Přidej zprávu »
--: --
Chang: *Chang a jeho tým dostali misi typu B. Jejich mise spočívala v doprovodu vědce který měl v KAGEROU NO SATO zkoumat. Changův tým vytvořil trojúhelník okolo vědce aby jej mohli lépe bránit. Akio běžel ve předu před vědcem, Arata běžel za vědcem polevé straně a Chang běžel popravé straně.* "Sakra to je ale nudná mise. Jenom běžíme nic se neděje a ani si nepokecáme. Zajímalo by mě co tam bude zkoumat. Určitě něco velmi nudného." *Pomyslel si Chang, sáhl si na opasek aby se přesvědčil že má všechno své vybavení. Poté si sáhl na pravou lopatku a na levé stehno.* "Super mám své vybavení." *Pomyslel si a koukl se doprava, jelikož z té strany uslyšel nějaký zvuk. Nic tam neviděl a tak se tím nějak moc netrápil. Když v tom Akio dal znamení pro zastavení. Všichni se zastavili.* Co se děje Akio? *Zeptal se vědec. V tom Chang znovu uslyšel stejný zvuk jako předtím z pravé strany. Rychle se tam podíval, levou rukou si sáhl pro kunai, jenž obalil papírovou bombou, pravou rukou si sáhl pro svou Hatake Tanto.* Changu ty to prozkoumej zprava a ty Arato zleva. Já tady počkám s vědcem. *Jen co to Akio dořekl tak se ozval hlas.* To není třeba! *Jen co se toto ozvalo tak z pravé strany vyskočil nějaký shinobi a z levé strany také. Před Akiem se poté objevil třetí ninja.* Víme co máte v plánu a nelíbí se nám to! Vypadněte odtud. *Shinobi jenž vyskočil zprava stál před Changem a shinobi jenž vyskočil zleva stál před Aratem. Ninja který stál před Akiem stále říkal že se mu nelíbí že tam sme. Chang si pozorně prohlédl shinobiho jenž stál před ním. Shinobi měl čelenku skryté travnaté vesnice, na zádech měl Sāberu a napravé a levé ruce měl Tebukuro. Přes ústa měl masku. Chang stále držel Hatako Tanto ale stále ji nevytáhl. V levé ruce měl pořád kunai obalený papírovou bombou.* "Tak jo ten přede mnou nebude bojovat na dlouhou vzdálenost. Což mi nijak zvlášť nevadí. Já sice nejsem nejlepší na boj zblízka ale co nějak už ho dostanu." *Pomyslel si nervózně Chang. Svou nervozitu však nedával nijak zvlášť najevo takže to nepřítel nemohl zpozorovat. Poté shinobi co stál před Akiem tak řekl.* Necháme vás žít a vy odtud vypadnete! Vypadněte odtud než řeknu tři. Jedna, Dva...* Než však stačil říct tři tak Arata zaútočil na shinobio jen stál před ním. V tu chvíli na Changa zaútočil ninja, který stál před ním. Chang uskočil hodil po ninjovi kunai a rychle vytáhl svou Hatake Tanto. Shinobi odrazil Changův kunai, který vybouchl. Výbuch zničil kunai a poškodil ninjovi Tebukuro na jeho levé ruce.* Tak jo nechte nás bejt! *Řekl Akio. Mezi tím se proti Changovi rozeběhl shinobi a když byl u něj tak zaútočil pravým Tebukurem. Chang rychle vytáhl svou Tanto a zastavil shinobiho útok. Shinobi rychle chytl Tanto. Držel jí v tebukoro takže Chang neměl šanci vytáhnout Tanto a tak jí pustil, napřáhl se a zaútočil jsem ninjovi na krk. Ninja rychle uskočil vzal si do levé ruky Tanto jenž vzal Changovi a znovu se proti němu rozeběhl. Chang se také rozeběhl a když byly dost blízko u sebe tak Chang bodl Hatake Tanto a mířil do shinobiho břicha. Ninja zablokoval Hatake Tanto pomocí Tanto jenž vzal Changovi. Potom zaútočil pomocí Tebukuro na Changovu hlavu. Chang rychle použil Kawarimi no Jutsu a vyměnil se za kamenem jenž byl za ninjou.* "Použiju Kagemane no jutsu, chytnu ho a zabiju ho." *Pomyslel si Chang a v tu chvíli se jeho protivník prudce otočil, pomocí Tanto zaútočil na Changův krk. Chang Hatake Tanto zablokoval ninjův útok. Chang si dal levou ruku za záda a vytáhl jeden výbušný lístek. Shinobi zaútočil pomocí Tebukuro. Chang dal rychle na Tebukuro výbušný lístek. Když to udělal tak schytal velkou ránu od nepřítele. Rána byla tak velká že Chang odletěl tři metry. Když Chang spadl na zem tak vybouchl výbušný lístek a shinobi přišel o pravou dlaň. Shinobi se naštval, rozeběhl se proti Changovi. Chang rychle vytáhl kunai a hodil ho po nepříteli. Potom rychle složil pečetě a zakřičel.* SHURIKEN KAGE BUNSHIN NO JUTSU *Avšak Chang použil Ryuu Yanagi. Takže Changův nepřítel viděl jak na něj letí desítky kunaiů.* Co že? Ty umíš SHURIKEN KAGE BUNSHIN NO JUTSU? *Jen co to Shinobi zakřičel tak stál na místě a bál se. Poté ho zasáhl kunai do krku. Shinobi spadl na zem a zemřel. Chang se rozhlédl a viděl že jeho spolubojovníci také vyhráli a tak se všichni i s vědcem vydali do KAGEROU NO SATO. Když vběhli do vesnice tak se rozloučili s vědcem a běželi zpátky do Konohy.* Sakra to byla zajímavá mise. Za běhali jsme si, zabojovali jsme si a dokončili misi. *Jen co to Chang dořekl tak se rozesmál. Poté se rozesmáli i Akio s Aratem. Jen co v běhli do vesnic tak si vyzvedli odměnu a rozdělili se. Chang běžel domů, kde si vzal knihu a začal si číst.*
---:: ---
Kenji: *Osamu na mizícího Kazukiho nezaútočil. Když pak zmizel, vrátil se opět ke Kenjimu, který na tom také nebyl moc dobře.* Drž se, chlape. *Snažil se Kenjiho povzbudit. Jelikož sám už nemohl nijak dále pomoct, tak zmizel. Po chvíli odpočinku si Kenji řekl, že s krvácením musí něco udělat. Vytáhl si tedy druhý svitek a z něj vyvolal obvaz. Obvázal si nohu, na kterou už teď nemohl ani pomalu došlápnout. Pak se pokoušel zastavit krvácení z rány na břiše. Úplně se mu to nepodařilo, ale alespoň ho zmírnil. Všude kolem už byla tma. Zadíval se na místo, kde předtím hořel jeho oheň. Místo něj tam teď byla jen obrovská louže. Kenji zavřel oči. Pak, když je opět otevřel, to už mu jeho zranění léčila medička. Kenji se pokoušel zvednout, ale bylo mu to důrazně zakázáno.* Vždyť to nic není. *Snažil se Kenji vymluvit.* Jak nic není. Kdyby rána byla ještě hlubší, už bych asi dorazila pozdě. *Odporovala mu medička. Když bylo o Kenjiho zranění postaráno, tak si nasedl Ookami na hřbet a vydal se i s medičkou a dvěma dalšími ninji zpět do vesnice.* “Předpokládám, že mi brácha zase vynadá, že na sebe nedávám pozor...To není fér, vždyť už jsem ho skoro měl. Zase mi utekl, už podruhý, to snad není možný. Hodně jsem zesílil a stejně...Proč musí nukeninové být vždy silnější? Jak to dělaj?” *Přemýšlel cestou.*
Kazuki: Seru na to!*Kazuki se opět začal propadat do země a doufal,že na něj vlk nezaútočí.*''Tohle nemá cenu,mizím zpátky za Viou-chan a svojí černou polovinou.Potřebuju ty rány ošetřit a rychle,můžu taky vykrvácet!Za tohle mi zaplatíš,příště nepřežiješ!''
Kenji: *Osamu se všem mrštně vyhnul, ale nedostal se tak úplně pryč z dosahu výbuchů. Výbuch posledního lístku ho odmrštil o kousek dál. Díky své bystrosti a rychlosti se tak ušetřil větších zranění.* Nejsem bojový typ. *Utrousil svou poznámku ke Kenjimu, když kolem něj proběhl. Pak si to opět zamířil ke Kazukimu a postavil se mezi něj a svého vyvolavatele. Nechystal se do přímého útoku, zatím na něj jen vrčel. Poskytoval tak Kenjimu čas.*
Kazuki: *Seděl na zemi,když náhle zahlédl jak se k němu něco blíží.Měl jenom jedno oko,protože nebyl spojený se svou černou polovinou,díky které viděl do dálky.Když byl objekt blíž,všiml si že je to vlk.Kazuki rychle vytáhl Kunaie,který měli na sobě přichycené výbušné lístky a hodil je po vlkovi,hodil jich celkem šest.Poté držel Kakuto v ruce,ale stále seděl.*
Kenji: *Kenji nechtěl brát svá zranění na lehkou váhu, ale i jeho protivník byl zraněný. Když to ještě ke všemu byl nukenin, byl odhodlaný nenechat ho jen tak lehce jít. Kenjimu se s pomocí vlka podařilo postavit. Viděl tak na Kazukiho, který zrovna seděl na zemi. Ještě jednou se pokusil o Fuuton: Eabōru no Jutsu, ale to se mu nepodařilo.* Jdi, znepříjemni mu život, ale neriskuj. Když bude třeba, nelam si se mnou hlavu a zmizni. *Řekl Osamuovi a poslal ho na Kazukiho. Sám se posadil na zem a zhluboka oddechoval.*
Kazuki: *Když Kenji zmizel,tak si Kazuki vydechl a sedl si na zem.*Konečně zmizel.*Začal si prohlížet své rány,nejvíc krvácela ta u ruky.*Teď bych potřeboval Viu-chan aby mě vyléčila.Ty rány celkem dost krvácí a já nevím co mám dělat!
Kenji: *Pokoušel se uhnout seknutí, ale uvědomil si to celkem pozdě. Ačkoliv se svou reakcí zachránil od smrtelného zranění, tak se úplně všemu nevyhnul. Kakuto projela jeho oblečením jako po másle a zanechala za sebou krvavou stopu. Kenji se chvíli poté pomocí Shunshinu přesunul do bezpečí mezi trosky a přitom se držel za břicho. Nebyla to zase tak hluboká rána, ale dost to krvácelo.* “A to jsem si myslel, že z toho vyjdu líp.” Kuchiyose no Jutsu. *Řekl a přivolal si Ookami a Osamua.* Chci, abys ses vydal do země Ohně a dovedl mi sem prvního medika na kterého cestou narazíš. *Rozkázal Osamuovi a ten se ihned rozeběhl pryč. Ookami tu Kenjimu zůstala, aby ho chránila.*
Kazuki: ''Zkusím mu udělat úder,po kterým padne k zemi!''*Kazuki se pokusí vyhnout nepřátelskému útoku,bohužel ho Kenji zasáhl do ruky a ta začala silně krvácet,kdyby se Kazuki nepohnul,mohl mít po ruce.*''Kurva to je bolest!!''*Kazuki ale využije šance a též sekne,tentokrát míří Kenjimu do břicha.*
Kenji: *Když ho úspěšně odstrčil, tak se zase mohl postavit na nohy. Viděl, jak Kazukiho katanu obklopila chakra. Tuto techniku sám ovládal, takže věděl, že by jeho Kakuto prohrála. Tak tedy udělal to samé co nepřítel a vložil chakru do zbraně. Poté, co to udělal, tak se proti Kazukimu rozeběhl a snažil se ignorovat bolest v noze, ale stejně kvůli tomu párkrát drobně klopýtl. Nebylo to nic zase tak hrozného. Když už u Kazukiho byl, vší silou po něm sekl.*
Kazuki: *Kenji ho úspěšně odstrčil,takže trošku couvl do zadu,ale udržel se na nohou.Pomocí techniky Hien dal do Kakuto trochu své chakry a díky tomu byla ostřejší a chakra která vycházela z Kakuto,jí udělala delší.*Máš první úder,tak se předveď.
Kenji: “Vlny jsem se zbavil, zbývá ještě on.” *Kazuki ho ale odstrčil, takže se kvůli zraněné noze trochu zapotácel. Přikrčil se a aby nepřišel o ruku, tak rychle nastavil svou černou katanu, aby útok zablokoval. Dostal se tak do ne zrovna moc pohodlné pózy. Vší silou se zapřel a pokusil se od sebe Kazukiho odstrčil, aby se mohl bezpečně postavit.*
Kazuki: *Uviděl jak vytáhl Kenji Kakuto a vyskočil za ním.Kazuki též vytáhl svoji Kakuto a zablokoval útok,tím že se soustředil na Kenjiho a né na vlnu,tak se vlna rozpadla a kolem nich byli jen louže vody.*Zemři!*Kazuki odstrčil Kenjiho a chystal se ho seknout do ruky.*''Ty rány dost bolí a krváci,neměl jsem ty kunaie vytahovat.Kurva!''
Kenji: *Nedostávalo se mu moc času na přemýšlení o tom, co by bylo, nebo nebylo vhodné udělat. Jelikož byl Kazuki na vrcholu vlny, bylo mu jasné, že ji může ovládat. Počkal tedy, než se k němu voda přiblíží a pak vyskočil a běžel proti Kazukimu vytahujíc přitom Kakuto. Suiton byl jeden z elementů, se kterým měl nejméně zkušeností. Ještě k tomu fakt, že s Kazukim bojoval jen jednou a ještě k tomu před dlouhou dobou, to mu rozhodně nedávalo výhodu.*
Kazuki: *Dokončí pečetě a z úst mu vyletí hodně vody,která teď vypadá jako obří vlna a na jejím vrcholu je Kazuki,který se s ní pohybuje.*Teď se předveď!*Vlna na které stál Kazuki mířila na Kenjiho,jeho útok neměl žádný účinek díky vodě.*
Kenji: *Rychle se otočil, aby měl nepřítele pořád na očích. Uviděl, jak dělá pečetě. Nevěděl, co z toho nakonec vyleze, tak se raději Shunshinem přesunul o několik metrů dál a očekával útok. Aby nezahálel, tak ještě použil techniku Doton: Retsudo Tenshin a doufal, že to bude mít nějaký účinek.*
Kazuki: *Kazuki se pomocí Sunshinu přemístil pár metrů za Kenjim a vyhnul se útoku,potom začal dělat pečetě na Suiton: Baku Suishouha*''Uvidíme jak si s tímhle poradíš,doufám že máš rád vodu!''*Temně se usmál,když pomalu začal dokončovat pečetě*
Kenji: Zatím je mou povinností se postarat o takové jako jsi ty. *Řekl a zdůraznil při tom slovo zatím. Prvnímu kunai se vyhnul a druhý odrazil.* Fuuton: Kamikaze *Po vytvoření pečetí už proti Kazukimu letěl větrný vír. Kenji se zatím moc nepohnul z místa na kterém stál. Čekal, jak si s vírem poradí. Od jejich minulého setkání si pamatoval, že Kazukiho elementem je Suiton.*
Kazuki: *Kazuki rychle seskočil dolů,zasáhli ho dva Kunaie do levé ruky,ostatním díky seskoku dolů uhnul.*Máš recht,jsi ninja z Konohy a já jsem hledaný nukenin.Tvým úkolem je ninji jako jsem já dovést do vězení a já mám zase za cíl,aby mě nikdo neviděl a nevěděl kde se nacházím.Jak se zdá,boj je nevyhnutelný!*Kazuki hodil oba Kunaie na jednou,které držel v ruce,jen co je hodil,začal si rychle vyndávat shurikeny a Kunaie zabodnuté v těle,rány velmi krváceli.*
Kenji: *Nedalo se říct, že by měl Kenji nějak času na zbyt. Už takhle se jeho mise protáhla déle, než měla.* Myslíš, že já mám čas? Ale když už jsem na tebe narazil, tak tě prostě nemůžu nechat jít. Pořád ještě jsem ninja z Konohy. *Nechtěl se zdržovat řečičkami, tak ze svitku vyvolal zbytek kunaí a shurikenů- Teď už u sebe měl jen základní ninja výbavu a Kakuto.*
Kazuki: ''Kurva!''*Kazuki rychle začal odrážet Kunaie a Shurikeny co vyletěli ze svitku,i přes jeho rychlost ho zasáhlo pět shurikenů a šest kunaiů do ramen a břicha.*Hajzle,to nemůžeš odejít?Zrovna teď potřebuji klid a objevíš se tu ty,vypadni odtud!*Kazuki neměl čas bojovat,musel rychle najít úkryt pro něj a Viu,přeci jen byli hledaný,šli po nich jak ostatní vesnice,tak další nukeninská organizace.*
Kenji: Nepamatuju se, že bych utekl. Neberu za utíkání to, že se držím pryč z dosahu tvých útoků. *Vrhl po něm pohled plný nenávisti.* Spíš bych řekl, že to ty jsi zdrhnul, srabe. *Když si konečně vylil svou momentální zlost, tak ze svitku vyvolal polovinu zbraní v něm uložených, které nechal vyletět směrem na Kazukiho.* Tak ty mě vyženeš, no uvidíme… *Zamumlal si pro sebe.*
Kazuki: *Vylezl celý ze stěny a stál na místě,kde byl Kenji.*Hele,tebe já znám.Ty jsi ten,který minule zdrhnul místo toho,aby bojoval.Co tu pohledáváš?*Kazuki si pro jistotu vytáhl i druhý kunai,takže v obouch rukách svíral Kunaie.*Jestli odtud nevypadneš,vyženu tě sám!
Kenji: *Najednou ucítil prudkou bolest pravé noze. Opravdu ho to vyvedlo z míry a netušil, co se to stalo. Začal pomalu ztrácet rovnováhu a nakonec ze zdi sletěl. Přistál na nohou a pravá se mu rázem podlomila a klesl na koleno. Neměl však v úmyslu umřít v boji zrovna s ním, tak se nakonec postavil, i když mu to dávalo zabrat. Udělal několik kroků od Kazukiho a rychle sáhl k boku batohu, co měl na zádech. Z levé boční kapsy vytáhl svitek, ve kterém měl zapečetěné kunaie a shurikeny.* Nic jinýho neumíš?! *Křikl po Kazukim odhodlaně. Ačkoliv to nedával najevo, hlavou se mu honila spousta myšlenek ohledně toho, jak to všechno může skončit.*
Kazuki: ''Děkuji že jsi mi řekl kde jsi!''*řekne si v duchu Kazuki a pomalu cestuje v podzemí,až se dostane ke zdi,kde byl Kenji.Okamžitě se pomalu vynořil ze zdi za Kenjim a v ruce svíral Kunai.*''Mám tě!''*Kazuki rychle švihnul Kunaiem na Kenjiho pravou nohu.*
Kenji: “No to si ze mě děláš srandu.” *Zamračil se, když viděl, že to Kazuki stihl ještě před tím, než ho kole přímo zasáhla. Po více méně nevydařeném útoku v zemi zbyl menší kráter.* “Jeden z mých silnějších útoků a on se tomu tak lehce vyhne?” *Neměl čas na nespokojené nadávání, raději se ohlížel kolem, jestli ho někde neuvidí. Když ho nikde neviděl, tak si pro jistotu vyskočil na zbytek kamenné zdi a doufal, že tam na něj nedostane.* Vylez! *Zavolal do prázdna.*
Kazuki: *Kazuki zahlédl nedaleko zraněnou Viu,jak volá o pomoc.*''Snaží se mě zmást,není možné aby tu byla Via,hlídá jí má černý Kazuki a ten by mi dal vědět,kdyby se něco stalo''*Kazuki se pomocí Kagerō začne propadat do země,propadal se celkem rychle,takže byla velká pravděpodobnost,že ho Kenji nezasáhne.*
Kenji: *Když se Kazuki nijak nepohnul, Kenji toho zase hned hodlal využít. Potřeboval ho nějak zaměstnat. Napadlo ho nějaké genjutsu, ale v tom nebyl zase tak dobrý. Nakonec se ale rozhodl, že to přece jen zkusí. Byl si však jist, že to nepřítel skoro hned prokoukne.* “Alespoň chvilku…” *Použil tedy na Kazukiho Narakumi no Jutsu a hned vzápětí začal formovat vzduch do koule, aby mohl použít Fuuton: Eabōru no Jutsu. Původně nechtěl rovnou odhalovat svůj druhý element, ale měl šanci a nechtěl ji propásnout.* Sežer si to. *Zamumla a kouli po Kazukim vystřelil.*
Kazuki: *Objevili se u něj bodce,které mířili na něj,nemohl se pohnout.Kazuki ale mohl použít techniku Kagero,no napřed chtěl vědět,kdo na něj útočí a zjistit proč.*''Jen se ukaž,chci vědět co máš v plánu,ať jsi kdo jsi!''*pomyslí si a čeká na příchod nepřítele co na něj zaútočil.*
Kenji: *Není překvapen, když zahlédne Kazukiho stát u ohně. Trochu v něm hrkne, když uslyší jeho hlas. Přemýšlí, jestli o něm Kazuki ví nebo ne. Jelikož Kenji věděl, že nukeniny není radno podceňovat, tak začal spíše počítat s variantou, že už o něm ví. Samozřejmě by byl rád, kdyby tomu tak nebylo, ale na to nemohl spoléhat.* “Uklidni se.” *Řekl si pro sebe a po chvíli se opravdu zklidnil. Když byl teď od nepřítele dál, řekl si, že zatím na boj na blízko přecházet nebude. Takže Kakuto na chvíli ještě odložil zpět do pouzdra. Utvořil pečetě pro techniku Doton: Doryuusou a ze země kolem Kazukiho začala vylézat kamenná kopí. Už nemělo cenu se schovávat, tak zpoza stěny vylezl.*
Kazuki: *Zastaví se u ohně,ale nikde nikoho neviděl.*''Někdo je určitě poblíž,zkusím najít jeho chakru.''*Kazuki udělal pečetě a soustředil se.Pomocí techniky Kagura Shingan začal vyhledávat chakru,ucítil jednu chakru nedaleko.*''Takže tu ještě někdo je!''Ach jo,zdá se že zmizel,co mám teď dělat?*řekne nahlas Kazuki a dělá,že neví kde se Kenji nachází.*
Kenji: *Pokojně si seděl u ohně, ale pak ho vyrušily zvuky přibližujících se kroků. Kenji neměl času nazbyt, tak se ihned sebral a tiše se od ohně vzdálil. I když to mohl být jen nějaký obyčejný člověk, raději se měl na pozoru. Když byl od ohně dostatečně daleko, rozhodl se, že se podívá, kdo to jde. Opatrně vykoukl zpoza jedné polorozbořené stěny a podíval se směrem, odkud vycházely ty kroky. Naskytl se mu poměrně zvláštní pohled. Byl si jist, že tu osobu už někde viděl, jen byla trochu jiná.* “Jak se jen jmenoval?” *Přemýšlel a snažil si vzpomenout.* “Ka...Kazuki.” *Po chvíli si vzpomněl na jméno toho nukenina. Nebyl bláhový, aby na něj ihned vyskočil. Tiše si tedy vytáhl z pouzdra svou Kakuto a zatím jen vyčkával. nyní byl rád, že má zbraň, která nemá odlesky.* “Hodně jsem zesílil, třeba tě i dostanu.”
Kazuki: *Šel směrem do Kagerou,zkontrolovat zda se tam někdo nenachází.Tentokrát byl bez své černé poloviny,která hlídala Viu.Tudíž mu chyběla půlka obličeje.Pomalu se stmívalo,ale to mu nevadilo.Aspoň pokud se objeví problémy,tak on nebude vidět.*''Je tu celkem ticho,možná na nikoho nenarazím''
Kenji: *Kenji se zrovna vracel z mise, která byla úspěšná. Sice nečekal, že ho honba za podvodníky zavede tak daleko, ale hlavní pro něj bylo, že uspěl. Jelikož už se pomalu začalo stmívat, tak se Kenji rozhodl, že si někde bude muset najít nějaké vhodné místo, kde by přečkal noc. Když procházel mezi troskami, které zbyly po Kagerou no Sato, tak si řekl, že je to ideální místo. Sice už nenašel žádný dům, který by byl v perfektním stavu, ale i tak, trosky by mohl být perfektním místem, kde se skrýt, kdyby se náhodou zvedl vítr nebo tak něco. Kenji se tedy usadil u nižší zdi, co zbyla po nějakém domu a rozdělal si oheň.*
Rpg: ukončeno
Rosuto: *Cítí se rozervaně, protože jeho slova jí ostatně hluboce ranila, ublížila jí, ale též nyní krvácel, ač dle Nibiho si zřejmě ublížil sám, když to neprovází zvýšené bušení srdce, ani zvuky šarvátky z okolí. Když jí však i on sám nyní posílá pryč. Prostě se sebere a nedbá ani na to kudy jde a kam míří. Prostě se vydá dál. Mlčky, když jí ostatně ani neodpověděl popravdě. Lhal jí. Lhal jí a to jí nyní též tížilo. Je jí jedno, zda zabloudí. Zajistí si kapuci, aby jí skrývala tvář. Tvář mokrou od slz.*
Yoshi: Nic....*hlesne Yoshi* Neměla by ses tu zdržovat. Chtěla si odejít. *řekne potichu, zatímco si ovazuje dlaň kusem hadru, který si odtrhl ze svého trika. Pořádně obvázal a zaškrtil.* "Nemá to smysl. Měl bych ji nechat jít. Jenom ji ubližuju. S tím druhým bude asi šťastnější. Neměl bych být její přítěž." *Pomyslí si a dívá se před sebe. Slunce za obzorem už pomalu zapadalo. Neměl ani sílu na to se otočit a ještě jednou se na Rosuto podívat. Nedokázal to.*
Rosuto: *Nejradši by odešla, jenže se nemůže donutit k tomu ten první krok vůbec udělat. Cítí totiž smutek Yoshiho. Ten nemůže přeslechnout, ani se mu nevyhne se svým čichem. Zůstává stát na místě z jisté části postrádajíc zrovna přítomnost někoho, kdo by jí utěšil, byl by jí oporou, ale též s touhou prostě na to kašlat a odejít. Zdá se jí to jako to nejlepší řešení, vzhledem k tomu jako co jí Yoshi bere. Rozšíří se jí chřípí, jakmile se nadechne. * C.. Co to děláš?? *Nechápe proč cítí právě pach krve z místa, kde je Yoshi. Nehýbe se radši, ač tam necítí nikoho cizího, ani neslyší žádné srdce navíc, vyjma možná tak ptačí, nebo nějakého hlodavce. „Myslím, že by byla vážně nejlepší volba, odejít a nechat to plavat..“ odtuší Nibi.*
Yoshi: Ch-chápu. Promiň. Nebudu tě zdržovat. *řekne smutně, pustí jí a udělá pár kroků vzad. Příliš pozdě mu došlo, co vlastně řekl a co tím způsobil. A žádná omluva to nenapraví. Yoshi měl pocit, jakoby Rosuto úplně ztratil. Jakoby ji teď naservíroval Kazukimu na zlatém podnose. Byl naštvaný sám na sebe za to co řekl. Otočil se k ní zády, vytáhl kunai a bodl se s ním do dlaně.* "Tohle si zasloužím. Bolest! "*pomyslí si, když krev stéká po prstech na zem*
Rosuto: *Zmateně rozpačitá se zastaví a pohne ušima vzad. Neví co si o tom myslet a slz jí steče víc. Vždyť svému opatrovníkovi dle něj byla jen na zábavu, jak nějaká hračka. Tak by si přála, aby to Yoshi viděl jinak, nebo jí nechal být a nedělal jí to těžším, jako to dělával její brácha. Dokud jí měl na dosah v Kirigakure. Jenže ten jí bral za hračku. Zkroušeně se nechává objímat Yoshim, jehož cítí a hlavně slyší za svými zády. Je též zklamaná ze svého zraku, protože i jen díky téhle pitomosti, která se jí tak moc dotkla, opět nevidí nic kolem sebe. Nemůže tak ani vidět zda to Yoshi jen nehraje. Jediné co jí tak zbývá je spolehnout se na zvuk jeho srdce, dechu a pach. Nyní se jí však nechce na něco takového soustředit. Cítí se na to moc ublíženě. * Jsem.. Jsem.. Nech, nech mě jít. * Zamumlá smutně. Sama se však nemá ani k tomu, dát ty jeho ruce co jí brání odejít, stranou, stejně tak se nemá ani k tomu, přijmout to objetí. *
Yoshi: *Když se podívá na odcházející Rosuto, zaplní ho pocit viny. Vstane, rychle přiběhne k Rosuto a zezadu ji obejme kolem pasu.* Promiň....nezlob se....nechtěl jsem....Rosuto....já jen.....já tě..... *to poslední slovo má na jazyku, ale spolkne ho. Neví, jestli má své city dát Rosuto najevo. Bojí se, že by ho odmítla, že by odešla a už nikdy by ji neviděl. Nechtěl ji ztratit jako kamarádku, nechtěl ji ztratit vůbec. Proto poslední větu ani nedokončil*
Rosuto: *Ztuhne a nalézající se dobrá nálada se opět plně vytratí. Jakýkoliv náznak pousmání, mizí. Tohle jí zabolelo. "Omrzela.." opakuje se jí v myšlenkách to co Yoshi pronesl. "Takže jsem jen 'něco'.." bere si to hodně osobně. Trochu se třese, jak se tak zvedá.* Tak.. Já už radši půjdu... *Zamumlá tiše, zatímco jí smutek tíží na hrudi. Ze zavřených oočí jí steče pár slz, když se otáčí opačným směrem, než ze kterého slyší bít jeho srdce. Hodně jí to mrzí. Netuší sice zrovna kudy řesně jít, ale snaží se držet aspoň kousek cesty své pachové stopy, aby jí pak u vesnice opustila. Pro ní to sice bude risk, ale lepší, než navádět případně Yoshiho k úkrytu.*
Yoshi: *Slyší jak se Rosuto snaží navázat na jiné téma, ale jemu pořád nejde z hlavy to, co se před chvílí dozvěděl. Přesto na sobě nenechává nic znát.* A co se mu stalo? To si ho tak rychle omrzela? *zeptal se klidně, s pohledem stále přilepeným na jezírko, které ho uklidňovalo. Možná jeho otázka zněla trošku popuzeně, ale Yoshimu to bylo jedno.*
Rosuto: * Uvolněně znovu otevírá své oči. Je ráda za to, že už to nechává být. Minimálně tak se jí to zdá. Rozhlédne se a nikde nikoho naštěstí vyjma Yoshiho nevidí. K jezírku neleze. Přijde jí podezřelé. Oklepává si oblečení a nakonec si sundá plášť. Začne kontrolovat, zda je bez nějakého protrženého místa.* Opatrovník u mě byl jen po jeden jediný rok. Takže proto tu nyní není semnou. * Načne jiné téma. Doufá, že se Yoshi chytne.*
Yoshi: Dobře. *řekne tiše.* "Vím, že to víš. Ale nechceš mi to říct. Budeš ho krýt za každou cenu. Vím to. Ale tohle nepomůže." *Pomyslí si Yoshi. Chvilku jen seděl u jezírka a mlčel. Vstřebával všechny nové informace, které se dnes dozvěděl. Nevěděl, co má Rosuto říct. Přeci jen kryla velmi nebezpečného a zlého ninju. Hlasitě si povzdechl a podíval se na své dlaně.* "Co teď? Co mám sakra dělat? Jak tohle můžu vyřešit?" *ptal se sám sebe*
Rosuto: *Do očí se jí může dívat jak chce. Nabývá postupně klidu, takže její modré oči teprve zabírají okolí, které začíná vidět. Díky rozpačitosti, když si uvědomí pohled Yoshiho nádherných očí do těch svých, vidí zas trošku hůř. Zavře na okamžik oči, aby viděla zas normálně, na což se potřebuje uklidnit. * Nevím.. *Odtuší v odpověď, čímž z velké části lže, ale je fakt, že zrovna nyní v tuhle dobu netuší, kde Kazuki je, zda je v úkrytu nebo někde na misi a kde na misi. *
Yoshi: Utřídit si myšlenky. Aha....Podívej Rosuto.... *řekne Yoshi zamyšleně a podívá se jí přímo do očí.* Ty víš, kde teď Kazuki je? Nebo kde často bývá? *zeptá se vážně.Bylo by fajn vědět, kde se nachází, aby si to s ním mohl jít vyřídit.* "Jestli ho najdu, zabiju ho. Kvůli němu zamřelo spoustu nevinných lidí. Já to tak nenechám!" *pomyslí si a čeká na Rosutinu odpověď*
Rosuto: *Nechápe příliš o čem mluví. O jaké skáze.* Bylo tam nezvykle živo.. Hlavně děcka se mi pletla do cesty.. * Mračí se. Stále jí to děsně mate. Hlasy, které zcela zřetelně slyší, ale chybí jim pach. * Hráli si tam.. *Nesouhlasí to s tím, že by tam mělo dojít k nějaké skáze.* Byla.. Byla jsem se prostě projít na delší vycházku.. Urovnat si myšlenky.. Pocity.. Hlavně ohledně jistých zjištění.. *Dodá neurčitě. Není si jistá kde přesně se nachází, takže netuší jak daleko to je od Kirigakure, ale od úkrytu je to určitě blíž než od její někdejší vesnice.*
Yoshi: *Už se o tom dál s Rosuto nechtěl bavit. Byla to její věc a její volba. Nic to nezměnilo na tom, že půjde Kazukimu po krku i když se jí to nebude líbit. Zadíval se znovu do jezírka a měl smíšené pocity.* Rád cestuju, tak jsem si sem zašel. I když, když se teď rozhlédnu, připomíná mi to zkázu, kterou nadělal Kazuki v jiné vesnici. Ale jinak jsem neměl nijak zvláštní důvod sem chodit. A co tu děláš ty? *zeptal se*
Rosuto: *Z jeho odpovědi si vyvodí, že by se zřejmě akorát nechal zabít společně s ní, ale nepustil by se proti nim. Má tedy z toho ten dojem. Ale příliš jí to netrápí. Ona ještě příliš lásku nezná. Její vztahy k okolí se stále tvoří. Vždyť je jen čtyři roky mimo osamocenou kobku ve tmě. Své kamarády, osoby co jí jsou až rodinou, vídá každou chvilku po ty tři roky. Yoshiho teprve po druhé.* Snažila bych se vás zastavit.. Zabránit vám v tom. *Odpoví tedy též po jisté době mlčení.* A mám se celkem dobře.. Až na tyhle potíže, plus můj špatný zrak.. Co jsi vůbec hledal na tom frekventovaném místě?
Yoshi: J-já.....nemám rodiče....už dlouho ne. *řekne Yoshi se smutným tónem.* A i kdyby tu byly a snažili by se tě zabít, tak bych je zastavil. Postavil bych se před tebe a řekl bych, že když chtějí zabít tebe, musí zabít i mě. Ale to se už nikdy nestane. Tak jsi na řadě se svou odpovědí. *řekne znovu směrem k Rosuto, aby se z té otázky nemohla nějak vymluvit*
Rosuto: *Objímá si stále nožky, ale rozhodně už se nekrčí. S hluboce nespokojeným povzdechem se nadechne a uvažuje nad jeho otázkou. Má v tom jasno. Přesto se nejprv hodlá optat na to samé Yoshiho.* A co bys dělal ty, kdyby byli naše vesnice ve válce a vaši mě chtěli zabít? *Opáčí na oplátku. Ona je rozhodnutá zabránit boji Kazukiho s Yoshim, když by u toho byla, nebo je zkusit zastavit. Nepomohla by ani jednomu, zabít toho druhého. Pokud by se něco nezměnilo. Tedy za stávajícího stavu věcí.*
Yoshi: *Poslouchá co mu Rosuto vykládá. Nic z toho co řekla ale neměnilo nic na faktu, že Kazuki je nepřítel, nebezpečný nepřítel. Při jejich posledních slovech o kamarádech co se vraždí, sebou jen trošku cuknul.* A co bys dělala kdyby na to došlo? Kdybysme já a Kazuki bojovali na život a na smrt. Komu bys pomohla? *Zeptal se Yoshi zvědavě a podíval se jí přitom hluboce do očí*
Rosuto: * Zamračí se. * Ale on si mě jen spletl se zvířetem.. A já jsem pak začala zdrhat.. Slyšela jsem, jak si říká, že si uloví k jídlu to něco v křoviscích, a tam jsem byla jen já.. *Zamumlá na vysvětlenou. * Taky mi to pak vysvětlil.. Jasně, že nebudu považovat za kamaráda něco či někoho, kdo mě hodlá sežrat. *Odmítá tu možnost zcela jasně. * Já na sebe dávám pozor s rámci možností.. V.. Víš o tom.. * Začne nejprve, chtěla mu říct o tom, že zjistila, kdo jí to provedl, to všechno. Jenže se zarazí a zmlkne. Vyzradilo by mu to zřejmě ještě snáze to, že už dávno není členkou vesnice. Pokud to neví. * Nechci, aby se mí kamarádi ohrožovali na životě.. Aby si šly po krku.. *Zamumlá tiše, že jí skoro není rozumět. *
Yoshi: *Podíval se na Rosuto vyděšenýma očima. Nicméně už nechtěl propadat vzteku.* Takže tobě to přijde v pořádku? Někdo tě chce sežrat a ty se s ním zkamarádíš? *zeptá se Yoshi zvědavě. Pak se zhluboka nadechne a zase vydechne. Sedne si zpátky k jezírku a zadívá se do vody.* Je to tvoje věc. Jen se na něj dávej pozor. Jednou se stejně utkáme znova. Snad u toho nebudeš. *řekne tichým, zklamaným hlasem.*
Rosuto: * Zůstává dál na svém místě. Její napětí a pocit ohrožení pomíjí, čím je Yoshi klidnější. Takže už nedřepí skrčená tak napjatě.* Kamarád a ano neublížil.. *Ujistí ho zopakováním toho co mu vlastně oznamovala předtím. Hlas má klidný. Ač je ještě stále nervózní. * Chtěl mě sežrat.. *Odtuší v odpovědi na dotaz. Ostatně je to fakt. První setkání a seznámení s Kazukim začalo tím, že jí chtěl sežrat. Vyčkává na reakci Yoshiho. Přijde si tak nějak mimo po tom jeho výlevu vzteku. * Tak začalo kamarádství.
Yoshi: *Chvíli mlátil do stromu, pak se uklidnil a podíval se na Rosuto.* Takže kamarád říkáš? Neublížil říkáš? A jak ses s ním poznala? Doufám, že s ním taky nekuješ nějaké pikle. *řekl Yoshi zamračeně. Ač si byl celkem jistý, že Rosuto je hodná dívka, a těžko by někoho zabíjela jen tak pro zábavu, to, že je v kupě s Kazukim mu do srdce vlilo jisté podezření. Nechtěl ji odsuzovat, nebyl to vztek z toho že se kamarádí s vrahem a zločincem, byl to strach o její bezpečí a její život, ač to tak možná nevypadalo.*
Rosuto: *Škubne sebou a snaží se být ještě menší, než už je. Z očí jí začnou stékat slzy. Nikdy nevěděla, že by někdo z těch, kteří jí jsou bližší než kdy byli rodiče, dělal něco takového. Že by někdo z nich, ne-li všichni, dělali vlastně to samé, ne-li horší věci, jako dělal její otec. * Ano, je to můj kamarád! *Přeci jen je pozdě na tom něco měnit. I když si s ním chce o tom potom promluvit. Vždyť jí jasně říkal o tom, že se budou rušit křivdy a přitom je jen tvoří, dle toho co říká právě nyní Yoshi. Cítí jen hlavně vztek Yoshiho, kolik pravdy na tom je, ve svém stresu nepozná. Rozhodně na to téma hodlá mít řeč s Kazukim. * Pro mě nebezpečný není! * Popírá tím sice fakt toho, že jí prvně chtěl sežrat, ale to byl dle jeho vysvětlení pouze omyl. A nelhal. Vyčkává, až to Yoshiho přejde. *
Yoshi: Ka-kamarád? *pronese Yoshi trochu zoufalým tónem.* On je to tvůj kamarád? A víš vůbec, co je to zač? Co dělá a jak se chová? Vždyť je to vrah! Já tam byl. V té vesnici kterou chtěl vypálit! Zabíjel i ženy a malé děti! Tohle je tvůj kamarád? *Neudržel se Yoshi při myšlence, jak se Rosuto přátelsky baví a objímá s Kazukim. Vztek jím prošel jako nůž máslem.* Sakra! *křikne a udeří pěstí do stromku vedle něj.* Ch-chci tě chránit a ty se kamarádíš s tím nejnebezpečnějším člověkem na tomhle světě. Sakra. *řekl znova, tentokrát už tišším, smířeným tónem*
Rosuto: *Stáhne uši vzad, protože si přijde, jako kdyby snad něco provedla. * Já.. Já.. * Začne a neví, jak pokračovat. * Je to můj kamarád... Nic mi nikdy neprovedl.. *Pronese konečně tiše, ale bez zádrhelů. * Nikdy by mi neublížil.. *Zašeptá znovu. Zády se opírá o padlý kmen stromu, protože jí to dává aspoň částečně bezpečný pocit. Vždyť nic kolem sebe nevidí. Ale cítí vztek Yoshiho. Nejen cítí, ona ho i slyší. *
Yoshi: Kazukiho? *obrátí se s překvapeným výrazem na Rosuto* Ty znáš Kazukiho? Odkud? Jak? Udělal ti něco? Zabiju ho! *řekne Yoshi vztekle. Najednou ho při myšlence, že se Rosuto potkala s někým takovým, že by jí mohl ublížit, polil vztek až celý zrudnul.* "Ty zasranej parchante. Jestli si ji skřivil jen jediný vlásek na hlavě, zlámu ti ty tvoje haksny!" *vztekal se v duchu a čekal, co mu Rosuto odpoví*
Rosuto: *Nechápe za co se jí Yoshi omlouvá, dokud nedodá zbytek. * Už nebudeš zmiňovat Kazukiho? * Není si jistá jestli totiž mluví právě o tom, když předtím byl jasného názoru, že je Kazuki odpad. Pro ní je nadále kamarád, který jí přijal takovou jaká je a zajistil jí lepší místo, než kde bývala. Ač se jí nelíbí že jiným bere životy. Hodlá s ním však zkusit hodit řeč o tom, aby vynechával i Yoshiho. Má blbé dilema.*
Yoshi: *Všiml si, že se Rosuto odtahuje. Vypadala rozčílená, zamyšlená.* "T-to ji tak moc vadí, že jsem ji naznačil svoje city k ní. Aha.....chápu...bojí se mojí lásky...asi mě nechce....proto..." *říká si Yoshi v duchu a zklamaně zklopí hlavu. Postaví se a otočí se k ní zády.* Promiň. Nechtěl jsem tě urazit tím, co jsem před chvílí řekl. Nedomyslel jsem to. Už se to nebude opakovat slibuju. *řekne a povzdechne si*
Rosuto: *Začne patou kopat do země. Úporně přemýšlí nad tím co to právě řekl. Nibi se nad tím jen baví. Nechápe to však, ať se snaží, jak se snaží. Přestane se mračit a chce se ho zeptat na vysvětlení, když ztuhne a stáhne svou ruku z objetí těch jeho. Je zmatená. Vždyť to značí jen to, že i Kazuki. Že i on dělá to co Hotaru a zřejmě i všichni ostatní. „Chápeš to správně.. Ostatně jsi sama slyšela hada i toho tvého známého, který mě uvěznil uvnitř tebe.“ pečlivě skrývá svůj vztek a rozčilení ve snaze, působit přátelsky. * J.. Já.. *Začne, přičemž se zvedne od jeho ramene a mírně se odtáhne. Je nervózní, čímž opět ztrácí zrak. To jí znervózňuje ještě víc. „Vážně se na to chceš ptát jeho nebo toho druhého?“ odfrkne si Nibi s jakýmsi posměchem. Dle něj není zapotřebí se vůbec ptát. Rosuto neví co říct.*
Yoshi: Netuším...ve vesnici by mě za nukenina prohlásili...jenže pro mě nukenin je člověk, který páchá vědomě zlo...a ne ninja, který opustí vesnici aby byl s někým koho miluje...*zadrhne se. Doufá, že to Rosuto nepochopí tak, že ji miluje. I když je to pravda, nechtěl se jí takhle vyznat.* Nevím, je to složitý. Nechci být prohlášený za nukenina aby mě lidé házeli do jednoho pytle s tím všivákem Kazukim. *řekne a zamračí se při pomyšlení na toho maniaka.*
Rosuto: *Užasle hledí do jeho tváře.* Nu.. Nukeninem?.. *Je fakt, že ona doteď netuší kam sama sebe řadit. Je tam kde se má velice dobře, kdežto ve vesnici je ten, kdo k ní příliš hodný nebyl.* A kým bys byl, kdybys nebyl shinobim Iwagakure, ale byl bys semnou? *Je zvědavá. Ostatně sama sebe považuje za něco co nestojí za řeč. "Myslím, že nyní by na tebe hleděl ten tvůj otec úplně jinak.." dodá se smíchem Nibi.*
Yoshi: Ano opustil bych ji. Víš, ve vesnici nemám moc přátel. A ty jsi jediná osoba, na které mi záleží. Samozřejmě se nechci stát nukeninem. Ale už bych nebyl ninjou z Iwy, ale ochraňoval bych tebe. A to by mi stačilo. *řekl a mile se na ní usmál. Přitom se zamyslel, jak by to všechno dopadlo, kdyby vesnici skutečně opustil. Celá vesnice by byla na nohou, že jim utekl jinchuuriki Shukaka a asi by to nedopadlo dobře.*
Rosuto: *Naslouchá jeho uklidňujícímu hlasu. Rozhodně se cítí být v pohodě. Překvapí jí však pár věcí o nichž Yoshi mluví.* Ty.. Ty bys kvůli mě byl ochotný utéct z vesnice? Opustit vesnici? *Opravdu jí to překvapuje. Přeci jen se nezdál být nespokojený. Neříkal nic o tom, že by mu bylo škozeno ve vesnici. Navíc po tom co zjistila o místě kde je, sice se tam cítí být doma, bezpečně, ale dotyční nejsou bezpeční pro jiné. Což jí nesmírně trápí a mrzí, nedaří se jí však s tím nic dělat.*
Yoshi: To ano říkali. Nicméně jsme od sebe byly velice daleko. Chtěl jsem co nejrychleji zesílit, abych mohl utéct a být s tebou, ochraňovat tě. Jenže to nejde tak, jak jsem si představoval. *povzdechne si a zadívá se do jezírka. Přál si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil, i když věděl, že až se z Rosuto zase rozloučí, bude to možná na dalších pár let. A to ho rozesmutnilo.*
Rosuto: *Zamrví se na místě, aby se jí lépe sedělo. Je jí takhle příjemně. Ač tak má jedno své ucho utiskované.* Ale.. Tys věděl kde jsem. Říkaly jsme si přeci vesnice z nichž jsme.. *Aspoň má ten pocit. Jistá si tím za tu dobu není. Stalo se toho tolik. Pamatuje však na to co tvrdil Kazuki tehdy ten první den, kdy jí nabízel místo, kde nebude muset skrývat svou jinakost i se jí pomůže s nalezením odpovědi na to, proč její ruce jsou takové jaké jsou. Jíl si stále nechává v úkrytu. Začne si prohlížet svou volnou ruku. Je pro ní celkem úleva nemuset ta ústa zakrývat.*
Yoshi: Je mi celkem smutno. *řekne tichým hlasem* Tehdy jsem ti slíbil, že tě za každou cenu vždycky ochráním. Pořád jsem trénoval abych se stal lepším ninjou a mohl tomu slibu dostát. Ale jak tě můžu chránit, když tě nevidím, když nevím kde jsi. Stýskalo se mi....*řekn už spokojenějším hlasem a položí si hlavu na její hlavu*
Rosuto: *Opětovaný dotek jí potěší. Je to pro ní takové uklidňující gesto. Usměje se na Yoshiho.* A já jsem nadšená, že jsem tě po takové době zase potkala. *Odpoví na to a opře se hlavou o jeho rameno.* Jak se ti daří? *Zeptá se zvědavě. Přeci jen se viděli jen jednou jedinkrát a zatím se na tom nic nezměnilo. Dnešek je druhý den jejich setkání. A to po něm tehdy žádala rovnou tři dny. Což se nakonec přerušilo.* Vyjma tedy těch dvou hrozeb...
Yoshi: Ten první, se kterým jsem to zjistil, nebyl nějak těžký protivník. Ale pak jsem potkal jednoho šíleného magora. Vyvraždil a vypálil půl vesnice a měl z toho velkou radost. Naštěstí jsem ho zastavil, ale uprchl. *řekne Yoshi a zklamaně sklopí hlavu do země. Když mu potom položila ruku na tu jeho, usmál se na ni a druhou rukou tu její přiklopil.* Ale to je jedno. Jsem moc rád, že tu jsi. *hlesne*
Rosuto: *Udiveně to poslouchá. Na okamžik jí fascinovalo to, že ona mu řekla snad asi všechno, ale on jí ne. Jeho vysvětlení jí však uklidní v tomhle směru.* On ti chtěl někdo ublížit? *Nechápe to, ale je ráda, že to očividně přežil, když je zde spolu s ní. Ostatně je tak nějak v klidu a vidí vcelku normálně. Ač ne úplně. To že byl Yoshi v ohrožení na životě totiž nenesla zrovna s nadšením. Ruku natáhne k té jeho. Jen pro ujištění se, že je normální a může se ho dotknout.*
Yoshi: *Podívá se na Rosuto a její překvapený výraz.* Už od začátku. Měl jsem ho v sobě už když jsme se setkali poprvé. Ale tehdy jsem to nevěděl. Zjistil jsem to při jednom souboji při misi. Písek mě začal sám od sebe chránit. A on na mě poprvé promluvil. Ale už jsem si na to tak nějak zvyknul. *řekne a mile se usměje. Radost z toho, že vidí Rosuto, přebíjí všechny jeho ostatní pocity.*
Rosuto: *Usadí se vedle Yoshiho. Váhá nad tím co Yoshi poznamená. Neslyší však v jeho hlase žádné varování. Nic co by jí říkalo, že by jí chtěl nějak uškodit. Přesto jí ta poznámka překvapí. Nechápe totiž, jak to zjistil a co on všechno ví, že ví o tomhle. "Je na tom stejně, jako ty.." poznamená Nibi k Rosuto zcela bez zájmu.* Ty.. Ty taky? Jak.. Jak dlouho? *Vyhrkne uspěchaně vzápětí, jakmile to její mysl vstřebá a dá si to tak nějak dohromady.*
Yoshi: *Když došli k jezírku posadil se na jeho okraj.* Tak povídej, Rosuto. Co se stalo za tu dobu co jsme se neviděli? Něco novýho? Teda mimo toho tvého kamaráda co máš uvnitř sebe. *řekne Yoshi zvědavě. Rosuto určitě bude vědět, na koho naráží.*
Rosuto: Díky.. *Je vděčná za ten návrh Yoshiho i to, že jí vede daným směrem. Nepouští její ruku. Stiskne tu jeho. Je za to opravdu vděčná. Čím víc se vzdalují od toho hlučného místa, tím se to ztišuje. Ulevuje se jí. Společně s úlevou a mizejícím napětím z těch divných úkazů, se jí vrací zpátky její zrak.* Dobrý tady to stačí.. Už nejsou slyšet.. *Prohlásí, ač to není úplně pravda, ale není to tak blízko, je to dál.*
Yoshi: *Chvíli držel Rosuto v obětí. Potom odstoupil.* Jasně, kousek odsud je menší lesík s jezírkem. Tam si můžeme sednout a popovídat si. *řekne Yoshi, chytne Rosuto za ruku a vydá se směrem k lesíku.* "Dávej si na ní pozor. Má v sobě Bijuu jsem si tím jistý. Možná je to tvoje kamarádka, ale dlouho jste se neviděli. Tohle smrdí průserem." *varoval Shukaku*
Rosuto: *Popotáhne, jakmile se octne v objetí Yoshiho a dýchá známou vůni, i když vzpomínky jsou pár let staré. "Tak tohle je vážně zajímavé.." ozve se Nibi užasle. "Ví ten tvůj chlapec, že jsi mezi zabijáky?" zasměje se na její účet. Rosuto netuší nic o tom, že její zmizení z Kirigakure je připisováno Kumogakure, ani že se to vůbec nějak řeší, natož válkou. Stejně tak netuší zda o tom všem ví Yoshi. Ona o tom totiž neví vůbec nic.* N.. Nepůjdeme někam jinam? *Je nervózní z toho halasu kolem. Kord nyní, když je o dost víc v prostoru, kde bývala vesnice. Slyší hlasy, kroky, pohyb, ale necítí pachy. A díky slepotě je ani nevidí.*
Yoshi: *Uslyší, jak dívka vykřikne jeho jméno a běží jeho směrem. Čím víc se blížila, tím více ji Yoshi rozpoznával. Dívka, na níž narazil před pár lety, kterou se zavázal ochrańovat. Dívka, kterou potají miloval a doufal, že jednou budou zase spolu.* R-Rosuto? Jsi to vážně ty? *vyhrkl nadšeně. Schoval kakuto do pouzdra a šel ji naproti. Když byl pár metrů od něj, všiml si, že běží se zavřenýma očima. rychle ji chytil a pevně ji objal.* Moje Rosuto. Tolik se mi stýskalo. *hlesl.*
Rosuto: *Přes ten halas kolem, slyší hlas, který se za ty roky tak nějak změnil, ale potvrzuje její pachovou paměť čichu.* Yoshi!! * Vykřikne smutně. Z očí jí steče pár slz, když se k němu slepě rozbíhá. Tak moc si uvědomuje, jak dlouho se neviděli a v nynější chvíli je nadšená, že na něj narazila. Je to pro ní, jako vysvobození z neznámého světa, protože je pro ní něčím známím. Chyběl jí. Chce ho obejmout, neuvědomujíc si, zda ho trefí a nemine, stejně jako fakt, že by jí mohl ublížit. Důvěřuje mu.*
Yoshi: *Postava si počínala velmi nejistě, jako by byla zmatená. Potom zaslechl její slabý hlásek, který zněl jako jeho jméno.* Kdo jsi, že znáš moje jméno?! *vykřikl. Jediní lidé, kteří znali jeho jméno, byly Rosuto a Kazuki. A Kazuki v sobě bijuu měl. Nebyl si vůbec jistý, co má čekat. Pomalu se postavil a šel pomalým krokem k postavě*
Rosuto: *Chvilku na to však zaslechne nejen pohyb něčeho po něčem, jak si bere Yoshi Kakuto do rukou, ale též nějaký smích a následně povyk dětí. Šlo to spolu se zavanutím větru. V něm však pozná pach, který už léta necítila. Zastaví se a pohybuje ušima ve snaze zjistit víc. Je zmatená. Ty další zvuky jí totiž jen matou, není pach, který by k nim přidružila. Lehce se třese. Je nervní a má strach z toho co se kolem děje. "Ale ale... To už to vzdáváš?" opět si Nibi rýpne s pobavením. Momentálně to je pro něj, jak sledovat pro kočku sledovat myš.* Yoshi?.. *Pronese do prostoru kolem sebe bázlivě.*
Yoshi: *Postava jí nijak neodpověděla , ale bylo vidět, že zamířila k němu. Yoshi pomalu vytáhl kakuto s pouzdra a položil si ho na klín. Všude kolem létal prach, takže i když se osoba blížila, pořád neviděl o koho jde. Byl však připraven použít svůj písek, kdyby to byl zase nějaký vraždící maniak*
Rosuto: *Trhne sebou a zastaví se, když se jí dostane odpovědi. "Copak? Bojíme se?" rýpne si Matatabi. Rosuto se to dotkne, takže rázem vykročí, ač nejistě, dál tím směrem. Pokračuje stejnou cestou, ale má z toho strach. Neví co tam na ní čeká. Pořád vyčkává na vhodnou chvíli, kdy k ní zavane vítr pach z prostoru před ní. Kapuci má dole a ne na hlavě. Hůř by se jí naslouchalo okolí. Z před sebe slyší tlukot i dech jedné jediné osoby. Oči nadále slepě zavřené.*
Yoshi: *Po chvilce uslyší za svými zády slabý hlásek. Znělo to jako nějaká dívka. Otočil se a v dálce viděl obrys postavy. Neviděl jí do obličeje, takže nevěděl o koho jde.* " Je to stejná chakra jako posledně? Je to Kazuki?" *Zeptal se Yoshi* "Ne, tohle je někdo jiný. Budeme bojovat?" *Odvětil Shukaku a zasmál se.* "Uvidíme." *Odpověděl klidně Yoshi.* Kdo jsi a co tu chceš? *křiknul směrem k postavě.*
Rosuto: *Prochází se směrem, kterým se kupodivu jen víc blíží místu plného těch, kteří jí děsí. Mrazí jí kdykoliv někým takovým projde. Neví však o tom, že jimi prochází, když je nevidí. Nibimu tohle přijde zábavné. "Víš, že se blížíme ke společnosti?* informuje své vězení. Rosuto pouze zavětří a napne uši. Vítr však vane do jejích zad. Nedonáší jí tak pachy z vesnice, která je před ní. Ale sluchem slyší zvuk několika srdcí. Je to však z vícera míst. Nerozezná teď, když je v nervech a nejistotě, která jsou zvířecí a která lidská.* Je tu někdo? *Zašeptá s napnutýma ušima. Nibi je zvědav na jednoho starého známého, který co ví, je bez té svobody mnohem déle.*
Yoshi: *Chvilku jen tak sedí a přemýšlí. Nechává kolem sebe proudit zrnka písku a snaží se je ovládat jen pouhou myšlenkou.* "Je to tady. Cítím to. Chakra bijuu. Je blízko." *uslyší ve svém nitru Shukaka. Yoshi zbystřil. Zatím jediný, koho znal s démonem byl ten parchant Kazuki. Yoshi se ani nerozhlížel kolem sebe. Písku měl kolem docela dost, takže by mohl obstát i proti Kazukiho vodním technikám.*
Rosuto: *Stále se obává zůstávat ve svém pokoji, natož vůbec v úkrytu. Je toho na ní moc. Toulá se po okolí a s sebou si vzala jen plášť, který jí od Ayumi stále ještě zůstal. Na sobě má černou teplákovou soupravu. Už je to nějaký ten den co chodí místy, kde není slyšet ničí hlasy. Vyhýbá se komunitám i jedincím. Stále musí myslet na to zjištění, že Hotaru je zabiják. Ostatně netuší zda to byli nevinné osoby nebo vše jen nějací kriminálníci. "Vážně tomu věříš?" uchechtne se Matatabi. Rosuto sebou jen škubne, přeci jen zahlédne pohyb něčeho. Pořádně to však nevidí. Pro ty své starosti totiž vidí jen s velkýma obtížema. Díky novému vyrušení však už nevidí absolutně nic. Zas. Stává se jí to příliš často.* Nehrajte si semnou! *Křikne na protest už, protože nemůže z těch, které vídá, ale necítí je, neslyší jejich srdce. Vždy vidí jen pár okamžiků a poté je opět ve tmě. Přijde jí to jako nějaký horor. Není daleko od Kagerou no Sato, takže kdyby neměla vypadávající zrak, viděla by spousty duchů.*
Yoshi: *Yoshi měl těsně před chuninskou zkouškou. Ještě musel udělat pár misí, ale už se pomalu začal připravovat. Při svém putování za účelem tréninku došel až do Kagerou. Trosky vesnice mu připomínali, jak pomíjivé jsou lidské nápady. Postavit vesnici na místě, kde může snadno chytnout. Yoshi už pomalu zdokonaloval ovládání písku a dalo by se říct že více méně vycházel se svým démonem. Došel doprostřed ruin a sedl si na ohořelý pařez.*
Shoutboardy končí. Více zde.