Přidej zprávu »
Kirigaya (NPC): Máš pravdu, je to nebezpečná technika, víc než nebezpečná. *Řekl Kirigaya a uhodil tou technikou do země, technika se začala lehce dostávat skrz stěnu, bylo vidět jen tak technika jede stále nic, po chvíli byla vidět jen jeho ruka, když vytáhl ruku, tak už v ní nebyl rasengan.* Kdybych tě chtěl zabít, udělal bych to jinak i když tohle je taky nebezpečná technika. *Řekl Kirigaya, a pomocí tě samé techniky DOTON: SHINJUU ZANSHU NO JUTSU zase vytáhl Nigara ven, když ho vytahoval ven tak seskočil dolů a byl připravený odvolat zeď, kterou vyvolal aby nenarušil přírodní krajinu okolo jezera, které bylo krásné.* Jestli chceš, můžu ti pomoct s tréninkem ačkoliv neumím pochválit člověka za práci. *Řekl Kirigaya. Když tak řekl tak jen se pousmál.*
Nigaro Hazayatsu: *Nigaro stál na zdi a uviděl jak se Kirigaya vyhl kunaii a pak běžel po zdi nahoru, najednou za ním byl další Kirigaya , kterého si přes tím nigaro nevšiml. Ještě před tím než stihl Kirigaya i se svým klonem vylézt za nigarem, přivolal nigaro do své ruky pevné kopí kterým se chtěl bránit. Jenže mezitím ho Kirigaya který byl schovaný v zemi chytl za nohu a stáhl ho pod zem a Nigarovi byla vidět jen hlava.*si děláš srandu ne *řekl a najednou pren ním stál Kirigaya který před ním držel nějakou speciální techniku.* To vypadá nebezpečně, ty si mě chtěl zabít nebo co. *Řekl Kirigayovi a pak na něj začal mluvit , nejspíš pravý Kirigaya. Na to mu Nigaro odpověděl.* Stejně by si dostal kdyby si se nezakopal pod zem.*pak se na Kirigayu pousmál a řekl.* No a teď mi pomoc ven z té země.
Kirigaya (NPC): *Klon z bahna Kirigayi si všiml jak proti němu letí bleskový Kunai, hnedka jakmile mu uhnul tak se proti němu rozeběhl, mezi tím se jeho stínový klon objevil hnedka za klonem z bahna, pak šel hnedka za nigarem, když už byl skoro u něj, tak si jeho stínový klon vytvořil v ruce rasengan. Když v tom se objevila ruka pravého Kirigayi, a chytl mu nohu a pak uvěznil ho ve stěně (DOTON: SHINJUU ZANSHU NO JUTSU), když mu byla vidět pouze hlava tak se jeho klon z bahna najednou roztekl v bahno. Zatím co jeho stínový klon si stoupl před Nigara a dal ruku s rasenganem přímo před něj, když se v tom vedle stínového klonu objevil originál.* Tak co? Vzdáš to? *Zeptal se ho Kirigaya.*
Oprava-Nigaro: *Nigarovo pavučina letěla ke Kirigayovi, s tím že ji zablokoval díky velké štěně kterou vyvolal. V té chvíli na něj Nigaro neviděl a proto se rozeběhl proti štěně a vylezl ji, díky Kinobori no waza. Když vylezl nahoru tak uviděl Kirigayu který stojí pod stěnou.* ,, Taková zeď kvůli pavučině?" *Zeptal se sám sebe a následně po Kirigayovi který stál pod stěnou hodil bleskový kunai.* ,,Nemyslím si že mě viděl." *Pomyslel si po hození kunaie a pak skočil dolů ze stěny. Nigaro skočil sekundu po tom co hodil bleskový kunai a skočil dál od Kirigayi.* ,,Co uděláš teď? Všechny ty tvý reakce mi přijdou divný." *Pomyslel si a sledoval Kirigayu na kterého ze zhora letí bleskový kunai*
Nigaro Hazayatsu: *Nigarovo pavučina letěla na Kirigayu, s tím že ji zablokoval díky velké štěně kterou vyvolal. V té chvíli na něj Nigaro neviděl a proto se rozeběhl proti štěně a vylezl ji, díky Kinobori no waza. Když vylezl nahoru tak uviděl, pod stěnou Kirigayu a trochu dál od něj ještě jednoho.* ,,Bunchin no jutsu?" *Pomyslel si a na Kirigayu který stál pod stěnou hodil z vrchu bleskový kunai. Hned jak ho hodil, seskočil ze stěny a rozeběhl se proti Kirigayovi který stál dál od stěny. Když se k němu přibližoval, tak po něm hodil senbon za kterým i dál běžel.*
Dodatek: Má tam být Kirigaya
Kuii Soruno: Myslíš si že tenhle souboj k ničemu nebude? *Řekl Kirigaya k mladíkovi, a hnedka jak vystřelil pavučinu tak Kirigaya vytvořil ze země stěnu, která je dost pevná aby ten útok zastavila (DOTON: DORYUU HEKI) mezitím si za stěnou připravil klona z bahna (DOTON KAGE BUNSHIN) a sám se ukryl v zemi (DOTON: DOCHŪ EIGYO NO JUTSU)* "tak co uděláš teď?" *Pomyslí si Kirigaya a jeho stínový klon je připravený zaútočil až Nigaro zjistí že je to náhrada.* "Už mám ale málo chakry, hodně jich je v těch klonech." *Ještě jednou si pomyslí.*
Nigaro Hazayatsu: *Nigaro stál před Kirigayou s nataženou pravou rukou. V tu chvíli jak Kirigaya domluvil, Nigaro řekl.* Stejně to je souboj o ničem, ale nebudu otálet.*Hned jak domluvil vystřelila z Nigarovo pravé ruky pavučina ve tvaru lana, kterou mířil na Kirigayovo obličej.* ,,Zajímalo by mě jestli se necháš chytit" *Řekl si a skočil kousek blíž ke Kirigayovi. Nebyl ale tak blízko aby se obával že na něj nějak Kirigaya zaútočí.*mezitím se pavučina přibližovala ke Kirigayovi a Nigaro čekal na příležitost kdy zaútočit.*
Dodatek: Místo nás v prvním řádku má být nemáš. Nemám nějak neumím psát :D
Kirigaya (NPC): *Hned jak Nigaro uškočil tak to Kirigaya slyšel.* Víš, nás špatné reflexi. *Řekl mu a usmál se na něj a dodal.* Ale ne mě se budeš muset více snažit. *Kirigaya ho chtěl donutit aby Nigaro začal pochybovat. Když v tu chvíli uviděl jak se snaží něco v ruce schovat.* "Chce schovat celkem velký. Předmět?" *Kirigaya poté čeká na to co udělá, Kirigaya se nechce hnout z místa a chce aby měl trošku šanci.* Teď jsem celkem zvědavý co z tebe vyleze. *Řekne si potichu pro sebe.*
Dodatek: Místo slova hotel tam má být , chtěl .
Nigaro Hazayatsu: *Nigaro stále pokračoval s lehkými kopi a pěstmi, jenže ve chvíli kdy se Kirigaya začal otáčet a svým pláštěm Nigarovi bránil ve výhledu si Nigaro pomyslel.* ,,To je nějaký divný, proč by to dělal." *Nigarovi to nepřišlo normální a proto od Kirigayi ve chvíli kdy k Nigarovi byl zady odskočil a z kapsy, levou rukou vytáhl senbon, který držel tak aby to Kirigaya neviděl.* ,,Zajímalo by mě co si tím hotel udělat." *Pomyslel si a pak uviděl jak se Kirigaya konečně obtočil a sevřenou pěstí mířil na místo kde před tím stál nigaro.*,,tak tohle si měl v plánu? Dát mi pěstí z otočky? *Pak Nigaro směrem ke Kirigayovi natáhl pravou ruku*
Dodatek: Klon je myšleny kage Bunshin no jutsu
Kirigaya (NPC): Achjo, nebuď hnedka naštvaný. *Řekl mu Kirigaya, když hnedka začal s lehkými údery a kopy tak si jenom Kirigaya povzdechl a pomyslel.* "Achjo, moc mě podceňuješ." *Kirigaya mu vše blokoval jednou rukou, někdy do toho zapojil i nohu aby ho nemohl kopnout.* Tak tohle je mladá generace? *Prohlásil znuděně. Poté se Kirigaya otočil dokola a nechal svůj plášť vlát, aby Nigaro neviděl co má v plánu. V době kdy k němu byl zády si vytvořil klon který šel do větší vzdálenosti aby si ho Nigaro nevšiml. Když plášť spadl tak už mířil rukou sevřenou v pěst do břicha.* "Tohle určitě není všechno co umí. Věřím že toho umí víc když vypadá dost staře na to aby uměl jenom tohle (ty pěstí a kopy)."
Nigaro Hazayatsu: *Nigaro poslouchal chlápka jak se mu představil jako Kirigaya. Po tom co Kirigaya domluvil si Nigaro jen pomyslel.* ,,Já a drzý , to ty si na mě začal bez důvodu mluvit." *Koukl na Kirigayu který se na Nigara zamračil a pak dál poslouchal co mu Kirigaya říká.* ,,No ještě jsem ani nezačal" *pomyslel si pak Kirigayovi, nigaro odpověděl.* Hele, Kirigayo. Já jsem Nigaro a ano chtěl jsem trénovat , ještě jsem ani nezačal protože si mě vyrušil. *Pak, si tedy Kirigaya sedl na zem a začal Nigarovi vyprávět jak znal někoho podobného jako je Nigaro.* ,,Ale já se nestraním dál, jen chci mít klid na trénink." *Pak Nigaro uslyšel jak ho Kirigaya vyzval k boji.* Hm, tak já nevím , myslíš že to má vůbec cenu. Moc toho neumím. ,,Musím ze sebe udělat chudáka ať nečeká něco velkého a pak mu ukážu." *Poté co Nigara napadl nápad dělat ze sebe chudáka a ninjů co skoro nic neumí prohlásil.* Tak jo, klidně si s tebou souboj dám. *Hned jak to nigaro dořekl se pustil jednoduchými kopy a pěstmi do Kirigayi.* ,,Nebudu hned akční" *pomyslel si*
Kirigaya Kazuto (NPC: Jmenuji se Kirigaya, a jsem ze stejné vesnice, chtěl jsem se jít opláchnout. Navíc vidím že nemáš v sobě ani trošku výchovy, je mi 25 let. *Řekl kirigaya, a poté se jen zamračil na Nigara. Když k tomu ještě dodává.* Proč chceš mít klid? Snad se tu nesnažíš trénovat. *Když to dopraví tam si sedne a položí si na zem svůj vak který nosí má jednom rameni.* Víš taky jsem býval v tvých letech, a znal jsem jednoho bývalého spolužáka. Od všech se stranil dál, nechtěl od nikoho pomoc, ovšem kvůli tomu zemřel, když budeš takový, můžeš dopadnout stejně… sakra, i když jsi hrubý a nevychovaný tak ti pomůžu s tréninkem. *Řekl mu Kirigaya a následně ho vyzval.* Ukaž mi všechno co umíš. Pokud mě dokážeš porazit, tak odejdu. *Řekl mu Kirigaya, Kirigaya je na úrovni sanin, pochybuje že ho dokáže jen tak porazit. Poté se zvedne aby byl připravený na jeho útok.*
Nigaro Hazayatsu: Co si zač že se mě takhle vyptáváš. ,,Zas nějakej pošuk, nezná náhodou Aishi? " *Zasmál se Nigaro a pak řekl.* ale fakt, kdo si ? Já chci mít klid tak doufám že mě teď nebudeš otravovat. *Nigaro jen tak stál a koukal na toho neznámého týpka.* ,,Já už chci trénovat!"
Dodatek: Kirigaya Kazuto je NPC
Kirigaya Kazuto: *Kirigaya právě přicházel z mise. Když došel k bráně, tak ho zastavili strážníci, kirigaya jim jenom ukázal čelenku přivěšenou na opasku, kterou má po většinu času schovanou pod pláštěm aby nebyla vidět kvůli různým nepřátelům vesnice * Ale notak hoši? Jsem ze stejné vesnice jako vy, tak proč mě nepustit, přece jenom všichni tu žijeme. *Když to kirigaya dořekl tak se mírně pousmál, když v tu chvíli k němu přišel jeho bývalý mistr tak se na něj podíval.* "A hele, koho tady vidím." *Řekl si kirigaya v hlavě a šel směrem k němu.* Božínku, ty jsi celý opotřebený. Jak probíhala mise? *Zeptal se jeho mistr.* Byla úspěšná, nicméně zítra budu muset zase odejít. *Řekl mistrovi, následně se ho mistr zeptal proč bude zítra zase odcházet.* Na misi jsem se dozvěděl že můj bratr není mrtvý a musím ho najít. *Dořekl kirigaya a dodal.*no nic, budu se muset jít osvěžit. *Když ti dořekl tak se vydal směrem k jezeru.* "To se ale skvěle osvěžím." *Pomyslí si kirigaya a hnedka jak tam přijde tak vidí mladého chlapce co má na zádech batoh, a tak jde k němu, chlapec je velmi blízko. Po chvíli je u něj a zeptá se ho.* Co tu vidím? Nemáš tu co dělat? *Pousměje se na chlapce, když ovšem se koukne na jezero tak spatří to klidné místo kde kdysi taky býval často jako genin.*
Nigaro Hazayatsu: *Nigaro vstal včasně ráno a potom co se vykopal z postele šel do koupelny. Tam si sedl na záchod a přemýšlel co dnes bude dělat.* ,,Hmm. Hmm. Co dneska budu dělat? No možná mě něco napadne při snídani."*poté co udělal raní potřebu, si šel umít ruce, stim že si hned potom vyčistil zuby. Když už měl zuby vyčištěné, šel do pokoje kde se klasicky jako normálně oblékl. Na sebe si vzal černé kraťasy a černé triko, uvázal si čelenku okolo hlavy a přes na pásek zavěsil přídavnou kapsu. Do té si strčil, senbony a Shurikeny. Pak šel k věšáku z kterého sundal kožený pás, který si dal přes rameno. Na ten si zavěsil Sãberu kterou měl vedle věšáku. Že stolu si vzal svojí čutoru a kouřový granát který si dal do klasické kapsy od kraťasů. Když už byl připravený tak si šel naplnit čutoru vodou z kohoutku. Když ji naplnil tak si ji zavěsil na levou stranu opasku a šel dolů do kuchyně si dát něco ke snídani.* ,, Jé, máma je vlastně v práci takže si musím udělat snídani sám." *Smutně si pomyslel poté co zjistil že jeho máma není doma. Když přišel do kuchyně tak šel k lince a hledal něco k jídlu.* Však tady nic není co budu jíst. *Nigaro nic k jídlu nenašel a proto se rozhodl že si něco koupí ve městě. Šel si tedy nasadit boty a vyrazil do mezi ulice kumogakure. Po cestě přemýšlel co vlastně bude dělat.* ,,Mohl bych zase něco trénovat, ale to dělám furt. Chtělo by to nějakou změnu nějaký relax." * Mezitím jak přemýšlel došel až k trhu kde si prohlížel co obchodníci nabízejí.* ,,Samý cetky." Hele jídlo. *Řekl potom co viděl stánek s jídlem. Nigaro vyrazil k tomu stánku a prohlížel si co prodávají.* ,,No to není vůbec špatný." Prosím pane, já bych si vzal ty dva sendviče. Kolik stojí? *Zeptal se Nigaro prodavače a ten mu řekl* prodavač: 3ryo za oba ,,to není zas tak drahé." *Nigaro se rozhodl že si ty sendviče koupí.* Tak já si je vezmu tady máte ty ryo. * Nigaro zaplatil sendviče a potom co si je vzal tak vyrazil dál zkrze kumogakure. Po cestě oba sendviče snědl a dál přemýšlel co vlastně bude dělat.* ,,Eh, furt nevím co se životem. Do toho je vedro jako blázen." Zajdu se kouknout k jezeru, když tak si tam dám nějaký trénink Taijutsu, s tím že si pak můžu i zaplavat. *Řekl si sám pro sebe a šel směrem k jezeru. Šel už nějakou chvilku a díky tomu vedru už měl vyschlo v puse. Proto sundal čutoru z opasku a napil se. Pak čutoru zavřel a šel dál k Jezeru.* ,,Už abych tam byl. Je mi blbě z toho vedra , co tomu sluníčku dneska je." *Nigaro už došel k Jezeru a stál na loučce vedle něj. Koukal směrem na jezero a udiveně řekl.* To je tak hezká podívaná jak se to slunce odráží od hladiny jezera.
---: ---
Temari: “Tak tohle je ale zajímavá technika.” *Spokojeně si pomyslí, když již po druhé pročítá svitek. Moc se jí ta technika líbí, tohle se prostě musí naučit! Pevně rozhodnutá, se rozejde mezi skalami. Vybrala si místo, kde nic neroste a není tady tedy nic, co by mohlo nekontrolovatelně vzplát. Ze zad shodí před sebe svázané delší špalky, kterých si vzala velkou zásobu. Tenhle trénink měla už dopředu docela dobře promyšlený. Na vybraném prostranství začala daleko od sebe zapichovat kůly a když objevila v dálce i pár keřů, její nadšení bylo upřímné. Získala tak na velkém prostranství poměrně dost cílů, které mohou hořet ale zároveň se jeden o druhý nezapálí. Když byla s přípravou hotova, rozhodla se vybavit si přesně slova techniky (Katon: Yuyaki No Jutsu). Začala se soustředit a hromadit chakru. Pak přišli na řadu pečetě. Jistě hezky pomalu, jednu za druhou. A pak se soustředit na první sloup. No a světe div se, nic se nestalo. Povzdechla a zkusila to znovu a znovu. Vyšlo to až na potřetí. Vzduch se jakoby zavlnil a sloupek mírně ovál slabý závan ohně. Na to, aby ho však zapálil nestačil. Povzbuzena prvním malým úspěchem pokračovala temari dál a dál. Pot se z ní lil a chakra mizela o sto šest. Ale po delším tréninku se jí to nakonec povedlo. První sloupek vzplál a jí to příjemně potěšilo. Zkoušela to až do oběda, povedlo se jí zapálit jich hned několik včetně dovlečeného křoví. To nemělo takovou odolnost jako tvrdé dřevo sloupků, které si donesla. Rozhodla se proto pro menší pauzu a posadila se, aby nejdřív zklidnila vlastní chakru a chvíli o ní meditovala. Hrála si s její silou až dokud necítila, že se jí chakra dostala zase plně pod kontrolu. Pak se rozhodla ještě trochu pojíst a pomalu snědla celou svačinu, kterou si sebou prozřetelně vzala. Posilněná a spokojená vstala aby se začala soustředit na další sloupky. Zesilovala neustále chakru a její sílu až konečně našla správný poměr a sloupky začaly jeden za druhým hořet. Byla unavená ale spokojená, na závěr se pokusila seslat velké vzplanutí na všechny zbývající najednou. Podařilo se jí to na podruhé, což ocenila že není vůbec špatný výkon. Sledovala jak všechno její dřevo pozvolna dohořívá a mění se na popel. No jo, ale co nyní? Dřevo už došlo ale ona cítila, že by ještě mohla pokračovat v tréninku dál. Rozhodne se po malém zamyšlení a rozběhne se ke skalní stěně. Když už s katonem začala, tak alespoň doplýtvá svou vlastní zbývající chakru. Za běhu začne skládat pečetě a vytvoří ve vzduchu asi čtyřicet ohnivých koulí. jenže ty ihned změní tvar do podoby duchů a v houfech vyrazí společně s Temari. Ta za běhu udělá pečeť a začne je posílat aby zasáhly hned několik míst. Temari pak následně těmi místy proskakuje a vyhýbá se jim. Když jí duchové dojdou, skončí akorát hezky nahoře na plošině. na chvíli se tam jen tak zastaví a užívá si klidu který v celém okolí panuje. Vítr jí chladí a pot na těle jí studí. Vlasy jí vlajou v příjemném vánku a ona si to užívá. Když má po chvíli dost, rozhodne se posadit a chvíli opět o své chakře meditovat a používat jí. zesiluje a zeslabuje její sílu v částech vlastního těla. Dokud vše nemá opět dokonale pod kontrolou a není tak spokojená. Pak vstane a rozběhne se směrem dolů po skalní stěně. Samozřejmě i nyní má chakru vloženou v nohou, skáče z místa na místo a sem tam vytváří obyčejnou ohnivou kouli, kterou vyšle neškodně před sebe nebo někam do skály, kterou si vybere za pomyslný cíl. Cesta dolů jí zabere o dost méně času a tak se okamžitě dole odrazí a dá si ještě to samé jednou při výstupu nahoru. Ohnivé koule i střely létají ostošest a když se nahoře opět Temari zastaví, aby se pořádně vydýchala a nabrala síly, pozná že denní doba už poměrně pokročila. Rozhodne se proto trénink přerušit a vydat se pro dnešek už zpět do vesnice plnit další povinnosti, které zde na ní čekají.*
---: ---
Karusi: *Karusi byl už delší dobu Genin a nyní nastal čas na další misi. Karusimu došel svitek s misí najít zmizelého psa. Delší dobu se nikde neukázal a panička už byla v hrozných depresích. Karusi si oblékl své klasické oblečení, černé tryčko z elastického materiálu a harémové kalhoty. Na rameni měl uvázanou čelenku Kumogakure. Došel až k paničce které se daný pes ztratil. Zaklepal a byl následně pozván dovnitř. Karusi chvíli poseděl a vyptával se na různé otázky. Jméno psa, jak vypadá, jak starý asi je a co má rád. Karusi si všechny informace pořádně zapamatoval jelikož jeho mozek byl dost silný na to aby si dokázal pamatovat dost věcí. Když odešel od panničky zamířil rovnou na tržiště kde koupil speciální sušené rybičky které pejskovi velice chutnaly. Karusi hledal po celé Kumo ale dost dlouho bezvýsledně. Prošel uličku Raitonigu kde nic nebylo, okolí akademie kde psa nikdo neiděl i u brány byl ale zde taky žádné známky pobytu psa nebyly. Sedl si na lavičku u jezera kde si sám vytáhl nějaký ten dlabanec že se najít.* "Hledat zatoulaná zvířata. Oprvdu těžký úkol. Nečekal jsem že to bude takový záhul." *Mezitím co seděl uslyšel štěkot. Nejdřív si myslel že se mu jen něco zdálo ale nakonec když uslyšel štěkot ještě několikrát bylo mu jasné že to asi jen slyšina není. Vydal se směrem odkud štěkot slyšel a dostal se až k malé skále na které štěkot slyšel.* "Neříkej mi že se opravdu dostal tak vysoko. Děláš si srandu?" *Karusi vytáhl rybičku a zamával s ní. Byla dost aromatická takže se nijak nedivil že uviděl hlavu psa nahoře na skále. Byl to asi 4 letý pes rasy Jack Rusela. Karusi si povzdechl.* Tak jdu pro tebe. Chvilku vydrž. *Karusi nabil své chodidla pomocí techniky Kinobori no Waza a přilepil své nohy ke skále a začal šplhat nahoru. Nahoře chytil psa do náruče a sešel ze skály. Jeho cesta ihned vedla zpět k paničce které psa doručil. Na cestu dostal ještě pár sušenek. Poděkoval a zamířil si to na správu aby oznámil že misi zdárně dokončil.*
?-: —-
Aishi: *Sleduje techniku a při slovech Temi se jen trochu pousměje.* Myslím, že ty taky Nee-chan, *řekne Aishi sestře a pak se rozejde zpět na pevninu, kde se může přestat soustředit na svou chakru.* Jo, to zní dobře, tak můžeme teda vyrazit na pohár a pak domů, *řekne Aishi spokojeně. Poté počká na svou sestru a společně s ní se rozejde do centra vesnice.*
Temari: *I na podruhé je Temi dokonale připravena a soustředěná. Jakmile její sestřička vypustí druhou ohnivou kouli, opět použije stejnou techniku jako už mnohokrát předtím. Její vítr se dokonale promíchá s technikou Aishi a opět se jim oběma zadaří. Možná i o ždibíček lépe, než jeden pokus předtím. Temari unaveně vydechne ale věnuje své sestřičce spokojený úsměv.* Myslím, že se zlepšujeme AIshi-chan! *Prohlásí trochu unaveným hlasem a snad i proto souhlasně na další slova Aishi kývne.* Dobře, navrhuji zastávku na zmrzlinový pohár a pak domů za Mayu. *Čeká zda to sestra odsouhlasí, aby mohla zvolit cestu kudy půjdou. nebo zda nebude a půjdou kratší cestou hned domů.*
Aishi: *Aishi sledovala počínání své sestry. Když se tam objeví ohnivá koule, kterou Temi podpoří fuutonem, tak se Aishi jen pousměje. Poté složí znovu složí pečetě a vydechne velkou ohnivou kouli a je zvědavá jestli se ho povede.* Myslím, že už to pro dnešek stalo Nee-chan, *řekne sestře a dívá se na ní.*
Temari: *Temari se podívá na Aishi a pak automaticky přepne do cvičícího módu. Myslí si nejdřív srovná chakru, což jí zabere jen nepatrnou chviličku a poté sleduje jak si její sestřička počíná. Jakmile složí Aishi-chan první pečeť tak začne skládat i ona a pokusí se nasadit stejné tempo jako ona. Už měla předtím dost pokusů na to, aby zjistila kolik času obě techniky zabírají a dokázala si tak v mysli sestavit nejlepší načasování. Takže ve chvíli, kdy se objeví velká ohnivá koule, do ní Temari přidá svůj vítr a tak se tentokrát rozletí téměř okamžitě posílená už samotného počátku. Temi to potěší, ale okamžitě srazí ruce k sobě, aby pokračovala a při tom hodí rychlý pohled na Aishi.*
Aishi: *Když je její sestra připravená, tak jen souhlasně kývne hlavou.* Tak dobře, jdeme na to Nee-chan, *řekne Aishi. Následně složí několik pečetí a pak vydechne velkou ohnivou kouli. (Katon: Goukakyuu no Jutsu) Poté už jen sleduje svou sestru, jak použije Katon a jak technika připojí k Aishině.* Takže ještě jednou, *řekne Aishi.*
Temari: *Samozřejmě že šla zároveň se svou sestřičkou opět zprázky na vodní hladinu jezera. Byla ráda, že se Aishi přemáhá, aby více vydržela. Ale i ona samotná už cítila nějakou tu únavu a proto to dálenechtěla už dlouho hrotit. Bude stačit jen polovina toho co doteď, usmyslí si. Pak se podívá na sestřičku a na její otázku přikývne kladně. Připraví se na skládání pečetí a jen AIshi řekne.* Zkusíme to dvakrát, jo? Jednu kouli a hned jak odezní druhou. *Koukne na Aishi, zda souhlasí. Sama si myslí, že to bude takhle zajímavější. Navíc si tak lépe procvičí i společné načasování.*
Aishi: *Aishi dále klidně jí a u toho sleduje svou sestru. Jak tak jí, tak neřeší ani to, že Temi už je po jídle.* 'Hmm, ještě chvíli bychom mohly trénovat, i když už jsem celkem dost unavená, tak budu ještě pokračovat,' *pomyslí si Aishi. Poté co dojí, tak se zvedne a pomalu se rozejde k vodní hladině, po které se poté opět rozejde. Když dojde celkem daleko, tak se zastaví a podívá se na Temi, která šla snad za ní.* Tak můžeme, *zeptá se Aishi své sestry.*
Temari: *Usměje se na Aishi, ale nic víc neříká a omalu spořádaně jí. Vychutnává si malou společnou pauzu se svou sestřičkou. Zdá se být pro ostatní na chvíli šťastná, ale není tak úplně. Hlavou se jí honí spousty myšlenek. Přemýšlí o vesnici jako takové, o sestrách i své budoucnosti. Ani si nevšimne, jak jí najednou jídlo z misky zmizí. Chvíli dál loví tyčkami v misce, než jí dojde, že je až na vývar prázdná. Trochu se trapně usměje a vezme misku do obou rukou, aby vypila i ten chutný zbytek. Pak ještě počká, dokud neskončí i Aishi a tázavě pozvedne jedno obočí.* Tak připravená pokračovat?
Aishi: Super, *řekne Aishi a poté se pomalu rozejde za Temi. Poté co Temi začne vytahovat jídlo, tak se dívka jen pousměje. Když jí sestra řekne, aby si sedla, tak si sedne naproti ní.* Vypadá to dobře, *řekne Hayo zatím co si prohlíží jídlo.* Ty taky Nee-chan, Itadakimasu, *řekne Aishi a následně se pustí do jídla.* Je to moc dobré, *dodá a poté už mlčky jí.*
Temari: *Vyslechne si shrnutí své sestřičky s jistým vlastním uspokojením. Kdysi by to s tréninkem nejspíš už dávno stačilo. Ale nyní, chce po obědě pokračovat. Temi to udělá radost a tak Aishi souhlasně přikývne.* Dobře, dáme si oběd a pak se vrhneme znovu na trénink. *Rozejde se na břeh jezera k tašce, kde mají obídek schovaný. Začne vybalovat nejdřív dvě misky a pak pár dalších. Zdá se, že dnes budou mít k obědu domácí Ramen a něco k zakousnutí. Navíc je zde i limonáda, kdyby potřebovaly spláchnout kořeněnou či horkou chuť. Temari to ocení, především šikovný způsob jak je jídlo zabalené, včetně víček. Pokyne Aishi aby se také posadila a usměje se na ní jakmile skončí s přípravou.* Tak si nech chutnat Aishi-chan! *Vezme si hůlky a pustí se do jídla jako první.*
Aishi: Doufám, že ano, *řekne Aishi. Poté už jen sleduje, jak Temi použije její fuutonovou techniku a ta jen zvětší její katonovou techniku.* Super, mám taková pocit, že už nám to celkem jde, *řekne spokojeně dívka.* Mno nevím jak ty, ale já mám trochu hlad a pak bych ještě pokračovala v tréninku, pokud teda ještě chceš, *řekne Aishi a podívá se na svou sestru.*
Aishi: Já vím, že do toho musím dát vše, ale prostě pořád mám strach, kdyby se tam objevil někdo silnější, tak to se mnou stejně nejspíše dopadne špatně, ale tak budu se snažit a trénovat, co nejvíce to jde, doufám, že se mi podaří sehnat nějakou dobrou zbraň, *řekne Aishi a trochu se pousměje.* Tak jo, zkusíme to ještě jednou, *poví souhlasně a pak se nadechne a vydechne velkou ohnivou kouli a čeká, jak to dopadne.*
Temari: Ty to zvládneš. *Pronese k sestřičce sebejistě a pak si pospíší, aby stihla zareagovat na techniku Aishi. Ta totiž očividně touží pokračovat v tréninku víc, než v rozmluvě a tím celou situaci ulehčí.* Yosh! Jdeme na to! *Temari se přidá se svou technikou a vypustí opět vítr z úst, který přimíchá do techniky Aishi. Tentokrát se už zdá, že se jim povede docela ideální kombinace i načasování. Temari se založenýma rukama v bok spokojeně sleduje jak se jim společná technika daří.* Tak co, máš ještě sílu pokračovat? Nebo už pro dnešek končíme? *Koukne na sestřičku tázavě.*
Kami: Já vím, že do toho musím dát vše, ale prostě pořád mám strach, kdyby se tam objevil někdo silnější, tak to se mnou stejně nejspíše dopadne špatně, ale tak budu se snažit a trénovat, co nejvíce to jde, doufám, že se mi podaří sehnat nějakou dobrou zbraň, *řekne Aishi a trochu se pousměje.* Tak jo, zkusíme to ještě jednou, *poví souhlasně a pak se nadechne a vydechne velkou ohnivou kouli a čeká, jak to dopadne.*
Temari: *Když se jí Aishi svěří, tak si smutně povzdechne. Neví moc, co jí na to říct. Po chvilce váhavě řekne.* Myslím, že musíš do toho dát vše! *Ano to je ono, zvedne víc hlavu a její hlas je rozhodně rozhodnější.* Vytrénujeme tě na maximum a pořídíš si fajn zbraň na ochranu i útok. Věřím, že pak když si budeš jen trošku věřit, tak uspěješ sestřičko. *Usmívá se na ní povzbudivě, je vidět že tomu sama věří.* Zkusíme to ještě jednou a pak si zajdeme na svačinu na břeh, co říkáš? *Navrhne jí, protože má už trošku hlad.*
Aishi: *Když se jím tentokrát podaří lépe načasovat, tak se Aishi jen spokojeně usměje.* Jo, vypadá to dobře, *řekne Aishi a plácne si se svou sestrou.* Nee-chan.. Potřebuju radu... Mám trochu strach, že to se mnou na chz zase nedopadne dobře, i když se fakt snažím, tak přemýšlím, jaká by byla nejlepší strategie, *řekne Aishi.* Tak co, zkusíme to znovu, *zeptá se dívka.*
Temari: *Líbí se jí, že se zdá být její sestřička Aishi tréninkem docela nadšená. Proto když souhlasí, tak kývne na souhlas a také se připraví. Tentokrát je načasování o kapičku lepší. Takže jakmile Aishi vypustí ohnivou kouli, tak jí Temi podpoří větrem vypuštěným z úst. Jenže tentokrát upraví sílu a rozsah techniky a doufá, že to nějak vyjde. A světe div se, ono to vyšlo! Ohnivá koule naroste do mnohem větších rozměrů a rozplyne se správně tak jak má, až doletí dostatečně daleko o vodní hladinu. Temi si utře spocené čelo a na Aishi se podívá s vítězoslavným úsměvem na tváři.* Jsme dobrý tým Aishi-chan! *Nastaví sestřičce dlaň, aby si s ní mohla plácnout.*
Aishi: *Aishi sleduje jak Temi použije techniku fuutonu. Poté sleduje ohnivou kouli, která se první zvětšuje, ale pak zmizí.* No na první pokus to nebylo špatné, ale ještě máme hodně co trénovat Temi, *řekne Aishi a trochu se pousměje.* Jo, jasně můžeme pokračovat, *řekne dívka a opět se nadechne a vydechne velkou ohnivou kouli.*
Temari: *Temari nečeká na Aishi a pokusí se poskládat pečetě jen o chvilku později, než Aishi Ohnivou kouli vypustí. No na načasování by se dalo ještě zapracovat, ale co. Je to jejich společné poprvé, takže to tolik nehrotí a sleduje jak vítr vypuštěný z jejích úst posiluje plameny koule. Ta chvíli poměrně dost za letu roste a zdá s ebýt o dost děsivější, jenže pak je to nejspíš příliš a tak se roztrhá na menší části dřív, než by měla a zmizí neškodně nad vodou.* To nebylo špatné Aishi! *Usměje se na sestřičku.* Trochu sem to přehnala, ale nevadí! Zkusíme to znovu, můžeš? *Koukne s úsměvem na Aishi.*
Aishi: Tak dobře, *řekne Aishi a pousměje se.* Tak dobře, *řekne jen Aishi.* 'Mám z toho trochu strach, že by to nemuselo vyjít,' *pomyslí si Aishi.* Kdo ví Temi, co bude časem, *pousměje se dívka. Následně se rozejde na vodu a kousek od Temari se zastaví.* Jo můžeme, *řekne Aishi. Následně začne skládat pečetě na Katon: Goukakyuu no Jutsu a vydechne velkou ohnivou kouli, poté už jen čeká, co vymyslí Temi.*
Temari: Myslím, že první zmíněná technika (Katon: Goukakyuu no Jutsu) bude nejvhodnější. *Usmívá se na sestřičku, je ráda že takhle spolupracují a rozumí si. Pak se trošku zamyslí, co by asi tak mohla nejlépe použít ona.* Myslím, že použiju základní techniku Fuuton: Daitoppa aby posílila tvou. *Pak pro jistotu k Aishi dodá.* Víš, že budeme trénovat na vodě, že? Takže žádné zapálení nehrozí tak silné ještě nejsme aby se nám podařilo jezero vypálit a zapálit okolí. *Zasměje se při té představě.* Ale kdo ví, jednou možná tak silné budeme. *Dodá po malé chvíli a pak se protáhne.* Tak co připravena? *Temari se postaví vedle sestřičky.*
Aishi: Tak to je dobře, *řekne jen Aishi a poté poslouchá svou sestru.* Ty máš fuuton, tak je to super, *řekne Aishi a pak se podívá na Temi.* Tak jo, můžeme to zkusit, maximálně podpálíme vesnici, co horšího se může stát, *řekne Aishi a trochu se pousměje.* Takže já mám Katon: Goukakyuu no Jutsu, Katon: Housenka no Jutsu a Katon: Houkashusha​, *řekne Aishi a podívá se na svou sestru.*
Temari: “Jenže já tě šetřím, jen jsem dost dobrý trenér.” *Nahlas však sestřičce nic neřekne a dokonce jí překvapí, že jí Aishi několikrát zasáhne. Spokojeně se usměje, protože vidí pokrok u své milované sestry.* I mě to s tebou baví. *Ujistí jí, když si sama trochu vydechne. Pak se krátce zamyslí.* Co bys řekla na to, kdyby jsme si zkusily teď pro změnu trošku ninjutsu? *Zvědavě se podívá na Aishi, zadali souhlasí.* Ráda bych natrénovala propojené techniky. Vím, že máš katon, ale já mám ještě fuuton. *\chvíli počká, až jí dojde kam míří.* Pokud to zvládneš, oprosila bych tě at předvedeš pár technik. A já je zkusím posílit. Ještě jsem to nedělala, tak počítej s tím že to asi zkazím. *Usměje se na sestřičku váhavě.*
Aishi: *Aishi je připravená na útoky své sestry. Když pak začne útočit, tak se začne vyhýbat a blokovat její útoky.* Zatraceně, ty mě teda nešetříš, ale baví mě to, *řekne Aishi a dále se vyhýbá dalším útokům. Poté využije vteřinu mezi jejími útoky a pokusí se jí kopnout pravou nohou do levé strany žeber.* 'Kéž by se mi to povedlo,' *pomyslí si. Po chvíli začne být trochu unavená.* Tak jo přestávka, *řekne Aishi, aby si trochu oddechla.*
Temari: *Jakmile se ujistí, že Aishi může, kývne na ní a vzápětí vyrazí. Nejde na ní naplno, tady nejde o to vyhrát. Pouze se soustředí na to, aby údery i kopy nutily Aishy se pořádne hýbat. Sama pak je připravena se vyhýbat a případně i uskočit. Na vodní hladině je to o to těžší, že když jen na chvíli ztratíte rovnováhu zmizíte pod haldinou. Ne, že by Temari měla něco proti koupání, ale dnes to nějak nemá na programu. Spíš stále hlídá Aishi, aby jí stačila. Díky tomu, že trénovala už dost lidí dokáže odhadnout tu správnou rychlost i sílu. Takže se dalo by říct, přizpůsobí úrovni Aishi. Pokračuje, dokud obě se pořádně nezapotí a pak dá rukou znamení - pauza.*
Aishi: *Aishi mlčky jde vedle Temari. Neměla důvod se jí ptát, za co to bylo, bez tak za trénink, jak jinak. Když dojdou k jezeru, tak se Aishi pousměje.* To ano, už jsem tady celkem dlouho nebyla, *řekne Aishi. Následně se začne soustředit na svou chakru a pak vejde na vodní hladinu.* Hm, tak dobře, to zní dobře, *řekne dívka a pak se připraví na útoky od své sestry, které určitě přijdou každou chvíli.*
Temari: *Temari jí to nevysvětlí, protože se jí nezeptala a jen jí věnuje úsměv společně s lehkým pokrčením ramen. Po chvilce projdou celou tou dlouhou cestou, která vede k jezeru. A Temari na jeho břehu odloží tašku s jídlem. Pak poklekne vedle hladiny a trochu si opláchne obličej.* Je tu krásně, že sestřičko! *Podívá se zda souhlasí, pak vstane a vloží chakru do nohou. Pomalu se rozejde na vodní hladinu.* Víš, chtěla bych s tebou zatrénovat i ohledně spolupráce. Musíme se poznat i v boji. *Koukne na ní zda souhlasí.* Nejdřív bych zkusila lehkou rozcvičku na hladině. Budeme se lehce oťukávat, uskakovat a tak. Pak přejdeme k těžším technikám, souhlasíš?
Aishi: *Aishi se podívá na svou sestru, která na ní promluví.* Jo, můžeme jít k jezeru, to zní dobře, *řekne Aishi.* Chtěla bych trénovat sílu nebo rychlost, *odpoví Temi a pak se vydá za ní. Jak tak jdou, tak jen trochu zaraženě sledue Temari, která se pořád rozhlíží po okolí.* 'Hm, copak asi hledá, že by jí uletěly včely,' *pomyslí si Aishi. Když k nic najednou doběhne nějaký kluk a dá Temi nějakou tašku, tak jen překvapeně zamrká a jde dále.* Eh, zajímavé, *řekne jen Aishi a jde dále k jezeru.*
Temari: *Také rychle dojí a pak uklidí nepořádek, který tu způsobila. Mezitím se stihne Aishi připravit a tak mohou společně vyjít ven. Když chvíli kráčí ulicemi, Temi poznamená.* Půjdeme k jezeru jako kdysi, co říkáš? *Usměje se na sestřičku.* Už víš, co by jsi chtěla potrénovat? *Rozhlíží se po okolí, jako by něco hledala. Až konečně najde nějakého kluka s velkou taškou, co k nim běží. Zastaví se před sestrami a pak natáhne ruku s taškou k Temari.* Děkuji mnohokrát, tady je tvá odměna. *Temari se zatváří rozpačitě, když tašku s jídlem přijímá.* Děkuji, můžeš jít. *Pak po očku koukne na sestřičku a tiše se zasměje.* Tak o svačinu máme postaráno, dnes můžeme pekárnu vynechat.
Aishi: Uhm, něco na tom bude, zatím jsem ještě neměla šanci to vyzkoušet, *řekne Aishi a dále jí. Aisih jen sleduje ruku své sestry, ale pak jí nic neřekne a dále jí. Raději ani nepřemýšlela nad tím, co by se její sestře mohlo stát ,prostě na to raději ani nechtěla myslet. Když dojí, tak si dopije čaj a nádobí, které přežilo odnese do dřezu. Když to vše po sobě uklidí, tak se rozejde do pokoje a vezme si všechny věci, které si chtěla vzít s sebou na trénink. Pak se vrátí zpět dolů a čeká na Temi.*
Temari: *Temari zvážní a pak použije trochu vážnější tón hlasu.* To že jsme Doku sestřičko neznamená jen, že nemáme kosti. Když se budeš hodně snažit a soustředit, tak můžeš přesouvat své vnitřnosti jinam. Stojí to ale hodně chakry, takže to chce přípravu před akcí. *Když pozoruje jak Aishi dál jí, tak je ráda že si neuvědomuje že tu už Temari nemusela být. Pohladí jí jemně po tváří a prsty jí setře trochu drobečk.* Mám tě ráda, nikdy na to nezapomeň. *Usmívá se a vezme si také jeden chleba do kterého se hladově zakousne.*
Kami: *Aishi poslouchá Temi a pak jen trochu překvapeně zamrká. Poté si poslechne další slova a v duchu si povzdechne.* Aha, *řekne jen nakonec.* Nejsem chytřejší než ty, to že trochu čtu knížky, neznamená, že jsem chytřejší Nee-chan *řekne Aishi a dojí konečně chleba. Pak si vezme druhý a podívá se na Temi.* Největší génius je Mayu.. A jen nebo půjdeš trénovat hladová, *řekne poté k Temi.*
Temari: Možná máš pravdu. Ale svět není tak jednoduchý abych to dokázala říct takhle jasně. *Při malém povzdechnutí se zamyslí. Než jí trochu víc vysvětlí.* Byla jsem venku se svou kamarádku, bála jsem jí že jí zabije a celé se to zvrtlo. Neudělat nic mi přišlo nemožné a tím sem to celé pokazila. *Podívá se vážně na Aishi, zda už o trochu víc chápe, jak těžké bylo to rozhodnutí.* Sestřičko, jsi o tolik chytřejší než já a při tom když tě něco překvapí, tak si nedáváš pozor na slova. *Usměje se na ní a pak jí pomalu odslabikuje.* Ne-mě-la jsem TAM srd-ce. *Pak ukáže přesně na druhou stranu, než má srdce mít.* Momentálně ho mám tady. *S úsměvem pozoruje reakci sestřičky.*
Kami: *Aishi si jen v duchu povzdechne nad slovy její sestry. Když jí ukáže ráno, tak jen trochu překvapeně zamrká.* Víš Nee-chan, občas prostě musíš znát hranice, za které nemůžeš jít, *řekne Aishi a dívá se na svou sestru. Poté co jí řekne o tom, že nemají srdce, tak trochu překvapeně zamrká.* Musíme mít srdce přece. Já teda akorát vím, že nemáme kosti, na to jsem přišla už dávno, *řekne své sestře a dívá se na ní.*
Temari: *Nad slovy sestřičky přestože jsou milé si ztěžka povzdechne.* Ale pokud kunai hodíš příliš zbrkle, můžeš dopadnout takto. *Temi si váhavě vyhrne tričko a v místě, kde je normálně srdce se ukáže čerstvá jizva. Nějaký lékařský ninja jí očividně ránu zhojil, ale je vidět jasně to místo i jiné zbarvení, takové červenější. Pak si tričko zase stáhne dolů.* Vyprovokovala jsem tupě silnějšího ninju, vlastně nukenina. Myslela jsem si, že tak ochráním někoho dalšího. Ale ta osoba nakonec musela zachránit mě. Vidíš? Tvá sestra není silná, ale hloupá. *Nejspíš uvidí zmatení či něco na ten způsob a tak pokračuje.* Neměla jsem tam srdce, to je to tajemství, které sem ti chtěla říct. Přišla jsi už na to, nebo o tom nevíš Aishi-chan?
Aishi: *Aishi se jen dívá na Temi.* Neboj neřeknu to, *řekne Aishi a poslouchá svou sestru.* Ano vím, *řekne jí. Aishi si vyslechne její slova a pak se na chvíli zamyslí.* I obyčejný kunai dokáže být skvělý zbraň, když jí umíš použit. Ty máš prostě svůj způsob boje, *řekne jí Aishi. Poté se podívá na stůl a v duchu si povzdechne. Poté se zvedne a rozejde se k lince pro hrneček, do kterého si pak nalije čaj a mlčky se pustí do jídla.*
Temari: *Původně to nechtěla řešit hned, ale Aishi jí nevědomě do toho tlačí.* Chtěla jsem ti to říct, ale jen pod podmínkou že nezačneš šílet a bude to jen mezi námi. Mayu to neřekneme, ano? *Tázavě se podívá na Aishi, zda bude souhlasit.* Ne, nemám zapotřebí vám dvěma lhát. To přeci víš. *Vyslovila co vědí obě dobře. Temari jim nelže, když něco nechce říct tak to prostě neřekne. Ale lhaní není její styl.* Síla je relativní pojem a když je někdo hloupý snadno na své síle ztratí. *Řekněme, že většina chlebů nějak přežila, tak je přisune blíž k Aishi. Třeba nebude souhlasit a raději bude dál jíst, pomyslí si s malou nadějí.*
Aishi: *Aishi se akorát chtěla zakousnout do chleba, když jí najednou Temi chybí a přitáhne si jí k sobě. Když Aishi obejme, tak jen Aishi překvapeně zamrká, protože něco takového vůbec nečekala. Na první slova Aishi nic neřekne a čeká, co víc jí Temi řekne.* Pro mě taky hodně znamenáte.. Selhala, *řekne trochu zaraženě Aishi.* Teď si lžeš, to není pravda, *řekne jí Aishi a čeká, jak na to bude její sestra reagovat, protože Aishi nikdy nepřišlo, že by její sestra byla slabá, jen jí prostě přišlo, že je silná jinak než Mayu.*
Temari: *Tenhle přístup Temi otřese do morku kostí. Nevydrží to a Aishi chytí za ramena a vytáhne jí částečně i přes stůl k sobě. Je jí jedno, že nádobí padá na zem a rozbíjí se. Prostě si jen opatrně přitáhne sestřičku k sobě a přivine si jí na svou hruď. Dlouho nic neříká, jen sestřičku něžně ale zároveň pevně objímá aby jí neutekla.* Nevíš co pro mě znamenáš, i Mayu. *Pronese po chvíli když už se jí hlas tolik netřese.* Kdybys jen věděla jak jsem selhala. *Povzdechne si a pak pokračuje.* Hloupě jsem si myslela, že jsem silná ale svou hloupost jsem zjistila příliš pozdě. *Špatně se jí o tom mluví, proto často slovně odpočívá.* Takže jen Mayu je z nás opravdový borec. Pokud ty jsi slabá, tak já jsem taky a navíc ještě namyšleně hloupá. *Smutně se pokusí usmát.*
Aishi: *Aishi sleduje Temi, která najednou zvedne ruku, tak trochu zaraženě na ní hledí. Ve chvíli, kdy jí pohladí po tváří, tak si trochu vydechne.* Není to pravda, Mayu je úplně někde jinde, *řekne Aishi a podívá se na zem. Poslední dobou si Aishi říkala, že nebude tak silná jako ty dvě, protože ona jako jediná se zasekla na geninovi a ty dvě už byly dávno někde jinde ně ona.* Ale i přes to všechno jsi úplně někde jinde než Temi, *řekne Aishi a skloní pohled k zemi.*
Temari: *Ruka Temi vystřelí zcela automaticky a bez varování. O to vyjímečnější je, že je to její levá ruka. Ta která byla kdysi ošklivě zraněná, jenže se Aishini tváře dotkne jen lehce. Konečky prstů jí jemně přejedou v pohlazení po tváři a pak jí Temi zvedne bradu nahoru, aby jí viděla do očí.* Už to nikdy neříkej! Uvnitř v sobě máš sílu, která je větší než má nebo jakou má Mayu. A věřím, že jednou budeš nejsilnější z nás. Podívej. *Povzdechne si a pak se posadí naproti ní.* Vidíš moje ruce? Zdají se být silné, plné mozolů a přesto jsem udělal spousty chyb které nejen mě, ale i mě blízké osoby ohrozily. Nechci aby se to ještě někdy stalo, ale vím že selžu dřív nebo později znovu. To mě ale neodradí zkoušet to znovu a znovu. Sílit natolik, abych vás mohla obě chránit… *Temari má hlas plný dojetí, opravdu chce Aishi povzbudit. *
Aishi: *Aishi se pomalu pustí do jídla a dívá se na svou sestru, která začne mluvit.* Není tvoje chyba Temi, prostě jsem se jen asi nesnažila dost, abych prošla, tentokrát to snad bude jiné, *řekne Aishi a napije se čaje.* Chceš jít se mnou trénovat, no proč ne, trénink se vždy hodí, *řekne Aishi Temi a pokračuje v jídle.* Víš, občas mám takový pocit, že nemám takový talent jako ty a Mayu, *řekne trochu smutně Aishi.* Něco mi říct, tak fajn, proč ne, *řekne Aishi a pokračuje v jídle, aby potom mohly obě dvě vyrazit.*
Temari: *Když Aishi promluví o zkoušce a o tom, že neprošla je to pro Temari jako by jí někdo nečekaně vytrhl z hrudi zarostlý trn. Trochu sebou škubne a pak jí zacuká v levé ruce. Musí jí stisknout v pěst a uvolnit, pak to celé udělá ještě jednou než sestřičce odpoví.* Omlouvám se, to já jsem ten důvod proč jsi neprošla. *Z jejího hlasu je cítit, jak to Temi mrzí. Přijde ke stolu a opře se o desku dlaněmi.* Víš ty co Aishi? Pomůžu ti, půjdeme trénovat společně. Alespoň ti budu moct říct něco, co jsem zjistila. Nejspíš to ještě nevíš, ale jednou by se ti to mohlo hodit. *Pokusí se o úsměv, vlastně se pokouší zoufale aby jí Aishi odpustila. Protože ona sama sobě očividně stále odpustit nedokáže. Chce své sestřičce doopravdy z celého srdce pomoci.*
Aishi: *Když Temi dojde dolů, tak se Aishi jen pousměje.* Ahoj, *řekne jí jen a dále sedí u stolu.* Nezaspala a ani není žádný svátek... Víš... Já jsem nemohla spát, pořád mě trápí ty zkoušky, že jsem neprošla, tak chci jít zase dneska trénovat, takže jsem se rozhodla, že půjdu trénovat co nejdříve, *řekne Aishi a dívá se na svou sestřičku.* A copak budeš dneska dělat ty, *zeptá se jí potom.*
Temari: *Zvláštní, ale po neskutečně dlouhé době se stane, že Aishi vstane dřív než její sestřička. Jenže všechno má svůj důvod. Temari se po posedním úkolu vrátila dost pomlácená a první místo, které navštívila byla nemocnice. Sestrám o tom neřekla a protože vypadala naprosto v pořádku tak ani netušily co se jí stalo. Nicméně to byl ten důvod, proč Temari dnes chtěla původně vlastní tvrdý trénink vynechat. Když konečně vstala, ztrávila nějakou dobu v koupelně, než se vydala dolů po schodech. Tam k velkému překvapení našla Aishi s připravenou snídaní. Na stole je kouřící se čaj a dokonce připravené chleby po vzoru Mayu. Tedy jinak řečeno, zdravé jídlo. Na sobě má jen domácí úbor ale žádný obvaz či zranění vidět není. Snad až na nějaké ty oděrky a odřeniny, ale ty mohou být i z tréninku.* Aishi? *Překvapením jen kouká a zůstane na schodech stát.* To jsem až tak moc zaspala? Nebo je nějaký svátek? *Temari je opravdu zaskočená, tohle milé překvapení by nikdy dopředu neuhodla.*
Aishi: *Aishi se probudila celkem brzo ráno, protože nějak nemohla spát, i když už to bylo hodně dlouho, tak jí pořád trápilo, že se jí nepovedlo složit chuuninské zkoušky a že je bude muset dělat znovu. Když bylo tak kolem šesté ráno, tak se rozhodla, že vstane a že se půjde nachystat na trénink, aby se to příště už nestalo. Potichu se přesunula do koupelny, kde provedla ranní hygienu a pak se vydala zpět do svého pokoje, kde si oblékla modré tričko a modré kraťasy. Poté si ještě nachystala věci, které si s sebou vezme na trénink a pomalu se rozejde po schodech dolů. Když si všimne, že tam ještě nikdo není a vše je tma, tak se trochu pousměje. Všimla si, že Temi má ještě doma boty, tak se rozhodla, že jí trochu překvapí. Došla k lince a začala chystat chleba s pomazánkou a zeleninou. Když to měla vše nachystané, tak to položila na stůl a čekala, až uslyší Temari pochodovat po domě. Když jí uslyšela, tak začala vařit čaj, aby do té doby nevychladl. Poté dá na stůl dva hrnky a konvici a čajem. Pak už se jen posadí ke stolu a čeká, až se tam objeví její sestra.*
--: --
Temari: *Je chladno, Temari přesto postává u kraje jezera. Hlavou jí táhnou vzpomínky na dobu, kdy zde trénovala s Aishi. Tenkrát to byla její malá sestřička, která jí pomáhala poznat táje ninjutsu. Musela se nad tím pousmát. Kde jsou ty časy a tvrdé začátky? Chakru vloží do nohou a bez problému přejde na vodní hladinu. Kráčí po ní bez problémů a chakru s jejím správným rozložením ovládá zcela automaticky.* “Že bych si zatrénovala?” *Hlavou jí proběhne myšlenka, které jen malou chvíli odolává, než se nechá dobrovolně přemoci. Chvíli přemýšlí, ale pak se rozhodne pro to, čemu sama říká Vodní Tanec. V mysli si představí nepřátelé a rozběhne se. Okamžitě nabere rychlost a pak skočí na stranu, složí pečetě a z úst postupně vypustí deset ohnivých koulí (Housenka no jutsu). Vypadá to, jako by šla po pohyblivém cíli. Jenže zdaleka nekončí, ve chvíli kdy odletí poslední ohnivá koule odskočí na stranu. Dopad poměrně zvlní vodní hladinu, ale to už skládá další pečeť. Tentokrát však její ústa vypustí prudký poryv větru Fuuton Reppushou). Odrazí se a vloží chakru do nohou, dopadne o pěkný kus dál na vodní hladinu, která se pod náporem poměrně zvlní. Ale Temari to nezastaví a utíká dál po pomyslném obvodu kružnice na vodu v místa, kde je klidnější. Navíc se tímto obratem otočí od konce druhého jezera kam se dostala a má tak před sebou opět volnou celou plochu. Zamyslí se co by mohla provést dál, rozejde se kus dál od břehu a pak se zastaví. Zavře oči a soustředí se na svou vlastní chakru. Je rozbouřená od prudkého plýtvání. Pokusí se jí svou myslí dotknout a uklidnit jí. Chvíli jí to zabere, ale nakonec to zvládne. Spokojeně se ušklíbne a otevře oči. Uplynula už nějaká doba co tohle cvičení prováděla naposledy. Cítí studené zastuzení potu a rozhodne se znovu zahřát. Nabere plnou rychlost a všude kudy prosviští odletují do všech stran kapky vody, aby se vzápětí znovu vnořily zpět do součásti jednoho velkého celku jezera. Ale Temi nemá čas zabývat se detaily. Plně se soustředí a zkouší na vodě brzdit, aniž by se do ní propadla. Zpočátku jí to moc nejde, protože je to už delší dobu co tohle trénovala a navíc, tenkrát nedosahovala takovéhle rychlosti. Netrvá však více, než jen pár desítek minut, než si na novou situaci plně zvykne. Trochu se u toho zacáká a tak se rozhodne pro pauzu na břehu jezera. Usadí se v trávě a zakousne malý sendvič, který si sebou naštěstí vzala. Jídlo po během tréninku vždy chutná tak nepopsatelně dobře! Hladově ukusuje a nutí se do malých kousků aby nebyl hned pryč. Když dojí, změní sed na turka a zavře oči. Tentokrát na to jde obráceně a doslova vyburcuje svou zklidněnou chakru pouze pomocí síly vůle. Mění tok jejího proudění do rukou i nohou, reaguje na změny v jejich proudění a sem tam je i usměrňuje. Když je spokojená, najednou jako by někdo sfoukl plamen svíčky, pokusí se veškerou chakru zhasnout. Tedy přesněji, uklidnit. Jde to poměrně dobře, takže spokojeně vyskočí na nohy a protáhne se. To by mohlo pro dnešní trénink stačit. Pokračovat bude zase zítra, nejspíš si přivstane brzy a pak se prostě uvidí, jaký trénink jí přelétne přes nos. Posbírá své věci a pomalu se vydá směr domov.*
---: ---
Temari: Tak si ten zákusek necháme zabalit sebou! *Přijde na to po chvíli Temi a rozzáří se jí u toho hezky oči. Je hrdá, že ten tvrdý úkol se zákuskem vyřešila!* Hej moje porce je moje! *Zavolá na obranu a rychle vyskočí na nohy. Pak přiskáče ke sestřičce a vezme její ruku do své.* Pojď Aishi-chan! *Zvolá vesele a rozběhne se i se svou sestřičkou. Možná jí tak trochu táhne za sebou ale ani za zlaté prase jí teď nepustí! Je ráda, že sestřička souhlasila, takže se má Temari na co těšit. Hodlá se před dalším učením dosyta nacpat chutným masem.*
Aishi: *Poslouchá Temi a nad jejími slovy se trochu zasměje.* Ale no tak, nebuď hned uražená, *řekne Aishi a trochu se pousměje. Poté jí jen sleduje, jak schovává bylinku.* Hmm, to asi jo, kdo ví, *řekne Aishi zamyšleně.* Království kari, tak jo, to zní dobře, tak jo. Zákusek, podle mě se přejíme už tam Nee-chan, *řekne Aishi a trochu se zasměje..* Tak pojď nebo ti tam ni nenechám,* poví Aishi provokativně Temi.*
Temari: *Temari se zatváří dotčeně, když jí Aishi vmete do tváře, že to je její žaludek.* Ale no tak sestři, to nebylo od tebe hezké. *Nakonec ale vstane, protože to samozřejmě byla ona, kdo začal mít první hlad. Jak také jinak.* Možná teď ne, ale jednou někde na misi se ti jíst tohle může hodit sestři.* Poučí jí a bylinku uschová do pouzdra na noze. Neví proč, ale přeci jen jí nechce zahodit.* Co kdyby jsme zašly do Kari Ráje? Pokud vím, tak jsme tam nikdy nebyly a nebo kam chceš ty. *Usměje se na Aishi-chan. Tenhle den je jen jejich, takže si ho plánuje naplno se svou sestřičkou užít.* Hmm a na závěr by jsme mohly skočit na nějaký zákusek. Sladký a chutný samozřejmě, co říkáš? *Ach ta Temari a její neobvyklá kombinace chutí. Možná by se přeci jen do toho měla Aishi trochu vložit.*
Aishi: *Jen mlčky sleduje Temi, která si prohlíží list a pak ho začne očichávat. Když ho natáhne ke mě, tak si k němu čichnu.* Hmm, voní zajímavě, *řeknu jí jen.* Ale no tak listí nejím, *řeknu jí a dívám se na ní. Když list po chvíli ochutnám, tak se trochu pousměju. Poté co Temi zakručí v břiše, tak se trochu pousměju.* Ehm, to jsem nebyla já, ale ty, vypadá to, že máš asi hlad. Takže se půjdeme někam najíst nebo máš jiný nápad, *zeptám se jí a trochu se zasměju. Následně zavřu knihu a zvědavě čekám na to, co mi Temi řekne a kam bude chtít jít na jídlo, protože mě to bylo celkem jedno a ráda bych to nechala na sestřičce.*
Temari: *Usmívá se na sestřičku a tentokrát už opravdu čeká, zda je to jedlé. Nerada by si zopakovala svůj předchozí zážitek. Proto, když Aishi odsouhlasí, že se rostlinka jí, utrhne nejmenší lísteček a promne ho mezi prsty takže se z něj uvolní trochu rostlinné šťávy. Pak si k ruce přičichne.* Hmm, zvláštní vůně, ale příjemná. *Podá lísteček Aishi.* Čichni si. *Počká, až Aishi udělá či neudělá, co po ní chce. A pak celou rostlinku opatrně vytrhne a očistí. Chvíli přemýšlí a pak natáhne ruku s tou rostlinkou ke sestřičce.* Ty první! Budeš odteď můj testovací králík. *Samozřejmě to myslí ze srandy, protože se vzápětí zasměje. Opravdu se jí nechce ochutnávat tu zelenou věc jako první. No pokud Aishi ochutná, tak jí napodobí, ale křivý u toho rty. Pokud neochutná, tak se chvíli přemáhá, ale pak stejně ochutná. CHce vědět a pamatovat si co nejvíc, může se jí to jednou hodit. Jak polkla sousto, tak se jí ozval nepříjemně hladově žaludek zakručením.* Emm…. Aishi, to si byla ty? Tak to musíme honem jít na něco dobrého! *Proč by si nešly koupit nějaký dobrý obídek, že? Ta myšlenka se Temi zalíbí. Koukne tázavě na Aishi, však mohou pokračovat po obědě dál, no ne?*
Aishi: *Poslouchám slova Temi.* Tak promiň no, ale je toho tady celkem dost, tak než jsem to našla, tak jsi byla rychlejší no, ale neboj není jedovatá, *řeknu jí a trochu se zasměju.* Věřím, že až budeme více trénovat, tak budeme silnější a stejně to bude zajímavé, až budeme silné.* 'Hmm, stejně to bude ale divné, až budeme velké a už bude každý jinde, stejně na sebe nebudeme mít moc, času, i když teď Temi říká, že s námi chce trávit hodně času, tak to dopadne úplně jinak,' *pomyslím si. Poté co utrhne Temi další rostlinu, tak k ní dojdu a podívám se na ní. Následně začnu podle obrázků hledat v knížce.* Tak tahle už vypadá, že se ti nic nestane, měla by prý podle knížky být jedlá, *řeknu jí a trochu se zasměju, protože mi připadala vtipná představa, že Temi bude jíst nějakou rostlinu, i když jedla zeleninu, tak jsem si moc nedokázala představit, že bude jíst nějakou trávu, kterou si právě utrhla.*
Temari: Samozřejmě po tom co budeme tvrdě na sobě pracovat. *Upřesní temari své sestřičce Aishi, protože se jí zdá, že v jejím hlase našla stopu pochybností. Pak přijde nerozhodná reakce Aishi, takže první rostlinka přežije útok okatých plenitelek. Ale varování už přijde příliš pozdě. Temari se dívá poměrně vyčítavě a pořád i po zapití trochu prská.* Aishi to jsi mě nemohla varovat dřív?! *Ale ve skutečnosti se na ní nezlobí. A její sestřička to nejspíš dokáže poznat.* Nejen za sebe. Chci i když nevím zda jsem připravena… no převzít zodpovědnost i za vás….já….chci tu být i pro vás stoprocentně. *Její slova jsou upřímná a plná odmlk. Slova sestřičky jí příjemně hřejí u srdce. A když se jí nakonec zeptá. Schválně se tváří vážně.* No jako osobního poradce, přes jídelníček bych si tě nevybrala. *Pak se rozesměje a dodá k sestřičce.* Ale za to jsi má milovaná sestřička, kterou bych nevyměnila za nic. Fakticky přísahám. *Zvedne ruku s překříženými prsty na znamení slibu.* A navíc jsi hodně zesílila. Už nejsi maminčin uplakánek. Myslím, že bych měla problém tě porazit do trávy, kdyby jsi to brala vážně sestři. *Apak hodně potichu dodá spíš pro sebe.* Umřela bych pro vás pro obě vy hlupačky. *Zvláštní věta, ale krásně vystihuje drsnou lásku Temari ke svým sestrám. Takováhle přesně ona je.* Hele tenhle velký list poznávám! *Zajásá nečekaně Temi a vyskočí na nohy, aby k němu během pár vteřin doběhla. Znovu si klekne a pak list odřízne a vrátí se k Aishi.* Ten se určitě jí, že jo! *Svítí jí oči jako dva lampióny, opravdu doufá, že se nespletla a že jí Aishi pochválí. ANo, je to tak dětské. Ale Temari se před sestřičkami otvírá a na nic si nehraje. Takhle křehkou jí znají pouze ony. Pro ostatní je dost velkej tvrďák.*
Aishi: Když myslíš, *řeknu jí, nějak jsem jí dneska nechtěla brát její iluzi. Když si pak Temi klekne do trávy a ukáže na nějakou rostlinu, tak se na obě dvě podívám.* Mno nevím nevím Nee-chan, *řeknu jí, protože jsem si tím nebyla moc jistá.* Hmm, asi by to byla dobrá kombinace, *dodám pak.* To je dobře, už za sebe bereš zpovědnost, *řeknu jí a usměju se na ní. Poté co se přesune o kus dále, tak za ní udělám několik kroků a všimnu si rostliny, kterou má v ruce a pak jí začnu hledat v knížce.* Tahle se nejí, *řeknu jí a trochu se zasměju. Vyslechnu si Temi a pak se na chvíli zamyslím.* Hmm, zajímavé. Zlepšuješ se, ale ještě tě čeká dlouhá cesta, *řeknu jí.* A co já?
Temari: Náhodou mě se ten sen o nejsilnjším týmu líbí. *Trucovitě si Temi vede svou a po chvíli si klekne do trávy.* Aishi, není tohle jeden z těch listů který skrývá chutný kořen? *Opatně prsty projíždí listy. Nechce zbytečně poníčit rostlinku, kdyby se nakonec ukázalo, že jedlá není.* Navíc být medikem je dost dobré. Když nad tím přemýšlím, tak jsme dokonale komletní nemyslíš? *Ona vepředu, Aishi vzadu a Mayu. Inu Mayu bude silná podpora na dálku, nebo tak něco. Otočí hlavu ke sestřičce.* Víš nevím čím to je. Ale poslední dobou už nejsem jenom... *Zamyslí se, neví jak to říct, rotože neměla sama ráda když jí někdo takto označoval.* ...problémovou? *Pak si všimne o kus dál jiné rostlinky a přeběhne k ní.* Tuhle poznávám! Ta jedlá rozhodně je! *Vytáhne tlustý kořen a očistí ho. A aby na závěr dokázala jak moc si je jistá, zakousne se do něho a párkrát sousto převalí v ústech. Ale už za malou chvilku zkřiví ústa a vyplivne sousto do trávy. Rukou si zuřivě otírá jazyk.* Hořkééééé *Vytáhne limonádu a dvakrát si vyláchne ústa než se svěřovánímpokračuje.* Víš, sice jsem se zase párkrát zapletla do problémů. Ale vždy jen kvůli ochraně slabších. No a ak přišli noví lidé, jako byl K. Nebo bývalí spolužáci co chtěli pomoct s tréninkem. A tak já nevím, mám pocit, že mě zvláštním způsobem berou. *Nechtěla přímo říct uznávají. Tázavě se podívá na Aishi.* Myslíš, že se lepším? Že už k něčemu jsem sestři, nebo že se mi to jen zdá?
Aishi: *Když vidím Temi, jak s odmlkami mluví a ještě se tváří, tak mě trochu zamrazí, protože jsem měla celkem strach, co chce provést. Když mě nakonec obejme, tak se spokojeně pousměju.* Ach jo, ty jsi moje šílená sestřička, *řeknu jí a trochu se zasměju.* To jsme na tom stejně Nee-chan. Proto se chci stát medikem, abych se o vás dvě, hlavně o tebe šílenče nemusela tolik bát, *řeknu jí a dívám se na ní.* Jo jo, *řeknu jí jen.* No jestli my tři budeme spolu v týmu, tak to bude hodně moc šílené, *řeknu jí a zasměju se. Následně se zvednu a rozejdu se Temi na louku.* Bude to fajn, jak budeme sílit a porovnávat kdo je jak silný, *řeknu a trochu se zasměju. Poté už se s Temi rozejdu na louku a dívám se květinách, co tam jsou a po chvíli i otevřu knížku.*
Temari: *Temari vážně nejen naslouchá slovům sestřičky, ale také pozorně sleduje řeč jejího těla. Především na Aishi si vždy uvědomuje jak moc všechny vyrostly. A hlavně jak moc rychle. Slova Aishi jí hřejí příjemně u srdce.* A *Odmlka a koukne po ní po očku.* Co *Další malá odmlka a všechy svaly se v ní napnou.* Když *Už kratší odmlka a pak se pohne a s dalšími slovy se na sestřičku vrhne, aby jí povalila. Ne moc drsně, ale chce Aishi obejmout. Přitisknout si hlavu k ní a alespoňchvilinku takhle zůstat.* Já vím. *Vrátí se po chvilce k předchozímu tématu.* Rozhodly jsme se. Vím že obě a hlavně ty sestři jste ohromně zesílily. Jsem na vás obě hrdá. *Mluví tiše jen k Aishi.* Ale někdy víš, někdy se pořád bojím o vás obě. *Povzdechne si a konečně koukne Aishi do očí, když se mírně odtáhne.* Beru to jako slib, že tu vždy pro sebe budeme! *Usměje se na ní zářivě.* Víš Aishi-chan, chtěla bych s vámi tvořit ten nejlepší trojčlenný tým v historii Kumo! *Trochu při tom svěření zčervená ve tváři.* Proto tvrdě trénuji i já. Chci být dost silná, abych od vás udržela všechno nebezpečí. A pak je společně porazíme víííííííííííííííííí. *Konec zakončí zvláštním vypísknutím se zvednutou rukou nad hlavou zatnutou v pěst jako když byly malé. Teď už opravdu zrudne celá.* Vím je to hloupé, ale jsem ráda že to mám komu říct. *Pokud jí Aishi nezadrží, tak pomalu vstane a natáhne k ní ruku, aby i jí pomohla vstát.* Půjdeme projít louku, třeba najdeme nějaké bylinky nebo kořen z té knihy ano? *Teď když se vypovídala, tak se cítí o dost lépe.*
Aishi: *Dívám se na Temi a poslouchám její slova. Nad její otázkou jen trochu nakloním hlavu na stranu.* No je to pravda, ale hold, když jsem se rozhodly jít touto cestou, tak nám nic jiného nezbude. To je pravda, že to beru vážně, prostě jen nechci někde umřít, kvůli nepozornosti, *řeknu jí a poslouchám jí dále.* Já vás mám tady obě dvě ráda, *odpovím jí. Nad jejími dalšími slovy se na chvíli odmlčím.* Taky mi ty časy chybí, ale prostě, už se nedají vrátit a život jde dále , ale vždy tady pro sebe budeme v to věř, *řeknu jí a usměju se na ní.* Hele na to ani nemysli, *řeknu jí a zasměju se.* Je mi to jasné, ale časem to bude ještě horší, protože každá budeme mít nějakou práci pochybuju, že stejnou, takže s časem to bude hodně špatné... Ale vždy se aspoň nějaký čas najde Nee-chan, musíš to vidět aspoň trochu pozitivně, *řeknu jí a usměju se na ní.*
Temari: Temari: *Pečlivě a velmi zručně splétá květy do řady. Když Aishi přijde, přeměří jí velikost korunky a když zjistí, že kousek chybí, přidá další dva květy.* Ukaž, zkusíme to… *Korunku zakončí a pak jí nasadí Aishi na hlavu. Prohlíží si svůj výtvor na ní se zářícíma očima.* Aishi, všímáš jak moc se odlišujeme od jiných dětí? *Zvláštní otázka, ale Temi po chvilce pokračuje.* Víš, jako shinobi přebíráme tolik zodpovědnosti a tak mladé. Vidím na tobě, že vše bereš stejně vážně jako Mayu. *Zvedne svoje oči k jejím, dívá se a nechá se unést jejich hloubkou.* Mám tě ráda, i Mayu. *Prohlásí naprosto vážně a pak tak nějak se smutnějším hlasem pokračuje.* Chybí mi ty časy, kdy jsme byly prostě fakt malé. Byla to legrace nemyslíš? *Usměje se na ní a pak škádlivě dodá.* Vsadím se, že tě stejně jako kdysi dokážu povalit do trávy! I s Mayou! *A jéje, Temari se v očích zableskne šibalstvím. Není jisté, zda po sestřičce vážně neskočí. No nakonec to neudělá i když jí očividně škube v pažích.* Víš, chtěla bych s váma oběma trávit víc normálního času. Hloupé přání viď? *Dívá se nahoru na ní s nadějí v očích, že Aishi to pochopí. Ona by nejraději přestala růst a trochu víc si užívala, ale chápe tam uvnitř že to není možné. na druhou stranu, komu jinému by se mohla svěřit, když ne Aishi.*
Aishi: Ale no tak Nee-chan, *řeknu jí a trochu se pousměju.* 'Ach jo, teď se chová jako malá holka,' *pomyslím si. Následně dojím zmrzlinu a ruce si strčím do kapes. Když jí uvidím, jak se rozběhne na louku, tak se jen trochu pousměju.* Opravdu jako malá, *řeknu potichu a poté trochu zrychlím krok, abych jí dohnala.* Věneček, no proč ne, *řeknu jí, protože kdybych řekla ne, tak bych ho tak či tak dostala. Poté dojdu za Temi a zastavím se kousek vedle ní.*
Temari: Ai-chan, nedívala dívala… *Povzdechne si a vyčítavě s jedním přivřeným očkem dodá.* ...máš být přeci jen vůči mě víc zodpovědnější. *Být o rok dva menší, ještě by na ní vyplázla jazyk. Ale nyní se jen hezky s přivřenými kukadly usmívá.* Podívej tady začíná louka! *Rozběhne se po trávě a po chvíli do ní zahučí po kolena. Spokojeně si strká zmrzlinu do pusy aby měla ruce volné. Naštěstí je to jen zbytek okousaného kornoutku, takže v pohodě. Vybírá nejhezčí květy a prsty hbitě splétá věneček.* Podívej jak je tu krásně sestři! *na chvíli jako by úplně zapomněla na původní plán. Tak moc je nadšená.* Pojď sem udělám ti věneček a pak se nám bude lépe hledat podle knihy. *Pronese naprosto smrtelně vážně, jako by byla ona sama svými slovy skálopevně přesvědčená. Je při tom na ní docela úsměvný pohled.*
Aishi: *Pomalu jdu dále a přemýšlím.* Hmm, já za to nemůžu, já jsem se ti do obličeje nedívala, *řeknu jí a nevinně se na ní usměju. Poté dále jím zmrzlinu a přemýšlím, copak vše budeme dneska asi dělat.* Hmm, asi jo, *řeknu jí jen na její slova o tom, že jsme k nerozeznání.* A ta samá odpověď jako vždy, když zapomeneš otázku, *povzdechnu si smutně, ale jdu dále.* 'Hmm, dneska je obzvlášť nějaká veselá, jak tady tak pobíhá,' *pomyslím si a poté dále pokračuju mým tempem, protože se mi nechtělo běhat.*
Temari: *Jak tak kráčí ulicí, nějaké dítě na Temi ukáže a začne se smát.* “Copak je na mě divného?“ *Zamyslí se a pak jí to dojde. Zkusí si otřít rukou tvář a ejhle zmrzlina.* Sestři! *Vyčítavě se na ní podívá.* Taky jsi mi mohla něco naznačit! *Najde v kapse kapesníčky a jeden oddělí, chvíli jí to jednou rukou trvá ale to ji přeci jen nemůže zastavit. Nakonec zdárně otře nejen knírek, ale i tváře s bradou.* Taaak, konečně jsme zase k nerozeznání. *Prohlásí naprosto spokojeně a znovu se pustí do zmrzliny. Teprve po chvilce mozečku dojde, že Aishi na ní mluvila.* E-too… *Zuřivě přemýšlí, a pak si vzpomene co ji Aishi říkala.* Že tě zlochtám! *Pokusí se o přísný pohled, ale obočí ji pobaveně poškubává. Dneska má až příliš dobrou náladu na i sebemenší herecký výkon.* Podívej! Už jsme skoro venku (myšleno pořád v okolí vesnice). *Zamává sestřičce, když od ní kousek po-odběhne. Spokojeně už ukusuje kornout.* Aaaaa to je krásně. *Roztáhne ruce od těla a uvolněně se roztočí na místě. Zmrzlinu jen tak tak udrží.*
Aishi: *Jdu pomalu vedle mojí sestry a usmívám se, zatím co jím zmrzlinu. Když na mě Temi promluví, tak se na ní podívám a trochu se pousměju, když je celá špinavá od zmrzliny.* Hmm, nedáš jo, tak to budou moc smutní a já taky budu smutná, když mě budeš držet jen doma, a to mě nakonec nebudeš chtít ani Mayu, *řeknu mu a podívám se na ní. Když uvidím její reakci na K, tak se trochu zasměju.* Hih, co se škádlívá, to se rádo mívá, *řeknu jí a pokračuju dále v cestě.*
Temari: *Temi spokojeně drží dál pro ni momentálně ty dvě nejdůležitější věci na světě - Aishi a zmrzlinu. Kdyby to šlo, nejraději by je lízala jako malé štěňátko na střídačku. Tak moc je nyní spokojená a šťastná. Temi je možná drsnější, ale pořád své sestřičky nade vše miluje, proto Aishi nepouští. Míjí sice pár lidí, ale ty jim nevěnují pozornost. Proč taky? Však nedělají nic špatného. prostě si jen užívají krásného dne.* Musíš víc lízat a míň mluvit sestři.* Poradí Ai Temi horlivě a hned ji to také předvede. Takže má na tváři bílého kníra a trochu i na bradě. Ale spokojeně se culí.* Ooo nikdy jsem nepochybovala že je máš. A až budeš ještě silnější, budou tě chtít všichni. Ale mají smůlu já tě jim nedám!* Prohlásí čistě sobecky a majetnicky ji dál nepouští. Ale po chvíli zamyšleně řekne.* Maximálně tě na pět minut půjčím Maye…* Koukne na Aishi a zasměje se. Jenže Ai-chan pak řekne něco, čím ji zaskočí.* Ech Aishi! *Málem se poprskázmrzlinou.* To neříkej! On mě pořád štve! A navíc je tak protivný. Jediné co je na něm plus je, že je silný a rozumí tréninku.* Tohle zase nečekala Temi, Aishi ji očividně vrátila její otázku desetkrát tvrději. Ale i tak se usmívá, protože se ji líbí že se Aishi stává protřelejší.*
Aishi: *Jdu vedle Temi a usmívám se, protože jsem ráda, že je šťastná. Jak jdu dále, tak se dívám po okolí na lidi, které jsme míjely.* Tak fajn Nee-chan, *řeknu jí a trochu se na ní usměju. Když mě chytne kolem pasu, tak se na ní podívám a lehce se začervenám, protože už nejsem tohle od Temi, našeho malého drsňáka ani nečekala.* Eh, poskakovat po jedné noze, to je je dávno, co jsme dělali, vždyť mi spadne zmrzlina, *řeknu Temi a podívám se na ní a opět si líznu zmrzliny.* Oh, tak fajn, ptej se, *povím jí.* No pár přátel na akademii mám ni, ale není jich moc, *povím mu.* Eh, kluka, ne, *řeknu a pak se lehce ušklíbnu.* a co ty Nee-chan máš někoho? Minule jsi nějak moc pokukovala po K, *řeknu a trochu se nevinně pousměju.*
Temari: *Temi se na sestru usmívá, vlastně se usmívá spokojeně na celý svět. Je překvapivé jak dokáže vypadat roztomile, když svírá v ruce kornout se zmrzlinou a když je šťastná.* Aishi pojď si dnešek užít. *Vyzve sestřičku a chytne jí levou rukou kolem pasu.* Mám chuť poskakovat po jedné noze jako když jsme byly malé…* Zašeptá jí spiklenecky do ucha. Trochu se u toho stydí, když jí to svěřuje.* Ai-chan, chtěla bych vědět víc o tom, kdy jsi sama. Myslím mimo domov a akademii. Máš přátelé?* Vyzvídá sladce a pak se jí nakloní k uchu a zašeptá.* A co kluci, nelíbí se ti nějaký? *Je zvědavá co jí odpoví, vůbec ji nenapadne že by chudáčka Aishi mohla uvést do rozpaků. Spokojeně ulizuje zmrzlinu a sleduje sestřičku. Samozřejmě že předtím zaplatila a poděkovala zmrzlináři.*
Aishi: *Když pak Temi vyrazí, tak se rozejdu za ní. Jdu mlčky dokud na mě Temi nepromluví.* Jo, dobře, už se těším, doufám, že to bude zábava, *řeknu jí a poté jdu mlčky dále, protože mě zatím moc nenapadlo, o čem bychom se mohly bavit, takže jsem nechávala raději na Temi až vybere nějaké téma.* 'Ach jo, už dlouho jsem netrávila čas s Mayu, ráda bych si s ní zase potrénovala nebo aspoň něco dělala, jako kdysi,' *pomyslím si a jdu dále. Když se pak Temi rozběhne, tak jen trochu pokrčím rameny, protože se mi aktuálně moc za ní nechtělo běžet.* Co to tam zase má, že tak běží, *pomyslím si a následně jdu pomalu za ní. Ve chvíli, kdy na mě začne křičet, že si mám pohnout, tak jen pokrčím rameny a trochu zrychlím, abych u ní byla trochu dříve. Když mi pak řekne, že si mám vybrat zmrzlinu, tak se chvíli dívám.* Dobrý den. Já bych si dala čokoládovou a višňovou prosím, *řeknu a pak se usměju.* Děkuju, *poděkuju za zmrzlinu a následně se s Temi rozejdu zase dále.*
Temari: *Pravým důvodem, proč Temi věnuje Aishi dnešní den je, že si víc než hodně uvědomuje že společně už netráví tolik času jako když byly malé. Tenkrát byly neustále spolu, na jedné válející se rozchechtané hromadě. Jedna šťastná pohroma. A pak přišla změna, rodiče je začali vést k samostatnosti a tréninku. Takže na akademii dorazily již víceméně připravené s lehkým nadhledem co je čeká. Temi zpětně došlo, že se každá zaměřila více méně na svůj vlastní trénink. Dost tomu napomohl i fakt, že rodiče byli doma méně a méně. To kvůli plnému povolání zpět do práce. A Temi se bála, že až budou geniny a pak ještě o něco silnější a silnější tak o své sestřičky přijde. Nebo spíš o trávení času s nimi. Vždyť Mayu už sotva zahlédne ve dveřích, nechce přijít alespoň o Aishi. Proto s úsměvem odpoví.* Půjdeme tudy. *Ukáže kterým směrem, když se také obuje a zařadí se po bok sestřičky.* Je to nejblíž ke kraji a to je fajn. Pak se uvidí, přibližný směr mám ale spíš to nebude řešit. Chci aby jsme se bavily Ai-chan. *Otočí hlavu k ní, hezky se usmívá, je šťatsná že jsou spolu jen tak někam ven. A pak po chvíli kdy jdou podél jedné nudné zdi ulicí, se Temi zarazí. V očích jí zasvítí plaménky nadšení.* Oooo…. *Najednou vystřelí směrem k jednomu stánku jako blesk. A už se usmívá na prodavače se zmrzlinou.* Dvakrát prosím, pro mě dva kopečky vanilkové. *Otočí se na Aishi a mává na ní.* Sestři! Jakou si dáš? Pojď honem ke mě.* Ach ta bláznivá Temari, nu což alespoň s ní není nuda když vždy takhle nečekaně překvapí.*
Aishi: *Podívám se trochu naštvaně na Temi.* Ale no tak Nee-chan, nech toho, *řeknu jí a trochu naštvaně se na ní podívám. Když řekne, že mi vezme nádobí, tak jen pokrčím rameny.* Super, to bude zajímavé, konečně budeme dělat něco užitečného, *řeknu Temi. Vezmu knížku a pak dojdu do chodby, kde si obuju boty. Pak se podívám na Temi, která má tašku.* Takže, kde půjdeme první, *zeptám se Temi a zastavím se před domem.- 'Hmm, jsem celkem zvědavá, co vše si Temi na dnešek vymyslela, snad to bude zajímavé. Trochu se divím, že se mi Nee-chan tak hodně věnuje, přece je pak už nebude tolik času, až budeme geninové,' *pomyslím si.*
Temari: *Nadšení sestřičky Temi upřímně těší. Aishi je sladce upřímná, nevinná. Je ráda, že se na jí vymyšlený výlet těší. Když se začne ládovat, aby už už mohla jít, připomene ji Ai-chan sebe samotnou. Musí se usmát, když ji takhle vidí.* Máš tvářičky jako žabka Ai-chan. *Zopakuje větu, kterou ji zlobivala, když byly malé a Ai trucovala.* Ukaž, vezmu to nádobí. *Raději ho uklidí sama do dřezu, aby ho Ai v tom nadšení nerozmlátila.* Nejsou to jen bylinky, ale i jedlé kořeny a ovoce. *Poučí ji Temi, která si už dopředu stačila lehce projít obsah.* Víš, i tohle se nám může jednou hodit. Tak jen doufám že to bude zábava. *Temi vezme připravenou tašku a hodí si jí přes rameno.* Svěřuji ti naší moudrou knihu Aishi, tak ji prosím neztrať. *Bude tu knihu muset později samozřejmě vrátit. Trošku váhala, ale snad Ai knihu během cesty nezničí. Alespoň ji to na chvíli zabaví.* Tak jdeme…* Vyjdou obě konečně ze dveří a zamíří nejbližší ulicí směrem ke kraji vesnice.*
Aishi: *Dále jím a dívám se na Temi.* Ty jsi nešla trénovat, tak to je teda co říct, *řeknu celkem zaraženě, protože Temi a trénink jsou věci, které patří neodmyslitelně k sobě.* Svačinu, ty jo, *řeknu jen překvapeně, protože jsem něco takového nečekala.* Hmm to zní jako dost dobrý výlet. Už se těším Nee-chan, *řeknu jí a pak se napiju džusu. Když na stůl položí knížku, tak se na ní začnu dívat a pak jí otevřu a začnu v ní trochu listovat. Když mi sebere kousek wafle, tak se na ní podívám a trochu nafouknu tváře, ale nakonec jí nic neřeknu.* Bylinky mě celkem zajímají, *řeknu a usměju se na ní.* Mám hlad dojím to a můžeme vyrazit, už jsem nachystaná, *řeknu Temi a rychle do sebe hodím zbytek wafle a vypiju džus. Nádobí ještě odnesu do dřezu a pak už se dívám na Temi, jestli můžeme vyrazit.*
Temari: *Odpověď Temi potěší, otočí se na chvíli a věnuje Aishi hezký úsměv.* Mám se dobře, dneska jsem se prospala a vynechala i ranní trénink. Chtěla jsem stihnout poklidit i za Mayu a přichystat nám svačinu. *Tak tohle je bomba, Temari jen tak trénink nevynechá ale dnes to kvůli Aishi a společnému výletu udělala. Po chvíli pokračuje.* Navíc jsem toho udělala dost, takže zbude i na Mayu, kdyby měla později hlad. *Tem chvíli nechá vaření a opře se zády o linku.* Chtěla bych se projít kolem vesnice, po loukách a snad narazíme i na kousek řeky. Je tu spoustu krásných míst a dnes chci spojit krásné s užitečným. *Vytáhne z kapsy malou knížku zapůjčenou ve zdejší knihovně. Položí ji před Aishi na stůl. Je to knížka ve které jsou obrázky jedlých rostlin, jejich popis a výskyt.* Co myslíš, kdo jich najde víc? *Usměje se Temi na Ai-chan lišácky. Pak se trochu nakloní a v nestřeženou chvíli kdy rozptýlí Ai knížkou, jí ukousne růžek wafle. Jen jí zlobí, má jí ráda.* Sestři, jestli nemáš hlad, tak ti to sníííím… *Zamrká na ní dlouhými řasami.*
Aishi: Ohayou Nee-chan, *pozdravím sestřičku a pak se pustím do jídla. Jak jím, tak poslouchám Temi a na chvíli se zamyslím, nad tím vším, co říká.* Nee-chan, chci jít jen s tebou, přece jen s tebou je to zábava, na co si to kazit ještě někým jiným, *řeknu a usměju se na ní.* jak se dneska vůbec máš? Já se mám dobře, *řeknu jí a poté opět pokračuju v jídle. Jak tak jím, tak se trochu zamyslím.* A kam vůbec půjdeme, *zeptám se jí celkem zvědavě, protože jsem byla opravdu zvědavá, jaké místo Temi vybrala.* 'Hmm, jsem celkem zvědavá, co má v plánu,' *pomyslím si a dále jím, abych moc nezdržovala.*
Temari: *No narozdíl od Mayu už Temi řádila od rána v kuchyni. Kam se jejich starší sestra zase vytratila nějak moc neřešila. Spokojeně pálila cosi v kastrolu a odlévala to do malé misky. Zároveň na kuchyňské lince měla zabalenou hromadu sendvičů v celofánu. Spokojeně vše skládala do tašky přes rameno. Stejně jako dvě láhve limonády. Jakmile zaslechne kroky, zavolá k Aishi.* Brý ráno Ai-chan. Na stole máš wafle s džusem. *Aha, takže zase dělala snídani Temi. Ta totiž vždy připraví něco sladkého narozdíl od Mayu, která dává přednost zdravým výtvorům.* Ty sestři, nechtěla by jsi jít na výlet? Pokecat, cournout se a něco se dozvědět?* Chvíli vyčká a pak váhavě dodá.* Můžeme jít samy, nebo jestli máš nějaké kamarádky bo tak…*Pokrčí neurčitě rameny. je zvědavá zda si našla Aishi nějaké přátelé. A nebo zda bude chtít trávit volný čas jen s ní. Tak či onak jí hodlá dnes pořádně vyzpovídat. Samozřejmě se vší holčičí počestností.*
Aishi: *Ráno jsem se probudila a nikde nikdo.* 'Hmm, kde zase všichni zmizli,' *pomyslím si zatím co ještě ležím v posteli a snažím se trochu probudit, abych byla schopná chodit jinak než rozespalý zombie. Když se po chvíli dostatečně proberu, tak se zvednu z postele a pomalu dojdu ke skříni, ve které začnu hledat nějaké oblečení, které bych si dneska mohla obléct. Nakonec si najdu černé tričko a riflové kraťasy a vyrazím do koupelny. Než si dám sprchu a provedu další ranní hygienu uplyne nějaká doba. Obléknu se a pak vyrazím zpět do pokoje, kde si ustelu a pak se pomalým krokem rozejdu na chodbu a po schodech pomalu sejdu a pak začnu do kuchyně, kde jako vždy určitě nebude něco k jídlu a pokud ne, tak si budu muset sama něco nachystat.*
---: ---
Aishi: *Poslouchám slova Mayu a na chvíli se myslím.* 'Do lázní, no proč ne, *pomyslím si a pak se podívám na Mayu.* Proč ne, zní to dobře Nee-chan, *řeknu jí a usměju se na ní.* Přece jen občas je dobré si odpočinout, *dodám ještě a pak se rychle se na sebe podívám co mám oblečené. Rychle zmizím do pokoje, kde se převléknu a s taškou přes rameno, ve které mám nějaké věci se vrátím za Mayu.* Tak já jsem připravená, můžeme vyrazit, *řeknu jí a poté co bude připravená i ona se za ní rozejdu.*
Mayu: Tak víš co by jsme mohli dneska dělat?? Mohli by jsme jít do lázní a trošku si odpočinout co ty na to?*Mayu řekla první věc co jí napadla takže by se ani nedivila kdyby to vyznělo jako špatný nápad, ale zase úplně nejhorší nápad to není, no i kdyby jí Aishi odmítla tak hold půjde sama, přeci jenom uvolnit se po dlouhé době potřebuje.*takže jdem spolu?*zeptá se s úsměvem a čeká na odpověď.*
Aishi: Je mi to jasné.... A proto musíme hodně trénovat, abychom byly silné a jen tam někdo nás nemohl porazit, *řeknu Mayu naprosto vážným hlasem, ale pak se na ní usměju. Když pak ke mě dojde a zeptá se mě, co bych chtěla dělat, tak se na ní podívám a nějakou chvíli se zamyslím.* 'Hmm, co bychom tak mohly dělat... Ach jo mě vůbec, ale vůbec nic nenapadá,' *povzdechnu si v duchu.* Nevadí, je mi jasné, že máš hodně práce a ještě se připravovat na zkoušky na akademii, *řeknu jí a na chvíli se odmlčím.* Hmm, nevím Nee-chan, co bychom mohly dělat, nenapadá něco tebe, *zeptám se jí a podívám se na ní s nadějí, že by snad jí mohlo něco napadnout, když mě nic nenapadlo.*
Mayu: Uvědomuješ si že mise budou nebezpečné? Kdykoliv se může stát že zemřeme a nikdo s tím nic neudělá.*Mayu si to moc dobře uvědomovala a věděla že to nebude taková zábava, takové nehody se stávají stačí narazit na špatného člověka a je po všem ale to je příběh na dlouhou trať a zatím ji to nemusí trápit. Mayu chvíli čeká na Aishi než jí přinese talíř a ten poté taky umyje.* tak to je hotovo, máš nějaký plán co by jsme mohli dělat? Budu si tě teď všímat protože poslední dobou opět nebyl téměř žádný čas tak ti to musím vynahradit.*Řekla s úsměvem a položila Aishi ruku na hlavu.*
Aishi: *Pomalu jím i druhou palačinku a poslouchám slova Mayi.* Super, už se těším, až budeme spolu trénovat Nee-chan, *řeknu a nadšeně se na ní usměju. Pomalu jím a poslouchám co dále říká.* Jo, až pořádně zesílíme, tak to bude super, už se těším, až spolu budeme chodit na mise, *řeknu Mayu. Když pak začne uklízet, tak ještě jím. Když po chvíli dojím, tak vezmu stůj talíř a odnesu ho sestřičce, aby ho mohla taky umýt.*
Mayu: *Mayu snědla druhou palačinku a naprosto to stačilo, není ten typ aby se zbytečně přejídal, co se udělá se zbytkem je už jí trošku jedno.*no samozřejmě cokoli co se naučím tak naučím i tebe.*usmála se a sledovala svou sestřičku.*vidíš aspoň se snažíš to je základ už je na čase se posunout dále, časem se z nás stanou plnohodnotný shinobi a než ten den přijde musíme pořádně zesílit.*Mayu si to uvědomuje a proto musí začít konat, ale první co udělá je že po sobě umyje všechno nádobí a všechno ho uklidí, pokud to Aishi stihne tak to umyje i po ní.*
Aishi: *Dále jím a poslouchám její slova. Na to, že jsou celkem dobré, tak jen souhlasně zakývám hlavou, protože mám plnou pusu. Následně polknu a poslouchám její slova dále.* Tak jo, až budeš něco umět, tak mě to naučíš, *řeknu jí a usměju se na ní.* Já už třeba pomalu zkouším trénovat techniky z akadmie, ale občas mi to spíše přijde jako pokus omyl, protože se mi to někdy moc nedaří, *řeknu Mayu a poté si vezmu další palačinku a pokračuju v jídle.*
Mayu: *Když její sestra začne jíst tak se usměje a začne jíst také.*máš pravdu kupodivu to není zase tak hrozné, ale chce to opravdu zlepšit.*odpoví a bere si další palačinku protože tu první do sebe hodila nějak moc rychle a to se moc nestává.*Když už mluvíme o tréninku, tak někdy by jsme mohli, ale sama nemám moc co tě naučit.*odpověděla milým hlasem a vlastně si uvědomila že by se sebou už mohla konečně něco dělat, přeci jen byla z trojčat nejstarší a neměla by zaostávat.*slibuju že brzo půjdem trénovat dobře?*hlavně bylo její povinností být silnější aby mohla své sestry chránit.*"možná by bylo dobré konečně připravovat se na geninské zkoušky."*usmála se a začala opět jíst.*
Ashi: *Následně se rozejdu ke stolu a posadím se na židli. Když se pak Mayu vrátí s palačinkama, tak si vyberu jednu, která vypadá povedeně a dám si jí na talíř. Když si vyberu marmeládu, tak jí začnu mazat na palačinku.* Budeme muset ještě hodně trénovat, aby dopadly všechny dobře, *řeknu sestře a zasměju se. Poté co mám palačinku namazanou, tak začnu jíst. Spolknu první sousto a usměju se.* Kupodivu je to dobré, *povím a poté pokračuju v jídle. Jak jím, tak se podívám na Mayu.* Nee-chan, myslíš, že by jsi mi někdy mohla pomoct s tréninkem, *zeptám se jí a podívám se na ní.*
Mayu: *sebere marmeládu a jde ji položit na stůl na kterém by už měli být připravené příbory i talíře.*mohlo to dopadnout lépe to ano, ale to nevadí časem vytvoříme ty nejlepší palačinky.*zasměje se a ještě doběhne k palačinkam které leží na lince a položí je doprostřed stolu, dále už si sedne jenom ke stolu a snaží se vybrat nějakou která nevypadá tak hrozně a začne si jí patlat marmeládou.*tak teď jestli to bude k jídlu.*zasměje se a čeká až bude mít sestřička taky hotovo a bude se moct konečně jist.*
Ashi: *Nad slovy Mayu se pousměju.* Jo, myslím, že to vypadá dobře, no uvidíme, jak to bude pak chutnat, *řeknu a trochu se zasměju. Když pak Mayu začne palačinky péct, tak jí pečlivě sleduju. Spíše to vypadalo jako smutný pokus o palačinky, ale tak co se dalo dělat, aspoň, když to bude dobře chutnal.* Neboj, příště to bude už lepší... Dneska nemáme palačinky, ale spíše trhanec, *řeknu jí povzbudivě a usměju se na ní. Mezitím co hledá marmeládu, tak vytáhnu talíře a příbory a zanesu je na stůl.*
Mayu: *Mayu spokojeně sleduje svou sestřičku a snaží se jí do toho neskákat, vlastně ani není do čeho zatím dělá všechno správně a neměl by v tom být problém ale kdo ví.*bude to určitě dobré.*pronese a vidí Ashi že má pravděpodobně hotovo tak se jde podívat.*tak nevidím v tom žádný problém a vypadá to dobře už teď.*Řekla milým hlasem a začala připravovat pánvičku kam nalila olej a čekala až bude dost rozpálený, poté pomocí naběračky vlila směs na pánvičku a snažila se aby byly krásně osmažené z obou stran, ale ne vždy vyjde vše podle plánu a taky se moc nedařilo a některé palačinky nebyly vlastně ani palačinky, pár se jich sice povedlo ale drtivá většina byla těžký neúspěch.*ehh ale nějaké se povedly aspoň, co říkáš na náš první pokus?*zeptala se poté co odložila poslední palačinku na talíř a zamířila se na skříňku kde by měla být marmeláda nebo něco co by se na to dalo použít.*
Ashi: *Vyslechnu si slova Mayu a pak se trochu pousměju.* No nějak to dopadne, *řeknu a trochu se zasměju.* Počkej, já mám dělat těsto, nikdy jsem ho nedělala, to dopadne špatně, *řeknu a podívám se na Mayu.* 'Sakra, mám takový pocit, že se to nebude dát jíst... Ale počkat, někde tady mamka má kuchařku,' *pomyslím si a následně začnu po kuchyni hledat kuchařku. Když jí najdu, tak začnu hledat recept na palačinky. Když najdu onen recept, tak začnu číst.* 'Hmm, tak jo, jdeme na to, podle receptu, snad to bude jedlé,' *pomyslím si a začnu dělat těsto. Po nějaké chvíli už mám asi hotovo, tak se podívám na Mayu.* Nee-chan, pojď se na to podívat, *řeknu jí a čekám, až se na těsto podívá.*
Mayu: *Mayu se usměje a rovnou všechno uklidí a připraví pult pro vaření, nebo aspoň zatím pro přípravu palačinek.*nikdy jsem je nedělala, ale odkoukala jsem to od mamky takže si myslím že to zvládnu.*Mayu doufá ale moc si nevěří.*"bude těžké, ale za první pokus nic nedám."takže když budeme spolupracovat tak to spolu zvládneme co myslíš?*zeptá se Ashi a začne připravovat i ingredience ke tvorbě palačinek.*takže uděláš těsto a já udělám zbytek. Takže se dáme do toho dobře?*Mayu se zatím posadí na židli a hodlá sledovat Ashi při její tvorbě.*
Ashi: *Když Mayu naznačí, že k ní mám dojít, tak se jen pousměju a dojdu k ní. Poté se začnu dívat po věcech, které jsou na lince.* 'Hmm, copak bych si dala,' *pomyslím si a pak se podívám na Mayu.* Budeme dělat palačinky, jo, *řeknu jí a zamrkám na ní.* Nee-chan, *řeknu jí po chvíli a podívám se na ní.* 'Byla bych ráda, kdybychom třeba šly spolu někdy trénovat, chci se učit a zesílit, ale samotnou mě to moc nebaví,' *pomyslím si.*
Mayu: *Mayu pomalu vyklidila pomalu celý nákup na pult když se tam zjevila její sestřička a ptala se na nějaké jídlo.*anoo máme spousty jídla.*řekla s úsměvem a naznačila rukou ať přijde k ní, poté Mayu vyložila všechny věci z tašek a podívala se na sestřičku.*ták co by sis přála k jídlu? Tousty? Palačinky? Topinku? Řekni si, pro tebe udělám cokoliv."pokud to Teda zvládnu."*Mayu se usmívala a čekala než se její sestřička rozhodne a pomalu začala uklízet jídlo do políček, ledničky a prostě tam kam má každá věc patřit.*
Ashi: *Akorát sedím v pokoji a čtu si knížku, protože nikdo nebyl doma.* Ach jo, kde všichni zmizli, *povzdechnu si a opět si začnu číst knížku. Když pak uslyším, že někdo dole volá, že je doma, tak se trochu pousměju. Následně položím knížku na postel a rozejdu se dolů. Když dole uvidím Mayu, tak se pousměju.* Ahoj Nee-chan... Nemáš něco dobrého k jídlu, *zeptám se jí, když uvidím tašky, které donesla a usměju se na ní.*
Mayu: *Mayu se akorát vrátila z nákupu na kterém byla se svou matkou a otcem, bohužel se vrátila sama domů i s nákupem jelikož rodiče museli do práce, její úkol byl teď už jednoduchý, bylo zapotřebí jen uklidit nákup a udělat oběd, poté jen nějaké domácí práce které byly zapotřebí. Každopádně když přišla domů tak si trošku oddychla přeci jen to bylo náročné.*jsem domá.*zvolala hlasitě protože doufala že jsou její sestry doma, ale nevadilo by kdyby ne přeci jen měla zatím práci a neměla čas na zábavu tolik jako ty dvě a proto šla do kuchyně a začala pomalu vykládat nákup na pult.*
---: ---
Pachira: *Niekde približne v strede zóny, ktorá bola vyhradená čisto len pre členov klanu Supaida sa nachádzal honosnejší dom. V tom bývalá Pachira spolu s rodičmi a súrodencami. Bola jedna zo siedmich sestier a celkovo pochádza z veľkej rodiny. Asi v strede domu mali vybudovanu záhradku, ktorá neslúžia na trávenie voľného času, sadeníc a podobne, ale práve na tréning. Práve tam sa teraz ona nachádzala. Sedela v rohu záhrady na drevenej vyvýšenine kade viedli chodby cez dom a čítala si knižku. Po chvíle ju zatvorila položila vedľa seba a oprela sa o ruky. Hľadela na zamračené nebo a dážď, z ktorého padal. Po chvíle začuje ako sa otvorili dvere a kroky holými nohami po podlahe. Otočí sa zazre tam svojho otca.* Hm? *Zahuhle si a nestiahne z neho svoj zrak. Otec jej povedal, že na 'cestu' ninji dosť serie a mala by sa začať venovať napríklad misiám. Odvtedy čo sa zmenilo počasie na daždivé ponúk misii hromadne narástli. Pachira si otravene povzdychla a vykráčala do svojej izby kde sa jemne upravila hodila na seba niečo podobné pršiplášťu a vydala sa do budovy kde rozdávajú misie. Ako vošla do miestnosti zľahka odkývla a potichu pozdravila, akokeby ju vôbec nezaujímalo kto tam vôbec sedí. Za jej správanie schytala asi najhoršiu misiu. Zbieranie odpadu popri jazere. Poškrábala sa na hlave misiu prijala a odišla na miesto kde je to jazero. Vidno že na tej misie nebola sama ale boli viacerí. Dostala rukavice a mech. Ukázali jej miesto kde by mala začať a bez akéhokoľvek narážky išla. Začala zbierať odpadky len také ktoré sa nedali zadupat pod blato ako je kus papiera sáčok a veci tomu podobne. Dosť odpadu teda ignorovala. Po chvíle prišiel k nej nejaký neznámy s plným mechom odpadu. Slušné sa prihovoril k Pachira a opýtal sa jej či nemá náhodou ďalší mech. Kútik pier jemne nadvihla a podala chlapcovi svoj skoro prázdny mech a namiesto toho si zobrala ten jeho plný. Chlapec poďakoval a odišiel ďalej zbierať.* Kretén. *Zahuhlala si a zachechtala sa. Po chvíle státie a nič nerobenia pri ňu prišiel jeden z tých čo jej tu výbavičku na zbieranie dal a opýtal sa ako jej to ide. Ukázala mu plný mech odpadu. Pachiru pochválil za rýchlosť a vyčistenie areálu kde to mala vyčistiť. Ďalej si vypýtal zvitok ktorý obdržala pri braní misie a on jej dal pečiatku že misiu splnila. Spokojne si to odkráčala do budovy s misiami a zvitok odovzdala. Tí jej dali za to odmenu a vyšla odtiaľ niekam von. * Patetické ...
---: ---
Kishin Tago: *Půr dnů po tréninku s Mayou, Kishin se rozhodl že pujde trénovat k jezeru. Tak taky udělal. Cesta mu trvala 5 minut, protože bydlel blizko.* "Tady je to docela klidné. Mohl bych tu trénovat každý den, podle mě tady nebudu často vyrušený." *Protože se učil používat chakru aby přilepit chodidla k povrchu při chůzi po zdech a stromech, napadlo ho jestli jde použít chakru na opačný efekt. nepropadnutí se pod povrch pod kterým byste normálně spadli.* "Když jsem se předtím snažil přilepit k povrchu po kterém jsem chodil, můžu se pokusit odpudit povrch." Aah, začnu *Řekl a začal nahromažďovat chakru pod svoje nohy.* "Asi budu potřebovat víc chakry než na kinobori no waza" *Rozhodl se začít s 5% své chakry. Přišel blíž k jezeru a dal jednu nohu na jezero. Hned v tom okamžiku se pod jeho nohou začala voda prohybovat.* "Tak to je fakt až moc." *Trochu zmenšil množství chakry a voda se hýbala o trochu méně.* "To už je lepší." *I druhou nohu položil na vodu a celá jeho váha byla na vodě. Ovšem začal se propadat. Kishin rychle doběhl ke břehu dokud ještě mohl.* "Tohle rozhodně nefungovalo. Zkusím mojí strategii u kinobori no waza." *Jednu nohu položil na vodu a začal dupat. Po každém dupnutím změnil sílu své chakry, dokud ho voda neunesla.* "Ok, zesiluj. Zesiluj!" *I po minutě zvětšovní síly chakry, necítil žádné změny. Rozhodl se že přidá chakru drasticky.* "Hodně!" HODNĚ! *Naštěstí nikdo, kdo by ho mohl slyšet byl poblíž. Všiml si že se jeho noha začala hýbat ve vodě pomaleji* "Ještě víc." *Přidal chakru znovu a znovu dokud mohl dupat po vodě bez potápění své nohy.* "Dobře, teď levá noha." *S každodenní manipulací s chakrou už měl menší cit pro sílu chakry. Netrvalo mu dlouho dokud nenašel správné množství chakry.* "Takže, teď bych se mohl projít přez jezero." *Dal obě dvě nohy na vodu a začal chodit. Byl tak zaneprázdněný tím že se mu podařilo chodit po vodě, že zapomněl udržovat chakru ve svý chodidlech. Propadl se.* "Sakra!" *Začal plavat ke břehu, trvalo mu to dlouho, protože nebyl dobrý v rychlostním plavání.* "Zkusím to jeeště jednou." *A jak si řekl, tak taky udělal. Opět položil své nohy na vodu a stál na vodě. Podíval se na svoje chodidla a uvidel svoji vlastní chakru.* "Je to moje chakra?" *Nevěděl jak zareagovat protože svou chakru ještě pořádně neviděl.* "Mám nápad, soustředím se na to, aby chakra byla viditelná." *Jeho nápad fungoval. Po chvilce začala jeho chakra odcházet z jeho chodidel tak přidal. Takhle opakoval trénink po dobu deseti minut. Potom se zapomněl koncentrovat, ale viděl, že se už nepropadá.* "Už to jde! Já věděl že to šlo!" *Chakra mu pod chodidla tekla instinktivně. Jakmile přešel zpátky na souš, musel si lehnout na zem, protože ho tento trénink velice vysílil. Byl tak vysíléný, že když položil hlavu a zavřel oči, ihned usnul. Nespal dlouho, protože z tvrdé země ho bolely záda, ale probudil se štastný* Já jsem vážně skvělý! *Pomalu se zvedl a šel domů*
---: ---
Katsumi: *Následně jsme se vyhrabaly z vody a dívaly jsme se na něj.* Konec? Vyhrály? Hee, *řekne Yami a dívá se na kluka, který odchází pryč.* Ahoj, *řeknu mu a následně s Yami spojíme do jednoho těla a pomalu se rozejdeme domů.* Chápeš ho? Já teda ne, *řekne Yami a trochu si povzdechne.* Nevím, neřeš ho, *řeknu jí a pokračuju v cestě domů.*
Jin Pcho/Eren: *Když Eren uviděl co Katsumi a Yami udělali tak se začal rozhlížet po okolí, poté se začal soustředit zpět na boj.* "Hm asi člen Rootu nepřišel nebo nás tady sleduje. Takže buď mohu nějak rychle ukončit souboj a nebo odejít zpět do centrály Rootu a říct že chlapík nepřišel. Uvidím jak to všechno dopadne." *Pomyslel si a poté řekl.* Obě dvě jste vyhráli a já jdu pryč, páč mám ještě nějakou práci. Tenhle boj je moc dlouhý a už mě to nebere, tak ahoj. *Jen co to dořekl tak se otočil a šel do centráli. Celou cestu si však dával pozor jestli za ním někdo nejde. Každopádně nešel přímou cestou ale chodil různými uličkami díky čemuž přišel do Rootu o hodinu později.*
Katsumi: *Shurikeny zastavil tím, že na ně hodil své. Když jsme na něj běžely abychom ho zasáhly, tak se nám vyhnul a opět šel zpět na břeh. Následně jsme se s Yami rozdělil. Ona běžela po vodě, a já jsem k němu mířila pod vodou. Následně Yami zasáhlo nějaké genjutsu a tak zůstala stát na místě. Já jsem se mezitím dostala až ke břehu. Když jsem se dostala na místo, kde voda není moc hluboká, tak jsem vyskočila a pomocí Chakura Shotto jsem se dostala až na pevninu. Za letu jsem začala skládat pečetě na Doton: Doryuuha. Ve chvíli, když jsem doskočila na zem, tak se pode mnou začala země zvedat, aby to můj oponent neměl tak jednoduché. Mezitím se Yami dostala z genjutsu tím, že uvolnila přílož mnoho chakry a tak skončila pod vodou.*
Jin Pcho/Eren: *Když Katsumi hodí shurikeny tak se Eren falešně usměje, vezme si pár shurikenů a hodí je tak aby se shurikeny vyrušily. Když si všimne jak se Katsumi rozeběhla tak řekne.* Nedá si říct a nedá si říct. *Jen co to dořekne tak se otočí a běží na břeh, přičemž se dívá jestli Katsumi běží stále za ním.* "Umí nějakou techniku, která jí zrychlí takže mě doběhne." *Eren přesune chakru do nohou a odrazí se od vodní hladiny (od břehu je jenom 5 metrů), ve vzduchu se otočí vezme jeden shuriken a hodí jej po katsumi. Poté rychle použije Kokohi no Jutsu, díky tomuto Genjutsu si Katsumi bude myslet že proti ní letí jedna ohnivá koule. * "Sakra už mi dochází, škoda že jsem si nevzal svou Tanto. No musím si poradit jinak. Dostanu ji pomocí Mokutonu." *Když Eren dopadne na břeh tak vytvoří jeden dřevěný klon. Erenův klon poté začne skládat pečetě pro Mokuton: Jubaku Eisō a až se Katsumi dostane na břeh tak ji začnou omotávat kořeny a zmáčknou ji že je možné že se jí zlomí ruka nebo nějaká kost ale nezabije jí to.*
Katsumi: 'Buď ráda, že to, buď ráda že ono, to je otrava,' *pomyslí si Yami a dívá se na něj.* 'Tak co uděláme Yami,' *zeptám se jí v duchu.* 'Hmm, první by ho to chtělo aspoň na chvíli rozptýlit,' *odpoví Yami. Následně vezme du ruk několik shurikenů.* My neutíkáme,' *řekne Yami a poté po něm shurikeny hodí. Následně se na něj rozběhneme a asi patnáct metrů před tím použijeme Karada no Bunpu a rozdělíme se. Já na něj následně zaútočím zprava a Yami zleva a chceme mu obě dvě uštědřit ránu pěstí.*
Jin Pcho/Eren: *Dřevo stále pronásleduje Katsumi a když Eren vidí jak Katsumi použila Shunshin no Jutsu tak zrušil své Mokuton: Daijurin no Jutsu a řekl.* Když už chceš bojovat tak se nevyhýbej a buď ráda že zde nemám svůj meč. Jinak by jsi byla už dávno mrtvá. *Řekne velmi chladným hlasem a nakonec se falešně usměje. Poté čeká co Katsumi udělá dál.*
Katsumi: *Sleduju ho. Když použije klon, který zasáhne můj útok, tak si povzdechnu.* 'Sakra co budeme dělat Yami,' *pomyslím si a dívám se na našeho nepřítele.* 'Hmm, sakra já nevím, ale měli bychom se mu nějak vyhnout,' *odpoví v duchu Yami a dívá se na nepřítele. Následně na nás použije nějakou divnou dřevěnou techniku. Rychle se k němu otočím bokem a poté použiju Shunshin no Jutsu, abych se od něj vzdálila.*
Jin Pcho/Eren: *Když vidí jak Katsumi vytahuje shurikeny, tak jen pokrčí rameny, a před sebou vytvoří dřevěný klon (Moku Bunshin no Jutsu) který se nechá zasáhnout. Sám Eren oběhne klon, nahromadí chakru do nohou a běží po vodě proti Katsumi, když je dost blízko cca 1 metr od ní tak se napřáhne a zahraje útok pěstí přičemž použije Mokuton: Daijurin no Jutsu. Pravá ruka se mu promění na čtyři klády jenž velkou rychlostí letí proti Katsumi. (Pokud se Katsumi s Yami rozdělí tak se dřevo začne dělit a pro následovat je obě. Pokud zůstanou v jednom těle a budou uskakovat tak se dřevo bude dělit a pronásledovat je.)* "Holky buď te rády že jsem na vás hodný takže když vás tahle technika zasáhne tak vám zlomí nějaké kosti a dostane vás pod vodu. To je vše."
Katsumi: *Celou dobu jsem ho sledovala. Když poté řekl, že na nás jde lehce, tak jsem si jen trochu povzdechla.* 'Yami, myslím, že můžeme ještě trochu přitvrdit, asi na něj jdeme taky moc lehce,' *pomyslím si. Yami se jen pousměje a souhlasně kývne hlavou.* Nepodceňuj nás, *řekne Yami a následně na něj hodí několik shurikenů, na kterých jsou lana pomocí techniky. (Sōshuriken no Jutsu)* 'Tak co uděláš teď,' *pomyslí si Yami a sledujeme ho.*
Jin Pcho/Eren: "No mohl jsem ji v klidu porazit ale nějak nechce na zem." *Eren pošle svou chakru do nohou a vyskočí tak že přeskočí všechny kunaie. Když dopadne na zem tak se falešně usměje a poté řekne.* Nejste špatné ale jestli chcete prohrát tak pokračujte jestli ne tak toho nechte a běžte radši více trénovat. Obě buď te rády že jsem na vás tak hodný. *Řekne bez jakékoli emoce v hlase.*
Katsumi: *Když se rozběhl pryč, tak jsem si trochu povzdechla a podívala jsem se na něj. Následně jsem se na vodě zastavila a dívala jsem se na něj.* 'Tak jo, co budeme dělat, na pevninu asi raději nepůjdeme, protože to vypadalo, jako kdyby tam chtěl jít schválně,' *pomyslím si a následně po něm hodím několik kunaiů a opět se vzdálím na vodu, aby se tam musel přesunout za mnou.* Vypadáš, jako kdyby jsme se vody bál, *řekne Yami a trochu se usměje.*
Jin Pcho/Eren: *Když Katsumi zmizela pod vodou tak Eren rychle vyskočil a ve vzduchu se otočil. Když Eren dopadl na vodu tak se už Katsumi i Yami spojili do jednoho těla. Když se Katsumi rozeběhla proti Erenovi, tak začal uskakovat až doskákal na pevninu.* "Pokud se Katsumi dostane na pevninu tak poskládám pečetě a použiji Mokuton: Jubaku Eisō. Ale ne zabiju jí neboť by to mohl být problém. Jednoduše nechám ze země vyrůst kořeny, které jí obmotají a trochu zmáčknou až se vzdá tak ji pustím." *Pomyslel si a tak taky udělal.*
Katsumi: Ty jeden, *řeknu mu, když se Yami nemůže hýbat. Ve chvíli, kdy se na mě rozběhne, tak se přestanu soustředit na svou chakru a zmizím pod vodou. Poté se objevím u Yami, se kterou se opět vrátím do jednoho těla.* Nepodceňuj nás, *řeknu mu a poté se proti němu rozběhneme obě dvě, každá má v ruce jeden kunai.*
Jin Pcho/Eren: *Eren si vyndá pár shurikenů a hodí je tak aby se srazili s kunaii. Když je Yami dost blízko tak použije Kanashibari no Jutsu. (Yami se teď nemůže chvíli hýbat)* "Sakra to bylo těsné." *Pomyslí si a odstoupí od ní.* Aha takže tohle je ta vaše speciální schopnost umíte se rozdělit a poté bojujete dva na jednoho. To je zajímavé. Ovšem jste ji použili brzy a špatně. *Eren si Yami pozorně prohlíží a všimne si že jí narostla jedna ruka a noha přičemž její obličej je jen jedna polovička.* Tak jo Tahle půlka je mimo hru a teď zbýváš jen ty. *Jen co to dořekne tak se rozeběhne proti Katsumi.* "Schválně co udělá."
Katsumi: *Obě dvě jsme ho mlčky sledovaly až do chvíle, když nás nazval zrůdičkou.* 'Co takhle mu to trochu nandat, no tak,' *řekne v duchu prosebně Yami.* 'Hmm, tak jo, stejně asi bude silnější než my,' *odpovím jí.* Komu říkáš zrůdičko ty šmejde, *řekne Yami a následně po něm hodí několik kunaiů. Poté použijeme techniku Karada no Bunpu a rozdělíme se. V další chvíli se něj obě dvě rozběhneme. Yami na něj zaútočí přímo a chce mu jednu vrazit. Já se prozatím trochu vzdálím a čekám na vhodnou příležitost na něj zaútočit.*
Jin Pcho/Eren: "Asi si mě pamatuje." *Pomyslí si a když na něj Yami vyplázne jazyk tak si ho prohlídne a nevidí žádnou pečeť.* "Takže není z Rootu. No vlastně je to jasné že není když se chová takhle." *Eren se zhluboka nadechne a poté dlouze vydechne. Poté začal kroutit hlavou.* "Jo je to divná bytost." Co tu děláš zrůdičko? "Minule jsem jí něčím naštval ale už si nepamatuji čím. No to je jedno." *Pomyslí si a poté se podívá na nebe a poté zase na Katsumi.*
Katsumi: *Yami si onu osobu chvíli prohlížela.* Já už vím, kdo to je!, *řekne Yami a usměje se.* To je ten kluk, kterého jsme tenkrát potkaly, *řekne vítězoslavně Yami.* Hmm proč chceš znát klan, *řeknu jen a mlčky se na něj dívám.* Nepovím, nepovím, *řekne Yami a vyplázna na něj jazyk. Poté od něj trochu uskočíme.*
Jin Pcho/Eren: *Když se Katsumi dostane zpět na vodní hladinu a začne na Erena mluvit tak v tu chvíli si Eren vzpomene že ji vyděl v jedné z uliček a po chvilce si vzpomene i na dvě jména.* Jaký je název tvého klanu Katsumi Yami! *Eren to schválně řekl hrubším tónem neboť slyšel že čím hrubší tón použije k výslechu tím spíše se dozví co chce. Teď si to Eren ovšem jen zkoušel a čekal co se bude dít. Přeci jen nepotkával dva lidi v jednom těle každý den.*
Katsumi: *Po chvíli se vyhrabu zpět na vodní hladinu a pak se dívám na osobu, která mě tak vyděsila. Yami byla hodně naštvaná, ale raději zatím neřekla ani slovo.* To se dělá jen tak strašit lidi, *zeptám se klidně a dívám se na něj.* 'Kdo to asi je a co asi chce,' *pomyslím si zamyšleně a dívám se na onu osobu, která má na sobě masku.* 'No jsem moc a moc zvědavá, jestli nám odpoví, ale nebyla bych si tím moc jistá,' *řekne Yami v duchu zatím co sledujeme onu osobu.*
Jin Pcho/Eren: *Když se osoba otočí tak Erenovi připadá povědomá ale notnou chvilku si nemůže vzpomenout kde ji vyděl. Když Katsumi spadne pod vodu tak Eren zvedne pravé obočí, natáhne svou pravou ruku tam kde vyděl Katsumi ale poté si to rozmyslí pohladí se ve vlasech.* "Můj mokuton je mou tajnou zbraní nebudu ho používat. Navíc pro někoho kdo není z Rootu je to plýtvání chakrou." *Eren přemýšlel kde mohl Katsumi potkat a díval se na hladinu bez jakéhokoli náznaku emoce.*
Katsumi: *Dále jsme chodily po vodě a přemýšlely jsme nad vším možným. * 'Hmm, celkem ráda bych šla na nějakou misi, ale asi nic nebude,' *pomyslím si a trochu si povzdechnu. Yami se dívala dolů na vodu a trochu přemýšlela, jak asi může být hluboko na místě, kde jsme právě stály, to ale ještě netušila, že si to za chvíli vyzkoší. Když se u nás někdo objevil, tak jsme se na něj otočily.* Hee, cože, *zeptá se překvapeně Yami a následně se přestaneme soustředit na naší chakru a poté skončíme pod vodou.*
Jin Pcho/Eren: *Eren byl v centrále ve svém pokoji a četl si knihu. Najednou k němu přišel jeden jeho senpai a řekl aby šel k jezeru a počkal tam na jednoho člena, který mu dá nějaký svitek a on jej má přinést do centráli. Eren souhlasně přikývl a odešel z centráli. Na sobě měl uniformu a černý plášť svůj kubikiri meč měl v centrále ve svém pokoji a na bocích měl pouzdra se svým ninja vybavením a se svou maskou. Když vyšel z centrály tak se rozeběhl k jezeru. Po nějaké té době doběhl k jezeru a všiml si že na vodní hladině někdo stojí.* "Že by to byl člen se kterým se mám potkat?" *Pomyslel si a když byl před vodou tak poslal svou chakru do chodidel a zastavil se na vodě.* Tak jsem tu senpai. *Řekl klidně a čekal co se stane.*
Katsumi: *Už je to nějakou dobu co jsme s Yami dělaly nějaké mise a teď jsme neměly co na práci a tak jsme se rozhodly, že se zase zajdeme podívat po vesnici a tentokrát jsme se šly podívat k jezeru, protože jsme tam ještě nikdy nebyly. Pomalu chůzi jsme po nějaké době došly k jezeru a chvíli jsme si ho mlčky pohlížely. Po nějaké chvíli jsme s Yami rozhodly, že si potrénujeme chůzi po vodě. Následně jsme se začaly soustředit na svou chakru a pak jsme se začaly procházet po vodě a dařilo se nám to.*
---: ---
Jui Shi: *Hlasitě se zasměju*Dobře tedy tak zatím čau byla to dnes celkem sranda po dlouhé době jsem se nenudil*Řeknu a vydám se taky směrem domů*,,Hmm ten Toshi se nezdá málem mi zlomil žebra"
Toshikazu: *Nutno říct, že Jui měl docela výdrž a zdálo se, že zálibu v prohrávání, měl asi tak trochu, jako Zaik. Toshi kryl jeho údery pravou rukou a ještě více přitlačil na koleno. Věděl kde je hranice pro, to, aby klukovi zlomil pár žeber, ale Jui zjevně ne nebo se jen spoléhal na to, že to Toshikazu neudělá. „(Zaik) No tak dělej, víme to oba. Zlom mu je. To ho naučí.“ Samozřejmě, jak jinak, Zaik by to udělal a pravdou bylo, že by jej to skutečně mohlo naučit, kdy je souboj u konce a jak se vzdát, místo toho, jej však nakonec pustil a vstal, uklidňujíc svůj dech. „(Zaik) Padavko.“* Dobrá, necháme to na remízu. *Usmál se a vyšel pryč směrem kde byl jejich dům, mávajíc ještě na něj.* Tak zas někdy. (Zaik) Zas někdy dostaneš nakopáno.
Oprava: Poté co mně shodí na záda a přiklekne kolenem ho začnu pěstí mlátit do lícní kosti dokud mně nepustí,poté se odkulím pryč zvednu se a řeknu*Nenecháme to dnes jako remízu?Vypadá to že takhle by to mohlo pokračovat i dalších pár hodin ale už se začíná stmívat*Zasměju se
Jui Shi: *Poté co mně shodí na záda zvednu obě nohy kterýma ho ze sebe shodím a udělám kotoul vzad postavím se a řeknu*Nenecháme to dnes jako remízu?Vypadá to že takhle by to mohlo pokračovat i dalších pár hodin ale už se začíná stmívat*Zasměju se
Toshikazu: *Toshi se nenechal zmást, sledoval jej bedlivě, takže, když změnil směr nijak zvlášť jej to nepřekvapilo. Pravou rukou odvrátil jeho úder zespoda tak, že kdyby v něm pokračoval, ruka by šla klidně dál nahoru, aniž by zasáhla, když potom pokračoval kolenem, stihl uhnout jen tak tak, schytávajíc kopanec jen z části, sám však provlékl svou levou ruku pod kolenem a místo, aby jej tedy Jui dal zpět dolů, Toshi jej zvedl výš, zatlačil do něj a shodil jej na záda, sám mu klekajíc pravým kolenem na hrudník, aby se nemohl nadechnout.*
Jui Shi: *Rozeběhnu se směrem na pravo od Toshiho ale nečekaně změním směr do leva sehnu se vyskočím a naberu ho pěstí ze spodu do brady poté ho chytím za ramena vrazím mu kolenem do břicha chytnu ho za pravou ruku obtočím mu jí za záda pár kroky v před ho přinutím pomocî páčení ruky lehnout a koleny ho přidržím u země jedno koleno na krk druhé na žebra*Už to vzdáváš?*Zasměju se*
Toshikazu: *Když, jeho nohu odrazil, sám nelenil a překulil se dozadu, takže během chvilky stál již na nohách, připravujíce se na další úder a možnou obranu. „(Zaik) Co děláš? Tak už mu jednu v pal slabochu.“ Toshi neodpověděl a dál čekal, pozorně sledujíc Juiho. Nijak se nebál, že by svému soupeři ublížil, ani na akademii na ně nebyli jemní, koneckonců měli z nich být shinobi.*
Jui Shi: Pání tohle jsem nečekal,,Nechci mu ublížit ale nerad prohrávám to je dilema"*Pomyslím si a zasměju se, kopnutím nohy se ve vzduchu otočím rukou se odrazím od Toshiho nohy dopadnu za něj a nohama ho chytím kolem krku a začnu slabě škrtit tak abych mu neublížil ale zároveň ho udržel*Vzdáváš se?
Toshikazu: *Jui jej poměrně zaskočil, když se mu pokusil podkopnout nohy, takže stihl tak akorát zařídit, aby na zem dopadl správně. „(Zaik) Seš snad Idiot? Když se znemožníš, znemožníš nás oba, tak dělej.“ Věděl to a věděl, že to bude Zaika štvát a snad by prohrál jen proto, aby ho naštval, avšak Zaik byl součást jeho. Taky nechtěl prohrát. Když Jui kopal do zduchu, rychle vystartoval nohama a jeho, kterou stál momentálně na zemi uzavřel do „nůžek“ shazujíc jej tak na zem, aniž by ho pustil a jednu nohu zvedl, aby jej následně směrem dolů kopl do holeně.*
Jui Shi: Dobře tak já začnu připrav se!*Podrazím Toshimu nohy vyskočím provedu otočku kopnu ho z jeho levé strany do hlavy odrazím se a dopadnu na zem na všechny čtyři postavím se a připravím se na jeho protiútok*
Toshikazu: *Pokaždé, když provede Jui kop, provede on jeden nazpátek, tak, aby se mohl v klidu krýt, avšak s dostatečnou razancí, aby se krytí naučil správně a popřípadě měl ihned i menší trest, když se krýt zapomene. Každý z nich provedl tři sady po pěti různých kopech.* Čas dát si pauzu. *Přikývl, když vykryl poslední kop a začal se rozdýchávat. Samozřejmě by vydržel více a Jui asi také, ale nebylo třeba se úplně zřídit.* Brzy budu muset zpátky domů nebo mě otec zabije. Pokud chceš můžeme zkusit ještě souboj. Jen Taijutsu bez technik. *Pronesl a pohlédl na slunce, které už se o notný kus posunulo směrem na západ.*
Jui Shi: Nemyslel jsem to nijak zle nepodceňuji tě jen nechci mít špatný svědomí *Pousměju se a zaujmu bojový postoj*poté začneme trénink kopů proti sobě kop ze strany nízký,kop rovný na břicho,z vrchu na hlavu,z boku vysoký, dokud nebudeme unavení*
Toshikazu: Jo to on má … *Pronesl Toshi už poměrně podrážděně, nesnášel, když tohle Zaik dělal, navíc v přítomnosti jiných. Dal by cokoli za to, aby jeho hlava byla jen jeho a nikdo mu v ní neotravoval život. Sám se mezitím pustil do menší protahovačky, převážně nohou. Když byl hotov několikrát ještě provedl ve vzduchu kopem, do úrovně hlavy, pouze pokrčujíc koleno, to samé na druhou nohu a podíval se na Juiho.* (Zaik) Nějak velká huba, abychom to nebyli my, kdo tady někoho zraní. *Osočil jej Zaik, okamžitě se beroucí to poznámku osobně.* Buď už zticha Zaiku. *Pronesl Toshi prudce, avšak už poměrně rezignovaně a povzdechl si, zaujímajíc postoj, proti Joimu.* Pokud sám nemáš strach klidně můžeme trénovat proti sobě, když už máme trénovat spolu. Tak tedy kopy?
Jui Shi: *Zasměju se* ta tvá zla polovina Zaik má tedy nápady,Tak co kdybychom se prvni protáhli a potom si procvičili kopy?*Popojdu trošku dál od vody a začnu dělat roznožku,pravou rukou si sáhnu na levou špičku levé nohy a levou rukou na pravou špičku pravé nohy střídavě 10x,Poté se rovně natáhnu na zem a udělám 20 kliků*Tak to by jako menší rozcvička si myslím stačilo umíš bunshin no jutsu nebo budeme trénovat jeden na druhém?Nerad bych tě zranil.
Toshikazu: (Zaik) Co takhle něco ukrást v obchodě s časáky nebo načmárat něco na budovu Raikage. *Samozřejmě ani nyní Zaik nezklamal avšak pro tentokrát jej Toshi raději zcela ignoroval.* To by šlo. *Usmál se a přikývl.* Pokud chceš potrénovat nemám námitek. *Přikývl a ještě naposledy hodil kamenem po vodě, nyní již mnohem úspěšněji.*
Jui Shi: Hmm přemýšlím co tak podniknout ale nic mně nenapadá nechceš si vyzkoušet nějaké taijutsu a trochu protáhnout svalstvo?*Zasměju se*Můžeme spolu třeba chodit po akademii trénovat nemám tu zatím moc kamarádů a tak se velmi často nudím a jen tak poflakuju po vesnici co ty?
Toshikazu: „(Zaik) Heh myslíš, že na tobě bude taky provádět pokusy? Je dost nasranej z toho jakej seš zoufalec. (Toshi) Zapomínáš, že jsme jedním, je nasraný i na tebe a jsi stejně tak zoufalcem, jako já. (Zaik) Ts to sotva.“ *Na to, už Toshi nereagoval a místo hádek se svou „temnější polovičkou“ se rozhodl odpovědět spolužákovi.* No blbě se to vysvětluje. Je to specialita našeho klanu, všichni jsou u nás takoví a máš pravdu je to na zcvoknutí, zvláště se Zaikem … *Pokrčil rameny a poškrábal se na temeni hlavy. Kdyby mohl, usekne si svou černou polovinu a hodí jí někam do jámy, kterou zasype kamením.* Pěkný. *Poznamenal, při hození kamenem, ignorujíc smích od Zaika, který se neopomněl připomenout hned, když Jūi ukázal, že už umí chodit po vodě.* (Zaik) Ha? Tenhle? Ten umí kolový. (Toshi) Stejně jako ty, hňupe… nebude to už dlouho trvat, minule jsem to už téměř zvládl.
J?i Shi: *Zasměju se nad slovy Zaika*Můj otec na mně prováděl experimenty proto mám teď bílé vlasy a červené oko s černým bělmem a říkat mi můžete Jūi Shi jak to s vámi dvěma vlastně funguje že jste takhle ,,hmm jak bych to nazval" dva v jednom?Já bych se z toho asi scvoknul *Zasměju se hlasitě a hodím kamínkem po vodě odrazí se 4 krát a potom se potopí*Umíš už E techniku Suimen Hokou no Waza ? *Použiju tu techniku a vejdu na hladinu vody*
Toshikazu: „(Zaik)Hele někdo jde, hoď ten kámen po něm.“ *Toshi ho už ani neokřikoval. Jestli bylo na něco spoleh, tak na Zaikovu zlomyslnost, to teda jo. Místo toho se jen otočil směrem k přicházejícímu, který zjevně znal jeho jméno. Byl z akademie, to poznal, ale nedokázal si tvář spojit se jménem.* Ahoj.*Pozdravil klidně a spustil ruku s kamenem dolů.* (Zaik) Hele ten je taky divnej. * Ozvalo se dál, avšak zcela jiným hlasem, než, kterým promluvil před tím a nyní se mu ani nepohnuly rty. Zaik samozřejmě poukazoval na jeho oko, ač jeho prohlašování bylo značně nevhodné a Toshi neměl nejmenší náladu se za něj omlouvat.* Pokud chceš, tak klidně. Říkej mi ale jednoduše Toshi. (Zaik) A mě Zaik. *Spolu s tím se znovu otočil k jezeru a hodil, nyní však ještě s horším výsledkem, za což se mu Zaik neopomněl v duchu vysmát.*
J?i Shi: *Cestou domů s akademie si zajdu zaplavat do jezera po cestě si před sebou kopu kus zmuchlaného testu když dojdu k jezeru tak tam uvidím Toshikaza*,,Hele spolužák s akademie můžem dát pokec"*pomyslím si a jdu směrem k němu*Čau Toshikazu jak to jde?Proč házíš kamínky do vody?Mohu se přidat?*Pousměju se a seberu ze země nějaký plochý kámen*
Toshikazu: *Toshi se připravoval. Vyměřoval si cíl, potáčejíc si kamínkem v ruce. Nakonec po chvilce hodil, sledujíc soustředěně výsledek. „(Zaik) Ha, zase jen tři, jsi až zoufale k smíchu. (Toshi) Sklapni a vypadni z mý hlavy.“ Okřikl v duchu Zaika, čím rejpavější náladu měl, tím více jej doháněl k šílenství a hrozil, že se sám praští, silně, doufajíc, že to ucítí i on. „(Zaik) A kam bych asi šel, jsme ve stejným těle, tvoje hlava je i moje, tak stáhni ocas a snes trochu kritiky.“ Na to už se Toshi neobtěžoval nijak reagovat. Dobře znal Zaikovi kritiky i to, že vždy dělal vše tak, jak Toshi nechtěl, snad jen aby mu škodil a paradoxně tak škodil i sobě. Místo reakce proto vzal další kámen a začal opět vyměřovat možnosti, jak správně hodit.*
--: --
JinPcho: *Jin Pcho přišel z Akademie domů jako každý den, usmál se a vyndal si z lednice kastrol ve kterém měl fazolovou omáčkou. Kastrol položil na sporák a zapnul jej. Poté si vyndal z lednice Dango knedlíčky, které měl na talíři. Jin si vyndal menší hrnec, do kterého natočil vodu a do hrnce vložil Dango knedlíčky. Hrnec s vodou a knedlíčky dal na sporák a zapnul jej.* "No ohřeje se mi omáčka a knedlíčky. Najím se a potom můžu jít vyzkoušel chůzi po vodě o které jsme si říkali v Akademii. (Suimen Hoku no Waza jsem si objednal) Když už měl ohřátou omáčku a knedlíčky tak vypnul sporák a naběračkou si do hlubokého talíře nandal omáčku a knedlíčky. Poté si vzal lžičku a ve stoje začal jíst.* "No nevím jak bych mohl ohřívat Dango knedlíčky ale když je ohřívám ve vodě tak nejsou moc dobré. No vlastně nebyly moc dobré ani když jsem je uvařil. Jo vaření není moje silná stránka. Ach jo to je otrava." *Pomyslel si a když dojedl tak šel do předsíně kde se obul a vyrazil k jezeru. Cestou potkal nějaké spolužáky, které ani nepozdravil a oni nepozdravili jeho. Jin Pcho se vždy raději držel od svých spolužáků dál, protože si nemyslel že by mu jejich kamarádství nějak pomohlo a když někdy slyšel jak se kamarádi a kamarádky hádají tak se mu obraceli oči v sloup a nechápal proč se tedy kamarádí. Nebylo to tak že by Jin Pcho nechtěl kamaráda ale ve své třídě nenašel nikoho s kým by se mohl kamarádit. Když už konečně došel k jezeru tak se rozhlédl a trochu se zamračil.* "Sakra tak někdo ty pruty sbalil. To je otrava. Teď si budu muset koupit nové. No teď to řešit nebudu nejdříve si procvičím své Kinobori no Waza a poté si vyzkouším Suimen Hoku no Waza." *Pomyslel si a poslal svou chakru do nohou a rozeběhl se proti nejbližšímu stromu. Když vyběhl k první větvi tak se od stromu odrazil, udělal salto a dopadl na zem cca metr od stromu. Poté se znovu rozeběhl a vyběhl až na vršek stromu, kde se zastavil, rozhlédl se po okolí a začal se smát.* "Super výhled. Je to opravdu paráda." *Poté se podíval na jezero a začal skákat z větve na větev směrem k zemi. Když byl Jin Pcho na zemi tak se rozeběhl k jezeru a když už byl dost blízko tak poslal svou chakru do nohou a když stoupl na hladinu tak se usmál. Jeho štěstí však netrvalo dlouho neboť uběhl po vodě jeden metr a poté ztratil kontrolu a potopil se. Jin Pcho rychle vyplaval nad hladinu a znovu se začal smát.* "Sakra chodit po vodě je těžší než chodit po stromě. No sensei nás varoval před tréninkem téhle techniky. Neboť voda nemá stálí povrch ale její povrch se mění a tak musím svou chakru nejen poslat do nohou správné množství ale také ji musím buď přidávat a nebo ubírat. No bude to větší zábava než trénování Taijutsu." *Pomyslel si a začal plavat na břeh. Když byl na břehu tak se svlékl do trenek a znovu poslal svou chakru do nohou, poté jednou nohou stoupl na vodu a poté na vodu stoupl i levou nohou. Jin Pcho se usmál a poté pomalu šel po vodní hladině.* "Super zatím mě to jde dobře." *Jin Pcho se nakonec rozeběhl po vodě a najednou uslyšel.* SUITON: DAIBAKURYUU NO JUTSU! *Najednou se voda začala pohybovat do víru a Jin Pcho ztratil balanc a nedokázal dodávat do nohou dostatek chakry a tak spadl do vody. Když vyplaval nad hladinu, tak začal plavat ke břehu. V tom se voda začala točit více a kvůli tomu se Jin Pcho nedokázal dostat ke břehu.* "Sakra co to má být? Proč se voda začala točit?" *Pomyslel si, nechal se unášet proudem. Když se podíval do středu víru tak se zamračil.* "Sakra to je ten kterého jsem zachránil a on mi dal tu hroznou ránu. Proč teď dělá něco takového a hlavně jak?" *Pomyslel si Jin a poslal svou chakru do rukou a pokusil se rukama chytit vodní hladiny. Cca po třetím pokuse se to Jinovi povedlo a poté zkoušel vylézt na hladinu. Když se mu povedlo i tohle tak si stoupl, usmál se, vydechl si a posílal svou chakru do svých nohou tak aby stál na vodě.* "Tak jo celkem se mi to daří a tak zkusím zaútočit na toho kluka a budu doufat že přestane a nebo zjistím proč to udělal." *Jin Pcho se tedy rozeběhl proti chlapci, který složil několik pečetí a najednou se před Jinem vytvořil rotující sloupec vody, který vypadal jako had. Jin se rychle zastavil otočil se a rozeběhl se směrem k břehu. Najednou had začal Jin Pchoa pronásledovat. Když byl Jin u břehu tak ho had spolkl. Had se rozplynul v proud vody který Jina odnášel pryč od jezera. Když Jina přestal odnášet proud vody tak se Jin postavil zamračil se a poté se rozeběhl k jezeru. Když byl blízko vody tak svou chakru poslal do nohou a běžel po vodě, směrem k chlapci.* "Sakra oco mu jde?" *Když byl Jin Pcho dost blízko u chlapce tak chlapec poskládal pečetě. Poté chlapec dal pěstí Jinovi který spadl a poté se Jina obalila voda. Chlapec Jinovi řekl že je teď ve vodním vězení a měl by mu poděkovat.* "Co že? Já bych mu měl poděkovat? Za co sakra? Dyť mě minule jednou ranou vyrazil dech a dneska mě málem utopil na vrch mě drží ve vodním vězení jak říká. Sakra co mám dělat? Jak to mám prolomit?* Jin Pcho složil pečeť tygra a začal posílat svou chakru do rukou. Poté se rukama dotkl vězení a chakru uvolnil. Jinovi se nepovedlo uvolnit se z vězení ale po chvíli chlapec Jina pustil. Jin spadl do vody a když vyplaval nad hladinu tak začal kašlat poté plaval na břeh a když se dostal na souš tak si stoupl a řekl.* Hele když jsem tě minule zachránil tak jsi mi dal tak velkou ránu že jsi mi vyrazil dech a dneska jsi na mě použil toho vodního draka, roztočil jsi vodu a před chvílí jsi mě chytil do vodního vězení a tvrdíš že bych ti měl děkovat? Proboha za co?! *Chlapec se začal smát a poté řekl že díky němu se Jin naučil pořádně Suimen Hoku no Waza ale své Taijutsu že musí zdokonalit a že si musí všímat více okolí. Jen co to chlapec dořekl tak vzal kouřový granát odjistil ho a hodil jej po Jinovi. Jin uskočil ale oblak kouře zahalil Jinovi pohled na vodu a když se kouř rozptýlil tak Jin koukal na vodu, kde už chlapec nestál.* "Sakra jsem unavený jdu domů. To by mě zajímalo jak jsem se zlepšil v Suimen Hoku no Jutsu díky tomu klukovi?" *Pomyslel si a začal hledat své oblečení. Když jej konečně našel tak se oblékl a vydal se domů.* "Sakra mám úplně mokré hadry. Jsem dost naštvaný ach jo." *Pomyslel si a když přišel domů tak se převlékl a dal své věci na topení. Poté si vzal knihu a začal si číst.*
--: --
JinPcho: *Jin Pcho je sirotek který už týden chodí do Akademiie. Jin Pcho bydlí sám, rád rybaří, nebo si čte. Dnes šel Jin Pcho k jezeru v Kumogakure a měl sebou jeden prut na štiky a jeden prut na kapry. Též měl u sebe vezírek a krabičku s těstíčkem. Když Jin Pcho došel k jezeru tak si sedl na zem, otevřel krabičku s těstíčkem. Jin Pcho trochu těstíčka v ruce začal žmoulat, válet až z něj udělal kuličku, napíchl jej na háček a nahodil.* "Jsem rád že už chodím do Akademiie. Zatím se teprve učím taijutsu ale sensei říkal že příští týden se už budeme učit první ninjutsu. Jo bude to paráda." *Pomyslel si a pozoroval policajta na prutu. Jin Pcho se protáhl zívl a podíval se na nebe. Najednou si Jin Pcho všiml že se policajt pohl a tak rychle chytl prut prudce sním škubl a začal navíjet.* "Sakra to je macek." *Pomyslel si a stále navíjel. Najednou Jin Pcho přestal navíjet a nechal rybu aby trochu plavala. Po chvíli znovu začal navíjet. Když už rybu Jin Pcho viděl tak se začal proklínat protože si nevzal podběrák.* "Sakra já jsem idiot jak jí jen vytáhnu? Jak tu rybu mám dostat bez podběráku na souš? No a až vyřeším tohle tak čím ji zabiji. Jo jsem to ale blbec." Když tak Jin Pcho přemýšlel tak si nevšiml že stále navíjí a najednou se mu přetrhl vlasec.* "Sakra to snad ne!" *Jin hodil svůj prut na zem, a dal si ruce na obličej.* "Kurňa teď si musím vymotat vlasec vzít si nový háček, nové olůvko a musím to připevnit na vlasec ach jo. Počkat ale já tady nemám ani háček tak ani olůvko. Sakra no počkat vždyť já mám svůj duhý prut. Ten je sice na štiky ale to by nemělo vadit." *Jin Pcho si vzal svůj druhý prut přichytil na něj kuličku z těstíčka a znovu nahodil. Jin chvíli čekal a najednou si znovu všiml že se policajt pohl a tak Jin Pcho znovu zasekl a začal navíjet. Když už začínal rybu vytahovat tak se hrozně lekl.* "Sakra co to má být? Tohle není ryba. Ne tohle vypadá jako člověk!" *Pomyslel si zahodil prut a rozeběhl se k vodě. Když byl ve vodě tak chytl toho chlapce (Poznal to podle obličeje) a vytáhl jej z vody. Když byl chlapec na souši tak mu Jin dal dýchání z úst do úst a začal s masáží srdce. Chlapec začal vykašlávat vodu a tak ho Jin otočil na bok. Chlapec stále vykašlával vodu.* "Sakra jak se ten kluk do té vody dostal? No tohohle kluka ani neznám a na Akademii jsem ho také neviděl takže buď tam nebyl, nebo jsem si ho nevšiml a nebo na Akademii vůbec nechodí." *Pomyslel si a když chlapec vykašlal vodu tak se na Jin Pchoa podíval a začal mu nadávat kvůli tomu že ho vytáhl z vody. Jin vůbec nechápal co se děje. Dyť přeci tomu chlapci zachránil život tak proč mu nadává? Najednou se chlapec postavil a řekl že jestli mu ještě někdy zkazí trénink tak ho zabije. Jin se zamračil stoupl si a řekl.* Hele ty nafoukanče, co si o sobě myslíš? Kdybych tě nevytáhl tak by jsi se utopil. Takže mi vysvětli co to je za trénink nebo ti nakopu zadek! *Jen co to Jin dořekl tak se chlapec začal smát. Poté se rozeběhl k Jin Pchovi a prudce a ho praštil. Jin po té ráně skončil na zemi neschopen popadnout dech.* "Sakra to byla rána. Jak to že má takovou sílu? Co je to vlastně za kluka.?" *Pomyslel si a když popadl dech a vstal tak se rozhlédl a chlapce nikde neviděl.* "Sakra co bych měl dělat? Dyť ten kluk byl hrozně rychlý a měl velkou sílu. Určitě má i tvrdý výcvik protože má fakt velkou sílu a rychlost." *Jin Pcho se sebral a šel do nemocnice, kde mu řekli že je v pořádku a tak se vydal domů a přemýšlel o tom klukovi, kterého dnes potkal a nedokázal jej porazit. Jin Pcho si doma vzal knížku a začal si číst když vtom dostal hlad.* "Sakra já jsem si nechytil žádnou rybu a hlavně jsem si nechal pruty u jezera. Sakra. No teď tam nejdu." Pomyslel si a uvařil něco jako polévku. Když se najedl tak si znovu vzal knížku a pokračoval ve čtení.*
---: ---
Tiko Atane: *Tiko na sebe navlékla oblečení a snažila si trochu usušit vlasy* Tak jo, Kinshi-kun,můžeme vyrazit. *Usmála se a pomalu vyrazili,cestou jenom koukala do země až došly k jejímu domu kde se rozloučili.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál.* To máš asi pravdu Tiko-chan. A docela se ochladilo to máš pravdu. Radši půjdeme. *Kinshi vylezl ven a usušil se. Následně na sebe opět oblékl své oblečení.* Tiko. V klidu se obleč a půjdeme. Já budu zatím tady vedle. *Kinshi popošel trochu dál.* "Taková pěkná holka. Bylo by možné že by někdo jako já získal její srdce?"
Tiko Atane: Každý máme své tajemství*mrkla očkem po Kinshim a plavala dál jakoby se nic nestalo* Kinshi-kun už je docela pozdě a začíná být chladno,nepůjdeme už domů ? *Zeptala se *
Kinshi Iruso: *Kinshi se na ni otočil a usmál se.* "Uf. Asi jsem tedy v bezpečí." *Opakoval si toto stále v hlavě dokola a dokola mezi tím co si utahoval své obvazy. Sledoval Tiko jak se položila na hladinu a pomalu vešel zpět do vody. Klidným tempem doplaval až k ní.* Děkuji ti za společnost Tiko-chan. A promiň mi to co se stalo předtím.
Tiko Atane: "Hn,něco tají"*pomyslela si Tiko. Potom si ale vzpomněla na sebe. Chtěla by aby znal někdo její tajemství, a vyzvídal ?* A ,to nic Kinshi-kun *odpovědela a usmála se**Položila se opět do vody na záda a jen tak odpočívala a čekala až se Kinshi vrátí*
Kinshi Iruso: *Kinshiho výraz se velmi rychle změnil. Ze smíchu tu byl strach. Rychle vyběhl na souš a ovázal si své dlaně.* To to. To nic není Tiko-chan. Není se čeho bát. "Sakra. Jak jsem na tohle mohl zapomenout. Sakra. Co jí mám říct když se mě bude vyptávat? Nedokážu jí pořádně zalhat." Chviličku a hned se k tobě vrátím. *Kinshi jen stál zády k Tiko a koukal se na své dlaně.*
Tiko Atane: *Když se Tiko vynořila z vody,srdce ji bilo jako o závod. Cítila se v jeho přítomnosti tak nesva.**Najednou si všimla něčeho na Kishiho ruce* Kinshi-kun .. co.to máš na ruce ? *Zeptala se ho *
Kinshi Iruso: *Kinshi se stále jen usmíval. Pak už jen viděl jak kolem něj proběhla Tiko a běžela do vody.* Jsem hned za tebou Tiko-chan. *Utíkal za ní až ke břehu. Dobře věděl jaká je tu hloubka vody a tak v běhu když už byli ve vodě chytl Tiko do lehkého objetí a skočil s ní do vody. Poté se vynořil a zasmál se.* Vyhrála jsi ale myslím že jsem vyhrál i já. *Pozoroval Tiko.*
Tiko Atane: *Tiko se zakoukala na Kinshiho vypracované tělo. Na sucho polkla*"Byl to dobrý nápad?"* Pomyslela si...* *Nejednou si uvědomila ze se také bude muset svleci*"Ne,to nebyl dobrý napad" *Vstala,usmala se na Kinsiho a zamířila k jezeru* Tak Kinshi-kun,kdo tam bude první *Sundala si pouze boty a v oblečení se rozběhla k jezeru*
Kinshi Iruso: *Kinshi se otočí na Tiko a usměje se.* Díky Tiko-chan. Jsi velmi milá dívka. *Kinshi se chvíli dívá na její tvář.* "Bože tak je krásná. Co má dělat chlapec jako já aby se jí zalíbil." Zaplavat? Proč ne. Můžeme. *Kinshi se postavil a sundal si své oblečení dokud nezůstal pouze ve trenkách. Na malého kluka měl docela dobře vypracovanou postavu. To vše bylo výsledkem jeho nových tréninků.* Jdeme tedy? *Usmála se na Tiko a pohlédl jí do očí. Podal jí ruku aby jí pomohl vstát.*
Tiko Atane: *Tiko se otočila na Kishiho a podivala se mu opět do oči* "Tak nádherné .." *projelo její myslí.* Nic si neudělal Kinshi -kun. Dobře tedy rada s tebou tady ještě zůstanu. Hele.vo si jít zaplavat ?*Navrhla nakonec Tiko*
Kinshi Iruso: *OPRAVA. Jedná se samozřejmě o Kinshiho
Teiry Toriko: *Kinshi se trochu uklidnil a lehl si vedle Tiko.* Kam chceš jít? Vždyť je ještě tolik času a tady je tak nádherně. Je to snad kvůli mě? *Kinshi trochu zesmutněl. Měl strach že tím co udělal před chvíli všechno pokazil.* Promiň jestli jsem udělal něco špatně Tiko-chan.
Tiko Atane: *Tiko se jen usmála* To je dobrý Kinshi-kun,já nekoušu * Opět se rozesmála a s rukami za hlavou se položila na deku* Dneska je opravdu nádherně *Podívala se nahoru do modré oblohy a pozorovala mraky* "Kinshi je opravdu moc milý ale nevím zdali bych s ním chtěla trávit více času"*pomyslela si*. " Snad ho to brzy přejde,a já bych měla více trénovat,nevím co bych dělala kdyby mi něco chtěl udělat,určitě je silnější" . Myslím že bych brzy mněla jít domů *pronesla nakonec ke Kinshimu*
Kinshi Iruso: *Kinshi najednou neměl co říct.* V-v-víš Tiko-chan. Lí... Líbíš se mi. *Kinshi otočil tvář rudou jako rajče* "Sakra. Co jsem to udělal. Já věděl že se to neobejde jen tak bez následků." *Kinshi rychle sundal ruku. Celý rudý se jen koukal na své nohy.* Promiň mi Tiko-chan. Promiň mi to.
Tiko Atane: *Když Tiko ucítila na ruce cizí dotek,ztuhla*"Co mám dělat ? Mám ho uhodit ? Nebo utéct ?,Prosím až už to skončí" *Očima se upřeně dívala před sebe.Najednou dostala strach.Co když jí chce ublížit? * K-Kinshi-kun.. co to děláš ? *Zeptala se ho nejistým a roztřáslým hlasem*
Kinshi Iruso: *Kinshi se posadil vedle ní.* Je tu tak nádherně. Takový klid a mír. Jsem šťastný že jsem obyvatel této vesnice. *Koukl se na Tiko. Celý v obličeji zrudnul.* "Co se to děje. Proč se cítím v její přítomnosti tak zvláštně. Něco je divně." *Kinshi si všiml opřené ruky Tiko. Na sucho polkl. Rozhodl se položit svoji ruku na její. Pomalu svou ruku přisouval k té její. Nakonec trochu otočil svůj zrak a dotkl se její ruky.* "Bože. Teď to schytám za svou opovážlivost."
Tiko Atane: *Tiko se na Kinshiho trochu zamračila když jí řekl že je rudá* "Jako by on nebyl celý červený" *stěžovala si v duchu.*Když Kinshi rozprostřel deku,posadila se ni a dívala se na překrasný výhled na jezero. Najednou se otočila na Kinshího a snad poprvé si všimla jak má nadherné oči.Opět přišel ten svíravý pocit* "No co, když se na nej nebudu koukat tak to přejde,nenechám se rozhodit někým jako je on"
Kinshi Iruso: Dobře. Jen jsi trochu rudá. *Kinshi se usmál.* Jsme tady. Pojď. *Kinshi ji dovedl na jedno krásné místečko kde nikdo nebyl a byl zde krásný výhled na jezero.* Chviličku prosím Tiko-chan. *Kinshi vytáhl svitek a odpečetil z něj deku kterou rozprostřel.* Prosím. Posaď se Tiko-chan. *Kinshi se stále usmíval ale uvnitř byl extrémně nervózní a měl červené tváře které prostě zamaskovat nedokázal.*
Tiko Atane: Ale né, vůbec nic Kinshi-kun.*Odpověděla s co nejvetším usměvem aby Kinshi nic nepoznal.*Ale ve sktečnosti opravdu nervozní byla,takový pocit ješte nezažila,jako by se jí svíral žaludek a hořely celé tváře*"Musím být uplně rudá" Pomyslela si.*Pomalu se začali blížit k jezeru*"Konečně jsme tady ,ted už to jen vydržet,a rychle zpátky"
Kinshi Iruso: Dobrý nápad. Tak pojďme. A opravdu jsi mi pomohla. Dělala jsi mi společnost když jsem byl doslova úplně sám. *Kinshi zatočil aby tam byli co nejdříve. Všiml si že se Tiko furt dívá do země.* Děje se něco Tiko-chan? Vypadáš nějak nervózně. *Kinshi toto řekl opravdu konejšivým hlasem. Měl strach jestli se jí něco nestalo a pak by tedy jako muž měl ženě pomoci.*
Tiko Atane: "Achjo,zase si připadám jako žrout"*Pomyslela si Tiko*..Nemáš vůbec zač,ani sama nevím že bych ti nějak pomohla *Usmála se a koukla na Kinshiho*. A klidně bychom mohli zajít k tomu jezeru,posledně tam bylo moc hezky. *Cestou se stále koukala na své boty, necítila se dobře v přítomnosti někoho cizího,natož kluka.*
Kinshi Iruso: *Kinshi šel po boku Tiko.* Ne děkuji Tiko-chan. Toto byl dárek pro tebe. Pochutnej si. Vidím dobře že ti chutná. *Usmál se na ni.* Napadlo mě. Co si jít sednout jen tak k jezeru. Je tam krásně. *Kinshi se nepřestával usmívat. Šel stále po boku Tiko a nespouštěl z ní oči. Zahleděl se ale na chvíli do nebes.* Ještě jednou ti děkuji za to tehdy. Děkuji že jsi mi pomohla přijít na jiné myšlenky.
Tiko Atane: *Když Tiko uslyšela chválu na svůj vzhled,tváře se jí rozhořely jako nikdy předtím* Já..Já myslim že můžeme Kinshi-kun.* Při odchodu vzala sebou do ruky bonbonieru,aby se alespon něčeho najedla.* Na vem si * nabídla s usměvem Kinshimu*
Kinshi Iruso: Přijíti k dívce bez květiny či bonboniéry není správné. *Usmál se na Tiko.* Děkuji za pozvání. *Kinshi vešel dovnitř a sedl si na první židli kterou uviděl.* Nemusíš spěchat. Já počkám Tiko-chan. *Kinshi se zatím rozhlížel po domě.* "Je to tu pěkné. Takové útulné." *Kinshi seděla a čekal až Tiko přijde. Jakmile ji viděla tak mu padla tvář úžasem.* Páni Tiko-chan. Hrozně ti to sluší. Jsi opravdu nádherná. *Kinshi vstal ze židle a koukl se Tiko do očí.* Můžeme tedy jít Tiko-chan?
Tiko Atane: *Tiko neveřila svým očím*"To snad ne,to je ten kluk co tenkrát..." *Pomalu se jí začínaly červenat tváře ale rychle nasadila svoji ledovou masku.* A-Ahoj,*pronesla nakonec* Co tady děláš ? No možná bych se mohla projít.*Nakonec se podívala co že jí to vlastně přinesl..* Jejda,to jsi nemusel*řekla."Co s tím ted budu dělat ? Jak budu vysvětlovat od koho jsem dostala květinu a podobně.." Ale děkuji moc. Pojd na chvíli dál * Usmála se a poodstoupila od dveří aby mohl projít* Skočím se jenom převléct,zatím se posad kam jen budeš chtít *Pousmála se a vzala si sklenici s vodou aby si do ní mohla dát onu kytičku.když došla do svého pokoje položila květinu na stůl.* "Je tak krásná, nikdy jsem od nikoho nic tak krásného nedostala"*Do očí se jí hrnuly slzy*"Ale musím si pospíšit" *Otevřela skřín a snažila se najít něco trochu ženského*" A tohle by nemuselo být špatné, odkaz » " *Oblékla se a vyrazila za Kinshinem.
Kinshi Iruso: *Kinshi uviděl Tiko která otevřela dveře. Uklonil se.* Ahoj Tiko-chan. Chtěl jsem se zeptat zdali by jsi neměla čas a nešla by jsi se se mnou třeba projít po vesnici. *Kinshi moc nevěděl jak s dívkami mluvit. Snažil se být co neslušnější.* Tady. Něco jsem ti přinesl. *Natáhl k ní ruce s růží a bonboniérou.*
Tiko Atane: *Tiko zrovna obědvala když uslyšela váhavé zatukání na vchodové dveře*"Ale né kdo to zase ruší" *pomyslela si Tiko.**Neupravená a jen ve volném šedém tričku a volných kalhotech,se podívala do zrcadla,se skvělým ušlebkem pronesla."At je to kdokoliv doufám že to nebude na dlouho"* Vydala se směrem ke dveřím a otevřela*
Kinshi Iruso: *Kinshi si rozhodl po dlouhé době se opět vidět s Tiko. Přecejen ona byla ta co mu pomohla když byl na dně. Upravil se tak aby vypadal co nejlépe ( odkaz » ). Jako vždy svůj vzhled doplnil stylovými rukavicemi. Jeho otec Ziki byl zrovna ve své kanceláři a tak měl Kinshi volnou ruku. Vyrazil směrem kde Tiko bydlela. Po cestě koupil ještě růžičku a bonboniéru.* "Je to dívka. Musím se chovat jako gantleman." *Kinshi šel ve svém oblečení celou Kumo. Každý si ho prohlížel jelikož již bylo dlouho známo že toto je ten syn Raikageho. A taky kvůli jeho výstřednímu stylu oblékání. Přišel až ke dveřím domu Tiko. Polkl a zaklepal.*
---: ---
--: --
Kinshi Iruso: Měl se. *Vyrazil domů ještě před Yzunem. Utíkal docela rychle a jediné co si kontroloval byli jeho rukavice.* "Sakra Kinshi utíkej. Musíš se dostat domů. Vždyť jsi trénoval ty bačkoro. Tohle by pro tebe měla být jednohubka." *Povzbuzoval se za běhu. Jakmile doběhl až k domu rozrazil dveře a zavolal.* Jsem doma. Konečně. *Rodiče na něj koukali jak na blázna ale nakonec ho přivítali. Maminka mu přichystala něco k zakousnutí. Najedl se tedy a jeho cesta vedla do koupelny kde se musel osprchovat od potu z běhu. Posledním bodem jeho cesty byl samotny pokoj kde padl na postel a bez jakéhokoliv varování usnul.*
Yzune: *Yzune se podíval na Kinshiho a řekl. * Nuže dobrá, tak se uvidíme v akademii. Uží si zbytek dne. * Yzune se začal oblékat a pomalu vyrazil domů. Po cestě si zašel do obchodu koupit si něco na jídlo. * Dobrý večer. * Pozdravil a začal si vybírat co si dá na večeři. Nakonec se rozhodl pro instantí ramen. Zaplatil a pokračoval v cestě domů kde si udělal večeři, osprchoval se a šel spát. *
Kinshi Iruso: Slyšel jsem o tom něco málo ale to je tak vše. *Potvrdil Kinshi. Když uviděl onu kresbu od Yzuneho tak koukal úžasem.* Páni. To je dokonalé. Jsi fakt skvělej. Chtěl bych jednou umět kreslit jako ty ale kdo ví jestli je to vůbec možné pro nešiku jako jsem já. *Zasmál se svému komentáři. Poté se však zarazil.* Počkej. Zapadající slunce? To není dobré. Musím domů. *Začínal trochu panikařit. Nerad se potuloval večer po ulicích.*
Yzune: *Yzune se podíval na Kinshiho a řekl. * Hele já si rád kreslím, ale dělám to hlavně proto abych si to procvičoval, protože můj klan se specializuje na boj skrz tyhle kresby. Hele, až budeme chuninové tak ti to předvedu dobře? * Odpověděl mu a dokreslil svůj obrázek. * Co říkáš na tohle? * Ukázal mu obrázek kde byla krajina se zapadajícím sluncem. *
Kinshi Iruso: *Sledoval jak se pěst přibližuje k té jeho. Nakonec se dotkly.* Ano takhle Yzune. Vidíš? Nic těžkého. *Byl rád že toto se naučil. Poté uviděl jak leze Yzune na strom pro věci. Pokrčil ramena a rozhodl se obléct se taky. Oblékl se tedy do svého oblečení a upravil si rukavice. Poté Yzune vytáhl skicák a začal cosi kreslit. Bylo mu to sice blbé ale koukal mi přes rameno co kreslí.* Hele Yzune děláš ty vůbec něco jiného než že kreslíš? Chápu že tě to baví a že jsi talent ale i tak. Je zajímavé že skoro vždy když vidím někoho z vašeho klanu tak kreslí. *Zasmál se.* Co to je tentokrát Yzune?
Yzune: *Yzune nejistě natáhl svojí pěst k jeho a ťukl si s ním. * Takhle? * Otázal se ho a kousl si do jablka. Poté jak dojedl jablko, tak vyšplhal na strom a sundal si svoje věci. Opřel se znova o strom a vytáhl si z oblečení ještě skycak a tužku, kterou vždy nosil sebou. Začal si kreslit jezero a pomalu zapadající se slunce. Sem tam se podíval na Kinshiho jestli se dívá co kreslí. *
Kinshi Iruso: *Kinshimu na jeho reakci spadne brada. Kousl do jablka aby se vzpamatoval.* "To jako fakt neví co má dělat. Uff. Tohle bude na dlouho. Budu ho tyhle věi muset hold naučit. Co jiného mi zbývá." *Probere se ze svých myšlenek a koukne se opět na Yzuneho.* Pojď si ťuknout. Jako kamarádi, jako ta nejsilnější a budoucí nejlepší dvojka v Kumogakure. *Opět nahodil úsměv plný optimismu.*
Yzune: *Yzune na vynadání zareagoval stylem. * Hele nikdo tady není, ale máš pravdu opatrnosti není na zbit. * Yzune si kousl do svého jablka a seděl pod stromem. Když si k němu přisedl Kinshi, tak dál v klidu jedl. * Já vím, že jsou dobrý. * řekl na jeho poznámku. Když se na něho podíval, tak měl nataženou pěst k němu a on nechápal co po něm chce. * hmm.... Proč mi nastavuješ pěst? * řekl s vážným výrazem ve tváři a kousl si znova do jablka. *
Kinshi Iruso: *Kinshi si jen tak plaval. Zrovna doplaval dalších pár délek a vyplavával se směrem ke břehu. Měl štěstí že zaregistroval Yzuneho zavolání. Díkybohu dosáhl na dno a tak se postavil a jablko chytil.* Sakra Yzune. Bacha. Moje ruce. *Začal na něj mrkat. Rychle vyběhl z vody a pozoroval jestli v okolí někdo není. Rychle si usušil ruce a navlékl je do rukavic. Přisedl si k Yzunemu.* Dávej pozor. Nepotřebuju aby někdo viděl můj Meiton. *Dořekl a zakousl se do jablka. Bylo sladké a šťavnaté. Doslova si pochutnával.* Ale jinak díky. To jablko je vynikající. Brácho. *Nastavil mu pěst ve které neměl jablko aby si s ním ťuknul. Přitom se zeširoka usmíval.*
Yzune: *Yzune si jen tak plaval na znak a kousek od něj Kinshi plaval jak o závod. * Hele v klidu jo. Máme přece krásný den, tak proč se honit. * Yzune dořekl a šel na souš si lehnout do trávy a opalovat se, protože byl trochu bledý. Jen tak ležel na sluníčku a řekl si. * „hele já mam vlastně ještě ty dvě jablka.“ * Když si to uvědomil, tak vstal a hledal kam si zahodil svoje věci. * Kam sem je sakra dal. * Snažil se je najít, protože je zahodil a nedíval se kam. Po nějáke chvíli si všiml, že něco visí ze stromu. * Hele to jsou moje věci. * řekl a vylezl na strom. Vytáhl jablka ze svojí kapsi co měl u kalhot a zařval na Kinshiho. * Hele chytej!! * Když si myslel, že dává pozor tak poněm hodil jablko. *
Kinshi Iruso: Je skvělá. Dá se tu skvěle vyřádit a zaplavat si. *Kinsi začal plavat něco jako délky (okolo 15m) tak a zpátky. Jelikož neměl žádné ohraničení tak byl nucen odhadovat.* A můžeš si trénovat aji fyzičku. *Řekl asi po 10 délkách.* Plavání je na fyzičku hodně dobré. *Dořekl a po chvíli cose vydýchal začal znova. Plaval všemi možnými způsoby. Kraulem, znakem, motýlkem i prsa.*
Yzune: Hele máš pravdu, plýtvat tak krasným dnem nad treninkem, ale stejnak bych trénoval radši jenže když nechceš nebudu tě nutit. *Yzune chvíli přemýšlel co Kinshi dělá, ale pak mu to došlo. Yzune si sundal oblečení také a skočil do vody. * Banzai! * Zakřičel než skočil do vody. Když vyplaval tak si prohrábl své mokré vlasy a řekl. * Ta voda je boží . * Pronesl a začal plavat na znak po vodě. *
Kinshi Iruso: *Kinshi byl odsunut kus dozadu.* Pěkné. Ikdyž teda nechápu jak jsi byl schopný to zablokovat. *Pousmál se. Koukl se na oblohu.* Hele věříš mi že mě to moc nebaví? Ano pěkně si zatrénuju ale koukni na to počasí. Je škoda trávit slunečný den takhle. *Dořekl a šel trochu bokem. Sundal si oblečení tak že byl jen v trenkách. Měl štěstí že nikdo kolem nebyl protože si musel sundat i rukavice.* "Sakra. Tohle jsem nedomyslel. Můj Meiton. Musím být opatrný." *Následně se rozběhl a hodil šipku do vody. Jakmile vyplaval nahoru koukl se na Yzuneho.* Co. Budeš tam stát jako tvrdý Y nebo jdeš taky. *Poškádlil ho. Chtěl ho donutit aby se k němu přidal.*
Yzune: *Yzune byl překvapen, ale stihl do kopu dát svojí ruku a tím ho zmírnil. * Hmm pěkně ty. * Yzune mu chytl nohu a začala smršť kopů do boku Kinshiho. Kinshi se tomu nemohl vyhnout, protože mu Yzune držel nohu. Po několikátém kopu mu pustil nohu a odkopl ho do dálky. *
Kinshi Iruso: *Ani nevěděl jak se mu povedlo všechno to zablokovat.* Wow. Máš teda docela páru Yzune. Teď jdu já. *Kinshi složí pečetě a použije Bunshin no jutsu a vytvoří jeden klon který s ním běží po Yzunem. Bunshin skočil po Yzunem a rozplynul se. Z dýmu vyskočil pravý Kinshi a kopem mířil na kyčel. Jelikož se přes dým nešlo vidět neměl by se tomu Yzune moc mít šanci vyhnout.*
Yzune: Hele proč ne. * Yzune vstal a připravil se. * Tak jdu na to. * za útočil na něj kopem na bok, který doprovázely rány pěstmi. Poté přešel do obraného postoje a čekal na útok od Kinshiho. *
Kinshi Iruso: Pěkné. No domlouvali jsme se přece že se zatrénujeme no ne? Co takový malý boj v Taijutsu? *Zeptal se a začal si upravovat rukavice. Nerad by potom při dotyku ze svého kamaráda čerpal chakru když není potřeba.* Jsem připravenej. Můžeme?
Yzune: Jo máš pravdu je to technika Suimen Hokou no Waza. Hele tak co tu budeme dělat? * Otázal se ho Yzune a šel si sednout na souš. * Budeme se tu jen flákat nebo chceš něco dělat? * Yzuneho to zajímalo, protože se nerad nudil a nejraději by si šel někde kreslit. *
Kinshi Iruso: To budu rád když mě tam vezmeš cukrouši. *Dodal aby jeho komentář ohledně toho že mu pochválil kluk oblečení umocnil a začal se taky smát.* Ano. Jedná se o techniku Kinobori no waza. A ty jsi chodil po vodě. Hádám že taky nějaká technika že?
Yzune: *Yzune si všiml Kinsiho a zamával na něj. * Ahoooj * Zakřičel a vyšel směrem k němu. Když byl na kraji tak stál naproti Kinshiho. * Jo jo jasný, tak jsem se trochu zpozdil. * Zasmál se a odpověděl na jeho otázku. * Hele tohle oblečení jsem koupil v kramu co je ve vesnici. Někdy tě tam zavedu a diky za kompliment. I když od kluka, ale to se počítá taky. * Yzune se začal smát. * Hele jak to, že si dokázal chodit po skále? To je nějaká technika? * Zvědavě se zeptal. *
Kinshi Iruso: *Koukl se dolů ze skály a uviděl tam Yzuneho chodit po vodě. Zahvízdal.* Hej tady Yzune. Tady jsem. *Mával na něj. Poté začal pomalu scházet po skále dolů (jak jsem již psal ovládat chakru mu nedělá problém). Došel na břeh před jezero.* Dnes jsem tu první já. *Usmála se. Prohlédl si ho.* Ty kráso. Yzune má úplně luxusní hadry. Kde jsi je koupil? Já chci taky. *Kinshi byl doslova unesen Yzuneho outiftem.*
Yzune (oprava): *Yzune měl dneska jít trénovat s Kishikim. Rozhodl se obléct si něco trochu odlišného než měl minule ( odkaz » ) . Vyšel z domu a vzal sebou 2 jablka. Když dorazil na místo, tak hledal Kishikiho jenže ho nikde neviděl. * To jsem tu první? No co zkusím si novou techniku co jsem se naučil. * Yzune vyšel směrem k vodě a v klidu pokračoval i na vodě díky Suimen Hokou no Waza. Stoupl si doprostřed jezera a čekal na Kishikiho, až se ukáže. *
Yzune: minule ( odkaz » ) . Vyšel z domu a vzal sebou 2 jablka. Když dorazil na místo, tak hledal Kishikiho jenže ho nikde neviděl. * To jsem tu první? No co zkusím si novou techniku co jsem se naučil. * Yzune vyšel směrem k vodě a v klidu pokračoval i na vodě díky Suimen Hokou no Waza. Stoupl si doprostřed jezera a čekal na Kishikiho, až se ukáže. **Yzune měl dneska jít trénovat s Kishikim. Rozhodl se obléct si něco trochu odlišného než měl
Kinshi Iruso: *Kinshi se domluvil s Yzunem že si dají u jezera sraz a trochu si zatrénují. Kinshi se doma připravoval avšak neměl tušení co si na sebe dnes vzít.* "Hmm. Možná budeme bojovat. Chtělo by to něco pohodlného na boj ale co vezmu si klasiku. Své oblíbené." *Jeho volba tedy směřovala na ( odkaz » ). Oblékl se a vyrazil k jezeru.* "Jestli zase na mě něco chytá tak si ho podám. Tohle mě štve. Vypadá neškodně ale přitom je to záškodník vysoké kategorie." *Říkal si cestou k jezeru. Když tam dorazil tak ho nikde neviděl. Pokrčil rameny.* "Haha. Vyšplhám si někam kam on nemůže." *Nedaleko něho byla docela vysoká a strmá skála. Pomocí Kinobori no waza vylezl na její vrchol. Jelikož jeho kontrola chakry byla silnější díky Meitonu tak se tam dostal i bez větších potíží a použít techniku taky nebylo tak těžké.* "Tak. Sem se nedostane. Tady si na něj počkám."
---: ---
Ame Ushinawa: *Dnes mé probuzení bylo krapet veselejší protože jsem se těšil do školy a na novou kamarádku. Byla tam i určitá nejistota co dělat nikdy jsem přátelé neměl ale na tu jsem zapoměl vcelku hned protože jsem zjistil že jsem zaspal a musel jsem pospíchát. Rychle jsem se najdl napil opláchl a vyrazil do školy. Jenže ve škole jsem Yukiko nepotkal neoběvila se ani na místě kde jsme se včera poznaly.*"Co teď zase sám? Nevadí jdu se projít k jezeru když je tak pěkně."*Řekl jsem si a vydal jsem se k jezeru. Když jsem došel k jezeru sedl jsem si ke břehu a koukal se na hladinu s myšlenkama v oblacích. Když v tom jsem uviděl něco zablískat se jakoby pod hladinou.*"Co to?"*Pomyslel jsem si a chvíli jsem to místo pozoroval. Když se to opět zablízklo řekl jsem si.*"A zase co to muže být jdu se na to kouknout."*Svlékl jsem si oblečení a skočil do vody a začal plavat směrem kté blízkavé věci. V tom najednou jako by mě něco popadlo za nohu a začalo stahovat dolů pod vodu.* Uaaa pomoc!!! *Zakřičel jsem a zmizel pod vodou. Pak už jsem se jen probudil v jakési jeskyní.* Co to kde to jsem? *Rohlédl jsem se ale moc sem neviděl jediné světlo co tam bylo se bkízkalo z vody.*"Hmmm vodou jsem sem nejspíš přišel ale nepamatuji si to. Pamatuji si jen že mě něco stáhlo možná je tu taky." Halooo!!! *Zavolal jsem bez rozmyslu. Ale ozvala se jen několika násobná ozvěna.* Wow to musí být dlouhá jeskýně když má takovou ozvěnu. *Řekl jsem si.* No ale co teď jak zpátky asi to budu muset skusit proplavat zpátky. *Ale nad tým jsem neměl ani čas přemýšlet protože mě polekalo padající kamíne.*"Co to?"*Otočil jsem se zpátky do tmavé jeskyně ale ta už nebyla tak tmavá jelikož v dály bylo jakési světýlko.* Halooo!!! *Zavolal jsem znova. Ale nikdo se neozval. Tak jsem jen potichu stál a sledoval po chvílce mi došlo že se to světlo přibližuje.* Kdo je to? *Zavolal jsem znova ale ono zase nic. Tak jsem se vydla opatrně naproti k tomu světlu. Když už jsem byl dostatečně blízko abych rozeznal že je to louče a nějaká menší osoba. Zastavil jsem se a nahmatal větší skálu za kterou bych se mohl schovat a tiše čekat než se přiblíží a já zjistím kdo je to.*"Snad to není nikdo zlý nechcu aby to byl nikdo zlý ne nesmí to být nikdo zlý."*Říkal jsem si v duchu vyďešen. Když se konečně dostatečně přiblížilo všim jsem si že je to Yukiko.* Co ty jak? * Vybafl jsem na ní. Ale ona jen odvětila* Psst *A chytla mě za ruku a začala mě tahnou hlouběji do jeskyně.* Co tu dělaš? A co tu dělám ja?* Ale ona se jen pousmála a táhla mě dál. Asi po 10 minutách chůze se zastavila sedla si a zahasila světlo.* Coto děla...*Ale to jsem ani nedořekl a najednou se to všude kolem mě rozsvítilo zelenomodrou barvou. Sedl jsem si vedle ní s úžasem a koukal na fosforeskující krystaly.* Páni *Řekl jsem s otevřenou pusou.* O tomhle místě mi vyprávěla babička ale nikdy jsem neměla šanci ho vidět. Takže jsem se rozhodla ho najít. *Řekla potichu Yukiko.* Tak proto si nebyla ve škole. No počkat ty jsi mě zatáhla? *Zeptal jsem se zaraženě a trochu naštvaně. Na to jen Yukiko přívla hlavou.* Ale proč? Proč si mě sem neavedla bez teho aniž bych se málem utopil? *Na to Yukiko jen odpověděla.* Nebyla by to zábava. *Usmála se a dodala.* Ale není to tu nádherný? *Lehl jsem si na záda zakoukal jsem se a řekl s ulevou.* Ano je. *Po nějaké době jsem zvedl hlavu a koukl se na ní se slovy.* A kudy zpátky? Světlo si zhasla a k jezeru je to celkem dalká podle toho co jsem šli. *Na to jen odvětil* Kousek od tuď je východ z jeskyně a oheň zas rozdělam. *Když jsme se vydali ven vylezli jsem z jeskyně jakousi průvou kousek za městem.* Tak a co teď? *Zeptal jsem se.* Já musím dom jinak o mě budou mít strach a ty o tom místu nikomu neřekneš jinak ho zničí existuje jen díky tajemství. *Řekla otočila se a utekla.*"Cože?"*Sedl jsem si na kámen a chvíly nad tým přemíšlel dívajíc se do dály. Když se začalo stmívat vydal jsem se i já domů.*
--: --
Ziki Katsuki: *Nastal čas se naučit jednu z nejsilnějších klanových technik. Jako příhodné tréninkové prostředí přišlo Zikimu jezero, které bylo dostatečně daleko od vesnice, aby si ANBU nestěžovali a zároveň bylo dostatečně tiché, aby Zikimu poskytlo dobrou koncentraci. Nemohl zároveň trénovat tak mocnou techniku, ukládat si chakru do pečeti Byakugo no in a k tomu se starat o nějaké otravné místní, či turisty. Když dorazil na místo, svlékl se do půli těla (sundal si vestu, kravatu a košili) a začal s tréninkem. Cílem této techniky, jak věděl od svého otce, bylo vytvořit si z nití osm velkých ocasů, které může bezprostředně používat na útok i na obranu. To samozřejmě vyžadovalo určitou větší část chakry a i soustředění a tak se Ziki rozhodl to nepřehánět. Jednoduše bude zkoušet přidávat více a více nití k těmto ocasům, dokud nezačne cítit, že je něco špatně. Předpokládal, že na jeden ocas by mohl použít v tomto stavu bez problému tak dvacet, třicet nití, ale ani o jednu víc. Začal tedy. Z náhodných míst na těle mu vylezlo sedm nití a z úst jedna navíc. Toto bylo jednoduché. Ovšem, poté ke každé přidal další jednu. Stále to s ním nehlo, přišlo mu to skoro přirozené. Rozhodl se, že přidá o trochu víc. Přidal tedy pět dalších ke každému „ocasu“. Tedy, měl momentálně ke každému ocasu sedm nití. Už trochu pociťoval jisté „vibrace“, ale myslel si, že je to spíše psychosomatické a tak neohroženě pokračoval. Tentokrát ke každému ocasu přidal dalších třináct nití. Teď už si byl jistý, že se blíží k hranici svých možností a tak na chvíli přestal přidávat nitě a jen s ocasy hýbal se strany na stranu. Šlo mu to celkem samo od sebe, přeci jen, díky znalosti a umění techniky Jiongu: kakusareta ha ani neměl mít problém ocasy ovládat. Přidal však ještě dalších pět nití. Nebylo to ani zdaleka tolik, kolik od techniky očekával, ale byl si teď na sto procent jistý, že dvacet pět nití je momentálně jeho limit. Možná nebyl, ale nechtěl to zkoušet. No, každopádně vyzkoušel různé kombinace pohybů, jak na obranu, tak na útok. Přišlo mu, že nitě by mohly ve správném rozpoložení zastavit i některé mocnější, vražedné techniky. Například takový jednoduchý rasengan určitě. Zároveň by mohly ještě ke všemu rovnou zaútočit na nepřítele, což by se dalo brát jako velmi zajímavá obrana. Ziki si tedy uvědomoval, že tato technika je efektivní jak pro útok, tak pro obranu. Každopádně, zanedlouho cítil, že už to za chvíli nezvládne, myslel si, že když bude ještě pár minut v tomto stavu, může to poškodit jeho ukládání chakry do pečeti, tak techniku okamžitě ukončil a chvíli se jen tak díval do jezera. Poté vstal a vrátil ze zpět domů.*
--:: --
Zachary: -.Pár dní po vyvraždění vesnice.- „Ještě stále se nestihly odklidit všechny sutiny.“ *Pomyslel si Zachary, když procházel středem zničené vesnice. Když se to stalo, byl doma v bezpečí svého klanu, zatímco ostatní jejich bojovníci vyrazili do boje. Spousta jich tam umřela … umřela při obraně někoho, jako byla Raikage. S tou myšlenkou Zachary zatnul vztekle zuby a pokračoval dál městem směrem k jezeru, kde se měli odehrát tak dlouho očekávané a jím zcela nenáviděné zkoušky. Ano, stále, i po tom co se ve vesnici odehrálo, byl rozhodnutý se na to vykašlat a zůstat na akademii. Co by taky zmohl někdo jako on v takových situacích? Ano, leda by zařval a proč? Pro nic a o to on rozhodně neměl nejmenší zájem. Letos to bylo snad poprvé, kdy se zkoušky konaly u jezera a ne na akademii, která byla nyní nepoužitelná. Zacharymu bylo celkem jedno proč zrovna jezero, ale kdyby nad tím měl skutečně přemýšlet, bylo to nejspíš hlavně kvůli tomu, že se tam daly předvést veškeré techniky, bez větších komplikací. Zachary si to tedy šinul městem k místu, kde měla být zkouška, protože ačkoli to nerad přiznával, měl by až příliš velké problémy, kdyby si dovolil nepřijít, což však neznamenalo, že se obtěžoval nějak spěchat a když dorazil na místo, měla už polovina zkoušku za sebou. Obyčejně by zkouška probíhala mimo zraky všech, nyní byli však studenti poslání do obyčejného provizorního stanu a zkoušející stáli venku, což každému, kdo dorazil pozdě, dalo možnost vidět co se děje … jako by se to snad rok od roku nějak změnilo. Zachary se ušklíbl, když viděl nenávistný pohled učitele, ovšem jiného, než který je učil … ten padl při obraně vesnice. Když však vešel do stanu, smích ho přešel, jelikož spatřil někoho, koho zde skutečně nečekal, Kiry. Ani nemohl říct, po jak dlouhé obě se mu na tváři objevil smutek, ovšem ani náhodou ne dost srovnatelný s tím, jenž mohla cítit ona. Při tom útoku přišla o bratra. Nechtěl ji rušit, neznal pro ni slova útěchy, ani si nemyslel, že by stála o jeho povzbuzení a proto si sedl dál o ostatních i od ní a rozhodl se tiše vyčkávat, až přijde na řadu, nechávajíce se unášet vlastními myšlenkami. Netrvalo dlouho a zbyli, zbylo zde už jen pět studentů, on, Kiry a tři další, když v tom zaznělo jeho jméno. Zachary rozhodil rukama, jako by snad poukazoval na absurditu toho všeho a vydal se ven ze stanu.* Á Zachary náš prvotřídní flákač, hodně jsem o tobě slyšel. *Začal okamžitě mistr sotva vystrčil mladík hlavu se stanu. Nad jeho poznámkou jen tiše něco zamručel ve smyslu: Táhni o háje a pokračoval až před onu ‚velkou porotu‘, jenž měla dnes rozhodnout, zda se stane shinobi. Obyčejně bylo tradicí, že takové věci se účastní i Raikage, ta byla však s největší pravděpodobností někde tuhá a tak ji zastoupil vůdce ROOT, jenž nyní jen tiše přihlížel.* Tak nám ukaž co umíš. *Pronesl mistr, ovšem zkoušející se ani nehnul a místo toho založil ruce na prsou.* Takže je to pravda … skutečně budeš nadosmrti méně, než o mnoho let mladší děti, než jsi ty. Jsi jen odpad, se kterým jen marníme svůj čas. *Když to mistr dořekl otočil se a začal něco psát do lejster. V tom se však Zachary pohnul.* „Pitomá ženská.“ *pomyslel si Zachary naštvaně a udělal několik kroků zpět, dokud se neocitl na vodě, po které kráčel, jako by o nic nešlo. Nezdržoval se s ničím, cítíc odpor sám k sobě a svému počínání. Rychle složil pečetě a zahalil jej obláček dýmu.* HENGE NO JUTSU. *Vykřikl a vzal na sebe podobu velitele ROOT a okamžitě tak na sebe přilákal veškerou kýženou pozornost. Chtěl to mít za sebou, dříve, než znovu dostane rozum a během mžiku ještě předvedl KAWARIMI NO JUTSU. Nevěděl, zda má být nyní naštvaný sám na sebe, zda má řvát nebo se rozběhnout pryč, jedno však bylo jisté, dnes zkoušku složil.*
--: --
Ziki: *Vystřelovat projektily z jintonu už uměl a tak se chtěl ještě trochu podívat na techniky okolo rozkládání svého vlastního těla. V průběhu času mu došlo, že když se může rozložit na místě, možná by to dokázal i za pohybu. Přišlo mu, že takto by se mohl pohybovat neviděn, neslyšen, dokonce i necítěn a možná i velmi úctyhodnou rychlostí. Kdyby tuto techniku zvládl, byl by schopen možná i bojovat s uživateli hachimonu. Což byl vždy jeho velký cíl. Nikdy totiž neměl v kapse moc způsobů, jak se jejich úderům ubránit. Nezahálel a vydal se na místo, které k tomu bylo ideální. K jezeru. Kdyby náhodou techniku pokazil, voda by mu možná neublížila. Šlo o to, že si uvědomoval, že když se rozloží za pohybu a pokazí to, mohl by se zhmotnit znovu klidně ve skále, nebo ve stromě, což by vedlo k pomalé a bolestné smrti. Možná by se ani nezhmotnil celý, ale smíchal by své molekuly se samotným stromem a výsledek by byl… odporný. Proto mu přišla voda ideální k tomuto tréninku. Navíc si našel místečko, kde měl dostatek prostoru, aby se mohl volně pohybovat. Díky technice, při které rozkládá své tělo, kterou už zvládl, by neměl být velký problém vymyslet, jak to udělat za pohybu. Základy přeci už měl. Asi by nebyl schopný se rozložit a až poté pohybovat, takže jedna z možností byla se rozeběhnout a až poté se rozložit, poté už jen korigovat rychlost a směr pohybu. Dal se okamžitě do práce. Vyběhl a poté se rozložil, dalo mu to tolik práce, že se asi po vteřině znovu sám musel zhmotnit, jinak by možná nebyl schopný to vydržet. Pořádně si oddechl a zkusil to znovu. A znovu. A znovu. Tato technika byl pro něj vážně oříšek, zatím vydržel v molekulárním stavu při pohybu maximálně pár vteřin a to trénoval skoro do padnutí. Rozhodl se dát si malinkou přestávku. Vytáhl si pár onigiri, zhltal je, jako by to bylo jeho poslední jídlo a poté si na chvíli zdřímnul. Když se probudil, neváhal a vrhnul se znovu do díla. Vyskočil směrem dopředu a poté se znovu rozložil, po uražení několika metrů vzdálenosti se znovu zhmotnil. Už mu to začínalo vycházet, začínal se v tom znovu zlepšovat a tak nepřestával trénovat. Po několika dalších pokusech už byl schopen víceméně se pohybovat jak se mu chtělo, ale potřeboval vydržet v tom stavu déle a hlavně urazit větší vzdálenosti. Samozřejmě problém toho byl, že se musel déle rozebíhat, aby nabral dostatečnou rychlost. Každopádně už byl znovu vyčerpaný a dal si šlofíka. Když se probudil, dal si ještě jedenkrát pořádný trénink. Po ukončení byl schopen se pohybovat velikou rychlostí a bezpečně kamkoliv, dokonce i jeho schopnost korigovat pohyby se zlepšila. Dalo by se říci, že je schopen ji použít i v boji, jako okamžitý útok.*
---: --- (nauč se ukončovat)
Zachary: Proč tu vlastně jsem? *Zavrčel podrážděně Zachary, zatím co stál na kraji jezera po boku jedné z nejvíce otravných osob, které kdy potkal, Kiry.* Protože jsi prohrál sázku, copak jsi to za tu chvilku zapomněl? *Zachary ani nedokázal vyjádřit, jak jej provokativní tón v jejím hlase štval, ovšem měla pravdu. Vsadili se a Zachary prohrál.* Jak bych asi mohl zapomenout. *Odsekl naštvaně Zachary a sundal si triko. Jejich sázka byla jednoduchá, byl to závod a Zachary nepochyboval o tom, že ji v něm porazí, ale nestalo se tak. Vlastně cena za prohru nebyla ani tak zlá, musel ji pouze pomoct z jejím tréninkem, ovšem tenhle druh tréninku si vyžadoval být pouze v plavkách, což taky nebylo tak zlé, ovšem Zachary neměl zkrátka o trénink zájem a nebyl by to on, kdyby každým svým pohybem nedal najevo svou naprostou, i když i trochu předstíranou, nespokojenost.* Nevím na co si stěžuješ, taky jsme se mohli vsadit, že se o to budeš pokoušet nahý. *Pronesla ještě s neskrývaným pobavením. Ta představa se Zacharymu rozhodně nezamlouvala, ale to vlastně platilo o všem v tuhle chvíli. Dokonce mu zakázala vzít si svůj blok na kreslení.* „Phe zatracená ženská.“ *Zanadával si ještě v duchu, než se zbavil všeho oblečení kromě plavek a svůj pohled obrátil směrem k ní. Nebránil se provokativnímu úsměvu, když už i ona byla oděna jen do svých dvoudílných plavek.* Na co zíráš? Přišli jsme sem kvůli tréninku, pamatuješ? *Napomenula jej skoro okamžitě s plně vážnou tváří. Zachary tyhle její výrazy znal asi stejně, jako ona jeho lenost a záškoláctví. Nikdy jí podobné výrazy nevydrželi dlouho a ani nyní to nebylo jiné. Na její tváři se znovu objevil úsměv a spolu s ním jej udeřila do ramene.* Fajn, tak co potřebuješ ode mě hmm? *Zeptal se nakonec Zachary a založil si ruce na prsou. Nemohl vlastně ani dělat nic moc jiného, sázka byla sázka, tak ať to má aspoň co nejdříve z krku.* Pamatuješ na lezení na stromy? *Zeptala se nakonec a zadívala se na klidnou hladinu jezera.* Samozřejmě, že si to pamatuju, nech si své stupidní otázky a řekni o co jde… *Zachary byl netrpělivý, nechtěl tu trávit příliš času, ne že by snad měl něco lepšího na práci, ale i tak …* Dobrá pane chytrý. Musím uznat, že tehdy jsi to zvládl výborně, tak jsem myslela, že by i tohle mohlo jít podobně a že by si mi mohl pomoci. * Přerušila Kiry nakonec jeho myšlenkové pochody a Zachary se neubránil provokativnímu úsměvu, když si vzpomněl, jak snadné to vlastně bylo, i když se to učil proti své vůli. Pády, jenž byly způsobeny zvláště jeho nepozorností jím byli už dávno zapomenuty.* Dobrá pane chytrý … snažím se o techniku chůzi po vodě, je mnohem složitější, než lezení na stromy. Musíš … *Než to stačila doříct Zachary udělal přesně to, co se od něj dalo čekat a už ve chvíli, kdy vlastně řekla, o co jde a že je to podobné, začal hromadit svou chakru a následně vystoupil na hladinu.* Je to snadné, co ti na tom nejde … *Začal výsměšně, když po půl metru stál pořád na hladině, což u Kiry na první pohled nejspíše udělalo nemalý dojem, ovšem, když udělal krok, bylo to, jako by sešlápl dolů ze schodu, který nečekal a celé ztratil soustředění a spadl do vody, za což si místo původního obdivu od Kiry vysloužil spíše smích.* „Zatraceně.“ *Zaklel v duchu, když se vyplazil ven z vody.* Jak jsem říkala, není to tak jednoduché, musíš svou chakru správně vyvážit a soustředit se. Později i při plném souboji. *Zachary tiše zamručel ve stylu, že chápe a už se chtěl vydat, znovu na vodu, když jej náhle její ruka zastavila.* Zapomínáš, že jsi tu kvůli pomoci mě, chybí mi tahle poslední technika a příště uspěju u zkoušek. Ovšem jsem ráda, že tě to tak baví. *S poslední větou se dívka neubránila širokému úsměvu, na což od ní Zachary mrzutě odvrátil svou tvář.* Ale jde ti to. Pověz, jak to děláš? *A tak začalo jejich společné učení jejich nové techniky, a ačkoliv se to zprvu zdálo skutečně nemožné Zacharyho to začalo i bavit a netrvalo dlouho a techniku oba z velké části ovládli, ovšem oba si byli vědomi, že jen další pilný trénink to bude moct dovést k dokonalosti.*
--: --
Ziki: *Druhý den ráno, hned po jeho „rande“ s Ami si Ziki na ní znovu našel čas. Nejen proto, že mu přišlo, že se vidí až moc málo na to, jak moc to mezi nimi jiskří, ale zároveň chtěl konečně zoficiálnit jejich vztah. Proto znovu zašel za Ami domů a přemluvil její maminku k tomu, aby jí pustila. Byl s tím chvíli problém, protože s ní měla úplně jiné plány, chtěla udělat velký úklid, ale nakonec Zikiho přesvědčovacím schopnostem podlehla a Ami mohla konečně jít se Zikim na další „schůzku“. Ziki jí objal a rovnou jí vybídl k tomu, aby ho následovala. Cestou nic vážného neřešili, jen tak nezávazně tlachali a když dorazili k jezeru, Ziki se posadil na útes tak, že mu z něj visely nohy. Stejně tak udělala i Ami a položila mu hlavu na rameno.* Ami? *Začal Ziki. Ta na to udělala jen krátké „Hm?“ a Ziki pokračoval.* Jak… na tom my dva… vlastně jsme? Jako… to spolu… teď jako… chodíme? *Ami se rozhihňala, když viděla, jakou potíž Zikimu dělá o tom mluvit, přišlo jí to roztomilé.* Já nevím, chceš se mnou chodit? *Její hlava byla stále opřená o Zikiho rameno a jen se šibalsky usmála, chtěla tím Zikiho potrápit, což se jí povedlo. Ziki nevěděl, co na to říct. Na jednu stranu chtěl šíleně vykřičet „Ano!“, ale na druhou, co kdyby ho pak odmítla? Myslel si, že jejich vztah už ve fázi randění je a tak ho překvapilo, že Ami odpověděla otázkou a ne konečným slovem, jak očekával.* No… Já… asi jo… *Vypadlo z něj a Ami se znovu zahihňala.* Tak jo, odteď spolu teda chodíme, dobře? *Ami to přišlo legrační, ale ve skutečnosti už se všem kamarádkám dávno pochlubila o jejím večeru se Zikim v lázních. Ziki byl tak jeden z mála, kdo o jejich vztahu „nevěděl“. Ami pak zvedla hlavu z jeho ramene a rukou mu otočila hlavu, kterou měl doteď zaměřenou směrem do dáli, skoro až k nebi tak, aby se mu mohla dívat z očí do očí. Když se pak její hlava přibližovala k té jeho, Zikimu se rozbušilo srdce jako vždy. Jejich polibek trval mnohem déle než jejich nedávný první, skoro to vypadalo, že ani jeden z nich nechce přestat. Nakonec se však oba nějak neverbálně dohodli, že už to stačilo a Ami znovu položila hlavu na Zikiho rameno, stejně tak Ziki se vrátil ke svému původnímu zahledění do dáli a jen tak si užívali společné chvíle.* No a kdy se staneš jouninem? *Chtěla ho po chvíli ticha poškádlit Ami.* Hah! Určitě už za chvíli, nejlíp ještě před mejma jedenáctejma narozkama, hehe… *Ami se usmála.* Hlavně nebuď zklamaný, když ti to nevyjde.. *Povídali si ještě hodinku a pak oba vyrazili domů, přičemž Ziki ještě Ami jako vždy doprovodil domů jako gentleman a až poté vyrazil domů sám.*
--: --
Ziki: *Ami přivítala Zikiho s úsměvem.* Ahoj, takže jsi tu? *Ziki Ami objal a pak si sedl si na zem, hledíc dolů k jezeru.* Samozřejmě. Tohle bylo naše první místo setkání… pokud nepočítám akademii. *Ami si sedla vedle něj a položila mu hlavu na rameno.* A co je nového? Už je to nějaká doba, co jsme se neviděli. *Ziki se přestal dívat dolů z útesu, místo toho se zadíval do půdy, na které seděli.* No… Když jsem se stal geninem, otec mě zasvětil do klanových schopností a naučil mě mé první klanové jutsu. *Ami se usmála a s upřímnou zvědavostí na to navázala.* A to je jaké? *Ziki hlasitě polknul a pokračoval.* V těle mám spoustu vláken, které mi mají regenerovat končetiny… Když mi někdo usekne ruku, přišije se mi zpátky… Přijdu si jako zrůda. *Ami Zikiho objala a usmála se.* Nejsi zrůda. Jen víc vydržíš, na tom není nic špatného. Hele? Jak jsi vlastně pokročil v technikách, co jsem tě učila? *Ami pobídla gestem ruky Zikiho k sešplhání po útesu na jezero. Oba dva seběhli dolů pomocí techniky Kinobori no waza a poté se postavili na vodu, tentokráte pomocí techniky Suimen hokou no waza.* Dobrý! Jsi talent! Ale dokážeš se ubránit tomuhle?! *Křikla na něj s úsměvem a složila pečetě. Voda kolem Zikiho začala rotovat a vytvořil se vodní vír, který Zikiho zaskočil a na moment se přestal soustředit na koncentraci chakry a spadl do rychle se pohybující vody, která ho stahovala doprostřed víru. Když se nakonec už potápěl, Ami techniku ukončila a Zikiho vytáhla z vody.* Ha! Furt se máš ode mě co učit, zelenáči. *Mrkla na něj a Ziki uraženě od Ami odvrátil zrak a následně Ami pocákal vodou. Z toho vznikla vodní „bitva“, po které oba skončili zmáčení až na kost a s vysmátými bránicemi. Když už byli oba unavení, lehli si vedle sebe na břeh a dívali se na poletující mraky, které se nadýchané jako cukrová vata vznášely po obloze.* Za chvíli bude všechno jinak, viď? *Zeptal se Ziki Ami.* Myslíš po rozdělení do týmů? Myslím že ne, věřím tomu, že nás přidělí k sobě. A kdyby ne, slib mi, že se každý měsíc sejdeme na zmrzlině. *Zasmála se a položila ruku Zikimu na hruď.* Mám tě ráda. Nejsi jako ostatní kluci. Těším se, až budeme oba velcí ninjové a budeme třeba i bojovat bok po boku pro záchranu vesnice, nebo dokonce světa. *Ziki se na Ami podíval zvláštním, bezduchým pohledem.* Hm? Třeba jo, ale to ty budeš ta, co se bude držet vzadu a dělat mi zálohu. *Zasmál se.* Jo jasně, tak to mě budeš muset nejdřív přeprat, ó velký a mocný hrdino. *Takto spolu debatovali až do setmění, kdy už se Ami musela vrátit domů. Ještě před odchodem Zikiho políbila na tvář a při odchodu mu zamávala.*
--: --
Morio: *Morio dostal zprávu od svého senseie na akademii, že se má dostavit k místnímu jezeru. Vůbec nevěděl proč a bylo mu to celkem jedno ale když už se s tím jeho sensei obtěžoval tak to bude důležité. Když se Morio konečně dostal k jezeru tak vyděl svého senseie, Raikage-sama a eště jednoho jounina toho ale neznal. Moriův sensei se usmál a řekl.* Ahoj Morio jsem rád že jsi sem dorazil. Víš jsi jediný ze třídy, který jde ke geninským zkouškám. Jsi mladý nezkušený ale je hloupost nechat tě v akademii, když se na hodinách nudíš. Znalosti máš jako vycházející student Akademie. Tak jo normálně by jsi vycházel z ostatními studenty co jsou ve vyšších ročnících ale protože jsme se dohodly pozdě tak to uděláme tady a budeš zde jen ty sám. *Když to sensei dořekl tak Morio hlasitě polkl, utřel si z čela pot, usmál se a jeho černá polovina (Akinori) řekl.* Morio jdeme do toho ukážeme jim co jsme zač a co už umíme! (Morio) Nespěchej tak Akinori nejdříve si musíme vyslechnout co musíme udělat. Dobře senseii co je náplní této zkoušky? *Sensei se jenom usmál a poté řekl.* No náplní je že ty předvedeš své tři techniky a my tři se dohodneme jestli jsou natolik dobré aby jsi se mohl stát Geninem. *Jen co to Morio uslyšel tak se usmál a řekl.* Tak jo tak vám ukážu třeba Kinobori no Waza. *Jen co to dořekl tak vyšplhal po nejbližším stromě až na jeho vrcholek jen pomocí nohou. Poté se usmál a skočil směrem k vodní hladině jezera. Udělal tři salta a když dopadl na zem tak pomocí Suimen Hokou no Waza stál na vodní hladině.* "Super myslím že může projít." *Pomslel si a poté rychle vyskládal pečetě a použil Kawarimi no Jutsu, protože proti němu letěl menší šutr. Morio se vyměnil za nejbližší věc co byla u jezera. Nikdo neviděl za co se prohodil páč se to okamžitě ponořilo do vody. Morio stál opodál a díval se na Raikage, jenž šutr hodila.* "Sakra ta má vražednej výraz. To nevypadá dobře. No to je jedno, chtěli tři techniky, předvedl jsem jim tři techniky. Doufám že jim to stačilo a nechají mě projít. Doufám že se budu moct stát Geninem. Opravdu mě nebaví bejt jenom obyčejným studentem akademie." *Pomyslel si Morio a poté ho sensei poslal domů se slovy.* To nebylo špatné ale musíme se eště poradit a tak jdi domů a já ti příjdu říct jestli jsi prošel a nebo ne. *Jen co to sensei dořekl tak se Morio usmál, uklonil a odešel domů, kde cvičil na svou ručně vyrobenou kytaru.*
--: --
Ziki: Proč ses chtěla sejít zrovna tady? *Zeptá se Ziki Ami.* Mám ráda vodu. Táta říká, že správný ninja má být jako voda, neútočí bezhlavě, ale obtéká nepřítele… a přesto dokáže ničit skály. *Zahleděla se do vody a vhodila do ní malý, lesklý kamínek.* „Teda.. Nějak se rozmluvila…“ No… to je… hluboký… *zareagoval Ziki a následoval Ami v hodu kamínku do vody.* A co chceš dělat? *Zeptal se jí.* Tak můžeme tu jen tak sedět v trávě… a povídat si… nebo… jestli chceš dělat něco jiného… *Tváře jí zčervenaly a zahleděla se do země.* Ne, sedět tu zní fajn. *Odpověděl Ziki a na chvíli se odmlčel. V tu chvíli nebyl na nebi ani mráček a prostředí jezera působilo na Zikiho příjemným, relaxujícím způsobem.* Ziki? Z jakého jsi tu klanu? *Zeptala se Ami.* Doku. *Na Amině tváři se objevil překvapený výraz.* Doku? Já slyšela, že je to klan zlodějů a vrahů… *Zikiho opustil příjemný pocit a rychle se na Ami otočil.* No a?! Můžu snad za to, že jsem se tak narodil?! *Ami zkřížila ruce ve snaze se ubránit případnému útoku a odvrátila hlavu. Z očí jí přitom vyskočily kapičky slz.* Promiň, nemyslela jsem to tak… Já jen, že nevypadáš jako někdo, kdo by takové věci dělal… *Snažila se ho uklidnit přes zkřížené ruce.* Hm.. *Odsekl Ziki a následně mezi nimi panovalo nepříjemné ticho.* No.. Ziki, čím chceš být až vyrosteš? *Pokusila se Ami ticho prolomit.* Nevím. Pravděpodobně ninjou, pokud se poštěstí… ANBU nepřichází v úvahu, i kdyby mě nějakým zázrakem přijali, kvůli reputaci klanu mě akorát budou všichni nesnášet… *Ami soucitně kývla hlavou a chvíli se zamyslela.* Hele… Tak tu reputaci změň. *Pobídla ho s úsměvem.* Změnit? *Zamyslel se Ziki.* To je nesmysl, jak mám změnit povahu lidí v mym klanu? Jsem skoro nejmladší a nic neumím… *Postěžoval si.* No, tak hold budeš muset zesílit. Můžeme trénovat spolu. *Zikimu se nápad zalíbil a tak souhlasně přikývl. Takto si povídali, smáli se a pošťuchovali asi dvě hodiny, dokud se nerozhodli od jezera upustit a projít se, než se budou muset rozloučit. Zastavili se na zmrzlinu v Zikiho oblíbeném obchodě. Problém byl, že nebyli jediní, kdo měl takový nápad. Když Zikiho s Ami uviděli jeho tři spolužáci, jak si spolu dávají zmrzlinu, na tváři jednoho z nich se objevil nemilý, nepřátelský výraz.* Katsuki! Ty si nepamatuješ, co jsem ti minule říkal?! *Zakřičel na něj o hlavu větší spolužák a chytil ho za límec kabátu. Ami chvíli jen sledovala, ale když viděla, že se spolužák snaží Zikimu ublížit, přiběhla k němu a odstrčila ho pryč.* Nechte ho být! Nebo budete litovat! *Zakřičela na ně a následoval sarkastický, hlasitý smích ze strany tří spolužáků.* Dobře ty, Katsuki. Zachraňuje tě tvoje holka? Hele Ami, ustup, než si ublížíš. *Varoval ji vysoký spolužák. Ami se ještě více rozhněvala a začala skládat pečetě.* Bunshin no jutsu! *Před Zikim a jeho spolužáky se objevily dva Amininy klony, které se téměř nedaly rozeznat od skutečné Ami. Ziki v úžasu, že jeho kamarádka zvládá techniku, kterou on v akademii ještě ani nebral si ani nevšiml, že jeho spolužáci teď skopaní leží na zemi v bolestech.* Pojď Ziki, jdeme pryč. *Pobídla ho, chytla ho za ruku a odvedla pryč.* Jak jsi to.. ? *Vyptával se Ziki.* Říkala jsem, že moji rodiče často cestují. Musela jsem studovat sama, i když mi taťka dost pomáhal. Jestli chceš, naučím tě to taky. *Vysvětlila Ami s úsměvem a pokračovala:* Už je pozdě, uvidíme se zase někdy? *Zeptala se.* Určitě! *Ziki sledoval, jak jeho kamarádka odchází pryč a na tváři se mu objevil obrovský, zuby cenící úsměv.* „Ty jo, to bylo fakt hustý! Už se těším, až to budu taky umět!“
--: --
Kakusa: *Nijak moc to Kakusa neřeší, proč taky. Naopak jí překvapuje, že se jim tak moc omlouvá. Yukan to však bere o dost vážněji. Takže je úsměv Kakuso zase polovičatý.* Vždyť se nic neděje.. *Usmívá se Kakusa na Nomiho.* Jak neděje?! *Zavrčí Yukan podrážděně a nepřátelsky.* Příště si takové kousky odpusť. *Odtuší Raion, která je rozhodnuta s ním už holky do hlubších částí jezera nepouštět. Maximálně ty prohlubně u stěn, které jsou mělké díky stěnám či výstupkům skaliska. A holkám je to max. po krk.*
Nomi: *Byl v bezvědomí,protože měl plné plíce vody a hrozilo, že by se mohl zadusit. Díky masáži srdce od té dospělé kunoichi konečně vyhrkl Nomi vodu ze svých plic.Několikrát zakašlal a potom se podíval zklamaně na kunoichi,která seděla vedle něj.* -Sakra.. Musím jí teď poděkovat.. Jak se mi nechce, jak nesnáším ty dospělé.- *Ať tak či onak, musel se omluvit, aby si neznepřátelil toho, kdo mu zachránil život.* Uhmm...Děkuji vám... Zachránila jste mi život. *Pokusí se o úklonu hlavou a potom siklekne před Yukan a Kakusu a hlavu si složí na ruce, takže to vypadá, že se klaní.* Moc se vám omlouvám holky. Nechtěl jsem vás nijak ohrozit promiňte mi.. Pochopím, pokud se mnou už nebude chtít mít nic společného.. Jenom.. Myslel jsem, že bude zábava a nic se nestane.. Moc se vám omlouvám.. Nevím co bych si počal, kdybych vás tam ztratil. Po dlouhé době své první přátelé. *Aspoň tak je Nomi bral, i když si to ony nemusely myslet.*
Kakusa: *Vynoří se, když je vyzvedává Nomi, zatímco Faitā už je tahá z vody. Samozřejmě, že Když drží nad hladinou Kakuso s Yukan. Klekne si a hmatá ve vodě, dokud neucítí kluka, který jde k hladině. Čapne ho za ruku a vytáhne je všechny na kraj jezera do žlabu mezi dvěma stěnami skalní stěny, kde není voda. Ujištěná, že Kakusa s Yukan jsou v pořádku, začne oživovat a kontrolovat stav kluka. Dává mu první pomoc. Zatímco Kakusa s Yukan se sami vzpamatovávají. Kakusa je však stále optimistická.* Nakonec nám pomohl nahoru nad vodu. *Pronese Kakusa, protože Yukan ho za to co provedl nemá ráda.* Jenže nás tam též stáhl! *Zavrčí nepřátelsky Yukan, ani se nestará o to, zda ho jejich strážkyně oživí. Kakusa však odmítá dovolit, aby se vůbec vstalo. Takže tam dřepí a hledí na to oživování.*
Shoutboardy končí. Více zde.