Přidej zprávu »
---: ---
Pachira: *Niekde približne v strede zóny, ktorá bola vyhradená čisto len pre členov klanu Supaida sa nachádzal honosnejší dom. V tom bývalá Pachira spolu s rodičmi a súrodencami. Bola jedna zo siedmich sestier a celkovo pochádza z veľkej rodiny. Asi v strede domu mali vybudovanu záhradku, ktorá neslúžia na trávenie voľného času, sadeníc a podobne, ale práve na tréning. Práve tam sa teraz ona nachádzala. Sedela v rohu záhrady na drevenej vyvýšenine kade viedli chodby cez dom a čítala si knižku. Po chvíle ju zatvorila položila vedľa seba a oprela sa o ruky. Hľadela na zamračené nebo a dážď, z ktorého padal. Po chvíle začuje ako sa otvorili dvere a kroky holými nohami po podlahe. Otočí sa zazre tam svojho otca.* Hm? *Zahuhle si a nestiahne z neho svoj zrak. Otec jej povedal, že na 'cestu' ninji dosť serie a mala by sa začať venovať napríklad misiám. Odvtedy čo sa zmenilo počasie na daždivé ponúk misii hromadne narástli. Pachira si otravene povzdychla a vykráčala do svojej izby kde sa jemne upravila hodila na seba niečo podobné pršiplášťu a vydala sa do budovy kde rozdávajú misie. Ako vošla do miestnosti zľahka odkývla a potichu pozdravila, akokeby ju vôbec nezaujímalo kto tam vôbec sedí. Za jej správanie schytala asi najhoršiu misiu. Zbieranie odpadu popri jazere. Poškrábala sa na hlave misiu prijala a odišla na miesto kde je to jazero. Vidno že na tej misie nebola sama ale boli viacerí. Dostala rukavice a mech. Ukázali jej miesto kde by mala začať a bez akéhokoľvek narážky išla. Začala zbierať odpadky len také ktoré sa nedali zadupat pod blato ako je kus papiera sáčok a veci tomu podobne. Dosť odpadu teda ignorovala. Po chvíle prišiel k nej nejaký neznámy s plným mechom odpadu. Slušné sa prihovoril k Pachira a opýtal sa jej či nemá náhodou ďalší mech. Kútik pier jemne nadvihla a podala chlapcovi svoj skoro prázdny mech a namiesto toho si zobrala ten jeho plný. Chlapec poďakoval a odišiel ďalej zbierať.* Kretén. *Zahuhlala si a zachechtala sa. Po chvíle státie a nič nerobenia pri ňu prišiel jeden z tých čo jej tu výbavičku na zbieranie dal a opýtal sa ako jej to ide. Ukázala mu plný mech odpadu. Pachiru pochválil za rýchlosť a vyčistenie areálu kde to mala vyčistiť. Ďalej si vypýtal zvitok ktorý obdržala pri braní misie a on jej dal pečiatku že misiu splnila. Spokojne si to odkráčala do budovy s misiami a zvitok odovzdala. Tí jej dali za to odmenu a vyšla odtiaľ niekam von. * Patetické ...
---: ---
Kishin Tago: *Půr dnů po tréninku s Mayou, Kishin se rozhodl že pujde trénovat k jezeru. Tak taky udělal. Cesta mu trvala 5 minut, protože bydlel blizko.* "Tady je to docela klidné. Mohl bych tu trénovat každý den, podle mě tady nebudu často vyrušený." *Protože se učil používat chakru aby přilepit chodidla k povrchu při chůzi po zdech a stromech, napadlo ho jestli jde použít chakru na opačný efekt. nepropadnutí se pod povrch pod kterým byste normálně spadli.* "Když jsem se předtím snažil přilepit k povrchu po kterém jsem chodil, můžu se pokusit odpudit povrch." Aah, začnu *Řekl a začal nahromažďovat chakru pod svoje nohy.* "Asi budu potřebovat víc chakry než na kinobori no waza" *Rozhodl se začít s 5% své chakry. Přišel blíž k jezeru a dal jednu nohu na jezero. Hned v tom okamžiku se pod jeho nohou začala voda prohybovat.* "Tak to je fakt až moc." *Trochu zmenšil množství chakry a voda se hýbala o trochu méně.* "To už je lepší." *I druhou nohu položil na vodu a celá jeho váha byla na vodě. Ovšem začal se propadat. Kishin rychle doběhl ke břehu dokud ještě mohl.* "Tohle rozhodně nefungovalo. Zkusím mojí strategii u kinobori no waza." *Jednu nohu položil na vodu a začal dupat. Po každém dupnutím změnil sílu své chakry, dokud ho voda neunesla.* "Ok, zesiluj. Zesiluj!" *I po minutě zvětšovní síly chakry, necítil žádné změny. Rozhodl se že přidá chakru drasticky.* "Hodně!" HODNĚ! *Naštěstí nikdo, kdo by ho mohl slyšet byl poblíž. Všiml si že se jeho noha začala hýbat ve vodě pomaleji* "Ještě víc." *Přidal chakru znovu a znovu dokud mohl dupat po vodě bez potápění své nohy.* "Dobře, teď levá noha." *S každodenní manipulací s chakrou už měl menší cit pro sílu chakry. Netrvalo mu dlouho dokud nenašel správné množství chakry.* "Takže, teď bych se mohl projít přez jezero." *Dal obě dvě nohy na vodu a začal chodit. Byl tak zaneprázdněný tím že se mu podařilo chodit po vodě, že zapomněl udržovat chakru ve svý chodidlech. Propadl se.* "Sakra!" *Začal plavat ke břehu, trvalo mu to dlouho, protože nebyl dobrý v rychlostním plavání.* "Zkusím to jeeště jednou." *A jak si řekl, tak taky udělal. Opět položil své nohy na vodu a stál na vodě. Podíval se na svoje chodidla a uvidel svoji vlastní chakru.* "Je to moje chakra?" *Nevěděl jak zareagovat protože svou chakru ještě pořádně neviděl.* "Mám nápad, soustředím se na to, aby chakra byla viditelná." *Jeho nápad fungoval. Po chvilce začala jeho chakra odcházet z jeho chodidel tak přidal. Takhle opakoval trénink po dobu deseti minut. Potom se zapomněl koncentrovat, ale viděl, že se už nepropadá.* "Už to jde! Já věděl že to šlo!" *Chakra mu pod chodidla tekla instinktivně. Jakmile přešel zpátky na souš, musel si lehnout na zem, protože ho tento trénink velice vysílil. Byl tak vysíléný, že když položil hlavu a zavřel oči, ihned usnul. Nespal dlouho, protože z tvrdé země ho bolely záda, ale probudil se štastný* Já jsem vážně skvělý! *Pomalu se zvedl a šel domů*
---: ---
Katsumi: *Následně jsme se vyhrabaly z vody a dívaly jsme se na něj.* Konec? Vyhrály? Hee, *řekne Yami a dívá se na kluka, který odchází pryč.* Ahoj, *řeknu mu a následně s Yami spojíme do jednoho těla a pomalu se rozejdeme domů.* Chápeš ho? Já teda ne, *řekne Yami a trochu si povzdechne.* Nevím, neřeš ho, *řeknu jí a pokračuju v cestě domů.*
Jin Pcho/Eren: *Když Eren uviděl co Katsumi a Yami udělali tak se začal rozhlížet po okolí, poté se začal soustředit zpět na boj.* "Hm asi člen Rootu nepřišel nebo nás tady sleduje. Takže buď mohu nějak rychle ukončit souboj a nebo odejít zpět do centrály Rootu a říct že chlapík nepřišel. Uvidím jak to všechno dopadne." *Pomyslel si a poté řekl.* Obě dvě jste vyhráli a já jdu pryč, páč mám ještě nějakou práci. Tenhle boj je moc dlouhý a už mě to nebere, tak ahoj. *Jen co to dořekl tak se otočil a šel do centráli. Celou cestu si však dával pozor jestli za ním někdo nejde. Každopádně nešel přímou cestou ale chodil různými uličkami díky čemuž přišel do Rootu o hodinu později.*
Katsumi: *Shurikeny zastavil tím, že na ně hodil své. Když jsme na něj běžely abychom ho zasáhly, tak se nám vyhnul a opět šel zpět na břeh. Následně jsme se s Yami rozdělil. Ona běžela po vodě, a já jsem k němu mířila pod vodou. Následně Yami zasáhlo nějaké genjutsu a tak zůstala stát na místě. Já jsem se mezitím dostala až ke břehu. Když jsem se dostala na místo, kde voda není moc hluboká, tak jsem vyskočila a pomocí Chakura Shotto jsem se dostala až na pevninu. Za letu jsem začala skládat pečetě na Doton: Doryuuha. Ve chvíli, když jsem doskočila na zem, tak se pode mnou začala země zvedat, aby to můj oponent neměl tak jednoduché. Mezitím se Yami dostala z genjutsu tím, že uvolnila přílož mnoho chakry a tak skončila pod vodou.*
Jin Pcho/Eren: *Když Katsumi hodí shurikeny tak se Eren falešně usměje, vezme si pár shurikenů a hodí je tak aby se shurikeny vyrušily. Když si všimne jak se Katsumi rozeběhla tak řekne.* Nedá si říct a nedá si říct. *Jen co to dořekne tak se otočí a běží na břeh, přičemž se dívá jestli Katsumi běží stále za ním.* "Umí nějakou techniku, která jí zrychlí takže mě doběhne." *Eren přesune chakru do nohou a odrazí se od vodní hladiny (od břehu je jenom 5 metrů), ve vzduchu se otočí vezme jeden shuriken a hodí jej po katsumi. Poté rychle použije Kokohi no Jutsu, díky tomuto Genjutsu si Katsumi bude myslet že proti ní letí jedna ohnivá koule. * "Sakra už mi dochází, škoda že jsem si nevzal svou Tanto. No musím si poradit jinak. Dostanu ji pomocí Mokutonu." *Když Eren dopadne na břeh tak vytvoří jeden dřevěný klon. Erenův klon poté začne skládat pečetě pro Mokuton: Jubaku Eisō a až se Katsumi dostane na břeh tak ji začnou omotávat kořeny a zmáčknou ji že je možné že se jí zlomí ruka nebo nějaká kost ale nezabije jí to.*
Katsumi: 'Buď ráda, že to, buď ráda že ono, to je otrava,' *pomyslí si Yami a dívá se na něj.* 'Tak co uděláme Yami,' *zeptám se jí v duchu.* 'Hmm, první by ho to chtělo aspoň na chvíli rozptýlit,' *odpoví Yami. Následně vezme du ruk několik shurikenů.* My neutíkáme,' *řekne Yami a poté po něm shurikeny hodí. Následně se na něj rozběhneme a asi patnáct metrů před tím použijeme Karada no Bunpu a rozdělíme se. Já na něj následně zaútočím zprava a Yami zleva a chceme mu obě dvě uštědřit ránu pěstí.*
Jin Pcho/Eren: *Dřevo stále pronásleduje Katsumi a když Eren vidí jak Katsumi použila Shunshin no Jutsu tak zrušil své Mokuton: Daijurin no Jutsu a řekl.* Když už chceš bojovat tak se nevyhýbej a buď ráda že zde nemám svůj meč. Jinak by jsi byla už dávno mrtvá. *Řekne velmi chladným hlasem a nakonec se falešně usměje. Poté čeká co Katsumi udělá dál.*
Katsumi: *Sleduju ho. Když použije klon, který zasáhne můj útok, tak si povzdechnu.* 'Sakra co budeme dělat Yami,' *pomyslím si a dívám se na našeho nepřítele.* 'Hmm, sakra já nevím, ale měli bychom se mu nějak vyhnout,' *odpoví v duchu Yami a dívá se na nepřítele. Následně na nás použije nějakou divnou dřevěnou techniku. Rychle se k němu otočím bokem a poté použiju Shunshin no Jutsu, abych se od něj vzdálila.*
Jin Pcho/Eren: *Když vidí jak Katsumi vytahuje shurikeny, tak jen pokrčí rameny, a před sebou vytvoří dřevěný klon (Moku Bunshin no Jutsu) který se nechá zasáhnout. Sám Eren oběhne klon, nahromadí chakru do nohou a běží po vodě proti Katsumi, když je dost blízko cca 1 metr od ní tak se napřáhne a zahraje útok pěstí přičemž použije Mokuton: Daijurin no Jutsu. Pravá ruka se mu promění na čtyři klády jenž velkou rychlostí letí proti Katsumi. (Pokud se Katsumi s Yami rozdělí tak se dřevo začne dělit a pro následovat je obě. Pokud zůstanou v jednom těle a budou uskakovat tak se dřevo bude dělit a pronásledovat je.)* "Holky buď te rády že jsem na vás hodný takže když vás tahle technika zasáhne tak vám zlomí nějaké kosti a dostane vás pod vodu. To je vše."
Katsumi: *Celou dobu jsem ho sledovala. Když poté řekl, že na nás jde lehce, tak jsem si jen trochu povzdechla.* 'Yami, myslím, že můžeme ještě trochu přitvrdit, asi na něj jdeme taky moc lehce,' *pomyslím si. Yami se jen pousměje a souhlasně kývne hlavou.* Nepodceňuj nás, *řekne Yami a následně na něj hodí několik shurikenů, na kterých jsou lana pomocí techniky. (Sōshuriken no Jutsu)* 'Tak co uděláš teď,' *pomyslí si Yami a sledujeme ho.*
Jin Pcho/Eren: "No mohl jsem ji v klidu porazit ale nějak nechce na zem." *Eren pošle svou chakru do nohou a vyskočí tak že přeskočí všechny kunaie. Když dopadne na zem tak se falešně usměje a poté řekne.* Nejste špatné ale jestli chcete prohrát tak pokračujte jestli ne tak toho nechte a běžte radši více trénovat. Obě buď te rády že jsem na vás tak hodný. *Řekne bez jakékoli emoce v hlase.*
Katsumi: *Když se rozběhl pryč, tak jsem si trochu povzdechla a podívala jsem se na něj. Následně jsem se na vodě zastavila a dívala jsem se na něj.* 'Tak jo, co budeme dělat, na pevninu asi raději nepůjdeme, protože to vypadalo, jako kdyby tam chtěl jít schválně,' *pomyslím si a následně po něm hodím několik kunaiů a opět se vzdálím na vodu, aby se tam musel přesunout za mnou.* Vypadáš, jako kdyby jsme se vody bál, *řekne Yami a trochu se usměje.*
Jin Pcho/Eren: *Když Katsumi zmizela pod vodou tak Eren rychle vyskočil a ve vzduchu se otočil. Když Eren dopadl na vodu tak se už Katsumi i Yami spojili do jednoho těla. Když se Katsumi rozeběhla proti Erenovi, tak začal uskakovat až doskákal na pevninu.* "Pokud se Katsumi dostane na pevninu tak poskládám pečetě a použiji Mokuton: Jubaku Eisō. Ale ne zabiju jí neboť by to mohl být problém. Jednoduše nechám ze země vyrůst kořeny, které jí obmotají a trochu zmáčknou až se vzdá tak ji pustím." *Pomyslel si a tak taky udělal.*
Katsumi: Ty jeden, *řeknu mu, když se Yami nemůže hýbat. Ve chvíli, kdy se na mě rozběhne, tak se přestanu soustředit na svou chakru a zmizím pod vodou. Poté se objevím u Yami, se kterou se opět vrátím do jednoho těla.* Nepodceňuj nás, *řeknu mu a poté se proti němu rozběhneme obě dvě, každá má v ruce jeden kunai.*
Jin Pcho/Eren: *Eren si vyndá pár shurikenů a hodí je tak aby se srazili s kunaii. Když je Yami dost blízko tak použije Kanashibari no Jutsu. (Yami se teď nemůže chvíli hýbat)* "Sakra to bylo těsné." *Pomyslí si a odstoupí od ní.* Aha takže tohle je ta vaše speciální schopnost umíte se rozdělit a poté bojujete dva na jednoho. To je zajímavé. Ovšem jste ji použili brzy a špatně. *Eren si Yami pozorně prohlíží a všimne si že jí narostla jedna ruka a noha přičemž její obličej je jen jedna polovička.* Tak jo Tahle půlka je mimo hru a teď zbýváš jen ty. *Jen co to dořekne tak se rozeběhne proti Katsumi.* "Schválně co udělá."
Katsumi: *Obě dvě jsme ho mlčky sledovaly až do chvíle, když nás nazval zrůdičkou.* 'Co takhle mu to trochu nandat, no tak,' *řekne v duchu prosebně Yami.* 'Hmm, tak jo, stejně asi bude silnější než my,' *odpovím jí.* Komu říkáš zrůdičko ty šmejde, *řekne Yami a následně po něm hodí několik kunaiů. Poté použijeme techniku Karada no Bunpu a rozdělíme se. V další chvíli se něj obě dvě rozběhneme. Yami na něj zaútočí přímo a chce mu jednu vrazit. Já se prozatím trochu vzdálím a čekám na vhodnou příležitost na něj zaútočit.*
Jin Pcho/Eren: "Asi si mě pamatuje." *Pomyslí si a když na něj Yami vyplázne jazyk tak si ho prohlídne a nevidí žádnou pečeť.* "Takže není z Rootu. No vlastně je to jasné že není když se chová takhle." *Eren se zhluboka nadechne a poté dlouze vydechne. Poté začal kroutit hlavou.* "Jo je to divná bytost." Co tu děláš zrůdičko? "Minule jsem jí něčím naštval ale už si nepamatuji čím. No to je jedno." *Pomyslí si a poté se podívá na nebe a poté zase na Katsumi.*
Katsumi: *Yami si onu osobu chvíli prohlížela.* Já už vím, kdo to je!, *řekne Yami a usměje se.* To je ten kluk, kterého jsme tenkrát potkaly, *řekne vítězoslavně Yami.* Hmm proč chceš znát klan, *řeknu jen a mlčky se na něj dívám.* Nepovím, nepovím, *řekne Yami a vyplázna na něj jazyk. Poté od něj trochu uskočíme.*
Jin Pcho/Eren: *Když se Katsumi dostane zpět na vodní hladinu a začne na Erena mluvit tak v tu chvíli si Eren vzpomene že ji vyděl v jedné z uliček a po chvilce si vzpomene i na dvě jména.* Jaký je název tvého klanu Katsumi Yami! *Eren to schválně řekl hrubším tónem neboť slyšel že čím hrubší tón použije k výslechu tím spíše se dozví co chce. Teď si to Eren ovšem jen zkoušel a čekal co se bude dít. Přeci jen nepotkával dva lidi v jednom těle každý den.*
Katsumi: *Po chvíli se vyhrabu zpět na vodní hladinu a pak se dívám na osobu, která mě tak vyděsila. Yami byla hodně naštvaná, ale raději zatím neřekla ani slovo.* To se dělá jen tak strašit lidi, *zeptám se klidně a dívám se na něj.* 'Kdo to asi je a co asi chce,' *pomyslím si zamyšleně a dívám se na onu osobu, která má na sobě masku.* 'No jsem moc a moc zvědavá, jestli nám odpoví, ale nebyla bych si tím moc jistá,' *řekne Yami v duchu zatím co sledujeme onu osobu.*
Jin Pcho/Eren: *Když se osoba otočí tak Erenovi připadá povědomá ale notnou chvilku si nemůže vzpomenout kde ji vyděl. Když Katsumi spadne pod vodu tak Eren zvedne pravé obočí, natáhne svou pravou ruku tam kde vyděl Katsumi ale poté si to rozmyslí pohladí se ve vlasech.* "Můj mokuton je mou tajnou zbraní nebudu ho používat. Navíc pro někoho kdo není z Rootu je to plýtvání chakrou." *Eren přemýšlel kde mohl Katsumi potkat a díval se na hladinu bez jakéhokoli náznaku emoce.*
Katsumi: *Dále jsme chodily po vodě a přemýšlely jsme nad vším možným. * 'Hmm, celkem ráda bych šla na nějakou misi, ale asi nic nebude,' *pomyslím si a trochu si povzdechnu. Yami se dívala dolů na vodu a trochu přemýšlela, jak asi může být hluboko na místě, kde jsme právě stály, to ale ještě netušila, že si to za chvíli vyzkoší. Když se u nás někdo objevil, tak jsme se na něj otočily.* Hee, cože, *zeptá se překvapeně Yami a následně se přestaneme soustředit na naší chakru a poté skončíme pod vodou.*
Jin Pcho/Eren: *Eren byl v centrále ve svém pokoji a četl si knihu. Najednou k němu přišel jeden jeho senpai a řekl aby šel k jezeru a počkal tam na jednoho člena, který mu dá nějaký svitek a on jej má přinést do centráli. Eren souhlasně přikývl a odešel z centráli. Na sobě měl uniformu a černý plášť svůj kubikiri meč měl v centrále ve svém pokoji a na bocích měl pouzdra se svým ninja vybavením a se svou maskou. Když vyšel z centrály tak se rozeběhl k jezeru. Po nějaké té době doběhl k jezeru a všiml si že na vodní hladině někdo stojí.* "Že by to byl člen se kterým se mám potkat?" *Pomyslel si a když byl před vodou tak poslal svou chakru do chodidel a zastavil se na vodě.* Tak jsem tu senpai. *Řekl klidně a čekal co se stane.*
Katsumi: *Už je to nějakou dobu co jsme s Yami dělaly nějaké mise a teď jsme neměly co na práci a tak jsme se rozhodly, že se zase zajdeme podívat po vesnici a tentokrát jsme se šly podívat k jezeru, protože jsme tam ještě nikdy nebyly. Pomalu chůzi jsme po nějaké době došly k jezeru a chvíli jsme si ho mlčky pohlížely. Po nějaké chvíli jsme s Yami rozhodly, že si potrénujeme chůzi po vodě. Následně jsme se začaly soustředit na svou chakru a pak jsme se začaly procházet po vodě a dařilo se nám to.*
---: ---
Jui Shi: *Hlasitě se zasměju*Dobře tedy tak zatím čau byla to dnes celkem sranda po dlouhé době jsem se nenudil*Řeknu a vydám se taky směrem domů*,,Hmm ten Toshi se nezdá málem mi zlomil žebra"
Toshikazu: *Nutno říct, že Jui měl docela výdrž a zdálo se, že zálibu v prohrávání, měl asi tak trochu, jako Zaik. Toshi kryl jeho údery pravou rukou a ještě více přitlačil na koleno. Věděl kde je hranice pro, to, aby klukovi zlomil pár žeber, ale Jui zjevně ne nebo se jen spoléhal na to, že to Toshikazu neudělá. „(Zaik) No tak dělej, víme to oba. Zlom mu je. To ho naučí.“ Samozřejmě, jak jinak, Zaik by to udělal a pravdou bylo, že by jej to skutečně mohlo naučit, kdy je souboj u konce a jak se vzdát, místo toho, jej však nakonec pustil a vstal, uklidňujíc svůj dech. „(Zaik) Padavko.“* Dobrá, necháme to na remízu. *Usmál se a vyšel pryč směrem kde byl jejich dům, mávajíc ještě na něj.* Tak zas někdy. (Zaik) Zas někdy dostaneš nakopáno.
Oprava: Poté co mně shodí na záda a přiklekne kolenem ho začnu pěstí mlátit do lícní kosti dokud mně nepustí,poté se odkulím pryč zvednu se a řeknu*Nenecháme to dnes jako remízu?Vypadá to že takhle by to mohlo pokračovat i dalších pár hodin ale už se začíná stmívat*Zasměju se
Jui Shi: *Poté co mně shodí na záda zvednu obě nohy kterýma ho ze sebe shodím a udělám kotoul vzad postavím se a řeknu*Nenecháme to dnes jako remízu?Vypadá to že takhle by to mohlo pokračovat i dalších pár hodin ale už se začíná stmívat*Zasměju se
Toshikazu: *Toshi se nenechal zmást, sledoval jej bedlivě, takže, když změnil směr nijak zvlášť jej to nepřekvapilo. Pravou rukou odvrátil jeho úder zespoda tak, že kdyby v něm pokračoval, ruka by šla klidně dál nahoru, aniž by zasáhla, když potom pokračoval kolenem, stihl uhnout jen tak tak, schytávajíc kopanec jen z části, sám však provlékl svou levou ruku pod kolenem a místo, aby jej tedy Jui dal zpět dolů, Toshi jej zvedl výš, zatlačil do něj a shodil jej na záda, sám mu klekajíc pravým kolenem na hrudník, aby se nemohl nadechnout.*
Jui Shi: *Rozeběhnu se směrem na pravo od Toshiho ale nečekaně změním směr do leva sehnu se vyskočím a naberu ho pěstí ze spodu do brady poté ho chytím za ramena vrazím mu kolenem do břicha chytnu ho za pravou ruku obtočím mu jí za záda pár kroky v před ho přinutím pomocî páčení ruky lehnout a koleny ho přidržím u země jedno koleno na krk druhé na žebra*Už to vzdáváš?*Zasměju se*
Toshikazu: *Když, jeho nohu odrazil, sám nelenil a překulil se dozadu, takže během chvilky stál již na nohách, připravujíce se na další úder a možnou obranu. „(Zaik) Co děláš? Tak už mu jednu v pal slabochu.“ Toshi neodpověděl a dál čekal, pozorně sledujíc Juiho. Nijak se nebál, že by svému soupeři ublížil, ani na akademii na ně nebyli jemní, koneckonců měli z nich být shinobi.*
Jui Shi: Pání tohle jsem nečekal,,Nechci mu ublížit ale nerad prohrávám to je dilema"*Pomyslím si a zasměju se, kopnutím nohy se ve vzduchu otočím rukou se odrazím od Toshiho nohy dopadnu za něj a nohama ho chytím kolem krku a začnu slabě škrtit tak abych mu neublížil ale zároveň ho udržel*Vzdáváš se?
Toshikazu: *Jui jej poměrně zaskočil, když se mu pokusil podkopnout nohy, takže stihl tak akorát zařídit, aby na zem dopadl správně. „(Zaik) Seš snad Idiot? Když se znemožníš, znemožníš nás oba, tak dělej.“ Věděl to a věděl, že to bude Zaika štvát a snad by prohrál jen proto, aby ho naštval, avšak Zaik byl součást jeho. Taky nechtěl prohrát. Když Jui kopal do zduchu, rychle vystartoval nohama a jeho, kterou stál momentálně na zemi uzavřel do „nůžek“ shazujíc jej tak na zem, aniž by ho pustil a jednu nohu zvedl, aby jej následně směrem dolů kopl do holeně.*
Jui Shi: Dobře tak já začnu připrav se!*Podrazím Toshimu nohy vyskočím provedu otočku kopnu ho z jeho levé strany do hlavy odrazím se a dopadnu na zem na všechny čtyři postavím se a připravím se na jeho protiútok*
Toshikazu: *Pokaždé, když provede Jui kop, provede on jeden nazpátek, tak, aby se mohl v klidu krýt, avšak s dostatečnou razancí, aby se krytí naučil správně a popřípadě měl ihned i menší trest, když se krýt zapomene. Každý z nich provedl tři sady po pěti různých kopech.* Čas dát si pauzu. *Přikývl, když vykryl poslední kop a začal se rozdýchávat. Samozřejmě by vydržel více a Jui asi také, ale nebylo třeba se úplně zřídit.* Brzy budu muset zpátky domů nebo mě otec zabije. Pokud chceš můžeme zkusit ještě souboj. Jen Taijutsu bez technik. *Pronesl a pohlédl na slunce, které už se o notný kus posunulo směrem na západ.*
Jui Shi: Nemyslel jsem to nijak zle nepodceňuji tě jen nechci mít špatný svědomí *Pousměju se a zaujmu bojový postoj*poté začneme trénink kopů proti sobě kop ze strany nízký,kop rovný na břicho,z vrchu na hlavu,z boku vysoký, dokud nebudeme unavení*
Toshikazu: Jo to on má … *Pronesl Toshi už poměrně podrážděně, nesnášel, když tohle Zaik dělal, navíc v přítomnosti jiných. Dal by cokoli za to, aby jeho hlava byla jen jeho a nikdo mu v ní neotravoval život. Sám se mezitím pustil do menší protahovačky, převážně nohou. Když byl hotov několikrát ještě provedl ve vzduchu kopem, do úrovně hlavy, pouze pokrčujíc koleno, to samé na druhou nohu a podíval se na Juiho.* (Zaik) Nějak velká huba, abychom to nebyli my, kdo tady někoho zraní. *Osočil jej Zaik, okamžitě se beroucí to poznámku osobně.* Buď už zticha Zaiku. *Pronesl Toshi prudce, avšak už poměrně rezignovaně a povzdechl si, zaujímajíc postoj, proti Joimu.* Pokud sám nemáš strach klidně můžeme trénovat proti sobě, když už máme trénovat spolu. Tak tedy kopy?
Jui Shi: *Zasměju se* ta tvá zla polovina Zaik má tedy nápady,Tak co kdybychom se prvni protáhli a potom si procvičili kopy?*Popojdu trošku dál od vody a začnu dělat roznožku,pravou rukou si sáhnu na levou špičku levé nohy a levou rukou na pravou špičku pravé nohy střídavě 10x,Poté se rovně natáhnu na zem a udělám 20 kliků*Tak to by jako menší rozcvička si myslím stačilo umíš bunshin no jutsu nebo budeme trénovat jeden na druhém?Nerad bych tě zranil.
Toshikazu: (Zaik) Co takhle něco ukrást v obchodě s časáky nebo načmárat něco na budovu Raikage. *Samozřejmě ani nyní Zaik nezklamal avšak pro tentokrát jej Toshi raději zcela ignoroval.* To by šlo. *Usmál se a přikývl.* Pokud chceš potrénovat nemám námitek. *Přikývl a ještě naposledy hodil kamenem po vodě, nyní již mnohem úspěšněji.*
Jui Shi: Hmm přemýšlím co tak podniknout ale nic mně nenapadá nechceš si vyzkoušet nějaké taijutsu a trochu protáhnout svalstvo?*Zasměju se*Můžeme spolu třeba chodit po akademii trénovat nemám tu zatím moc kamarádů a tak se velmi často nudím a jen tak poflakuju po vesnici co ty?
Toshikazu: „(Zaik) Heh myslíš, že na tobě bude taky provádět pokusy? Je dost nasranej z toho jakej seš zoufalec. (Toshi) Zapomínáš, že jsme jedním, je nasraný i na tebe a jsi stejně tak zoufalcem, jako já. (Zaik) Ts to sotva.“ *Na to, už Toshi nereagoval a místo hádek se svou „temnější polovičkou“ se rozhodl odpovědět spolužákovi.* No blbě se to vysvětluje. Je to specialita našeho klanu, všichni jsou u nás takoví a máš pravdu je to na zcvoknutí, zvláště se Zaikem … *Pokrčil rameny a poškrábal se na temeni hlavy. Kdyby mohl, usekne si svou černou polovinu a hodí jí někam do jámy, kterou zasype kamením.* Pěkný. *Poznamenal, při hození kamenem, ignorujíc smích od Zaika, který se neopomněl připomenout hned, když Jūi ukázal, že už umí chodit po vodě.* (Zaik) Ha? Tenhle? Ten umí kolový. (Toshi) Stejně jako ty, hňupe… nebude to už dlouho trvat, minule jsem to už téměř zvládl.
J?i Shi: *Zasměju se nad slovy Zaika*Můj otec na mně prováděl experimenty proto mám teď bílé vlasy a červené oko s černým bělmem a říkat mi můžete Jūi Shi jak to s vámi dvěma vlastně funguje že jste takhle ,,hmm jak bych to nazval" dva v jednom?Já bych se z toho asi scvoknul *Zasměju se hlasitě a hodím kamínkem po vodě odrazí se 4 krát a potom se potopí*Umíš už E techniku Suimen Hokou no Waza ? *Použiju tu techniku a vejdu na hladinu vody*
Toshikazu: „(Zaik)Hele někdo jde, hoď ten kámen po něm.“ *Toshi ho už ani neokřikoval. Jestli bylo na něco spoleh, tak na Zaikovu zlomyslnost, to teda jo. Místo toho se jen otočil směrem k přicházejícímu, který zjevně znal jeho jméno. Byl z akademie, to poznal, ale nedokázal si tvář spojit se jménem.* Ahoj.*Pozdravil klidně a spustil ruku s kamenem dolů.* (Zaik) Hele ten je taky divnej. * Ozvalo se dál, avšak zcela jiným hlasem, než, kterým promluvil před tím a nyní se mu ani nepohnuly rty. Zaik samozřejmě poukazoval na jeho oko, ač jeho prohlašování bylo značně nevhodné a Toshi neměl nejmenší náladu se za něj omlouvat.* Pokud chceš, tak klidně. Říkej mi ale jednoduše Toshi. (Zaik) A mě Zaik. *Spolu s tím se znovu otočil k jezeru a hodil, nyní však ještě s horším výsledkem, za což se mu Zaik neopomněl v duchu vysmát.*
J?i Shi: *Cestou domů s akademie si zajdu zaplavat do jezera po cestě si před sebou kopu kus zmuchlaného testu když dojdu k jezeru tak tam uvidím Toshikaza*,,Hele spolužák s akademie můžem dát pokec"*pomyslím si a jdu směrem k němu*Čau Toshikazu jak to jde?Proč házíš kamínky do vody?Mohu se přidat?*Pousměju se a seberu ze země nějaký plochý kámen*
Toshikazu: *Toshi se připravoval. Vyměřoval si cíl, potáčejíc si kamínkem v ruce. Nakonec po chvilce hodil, sledujíc soustředěně výsledek. „(Zaik) Ha, zase jen tři, jsi až zoufale k smíchu. (Toshi) Sklapni a vypadni z mý hlavy.“ Okřikl v duchu Zaika, čím rejpavější náladu měl, tím více jej doháněl k šílenství a hrozil, že se sám praští, silně, doufajíc, že to ucítí i on. „(Zaik) A kam bych asi šel, jsme ve stejným těle, tvoje hlava je i moje, tak stáhni ocas a snes trochu kritiky.“ Na to už se Toshi neobtěžoval nijak reagovat. Dobře znal Zaikovi kritiky i to, že vždy dělal vše tak, jak Toshi nechtěl, snad jen aby mu škodil a paradoxně tak škodil i sobě. Místo reakce proto vzal další kámen a začal opět vyměřovat možnosti, jak správně hodit.*
--: --
JinPcho: *Jin Pcho přišel z Akademie domů jako každý den, usmál se a vyndal si z lednice kastrol ve kterém měl fazolovou omáčkou. Kastrol položil na sporák a zapnul jej. Poté si vyndal z lednice Dango knedlíčky, které měl na talíři. Jin si vyndal menší hrnec, do kterého natočil vodu a do hrnce vložil Dango knedlíčky. Hrnec s vodou a knedlíčky dal na sporák a zapnul jej.* "No ohřeje se mi omáčka a knedlíčky. Najím se a potom můžu jít vyzkoušel chůzi po vodě o které jsme si říkali v Akademii. (Suimen Hoku no Waza jsem si objednal) Když už měl ohřátou omáčku a knedlíčky tak vypnul sporák a naběračkou si do hlubokého talíře nandal omáčku a knedlíčky. Poté si vzal lžičku a ve stoje začal jíst.* "No nevím jak bych mohl ohřívat Dango knedlíčky ale když je ohřívám ve vodě tak nejsou moc dobré. No vlastně nebyly moc dobré ani když jsem je uvařil. Jo vaření není moje silná stránka. Ach jo to je otrava." *Pomyslel si a když dojedl tak šel do předsíně kde se obul a vyrazil k jezeru. Cestou potkal nějaké spolužáky, které ani nepozdravil a oni nepozdravili jeho. Jin Pcho se vždy raději držel od svých spolužáků dál, protože si nemyslel že by mu jejich kamarádství nějak pomohlo a když někdy slyšel jak se kamarádi a kamarádky hádají tak se mu obraceli oči v sloup a nechápal proč se tedy kamarádí. Nebylo to tak že by Jin Pcho nechtěl kamaráda ale ve své třídě nenašel nikoho s kým by se mohl kamarádit. Když už konečně došel k jezeru tak se rozhlédl a trochu se zamračil.* "Sakra tak někdo ty pruty sbalil. To je otrava. Teď si budu muset koupit nové. No teď to řešit nebudu nejdříve si procvičím své Kinobori no Waza a poté si vyzkouším Suimen Hoku no Waza." *Pomyslel si a poslal svou chakru do nohou a rozeběhl se proti nejbližšímu stromu. Když vyběhl k první větvi tak se od stromu odrazil, udělal salto a dopadl na zem cca metr od stromu. Poté se znovu rozeběhl a vyběhl až na vršek stromu, kde se zastavil, rozhlédl se po okolí a začal se smát.* "Super výhled. Je to opravdu paráda." *Poté se podíval na jezero a začal skákat z větve na větev směrem k zemi. Když byl Jin Pcho na zemi tak se rozeběhl k jezeru a když už byl dost blízko tak poslal svou chakru do nohou a když stoupl na hladinu tak se usmál. Jeho štěstí však netrvalo dlouho neboť uběhl po vodě jeden metr a poté ztratil kontrolu a potopil se. Jin Pcho rychle vyplaval nad hladinu a znovu se začal smát.* "Sakra chodit po vodě je těžší než chodit po stromě. No sensei nás varoval před tréninkem téhle techniky. Neboť voda nemá stálí povrch ale její povrch se mění a tak musím svou chakru nejen poslat do nohou správné množství ale také ji musím buď přidávat a nebo ubírat. No bude to větší zábava než trénování Taijutsu." *Pomyslel si a začal plavat na břeh. Když byl na břehu tak se svlékl do trenek a znovu poslal svou chakru do nohou, poté jednou nohou stoupl na vodu a poté na vodu stoupl i levou nohou. Jin Pcho se usmál a poté pomalu šel po vodní hladině.* "Super zatím mě to jde dobře." *Jin Pcho se nakonec rozeběhl po vodě a najednou uslyšel.* SUITON: DAIBAKURYUU NO JUTSU! *Najednou se voda začala pohybovat do víru a Jin Pcho ztratil balanc a nedokázal dodávat do nohou dostatek chakry a tak spadl do vody. Když vyplaval nad hladinu, tak začal plavat ke břehu. V tom se voda začala točit více a kvůli tomu se Jin Pcho nedokázal dostat ke břehu.* "Sakra co to má být? Proč se voda začala točit?" *Pomyslel si, nechal se unášet proudem. Když se podíval do středu víru tak se zamračil.* "Sakra to je ten kterého jsem zachránil a on mi dal tu hroznou ránu. Proč teď dělá něco takového a hlavně jak?" *Pomyslel si Jin a poslal svou chakru do rukou a pokusil se rukama chytit vodní hladiny. Cca po třetím pokuse se to Jinovi povedlo a poté zkoušel vylézt na hladinu. Když se mu povedlo i tohle tak si stoupl, usmál se, vydechl si a posílal svou chakru do svých nohou tak aby stál na vodě.* "Tak jo celkem se mi to daří a tak zkusím zaútočit na toho kluka a budu doufat že přestane a nebo zjistím proč to udělal." *Jin Pcho se tedy rozeběhl proti chlapci, který složil několik pečetí a najednou se před Jinem vytvořil rotující sloupec vody, který vypadal jako had. Jin se rychle zastavil otočil se a rozeběhl se směrem k břehu. Najednou had začal Jin Pchoa pronásledovat. Když byl Jin u břehu tak ho had spolkl. Had se rozplynul v proud vody který Jina odnášel pryč od jezera. Když Jina přestal odnášet proud vody tak se Jin postavil zamračil se a poté se rozeběhl k jezeru. Když byl blízko vody tak svou chakru poslal do nohou a běžel po vodě, směrem k chlapci.* "Sakra oco mu jde?" *Když byl Jin Pcho dost blízko u chlapce tak chlapec poskládal pečetě. Poté chlapec dal pěstí Jinovi který spadl a poté se Jina obalila voda. Chlapec Jinovi řekl že je teď ve vodním vězení a měl by mu poděkovat.* "Co že? Já bych mu měl poděkovat? Za co sakra? Dyť mě minule jednou ranou vyrazil dech a dneska mě málem utopil na vrch mě drží ve vodním vězení jak říká. Sakra co mám dělat? Jak to mám prolomit?* Jin Pcho složil pečeť tygra a začal posílat svou chakru do rukou. Poté se rukama dotkl vězení a chakru uvolnil. Jinovi se nepovedlo uvolnit se z vězení ale po chvíli chlapec Jina pustil. Jin spadl do vody a když vyplaval nad hladinu tak začal kašlat poté plaval na břeh a když se dostal na souš tak si stoupl a řekl.* Hele když jsem tě minule zachránil tak jsi mi dal tak velkou ránu že jsi mi vyrazil dech a dneska jsi na mě použil toho vodního draka, roztočil jsi vodu a před chvílí jsi mě chytil do vodního vězení a tvrdíš že bych ti měl děkovat? Proboha za co?! *Chlapec se začal smát a poté řekl že díky němu se Jin naučil pořádně Suimen Hoku no Waza ale své Taijutsu že musí zdokonalit a že si musí všímat více okolí. Jen co to chlapec dořekl tak vzal kouřový granát odjistil ho a hodil jej po Jinovi. Jin uskočil ale oblak kouře zahalil Jinovi pohled na vodu a když se kouř rozptýlil tak Jin koukal na vodu, kde už chlapec nestál.* "Sakra jsem unavený jdu domů. To by mě zajímalo jak jsem se zlepšil v Suimen Hoku no Jutsu díky tomu klukovi?" *Pomyslel si a začal hledat své oblečení. Když jej konečně našel tak se oblékl a vydal se domů.* "Sakra mám úplně mokré hadry. Jsem dost naštvaný ach jo." *Pomyslel si a když přišel domů tak se převlékl a dal své věci na topení. Poté si vzal knihu a začal si číst.*
--: --
JinPcho: *Jin Pcho je sirotek který už týden chodí do Akademiie. Jin Pcho bydlí sám, rád rybaří, nebo si čte. Dnes šel Jin Pcho k jezeru v Kumogakure a měl sebou jeden prut na štiky a jeden prut na kapry. Též měl u sebe vezírek a krabičku s těstíčkem. Když Jin Pcho došel k jezeru tak si sedl na zem, otevřel krabičku s těstíčkem. Jin Pcho trochu těstíčka v ruce začal žmoulat, válet až z něj udělal kuličku, napíchl jej na háček a nahodil.* "Jsem rád že už chodím do Akademiie. Zatím se teprve učím taijutsu ale sensei říkal že příští týden se už budeme učit první ninjutsu. Jo bude to paráda." *Pomyslel si a pozoroval policajta na prutu. Jin Pcho se protáhl zívl a podíval se na nebe. Najednou si Jin Pcho všiml že se policajt pohl a tak rychle chytl prut prudce sním škubl a začal navíjet.* "Sakra to je macek." *Pomyslel si a stále navíjel. Najednou Jin Pcho přestal navíjet a nechal rybu aby trochu plavala. Po chvíli znovu začal navíjet. Když už rybu Jin Pcho viděl tak se začal proklínat protože si nevzal podběrák.* "Sakra já jsem idiot jak jí jen vytáhnu? Jak tu rybu mám dostat bez podběráku na souš? No a až vyřeším tohle tak čím ji zabiji. Jo jsem to ale blbec." Když tak Jin Pcho přemýšlel tak si nevšiml že stále navíjí a najednou se mu přetrhl vlasec.* "Sakra to snad ne!" *Jin hodil svůj prut na zem, a dal si ruce na obličej.* "Kurňa teď si musím vymotat vlasec vzít si nový háček, nové olůvko a musím to připevnit na vlasec ach jo. Počkat ale já tady nemám ani háček tak ani olůvko. Sakra no počkat vždyť já mám svůj duhý prut. Ten je sice na štiky ale to by nemělo vadit." *Jin Pcho si vzal svůj druhý prut přichytil na něj kuličku z těstíčka a znovu nahodil. Jin chvíli čekal a najednou si znovu všiml že se policajt pohl a tak Jin Pcho znovu zasekl a začal navíjet. Když už začínal rybu vytahovat tak se hrozně lekl.* "Sakra co to má být? Tohle není ryba. Ne tohle vypadá jako člověk!" *Pomyslel si zahodil prut a rozeběhl se k vodě. Když byl ve vodě tak chytl toho chlapce (Poznal to podle obličeje) a vytáhl jej z vody. Když byl chlapec na souši tak mu Jin dal dýchání z úst do úst a začal s masáží srdce. Chlapec začal vykašlávat vodu a tak ho Jin otočil na bok. Chlapec stále vykašlával vodu.* "Sakra jak se ten kluk do té vody dostal? No tohohle kluka ani neznám a na Akademii jsem ho také neviděl takže buď tam nebyl, nebo jsem si ho nevšiml a nebo na Akademii vůbec nechodí." *Pomyslel si a když chlapec vykašlal vodu tak se na Jin Pchoa podíval a začal mu nadávat kvůli tomu že ho vytáhl z vody. Jin vůbec nechápal co se děje. Dyť přeci tomu chlapci zachránil život tak proč mu nadává? Najednou se chlapec postavil a řekl že jestli mu ještě někdy zkazí trénink tak ho zabije. Jin se zamračil stoupl si a řekl.* Hele ty nafoukanče, co si o sobě myslíš? Kdybych tě nevytáhl tak by jsi se utopil. Takže mi vysvětli co to je za trénink nebo ti nakopu zadek! *Jen co to Jin dořekl tak se chlapec začal smát. Poté se rozeběhl k Jin Pchovi a prudce a ho praštil. Jin po té ráně skončil na zemi neschopen popadnout dech.* "Sakra to byla rána. Jak to že má takovou sílu? Co je to vlastně za kluka.?" *Pomyslel si a když popadl dech a vstal tak se rozhlédl a chlapce nikde neviděl.* "Sakra co bych měl dělat? Dyť ten kluk byl hrozně rychlý a měl velkou sílu. Určitě má i tvrdý výcvik protože má fakt velkou sílu a rychlost." *Jin Pcho se sebral a šel do nemocnice, kde mu řekli že je v pořádku a tak se vydal domů a přemýšlel o tom klukovi, kterého dnes potkal a nedokázal jej porazit. Jin Pcho si doma vzal knížku a začal si číst když vtom dostal hlad.* "Sakra já jsem si nechytil žádnou rybu a hlavně jsem si nechal pruty u jezera. Sakra. No teď tam nejdu." Pomyslel si a uvařil něco jako polévku. Když se najedl tak si znovu vzal knížku a pokračoval ve čtení.*
---: ---
Tiko Atane: *Tiko na sebe navlékla oblečení a snažila si trochu usušit vlasy* Tak jo, Kinshi-kun,můžeme vyrazit. *Usmála se a pomalu vyrazili,cestou jenom koukala do země až došly k jejímu domu kde se rozloučili.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál.* To máš asi pravdu Tiko-chan. A docela se ochladilo to máš pravdu. Radši půjdeme. *Kinshi vylezl ven a usušil se. Následně na sebe opět oblékl své oblečení.* Tiko. V klidu se obleč a půjdeme. Já budu zatím tady vedle. *Kinshi popošel trochu dál.* "Taková pěkná holka. Bylo by možné že by někdo jako já získal její srdce?"
Tiko Atane: Každý máme své tajemství*mrkla očkem po Kinshim a plavala dál jakoby se nic nestalo* Kinshi-kun už je docela pozdě a začíná být chladno,nepůjdeme už domů ? *Zeptala se *
Kinshi Iruso: *Kinshi se na ni otočil a usmál se.* "Uf. Asi jsem tedy v bezpečí." *Opakoval si toto stále v hlavě dokola a dokola mezi tím co si utahoval své obvazy. Sledoval Tiko jak se položila na hladinu a pomalu vešel zpět do vody. Klidným tempem doplaval až k ní.* Děkuji ti za společnost Tiko-chan. A promiň mi to co se stalo předtím.
Tiko Atane: "Hn,něco tají"*pomyslela si Tiko. Potom si ale vzpomněla na sebe. Chtěla by aby znal někdo její tajemství, a vyzvídal ?* A ,to nic Kinshi-kun *odpovědela a usmála se**Položila se opět do vody na záda a jen tak odpočívala a čekala až se Kinshi vrátí*
Kinshi Iruso: *Kinshiho výraz se velmi rychle změnil. Ze smíchu tu byl strach. Rychle vyběhl na souš a ovázal si své dlaně.* To to. To nic není Tiko-chan. Není se čeho bát. "Sakra. Jak jsem na tohle mohl zapomenout. Sakra. Co jí mám říct když se mě bude vyptávat? Nedokážu jí pořádně zalhat." Chviličku a hned se k tobě vrátím. *Kinshi jen stál zády k Tiko a koukal se na své dlaně.*
Tiko Atane: *Když se Tiko vynořila z vody,srdce ji bilo jako o závod. Cítila se v jeho přítomnosti tak nesva.**Najednou si všimla něčeho na Kishiho ruce* Kinshi-kun .. co.to máš na ruce ? *Zeptala se ho *
Kinshi Iruso: *Kinshi se stále jen usmíval. Pak už jen viděl jak kolem něj proběhla Tiko a běžela do vody.* Jsem hned za tebou Tiko-chan. *Utíkal za ní až ke břehu. Dobře věděl jaká je tu hloubka vody a tak v běhu když už byli ve vodě chytl Tiko do lehkého objetí a skočil s ní do vody. Poté se vynořil a zasmál se.* Vyhrála jsi ale myslím že jsem vyhrál i já. *Pozoroval Tiko.*
Tiko Atane: *Tiko se zakoukala na Kinshiho vypracované tělo. Na sucho polkla*"Byl to dobrý nápad?"* Pomyslela si...* *Nejednou si uvědomila ze se také bude muset svleci*"Ne,to nebyl dobrý napad" *Vstala,usmala se na Kinsiho a zamířila k jezeru* Tak Kinshi-kun,kdo tam bude první *Sundala si pouze boty a v oblečení se rozběhla k jezeru*
Kinshi Iruso: *Kinshi se otočí na Tiko a usměje se.* Díky Tiko-chan. Jsi velmi milá dívka. *Kinshi se chvíli dívá na její tvář.* "Bože tak je krásná. Co má dělat chlapec jako já aby se jí zalíbil." Zaplavat? Proč ne. Můžeme. *Kinshi se postavil a sundal si své oblečení dokud nezůstal pouze ve trenkách. Na malého kluka měl docela dobře vypracovanou postavu. To vše bylo výsledkem jeho nových tréninků.* Jdeme tedy? *Usmála se na Tiko a pohlédl jí do očí. Podal jí ruku aby jí pomohl vstát.*
Tiko Atane: *Tiko se otočila na Kishiho a podivala se mu opět do oči* "Tak nádherné .." *projelo její myslí.* Nic si neudělal Kinshi -kun. Dobře tedy rada s tebou tady ještě zůstanu. Hele.vo si jít zaplavat ?*Navrhla nakonec Tiko*
Kinshi Iruso: *OPRAVA. Jedná se samozřejmě o Kinshiho
Teiry Toriko: *Kinshi se trochu uklidnil a lehl si vedle Tiko.* Kam chceš jít? Vždyť je ještě tolik času a tady je tak nádherně. Je to snad kvůli mě? *Kinshi trochu zesmutněl. Měl strach že tím co udělal před chvíli všechno pokazil.* Promiň jestli jsem udělal něco špatně Tiko-chan.
Tiko Atane: *Tiko se jen usmála* To je dobrý Kinshi-kun,já nekoušu * Opět se rozesmála a s rukami za hlavou se položila na deku* Dneska je opravdu nádherně *Podívala se nahoru do modré oblohy a pozorovala mraky* "Kinshi je opravdu moc milý ale nevím zdali bych s ním chtěla trávit více času"*pomyslela si*. " Snad ho to brzy přejde,a já bych měla více trénovat,nevím co bych dělala kdyby mi něco chtěl udělat,určitě je silnější" . Myslím že bych brzy mněla jít domů *pronesla nakonec ke Kinshimu*
Kinshi Iruso: *Kinshi najednou neměl co říct.* V-v-víš Tiko-chan. Lí... Líbíš se mi. *Kinshi otočil tvář rudou jako rajče* "Sakra. Co jsem to udělal. Já věděl že se to neobejde jen tak bez následků." *Kinshi rychle sundal ruku. Celý rudý se jen koukal na své nohy.* Promiň mi Tiko-chan. Promiň mi to.
Tiko Atane: *Když Tiko ucítila na ruce cizí dotek,ztuhla*"Co mám dělat ? Mám ho uhodit ? Nebo utéct ?,Prosím až už to skončí" *Očima se upřeně dívala před sebe.Najednou dostala strach.Co když jí chce ublížit? * K-Kinshi-kun.. co to děláš ? *Zeptala se ho nejistým a roztřáslým hlasem*
Kinshi Iruso: *Kinshi se posadil vedle ní.* Je tu tak nádherně. Takový klid a mír. Jsem šťastný že jsem obyvatel této vesnice. *Koukl se na Tiko. Celý v obličeji zrudnul.* "Co se to děje. Proč se cítím v její přítomnosti tak zvláštně. Něco je divně." *Kinshi si všiml opřené ruky Tiko. Na sucho polkl. Rozhodl se položit svoji ruku na její. Pomalu svou ruku přisouval k té její. Nakonec trochu otočil svůj zrak a dotkl se její ruky.* "Bože. Teď to schytám za svou opovážlivost."
Tiko Atane: *Tiko se na Kinshiho trochu zamračila když jí řekl že je rudá* "Jako by on nebyl celý červený" *stěžovala si v duchu.*Když Kinshi rozprostřel deku,posadila se ni a dívala se na překrasný výhled na jezero. Najednou se otočila na Kinshího a snad poprvé si všimla jak má nadherné oči.Opět přišel ten svíravý pocit* "No co, když se na nej nebudu koukat tak to přejde,nenechám se rozhodit někým jako je on"
Kinshi Iruso: Dobře. Jen jsi trochu rudá. *Kinshi se usmál.* Jsme tady. Pojď. *Kinshi ji dovedl na jedno krásné místečko kde nikdo nebyl a byl zde krásný výhled na jezero.* Chviličku prosím Tiko-chan. *Kinshi vytáhl svitek a odpečetil z něj deku kterou rozprostřel.* Prosím. Posaď se Tiko-chan. *Kinshi se stále usmíval ale uvnitř byl extrémně nervózní a měl červené tváře které prostě zamaskovat nedokázal.*
Tiko Atane: Ale né, vůbec nic Kinshi-kun.*Odpověděla s co nejvetším usměvem aby Kinshi nic nepoznal.*Ale ve sktečnosti opravdu nervozní byla,takový pocit ješte nezažila,jako by se jí svíral žaludek a hořely celé tváře*"Musím být uplně rudá" Pomyslela si.*Pomalu se začali blížit k jezeru*"Konečně jsme tady ,ted už to jen vydržet,a rychle zpátky"
Kinshi Iruso: Dobrý nápad. Tak pojďme. A opravdu jsi mi pomohla. Dělala jsi mi společnost když jsem byl doslova úplně sám. *Kinshi zatočil aby tam byli co nejdříve. Všiml si že se Tiko furt dívá do země.* Děje se něco Tiko-chan? Vypadáš nějak nervózně. *Kinshi toto řekl opravdu konejšivým hlasem. Měl strach jestli se jí něco nestalo a pak by tedy jako muž měl ženě pomoci.*
Tiko Atane: "Achjo,zase si připadám jako žrout"*Pomyslela si Tiko*..Nemáš vůbec zač,ani sama nevím že bych ti nějak pomohla *Usmála se a koukla na Kinshiho*. A klidně bychom mohli zajít k tomu jezeru,posledně tam bylo moc hezky. *Cestou se stále koukala na své boty, necítila se dobře v přítomnosti někoho cizího,natož kluka.*
Kinshi Iruso: *Kinshi šel po boku Tiko.* Ne děkuji Tiko-chan. Toto byl dárek pro tebe. Pochutnej si. Vidím dobře že ti chutná. *Usmál se na ni.* Napadlo mě. Co si jít sednout jen tak k jezeru. Je tam krásně. *Kinshi se nepřestával usmívat. Šel stále po boku Tiko a nespouštěl z ní oči. Zahleděl se ale na chvíli do nebes.* Ještě jednou ti děkuji za to tehdy. Děkuji že jsi mi pomohla přijít na jiné myšlenky.
Tiko Atane: *Když Tiko uslyšela chválu na svůj vzhled,tváře se jí rozhořely jako nikdy předtím* Já..Já myslim že můžeme Kinshi-kun.* Při odchodu vzala sebou do ruky bonbonieru,aby se alespon něčeho najedla.* Na vem si * nabídla s usměvem Kinshimu*
Kinshi Iruso: Přijíti k dívce bez květiny či bonboniéry není správné. *Usmál se na Tiko.* Děkuji za pozvání. *Kinshi vešel dovnitř a sedl si na první židli kterou uviděl.* Nemusíš spěchat. Já počkám Tiko-chan. *Kinshi se zatím rozhlížel po domě.* "Je to tu pěkné. Takové útulné." *Kinshi seděla a čekal až Tiko přijde. Jakmile ji viděla tak mu padla tvář úžasem.* Páni Tiko-chan. Hrozně ti to sluší. Jsi opravdu nádherná. *Kinshi vstal ze židle a koukl se Tiko do očí.* Můžeme tedy jít Tiko-chan?
Tiko Atane: *Tiko neveřila svým očím*"To snad ne,to je ten kluk co tenkrát..." *Pomalu se jí začínaly červenat tváře ale rychle nasadila svoji ledovou masku.* A-Ahoj,*pronesla nakonec* Co tady děláš ? No možná bych se mohla projít.*Nakonec se podívala co že jí to vlastně přinesl..* Jejda,to jsi nemusel*řekla."Co s tím ted budu dělat ? Jak budu vysvětlovat od koho jsem dostala květinu a podobně.." Ale děkuji moc. Pojd na chvíli dál * Usmála se a poodstoupila od dveří aby mohl projít* Skočím se jenom převléct,zatím se posad kam jen budeš chtít *Pousmála se a vzala si sklenici s vodou aby si do ní mohla dát onu kytičku.když došla do svého pokoje položila květinu na stůl.* "Je tak krásná, nikdy jsem od nikoho nic tak krásného nedostala"*Do očí se jí hrnuly slzy*"Ale musím si pospíšit" *Otevřela skřín a snažila se najít něco trochu ženského*" A tohle by nemuselo být špatné, odkaz » " *Oblékla se a vyrazila za Kinshinem.
Kinshi Iruso: *Kinshi uviděl Tiko která otevřela dveře. Uklonil se.* Ahoj Tiko-chan. Chtěl jsem se zeptat zdali by jsi neměla čas a nešla by jsi se se mnou třeba projít po vesnici. *Kinshi moc nevěděl jak s dívkami mluvit. Snažil se být co neslušnější.* Tady. Něco jsem ti přinesl. *Natáhl k ní ruce s růží a bonboniérou.*
Tiko Atane: *Tiko zrovna obědvala když uslyšela váhavé zatukání na vchodové dveře*"Ale né kdo to zase ruší" *pomyslela si Tiko.**Neupravená a jen ve volném šedém tričku a volných kalhotech,se podívala do zrcadla,se skvělým ušlebkem pronesla."At je to kdokoliv doufám že to nebude na dlouho"* Vydala se směrem ke dveřím a otevřela*
Kinshi Iruso: *Kinshi si rozhodl po dlouhé době se opět vidět s Tiko. Přecejen ona byla ta co mu pomohla když byl na dně. Upravil se tak aby vypadal co nejlépe ( odkaz » ). Jako vždy svůj vzhled doplnil stylovými rukavicemi. Jeho otec Ziki byl zrovna ve své kanceláři a tak měl Kinshi volnou ruku. Vyrazil směrem kde Tiko bydlela. Po cestě koupil ještě růžičku a bonboniéru.* "Je to dívka. Musím se chovat jako gantleman." *Kinshi šel ve svém oblečení celou Kumo. Každý si ho prohlížel jelikož již bylo dlouho známo že toto je ten syn Raikageho. A taky kvůli jeho výstřednímu stylu oblékání. Přišel až ke dveřím domu Tiko. Polkl a zaklepal.*
---: ---
--: --
Kinshi Iruso: Měl se. *Vyrazil domů ještě před Yzunem. Utíkal docela rychle a jediné co si kontroloval byli jeho rukavice.* "Sakra Kinshi utíkej. Musíš se dostat domů. Vždyť jsi trénoval ty bačkoro. Tohle by pro tebe měla být jednohubka." *Povzbuzoval se za běhu. Jakmile doběhl až k domu rozrazil dveře a zavolal.* Jsem doma. Konečně. *Rodiče na něj koukali jak na blázna ale nakonec ho přivítali. Maminka mu přichystala něco k zakousnutí. Najedl se tedy a jeho cesta vedla do koupelny kde se musel osprchovat od potu z běhu. Posledním bodem jeho cesty byl samotny pokoj kde padl na postel a bez jakéhokoliv varování usnul.*
Yzune: *Yzune se podíval na Kinshiho a řekl. * Nuže dobrá, tak se uvidíme v akademii. Uží si zbytek dne. * Yzune se začal oblékat a pomalu vyrazil domů. Po cestě si zašel do obchodu koupit si něco na jídlo. * Dobrý večer. * Pozdravil a začal si vybírat co si dá na večeři. Nakonec se rozhodl pro instantí ramen. Zaplatil a pokračoval v cestě domů kde si udělal večeři, osprchoval se a šel spát. *
Kinshi Iruso: Slyšel jsem o tom něco málo ale to je tak vše. *Potvrdil Kinshi. Když uviděl onu kresbu od Yzuneho tak koukal úžasem.* Páni. To je dokonalé. Jsi fakt skvělej. Chtěl bych jednou umět kreslit jako ty ale kdo ví jestli je to vůbec možné pro nešiku jako jsem já. *Zasmál se svému komentáři. Poté se však zarazil.* Počkej. Zapadající slunce? To není dobré. Musím domů. *Začínal trochu panikařit. Nerad se potuloval večer po ulicích.*
Yzune: *Yzune se podíval na Kinshiho a řekl. * Hele já si rád kreslím, ale dělám to hlavně proto abych si to procvičoval, protože můj klan se specializuje na boj skrz tyhle kresby. Hele, až budeme chuninové tak ti to předvedu dobře? * Odpověděl mu a dokreslil svůj obrázek. * Co říkáš na tohle? * Ukázal mu obrázek kde byla krajina se zapadajícím sluncem. *
Kinshi Iruso: *Sledoval jak se pěst přibližuje k té jeho. Nakonec se dotkly.* Ano takhle Yzune. Vidíš? Nic těžkého. *Byl rád že toto se naučil. Poté uviděl jak leze Yzune na strom pro věci. Pokrčil ramena a rozhodl se obléct se taky. Oblékl se tedy do svého oblečení a upravil si rukavice. Poté Yzune vytáhl skicák a začal cosi kreslit. Bylo mu to sice blbé ale koukal mi přes rameno co kreslí.* Hele Yzune děláš ty vůbec něco jiného než že kreslíš? Chápu že tě to baví a že jsi talent ale i tak. Je zajímavé že skoro vždy když vidím někoho z vašeho klanu tak kreslí. *Zasmál se.* Co to je tentokrát Yzune?
Yzune: *Yzune nejistě natáhl svojí pěst k jeho a ťukl si s ním. * Takhle? * Otázal se ho a kousl si do jablka. Poté jak dojedl jablko, tak vyšplhal na strom a sundal si svoje věci. Opřel se znova o strom a vytáhl si z oblečení ještě skycak a tužku, kterou vždy nosil sebou. Začal si kreslit jezero a pomalu zapadající se slunce. Sem tam se podíval na Kinshiho jestli se dívá co kreslí. *
Kinshi Iruso: *Kinshimu na jeho reakci spadne brada. Kousl do jablka aby se vzpamatoval.* "To jako fakt neví co má dělat. Uff. Tohle bude na dlouho. Budu ho tyhle věi muset hold naučit. Co jiného mi zbývá." *Probere se ze svých myšlenek a koukne se opět na Yzuneho.* Pojď si ťuknout. Jako kamarádi, jako ta nejsilnější a budoucí nejlepší dvojka v Kumogakure. *Opět nahodil úsměv plný optimismu.*
Yzune: *Yzune na vynadání zareagoval stylem. * Hele nikdo tady není, ale máš pravdu opatrnosti není na zbit. * Yzune si kousl do svého jablka a seděl pod stromem. Když si k němu přisedl Kinshi, tak dál v klidu jedl. * Já vím, že jsou dobrý. * řekl na jeho poznámku. Když se na něho podíval, tak měl nataženou pěst k němu a on nechápal co po něm chce. * hmm.... Proč mi nastavuješ pěst? * řekl s vážným výrazem ve tváři a kousl si znova do jablka. *
Kinshi Iruso: *Kinshi si jen tak plaval. Zrovna doplaval dalších pár délek a vyplavával se směrem ke břehu. Měl štěstí že zaregistroval Yzuneho zavolání. Díkybohu dosáhl na dno a tak se postavil a jablko chytil.* Sakra Yzune. Bacha. Moje ruce. *Začal na něj mrkat. Rychle vyběhl z vody a pozoroval jestli v okolí někdo není. Rychle si usušil ruce a navlékl je do rukavic. Přisedl si k Yzunemu.* Dávej pozor. Nepotřebuju aby někdo viděl můj Meiton. *Dořekl a zakousl se do jablka. Bylo sladké a šťavnaté. Doslova si pochutnával.* Ale jinak díky. To jablko je vynikající. Brácho. *Nastavil mu pěst ve které neměl jablko aby si s ním ťuknul. Přitom se zeširoka usmíval.*
Yzune: *Yzune si jen tak plaval na znak a kousek od něj Kinshi plaval jak o závod. * Hele v klidu jo. Máme přece krásný den, tak proč se honit. * Yzune dořekl a šel na souš si lehnout do trávy a opalovat se, protože byl trochu bledý. Jen tak ležel na sluníčku a řekl si. * „hele já mam vlastně ještě ty dvě jablka.“ * Když si to uvědomil, tak vstal a hledal kam si zahodil svoje věci. * Kam sem je sakra dal. * Snažil se je najít, protože je zahodil a nedíval se kam. Po nějáke chvíli si všiml, že něco visí ze stromu. * Hele to jsou moje věci. * řekl a vylezl na strom. Vytáhl jablka ze svojí kapsi co měl u kalhot a zařval na Kinshiho. * Hele chytej!! * Když si myslel, že dává pozor tak poněm hodil jablko. *
Kinshi Iruso: Je skvělá. Dá se tu skvěle vyřádit a zaplavat si. *Kinsi začal plavat něco jako délky (okolo 15m) tak a zpátky. Jelikož neměl žádné ohraničení tak byl nucen odhadovat.* A můžeš si trénovat aji fyzičku. *Řekl asi po 10 délkách.* Plavání je na fyzičku hodně dobré. *Dořekl a po chvíli cose vydýchal začal znova. Plaval všemi možnými způsoby. Kraulem, znakem, motýlkem i prsa.*
Yzune: Hele máš pravdu, plýtvat tak krasným dnem nad treninkem, ale stejnak bych trénoval radši jenže když nechceš nebudu tě nutit. *Yzune chvíli přemýšlel co Kinshi dělá, ale pak mu to došlo. Yzune si sundal oblečení také a skočil do vody. * Banzai! * Zakřičel než skočil do vody. Když vyplaval tak si prohrábl své mokré vlasy a řekl. * Ta voda je boží . * Pronesl a začal plavat na znak po vodě. *
Kinshi Iruso: *Kinshi byl odsunut kus dozadu.* Pěkné. Ikdyž teda nechápu jak jsi byl schopný to zablokovat. *Pousmál se. Koukl se na oblohu.* Hele věříš mi že mě to moc nebaví? Ano pěkně si zatrénuju ale koukni na to počasí. Je škoda trávit slunečný den takhle. *Dořekl a šel trochu bokem. Sundal si oblečení tak že byl jen v trenkách. Měl štěstí že nikdo kolem nebyl protože si musel sundat i rukavice.* "Sakra. Tohle jsem nedomyslel. Můj Meiton. Musím být opatrný." *Následně se rozběhl a hodil šipku do vody. Jakmile vyplaval nahoru koukl se na Yzuneho.* Co. Budeš tam stát jako tvrdý Y nebo jdeš taky. *Poškádlil ho. Chtěl ho donutit aby se k němu přidal.*
Yzune: *Yzune byl překvapen, ale stihl do kopu dát svojí ruku a tím ho zmírnil. * Hmm pěkně ty. * Yzune mu chytl nohu a začala smršť kopů do boku Kinshiho. Kinshi se tomu nemohl vyhnout, protože mu Yzune držel nohu. Po několikátém kopu mu pustil nohu a odkopl ho do dálky. *
Kinshi Iruso: *Ani nevěděl jak se mu povedlo všechno to zablokovat.* Wow. Máš teda docela páru Yzune. Teď jdu já. *Kinshi složí pečetě a použije Bunshin no jutsu a vytvoří jeden klon který s ním běží po Yzunem. Bunshin skočil po Yzunem a rozplynul se. Z dýmu vyskočil pravý Kinshi a kopem mířil na kyčel. Jelikož se přes dým nešlo vidět neměl by se tomu Yzune moc mít šanci vyhnout.*
Yzune: Hele proč ne. * Yzune vstal a připravil se. * Tak jdu na to. * za útočil na něj kopem na bok, který doprovázely rány pěstmi. Poté přešel do obraného postoje a čekal na útok od Kinshiho. *
Kinshi Iruso: Pěkné. No domlouvali jsme se přece že se zatrénujeme no ne? Co takový malý boj v Taijutsu? *Zeptal se a začal si upravovat rukavice. Nerad by potom při dotyku ze svého kamaráda čerpal chakru když není potřeba.* Jsem připravenej. Můžeme?
Yzune: Jo máš pravdu je to technika Suimen Hokou no Waza. Hele tak co tu budeme dělat? * Otázal se ho Yzune a šel si sednout na souš. * Budeme se tu jen flákat nebo chceš něco dělat? * Yzuneho to zajímalo, protože se nerad nudil a nejraději by si šel někde kreslit. *
Kinshi Iruso: To budu rád když mě tam vezmeš cukrouši. *Dodal aby jeho komentář ohledně toho že mu pochválil kluk oblečení umocnil a začal se taky smát.* Ano. Jedná se o techniku Kinobori no waza. A ty jsi chodil po vodě. Hádám že taky nějaká technika že?
Yzune: *Yzune si všiml Kinsiho a zamával na něj. * Ahoooj * Zakřičel a vyšel směrem k němu. Když byl na kraji tak stál naproti Kinshiho. * Jo jo jasný, tak jsem se trochu zpozdil. * Zasmál se a odpověděl na jeho otázku. * Hele tohle oblečení jsem koupil v kramu co je ve vesnici. Někdy tě tam zavedu a diky za kompliment. I když od kluka, ale to se počítá taky. * Yzune se začal smát. * Hele jak to, že si dokázal chodit po skále? To je nějaká technika? * Zvědavě se zeptal. *
Kinshi Iruso: *Koukl se dolů ze skály a uviděl tam Yzuneho chodit po vodě. Zahvízdal.* Hej tady Yzune. Tady jsem. *Mával na něj. Poté začal pomalu scházet po skále dolů (jak jsem již psal ovládat chakru mu nedělá problém). Došel na břeh před jezero.* Dnes jsem tu první já. *Usmála se. Prohlédl si ho.* Ty kráso. Yzune má úplně luxusní hadry. Kde jsi je koupil? Já chci taky. *Kinshi byl doslova unesen Yzuneho outiftem.*
Yzune (oprava): *Yzune měl dneska jít trénovat s Kishikim. Rozhodl se obléct si něco trochu odlišného než měl minule ( odkaz » ) . Vyšel z domu a vzal sebou 2 jablka. Když dorazil na místo, tak hledal Kishikiho jenže ho nikde neviděl. * To jsem tu první? No co zkusím si novou techniku co jsem se naučil. * Yzune vyšel směrem k vodě a v klidu pokračoval i na vodě díky Suimen Hokou no Waza. Stoupl si doprostřed jezera a čekal na Kishikiho, až se ukáže. *
Yzune: minule ( odkaz » ) . Vyšel z domu a vzal sebou 2 jablka. Když dorazil na místo, tak hledal Kishikiho jenže ho nikde neviděl. * To jsem tu první? No co zkusím si novou techniku co jsem se naučil. * Yzune vyšel směrem k vodě a v klidu pokračoval i na vodě díky Suimen Hokou no Waza. Stoupl si doprostřed jezera a čekal na Kishikiho, až se ukáže. **Yzune měl dneska jít trénovat s Kishikim. Rozhodl se obléct si něco trochu odlišného než měl
Kinshi Iruso: *Kinshi se domluvil s Yzunem že si dají u jezera sraz a trochu si zatrénují. Kinshi se doma připravoval avšak neměl tušení co si na sebe dnes vzít.* "Hmm. Možná budeme bojovat. Chtělo by to něco pohodlného na boj ale co vezmu si klasiku. Své oblíbené." *Jeho volba tedy směřovala na ( odkaz » ). Oblékl se a vyrazil k jezeru.* "Jestli zase na mě něco chytá tak si ho podám. Tohle mě štve. Vypadá neškodně ale přitom je to záškodník vysoké kategorie." *Říkal si cestou k jezeru. Když tam dorazil tak ho nikde neviděl. Pokrčil rameny.* "Haha. Vyšplhám si někam kam on nemůže." *Nedaleko něho byla docela vysoká a strmá skála. Pomocí Kinobori no waza vylezl na její vrchol. Jelikož jeho kontrola chakry byla silnější díky Meitonu tak se tam dostal i bez větších potíží a použít techniku taky nebylo tak těžké.* "Tak. Sem se nedostane. Tady si na něj počkám."
---: ---
Ame Ushinawa: *Dnes mé probuzení bylo krapet veselejší protože jsem se těšil do školy a na novou kamarádku. Byla tam i určitá nejistota co dělat nikdy jsem přátelé neměl ale na tu jsem zapoměl vcelku hned protože jsem zjistil že jsem zaspal a musel jsem pospíchát. Rychle jsem se najdl napil opláchl a vyrazil do školy. Jenže ve škole jsem Yukiko nepotkal neoběvila se ani na místě kde jsme se včera poznaly.*"Co teď zase sám? Nevadí jdu se projít k jezeru když je tak pěkně."*Řekl jsem si a vydal jsem se k jezeru. Když jsem došel k jezeru sedl jsem si ke břehu a koukal se na hladinu s myšlenkama v oblacích. Když v tom jsem uviděl něco zablískat se jakoby pod hladinou.*"Co to?"*Pomyslel jsem si a chvíli jsem to místo pozoroval. Když se to opět zablízklo řekl jsem si.*"A zase co to muže být jdu se na to kouknout."*Svlékl jsem si oblečení a skočil do vody a začal plavat směrem kté blízkavé věci. V tom najednou jako by mě něco popadlo za nohu a začalo stahovat dolů pod vodu.* Uaaa pomoc!!! *Zakřičel jsem a zmizel pod vodou. Pak už jsem se jen probudil v jakési jeskyní.* Co to kde to jsem? *Rohlédl jsem se ale moc sem neviděl jediné světlo co tam bylo se bkízkalo z vody.*"Hmmm vodou jsem sem nejspíš přišel ale nepamatuji si to. Pamatuji si jen že mě něco stáhlo možná je tu taky." Halooo!!! *Zavolal jsem bez rozmyslu. Ale ozvala se jen několika násobná ozvěna.* Wow to musí být dlouhá jeskýně když má takovou ozvěnu. *Řekl jsem si.* No ale co teď jak zpátky asi to budu muset skusit proplavat zpátky. *Ale nad tým jsem neměl ani čas přemýšlet protože mě polekalo padající kamíne.*"Co to?"*Otočil jsem se zpátky do tmavé jeskyně ale ta už nebyla tak tmavá jelikož v dály bylo jakési světýlko.* Halooo!!! *Zavolal jsem znova. Ale nikdo se neozval. Tak jsem jen potichu stál a sledoval po chvílce mi došlo že se to světlo přibližuje.* Kdo je to? *Zavolal jsem znova ale ono zase nic. Tak jsem se vydla opatrně naproti k tomu světlu. Když už jsem byl dostatečně blízko abych rozeznal že je to louče a nějaká menší osoba. Zastavil jsem se a nahmatal větší skálu za kterou bych se mohl schovat a tiše čekat než se přiblíží a já zjistím kdo je to.*"Snad to není nikdo zlý nechcu aby to byl nikdo zlý ne nesmí to být nikdo zlý."*Říkal jsem si v duchu vyďešen. Když se konečně dostatečně přiblížilo všim jsem si že je to Yukiko.* Co ty jak? * Vybafl jsem na ní. Ale ona jen odvětila* Psst *A chytla mě za ruku a začala mě tahnou hlouběji do jeskyně.* Co tu dělaš? A co tu dělám ja?* Ale ona se jen pousmála a táhla mě dál. Asi po 10 minutách chůze se zastavila sedla si a zahasila světlo.* Coto děla...*Ale to jsem ani nedořekl a najednou se to všude kolem mě rozsvítilo zelenomodrou barvou. Sedl jsem si vedle ní s úžasem a koukal na fosforeskující krystaly.* Páni *Řekl jsem s otevřenou pusou.* O tomhle místě mi vyprávěla babička ale nikdy jsem neměla šanci ho vidět. Takže jsem se rozhodla ho najít. *Řekla potichu Yukiko.* Tak proto si nebyla ve škole. No počkat ty jsi mě zatáhla? *Zeptal jsem se zaraženě a trochu naštvaně. Na to jen Yukiko přívla hlavou.* Ale proč? Proč si mě sem neavedla bez teho aniž bych se málem utopil? *Na to Yukiko jen odpověděla.* Nebyla by to zábava. *Usmála se a dodala.* Ale není to tu nádherný? *Lehl jsem si na záda zakoukal jsem se a řekl s ulevou.* Ano je. *Po nějaké době jsem zvedl hlavu a koukl se na ní se slovy.* A kudy zpátky? Světlo si zhasla a k jezeru je to celkem dalká podle toho co jsem šli. *Na to jen odvětil* Kousek od tuď je východ z jeskyně a oheň zas rozdělam. *Když jsme se vydali ven vylezli jsem z jeskyně jakousi průvou kousek za městem.* Tak a co teď? *Zeptal jsem se.* Já musím dom jinak o mě budou mít strach a ty o tom místu nikomu neřekneš jinak ho zničí existuje jen díky tajemství. *Řekla otočila se a utekla.*"Cože?"*Sedl jsem si na kámen a chvíly nad tým přemíšlel dívajíc se do dály. Když se začalo stmívat vydal jsem se i já domů.*
--: --
Ziki Katsuki: *Nastal čas se naučit jednu z nejsilnějších klanových technik. Jako příhodné tréninkové prostředí přišlo Zikimu jezero, které bylo dostatečně daleko od vesnice, aby si ANBU nestěžovali a zároveň bylo dostatečně tiché, aby Zikimu poskytlo dobrou koncentraci. Nemohl zároveň trénovat tak mocnou techniku, ukládat si chakru do pečeti Byakugo no in a k tomu se starat o nějaké otravné místní, či turisty. Když dorazil na místo, svlékl se do půli těla (sundal si vestu, kravatu a košili) a začal s tréninkem. Cílem této techniky, jak věděl od svého otce, bylo vytvořit si z nití osm velkých ocasů, které může bezprostředně používat na útok i na obranu. To samozřejmě vyžadovalo určitou větší část chakry a i soustředění a tak se Ziki rozhodl to nepřehánět. Jednoduše bude zkoušet přidávat více a více nití k těmto ocasům, dokud nezačne cítit, že je něco špatně. Předpokládal, že na jeden ocas by mohl použít v tomto stavu bez problému tak dvacet, třicet nití, ale ani o jednu víc. Začal tedy. Z náhodných míst na těle mu vylezlo sedm nití a z úst jedna navíc. Toto bylo jednoduché. Ovšem, poté ke každé přidal další jednu. Stále to s ním nehlo, přišlo mu to skoro přirozené. Rozhodl se, že přidá o trochu víc. Přidal tedy pět dalších ke každému „ocasu“. Tedy, měl momentálně ke každému ocasu sedm nití. Už trochu pociťoval jisté „vibrace“, ale myslel si, že je to spíše psychosomatické a tak neohroženě pokračoval. Tentokrát ke každému ocasu přidal dalších třináct nití. Teď už si byl jistý, že se blíží k hranici svých možností a tak na chvíli přestal přidávat nitě a jen s ocasy hýbal se strany na stranu. Šlo mu to celkem samo od sebe, přeci jen, díky znalosti a umění techniky Jiongu: kakusareta ha ani neměl mít problém ocasy ovládat. Přidal však ještě dalších pět nití. Nebylo to ani zdaleka tolik, kolik od techniky očekával, ale byl si teď na sto procent jistý, že dvacet pět nití je momentálně jeho limit. Možná nebyl, ale nechtěl to zkoušet. No, každopádně vyzkoušel různé kombinace pohybů, jak na obranu, tak na útok. Přišlo mu, že nitě by mohly ve správném rozpoložení zastavit i některé mocnější, vražedné techniky. Například takový jednoduchý rasengan určitě. Zároveň by mohly ještě ke všemu rovnou zaútočit na nepřítele, což by se dalo brát jako velmi zajímavá obrana. Ziki si tedy uvědomoval, že tato technika je efektivní jak pro útok, tak pro obranu. Každopádně, zanedlouho cítil, že už to za chvíli nezvládne, myslel si, že když bude ještě pár minut v tomto stavu, může to poškodit jeho ukládání chakry do pečeti, tak techniku okamžitě ukončil a chvíli se jen tak díval do jezera. Poté vstal a vrátil ze zpět domů.*
--:: --
Zachary: -.Pár dní po vyvraždění vesnice.- „Ještě stále se nestihly odklidit všechny sutiny.“ *Pomyslel si Zachary, když procházel středem zničené vesnice. Když se to stalo, byl doma v bezpečí svého klanu, zatímco ostatní jejich bojovníci vyrazili do boje. Spousta jich tam umřela … umřela při obraně někoho, jako byla Raikage. S tou myšlenkou Zachary zatnul vztekle zuby a pokračoval dál městem směrem k jezeru, kde se měli odehrát tak dlouho očekávané a jím zcela nenáviděné zkoušky. Ano, stále, i po tom co se ve vesnici odehrálo, byl rozhodnutý se na to vykašlat a zůstat na akademii. Co by taky zmohl někdo jako on v takových situacích? Ano, leda by zařval a proč? Pro nic a o to on rozhodně neměl nejmenší zájem. Letos to bylo snad poprvé, kdy se zkoušky konaly u jezera a ne na akademii, která byla nyní nepoužitelná. Zacharymu bylo celkem jedno proč zrovna jezero, ale kdyby nad tím měl skutečně přemýšlet, bylo to nejspíš hlavně kvůli tomu, že se tam daly předvést veškeré techniky, bez větších komplikací. Zachary si to tedy šinul městem k místu, kde měla být zkouška, protože ačkoli to nerad přiznával, měl by až příliš velké problémy, kdyby si dovolil nepřijít, což však neznamenalo, že se obtěžoval nějak spěchat a když dorazil na místo, měla už polovina zkoušku za sebou. Obyčejně by zkouška probíhala mimo zraky všech, nyní byli však studenti poslání do obyčejného provizorního stanu a zkoušející stáli venku, což každému, kdo dorazil pozdě, dalo možnost vidět co se děje … jako by se to snad rok od roku nějak změnilo. Zachary se ušklíbl, když viděl nenávistný pohled učitele, ovšem jiného, než který je učil … ten padl při obraně vesnice. Když však vešel do stanu, smích ho přešel, jelikož spatřil někoho, koho zde skutečně nečekal, Kiry. Ani nemohl říct, po jak dlouhé obě se mu na tváři objevil smutek, ovšem ani náhodou ne dost srovnatelný s tím, jenž mohla cítit ona. Při tom útoku přišla o bratra. Nechtěl ji rušit, neznal pro ni slova útěchy, ani si nemyslel, že by stála o jeho povzbuzení a proto si sedl dál o ostatních i od ní a rozhodl se tiše vyčkávat, až přijde na řadu, nechávajíce se unášet vlastními myšlenkami. Netrvalo dlouho a zbyli, zbylo zde už jen pět studentů, on, Kiry a tři další, když v tom zaznělo jeho jméno. Zachary rozhodil rukama, jako by snad poukazoval na absurditu toho všeho a vydal se ven ze stanu.* Á Zachary náš prvotřídní flákač, hodně jsem o tobě slyšel. *Začal okamžitě mistr sotva vystrčil mladík hlavu se stanu. Nad jeho poznámkou jen tiše něco zamručel ve smyslu: Táhni o háje a pokračoval až před onu ‚velkou porotu‘, jenž měla dnes rozhodnout, zda se stane shinobi. Obyčejně bylo tradicí, že takové věci se účastní i Raikage, ta byla však s největší pravděpodobností někde tuhá a tak ji zastoupil vůdce ROOT, jenž nyní jen tiše přihlížel.* Tak nám ukaž co umíš. *Pronesl mistr, ovšem zkoušející se ani nehnul a místo toho založil ruce na prsou.* Takže je to pravda … skutečně budeš nadosmrti méně, než o mnoho let mladší děti, než jsi ty. Jsi jen odpad, se kterým jen marníme svůj čas. *Když to mistr dořekl otočil se a začal něco psát do lejster. V tom se však Zachary pohnul.* „Pitomá ženská.“ *pomyslel si Zachary naštvaně a udělal několik kroků zpět, dokud se neocitl na vodě, po které kráčel, jako by o nic nešlo. Nezdržoval se s ničím, cítíc odpor sám k sobě a svému počínání. Rychle složil pečetě a zahalil jej obláček dýmu.* HENGE NO JUTSU. *Vykřikl a vzal na sebe podobu velitele ROOT a okamžitě tak na sebe přilákal veškerou kýženou pozornost. Chtěl to mít za sebou, dříve, než znovu dostane rozum a během mžiku ještě předvedl KAWARIMI NO JUTSU. Nevěděl, zda má být nyní naštvaný sám na sebe, zda má řvát nebo se rozběhnout pryč, jedno však bylo jisté, dnes zkoušku složil.*
--: --
Ziki: *Vystřelovat projektily z jintonu už uměl a tak se chtěl ještě trochu podívat na techniky okolo rozkládání svého vlastního těla. V průběhu času mu došlo, že když se může rozložit na místě, možná by to dokázal i za pohybu. Přišlo mu, že takto by se mohl pohybovat neviděn, neslyšen, dokonce i necítěn a možná i velmi úctyhodnou rychlostí. Kdyby tuto techniku zvládl, byl by schopen možná i bojovat s uživateli hachimonu. Což byl vždy jeho velký cíl. Nikdy totiž neměl v kapse moc způsobů, jak se jejich úderům ubránit. Nezahálel a vydal se na místo, které k tomu bylo ideální. K jezeru. Kdyby náhodou techniku pokazil, voda by mu možná neublížila. Šlo o to, že si uvědomoval, že když se rozloží za pohybu a pokazí to, mohl by se zhmotnit znovu klidně ve skále, nebo ve stromě, což by vedlo k pomalé a bolestné smrti. Možná by se ani nezhmotnil celý, ale smíchal by své molekuly se samotným stromem a výsledek by byl… odporný. Proto mu přišla voda ideální k tomuto tréninku. Navíc si našel místečko, kde měl dostatek prostoru, aby se mohl volně pohybovat. Díky technice, při které rozkládá své tělo, kterou už zvládl, by neměl být velký problém vymyslet, jak to udělat za pohybu. Základy přeci už měl. Asi by nebyl schopný se rozložit a až poté pohybovat, takže jedna z možností byla se rozeběhnout a až poté se rozložit, poté už jen korigovat rychlost a směr pohybu. Dal se okamžitě do práce. Vyběhl a poté se rozložil, dalo mu to tolik práce, že se asi po vteřině znovu sám musel zhmotnit, jinak by možná nebyl schopný to vydržet. Pořádně si oddechl a zkusil to znovu. A znovu. A znovu. Tato technika byl pro něj vážně oříšek, zatím vydržel v molekulárním stavu při pohybu maximálně pár vteřin a to trénoval skoro do padnutí. Rozhodl se dát si malinkou přestávku. Vytáhl si pár onigiri, zhltal je, jako by to bylo jeho poslední jídlo a poté si na chvíli zdřímnul. Když se probudil, neváhal a vrhnul se znovu do díla. Vyskočil směrem dopředu a poté se znovu rozložil, po uražení několika metrů vzdálenosti se znovu zhmotnil. Už mu to začínalo vycházet, začínal se v tom znovu zlepšovat a tak nepřestával trénovat. Po několika dalších pokusech už byl schopen víceméně se pohybovat jak se mu chtělo, ale potřeboval vydržet v tom stavu déle a hlavně urazit větší vzdálenosti. Samozřejmě problém toho byl, že se musel déle rozebíhat, aby nabral dostatečnou rychlost. Každopádně už byl znovu vyčerpaný a dal si šlofíka. Když se probudil, dal si ještě jedenkrát pořádný trénink. Po ukončení byl schopen se pohybovat velikou rychlostí a bezpečně kamkoliv, dokonce i jeho schopnost korigovat pohyby se zlepšila. Dalo by se říci, že je schopen ji použít i v boji, jako okamžitý útok.*
---: --- (nauč se ukončovat)
Zachary: Proč tu vlastně jsem? *Zavrčel podrážděně Zachary, zatím co stál na kraji jezera po boku jedné z nejvíce otravných osob, které kdy potkal, Kiry.* Protože jsi prohrál sázku, copak jsi to za tu chvilku zapomněl? *Zachary ani nedokázal vyjádřit, jak jej provokativní tón v jejím hlase štval, ovšem měla pravdu. Vsadili se a Zachary prohrál.* Jak bych asi mohl zapomenout. *Odsekl naštvaně Zachary a sundal si triko. Jejich sázka byla jednoduchá, byl to závod a Zachary nepochyboval o tom, že ji v něm porazí, ale nestalo se tak. Vlastně cena za prohru nebyla ani tak zlá, musel ji pouze pomoct z jejím tréninkem, ovšem tenhle druh tréninku si vyžadoval být pouze v plavkách, což taky nebylo tak zlé, ovšem Zachary neměl zkrátka o trénink zájem a nebyl by to on, kdyby každým svým pohybem nedal najevo svou naprostou, i když i trochu předstíranou, nespokojenost.* Nevím na co si stěžuješ, taky jsme se mohli vsadit, že se o to budeš pokoušet nahý. *Pronesla ještě s neskrývaným pobavením. Ta představa se Zacharymu rozhodně nezamlouvala, ale to vlastně platilo o všem v tuhle chvíli. Dokonce mu zakázala vzít si svůj blok na kreslení.* „Phe zatracená ženská.“ *Zanadával si ještě v duchu, než se zbavil všeho oblečení kromě plavek a svůj pohled obrátil směrem k ní. Nebránil se provokativnímu úsměvu, když už i ona byla oděna jen do svých dvoudílných plavek.* Na co zíráš? Přišli jsme sem kvůli tréninku, pamatuješ? *Napomenula jej skoro okamžitě s plně vážnou tváří. Zachary tyhle její výrazy znal asi stejně, jako ona jeho lenost a záškoláctví. Nikdy jí podobné výrazy nevydrželi dlouho a ani nyní to nebylo jiné. Na její tváři se znovu objevil úsměv a spolu s ním jej udeřila do ramene.* Fajn, tak co potřebuješ ode mě hmm? *Zeptal se nakonec Zachary a založil si ruce na prsou. Nemohl vlastně ani dělat nic moc jiného, sázka byla sázka, tak ať to má aspoň co nejdříve z krku.* Pamatuješ na lezení na stromy? *Zeptala se nakonec a zadívala se na klidnou hladinu jezera.* Samozřejmě, že si to pamatuju, nech si své stupidní otázky a řekni o co jde… *Zachary byl netrpělivý, nechtěl tu trávit příliš času, ne že by snad měl něco lepšího na práci, ale i tak …* Dobrá pane chytrý. Musím uznat, že tehdy jsi to zvládl výborně, tak jsem myslela, že by i tohle mohlo jít podobně a že by si mi mohl pomoci. * Přerušila Kiry nakonec jeho myšlenkové pochody a Zachary se neubránil provokativnímu úsměvu, když si vzpomněl, jak snadné to vlastně bylo, i když se to učil proti své vůli. Pády, jenž byly způsobeny zvláště jeho nepozorností jím byli už dávno zapomenuty.* Dobrá pane chytrý … snažím se o techniku chůzi po vodě, je mnohem složitější, než lezení na stromy. Musíš … *Než to stačila doříct Zachary udělal přesně to, co se od něj dalo čekat a už ve chvíli, kdy vlastně řekla, o co jde a že je to podobné, začal hromadit svou chakru a následně vystoupil na hladinu.* Je to snadné, co ti na tom nejde … *Začal výsměšně, když po půl metru stál pořád na hladině, což u Kiry na první pohled nejspíše udělalo nemalý dojem, ovšem, když udělal krok, bylo to, jako by sešlápl dolů ze schodu, který nečekal a celé ztratil soustředění a spadl do vody, za což si místo původního obdivu od Kiry vysloužil spíše smích.* „Zatraceně.“ *Zaklel v duchu, když se vyplazil ven z vody.* Jak jsem říkala, není to tak jednoduché, musíš svou chakru správně vyvážit a soustředit se. Později i při plném souboji. *Zachary tiše zamručel ve stylu, že chápe a už se chtěl vydat, znovu na vodu, když jej náhle její ruka zastavila.* Zapomínáš, že jsi tu kvůli pomoci mě, chybí mi tahle poslední technika a příště uspěju u zkoušek. Ovšem jsem ráda, že tě to tak baví. *S poslední větou se dívka neubránila širokému úsměvu, na což od ní Zachary mrzutě odvrátil svou tvář.* Ale jde ti to. Pověz, jak to děláš? *A tak začalo jejich společné učení jejich nové techniky, a ačkoliv se to zprvu zdálo skutečně nemožné Zacharyho to začalo i bavit a netrvalo dlouho a techniku oba z velké části ovládli, ovšem oba si byli vědomi, že jen další pilný trénink to bude moct dovést k dokonalosti.*
--: --
Ziki: *Druhý den ráno, hned po jeho „rande“ s Ami si Ziki na ní znovu našel čas. Nejen proto, že mu přišlo, že se vidí až moc málo na to, jak moc to mezi nimi jiskří, ale zároveň chtěl konečně zoficiálnit jejich vztah. Proto znovu zašel za Ami domů a přemluvil její maminku k tomu, aby jí pustila. Byl s tím chvíli problém, protože s ní měla úplně jiné plány, chtěla udělat velký úklid, ale nakonec Zikiho přesvědčovacím schopnostem podlehla a Ami mohla konečně jít se Zikim na další „schůzku“. Ziki jí objal a rovnou jí vybídl k tomu, aby ho následovala. Cestou nic vážného neřešili, jen tak nezávazně tlachali a když dorazili k jezeru, Ziki se posadil na útes tak, že mu z něj visely nohy. Stejně tak udělala i Ami a položila mu hlavu na rameno.* Ami? *Začal Ziki. Ta na to udělala jen krátké „Hm?“ a Ziki pokračoval.* Jak… na tom my dva… vlastně jsme? Jako… to spolu… teď jako… chodíme? *Ami se rozhihňala, když viděla, jakou potíž Zikimu dělá o tom mluvit, přišlo jí to roztomilé.* Já nevím, chceš se mnou chodit? *Její hlava byla stále opřená o Zikiho rameno a jen se šibalsky usmála, chtěla tím Zikiho potrápit, což se jí povedlo. Ziki nevěděl, co na to říct. Na jednu stranu chtěl šíleně vykřičet „Ano!“, ale na druhou, co kdyby ho pak odmítla? Myslel si, že jejich vztah už ve fázi randění je a tak ho překvapilo, že Ami odpověděla otázkou a ne konečným slovem, jak očekával.* No… Já… asi jo… *Vypadlo z něj a Ami se znovu zahihňala.* Tak jo, odteď spolu teda chodíme, dobře? *Ami to přišlo legrační, ale ve skutečnosti už se všem kamarádkám dávno pochlubila o jejím večeru se Zikim v lázních. Ziki byl tak jeden z mála, kdo o jejich vztahu „nevěděl“. Ami pak zvedla hlavu z jeho ramene a rukou mu otočila hlavu, kterou měl doteď zaměřenou směrem do dáli, skoro až k nebi tak, aby se mu mohla dívat z očí do očí. Když se pak její hlava přibližovala k té jeho, Zikimu se rozbušilo srdce jako vždy. Jejich polibek trval mnohem déle než jejich nedávný první, skoro to vypadalo, že ani jeden z nich nechce přestat. Nakonec se však oba nějak neverbálně dohodli, že už to stačilo a Ami znovu položila hlavu na Zikiho rameno, stejně tak Ziki se vrátil ke svému původnímu zahledění do dáli a jen tak si užívali společné chvíle.* No a kdy se staneš jouninem? *Chtěla ho po chvíli ticha poškádlit Ami.* Hah! Určitě už za chvíli, nejlíp ještě před mejma jedenáctejma narozkama, hehe… *Ami se usmála.* Hlavně nebuď zklamaný, když ti to nevyjde.. *Povídali si ještě hodinku a pak oba vyrazili domů, přičemž Ziki ještě Ami jako vždy doprovodil domů jako gentleman a až poté vyrazil domů sám.*
--: --
Ziki: *Ami přivítala Zikiho s úsměvem.* Ahoj, takže jsi tu? *Ziki Ami objal a pak si sedl si na zem, hledíc dolů k jezeru.* Samozřejmě. Tohle bylo naše první místo setkání… pokud nepočítám akademii. *Ami si sedla vedle něj a položila mu hlavu na rameno.* A co je nového? Už je to nějaká doba, co jsme se neviděli. *Ziki se přestal dívat dolů z útesu, místo toho se zadíval do půdy, na které seděli.* No… Když jsem se stal geninem, otec mě zasvětil do klanových schopností a naučil mě mé první klanové jutsu. *Ami se usmála a s upřímnou zvědavostí na to navázala.* A to je jaké? *Ziki hlasitě polknul a pokračoval.* V těle mám spoustu vláken, které mi mají regenerovat končetiny… Když mi někdo usekne ruku, přišije se mi zpátky… Přijdu si jako zrůda. *Ami Zikiho objala a usmála se.* Nejsi zrůda. Jen víc vydržíš, na tom není nic špatného. Hele? Jak jsi vlastně pokročil v technikách, co jsem tě učila? *Ami pobídla gestem ruky Zikiho k sešplhání po útesu na jezero. Oba dva seběhli dolů pomocí techniky Kinobori no waza a poté se postavili na vodu, tentokráte pomocí techniky Suimen hokou no waza.* Dobrý! Jsi talent! Ale dokážeš se ubránit tomuhle?! *Křikla na něj s úsměvem a složila pečetě. Voda kolem Zikiho začala rotovat a vytvořil se vodní vír, který Zikiho zaskočil a na moment se přestal soustředit na koncentraci chakry a spadl do rychle se pohybující vody, která ho stahovala doprostřed víru. Když se nakonec už potápěl, Ami techniku ukončila a Zikiho vytáhla z vody.* Ha! Furt se máš ode mě co učit, zelenáči. *Mrkla na něj a Ziki uraženě od Ami odvrátil zrak a následně Ami pocákal vodou. Z toho vznikla vodní „bitva“, po které oba skončili zmáčení až na kost a s vysmátými bránicemi. Když už byli oba unavení, lehli si vedle sebe na břeh a dívali se na poletující mraky, které se nadýchané jako cukrová vata vznášely po obloze.* Za chvíli bude všechno jinak, viď? *Zeptal se Ziki Ami.* Myslíš po rozdělení do týmů? Myslím že ne, věřím tomu, že nás přidělí k sobě. A kdyby ne, slib mi, že se každý měsíc sejdeme na zmrzlině. *Zasmála se a položila ruku Zikimu na hruď.* Mám tě ráda. Nejsi jako ostatní kluci. Těším se, až budeme oba velcí ninjové a budeme třeba i bojovat bok po boku pro záchranu vesnice, nebo dokonce světa. *Ziki se na Ami podíval zvláštním, bezduchým pohledem.* Hm? Třeba jo, ale to ty budeš ta, co se bude držet vzadu a dělat mi zálohu. *Zasmál se.* Jo jasně, tak to mě budeš muset nejdřív přeprat, ó velký a mocný hrdino. *Takto spolu debatovali až do setmění, kdy už se Ami musela vrátit domů. Ještě před odchodem Zikiho políbila na tvář a při odchodu mu zamávala.*
--: --
Morio: *Morio dostal zprávu od svého senseie na akademii, že se má dostavit k místnímu jezeru. Vůbec nevěděl proč a bylo mu to celkem jedno ale když už se s tím jeho sensei obtěžoval tak to bude důležité. Když se Morio konečně dostal k jezeru tak vyděl svého senseie, Raikage-sama a eště jednoho jounina toho ale neznal. Moriův sensei se usmál a řekl.* Ahoj Morio jsem rád že jsi sem dorazil. Víš jsi jediný ze třídy, který jde ke geninským zkouškám. Jsi mladý nezkušený ale je hloupost nechat tě v akademii, když se na hodinách nudíš. Znalosti máš jako vycházející student Akademie. Tak jo normálně by jsi vycházel z ostatními studenty co jsou ve vyšších ročnících ale protože jsme se dohodly pozdě tak to uděláme tady a budeš zde jen ty sám. *Když to sensei dořekl tak Morio hlasitě polkl, utřel si z čela pot, usmál se a jeho černá polovina (Akinori) řekl.* Morio jdeme do toho ukážeme jim co jsme zač a co už umíme! (Morio) Nespěchej tak Akinori nejdříve si musíme vyslechnout co musíme udělat. Dobře senseii co je náplní této zkoušky? *Sensei se jenom usmál a poté řekl.* No náplní je že ty předvedeš své tři techniky a my tři se dohodneme jestli jsou natolik dobré aby jsi se mohl stát Geninem. *Jen co to Morio uslyšel tak se usmál a řekl.* Tak jo tak vám ukážu třeba Kinobori no Waza. *Jen co to dořekl tak vyšplhal po nejbližším stromě až na jeho vrcholek jen pomocí nohou. Poté se usmál a skočil směrem k vodní hladině jezera. Udělal tři salta a když dopadl na zem tak pomocí Suimen Hokou no Waza stál na vodní hladině.* "Super myslím že může projít." *Pomslel si a poté rychle vyskládal pečetě a použil Kawarimi no Jutsu, protože proti němu letěl menší šutr. Morio se vyměnil za nejbližší věc co byla u jezera. Nikdo neviděl za co se prohodil páč se to okamžitě ponořilo do vody. Morio stál opodál a díval se na Raikage, jenž šutr hodila.* "Sakra ta má vražednej výraz. To nevypadá dobře. No to je jedno, chtěli tři techniky, předvedl jsem jim tři techniky. Doufám že jim to stačilo a nechají mě projít. Doufám že se budu moct stát Geninem. Opravdu mě nebaví bejt jenom obyčejným studentem akademie." *Pomyslel si Morio a poté ho sensei poslal domů se slovy.* To nebylo špatné ale musíme se eště poradit a tak jdi domů a já ti příjdu říct jestli jsi prošel a nebo ne. *Jen co to sensei dořekl tak se Morio usmál, uklonil a odešel domů, kde cvičil na svou ručně vyrobenou kytaru.*
--: --
Ziki: Proč ses chtěla sejít zrovna tady? *Zeptá se Ziki Ami.* Mám ráda vodu. Táta říká, že správný ninja má být jako voda, neútočí bezhlavě, ale obtéká nepřítele… a přesto dokáže ničit skály. *Zahleděla se do vody a vhodila do ní malý, lesklý kamínek.* „Teda.. Nějak se rozmluvila…“ No… to je… hluboký… *zareagoval Ziki a následoval Ami v hodu kamínku do vody.* A co chceš dělat? *Zeptal se jí.* Tak můžeme tu jen tak sedět v trávě… a povídat si… nebo… jestli chceš dělat něco jiného… *Tváře jí zčervenaly a zahleděla se do země.* Ne, sedět tu zní fajn. *Odpověděl Ziki a na chvíli se odmlčel. V tu chvíli nebyl na nebi ani mráček a prostředí jezera působilo na Zikiho příjemným, relaxujícím způsobem.* Ziki? Z jakého jsi tu klanu? *Zeptala se Ami.* Doku. *Na Amině tváři se objevil překvapený výraz.* Doku? Já slyšela, že je to klan zlodějů a vrahů… *Zikiho opustil příjemný pocit a rychle se na Ami otočil.* No a?! Můžu snad za to, že jsem se tak narodil?! *Ami zkřížila ruce ve snaze se ubránit případnému útoku a odvrátila hlavu. Z očí jí přitom vyskočily kapičky slz.* Promiň, nemyslela jsem to tak… Já jen, že nevypadáš jako někdo, kdo by takové věci dělal… *Snažila se ho uklidnit přes zkřížené ruce.* Hm.. *Odsekl Ziki a následně mezi nimi panovalo nepříjemné ticho.* No.. Ziki, čím chceš být až vyrosteš? *Pokusila se Ami ticho prolomit.* Nevím. Pravděpodobně ninjou, pokud se poštěstí… ANBU nepřichází v úvahu, i kdyby mě nějakým zázrakem přijali, kvůli reputaci klanu mě akorát budou všichni nesnášet… *Ami soucitně kývla hlavou a chvíli se zamyslela.* Hele… Tak tu reputaci změň. *Pobídla ho s úsměvem.* Změnit? *Zamyslel se Ziki.* To je nesmysl, jak mám změnit povahu lidí v mym klanu? Jsem skoro nejmladší a nic neumím… *Postěžoval si.* No, tak hold budeš muset zesílit. Můžeme trénovat spolu. *Zikimu se nápad zalíbil a tak souhlasně přikývl. Takto si povídali, smáli se a pošťuchovali asi dvě hodiny, dokud se nerozhodli od jezera upustit a projít se, než se budou muset rozloučit. Zastavili se na zmrzlinu v Zikiho oblíbeném obchodě. Problém byl, že nebyli jediní, kdo měl takový nápad. Když Zikiho s Ami uviděli jeho tři spolužáci, jak si spolu dávají zmrzlinu, na tváři jednoho z nich se objevil nemilý, nepřátelský výraz.* Katsuki! Ty si nepamatuješ, co jsem ti minule říkal?! *Zakřičel na něj o hlavu větší spolužák a chytil ho za límec kabátu. Ami chvíli jen sledovala, ale když viděla, že se spolužák snaží Zikimu ublížit, přiběhla k němu a odstrčila ho pryč.* Nechte ho být! Nebo budete litovat! *Zakřičela na ně a následoval sarkastický, hlasitý smích ze strany tří spolužáků.* Dobře ty, Katsuki. Zachraňuje tě tvoje holka? Hele Ami, ustup, než si ublížíš. *Varoval ji vysoký spolužák. Ami se ještě více rozhněvala a začala skládat pečetě.* Bunshin no jutsu! *Před Zikim a jeho spolužáky se objevily dva Amininy klony, které se téměř nedaly rozeznat od skutečné Ami. Ziki v úžasu, že jeho kamarádka zvládá techniku, kterou on v akademii ještě ani nebral si ani nevšiml, že jeho spolužáci teď skopaní leží na zemi v bolestech.* Pojď Ziki, jdeme pryč. *Pobídla ho, chytla ho za ruku a odvedla pryč.* Jak jsi to.. ? *Vyptával se Ziki.* Říkala jsem, že moji rodiče často cestují. Musela jsem studovat sama, i když mi taťka dost pomáhal. Jestli chceš, naučím tě to taky. *Vysvětlila Ami s úsměvem a pokračovala:* Už je pozdě, uvidíme se zase někdy? *Zeptala se.* Určitě! *Ziki sledoval, jak jeho kamarádka odchází pryč a na tváři se mu objevil obrovský, zuby cenící úsměv.* „Ty jo, to bylo fakt hustý! Už se těším, až to budu taky umět!“
--: --
Kakusa: *Nijak moc to Kakusa neřeší, proč taky. Naopak jí překvapuje, že se jim tak moc omlouvá. Yukan to však bere o dost vážněji. Takže je úsměv Kakuso zase polovičatý.* Vždyť se nic neděje.. *Usmívá se Kakusa na Nomiho.* Jak neděje?! *Zavrčí Yukan podrážděně a nepřátelsky.* Příště si takové kousky odpusť. *Odtuší Raion, která je rozhodnuta s ním už holky do hlubších částí jezera nepouštět. Maximálně ty prohlubně u stěn, které jsou mělké díky stěnám či výstupkům skaliska. A holkám je to max. po krk.*
Nomi: *Byl v bezvědomí,protože měl plné plíce vody a hrozilo, že by se mohl zadusit. Díky masáži srdce od té dospělé kunoichi konečně vyhrkl Nomi vodu ze svých plic.Několikrát zakašlal a potom se podíval zklamaně na kunoichi,která seděla vedle něj.* -Sakra.. Musím jí teď poděkovat.. Jak se mi nechce, jak nesnáším ty dospělé.- *Ať tak či onak, musel se omluvit, aby si neznepřátelil toho, kdo mu zachránil život.* Uhmm...Děkuji vám... Zachránila jste mi život. *Pokusí se o úklonu hlavou a potom siklekne před Yukan a Kakusu a hlavu si složí na ruce, takže to vypadá, že se klaní.* Moc se vám omlouvám holky. Nechtěl jsem vás nijak ohrozit promiňte mi.. Pochopím, pokud se mnou už nebude chtít mít nic společného.. Jenom.. Myslel jsem, že bude zábava a nic se nestane.. Moc se vám omlouvám.. Nevím co bych si počal, kdybych vás tam ztratil. Po dlouhé době své první přátelé. *Aspoň tak je Nomi bral, i když si to ony nemusely myslet.*
Kakusa: *Vynoří se, když je vyzvedává Nomi, zatímco Faitā už je tahá z vody. Samozřejmě, že Když drží nad hladinou Kakuso s Yukan. Klekne si a hmatá ve vodě, dokud neucítí kluka, který jde k hladině. Čapne ho za ruku a vytáhne je všechny na kraj jezera do žlabu mezi dvěma stěnami skalní stěny, kde není voda. Ujištěná, že Kakusa s Yukan jsou v pořádku, začne oživovat a kontrolovat stav kluka. Dává mu první pomoc. Zatímco Kakusa s Yukan se sami vzpamatovávají. Kakusa je však stále optimistická.* Nakonec nám pomohl nahoru nad vodu. *Pronese Kakusa, protože Yukan ho za to co provedl nemá ráda.* Jenže nás tam též stáhl! *Zavrčí nepřátelsky Yukan, ani se nestará o to, zda ho jejich strážkyně oživí. Kakusa však odmítá dovolit, aby se vůbec vstalo. Takže tam dřepí a hledí na to oživování.*
Nomi: *Už byl skoro na hladině, když zničehonic zase klesal dolů. Důvod byl jasný. Holky ho obě stáhly dolů, aby ony mohly nahoru. Zareagoval okamžitě. Doplaval pod ně, vzal je za chodidla, možná je to trochu šimralo a vším silou ruce táhl nahoru. Tím sice sebe dostal ještě hlouběji, ale aspoň holkám usnadnil cestu nahoru. Nakonec se napil spousty vody a došel mu vzduch, tak pomaličku cestoval na hladinu s plícemi plnými vody a prakticky skoro v bezvědomí.* -Doufám, že jsou ony v pořádku.- *To byly jeho poslední myšlenky před tím, než o sobě nevěděl.*
Kakusa: *Nakloní hlavu. Nechápou to co říká, ani jedna.* Více osobami? Vždyť ty jsi jen jeden. *Zakření se Kakusa i Yukan pobaveně, když na ně dopadá voda, kterou proti nim vyšplouchl Nomi. Sledují co Nomi dělá, že se ponořil pod hladinu. Zpozorují, že se vynořil za nimi a chystají se proti němu začít házet vodu rukama, když končí všichni pod vodou. Nečekají něco takového, takže si loknou trochu vody. Chytají se Nomiho rukama, když vidí že se kluk vrací k hladině. A snaží se přes něj vyšplhat vzhůru, aby se nadechli a vykuckali vodu, čímž ho stahují zas dolů. Raion si všímá ostražitě toho co se děje a vyráží tam, aby je všechny vytáhla.*
Nomi: *Poslouchal Yukan, ale zase se musel zasmát nad tím, co vyváděla Kakusa.* -Panečku. Ony jsou opravdu rozdílné jako den a noc.- *Pomyslel si a potom k nim doplaval. Kroužil kolem nich a několikrát na ně šplouchl.* No táák.. Bavte se ne ? Kdy se vám poštěstí, aby jste byli s více osobami ve vodě. *Je docela energický a tak se na chvíli potopil, doplaval k nim na mělčinu a vynořil se, ale hned na to po nich skočil a společně s ním šli na chvíli pod vodu. Pod vodou se jim jen zahleděl do očí a potom na ně vyplázl jazyk a stoupal zase na hladinu.*
Kakusa: *Usmějí se tomu.* Ne rozdělit se, ač určitě to budeme později umět, jako naši rodiče a příbuzní. Svlékají se úplně. Šak jim ještě není ani deset let. Je jim jen šest. Levá polovina těla je černá, kdežto pravá vypadá úplně normálně.* Když se budeme umět rozdělit, tak nám chybějící část těla doroste. Jen tvář budeme mít poloviční. *Vysvětluje Yukan, zatímco Kakusa si užívá chvil na hladině, než přestanou držet chakru v nohách a sjedou pod hladinu. Trochu je šokuje chladná voda. Udržují se však v klidu. Díky tomu zvládnou dál synchronizovaně zase vyplavat nad hladinu.*
Nomi: *Když odsouhlasily, nebo mu spíše připomenuly, že by se mohli vykoupat, neměl nic proti, jenom ho z myšlenek vytrhlo to, co potom pověděly.* C..Cože ? Rozdělit se ? *V hlavě měl naprostou představu toho, jak dvě půlky skáčou po jedné noze a tak se nevěřícně a trochu divně podíval na Kakusu a Yukan.* Nerozumím tomu... To jako každá budete mít jen jednu nohu nebo co ? *I když se však zeptal a nevěděl odpověď, už si sundaval oblečení až do spodního prádla a skočil do vody. Potom vyplaval a podíval se na břeh, kde byly ony.* Tak už pojďte holky. Voda je skvělá. *Usměje se a šplouchne k břehu trochu vody.*
Kakusa: *Stojí na hladině jezera a užívají si ten výhled na vodu z takové blízkosti v tomhle prostoru. Zatočí se krátce.* Co? *Ohlédnou se na Nomiho.* Tak.. Co bychom dělali? Tos zapomenul s čím jsi přišel? *Ozve se Yukan lehce užasle, ač je v tom mírná známka posměchu.* Zaplaveme si.. Je hezky.. Jen je potíž, že nás ve vodě nesmí nic rozhodit.. Jsme dvě poloviny spojené v jednu, takže by to pak byl problém. *Informuje ho Yukan skoro varovně na konci.* Hmm.. *Přikývne na souhlas Kakuso a dojde k Raion, aby jí dali jejich oblečení, protože se musí vysvléct.*
Nomi: *Svým způsobem je i rád, že se Kakusa ještě nepustila. Dost mu už chybělo teplo jiného člověka a proto ji tak trochu i on nerad pouštěl. Když potom ucítil pusu na tváři a ony byly už konečně v bezpečí tak si chytl políbené místo na tváři a bylo vidět, že je úplně rudý a vyjevený z toho, co se tu odehrálo.* uhmm.. Mm..mnoo.. Tak co budeme ještě dělat holky ? Pokud ještě vůbec se mnou chcete být tady a ještě něco provádět. *Trochu smutně se podíval do země a hrabal nohou v zemi.* -Vždyť si je obě vystavil nebezpečí ty hlupáku.- Gomene... Vám oběma...
Kakusa: *Kakusa jen nadšeně zavýskne, když se pohybují aspoň jistou chvíli vzduchem.* Díky. *Odtuší rozjařeně Kakuso, jakmile se ocitají na hladině vody.* Tak, pusť ho! *Mračí se Yukan, která už používá Suimen Hokou no Waza. Ovládá však jen levou polovinu těla. Kakusa jí neposlouchá. Ještě nestojí na vlastních, drží se ho svou pravou rukou a dá mu pusu na tvář. Teprve tehdy soustředí chakru ve své pravé noze, pouští se ho a popojde pár kroků od něj.* Víš, že máme bratrance a ty takhle podvádíš. *Zasyčí Yukan na Kakuso.*
Nomi: *Když se chytla Kakusa jeho ruky, chytil ji tak pevně, že i ona musela cítit, že ji neplánuje za nic na světě pustit. Když se nakonec zhouply z vlákna k němu, trochu zabral vší silou nahoru a když do jeho těla vrazilo to jejich, rychle pustil Kakusinu ruku a silně je objal kolem pasu.* Nebojte se. Už jste v pořádku. *Spustil se i s nimi po vlákně, když se i ujistil, že je vlákno bez pochyb unese, začal při cestě dolů plnit přání Kakusy a vždy se odrazil od stěny skály směrem do strany a ten skok se zdál skoro jako by letěli.* Víc ti neobstarám Kakuso.. Nejsem pták, pouze pavouk. *Usměje se a pomaličku nakonec klesne až k hladině vody a tam se zastaví.* Takže.. Jestli umíte chodit po vodě, tak se mě pusťte a klidně už jděte po svých, pokud ne, můžete mě objímat jak dlouho chcete. *Vyplázne na ně jazyk a usměje se potom.*
Kakusa: *Kakusa se nenechává přemlouvat. Má z toho ostatně zábavu. Yukan ne, ta mu moc nedůvěřuje.* Proletíme se? *Ptá se nadějně Kakuso, protože doufá v let. Musí to být přeci nádherný pocit. A ona ho chce zažít. Ne jen ho znát z vyprávění Nanabiho.* Opovaž se nás pustit. *Varuje ho Yukan, když se Kakusa natahuje rukou k té jeho. Yukan je zhoupne levou nohou blíž, takže se Kakusa dotkne Nomiho ruky a tehdy se Yukan pouští toho vlákna.*
Nomi: *Když vidí, že se jejich zpomalení neobešlo bez toho, aby si trochu ublížily, trochu se vyděsil a zakřičel.* PRopána holky, jste v pořádku. -Bože to byl zase jednou nápad.- *Pomyslí si a začne šplhat po skále k nim. TA skála byla hodně dobrá pro šplh, takže se ani neodlamovaly kusy, které by ho shodily dolů. Když se dostal k nim, dal si chakru do nohou a snažil se udržet na nerovném povrchu skály.* Tak holky.. Já vám podám ruku, chytíte se, a potom se ke mně přitisknete a za pomocí vlákna se dostaneme dolů a podíváme se na to, jestli jste v pořádku. No táák. Kakuso chytni se mě. *Měl takové podezření, že Yukan mu moc nefandí, tak to zkusil s Kakusou.* Jen mi podej ruku a zhoupni se ke mně a obejmi mě. Já už nás snesu dolů. *Dořekl a vyčkával, zda se ho opravdu chytí.*
Kakusa: *Yukan se dotkne Nomiho reakce.* To tys chtěl závody! *Vyčte mu černá levá polovina těla. Gravitace jim zrovna nepoáhá zpomalit. Stačilo, že se směrem dolů rozběhli. Nedělají takové kousky téměř vůbec, takže nemají cvik a netuší, jak společně zastavit to, jak je to táhne směrem vpřed, dolů. Nohy se jim hýbou téměř sami. O létání jim sice Nanabi vyprávěl dost příběhů, ale nezdá se, že by toho byli ony vůbec kdy schopné. Kakusa však jen hledí na přibližující se hladinu vody. Přeje si moct létat a ten kousek, který předvedl Nomi v ní probudil jistou závist a právě onu touhu tu zkusit. Jenže se nic neděje. Mračí se na hladinu jezera, když se Yukan povede svou černou levou rukou chytit za vlákno, které mají poblíž po ruce. Trhne to s nimi a jaksi se přestanou soustředit i na chakru v chodidlech. Yukan to málem vykloubí rameno, ale naštěstí to zvládne.* Hééj! *Ozve se až pobouřeně Kakusa, po krátkém zavísknutí, když se jí zdá, že se na okamžik octli ve vzduchu, ale následně její iluze toho, že se rozletěli, zmizela, protože zůstali ve vzduchu.* Nejsme vážka! *Okřikne Yukan pravou polovinu. Jejich sensei se chystala je zachytit, ale jelikož vidí, že se jim povedlo zažehnat nejhorší, doběhne dolů na hladinu jezera, kde se postaví. Kontroluje co je vidět zpod hladiny. To aby tam náhodou nečíhalo nebezpečí.*
Nomi: On už věděl, že to má v pohodě a tak se ohlédl za holkami a hned poznal, že se něco děje.* Co to.... Sáákra.. Opatrně holky, blížíte se moc rychle !! Sakriš. Vidíte ti vlákna. Jen se jich chytněte. Zkuste se za jejich pomoci zpomalit vaši rychlost a já vás kdyžtak zkusím chytit ! -Bože snad se jim nic nestane.- *Opravdu se o ně bál, tak už pospíchal, ale po vodní hladině, co nejblíže a srovnával se podle toho, jak padali. Sice mohl tušit, že nemá dost síly, aby je takhle chytil a aby se udržel s nimi na hladině, ale teď mu to bylo jedno. Bál se o obě dvě. Nastavil už i ruce. Pokud však holky chytí, asi se jim urychlí jejich čas na koupel.*
Kakusa: *Jsou překvapené tou jeho přátelskostí, která by možná jejích bratranci ležela v žaludku. Usmějí se pobaveně jen nad tou představou, jak jejich bratranec nepřátelsky zírá na Nomiho. To nadšení Nomiho je pro ně jaksi nakažlivé. Jejich Sensei se chystá na cestu dolů.* Závod? *Zaregistrují otázku, kterou Nomi hned taky uskutečňuje.* Ale my.. *Chtějí ho informovat, že závod z tohohle prostoru dolů je příliš neláká, ale zaskočí je, že Nomi jen tak skočil. Sledují ten jeho pád s obavou, jak to dopadne. Jaká úleva je pro Kakuso, když vidí, že Nomi ten pád zastavil. Zvědavě však sleduje ta vlákna či co to je. Zaostávají však. Nemají zas takové možnosti, jako ten kluk. Soustředí chakru do chodidel na Kinobori no Waza. Takto sbíhají dolů po stěně k vodě jezera dole.* Změň směr! Změň směr! *Křikne varovně Yukan na Kakuso, protože s takovou cestou těžko zpomalí, navíc mají proti sobě hladinu vody. Vpadli by rovnou tam, těžko by se octli na hladině. A sama změnit směr nemůže. Musí na tom spolupracovat.*
Nomi: *Zasměje se nad tím, když mu řekly ano. Nebo spíše jen jedna, ale teď se k nim musí chovat jako by byly dvě. Doteď ale opravdu nevěděl, zda je to jenom hra, nebo má opravdu Kakusa rozdvojenou osobnost. Kakusa se mu líbila. Byla veselá příjemná a je na ní vidět, že se dokáže zabavit s lidmi, pokud ji ukáží svou světlou stránku a neodsuzují ji. On by tohle nikdy neudělal, protože sám byl kvůli svému klanu odsuzován a bylo mu nehezky nadáváno.* Skvělý skvělý. Už jsem myslel, že tady asi umřu od nudy. A potom můžeme dělat i něco jiného. Jen tak klábosit nebo trénovat. Cokoliv. *Nedokázal svou radost pořád dostatečně vyjádřit. Byl rád, že se s ním baví. Jediné, co ho zatím otravovalo a překáželo mu, byla jejich sensei. Ačkoliv byla samuraj, které obdivoval mimochodem, pořád mu vadila jako dospělá osoba, která navíc jen mlčí. Ze všech myšlenek ho vytrhne jejich poslední otázka a on se usmál.* Zvládám obojí, takže.. Uhhmm dáme si závod ? Holky ? *Usměje se, mrkne a seskočí z útesu jakoby by skákal bungee jumping a když už si myslel, že má dostatečný náskok, vypálil pár pavučinových vláken, kterými se zachytil, zhoupl se na skálu a za pomocí chakry v nohách se zachytil na skalách a rozběhl se směrem dolů k vodě. Celou cestu a let se smál a bylo to i slyšet. Nakonec zavolal.* Tak kde jste holky !?
Kakusa: *Kakusa se usměje jeho překvapení, ale sama je překvapena jeho reakcí, kdežto Yukan si ho jen prohlíží a nijak jinak na něj nereaguje.* Přesně tak. *Odtuší nakonec Yukan dřív než Kakusa. Kakusa jeho ruku přijme hned, ač je rozpačitá. Yukan svou černou levou rukou chvíli trvá, než jeho gesto přijme. Po celou tu dobu kouká na jeho oči. Jsou zelené. V jejich rodině nikdo nemá oči zelené barvy. Zamrkají obě v návalu otázek. Yukan stáhne ruku a nějak se nemá k odpovídání. Kakusa je však nadšená.* S tebou někam? *Zasměje se.* Sami jsme tu stáli a přemlouvali sensei, zda s námi sejde dolů, abychom mohli do vody. *Odpoví s úsměvem přátelsky. Yukan si probrábne vlasy Kakusy.* Půjdeme. *Přikývne Yukan. Ostatně Sensei doteď neodpověděla. Má zřejmě plno práce hlídáním okolí.* Umíš chodit po strmých plochách a po vodních? *Optají se obě dvě. Chtějí to vzít přes tu stěnu zde.*
Nomi: *Poslouchal ji a snažil se pochopit vše, co mu tu právě řekli. POtom je přímo vidět jak se zasekl. Snažil se zpřeházet myšlenky v hlavě a ustanovit si nějaké vysvětlení toho, co se tady dozvěděl. NAjednou vyjekne s vykulenýma očima.* Coooo !? Páááni ! Tak to je super.. Asi.. MYslím.. Nevím.. Mám v tom zmatek. *Zasměje se a poškrábe se na zátylku.* Hmmm... -Bílá Kakusa a černá Yukan jestli to chápu.- *Snažil se v tom binci orientovat, ale nakonec se opět jen usmál a podal pravou ruku.* Ahoj. Jsem Nomi. Těší mě Kakuso. *Potom podal levou, aby mu byla podána levá.* A těší mě i to, že mohu poznat tebe Yukan. *Když má tohle za sebou, tak se zase začne vyptávat a chrlí otázky jednu za druhou.* Půjdeš tedy se mnou někam ? Pustí tě tvoje sensei ? Půjdeme se koupat ? M2la by si čas si popovídat ? Chtěl bych tě poznat. Tak co ? Půjdeme ? Půjdeme ? *Ptá se naprosto nadšeně a uvnitř opravdu doufá v kladnou odpověď od obou.*
Kakusa: *Nechápavě na něj hledí, spíš zmateně.* To je naše sensei... A.. Nejsme břichomluvci. *Kakusa udělá krok vzad. Ohlédnou se za pravé rameno, aby Kakusa viděla, jak jsou blízko zády ke strmějšímu spádu do jezera. Bylo by ošklivým zážitkem, kdyby tam zničeho nic, zahučeli.* Já jsem Kakusa. *Mluví Kakusa a černá polovina ukáže levou rukou na pravou část hrudi.* Yūkan. *Odtuší prostě černá polovina, která zaujímá levou půlku těla, když pro změnu ukáže Kakusa pravou rukou na svou levou část, která je černě zbarvená.* Jsme dvě. A každá svá vlastní. Dvě poloviny, které jsou spojené v jedno tělo. *Dodá na vysvětlenou Kakusa a trochu se začervená. Přeci jen od nich není hezké, kdyby uváděli Nomiho ve zmatek i nadále.*
Nomi: *Je pořád moc malý na to, aby mohl pochopit, že osoba před ním má rozdvojenou osobnost a tak se na ni koukal a usmál se opět.* Pááni. Ty jsi i břichomluvec nebo jak se jim říká. No ty jestli si nevyhrála první cenu, tak potom tam byli blázni. A proč by se měla koupat i ona ? *Ukáže docela neslušně na dospělou osobu, která tam s ní byla. Hodil pohledem ještě po jejím senseiovi a hned poznal, že je žena samuraj, protože on neskutečně obdivuje právě tyto samuraje. NEjprve byl dost ohromen, ale poté se vrátil zpět pohledem k dívce.* No tááák. Pojďme se tedy vykoupat ať z tebe utřeme tu černou barvu. *Věnuje jí jeden úsměv a potom už jen čeká, zda odpoví kladně nebo ne.* Kakusa nebo Yu..uuu..Yukan ? Jak ti mám tedy říkat ? *Zeptá se a potom ji pozoruje s otevřenou pusou.*
Kakusa: *Rozhlédnou se. Mají dneska teplákovou soupravu a dlouhé bílé vlásky, zatímco tvář zkrášlují modré oči. Bledá pleť zde není příliš častá díky zdejšímu klimatu, ale Kakuso se to nějak drží, zatímco její levá půlka těla je černá. Faitā, rudě oblečená žena, která patří k samurajům a má u sebe tedy i patřičné zbraně, si měří pohledem kluka, už když se k nim blíží s tím voláním. Není to však Aito a zdá se, že ani nikdo od něj. Zdání může klamat, takže se má na pozoru, ale dokud neprovede kluk nic podezřelého, nechá ho být.* Co? Proč bychom se měli mýt potřebu umýt? *Kakusa to nechápe, ale ani její černá polovina. Vždyť ke klanu Kumamuchi to patří, takže je ani nenapadne, že by šlo o jednu jejich část.* Ale pokud chceš trávit čas v naší přítomnosti, klidně můžeš. *Pokrčí obě poloviny rameny.* Jsme z klanu Kumamuchi. Já jsem Kakusa a.. *Začíná Kakusa představování.* Yūkan. *Dopoví černá polovina své jméno.*
Nomi: *Dorazil k jezeru od jižní strany města. Vypadal naprosto znuděně a co krok, to nakopl nějaký kamínek. -Herdek.. Pitomá vesnic. Všude jen nuda. Nikdo z mých známých si nechce se mnou hrát.. Všichni jsou buď na misích nebo musí trénovat. Už mě opravdu štvou. Proč jsou všichni už geninové a já jsem takové nemehlo.. Vždyť toho i dost už umím.. Sáákra. *Dost ho deprimovalo, že je pořád jenom studentem. Už by tak moc chtěl zesílit, ale pro to se musí stát geninem. Procházel se po břehu jezera. Měl rád toto místo. Nikdo tu moc nebýval a on měl dost času pro to, aby na chvíli zavřel oči a snažil se dosáhnout vždy vnitřního klidu, aby se mohl probírat svými myšlenkami a soustředil se pouze na ně. Dnes na toto však nedošlo, protože si zanedlouho všiml dvou osob poblíž jezera. I z té dálky poznal, že jedno z nich je malé dítě. Rychle se rozběhl a začal křičet.* Počkéééjte ! Prosím ! *Když je dohnal zadýchaně se podíval na chlapce, kterého viděl a tak s úsměvem spustil.* Ahoooj. Já jsem Nomi. Nechceš si na něco zahrát nebo něco provést ? Hróózně se nudím. *Prohlídne si pořádně toho chlapce a poté se zasmál a ukázal na něj.* To jdeš z maškarního nebo co ? Nevěděl jsem, že dnes bylo něco takového ve městě. Ale to nevadí, třeba to smyjeme, pokud se budeš chtít vykoupat. Tak co ? Tak co ? *Ptal se opravdu dětsky a mluvil s ním tak, jakoby by tam vůbec nebyl jeho sensei. Dospělé nebral na vědomí. Byly mu ukradení. Měl rád děti, protože s těmi aspoň mohl blbnout a provádět kdejakou lumpárnu a to on měl rád.* -Snad mě ten chlapec neodkone, jinak ho snad sám už hodím do té vody.- *Pomyslí si a potom stále zářivým pohledem pozoruje chlapce před sebou.*
Kakusa: *Procházejí se stále ještě v jednom těle, protože se stále nenaučili rozdělit svá těla. Jsou poblíž jezera. Kakusa i se svou černou polovičkou. Pár kroků za nimi je následuje Raion. Má samurajskou výbavu a je s nimi neustále.* Půjdeme se koupat? Prosíím.. *Začne žadonit svou sensei, Kakusa a černá polovina do toho připlete i svou ruku, aby byla prosba kompletní.*
rpg: koniec
Namine: *V ruke držala zvitok. Roztvorila ho a začala čítať:* "Suiton: Mizzurappa" *uškrnula sa. Suiton dokázala ovládať vďaka Mokutonu, takže to bude pre ňu niečo celkom nové. Zvitok, ako inak, začala čítať, aby sa naučila pečate a princíp techniky. Rozložila si ho na zem, aby mala voľné ruky a nacvičovala si ručné pečate. Prešla si ich pomaly, niekoľkokrát ich zopakovala, až ich napokon vytvorila rýchlo a v nádeji, že vychrlí z úst vlnu vody, zo seba čosi vypľula. Našťastie to boli len obyčajné sliny, ktoré pristáli kúsok od nej, vedľa zvitku. Povzdychla si,* "Eh, to asi nebude moja chakra.." *poškriabe sa na zátylku a zloží pečate opäť,* Počkaaj.. Možno som ich poplietla a poskladala v inom poradí, *zohne sa ku zvitku a prejde si pečate,* "Nie, bolo to správne.." *odtrhne sa od zvitku a vzdiali sa. Poskladá znova pečate a snaží sa nevypľuť sliny. Z úst vypustí len vzduch, nič viac,* "Asi by bolo rozumné dočítať ten zvitok dokonca.." *sadne si do tureckého sedu a načiahne sa pre zvitok. Skúma ho a číta ďalej. Mala to urobiť asi hneď na začiatku, pretože sa dočítala, že je treba koncentrovať chakru do pľúc a predstaviť si, že tá chakra sa mení na vodu. Následne ju ústami vypustiť von. Prikývla sama sebe a postavila sa. Nadýchla sa a vydýchla. Vytvorila pečate a s hlbokým nádychom koncentrovala chakru do pľúc, pričom výdychom sa snažila dostať chakru v podobe vody von z tela. Jediné, čo sa jej podarilo bol pokus o udusenie parou, vlastne ani tá nevyšla, pretože stále žije, len jej z úst stúpa riedky 'dym' a silno kašle,* "Do hája," *pretrie si oči rukou. Para jej vošla do očí a tie jej začali slzavieť,* Gah, gaaah.. *kašľala ďalej. Vypadala ako cvok. No skúsila to znova. To, čo sa odohralo pred chvíľou, sa zopakovalo ešte aspoň 5krát, no na ďalší pokus jej z úst vyletel malý prúd vody, avšak aj ten zmizol tak rýchlo, ako vyletel,* "Začínam to chápať," *napadla ju jedna vec. Zložila pečate a nakoncentrovala s nádychom chakru do pľúc, ktorú tam chvíľu „dusila“. Náhle ju potom všetku vyfúkla von v podobe malej vlny, avšak jej 'mohutnosť' a trvanie neboli podľa jej predstáv. Takto ešte trénovala niekoľko minút, kým padla od únavy na chrbát,* "Základ viem.. Chce to už len zlepšiť," *dýchala zrýchlene. Bola unavená. Ostalo jej ešte trochu chakry, ktorú chcela vložiť do posledného pokusu. Postavila sa a všetko zopakovala – pečate, koncentráciu. Vydýchla naozaj slušný prameň, ktorý sa sformoval do menšej vlny,* Z-zvlá... *od únavy sa zosypala na zem.*
rpg: koniec
Namine: *Deň D. Pre mnoho študentov akadémie to bol výnimočný deň. Práve dnes sa z nich mohli stať skutoční shinobi. A z Namine tiež. Nebála sa, nebola nervózna. Bola si istá svojimi schopnosťami, veď pilne študovala a trénovala. A preto dnes sedí v triede ako najmladší účastník tohtoročných geninských skúšok. V triede bol ruch. Všetci sa prekrikovali a niektorí predvádzali ostatným spolužiakom svoje Henge no Jutsu a uťahovali si z ľudí, na ktorých sa premenili. Miestami to prišlo Namine smiešne a rada by sa k ostatným pripojila, no.. Za celý rok ju medzi seba neprijali. Bola z toho docela smutná. Mala takú veselú povahu, vždy sa chcela s každým kamarátiť, ale oni ju od seba odstrkovali. Stále nejaké žvásty o klane, o rodičoch.. Že sú zlodeji, vrahovia... Nikdy ale nemala odvahu sa na to niekoho spýtať. Verila, že sa jej rodičia vrátia a uistia ju, že sú to všetko lži,* Ehm, ehm.. *odkašlal si sensei, ktorý sa tu zjavil ako duch.. Bez toho, aby si ho niekto všimol. Vyčkal, kým sa decká utíšia,* Hádam, že sme tu už všetci.. *rozhliadol sa po triede, a potom pozrel do svojich lajstrov a napoko znova na žiakov,* Ayako? Je tu Ayako? Alebo zaspala aj na tohtoročnú geninsku skúšku? *v triede sa ozval tlmený chichot a Ayako sa neozývala,* Tak hádam jej to vyjde na tretí a posledný pokus.. Inak sa môže rozlúčiť s hodnosťou genin.. A to sa týka všetkých vás, ktorí dnes neuspejú.. Dajte do toho všetko.. A teraz sa všetci presunieme ku jazeru, kde sa zhromaždili ľudia z dediny, vaši rodičia a iní diváci. Rozhodli sme sa, že tento rok spravíme skúšky verejné, aby ste mali motiváciu.. Takže.. Môžeme vyraziť, *všetci sa zdvihli a nasledovali senseia až ku jazeru, kde bol celkom slušný počet ľudí. Mnohé deti zamávali svojim rodičom, ktorých spatrili v dave. Trvalo, kým sa konečne začalo. Čakalo sa na Raikage, ktorá mala príhovor.. a veci podobné,* Dáme priestor našej najmladšej účastníčke.. ako prvej.. Namine Hoshitaji, *vstala a prešla pred Raikage, senseia a ešte nejakú Jouninku. Raikage kývla hlavou, že môže začať. Už predtým boli študenti oboznámení, ako bude skúška prebiehať. Vydýchla, zložila bežate a z obláčikov dymu sa vedľa nej objavili dve jej presné kópie. Ibaže nebol ničoho schopné. Jouninka ihneď mrskla jeden kunai ku klonu. Ten cez jeho nehmotné telo preletel a klon sa rozplynul v dyme. Namine ani neuskočila, jednoducho ju ten kunai nevystrašil, ale ostala trochu vystrašená. Vypadalo to, akoby to ten Jouninke nestačilo. Zvraštila čielko a prešla ku jednej zo skalnatých stien, ktoré sa okolo jazera nachádzali. Kúsok od steny sa rozbehla a oboma nohami sa jej potom dotkla a bežala po kolmej stene až nad hladinu jazera. Tam sa odrazila od steny, urobila salto vzad a nohami dopadla na hladinu vody. Mala trochu pochybnosti. Mierne sa zakymácala, ale udržala rovnováhu a neponorila sa do vody. Opäť na ňu letel jeden z kunaiov. Čo tá Jouninka robila? Chcela narušiť jej koncentráciu? Bola blízko brehu, preto pred kunaom neskočila, ale vytvorla pečate a na jej mieste sa objavil peň, ktorý predtým ležal na brehu jazera vedľa stromov. Peň, do ktorého sa kunai zabodol, dopadol do vody a plával na jeho hladine.. Pravá Namine sa skryla za stromom, kde predtým ležal peň.. Užila techniku Henge no Jutsu a spoza stromu vyliezla v podobe svojej matky. Zdvihla sa obrovská vlna protestov zo strany rodičov a iných divákov. Raikage okamžite zasiahla, aby sa upokojili a jeden z prítomných Jouninov odviedol Namine stranou. Nechápala, čo sa deje, prečo tak reagovali. Bola zlá? Nestačilo to?.. Až keď všetci skončili a predviedli, čo mohli.. si Raikage začala volať žiakov, ktorým osobne odovzdala čelenku so znakom Kumogakure. Medzi nimi bola aj Namine. Od tohoto dňa je z nej právoplatná Kunoichi!*
rpg: koniec
Namine: Namine sa vybrala k neďalekému jazeru, samozrejme veľmi skoro ráno, kde mala v pláne trénovať chôdzu po vode. Toto bolo jedno z cvičení, ktoré sensei spomínal. Vraj je náročnejšie než chôdza po stromoch, stenách a podobných veciach. Dorazila pri jazero a okamžite sa vyzula. Topánky si dala pod strom a vykročila smerom ku brehu. Omočila si nohy, aby zistila teplotu vody,* "Mala som ísť radšej do horských prameňov.. Tá voda je studená a ráno chladné," *urobila krok dozadu,* "Ak sa chcem naučiť zaobchádzať s chakrou, najdôležitejšia je koncentrácia," *s koncentráciou nemala malá Nami žiadne problémy. Na prvý pohľad sa správala ako malé dieťa, ale bola to len zástierka. Bola totižto velice vychytralá. Nahrnula chakru do chodidiel. Bolo celkom zvláštne, že to dokázala na prvýkrát, pretože nahromadiť chakru do nôh bolo náročné, hlavne kvôli tomu, že chodidlá sú najďalej od chakrových bodov. Ale to bude asi tým, že už dlhšie vedela liezť po kolmých plochách, ktoré tiež využívali koncentráciu chakry do chodidiel. Bolas tým teda oboznámená. Vykročila nohou na hladinu a okamžite padla tvárou do vody, vypustila väčšie množstvo chakry než bolo potrebné* Ghhrr.. *zavrčí, pretože voda je naozaj dosť studená a počasie v Kumo nie je zrojna ráno najteplejšie.. Ale nerobí si z toho nič. Boli to prvé pokusy. Postaví sa na breh a urobí to znovu.. A znovu, a znovu, kým sa nenaučí stáť na hladine. Samozrejme, kymácala sa zo strany na stranu a jej nôžky sa často ponárali viacej do vody, a tým pádom znova zletela do studeného jazera. Dnes toho moc nestihla, pretože sa sem nejak skoro začali hrnúť ľudia. Zbalila si veci a vyrazila preč........ Na druhý deň mala pocit, akoby začínala od začiatku. Pády do vody, premrznuté končatiny od studenej vody... Až konečne stojí bez problému, i kroky jej nerobia žiaden problém, ibaže dovtedy, kým sa hladina jazera nerozkymáca a nevytvoria sa vlnky. To už stráca stabilitu a ocitne sa znova vo vode,* "Aha, takže musím dodávať do chodidiel chakru podľa toho, ako sa hladina vody pohybuje.." *na brehu si vyžmýka oblečenie a vlasy a pripraví sa na ďalší pokus. Lenže stále ju to kymáca, rýchlo pochopí, že nie je chyba v tom, ako dodáva chakru, ale v tom, že nie je plne sústredená, aj keď s koncentráciou problémy nemá, podvedome sa raduje, že jej to ide,* "Baka, nie je to nič extra.. Ešte si nič nedokázala.." *zanadáva si a tentokrát s odhodlaním a s úplne čistou hlavou vykročí na hladinu vody držiac jeden väčší kameň. Prejde sa po hladine a kameň hodí neďaleko seba. Voda sa rozkymáca a Namine sa zakymáca s ňou, no na vodnej hladine sa udrží. Zazubí sa a ešte párkrát sa po jazere prejde, aby si bola istá, že to zvládne aj nabudúce.*
rpg: zrušené
Namine: *Nešlo jej do hlavy, prečo musí s ním stále chodiť. Najskôr si myslela, že niečo podobné ako Haruka, ktorá sa stará o Namine po tom, čo jej rodičia zomreli.. ALe keď vraví, že musí s ním byť aj u NAmine doma, aj keď budú jej rodičia doma, prišlo jej to divné. Začala sa vstavať, a vtedy predniesla svoju otázku,* A prečo musí?.. *chcela ešte niečo dodať, ale jediné, na čo sa zmohla, bolo krátke, no hlasné vypísknutie. Ozvalo sa slabé šplechnutie. Cítila chlad vody. Bola trochu dezorientovaná a v šoku, preto chvíľu nemohla vyplávať na hladinu.. Až keď 'našla ten správny smer', tak sa vynorila. Šťastie, že vedela plávať už v tak skorom veku. Vypľula trochu vody a s kašľom sa začala driapať na breh. Mala vodu v očiach a štípali ju, preto sa jeho ruky nechytila. Jednoducho je nezaregistrovala. Jej drobné biele šaty boli celé premočené a látka teraz presvitala a lepila sa na jej krehké, drobné telíčko. Klesla do kolien a vykašliavala posledné zvyšky vody, ktorej sa naglgala.*
Lark: *Mile se usměje.* Kdykoliv si budeš přát, ohlédne se na sovjí pečovatelku a ukáže na ní jen tak mimochodem palcem.* Ale ona tam bude muset být taky nepustí ze mě oči, pokud nejsem na Akademii nebo doma s jistotou, že nikam nepujdu. *Usměje se a postaví se dříve než ona. Jak mile ona začne vstávat tak jeho pravá ruka se sama od sebe pohne a strčí jí do jezera.* Heeej řekl jsem že jí tam strkat nebudeme ! *Vyhrkne naštvaně, ale jeho druhé já se může smíchy zbláznit. Klekne si a natáhne k ní svojí Levou ruku.* omlouvám se on je škodolibý a rád dělá problémi. *Provinile na ní hledí ale chce jí pomoc z vody.*
Namine: *Jemne stiahne čelo, až sa jej na ňom vytvoria malé plytké čiarky pripomínajúce vrásky. No ona sa len jednoducho zamračila, nechápajúc, o čom hovorí. Preto šikovne zareagovala,* Shiro je môj bráška! *vyhŕkla zo seba takmer dotknutým tónom.. Akoby bola urazená kvôli tomu, že Lark nevedel, že ide o jej imaginárneho brášku,* Starší bráška, *dodala, pretože bola stále sama a vždy túžila mať staršieho brášku. No, bola jedináčik a prednedávnom prišla aj o rodičov, čo si zatiaľ plne neuvedomovala. Pri jeho návrhu sa jej očká rozšírili. Konečne nebude sama!* H-haaaai!! SHiróóó?.. Môôôžem?.. *spýtala sa sama seba a moc dobre vdela, že jej v hlavičke, ani nikde inde mimo nej, neodpovie. Preto vzápätí prikývla nadšene hlavou,* Môžem, *zazubí sa,* A keď sa vráti moja maminka a ocko, budeš spať ty u nás! *už už sa začala pomaly hrabať na nohy, ktoré mala od piesku.*
Lark: *Zadívá se jí do očí přemýšlejíc jestli si z něj utahuje.* Kdo je ten Shiro? *Zeptá se trochu zvědavě.* Mě do hlavy hučí moje druhé já abych tě schodil do vody*usměje se* taky máš v hlavě ještě někoho jiného ? *Trošku se k ní přikloní s úžasem.* Zítra je volno nemusíme na akademii nechceš spát u mě? Mohli by jsme hrát nějaké hry. *Krátce se odmlčí.* A maminka jistě bude ráda že mám kaamarádku *Zasměje se neřekne jí, že její matke ja Raikage. To se má dozvědět až v domě.*
Namine: *Potichu sa zahihňá, keď zletí na zadok a ocitne sa vedľa nej. Čakala, že jej niečo vyvedie, leč on len položil otázku, kde býva,* Hmmm.. Doma, *odpovedala šikovne, no hádzala pri tom výraz, akoby rozmýšľala. Nevedela, čo presne myslí tým, kde býva, preto odpovedala tak, ako odpovedala. Vytiahla nôžky z vody a pritiahla si kolená smerom k hrudi a opásala si ich rukami tak, že ich vlastne objímala. Hlavu si položila na kolená a natočila ju smerom ku chlapcovi. Ale tak, aby mala výhľad aj na vodnú hladinu. Nafúkne líčka,* Hovorí, že ak chcem byť ako ona, musím tam chodiť.. Ale ja nechcem byť ako ona!.. *našlúpi trochu pery, aby tak dala najavo, že to, čo Raikage vraví, sa jej nepáči. Keď však vzápätí začne vykrikovať niečo, čo nebolo smerované na Namine, myslí si, že je to nejaká hra, preto na ňu pristúpi. Pustí svoje nôžky a rukou ukáže smerom vedľa seba, ale na druhú stranu než sedí Lark. Tým chcela dať najavo, že na druhej strane sedí ešte niekto, aj keď tam nikto nebol. Netušila totiž, že Lark v hlave počuje svoju druhú polovičku,* Shiro si zas myslí, že by sme mali zhodiť do vody my teba, *lišiacky sa pousmeje.*
Lark: *Jeho postoj se změní po tom co se ocitne na zadku vedle ní. Krátce se ušklíbne napadlo ho pár věci.* Kde bydlíš ? *Ušklíbne se* Raikage je zlá že I mě tam nutí chodit. *Krátce se odmlčí* A také nechává hlídat . *Pootočí svou hlavu dozadu na jeho hlídající shinobi, která se s někým vybavuje. Netuší že to jsou další Anbu, které si pro zatím sundaly svůj převlek. Nejspíše potřebovali probrat něco důležité.* Jestli jsi smutná tak tě rozveselím! Datebayo! *Nadšeně se usměje trošku se nakloní k vodě, kterou nabere do dlaně a cákne na ní.* (Larku schoď jí do vody!) *Ozve se jeho druhé já se škodolibým smíchem.* "Pššt Datebayo!" *Odsekne v mysli.* (Nepšši mě a nech si to tvoje otravné Datebayo pro sebe! Zmlátím tě jen co se mě pustíš ven!) Ale já tě ven nepustím Datebayo! A nikoho nikam schachovat nebudu byla by mokrá! Datebayo! *Promluví na hlas na čež se podívá na Namine jestli náhodou není bledá anechce odejít když vidí že se baví sám ze sebou.*
Namine: *Chlapec jej na akadémii padol do očí už len kvôli tomu, že bol.. tak povediac.. divný. Jednu polovicu tváre, či tela, mal čiernu. Pohladom skĺzla z jeho tváre na jeho ruku a nechápavo na ňu hľadela. Mohlo to vypadať tak, že sa jeho ruky bávala, no ona ňou bola zaujatá, bola zvedavá a na druhej strane to gesto nechápala. Proste netušila, že ak k nej niekto natiahne ruku, má mu podať tú svoju. Nakoniec mu ju ale podala. Nie však, aby napodobnila jeho gesto, ale preto, aby ho stiahla dole. So smiechom potom dodala,* Hai!.. Ja som Namine, *zazubila sa znova, ale pri jeho ďalšej otázke jej úsmev z pier zmizol. Ramená pokrčila a zavrtela hlavou,* Neviem, Raikage hovorí, že musím chodiť do Akadémie, aby zo mňa bol shinobi.. Aj moji rodičia boli shinobi, *v momente sa znova zazubila. Celkom ešte nechápala, že už svojich rodičov nikdy neuvidí.*
Lark: *Ta dívka se mu zdála osamělá, také se zeptal své strážkyně aby mu o té dívce něco řekla, přece jen je Shinobi pracující pod Raikage tudíž má přehled o většině z vesnice. K tomu sama ve vesnici bydlí a nedochází mu že by bylo něco co by nevěděla.* Není Jen mě hlídá. *Zasměje se mile.* Já jsem Lark *Natáhne k ní pravou ruku, která má černou barvu.* Budeme Kamarádi? Datebayo ! *Nedá se říct, že má moc kamarádů a když se mu někdo zdá osamělý jednoduše to rovnou navrhne.* Proč jsi nastoupila na Akademii teprve nedávno? *Zeptá se zvědavě.*
Namine: *Dlhé fialové vlasy mala vyčesané hore a zviazané do konského ohonu bielou stuhou, ktorá s vlasmi voľne padala na jej krk a nižšie. Pohľadom sa venovala vodnej hladine a odrazom, ktoré v nej boli, takže videla aj sama seba. Preto si už dávno všimla, ako k nej kráča jej spolužiak z akadémie. Usmiala sa milo naňho. Bola dosť spoločenská a milá, avšak nebola nejak extrémne zhovorčivá.. Alebo jednoducho nerozprávala viac, ako bolo treba.. Keď jej však s niekym bolo dobre, dokázala sa rozhovoriť až tak, že nevedela, kedy prestať. No to sa jej stávalo len výnimočne. Bola na Akadémii jedna z najmladších, a práve nastúpila, takže si nepamätala všetkých, ktorých v triede stretla, no tváre si pamätala celkom dobre,* Ahoj, *znova sa pousmiala takým tým šťastným detským úsmevom.. Jej tvár bola taká bezstarostná, aj keď jej rodičia moc chýbali,* Máčam si nôžky, *zazubila sa a ukázala tak svoje mliečne malé zúbky. Natočila sa vtedy k nemu a všimla si vzadu ženu,* Tvoja maminka?..
Lark: *Celý den byl v klidu na akademii. Snad jedine misto kde ho nehlìdà skupina Anbu. Po zkončenì akademie se vydal za svou matkou, ktera měla plno pràce. Màlo kdo vì že mà v sobě Nanabiho. Vì to jen Anbu co ho hlìdajì raikage a staršì. Jeden z Anbu s nìm chodì bez utajenì, tedy Lark nevì že je z Anbu jednotky. Je to žena, kterà se o làrka starà. Je milà a hodnà většinou Larkovy řekne věci na ktere se zeptà pokud to nenì tajnè. U jezera si povšimne dìvky, kterà s nìm chodì do třìdy. Nechà kunoichi vzadu a sàm se za nì vidà.* Ahoj *Usměje se a prisedne si k ni* co tu dělàš?Datebayo!
Namine: *Bol celkom oblačný deň, což nebolo v Kumogakure vôbec nič výnimočné. Žila tu odmalička, takže bola na také počasie zvyknutá. Oba jej rodičia boli mŕtvi.. Boli to jashinisti a za svoje skutky náležite zaplatili. Holt, Namine o tom vedela len máličko. Naozaj máličko. Jediné, čo vedela, bolo to, že si ich k sebe povolal Jashin. Aspoň tak jej to vysvetlili. Bolo ťažké opísať to dieťaťu tak, aby to pochopilo. Sedela na brehu jazera, ktoré bolo mimo dediny. Teda, bolo za dedinou a bol to zdroj pitnej vody, takže sa tu pohybovalo vždy množstvo shinobi i obyčajných ľudí žijúcich v Kumo. Máčala si svoje drobné nôžky vo vode a na sebe mala len letné biele šatičky s ramienkami. Aj keď bolo zatiahnuté, bolo dosť dusno, čo predpovedalo príchod búrky.*
---: ---
Daredamonai: *Jen kouknul na chlapce, potom na postavy nahoře na skále a pak už jen na zvířenou hladinu pod kterou chlapec zmizel.* "Ahoj ..." *Pomyslel si v duchu koukajíc do hladiny.* "Divný chlapec ... ten ... Nanashi ..." *Pomyslel si a zavřel oči.*
Nanashi: *Jak jsme tam tak seděli mé druhé já poznamenalo.* Koukni se nahorů není to naše ochranka.* Podíval jsem se na skálu a skutečně to byla ona . Rychle jsem vstal podíval se na chlapce a řekl jsem kdyby mě hledali tak jsem tu nebyl.* Skočil jsem do vody a pod hladinou. Jsem se snažil dostat zpátky do průrvy.*
Daredamonai: *To že má moc práce neznamená že nikoho nepřijímá a popravdě ani bych ji vidět nechtěl ... je to nuda. *Daredamonai byl hodně samostatný a bylo tomu tak vždycky co si pamatuje. Když si chlapec sedl vedle něj zakoukal se zpátky do hladiny. Ale když poznamenal že má znuděnej obličej a tak tak se jen na něj podíval a mírně mu cukly koutky.* To je můj normální obličej ... *A potom zase koukal na hladinu.* ... nehodlám nikoho vodit za ručičku ... chceš li mluvit s moji matkou jdi a mluv s ní, mě k tomu nepotřebuješ. Popravdě taky by mě zajímalo kde je můj otec ... matka říká že je na cestách ... ale už jsem ho dlouho neviděl. *Zavzpomínal na svého otce.*
Nanashi: *Podíval jsem se na něj a už mírně otrávenej jsem mu odvětil.* No nikdy jsem to nezkoušel to máš pravdu ale sám si řekl že má moc práce a ty by si svoji matku po roce nechtěl vidět?*Pousmál jsem se a sedl jsem si vedle něj jelikož mě už boleli nohy z teho stání* Ale jestli tě tak moc obtěžuji tak to řekni rovnou furt se na mě koukáš znuděně a já mám celou dobu pocit že tě jen štvu.*Řeklo mé druhé já. Na to sem mu v duchu řekl.*"Neblbni aj já jsem z něj strašně otrávenej ale přece ho hned neodeženu."*A mé druhé já v duchu odvětilo*"Však to máš jedno ten malej šašek je očividně namyšlenej až bych ho nejradši zabil a sám ti řekl že si za raikage máš dojit sám."*Na to už sem jen řek asi máš pravdu a koukl se na Daredamonaie se slovy.* Co ty na to nešel bys se mnou za tvojí matkou a nebo tě nudím.
Daredamonai: Heh ... jakožto člen akademie a budoucí ninja máš právu mluvit s Raigake pokud na to je čas. Ještě jsem nezažil že by někoho nepříjala ale popravdě nemůžu to vyřizovat za tebe ... už jsem matku neviděl skoro rok ... ona furt někde lítá ... nebo já furt někde lítám ... teď co jsem genin tak do toho přibyly ještě mise ... takže ... asi tak ... má matka má všechny Kumogakurany ráda jako své syny, je vidět že jsi s ní ještě niky nemluvil ... *Cukli mu koutky a rozhlédl se.* Nevím proč mají všichni zažité že Raikage prosté smrtelníky nepřijímá ... musí ... je to její práce ... jak by přebírala mise? Jak by domlouvala vše potřebně ...
Nanashi: *Podíval jsem se na něj a řekl jsem mu.* A nemohl by jsi mě za ní dovést samotného mě nepříjme ale ty si její syn tebe snad neodmítne.*Pak sem se jen zahleděl a přemýšlel.*"Jaké by bylo super zjistit něco o své minulosti a proč mě hlídají ale asi to tak jednoduchý nebude."*Na to mé druhé já v duchu řekne.*"Jednoduchý neblbni co myslíš že tam nakráčíš a ona ti všechno řekne. Pfff"*Po chvilce koukání do země jsem se podíval na Daredamonaie pousmál jsem se a řekl jsem.* Nešlo by to abys Raikage přemluvil aby mě příjmula.
Daredamonai: *Koukal na chlapce dva v jednom a měl takový divný pocit jako vždycky když koukal na někoho z půlkáčů jak jim říkal.* Pokud ti o tom nechtějí říct, je to určitě pro tvé dobro, nebo samy nevědí. Má matka je dobrá a spravedlivá žena. Myslím že kdyby mohla, řekla by ti to. *Cukl koutky snad jako by se chtěl pousmát ale nešlo mu to.* Třeba slíbyla tvým rodičům že ti to neřekne a že tě bude chránit nebo něco tak, co já vím, můžu jenom polemizovat. Pokud tam nepůjdeš a prostě se jí nezeptáš tak nemůžeš nic vědět jistě. Třeba tě našli někde na misi jako opuštěného ... polemizovat bych mohl donekonečna ...
Nanashi: *Ani jednu možnost sem nemohl vyloučit ale taky ne potvrdit nic chytrého z něho nevypadlo. Tak jsem si pomysle.*"Má to cenu se sním přátelit vypadá že mu je vše jedno takže by z teho moc nebylo ale co já vím."*Na to mé druhé já v duchu řeklo.*"Blíž se k Raikage nedostaneš budˇ tenhle nebo naběhneš k Raikage do pracovny a nějak ju donutíš mluvit."*Nic mě nenapadalo tak jsem pokračoval v té šarádě.* Možnosti to sou hezký ale rodiče mi to nenajde a kdo jsem a proč mě hlídají mi to nevysvětlí. *Odvětil jsem a čekal co bude dál.*
Daredamonai: "Hmm jak originální ... kolikrát už jsem tohle slyšel? ..." *Jen pokrčil rameny a neříkal nic. Po chvíli promluvil.* Třeba jsi nebezpečný, proto tě hlídají ... zabil jsi svoje rodiče a nechtějí aby jsi zabil někoho dalšího ... nebo třeba míváš nijáké záchvaty vzteku a děláš čurbes co já vím? Nebo možná si nemocný a potřebuješ lékařskou pomoc a ani o tom nevíš proto tě hlídají. *Řekl pár možností co ho napadaly.*
Nanashi: *Nechtěl jsem sním rozebírat svou minulost ani budoucnost byl my nepohodlný ale jestli chci získat informace tak on je nejlepší cesta. Tak jsem mu odpověděl.* Všechno nepoznal jsem sví rodiče nepamatuji si nic do svích 7 let a stále mě hlídají. Jestli cesta ninji není to nejlepší jak zjisti to co přede mnou tají tak jaká?*Odpověděl jsem podíval jsem se na něj zamyšleným pohledem a pomyslel jsem si.*"To jsem zvědaví co z něj vypadne"
Daredamonai: Hm ... *Zamyslel se.* Ale kvůli tomu přece nemusíš být ninja? Informace se dají sbírat i bez toho ... a řekl bych že mnohem lépe než když jsi ninja a máš plno povinností ... nemyslíš? *Konstatoval a zívnul.* Navíc možná je některé věcí přeci jenom lepší nevědět ... pak se po tvém pátrání dozvíš něco co by jsi raději nevěděl a zbytek života toho budeš litovat ... sladká nevědomost. *Přihodil krátce na to a prohrábl si vlasy.* Co je v tvé minulosti po čem tak moc toužíš?
Nanashi: *Trochu mě potěšilo že přijal mou nabídku o přátelství ale neměl jsem čas nad tým přemýšlet, protože mě zarazila jeho poslední otázka.*"Proč vlastně?"*Na to mi druhé já v mysli odvětilo.*"Co si už zapomněl nikdy si nepoznal rodiče a nechcou ti o ních nic říct. Proto se chceme stát ninjou abych jsme zjistili proč nás stále hlídají a kdo jsou naši rodiče."*Po chvílce odmlky a přemýšlení nad tým co mu mám říct jsem odpověděl na otázku Daredamonaie.* Chci se stát ninjou abych odhalil svou minulost a budoucnost.*Odpověděl jsem a čekal jsem co on na to.*
Daredamonai: *Jen pokrčil rameny.* Hm ... klidně můžeme být přáteli? "Stejně se mi to niják nezdá ... proč? Co po mě chce?" *Odpověděl a pomyslel si.* Geninské zkoušky nejsou složité ... je to vlastně celkem jednoduché pokud se trochu vzděláváš a staráš o tělo. *Dodal krátce na to a cukly mu koutky snad jako by se chtěl pousmát ale nešlo mu to prohlídl si znovu a o něco pozorněji chlapce.* Proč ty chceš být vlastně ninjou? *Zeptal se stále s tím znuděným výrazem ve tváři.*
Nanashi: *Otákza Daredamonaia mě trochu zarazila ale hned jsem jsem na ní odpověděl.* No fajn jakože vypadáš povahově podobně jak já taky určitě máš rád svůj klid když tu tak ležíš sám a nejsi nikdo hlasitý co sem pochopil že nemusíš rodinu Kurosawa. A abych se přiznal zaujal mě tvůj styl a to jak jsi dobry v boji. Teda aspoň mám ten pocit jinak by jsi nebyl genin. *Dořekl jsem a v duchu jsem si pomyslel.*"WoW kde se to ve mě bere."*Na to mé druhé já v duchu odvětilo.*"To není z tebe to vykrádáš mě."*Pak už jsem byl jen potichu a čekal co na to Daredamonai.*
Daredamonai: *Dared zívl a podrbal se v jeho bílých střapatých vlasech.* Dřít? ... Tak ... neřekl bych niják zvlášť ... rád si zalenoším ale když něco dělám dělám to pořádně. *Uvedl věci na pravou míru a pokračoval.* Kamarád? ... *V tu chvíli mu došlo že vlastně nemá ve vesnici žádné kamarády ... vůbec žádné ... nikdo kdo by za ním chodil na návštěvu nebo někdo s kým by trénoval ... vlastně vůbec nikdo kdo by s ním rád trávil svůj volný čas. Až druhotně se zamyslel nad významem slov fajn kluk." ... hm ... co obnáší to slovo? *Dodal po krátké přestávce stále bez náznaku jiného než znuděného výrazu.*
Nanashi: "Takže nic nového ale stejně bych ho rád měl za přítele může se to hodit."*Pomyslel jsem si a začal jsem ho nenápadně vychvalovat aby se staly přáteli.* Wow nejmladší genin jak jsi toho dosáhl to jsi musel na sobě hodně dřít že? Škoda že o rodině Kurosawa nic nevíš nebo víš stejně jako já. Víš co připadáš mi jako fajn kluk nechceš být můj kamarád? S lidma se tu moc nebavím většinou mě odhánějí taky bych rád aspoň někoho kdo je se mnou a ne z důvodu že mě hlídá.*Dořekl a doufal pevně že to víjde. Při čemž jediný na co jsem myslel bylo*"Vysoké konekce více informaci."
Daredamonai: *Zamyslel se.* No tak to ti asi nic moc zvláštního taky nepovím ... jsou hluční ... jinak asi nic zvláštního nevím ... nic co by neměl každý vašeho klanu, to znamená půl těla do černa a dvě osobnosti? Jestli to teda říkám správně? *Usoudil že rozdvojená osobnost patří ke klanu vzhledem k chování Nanashiho který je taktéž z toho klanu.* Chodil jsem s nimi chvíli na akademii ale jen krátce ... jsem nejmladší genín v historii. *Vysvětlil a možná to vyznělo jako vychvalování se i přes to že takhle to Dared v plánu neměl.* Ale co si ho pamatuji tak jsem nikdy neviděl že by měl ochranku ... *Pokrčil rameny.* "Divné s takovou tu bude mít každý ochranku ... ale proč by někdo z průměrné rodiny ji potřeboval? A proč jí má vlastně Nanashi?" *Zamyslel se.*
Nanashi: *Chvílku jsem poslouchal a stejně sem nic nezjistil ale zaujalo mě jeho schopnost s piskem a pomyslel jsem si.*"Hmm syn raikage když si ho spřatelým možná zjistím víc časem proč mě hlídají."*Ani jsem to pořádně nedomyslel a mé druhé já odpovědělo.*Ahoj já jsem druhá stránka mě aji já se chci na něco zeptat. Jak už si tu zmínil o rodině Kurosawa. Rád bych o ní něco zjistil. Jestli něco výš mohl by jsi mi o ních něco říct nikdy jsem se sněma nebavil ale nedávno jsem potkal Kazukiho Kurosawu a zjistil jsem že má taky prej ochranku. *Jen to mé druhé já dořeklo. Řekl jsem mu v duchu.*"Co blázníš ty jsi zase zbrklej. Chtěl jsem si ho spřátelit snad mě nebude mýt za někho podezřelého."*Na to mé druhé já jen v duchu odvětilo*"Z čeho by nás podezříval jsem jen student."*Uklidnil jsem se a podíval jsem se na něj co řekne.*
Daredamonai: "Nanashi Fujimaru." *Zopakoval si v duchu snad jako by si ukládal data.* Klidně se ptej. *Odvětil líně.* Popravdě jsem si nevšiml že by měl kdokoliv na akademii ochranku ... tudíž ti toho asi moc neřeknu ... já občas mívám ochranku když jdu mimo vesnici a to jen proto že jsem synem raikage ... jinak já se jmenuji Daredamonai Okimoto a jak už jsem řekl raikage je mou matkou ... a co se té tykve týče, nosím si sebou v ní písek jelikož mám schopnosti manipulovat s ním jak se mi zlíbí a tak je dobré ho mít vždy po ruce. *Vysvětlil a z dýně vyletěl písek a kousek nad dýní se z písku napsalo RÁD TĚ POZNÁVÁM, chvíli tam ten nápis jen tak levitoval a potom se písek nacpal zpátky do dýně.*
Nanashi: Ne nejsem z jejích rodiny jen ze stejnýho klanu jmenuji se Nanashi Fujimaru.*Řekl jsem klidným hlasem a zamyslel jsem se.*"Když už má tolik otázek taky se na něco zeptám možná bude vědět něco o tom proč mám ochranku." Můžu se tě na něco zeptat? *Pousmál jsem se a spustil jsem na něj.* Zaprvé nevíš proč někteří studenti akademie mají ochranku? A za druhé ty jsi vlastně kdo a co to máš proboha za tykev na zádech? *Zeptal jsem se s klidným hlasem a doufal jsem že bude něco vědět o té ochrance.*
Daredamonai: Ochranka? ... Né nikoho jsem zde nevyděl ... *Odpověděl laxně a rozhlédl se.* "Proč by někdo jako on v kumo potřeboval ochranku?" *Zamyslel se nad jeho slovy až nyní mu došlo že je tak na půl černej stejně jako Ayumi a Kazuky.* Hele nejsi ty někdo z rodiny Kurosawů? *Zeptal se se stále stejným výrazem tváře.* Protože oni jsou taky to ... půlkáči ... *Dodal krátce na to a byl zvědavý co mu na to chlapec odpoví.* "Doufejme že alespoň není tak hlučný či výbojný jako ti dva ..." *Prolétlo mu hlavou při vzpomínce na ně.*
Nanashi: *Když jsem doplaval k temu chlapci ozvalo se od něj (Kde si se tu vzal). Doplaval jsem k němu a odpověděl jsem mu.* Jsem tu už nějakou dobu schovanej v průrvě, aby mě nenašla ochranka mám rád svuj klid a s ochrankou nemám žadný. *Podíval jsem se na něj a pomyslel jsem si.*"Hmm vypadá zvláštně ale snad bude v poho."*Na to se ozvalo v duchu mé druhé já.*"Nepřemýšlej nad blbostma a rači se ho zeptej jestli někoho neviděl."No když už jsem tady chtěl jsem se zeptat jestli jsi tu někoho neviděl a pokuď ano tak kam šel? *Dořekl jsem a pousmál jsem se na něj.
Daredamonai: *Netrvalo dlouho a hladina se zavlnila jinak než od kapříků lapajících po hladině. Daredamonai se rozhlídl a zahlédne v jezeře chlapce plavajícího směrem k němu.* He?! "Kde se tam vzal? ... Že bych na chvíli usnul? ... né to se mi nezdá ... ale jak si to mám potom vysvětlit?" *Koukal na chlapce svým obvyklým znuděným výrazem a stále přemýšlel kde se tu vzal.* "Kdyby se tu potápěl musel by být pod hladinou dobrých pět minut co už tady sedím ..." *Stále mu to nedalo.* Kde jsi se tu vzal? *Zeptal se chlapce líným hlasem když připlaval blíže?*
Nanashi: *Když se mi dnes podařilo utéct ochrance tak si toho vcelku rychle všimla a začala mě pronásledovat tak jsem se rozhodl že se jí ztratím u jezera vyběhl jsem na skály nad jezerem a zních jsem skočil do vody ve které jsem plaval pod hladinou do průrvy ve skále která byla málá ale dokázale mě schovat před ochrankou asi po deseti minutách jsem si pomyslel.*"Už by mohly být pryč tak bych mohl vyplavat ven a skontrolvat to. Snad tam na mě nečeká."*Když jsem vyplaval ven tak tam naštěstí už nikdo nebyl jen nějakej kluk u břehu tak sem plaval k němu abych se ho zeptal jestli tu někoho neviděl a jestli ano tak kam šel.*
Daredamonai: *Dnes Daredamonai odpočíval u jezera Kumogakure no sato které bylo zároveň i zdejším zdrojem pitné vody. Kdo by o něj okem zavadil všimne si bělovlasého střapatého chlapce s šedýma očima v celkem zvláštním hnědavém oblečení s šedým pláštíkem, na zádech měl velkou tykev, větší než byl on sám a na ní byl znak Kumogakure. Dared líně seděl na břehu jezera opírajíc se o onu obrovskou tykev a hleděl do vodní hladiny kde se sem tam utvořila vlnka, to když ryba zavítala na hladinu něco slupnout.* "Je tu pěkně, kdo by si to jen pomyslel." *Mihlo se mu v hlavě když se kochal jezerem.* "Dneska se tu budu celý den jen tak válet ..."
BlueBoard.cz ShoutBoard