* No ak nevadí, že si trocha zahrajem detektíva...Tipujem, že ty si odtiaľto, však? No to by som povedal, že je ta ľahšia časť...Zároveň som si všimol, že máš ...nečakane... slušné vychovanie vzhľadom na svoj vek. Má tu tvoja rodina nejaké významnejšie postavenie? *No potom sa zarazí.* Teda pardon...to už asi zachádzam niekam, kam by som nemal... *Trochu šibalsky sa usmeje.* Takže čo keby sme sa dohodli, že som tých pár posledných viet nepovedal a že namiesto toho som ťa pochválil, že už v takomto mladom veku sa správaš ako pravá dáma?
Tou: *Potom co všechno řekne a u jeho posledního slova se zasměje.*Ty si vtipálek.*Furt se směje až nakonec pustila jeho ruku a dala si jí na břicho ,aby si ho chytila. Potom se přestane smát a začne se na něho usmívat.*Víš co? Nejsi tak špatný jak jsem si myslela. Si docela milý a vtipný. No...trošku pozorný co jsem u tebe viděla. Mimochodem odkud si?*Zeptala se ho Tou zvědavě. Strašně jí to zajímalo.*
Akuma Maku: Vďaka za pochvalu. *Povie veselo.* Tešíma Tou Senshi. Ja som Akuma Maku. *S tými slovami príjme podávanú ruku.* "Tak táto sa na svoj vek rozhodne nechová...to kde vyrastá? V domove dôchodcov? Aj keď takto aspoň sa naučí o slušnej výchove." No...ale takto...sama. Nie je to práve najzdravšie. A ktovie čo by sa ti samej mohlo stať...Mohla by si napríklad naraziť na nejakého nevychovaného, ale zato extrémne elegantného a šarmantného vagabunda, ktorý by sa mohol pokúsiť ťa okradnúť... *Šibalsky sa zasmeje.* ...napríklad o tvoj vzácny čas.
Tou: Taky tě zdravím.*Obličej Tou se změnil na úsměv.*Tohle už je lepší mimochodem jak se jmenuješ? Já jsem Tou Senshi.*Řekne z úsměvem a podá chlapci pravou ruku jako přátelský pozdrav. Normálně by mu nedala tu ruku ,ale už je tak naučeno od starých lidí ,kteří jí naučily spoustu zajímavých věci.*"Doufám ,že zná tenhle způsob pozdravu je si ne tak to už je nevychovanec. I když nevypadá tak. Musím o něm z jistit ještě něco jiného."
Akuma Maku: Ooo...taký nepekný výraz. Hádam som ťa len neurazil...Ak áno, tak to teda pardon... *Ospravedlní sa, no v jeho hlase cítiť miernu satiru, čomu naznačuje aj jeho nezmenený úsmev.* Tak teda ahoj. Prajem príjemný deň. *Na chvíľu sa odmlčí, aby mohol nechať pôsobiť svoj 'očarujúci' úsmev.* Tak? Dúfam, že to už bolo lepšie. Predsa len...nechcel by som uraziť niekoho tvojej úrovne. *To už poklesne z veselého tónu do miernejšieho a hlavne vážnejšieho tónu, aby dal najavo, že aj keď mu tá situácia príde vtipná, tak je ochotný sa prispôsobiť.*
Tou: *Všimne si jak jí neznámí chlapec oslovil a ona se zastavila zírala na něho chvíli. Nebyla zvyklá ,že na ní mluví nějaký kluk ,který vypadá na 13 let. Spíš byla zvyklá ,že jí starší člověk zrady požádá o nějakou logickou hru. Tou byla docela chytrá holka díky tomu ,že celé dětství jí učily moudří lidé ovšem otcovskou lásku nikdy nepotkala. Následek je ,že s dospělím člověkem moc nemluví ze starším mluví jako by to byl její nejlepší kamarád a z mladšími skoro vůbec což bylo pro ní nové když na ní odpověděl chlapec.*No..já sem ráda sama a neztratila z nám to tady ,protože tu žiji. Jinak neumíš pozdravit to tě tady neučily tam kde žiješ slušnému chování?*Zeptala se Tou zvědavě. Myslela si ,že pochází z ulice kde sou lidé sprostí a jediné čím se živí je zlodějství.*"Nevychovanec kdybych byla jeho matka bych mu dala facku ani pozdravit neumí.."*Pomyslela si uraženě Tou když se dívala trošku uraženě na chlapce.*
Akuma Maku: *Ďalšia otcova cesta, ďalší nudný deň...no tentoraz sa už z nejakého dôvodu Akuma aj celkom tešil. Na týchto cestách sa mu darilo stretávať zaujímavých ľudí a bol zvedavý, či tak tomu bude aj dnes.* "Počasie sa celkom vydarilo...hlavne, že nie je tak pekelne horúco ako u nás." *Povedal si zvesela, keď sa prechádzal po jednej z ulíc Konohy. Jeho pohyb bol jasne viditeľný podľa dymu, ktorý za sebou zanechával. Ako si tak vykračoval a sledoval dianie okolo, tak si zrazu všimol dievča v pomerne nezvyčajnom oblečení aj keď si nebol istý, či to bolo práve to, čo zaujalo jeho pozornosť. Chvíľu sa jej smerom len díval, no potom sa rozhodol a vykročil za ňou. Keď sa už približoval, tak zahasil tipol cigaretu o stenu a takú si ju odložil na neskôr.* A čo ty tu tak sama? Hádam si sa nestratila?
Tou: *Tou se procházela po Konoze. Chtěla by se procházet s otcem ,ale on nemá čas musí dělat samé papírování a vyřizování což jí hodně vadilo. Tou neměla moc kamarádu spíš její kamarádi byly starší kolem osmdesáti až čtyřiceti let. Doma totiž otec nechce vidět žádné jiné dítě krom Tou. Dokonce ani žádné zvíře nechce mít její otec doma takže se Tou cítí opuštěně. Měla na sobě svoje každodenní oblečení což vypadalo jako od mnicha oblečení avšak ono bilo bíle.(Jako na obrázku.) Ale Tou nebyla mnich jenom se jí líbilo nosit takové oblečení. Právě se zastavila před jedním domem kde bylo napsané ,že tam bydlí rodina Hisaraki.*"Divné jméno pro rodinu. Zní to jako nějaký váleční klan nebo něco hůř."*Koukala na tabulku kde to bylo napsané nakonec odtrhla hlas a šla dál po chodníku.*
BlueBoard.cz ShoutBoard